MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA

LÉKAŘSKÁ FAKULTA

Katedra ošetřovatelství

Kateřina Bláhová, DiS.

Příprava pacienta ke kolonoskopii Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D.

Brno 2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petry Juřeníkové, Ph.D., s použitím pouze uvedených informačních zdrojů.

Brno 10. dubna 2016

Kateřina Bláhová, DiS.

Děkuji Mgr. Petře Juřeníkové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, cenné rady, připomínky při jejím zpracování, psychickou podporu a pozitivní přístup. Dále děkuji všem respondentům za jejich ochotu vyplnit dotazník a také své rodině za podporu po celou dobu mého studia.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU ....................................................................... 8 Anamnéza ........................................................................................................... 8

1.1 1.1.1

Speciální gastroenterologická anamnéza .................................................... 8

1.2

Fyzikální vyšetření pacienta ............................................................................. 10

1.3

Nejčastěji prováděné vyšetřovací metody v gastroenterologii......................... 11

1.3.1

Biochemický screening ............................................................................. 12

1.3.2

Vyšetření stolice ....................................................................................... 12

1.3.3

Endoskopie prostřednictvím diagnostické kapsle ..................................... 13

1.3.4

Transnazální gastroskopie......................................................................... 15

1.3.5

Gastroskopie ............................................................................................. 16

1.3.6

Kolonoskopie ............................................................................................ 17

2

PŘÍPRAVA KE KOLONOSKOPII ........................................................................ 21

2.1

Příprava pacienta před vyšetřením ................................................................... 21

2.1.1

Informovaný souhlas................................................................................. 21

2.1.2

Psychická příprava .................................................................................... 22

2.1.3

Polohování pacienta před vyšetřením ....................................................... 23

2.1.4

Fyzická příprava ....................................................................................... 23

2.1.5

Příprava pacienta ke statimové kolonoskopii ........................................... 24

2.2

Příprava střeva před kolonoskopií .................................................................... 25

2.2.1

Druhy přípravků k očistě střeva ................................................................ 25

2.2.2

Hodnotící škály očisty střeva ke kolonoskopii ......................................... 26

2.3 2.3.1

Farmakologická příprava ................................................................................. 28 Antitrombotická terapie ............................................................................ 28

2.3.2

Antibiotická opatření ................................................................................ 29

2.3.3

Analgosedace a monitorace pacienta ........................................................ 30

2.4 3

Příprava endoskopického sálku ........................................................................ 31 PROVEDENÍ KOLONOSKOPIE A PÉČE PO VÝKONU ................................... 33

3.1

Vlastní provedení ............................................................................................. 33

3.2

Péče o pacienta při výkonu .............................................................................. 34

3.3

Ukončení kolonoskopie .................................................................................... 34

3.4

Péče o pacienta po výkonu ............................................................................... 35

3.5

Dokumentace z endoskopického vyšetření ...................................................... 36

3.6

Péče o použité pomůcky................................................................................... 38

EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 41 4

CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY ...................................................... 42

5

METODIKA PRŮZKUMU .................................................................................... 43

6

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA .............................................. 45

7

DISKUZE ................................................................................................................ 71

8

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠŤENÝCH NEDOSTATKỦ ........................................ 84

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 85 ANOTACE ..................................................................................................................... 87 ANNOTATION .............................................................................................................. 88 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ .................................................... 89 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK .................................................... 91 SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 93 SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................... 95 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 96 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 97

ÚVOD Nad tématem své bakalářské práce jsem nemusela dlouho přemýšlet. V době, kdy jsem musela stanovit pracovní téma, pracovala jsem v oboru gastroenterologie. Tento obor mě velmi nadchnul pro svůj progresivní a inovativní vývoj. Měla jsem možnost asistovat u vybraných diagnostických a terapeutických výkonů, sledovat průběh vyšetření a péči o pacienta po výkonu. Má práce spočívala především v zásobování státních a privátních zdravotnických zařízení endoskopickými nástroji a poskytováním poradenství v oblasti použití videoendoskopických systémů. Díky svému působení na území České republiky, jsem měla možnost pozorovat odlišnosti jednotlivých zdravotnických zařízení v nabízených službách pacientovi. Dále jsem měla možnost porovnávat chod zdravotnických zařízení v různých lokalitách a porovnávat celkový přístup zdravotnického personálu k pacientům. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat se přípravě pacienta ke kolonoskopii. Cílem bakalářské práce bylo porovnat uváděnou spokojenost respondentů s poskytnutím informací o přípravě ke kolonoskopii ve státním a privátním zdravotnickém zařízením. Domnívám se, že pacienti budou uvádět větší spokojenost s poskytováním informací o přípravě ke kolonoskopii v privátním zdravotnickém zařízení. Předpokládám, že v privátním zdravotnickém zařízení se budou pacientům více věnovat. Dalším cílem bylo zjistit, jak hodnotí pacienti srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě k samotnému vyšetření. Myslím si, že pro většinu pacientů budou poskytované informace od zdravotnického personálu srozumitelné. Dále mě zajímalo, kterou část přípravy ke kolonoskopickému vyšetření budou pacienti uvádět, jako nejobtížnější. Domnívám se, že pacienti budou uvádět rozdílné odpovědi. Každý pacient snáší přípravu k vyšetření naprosto individuálně. Někdo může mít větší potíže se zvládáním pocitů hladovění nebo nepříznivým působením projímavého účinku laxativ. Přesto se domnívám, že pacienti budou uvádět největší obtíže v konzumaci velkoobjemových roztoků a budou špatně snášet nepříznivou chuť roztoků k očistě střeva. Součástí mého průzkumu je také zjistit, kdo a jakým způsobem informuje o přípravě k výkonu. Jestli informace podává zásadně lékař nebo pověří poskytováním informací v plném rozsahu všeobecnou sestru, eventuálně lékař i sestra společně. Myslím si, že převážně bude informace o kolonoskopii sdělovat lékař.

6

Zároveň se domnívám, že si pacienti budou dále zjišťovat informace na internetu a budou je konzultovat se svými známými, rodinou. Také se domnívám, že budou mít na některých endoskopických jednotkách vypracované doporučené postupy, tiskopis, který obdrží pacient v rámci poskytování informací o přípravě k výkonu. V úvodu své práce začínám psát o vyšetřování v gastroenterologii. Každé vyšetřování pacienta se neobejde bez anamnézy. V gastroenterologii se navíc kladením cílených dotazů získává speciální gastroenterologická anamnéza pacienta a provádí se fyzikální vyšetření. Tyto vyšetřovací metody nelze nahradit vyšetřením špičkovou zdravotnickou technikou. Dále se zaměřuji na podrobnější popis nejčastěji prováděných

vyšetřovacích

metod

v gastroenterologii.

Zejména

informuji

o nejčastějších indikacích, kontraindikacích a způsobu přípravy pacienta na konkrétní vyšetření.

Velkou

část

práce

jsem

zaměřila

na

popis

průběhu

přípravy

ke kolonoskopickému vyšetření. V rámci přípravy uvádím způsoby, kterými je pacient připravován na výkon. Neoddělitelnou součástí správné klinické praxe je seznámení pacienta s plánovaným výkonem pomocí informovaného souhlasu. Pacient svým podpisem dává svolení k tomu, že se dobrovolně rozhodl podstoupit plánovaný výkon. Dále uvádím způsob psychické přípravy pacienta, informuji o polohování pacienta a samotné fyzické přípravě. Samostatnou kapitolu jsem věnovala provedení kolonoskopie a péči po výkonu o pacienta, který absolvuje kolonoskopické vyšetření. V empirické části své práce, jsem vytvořila dotazník. Prostřednictvím dotazníku provádím průzkumné šetření, které se zabývá přípravou pacienta ke kolonoskopii. Dotazovaní respondenti jsou pacienti navštěvující gastroenterologickou ambulanci. Sběr dat, poskytnutí informací ke studijním účelům probíhalo z poloviny ve státním zdravotnickém zařízení a zbylá část v privátním zdravotnickém zařízení. Vybrané dotazníky byly následně zpracovány a jejich výsledky zaznamenány do tabulek a grafů s příslušným komentářem. V samotném závěru své práce navrhuji řešení zjištěných nedostatků.

7

1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU 1.1 Anamnéza Anamnéza je soubor informací, které můžeme zjistit od pacienta kladením vhodných otázek. Většinou rozhovor vede ošetřující lékař, podle zvyklostí oddělení může získávat informace od pacienta všeobecná sestra. Cílem není zaznamenat vše, co pacient řekne. Důležité je zvolit vhodné otázky, které jsou cílenými dotazy, k tomu, abychom zaznamenali podstatné obtíže pacienta. Můžeme začít dotazem, co k nám pacienta přivádí. Tato část anamnézy nám slouží k získání informací o nynějším onemocnění. Ptáme se nejen na současné obtíže, ale je důležité zjistit, kdy se pacient domnívá, že začaly první příznaky onemocnění. Často se můžeme dozvědět, že prvotní příznaky se objevily už před několika lety. Osobní anamnéza by nás měla informovat o všech významných onemocněních, které pacient prodělal během svého života do současnosti. Důležité je získat informaci od pacienta o požívání alkoholu, kouření a jiných návykových toxických látkách. Déle zjišťujeme informace o užívání léků, získávání těchto informací spadá do lékové anamnézy. Uvádí se všechny léky, které pacient užívá. Povinností je zjistit u pacienta zda má nějaké lékové alergie. Můžeme tak zabránit vzniku alergické reakce. Pracovní a sociální anamnéza nám napoví v jakém prostředí, se člověk nachází. Rodinná anamnéza nám prozradí, které významné onemocnění se v rodině vyskytuje. Často to může být první varovný signál. Některé druhy onemocnění, jako např. choroby krevního oběhu, žlučníku, aj. se vyskytují u více členů rodiny. 1

1.1.1 Speciální gastroenterologická anamnéza V gastroenterologii má tato anamnéza velký význam. Právě v trávicím traktu se může vyskytovat mnoho abnormalit, které mohou způsobovat objektivní potíže pacientovi, ale klinicky nemusí mít takový význam. Mohou to být např. divertikly, různé abnormality v poloze střevní stěny, přítomnost kaménků. Aby lékař předcházel chybnému určení diagnózy, je zapotřebí nepodcenit anamnézu. Díky podrobným

1

Srov. LUKÁŠ, K., ŽÁK, A., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie, s. 69.

8

informacím které získáme od pacienta, je možné správně stanovit diagnózu a zjistit tak pravou příčinu onemocnění.2 V gastrointestinálním traktu probíhá proces trávení požité potravy, nikoliv zažívání. V praxi se tedy používá výraz trávicí obtíže, tento pojem je odvozen od trávicího traktu. Pacienti navštěvující gastroenterologickou ambulanci si velmi často stěžují na bolest lokalizovanou v oblasti břicha. Je celá řada okolností, které musí gastroenterolog správně posoudit. Především je třeba přesně lokalizovat bolest. Nejčastěji bývá bolest lokalizována v nadbřišku ve střední čáře. Dále lékař posuzuje charakter bolesti, jestli je bolest křečovitá, svíravá nebo tupá. Důležitým údajem je délka trvání bolesti a měli bychom zjistit, v jakém ročním období se vyskytuje. Pacient je dotazován, jestli dochází k úlevě po jídle nebo aplikaci tepla a jaká je intenzita bolesti. Pro posouzení intenzity bolesti se používají hodnotící škály bolesti.3 Základní pojem používaný v gastroenterologii při získávání anamnézy je dyspepsie, označuje soubor obtíží, které vyvolávají poruchy trávení. Tento pojem je všeobecný, dalším konkrétním popisem obtíží, může lékař přesněji stanovit diagnózu. Pacient může uvádět nechutenství (anorexii), kručení v břiše (borborygmy), zvýšený odchod střevních plynů (flatulenci), plynatost (meteorizmus). Často jsou onemocnění trávicího traktu provázena zápachem z úst (halitosis), častým říháním (eruktací). Další z mnoha příznaků je celková nevolnost, nucení na zvracení (nauzea) nebo samotné zvracení (emesis). Další symptom, který může naznačit poruchy trávení je pocit tlaku v břiše (plnost). Pacienti často uvádí, že jídlo jakoby zůstává dlouho v žaludku (pocity netrávení), stěžují si na pálení žáhy (pyrózu). Mezi významné ukazatele poruchy trávení patří změny v defekačním stereotypu, zejm. průjem (diarrhoe) nebo zácpa (obstipace). Výše zmíněné pojmy mohou být uvedeny samostatně, pokud jsou příznaky jedinou obtíží, která přivádí pacienta ke gastroenterologovi. Anamnesticky se dále dozvídáme o vzhledu a barvě stolice, popř. zvratků. Objektivně můžeme posoudit černou stolici, která obsahuje natrávenou krev (meléna), krev obsaženou ve zvratcích (hematemézu).

Pokud

to

umožní

situace,

vhodnější

je

lékařský posudek,

popř. všeobecná sestra může zhodnotit vzhled exkrementů. Významným ukazatelem je

2

Srov. MAŘATKA, Z., Trávicí obtíže v lékařské praxi, s. 25.

3


9

stav kůže, její barva. Žloutenka (ikterus) může být zapříčiněno onemocněním jater nebo žlučových cest. Pouze žluté zbarvení očních sklér se označuje pojmem subikterus. Zvláštní skupina dyspeptitckých obtíží je uvíznutí sousta při polykání (dysfagie), pálení jazyka (glossodynie), bolest při polykání (odynofagie), návrat žaludečního obsahu zpět do jícnu bez zvracení (regurgitace) a škytavka (singultus).4

1.2 Fyzikální vyšetření pacienta Při fyzikálním vyšetření pacienta posuzuje lékař jednotlivé části lidského těla, konkrétně hlavu, krk, hrudník, břicho a končetiny. Dále posuzuje lékař celkový tělesný a duševní stav pacienta. V praxi se používají různé druhy vyšetřovacích metod. Lékař může vyšetřovat pohledem, poslechem, poklepem a pohmatem. Při posouzení tělesného stavu pacienta, posuzuje lékař celkový vzrůst, poměr výšky a váhy. Dále si všímá pohybů pacienta, stavu kůže a sliznic, stavu výživy. Kůže může být indikátorem řady onemocnění nebo úrazů. Signalizovat onemocnění mohou modřiny, rozšířené cévky, různé podkožní nebo kožní drobnější krvácení, tzv. petechie. Při posouzení duševního stavu pacienta, lékař hodnotí úroveň pacienta orientovat se v prostředí, místě a čase. Dále lékař hodnotí mluvený projev pacienta, hlas a způsob projevu. Při jaterním selhávání nebo krvácení do GIT, je možné objektivně pozorovat poruchy vědomí.5 Nejdůležitějším fyzikálním vyšetřením v gastroenterologii je palpace neboli pohmat. Lékař pohmatem břicha zjišťuje anatomické rozložení orgánů v dutině břišní, tento druh vyšetření vyžaduje rozsáhlé zkušenosti. Palpací lékař určuje dolní okraj jater a případné abnormality. Dále může nahmatat zvětšenou slezinu, popř. jiné chorobné změny, zejména tvrdé útvary, cysty. Během vyšetření si všímáme toho, jak reaguje pacient, jestli je pro něj palpace bolestivá. Zejména v pravém dolním kvadrantu břicha může bolest signalizovat apendicitidu, tzv. McBurneyův bod. Bolesti v lokalizaci žlučníku, bývají označovány jako tzv. Murphyho příznaky, mohou signalizovat zánět žlučníku nebo žlučníkovou koliku, jakákoliv patologická změna

4

Srov. LUKÁŠ, K., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry, s. 47 – 48.

5

Srov. LUKÁŠ, K., ŽÁK, A., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie, s. 70 – 72.

10

se může projevit samotným zvětšením příslušného orgánu. Pohledem lékař může posoudit nahromadění tekutiny v břiše, tzv. ascites. U pacienta, který je hubený, může lékař pozorovat pohyb střevních kliček, pokud je ve střevní stěně nějaká obstrukce. Poklepem může lékař ověřit přítomnost plynů v trávicím traktu a přítomnost tekutiny v dutině břišní. Pokud je poklep na břišní dutinu bolestivý, může být signalizováno podráždění pobřišnice (peritonea). U žen je možné nahmatat zvětšenou dělohu, nádory a cysty ženských pohlavních orgánů. Poslechem břicha může lékař slyšet škroukání, přelévání a další zvuky, které informují o obsahu plynu ve střevních kličkách. Výrazné zvukové projevy mohou naznačovat obstrukci nebo stenózu. Opakem může být hrobové ticho, ztráta střevní peristaltiky může signalizovat paralytický ileus. Mezi základní vyšetření břicha je zahrnuto i „vyšetření konečníku prstem (indagace per rektum).“6 Lékař posuzuje bolestivost a hmatatelné patologické útvary. U mužů může být hmatná zvětšená prostata. U žen může lékař nahmatat děložní čípek. Při peritonitidě bývá vyklenut Douglasův prostor.7

1.3 Nejčastěji prováděné vyšetřovací metody v gastroenterologii Pomocí endoskopických vyšetřovacích metod je možné vyšetřit vnitřní duté orgány a tělesné dutiny „[řecky endo(n) = uvnitř, skopein = pozorovati].“8 Příslušná předpona v celém názvu vyšetřovací metody určuje orgán, který je předmětem vyšetřování. V současnosti se používají tzv. videoendoskopy, které formou elektrického signálu přenáší obrazovou informaci do obrazového procesoru. Každé endoskopické zařízení je nyní složeno z vláknové optiky (fibroskopie), dříve byly přístroje složeny z čoček, což neumožňovalo dobrou manipulaci s přístrojem a získaný obraz nebyl v dobré kvalitě. Díky vláknové optice jsou přístroje v současnosti ohebnější a výsledný obraz je možné pořídit ve vysoké kvalitě. Každé endoskopické zařízení má pracovní kanál, který slouží k zavádění příslušných endoskopických nástrojů. Lékař tak může vyšetřovat a zároveň provádět terapeutické výkony. Zavedení přístroje orální cestou slouží k vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku (ezofago –gastro

6

LUKÁŠ, K., ŽÁK, A., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie, s. 71.

7

Srov. LUKÁŠ, K., ŽÁK, A., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie, s. 71 – 72.

8

LUKÁŠ, K., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry, s. 51.

11

– duodenoskopie). Zavedení přístroje anální cestou slouží k vyšetření konečníku a tlustého střeva (rektoskopie a kolonoskopie), dále je možné vyšetřit vývod žlučových a pankreatických cest (endoskopická retrográdní cholangio – pankreato – grafie). Prostřednictvím otvoru ve stěně břišní je umožněno vyšetřit pobřišnicovou dutinu, játra a jiné břišní orgány (laparoskopie, peritoneoskopie). Zmíněné vyšetřovací metody se řadí mezi invazivní metody.9

1.3.1 Biochemický screening Vyšetření krve a moči na biochemické vyšetření patří mezi nejdůležitější vyšetřovací metody v gastroenterologii. Provádí se každému pacientovi (viz tab. 1).10 Tab. 1 Biochemické vyšetření11 biochemické vyšetření moče (někdy i močového sedimentu) základní krevní obraz jaterní testy

AST (aspartátaminotransferáza, ALP (alkalická fosfatáza), GMT (gama – glutamyltransferáza), ALT (alaninaminotransfeáza), bilirubin

při bolestech břicha

AMS (celková amyláza v séru), vyšetření lipázy

1.3.2 Vyšetření stolice Ze vzorku stolice, který pacient donesl v uzavřené nádobce, se provádí v laboratořích bakteriologické a parazitologické vyšetření. Je možné provést výtěr z konečníku, předmětem zkoumání vzorku jsou paraziti. Ve výjimečných případech je pacient odesílán na specializované parazitologické pracoviště, kde je možné provést perianální stěr.12 Další způsob vyšetření umožňuje „Test okultního krvácení do stolice (TOKS, anglická zkratka FOBT – Fecal Occult Blood Test)“.13 Tento způsob je komfortní pro pacienta, je levný a neinvazivní, lze provést v pohodlí svého domova. V současnosti je možnost zakoupit v lékárnách nebo výdejnách zdravotnických potřeb

9

Srov. MAŘATKA, Z., Trávicí obtíže v lékařské praxi, s. 31.

10


11

Vlastní tabulka

12


13

FALT, P., URBAN, O., VÍTEK, P., a kolektiv, Koloskopie, s. 301.

12

speciální vyšetřovací set. Na trhu je celá řada testů, podle základní použité substance rozlišujeme dva základní typy, guajakový (gTOKS) a imunochemické (FIT, I-FOBT). Výhodou guajakového testu je nižší pořizovací cena, jednoduché vyhodnocení testu ze strany pacienta a poměrně dlouhé zkušenosti v používání testů, což vede k nízké falešné pozitivitě. Nevýhodou těchto testů je dodržování dietních opatření před provedením testu a větší počet vzorků stolice. Výhodou imunochemických testů je, že není nutné před provedením dodržovat speciální dietní opatření a vyhodnocuje se pouze z jednoho vzorku stolice. Nevýhodou těchto testů je uváděna vyšší cena a falešná pozitivita.14 Způsob použití je uveden v příbalovém letáku každého testovacího setu. Pacienti ve věku nad 50 – 54 let mohou využít této vyšetřovací metody jednou ročně zdarma. Nad 55 let mají nárok na dvě vyšetření za jeden kalendářní rok. Lze tak včas zachytit krvácení, které může být způsobeno přítomností polypů nebo kolorektálního karcinomu. Příčin krvácení však může být celá řada. Pouhým okem nemusí být stopy krve viditelné ve vzorku stolice. Tímto způsobem je možné včas zachytit rakovinu tlustého střeva. 15 Další často prováděné orientační vyšetření je na pankreatickou elastázu a chymotrypsin ve stolici. V odebraném vzorku stolice se stanovují protilátky proti lidskému enzymu pankreatické elastáze, provádí se metodou ELISA. Před tímto vyšetřením není podmínkou vysadit běžně užívaná léčiva. Tento druh vyšetření slouží jako orientační jednorázové vyšetření.16

1.3.3 Endoskopie prostřednictvím diagnostické kapsle Kapslová endoskopie je unikátní metoda diagnostiky tenkého střeva, tlustého střeva a výjimečně jícnu, jedná se o metodu neinvazivní. Pomocí této zobrazovací metody není možné provádět žádné terapeutické výkony ani odebrat vzorky na biopsii. Tato poměrně nová diagnostická metoda, je řazena mezi velmi komfortní procedury. První zmínky o možnosti bezdrátově přenášet obrazový signál v endoskopii jsou z let

14

Srov. Interní medicína pro praxi [online]

15

Srov. FALT, P., URBAN, O., VÍTEK, P., a kolektiv, Koloskopie, s. 301.

16


13

.

[cit.

2016-26-04].

Dostupný

z:

1991, od roku 2001 byla endoskopická kapsle v USA schválena pro použití v klinické praxi.

17

V současnosti tato vyšetřovací metoda není automaticky plně hrazena

z veřejného pojištění. Hrazená je v případě, pokud pacient splňuje tzv. indikační kritéria. Příprava na proceduru je obdobná jako na klasickou kolonoskopii. Pacient se v rámci přípravy řídí zvláštním výživovým režimem zhruba jeden den před požitím kapsle. Dále musí pacient absolvovat CT nebo MR enterografii. Tyto zobrazovací metody tenkého střeva slouží k vyloučení stenózy, aby nemohlo dojít k uvíznutí kapsle v GIT. Jinak není pacient nějak omezen. Vyšetření spočívá v požití endoskopické kapsle o velikosti 2 krát 1 cm. Spolknutím kapsle dojde k její aktivaci a průchod kapsle GIT je zaznamenáván zařízením, které kapsle obsahuje (rekordérem, přibližně 2 snímky za sekundu). Endoskopická kapsle je velmi drahé zařízení, které nelze použít opakovaně. Vyšetření je ukončeno vyloučením kapsle přirozenou cestou, odchodem se stolicí. Doba vyloučení kapsle je individuální (8 – 12 hod.). Po mechanické očistě kapsle je nutné odevzdat kapsli na endoskopickém pracovišti. Následně jsou záznamy z kapsle

staženy

a gastroenterolog

do

počítače,

hodnotí

pomocí

záznam,

speciálního

stanovuje

záznamového

diagnózu.18

Indikace:

zařízení pacienti

s podezřením na Crohnovu chorobu, u kterých byly předešlé výsledky při vyšetřování endoskopem negativní. Při krvácení ze zdroje, které nelze jinými vyšetřovacími metodami odhalit. U pacientů, kteří odmítají klasické kolonoskopické vyšetření nebo preferují vyšetření kapslí. Kontraindikace: subileózní a ileózní stavy, gravidita, dysfagie, implantovaný kardiostimulátor či kardioverter – defibrilátor. Kapslová enteroskopie má svá hodnotící kritéria, využívá tzv. Lewisovo skóre (LS), lékař hodnotí povrch střevní sliznice, detekuje vředy, stenózy, každou třetinu vyšetřovaného úseku hodnotí zvlášť. Výsledné skóre je zaznamenáno, informuje o nálezu a stupni postižení. Jednotlivé úseky (třetiny) délky vyšetřovaného traktu se sčítají. LS < 135 znamená normální nález, LS 135 – 790 poukazuje na chorobu, LS > 790 poukazuje na pokročilé stádium chorobných změn. Při retenci endoskopické kapsle, musí dojít k chirurgickému zákroku – extrakci.19

17

Srov. ŠPIČÁK, J., a kolektiv, Novinky v gastroenterologii a hepatologii, s. 231.

18

Srov. LUKÁŠ, K., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry, s. 53.

19

Srov. ŠPIČÁK, J., URBAN, O., a kol., Novinky v digestivní endoskopii, s. 147.

14

1.3.4 Transnazální gastroskopie Tato vyšetřovací metoda je řazena mezi miniinvazivní lékařské výkony. Snahou transnazální gastroskopie je, co nejméně mechanicky působit na okolní tkáně, zajistit co nejvyšší komfort v průběhu vyšetření pro pacienta a působit na cílový orgán. Právě tento druh endoskopie umožňuje provádět precizní a cílené terapeutické výkony. Pomocí ultratenkého gastroskopu lze proniknout nazálním přístupem do dutiny břišní. Pacient musí být předem informován o přípravě, průběhu vyšetření a možných komplikacích. Do přípravy na samotné vyšetření zahrnujeme také psychologickou přípravu, včetně podpisu informovaného souhlasu. Dále je příprava obdobná jako u gastroskopie s transorálním přístupem. Zhruba 6 – 8 hod. před vyšetřením by pacient neměl jíst, pít, kouřit. Přibližně 15 minut před zavedením endoskopu se pacientovi podá perorálně deflatulentní přípravek. Není nutná sedace, pouze lokálně připravíme nos a krk. Ultratenký

endoskop

je

oproti

klasickému

endoskopu,

více

flexibilnější.

Do pracovního kanálu endoskopu se zavádí endoskopická akcesoria, zejm. bioptické kleště, extrakční kleště, polypektomické kličky a injektory. Tyto nástroje ovládá lékař na rukojeti endoskopu, může odebírat vzorky na biopsii nebo provádět terapeutické výkony. Endoskopista má stejné možnosti jako u transorálního přístupu. Může léčit záněty, ošetřit krvácení, odstraňovat polypy, včas diagnostikovat maligní léze, zavádět stenty, extrahovat cizí tělesa a provádět další výkony jako u gastroskopie. Výhody transnazální gastroskopie jsou, především minimalizace psychomotorického neklidu pacienta. Dochází ke kladení menšího odporu při zavádění endoskopu, nedochází k většímu dráždění vegetativních reflexních zón. Vyšetření je možné provést gravidním ženám, není potřeba monitorovat vitální funkce během vyšetření a bezprostředně po něm. Mezi nevýhody této metody patří nemožnost provádět stavění krvácení, ligaci jícnových varixů, extrakci cizích těles, makrobiopsie a polypektomie horní části trávicí trubice.20 Indikace mohou být jakékoliv dyspepsie, poleptání sliznice jícnu, záněty jícnu, divertikly horní části trávicí trubice. Vyšetření je možné provést u dlouhodobě

20

Srov. JUNGWIRTHOVÁ, A., JUNGWIRTH, J., a kolektiv, Transnazální gastroskopie, s. 43 – 57.

15

intubovaných osob, geritrickým a pediatrickým pacientům. Pacientům s poruchou motility horní části trávicí trubice, imobilním pacientům. Kontraindikace mohou být všeobecně jako u gastroskopie s transorálním přístupem, dále potom u pacientů, kteří odmítnou tento způsob provedení endoskopie. Kontaindikací jsou krvácivé stavy, šok, podezření na perforaci horní části trávicí trubice, terapie fibrinolytiky, dekongesce nosní sliznice a relativně nelze provést u pacientů s anatomickými abnormalitami nosu, závažnou dušností.21

1.3.5 Gastroskopie Gastroskopie,

celým

názvem

ezofagogastroduodenoskopie

neboli

orální

endoskopie je vyšetření, kterým s pomocí gastroskopu vyšetřuje lékař horní část trávicího ústrojí, eventuálně je možné provádět drobné terapeutické výkony. Především je vyšetřován žaludek, při zavádění gastroskopu je současně vyšetřován jícen a nejdále se s pomocí přístroje může endoskopista dostat do dvanáctníku. U dětí, adolescentních pacientů je doporučeno provádět gastroskopii rutinně u každého nového pacienta z důvodu častých endoskopických nálezů. 22 Příprava na výkon není složitá, v současnosti jde o běžnou vyšetřovací metodu. Před vyšetřením jsou pacientovi předány informace o průběhu vyšetření a možných komplikacích. Pacient následně podepíše Informovaný souhlas, kterým stvrzuje, že souhlasí s provedením výkonu. V den provedení výkonu není doporučeno kouření. Pacient se musí na vyšetření dostavit nalačno, minimálně 6 hodin před vyšetřením nesmí požít žádnou potravu ani nápoje. V případě silné dehydratace je umožněno pacientovi vypít minimální množství tekutiny o objemu do 100 ml (čaj, minerálka), 3 hodiny před výkonem. Pokud pacient užívá pravidelně nějaké léky, po dohodě s lékařem je může užít bezprostředně po výkonu. Obecně se nedoporučuje užívat léky před gastroskopií. Vyšetření se provádí na lůžku, v poloze na levém boku. Těsně před provedením výkonu je pacientovi aplikováno lokální anestetikum, které usnadní průběh vyšetření, zmírní dávicí a polykací reflexy, celkově dojde ke zklidnění pacienta. Pokud je pacient úzkostlivý, je možné na pokyn lékaře podat sedativa. Samotné vyšetření by nemělo trvat déle, než 10 minut. Výsledek vyšetření se pacient

21

Srov. JUNGWIRTHOVÁ, A., JUNGWIRTH, J., a kolektiv, Transnazální gastroskopie, s. 37 – 40.

22

Srov. ŠPIČÁK, J., URBAN, O., a kol., Novinky v digestivní endoskopii, s. 146.

16

dozvídá na místě. Pokud jsou odebírány vzorky tkáně na biopsii, dozvídá se pacient výsledek vyšetření později (v průběhu 14 dnů). Po provedené gastroskopii by pacient neměl řídit motorová vozidla a měl by mít zajištěný doprovod domů. V případě jakýchkoliv komplikací, musí být zajištěn transport pacienta, event. hospitalizace. 23 Indikací k provedení gastroskopie může být podezření na onemocnění jícnu, žaludku nebo duodena. Pomocí prográdní optiky přístroje, může gastroenterolog objektivně diagnostikovat pozitivní nález, eventuálně může diagnostikovat nález negativní. Negativní nález vylučuje organickou poruchu onemocnění žaludku. Pomocí gastroskopie můžeme provést biopsii a následné histologické vyšetření. Biopsie slouží zejména k diagnostice zhoubných nádorů, je nutné odebrat více vzorků (6 biopsií). Lékař může diagnostikovat v žaludku patologické řasy, zánětlivé změny žaludeční sliznice, hemoragické gastropatie, papulózní gastropatie (lokalizace papulí), aftózní gastropatie (bělavé, žlutavé skvrny s rudým lemem), kongestivní gastropatie (překrvení žaludeční sliznice), portální hypertenzní gastropatie (makroskopické změny na žaludeční sliznici), antrální cévní ektazie (rudé skvrny na antrálních řasách), různé druhy gastropatií se zvětšenými řasami a patologicky změněnou žaludeční sliznicí, vředy, polypy, tumory žaludku, event. cizí tělesa (u dětí), přítomnost Helicobacter pylori. Pokud endoskopista dosáhne duodena, může diagnostikovat duodenitidu, hemoragickou bulbopatii (bělavé, žlutavé léze s hemoragickými erozemi), divertikly duodena, polypózní a nodulární změny v duodenu. Kontraindikací k výkonu může být nespolupracující pacient, odmítá absolvovat výkon. Dále mohou být přítomny překážky v trávicím traktu, perforace trávicí trubice, což neumožňuje provést gastroskopické vyšetření. Šokové a horečnaté stavy rovněž neumožňují provedení gastroskopie.24

1.3.6 Kolonoskopie S pomocí endoskopických přístrojů je možné provádět endoskopické vyšetřovací a terapeutické výkony v oblasti rekta, tračníku a terminálního ilea. Kolonoskopie, obecně řečeno je vyšetření tlustého střeva. Často při kolonoskopii není dosaženo céka,

23

Srov. KEIL, R., a kol., Gastroskopie, s. 66 – 121.

24

Tamtéž.

17

příčin může být mnoho. V takovém případě hovoříme o parciální kolonoskopii. Pokud je při kolonoskopii dosaženo céka, hovoříme o totální kolonoskopii.25 Vyšetření vyžaduje dokonalou přípravu pacienta, dokonalou očistu tračníku a rozsáhlé zkušenosti odborného lékaře, gastroenterologa. Během kolonoskopie je možné provádět některé drobné lékařské zákroky jako např. polypektomie až složitější zákroky, zejm. endoskopické resekce. Kolonoskopie má velký význam zejména při screeningu kolorektálního karcinomu (KRK), dále potom při jeho diagnostice a sledování pacienta. Očekává se pokles mortality na KRK, pokles chirurgických, endoskopických výkonů u nádorů. Kolonoskopie je vyšetření poměrně obtížné, endoskopista může v průběhu vyšetření narazit na obstrukce v tračníku ve formě tumoru, některé anatomické abnormality střevní stěny, stenózy, břišní hernie, střevní malrotace, pooperační adheze, kolitidy, divertikulózy. V těchto případech není možné dokončit vyšetření a zbylá část tračníku zůstává bez vyšetření. Jedná se o významnou komplikaci a zátěž pro pacienta. Následuje opakování přípravy a samotného výkonu, eventuálně podstoupí pacient radiologické vyšetření. Rizikovými pacienty jsou lidé s BMI ≤ 25, muži s obstipací a ženy s divertikulózou. Pacienta, který se připravuje na kolonoskopické vyšetření provází určitý dyskomfort před vyšetřením, během vyšetření a následně i po výkonu. Podrobně je tato část přípravy popsána (viz kapitola 2 a 3). Kolonoskopické vyšetření je možné provést bez sedace. V současnosti se nabízí možnost provádět výkon s různým stupněm sedace až v celkové anestezii za přítomnosti anesteziologa.26 „Jako ve druhé zemi na světě byl v České republice v roce 2000 zahájen národní program screeningu KRK u asymptomatických jedinců.“27 Preventivní vyšetření se provádí jedincům, ve věku od 50 - 54 let, kteří nemají zatím žádné příznaky onemocnění KRK. Primárně je jedincům doporučen test TOKS (viz kapitola 1.3.2), pokud jsou výsledky tohoto vyšetření negativní, pacientovi je doporučen návrat do screeningu za 1 rok. Pokud výsledek TOKS je pozitivní, pacientovi je doporučeno screeningové kolonoskopické vyšetření. V případě, že výsledek vyšetření je negativní,

25

Srov. ZAVORAL, M.,DÍŤE, P., ŠPIČÁK, J., BUREŠ, J., a kolektiv, Nové trendy v digestivní endoskopické a diagnostické léčbě, s. 237.

26

Srov. ŠPIČÁK, J., URBAN, O., a kol., Novinky v digestivní endoskopii, s. 119 – 127.

27


18

pacientovi je doporučeno další screeningové vyšetření za 10 let. Pokud jsou výsledky vyšetření s pozitivním nálezem, gastroenterolog navrhne pacientovi vhodnou terapii a dispenzarizaci. Další riziková skupina jsou jedinci ve věku nad 55 let, průběh screeningu kolorektálního karcinomu je stejný, jako u předchozí skupiny jedinců ve věku 50 – 54 let. Jen s tou výjimkou, že pokud je negativní nález při TOKS, pacientovi je doporučen návrat do screeningu za 2 roky. Začátkem roku 2014 bylo zavedeno v České republice, organizované adresné zvaní občanů na preventivní screeening KRK. Občané ve věku méně než 70 let, kteří neabsolvují preventivní vyšetření v pravidelných intervalech, obdrží od své zdravotní pojišťovny pozvánku na preventivní screening KRK. Ženy navíc obdrží pozvánku ke screeningu děložního čípku a karcinomu mammy.28 Indikací ke kolonoskopii jsou různé stavy a symptomy, které pacienta přivádí ke gastroenterologovi. Většinou prvotním příznakem je krvácení z GIT, může se jednat o hematochézie, melénu, okultní krvácení ve stolici a nevysvětlitelné sideropenické anemie. Dalším nepříznivým symptomem je chronický průjem, změny defekačního stereotypu, recidivující nebo chronické bolesti v dolních břišních kvadrantech, abnormální nález v GIT při zobrazovacím vyšetření. Je nutné sledovat pacienty, kterým byl odstraněn kolorektální adenom nebo pacienty, kteří jsou po resekci KRK. Dalšími indikacemi jsou střevní polypózní syndromy, idiopatické střevní záněty, diagnostika amyloidózy a diagnostika reakce štěpu proti hostiteli, chronických parazitárních onemocnění. Další indikací k výkonu je poradiační proktokolopatie a cytostatiky indukovaná kolopatie. Dále se posuzuje diverzní kolitida před zanořením stomie. Významnou indikací je peroperační koloskopie k identifikaci léze. Souhrnně jakékoliv podezření na onemocnění rekta, tračníku nebo terminálního ilea. 29 Kontraindikace kolonoskopie je možné rozdělit do dvou základních skupin. Skupina absolutních a relativních kontraindikací. Mezi absolutní kontraindikace patří odmítání

pacienta,

podstoupit

výkon.

V takových

případech,

podepisuje

nespolupracující pacient speciální dokument, tzv. negativní reverz. Nesouhlasit s provedením výkonu může také zákonný zástupce, platí stejná pravidla jako při

28

Srov. FALT, P., URBAN, O., VÍTEK, P., a kolektiv, Koloskopie, s. 30 – 33.

29


19

odmítnutí výkonu samotným pacientem. Kolonoskopii nelze provést, pokud hrozí perforace střeva nebo pacient nespolupracuje i přes adekvátně podanou sedaci. Fulminantní kolitida a toxické megakolon jsou rovněž považovány za absolutní kontraindikaci. Mezi relativní kontraindikace patří akutní divertikulitidy, infekční enterokolitidy,

gravidita,

velké

břišní

kýly,

výrazné

splenomegalie,

stavy

po enteroklýze s použitím manitolu, hemodynamická nestabilita, stavy po abdominální operaci, velké nebo symptomatické aneuryzma aorty. Vyšší riziko komplikací představují pacienti po akutním IM, CMP nebo plicní embolii. V neposlední řadě špatná příprava střeva může být relativní kontraindikací kolonoskopie.30

30


20

2 PŘÍPRAVA KE KOLONOSKOPII 2.1 Příprava pacienta před vyšetřením 2.1.1 Informovaný souhlas Každý lékařský výkon, který je v současnosti plánován, se neobejde bez dokumentu – Informovaný souhlas. Není tomu jinak u kolonoskopie, tento dokument je jedna z podmínek správné klinické praxe. Cílem je předat pacientovi informace o plánovaném

endoskopickém

výkonu,

konsekvenci,

možných

komplikacích

a seznámit pacienta s alternativními možnostmi. Před podpisem Informovaného souhlasu je pravidlem pohovor s lékařem, který zodpoví případné pacientovi dotazy. Svým podpisem potvrzuje pacient, že se seznámil se všemi souvislostmi, porozuměl a pochopil všechny dotazy, že mu byly vysvětleny všechny náležitosti související s výkonem. Zároveň slouží k tomu, že pacient dává svolení k podstoupení výkonu a rozhodl se mezi možnými alternativami. Forma podání souhlasu se může lišit. Informace mohou být poskytnuty formou ústní, písemnou nebo ústní a písemnou, popř. konkludentní (mlčky učiněný projev vůle pacienta).31 Podepsaný informovaný souhlas má dvě vyhotovení, stává se součástí lékařské dokumentace a kopie zůstává pacientovi. Musí obsahovat následující: 

informace o účelu zákroku,



informace o povaze výkonu,



informace o možných důsledcích,



informace o rizicích a komplikacích,



informace o alternativách výkonu,



odpovědi na doplňující otázky,



telefonický kontakt pro pozdější dotazy a konzultace po výkonu.32

Někteří pacienti nechtějí být informováni o výkonu, přesto s provedením výkonu souhlasí. Pacient se tak vzdává možnosti být informovaný o plánovaném výkonu

31


32

Tamtéž, s. 64.

21

a jedná se o tzv. neinformovaný souhlas. Pro případ, že by se pacient rozmyslel, obdrží kopii dokumentu s telefonním kontaktem na lékaře, popř. všeobecnou sestru a informace mu mohou být následně poskytnuty. U pacientů, kteří jsou nesvéprávní nebo nezletilí, přebírá tuto povinnost jejich zákonný zástupce. V případě nutnosti provedení urgentní kolonoskopie se nedává podepsat informovaný souhlas, veškerou zodpovědnost na sebe přebírá lékař, který výkon provede. Výkon je dále zaznamenán jako neodkladný pro zdraví nemocného. V ČR se postupuje dle Úmluvy o ochraně lidských práv v biomedicíně. Pacient má právo kdykoliv odvolat svůj informovaný souhlas. Podává se ve formě písemné a je součástí lékařské dokumentace. V případech kdy vyšetření je již započato, odvolání se stává neplatným. Mohlo by dojít k poškození zdraví pacienta.33

2.1.2 Psychická příprava Pro každého pacienta, který má podstoupit nějaký lékařský výkon, je důležité nepodcenit

psychickou

přípravu.

Každý

z nás

má

nějakou

představu

o kolonoskopickém vyšetření, ale představy a realita se mohou lišit. Celková doba vyšetření se nedá přesně naplánovat z důvodu možných komplikací při výkonu. Prvotní informaci by měl pacient obdržet od lékaře, který zasílá pacienta na zmiňované speciální vyšetření. Zdravotnický personál by neměl příliš používat odborné názvosloví při sdělování informací o samotném výkonu. Předpokládá se vlídné chování a profesionální přístup. Pokud se jedná o psychickou přípravu pacienta ke koloskopii, velmi důležité je vysvětlit přípravu před samotným vyšetřením, samotný průběh a také co bude následovat po kolonoskopii. Pacienty často provází strach, úzkost z možného nálezu. Velmi pomáhá empatický přístup zdravotnického personálu, ústní podpora a rozptýlení pozornosti. V podstatě jde o to, navodit pozitivní atmosféru před výkonem, během a po výkonu. Pacienti podepíší písemný souhlas s výkonem, před vyšetřením. Některé pracoviště poskytují pacientům informační brožuru nebo videozáznam o průběhu vyšetření. Po výkonu obdrží pacient písemně lékařskou zprávu, pokud je stanovena diagnóza informuje lékař o vhodné terapii. V případě

33


22

odebírání vzorků na biopsii je pacient informován o čekací době na výsledky. Doprovod pacientů je potřeba také informovat.34

2.1.3 Polohování pacienta před vyšetřením Pacient nejčastěji zaujímá polohu na levém boku. Pokud během vyšetření nenastanou komplikace, může být v této poloze provedeno komplexní vyšetření (dosažení céka). Podle zvyklostí pracoviště a schopností endoskopisty manévrovat s kolonoskopem, může pacient ležet na vyšetřovacím lůžku v poloze na zádech. Dolní končetiny má mírně pokrčené, pravým bércem se dotýká levého kolene, event. může mít obě dolní končetiny vedle sebe a mírně pokrčené. Někdy lze využít polohu pacienta na pravém boku. Pacient zůstává v poloze na zádech, pouze ramena směřují směrem doprava. Ve zcela ojedinělých případech (BMI ≥30) zaujímá pacient polohu na břiše. Tuto polohu lze využít při elongovaném mobilním tračníku a intubaci terminálního ilea. Endoskopická sestra po celou dobu výkonu asistuje, může vyvinout tlak na břicho a zabránit tak vzniku kličky.35

2.1.4 Fyzická příprava Úspěšné provedení kolonoskopie a terapeutické výkony při vyšetření je možné provést pouze v případě, že je provedená správná příprava, co nejlepší vyprázdnění tlustého střeva. Příprava je komplexní proces, pacient užívá laxativa a dodržuje dietní opatření. Často pacienti nejsou dokonale připraveni, což má za následek nemožnost provést vyšetření nebo nedokonalost vyšetření. Ideální příprava je taková, kdy dojde téměř k úplnému vyprázdnění střeva. Takto vyprázdněné střevo je přehledné a je snížené riziko přehlédnutí patologického útvaru. Při očistě střeva by nemělo dojít k modifikaci vzhledu střevní sliznice. Samotná očista střeva by neměla trvat příliš dlouho a neměla by způsobovat žádné nežádoucí komplikace. Nemělo by během očisty střeva docházet ke změnám celkového zdravotního stavu. V současnosti se používají především roztoky k očistě střeva, event. kombinace laxativ, léků. Vhodný výběr preparátů by měl být vybrán každému pacientovi individuálně. Pacienti různě reagují na různé druhy roztoků, jejich účinky, objem, absorbci. Projevy nežádoucích účinků

34


35


23

jsou individuální. Celkovou přípravu velmi ovlivní spolupráce pacienta, dodržování odborných doporučení lékaře, zejména dietní opatření. Riziko nedostatečné přípravy může vést k přehlédnutí již existujících neoplastických lézí. Negativní vyšetření brání včasnému odhalení kolorektálního karcinomu, není možné včas zachytit adenomy. Následek je zvýšení rizika komplikací, prodloužení času vyšetření, snížení úspěšnosti intubace céka a také vede ke zvýšení nákladů na vyšetření. Vyšetření je nutné opakovat. Pacienti hůře snáší samotnou přípravu, vyprazdňování střevního obsahu než samotnou kolonoskopii. Informace o přípravě by měl podávat gastroenterolog nebo zdravotní sestra. Veškeré informace by měly být podány ústně i písemně pacientovi. Špatnou přípravu mají většinou pacienti se zácpou pacienti užívající antidepresiva, mužské pohlaví. Dále pacienti s diagnózou demence, mozkové příhody. Rizikový pacienti s anamnézou cirhózy jater. Obtížná je příprava pro pacienty s předchozí operací trávicí trubice, věk nad 65 let, polypragmazie. 36

2.1.5 Příprava pacienta ke statimové kolonoskopii Indikací ke statimové kolonoskopii může být rozsáhlé krvácení do GIT. Přesto, že pacient může být nalačno, může zůstat krev v žaludku, eventuálně ve střevní dutině, tím dochází ke zhoršené přehlednosti a zdroj krvácení může být zachycen později. V některých případech není možné dokončit vyšetření a je nutné opakovat výkon s odstupem času. Lékař individuálně posoudí, jestli bude podána premedikace. Urgentní kolonoskopie vyžaduje vždy zajištění žilního vstupu, zavádí se permanentní žilní katetr.37Aby bylo možné provést vyšetření, je nutné provést očistné klyzma. Provádí se pouze v případech, kdy to umožňuje stav pacienta. Pokud nedojde k této základní očistě střeva, není možné provést kvalitní kolonoskopické vyšetření. Nepřipravené střevo obsahuje stolici, mohlo by dojít k poškození přístroje. V důsledku zhoršené viditelnosti může dále dojít k poškození dutiny střevní až perforaci střeva. Způsob očisty střeva ke statimové kolonoskopii může být pomocí perorální laváže. Pacientovi je podáno 1000 ml polyetylenglykolového roztoku v časovém rozmezí přibližně 40 minut do doby, než z rekta odchází bezbarvá nebo lehce narůžovělá tekutina. Tento způsob může být využit na jednotkách intenzivní péče, přímo na lůžku

36

Srov. FALT, P., URBAN, O., VÍTEK, P., a kolektiv, Koloskopie, s. 52 -54.

37


24

pacienta. Pomocí nasogastrické sondy je možné provést zmíněnou laváž. Díky této metodě je možné včas diagnostikovat příčinu krvácení v GIT.38

2.2 Příprava střeva před kolonoskopií 2.2.1 Druhy přípravků k očistě střeva Správná příprava přináší úspěšné provedení kolonoskopie, lepší snášenlivost pro pacienta a snižování nákladů na vyšetření. Nejčastěji používaný přípravek v současnosti je Fortrans® - velkoobjemový polyetylenglykol (PEG), neabsorbovatelný polymer o vysoké molekulové hmotnosti. V současnosti se používají roztoky bez příměsi sulfátů, téměř nevstřebatelný, díky tomu klesá riziko nežádoucích účinků a je považován za bezpečný přípravek. Nevýhodou je požití velkého objemu tekutin (4 litry), velkoobjemová dělená příprava PEG. Přípravek má mírně slanou chuť. Dále se v praxi používá nízkoobjemový polyetylenglykol - Moviprep®, přípravek obsahuje kombinaci dvou litrů PEG a kyselinu askorbovou. Působí jako osmotické laxativum. V současnosti je širší nabídka přípravků na bázi nízkoobjemových PEG. Další komerčně dostupné přípravky obsahují magnezium citrát s různými stimulačními laxativy – Picolax®, Picoprep® (magnezium citrát s pikosulfátem sodným).39 Novinkou na trhu je přípravek, který působí jako osmotické laxativum, jeho celkový objem je 1 litr „(ve dvou lahvích, které se doplňují vodou do 500 ml)“40 je roztok sulfátů - Eziclen®. Dobrou alternativou PEG nízkoobjemových přípravků jsou roztoky fosfátových solí, jedná se o hyperosmotická laxativa, která působí přesun vody do střevního lumen, zasahují do elektrolytové rovnováhy. Přípravky z řady fosfátových solí jsou kontraindikovány u pacientů s onemocněním ledvin. Před kolonoskopií se nedoporučuje užívání prokinetik. Zlepšit kvalitu přípravy je možné podáním střevních adjuvancií např. simetikonu, může snížit výskyt bublin a zlepšit tak viditelnost při vyšetření.41

38

Srov. DÍTĚ, P., et. al., Akutní stavy v gastroenterologii, s. 33.

39


40


41

Tamtéž.

25

2.2.2 Hodnotící škály očisty střeva ke kolonoskopii Kvalita vyšetření je přímo závislá na přípravě, vždy se zaznamenává. Kvalita zobrazení se hodnotí ve většině případů po oplachu a aspiraci. Pokud bychom chtěli hodnotit stav střevní sliznice před oplachy a aspirací, musí být zaznamenán počet oplachů, kterými bylo střevo dovyčištěno. Do dokumentace se zaznamenávají použité roztoky, hodnocení by mělo být maximálně objektivní. K dispozici je celá řada hodnotících škál. Z hlediska klinických studií jsou nejčastěji používány čtyři hodnotící stupnice. 

Aronchickova škála (tab. 2)



Ottawská škála



Harefieldská škálá



Bostonská škála (tab. 3)

Aronchickova pětistupňová škála (tab. 2) hodnotí kvalitu přípravy v celém tračníku najednou. Jedná se o metodu poměrně oblíbenou a jednoduchou, používá se často.42 Tab. 2„Aronchickova škála“43 1 (excellent)

= malé množství čiré tekutiny nebo přehledných více než 95 % sliznice

2 (good)

= velké množství čiré tekutiny pokrývající 5 - 25 % sliznice, přehledných je více než 90 % sliznice

3 (fair)

= malé množství polotuhé stolice, která může být omyta nebo odsáta, ale je přehledných více než 90 % sliznice

4 (poor)

= polotuhá stolice, která nemůže být omyta nebo odsáta, a přehledných je méně než 90 % sliznice

5 (inadequate)

= tuhá stolice, která zabraňuje přehlednosti, je vhodné opakování kolonoskopie

„Ottawská škála (OBPS, Ottawa Bowel Preparation Scale)“44, hodnotí jednotlivé střevní segmenty (tři segmenty). Celkové skóre může být 0 (nejlepší příprava) až 14 (nejhorší příprava). Hodnocení se provádí pomocí čísel 0 (výtečná), 1 (dobrá),

42


43

Tamtéž, s. 55.

44

Tamtéž, s. 54.

26

2 (uspokojivá), 3 (neuspokojivá), 4 (velice špatná) a v závěru se přičte skóre množství tekutiny v tračníku 0 (nízké), 1 (střední), 2 (velké). Výsledné skóre se získá součtem jednotlivých skóre, hodnotí se tři střevní segmenty na čtyřstupňové škále (levá část tračníku, transversum, pravá část tračníku).45 „Harefieldská škála (HCS, Harefield Cleansing Scale)“46, tato metoda patří ke složitějším, ale velmi pečlivě vypracovaným metodám. Způsobem, jak můžeme hodnotit přípravu střevní sliznice je, že střevo je rozděleno do pěti segmentů, každý segment má své segmentální skóre. Pomocí číslic od 0 – 4, se stanoví skóre jednotlivých segmentů. Podle hodnocení segmentů je následně příprava řazena do stupňů. Jednotlivé stupně se označují pomocí písmen A, B, C a D, přičemž A a B jsou hodnocena jako odpovídající očista střeva. Tab. 3„Bostonská škála (BBPS)“47 Stupeň přípravy

0 = nepřipravený segment, sliznice není vidět pro přítomnost tuhé stolice, kterou nelze opláchnout 1 = část sliznice lze prohlédnout, ale ostatní plochy nejsou dobře viditelné pro povlaky, reziduální stolici a/nebo zkalenou tekutinu 2 = pouze reziduální zabarvení (lehce zkalená stolice) nebo malé kousky stolice, ale sliznice je dobře přehledná 3 = sliznice segmentu je přehledná v celém rozsahu, přítomna maximálně čirá tekutina, bez reziduálního zbarvení, kousků stolice a zkalené tekutiny

Kolonické segmenty

cékum a ascendens subskóre A transversum včetně hepatální a lineární flrxury subskóre B descendens, sigmoideum a rektum subskóre C

Celkové skóre (BBPS) = A + B + C (minimum 0, maximum 9) Klinický význam

optimální příprava: celkové skóre ≥ 6 a každé jednotlivé subskóre ≥ 2

45


46

Tamtéž, s. 55.

47

Tamtéž.

27

„Bostonská škála (BBPS, Boston Bowel Preparation Scale, „bee-bops“),“48 hodnotí přípravu ve třech segmentech tračníku (tab. 3). Tato hodnotící škála má rozdílné hodnocení od ostatních škál. Hodnotí se během vytahování endoskopu. V České republice se hodnotí kvalita přípravy střeva nejčastěji škálou tří - nebo čtyřstupňovou. 

Třístupňová škála (tab. 4)



Čtyřstupňová škála

Tab. 4„Třístupňová škála hodnocení přípravy tračníku“49 A (vynikající)

= zcela čistý tračník či čirá nebo lehce zabarvená tekutina, kterou lze kompletně odsát

B (uspokojivá)

= zkalená tekutina či malé zbytky tekuté stolice, které je možné opláchnout a odsát, zobrazit lze více než 80 % sliznice

C (neuspokojivá)

= velké množství tekuté či polotuhé nebo tuhé stolice, kterou lze odstranit jen částečně, zobrazit lze méně jak 80 % sliznice

Druhý nejčastěji používaný model hodnocení stupně střevní přípravy v České republice je Čtyřstupňová škála. Její hodnoty se uvádí pomocí písmen, někdy pomocí číslic A (eventuálně 1) = vynikající, B (eventuálně 2) = dobrá, C (eventuálně 3) = špatná, D (eventuálně 4) = velmi špatná. Přičemž stupeň 1 až 2 je považován za adekvátní přípravu. Následné dva stupně 3 až 4 jsou považovány za neadekvátní přípravu ke kolonoskopii.50

2.3 Farmakologická příprava 2.3.1 Antitrombotická terapie Ke snížení rizika tromboembolických příhod u pacientů s kardiovaskulárními chorobami

se

v praxi

používá

protidestišková

a antikoagulační

léčba,

tzv. antitrombotická terapie (ATT). Právě GIT je nejvíce ohrožen krvácením při terapii

48


49

Tamtéž.

50

FALT, P., URBAN, O., VÍTEK, P., a kolektiv, Koloskopie, s. 54 – 56.

28

ATT. Lékař musí pečlivě zvážit rizika před endoskopickým vyšetřením, posoudit jak velké

je riziko krvácení oproti trombembolické komplikaci. Příliš vysoké riziko

krvácení se řeší vysazením ATT na dobu nezbytně nutnou – po dobu výkonu. Po provedení výkonu se opět zahájí terapie ATT do 24 – 48 hod. po výkonu. Léky s protidestičkovým

efektem

jsou

„Acetylsalicylová

kyselina

(ASA)

a thienopyridiny (I. generace – klopidogrel, II. generace – prasugrel, tikagrelor).“51 Mechanismus účinku se u těchto léčiv liší, proto se často kombinují (tzv. duální antiagragační léčba, DAT). V obecné rovině se však nedoporučuje vysazovat léčbu. Postpolypektomické krvácení se může objevit ihned po výkonu (odstranění polypu) nebo v průběhu 14 dní, tento stav není považován za komplikaci. Rizikovým faktorem těžkého krvácení jsou polypy s velikostí ≥ 10 mm, věk ˃ 65 let, antikoagulační léčba, kardiovaskulární onemocnění a použití čistého řezacího proudu. Další rizikovou skupinou jsou pacienti užívající antikoagulační léčiva ze skupiny heparinů. Nefrakcionovaný heparin (UFH) a nízkomolekulární hepariny (LMWH), syntetický pentasacharid fondaparinux a jiná heparinová léčiva. Dále potom perorální kumarinové preparáty (antagonisté vitaminu K) – Warfarin a přímé inhibitory aktivovaného faktoru Xa a trombinu - NOAC (Novel Oral Anticoagulant Agents). Terapie Warfarinem může být přerušena 3 – 5 dní před výkonem. Večer po výkonu je možné opět v terapii pokračovat. Mezi výkony s nízkým rizikem krvácení jako je např. gastroskopie, kolonoskopie, odběr biopsie, můžeme uvést, že terapie antikolagualancii riziko krvácení nezvyšuje. Proto se nedoporučuje vysadit léčiva. Výkony, kde hrozí vysoké riziko krvácení (polypektomie, endoskopické resekce), se používá převedení antikoagulační terapie Warfarinem na antikoagulancia s kratší dobou účinku (LMWH), tzv. přemoštění (terapie nízkomolekulárním heparinem).52

2.3.2 Antibiotická opatření Jedná se o specifické opatření, které má zabránit rozvinutí bakteriálního infekčního onemocnění, které může vzniknout při kolonoskopii. Profylaxe se provádí u pacientů s vrozenými nebo získanými imunodeficity. U pacientů s infekční endokarditidou, jaterní cirhózou, selháváním ledvin (léčení peritoneální dialýzou), zavedenými

51


52


29

arteriálními stenty. Dále slouží jako prevence pankreatobiliární sepse po ERCP a další endoskopické výkony, kde hrozí infekce. Před vyšetřením lékař musí posoudit míru rizika infekce, stav pacienta a situaci, spíše se profylaxe omezují. Indikace antibiotické profylaxe se provádí pouze u pacientů, kde je vysoké riziko rozvinutí infekčního onemocnění.53 Přehled nejčastěji používaných ATB přípravků v klinické praxi u pacientů s vysokým rizikem infekční endokarditidy: Amoxicilin + kyselina, při alergii Klindamycin, Cefalexin, aj.. U pacientů s peritoneální dialýzou je doporučený ATB režim, vypustit peritoneální dialyzát a nasadit Ampicilin + Gentamicin, event. Metronidazol. U pacientů se zavedeným arteriálním stentem se doporučuje: Amoxicilin + kyselina klavulanová nebo Ampicilin. Při alergiích je stejné doporučení jako u pacientů s vysokým rizikem infekční endokarditidy. 54

2.3.3 Analgosedace a monitorace pacienta Cílem analgezie a sedace je zvýšit komfort pacienta při endoskopickém vyšetření, omezit obavy z vyšetření, snížit úzkost a usnadnit vyšetření. Rozlišujeme čtyři základní stupně sedace od minimální, střední, hlubokou až nejvyšší – celková anestezie. Při lehké sedaci (anxiolýze) je sedativy ovlivněn stav kognitivních funkcí, nejsou ovlivněny kardiorespirační funkce. Perorálně se podají analgetika, anxiolytika. Nebo se inhaluje oxid dusný. Při střední sedaci (sedaci při vědomí), se aplikují sedativa, která ovlivňují vnímání, pacient reaguje na oslovení. Nedochází k utlumení kardiorespiračních funkcí, aplikací provádí endoskopista. K výraznému ovlivnění stavu vědomí dochází při hluboké sedaci, pacient reaguje pouze na opakované nebo bolestivé podněty. Dochází k depresi dechu, může vyústit až k zástavě dechu, provádí anesteziolog. Poslední stupeň sedace je celková anestezie, dochází ke ztrátě vědomí, pacient nereaguje na žádné podněty. Během celkové anestezie bývají často zprůchodněné dýchací cesty a pacient je připraven k podpůrné ventilaci. Celkovou anestezii podává anesteziolog. Rizikem každé sedace může být utlumení dechového centra až zástava oběhu. Tradičně používaná léčiva jsou ze skupiny benzodiazepinů (Midazolam, Fentanyl), samostatně nebo v kombinaci s opiáty (Pethidin, Fentanyl, Naloxon). Dále se používá Propofol, který smí aplikovat pouze anesteziolog, event.

53

Srov. ZAVORAL, M.,DÍŤE, P., ŠPIČÁK, J., BUREŠ, J., a kolektiv, Nové trendy v digestivní endoskopické a diagnostické léčbě, s. 51 – 54.

54


30

vyškolená

sestra

(NAAP,

Non

–

Anesthesiologist

Administered

Propofol,

tzn. Neanesteziologicky aplikovaná analgosedace) a sedace s použitím oxidu dusného (50 % oxidu dusného a 50 % kyslíku). U těchto přípravků nebyly zaznamenány žádné komplikace, jsou tedy dobře pacienty snášeny.55 Při výkonu je nutné zajištění a monitorace pacienta. Zajištění žilního vstupu je standardem, ve výjimečných případech se se aplikují sedativa bez intravenózní kanyly. Během výkonu sledujeme pacienta, především stav vědomí, jeho reakce na oslovení, reakce na bolest, kontrolujeme dýchací cesty, ventilaci. Snížená monitorace vědomí pacienta u střední a hluboké sedace. Déle pomocí pulzního oxymetru sledujeme oxygenaci. Tyto úkony má na starosti většinou sestra. Pokud je pacient uveden do stavu hluboké sedace, má přidělenou osobu, která monitoruje pacienta v sedaci a jiné úkoly nemá. Při celkové anestezii a hluboké sedaci je nutná aplikace oxygenoterapie.56

2.4 Příprava endoskopického sálku Endoskopické vyšetření je možné provádět ve dvou typech zařízení, ve státních nebo privátních zdravotnických zařízeních. Ve státním (nemocničním) zařízení jsou často vybudovány endoskopické jednotky s recepcí pro příjem pacientů, čekárnou. Dále jsou tvořeny několika endoskopickými vyšetřovnami, včetně kabinek pro přípravu na výkon. Chod takové jednotky udržuje větší počet zdravotnického personálu a nelékařských pracovníků, přibližně 15 až 50 osob. V privátním zdravotnickém zařízení jsou většinou 1 až 2 vyšetřovny a čekárna pro pacienty. Všeobecná sestra zajišťuje chod gastroenterologické ambulance a asistuje lékaři (gastroenterologovi) při výkonech. Bez ohledu na velikost pracoviště a počet zaměstnanců má každé své pracoviště vypracované tzv. ošetřovatelské standardy, které určují normu pro kvalitní ošetřovatelskou péči. Dále umožňují hodnotit kvalitu poskytované péče. Pracoviště by mělo být čisté, měla by panovat přátelská atmosféra, mělo by být zajištěno pohodlí a komfortní intimita pro pacienta. Endoskopický sálek

55


56

Tamtéž.

31

by měl být řádně vydezinfikován, endoskopické nástroje by měly být funkční a rovněž vydezinfikované pro jednotlivého pacienta. Dále by v endoskopickém sálku měla být odsávačka, elektrochirurgická pálící jednotka, sterilní endoskopické nástroje (polypektomické kličky, injektory, kanyly, papilotomy, bioptické kleště, aj.). Pokud je umožněno na pracovišti provádět výkony v celkové anestezii musí být takové pracoviště vybaveno kyslíkovými brýlemi, pulzním oxymetrem, tonometrem, ručním dýchacím přístrojem a pomůckami pro intubaci. EKG monitor není běžnou součástí, používá se u specializovaných výkonů, např. katetrizace a transhepatální výkony.57

57

Srov. LUKÁŠ, K., a kolektiv, Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry, s. 64.

32

3 PROVEDENÍ KOLONOSKOPIE A PÉČE PO VÝKONU 3.1 Vlastní provedení Kvalitní provedení kolonoskopie můžeme hodnotit, pouze pokud je koloskop zaveden do céka. V těchto případech je tak možné provést komplexní vyšetření sliznice střeva. Postup zavedení koloskopu se příliš neliší, ale na druhou stranu může být zcela individuální záležitost u každého pacienta. Před každým vyšetřením by mělo následovat vyšetření perianální oblasti (inspekce a per rectum). V praxi se používají lubrikanty análního otvoru (1 % trimekainový gel), zvýší komfort pacienta při vyšetření. Po zavedení kolonoskopu do rekta musí endoskopista provést insuflaci vzduchu nebo infuzi vody. Záleží na schopnostech endoskopisty, na přípravě střeva a spolupráci pacienta. Endoskopista by měl být manuálně zručný, měl by mít koordinované pohyby, měl by postupovat pomalu a takticky. V případě hrozícího rizika (perforace) by měl vyhodnotit, kdy raději ukončit vyšetření. Koloskop by neměl být tlačený silou naslepo. Během zavádění koloskopu a celého vyšetření endoskopista sleduje videozáznam na procesoru, sestra asistuje. Při zavádění přístroje je důležité provést insuflaci a desuflaci vzduchu. Poznatek z praxe je, že při infuzi vody, místo vzduchu je možné snížit nepříjemné pocity v břišní dutině při zavádění endoskopu. Po celou dobu zavádění přístroje je omývána střevní sliznice a odsávají se střevní obsahové zbytky. Doporučuje se chránit optiku přístroje tím, že nezůstávala ponořená ve vodě, šetří se tak pracovní kanál kolonoskopu. Práce s kolonskopem vyžaduje zkušenosti, endoskopista by měl předvídat anatomii sigmoidea, neměl by tlačit proti fixovanému bodu, maximálně by měl vnímat zpětnou vazbu kolonoskopu. Nejobtížnějším segmentem je levá část tračníku, při zavádění se doporučuje věnovat dvě třetiny celkového času této oblasti. Nedoporučuje se provádět zbrklé a rychlé pohyby, mohou vést k tvorbě kliček. Známkami přítomnosti kolonoskopu v céku je ústí apendixu, intubace terminálního ilea a identifikace ileocekální chlopně. Doba

33

zavedení a celkového vyšetření by neměla přesáhnout 20 – 30 minut. Po té je důvodem k přerušení kolonoskopie. 58

3.2 Péče o pacienta při výkonu Při samotném výkonu je zapotřebí neustále monitorovat pacienta a mít zajištěný žilní vstup, abychom mohli zajistit aplikaci látek, které navodí sníženou hladinu vědomí (anxiolytika, středně silná sedativa). Intravenózní kanyly se zavádí, podle zvyklostí pracoviště, nejedná se o standartní postup. Anxiolytika může aplikovat sestra, lékař aplikuje středně silnou sedaci. V případě, že je nutné provést endoskopické vyšetření v celkové anestezii, zajišťuje podání celkové anestezie a hluboké sedace anesteziolog. Na pracovišti musí být k dispozici monitor vitálních funkcí, pulzní oxymetr, vybavení pro KPR, léky pro antagonizaci sedace, odsávací zařízení a příkon kyslíku. Po celou dobu endoskopie sledujeme stav vědomí pacienta, hodnotíme reakce pacienta na jednoduché otázky, jeho reakce na bolestivé podněty. Pro včasné odhalení hypoxemie, sledujeme oxygenaci pomocí pulzního oxymetru. Při výkonu sledujeme hemodynamické parametry pacienta, měříme krevní tlak, popř. provedeme EKG u pacientů, kde je zvýšené riziko komplikací (např. pokročilá stádia ICHS). Po celou dobu vyšetření asistuje lékaři jedna nebo dvě endoskopické sestry, podle zvyklostí a možností oddělení. Endoskopické výkony prováděné v celkové anestezii nebo hluboké sedaci vyžadují aplikaci oxygenoterapie.59

3.3 Ukončení kolonoskopie Při závěru kolonoskopie, vytažení endoskoupu je nutné dodržovat zásady správné techniky vytažení endoskopu. Pacient zaujímá polohu na levém boku nebo na zádech. Tato závěrečná fáze, vyžaduje dostatečně distendovat střevní lumen plynem, aby endoskopista mohl vidět velké plochy vyšetřované oblasti. Vytažení endoskopu začíná intubací céka, obkroužením ústí apendixu a po té pozvolna edoskopista krouživými

58


59

Srov. ZAVORAL, M.,DÍŤE, P., ŠPIČÁK, J., BUREŠ, J., a kolektiv, Nové trendy v digestivní endoskopické a diagnostické léčbě, s. 56 – 57.

34

pohyby pomalu vytahuje endoskop a provádí závěrečnou kontrolu střevní sliznice. Během vytahování může lékař odsávat zbylou tekutinu, oplachovat zbytky stolice. Pokud by nastaly potíže při odsávání, můžeme požádat pacienta o spolupráci, vhodným polohováním můžeme zajistit lepší viditelnost sliznice. Do určité míry se doporučuje provádět desuflaci střevního lumen. Při kolonoskopiích kdy není použitá sedace se doporučuje ponechat na krátkou dobu přístroj v rektu, můžeme tak docílit nižšího dyskomfortu z celkového vyšetření. Při vytahování endoskopu by měl lékař znát problematická místa a zaměřit se na ně. Jsou to místa mezi Bauhinskou chlopní a ústím apendixu, proximální stara řas v ascendens, oblast těsně za ohybem hepatální flexury, jezírko tekutiny v lineární flexuře v poloze na levém boku, dutiny mezi hypertrofickými a často spastickými řasami při divertikulóze sigmoidea, proximální strana řas v rektu a anorektalní přechod. Celková doba od intubace céka až po vytažení endoskopu by neměla být delší než 6 minut. Počítá se jen doba, kterou lékař strávil kontrolu střevní sliznice. Pokud během vytahování byly prováděny některé výkony, je nutné tuto dobu z celkového času odečíst.60

3.4 Péče o pacienta po výkonu Pacient, který prodělal kolonoskopické vyšetření ve státním zdravotnickém zařízení a byla použita sedace, musí být monitorován na endoskopické jednotce do doby, než bude plně orientovaný a úroveň vědomí bude jako před samotným výkonem. Doba, po kterou je nutné pacienta monitorovat je individuální. Rozhodujícím faktorem je stupeň sedece, který byl použit a snášenlivost pacienta. Hodnotí se psychomotorické funkce, odpovědi pacienta na otázky, dále schopnost pacienta stát na jedné noze, styl chůze, schopnost jít po vyznačené čáře přímo, bez vrávorání. Odpovědnou osobou je lékař, který rozhodne, kdy může být pacient propuštěn do domácího prostředí. Na endoskopických pracovištích se řídí používáním hodnotících kritérií, která umožní propuštění pacienta domů (tab. 5).61

60


61


35

Tab. 5„Příklad kritérií pro dimisi pacienta z endoskopické jednotky“62 Stabilní vitální funkce po dobu minimálně 1 hodiny Vzhůru a orientován osobou, časem a místem (děti a pacienti s iniciálně abnormálním mentálním stavem by měli být ve stejném stavu jako před endoskopií). Bez signifikantních bolestí, krvácení či nauzey Schopnost se obléci a schopnost chůze s pomocí Propuštěn v doprovodu zodpovědné osoby, která zůstane s pacientem přes noc a je schopna nahlásit případné komplikace Slovní i písemné instrukce týkající se diety, aktivity, medikace, následné kontroly a telefonní číslo pro případ emergence Kontaktní osoba/pracoviště a popis okolností vyžadujících vyhledání odborné pomoci Tolerance perorálního příjmu není podmínkou (pokud není specifikováno lékařem – např. diabetik, pokročilý věk, neschopnost tolerovat další lačnění)

Pacient, který prodělal kolonoskopické vyšetření v privátním zdravotnickém zařízení a nebyla použita sedace, může opustit gastroenterologickou ambulanci bez doprovodu. Pacient je edukován o možném výskytu komplikací a poučen, že v případě výskytu nežádoucích stavů má neprodleně vyhledat lékaře.

3.5 Dokumentace z endoskopického vyšetření Veškeré informace, které získá endoskopista v průběhu endoskopického vyšetření se zaznamenávají do dokumentace. Záznam by měl být přehledný, srozumitelný i pro lékaře z jiné specializace a zároveň i pro pacienta. Získaná data slouží k hodnocení provedené kolonoskopie, její kvality a mají klinický a forenzní význam. Veškerou dokumentaci zaznamenává lékař, bezprostředně po výkonu. Ve výjimečných případech (několikanásobné terapeutické zákroky), na pokyn lékaře,

může

endoskopická sestra provádět záznam během vyšetřování. Jedině, pokud je k dispozici další sestra, která asistuje lékaři při výkonu. Tiskopis je vyhotoven ve dvou originálech. Jeden zůstává na oddělení a druhý je pro pacienta, který dokument předá svému ošetřujícímu lékaři. Dále se zachovávají informace o vyšetření v elektronické

62


36

podobě. Pokud pacient absolvuje vyšetření v průběhu hospitalizace, jde o běžnou součást nemocniční dokumentace. Z dokumentace by mělo být patrné, kde bylo vyšetření

provedeno.

Musí

obsahovat:

Identifikaci

zdravotnického

zařízení,

identifikaci pacienta, základní anamnestická data, indikace k výkonu, způsob přípravy a očisty střeva, hodnocení kvality a očisty střeva, premedikaci, endoskopické vybavení, vlastní popis nálezu, dobu kolonoskopie, souhrn vyšetření, doporučení k terapii, kontakt na odesílající lékaře, datum, čas a podpis vyšetřujícího lékaře.63 Tab. 6„Informace, které by měly být obsaženy v koloskopickém nálezu dle doporučení Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE)“ 64 Informace o pacientovi Použitý endoskop

výrobce, model a sériové číslo

Jméno a pracovní pozice endoskopisty a pomocného personálu Indikace vyšetření

pořadí screeningové koloskopie (počet předchozích screeningových koloskopií) interval od předchozí screeningové koloskopie interval od polypektomie v rámci předchozí screeningové koloskopie

Očista střeva

režim střevní očisty tolerance očisty ze strany pacienta fotografie sliznice

Dosažený segment kolon

zdůvodnění v případě inkompletního vyšetření čas intubace prohlížecí čas

Patologické nálezy a provedené zákroky

lokalizace každé léze odhadovaná velikost každé léze morfologie dle pařížské klasifikace pit pattern endoskopická diagnostika povahy léze postup léčby každé léze úspěšnost a komplikace léčby jednotlivých lézí nastavení elektrokoagulační jednotky finální histologická diagnóza

63


64


37

3.6 Péče o použité pomůcky V České republice se řídíme vyhláškou 195/2005 Sb. Ministerstva zdravotnictví, zároveň se dbá doporučení hlavního hygienika, který doporučuje správnou péči o použité endoskopické nástroje.

65

Reprocesing endoskopických nástrojů se provádí

ve speciálních místnostech, provádí jej řádně vyškolený personál a je vedena přesná evidence o reprocesingu každého endoskopu po vyšetření. V zahraničí jsou nejčastěji využívány doporučení Světové endoskopické organizace (WEO) z roku 2011. V současnosti v České republice dodržujeme převážně sedm kroků reprocesingu endoskopických nástrojů. Předčištění se provádí ihned po ukončení výkonu, abychom mohli zabránit zaschnutí nežádoucího biologického materiálu. Pomocí pracovního kanálu endoskopu odsajeme 250 ml detergentu, tímto roztokem propláchneme oplachový a vzduchový kanálek. Déle se kontroluje distální konec endoskoupu a tubus, jestli nedošlo k mechanickému poškození. Mechnická očista je jeden z nejdůležitějších kroků v celém reprocesingu. Můžeme se zbavit v 99,99 % téměř všech bakterií a zabránit tak vzniku biofilmu. Ten by vznikl právě, kdybychom nedostatečně provedli mechanickou očistu a použili některé druhy nepříliš vhodných detergentů (např. glutaraldehyd). V praxi se používají přípravky, které málo pění a jsou neenzymatického charakteru. Mohou být použity i přípravky, které jsou enzymatického charakteru, ale v takovém případě musí mít přípravky ještě antimikrobiální vlastnosti. Obecně je doporučeno střídat detergenty, o jejich použití se vede přesná dokumentace, kterou provádí proškolený personál. Před ponorem do desinfekčního roztoku je potřeba oddělit všechny části endoskopu, které lze demontovat a provede se zkouška těsnosti. Poté se provede proplach kanálků, ty se dále mechanicky očistí pomocí čistícího kartáčku. Lze použít jednorázové čistící kartáčky. Na některých pracovištích používají čistící kartáčky na opakované použití, ty se musí očistit ultrazvukem a projít desinfekčním cyklem jako samotný endoskop. Oplach je další krok, který následuje po mechanické očistě, vede k odstranění detergentu a zabraňuje vzájemnému působení s desinfekčním roztokem. Výrobce

65

Srov. KEIL, R., a kol., Gastroskopie, s. 33.

38

doporučuje při oplachu vyfouknout stlačeným vzduchem reziduální vodu, která zůstává v kanálcích. Dezinfekce se v současnosti provádí ve speciálních dezinfektorech a musí splňovat kritéria vyššího stupně dezinfekce. Na některých pracovištích se provádí dezinfekce ručně. V takových případech se musí manuálně propláchnout všechny kanálky přístroje. U manuálního čištění je vyšší riziko, že v kanálcích může zůstat tekutina a nedojde k dokonalé očistě. Postupně se opouští od této metody. Pokud se používají přístroje k dezinfekci, rozlišujeme dva typy funkcí, které nabízí buď dezinfekci, nebo mytí společně s dezinfekcí. Přístroje, které současně myjí a dezinfikují, musí splňovat podmínky normy ISO 15883. Zvýšenou pozornost musíme věnovat přípravkům, které se používají k mechanické očistě, aby byly kompatibilní s požitými desinfekčními prostředky. „Efektivita dezinfekčních prostředků se posuzuje podle evropské normy EN 14885.“66 Nejčastěji se v praxi používají dezinfekční přípravky jako např. Glutaraldehyd, Ortoftaldehyd, Peroctová kyselina, Oxid chloričitý a Elektrolyticky okyselená voda. Závěrečný oplach se provádí pomocí pitné vody nebo můžeme použít vodu purifikovanou. Pokud by nebyl dostatečně proveden proplach kanálků, může dojít následně u pacienta při použití endoskopu ke vzniku tzv. chemické kolitidy. Projevy chemické kolitidy jsou vysoké teploty, které mohou trvat až dva dny, průjem s příměsí krve a křeče, inkubační doba je 12 hodin od vyšetření. V literatuře je uvedeno, že tento druh kolitidy vzniká u použití glutaraldehydu a následně pak kyseliny peroctové. Sušení endoskopů zabraňuje především růstu mikroorganismů, které mohou být přenášeny vodou. Pokud by bylo nezbytně nutné použít endoskop ihned po závěrečném oplachu, nemusí být proces sušení realizován. Provádí se sušení stlačeným vzduchem nebo proplach 90 % alkoholem. K sušení se používají sušící skříně. Uskladnění endoskopů je poslední fází v péči o použitý endoskop. Používají se prachotěsné skříně k uskladnění. Endoskop je do skříně zavěšen bez ventilů a chlopní ve svislé poloze, skříně zajišťují postupné profukování kanálků po dobu uskladnění. Takto uložené endoskopy mohou být skladovány po dobu 5 – 7 dní, podle doporučení

66


39

výrobce. Ostatní příslušenství jako např. hadičky určené k oplachu čočky a insuflaci vzduchu, odsávací hadičky a oplachové lahvičky se doporučují měnit jedenkrát za den.67

67


40

EMPIRICKÁ ČÁST

41

4 CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl 1: Porovnat uváděnou spokojenost respondentů s poskytnutím informací o přípravě ke kolonoskopii ve státním a privátním zdravotnickém zařízení. Očekávaný výsledek č. 1 Předpokládám, že respondenti budou uvádět průměrnou spokojenost vyšší s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v privátním zdravotnickém zařízení. Cíl 2: Zjistit jak budou respondenti hodnotit srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě ke kolonoskopii. Očekávaný výsledek č. 2 Předpokládám, že víc jak 75 % respondentů, bude uvádět, že poskytnuté informace byly alespoň srozumitelné. Cíl 3: Zjistit, kterou část přípravy budou respondenti uvádět jako pro ně nejobtížnější. Očekávaný výsledek č. 3 Předpokládám, že dotazovaní respondenti budou uvádět největší potíže v části přípravy ke kolonoskopii, pití velkoobjemových roztoků. Cíl 4: Zjistit kdo je nejčastějším zdrojem informací o přípravě ke kolonoskopii. Očekávaný výsledek č. 4 Předpokládám, že nejčastějším zdrojem informací bude lékař.

42

5 METODIKA PRŮZKUMU Průzkumné

šetření

mé

bakalářské

práce

s názvem

„Příprava

pacienta

ke kolonoskopickému vyšetření“ bylo realizováno prostřednictvím dotazníkového šetření. Tato zvolená metoda je řazena mezi kvantitativní metody. Charakter práce spočíval v tom, že bylo osloveno velké množství dotazovaných respondentů. Díky této metodě bylo možné poměrně v krátkém časovém úseku shromáždit velké množství dat. Výhodou dotazníkového šetření bylo, že jsem si mohla libovolně sestavit otázky a cíleně se tak ptát respondentů na to, co jsem chtěla zjistit. Vyplnění dotazníku bylo anonymní, dobrovolné a sloužilo výhradně k získání a zpracování dat v mé bakalářské práci. Nevýhodou dotazníkového šetření byla jejich snížená návratnost. Abych předešla této situaci, prováděla jsem sběr dat se značným předstihem, předešla jsem tak opakovanému sběru dat.68 Dotazník (viz příloha č. 1) jsem sestavila z 23 systematických položek, které byly určeny

respondentům

navštěvujících

gastroenterologické

státní

nebo privátní

zdravotnické zařízení. Respondenti vyplnili dotazník ještě před samotným výkonem. Většina zvolených položek v dotazníku byly uzavřené otázky, celkem 11 položek. Dále jsem zvolila polouzavřené otázky, celkem 8 položek a zbylé 4 položky byly otevřené otázky. Položky č. 1, 2 a 3 sloužily k získání informací o pohlaví, věku a vzdělání. Položkou č. 4 jsem zjišťovala úroveň znalosti pojmu kolonoskopie. V dotazníku jsem zvolila několik doplňujících položek, konkrétně položky č. 5, 6, 7, 8, 11 a 14 - 23. Položkou č. 5 jsem zjišťovala, jestli má dotazovaný respondent již nějaké předchozí zkušenosti s přípravou ke kolonoskopii. Položky č. 6 – 8 jsem zvolila jako doplňující položky, zjišťovala jsem, jak hodnotili respondenti svou informovanost o přípravě k výkonu. Dále jsem zjišťovala, jestli by chtěli být respondenti více informováni, popř. mohli uvést, která informace jim chyběla, a uváděli, jakou formou jim tyto informace byly předány. Položkou č. 11 jsem získala doplňující odpověď k položce č. 10., respondenti uváděli, které informace pro ně byly málo srozumitelné. Další doplňující položky č. 14 – 19, sloužily k zjištění toho, co respondentům dělalo největší obtíže během přípravy ke kolonoskopii. Položkou č. 16 jsem zjišťovala, jestli

68

Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Výzkum v ošetřovatelství, s. 21 - 22

43

se respondentům povedlo vypít doporučené množství očistných roztoků. Položka č. 17 sloužila respondentům k uvedení vlastní odpovědi, co bylo pro ně nejobtížnější u pití velkoobjemových roztoků. Pomocí položek č. 18 a 19 uváděli respondenti, kde prováděli přípravu ke kolonoskopii. Dále jsem zjišťovala, z čeho měli respondenti obavy před výkonem. Odpovědí na položku č. 20 respondenti informovali o tom, jestli preferují provedení kolonoskopie v privátním nebo státním zdravotnickém zařízení. Položkami č. 21 a 22 respondenti uváděli, z jakého důvodu preferují kolonoskopii v privátním nebo ve státním zdravotnickém zařízení. Poslední položkou č. 23 v dotazníku respondenti uváděli vlastními slovy jakoukoliv doplňující informaci, kterou chtěli uvést před samotným výkonem. Zvolené položky ke stanoveným cílům jsou položky č. 9, 10, 12 a 13. K cíli a očekávanému výsledku č. 1 se vztahuje položka č. 12 a doplňkové položky č. 6, 7, 8 a 20 - 22. K cíli a očekávanému výsledku č. 2 se vztahuje položka č. 10 a doplňková položka č. 11. K cíli a očekávanému výsledku č. 3 se vztahuje položka č. 13 a doplňkové položky č. 14 – 19. K cíli a očekávanému výsledku č. 4 se vztahuje položka č. 9. Podmínkou vyplnění dotazníku byl věk respondentů 18 let a více, chuť a ochota věnovat pár minut svého času na vyplnění dotazníku. Dotazník byl určen pacientům, kteří se chystali na plánované gastroenterologické vyšetření ve státním nebo privátním zdravotnickém zařízení. Poslední důležitou podmínkou bylo vyplnění dotazníku před samotným kolonoskopickým vyšetřením. Shromažďování informací probíhalo v období březen až 10. 06. 2016. Dotazníků bylo celkem distribuováno 120. Ve Fakultní nemocnici Brno bylo distribuováno na Endoskopické centrum 30 dotazníků (schválená žádost o sběru dat, viz příloha č. 2) a v Nemocnici Boskovicích bylo rovněž distribuováno 30 dotazníků. V privátní gastroenterologické ambulanci MUDr. Josefa Salače v Moravských Budějovicích, bylo distribuováno 30 dotazníků a dalších 30 dotazníků bylo distribuováno v privátní gastroenterologické ambulanci MUDr. Radima Bužgy v Ostravě. Výsledky

nashromážděných

a zpracovaných

dat

jsou

zaznamenány

prostřednictvím tabulek a grafů pomocí absolutní četnosti, relativní četnosti a aritmetického průměru.

44

6 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Z celkového počtu 120 (100 %) dotazníků, jsem distribuovala 60 dotazníků do státního zdravotnického zařízení, 60 dotazníků do privátního zdravotnického zařízení. Jejich návratnost byla v celkovém součtu 109 (91 %) dotazníků, sedm dotazníků jsem vyřadila z důvodu nesprávného nebo neúplného vyplnění. Pro analýzu jsem využila 51 dotazníků ze státního zdravotnického zařízení a 51 dotazníků z privátního zdravotnického zařízení. Celkem pro analýzu bylo využito 102 (100 %) dotazníků. Tab. 7 Pohlaví respondentů Odpovědi

Absolutní četnost (n)

Relativní četnost (%)

Žena

46

45,1 %

Muž

56

54,9 %

Celkem

102

100 %

Muž

Žena

45,1% 54,9%

Graf 1 Pohlaví respondentů Položkou č. 1 v dotazníku jsem zjišťovala pohlaví dotazovaných respondentů. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů bylo 56 (54,9 %) mužů a 46 (45,1 %) žen (viz tabulka 7, graf 1).

45

Tab. 8 Věk respondentů Odpovědi



18 – 30

8

7,8 %

31 – 45

25

24,5 %

46 – 60

37

36,3 %

61 – 75

29

28,4 %

76 – 90

2

2,0 %

Nad 91

1

1,0 %

Celkem

102

100 %

18 - 30

31 - 45

46 - 60 1,0% 2,0%

61 - 75

76 - 90

Nad 91

7,8%

28,4% 24,5%

36,3%

Graf 2 Věk respondentů Položkou č. 2 v dotazníku jsem zjišťovala věk dotazovaných respondentů. Z celkového počtu distribuovaných dotazníků 102 (100 %), bylo 8 (7,8 %) respondentů ve věku 18 – 30 let, 25 (24,5 %) respondentů ve věku 31 – 45 let, 37 (36,3 %) respondentů ve věku 46 – 60 let, 29 (28,4 %) respondentů ve věku 61 – 75 let, 2 (2,0 %) respondenti byli ve věku 76 – 90 let a 1 (1,0 %) respondent ve věku nad 91 let (viz tabulka 8, graf 2).

46

Tab. 9 Vzdělání respondentů Odpovědi



Základní

4

3,9%

Středoškolské bez maturity

15

14,7%

Středoškolské s maturitou

62

60,8%

Vyšší odborné

6

5,9%

Vysokoškolské

12

11,8%

Vysokoškolské + specializace

3

2,9%

Celkem

102

100 %

Základní

Středoškolské bez maturity

Středoškolské s maturitou

Vyšší odborné

Vysokoškolské

Vysokoškolské + specializace 2,9% 3,9%

11,8%

14,7%

5,9%

60,8%

Graf 3 Vzdělání respondentů Položkou č. 3 v dotazníku jsem zjišťovala nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů, uvedli 4 (3,9 %) respondenti základní vzdělání, středoškolské vzdělání bez maturity uvedlo 15 (14,7 %) respondentů, 62 (60,8 %) respondentů uvedlo středoškolské vzdělání s maturitou, 6 (5,9 %) respondentů uvedlo vyšší odborné vzdělání, 12 (11,8 %) respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání, 3 (2,9 %) respondenti uvedli vysokoškolské vzdělání se specializací (viz tabulka 9, graf 3).

47

Tab. 10 Znalost pojmu kolonoskopie Odpovědi



Vyšetření žaludku

8

7,8 %

Vyšetření tlustého střeva

69

67,6 %

Vyšetření tenkého střeva

18

17,6 %

Vyšetření jater

4

3,9 %

Vyšetření hlavy

1

1,0 %

Nevím

2

2,0 %

Celkem

102

100 %

Vyšetření žaludku Vyšetření jater

Vyšetření tlustého střeva Vyšetření hlavy 2,0% 7,8% 3,9% 1,0%

Vyšetření tenkého střeva Nevím

17,6%

67,6%

Graf 4 Znalost pojmu kolonoskopie Položkou č. 4 v dotazníku jsem zjišťovala, jaké mají respondenti povědomí, o tom co znamená pojem kolonoskopie. Kolonoskopie je vyšetření tlustého střeva. Z celkového počtu 102 (100 %) odpovědělo 69 (67,6 %) respondentů správně, 18 (17,6 %) respondentů odpovědělo, že se jedná o vyšetření tenkého střeva, 8 (7,8 %) respondentů odpovědělo, že se jedná o vyšetření žaludku, 4 (3,9 %) respondentů odpovědělo, že se jedná o vyšetření jater, 1 (1,0 %) respondent odpověděl, že se jedná o vyšetření hlavy a 2 (2,0 %) respondenti uvedli, že neví o jaké se jedná vyšetření (viz tabulka 10, graf 4).

48

Tab. 11 Počet absolvovaných kolonoskopií Odpovědi



Poprvé

14

13,7 %

Podruhé

32

31,4 %

Potřetí a více

56

54,9 %

Celkem

102

100 %

Poprvé

Podruhé

Potřetí a více

13,7%

54,9% 31,4%

Graf 5 Počet absolvovaných kolonoskopií Položkou č. 5 v dotazníku, jsem zjišťovala, jestli se dotazovaní připravovali na kolonoskopické vyšetření poprvé nebo již v minulosti absolvovali tento výkon. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 14 (13,7 %), že vyšetření absolvuje poprvé, 32 (31,4 %) uvedlo, že vyšetření absolvuje podruhé a 56 (54,69 %) uvedlo, že kolonoskopické vyšetření podstoupili minimálně třikrát a více (viz tabulka 11, graf 5).

49

Tab. 12 Hodnocení vlastní informovanosti Odpovědi



Velmi dobrou

69

67,6 %

Dobrou

24

23,5 %

Ani dobrá / ani nedostatečná

7

6,9 %

Nedostatečná

2

2,0 %

Velmi nedostatečná

0

0,0 %

Celkem

102

100 %

Aritmetický průměr

1,4

Ani dobrá / ani nedostatečná

Velmi dobrou

Dobrou

Nedostatečná

Velmi nedostatečná 2,0% 6,9%

0,0%

23,5%

67,6%

Graf 6 Hodnocení vlastní informovanosti Položkou č. 6 v dotazníku, jsem zjišťovala vlastní informovanost pacientů o přípravě ke kolonoskopickému vyšetření. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 69 (67,6 %), že se cítí být velmi dobře informováni, 24 (23,5 %) uvedlo, že považuje svou vlastní informovanost za dobrou a 7 (6,9 %) uvedlo, že jejich informovanost je ani dobrá / ani nedostatečná, 2 (2,0 %) respondentů uvedlo nedostatečnou informovanost před samotným výkonem, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že se cítí být velmi nedostatečně informován, (viz tabulka 12, graf 6). Respondenti 102 (100 %) ohodnotili svou vlastní informovanost známkou, v průměru 1,4 (viz tabulka 12).

50

Tab. 13 Požadavek větší informovanost před kolonoskopií Odpovědi



Ne

84

82,4 %

Dieta

5

4,9 %

Nepříznivá chuť

13

12,7 %

Celkem

102

100 %

Ne

Dieta

Nepříznivá chuť

12,7% 4,9%

82,4%

Graf 7 Požadavek větší informovanost před kolonoskopií Položkou č. 7 v dotazníku jsem zjišťovala, jestli by chtěli být dotazovaní respondenti více informováni o přípravě ke kolonoskopii. V případě, že uvedli, že ano, chybějící informaci doplnili do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 84 (82,4 %) respondentů, že by nechtěli být více informováni, 5 (4,9 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že jim chybělo více informací o dietním režimu před vyšetřením, 13 (12,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že jim chyběla informace o tom, že roztoky k očistě střeva mají nepříznivou chuť (viz tabulka 13, graf 7).

51

Tab. 14 Způsob poskytnutí informací Odpovědi



Ústně

3

2,9 %

Písemně

2

2,0 %

Ústně i písemně

97

95,1 %

Celkem

102

100 %

Ústně

Písemně

2,9%

Ústně i písemně

2,0%

95,1%

Graf 8 Způsob poskytnutí informací Položkou č. 8 v dotazníku, jsem zjišťovala, jakým způsobem byly poskytnuty informace o přípravě ke kolonoskopickému vyšetření. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedli 3 (2,9 %), že informace jim byly poskytnuty v ústní formě, 2 (2,0 %) uvedli, že informace jim byly poskytnuty v písemné formě, 97 (95,1 %) respondentů uvedlo, že informace jim byly poskytnuty ve formě ústní i písemné, (viz tabulka 14, graf 8).

52

Tab. 15 Zdroj informací Odpovědi



Všeobecná sestra

48

49,5 %

Rodina, známí

18

18,6 %

Lékař

31

32,0 %

Jiný zdroj

0

0,0 %

Celkem

102

100 %

Všeobecná sestra

Rodina, známí

Lékař

Jiný zdroj

0,0%

32,0%

49,5%

18,6%

Graf 9 Zdroj informací Položkou č. 9 v dotazníku, jsem zjišťovala, kdo dotazované respondenty poučil o přípravě ke kolonoskopickému vyšetření. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 48 (49,5 %), že je informovala všeobecná sestra, 18 (18,6 %) respondentů uvedlo, že informace jim poskytla rodina a známí, 31 (32,0 %) respondentů uvedlo, že byli informování od lékaře, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že byl informován z jiného zdroje, (viz tabulka 15, graf 9).

53

Tab. 16 Srozumitelnost poskytnutých informací Odpovědi



Velmi srozumitelné

73

69,5 %

Srozumitelné

26

24,8 %

Méně srozumitelné

6

5,7 %

Velmi nesrozumitelné

0

0,0 %

Celkem

102

100 %

Byly pro mě velmi srozumitelné

Srozumitelné

Méně srozumitelné

Velmi nesrozumitelné 5,7% 0,0%

24,8%

69,5%

Graf 10 Srozumitelnost poskytnutých informací Položkou č. 10 v dotazníku, jsem zjišťovala, jak hodnotili dotazovaní respondenti srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě ke kolonoskopickému vyšetření. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 73 (69,5 %), že poskytnuté informace pro ně byly velmi srozumitelné, 26 (24,8 %) respondentů uvedlo, že informace byly srozumitelné, 6 (5,7 %) respondenti uvedli, že pro ně byly poskytnuté informace méně srozumitelné, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že by pro něj byly poskytnuté informace velmi nesrozumitelné, (viz tabulka 16, graf 10).

54

Tab. 17 Objasnění menší srozumitelnosti Odpovědi



Odborné názvosloví

2

2,0 %

Jazyková bariéra

1

1,0 %

Příliš informací najednou

3

2,9 %

Bez odpovědi

96

94,1 %

Celkem

102

100 %

Odborné názvosloví

Jazyková bariéra

Příliš informací najednou

Bez odpovědi

2,0% 1,0% 2,9%

94,1%

Graf 11 Objasnění menší srozumitelnosti Položkou

č.

11

v dotazníku,

jsem

navázala

na

předchozí

položku

č. 10 (Srozumitelnost poskytnutých informací), zjišťovala jsem, v čem byly poskytnuté informace méně srozumitelné. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedli 2 (2,0 %) respondenti vlastní odpověď, že poskytnuté informace pro ně byly málo srozumitelné z důvodu používání odborných názvů, 1 (1,0 %) respondent uvedl vlastní odpověď, že informace byly méně srozumitelné z důvodu jazykové bariéry, 3 (2,9 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že pro ně byly poskytnuté informace méně srozumitelné z důvodu poskytnutí velkého množství informací během krátké doby, 96 (94,1 %) respondentů neuvedlo žádnou odpověď, podané informace pro ně byly srozumitelné (viz tabulka 17, graf 11).

55

Tab. 18 Spokojenost s poskytnutými informacemi dle zařízení





Celkově


Privátní


Státní

Velmi spokojen/a

17

33,3 %

37

72,6 %

54

53,0 %

Spokojen/a

26

51,0 %

10

19,6 %

36

35,3 %

Ani spokojen/a ani nespokojen/a

6

11,8 %

4

7,8 %

10

9,8 %

Nespokojen/a

2

3,9 %

0

0,0 %

2

2,0 %

Velmi nespokojen/a

0

0,0 %

0

0,0 %

0

0,0 %

Celkem

51

100 %

51

100 %

102

100 %

Odpovědi


1,9

1,4

1,6

Graf 12 Spokojenost s poskytnutými informacemi dle zařízení Položkou č. 12 v dotazníku, jsem zjišťovala míru spokojenosti dotazovaných respondentů s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopickému vyšetření ve státním a privátním zdravotnickém zařízení, následně jsem provedla jejich

56

porovnání. Z počtu 51 (100 %) dotazovaných respondentů ze státního zdravotnického zařízení uvedlo 17 (33,3 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutými informacemi, 26 (51,0 %) respondentů uvedlo, že s poskytnutím informací byli spokojeni, 6 (11,8 %) respondentů uvedlo, že byli s poskytnutím informací ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 2 (3,9 %) respondenti uvedli, že byli s poskytnutím informací nespokojeni, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že s poskytnutím informací byl velmi nespokojen, (viz tabulka 18, graf 12). Respondenti 51 (100 %) ohodnotili spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v průměru známkou 1,9 (viz tabulka 18). Z počtu 51 (100 %) dotazovaných respondentů z privátního zdravotnického zařízení uvedlo 37 (72,6 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutými informacemi, 10 (19,6 %) respondentů uvedlo, že s poskytnutím informací byli spokojeni, 4 (7,8 %) respondentů uvedlo, že byli s poskytnutím informací ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že byl nespokojen s poskytnutím informací, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že byl velmi nespokojen s poskytnutím informací (viz tabulka 18, graf 12). Respondenti 51 (100 %) ohodnotili spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v průměru známkou 1,4

(viz tabulka 18). Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo

54 (53,0 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutými informacemi, 36 (35,3 %) respondentů uvedlo, že s poskytnutím informací byli spokojeni, 10 (9,8 %) respondentů uvedlo, že byli s poskytnutím informací ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 2 (2,0 %) respondenti uvedli, že byli s poskytnutím informací nespokojeni, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že s poskytnutými informacemi byl velmi nespokojen, (viz tabulka 18). Respondenti 102 (100 %) ohodnotili spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v průměru známkou 1,6 (viz tabulka 18).

57

Tab. 19 Obtížnost přípravy Odpovědi



Pití velkoobjemových roztoků

56

54,9 %

Pití roztoků s nepříznivou chutí

18

17,6 %

Zvládnout pocity hladovění

12

11,8 %

Odchod stolice (projímavý účinek)

16

15,7 %

Jiný důvod

0

0,0 %

Celkem

102

100 %

Pití velkoobjemových roztoků

Pití roztoků s nepříznivou chutí

Zvládnout pocity hladovění

Odchod stolice (projímavý účinek)

Jiný důvod

0,0% 15,7%

11,8% 54,9%

17,6%

Graf 13 Obtížnost přípravy Položkou č. 13 v dotazníku, jsem zjišťovala, co bylo pro dotazované respondenty nejobtížnější

v přípravě

ke

kolonoskopickému

vyšetření.

Z celkového

počtu

102 (100 %) respondentů uvedlo 56 (54,9 %), že pro ně bylo nejobtížnější pití velkoobjemových roztoků, 18 (17,6 %) respondentů uvedlo, že pro ně bylo nejobtížnější pití roztoků s nepříznivou chutí, 12 (11,8 %) respondentů uvedlo, že pro ně bylo nejobtížnější zvládnout pocity hladovění, 16 (15,7 %) respondentů uvedlo, že pro ně bylo nejobtížnější zvládnout projímavý účinek, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuved jiný důvod, (viz tabulka 19, graf 13).

58

Tab. 20 Míra strachu před kolonoskopií Odpovědi



Velmi silný

26

25,5 %

Silný strach

45

44,1 %

Ani silný strach / ani slabý strach

8

7,8 %

Slabý strach

14

13,7 %

Velmi slabý strach

9

8,8 %

Celkem

102

100 %


2,4

Velmi silný

Silný strach

Ani silný strach / ani slabý strach

Slabý strach

Velmi slabý strach 8,8% 25,5% 13,7%

7,8%

44,1%

Graf 14 Míra strachu před kolonoskopií Položkou č. 14 v dotazníku, jsem zjišťovala, jestli dotazovaní respondenti pociťovali strach, úzkost před kolonoskopickým vyšetřením. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 26 (25,5 %), že pociťovali velmi silný strach před vyšetřením, 45 (44,1 %) respondentů uvedlo, že pociťovali silný strach před vyšetřením, 8 (7,8 %) respondentů uvedlo, že pociťovali ani silný / ani slabý strach před vyšetřením, 14 (13,7 %) respondentů uvedlo, že pociťovali slabý strach před vyšetřením, 9 (8,8 %) respondentů uvedlo, že pociťovali velmi slabý strach před vyšetřením, (viz tabulka 20, graf 14). Z celkového počtu dotazovaných

59

respondentů 102 (100 %), ohodnotili míru strachu před vyšetřením známkou, v průměru 2,4 z celkového počtu dotazovaných (viz tabulka 20).

60

Tab. 21 Uváděné dodržování dietního režimu Odpovědi



Ano

89

87,3 %

Jen částečně

10

9,8 %

Ne

3

2,9 %

Celkem

102

100 %

Ano

Jen částečně

Ne

2,9% 9,8%

87,3%

Graf 15 Uváděné dodržování dietního režimu Položkou č. 15 v dotazníku, jsem zjišťovala, jestli dotazovaní respondenti dodrželi doporučené dietní opatření před kolonoskopickým vyšetřením. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 89 (87,3 %), že se jim zcela podařilo dodržet dietní opatření, 10 (9,8 %) respondentů uvedlo, že se jim dietní opatření podařilo dodržet jen částečně, 3 (2,9 %) respondenti uvedli, že se jim nepodařilo dodržet doporučené dietní opatření, (viz tabulka 21, graf 15).

61

Tab. 22 Množství požitých roztoků Odpovědi



Ano, celé množství

81

79,4 %

Ano, větší část

12

11,8 %

Ano, menší část

6

5,9 %

Ne

3

2,9 %

Celkem

102

100 %

Ano, celé množství

Ano, větší část

Ano, menší část

Ne

5,9% 2,9% 11,8%

79,4%

Graf 16 Množství požitých roztoků Položkou č. 16 v dotazníku jsem zjišťovala, zda se dotazovaným respondentům podařilo vypít celkové množství doporučených roztoků k očistě střeva. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 81 (79,4 %), že se jim podařilo vypít doporučené množství roztoků, 12 (11,8 %) respondentů uvedlo, že vypili větší část doporučeného množství roztoků, 6 (5,9 %) respondentů uvedlo, že vypili menší část doporučeného množství roztoků, 3 (2,9 %) respondentům se nepodařilo vůbec vypít doporučené množství roztoků (viz tabulka 22, graf 16).

62

Tab. 23 Obtíže při požití očistných roztoků Odpovědi



Bez odpovědi

4

3,9 %

Pití velkého množství roztoků

76

74,5 %

Laxativní účinek roztoků

22

21,6 %

Celkem

102

100 %

Bez odpovědi

Pití velkého množství roztoků

Laxativní účinek roztoků

3,9% 21,6%

74,5%

Graf 17 Obtíže při požití očistných roztoků Položkou č. 17 v dotazníku, jsem zjišťovala, co bylo pro dotazované respondenty nejobtížnější u pití velkoobjemových roztoků před kolonoskopickým vyšetřením. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů 4 (3,9 %) neuvedli žádnou odpověď, 76 (74,5 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že pro ně bylo nejobtížnější pití velkého množství roztoků, 22 (21,6 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že pro ně bylo nejobtížnější zvládat laxativní účinek roztoků (viz tabulka 23, graf 17).

63

Tab. 24 Místo přípravy ke kolonoskopii Odpovědi



Během hospitalizace v nemocnici

18

17,6 %

Doma

84

82,4 %

Jinde

0

0,0 %

Celkem

102

100 %

Během hospitalizace v nemocnici

Doma

Jinde

0,0% 17,6%

82,4%

Graf 18 Místo přípravy ke kolonoskopii Položkou č. 18 v dotazníku jsem zjišťovala, kde dotazovaní respondenti prováděli přípravu na kolonoskopické vyšetření. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů, uvedlo 18 (17,6 %) respondentů, že přípravu na vyšetření absolvovali v průběhu hospitalizace v nemocnici, 84 (82,4 %) respondentů uvedlo, že se na vyšetření připravovali z domova, 0 (0,0 %) žádný z respondentů se na vyšetření nepřipravoval jinde, než z domu nebo během hospitalizace v nemocnici (viz tabulka 24, graf 18).

64

Tab. 25 Obavy před vyšetřením Odpovědi



Z možného nálezu při vyšetření

57

55,9 %

Z možné bolesti při vyšetření

14

13,7 %

Z možných komplikací při vyšetření

9

8,8 %

Jestli vůbec zvládnu vyšetření

11

10,8 %

Stud

6

5,9 %

Strach z lékaře

5

4,9 %

Celkem

102

100 %

Z možného nálezu při vyšetření

Z možné bolesti při vyšetření

Z možných komplikací při vyšetření

Jestli vůbec zvládnu vyšetření

Z něčeho jiného: Stud

Strach z lékaře 5,9%

4,9%

10,8%

8,8% 55,9%

13,7%

Graf 19 Obavy před vyšetřením Položkou č. 19 v dotazníku, jsem zjišťovala, z čeho konkrétně měli dotazovaní respondenti největší obavy před kolonoskopickým vyšetřením. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 57 (55,9 %), že největší obavu měli z možného nálezu při vyšetření, 14 (13,7 %) respondentů uvedlo, že měli největší obavu z možné bolesti při vyšetření, 9 (8,8 %) respondentů uvedlo, že měli největší obavu z možných komplikací při vyšetření, 11 (10,8 %) respondentů uvedlo, že měli největší obavu z toho, jestli vůbec zvládnou vyšetření, 6 (5,9 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že měli největší obavu ze studu, během vyšetření, 5 (4,9 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že měli strach z lékaře (viz tabulka 25, graf 19).

65

Tab. 26 Preference zdravotnického zařízení Odpovědi



Privátní zdravotnické zařízení

36

35,3 %

Státní zdravotnické zařízení

66

64,7 %

Celkem

102

100 %

Privátní zdravotnické zařízení

Státní zdravotnické zařízení

35,3%

64,7%

Graf 20 Preference zdravotnického zařízení Položkou č. 20 v dotazníku, jsem zjišťovala, zda dotazovaní respondenti preferují kolonoskopické

vyšetření

v privátním

nebo

státním

zdravotnickém

zařízení.

Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 36 (35,3 %), že preferují provedení vyšetření v privátním zdravotnickém zařízení, 66 (64,7 %) respondentů uvedlo, že preferují vyšetření ve státním zdravotnickém zařízení (viz tabulka 26, graf 20).

66

Tab. 27 Preference privátního zdravotnického zařízení Odpovědi



Cítím se bezpečněji

11

21,6 %

Předpokládám větší zkušenosti s prováděním kolonoskopií

7

13,7 %

Prožívám menší pocity studu

6

11,8 %

Předpokládám lepší přístrojové vybavení ambulance

10

19,6 %

Individuální přístup

7

13,7 %

Nadstandartní služby za příplatek

4

7,8 %

Rychlý termín objednání

6

11,8 %

Celkem

51

100 %


11,8% 21,6%

Předpokládám větší zkušenosti s prováděním kolonoskopií Prožívám menší pocity studu

7,8%

Předpokládám lepší přístrojové vybavení ambulance Individuální přístup

13,7% 13,7%

Nadstandartní služby za příplatek Rychlý termín objednání 11,8%

19,6%

Graf 21 Preference privátního zdravotnického zařízení Položkou č. 21 v dotazníku, jsem zjišťovala, z jakého důvodu dotazovaní respondenti

preferují

provedení

kolonoskopického

vyšetření

v privátním

zdravotnickém zařízení. Z celkového počtu 51 (100 %) respondentů uvedlo 11 (21,6 %), že se cítí bezpečněji, 7 (13,7 %) respondentů uvedlo, že předpokládá větší zkušenosti s prováděním kolonoskopie v privátním zdravotnickém zařízení, 6 (11,8 %) respondentů uvedlo, že prožívá menší pocity studu, 10 (19,6 %) respondentů uvedlo, že předpokládá lepší přístrojové vybavení ambulance, 7 (13,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že předpokládá individuální přístup v privátním zdravotnickém

67

zařízení, 4 (7,8 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že si raději připlatí za nadstandartní služby nabízené v privátním zdravotnickém zařízení, 6 (11,8 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že preferují vyšetření v privátní zdravotnické zařízení z důvodu rychlého termínu objednání (viz tabulka 27, graf 21).

68

Tab. 28 Preference státního zdravotnického zařízení Odpovědi




10

19,6 %

Předpokládám větší zkušenosti s prováděním kolonoskopií

7

13,7 %


8

15,7 %

Předpokládám lepší přístrojové vybavení ambulance

13

25,5 %

Bezplatné služby

9

17,6 %

Neznám privátní zařízení

4

7,8 %

Celkem

51

100 %

7,8%

Cítím se bezpečněji Předpokládám větší zkušenosti s prováděním kolonoskopií

19,6% 17,6%


13,7%

Předpokládám lepší přístrojové vybavení ambulance Bezplatné služby 25,5%

Neznám privátní zařízení

15,7%

Graf 22 Preference státního zdravotnického zařízení Položkou č. 22 v dotazníku, jsem zjišťovala, z jakého důvodu dotazovaní respondenti preferují provedení kolonoskopického vyšetření ve státním zdravotnickém zařízení. Z celkového počtu 51 (100 %) respondentů uvedlo 10 (19,6 %), že se cítí bezpečněji, 7 (13,7 %) respondentů uvedlo, že předpokládá větší zkušenosti s prováděním kolonoskopie v privátním zdravotnickém zařízení, 8 (15,7 %) respondentů uvedlo, že prožívá menší pocity studu, 13 (25,5 %) respondentů uvedlo, že předpokládá lepší přístrojové vybavení ambulance, 9 (17,6 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že využije bezplatné služby ve státním zdravotnickém zařízení, 4 (7,8 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že neznají možnost navštívit privátní gastroenterologickou ambulanci (viz tabulka 28, graf 22).

69

Tab. 29 Vlastní sdělení Odpovědi



V čekárně chybí televize

4

3,9 %

Poděkování za vlídnost

16

15,7 %

Toalety jsou bez možnosti uzamčení

3

2,9 %

Bez odpovědi

79

77,5 %

Celkem

102

100 %

3,9% V čekárně chybí televize

15,7%

Poděkování za vlídnost 2,9% Toalety jsou bez možnosti uzamčení Bez odpovědi 77,5%

Graf 23 Vlastní sdělení Položkou č. 23 v dotazníku, jsem dala možnost dotazovaným respondentům cokoliv sdělit. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedli 4 (3,9 %) respondenti vlastní odpověď, že jim schází možnost v čekárně sledovat televizi, 16 (15,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, poděkování za vlídné chování zdravotnického personálu, 3 (2,9 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že toalety jsou bez možnosti uzamčení, 79 (77,5 %) respondentů neuvedlo žádné vlastní sdělení (viz tabulka 29, graf 23).

70

7 DISKUZE Ve své bakalářské práci s názvem „Příprava pacienta ke kolonoskopickému vyšetření“ jsem zjišťovala, jaké mají dotazovaní respondenti povědomí o samotném vyšetření, jak hodnotí svou informovanost před samotným vyšetřením, kdo a v jaké míře je informoval o přípravě a průběhu na vyšetření. Dále jsem zjišťovala, jestli dotazovaní respondenti mají obavy před samotným vyšetřením, popř. z čeho konkrétně, jestli dodrželi veškerá dietní opatření a jakou část přípravy považovali za nejobtížnější. Cílenými dotazy v dotazníku jsem zjišťovala, jestli preferují provedení vyšetření ve státním nebo privátním zdravotnickém zařízení a z jakého důvodu. Veškeré získané výsledky z mého dotazníkového šetření jsem následně porovnávala se stanovenými cíli a očekávanými výsledky své práce. Pro širší porovnání jsem čerpala informace ze dvou bakalářských prací. Bakalářská práce Bc. Evy Neumannové, která je autorkou práce „ Příprava pacienta ke kolonoskopii.“ Svou práci obhájila v roce 2011, autorka zvolila metodu práce formou průzkumného šetření. Sběr dat probíhal prostřednictvím dotazníkového šetření (celkový počet pro analýzu 86), dotazníky byly distribuovány ambulantním i hospitalizovaným respondentům před samotným výkonem.69 Bakalářská práce Bc. Veroniky Kaláčové, která je autorkou práce „ Informovanost pacientů před kolonoskopickým vyšetřením.“ Svou práci obhájila v roce 2015, autorka zvolila metodu práce formou průzkumného šetření. Sběr dat probíhal prostřednictvím dotazníkového šetření (celkový počet pro analýzu 100), dotazníky byly distribuovány ambulantním i hospitalizovaným respondentům před samotným výkonem.70 V položce č. 1 dotazníku jsem zjišťovala pohlaví dotazovaných respondentů (viz tabulka 7 a graf 1). Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů bylo 56 (54,9 %) mužů a 46 (45,1 %) žen. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že v daném období navštívilo gastroenterologickou ambulanci za účelem kolonoskopického vyšetření více mužů.

69

Srov. NEUMANNOVÁ, Eva. Příprava pacienta ke kolonoskopii. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v r. 2011, 93 s.

70

Srov. KALÁČOVÁ, Veronika. Informovanost pacientů před kolonoskopickým vyšetřením. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v r. 2015, 96 s.

71

V položce č. 2 dotazníku jsem zjišťovala věk dotazovaných respondentů (viz tabulka 8 a graf 2). Respondenti zaznamenali svůj věk do pole, vyznačeného pro odpověď v dotazníku. Z celkového počtu 102 (100 %), bylo 8 (7,8 %) respondentů ve věku 18 – 30 let, 25 (24,5 %) respondentů ve věku 31 – 45 let, 37 (36,3 %) respondentů ve věku 46 – 60 let, 29 (28,4 %) respondentů ve věku 61 – 75 let, 2 (2,0 %) respondenti byli ve věku 76 – 90 let a 1 (1,0 %) respondent ve věku nad 91 let. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že nejvíce pacientů podstoupilo v daném termínu vyšetření ve věku 46 – 60 let. V položce č. 3 dotazníku jsem zjišťovala vzdělání dotazovaných respondentů (viz tabulka 9 a graf 3). Respondenti zakroužkovali jednu z šesti nabízených možností odpovědi. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů, uvedli 4 (3,9 %) respondenti základní vzdělání, středoškolské vzdělání bez maturity uvedlo 15 (14,7 %) respondentů, 62 (60,8 %) respondentů uvedlo středoškolské vzdělání s maturitou, 6 (5,9 %) respondentů uvedlo vyšší odborné vzdělání, 12 (11,8 %) respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání, 3 (2,9 %) respondenti uvedli vysokoškolské vzdělání se specializací.

Průzkumným

šetřením

bylo

zjištěno,

že

se

dostavilo

ke kolonoskopickému vyšetření nejvíce pacientů se středoškolským vzděláním s maturitou. Nejmenší procentuální zastoupení měli respondenti s vysokoškolským vzděláním se specializací. V položce č. 4 dotazníku jsem zjišťovala, jaké mají dotazovaní respondenti znalosti o pojmu kolonoskopie (viz tabulka 10 a graf 4). Kolonoskopické vyšetření je vyšetření tlustého střeva, respondenti zakroužkovali v dotazníku odpověď, o které se domnívali, že je správná. Z celkového počtu 102 (100 %) odpovědělo 69 (67,6 %) respondentů správně, 18 (17,6 %) respondentů odpovědělo, že se jedná o vyšetření tenkého střeva, 8 (7,8 %) respondentů odpovědělo, že se jedná o vyšetření žaludku, 4 (3,9 %) respondentů odpovědělo, že se jedná o vyšetření jater, 1 (1,0 %) respondent odpověděl, že se jedná o vyšetření hlavy a 2 (2,0 %) respondenti uvedli, že neví, o jaké se jedná vyšetření. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že téměř většina dotazovaných respondentů 69 (67,6 %), zná pojem kolonoskopie, z toho vyplývá, že věděli, na jaké vyšetření se připravovali. Pouze dva respondenti uvedli, že neví, co znamená pojem kolonoskopie. Ve srovnání s položkou č. 6 v dotazníku bakalářské práce Veroniky Kaláčové uvedlo z celkového počtu 100 (100 %) respondentů 79 (79 %), že se jedná o vyšetření tlustého střeva, 13 (13 %) respondentů uvedlo, že se jedná o vyšetření

72

tenkého střeva, 7 (7 %) respondentů uvedlo, že žádná odpověď není správná a 1 (1 %) respondent uvedl, že se jedná o vyšetření žaludku, nikdo (0 %) neuvedl, že by se mohlo jednat o vyšetření dýchací trubice.71 V položce č. 5 dotazníku jsem zjišťovala, po kolikáté se chystají dotazovaní respondenti na kolonoskopické vyšetření (viz tabulka 11 a graf 5). Respondenti zakroužkovali jednu ze tří nabízených odpovědí. Z celkového počtu dotazovaných respondentů 102 (100 %), uvedlo 14 (13,7 %), že vyšetření absolvuje poprvé, 32 (31,4 %) uvedlo, že vyšetření absolvuje podruhé a 56 (54,9 %) uvedlo, že kolonoskopické vyšetření podstoupili minimálně třikrát a více. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že většina dotazovaných respondentů 56 (54,9 %) navštěvuje gastroenterologickou ambulanci pravidelně, neboť se na vyšetření připravovali potřetí a vícekrát. Nejméně respondentů odpovědělo, že se připravovali na vyšetření poprvé. Ve srovnání s položkou č. 5 v dotazníku bakalářské práce Veroniky Kaláčové uvedlo z celkového počtu 100 (100 %) respondentů 31(31 %), že jdou na vyšetření poprvé, 69 (69 %) respondentů, že jdou na vyšetření opakovaně.

72

Ve srovnání s položkou

č. 4 v dotazníku bakalářské práce Evy Neumannové uvedlo z celkového počtu 86 (100 %) respondentů 52 (60,5 %), že jdou na vyšetření poprvé, 18 (20, 9 %) respondentů uvedlo, že jdou na vyšetření podruhé, 16 (18,6 %) respondentů uvedlo, že jdou na vyšetření potřetí a více.73 V položce č. 6 dotazníku jsem zjišťovala, jak hodnotili dotazovaní respondenti svou informovanost o přípravě ke kolonoskopii před samotným vyšetřením (viz tabulka 12 a graf 6). Respondenti hodnotili svou informovanost známkou, jako ve škole (stupnice 1 – 5), průměrná známka byla 1,4 (viz tabulka 12). Z nabízených možností odpovědí s příslušným komentářem, včetně známky, zakroužkovali jednu odpověď v dotazníku. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 69 (67,6 %), že se cítí být velmi dobře informováni, 24 (23,5 %) uvedlo, že považuje svou vlastní informovanost za dobrou a 7 (6,9 %) uvedlo, že jejich informovanost

71

Srov. KALÁČOVÁ, Veronika. Informovanost pacientů před kolonoskopickým vyšetřením. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v r. 2015, s. 41 - 42

72

Srov. Tamtéž

73

Srov. NEUMANNOVÁ, Eva. Příprava pacienta ke kolonoskopii. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v r. 2011, s. 38

73

je ani dobrá / ani nedostatečná, 2 (2,0 %) respondenti uvedli nedostatečnou informovanost před samotným výkonem, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že se cítí být velmi nedostatečně informován. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že převážná většina dotazovaných respondentů se cítí být velmi dobře informována. Domnívám se, že zdravotnický personál edukuje pacienty v dostatečné míře o přípravě ke kolonoskopii. Ve srovnání s položkou č. 5 v dotazníku bakalářské práce Evy Neumannové uvedlo z celkového počtu 86 (100 %) respondentů 7 (8,1 %), že vůbec nic nevěděli, 38 (44,2 %) respondentů uvedlo, že měli částečné informace, 41 (47,7 %) respondentů uvedlo, že měli všechny potřebné informace.74 V položce č. 7 dotazníku jsem zjišťovala, zda by dotazovaní respondenti chtěli být více informováni o přípravě ke kolonoskopii (viz tabulka 13 a graf 7). V případě, že respondenti zakroužkovali v dotazníku z nabízených možností, že chtějí být více informováni, mohli ještě chybějící informaci doplnit do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 84 (82,4 %) respondentů, že by nechtěli být více informováni, 5 (4,9 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že jim chybělo více informací o dietním režimu před vyšetřením, 13 (12,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že jim chyběla informace o tom, že roztoky k očistě střeva mají nepříznivou chuť. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že dotazovaní respondenti byli dostatečně informováni o přípravě ke kolonoskopii a nechtějí být informováni ve větší míře, poskytnuté informace považovali za dostatečné. V položce č. 8 dotazníku jsem zjišťovala, jakým způsobem byly dotazovaným respondentům poskytnuty informace o přípravě ke kolonoskopii (viz tabulka 14 a graf 8). Respondenti zakroužkovali jednu ze tří nabízených odpovědí v dotazníku. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedli 3 (2,9 %), že informace jim byly poskytnuty v ústní formě, 2 (2,0 %) uvedli, že informace jim byly poskytnuty v písemné formě, 97 (95,1 %) respondentů uvedlo, že informace jim byly poskytnuty ve formě ústní i písemné. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že dotazovaným respondentům

74

v převážné

většině,

byly

poskytnuty

informace

o přípravě


74

ke kolonoskopii

ve

formě

ústní

i písemné.

Domnívám

se,

že

většina

gastroenterologických ambulancí poskytuje pacientům informační materiály v tištěné podobě, kde je detailně popsána příprava před vyšetřením. V položce č. 9 v dotazníku jsem zjišťovala, která osoba, popř. z kterého zdroje byli dotazovaní respondenti poučeni o přípravě ke kolonoskopii (viz tabulka 15 a graf 9). Respondenti mohli v dotazníku zakroužkovat více možností připravených odpovědí, popř. mohli uvést jiný zdroj do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 48 (49,5 %), že je informovala všeobecná sestra, 18 (18,6 %) respondentů uvedlo, že informace jim poskytla rodina a známí, 31 (32,0 %) respondentů uvedlo, že byli informování od lékaře, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že byl informován z jiného zdroje. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že informace o přípravě na vyšetření v největší míře poskytuje všeobecná sestra. Tato položka se vztahovala k cíli a očekávanému výsledku č. 4, cílem bylo zjistit kdo je nejčastějším zdrojem informací o přípravě ke kolonoskopii. Očekávaný výsledek byl předpoklad, že nejčastějším zdrojem informací bude lékař. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil. Ve srovnání s položkou č. 6 v dotazníku bakalářské práce Evy

Neumannové bylo z celkového počtu 215 (100 %) odpovědí 77 (35,8 %) odpovědí, že informace získali od všeobecná sestry, 57 (26,5 %) odpovědí bylo, že je informoval lékař, 29 (13,5 %) odpovědí bylo, že je informovala rodina a známí, 7 (3,2 %) odpovědí bylo, že zdroj informací byla televize, 9 (4,2 %) odpovědí bylo, že zdroj informací byly časopisy, 24 (11,2 %) odpovědí bylo, že zdroj informací byl internet, 12 (5,6 %) odpovědí bylo, že zdroj informací byl jiný (nástěnka v čekárně, chodbě v nemocnici).75 Ve srovnání s položkou č. 20 v dotazníku bakalářské práce Veroniky Kaláčové uvedlo z celkového počtu 103 (100 %) odpovědí 70 (68 %) odpověď, že je informoval lékař, 9 (9 %) odpovědí bylo, že je informovala všeobecná sestra, 20 (19 %) odpovědí bylo, že je informoval lékař i všeobecná sestra, 4 (4 %) odpovědi byly jiný zdroj (své známé).76 V položce č. 10 dotazníku jsem zjišťovala, jak hodnotili dotazovaní respondenti srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě ke kolonoskopii (viz tabulka

75

Srov. NEUMANNOVÁ, Eva. Příprava pacienta ke kolonoskopii. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v r. 2011, s. 40 - 41

76

Srov. KALÁČOVÁ, Veronika. Informovanost pacientů před kolonoskopickým vyšetřením. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v r. 2015, s. 56

75

16 a graf 10). Respondenti zakroužkovali v dotazníku jednu ze čtyř nabízených možností odpovědi. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 73 (69,5 %), že poskytnuté informace pro ně byly velmi srozumitelné, 26 (24,8 %) respondentů uvedlo, že informace byly srozumitelné, 6 (5,7 %) respondenti uvedli, že pro ně byly poskytnuté informace méně srozumitelné, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že by pro něj byly poskytnuté informace velmi nesrozumitelné. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že dotazovaní respondenti porozuměli poskytnutým informacím o přípravě ke kolonoskopii, uvedli, že informace pro ně byly velmi srozumitelné. Domnívám se, že zdravotnický personál komunikuje s pacienty o přípravě k vyšetření v dostatečné míře a ověřuje si, kontrolními otázkami, jestli pacient plně porozuměl sděleným informacím. Tato položka se vztahovala k cíli a očekávanému výsledku č. 2, cílem bylo zjistit, jak budou respondenti hodnotit srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě ke kolonoskopii. Očekávaný výsledek byl předpoklad, že víc jak 75 % respondentů, bude uvádět, že poskytnuté informace byly alespoň srozumitelné. Tento očekávaný výsledek se potvrdil. Ve srovnání s položkou

č. 23 v dotazníku bakalářské práce Veroniky Kaláčové uvedlo z celkového počtu 100 (100 %) respondentů 84 (84 %), že zcela porozuměli, 15 (15 %) respondentů uvedlo, že porozuměli poskytnutým informacím částečně a 1 (1 %) respondent uvedl, že informace byly nesrozumitelné.77 Položka č. 11 dotazníku se vztahovala k položce č. 10 dotazníku. Zjišťovala jsem u dotazovaných respondentů, které informace o přípravě ke kolonoskopii pro ně byly méně srozumitelné (viz tabulka 17 a graf 11). Respondenti, kteří v položce č. 10 dotazníku uvedli, že pro ně poskytnuté informace byly méně srozumitelné nebo velmi nesrozumitelné, uvedli do vyznačeného pole pro odpověď v dotazníku, vlastní odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedli 2 (2,0 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že poskytnuté informace pro ně byly málo srozumitelné z důvodu používání odborných názvů, 1 (1,0 %) respondent uvedl vlastní odpověď, že informace byly méně srozumitelné z důvodu jazykové bariéry, 3 (2,9 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že pro ně byly poskytnuté informace méně srozumitelné z důvodu poskytnutí velkého množství informací během krátké doby,

77


76

96 (94,1 %) respondentů neuvedlo žádnou odpověď, podané informace pro ně byly srozumitelné. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že pro většinu dotazovaných respondentů byly poskytnuté informace o přípravě srozumitelné. V položce č. 12 dotazníku jsem zjišťovala, jak hodnotili dotazovaní respondenti spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii ve státním a privátním zdravotnickém zařízení. Respondenti hodnotili spokojenost s poskytnutím informací na základě nabízených možností odpovědí v dotazníku s příslušným komentářem, včetně známky (stupnice 1 – 5), zakroužkovali jednu odpověď (viz tabulka 18 a graf 12). Ve státním zdravotnickém zařízení z počtu 51 (100 %) respondentů uvedlo 17 (33,3 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutými informacemi, 26 (51,0 %) respondentů uvedlo, že s poskytnutím informací byli spokojeni, 6 (11,8 %) respondentů uvedlo, že byli s poskytnutím informací ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 2 (3,9 %) respondenti uvedli, že byli s poskytnutím informací nespokojeni, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že s poskytnutím informací byl velmi nespokojen, (viz tabulka 18, graf 12). Respondenti 51 (100 %) ohodnotili spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v průměru známkou 1,9 (viz tabulka 18). V privátním zdravotnickém zařízení z počtu 51 (100 %) respondentů uvedlo 37 (72,6 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutými informacemi, 10 (19,6 %) respondentů uvedlo, že s poskytnutím informací byli spokojeni, 4 (7,8 %) respondentů uvedlo, že byli s poskytnutím informací ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že byl nespokojen s poskytnutím informací, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuvedl, že byl velmi nespokojen s poskytnutím informací (viz tabulka 18, graf 12). Respondenti 51 (100 %) ohodnotili spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v průměru známkou 1,4 (viz tabulka 18), jednalo se o nejlepší hodnocení. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 54 (53,0 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutými informacemi, 36 (35,3 %) respondentů uvedlo, že s poskytnutím informací byli spokojeni, 10 (9,8 %) respondentů uvedlo, že byli s poskytnutím informací ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 2 (2,0 %) respondenti uvedli, že byli s poskytnutím informací

nespokojeni,

0 (0,0

%)

žádný

dotazovaný

respondent

neuvedl,

že s poskytnutými informacemi byl velmi nespokojen. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že dotazovaní respondenti uváděli nejčastěji odpověď – velmi spokojeni

77

s poskytnutými informacemi. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů hodnotilo spokojenost s poskytnutými informacemi ke kolonoskopii v průměru známkou 1,6 (viz tabulka 18). Tato položka se vztahovala k cíli a očekávanému výsledku č. 1, cílem bylo porovnat uváděnou spokojenost respondentů s poskytnutím informací

o přípravě ke kolonoskopii ve státním a privátním zdravotnickém zařízení. Očekávaný výsledek byl předpoklad, že respondenti budou uvádět průměrnou spokojenost vyšší s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii v privátním zdravotnickém zařízení

Tento

očekávaný

výsledek

se

potvrdil.

Ve

srovnání

s položkou

č. 22 v dotazníku bakalářské práce Veroniky Kaláčové uvedlo z celkového počtu 100 (100 %) respondentů 24 (24 %), že byli velmi spokojeni, 62 (62 %) respondentů uvedlo, že byli spokojeni, 12 (12 %) respondentů uvedlo, že byli ani spokojeni a současně ani nespokojeni, 2 (2 %) respondenti uvedli, že byli nespokojeni, 0 (0 %) žádný respondent neuvedl, že byl velmi nespokojen.78 V položce č. 13 dotazníku jsem zjišťovala, co bylo pro dotazované respondenty nejobtížnější u přípravy ke kolonoskopickému vyšetření (viz tabulka 19 a graf 13). Respondenti zakroužkovali jednu variantu z nabízených možností odpovědí, popř. mohli uvést jiný důvod vlastními slovy do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 56 (54,9 %), že pro ně bylo nejobtížnější pití velkoobjemových roztoků, 18 (17,6 %) respondentů uvedlo, že pro ně bylo nejobtížnější pití roztoků s nepříznivou chutí, 12 (11,8 %) respondentů uvedlo, že pro ně bylo nejobtížnější zvládnout pocity hladovění, 16 (15,7 %) respondentů uvedlo, že pro ně bylo nejobtížnější zvládnout projímavý účinek, 0 (0,0 %) žádný dotazovaný respondent neuved jiný důvod. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že převážná většina dotazovaných respondentů měla největší obtíže při pití velkoobjemových roztoků. Tato položka se vztahovala k cíli a očekávanému výsledku č. 3, cílem bylo zjistit, kterou část přípravy budou respondenti uvádět jako pro ně nejobtížnější. Očekávaný výsledek byl předpoklad, že dotazovaní respondenti budou uvádět největší potíže v části přípravy ke kolonoskopii, pití velkoobjemových roztoků. Tento očekávaný výsledek se potvrdil.

78


78

V položce č. 14 dotazníku jsem zjišťovala, jestli dotazovaní respondenti pociťovali před kolonoskopickým vyšetřením obavy, strach, popř. úzkost (viz tabulka 20 a graf 14). Respondenti hodnotili míru strachu známkou, jako ve škole (stupnice 1 – 5), průměrná známka byla 2,4 (viz tabulka 20). Z nabízených možností odpovědí s příslušným komentářem, včetně známky, zakroužkovali jednu odpověď v dotazníku. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 26 (25,5 %), že pociťovali velmi silný strach před vyšetřením, 45 (44,1 %) respondentů uvedlo, že pociťovali silný strach

před

vyšetřením,

8 (7,8

%)

respondentů

uvedlo,

že

pociťovali

ani silný / ani slabý strach před vyšetřením, 14 (13,7 %) respondentů uvedlo, že pociťovali slabý strach před vyšetřením, 9 (8,8 %) respondentů uvedlo, že pociťovali velmi slabý strach před vyšetřením. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že většina dotazovaných respondentů pociťovala silný strach před samotným vyšetřením. Ve srovnání s položkou č. 10 v dotazníku bakalářské práce Evy Neumannové uvedlo z celkového počtu 86 (100 %) respondentů 14 (16,3 %) respondentů, že neměli žádný strach a obavy, 21 (24,4 %) respondentů uvedlo, že měli průměrný strach a obavy, 51 (59,3 %) respondentů uvedlo, že měli velký strach a obavy.79 V položce č. 15 dotazníku jsem zjišťovala, jestli se dotazovaným respondentům podařilo dodržet doporučené dietní opatření před kolonoskopickým vyšetřením (viz tabulka 21 a graf 15). Respondenti zakroužkovali jednu ze tří nabízených odpovědí v dotazníku. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 89 (87,3 %), že se jim zcela podařilo dodržet dietní opatření, 10 (9,8 %) respondentů uvedlo, že se jim dietní opatření podařilo dodržet jen částečně, 3 (2,09 %) respondenti uvedli, že se jim nepodařilo dodržet doporučené dietní opatření. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že většině respondentům se podařilo dodržet režimové dietní opatření. Položkou č. 16 v dotazníku jsem zjišťovala, zda dotazovaní respondenti vypili celkové množství doporučených roztoků k očistě střeva (viz tabulka 22 a graf 16). Respondenti zakroužkovali v dotazníku jednu ze čtyř nabízených možností odpovědi. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 81 (79,4 %), že se jim podařilo

79


79

vypít doporučené množství roztoků, 12 (11,8 %) respondentů uvedlo, že vypili větší část doporučeného množství roztoků, 6 (5,9 %) respondentů uvedlo, že vypili menší část doporučeného množství roztoků, 3 (2,9 %) respondentům se nepodařilo vůbec vypít

doporučené

množství

roztoků.

Průzkumným

šetřením

bylo

zjištěno,

že nejvyššímu počtu respondentům se podařilo vypít celé doporučené množství roztoků. Ve srovnání s položkou č. 8 v dotazníku bakalářské práce Evy Neumannové uvedlo z celkového počtu 86 (100 %) respondentů 79 (91,9 %), že se jim podařilo vypít kolonoskopické roztoky, 3 (3,5 %) respondenti uvedli, že se jim podařilo vypít celkové množství roztoků jen částečně, 4 (4,6 %) respondenti uvedli, že ne.80 Položkou č. 17 v dotazníku, jsem zjišťovala, co konkrétně bylo nejobtížnější u pití velkoobjemových roztoků před kolonoskopickým vyšetřením (viz tabulka 23 a graf 17). Respondenti do vyznačeného pole pro odpověď v dotazníku, uvedli vlastní odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů 4 (3,9 %) neuvedli žádnou odpověď, 76 (74,5 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že pro ně bylo nejobtížnější pití velkého množství roztoků, 22 (21,6 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že pro ně bylo nejobtížnější zvládat laxativní účinek roztoků. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že nejobtížnější pro většinu respondentů bylo pití velkého množství roztoků v krátkém časovém úseku. Položkou č. 18 v dotazníku jsem zjišťovala, kde dotazovaní respondenti prováděli přípravu na kolonoskopické vyšetření (viz tabulka 24 a graf 18). Respondenti zakroužkovali jednu ze tří nabízených odpovědí v dotazníku, zároveň mohli uvést do vyznačeného pole pro odpověď, kde konkrétně probíhala příprava na kolonoskopii. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů, uvedlo 18 (17,6 %) respondentů, že přípravu na vyšetření absolvovali v průběhu hospitalizace v nemocnici, 84 (82,4 %) respondentů uvedlo, že se na vyšetření připravovali z domova, 0 (0,0 %) žádný z respondentů se na vyšetření nepřipravoval jinde, než z domu nebo během hospitalizace v nemocnici. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že převážná většina dotazovaných respondentů se na vyšetření připravovali z domova.

80


80

Položkou č. 19 v dotazníku, jsem zjišťovala, z čeho konkrétně měli dotazovaní respondenti největší obavy před kolonoskopií (viz tabulka 25 a graf 19). Respondenti mohli v dotazníku zakroužkovat více nabízených možností odpovědi. Zároveň mohli uvést vlastní odpověď do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 57 (55,9 %), že největší obavu měli z možného nálezu při vyšetření, 14 (13,7 %) respondentů uvedlo, že měli největší obavu z možné bolesti při vyšetření, 9 (8,8 %) respondentů uvedlo, že měli největší obavu z možných komplikací při vyšetření, 11 (10,8 %) respondentů uvedlo, že měli největší obavu z toho, jestli vůbec zvládnou vyšetření, 6 (5,9 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že měli největší obavu ze studu, během vyšetření, 5 (4,9 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že měli strach z lékaře. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že dotazovaní respondenti měli největší obavy z možného nálezu při vyšetření. Ve srovnání s položkou č. 11 v dotazníku bakalářské práce Evy Neumannové bylo z celkového počtu 172 (100 %) odpovědí 46 (26,7 %) odpovědí strach z bolesti, 5 (2,9 %) odpovědí bylo strach z účinku tlumících léků, 15 (8,7 %) odpovědí bylo strach z komplikací, 66 (38,4 %) odpovědí bylo strach z výsledku vyšetření, 23 (13,4 %) odpovědí bylo strach z toho, jestli vůbec zvládnou vyšetření, 10 (5,8 %) odpovědí bylo strach z něčeho dalšího, 7 (4,1 %) odpovědí bylo strach z neznámé hlavní příčiny.81 Položkou č. 20 v dotazníku, jsem zjišťovala preference dotazovaných respondentů na provedení kolonoskopického vyšetření ve státním nebo privátním zdravotnickém zařízení (viz tabulka 26 a graf 20). Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 36 (35,3 %), že preferují provedení vyšetření v privátním zdravotnickém zařízení, 66 (64,7 %) respondentů uvedlo, že preferují vyšetření ve státním zdravotnickém zařízení. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že převážná většina dotazovaných respondentů preferuje kolonoskopii ve státním zdravotnickém zařízení. Domnívám se, že někteří respondenti nevědí o možnosti navštívit privátní gastroenterologickou ambulanci. Položkou č. 21 v dotazníku, jsem zjišťovala, z jakého důvodu preferují dotazovaní respondenti kolonoskopii v privátním zdravotnickém zařízení (viz tabulka 27 a graf

81

Srov. NEUMANNOVÁ, Eva. Příprava pacienta ke kolonoskopii. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v r. 2011, s. 46 - 47

81

21). Respondenti mohli zakroužkovat ze čtyř nabízených možností odpovědi nebo mohli napsat vlastní sdělení do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 51 (100%) respondentů uvedlo 11 (21,6 %), že se cítí bezpečněji, 7 (13,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že předpokládá větší zkušenosti s prováděním kolonoskopie v privátním zdravotnickém zařízení, 6 (11,8 %) respondentů uvedlo, že prožívá menší pocity studu, 10 (19,6 %) respondentů uvedlo, že předpokládá lepší přístrojové vybavení ambulance, 7 (13,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že předpokládá individuální přístup v privátním zdravotnickém zařízení, 4 (7,8 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že si raději připlatí za nadstandartní služby nabízené v privátním zdravotnickém zařízení, 6 (11,8 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že preferují vyšetření v privátní zdravotnické zařízení z důvodu rychlého termínu objednání. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že se dotazovaní respondenti v privátním zdravotnickém zařízení cítí bezpečněji, proto jej preferují. Položkou č. 22 v dotazníku, jsem zjišťovala, z jakého důvodu dotazovaní respondenti preferují provedení kolonoskopie ve státním zdravotnickém zařízení (viz tabulka 28 a graf 22). Respondenti mohli zakroužkovat ze čtyř nabízených možností odpovědi nebo mohli napsat vlastní sdělení do vyznačeného pole pro odpověď. Z celkového počtu 51 (100 %) respondentů uvedlo 10 (19,6 %), že se cítí bezpečněji, 7 (13,7 %) respondentů uvedlo, že předpokládá větší zkušenosti s prováděním kolonoskopie v privátním zdravotnickém zařízení, 8 (15,7 %) respondentů uvedlo, že prožívá menší pocity studu, 13 (25,5 %) respondentů uvedlo, že předpokládá lepší přístrojové vybavení ambulance, 9 (17,6 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, že využije bezplatné služby ve státním zdravotnickém zařízení, 4 (7,8 %) respondenti uvedli vlastní odpověď, že neznají možnost navštívit privátní gastroenterologickou ambulanci. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že většina respondentů, předpokládá lepší přístrojové vybavení ambulance ve státním zdravotnickém zařízení. Z toho důvodu preferují toto zařízení. Položkou č. 23 v dotazníku, jsem dala možnost dotazovaným respondentům cokoliv sdělit (viz tabulka 29 a graf 23). Respondenti mohli uvést do vyznačeného pole pro odpověď v dotazníku své vlastní sdělení. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedli 4 (3,9 %) respondenti vlastní odpověď, že jim schází možnost v čekárně sledovat televizi, 16 (15,7 %) respondentů uvedlo vlastní odpověď, poděkování za vlídné chování zdravotnického personálu, 3 (2,9 %) respondenti uvedli

82

vlastní odpověď, že toalety jsou bez možnosti uzamčení, 79 (77,5 %) respondentů neuvedlo žádné vlastní sdělení.

83

8 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠŤENÝCH NEDOSTATKỦ Průzkumným šetřením své bakalářské práce jsem zjistila, že dotazovaní respondenti mají povědomí o tom, co znamená pojem kolonoskopie. Menší část respondentů se mylně domnívala, že se jedná o vyšetření tenkého střeva. Myslím, že v informačních materiálech pro pacienty by měl být vysvětlen pojem kolonoskopie. Převážná

většina

pacientů

navštěvujících

gastroenterologickou

ambulanci

se připravovali na vyšetření potřetí a více krát. Domnívám se, že pacienti trápí chronické obtíže a docházejí na kontrolní vyšetření, popř. se musí dostavit na vyšetření opakovaně z důvodu nedostatečné přípravy a následně tak nemožnosti provést kompletní kolonoskopické vyšetření. Myslím si, že by pacientům měl být kladen zvýšený důraz na to, aby nepodcenili přípravu na vyšetření. Přesto pacienti hodnotili svou informovanost o přípravě za velmi dobrou v naprosté většině dotazovaných. Většina z dotazovaných respondentů si nepřála být více informována. V ojedinělých případech uvedli respondenti, že nebyli dostatečně informováni o nepříznivé chuti roztoků k očistě střeva a úpravě jídelníčku před vyšetřením. Domnívám se, že by pacienti měli obdržet rozpis jídel a doporučený přehled potravin, které jsou vhodné konzumovat před vyšetřením. Zároveň by měli být upozorněni na to, které potraviny jsou nevhodné a vyvarovat se tak jejich konzumaci. Poučení pacienta o přípravě by mělo probíhat v klidném prostředí, měl by být dostatek času na zodpovězení případných dotazů a mělo by být ověřeno porozumění sdělených informací zdravotnickým personálem. Informace by měly být podány bez použití odborných lékařských termínů, v případě jejich použití by odborné termíny měly být vysvětleny. Pokud má vyšetření absolvovat cizinec, měl by být zajištěn tlumočník. Pacienti by měli být informováni o laxativním účinku očistných roztoků. Dále si myslím, že by se neměla podcenit psychologická příprava na vyšetření, abychom zmírnili obavy a strach z vyšetření. Zdravotnický personál by měl být empatický a komunikativní. Myslím si, že v čekárnách by mělo být k dispozici dostatečné množství edukačních materiálů.

84

ZÁVĚR Zpracovaná bakalářská práce byla zaměřena především na přípravu pacienta ke kolonoskopickému vyšetření. Průzkumným šetřením jsem zjišťovala, jaké mají respondenti povědomí a jakým způsobem jsou pacienti informováni o přípravě na vyšetření. Dále jsem zjišťovala, kdo je informoval a jak byli s poskytnutými informacemi

spokojeni.

Průzkumné

šetření

proběhlo

ve

čtyřech

různých

zdravotnických zařízeních, ve Fakultní nemocnici Brno, Nemocnici Boskovicích, v privátní gastroenterologické ambulanci MUDr. Josefa Salače v Moravských Budějovicích a v privátní gastroenterologické ambulanci MUDr. Radima Bužgy v Ostravě. Bakalářská práce je vypracována ze dvou částí, část teoretická a empirická. V teoretické části jsem se věnovala základnímu popisu vyšetřování v gastroenterologii, podrobnějšímu popisu anamnézy a speciální gastroenterologické anamnézy. Dále jsem vybrala a popsala nejčastěji prováděné vyšetřovací metody v gastroenterologii. Podstatnou část své práce jsem věnovala podrobnému popisu přípravy pacienta ke kolonoskopii. Tuto část jsem rozdělila na přípravu pacienta před vyšetřením, přípravu střeva před vyšetřením, farmakologickou přípravu a přípravu endoskopického sálku. V závěru teoretické části jsem se věnovala popisu provedení kolonoskopie a péči po výkonu. V empirické části své práce jsem popsala metodiku průzkumného šetření, následně jsem uvedla výsledky průzkumného šetření a návrh na řešení zjištěných nedostatků. Průzkumné šetření bylo zaměřeno na cílovou skupinu respondentů před kolonoskopickým vyšetřením. V úvodu své bakalářské práce jsem si stanovila cíle a očekávané výsledky své práce. Na základě průzkumného šetření a získaných informací od respondentů jsem mohla tyto informace zpracovat a vyhodnotit. První cíl mé bakalářské byl porovnat uváděnou spokojenost respondentů s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii ve státním a privátním zdravotnickém zařízení. Očekávaným výsledkem č. 1 byl předpoklad, že víc respondentů budou uvádět průměrnou větší spokojenost s informacemi o přípravě ke kolonoskopii v privátním zdravotnickém zařízení. Tento očekávaný výsledek byl

85

potvrzen. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 53 (52,0 %), že byli velmi spokojeni s poskytnutími informacemi k samotnému vyšetření, průměrná známka celkově byla 1,6 (viz tabulka 18). Abych mohla provést porovnání mezi jednotlivými zařízeními, polovinu dotazníků jsem distribuovala do státního zdravotnického zařízení. Z počtu 51 (100 %) respondentů ze státního zdravotnického zařízení uvedlo nejčastější odpověď 26 (51,0 %), že byli spokojeni. Hodnocení spokojenosti s poskytnutými informacemi o přípravě na výkon bylo v průměru ohodnoceno známkou 1,9 (viz tabulka 18). Druhou polovinu dotazníků jsem distribuovala do privátního zdravotnického zařízení 51 (100 %) respondentů uvedlo nejčastější odpověď 37 (72,6 %), že byli velmi spokojeni. Hodnocení spokojenosti s poskytnutými informacemi o přípravě na výkon bylo v průměru ohodnoceno známkou 1,4 (viz tabulka 18), jednalo se o nejlepší hodnocení. Porovnání spokojenosti s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii ve státním a privátním zdravotnickém zařízení jsem znázornila pomocí grafu (viz graf 12). Druhý cíl mé bakalářské byl zjistit, jak budou respondenti hodnotit srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě ke kolonoskopii. Očekávaným výsledkem č. 2 byl předpoklad, že víc jak 75 % respondentů, bude uvádět, že pro ně poskytnuté informace byly alespoň srozumitelné. Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 73 (69,5 %), že poskytnuté informace pro ně byly velmi srozumitelné a 26 (24, 8 %) respondentů uvedlo, že pro ně informace byly srozumitelné (viz tabulka 16 a graf 10). Třetí cíl mé bakalářské byl zjistit, kterou část přípravy budou respondenti uvádět jako pro ně nejobtížnější. Očekávaným výsledkem č. 3 byl předpoklad, že dotazovaní respondenti budou uvádět největší potíže v části přípravy ke kolonoskopii, pití velkoobjemových roztoků. Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 56 (54,9 %), že pro ně bylo nejobtížnější pití velkoobjemových roztoků (viz tabulka 19 a graf 13). Čtvrtý cíl mé bakalářské byl zjistit kdo je nejčastějším zdrojem informací o přípravě ke kolonoskopii. Očekávaným výsledkem č. 4 byl předpoklad, že nejčastějším zdrojem informací bude lékař. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil. Z celkového počtu 102 (100 %) respondentů uvedlo 48 (49,5 %), že je informovala všeobecná sestra (viz tabulka 15 a graf 9).

86

ANOTACE Jméno a příjmení autora: Kateřina Bláhová, DiS. Instituce: Masarykova Univerzita, Lékařská fakulta, Katedra Ošetřovatelství Název práce: Příprava pacienta ke kolonoskopii Vedoucí práce: Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D. Počet stran: 106 Počet příloh: 4 Rok obhajoby: 2016 Klíčová slova: kolonoskopie, příprava, vyšetření, pacient Souhrn: Bakalářská práce je složena ze dvou částí (teoretické a empirické). Teoretická část pojednává o problematice přípravy pacienta ke kolonoskopii. V úvodu jsou popsány základní metody vyšetřování v gastroenterologii, následně je podrobně popsána příprava pacienta ke kolonoskopii. V závěru je popsáno provedení kolonoskopie a péče po výkonu. Empirická část pojednává prostřednictvím průzkumného šetření o způsobu přípravy ke kolonoskopii, informovanosti a spokojenosti pacientů. Cílem bylo zjistit, která část přípravy je pro pacienty nejobtížnější, kdo je nejčastějším zdrojem informací, hodnocení vlastní informovanosti a porovnání spokojenosti s poskytnutými informacemi v privátním a státním zdravotnickém zařízení. Charakter průzkumného šetření

je

kvantitativní.

Výsledky

průzkumného

prostřednictvím tabulek a grafů.

87

šetření

jsou

zaznamenána

ANNOTATION Title of the work: Patient’s preparation for colonoscopy Supervisor of the work: Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D. Number of pages: 106 Number of enclosures: 4 Year of defense: 2016 Keywords: colonoscopy, preparation, medical examination, patient Abstract: Summary: The bachelor thesis consists of two parts (theoretical and empirical). The theoretical part deals with issues of a patient’s preparation for colonoscopy. The

introduction

describes

the

basic

methods

of

medical

examination

in gastroenterology followed by a detailed description of the patient’s preparation for colonoscopy. Colonoscopy performance and aftercare is described in conclusion. The empirical part uses a questionnaire survey to show the method of preparation for colonoscopy, patients’ awareness and satisfaction. The goal was to determine which part of the preparation is the most difficult for patients; who or what the most common source of information is; evaluation of their own information; and comparison of satisfaction with information provided in a private and state medical facility. The questionnaire survey is quantitative. Results of the survey are reported through the tables and graphs.

88

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 

BÁRTOVÁ, S., HNILICOVÁ, H., Vybrané metody a techniky výzkumu zjišťování spokojenosti pacientů. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 118 s. ISBN 80 – 7013 – 311 – 2.



DÍTĚ, Petr et al. Akutní stavy v gastroenterologii. 1.vyd. Praha: Galén, 2005. 314 s. ISBN 80-7262-305-2.



FALT, Přemysl, URBAN, Ondřej, VÍTEK, Petr, a kol. Koloskopie, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015. 320 s. ISBN 978-80-247-5284-6.



IVANOVÁ, Kateřina, JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 99 s. ISBN 978-80-244-1832-2.



JAROŠOVÁ, Darja, ZELENÍKOVÁ, Renáta. Ošetřovatelství založené na důkazech. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014. 136 s. ISBN 978-80-2475345-4.



JUNGWIRTHOVÁ, Anna, JUNGWIRTH, Jiří, a kol. Transnazální gastroskopie. 1. vyd. Olomouc: SOLEN, s.r.o., 2009. 104 s. ISBN 978-80-87327-15-9.



KALÁČOVÁ,

Veronika.

Informovanost

pacientů

před

kolonoskopickým

vyšetřením. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v r. 2015. 96 s. 

KEIL, Radan, a kol. Gastroskopie. 1. vyd. Praha: Maxdorf s.r.o., 2006. 176 s. ISBN 80-734-5106-9.



KLENER, Pavel et al. Vnitřní lékařství. Díl III. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1997. 173 s. ISBN 80-7184-367-9.



KRATOCHVÍL, Jiří, SEJK, Petr. Získávání a zpracování vědeckých informací. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 81 s. ISBN 978-80-210-5535-3.



KRŠKA, Zdeněk, ZAVORAL, Miroslav et al. Krvácení do gastrointestinálního traktu. 1. vyd. Praha: TRITON, 2007. 384 s. ISBN 978-80-7254-994-8.



KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2713-4.



LUKÁŠ, Karel, a kol. Gastroenterologie a hepatologie pro zdravotní sestry. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 288 s. ISBN 80-247-1283-0.

89



LUKÁŠ, Karel, ŽÁK, Aleš, a kol. Gastroenterologie a hepatologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 380 s. ISBN 978-80-247-1787-6.



MAŘATKA, Zdeněk. Trávicí obtíže v lékařské praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 163 s. ISBN 978-80-7262-472-0.



NEUMANNOVÁ, Eva. Příprava pacienta ke kolonoskopii. Bakalářská práce obhájena na Lékařské fakultě Karlovy Univerzity v Hradci Králové v r. 2011. 93 s.



PLEVOVÁ, Ilona, a kol. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 288 s. ISBN 978- 80-247-3557-3.



PLEVOVÁ, Ilona, a kol., Ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 224 s. ISBN 978- 80-247-3558-0.



POKORNÁ, Andrea, KOMÍNKOVÁ, Alena. Ošetřovatelské postupy založené na důkazech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 124 s. ISBN 978-80-2106331-0.



ŠPIČÁK, Julius, a kol. Novinky v gastroenterologii a hepatologii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-1783-8.



ŠPIČÁK, Julius, URBAN, Ondřej, a kol. Novinky v digestivní endoskopii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015, 256 s. ISBN 978-80-247-5283-9.



TRACHTOVÁ, E, a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: NCONZO, 2010. 185 s. ISBN 80-7013-324-4.



VOKURKA, Martin, HUGO, Jan, a kol. Praktický slovník medicíny. 8. vyd. Praha: Maxdorf s.r.o., 2007. 518 s. ISBN 978-80-7345-123-3.



ZAVORAL, Miroslav, DÍTĚ, Petr, ŠPIČÁK, Julius, BUREŠ, Jan et al. Nové trendy v digestivní endoskopické a diagnostické léčbě. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 313 s. ISBN 80-7169-999-3.

Elektronický zdroj 

CHRASTINA, Jan. Interní medicína [online] . [cit. 2016-26-04]. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2009/04/14.pdf

90

SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK PEG

polyetylenglykol

IM

infarkt myokardu

CMP

cévní mozková příhoda

OBPS

Ottawa Bowel Preparation Scale

HCS

Harefield Cleansing Scale

BBPS

Boston Bowel Preparation Scale

ISO

International Organization for Standardization

EN

evropská norma

UFH

nefrakcionovaný heparin

LMWH

nízkomolekulární hepariny

LS

Lewisovo sóre

NOAC

Novel Oral Anticoagulant Agents

WEO

světová endoskopická organizace

ATB

antibiotika

KPR

kardiopulmonální resuscitace

ICHS

ischemická choroba srdeční

NAAP

Non – Anesthesiologist Administered Propofol

ELISA

Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay

FIT

fecal immunochemical test

BMI

body mass index

KRK

kolorektální karcinom

GIT

gastrointestinální trakt

ATT

antitrombotická terapie

DAT

duální antiagregační léčba

91

AST

aspartátaminotransferáza

ALP

alkalická fosfatáza

GMT

gama - glutamyltransferáza

ALT

alaninaminotransferáza

AMS

celková amyláza v séru

TOKS

test na okultní krvácení ve stolici

FOBT

Fecal Occult Blood Test

CT

computer tomography

EKG

elekrtokardiograf

MR

magnetická resonance

92

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Biochemické vyšetření ...................................................................................... 12 Tab. 2„Aronchickova škála“ ......................................................................................... 26 Tab. 3„Bostonská škála (BBPS)“ ................................................................................. 27 Tab. 4„Třístupňová škála hodnocení přípravy tračníku“ .............................................. 28 Tab. 5„Příklad kritérií pro dimisi pacienta z endoskopické jednotky“ ......................... 36 Tab. 6„Informace, které by měly být obsaženy v koloskopickém nálezu dle doporučení Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE)“ .............................. 37 Tab. 7 Pohlaví respondentů .......................................................................................... 45 Tab. 8 Věk respondentů ................................................................................................ 46 Tab. 9 Vzdělání respondentů ........................................................................................ 47 Tab. 10 Znalost pojmu kolonoskopie ........................................................................... 48 Tab. 11 Počet absolvovaných kolonoskopií ................................................................. 49 Tab. 12 Hodnocení vlastní informovanosti................................................................... 50 Tab. 13 Požadavek větší informovanost před kolonoskopií ......................................... 51 Tab. 14 Způsob poskytnutí informací ........................................................................... 52 Tab. 15 Zdroj informací ................................................................................................ 53 Tab. 16 Srozumitelnost poskytnutých informací .......................................................... 54 Tab. 17 Objasnění menší srozumitelnosti ..................................................................... 55 Tab. 18 Spokojenost s poskytnutými informacemi dle zařízení ................................... 56 Tab. 19 Obtížnost přípravy ........................................................................................... 58 Tab. 20 Míra strachu před kolonoskopií ....................................................................... 59 Tab. 21 Uváděné dodržování dietního režimu .............................................................. 61 Tab. 22 Množství požitých roztoků .............................................................................. 62 Tab. 23 Obtíže při požití očistných roztoků ................................................................. 63

93

Tab. 24 Místo přípravy ke kolonoskopii ....................................................................... 64 Tab. 25 Obavy před vyšetřením .................................................................................... 65 Tab. 26 Preference zdravotnického zařízení ................................................................. 66 Tab. 27 Preference privátního zdravotnického zařízení ............................................... 67 Tab. 28 Preference státního zdravotnického zařízení ................................................... 69 Tab. 29 Vlastní sdělení ................................................................................................. 70

94

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Pohlaví respondentů .......................................................................................... 45 Graf 2 Věk respondentů ................................................................................................ 46 Graf 3 Vzdělání respondentů ........................................................................................ 47 Graf 4 Znalost pojmu kolonoskopie ............................................................................. 48 Graf 5 Počet absolvovaných kolonoskopií ................................................................... 49 Graf 6 Hodnocení vlastní informovanosti .................................................................... 50 Graf 7 Požadavek větší informovanost před kolonoskopií ........................................... 51 Graf 8 Způsob poskytnutí informací ............................................................................. 52 Graf 9 Zdroj informací .................................................................................................. 53 Graf 10 Srozumitelnost poskytnutých informací .......................................................... 54 Graf 11 Objasnění menší srozumitelnosti ..................................................................... 55 Graf 12 Spokojenost s poskytnutými informacemi dle zařízení ................................... 56 Graf 13 Obtížnost přípravy ........................................................................................... 58 Graf 14 Míra strachu před kolonoskopií ....................................................................... 59 Graf 15 Uváděné dodržování dietního režimu .............................................................. 61 Graf 16 Množství požitých roztoků .............................................................................. 62 Graf 17 Obtíže při požití očistných roztoků ................................................................. 63 Graf 18 Místo přípravy ke kolonoskopii....................................................................... 64 Graf 19 Obavy před vyšetřením.................................................................................... 65 Graf 20 Preference zdravotnického zařízení ................................................................. 66 Graf 21 Preference privátního zdravotnického zařízení ............................................... 67 Graf 22 Preference státního zdravotnického zařízení ................................................... 69 Graf 23 Vlastní sdělení ................................................................................................. 70

95

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA Č. 1: DOTAZNÍK ......................................................................................... 97 PŘÍLOHA Č. 2: SCHVÁLENÁ ŽÁDOST O SBĚRU DAT ....................................... 101 PŘÍLOHA Č. 3: INFORMOVANÝ SOUHLAS .......................................................... 103 PŘÍLOHA Č. 4: PŘÍRUČKA PRO PACIENTA.......................................................... 105

96

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Vážená paní, Vážený pane, Chtěla bych Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce. Studuji 3. ročník na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity - Ošetřovatelství. Vyplnění dotazníku je anonymní, dobrovolné a informace v něm poskytnuté budou sloužit výhradně ke zpracování a vyhodnocení v bakalářské práci na téma „Příprava pacienta ke kolonoskopii“. Sběr těchto dat probíhá v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů. Pokyny pro vyplnění dotazníku: Na většinu otázek v dotazníku se odpovídá zakroužkováním jedné odpovědi, pokud není uvedeno jinak. Na některé otázky se odpovídá vlastními slovy, prosím, napište do vyznačeného pole pro odpověď. Děkuji Vám za čas, který věnujete vyplnění dotazníku. Kateřina Bláhová, DiS.

1. Pohlaví: a) žena

2. Věk, (prosím uveďte): b) muž

3. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: a) základní

b) středoškolské bez maturity c) středoškolské s (vyučen/a) maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské f) vysokoškolské + specializace

4. Kolonoskopie je: a) vyšetření žaludku

b) vyšetření tlustého střeva

c) vyšetření tenkého střeva

d) vyšetření jater

e) vyšetření hlavy

f) nevím

97

5. Po kolikáté jdete na kolonoskopii? a) poprvé

b) podruhé

6. Jak hodnotíte před vyšetřením? 1 Velmi dobrou

svou

2 Dobrou

c) potřetí a více, (uveďte počet): ………

informovanost 3 Ani dobrá ani nedostatečná

o

přípravě

ke

4 Nedostatečná

kolonoskopii 5 Velmi nedostatečná

7. Chtěl/a byste být více informována o přípravě ke kolonoskopii? (Uveďte prosím, co Vám chybělo za informaci) a) ne b) ano, uveďte chybějící informaci (doplňte): …………………

8. Jakým způsobem Vám byly poskytnuty ke kolonoskopii před samotným vyšetřením? a) ústně

b) písemně

informace

o

přípravě

c) ústně i písemně

9. Kdo Vás poučil o přípravě ke kolonoskopii? (lze zakroužkovat více možností) a) všeobecná sestra

b) rodina, známí

c) lékař

d) jiný zdroj, (uveďte): ……….

10. Jak byste hodnotil/a srozumitelnost poskytnutých informací o přípravě ke kolonoskopii? a) velmi srozumitelné

b) srozumitelné

c) méně srozumitelné

d) velmi nesrozumitelné

11. Ti z Vás, kteří odpověděli „c“ nebo „d“ v otázce č. 10, prosím uveďte, v čem byly tyto informace pro Vás méně srozumitelné? (prosím, uveďte): ……………….

98

12. Jak byste hodnotil/a spokojenost s poskytnutými informacemi o přípravě ke kolonoskopii? 1 Velmi spokojen/a

2 Spokojen/a

3 Ani spokojen/a ani nespokojen/a

4 Nespokojen/a

5 Velmi nespokojen/a

13. Co bylo pro Vás nejobtížnější na přípravě ke kolonoskopii? a) pití velkoobjemových roztoků

b) pití roztoků s nepříznivou chutí

c) zvládnout pocity hladovění

d) odchod stolice (projímavý účinek)

e) jiný důvod, (uveďte): ………..

14. Pociťoval/a jste strach (obavy, úzkost) před kolonoskopií? 1 Velmi silný strach

2 Silný strach

3 4 Ani silný strach Slabý strach ani slabý strach

5 Velmi slabý strach

15. Dodržel/a jste dietní režimová opatření před kolonoskopií? a) ano

b) jen částečně

c) ne

16. Podařilo se Vám vypít doporučené množství roztoků k očistě střeva před kolonoskopií? a) ano, celé množství b) ano, větší část c) ano, menší část d) ne

17. Co bylo pro Vás nejobtížnější u pití velkoobjemových roztoků před kolonoskopií? (prosím, uveďte):………………..

99

18. Kde jste prováděl/a přípravu na kolonoskopii? a) během hospitalizace v b) doma c) jinde, (uveďte): ……….. nemocnici

19. Z čeho konkrétně jste měl/a největší obavu před kolonoskopií? (lze zakroužkovat více možností) a) z možného nálezu při vyšetření b) z možné bolesti při vyšetření c) z možných komplikací při vyšetření

d) jestli vůbec zvládnu vyšetření

e) z něčeho jiného, (uveďte): ………..

20. Preferujete kolonoskopii v privátním nebo státním zdravotnickém zařízení? a) privátní zdravotnické zařízení

b) státní zdravotnické zařízení

21. Z jakého důvodu preferujete provedení kolonoskopie v privátním zdravotnickém zařízení? (Odpoví pouze Ti, kteří absolvují kolonoskopické vyšetření v privátním zdravotnickém zařízení) a) cítím se bezpečněji b) předpokládám větší zkušenosti s prováděním kolonoskopií c) prožívám menší pocity studu

d) předpokládám lepší přístrojové vybavení ambulance

e) jiný důvod, (uveďte): ………………

22. Z jakého důvodu preferujete provedení kolonoskopie ve státním zdravotnickém zařízení? (Odpoví pouze Ti, kteří absolvují kolonoskopické vyšetření ve státním zdravotnickém zařízení) a) cítím se bezpečněji b) předpokládám větší zkušenosti s prováděním kolonoskopií c) prožívám menší pocity studu

d) předpokládám lepší přístrojové vybavení ambulance

e) jiný důvod, (uveďte): ………………

23. Pokud byste chtěli cokoliv sdělit, můžete napsat do vyznačeného pole. (prosím, uveďte): …………………..

100

Příloha č. 2: Schválená žádost o sběru dat

101

102

Příloha č. 3: Informovaný souhlas

103

104

Příloha č. 4: Příručka pro pacienta

105

106

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents