MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Secondhandy – environmentálně uvědomělé nakupování? Bakalářská práce

Vypracovala: Monika Lukašíková Vedoucí práce: prof. RNDr. Hana Librová, CSc. Brno, 7. května 2009

Prohlašuji, že jsem na této bakalářské práci pracovala samostatně a použila jsem jen v literatuře citovaných zdrojů.

V Brně, dne 7. května 2009

………………………………….. Monika Lukašíková

Rozsah práce: 10 367 slov

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji paní profesorce Librové za cenné rady a připomínky a za trpělivé vedení mé práce. Spolužákům v semináři za to, že se se mnou ochotně podělili o své zkušenosti. Rodině a blízkým za podporu během celého studia.

ANOTACE Tato práce se zabývá jedním z fenoménů odívání – prodejem použitého oblečení v takzvaných secondhandech. Dívá se na ně z pohledu environmentálně uvědomělé spotřeby, hledá jejich klady a zápory. Snaží se popsat jejich fungování a charakterizovat

je,

stranou

nezůstává

ani

potenciální

charitativní

rozměr

secondhandů a jeho případné komplikace. Práce zkoumá motivy lidí, kteří v secondhandech nakupují. Provádí sondu mezi zákazníky a přináší shrnutí rozhovorů s prodavačkami. Práce se dále zamýšlí nad dopady výroby oblečení na životní prostředí a informuje i o sociálně-psychologickém fenoménu módy. Z ekonomických souvislostí se vybírá model sdílení a ptá se, zda je možné jej na secondhandy aplikovat.

Klíčová slova: environmentálně uvědomělá spotřeba, odívání, sdílení, dobrovolná skromnost, móda.

ANNOTATION This thesis deals with one phenomenon of clothing – buying used clothes in so called secondhand shops. It sees them from the perspective of environmentally conscious consumption, searches for their advantages and disadvantages. The thesis tries to describe their work and characterizes them. Charitable dimension of secondhand and it`s complication is also not ignored. The thesis investigates motives of people, who do their shopping in secondhands. It makes a probe among customers and brings a summary of interviews with shop assistants. The thesis also thinks about impact of manufacturing clothes to environment and informs about social-psychological phenomenon of fashion. Among economical connections it chooses a model of sharing and asks if is can be applied to secondhands.

Key words: environmentally conscious consumption, clothing, sharing, voluntary modesty, fashion.

OBSAH

1. ÚVOD................................................................................................................... 8 2. SPOTŘEBA – ENVIRONMENTÁLNĚ UVĚDOMĚLÁ? ....................................... 9 2.1.

Životní cyklus výrobku ................................................................................. 10

2.2.

Dobrovolná a záměrná skromnost ............................................................... 10

2.3.

Sdílení ......................................................................................................... 12

3. OBLÉKÁNÍ ........................................................................................................ 14 3.1.

Negativní dopady výroby textilu a oblečení, alternativy ............................... 14

3.2.

Vliv módy na místo jedince ve společnosti .................................................. 16

4. SECONDHANDY JAKO MOŽNÁ ALTERNATIVA?.......................................... 20 4.1.

Obecné informace a systém fungování ....................................................... 20

4.2.

Počet secondhandů v ČR a jejich místo v ekonomice ................................. 21

4.3.

Typy secondhandů v České republice ......................................................... 22

4.4.

Charitativní rozměr secondhandového prodeje? ......................................... 23

4.5.

Pozitiva a negativa secondhandů ................................................................ 25

5. DVĚ MALÉ SONDY DO ČESKÝCH ODĚVNÍCH SECODNHANDŮ ................. 28 5.1.

Sonda mezi prodavači ................................................................................. 28

5.1.1.

Metodika sondy ..................................................................................... 28

5.1.2.

Interpretace rozhovorů .......................................................................... 30

5.1.2.1. Jaké typy lidí chodí do secondhandů?............................................ 30 5.1.2.2. Jaké jsou motivy zákazníků? .......................................................... 32 5.1.2.3. Jak prodejci vidí budoucnost? ........................................................ 33 5.1.2.4. Další souvislosti secondhandového prodeje................................... 35 5.2.

Sonda mezi zákazníky................................................................................. 36

5.2.1.

Metodika sondy ..................................................................................... 36

5.2.2.

Výsledky sondy mezi zákazníky............................................................ 39

5.2.3.

Ověření hypotéz.................................................................................... 41

6. SHRNUTÍ ........................................................................................................... 42 6.1.

Nezodpovězené otázky ............................................................................... 42

LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................. 44 JMENNÝ REJSTŘÍK ................................................................................................ 47 PŘÍLOHY.................................................................................................................. 48

1. ÚVOD

Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila secondhandy1, neboli obchod s použitými věcmi, které by se jinak už staly odpadem. Zaměřím se především na ty oděvní (i když jinak u nás běžně funguje i obchod s použitými knihami - antikvariáty, bazary sportovních potřeb, nářadí, a dalších předmětů) a na jejich společenské a ekonomické souvislosti. Budu zjišťovat, zda se na ně lze dívat i z environmentálního úhlu pohledu a zda je tak chápou i jejich zákazníci. Chtěla bych zkoumat motivy lidí k nákupu a to prostřednictvím průzkumu mezi jejich zákazníky i prodavači. Ve své práci se zamyslím také nad jejich klady a zápory. Mimo to se budu zabývat environmentálně uvědomělou spotřebou, módou, dopady výroby textilu na životní prostředí a také „ekologickou“ alternativou sdílení. Spotřeba textilií v Evropě je poměrně vysoká, zatímco na celém světě průměrně připadá na jednoho člověka asi 8 kg textilií za rok, v Evropě je to už 20 kg. Na prvním místě ve spotřebě textilu je v Evropě Německo s 26 kg2, z tohoto množství je jen asi jedna třetina dále využívána nebo recyklována. Z celkem osmi set tisíc tun použitého německého textilu je pětatřicet procent rozděleno mezi charity, recyklaci, secondhandy nebo export do dalších zemí (převážně východní Evropy, Afriky, Jižní Ameriky,…), dalších jedenáct procent putuje do secondhandů přímo (Haffmans 2001: 182). Jelikož se jedná o velký objem materiálu, považuji téma za důležité a zajímavé. V následujících kapitolách částečně nastíním další možný osud zboží, které se z různých koutů Evropy dostane až na pulty českých obchodů a je nabízeno českým zákazníkům.

1

Z anglického „second hand“ neboli „druhá ruka“, termín „zboží z druhé ruky“ se běžně používá i u nás. 2 Jen pro zajímavost uvádím další evropské země – Velká Británie 19 kg, Itálie 18 kg.

8

2. SPOTŘEBA – ENVIRONMENTÁLNĚ UVĚDOMĚLÁ?

Spotřeba nás provází na každém kroku, každý den našeho života v podobě uspokojování našich základních i jiných potřeb – stravování, oblékání, bydlení, dopravy a mnoha dalších. Dalo by se říci, že v celé společnosti došlo k posunu od produkce ke konzumaci (Falk, Campbell 1997: 2). Současná spotřeba má několik charakteristických rysů, které jsou ve svém výsledku environmentálně nepříznivé. Například neofilie, tedy lidská záliba v novém, neokoukaném, hojně využívaná v reklamě, má své důsledky. Naše žízeň po novinkách umožňuje existenci řízeného zastarávání věcí, které se pak nahrazují, i když by mohly dále sloužit. Také pocit, že „co jsem zkonzumoval, mi nemůže být odebráno, ale nutí mě také, abych konzumoval stále více, protože to, co jsem již jednou spotřeboval, mne přestává uspokojovat“ (Fromm 1994: 16), tedy lidská nenasytnost, je velmi nepříznivou skutečností. Příznivý není ani stav, kdy spotřebitel není chápán jako důležitý článek výrobního procesu3, na jeho názoru nezáleží (Wilk 2004: 22). Levné zboží, často nekvalitní, již předem určené ke krátké životnosti, je rychle třeba nahradit a tím se zrychluje cyklus potřeby čerpání přírodního zboží a energie. Přestože je spotřeba jako taková nezbytným prvkem našeho života, již není nezbytné ji neustále zvyšovat, jak se nás naopak snaží přesvědčit různé subjekty. Důležité je naopak nalézt způsob, jak svou spotřebu vyvážit s ohledem na možnosti, které máme. Stále více lidí si uvědomuje, že současný stav není dlouhodobě udržitelný a planeta není schopna naše rostoucí nároky na suroviny a energii donekonečna pokrývat. Řešením není jen pouhé snížení konzumace, ale spíše je třeba se vědomě zamýšlet nad komplexními dopady svého jednání. Nezapomínat, že lidská ekonomika je ve stálé interakci s životním prostředím (Røpke, Reisch 2004: 2), je do přírody „zapuštěná“ (tamtéž: 5). Vedle kvantity spotřeby je stejně důležitá i její kvalita. Uvědomělý spotřebitel by měl být zároveň náročný, nekupuje jen to, co je k mání4, ale pečlivě vybírá to pravé zboží, například spíše věci opravitelné a znovupoužitelné. Vytváří si k věcem vztah, nemá je bez hlubších vazeb, jen pro jejich služby a 3 4

Jak jinak by se mohly na pultech obchodů objevovat nebezpečné hračky? Uvědomuje si rozdíl mezi „buying“ a „shopping“ (Wilk 2004:19).

9

funkčnost (Lipovetsky 2002: 270). Zároveň si je vědom etických výzev, ačkoli je lidské chování přirozeně stále determinováno spíše lokálně a v kontextu menších jednotek

(například

rodiny),

dokáže

více

přemýšlet

o

dlouhodobých

a

environmentálních dopadech svých každodenních zvyků a voleb (Wilk 2004: 24-25). Dle Frommova rozdělení (Fromm 1994), se nachází spíše v modu „být“, než „mít“…

2.1. Životní cyklus výrobku Existuje několik metod hodnocení dopadu výroby či používání jednotlivých spotřebovávaných výrobků či služeb. Z těchto indikátorů by byly pro účely mé práce použitelné například ekologická stopa nebo ekologický tlumok5. Dále metoda hodnocení životního cyklu výrobku LCA6, která zkoumá dopady výrobku, tedy spotřebu materiálů a energie, produkci odpadů, „od kolébky ke hrobu“ (Třebický 2005). Přestože metoda není dosud plně standardizovaná a má jisté nevýhody (subjektivnost, časová náročnost), je na tento příklad dle mého názoru teoreticky aplikovatelná. Znovupoužití výrobku, v našem případě konkrétně kusu oblečení (samozřejmě v rámci jeho životnosti) vylepšuje poměr nároků na výrobu a dopadů vzhledem k „výkonu“, neboli službě, kterou nám prokázal.

2.2. Dobrovolná a záměrná skromnost Odklon ke konzumnímu způsobu života však není navzdory tomu, co nám každodenně předkládají média jako obraz světa a lidí v něm, naprosto všeobecný. Jistá malá část lidí, vedená nejrůznějšími motivy, se rozhodla žít jinak a všem marketingovým tlakům odolávat. Tito lidé si záměrně zvolili vlastní cestu dobrovolné skromnosti7, kdy se snaží žít více s ohledem na přírodu a spotřebovávat pouze nezbytně nutné množství prostředků, přemýšlet o souvislostech a hodnotách ve svém životě. 5

Ekologická stopa se vztahuje například k celé domácnosti, ekologický tlumok pak vyjadřuje zátěž určitého výrobku pro životní prostředí. 6 Z anglického Life Cycle Analysis. 7 Librová rozlišuje skromnost dobrovolnou a záměrnou. V případě záměrné skromnosti spotřebitelé cíleně mění vzorce a objem své spotřeby z environmentálních motivů; pokud se jedná o dobrovolnou, skromnost, ta není cílená, je druhotné povahy, nezamýšleně vyplývá z orientace člověka k jiným než spotřebním hodnotám. (Librová 2003: 28)

10

Začátkem devadesátých let se touto skupinou “dobrovolně skromných“ zabývala socioložka Hana Librová a výsledky výzkumu publikovala v knize Pestří a zelení (kapitoly o dobrovolné skromnosti). Jak je patrné již z názvu knihy, zabývala se dvěma „odnožemi“ této skupiny dobrovolně skromných. Těm, „kteří se záměrně a přímo účastní ochranářských a ekologických aktivit“, říká zelení, pestří jsou zde ti, „jejichž život je ekologicky prospěšný zprostředkovaně, většinou prostřednictvím nízké úrovně spotřeby“ (Librová 1994: 49). Tito ke svému postoji dospěli různými způsoby, přesto však u nich lze objevit velké množství společných rysů. Jedná se často o vzdělané lidi nebo osoby s uměleckým povoláním, ale s nízkými příjmy (takové zaměstnání si sami zvolili). Ani vyšší příjmy by je však nemotivovaly k vyšší spotřebě. Většina z nich žije na venkově, někteří sem odešli z měst, protože život v nich už je neuspokojoval a přestal pro ně být přijatelný. Je pro ně důležitý rodinný život a mívají větší počet dětí, rodina je jistotou a útočištěm, časté bývá soužití více generací. Nejsou však uzavřeni do sebe, ale bývají aktivními občany angažovanými pro práci v obci, s dětmi, pomoc přírodě nebo zájmu o obnovování místních tradic (a to i v případě přistěhování z města, kdy často předčí i starousedlíky). Jejich domácnosti mají malou spotřebu energií a vody, produkují malé množství odpadů, velká část z nich je určena k recyklaci. Jsou skromní, i co se týče vybavení domácnosti nábytkem a elektrickými spotřebiči. Jídlo si opatřují ve velké míře samozásobitelstvím, i jejich stravování je velmi jednoduché, často vegetariánské, s využitím starých receptur a sezonních produktů. Ani způsob dopravy, který používají, nezatěžuje zbytečně životní prostředí, dávají přednost hromadné dopravě nebo jízdě na kole, auto většinou nevlastní. Pro jejich život platí rčení o bohatém světě skromnými prostředky. To, že se neorientují na vydělávání a utrácení peněz, jim dává prostor pro přemýšlení o duchovních hodnotách (a nemusí se jednat nutně o víru, i když velká část dobrovolně skromných jsou věřící lidé). Jejich způsob myšlení jim umožňuje radovat se z běžných drobností. Jsou si vědomi odpovědnosti člověka vůči světu a jiným lidem. Důvodem, proč zařazuji kapitolu o dobrovolně skromných do své práce, je jejich vztah k věcem (mezi které se zařazuje i oblékání). V žádném případě se u nich nejedná o spotřebu typu „nakup – rychle spotřebuj – vyhoď – běž si koupit nové“ (Ledvina 2008; 7). Ke svým věcem si vytvářejí citový vztah, porouchání nebo „vyjití 11

z módy“ pro ně neznamená důvod pro koupi nového předmětu. Věci se opravují a používají po dlouhou dobu, než opravdu doslouží a jsou nahrazeny novými. Z toho vychází i přístup k oblékání. Nejsou pod vlivy často se měnících módních trendů (oblíbené oblečení unosí „až do roztrhání“), ale to neznamená absenci estetické stránky a dobrého vkusu. Právě to jim umožňuje vytvoření vlastního stylu, vybočení z davu a uplatnění fantazie. Oděvy si totiž často sami šijí a přešívají. Oblečení pochází často z druhé ruky – předávání v rodině a právě ze secondhandů, které jsou ústředním tématem mé práce. Myslím si totiž, že mezi zákazníky secondhandů se objeví lidé, kteří sem chodí záměrně a to nejen z důvodu finanční úspory. Spotřebitelským chováním environmentálně uvědomělých domácností se zabývala ve své diplomové práci Zuzana Tůmová (Tůmová 2008) a její závěry potvrzují, že přestože je kniha Pestří a zelení již relativně staršího data, základní charakteristické znaky se příliš nezměnily (Librová se k dobrovolně skromným vrátila ještě po deseti letech a studie se stala součástí publikace Vlažní a váhaví) (Librová 2003).

2.3. Sdílení Sdílení8 věcí, nástrojů a dokonce obydlí9 je typ sociálního chování, který je možné chápat jako alternativu běžné spotřeby. Nese s sebou řadu výhod – z těch nejvýraznějších ekonomických je to možnost podělit se o pořizovací i provozní náklady výrobku. Při sdílení dochází k lepšímu využití věcí, potažmo jejich výrobních a materiálových nákladů. Například zdroje potřebné pro výrobu vysavače váží v souhrnu několik set kilogramů, my ho však dohromady zapneme asi jen na 14 dní, elektrická vrtačka slouží v průměru méně než dva dny, auto je v provozu jen asi tři měsíce (Spangenberg 2004: 35). Pokud tedy výrobek používá více lidí, dochází k šetření přírodních zdrojů potřebných k jeho výrobě. Dražší a náročnější věci, které nejsou vyloženě denní potřeby (elektronika, domácí aparatury) a tudíž si můžeme dovolit je nemít pořád u sebe, je tedy možné někomu půjčit. Příkladem může být

8

Anglicky sharing Anglicky cohousing, přibírá ještě další charakteristiky komunitního života. U nás je v prvotní fázi jeden z takových projektů (www.kde-domov-muj.cz).

9

12

sdílení auta10. Systém většinou funguje tak, že několik jedinců či rodin, které by bez něj jinak nemohly nebo nechtěly být, si vozidlo pořídí dohromady. Nutnost, aby k němu měli přístup i ostatní, členy systému přiměje využívat ho racionálně a ne zbytečně, opravdu jen když ho nevyhnutelně potřebují. To přináší ekologicky příznivější dopad, snížení produkce emisí, menší spotřebu energie a přírodních zdrojů. Sdílení je aplikovatelné i u šatů. U těch, které jsou drahé a nepoužíváme je tak často (společenské, výraznou skupinou jsou šaty svatební11), se to rozhodně vyplatí. Je zde velké riziko, že můžou „vyjít z módy“, neodpovídají aktuálním trendům a stanou se pro společenskou příležitost nepoužitelnými. Z toho vyplývá rozvoj půjčoven oblečení. Ten hodnotím jako ekologicky příznivý, ale veřejně známým faktem to asi není, žádnou studii na toto téma se mi nepodařilo najít. Byl by zajímavý i průzkum v nich, jestli sami jejich zákazníci vidí takovou výhodu, nebo jim jde spíše jen o tu ekonomickou, tedy mít šaty, které by si jinak nemohli dovolit (a tím potvrdit/posílit své společenské postavení12). Stejně tak je praktikovatelné i sdílení oblečení pro běžné nošení. U toho dětského je u nás stále živým zvykem dědění, v rodině13 se předávají oděvy, které jsou ještě dále použitelné, přestože dítě z nich vyrostlo. Velkým plusem je existence secondhandů, které také nabízejí použité oblečení (i když zprostředkovaně, dovezené ze zahraničí a od neznámých lidí). Jaký je tedy rozdíl mezi půjčovnami a secondhandy? V typu sdílení – půjčovny představují sdílení v simultánní, tedy současné (Librová: osobní rozhovor duben 2009), (to je známější verze sdílení, jde o „dělení se“ o určitý předmět ve skupině lidí), ale existuje i sdílení sukcesivní, postupné, a tím je dědění v rodině i po cizím ze secondhandu, protože tam vlastníci, uživatelé následují po sobě lineárně.

10

Anglicky car sharing. Ty je v českých podmínkách běžnější si půjčit než si koupit nebo nechat ušít vlastní. 12 Viz kapitola 3.2. o módě. 13 Někdy i v rámci okruhu přátel. 11

13

3. OBLÉKÁNÍ

Oblékání tvoří nedílnou součást lidského života. Původně oblečení mělo za hlavní cíl ochránit lidské tělo před chladem a nepřízní počasí, v průběhu vývoje lidské společnosti však prošlo velkými změnami a přibyly mu další funkce. I změna jako taková je pro něj typická, čímž se budu podrobněji zabývat v podkapitole o módě. Dnes používáme oděvy mimo jiné třeba proto, abychom vyjádřili svou příslušnost k jisté skupině lidí, vyjadřujeme jím svou aktuální náladu nebo zájmy. Můžeme dát najevo i své ekologické cítění (používáním přírodních materiálů nebo právě oblečení z druhé ruky), dokonce i politické názory. Kromě radosti z toho, že jsme pěkně oblečení a že nám náš model sluší, však módní průmysl přináší i jistá úskalí. Jsou jimi třeba dopady výroby oděvů na životní prostředí. Na základní přehled o některých z nich jsem se zaměřila v následující kapitole.

3.1. Negativní dopady výroby textilu a oblečení, alternativy S výrobou oblečení přímo souvisejí dvě rozsáhlá odvětví průmyslu. Jedná se o textilní průmysl, jehož cílem je výroba textilií a oděvní průmysl, který část z nich dále zpracovává na konečné produkty – trička, košile, kalhoty a další oděvní součásti. Stejně jako ostatní odvětví průmyslu má i textilní a oděvní průmysl nezanedbatelný dopad na stav životního prostředí. Důležité jsou i ekonomické a sociální dopady. Lze začít již u surovin. Jednou z nejpoužívanějších a zároveň také nejvíce chemicky ošetřovaných textilních surovin je bavlna. Během svého růstu se bavlník setká s obrovským množstvím různých chemikálií, které mají za úkol dezinfikovat půdu, podporovat růst a chránit rostliny před případnými škůdci (na které je tato monokulturně pěstovaná plodina obzvláště náchylná). Chemické znečištění škodí nejen nám jako koncovým uživatelům, ale zejména samotným pěstitelům. Tito obyvatelé rozvojových zemí, kde se bavlník převážně pěstuje (Čína, Indie, Pákistán, africké státy), bývají velmi často negramotní a ani si nedokážou přečíst návod na dávkování postřiku. Dochází tak k mnohonásobnému překračování povolených množství, což s sebou přináší vážné zdravotní následky pro zemědělce. Bavlník je rovněž velmi náročná rostlina z hlediska spotřeby vody. Je nutno jej intenzivně 14

zavlažovat, a to způsobuje problémy například se zasolováním půdy. Zavlažování polí s bavlnou je mimo jiné považováno za jednu z příčin vysychání Aralského jezera14. Bavlník je také rostlinou, na které se praktikuje genová modifikace. Její dopady však ještě nejsou dostatečně prozkoumány a existuje tak potenciální riziko pro ekosystémy i pěstitele (již je znám případ soudního sporu mezi farmáři a dodavatelem genově upraveného materiálu15). Suroviny přírodního původu (vlna, konopí, bavlna, juta a další) pro výrobu oděvů byly během dvacátého století ze značné části nahrazeny umělými vlákny. Tato vlákna s mnoha výhodnými funkčními vlastnostmi jsou vyráběna především z ropy. Jejich výrobní cyklus je velmi složitý a náročný na energii. Při barvení umělých tkanin je spotřebováváno velké množství chemických látek a vody. Látky procházejí několika cykly praní a sušení, přičemž odpadní voda znečišťuje vodní toky i podpovrchové zásoby vody. Na výrobce je vyvíjen velký tlak, požaduje se od nich co nejnižší cena za zboží. Textilní a oděvní průmysl je možné požadovat za jedna z neglobalizovanějších odvětví. Zejména oděvní výroba náročná na manuální práci se přesunuje do rozvojových zemí za levnou a početnou pracovní silou. Většina oděvních továren se tak přesunula do Asie, nejvýznamnějšími producenty oblečení se dnes staly například Čína, Bangladéš, Filipíny nebo Vietnam. Uvedený přesun a zejména fragmentace výroby na drobnější úkony, které provádějí většinou subdodavatelé, činí výrobu oděvů velmi závislou na dopravě. Zboží tak nacestuje tisíce kilometrů, než se dostane ke svému konečnému spotřebiteli (Durning, Ryan: 1997) ve vyspělé zemi (které jsou převážnými spotřebiteli oděvů). Situace, kdy by byl produkt od suroviny až po konečnou fázi vyroben na jednom místě nebo v jednom státě je tak takřka nemožná. Praktická nemožnost kontroly otevírá prostor pro nekalé praktiky provozovatelů firem. Značkoví výrobci si většinou ve své režii ponechávají pouze navrhování oděvů a marketing, zbytek úkonů zadávají subdodavatelům, jejichž úkolem je zajistit co nejnižší cenu. Nekvalifikovaní pracovníci v dílnách (většinou se jedná o ženy) tak 14

Čtvrté největší vnitrozemské jezero světa se tak zmenšilo na třetinu své původní velikosti a jeho salinita stoupla více než třikrát. (Haffmans 2001: 180) 15 Jedná se o spor texaských farmářů s firmou Monsanto, jenž dodala bavlnu, která měla být odolná vůči herbicidu. Tato rezistence se však neprojevila a farmáři utrpěli velké ekonomické ztráty na sklizni. (Šuta 2006)

15

jsou velmi špatně placeni, musejí snášet nevyhovující podmínky (prašnost, hluk, špatné osvětlení a nedostatečné hygienické zázemí). Mnohdy se dá hovořit téměř o otrocké práci, výjimkou není ani dětská práce. Lidé jsou víceméně bezbranní, protože státy ve snaze přilákat větší množství zahraničních investorů snižují sociální normy, daně a podobně. Ani tyto pokusy vyjít vstříc nadnárodním korporacím však neznamenají jistotu a firmy se po vyčerpání výhod stěhují do země s pro ně ještě výhodnějšími podmínkami. Tato situace je příkladem takzvaného „závodu ke dnu“. (Špačková 2005a, Špačková 2005b, Špačková 2006) Lidé, kteří si výše zmíněné dopady výroby oblečení na životní prostředí uvědomují, hledají možnosti, jak tyto dopady ve své spotřebě eliminovat nebo alespoň zmírnit. Existuje několik alternativ, například šití vlastního oblečení, dnes již ovšem málo rozšířené, z důvodu časové náročnosti16. Používání přírodních materiálů, jako je například konopí a podobně je dnes už téměř nedostupné, ale začíná se objevovat organicky pěstovaná bavlna - biobavlna. Nejdříve tomu tak bylo u dětských plenek, v současnosti si hledá cestu i do běžných obchodů (včetně řetězců jako jsou Marks&Spencer, C&A a další módní značky), které se tímto krokem snaží oslovit ekologicky smýšlející zákazníky. Sortiment je stále ještě dost omezený, ale pomalu se rozšiřuje, samozřejmostí je vyšší cena výrobků (v důsledku většího rozsahu užití ruční práce atd.). Zmírnění výše uvedených sociálních nerovností má za cíl Fair trade – tedy spravedlivý obchod zaručující adekvátní cenu pro prvotní výrobce. Další alternativou je i secondhandový prodej, kterým se zabývá tato práce – ten má za úkol prodloužit věcem život a plně je využít.

3.2. Vliv módy na místo jedince ve společnosti Když se každé ráno rozhodujeme o tom, co si dnes oblečeme, ačkoli si to plně neuvědomujeme, spolurozhoduje s námi i móda. Móda (z latinského modus – míra, vzhled, způsob, pravidlo, předpis) je momentálně převládající vkus, zároveň vyjadřuje oficiálně nezávaznou normu společenských vztahů a je také přizpůsobením se některým společenským skupinám. Dnes je móda především prostředkem sebeprezentace a relativní individualizace (Jandourek 2007: 161). Tento sociálně16

Ovšem v případě koupených látek stále nese dopady textilního průmyslu a eliminuje spíše dopravu a sociální dopady na dělníky ve výrobě?

16

psychologický jev, jenž zasahuje do více oblastí našeho života, si spojujeme především s oblékáním. Zde móda označuje v daném období upřednostňovaný vzhled oděvů a úpravu našeho zevnějšku

Fenomén módy využívá lidskou tendenci k nápodobě daného vzoru, poskytuje obecný základ pro chování jednotlivců. Kromě možnosti vyjádření estetického cítění uspokojuje i lidskou potřebu rozdílnosti a sebeodlišení, tendenci ke změně stejně jako i potřebu sounáležitosti. Hlavními funkcemi módy jsou dle Simmela (Simmel 1997) spojení a zároveň odlišení17. Móda vyjadřuje spojení se skupinou, se kterou chceme být spojováni a odlišení od skupiny,

se

kterou

nechceme

mít

nic

společného.

Z toho

vyplývá

mechanismus vzniku a střídání módních vln. V dějinách se móda šířila většinou shora dolů – vyšší sociální vrstvy si přisvojily jistý styl nebo prvek oblékání a nižší se je pokusily napodobit. Ovšem ve chvíli, kdy byla móda zcela přijata nižší třídou, ji vyšší vrstva opouští, protože nepovažuje za dostatečně důstojné oblékat se jako chudší lidé s nižším postavením. Vybírá a vytváří si nové prvky a vzniká nová móda. Odlišení se projevuje i v rozdílech mezi jednotlivými národními oděvy, které se však již v dnešní době výrazně stírají. Typická pro módu je sociální motivace, která byla po vzniku a rozšíření módního průmyslu doplněna ještě motivací ekonomickou (některé věci se módními stanou přirozeně, jiné se za tímto účelem již vyrábějí). Za rychlejší střídání módních vln může i naše touha po nových podnětech a záliba v novosti. Simmel uvádí, že v „nervóznějších dobách“ se naše vnímání otupuje rychleji a lidé častěji žádají nové vjemy. Také Lipovetsky (Lipovetsky 2002) ve své novější knize usuzuje, že lidé dychtivě očekávají novinky a pomíjivost přijali jako nedílnou součást každodennosti. Kult novosti se u nás již pevně zabydlel. Lipovetsky však předkládá jiný názor na třídní podstatu módy. Dnes již nepředstavuje úsilí o určení místa jedince ve společenské hierarchii, „dohánění“ vyšších tříd, ale spíše vyjádření jeho 17

V tom spočívá jakýsi vnitřní rozpor módy – jejím cílem se šířit se, když k tomu však dojde, mizí prvek rozdílnosti, módní trend ztrácí smysl a zaniká. Tímto se dále posiluje a roztáčí neustálý koloběh módních vln.

17

estetického názoru, fantazie a životního stylu. Módou naplňujeme touhu po osobitosti, účelem je cítit se dobře a svádět. Již nenapodobujeme vyšší vrstvy, ale to, co vidíme kolem sebe. Z toho, co nám okolí nabízí, si sami vybíráme a sestavujeme vlastní styl. Móda už dnes není jednotná. Móda poskytuje člověku možnost vyjádřit svou individualitu. K tomu někteří lidé (šiřitelé trendů) využívají nejnovějších oděvních prvků a doplňků. Důsledné uplatňování módních trendů však může vést až k opačnému, nežádoucímu stavu – přílišné uniformitě a zapadnutí do davu stejně oblečených lidí. Stejné odívání může vést i ke stejnému vystupování. Naopak lidé dávající přednost staršímu oblečení na něm oceňují pohodlnost a schopnost přizpůsobit se jejich gestům (Simmel 1997: 108). Situace, kdy se lidé „neschovávají za trendy“, jim přináší možnost opravdu být sám sebou. V přístupu k módě pozorujeme mezi pohlavími jistý rozdíl. Módní průmysl se zaměřuje spíše na ženy, právě jim je určena valná většina módních trendů. Pánský šatník neprochází tolika převratnými změnami, je mnohem stabilnější, i když omezenější, dá se zhruba rozdělit na dva základní typy – společenský a sportovní. Zato dámské oděvy se vyznačují mnohem větší proměnlivostí a fantazií. Podle Simmela funguje móda u žen jako náhrada stavovské příslušnosti dané povoláním a díky slabšímu sociálnímu postavení se nesnaží o individualizaci a jsou spíše zvyklé napodobovat „co se sluší“. Snaží se splynout s davem, ale zároveň zdůraznit svou osobnost, a proto se o módu zajímají více než muži. Emancipovanější ženy jsou podle něj vůči módě lhostejnější. Naopak Lipovetsky si myslí, že v dnešní době ženy mají větší ambice, jsou profesně činné, mají intelektuální, kulturní a sportovní záliby blízké zálibám mužů18. Proto je jejich zájem o módu sice rozšířenější, avšak méně intenzivní než v dřívějších aristokratických časech, kdy vlastně jiné zájmy a činnosti než péči o svůj vzhled neměly. Zároveň však i dnešní ženy

18

Dokonce si přisvojily typicky mužské oděvní prvky – například kalhoty.

18

neustále srovnávají svůj vzhled s ostatními ženami a se všeobecně přijímaným ideálem krásy, a tudíž je pro ně móda důležitější než pro muže. Podobnou funkci jako módní trendy mají i značky, které je určují. Fungují jako indikátory sounáležitosti s určitou sociální skupinou.

19

4. SECONDHANDY JAKO MOŽNÁ ALTERNATIVA?

Secondhandy se u nás objevily na počátku devadesátých let jako zajímavá novinka. Nabídka sice obnošeného, ale na české posttotalitní poměry stále luxusního zboží dokázala přilákat mnoho zákazníků. Navzdory předpovědím, že po vylepšení životní úrovně obyvatel a rozšíření nabídky obchodů už secondhandy nebudou mít na trhu své místo a musí nevyhnutelně vymizet, se udržely až dodneška a lidé v nich i nadále nakupují. K nákupům mají stále své důvody. Již se nejedná o shánění základních nedostatkových věcí jako v minulosti, ale spíše o využití alternativy k nákupům oblečení. Secondhandy vyhledávají lidé, kteří chtějí ušetřit peníze19 nebo hledají něco jiného, než co je běžně možné najít v nabídkách jiných obchodů s oděvy. Příležitost zde nacházejí i lidé, kteří chtějí omezit dopad své spotřeby na životní prostředí. Praktikují tak v jedné z předchozích kapitol zmíněné „sdílení v čase“. V následujících podkapitolách rozeberu systém fungování a druhy českých secondhandů, zmíním jejich počet, dotknu se jejich charitativního rozměru a také uvedu některé jejich výhody a nevýhody

4.1. Obecné informace a systém fungování Do českých secondhandů je dodáváno zboží zejména ze západní Evropy, konkrétně se nejčastěji jedná o Velkou Británii. Obnošené oblečení pochází většinou z domácností, které uvítají možnost zbavit se nahromaděných věcí a také to, že věci jsou ještě jednou využity. Některé oděvy20 mohou být i zcela nové, nepoužité a pocházejí například z výloh obchodů nebo se jedná o poslední neprodané kusy ze starších kolekcí. Oděvy do České republiky putují v kamionech a jejich první cesta vede do velkoobchodních skladů. Zde jsou většinou čištěny (především chemicky21) a tříděny 19

Ačkoli je zde většinou zboží levnější než v jiných obchodech, nemusí to být vždy pravidlem, viz níže charakteristika luxusních secondhandů. 20 Používá se pro ně název „outlet“. 21 Podařilo se mi zjistit, že dezinfekce probíhá plynem, ovšem bližší specifikaci procesu již ne.

20

(první třídění a čištění může probíhat ještě v zemi původu) do různých kategorií. Maloobchodní secondhandy mají několik možností nákupu zboží. Buď se jedná o celé velké žoky o hmotnosti přes sto kilogramů s netříděným zbožím, nebo pytle již vytříděného zboží (džínové oblečení, dětské oděvy, dámská trička, pánské oblečení,…). Maloobchodníci mají také možnost vybírat si (z kvalitnějšího zboží) přímo jednotlivé kusy.22

4.2. Počet secondhandů v ČR a jejich místo v ekonomice Alespoň jeden malý secondhand najdeme téměř v každém českém městě. Když pomineme tržnice, bývá to často jedna z mála možností nákupu oblečení v malých městech. Pro zjištění údajů o počtu secondhandů v České republice jsem se obrátila na Český statistický úřad. Bylo mi sděleno, že pro účely statistiky se v České republice od 1. 1. 2008 používá klasifikace ekonomických činností NACE23, která nahradila původní českou klasifikaci OKEČ24. Používání NACE je shodné pro celou Evropskou unii (resp. Evropská společenství) a je pro členské státy povinné. Získaná data je pak možné srovnávat v rámci celé EU. Každá jednotka je v systému zatříděna, a to vždy pouze do jedné kategorie. (Český statistický úřad: 2) Secondhandy je možné zatřídit kódem 47.49 Maloobchod s použitým zbožím v prodejnách.

Zahrnuje

více

skupin:

a)

maloobchod

s použitými

knihami

(antikvariáty), b) maloobchod s ostatním použitým zbožím (právě sem patří naše secondhandy), c) obchod se starožitnostmi. Nepatří sem obchod s ojetými auty. K 28. 2. 2009 existovalo v České republice 3943 subjektů patřících do této kategorie. V Jihomoravském kraji jich bylo 572 a v Brně-městě 31525. Ačkoli tato data nevypovídají pouze o secondhandech, jsou z hlediska informací o obchodu s použitým zbožím velmi zajímavá. Secondhandy zajisté mají mezi obchody s textilem a oděvy své místo, poskytují možnost nákupů lidem s menšími příjmy, v tom jsou přímou konkurencí tržnicím a obchodům s levným zbožím z Asie. Tím, že mají vlastní základnu zákazníků, však 22

Jako zdroj těchto informací mi posloužily webové stránky secondhandových obchodů. Zkratka je odvozena z francouzského „Nomenclature générale des Activités économiques dans les Communautés Européennes“. 24 Odvětvová klasifikace ekonomických činností. 25 Informace mi na požádání sdělil Český statistický úřad Praha a také jeho brněnská kancelář. 23

21

dle mého názoru nekonkurují menším obchodům s oděvy (třeba i české produkce), které oproti nim mají výhodu nabídky nového nepoužitého zboží. Jako menší obchody, kdy je většinou vlastník i přímo provozovatelem, představují přínos pro lokální ekonomiku. Zaměstnávají především ženy (včetně těch starších a méně vzdělaných), které by jinak měly větší obtíže s uplatněním na trhu práce.

4.3. Typy secondhandů v České republice I mezi takovými obchody, jako jsou secondhandy, existují jisté rozdíly. Dají se orientačně rozdělit do několika kategorií. Tato moje kategorizace je však velmi volná, jednotlivé druhy se mohou mezi sebou kombinovat. 1) „Hrabárny“ – Takto jsou hovorově26 nazývány secondhandy spíše většího typu, často se nacházejí ve velkých halách (třeba bývalých průmyslových objektů). Zboží zde nebývá nijak tříděno, zákazníci si vybírají přímo z velkých kontejnerů (odtud pochází onen termín „hrabání“). Jednotlivé kusy oděvů nebývají oceněny, účtuje se podle hmotnosti. Ceny jsou velmi nízké. Dříve bývaly velmi oblíbené, daly se zde při troše štěstí najít zajímavé kousky, dokonce i značkové. Dnes však převažují spíše menší a uspořádanější typy secondhandů, „hrabárny“ totiž nemívají dostatečnou hygienickou úroveň a právě ony dle mého názoru mohou za špatnou pověst secondhandů. 2) Výběrové secondhandy – Nejčastější typ obchodů s použitým oblečením. Většinou mají menší prodejní plochu, uspořádání obchodů se neliší od běžných obchodů s oděvy. Oblečení bývá často roztříděno podle barev a typů (dámské/pánské/dětské, kalhoty/šaty/sukně/trička,…). Obchody se nacházejí

přímo

ve

městech.

Některé

z nich

přiznávají,

že

jsou

secondhandy, přímo na vývěsních štítech, jiné se trochu „skrývají“ za vtipné názvy (z Brna známe například obchody Tralala nebo Módes róbes) nebo neutrální pojmenování typu „levný textil z dovozu“. Často se zde objevují oděvy značek New Look, Next, H&M, Marks&Spencer, Top Shop Dorothy Perkins nebo Atmosphere (většinou se jedná o zboží z Velké Británie). 26

Název však používají i sami provozovatelé.

22

3) Dětské secondhandy – Tyto obchody se specializují pouze na sortiment dětského nebo kojeneckého oblečení. Pro maminky na mateřské dovolené jsou vítaným zpestřením nákupů a oceňují zejména nižší ceny. Oblečení, které je zde k dostání, bývá kvalitní a málo používané. Malé dítko totiž často stihne obléct slavnostní šatičky jen několikrát, než z nich definitivně vyroste. 4) Luxusní secondhandy – Některé secondhandy se specializují pouze na luxusní a značkové oděvy. Jejich zboží je velmi kvalitní, originální, často až extravagantní, čemuž ovšem také odpovídá jeho cena. Nový kousek z jiného obchodu by byl často mnohem levnější, jejich zákazníci však stojí právě o originalitu a možnost vyjádření své individuality a ne o nízké ceny.27 5) Internetové secondhandy – Poměrně nový typ obchodů využívá rostoucí popularity nákupů přes internet. Jedná se o zásilkový obchod, zákazníci mají možnost nevyhovující oděvy vrátit. Zboží je na webových stránkách vyfotografováno a roztříděno podle kategorií, značek či velikostí. 6) „Putující secondhandy“ – Secondhandový prodej může být realizován také formou nárazových akcí, většinou se konají během jednoho až dvou dnů v každém městě, například v kulturních sálech nebo tělocvičnách. Akce bývají předem ohlášeny formou plakátů.

4.4. Charitativní rozměr secondhandového prodeje? Skutečnost, že mají secondhandy také dobročinný rozměr, není mezi lidmi příliš známá. I v České republice můžeme na zboží v secondhandu najít visačky různých charitativních organizací. Jednou z nich je British Heart Foundation. Jak napovídá sám název, jedná se o dobročinnou organizaci z Velké Británie, která se orientuje na boj proti předčasným úmrtím na srdeční onemocnění. Zaměřuje se na investice do výzkumu kardiovaskulárních chorob, snaží se pomáhat i při léčbě pacientů – poskytuje nemocnicím přístrojové vybavení, podporuje nemocné a pečuje o ně (vybavuje a školí pro ně zdravotnické asistenty). Nedílnou součástí je i organizování informačních kampaní pro prevenci srdečních onemocnění. Snaží se také ovlivňovat politické rozhodování o zdravotních otázkách.

27

Například pražský Koukey, který se chlubí návštěvami různých mediálně známých osobností, „celebrit“. (www.koukey.cz)

23

Pro svou činnost získává nadace peníze od soukromých i firemních dárců a významným zdrojem financí je sběr nepotřebných věcí (oděvů, doplňků, knih, DVD, domácích potřeb) a jejich následný prodej. Oděvy BHF vybírá několika způsoby. Lidé je mohou odnést do takzvaných „clothing banks“ – sběrných středisek u nákupních center, supermarketů a parkovišť, odkud jsou pravidelně shromažďovány. Organizují se i sběry „door-to-door“, kdy lidé zabalí nepotřebné oděvy do tašek s logem nadace, nechají je u domovních dveří a v předem určený den jsou věci odvezeny. Organizace na svých internetových stránkách informuje dárce, jak je s jejich věcmi nakládáno. Část se po vytřídění prodává přímo v obchodech nadace28, část putuje do secondhandů v rozvojových zemích29. Látky z poškozených oděvů se dále zpracovávají, savé materiály najdou uplatnění v průmyslových provozech30, vlákna mohou být znovu

spředena nebo použita na

výrobu matrací, izolačních

materiálů…(Zdroj: www.bhf.org) Podobný systém získávání financí na veřejně prospěšné projekty neziskových organizací se pokouší brněnská nadace Veronica prosadit i v České republice prostřednictvím svého „nadačního obchůdku U Veronicy“. V obchodě shromažďuje a dále prodává různé pro původní majitele již „nepotřebné“ předměty – hračky, textil, keramiku, knihy nebo sportovní vybavení. „Výtěžek

z prodeje poplyne do

dárcovského obecně prospěšného fondu Nadace Veronica „Společně pro Brno", kde bude ve veřejném grantovém řízení rozdělen ve prospěch lokálních, komunitních a ekologických projektů.“ (webové stránky nadace Veronica) Skutečnost, že zdánlivě prospěšná charitativní činnost, může mít i odvrácenou stránku, ukazuje film Mitumba, svět secondhandu31 (Československá filmová databáze). Dokument mapuje cestu kousku oblečení (konkrétně fotbalového dresu) od původního majitele v Německu až ke konečnému zákazníkovi do Afriky. Dres několikrát změní majitele a na jeho prodeji se obohatí několik lidí. Přestože si

28

Takzvaných BHF shops je ve Velké Británii téměř šest stovek, fungují od roku 1987. Existuje i online verze prodeje, zde jsem však objevila spíše dárkové zboží a ne oblečení. 29 V souvislosti s tím mne napadla otázka, zda je Česká republika také považována za rozvojovou zemi. 30 S takovýmto využitím jsem se osobně setkala na brigádě v pekárně. Na utírání mastnoty jsme měli kusy látek ze secondhandů (plný pytel se dá pořídit velmi levně, v řádech desetikorun). Bohužel nevím, jak byly později likvidovány, pravděpodobně však skončily v netříděném komunálním odpadu. 31 Rok výroby 2005.

24

původní majitel mohl myslet, že ho daroval zdarma, pro koncového uživatele může i tak být dost drahý…

4.5. Pozitiva a negativa secondhandů Každá věc má své světlé i temné stránky, stejně tak i prodej oblečení z druhé ruky v podobě, v jaké se v současné době vyskytuje. Pokusím se nad několika nejviditelnějšími klady a zápory zamyslet v následující podkapitole. Nejvýraznější pozitivní stránkou prodeje secondhandového oblečení je možnost prodloužit život oděvům, které by jinak skončily jako odpad (ponechme stranou možnost recyklace textilií). V důsledku rychlého střídání módních vln se totiž může oděv stát pro svého původního vlastníka nepřijatelným mnohem dříve, než by skončila jeho životnost. Secondhandy dávají oděvům a lidem, kteří nelpí na přísném dodržování módních trendů další šanci32. Zároveň mohou alespoň částečně snížit tlak na výrobu nového oblečení a spotřebovávání přírodních zdrojů. Další věcí, které zákazníci secondhandů oceňují, je originalita zboží, které zde můžeme zakoupit. Kolekce oděvů i velkých značek pro jednotlivé země se mohou lišit, a tak má secondhandový zákazník větší šanci, že nepotká známého v naprosto stejném tričku. Při nákupech zboží z druhé ruky mohou zákazníci uplatnit svou fantazii a dát v oblékání vyniknout své osobitosti. Zajímavé je také zamyslet se nad historií kousku oblečení, který jsme právě zakoupili. Příběh, jenž se za ním možná skrývá, dodává nákupům nádech jakéhosi „tajemna“. Významným plusem prodeje použitého oblečení je jeho kvalita. Po třídění většinou pokračují do prodeje nepoškozené kusy oblečení. Zákazník má také jistotu, že výrobek již byl prán a nebude proto pouštět barvu, měnit tvar nebo se jinak znehodnocovat

(takováto

jistota

u

zboží

z tržnice

nepřichází

v úvahu).

V

secondhandech se často vyskytují i oděvy známých a kvalitních značek, které ještě mohou vykonat majiteli dlouhou službu.

32

Napadá mne myšlenka, že ani oblečení v secondhandech nemusí být vysloveně nemoderní, než k nám určitý módní trend dorazí (v oblékání jsou prý Češi dosti konzervativní), stihne k nám přijít i použité oblečení. Secondhandy a módnost tak nemusejí být v přímém rozporu.

25

Zaměření na ženy (vztahem mužů k secondhandům jsem se zajímala ve své sondě, podrobnosti níže v textu) se projevuje i v personálním obsazení obchodů. Prodávají tu většinou ženy, které by jinak hůře hledaly práci (třeba díky vyššímu věku a nízkému vzdělání). Často se jedná o důchodkyně, které zde nacházejí možnost prodloužit svůj aktivní život a dále pracovat. Přejděme nyní k několika negativům secondhandů. Prvním z nich je doprava zboží. Do České republiky je realizována převážně silniční dopravou v kamionech, což není k životnímu prostředí příliš šetrné (z důvodu spotřeby energie, emisí CO2,…). Z velkoobchodů se dále prodává do malých obchodů. Běžný zákazník pak nemá moc velkou šanci zjistit, odkud zboží pochází, jakým způsobem bylo upravováno a čištěno. Z toho pak vzniká u některých lidí nepříjemný pocit a dojem, že se jedná o velmi nehygienickou záležitost. Zároveň pak secondhandy nemají mezi lidmi vysokou prestiž. Skutečností je, že i secondhandový prodej se stal zajímavým pro vznik obchodních řetězců33. Tím se částečně potírá jedna z dalších výhod – existence malých nezávislých obchůdků, které mohou podpořit místní ekonomiku, vydělané peníze tak mohou odcházet ven z ní. Sporným případem je nízká cena oblečení v secondhandu. Dovoluje sice nakoupit pěkné oblečení i lidem s nízkými příjmy, ovšem může mít vliv na snížení poptávky po novém zboží a narušit tak domácí textilní a oděvní výrobu.34 Levné zboží nás také může svádět k tomu, abychom si koupili větší množství oblečení, které však později téměř nevyužijeme. Další rozporuplnou věcí je, že lidé můžou chápat nákup v secondhandu jako jakýsi „odpustek“. Špačková však ve své diplomové práci (Špačková 2005a) konstatuje, že vzhledem k nehumánním pracovním podmínkám (a negativním dopadům výroby oblečení na životní prostředí, poznámka ML) je nákup v secondhandu spíše neutrální, neboť problém sice neprohlubuje, ale zároveň ho ani nijak neřeší. Stále totiž spotřebováváme oblečení, které muselo být vyrobeno, dopraveno, …

33 34

V České republice působí například Bellitex, British outlet &fashion. Problém to činí zejména v rozvojových zemích (Haffmans 2001)

26

Jako další negativum vidím již výše zmíněné několikeré prodávání oděvů, o kterých si myslíme, že jsme je darovali a adresáti pomoci je dostanou zdarma. Někdy jsou pro ně však i tak dost drahé, protože zboží projde rukama více obchodníků, obohatí se na něm několik lidí a cena neúměrně vzroste.

27

5. DVĚ

MALÉ

SONDY

DO

ČESKÝCH

ODĚVNÍCH

SECODNHANDŮ

Za účelem zjištění reálného stavu českých secondhandů a postoji jejich zákazníků k nim, jsem provedla dvě malé sondy. Zajímala jsem se o oba pohledy – ze strany zákazníků i ze strany prodavačů a provozovatelů secondhandů. První sonda, mapující názory a pozorování prodavačů, má charakter kvalitativního výzkumu. Jedná se o krátké rozhovory s prodavači. Druhou sondou byla anketa mezi zákazníky, která byla provedena pomocí krátkých dotazníků.

5.1. Sonda mezi prodavači 5.1.1. Metodika sondy Cíle a strategie Pro svou sondu mezi prodavačkami v secondhandech jsem si vybrala formu kvalitativního výzkumu. Cílem mého výzkumu bylo zjistit další podrobnosti o fenoménu secondhandů, dozvědět se, jací jsou jejich zákazníci, jak stav hodnotí samy prodavačky a utvořit tak obraz českých obchodů s použitým oblečením. Provedla jsem v celkem šesti secondhandech krátké rozhovory s personálem, pracovnice odpovídaly na mé předem připravené otázky. Zajímala jsem se o jejich postřehy a hodnocení práce v secondhandech. Ptala jsem se jich, jaké typy lidí k nim nejčastěji chodí nakupovat, o jaké zboží mají lidé největší zájem, jak předpokládají budoucí vývoj tohoto typu obchodů atd. Výzkumné otázky Pro tuto sondu jsem si stanovila následující výzkumné otázky: Hlavní výzkumná otázka: 1) Jaké typy lidí nejčastěji nakupují v secondhandech?

28

Další vedlejší výzkumné otázky: 2) Jaké jsou motivy těchto zákazníků? 3) Jaká je budoucnost českých secondhandů? 4) Jaké další ekonomické souvislosti se pojí s nákupy v secondhandu? Výzkumný vzorek Secondhandy k rozhovorům jsem vybírala nahodile, snažila jsem se jen, aby byly na různých místech v různě velkých městech. Vybírala jsem obchody, které znám a kde jsem předpokládala ochotu prodavaček zodpovědět mé otázky. Jedná se o čtyři brněnské obchody (konkrétně v Králově Poli), jeden v Táboře35 a jeden v osmitisícových Sedlčanech. Secondhand Růžová Sedlčany – Obchod menšího typu blízko hlavního náměstí, velice příjemný a upravený, čistý, s dětským koutkem. Majitelce středního věku vypomáhají dvě důchodkyně. Šaty jsou rozděleny podle typů na stojanech. Nabízí kompletní sortiment – dámské, pánské i dětské zboží. Dle mojí výše uvedené klasifikace (kapitola 4.3.) by se zařadil do typů 2 a 3. Secondhand Brit-tex Kapitána Jaroše Tábor – Větší secondhand, také příjemně upravený, dokonce s dětským koutkem, má dvě oddělené části – výběrovou s oděvy na stojanech a „hrabárnu“ s většími kontejnery na oblečení za nízkou cenu. Nachází se mimo vlastní centrum okresního města poblíž sídliště, nemocnice a polikliniky. Pracuje zde několik mladších prodavaček na plný úvazek. Obchod nabízí oblečení pro všechny – ženy, muže i děti. Jedná se o typ 1, 2 a 3. Textil „Pro Vás“ Vodova Brno – Velmi malý obchod, působí poněkud stísněně a chaoticky, ale přesto čistě. O provoz se stará komunikativní důchodkyně, která se se stálými zákazníky dobře zná. Nabízí převážně dámské společenské oblečení. Je možné ho charakterizovat typem 2. Secondhand E+B Slovanské náměstí Brno – Větší secondhand na vyšší úrovni, prostorný a upravený. Oblečení je zde roztříděno kromě druhů dokonce i podle barev. Obchod nabízí oblečení pro ženy, muže i děti, zaměřuje se spíše na značkové

35

Tábor má asi 36 tisíc obyvatel.

29

výrobky. Pracují zde čtyři prodavačky na plný úvazek. Zařadila bych ho do kategorií 2 a 3. Secondhand Malátova Brno – Středně velký obchod s velkým výběrem oblečení pro muže, ženy i děti se nachází na poměrně rušném místě. Působí upraveně, čistě a příjemně. Nabízí velké množství sportovního oblečení a džínových kalhot. Pracuje zde několik prodavaček na plný úvazek. Obchod by se dal popsat jako kombinace typů 2 a 3. Secondhand Palackého Brno – Středně velký obchod ve dvoře domu na frekventované třídě. Oblečení je roztříděno podle účelu. Secondhand nabízí dámský a pánský sortiment, dětský byl nedávno zrušen kvůli nedostatku prostoru. Majitelce středního věku vypomáhají dvě důchodkyně. Patří do kategorie 2. Metoda sběru dat Oslovené prodavačky v obchodech odpovídaly na mé otázky ohledně práce v secondhandu a jejich zákazníků. Otázky byly předem připravené a jejich struktura byla dodržena. Rozhovory byly zaznamenány na diktafon a následně zpracovány to písemné formy (přepisy rozhovorů jsou uvedeny na konci práce jako Příloha č. 2).

5.1.2. Interpretace rozhovorů 5.1.2.1. Jaké typy lidí chodí do secondhandů? Při odpovědích na otázku, jací lidé chodí nakupovat do secondhandů, se většina prodavaček celkem shodovala. Uváděly, že k nim nechodí lidé vyloženě chudí, ale spíše se středními příjmy. „Nejsou to žádní chudáci, spíš taková lepší střední vrstva, teda ne že by doma přehazovali peníze vidlama (smích), ale mají je.“ (Palackého Brno) „Řekla bych, že taková ta střední třída.“ (Textil „Pro Vás“ Brno) „Taková ta střední třída, nejsou to chudí lidé, jak by si někdo mohl myslet.“ (Růžová Sedlčany) „Chodí sem hodně doktorů a doktorek tady z nemocnice, pak třeba učitelky a tak. … A docela dost chodí i studenti…“ (Brit-tex Tábor). Když pracovnice uváděly jako časté zákazníky skupinu s nižšími příjmy, bylo to výrazně způsobeno i umístěním obchodu. „Hodně to jsou starší paní z nedalekého pečovatelského domu,

30

takové úhledné příjemné dámy…“ (Palackého Brno), „No hodně lidi ze sociálky tady za rohem, co nemají moc peněz.“ (Malátova Brno). Zajímalo

mne

také,

jakou

část

zákazníků

secondhandů

tvoří

muži.

Předpokládala jsem, že jich bude spíše málo, vzhledem k všeobecně známému slabšímu vztahu mužů k módě a nakupování. Hodně mužů má zároveň jiný vztah k věcem, oblečení (zvláště to oblíbené) nosí až téměř „do roztrhání“, tudíž ho pak již není možné znovu použít. V secondhandech tvoří pánské oblečení menší část nabídky. Důvodem může být i stud některých pánů a nelibost nosit něco, co už nosil někdo před nimi. Výpovědi prodavaček můj názor potvrdily. Většina uváděla, že muži tvoří menšinu zákazníků, odhady se pohybovaly mezi třetinou a desetinou (mimo jednoho obchodu zaměřeného výhradně na dámské oblečení, kde se muži mezi zákazníky logicky nevyskytují). Muži často přicházejí s manželkami. „Někdy přijde manželka s napsanými mírami a půjčí si věc manželovi domů na vyzkoušení, jindy ho sem dokope.“ (Palackého, Brno). Jinde už stud překonali „…ze začátku se docela styděli, chodili hodně s manželkami, ale teď mi přijde, že chodí i sami.“ (Brit-tex Tábor). Mezi muži tvoří výjimku ti mladší, ty jako časté návštěvníky uvedly prodavačky ve dvou obchodech. „Ti mladší se odváží víc, starší jsou ostýchavější. Ale třeba kluci z gymplu se sem naučili chodit hodně.“ (Růžová Sedlčany); „Hlavně to jsou mladí kluci, ti chodí pro značkové sportovní věci.“ (Malátova, Brno). Zajímavým překvapením bylo, když mi hned ve dvou obchodech sdělily prodavačky, že někteří pánové nakupují nejen pro sebe, ale také pro děti a dokonce i pro své manželky. „Dokonce se stává, že přijdou s rodinou, manželka si hraje s dětmi tady v koutku a pán vybírá dětem oblečení.“ (Brit-tex Tábor); „Chodí i tatínci dětem. Třeba i sami jim přijdou něco koupit a pak vyberou i manželkám, třeba sáčko, někdy si troufnou i na šaty.“ (E+B Brno). V obou případech se jednalo o „lepší“ a větší obchody.

31

5.1.2.2. Jaké jsou motivy zákazníků? Zároveň s odpovědí na to, jaké typy zákazníků do secondhandů chodí, jsem se od prodavaček dozvídala i to, jaké motivy podle nich zákazníci ke svému nákupu mají. Vzhledem k tomu, že podle nich nejsou zákazníci vyloženě chudí lidé, mají i jiné motivy, než pouze nízkou cenu zboží36. Několik hlavních se ve výpovědích objevovalo opakovaně. Již zmiňovaná nízká cena vyhovuje třeba studentům - „A docela dost chodí i studenti, těm vyhovuje nízká cena a hlavně mají fantazii a umí hledat.“ (Brit-tex Tábor) a ženám na mateřské dovolené „maminky na mateřské chodí pro dětské oblečení, protože na písek, kde to děti roztrhají hned, to stačí.“ (Růžová Sedlčany) „A jako maminka můžu říct, že pro děti je to skvělé, koupit třeba kalhoty tady za stovku místo za tři v „céáčku“.“ (E+B Brno) Význam nízké ceny by se dal stručně shrnout větou: „Lidi jsou rádi za pěkné věci za rozumnou cenu.“ (E+B Brno) Zákazníci prý vyhledávají zejména originalitu, tedy oblečení, ve kterém na ulici nepotkají dalších několik lidí. „…hledají něco, co jinde nenajdou. Aby to byl jen jeden kousek a neměla to půlka Brna. Vybírají si prostě něco jiného, i extravagantního.“ (Malátova Brno) „Jsou to lidi, co mají vlastní styl,…, chybí tady ty malé butiky, tak chodí k nám.“ (Růžová Sedlčany) „Jsou to hlavně lidi, co chtějí něco jiného, než se dá běžně koupit.“ (Brit-tex Tábor) „Ale hlavně je to zboží jedinečné, ne jako u Vietnamců, kde ve stejném tričku po Brně potkáte deset lidí.“ (E+B Brno) Dalším často uváděným motivem byla kvalita prodávaného zboží. Prodavačky zdůrazňovaly, že jejich zboží je výrazně kvalitnější a vydrží déle, než oblečení z tržnic. „Není tu hlavně Čína a Vietnam, déle to vydrží.“ (Vodova Brno) Vymezování se vůči tržnicím bylo dost běžné - „Oni sice mají napohled pěkné věci, ale je to na úkor kvality. Nic to nevydrží, vytáhne se to a pouští to barvu a tak.“ (Brit-tex Tábor) Hodně secondhandů se chlubí zaměřením na značkové výrobky, proto jsem se prodavaček zeptala i na tuto skutečnost. Lidé (zejména ti mladší) si podle nich jsou značek vědomi a záměrně je vyhledávají. „Značky zajímají mladé, ti chtějí být moderní.“ (Palackého Brno) „Starší paní si toho moc nevšimnou, ale mladé holky občas říkají „jé, tady mají…“.“ (Textil „Pro Vás“ Brno) „Ano, jsou takoví, co po nich 36

Ta je ovšem také hraje důležitou roli, jak se dozvíme ve druhé části sondy od samotných zákazníků.

32

vyloženě jdou. Jsou rádi, když vidí značkové věci za pár korun. A u některých značek vědí, že to ani nemusejí zkoušet a ta velikost jim bude sedět.“ (E+Brno), „znají je a záměrně je hledají. A někteří bývají až překvapení, co všechno najdou.“ (Brit-tex Tábor) Mezi důvody pro nákup v secondhandu se v jednom případě objevila i zdravotní nezávadnost, což mne mírně překvapilo. Všeobecně jsou totiž obchody s použitým zbožím považovány za něco nehygienického a někteří lidé zde z tohoto důvodu odmítají nakupovat. Prodavačka z prodejny Brit-tex ale uvedla přesně opačnou osobní zkušenost: „Někomu to vadí, ale já tu dělám sedm let a nikdy jsem neměla žádnou vyrážku nebo tak. Zato jsem si loni koupila kozačky od Vietnamců a tady na holeni se mi udělala vyrážka a léčila jsem to rok. Už bych tam nešla. Tady se oblíknu líp.“ Pátrala jsem také po náznacích názoru, že jsou secondhandy šetrné k životnímu prostředí. Jako přímý motiv zákazníků to prodavačky samy neuváděly, proto jsem se dodatečně zeptala, zda někdy uvažovaly o šetrnosti prodeje věcí z druhé ruky k přírodě. Odpovědi prodavaček byly přesně „půl na půl“, ve třech případech prodavačky přiznaly, že o něčem takovém nikdy nepřemýšlely (jedna ovšem dodala, že „je škoda to vyhodit“ (Palackého Brno)). V dalších třech obchodech prodavačky s tímto názorem souhlasily. „No když o tom tak mluvíte, tak na tom jsme vlastně založení, na té recyklaci zboží. Až do roztrhání.“ (E+B Brno) „Určitě ano. Můžou ty věci udělat ještě jednou někomu radost.“ (Brit-tex Tábor), „Ano, napadlo.“ (Růžová Sedlčany). Paní prodavačka v Sedlčanech ještě přidala zajímavý názor, že podle ní „…jak se rozšiřuje ta ekologie, tak toho lidi nebudou chtít tolik. Že si koupí míň věcí, ale pořádných, aby jim vydržely.“ Uším environmentalisty taková myšlenka zní sice pěkně, ale možná až příliš optimisticky…

5.1.2.3. Jak prodejci vidí budoucnost? Secondhandy zažívaly největší rozmach v době po sametové revoluci. Tehdy lidé s nadšením objevovali v zašlých přecpaných krámcích oblečení, jaké u nás do té doby v žádném případě nebylo k dostání. Postupem času s rozvojem možností nákupu oblečení začalo toto nadšení opadat a mnohé secondhandy ukončily svou 33

činnost. Zároveň však vzrostla i úroveň těch zbývajících, jak hygienická, tak úroveň prodeje a rozšířila se i nabídka zboží. Secondhandy si tak i dnes stále nacházejí své zákazníky. Bude tomu tak i v budoucnosti, nebo se secondhandy stanou jen vzpomínkou? Chtěla jsem zjistit, jak se na záležitost dívají prodavačky a jak předpovídají budoucí vývoj obchodování s použitým oblečením. Jak se na něm projeví vliv levného oblečení z asijských tržnic a výprodejů velkých oděvních řetězců sídlících ve všudypřítomných nákupních centrech? Část prodavaček byla optimistická a myslí si, že secondhandy mají šanci i do budoucna, zejména proti tržnicím. „Já si myslím, že vydržíme. Tržnic se fakt nebojím, řekla bych, že je utlučeme.“ (Brit-tex Tábor) „Myslím si, že to stále půjde, lidi by byli bez secondhandů vyřízení, museli by k Vietnamcům. Radši koupí u nás za málo peněz kvalitní věci.“ (Palackého Brno) „…oni teď Vietnamci hodně zdražili, tak jdou lidi radši k nám.“ (Růžová Sedlčany) „…jsme tu už sedmnáct let a máme kvalitní věci, tak to snad vydrží i dál, ne?“ (Textil „Pro Vás“ Brno) Vzhledem k nákupním centrům jmenovaly prodavačky jako výhodu již výše zmiňovanou originalitu zboží, ale přiznávají, že „… někdo si radši i tak koupí ve slevě nové a nenošené oblečení“ (E+B Brno) a „Pokud budou často velké slevy v řetězcích, tak by nás to ohrozit mohlo.“. (Malátova Brno) Při rozhovoru o budoucnosti secondhandů přišlo na přetřes i téma aktuálně probíhající (a téměř všudypřítomné) ekonomické krize. Prodavačky často přiznávaly, že nyní pociťují úbytek zákazníků a mají z krize jisté obavy. „Teď lidi nemají peníze, tak chodí míň.“ (Palackého Brno); „Jsme tu od roku 1993, ale nevíme, co udělá doba a krize. Už to není, co to bývalo.“ (Malátova Brno) I krizi však někdo vidí spíše z její „světlé“ stránky – „Letos nám naopak zákazníci přibyli, lidi asi víc šetří, když je ta krize. Dřív jezdili víc do Prahy, ale teď už na to tolik nemají. Lidi víc přemýšlejí o tom, za co utrácejí…“ (Růžová Sedlčany). Takovéto výpovědi evokují otázku, zda tedy lidé nakupují použité zboží, aby ušetřili, nebo pro ně nákup v secondhandu není nezbytná věc a s příchodem finanční tísně si ji musejí odepřít.

34

5.1.2.4. Další souvislosti secondhandového prodeje V rozhovorech s prodavačkami jsem se zajímala i o další ekonomické souvislosti prodeje použitého oblečení. Jak se na prodeji odrážejí pravidelné posezonní slevy velkých oděvních řetězců v lednu a září? Jaké zboží lidé nejvíce vyhledávají? Kolik toho zákazníci obvykle při jedné návštěvě obchodu koupí? V posledních letech se stalo zvykem, že velké obchodní řetězce po hlavní prodejní sezoně v létě a o Vánocích likvidují zásoby zboží a zároveň se snaží povzbudit prodej velkými slevami37. K takovým marketingovým tahům se přiklánějí i některé další obchody včetně secondhandů a také snižují ceny nabízeného zboží. Ptala jsem se v secondhandech, jaké mají se slevami zkušenosti, jak ovlivňují jejich prodej a jestli je také dělají. Postoje ke slevám byly různé, na Slovanském náměstí v obchodě E+B si myslí, že během slev klesají tržby, ale například paní prodavačka z obchodu Brit-tex v Táboře si myslí, že se slevy na jejich prodeji moc neprojevují, a proto ani zboží nepotřebují zlevňovat. Podobný názor měly prodavačky z obchodů Malátova a Palackého v Brně a v Sedlčanech, tam ale slevy stejně pořádají, protože „lidi na to hodně slyší“ (Růžová Sedlčany) a „bez nich by to dneska nešlo“ (Palackého Brno). Vlastní zkušenost s obdobími slev mají v Sedlčanech. „Je to právě naopak, prosinec je slabší, lidi kupují dárky na Vánoce a ty ze sekáče nemůžou být. Ale v lednu to naopak přibývá. Lidi dostanou třeba peníze a jdou je utratit k nám.“ Prodavačka z obchodu Palackého si navíc myslí, že „to co je ve výprodejích, jsou většinou stejně krámy. Kvalitní věci budou stejně pořád třikrát dražší než u nás“. Nejčastěji se jedná o procentní slevy, obchody se často uchylují i k prodeji zbylých kusů za velmi malé částky - „ty úplné zbytky dáváme třeba za dvacku“ (Růžová Sedlčany). Jinde ovšem dbají o dobrou pověst svého obchodu a takovýto výprodej nechtějí „Ale nechceme tady takové to „kus za dvacku“. To co zbude, posíláme přes charitu na Ukrajinu38.“ (Textil „Pro Vás“ Brno). O poněkud užším vztahu mezi zákazníkem a prodejcem svědčí výpověď stejné paní: „Když se mi zboží zaplatí, tak potom (slevu) dávám, hlavně třeba stálým zákazníkům.“.

37

Je zajímavé sledovat, jak moc je vlastně cena zboží nadhodnocena… Příklad výše v textu rozebíraného charitativního rozměru prodeje obnošeného oblečení, zde v českých podmínkách

38

35

Z výše uvedeného zjištění podle mého názoru vyplývá, že secondhandy mají svůj stálý okruh zákazníků, kteří jsou mu věrní a z různých důvodů spíše nenakupují ve výprodejích. A slevy samozřejmě uvítají… Ptala jsem se také, jaké zboží a v jak velkém množství zákazníci většinou kupují. Podle prodavaček se to liší „podle sezony a počasí samozřejmě“ (E+B Brno). Co se nejvíc prodává, záleží také na nabídce konkrétního secondhandu „…nejvíc asi džíny, ty máme opravdu pěkné“. (Malátova Brno) Prodavačky také přiznávají, že se občas projevuje i jistá nevýhoda toho, že je od každého modelu jen jeden kus: „Akorát si někdy všimnu, že malé velikosti zůstávají. Třeba přijde paní, že se jí něco strašně líbí, jestli nemám větší velikost, ale to samozřejmě v sekáči nejde. „ (Textil „Pro Vás“ Brno); „…přijdou a chtějí stejnou modrou blůzu, jakou si tu koupila jejich kamarádka a tím opravdu nemůžeme sloužit, všechno je jen jednou“ (Palackého Brno). Podle pracovnic lidé většinou kupují menší množství věcí, nejčastěji jmenovaný počet byl dva kusy, ale výjimkou není ani nákup poměrně velkého množství věcí – „minulý týden si tady pán koupil džíny, bundu, svetr a tři košile a byl na půl roku oblečený“ (Malátova Brno), „kojeneckého oblečení paní klidně vezme třeba plnou tašku“ (E+B Brno) „…ti Pražáci, co přijedou párkrát do roka, se tu dokážou oblíct od hlavy k patě, ti kupují vyloženě hromady věcí.“ (Brit-tex Tábor) Jistá skupina lidí se dá nazvat pravidelnými zákazníky - „Hodně lidí sem chodí pravidelně, už vědí, kdy dostáváme nové zboží…“ (Růžová Sedlčany).

5.2. Sonda mezi zákazníky 5.2.1. Metodika sondy Pro získání informací o pohledu na secondhandu z jiného úhlu, od zákazníků, jsem zvolila metodu kvantitativního výzkumu, konkrétně formou krátkého dotazníku rozdávaného zákazníkům přímo při nákupu v secondhandu. Cílem výzkumu bylo utvořit obraz zákazníků, zjistit, jaké je jejich zařazení ve společnosti, jaký je jejich vztah a motiv k nákupu v secondhandech, co považují za

36

výhodu a nevýhodu takovéhoto typu spotřeby. Dále jsem se chtěla dozvědět, kde jinde nakupují oblečení a jaké jsou další souvislosti jejich nákupů.

Výzkumné otázky k sondě mezi zákazníky Stanovila jsem si následující výzkumné otázky a z nich vycházející hypotézy: Hlavní výzkumná otázka: 1) Jací jsou lidé, kteří nakupují v secondhandech, jak je možné je demograficky zařadit? Vedlejší výzkumné otázky: 2) Jaké motivy vedou zákazníky k nákupům v secondhandu? Uvažují při tom o dopadech svého jednání na životní prostředí? 3) Nakupují zákazníci secondhandů také ve výprodejích velkých oděvních řetězců a v tržnicích? 4) Jaké jsou další ekonomické souvislosti nákupů v secondhandech? 5) Co lidem na secondhandech vadí?

Hypotézy k sondě mezi zákazníky Hlavní hypotéza: 1) Jedná se převážně o lidi s nižšími příjmy, s nejvýše středním vzděláním. Převažují mezi nimi ženy, významné procento tvoří studenti. Vedlejší hypotézy: 2) Hlavním důvodem vedoucím zákazníky k nákupům v secondhandu je nízká cena a originalita nabízeného zboží. Šetrnost k přírodě nepovažují za přednost secondhandů. 3) Nákupy v tržnicích pro zákazníky nesplňují požadavek na kvalitu a ve výprodejích zase na originalitu. Proto v daných dvou typech prodejen nakupují málo. 4) Lidé nakupují v secondhandech ve větším množství. Nízká cena přináší riziko, že nakoupí více věcí, než kolik opravdu potřebují.

37

5) Zákazníci charakteristické záporné vlastnosti secondhandů vnímají. Jedná se o menší výběr velikostí, nižší hygienickou úroveň a nízkou prestiž mezi lidmi.

Operacionalizace, převod hypotéz do podoby konkrétních otázek Pro zjištění odpovědí na výzkumné otázky jsem použila následující konkrétní otázky sestavené do dotazníku (ten je uveden na konci práce jako Příloha č. 3):

Pro hlavní hypotézu: 1) Pro ověření hlavní hypotézy sloužily otázky číslo 10 až 13 zjišťující pohlaví, vzdělání, povolání a příjmovou skupinu respondentů. Pro vedlejší hypotézy: 2) Otázka číslo 1, ve které jsem se ptala, co lidé na nákupech v secondhandu nejvíce oceňují. 3) Otázky číslo 8 a 9 zjišťující zda a jak často zákazníci nakupují v tržnicích a výprodejích. 4) Otázky číslo 3, 4, 6 a 7 mající za úkol získat informaci o tom, pro koho a jaké množství zboží zákazníci nakupují, jaká část jejich šatníku je ze secondhandu a zda se jim stává, že v důsledku nízké ceny nakoupí více, než opravdu potřebují. 5) Otázky číslo 2 a 5, které zjišťovaly, co lidem na secondhandech vadí a co by si zde nekoupili.

Výběr vzorku a metoda sběru dat Pro vyplňování ankety jsem oslovovala zákazníky v různých secondhandech (především v těch, kde byly před tím konány rozhovory s prodavačkami), kteří byli ochotní mi věnovat chvilku času a zamyslet se nad svými nákupy. Vyplněných anket byl celkem malý počet, proto si vzorek nebere za cíl být statisticky přesný a mít větší vypovídací hodnotu. Ovšem pro účely mé bakalářské práce považuji data získaná do konečného počtu třiceti respondentů za dostatečná.

38

5.2.2. Výsledky sondy mezi zákazníky Z dotazníků vyplněných respondenty jsem získala následující data.39 1) První skupina otázek zjišťovala demografické údaje o zákaznících. Na celkový počet třiceti dotazníků odpovídalo 93% žen a 7% mužů. Vzdělání dotazovaných osob bylo převážně střední (téměř polovina), následovala třetina respondentů s vysokoškolským vzděláním, po deseti procentech

dotazovaných

bylo

vyučených

nebo

na

tuto

otázku

neodpovědělo. Pouze základní vzdělání neměl nikdo. Povolání respondentů byla poměrně pestře zastoupená, výrazněji se projevili pedagogové (základní školy, mateřské školy i speciální pedagog, celkem jich bylo šest, tedy 20%), studenti (13%) a důchodci (7%), zbytek povolání byl zastoupen vždy jedním dotazovaným (tedy třemi procenty). Nejsilněji zastoupenou příjmovou skupinou byla skupina středních příjmů, ta tvořila 40% dotazovaných. Po dvaceti procentech získaly skupiny vyšších a nižších příjmů. Velmi nízké příjmy uvedlo 17% dotazovaných.

2) Druhá skupina otázek měla za úkol zjistit, jaké důvody vedou lidi k nákupům v secondhandech. Lidé odpovídali na otázku, co na nákupu v secondhandu nejvíce oceňují. Na prvním místě je cena (s 42%), za ní následuje originalita se 37%, dále je radost z výhodného nákupu s 11% a kvalita s 10%. Možnost „šetrnost k životnímu prostředí“ neoznačil nikdo.

3) Třetí skupina otázek se ptala na to, zda a jak často zákazníci využívají možnosti nákupu v cenově přibližně srovnatelných alternativách - tržnicích a výprodejích. Ve výprodejích velkých obchodních řetězců nakupuje 43% respondentů málokdy, 27% nikdy, 20% občas a desetina často. V tržnicích nakupuje polovina respondentů málokdy, 40% zde dokonce nenakupuje nikdy a desetina dotázaných občas. 39

Kompletní výsledky v tabulkách a případně i s grafy jsou uvedeny na konci práce jako Příloha č. 4.

39

4) Čtvrtá skupina otázek byla zaměřená na další ekonomické souvislosti nákupů, tedy množství nakoupeného zboží, komu je určeno, vliv ceny na nakoupené množství. Více než tři čtvrtiny dotázaných osob nakupuje v secondhandu pro sebe, 20% uvedlo, že nakupuje pro celou rodinu a 3% pro děti. Na otázku, jaká část jejich šatníku pochází ze secondhandu, odpovědělo 36% respondentů, že asi polovina, 23% méně než polovina, po sedmnácti procentech uvedlo, že většina nebo jen malá část „extra kousky“. Konečně 7% dotázaných má ze secondhandu skoro všechno. Šedesát procent oslovených nakoupí při jedné návštěvě obchodu několik věcí, 37% respondentů koupí většinou jen jednu věc, 3% koupí velké množství (tedy pět a více kusů). Skoro třem čtvrtinám dotázaných se občas stane, že díky nízké ceně koupí více věcí, než opravdu potřebují, 4% mají takových věcí hodně. Naopak čtvrtina účastníků ankety se snaží své nákupy dobře promýšlet

5) Poslední skupina otázek zjišťovala, co lidem na secondhandech vadí a co by si zde nekoupili. Účastníkům ankety nejvíce vadí nemožnost vybrat si svou správnou velikost oblečení (37%) a nemožnost jít koupit konkrétní věc (33%), dále ještě část respondentů uvedla, že jim vadí nízká prestiž secondhandů mezi lidmi

(17%).

Třinácti

procentům

dotázaných

nevadí

nic40.

Nikdo

z oslovených neuvedl možnost „zdá se mi to nehygienické“). Šedesát procent respondentů by si zde nikdy nekoupila prádlo nebo plavky, 37% by zde nekoupila někomu dárek, jeden dotázaný (3%) uvedl, že by si nekoupil použité boty.

40

Tuto možnost dopisovali do kolonky „něco jiného“.

40

5.2.3. Ověření hypotéz Moje první hypotéza se potvrdila jen zčásti – největší část respondentů oproti očekávání tvořili lidé se středními a vyššími příjmy. I jejich vzdělání bylo spíše střední nebo vysokoškolské41. Naopak druhá část hypotézy se potvrdila, ženy tvořily valnou většinu účastníků ankety, bylo zde i velké zastoupení studentů oproti dalším povoláním. Druhá hypotéza se zcela potvrdila, nízká cena a originalita byly nejčastěji označovány jako důvod pro nákup v secondhandu. Možnost upřednostňující šetrnost k životnímu prostředí neuvedl nikdo. Třetí hypotéza se opět potvrdila. U otázek týkajících se nákupů ve výprodejích i tržnicích součty odpovědí „nikdy“ a „málokdy“ převažovaly nad ostatními Čtvrtá hypotéza je opět verifikovatelná jen zčásti. Nakupované množství zboží je spíše menší. Prokázalo se však, že nízká cena může způsobit, že zákazník někdy koupí více věcí, než skutečně potřebuje. Poslední, pátá hypotéza se také potvrdila zčásti. Zákazníci záporné vlastnosti uváděli, ale špatná hygienická úroveň zde nebyla zastoupena. Zákazníci tomu pravděpodobně dokážou předejít výběrem vhodného obchodu i tím, jakou část sortimentu by zde nekoupili (prádlo nebo boty). Nižší prestiž mezi lidmi se projevila jak uvedením mezi nevýhodami, tak i tím, že respondenti nepovažují za vhodné koupit zde pro někoho dárek.

41

Započítávala jsem i vzdělání právě probíhající, nikoli nejvyšší dokončené, proto studenty VŠ považuji za vysokoškolsky vzdělané.

41

6. SHRNUTÍ

Ve své práci jsem se zabývala spotřebou, konkrétně její environmentálně uvědomělou podobou a alternativami dobrovolné skromnosti a sdílení. Objevuje se zde kapitola o oblékání a vlivu módy a o dopadu výroby oblečení na životní prostředí. Shromáždila jsem informace o fungování a současném stavu secondhandů v české republice, zjišťovala jsem i jejich současný počet. Vypracovala jsem kategorizaci pro rozdělení obchodů s použitým oblečením. V práci jsem se zamyslela i nad klady a zápory secondhandového prodeje oblečení a nad jeho charitativním rozměrem. Provedla jsem dvě sondy mezi prodavači a zákazníky, abych zjistila, jaký je úhel pohledu těchto dvou skupin na prodej a kupování použitého oblečení. Během rozhovorů s prodavačkami i díky anketám se zákazníky jsem zjistila, že secondhandy mají mezi obchody své místo a i dnes si stále nacházejí své zákazníky, kteří je preferují oproti jiným typům nákupů oděvů. Sami zákazníci (a víceméně ani prodavači)

si

však

skutečnost,

že

by

se

secondhand

dal

označit

jako

environmentálně uvědomělý způsob nakupování, neuvědomují a ani o ní nepřemýšlejí. Uvědomují si ale jeho další výhody a nevýhody.

6.1. Nezodpovězené otázky Na konci mé práce zůstalo několik otázek, které zůstaly nezodpovězeny nebo se objevily v až průběhu jejího psaní. Oproti původnímu záměru jsem neprovedla výzkum v půjčovnách oblečení. Bylo by zajímavé zjistit, jestli se jejich zákazníci a provozovatelé dají charakterizovat jako environmentálně uvědomělí spotřebitelé, nebo zda je jejich motiv k využívání půjčoven čistě ekonomický. Zákazníky secondhandů by bylo vhodné zkoumat i z hlediska věkové struktury, při mojí práci však došlo k opomenutí a v dotazníku se tato otázka neobjevila. Napadlo mne také, zda by bylo vhodné, aby secondhandy využívaly svou environmentální šetrnost pro účely propagace mezi zákazníky. S nadsázkou je tedy 42

možné se zeptat, jestli by se znovupoužívání věcí mohlo stát stejnou módou jakou je konzumace biopotravin42…

42

K argumentaci o prospěšnosti biopotravin však přispívá touha lidí po zdraví a podobný argument asi u secondhandů nenajdeme.

43

LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE

Monografie Falk, P., Campbell, C. The shopping experience. 1. vyd. Londýn: Sage Publications 1997. 212 s. ISBN 0761950664. Fromm, E. Mít nebo být? 2. vyd. Praha: Naše vojsko 1994. 176 s. ISBN 80-2060469-3. Jandourek, J. Sociologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál 2007. 285 s. ISBN 9788073672690. Ledvina, P. (ed.) Nekup to! – o environmentálně šetrném nakupování. 2. vyd. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2008. 72 s. Librová, H. Pestří a zelení : kapitoly o dobrovolné skromnosti. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1994. 217 s. ISBN 8085368188. Librová, H. Vlažní a váhaví : (kapitoly o ekologickém luxusu). 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 319 s. ISBN 8072391496. Lipovetsky, G. Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech. 1. vyd. Praha: Prostor 2002. 446 s. ISBN 807260063x. Ryan, J.C., Durning, A.T. Stuff: the secret lives of everyday things. 1. vyd. Seattle: Northwest Environment Watch 1997. 86 s. ISBN 1886093040 Simmel, G. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství 2006. 206 s. ISBN 8086429598. Špačková, Š. Důsledky globalizace oděvního průmyslu pro rozvojové země a iniciativy za jejich zmírnění. Diplomová práce. Brno: Fakulta sociálních studií MU, 2005(a). Tůmová, Z. Spotřeba domácností z environmentální perspektivy. Diplomová práce. Brno: Fakulta sociálních studií MU, 2008.

44

Články ve sbornících Ropke, I., Reisch, L. A. The place of consumption in ecological economics. In: Ropke, I. , Reisch, L. Ecological economy of consumption. 1. vyd. Cheltenham UK, Northampton MA: E. Elgar 2004. s. 1-16. Spangenberg, J. H. The society, its products and the environmental role of consumption. In: Ropke, I. , Reisch, L. Ecological economy of consumption. 1. vyd. Cheltenham UK, Northampton MA: E. Elgar 2004. s. 32-59. Třebický, V. Oceňování environmentální kapacity území. In: Mezřický, V. (ed.) Environmentální politika a udržitelný rozvoj. 1. vyd. Praha: Portál 2005. s. 77-97. Wilk, R. Questionable assumptions about sustainable consumption. In: Ropke, I. , Reisch, L. Ecological economy of consumption. 1. vyd. Cheltenham UK, Northampton MA: E. Elgar 2004. S. 17-31. Články v časopisech ŠPAČKOVÁ, Šárka. Bavlna - špatné svědomí našich skříní. Sedmá generace, roč. 15, č. 2. Brno: Hnutí DUHA, 2006. s. 32-34. Špačková, Š.(b) Kdo se potí za naše trička? Sedmá generace, roč. 14, č. 5. Brno: Hnutí DUHA, 2005(b). s. 28-31. Internetové zdroje Haffmans, S. Cotton and textiles. In: Fair Trade Year Book 2001 [online]. EFTA, nedatováno. s. 176-194. [cit. 17. 4 2009]. Dostupné na www: http://www.europeanfair-trade-association.org/Efta/Doc/yb01-en.pdf Mitumba,

svět

secondhandu.

[online]

Československá

filmová

databáze.

Nedatováno. [cit. 17. 4. 2009]. Dostupné na www: http://www.csfd.cz/film/204841mitumba-svet-second-handu-mitumba/ Nace Rev.2 Metodická příručka. [online] Český statistický úřad. Nedatováno. [cit. 17. 4.

2009].

Dostupné

na

www:

http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/metodicka_prirucka_k_nace_rev_2_(cz_nace)/$F ile/metodicka_prirucka_nace_new.pdf 45

Šuta, M. Defektní GM bavlna: Texaští farmáři MONSANTO obviňují z podvodu a žalují u federálního soudu o náhradu škody. [online] Společnost pro trvale udržitelný život. 27. 2. 2006. [cit. 17. 4. 2009]. Dostupné na www: http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006022701 „U Veronicy“ nadační obchůdek. [online] Nadace Veronica Brno. Nedatováno. [cit. 17. 4. 2009] Dostupné na www: http://nadace.veronica.cz/?obchudek . Webové stránky Nadace British Heart Foundation www.bhf.org [stav ke dni 17. 4. 2009] Webové stránky secondhandového velkoobchodu www.supersecondhand.cz [stav ke dni17. 4. 2009] Webové stránky secondhandového maloobchodního řetězce www.bellitex.cz [stav ke dni17. 4. 2009] Webové stránky secondhandového malo- i velkoobchodu www.brit-tex.cz [stav ke dni17. 4. 2009] Webové stránky „Prvního projektu cohousingu v ČR“ www.kde-domov-muj.cz [stav ke dni17. 4. 2009] Webové stránky secondhandového maloobchodu www.koukey.cz [stav ke dni17. 4. 2009]

46

JMENNÝ REJSTŘÍK

C

R

Campbell………………………………..9

Reisch…………………………………..9 Røpke…………………………………...9

D

Ryan…………………………………...15

Durning………………………………..15 S F

Simmel…………………………….17, 18

Falk…………………………….………..9

Spangenberg………………………….12

Fromm………………………………9, 10 Š H

Špačková…………………………16, 26

Haffmans……………..………..8, 15, 16

Šuta…………………………………....15

J

T

Jandourek……………………….…….16

Třebický……………………………….10 Tůmová………………………………..12

L Ledvina………………………………..11

W

Librová………………………..10, 11, 12

Wilk………………………………….9, 10

Lipovetsky……………………10, 17, 18

47

PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Otázky pro pracovníky secondhandů Příloha č. 2 – Přepisy rozhovorů s prodavačkami Příloha č. 3 – Dotazník pro zákazníky secondhandů Příloha č. 4 – Výsledky dotazníků, tabulky a grafy

Příloha č. 1 – Otázky pro pracovníky secondhandů 1) Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? 2) Jakou část ze zákazníků tvoří muži? 3) Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? Co krize? 4) Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) 5) Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Proč jinak děláte slevy? 6) Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? 7) Co se nejvíce prodává? 8) Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? 9) Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím? 10) Jaké množství věcí lidé nakupují?

48

Příloha č. 2 – Přepisy rozhovorů s prodavačkami Brit-tex Tábor Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? Jsou to hlavně lidi, co chtějí něco jiného, než se dá běžně koupit. Znají značky, kvalitu, vědí, že věci od nás dlouho vydrží a jsou zdravotně nezávadné. A kdybyste je měla nějak zařadit? Chodí sem hodně doktorů a doktorek tady z nemocnice, pak třeba učitelky a tak. Jsou to příjemní lidi. A docela dost chodí i studenti, těm vyhovuje nízká cena a hlavně mají fantazii a umí hledat. A jezdí sem k nám lidi i zdaleka, Pražáci jsou vždycky úplně nadšení, že tam tohleto není. Dokonce máme zákazníky i z Moravy, z Olomouce a tak. Jakou část ze zákazníků tvoří muži? Asi tak třetinu. Opravdu tolik? Ano, zezačátku se docela styděli, chodili hodně s manželkami, ale teď mi přijde, že chodí i sami. Hodně z nich si nechá poradit. Dokonce se stává, že přijdou s rodinou, manželka si hraje s dětmi tady v koutku a pán vybírá dětem oblečení. Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? To ani ne, spíš nás objevují noví lidé, kteří o nás předtím nevěděli. Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) Ani bych neřekla, je to tak nějak stabilní, možná před Vánoci trošku míň, ale není to zas tak výrazné. Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Ne, to nepotřebujeme, konkurujeme jinak, třeba tou originalitou. Nekoupíte u nás něco, co mají všichni.

49

Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? Určitě, znají je a záměrně je hledají. A někteří bývají až překvapení, co všechno najdou. Jsou pak strašně spokojení a příjemní. Mám ráda ty emoce. Když mají lidi radost. Někteří se sem chodí jen tak potěšit, pro nějakou drobnost. Co se nejvíce prodává? Všechno, to se nedá tak říct. Obměňujeme vždycky sortiment podle sezony, takže si u nás lidi vždycky něco najdou. Někteří jdou třeba po svojí oblíbené barvě, byla tu třeba paní, která říkala, že nosí jen černou barvu. Anebo jiná, která si nechala poradit, moc se jí to nezdálo a pak se strašně divila, jak jí to sedí. Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? Určitě ano. Můžou ty věci udělat ještě jednou někomu radost. Hlavní je ale to, že je to zdravotně nezávadné. Někomu to vadí, ale já tu dělám sedm let a nikdy jsem neměla žádnou vyrážku nebo tak. Zato jsem si loni koupila kozačky od Vietnamců a tady na holeni se mi udělala vyrážka a léčila jsem to rok. Už bych tam nešla. Tady se oblíknu líp. (smích) Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím? Já si myslím, že vydržíme. Tržnic se fakt nebojím, řekla bych, že je utlučeme. Oni sice mají napohled pěkné věci, ale je to na úkor kvality. Nic to nevydrží, vytáhne se to a pouští to barvu a tak. Lidi budou vždycky chtít něco jiného a to my máme. Jaké množství věcí lidé nakupují? Ti, co tu bydlí, chodí pravidelně a kupují třeba jen jednu věc, ale zato častěji. No a ti Pražáci, co přijedou párkrát do roka, se tu dokážou oblíct od hlavy k patě, ti kupují vyloženě hromady věcí. 43

43

Jen tak mimo mi paní prodavačka vyprávěla ještě jednu vtipnou historku: „Byla tu jedna paní a najednou slyšíme, jak na celou prodejnu volá „Já jsem taková …a!“ Tak tam

honem letíme, jestli se jí něco nestalo a ona povídá, že si stejné tílko, co tady máme za sto padesát korun, koupila minulý týden v Praze za patnáct set.“

50

Secondhand Malátova, Brno Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? No hodně lidi ze sociálky tady za rohem, co nemají moc peněz. Ale obecně všechny vrstvy, i bohatí, co hledají něco, co jinde nenajdou. Aby to byl jen jeden kousek a neměla to půlka Brna. Vybírají si prostě něco jiného, i extravagantního. Jakou část ze zákazníků tvoří muži? Klidně bych řekla, že i třetinu. Hlavně to jsou mladí kluci, ti chodí pro značkové sportovní věci. Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? Teď od ledna je to možná slabší, když se všude mluví o té krizi, tak to ubylo. Jinak to poznat moc nebylo. Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) Ani ne. Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Ano, taky je děláme. Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? Ano, docela hodně u dámského a sportovní značky. Co se nejvíce prodává? Dle sezony, ale nejvíc asi džíny, ty máme opravdu pěkné, značkové. Jinak trička, košile. Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? To nás nenapadlo… Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím?

51

Pokud budou často velké slevy v řetězcích, tak by nás to ohrozit mohlo. Jsme tu od roku 1993, ale nevíme, co udělá doba a krize. Už to není, co to bývalo. Jaké množství věcí lidé nakupují? To je různé, někdo jednu dvě, jiný pět. Jak kdo potřebuje. Třeba minulý týden si tady pán koupil džíny, bundu, svetr a tři košile a byl na půl roku oblečený (smích).

Secondhand Palackého, Brno Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? Hodně to jsou starší paní z nedalekého pečovatelského domu, takové úhledné příjemné dámy. Ale je u nich problém, že přijdou a chtějí stejnou modrou blůzu, jakou si tu koupila jejich kamarádka a tím opravdu nemůžeme sloužit, všechno je jen jednou. Máme hodně stálých zákazníků, kteří chodí vždycky, když je nové zboží. Nejsou to žádní chudáci, spíš taková lepší střední vrstva, teda ne že by doma přehazovali peníze vidlama (smích), ale mají je. U nás to taky není vyloženě levné, ale zboží je pěkné, nekupujeme to na kila, ale vybíráme konkrétní věci. Jakou část ze zákazníků tvoří muži? Dost málo, řekla bych tak méně než čtvrtinu. Většinou chtějí konkrétní věc, třeba kalhoty nebo sako. Někdy přijde manželka s napsanými mírami a půjčí si věc manželovi domů na vyzkoušení, jindy ho sem dokope. Hodně si kupují košile. Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? Teď lidi nemají peníze, tak chodí míň. Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) Moc ne, to co je ve výprodejích, jsou většinou stejně krámy. Kvalitní věci budou stejně pořád třikrát dražší než u nás. Lidi značkové a kvalitní věci ocení. Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Děláme je taky, bez nich by to dneska nešlo. 52

Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? Ty starší paní moc ne, ale kvalitu ocení. Že to drží tvar, barvu, je to pěkný materiál. Značky zajímají mladé, ti chtějí být moderní. Co se nejvíce prodává? Všechno, záleží na sezoně, a co lidi zrovna potřebují. Přišel v lednu pán, že chce kraťasy, tak jsem se divila, proč teď a on že je pekař a je mu v práci horko. Tak jsem mu řekla, ať přijde druhý den a vyhrabala jsem mu je ve skladu a představte si, že už nepřišel! Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? No moc ne, ale určitě je škoda to vyhodit. Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím? Myslím si, že to stále půjde, lidi by byli bez secondhandů vyřízení, museli by k Vietnamcům. Radši koupí u nás za málo peněz kvalitní věci. Jaké množství věcí lidé nakupují? Někdo pět, někdo jednu to je různé. Lidi, co nás už znají, nakupují asi víc, vědí, že to k něčemu bude.

Secondhand Růžová Sedlčany Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? Taková ta střední třída, nejsou to chudí lidé, jak by si někdo mohl myslet. Hodně třeba doktoři. Anebo lékárnice, ty jsou tu vždycky první po zboží44. Jsou to lidi, co mají vlastní styl, ale tady nic moc nekoupí45, chybí tady ty malé butiky, tak chodí k nám. A maminky na mateřské chodí pro dětské oblečení, protože na písek, kde to děti roztrhají hned, to stačí.

44

Secondhand sídlí v suterénu domu s lékárnou. Pozn. ML Sedlčany mají asi osm tisíc obyvatel a je na nich hodně znát vliv blízkosti Prahy vzdálené cca 60 kilometrů. Možností nakoupit oblečení tu už moc není, asi dva obchody se značkovým oblečením pro mladé, dva menší obchody s nepříliš módním zbožím a cca čtyři „asiacentra“. 45

53

Jakou část ze zákazníků tvoří muži? Tak desetinu. Ti mladší se odváží víc, starší jsou ostýchavější. Ale třeba kluci z gymplu se sem naučili chodit hodně. Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? Letos nám naopak zákazníci přibyli, lidi asi víc šetří, když je ta krize. Dřív jezdili víc do Prahy, ale teď už na to tolik nemají. Lidi víc přemýšlejí o tom, za co utrácejí, i ti mladí se snaží nevyhazovat. Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) Je to právě naopak, prosinec je slabší, lidi kupují dárky na Vánoce a ty ze sekáče nemůžou být. Ale v lednu to naopak přibývá. Lidi dostanou třeba peníze a jdou je utratit k nám. Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Děláme, lidi na to hodně slyší, třeba na poloviční slevu. Teď máme u nákupu nad tři stovky dvacet procent dolů. Nebo ty úplné zbytky dáváme třeba za dvacku. Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? Ano, znají. Vybírají si je z důvodu kvality. Co se nejvíce prodává? To je hodně podle sezony, teď třeba plesové šaty, jinak třeba blůzy. Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? Ano, napadlo. Hlavně když se tady podíváte, tak jsou to skoro samé přírodní materiály, cizina na to už přišla. Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím? No k těm tržnicím, oni teď Vietnamci hodně zdražili, tak jdou lidi radši k nám. Je to tu levné a kvalitní. Jinak to vidím ještě tak na čtyři pět let. Myslím si, že jak se

54

rozšiřuje ta ekologie, tak toho lidi nebudou chtít tolik. Že si koupí míň věcí, ale pořádných, aby jim vydržely. Jaké množství věcí lidé nakupují? Hodně lidí sem chodí pravidelně, už vědí, kdy dostáváme nové zboží a většinou si vyberou tak dvě věci.

Secondhand E+B, Slovanské náměstí, Brno Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? Různé typy, učitelky, doktorky, nóbl i obyčejní, maminky dětem, je to opravdu různorodé. Jakou část ze zákazníků tvoří muži? Asi třetinu. Chodí i tatínci dětem. Třeba i sami jim přijdou něco koupit a pak vyberou i manželkám, třeba sáčko, někdy si troufnou i na šaty. Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? Je to tak nastejno, mění se to jen nepatrně, odvíjí se to od cen. Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) To se projevuje, je to poznat, klesne nám tržba. Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Míváme slevy padesát procent v září a v lednu. A na nějaký sortiment, třeba teď na nepoužité nové prádlo. Ale jsme jen pobočka, tak o tom nerozhodujeme my samy. Ale někdo si radši i tak koupí ve slevě nové a nenošené oblečení. Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? Ano, jsou takoví, co po nich vyloženě jdou. Jsou rádi, když vidí značkové věci za pár korun. A u některých značek vědí, že to ani nemusejí zkoušet a ta velikost jim

55

bude sedět. A vědí, že to už je prané, tak to bude držet tvar a barvu. Máme teď nově i boty a ty jsou určitě lepší než z nějakého Deichmanu za stejnou cenu. Co se nejvíce prodává? Asi dámské oblečení, podle sezony a počasí samozřejmě. Teď na jaře začínají kalhoty, sukně a šaty. Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? No když o tom tak mluvíte, tak na tom jsme vlastně založení, na té recyklaci zboží. Až do roztrhání (smích). Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím? To je otázka, když je ta krize. Ale asi to vydrží, vždyť tu nakupuje spousta lidí. Lidi jsou rádi za pěkné věci za rozumnou cenu. A jako maminka můžu říct, že pro děti je to skvělé, koupit třeba kalhoty tady za stovku místo za tři v „céáčku“. Ale hlavně je to zboží jedinečné, ne jako u Vietnamců, kde ve stejném tričku po Brně potkáte deset lidí. Jaké množství věcí lidé nakupují? Většinou tak dva tři kousky a u kojeneckého oblečení paní klidně vezme třeba plnou tašku.

Textil“Pro Vás“, Vodova, Brno Jaké typy lidí k vám nejčastěji chodí? Jsou to většinou takoví lidé, co by mohli jít i do drahého obchodu, ale rádi chodí sem. Nejsou to žádní chudáci, jsou to vzdělaní lidé, třeba i vysokoškoláci. Řekla bych, že taková ta střední třída. Jakou část ze zákazníků tvoří muži? My tady moc pánského nemáme, takže málo. Zdá se vám, že s rostoucí životní úrovní klesá prodej? 56

Neklesá, jsme tu už sedmnáct let, tak máme stálé zákazníky. Projevují se na prodeji výprodejové akce obchodních řetězců? (povánoční slevy, letní výprodeje) Ani moc ne, na to, na jakém jsme místě, to je docela dobré. Ono je to tam někdy i po slevě pořád drahé. Děláte také slevové akce, abyste jim konkurovali? Slevy děláme. Když se mi zboží zaplatí, tak potom dávám, hlavně třeba stálým zákazníkům. Ale nechceme tady takové to „kus za dvacku“. To co zbude, posíláme přes charitu na Ukrajinu. Zajímají lidi značkové oděvy? Jsou si značek vědomi? Jak kdo. My tady máme značkových věcí hodně. Starší paní si toho moc nevšimnou, ale mladé holky občas říkají „jé, tady mají…“. Není tu hlavně Čína a Vietnam, déle to vydrží. Co se nejvíce prodává? Všechno ze sortimentu, máme tu hlavně dámské, společenské a elegantní oblečení. Jde to podle sezony. Akorát si někdy všimnu, že malé velikosti zůstávají. Třeba přijde paní, že se jí něco strašně líbí, jestli nemám větší velikost, ale to samozřejmě v sekáči nejde. Napadlo vás někdy, že je to vlastně „šetrné k přírodě“? Ne, nikdy. Já takhle nepřemýšlím. Dělám to už sedmnáct let, ale teď už jen jako koníčka46. Jak vidíte budoucnost secondhandů? Třeba v relaci k tržnicím? Zatím to jde, ale do budoucna nevím, to je na majiteli, já jen prodávám. Ale jsme tu už sedmnáct let a máme kvalitní věci, tak to snad vydrží i dál, ne? Jaké množství věcí lidé nakupují?

46

Paní prodavačka je důchodkyně, pozn. ML.

57

To záleží, jak mají peníze. Třeba před výplatou jim to nechávám zamluvené a pak si přijdou. A někdy si to jen napíšu tady do sešitu a vezmou si to a zaplatí pak. Ale to tam radši nepište, že dávám na dluh (smích).

58

Příloha č. 3 – Dotazník pro zákazníky secondhandů 1) Co na nákupu v secondhandu nejvíce oceňujete? (označte prosím maximálně dvě věci) □ kvalitu

□ originalitu

□ cenu

□ radost z výhodného nákupu

□ šetrnost k životnímu prostředí

□ něco jiného……………………………

2) Co vám na secondhandech nejvíce vadí? □ zdá se mi to nehygienické

□ nemožnost koupit konkrétní věc

□ nízká prestiž mezi lidmi

□ nemožnost vybrat velikost

□ něco jiného…………............................

3) Pro koho nejčastěji nakupujete? □ pro sebe

□ pro děti

□ pro celou rodinu

□ pro partnera/partnerku

□ pro někoho jiného

4) Jaká část vašeho šatníku pochází ze secondhandu? □ Jen malá, „extra kousky“ □ méně než polovina □ cca polovina □ většina □ téměř všechno 5) Co byste v secondhandu nikdy nekoupil/a? □ prádlo, plavky

□ věc jako dárek

□ oblečení pro významnou příležitost

□ něco jiného………………………… 6) Kolik toho v secondhandu najednou koupíte? □ většinou jen jednu věc

□ několik věcí

□ velké množství (5 a více kusů)

7) Necháte se unést nízkou cenou a koupíte více věcí, než opravdu potřebujete? □ ne, nákupy dobře promýšlím

□ občas se mi to stane

□ mám takových věcí hodně

8) Nakupujete ve výprodejích velkých oděvních řetězců? (H&M, C&A,…) □ nikdy

□ málokdy

□ občas

□ často

□ občas

□ často

9) Nakupujete v tržnicích? □ nikdy

□ málokdy

10) Jste: □ žena

□ muž

11) Vaše vzdělání: □ základní

□ vyučen/a

□ střední

□ vysokoškolské

12) Povolání: ………………………………………… 13) Do jaké příjmové skupiny byste sami sebe orientačně zařadili? □ velmi nízké příjmy (MD, studenti, nezaměstnaní)

□ nižší příjmy

□ střední příjmy

□ vyšší příjmy (průměrný plat a více)

59

Příloha č. 4 – Výsledky dotazníků, dotazník tabulky a grafy

1. Co na nákupu v secondhandu nejvíce oceňujete? oce Cenu

22

42%

Originalitu

19

37%

radost z výhodného nákupu

6

11%

Kvalitu

5

10%

šetrnost k životnímu prostředí

0

0%

něco jiného

0

0%

radost z výhodného nákupu 11%

kvalitu 10% cenu 42%

originalitu 37%

handech nejvíce vadí? 2. Co vám na secondhandech nemožnost vybrat velikost

11

37%

nemožnost koupit konkrétní věc

10

33%

nízká prestiž mezi lidmi

5

17%

Nic

4

13%

zdá se mi to nehygienické

0

0%

něco jiného

0

0%

nic 13% nízká prestiž mezi lidmi 17%

nemožnost vybrat velikost 37%

nemožnost koupit konkrétní věc 33%

60

3. Pro koho nejčastějiji nakupujete? pro sebe

23

77%

pro celou rodinu

6

20%

pro děti

1

3%

pro partnera/partnerku

0

0%

pro někoho jiného

0

0%

pro děti ěti 3%

pro celou rodinu 20%

pro sebe 77%

4. Jaká část ást vašeho šatníku pochází ze secondhandu? 11

36%

méně než polovina

7

23%

jen malá, "extra kousky"

5

17%

Většina

5

17%

téměř všechno

2

7%

cca polovina

většina 17%

jen malá, "extra kousky" 17%

téměř všechno 7%

cca polovina 36%

méně než polovina 23%

61

5. Co byste si v secondhandu nikdy nekoupil/a? prádlo, plavky

18

60%

věc jako dárek

11

37%

něco jiného - boty

1

3%

oblečení pro významnou příležitost íležitost

0

0%

věc jako dárek 37%

něco co jiného - boty 3%

prádlo, plavky 60%

6. Kolik toho v secondhandu najednou koupíte? několik věcí

18

60%

většinou jen jednu věc

11

37%

velké množství (5 a více kusů) 1

většinou jen jednu věc 37%

3%

velké množství 3%

několik věcí 60%

62

7. Necháte se unést nízkou cenou a koupíte více věcí, v než opravdu potřebujete? občas se mi to stane

22

73%

ne, nákupy dobře promýšlím

7

23%

mám takových věcí hodně

1

3%

ne, nákupy dobře promýšlím 23%

mám takových věcí cí hodn hodně 4%

občas se mi to stane 73%

8. Nakupujete ve výprodejích velkých oděvních od řetězců? (H&M, C&A,…) Málokdy

13

43%

Nikdy

8

27%

Občas

6

20%

Často

3

10%

často 10% občas 20%

málokdy 43%

nikdy 27%

63

9. Nakupujete v tržnicích? Málokdy

15

50%

Nikdy

12

40%

Občas

3

10%

Často

0

0%

občas 10% málokdy 50%

nikdy 40%

10. Jste: Žena

28

93%

Muž

2

7%

muž 7%

žena 93%

64

11. Vaše vzdělání: Střední

14

47%

vysokoškolské

10

33%

vyučen/a

3

10%

neuvedeno

3

10%

Základní

0

0%

vyučen/a 10%

neuvedeno 10% SŠ 47%

VŠ 33%

12. Povolání:

student/ka

4

13%

učitelka ZŠ

4

13%

bez odpovědi

2

7%

Důchodce

2

7%

admin. pracovnice

1

3%

Asistentka

1

3%

Kadeřnice

1

3%

Keramička

1

3%

knihovnice

1

3%

Květinářka

1

3%

Lékárnice

1

3%

MD

1

3%

prodavačka

1

3%

průvodkyně

1

3%

sociální pracovnice

1

3%

speciální pedagog

1

3%

státní zaměstnanec

1

3%

strojní projektant

1

3%

Účetní

1

3%

učitelka MŠ

1

3%

Úřednice

1

3%

zdravotní sestra

1

3%

65

13. Do jaké příjmové íjmové skupiny byste sám/sama sebe orientačně zařadil/a?

střední příjmy

12

40%

nižší příjmy

6

20%

vyšší příjmy (průměrný rný plat a více)

6

20%

velmi nízké příjmy íjmy (MD, studenti, nezaměstnaní) nezam

5

17%

bez odpovědi

1

3%

velmi nízké příjmy 17%

bez odpovědi odpově 3%

střední příjmy 40%

vyšší příjmy 20%

nižší příjmy př 20%

66