MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Michal KREJČI

RYBNÍKY NA TÁBORSKU

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Miroslav Kolář, CSc. __________________________________________________________________________ Brno 2011

Jméno a příjmení autora: Michal Krejči Název bakalářské práce: Rybníky na Táborsku Název v angličtině: Ponds in the Tábor region Studijní obor: Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Miroslav Kolář, CSc.

Rok obhajoby: 2011 Anotace v češtině Bakalářská práce na téma „Rybníky na Táborsku“ popisuje rozlohou největší rybniční soustavu na území České republiky. Seznamuje s jejími jednotlivými funkcemi a historií rybníkářství v České republice a na Táborsku. Zvláštní pozornost je věnována nádrţi Jordán, její historii a současným problémům. V závěru práce se nachází návrh na aplikaci tématu práce ve středoškolské výuce.

Anotace v angličtině The bachelor’s thesis “Ponds in the Tábor region” is intended to describe the largest pond-system’s area in the Czech Republic. It acquaints with its particular functions and history of fishpond cultivation in the Czech Republic and Tábor region. Special aim is applied to dam Jordán, its history and contemporary problems. In the end of thesis is presentation of application in the grammar school’s teaching process.

Klíčová slova: Tábor, rybníky, nádrţ Jordán, Košínský potok, manipulace s vodou, povodně Key words: Tábor, ponds, dam Jordán, Košínský stream, water management, floods

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor:

Michal Krejči Geografie a kartografie Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání

Ředitel Geografického ústavu PřF MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:

Rybníky na Táborsku Ponds in the Tábor region

Zásady pro vypracování: 1. Charakterizujte historický vývoj táborské rybniční soustavy vč. důvodů jejího vzniku. 2. Popište současný stav jejího fungování a vliv na celkový hydrický reţim regionu moţnosti manipulace, protipovodňové funkce ap. 3. Problematika vlastnických vztahů a s tím spojené moţnosti vyuţití jednotlivých rybničních nádrţí i soustavy jako celku. 4. Jordán - nejvýznamnější nádrţ. 5. Práci doplňte mapovou, grafickou a tabelární dokumentací.

Rozsah grafických prací:

podle potřeby

Rozsah průvodní zprávy:

cca 30-40 stran

Seznam odborné literatury: VOTRUBA, L.,KREJČA, M.,PROCHÁZKA, M.,JELÍNEK, J: Vodárenská nádrţ Jordán, MNV Tábor, 1998, 111 s. ŠTEFÁČEK, S.: Encyklopedi vodních ploch Čech, Moravy a Slezska. LIBRI, Praha 2010, 368 s., ISBN: 978-80-7277-440-1. BROŢA, V. a kol.: Přehrady Čech, Moravy a Slezska. KNIHY 555, Liberec, 2005, 256 s., ISBN: 80-86660-11-7. Ţivotní prostředí na Táborsku 2006, Tábor 2007. Materiály Ministerstva ŢP, Ministerstva zemědělství, odborů ŢP a regionálního rozvoje ap.

Vedoucí bakalářské práce:

RNDr. Miroslav Kolář, CSc.

Datum zadání bakalářské práce:

říjen 2010

Datum odevzdání bakalářské práce:

do 13. května 2011

RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci zpracoval samostatně a pouţil jsem pouze prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Přírodovědecké fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 13. 5. 2011

............................................................... podpis

Na tomto místě bych rád poděkoval RNDr. Miroslavu Kolářovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady, podnětné připomínky a vstřícný přístup po dobu mé práce. Další nemalý dík patří Ing. Václavě Kratochvílové z odboru ţivotního prostředí na MěÚ v Táboře za její vstřícnost při hledání v úředních materiálech. Panu Karlu Pelikánovi, vedoucímu oddělení vody v krajině a rozpočtu MZe ČR, děkuji za poskytnutí Generelu rybníků a nádrţí ČR. Ing. Jaromír Procházka, jednatel MO ČRS Tábor, a Josef Vaněk, majitel rybníka Návesný, si zaslouţí mé poděkování za jejich ochotu odpovídat na mé nekonečné dotazy. Děkuji také ČÚZK za poskytnutí dat, bez kterých by nebylo moţné vypracovat mapy obsaţené v této práci. Poslední a velké díky patří mé rodině, která mi byla pevnou oporou a stála při mně i ve chvílích mého nejhlubšího zoufalství.

1. OBSAH 1.

OBSAH ...................................................................................................................................... 7

2.

ÚVOD ........................................................................................................................................ 9

3.

2.1

Důvod výběru tématu ......................................................................................................... 9

2.2

Zdroje, literatura, data a jejich stav .................................................................................... 9

2.3

Stručná historie rybníkářství v českých zemích ............................................................... 11

TÁBORSKÁ RYBNIČNÍ SOUSTAVA .................................................................................. 16 3.1

4.

5.

Fyzickogeografický popis ................................................................................................ 16

3.1.1

Geologické poměry .................................................................................................. 16

3.1.2

Reliéf ........................................................................................................................ 17

3.1.3

Klimatické poměry ................................................................................................... 18

3.1.4

Hydrologické poměry............................................................................................... 18

3.2

Historie táborské rybniční soustavy ................................................................................. 19

3.3

Vybrané soustavy ............................................................................................................. 19

LIDEROVICKÁ SOUSTAVA ................................................................................................ 21 4.2

Návesný rybník ................................................................................................................ 21

4.3

Rybník Záchytný, Podlesek a Podedvorný ...................................................................... 22

4.4

Velký Liderovický rybník ................................................................................................ 22

4.5

Košín II a Košín III .......................................................................................................... 23

JORDÁN A KOŠÍN I ............................................................................................................... 24 5.1

Základní údaje .................................................................................................................. 24

5.1.1

Košín I ...................................................................................................................... 24

5.1.2

Malý Jordán.............................................................................................................. 25

5.1.3

Jordán ....................................................................................................................... 25

5.2

Historie Jordánu ............................................................................................................... 27

5.3

Aktuální problémy ........................................................................................................... 28

6.

RADIMOVICKÁ SOUSTAVA ............................................................................................... 31

7.

VYUŢITÍ SOUSTAVY ........................................................................................................... 33 7

7.1

Vlastnické vztahy ............................................................................................................. 33

7.2

Protipovodňová funkce .................................................................................................... 34

7.3

Další moţnosti vyuţití...................................................................................................... 37

8.

APLIKACE VE STŘEDOŠKOLSKÉ VÝUCE ....................................................................... 40

9.

ZÁVĚR..................................................................................................................................... 44

10. LITERATURA A ZDROJE ..................................................................................................... 47 10.1

Literatura .......................................................................................................................... 47

10.2

Elektronické zdroje .......................................................................................................... 48

10.3

Mapové podklady ............................................................................................................. 49

10.4

Ostatní materiály .............................................................................................................. 50

11. PŘÍLOHY................................................................................................................................. 51

8

2. ÚVOD 2.1 Důvod výběru tématu „Tak jako se třeba Finsko označuje za zemi tisíce jezer, slušelo by naší republice označení země rybníků“ (NĚMEC, HLADNÝ, 2006, s. 110). S touto větou nelze nesouhlasit. Pro území České republiky jsou rybníky typické. Téměř v kaţdé vesnici je moţné nalézt alespoň malý návesní rybníček. Všichni znají velké rybniční soustavy v jiţních Čechách – soustavu třeboňskou, blatenskou či jindřichohradeckou. V celé České republice je pak rozlišováno 24 nejdůleţitějších rybničních soustav (podle: GENEREL RaN, 1998). Z tohoto výčtu byla vybrána méně známá soustava táborská. Vzhledem k její velikosti bude nejspíše nutné si z jejího území vybrat menší územní celek a s ním dále pracovat. Toto území bude na následujících stranách popsáno. Zmíněna bude jeho historie, funkce (protipovodňová, hospodářská a moţnosti manipulace s vodou) a jakým způsobem jsou tyto funkce ovlivněny vlastnickými vztahy. Hlavními materiály, o které se práce opírá, jsou manipulační řády jednotlivých rybníků a zprávy odboru ţivotního prostředí Městského úřadu v Táboře. Zároveň bude vyuţita dostupná literatura a data získaná od ČHMÚ pobočky České Budějovice. Cílem celé práce bude nalézt odpovědi na následující otázky: Jak se vyvíjela táborská rybniční soustava? Jaké plní tato soustava funkce? A jak jsou významné? Jaké jsou její největší současné problémy?

2.2 Zdroje, literatura, data a jejich stav Při bliţším studiu literatury k tématu této bakalářské práce bylo moţné zpozorovat, ţe práce týkající se rybníkářství, je moţné rozdělit do několika skupin či směrů. Pro úvodní přehled bylo moţné vymezit tři základní směry. Jedná se o směr encyklopedický, historický a hospodářsko-technický. Encyklopedický směr se zabývá základní sumarizací a popisem jednotlivých rybníků a vodních ploch. Do této oblasti bychom zařadili práce Vlčka (1984), Štefáčka (2010) a Broţi a kol. (2005). Přičemţ poslední práci není moţné pokládat za čistě rybníkářskou, protoţe jejím primárním zaměřením je soupis nejvýznamnějších přehrad v rámci České republiky. Zařazena je do tohoto výběru proto, ţe se v ní hovoří o nejdůleţitější vodní ploše v rámci táborské rybniční soustavy – Jordánu.

9

Díla druhého směru se týkají historie rybníkářství. Jedná se však o velmi široký pojem, a proto jsou dané práce pro větší přehlednost rozděleny do dvou velkých celků, kterými jsou historie rybníkářství jako oboru a ţivotopisy významných osobností spojených s rybníkářstvím. Mezi nejlepší práce, které se zabývají historií rybníkářství jako oboru, se dodnes řadí dílo vynikajícího českého historika Aloise Míky. Pro první seznámení s dějinami tohoto oboru čtenáři postačí Míkova kniha Naše rybníky a přehradní jezera, která podává základní rámec potřebných znalostí. Z knih zaměřených na ţivotopisy významných osobností vyplývá, ţe nejoblíbenějším objektem badatelů je Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Jeho ţivot ve svých dílech popsal Schneider (1936) a s nejnovějšími prameny pracující Haubelt (2003). O osobě Josefa Šusty, reformátora rybníkářského řemesla ţijícího na přelomu 19. a 20. století, se lze poměrně detailně dočíst v jiţ zmiňované Míkově knize či v drobné kníţce Václava Dyka Rybníky a rybníkáři z roku 1945. Posledním je hospodářsko-technický směr, do kterého jsou zaprvé zařazeny práce, jeţ se zabývají základními pravidly a moţnostmi hospodaření v rybnících a chovu ryb (Mokrý 1935, Šusta 1884 a 1910), a zadruhé technickými pravidly a náleţitostmi, podle kterých mají být rybníky zakládány, stavěny a opravovány. Zároveň se v nich řeší jednotlivé funkce rybníků a malých vodnch nádrţí. Do této skupiny je moţné řadit kolektivní práce Jůvy, Hrabala a Pustějovského (1980) či Votruby a Broţi (1980). Prací, které by se zabývaly pouze oblastí Táborska, je velmi málo. Mezi nejvýznamnější je moţné řadit knihu Votruby a kol. (1988), ve které se autoři zaměřili na nejdůleţitější nádrţ táborské rybniční soustavy – nádrţ Jordán. Drobnými příspěvky do dané problematiky mohou být studentské práce Hubkové (2008), rozebírající stav radimovické soustavy z hlediska bezpečnosti, a Říhové (2004), jeţ se zabývá stavem rybníkářství na Táborsku v období raného novověku. Důleţitým počinem pro získání základní představy o stavu a počtu českých rybníků se stal z popudu Ministerstva zemědělství ČR vzniklý projekt Generelu rybníků a nádrží ČR.1 Hlavním zpracovatelem byla společnost Hydroprojekt a.s. K řešitelskému týmu dále náleţeli VD TBD a.s., FS ČVUT Praha, VÚMOP, Hydroinform a.s. a Rybářství Třeboň. Vedoucím celého projektu byla Ing. Jana Benešová. Během tří etap, probíhajících v letech 1995-1999, bylo do Generelu RaN zahrnuto 16 z 24 rybničních soustav leţících na území 1

Dále v textu bude pouţívána zkratka GENEREL RaN.

10

České republiky, coţ odpovídá mnoţství přes 4000 rybníků a nádrţí (GENEREL RaN, 1999).

2.3 Stručná historie rybníkářství v českých zemích Pěstování ryb v umělých nádrţích má na území České republiky dlouhou tradici. Předpokládá se, ţe prvními tvůrci rybníků byli členové mnišských řádů, kteří do českých zemí přicházeli od 11. století ze západoevropské oblasti. Kláštery tak získaly zásobárny kaprů a línů na postní období (PLECHÁČ, 1999, s. 80). První listina české provenience, ve které se objevuje zmínka o rybnících a chovu ryb, pochází z roku 1227. V ní český král Přemysl Otakar I. povoluje prodej lovětínského újezdu u Jihlavy louckému klášteru a výslovně podotýká, ţe klášter smí na získaných pozemcích budovat rybníky (MÍKA, ŠTOCHL, 1963, s. 10). Během 13. století se výstavba rybníků rozšířila i mimo klášterní zdi na některá šlechtická panství. Dobou prvního většího rozkvětu českého rybníkářství se však stala aţ 2. polovina 14. století. Za vlády císaře Karla IV. (1346-1378) vzrostla podpora zakládání nových rybníků. Dokladem nám můţe být příkaz vydaný v roce 1356, ve kterém se praví: „(...)dávám pilně stavěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro potravu lidu, dále aby pak půda byla co nejvíce využita(...). Mimoto má rybník ještě úkol...náhlým povodním v krajinách níže ležících zabrániti“ (PLECHÁČ, 1999, s. 80). Rozvoji napomohlo zavedení nových technologií, které dovolily stavbu větších a rozhledlejších nádrţí. Přesto se ještě nevytvářely ucelené rybniční soustavy, propojené soustavou stok, jaké známe z pozdějších dob (MÍKA, ŠTOCHL, 1963, s. 11), ale stále se stavěly solitérní jednotlivé rybníky. V tomto období vznikají Velký rybník u Doks (dnešní Máchovo jezero) a rybníky Holná či Dvořiště. Jak byl nárůst počtu rybníků velký, je patrné z obr. 1, kde je moţné pozorovat prudké navýšení výměry obhospodařovaných rybníků z 10 000 ha, na konci 13. století, na 78 000 ha kolem roku 1380.

11

200000 180000 160000 140000

ha

120000 100000 80000 60000 40000

zdroj: Rybářské sdružení ČR

kolem r.1840

80. léta 18. stol.

kolem r.1585

začátek 16. stol.

kolem r.1380

0

konec 13. stol.

20000

období

Obr. 1 Vývoj výměry obhospodařovaných rybníků na území dnešní České republiky do r.1840 (v ha).

Tento pozitivní vývoj byl mírně zpomalen v období husitských válek, aby mohl být koncem 15. století opět prudce nastartován. Proto bývá toto období označováno jako začátek zlaté éry českého a moravského rybníkářství, které trvalo celé 16. století. Jiţ roku 1450 byl postaven Lánský (Sánský) kanál, který zásoboval největší rybník, který kdy byl v Čechách postaven – rybník Blato. Jeho výměra byla oproti rybníku Roţmberk dvojnásobná. Jeho rozloha činila okolo 996 hektarů (PLECHÁČ, 1999, s. 81). Namísto jednotlivých rybníků začínaly být budovány rozsahlé rybniční soustavy. Výnosnému rybničnímu zemědělství propadla jak šlechta, tak i měšťanstvo. Jejich názor na nově nalezenou moţnost rychlého zisku se nám dochoval ve třetí kapitole první knihy Dubraviova spisu De Piscinis (viz níţe). Jsou zde zaznamenána tato slova Viléma z Pernštejna: „...že tento zaplatí prodejem ryb celý dluh mnohem rychleji než tenhle senem, ječmenem a zeleninou. O tolik jsou příjmy z ryb větší než z ostatních hospodářství.“ (DUBRAVIUS, 1953, s. 30-31) A je to právě postava Viléma z Pernštejna, člena mocného šlechtického rodu, se kterou je spojen rozvoj rybníkářství v českých zemích. Na svém pardubickém panství nechal vybudovat 34 kilometrů dlouhý Opatovický kanál, který vedl z Opatovic do Semína. Bylo 12

z něj napájeno okolo 230 rybníků (PLECHÁČ, 1999, s. 81). Po zisku panství Hluboká v jiţních Čechách zde poloţil základy k budoucímu věhlasu jihočeské rybníkářské oblasti. Zaloţil zde jednu z prvních soustav, jejíţ hlavní nádrţí byl rybník Bezdrev o výměře pěti hektarů. Ale Vilém z Pernštejna nebyl jediným, kdo v této době působil na území jiţních Čech. Mocní Roţmberkové se na počátku 16. století rozhodli přeměnit baţinaté oblasti v okolí Třeboně na hospodářsky vyuţitelný prostor. Významnou osobností „první vlny“ ve výstavbě třeboňské soustavy se stal Štepánek Netolický, který vybudoval její základní osu – Zlatou stoku (MÍKA, ŠTOCHL, 1963, s. 18). Vodou z řeky Luţnice napájí třeboňské rybníky. Byla budována v letech 1506-40. Při své délce 45,5 km překonává převýšení 30 metrů. Z řeky odbočuje u jezu Pilař a vrací se do ní před Veselím nad Luţnicí. Ovšem Zlatá stoka není jediným dílem Štepánka Netolického. Mezi jeho díla patří i několik rybníků, např. Opatovický či Horusický. Nejvýznamnější osobností se však stal aţ Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan,2 představitel „druhé vlny“ jihočeského rybníkářství (srov. MÍKA, ŠTOCHL, 1963, s. 42-44). Mezi léty 1585-7 vybudoval Novou řeku, umělý kanál, který propojuje řeku Luţnici s Neţárkou. Hlavním důvodem pro jeho vybudování byla snaha ochránit při povodních hráz rybníka Roţmberk odvedením větších průtoků do Neţárky. Jakub Krčín je zároveň stavitelem našich současných největších rybníků – Svět a Roţmberk (PLECHÁČ, 1999, s. 81). A právě díky Krčínovi a jemu podobným se výměra obhospodařovaných rybníků dostala na své historické maximum (viz obr. 1). Koncem 16. století tato výměra činila 180 000 ha, coţ odpovídá přibliţnému mnoţství 25 tisíc rybníků. Důkazem vyspělosti českého rybníkářství v 16. století je i několik literárních děl, která se proslavila nejen na území střední Evropy. Jedná se hlavně o knihu Jana Brtníka z Ploskovic z roku 1540 a o spis Oekonomia z roku 1574 od Jana Mathesia (PLECHÁČ, 1999, s. 81). Avšak dílo, které nejvíce proslavilo české rybníkáře, a jejich technické a hospodářské znalosti rozšířilo do Evropy, bylo De Piscinis libri V od Jana Dubravia. Jan Dubravius byl sekretářem olomouckého biskupa Stanislava Thurza.3 Jeho spis nejspíše vznikl v letech 1535-1540. V pěti knihách se snaţil zaznamenat úroveň českého

2

Poslední významnou osobností, která by si zaslouţila zmínku, je Mikuláš Rutard, stavitel soustavy nedaleko Chlumu u Třeboně. Nechal zbudovat náš nejhlubší český rybník – Staňkovský. 3 V roce 1541 se Jan Dubravius stal olomouckým biskupem. Tento úřad vykonával aţ do své smrti v roce 1553.

13

rybníkářství v první polovině 16. století. Kniha byla napsána, protoţe se na něho obrátil Antonín Fugger, aby mu poradil, jak by měl povznést zanedbané hospodářství na svém nově koupeném hradě (DUBRAVIUS, 1953, s. 9). Oblíbenost tohoto díla dokládá počet vydání a překladů, která následovala po prvním vydání.4 Tento pozitivní vývoj byl citelně zasaţen v období třicetileté války, kdy došlo k hospodářskému úpadku českých zemí. Spousta rybníků bylo zničeno a nebyly dále obnovovány. K dalšímu sniţování rybniční plochy došlo ke konci 18. století za vlády Josefa II. Vlivem zavádění střídavého hospodářství a nedostatku volné půdy byly některé nádrţe přeměňovány na pole a louky. K tomuto jevu docházelo hlavně v nejvíce úrodných oblastech – jiţní Morava, Pardubicko, Poděbradsko a Jičínsko (MÍKA, ŠTOCHL, 1963, s. 51). Kvůli tomu výměra obhospodařovaných rybníků na konci 18. století poklesla na 77 000 ha (přibliţně 21 tisíc rybníků). Tento trend pokračoval i v následujícím století, kdy hlavně pod vlivem napoleonské blokády došlo k rozvoji řepařství (PLECHÁČ, 1999, s. 81) a měl za následek sníţení rybniční plochy na 36 000 ha v roce 1840 (viz obr. 1). Po vzniku samostatné Československé republiky došlo k mírnému oţivení. Došlo k zestátnění několika tisíc rybníků. Začala se postupně navyšovat produkce ryb. V roce 1925 se plocha rybníků zvýšila na 49 000 ha (viz obr. 2). Vlivem hospodářské krize došlo ke stagnaci a následkem druhé světové války k recesi v rybničním hospodářství (viz obr. 3). Po druhé světové válce došlo k zestátnění rybničních ploch a chov ryb spadal do kompetencí státního podniku Státní rybářství a Československého rybářského svazu. Jak informuje Rybářské sdruţení ČR, tak pod vedením těchto organizací došlo k postupnému zapojení nových technologií, které vedly k růstu produkce (viz obr. 3). Jedním z vlivů na růst produkce byl i nedostatek ryb na socialistickém trhu. Po roce 1989 došlo k restitucím a privatizaci Státního rybářství (PLECHÁČ, 1999, s. 81). Dnes jsou rybníky pod správou akciových společností, případně fyzických osob.

4

Po prvním vydání v roce 1547 následovala další v letech 1559, 1596, 1623 a 1671. V roce 1599 bylo dílo přeloţeno do angličtiny a v roce 1600 do polštiny (podle: DUBRAVIUS, 1953, s. 12).

14

60000

50000

ha

40000

30000

20000

zdroj: Rybářské sdružení ČR

2003

2002

1997

1994

1989

1985

1977

1975

1970

1965

1960

1955

1953

1938

1930

1925

0

1904

10000

rok

Obr. 2 Výměra obhospodařovaných rybníků na území dnešní České republiky v letech 1904-2003 (v ha).

Obr. 3 Produkce tržních ryb na území dnešní České republiky v letech 1904-2006 (v tunách).

15

3. TÁBORSKÁ RYBNIČNÍ SOUSTAVA 3.1 Fyzickogeografický popis Táborská rybniční soustava je územně nejrozsáhlejší soustavou v České republice. Zasahuje do správního území okresů Tábor, Písek, Pelhřimov a Jindřichův Hradec. Hlavními centry jsou města Tábor a Milevsko. Její hranice se pohybuje na spojnici mezi městy Týn nad Vltavou, Veselí nad Luţnicí, Kardašova Řečice, Červená Řečice, Hořepník, Mladá Voţice, Mezno, Hrazany a Záhořany (GENEREL RaN, 1998, s. 16).

Obr. 4 Umístění táborské rybniční soustavy v rámci České republiky.

3.1.1 Geologické poměry Z geologického hlediska soustava leţí na rozhraní středočeského plutonu a českého moldanubika. Ze středočeského plutonu do oblasti soustavy zasahuje jeho jihovýchodní část, která je tvořena převáţně granitem a syenitem (MÍSAŘ, 1983, s. 87). Severozápadně od Tábora je tvořen syenitem táborského typu, který je od hlavního syenitového tělesa oddělen pásem granodioritů dehetnického typu. Převáţná část soustavy náleţí do oblasti českého moldanubika (MÍSAŘ, 1983, s. 49) a je tvořena biotitickými pararulami a na hranici se středočeským plutonem migmatity ortorulového vzhledu. Východně od Chýnova 16

se táhne pás svorů a svorových rul. Na jihu soustavy v povodí Bechyňského potoka leţí rozsáhlá oblast jílovitých pískovců a jílovců. V rámci studované oblasti je moţné lokalizovat menší ostrůvky dalších hornin. Jedná se především o biotitickou ortorulu v okolí Bechyně a Kardašovy Řečice a pískovce aţ arkózy jihozápadně od Chýnova. Blízké okolí řeky Luţnice po Roudnou a plocha povodí Boreckého potoka jiţně od Turovce je tvořena říčními a náplavnými písky a jíly.

Obr. 5 Geologická stavba táborské rybniční soustavy (vytvořeno na základě: Geologická mapa 1:200 000, dostupné na: http://mapy.geology.cz/website/geoinfo/).

3.1.2 Reliéf Reliéf táborské rybniční soustavy má především pahorkatinný ráz. Její území převáţně spadá do geomorfologické oblasti Středočeská pahorkatina a celku Táborská pahorkatina. Pro ni je typický rozčleněný erozně denudační povrch se strukturními hřbety a zbytky zarovnaných

povrchů

a

hluboce

zaříznutým

údolím

řeky

Luţnice

(DEMEK,

MACKOVČIN a kol., 1983, s. 449). Její široký nivní tok ve střední části mezi Veselím nad Luţnicí a Sezimovo Ústím se u Tábora zařezává do úzkého skalnatého kaňonu vedoucího aţ pod Bechyni. Zářez hlubokého údolí se skalními svahy dosahuje hloubky aţ přes 45 metrů (Kolektiv autorů, 2007, s. 33, resp. s. 10). V jiţní části Soběslavké pahorkatiny je moţné pozorovat pleistocénní říční terasy (DEMEK, MACKOVČIN a kol., 1983, s. 407). Na jihu zasahuje do území severní část geomorfologického podcelku Lomnická pánev, pro který je charakteristická přítomnost rašelinišť v povodí Bechyňského potoka a Blatské stoky. Z celku Třeboňská pánev sem dále zasahuje severní oblast Karadšovořečické 17

vrchoviny. Severní část táborské rybniční soustavy leţí ve Vlašimské pahorkatině, resp. jiţní oblasti podcelků Mladovoţická pahorkatina a Votická vrchovina. Východ území náleţí k západní části Pacovské pahorkatiny. Pro ni je typický dosti zvlněný povrch a plochá údolí vodních toků (DEMEK, MACKOVČIN a kol., 1983, s. 337). Po shrnutí předchozích informací, lze popsat reliéf táborské rybniční soustavy jako převáţně pahorkatinný. Ze severu a východu je soustava ochraničena pohořími s nadmořskou výškou pohybující se kolem hodnoty 700 m n. m. Nejvyšším bodem táborské rybniční soustavy je Javorová skála s výškou 723 m n. m. Nejníţe poloţeným bodem je soutok řeky Luţnice s Vltavou v nadmořské výšce 348 m. Řeka Luţnice a její přítoky vytvářejí hluboká údolí. Jih území, hlavně v okolí Veselí nad Luţnicí a Soběslavi, je typický svým vyrovnaným povrchem, který tvoří přechodný pás mezi Třeboňskou pánví a Táborskou pahorkatinou.

3.1.3 Klimatické poměry Podle Quitta (1970) spadá území táborské rybniční soustavy především do dvou klimatických oblastí. Na východě to je MT7 a na západě a podél toku Luţnice v úseku od města Tábora MT9. Částečně sem zasahují oblasti MT5 a MT3 (především na severní a východní hranici území). Od jihu sem podél toku Blatské stoky a Bechyňského potoka zasahuje oblast typická pro Třeboňskou pánev – MT10. Na základě těchto ukazatelů se průměrná lednová teplota pohybuje mezi -2 aţ -4°C a v červenci mezi 16-18°C. Počet dní s průměrnou teplotou vyšší neţ 10 °C se pohybuje mezi 140-160. Sráţkový úhrn ve vegetačním období dosahuje hodnot 400-450 mm. Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou je 60-80 (QUITT, 1970).

3.1.4 Hydrologické poměry Z hydrologického hlediska spadá táborská rybniční soustava do povodí Luţnice či přímo Vltavy. Páteřním tokem je řeka Luţnice v úseku od Bechyňského potoka po ústí o délce 73,5 km. Řeka v Táboře dosahuje nejsevernějšího bodu, a pak se stáčí směrem k západu (Kolektiv autorů, 2007, s. 10). Plocha povodí je 1654,94 km2 (podle: Hydrologické poměry ČSSR I, 1965). Tvar této části povodí podle charakteristiky α (NETOPIL, 1981, s. 43) je vějířovitý (α = 0,28) a podle koeficientu souměrnosti Ks je povodí nesouměrné s převládajícími pravostrannými přítoky (Ks = -0,569). Nesouměrnost je logickým důsledkem vlastností reliéfu. Levobřeţní partie nedovolují rozvoji větších 18

přítoků kvůli oblouku, který řeka vytváří pod Táborem. Výjimkou jsou Bechyňský potok a Ţidova Strouha v horní a dolní partii toku Luţnice. Důleţitými jsou tedy především pravostranné přítoky, na kterých leţí většina rybníků. Nejvýznamnějšími jsou Košínský a Chotovinský potok a říčka Smutná. Na celou rybniční soustavu spadá 316 rybníků o zatopené ploše větší neţ 1 ha (viz Příl. 2), které jsou poměrně rovnoměrně rozloţeny po celé oblasti. Z toho počtu jich je 39 se zatopenou plochou větší neţ 10 ha (GENEREL RaN, 1998, s. 16-17). Z toho vyplývá, ţe v táborské soustavě převládají menší rybníky s velikostí do 10 ha, z větších jmenuje např. Jordán, Jezero či Koberný.

3.2 Historie táborské rybniční soustavy O samostatné historii táborské rybniční soustavy není mnoho informací. Jedná se spíše o torzovité zmínky o výstavbě či opravě jednotlivých rybníků. Z obecného hlediska lze pokládat vývoj a důvody zakládání rybníků na Táborsku za shodné s důvody v ostatních oblastech bývalých zemí Koruny české (viz podkap. 2.3). Rybníky nazvané Jezero nejčastěji vznikaly ve 13. století přehrazením menších potoků. Příkladem je rybník východně od Sezimova Ústí. Jedna z nejstarších zmínek o výstavbě rybničních nádrţí v táborském regionu pochází ze 14. století, kdy Beneš Krabice z Weitmiele (ţivotopisec Arnošta z Pardubic) uvádí, ţe to byl právě on, kdo „na panství Chýnovském mnohé rybníky znovu zřídil“ (ŘÍHOVÁ, 2004, s. 25). Na přelomu 14. a 15. století byly na Soběslavsku postaveny rybníky Drahov (1383), Sedleček a Újezdec (oba 1397) (ŘÍHOVÁ, 2004, s. 25). Horečné stavění rybníků v polovině 15. století se projevilo i na Choustnicku, odkud existuje soupis o jedenácti rybnících z roku 1450 (ŘÍHOVÁ, 2004, s. 27). V roce 1548 jsou v soupisu rybníků na táborském panství zmíněny rybníky Markéta a Koberný, které leţí jiţné od Plané nad Luţnicí (ŘÍHOVÁ, 2004, s. 32). Po shrnutí kusých informací o historii táborské rybniční soustavy, je moţné tvrdit, ţe se nejdříve nádrţe stavěly na Soběslavsku a aţ později v okolí Tábora a na Bechyňsku. Důvodem jistě byly lepší podmínky pro výstavbu a jednodušší technické řešení stavby.

3.3 Vybrané soustavy Jak je patrné z předchozích podkapitol, tak území táborské rybniční soustavy má relativně nevýhodné podmínky pro výstavbu rybníků. Neexistence velkých ploch níţinného charakteru s vysokou hladinou podzemní vody měla za následek, ţe táborská soustava nemá podobu soustavy třeboňské, jindřichohradecké či hlubocké. Nenachází se 19

zde typické rozlehlé rybniční soustavy napájené vodou z řeky Luţnice za pomoci sítě kanálů.5 Hluboce zaříznutá údolí totiţ neposkytovala mnoho moţností výstavby, a proto je táborská soustava tvořena menšími izolovanými rybničními kaskádami na přítocích řeky Luţnice. Mezi nejvýznamnější patří soustavy na Dírenském, Černovickém, Chotovinském, Košínském a Bílinském potoce, říčce Smutná a jejich přítocích (GENEREL RaN, 1998, s. 16). Pro další části této práce je proto vybrána z rozsáhlého území táborské rybniční soustavy menší soustava na Košínském potoce6 v povodí Jordánu. Měla by poslouţit jako příklad jedné z rybničních soustav na přítocích řeky Luţnice typických pro toto území. Navíc často bývá obyvateli Tábora a okolí také označována jako „táborská rybniční soustava“. Jedná se o soustavu tři rybničních kaskád na nejvýznamnějších zdrojnicích jordánské nádrţe. První je kaskáda na Košínském potoce tvořená nádrţemi Jordán, Malý Jordán a Košín I., druhou kaskáda na Kosteleckém potoce označovaná jako liderovická soustava a třetí je soustava radimovická leţící na Radimovickém potoce (viz Příl. 1).

Obr. 6 Struktura táborské rybniční soustavy.

5

Samozřejmě lze označit i výjimky. Jedná se především o rybníky v okolí Soběslavi na Dírenském a Černovickém potoce. 6 V textu bude dále označována jako košínská soustava.

20

4. LIDEROVICKÁ SOUSTAVA Liderovickou soustavu tvoří kaskáda rybníků v katastrálním území obce Liderovice na Kosteleckém potoce a jeho pravostranném přítoku – Radkovském potoce. Jedná se o rybníky Záchytný, Podlesek, Podedvorný, Návesní, Velký Liderovický, Košín III. (Ministerský) a Košín II. (Utopený). Tato soustava je kombinací starých rybníků, které jsou v oficiálních materiálech označovány jako „založené před rokem 1955 a jako tzv. starý stav existuje po právu“ (viz Manipulační řád – rybník Sudoměřický, 2003), a v 70. a 80. letech 20. století nově postavených či upravených nádrţí. Podle dat z ČHMÚ pobočky České Budějovice je průměrný dlouhodobý průtok soustavou 22,80 l/s a průměrná dlouhodobá roční výška sráţek na povodí 633 mm. Tab. 1 Přehled rybníků liderovické soustavy (podle: Manipulační řády jednotlivých rybníků).

zatopená plocha [ha] typ*

název

tok

Záchytný Podlesek Podedvorný Návesný Velký Liderovický Košín III (Ministerský) Košín II (Utopený)

Radkovský p. Radkovský p. Radkovský p. Kostelecký p. Kostelecký p. Kostelecký p. Kostelecký p.

0,9 0,85 1,15 1,13 1,62 1,2 0,98

N80 N80 N80 S N80 N70 N70

majitel ESOX Tábor** ESOX Tábor ESOX Tábor Josef Vaněk ESOX Tábor ESOX Tábor ESOX Tábor

* S - starý rybník, N70 - nový rybník ze 70. let, N80 - nový rybník z 80. let. ** Správný název zní Štičí líheň-ESOX spol. s.r.o. Tábor. V textu však bude používána tato zkratka.

4.2 Návesný rybník Návesný rybník je původní liderovický rybník, který plnil především protipoţární a rybochovnou funkci. Dnes je vyuţíván především k rybochovným účelům. Jedná se zároveň o jediný rybník, který je majetkem soukromé osoby. Je významným krajinným prvkem, který v roce 2004 prošel revitalizací (podle: Manipulační řád – rybník Návesný, 2004). Vzhledem k tomu, ţe dále neplní ţádné jiné významnější funkce, zaměřme se na ostatní rybníky v kaskádě. Nejvýše proti proudu Radkovského potoka leţí rybníky vystavěné v 80. letech 20. století. Primárním účelem jejich výstavby bylo rozšíření rybochovného prostoru a zpomalení zanášení košínských nádrţí sedimentem. Současně jsou rybníky součástí kaskády nad Jordánem, a tak mají vodohospodářský význam ve vztahu k Jordánu jako 21

vodárenské nádrţi, protoţe se počítá se záloţní funkcí Jordánu slouţícího za zdroj pitné i technické vody do budoucna (podle: Manipulační řád – rybník Podlesek, 2004, s. 5). U všech rybníků se nachází bezpečnostní přelivy a spodní výpusti, umoţňující korigovat průchod velkých vod. Veškeré hráze jsou zemní sypané. Celková plocha povodí rybníků postavených v 80. letech je 7,78 km2.

4.3 Rybník Záchytný, Podlesek a Podedvorný První malou nádrţí je Záchytný rybník, jehoţ název prozrazuje, ţe je hlavní vodní plochou v rámci liderovické soustavy se sedimentační funkcí. S ohledem na svou velikost se neuvaţuje s jeho vyuţitím pro retardaci povodňové vlny. Bezpečností přeliv je budován standardně na úroveň Q100, která v tomto případě odpovídá průtoku 9,7 m3/s (podle: Manipulační řád – rybník Návesný, 2004, s. 8). Pod Záchytným rybníkem leţí rybník Podlesek a Podevorný rybník s převáţně rybochovnou funkcí. Bezpečnostní přeliv počítá s retencí výše poloţených rybničních objektů, a tak je dimenzován na průtok 8,9, resp. 8,2 m3/s (podle: Manipulační řád – rybník Podlesek a Podedvorný, 2004, s. 8, 9).

4.4 Velký Liderovický rybník Nejvýznamnějším rybníkem z této skupiny je Velký Liderovický rybník. Leţí na místě soutoku Radkovského a Kosteleckého potoka. Nádrţ je vybavena bezpečnostím přelivem pro Q100 odpovídající 14 m3/s a spodní betonovou výpustí zaústěnou pod hladinu níţe leţícího Košína III (podle: Manipulační řád – rybník Velký Liderovický, 2004, s. 5). Zároveň z něj vede obtokový kanál vedoucí přímo do Košína I, díky němuţ je moţné převést velké průtoky mimo zbylé dvě košínské nádrţe. Ovladatelný retenční prostor má hodnotu 4900 m3 (podle: Manipulační řád – rybník Velký Liderovický, 2004, s. 5). Rybník se v současné době potýká s několika problémy, které sniţují plné zapojení všech jeho funkcí. Vlastní prostor rybníka je zanesen sedimenty z povodí ve vrstvě 20-100 cm, coţ při maximální hloubce 2,5 m velmi zmenšuje retenční a zásobní prostor nádrţe (SEDLÁČEK, 2003, s. 1). Vzhledem k tomu, ţe v povodí je veliké mnoţství polí, je většina sedimentů organického původu, coţ vede k eutrofizaci vody i se všemi jejími negativními důsledky pro rybniční hospodářství. Kvůli neexistenci spodní výpusti je v nádrţi Jordán omezena moţnost manipulace s vodou, a proto mohou mít tyto nedostatky značný vliv na ohroţení obyvatel části města Tábor (SEDLÁČEK, 2003, s. 2). 22

4.5 Košín II a Košín III Dále po proudu leţí na Kosteleckém potoce dvě nádrţe vybudované v 70. letech 20. století – Košín II a Košín III. Soustava tří Košínských nádrţí je vedle Jordánu druhým nejvýznačnějším vodním dílem. Byla vybudována pro krytí narůstajících nároků na odběr vody a zachycení sedimentů (Kolektiv autorů, 2007, s. 14). Projekt na jejich výstavbu byl podán v roce 1974. Výstavba probíhala v letech 1975-1978. U Košína II a III převaţuje funkce rybochovná nad vodárenskou, přesto např. Košín II slouţí k zásobování továrny Elektroisola Tábor vodou. Bezpečnostní přelivy (mají u obou nádrţí stejné parametry) jsou tvořeny průlehem v nivelitě hráze. Výšková diference činí 0,8 m (podle: Manipulační řád – nádrţ Košín II, 2004, s. 11). Spodní výpusti jsou betonové a vţdy ústí pod hladinou níţe poloţené nádrţe. Konstrukce košínské kaskády obsahuje obtokový kanál, který je schopen převést velké vody z Velkého Liderovického rybníka mimo Košín II a III přímo do Košína I (podle: Manipulační řád – nádrţ Košín II, 2004, s. 11). Pod nádrţí Košín II ústí Kostelecký potok do potoka Košínského, na kterém leţí další významná vodní díla – kaskáda Košín I, Malý Jordán a Jordán.

Obr. 7 Letecký pohled na liderovickou soustavu s vyzačenými rybníky (vytvořeno na základě: Národní inventarizace kontaminovaných míst, dostupné na: kontaminace.cenia.cz).

23

5. JORDÁN A KOŠÍN I 5.1 Základní údaje Košín I, Malý Jordán a především Jordán jsou nejvýznamnějšími vodními nádrţemi v rámci kaskády na Košínském potoce a jeho přítocích. Hlavně kvůli své velikosti a schopnosti tlumit následky průchodu povodňových vln. Jordán navíc plní funkci záloţního zdroje pitné vody pro město Tábor. Všechny tři nádrţe patří mezi důleţitá biocentra lokálního významu. Tab. 2 Přehled nádrží v kaskádě na Košínském potoce (podle: Manipulační řády jednotlivých nádrží).

název Košín I

tok

zatopená plocha [ha]

Košínský p.

17

1975-1978 ESOX Tábor

4,82

1952-1954 ESOX Tábor

Malý Jordán Košínský p. Jordán

Košínský p.

50

doba vzniku

1492*

majitel

Město Tábor

* Tento rok je poprvé zmiňován teprve až v táborských radních manuálech z roku 1610 (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 10).

Košínský potok patří mezi nejdůleţitější přítoky Luţnice v rámci táborské rybniční soustavy. Od hráze Malého Jordánu je v některých materiálech označován jako Tismenický potok či Tismenice. Pramení necelý kilometr severozápadně od Bonkovic v nadmořské výšce 625 m n. m. a do Luţnice ústí pod Táborem ve výšce 384 m n. m. (ŠTEFÁČEK, 2008, s. 250). Plocha povodí je 83,227 km2 (podle: Hydrologické poměry ČSSR I, 1965, s. 108). Košínský potok na dolním toku měl v minulosti podobný charakter jako řeka Luţnice. Vytvářel úzkou nivu sevřenou hlubokým říčním údolím (Kolektiv autorů, 2007, s. 37). To bylo lučinaté, místy vroubené sklaními stáněmi. Nacházely se na něm tři menší rybníky a mlýn (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 10). Vše bylo zatopeno po výstavbě jordánské nádrţe a fragment údolí je moţné pozorovat od hráze Jordánu po ústí do Luţnice.

5.1.1 Košín I Nádrţ Košín I byla vybudována společně s nádrţemi Košín II a III mezi lety 19751978. Primárním účelem košínské nádrţe je chov ryb. Další funkcí nádrţe Košín I je dílčí regulace průtoku v kaskádě nádrţí nad Jordánem a nalepšení průtoku pro Malý i velký 24

Jordán. S ohledem na velikost plochy nádrţe je zde i moţnost vyuţití pro retardaci povodňové vlny (podle: Manipulační řád – nádrţ Košín I, 2004, s. 5). Zároveň se projevil její pozitivní vliv na omezení zanášení Jordánu splaveninami. Podle dat získaných od ČHMÚ pobočky České Budějovice má průměrný dlouhodobý roční průtok hodnotu 259 l/s a průměrná dlouhodobá roční výška sráţek na povodí je 647 mm. Minimální odtok z nádrţe je 29 l/s. Košín I je vybaven spodní výpustí, která při Qmax (2,5 m3/s) umoţňuje vypustit nádrţ během 2,8 dne. Avšak s ohledem na kapacitu Košínského potoka pod hrází je moţné vypouštět pouze při Qnešk (1,6 m3/s) odpovídající době 4,5 dne. Bezpečnostní přeliv nádrţe je standardně koncipován na Q100, který odpovídá 33 m³/s (podle: Manipulační řád – nádrţ Košín I, 2004, s. 11-12).

5.1.2 Malý Jordán O výstavbě Malého Jordánu, leţícího 1,5 km severozápadně od Čekanic (VLČEK a kol., 1984, s. 171), bylo rozhodnuto na počátku 50. let 20. století s cílem omezit zanášení níţe poloţené vodárenské nádrţe Jordán splaveninami. Stavba probíhala mezi lety 19521954 (podle: Manipulační řád – nádrţ Malý Jordán, 2004, s. 5). Podle internetové encyklopedie Wikipedia dal podnět ke stavbě na místě bývalého kamenolomu v městské části Tábor-Náchod táborský rodák Václav Janovský. Vedle sedimentační má Malý Jordán další funkce. Jedná se především o rybochovnou funkci a dílčí schopnost regulace průtoku v kaskádě nádrţí na Košínském potoce. Z hlediska retardace povodňové vlny je však tato funkce s ohledem na objem vody omezená (Kolektiv autorů, 2007, s. 14). Podle dat z ČHMÚ České Budějovice pro profil Košínský potok hráz nádrţe Malý Jordán průměrný dlouhodobý roční průtok činí 326 l/s a průměrná dlouhodobá roční výška sráţek je 638 mm. Nádrţ je vybavena bezpečnostním přelivem umístěným uprostřed hráze. Dalším funkčním objektem je odběrné zařízení, náhon pro mlýn, pro max. 200 l/s, které v současnosti není provozováno (podle: Manipulační řád – nádrţ Malý Jordán, 2004, s. 9). Minimální odtok z nádrţe je stanoven na 34 l/s (podle: Manipulační řád – nádrţ Malý Jordán, 2004, s. 10).

5.1.3 Jordán Jordán je největší a nejvýznamnější nádrţí v rámci košínské kaskády i celé táborské rybniční soustavy, a proto je jeho historii věnována celá následující podkapitola (5.2). 25

Protoţe primárním účelem jeho výstavby bylo zásobení středověkého města pitnou vodou, je označování Jordánu jako rybníka nesprávné, neboť „rybníkem“ je označována nádrţ s hlavním účelem rybochovným (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 14). Přesto je častým jevem, ţe se toto označení pouţívá i na oficiálních materiálech Městského úřadu v Táboře.7 Zásobní funkci plní Jordán i v dnešní době, ačkoliv dominantně města

je

obyvatelstvo

zásobeno

vodárenské

z Jihočeské

soustavy

(podle:

Manipulační řád – nádrţ Jordán, 2004, s. 5). Jordán postupně začal slouţit i jiným účelům (sportovní vyuţití,

rybaření, zdroj

technologické

rekreační

vody účely

pro atd.)

(Kolektiv autorů, 2007, s. 13). V roce 2002 významně prokázal schopnost

sniţovat

následky

průchodu povodňových vln. Jordán zabírá plochu přes 50 ha,

je

dlouhý

3

km

a

v nejhlubším místě leţí jeho dno 15 m pod hladinou (RANDOVÁ a kol., 2006, s. 12). Plocha povodí nádrţe Jordán je 80,02 km2.

Průměrná

dlouhodobá

výška sráţek na povodí má

Obr. 8 Letecký pohled na nádrž Jordán (kontaminace.cenia.cz).

hodnotu 646 mm a průměrný dlouhodobý roční průtok je 401 l/s (podle: data ČHMÚ České Budějovice profil Tismenický potok, hráz nádrţe Jordán). Přítok do nádrţe je velmi rozkolísaný s rozpětím ročních průměrů Qr od 118 do 1201 l/s. Přitom se mohou vyskytnout dlouhá malovodná období, která kladou velké nároky na zásobní funkci nádrţe 7

Jako příklad dobře poslouţí název informačního letáku vydaného MěÚ Tábor, který obsahuje vysvětlení nejčastějších dotazů týkajících se výstavby jordánské spodní výpusti, s názvem Obnova rybníka Jordán základní údaje o realizaci akce.

26

(podle: Manipulační řád – nádrţ Jordán, 2004, s. 10). Proto je její důleţitou funkcí zajištění minimálního průtoku v korytě Tismenického potoka pod hrází Jordánu. Na hrázi nádrţe jsou popsány tři základní funkční objekty. Prvním je spodní výpusť. Moderní spodní výpusť ale nádrţi chybí. Existují však zmínky o původních dřevěných výpustích, které byly naposledy pouţity při výlovu v roce 1830 (HNÍZDO, 1948, s. 24). V tomto roce jejich funkce zanikla a nebyla obnovena. Moţnosti vypouštění jsou tak velmi omezené a samotný Jordán je tak beze zbytku nevypustitelný. O vlastním výpustním zařízení a jeho situování se nedochovala ţádná dokumentace (RANDOVÁ a kol., 2006, s. 12). Druhým objektem je boční hrazený bezpečnostní přeliv, který je dimenzován na Q100 (44 m3/s). Stavidlová konstrukce i česlová stěna prošly v roce 2003 rozsáhlou rekonstrukcí (BROŢA a kol., 2005, s. 99). Posledním je odběrné potrubí pro sádky leţících pod hrází nádrţe (Manipulační řád – nádrţ Jordán, 2004, s. 13-14).

5.2 Historie Jordánu K Jordánu se nedochovala ţádná původní technická dokumentace, takţe přesné údaje o vzniku, resp. dokončení nádrţe, nelze zcela jednoznačně určit (Kolektiv autorů, 2007, s. 14). Přesto je Jordán označován za nejstarší údolní nádrţ u nás i v celé střední Evropě. Z tohoto důvodu byl v roce 1996 zapsán do Ústředního rejstříku seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 11059 (RANDOVÁ a kol., 2006, s. 13). Tradičně je jeho vznik datován rokem 1492. Jedná se však o údaj z táborských radničních manuálů pocházejících aţ z roku 1610. Je tedy nutné jej brát s určitou opatrností. Bliţší zpřesnění datace vzniku nám umoţněno díky zprávě pro radu města Kuřimi z roku 1509, ve které je zmiňován jistý mistr Jan „vody vuodce“, jenţ jako rurmistr dovedl vodu na Tábor. S vysokou mírou jistoty lze tvrdit, ţe v tomto roce uţ Jordán stál (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 10). Přestoţe, se Jordán svoji hloubkou a výškou hráze vymykal do té doby obvyklým rozměrům, byly při jeho stavbě pouţity zkušenosti ze stavby jiných rybníků. Mezi znaky, podle kterých je moţné stavbu nádrţe zařadit do období přelomu 15. a 16. století, patří například podoba hráze. Hráze z tohoto období nebývaly osázeny stromy, jak bylo obvyklé v éře Jakuba Krčína (1535-1604) o čtyřicet let později, ale odpovídají konstrukčním principům popsaným v Dubraviově díle O rybnících (srov. podle: VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 15-17). Jako důkaz původní podoby jordánské hráze slouţí rytina Václav Hollara se zobrazením obléhání Tábora v roce 1621 (viz Příl. 3). 27

Koruna hráze v průběhu staletí získala významnou komunikační funkci, kterou si uchovala dodnes. Vede přes ni významná silnice Praha-České Budějovice. Existuje zde poměrně hustý provoz převáţně místního významu, tvořený lehkou a středně těţkou tonáţí (RANDOVÁ a kol., 2006, s. 12). Skrz hráz prochází kolektor propojující všechna běţná média (BROŢA a kol., 2005, s. 98). Objekt hráze prošel v roce 2002 kompletní rekonstrukcí. I kdyţ primárním účelem nádrţe bylo zásobování města vodou, začal se Jordán postupně vyuţívat k chovu ryb. To však logicky nebylo moc výnosné, neboť rybniční ryby nejlépe rostou v mělkých rybnících s dostatkem ţivin, coţ Jordán nesplňuje. Další nevýhodou byl sloţitý a neekonomický průběh výlovu. Vypouštění nádrţe trvalo 4 dny, ale její opětovné napuštění půl roku (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 13). Důsledkem bylo, ţe se město po danou dobu potýkalo s nedostatkem pitné vody, a tak došlo k postupnému prodlouţení původního intervalu výlovů ze tří na dvanáct let (podle: THIR, 1920, s. 172-173). Definitivně se od vypouštění nádrţe upustilo v roce 1830 (HNÍZDO, 1948, s. 24) a přešlo se na lovení sítěmi za plné vody, které se pouţívalo do roku 1889. Od tohoto roku je na Jordánu povoleno pouze sportovní rybaření (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 13). Za dobu své existence prodělal změnu i tvar samotné nádrţe. Jordán měl původně ve své jiţní části na pravém břehu velký výběţek směrem k současné táborské čtvrti Čekanice, který v dnešní době neexistuje.

V roce 1873 byla výměra Jordánu podle

Certifikátu c. k. odhadní komise a katastrálního měření 91 jiter 1400 sáhů (VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 13), coţ odpovídá přibliţně 52,87 ha. Avšak při stavbě c. k. dráhy Františka Josefa z Prahy do Českých Budějovic, která vede těsně kolem samotné nádrţe, byl tento výběţek zasypán, a tak se výměra nádrţe sníţila na 89 jiter 1500 sáhů, tedy 51,18 ha. Toto zmenšení plochy Jordánu vyvolalo spor mezi mlynářem Ctiborem a ţeleţniční stavební správou, který váţený pan Karel Ctibor prohrál, a tak nezískal náhradu za ztracenou plochu a moţnost odebírání vody z Jordánu (podle: VOTRUBA, KREJČA, PROCHÁZKA, JELÍNEK, 1988, s. 13). Většími změnami Jordán jiţ neprošel a v nezměněné podobě se nádrţ dochovala do dnešní doby.

5.3 Aktuální problémy V současnosti se kaskáda na Košínském potoce potýká s několika problémy, které se nejvíce projevují na nejníţe poloţené nádrţi v kaskádě – Jordánu. Vzhledem k tomu, ţe 28

zalesnění povodí je cca 20% (Manipulační řád – nádrţ Jordán, 2004, s. 8), tak jednotlivé toky protékají převáţně polní krajinou. Nejvýznamnějším zdrojem smyvů je Radimovický potok, v jehoţ povodí dochází k intenzivnímu vyuţívání zěmědělské půdy (Kolektiv autorů, 2007, s. 12). Splachem z těchto polí se do potoků dostává veliké mnoţství ţivin. To vede k nadměrnému růstu řas, sinic a následné eutrofizaci. Tímto problémem je nejvíce zasaţen rybník Velký Liderovický (viz podkap. 4.4) a nádrţ Jordán, ve které dochází k akumulaci většiny organických sedimentů z povodí. Dochází tak k omezení některých funkcí, a to především rybochovné u Velkého Liderovického rybníku a rekreační u Jordánu. I přes tyto negativní údaje patří podle Zemědělské vodohospodářské zprávy voda na horním toku Košínského potoka dle ČSN 75 7221 Klasifikace jakosti povrchových vod do kategorie I-II (neznečištěná a mírně znečištěná voda), pouze u ukazatelů BSK5, CHSKCr a Pc8 do III. třídy (mírně znečištěná voda) jakosti hodnocení vod. Na dolním toku (od ústí do Luţnice po vzdutí Košína I) spadá do III. třídy (Kolektiv autorů, 2007, s. 15). Jak ukazují následující grafy, dochází k postupnému sniţování mnoţství celkového fosforu, který je z velké míry zodpovědný za eutrofizaci vod.

Obr. 9 Vývoj jakosti vody podle koncentrace ukazatele Pc pro profil Košín I v letech 1999-2004.

8

Jedná se o základní ukazatele organického znečištění : BSK5 (biologická spotřeba kyslíku za pět dní), CHSKCr (chemická spotřeba kyslíku zjišťovaná pomocí chromu), Pc (celkový fosfor) (srov. Kolektiv autorů, 2007, s. 11-12).

29

Na první problém je navázána další potíţ – zabahňování. Jedná se obecně o největší problém technického stavu rybníků, neboť stav zanesení rybníků sedimenty omezuje významnou měrou jejich akumulační a ochranné prostory (NĚMEC, HLADNÝ, 2006, s. 115). V současnosti je problém zabahňování řešen především na třech objektech. Rybník Praporka v radimovické soustavě je v současné době vypuštěn a odbahňován. Plánuje se odbahnění Velkého Liderovického rybníka a nádrţe Jordán. Nejvíce je zabahněním zasaţen Jordán, který nebyl od roku 1830 vypuštěn (HNÍZDO, 1948, s. 24). Navíc Jordán nebyl nikdy od svého zaloţení v roce 1492 odbahněn. Z toho důvodu byl vypracován městem Tábor projekt Obnova rybníka Jordán. V jeho 2. a 3. fázi má být sediment, který na některých místech má podle předpokladů dosahovat mocnosti přes dva metry (podle: RANDOVÁ a kol., 2006, s. 17), z nádrţe odstraněn a s největší pravděpodobností odvezen do bývalého lomu Hůrka v Plané nad Luţnicí (podle: Obnova rybníka Jordán - základní údaje o realizaci akce, 2010, s. 1). Předpokládaný celkový objem vytěţeného sedimentu je 138 284 m3 (RANDOVÁ a kol., 2006, s. 17). S touto akcí je spojena i mohutná diskuze řešící nebezpečí případné toxicity vytěţeného bahna. Podle posledních měření však naměřené hodnoty odpovídají právním předpisům a uloţení sedimentu je tedy ve vytěţené pískovně moţné (srov. VELEBA, NOVOTNÝ, 2010, s. 24-27). Jak bylo zmíněno výše, tak odbahňování jordánské nádrţe je aţ 2. a 3. fází projektu Obnova rybníka Jordán. V rámci první fáze má být vybudována chybějící spodní výpusť. Podle platné legislativy musí mít vodní dílo minimálně jednu spodní výpusť a od určitého objemu zadrţené vody dokonce výpusti dvě. Na Jordánu budou vybudovány dvě výpusti sdruţené do jednoho objektu (Obnova rybníka Jordán - základní údaje o realizaci akce, 2010, s. 2). Tím, ţe dosud chybí spodní výpusť, není moţné vypustit prostor stálého nadrţení o objemu 0,8 mil. m3 (Manipulační řád – nádrţ Jordán, 2004, s. 12). Ten by bylo jinak moţné při hrozící povodni vypustit, a tak zvětšit prostor, ve kterém by bylo moţné zachytit část objemu povodňové vlny. V současnosti tak dochází ke značnému omezení protipovodňové funkce celé soustavy, neboť Jordán je jejím klíčovým a závěrečným prvkem. Realizace projektu měla být zahájena v srpnu 2010 (Obnova rybníka Jordán základní údaje o realizaci akce, 2010, s. 1), ale vzhledem k odvolání se subjektů zapojených do výběrového řízení je zahájení stavby prozatím odloţeno.

30

6. RADIMOVICKÁ SOUSTAVA Radimovická soustava patří mezi nejstarší rybniční soustavy v rámci popisované soustavy v povodí Košínského potoka. Můţeme ji pozorovat jiţ na mapách prvního vojenského mapování (1764-1768) (viz Příl. 5). Soustava leţí 7 km severoseverozápadně od města Tábora, na katastrálním území obcí Radimovice u Tábora a Nasavrky (HUBKOVÁ, 2008, s. 11). Je tvořena kaskádou osmi rybníků na Radimovickém potoce, který je pravostranným přítokem Košínského potoka. Podle dat z ČHMÚ pobočky České Budějovice má povodí soustavy plochu 1,6 km2. Dlouhodobá průměrná výška sráţek na povodí je 614 mm. Dlouhodobý průměrný průtok má hodnotu 21,60 l/s. Všechny rybníky vlastní Místní organizace Českého rybářského svazu v Táboře (MO ČRS Tábor) a správcem je Český rybářský svaz v Táboře. Tab. 3 Přehled rybníků v radimovické rybniční soustavě.9

tok

zatopená plocha [ha]

objem [m3]

Praporka

Radimovický p.

2,19

25000

MO ČRS Tábor

Krajánek

Radimovický p.

0,84

8000

MO ČRS Tábor

Mlynářka

Radimovický p.

1,87

21000

MO ČRS Tábor

Čtverák

Radimovický p.

1,38

15000

MO ČRS Tábor

Velký

Radimovický p.

3,11

39000

MO ČRS Tábor

Podedvorný

Radimovický p.

0,9

11000

MO ČRS Tábor

Nová Komora Radimovický p.

1,01

11000

MO ČRS Tábor

Návesný

0,204

200

MO ČRS Tábor

název

Radimovický p.

majitel

Z hlediska moţností manipulace jsou všechny všechny rybníky vedle vlastních výpustných zařízení vybaveny bezpečnostními přelivy a obtokovou stokou. Bezpečností přelivy jsou převáţně betonové se splavem do obtokové stoky. Pouze rybník Čtverák má přírodní bezpečnostní přeliv, vytvořený sníţením postranní hráze do obtokové stoky (HUBKOVÁ, 2008, s. 14). Obtoková stoka vede od přelivu rybníka Praporka po levém břehu soustavy, a poté pod rybníkem Nová Komora ústí do Radimovického potoka. Po celé délce je vybavena malými stavidly, která umoţňují zadrţení vody a sníţení přítoku do rybníka Návesný. V současné době je první rybník v kaskádě (Praporka) vypuštěn, protoţe

9

Vzhledem k neexistenci manipulačních řádů pro rybníky v této soustavě jsou v této kapitole uváděna data získaná od pana Ing. Jaromíra Procházky, jednatele MO ČRS Tábor.

31

byla za povodně v roce 2002 silně poškozena jeho hráz. V roce 2003 byl vypracován projekt

na

její

opravu.

V rámci

tohoto

projektu

v současné

době

souběţně

probíhá odbahňování dna a oprava bezpečnostního přelivu hráze. Na rybnících probíhá kaţdoročně výlov. Pouze rybníky Podedvorný a Nová Komora jsou loveny ve dvouletých intervalech. Fungování celé soustavy je tedy podřízeno primárnímu účelu jednotlivých rybníků – rybochovné funkci. Druhá funkce soustavy je funkce protipovodňová. Ačkoliv soustava zaujímá pětinu plochy povodí Radimovického potoka, její ochranný vliv není zanedbatelný. Soustava jako celek slouţí ke zmírnění povodňových účinků na povodí Radimovického potoka a tím následně na povodí usazovací nádrţe Malý Jordán (HUBKOVÁ, 2008, s. 53).

Obr. 10 Letecký pohled na radimovickou soustavu s vyzačenými rybníky (vytvořeno na základě: Národní inventarizace kontaminovaných míst, dostupné na: kontaminace.cenia.cz).

32

7. VYUŢITÍ SOUSTAVY Ve specifických přírodních podmínkách České republiky, kde jsou prakticky jediným primárním zdrojem vody atmosférické sráţky, je třeba pokládat rybníky a malé vodní nádrţe za nejdůleţitější způsob zadrţení a pak následného neškodného odvedení vody z krajiny (PLECHÁČ, 1999, s. 82). Účelem malých vodních nádrţí je zajistit odběry vody a ochranu před povodněmi na malých tocích, vytvářet zásobu vody pro nahodilé pouţití, upravovat vlastnosti vody nebo vytvářet vodní prostředí pro chov ryb a vodní drůbeţe a pro rekreaci u vody (VOTRUBA, BROŢA, 1980, s. 353). Zapojením malých vodních nádrţí do soustavy lze s vodou účelně manipulovat a efektivněji vyuţít jejich funkce (HUBKOVÁ, 2008, s. 53). Malé vodní nádrţe lze podle jednotlivých funkcí obecně rozdělit do několika skupin. Jejich hlavní členění je na rybníky a ostatní hospodářské nádrţe. Rybníky jsou určeny především k chovu ryb. Ostatní hospodářské nádrţe slouţí místním účelům a patří mezi ně např. nádrţe průmyslové, poţární, závlahové, záchytné či rekreační (VOTRUBA, BROŢA, 1980, s. 353). Zároveň je důleţité si uvědomit, ţe nádrţe tyto funkce neplní jednotlivě, ale většinou v sobě spojují více funkcí dohromady.

7.1 Vlastnické vztahy Dalším důleţitým determinantem ve vyuţívání malých vodních nádrţí jsou vlastnické vztahy. Ve vybrané košínské soustavě se vyskytují celkem čtyři vlastníci rybníků. Jsou to Město Tábor, Štičí líheň-ESOX spol. s.r.o. Tábor, MO ČRS Tábor a pan Josef Vaněk.10 Na chování těchto subjektů je patrné, jak ovlivňují vyuţívání jednotlivých rybníků. ESOX Tábor a MO ČRS Tábor vzhledem ke svému podnikatelskému záměru vyuţívají rybníky především k rybochovným účelům (viz podkap. 7.3). Coţ vede k určitým omezením, např. k zákazu koupání v některých nádrţích. To má dopad na jejich rekreační funkci. Přesto někteří místní obyvatelé tyto zákazy nedodrţují a rybníky ke koupání vyuţívají (HUBKOVÁ, 2008, s. 53). Pan Josef Vaněk původně uvaţoval, ţe z nádrţe získané v restituci vytvoří přírodního koupaliště. Tuto myšlenku však vzhledem k jejímu umístění uprostřed obce opustil, a tak svůj rybník (Návesný – liderovická soustava) také vyuţívá především k rybochovným účelům. Svou činnost je nucen koordinovat s ESOX 10

Na území celé táborské rybniční soustavy patří mezi nejvýznamnější vlastníky: MO ČRS Tábor, ESOX Tábor, Rybářství s.r.o. Kardašova Řečice a Karel Schwarzenberg – Lesní správa Orlík nad Vltavou (GENEREL RaN, 1998, s. 16).

33

Tábor, neboť výlov jeho rybníka ovlivňuje další rybníky v kaskádě, jejichţ majitelem je právě ESOX Tábor. Město Tábor, které je vlastníkem Jordánu, zaměřuje svou činnost jiným směrem. Je to způsobeno především tím, ţe jordánská nádrţ není k chovu ryb vhodná. Po velkých povodních v roce 2002 a 2006 si Město Tábor uvědomilo její důleţitost v rámci povodňové ochrany. Proto se zaměřilo na investice do zařízení, které vylepší manipulačních schopnosti Jordánu. Zároveň se pokouší o její lepší zapojení v rámci cestovního ruchu a rekreačního vyuţití (viz podkap. 7.3). Shrnutí, jak je tato soustava ovlivněna vlastnickými vztahy, je, ţe její vyuţívání odpovídá hlavním podnikatelským záměrům jednotlivých vlastníků. A protoţe většina působí v oblasti chovu ryb, je její fungování přizpůsobeno tomuto cíli. Bylo by však mylné předpokládat, ţe jednotliví majitelé se zaměřují pouze na chov ryb. Častým doplněním funkce jejich rybníků je funkce rekreační (Košín I, Malý Jordán, Jordán ad.) a protipovodňová.

7.2 Protipovodňová funkce V současné době je město Tábor povodní ohroţeno především z řeky Luţnice a z Košínského potoka. Ovlivnění průběhu povodňové vlny na řece Luţnici v úseku od Veselí nad Luţnicí po její ústí je poměrně malé, jak je patrné ze srovnání povodňových vln z roku 2002 (obr. 11), protoţe na jejím toku se v rámci táborské rybniční soustavy rybníky, které by transformovaly povodňovou vlnu, nenacházejí (viz kap. 3). Hlavní příčina je, ţe rybníky především ovlivňují vodní stavy a průtoky na jednotlivých přítocích řeky. Pro následující popis průchodu povodňových vln byla vybrána povodňová situaci z roku 2002. Povodňové škody díky kopcovitému terénu nebyly v táborské rybniční soustavě tak velké jako v jiných oblastech České republiky. Povodňové stavy trvaly v období od 7. srpna do 11. září 2002. Sráţky spadly ve dvou vlnách v rozmezí jednoho týdne a byly pětiaţ třicetinásobně větší ve srovnání s dřívějšími měsíčními průměry (Kolektiv autorů, 2007, s. 23). První vlna sráţek spadla mezi 6. aţ 7. srpnem a druhá mezi 11. a 13. srpnem. První vlnou jiţ tak silně nasycená povodí nebyla schopná nové sráţkové přívaly z druhé vlny zachytit, coţ vyvolalo na postiţených územích odtok s katastrofálním objemem i kulminačními průtoky. Doba opakování kulminačních průtoků na středním a dolním toku Luţnice byla odhadnuta na 1000 let a více (podle: Hydrologická ročenka České republiky 2002, 2003, s. 95). Luţnice, podle dat od ČHMÚ pobočky České Budějovice, kulminovala 34

na stanici v Klenovicích 15. srpna při vodním stavu 529 cm a průtoku 575,5 m3/s a na stanici v Bechyni 16. srpna při vodním stavu 640 cm a průtoku 666 m3/s. Mezi hlásnými profily v Klenovicích (ř.km 59) a v Bechyni (ř.km 10) je vzdálenost 49 km a doba mezi kulminacemi byla 15 hodin, a tak měla postupová rychlost povodňové vlny hodnotu 3,3 km/h. Zajímavé je, ţe většina toků postiţených povodní kulminovala jiţ 13. srpna, ale na střední a dolní Luţnici došlo ke kulminaci později, a to právě 15. a 16. srpna. Důvodem bylo zadrţení a transformace povodně třeboňskou rybniční soustavou, zejména rybníkem Roţmberk (podle: Hydrologická ročenka České republiky 2002, 2003, s. 96).

Obr. 11 Průběh povodňové vlny na stanicích Klenovice a Bechyně za období 7.8.-11.9.2002 (zdroj: ČHMÚ).

Pro povodňovou situaci na území Tábora byla důleţitá doba kulminace na Košínském potoce, protoţe pokud by došlo ke spojení povodňových vln na řece Luţnici a Košínském potoce, bylo by ohroţeno více osob a vzrostla by celková výše škod. Jelikoţ jsou k dispozici pouze přesná data pro průběh povodně na Luţnici a pro Košínský potok nejsou, tak se bude ntné zaměřit na termíny vyhlašování jednotlivých stupňů povodňové aktivity a z nich se pokusit zrekonstruovat vliv košínské kaskády na povodně. Povodeň se na Košínském potoce podle Zprávy o povodni 7.8.-11.9.2002 (2003) vyvíjela následujícím způsobem. Jiţ 7. srpna byl ve 20 hodin vyhlášen 2. stupeň 35

povodňové aktivity (SPA) pro dolní část toku, tzv. Tismenici. Dne 9. srpna byl poté 2. SPA odvolán. Po druhé vlně sráţek opět došlo ke zvýšení hladiny Košínského potoka, a tak byl 12. srpna v 17:50 vyhlášen 3. SPA (RANDOVÁ a kol., 2006, s. 14). O den později byla nařízena evakuace obyvatel Tismenického údolí, která se týkala celkem 15 osob. V noci 14. srpna byl 2. a 3. SPA na Košínském potoce odvolán (Kolektiv autorů, 2007, s. 23). Košínský potok dokulminoval, ale oblast Táborska byla nadále ohroţena řekou Luţnicí, která kulminovala teprve aţ 15. srpna v 22:30 a stav ohroţení byl odvolán 20. srpna v 15:15 (podle: Zpráva o povodni 7.8.-11.9.2002, 2003, s. 80).

Obr. 12 Průběh povodňové vlny na stanicích Pilař, Frahelž a Klenovice ve dnech 7.-27.8.2002 (zdroj: ČHMÚ).

Při propojení výše uvedených informací, lze dojít k následujícím výsledkům. Povodňová situace v táborské rybniční soustavě byla v roce 2002 silně ovlivněna třeboňskou rybniční soustavou leţící výše po proudu. Ta zpomalila nástup kulminace Luţnice pod Táborem (15. srpen) od průměrné doby kulminace ostatních zasaţených toků (13. srpen) (podle: Hydrologická ročenka České republiky 2002, 2003, s. 95) o jeden aţ dva dny. Lépe to je patrné, kdyţ se společně zobrazí průběh povodně na stanici před třeboňskou soustavou (Pilař), na konci této soustavy (Frahelţ) a stanici na začátku táborské 36

soustavy (Klenovice) (viz obr. 12). V samotné táborské rybniční soustavě klíčovou roli měly přítoky s rybničními kaskádami (např. Košínský potok), které dokázaly kulminaci u ústí oddálit o přibliţně jeden den. Díky těmto faktorům se vytvořila mezi kulminací Luţnice a jejího přítoku doba, která zabránila sečtení jejich kulminací, a tak zabránila větších škodám. Toto je podle našeho názoru hlavní funkce v rámci protipovodňového působení táborské rybniční soustavy – zabránění setkání kulminace z Luţnice s kulminací z jejích přítoků.

7.3 Další moţnosti vyuţití Táborská soustava je vedle své protipovodňové funkce vyuţívána zvláště pro chov ryb. Na území vybrané košínské soustavy se to týká především rybníků v liderovické a radimovické soustavě, ve kterých jsou, podle informací od společnosti ESOX Tábor a MO ČRS Tábor, ryby chovány tzv. teplovodním způsobem. Tudíţ jsou v těchto soustavách chováni kapři, líni, candáti, štiky, okouni a cejni (srov.: HUBKOVÁ, 2008, s. 53). Rybníky kvůli tomu musí splňovat několik základních podmínek. Voda musí obsahovat dostatek rostlinných ţivin a její letní teploty se mají pohybovat v intervalu 20 aţ 30 °C (podle: VOTRUBA, BROŢA, 1980, s. 358). Často bývá chovná funkce rybníků dále doplňována chovem vodního ptactva. To na území táborské rybniční soustavy probíhá např. u rybníka Jezero, který leţí necelé dva kilometry východně od Sezimova Ústí (ŠTEFÁČEK, 2010, s. 97) v rybniční soustavě na Kozském potoce a Turovecké stoce. Ostatní nádrţe a rybníky, které pro svoji velikost nedovolují efektivní chov ryb, jsou vyuţívány především k rekreačním účelům. Týká se to nádrţí Jordán, Malý Jordán, Košín I či Kníţecí rybník na Chotovinském potoce. Na jejich březích se nacházejí přírodní koupaliště a v blízkosti Malého Jordánu leţí autokemp (ŠTEFÁČEK, 2010, s. 143). Pro zvýšení atraktivity jordánské nádrţe pro občany a návštěvníky města Tábora byla v roce 2010 ukončena rekonstrukce jejího jiţního břehu. Během ní došlo ke zpevnění břehových partií a vybudování několika dřevěných mol. Je zde půjčovna loděk, lze provozovat windsurfing, veslování i plachtění (ŠTEFÁČEK, 2010, s. 100). Podle nejnovější koncepce rozvoje se dále počítá se zapojením radimovické rybniční soustavy a soustavy na Kozském potoce a Turovecké stoce, která leţí východně od Sezimova Ústí (rybníky Jezero, Stará Kravín, Nových Kravín a Nečisto), do nových forem příměstské rekreace. Všechny rybníky mají být do roku 2015 doplněny o nezbytnou infrastrukturu mobiliáře laviček, přístupových cest, altánu a informačních cedulí (JIROVSKÝ, RANDOVÁ, 2008, s. 9). 37

Rybniční nádrţe často plní významnou krajinotvornou a ekologickou funkci. Vysokou krajinářskou a ekologickou hodnotu mají především rybníky s vyvinutými litorálními porosty, bez deponií skládek vyhrnutého sedimentu po obvodu a s porosty starých stromů na hrázích (Kolektiv autorů, 2007, s. 34). Takové nádrţe mají pevnější ekologické vazby s okolním prostředím, čímţ tvoří vhodné ţivotní prostředí nejen pro ryby, ale i pro obojţivelníky, ptáky, hmyz a řadu rostlin. Ze skupiny ekologicky významných rybničních objektů byli vybráni tři zástupci. Ekologicky nejvýznamnějšími jsou lokality patřící do NATURA 2000, které jsou vyhlášeny v souladu se směrnicí Evropské unie č. 92/43/EEC (tzv. směrnice o stanovištích) (Kolektiv autorů, 2007, s. 40). Na území táborské rybniční soustavy sem patří oblast několika rybníků ve vojenském prostoru Zahrádka (tzv. Zahrádecké rybníky), která leţí přibliţně kilometr západně od Tábora. Toto území představuje soustavu drobných rybníků a tůni s bohatými litorálními porosty. V minulosti bylo vyuţíváno pro cvičení těţké vojenské techniky, čímţ byly udrţovány poměrně rozsáhlé louţe a baţinaté plochy, vhodné pro ţivot mnoha druhů obojţivelníků (např. kuňka ohnivá – Bombina bombina) (Kolektiv autorů, 2007, s. 40). Mezi další ekologicky významné rybniční lokality patří PP Ostrov Markéta, která leţí na ostrově uprostřed rybníka Hejtman (26 ha) jihovýchodně od Plané nad Luţnicí. Toto území se řadí mezi důleţitá hnízdiště některých ptačích druhů v celém Táborsku. Například je zde evidována jediná známá kolonie Volavky popelavé, jeţ zde hnízdí od roku 1981 (podle: PP Luna a PP Ostrov Markéta). Jako poslední bude jmenován Nový rybník u Soběslavi, jedno z nejstarších rybničních chráněných území jiţních Čech. Bylo vyhlášeno uţ v roce 1936 díky, dnes jiţ neexistujícímu, ojedinělému jevu – tzv. plovoucím ostrovům. Na loučce na severním břehu rybníku roste vzácná ohroţená a chráněná orchidej – prstnatec májový (podle: PP Nový rybník u Soběslavi). Označení objektů s významnou krajinářskou hodnotou je vţdy značně subjektivním hodnocením pozorovatele. Určitá základní kritéria jsou však pro většinu lidí společná a ta jsou při hodnocení záměrů rozhodující (Kolektiv autorů, 2007, s. 37). Mezi významné krajinářské hodnoty v Táboře patří Jordán. Ten podle Územního plánu města Tábora (2010) spolu s Malým Jordánem patří mezi významné krajinné prvky. Jedná se o dominantní technická díla, která výrazně ovlivňují ráz města. Uplatňují se například při pohledu na Staré město od sladovny (viz Příl. 4), stejně významný je však i pohled od Střelnice opačným směrem (Kolektiv autorů, 2007, s. 38). Aby nebyl vyjmenován pouze 38

jeden příklad rybníku z této skupiny, tak zde bude ještě zmíněn Zámecký rybník nedaleko Borotína, který doplňuje jihozápadní pohled na nedalekou zříceninu Starého zámku. Společně s rybníkem Ţabinec měl původně obrannou funkci. Ovšem zde není prostor pro vyjmenování všech rybníků v soustavě, které plní tuto funkci. Předpokládá se, ţe čtenář díky zde uvedeným příkladům získal základní přehled o rybnících, které plní krajinotvornou a ekologickou funkci ná území táborské rybniční soustavy.

39

8. APLIKACE VE STŘEDOŠKOLSKÉ VÝUCE Vzhledem k tomu, ţe autor práce studuje obor se zaměřením na vzdělávání, je jeho povinností vypracovat kapitolu zabývající se aplikací výše uvedených informací do edukačního procesu. Proto bude na následujících stránkách nastíněn průběh vyučovací jednotky na střední škole, která by se danou problematikou zabývala. Touto vyučovací jednotkou by nejlépe měla být hodina semináře ze zeměpisu, neboť do klasické hodiny zeměpisu by její zapojení bylo obtíţné. Seminární pojetí hodiny nám dává prostor pro určitou volnost a aplikaci metod, které v klasické hodině není moţné uplatnit, jako např. terénní cvičení. Terénní cvičení propojuje a dovoluje rozvíjet velkou skupinu obecných kompetencí a geografických dovedností, které jsou vypsány v následující tabulce č. 4. Tab. 4 Přehled obecných kompetencí a geografických dovedností rozvíjených během terénního cvičení (podle: MARADA, 2005).

obecné kompetence rozvoj komunikačních a vyjadřovacích dovedností rozvoj dovedností potřebných pro týmovou práci vyprovokování studentů klást otázky, hledat a identifikovat problémy rozvoj organizačních dovedností, plánování práce, časové rozvržení a návyky podpora a rozvoj sociální integrace žáků, rozvoj vztahu mezi žáky a učiteli stimulace a rozvoj nadšení pro učení v souladu s principy celoživotního vzdělávání geografické dovednosti orientace v prostoru práce s mapou měření a zaznamenání dat a informací rozmanitým způsobem identifikace problémů a vztahů v prostoru

Výhodou terénního cvičení je, ţe neprobíhá ve striktním prostředí běţné, frontálně vedené vyučovací hodiny (tj. v obyčejné třídě), kdy jednotlivec komunikuje maximálně s učitelem, ale v ţivém a pestrém prostředí přírody nebo obce (KOPŘIVA, 2011, s. 1), coţ by jiţ samo o sobě mělo studenta silně motivovat. Přesto by pedagog neměl očekávat, ţe vidina terénního cvičení studenta samovolně nabudí k větší angaţovanosti, aktivitě či osobnímu přístupu. Důleţitá je zde role učitele, který je schopen ţáky nenápadně provést 40

skrz hlavní téma celého cvičení. Uţitečnost terénního cvičení nejlépe vyjádřil Jean J. Rousseau ve své knize Emil, čili O vychování (1907). Jeho myšlenky znějí: „Chcete učiti dítě geografii a vyhledáváte mu globy, sféry a mapy; jaké to nástroje! K čemu všecky tyto náčrty? Proč nepočínáte tím, že mu ukážete předmět sám. Jeho prvními dvěma zeměpisnými body bude město, v němž bydlí (Emil -pozn. aut.) a villa otcova; potom následovati budou místa, která leží mezi oběma, potom řeky v sousedstvu, konečně postavení slunce a způsob jak se orientovati“ (ROUSSEAU, 1907, s. 216 a 219). Právě pro tyto všechny tyto klady bylo zvoleno terénní cvičení jako vhodný způsob prezentace tématu „Rybníky na Táborsku“. Činnosti spojené s terénním cvičením lze rozdělit do tří skupin – před cvičením, během cvičení a po samotném cvičení. Všechny tyto „etapy“ kladou specifické nároky jak na osobu učitele, tak i samotného studenta. Během první fáze, kterou zahájíme 14 dní před samotným cvičením, rozdělíme studentům témata k referátům a případné funkce (např. fotograf). Ţáci budou nuceni na základě literatury, jeţ ke kaţdému tématu musí učitel zajistit (ve formě seznamu či samotných knih), a jiných zdrojů vytvořit stručné referáty, které později přednesou během cvičení. Učitel by měl navíc v tuto dobu plánovat trasu cvičení a připravovat pracovní listy (viz Příl. 6). Do jednotlivých úkolů v rámci pracovních listů jsou zakomponováno učivo a témata obsaţená v základních kurikulárních dokumentech (RVP, příp. ŠVP). Především se jedná o okruhy Ţivotní prostředí a Geografické informace a terénní vyučování. Z prvního okruhu je implementováno učivo týkající se vývoje krajiny (otázka č. 7). Na očekávaný výstup, ţe žák zhodnotí některá rizika rizika působení přírodních a společenských faktorů na životní prostředí v lokální a regionální úrovní (RVP, 2007, s. 35), klade důraz otázka z pracovního listu označená číslem šest. Z druhého okruhu je zapojena myšlenka, ţe žák bude schopen používat dostupné kartografické produkty a další geografické zdroje informací v tištěné i elektronické podobě (RVP, 2007, s. 36), v otázce číslo sedm. Tento koncept je však hlavně uplatněn během studentova vypracovávání jednotlivých referátů. Ţe žák umí číst a interpretovat jednoduché grafy a tabulky (RVP, 2007, s. 36), je ověřováno osmou otázkou, ve které student má popsat průběh povodňové vlny na vodoměrné stanici v Bechyni. Očekávaný výstup z okruhu nazvaného Regiony, ţe student vymezí místní region na mapě podle zvolených kritérií, zhodnotí přírodní poměry

41

mikroregionu a jeho vazby k dalším územním celkům a regionům (RVP, 2007, s. 36), prověřuje otázka čislo tři. Tab. 5 Navrhované okruhy témat referátů pro terénní cvičení.

Navrhované okruhy témat referátů Jordán - historie Jordán - problémy Historie rybníkářství v ČR Vývoj podoby rybničních soustav na Táborsku Významné povodně na Táborsku Protipovodňová funkce rybníků Možnosti manipulace s vodou v rybnících Rekreační funkce rybníků Hospodářská funkce rybníků

Druhá fáze, probíhající během cvičení, je organizačně nejobtíţnější. Na začátku ţáci obdrţí pracovní listy, které budou muset v rámci cvičení vyplnit. Učitel a učební skupina prochází po předem připravené trase. První zastávka je u nádrţe Jordán, kde jsou studenti seznámeni s bezpečností během průběhu cvičení a jsou prezentovány první referáty. Vzhledem k blízkosti jordánské nádrţe zazní referáty o tématech Jordán – historie a Jordán – problémy. Odtud se skupina pomocí MHD přesune do městské části Náchod. Kde přibliţně po 700 metrech chůze východním směrem dorazí k Malému Jordánu. Témata, která zde budou přednesena jsou historie rybníkářství v ČR a vývoj rybníků na Táborsku. Historická témata jsou pro tuto zastávku inspirována tím, ţe Malý Jordán byl první moderní budovanou nádrţí v košínské soustavě (budováno v letech 1953-1954). Následuje přesun MHD ke Košínu I. Zde budou studenti svými spoluţáky seznámeni s významnými povodněmi na Táborsku a protipovodňovou funkcí rybníků. Dále skupina pokračuje pěšky do Radimovic u Tábora, kde je naplánovaná čtvrtá zastávka. Na břehu Velkého rybníku bude pohovořeno o moţnostech manipulace s vodou v malých vodních nádrţích. Trasa pokračuje do přibliţně čtyř kilometrů vzdálených Liderovic, ve kterých se referáty zakončí tématy o rekreační, hospodářské a případně dalších funkcích rybničních nádrţí. Z Liderovic se poté studenti dopraví linkovým autobusem zpět do Tábora.

42

Obr. 13 Plánovaná trasa terénního cvičení s vyznačenýmí zastávkami (vytvořeno na základě: www.mapy.cz).

Poslední fáze probíhá po samotném cvičení ve školní třídě (nejlépe další vhodnou hodinu). Učitel by měl shrnout průběh cvičení a upozornit na případné nedostatky. V této etapě mají ţáci za úkol vytvořit informační panely o jednotlivých tématech, které budou doplněny fotografiemi pořízenými studentem s funkcí fotografa. Takto vytvořené panely budou vystaveny v prostorách školy, kde poslouţí k osvětě ostatních studentů. Terénní cvičení se snaţilo seznámit studenty s bliţším okolím města Tábora, které je typické svými rybničními soustavami. V návaznosti na tuto skutečnost studenti poznávali jednotlivé funkce rybníků a jejich historii. Jedním z hlavních cílů celého cvičení byl rozvoj jejich schopnosti spojovat jednotlivé informace z různých oborů, které si museli v převáţné míře sami obstarat, zpracovat a správným způsobem odprezentovat. Závěrečné vypracování informačních panelů bylo moţností pro propagaci samostatné práce ţáků a výuky zeměpisu na škole.

43

9. ZÁVĚR Tato práce na téma „Rybníky na Táborsku“ seznámila čtenáře s táborskou rybniční soustavou, jejími funkcemi a historií. Jiţ v úvodu práce se předpokládalo, ţe vzhledem k charakteru této soustavy bude nutné zkoumané území více specifikovat. Tento předpoklad se vyplnil a práce se zaměřila na část táborské soustavy na soustavu košínskou. Její postavení je zajímavé tím, ţe v některých případech je pouze ona označována za „táborskou rybniční soustavu“. Jedná se o důleţitou část táborské soustavy, protoţe se v ní nachází nejvýznamnější nádrţ v rámci soustavy – Jordán. Na začátku práce bylo poloţeno několik otázek, na které je jiţ nyní moţné odpovědět. Jak se vyvíjela táborská rybniční soustava? Podle dostupných informací se předpokládá, ţe vývoj a důvody zaloţení táborské rybniční soustavy se od obecného trendu v celé České republice významně nelišily. Prvními rybníky táborské rybniční soustavy byly ty, které se nacházely na bývalem roţmberském panství, které na Táborsku dosahovalo aţ k obci Ţeleč. Ta leţí 10 km jiţně od Tábora. Odtud se výstavba posouvala severním směrem. Nejstarší zprávy o rybnících pocházejí z přelomu 14. a 15. století z oblasti Soběslavska. Z poloviny 15. století se dochovaly zmínky o rybničním hospodářství na Choustnicku. Konec 15. století (resp. podle všech předpokladů rok 1492) je významný vznikem nejstarší údolní nádrţe ve střední Evropě – Jordánu. Šestnácté století bylo obdobím rozkvětu českého rybníkářství, coţ se projevilo i na Táborsku. Vznikaly rybníky v okolí Plané nad Luţnicí a ke konci tohoto století jiţ byly vybudovány soustavy rybníků u Milevska, Bechyně, Jistebnicka a samozřejmě i Tábora. Jaké plní tato soustava funkce? A jak jsou významné? Odpověď je trochu sloţitější. Protipovodňová funkce je z hlediska toku řeky Luţnice minimální, protoţe se na jejím toku ţádné rybníky, které by mohly transformovat povodňovou vlnu, nenachází. Povodně na řece jsou ovlivňovány hlavně výše poloţenou třeboňskou rybniční soustavou. Vzhledem k tomu, ţe táborská soustava je tvořena především rybníky na přítocích Luţnice, tak plní významnou protipovodňovou funkci na těchto tocích. Jde především o Dírenský, Chotovinský a Košínský potok a říčku Smutná. Soustava hlavně zabraňuje setkání povodňových vln z přítoků s vlnou z řeky Luţnice. Dále je soustava vyuţívána k rybochovnému účelu, kterému jsou podřízeny všechny ostatní funkce. Ryby jsou v nádrţích chovány tzv. teplovodním způsobem, z čehoţ plyne, ţe hlavní chovnou rybou je kapr. To, ţe rybochovná funkce má tak významné postavení, 44

souvisí také ze skutečnosti, ţe mezi vlastníky nádrţí převaţují subjekty podnikající v této oblasti, např. MO ČRS Tábor, Štičí líheň-ESOX spol. s.r.o. Tábor a Rybářství s.r.o. Kardašova Řečice. V současné době se stále více objevuje snaha podpořit rekreační funkci jednotlivých nádrţí. Často jsou rekreačně vyuţívány rybníky, které kvůli své velikosti nedovolují plnohodnotný chov ryb. Příkladem je Jordán, Malý Jordán či Kníţecí rybník u Zárybničné Lhoty. Na jejich březích stojí buď kempy (Malý Jordán a Kníţecí rybník), a nebo přírodní koupaliště (Jordán, Košín I). Ovšem neexistují pouze tyto dvě moţnosti, jak rekreačně vyuţít nádrţe v táborské rybniční soustavě. V poslední době se prosazuje myšlenka, která se objevila v nejnovějších koncepcích příměstské rekreace. Jedná se o snahu vytvořit z menších rybničních soustav přírodní parky s mobiliářem, které by dovolovaly vhodněji trávit v jejich blízkosti volný čas. Takovými úpravami má do roku 2015 projít radimovická soustava a soustava na Kozském potoce a Turovecké stoce. Protoţe většina rybníků vznikla jiţ v období raného novověku, vytvořily si jednotlivé nádrţe v průběhu let pevné vazby s okolním prostředím. Z toho důvodu velká část rybníků má významnou ekologickou funkci a status přírodních památek či jiných typů chráněných území. Příkladem jsou Zahrádecké rybníky, které patří mezi chráněné lokality NATURA 2000, díky výskytu vzácné kuňky ohnivé. Staří rybníků podporuje další jejich funkci, a to funkci krajinotvornou. Přestoţe se jedná o silně subjektivní kategorii, tak existují pohledy na krajinu, které jsou dnes jiţ povaţovány za tradiční a bez vodní nádrţe si je téměř nikdo nedokáţe představit. Typickým představitelem je nádrţ Jordán, která doplňuje pohledové panorama na severní část města Tábora. Jako dalšího zástupce, který plní tuto funkci, je moţné označit Starozámecký rybník u zříceniny Starého zámku nedaleko Borotína. Poslední otázka, která byla řešena, zněla: Jaké jsou největší současné problémy táborské rybniční soustavy? Jak jasně vyplývá z výsledků práce, tak soustava se potýká hlavně s problémem, kterým je zanášení jednotlivých rybníků splaveninami z povodí. Z bezpečnostního hlediska tak dochází ke zmenšování objemu akumulačních a ochraných prostorů rybníků, coţ se můţe aţ drasticky projevit během budoucích povodňových situací. Například u Jordánu se předpokládá, ţe mocnost uloţeného sedimentu na některých místech dosahuje dvou metrů. Mezi další silně ohroţené rybníky patří Velký Liderovický a Praporka, který je v současné době odbahňován.

45

Dalším problémem je splach ţivin z polí. Protoţe zalesnění táborské soustavy je 20%, tak velká část jejího povodí je tvořena zemědělsky vyuţívanými plochami. Odtud se do vodních toků či přímo nádrţí dostávají smyté ţiviny na bázi dusíku či fosforu, které pak způsobují eutrofizaci vod. Postupně však dochází ke sniţování mnoţství těchto látek ve vodě, např. u fosforu došlo mezi lety 1999 a 2004 k poklesu z 0,125 na 0,095 mg/l. Problém, se kterým se potýká košínská soustava je nevybudovaná spodní výpusť u klíčové nádrţe Jordán. V současné době je jordánská nádrţ beze zbytku nevypustitelná. Tím je silně omezena moţnost manipulace s vodou v nádrţi i v rámci celé soustavy. Se stavbou se mělo začít jiţ v srpnu 2010, ale vzhledem k odvolání se subjektů nevybraných ve výběrovém řízení, byly práce zatím odloţeny.

46

10. LITERATURA A ZDROJE 10.1 Literatura BROŢA, V. a kol. (2005): Přehrady Čech, Moravy a Slezska. Liberec: KNIHY 555, 2005. 256 s. DEMEK, J., MACKOVČIN, P. (eds.) a kol. (2006): Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. DUBRAVIUS, J. (1953): O rybnících. Věnováno Antonínu Fugerrovi. Přel. A. Schmidtová, Praha: ČSAV, 1953. 77 s. DYK, V. (1945): Rybníky a rybníkáři. Praha: Státní nakladatelství, 1945. 43 s. HAUBELT, J. (2003): Jakub Krčín z Jelčan. Praha: Rodiče, 2003. 190 s. HNÍZDO, A. Z. (1948): Přírodní památky a krásy Táborska. Tábor: Místní a okresní osvětová rada, 1948. 110 s. HRABAL, A., PUSTĚJOVSKÝ, R., JŮVA, K. (1980): Malé vodní nádrže. Praha: SZN, 1980. 271 s. HUBKOVÁ, A. (2008): Posouzení soustavy rybníků v Radimovicích u Tábora z hlediska bezpečnosti a provozu. Diplomová práce. Praha: ČVUT, 2008. JIROVSKÝ, M., RANDOVÁ, H. (2008): Koncepce rozvoje příměstské rekreace, zvýšení protierozních opatření, revitalizace cestovní sítě 2008-2015. Tábor: MěÚ OR a OD Tábor, 2008. 26 s. Kolektiv autorů (2007): Životní prostředí na Táborsku 2006. Tábor: MěÚ OŢP, 2007. 84 s. MARADA, M. (2005): Jak na výuku zeměpisu v terénu? Geografické rozhledy, 2005, č. 3, s. 2-5. MENCLOVÁ, D. (1953): Hustiské opevnění Tábora. Zprávy památkové péče, 1953, roč. 13, č. 3-4, s. 65-102. MÍKA, A., ŠTOCHL, S. (1963): Naše rybníky a přehradní jezera. Praha: Orbis, 1963. 82 s. MÍSAŘ, Z. (1983): Geologie ČSSR I., Český masív. Praha: SPN, 1983. 333 s. MOKRÝ, T. (1935): Hospodářství rybniční. Písek, 1935. 349 s. NĚMEC, J., HLADNÝ, J. (2006): Voda v České republice. Praha: Consult, 2006. 253 s. NETOPIL, R. (1981): Fyzická geografie I. Hydrologie, limnologie, oceánografie. Praha: SPN, 1981. 256 s. PLECHÁČ, V. (1999): Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. Praha: EVAN, 1999. 284 s. RANDOVÁ, H. a kol. (2006): Zásady protipovodňové politiky. Cestou opatření k nápravě. Tábor: MěÚ Tábor, 2006. 20 s. ROUSSEAU, J. J. (1907): Emil, čili O vychování. Přerov: Nákladem Fr. Bayera a Boh. Smutného, 1907. 454 s. 47

ŘÍHOVÁ, H. (2004): Rybníkářství na Táborsku v raném novověku. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2004. 57 s. SEDLÁČEK, F. (2003): Technicko-bezpečnostní posouzení rybníka Velký Liderovický. Veselí nad Luţnicí, 2003. 2 s. SCHNEIDER, J. (1936): Kolínský rodák Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, vynikající hospodář a rybníkář český XVI. věku. Kolín, 1936. ŠTEFÁČEK, S. (2008): Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Praha: Baset, 2008. 743 s. ŠTEFÁČEK, S. (2010): Encyklopedie vodních ploch Čech, Moravy a Slezska. Praha: Libri, 2010. 368 s. ŠUSTA, J. (1884): Výživa kapra a jeho družiny rybničné. Praha, 1884. ŠUSTA, J. (1910): Nástin vývoje jihočeského rybnikářství a pokyny pro hospodaření v kaprových rybnících. Třeboň, 1910. THIR, K. (1920): Staré domy a rodiny táborské I. Na památku zaloţení města před pěti sty léty. Tábor: Spořitelna města Tábora, 1920. 432 s. VELEBA, P., NOVOTNÝ, K. (2010): Geologické a hydrogeologické posouzení lokality Hůrka a hodnocení rizika včetně způsobů ukládání sedimentu vzhledem k jeho geomechanickým vlastnostem a jejich případným změnám v čase. Závěrečná zpráva. Praha: Dekonta, 2010. 81 s. VLČEK, V. a kol. (1984): Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. Praha: Academia, 1984. 316 s. VOTRUBA, L., BROŢA, V. (1980): Hospodaření s vodou v nádržích. Praha: SNTL/ALFA, 1980. 448 s. VOTRUBA, L., KREJČA, M., PROCHÁZKA, M., JELÍNEK, J. (1988): Vodárenská nádrž Jordán. Tábor: MNV Tábor, 1988. 111 s.

10.2 Elektronické zdroje Generel rybníků a nádrží ČR 1998 [CD-ROM]. Praha: Hydroprojekt a.s., 1998. Generel rybníků a nádrží ČR 1999 [CD-ROM]. Praha: Hydroprojekt a.s., 1999. KOPŘIVA (2011): Terénní cvičení v geografickém vzdělání. Centrálný informačný portál pre výskum,

vývoj

a

inovacie

[online].

[cit.

28.

dubna

2011].

Dostupný

z WWW:

. Mapa I. vojenského mapování (1764-1768), 1:28 800, c211 [online] [cit. 13.4.2011]. Dostupný z WWW: . Zdroj: VÚKOZ, v.v.i., pracoviště Brno 48

Primární zdroj a copyright: © 1st Military Survey, Section No. c211, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo ţivotního prostředí ČR - http://www.env.cz Mapa II. vojenského mapování (1836-1838), 1:28 800, mapový list O_12_III a O_13_III [online] [cit. 13.4.2011]. Dostupný z WWW: . Zdroj: VÚKOZ, v.v.i., pracoviště Brno Primární zdroj a copyright: © 2nd Military Survey, Section No. O_12_III a O_13_III, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo ţivotního prostředí ČR - http://www.env.cz Mapa III. vojenského mapování (1877-1880), 1:25 000, mapový list 3253_2 [online] [cit. 13.4.2011]. Dostupný z WWW: . Zdroj: VÚKOZ, v.v.i., pracoviště Brno Primární zdroj a copyright: © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo ţivotního prostředí ČR - http://www.env.cz Mapový

portál

Mapy.cz

[online].

[cit.

2.

května

2011].

Dostupný

z WWW:

. Národní inventarizace kontaminovaných míst [online]. [cit. 29. března 2011]. Dostupný z WWW: . Rybářské sdružení ČR: Historický vývoj chovu ryb na území dnešní ČR [online]. [cit. 12. prosince 2010]. Dostupný z WWW: . Wikipedia otevřená encyklopedie: Malý Jordán [online]. aktualizováno dne: 3.3.2011 [cit. 5. dubna 2011]. Dostupný z WWW: .

10.3 Mapové podklady ČECH, V. (1964): Geologická mapa ČSSR: mapa předčtvrtohorních útvarů, 1:200 000, mapový list M-33-XXVII České Budějovice; M-33-XXXIII Vyšší Brod. Praha: Ústřední ústav geologický, 1964. Geologická mapa ČR 1:200 000, list M-33-XXI Tábor a M-33-XXVII České Budějovice [online]. [cit. 5. dubna 2011]. Dostupný z WWW: . ODOLEN, K. (1964): Geologická mapa ČSSR: mapa předčtvrtohorních útvarů, 1:200 000, mapový list M-33-XXI Tábor. Praha: Ústřední ústav geologický, 1964. 49

QUITT, E. (1970): Mapa klimatických oblastí ČSSR, 1 : 500 000. Praha: Kartografické nakladatelství, 1970. Základní vodohospodářská mapa ČR, 1:50 000, mapový list 22-24 Milevsko. Praha: ČÚZK, 1998. Základní vodohospodářská mapa ČR, 1:50 000, mapový list 23-13 Tábor. Praha: ČÚZK, 1992.

10.4 Ostatní materiály Hydrologická ročenka České republiky 2002. Praha: ČHMÚ, 2003. 205 s. Hydrologické poměry ČSSR, díl I. text. Praha: Hydrometeorologický ústav, 1965. 414 s. Manipulační řád – nádrž Jordán. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – nádrž Košín I. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – nádrž Košín II. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – nádrž Košín III. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – nádrž Malý Jordán. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – rybník Návesný. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2003. Manipulační řád – rybník Podedvorný. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – rybník Podlesek. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Manipulační řád – rybník Sudoměřický. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2003. Manipulační řád – rybník Velký Liderovický. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2003. Manipulační řád – rybník Záchytný. Tábor: MěÚ OŢP Tábor, 2004. Obnova rybníka Jordán - základní údaje o realizaci akce. Informační leták. Tábor: MěÚ Tábor, 2010. 2 s. PP Luna a PP Ostrov Markéta. Zvláště chráněná území Jihočeského kraje. Informační leták. Tábor: OSSIS Tábor, 2008. PP Nový rybník u Soběslavi. Zvláště chráněná území Jihočeského kraje. Informační leták. Tábor: OSSIS Tábor, 2008. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G). Praha: VÚP v Praze, 2007. 100 s. Územní plán Tábor. Upravený návrh 1 – textová část. České Budějovice: UA Projekce, 2010. 121 s. Zpráva o povodni 7.8.-11.9.2002. Tábor: MěÚ Tábor, 2003.

50

11. PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 Celkový pohled na rybniční soustavu na Košínském potoce a jeho přítocích. Příl. 2 Přehled rybničních soustav na území České republiky. Příl. 3 Václav Hollar: Obleţení a dobytí Tábora Marradasem v roce 1621. Příl. 4 Pohled na táborské Staré město od sladovny přes jordánskou nádrţ. Příl. 5 Mapy s vývojem radimovické a liderovické soustavy určené pro plnění úkolů studenty během terénního cvičení. Příl. 6 Ukázka pracovního listu pro plnění úkolů během terénního cvičení.

MATERIÁLY NA PŘILOŢENÉM CD: Grafické materiály obsaţené v bakalářské práci Elektronická verze bakalářské práce

51

Příl. 1

Celkový pohled na rybniční soustavu na Košínském potoce a jeho přítocích.

Příl. 2

Přehled rybničních soustav na území České republiky (podle: GENEREL RaN, 1998).

Příl. 3

Václav Hollar: Obležení a dobytí Tábora Marradasem v roce 1621. Nádrţ Jordán je umístěna v levé části rytiny. (převzato z: MENCLOVÁ, 1953, s. 69).

Příl. 4

Pohled na táborské Staré město od sladovny přes jordánskou nádrţ (převzato z: RANDOVÁ a kol., 2006, s. 12).

Příl. 5

Mapy s vývojem radimovické (nahoře) a liderovické (dole) soustavy určené pro plnění úkolů studenty během terénního cvičení (na základě: kontamince.cenia.cz, oldmaps.geolab.cz).

Příl. 6 (1/3) PRACOVNÍ LIST – TERÉNNÍ CVIČENÍ RYBNÍKY NA TÁBORSKU Jméno, příjmení, třída: .................................................................. 1. Pokuste se vysvětlit rozdíl mezi jezerem, rybníkem a vodní nádrţí?

2. Proč je nejvíce rybníků v jiţních Čechách? Jaké znáte rybniční soustavy?

3. Lokalizujte táborskou rybniční soustavu. Liší se nějakým způsobem od ostatních ryb. soustav, keré znáte? Kde se v jejím rámci nachází košínská soustava?

4. Které funkce plní rybniční soustavy a samostatné rybníky? Uveďte na příkladech z košínské soustavy.

5. Co víte o historii nádrţe Jordán?

6. V současné době se táborská rybniční soustava potýká s několika problémy. Jakými způsoby je přistoupeno k jejich řešení a co si o nich myslíš? Napadají vás jiné moţnosti řešení?

Ukázka pracovního listu pro plnění úkolů během terénního cvičení.

(2/3) 7. Na základě referátu, přiloţených starých map a současné mapy se pokuste z následujícího konceptu vhodně vytvořit mapu zobrazující doby vzniku rybníků, nejbliţší sídla a další informace, které uznáte za vhodné zaznamenat.

(3/3) 8. Popište s pomocí přiloţeného grafu průběh povodně na Luţnici v Bechyni ve dnech 20.3.-1.5.2006. Jak dlouho trvaly jednotlivé stupně povodňové aktivity? Kdy bylo dosaţeno a jakou měla hodnotu kulminace? Jaké další informace dokáţete z grafu vyčíst?