MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY Teorie interaktivních médií
Bc. Aleš Winkler, MBA
Funkce nových médií v prostředí České televize Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Martin Flašar, Ph.D.
Brno 2016
„Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma: Funkce nových médií v prostředí České televize zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury." V Brně dne 09. 5. 2016 …………………………………………….. Bc. Aleš Winkler, MBA
Na tomto místě bych chtěl poděkovat panu PhDr. Martinu Flašarovi, Ph.D. za cenné připomínky, odborné rady a inspiraci při psaní této práce, ale i po celou dobu studia. Velké díky patří i výkonnému řediteli oddělení Nových médií České televize, panu Pavlu Kohoutovi, který mně věnoval čas pro získání podkladů, jenţ byly tak důleţité pro dokončení mé práce. Za editační, formální i přátelskou pomoc děkuji Mgr. Nele Vyzinové, mé mamince Marii Winklerové a v neposlední řadě i mé drahé partnerce Kateřině Šestákové, bez jejíţ podpory by tato práce nikdy nevznikla.
OBSAH OBSAH ............................................................................................................................. 4 ÚVOD ............................................................................................................................... 5 TEORETICKO-METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA ........................................... 7 1.1
Média, nová média a elektronická média ......................................................... 7
1.1.1. 1.2
Vstupní vymezení nových médií .................................................................... 9 Role a funkce médií .......................................................................................... 9
1.2.1
Zájem médií ................................................................................................. 12
1.2.2
Morálka a etika médií................................................................................... 13
1.3
Masová média a televize................................................................................. 14
1.3.1
Teoretické charakteristiky televize .............................................................. 17
1.3.2
Televize v kontextu dějin ............................................................................. 20
1.3.3
Nová média a televize .................................................................................. 23
1.4
Od zobrazování po interaktivitu ..................................................................... 26
1.5
Důsledky digitalizace ..................................................................................... 27
1.5.1
Dematerializace ............................................................................................ 28
1.5.2
Zpřístupnění archivu .................................................................................... 28
1.5.3
Lineárnost a nelineárnost média ................................................................... 29
1.5.4
Adaptabilita masových médií jednotlivcům................................................. 30
1.5.5
Individualizace médií ................................................................................... 30
1.5.6
Uţivatel novinář ........................................................................................... 31
1.5.7
Deinstitucionalizace a deintermediace ......................................................... 32
1.5.8
Crowdsourcing ............................................................................................. 32
1.6
Sociální sítě jako nástroj zpětné vazby – komunikační platforma ................. 33
1.6.1
Sociální sítě v teorii ...................................................................................... 33
1.6.1.1
Sociální síť jako komunita....................................................................... 34
1.6.1.2
Definice sociální sítě (social network service) ........................................ 35
1.6.2
Anonymita na sociálních sítích .................................................................... 36
1.7
Imediace, hypermediace a remediace v hledáčku vývoje televizního obsahu 37
1.8
Teorie konvergence ........................................................................................ 39
2
ČESKÁ TELEVIZE ................................................................................................. 45
2.1
Veřejná sluţba v mediální oblasti................................................................... 47
2.2
Organizační struktura ..................................................................................... 50
2.3 3
Základní kámen pro nová média .................................................................... 53 NOVÁ MÉDIA V ČESKÉ TELEVIZI .................................................................... 55
3.1
Jednotlivá oddělení a jejich projekty .............................................................. 56
3.2
Pouţívané technologie a jejich implementace ................................................ 59
3.3
Analýza novomediálních prvků ve vybraných produktech NM ..................... 61
3.3.1
iVysílání ....................................................................................................... 61
3.3.2
HbbTV.......................................................................................................... 62
3.3.3
Hyde park ..................................................................................................... 66
3.4
Analýza poskytování výdobytků nových technologií veřejnosti .................... 68
3.5
Uţitek, význam a nabývání sledovaných cílů Nových médií ČT................... 73
4
VELKÁ BRITÁNIE JAKO ZDROJ INSPIRACE .................................................. 77
4.1
Výsledky televizních studií ve velké Británii ................................................. 77
4.2
Televize s IQ? ................................................................................................. 80
4.3
Projekt YouView ............................................................................................ 82
5
ZÁVĚR .................................................................................................................... 83
6
RESUMÉ ................................................................................................................. 85
7
SUMMARY ............................................................................................................. 86
8
ZUSAMMENFASSUNG......................................................................................... 87
9
RESUMEN .............................................................................................................. 88
10 SOMMARIO............................................................................................................ 89 11 SEZNAM LITERATURY ....................................................................................... 90 12 INTERNETOVÉ ZDROJE: ..................................................................................... 96 13 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 100
ÚVOD
Televize byla několik desetiletí nejmocnějším masmédiem, kterému nová média nemohla svým dosahem a popularitou dlouho konkurovat. Přibliţně od 90. let se však nová média stala významným aktérem na mediální scéně, se kterým se televizní produkce musela vyrovnat a vlastně se vyrovnává doposud. Následující text, jak je patrné i z názvu, se bude podrobněji věnovat novým médii v tuzemském veřejnoprávním televizním médiu – České televizi. Téma reflektuje oblast, která není příliš probádaná. Neexistují o něm odborné články ani jiné publikace. Hlavním zdrojem pro čerpání informací se tak netradičně staly rozhovory s vedoucími útvaru a důkladné osobní seznámení s provozem a strukturou oddělení. Jedním z důvodů, proč se tématem blíţe zabývat, byla mimo jiné krátká historie divize. Text rovněţ částečně navazuje na autorovu bakalářskou práci, jejímţ tématem byla analýza pořadu Hyde park, který do té doby vybočoval v produkci České televize právě svým zajímavým interaktivním konceptem vyuţívajícím komunikační technologie nových médií. I tento pořad však za svoji krátkou, za to intenzivní historii, doznal spousty změn. Proměnou prošlo i vedení oddělení Nových médií České televize. Za šestiletou historii je po Milanu Fridrichovi, zakládajícím vedoucím divize, a Pavlíně Kvapilové, jeho nástupkyni, Pavel Kohout jiţ třetím ředitelem útvaru, který dává divizi nový neotřelý směr. Zdali je mise úspěšná a daří se to, co bylo na počátku definované jako hlavní úloha nových médií, ukáţe tato práce. Pro snadnější orientaci a vymezení pojmů poslouţí první kapitola, která se podrobně věnuje teoretickému vymezení nových médií v kontextu televizního vysílání. Kromě stručného teoretického pohledu na televizi, který přinesl Marshall McLuhan, Lev Manovich a Paul Virilio, bude práce soustředěna na samotný termín televize, který v dnešním mediálním světě nabývá několika významů, a proto bude nutné si je od sebe jasně vymezit, aby bylo moţné správně analyzovat, který pojem prochází změnami 5
zapříčiněnými technologií nových médií. Pro práci bude termín televize chápán ve většině případů především jako obsah šířený televizním vysíláním, který definoval Robert Clyde Allen ve své knize The television studies reader. Dílčím cílem diplomové práce bude nalezení souvislostí mezi digitalizací a jejími následky v mediálním světě, dopadů, které dali zakořenit vzniku oddělní nových médií v televizních korporacích nejen v Evropě, ale i po celém světě. Finální metou bude dosáhnout uceleného pohledu na činnost oddělení Nových médií, poodkrýt struktury a segmenty nového pracovního prostředku a definovat jeho hlavní předmět činnosti. K jeho dosaţení poslouţí analýza rozhovoru s Pavlem Kohoutem, ředitelem divize Nových médií, a dat poskytnutých oddělením výzkumu České televize. Uvedené zdroje by měly poslouţit ke zjištění cíle, kterého se divize chopila a zdali je úspěšně naplňován. Srovnání remediační a konvergenční teorie v závěru dále ukáţe, jakého místa a významu dnes televize ve společnosti zaujímá. Z následujícího důvodu, tedy ţe Česká televize není jediným průkopníkem v pouţívání nových komunikačních nástrojů, bude pro srovnání nahlédnuto do činnosti oddělení Nových médií ve Velké Británii, konkrétně do útrob jednoho z největších mediálních gigantů nejen v Evropě, BBC. Česká televize se netají, ţe je jejím velikým vzorem právě na poli pouţívání novomediálních technologií a tak bude zajímavé si srovnat práci těchto dvou médií veřejné sluţby. Závěr pak shrne poznatky práce s optikou zaměřenou na koncept moderní televize, který se v průběhu let utvořil.
6
TEORETICKO-METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA
Pro pochopení veškerých souvislostí, kterým je v této práci věnována pozornost, je nutné osvojit si teoretický rámec, který počítá se základní znalostí médií a jejich zařazením. Především pak médií nových. Následující kapitoly nás připraví na orientaci mezi jednotlivými prvky, které se v televizním vysílání objevují a navzájem se ovlivňují.
1.1 Média, nová média a elektronická média Primárním zájmem práce je médium v kontextu společenském a kulturním, pouţijeme jej tedy pro souhrnné označení sociálně-technických prostředků, které slouţí pro hromadnou komunikaci, např. tisk, rozhlas, televize, internet, film, nejrůznější zvukové záznamy, multimédia apod. Je tedy chápáno nejen jako technický prostředek, ale také jako instituce.1 Těchto prostředků je však nemalé mnoţství. Pro základní přehled pouţiji rozdělení komunikačních médií dle Jeţka a Jiráka na čtyři kvadranty: Primární médium – do něj se řadí neverbální a verbální kódy vysílané prostřednictvím našeho těla. Konkrétně jazyk a gestikulace, bez které se běţná komunikace neobejde. Tyto prvky jsou pouţívány v kaţdé komunikační situaci.2 Sekundární médium – pokud jsou vzaty jazyk a neverbální kódy jako nástroj komunikace, pak je uţití těchto prvků omezeno ve vzdálenosti, na kterou spolu dva subjekty mohou komunikovat, tedy dokud se vidí a slyší, je to v pořádku. V případě, ţe
1
MUSIL, Josef. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. Institut mediální
komunikace, s. 23. 2
JEŢEK, Vlastimil a Jan JIRÁK. Média a my. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2014.
Management umění - umění managementu, s. 9.
7
uţ na sebe subjekty nedohlédnou, nebo nedokřičí, nastává konec komunikace. Ta se navíc odehrává v reálném čase. Lidská společnost si pro toto omezení nalezla prostředky, jak spolu komunikovat a překonávat velké vzdálenosti, prostor i čas – tedy sdělení přenést a uloţit, popř. jej i archivovat. Tyto komunikační prostředky, které se dají fakticky povaţovat za podpůrné, právě řadíme do kategorie sekundárních médií.3 Terciální média – díky sekundárním médiím došlo k mohutnému rozšíření komunikačních moţností člověka. Ty ale také mají svá omezení. Tím nejdůleţitějším je rozhodně fakt, ţe slouţí k podpoře komunikace mezi dvěma lidmi či v malé skupině osob. Příkladem můţe být korespondence či telefonický rozhovor. Komunikace ve společnosti je mnohem sloţitější, protoţe její struktura a fungování není banální a je zde potřeba komunikovat nejen interpersonálně, ale také celospolečensky. Máme zde zákony, vzdělávací systémy, které se musí dostat ke všem členům společnosti. A to je přesně úkol pro terciální média. Ta jsou běţně označována jako média masová. Především z důvodu schopnosti oslovení velkého počtu lidí, bez ohledu na jejich individuální rozdíly, tedy jako „masu.“ Do této skupiny jsou řazeny nejen knihy, noviny, billboardy, ale také rozhlasové i televizní vysílání.4 Kvartární média – posledních deset let minulého století bylo ve znamení obrovského rozvoje počítačových a telekomunikačních technologií. To dalo prostor pro vytvoření dalšího typu komunikačních prostředků, které jsou zaloţeny především na síťovém propojení počítačů, digitalizaci dat a telekomunikačním přenosu. Prostředníci těchto přenosů jsou označováni vyjma kvartárních také jako síťová média. Spojují prvky sekundárních a terciálních médií, protoţe dokáţí komunikovat jak mezi dvěma lidmi na bázi důvěrné korespondence, tak i na principu hromadného oslovení skupin či celé společnosti, pomocí dnes tak populárních sociálních sítí. V tomto kvadrantu budeme nalézat i média nová, kterým je věnována i následující podkapitola.5
3
JEŢEK, Vlastimil a Jan JIRÁK. Média a my. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2014.
Management umění - umění managementu, s. 9. 4
Ibid., s. 10.
5
Ibid., s. 10.
8
1.1.1. Vstupní vymezení nových médií Respektovaný teoretik nových médií Lev Manovich je vymezuje pěti základními principy
–
číselnou
reprezentací,
modularitou,
automatizací,
variabilitou
6
a překódováním, v nichţ odkazuje především na jejich digitální povahu. Velice zásadním výsledkem jejich digitalizace je snadnost a přehlednost ovládání, archivace, třídění, vyhledávání a komunikování mediálního vyjádření a moţnost jejich kombinace ve smyslu vzájemné podpory (obraz a zvuk, písmo a obraz). Při sledování nových obsahů médií je předmětem zájmu především interaktivita strukturních elementů, kdy při jejich styku dochází ke kvalitativním, obsahovým transformacím. Interaktivita na sledované strukturní úrovni neznamená pouhou variabilitu modulů, ale mnohem organičtější proces vzájemného kontaktu, jehoţ výsledkem je vzájemný vliv a následná „proměna obsahu do interakce vstupujících kvalit“7.
1.2 Role a funkce médií Média jsou ve společenském ţivotě nositeli několika významných a těţko zastupitelných rolí. Pokud by došlo na rozdělení dle plnění společenských funkcí, pak by jejich výčet vypadal následovně: funkce informativní, vzdělávací, přesvědčovací a zábavní.8 V zapomnění často upadá i fakt, ţe v nedávné historii byla média povaţována za extenzi umění, jeho prodlouţenou rukou. V 60. letech byla kupříkladu televize brána jako „nové“ umění. V rozhlase je moţné nalézt umělecký odkaz v jeho rozhlasových hrách, v prostředí internetu dochází k setkání s nelineární literaturou, poezií a výtvarným projevem často zkombinovaných v multimediální prvek.
6
MANOVICH, Lev. The language of new media. 1st ed. Cambridge: MIT Press, 2002, s. 27.
7
VANČÁT, Jaroslav. Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě: gnozeologické předpoklady analýzy
obrazové stránky nových médií. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, s. 176. 8
JEŢEK, Vlastimil a Jan JIRÁK. Média a my. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2014.
Management umění - umění managementu, s. 21.
9
Výčet funkcí médií by tedy z výše uvedených důvodů neměl opomenout funkci estetickou. Média jsou zdrojem informací o okolním světě, které společnost mohou zajímat nejen z čisté zvědavosti, ale také indikuje, jak si vede z pohledu politického, ekonomického i environmentálního. V současné době se média snaţí dodávat informační přehled a nabízet moţné postoje a stanoviska k právě komentovaným a diskutovaným tématům. Tato aktivita se stala typickým projevem médií a jejich informační funkce – vtělila se do ţurnalistiky, která podává nabídku informačních jednohubek, na kterých se posléze vedou rozbory a komentáře největších ţurnalistických kulinářů. Zpravodajství se tak můţe jevit jakoţto médium zprostředkující informace o dění ve světě – tam venku – čistě zprostředkovatelským a objektivním způsobem. Na paměti je nutné mít, ţe tomu tak není. Zpravodajství je výsledkem selekce informací, protoţe kaţdá relace má svůj omezený čas. Je výsledkem výrazových moţností média, tedy informací doplněných např. obrazovým materiálem. Dále je prošpikováno profesní zvyklostí – ţurnalistický trend předkládá v dnešní době především negativní zprávy, hon na celebrity apod. Přesně tak, jak je nastaveno v novinářské branţi. Je potřeba podotknout, ţe i obraz zprostředkován skrze kameru či fotoaparát je prostředkem, který prošel manipulací původního pozorovatele. Zákonitě se v něm odráţí pozorovatelův subjektivní pohled na věc. Ţurnalistika je jevem společenským a tudíţ i historickým – dochází k proměně tohoto řemesla, jejíţ budoucí povahu lze jen těţko odhadovat. Nikdy předtím lidstvo nestálo proti informačnímu útoku v takové intenzitě, v jakém stojí nyní. Pod dnešní záplavou novinek a jejich neuvěřitelné rychlosti šíření, se média dnešní doby snaţí udrţet uţivatelovu pozornost. Zásadním měřítkem novinářské práce se stal fenomén – být první. V dnešní době při rychlosti přenosu dat přes sítě dochází k tomu, ţe prvním se stávají všichni, mnohdy ještě před koncem samotné události, o které informaci média přinášejí. Snad přichází doba, kdy se obrátí směr vývoje v trend pomalejšího leč méně povrchního a spolehlivého zpravodajství. Jako problém je však vnímána samotná rychlost i interaktivita i v kontextu médií. Protoţe v dnešní době díky nejen sociálním
10
sítím a internetu je veškeré sdělení, můţeme říci, okamţitě konfrontováno s reakcí uţivatele a příjemce této informace. Média však nejen informují, ale pomocí svých sdělení dokáţou přispívat ke vzdělávání příslušníků dané společnosti. V některém případě mohou být platným doplňkem formálního vzdělávání, tedy školství. V historii televizního vysílání v tuzemsku se bylo moţné potkat s podobným přístupem na kanále Československé televize v programu Televizní vysílání pro školy (TVŠ).9 Daleko více se ale s médii člověk střetává v souvislosti s celoţivotním neformálním vzděláváním. Provádí to několika způsoby – od televizních specializovaných kanálů zaměřených na dokumentární tvorbu a vzdělávací pořady po tištěná periodika či webové stránky s podobnou náplní. Nelze opomenout, ţe vzdělávací funkci lze pozorovat i ve zpravodajství (explicitně vysvětlováním pojmů a jevů) a také v umělecké tvorbě (adaptací klasického literárního či dramatického díla). Nelze přehlédnout, ţe média disponují přesvědčovací (persvazivní) mocí.10 Pokud by bylo vyhledáváno v méně ortodoxním slovníku, šlo by říci, ţe média potvrzují, posilují či poupravují názor a postoj uţivatele. V některých případech mohou být dokonce podnětem k určitému jednání. Jednoznačným ovlivňujícím a přesvědčujícím sdělením v médiích hojně vyuţívaných je reklama. Měla by však být čitelně oddělena od ostatního obsahu znělkou či jasnou větou, ţe jde o komerční sdělení. Tato forma však přesvědčovací funkci jasně sniţuje a proto se objevují komerční sdělení formou skryté reklamy. Uţívání samotného média je i velmi široce akceptovaným způsobem naplnění volného času. Přečíst si noviny, časopis, shlédnout zajímavý film či projít si zájmovou stránku na webu jsou běţné činnosti lidí, kteří takto tráví jeho nemalou část. S tímto cílem je i tvořena valná většina mediální produkce. Zábava ale proniká i do dalších sdělení.
9
JEŢEK, Vlastimil a Jan JIRÁK. Média a my. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2014.
Management umění - umění managementu, s. 23. 10
SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejuţívanější metody a techniky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014,
s. 45
11
S tím souvisí i zpravodajství. V něm se pomocí výrazových prostředků (animace, dynamická subjektivní kamera apod.) zvyšuje zábavnost sdělení. S tímto efektem se lze setkat dále třeba v literatuře (infotainment)11 nebo ve vzdělání (edutainment).12
1.2.1 Zájem médií Zájmy médií je moţno jednoduše rozdělit na dvě oblasti – latentní a manifestní. Manifestní zájmy jsou médiem dávány jasně najevo a existují ve dvou typech: 1. V soukromých médiích mají za cíl uspokojit cílovou skupinu. Obsah je ovlivňován sledovaností a populárností jednotlivých ţánrů tak, aby bylo dosaţeno co moţná největší sledovanosti, která pak dává lepší pozici v nabídce u inzerentů, abonentů a zlepšuje postavení média v konkurenčním prostředí. 2. Ve veřejných médiích plní roli definovanou statutem média a jeho zakládací listinou. Jeho obsah je zaměřen i na minoritní skupiny zájmu a je poskytován v rámci prostředků a moţností, které jsou k dispozici.13 Latentní zájmy, tedy ty, co nejsou vidět, nejsou ventilovány navenek, ale přesto existují a ovlivňují chování média, jsou většinou pestrou směsí sloţenou z průniku následujících sloţek: 1. Zájmy majitelů a osob ovládající dané médium. 2. Zájmy lobbistů, kteří mohou ovlivňovat bezprostřední agendu média. 3. Komerční zájmy inzerentů, popř. abonentů. 4. Osobní a pracovní zájmy osob přímo se podílejících na obsahu média a jejich osob blízkých. 5. Zájmy subjektů, které jsou pro médium zdrojem informací. 6. Stav prostředí na trhu a míra konkurence.
11
Infotainment – z anglického information a entertainment – v češtině se opakovaně objevuje snaha
zavést pro tento trend označení infozábava. 12
Edutainment – podobně jako u Infotainment – nabízení vzdělávacího obsahu pokud moţno nenásilnou,
zábavnou formou. 13
BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 16.
12
Soubor těchto zájmů a jejich průnik tvoří penzum, ze kterého vychází spolu s deklarovaným, manifestním zájmem, skutečný zájem a cíle média.14 Mezi manifestní zájmy patří ty, které se projevují v dokumentech a postupech regulujících provoz média. Mají formální a legální charakter. Jsou to například statusy, vnitřní předpisy, kodexy, normy a další vnitřní předpisy média. Tento typ dokumentů má veřejný charakter, tudíţ se jich dá povětšinou dopátrat. Latentní zájmy oproti tomu nebudou nikde sepsány ani veřejně vyvěšeny. Jejich existence je omezena na prostor mysli novinářů, redaktorů, tvůrců obsahu či recenzentů. Mediální cenzura je jedním ze základních představitelů latentních zájmů. Ačkoliv je zakázána a nevyskytuje se v podobě tradiční, její existence nadále pokračuje jako vlastnost chování novinářů.
1.2.2 Morálka a etika médií Objem a ţánr informací, které jsou předmětem novinářské práce, vytváří postupy, kterými samostatně regulují svoji práci. Tímto postupem vznikají morální zásady a etické kodexy médií. Ty jsou převáţně závazné pro veřejná média (v České republice to jsou Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář) a jsou obsahem zakládajících dokumentů. Většinou je obsahem takového kodexu společenská odpovědnost média vůči jeho publiku a zásada objektivity a vyváženosti zpravodajské práce a výstupů.15 Problémem ovšem zůstává rozdíl v tom, co je obsahem kodexu média a v tom, jak se médium ve skutečnosti chová. Snaha o absolutní objektivitu a naprosté vyváţení informací vede ke karikaturizaci média v kontextu viditelně rozdílné reality od jím sdělovaného obsahu. Reálná objektivita i vyváţenost se tak stávají nedosaţitelným ideálním cílem. V některých případech novinářské praxe však bývají pouţity pro zdůvodnění a legitimizaci své práce
14
BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012,s. 17.
15
Ibid., s. 29.
13
i jako vysněnou metu svého činění. V opačném případě pak tyto pojmy slouţí jako stín, za který se novináři schovávají, a často tak i činí.
1.3
Masová média a televize
Masová média jsou institucemi. Soukromé společnosti a organizace jsou v prostoru mezi tím vším. Jejich prací je informovat, ale také bavit. Přinášet podněty, vytvářet a řídit veřejnou diskuzi, nastolovat témata ale také je z veřejné sféry podle své potřeby odstraňovat. Zájmem marginálním u médií zůstává ten ekonomický, avšak média se sami zaštiťují zájmy vyššími – veřejnosti, společnosti, celého světa. Tím se moţná nechtěně tvoří entita pohybující se v prostoru, která je pro člověka nepocházející ze stejné sféry špatně uchopitelná. Funkce masmédií se dá nalézt v řízení sebepozorování společenského systému. Tím není myšlen objekt, ale způsob, kterým je moţno oddělit systém (společnost) od prostředí. Jde tedy o univerzální, ne však specifické pozorování objektů.16 Také je potřeba uvést, ţe kaţdý systém disponuje schopností paměti, která vytváří pozadí reality, jeţ neustále proniká do masmédií. Z pohledu další komunikace jde tedy o chápání vlastní reprodukovatelnosti avšak nikoliv jako antropologický vědomý instinkt. Proto nelze pochopit realitu masmédií do té doby, dokud je viděna její úloha v poskytování správných informací o světě a není přípustné její selhání, zkreslení reality nebo manipulace názorů. Rozvoj masových médií a příchod komunikace masového typu lze sledovat jako změnu v komunikaci člověka podmíněnou vznikem nové technologie. Je moţné tedy vysledovat takovou změnu chování u lidstva s nástupem masových médií. Jinými slovy lze říci, ţe tisk, film, rozhlas, televize a internet přinesly v této rovině jiný styl
16
LUHMANN, Niklas. Realita masmédií. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. XXI. Století, s. 114.
14
komunikace, tzv. komunikaci zespolečenštěnou.17 Těmito nástroji jsou oslovovány početné segmenty společnosti, dnes snadno i v globální perspektivě. Mezi prvními autory, kteří se věnovali členění vývoje člověka podle typu komunikace, byl bezesporu literární historik Marshall McLuhan v knize Gutenbergova galaxie z roku 1962. V návaznosti na práci svého mentora a kolegy Harolda Innise, rozdělil vývoj do čtyř období: 1) První označuje jako orální období kmenové kultury a popisuje jej jako „svět ucha.“ 18 Jinými slovy doba akustického prostoru. 2) Druhým obdobím je tzv. „svět oka,“19 jenţ je charakteristickým odpoutáním se od sluchových vjemů a díky vytvoření abecedy bylo lidstvo vjemy vstřebávat i pomocí oka, tedy nejen sluchem. 3) Třetím obdobím je samotná Gutembergova galaxie – tedy poukaz na vynález knihtisku a díky němu moţné šíření písma a sekularizaci společnosti. 4) Nástupem elektřiny končí období Gutembrega a v této analogii můţeme nazvat toto období jako galaxii Marconiho. McLuhan se nedoţil rozvoje počítačových sítí, i kdyţ je ve formě „globální vesnice“ předpověděl. V duchu jeho názvosloví by se dalo uvaţovat o např. Gatesově galaxii, nebo v obecnější rovině o digitálním věku, protoţe jak uţ z názvu vyplývá, vše je důsledkem digitalizace dat a s ním spojený rozvoj telekomunikační sítě.
17
BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK Jan a KÖPPLOVÁ Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do
současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, s. 23. 18
McLUHAN, H. Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota, 2000,
s. 11. 19
Ibid., s. 163
15
V teoriích masové komunikace Sandry Ballové-Rokeachové a Melvina De Fleur shrnuli tito dva teoretici snahu o škatulkování a časovou periodizaci lidské komunikace a převaţujícího způsobu komunikování do standardních podob. Ty lze rozdělit na pět etap vývoje lidské komunikace: 1) Etapa znamení a signálů s počátkem v proto-humánní fázi vývoje člověka. 2) Etapa mluveného jazyka, datovaná do období před 90-40 tisíci lety. 3) Etapa psaní, kdy začátek přisuzují období před pěti tisíci lety. 4) Etapa tisku, která začíná jak jinak neţ u McLuhana zmíněným Gutenbergovým vynálezem knihtisku, tedy polovina 15. století. 5) Etapa masové komunikace, kterou autoři kladou na počátek 20. století v souvislosti s rozšířením filmu a později i rozhlasu a televize.20 Závěrem autoři uvaţují i o tom, ţe na sklonku 20. století přichází lidstvo do 6. etapy vývoje komunikace a to do období počítačů. Uvaţují však, ţe tato etapa nevyměňuje ty předešlé, naopak jejich přidáváním k aktuálním komunikačním moţnostem rozšiřuje jejich komunikační dovednosti. To je velmi důleţitým a v kontextu této práce zásadním bodem. Je tedy moţné pohlédnout na internet a počítač jako na externalitu, prodlouţenou ruku starších médií, která jsou touto revolucí transformována na média nová, kumulativně propojovaná, a jejich moţnost vyuţití je dále prohlubována. Dále lze nalézt i pokus o vyloţení masových médií a jejich technologie jakoţto součást modernizace. Pro příklad mohou slouţit Asy Briggs a Peter Burke, kteří ve své knize Sociální dějiny médií z roku 2002 probírají jednotlivé vývoje modernizující se společnosti a hledají jejich komunikační moţnosti. Dvacáté století uvádí jako epochu informační, edukační a zábavnou, která stojí na politických, sociálních a ekonomických podmínkách, které v 21. století vstupují do kyberprostoru.21
20
DEFLEUR, Melvin L a Sandra J BALL-ROKEACH. Teorie masové komunikace. 1. čes. vyd. Praha:
Karolinum, 1996, s 17 -58. ISBN 80-7184-099-8. 21
BRIGGS, Asa a Peter BURKE. A social history of the media: from Gutenberg to the Internet. Reprint.
Cambridge: Polity, 2003, s 51.
16
Pokud by se členění soustředilo na vnitřní vývoj masových médií od jejich nemasové fáze aţ do nynější podoby, pak by mohlo vypadat následovně: 1) Období před periodickým tiskem, tedy období, kdy se tisk věnoval spíše plakátům, pamfletům a existovali stále ručně psané noviny, časové zařazení by mohlo být do počátku 17. století. 2) Období prvních periodicky vydávaných tisků, coţ je moţné řadit přímo do 17. století. 3) Dalším obdobím by mohla být perioda nástupu tisku jakoţto mocenského nástroje. Ten se projevoval v době utváření měšťanské společnosti ve Spojených státech a Francii v době 18. století22. 4) Devatenácté století je obdobím dalších typů médií a masmédií. Vznikají zpravodajské agentury, rozmach zaznamenává fotografie a koncem 19. století se dostává do popředí zájmu i film. Dochází k další diferenciaci tisku – periodika s masovým nákladem. 5) Ve dvacátém století je pak jasný nástup elektronických médií, kde dominantní roli sehrávají nejprve rozhlas a pak i audiovizuální televize. 6) Poslední etapa by mohla nést označení jako epocha digitálních médií. V posledních dvou desetiletích 20. století roste nástup internetu a rozvíjí se komunikace přímého přenosu, sociálních sítí i online ţurnalistika. I toto členění má však pouze obecný charakter. Můţe se lišit díky historickým a geopolitickým vlastnostem daného místa.
1.3.1 Teoretické charakteristiky televize Samotný termín televize vznikl z řeckého téle – ve sloţeninách s významem na dálku, dálkový a z francouzského vision – vidění. Za dobu své historie však tento termín nabral na několika významech, jeţ jsou teorie běţně chápány. Pro jasnější pouţívání v dalším textu je potřeba si je blíţe vysvětlit.
22
BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK Jan a KÖPPLOVÁ Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do
současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 25 s.
17
Televize se v literatuře vyskytuje jako: 1) Elektronický systém – systém pro přenos pohyblivých černobílých nebo barevných obrazů spojených se zvukem. Přenášen je buď vzduchem (terestriální vysílání televizního signálu), stacionárními druţicemi (satelitní vysílání) nebo pomocí kabelových rozvodů. Přenos je umoţněn vţdy díky zařízením schopných konverze obrazu a zvuku v elektrické vlny (vysílač) a rekonverze zpět do audiovizuální podoby (přijímač).23 2) Přijímač – přístroj, který je schopen přijímat televizní signál (televizor). 3) Obsah – který je televizním signálem nabízen. Toto pojmenování vzniklo metonymickým přenosem názvu samotného přístroje. Obsah se dá dále rozdělit na několik typů, např. televizní inscenace, televizní drama, reality show, popř. obsahy vlastní i dalším médiím, např. těm masovým, ovšem v podobě, kterou nelze opakovat. Například televizní zpravodajství, které bývá často označováno jako jedinečný fenomén spoluurčující vnímání veřejného dění, politického rozhodování, stavu společnosti apod.24 4) Oddělení mediálního průmyslu – dohromady s tištěnými médii, rozhlasem, nahrávacím průmyslem se věnuje výrobě a distribuci televizního vysílání. V Evropě dnes dokáţeme rozlišit televizi soukromou, veřejné sluţby, popřípadě televizi státní. Soukromé subjekty v tomto oboru bývají financovány prodejem vysílacího prostoru inzerentům a z doplňkových činností. Televize veřejné sluţby z koncesionářských poplatků, popřípadě smíšeně i z prodeje vysílacího času. Ta státní je plně financována z rozpočtu.25 5) Projev masové či mediální komunikace – tedy projev společenské instituce masových médií. Televize je schopna amplifikovat hodnoty hlavního proudu ve společnosti, tzv. mainstreamu, a společnost pohybující se kolem těchto hodnot integrovat. Další schopností, která je televizi připisována, je schopnost organizace denního rozvrhu diváka a intimního prostoru rodiny (televizor 23
REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s. 259.
24
ALLEN, Robert Clyde, HILL Annette (eds.). The television studies reader. 1st pub. London:
Routledge, 2004. s. 514. 25
REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s. 260.
18
centrem obývacího pokoje, kolem kterého se poskládá ostatní nábytek). Bohuţel je televize spojena i s celou škálou rizik. Setkáváme se s nimi především u mladších diváků, kde můţe docházet k oslabování hodnot mezilidského vztahu, napodobování sociopatických scénářů televizních programů (násilí) a vytvoření si závislosti na televizních programech nadhodnocením zábavy jakoţto ţivotní náplně.26 Televize podle McLuhana V knize Jak rozumět médiím z roku 1965 se dle McLuhana televize stává nejvýznamnější elektrické médium, kdy dochází k rozšiřování především hmatového smyslu, neţli zrakového. Na rozdíl od fotografie či filmu má obraz televize mnohem niţší intenzitu, jinak nazývanou definici, a jeho nabídka neobsahuje podrobnější informace o objektu a tudíţ vyţaduje aktivnější přístup diváka. Navíc se v jeho hlavě neustále dotváří klam vertikální mozaiky a horizontálně vedených čar, do kterých vstupuje milion titěrných bodů, z nichţ si lidský mozek vytváří obraz – vede tvůrčí dialog s ikonoskopem. Výsledný obraz, jenţ je spíše kresbou, je zhmotněn divákovou fantazií, coţ značně předpokládá jeho mnohem větší zainteresovanost a prezenci – oproti filmu, kde se divák stává kamerou, se zde stává obrazovkou. 27 Televize od svého vzniku došla aţ k momentu, kdy se stala součástí běţného ţivota. Na samotném začátku to byl spíše kus nábytku, který dominoval především obývacímu pokoji. Díky postupně zvětšující se mobilitě tohoto přístroje se dostávala televize i do tak intimních koutů našich příbytků, jako je loţnice. Dnes ji můţeme vidět všude, v nákupních centrech, v autobusech i jiných prostředcích hromadné dopravy – stala se extenzí našeho těla.28
26
CORNER, John. Critical ideas in television studies. 1st pub. Oxford: Clarendon Press, 1999, s. 48.
27
McLUHAN, H. Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota, 2000,
s. 21. 28
MORLEY, David. Television: Not so much a visual medium, more a visible object. IN Visual culture.
edited by Chris Jenks. London: Routledge, 1995, s. 183.
19
McLuhan řadí televizi mezi chladná média právě díky nízké definici a vysoké účasti diváka na přijímání obsahu. Navíc podle něj dochází k revolučnímu přerodu politického systému, vytváří se nový typ člověka – spíše vůdce kmene. McLuhan to ukazuje na příkladu dvou světových politiků. Jedním z nich byl kubánský diktátor Fidel Castro, který pomocí televizních proslovů, propagandistických videí apod., dodával kubánskému lidu pocit sounáleţitosti a participace na klíčových rozhodnutích. V kontrastu s ním ukazuje J. F. Kennedyho a jeho vítězství v prezidentských volbách v roce 1960 na základě politických debat, které byly vysílány v televizi. Byl to první americký prezident, který si úplně uvědomil moc televizní dynamiky. „Pro politického kandidáta, jemuž chybí chladné, nízkodefiniční vlastnosti, které umožňují divákovi vyplňovat mezery v jeho obraze cestou osobní identifikace, se jednoduše stává televize elektrickým křeslem…“29
1.3.2 Televize v kontextu dějin Ve Velké Británii byla v třicátých letech vytvořena výzkumná skupina pod vedením Isaaca Shoenberga, který urychlil vývoj kompletní a praktické televize - vysílacího systému zaloţeného na kamerové elektronce známé jako emitron a na zlepšené katodové elektronce v přijímacím aparátu. Britská vláda pověřila BBC, aby pouţila Shoenbergovu normu (405 řádků) pro první televizní sluţbu s vysokou rozlišovací schopností (high-definition service), která začala prakticky fungovat v roce 1936. Bez změn přetrvala do roku 1962, kdy Velká Británie postupně přebrala evropskou normu 625 řádků. Prvním externím vysíláním BBC byl průvod korunovace krále Jiřího VI. v Hyde Parku v listopadu 1937. V USA se první veřejné představení televize uskutečnilo 30. 4. 1939 na otevření Světové výstavy v New Yorku zásluhou společnosti NBC, která uţ tehdy mohla vysílat pravidelně dvě hodiny týdně. Konkurenční společnosti Columbia Broadcasting System a Dumont Network začali s pokusným
29
McLUHAN, H. Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota, 2000,
s. 228.
20
vysíláním v letech 1939 a 1940. Do poloviny čtyřicátých let bylo v USA 23 televizních stanic. 30 Druhá světová válka zastavila vývoj televizní techniky a rozvoj televizního vysílání. Všechny elektronické továrny přešly na válečnou výrobu. Federální komunikační komise dala povolení pouze na omezené obchodní činnosti (první sponzorované televizní vysílání se uskutečnilo v roce 1941). Po skončení války a zrušení omezení na výrobu televizorů v roce 1946 nastoupilo v USA období mohutného rozvoje televizního průmyslu. Jiţ v roce 1949 bylo v zemi milion přístrojů, 10 milionů v roce 1951 a 50 milionů v roce 1959. (V této době u nás bylo vysílání v začátcích.) Ve Velké Británii bylo televizní vysílání obnoveno v červnu 1946. V roce 1949 zde bylo 126 667 a v následujícím roce 1950 téměř 350 000 televizních přijímačů. V ostatních zemích se nezačalo s přenosy před rokem 1950.31 Televize v bývalém Československu začala vysílat 1. května 1953. V letech 1953-56 tvořila organizační součást Československého rozhlasu. V roce 1955 k praţskému studiu přibylo televizní studio v Ostravě, 1956 v Bratislavě, 1961 v Brně a 1963 v Košicích. Od 1. 1. 1958 byla ČST samostatnou organizací v rámci Československého výboru pro rozhlas a televizi a od 1. 10. 1959 byla institucí, která přímo podléhala vládě ČSR. V barvě vysílala ČST poprvé v roce 1970, pravidelně od roku 1973 v systému SECAM. Vysílání v barvě ovšem nebylo privilegiem ČST. Kdyţ bylo oznámeno, ţe polovina televizorů na celém světě přijímá barevný signál, psal se rok 1972. V tu dobu také začínají první debaty o digitálních přijímačích. V obchodech jsou dostupné televizory se zadní projekcí. Mají větší obraz a jejich obal není tak hluboký jako přístroje s CRT obrazovkou. Obrazu však stále chybí ostrost a jas.
30
VÍT, Vladimír. Základy televizní techniky. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury,
1987. 31
WATSON, James a Annette HILL. Dictionary of media and communication studies. 5th ed. London:
Arnold, 2000.
21
Dva roky uplynou a BBC přichází s revoluční novinkou. Kromě obrazu a zvuku její diváci mohou poprvé v historii sledovat teletextové informace. První záznamy pořadů vysílaných v televizi si mohli diváci pořídit v roce 1976 pomocí videorekordéru Betamax z dílny výrobce elektrotechniky SONY. Televize vyuţívající druţicového signálu byly uvedeny na trh v roce 1977 a díky tomu se objevil i první přenosný přijímač. Ploché televizory ani HDTV nejsou výdobytkem posledních let. Uţ na začátku osmdesátých let 20. století byl představen systém s 1125 řádky a plochá obrazovka byla instalována firmou SONY do přenosného kapesního televizoru.32 Ale nejen obraz procházel vývojem. I ve zvuku bylo znát pokroku a to především po představení Dolby Surround sound systému pro domácí televizory, které se datuje do roku 1982. Další dva roky uplynuly a svět se dočkal stereofonního televizního vysílání. Rok 1986 pak přinesl do domácností s rekordéry kazetu Super VHS. Jiţ zmíněné HDTV se dostalo poprvé do komerční sféry v roce 1988, kdy byla přenášena letní olympiáda v Soulu, standard pro vysílání HDTV vydaný Mezinárodní telekomunikační unií však přišel aţ o rok později. Poslední desetiletí 20. století kromě placených kanálů přineslo nemálo norem. V první řadě to byla evropská obvyklá úroveň standard satelitního digitálního vysílání DVB-S, poté přišel standard i pro kabelovou televizi (DVB-C) a v poslední řadě i nám dnes dobře známá ustálená podoba pro digitální terestriální vysílání DVB-T. První test digitálního vysílání byl proveden ve Velké Británii v roce 1995 a statistici oznámili, ţe světová populace disponuje miliardou televizních přijímačů.33 V posledních 10 letech dochází k prudkému rozvoji plochých obrazovek a HDTV televizorů.
Velký
nástup
zaznamenaly
i
datové
nosiče
na
záznam
filmů
či audiovizuálního materiálu. DVD bylo dokonce ohroţeno nástupem HD DVD a Blu-ray technologií. Od LCD displejů se přes plazmové televizory dostáváme aţ 32
WIENER, Norbert. Kybernetika a společnost. 1.vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963. [cit.
2016-04-02], s. 175. 33
Ibid., s. 176.
22
k OLED displeji, který disponuje nádhernými barvami, malou tloušťkou displeje, ale v jeho neprospěch hraje velikost úhlopříčky, která nedostihuje ostatní technologie. Televizory nabývají na velikosti obrazu, ztenčují se a umoţňují vymanit se z konzumace obsahu nařízeným programovým ředitelem jednotlivého kanálu. Plní se multimediálními funkcemi a umoţňují přehrávání hudby, filmu uloţeného na disku, jsou propojeny s internetem a mohou být součástí naší domácí počítačové sítě. Závěr této kapitoly patří řediteli sekce BBC New Media and Technology, který v říjnu 2003 předpověděl následující: „ Budoucí televize může být velmi odlišná od té dnešní, definované lineárními televizními kanály připravovanými a programovanými televizními pracovníky. Budoucí televize bude spíše připomínat kaleidoskop, tisíce proudů s obsahem, které budou kombinovat obsah a pořady od televizních společností s příspěvky diváků. Tradiční vztah „monologický vysilatel“ a „vděčný divák“ přestane existovat.“34
1.3.3 Nová média a televize Dle svých specifických vlastností se televize zdá být médiem přenosu. Lze ji také chápat stejně jako Manovich, tedy médiem distance.35 Vychází přitom nejen z Benjaminovy stati o Uměleckém dílu ve věku své technické reprodukovatelnosti,36 ale také ze stati Paula Virilia Big Optics.37 Oba řeší tento problém, kterým je rozklad bezprostřednosti tělesné interakce s prostředím, které je způsobeno kulturními artefakty.
34
JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York
University Press, 2006, s. 253. 35
MANOVICH, Lev. The language of new media. 1st ed. Cambridge: MIT Press, 2002, s. 170.
36
BENJAMIN, Walter. Dílo a jeho zdroj. Vyd. 1. Překlad Věra Saudková. Praha: Odeon, 1979, s. 17.
37
MANOVICH, Lev. The language of new media. 1st ed. Cambridge: MIT Press, 2002, s. 158.
23
Benjamin chápe distanci ve dvojím významu – především jako vzdálení reprodukce od originálního díla, přitom obě entity zůstávají kulturním artefaktem a pouze podruţně vnímá distanci jako „jedinečné zjevení dálky,“38 v níţ se vyskytuje aura předmětu. Virilio pak chápe předěl mezi kinematografií a přenosem obrazu pomocí telekomunikačních technologií jako rozdíl mezi „malou optikou“ a „velkou optikou.“ Malá optika je popisována jako něco, co můţe lidské oko vidět přímo. Ať uţ v dálce na horizontu tak na obrazu či fotografii. Velká optika je charakterizována přenosem elektronickým, který cestuje rychlostí světla a maţe rozdíly mezi vzdáleností a časem. Důleţitým faktem pro moţnost televizního vysílání je pak nastolení koordinace mezi vizuálním znakem a smyslovou interakcí. Odlišnost místa, ze kterého je prováděn televizní přenos, se tedy jeví jen jakoby zdánlivá. „Ve skutečnosti je toto místo pod patronací téže univerzality, která vládne na místě, kam se obraz přenáší, a podmínkou porozumění souvislostem, jež přenos nastoluje, je předpokládaná možnost si tuto participaci univerzality někdy ověřit.“39 Příkladem tohoto tvrzení můţe být nastolení pochybností o reálném přistání člověka na Měsíci a jeho přenosu americkou televizí díky jeho zfalšování v hollywoodských ateliérech. Tyto pochybnosti zaujímají prostor představy o televizním vysílání jako místo pro potvrzení či vyvracení manipulace agentur mediálními fakty. Druhou představou, která je spjata s televizním vysíláním, je přenos prováděn ve stejném čase, ve kterém je sledován. Podstatou tohoto přímého přenosu události, která se na jiném místě odehrává ve stejném okamţiku, je ovšem spíše „očekávání otevřenosti budoucnosti vůči takto přijímané události.“40 Otevřenost vůči budoucnosti v televizním přenosu tedy znamená, ţe kdyţ je sledován motoristický závod, nedopadne dle očekávání, ale můţe se stát havárie a pořadí jezdců
38
BENJAMIN, Walter. Dílo a jeho zdroj. Vyd. 1. Překlad Věra Saudková. Praha: Odeon, 1979, s. 21.
39
VANČÁT, Jaroslav. Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě: gnozeologické předpoklady analýzy
obrazové stránky nových médií. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, s. 196. 40
Ibid., s. 197.
24
je v momentě jinak, čímţ je výsledek v budoucnosti nejasný a odlišný právě od očekávání diváka. Proměna televizního přenosu přichází spolu s digitalizací televize, s technologickým postupem a zmenšováním nejen přijímačů, ale i bezdrátových kamer a jiných technologií, které umoţňují střídat záběry z různých míst a nebýt pouze statickým pozorovatelem. Díky tomu můţe dojít k narušení univerzalistické představy o prostoru. Stejně tak je narušována i simultaneita času, kdy pomocí záznamu je divák vracen do nejdůleţitějších momentů události, kterou právě sleduje. Tím je kromě simultaneity rušena i lineární časovost, v níţ by měl být přímý přenos zakotven. Opouštění těchto prvků dává důkaz tvrzení, ţe televizní přenos disponuje mnohem větším bohatstvím vizuálních informací a z nich vyplývajících souvislostí, neţ můţe spatřit divák na místě, odkud je přenos vysílán. Pokud v minulosti bylo pouţití více kamer především za účelem zpřehlednění a pokrytí místa, ze kterého je přenos vysílán, pak v současnosti je pouţito především za účelem plurality pohledů na jedno místo. Televizní obraz se tak od kinematografického vyjádření posunuje k multiinformační platformě počítačové obrazovky, zatím však bez moţnosti zpětné vazby při ovládání obrazových a neobrazových informací. Čtení těchto vizuálních kódů časového a prostorového průběhu se dá povaţovat za druh specializace vedoucí k precizní interpretaci vizuálního zobrazení. Pokud bychom dnešní obraz televizního vysílání promítli divákovi z věku počátečních etap televize, orientoval by se jen stěţí. Porozumění takto transformovaným vizuálním formám je moţné právě zásluhou dosaţené „vizuálně znakové kvalifikace diváka“41 – z typů obrazů, které dokázal vstřebat jiţ předtím. Existence obrazovky u televize je spojovacím prvkem s novými médii. Při porovnání počítače a televize lze dojít k závěru, ţe jsou zářícím médiem, ovládaným v kvantech elektromagnetického vlnění a oba jsou v podobných velikostech, které se stále přibliţují
41
VANČÁT, Jaroslav. Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě: gnozeologické předpoklady analýzy
obrazové stránky nových médií. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, s. 199.
25
velikosti knihy, jakoţto pro člověka uchopitelného i jako objekt. Televize však velikostí i přibliţujících se obrazů nedosahuje takového poměru obrazové změny k postavení diváka, kterou by zaznamenával emočně, psychosomaticky ve vztahu k celku prostředí, a tedy k sobě jako tělesně ohroţujícímu postavení: „V televizi nepůsobí prostorové, hloubkové a výškové hodnoty.“42 Vzhledem k prakticky neomezené délce působení tak znakově vytvářená, a tedy i sociálně strukturovaná vizualita v televizní produkci, na sebe soustřeďuje divákovu pozornost v dosud nebývalé míře v poměru k interakci sociálně nezprostředkované, s přímými důsledky na omezování funkcí pozorovatelovy tělesnosti.43
1.4 Od zobrazování po interaktivitu Nová média, zaloţená na elektronizaci a digitalizaci, přinesli do zobrazení podobnou revoluci, jako přinesl kinematograf do proměny obrazové plochy v pohyblivý obraz. Digitalizace
obrazové
plochy
a
její
elektronická
projekce
zbavila
obraz
kinematografického vyjádření a umoţnila prostřednictvím počítačů opět rozpohybovat obraz v uţivatelsky ovladatelných libovolných rychlostech, v přechodu od plynulého pohybu do naprostého zastavení. Interaktivita, jeţ se obecně povaţuje za jednu z nejdůleţitějších vlastností nových médií44 (vedle síťovatelnosti, strukturality a virtuality), je v této digitální mediální revoluci faktorem, který je vůči klasickému obrazovému vyjádření v ploše, a dokonce i vůči pozdějšímu kinematografickému vyjádření pohybu také v systémovém přesahu.
42
KUČERA, Jan. Střihová skladba ve filmu a v televizi. 2., dopl. vyd. Praha: Akademie múzických
umění, 2002, s. 51. 43
VANČÁT, Jaroslav. Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě: gnozeologické předpoklady analýzy
obrazové stránky nových médií. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, s. 200. 44
SEDLÁK, Pavel, 2004. Interaktivita: mezi participací, interakcí a interfejsem. Teorie vědy, roč.
XIII/XXVI/, č. 2, s. 151-192. s odkazy na mnoţství dalších autorů.
26
V interaktivitě obrazové stránky nových médií je divák či uţivatel svým způsobem vnořen do obrazu. Obecně význam interaktivity navozuje pocit pramenící z reflexe práce člověka s počítačem a to v jejich duální vazbě. Člověk na základě informací, které obdrţí od stroje pomocí obrazovky (interface), na ně reaguje a pomocí ovládacího zařízení mění tyto informace uvnitř stroje. Dochází tedy ke zpětné vazbě.45 Manovich ale zdůrazňuje, ţe se interaktivita netýká pouze nových médií,46 třebaţe v jejich obecném přijetí je to hlavní atribut, kterým se nová média od těch dosavadních odlišují. Jedná se tedy o fakt, ţe v tomto pojetí se ovládání nových médií a v interakci s nimi strukturně jedná o sociální interakci, sociálně strukturní kvalitu.
47
Stroj v interakci s uţivatelem je zde
v kaţdém případě vţdy jen prostředníkem, který nese nějaké sociální sdělení, uplatnitelné ve vztazích k ostatním lidem.48
1.5 Důsledky digitalizace Digitalizace je hlavní příčinou konvergence médií, postupem času změní veškerá elektronická média na nová média, tedy v rovině multimediální, interaktivní a potenciálně nelineární, která budou schopna propojení masové a individuální komunikace.49 Ostatní média jsou vedena k přechodu na digitální platformu a k rozšiřování svých činností či výrazového nástroje o moţnosti, které to s sebou přináší. V následujících podkapitolách bude uvedeno několik příkladů ilustrujících hlavní tendence proměny médií.
45
WIENER, Norbert. Kybernetika a společnost. 1.vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963.
46
MANOVICH, Lev. The language of new media. 1st ed. Cambridge: MIT Press, 2002, s. 55 – 61.
47
McLUHAN, H. Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1991, s. 19.
48
VANČÁT, Jaroslav. Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě: gnozeologické předpoklady analýzy
obrazové stránky nových médií. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, s. 212. 49
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum,
2013, s. 16.
27
1.5.1 Dematerializace Je to proces odpoutávání se média od svého tradičního nosiče. Například kniha v její digitalizované podobě je mnohem snadno přenositelnější, nehrozí, ţe by se poškodila, potrhala a v jednom zařízení čtečky můţeme mít i několik desítek či stovek elektronických knih, které v reálné fyzické tištěné podobě jsou jen těţko přepravitelné. Kniha se tedy stává obsahem jiného nosiče neţ papírové vazby. Jako klasičtější příklad dematerializace lze uvést distribuci hudby prostřednictvím internetu ve formátech MP3, kdy hudba opustila prostředí CD nosiče a gramofonové desky. Dnes jsou uţivatelům k dispozici sluţby na bázi formátu peer-to-peer (P2P)50 kde se počítače stávají současně serverem a naopak.
1.5.2 Zpřístupnění archivu V útrobách kaţdé mediální organizace existuje archiv plný materiálů, jejichţ historie sahá aţ k samotnému vzniku dané instituce. V něm je uchováván výsledek její tvorby a snaţení. Aţ pomocí dematerializace segmentů a článků uloţených v archivu a jejich umístění na internet bylo moţné se o tato cenná data podělit se všemi, kteří v dané oblasti bádají. Jedna z největších iniciativ byla dána do vínku společností Google, která v roce 2006 ohlásila úmysl digitalizovat všechny noviny na světě. Po pěti letech snaţení, kdy nahrála přes 60 milionů stran novin ze všech koutů světa, na tuto snahu rezignovala. Dále ale spolupracuje například s Britskou knihovnou, kde navazuje na práci svého oborového kolegy, společnosti Microsoft, která pro knihovnu naskenovala 65 000 knih z 19. století. Google má na starosti výtisky z let 1700 – 1870, jedná se o dalších 250 000 knih. V elektronické formě jsou postupně přístupné na Google Books a na webu British Museum. Dohromady je v knihách od společnosti Google naskenováno přes 13 milionů výtisků.51 A nezastavili se jen u knih. British Museum si dnes můţeme virtuálně projít pomocí aplikace culture institute.
50
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum,
2013, s. 17. 51
Údaje jsou zpracovány z webových stránek British Library. Odkaz na zdroj: http://www.bl.uk/press-
releases/2011/june/the-british-library-and-google-to-make-250000-books-available-to-all
28
Posledním projektem za všechny je projekt německé Deutche Digital Bibliothek. Během následujících let se skenuje a digitalizuje nespočet knih, filmů a nahrávek. Právě v této digitální knihovně pak bude moţné nalézt knihy, fotografie, obrázky, filmy a nejrůznější archiválie, ke kterým se uţivatel dostane buď na omezenou dobu, anebo neomezeně. Rozdíl bude pouze v ceně, kterou za vstup do archivu zaplatí.52
1.5.3 Lineárnost a nelineárnost média Ještě do nedávné historie vládla v elektronických médiích zásada dramatu, tedy jednoty času, děje a místa. Pokud by byly rozhlas nebo televize přirovnány k jedoucímu autu, musel by člověk v případě, ţe jej chceme vidět, stát u silnice přesně v tom momentě, kdy kolem bude projíţdět. Tento systém je označován jako push – model.53 Osvobození příjemce od tohoto systému přišlo s nástupem nových technologií v podobě rekordéru, ať uţ magnetofonů či video přístrojů, došlo k moţnosti vyuţít funkci posouvání času, tzv. time-shifting,54 a v libovolném čase neustále obsah obnovovat. Tato inovace přestala mít smysl v době nástupu další nové technologie a to catch up TV, kdy byl umoţněn přístup k vybranému programu v krátkém čase po odvysílání. Diváci si tak nemusejí nahrávat pořady na jejich vlastní zařízení. Place – shifting,55 neboli volný výběr místa příjmu programů, umoţnilo spojení tranzistorového rádia s mobilní televizí. Interaktivní média dále umoţnila svobodu samotné akce, uţivatel si můţe zvolit, jaký obsah chce přijmout (ať uţ z televizní či rozhlasové produkce) v tzv. systémech na vyţádání – pull model.56
52
Projekt lze nalézt na stránkách www.deutsche-digitale-bibliothek.de.
53
KELLY, Kevin a WOLF, Gary. PUSH! In Magazine Wired [online]. 1997
54
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum,
2013, s. 18. 55
Proceedings: IEEE International Conference on Multimedia Computing and Systems : June 7-11,
1999, Florence, Italy. [online]. Los Alamitos, Calif.: IEEE Computer Society, 1999. ISBN 0769502555. 56
BEKOGLU, Filiz Bozkurt. Strategic Approach in Social Media Marketing and a Study on Successful
Facebook Cases. In: European Scientific Journal. [online]. 2016, s. 265.
29
1.5.4 Adaptabilita masových médií jednotlivcům V dnešním online prostředí se vyskytuje mnoho internetovými rádii, které dozajista mezi masová média spadají. Ty disponují obrovskými datovými hudebními knihovnami. Od klasického rádia naladitelného na radiopřijímačích, se však liší dramaturgií vysílaného obsahu. V případě například internetového rádia Last.fm vytváří obsah nikoliv vysílatel, ale příjemce, tedy posluchač.57 Ten si na základě vlastního výběru, ať uţ ţánru nebo interpreta, nastaví obsah, který mu má být vysílán. Dále se můţe k obsahu i vyjadřovat, udělovat mu preference, a tak stanice zjišťuje přesnější profil posluchačova zájmu, který mu neustále na základě příchozích dat upravuje doslova na míru. Navíc, pokud je posluchač aktivní a nasbírá si dlouhý seznam skladeb dle jeho preferencí, vytváří se tzv. tematická stanice. Dnes uţ se data o preferencích uţivatelů a posluchačů hudby sbírají a priori v přehrávačích nainstalovaných v počítači. I kdyţ uţivatel neposlouchá online rádio, dokáţe program nasbírat informace o tom, jaký druh hudby si na svém vlastním počítači pouští. Platí tedy, čím více informací, tím přesnější profil. Po několika dnech poslechu online radia tak dojde k vyprofilování stanice dle gusta posluchače. Pro něj však není důleţitý pouhý poslech stanice, ale čím dál více se vytváří fankluby, hitparády či diskuze o jednotlivých umělcích. Last.fm je důkazem, ţe je moţné kaţdý den dodávat personalizované nabídky pro kaţdého jednotlivce zvlášť. Programové vybavení porovnává individuální potřeby, s miliony volených posluchačů z celého světa, coţ znamená, ţe nabídka pro určitého uţivatele vychází z více jak 43 miliard takových rozhodnutí a jejich počet neustále roste. Last.fm však nenahrazuje tradiční stanice, nabízí jen alternativní způsob, jak objevovat novou hudbu.58
1.5.5 Individualizace médií Díky digitalizaci a moţnosti filtrovat obsah dle kategorií zájmu uţivatele vznikly webové stránky různých mediálních společností, kde si příjemce můţe označit otázky a témata, která ho zajímají. Díky tomu má moţnost sledovat dva proudy informací.
57
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum,
2013, s. 19. 58
About Last.fm [online]. In last.fm [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.last.fm/about/
30
První je postaven na modelu push, tzn. obsah a tok informací je shromáţděn a uspořádán redakcí. Je tedy vybráno to, o čem si redaktoři myslí, ţe má koncový uţivatel jejich portálu vědět. Druhý proud je postaven z informací a článků, které odpovídají objednávce z předvolby čtenáře, tedy model pull – odebírám to, co chci. Dokonce existují tzv. osobní noviny, kdy podobně jako u webových platforem, si koncový uţivatel – čtenář – můţe poskládat obsah tištěných novin. Má vlastní uzávěrku, která je přesně dána a do ní musí zadat o jakých tématech a jaký obsah má být náplní jeho denního plátku. Roboti pak najdou zprávy týkající se daných témat a vytvoří osobní noviny, které jsou publikovány v nákladu jednoho výtisku a ráno doručeny čtenářovi přímo na konkrétní adresu.59
1.5.6 Uživatel novinář V dnešním prostoru ţurnalistiky se čím dál častěji, i v našich končinách, objevují platformy, jeţ různým redakcím a mediálním organizacím umoţňují získávat, prohlíţet a retransmitovat videomateriály připravené na vyţádání, odesílané na platformu přímo jako produkt uţivatele. Tento nástroj slouţí mnohdy jako virtuální informační panel, skrze který je moţné obracet se na uţivatele platformy s prosbou o dodání nahrávek, videoreportáţí či názorů do diskuze týkajících se aktuálních událostí. Zmíněný systém můţeme označit jako user-generated content,60 tedy mediální obsah zaslaný divákem, posluchačem nebo čtenářem, který se v danou chvíli mění na reportéra, fotografa i operátora. Platforma tak umoţňuje médiím pohodlně si prohlédnout materiál a selektovat z něj to nejlepší. Výsledek následně mohou pouţít ve vysílání nebo umístit na webový portál.
59
Personalisierte Zeitung niiu: Wegweisend oder zum Scheitern verurteilt? [online]. In: Medial Digital,
2010 [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://medialdigital.de/2009/10/13/personalisierte-zeitung-niuuwegweisend-oder-zum-scheitern-verurteilt/ 60
KRUMM, John. User-generated content. In PERVASIVE computing [online]. IEEE CS, 2008, (Oct.-
Dec.), s. 10 [cit. 2016-04-20].
31
1.5.7 Deinstitucionalizace a deintermediace Tato sekce samozřejmě zahrnuje blogy, v-blogy nebo podcasty.61 Nepatří však mezi ně blogy, které nepopisují hubnoucí terapie a záţitky z rodinné dovolené. Jsou zde řazeny především články, které svým obsahem připomínají novinařinu, tedy věnují se například společenským nebo politickým tématům a formou spíše komentáře zde vykládají světu svůj názor na danou aktuální situaci. Protoţe však svým obsahem jsou velice vyhraněným médiem, jedná se spíše o média učená jednotlivcům neţ mase. Některé populární blogy však mohou získávat, a praxe to i ukazuje, několik set tisíc followerů, sledovatelů, kteří se aktivně o nové články zajímají a sdílejí jejich obsah. Na tomto můţeme sledovat projev deinstitucionalizace mediální činnosti a také deintermediace, tedy schopnosti oslovit příjemce napřímo, bez zprostředkování tradičními médii.62
1.5.8 Crowdsourcing Toto slovo pochází ze spojení anglického crowd – dav a source – zdroj. Je to forma oslovení většího počtu lidí z cílové skupiny, kdy jsou příjemci zapojeni do spolupráce například s televizí.63 Diváci se mohou vyjadřovat k náplni obsahu nového programu, klást otázky na hosta diskuzních pořadů, stanou se tedy spolutvůrci pořadu. Tímto způsobem to můţe fungovat i v prostředí internetu či jiného média. Vzniká tak jakási komunita, která by snesla přízvisko produkční brainstormingová poradna a kreativní dílna. Pomocí crowdsourcingu jde totiţ vytvořit nový mediální produkt, kterému předchází produkční práce, jenţ dává obsahový rámec, brainstorming, tedy víc hlav víc ví, a okamţitou zpětnou vazbu od diváků v momentě samotné výroby pořadu nebo jiného mediálního produktu.
61
Podcast je forma digitálních médií, která se skládá z epizodické série audia, videa, digitálního rozhlasu,
PDF nebo ePub souborů objednaných a automaticky staţených přes webové syndikace nebo jsou streamovány on-line na počítači nebo mobilním zařízení. 62
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum,
2013, s. 21. 63
Crowdsourcing In: MEDIAGURU: mediální slovník [on-line]. PHD, 2016. [cit. 2016-04-20]. Dostupné
z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialne-patologicke-jevy
32
1.6
Sociální sítě jako nástroj zpětné vazby – komunikační platforma
Definice sociální sítě v kontextu sociologického hlediska je propojenou skupinou lidí, ve které jednotliví členové ovlivňují ostatní. Podmínkou formování takové skupiny není příbuzenský vztah. Tato podmínka se spíše mění v předpoklad, ţe skupina bude vytvořena z hlediska jejich společných zájmů, rodinných vazeb, ekonomických, politických či kulturních důvodů.64 V prostředí internetu lze tedy chápat sociální síť jako systém pro udrţení kontaktu s přáteli, který je propojen, vytváří a udrţuje mnoţství kontaktů, jeţ jsou navzájem provázané. Lze sem řadit i systém, který nemá a priori za úkol budovat kontakty, ale má v sobě tuto funkci zahrnutou jakoţto podporu uţivatele. Kaţdý člen v prostředí „social networking“ systému pak popisuje svoji osobu, předkládá o ní dokumentaci a vytváří identitu, kterou lze sdílet nejen s uţivateli, ale také s širokou veřejností. Podle toho, jak silnou si ji člověk v sociální síti vytvoří, má o to větší moţnost komunikovat a být vyhledáván jinými uţivateli v prostředí virtuálních komunit, ve kterých probíhá výměna jiţ důvěrnějších a neveřejných informací.65
1.6.1 Sociální sítě v teorii Termín sociální síť můţe mít velice široké významové pole. Objevil se uţ v době před vznikem internetu i jeho rozšířením. Původně tento termín uţívali pouze sociologové a popisovali pomocí něj sociologické a vztahové struktury v prostředí rodinném, kruhu přátel, volnočasových zájmů či náboţenství a rasy. V rámci sociální sítě dochází ke vzájemnému obohacování a ovlivňování jednotlivých komunit nebo skupin. Jiţ po narození je člověk zařazen do skupiny rodiny a příslušenství v ní má připsáno po celý zbytek svého ţivota. Ovlivňuje jeho úsudek, psychickou povahu a vůbec postoj k ţivotu. Obecně můţeme rozdělit skupiny, se kterými se střetáváme po dobu našeho ţivota na formální a neformální. Ty, kde panují předem daná jasná pravidla a mají stanovený řád, jehoţ porušování není benevolentně
64
PAVLÍČEK, Antonín. Nová média a sociální sítě. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2010, s. 125.
65
Ibid., s. 126.
33
přecházeno, se nazývají formálními. Jako příklad lze uvést školu, zaměstnání, nemocnici a jiné. V opozici s touto skupinou existuje ta neformální, kde se většinou její členové znají a to ne pouze povrchně. Často v rodinné atmosféře probíhají jejich setkání a vůdce skupiny není dosazován na základě hierarchických pravidel, jako tomu je u formálních skupin, ale na základě populárnosti a oblíbenosti ve společenství. Ani pravidla zde nejsou nijak přísná. Mezi příklady neformálních skupin patří sportovní či motoristický klub, jakýkoliv jiný fanklub či zájmový krouţek. Zároveň platí, ţe obvykle jedinec bývá účastníkem více společenských skupin zaráz.66 Po rozvoji informační technologie, a to právě internetu, sociální síť nabyla jiného rozměru. Protoţe internet umoţňuje dnes uţivatelům být na stejné síti odkudkoliv, dává to moţnost jednotlivým členům sociálních sítí spolu komunikovat nezávisle na místě výskytu. Hranice vytvářející vzdálenost jednotlivých členů jsou smazány. Dnes tak sociální síť není vyuţívána pouze jako komunikační nástroj, ale lze díky ní sdílet různé soubory, fotky a informace. Snadno se zde nacházejí i tzv. „ztracení“ přátelé. Dochází tak k přenosu sociálních vazeb z reálného prostředí do digitálního prostoru. 1.6.1.1 Sociální síť jako komunita Skladba komunity je vţdy charakterizována třemi sloţkami, které spolu vzájemně souvisí. Je to doména činnosti, tedy vlastní předmět zájmu, který má komunita společný. Dále sem patří mezilidské vztahy, bez nichţ by komunita nebyla společenskou sítí, a vzájemné sdílení informací, které přímo souvisí s náplní a zaměřením samotné komunity. Jedná se o vyvrcholení společného úsilí a vzájemné spolupráce. 67
66
PAVLÍČEK, Antonín. Nová média a sociální sítě. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2010, s. 127.
67
MLÁDKOVÁ, Ludmila. Komunity. Research Papers, 2005. DOI: ISSN 1336-815X.
34
Hoadley má ale představu o poţadavcích, které plní znalostní skupiny i samotné informační technologie, trochu odlišnou. Jeho model nese označení C4P a je sloţen z následujících prvků: Obsah Konverzace Propojení Informační kontext Účel68 Tyto poţadavky by měly být nápomocny daný obsah vytvářet, pomáhat jej zpracovat, archivovat a umoţnit v něm vyhledávat. Tento obsah by však nevznikl bez jakékoliv konverzace jednotlivých účastníků komunity. Tou se předávají informace, které jsou v rámci ní propojovány a sdíleny. Dochází tak k nabývání znalostního pemza, které by jednotlivec sám jen těţce získával. Aby se ale komunita mohla vůbec spojit a dále se rozšiřovat, musí mít jasně daný účel jinak nazýván také jako cíl. Aby mohlo dojít k vyuţívání podpory ze strany technologií, musí být schopny reflexe ve všech uvedených bodech. 1.6.1.2 Definice sociální sítě (social network service) Jasný popis sociální sítě, která je zaloţena na webové technologii, přinesli teoretikové Boyd a Ellison. Pro další chápání termínu sociální síť jejich definice naprosto postačí. „Sociální síť je služba založená na webových technologiích, která nabízí jedincům: vybudovat v rámci této sítě veřejný či polo-veřejný profil uživatele, definovat seznam dalších uživatelů v rámci sítě, se kterými je daný jedinec propojen a umožní uživatelům zobrazit a procházet seznam uživatelů, s nimiž jsou spojeni, a zároveň procházet tyto
68
HOADLEY, M.Christopher,KILNER, G.Peper. Using technology to transform communities of practice
into knowledge-building communities. ACM SIGGROUP Bulletin, New Yourk: ACM, 2005, s. 33.
35
seznamy i u jiných uživatelů. Povaha a pojmenování těchto propojení se mohou v různých sítích lišit“69
1.6.2 Anonymita na sociálních sítích Je nutné konstatovat, ţe pouţívání počítače a internetu představuje velice mocný nástroj anonymity. Jen stěţí nalezneme v jiném prostředí toliko přezdívek, nicků, avatarů, falešných identit a jiných předstíraných uzlů, neţ je tomu v sociální síti. Pod rouškou anonymity jsou pak někteří členové skupin snáze sváděni ke špatnému chování, vulgaritám a jiným neřestem, které by při plné a správné identifikaci jinak nikdy nedělali. V tomto případě ale za tuto činnost nenesou zodpovědnost, jsou totiţ někým jiným. Škody, které jsou napáchány internetovou kriminalitou, jsou vysoké a postihují jiţ velký počet uţivatelů. S morálkou uţ se nikdo nezatěţuje ani v kruzích obyčejných lidí, nedělá jim starosti. To dokazuje srovnávací studie reálné osobní konverzace s komunikací přes e-mail nebo textovou zprávu. V momentě komunikace online jsou lidé schopni více lhát. To potvrzuje i fakt, ţe nejvíce se lţe právě v e-mailech.70 Anonymita, které byl dán prostor teprve s příchodem digitálních médií, je také příčinou toho, ţe mladí lidé se snáze nechají strhnout k druhům chování, na které by před tím díky sociální kontrole ani nepomysleli. Dnes jsou pojmy jako mobbing,71 tedy kyberšikana, hanobení, nátlak, vulgarita a podobně často skloňované v prostředí internetu a bohuţel si nacházejí čím dál více obětí. V tomto kontextu je důleţité si uvědomit, ţe pokud je dán prostor v médiích těmto individuím, dokáţí částečně narušit naše objektivní vnímání reality a moţná i ovlivňovat náš úsudek.
69
BOYD, M. Danah, ELLISON, B. Nicole. Social. Network Sites: Definition, History, and Scholarship. Journal of
Computer-Mediated Communication. 2007, s. 211. 70
ZIMBLER, M. a FELDMAN R. S. Liar, Liar, Hard Drive on Fire: How Media Context Affects Lying
Behavior. Journal of Applied Social Psychology. 2011, 41(10), s. 2493. 71
SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. 1. vyd. Brno:
Host, 2014, s. 103.
36
1.7 Imediace, hypermediace a remediace v hledáčku vývoje televizního obsahu Remediace je skladbou dvou logik, které mají hluboké kořeny aţ v renesanci. Je moţno říci, ţe imediace či hypermediace nejsou pouhým nástrojem estetiky, ale především existují jako nástroje konkrétních skupin v konkrétním čase. Imediací můţeme rozumět synonymum bezprostřednosti, kdy médium se stává průhledným, jako by vůbec nebylo a je dán důraz na vnímání pouze stránky obsahové. V případě hypermediace je tomu naopak. Médium zde vystupuje jako hlavní aktér. Obě tyto logiky jsou pak strategií remediace, tedy formální logiky, která vztahuje k sobě nová i stará média.72 Není zde prostor pro podrobnou genealogii remediace, pozornost si ale zaslouţí remediace v současných médiích. Na úvodu knihy Jak rozumět médiím poznamenal Marshall McLuhan, ţe „obsahem každého média je vždy jiné médium. Obsahem písma je řeč, stejně jako obsahem knihtisku je psané slovo a jako je knihtisk obsahem telegrafu.“73 Jak sám naznačil v mnoha příkladech, nejde pouze o jednoduchý „remake“ média, nýbrţ o jeho velmi komplexní druh jakési výpůjčky nebo reprezentace. Reprezentaci jednoho média druhým je tedy moţné označit za remediaci a i nadále zůstane pouţívání termínu v tomto kontextu a jako rys nových médií. Lze najít různou škálu způsobů, jakými digitální média remediují svého předchůdce. Tato škála má proměnnou v míře vzájemné konkurence či rivality mezi novými a starými médii. Na jedné straně stojí případ, kdy médium staré je pouze vybráno a reprezentováno v digitální podobě. Můţe tomu tak být např. u fotografické galerie anebo sbírky textů na disku CD. Bez jakékoliv ironie a kritiky tu dochází k čistému reprezentování starého média v jeho digitální podobě. Nestojí tu tedy nové médium v opozici, ba naopak lze chápat počítač jako další (lepší) způsob k získání přístupu k těmto starším materiálům. U digitálního média dochází k imidiaci, tedy zastření, kdy nechce být v hledáčku naší
72
DVOŘÁK, Tomáš (ed.). Kapitoly z dějin a teorie médií. Vyd. 1. Praha: Akademie výtvarných umění
v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, 2010, s. 69. 73
McLUHAN, H. Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1991, s. 19.
37
pozornosti a maximálně prezentuje obsah svého starého, však zdigitalizovaného, materiálu. Opačným případem můţe být například encyklopedie na CD-ROMu. V tomto případě tvůrci disků rozhodně nechtějí zakrývat nové spojení médií s digitálním světem. Naopak běţné texty, které lze nalézt v tištěné formě encyklopedie, jsou v digitální podobě doplněny o zvuk či video. I nespočet webových stránek dnes bez problému remediuje starší formy. Je to interface, který vyuţívá aktivních odkazů a díky tomu reorganizuje texty a obrazy z knih, časopisů, filmu či televize.74 Digitální média však mohou remediaci provádět mnohem agresivněji. Můţe dojít k případu, kdy původní médium je přestavěno úplně a přítomnost staršího média je zachována – udrţuje si pocit hypermediace. Můţeme jako příklad uvést rockové CDROMy, jakými jsou Telecomunications Breakdown od Emergency Broadcast Network,75 ve kterých je přetvořeným médiem hudba nahraná na CD a její ţivá pódiová prezentace. V této formě remediace je patrný jak zdroj, tak i nové cílové médium. Toto vytrţení z kontextu můţe připomínat vykonstruovanost digitální verze i původního klipu. Dílo se stává mozaikou, kdy si lze uvědomit zároveň jednotlivé střípky i jejich nové umístění v obraze, pro který nebyly původně stvořeny. Prostor, který ohraničuje jednotlivá média, můţe být grafický interface v podobě dialogového okna. V jednom běţí textový editor, v dalším digitální fotografie. Přiznává se tím diskontinuita v průběhu uţivatelova pohybu mezi médii. V poslední řadě ale můţe nastat situace, kdy nové médium tuto diskontinuitu chce co moţná nejvíce smazat a pohltit. Vlastní akt remediace však zaručuje, ţe k úplnému pohlcení nedojde a staré médium, ač ve značně potlačené míře, bude v médiu novém stále obsaţeno. Příkladem za všechny můţe být počítačová hra, kdy je hlavní hrdina ve stejném pohledu, jako by se v něm nalézal samotný hráč. Právě počítačová hra tak bývá 74
BOLTER, J. David. Remediation: understanding new media. Vyd. 1. Cambridge: MIT Press, 1999,
s. 57 75
DVOŘÁK, Tomáš (ed.). Kapitoly z dějin a teorie médií. Vyd. 1. Praha: Akademie výtvarných umění
v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, 2010, s 90.
38
často nazývána jako interaktivní film. Jejich hlavní myšlenka spočívá v proměně hráče v hlavní postavu filmu. Na straně druhé ale tuto remediaci můţeme ukázat i na samotných webových stránkách, které spíše neţ film remediují televizi. Ty si propůjčují monitorovací funkci televizního vysílání. „Tyto stránky předvádějí proud obrazů z digitálních kamer namířených na různé části prostředí: zvířata v klecích, ryby v akváriu, nápojové automaty, něčí kancelář, dálnice atp. Ačkoliv tyto stránky monitorují svět pro WWW, nepřiznávají vždy televizi jako zdroj, který předělávají. Ve skutečnosti se televize a WWW účastní nepřiznaného souboje, v němž se jedno médium snaží remediovat druhé.“76 Tento souboj nabývá charakteru ekonomického i estetického, ve kterém jde především o to, kdo bude dominujícím médiem na světovém trhu.
1.8
Teorie konvergence
O konvergenci se začala vést debata jiţ na počátku osmdesátých let 20. století a stala se termínem velice zásadním pro pochopení procesů, které probíhají uvnitř mediálního systému. Konvergenci lze vnímat ve dvou rovinách. Buď jako soustavu názvosloví pro technické vlastnosti procesu integrity telekomunikací, medií a informatiky, nebo jako linii metaforického vyjádření obsáhlého přerodu, ve kterém tento prvek vystupuje.77 Lze tento termín také chápat v uţším pojetí a to jako popis činnosti vybraného subjektu ve společnosti dalších médií. Nejčastěji se objevuje při digitalizaci dvou různých článků média, tzv. „programově-produkční konvergenci.“78 Hovoří se i o konvergenci médií,
76
DVOŘÁK, Tomáš (ed.). Kapitoly z dějin a teorie médií. Vyd. 1. Praha: Akademie výtvarných umění
v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, 2010, s. 91. 77
JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York University Press,
2006, s. 26. ISBN 978-081-4742-952. 78
Ibid, s. 27.
39
která je chápána jako konvergence sítí, sluţeb, rétorik, trhů a regulačních systémů. 79 Programovou konvergencí se pak rozumí napodobování a sjednocování programů mezi komerčními médii a médii veřejné sluţby. Prvním významem slova konvergence můţe být popis procesu, kdy do domácnosti vstupují informace prostřednictvím optických kabelů, ať uţ se jedná o film, zvuk, textovou zprávu apod. Tedy konvergují mezi sebou televize, rádio a jiná média – dochází ke standardizaci vysílací frekvence a bitové normy.80 Konvergence,
jeţ
napomáhá
integrovat
média
s komunikačními 81
se nazývá Computer-mediated communication (CMC).
prostředky,
Je tak označováno ovládání
více médií pomocí jedné technologie, tedy počítačem nebo systémem, který dokáţe vytvořit nebo přetvořit multimediální obsah. Díky tomu lze v rámci sociálních komunikačních aktů vyuţívat různého rejstříku sluţeb díky jednomu zařízení, popř. platformy. Je také moţno říci, ţe díky procesu konvergence lze zmenšit překáţky pro distribuci informace či sluţby zábavního nebo komunikačního formátu. Tento stav je výsledkem přeměny infrastruktury, která je vyuţívána pro přenos informace a dovoluje ostatním systémům přenosu dat vysílat podobné typy sdělení. „Technické, ekonomické a institucionální bariéry mezi tiskem, rozhlasem, televizí, distribučními sítěmi a elektronickým průmyslem jsou překonány pomocí digitalizace.“82 S projevem konvergence se můţeme nejčastěji potkat v prostředí internetu, protoţe disponuje schopností přenosu všech prvků mediální sluţby. Marginální rozdíl
79
ERDAL, I. J. Coming to Terms with Convergence Journalism: Cross-Media as a Theoretical and Analytical
Concept. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies [online]. 2011, vol. 17, issue 2, s. 213-223 80
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum, 2013, s. 28.
81
Ibid., s 28.
82
CARDOSO, Gustavo. The Media in the Network Society. Browsing, News, Filters and Citizenship. Vyd. 1. Lisbon:
Bertrams, 2007, s. 24-25. ISBN 978-184-7537-928.
40
od masového média tradičního charakteru je v lineární i nelineární komunikaci. Dále pak můţe komunikovat nejenom mezi subjekty jednotlivě, ale dokáţe do komunikace zařadit i skupiny, popřípadě sdělení určená pro všechny obyvatele naší planety.83 Pomocí Internetu jsou mazány bariéry mezi odesílatelem a příjemcem a je tak dán prostor pro svévolné šíření informace pomocí této sítě. Jde fakticky o spolupráci na interaktivní bázi v tvorbě obsahu. Pomocí rozdělení skupiny televizních diváků na skupiny komunikující mezi sebou interpersonálně, podtrţeno navíc veřejným charakterem sdělení, vzniká nový typ komunikace a to masová interpersonální (maspersonal
communication).84
Model
tohoto
procesu
ilustruje
následující
obrázek č. 1. Obrázek č. 1 - Model masové interpersonální komunikace
Zdroj: O'SULLIVAN, Patrick B. Masspersonal Communication: An Integrative Model Bridging the MassInterpersonal Divide. Illinois State University. S. 11.
83
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum, 2013, s. 29.
ISBN 978-80-87500-38-5. 84
O'SULLIVAN, B. Patrick. Masspersonal Communication: An Integrative Model Bridging the Mass-Interpersonal
Divide [online]. Illinois State University. [cit. 2014-03-29] Dostupné z: http://www.academia.edu/468715/Masspersonal_communication_Rethinking_the_mass_interpersonal_divide
41
Následným jevem, který vznikl díky této formě masmediálně interaktivní komunikace, je masová osobní komunikace (mass self-communication). Ta slouţí především jako prostor pro vyjádření jednotlivce vůči společnosti či skupině anebo jako kanál pro distribuci uměleckých či informačních obsahů.85 Následkem tohoto jevu je zmizení rozdílů mezi materiálem pocházejícím z produkce profesionální dílny nebo pouze amatérsky vyrobeným záznamem.
Celek se dá charakterizovat jako proces
deintermediace. V prostoru informačního prostředí dochází pomocí sociální komunikace ke sdruţení televizního a rozhlasového vysílatele, příjemce a současně vydavatele tisku. Zároveň také dochází ke konjunkci různých analogových a digitálních médií.86 Celkový pohled do mediálního systému nyní odkrývá ucelený organizovaný systém podmíněný mírou interaktivity. Dochází tedy k existenci dvou pólů, prvního s její nízkou úrovní, mezi které je zařazena například televize, a druhého s vysokou měrou interaktivity, kde dominantním reprezentantem je internet. Právě tento bipolární systém zapříčinil vznik spojení interpersonálních médií, jenţ nabývá masového charakteru. Příkladem mohou být mobilní telefony, e-maily, facebook a jiné sociální sítě. Van Dijk charakterizuje nová média přítomností všech typů komunikace.87 Jejich výčet a propojení ilustruje obrázek č. 2. Existence těchto nových médií je zaloţena na spojení interpersonální a masové komunikace a jejich zapříčiněním dochází k reorganizaci mediálního trhu a vytváření nových sociálních kontaktů. Jak bylo na úvodu této kapitoly zmíněno, konvergence existuje i jako metaforické vyjádření pro proces, který ovlivňuje telekomunikace, média a informační technologie.88 85
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum, 2013, s. 29.
ISBN 978-80-87500-38-5. 86
CARDOSO, Gustavo. The Media in the Network Society. Browsing, News, Filters and Citizenship. Vyd. 1. Lisbon:
Bertrams, 2007. ISBN 978-184-7537-928. 87
DIJK, Jan van. The network society: social aspects of new media. 2nd ed. Thousand Oaks, CA: Sage Publications,
2006, s. 10. ISBN 14-129-0868-X. 88
EUROPEAN COMMISSION. The Convergence of the Telecommunications, Media and Information Technology
Sectors, and the Implications for Regulation. Result of the Public Consultation on the Green Paper. COM (1999)108 final, Brussels: European Union, 1999, s. 13.
42
Vývojem nových technologií a četnějším uţíváním digitálních technologií bude docházet k ovlivňování nejen občana, ale i celé společnosti a výsledkem bude dostupnost nových sluţeb a aplikací. Nutno však dbát na striktní rozlišení konvergence jako takové a procesů, které uvádí do pohybu. Jenkins prezentuje konvergenci jako kooperaci rozlišných mediálních průmyslů a migrační nádech v chování publika, která se dostává takřka na všechna místa a jeho interes spadá na zábavu, jeţ ho uvádí do komfortní zóny. Dále pak pod tímto termínem nachází i posléze nastávající technologickou, průmyslovou, kulturní či sociální změnu.89 Toto pojetí se dá však označit za velice obecné, je tedy vhodnější variantou pouţít pro definici této linie význam konvergence jakoţto „důsledek technických procesů proměny médií.“90
89
JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York University Press,
2006, s. 9. ISBN 978-081-4742-952. 90
JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Vyd. 1. Zlín: Verbum, 2013, s. 30.
ISBN 978-80-87500-38-5.
43
Obrázek č. 2 – Konektivita a zapojení jednotlivých typů komunikačních toků v ucelenou síť
Zdroj: DIJK, Jan van. The network society: social aspects of new media. 2nd ed. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2006, s. 11.
44
2 ČESKÁ TELEVIZE Česká televize je zřízena zákonem č. 483/1991 Sb., který prošel od svého vzniku řadou novelizací. Nezávislost média vychází z prvního paragrafu zmíněného zákona, dle něhoţ „stát neodpovídá za závazky České televize a Česká televize neodpovídá za závazky státu.“91 Česká televize je poskytovatelem sluţeb pro veřejnost ve formě tvorby a šíření televizních programů, případně dalších multimediálních obsahů a doplňkových sluţeb po celém území České republiky. Vše dělá pro účely naplnění demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a v zájmu zachování mediální plurality. Hlavním úkolem veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání je zejména: „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů; přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky; vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti; rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin; výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.“92 Kontrolním orgánem, pod který Česká televize spadá, je Rada České televize. Její členové jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Člen rady je volen na šesti leté funkční období, maximálně na dvě volební období po sobě. Členové rady jsou vţdy po jedné třetině kaţdé dva roky obměňováni. Jejich celkový
91
Zákon č. 489/1991 Sb., o České televizi. [online] 1991.
92
Statut ČT - Článek II - Veřejná služba České televize [online] 2012.
45
počet je patnáct. Radu jako celek můţe poslanecká sněmovna odvolat, pokud nenaplňuje literu zákona nebo opakovaně neplní své povinnosti související s tímto zákonem. Základní kompetencí Rady je moţnost jmenovat generálního ředitele a na jeho návrh jmenovat ředitele jednotlivých studií. Dále schvaluje rozpočet a závěrečný účet České televize. Pravomoci Rady mají mnohem delší výčet, ale tyto patří mezi ty nejdůleţitější. Zároveň její členové nesmějí zasahovat do tvorby a vysílání televizních pořadů. Statutárním orgánem České televize je generální ředitel, jehoţ funkční období je stejně jako u rady šestileté. Protoţe je přímo odpovědný za svoji činnost Radě, má oprávnění se účastnit jejího zasedání. Důleţitým ustanovením je Statut České televize, který dává povinnost tomuto médiu vysílat alespoň čtyři programy a další multimediální obsah. Společně s Českým rozhlasem sestavuje jako provozovatel multiplexu veřejné sluţby společný datový tok a vytváří archiv kulturního bohatství naší republiky. Vedle toho Kodex České televize stanovuje zásady, kterými je naplňována veřejná sluţba v oblasti televizního vysílání. Součástí České televize jsou televizní studio Brno a televizní studio Ostrava. Podíl vysílání televizních studií musí činit nejméně dvacet procent z celostátního vysílacího času. V roce 2013 jiţ Česká televize vysílala na pěti kanálech s celoplošným pokrytím celkem šesti programů. ČT1, ČT2, ČT24, ČT Sport, ČT :D a ČT Art. Poslední dva zmíněné jsou vysílány společně na jednom kanálu. Vedoucí stanicí, která dominuje v popularitě mezi jednotlivými programy České televize, se stala jednoznačně ČT1, která ve vzorku diváků 15+ dominuje se šestnáctiprocentním denním podílem na publiku (sharu). ČT2 zabírá jednu čtvrtinu, čímţ se pohybuje někde kolem čtyř a půl procenta. Ve světovém měřítku je raritou výkon zpravodajsko-publicistického kanálu ČT24 s dlouhodobým podílem kolem čtyř a půl procenta. Pomalu narůstající tendenci mají ČT :D a ČT Art, kde se denní podíl na sledovanosti pohybuje kolem dvouprocentní hranice. Největší kolísavost můţeme sledovat na programu ČT Sport, kde dochází k výkyvům většinou způsobeným atraktivitou aktuálně vysílaných sportovních přenosů.
46
Za rok 2015 byl podíl na denní sledovanosti něco málo přes čtyři procenta.93 Jedním z důleţitých měřítek zůstává sledovanost jednotlivých hlavních zpravodajských relací. Události České televize se díky zhruba milionu diváků jednoznačně řadí mezi nejúspěšnější vysílané pořady (pro srovnání průměrný počet diváků sledujících hlavní Zprávy TV Prima je takřka totoţný, Televizní noviny stanice TV Nova sledují v průměru 2 000 000 diváků denně). Za rok 2015 se průměrný podíl na publiku dostal na hodnotu 24,79%.94 Kromě vlastního televizního lineárního vysílání je Česká televize velice aktivní také na poli tzv. nových médií – včetně sociálních sítí, jejichţ uţivatele často zapojuje do diskusních nebo talk show pořadů.
2.1 Veřejná služba v mediální oblasti Pojem veřejnoprávní sdělovací prostředek, nebo veřejnoprávní provozovatel vysílání je moţné povaţovat za celistvý souhrnný pojem, který v sobě vyjadřuje vícero charakteristických rysů. Veřejnoprávní sdělovací prostředky se liší od ostatních způsobem zaloţení, sledovanými cíli a stanovenými úkoly. Dále pak svojí organizační strukturou a způsobem financování. České právo nezná ani jeden z výše uvedených pojmů. Vše se proto snaţí definovat pojmem veřejná sluţba. Veřejnoprávní sdělovací prostředek této sluţby plní úkoly, které mu ukládá zákon, a jsou to ta média, která poskytují veřejnou sluţbu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání. Se současným právním rámcem je tak nejvíce ve shodě termín „médium veřejné sluţby.“
93
Procentuální denní podíl na televizním trhu/publiku (share) jednotlivých programů ČT za rok 2015 –
Zdroj ATO – Nielsen Admosphere 94
Procentuální podíl pořadu Události České televize na publiku za rok 2015 v kategorii 15+ - Zdroj ATO
– Nielsen Admosphere
47
Co ale pojem veřejné sluţby znamená? V prvé řadě by se dal označit jako úloha či poslání veřejné správy.95 Protoţe orientace této instituce na jejího adresáta je v dnešní době spíše pojmovým znakem, transformovala se tak z činnosti nařizovací na sluţbu. V tomto smyslu se dá říci, ţe celá veřejná správa je dnes veřejnou sluţbou. Zákon o České televizi pouţívá pojem veřejná sluţba v druhém uvedeném smyslu. Jestliţe tedy Česká televize úkoly plní, poskytuje tím sluţbu veřejnosti. Celková koncepce média veřejné sluţby spočívá v základní myšlence, ţe taková média budou konat v zájmu veřejného blaha a dobra, a jejich činnost bude na oplátku hrazena z veřejných zdrojů. Zákon stanovuje, ţe ČT poskytuje veřejnou sluţbu v oblasti televizního vysílání, kterou blíţe vymezuje jako sluţbu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího adekvátního mediálního a multimediálního obsahu a doplňkových sluţeb na celém území České republiky.96 Odpovědně fungující média jsou předpokladem pro zdravou, informovanou a vzdělanou společnost, kde není slovo kultura cizím pojmem. Veřejným zájmem, tedy v tomto pojetí, je vše, co zajímá veřejnost. To by ale byly upřednostněny populární sluţby na úkor menšinových poţadavků. Chceme-li vymezit tento zájem v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, bude lepší pojetí, které jej chápe jako výsledek diskuze. Není moţná existence daného veřejného zájmu. V moderní demokracii by měly existovat podmínky pro moţnost poukázat na obecně sdílené hodnoty, počítat i s konkrétními okolnostmi a moţnost se rozhodnout co je a co není ve sdělovacích prostředcích ţádoucí.97 Podle „Praţské rezoluce“ z roku 1994 má televizní vysílání veřejné sluţby podporovat hodnoty, na nichţ stojí demokratická společnost. Především se má pak věnovat dodrţování lidských práv a kulturnímu a společenskému pluralismu. Vysílání média veřejné sluţby musí být všem dosaţitelné, má být podporovatelem sociální soudrţnosti
95
ČEBIŠOVÁ, Taisia. Veřejná služba na prahu 21. století. In: Vybrané otázky správního práva. Acta
Universitas Carolinae, 1-2/2011, s. 11. 96
§2 odst. 1 zákona č. 489/1991 Sb., o České televizi. [online] 1991
97
Srov. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha: Portál, 2009. S. 162.
48
a integrace všech jednotlivců, skupin a komunit. Sociální segregace a rasismus nemá ve veřejném sdělovacím prostředku místo. Vysílání veřejné sluţby by mělo existovat jako prostor pro dialog či diskuzi, kde zazní celé spektrum názorů. Důleţitou snahou je dosaţení nestranného zpravodajství a nezávislých komentářů. Mezi cíle patří také dosaţení obsahové pestrosti a inovátorství, které má směřovat a naplňovat nejvyšší etické a kvalitní standardy. Vysílání veřejné sluţby v ideálním případě reflektuje různorodost světových názorů zacílených na posílení vzájemného porozumění, respektu a tolerance.98 Zásady, které naplňují veřejnou sluţbu ve vysílání, stanovuje Kodex České televize, který je schvalován Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Ten je závazný pro všechny zaměstnance České televize. Celá myšlenka televizního vysílání veřejné sluţby je zaloţena na své univerzálnosti. Měla by slouţit pro všechny a její financování by se mělo odvíjet ode všech členů společnosti, nehledě na to, zdali uţívají či neuţívají sluţeb. Proto musí ze zákona kaţdý platit poplatek za televizní vysílání. Je to tudíţ platba za moţnost přijímat televizní vysílání, nikoliv za faktické vyuţívání veřejné sluţby.
98
POUPEROVÁ, Olga. Regulace médií. Praha: Leges, 2010 s. 84.
49
2.2 Organizační struktura Předchozí kapitola představila kontrolní orgán i generální vedení televize. Pro snadnější orientaci uvnitř struktury řízení média je níţe znázorněn systém základních oddělení České televize a jeho celková struktura. (viz. Obrázek č. 3)
Obrázek č. 3 – Organizační struktura České televize
Zdroj: Web České televize [online] 2016 [cit.2016-04-27] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/organizacni-struktura/
50
Z diagramu je patrné, ţe oddělení Nových médií není zahrnuto v základní organizační struktuře České televize. Oddělení Nových médií, jak si ukáţeme v samostatné kapitole, zahrnuje vícero činností nejednotného druhu. Mohlo by se řadit hned pod několik úseků, například do zpravodajství, marketingu a výroby. Právě pro to, ţe je oddělení Nových médií podporou tolika organizačních jednotek, najdeme jeho umístění na mnohem univerzálnějším místě, a to v gesci generálního ředitele, jak nám ukazuje diagram na obrázku č. 4. Své místo si vydobylo vedle obchodního oddělení, řízení lidských zdrojů a oddělení komunikace a vnějších vztahů. Jeho zařazení pod úsek generálního ředitele se můţe v první fázi zdát zmatečné. Nová média však nejenom ţe podporují pořady a vysílání České televize, tedy dá se říci celý její program, ale také je to kanál pro komunikaci s diváky a velký nástroj zpětné vazby. Proto je nutné je míti zařazená mimo systém jednotlivých úseků, kterých se přímo dotýká. Byla by pak omezena účelem daného oddělení a neplnila by funkci podpory celé České televize. Protoţe se jedná i o významný nástroj komunikace s diváckou základnou, je jeho umístění do gesce, která spadá přímo pod generálního ředitele, na místě.
51
Obrázek č. 4 – Organizační struktura úseku generálního ředitele
Zdroj: Web České televize [online] 2016 [cit. 2016-04-27] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/organizacni-struktura/useky-generalniho-reditele/?
52
2.3 Základní kámen pro nová média Nutným předpokladem pro vznik projektu Nových médií v České televizi bylo dokončení jednoho z nejtěţších úkolů v historii televizního vysílání, a sice přechod z analogového pozemního vysílání na digitální terestriální vysílání. Mnoho diváků televizních pořadů napříč programovým spektrem bylo nuceno pořídit si nové televizory s jiţ instalovaným digitálním tunerem DVB-T, popřípadě si koupit Set-top box, který byl schopen připojení ke stávajícím televizorům a pomocí tohoto externího televizního digitálního tuneru přijímat vysílání jiţ na nové digitální platformě. Právě dokončený proces přeměny vysílání na digitální podobu v České republice a povinnost provádět modernizaci na vysílací platformě zaváděním nových technologií a sluţeb, která je dána zákonem, byly podmínkami pro vytvoření prostoru, ve kterém by mohl vzniknout nový projekt vzniku oddělení Nových médií v České televizi. Hlavním úkolem a náplní jeho činnosti bylo vnést nové technologie do vysílání a díky tomu naplnit literu zákona, který to České televizi přímo ukládal. Projekt na vytvoření a zformování samostatného útvaru Nových médií byl zadán v průběhu roku 2010 tehdejším generálním ředitelem České televize, Jiřím Janečkem. Jeho reálnou podobu dostal za úkol Milan Fridrich, který se stal také prvním ředitelem nově vzniklé divize. Přípravy na zahájení samotného fungování netrvaly dlouho a uţ v roce 2011 byl provoz daného úseku zahájen. Česká televize tím dala jasně najevo, ţe oblast zavádění nových technologií a sluţeb do vysílání bere naprosto váţně. Zaloţení samostatné divize, která se tomuto modernímu technologickému trendu bude věnovat, se ukázalo jako velmi povedené řešení. Jakmile byl poloţen základní kámen nové divizi v organizační struktuře České televize, personální sloţení bylo pestré na členy různých útvarů a sekcí. Jedním z prvních hlavních úkolů bylo nutné vytvořit vzájemnou synergii nově vzniklé divize a ostatních pracovišť za účelem podpory všech stanic České televize. Bylo nutné zároveň pamatovat i na zachování flexibility tohoto oddělení, aby bylo schopno obstát v dynamickém tempu doby, ve které nyní ţijeme a tedy i reflektovat aktuální technologický rytmus.
53
První experiment se zavedením nových médií do vysílání České televize byl uskutečněn na stanici ČT24. Lepší místo, neţ aktuální zpravodajský a publicistický kanál si Nová média nemohla přát. Zde je nejlepší moţné prostředí pro vyuţití a vyzkoušení potenciálu novomediálních
komunikačních technologií, které pro svoji aktuálnost
a dynamičnost mají v tomto segmentu dozajista své místo. Načerpané zkušenosti z kanálu ČT24 byly vyuţity ve formě nových metodických postupů i u ostatních stanic, které jsou v dikci České televize. Nástup nových médií v oblasti sdělovacích prostředků je čím dál více zřetelný nejenom na území Evropy, ale i po celém světě. Změny, které provází uţivatelské návyky a jejich způsob konzumování televizního obsahu, nejsou pro Českou televizi velkou neznámou. Velice dobře si je uvědomuje a reflektuje právě v činnosti tohoto oddělení. Aby byla zachována informační a obsahová kvalita, musí média veřejné sluţby být schopna tyto trendy umět zachytit včas a dokázat je rychle reflektovat. Celá filozofie útvaru Nových médií nespočívá pouze v zavedení nové technologie do vysílání, ale především v jejím správném vyuţití v prostoru tradičního média. Lze pak díky tomu číst a identifikovat mnoţství potřeb společnosti, která se nachází ve velmi turbulentních časech. Česká televize dokáţe pomocí včasné reflexe velice dobře identifikovat potřeby společnosti a na ty reagovat a úspěšně je promítnout do vysílaného obsahu. Jelikoţ se zavádění nových technologií nepromítá okamţitě do hospodářského výsledku (především na straně zisku) komerčních médií, nejsou díky tomu schopny tolik experimentovat. Tím se stává Česká televize průkopníkem v zavádění nových technologií, především pak těch informačních. Před zahájením činnosti nové sekce byla televize spíše médium spotřeby informací. Pomocí implementace nových technologií, a to především sociálních sítí, dokáţe dnes Česká televize komunikovat s divákem v relativně krátkém čase a vněm i obdrţet zpětnou vazbu, která je pro médium veřejné sluţby tak důleţitá. Po jejím správném vyhodnocení lze vyslyšet potřeby společnosti a přizpůsobovat aktuální obsah sdělení, které se posléze stává obrazem společnosti.99
99
WINKLER, Aleš. Rozhovor s vedoucí divize nových medií ČT, Pavlínou Kvapilovou. [rukopis] Brno, 2013.
54
3 NOVÁ MÉDIA V ČESKÉ TELEVIZI Oddělení Nových médií je potřeba chápat jako oddělení podpory programu, potaţmo celého vysílání. Je to oddělení doplňkových sluţeb, které jakkoliv doplňují, popřípadě rozšiřují klasické lineární televizní vysílání. Tyto činnosti v celkovém objemu zaujímají devadesátiprocentní podíl práce celého oddělení. Zbylých deset procent práce zůstává na velice osamoceném tradičním, avšak stále aktuálním úseku teletextu. Právě on je stabilní hvězdou celého oddělení Nových médií. Je to dáno mnoţstvím uţivatelů a čtenářů teletextu, které je sloţeno z velmi pevné základny, dokonce v posledních letech stále mírně narůstá. Prozatím neexistuje výzkum, který by se tímto trendem zaobíral. Jednou z příčin, která můţe mít za následek stálost fenoménu teletextu, je úbytek čtenářů tištěného denního tisku (ten pozorujeme v souvislosti s poklesem prodeje). Teletext tak můţeme povaţovat za stále zajímavý a přínosný pro jedince, kteří nechtějí vynakládat finanční prostředky k získání tištěných periodik. Jednotnou formu se zatím podařilo udrţet na kanálech, které nemají HD rozlišení. U programů s lepší kvalitou obrazu zatím neexistuje standard, který by u této sluţby určoval její vizuální stránku. Jeho budoucí podoba tak můţe být alternativou k té dnešní anebo stále nativní, jak ji lidé znají v podobě současného teletextu. Dalšími odděleními, patřícími do Nových médií, je oddělení dětského webu, vývojové oddělení zaměřené na design všech webů a tvorbu aplikací, které je neustále pod tlakem vývoje nových technologií. Díky velkému rozvoji tabletů a mobilních telefonů typu „smart“ se neustále inovují a vyvíjejí aktualizace softwaru, jimţ se musí přizpůsobovat i samotné rozhraní aplikací a webů pouţívaných Českou televizí. Dále se jedná o redakci Nových médií zpravodajského kanálu ČT24, který je neúnavným sluhou poskytujícím aktuální informace ze zpravodajství a publicistiky. Do oddělení můţeme zahrnout i redakci Sportu, která plní obsahem nejen nová média kanálu ČT Sport. V neposlední řadě sem patří i tzv. třetí redakce, která je programovou a vysílací podporou ostatním programům.
55
3.1 Jednotlivá oddělení a jejich projekty Celé oddělení Nových médií má na starosti několik projektů, které mají rozdílný charakter i zpracování. Většina projektů je tak realizována na úrovni jednotlivých pododdělení, které se věnují dílčím segmentům produkce Nových médií. Jak ukáţe následující výčet, uskutečněných i plánovaných aktivit není pomálu. REDAKCE NOVÝCH MÉDIÍ
Oddělení redakce Nových médií se člení na redakci ČT24 a ČT Sport. Redaktoři ČT 24 mají za úkol rozšiřovat témata, která jsou na témţ programu odvysílána. Jedná se o informační podporu sdělení, které divák prostřednictvím stanice obdrţí. V něm mnohdy moderátor můţe odkázat na podrobnější obsah nacházející se na webových stránkách, sociálních sítích apod. Jednou ze zásadních editoriálních změn je potlačení tvorby samostatných témat výměnou za zvýšení akcentace na právě probíhající obsah hraný na kanálech kontinuálního vysílání. Tím je čtenářům a divákům nabídnuta rozšířená forma sdělení s důrazem na video. V praxi to funguje tak, ţe po odvysílání zajímavého tématu na Čtyřiadvacítce vezme videotým redakce celý záznam a vystřihne z něj nejdůleţitější momenty. Ty pak zpracuje do krátkého klipu či reportáţe. Jejich kolegové – píšící redaktoři – doplní toto video o textový materiál. Takto to s velikou oblibou funguje například při změně ekonomických ukazatelů, jako je kupříkladu vývoj HDP v Evropě nebo u nás. V kontinuálním vysílání, v prostředí běţné televize, se data velice těţce prezentují obrazem. Pokud není divák zrovna ekonomicky zdatný – v tomto případě je dostačující pro pochopení uvést hodnoty – můţe mít problém s orientací v obsahu. Ale pomocí grafů, či sloţitější grafiky, která je vytvořena ve spolupráci i s dalšími odděleními, je moţné uveřejnit na web informaci, která pro diváka, který sledoval vysílání, bude mít vysokou přidanou hodnotu. Je tedy z televizního prostředí odkázán na internet, kde po přečtení článku věnujícího se danému tématu dostane čtenář okamţitý impuls k návratu či sledování kontinuálního programu. Tento podnět můţe být dán například pozvánkou na zajímavé téma či reportáţ. Vzniká tím informační spirála, kterou editoři, pracovníci oddělení Nových médií a kooperujících oddělení roztáčí do největších moţných rozměrů. V analogii u redakce ČT Sport jsou principy velice podobné, ne-li totoţné. Redakce Sportu má shodnou náplň, ale samozřejmě ve sportu je velké specifikum a unikum v pořádání velkých světových sportovních akcí. 56
V těchto případech, pokud má Česká televize nakoupena televizní práva, disponuje pro vysílání šesti kanály. To způsobí, ţe ne všechen obsah, který má televize k dispozici se vejde do terestriálního a satelitního vysílání. V tomto momentu nastupuje internetový stream ţivých přenosů na dnes jiţ populárním iVysílání. Tím divák nepřijde o ţádný moment vybraného sportovního svátku. Ruku v ruce jde tento fakt se spuštěním technologické novinky, kterou pocítili diváci na platformě HbbTV, kdy jako první v republice Česká televize právě pro tento druh příjmu obsahu (zaloţeno na on-demand principu) spustila sluţbu live stream.
VÝVOJ A DESIGN
Dalším oddělením Nových médií je útvar vývoje a designu kde naleznete UX designera100, grafika a front decodera. Trojice se stará o celkový design. Veškerý vizuál je zpracováván zde včetně připravovaných interakcí. Dále v oddělení je skupina programátorů, kteří celý záměr programují a uvedou do pohybu, tak aby kostra fungovala. Posledním článkem jsou samotní obsahoví „plniči“, tedy oddělení obsahu, které se stará o to, aby kostra nezůstala chudým a nezajímavým artefaktem archeologa. Zde píší texty a jiné speciály, jako tomu bylo například při tvorbě obsahu televizní soutěţe „O nejchytřejším Čechovi.“ Ta se objevila nejen na obrazovkách televizorů ve formě klasické soutěţe. Uţivatelé HbbTV si mohli dopřát její on-line platformu spolu s uţivateli na internetu. Úplně prvním projektem tohoto oddělení však byl interaktivní kurz první pomoci, který si našel svojí oblíbenost u uţivatelů i diváků. Byl spuštěn zároveň s vysíláním nových dílů původního televizního seriálu „Sanitka.“ Dalším oblíbeným bonusem je škola tance, která je dostupná zároveň s populární televizní reality show „Star Dance.“ Můţeme bez nadsázky říci, ţe toto oddělení plně podporuje vysílání na televizní obrazovce, nejenom svým obsahem, ale i rozšířeným zaměřením na interaktivní „hru,“ která je k danému tématu vysílaného pořadu přidána. 100
UX designér neboli User eXperience designer se zaměřuje na různé aspekty interakce uţivatele
a produktu. Termín UX designér je moţné volně přeloţit jako designér uživatelské zkušenosti nebo proţitku, tedy toho, co uţivatel proţívá při pouţívání nějakého produktu. Cílem UX designéra je navrhovat produkty, které budou mít dobrý uţivatelský proţitek.
57
Oddělení je také třeba přičíst zásluhy za dnešní vzhled webové prezentace, která je maximálně responzivní se všemi formáty zobrazení a technologiemi, které jsou dnes dostupné na trhu.
DÉČKO
Dalším významným oddělením je Déčko. Jeho strukturou a velikostí patří mezi jedny z největších. Jeho úlohou je opět podpora vysílaného programu, jehoţ obsah je směřován a cílen na dětské publikum. Podpora však nebude skýtat oceány textového doprovodu. Jak se říká: „Na děti se musí chytře.“ V tomto duchu jsou pak tvořeny k dětským pořadům na místo textových komentářů a krátkých reportáţí, interaktivní hry. Jednou z velmi oblíbených je hra k zábavnému pořadu pro děti „Draci v hrnci,“ kde se dětský uţivatel dostane do prostředí své virtuální kuchyně a má moţnost z různých nabízených ingrediencí uvařit pokrm. Po sloučení kombinací jednotlivých vstupních prvků pak vidí, co je výsledkem a jaké reakce to způsobí. Velkou snahou je také vývoj nových forem vzdělávání. Jedním z projektů, který má velkou budoucnost i smysl v něm dál pokračovat, je vznik interaktivní zvukové učebnice. Zatím prvním povedeným zástupcem z této produkce je francouzsky přemluvený večerníček pro děti s názvem „Bílá paní na hlídání.“ Do francouzského jazyka ho namluvila Chantal Poullain. Text k překladu připravili studenti Karlovy univerzity v rámci semináře Překlad a dabing. Na příkladu je perfektně vidět, kam aţ remediace a konvergence médií můţe zajít. Z vlastního seriálu pro děti se stal nástroj pro edukaci cizího jazyka a to, nutno podotknout, za minimálních investic, navíc s domácí tématikou a reáliemi, které jsou oproti učebnicím jazyka vţdy pro studenty cizí. Česká televize tak svůj fenomén v animované tvorbě posouvá opět o kus dále. Velikým cílem sekce je navázat komunikaci s rodiči dětí. Chtějí tak ukázat a vysvětlit, ţe se nejedná pouze o bezpečný web plný her, ale ţe jde především o vzdělávací web s ambicemi být plnohodnotnou součástí vzdělávacího a výchovného procesu dítěte.
58
MRTVÝ ŽIVÝ TELETEXT
Téma bylo zmíněno částečně jiţ v úvodu kapitoly. Na staronovém oddělení je šestičlenná skupina redaktorů, kteří se střídají na plnění obsahu. V rámci útvaru je kromě unifikace HD zobrazení další technologický rozvoj nemoţný. Prozatím tedy nejdůleţitějším cílem zůstává u stránek sjednotit vizuál a orientaci v teletextu napříč všemi kanály, ale i evropskými televizními stanicemi, kde by byla zachována jednotná struktura domovské stránky (homepage).
3.2 Používané technologie a jejich implementace Zde bude pozornost zaměřena na jednotlivé technologické rámce, se kterými oddělení Nových médií pracuje. Jiţ bylo řečeno, co vše oddělení vykonává. Je to především podpora televizního vysílání. Je tak zřejmé, ţe samotné vysílání v jeho digitální podobě bylo základním prvkem, který dal impulz k nástupu nových distribučních kanálů obsahu. Digitální televizi lze tak charakterizovat jako novou technologii umoţňující přenos a šíření audiovizuálních informací, přičemţ stejně jako u analogového vysílání se k přenosu a šíření vyuţívají zemské vysílače, kabelové systémy nebo satelitní druţice. Z hlediska hospodárnosti vyuţití spektra byla důleţitým procesem především digitalizace vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů (DVB-T, Digital Video Broadcasting – Terrestrial). Celý proces digitalizace je zaloţen na kompresi dat a na přenosu stejného mnoţství dat zaujímajícího mnohem menší počet kmitočtů neţ u analogového vysílání. Tím bylo umoţněno na jednom multiplexu vysílat mnohem více programů. Česká televize tak rozšířila svoji programovou nabídku na svých stávajících šesti programech. Ukončením digitalizace byl dán základní kámen pro vznik novomediální podpory vysílání. Internet se stal prostředím, na kterém se hojně začalo pracovat. Kromě původní webové stránky České televize se fokus aktivity začal ubírat i jiným směrem. Produkce pochopila, ţe webová prezentace je důleţitá. Vznikly samostatné weby jednotlivých stanic korespondující co moţná nejvíce s vysílaným obsahem. Oddělení Nových médií 59
tento rozměr posunulo dál. Jak bylo uvedeno například u Déčka, došlo k vytvoření nejen prezentace, ale samotné interaktivní podpory obsahu. Extenzí vysílání se televizní pořad remedioval v celek sloţený z několika druhů médií, které se navzájem podporují. Při větších sportovních akcích se stal internet dalším multiplexem, kterým můţe Česká televize svůj obsah šířit ţivě a bez poplatku. Prostřednictvím digitalizace a prostoru internetu pak mohl vzniknout i samotný projekt iVysílání, který je remediovanou formou televizního vysílání, archivu a online zábavy. Spojením technologie internetu s televizorem došlo k vytvoření další nové generace, která má před sebou dlouhou cestu, aby naplno vyměnila stávající, ve většině domácností pouţívané, offline televizory. Nicméně je nutné přiznat, ţe jejich výskyt je v českých domácnostech čím dál patrnější, i kdyţ stále tato technologie představuje i díky své vysoké ceně objekt zájmu pro ty největší technologické fajnšmekry. Česká televize ale není pozadu a jiţ nyní provozuje plnohodnotné HbbTV, které je postaveno na spojení internetového a terestriálního vysílání. Sluţba HbbTV je dle uvedených charakteristik jasným příkladem vysílání typu on-demand, kdy divák, uţivatel, sám volí, jaký typ obsahu bude konzumovat. Zdali ten, který mu byl připraven produkcí televizního programu, anebo si vybere ze široké nabídky archivního materiálu, totoţného s iVysíláním.
Sociální sítě jsou nástrojem pro Nová média v dnešní době nezastupitelným. Kromě toho, ţe se jedná o jeden z komunikačních kanálů, kterými můţe televize s diváky jednotlivých pořadů a programů komunikovat, je to jeden z nástrojů, dá se říci, okamţité zpětné vazby. V nedávné historii nebylo pravidlem, ţe by dramaturgie dostávala zpětnou vazbu v tak široké formě s jasným identifikačním prvkem osoby, která tento feedback podává. Dnes můţeme i na základě sociodemografických parametrů se zpětnou vazbou pracovat a díky ní posunout vysílaný obsah k formátu, který bude více společnost zajímat. Dnes, ať uţ v pořadech jako je Hyde park, či v jiných, sociální sítě plní nezastupitelnou roli. Je tak moţné jiţ během vysílání v krátké době reagovat například na dotazy směřující na hosta v pořadu.
60
3.3 Analýza novomediálních prvků ve vybraných produktech NM V následující části budou představeni nejdůleţitější reprezentanti sekce Nových médií. Od doby, kdy zahájilo oddělení svoji činnost, se v jeho vedení vystřídaly uţ tři osoby a kaţdá přinesla do projektu nemalou část své vize. Oddělení tak doznalo spousty změn a dnešní podoba je výsledkem pětiletého usilovného snaţení vybudovat funkční dynamické prostředí schopné technologicky podpořit obsah a formu televizního vysílání. Výsledkem snaţení je vytvoření několika projektů, které budou nyní představeny.
3.3.1 iVysílání Díky digitalizaci archivu České televize vznikl rozsáhlý objem obsahu, se kterým lze různorodě pracovat. To bylo i předpokladem pro samotný vznik iVysílání, coţ je forma elektronického, volně přístupného archivu tvorby, kterou Česká televize za svoji existenci vyprodukovala. Práce na archivu neustále pokračují a kaţdý den se zvyšuje objem dat, která lze shlédnout. V samotném faktu, ţe iVysílání existuje, je moţné nalézt hned několik projevů důsledků samotné digitalizace. Prostřednictvím odpoutání filmů a natočeného materiálu z magnetických kotoučů a pásek videokazet se mohly tyto záznamy objevit i v jejich digitální podobě, se kterou je moţné mnohem lépe pracovat. Proces dematerializace dal vzniknout digitálním archivům, které se dnes nejenom v prostoru České televize umisťují na internet a jsou dostupné široké veřejnosti. V České republice je povinnost platit koncesionářský poplatek vázána na vlastnění televizního přijímače v domácnosti. Na uvedené podmínce, kterou ukládá legislativa, je patrné, jak doba technologického rozvoje jde dopředu a společnost není schopna na ni včas reagovat například pozměňovacím návrhem nebo úpravou. Pokud má osoba moţnost čerpat vysílaný obsah bez nutnosti vlastnit televizní přijímač, není pro ni stanovena povinnost platit koncesionářský poplatek a můţe volně vyuţívat obsah archivu ve formě iVysílání bez úplaty. Zůstává otázkou, zdali by neměl být obsah zpoplatněn, popřípadě koncesionářský poplatek rozšířen na povinnost platit jej na kaţdou osobu v České republice. Vrátíme-li se k charakteru iVysílání jakoţto důsledku digitalizace klasického média, kromě dematerializace se zde setkáme i s fenoménem adaptability masového média, 61
která je čím dál častějším projevem potřeby diváka volit si obsah, který bude chtít sledovat. Jiţ se neztotoţňuje s výběrem programového vedení (push model) a svůj volný čas chce trávit s obsahem, který patří do jeho zájmu. V tomto momentě vzniká rozkol mezi tradičním médiem televizního vysílání a tímto novým trendem ve sledování televizního obsahu. V projektu iVysílání převládá pull model – tedy odebírám to, co chci. Světoví skeptici mohou tvrdit, ţe je tím poloţen základ pro zánik terestriálního televizního vysílání a veškerý obsah bude přenesen na internet, odkud jej budou moci uţivatelé konzumovat. Přiklánět se ovšem ke zmíněné rovině úvahy by nebylo zcela v pořádku a to hned z hlediska několika faktorů. Jak bude prezentováno v následující kapitole, stále převládá sledování pořadů prostřednictvím televizorů v ranku více jak devadesáti pěti procent a do budoucna je odhad obdobný.101 Období, ve kterém jsme schopni si obsah vyhledávat a se zájmem sledovat pouze to, co nás a priori zajímá se přímo úměrně rovná mnoţství času, které pro tuto zábavu máme vyhrazené. Je moţné tedy tvrdit, ţe ve věku, kdy na člověka není kladeno mnoho závazků a povinností, tedy zhruba v období od puberty po stav rodičovský, máme k dispozici právě ten čas, který jsme ochotni věnovat bádání v obsahu, který nám digitální archiv nabídne, v prostředí České televize pak formou iVysílání. Pokud se člověk dostane do fáze ţivota, ve které nemá tolik prostoru pro vyvíjení vlastní iniciativy v hledání zajímavého obsahu, bude inklinovat k výběru témat a pořadů jiţ doporučeným, ať uţ formou televizního programu či aktuální nabídky serveru. Na iVysílání bude podrobněji nahlédnuto i ve spojení s jeho velmi chytrým nástrojem vyuţití - HbbTV.
3.3.2 HbbTV Hybridní televize je kombinací televizního vysílání a širokopásmového internetu. Z tohoto vznikl i samotný název HbbTV – Hybrid Broadcast Broadband TV.102 Platforma má být sjednocením výrobce televizorů a vysílatelů se záměrem dosaţení cíle vytvořit interaktivní sluţbu, která by mohla existovat v prostředí televizorů od různých
101
Srov. Tabulka č. 1 – Příklady sledovanosti televizních pořadů na internetu, zdroj: Gemius, ATO –
Nielsen Admosphere 102
HbbTV České televize - http://www.ceskatelevize.cz/hbbtv/ [online]
62
výrobců s maximální kompatibilitou. Značkou pro univerzální pouţití má být právě HbbTV. Aby bylo moţné tuto platformu přijímat, je nutné vlastnit televizor, popřípadě Set-top box s podporou formátu HbbTV a připojení k internetu. To je také rozdíl od klasické Smart TV, coţ je pouze televizor připojený k internetu. Navíc je zapotřebí speciálních jednoúčelových aplikací, tzv. widgetů, vyvinutých speciálně pouze pro danou značku televizních přijímačů. Při aktualizaci pak dochází často k tomu, ţe v období zhruba dvou let od zakoupení chytré televize aplikace přestane být podporována a prostřednictvím staré verze, která je nainstalována v televizoru se jiţ uţivatel ke sluţbě nepřipojí. U HbbTV tento případ nehrozí. Je to stále stejný formát dán technologií a nikoliv prostředím aplikace. Vysílání hybridní sluţby bylo zahájeno Českou televizí v roce 2012. Dnes je podporováno prostřednictvím všech kanálů ČT, včetně formátů HD. V dnešní době platformu distribuuje zemské digitální vysílání sítě 1 (multiplex veřejné sluţby) a 1a, dále satelitní digitální vysílání České televize prostřednictvím druţice Astra 3B. Po stisknutí červeného tlačítka je divákovi přednesena úvodní nabídka, tzv. ČT bod, který nabízí řadu aktuálních aplikací. Tou úplně první byl v prostředí HbbTV teletext. Jeho vzhled i uţivatelské prostředí je značně odlišné od svého předchůdce. Vizuál je podobný webovému prostředí a ovládání je také mnohem pohodlnější. Pohyb je zajištěn pomocí kurzových tlačítek na ovladači. Další aplikací, kterou lze v prostředí HbbTV vyuţít, je komfortní podoba elektronického programového průvodce (EPG) – TV program.103 Oproti svému standardu, který mají k dispozici uţivatelé digitálních televizních přijímačů, je v této aplikaci televizní program rozšířen o fotografie a video trailery. Listovat v takovém programu můţete aţ týden zpátky a díky propojení s iVysíláním je moţné sledovat celý záznam z archivu pořadu.
103
HbbTV České televize - http://www.ceskatelevize.cz/hbbtv/ [online]
63
Díky propojení iVysílání s prostředím HbbTV je moţné vstoupit do kompletního obsahu databáze všech videí, která jsou publikována na webu České televize. Tuto nejuţívanější internetovou sluţbu mohou vyuţívat nejen majitelé počítačů, ale i diváci prostřednictvím obrazovky televizorů s podporovaným formátem HbbTV. Orientace v iVysílání je definována několika parametry a výběr z něj je rozdělen do několika kategorií. Lze reagovat na tipy, které nabízí Česká televize, nebo je moţné shlédnout pořady, které jsou aktuálně nejvíce v oblibě. Archiv je dále dělen dle abecedního pořádku a také podle data odvysílání. K trvalejšímu vyuţití poslouţí záloţka Moje pořady, kde lze vytvořit individuální seznam oblíbených pořadů. Podle rychlosti připojení k internetu je k dispozici také několik druhů rozlišení, ve kterých lze zvolený pořad přehrát. Nechybí ani HD kvalita pro ty nejnáročnější. Novinkou, která zjednodušuje výběr obsahu v rámci jednoho pořadu je tzv. indexace. Umoţňuje vyfiltrovat si v rámci pořadu zvolenou kapitolu, či část, věnující se dílčí problematice. Na platformě HbbTV lze iVysílání spustit s podporou pro zrakově postiţené diváky – sluţbou Audio Description (zvukový popis). Pro sluchově postiţeného diváka je pak připravena moţnost volby titulků. Divák iVysílání na počítači můţe pomocí jeho funkce sledovat i ţivé vysílání standardních televizních kanálů a internetových přenosů. Přehrávání ţivého vysílání na platformě HbbTV je navíc obohaceno o sluţbu timeshift, která umoţňuje se vracet v čase. Na své si přijdou i děti a to formou iVysílání :D, kde je k dispozici kompletní archiv dětských pořadů, přehledně utříděný dle ţánru. Tím ale podpora dětského diváka nekončí. V další aplikaci zaměřené na tuto část diváckého obecenstva – ÁbécéDéčku – se mohou aţ čtyři hráči utkat ve video kvízu. Interaktivní hra je zaloţena na otázkách podaných formou krátkého videa, které testují znalosti z oblasti dětských večerníčků, pohádek apod. Především pro děti je pak určena další aplikace nazvaná DIV. Známý vzdělávací projekt pro děti je upraven pro televizní vysílání. Jedná se o populární videoencyklopedii webového charakteru. V prostředí HbbTV je k dispozici i lišta, známá ze zpravodajství ČT24, která neustále přináší stručný zpravodajský přehled formou krátkých headlinů. V této hybridní platformě je lišta dostupná na jakémkoliv kanále, takţe si ji divák můţe aktivovat bez ohledu na to, který program sleduje a tím být neustále informován o aktuálním dění 64
doma i ve světě. Pokud zpráva ve své stručné obdobě diváka zaujme, lze ji dále i rozbalit a vstoupit do uceleného přehledu zpráv. Celá platforma HbbTV je spuštěna v pozadí běţného vysílání, čímţ je naše tradiční médium, jak ho známe, obohaceno o další obsah, jenţ je doplňkem ucelené programové nabídky. Nenahrazuje ji, ale rozšiřuje. Přináší další přidanou hodnotu divákovi – uţivateli, který se tak můţe z televizního obsahu obohatit ať uţ o další informace nebo zaţít další zábavu. Například ve formě doplňkových aplikací, jakými jsou Taneční škola Star Dance – kde se divák mohl učit společenskému tanci, nebo Panorama, které vhodně rozšiřuje informační balík dostupný ve stejnojmenném pořadu mapující aktuální stav na českých a moravských horách. Obsahem jsou detailní informace o lyţařských střediscích, přehledy sjezdových a běţeckých tratí nebo panoramatická mapa zvoleného střediska. Rozšířený obsah je sestaven i pro fanoušky sportu. Od začátku vysílání hybridu vzniklo mnoho aplikací, které se věnovaly např. mistrovství světa v ledním hokeji nebo olympijským hrám. Do nového kabátu však byly oblečeny aţ v roce 2014, kdy pro MS v hokeji tato aplikace seskupila všechny videozáznamy ze sportovního kanálu. Nově s moţností
zapnutí
informačního
panelu
s údaji
souběţně
hraných
zápasů.
U Mistrovství světa v ledním hokeji z roku 2015 navíc mohl divák sledovat nejenom ty přenosy, které odvysílala Česká televize na svých kanálech, ale i ty, které v programu vybraných televizních stanic jiţ nenašli své místo. Závěrem lze říci, ţe hybridní televizní platforma je v prostředí televizní obrazovky sloučením výhod běţného vysílání a moţností přijímat jakýkoliv obsah šiřitelný internetem. Veškeré audio i video záznamy, které se vztahují k aktuálně vysílanému tématu tak mohou být synchronně spolu s textem či obrázky vysílány dohromady s pořadem. Tyto informace pak mohou být dostupné ve formě okno v okně, kdy v části obrazovky, na které divák sleduje stále svůj pořad, dostává další, rozsáhlejší dimenzi obsahu. Vše se ovládá pouze dálkovým ovladačem. Tato sluţba bezesporu můţe být
65
označena
jako
reprezentant
technologie
zaloţené
na
on-demand
principu
s individualizací obsahu a jasným nelineárním konceptem média.104
3.3.3 Hyde park Na tomto pořadu je vidět, do jaké míry mohou být sociální sítě nástrojem komunikace, zpětné vazby a moţností ovlivnit produkci pořadu v jeho reálném čase. Prvního dílu se Hyde park dočkal v lednu roku 2010 a na svou dobu se stal dozajista nejotevřenějším publicistickým pořadem pro celou širokou diváckou veřejnost. Díky vyţití veškerých druhů moderních komunikačních technologií, především pak sociálních sítí, jako jsou facebook, twitter nebo skype, dostal tento pořad nádech komplexního novomediálního interaktivního pořadu. I přes svůj experimentální start si pořad našel své místo u diváků a ve velmi krátkém čase začal splňovat svůj účel. Procesem konvergence v klasickém televizním médiu došlo k propojení informačního a počítačového komunikačního prostředí s běţným lineárním televizním vysíláním. Celý proces měl za úkol otevření obousměrného komunikačního kanálu pro moţnost divácké interakce a kladení zpětné vazby přímo ve vysílání formou dotazů nebo připomínek k vyslovenému komentáři daného tématu. Tento model však prošel svým vývojem a v návaznosti na problematiku dostát svému závazku a odpovídat za kvalitní obsah bylo třeba původní formát upravit. Nejednou se stal pořad terčem vulgárností a irelevantních poznámek absolutně nesouvisejících s tématem. Proto původní forma, která umoţňovala ţivý vstup přes skype nebo telefon, ustoupila moţnosti vznést dotaz přes facebook, mail, či přes novou aplikaci iReportér. Zvýšil se i počet hostů v pořadu. Během výstupu jednoho z nich se pak ostatní věnují divákům a jejich dotazům skrze chatroom. Vše to vychází z předpokladu, ţe Českou televizi nelze vnímat pouze jako signál, který letí vzduchem. Je sice částečně pravdou, ţe Česká televize provozuje veřejnoprávní multiplex, ale dnes, v době digitální, je Česká televize především producentem kvalitního obsahu. Obzvláště ve zpravodajství v dnešních dobách, kdy společnost rezonuje různými tématy, je nutné vyzdvihnout problematiku informační bezpečnosti. Díky ní se zrušilo hlasování diváků, protoţe ankety byly účelově deformovány různými
104
Srov. JAKUBOWICZ, K., 2013, s. 18-25.
66
zájmovými skupinami. Samotné ţivé vstupy, které v minulosti pořad obsahoval, byly a jsou potenciálně nebezpečné. Česká televize to však nevnímá jako projev cenzury, ale jako prevenci nebezpečí plynoucího ze strany profilovaných skupin, které budou chtít v pořadu prezentovat své názory, jeţ nejsou vyváţené a často nejsou relevantní k diskuzi. Proto je nutné zachovat editoriální kontrolu a zodpovědnost dramaturga pořadu nad jeho obsahem.105 Na tomto základě vznikl editorální panel, jehoţ součástí je skupina redaktorů, kteří posoudí vyváţenost, a kde vznikne interní odborné hodnocení příspěvku diváka. Jedná se o formu interaktivity, kterou lze označit jako near life106 Pro lepší představu poslouţí ukázka podobné situace na příkladu ze sportovního prostředí. Pokud je na stadion vpuštěno spoustu lidí, většinou je to v pořádku, ale v momentě, kdy se jeden z diváků promění v exhibicionistu a proběhne se nahý po hřišti, dochází k problému pro celou hru a celý systém. V prostředí České televize se tak nyní nezabraňuje vstupovat na stadion, ale před jeho vstupem se editor nejprve zeptá na pár otázek, například: „kdo vy jste, co byste rád řekl?“ Zmíněným postupem zabrání v ţivém vysílání existenci projevu, který je silně irelevantní, anebo zabezpečí nulový výskyt vulgarismů ve vysílání a jiných věcí, které jsou v rozporu se zákonem. Dalším příkladem moţné komunikace s televizním prostředím je hot-line linka Hyde parku civilizace, kde se sbírají podněty po celý týden. Novému modelu nahrává fakt, ţe podle statistiky je v den vysílání počet podnětů nejniţší. Pavel Kohout, ředitel sekce Nová média v České televizi v rozhovoru k nové podobě interakce v pořadu Hyde park uvedl: „Myslím si, že ti diváci to mají tak, že když vidí ta témata, můžou o nich přemýšlet a tak je pošlou třeba s hodinovým předstihem a vyjádří se dostatečně a budou pak rádi, když jim někdo odpoví živě v televizi. Dále je zde ten předmět, co vlastně doznal změny v poslední formě pořadu Hyde park, tedy že těch hostů je tam více a hosté, co momentálně nehovoří, jsou schopni
105
Rozhovor s Pavlem Kohoutem, ředitelem útvaru Nová média ČT, vedl Aleš Winkler, Praha
15. 02. 2016 106
Near life – okamţik blízký ţivému přenosu. V televizních produkcích pouţíván k zabránění šíření
nekalého obsahu vzniklého narušením externím vlivem. V praxi jde o vysílání ţivého přenosu se zpoţděním několika vteřin.
67
chatovat a odpovídat divákovi napřímo. Myslím si, že divák, který tam jde s těmi správnými úmysly, se dočká odpovědi třeba osobně prostřednictvím chatu. Mám za to, že už tam není takový ten nezdravý exhibicionismus dotazovatele, že musí být slyšen, a jestli mu jde skutečně o tu odpověď toho konkrétního člověka, který tam je, tak se jí dočká a zatím právě mnohem větší formou té interakce, která je pod kontrolou konkrétního hosta, jestli na to chce odpovědět nebo ne, a je tam i ten editor, který sběr těch dotazů řeší a je za to odpovědný.“107
Nikdy nelze v takovém pořadu dopředu odhadnout, kdo zavolá a z výše řečeného plyne, ţe komunikace s dětmi a zpravodajství jsou pro Českou televizi zvláště důleţité formy, kde by měla být informační bezpečnost na prvním místě. Proto úpravy v dramaturgii pořadů jsou vyváţeným poměrem bezpečnosti a interakce. Divákův dotaz je uloţen a je mu zodpovězen, pokud je relevantní a je k probíranému tématu. V případě, ţe z kapacitních důvodů nenajde místo v pořadu, má divák moţnost se v následném chatu dočkat odpovědi. Pořad Hyde park se stal novým otevřeným komunikačním kanálem s osobami reprezentující škálu různých vědních, politických a společenských oborů. Ačkoliv není dialog veden ţivě, není to ke škodě kvalitní diskuze. Naopak, je zde moţná dán větší prostor i širšímu poli dotazovatelů právě prostřednictvím chatu.
3.4 Analýza poskytování výdobytků nových technologií veřejnosti Vše doposud řečené o Nových médiích bude nyní zhodnoceno uvedením do praxe. Platí, ţe Nová média v České televizi jsou především nástrojem šíření obsahu a dá se říci, ţe pro samotný obsah i nástrojem marketingovým. Na základě online sdělení se snaţí diváka navigovat zpět k lineárnímu proudu vysílání, potaţmo na archiv iVysílání. Buduje tím zároveň značku České televize, kdy se snaţí být v očích diváka právě tím důvěryhodným zdrojem informací a producentem kvalitního obsahu.
107
Rozhovor s Pavlem Kohoutem, ředitelem útvaru Nová média ČT, vedl Aleš Winkler, Praha
15. 02. 2016
68
Díky datům poskytnutých Českou televizí si lze vytvořit jasnější představu, v jaké míře jsou uţivatelem-divákem vyhledávána nová média oproti běţnému lineárnímu vysílání. Hned v prvním grafu bude představen vývoj unikátních návštěv za poslední tři roky, který zkoumá web České televize, iVysílání, web ČT24, ČT Sportu a dětského webu Déčko (viz. Graf č. 1). Jak je moţné si všimnout, rok 2014 zaznamenal velký růst skrze všechny zkoumané weby. V tomto roce se však konaly zimní Olympijské hry a nárůst na webu iVysílání i ČT Sport je jasným signálem, ţe byl způsoben právě tímto sportovním svátkem. Samotný web České televize však zaujímá i po pádu v roce 2015 slušný počet unikátních přístupů, který odpovídá počtu diváků sledujících nejúspěšnější pořady vysílané na kanálech České televize. Oproti tomu iVysílání kulminuje kolem 550 tis. unikátních přístupů za měsíc. Stabilní počet návštěvníků si udrţuje webový portál ČT24, který si neustále hlídá pověst nejdůvěryhodnějšího zpravodajského portálu v České republice. Jasný růst je vidět na webu pro nejmenší, kde kaţdým rokem přibývají jedineční uţivatelé.
Graf č. 1 – Průměrný počet unikátních uživatelů webových stránek za měsíc
Zdroj: NetMonitor – data poskytnuta Českou televizí
69
Návštěvnost webu ukázala, jaký zájem mají diváci o internetový obsah jednotlivých kanálů a produktů České televize. V následujícím grafu je uvedeno, kolik času měsíčně v průměru stráví online diváci sledováním ţivého streamu nebo produkce uloţené v online archivu České televize, tedy iVysílání (viz. Graf č. 2). Předem je nutné podotknout, ţe se jedná o průměrné hodnoty sledovanosti v minutách za období jednoho měsíce a to za periodu posledních dvou let. V roce 2013 tato data ještě nebyla sledována. Celý průměr je pak vypočítán pro populaci 0+, coţ zahrnuje i ty nejmenší potenciální diváky. Při zkoumání vývoje času stráveného sledováním archivu na webu iVysílání bude patrný jemný nárůst za období posledních dvou let, tzn. zvýšení zájmu o jiţ odvysílaný obsah na stanicích České televize. V případě celkového sledování ţivého streamu vysílání je však vidět pokles. Lze jej zdůvodnit absencí velké sportovní události v roce 2015, kdy je zjevný pokles především u sledování ţivého streamu prostřednictvím stránek České televize u kanálu ČT Sport. Stále tento kanál spolu s ČT24 ale zaujímají největší část z podílu na sledování ţivého vysílání na webu ČT. Ostatní stanice jsou zastoupeny zanedbatelně, jak uţ je patrné v následujícím grafu.
Graf č. 2 – Sledovanost archivu ČT a živého vysílání ČT na internetu v populaci 0+ (minuty/měsíc)
Zdroj: Gemius, ATO – Nielsen Admosphere
70
Z výše uvedeného explicitně plyne, ţe online vysílání ani digitalizovaný archiv nejsou váţnými konkurenty sledování lineárního vysílání prostřednictvím televizorů. Protoţe se však jedná pouze o data za poslední dva roky, vyřčení takového závěru by bylo předčasné a stálo by na vratkém podloţí. Co ale dává jasnější obraz o poměru sledování pořadů na kanálech České televize prostřednictvím televizoru a jejich sledování prostřednictvím internetu, je následující tabulka s dvanácti nejúspěšnějšími pořady v její produkci (viz. Tabulka č. 1). Jiţ na první pohled je patrný nesoulad v pořadí oblíbenosti pořadů sledovaných v televizi a prostřednictvím internetu. Diváky lineárního vysílání dle průzkumu absolutně nejvíce uchvátila sedmá řada reality show Star Dance, kde ji sledovalo ţivě v televizi přes jeden a půl milionu diváků. Oproti tomu na internetu, v období třiceti dní od odvysílání dílů v televizi, sledovalo stejný pořad 41 tisíc diváků. Nejúspěšnějším v online sledovanosti se však stal kriminální seriál Labyrint, který za stejné měřené období (třicet dnů) shlédlo 74 tisíc diváků. V pořadí sledovanosti v běţném vysílání České televize se však umístil aţ na pátém místě se sledovaností 1 115 000 diváků. Poměr mezi sledováním pořadů standardně prostřednictvím televizorů a sledováním online na iVysílání se tak pohybuje někde mezi třemi aţ osmi procenty. Najdou se ale i výjimky. Dokumentární seriál Čtyři v tom zaznamenal prudký nárůst tohoto poměru aţ na hladinu dvaceti procent. Zřejmým vlivem tedy bude i ţánr jednotlivých pořadů a cílová skupina, pro kterou je pořad vytvořen. Uvolnění obsahu na internet a moţnost sledovat jej v čase mimo televizní program přímo neohroţují lineární vysílání, naopak mohou být nástrojem konverze a posilování vnímání značky České televize.
71
Tabulka č. 1 – Příklady sledovanosti televizních pořadů na internetu
Zdroj: Gemius, ATO – Nielsen Admosphere
Posledním představeným přehledem bude počet zobrazení deseti nejnavštěvovanějších stránek České televize (viz. Tabulka č. 2). V něm lze najít určitou souvislost s tvrzením, které bylo po zhodnocení sledovanosti televizních pořadů na internetu nadneseno na konci předchozího odstavce. Tedy ţe platforma novomediálních sluţeb v České televizi je postavena především na podpoře obsahu vyráběného a prezentovaného prostřednictvím televizních kanálů České televize a nejedená se o formu nahrazení lineárního vysílání jinými technologiemi. Příkladem webové podpory, tedy dalších podrobnějších informací k pořadům, je následující tabulka, kde například pořad Kluci v akci, jenţ je zaměřen na vaření a recepty jasně dává najevo, ţe podpora formou vlastní webové stránky je naprosto namístě. Lidé mající o recepty zájem si při sledování pořadu nemusí stihnout postup opsat, a tedy jednoduše zvolí formu vytištění receptu přímo ze stránek pořadu. Více jak 11 000 000 zhlédnutí je toho důkazem. Návštěvníci tohoto webu pak zákonitě nemusí být pouze diváci České televize. Pokud si divák, například konkurenční televize, najde v receptech zálibu, díky webovému rozhraní je moţné, ţe si časem i sám vybere moţnost sledovat pořad v televizi místo jiného konkurenčního pořadu o vaření, kterých je na televizním trhu přehršle. K trojici nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších 72
stránek pořadů České televize tak dále patří web Vyprávěj a Star Dance. Poslední jmenovaný pořad se jiţ dříve představil jako nejsledovanější za poslední dobu. U těchto tří webů je patrný veliký náskok před ostatními, kde se čísla návštěvnosti pohybují nad dva miliony.
Tabulka č. 2 – TOP 10 nejnavštěvovanějších stránek na webu ČT 2015 Poř.
Název
Počet zobrazení
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Kluci v akci Vyprávěj StarDance VII Doktor Martin Všechnopárty Sama doma Vraždy v kruhu Čtyři v tom 3 Labyrint Kouzelné bylinky
11 026 159 9 949 186 7 087 629 2 624 813 2 544 967 2 410 663 2 376 545 2 168 358 2 140 490 2 073 299
Zdroj: Google Analytics – Data poskytnuta Českou televizí
3.5 Užitek, význam a nabývání sledovaných cílů Nových médií ČT Základním významem je rozšiřovat a distribuovat mezi společnost informace především tam, kde to má smysl. Zároveň je potřeba dodrţovat právní omezení, která jsou jasně identifikována v autorském právu. Veškerý vysílatelný obsah je pomocí online iVysílání veřejnosti k dispozici, Česká televize se o něj stará s péčí řádného hospodáře a snaţí se zuţitkovat všechny prostředky, kterými disponuje. Na druhou stranu je nutno říci, ţe oddělení Nových médií nevymýšlí a nedělá činnosti, které by byly solitéry. Vţdy se jedná o pořad, který je připravován pro běţné lineární televizní vysílání, a pouze jeho část, dá se říci takový bonus, je výsledkem práce celého oddělení, coţ zdá se býti legitimní. Pěkný příklad rozšíření vysílacího pole, tudíţ i rozšíření moţnosti distribuce většího mnoţství obsahu, je vidět u sportovních přenosů. V momentě, kdy je k dispozici více materiálu a není kapacita v rámci televizního pořadu k jeho odvysílání, nastupuje 73
oddělení Nových médií a vysílá ţivě prostřednictvím HbbTV a iVysílání. V momentě, kdy je celý štáb na místě a je vysílána pouze krátká reportáţ, nic nebrání tomu, aby byla vyuţita technologie k přenosu celého záznamu. Ačkoliv téma není atraktivní pro program lineárního vysílání, je moţné zařadit i menšinový sport na on-line stream. Dojde tedy k natočení např. půlhodinového sestřihu, ale zároveň se maximálně vyuţijí kapacity, které jsou na místě. Šířením utkání i na internetu dojde zároveň k maximalizaci tvorby a výtěţnosti obsahu. Příkladem mohou být olympijské hry nebo lední hokej na mistroství světa. Jsou zápasy, které jsou nezajímavé pro většinového diváka, ale nějaké skupinky daný zápas zajímat můţe. Trasa je vytvořena, takţe přenos navíc nic nestojí, tím dojde k odvysílání všeho, co lze. Na celý projekt iVysílání je moţno nahlíţet jako na velmi dobrou práci s archivním materiálem, kterým Česká televize disponuje. V momentě, kdy je materiál natočen a zároveň k tomu daný subjekt má i autorská práva, není jiná překáţka proč takto zpracovaný obsah znovu nenabídnout, i kdyţ v programu televizních stanic na to není aktuálně místo. Aby mohlo dojít k další expanzi distribuce nejen archivního materiálu, bylo třeba změnit poskytovatele datového úloţiště a přenosové infrastruktury. Vedlo to ke zvýšení kvality na straně vysílatele, tedy České televize. Stream je schopen zabezpečit sluţbu i ve špičkách a dochází ke zvýšení komfortu při sledování pořadů na této platformě. Celkový objem migrace obsahoval přes 350 tisíc videosouborů. Kaţdý pořad je moţné sledovat v různých kvalitách a tím se tento počet oproti mnoţství pořadů a videí na iVysílání značně liší. Dalším krokem, kterým Česká televize chce dostát svého místa distributora kvalitního obsahu a rozcestníku v informačním balastu, je práce oddělení Nových médií na novém designu celého projektu iVysílání. Celý koncept bude více propojený. Divák jiţ nebude hledat zvlášť pořad, ale dojde ke smazávání hranic mezi iVysíláním a pořadem samotným. V momentě, kdy uţivatel či divák najde hledaný předmět zájmu a nebude obsahovat video, které by si mohl pustit, najde k němu alespoň textový popis a stručné resumé náplně pořadu. Více se také bude pracovat s ţánry. Podobný koncept se dá dnes ve světě najít s filmovými herci, kde vedle jeho jména nalezneme další filmy, ve kterých 74
herec vystupuje, aniţ bychom o nich věděli. Například fenomén pondělního večera je dle peoplemetru původní česká detektivka nové vlny (Labyrint, Případy pátého oddělení). Je to ţánr, který by mohl být vhodným filtračním příkazem. Ve spolupráci s dramaturgy České televize se vytvoří soubor definičních členů, podle kterých bude uţivatel moci filtrovat obsah, který se mu bude postupně přizpůsobovat. Navigace zaloţená na základě potřeb je do budoucna velkým trendem. Dnes s ním pracuje ve velké míře jiţ BBC. Z ţánrů se stali minibrandy, které jsou definicí jednotlivých potřeb diváka. Uţivateli se tak v budoucnosti budou stírat rozdíly mezi kanály. Divák, který má rád dokument, specifikovaně historický a dokumenty o 2. světové válce, si pomocí těchto minibrandů bude moci vytvořit svůj vlastní kanál, který sám vystaví obsah pro diváka individuálně dle jeho zájmů. Ve Švýcarsku vyvinuli vědci doporučovací engine pro internetový obsah, který zjednodušenou formou funguje tak, ţe uţivatel do systému zašle informace, na co se rád dívá a systém mu zpětně odpoví, co by se mohlo divákovi líbit. Na poprvé výsledky nebudou moc přesné, po čase, aţ se systém více seznámí s jeho uţivatelem, bude předem vybraný obsah více odpovídat potřebám uţivatele. V doporučovacích systémech lze vydefinovat dva vektory zájmu. Prvním z nich je viralita příspěvku, bez ohledu na to, zdali nás téma baví a v druhé ose budou témata, která jsou pro nás relevantní. Nejlépe je to patrné na příkladu. Prvním vektorem je informace, ţe divák nemá rád fotbal. Pokud se ale objeví příspěvek, ţe Petr Čech přestupuje do jiného klubu, kdy viralita tohoto příspěvku je na stupnici 0 aţ 10 na deseti, pak zobrazení a doporučení příspěvku divákovi bude naprosto na místě, i kdyţ není fanouškem. Tímto systémem chtějí Nová média vyrovnat konflikt mezi Orwellem a Huxleym,108 kdy Orwell má strach z diktatury a neumoţní lidem přístup k informacím a u Huxleyho dochází k přesnému opaku. Lidstvo utopí velkým mnoţstvím nerelevantních bezkontextových informací. Toto je jedna z věcí, která internetu v dnešní době
108
Srov. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Vyd. 1. Praha: Mladá
fronta, 1999. Souvislosti (Mladá fronta).
75
bezprostředně hrozí. Díky tomu bude doporučení, jako navigace, do budoucna velice důleţitým a uţitečným nástrojem. Poskytování takové orientace je pak pro Českou televizi tím nejzásadnějším. Z minulých průzkumů nejenom televizního vysílání, ale i webových stránek vyplývá, ţe je Česká televize hodnocena jako jednoznačně nejdůvěryhodnější médium. Z toho plyne, ţe člověk se můţe bavit na různých kanálech, stanicích, platformách apod. Ale pokud vyţaduje relevantní informaci, obrátí se na Českou televizi. I proto je důleţité, ţe Česká televize sleduje jak denní zájem, tak se snaţí vytvářet a garantovat stále kvalitní a důvěryhodný obsah. Toto nejenom ţe bylo, ale stále je a vypadá, ţe i dlouhou dobu zůstane jedním z nejdůleţitějších zájmů, které nejen Nová média, ale i celá Česká televize má.
76
4 VELKÁ BRITÁNIE JAKO ZDROJ INSPIRACE Výzkum vývoje televizního vysílání je v rámci České republiky prozatím na samém počátku. Jak zástupci České televize veřejně prohlašují, velkým inspirátorem je veřejnoprávní televize ve Velké Británii, tedy BBC. Na rozdíl od našich končin se zde televizi věnují v samostatných studiích. Jaké jsou výsledky zkoumání i dosaţené postřehy, ukáţe tato kapitola.
4.1 Výsledky televizních studií ve velké Británii Televizní studia ve Velké Británii se zaměřují především na vysílání v anglickém jazyce a jejich fokus se orientuje na sociologický a kulturní kontext a obsah hlavních britských televizních společností. Jedním z hnacích motorů byla starost s ubývajícím počtem televizních diváků u pěti hlavních britských pozemních kanálů (BBC 1, BBC 2, ITV1, Channel 4 a Channel 5). Výzkum, který v té době prováděl Thomas Glanfield, spolu přinesl následující interpretaci: „Pět hlavních pozemních kanálů zaznamenalo dohromady v průměru pokles divácké sledovanosti o 32,5 procenta… a od roku 2006 kaţdý z těchto kanálů hlásil kaţdoročně větší pokles v rámci své pozice na trhu.“109 Určitý počet diváků se vrátil zpět díky revoluci v podobě příchodu nových digitálních kanálů oné velké pětky (ITV4 a E4). Protoţe BBC disponuje se sedmi multikanálovými volbami stejnou měrou jako BBC 1 a BBC 2, nemusí tento zjevný pokles sledovanosti na hlavních kanálech říkat vše. V roce 2010 se ale vývoj změnil. Nastal dlouho očekávaný okamţik a britské domácnosti se dočkaly propojení on-line videa, televizního vysílání, internetu a mobilních sluţeb. To přivedlo velké mnoţství diváků, protoţe publikum začalo sledovat televizi na více kanálech a různými způsoby. Hlavní pozemní sítě by nyní mohly tvrdit, ţe jejich vliv je v novém digitálním věku ještě dalekosáhlejší, neţ co ukazují data. Zároveň všechny nabízejí sluţby on-demand nejen na internetu, ale i na kabelových televizích a videoherních konzolích. BBC iPlayer, ITV Player, 4OD
109
ORLEBAR, Jeremy. Kniha o televizi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění,
2012, s. 16.
77
a Demand Five jsou obrovským přínosem a ziskem pro jejich stanice. Jen kupříkladu BBC iPlayer v roce 2010 zaznamenal 1,3 miliardy poţadavků na staţení. V druhém desetiletí 21. století je vidět nárůst zájmu o tradiční televizní vysílání, ale v jiné podobě. Televize tak dál můţe ţít po boku on-line sluţeb, videa on-demand a sociálních internetových sítích. Televizní pořady se častokrát stávají tématem debat na sociálních sítích, např. Facebooku a Twitteru. Sledování ţivých přenosů a reality show (sportovní přenosy, talentové soutěţe) představuje spojující prvek komunikace napříč různými věkovými skupinami. Historie televize ukazuje, ţe vývoj technologie je hnacím motorem změn ve sledovacích návycích i tvorbě obsahu. Diváci po uvedení nových vysílacích technologií byli nedočkaví a doslova se vrhali po nové barevné televizi, později širokoúhlých televizorech, HD kvalitě displeje a v poslední řadě také po 3D (omezeném) zobrazování. Nová média tento vývoj narušila. Navíc jakýkoliv vývoj a vstup nové technologie je označován za zánik média starého na úkor nového. Realita byla odlišná, skoro ve všech případech se stará média přizpůsobila a posílila svoji roli v mediální rovině. Konvergence média přináší výzvu televizním sítím: „But the most significant recent innovations have actually happened away from television sets and the broadcast networks that serve them. They have taken place on the PC via the internet. The huge success of iPlayer and similar catchup TV services – as well as Hulu, YouTube and many others – have changed the expectations of PC-savvy TV viewers. But the next major evolution of the TV experience is only just beginning and the action is moving back from the PC to the big-screen TV.“110 Moderní divák chce mít pod kontrolou kdy a na co se dívá. Volba obsahu byla umoţněna částečně nástupem multikanálové digitální kabelové televize, ale stále byl divák odsouzen ke sledování toho, co mu připravili jednotliví dramaturgové stanic ve
110
PLUNKETT, Steve. Why 2010 will be the year TV and the web really converge. The Guardian
[online]. [cit. 2016-04-23]. Překlad Nejvýznamnější nedávné inovace se ve skutečnosti udály daleko od televizorů a televizních sítí, jimž slouží. Obrovský úspěch iPlayeru a podobných catch-up TV – stejně jako Hulu, YouTube a dalších – proměnil očekáván diváků znalých počítačů.
78
finálním programu. Změna přišla s rozvojem catch-up TV, s iPlayerem od BBC a digitálními videorekordéry, jako jsou Sky+ a YouView. Rychle rostoucí platforma internetového zpravodajství je velikým konkurentem toho televizního a na tomto poli můţe být zpravodajství vysílané prostřednictvím televize dosti zranitelné. Ačkoliv BBC i Chanel 4 (ITN) přináší vysílání ve velké kvalitě i srozumitelnosti a disponují také on-line zpravodajstvím, udrţet jeho kvalitu je nákladné a vystavené v konkurenci levnějšímu provedení ve formě on-line zpravodajství, kde i obyčejný občan s duchem ţurnalisty můţe vytvářet nový trh s alternativními zpravodajskými stránkami a blogy. V rámci britských televizních studií však Joanna Redden a Tamara Witschge upozorňují na to, ţe tato hojnost přitom nevede k pluralitě přístupů na internetu: „Obsah hlavních zpravodajství je většinou stejný, přičemž rozdílné platformy – často s velmi odlišným étosem a redakčním přístupem – využívají stejné citace, obrazové materiály a velmi podobné texty. Tyto platformy převážně vykreslují jednorozměrný obraz homogenity on-line zpravodajství.“111 Peter Lee Wright pro změnu vidí nebezpečí v zániku investigativních dovedností, jelikoţ tato tradiční ţurnalistika dle jeho slov z televize dokonale vymizela.112 Stále zajímavým obsahem pro diváka zůstanou zprávy, publicistické pořady i infotainment. Pisatelé blogů bývají často označování a chváleni za to, ţe převzali práci velkých mediálních korporací. Díky interaktivitě a participační povaze internetu se novinář dnes můţe stát z kaţdého. Gillanová velice přesvědčivě ukazuje, ţe síla kombinovaných médií je také silnou stránkou televize: „Televizní vysílání má stále svou moc, nicméně jeho dopad je dramatičtější, když pracuje v součinnosti s novými médii.“113 111
REDDEN, Joanna a WITSCHGE, Tamara. A New News Order? Online News Content
Examined.In: New Media, Old News: Journalism & Democracy in the Digital Age, s. 184. 112
LEE-WRIGHT, Peter. Culture Shock: New media and organisational Change in the BBC.
In: New Media, Old News: Journalism & Democracy in the Digital Age [online], s. 77.
79
Podle oficiální zprávy Úřadu pro komunikaci ve Velké Británii zůstává televize klíčovou součástí ţivota všech věkových skupin. Kaţdý den její občané stráví v průměru něco málo přes tři hodiny sledováním televize a meziroční nárůst je za posledních pět let v oscilaci kolem tří procent. Nejedná se o zvýšení sledování pouze klasického lineárního televizního vysílání. O celou třetinu zaznamenal růst sledování obsahu pomocí internetu a catch-up médií.114 Lidé budou stále sledovat televizi, i kdyţ charakter definice sledování televizního programu, formy prostředků, jeho dostupnosti i způsobu měření sledovanosti, bude procházet neustálým vývojem.
4.2 Televize s IQ? Příchod technologické novinky vyvolává větší zájem publika o televizi, i kdyţ není vţdy podmíněn dlouhou ţivotností. V momentě, kdy se stala dostupná všem domácnostem
barevná
televize,
dramaticky
vzrostla
televizní
sledovanost.
V devadesátých letech po příchodu širokoúhlé obrazovky došlo k velké obměně televizní techniky v domácnostech a podobný stav se opakoval o dvacet let později s nástupem HD technologie jak v přijímačích, tak hlavně v nárůstu programové nabídky vysílané v tomto formátu. Diváci jsou připraveni utratit nemalý obnos peněz za lepší technologii, pokud samozřejmě jde tato technologická inovace ruku v ruce s vylepšováním a zkvalitňováním obsahu.115 Značný technologický pokrok v 20. letech našeho století je ve znamení příchodu tzv. smart televizí, neboli chytrých televizorů schopných připojení k internetu a tedy i propojení s obrovským mnoţstvím dalšího paralelního obsahu vyskytujícího se mimo televizní lineární vysílání. V rámci této technologie je dostupný také iPlayer, který
113
GILLAN, Jennifer. Television and New Media: Must-Click TV. New York: Routledge, 2010, s. 244.
114
Ofcom, Annual Communication Market Report [online.] 2015
115
ORLEBAR, Jeremy. Kniha o televizi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění,
2012, s. 19.
80
vysílá BBC (zde je patrné, kde se nechala ČT inspirovat pro své iVysílání). Ten je také moţné vyuţít a sledovat jeho obsah prostřednictvím dalších technologií jako je Apple TV a videoherní konzole Xbox. Společnost Sony se spojila s Googlem aby společně přinesli na trh HD televizor vybavený platformou Android. Zde je uţ pocit vyhledávání známý z PC naprosto totoţný. Tuto revoluci ve způsobu, jak se uţivatelé dostávají k obsahu, předpověděl Ashley Highfield, ředitel sekce BBC New Media and Technology, jiţ v říjnu 2003: „Budoucí televize může být velmi odlišná od té dnešní, definované lineárními televizními kanály připravovanými a programovanými televizními pracovníky. Budoucí televize bude spíše připomínat kaleidoskop, tisíce proudů s obsahem, které budou kombinovat obsah a pořady od televizních společností s příspěvky diváků. Tradiční vztah „monologistický vysilatel“ a „vděčný divák“ přestane existovat.“116 Tradiční model, kdy celá rodina sleduje vybraný program lineárního vysílání dané televizní stanice v předem určenou dobu je jiţ nějaký čas v procesu přeměny. S rozšířeným hybridním televizním obsahem doplňující televizní pořady se internet můţe čím dál více stávat součástí kaţdodenní televizní rutiny. Toto je doba příznivá pro průmysl vysílacího hardwaru. Televizní pořady přešli na internet. Nyní se internet přesouvá do televize a mazaní softwaroví inţenýři stejně jako chytří televizní producenti vynalézají způsoby, jak vytvářet nové hybridní sluţby, které to podporují.117
116
JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. New York: New York
University Press, 2006, s. 253. 117
BRIEL, Robert. Connected TVs to conquer the German market. [online]. 11/2011
81
4.3 Projekt YouView Konvergenci v provedení s největším entuziasmem provedla ze všech televizních stanic ve Velké Británii jednoznačně BBC. Prostřednictvím svých webových stránek, iPlayeru a nyní i YouView. Právě poslední zmíněné je společný projekt BBC a partnerských stanic BT, ITV, Chanellu 4, Chanellu 5, Talk Talk a Arqivy. Pokud je občan Velké Británie sledující digitální pozemní stanice majitelem chytré televize, tedy televizoru s připojením k internetu, můţe vyuţívat on-demand sluţby i jiné internetové sluţby poskytované výčtem stanic bez placení předplatného, platí tedy pouze připojení k internetu. Tento inovativní počin se dříve nazýval Project Canvas, který zahrnoval tvorbu, vývoj a propagaci souboru technických specifikací, které umoţní přenos interaktivního, on-demand a webového obsahu do televize prostřednictvím digitálního, k internetu připojeného zařízení.118 YouView je kombinací on-demand obsahu a televizního vysílání v prostoru televizoru. Navíc je umoţněno třetím stranám do této platformy vstupovat a rozvíjet svoje obchodní modely. Princip celého projektu YouView spočívá v přiblíţení obsahu iPlayeru, BBC, ITV.com a 4OD prostřednictvím televizoru a nikoliv notebooků či tabletů. Kromě vyhledávání v prostoru internetu i interaktivního obsahu je součástí sluţby také mnoţství různých aplikací a nastavení, např. velmi důmyslného rodičovského zámku. YouView vytváří otevřené, k internetu připojené televizní prostředí, které nabídne divácky hladký přístup k televiznímu vysílání, videu on-demand, webovému audio i video obsahu, HD kanálům a interaktivním sluţbám přes internet, přímo prostřednictvím televizního přijímače. Dle slov ředitele YouView Kipa Meeka je pluralita této sluţby „klíčem k tomu, abychom zajistili, že každý ve Spojeném království bude moci využívat výhod televize příští generace.“119 Nejen v Británii tedy vypadá budoucnost televizního vysílání mnohem optimističtěji, neţ tomu bylo na přelomu století. Dnes jsou k dispozici technologie, které jsou připraveny poskytovat bohatý obsah široké společnosti a na různých platformách.
118
BBC News, Technology. Project Canvas to become YouView. [online] 2010
119
BBC News, Technology. Project Canvas to become YouView. [online] 2010
82
5 ZÁVĚR Přechod na digitální vysílání je nevyhnutelným procesem, který je dán světovým trendem digitalizace a konvergence přenosových platforem a sluţeb i zvyšující se potřebou efektivnějšího vyuţívání kmitočtového pásma. Z celospolečenského hlediska pak lze říci, ţe digitalizace umoţňuje rozšířit počet programové nabídky a vysílat ji ve vyšší kvalitě, ale také zajistit moţnost společnosti vstoupit do nového informačního prostředí v oblasti rozvíjejících se interaktivních sluţeb. Divák se v dnešní době stává sám sobě dramaturgem, on je ten, kdo rozhoduje o programové náplni svého „vysílání.“ Vlivem rozšíření sluţeb o televizní či internetové systémy na základě on-demand principů se navíc divák můţe rozhodnout kdy a kde se na vybraný program bude dívat. Stal se z něj aktivní účastník mediálního světa. Internet je a bude patřit mezi hlavní distribuční kanály televizního obsahu, coţ znamená, ţe kvalitní obsah bude s největší pravděpodobností i za poplatek. Hlavním poskytovatelem informací a zábavy pro většinu světové populace zůstane i nadále televizní vysílání, avšak způsob, jakým si obsah lidé získají a vyuţijí, dozná změny směřující více k interaktivitě. Televize tak bude věrným společníkem pro nejen multitaskingové
diváky,
kteří
při
sledování
televize
zároveň
sledují
novinky
na facebookovém profilu nebo kontrolují stav sportovního klání na svém mobilním telefonu. Televizní vysílání České televize tak rozhodně není na konci své cesty světem médií a zůstane i nadále pokračovatelem umu, kterým disponuje, tedy poskytovat rozmanitou a dobře produkovanou kvalitní zábavu a objasňovat svět kolem nás. Je odrazem společnosti a zároveň oknem, kterým se na ni díváme. Hlavní úlohou oddělení Nových médií je pak především online podpora šíření, distribuce a expanze lineárně vysílaného obsahu. Díky němu se pak vyprodukovaný obsah dostává i k lidem, kteří nejsou běţnou součástí televizního publika. S takovýmto přístupem se dnes běţně potkáváme například v online marketingu, kde díky webové podpoře si produkt najde cestu i ke spotřebitelům, které by pouhá televizní reklama neoslovila. Nejdůleţitějším prvkem je inovace distribuce obsahu, kterým se Česká 83
televize v tuzemském prostředí liší od komerčních stanic a dokonce v porovnání se světovou veřejnoprávní špičkou není rozhodně pozadu. Česká televize je médiem, které v tradičním kontextu neklesá na významu. Naopak mírně stoupá nebo stagnuje. Vysvětlení lze najít ve vývoji přístupu k televizi obecně. V čase postpubertálním nepředstavuje televize nezbytný výdaj a ani se v těchto vrstvách neobjevuje. Po zakládání rodin se k ní lidé ale často vracejí jako ke zdroji domácí zábavy, ať uţ pro ně samé, či pro jejich děti. Existuje samozřejmě i procento zarytých odpůrců vlastnictví televizoru, ale toto číslo je v celospolečenském kontextu mizivé. Pro Nová média je pak velmi důleţitá výzva, jak oslovit ty cílové skupiny, které jsou televizním vysíláním nezachytitelné. V této problematice vidí dnešní vedení největší význam své činnosti. Důkazem úspěšného řešení nejsou pouze vlastní slova, ale dokládají jej i data např. ze sociálních sítí. Velké mnoţství čtenářů online ČT24 je ve věku mezi 24 – 35 lety, coţ jsou jiní uţivatelé, neţ v televizním proudu ČT24, který sledují především starší, vysokoškolsky vzdělaní diváci. Internet je tak velmi zajímavým doplňkem televizního vysílání. Srovnání působnosti nových médií v České televizi s BBC ukázalo, jak velkou inspirací je ostrovní technologická produkce pro tu tuzemskou. Digitální archiv dostupný veřejnosti i hybridní platforma televizního vysílání je důleţitým aktuálním předmětem činnosti novomediálních oddělení obou stanic. Velikým deficitem České televize ale stále zůstává vyřešení otázky financování, dnes uţ online dostupného obsahu. Novým médiím se daří posilovat značku České televize i u části společnosti, která stojí mimo konzumaci běţného lineárního televizního vysílání. Je nástrojem pro šíření jiţ vyrobeného obsahu, jeho doplnění a další navigaci. Česká televize chce být nadále vnímána nikoliv jako poskytovatel terestriálního vysílání, ale jako producent kvalitního obsahu, k čemuţ má napomoci právě i oddělení Nových médií.
84
6 RESUMÉ Diplomová práce kompletně zpracovává uţití nových médií v prostředí a vysílání veřejnoprávní televizi v České republice. Především pak veškerou činnost oddělení Nových médií České televize s analýzou pouţitých technologií a novomediálních prvků, které by mohly částečně měnit povahu média televize tak jak jej charakterizoval McLuhan. V práci také podrobně zanalyzujeme proces digitalizace televizního vysílání, který úzce souvisí s nástupem a uţitím nových technologií v České televizi. Moţnou inspiraci zavádění nových přístupů budeme hledat i v zahraničních kruzích.
85
7 SUMMARY This thesis is focusing on complete review of new media usage in the environment and public television broadcasting in the Czech Republic. Especially all activities of New Media Department of Ceska Televize, analyzing applied technologies and new media elements that could partially change the nature of television media as characterized by McLuhan. In this thesis we will also analyze in detail the process of digitization of television broadcasting, which is closely related to the onset and use of new technologies in Ceska Televize. We will also search abroad for potential inspiration for introduction of new approaches.
86
8 ZUSAMMENFASSUNG Die vorliegende Masterarbeit verarbeitet vollständig den Einsatz von Neuen Medien in der Umwelt sowie in der Übertragung des öffentlich-rechtlichen Fernsehens in Tschechien. Die Basis der Masterarbeit sind vor allem alle Tätigkeiten der Abteilung für Neue Medien des Tschechischen Fernsehens (ČT) mit der Analyse der eingesetzten Technologien sowie mit den neuen medialen Elementen, die teilweise die Art des Fernsehens als Medium ändern könnten, wie es z. B. Herr McLuhan charakterisierte. Diese Masterarbeit analysiert auch den Prozess der Digitalisierung des Fernsehens, der mit der Entstehung und der Anwendung neuer Technologien im Tschechischen Fernsehen (ČT) eng zusammenhängt. Mögliche Inspiration von der Einführung der neuen Ansätze wird auch aus dem Auslandskreis gesucht werden.
87
9 RESUMEN La tesina se ocupa completamente del uso de los nuevos medios en el ambiente y la radiodifusión de televisión pública en la República Checa. Sobretodo de todas las actividades del epartamento de Nuevos Medios Televisión Checa con el análisis de las tecnologías aplicadas y nuevos elementos de medios que podrían cambiar parcialmente la naturaleza de los medios televisivos caracterizados por el McLuhan. Precisamente analizziamo anche' il processo della digitalizzazione di trasmissione televisiva che è strettamente connesso con la nascita e coll' utilizzo di nuove tecnologie della Televisione Ceca. Eventuale ispirazione d' introduzione di nuovi atteggiamenti cercheremo nell' ambiente estero.
88
10 SOMMARIO La tesina se dedica completamente al uso de los nuevos medios en el ambiente y la radiodifusión de televisión pública en la República Checa.Sobretodo de las actividades del epartamento de Nuevos Medios de la Televisión Checa analizando las tecnologías aplicadas con nuevos elementos de medios que podrían cambiar parcialmente el carácter de los medios televisivos como lo caracterizó McLuhan. En la tesis también analizamos profundamente el proceso de digitalización de la radiodifusión televisiva, que está relacionado con la aparición y con el uso de las nuevas tecnologías en la Televisión Checa. A la inspiración posible de la integración de los nuevos enfoques, vamos a buscar también en las esferas extranjeras.
89
11 SEZNAM LITERATURY 1.
50 let televizního studia Brno. Editor Jitka Saturková. Praha: Česká televize, 2011, 165 s. Edice České televize. ISBN 978-80-7404-070-2.
2.
ALLEN, Robert Clyde, HILL Annette (eds.). The television studies reader. 1st pub. London: Routledge, 2004. 629 s. ISBN 0-415-28324-8.
3.
BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 192 s. ISBN 978-80-247-3780-5.
4.
BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK Jan a KÖPPLOVÁ Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 439 s. ISBN 978-802-4730-288.
5.
BENJAMIN, Walter. Dílo a jeho zdroj. Vyd. 1. Překlad Věra Saudková. Praha: Odeon, 1979.
6.
BOLTER, J. David. Remediation: understanding new media. Vyd. 1. Cambridge: MIT Press, 1999, 415 s. ISBN 02-625-2279-9.
7.
BRIGGS, Asa a Peter BURKE. A social history of the media: from Gutenberg to the Internet. Reprint. Cambridge: Polity, 2003, s 374. ISBN 0745623751.
8.
CARDOSO, Gustavo. The Media in the Network Society. Browsing, News, Filters and Citizenship. Vyd. 1. Lisbon: Bertrams, 2007, 564 s. ISBN 978-184-7537-928.
9.
CORNER, John. Critical ideas in television studies. 1st pub. Oxford: Clarendon Press, 1999, 139 s. ISBN 0198742207.
90
10. ČEBIŠOVÁ, Taisia. Veřejná služba na prahu 21. století. In: Vybrané otázky
správního práva. Acta Universitas Carolinae, 1-2/2011, 99 s. 11. DEFLEUR, Melvin L a Sandra J BALL-ROKEACH. Teorie masové
komunikace. 1. čes. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 363 s. ISBN 80-7184-099-8. 12. DIJK, Jan van. The network society: social aspects of new media. 2nd ed.
Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2006, 292 s. ISBN 14-129-0868-X. 13. DVOŘÁK, Tomáš (ed.). Kapitoly z dějin a teorie médií. Vyd. 1. Praha:
Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, 2010, 349 s. ISBN 978-80-87108-16-1. 14. EUROPEAN COMMISSION. Green Paper on the Convergence of the
Telecommunications, Media and Information Technology Sectors, and the Implications for Regulation. Towards an Information Society Approach. COM(97)623, Brussels: European Union, 1997, 38 s. 15. EUROPEAN COMMISSION. The Convergence of the Telecommunications,
Media and Information Technology Sectors, and the Implications for Regulation. Result of the Public Consultation on the Green Paper [COM(97)623]. COM(1999)108 final, Brussels: European Union, 1999, 29 s. 16. GILLAN, Jennifer. Television and New Media: Must-Click TV. New York:
Routledge, 2010, 328 s. ISBN 978-0415802383 17. JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza.
Vyd. 1. Zlín: Verbum, 2013, 334 s. ISBN 978-80-87500-38-5. 18. JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide.
New York: New York University Press, 2006. ISBN 978-081-4742-952.
91
19. JEŢEK, Vlastimil a Jan JIRÁK. Média a my. 1. vyd. V Praze: Akademie
múzických umění, 2014. Management umění - umění managementu, 145 s. ISBN 978-80-7331-304-3. 20. JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ Barbara. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009,
413 s. ISBN 978-807-3674-663. 21. JIRÁK, Jan a SPITZOVÁ-KÖPPLOVÁ Barbara. Média a společnost: stručný
úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4. 22. JEŢEK, Vlastimil a Jan JIRÁK. Média a my. 1. vyd. V Praze: Akademie
múzických umění, 2014. Management umění - umění managementu. 145 s. ISBN 978-80-7331-304-3. 23. KUČERA, Jan. Střihová skladba ve filmu a v televizi. 2., dopl. vyd. Praha:
Akademie múzických umění, 2002. ISBN 80-733-1896-2. 24. LISTER, Martin. New media: a critical introduction. 1st ed. London: Routledge,
2003. ISBN 978-041-5431-613. 25. LUHMANN, Niklas. Realita masmédií. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. XXI.
Století, 143 s. ISBN 978-80-200-2333-9. 26. MANOVICH, Lev. The language of new media. 1st ed. Cambridge: MIT Press,
2002, 354 s. ISBN 02-626-3255-1. 27. MCLUHAN, H. Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla.
Vyd. 1. Brno: Jota, 2000. ISBN 80-721-7128-3.
28. McLUHAN, H. Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka.
Vyd. 1. Praha: Odeon, 1991, 348 s. ISBN 80-207-1296-2. 92
29. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha: Portál,
2009. 640 s. ISBN 978-80-7367-574-5. 30. MORLEY, David. Television: Not so much a visual medium, more a visible
object. IN Visual culture. edited by Chris Jenks. London: Routledge, 1995, 269 s. ISBN 0415106230. 31. MUSIL, Josef. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia,
2003. Institut mediální komunikace, 261 s. ISBN 8072201573. 32. NĚMEC, Bohumil (ed.). Ottův slovník naučný nové doby: dodatky k velikému
Ottovu slovníku naučnému. Praha: Paseka, 2003. ISBN 80-7185-057-8. 33. ORLEBAR, Jeremy. Kniha o televizi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Akademie
múzických umění, 2012, 213 s. ISBN 978-80-7331-246-6. 34. OSVALDOVÁ, Barbora a HALADA Jan. Praktická encyklopedie žurnalistiky
a marketingové komunikace. Vyd. 3. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-807277-266-7. 35. PAVLÍČEK, Antonín. Nová média a sociální sítě. Vyd. 1. V Praze:
Oeconomica, 2010, 181 s. ISBN 978-802-4517-421. 36. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy.
Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1999. Souvislosti (Mladá fronta). ISBN 80-2040747-2. 37. POUPEROVÁ, Olga. Regulace médií. Praha: Leges, 2010 272 s. ISBN 978-80-
87212-48-6
93
38. REDDEN, Joanna a WITSCHGE, Tamara. A New News Order? Online News
Content Examined.In: New Media, Old News: Journalism & Democracy in the Digital Age. S. 171-184. DOI: 10.4135/9781446280010.n11. 39. REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004,
328 s. ISBN 80-7178-926-7. 40. SEDLÁK, Pavel, 2004. Interaktivita: mezi participací, interakcí
a interfejsem. Teorie vědy, roč. XIII/XXVI/, č. 2, s. 151-192. 41. SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejuţívanější metody a techniky.
Vyd. 1. Praha: Grada, 2014, 450 s. ISBN 978-80-247-3568-9. 42. SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti
o rozum. 1. vyd. Brno: Host, 2014, 343 s. ISBN 978-80-7294-872-7. 43. ŠTORKÁN, Karel. Úvod do teorie publicistických žánrů. Vyd. 1. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství, 1978, 166 s. 44. TUŠER, Andrej a FOLLRICHOVÁ Mária. Teória a prax novinárskych žánrov.
Vyd. 1. Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1998, 106 s. ISBN 80-223-1222-3.
45. VANČÁT, Jaroslav. Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě: gnozeologické
předpoklady analýzy obrazové stránky nových médií. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 245 s. ISBN 978-80-246-1625-4.
46. VIRILIO, Paul. Big Optics. In: The digital dialectic: new essays on new media.
DOI: 0-262-12213-8. ISBN 02-621-2213-8. 47. VÍT, Vladimír. Základy televizní techniky. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství
technické literatury, 1987. 94
48. WATSON, James a Annette HILL. Dictionary of media and communication
studies. 5th ed. London: Arnold, 2000. Arnold student reference. ISBN 0-340-73205-9. 49. WINKLER, Aleš. Rozhovor s vedoucí divize nových médií ČT, Pavlínou
Kvapilovou. [rukopis] Brno, 2013.
50. WINKLER, Aleš. Nová média v České televizi: rozhovor s výkonným ředitelem,
Pavlem Kohoutem. [rukopis] Brno 2016. 51. ZIMBLER, M. a FELDMAN R. S. Liar, Liar, Hard Drive on Fire: How Media
Context Affects Lying Behavior. Journal of Applied Social Psychology. 2011, 41(10). S. 2492 – 2507. DOI: 10.1111/j.1559-1816.2011.00827.x. ISSN 00219029.
95
12 INTERNETOVÉ ZDROJE: 1. About Last.fm [online]. In last.fm [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.last.fm/about/ 2. BBC News, Technology. Project Canvas to become YouView. [online] 2010 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/technology-11330712 3. BEKOGLU, Filiz Bozkurt. Strategic Approach in Social Media Marketing and a Study on Successful Facebook Cases. In: European Scientific Journal. [online]. 2016, Strany 261–274. [cit. 2016-03-29] DOI: : 10.19044/esj.2016.v12n7p261. ISSN 1857- 7431. Dostupné z: http://eujournal.org/index.php/esj/article/viewFile/7132/6959 4. BOYD, M. Danah, ELLISON, B. Nicole. Social. Network Sites: Definition, History, and Scholarship. Journal of Computer-Mediated Communication [online]. 2007, Strany 210–230. [cit. 2014-03-29] DOI: 10.1111/j.10836101.2007.00393.x. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1083-6101.2007.00393.x/pdf? 5. BREČKA, Samuel. Teória a dejiny masovej komunikácie [online]. 2004, [cit. 2016-02-18]. Dostupné z: http://www.paneurouni.com/files/sk/fm/veda/publikacnacinnost_komplet_sbrec ka.pdf 6. BRIEL, Robert. Connected TVs to conquer the German market. [online]. 11/2011, [cit.2014-04-25]. Dostupné z: http://www.broadbandtvnews.com/2011/09/06/connected-tvs-to-conquer-thegerman-market/
96
7. Crowdsourcing In: MEDIAGURU: mediální slovník [on-line]. PHD, 2016. [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialne-patologicke-jevy 8. ERDAL, I. J. Coming to Terms with Convergence Journalism: Cross-Media as a Theoretical and Analytical Concept. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies [online]. 2011, vol. 17, issue 2, s. 213-223 [cit. 2014-03-25]. DOI: 10.1177/1354856510397109. Dostupné z: http://con.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1354856510397109 9. FISHMAN, A. Donald. Rethinking Marshall McLuhan: Reflection on a Media Theorist. Journal of Broadcasting and Electronic Media, 2006. Dostupné z:
10. JANDA, Luděk. Remediace. In: Entermultimediale.2: Festival Enter [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://festival-enter.cz/2005/?id=txt&nid=58 11. HOADLEY, M.Christopher, KILNER, G.Peper. Using technology to transform communities of practice into knowledge-building communities [online]. ACM SIGGROUP Bulletin, New Yourk: ACM, 2005, strany 31-40, 10 s. [cit. 201403-29]Dostupné z: http://tophe.net/papers/Hoadley-Kilner-SIGGROUP05.pdf 12. KELLY, Kevin a Gary WOLF. PUSH! In Magazine Wired [online]. 1997, [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.wired.com/1997/03/ff-push/ 13. KRUMM, John. User-generated content. In PERVASIVEcomputing [online]. IEEE CS, 2008, (Oct.-Dec.), 10-11 [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://www.computer.org/csdl/mags/pc/2008/04/mpc2008040010.pdf
97
14. LEE-WRIGHT, Peter. Culture Shock: New media and organisational Change in the BBC. In: New Media, Old News: Journalism & Democracy in the Digital Age [online]. S 71-77 [cit. 2016-04-26]. DOI: 10.4135/9781446280010.n5. Dostupné z: http://sk.sagepub.com/books/new-media-old-news/n5.xml 15. MACEK, Jakub. ,,Nová media“ in Revue pro média [online]. 2002 [cit. 201403-22]. Dostupné z: http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Heslar/nova_media.htm 16. Ofcom, Annual Communication Market Report [online.] 2015 [cit. 2016-04-26]. Dostupné z: http://stakeholders.ofcom.org.uk/binaries/research/tvresearch/news/2015/News_consumption_in_the_UK_2015_report.pdf 17. O'REILLY, Tim. Web 2.0 Compact Definition: Trying Again [online]. 2006 [cit. 2016-01-31]. Dostupné z: http://radar.oreilly.com/2006/12/web-20compact-definition-tryi.html 18. O'SULLIVAN, B. Patrick. Masspersonal Communication: An Integrative Model Bridging the Mass-Interpersonal Divide [online]. Illinois State University. [cit. 2014-03-29] Dostupné z: http://www.academia.edu/468715/Masspersonal_communication_Rethinking_ the_mass_interpersonal_divide 19. Personalisierte Zeitung niiu: Wegweisend oder zum Scheitern verurteilt? [online]. In: Medial Digital, 2010 [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://medialdigital.de/2009/10/13/personalisierte-zeitung-niuu-wegweisendoder-zum-scheitern-verurteilt/ 20. PLUNKETT, Steve. Why 2010 will be the year TV and the web really converge. The Guardian [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/media/pda/2010/feb/16/online-tv-project-canvas
98
21. Proceedings: IEEE International Conference on Multimedia Computing and Systems : June 7-11, 1999, Florence, Italy. [online].Los Alamitos, Calif.: IEEE Computer Society, 1999. ISBN 0769502555. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: https://www.google.si/patents/US9143827 22. ŘÍČNÝ, Václav a Tomáš KRATOCHVÍL. Historie a současnost televize ve světě a u nás [online]. Ústav radioelektroniky FEKT VUT Brno, 2013, 63(3), 175-177 [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.cscasfyz.fzu.cz/pdf/2013/3/13-3_175177_Ricny,Kratochvil_Historie%20a%20soucasnost%20televize.pdf 23. Statut ČT - Článek II - Veřejná služba České televize [online] 2012. [cit. 2016-04-26] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/statut-ct/#s 24. WEINLICH, Petr. Úvod do multimediálních technologií [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://multiedu.tul.cz/~petr.weinlich/multiedu/UMM/08_prednes_UMM_1.pdf 25. WIENER, Norbert. Kybernetika a společnost. 1.vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963. [cit. 2016-04-02] Dostupné z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:333ae820-325e-11e3-8d9d005056827e51 26. Zákon č. 489/1991 Sb., o České televizi. [online] 1991. [cit. 2016-04-26] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=483&r=1991
99
13 PŘÍLOHY Příloha č. 1. – Rozhovor s výkonným ředitelem oddělení Nových médií České televize, Pavlem Kohoutem. Rozhovor je umístěn na další straně.
100
NOVÁ MÉDIA V ČESKÉ TELEVIZI Rozhovor s výkonným ředitelem oddělení Nových médií – Pavlem Kohoutem 15. 02. 2016 Čtyřiadvacítky, Sportu a třetí redakce, která dělá právě podporu těch pořadů.
V polovině října 2013 se Pavel Kohout ujal vedení Nových médií České televize. Dříve působil v on-line divizi televize Prima a kariérní historii zdobí i pozice ředitele softwarové firmy. Byl u zrodu první české multimediální encyklopedie na CD-ROM, to se psal rok 1996. Dnes, přesně o 20 let později, stojí u vývoje nových platforem využívajících technologické možnosti a různé formy sledování televizního obsahu.
Oddělení vedete už přes dva roky. Kam se posunul jeho vývoj od doby, kdy jste oddělení převzal z rukou Pavlíny Kvapilové. Já se snažím vždycky vyvarovat nějakého hodnocení. Ale čistě formálně - tady byly některé principy řekněme dvojitých řídících struktur, které jsem na začátku zrušil, protože mi připadaly neuchopitelné a pak jsem pře strukturalizoval oddělení vývoje, které vedl jeden člověk a nemohl se podle mě úplně přesně věnovat všem činnostem. Proto se zvlášť vytvořila redakce věnující se obsahu, respektive dříve existovala pod názvem oddělení internetu. Restrukturalizace oddělení internetu byla asi největší práce, popravdě některé lidi stále ještě hledáme, protože to oddělení je poměrně velké a odborníků je na trhu nějaké omezené množství, takže se samozřejmě snažíme najít ty nejlepší možné. Jsem rád, že jsme třeba doplnili část programátorskou, protože jsme přecházeli na novou technologii.
Zdroj: ČT Mohl byste úvodem stručně představit oddělení Nových médií? Musím zdůraznit, že jej chápu jako oddělení podpory programu, lépe řečeno vysílání. Je to oddělení doplňkových služeb, což zaujímá 90% náplně a pak máme řekněme pod novými médii i oddělení velmi tradiční, které je jediné takové samostatné a to je oddělení teletextu. Ten je stabilní hvězdou naší divize, protože těch uživatelů nebo čtenářů má poměrně neměnné množství a v poslední době dokonce nepatrně roste. Pak pod nás patří oddělení dětského webu, vývojové oddělení – které dělá design a vývoj všech webů a aplikací – a redakce
Druhá věc asi tak nejstrategičtější je, že jsme se rozhodli přejít z vnitřního standardu, nebo vlastně z costume vytvořeného rogramováním na open source, tam vidím obrovskou příležitost v tom, že je to řešení otevřené, s otevřeným zdrojovým kódem. Po světě je zhruba dvacet až třicet tisíc vývojářů možná i víc – v dnešní době už jsou přesnější čísla, konkrétně si je nepamatuji – ale co je zásadní, že spousta modulů a funkcí dá komunita k dispozici zadarmo
101
a to je ten největší benefit pro nás. Když to srovnám s konečným vývojem, tak ten může být řekněme o něco bezpečnější, protože jeho zdrojový kód nikdo nezná. To zná jenom těch pár vývojářů, kteří ho vytváří a Open source na druhou stranu má v uvozovkách řekněme jako nevýhodu bezpečnost - zdrojový kód je veřejný. Vždycky jsou nějaká pro a proti, která člověk musí zvážit, takže mám pocit, že tento přechod se nám relativně povedl. Ale aby to nezůstalo jenom u přání, tak se mi podařilo zapojit do Evropské struktury EBU (Evropská vysílací unie – pozn. autora), kde jsem byl na podzim zvolen do prestižního výboru, který se jmenuje Media online, a podle názvu vyplívá, že se snaží směřovat kompletně kolegy z ostatních zemí a televizí na vývoj těchto systémů. Věřím, že synergie v rámci Evropy bude obrovská, už nyní jsme začali spolupracovat s kolegy na Slovensku a v Chorvatsku, abychom dokázali šetřit vývojové kapacity a to je jeden z těch velkých benefitů principu Open source. Takže to jsou asi ty nejzásadnější změny ve strategii.
U nových technologií, nových médií – máte nějaký vizionářský plán do budoucna? Ta technologická budoucnost – za prvé musíme předělat iVysílání. Vzhledově už jsme to na půl udělali, kdy jsme inovovali stránku pořadu do exkluzivní varianty, to byl poměrně zajímavý projekt a technicky náročný. Přidali jsme Čtyřiadvacítku, čeká nás Sport, takže jedeme kompletně do responzivu, protože historicky tady byla jediná responzivní stránka a to byla homepage České televize. To je samozřejmě strašně málo na to, aby někdo mohl reálně konzumovat obsah. Technologická změna iVysílání je nasnadě, protože platforem je čím dál tím víc, a v současné podobě ne příliš úspěšně dokáže efektivně řešit požadavky na ty aplikační rozhraní. Tady nás čeká velký redesign systému. Po obsahové strategii řešíme jak se vypořádat s fenoménem HbbTV a mobilními platformami. Mám v hlavě velký projekt, který jsem už prezentoval na jedné konferenci, a to vytvoření interakce mezi podporovanými platformami. Protože když si uvědomíte, tak dálkové ovládání u televizoru je od roku 1980 nezměněno – kromě těch inovativních touchpedů, které tam dávají výrobci, aby nalákali diváky ke koupi. Podle našich zkušeností stejně každý používá to tradiční dálkové ovládání.
Od doby, co jsem v České televizi, asi nejrazantnější rozvoj zaznamenala platforma HbbTV. Když jsem nastupoval, naše interní statistika udávala sto tisíc unikátních přístrojů detekovaných za měsíc a v dnešní době to je 1,8 milionu přístrojů. My si ale myslíme, že to na těch měsíčních číslech je řekněme mírně zdeformováno tím, že je to nekorektně měřeno a přikláním se k závěru, že pravda je někde mezi 800 000 až 1,2 mil. Co si myslím, že je relativně přesné, že zhruba 350 000 přístrojů se připojí za den, a za týden to bude právě mezi číslem 500 000 až 800 000. Tam je potřeba, aby si každý udělal svůj osobní odhad, protože říkám, oficiální autorita, která by definovala metodiku, zatím není.
To co nám přijde zajímavé, je propojení třeba mobilní platformy, nebo když to shrnu jakéhokoliv browseru tak, aby se mohl stát dálkovým ovladačem HBBTV platformy. To znamená, vy si vyberete nějaký film na počítači nebo na telefonu a pouze řeknete, na které obrazovce ho chcete doma přehrát. Tedy jestli na té, které držíte v ruce, nebo jestli to chcete sledovat na chytré televizi. To je právě jeden z projektů, který chci
102
nabízet kolegům z EBU. Technologie standardu HbbTV 2.0 by měla přijít na trh někdy až v roce 2020. Ta doba je strašně dlouhá, takže my jsme s tím chtěli přijít v letošním roce alespoň do nějakých testů, abychom to divákům mohli nabídnout dříve, protože mně to přijde jako skvělá možnost, jak překonat tu nevzhlednost a nepoužitelnost dálkového zařízení proto, aby někdo něco mohl pohodlně sledovat.
v Německu je terestrika minoritní záležitostí. Mám přátele v Estonsku a tam když tento ekonomický tygr pobaltských zemí začal startovat, tak začali investovat do optiky. Mě doteď rve srdce, že když se tady řešila tehdy investice Telecomu do digitalizace telefonních sítí, tak že se nepřikročilo k optice, když tady ty technologie už byli. On není drahý ten drát v zemi, ale ty výkopové práce. Je to obrovská škoda – tam jsme ztratili jednu z ekonomických výhod. Teď jsme všichni odkázáni na to, kdo přijde s jakým typem komprese pro DSL modemy.
Opusťme pro chvíli představování koncepce a divize Nových médií. Nyní se často skloňuje téma přechodu na nový vysílací standard digitálního pozemního vysílání. V kontrastu s tím zní hlasy pro zrušení terestriky úplně. Jak se k tomuto kroku stavíte z Vaší pozice Vy?
Teď je samozřejmě na nás a na všech ostatních, abychom vysvětlili lidem, co přinese ta další technologie a že upgradovat má smysl a asi nejzásadnější je, aby sami výrobci a prodejci přišli s komunikací a s upozorněním, že přístroj, který si člověk dnes koupí, nemusí být ten správný a určený pro novou vlnu digitalizace na DVB-T2.
Jediné co k tomu mohu říct, že je to otázka otevřená nejenom v Čechách, ale v celé Evropské unii a je to z mého pohledu výzva najít nějaký vyvážený vztah mezi rostoucí oblibou broadbandu a na druhé straně dostupností služby, která je zdarma. Nejčernější scénář, který si dokážu představit je, že pokud by zmizela terestrická televize, tak se všem lidem v Evropě zdraží příjem obsahu. To skrývá hrozbu v tom smyslu, že když by Česká televize anebo žádná televize nevysílala vzduchem, tak vy si primárně nikdy nebudete platit za ten obsah, ale budete muset platit za tu trasu. Pro příklad: nejlevnější tarif mobilních operátorů jsou nějaké stokoruny a ještě tam není garance toho obsahu vysílání. Musíte si k tomu připojit službu různých balíčků - a toto je podle mě asi největší nebezpečí. Osobně doufám, že vznikne nějaký zajímavý kompromis pro všechny strany, aby zůstal přiměřený rozvoj terestriky.
Jestli bych si mohl ohřát svůj díl polévky, jak se říká, tak bych samozřejmě ještě čtenářům doporučil, aby nezapomněli počkat na tem nový standart HbbTV. Takže pokud někdo zvažuje přechod, tak si myslím, že buď koncem letošního roku, nebo v příštím roce se objeví přístroje, které už budou podporovat HbbTV 2.0. To je ta norma, která bude podporovat všechny ty skvělé novinky, které připravujeme. Ale říkám, primárně budeme cílit na roky pozdější, protože v těch prvních letech to budou jenom ty dražší přístroje a my se snažíme vždycky ty služby optimalizovat pro většinu. Novou platformou se začínáme zabývat v momentě, kdy počet celkových přístupů přeroste řád čtyř, pěti procent, protože chystat službu optimalizovanou pro pár set zařízení není úplně výhodné.
Zaslechl jsem i hlasy volající po zrušení terestrické televize v Evropě a kompletním nahrazením broadbandem. Samozřejmě jsou země, kde to problém není, třeba
103
To je důležitá zpráva, takže všichni, kteří mají v plánu nákup nového televizoru, tak je nutné sledovat verzi standartu HbbTV 2.0 a DVB-T2. Pojďme ale zpátky k oddělení nových médií a podívejme se hlouběji do jeho útrob. Jaká je struktura pracoviště, jaké mají kupříkladu na starosti projekty? Mohl byste je trošku popsat?
svoji vnitřní strukturu, která není formální a obecně to vede Štěpánka Sluková jako vedoucí. Jejich činnost je opět podpora těch televizních formátů, ale protože je to obsah pro děti, tak tam nedělají bonusy, které by byly psané nebo řekněme hrané jako videa, ale specializují se vlastně na tvorbu her, které souvisí s tím pořadem. Chtěli bychom se zaměřit na Déčku také více na komunikaci s rodiči, abychom dokázali vysvětlit, že to není jen bezpečný herní web, ale že je to především vzdělávací web. My se to snažíme tak trošku tutlat, protože kdyby se rozkřiklo mezi dětmi, že se tam učí, tak by popularita toho webu klesla. Ale zaplať pán Bůh, ten zájem o to Déčko, a vůbec všechny weby, poměrně roste v poslední době. A to jsem samozřejmě velmi rád.
Můžeme začít redakcemi. Máme oddělení redakcí nových médií, to se vlastně dělí na Čtyřiadvacítku a Sport. Zde je to poměrně snadné, redaktoři čtyřiadvacítky mají v náplňi práce rozšiřovat témata čtyřiadvacítky. Jedna ze zásadních editoriálních změn je, že jsme potlačili tvorbu samostatných témat, a velmi akcentujeme témata, která hrají na kanálech kontinuálního vysílání a nabízíme čtenářům a divákům jejich rozšířenou formou s důrazem na video. To znamená, že když je něco zajímavého v televizi na čtyřiadvacítce, tak video tým tu klíčovou část vystřihne na formu krátké reportáže a kolegové redaktoři k tomu doplní nějaký materiál.
Dále zbývá oddělení teletextu, o kterém jsem mluvil v úvodu, to je zhruba šest redaktorů, kteří se tu střídají, je to směnný provoz, takže jich je ve skutečnosti víc a obhospodařují stránky teletextu. Tam ten rozvoj je samozřejmě technologicky nemožný. Pracovat lze ale na obsahovém rozvoji. Snažíme se teď ty stránky sjednotit, protože nám vyšlo, že lidé stejně nevidí, jestli je to jednička nebo dvojka a u těch velkých západních televizí bychom chtěli udělat jeden jednotný v uvozovkách teletextový portál, který by byl podobný všem ostatním. Měl by nějakou specifickou homepage, ta by zůstala shodná napříč všemi kanály.
Sport má úplně stejnou náplň, ale samozřejmě ve sportu, tady je velké specifikum a unikum období, kdy se pořádají ty velké sportovní akce. To je kapitola sama pro sebe, a když už se nakoupí televizní práva a máme v uvozovkách jenom šest vysílacích kanálů, tak ne všechno se vejde do té terestriky a satelitu, takže to co nám zbyde - aby divák o to nepřišel - se snažíme dát do i vysílání živých přenosů.
Přejděme od struktury oddělní ke konkrétním projektům. Nadmíru mě zaujalo iVysílání, vnímám jej jako velmi dobrou práci s archivním materiálem, který Česká televize má. Je to tak, že když už je jednou natočený a vlastníte k němu autorská práva, není důvod nenabídnout ten obsah znovu i když na to není čas třeba v televizi?
Pak máme oddělení vývoje a designu, ti mají za loňský rok velký projekt za sebou a to je právě ten řekněme upgrade nebo facelift grafiky, aby byl k dispozici na mobilech i tabletech. Pak, jak jsem zmínil, tu máme oddělení Déčka, to je poměrně velké oddělení, má
104
Přesně tak. Vlastně největší akce v rámci tohoto projektu v poslední době byla změna poskytovatele. Výběrové řízení vyhrála společnost O2 Czech republic a tak jsme museli kompletně celý archiv přestěhovat. Největší poděkování za odvahu patří našim technikům, ale vlastně i tomu poskytovateli. Díky nim jsme zvládli kompletní archiv iVysílání dne 28.12.2014 během půl hodiny přehodit od původního poskytovatele na nového, a dokonce ani odborní novináři, kteří se tím čistě zabývají, nic nepoznali. Proto se i stalo, že v půlce ledna jsem dostal dotaz – kdy se tím začneme zabývat? Já jsem jen odpověděl, že použil špatný čas.
vlaštovka, my bychom rádi do toho více „vmigrovali“ iVysílání a trochu to více propojili. Nechceme, ať divák nehledá zvlášť to video a zvlášť pořad. Proto bychom mu to rádi trošku ulehčili a smazali mu hranici mezi iVysíláním a pořady. Rádi bychom proto více pracovali se žánry. V dnešním světě se dá najít originální koncept. Lidé mají rádi například konkrétní herce, určité žánry, apod. Takže bychom to rádi podpořili. Takže když bude žánr „pondělní detektivka“ a kliknu na něj, tak mi naskočí podobně laděné věci, které by mě mohly bavit. Navigace pomocí žánrů je do budoucna bezesporu nový trend iVysílání. Já jsem třeba viděl, že BBC s tím hodně pracuje. Žánry se vlastně do budoucna stanou takovými mini brandy. Lidem se bude stírat rozdíl mezi kanály, a bude se dle jejich zájmu vytvářet jejich vlastní program.
Půl hodiny je docela krátká doba… My jsme měli samozřejmě nachystaný paralelně ten systém vedle, takže to proběhlo stylem, jak se říká, až já mávnu rukou. Tato akce se nedala opakovat… My jsme nacvičovali celý prosinec a vyvrcholilo to toho 28. Myslím si, že to byla parádní práce. Pro někoho spíše technicky laděného, bylo vzrušující jen popsat ten projekt, protože to byla obrovská věc. Vedlo to ke zvýšení kvality, jak na naší straně, že jsme byli lépe připraveni na všechny špičky, tak i na straně poskytovatele. Vše jsme několikrát ověřovali a dělali jsme to na bázi ostrých zátěžových testů. V takovýchto intervencích jsme pokračovali od začátku až do konce prosince aby všechny platformy a všechny služby perfektně fungovaly. No, a když jsme dělali tu migraci, tak jsme zjistili, že tam máme asi 350 000 videosouborů. Ještě je nutno říct, že co pořad, to několik kvalit. Museli jsme to zrevidovat, zjistit, jestli je to v pořádku a tak dále.
Má další otázka bude s tímto dost souviset. Když popisujete tyto trendy, které svým charakterem mění způsob konzumace televizního obsahu, máte Vy osobně představu, jaký bude další vývoj klasického terestriálního vysílání? Ta odpověď si myslím, že je jednoduchá. V příštích deseti letech nebude jiná možnost jak informaci doručit lidem a vždycky to bude nějaký mix. Myslím si, že terestrika bude mít nezastupitelnou dominantní úlohu. Další lineární platforma jako je satelit a kabelová televize, to všechno jsou způsoby masové komunikace. Nám se ukazuje, že když „konzumujete“ videa z youtubu, tak máte pocit u videa s 500 tis. zhlédnutími, že je to masovka. Ale to je dlouho nasbíraná masovka. Já prostě nevěřím tomu, že by v Čechách mohl existovat třeba přenos hokejového utkání výhradně pomocí IP technologií. Nám se ukazuje, že tam není ani pak problém toho poskytovatele, ale prostě ty trasy tady v Čechách nejsou
Jaké další práce se na iVysílání chystají? Snažíme se designovat jeho nové stránky. Vysílaný pořad je vlastně takovou první
105
uskutečněné k tomuto účelu a myslím si, že je naprosto nereálné, aby se milion lidí na něco paralelně dívalo, a je jedno, jestli na stejný obsah nebo na jiný, ale že ta infrastruktura to nemůže utáhnout v jednu chvíli, aby si všichni pustili HD kanál a bylo tady milion diváků. Ty páteře to prostě neunesou. Naopak je to dělané na to, že spousta lidí se dívá na nějaká malá videa v různé časy a pokud by si všichni zapnuli HD video a bylo těch lidí třeba 1mil. nebo 1.5mil – teď se třeba bavíme o tom, že finále v hokeji má přes 2 mil. diváků – tak to je sci-fi pro českou páteř, nebo internet. To by se nikdo na nic nedíval. Z toho praktického hlediska je nezastupitelné klasické televizní vysílání. Nechci říkat jakou technologií, protože to je jedno, ale v podstatě je to masivní… není to závislé na tzv. single casts – to znamená, že pro každého člověka z toho centrálního serveru musíte držet spojení a dát mu jeho paralelní linku. Kdežto multi-cast funguje tak, že vede jenom jedna cesta, která se rozdělí až na tom posledním zařízení pro ty lidi, kteří to čtou. Je to jedna z velkých výzev infrastruktury v Čechách, aby jednou přišla na systém multi cast pro šíření lifestreamu. Byla by to obrovská úspora kapacit. Ale i tak by byl velký otazník, zdali by došlo k nějakému extra razantnímu navýšení a začalo se to alespoň blížit tomu přenosu…
tuším okolo 3 Megabitů nebo 3,5 Megabitu a UHD bude 8x víc tak já si nemyslím, že za těch třeba 10-20 let někdo předělá kompletně dráty v ČR, to bych teda tipoval, že to bude delší horizont, pokud se s tím jednou začne. Osobně si myslím, že velkodistribuce signálu v jakékoliv formě bude prostě nezbytně fungovat v analogii s internetem. Všechny vysoko-kapacitní modemy jsou asynchronní. Vy přijmete nějaký balík dat, ta linka je třeba 10-20 Megabitová, ale směrem nahoru je třeba jen 256 kilobitová. Využijete ji například v případě, kdy hodně stahujete. Posíláte nahoru pouze informaci a potvrzení, že jste ty data dostal. Dávám velkou naději v to, že HbbTV platforma bude míra té hybridity, nebo té integrace s tím vysíláním, která bude vzrůstat a v tom je i ta šance pro klasické médium. I extrémně internetové aplikace, co vznikají pro tu hybridní televizi, mají jinou logiku a fungují jinak, než je dnešní internet a web. Mimochodem pro web si myslím, že je jedna příležitost i hrozba. Ta nastane v momentě, kdy vlastně zmizí web jako takový, protože nárůst sociálních sítí je obrovský a ty se stávají browserem pro spoustu lidí. Do budoucna je nebezpečí v tom, že bude pod kontrolou, co se kde publikuje. Facebook vznikl vlastně docela rychle, je tu asi 10 let. Pokud na trh příští rok přijde nová sociální síť a bude mít stejný strmý nárůst a bude mít stejnou filozofii, tak si myslím jádro pudla pro všechny operující a podnikající účastníky na internetu bude otázka, kdo vlastně je blíž tomu uživateli? Já to znám z doby kdy jsem ještě programoval. Vítěz byl ten, kdo dělal operační systém, protože určoval pravidla pro ty, co dělají ty aplikace. Dneska to je tak, že vlastně vítěz je ten, kdo dá browser, protože může ovlivnit to, jak se mi zobrazují ty stránky a pokud já přeskočím
Když vezmeme horizont následujících deseti let, Je to teda spíš taková vizionářská, filozofická otázka. Bude mít televize v této dynamické společnosti tak, jak ji známe, své místo? Tak já si myslím, že je ještě druhá věc a tou je hlad, z hlediska diváků a tlak z hlediska výrobců po kvalitnějším obraze. Takže dneska jsme sotva přešli na HD a to ne kompletně a už se bavíme o UHD, což znamená 8x větší datový tok. Takže jestli máme takovéto HD, co pouštíme lidem, je
106
browser a udělám chytrou aplikaci, tak můžu zrušit relevanci webu jako takového, protože já těm lidem budu dávat všechno, co chtějí. Vznikne jeden kanál, který dokážu kontrolovat jako výrobce té aplikace. A to si myslím, že je jedno z nebezpečí a výzev jak obstát v této době.
opravdu to hybridní. Tzn. To, co je datově náročné, ten samotný obraz, který bude čím dál více kvalitnější, bude putovat cenově efektivní cestou a ty dodatečné služby, jako jsou další zvuky nebo nějaké scény, nabídka, interaktivita, je místem právě pro to IP velice zajímavým.
My nyní zrovna řešíme, jak budeme pracovat s inside atricles od Facebooku, což je vlastně krůček k tomu temnému scénáři, který jsem naznačil… a protipól k tomu je ten klasický zobrazovač, ten má obrovskou výhodu, že díky vysílací licenci my jsme těmi, kdo publikují aplikace Žádná sociální síť ani žádný partner nás tam nemá šanci přeskočit, pokud se tedy nějak výrazně nezmění konstrukce televizorů.
Takže když jsem říkal, co se týká zpravodajství, že jedna z největších hodnot České televize je důvěryhodnost, tak druhý atributem je, že je největším producentem a musím říct i nejkvalitnějšího televizního obsahu na velké množství žánrů. Pokud tu bude Česká televize, tak si myslím, že výše řečeno ani nenastane. Samozřejmě je tady hlad po zahraničních seriálech, akvizicích zejména té americké produkce, ale ten tlak na kvalitní lokální tvorbu je nesčetněkrát větší v součtu za tu populaci. Samozřejmě mladší generace má své vyhraněné favority, ale i tak se občas podívají. A vlastně ten obsah je to, proč si zařízení kupuju a chci konzumovat obsah. Aby byl ten přístroj prodejný, bude muset existovat snadná cesta k obsahu, takže já věřím, že se to jen tak nezmění. Pokud tedy Česká televize zůstane na trhu a bude dál produkovat lokální obsah. To si myslím, že je to zásadní pro diváka.
Pokud se stane to, co se stalo v mobilním telefonu a já zapnu televizi, a nebude tam tuner jako výchozí aplikace, ale bude tam nějaká tapeta a na ní bude několik ikon, tak je to samozřejmě i na zamyšlení co s televizí. Je to hrozba, která podle mě může mít vliv na tradiční televizi, ale myslím si, že pokud lidi nezmění svoje chování a budou chtít vidět svoje programy, tak bude nevyhnutelné, aby logika zůstala. A spíš vidím příležitosti v těch hybridních věcech. Například při sledování filmů hybridní televize přinese v normě 2.0 asynchronizaci, budeme tedy schopni nabídnout dilatační obsah, který bude opravdu na snímek synchronizovaný s vysílaným. Obrovská diskuze je na téma vysílání původního soundtracku z nějakého filmu. Je to jednoduché, protože dnes by to navyšovalo kapacitu, která je poměrně nákladná a je to pro poměrně velmi malou skupinu lidí, kteří chtějí slyšet originální soundtrack. Zatímco když bychom využili ty technologie HbbTV 2.0, tak budeme schopni do budoucna dávat paralelně po IP nekonečně mnoho soundtracků, aniž by to vytížilo ty drahé terestrické trasy. A v tom vidím tu budoucnost televize, protože to je
Autor: Aleš Winkler
107