MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Katedra mezinárodního a evropského práva
Bakalářská práce
Rozhodčí pravidla Mezinárodní obchodní komory – srovnání verzí z roku 1998 a 2012 Ngô Thu Thào 2015/2016
„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Rozhodčí pravidla Mezinárodní obchodní komory – srovnání verzí 1998 a 2012 zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“ Podpis autorky práce ………………………………………………………………
Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Kláře Drličkové, Ph.D. za cenné rady a komentáře.
Anotace: Práce komparuje ustanovení Rozhodčích pravidel Mezinárodní obchodní komory z roku 1998 a 2012 a zaměřuje se na procesní rozdíly rozhodčích řízení před Mezinárodním rozhodčím soudem ICC dle obou verzí Pravidel. Důraz je kladen především na instituty snaţící se o zrychlení a větší efektivitu procesu. Hlavním cílem bakalářské práce je zjistit, zda nová Pravidla 2012 přispívají ke zrychlení a zefektivnění procesu rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem ICC. První polovina práce pracuje se samotnými ustanoveními obou verzí Pravidel, druhá se snaţí analyzovat nastavené změny a srovnat obě verze Pravidel. Klíčová slova: Rozhodčí pravidla ICC, Rozhodčí pravidla 1998, Rozhodčí
pravidla
2012,
ICC,
Mezinárodní
rozhodčí
řízení,
Mezinárodní rozhodčí soud při ICC Abstract: This text compares articles of ICC Rules of Arbitration from 1998 and current version from 2012. Comparison is mainly focused on processing differences of international arbitration administrated by International Court of Arbitration of ICC in accordance with Rules 1998 and Rules 2012. The main goal of this text is to identify timesaving and effective techniques of international arbitration in accordance with Rules 2012. The first part of this work shows a process of arbitration in accordance with both versions of Rules, the second part analyses changes in Rules 2012 and compares both versions of Rules. Key words: ICC Rules of Arbitration, ICC Rules 1998, ICC Rules 2012, International Arbitration, International Court of Arbitration
Seznam použitých zkratek ICC – Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce) Pravidla 1998 – Rozhodčí pravidla Mezinárodní obchodní komory platná od 1.1.1998 Pravidla 2012 – Rozhodčí pravidla Mezinárodní obchodní komory platná od 1.1.2012 Rozhodčí soud ICC – Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodí komory (International Court of Arbitration of the International Chamber of Commerce)
Obsah Úvod........................................................................................................................ 1 1
2
Mezinárodní obchodní komora a její Rozhodčí soud ................................. 3 1.1
Stručná historie....................................................................................... 4
1.2
Rozhodčí soud ICC ................................................................................. 5
Pravidla 1998 – charakteristika ................................................................... 7 2.1
Rozhodčí řízení dle Pravidel 1998 ......................................................... 8
2.1.1
Zahájení rozhodčího řízení................................................................ 8
2.1.2
Průběh rozhodčího řízení ................................................................ 11
2.1.3
Skončení rozhodčího řízení ............................................................. 13
3
Důvody přípravy nových pravidel a změn ................................................ 16
4
Pravidla 2012 – charakteristika změn ....................................................... 18 4.1
5
Změny v rozhodčím řízení dle Pravidel 2012..................................... 18
4.1.1
Zahájení rozhodčího řízení.............................................................. 18
4.1.2
Průběh rozhodčí řízení .................................................................... 21
4.1.3
Skončení rozhodčího řízení ............................................................. 23
Analýza změn ............................................................................................... 24 5.1
Statut Rozhodčího soudu ICC ............................................................. 24
5.2
Spory, kde strana představuje více žalobců, či žalujících a
konsolidace rozhodčích řízení ........................................................................ 25
6
5.3
Rozhodci ................................................................................................ 27
5.4
Case management conference ............................................................. 28
5.5
Emergency Arbitrator.......................................................................... 29
Závěrečné srovnání obou verzí ................................................................... 32
Závěr .................................................................................................................... 35 Použité zdroje ...................................................................................................... 37
Právní předpisy................................................................................................ 37 Monografie a články monografií .................................................................... 37 Články a příspěvky .......................................................................................... 38 Elektronické zdroje ......................................................................................... 39 Ostatní zdroje................................................................................................... 40 Seznam tabulek Tabulka 1: Srovnání Pravidel 1998 a Pravidel 2012 ............................................. 32 Tabulka 2: Klasifikace institucí ............................................................................ 34
Úvod Přeshraniční obchodní vztahy jakoţto vztahy soukromoprávní se vyznačují velkou mírou autonomie vůle stran. Strany si svá práva a povinnosti mohou upravit tak, aby co nejvíce vyhovovaly předmětu jejich vztahu i jim samotným. S tím souvisí i řešení případných sporů. Řešení před obecnými soudy obnáší spíše více negativ neţ pozitiv, ať uţ se jedná o finanční nebo časovou stránku. Mezinárodní obchod si tedy vyţádal i specifické způsoby řešení sporů. Vedle tradičního soudního řízení tak v současné době fungují nejrůznější alternativní způsoby řešení a rozhodčí řízení. Tyto instituty se snaţily vyhnout nevýhodám plynoucích z řízení před obecnými soudy a lze říci, ţe jsou tak výhodnější pro obchodní vztahy. Rozhodčí řízení se v současné době povaţuje za standardní institut nejen v mezinárodním, ale i v tuzemském obchodním styku. Moţné nesjednání rozhodčí doloţky ve smlouvě můţe znamenat skutečnost, která můţe zcela znehodnotit obchodní příleţitost a vést ke značným ztrátám v důsledku nemoţnosti uplatnit případné nároky vůči obchodnímu partnerovi, či naopak v případech, kdy bude obchodní partner uplatňovat své vlastní nároky. Vyuţití tohoto způsobu řešení sporů nabízí řadu výhod, z nichţ lze jmenovat například rychlost, úspornost a neveřejnost. V současné době na světě existuje řada rozhodčích institucí. Jednou z nejvýznamnějších je bezpochyby Rozhodčí soud ICC. ICC si tvoří vlastní rozhodčí pravidla, dle kterých rozhodci postupují při řešení jednotlivých sporů. Poslední verze pravidel je účinná od roku 2012 a po dlouhých čtrnácti letech tak nahradila předchozí pravidla z roku 1998. Nová úprava se snaţí především o ještě větší zrychlení a zvýšení efektivity celého procesu řešení sporu. Změny zásadně nemění charakter ani proces arbitráţe, ale byly vytvořeny nové instituty, které by měly napomoci ke sníţení časové náročnosti procesu. Konkrétně se jedná o tzv. „Emergency procedure“ (řízení o návrhu na vydání předběţného opatření) a tzv. „Case management conference“ (povinnost rozhodčího senátu projednat se stranami moţná opatření).
1
Hlavní výzkumnou otázkou této bakalářské práce tedy je: „Jaké změny přinesla Pravidla 2012?“ Na tuto otázku navazují dvě dílčí podotázky: „Napomohly změny nastavené v Pravidlech 2012 ke zrychlení a zefektivnění mezinárodního rozhodčího řízení dle Pravidel ICC?“ a „Jaké instituty nyní zrychlují proces rozhodčího řízení?“ Jedním z úkolů této práce je tedy charakterizovat Pravidla 1998, uvést důvody změn, představit a analyzovat změny v Pravidlech 2012 prostřednictvím obsahové analýzy ustanovení a srovnat obě verze prostřednictvím komparace ustanovení obou verzí Pravidel. Důraz je kladen na instituty určených právě ke zrychlení a zefektivnění procesu dle Pravidel 1998 a jejich následné znění či změny v Pravidlech 2012. Zda byly účinné a v následující verzi pravidel jen zkonkretizované, nebo byly kvůli své neúčinnosti z Pravidel 2012 zcela odstraněny a nahrazeny novými. Za tímto účelem budou primárně vyuţity obě verze Rozhodčích pravidel ICC, jeţ jsou podpůrně doplňované odbornou literaturou a články zabývající se problematickou mezinárodních rozhodčích řízení před ICC. Tato práce tedy směřuje k ověření hypotézy, která zní: „Změny zavedené Pravidly z roku 2012 přispívají ke zrychlení a zvýšení efektivity rozhodčího řízení vedeného podle těchto pravidel.“ Bakalářská práce tak sestává ze šesti základních kapitol. První se zabývá obecně
představením
Mezinárodní
obchodní
komory
jako
jedné
z nevýznamnějších organizací v oblasti mezinárodního obchodu, jeţ si vytvořila vlastní institut pro řešení případných sporů – Rozhodčí soud ICC. Následující kapitola detailně popíše proces rozhodčího řízení dle Pravidel 1998, jakoţ i jejich problematická ustanovení a dopad na řízení. Díky čemuţ text poté představí důvody pro vznik nových Pravidel 2012 a také opět detailně vylíčí současný proces rozhodčího řízení při Rozhodčím soudu ICC. Na základě vyobrazených řízení dle obou verzí Pravidel analyzuje bakalářská práce jednotlivé změny a jejich důsledky na samotné řízení, jeţ poté zkomparuje a na závěr potvrdí, či vyvrátí nastavenou hypotézu.
2
1 Mezinárodní obchodní komora a její Rozhodčí soud Následující kapitola stručně uvede ICC jako jednu z nejvýznamnějších institucí v oblasti mezinárodního obchodu, vymezí její základní funkce, organizační strukturu a historii jejího vzniku a rovněţ krátce představí Rozhodčí soud ICC jakoţto jednu z nejvyuţívanějších institucí v oblasti řešení mezinárodních obchodních sporů v rámci rozhodčího řízení. ICC je světovou obchodní organizací, která se snaţí podporovat otevřený mezinárodní obchod a investice, a utvářet tak stabilní celosvětové trţní prostředí,1 coţ činí prostřednictvím doporučení vládám a vytvářením standardů a pravidel pro mezinárodní obchod.2 Tyto předpisy nemají legislativní povahu, přesto jsou celosvětově uznávány a respektovány a stávají se tak jedním z nejdůleţitějších pilířů mezinárodního obchodu.3 ICC sestává z více neţ 6 milionů firem, obchodních komor a podnikatelských sdruţení ve více neţ 130 zemích světa a prostřednictvím svých poboček reprezentuje postoje a priority podnikatelů na mezinárodní úrovni v rámci Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, G20 a v dalších mezivládních fórech.4 Stejně jako ostatní mezinárodní instituce i ICC má jistou organizační strukturu, tu tvoří Světová Rada, Národní výbory a skupiny, Prezident a výkonná rada, Generální tajemník a Komise. Světová Rada (dále jen „Rada“) zastává roli nejvyššího rozhodovacího orgánu ICC, schází se obvykle dvakrát do roka a tvoří ji představitelé obchodních společností jmenovaní Národními výbory. Mezinárodní charakter a členský princip ICC daly vzniknout jednotlivým národním orgánům v členských státech – Národní výbory a skupiny. Ty vytváří globální síť regionálních úřadů, čímţ vznikl
1
O ICC [online]. ICC Czech Republic, © 2013 – 2016 [cit. 2016-01-28]. Mezinárodní obchodní komora – International Chamber of Commerce (ICC). Businessinfo.cz [online]. CzechTrade, © 1997 - 2016 [cit. 2016-01-28]. 3 O ICC, op. cit. 4 Tamtéţ. 2
3
velice unikátní orgán v porovnání s obdobnými mezinárodními organizacemi. Zastávají především roli prostředníka ICC v dané zemi, komunikace probíhá obousměrně, tedy jak z centra ICC k národním vládám (zaváděním pravidel ICC v mezinárodním obchodu), tak i z národních vlád k ICC (připomínky jednotlivých států k daným obchodním pravidlům a podmínkám).5 Rada disponuje jako nejvyšší orgán ICC mnoha pravomocemi, mezi něţ patří volba výkonných orgánů ICC a Generálního tajemníka. Prezidium jakoţto výkonný orgán sestává z prezidenta a vice-prezidenta. Ti svůj post zastávají v rámci dvouletého funkčního období a iniciují volbu Generálního tajemníka. Výkonná rada je pak odpovědná za provádění politiky ICC na základě doporučení Prezídia a disponuje pravomocí navrhovat kandidáta na post Generálního tajemníka. Mandát patnácti aţ třiceti členů trvá tři roky, kdy je obměněna vţdy třetina výkonné rady. „Generální tajemník řídí mezinárodní sekretariát a úzce spolupracuje s národními výbory v rámci pracovního programu ICC.“ Obchodní společnosti a instituce, tedy členská základna ICC tvoří další orgán – Komise. Jejich hlavní činnost spočívá ve vytváření agendy ICC a sledování aktivit vlád na národní i mezinárodní úrovni týkajících se světového obchodu ale i dalších oblastí, na jehoţ základě poté připravuje stanoviska pro jednání s těmito vládami ale i dalšími organizacemi. Komise formují politiku a zdokonalují pravidla ICC díky činnosti více neţ pětiset odborníků.6
1.1 Stručná historie ICC byla zaloţena v roce 1919 několika podnikateli s cílem vytvořit obchodní organizaci na mezinárodní úrovni a urychlit tak veškeré procesy soukromého sektoru. V době svého vzniku se snaţila především o obnovení válkou zničené ekonomiky.
Tato mezinárodní organizace postupem času získala ústřední
postavení v rámci mezinárodního obchodu a podnikání nejen díky vysoce kvalifikovaným odborníkům, kteří formovali její politiku, ale také proto, ţe v té 5
National committees and groups. [online]. ICC [cit. 2016-01-28]. Mezinárodní obchodní komora – International Chamber of Commerce (ICC). Businessinfo.cz, op. cit. 6
4
době neexistovala jiná instituce obdobného charakteru a rozsahu. ICC začala vytvářet vlastní mezinárodní obchodní pravidla, mechanismy a standardy. Po konci 2. světové války se ICC opět podílela na obnově zdecimované světové ekonomiky, a to po boku Organizace spojených národů jako její přední poradní orgán, jehoţ hlavní funkce spočívala v reprezentaci soukromého sektoru. V průběhu času vytvářela ICC jednotlivé specializované komise. V současné době existuje třináct takovýchto komisí sestavených z největších odborníků ve svém oboru,7 z nichţ lze uvést například Bankovní komisi, Komisi pro obchodní a investiční politiku, či Arbitráţní komisi.8
1.2 Rozhodčí soud ICC Rozhodčí soud ICC sám sebe prezentuje jako přední orgán pro řešení mezinárodních sporů v rozhodčím řízení, coţ je dáno především rozsahem jeho působení a počtem prováděných arbitráţí. Této skutečnosti přispívá jak délka jeho působení (zaloţen byl v roce 1923)9, tak i účast stran a rozhodců z více neţ 170 zemí světa, díky čemuţ „dochází k vzájemnému prolínání a hledání kompromisu mezi
právními,
ekonomickými
a
jazykovými
odlišnostmi
jednotlivých
účastníků.“10 Rozhodčí soud ICC lze tedy označit za jednu z nejvíce zkušených a renomovaných mezinárodních rozhodčích institucí. Paradoxně ke svému označení nepředstavuje Rozhodčí soud ICC soud v pravém slova smyslu, neboť se snaţí především o administrativní zabezpečení arbitráţe prostřednictvím vlastních rozhodčích pravidel,11 a neřeší tedy vzniklé spory jako rozhodující orgán. Rozhodčí soud ICC se skládá z prezidenta, vice-prezidentů a dalších členů.12 Členy Rozhodčího soudu ICC jmenuje Rada na návrh jednotlivých národních 7
The Merchants of Peace [online]. International Chamber of Commerce [cit. 2016-01-28]. Policy Commissions [online]. International Chamber of Commerce [cit. 2016-01-28]. 9 ICC Rules of Arbitration: History and procedure [online]. Law Beginnor [cit. 2016-02-27]. 10 PYZSKO, Oldřich. Rozhodčí řízení před ICC [online]. Brno 2012 Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 9 [cit. 2016-02-27]. 11 ICC International Court of Arbitration [online]. International Chamber of Commerce [cit. 2016-01-31]. 12 Pravidla 1998 označovala tyto osoby jako předsedu, místopředsedy a členy Rozhodčího soudu ICC. Zdroj: čl. 1 Pravidel 1998. 8
5
výborů a skupin na tříleté období. Po dobu výkonu své funkce se však členové Rozhodčího soudu ICC stávají zcela nezávislými na národních výborech a skupinách, jeţ je nominovaly. V současné době se Rozhodčí soud ICC skládá ze 112 členů ze 79 států světa.13
13
ICC International Court of Arbitration: List of Current Members [online]. International Chamber of Commerce [cit. 2016-01-31].
6
2 Pravidla 1998 – charakteristika Rozhodčí soud ICC funguje jiţ 93 let a první návrh rozhodčích pravidel byl vytvořen jiţ v roce 1922.14 Ten byl vydán pouze ve dvou hlavních pracovních jazycích – angličtině a francouzštině. Vzhledem k neustálému společenskému vývoji se časem měnila i rozhodčí pravidla ICC a od roku 1922 vešlo v platnost celkem 11 verzí rozhodčích pravidel ICC. Největší časové rozpětí mezi platnými pravidly ICC bylo 11 let (konkrétně se jedná o pravidla ICC z roku 1975 a 1988). 15
Předposlední, 10. platná pravidla, vešla v účinnost 1. ledna 1998.16 V této části
textu se tedy zaměříme na strukturu pravidel a poté i na jejich úpravu mezinárodního rozhodčího řízení tak, abychom měli připravenou základní strukturu rozhodčího řízení a jeho procesních náleţitostí pro následnou komparaci s Pravidly 2012. Pravidla 1998 se dělila do tří větších kapitol, které sestávaly z formulací rozhodčích doloţek, samotných Pravidel 1998 a Příloh. Ty upravovaly Statut Rozhodčího soudu ICC, Vnitřní pravidla Rozhodčího soudu ICC a Náklady a poplatky za rozhodčí řízení. Pravidla 1998 tvořila celkem 35 článků, které byly členěny do sedmi větších oblastí úpravy, a to Úvodní ustanovení, Zahájení rozhodčího řízení, Rozhodčí senát, Rozhodčí řízení, Rozhodčí nález, Náklady rozhodčího řízení a Další ustanovení, a tak logicky rozdělovaly pravidla podle jednotlivých fází řízení. Rozhodčí řízení se řídilo Pravidly 1998, pokud byl spor mezinárodní obchodní povahy a ţaloba na zahájení řízení byla doručena v době účinnosti těchto pravidel, ledaţe se strany zavázaly podrobit se Pravidlům ICC s účinností k datu uzavření rozhodčí smlouvy.17
14
ICC Rules of Arbitration: History and procedure, op. cit. DERAINS Yves; SCHWARTZ Eric A. A Guide to the ICC Rules of Arbitration. 2nd edition. Kluwer Law International. 2005, s. 2-3. 16 DERAINS; SCHWARTZ, op. cit.,, s. 3-4. 17 Čl. 6 odst. 4 Pravidel 1998. 15
7
2.1 Rozhodčí řízení dle Pravidel 1998 Jednotlivé fáze rozhodčího řízení jsou popsány na základě ustanovení Pravidel 1998 a na základě zdrojů z odborné literatury věnující se mezinárodním arbitráţím a odborných článků zabývající se problematikou rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem ICC. Následující text tak má za cíl co nejdetailněji obeznámit čtenáře s procesní stránkou arbitráţe, poukázat na formulaci některých ustanovení a s tím spojené problémy, které nastaly nebo mohly nastat. Důraz je kladen na instituty zamezující časovým průtahům řízení a ty, které měly rozhodčí řízení učinit co nejefektivnější. 2.1.1
Zahájení rozhodčího řízení
Zahájení rozhodčího řízení bylo upraveno články 4 aţ 6, které zahrnovaly podání ţaloby na zahájení rozhodčího řízení (dále „ţaloba“), poskytnutí ţalobní odpovědi a účinky rozhodčí smlouvy. Řízení se zahajovalo doručením ţaloby na Sekretariát prostřednictvím dopisu s doručenkou, doporučenou poštou, kurýrní službou, faxem, dálnopisem, telegramem nebo jakoukoli jinou formou telekomunikace, která umožňuje záznam o odeslání takových oznámení nebo sdělení a v dostatečném počtu kopií tak, aby po jednom vyhotovení obdrţely všechny zúčastněné strany, kaţdý rozhodce a Sekretariát.18 Ten následně uvědomil ţalobce i ţalovaného o přijetí a datu ţaloby. Text ţaloby musel poskytovat informace o stranách sporu; skutkových a právních okolnostech sporu; nároku, kterého se ţalobce domáhá; rozhodčí smlouvě a návrhu ţalobce na počet i osoby rozhodců řízení stejně jako na místo jeho konání. Lze tedy říci, ţe institut ţaloby neplnil jen funkci oznamovací, ale i popisnou, coţ představovalo velkou výhodu pro Rozhodčí soud ICC, který tak byl detailně obeznámen o povaze rozhodčího řízení. Míra uvedených detailů okolností a povahy sporu v ţalobě byla však stále ponechána dispozici stran.19 Současně s podáním ţaloby byl ţalobce povinen uhradit zálohu na správní náklady, avšak v případě, ţe by kopie ţaloby či záloha 18 19
Čl. 3 odst. 2 Pravidel 1998. DERAINS; SCHWARTZ, op. cit., s. 41.
8
na správní náklady nebyly poskytnuty, mohl Sekretariát určit časovou lhůtu, v níţ byl ţalobce povinen tyto podmínky splnit, v opačném případě byl spis uzavřen. Při řádném doloţení veškerých formálních náleţitostí předal Sekretariát kopii ţaloby ţalovanému k odpovědi. Ten byl následně povinen odpovědět na ţalobu do 30 dnů od jejího doručení a také k ní přiloţit své případné protinároky. I zde existovala moţnost náhradní prodlouţené lhůty, kterou opět stanovil Sekretariát, a to za splnění podmínek článku 5, odst. 2 Pravidel 1998. Ţalobní odpověď a dokumenty k ní přiloţené musely být opět doručeny v dostatečném počtu kopií na Sekretariát, který jednu z nich následně předal ţalobci. Ten pak ve lhůtě 30 dnů od převzetí protiţaloby musel Sekretariátu předloţit svou odpověď. Ustavení rozhodců Pravidla 1998 upravovala osobu rozhodce a sloţení rozhodčího senátu v článcích 7 aţ 12 a stanovila, ţe rozhodcem mohla
být nezávislá a nepodjatá osoba.
Nikterak blíţe však osobu rozhodce nespecifikovala a pohlíţelo se tak na něj dle obecných definic, které říkají, ţe rozhodcem byla fyzická osoba, na níţ se dohodly smluvní strany. Daná dohoda byla uskutečněna na bázi dobrovolnosti prostřednictvím rozhodčí smlouvy mezi stranami, jeţ si mohly samy konkretizovat určité podmínky, které má případný rozhodce splňovat. Takto obecně definovaná osoba rozhodce tak dávala moţnost stranám stanovit si rozhodce s ohledem na povahu daného sporu a předpokládalo se, ţe bude navrţen jedinec, který je odborníkem v daném odvětví a disponuje tak potřebnými znalostmi a zkušenostmi, coţ tak rozhodčí řízení značně urychlí.20 Rozhodčí soud ICC se snaţil co nejvíce naplňovat obsah rozhodčí smlouvy mezi stranami sporu, a to i v takových případech, kdy se dohodnuté podmínky odchylovaly od Pravidel 1998.21
20
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. aktual. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, Wolters Kluwer, 2013, s. 203 - 206. 21 FRY, Jason; GREENBERG, Simon. The Arbitral Tribunal: Applications of Articles 7-12 of the ICC Rules in Recent Cases. In: ICC International Court of Arbitration Bulletin [online]. 2009, Vol. 20 No. 2, para 13 [cit. 2016-04-06].
9
Počet rozhodců, který vedl rozhodčí řízení, se odvíjel od dohody stran sporu. Bylo moţné si ujednat řešení sporu jedním rozhodcem (samorozhodce) nebo třemi rozhodci (rozhodčím senátem) a v případě, že strany neurčily počet rozhodců, kteří budou arbitráž vést, jmenoval Rozhodčí soud ICC jediného rozhodce, pokud nebyl přesvědčen, že povaha sporu vyžadovala jmenování tří rozhodců.22 Obecně byl jediný rozhodce jmenován v řízeních o jednodušších sporech, rozhodčí senát pak v případech obtíţnějších, nebo v řízeních, ve kterých jedna strana představovala více účastníků nebo jednu ze sporných stran představoval stát či státní orgán.23 Pokud se strany sporu dohodly, ţe spor bude veden samorozhodcem, mohly svůj návrh na něj po vzájemné dohodě předloţit k potvrzení Rozhodčímu soudu ICC.24 V případě, ţe tak neučinily do 30 dnů od doručení ţaloby ţalovanému, jmenoval rozhodce Rozhodčí soud ICC na základě návrhu Národního výboru,25 který povaţoval za vhodný. Pokud však Rozhodčí soud ICC takový návrh nepřijal, nebo pokud Národní výbor návrh neučinil včas, mohl Rozhodčí soud ICC celý proces opakovat, popř. poţádat o návrh jiný Národní výbor. V případě, ţe se strany dohodly na řízení před třemi rozhodci, učinily své návrhy jiţ ve své ţalobě, v případě ţalovaného pak v ţalobní odpovědi a následně ty pak mohl Rozhodčí soud ICC potvrdit jako rozhodce. Rozhodčí soud ICC při potvrzování rozhodce zohlednil jeho státní příslušnost, místo pobytu a další vztahy k zemím, jichž jsou sporné strany a ostatní rozhodci státními příslušníky, stejně jako jeho dostupnost a schopnost vést řízení v souladu s pravidly.26 Platilo zde tedy pravidlo jiné státní příslušnosti stran a rozhodce, které šlo za určitých
22
Čl. 8 odst. 2 Pravidel 1998. FRY; GREENBERG, 2009, op. cit., para 17. 24 Vedle Rozhodčího soudu ICC je kompetentním potvrzovat navrhované osoby jako rozhodce i Generální tajemník.Viz čl. 2 Pravidel 1998. 25 V případech, kdy musel Rozhodčí soud ICC rozhodce jmenovat, měl moţnost návrh Národních výborů ovlivnit prostřednictvím Sekretariátu, který ho následně předloţil Národnímu výboru. Ten však nemusel daný návrh nijak zohlednit a jako vhodného rozhodce navrhnout zcela jinou osobu. Zdroj: FRY; GREENBERG, 2009, op. cit., para 61 26 Čl. 9 odst. 1 Pravidel 1998. 23
10
vhodných okolností porušit, ledaţe by vůči tomuto některá ze stran vznesla námitku.27 Pokud však jedna ze stran nepředloţila svůj návrh na rozhodce, byl pouze Rozhodčí soud ICC oprávněn jmenovat rozhodce na základě návrhu Národního výboru státu, jehoţ byla nečinná strana příslušníkem,. Stejným způsobem byl jmenován i předseda rozhodčího senátu. Rozhodcem či předsedou rozhodčího senátu se mohl stát i ten, který pocházel ze země, jeţ nemá ţádný Národní výbor, ovšem pouze v případě, ţe ţádná ze stran nepodala proti takovému rozhodnutí námitku ve stanovené lhůtě.28 Pravidla 1998 také umoţňovala vybraného rozhodce v případě jeho podjatosti odmítnout či vyměnit (například v případě jeho smrti), a to dle čl. 11 a 12 Pravidel 1998. 2.1.2
Průběh rozhodčího řízení
Po formálním zahájení řízení a uhrazení zálohy na náklady předal Sekretariát veškeré dokumenty zahajující rozhodčí řízení (ţalobu, ţalobní odpověď a případně odpověď ţalobce) rozhodčímu senátu k projednání a arbitráţ tak mohla pokračovat. Ustanovení, která upravovala rozhodčí řízení, se nacházela v článcích 13 aţ 21 Pravidel 1998. Souhrnně lze říci, ţe výběr místa; pravidel, kterými se řídily případné mezery Pravidel 1998; jazyka a rozhodného práva, byl plně v rukou stran sporu. V případě, ţe k dohodě nedošlo, rozhodoval o těchto aspektech rozhodčí senát (výjimku tvořil výběr místa konání, které, v případě absence dohody stran, vybíral Rozhodčí soud ICC), ve většině případech však bral v potaz okolnosti konkrétního případu.29 Před projednáním sporu vytvořil rozhodčí senát na základě předloţených dokumentů nebo v přítomnosti stran tzv. „Terms of Reference“ neboli Soupis sporných otázek (dále „Soupis). Šlo o souhrn veškerých důleţitých údajů, informací a úkolů rozhodčího řízení. Zajímavostí je, ţe tento dokument lze označit za jediný svého druhu v rámci rozhodčích řízení, neboť ţádná z ostatních
27
PYZSKO, op. cit., s. 20. Čl. 9 Pravidel 1998. 29 Čl. 14-17 Pravidel 1998. 28
11
hlavních mezinárodních arbitráţních institucí podobný text nevytváří.30 Tento dokument byl následně podepsán stranami sporu i rozhodčím senátem, který byl povinen ho předloţit Rozhodčímu soudu ICC do dvou měsíců od obdrţení spisů, na jejichţ základě Soupis vznikl. Poté strany ztratily právo vznášet nové nároky nebo protinároky, které přesahovaly rámec vymezený v Soupisu. Současně se Soupisem vypracoval rozhodčí senát po projednání se zúčastněnými stranami i „Procedural Timetable“, v češtině známý jako Předběžný časový plán (dále „Plán), kterým se rozhodčí řízení řídilo. Stejně jako Soupis byl i Plán postoupen Rozhodčímu soudu ICC a zároveň i stranám sporu. V případě jakýchkoli změn byl rozhodčí senát povinen je oznámit jak Rozhodčímu soudu ICC, tak i stranám.31 Následovalo samotné projednání sporu, které klasicky tvořilo skutkové zjištění případu, v Pravidlech 1998 upraveno v článcích 20 a 21. Rozhodčí senát vyslýchal zúčastněné strany a měl moţnost povolat svědky a znalce jmenované stranami. V případě, ţe se spor týkal obchodních tajemství či informací důvěrné povahy, mohl senát přijmout opatření na jejich ochranu,32 Pravidla 1998 hovořila o opatřeních na ochranu obchodních tajemství a informací důvěrné povahy, nestanovila však co se pod pojmy obchodní tajemství či informace důvěrné povahy rozumí a výklady tohoto ustanovení se tak značně odlišovaly.33 Obecně se nastavení mlčenlivosti odvíjelo primárně od dohody mezi stranami. Strany sporu měly také právo za stanovených podmínek ţádat o ochranné či předběţné opatření, coţ bylo upraveno v článku 23 Pravidel 1998. Rozhodčí senát tak mohl činit aţ po převzetí spisu sporu. Naopak před převzetím spisu 30
DERAINS; SCHWARTZ, op. cit., s. 248 – 247 Čl. 18, 19 Pravidel 1998. 32 Čl. 20 Pravidel 1998. 33 Rozdíl ve výkladu daného ustanovení spočívá především v tom, jaký zdroj poskytuje rozhodčímu senátu dané opatření vydat. Zda je to právě neexistence definice pojmů, které tak senátu umoţňují vydat ochranné opatření chránící mlčenlivost ohledně prohlášení stran či svědků, rozhodčího nálezu atd.; nebo tato pravomoc nevyplývá z rozhodčího řízení, ale z jiných zdrojů, mezi něţ se řadí např. rozhodčí smlouva. Zdroj: ZÁDĚROVÁ, Markéta. Zásada mlčenlivosti v mezinárodním rozhodčím řízení [online]. Brno 2015. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 36 [cit. 2016-03-15]. 31
12
sporu senátem byl kompetentním nařídit takové opatření na ţádost některé stran pouze soudní orgán. Je vhodné říci, ţe především odstavec 2 dal vzniknout mnohým problematickým situacím, neboť uváděl, ţe: „Před předložením spisu rozhodčímu senátu, případně i následně, mohou strany žádat kterýkoli soudní orgán o nařízení předběžného nebo ochranného opatření.“ Výraz „případně i následně“ nahradil předešlé spojení „výjimečně i následně“, coţ znamenalo menší vymezení případů, kdy bylo moţné ţádat o nařízení některého z opatření u obecného soudu.34 Ţádat o uloţení předběţného či ochranného opatření před obecnými soudy i po předání spisu bylo moţné, pokud: 1. se jednalo o ţádost na nařízení předběţného opatření; 2. nařízení takového opatření bylo urgentní; a nebo 3. rozhodčí senát neměl pravomoci poskytnout poţadované opatření, byl paralyzován, nebo neschopný jednat. Nevhodným případem pro nařízení předběţného opatření obecným soudem byla situace, kdy by takové jednání mohlo poškodit protistranu.35 Nařízení takového opatření obecnými soudy bylo problematické především z toho důvodu, ţe nebylo vázáno Předběţným časovým plánem, čímţ docházelo ke zdrţení celého řízení.36 2.1.3
Skončení rozhodčího řízení
Rozhodčí řízení bylo ukončeno prohlášením senátu poté, co se ujistil, ţe strany sporu měly dostatečnou příleţitost přednést veškerá svá tvrzení. Jakmile byla arbitráţ prohlášena za skončenou, pozbyli všichni účastníci právo činit jakákoli další podání, vznášet argumenty či předkládat důkazy. Následně po skončení řízení sdělil rozhodčí senát Sekretariátu přibliţný termín odevzdání návrhu rozhodčího nálezu, jeţ byl postoupen ke schválení Rozhodčímu soudu ICC. Skončení řízení a předání spisu Sekretariátu však nebránilo tomu, aby i následně došlo ke smírčímu řešení. Pokud tato situace nastala, nabralo smírné řešení formu rozhodčího nálezu. V ostatních případech byl senát povinen vydat rozhodčí nález
34
DERAINS; SCHWARTZ, op. cit., s. 299 – 300. YESILIRMAK, Ali. Interim and Conservatory Measures in ICC Arbitral Awards. In: ICC International Court of Arbitration Bulletin [online]. 2000, Vol. 11 No. 1 [cit. 2016-04-06]. 36 YESILIRMAK, op. cit. 35
13
do šesti měsíců od posledního podpisu k Soupisu, ledaţe Rozhodčí soud ICC v odůvodněných případech tuto lhůtu prodlouţil, a to buď na základě ţádosti rozhodčího senátu, nebo z vlastního podnětu, pokud se rozhodl, ţe je takové prodlouţení nezbytné.37 Rozhodčí nález se vydával rozhodnutím většiny rozhodců, skládal-li se rozhodčí senát z více neţ jednoho rozhodce. Pokud však většiny nedosáhli, vydal nález předseda senátu samostatně. Povinnou náleţitostí nálezu bylo odůvodnění. Ještě před podepsáním bylo nutné návrh nálezu předloţit Rozhodčímu soudu ICC, který pak mohl navrhnout formální úpravy nebo upozornit na některé podstatné věcné body. Teprve aţ po schválení formy návrhu rozhodčího nálezu Rozhodčím soudem ICC jej mohl rozhodčí senát vydat. Rozhodčí nález tak byl povaţován za vydaný v místě konání řízení a k datu, které bylo uvedeno v nálezu.38 Po vydání nálezu byl Sekretariát povinen oznámit zúčastněným stranám znění textu podepsaného rozhodčím senátem za předpokladu, ţe jedna či obě strany uhradily veškeré správní náklady rozhodčího řízení. Generální tajemník kdykoliv vyhověl stranám na jejich ţádost o dodatečné ověřené kopie nálezu, které však nesměl poskytnout nikomu dalšímu. Rozhodčí senát a Sekretariát byli povinni pomoci stranám splnit jakékoli další nezbytné formální náleţitosti. Kaţdý rozhodčí nález se stal pro strany závazný a ty je tak musely bezpodmínečně splnit.39 I proti vydanému rozhodčímu nálezu bylo moţné vyuţít opravných prostředků. Sám senát mohl z vlastní iniciativy opravit administrativní a typografickou chybu, chybu v počtech nebo další takové podobné chyby, a to předloţením takové chyby Rozhodčímu soudu ICC do 30 dnů od data vydání nálezu. Pokud se k ţádosti o opravu rozhodla některá ze zúčastněných stran, musela tak učinit do 30 dnů od převzetí nálezu. Ţádost byla, stejně jako ţaloba, 37
Čl. 22 Pravidel 1998. Čl. 25 Pravidel 1998. 39 Čl. 24 - 29 Pravidel 1998. 38
14
podána Sekretariátu v dostatečném mnoţství kopií a následně předloţena rozhodčímu senátu, jeţ následně poskytl protistraně lhůtu maximálně 30 dní k tomu, aby se mohla k ţádosti vyjádřit. Pokud se senát rozhodl opravit nález, byl povinen předat koncept svého rozhodnutí Rozhodčímu soudu ICC nejpozději do 30 dnů po vypršení časové lhůty pro vyjádření protistrany, případně v jiném termínu stanoveném Rozhodčím soudem ICC. Rozhodnutí o opravě nálezu mělo formu dodatku, který se pak stal nedílnou součástí rozhodčího nálezu.
15
3 Důvody přípravy nových pravidel a změn Jak uţ bylo řečeno výše, nová, současně platná rozhodčí pravidla vešla v platnost po dlouhých 14 letech, neboť se Pravidla 1998 obecně jevila jako funkční a efektivní. Vzhledem k rostoucímu počtu řešení sporů před Rozhodčím soudem ICC a také k jejich různorodosti a komplikovanosti bylo nutné zohlednit tyto změny i v rámci Rozhodčích pravidel ICC. Objevovaly se především poţadavky na ještě rychlejší, méně nákladné a efektivní řešení sporů.40 Proto se Rozhodčí soud ICC v říjnu 2008 rozhodl přizpůsobit svá rozhodčí pravidla poţadavkům moderní doby. Jejich příprava trvala bezmála 4 roky.41 Příprava revize probíhala v několika fázích, nejdříve Sekretariát uspořádal konferenci, na níţ byly sezvány všechny instituce a orgány činné v rozhodčím řízení, během níţ tyto orgány (jednalo se především o Národní výbory, Rozhodčí soud ICC a Sekretariát) měly předkládat své návrhy na změny v nových pravidlech. Tyto jednotlivé návrhy pak procházela ustavená Arbitráţní komise. Poslední fázi představovala konzultace o umoţnění vyuţít rozhodčího řízení i státy či státními orgány.42 Změny, které současná Pravidla 2012 obsahují, nikterak zásadně nezměnily systém či proces rozhodčího řízení před ICC, spíše reflektují dynamický vývoj posledního desetiletí a kodifikují jiţ úspěšnou praxi ICC. Nejvíce návrhů na změny v nových rozhodčích pravidlech se týkalo neustále vzrůstajícího počtu řízení, kde na jedné sporné straně vystupuje více subjektů, označovaných jako „multiple parties“ (zejména z Latinské Ameriky), neustálého vývoje a nepostradatelnosti moderních technologií, především komunikačních
40
ONGUR ERGAN, Arzu. The New [2012] Arbitration Rules of International Chamber of Commerce [„ICC“]. Ankara Bar Review [online]. 2011, Vol. 4, Issue 2, s. 85 [cit. 2016-03-16]. 41 BEECHEY, John. Foreword. In: The Secretariat’s Guide to ICC Arbitration [online]. 2012 [cit. 2016-03-08]. 42 WOLRICH, Peter. Preface. In: The Secretariat’s Guide to ICC Arbitration [online]. 2012 [cit. 2016-03-16].
16
prostředků, a na zohlednění stíţností týkajících se finančních a časových nákladů rozhodčích řízení.43 Výsledkem jsou současná Pravidla 2012, jeţ byla poprvé představena na Konferenci ICC v Paříţi z 12. na 13. října 201144 a která se snaţila postihnout všechny výše vyjmenované problémy a zajistit snazší chod rozhodčího řízení. Přibyly články upravující multiple parties, multiple contracts, moţnosti vstupu dalších účastníků, spojení několika nároků do jednoho řízení, konsolidace řízení, zvýšení efektivnosti a ekonomičnosti řízení prostřednictvím moţnosti vyuţít nejmodernější komunikační prostředky, konzultace o vhodnějších procesních postupech, zjednodušení nařízení ochranného či předběţného opatření či moţnost přizpůsobit rozhodčí řízení státům jako jejím účastníkům.45
43
BEECHEY, op. cit. ONGUR ERGAN, op. cit., s. 85. 45 2012 ICC Rules of Arbitration [online]. Out-Law.com [cit. 2016-03-06]. 44
17
4 Pravidla 2012 – charakteristika změn V rámci této kapitoly se zaměříme na současnou podobu platných Pravidel 2012. Text se odvíjí od struktury kapitoly Pravidla 1998 – charakteristika a nastíní změny, které s sebou nová Pravidla 2012 přinesla. Pravidla 2012 tvoří tři velké celky – samotná Rozhodčí pravidla 2012, Přílohy Pravidel 2012 a vzory rozhodčích doloţek. Pravidla 2012 se skládají ze 41 článků, které jsou opět tematicky rozdělená do osmi okruhů, které logicky popisují proces rozhodčího. Nová Pravidla 2012 obsahují navíc další dvě přílohy a zahrnují tedy celkem pět příloh, které konkretizují jednotlivá ustanovení Pravidel 2012 a upravují tak nové instituty tzv. Case Managementu, Conference a Emergency Arbitrator. Stejně jako u Pravidel 1998 i Pravidlům 2012 podléhají rozhodčí řízení zahájená v době účinnosti těchto pravidel.46 Pravidla 2012 konkretizovala statut Rozhodčího soudu ICC a ten je tak jediným orgánem oprávněným k administraci řešení sporů dle těchto pravidel. Zároveň Pravidla 2012 formálně umoţnila vyuţít Rozhodčího soudu ICC v rámci řešení sporů i státům a státním orgánům.47
4.1 Změny v rozhodčím řízení dle Pravidel 2012 4.1.1
Zahájení rozhodčího řízení
Zahájení rozhodčího řízení probíhá stejně jako za účinnosti Pravidel 1998, Pravidla 2012 ale usnadnila doručení Ţaloby, která nyní můţe být podána na i některý z úřadu Sekretariátu vymezený v Příloze II Pravidel 2012 prostřednictvím dopisu s doručenkou, doporučené pošty, kurýrní služby, emailem nebo jiným, podobným prostředkem telekomunikace. Vypuštěny tedy byly v současné době jiţ nevyuţívané způsoby, jenţ byly doplněny o běţnou emailovou komunikaci. K povinným náleţitostem Ţaloby dle Pravidel 1998 nyní přibyla povinnost poskytnout informace o jménech a adresách osob zastupujících ţalobce a 46 47
Čl. 1 Pravidel 2012. Tamtéţ.
18
informace o tom, zda nároky nevycházejí z více rozhodčích smluv. Pravidla 2012 tak zohlednila moţnost stran nechat se v řízení zastupovat a spojit více nároků do jednoho rozhodčího řízení. Ţalobce ke své ţalobě můţe dodat i jiné podobné dokumenty či informace, které ţalobce povaţuje za vhodné a přispějí tak k účinnému vyřešení sporu. Na tuto ţalobu odpovídá druhá strana či strany protiţalobou.48 V případě, ţe sporné strany zahrnují více ţalobců či více ţalovaných, přibyla do Pravidel 2012 nová ustanovení, která řeší situaci tzv. „multiple parties“. Tomu se věnují články 7, 8, 12 odst. 6 a 8 Pravidel 2012. Ty konkrétně upravují proces vstupu dalšího účastníka, definují nároky při účasti více stran v rozhodčím řízení a práva navrhovat členy rozhodčího senátu. Vstupu dalších účastníků se věnuje článek 7 a článek 12 odst. 7 Pravidel 2012, které říkají, ţe další strana můţe do rozhodčího řízení přistoupit před schválením nebo jmenováním rozhodce či rozhodců. V případě, ţe by další strana chtěla vstoupit jiţ po jeho či jejich jmenování, je nutný souhlas všech zúčastněných stran. Aby se strana mohla připojit k rozhodčímu řízení, musí podat ţádost o přístup do rozhodčího řízení (Request for Joinder) Sekretariátu. Tato přistoupivší strana má také právo navrhnout rozhodce spolu s ţalobcem či ţalobci, popřípadě s ţalovaným či ţalovanými, a to za předpokladu, kdy spor bude rozhodován třemi rozhodci.49 Pravidla 2012 stanoví, ţe nároky v arbitráţi mezi více stranami vznikají jakékoli ze stran proti jakékoli jiné straně, ovšem musí být vzneseny před podepsáním soupisu sporných otázek. Odstavce 6, 7 a 8 článku 12 Pravidel 2012 pak stanovují podmínky pro návrh rozhodců v případě účasti více stran. V případě, ţe je určeno, ţe spor budou řešit tři rozhodci, ţalobci společně se ţalovaní společně mají právo nominovat rozhodce v souladu s článkem 13.50 Je
48
Čl. 4 – 5 Pravidel 2012 Čl. 7 a čl. 12 odst. 7 Pravidel 2012. 50 Čl. 8, 9 a čl. 12 odst. 6 Pravidel 2012. 49
19
moţné, ţe daný spor se týká i dalších stran, Pravidla 2012 tedy řeší i případy, kdy do zahájeného rozhodčího řízení chtějí vstoupit i další účastníci. Vedle případů, kdy rozhodčí řízení probíhá mezi stranami, které představují více ţalobců, či ţalujících, můţe nastat i moţnost, kdy bylo zahájeno více rozhodčích řízení, které lze za určitých podmínek spojit do jednoho, tedy je konsolidovat. Tuto moţnost upravuje článek 10 Pravidel 2012 a uvádí, ţe Rozhodčí soud ICC můţe na ţádost stran sporu konsolidovat dvě a více rozhodčích řízení, která se řídí Pravidly 2012, do jedné arbitráţe, pokud: 1. strany sporu s konsolidací souhlasí; 2. všechny nároky, o kterých se v arbitráţích jedná, vzešly ze stejné dohody o rozhodčím řízení, nebo 3. pokud nároky vznikly na základě více neţ jedné dohody o rozhodčím řízení, rozhodčí řízení se konají mezi stejnými stranami sporu, spor vzešel ze souvislostí stejného právního vztahu a Rozhodčí soud ICC shledal, ţe rozhodčí smlouva je s tímto slučitelná. Zda je vhodné jednotlivá rozhodčí řízení konsolidovat či ne, posoudí Rozhodčí soud ICC, který za tímto účelem můţe vzít v úvahu ještě další okolnosti – zda jeden či více rozhodců bylo schváleno nebo jmenováno ve více neţ jedné z dotčených arbitráţí a pokud ano, zda byli potvrzeni či jmenováni stejnými nebo různými osobami. V případě, ţe jsou rozhodčí řízení zkonsolidována, jsou konsolidována do arbitráţe, která byla zahájena jako první, pokud se strany sporu nedohodly jinak. Článek 9 se pak věnuje případům, kdy nároky vyplývající z více neţ jedné smlouvy mohou být spojené do jedné arbitráţe.51 Ustavení rozhodčího senátu Ustavení rozhodčího senátu, popř. samorozhodce probíhá dle Pravidel 2012 stejně jako tomu bylo v rozhodčích řízeních dle Pravidel 1998. Nově však Pravidla 2012 přidala konkrétnější definici rozhodce, který musí být nestranný a nezávislý na stranách sporu. Svou nepodjatost a zároveň i svou schopnost (především časově) vést rozhodčí řízení, stvrzuje daný rozhodce prohlášením, 51
Čl. 10 Pravidel 2012.
20
které poté poskytne Sekretariátu a v případě jakýchkoli změn je povinen je Sekretariátu ohlásit.52 Stanovení dalších podmínek na osobu rozhodce je i nadále ponecháno na dohodě stran sporu. Nově je zde předseda rozhodčího senátu nahrazen označením prezident rozhodčího senátu. Důvodem ke změně názvu byla genderová neutralizace postu.53 Počet i osoby rozhodců jsou stále primárně v rukou samotných stran sporu, jejichţ návrhy jsou následně potvrzovány Rozhodčím soudem ICC. Rozdíl nastává v případě, kdy je některá ze stran nečinná v navrhování rozhodce. Rozhodčímu soudu ICC byly v této záleţitosti rozšířeny pravomoci při jmenování rozhodců, neboť jiţ není zcela závislý na návrh národních výborů a je oprávněn samostatně jmenovat rozhodce, pokud s návrhem nesouhlasí; nebo národní výbor neučinil svůj návrh včas. Pravidla 2012 výslovně umoţňují Rozhodčímu soudu ICC jmenovat rozhodce zcela bez ohledu na Národní výbory v případě, kdy jednu ze stran představuje stát nebo státní orgán; nebo pokud uznal za vhodné jmenovat rozhodce ze země, která nedisponuje Národním výborem a nebo prezident senátu rozhodne o tom, ţe dané okolnosti vyţadují, aby Rozhodčí soud samostatně rozhodce jmenoval.54 Odmítnutí rozhodce je moţné opět v důsledku jeho podjatosti a jeho výměna pak v situacích jako je smrt.55 4.1.2
Průběh rozhodčí řízení
Největší změny se dotkly průběhu rozhodčího řízení. Byly vytvořeny nové instituty, jeţ mají zajistit zrychlení, efektivitu a ekonomičnost řízení, coţ je obecně nastaveno článkem 22 Pravidel 2012, který nařizuje, aby rozhodce, ale i samotné strany sporu, vynaloţili veškeré úsilí vedoucí k rychlému, efektivnímu a ekonomickému ukončení rozhodčího řízení s ohledem na sloţitost a hodnotu sporu. Rozhodčí senát by měl zajistit nejvhodnější procesní opatření, jeţ zároveň
52
Čl. 11 Pravidel 2012. ONGUR ERGAN, op. cit., s. 91. 54 SMITH, Herbert. The new ICC Arbitration Rules: Promoting a modern view of international arbitration. In: Arbitration e-bulletin [online]. October 2011 [cit. 2016-03-06]. 55 Čl. 14 – 15 Pravidel 2012. 53
21
není v rozporu s dohodami mezi stranami; provést na ţádost kterékoli ze stran opatření na ochranu obchodních tajemství či důvěrných informací; rozhodovat v rámci arbitráţe spravedlivě a nestranně a zajistit stranám jejich právo vyjádřit se ke svému případu. Zároveň je také apelováno na strany, aby dodrţovaly a splnily veškeré příkazy, které senát vynese.56 Článek 22 také upravuje důvěrnost řízení a zohlednil předchozí protichůdné výklady článku 20 odst. 7 Pravidel 1998. Současná ochrana dle Pravidel 2012 se nevztahuje pouze na obchodní tajemství a důvěrné informace vyměněné v průběhu řízení, ale dává senátu pravomoc zakázat stranám další informace ohledně řízení jako např. detaily sporu, informaci o existenci samotného řízení. Nicméně je mu tato pravomoc dána pouze na základě ţádosti stran sporu.57 Rozhodčí senát si po nastudování veškerých relevantních spisů sestaví Soupis sporných otázek, jeţ je upraven v samostatném článku 23 Pravidel 2012, oproti verzi Pravidel 1998 řeší tento článek i nové ţalobní nároky.58 Novinkou při zpracování Soupisu je, ţe rozhodčí senát vţdy předvolá strany sporu k tzv. „Case management conference“, jeţ by se dal volně přeloţit jako jednání o moţných řešení případu, kde senát strany seznámí s procedurálními opatřeními, která by v souladu s čl. 22, odst. 2 byla pro daný spor nejvhodnější. Tento nový institut tak má prakticky naplnit zmíněný článek 22 a můţe se uskutečnit osobně, prostřednictvím videokonference, telefonického hovoru nebo jinými obdobnými komunikačními
prostředky.
Moţnost
neosobního
setkání prostřednictvím
uvedených komunikačních prostředků tak velice ulehčuje celý proces a napomáhá ke zrychlení celého řízení. Demonstrativní výčet doporučených opatření obsahuje Příloha IV Pravidel 2012. Následně nebo během konzultace o případných
56
Čl. 16 – 22 Pravidel 2012. GRIERSON, Jacob; van HOOFT, Annet. – . Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2012, s. 14-15. 58 Čl. 23 Pravidel 2012. 57
22
procesních opatřeních vypracuje senát i předběţný časový plán který opět udává časovou strukturu řízení.59 Dalším novým institutem, který má napomoci ke zrychlení a zefektivnění řízení je tzv. „Emergency Arbitrator“, jeţ doplňuje moţnost nařídit předběţné či ochranné opatření. Tento institut je moţné vyuţít, pokud ještě nebyl ustaven rozhodčí senát, coţ dle Pravidel 1998 mohly pouze soudní orgány. Ty jsou i dnes kompetentními k takovému úkonu a lze je vyuţít jako alternativu právě k Emergency Arbitrator. Vytvořením vlastního institutu pro nařízení naléhavého opatření před ustavením senátu se ICC snaţila vyhnout zbytečným průtahům způsobených občasnou nesoučinností obecných soudů. Povinné náleţitosti ţádosti o ustavení Emergency Arbitrator, jsou uvedeny v Příloze V Pravidel 2012..60 4.1.3
Skončení rozhodčího řízení
Rozhodčí řízení skončí ve chvíli, kdy se rozhodčí senát po veškerých slyšeních ujistí, ţe všechny zúčastněné strany měly moţnost se k projednanému sporu vyjádřit a formálně ukončí rozhodčí řízení.61 Nově zároveň rozhodce či rozhodčí senát uvědomí strany o přibliţném času vydání rozhodčího nálezu, který není pro senát závazný, nicméně ukládá mu jakýsi pomyslný termín. Pravidla 2012 se tak snaţí vyhnout dlouhým čekacím lhůtám na vydání nálezu.62 Nejzazší termín, kdy musí rozhodčí senát vynést konečný rozhodčí nález, je stále 6 měsíců od posledního podpisu na Soupisu sporných otázek, pokud Rozhodčí soud ICC nerozhodl o prodlouţení této lhůty.63 Veškerý další proces schvalování i vydání rozhodčího nálezu je shodný s procesem dle Pravidel 1998.
59
Čl. 23 – 24 Pravidel 2012. Čl. 29, Příloha V Pravidel 2012. 61 Čl. 27, 30 – 35 Pravidel 2012. 62 ICC Changes Arbitration Rules to Improve Efficiency, Confidentiality, and Fairness. [online]. Robins-Kaplan LLP [cit. 2016-03-06]. 63 Čl. 30 Pravidel 2012. 60
23
5 Analýza změn Předchozí kapitoly textu představily proces rozhodčího řízení dle Pravidel 1998 a následné změny dle Pravidel 2012. Následující stať představí proměny, které mají mají napomoci rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem ICC urychlit a zároveň proces ještě více zefektivnit. Zároveň se snaţí vybrané procesy analyzovat a identifikovat tak důvody pro jejich vznik a jejich dopad na řízení v souladu s Pravidly 2012. Vzhledem k rozsahu bakalářské práce budou analyzovány pouze vybrané instituce. Kvůli přehlednosti práce bude kapitola rozdělena do několika samostatných podkapitol, které se věnují jednotlivým institutům a zároveň kopírují strukturu Pravidel 2012.
5.1 Statut Rozhodčího soudu ICC Změna statutu Rozhodčího soudu sama o sobě nepřináší časově úspornější rozhodčí řízení ani nezvyšuje jejich efektivitu, nicméně ve spojení s dalšími změnami proces řízení pozitivně ovlivňuje. Rozšířením typů sporů, které Rozhodčí soud ICC řeší, se Pravidla 2012 vyhnula pochybnostem o spravování i jiných neţ mezinárodních obchodních sporů64. Jak uţ bylo řečeno výše, snahou autorů Pravidel 2012 bylo přilákat k řešení sporů u Rozhodčího soudu ICC nejen podnikatelské subjekty, ale zejména státy a státní orgány. Napomoci tomu má i rozšíření pravomocí Rozhodčího soudu ICC, který můţe přímo jmenovat rozhodce bez návrhů Národních výborů, na neţ se pohlíţí spíše jako na zástupce zájmů soukromého sektoru.65 Pravidla 2012 také vypustila tzv. hybridní ustanovení, které teoreticky umoţňovalo provádět rozhodčí řízení dle Pravidel ICC jakoukoli jinou institucí.
64
Zatímco Pravidla 1998 říkala, ţe „Úlohou Rozhodčího soudu ICC je zajišťovat řešení obchodních sporů mezinárodní povahy cestou rozhodčího řízení…“, Pravidla 2012 stanovují, ţe „Rozhodčí soud ICC spravuje řešení sporů prostřednictvím rozhodčího senátu…“ viz čl.1 Pravidel 1998 a čl. 1 Pravidel 2012. 65 SMITH, op. cit.
24
Nejčastěji se jednalo o asijské rozhodčí instituce.66 Nyní je tedy Rozhodčí soud ICC jediným orgánem, jeţ můţe spravovat rozhodčí řízení v souladu s Pravidly ICC,67 coţ umocňuje i článek 6, odst. 2, který stanoví, ţe souhlas stran s konáním rozhodčího řízení pod Pravidly 2012 zároveň znamená souhlas s administrací tohoto řízení Rozhodčím soudem ICC. Jakýkoli pokus o porušení článků 1 odst. 4 a čl. 6 odst. 2 by znamenal následnou nevymahatelnost takového rozhodčího nálezu.68
5.2 Spory, kde strana představuje více ţalobců, či ţalujících a konsolidace rozhodčích řízení Pravidla 2012 zavedla a definovala nové typy rozhodčích řízení, kde na straně sporu stojí více ţalobců, či ţalujících. Pravidla 1998 takovéto druhy řízení neupravovala, neboť v době, kdy vznikala, se takové případy vyskytovaly velice vzácně. Postupem času se však jednotlivé spory stávaly sloţitějšími a rozhodčí řízení začala překračovat klasický bipolární model. Díky flexibilitě ustanovení Pravidel 1998 bylo stále moţné takovéto případy řešit. Jak uţ bylo několikrát řečeno výše, odráţí úprava „multiple parties“ sporů jiţ zavedenou praxi Rozhodčího soudu ICC. Pravidla 2012 jiţ upravují postup vstupu dalšího účastníka sporu; moţnosti vznášet nároky a také moţnost spojit nároky, které vzešly z více neţ jedné rozhodčí smlouvy do jednoho řízení.69 Zavedené změny přinesly především zrychlení takovýchto rozhodčích řízení, neboť i přes to, ţe Rozhodčí soud ICC dle Pravidel 1998 umoţňoval přístup dalších účastníků do řízení, byl tento proces velice zdlouhavý. Subjekt, který se chtěl stát dalším účastníkem řízení, musel podat ţádost o vstup do řízení, jeţ musel Rozhodčí soud ICC schválit a teprve aţ poté se subjekt stal součástí 66
LORENZO, Richard C.; RAMÍREZ, María Eugenia. Negotiating and Drafting an International Arbitration Clause with a Focus on Latin America: A Primer. The International Law Quarterly [online]. 2012, Vol. XXX, No. 2, str. 1 [cit. 2016-03-19]. 67 SMITH, op. cit. 68 FRY, Jason; GREENBERG, Simon; MAZZA, Francesca. Chapter 4: Comentary on the 2012 Rules. In: The Secretariat’s Guide to ICC Arbitration [online]. 2012, para. 3-4 [cit. 2016-03-16]. 69 FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-287 a 3-288
25
jedné ze stran sporu. Pravidla 2012 vynechala proces schvalování ţádosti o vstup Rozhodčím soudem ICC a jiţ okamţikem jejího podání se stává součástí řízení.70 Tento proces však platí za předpokladu, ţe nebyl ustavený rozhodčí senát. Aby se daný subjekt mohl stát jednou ze stran sporu po ustavení senátu, musí k jeho přistoupení dát souhlas všechny stávající strany sporu. Zřejmě z tohoto důvodu jsou ţádosti o přistoupení do řízení po ustavení senátu velice ojedinělé.71 Neexistuje však ustanovení, které by se zabývalo případem, kdy by další strana chtěla vstoupit do jiţ probíhající arbitráţe.72 Další obtíţí při vstupu další strany za účinnosti Pravidel 1998 bylo schválení oné ţádosti o vstup Rozhodčím soudem ICC. Ten schválil přístup dalšího účastníka, pokud: 1. tento subjekt podepsal rozhodčí smlouvu, na základě které se řízení konalo; 2. proti této straně byly vzneseny ţalobní nároky a 3. nebyly vzneseny ţádné námitky na ustavení rozhodčího senátu. Podmínka podpisu rozhodčí smlouvy se uplatňovala v závislosti na posouzení prima facie. Tyto podmínky se však s kaţdým případem lišily a Rozhodčí soud ICC se dlouhodobou praxí snaţil vyhnout povinnému podpisu rozhodčí smlouvy. Rozhodčí soud ICC dle Pravidel 2012 posuzuje prima facie oprávnění dalšího účastníka vstoupit do řízení.73 Pravidla 2012 zcela nově upravují moţnost spojit více nároků do jednoho rozhodčího
řízení.
Omezeně
uţ
takový
postup
umoţňovala
Pravidla
1998.Rozhodčí soud se k tomuto postupu uchýlí, pokud je přesvědčen, ţe rozhodčí smlouvy jsou kompatibilní, nebo ţe s takovýmto postupem strany sporu souhlasí. Není zde však ţádná zmínka o tom, jak řešit situace, kdy Rozhodčí soud ICC po zahájení takovéhoto řízení následně zjistí, ţe není kompetentní řešit jeden či více ze sloučených ţalobních nároků.74
70
FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-292 Briefing note on ICC Rule changes. [online]. Kluwer Arbitration Blog [cit. 2016-03-07]. 72 SMITH, op. cit. 73 FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-292 74 SMITH, op. cit. 71
26
Sloučit lze i jiţ zahájená rozhodčí řízení, a to prostřednictvím konsolidace. Tento institut byl upraven jiţ v Pravidlech 1998 a současné znění v Pravidlech 2012 rozšířilo konsolidační pravomoci Rozhodčího soudu ICC, neboť Pravidla 1998 umoţňovala konsolidovat řízení jen za předpokladu, ţe se jednalo o stejné strany sporu a Pravidla 2012 nyní umoţnují konsolidovat i řízení, ve kterých nejsou zapojeny všechny strany rozhodčí smlouvy.75 Tento proces je však pouze jednosměrný a spojená arbitráţ jiţ nelze dekonsolidovat do několika samostatných řízení. Pravidla však neřeší případy, kdy Rozhodčí soud aţ ex post zjistí, ţe není kompetentní k řešení některého z nároků.76
5.3 Rozhodci Změny v ustanoveních upravující osoby rozhodců byly provedeny v důsledku nejasné definice rozhodce, která poţadovala pouze jeho nepodjatost. Absence poţadavku nestrannosti v Pravidlech 1998 vyvolala mnoho stíţností a námitek stran sporu. Například v roce 2008 Rozhodčí soud ICC nepotvrdil jako rozhodce 24 osob, z nichţ 21 případů kvůli námitce na podjatost rozhodce.77 Nestrannost se posuzovala pouze v přímé souvislosti se stranami sporu, ale se zvyšující se sloţitostí případů nastaly situace, kdy byla rozhodcem jmenována osoba, která nebyla přímo spjata se stranou sporu, ale byla např. součástí advokátní kanceláře, která daný subjekt zastupovala.78 Poţadavek nestrannosti a nepodjatosti je nyní zakomponován do prohlášení, které musí kaţdý navrhovaný rozhodce podepsat a poskytnout Sekretariátu. V souvislosti s námitkami na vztah mezi rozhodcem a zástupcem strany, byl do Pravidel 2012 včleněn článek, který umoţňuje rozhodčímu senátu nebo Sekretariátu ověřovat zástupce stran.79 Doplněním
75
Příklad: Smluvními stranami rozhodčí smlouvy jsou A, B a C. Strana A zahájí rozhodčí řízení proti stranám B a C, načeţ strana B zahájí řízení pouze proti straně C. Zdroj: FRY;GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-349 76 SMITH, op. cit.. 77 FRY; GREENBERG. 2009, op. cit., para 2.1.1. 78 WHITESELL, Anne Marie. Independence in ICC Arbitration: ICC Court Practice concerning the Appointment, Confirmation, Challenge and Replacement of Arbitrators. In: Special Supplement 2007 Independence of Arbitrators [online]. 2008, para I. [cit. 2016-04-08] 79 čl. 17 Pravidel 2012
27
základních a povinných charakteristik rozhodce se tak Rozhodčí soud ICC snaţí zamezit průtahům spojených s potvrzováním rozhodců, resp. s námitkami na jejich potvrzení. Nově navrhovaný rozhodce potvrzuje vedle své nepodjatosti a nestrannosti také svou časovou dostupnost, díky čemuţ jsou strany srozuměny s časovým vytíţením daného rozhodce a je tak moţno předejít situacím, kdy je řízení zdrţováno kvůli časové neschopnosti rozhodce vést řízení. Tento institut tak napomáhá k zefektivnění i zrychlení rozhodčího řízení.80 Znatelné zrychlení procesu ustavení rozhodců nastává v případě jejich jmenování Rozhodčím soudem ICC. Pravidla 2012 mu umoţnila nevázat se návrhem Národních výborů a skupin a vyhnout se tak průtahům způsobeným nečinností výborů nebo jejich nevhodnou nominací. Největší rozšíření pravomoci při jmenování rozhodců je patrné v případech, kdy jsou účastníky řízení státy nebo státní orgány. V předešlých Pravidlech 1998 musely osoby rozhodců navrhnout Národní výbory, coţ byl jeden z důvodů, proč státy rozhodčí řízení při ICC příliš nevyuţívaly. Národní výbory jsou obecně povaţovány za zástupce zájmů soukromého sektoru a státy se tak obávaly svého znevýhodnění. Dle současných pravidel má právo Rozhodčí soud ICC jmenovat rozhodce přímo bez návrhu Národních výborů. Tato změna tak odráţí snahu ICC přilákat státy ke konání rozhodčího řízení Rozhodčím soudem ICC.81
5.4 Case management conference Na Case management conference lze pohlíţet jako na nástroj, kterým je naplňován obecný článek 22 a Rozhodčí soud ICC jím tak zajišťuje co nejekonomičtější rozhodčí řízení. Vyuţít tohoto institutu, kdy bylo stranám s ohledem na okolnosti případu doporučeno vyuţít jiných procesů, bylo moţno i dle Pravidel 1998, a to v souladu s článkem 18 odst. 4. Ten nicméně explicitně Senátu nedával pravomoc nařídit takovou konzultaci.82 80
Briefing note on ICC Rule changes, op. cit. ONGUR ERGAN, op. cit, s. 90 82 FRY;GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-914. 81
28
Důvodem kodifikace této instituce byly situace, které vznikaly tzv. guerilla taktikou stran (popř. jejich právních zástupců), kdy například vznášely irelevantní a účelové návrhy, nebo řízení záměrně zdrţovaly. Senát se pak v takových případech musel uchýlit k postupům, jeţ ne vţdy odpovídaly potřebám daného sporu a řízení tak bylo zbytečně prodlouţeno. Vznik tohoto institutu byl nezbytný vzhledem k potřebě přizpůsobit řízení jak podnikatelské sféře, tak i státům a státním orgánům.83 Samotná konference by se měla svolat při sepisování Soupisu, nebo bezprostředně po tom, nicméně u některých sloţitějších sporů není moţné v takové chvíli vhodnější podmínky určit a v takových případech je moţné domluvit se na pozdějším konání konzultace nebo učinit takových setkání více.84 Aby konference byla ještě efektivnější, můţe Senát poţadovat účast stran bez jejich právních zástupců.85 Svolání této konference je dokonce povinné a to i za předpokladu, ţe by jedna ze stran byla nečinná a této konzultace by se nezúčastnila. V takovém případě musí Senát zajistit, aby takové straně byl předán zápis z konference a měla moţnost se k němu vyjádřit.86 Zároveň Pravidla 2012 apelují na samotné účastníky a nařizují jim plnit všechna procesní nařízení rozhodců. I přesto musí rozhodčí senát stále respektovat dohodu stran.87 Urychlení řízení napomáhá i způsob, jakým se konference provádí, neboť zde není nutná podmínka osobní účasti, ale je moţné se jí zúčastnit prostřednictvím telefonické komunikace, videokomunikace atd.88
5.5 Emergency Arbitrator Mezi jedny z nejvýznamnějších změn patří zavedení institutu Emergency Arbitrator, který rozšiřuje moţnost nařídit ochranné či předběţné opatření dle Pravidel 2012. 83
FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-914., FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-915. 85 FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-917. 86 FRY; GREENBERG; MAZZA, op. cit., para 3-920. 87 MAKARIUS, Vít. Nové znění Pravidel rozhodčího řízení ICC. epravo [online]. Publikováno 6. 1. 2012 [cit. 2016-03-06]. 88 Čl. 23 Pravidel 2012. 84
29
Jedná se o dočasně ustaveného rozhodce, jeţ je jmenován prezidentem Rozhodčího soudu ICC, a který rozhoduje o vydání předběţného nebo ochranného opatření v naléhavých případech ještě před ustavením rozhodčího senátu. Pravidla 2012 tak umoţnila účastníkům řízení vybrat si při podání ţádosti o nařízení naléhavého opatření mezi vlastním institutem ICC a obecnými soudy. Právě nesoučinnost obecných soudů v nařízení naléhavého opatření v rámci rozhodčího řízení a tím pádem i časová prodleva celého řízení zapříčinila, ţe ICC dala vzniknout mechanismu Emergency Arbitrator, který má pomoci účastníkům řízení v opodstatněných případech včas dosáhnout vydání předběţného nebo ochranného opatření.89 Zajímavostí je, ţe ţádost o nařízení ochranného či předběţného opatření lze podat ještě před zahájením rozhodčího řízení.90 Definici naléhavého případu Pravidla 2012 neobsahují, ale o naplnění naléhavosti rozhoduje sám Emergency Arbitrator, který shledá ţádost odůvodněnou v případech, kdy nelze čekat na ustavení rozhodčího senátu.91 Po svém jmenování vydává Emergency Arbitrator do 15 dnů ode dne, kdy mu byl doručen spis, rozhodnutí pro naléhavé opatření, které má formu usnesení a následně ustavený rozhodčí senát jej můţe změnit nebo zrušit.92 Působnost takovéhoto opatření je omezená a jednoznačně formulovaná ustanovení nedávají prostor pro jakékoli rozšíření aplikace na jiné subjekty neţ smluvní strany a jejich nástupce, čímţ chrání před negativním dopadem naléhavého opatření na zájmy a práva třetích osob.93 Současně Pravidla 2012 obsahují výčet situací, za kterých institut Emergency arbitrator pouţít nelze, a to pokud byla rozhodčí smlouva uzavřena ještě před nabytím účinnosti Pravidel 2012; samotné strany sporu výslovně
89
MAKARIUS, op. cit. Nová rozhodčí pravidla ICC: „pohotovostní“ rozhodce i vstřícný krok vůči státům. [online]. Patria [cit. 2016-03-06]. 91 Příloha V čl.6 odst. 4 Pravidel 2012. 92 Nová rozhodčí pravidla ICC: „pohotovostní“ rozhodce i vstřícný krok vůči státům, op. cit. 93 Čl. 29 odst. 5 Pravidel 2012. 90
30
vyloučily jeho pouţití; nebo pokud se strany dohodly na jiném předarbitráţním řízení, jeţ umoţňuje nařizovat ochranná či předběţná opatření.94 Ţádost o nařízení předběţného nebo ochranného opatření však není zdarma a náklady na řízení o návrhu na vydání naléhavého opatření činí 40 tis. USD, z nichţ je 5 tis. USD nevratných bez ohledu na výsledek řízení o předběţném nebo ochranném opatření. Náklady je ţalobce povinen uhradit ve zkrácené lhůtě 10 dnů od doručení ţádosti o nařízení naléhavého opatření, čímţ mu je v případě opodstatněné ţádost nařízení opatření co nejrychleji zajištěno. Ţalovanému naopak nevznikají ţádné nové povinnosti a jsou mu ponechány veškeré řádné lhůty, coţ ho má chránit před bezdůvodnými návrhy na ochranné či předběţné opatření a poskytnout mu dostatečný čas pro přípravu své obrany.95
94 95
Čl. 29 odst. 6 Pravidel 2012. MAKARIUS, op. cit.
31
6 Závěrečné srovnání obou verzí Předešlé kapitoly představily proces rozhodčího řízení dle rozhodčích pravidel ICC a analyzovaly výhody a nevýhody zavedených změn. Tato kapitola se věnuje závěrečnému shrnutí obou verzí. Pro lepší ilustraci je přiloţena následující tabulka. Tabulka 1: Srovnání Pravidel 1998 a Pravidel 2012
Pravidla 1998 Role Rozhodčího soudu ICC
Typ sporů
Čl.
Pravidla 2012
Rozhodčí soud ICC zajišťuje aplikaci těchto pravidel.
1.2
Rozhodčí soud ICC je jediným oprávněným orgánem, který spravuje řešení sporů v souladu s těmito pravidly a zároveň.
Rozhodčí soud ICC zajišťuje řešení obchodních sporů mezinárodní povahy cestou rozhodčího řízení.
1.1
Rozhodčí soud ICC spravuje řešení sporů prostřednictvím rozhodčích senátů.
Ţádný ekvivalent.
Konsolidace rozhodčích řízení
Vstup dalších účastníků
Spojení nároků do jednoho řízení
Nezávislost a nestrannost rozhodce
1.2 & 6.2
1.2
-
Pravidla podporují vyuţívání moderních IT technologií a výslovně říkají, ţe rozhodčí senát nebo Sekretariát mohou komunikovat prostřednictvím emailu. Ustanovení o vyuţití zastaralých prostředků jako telegramy či dálnopisy byly odstraněny.
3
4.6 & 19
Rozhodčí soud ICC můţe konsolidovat dvě a více rozhodčích řízení v jakémkoli fázi řízení. Jakékoli nové nároky vznesené aţ po podpisu a schválení Soupisu sporných otázek jsou nepřípustné, ledaţe je schválí rozhodčí senát.
10 & 23.4
Modernizace
Rozhodčí soud ICC můţe konsolidovat více rozhodčích řízení, pokud se konají mezi stejnými stranami, a to před podepsáním Soupisu sporných otázek, ledaţe k tomu svolí rozhodčí senát.
Čl.
Ţádné ustanovení, které by řešilo moţnost vstoupit do rozhodčího řízení dalším stranám.
-
Další účastníci mohou vstoupit do rozhodčího řízení před schválením nebo jmenováním rozhodců. Jakákoli ţádost vznesená po jmenování, či schválení rozhodců vyţaduje souhlas všech zúčastněných stran sporu.
7
Ţádné ustanovení, které by formálně umoţňovalo spojení nároků z více rozhodčím smluv do jednoho rozhodčího řízení.
-
Nároky vznikající z více neţ jedné rozhodčí smlouvy nebo ve spojení s nimi, mohou být sloučeny do jednoho rozhodčího řízení.
9
Kaţdý rozhodce musí být nezávislá na kterékoli ze stran účastnících se rozhodčího řízení.
7.1
32
Rozhodci podepisují deklaraci o své nestrannosti a nezávislosti a v případě jakéhokoli náznaku změny jsou to povinni oznámit Sekretariátu. Rozhodci dále musí podepsat prohlášení o své dostupnosti, aby se předešlo zbytečným obligacím.
11.1
Ţádné ustanovení.
-
Rozhodci podepíší prohlášení o své dostupnosti, aby se předešlo zbytečným obligacím a časovým prodlevám z důvodu rozhodcovy vytíţenosti.
11.1
Rozhodčí soud ICC jmenuje rozhodce/Generální tajemník jmenuje rozhodce za jistých okolností nebo pokud strany selhaly v návrhu rozhodce. Jmenování rozhodců provádí Rozhodčí soud ICC na návrh národních výborů.
9
Rozhodčí soud ICC můţe samostatně jmenovat rozhodce, pokud: Jedna nebo více stran je stát Rozhodčí soud ICC povaţuje za vhodné jmenovat rozhodce ze země, kde se nenachází Národní výbor Prezident potvrdí, ţe je nezbytné a vhodné rozhodce jmenovat přímo
13.4
Požadavek na efektivitu a ekonomičnost rozhodčího řízení
Ţádné formální ustanovení.
-
Rozhodčí senát a strany sporu by měly konat veškeré své úkony tak, aby bylo rozhodčí řízení co nejefektivnější a nejekonomičtější.
22.1
Case management conference
Ţádné formální ustanovení.
-
Rozhodčí senát má pravomoc svolat strany sporu a informovat je o vhodnějších procesních postupech.
22.2, 24.1 & 24.3
Instituce neexistuje.
-
V případě, ţe je potřeba nařídit ochranné či předběţné opatření ještě před schválením či jmenováním rozhodčího senátu, je moţnost ustavit tzv. Pohotovostního soudce, který ţádost o nařízení naléhavého opatření prozkoumá a následně vydá usnesení.
29 & Příloha V
22.2
Rozhodčí senát informuje Sekretariát a strany o předpokládaném datu předloţení návrhu rozhodčího nálezu Rozhodčímu soudu ICC.
27
Dostupnost a schopnost rozhodce vést řízení
Jmenování rozhodců
Emergency Arbitrator
Vydání rozhodčího nálezu
Rozhodčí senát sdělí Sekretariátu přibliţný termín, v němţ předloţí návrh rozhodčího nálezu Rozhodčímu soudu ICC ke schválení.
Zdroj: autorka, Pravidla 1998, Pravidla 2012
Z výše uvedené tabulky lze konstatovat, ţe Pravidla 2012 spíše upravila problematické pasáţe a rozšířila oblasti svého působení, neboť zavedla pouze dva nové instituty – Emergency Arbitrator a Case management konference. Úpravu multilple parties sporů i přesto, ţe se nevyskytovala v Pravidlech 1998, nelze povaţovat za zcela nový institut, neboť tento postup Rozhodčí soud ICC praktikoval jiţ za účinnosti Pravidel 1998. Rychlejší a efektivnější průběh řízení je podpořen i rozšířením pravomocí Rozhodčího soudu ICC, jeho přesnějším definováním a zohlednění moderních technologických prostředků komunikace.
33
Přehled klasifikace institucí jako nové či modifikované nám poskytne následující tabulka, stejně jako jejich zařazení jako instituce určená ke zrychlení či zefektivnění rozhodčího řízení. Tabulka 2: Klasifikace institucí
Zrychlení řízení
Efektivnější řízení
Jmenování rozhodců bez ohledu na (nečinné) národní výbory Dostupnost rozhodce Nezávislost a nepodjatost rozhodce Konsolidace řízení Multiple parties spory Multiple contracts řízení Case management konference Emergency Arbitrator
Zdroj: autorka
34
Nová/modifikovaná instituce modifikovaná nová modifikovaná modifikovaná nová, ale jiţ praktikovaná nová nová nová
Závěr Bakalářská práce měla za úkol srovnat dvě verze rozhodčích pravidel ICC z roku 1998 a 2012 s cílem zodpovědět zadanou výzkumnou otázku: „Jaké změny přinesla Pravidla 2012?“ Z výše uvedených informací lze konstatovat, ţe Pravidla 2012 reflektují charakterové změny sporů, kterými v posledních 14 letech prošly. Jedná se zejména o navýšení počtu sporů, kde na jedné straně stojí více účastníků, jeţ při vzniku Pravidel 1998 nebylo třeba výslovně definovat, neboť se vyskytovaly velice výjimečně. V době jejich účinnosti se však právě takovéto spory objevovaly stále častěji a kvůli nejednotnosti v řešení takovýchto sporů, bylo nutné je formálně upravit i v nových Pravidlech 2012. Dále Pravidla 2012 zohlednila zvyšující se počty námitek na podjatost rozhodců, čímţ bylo následně rozhodčí řízení prodluţováno a zdrţováno. Nyní jsou tak rozhodci povinni závazně prohlásit svou nestrannost, nezávislost i schopnost vést řízení. S osobami rozhodců se pojí i další změna, a to jejich jmenování Rozhodčím soudem ICC. Tomu byly rozšířeny pravomoci a jmenování rozhodců tak není zcela závislé na národních výborech, které v některých případech celý proces prodluţovaly. Pravidla 2012 přinesla i nové instituty, které mají napomoci ke zrychlení a zefektivnění řízení. Souhrnně lze říci, ţe Pravidla 2012 z větší části modifikovala ustanovení Pravidel 1998, aby odpovídala současné situaci, rozměrům a sloţitosti sporů. Tím byla zodpovězena první dílčí otázka. Zcela nové instituty, které Pravidla 2012 představila, jsou tzv. Case management conference a Emergency Arbitrator. Jejich účelem je především zrychlit rozhodčí řízení, ovšem u Case management conference lze hovořit i o zvýšení efektivity řízení, neboť má nabídnout stranám sporu nejlepší moţné postupy rozhodčího řízení. Emergency Arbitrator vznikl především jako reakce na neustále se zvyšující poţadavky na nařízení ochranného či předběţného opatření, které mohly před ustavení rozhodčího senátu nařídit pouze soudní orgány, jeţ ne vţdy projevily potřebnou součinnost. Zrychlení a efektivnosti řízení podporuje i obecné ustanovení v článku 22.
35
Vzhledem k tématu bakalářské práce se tento text zabýval rozdíly mezi Pravidly 1998 a 2012 a měl potvrdit či vyvrátit hypotézu: „Pravidla 2012 přispívají ke zrychlení a zvýšení efektivity rozhodčího řízení vedeného podle těchto pravidel.“ S ohledem na výše zjištěné informace lze říci, ţe Rozhodčí soud ICC dle Pravidel 2012 provádí rychlejší a efektivnější arbitráţe.
36
Použité zdroje Právní předpisy ICC Dispute Resolution Rules: 1998 Arbitration Rules [online]. International Chamber
of
Commerce
(ICC).
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/do/law/ud/predp/smer/S-07-2012.pdf ICC Dispute Resolution Rules: 2012 Rules of Arbitration [online]. International Chamber of Commerce (ICC). Dostupné z: http://www.iccwbo.org/products-andservices/arbitration-and-adr/arbitration/icc-rules-of-arbitration/
Monografie a články monografií BEECHEY, John. Foreword. In: The Secretariat’s Guide to ICC Arbitration. [online]. Paris: ICC, 2012 [cit. 2016-03-08]. IBSN 978-92-842-0136-5. Dostupné z: http://www.iccdrl.com/secretariatguide.aspx DERAINS Yves; SCHWARTZ Eric A. A Guide to the ICC Rules of Arbitration. 2nd edition. The Hague: Kluwer Law International, 2005. 606 s. ISBN 90-4112268-0 FRY, Jason; GREENBERG, Simon; MAZZA, Francesca. Chapter 34: Comentary on the 2012 Rules. In: The Secretariat’s Guide to ICC Arbitration. [online]. Paris: ICC,
2012
[cit.
2016-03-08].
IBSN
978-92-842-0136-5.
Dostupné:
http://www.iccdrl.com/secretariatguide.aspx FRY, Jason; GREENBERG, Simon. The Arbitral Tribunal: Applications of Articles 7-12 of the ICC Rules in Recent Cases. In: ICC International Court of Arbitration Bulletin [online]. 2009, Vol. 20, No. 2 [cit. 2016-04-06]. ISSN 1017284X. Dostupné z: http://www.iccdrl.com/ GRIERSON, Jacob; HOOFT, Annet van. Arbitrating under the 2012 ICC Rules – s Guide. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2012. 360 s. IBSN 9789041138170
37
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. aktual. a rozšíř. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013. 388 s. ISBN 978-80-7478-004-2 WHITESELL, Anne Marie. Independence in ICC Arbitration: ICC Court Practice concerning the Appointment, Confirmation, Challenge and Replacement of Arbitrators. In: Special Supplement 2007 Independence of Arbitrators [online]. 2008,
para
I.
[cit.
2016-04-08].
IBSN
9284200407.
Dostupné
z:
http://www.iccdrl.com/ WOLRICH, Peter. Preface. In: The Secretariat’s Guide to ICC Arbitration [online]. Paris: ICC, 2012 [cit. 2016-03-16]. IBSN 978-92-842-0136-5. Dostupné z: http://www.iccdrl.com/secretariatguide.aspx YESILIRMAK, Ali. Interim and Conservatory Measures in ICC Arbitral Awards. In: ICC International Court of Arbitration Bulletin [online]. 2000, Vol. 11 No. 1 [cit. 2016-04-06]. ISSN 1017-284X. Dostupné z: http://www.iccdrl.com/
Články a příspěvky 2012 ICC Rules of Arbitration [online]. Out-Law [cit. 2016-03-06]. Dostupné z: http://www.out-law.com/topics/dispute-resolution-and-litigation/arbitration-andinternational-arbitration/2012-icc-rules-of-arbitration/ LORENZO, Richard C.; RAMÍREZ, María Eugenia. Negotiating and Drafting an International Arbitration Clause with a Focus on Latin America: A Primer. In: The International Law Quarterly [online]. 2012, Vol. XXX, No. 2 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://internationallawsection.org/ilq-spring-2012/ ICC Changes Arbitration Rules to Improve Efficiency, Confidentiality, and Fairness. [online]. Robins-Kaplan LLP [cit. 2016-03-06]. Dostupné z: http://www.robinskaplan.com/resources/articles/icc-changes-arbitration-rules-toimprove-efficiency-confidentiality-and-fairness
38
MAKARIUS, Vít. Nové znění Pravidel rozhodčího řízení ICC. epravo [online]. Publikováno 6. 1. 2012 [cit. cit. 2016-03-06]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nove-zneni-pravidel-rozhodciho-rizeni-icc79506.html Nová rozhodčí pravidla ICC: „pohotovostní“ rozhodce i vstřícný krok vůči státům.
[online].
Patria
[cit.
2016-03-06].
Dostupné
z:
http://www.patria.cz/pravo/1957409/nova-rozhodci-pravidla-iccpohotovostnirozhodce-i-vstricny-krok-vuci-statum.html ONGUR ERGAN, Arzu. The New [2012] Arbitration Rules of International Chamber of Commerce [„ICC“]. Ankara Bar Review [online]. 2011, Vol. 4, Issue 2
[cit.
2016-03-16].
ISSN
1308-0636.
Dostupné
z:
http://www.ankarabarosu.org.tr/siteler/AnkaraBarReview/tekmakale/2011-2/3.pdf Briefing note on ICC Rule changes [online]. Kluwer Arbitration Blog [cit. 201603-07]. Dostupné z: http://kluwerarbitrationblog.com/2011/10/06/briefing-noteon-icc-rule-changes/ SMITH, Herbert. The new ICC Arbitration Rules: Promoting a modern view of international arbitration. In: Arbitration e-bulletin [online]. October 2011. [cit. 2016-03-06].
Dostupné
z:
http://www.herbertsmithfreehills.com/-
/media/HS/SIHKBESHBA13101141821.pdf
Elektronické zdroje ICC International Court of Arbitration [online]. Commerce
[cit.
2016-01-31].
Dostupné
z:
International Chamber of
http://www.iccwbo.org/about-
icc/organization/dispute-resolution-services/icc-international-court-of-arbitration/ ICC International Court of Arbitration: List of Current Members [online]. International
Chamber
of
Commerce
[cit.
2016-01-31].
Dostupné
z:
http://www.iccwbo.org/About-ICC/Organization/Dispute-ResolutionServices/ICC-International-Court-of-Arbitration/List-of-Current-Court-Members/
39
ICC Rules of Arbitration: History and procedure [online]. Law Beginnor. Dostupné z: http://law.beginnor.com/international-law/icc-rules-of-arbitration/ Mezinárodní obchodní komora – International Chamber of Commerce (ICC). Businessinfo.cz [online]. CzechTrade, © 1997 - 2016 [cit. 2016-01-28]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mezinarodni-obchodni-komora-
25103.html National committees and groups [online]. International Chamber of Commerce [cit.
2016-01-28].
Dostupné
z:
http://www.iccwbo.org/about-
icc/organization/national-committees-and-groups/ O ICC [online]. ICC Czech Republic, © 2013 – 2016 [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.icc-cr.cz/cs/o-icc/icc-ve-svete Policy commissions [online]. International Chamber of Commerce [cit. 2016-0128]. Dostupné z: http://www.iccwbo.org/about-icc/policy-commissions/ The merchants of peace [online]. International Chamber of Commerce [cit. 201601-28]. Dostupné z: http://www.iccwbo.org/about-icc/history/the-merchants-ofpeace/
Ostatní zdroje PYZSKO, Oldřich. Rozhodčí řízení před ICC [online]. Brno 2012 [cit. 2016-0306]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/257639/pravf_m/Diplomova_prace.pdf ZÁDĚROVÁ, Markéta. Zásada mlčenlivosti v mezinárodním rozhodčím řízení [online]. Brno 2015 [cit. 2016-03-15]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z:
https://is.muni.cz/th/378537/pravf_m/DP_-
_Marketa_Zaderova.pdf
40
