MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením

Bakalářská práce

Autor: Svatava Veverková Školitel: PhDr. Lenka Doležalová, Ph.D.

Brno 2013

Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména PhDr. Lence Doležalové, Ph.D., své školitelce, za vedení bakalářské práce, podnětné připomínky, cenné rady, podporu a trpělivost. Dále bych ráda poděkovala všem autorům publikací, článků a příspěvků na internetových stránkách, z nichž jsem mohla v teoretické části práce vycházet, všem respondentům, díky kterým mohla vzniknout výzkumná část práce. Nemalý dík náleží všem pedagogům, ti utvářeli moji studijní část osobnosti po dobu 16 let, a především rodičům, přátelům a blízkým, neboť mi byli oporou.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. ………………………………

OBSAH Úvod .................................................................................................................................. 5 1

2

3

Teoretická východiska oboru surdopedie .................................................................. 7 1.1

Surdopedie jako vědní obor ................................................................................ 7

1.2

Sluchová vada a další přidružená postižení ........................................................ 8

1.3

Historie péče o jedince se sluchovým postižením ............................................ 12

1.4

Komplexní péče o jedince se sluchovým postižením ....................................... 15

Komunita osob se sluchovým postižením ............................................................... 18 2.1

Komunikační systémy jedinců se sluchovým postižením ................................ 18

2.2

Kultura osob se sluchovým postižením ............................................................ 20

2.3

Organizace osob se sluchovým postižením ...................................................... 22

2.4

Významné osobnosti se sluchovým postižením ............................................... 23

Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením ................................................. 27 3.1

Stanovení výzkumných cílů ............................................................................. 27

3.2

Metodologie výzkumu a charakteristika zkoumaného vzorku ......................... 27

3.3

Zpracování výzkumného šetření ...................................................................... 30

3.4

Výsledky výzkumného šetření ......................................................................... 40

Závěr ............................................................................................................................... 43 Shrnutí ............................................................................................................................. 43 Summary ......................................................................................................................... 44 Seznam zdrojů ................................................................................................................. 45 Seznam grafů a tabulek ................................................................................................... 52 Seznam příloh.................................................................................................................. 53

Úvod Člověk byl obdařen pěti základními smysly – zrakem, čichem, chutí, hmatem a sluchem, jakožto základními esencemi lidské existence, přes které přichází veškeré poznání. Přesto bývá význam těchto smyslů často potírán s vidinou hlubší provázanosti. Antoine de Saint Exupéry ve své knize Malý princ píše, že „správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné“. Werichova moudrost praví, že „nejsladší na světě není med, ale spánek“. Na otázku sluchu mohu uvézt, že to důležité v komunikaci často nebývá vyřčeno (slyšeno), ale viděno. Uvádí se, že až 70 % informací při kontaktu s druhými získáváme pomocí nonverbální komunikace. Na jedince se sluchovým postižením tedy můžeme nahlížet jako na handicapované osoby, nebo je vnímat jako jedince sobě rovné, jejich postižení neinterpretovat jako nevýhodu nutnou lítosti, naopak v něm hledat pozitiva. Sama lidová moudrost prozrazuje, že ono pravé poznání často nepřichází přes ty smysly, jež jsou k dekódování primárně určeny. V České republice žije přibližně 500 000 osob se sluchovým postižením. Mnozí z nich si zaslouží náš respekt a obdiv za to, jak pozoruhodně se dokázali vyrovnat se svým postižením. Nezaslouží si lítost, neboť ta není na místě, ale zaslouží si obdiv a přátelské jednání bez předsudků. Gottfried Keller píše, že „handicapovaný člověk poznává své skryté zdroje sil teprve tehdy, když se s ním jedná jako s normálním“. Je důležité, aby se společnost naučila takto vnímat jedince se sluchovým postižením, neboť ti mají svoji kulturu, jazyk i osobnosti. Zvolila jsem si toto téma bakalářské práce, protože je důležité mít přehled o tom, že i tak specifická skupina, jako jsou osoby se sluchovým postižením, má své osobnosti. V intencích osobnosti zde můžeme hovořit i přesto, že je většina jejich jmen neznámá pro majoritní společnost, neboť výrazně ovlivňují životy osob se sluchovým postižením. Toto ovlivňování můžeme vnímat jednak jako působnost v rozsahu pracovních povinností, jednak jako motivaci životními příběhy. Přesto je pojetí osobnosti značně subjektivním měřítkem - konkrétní jedinec může být pro někoho osobností, pro jiného nikoliv. Myslím si, že zařazení tématiky osobností do výuky, osvěta vedoucí k uvědomování si odlišné kultury či setkávání s osobnostmi může obohatit společnost intaktních jedinců i osob se sluchovým postižením. Zároveň je důležité míti na paměti, že osobnostmi ve světě osob se sluchovým postižením mohou být jak neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, hluchoslepí či šelestáři, tak jedinci slyšící. 5

Ve své bakalářské práci se zabývám osobnostmi ve světě osob se sluchovým postižením, jež aktivně působí na území České republiky a významně ovlivňují životy jedinců se sluchovým postižením. Hlavním cílem tvůrčí části práce je zjistit, kdo jsou nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením. Parciálními cíli je určit míru znalosti vybraných osob/osobností ve vztahu k jejich významu a definovat kritéria osobnosti. Zkoumané osobnosti i respondenti vychází jak ze světa osob se sluchovým postižením, tak intaktní společnosti ve snaze minimalizovat hranici mezi jedinci z obou výše zmiňovaných skupin, zároveň je cílem výzkumu upozornit na význam pojetí osobností ve světě osob se sluchovým postižením. Závěrečná práce je rozdělena do tří kapitol. První dvě kapitoly představují teoretickou část práce, třetí kapitola je částí výzkumnou. První kapitola se věnuje teoretickým východiskům oboru surdopedie. Pojednává o surdopedii jako vědním oboru, sluchové vadě a dalších přidružených postiženích, historii a současnosti péče o jedince se sluchovým postižením. Druhá kapitola se zabývá komunitou osob se sluchovým postižením, konkrétně komunikačními systémy, kulturou, organizacemi a významnými zahraničními i domácími osobnostmi. Empirická část práce je obsažena ve třetí kapitole. Ta popisuje cíle výzkumu s příslušnými výzkumnými otázkami, představuje výzkumný vzorek a techniku sběru dat. Dále je v ní zpracován a vyhodnocen prostřednictvím tabulek, grafů a komentářů celý výzkum na téma Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením. Pro výzkum byla použita kvantitativní metoda, technikou sběru dat bylo zvoleno dotazníkové šetření. Výzkumný vzorek tvořily jak osoby se sluchovým postižením, tak intaktní osoby zajímající se o danou problematiku. V průběhu výzkumu byla vytvořena

informační

brožura,

která

podává

základní

dostupné

informace

o nejvýznamnějších osobnostech ve světě osob se sluchovým postižením. I zde se dá číst mezi řádky a vidět, co nebylo napsáno, vidět motivující životy osobností, jejichž cesta dlouhá tisíc mil musela začít jediným krokem.

6

1 Teoretická východiska oboru surdopedie 1.1

Surdopedie jako vědní obor „Je otázka, zda tedy slepí, hluší a zaostalí mají býti přibíráni ke vzdělání?

Odpovídám: Z lidského vzdělávání se nevyjímá nic, leč nečlověk. Pokud tedy mají účast na lidské přirozenosti, potud mají míti účast na vzdělání. Vzdělání ducha nemá být nikdo vzdalován. Ba spíše tím více, pro ně větší nutnost vnější pomoci, když si příroda pro vnitřní nedostatek nemůže dosti pomoci sama“ (Komenský, J. 1948, s. 38). Touto myšlenkou z literárního díla Vševýchova vytvořil český pedagog, náboženský myslitel a filozof Jan Ámos Komenský teoretické základy speciální pedagogiky jako jedné z nejvýznamnějších pedagogických disciplín. Termín speciální pedagogika byl však použit až o tři století později v roce 1957 brněnským pedagogem a spisovatelem RNDr. Bohumírem

Justynem

Popelářem.

V roce

1983

vznikla

surdopedie

jako samostatný podobor speciální pedagogiky, a to vydělením z komplexního oboru logopedie (Horáková, R. in Pipeková, J. 2010). Surdopedie je multidisciplinárním oborem, který se zabývá „výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením“ (Horáková, R. in Pipeková, J. 2010, s. 141). Název surdopedie vychází z latinského slova surdus, tzn. hluchý, a z řeckého slova paidea, tzn. výchova. V literatuře se setkáváme i s jinými pojmy pro označení tohoto oboru, jakými jsou surdologie, surdopedagogika či pedagogika sluchově postižených (Souralová, E., Langer, J. 2005). Objektem surdopedické intervence jsou primárně osoby se sluchovým postižením (Horáková, R. in Pipeková, J. 2010). Surdopedická péče je poskytována také osobám blízkým či pedagogickým pracovníkům (Potměšil, M. 2003). Jedinci se sluchovým postižením jsou nehomogenní skupinou, do níž spadají kategorie osob neslyšící, nedoslýchaví a ohluchlí. V dřívější literatuře byly všechny tyto kategorie označovány zavádějícím pojmem hluchoněmí. Tento termín nedostatečně reflektoval fakt, že ne každá osoba se sluchovým postižením musí být němá. Pojem hluchoněmí byl nahrazen přijatelnějším označením „neslyšící“. Přesto není dle J. Hrubého (1997) používání pojmu neslyšící pro všechny kategorie osob se sluchovým postižením vhodné, byť tak činí většina uživatelů. Neslyšícími jsou osoby s prelingvální praktickou nebo úplnou hluchotou. Nedoslýchavými jsou osoby se ztrátou sluchu alespoň 20 dB. Ohluchlými jsou osoby se získanou praktickou nebo úplnou hluchotou až po rozvoji 7

mluvené řeči. Termín sluchové postižení zahrnuje i osoby s kochleárním implantátem (Souralová, E., Langer, J. 2005). J. Hrubý (1999) do kategorie osob se sluchovým postižením zařazuje oproti předchozímu výčtu navíc Neslyšící podle kulturní definice, hluchoslepé, šelestáře a rodiče dětí se sluchovým postižením. T. Skákalová (2011) tento seznam doplňuje o slyšící děti neslyšících rodičů, tzv. CODA, a o uživatele kochleárního implantátu. Pohled na kategorizace osob se sluchovým postižením v sobě skýtá mnoho odlišných aspektů. Z medicínského hlediska se na neslyšící nahlíží jako na postižené jedince. Cílem medicíny je přiblížit dané jedince normě po stránce technické, tj. slyšení, a společensko-kulturní, tj. vštípení jazyku majoritní společnosti. Určujícím kritériem pro toto vymezení je kvantita a kvalita sluchového vjemu. Kulturní hledisko definuje osoby se sluchovým postižením jako jedince s odlišným jazykem (znakový jazyk) a kulturou. Tito jedinci se často cítí být příslušníky dané kulturní menšiny a označují se jako Neslyšící s velkým „N“ (Hrubý, J. 1997). V takovém případě se jedná o „jedince, kteří se narodili s praktickou nebo úplnou hluchotou či ohluchli před vytvořením řeči a dále o všechny osoby, které považují znakový jazyk za primární formu své komunikace“ (www.ruce.cz). Cílem surdopedické péče je poskytnout osobám se sluchovým postižením „co nejvyšší komplexní vzdělání, umožnit rozvoj osobnosti sluchově postižených po stránce kognitivní, psychosociální i emocionální a vytvořit náležité komunikační kompetence, které by usnadnily maximální začlenění sluchově postižených do intaktní společnosti při respektování jejich jazykových a kulturních specifik“ (Souralová, E., Langer, J. 2005, s. 10).

1.2

Sluchová vada a další přidružená postižení „Jako neslyšící člověk jsem přesvědčen, že nejúčinnější léčbou hluchoty není

ani medicína, a nejsou to ani mechanická nebo elektronická zařízení či chirurgický zákrok, ale porozumění. A přitom, paradoxně, porozumění je zadarmo. Ovšem dříve než můžeme rozvíjet porozumění, musíme vytvořit povědomí“ Jack R. Gannon (1974, in Horáková, R. 2012). Sluchové

vnímání

je

významnou

složkou

dorozumívacího

procesu,

neboť pomocí sluchu získává jedinec informace o prostředí, v němž se nachází, informace o věcech i čase. Sluch je nositelem varovných signálů a nezbytným 8

předpokladem pro správnou komunikaci. Správná funkce sluchového analyzátoru ovlivňuje řeč a ta je nezbytná pro rozvoj abstraktního myšlení (Souralová, E., Langer, J. in Renotierová, M. 2004). Lidské ucho navíc obsahuje rovnovážné ústrojí uložené v labyrintu, čímž ovlivňuje vnímání pocitu rovnováhy, přímočarého i otáčivého pohybu a polohy těla v prostoru. Samotný sluchový orgán se člení na čtyři části: a) vnější ucho – boltec, zevní zvukovod, bubínek, b) střední ucho – kladívko, kovadlinka, třmínek, Eustachova trubice, c) vnitřní ucho – hlemýžď, labyrint, d) sluchové dráhy – sluchový nerv, mozkový kmen, Heschlovy závity a mozková kůra (Šlapák, I., Floriánová, P. 1994, s. 10–13, Lejska, M. 2003, s. 15–19). Nedostatečné sluchové vnímání je způsobeno sluchovým postižením. Sluchové postižení je souhrnným označením pro sluchové vady a sluchové poruchy. Podstatným rozdílem mezi těmito pojmy je to, že sluchová vada je stav trvalý, bez možnosti úplné nápravy, zatímco sluchová porucha má přechodný charakter a je buď odstraněna vhodnou intervencí, nebo sama vymizí (Houdková, Z. 2005). A. Bulová (in Pipeková, J. 2009) uvádí, že v České republice žije více než 500 000 osob se sluchovým postižením. Většinu z nich tvoří nedoslýchaví, u nichž došlo ke zhoršení sluchu ve vyšším věku, a to z důvodu odumírání vláskových buněk. Nejsou známy přesné statistické údaje, proto J. Hrubý (2009) uvádí odlišný počet osob se sluchovým postižením, a to 300 000. Stav sluchu lze zjišťovat pomocí objektivních a subjektivních sluchových zkoušek. Objektivní zkoušky na rozdíl od subjektivních nevyžadují spolupráci s vyšetřovaným. Řadí se k nim vyšetření otoakustických emisí (OAE), akustických evokovaných potenciálů mozkového kmene (BERA, CERA), ustálených evokovaných potenciálů (SSEP) a tympanometrie. Subjektivními zkouškami jsou prahová tónová audiometrie nebo slovní audiometrie (Horáková, R. in Pipeková, J. 2010). Etiologie sluchového postižení Příčiny vzniku sluchového postižení se pojí s termíny endogenní a exogenní, prenatální, perinatální a postnatální či vrozené a získané sluchové postižení. R. Horáková (in Pipeková, J. 2010) dělí příčiny vzniku sluchového postižení do dvou skupin podle toho, zda existují již před početím dítěte v genetickém kódu alespoň jednoho z rodičů. 9

1. Endogenní příčiny, tzv. vnitřní – patří mezi vrozené vady sluchu, geneticky podmíněné. Představují hereditární zátěž v rodině, přičemž nejvýznamnější je gen

pro

protein

connexin

26.

Vyskytují

se

autosomálně

recesivní

nebo dominantní formy onemocnění. 2. Exogenní příčiny, tzv. vnější – se dělí na prenatální, perinatální a postnatální. Prenatální a perinatální patří do skupiny vrozených vad sluchu, kongenitálně získaných. Mezi prenatální patří nemoci matky v průběhu těhotenství jako např. spalničky, toxoplazmóza, zarděnky, RTG záření aj. Mezi perinatální se řadí protrahovaný porod, porodní hmotnost nižší než 1 500 g, inkompatibilita Rh faktoru mezi matkou a dítětem, poporodní žloutenka aj. Postnatální vady sluchu můžeme dále členit do dvou skupin, a to na: a) získané před fixací řeči, tj. prelingválně, do 6. roku života dítěte, b) získané po fixaci řeči, tj. postlingválně, od 6. roku života dítěte. Mezi preligvální příčiny patří infekční choroby často virového charakteru, traumata, úrazy hlavy, mechanická poškození mozku, opakované hnisavé záněty středního ucha aj. Do postlingválních příčin se řadí poranění v oblasti hlavy a vnitřního ucha, dlouhodobé působení hlukové zátěže alespoň 85 dB, toxiny aj. Klasifikace sluchových vad Určujícími kritérii klasifikace sluchových vad jsou místo vzniku postižení, období vzniku postižení a stupeň postižení. Z hlediska místa vzniku postižení se rozlišují dle I. Šlapáka, P. Floriánové (1994) dvě skupiny sluchových poruch: 1. Periférní nedoslýchavost či hluchota a) převodní (konduktivní porucha, conductiva), 

je způsobena překážkami ve vnějším nebo středním uchu, sluchové buňky jsou v pořádku, zvukové podněty přicházející ke sluchovým buňkám jsou zeslabené, ale kvalitativně nezměněné, jedinec se sluchovým postižením při vhodné kompenzaci rozumí,

b) percepční (senzorineurální porucha, perceptiva), 

je způsobena porušenou funkcí vnitřního ucha, sluchových buněk či sluchových nervů, většinou je postiženo vnímání vysokých tónů, osoby se sluchovým postižením obvykle slyší, ale nerozumí, 10

c) smíšená (mixta), 

je kombinací obou předchozích.

2. Centrální nedoslýchavost či hluchota 

je způsobena organickou nebo funkční změnou podkorového a korového systému sluchových drah.

Podle období vzniku postižení rozlišuje M. Lejska (2003) dvě skupiny postižení sluchového analyzátoru: 1. vrozené (hereditární) vady sluchu a) geneticky podmíněné, 

představují hereditární zátěž v rodině, kdy je alespoň jeden z rodičů nositelem poškozeného znaku, typickým rysem je, že oba rodiče slyší,

b) kongenitálně získané, 

vady prenatální a perinatální,

2. získané (postnatální) vady sluchu a) získané před fixací řeči, tj. prelingválně, 

dochází k přerušení vývoje řeči a rozpadu řečových stereotypů,

b) získané po fixaci řeči, tj. postlingválně, 

řadíme sem ohluchlost a presbyakusis, velkou roli pro upevnění řečových návyků má včasná a intenzivní péče.

Poslední klasifikační kategorií je stupeň postižení. Ztráta sluchu je uváděna v decibelech pro vzdušné vedení v oblasti řečových frekvencí (500 až 2000 Hz) a měřena pomocí audiometrie. Světová zdravotnická organizace stanovila mezinárodní škálu stupňů sluchových vad (tab. 1). Velikost ztráty sluchu podle WHO

Název kategorie ztráty sluchu

0 – 25 dB

Normální sluch

26 – 40 dB

Lehké poškození sluchu

41 – 60 dB

Střední poškození sluchu

61 – 80 dB

Těžké poškození sluchu

81dB a více

Velmi těžké poškození sluchu až hluchota

Tab. 1: Klasifikace sluchových vad podle WHO (Horáková, R. 2012, s. 15)

11

Klasifikace současného pojetí souběžného postižení více vadami Za postiženého více vadami se považuje osoba, u které jsou diagnostikovány alespoň dva různé typy postižení, kdy každé z nich ji opravňuje k zařazení do školy speciálního typu. Klasifikace současného pojetí souběžného postižení více vadami se dle Věstníku MŠMT ČR (č. 8/1997 , č. j. 25602/97-22) dělí do tří skupin. V první skupině je dominantním faktorem mentální retardace. Ve druhé skupině tělesné postižení, smyslové vady a vady řeči. Ve třetí autismus nebo autistické rysy. Každý z těchto dominantních faktorů je doplněn o další postižení jiného typu. Sluchové postižení se tedy může vyskytovat v kombinaci s mentální retardací, tělesným a zrakovým postižením, narušenou komunikační schopností či autismem (Vítková, M. in Pipeková, J. 2010). J. Hrubý (1999) vyčleňuje hluchoslepotu jako samostatnou jednotku spadající do kategorie osob se sluchovým postižením. Hluchoslepota je duální senzorické postižení zraku a sluchu. „Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Zabraňuje hluchoslepému člověku plnohodnotně se zapojit do společnosti a vyžaduje zajištění odborných služeb, kompenzačních pomůcek a úpravy prostředí“ (www.lorm.cz). Osoby s hluchoslepotou bývají klasifikovány na základě čtyř kritérií, a to dle období života, v němž se postižení objevilo, dle stupně poškození zraku a sluchu, dle úrovně činnosti a v poslední řadě dle způsobu komunikace. R. Horáková (2012) uvádí, že nejčastěji bývají osoby s hluchoslepotou členěny do čtyř základních kategorií: 1. osoby s vrozenou hluchoslepotou, 2. osoby s vrozeným postižením sluchu a se získaným poškozením zraku, 3. osoby s vrozeným poškozením zraku a získaným poškozením sluchu, 4. osoby se získaným poškozením zraku a sluchu.

1.3

Historie péče o jedince se sluchovým postižením Ve starověkých kulturách bylo zacházeno s osobami se sluchovým postižením

velmi krutě. V prvním tisíciletí před Kristem zakazovalo hebrejské právo osobám se sluchovým postižením účastnit se náboženských rituálů, na druhou stranu jim byla zaručena jistá majetková práva a právo uzavírat sňatek. Řečtí filozofové označovali neslyšící za podřadné osoby s nízkým sociálním statusem. Běžnou praktikou Řeků a Římanů

bylo

odnímání

neslyšících

dětí

rodičům

a jejich

usmrcování 12

(www.znakovyjazyk.webnode.cz). Podle Platona nebyli neslyšící schopni rozumného myšlení, jelikož nemohou mluvit. Aristoteles tvrdil, že se jedinci prelingválně neslyšící stanou v budoucnosti hloupými a neschopnými uvažovat, upozorňoval na to, že nemohou být vzděláváni. Jeho názory byly částečně ovlivněny tím, že řečtina byla považována za dokonalý jazyk, a proto ti, kdo tímto jazykem nemluvili, včetně neslyšících, byli nazýváni nevzdělanci (Eleweke, J. 2010, online). Napsal, že prelingválně neslyšící, „nebudou mít rovněž řeči“ (Hrubý, J. 1997, s. 44). Podle jeho filozofie vše vstupuje do vědomí skrze smyslové orgány, a proto musí lidem s poškozeným smyslovým orgánem chybět i část vědomí. R. Myslivečková (in Fenclová, J. 2005, s. 26) uvádí, že „veškerá historie neslyšících lidí je úzce spjata s historií jejich vzdělávání“. První pokusy o vzdělávání osob se sluchovým postižením se začaly objevovat až ve středověku, kdy byli tito jedinci vyučováni mnichy z klášterů nebo soukromými učiteli. Za prvního skutečného učitele neslyšících je považován španělských šlechtic a benediktinský mnich Pedro Ponce de Leon. Vychoval čtyři děti ze šlechtického rodu de Velasco a založil v 16. století první školu pro neslyšící v klášteře sv. Salvátora. V 17. století Manuel Ramirez de Carrión a Juan Martin Pablo Bonet vychovávali děti ze šlechtických rodin jako jejich soukromí učitelé. Bonet vydal první knihu o vzdělávání sluchově postižených s názvem Zjednodušení zvuků a umění naučit němé mluvit. Jako první se rovněž zmiňoval o odezírání, kterému se systematicky věnoval až Angličan John Bulwer ve své knize Philocophus aneb přítel hluchoněmého. John Bulwer dále vydal knihu Chirologie a chirognomie. Angličan George Dalgarno prohlásil, že neslyšící jsou stejně schopní jako slyšící. Stěžejní osobností tohoto období byl švýcarský lékař Johann Conrad Amman. Vystudoval medicínu v Basileji a odešel do Amsterodamu, kde se setkal ve své ordinaci s neslyšícími. V roce 1692 vydal knihu Surdus loquens (Mluvící hluchý), ve které přišel s metodou, jak naučit mluvit osoby neslyšící od narození, a v roce 1700 vydal knihu Pojednání o řeči. Sám je považován za otce logopedie a oralistu (Hrubý, J. 1997, Monatová, L. 1996, Poul, J. 1996). Období 18. století bylo charakteristické institucionalizací péče o jedince se sluchovým postižením. Byly zakládány první ústavy, vzdělávání získalo status kolektivnosti. Z původně církevních nebo soukromých škol se staly školy státní. Přestože si první výraznou osobnost tohoto století, Francouze Jacoba Rodrigueza Pereira, nelze spojovat se založením ústavu, podařilo se mu vyvozovat mluvu 13

prostřednictvím vibrací a jednoruční prstové abecedě dal název daktylografie. V roce 1769 založil Francouz Charles Michel de l´Epéé první ústav pro hluchoněmé v Paříži, byl zastáncem francouzské (manuální) metody. Jeho oponent, Němec Samuel Heinicke, zastával německou (orální) metodu a založil první ústav pro hluchoněmé v Lipsku. Následovalo další zakládání ústavů: v roce 1779 vídeňský ústav, 1784 římský ústav a roku1786 pražský ústav (Hrubý, J. 1997, Monatová, L. 1996, Poul, J. 1996). Počátek 19. století se rovněž nesl ve znamení zakládání ústavů. V roce 1817 byla založena Thomasem Hopkinsem a Laurentem Clercem škola pro sluchově postižené v Hartfordu (USA), 1829 Moravsko-slezský ústav pro hluchoněmé v Brně, 1894 Moravský zemský ústav pro hluchoněmé v Ivančicích. V roce 1857 Amos Kendalla založil ve Washingtonu Gallaudetovu univerzita, první vysokou školu pro sluchově postižené. Bývá označována jako Mekka neslyšících, neboť je centrem jejich vzdělanosti a kultury. Jejím prvním prezidentem se stal Edward Miner Gallaudet, syn T. H. Gallaudeta. Univerzita propagovala francouzskou metodu, což bylo v rozporu s učením oralistů. V roce 1880 byl svolán organizátorem Guillo Tarrem kongres učitelů neslyšících v Miláně, kde proti sobě vystoupili stoupenci francouzské (manuální) metody, preferující psanou podobu řeči v kombinaci s prstovou abecedou, a stoupenci německé (orální) metody, preferující mluvenou podobu jazyka. Výsledkem bylo vítězství orální metody 6. září 1880. J. Hrubý (1997, s. 57) píše, že tím „pro neslyšící začala téměř sto let trvající doba temna“. Výraznými osobnostmi 20. století byli Irene a Alexander Erwingovi z Velké Británie. Jejich práce se soustředila na ranou péči, neboť prosazovali myšlenku, že čím dříve dostane dítě sluchadlo, tím větší z něj bude mít užitek (Hrubý, J. 1997, Monatová, L. 1996, Poul, J. 1996). Vzdělávání neslyšících v Čechách a na Moravě Počátky vzdělávání neslyšících v Čechách a na Moravě můžeme hledat již ve středověku, kdy byly děti vychovávány soukromými učiteli nebo mnichy v klášterech podobně jako v celé Evropě. Významnou osobností 17. století je Jan Amos Komenský, který pomáhal v rozkvětu obecného školství i školství pro děti s postižením. V díle Vševýchova upozorňoval na to, že by ze vzdělávání neměl být nikdo vyloučen. V roce 1786 byl založen jako pátý v Evropě Ústav pro hluchoněmé v Praze Heřmanem Küniglem. Jeho prvním ředitelem se stal Karel Berger. V roce 1841 se ředitelem 14

ústavu stal Václav Frost. Ten je autorem Frostovy kombinované metody symbolizující nový způsob vzdělávání neslyšících, jenž předcházel dnešní bilingvální metodě. Následovaly další ústavy: 1829 Moravsko-slezský ústav pro hluchoněmé v Brně, 1894 Moravský zemský ústav pro hluchoněmé v Ivančicích. Moravské zemské ústavy se zakládaly i v dalších městech, a to v Lipníku, Šumperku a Valašském Meziříčí. V roce 1917 vznikla první pomocná škola městská pro hluchoněmé v Praze. Od roku 1880 se dostala do popředí orální metoda. Tu však odmítal Constantin Mallisch, a tak přišel s tzv. mateřskou metodou, která kladla důraz na obsah sdělení, nikoliv na jeho formu. V roce 1948 byla zavedena povinná školní docházka. Školský zákon rozdělil školy pro děti se sluchovým postižením na školy pro hluchoněmé, se zbytky sluchu, nedoslýchavé a méně nadané. V roce 1991 byly sjednoceny pod název škola pro sluchově postižené. Vzdělávání osob se sluchovým postižením si prošlo mnoha fázemi od exkluze, asimilace, integrace až po inkluzi.

Postupně se vyvinuly tři základní proudy

ve vzdělávání osob se sluchovým postižením – orální, bilingvální a metoda totální komunikace. Důležitým datem je zejména rok 1998, kdy vznikl zákon o znakové řeči, a rok 2008, kdy byl tento zákon novelizován a změněn na zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (Hrubý, J. 1997, Monatová, L. 1996, Poul, J. 1996).

1.4

Komplexní péče o jedince se sluchovým postižením „Vyspělost společnosti nespočívá jenom v tom, jakou příležitost dá zdravým,

schopným a úspěšným, ale v tom, jak se umí postarat o nemocné, bezmocné a neúspěšné“ (www.czppraha.cz). To jsou slova bývalého prezidenta Spojených států amerických, Johna Fitzgeralda Kennedyho. Systém péče a vzdělávání osob se sluchovým postižením se realizuje prostřednictvím rezortu školství, zdravotnictví, práce a sociálních věcí. Výchovně vzdělávací proces u jedinců se sluchovým postižením začíná ve střediscích rané péče nebo ve speciálně pedagogických centrech. Střediska rané péče Tamtam v Praze a v Olomouci fungují jako služba sociální prevence na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Jsou určeny pro rodiny s dětmi do čtyř let, v případě kombinované vady až do sedmi let. Speciálně pedagogická centra jsou dle § 3 a § 6 vyhlášky č. 72/2005 Sb., 15

o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb., typem školského poradenského zařízení, které „zabezpečuje diagnostické, poradenské, terapeutické a metodické činnosti“. Speciálně pedagogická centra poskytují své služby žákům se sluchovým postižením od raného dětství až do ukončení přípravy na povolání, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením vzdělávajícím tyto žáky. S otázkou vzdělávání je spojen zejména zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb. V současné době je umožněno vzdělávání žáků se sluchovým postižením jak ve školách pro sluchově postižené, tak v běžných školách prostřednictvím individuální nebo skupinové integrace (Souralová, E., Langer, J. 2005). Zaměřme se nyní na školský systém pro jedince se sluchovým postižením bez možnosti integrace. Preprimární stupeň vzdělávání je zajišťován prostřednictvím mateřských škol pro sluchově postižené, ty bývají obvykle zřizovány při základních školách pro sluchově postižené. Mateřské školy pracují podle Rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Primární stupeň vzdělávání je zajišťován pomocí základních škol pro sluchově postižené. V rámci povinné školní docházky bývají tito jedinci označováni jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně žáci se zdravotním postižením. Školní vzdělávací program vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Školy mohou zvolit přístup orální, bilingvální nebo uplatňovat zásady totální komunikace. Legislativa umožňuje prodloužení povinné školní docházky o jeden rok. Mateřské a základní školy pro sluchově postižené můžeme najít v Plzni, Českých Budějovicích, Praze, Liberci, Hradci Králové, Brně, Kyjově, Ivančicích, Olomouci, Ostravě a Valašském Meziříčí. Sekundární stupeň vzdělávání je zajišťován prostřednictvím středních škol pro sluchově postižené, tedy praktických škol, odborných učilišť, středních odborných učilišť a gymnázií pro sluchově postižené. „Připravují studenty se sluchovým postižením nejčastěji v oborech strojní mechanik, malíř-lakýrník, krejčí, dámská krejčová, truhlář, kuchař, cukrář, elektrikář, zahradník, zámečník, šička, klempíř, čalouník“ (Horáková, R. in Pipeková, J. 2010, s. 152). Tyto učební obory je možno absolvovat na školách ve Valašském Meziříčí, Brně, Praze-Smíchov, Hradci Králové 16

a Českých Budějovicích. Maturitu mohou studenti získat na školách ve Valašském Meziříčí (elektronické počítačové systémy, počítačové systémy a aplikovaná elektrotechnika), v Brně (informační technologie), v Praze-Radlicích (asistent zubního technika), v Praze-Smíchov (podnikání, hotelnictví), Praze-Ječná (gymnázium), v Hradci Králové (předškolní a mimoškolní pedagogika, reprodukční grafik pro média, dřevařská a nábytkářská výroba, podnikání) (Zaoralová, M. 2010, online). Terciární stupeň vzdělávání je studentům nabízen na Janáčkově akademii múzických umění v oboru výchovná dramatika Neslyšících a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru čeština v komunikaci neslyšících. Vysoké školy nabízejí studentům speciálně poradenská centra, jakými je například Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky na Masarykově univerzitě. Se studiem osob se sluchovým postižením počítá také § 21 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Žáci s hluchoslepotou se mohou vzdělávat v Mateřské škole speciální v Berouně a ve třídách pro hluchoslepé při Střední škole, základní škole a mateřské škole pro sluchově postižené v Olomouci (www.helpnet.cz). Pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením se snaží zlepšit Agentura pro neslyšící (APPN, dříve Agentura profesního poradenství pro neslyšící). Díky vzdělání na středních a vysokých školách se mohou jedinci často ucházet o místa učitelů, vychovatelů nebo asistentů na speciálních školách pro sluchově postižené. Při hledání pracovního místa však osoby se sluchovým postižením nejčastěji naráží na komunikační bariéru, nedostatečné vzdělání a strach zaměstnavatele přijmout do pracovního poměru zdravotně postiženého. Jedincům s postižením se snaží pomoci rovněž Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, jež je občanským sdružením s celostátní působností. Jejím cílem je zastupovat zájmy osob se zdravotním postižením při jednáních se státními a veřejnými institucemi (www.nrzp.cz). Legislativní oporu jedinci se sluchovým postižením nachází zejména v Listině základních práv a svobod, mezinárodních smlouvách, zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Do komplexní péče o osoby se sluchovým postižením patří také organizace, o nich bude pojednávat podkapitola 2.3.

17

2 Komunita osob se sluchovým postižením P. Zima (1999, in Kosinová, B. 2008, s. 12) uvádí, že „komunitou rozumíme společenství lidí, kteří mají jeden či více společných znaků, jimiž se odlišují od ostatních.“ Těmito znaky, na jejichž základě se mohou různé komunity vydělovat, jsou rysy povahy lokalizační, biologické, společenské, historické, ekonomické, kulturní, jazykové a sociální.

2.1

Komunikační systémy jedinců se sluchovým postižením Termín komunikace lze obecně chápat jako výměnu informací (komuniké) mezi

komunikátorem a komunikantem v cestě zvané komunikační kanál (Vybíral, Z. 2000). Formy komunikace se dělí na verbální (slovní) a nonverbální (neverbální vyjadřování mimojazykovými prostředky), do které mnozí autoři řadí také interakci činem. Verbální komunikace je specificky lidským způsobem komunikace, mající formu mluvené nebo psané řeči v užším smyslu (Nakonečný, M. 1999). Neverbální komunikace je dominantní. V. Strnadová (2008) uvádí, že viditelné neverbální prvky (zejména mimika a gesta) mají pro neslyšící velký význam, protože jim napomáhají při dekódování významu slovního sdělení. Dle R. Horákové (in Pipeková, J. 2010) se komunikační systémy osob se sluchovým postižením dělí do dvou základních skupin, a to skupiny audioorální, zastoupené mluveným jazykem majoritní společnosti, a vizuálněmotorické, reprezentované především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami. Legální definici komunikačních systémů osob se sluchovým postižením nalezneme v zákoně č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., v úplném znění zákona č. 423/2008 Sb. Dle § 3 se jimi rozumí český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka. Ustanovení § 3, § 4 a § 6 blíže charakterizuje všech deset komunikačních systémů osob s postižením, pět primárně pro neslyšící (český znakový jazyk, znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči) a pět primárně pro osoby hluchoslepé (Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání, vibrační metoda Tadoma). Český znakový jazyk je dle § 4 odst. 2 „přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, 18

jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické“. Český znakový jazyk není unifikovaný, obsahuje odchylky regionální, sociální, genderové i generační. A. Macurová (2001) dodává, že se tato rozrůzněnost pokládá za něco negativního, ačkoliv je typickou vlastností přirozených jazyků. Mimo to je znakový jazyk podle A. Hudákové, R. Myslivečkové (in Fenclová, J. 2005) základním atributem komunity Neslyšících. Český znakový jazyk stejně jako znakovaná čeština a prstové abecedy mohou být pro potřeby hluchoslepých používány v taktilní formě. Rozeznáváme rovněž dětský znakový jazyk, gestuno a mezinárodní znakový systém. Znakovaná čeština není oproti předchozímu samostatným jazykem, jde o uměle vytvořený soubor znaků. Využívá gramatické prostředky národního mluveného jazyka, jednotky znakového jazyka a další znaky jako prstovou abecedu, gesta, mluvení aj. (Krahulcová, B. 2002). Znakovaná čeština používá mluvní komponenty, tedy pohyby mluvidel, které jsou součástí znaku a vychází z českého jazyka. Oproti tomu znakový jazyk využívá orální komponenty. Ty nevychází z mluveného národního jazyka. Prstová abeceda dle § 6 odst. 3 „využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů“. V odborné literatuře se setkáváme s dalšími pojmy stejného významu, jaký jsou daktylotika, daktyl, daktylní abeceda, manuální abeceda, daktylní forma řeči a prstenice. Prstové abecedy jsou jednoruční a dvouruční, pro potřeby hluchoslepých existují v taktilní formě nebo jako daktylotika do dlaně, tj. vtiskávání prstové abecedy do dlaně jedince s hluchoslepotou. Vizualizace mluvené řeči je zřetelná artikulace slov národního jazyka tak, aby bylo usnadněno odezírání. Odezírání je samo o sobě velice složitý proces. V. Strnadová (1998) uvádí, že lze odezřít pouze 30 % fonematické informace řeči a že pouze 23 % celkové populace je schopno skutečně úspěšně zvládnout odezírání nehledě na to, zda jde o osobu se sluchovým postižením nebo intaktní. Písemný záznam mluvené řeči je přepisem mluvené řeči v reálném čase, což využívají zejména ohluchlí nebo ti, kdo neovládají znakový jazyk. Pro potřeby hluchoslepých se záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem. 19

Komunikační systémy, které užívají osoby s hluchoslepotou, bývají velmi variabilní, neboť vždy záleží na druhu, hloubce a struktuře zrakového a sluchového postižení. Dále je určující doba, kdy k postižení došlo, další přidružená postižení a celková

úroveň

biologického,

psychického

a

sociálního

vývoje.

Většina dorozumívacích způsobů je založena na taktilním přenosu informací. Auditivní a taktilní forma je využívána zejména u hluchoslepých osob s převahou zrakového postižení. Vizuální forma u jedinců se zachovanými zbytky zraku (Souralová, E., Horáková, R. 2008). Dle § 6 odst. 6 až odst. 10 je Lormova abeceda „dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení. Daktylografika je vpisování velkých tiskacích písmen zpravidla do dlaně ruky příjemce sdělení. Braillovo písmo s využitím taktilní formy umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma. Taktilní odezírání je založeno na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího. Vibrační metoda Tadoma je založena na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího.“

2.2

Kultura osob se sluchovým postižením Kultura je obecně široký pojem vycházející z latinského slova colere, tedy

vzdělávat, pěstovat (Průcha, J. in Kosinová, B. 2008). Hovoříme o termínu kultura Neslyšících, který vznikl v sedmdesátých letech dvacátého století, či kultura hluchoslepých (Kosinová, B. 2008). A. Hudáková, R. Myslivečková (in Fenclová, J. 2005, s. 23) upozorňují na to, že kultura Neslyšících je ovlivněna „vizuálním vnímáním a následnou vizuální organizací světa“. Její součástí jsou: „jazyk,

pravidla chování, zvyky a tradice, kultura v užším smyslu slova.“ Znakový jazyk je základním atributem komunity Neslyšících. Mezi pravidla chování utvářející kulturu Neslyšících můžeme zařadit zejména trvalý oční kontakt; dotyk jako prostředek k zahájení či přerušení hovoru; upoutávání pozornosti prostřednictvím pohybu, světla či vibrací; používání vizuálních nebo vibračních 20

pomůcek upozorňujících na různé zvuky; udržování vzdálenosti mezi znakujícími cca 1 metr; neustálou kontrolu dění okolo sebe pohledem či dlouhé loučení na kulturních událostech osob se sluchovým postižením (Kosinová, B. 2008, Hudáková, A., Myslivečková, R. in Fenclová, J. 2005). Zvyky a tradice Neslyšících se mohou odlišovat napříč jednotlivými zeměmi. Nejrozšířenějším zvykem a tradicí je sdružování do spolků, stacionářů a klubů. Neslyšící rádi tančí, většinou se u pódia vyvěšují cedule s nápisy valčík, tango, polka apod. Rádi cestují, a přesto že český znakový jazyk není mezinárodní, jsou si znakové jazyky jednotlivých zemí podobné, a proto mají možnost se dorozumět a zároveň poznat jinou kulturu. Oblíbenou činností je také sport, vrcholem sportovního dění jsou letní a zimní Deaflympiády (Hudáková, A., Myslivečková, R. in Fenclová, J. 2005). Mezi další zvyky a tradice Neslyšících můžeme zařadit pouštění televize jako kulisy; třepání rukama nad hlavou v divadle jako výraz poděkování; poklepání pěstí do stolu „Dobrou chuť!“; dotýkání se rukama při přípitku; zdravení univerzálním pozdravem, jenž znamená podle situace „Ahoj!“, „Dobrý den!“ nebo „Nashledanou!“; pozdravení se dvěma polibky na tvář aj. (Kosinová, B. 2008, Dvořáková, Z. 2012). Zatímco A. Hudáková, R. Myslivečková (in Fenclová, J. 2005) označují jako kulturu v užším smyslu slova kulturní dědictví neslyšících umělců z různých oborů – herců, mimů, malířů, řezbářů, sochařů, básníků, dramatiků a dalších, J. Průcha (2001, in Kosinová, B. 2008, s. 12) uvádí, že kultura v užším slova smyslu „je vztahována spíše k projevům chování lidí – tedy kulturou určitého společenství se míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti, zachovávání

tabu“, ty však

A.

Hudáková,

R. Myslivečková (in Fenclová, J. 2005) vymezují jako samostatné součásti kultury Neslyšících, nikoliv jako kulturu v užším smyslu slova. Ředitel Americké asociace hluchoslepých J. Pope (2005, online) uvádí čtyři aspekty kultury hluchoslepých, kterými jsou dotek, komunikace, čas a socializace. Dotek je základem života hluchoslepých, spojuje je s jejich světem, neboť získávání informací skrze sluch a zrak není optimální. Komunikace má pro hluchoslepé značnou hodnotu, protože jejich postižení vede často k izolaci. Komunikace pomocí taktilu a čtení Braillova písma je časově náročná a vyčerpávající, proto hluchoslepí potřebují větší množství pauz, tedy více času. Se socializací souvisí potřeba sdružovat se v organizacích pro hluchoslepé nebo mimo ně. 21

2.3

Organizace osob se sluchovým postižením Z. Dvořáková (2012, online) dělí organizace pro osoby se sluchovým postižením

do sedmi skupin: vedoucí organizace – Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP), podpůrné organizace – Federace rodičů a přátel sluchově postižených (FRPSP), Česká unie neslyšících (ČUN), Telekomunikační centrum neslyšících (TKCN), Svaz neslyšících a nedoslýchavých (SNN), Česká komora tlumočníků znakového jazyka (ČKTZJ), Jazykové centrum Ulita, Agentura pro neslyšící (APPN, dříve Agentura profesního poradenství pro neslyšící), Labyrint Brno, organizace

zaměřené

na

výuku

českého

znakového

jazyka

– Pevnost, Hradecké centrum znakového jazyka (Bezhran), Trojrozměr, Moravské centrum znakového jazyka 3Dimenze, zájmové organizace – PhotoVisual, sportovní organizace – Český svaz neslyšících sportovců, kulturní organizace – Zavři uši, Vol5Vis50, Evropské centrum pantomimy neslyšících, Divadlo Neslyším, Multimediální Tvůrčí Dílna, AWI film, média o časopis – Gong, o informační portály – neslysici.cz, ticho.cz, ruce.cz, o televizní pořady – Zprávy v českém znakovém jazyce, Televizní klub neslyšících, skryté titulky, o internetové televize – WEBlik. Uvedený seznam je vhodné doplnit o další organizace, kterými jsou Pražský sportovní klub neslyšících, Asociace pedagogů sluchově postižených, Automotoklub neslyšících Praha, Centrum denních služeb pro sluchově postižené Brno, Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící, Centrum služeb pro sluchově postižené (CESPO), Českomoravská jednota neslyšících, Český klub nedoslýchavých HELP, Český klub ohluchlých,

Hradecký

spolek

neslyšících,

Pražský

spolek

neslyšících,

SORDOS – Sdružení pro kulturu neslyšících, Spolek neslyšících Hodonín – Poradenské centrum Hodonín, Sportovní klub neslyšících Brno, Sportovní klub Olympia Praha 22

sluchově postižených sportovců, Sportovní klub Skivelo neslyšících Olomouc, Středisko rané péče TamTam aj. Mezi další časopisy můžeme zařadit INFO-Zpravodaj, Magazín INFO-Zpravodaje a Noviny Můžeš (www.lorm.cz). Mimo to sem patří organizace výlučně pro hluchoslepé, jakými jsou LORM – společnost pro hluchoslepé, Záblesk – sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí, VIA – sdružení hluchoslepých a Klub přátel červenobílé hole. Mezi časopisy pro hluchoslepé patří Doteky vydávané organizací LORM a Paprsek ze tmy vydávaný organizací Klub přátel červenobílé hole.

2.4

Významné osobnosti se sluchovým postižením

Osobnost je v hovorovém pojetí „uznávaný člověk, kladně přijímaný, svérázný svým životem a jednáním. V psychologickém pojetí je to každý člověk s jedinečnou strukturou svých psychických vlastností a dispozic“ (Průcha, J. 2008, s. 148). Existuje mnoho osobností se sluchovým postižením, jejichž jména by zde mohla být uvedena. Takový seznam by však nikdy nebyl úplný, proto jsou zde předloženy pouze ta nejvýznamnější jména rozdělená do několika oblastí podle toho, v jakém oboru daná osobnost působila/působí. Zahraniční osobnosti K významným zahraničním osobnostem se sluchovým postižením působících v oblasti kultury patří zejména muzikanti Ludvig van Beethoven, Eric Clapton, Neil Young, Ozzy Osbourne, Phil Collins; herci Phyllis Frelich, Linda Bove, Deanne Bray ztvárňující detektivku Sue Thomas, Marlee Matlin, Leslie Nielsen, Halle Berry; literátka Helen Keller a malíř Francisco Goya. Mezi další osobnosti se řadí vědci Thomas Alva Edison, Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, Henri Nicolle, John Warcup Cornforth; politici Ronald Wilson Reagan, Bill Clinton; učitel Laurent Clerc; miss Heather Whitestone a plavec Terence Parkin. Německý hudební skladatel Ludvig van Beethoven (1770 – 1827) svou tvorbou završil vídeňský klasicismus. V roce 1795 se u něj objevil tinnitus, který se postupně kombinoval

s progredující

sluchovou ztrátou.

Ve 45 letech ohluchl úplně.

K jeho neslavnějším dílům patří symfonie 5.c moll Osudová, 9.d moll Ódy na radost, klavírní skladba Pro Elišku či opera Fidelio (Imberty, G. 2008 in Pitnerová, P. 2010, online). K stávajícím umělcům působícím na poli hudby patří šelestáři Eric Clapton 23

(*1945), Neil Young (*1945) a Ozzy Osbourne (*1948), jenž má zároveň částečnou ztrátu sluchu, stejně jako ji mají Brian Wilson (*1942) a Phil Collins (*1951) (Mendelson, A. 2011, online, www.thrasherswheat.org, Jones, T. 2012, online, www.thebsreport.wordpress.com, www.healthyhearing.com). Patrně nejvýznamnějšími americkými herečkami v komunitě Neslyšících jsou Phyllis Frelich (*1944) a Linda Bove (*1945). Obě se jako neslyšící narodily rodičům se sluchovým postižením, obě navštěvovaly školu pro sluchově postižené a později Gallaudetovu univerzitu (Berke, J. 2011, online). Sue Thomas (*1950) ohluchla v 18 měsících, naučila se mluvit i odezírat. Díky svým schopnostem získala místo agentky FBI a vycvičila si psa Levi. Její postavu neslyšící agentky ztvárnila neslyšící herečka Deanne Bray (*1971) v americkém seriálu Sue Thomas: F.B.Eye. Po narození jí byla diagnostikována těžká nedoslýchavost na levém uchu a hluchota na uchu pravém (Imbrerty, G. 2008 in Pitnerová, P. 2010, online). Za roli ve filmu Bohem zapomenuté děti

získala

americká

neslyšící

herečka

Marlee

Matlin

(*1965)

Oscara

(www.insidemovies.ew.com). Ztráta sluchu se objevila také u kanadskoamerického herce Leslieho Nielsena (1926–2010) a americké herečky Halle Berry (*1966) (www.deafnewstoday.blogspot.cz, www.movieactors.com). Americká básnířka a spisovatelka Helen Keller (1880–1968) zcela ohluchla a oslepla ve dvou letech v důsledku zánětu mozkových blan. Velký vliv na utváření její osobnosti měla vychovatelka Anne Sullivanová (Myslivečková, R. 2005, Smýkal, J. 2006, online). Prostřednictvím obrazů vyjadřoval své pocity španělský malíř a grafik Francisco Goya (1746–1828), ohluchl ve 46 letech (www.zivotopis.osobnosti.cz). Více než 2 000 přístrojů a výrobních postupů zkonstruoval Thomas Alva Edison (1847–1931), mj. žárovku, telegraf a fonograf. Ve 12 letech se u něj objevila totální hluchota na levém uchu a zbytky sluchu na uchu pravém. Musel podstoupit domácí vzdělávání, neboť nestačil tempu na běžné škole. On sám vnímal hluchotu jako prostředek pro lepší koncentraci při studiu literatury a zároveň jako společensky izolující jev (Imberty, G. 2008 in Pitnerová, P. 2010, online). Ruský vědec a spoluzakladatel

sovětské

teoretické

kosmonautiky

Konstantin

Eduardovič

Ciolkovskij (1857–1935) ohluchl po spále v deseti letech (Imberty, G. 2008, Vlachová, M. 2009 in Pitnerová, P. 2010, online). Prvním neslyšícím laureátem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu byl díky svým poznatkům o skvrnitém tyfu francouzský lékař Henri Nicolle (1866–1936), ten ohluchl ve dvaceti letech (Myslivečková, R. 2005). 24

Dalším neslyšícím laureátem Nobelovy ceny za chemii byl John Warcup Comforth (1917–2007), první známky hluchoty se u něj začaly objevovat už v deseti letech (www.ruce.cz). Bývalí prezidenti USA Ronald Wilson Reagan (1911–2004) a Bill Clinton (*1946) se během svého života potýkali s nedoslýchavosti (www.audicus.com). Významnou osobností ve světě osob se sluchovým postižením je rovněž francouzský neslyšící pedagog Laurent Clerc (1785–1869), který je zakladatelem první školy pro neslyšící v USA a prvním neslyšícím učitelem neslyšících v USA (Hrubý, J. 1997). Heather Whitestone (*1973) vyhrála jako první neslyšící dívka soutěž Miss America v roce 1994, ohluchla v 18 měsících (Myslivečková, R. 2005). Neslyšící plavec Terrence Parkin (*1980) vyhrál na Letních olympijských hrách v Sydney roku 2000 stříbrnou medaili (Berke, J. 2012, online).

Domácí osobnosti Významnými osobnostmi působícími na území českých zemí v oblasti umění jsou zejména hudební skladatelé Bedřich Smetana a Jaroslav Ježek; literáti Hieronymus Lorm a Eva Houdková Tesárková; tanečnice Mobi Urbanová, Mellita Guthová a Věra Waldhansová, sochař Josef Václav Myslbek; grafik Boris Masník a výtvarníci Antonín Kovařík, Jiří Altman a Jan Žampach. Za zmínku stojí rovněž šachista Mojmír Švábenský či Věra Strnadová. Hudební skladatel Bedřich Smetana (1824–1884) se narodil v Litomyšli. Ve věku 50

let

následkem

vážného

nervového

onemocnění

úplně

ohluchl.

Jako již neslyšící zkomponoval např. cyklus symfonických básní Má vlast, smyčcový kvartet e moll Z mého života, opery Hubička, Tajemství či Čertova stěna. Zemřel v Ústavu pro choromyslné v Praze na Vinohradech v Kateřinské ulici, kam byl převezen kvůli vážným psychickým poruchám (Holzknecht, V. 1984). Jaroslav Ježek (1906–1942) se proslavil zejména jako hudební skladatel, dirigent a dramaturg v Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Nejznámějšími jsou jeho písně Nebe na zemi, Šaty dělaj člověka, Život je jen náhoda či Babička Mary. Od dětství byl slabozraký a těžce nedoslýchavý. Základní vzdělání získal v pražském Ústavu pro nevidomé na Hradčanech, dále navštěvoval Pražskou konzervatoř a Mistrovskou školu u Josefa Suka. Od roku 1939 působil v USA, kde skonal v důsledku chronického onemocnění ledvin (Smýkal, J. 2006, online). 25

Filozof, literát a novinář Hieronymus Lorm (1821–1902), vlastním jménem Heinrich Landesman, je autorem dotekové prstové abecedy, tzv. Lormovy abecedy. Narodil se v Mikulově, dále působil v Rakousku a v Německu. V 15 letech ohluchl a následně se mu začal zhoršovat zrak až k úplné slepotě. Oženil se se svou sestřenicí Henriettou, která mu vše tlumočila pomocí dotekové prstové abecedy. V Brně napsal své stěžejní filozofické dílo s názvem Bezedný optimismus (Smýkal, J. 2006, online, Dvořáková, Z. 2012, online). Eva Houdková Tesárková (1925–2008) ohluchla ve 12 letech. Spolupracovala s časopisem Gong, napsala autobiografickou knihu Sosna a přispěla do básnické sbírky s názvem Tichý přístav duše (Dvořáková, Z. 2012, online). Slavné české neslyšící tanečnice jako Mobi Urbanová (1914–1988), Mellita Guthová (1921–1942) a Věra Waldhansová (*1927) jsou důkazem toho, že rovněž neslyšící mohou mít taneční nadání. Mobi Urbanová dokonce založila v roce 1942 Baletní školu pro neslyšící talentované dívky (Dvořáková, Z. 2012, online). Nejvýznamnější český sochař působící na přelomu 19. a 20. století, Josef Václav Myslbek (1848–1922), je autorem pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Od roku 1882 trpěl Menierovou chorobou, jež byla příčinou vzniku jeho sluchového postižení (Lebrová, D. 2008, online). Grafik Boris Masník (1923–2011) ohluchl v dětství, se svými bratry založil světoznámé studio kresleného a trikového filmu Bratři v triku, podílel se na tvorbě mnohých českých večerníčků (Myslivečková, R. 2005). Malíř Antonín Kovařík (*1942) ohluchl ve dvou letech. V roce 1992 uspořádal výstavu svých děl v Barceloně a v roce 1996 v Amsterodamu. Při Svazu neslyšících a nedoslýchavých založil organizaci CUDEMO, která sdružuje neslyšící výtvarníky působící na Moravě (Kolář, B. 2005, online). Mezi další významné výtvarníky se řadí např. Jiří Altman (*1942) či Jan Žampach (*1957). Mojmír Švábenský (1924–2002) byl trojnásobný mistr světa neslyšících šachistů, sluch ztratil v předškolním věku (www.encyklopedie.brna.cz). V oblasti legislativy aktivně působí Věra Strnadová (*1953), její zásluhou byl novelizován zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči, zákonem č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Sama je autorkou mnoha publikací zabývajících se problematikou sluchového postižení.

26

3 Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením 3.1

Stanovení výzkumných cílů

Závěrečná práce pojednává o osobnostech ve světě osob se sluchovým postižením. Tyto osobnosti spojuje fakt, že aktivně působí na území České republiky a významně ovlivňují životy jedinců se sluchovým postižením, a to zejména v oblastech komunikace, kultury, výchovy a vzdělávání. Hlavním cílem empirické části práce je zjistit na základě kvantitativního výzkumného šetření, koho považují respondenti za nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením. Parciálními cíli je určit míru znalosti vybraných osob/osobností ve vztahu k jejich významu a definovat kritéria osobnosti. Posledním dílčím cílem je zpracovat stručný souhrn důležitých informací o osobnostech ve světě osob se sluchovým postižením, jenž bude určen zejména studentům speciální pedagogiky, oboru čeština v komunikaci neslyšících a výchovná dramatika Neslyšících, rovněž zájemcům o danou problematiku či samotným osobám se sluchovým postižením. Bylo stanoveno pět výzkumných otázek: Výzkumná otázka č. 1: Kdo patří mezi nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením? Výzkumná otázka č. 2: Jak velká je míra znalosti osobností ve světě osob se sluchovým postižením? Výzkumná otázka č. 3: Je vztah mezi významem a znalostí osobností ve světě osob se sluchovým postižením přímo úměrný? Výzkumná otázka č. 4: Může být osobností ve světě osob se sluchovým postižením člověk slyšící? Výzkumná otázka č. 5: Jaká kritéria jsou určující pro to, aby se na člověka mohlo pohlížet jako na osobnost?

3.2

Metodologie výzkumu a charakteristika zkoumaného vzorku Empirická část práce je zpracována na podkladě výsledků z kvantitativního

výzkumného šetření. Nástrojem sběru dat je anonymní dotazník, umístěný na webové stránce www.survio.com a zanechaný ve fyzické podobě v Brně na Střední škole 27

pro sluchově postižené a v Centru denních služeb pro sluchově postižené. Dotazník se skládá ze 3 informačních, 2 uzavřených a 4 otevřených otázek, z nichž jedna se dále dělí na 3 otevřené podotázky. Otevřené otázky i podotázky jsou zaměřeny na znalost osobností ve světě osob se sluchovým postižením a vlastní zkušenost s nimi, osobní názor respondentů a na zpětnou vazbu. Výzkumný vzorek tvoří jak osoby se sluchovým postižením, tak intaktní osoby zajímající se o danou problematiku. Konkrétně klienti Centra denních služeb a žáci Střední školy pro sluchově postižené v Brně, studenti češtiny v komunikaci neslyšících při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Odkaz na dotazník byl uveřejněn na internetových stránkách Helpnet.cz, Ruce.cz, Ticho.cz, Neslysici.cz, Kochlear.cz aj., dále na webových stránkách organizací na sociální síti Facebook. Níže jsou uvedeny grafy s charakteristikou zkoumaného vzorku.

Pohlaví respondentů 23% Muži Ženy 77% Graf 1: Pohlaví respondentů

Dotazník vyplnilo celkem 57 respondentů, a to 44 žen (77 %) a 13 mužů (23 %), jak můžeme vyčíst z grafu 1.

Věk respondentů 25 25

do 20 let

20 15

21 - 30 let 31 - 40 let

13

10 5 0

41 - 50 let

7 8

51 - 60 let

4

61 - 70 let 0 0

nad 70 let

Graf 2: Věk respondentů

28

Z grafu 2 vyplývá, že nejvíce respondentů (44 %) bylo ve věkové kategorii 21 – 30 let, a to celkem 25 dotazovaných. Dotazník dále vyplnilo 13 osob (23 %) ve věku do 20 let, 8 osob (14 %) ve věku 41 – 50 let, 7 osob (12 %) v kategorii 31 – 40 let a 4 osoby (7 %) mezi 51 – 60 lety. Ve věkové kategorii nad 60 let nevyplnil dotazník žádný z respondentů.

Kategorie respondentů Neslyšící 25

21

Nedoslýchaví

18

20

Ohluchlí

15 Ušní šelest

8

10

5

5

Jedinci s kochleárním implantátem

4 1

Slyšící

0 Graf 3: Kategorie respondentů

Na otázku, do které skupiny osob se sluchovým postižením patříte, uvedlo 18 respondentů (31 %) kategorii neslyšící, 8 (14 %) označilo kategorii nedoslýchaví a 5 (9 %) ohluchlí. Dotazník vyplnil 1 jedinec (2 %) s ušním šelestem a 4 (7 %) s kochleárním implantátem (graf 3). Celkem se výzkumu zúčastnilo 36 osob (63 %) se sluchovým postižením a 21 osob (37 %) slyšících (viz graf 4).

Detailní náhled na kategorii slyšících Student ČNES Student Speciální pedagogiky

38% 47%

5%

Student Speciálně výchovné péče o smyslově postižené CODA Ostatní slyšící

5%

5%

Graf 4: Detailní náhled na kategorii slyšících

29

V grafu 4 můžeme vidět detailní náhled na kategorii slyšících. 10 respondentů (47 %) uvedlo, že jsou studenty češtiny v komunikaci neslyšících při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, z nichž jeden zároveň působí jako tlumočník. Dotazník dále vyplnili studenti speciální pedagogiky (5 %) a speciálně výchovné péče o smyslově postižené (5 %). Jedním z respondentů (5 %) bylo slyšící dítě neslyšících rodičů, tzn. CODA. Zbylí dotazovaní (8; 38 %) uvedli, že jsou slyšící, ale svou odpověď blíže nespecifikovali.

3.3

Zpracování výzkumného šetření

Výsledky z dotazníkového šetření jsou vyhodnoceny a pro přehlednost zpracovány do grafů, tabulek a doplněny komentářem. Na otázku č. 1, jaké vlastnosti a rysy by měla mít osoba, abyste ji označili jako osobnost, respondenti odpověděli, že taková osoba by měla být aktivní, cílevědomá, diskrétní, empatická, férová, hrdá, chápající, charismatická, inspirativní, inteligentní, jedinečná, komunikativní, kultivovaná, moudrá, nadčasová, nápaditá, nenásilná, obětavá, odvážná, originální, otevřená ke světu, pokorná, populární, pracovitá, přátelská, příjemná, přínosná, přístupná, rozumná, sebevědomá, skromná, slavná, spolehlivá, spravedlivá, svědomitá, systematická, talentovaná, trpělivá, upřímná, úspěšná, uznávaná, vstřícná, výjimečná, výrazná, vytrvalá, významná, vzdělaná, zkušená, známá a zodpovědná. Kritéria osobnosti

Počet výskytů

1. Pozitivní volní rysy charakteru,

16 (28,01 %)

2. přínos,

14 (24,56 %)

3. angažovanost,

9 (15,79 %)

4. odborná kvalifikace a zkušenost,

7 (12,28 %)

5. popularita,

6 (10,53 %)

6. uznání,

5 (8,77 %)

7. a způsob života,

3 (5,26 %)

Tab. 2: Kritéria osobnosti

Na základě volně formulovaných názorů 49 respondentů (86 %) můžeme definovat osobnost ve světě jedinců se sluchovým postižením podle kritérii uvedených v tab. 2. Celkem 8 respondentů (14 %) uvedlo odpověď „nevím“. Z výzkumu vyplývá, 30

že nejvýznamnějšími kritérii osobnosti jsou pozitivní volní rysy charakteru, přínos a angažovanost. Kritérium č. 1: Osobnost by měla mít pozitivní vlastnosti a rysy (viz text výše). Kritérium č. 2: Osobnost by měla být přínosná ve vědecké, kulturní a vzdělávací činnosti, měla by udělat něco významného či převratného pro komunitu osob se sluchovým postižením a výrazně ovlivňovat jejich životy. „Osobnosti by měly být vybírány podle svého přínosu co největšímu počtu sluchově postižených, tedy nejenom těch, kteří používají znakový jazyk jako svůj jediný. Přínosem rozumím například ovlivňování tvorby zákonů, vliv na titulkování pořadů v televizích, na zlepšení dostupnosti elektronického přepisu.“ „Osobnosti by měly být vybírány podle toho, jak změnily pohled na svět neslyšících, zlepšily životní úroveň osobám se sluchovým postižením.“ „Osobnost je pro mě člověk, který vykonal něco hmatatelného či provedl nějaký čin (mentálního charakteru), kterým ovlivnil určitou skupinu lidí.“ „Osobnost je člověk, který se proslavil činností nebo aktem, který je prospěšný pro okolní svět (ať už pro celé lidstvo nebo pro pár lidí) – ať už je to doktor pracující ve výzkumném centru boje proti rakovině, profesorka, která sepsala notační systém znakového jazyka pro neslyšící, hasič, který riskoval život a vynesl z hořícího domu jeho nájemníka, nebo člověk, který se za cenu ztráty zaměstnání vzepřel komunistickému režimu.“ „Osobnost se od osoby liší tím, že udělala/vykonala něco podstatného, přelomového, něco nového. Je něčím významná. Je pak rozdíl, jestli vnímám povahově osobnost, tedy nějaké charakterové rysy, nebo osobnost, která se o něco zasloužila. Osobnost musíme brát z hlediska zásluh, jelikož nevím, jestli profesorka Macurová ve svém volném čase netopí koťátka.“ Kritérium č. 3: Osobnost by se měla angažovat ve světě osob se sluchovým postižením. „Osobnost by se měla nezištně věnovat popularizaci problémů osob se sluchovým postižením.“

31

„Osobnost by měla být normální, zdravá, humánní a dobře přizpůsobená osobnost občana, schopná pomáhat a pracovat pro druhé lidi. Mít aktivitu nebo činit se ve prospěch občanů se zdravotním postižením.“ „Osobnost by se měla zasloužit o to, aby slyšící společnost mohla více proniknout do problematiky neslyšících, snaha začlenit neslyšící do většinové společnosti.“ „Osobnost je aktivní ve světě neslyšících, respektuje kulturu a svět neslyšících, ideálně používá znakový jazyk.“ „Osobností je jen ta osoba, která bojuje za práva všech osob s postižením sluchu, nejen za Neslyšící s velkým N, a to není nikdo, jen Věra Strnadová.“ Kritérium č. 4: Osobnost by měla být vzdělaným odborníkem, jenž má zkušenosti s komunitou osob se sluchovým postižením a s problematikou sluchového postižení. „Osoba se stane osobností ve chvíli, když dokáže něco prospěšného, je odborníkem ve svém oboru, má přehled a příjemné vystupování.“ „Osobnost musí mít zkušenosti.“ Kritérium č. 5: Osobnost by měla být známá ve společnosti. „Musí být vidět.“ „Měla by být všem známá, často se objevovat ve společnosti.“ „Osobnost by měla být známá alespoň pro část populace.“ Kritérium č. 6: Osobnost by měla být uznávaná společností. „Osobnost musí mít velký respekt ke komunitě Neslyšících a obráceně uznání od samotných Neslyšících.“ „Osobnost by měla mít uznání ze strany sluchově postižených.“ „Osobnost by měla být do značné míry vážená.“ „Osobnost by měla mít něco za sebou, za co je uznávaná.“ Kritérium č. 7: Osobnost by měla pozitivně ovlivňovat dění kolem sebe v soukromém i pracovním životě. „Její život by měl být inspirující pro neslyšící.“ Odlišný pohled na kritéria osobnosti nabízí názor, že „osobností je každá osoba, protože každá osoba je jedinečná a originální, nikdo nemá na světě dvojníka“.

32

Nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením

33 (57,89%) 2 (3,51%) 6 (10,53%) 16 (28,07%) 13 (22,81%) 15 (26,32%) 9 (15,79%) 17 (29,82%) 7 (12,28%) 9 (15,79%) 14 (24,56%) 35 (61,40%) 8 (14,04%) 29 (50,88%) 8 (14,04%) 3 (5,26%) 35 (61,40%) 9 (15,79%) 40 (70,18%) 2 (3,51%) 19 (33,33%) 13 (22,81%) 0

10

20

30

40

Alena Macurová Eliška Vyorálková Jan Jakeš Josef Brožík Josef Sergej Bovkun Kateřina Červinková – Houšková Lucie Kastnerová – Štefková Marie Basovníková Marie Horáková Martin Novák Miroslav Gavelčík Naďa Dingová Ota Pačesová Petr Vysuček Petra Vaňurová Petra Zimermanová Radka Nováková Václav Gottwald Věra Strnadová Zdena Jelínková Zlata Kurcová Zoja Mikotová

50

Graf 5: Nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením

Jako nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením označilo 40 respondentů (70,18 %) Věru Strnadovou, 35 respondentů (61,40 %) Naďu Dingovou a Radku Novákovou, 33 dotazovaných (57,89 %) Alenu Macurovou, 29 (50,88 %) Petra Vysučka, 19 (33,33 %) Zlatuši Kurcovou, 17 (29,82 %) Marii Basovníkovou, 16 (28,07 %) Josefa Brožíka, 15 (26,32 %) Kateřinu Červinkovou Houškovou a 14 (24,56 %) Miroslava Gavelčíka, jak můžeme vyčíst z grafu 5. Další v pořadí jsou Josef Sergej Bovkun (13; 22,81 %) a Zoja Mikotová (13; 22,81 %), Lucie Kastnerová Štefková (9; 15,79 %) spolu s Martinem Novákem (9; 15,79 %) a Václavem Gottwaldem (9; 15,79 %), Ota Pačesová (8; 14,04 %) a Petra Vaňurová (8; 14,04 %), Marie Horáková (7; 12,28 %), Jan Jakeš (6; 10,53 %). Nejméně respondenti uváděli Petru Zimermanovou (3; 5,26 %), Elišku Vyorálkovou (2; 3,51 %) a Zdenu Jelínkovou (2; 3,51 %). Každý z respondentů mohl označit maximálně 10 jmen (otázka č. 2).

33

Celkem 18 dotazovaných (31,58 %) využilo možnost dopsat další nejvýznamnější osobnosti, které v seznamu chyběly, a tak se v odpovědích objevila jména jako Jaroslav Hrubý (9; 15,79 %), Anica Dvořáková (3; 5,26 %) a Ladislav Kratochvíl (3; 5,26 %). Po 1 respondentu (1,75 %) vepsali jména jako Alexandr Zvonek, Andrea Hudáková, David Jorda, Eva Liberdová, Gita Moravcová, Ivo Herzán, Jana Jašová, Jaroslav Winter, Jindřich Mareš, Klára Podivínová, Milan Fritz, Milena Čiháková, Monika Krupová, Ota Panský, Pavel Burda, Stanislav Kleisner a Zdeněk Bumbálek.

Míra znalosti vybraných osobností Velmi známá

Spíše známá

Alena Macurová

3,51%

Jan Jakeš

3,51%

Martin Novák Miroslav Gavelčík

Petra Zimermanová

21,05% 15,79%

24,56%

21,05%

12,28%

1,75% 5,26%

15,79%

Zlata Kurcová Zoja Mikotová

33,33% 14,04%

29,82%

10,54% 1,75% 17,54%

14,04%

26,32%

12,28% 14,04%

21,05%

8,77% 10,53%

40,35%

22,81% 12,28%

1,75% 17,54%

43,86%

29,83%

42,11%

21,05%

10,52% 3,51% 12,28%

21,05%

35,09%

24,56%

8,77%

10,53%

68,42% 1,75% 8,77%

29,82%

12,28%

14,04%

24,56%

7,02% 10,53%

49,12%

24,56%

8,77%

19,30%

33,33%

36,85%

24,56%

1,75%

19,30%

26,32%

21,05%

28,07%

8,77%

56,14% 14,04%

1,75%

7,02%

24,57%

54,39% 12,28%

3,51% 17,54%

5,26%

15,80%

31,58%

26,32%

Věra Strnadová Zdena Jelínková

22,81%

24,56%

21,05%

Radka Nováková Václav Gottwald

19,30%

28,06%

33,33%

17,54%

43,86%

14,05%

17,54% 26,32%

Petr Vysuček Petra Vaňurová

8,77%

33,33%

14,04%

1,75% 38,60%

19,30%

26,32%

Naďa Dingová Ota Pačesová

31,58%

29,82%

14,04%

19,31%

12,28%

40,35%

Marie Basovníková Marie Horáková

33,33%

12,28%

Josef Sergej Bovkun

Velmi neznámá

17,54%

12,28%

Josef Brožík

Lucie Kastnerová – Štefková

Spíše neznámá

43,86%

Eliška Vyorálková

Kateřina Červinková – Houšková

Nevím

21,05% 10,53%

5,26% 8,77% 31,58%

Graf 6: Míra znalosti vybraných osobností

34

V další otázce č. 3 respondenti označovali odpovědi na škále od 1 do 5 podle toho, jak moc známá či neznámá pro ně daná osobnost je. Obecně lze říci, že pokud danou osobnost znali, volili jako odpověď variantu „velmi známá“ či „spíše známá“. V opačném případě vybírali možnost „spíše neznámá“ nebo „zcela neznámá“. Variantu „nevím“ označovali ti, kdo nedokázali vybrat konkrétní škálu. Z grafu 6 vyplývá, že mezi 10 nejznámějších (varianta zcela známá a spíše známá) osobností ve světě osob se sluchovým postižením patří Věra Strnadová (46; 80,7 %), Naďa Dingová (42; 73,69 %), Radka Nováková (40; 70,17 %), Petr Vysuček (38; 66,67 %), Zlatuše Kurcová (37; 64,92 %), Josef Sergej Bovkun (36; 63,15 %), Alena Macurová (35; 61,4 %), Josef Brožík (34; 59,65 %), Marie Basovníková (33; 57,89 %) a Miroslav Gavelčík (29; 50,88 %). Další v pořadí jsou Kateřina Červinková Houšková (25; 43,86 %), Marie Horáková (24; 42,1 %), Lucie Kastnerová Štefková (23; 40,36 %), Zoja Mikotová (21; 36,84 %), Ota Pačesová (19; 33,33 %), Martin Novák (17; 29,83 %) spolu s Václavem Gottwaldem (17; 29,83 %), Petra Vaňurová (15; 26,32 %), Eliška Vyorálková (9; 15,79 %) spolu s Janem Jakešem (9; 15,79 %), Zdeňka Jelínková (6; 10,52 %) a Petra Zimmermanová (4; 7,01 %). V otázce č. 4 bylo úkolem respondentů vyplnit u jednotlivých osob ze seznamu tři podotázky: odkud danou osobu znáte?, v jakém oboru je aktivní?, kdy a při jaké příležitosti jste měli možnost se osobně setkat s danou osobou?. Níže si uveďme obecný přehled toho, odkud respondenti vybrané osoby znali a kde se s nimi osobně potkali. Uvedené číslo bude vždy představovat počet výskytů. Nejčastěji respondenti znají danou osobu z televize (104), kam byl pro potřeby výzkumu zařazen rovněž WEBlik. Dále z publikací (38), a to odborných knih, učebnic pro osoby se sluchovým postižením či básnických sbírek, z internetu (36), z vyprávění (3), z facebooku (1) či ze slovníku českého znakového jazyka (1). 265krát se v odpovědích vyskytlo, že danou osobu zná respondent osobně. Nejčastěji ze školy mateřské, základní, střední, Masarykovy univerzity, Karlovy univerzity nebo Janáčkovy akademie múzických umění (114), a to jako spolužáka, pedagoga či hostujícího přednášejícího. Dále z akcí pro osoby se sluchovým postižením (66), jakými jsou Mezinárodní den neslyšících, umělecky tlumočený koncert skupiny Traband, natáčení Televizního klubu neslyšících, kulturního festivalu Mluvící ruce, z projektu Chodící lidé, Hledání společného jazyka v rytmu a Leonardo, stejně tak z organizací pro osoby se sluchovým postižením (27) jako např. Česká unie neslyšících, 35

Asociace neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, PEVNOST, LORM aj. Respondenti znali vybrané osoby rovněž z divadla či pantomimy (24), práce i spolupráce (14), kurzů a workshopů (11), sportu (4), exkurzí (3) a přátelství (2). Alena Macurová dle respondentů založila obor čeština v komunikaci neslyšících (11), působí jako lingvistka českého znakového jazyka (17) a píše odbornou literaturu (2). Eliška Vyorálková působí jako básnířka (11). Jan Jakeš je předsedou občanského sdružení VIA (3), účastnil se projektu Hledání společného jazyka v rytmu (2). Josef Brožík pracuje jako moderátor Televizního klubu neslyšících (16) a vyučuje angličtinu (4). Podílel se na vzniku slovníku českého znakového jazyka (1). Josef Sergej Bovkun moderuje zprávy v českém znakovém jazyce (12), působí jako figurant (1) a učitel v mateřské škole Výmolova (3). Kateřina Červinková Houšková je tlumočnice (15), učitelka (7) a autorka materiálů o uměleckém tlumočení pro neslyšící (2). Lucii Kastnerovou Štefkovou dotazovaní znají jako pedagožku (7) a pracovnici Expertní komise pro otázky vzdělávání (1). Marie Basovníková je předsedkyně sdružení Zavři uši (2), členka skupiny Tichá hudba (7), koordinátorka WEBliku (7). Ředitelkou občanského sdružení APPN (6) je Marie Horáková, také přednáší (2) a publikuje (4). Martin Novák působí jako prezident České unie neslyšících (8). Miroslav Gavelčík je znám jako kameraman AWI filmu (9).

Naďa Dingová předsedá České komoře

tlumočníků znakového jazyka (3), známá je především uměleckým tlumočením (28), vyučuje na Karlově univerzitě (4). Ota Pačesová předsedá Klubu přátel červenobílé hole (5). Petr Vysuček předsedá organizaci PEVNOST – České centrum znakového jazyka (10), vyučuje český znakový jazyk (11), moderuje Televizní klub neslyšících (3), propaguje kulturu Neslyšících (3) a bojuje za práva neslyšících gayů a lesbiček (3). Petra Vaňurová je herečkou Divadla Neslyším (5). Jako ředitelka LORMU vystupuje Petra Zimermanová (1).

Radka Nováková je moderátorka Televizního klubu

neslyšících (8), pedagožka (7), lingvistka (5) a místopředsedkyně organizace PEVNOST (6). Dotazovaní psali, že Václav Gottwald působí jako tlumočník (12), a to zejména při soudním jednání. Věru Strnadovou znají jako čestnou členku organizace ASNEP (2), spisovatelku (11), vedoucí Komise pro skryté titulky (10) a legislativní komise (5), bojovnici za práva osob se sluchovým postižením (7). Zdeňka Jelínková působí v organizaci LORM jako zástupkyně ředitelky (1). Zlatuše Kurcová moderuje zprávy v českém znakovém jazyce (15), propaguje kulturu Neslyšících (11). Ateliér dramatické výchovy pro neslyšící na JAMU (10) vede Zoja Mikotová. 36

Oblast působnosti Zahraniční osobnosti

Pedagogové

Jméno osobnosti

Počet 1

Němec Američan Američan Američan Angličan Američanka Američan Američan Američan Polák Finka Fin

Pedro Ponce de Leon (1520–1584) Johann Conrad Amman (1669–1724) Charles Michael de l´Epee (1712–1789) Samuel Heinicke (1727–1790) Laurent Clerc (1785–1869) Thomas Gallaudet (1787–1851) Harlan Lane (*1936) Paddy Ladd (*1952) Carol Padden (*1955) Dirksen Bauman Wiliam Stokoe (1919–2000) Tom Humphries Piotr Tomaszewski (*1971) Liisa Kauppinen (*1939) Markku Jokinen (*1959)

Američan

T. Allan Hurwitz (*1942)

1

Američanka Američanka Američanka Američanka Američan Fin Maďar Američan

Vesta dee Sauter Helena Keller (1880–1968) Marlee Matlin (*1965) Deanne Bray (*1971) Sean Berdy (*1993) Signmark (*1978) Adam Kósa (*1975) Thomas Alva Edison (1847–1931) Peter Hauser Mobi Urbanová (1914–1988) Bedřich Smetana (1824–1884) Václav Frost (1814–1865) Hieronymus Lorm (1821–1902) Eva Houdková Tesárková (1925–2008)

2 7 3 2 1 1 1 1

Španěl Švýcar Francouz

Pedagogové a badatelé Badatelé

Víceprezidentka a prezident WFD Prezident Gallaudetovy univerzity Tlumočnice Literátka Herci

Muzikant Europoslanec Vědec

Domácí osobnosti

Neuropsycholog Američan Tanečnice Hudební skladatel Pedagog Literáti

1 4 1 1 2 1 2 1 1 2 1 1 1 1

1 2 2 1 2 2

Tab. 3: Významné zahraniční a domácí osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením 1

1

U některých osobností není uvedeno datum narození, neboť tento údaj nebyl dohledatelný.

37

V další části dotazníku (otázka č. 5) měli respondenti za úkol dopsat jména významných zahraničních a domácích osobností ve světě osob se sluchovým postižením s podmínkou, že žádná z domácích osobností nesmí být žijící, neboť na ně již byly zaměřeny otázky č. 2, 3 a 4. Celkem 29 dotazovaných (51 %) uvedlo 30 různých jmen, zbylých 28 (49 %) uvedlo odpověď „nevím“. Jména lze rozdělit do jednotlivých skupin podle toho, v jaké oblasti osobnosti působily nebo působí (viz tab. 3). Mezi významné zahraniční osobnosti dle respondentů patří pedagogové Pedro Ponce de Leon (1; 1,75 %), Johann Conrad Amman (1; 1,75 %), Charles Michael de l´Epee (4; 7 %), Samuel Heinicke (1; 1,75 %), Laurent Clerc (1; 1,75 %), Thomas Gallaudet (2; 3,5 %), Harlan Lane (1; 1,75 %), Paddy Ladd (2; 3,5 %); pedagogové a badatelé Carol Padden (1; 1,75 %), Dirksen Bauman (1; 1,75 %); badatelé Wiliam Stokoe (2; 3,5 %), Tom Humphries (1; 1,75 %), Piotr Tomaszewski (1; 1,75 %); vedoucí Světové federace neslyšících Liisa Kauppinen (1; 1,75 %) a Markku Jokinen (1; 1,75 %); prezident Gallaudetovy univerzity T. Allan Hurwitz (1; 1,75 %); tlumočnice Vesta dee Sauter (2; 3,5 %); literátka Helena Keller (7; 12,3 %); herci Marlee Matlin (3; 5,26 %), Deanne Bray (2; 3,5 %), Sean Berdy (1; 1,75 %); raper Signmark (1; 1,75 %); europoslanec Adam Kósa (1; 1,75 %); vědec Thomas Alva Edison (1; 1,75 %) a neuropsycholog Peter Hauser (1; 1,75 %). K významným domácím osobnostem se řadí tanečnice Mobi Urbanová (2; 3,5 %); hudební skladatel Bedřich Smetana (2; 3,5 %); pedagog Václav Frost (1; 1,75 %); literáti Hieronymus Lorm (2; 3,5 %) a Eva Houdková Tesárková (2; 3,5 %). V poslední otevřené otázce měli respondenti možnost napsat jakoukoliv poznámku týkající se osobností ve světě osob se sluchovým postižením a vyjádřit se k samotnému

dotazníku.

Níže

jsou

uvedeny

zejména

negativní

názory.

Dle respondentů je velmi nepravděpodobné, aby neslyšící jedinci znali osobnosti, jež se zabývají hluchoslepotou. Dále někteří uvedli, že měli problém s přiřazováním jmen k osobnostem, protože jejich jména neznali, ačkoliv samotné osobnosti znali. Jiní respondenti psali, že je dotazník účelově zaměřen na uživatele znakového jazyka. „Dotazník je zaměřen výhradně na znakující, kterým bylo přivlastněno slovo neslyšet, a ti, co neznakují, nejsou podle vás neslyšící, ač neslyší? Teď už přivlastňujete i osoby se sluchovým postižením, jelikož z ohluchlých nebo z těch, kteří se problematikou ohluchlých zabývají, je v seznamu jako šafránu, přestože je jich drtivá menšina oproti těm, co o sluch přišli během života.“ Jelikož byl výzkum prováděn na katedře speciální 38

pedagogiky, byly osobnosti účelově vybírány na základě profesní působnosti v oblastech komunikace, kultury, výchovy a vzdělávání. Tímto způsobem bylo určeno 22 osobností jak slyšících, tak se sluchovým postižením, aktivně působících na území České republiky a významně ovlivňujících životy osob se sluchovým postižením. Jeden dotazovaný na adresu heterogenního výběru osobností napsal: „Pletete jablka, hrušky, ne-li broskve do jednoho pytle. Je to jak srovnávat sádru s cihlou, každá věc se hodí pro něco jiného, každý je zaměřen jiným směrem.“ Respondenti byli vyzváni, aby dopsali jména dalších osobností, která v dotazníku dle jejich uvážení chybí. Tuto možnost využilo pouze 18 z nich. Přesto jeden dotazovaný napsal: „Uvádíte zde jména osob, která jsou medializovaná v tisku i televizi, a tudíž jsou známá, ale existují však lidé, kteří obětavě pracují ve prospěch osob se zdravotním i sluchovým postižením, bez nároku na odměnu, na úkor rodiny a svého volného času, kteří jsou skromní a nejsou ani medializovaní. O nich se moc neví. Je to škoda.“ Popularita je pouze jedním kritériem osobnosti (tab. 2), avšak nutnou podmínkou k tomu, aby se o dané osobě mohlo hovořit jako o osobnosti v širokém měřítku. Právě jistý punc známosti vytváří tento výzkum životaschopným a umožňuje generalizovat výsledky na širokou skupinu osob se sluchovým postižením. Nikdo tím nepopírá kvality jiných osobností, tj. mediálně neznámých, z jiných oblastí působnosti, zahraničních či nežijících. Nejkontroverznější názor otevřel otázku, do jaké míry může snaha odstranit bariéru mezi světem slyšící společnosti a společnosti osob se sluchovým postižením, prostřednictvím poznávání její komunity, naopak vézt k vytvoření oné bariéry z důvodu neustálého vydělování a zkoumání těchto dvou skupin. „Jako neslyšící člověk mám pocit, že podobné výzkumy možná staví hráz mezi světem slyšících a neslyšících, vždyť naše nemoc nemusí být tolik zdůrazňovaným rozdílem.“ Přestože je stěžejním cílem dotazníku určit nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením, snaží se minimalizovat hranici mezi jedinci se sluchovým postižením a intaktní společností prostřednictvím toho, že osobnosti i respondenti vychází z obou výše zmiňovaných skupin.

39

3.4

Výsledky výzkumného šetření

Výzkumná otázka č. 1: Kdo patří mezi nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením? Mezi deset nejvýznamnějších osobností ve světě osob se sluchovým postižením patří v pořadí od první Věra Strnadová, Naďa Dingová spolu s Radkou Novákovou, Alena Macurová, Petr Vysuček, Zlatuše Kurcová, Marie Basovníková, Josef Brožík, Kateřina Červinková Houšková a Miroslav Gavelčík (viz graf 5, otázka č. 2). Výzkumná otázka č. 2: Jak velká je míra znalosti osobností ve světě osob se sluchovým postižením? V otázce č. 3 (graf 6) respondenti určovali míru známosti osobností na škále od 1 do 5, kde 1 představovala možnost „velmi známá“ a 2 možnost „spíše známá“. Součtem procent odpovídajících jednotlivým škálám u všech osobností a jeho vydělením celkovým počtem osobností, získáme konečnou průměrnou znalost osobností. Škála „velmi známá“ byla označována z 27,1 %, škála „spíše známá“ ze 17,5 %, možnost „nevím“ z 23 %, „spíše neznámá“ z 6,8 % a „zcela neznámá“ z 25,6 %. Znalost pro potřeby výzkumu odpovídá součtu možností „velmi známá“ a zároveň „spíše známá“. Míra znalosti osobností ve světě osob se sluchovým postižením odpovídá hodnotě 44,6 %. Výzkumná otázka č. 3: Je vztah mezi významem a znalostí osobností ve světě osob se sluchovým postižením přímo úměrný? Zatímco mezi deset nejvýznamnějších osobností (graf 5) patří v pořadí od první Věra Strnadová, Naďa Dingová spolu s Radkou Novákovou, Alena Macurová, Petr Vysuček, Zlatuše Kurcová, Marie Basovníková, Josef Brožík, Kateřina Červinková Houšková a Miroslav Gavelčík, mezi 10 nejznámějších osobností (graf 6) se řadí Věra Strnadová, Naďa Dingová, Radka Nováková, Petr Vysuček, Zlatuše Kurcová, Josef Sergej Bovkun, Alena Macurová, Josef Brožík, Marie Basovníková a Miroslav Gavelčík.

40

Pořadí, jméno a počet

Pořadí, jméno a počet

1. Věra Strnadová

40

1. Věra Strnadová

46

2. – 3. Naďa Dingová

35

2. Naďa Dingová

42

3. Radka Nováková

40

a Radka Nováková 4. Alena Macurová

33

4. Petr Vysuček

38

5. Petr Vysuček

29

5. Zlatuše Kurcová

37

6. Zlatuše Kurcová

19

6. Josef Sergej Bovkun

36

7. Marie Basovníková

17

7. Alena Macurová

35

8. Josef Brožík

16

8. Josef Brožík

34

9. Kateřina Červinková Houšková

15

9. Marie Basovníková

33

10. Miroslav Gavelčík

14

10. Miroslav Gavelčík

29

Nejvýznamnější osobnosti

Nejznámější osobnosti

Tab. 4: Porovnání deseti nejvýznamnějších a nejznámějších osobností

Z tab. 4 vyplývá, že vztah mezi významem a znalostí není přímo úměrný. To, že respondent označil osobnost jako velmi známou nebo spíše známou nepředpokládá, že takovou osobnost automaticky vnímá jako nejvýznamnější a naopak. Zatímco je Josef Sergej Bovkun šestou nejznámější osobností, z hlediska významu skončil jako jedenáctý v pořadí. Kateřina Červinková Houšková je devátou nejvýznamnější osobností, ale až jedenáctou nejznámější. Významnější než známější je dle výsledků výzkumu stejně tak Alena Macurová a Marie Basovníková, naopak je tomu u Petra Vysučka a Zlatuše Kurcové. Výzkumná otázka č. 4: Může být osobností ve světě osob se sluchovým postižením člověk slyšící? Dotazovaní v otázce č. 2 až č. 4 označovali jako osobnost nejen osoby se sluchovým postižením, ale také jedince intaktní, tj. Alenu Macurovou, Kateřinu Červinkovou Houškovou, Marii Horákovou, Naďu Dingovou, Petru Zimermanovou, Václava Gottwalda, Zdeňku Jelínkovou a Zoju Mikotovou. V otázce č. 5 (tab. 3) uváděli rovněž jména významných slyšících zahraničních a domácích osobností, ke kterým patří Abbe de l´Epee, Dirksen Bauman, Harlan Lane, Johann Conrad Amman, Pedro Ponce de Leon, Samuel Heinicke, Thomas Gallaudet, Tom Humpries, William Stokoe, Vesta de Sauter a Václav Frost.

41

Výzkumná otázka č. 5: Jaká kritéria jsou určující pro to, aby se na člověka mohlo pohlížet jako na osobnost? Na základě odpovědí respondentů na otázku č. 1 (tab. 2) byla kritéria osobnosti rozdělena do sedmi skupin, a to v pořadí od první na pozitivní volní rysy charakteru (28,07 %); přínos (24,56 %); angažovanost (15,79 %); odborná kvalifikace a zkušenost (12,28 %); popularita (10,53 %), uznání (8,77 %) a způsob života (5,26 %). Doporučení a návrhy pro praxi Výzkum poukázal na to, že i tak specifická skupina, jako jsou osoby se sluchovým postižením, má své osobnosti. V intencích osobnosti zde můžeme hovořit i přesto, že je většina jejich jmen neznámá pro majoritní společnost, neboť výrazně ovlivňují životy osob

se

sluchovým

postižením.

Toto

ovlivňování

můžeme

vnímat

jednak

jako působnost v rozsahu pracovních povinností, jednak jako motivaci životními příběhy osobností. Během výzkumu byla vytvořena informační brožura. Ta podává základní dostupné informace o nejvýznamnějších osobnostech ve světě osob se sluchovým postižením. Využít ji mohou především studenti speciální pedagogiky, oboru čeština v komunikaci neslyšících a výchovná dramatika Neslyšících, rovněž zájemci o danou problematiku či samotné osoby se sluchovým postižením. Zařazení tématiky osobností do výuky, osvěta vedoucí k uvědomování si odlišné kultury či setkávání s osobnostmi může obohatit společnost intaktních jedinců i osob se sluchovým postižením. Zároveň je důležité míti na paměti, že osobnostmi ve světě osob se sluchovým postižením mohou být jak neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, hluchoslepí či šelestáři, tak jedinci slyšící. Pojetí osobnosti je značně subjektivní, nikoliv dogmatické, proto může být konkrétní jedinec pro někoho osobností, pro jiného nikoliv.

42

Závěr Závěrečná práce se zabývala osobnostmi ve světě osob se sluchovým postižením, jež aktivně působí na území České republiky a významně ovlivňují životy jedinců se sluchovým postižením. Jejím hlavním cílem bylo zjistit, koho považují respondenti za nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením. Za parciální cíl si práce uložila určit míru znalosti vybraných osob/osobností ve vztahu k jejich významu a definovat kritéria osobnosti. V rámci výzkumu byla vytvořena informační brožura. Ta podává základní dostupné informace o nejvýznamnějších osobnostech ve světě osob se sluchovým postižením. Využít ji mohou zejména studenti speciální pedagogiky, oboru čeština v komunikaci neslyšících a výchovná dramatika Neslyšících, rovněž zájemci o danou problematiku či samotné osoby se sluchovým postižením. Teoretická část práce je rozdělena do dvou kapitol. První kapitolu tvoří teoretická východiska oboru surdopedie. Je zde vymezena surdopedie jako vědní obor, sluchová vada a další přidružená postižení, historie a současnost péče o jedince se sluchovým postižením. Druhá kapitola se zabývá komunitou osob se sluchovým postižením, konkrétně

komunikačními

systémy,

kulturou,

organizacemi

a

významnými

zahraničními i domácími osobnostmi. Empirická část práce je obsažena ve třetí kapitole. Ta popisuje cíle výzkumu s příslušnými výzkumnými otázkami, představuje výzkumný vzorek a techniku. Dále je v ní zpracován a vyhodnocen celý výzkum prostřednictvím tabulek, grafů a komentářů. Jedná se o kvantitativní výzkum, který byl vypracován na základě dotazníkového šetření mezi jedinci se sluchovým postižením a jedinci intaktními na jaře 2013. Celá práce tak přináší seznam deseti nejvýznamnějších osobností, jakými jsou v pořadí od první Věra Strnadová, Naďa Dingová spolu s Radkou Novákovou, Alena Macurová, Petr Vysuček, Zlatuše Kurcová, Marie Basovníková, Josef Brožík, Kateřina Červinková Houšková a Miroslav Gavelčík. Rovněž určuje nepřímo úměrný vztah mezi významem a znalostí, definuje kritéria osobnosti. Zkoumané osobnosti i respondenti vychází jak ze světa osob se sluchovým postižením, tak intaktní společnosti ve snaze minimalizovat hranici mezi jedinci z obou výše zmiňovaných skupin, zároveň je cílem výzkumu upozornit na význam pojetí osobností ve světě osob se sluchovým postižením.

43

Shrnutí Závěrečná práce se zabývá osobnostmi ve světě osob se sluchovým postižením, jež aktivně působí na území České republiky a významně ovlivňují životy jedinců se sluchovým postižením. Práce je členěna do tří kapitol, první dvě jsou teoretickou částí, kapitola třetí částí výzkumnou. První kapitolu tvoří teoretická východiska oboru surdopedie. Vymezuje surdopedii jako vědní obor, sluchovou vadu a další přidružená postižení, historii a současnost péče o jedince se sluchovým postižením. Druhá kapitola se zabývá komunikačními systémy jedinců se sluchovým postižením, kulturou, organizacemi a významnými osobnostmi. Empirická část práce je obsažena ve třetí kapitole. Jedná se o kvantitativní výzkum, který byl vypracován na základě dotazníkového šetření mezi jedinci se sluchovým postižením a jedinci intaktními na jaře 2013. Dominantním cílem výzkumu je zjistit, koho považují respondenti za nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením. Na základě výzkumu bylo stanoveno 10 jmen nejvýznamnějších osobností.

Summary The bachelor thesis deals with personalities in the world of hearing impaired people, who actively work in the territory of the Czech Republic and have a significant influence on individuals with hearing impairment. The thesis is divided into three chapters – the first two chapters contain the theoretical part and the third chapter contains the practical part. The first chapter is formed by theoretical solutions to surdopedy. This pedagogical dsicipline is specified as a scientific field and auditory deficiency and other affiliated impairment as well as the history and present of the care for individuals with hearing impairment are defined here. The second chapter deals with the communication systems of hearing impaired people, their culture, organizations and important personalities. The empirical part is included in the third chapter. It is quantitative research which was elaborated in the spring of 2013 on the basis of a questionnaire survey among people with hearing impairment and intact individuals. The principal goal of the research is to discover whom the respondents consider to be the most important personality in the world of hearing impaired people. Ten most significant personalities‘ names have been determined on the basis of the research.

44

Seznam zdrojů Literatura BULOVÁ, A. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-8593165-6. HOLZKNECHT, V. Bedřich Smetana : život a dílo. 2. vyd. Praha : Panton, 1984. 464 s. HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení : úvod do surdopedie. 1. vyd. Praha : Portál, 2012. 159 s. ISBN 978-80-262-0084-0. HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. Vyd. Brno : Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. HOUDKOVÁ, Z. Sluchové postižení u dětí - komplexní péče. 1. vyd. Praha : Triton, 2005. 116 s. ISBN 80-7254-623-6. HRUBÝ, J. Tak kolik těch sluchově postižených u nás vlastně je? Speciální pedagogika, č. 4, s. 269-289, 2009. ISSN 1211-2720. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. vyd. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. 395 s. ISBN 80-7216-096-6. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. vyd. Praha : Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1997. 240 s. ISBN 80-7216-006-0. HRUBÝ, J. Terminologie ve sluchovém postižení. Speciální pedagogika, 6, 1996, č. 4, s. 10 – 15. ISSN 1211-2720. HUDÁKOVÁ, A., MOTEJZLÍKOVÁ, J. Terminologická džungle. In: FENCLOVÁ, J. et al. Ve světě sluchového postižení. 1. vyd. Praha : Středisko rané péče TAMTAM, 2005. 104 s. ISBN 80-86792-27-7. HUDÁKOVÁ, A., MYSLIVEČKOVÁ, R. Dva jazyky – dvě kultury. In: FENCLOVÁ, J. et al. Ve světě sluchového postižení. 1. vyd. Praha : Středisko rané péče TAMTAM, 2005. 104 s. ISBN 80-86792-27-7. KOMENSKÝ, J. Vševýchova (Pampaedia). 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství, 1948. 269 s. 45

KOSINOVÁ, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina – kultura neslyšících. 2. vyd. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 61 s. ISBN 978-8087153-94-9. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2002. 303 s. ISBN 80-246-0329-2. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno : Paido, 2003. 156 s. ISBN 80-7315-038-7. MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk. Speciální Pedagogika : časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky, 2001, 11, č. 2, s. 69-75. ISSN 1211-2720. MACHOVIČOVÁ, M. (eds.) Kultura hluchoslepých aneb každý je něčím výjimečný. Praha : Klub přátel červenobílé hole. ISBN 978-80-254-3190-0. MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno : Paido, 1996. 77 s. ISBN 80-85931-20-6. MYSLIVEČKOVÁ, R. Putování neslyšících, nedoslýchavých a ohluchlých po jejich vlastním osudu. In FENCLOVÁ, J. et al. Ve světě sluchového postižení. 1. vyd. Praha : Středisko rané péče TAMTAM, 2005. 104 s. ISBN 80-86792-27-7. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha : Academia, 1999. 288 s. ISBN 80-200-0690-77. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Uvedení do speciální pedagogiky. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. Vyd. Brno : Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-807315-198-0. PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. vyd. Brno : Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. 217 s. ISBN 8024407663. POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. 1. vyd. Brno : Paido, 1996. 67 s. ISBN 8021014792. PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha : Portál, 2008. 322 s. ISBN 978 – 80 – 7367-416-8.

46

PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. 3. vyd. Praha : Portál, 2001. 322 s. ISBN 8071785792. SKÁKALOVÁ, T. Uvedení do problematiky sluchového postižení. 1. vyd. Hradec Králové : GAUDEAMUS, 2011. 93 s. ISBN 978-80-7435-098-6. SOBOTKOVÁ, A. Edukace žáků se sluchovým postižením. In VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Základy, teorie, praxe. Brno: MSD, 2003. ISBN 80-214-2359-5. SOURALOVÁ, E, HORÁKOVÁ, R. Problematika osob s hluchoslepotou a kontaktní tlumočení u hluchoslepých preferujících český znakový jazyk. 2. vyd. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 79 s. ISBN 978-80-87218-08-2. SOURALOVÁ, E, LANGER, J. Surdopedie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005. 46 s. ISBN 80-244-1084-2. SOURALOVÁ, E, LANGER, J. Speciální pedagogika osob s postižením sluchu. In RENOTIEROVÁ, M. et al. Speciální pedagogika. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2004. 313 s. ISBN 80-244-0873-2. SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. 6. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 231 s. STRNADOVÁ, V. Specifické neverbální projevy neslyšících lidí. 2. vyd. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. 79 s. ISBN 978-87218-28-0. STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám : Odezírání je nejisté umění. 1. vyd. Praha : Ministerstvo zdravotnictví ČR, 1998. 158 s. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno : Paido, 1994. 39 s. ISBN 80-901737-5-6. VÍTKOVÁ, M. Vzdělávání a terapie žáků s těžkým postižením a souběžným postižením více vadami. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. vyd. Brno : Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 263 s. ISBN 80-7178-291-2.

47

Hypertextové odkazy Adresář služeb pro hluchoslepé, pro sluchově a zrakově postižené. Lorm.cz [online]. [cit.

17.

2.

Dostupný

2013].

na

World

Wide

Web:


c2011

[cit

15.

3.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. BERKE, J. People - Terrence Parkin, Deaf Swimmer. About.com [online]. c2012 [cit 21.

3.

Dostupný

2013].

na

World

Wide

Web:

. BERKE, J. People - Phyllis Frelich and Linda Bove. About.com [online]. c2011 [cit 21. 3.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. DVOŘÁKOVÁ, Z. Kultura Neslyšících a její zprostředkování žákům se sluchovým postižením na základní škole [online]. Brno : 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 73 l., 91 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Dostupný na World WideWeb:. ELEWEKE, J. History of deafness and hearing impairments [online]. c2010 [cit. 15. 2. 2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. Halle Berry, Best Actress 2001. MovieActors.com [online]. [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Hluchoslepota. Helpnet.cz [online]. c2012 [cit 12. 2. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . John Warcup Cornforth – neslyšící držitel Nobelovy ceny za chemii. Ruce.cz [online]. c2010 [cit 15. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: .

48

JONES, T. Senior's Month Feature - Ozzy Osbourne Encourages Fans to Listen Smart. Connect Hearing [online]. c2012 [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . KOLÁŘ, B. Neslyšící malíř se slyšící duší. Olomouc.cz [online]. c2005 [cit 21. 3. Dostupný

2013].

na

World

Wide

Web:

. KUČERA, P. Komunikace sluchově postižených. Ticho.cz [online]. NetPro systems, c2002

[cit.

2.

1.

Dostupný

2013].

na

World

Wide

Web:

. LEBROVÁ, D. Josef Václav Myslbek, český sochař - 160. výročí narození. Pozitivnínoviny.cz [online]. c2008 [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Leslie Nielsen Dies. Deaf News Today [online]. c2010 [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . MENDELSON, A. 10 Famous Musicians With Hearing Damage. Listverse.com [online].

c2011

[cit

21.

3.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. Mojmír Švábenský. Encyklopedie dějin města Brna [online]. c2012 [cit 12. 3. 2013]. Dostupný

na

World

Wide

Web:


mmb/?acc=profil_osobnosti&load=15594>. Národní rada osob se zdravotním postižením [online]. c2010 [cit. 16. 1. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Neil Young News [online]. [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Oscars 1987: Marlee Matlin reminisces on her historic Best Actress win. Indisemovies.ew.com [online]. c2012 [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: .

49

Phil Collins Ends Career Due to Hearing Loss and Other Health Issues. Healthy Hearing.com [online]. c2011 [cit 21. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . PITNEROVÁ, P. Determinanty integračního procesu žáků se sluchovým postižením [online]. Brno : 2010 [cit. 19. 3. 2013]. 267 l., 18 l. příl. Dizertační práce. Masarykova univerzita,

Pedagogická

fakulta.

Dostupný

na

World

Wide

Web:

<www.is.muni.cz/auth/th/32695/pedf_d/DizertacePitnerovaFinal.pdf?studium=51499>. POPE, J. Deaf-Blind Culture [online]. Nebraska : IDEAs Work, 2005 [cit. 16. 2. 2013]. Dostupný

na

World

Wide

Web:

. SMÝKAL, J. Tyflopedický lexikon jmenný [online]. Brno : Technické muzeum v Brně, 2006 [cit. 16. 3. 2013]. ISBN 80-86413-30-3. Dostupný na World Wide Web: . Stručná historie vzdělanosti neslyšících. Sign [online]. c2010 [cit. 28. 1. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Today’s Music Biography: Brian Wilson; Leader Of The Beach Boys. The B. S. Report [online].

c2009

[cit

21.

3.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. Výroční zpráva 2002 [online]. Praha : Centrum pro zdravotně postižené Praha, 2002 [cit.

16.

1.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. Základní terminologie. Ruce.cz [online].[cit. 23. 1. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . ZAORALOVÁ, M. Alternativa internátního zařízení pro děti se sluchovým postižením [online]. Brno : 2010 [cit. 20. 1. 2013]. 59 l., 5 l. příl. Bakalářská práce. Masarykova univerzita,

Pedagogická

fakulta.

Dostupný

na

World

Wide

Web:

50

.

Seznam zákonů a vyhlášek Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 27. 1. 2013]. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 27. 1. 2013]. Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384 /2008 Sb. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION CS [cit. 24. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/ Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 27. 1. 2013]. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 28. 1. 2013]. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 28. 1. 2013]. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 28. 1. 2013]. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas consulting [cit. 28. 1. 2013].

51

Seznam grafů a tabulek Graf 1: Pohlaví respondentů Graf 2: Věk respondentů Graf 3: Kategorie respondentů Graf 4: Detailní náhled na kategorii slyšících Graf 5: Nejvýznamnější osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením Graf 6: Míra znalosti vybraných osobností Tab. 1: Klasifikace sluchových vad podle WHO Tab. 2: Kritéria osobnosti Tab. 3: Významné zahraniční a domácí osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením Tab. 4: Porovnání deseti nejvýznamnějších a nejznámějších osobností

52

Přílohy Seznam příloh Příloha 1: Dotazník Příloha 2: Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob Příloha 3: Kodex podpory lidí se zdravotním postižením Příloha 4: Informační brožura

53

Příloha 1: Dotazník

OSOBNOSTI VE SVĚTĚ OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Dobrý den, děkuji, že jste se rozhodl(a) spolupracovat na výzkumu, který je součástí bakalářské práce s názvem Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením. Dotazník je určen jak pro osoby se sluchovým postižením, tak pro osoby intaktní. Mějte prosím na paměti, že je tato závěrečná práce vedena na katedře speciální pedagogiky, a proto je většina nabízených jmen spojována s oblastí komunikace, kultury nebo výchovy a vzdělávání. Nechceme tím upírat kvality odborníků z jiných oblastí, kteří se výrazně podílejí na zlepšování života osob se sluchovým postižením. Osobnosti budou vybrány na základě Vašich odpovědí, proto je Vaše role tak důležitá. Všechny bude spojovat to, že aktivně působí na území České republiky a významně ovlivňují životy osob se sluchovým postižením. Vyplnění dotazníku bude trvat v průměru 10 – 15 minut. Věnujte mu prosím svůj čas. 1. Pro výzkum je velice důležité odlišení pojmu osobnost a osoba. NAPIŠTE, jaké VLASTNOSTI by daná osoba měla mít, abyste ji považoval(a) za OSOBNOST? Jaká KRITÉRIA jsou významná pro odlišení, podle čeho by měly být osobnosti vybírány?

2. Z uvedeného seznamu VYBERTE maximálně 10 JMEN, která patří podle Vašeho názoru k NEJVĚTŠÍM (NEJVÝZNAMNĚJŠÍM) OSOBNOSTEM ve světě osob se sluchovým postižením. o o o o o o o o o o o o o

Alena Macurová Eliška Vyorálková Jan Jakeš Josef Brožík Josef Sergej Bovkun Kateřina Červinková Houšková Lucie Kastnerová Štefková Marie Basovníková Marie Horáková Martin Novák Miroslav Gavelčík Naďa Dingová Ota Pačesová

o o o o o o o o o o

Petr Vysuček Petra Vaňurová Petra Zimermanová Radka Nováková Václav Gottwald Věra Strnadová Zdeňka Jelínková Zlatuše Kurcová Zoja Mikotová Jiné osobnosti, které dle Vašeho názoru chybí, dopište: ____________

3. OZNAČTE na škále od 1 do 5 podle toho, jak je pro Vás daná osoba ZNÁMÁ nebo NEZNÁMA.

Alena Macurová Eliška Vyorálková Jan Jakeš Josef Brožík Josef Sergej Bovkun Kateřina Červinková Houšková Lucie Kastnerová Štefková Marie Basovníková Marie Horáková Martin Novák Miroslav Gavelčík Naďa Dingová Ota Pačesová Petr Vysuček Petra Vaňurová Petra Zimermanová Radka Nováková Václav Gottwald Věra Strnadová Zdeňka Jelínková Zlatuše Kurcová Zoja Mikotová

1 – VELMI ZNÁMÁ o

2 – SPÍŠE ZNÁMA o

3 - NEVÍM o

4 – SPÍŠE NEZNÁMÁ o

5 – ZCELA NEZNÁMÁ o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o o

o o

o o

o o

o o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

4. VYPLŇTE u jednotlivých osob odpovědi na otázky. V případě, že na otázku NEDOKÁŽETE ODPOVĚDĚT, zanechte pole pro odpověď PRÁZDNÉ. Odkud danou osobu znáte?

Alena Macurová Eliška Vyorálková Jan Jakeš Josef Brožík Josef Sergej Bovkun Kateřina Červinková Houšková Lucie Kastnerová Štefková Marie Basovníková Marie Horáková Martin Novák Miroslav Gavelčík Naďa Dingová Ota Pačesová Petr Vysuček Petra Vaňurová Petra Zimermanová Radka Nováková Václav Gottwald Věra Strnadová Zdena Jelínková Zlatuše Kurcová Zoja Mikotová

V jakém oboru, v jaké oblasti je tato osoba aktivní?

Kdy a při jaké příležitosti jste měli možnost osobně se setkat s danou osobou?

5. Které další osobnosti ze světa osob se sluchovým postižením, jež jsou ZAHRANIČNÍ nebo již NEŽIJÍCÍ, jsou pro Vás významné a z jakého důvodu?

6. Zde můžete NAPSAT jakoukoli POZNÁMKU týkající se osobností ve světě osob se sluchovým postižením, které nebyl dán prostor v předchozích otázkách. Můžete se vyjádřit i k samotnému dotazníku, případně smyslu výzkumu.

7. Jaké je Vaše pohlaví? o muž o žena 8. Jaký je Váš věk? o o o o

do 20 let 21 - 30 let 31 – 40 let 41 – 50 let

o o o

51 – 60 let 61 – 70 let nad 70 let

9. Do jaké skupiny osob se sluchovým postižením patříte? V případě, že jste slyšící, zvolte možnost JINÁ a vepište do pole slovo SLYŠÍCÍ. o o o o o o

Neslyšící (tzn. s prelingvální hluchotou) Nedoslýchaví (tzn. s potlingvální hluchotou) Ohluchlí Ušní šelest Jedinci s kochleárním implantátem Jiná:

Příloha 2: Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

155/1998 Sb. ZÁKON ze dne 11. června 1998 o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob Změna: 384/2008 Sb. Změna: 329/2011 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ §1 Úvodní ustanovení (1) Tento zákon upravuje používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob jako jejich dorozumívacích prostředků. (2) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv. nadpis vypuštěn §2 Definice základních pojmů (1) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem. (2) Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.

§3 Komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka. §4 Český znakový jazyk (1) Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace. (2) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. (3) Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu. §5 zrušen §6 Komunikační systémy vycházející z českého jazyka (1) Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma. (2) Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk. (3) Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen

české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob. (4) Vizualizace mluvené češtiny je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace. (5) Písemný záznam mluvené řeči je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem. (6) Lormova abeceda je dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení. (7) Daktylografika je vpisování velkých tiskacích písmen zpravidla do dlaně ruky příjemce sdělení. (8) Braillovo písmo s využitím taktilní formy umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma. (9) Taktilní odezírání je založeno na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího. (10) Vibrační metoda Tadoma je založena na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího. nadpis vypuštěn §7 Používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo na a) používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, b) vzdělávání s využitím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, c) výuku komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, kterou upravuje jiný právní předpis1).

§8 (1) Neslyšící a hluchoslepé osoby mají při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb právo na tlumočnické služby zajišťující tlumočení v jimi zvoleném komunikačním systému uvedeném v tomto zákoně. Podmínky poskytování tlumočnických služeb stanoví jiný právní předpis2). (2) Neslyšícím a hluchoslepým osobám, které jsou z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P, jsou tlumočnické služby při soudním řízení poskytovány bezplatně. (3) Neslyšícím a hluchoslepým žákům středních škol a neslyšícím a hluchoslepým studentům vyšších odborných škol a vysokých škol, které jsou z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P, jsou tlumočnické služby poskytovány bezplatně za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. §9 Rodiče, u jejichž dítěte byla diagnostikována praktická nebo úplná hluchota3) nebo hluchoslepota, mají právo na bezplatnou výuku v kursech komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. § 10 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou a) podmínky a rozsah tlumočnických služeb poskytovaných bezplatně neslyšícím a hluchoslepým žákům a studentům podle § 8 odst. 3, b) obsah a rozsah kurzů podle § 9. ČÁST DRUHÁ zrušena § 11 zrušen ČÁST TŘETÍ zrušena

§ 12 zrušen ČÁST ČTVRTÁ § 13 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou § 8 až 12, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1999. Zeman v. r. Havel v. r. Tošovský v. r. ____________________ 1) § 16 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 384/2008 Sb. 2) § 86a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 155/1998 Sb. 2) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 3) Vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, ve znění vyhlášky č. 156/1997 Sb. 3) Vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, ve znění vyhlášky č. 156/1997 Sb. a vyhlášky č. 62/2008 Sb.

Příloha 3: Kodex podpory lidí se zdravotním postižením (Hudáková, A., Motejzlíková, J. 2005, s.12)

Kodex podpory lidí se zdravotním postižením  Nepovažujte moje postižení za problém.  Nepovažujte moje postižení za nedostatek. Jste to vy, kdo mě považuje za lišícího se a bezmocného.  Nesnažte se mě opravit, nemám poruchu. Podpořte mě. Já mohu společnosti přispívat svým vlastním způsobem.  Nevnímejte mě jako pacienta. Jsem vaším spoluobčanem.  Považujte mě za svého souseda. Pamatujte, že nikdo z nás nemůže být úplně soběstačný.  Nesnažte se změnit moje chování. Buďte potichu a naslouchejte.  To, co označujete za nevhodné, je možná mým pokusem komunikovat s vámi způsobem, který zvládnu.  Nesnažte se mě měnit. Nemáte na to právo. Pomozte mi naučit se to, co chci.  Neskrývejte svoji nejistotu za „profesionální odstup". Buďte člověkem, který naslouchá, a nezametejte přede mnou cestičku - potřebuji projít svými zápasy.  Nezkoušejte na mě teorie a strategie.  Nesnažte se mě ovládat. Jako každý člověk mám právo na vlastní sílu.  Nepoučujte mě, abych byl slušný, poslušný a všemu se podroboval. Potřebuji mít pocit, že mám právo říci NE, když se chci bránit.  Buďte mým spojencem proti těm, kteří mě využívají.  Nesnažte se stát mým přítelem. Snažte se mě poznat. Pak se můžeme stát přáteli.  Nepomáhejte mi, i když vám to dělá dobře. Vždy se mě nejprve zeptejte, zda pomoc potřebuji. Dovolte mi ukázat vám, jak mi můžete pomoci.  Neobdivujte mě. Přání žit plnohodnotným životem nevyžaduje obdiv,  Respektujte mě, protože respekt předpokládá rovnoprávnost,  Nepracujte na mně. Pracujte se mnou.

Příloha 4: Informační brožura

10 NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH OSOBNOSTÍ VE SVĚTĚ OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM

Vytvořeno v rámci výzkumu Osobnosti ve světě osob se sluchovým postižením

Svatava Veverková

Brno 2013

Věra Strnadová (*1953) – čestná členka organizace ASNEP, vedoucí Komise

pro skryté titulky a Legislativní komise, autorka řady knih, „první dáma“ neslyšících. Narodila se 17. prosince 1953 v Brně. Před nástupem do školy začala ztrácet sluch v důsledku zánětu mozkových blan a steptomycinové léčby. Během 4 let zcela ohluchla. Naučila se spontánně velmi dobře odezírat, protože jí sluchová vada byla odhalena až později, a to při preventivní prohlídce u praktického lékaře.

Z tohoto důvodu

od druhé třídy navštěvovala Základní školu pro neslyšící a nedoslýchavé v Brně a Gymnázium pro sluchově postižené v Ječné ulici v Praze. Po maturitě musela opustit dětský domov Dagmar, nastoupila do zaměstnání, odstěhovala se do Prahy za budoucím manželem, pak Mladé Boleslavi, porodila syna, rozvedla se. Poté na Pedagogické fakultě v Liberci absolvovala bakalářské studium, pokračovala na brněnské Masarykově univerzitě v oboru speciální pedagogika pro školy a mládež vyžadující zvláštní péči, kde roku 1997 odpromovala. Náročné studium zvládla bez využití služeb tlumočníka. Přednášela na Pedagogické fakultě Technické

univerzity

v Liberci,

na

Filozofické

fakultě

Univerzity

Karlovy

a na Univerzitě Hradec Králové. V roce 1990 se Podílela se na založení České unie neslyšících a na vzniku časopisu Unie, od roku 1997 do roku 2003 byla předsedkyní organizace ASNEP, v rozmezí let 2001 až 2004 byla předsedkyní Komory sluchově postižených při Národní radě zdravotně postižených v ČR a současně členkou republikového výboru NRZP. Od roku 2003 je předsedkyní Komise pro skryté titulky při ASNEP, její zásluhou jsou české filmy od roku 2006 na DVD opatřeny českými titulky. Předsedá rovněž Legislativní komisi při ASNEP, celý svůj život bojuje za práva osob se sluchovým postižením, má velký podíl na vzniku novely zákona z roku 2008 o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, do téhož zákona prosadila uzákonění simultánního přepisu řeči jako nové sociální služby. Zajistila zpřístupňování vysílání i osobám s postižením sluchu, zasadila se o změnu autorského zákona tak, aby opatřování

audiovizuálních

děl

titulky nebylo

vnímáno

jako

porušování

autorských práv. Při tom všem stihla v průběhu let 1994 až 2008 napsat 13 publikací. Její kniha „Jaké je to neslyšet“ získala první cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené v kategorii literatury, byla přeložena do portugalštiny a vyšla v Brazílii. Stejně tak

zvítězilo první vydání publikace „Hádej, co říkám aneb odezírání je nejisté umění“. Během svého života získala 7 ocenění, poslední v roce 2011, kdy obdrželaa Cenu Olgy Havlové od Výboru dobré vůle za svou činnost ve prospěch sluchově postižených. Byla zvolena čestnou členkou organizace ASNEP, Oblastní unie neslyšících Olomouc a České komory tlumočníků znakového jazyka.

„Na druhé straně - když se pořád v televizi a v publikacích tvrdí, že se z dětí z dětských domovů často stávají kriminálníci - mne zas hřeje pocit, že jsem naopak mohla tolika lidem pomáhat. A to většinou právě těm, kteří byli ve vřelém rodinném prostředí chováni jak v bavlnce. Ruku na srdce: Kolik slyšících lidí kolem mne za podobných

podmínek

vystudovalo

vysokou

školu,

přednášelo

na

třech

univerzitách a napsalo několik knížek? Takže si nemyslím, že bych zas dopadla nějak špatně. A navíc si mohu říci, že jsem si všechno poctivě vydřela sama vlastními silami i za dost ztížených podmínek, a co jsem sama neudělala, to jsem neměla. Řekla bych, že jsem vlastně vyhrála dost tvrdý souboj s nepřízní osudu“ (ruce.cz).

Naďa Dingová

(*1975)

– tlumočnice českého znakového jazyka. Pochází z Chebu, kde navštěvovala běžnou základní i střední školu, neboť je sama slyšící. Do světa osob se sluchovým postižením se dostala náhodou, když se přihlásila na vysokoškolský obor, který byl určen primárně pro neslyšící. Přijímací řízení však absolvovala úspěšně, a tak byla přijata. V roce 1996 ukončila Divadelní fakultu JAMU v Brně, obor výchovná dramatika Neslyšících, v roce 1997 Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, obor speciální pedagogika. Absolvovala mnoho tlumočnických kurzů: Certifikační vzdělávací program České komory tlumočníků znakového jazyka, Kurz pro jmenování soudním tlumočníkem, Kurz britského znakového jazyka a Kurz amerického znakového jazyka. Nyní působí v Praze jako tlumočník, píše scénáře pro Televizní klub neslyšících a spolupracuje s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Mimo jiné tlumočí kulturní události jako koncerty či divadelní představení. K uměleckému tlumočení ji přivedl fakt, jak málo kulturních příležitostí mají osoby se sluchovým postižením ve srovnání s intaktní společností. Známá je její spolupráce s hudební skupinou Traband. Je spoluautorkou monografií Soudní tlumočení pro neslyšící či Specifika tlumočení ve vzdělávání, autorkou knihy Paměťová a jazyková cvičení pro tlumočníky. Jejím velkým vzorem je Vesta Dee Sauterová, profesionální tlumočnice, s níž měla možnost se osobně setkat. Práce Naďu Dingovou velmi pohltila, sama o sobě prohlašuje, že se v současné době práce rovná jejímu životu a že všechno, co dělá, nějak souvisí s tlumočením nebo s neslyšícími. Naďa Dingová přichází s pojmem zdravá osobnost neslyšícího. „Zdravá osobnost

neslyšícího je člověk, který je vyrovnaný a vnitřně srovnaný s tím, že neslyší. V tom, že je neslyšící, nevidí žádný problém. Používá svůj jazyk a vnímá to, že v ČR je plno jiných cizinců, kteří se tady taky nedomluví zas tak bez problémů česky a taky občas potřebují tlumočníka“ (ruce.cz).

Radka Nováková

(*1977)

– lingvistka českého znakového jazyka působící na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace při FF UK,

moderátorka

Televizního

klubu

neslyšících, editorka Zpráv ve znakovém jazyce. Jako neslyšící se narodila neslyšícím rodičům. Navštěvovala Mateřskou a základní školu pro žáky se zbytky sluchu v Praze-Radlicích. Když v roce 1992 končila devátou třídu, Federace rodičů a přátel

sluchově

postižených

otevřela

novou

dvouletou střední školu, jejím cílem bylo dorovnat znalosti ze základních škol pro sluchově

postižené.

Poté

byla

přijata

na

integrovanou

střední

školu

v Pardubicích, se zaměřením na ekonomii a management. Obě studovala bez využití služeb tlumočníka. Dále vystudovala magisterský obor čeština v komunikaci neslyšících (ČNES) při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 2009 promovala. Tento obor si vybrala proto, že poskytoval při studiu tlumočníka. Říká, že „to, za čím

na počátku stála náhoda, ji nakonec navedlo na její pravou životní cestu“. Tři semestry strávila díky stipendiu v USA na Gallaudetově univerzitě, která bývá nazývána

jako

Mekka

neslyšících.

Během

vysokoškolského

studia

působila

jako učitelka angličtiny, literatury a občanské nauky na Střední zdravotnické škole pro sluchově postižené v Praze-Radlicích. V roce 2000 stála u zrodu organizace Pevnost – České centrum znakového jazyka, kde byla až do března 2012 místopředsedkyní. V letech 2000 až 2008 moderovala televizní zprávy v českém znakovém jazyce na České televizi. Mezi roky 2002 až 2009

učila

na

Střední

zdravotnické

škole

pro

sluchově

postižené

v Praze-Radlicích. Dnes působí na oboru ČNES při FF UK jako odborná asistentka, je členkou expertní komise tlumočnické služby ASNEP, moderátorkou TKN a editorkou Zpráv v českém znakovém jazyce při České televizi. Je autorkou DVD s názvem „Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina - kultura neslyšících“, „Nepřímá pojmenování v českém znakovém jazyce“, spoluautorkou monografie „Tlumočení

pro

osoby

se

specifickými

jazykovými

potřebami“

aj.

„Na 1. místě se určitě cítím být Neslyšící, ale kromě toho jsem ovlivněna i českou kulturou. Je přitom trochu paradoxní, že i když jsem se v Čechách narodila a prožila tu celý svůj život, stále se tady cítím trochu jako cizinka. Cizinka, jež ne vždy zcela rozumí kultuře a prostředí, které ji obklopují“ (www.cuni.cz).

Alena Macurová

(*1946)

– lingvistka českého a českého znakového jazyka působící na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na FF UK v Praze. Alena Macurová patří mezi slyšící V roce

1968

absolvovala

osobnosti.

Filozofickou

fakultu

Univerzity Karlovy, v roce 1969 získala titul PhDr., v roce 1989 titul CSc., v 1991 docenturu a od 1995 je profesorkou. Nyní působí jako ředitelka Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na FF UK v Praze. Od roku 1993 se aktivně zajímá o jazyk a komunikaci Neslyšících. Její zásluhou byl v roce 1998 otevřen na FF UK obor čeština v komunikaci neslyšících, který je určen jak jedincům se sluchovým postižením, tak slyšícím. Je autorkou řady monografií (Dějiny výzkumu znakového jazyka u nás a v zahraničí aj.), studií (Nemanuální prostředky ve znakových jazycích: stručné poznámky úvodem,

Směřování

k typologii

znakových

jazyků,

Výuka

češtiny

pro neslyšící: inspirace odjinud, Lingvistika a cesty ke gramotnosti neslyšících aj.) a učebnic (Čeština pro neslyšící, Umíme číst a psát česky, Rozumíme česky aj.) nejen pro osoby se sluchovým postižením.

Petr Vysuček (*1978) – zakladatel občanského sdružení Pevnost, lektor českého znakového jazyka, neslyšící tlumočník, moderátor TKN. Narodil se jako neslyšící dítě neslyšícím rodičům. Mateřskou a základní školu absolvoval v Hradci Králové v zařízeních určených žákům se sluchovým postižením. Maturoval roku 1998 na Střední škole, Mateřské škole a Základní škole Hradec Králové, obor vychovatelství. Promoval v roce 2009 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor čeština v komunikaci neslyšících. Od roku 2011 studuje Pedagogickou fakultu

Univerzity

Palackého,

obor

Speciální

pedagogika

–

Surdopedie

se zaměřením na znakový jazyk. Je předsedou občanského sdružení Pevnost, které v roce 2000 založil, lektorem českého znakového jazyka, členem Expertní komise pro řešení otázek tlumočení pro neslyšící pod ASNEP, moderátorem Televizního klubu neslyšících, neslyšícím tlumočníkem českého znakového jazyka evidovaného v Centru pro zprostředkování tlumočníků pro neslyšící pod ASNEP. Od roku 2004 je prvním neslyšícím tlumočníkem českého znakového jazyka v České republice. V roce 2009 obdržel certifikát Tlumočník mezinárodního znakového systému pro neslyšící klienty. Dále se věnuje přednáškové činnosti o problematice sluchového postižení. V minulosti působil jako učitel českého jazyka a českého znakového jazyka na Střední škole, základní škole a mateřské škole pro sluchově postižené v Praze 5–Radlicích, rovněž tam vykonával práci supervizora pro ostatní lektory českého znakového jazyka působící na škole. Byl odborným asistentem Ústavu českého jazyka a teorie komunikace pro obor čeština v komunikaci neslyšících.

„Jsem hrdý na to, že jsem homosexuál, a nestydím se za to. Už jsem se takový totiž narodil, nemohl jsem to nijak ovlivnit. Může snad heterosexuál za to, že se narodil s heterosexuální orientací? Ne, ani on na tom nemá žádnou zásluhu. Má jen to štěstí, že splývá s davem. Z hlediska některých náboženství je hřích být homosexuál, ale proč mě pak Bůh takového stvořil?“ (www.gong.cz).

Zlatuše Kurcová (*1954) – moderátorka TKN, tlumočnice mezinárodního znakového systému, herečka. Jako neslyšící se narodila neslyšícím rodičům. Navštěvovala mateřskou školu pro nedoslýchavé v Praze v Ječné ulici, odkud přestoupila do Základní devítileté školy internátní pro žáky se zbytky sluchu v Praze-Radlicích. Vystudovala Střední odborné učiliště v Praze, obor dámská krejčová. V této pozici pracovala následujících 19 let až do doby, kdy její neslyšící matka ztratila zrak a ona se po dobu 11 let věnovala výhradně péči o ni. Tři roky před matčinou smrtí získala práci na pozici moderátorky Televizního klubu neslyšících v České televizi. Dříve pracovala jako moderátorka Zpráv ve znakovém jazyce a herečka divadelního souboru

NEPANTO

Praha

(„NEslyšící

PANTOmima“).

Nyní

pracuje

jako moderátorka Televizního klubu neslyšících a herečka divadelního souboru Pantomima S.I. Moderovala rovněž mnohé akce pro osoby se sluchovým postižením, např. festival Mluvící ruce. Dále působí jako lektorka českého znakového jazyka ve vzdělávací agentuře Aldea a České unii neslyšících. V roce 2010 získala certifikát tlumočnice mezinárodního znakového systému. Na X. Mezinárodním festivalu pantomimy neslyšících v roce 1988 obdržela za roli ve hře Kouzelný cylindr Cenu za nejlepší ženský výkon, v roce 2011 obdržela na XXI. Mezinárodním festivalu pantomimy v Brně cenu za vystoupení ve dvojici ve hře Kočky, dále cenu J. G. Deburau za celoživotní dílo.

„Jednou mě při sledování televize napadlo, že bych mohla vymyslet představení s kloboukem. Začala jsem o tom víc přemýšlet a postupně mi v hlavě vzniklo celé představení. Hra není napsaná na papíře, mám ji celou v hlavě. Je to příběh o dívce, která zametá, a pak, když otočí smeták, si uvědomí, že smeták vypadá jako hlava a tělo. Dá tedy smetáku na hlavu klobouk, klaunský nos a ramínko se sakem. Najednou smeták oživne a tančí s dívkou, posadí ji na židli a snaží se ji sbalit. Poté, co ho dívka odmítne, jí dá pohlavek. Dívka je šokovaná a naštvaná. Pak se podívá na zem a uvědomí si, že je to vlastně jenom věc, smeták. A tím hra končí“ (Křesťanová, L. et al. 2012, s. 145).

Marie Basovníková

(*1985)

– předsedkyně sdružení Zavři uši, koordinátorka WEBliku a členka skupiny Vol5Vis50. Narodila se jako neslyšící. Absolvovala Základní školu pro sluchově postižené v Brně, maturovala v roce 2006 na Střední pedagogické škole pro sluchově postižené v Hradci Králové, obor předškolní a mimoškolní výchova. Nyní studuje v Praze na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity, obor čeština v komunikaci neslyšících. V roce 2006 se stala vítězkou Miss neslyšících ČR. Velmi se angažuje v oblastech kultury - Působí jako fotografka a umělecká tlumočnice. Předsedá sdružení neslyšících fotografů Zavři uši. Do roku 2011 se podílela na experimentálním tlumočení představení U výčepu a jeho druhé série Co nového u výčepu?, nyní experimentálně

tlumočí

představení

Jonathan

Livingstone

Racek

režiséra

Jaroslava Duška a působí v autorském představení Co nového u výčepu. Tlumočila také charitativní koncert Podepsáno srdcem či spolupracovala se skupinou Traband. Je členkou skupiny Vol5Vis50 (zpěv a poezie v českém znakovém jazyce) a bývalou členkou skupiny Tichá hudba. V Ateliéru výchovné dramatiky Neslyšících na divadelní fakultě JAMU vyučuje od roku 2009 předmět Znakový jazyk - teorie. Ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky (Teiresias) na Masarykově univerzitě externě spolupracuje v oddělení znakového tlumočnictví. Dále pracuje jako koordinátorka internetové televize pro děti a mládež – WEBlik pod vedením České komory tlumočníků znakového jazyka. Vedla mnoho přednášek týkajících se života osob se sluchovým postižením, jejich kultury, jazyka a komunikace pro ASNEP, FRPSP, Trojrozměr aj. Je spoluautorkou DVD s názvem Kultura projevu nejen pro neslyšící tlumočníky. V Radě České komory tlumočníků znakového jazyka má na starosti kulturní aktivity Komory a komunikaci s organizacemi neslyšících ohledně spolupráce na vzdělávání tlumočníků.

Josef Brožík (*1955) -pedagog, scénárista a moderátor TKN, lektor, tlumočník znakového jazyka. Narodil se s těžkým postižením sluchu neslyšícím rodičům. Stal se zcela bilingvním člověkem, neboť se velmi snažil osvojit si český jazyk, chodil na logopedii, učil se. Po základní škole nastoupil na gymnázium v Praze v Ječné ulici. V roce 1980 promoval na Přírodovědecké fakultě UK, zaměřil se na obor histologie, embryologie, fyziologie, imunologie a genetika. O dva roky později získal akademický titul doktor přírodních věd. V roce 1985 složil na Pedagogické fakultě zkoušku z anglického jazyka. Vyučuje angličtinu na střední škole v Praze v Holečkově ulici, na Pedagogické fakultě UK přednáší znakový jazyk. Za inovativní, výjimečnou a inspirativní činnost v oblasti jazykového vzdělávání získal v roce 2012 titul Evropský učitel jazyků, udělenou Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy. Je moderátorem a scénáristou TKN, spolupracuje s Pražským spolkem neslyšících SNN v ČR a Českou unii neslyšících.

„Jsi-li postižený, neukazuj na své postižení, ale ukaž, co umíš“ (Křesťanová, L. et al. 2012, s. 52).

Kateřina Červinková Houšková (*1975) – tlumočnice českého znakového jazyka, pedagožka, založila soubor Tichá hudba. Je

slyšící.

Absolvovala

magisterské

vzdělání

se zaměřením na speciální pedagogiku a rodinnou výchovu, dále studium na ČNES při FF UK. V roce 1998 založila soubor

s

názvem Mluvící ruce, který se později

přejmenoval na soubor Tichá hudba, jedná se o zpěv ve znakovém

jazyce.

Experimentálně

tlumočí

v představení s názvem Racek Jonathan Livingstone při Divadle Kampa a věnuje se uměleckému tlumočení. Na Střední škole, Základní škole a Mateřské škole Hradec Králové vyučuje žáky se sluchovým postižením předmět český jazyk a literatura. Dále externě spolupracuje s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace.

Miroslav Gavelčík (*1981) – kameraman AWI filmu, osvětlovač Divadla Neslyším. Narodil se jako neslyšící. Navštěvoval mateřskou a základní

školu

pro

sluchově

postižené

v Brně.

Absolvoval v roce 2006 Střední školu pro sluchově postižené

v Hradci

Králové,

obor

předškolní

a mimoškolní výchova. V roce 1993 dostal kameru, a tak ho začala bavit natáčení. Vždy snil o práci profesionálního kameramana. Po maturitě na Střední pedagogické škole se přihlásil na FAMU v Praze, kde nebyl přijat. Momentálně pracuje jako osvětlovač v Divadle Neslyším a kameraman občanského sdružení AWI film, kde rovněž působí jako vedoucí. V roce 2007 natočil film Čtyřlístek a v roce 2008 snímek s názvem Exponát roku 1827.

Seznam zdrojů Obrázek Věra Strnadová: Věra Strnadová. Blog.idnes.cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Obrázek Naďa Dingová: Tlumočení mě spolklo úplně a naplno. Ruce.cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World

Wide

Web:


naplno>. Obrázek Radka Nováková: Radka Nováková. Ucjtk.ff.cuni.cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Obrázek Alena Macurová: Alena Macurová. Ucjtk.ff.cuni.cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Obrázek Petr Vysuček: Petr Vysuček. Divadlo Neslyším.cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Obrázek Zlata Kurcová: Certifikovaní tlumočníci MZS. Česká komora tlumočníků znakového jazyka.com [online].

[cit.

17.

3.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

. Obrázek Marie Basovníková: Marie Basovníková. Zavři uši.eu [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . Obrázek Josef Brožík: Josef Brožík. Kochlear.cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: .

Obrázek Kateřina Červinková Houšková: Kateřina Červinková Houšková - O zpívajících rukách, hudbě pro oči a skladbách neslyšících. Muzikus. cz [online]. [cit. 17. 3. 2013]. Dostupný na World Wide Web: .

Další zdroje Alena

Macurová.

Česká

komora

tlumočníků

znakového

jazyka

[online].

[cit. 8. 4. 2013]. Dostupný na World Wide Web: . DVOŘÁKOVÁ, Z. Kultura Neslyšících a její zprostředkování žákům se sluchovým

postižením na základní škole [online]. Brno : 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 73 l., 91 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Dostupný na World WideWeb:.

Gong.cz [online]. [cit. 8. 4. 2013]. Dostupný na World Wide Web: <www.gong.cz>. Kochlear.cz [online]. [cit. 8. 4. 2013]. Dostupný na World Wide Web: <www.kochelar.cz>. KŘESŤANOVÁ, L. et al. Tiché rozhovory: nahlédněte do pestrého světa lidí se

sluchovým postižením. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2012. 181 s. ISBN 9788086792262. Muzes.cz

[online].

[cit.

8.

4.

2013].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

.

Ruce.cz [online]. [cit. 6. 4. 2013]. Dostupný na World Wide Web: <www.ruce.cz>. Ústav

českého

jazyka

a

teorie

komunikace.

Ucjtk.ff.cuni.cz

[online].

[cit. 8. 4. 2013]. Dostupný na World Wide Web: .

Zavři uši.eu [online]. [cit. 3. 4. 2013]. Dostupný na World Wide Web: .