MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Význam sociální opory u matek samoživitelek v kontextu zvládání životních situací
Bakalářská práce
Brno 2015
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. Mgr. Radim Šíp, Ph.D.
Jaroslava Žaludová
Bibliografický záznam
ŽALUDOVÁ, J. Význam sociální opory u matek samoživitelek v kontextu zvládání životních situací. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2015, 53 s., přílohy 36 s. Vedoucí práce: doc. Mgr. Radim Šíp, Ph.D.
Anotace Bakalářská práce se zabývá tématem zvládání životních situací u matek samoživitelek, které žijí s dětmi bez partnera a musí si v rozličných životních situacích poradit samy. V jejich životech zastávají často zásadní úlohu lidé, kteří těmto ženám pomáhají a tvoří jejich sociální oporu. Obsah práce je rozdělen na dvě části. V první části jsou teoreticky ukotveny témata a termíny pro následující výzkumnou část bakalářské práce. Výzkum se zaměřuje na analýzu a syntézu sociální opory v životě dvou matek samoživitelek.
Annotation
The Bachelor’s thesis focuses on how single-mothers who live with their children without a partner cope with their life situation, on how they manage to deal with varied daily worries (problems) on their own. A crucial role in those women’s lives is played by people who help them, providing them thus social support. The thesis is divided into two parts. The first part includes theoretical specification of the topic and terminology for the subsequent research part of the work. The research focuses on analysis and synthesis of social support in life of two single-mothers.
Klíčová slova sociální opora, matka samoživitelka, životní situace, zvládání, neúplná rodina, péče o dítě, pomoc, narativní analýza, narativní rozhovor, narátor, vypravěč
Keywords
social support, single mother, life situation, coping with something, single-parent family, child care, help, narrative analysis, narrative interview, the narrator
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 30. března 2015 Jaroslava Žaludová
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Radimu Šípovi, Ph.D. za vedení bakalářské práce, cenné připomínky, rady a náměty, které byly vždy inspirující a motivovaly mě k dalšímu rozvíjení tématu. Děkuji informantkám, které se zúčastnily výzkumné i předvýzkumné etapy výzkumu za jejich důvěru a ochotu vyprávět o intimních záležitostech svého života. Velký dík patří mé rodině za nesmírnou trpělivost a podporu v průběhu studia.
Obsah Úvod.............................................................................................................................................. 8 I. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 10 1. SAMOŽIVITELKY A SÓLO RODIČOVSTVÍ................................................................. 10 1.1. Příčiny rozpadu vztahu................................................................................................. 10 1.2. Matky samoživitelky – riziková skupina ..................................................................... 11 2. ROZVOD, ROZCHOD....................................................................................................... 12 2.1. Vliv na dítě a matku ..................................................................................................... 14 2.2. Způsob a forma péče o dítě po rozvodu/rozchodu ....................................................... 15 2.3. Psychická zátěž samoživitelek ..................................................................................... 15 3. VÝCHOVA A PÉČE O DĚTI V NEÚPLNÉ RODINĚ ..................................................... 17 3.1. Role matky ................................................................................................................... 17 3.2. Role otce ...................................................................................................................... 18 3.3. Role prarodičů .............................................................................................................. 18 4.
SOCIÁLNÍ OPORA MATEK SAMOŽIVITELEK ....................................................... 20 4.1. Osobní sociální opora................................................................................................... 22 4.2. Organizace, pomáhající matkám samoživitelkám v péči o děti ................................... 22
II. EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................... 24 1. METODOLOGIE A DESIGN VÝZKUMU....................................................................... 24 1.1. Narativní analýza ......................................................................................................... 24 2. Cíl výzkumu ........................................................................................................................ 25 2.1. Vymezení výzkumného problému ............................................................................... 26 3. PRAKTICKÁ ČÁST VÝZKUMU ..................................................................................... 26 3.1. Výzkumný vzorek ........................................................................................................ 26 3.2. Sběr dat ........................................................................................................................ 29 3.3 Zvolený postup při analýze ........................................................................................... 29 3.4. Představení narátorek ................................................................................................... 30 Příběh Nadi ............................................................................................................................. 31 3.5. Naďa – modus kategoriálně obsahový ......................................................................... 31 3.6. Naďa – modus holisticko obsahový ............................................................................. 36 Příběh Radky........................................................................................................................... 38
3.7. Radka – modus kategoriálně obsahový ........................................................................ 38 3.8. Radka – modus holisticko obsahový ............................................................................ 42 SYNTÉZA .............................................................................................................................. 44 DISKUSE................................................................................................................................ 47 ZÁVĚR ................................................................................................................................... 49 Použitá literatura ..................................................................................................................... 50 Použité elektronické zdroje ..................................................................................................... 51 Seznam příloh ......................................................................................................................... 53
ÚVOD
Motto: „Vědomí, že druzí lidé jsou připraveni člověku pomoci, vytváří pocit sociální jistoty, která usnadňuje podstoupení rizika a povzbuzuje člověka k tomu, aby se samostatně pokusil řešit problém, před nímž stojí.“
Niel Krause
Předkládaná bakalářská práce se zabývá významem osobní sociální opory matek samoživitelek v kontextu řešení jejich životních situací. Téma samoživitelek s nezaopatřenými dětmi je poměrně frekventované, ale dosud nebylo moc často cíleno na aspekty měkkých problémů matek, které pečují o děti samy a musí si s běžnými problémy úplných rodin také samy poradit. Téma práce se v kontextu tohoto fenoménu současné doby zaměřuje na význam vztahové sociální opory a na její vliv na kvalitu života oslovených informantek. Jako výzkumný vzorek slouží dva narativní rozhovory. Obecný popis fenoménu samoživitelství je popsán v teoretické části. Výzkumná část této bakalářské práce se zaměřuje na sociální oporu matek, které své děti vychovávají bez stálé přítomnosti otce a samy se nacházejí v období bez partnera, jenž by s nimi žil ve společné domácnosti a podílel se na jejím provozu a péči o ženino dítě. Ve většině rodin se o práci a výchovu dětí dělí dva rodiče. Rodič samoživitel je na všechny povinnosti sám. Je sám na finanční zajištění rodiny, na výchovu, na zajištění chodu domácnosti, na zařizování všech potřebných záležitostí, bez kterých rodina nemůže fungovat. Z malých překážek se stávají velké a ty mohou být pro jednoho rodiče nepřekonatelné. Tato zkušenost je těžko přenositelná a rodiče z řad samoživitelů se o ní přesvědčují každý den, a to většinou i přes zvýšenou pracovitost, schopnost improvizace a velkou míru vynalézavosti.
8
Obsah a výzkum realizovaný v této bakalářské práci si klade za cíl informovat o obtížích, se kterými se samoživitelky potýkají. Práce zároveň shrnuje, zda obtíže zvládají samy nebo jen s pomocí své osobní sociální opory. V návaznosti na to je dalším cílem práce zjistit, jak veliký význam tato sociální opora v životě osamělých matek má. Teoretická část i výsledky výzkumu mohou být užitečné pro studenty sociální pedagogiky a budoucí sociální pedagogy, přispějí k pochopení širších souvislostí a dosažení lepšího výsledku při práci jak s dětmi z rodin samoživitelek, tak i při práci s nimi samotnými. Smyslem bakalářské práce není ani v náznaku zlehčovat význam obtížnosti finanční náročnosti v životě samoživitelek. Zaměření bakalářské práce je profilováno v intencích významu osobní sociální opory při řešení životních situací těchto žen. V souhrnu specifik života samoživitelek má vztahová opora významný dopad právě i na jejich finanční situaci a jedním z cílů bakalářské práce je na tento faktor upozornit. Sociální skupina neúplných rodin, které tvoří sólo matky a jejich děti patří mezi adresné skupiny vědního oboru sociální pedagogika a tato práce si klade za cíl umožnit studentům a budoucím sociálním pedagogům vhled do problematiky jejich života a úskalí problémů, se kterými se potýkají.
9
I. TEORETICKÁ ČÁST
1. SAMOŽIVITELKY A SÓLO RODIČOVSTVÍ
Definice pojmu Do nedávné doby byl používán pouze pojem matka samoživitelka/otec samoživitel. Nejfrekventovanějším pojmem byla bezesporu matka samoživitelka. V posledních letech se zejména v odborných sociologických publikacích a studiích zavádí trendový pojem sólo rodič. Tento výraz někdy vyjadřuje příčinu ve svobodném rozhodnutí rodiče vychovávat dítě od počátku bez partnera a zároveň druhého rodiče dítěte. V této bakalářské práci se v některých částech pojem sólo rodič také objeví a bude pouze synonymem k pojmu rodič samoživitel. Označení samoživitelka lze přiřadit osobě, která žije v domácnosti s alespoň jedním nezaopatřeným dítětem, o něž samostatně pečuje a vyživuje ho (Aperio). Sólo rodičovství neboli samoživitelství se stává jedním z fenoménů doby, ve které žijeme. Nejčastěji je tematicky spojováno s finančními potížemi, kterým samoživitelé čelí. Nedostatek finančních prostředků patří mezi hlavní aspekty fenoménu samoživitelství. Avšak podstatná složka, která s finanční stránkou souvisí, je psychická zátěž sólo rodiče. Nápor na psychiku se projevuje i v nedostatku volného času, prostoru pro seberealizaci, při náročné výchově dětí bez (stálé) opory v druhém rodiči a v závislosti na míře sociální opory samoživitelky (Hejzlarová, 2011).
1.1. PŘÍČINY ROZPADU VZTAHU K příčinám rozvodů v České republice poskytuje statistické údaje Český statistický úřad. Z výsledků statistik nevyplývá převaha podílu na rozvodovosti ze strany žen/mužů. Uvádí se, že, „hlášení o rozvodu, z nějž demografická statistika získává údaje, obsahuje tradičně také položku „příčina rozvratu manželství na straně muže/ženy“. V hlášení uvedená příčina je však v současné době ve většině případů 10
(až z 90%) obecného charakteru: rozdílnost povah, názorů a zájmů či ostatní příčina. Konkrétně formulované příčiny na straně muže či ženy (neuvážený sňatek, alkoholismus, nevěra, nezájem o rodinu, zlé nakládání, odsouzení za trestný čin, zdravotní důvody a sexuální neshody) se ve statistice objevují zřídka“ (Rozvodovost, Český statistický úřad, 2013). K uváděným konkrétním příčinám rozpadu vztahu identifikují soudy nejčastější příčinu rozvratu manželství nevěru. Na základě dat z roku 2013, kdy bylo identifikováno 903 případů na straně muže a 672 případů na straně ženy (Rozvodovost, Český statistický úřad, 2013).
1.2. MATKY SAMOŽIVITELKY – RIZIKOVÁ SKUPINA U neúplných rodin s jedním rodičem existuje 17x vyšší riziko bezdomovectví v porovnání s úplnými rodinami (Marek, Strnad & Hotovcová, 2012). Tento údaj jen dokazuje fakt, že bezdomovcem se může stát člověk, který žil řádným životem, plnil své občanské povinnosti, staral se a vychovával děti a i přesto se ocitl nedobrovolně na okraji společnosti. Pokud se rodina rozpadne, pečující matka ztratí spolehlivý zdroj v podobě finanční jistoty z příjmu bývalého partnera a dále movitých i nemovitých prostředků, zejména pak stálého bydlení a rychle dochází k existenčnímu ohrožení. Toto ohrožení, o kterém se zmiňuje Marek (2012), s sebou pojí i riziko odebrání dětí a zvyšuje se psychické zatížení a stresové situace samoživitelek. V životě osamělých matek se vyskytuje více rizikových situací, které by je pravděpodobně při životě s partnerem a jeho podílem na fungování rodiny a domácnosti, nepotkaly. Dokládá to i již vcelku zaběhnutá formulace této sociální skupiny: matky samoživitelky, skupina ohrožená sociálním vyloučením (Nečadová, 2014). V krajních případech se z nich stávají klientky zařízení pro sociálně znevýhodněné. Když přijdou o bydlení, bydlí i s dětmi v azylových domech pro matky s dětmi nebo najdou útočiště u přátel. Tato fáze v životě samoživitelek je podle kategorizace Evropské typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí České republiky (ETHOS) již obdobím bez bytu. Jedná se o skryté bezdomovectví. Pokud samoživitelka přijde o stálé bydlení, snaží se s ohledem na děti udržet jakoukoliv 11
alternativu bydlení co nejdéle. Žena na pokraji stavu bez střechy nad hlavou se tímto chováním velmi odlišuje od průměrného muže bezdomovce. Muž přijme postavení člověka bez domova dříve a výrazně dříve se dostane „na ulici“ než žena (Marek, Strnad & Hotovcová, 2012). Nejčastější a také nejspolehlivější záchrannou sítí samoživitelek bývají jejich rodiče. Ti většinou aktivizují své veškeré síly a možnosti a upřednostní životní situaci své dcery před vlastními potřebami a plány. Na druhou stranu je v této nutnosti pozitivní náboj podpory mezigeneračních vztahů v rodině. Podpora prarodičů nabývá na významu v oblasti funkčnosti rodiny a prarodiče mají spolu s matkou zásadní vliv na socializační proces dítěte v neúplné rodině. Je-li jejich podpora a vliv účinný, může zamezit možným pozdějším problémům v chování dítěte (Kraus, 2001). V posledních letech přibývá zaměstnavatelů, kteří aktivně podporují své zaměstnance při slaďování pracovního a soukromého života. Je-li tedy matka samoživitelka zaměstnaná v takto smýšlející společnosti, poskytuje jí zaměstnavatel svým prorodinným přístupem vysokou úroveň bezpečí před rizikem sociálního vyloučení.
2. ROZVOD, ROZCHOD
Rozpad rodiny a rozvod manželství představují jedno z nejtěžších období života jak pro samotné rozcházející se partnery a jejich děti, tak i pro širší rodinu a rodinné přátele. Vždy se dotýká materiálních a finančních poměrů a životního standardu, ve kterém rodina žila do doby před rozvodem. Rozvod v České republice probíhá před soudem a může být sporný nebo na základě dohody manželů. Rozvodu v soudní síni musí vždy předcházet řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí na dobu po rozvodu (Francová & Dvořáková Závodská, 2010). Data zveřejňovaná Českým statistickým úřadem poukazují na dlouhodobý pokles počtu sňatků a zároveň stále poměrně vysokou a nekolísající úroveň (45-50%) rozvedených manželství (Rozvodovost 2013, Český statistický úřad). 12
Graf č.1: Roční počet rozvodů
Zdroj: Rozvodovost 2013, www.czso.cz
Pozn.: Výrazně nižší počet rozvodů v roce 1999 byl odrazem legislativních změn, kdy zákon č. 91/1998 Sb. upravil podmínky rozvodu, zejména manželství s nezletilými dětmi.
Definice rozvodu
Podle Velkého sociologického slovníku lze rozvod definovat jako „právní zrušení manželství během života obou partnerů, jemuž předchází jeho reálný rozpad (jestliže
k
reálnému
rozpadu
manželství
dojde
úmrtím
jednoho
partnera,
jde o ovdovění). Rozvod manželství za života obou partnerů nemusí být ovšem spojen s právním aktem. V řadě kultur končí manželství prostým, společností nekontrolovaným, neevidovaným a nesankcionovaným rozchodem partnerů“ (Klener, 1996). Matoušek (2003) rozvod člení po stránce ekonomické, právní a osobní. Na samoživitelku, které soud svěří dítě/děti do péče v kombinaci s nespolehlivým otcem, který se o své dítě/děti po rozvodu nestará po stránce finanční (výživné) a výchovné, je rozvod kritickým zlomem v životě. Následky rozvodu ve výše 13
zmíněných aspektech mají na ní a dítě/děti negativní dopad. I přesto ho některé ženy volí jako jediné možné řešení problémů v partnerském vztahu.
2.1. VLIV NA DÍTĚ A MATKU Tak jako v manželství či partnerství jsou na matku a otce kladeny rozdílné nároky a požadavky při plnění jejich partnerských a rodičovských rolí, dostávají se bývalí partneři po rozchodu do odlišných situací ve vztahu ke společným dětem. Rozvod manželství či rozchod partnerského soužití, ve kterém jsou přítomny nezaopatřené děti, má na každého z partnerů rozdílné dopady. „Zatímco muži jsou mnohdy zvýhodněni ekonomicky, ženy jsou zpravidla zvýhodňovány v oblasti porozvodové péče o děti. V obou případech je tato výhoda relativní“ (Dudová, 2008, s.31). Toto tvrzení Dudová (2008) doplňuje o další významný fakt, ovlivňující život matky a dětí, které jsou po rozvodu či rozchodu jednomu z rodičů svěřeny do péče. Je výhodou matek, že s dětmi dále trvale žijí, ale často se dostávají do složitých situací, především po stránce materiálního zabezpečení a zároveň v některých případech nenacházejí pomoc na straně otce dětí a jeho původní rodiny. K tomuto tématu se výstižně vyjadřuje Coloroso (2008, s.174) „Když se realisticky a upřímně zamyslíte nad problémy spojenými s pocity ztráty, nejasnými hranicemi rodinných vztahů, komunikací, oddaností a disciplínou, tak snadněji pochopíte, že nezáleží na rodinném uspořádání, ale na vaší vyspělosti, vyrovnanosti a schopnostech rodičovské péče, jestli bude dítě dobře prospívat či nikoliv.“ Dítě narozené mimo manželství a rodina s jedním rodičem, kterým bývá převážně matka, se v České republice stává čím dál tím častějším společenským jevem. Nesezdaní rodiče, vychovávající děti, jsou v současné době v prostředí české společnosti přijímáni bez výhrad. Tato podoba rodiny je již považována za jednu z jejích možných variant. Významu a vážnosti manželského svazku je nadřazena praktičnost a doufejme, že hlavně hloubka citů a zodpovědnosti k partnerovi, jenž vede k založení rodiny a společné výchovy dětí.
14
2.2. ZPŮSOB A FORMA PÉČE O DÍTĚ PO ROZVODU/ROZCHODU V České republice soudy i přes formální rovnocennou nárokovatelnost, svěřují děti po rozvodu do péče matek. Podle Dudové (2008) tato skutečnost vychází z faktu modelu fungování úplné rodiny, kde matky vykonávají většinu úkonů spojených a potřebných pro děti, „jsou spíše k dispozici a reprezentují před nimi rodičovský pár jako celek. Tato nerovnost již však dnes není zakódována v samotných zákonech, ve kterých se o pohlaví rodiče vůbec nehovoří“ (Dudová, 2008, s.30). Autorka na tomto místě vystihuje i fakt, že po rozvodu rodičů, kdy je dítě svěřeno do péče matky, nastane ve valné většině případů narušení a oslabení kontaktů a následně i vztahu mezi dětmi a otcem. Matějček (2002) k této problematice konstatuje: „Často se mnoho energie zcela zbytečně vyplýtvá jenom na to, aby druhý partner byl ze styku s dítětem zcela vyloučen“ (Matějček & Dytrych, 2002, s. 53). Domnívám se, že většina z nás se s profesorem Matějčkem ztotožní v tvrzení, že je mnohem smysluplnější a pro dítě i oba rodiče efektivnější, když své síly napnou k vypracování optimálních podmínek vzájemných porozvodových kontaktů. Jak již bylo nastíněno výše v této podkapitole, jsou to matky, u kterých většinou děti trvale žijí po rozvodu či rozchodu rodičů. K tomuto nejčastějšímu soudnímu rozhodnutí přibyla v posledních letech další forma péče o dítě/děti po rozvodu. Jedná se o střídavou péči o dítě po rozvodu či rozchodu (v případech nesezdaných párů) rodičů. V posledních letech a zejména od roku 2014, kdy vstoupil v platnost Nový občanský zákoník (NOZ), volí soudci po vyhodnocení schopností, možností a osobnostního profilu rodičů častěji než dříve střídavou péči obou rodičů. Ta má svá specifika a zájem dítěte by při rozhodování soudu o této formě péče o dítě po rozvodu rodičů měl být skutečně na prvním místě.
2.3. PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ SAMOŽIVITELEK Podle Hejzlarové (2011) v analýze studie, kterou prováděla na ohniskové skupině samoživitelek, je psychická zátěž u těchto žen různě rozsáhlá a způsobuje ji několik problémových okruhů. Tyto okruhy vykrystalizovaly rovněž ve výzkumu ohniskové skupiny, která činila jednu z aktivit výzkumu měkkých problémů z pohledu 15
samoživitelek. Tematicky se zjištěné okruhy zaměřují na výchovu, obavy ze selhání v souvislosti s výchovou, čas na děti, chybějící prostor pro sdílení, omezená možnost seberealizace, nezastupitelnost v rodičovské roli a peníze. K dalším problematickým oblastem života samoživitelek, které z výzkumu vyplynuly, patří problémy se zaměstnáním a s nimi spojený nedostatek zařízení pro děti předškolního věku. Ostatní problémy, uváděné samoživitelkami v tomto výzkumu se ztotožňují s problémy a náročností při jejich řešení srovnatelnou s možnostmi úplné rodiny (Hejzlarová, 2011). Schéma č. 1: Roviny samoživitelství
Zdroj: Fórum sociální politiky, Hejzlarová, 2011
Na ženy, které se samy starají o své nezaopatřené děti, výrazně emočně a celkově působí osobnost bývalého partnera a otce dětí. Při kontaktu s bývalým partnerem překonávají četné kolizní situace při řešení záležitostí, týkajících se dětí. Velmi záleží na osobnostní a morální zralosti obou rodičů. Chová-li se otec k matce mírně řečeno bez respektu a s nedostatkem slušnosti k její osobě, snadno tím nabourává její psychiku a emoční stabilitu. Matka musí často vynaložit mnoho sil k jednání se svým bývalým partnerem a otcem jejich dětí v jedné osobě.
16
3. VÝCHOVA A PÉČE O DĚTI V NEÚPLNÉ RODINĚ
Každý z nás má v životě různé role a doba jejich trvání je rovněž různá. Některé role jsou kratší povahy, jiné delší. Role rodičů a rodinných příslušníků patří mezi role trvalé. Kdo se jednou stane rodičem, jen ve velmi výjimečných případech se této role zříká. Podle Matouška (2005) má na dítě dopad ztráta každodenního kontaktu s rodičem, který ho nemá v péči, ať se jedná o chlapce či dívku a o odchod matky či otce. Většinou je to otec, který odchází, respektive mu není dítě svěřeno po rozvodu do péče (Matoušek, 2005).
3.1. ROLE MATKY Mateřství zahrnuje výčet práv a povinností, které vyplývají z biologické podstaty role matky. Tuto roli ovlivňuje vše, co je s mateřstvím spojeno. Stát se matkou znamená pro ženu velkou změnu, která je spojena i s přípravou na příchod očekávaného dítěte na svět. Stát se matkou samoživitelkou nebývá rozhodnutím dobrovolným, a pokud ano, tak ji k němu vedou důvody, kdy další setrvání v manželství/partnerství s otcem svých dětí by znamenalo zásadní narušení a poškození fyzického a duševního zdraví matky a dětí. Matka, která po rozvodu má dítě ve své péči, získává i roli hlavy rodiny. Tedy roli, která je v konzervativně smýšlející společnosti výsadou mužů. Ano, v době emancipace už to nemusí být platné ani v úplných rodinách, ale domnívám se, že i tam, kde ženy jsou svou povahou, autoritativností a temperamentem manažerkami a vůdkyněmi rodin, se rády čas od času této své vydobyté výsady vzdají a nechají vládnout muže, a to alespoň symbolicky. V neúplných rodinách matky samoživitelky tuto možnost nemají. Samoživitelky musí mít vždy fungování své rodiny pevně v rukou bez možnosti podělit se o své pravomoci a povinnosti s partnerem. Někdy jim v tom mohou pomáhat rodiče, ale častěji musí pomyslné opratě mít sólo matky stále pevně ve svých rukou. 17
3.2. ROLE OTCE V konzervativním pojetí otcovské role je jeho primárním úkolem živit rodinu a naopak od matky je očekáváno naplnění role pečovatelky, v modernějším pojetí i spoluživitelky. Jaká je ale role otce po rozvodu nebo rozchodu s matkou jeho dítěte/ dětí? Když zůstane u výše charakterizovaného modelu, bude otec na dítě posílat výživné, případně rozšíří materiální a finanční podporu pro účely potřeb dítěte a s dítětem se bude vídat v mezích, určených při rozvodu/rozchodu. Pokud dítě po rozvodu rodičů žije a vyrůstá s matkou, je pro jeho zdravý a plnohodnotný vývoj role otce významná i v dalších ohledech. Ať už dívka nebo chlapec, potřebuje pro utváření svých postojů, vzorů a modelů chování a zejména pro svůj budoucí partnerský vztah udržení kontaktu a komunikace s otcem. To, co za společného života v jedné domácnosti bylo zjevné a nebylo tím pádem třeba si dále sdělovat je nyní potřeba probrat, aby otec situaci porozuměl a mohl dítěti pomoci, poradit nebo jen prostě pochopit obsah jeho sdělení či reakcí. Každý otec má pro své dítě objektivně více rolí a neměly by být zastíněny jen tradiční živitelskou rolí, jenž je nesporně důležitá. Pro určení kategorií rolí otců, ale i matek po rozvodu je přínosná publikace Dudové a Hastrmanové (2007), která vznikla v rámci projektu Akademie věd České republiky zaměřeného právě na rodičovské role a identitu matek a otců po rozvodu. Z provedeného výzkumu vyplynulo několik kategorií otcovských rolí; role autoritářská a živitelská, pečovatelská, role hlavního blízkého dítěte, vychovatele, učitele, partnera při hře, role představitele původu. Není pravidlem, že by každý otec obsáhl všechny zmíněné role. Kategorizace poskytuje ucelenější obrázek o tom, co může otec po rozvodu činit pro své děti, kým vším jim může být tak, aby jejich další život byl rozvodem narušen co nejméně (Dudová & Hastrmanová, 2007, s.21).
3.3. ROLE PRARODIČŮ Rodina s jedním rodičem má o důvod navíc mít ve svém žebříčku důležitých lidí prarodiče dětí. Mnoho samoživitelek by jen stěží mohlo pracovat a držet tak pevně v rukou jistotu finančního zajištění a bydlení pro sebe a své děti, kdyby jim s péčí o ně nepomáhali právě prarodiče. Pomineme-li tuto nutnou roli prarodičů v neúplných rodinách, naskýtají se další důležité a velice přínosné role prarodičů, které je možné 18
vztáhnout i na úplné rodiny a jsou pro dnešní dobu obzvlášť platné. Je to soužití generací, které se v průběhu minulého století, a to zejména v jeho druhé polovině, vytrácelo a pod pojmem rodina jsme si představili většinou rodinu nukleární, tedy matku, otce a děti. Přitom prarodiče mohou život dětí obohatit. Děti se naučí vnímat stáří jako přirozenou součást života. Po rodičích a sourozencích dětí jsou prarodiče pro děti jejich nejbližší lidé a mají skvělou možnost vzájemně své životy obohatit. Pro prarodiče jsou děti často novým zdrojem energie, pozitivního naladění a chuti do života. Prarodiče mají navíc v dnešní době to, čeho se nám vytíženým rodičům, často nedostává. Je to dostatek času, trpělivost a znalost věcí, které moderní doba jednadvacátého století maže svými technologickými vynálezy a nutností být stále „in“ a všechno zvládat. Obecně se dá říct, že vztah prarodičů a vnoučat je klidnější. V případě neúplných rodin se z toho klid může někdy vymykat, protože prarodiče sólo rodičům pomáhají s výchovou dětí a plní-li svou roli poctivě a ku prospěchu dítěte a dobrého duševního zdraví jeho matky/otce, musí být nutně přísnější, než prarodiče dětí z úplných rodin. Ti mají zajisté více prostoru pro toleranci a zdravé rozmazlování svých vnoučat.
19
4. SOCIÁLNÍ OPORA MATEK SAMOŽIVITELEK
„Systém sociální opory je chápán jako určitý nárazníkový či tlumící systém, který chrání lidi proti potenciálnímu škodlivému vlivu stresových událostí. Ti, kteří disponují takovýmto silným systémem sociální opory, se proto jeví lépe vybaveni ke zvládání závažných životních změn i každodenních běžných mrzutostí.“
S. Cohen a T.H.Wills
Definice sociální opory Sociální opora je obtížně definovatelná nejen pro její různé teoretické zakotvení, ale také pro neúplné formální vymezení a to jak v české, tak i v zahraniční literatuře. Přestože tento pojem už má za sebou určitý vývoj, během něhož byl postupně precizován a vymezován vůči ostatním příbuzným pojmům, nedošlo dosud ve vědeckém světě ke shodě na jednotné definici (Mareš, 2001). První, co pod tímto pojmem člověka napadne, jsou sociální vazby tvořené záchrannou sítí nejbližší rodiny a přátel. Konkrétnímu významu těchto vazeb u matek samoživitelek a jejich vlivu na řešení každodenních i obtížných situací v životě těchto žen se bude věnovat výzkumná část předkládané bakalářské práce v analýze výzkumného souboru informantek.
20
Typologie sociální opory Podle funkce, kterou sociální opora plní je v dostupných zdrojích dělena do následujících kategorií:
1. Emoční opora - upřímný zájem, naslouchání, sdílení pocitů, myšlenek a názorů. Většině z nás pomáhá, patří k ní tolik příjemné projevy lásky, náklonnosti,
důvěry,
empatie,
naslouchání
a porozumění.
Člověku
zatíženému stresem, všechny tyto projevy podpory pomáhají, uklidňují a zvyšují jeho sebevědomí.
2. Informační opora – poskytnutí rad, doporučení, vyhodnocení problému a sdělování návrhů možných řešení. Zahrnuje poskytování informací, nápomocných při zvládání konkrétního problému a k důležitému aspektu poskytovatele informační opory patří samozřejmost a rozsah informací, které příjemci tohoto typu opory poskytuje.
3. Instrumentální opora – jedná se o praktickou, věcnou podporu. Může mít materiální či peněžní formu. Patří sem zmíněná finanční pomoc, dar finanční či věcný a také vyloženě praktická pomoc s chodem domácnosti. Je-li tato opora poskytována dobrovolně a s projevem samozřejmosti, odlehčí zatíženému člověku i psychicky. Nemusí o ni žádat, prosit a vynakládat na ní těžko dostupné finanční prostředky.
4. Opora poskytovaná společenstvím – začlenění do skupiny, kde podpořený jedinec získá pocit sounáležitosti, přijetí a pochopení pro jeho situaci.
5. Opora potvrzením platnosti – poskytuje jedinci jednak zpětnou vazbu, díky níž dostává daný člověk informace, zda je jeho způsob zvládání adekvátní 21
obtížnosti jeho situace, ale také mu dává možnost srovnání a pocit akceptace okolí s tím, co prožívá. Jinak řečeno, že se daná osoba pohybuje v rámci přijatelné společenské normy (Křivohlavý, 2001).
4.1. OSOBNÍ SOCIÁLNÍ OPORA Do této oblasti sociální opory samoživitelek se rekrutují lidé z řad její osobní sociální sítě. Je to v prvé řadě rodina, rodiče, sourozenci a další příbuzní, kteří osamělou matku podpoří emočně a psychicky, pomůžou jí s péčí a do jisté míry i s výchovou dětí. V osobní sociální opoře jsou důležití přátelé. Muži v okruhu rodiny a přátel mohou částečně vyplňovat absenci mužského elementu a dobrého příkladu, který v neúplné rodině schází. Tato role může být naplňována vědomě i nevědomě.
4.2. ORGANIZACE, POMÁHAJÍCÍ MATKÁM SAMOŽIVITELKÁM V PÉČI O DĚTI V této podkapitole je uveden stručný popis některých organizací v rámci České republiky, které se zabývají podporou samoživitelek a neúplných rodin. APERIO – Společnost pro zdravé rodičovství Jedná se o občanské sdružení, které realizuje projekty zaměřené na podporu návratu sólo rodičů do zaměstnání a osvětovou činnost v oblasti sólo rodičovství. Za zmínku stojí projekt Sólo rodiče, který Aperio v rámci mezinárodní spolupráce realizovalo v letech 2012 – 2014 s cílem podpořit rodiče samoživitele. Prostřednictvím webových stránek (www.solorodice.cz) je samoživitelům i odborné veřejnosti nadále k dispozici mnoho užitečných informací v této oblasti a také rozšíření povědomí o jejich situaci v řadách odborné veřejnosti. Asociace neúplných rodin - občanské sdružení, usilující o legislativní změny ve prospěch rodičů samoživitelů a jejich dětí. Neúplným rodinám poskytuje komplexní 22
informační servis a poradenství v oblasti právní, včetně pracovně právní problematiky, dále v oblasti finanční, péče o dítě a zdraví. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí - realizuje výzkumy zaměřené na problematiku neúplných rodin a vydává publikace s touto tématikou. NORA – Genderové informační centum – Tato společnost je primárně zaměřena na ženy. Ve svém poslání si klade za cíl prosazovat rovnost v postavení mužů a žen. Kromě organizovaných sdružení a společností vznikají spontánně svépomocné skupiny neúplných rodin z vlastní iniciativy samoživitelů/samoživitelek.
23
II. EMPIRICKÁ ČÁST
1. METODOLOGIE A DESIGN VÝZKUMU Empirická část bakalářské práce je věnovaná analýze životních situací samoživitelek a jejich sociální opoře, která jim v jejich nelehkých situacích pomáhá a podílí se tak na stabilitě života neúplných rodin. Při volbě designu výzkumu jsem se rozhodla pro metody kvalitativního výzkumu. Pro výzkumné zaměření předkládané bakalářské práce je tento přístup podle mého názoru vhodný. Z kvalitativních výzkumných metod jsem pro výzkum použila metodu narativní analýzy. Využití této metody je v sociálně pedagogickém výzkumu poměrně nové a skýtá možnosti nových náhledů na zkoumané fenomény. Narativní přístup nabývá v oblasti kvalitativního výzkumu na zvyšujícím se zájmu a významu. (Hendl, 2005).
1.1. NARATIVNÍ ANALÝZA „Předmětem narativní analýzy je příběh“ (Čermák in Blatný, 2006, s. 86). Podle Preissové Krejčí (2013) je narativní analýza znovuobjeveným nástrojem, který lze identifikovat již v Aristotelově díle Poetika (Preissová Krejčí in Gulová & Šíp, 2013). Tato metoda vychází z příběhu a název „narativní“ je možné přeložit jako vyprávěcí, „narativy“ jako příběhy. „Za narativní výzkum pak můžeme považovat každou studii, jež užívá či analyzuje narativní materiál.“ (Preissová Krejčí in Gulová & Šíp, 2013, s. 118). V současné době narace nabývá na oblibě a volí jí čím dál více badatelů v oblasti společenských věd. Její začínající prostup je patrný i v oblasti sociálně pedagogického výzkumu. Šíp (Gulová & Šíp, 2013) poukazuje na význam narativní analýzy v sociálně pedagogickém výzkumu v souvislosti s narativitou, jako důležitým prostředkem utváření lidské identity.
24
Ke sběru dat byl použit narativní rozhovor. Ten definuje Švaříček (2007, s.160) následujícím způsobem: „Může být založen na jediné předem připravené otázce a dále se badatel dotazuje na základě informací poskytnutých zkoumaným účastníkem.“ Otázky mohou mířit na celý narátorův život nebo jen na konkrétní téma, jako tomu bylo při sběru dat k této bakalářské práci. V průběhu rozhovoru se podle jeho spontánního vývoje a obsahu vyprávění výzkumník dostává obvykle k dalším otázkám. Doplňující otázky jsou vhodné, pokud se vypravěč v zápalu vyprávění ztratí či zcela odchýlí od tématu. Tento postup byl použit při sběru dat pro výzkumnou část předkládané bakalářské práce. Na začátku jsem obě narátorky požádala, aby mi vyprávěly o své sociální opoře a její důležitosti v jejich současné životní etapě a roli matky samoživitelky. Další otázky byly položeny pro udržení kontextu zadaného tématu či upřesnění některých částí vyprávění. V narativní analýze se lze zaměřit například na její obsah, formu, emoční vyznění, lingvistickou či stylistickou stránku. K analýze se využívají čtyři hlavní přístupy. Jsou to: holisticko obsahový, holisticko formální, kategoriálně obsahový a kategoriálně formální. Pokud dojde k rozdělení na holistický a kategoriální přístup, pak „v holistickém přístupu je příběh osoby brán jako celek a části textu jsou interpretovány v kontextu ostatních částí vyprávění“ (Čermák in Blatný, 2006, s. 9798). K použití kategoriálního přístupu na tomto místě Čermák (2006) uvádí vhodnost jeho aplikace při zkoumání problému či fenoménu, který se netýká jen jednotlivce, ale skupiny lidí.
2. CÍL VÝZKUMU
Cílem empirické části práce je zjistit, jaká je sociální opora matek samoživitelek v kontextu zvládání jejich životních situací. Ve výzkumném vzorku této bakalářské práce jsou zařazeny dvě matky, které žijí bez partnera a pro rozchod se pod vlivem skutečností popsaných v interpretaci analýzy rozhodly samy.
25
2.1. VYMEZENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU Empirická část bakalářské práce se soustředí na zkoumání řešení životních situací samoživitelek, ale nezabývá se zkoumáním sociální problematiky neúplných rodin v komplexním pojetí. Výzkum si klade za cíl analyzovat, jakým způsobem ovlivňuje kvalitu života matky samoživitelky rozsah a spolehlivost jejich osobní sociální opory.
3. PRAKTICKÁ ČÁST VÝZKUMU Jak je již uvedeno výše v kapitole č.2 této části bakalářské práce, je výzkumným záměrem zjistit, jak důležitá je sociální opora v životě oslovených samoživitelek. Kdo ji tvoří a jaké složky z typologie sociální opory zahrnuje.
Výzkumná otázka Na začátku výzkumu byla informantkám položena hlavní výzkumná otázka: Jak důležitá je ve Vašem životě samoživitelky sociální opora a kdo ji tvoří?
3.1. VÝZKUMNÝ VZOREK V rámci kvalitativního výzkumu jsem zvolila pro výběr výzkumného vzorku metodu záměrného výběru. Cílem výzkumu měly být matky, které jsou samy s dítětem/dětmi předškolního a/nebo mladšího školního věku. Tedy děti ve věku, kdy ještě potřebují z velké části přítomnost, pomoc a dohled rodičů. Podstatná je rovněž finanční stránka péče o děti v tomto věkovém rozpětí. Z mého pohledu je v tomto životním období samoživitelky opora v blízkých lidech a v ideálním případě i v bývalém partnerovi a jeho rodině, velmi důležitá. Ke kritériím výběru výzkumného vzorku patřilo, že partner ženu opustil a pokud tak učinila ona, bylo to v zájmu zachování fyzického a duševního zdraví jejího a dítěte/dětí. Realizovaný výzkum
26
si klade za cíl poukázat na další témata, související s tématem sociální opory na základě analýzy dvou narativních rozhovorů. Téma výzkumu je poměrně osobní, proto jsem nejprve uskutečnila předvýzkumný rozhovor se svou přítelkyní, která rovněž patří k samoživitelkám a
při tomto prvním rozhovoru jsem si ujasnila, možnosti vývoje výzkumu.
Po uskutečnění rozhovoru a poslechu jeho nahrávky jsem se utvrdila v rozhodnutí, že při samotném výzkumu položím na úvod jen hlavní výzkumnou otázku a pokusím se tak otevřít vypravěčkám volný prostor pro sdílení více témat z oblasti jejich sociální opory a souvisejících krizových momentů jejich života. Dalším krokem bylo oslovení širší skupiny mých přátel s poptávkou na vhodné účastnice výzkumu. Díky doporučení dvou přítelkyň jsem obdržela souhlas s oslovením dvou žen, matek samoživitelek, které byly podle zadaných kritérií vhodnými informantkami pro výzkumnou část této bakalářské práce. S každou z žen jsem se nejprve spojila telefonicky a vysvětlila jí svůj záměr. Každé z nich jsem řekla, že rozhovor bude sloužit výhradně pro účely mé bakalářské práce a budu ho nahrávat z důvodu analýzy obsahu vyprávění. Nahraný rozhovor následně přepíši a po té dojde k vymazání celé nahrávky. K tomu jsem oběma ženám při osobním setkání před začátkem rozhovoru předala moje prohlášení o mlčenlivosti, které je přiloženo na konci této podkapitoly. Obě narátorky byly informovány před začátkem vyprávění, že v zájmu zachování jejich anonymity budou změněna jejich jména a všechna další jména a místa zmíněná v rozhovoru.
27
Prohlášení o mlčenlivosti a anonymitě
Prohlašuji, že veškeré informace, které získám v souvislosti s výzkumem obtížných životních situací matek samoživitelek, použiji pouze pro účely své bakalářské práce. Zároveň prohlašuji, že všechny získané informace budou v práci uvedeny anonymně. Nahrávku rozhovoru ihned po přepsání smažu, v přepisu již budou všechna jména a místa změněna. Informace o respondentech ani kontakty na ně nebudu nikde šířit.
V Brně dne …...............
Jaroslava Žaludová
28
3.2. SBĚR DAT Rozhovory byly realizovány v období listopadu a prosince v roce 2014. Místem setkání se v obou případech staly byty narátorek. Velmi mi pomohla důvěra oslovených žen,
ke
které
zajisté
přispěla
reference
společných
známých
osob,
coby zprostředkovatelek rozhovorů. Navrhovala jsem oběma ženám více možností k setkání, kavárnu anebo setkání v mém bytě, ale obě nezávisle na sobě zvolily své domácí prostředí. Jak mi později každá z žen objasnila, bylo hlavním a zároveň praktickým důvodem vyřešení problému, kdo by se v době rozhovoru postaral o dítě. Obě ženy jsou zaměstnané a večer se nemohou vzdálit od svého dítěte. Domácí prostředí navodilo příjemnou neformální atmosféru a napomohlo spontánnímu vyprávění obou žen. První rozhovor trval 64 min. a druhý 55 min. Za zmínku stojí, že první rozhovor byl časově hodně náročný na přepis, neboť narátorčin slovní projev má velmi rychlé tempo. Transkripty obou rozhovorů činí celkem 27 stran.
3.3 ZVOLENÝ POSTUP PŘI ANALÝZE Po doslovném přepsání nahrávek vznikly pracovní transkripty obou rozhovorů. Transkripty jsem vytiskla na šířku, tak aby podél textu bylo dost místa na poznámky. Analýzu textu jsem zahájila jeho několikerým přečtením. Jak je již zmíněno výše, data z přepsaných rozhovorů jsou analyzována metodou narativní analýzy, ve které je použita technika otevřeného kódování. Postupovala jsem tak, že jsem v textu očíslovala postupně všechny řádky. Po opakovaném čtení jsem určovala kódy a ty následně zařazovala do kategorií. Kategorizaci nalezených jevů jsem prováděla v samostatném dokumentu, kde jsem ke každému zapsanému kódu doplnila i číslo řádku z textu, kde byl kód určen. Tento postup mi pomohl, když jsem se potřebovala k některému kódu vrátit a upřesnit si, k jakému textu se vztahuje (Švaříček & Šeďová, 2007). Kódování probíhalo v několika kolech. Některé kódy jsem opakovaně měnila, než jsem nalezla ten nejvhodnější. Lze jen souhlasit se Švaříčkem a Šeďovou (2007), že je dobré psát hned první vhodný kód, který výzkumníka napadne. Během analýzy se pak ke kódům vracet, revidovat je a zpřesňovat před následnou tvorbou kategorií. Proto je praktické psát poznámky tužkou 29
a vyznačovat barevně pastelkami tématické celky. Použitím tohoto postupu se gumováním a následným vpisováním nového kódu nesnižuje přehlednost pracovního transkriptu. Po té, co jsem takto zpracovala celý text, jsem v samostatném dokumentu pracovala se vzniklými kategoriemi. Menší celky, tedy kategorie, jsem použila v kategoriálně obsahovém módu narativní analýzy. Tyto kategorie pomohly také určit podobu módu holisticko obsahového. Ten interpretuje každý z příběhů jako celek. Ve výzkumné části této bakalářské práce jsou použity dva módy narativní analýzy. Jak je již v této kapitole popsáno, jsou data analyzována holisticko obsahovým a kategoriálně obsahovým módem. Tyto zcela vyhovují záměru mého výzkumu, který sleduje obsahovou stránku vyprávění a nikoliv její formu. Výzkumným záměrem bylo zjistit co nejvíce o očekávaných i naprosto neočekávaných tématech spojených se sociální oporou samoživitelek. Naopak výzkumný záměr necílil na formální hledisko vyprávěných příběhů. Cílem taktéž nebylo analyzovat míru pravdivosti vyprávěných příběhů ani jejich stylistickou či lingvistickou stránku. Proto jsem využila oba obsahové módy narativní analýzy a sebraná data jsem podrobila analýze pomocí holisticko obsahového a kategoriálně obsahového módu.
3.4. PŘEDSTAVENÍ NARÁTOREK
Narátorka č. 1, Naďa Nadě je 36 let. Sama vychovává sedmiletého syna, který chodí do druhé třídy základní školy. Žena má středoškolské vzdělání a pracuje ve službách. S partnerem, který je otcem syna, spolu nikdy nebydleli ve společné domácnosti. Žena nyní žije se synem v obecním bytě. Sedmiletý vztah partnerů skončil v době po narození syna. Narátorka ho ukončila z důvodu nevěry partnera. Narátorka č. 2, Radka Jedná se o ženu ve věku 33 let. Vychovává šestiletého syna, který v tomto školním roce začal chodit do první třídy základní školy. Žena má středoškolské vzdělání a je zaměstnaná ve školství. Žije ve vlastním bytě se synem. S manželem se rozvedla 30
před třemi lety. Do té doby žili společně v Radčině bytě. Před několika měsíci navázala nový partnerský vztah, do kterého vkládá naděje a vidí v něm svou i synovu budoucnost. Zatím ale s přítelem bydlí každý sám.
PŘÍBĚH NADI
3.5. NAĎA – MODUS KATEGORIÁLNĚ OBSAHOVÝ Pro rozhovor s Naďou bylo charakteristické, že mi toho chtěla už od počátku našeho setkání ze svého života samoživitelky hodně sdělit a to i mimo oblast nastíněného zadání. Ve vyprávění často „skákala“ od tématu k tématu. Přesto je Nadě nutno přiznat, že se od začátku snažila vyprávět svůj příběh samoživitelky chronologicky. V rozhovoru se objevila i mnohá témata mimo hlavní záměr výzkumu. V rámci dodržení narativní formy rozhovoru jsem narátorku neusměrňovala a nechala jí vyprávět vše, co mi ze svého pohledu samoživitelky a zvládání jejích životních situací chtěla sdělit. Narativní průběh rozhovoru skýtal také možnost, že vyplynou na povrch další zajímavé skutečnosti, které by mohly výzkum obohatit. Z Nadina vyprávění skutečně vyplynulo několik témat, která přímo nesouvisí s hlavní výzkumnou otázkou bakalářské práce, tedy témata mimo zmiňované téma sociální opory, jsou ale zajímavá v širším kontextu chápání života a prožívání žen, patřících do skupiny samoživitelek. Tato neplánovaně objevená témata mohou pomoci studentům, budoucím sociálním pedagogům, při přípravě na práci s neúplnými rodinami jako celky, ale také jednotlivě s dětmi z neúplných rodin nebo se ženami samoživitelkami. Naďa působí dojmem velmi samostatné, statečné a energické ženy. Žije se svým sedmiletým synem v malém obecním bytě. Synův věk a míra jeho samostatnosti ještě neumožňuje, aby chodil sám do školy. V době školních prázdnin nebo nemoci nemůže svého syna nechat samotného doma, protože musí pracovat, aby uživila rodinu. Hlavní téma, které se line celým Nadiným vyprávěním, je neustálé napětí a přemýšlení, kdo se o syna postará, když ona zrovna nemůže. Jedna ze vzpomínek, 31
o které vyprávěla, je z doby, kdy jí syna nevzali do prázdninového provozu mateřské školy a Naďa nevěděla, jak tuto situaci vyřešit. „Co bylo takový krizový, že školka v naší městský části, kam jsme se museli přihlašovat, abychom měli ten provoz, tak nás do dvou těch školek nevzali, takže jsem vlastně byla měsíc bez hlídání. Šla jsem syna přihlásit a na prázdninový provoz mi ho nevzala (školka), a druhá taky ne, takže jsem vlastně byla měsíc bez hlídání a to jsem do tý školky přišla první den vo půl sedmý ráno, když votvírali! Tak jsem se napsala a už jsem byla „pod čarou“. Já říkám, jak to, že jsme pod čarou? A voni, že prostě už na nás nemají místo.“ „No ale já jsem svobodná matka, já mám práci, já potřebuju, abyste mě ho vzali!“ „Tak s tím nepočítejte.“ Při vzpomínání na takové momenty, kdy neměla syna kam dát a musela pracovat, aby oba zabezpečila, se Nadino vyprávění zrychlilo a znovu se vžila do stresové situace. „To nikoho nezajímalo, prostě, že nemám hlídání, všem to bylo úplně jedno! Tak to bylo takový nejhorší. To jsem nevěděla, kam ho (syna) najednou dát. Já musím do práce a kam s ním jako?“ Jediným předem stanoveným tématem výzkumu bylo téma sociální opory. O tomto tématu narátorka mluvila na několika místech vyprávění a osvětlovala tak, kdo tvoří její osobní sociální oporu a jak je v životě osamělé matky důležitá. Přátelé Skupina Nadiných přátel nabízejících pomoc je širší a nabídka pomoci má několik úrovní. V jedné skupině jsou lidé, kteří nabídku pomoci sami zmíní, ale při žádosti o ní, jim to komplikuje vlastní život. Na ty se už Naďa neobrací. „Mě tu pomoc sice nabízejí další dvě kamarádky, jako že mi říkají, ať se ozvu, až budu potřebovat pomoc s malým, ale mě je to blbý. Já si prostě myslím, že by se jim to nehodilo mi hlídat malýho třeba teď o Vánocích a tak jsem je rovnou v tom pomyslným seznamu škrtla.“ Ve druhé skupině jsou ti, kteří pomůžou, ale Naďa už ví, že pomoc s hlídáním jejího syna nesmí narušovat standard a pohodlí života rodin těchto osob. ...“pak jsou kámošky, který mi na rovinu řeknou: „Sorry“, ale vo půl sedmý vstávat nebudu.“ „Já totiž musím malýho předat někomu takhle brzy ráno, abych byla včas v práci. Já tohleto chápu a nezlobím se na ně.“
32
Kamarádky, na které je vždycky spolehnutí Zásadní v narátorčině životě jsou dvě ženy. S těmi pojí Naďu přátelství už od dětství. Na ty se obrací vždy nejdříve. Může se na ně spolehnout, když potřebuje pomoci se synem a když se stane, že ani ony nemůžou, řeknou jí to na rovinu. Vztahy mezi ní a kamarádkami jsou zcela transparentní a odpadá pocit, že by je mohla svými potřebami obtěžovat. „Takže vím, že jedině ty dvě moje skalní kamarádky jsou takhle ochotný a že jim můžu kdykoliv zavolat a když to potřebuju, tak jim tam to děcko i vo půl sedmý ráno přivezu a voni se mě vo něj v pohodě postarají až do vodpoledne, než se vrátím z práce.“ Na závěr vyprávění o pomáhajících kamarádkách si narátorka posteskla, že situace s péčí o syna (zejména v době letních prázdnin) byla snazší, když byla většina jejích kamarádek na mateřské dovolené a Matěje si jednoduše přibraly přes den do péče ke svým vlastním dětem. „Třeba, když ještě byly všechny (přítelkyně) na mateřský, tak to bylo super, to si ho vždycky nějak všechny porozdávaly na měsíc.“ Rodiče Musím přiznat, že mě při vyprávění překvapilo, že se nezmínila o svých rodičích. Ti jsou u samoživitelek většinou tou nejdůležitější součástí fungování života neúplných rodin a podílejí se také částečně na výchově dětí. Osamělým matkám poskytují jejich rodiče prostor pro seberealizaci. Naďa pochází z úplné rodiny a podle toho, co během rozhovoru popisovala, fungovala její původní rodina běžným způsobem. K vysvětlení, proč se tedy narátorka neobrátí o pomoc k rodičům, sdělila, že má už jen otce, který je starší a netroufá si vzít Matěje na starosti. Jeho dcera, tedy Naďa, se zase obává o jeho zdraví, takže ho péčí o syna vůbec nezatěžuje. Maminka narátorky, která vloni zemřela, byla dlouhodobě nemocná a o syna se tedy také nikdy nemohla starat. „Vždycky mě pomohly tadyhle ty kámošky, protože mamka byla nemocná, takže tam syn nemohl. Vona se už vo něho nemohla starat.“ Seberealizace Absence podílu narátorčina otce na péči o jejího syna ovlivňuje negativně Nadinu potřebu profesní seberealizace. Práce, kterou vykonává, je pro ni jistotou, ale pracuje tam již dlouho. Jedná se o stereotypní a zároveň stresující činnost, která Naďu nenaplňuje. Naďa by se ráda realizovala v jiném oboru, přála by si změnu. 33
Vzhledem k tomu, že je na syna sama, nemá odvahu a přesněji řečeno ani reálnou možnost tuto skutečnost změnit. „To už je pro samoživitelku těžký sehnat takovou práci, kde se budu moct postarat vo dítě a budu mít jistej příjem, kterej nás oba uživí a ještě to mě samotnou bude bavit. Tak to vypadá spíš, že „shniju“ tam, kde jsem. Já prostě nemám nikoho, kdo by mi s Matějem pravidelně pomáhal. Mám ty kámošky, to jo, ale ty nemůžu úkolovat denně, aby ho vyzvedávaly a tak.“ Vyhlídkami na změnu a naplňující zaměstnání se tedy může zabývat, až syn povyroste a bude samostatnější. Bývalý partner a otec dítěte Otec syna s ním nikdy nevytvořil žádný pevný vztah, nejeví o něj zájem ani neplatí výživné. Dokonce ani nikdy nebydlel ve společné domácnosti s narátorkou. „My jsme nikdy nežili spolu, my jsme žili naproti sobě. Každej vlastně u svých rodičů.“ Setkání otce se synem se uskutečnilo poprvé až na ženinu výzvu, když byly synovi zhruba tři roky. Do té doby se otec o dítě ani jeho matku, svou bývalou partnerku, z vlastní iniciativy nezajímal. Jeví se tedy, že osobnost tohoto člověka nemá ve vyprávění narátorky šanci na prostor. Přesto vyšlo během rozhovoru najevo mnoho informací o jejím bývalém partnerovi, otci jejich syna. Otec dítěte byl narátorce nevěrný v době jejího těhotenství. Po několika měsících nejistoty se ho Naďa zeptala, zda má někoho jiného, tuto skutečnost on přiznal a po té Naďa vztah definitivně ukončila. I do porodnice ji odvezla kamarádka. Na partnera ani v této chvíli nespoléhala a nepožádala ho o pomoc. On sám jí pomoc nenabídl. Při tom podle Nadina sdělení to byl paradoxně právě její bývalý přítel, kdo projevil přání mít s ní dítě ještě dříve, než to napadlo jí. „To přítel byl ten, kdo takhle prvotně chtěl, já jsem na to ještě nebyla připravená. Pak jsme se teda rozhodli, že chcem.“ Již na začátku analýzy je uvedeno, že hlavní téma rozhovoru s narátorkou je téma sociální opory. S tím souvisí i strach a stres, který se propojuje do Nadiných životních hodnot.
Hodnoty V rozhovoru uvedla, že nejdůležitější je pro ni zdraví. Z toho, jak respektuje zdravotní stav svého otce a bratra, o kterém se krátce zmínila, vyplývá, že zdraví její a jejích blízkých je pro ni velmi důležité. Z několika málo informací, které naznačila, 34
se lze domnívat, že Naďu velmi ovlivnila dlouhodobá nemoc její matky a to je zřejmě také důvodem, proč na svého otce nenaléhá s pomocí při péči o syna. Zvládá jí vlastními silami a za přispění kamarádek. Z rozhovoru dále vyšlo najevo, že v jejím životě i v životě syna, chybí muž. Mužský vzor Více než o tom, že postrádá vlastní partnerský vztah, mluví Naďa o významu chybějícího muže u nich doma coby kladného mužského vzoru pro hodnotový žebříček jejího syna. Podle Nadiných vlastních slov by ji opustily obavy o budoucí chování syna, kdyby měla partnera a všichni žili společně v harmonickém vztahu. Pak by měl syn mužský vzor a ona by se přestala obávat o chování syna ke své budoucí partnerce a rodině. Sama se synem často mluví o tom, že nesmí být jako jeho otec. „Teď jsme se zrovna vo tom bavili, jako že nechce (syn) být grázl. Já jsem mu řekla: Grázl byl tatínek, na rovinu a nejhorší, co může chlap udělat jako chlap, tak dát ženský facku a nestarat se vo vlastní dítě.“ Narátorka během vyprávění mění názor na to, zda syn má či nemá dostatečnou možnost získat kladný mužský vzor ve svých příbuzných, tedy v dědovi a strýci a pak taky v přátelích své matky. U syna je zřejmé, že ho mužské prostředí zajímá a je rád ve společnosti mužů z jeho rodiny a prostředí matčiných přátel. „Jo je tam vidět, když je na táboře, tak okamžitě k chlapům tíhne, to tam jako ten článek chybí. To poznat na něm je. Já to na něm nepoznám, vlastně my jsme spolu takhle. Ale když jsou nějaký chlapi, nějakej strejda, jo, kdokoliv tady, tak tam je vidět, že mu to chybí.“
Podpora druhé partnerky Ve vyprávění zaznělo ještě jedno zcela neočekávané téma a tím byl pozitivní vliv druhé partnerky. S touto ženu začal bývalý narátorčin partner paralelní vztah v době Nadina těhotenství. Žena však tuto skutečnost nevěděla. Obě podvedené ženy se poznaly až po několika letech. Prostřednictvím společné přítelkyně se tyto dvě ženy setkaly a vzájemně si sdělily pravdu o svém bývalém společném partnerovi. Z vyprávění Nadi bylo poznat, že při setkání po výměně informací obě ženy zjistily, jak jim bývalý partner lhal a začaly se vzájemně podporovat ve sdělování informací o jeho nespolehlivosti a neplacení výživného. V okamžiku 35
setkání se Naďa také dověděla, že jediné výživné, které po dobu půl roku od svého bývalého partnera dostávala, ve skutečnosti financovala a posílala právě tato jeho další partnerka. „Vona mě pak později říkala, že to platila ona z její mateřské.“ Bylo zajímavé zjistit, že dvě ženy, které by se mohly vnímat jako sokyně, se po zjištění pravdivých skutečností podporovaly a zůstaly spolu v kontaktu.
3.6. NAĎA – MODUS HOLISTICKO OBSAHOVÝ Z analýzy holisticko obsahového módu se pokusím o interpretaci kritických mezníků v životě narátorky Nadi. Naďa je temperamentní žena. Už od prvního okamžiku setkání je zřejmé, že všechno řídí a vše potřebuje mít pod kontrolou. Je možné, že jí k tomuto chování dovedla její situace samoživitelky, kdy je sama zodpovědná za kvalitu svého života a svého syna. Naďa se v tom smyslu vyjádřila během našeho rozhovoru. „Já jsem bejvala úplně klidnej člověk.“ Dále narátorka doplnila, že v současné době jí dokáže rozčílit bývalý partner a syn. Podle Nadi nastaly v jejím životě první krizové momenty v době, kdy otěhotněla. V době, kdy po vzájemné shodě s partnerem čekala jejich první dítě, zjistila, že jí je partner nevěrný. Nevěra byla posléze důvodem ukončení partnerského vztahu. „No a von mi to vlastně neřekl, aby mě nestresoval.“ Domnívám se, že ke kritickému okamžiku došlo v době, kdy začal její partnerský vztah s bývalým přítelem, otcem jejich syna. Je možné polemizovat nad možným negativním vlivem v rodině bývalého narátorčina partnera. Jedním z témat, které v rozhovoru s narátorkou zaznělo, bylo téma otce jejího bývalého přítele a zároveň dědy jejího syna. Zatímco Naďa vyrostla ve fungující rodině, její přítel takové štěstí neměl. Jeho otec byl agresívní k matce a k dětem. Roli otce naplňoval zřejmě minimálně. „Vím, že ho (bývalého partnera narátorky) mrzelo, jakej ten jeho táta byl, ale při tom sám se pak zachoval vůči svým dětem podobně.“ Paradoxní je, že se vztah Nadi a jejího přítele rozpadl po sedmi letech, až po jejím otěhotnění. Detaily k tomuto tématu narátorka ve vyprávění neuvedla a je tedy možné, že si nechala některé klíčové informace pro sebe. Za neobvyklý aspekt dlouholetého partnerského vztahu považuji fakt, že po celou dobu bydleli partneři odděleně. Další kritická místa v Nadině životě jsou 36
vždy spojena s následky rozpadu jejího partnerského vztahu a s postoji a chováním bývalého přítele. Naďa se dle svého vyjádření nevzdává, všechno zvládá a zodpovědně se stará o svého syna. „Je fakt, že někdy to bylo těžký, ale vždycky se to nějak dá zvládnout.“ Má zaměstnání, i když jí vykonávaná práce nenaplňuje a ráda by jí změnila. Velmi pozitivní vliv na její život a psychickou stabilitu mají její přátelé. Od těch získává několik forem sociální opory a tito lidé mají důležitý podíl na dobrém fungování její současné životní etapy. Nejbližší Nadiny přítelkyně jí poskytují instrumentální oporu tím, že jí hlídají syna, když je potřeba. Odpadá tak riziko ztráty zaměstnání, protože Nadin zaměstnavatel není nakloněn sladění pracovního a soukromého života a potřeby matky samoživitelky spojené s péčí o její dítě nerad toleruje. V Nadině mysli se v této době vyskytují dvě hlavní obavy. V první řadě obava o syna. Ta má dvě roviny. Jednu rovinu podněcuje konkrétní impuls: komu svěří syna, když je potřeba, aby o něj někdo pečoval, zatímco Naďa je v práci. Druhá obava je dlouhodobá a obsahuje strach z toho, že se syn v dospělosti zachová ke své budoucí partnerce podobně jako jeho otec. Naďu tato psychická zátěž opustí pravděpodobně, až bude její syn dospělý a prokáže, že dobře funguje v partnerském vztahu. Naďa se domnívá, že by jí tato obava přestala tížit, pokud by se v jejím životě objevil ten správný muž. V úplné rodině by syn získal správný mužský vzor a naučil by se dobrému chování k ženě. V závěru vyprávění vyšlo najevo, že je Naďa novému partnerskému vztahu otevřená. Její přístup nejlépe vyjadřuje tato citace: „Já prostě věřím na nějakej osud a když se má něco stát, tak se to stane, takže jestli se má někdo objevit, tak se objeví, jako v mým životě.“ Shrnutí Z rozhovoru vyplynulo, že sociální opora přátel Nadi má v jejím životě zásadní význam, zejména při péči o jejího syna. Na rodinu spoléhat nemůže, jak je uvedeno v analýze tohoto rozhovoru. Přesto, že tuto ženu přímo neohrožuje riziko chudoby a existenčních potíží, jako tomu je u mnohých jiných samoživitelek, vyplynulo z narátorčina vyprávění, že právě její osobní sociální opora ve vztazích s blízkými přítelkyněmi ji před touto hrozbou dlouhodobě ochraňuje. Tato sociální vztahová síť jí zároveň udržuje ve společnosti lidí, kteří jí poskytují psychickou a emocionální oporu, 37
Naďa s nimi sdílí svoje radosti i problémy. Nadini přátelé jsou právě ti, kteří jí ochotně naslouchají, a poskytnou jí instrumentální či psychickou a emocionální podporu.
PŘÍBĚH RADKY
3.7. RADKA – MODUS KATEGORIÁLNĚ OBSAHOVÝ Radčin příběh více plnil očekávaný obsah tím, že hlavní oporu v jejím životě a v životě syna tvoří její rodina, hlavně rodiče. Rodiče jsou stabilní součástí fungování Radčiny domácnosti a mají zásadní podíl na péči o jejího syna. Jejich podpora je každodenní a dle typologie sociální opory odpovídá opoře instrumentální. Původní Radčina rodina Z narátorčina vyprávění o své původní rodině vyšlo během rozhovoru najevo, že pochází z prostředí dobře fungujících vztahů. V rodině si všichni pomáhají a v posledních letech pomáhá i širší rodina Radce, protože se nachází v obtížnější životní etapě, nežli je tomu u ostatních rodinných příslušníků. „Jako já třeba vím, že kdybych přišla o práci nebo onemocněla, že asi hlady neumřeme. Že prostě ani že asi bych nepřišla ani o bydlení. Že prostě nějak by ta rodina to udělala tak, abychom ten standard aspoň takovej přibližnej, jak máme, si udrželi...takovej obyčejnej.“ Radka vypráví klidně a souvisle, nezdá se, že by aktuálně žila ve stresu. Později se svěří, že má několik měsíců přítele a tento vztah považuje za perspektivní. Stejně jako Nadě, i Radce bylo před samotným začátkem rozhovoru sděleno, že cílem rozhovoru je dovědět se od ní, kdo je její oporou při zvládání života samoživitelky a jakým obtížím musí čelit. Zpočátku je obsah vyprávění hodně popisný, ale ani ji jsem ve vyprávění nechtěla usměrňovat, aby si rozhovor udržel narativní charakter a vyplynula z něj i témata nad rámec zadání. Radka dokázala detailně popisovat průběh a organizaci dne s péčí o syna, takže jsem jí v několika momentech do vyprávění přece jen vstoupila s doplňující otázkou. Je zřejmé, že je hlavní rodinnou 38
koordinátorkou péče o syna. „Já to všechno plánuju a organizuju a oni (rodiče) mi pomáhají to realizovat. Jsem hotovej logistik, já bych si z fleku mohla založit logistickou firmu.“ Na dalším místě rozhovoru k tématu plánování sděluje: „Jako že opravdu to musí být všechno naplánovaný a musí to být do půl dvanácté vyřešený, pak už se děj vůle boží. Já nevím, co by se stalo. Takže to jsou takový obtížný věci.“ Tento rozhovor poskytl další vhled do života samoživitelky a do témat a problémů, se kterými se potýká. Zároveň je z vyprávění hmatatelné, jak kvalitu života samoživitelky ovlivňuje míra podpory rodiny. Rodiče Hned v úvodu Radka uvedla, že rodiče jsou ti, kteří mají zásadní vliv na kvalitu jejího života samoživitelky. „Nebýt rodičů, tak já říkám, že bych do té práce ani nedojela.“ Téma rodičů a jejich vliv na fungující život Radky je hlavním tématem a prolíná se celým vyprávěním. Rodiče v mnohém přebírají role chybějícího muže. Podílejí se na organizaci péče o šestiletého syna, z vlastní iniciativy Radku podporují materiálně a finančně. Poskytují jí také rady a psychickou podporu. Dalo by se říct, že pomoc rodičů nezná mezí. Přestože dle vyprávění věnují pozornost i své mladší bezdětné dceři, jejich starší dcera Radka a vnuk Jiří jsou smyslem jejich současného života. „Moji rodiče se o mě neustále zajímají. Já, kdybych se odstěhovala na druhej konec republiky, tak je by to položilo!“ Toto sdělení poukazuje na skutečnost, že pomoc dceři je pro rodiče v této jejich životní etapě naplňující. Z toho, co narátorka v rozhovoru uvedla, dělají vše dobrovolně a z vlastního rozhodnutí. Většinou jí s nabídkou pomoci předběhnou, ona je nemusí o nic žádat. „..to je prostě velká opora, když vím, že nemusím spoustu věcí řešit, že oni mě vyloženě předběhnou.“ Bývalý manžel – příčina všech problémů Téma, které odkrylo finanční problémy a nevěru manžela, bylo téma Radčina manželství. Rozhodnutí pro společný život s bývalým manželem odstartovalo v Radčině životě sérii obtíží a stresujících zkušeností. „Vlastně od doby, kdy se malej narodil, začaly tyhlety problémy s dluhama. Tohle byly ty momenty, kdy jsem měla poslechnout rodiče. Kdybych měla ty zkušenosti a rozum, co mám teď, ve dvaceti, tak bych hezky zůstala u maminky, že?“ Ke svým osobním krizovým situacím se narátorka vyjádřila 39
ještě o chvíli později: „Takže toto u mě bylo zásadní, že jsem se odstěhovala brzo, brzo jsem se vdala a ještě k tomu blbě. Pak mě položilo ještě to, jak mi zahýbal (manžel), když jsem byla těhotná. To byly takový hnusy. A to fakt jako on neměl prácu pořádnou, nevydělával, dělal dluhy a ještě mi lezl za kamarádkou! To jsem nevěděla, jestli budu mít na plínky, na sunar a jestli přijde (manžel) na noc dom.“ Dluhy po manželovi Mezi obtíže, které Radce soužití s manželem přineslo, patří i dluhy. Ty Radka splácela ještě letos s pomocí rodiny a nejvíce její tety. Teta žije se svým manželem v bezdětném manželství a tak dle Radčina sdělení vždy jejich rodinu finančně podporovala. „...vždycky měli pocit, že ty peníze musí nacpat jakoby do té rodiny. Tak vždycky to dávali jakoby pomáhali našim, když jsme byly se ségrou malý. Dneska zas hodně přispívají finančně mně.“
Díky tetině finanční pomoci se splacením
posledních dluhů finančním institucím se Radka zbavila zásahu exekutora. Otec a syn V tématu o roli otce malého Jirky vyplynulo, že bývalý manžel měl vždy problémy s finanční stránkou své existence. Jako otec jejich společného syna se snaží fungovat, co nejlépe mu to jeho život ne příliš úspěšného podnikatele dovolí. Se synem mají harmonický vztah a otec si ho bere pravidelně jednou za čtrnáct dní k sobě domů. V této době se o syna zodpovědně postará. Narátorka bývalému manželovi důvěřuje, přestože má výhrady k častým zpožděním s placením výživného. V době, kdy je syn u otce, o něj nemá obavy. „On (bývalý manžel) s nim jednou za čtrnáct dnů napíše ty úlohy. To on má přehled, to jo. To von se jako orientuje. A takhle se o něj postarat dokáže pěkně.“ V tomto příběhu bývalý partner svou roli otce plní a podílí se částečně na výchově syna. Malý Jirka má díky tomu oba rodiče a ve svém otci mužský vzor. „Jo, Jirka ho (otce) má rád.“ Rodiče a jejich všestranná podpora Radčina opora v rodičích je rozsáhlá a obsahuje několik rovin. Hlavní je organizační a instrumentální opora spojená s každodenní pomocí při péči o syna. Rodiče považují za samozřejmost dceru podporovat také materiálně. Tuto a další uvedené 40
formy sociální opory narátorka komentuje slovy, že některé věci díky rodičům prostě neřeší. Rodiče se starají také o rozvoj svého vnuka a hudebně ho vzdělávají. Vlivným faktorem je nesporně to, že oba jsou hudebníci. Jiný pohled na podporu rodičů má Radčin současný přítel. „Můj přítel vždycky říká, že jsem trošku jakoby rozmazlená, že jsem zvyklá, že jako řeknu půl slova a taťka už stojí nastartovanej s autem. Že hnedka jako naklušou, jak si jenom písknu. Že jsem jakoby na to zvyklá. Ale tak on zase nechápe, že prostě toto je jakoby těžká situace. Že mě taková blbost, jakoby zdánlivě blbosti, že mě to pomůže prostě.“ Z rozhovoru vyplynula forma psychické opory, kterou má v rodičích a sestře. Posledních několik měsíců jí tuto složku opory poskytuje rovněž zmiňovaný přítel. Mohlo by se zdát, že tato žena ani nezná četné problémy a potíže samoživitelek. Podpora rodičů má však i negativní dopad na Radčin život. „No, ona je to trošku taková věčná buzerace, ale když já vím, no já jsem na nich tak trošku závislá! No tak zvládám to sama, ale tak z osmdesáti procent a těch dvacet mi doplňujou oni (rodiče). No třeba proto tam nechcu být na ten Štědrej den, protože u mamky je to po jejím, u mě je to po mým.“ Odvrácená strana pomoci rodičů V závěru vyprávění narátorka formulovala stinné stránky podpory rodičů a to zejména neustálý dohled její matky, která v dobrém úmyslu zasahuje dceři do soukromí a narušuje autonomitu jejího rozhodování. Nad rámec role babičky se vměšuje do výchovy vnuka, narátorčina syna. „Mamka furt volá, furt se zajímá. Ptá se mě třeba, jestli jsem Jiříkovi pustila pohádku, jestli jsem mu přečetla pohádku. Oni pořád chtějí mít přehled.“ Radka si uvědomuje svoji velkou výhodu oproti jiným matkám samoživitelkám. Zároveň, jak sama sdělila, pomoci a ochoty rodiny nechce zneužívat. „No jo, jako uvědomuju si, že naši jsou, jednak jsou vycucaní finančně, samozřejmě. To není žádná sranda, protože teď třeba kupovali byt na starý kolena,...takže mají hypotéku na krku. Vnímám taťku, jak je unavenej.“ To se týká jak všestranné pomoci jejích rodičů, tak pomoci finanční, kterou jí z vlastní iniciativy poskytuje teta. Narátorka se zmínila i o tématu volného času a seberealizace. V práci je zřejmě spokojená anebo to pro ni není důležité téma, o kterém by se chtěla bavit. Co se týká volného času a zábavy, 41
pravidelně chodí plavat a na ostatní zábavu jí podle jejích slov nezbývá čas ani peníze ...„fakt jako je problém si něco zaplatit navíc. Třeba to plavání...fakt jako dobíjím tu permanentku po dvou stovkách. Ale že bych jako nějak moc měla času na nějaký koníčky a peněz hlavně... ono je to jedno s druhým...čas aj peníze...prostě není, no.“
3.8. RADKA – MODUS HOLISTICKO OBSAHOVÝ Radka má výborné komunikační schopnosti. Je to poznat již při prvním telefonickém rozhovoru, kdy jsem jí na doporučení společné přítelkyně oslovila a nastínila svůj výzkumný záměr. Setkání s ní trvalo zhruba dvě hodiny. Nahrávaný rozhovor z toho činil necelou jednu hodinu. Radka pochází z úplné rodiny, která dobře funguje i v širším rodinném rámci vzájemných pozitivních a spolupracujících vztahů, a to i sourozenců Radčiny matky, jak je interpretováno v podkapitole 3.7. v kategoriálně obsahovém módu tohoto příběhu. Narátorka se narodila do hudebně založené rodiny. Oba rodiče jsou stále pracovně činní v uměleckém prostředí. Otec působí v několika hudebních tělesech a matka je učitelkou v hudební škole. Radka má jednu dospělou, ale stále ještě studující sestru. Z vyprávění je patrné, že v celé rodině byly a stále jsou dobré vztahy a příbuzní se vzájemně podporují. Pomoc je poskytována tomu, kdo ji právě potřebuje. „Tak vždycky to dávali jakoby pomáhali našim, když jsme byly se ségrou malý. Dneska zas hodně přispívají finančně mě.“ Podle Radčiných slov zaznamenala ve svém životě první krizový zlom v období své rané dospělosti. V té době žila ještě ve společné domácnosti s rodiči a měla časté názorové střety s matkou. „Tak první kritický bod je pro mě to, že jsem se svou mamkou moc dobře nevycházela.“ Tento stav urychlil její rozhodnutí osamostatnit se. Radka si našla se svým tehdejším přítelem podnájem a přítel začal podnikat. Z vyprávění vyplynulo, že přítel zřejmě nedisponoval počátečním kapitálem a vše, co pořizoval do podnikání a také do společného bydlení, bylo na úvěr. Krátce na to Radka otěhotněla. Dítě bylo plánované a oba partneři ho chtěli. „Pak jsme se dohodli, že chceme dítě.“ V době těhotenství zasáhla narátorku další krizová situace, její partner jí byl nevěrný a udržoval paralelně dva vztahy. Radka vycítila, že něco není v pořádku a partner se jí po té k nevěře přiznal. „Já jsem mu projela mobil, protože jsem cítila, že se něco děje.“ Nevěrný muž po nějaké době uznal svou chybu a vrátil se k těhotné 42
ženě. Později vyšlo najevo, že nevěra přetrvávala ještě dalších několik měsíců, ale to se podvedená žena dověděla s odstupem času a tento fakt jí už nezranil. „Já jsem byla nakonec ráda, že jsem se s ním rozvedla, protože on tak přesvědčivě mi dokázal lhát.“ O původní rodině partnera toho ve vyprávění Radky mnoho nezaznělo, ale ze sdělených informací je zřejmé, že muž pochází z úplné rodiny a rodiče o svého vnuka nikdy nejevili velký zájem. Narátorka měla tchýni za zlé, že svému synovi nedomluvila a nijak na něj kladně nepůsobila v tom smyslu, aby zanechal nevěry a vrátil se ke své těhotné partnerce Radce. „Ona mu maminka vařila, prala, místo, aby ho vykopla a řekla: „Tak běž ke své ženě a urovnej to!“ Oba partneři spolu dále žili do tří let věku jejich syna. Snažili se zachránit vztah, ale nepodařilo se jim to a po zmíněných třech letech se rozvedli. ...“když byly synovi tři roky, tak jsme to vzdali. To už pak nešlo, no.“ Radka i po rozvodu nesla následky nezodpovědného finančního rozhodování svého bývalého manžela. Shodou několika nepříznivých okolností splácela manželovy dluhy ještě několik let. „Takže já jsem měla za dva roky vobstavenej účet a divila jsem se, proč a ještě to narostlo na čtyřicet dva tisíc a já jsem to pak nějak strašně dlouho splácela.“ Radka tyto povinnosti přijala a s pomocí rodiny doplatila v letošním roce poslední dluhy finančním institucím. Jak je uvedeno výše, Radčinu sociální oporu tvoří rodina. V případě pomoci s dluhy po manželovi je to konkrétně její bezdětná teta a každodenní instrumentální oporu zajišťují rodiče. Tato pomoc je zásadní a narátorka by bez součinnosti rodičů jen těžko mohla chodit do práce a žít ve vlastním bytě. „Nebýt rodičů, tak já říkám, že bych do té práce ani nedojela.“ Upřímně míněná pomoc a zájem rodičů dospělé dcery má však mnohá psychicky náročná úskalí, která Radka zvládá pouze s vědomím, že bez rodičů by se jí v pozici samoživitelky žilo obtížně. Z vyprávění je patrné, že v Radčině rodině má velký vliv na veškeré dění její matka. Chce o všem vědět, narátorce v dobrém úmyslu radí a koná mnohé nevyžádané skutky. „Mamka furt volá, furt se zajímá.“ Aktuálně Radka vkládá naděje do čerstvě se vyvíjejícího vztahu s novým partnerem a svou budoucnost vnímá optimisticky.
43
Shrnutí Radka žije se svým synem sama. Na první dojem působí zcela vyrovnaně. Dovede uživit sebe a syna, ale je nutno podotknout, že se na tom podílí i její rodiče. Ti jí zajišťují, aby bez omezení a vcelku bez stresu mohla vykonávat svoji profesi a o syna bylo vždy dobře postaráno. Rodina jí pomohla se splacením dluhů za bývalého manžela. Radka se tak zbavila rizika exekucí, které by její a synův život mohly vážně narušit. V životě této ženy se před nedávnem objevil nový muž, který je nadějí na další harmonický život v páru a úplné rodině.
SYNTÉZA Účastnice výzkumu se navzájem neznají. S ohledem na jejich sociální status samoživitelek z analýzy výzkumu vyplynulo několik společných charakteristik a naopak se v každém z příběhů objevily kategorie, ve kterých se tyto ženy zcela odlišují. Obě ženy jsem měla možnost pozorovat jen po dobu samotných rozhovorů. Lze tedy vyjádřit poznatky v omezené míře znalosti informantek. Pokud jde o zachycené podobnosti, ráda bych na tomto místě zmínila tyto: sociální
opora,
nevěra
partnera
v době
těhotenství,
finanční
problémy,
které zapříčinil bývalý partner, lži bývalého partnera, nedostatečná seberealizace. V Radčině životě hrají zásadní úlohu přátelé a nejvíce dvě nejbližší kamarádky, které jí s péčí o syna pomáhají. U Radky jsou to intenzívně spolupracující rodiče. Z toho, co Radka vyprávěla, vytvořili s rodiči fungující mechanismus. Díky této výhodě se v současné době neobává existenčních problémů a spolehlivě jí pomáhají s péčí o syna. Působením soustavné spolupráce rodičů se Radka může v klidu věnovat své práci a eliminovat tak obavy z existenčního rizika. Shody obě narátorky dosahují v charakteristice bývalého partnera, otce dítěte. Každý z mužů udržoval paralelní vztah v době těhotenství své partnerky. Následkem nevěry došlo k rozpadu vztahu. Jeho ukončení iniciovaly ženy. Každý z mužů vykazuje nespolehlivé finanční chování. 44
V souvislosti s touto osobní charakteristikou jeden z nich nikdy neplatil výživné na své dítě. Druhý muž je v tomto ohledu zodpovědný, ale nechal na své bývalé ženě břemeno dluhů, které za něj musela několik let splácet. Obě ženy si také stěžovaly na nedostatek volného času a možnosti seberealizace. K nalezeným odlišnostem patří: poskytovatelé sociální opory, spokojenost v zaměstnání, vyhlídky na partnerský vztah, plnění role otce po rozpadu vztahu. Radčino vyprávění má hodně společného s Nadiným a přesto se v mnohém liší. Zásadní odlišností je rozdíl mezi sociálními oporami obou žen. Naďa má spolehlivé a chápající kamarádky, které jí kdykoliv pomůžou. Výraz kdykoliv má v tomto případě svá omezení. Obě Nadiny nejbližší přítelkyně mají své rodiny a svůj aktivní rodinný život. Za to se Naďa o pomoc neobrací ke své původní rodině. Neumožňují to zdravotní a logistické možnosti. Z rodičů má již jen otce, u kterého bere ohled na jeho zdraví. Ze zdravotních důvodů a rovněž z důvodu velké vzdálenosti nemůže Nadě pomáhat její bratr. Případ Radky se v tomto ohledu od Nadi zcela liší. Její rodiče přednostně uzpůsobují svá konání ve prospěch Radky a jejího syna Jirky a zajišťují pro ni pravidelné podpůrné činnosti, aby mohla dobře fungovat v zaměstnání a bylo vždy postaráno o syna. Naďa je v porovnání s Radkou v obtížnější situaci. Z narativní analýzy u tohoto tématu
vyplynula
Nadina
frustrace
z nemožnosti
seberealizace
v zaměstnání.
Kamarádky nemůže žádat o pravidelnou součinnost v péči o syna a musí tedy potlačit své potřeby při profesní seberealizaci. Další odlišností mezi narátorkami je fungování bývalého partnera v roli otce dítěte. V případě Radky je tato role relativně dobře naplňována po stránce vztahové i plnění finančních povinností (výživné). V případě Nadi se jedná o naprostý nezájem o dítě ze strany jeho otce. Za zmínku stojí ještě odlišnost v partnerských vztazích. Radka je ve stadiu budování nového partnerského vztahu. Status samoživitelky a neúplné rodiny se tak pro ni a jejího syna možná časem změní na rodinu úplnou. Naďa partnerský vztah nemá.
45
Tabulka č. 1: Základní údaje o narátorkách Věk
Jméno
Stav
Jak dlouho je
Bydlení
Děti/věk
Obecní byt ve městě
Syn 7 let
samoživitelka Naďa
36
Svobodná
7 let
Radka
33
Rozvedená
Oficiálně 3 roky, Byt v osobním
Syn 6 let
prakticky 6 let od vlastnictví ve městě narození syna Zdroj: autorka
Tabulka č. 2: Pomoc s péčí o syny narátorek Jméno
Sourozenci Rodiče narátorky Přátelé narátorky Otec dítěte Rodiče otce dítěte narátorky
Naďa
Ne
Ano
Ne
Ne
Ano
Radka
Ano
Nesdělila
Ano
ne
Nesdělila
Zdroj: autorka
Tabulka č. 3: Nejdůležitější kategorie Jméno
Stres z péče o dítě
Nevěra a dluhy – bývalý partner
Odchod z domu jako projev vzdoru rodičům
Výměna informací s druhou partnerkou
Existenční problémy
Má v současné době partnera?
Naďa
Ano
Ano
Ne
Ano
Ne
Ne
Radka
Ano
Ano
Ano
Ano
Ne
Ano
Zdroj: autorka
46
DISKUSE Výsledek výzkumu bakalářské práce naplnil původní výzkumný záměr. Bez sociální opory se osamělá matka s dítětem ztěží obejde. Neúplné rodiny se v porovnání s rodinami úplnými snadno ocitnou na hranici rizika ztráty zaměstnání a domova a odtud už je jen krůček k sociálnímu vyloučení na okraj společnosti. Výzkum potvrdil teoretické východisko ve smyslu jednoznačné důležitosti sociální opory v životních situacích matek samoživitelek. Ani jedna z oslovených žen by se bez lidí, kteří jí tuto oporu poskytují, neobešla. Absence jakékoliv sociální opory by způsobila ohrožení stabilního životního stylu neúplné rodiny. Z hlediska typologie sociální opory se osloveným ženám ve výzkumném souboru dostává opory instrumentální, emoční a zcela jistě také psychické. V případě jedné z narátorek vyplynulo, že to nemusí být vždy na prvním místě rodiče ženy, kteří tvoří sociální oporu samoživitelky. Výsledky výzkumu ukázaly, že osamělé matky se primárně spoléhají na svou osobní sociální oporu. Tuto skutečnost, plynoucí z realizovaného výzkumu nelze zobecnit. Zcela jistě jsou užitečné aktivity organizací věnujících se cíleně právě samoživitelkám. Malý vzorek těchto společností je uveden v podkapitole 4.2. Nepřímo se při analýze výzkumného vzorku potvrdil fakt, že se jedná o rizikovou skupinu a to rovněž v souvislosti s klíčovou úlohou lidí z řad osobní sociální opory oslovených žen. Z analýzy vyplynul význam sociální opory jako zásadní, neboť pomáhá samoživitelkám vyvarovat se riziku existenčních potíží. V oboru sociální pedagogiky je prostor pro práci s touto potenciálně rizikovou skupinou. Jako doporučení pro další krok tohoto výzkumu je návrh na vytvoření vhodného podpůrného programu pro rodiče samoživitele. Například se může jednat o vytvoření peer programu, popřípadě podpory vzniku svépomocných skupin rodičů v rámci víkendové pomoci a sdílení zkušeností s další rodinou nebo lépe se skupinou několika rodin. Dalším podnětem pro sociální pedagogy je zvážení vzniku pracovní skupiny, která by s takovými rodinami a zejména s dětmi pracovala a poskytovala rodičům například odlehčovací službu. V rámcové struktuře se může jednat o službu porovnatelnou s odlehčovací službou pro rodiče postižených dětí, pro pěstounské rodiny a rodiny pečující o nemocného dospělého rodinného příslušníka.
Přínos takové 47
činnosti je v několika aspektech života samoživitelek. Získají potřebnou ventilaci a oddych od dlouhodobé psychické i fyzické zátěže. Při pravidelném fungování umožní takovéto aktivity sólo matkám sladit pracovní a rodinný život, zejména pak při pomoci s péčí o dítě/děti. Uvedené aktivity mohou poskytovat ochranu před rizikem sociálního vyloučení, odebrání dětí matce a snížení sociálního statusu do pozice ženy bez práce a bez domova.
48
ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá tématem sociální opory a jejího významu při zvládání životních situací matek samoživitelek. Jedná se o důležité téma. Pro dotčenou sociální skupinu neúplných rodin je sociální opora často zásadní v zachování životního standardu. Sociální opora chrání samoživitelky a jejich děti před rizikem sociálního vyloučení. Kapitoly teoretické části bakalářské práce se věnují rozpadu vztahu a z toho plynoucím následkům pro všechny zúčastněné a životním rolím rodinných příslušníků ve vztahu k dítěti/dětem v neúplné rodině. Metodologická část zdůvodňuje vybranou metodu pro analýzu a interpretaci sebraného výzkumného materiálu. Na tomto místě bych chtěla zmínit, že metoda narativní analýzy, která byla v empirické části použita, se pro výzkumný záměr stala velmi přínosnou. Korespondovala s výzkumným záměrem. Metoda narativní analýzy poskytla prostor pro sběr značného množství dat z narativních rozhovorů a zúčastněné informantky nebyly ve vyprávění limitovány předem formulovanými otázkami.
Tato skutečnost umožnila získat
z analýzy nad rámec očekávání několik dalších neočekávaných a přitom zajímavých témat. Empirická
část
naplnila
hlavní
cíl
bakalářské
práce
a
prokázala
neoddiskutovatelný význam sociální opory při zvládání životních situací matek samoživitelek. Z analýzy výzkumného vzorku vyšel jednoznačný výstup, ani jedna z oslovených žen by se bez své osobní sociální opory neobešla. Přínosem práce je mimo jiné i přímé pojmenování obtíží a souvislostí s nimi spojenými v každodenních situacích neúplné rodiny. Ze sociálního hlediska práce odhalila v každém z příběhů důležité životní hodnoty, které osobně pokládám za velmi důležité a cenné. U jedné narátorky to byly dobře fungující vztahy v rodině napříč generacemi a rovněž v širší rodině. Druhý příběh poukázal na hodnoty přátelství v kontextu opory v obecně obtížných situacích. Vyprávěné příběhy pro mě byly inspirativní. Zjistila jsem pro výzkumný záměr více, než jsem očekávala a měla jsem možnost obohacení při nahlédnutí do života matek samoživitelek.
49
POUŽITÁ LITERATURA
Blatný, M. (2006). Metodologie psychologického výzkumu: konsilience v rozmanitosti. (Vyd. 1.) Praha: Academia. Colorosová, B. (2008). Krizové situace v rodině. Praha: Ikar. Dudová, R., & Hastrmanová, Š. (2007). Otcové, matky a porozvodová péče o děti. (1. vyd., 129 s.) Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. Dudová, R. (2008). Otcovství po rozchodu rodičovského páru. (1. vyd.) Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR. Francová, M., & Dvořáková Závodská, J. (n.d.) Rozvody, rozchody a zánik partnerství. (2). Praha: Wolters Kluwer ČR. Gulová, L., & Šíp, R. (2013). Výzkumné metody v pedagogické praxi. (Vyd. 1., 245 s., Editor Lenka Gulová, Radim Šíp). Praha: Grada.
Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
Klener, P. (1996). Velký sociologický slovník: II. svazek P-Z. (Vyd. 1., s.749-1627.) Praha: Karolinum. Kraus, B., & Poláčková, V. (2001). Člověk - prostředí - výchova. Brno: Paido. Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál. Marek, J., Strnad, A., & Hotovcová, L. (2012).
Bezdomovectví v kontextu
ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál.
50
Mareš, J. (2001). Sociální opora u dětí a dospívajících. (p. 152). Hradec Králové: Nucleus. Matějček, Z., & Dytrych, Z. (2002). Krizové situace v rodině očima dítěte. (Vyd. 1.) Praha: Grada. Matoušek, O. (2003). Rodina jako instituce a vztahová síť. (3. rozš. a přeprac. vyd.) Praha: Sociologické nakladatelství.
Matoušek, O. (2005). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. (1.) Praha: Portál.
POUŽITÉ ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Asociace
neúplných
rodin.
(n.d.)
Asociace
neúplných
rodin.
Dostupné z: http://www.asociaceneuplnychrodin.cz/ Aperio: společnost pro zdravé rodičovství. (n.d.). Dostupné z: www.aperio.cz Aperio - společnost pro zdravé rodičovství. (n.d.) Solo rodiče: pro rodiče, kteří jsou na děti sami. Dostupné z: http://www.saminadeti.cz/ Ethos - evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR. Feantsa [online]. Dostupné z: www.feantsa.org
GIC
NORA,
o.p.s.
(n.d.)
NORA:
genderové
informační
centrum.
Dostupné z: www.gendernora.cz
51
Měkké aspekty samoživitelství a nástroje veřejné polititky. (2011). (3). Dostupné z: http://www.vupsv.cz/sites/File/forum_socialni_politiky/Casopis_FSP_3_2011.pdf Nečadová, H. (2014). Matky samoživitelky - skupina ohrožená sociálním vyloučením (Diplomová práce). Masarykova univerzita, Brno. Rozvodovost. (2013). Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Dostupné z: www.vupsv.cz
52
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: transkripty rozhovorů Příloha č. 2: ukázka rozpracované analýzy Příloha č. 3: kategorizace
53
