MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Krajina jako zdroj inspirace Diplomová práce

Brno 2012

Vedoucí práce: prof. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D.

1

Autor práce: Bc. Dita Bosáková

Bibliografický záznam Bosáková, Dita. Krajina jako zdroj inspirace: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2012. 140 l., 29 l. příl. Vedoucí diplomové práce prof. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D..

Anotace Diplomová práce „Krajina jako zdroj inspirace“ pojednává o tématu krajinomalby jako pojmu historické hodnoty.

Zabývá se nejen postupným

vývojem lidského přístupu ke krajině v úloze malířství a uţití výtvarných technik, ale taktéţ je zaměřena na vztah člověka k přírodě a krajině samotné. Smyslem této práce je reflektovat význam krajinomalby nejenz historického hlediska, ale zaměřit se, jak mohou být krajinomalba a jiná umělecká ztvárnění krajin vnímána v dnešní postmoderní době plné konceptuálního umění. Zda se jedná o přeţitek, nebo zdali je stále dostatečně atraktivním tématem pro současnou českou uměleckou tvorbu.

Annotation The diploma thesis „Landscape as a Source of Inspiration“ deals with the subject of landscape-painting as a term of a historical value. It deals not only with gradual development of the human approach towards landscape-paintingin the function of painting and the usage of graphic techniques, but it is also focused on the relationship between human and nature, and landscape itself. The purpose of the thesis is to reflect meaning of landscape-painting not only from the historical point of view, but also to focus on how landscape-painting and other renderings of landscape can be perceived in the present postmodern period full of conceptual art. If it is just an anachronism, or if it is still a topic attractive enough for contemporary Czech art production.

Klíčová slova Krajina, příroda, krajinomalba, historie, umění

Keywords Landscape, Nature, Landscape – painting, History, Arts 2

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou (bakalářskou, diplomovou, rigorózní, disertační práci) vypracoval/a samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

Brně dne 20.dubna 2012

Bc. Dita Bosáková

3

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce panu prof. PaedDr. Radku Horáčkovi, Ph.D., výtvarníkům, kteří mi ochotně zodpověděli anketu, mé rodině a přátelům za podporu. 4

OBSAH ÚVOD ………….…………….……………………………………………………….... 7 TEORETICKÁ ČÁST………………………………………………………………… 9 KRAJINA JAKO POJEM ………………………………………………………… 10 VÝZNAM KRAJINY PRO ČLOVĚKA ……….…..…..…………….……….. 12 KRAJINOMALBA A JEJÍ VÝZNAM VE SPOLEČNOSTI ……………… 18 Umění antiky …………………………………………………………………………… 18 Závěrem dějinné epochy antiky ………………………………………………… 20 INSPIRACE V MIMOEVROPSKÉ KULTUŘE ……………………………. 21 Čínská krajinomalba ……………………………………………………………….. 21 EVROPSKÝ VÝVOJ V UMĚNÍ…………………………………………………. 23 Umění středověku……..…...……………………………………………................ 23 Gotika……………………………………………..……………………….................... 24 Závěrem dějinné epochy středověku ……………………………….………… 26 Umění novověku …………………………………………………………………….. 27 Renesance ………………………………………………………………………………. 27 Baroko a rokoko ……………………………..………………………………………. 30 Romantismus ……………………………………………………….………………… 34 Realismus ………………………………………………………….…………………… 36 Závěrem dějinné epochy novověku ……………………………………………. 38 NÁSTUP MODERNÍHO A POSTMODERNÍHO UMĚNÍ ……………… 40 Nové formy výtvarného umění………………………………...………………… 40 České umění krajinomalby ……………………………………………………… 45 Jiné formy ztvárnění krajin v umění………………………….……………… 51 Kolektivní výstavy tematiky krajiny v postmodernismu …………….. 54 5

PRAKTICKÁ ČÁST .……………………………………………………………….. 57 Závěr praktické části ……………………………………………………………….. 62 MEDAILONY ……………………………………………………………………….. 64 Jany Kochánkové ……………………………………………………………………. 65 Martina Mainera ……………..……………………………………………………… 68 Kateřiny Štenclové ………………………………………..………………………… 70 Jana Pohribného ……………………………………………...…………………….. 72 Miloše Šejna ………………………………………...…………..…………………….. 75 Kurta Gebauera ………………………………………………..…………………….. 78 Petra Pastrňáka …………………………..………………………………………….. 80 Filipa Kudrnáče ………………………………………………..…………………….. 83 Jana Dolejše …………………………………………………………………………… 86 Milana Maura ……………………………...…………………………………………. 88 Štefana Thótha ……………………………………………….………………………. 91 Jolany Havelkové ……………………………………………………………………. 93 Jiřího Šiguta ………………………………………………………………………….. 96 Jasana Zoubka ………………………………...……………………………………… 98 ZÁVĚR ……………………………………………………………………………… 101 POUŢITÁ LITERATURA ……………………….…………………………….. 104 PŘÍLOHY …………………………………………………………………………… 111

6

ÚVOD Co pro člověka znamená krajina? Je to jen prostředí, ve kterém ţijeme nebo k samotné krajině máme vybudovaný vztah uţ od doby, kdy jsme přišli na tento svět? Co vše znamenala krajina pro naše předky, jak ji vnímali a uctívali? Těchto pár otázek jsou jen výběr z mnoha dalších, které si neustále můţeme pokládat. Jak moc je pro nás příroda důleţitá…. Byli bychom schopni bez ní přeţít? Vztah člověka a přírody jsou neoddělitelné dvě části, které se navzájem doplňují v utváření trvale udrţovatelného rozvoje neboli ţivota na Zemi. „Lidstvo potřebuje přírodu“ a naopak „příroda potřebuje člověka“, který jí porozumí a bude naslouchat. Měli bychom se oprostit od sobeckosti a egocentrismu a přejít k odpovědnosti vůči přírodě, poté ji totiţ snáze porozumíme, přiblíţíme se jí a tím dojde k určitým kompromisům. Měli bychom se naučit přemýšlet, jak správně k našemu prostředí přistupovat. (Day, Ch., 2004) Ve své diplomové práci okrajově zmíním sociální přístupy ke krajině. Člověk si můţe vytvořit citovou vazbu k místu, kde ţije, kam si pravidelně jezdí odpočinout nebo nabít vnitřní energii. Místu, kam se rádi vracíme, kteréznovu objevujeme a vnímáme dosud nepoznané. Pokaţdé toto místo vnímáme jinak a stává se pro nás magickým místem, místem, které má svou duši, říkáme mu Genius loci. To co jsem zmínila, velmi úzce souvisí s tématem výtvarného ţánru krajinomalby, protoţe ti všichni, co malovali ta úţasná díla, museli studovat, chápat a především přírodu uctívat. Hlouběji se ale zaměřím na historii a vývoj krajinomalby, ke které se v různých časových úsecích historie přistupovalo s rozdílnou filosofií a lidským přesvědčením. Na odkaz antiky, středověku – zahrnující jednotlivé dobové etapy - novověku, k „novému“ umění 19. století, kdy se do popředí dostává i inovace v malířských stylech a technikách, vedoucí aţ k současné výtvarné scéně. Jak byla vnímána krajinomalba a kdy se dostala do popředí největší slávy nebo naopak, kdy se dostala do útlumu… Tuto reflexi bych ráda rozšířila o názory současných umělců, kteří jsou odborníky ve svém oboru, a to na základě anketních otázek týkajících se ţánru krajinomalby a dalších moţností, jak ztvárnit krajinu v umění. Podotýkám jiných, tím směřuji k rozšíření nových 7

výtvarných tendencí a přístupů ve 20. století, kdy se zdokonalila technika fotografie či vzniklo akční umění neboLand Art. Díky jejich názorům a studiem literatury se mohu pokusit nastínit, do jaké míry je dnes krajinomalba uznávána. Strukturu práce koncipuji do jednotlivých vývojových kapitol, aby byl zřetelný jasný posun vývoje během daných období. Mým záměrem je v diplomové práci uvést: Stručný nástin krajiny jako pojmu přírodního charakteru, definice, společenského přístupu ke krajině a přírodě. Koncepčně rozčlenit text do jednotlivých historických uměleckých etap, zahrnout postupný vývoj a přístup ke krajině a přírodě, směřující ke vzniku krajinomalby jako samostatného výtvarného ţánru. Zpracovat textové údaje osobností, které mi odpověděli na e-mailovou anketu. Vybrané části jejich výpovědi shrnout společně s jejich uměleckým ţivotopisem do odkazujících medailonů. Vytvořit komplexní závěr zahrnující teoretickou i výzkumnou část. V diplomové

práci

neusiluji

o

kvantitativně

zpracovaný

výzkum,

předkládám názory, které mají za cíl v této práci především nastínit problematiku krajiny v současném umění. Téma krajiny jsem si zvolila, protoţe se téměř denně ocitám v soběšických lesích a pobyt v přírodě mě vnitřně naplňuje. Okolní krajina se neustále mění, nejen během měnících se ročních období, ale mění se i barevnost oblohy a celého okolního prostředí, měkkost světla, teplota a vůně vzduchu je zde jiná, neţ ve městě, fouká zde silnější vítr, který se svou silou opírá do střech domů. Získala jsem si k tomuto místu vztah. Vnitřně mě naplňuje, kdyţ se mohu jít za slunečného rána projít se svým psem na místní rozhlednu, vyběhnout si schody nahoru a zhluboka se nadechnout a vydechnout s úsměvem na tváři. To stejné platí při západu slunce a vidět červenající záře, dopadající na okolní lesy.

8

TEORETICKÁ ČÁST

9

KRAJINA JAKO POJEM V následujících dvou kapitolách pojednávám v obecném rámci o krajině definovanou z geografického a sociologického hlediska. Uvádím zde pouze základní fakta, která nastiňují krajinu jako útvar a prostředí ve kterém člověk ţije, je s tím osobně a fyzicky spjat a zároveň krajinu jako zdroj inspirace, která se stala výtvarným námětem v umění.

Definice Existuje mnoţství knih zabývající se problematikou krajin. Vzniklo tolik definic a charakteristik, ţe uvedu jen pár z nich. V publikacích, které se mi dostaly do rukou, jsem ve všech narazila v úvodních statích o neustálenosti a nejednotnosti pojmu „krajina“. Můţeme říci, ţe „krajina je výsledkem přírodního vývoje, zvyků a myšlení obyvatelstva, organizace a existence společnosti.“ [online 1] „Pojem „krajina“ je v běţné řeči i v odborném názvosloví obsahově nejednotný a neustálený. Různé vědní obory, geografie, ekologie, demografie, urbanismus, právní věda, technické vědy, hygiena, společenské a další vědy definují krajinu různým způsobem.“ V roli sociálního zkoumání je krajina chápána jako „optický uzavřený celek převáţně přírodního prostředí, k němuţ se často vztahuje estetické hodnocení.“Krajinu hodnotíme jako neutrální, můţe být „kvalitní i devastovaná, krásná i nevzhledná“ (Librová, 1987, s. 6) „…krajina musí mít určitou minimální rozlohu a musí být tvořena nějakými pevnými útvary, dostatečně velkými, ať jiţ neústrojnými (balvan, ledová hora), nebo ústrojnými (les, louka, osada). I tam, kde vůbec není ţádný ţivot, tedy ani vegetace, mluvíme o krajině; např. mluvíme o měsíční krajině, o krajině na Venuši apod.“ (Hadač, 1982, s. 16) Tyto zmíněné krajinné sloţky na sebe vzájemně působí a ovlivňují se. Je to systém jednotek, které jsou uvnitř krajiny. 10

„Krajinou je pro nás nejen území, kde vidíme horské štíty a lesy netknuté lidskou rukou, ale i území, které je zcela přetvořeno člověkem.“ (Hadač, 1982, s. 16)

„…je to část zemského povrchu se skálami a jezery, lukami a vesnicemi, městy a horami.“ (Hadač, 1982, s. 16)

Definice z oxfordského slovníku (Webster, 1963), krajinu Formann a Godron v Krajinné ekologii uvádějí jako: „Obraz představující pohled na vnitrozemskou scenérii, jako je prérie, lesnatá krajina, hory atd.; geomorfologické utváření určité oblasti; část pevniny nebo výseč přírodní scenérie, obsaţené v zorném poli pozorovatele“ (přejata citace, Formann, Godron,1993, s.12)

11

KRAJINA A JEJÍ VÝZNAM PRO ČLOVĚKA Krajina, jak jsme se dočetli v předchozí kapitole, můţe být určitou částí zemského povrhu, ale krajina sama o sobě neexistuje, tvoří součást přírody. Co je příroda? Přírodu můţeme nazývat taktéţ i jako „hmotný svět“ nebo „přírodní svět“. Jedná se o veškerou hmotu a energii„ a to hlavně v základní, člověkem neovlivněné formě“ [online 2] Podle Jana Krajhanzla je sloţité definovat termín příroda, spíše se přiklání ke spojení člověk a příroda a jejich vzájemný vztah. Spíše se jedná o individuální pohled, co příroda je, protoţe kaţdý můţe „přírodu“ pojmout jinak. Někdo povaţuje za přírodu balkón s květinami, někdo monokulturní lesík nebo deštné a hůře dostupné pralesy. Hůře můţeme rozpoznat a vymezit co příroda je a není, protoţe prakticky vše je buď ve větší, nebo menší míře ovlivněné člověkem nebo lidským faktorem. [online 3] Podle Petříčka, krajina je jakási rovina přírody, která zaujímá své místo mezi přírodou nějakým způsobem jiţ poznamenanou a „lidským duchem či rozumem,

lidskou

geometrií

a

přírodou

takovou,

jak

je

přístupnábezprostřední, zcela nereflektované zkušenosti.“ Můţeme se na ni podívat dvěma různými pohledy. Ten první představuje krajinu jako soubor „přirozených znaků přírody“, jako je les, rovina, kopec, rokle, potok, řeka atd.“, doplněna o geografické značky, symboly a na straně druhé se jedná o krajinu, která „ přesahuje do přírody, a kterou chápeme spíše jako elementární, ţivelnou, „divokou“, tedy plnou sil a energií.“ (Petříček in Zemánek, 2005, s. 18)

12

Přírodní a kulturní krajina V této kapitole zmiňuji pojmy krajiny přírodní a krajiny kulturní z důvodu, ţe v mé práci tyto krajiny zastávají určité role. V jakémkoli historickém časovém úseku se pohled na krajinu zdá být odlišný. Lidé ve svých krajinomalbách zobrazovali různé pohledy na krajiny: idylické, člověkem nedotčené, realistické, pracovní, industriální apod. Přírodní krajinu můţeme stručně definovat jako krajinu původní, nedotčenou lidskou rukou, kde není zjevný antropogenní vliv. Zato pojem „Kulturní krajina“ je povaţována za krajinu, která uvědomělou i neuvědomělou činností člověka přeměnila původní krajinu přírodní. Můţe se jednat o vyváţenou a kultivovanou krajinu, ale můţe představovat i krajinu degradovanou a devastovanou. Historický vývoj krajiny spadá do doby, kdy v podstatě na Zemi byly přítomny pouze ţivé organismy, kdy nebyly vytvořeny sféry, které člověk potřebuje k ţivotu. Vedle biologické evoluce se zároveň přeměňovala i krajina. Záměrně, ale nechci uvádět biologické a geologické změny a vývoj, které započaly před miliardami lety, ale pouze nastiňuji obecnosti týkající se planety Země, jejíţ součástí jsou krajiny, které se během dlouhého vývoje postupně staly součástí lidské existence. To dokazuje, ţe člověk je spojen s krajinou, která ho ochraňuje a umoţňuje mu přeţít. Vývojem kulturní krajiny ve střední Evropě začíná zhruba před 25 000 lety, kdy byla vytvořena soška Věstonické Venuše, která je povaţována za jedno z prvních ceněných uměleckých děl. „Od tohoto časového bodu se odvíjí historie vývoje lidského umění a neméně zajímavá historie vývoje lidského rodu a kulturní krajiny“ (Kolejka, Vybíral, Krajinné profese, s. 4)

13

Přístupy k přírodě a krajině Co se týče lidského přístupu ke krajině v 21. století je zjevné, ţe dnes o krajině přemýšlíme tak, ţe přírodu, která je součástí naší existence, bereme jako samozřejmost a ne všichni k ní chováme úctu. V době neustálého spěchu za prací a osobním úspěchem spousta lidí uţ ani nenachází čas, aby vůbec o přírodě přemýšleli. Jak se znovu naučit vnímat krajinu? „Chceme-li najít smysluplný přístup k přírodě, pak musíme umět vyprávět příběhy a umět příběhy poslouchat. „Krajiny vyprávějí„ znamená dvojí: krajiny vyprávějí nám a my vyprávíme krajinám. K pravému rozhovoru patří umět mluvit a umět poslouchat, a tak i my bychom se měli otevřít přítomnosti krajiny a místa, abychom vyprávěli příběhy, v nichţ není slyšet pouze náš vlastní hlas.“ Jascha Rohr, Landschaftenerzälen (in Zemánek, 2005, s. 21)

Existuje odborná škála představující jednotlivé, ale vzájemně se prolínající se přístupy ke krajině, které rozdělujeme na „estetické, odborné, kulturní, morfologické nebo umělecké.“ (Formann, Godron, 1993, s. 12)

Genius Loci Genius loci je v mnoha informačních zdrojích uváděn různě. Můţeme říci, ţe stejně jako pojem krajina, tento termín není zcela jednotný. Ohledně tohoto pojmu vznikají otázky, na které odkazuje J. Zelenka v knize Percepce krajiny a genius loci.

Problematika genia loci je poněkud náročná, tudíţ tímto ve své práci opět jen nastiňuji základní význam a poslání genia loci, který „můţeme chápat v široké škále moţností daných původním antickým významem daimona či boha místa, jako opravdové bytosti aţ po prostý souhrn barev, struktur a historií.“ [online4]

14

Na internetovém serveru Respekt, proběhl v roce 2009 on-line rozhovor s panem Jiřím Zemánkem, historikem umění, etnografem, publicistou. Zaujala mě otázka týkající se génia loci. Jeho odpověď jasně charakterizuje podstatu a hloubku tohoto pojmu. „Setkal jste se při putování českou krajinou s geniem loci / duchem / atmosférou místa? Existuje genius loci? Jak ho vnímáte?“ Jiří Zemánek odpovídá: „Obdobně jako lidi či zvířata mají své charaktery, svou osobitost i své nálady také mají je také určitá místa a určité krajiny, a samozřejmě i určitá města. Genius loci je pro mě jednoduše pocit a okouzlení, primárně smyslové okouzlení, které mě k určitému místu přitahuje. V této souvislosti se mě osvědčují opakované návraty na určitá místa nebo dlouhá několika denní putování krajinou. Kdyţ chci, aby se mě krajina, příroda otevřela, musím mít trpělivost a musím si to jednoduše opravdu zaslouţit. Musím se během putování zbavit určitých navyklých způsobů vnímání ze svého kaţdodenního ţivota a nechat přírodu, aby si mě sama vtáhla, sama se mě ukázala. Po dvou třech dnech putování, zvláště o samotě, začínám vnímat jinak, i kdyţ nedokáţu přesně popsat jak – jinak běţí čas, jinak klidněji se mě ukazují samy věci, u všeho dokáţu prodlít (být s tím) déle neţ obvykle. Myšlení se do toho uţ tolik neplete a mezi mnou a krajinou to začíná plynout, uţ nemám pocit, ţe se pohybuji krajinou jako nějaký objekt, ale ţe i krajina se začíná pohybovat mnou; respektive, ţe se pohybuju víc s ní. Během putování je vám samozřejmě někdy těţko, uděláte si na noze puchýře, bolí vás nohy, záda, přepadnou vás trudné myšlenky, ale pak zase přicházejí momenty jedinečných extází a radostí, které mohu proţít jen v přírodě. Důleţitou součástí putování je pro mě spaní v krajině pod oblohou, pod hvězdama. Kdyţ v krajině spím, mám v ní obvykle jiné sny, neţ kdyţ spím doma v baráku. Mívám často ţivý pocit, ţe sním sny krajiny, v níţ nocuju. Nějak se můj vnitřně svět začne propojovat s archetypálním světem krajiny, v níţ jsem, s její pamětí. Takţe pronikat hlouběji do určitého genia loci je proces. Místo vám neukáţe hned všechno.“ [online29]

15

Vztah člověka ke krajině Librová uvádí, ţe lidský vztah člověka ke krajině úzce souvisí s otázkou vztahu člověka a přírody. Příroda je pojmem, který se stal předmětem filosofie, a je chápána jako okolní „…svět, vesmír. Bývá zdůrazňována původnost přírody, její nezávislost na lidské společnosti, jindy také její přítomnost v člověku jako ţivé bytosti ve formě zděděných a neměnných somatických a psychických vlastností a dispozicí.“ (Librová, 1987, s. 15) Jak ideálně poznat krajinu? Lidský jedinec ji můţe projít a posvětit vlastní přítomností. Vycházejme uţ z dob romantismu, v období, kdy se příroda stala pro člověka jednou z prioritních záleţitostí. Získané záţitky z volné přírody znamenaly lidskou spontaneitu a projev svobody jedince, „který se jejím prostřednictvím vymaňuje z civilizačních stereotypů a v citovém souzvuku s přírodou obnovuje vztah s vlastní přirozeností.“ (Petříček Miroslav in Zemánek, 2005, s. 18) „Proč lidé lezli na vrcholy kopců a pohledem sledovali linii obzoru? Co jim to dávalo? Řekl bych, ţe pocit identity – tady jsem, to je můj kraj. To není jen můj kraj, ale také můj citový a myšlenkový kontext, sem patřím. Rozhlíţím se kolem a lépe vnímám sebe. Jenţe kdybychom se na krajinu dívali jako na problém psychologický, tak ji nikdy neuchopíme. Je to především hmotný fenomén a je nutné se o něj starat v hmotném světě.“ (Cílek, s. 78) To souvisí i s objevováním hor a získávání důvěry k nim. Uţ Francesco Petrarca ve 14. století je označován jako první, který zdolal výstup do hor, které se staly podnětem k jeho úvahám a meditacím. Je označován jako první ctitel krajiny po době antické, uvádí Hana Librová v knize Láska ke krajině?. V krajinomalbě, v době romantické Caspar David Friedrich znázorňoval postavy na vrcholcích hor s pohledem do dálek a nalezení osobní samoty. Lidský přístup ke krajině se vyvíjí celá staletí. Ve středověku bylo vnímání přírody nebo krajiny potlačeno. V novověku se stále více přiklánělo ke spojení se s krajinou, i estetické vnímání dosáhlo vrcholu, od poloviny 20. století se krajina stává předmětem ekologie. Dnes se ekologie stala podstatným oborem, který se zařazuje do základního vzdělávání v rámci globální výchovy.

16

Krajina a ekologická výchova Tato malá kapitola bude souviset s metodou výzkumu v druhé části práce. V anketě jsem věnovala jednu otázku pedagogického a výchovného charakteru. Zájem dětí o přírodu by se měl formovat jiţ od nejútlejšího věku. Zájem člověka o přírodu a krajinu se nese po celá tisíciletí a v dnešní době je tématu ekologie a správnému přístupu k okolnímu prostředí věnován nemalý zájem. Hana Librová se ve své koncepci zabývala i ekologickou výchovou a výzkumem dětského vnímání krajiny. Díky těmto snahám rozvíjet u dětí ve školách zájem a starost. Co se týče propojení člověka a krajiny, je dětství důleţitýmobdobím.Člověka vede ke správnému ekologickému smýšlení a je podstatná pro pozitivní vliv na vývoj přírodního prostředí. Mezi prostředky, které mohou být podpůrnými materiály k ekologické výchově, patří filmy, seriály, časopisy nebo knihy s ekologickou tématikou. Právě v dnes, v 21. století, se ekologická výchova čím dál více prosazuje do školního i mimoškolního vzdělávání. Existují různé organizace, které se zabývají environmentálním vzděláváním a budující kladný vztah lidí ke krajině a přírodě, související v praxi velmi úzce i s výtvarnými projevy (aktivitami) podporující percepci. (Librová, 1987)

17

KRAJINOMALBA A JEJÍ VÝZNAM VE SPOLEČNOSTI Historický vývoj a její inspirace V následující části diplomové práce se zabývám nejen historickým vývojem krajinomalby v jednotlivých obdobích. Na první pohled se můţe zdát, ţe práce je rozdělena do krátkých kapitol, v kterých se snaţím shrnout dějiny umění na 2 nebo 3 stranách, ale mým cílem je zde udrţovat především vývojovou linii ve výtvarném a lidském přístupu ke krajině a přírodě. Zaměřuji se téměř jen na evropskou a českou tvorbu, kterou rozšiřuji o její hledání inspirací v jiných mimoevropských kulturách. V kaţdé kapitole uvádím stručný přehled umění krajinomalby a její společenský a výtvarný vývoj.

Antické umění „Říká se, ţe je všude krajina krásná a ţe člověk se do kaţdé krajiny musí zamilovat“ Emil Filla (BERKA, 1964, s. 26)

Krajinářství neboli krajinomalba…, „jedná se o obor malířské nebo grafické tvorby zachycující volnou krajinu, lidským zásahem nedotčenou nebo krajinu, do níţ zasáhl člověk;” (Baleka, 1997, s. 184) Důleţité je, abychom si uvědomili, ţe organické motivy doprovázely umění od dob antiky aţ prakticky do dnešní doby. Ztvárnění přírody nezasahovalo pouze do výtvarného sdělení, ale i do literárních podob filosofie, kterými se zabývali např. Thalés, Herakleitos, Aristoteles a mnoho dalších. „Jejich bádání směřuje k pochopení hmotné, přírodní podstaty světa. Především usiluje pochopit, jaké místo v něm zaujímá člověk.“ (Librová, 1988, s. 26)

18

V antice byl značný antropocentrismus, vše se soustřeďovalo na člověka, ve výtvarném umění se zobrazovaly kaţdodenní výjevy činnosti lidí, válečné taţení, boje, vítězství, ale zároveň však byly doplněny o ornamenty florálních motivů. „Motiv krajiny se proto objevuje ve všech kulturních oblastech; nejstarší známé krajiny jsou orientální, zachycení v rytinách do kamene (Uruk, 3200 př. n. l.), na sumerských pečetních válečcích, v asyrském umění na reliéfech“. (Baleka, 1997, s. 91)Zde je patrné, ţe lidé v těchto kulturách především vyuţívali sochařství. V Egyptském umění se rozmohly malby na stěnách, které se objevovaly v hrobkách vysoce postavených lidí. Doplněny byly světskými příběhy denních činností, výjevy ze ţivota či zobrazením nejbliţších nebo zobrazovaly právě zvířata a přírodu. Objekty se staly řeka Nil, ptactvo, rákosí, stromoví, které byly znázorňovány do lineárních detailů. Méně pak se polychromované reliéfy ukazovaly v chrámech, jejichţ vyobrazené příběhy boţstev, válečných taţení a rodinného ţivota královských rodin, tvořily ucelené kompozice mající jasný řád. Pro římskou kulturu byla typická tzv. krajina kultivovaná. Jednalo se o pěstování „umělé“ přírody, tudíţ lidský zásah zde byl více neţ patrný. Vznikaly nádherné a impozantní zahrady, které vyplňovala zeleň skládající se z keřů, květin, travin, hrající všemi barvami. Pyšnily se bazény, kaskády nebo umělými vodopády a to díky kanalizaci, kteráv antických městech fungovala. Inspirací pro antiku i pozdější zpracování v období baroka, rokoka, či klasicismu se stala Arkadská krajina. Arkádie leţící na území Peloponésu, těţko přístupná horská krajina se stala oblíbeným tématem ke zpracování. Představovala typ „tzv. krajiny ideální“ (Librová s. 30), která byla „idealizována pro svou přírodní nedotčenost“ (Baleka, 1997, s. 28) Klasické prvky arkadské krajiny akcentují podvědomé lidské potřeby, které mohou být: „teplá pohoda na slunci, moţnost odpočinout v chládku, pramenitá voda, bezpečný úkryt v jeskyni, bujná vegetace plná plodů, hojnost zvěře a ptactva i erotické naplnění smyslů.“ (Librová, 1988, s. 30) Pro člověka bylo podstatné proţívat, touţit a naplno vnímat krajinu kolem sebe.

19

Závěrem dějinné epochy antiky Období antiky se vyznačuje silným společenským zájmem o člověka a přírodu. Lidé byli spřízněni s přírodou a pečovali o ni. Nejednalo se zde přímo o estetické vnímání krajiny, ale zájem a úcta byla soustředěna především k zemědělství a venkovu. To bylo příznačnépředevším pro římskou kulturu. Římané udrţovali a vytvářeli nádherné zahrady, které doplňovaly tekoucí fontány, bazény, pěstovaly se květiny, vytvářeli kult krajiny, představující krásně udrţované zahrady, které lichotily lidskému oku a proţitku, ale estetického ocenění přírody se jí přímo nedostalo. (Stibral, 2005) Motiv krajiny je zasazen do všech kulturních oblastí starého světa. Kaţdá oblast, ať orientálního východu nebo řecké, římské, či egyptské říše, nahlíţela na krajinu odlišným úhlem pohledu a je evidentní, ţe hrála podstatnou roli, jelikoţ všechny kultury pojil fakt, ţe příroda byla součástí člověka a stejně tak i naopak, ţe člověk byl součástí přírody. Byl opěvován typ arkadské krajiny, která vytvářela ideál přírody, která by kaţdému člověku přinášela největší uspokojení, klid a mír. Představu pozemského ráje na Zemi. V následující poantické doběbyla podstata a důleţitost krajiny zavrţena a z uměleckého pojetí i lidského povědomí byla uvedena daleko do pozadí. Z krajiny se stává symbol či abstraktní pojem….

20

INSPIRACE V MIMOEVROPSKÉ KULTUŘE Čínská krajinomalba Evropské malířství nechám ještě chvíli spát a budu se věnovat jedné z nejvyspělejších civilizací a tou byla Čína. Během celé historie se stala zdrojem inspirací pro umění jiných kultur, jakými byly např. Japonsko, Korea, Indonésie, Tibet, ale částečně do umění Severní, Střední a Jiţní Ameriky, ovlivnila taktéţ islámské a evropské umění. (Baleka, 1997, s. 67) Proto je podstatné zmínit čínskou kulturu jako stvořitele a inspirátora krajinomalby, která se stala významnou tématikou pro evropské středověké a pozdní malířství. Krajina se v čínštině řekne „šan-šuej = hory a vody“. Název vznikl podle charakteristiky čínské krajiny, kde se střídá hojná vegetace, řeky a jezera, v kontrastu se suchými místy vysokých hor a drsných skal. Čína sepokládá za hlavního stvořitele krajinomalby. (Hejzlar, 2010) Historii osamostatnění krajinářství můţeme zařadit uţ do 4. století n. l., jejichţ původ zaznamenáváme uţ v dřívějších dílech, kde byly znázorněny prvky přírody. Malovalo se především na hedvábné svitky, později i papírové, vytvářely se dřevořezy, kamenorytiny, otisky. Nejuţívanějšími médii byly tuše, často doplněny o kontrast lehkých barev. Co velmi ovlivnilo čínské umění, bylo náboţenství východních kultur – Budhismus. Díky němu vznikl nový lidský přístup a projev uznání v umění, v rámci filozofické meditace, která vyzdvihla umělecký výkon do popředí. „Číňané byli první, kdo nepovaţovali malování obrazů za podřadný úkol, nýbrţ stavěli malíře na stejnou úroveň, jako básníka.“ Meditace pro ně znamenala, být v dobré dušení kondici a koncentrovat tělo i mysl. Díky této filosofii byli schopni naslouchat tichu, meditovat o slovech, přírodě či o horách a byli schopni díky své klidnosti a vytrvalosti zasáhnout do umění, jako nikdo jiný z evropských a jiných kultur. (Gombrich, 1997, s. 150) V čínském krajinářství nesmíme očekávat ztvárnění krajiny realistické, ale krajiny ideální. Malíři nemalovali podle reálií vplenéru, ale jejich cílem byla právě meditace, kterou uskutečňovali a díky ní studovali přírodu. „Získali […]schopnost „jak malovat borovici“, „jak malovat skály“, „jak malovat oblaka.“Díky těmto naučeným dovednostem „začali cestovat a pozorovat 21

přírodní krásy, aby mohli zachytit náladu krajiny. Kdyţ se vrátili domů, pokoušeli se onu náladu namalovat, a sice sestavováním svých představ borovic, skal a mraků.“ (Gombrich, 1997, s. 153) Hejzlar uvádí, ţe tímto si Číňané udrţovali představu krajiny ideální, ve které by sami chtěli ţít a která by jim přinesla harmonii, ztotoţnění se s krajinou, nalezení sám sebe … (Hejzlar, 2010)

22

EVROPSKÝ VÝVOJ V UMĚNÍ „Krajinomalba jako fenomén všelidské výtvarné kultury mohla vzniknout na průsečíku sil představovaných tvořivostí, láskyplným vztahem k přírodě a konečně přírodou samou v její nejkrásnější krajinné podobě.“ (Hejzlar, 2010, s. 7)

Umění středověku Lidé se k osamostatnění tématiky krajiny Evropě dobrali aţ na sklonku 15. století, ale jak to s vyobrazením atributů přírody v malbě bylo předtím? Můţeme tvrdit, ţe figurální náměty byly doplňovány krajinným motivem na pozadí obrazů uţ během středověkého malířství, kdy hlavní a přednostní myšlenkou byla díla náboţenského charakteru, která byla dominantou především románského a gotického umění. „V raném středověkém umění, v němţ vyznívá ještě antický vliv, je krajina podávána ve zlomcích a symbolických náznacích, např. v kniţní malbě (Vídeňská Genesis), obdobně je tomu i v malbě a sochařství.“ (Baleka, 1997, s. 185) Kniţní iluminace neboli iluminované rukopisy plní svou historickou úlohu uţ v období řeckého i byzantského umění, kdy město Byzanc představovalo tehdejší hlavní centrum, které svou zeměpisnou polohou tvořilo jakýsi pomyslný most mezi Evropou a Asií, ovlivnilo do velké míry celý západoevropský vývoj. Nejvíce Byzanc vynikala v oblasti malířské, jejíţ dominantou se staly výzdoby v sakrálních i světských stavbách, vyznačující se přesnými pravidly, která se dochovala v nalezených traktátech o malířství, „… pojednávající o tom, jakým způsobem se mají zobrazovat starozákonní příběhy, 12 hlavních svátků, koncily nebo výjevy ze ţivota svatých.“ (Pijoan, díl 3., 1998 s. 112) V dochovaných rukopisech jako ţaltáře, menologia či evangelia, se objevují většinou stejné náměty, které jsou i velmi podobným způsobem zobrazovány. (Pijoan, díl 3., 1998, s. 117) Příkladem dochovaných prací představující krajinné prvky je uţ zmíněna Vídeňská genesis, povaţována za syrskou práci 6. století.

23

Z 11. století pochází realistický řecký rukopis Nikandrova Thériaka, dále miniatury z Menologia nebo rukopis z Oktateuchu z 12. století doloţených v Byzanci. Všechny tyto rukopisy z různých období a míst spojují společné atributy přírody a tím je převáţně strom, jenţ symbolizuje „… strom ţivota, strom poznání jako ztělesnění dědičného hříchu.“(Librová 1988, s. 34), ale i květiny a skály v pozadí.

Gotika Časové vymezení pro gotické umění je řazeno od 12. do počátku 16. Století. Z Francie se gotické umění postupně rozšiřovalo do ostatních zemí Evropy. V gotice se malířství soustřeďovalo poněkud jiným směrem, neţ tomu bylo v době karolínské renesance či románského slohu. Odklonilo se nejen od umění východních kultur, ale i od dominujícíhoumění rukopisů, nástěnných maleb a přešlo výrazně k tvorbě vitráţí v chrámových stavbách a deskovému malířství. Kniţní iluminace se ale nadále vyvíjely, neobsahovaly jiţ „podobu objemných biblí a klášterních sakramentářů karolínského období: vznikaly ţaltáře a evangeliáře určeny pro rodinné a individuální poboţnosti.“ (Pijoan, díl 4, 1999, s. 56) Nové pojetí malířských technik se postupem časurozšiřovalo výrazněji o nové moţnosti. Stále ale krajina jako objekt malby byla utlačována do pozadí. Jemná snaha propůjčit obrazu rozměr znamená, ţe gotikaod rozpaduantického světa pomalu získávala zájem o přírodu a krajinu zasadila do obrazu s figurální stafáţí náboţenských výjevů. Coţ znamenalo pokrok, poněvadţ „křesťanství bylo ve středověku jednou z příčin netečnosti člověka vůči krajinným krásám“, i kdyţ existovalo i spousta výjimek. Jako třeba Tomáš Akvinský, středověký myslitel a filosof, jehoţ představa „o světě jako díle dobrotivosti boţí a součástí boţího plánu, přiváděla kulturu k pozitivnějšímu chápání přírody.“ Nebo uchovávající si lásku k přírodě v představách Františka z Assisi, představující jeho zájem o přírodní prvky a hodnoty, „… kterou příroda pro člověka představuje“ (Librová, 1988, s. 36 - 37)

24

„Aţ zobrazování ráje otevřelo v Itálii od 12. století krajině nové vývojové moţnosti, k nimţ přispěl Giotto, sienská a florentská škola.“ (Baleka, 1997, s. 185) Giotto di Bondone, malíř a architekt italského původu, ţijící v letech 1267 – 1337, je povaţován za předchůdce renesančního umění. Prý, „kdyţ se objevil tento velký malíř, otevřela se zcela nová kapitola dějin umění.“ (Gombrich, 1997, s. 201) Koncem 13. století se v malířství objevuje naturalismus a Giotto se stal jedinečným v novém způsobu zobrazování postav v prostoru, které zachovávalyjejich správné měřítko v poměru ke krajině. (Beckettová, 2002, s. 46)Vznikl nový pohled na rovnováhu v obraze. Nejen Giotto, ale i Masaccio ve svých dílech překonali „strnulou plošnost a schematismus byzantského malířství s typickým zlatým pozadím“ a svou snahou postupně přispívali k budování „trojrozměrného“ obrazového prostoru. (Hron, 1989, s. 39) Na Giotta navazovala celá řada dobových umělců, jako třeba Ambrogio Lorenzetti,

jehoţ

rozměrné

naturalistické

dílo

Alegorie

dobré

vlády

představovalo reálné zobrazení panoramatické krajiny. Jeho snaha o vystihnutí skutečných postav, města Sieny a okolní krajiny, patří k prvním a přelomovým dílům tehdejší doby, které činí světskou tématiku významnou, důleţitou a ceněnou podobně jako témata náboţenská. (Beckettová, 2002, s. 53) V období pozdní gotiky se úspěšně rozvíjel potenciál krajinomalby v oblasti Vlámska a Holandska na severu Evropy a Německa. Výrazným vlámským dílem je povaţován rukopis Přebohatých hodinek vévody z Berry z let 1413- 1416, jejichţ autory jsou Bratři z Limburku. Hodinky zobrazují kaţdý měsíc ročního období, který představuje činnosti, které jsou typické pro danou dobu. V jednotlivých měsících autoři jiţ popisují a vytyčují krajinu jako důleţitou podstatu obrazu a staly se důleţitými inspirátory pro další zájemce o „…přírodní detaily a o krajinný prostor v celém vlámském malířství.“ Mezi něţ můţeme zařadit bratry Eyckovi nebo Pietera Brueghela st. (Hron, 1989, s. 42)

25

Závěrem dějinné epochy středověku Středověk představuje poněkud delší vývojovou epochu. Přístup ke krajině a jejímu estetickému vnímání byl především ovlivněn náboţenstvím. Obdivovat krajinné krásy se člověku nepříslušelo, takţe cokoli, co by mohlo odvádět pozornost od boha, bylo povaţováno za hříšné. Příroda, tudíţ i krajina byla pojata a znázorněna v obrazech jako symbol. I kdyţ postupem času se názor na vnímání a znázorňování krajiny, nebo přírodních atributů měnil. Od 12. století se v umění stalo oblíbeným tématem zobrazování ráje, které bylo pokládáno za dílo boţí a představovalo dokonalé ztvárnění zahrad. Od této doby se zájem o „krajinomalbu“ stále více zvyšoval, uţ ale nepředstavoval jen symbolický a alegorický význam, ale celkově nabyl na rozměrnosti v obraze. Rozdíl v přístupu k zobrazování krajiny v obrazech je evidentní v náhledu na středověké umění. Zpočátku se krajina téměř nezobrazovala, kdeţto v pozdním období jiţ vyplňovala pozadí obrazu, sice s funkcí kulisy a stále s odkazem na symboličnost, ale zjevovala se s podobností reálné krajiny, coţ ukazuje na velký pokrok, který byl výrazný později v holandském malířství. Důleţité je zmínit, ţe s koncem středověku a nástupem novověku převládá empirie nad symboličností. Prakticky to znamená zobrazování krajiny jako celistvého prostoru s citlivě znázorněnými úseky krajin. V renesanci nastupuje zájem o člověka, navrací se k ideálům antiky, naturalismu, tudíţ i zájem o přírodní vědy, které čím dál více podporovaly i samotný zájem o přírodu a krajinné prostředí.

26

Umění novověku Renesance „Motiv krajiny se objevuje sice uţ ve staroegyptském umění, v římském nástěnném malířství jako iluzivní pozadí mytologických výjevů, po celý středověk však krajinný prvek přeţíval ve výtvarném umění pouze jako schéma. Teprve raná renesance přinesla posílení konkrétních krajinářských prvků a posun od středověkého symbolického pojetí krajiny.“ (Šimáček, 1995) Podle Hany Librové centrem středověkého rozvoje malířství byla bezpochyby Itálie. Koncem 14. století se začalo italské umění propojovat s ostatními evropskými zeměmi, udál se další krok ve vývoji, vedoucí ke stupňujícímu se lidskému subjektivismu a senzibilitě, podporující prohlubování zájmu a vztahu ke krajině. (Librová, 1988) Samotné 15. století znamená pro společnost nový a relevantní pokrok v cestě k estetickému vnímání krajiny. Sám Francesco Petrarca, označovaný jako ctitel krajiny, poukazoval na krásy hor, o kterých se zmiňoval ve svých spisech. Člověk objevuje krajinu, zkoumá ji a obdivuje. V renesanci probíhá společenský obrat k obnovení vztahu člověka k přírodě a krajině, který byl výrazný jiţ v antice. „Východiskem renesanční tvorby byla příroda, její smyslový jev a zákonitosti jejího vnímání“ (Maliva, 1996, s. 112) „V

renesanci

je

také

moţné

pozorovat

první

náznaky

vzniku

krajinomalby jako samostatného malířského ţánru. Prvními umělci, kteří zobrazili samostatnou krajinu bez figurálního motivu, byli zřejmě Leonardo da Vinci (kresba krajiny z roku 1473) a Albrecht Dürer ve svých akvarelech, neţ se však krajina emancipovala od figurální malby, trvalo ještě řadu let. Za prvního skutečného krajináře bývá povaţován Joachim Patinir, před jehoţ malbami prý Dürer poprvé uţil termínu krajina jako pojmenování malířského oboru, ale ani jeho krajiny se ještě neobešly bez figurální stafáţe. Zřejmě první krajinomalby pocházejí od malíře podunajské školy Albrechta Altdorfera.“ (Šimáček, 1995) Severoevropské krajinářství se v 16. století vyznačuje velkým zájmem 27

o krajinu a můţeme je povaţovat za přední průkopníky krajinomalby. Jiţ v tomto období Albrecht Altdorfer zobrazuje „Krajinu kolem Dunaje“, kterou nevyplňuje jediná lidská postava. Librová uvádí, ţe tím, čím se zaalpští mistři vyznačovali, byl jejich zájem o zobrazení podzimních a zimních scenérií, zachycující činnosti lovu nebo zábavu na bruslích nebo velmi rádi zobrazovali vzkvétající zemědělskou krajinu – lidskou práci. (Librová, 1988) Albrecht Dürer je povaţován za německou ikonu, která zavedla mnoho nových atributů nejen do výtvarného světa. Extravagantní osobností se stal v mnoha směrech. Zdokonalil techniky akvarelu a tisku, v nichţ se stal opravdovým mistrem. Jako první „psal o svém ţivotě, jako první zacházel s autoportrétem jako samostatným ţánrem […], jako první v Německu kreslil akty podle ţivých modelů a jako první podpořil své praktické dílo uměleckoteoretickými pojednáními.“ (Wolf, 2007, s. 7) Jak jsem uvedla výše, od 14. století začaly být cesty mezi evropskými zeměmi propojeny a velké mnoţství umělců cestovalo a získávalo nové zkušeností a znalosti z jednotlivých škol a oblastí. Sám Dürer cestoval a působil především v Itálii, odkud čerpal náměty pro svou tvorbu. Dürerve svých krajinomalbách pouţil kombinaci techniky akvarelu a kvaše. Na jeho práci vidíme rozdíl v přístupu a pojetí znázornění krajiny jako samostatného motivu. Výjevy v jeho malbách jsou zachycením italského prostředí, například Pohled na Arco. Pracoval se vzpomínkami, které uchovával především ve své paměti a které pak promítl právě do zmíněného díla a mnoha dalších. Dürer se nechal vést svou vlastní filosofií: „Neboť pravé umění [tedy všechna pravidla a proporcí a geometrie, kterými se řídí umění] je pevně zakotveno v přírodě. Kdo ji dokáţe nakreslit, ten ji ovládá.“ (Wolf, 2007, s. 40) Vytvořil řadu detailně zpracovaných akvarelů v kombinaci s technikou kvašez přírodního prostředí. Mezi nejznámější patří Zajíc, Velký drn nebo Křídlo mandelíka, ve kterých uplatňoval kolorismus, díky němuţ studie získala na věrohodnosti a naprosté propracovanosti. Pro Německo byl jedním z nejvýraznějších malířů Albrecht Dürer. V Itálii to byl v malířství Leonardo da Vinci, který v době vrcholné renesance zaujímal přední místo ve společenském pokroku objevování.

28

Z pohledu renesanční filosofie, krajina je stále brána jen jako doplněk pozadí obrazu a nadále je primárně upřednostněna figurální stafáţ.

„Renesance chápe krajinu jako pozadí pro krásu lidského zjevu“ (Librová, 1988, s. 46) Neměla bych opomenout významnou úlohu uměleckých škol, které se formovaly hlavně v 15. století a svou tradicí pokračovaly v dalších staletích. Vznikaly v různých oblastech, tudíţ se od sebe výrazně lišily a zaměřovaly se na různá řešení tehdejších „problémů“ v zákonitostech malby a kresby.

Mezi

výtvarně a malířsky výrazné školy patřila škola benátská. V oblasti malířství se zaměřila na problémy kresby a kladla důraz především na kolorismus a senzualismus. Tyto dvě sloţky dokázaly vytvořit v malbě chybějící prostor a zachytit smyslem vnímané prostředí. Cílem všeho bylo vyjádřit a znázornit v dílech taktéţ emoce. Z této školy vycházelo mnoho známých osobností, jakými byli Bellini, Tizian, Giorgione, Tintoretto a mnoho dalších. Dominance krajiny se ukázaly v Giorgionově Bouři nebo Tintorettově díle Kristus na moři Galilejském, kde je zjevná atmosféra prostředí, příslušná barevnost, která zachycuje dramatičnost rozbouřeného nebe. [online 5]

29

Baroko a Rokoko V návaznosti na italský manýrismus se koncem 16. století začínalo probouzet a uplatňovat v umění nové pojetí zobrazování krajiny. Jednalo se o tzv. ideální krajinu, která se projevila hlavně aţ v 17. století. Nejednalo se tedy o realistické ztvárnění viděného, ale spíše odekorativní stylizaci. „Navazovali na antické pojetí, známé z arkadských idyl. Přírodní a bukolické atributy arkadské krajiny často doplňovali antickými a antikizujícími architekturami, sloupořadími a ruinami chrámů, náhrobky, památníky, jejichţ přítomnost na obrazech zdůrazňovala nereálnost krajiny, její uměle konstruovaný charakter.“ (Librová, 1988, s. 47) Tento typ krajiny se stal výrazně oblíbeným v Itálii a Francii. Naopak tomu je v Nizozemí. Navzdory oblíbenosti italské krajiny ideální, z které původně vycházeli, je v holandské malbě „objeven půvab krajiny neidealizované, prosté a jednak je oceněn i pouhý bezvýznamný okamţik, bez přikrášlení a přesto s půvabem. Holanďané pochopili význam atmosféry, prchavosti, který znamená v krajině dynamický prvek […] Holandská krajinomalba vyniká také často jakoby stlačenou plochou pod obrovským nebem.“ (Stibral, 2005, s. 52) Karel Stibral uvádí, ţe v období 17. století vznikl termín malebnost, který se stal zprvu pro Holandsko a později jiné evropské země důleţitým pojmem, kterým mohli lidé uctívat krajinné krásy. Malebnost se stala součástí obrazů, představující „výtvarnou a estetickou hodnotu krajiny samotné.“ Poukazovali především na výjev prosté krajiny, nadále nacházeli nové cesty, přístupy a náměty pro krajinomalbu. „Holanďané byli tedy určitě jedni z prvních, kteří otevřeli novověkému člověku oči pro přírodní krásy.“ (Stibral, 2005, s. 54) Mezi významné propagátory holandského krajinného malířství mohu uvést Jana van Goeyna, emotivně zaloţeného Jacoba van Ruisdaela nebo i Rembrandta. Nejen Holanďané byli velkými krajináři, krajinomalba se čím dál více rozšiřovala v ostatních zemích, ale s odlišným konceptem. O francouzském krajinářském umění spíše mluvíme v rané fázi klasicismu, barokním klasicismu, který mísí prvky těchto dvou směrů.

30

Stibral uvádí, ţe francouzští krajináři se neztotoţňovali ani nenavazovali na zobrazování krajiny prostého výjevu, ale naopak navázali na oblíbený námět arkadské ideální krajiny. Předními a výraznými protagonisty tohoto ţánru jsou bezpochyby Nicholas Poussain či Claude Lorrain… Poussain si pro svůj ţivot zvolil Řím, kde se věnoval studiu jiţních krajin, které do svých obrazů komponoval spolu s klidem a tichem. Jeho dílo „Et in Arcadia Ego“, v překladu „Já [Smrt] jsem přítomna i v Arkádii“, dokazuje dobový smysl se vracet k ideální krajině. „Podkladem veškerého Poussinova umění je hledání ideální krásy, o níţ věřil, ţe ji lze odhalit pochopením rozumových zákonů.“ (Cumming, 2003, s. 43) V Lorrainových obrazech jsou vyobrazeny krajiny v největší dokonalosti s okázalou vznešeností a krásou bez vůbec jakékoliv náznaků nedokonalosti, bolesti nebo zla. Světlo, které prozařuje jeho obrazy, disponuje snovými a

ideálními

krajinami,

doplněny

antickou

architekturou.

Dokonale

propracovává studie ţivé skutečnosti, např. detaily stromů nebo zvířat. Začínajícími ideálními klasickými krajináři byla bezpochyby rodina Carraci, jejichţ vyobrazení mírumilovných krajin, v níţ se „s těţkou atmosférou a skutečným osobním dramatem snoubí harmonie, klasická vyváţenost a idealismus v pohledu na vysněně fungující svět.“ (Becketová, 2002, s. 182) Malíři baroka byli výjimeční a citliví v uţívání světla v obrazu, správné světlo totiţ tvořilo ideální a harmonický dojem. Bezpochyby baroko utváří i velmi slavný vlámský malíř Peter Paul Rubens, kterého jen okrajově zmiňuji, i kdyţ se neztotoţňoval s krajinářstvím jako samostatným oborem, zůstal věrným náboţenské tématice, ale i tak můţeme vidět v jeho dílech nádherné krajinné pozadí s myšlenkou snového ideálu. Krajinomalbami se můţe pyšnit Nizozemí, kde vznikaly dokonale popisné krajiny v rukách Jana Vermeera. Stejně jako Rembrandt se primárně zaměřoval na malbu portrétů, ale i v jejich repertoáru se objevily krajiny. Za hlavní krajináře jsou povaţováni Jan Steen, Aebert Cuyp, Jan van Goyen nebo Jacob van Ruisdael. Ten „tvořil s větší váţností neţ ostatní holandští malíři krajinomaleb. Jeho plátna hrají i na tragickou strunu, zásadně ovšem provázenou nadějí.“ (Becketová, 2002, s. 214) Pojal krajinu tak jiným způsobem, ţe najednou to nebyly uhlazené a uspořádané kompozice, ale dokázal 31

ve svých krajinách vystihnout přírodnost a neuspořádanost a vměstnal do obrazu jakýsi chaos. Librová uvádí, ţe malba krajin se stala zdrojem obchodu a dobrého výdělku, ve společnosti stoupla poptávka po krajinomalbě, která vysoce převyšovala ostatní ţánry. Ještě něčím se Holandsko odlišovalo a to tím, ţe sama krajinomalba se spíše vyznačovala ne jako výtvor přírody, ale spíše jako výsledek lidské práce. Přístup ke krajinomalbě v Holandsku byl pojat více pragmaticky, neţ poté ve Francii nebo Itálii, ale od druhé poloviny 17. století se i na severu pomalu přiklání k romantickému pojetí. Samotné rokoko se stalo vrcholem pro krajinářské umění v 18. století. Celé tohle století bylo uţ velmi plodným a pokrokovým. Začíná intenzivní rozvoj přírodních věd, kdy se poprvé z vědeckého hlediska zakládají herbáře. Nastává doba osvícenství… „Století XVIII. navazuje pak v malbě krajin na oba hlavní směry v pojetí krajinného obrazu, na realistický směr holandský a ještě více na italský typ ideální krajiny komponované. Vývojově nepřináší mnoho nového, těţíc z minulosti a přiklánějíc se k velkým vzorům starší doby barokní. V duchu dobového cítění překládá monumentální typ ideální krajiny konstruované do měkčí, poddanější mluvy francouzského rokoka, do lehce nadechnuté, pastelově barevné atmosféry idylických pastorál a hravého erotismu, odnímajíc tak ideální krajině její heroický a patetický ráz, kterým se vyznačovala v době barokní.“ (Květ, 1949, s. 15) Jako typického rokokového malíře můţeme uvést Francouze vlámského původu Jeana Antoine Watteau. Ten se proslavil nově zpracovaným uměleckým ţánrem tzv. galantní slavnosti. Vypráví ve svých obrazech příběhy koketujících milenců, veselé i smutné nálady postav i vyobrazeného prostředí. Jména jako Boucher nebo Fragonard jsou veliká. Především Fragonardovy krajiny v sobě skýtají neskutečnou atmosféru s mnoha detaily a erotickými náměty. V Itálii, kde dominantou pro krajinné náměty byla voda obklopující Benátky, uvádí Gombrich, ţe to co bylo pro tuto oblast typické, bylo malování

32

a rytí vedut. Ty se staly pro cestovatele věcnou a hmatatelnou vzpomínkou. Italské mistry tohoto období je dobré uvést Francesco Guardi, Canaletto nebo Giovanni Battista Tiepolo. Jak uţ je zmíněno v předchozí kapitole benátské školy, tak Benátčané byli výjimeční v uţívání barev, měli cit pro světlo a barvu. Díky tomuto vznikaly jedinečné boční pohledy měst s lagunami a marinami. (Gombrich, 1997) Podle Stibrala, který se odkazuje na Lorda Shaftesburyho, dochází v 18. století ke změnám vnímání přírody. Příroda se skládá z různých částí, tvořící jednotný celek, který je najednou vnímán jako unikátní estetický objekt. (Stibral, 2005)

33

Romantismus Romantismus byl směrem uměleckým a zároveň i myšlenkovým, bylpodstatně přelomovým i pro objevování a uctívání krajiny. Datace spadá do konce 18. a počátku 19. století. Člověk se sám ocital na rozhraní empirismu a racionalismu. Obecně „Romantismus je s představou krajiny spjat velmi těsně. […] Vztah ke krajině se v ideologii romantiků stává odpůrcem „rozumářství“, ozvěnou citových rozpoloţení a námětem, jímţ se dají vyjádřit.“ (Librová, 1988, s. 65) Podle Librové, ztvárněná krajina v této době zobrazuje „romantické nálady“.

Zobrazuje

nespoutanou

a

divokou

přírodu,

pohledy

z hůře

dostupnýchmíst hor nebo i noční scenérie. Zdůrazňuje, ţe emoce a nálady, bolest nebo ţal jsou základem romantického programu pro vztah ke krajině. „Typickými atributy romantických krajin jsou zříceniny, měsíc, noční bouře, skály, vodopády, hřbitovy, z figurálních stafáţí noční jezdec, osamělý poutník“ (Librová, 1997, s. 45) Tyto zmíněné atributy nahrazují předchozí antickou architekturu a bukolické scény. Tím, ţe v obrazech najednou zasadí postavu poutníka, ukazuje, ţe poutník je ten, který prochází a poznává krajinu. Romantismus se od paralelně probíhajícího klasicismu výrazně liší v přístupu zobrazování. I kdyţ společným pojítkem těchto dvou směrů je vztah k přírodě, tak rozdíl mezi nimi je právě představa krajiny, která se postupně přeměňuje do role realistické. Neznamená to ale, ţe se jedná o přesné ztvárnění viděné přírody, ale má znázorňovat umělcovy vlastní pocity a city. V podstatě ţánr krajinomalby se stal oblíbeným v celé Evropě, ale nejvíce proniknul do Velké Británie, Německa či Francie. Podle

Becketové,

Thomas

Gainsborough

dovedl

britské

malířství

k největšímu rozmachu. Jeho tvorba zahrnuje náladové, idylické výjevy, zasazuje do svých obrazů křehké a jemné postavy. Zato George Stubbs do svých krajinných obrazů dosazoval místo lidských postav koně. Tímto Stubbs naznačoval, ţe „příroda vládne všemu“ (Becketová, 2002, s. 247) Mezi hlavní britské krajináře bezpochyby patří William Turner a John Constable. Tak jako francouzský klasicismus utváří dvojice jmen Lorrain

34

a Poussain, tak v romantismu tomu jsou Turner a Constable, z nichţ podle Librové, později vychází škola barbizonská, impresionismus nebo moderní umění. „Angličtí krajináři 19. století dokázali oslavit krásu krajiny a přitom respektovat její svébytnost“ (Librová, 1988, s. 68) Turner do svých obrazů vkládá klid i vzruch.

Většina jeho obrazů je

prozářena světlem, vyznačují se rozptýleností prostoru. Maluje především vodu, oblohu, lodě…Obraz skládá z několika vrstev barev. Podle Becketové, Constable byl stejně jako Turner pro malbu krajin zaujatý, ale výrazně se lišil zpracováním. Jeho obrazy mnohem více zobrazují viděnou skutečnost. Pro Německého krajináře Caspara Davida Friedricha jsou charakteristické pohledy do dálek, viděné člověkem ze zdolaného vrcholu hory nebo útesu. „…námětově jednoduché obrazy s osamocenými meditujícími postavami muţů či ţen, které se v melancholické touze obracejí k dalekému horizontu krajiny, zrcadlí proměnu člověka ve světě“ (Zemánek, 2005, s. 35) „Malíř nesmí malovat pouze, co vidí před sebou, nýbrţ také to, co vidí v sobě“ (Friedrich in Zemánek, 2005, s. 35) Moţností jak studovat a vnímat krajinu bylo mnoho. Gombrich uvádí, ţe Alexandr Cozens, britský krajinář ruského původu ţijící v 18. století, vynikal nejen svou výrazovostí v malbě, ale vytvořil způsob jak vidět krajinu díky náhodnému tvaru kaňky, která měla naznačovat motiv krajiny. Vznikla tak novámetoda napomáhající invenci při kreslení původních krajin – metoda „kaňkání“, která měla amatérovi naznačit motiv krajiny. Za tento počin však sklidil pouze vlnu posměchu. (Gombrich, 1985, s. 218) „Romantik nepouţívá krajinu a přírodu ke své obţivě nebo jiným utilitárním cílům. Pouţívá ji […] jako zrcadlo pro své city, pro svá duševní a duchovní hnutí.“ (Librová, s. 76) Díky citovému vztahu člověka k přírodě započalo v tomto období nutkání krajinu chránit. Došlo tedy k vytvoření prvních postojů k ochraně přírody.

35

„Příroda byla v Evropě poprvé prohlášena za hodnotu… “ (Librová, s. 77)

Realismus Nastává období druhé poloviny 19. století, období realismu. Realismus se v krajinomalbě odrazil jako nutnost umělce malovat to, co vidí. Za předchůdce realismu je povaţován John Constable, který se jiţ v romantismu odlišoval více realistickým přístupem a pojetím svých obrazů, na rozdíl od jeho dobových současníků. „Ten chtěl malovat především to, co viděl na vlastní oči, nechtěl zobrazovat ani ideje, ani vlastní nitro, ani malebnost – nechtěl „nic neţ pravdu.“ (Stibral, 2005, s. 116) Svým přístupem ovlivnil nadcházející realisty jako například Gustava Courbetta nebo Francouze Camille Corota, který podle Becketové nebyl přesvědčením ani romantik ani realista, ale dokázal, ţe tyto dva směry si nemusí odporovat. (Becketová, 2002) Malíři se postupně oprošťují od omezených ateliérových moţností, zaměňují interiér za exteriér a usilují o věrné zobrazení přírody. Zde vidíme počátek plenérové malby neboli malování v přírodě. Nový přístup v malířství poskytoval nové moţnosti, jako třeba barvy v tubách. Otevírá se nová cesta, kterou následují barbizonští malíři a impresionisté.

Preraffaelité Becketová uvádí, ţe sdruţení preraffaelitů, které bylo zaloţeno od roku 1848 ve Spojeném království Velké Británie a Irska skupinou mladých umělců, obdivující umění 15. století, a jejich cílem bylo dovést anglické malířství zpět k „pravdivosti přírody.“ Ve své filosofii sloučili hlavně představy realismu v kombinaci se symbolismem. V tvorbě se věnovali váţným tématům, vycházejíc pouze z přímého pozorování. „Jejich obrazy, ač detailní a pracně pravdivé, se však víc a víc obracely do minulosti, na kterou aplikovali současná hlediska.“ Mezi zakladatele a patřili Dante Gabriel Rosseti, William Holman Hunt a Sir

36

John Everett Millais. Výrazným prvkem, kterým se preraffaelité vyznačovali, byl jas. (Becketová, 2002)

Škola barbizonská Škola barbizonská pomalu vznikala od poloviny 19. století v městečku Barbizon ve francouzské oblasti Fontainebleau. „Jejich krajinomalby měli částečně subjektivní, romantický přístup plný poetiky a určitého idylismu, současně jiţ ale hlavním zdrojem tvorby nebylo jejich nitro, jejich „Já“, a v zobrazení krajiny usilovali i o „objektivní“ záznam viděného“ (Stibral, 2005, s. 117) Zobrazovali i denní výjevy, jako pole, venkov a činnosti pracujících lidí. Hlavním představitelem je uváděn Jean Francois Millet. Opět výrazným prvkem, který uţíval i Turner, je světlo, které se rozprostírá v atmosféře děl. Podle Krausové, Jean Francois Millet byl jedním z prvních, kteří do umění vnesli téma práce. Po ţánrovém holandském malířství se toto téma prakticky nikde zobrazovalo, opět se objevilo v době průmyslové revoluce, kdy došlo ke společenským i technickým změnám… Realisté nacházejí smysl v zobrazování prosté venkovské krajiny.

37

Závěrem dějinné epochy novověku Za počátek novověku je povaţováno objevení „Nového světa“ Kryštofem Kolumbem. Obecně nalezení nových míst, krajin, přírody přineslo po středověké době temna novou filosofii. Po středověkém symbolismu se renesanční přístup odklonil od náboţenského schematismu a přiklonil se opět k člověku jako ţivé bytosti, tak jak tomu bylo v antice. Rozvíjel se zájem o přírodní vědy, přírodu samotnou a vznikl nový pohled člověka na krajinu. Krajina jiţ nebyla vnímána jen jako symbol nebo pouhý atribut středověkého obrazu náboţenského charakteru, ale postupně nabývala více na důleţitosti a dostávala se do povědomí. V renesanci se částečně objevují první náznaky krajinomalby jako samostatného ţánru, ale mezi první průkopníky jsou povaţováni mistři severoevropských zemí, v jejichţ dílech se objevuje realismus, zachycují běţný kaţdodenní ţivot lidí. V období renesance se zdokonalovaly malířské techniky a prostředky. Olejová barva nahradila barvu temperovou, dřevěné podloţky postupně nahrazovalo plátno, oblíbenými se staly akvarely, kvaše nebo grafiky. Pojem „Ideální krajina“ vznikl v 17. století v období baroka. Nový typ znázornění krajiny v obraze ukazuje její důleţitost. Nejednalo se o popisnost reálií, ale znovuuvedení snových arkadských krajin v obraze, doplněných o antické prvky architektury a zobrazující nereálnost krajin. Tento přístup v malířství se vyskytoval především v italských, francouzských nebo německých zemích, zato v severoevropských zemích Holandska a Vlámska byla krajina pojata jako realistická. Obdivovalipřírodní krásy takové, jaké jsou ve skutečnosti a ty se staly součásti jejich obrazů. Paralelně s barokem probíhal směr klasicismus, který se zrodil ve Francii, a pro něj se stala opět velmi oblíbeným tématem ideální krajina. Později rokoko představovalo v obrazech krásnou a harmonickou krajinu doplněnou o lidskou stafáţ, představující tzv. galantní slavnosti. V romantismu se do krajinných obrazů komponují tzv. romantické nálady, to znamená, ţe ukazují lidské pocity a city, emoce, melancholii, bolest, ţal…. Mizí představy arkadských krajin, ale objevují se reálně popsané zříceniny hradů, noční scenérie, horské výstupy na vrchol. V této době se krajinomalbě dostává největší oblíbenosti. Je velmi úzce spjata s člověkem, který v ní zobrazuje své nálady a city. Zato realismus se dostává do opozice romantismu. 38

Umělec znázorňuje to, co vidí, a má čím dál více nutkání zaznamenávat reálie kolem sebe, pomalu opouští prostředí ateliéru a objevuje kouzlo plenérismu. Dějinnou epochu novověku uzavírám školou barbizonskou, která se ještě neoprostila od představ romantismu, ale uţ se věnovala reálným námětům z prostředí venkova a lidské práce.

V nadcházející době vznikají a rozrůstají se různé umělecké směry a proudy, tím nastává počátek nové dějinné epochy v umění.

39

NÁSTUP MODERNÍHO A POSTMODERNÍHO UMĚNÍ Nové formy výtvarného umění Jeden z uměleckých proudů, který ovlivnil estetické vnímání přírody nové doby a který navazoval na předchozí realisty a prerafaelisty, se stal inspirací pro moderní umění 20. století. Jiţ název naznačuje filosofii a poslání tohoto směru. „Impression“

z francouzského

překladu

znamenádojem,

vjem.

Impresionisté vycházeli uţ ne z realistické podoby viděného, ale ze svého nitra. Název pro impresionisty vzešel z úst jednoho kritika, který se rozesmál nad Manetovým obrazem Imprese: východ slunce. Došlo k určité revoluci nejenom v nových malířských stylech, ale i v uţití barev. Manet vzbudil rozruch svou kontrastní barevností a byl za ní kritizován. Dokázal ve svých obrazech vytvořit iluzi, která zblízka na obrazech vzbuzovala dojem rozmazaného a plošného tvaru, kdeţto s odstupem a pozorováním z větší vzdálenosti, mohl dotyčný vidět okamţitou změnu. Najednou shlédl konkrétní a realistický tvar, coţ vytváří v obraze ne plošnost, ale hloubku. Impresionisté byli zastánci plenérové malby, sám Monet tvrdí, ţe „kaţdý obraz přírody musí být skutečně dokončen „na místě“ (Gombrich, 1997, s. 518) On sám velmi usilovně pracoval s přírodou. Zajímavostí, kterou tito umělci disponovali, bylo, ţe jejich obraz se měnil podle změny prostředí, týkající se i náhle změny počasí. To následně vedlo k rychlému rozhodování malíře, coţ vytváří na obrazech „nedbalé“ tahy štětcem a působí nedotaţeností. Radikální byli nejen ve změně malířského stylu, ale i ve výběru témat. Zaměřili se na i městskou krajinu, Camille Pissaro namaloval boulevard, skládající se z malých barevných „fleků“, přitom pozorováním z dálky vidíme postavy, stromy a především prostor a hloubku. On sám i Alfred Sisley se rádi věnovali spíše venkovské krajině. Impresionistům trvalo dlouho, neţ byli svými inovacemi v malířství veřejností dostatečně uznáváni. Stibral uvádí, ţe díky tomuto směru „vděčíme za obdiv k proměnlivosti, prchavosti, k neuchopitelnému kouzlu okamţikům, proměnám přírody.“ (Stibral, 2005, s. 123) Impresionismus se stal celosvětovým hnutím. 40

Postimpresionistický směr navazoval samozřejmě na předchozí impresionisty. Krausová uvádí, ţe jejich záměrem bylo více rozvíjet pointilistický styl malby, v němţ nacházeli nové cesty a především se zaměřili na „…působení barev a proces vidění. V té době jiţ bylo vědecky dokázáno, ţe sítnice oka přijímá vnímaný obraz formou miniaturních rastrových bodů a ty se pak skládají v celek“ (Krauss, 2008, s. 76) Mezi pointilisty se řadí Paul Signac nebo George Seurat, kteří předem ani nemíchali barvy, nanášení teček na plátno z dálky vytvářelo optický klam. Prostor a objem tvořily ony jemné tečky… Becketová uvádí, ţe Seurat do svých krajin dokázal vnést klid, působí navíc čistě a dokonale. Kdyţ se vysloví Postimpresionismus, všem se na mysli vybaví postava Paula Cézanna. Odlišoval se svým osobitým malířským stylem, kdy maloval širokými tahy štětce. Pozměnil nejen barevnost, ale dokázal zjednodušit tvary viděného na tvary základní. Ve své práci se věnoval motivu hor v oblasti Francie. Zaznamenal veškerou okolní krajinu v akvarelech, kresbách nebo olejomalbě. „Cézannovým cílem bylo uměleckými prostředky sledovat tvořivou sílu a intenzitu přírody, tzn. nenapodobovat, ale představit přírodu. Křišťálové a různorodé barevné skvrny se překrývají a modelují ţivou provensálskou přírodu.“ Výrazné osobnosti, které nezapomínám uvést, jsou Vincent van Gogh nebo Henri Rousseau. Oba také měli vlastní specifický styl malby. Tento směr se prolíná s hnutím symbolismu, vycházející z programu preraffaelistů. Vliv symbolismu původně jako rozvíjeného literárního hnutí se odrazil v koncepci impresionismu a realismu, hlavními představiteli byli Gustav Moreau, zmíněný Rousseau, v jehoţ obrazech fantazijně ztvárňoval idealistickou, spíše naivní krajinu, doprovázenou exotičnem, tak jako Gauguin, který čerpal z krajin Tichomoří, kde působil… (Krauss, 2008, s. 77)

41

Přelomem století se prolínají směry secese s nastupujícím fauvismem, expresionismem, kubismem…., podle Stibrala, tak zhruba do 30. let 20. století měly svou váhu v umění pojmy Ţivost přírody nebo ţivot. Díky myšlence vitalismu vznikl nový umělecký sloh Secese, hledající „ţivotní, organické principy prostřednictvím umění.“ (Stibral, 2005, s. 126) Secese se v umění vyjadřovala především v architektuře a uměleckých řemeslech. Ornament, inspirován ţivou přírodou se stává dominantou tohoto slohu, jeţ se vyznačuje organickými tvary. Secese je úzce spjata s biologií zahrnující zoologii a botaniku, a neméně také s filosofií. Rostlinný dekor se stal symbolem, který představoval nejen sílu přírody, ale hlavně se ujala role estetického vnímání a hodnocení. Tudíţ souhrnně secese přispěla „…k vnímání estetické dimenze přírody, ţivosti a především ocenění přírody v její organičnosti celku přírody. Tento postoj není manifestován ani tak v krajinomalbě, jako v ornamentice a celkovém duchu uměleckých předmětů. Ţivost se projevuje ve vlnivých, cyklických a nekonečně se vinoucích liniích […] a prolíná se do zobrazení vegetace a dalších přírodních objektů.“ (Stibral, 2005, s. 130)

„Umění 20. století je takřka nedefinovatelné“ (Becketová, 2002, s. 231)

Názory na moderní umění jsou různé. Má své odpůrce i své příznivce. Faktem je, ţe moderní doba překlenuje dobu se starými tradicemi a stává se něčím novým a nepředvídatelným a to se projevilo i ve výtvarném umění. Vznikly nové umělecké směry a skupiny, které přinášely pokrok a posun nové doby. Co je evidentní, ţe „určitý nezájem o přírodní krásno vyplýval uţ ze zaměření moderny mimo nápodobu vnějšího světa a směřování k abstrakci, která však náš cit pro jevy v přírodě (jak pro určité struktury, tak pro rytmus a hlubší řád přírody) můţe zrovna tak tříbit.“ (Stibral, 2005, s. 132) V následující části se zabývám novými moderními směry, jen okrajově uvádím základní charakteristiku a jejich tendence návratnosti, nebo spíše pomíjivou potřebu malovat krajinomalby.

42

Jeden z mnoha směrů, který byl inspirován postavami van Gogha, Cézanna či Gauguina, byl Fauvismus. Odstartovala jej v roce 1905 výstava tzv. Fauves v Paříţi, vyznačoval se modernismem v umění. Tento směr, ač navazoval na předchůdce postimpresionismu, se radikálně posunul od uţití přirozených barev k barevnosti nepřirozené. Takto umělci tvořící pod vlivem fauvismu nalezli ve svých dílech svobodu. Zde ještě vidíme občasné krajinomalby z rukou Maurice de Vlamincka nebo André Deraina ve výrazných barvách, převáţně červené a modré. Pro Expresionismus se staly typické výrazné a dynamické tahy štětce. Nejedná se pouze o změnu výtvarného stylu, ale v tomto směru se odráţí lidské emoce

a

psychologická

z francouzského

slova

stránku

člověka.

„expression“

Napovídá

znamenající

v

tomu

jiţ

termín

překladu

výraz.

Expresionistické obrazy se většinou vyskytovaly v temných barevných odstínech s poněkud větší dávkou depresivních nálad. To představuje např. obraz od Emila Noldeho: Časný podvečer, v němţ i přes velmi tmavou barevnost, prozařuje sluneční oblohou podvečer v krajině. Erich Heckel, představitel sdruţení Die Brücke spolu s dalšími členy, se vydali „do volné přírody, protoţe věřili, ţe najdou to, oč usilovali, totiţ “nefalšovanost“ a „svobodnou přirozenost.“ Podle Krausové, expresionisté nebyli plenérovými malíři, i kdyţ si vytvářeli skici, díla tvořili v ateliérech. Nešlo jim o získání dojmu viděného, ale především o cíl nabýt výrazu a tím vzbudit emoce. Hackelův Vesnický rybník, nepředstavuje studovanou krajinu, ale na základě barevného kontrastu barev červené a zelené, bez objemu a prostoru dodává na výrazu malby samotné. (Krauss, 2008, s. 87) Neměli bychom opomenout uměleckou skupinu Der Blaue Reiter, která se prezentovala jako „ jemnější, intelektuálnější a spirituálnější“ (Krausová, s. 89) Jejich interním cílem bylo, jak formuloval Klee, „nikoliv reprodukovat viditelné, ale učinit je viditelným“, (Klee in Krauss, 2008, s. 89) coţ potvrzovalo, ţe jim šlo primárně o to zbavit se toho, aby jejich díla byla srovnávána s realitou. Svobodu našli v abstrakci. Sám ale Vasilij Kandinskij, i kdyţ se věnoval

43

abstraktnímu malířství, část jeho tvorby se skládá z tématu krajin, zaloţené na silném vnímání přírody. Rozbíjení tvarů, jako tomu bylo u abstraktních malířů, se projevovalo rovněţ v kubismu. Jako příklad uvádím Lyoenela Feiningera, u kterého se jako jednoho z mála objevují motivy lodí, specificky přímořských lodí, měst. Kompozice svých obrazů „rozvolňoval do rytmicky geometrických tvarů“ (Krauss, 2008, s. 96) Gombrich v knize Příběh umění v kapitole Experimentální umění uvádí, ţe uţ v historii byla málo prozkoumávána oblast snových a fantastických představ. Tyto představy se sice zobrazovaly uţ v dílech Bosche nebo Goyi, kdyţ ale převedeme představy na snovost a ideálnost krajin, tak je objevíme ve 20. století,

uvidíme

je

částečně

v dílech

surrealistů

nebo

konkrétně

regionalistického krajináře amerického původu Granta Wooda s jeho neautentickými krajinomalbami.

Další vývoj v malířství i v umění obecně byl velmi ovlivněno vývojem ve společnosti. Jak uvádí Stibral v knize Je příroda krásná, je velmi sloţité uvést všechny změny a proudy 20. století, které ve svých uměleckých programech reflektovaly tehdejší estetický postoj k přírodě. Zájem o přírodu nebo krajinu v první polovině století nebyl tak velký, ani taková míra potřeby malovat krajiny, jako tomu bylo v období 17. - 19. století, jiţ nenastala. V období první poloviny století došlo ke změnám ve společnosti, znamenající ústup od zájmu o „přírodní estetično a hodnoty přírody.“ (Stibral, 2005, s. 133) Bylo to dáno celkovým odloučením od přírody. Toto odloučení způsobila předevšímrychle se rozvíjející technika, vědy či zkušenost válka. Aspektů bychom našli jistě mnohem více. Ve světovém malířství zájem o krajinomalbu jako ţánr upadl, ale v českém malířství si našel ještě po nějakou dobu své místo.

44

České umění krajinomalby Úvodem zmiňuji, ţe tuto kapitolu jen okrajově představím v základním pojetí vývoje českého krajinářského umění. V rámci své práce se zabývám komplexním historickým vývojem krajinomalby a přístupy v úzké linii. Proto, tak jako v předešlých kapitolách, uvedu jen podstatné body. Nebudu rozepisovat jednotlivé autory a pouze uvedu několik jmen pro ilustraci. Vývoj české krajinomalby je datován od konce 18. století vlivem romantismu, kdy byla zaloţena Akademie výtvarných umění v Praze. Atelier krajinomalby vedl na Avu Karel Postl, který sám našel inspiraci v klasicistní a holandské malbě. Librová uvádí, ţe ještě koncem 18. století, krajina jako samostatný ţánr nebylastále dostatečně uznávána a převyšovalo jiportrétní umění. Krajiny, které vznikaly, byly klasicistního charakteru s vizí ideální krajiny. Teprve aţ v 19. století se krajinomalba stává atraktivním tématem a rozvíjí se větší povědomí se zájmem o krajinu. Objevují se náměty divoké přírody, ale i díla s vlasteneckým významem. Budování národní identity znamenalo propojení vlasteneckého cítění se smyslem pro krajinu. Zpočátku se u českých umělců rozšířilo téma vedut, které se staly tak oblíbené v době rokoka v Itálii. Díky vedutám se postavení krajinomalby dostalo do povědomí společnosti a stále více se česká společnost upínala ke své vlastenecké krajině. Podle Librové se i u nás ujal v 1. polovině 19. století námět přírodní krajiny s romantickými prvky, představující hrady, zříceniny, skalnaté útvary. I svůj obdiv romantici nalezli v horách. „Společnému vlivu romantismu a národních potřeb vděčí za svou oblibu v 19. století i české historické hrady. Staly se snad nejfrekventovanějším motivem české krajinomalby, topografických vedut, námětem literárním i hudebním.“ (Librová, 1988, s. 99) V podstatě ten, kdo mohl být povaţován za opravdového malíře krajin, musel být vnitřně spjat s přírodou, pozorovat ji a poté ji dokázat výtvarně interpretovat, jak se uvádí v katalogu České krajinomalby ze sbírek Moravské galerie. Proto bylo podstatné, nejenom pro české umělce, trávit čas v přírodě a procházet se krajinou, aby dokázali načerpat dostatek inspirace pro svou tvorbu. 45

Na začátku jsem uvedla první jméno Karla Postla, zakladatele krajinomalby, jako studijního oboru. V literatuře je ale jako první český krajinář uváděn preromantický František Xaver Procházka, který po způsobu jiných evropských malířů procestoval velkou část Evropy a učil se. Nyní uvedu v historické posloupnosti významné společenské změny a postavy české krajinomalby. V 19. století v celé Evropě dochází ke změnám společenským, vědním, technickým i uměleckým, k celkovému obratu vůbec. I ve výtvarném přístupu se pomalu odstupuje od klasicistních, romantických představ a přechází k realismu, coţ se objevuje v dílech Josefa Mánesa. Ten vytváří dojem ideální krajiny, ale v „duchu vlasteneckých ideálů češství a slovanství.“ (Librová, 1988, s. 108) Věnoval se studií přírodnin – jednotlivostí. „Spojil krajinu a přírodu, aby vyjádřil jakousi ţivotní rovnováhu.“ (Šimáček, 1995, kapitola Jména předchůdců) „Čechy jsou líbezná mírně zvlněná úrodná krajina měkkých kontur s modravými kopci v dáli, idylou kapličky nebo boţích muk“ (Librová, 1988, s. 108) Mezi dalšími současníky můţeme zmínit, Josefa Navrátila, Antonína Mánesa, profesora krajinářství, který zaloţil krajinářskou školu Antonína Mánesa. Pod vedením Maxe Hauhofera studovali Alois Bubák či Adolf Kosárek, jenţ se stal „průkopníkem české krajinné malby realistické“ (Květ, 1949, s. 19), Julius Mařák nebo Antonín Chittussi… Čeští krajináři vycházeli z klasicismu, romantismu, později se přiklání k realismu školy barbizonské, ale v dosavadním umění se stále vyskytuje idealizace a schematizace. Evidentním faktem je, ţe velkou roli v českém umění krajinomalby i jiných ţánrů po celé 19. století hrálo češství a vlastenecké cítění. Mrázová uvádí, ţe za zakladatele první generace českého moderního umění a moderní krajinomalby je povaţován Antonín Slavíček, jenţ vytvořil zázemí pro další české modernisty. V jeho díle se vyskytuje několik typů krajinomaleb. Inspirován impresionisty, secesí, expresionismem se především jevil jako realista: „ne zrakový dojem, ale duchovní obsah byl jeho uměleckou devízou“ (Mrázová, 1977, s. 5) 46

Z české krajinomalby Moravské galerie se uvádí, ţe při zrodu českého moderního malířství stála skupina Osma, která byla ovlivněna impresionismem, i kdyţ v podstatě téměř nepřišla do přímého kontaktu s francouzským impresionismem.

Jedna z nejvýraznějších a podstatných osobností této

skupinya milovník krajinomalby českého středohoří je bezpochyby Emil Filla. „Vím, ţe krajiny dělám s pravou chutí, ale mrzí mě, ţe lidé mají podezření, ţe to dělám, ţe musím;“ Emil Filla (Berka, 1964, s. 9) Filla se koncepčně zaměřil na panoramatické formáty, v kterých se krajiny dělily do horizontálních pásů. Jeho krajinomalby byly lavírovány barevnými tušemi. „Pro něj „poznat krajinu“ znamená ji vlastníma nohama projít – jen taková pak krajina je dobře namalovaná.“ (Berka, 1964, s. 54) Podle Mrázové i Slavíček silně ovlivnilspíše druhou generaci českých kubistů a celé avantgardní scény. Vincenc Beneš se odklonil od kubistické problematiky a přešel ke krajinomalbě. Slavíček silně zapůsobil i na Jana Zrzavého, z jehoţ tvorby vzešly krajiny fantazijní „zrozené z vnitřních vizí a denních snů“. (Mrázová, 1977, s. 6) Naďa Řeháková v knize Proměny krajiny v českém malířství pojednává o krajinomalbě od přelomu století do 30. let. Jak úzké jsou vazby mezi člověkem a přírodou, krajinou, které se promítají v dílech malířů moderní doby. Pro tyto generace hledající vlastní výtvarný názor se krajinomalba stala podstatným námětem. Antonín Procházka se věnoval krajinomalbě po celý ţivot, v rané tvorbě se zobrazují městské krajiny, postupně nachází inspiraci v antických krajinách. Věrnými krajináři v Osmě zůstali Willi Nowak, Otakar Kubín nebo Bohumil Kubišta. Krajina se stala hlavním programem i Umělecké besedy, která navazovala na krajinomalbu 19. století, mezi její členy patří Václav Rabas, Vlastimil Rada nebo Vojtěch Sedláček. Postava Václava Špály ze skupiny Tvrdošíjní, jehoţ krajiny se odlišovaly vlivem fauvismu, si cestu našel později v postupném zjednodušování tvarů a barev. Výraznými osobnosti 20. let se stávají Karel Holý, Miloslav Holan nebo Václav Kotík, kteří se věnovali tématu městských krajin. (Anděl, 1997)

47

Realistickými krajinami zapůsobil i František Foltýn a krajinysnových prvků vznikají v dílech Toyen nebo Jindřicha Štýrského. Svět kosmu, přírody a krajiny přidává do své tvorby Josef Šíma, jehoţ cílem bylo „obnovení původní jednoty člověka a přírody“ (Řeháková in Anděl, 1997, s. 23) Řeháková uvádí, ţe krajinomalba se od druhé poloviny 30. let dále nerozvíjela, utlumila se a odsunula se do pozadí. Opět nabyla na „síle“ v období válečném. České umění krajinomalby od 40. let zmiňuje v díle Proměny krajiny v českém malířství 20. století Karel Miler. Podle něj se aţ ve 40. letech krajina opět navrací ze snové vize k expresionismu v dílech Jana Baucha nebo Františka Jiroudka. Dobová tvorba je silně ovlivněna sociálními a politickými událostmi, v níţ se objevuje tématika války se silnou výrazovou formou. V tomto období působí umělecké skupiny jako Sedm v říjnu, Skupina Ra nebo Skupina 42. „ Malíř skupiny 42 se od světa distancuje, aby ho mohl pozorovat. Maluje pohledy z okna, pohledy z dvorků, do ohrad. V této distanci zaznívá existenciální osamělost moderního člověka.“ Vznikají surrealistické snové krajiny doplněny o symboličnost doby. Navazující surrealistická Skupina Ra klade taktéţ důraz a pozornost na imaginativní sloţku. Od 40. let z krajinomaleb mizí figurální stafáţ, která se v příštím desetiletí výrazně nemění. Od 50. let se objevuje tématika „krajina práce“, ovlivněna danou politickou situací. Tento trend vedl k celkovému úpadku v umění. Ti, kteří zůstali věrni krajině bez politického podtextu, se museli navrátit k surrealismu a tendencím abstrakce z doby předválečné nebo k tradici z předchozího století. V tomto desetiletí se výraznými osobnostmi stali Adriena Šimotová, Čestmír Kafka nebo Stanislav Kolíbal… V 60. letech dochází ke stylizaci forem v krajinomalbě. Snahou je „udrţet ţivou tradici moderního umění“. Nejvýraznější postavou byl Zdeněk Sýkora nebo Karel Malich. „Ve

světě

aktuálního

problému

nefigurativní,

bezpředmětné,

nezobrazující malby se krajinomalby po svém zmocnil kruh českého informelu.“ Vyjadřující svou „psychickou stránku“ v krajině bez horizontu. „To, co platilo dříve, ţe krajina je přírodní prostor (ať povahy reálné nebo 48

imaginární) rozevřený kolem horizontu neplatí“ (Miler in Anděl, 1997, s. 25 – 26) „Svět abstraktního krajinářství uţ se nejeví před námi, vystupuje z nás samých“ (Miler in Anděl, 1997, s. 26) V těchto případech přístupu v malířství, je jak uvádí autor velmi sloţité v podstatě určit, zda se jedná stále o krajinomalbu. V 60. letech můţeme v českém malířství vidět dva naprosté protipóly. Z jedné strany se rozvíjí výše zmíněný informel a z druhé strany vidíme odlišné pojetí krajiny „s důrazem na barvu a tvarovou zkratku“ (Miler in Anděl, 1997, s. 27) Mezi výrazné výtvarníky je uváděn Karel Malich, Václav Boţtík, Jiří John zajímající se o stav přírody spolu dalšími jako Olga Karlíková a Michal Ranný. Motiv krajiny se výrazně objevuje v dílech Roberta Piesena nebo Antonína Tomalíka. Celkově od 2. poloviny 20. století je zjevná a upřednostněna myšlenka díla, neţ to, jak dílo vypadá, jakou technikou je zpracované či z jakého materiálu je zhotoveno. (Morganová, 1999) 70. – 80. léta se stala pro českou uměleckou scénu novým krokem vpřed v podobě akčního umění (viz níţe). Dochází k myšlenkovému posunu ve výtvarném uchopení krajiny, kterou umělci převádí do reálného a ţivého prostředí krajiny… V následujících letech se objevují tendence propojení s krajinou v konceptuálním a emotivním pojetí, ale výrazně se neuplatňují. Na závěr lze říci, ţe umění po roce 1945 nelze systematickým způsobem charakterizovat, poněvadţ se rozděluje do různých „názorových proudů i osobitých interpretací malířského vyjádření krajiny.“ […] „Krajina či obecně příroda se tak stává jiţ nikoliv tématem, ale předmětem či přímo materií výtvarného díla.“ [online6] Martina Vítková uvádí krajinu jako dílo vlastnící svou historickou hodnotu, které se během vývoje měnilo. Tím jak se měnila krajina, měnilo se i lidské vnímání a myšlení. „V současnosti nahradil malebnost krajin v minulosti jasný ekologický podtext“ Na školách byla od 90. let zrušena krajinomalba jako samostatný výtvarný obor, nyní jediné co je ve studiu přístupné je obor enviromentu nebo multimediální studia. Poukazuje na posvátnost a spiritualitu v krajině, ale zdůrazňuje existenci jiné stránky krajiny, kterou vyplňují městské zástavby, silnice, elektrárny…

49

Martina Vítková tyto reflexe uvádí v katalogu Současná česká krajina, která představuje rozsáhlé pojetí krajin v současnosti od různých tvůrců „Tradice malby v sobě nese účelovou selekci, idealizaci, slepotu k realitě, která těţko můţe lákat současnou generaci umělců. Krajinomalba se stala kupní komoditou, relaxem nedělních malířů, dokonce kýčem, nabízejícím falešné uspokojení. Na druhou stranu se umělec ve své práci s krajinou nemůţe nesetkat. Krajiny neţijí jen v tradičních médiích, jakými jsou kresba, malba a grafika. Jsou tématem pro trojrozměrné objekty […], které uţ ze své podstaty nemohou krajinu pouze popisovat.“ (Vítková, 2011) V postmoderním

umění

se

krajina

projevila

v mnoha

způsobech

výtvarného ztvárnění, která zasahuje do oblasti fotografie nebo videa, ale stala se i součástí hapenningů nebo performancí a hlavně Land Artu.

50

JINÉ FORMY ZTVÁRNĚNÍ KRAJIN V UMĚNÍ Fotografie a krajina Inspirací pro krajinnou fotografii se stal ţánr krajinomalby. Tento nový přístup se zrodil v první polovině 19. století a Podle Scheuflera, české umění fotografie směřuje do 80. let 19. století. V knize Krajinářská fotografie se uvádí, ţe historie fotografie krajiny, původně pořizovanou za účelem dokumentu se pomalu objevovala jiţ ve 40. letech 19. století. V této době zde ještě nebyl patrný „záměr emotivního typu zobrazení krajiny.“ Aţ do 70. let, kdy mezitím do popředí vstoupila masová produkce portrétní fotografie, na nějakou dobu vytlačila krajinu do pozadí. Technologický vývoj šel rychle dopředu, i krajina si šla svou cestou. „Vzorem byla stále kompozice odvozená z malířství, i kdyţ se malířství slepě a bez rozmyslu nekopírovalo.“ Vznikem

prvního

fotoaparátu

na

svitkový

film

Kodak

Georgem

Eastmanem, došlo k masovému prodeji a produkci fotografií. Krajiny se fotily za účelem vzpomínkových míst, ale na druhou stranu se jevili i tací, kteří oceňovali focenou krajinu i z hlediska estetického. Díky tomuto přístupu se začala fotografie propojovat s malířstvím, docházelo k individualizaci a hledání vzoru mezi sebou, zdokonalování se a hledání nových cest v tvorbě. Na počátku 20. století Alfred Stieglitz jako první „zaloţil“ tzv. Fotografickou secesi. Jednalo se o dělání tvořivé fotografie, kterou poté publikovali v prvním časopise

Camerawork, který je oceňován i dnes.

V podstatě krajina ve fotografii měla svůj vývoj, který byl díky impresionistům rozvíjen. (Hinšt, Hrubý, 1973, s. 16 – 20) Po 1. světové válce se fotografie posunula od amatérské tvorby krajin k novým

tendencím

a

tématům

v jejím

ztvárnění.

Velký

přínos

pro

panoramatickou fotografii měl v Česku Josef Sudek. Cíleným prvkem bylo obsáhnout ve fotografiích atmosféru, krásu a cit a tyto snahy se projevovaly v dalších generacích fotografů krajinářů.

51

Fotografie byla spojením s dokumentací Land Artu, později fotografii velmi ovlivnil vývoj techniky a samozřejmě se měnil i výtvarný a konceptuální přístup v zobrazování krajiny ve fotografii. [online7]

Land Art Land Art neboli přírodní umění je svým zrodem přisuzován Spojeným státům americkým, který se rozšířil výrazně i do evropských zemí. Poprvé se objevuje v 60. a 70. letech jako reakce americké populace na komercializaci v umění. Tento umělecký směr vychází z historických ţánrů krajinomalby a krajinářské fotografie. Umění se z prostorů ateliérů a galerií přesunulo do prostředí přírody – krajiny. Inspiraci nachází v mnoha jiných směrech formujících se v posledních desetiletí 20. Století a bývá spojen s uměním minimalismu a konceptuálního umění. „V Land Artu byly pouţívány různé přírodní materiály: kameny, dřevo, hlína i rostliny, které byly různě naaranţované rozmístěny mimo prostory galerií ve volné přírodě, kde byly často vystaveny různým povětrnostním vlivům. Díla tak ţila svým vlastním ţivotem a měnila se díky přírodním podmínkám a erozi, které jim dodávaly na novém rozměru.“ Mezi významné Land artisty patří Robert Smithson, Christo, Walter de Maria, Dennis Oppenheim, Andy Goldsworthy a další. [online8] V Česku se Land Art se projevil v 70. letech, jehoţ výraznou osobností se stal Ladislav Novák, dalšími představiteli jsou Zorka Ságlová, Jan Pohribný, Ivan Kafka, Miloš Šejn, Milan Kozelka, Petr Štembera nebo Magdalena Jetelová... Krajina se totiţ stává materiálem, s kterým dotyční umělci pracují. Land Art znamenal „…znovu ocenit vlastnosti přírody a uvědomit si svoji vlastní tělesnost ve vztahu k prostoru krajiny, pohybu větrů, zvukům přírody a svoji izolovanost od krajiny.“ [online9]

52

Akční umění v krajině Akční umění se ve světě postupně rozvíjelo od konce 50. let. Tento druh umění v sobě zahrnuje více výtvarných přístupů. Zahrnuje Land Art nebo happeningy, které se vyvinuly z lidského vědomí reagovat na určitou problematiku. „Krajina se v akcích a přírodních instalacích stala umělcům útočištěm, partnerem a spoluhráčem jejich tvůrčích výzev a experimentů.“ Uţ v Česku v 50. letech Jiří Toman, jenţ vytvářel fotografické záznamy akcí kaţdoročně na oslavy Nového roku, především se ale akční umění rozvinulo v druhé polovině let šedesátých. (Morganová, 1999) U nás byla výtvarná scéna z velké části ovlivněna daným politickým reţimem, tudíţ hledala východiska mimo „realitu“. Trávení času a tvoření v přírodě člověku přinášelo svobodu vnitřní i svobodu projevu. „Ze samotného uměleckého díla zůstávají jen fotografie či textový popis akce samotné. Důleţité uţ tedy není dílo samo, ale jeho působení na lidskou psychiku. Tato tvorba vyţaduje místo pasivní kontemplace aktivní účast diváka, tradiční způsoby prezentace uměleckého díla jsou rušeny. Umělec začal realizovat své akce přímo v přírodě. Návrat k přírodě je zároveň návratem ke starým obřadům a rituálům, snahou o novou integraci člověka s kosmickým děním, snahou o znovunalezení porušené rovnováhy mezi lidským a přírodním organismem. Za všechny uveďme Mikrokosmy Miloše Šejna.“ [online10] Mezi nejvýznamnější osobnosti bychom neměli opomenout Zorku Ságlovou, Karolínu Kohoutkovou, Petra Štemberu, Vladimíra Havlíka a spoustu dalších. Podle Morganové, české akční umění se silně projevuje ve spojení s přírodou nebo „přírodními elementy“. Umělci touţí proţívat a porozumět přírodě. (Morganová, 1999)

53

KOLEKTIVNÍ VÝSTAVY T TEMATIKY KRAJINY V POSTMODERNISMU Krajina Rok: 1993 Místo: Sorosovo centrum současného umění Praha, galerie Dům u Kamenného zvonu Kurátor výstavy: Ludvík Hlaváček Tato výstava byla uspořádána k 1. výročí Sorosova centra jako odkaz na klasický ţánr krajinomalby. Vytvořit konfrontaci současných výtvarných trendů a uměleckých představ v umění s původním ţánrem krajinomalby na počátku 90. let. „Výstava obsahovala obrazy, sochy, instalace, objekty a videa, z nichţ ţádný nebyl bezprostřední obrazovou reflexi krajiny, nýbrţ dotýkal se prostorových, materiálních, sociálních, literárních, technických a jiných obsahů vztahujících se volně k pojmu krajina.“ [online11] Celkem se této výstavy zúčastnilo 26 umělců.

Les Rok: 2005 Místo: Galerie města Plzně Kurátor: Václav Malina Výstava Les představuje díla 37 regionálních i mimoregionálních tvůrců a je zaměřena na téma les především z oblasti Šumavy a Plzeňského kraje. „Výstava se snaţí představit téma Les v jeho mimořádné imaginativní síle a aktualizovat jeho současné vnímání“ Příkladem uvedu jména Miloše Šejna, Františka Skály, Vladimíra Kokoli, Jiřího Šiguta, Libora Jaroše, Pavla Haeyka, Jana Vičara a dalších. „V lidském vnímání je les nepostradatelným rezervoárem myšlenkových a citových podnětů. S rychlým rozvojem civilizace se stává stále důleţitějším 54

ekologický přístup, který ukazuje význam lesa pro rovnováhu ekosystému země.“ [online12]

Neregulováno. Prales ve fotografii Rok: 2008 Místo: Moravská galerie v Brně, Místodrţitelský palác Kurátor: Antonín Dufek a Dana Zajoncová Výstava Neregulováno. Prales ve fotografii vznikla za podpory Ministerstva ţivotního prostředí, katedry environmentálních studií FSS MU a dalších organizací. Byla uspořádána na počest výročí vyhlášení na ochranu dvou českých pralesů (Boubínského a Ţofínského), které patří k nejdéle chráněným v Evropě. Sešly se tu fotografie celkem od třiceti tvůrců, zahrnující fotografie od 30. let 20. století aţ po současnou experimentální tvorbu ve fotografii. Představili se zde např. Rudolf Janda, Petr Helbich, Josef Sudek, Miloš Šejn, Jiří Šigut nebo Pavel Hayek. „S ohledem na obrovský tlak, jaký lidská společnost na své prostředí vytváří, povaţujeme za důleţité ocenit místa, kde se můţe projevovat divokost, vlastnost prostá přímého lidského vlivu.“ [online13] K této výstavě byl uspořádán výtvarný program pro základní školy…

Double Fantasy Rok: 2010 Místo: galerie Rudolfinum, Praha Kurátor: Petr Nedoma V rámci výstavy Double Fantasy se představiliJan Jedlička, Michal Šeba a Beate Gütschow. Tito tvůrci se zaměřují na současnou fotografii, díky níţ koncipovali svou tvorbu podle vzoru starých mistrů 17. století zobrazující ideální krajiny. [online14]

55

Současná česká krajina – krajinomalba a jiné cesty ke krajině Rok: 2011 Místo: Galerie moderního umění v Hradci Králové Kurátor výstavy: Výstavy Současná česká krajina – krajinomalba a jiné cesty ke krajině se zúčastnilo celkem 21 tvůrců. Můţeme si dovolit tvrdit, ţe je koncepčně srovnatelná s kolektivní výstavou Krajina z roku 1993. Opět bylo cílem znázornit krajinu v očích současného umělce.

56

PRAKTICKÁ ČÁST

57

V této části diplomové práce jiţ přecházím k vlastnímu výzkumu. Zvolila jsem

metodu

kvalitativního

výzkumu,

jejímţ

cílem

není

statistické

vyhodnocování dat, ale zaměřila jsem se konkrétně na předem stanovenou skupinu lidí, kterou jsem oslovila pomocí internetu. Jak jsem uvedla výše, zaměřila jsem se na výtvarníky, kteří se ve své tvorbě zabývají tématem krajinomalby a přírody vůbec. Na základě e-mailového dotazování jsem rozeslala anketu s počtem šesti otázek typu otevřených (4) a uzavřených (2). K uzavřeným odpovědím jsem vytvořila tabulku a grafy.

Metoda: e-mailová anketa Počet oslovených lidí: 46 Počet získaných odpovědí: 13 + 2

Anketa: o Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? o Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? o Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě estetický meditativní, relaxační jiný.............................. o Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? o Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) 58

Ano Ne uveďte názor: o Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak?

Tabulky

Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? JMÉNO RESPONDENTA

EKOLOGIE

LÁSKA KE KRAJINĚ A PŘÍRODĚ

ESTETICKÝ

MEDITATIVNÍ RELAXAČNÍ

x

Jana Kochánková Martin Mainer Kateřina Štenclová Jan Pohribný

x

Miloš Šejn Kurt Gebauer Petr Pastrňák Filip Kudrnáč

x x x

Jan Dolejš Milan Maur Jolana Havelková

x

x x x x x x x x 59

x

x

x x x x x

x x x x x

JINÝ

x x x x

x x x

Jiří Šigut Jasan Zoubek

x x

x x

60

x x

x x

x

Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více, neţ u nás? JMÉNO RESPONDENTA

ANO

NE

NÁZOR

Jana Kochánková

x

Martin Mainer Kateřina Štenclová Jan Pohribný Miloš Šejn

x x

x x x

Kurt Gebauer Petr Pastrňák

x x

Filip Kudrnáč Jan Dolejš

x

Milan Maur Jolana Havelková Jiří Šigut Jasan Zoubek

61

Domníváte se, že krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více, než u nás? POČET RESPONDENTŮ

7 6 5 4 3 2 1 0 ANO

NE

JINÝ NÁZOR

Závěr anketního dotazování uzavřených otázek Na základě kvantitativního vyhodnocení otázek: Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? Z 13 lidí, kteří odpověděli na anketní email, je nejčastějším důvodem výtvarného zájmu o krajinu právě láska ke krajině a přírodě (10). V následujícím pořadí jsou to důvody relaxační (9), estetické (8), jiné (8), zmiňující moţnosti malby v plenéru, získání nerušeného klidu, osobního proţitku. Důvody zahrnující finanční aspekty nebo existenciální, akční, performativní vyjadřování a v poslední řadě je tu kladen důraz na ekologický podtext (6). Na otázku: Domníváte se,

ţe krajinomalba je oceňována

v zahraničních výstavních institucích více, neţ u nás?, odpověděli celkem Ano (3), Ne (0) a k moţnosti vyjádření jiného názoru, odpovědělo 6 dotazovaných. Většina uvedla, ţe neví, nemá přehled. Objevily se názory, ţe v zahraničí

je

ţánr

krajinomalby

více

doceňován

Aktuální

zůstává

v anglosaských zemích nebo Číně, ve srovnání s českými institucemi, které se

62

k tomuto tématu staví skepticky. Tyto názory vychází především z osobních zkušeností dotazovaných. Cílem anketního šetření nebylo zjišťovat statistická čísla pro vytvoření závěru, ale hlavním myšlenkou bylo získat a znát názor dotázaných. Nelze jednoznačně říci, jaký důvod dominuje nad ostatními, ale uvedené důvody jsou jen ilustrativním nastíněním, jaký filosofický přístup mají dotyční ve ztvárňování krajiny v umění.

V následující praktické části jsem zpracovala jednotlivé medailony prezentující krátkou charakteristiku níţe uvedených výtvarníků, zahrnující jejich uměleckou tvorbu a mnou hodnocené podstatné dílčí výpovědi ankety. Co se týče otevřených odpovědí, jejich obecný závěr uvedu v závěru diplomové práce.

63

MEDAILONY

64

JANA KOCHÁNKOVÁ Narozena: 1979 Web: http://kokoland.org/

Jana Kochánková je absolventkou ateliéru Malba II na AVU Praha pod vedením V. Skrepla a J. Kovandy. V roce 2006 se účastnila stáţe na Cooper Union v New Yorku. Práce Jany Kochánkovése vyjímají svou různorodostí, v níţ se propojuje malba, „socha, móda, design, video, performance, instalace i hudební vlivy. Většina jejích projektů jsou spíše událostmi, které jsou realizovány přímo pro konkrétní prostory. Podstatnou součástí koncepce výstav Jany Kochánkové je spolupráce s přizvanými umělci i samotná účast publika.“[online15] Konkrétně mě u paní Jany zaujaly její malby s florálními motivy, které zpracovává do plochy. V tvorbě kombinuje média, hledá různá východiska v obtiscích, šablonách, barevnosti apod. Její malby v sobě skrývají konkrétní tvary a zároveň směřujído abstraktní formy. Důvodem,

proč

se

věnuje

krajinomalbě

je

především

z hlediska

meditativního a relaxačního. Sama uvádí: „ Já velice ráda maluji své současné abstraktní věci v krajině pod širým nebem na čerstvém vzduchu. Malbu v ateliéru jsem úplně vypustila, neb mi to připadá omezující i prostorově.... Dá se říci, ţe mé poslední obrazy opravdu vznikají v krajině. Potřebuji pro ně prostor…“ (1)

Viz. Příloha Jany Kochánkové

65

2) Podzimní epopej No. 3, sprej na papíře,

1) Stíny květin I., 2009, akryl na plátně

Dále se v její tvorbě promítá práce s organickými prvky jako ovoce nebo Názor Jany Kochánkové na krajinomalbu, zda se jedná v současné době o aktuální téma, nebo zda se jedná o přeţitek, je takový: „Myslím si, ţe v jistém ohledu je krajinomalba stále aktuální téma, které však nezapadá do současných trendů.“ (2) Jak je uvedeno výše, nevěnuje se pouze malbě, ale i jiným oblastem v umění. Příkladem mohu uvést její instalace, které jsou úzce propojeny s přírodou. Instalace Ovoce stromů rajských jíme, z výstavy Vedro (2010), Galerie Meet Factory. Vrak trabantu zasazen do volného prostoru galerie, 66

v jehoţ kabině byly vysázeny byliny, kvetoucí rostliny nebo i technické konopí, které v průběhu výstavy rostly a rozrůstaly se. Dále se v její tvorbě promítá práce s organickými prvky jako ovoce nebo zelenina, z nichţ vznikají malé objekty, ale i objekty s kombinací různých materiálů znázorňující krajinu jako útvar.

3) Ovoce stromů rajských jíme, 2010

4) Krajina, 2007, polyester, zrcadlo, látka

Čerpáno z: www.kokoland.org artlist.cz/?id=5658 2)

Viz. Příloha Jany Kochánkové

67

MARTIN MAINER Narozen: 1959 Web: www.mainer.cz Martin Mainer studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor Textilní výtvarnictví, poté přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru k prof. Arnoštovi Paderlíkovi. V současné době vyučuje ateliér malby na fakultě výtvarných umění v Brně. Mainer se od 80. let rozvíjí především v malbě a kresbě. Účastnil se řady výstav i neoficiálních, studentské výstavy zv. Konfrontace, vystavoval doma i v zahraničí. Velký úspěch sklidil malbou barokního oltáře z města Cadaques a Cenou Jiřího Chalupeckého v roce 1993. Je spoluúčastníkem výstavy Krajina z roku 1993, která se konala v galerii, Dům U kamenného zvonu v Praze. Jeho tvorbu ovlivnilo cestování a inspiraci našel v indickém a východním náboţenství, které jeho tvorbu provází dodnes.

5)

Lodě na horizontu I, 1992, akryl, olej, plátno, zdroj:

68

6) Marina, 1992, Galerie u Kamenného zvonu, výstava Krajina, 1993, technika: olej na plátně

Při otázce Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Mainer odpověděl: „Krajinomalba je malba krajiny a je vnímána jako malba krajiny a lze do ní zařadit vše, co je malba krajiny.“ (3) I kdyţ krajinomalba není přední tematikou Mainerových obrazů, tak jeho velkým zájmem je zasazení se o krajinu, kterou bychom neměli devastovat a být k ní lhostejní, ale starat se o ni a vnímat ji ve své původní přirozenosti. Na internetu vytvořil online petici Manifest na ochranu křoví, který vznikl jako reakce a je součástí textu jedné nejmenované výstavy v Jihlavě jak uvádí autor v komentářích na webu. Krajina je „základní malířské téma, ke všemu se ţivot jinde neodehrává, krajina je jen název pro okraj – ohraničený úsek třeba očima viděný či část země či jiný kraj…“ (4) Čerpáno z: artlist.cz/?id=552 http://www.petice24.com/manifest_na_ochranu_kovi 3, 4) Viz. Příloha Martina Mainera

69

KATEŘINA ŠTENCLOVÁ Narozena: 1959 Web: www.stenclova.com/ Kateřina Štenclová studovala v 80. letech Akademii výtvarných umění v Praze. Stejně jako Martin Mainer se zúčastnila výstav Konfrontace. V roce 2003 byla „vybrána jako nezávislý kvalifikovaný odborník v oboru Vizuální umění pro hodnocení projektů r. 2003 v rámci programu Kultura 2000, EU Evropská komise, Generální ředitelství pro výchovu a kulturu“ [online16] Kateřinu Štenclovou jsem oslovila kvůli její autorské účasti na výstavě Krajina 93. Na této výstavě se prezentovala kolekcí obrazů Světlo a stíny II. a III. Prakticky se ve své celkové tvorbě krajinomalbě nevěnuje. „Uţ se přímo od studií krajině nevěnuji, v 90. letech mne zajímala barva a její světlo ovlivněné pobytem v přírodě, takţe jsem se okrajově dotkla tohoto tématu.“ (5) Jako výtvarnou techniku pouţívá velmi často míšení pigmentů s pojidly nebo akryl.

7) Světlo a stíny II. a III., Galerie u Kamenného zvonu, výstava Krajina, 1993, technika: pigment a pojidlo na plátně

70

Štenclová se povaţuje výhradně za abstraktní malířku, v jejich malbách se objevuje výrazný zájem o barvu a v ní hodnotí „teplo, chvění, vyzařování a nekonečné moţnosti řeči barev.“[online17]

Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? „To jistě, výchovou, pobytem v ní, uměním, ale i staráním se o ni.“

Čerpáno z: www.stenclova.com artlist.cz/?id=54 5) viz. Příloha Kateřiny Štenclové

71

JAN POHRIBNÝ Narozen: 1961 Web: www.pohribny.cz Jan Pohribný vystudoval FAMU, obor fotografie a absolvoval i půlroční stáţ na Taideteollinen korkeakoulu v Helsinkách. Od roku 1986 se ţiví jako fotograf na volné noze a od konce 90. let externě přednáší na školách, pořádá fotografické workshopy, publikuje a účastní se výstav na domácí i zahraniční půdě. „Je drţitelem titulu QEP (Qualified European Photographer)“. [online18] Získal řadu ocenění z oboru fotografie.

Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „Krajinomalba nebo krajinářská fotografie, v tom klasickém slova smyslu, není z pohledu odborné veřejnosti v současnosti příliš frekventované téma, ale bezesporu má stále řadu výrazných zástupců a zastánců. Krajina je však velmi často pouţívána jako součást inscenovaných dějů (zejména ve fotografii), tvoří jakousi kulisu, někdy více jindy méně podstatnou. Snad je dobré, ţe alespoň touto cestou se k divákovi (a jiţ zmíněným odborníkům) dostane...“

Čerpáno z: www.pohribny.cz cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pohribný artlist.cz/?id=980

72

8) Přílet, 1984, copyright Jan Pohribný

Autorova tvorba se vyznačuje krajinářskou fotografií a landartem. Koncepty jsou detailně promyšlené a zcela netradiční. Tomáš Pospěch uvádí na stránkách Artlistu, ţe Jan Pohribný se cíleně zaměřuje na „aranţovanou fotografii v přírodě.“ „Často sleduje vztah předmětu k prostoru, ať uţ ve formě stopy pohybu (cyklus Pigmenty, 1983-1985) nebo předmětů letících vzduchem (Létavci, 1985-1986). Od roku 1988 vytváří soubor Nová doba kamenná, kde fotografuje kultovní místa prehistorické Evropy. Pomocí techniky luminografie (kreslení světlem) nápaditě poukazuje ke kulturnímu rozměru krajiny – pokouší se o zachycení magičnosti či sakrálnosti místa spjatého 73

s megalitickými kulturami, aktualizuje zaniklé rituály.“ [online] V novém tisíciletí se zaměřuje na lidskou postavu, kterou komponuje do prostředí krajiny, kombinovanou technikou i luminografií, zv. Andělé. Prvky, které se objevují od počátků jeho tvorby, se prolínají i v jeho současné práci. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? „Paleta vyjádření, kde krajina hraje svou roli, je velmi široká. Jak jsem se zmínil, je mnohdy pouhým rámcem nějakého příběhu, jindy součástí konceptuálního záměru, akce či instalace jako v případě Land Artu a jiných přímých intervencí v prostoru. Krajinou však můţeme rozumět i stále častější umělý svět vytvořený virtuálně pomocí počítačů, stejně tak aranţované abstraktní krajiny v prostředí ateliéru či jiného nekrajinného prostoru.“

9) Bez tebe,2001,copyright Jan Pohribný

74

MILOŠ ŠEJN Narozen: 1947 Web: www.sejn.cz Studium Miloš Šejn absolvoval na filosofické fakultě University Karlovy, poté získal doktorský titul z filosofie. Od roku 1991 byl jmenován profesorem malířství. Do roku 2011 byl vedoucím ateliéru konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze. Externě vyučuje na zahraničních univerzitách. Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „Krajinomalba stále existuje a současnými teoretiky umění není povaţována za aktuální. Pokud ovšem zahrneme politický prostor do představy o současné krajině, coţ se však většinou neděje, pak je vše v pořádku.“ Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? „Odpověď je ve větě výše. Jinak asi trvat dnes přísně na slovu "krajinomalba" je trochu anachronismus, jen zavádí. Je třeba vycházet z toho, ţe jednak výtvarné umění dnes nefunguje samostatně a zadruhé krajina neexistuje dnes jako téma obrazu v rámu, viděného okem umělce, ale jako komplex sloţité vazby mezi člověkem a prostředím jeho bytí a vyjadřování, uvaţování a reakce.“ Miloš Šejn je výraznou osobností, jeho rozsáhlost práce zahrnuje od 70. let techniky malby, kresby, fotografie, ale z větší části se ve své tvorbě věnuje novým médiím. On sám tvoří v přírodě, je s ní fyzicky i psychicky úzce spjat. Své malby doprovází textem, sbírá přírodniny, pigmenty, on sám se začleňuje a komponuje do krajiny. „Své tělo vyuţívá v krajině jako objekt, přičemţ spojuje dva principy - pozorovatelský přístup k přírodě a přístup čistě subjektivní, tělesný a proţitkový. V krajině vytváří takzvané „tělové skulptury“, které fotografuje.“ [online19]

75

„V současné době organizuje činnost společnosti Bohemiae Rosa, zabývající se mezioborovými vztahy historické humanizované krajiny a divočiny v nás samých.“ [online20] Je členem umělecké skupiny Měkkohlaví a v roce 1993 se zúčastnil kolektivní výstavy Krajina.

10) Prostor vzpomínek a místo okamţiku, Galerie u Kamenného zvonu, výstava Krajina1993, technika: bahno s mechy ze Ţelezné jeskyně ve Věţickém údolí na textilu, dřevěnákonstrukce

76

11) Interakce s krajinou, 1988

12)Psané krajiny, 2000

Čerpáno z: www.sejn.cz cs.wikipedia.org/wiki/Miloš_Šejn artlist.cz/?id=539

77

KURT GEBAUER Narozen: 1941 Web: www.kurtgebauer.cz Kurt Gebauer studoval Střední školu uměleckých řemesel v Brně, během studií přešel na Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích. V 60. letech absolvoval Akademii výtvarných umění a v roce 1972 se dostal na krátkou stáţ do ateliéru Academii des Beaux-Arts v Paříţi. Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „Myslím, ţe dělení podle témat je poněkud přeţité a pro většinu publika evokuje kýčaře specialisty.“ Jeho tvorba je zaměřena výhradně na public art. Umísťuje sochy do veřejného prostoru a sám říká „O věcech, které jsou ve veřejném prostoru, lidé mnohdy neví, i kdyţ kolem nich chodí."[online21] Gebauerův vztah ke krajině pojí ekologický, meditativní, estetický záměr s chovající láskou k ní samotné.

13) Hlava podle Archimbolda, 1991

78

14) Skalní hlava, Hořice, 1991

15) Skalní hlava, Čína, 1993

79

PETR PASTRŇÁK Narozen: 1962 Web: www.petrpastrnak.cz Petr Pastrňák vystudoval Akademii výtvarných umění pod vedením Milana Kníţáka, Michalem Bielickým a Jiřím Davidem. Absolvoval i stáţ v Linz a získal roční stipendium ve Vídni. Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „Všechno krásné je zároveň vţdy aktuální, a pokud přijdete s novým pohledem, formou nebo myšlenkou, tak kaţdé téma jakkoliv se zdá obehrané dostane znovu svou platnost. Proto můţe být krajinomalba stejně jako všechna jiná v minulosti “profláklá” témata stále svěţí a platná. Záleţí na Vašem přístupu.“

16)Z cyklu Krajiny, 2006, akryl na plátně

80

17) Středohoří podle Emila Filly, 2006, akryl na plátně,

Petr Pastrňák odpovídá na otázku Martina Dostála, proč se věnuje tématu krajin takto: „Kdyţ jsem v krajině s otevřeným horizontem, a teď myslím třeba na holandského krajináře van Goyena, uvědomuji si, jak mě přitahuje ta otevřenost horizontu. Jakoby vybízí k rozplynutí se. Podobně by mohl fungovat i obraz, tak, aby se v něm člověk ztratil. Být ve stavu, kdy se nejde ničeho pevného zachytit. Obrazy krajin jsem dělal podle českých krajinářů z 19. století, ale také podle Jana van Goyena nebo Emila Filly…“ [online22]

Na oficiálních stránkách se uvádí, ţe jeho tvorba se vyznačuje určitou lehkostí a nahodilostí. Inspiraci čerpá v lesích, krajině, ale věnuje se i jiným tématům. Klid pro svou mysl a práci nachází v Indii, kam často jezdí, tudíţ i vliv východního náboţenství v jeho ţivotě a tvorbě hraje podstatnou roli. Předmětem jeho prací je prvek skvrny nebo stopy, kterou nacházíme v jeho „deníkové“ tvorbě. Je přiřazován stylem malby k německému malíři Gerhartu Richterovi.

Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? - „Určitě to vše je důleţité, ale nelze si představovat, ţe umění v tom můţe hrát významnou roli - Umění má svůj vlastní ţivot, který souvisí pouze s potřebou originality sebe sama. - Nemá ambice měnit společnost, ale pouze ukázat senzitivitu a originálnost 81

tvůrce. Prostor umění je většinou do sebe sama zaměřená oblast . - Myslím ţe úlohu a moţnosti umění přeceňujete. Právě proto se krajinomalba jako téma zdá v současnosti vyţité, protoţe neposkytuje mnoho prostoru pro razantní vyniknutí umělce jako osobnosti. Také, je pro tvůrce nutné věnovat tomuto tématu mnoho práce a pozornosti a zdokonalovat se. Je třeba se hodně učit, neţ do toho člověk pronikne a do toho se nikomu dnes nechce.“

Čerpáno z: www.petrpastrnak.cz/

82

FILIP KUDRNÁČ Narozen: 1975 Web: www.filipkudrnac.com Filip Kudrnáč je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze a od roku 2001 se věnuje umělecké tvorbě na volné noze. Je drţitelem ceny Salvadora Dalího a jeho díla jsou zastoupena v zahraničních sbírkách. Filipova práce zasahuje především do oblasti technik malby a sochařství. Jeho malby utváří většinou centrálně umístěná postava ţeny zasazenou do prostředí přírody - krajiny. Vidíme krajinné pozadí s postavou ve velkém měřítku, ale v podstatě se nejedná o figurální stafáţ, jak píše Václav Hájek. „Figury jsou jako z jiného světa.[…]jsou to bohyně a bohové, andělé, éterické bytosti. Mají ideální, obecné rysy, které jsou odvozené z dnešních popkulturních idolů a modelů.“[online23] Kudrnáčovy malby mají i své vyhraněné kritiky, kteří povaţují jeho práci za kýč. On sám si ale stojí za svým názorem obdivu krajinomaleb klasicistního malířství 19. století.

18) Jarní botič, 2008, olej na sololitu

83

Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „V současnosti bohuţel ţádná krajinomalba neexistuje. Moţná na amatérské úrovni, ale to nestačí, protoţe je to specifický a náročný ţánr a nakonec AVU původně i vznikla jako škola krajinomalby. Krajinomalba je nejdůleţitější a nejkrásnější obor v malbě. Teprve pokud máme krajinu, můţeme mít postavy.“

Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do jejícharakteristiky zařadit? „Krajinomalba je to, co se dělalo v 19. stol., nemůţete povaţovat za krajinomalbu nějaké abstraktní mazanice, anebo industriální malůvky lidí, co nemají představu ani o tom, jak se našepsuje plátno.“

„Člověk chce namalovat krajinu proto, protoţe není nic přirozenějšího a krásnějšího, neţ zachytit prostě ten celej zázrak té přírody, kdy vidíš, jak vyrostly někde stromy, jak se slunce třpytí na jejich listech, které postupně třeba ţloutnou, aby opadaly, ale další rok zas vyrostly, aby jejich koruny dávaly krásný chladivý stín z azurových a smaragdových barev, aby si zachytila jak plavou bílý mraky po nejkrásnější modrý barvě, jakou vůbec jde namíchat, a to vše se pak odráţí ve vodní hladině, sem tam se mihne i zvíře, na nebi ptáci, a to všechno můţeš proţít v tichu a přemejšlet o smyslu věcí a přitom něco vytvořit, předat tu krásu i jinejm lidem, který v tu chvíli museli dělat něco jinýho, třeba bejt zavřený v pekárně, ale pak by si ten obraz rádi koupili, protoţe se jim na to krásně dívá, uvolní se, odpočinou si při pohledu na krajinomalbu, někdy je na ní i místo, co znají. Čím detailnější ten obraz je, tím větší to má kouzlo ( viz ten Haushofer v Diamantu , na nějţ se lze dívat hodiny ), relaxační efekt, tím víc si člověk můţe váţit té krásy, která nás obklopuje, ale které si dneska vlastně nikdo neváţí, protoţe všechny stromy se kácej, všude jen další paneláky a nikdo krajinu nemaluje, protoţe to dá moc práce a nikdo není opravdu přirozenej a svůj, aby si přiznal, co se mu opravdu líbí a co má opravdu smysl...“ (6) 84

19) Venus, 2003, olej na plátně

Čerpáno z:www.filipkudrnac.com http://artlist.cz/?id=2585 6) viz. Příloha Filipa Kudrnáč

85

JAN DOLEJŠ Narozen: 1975 Web: www.czechlandscape.com

Jan Dolejš je absolventem studia anglického jazyka a výtvarné výchovy na PEF ZČU v Plzni. V současnosti kromě výuky angličtiny se volném čase věnuje výtvarné činnosti a je i členem Unie výtvarných umělců západočeské oblasti. Účastní se samostatných i kolektivních výstav i malířských sympózií. „Své krajiny maluji ve všech ročních obdobích výhradně v plenéru, coţ nevylučuje pozdější drobné zásahy nebo opravy, ale v zásadě jsem odpůrcem malování přírody někde v teple u kamen a to nemám ani tak na mysli malbu bez předlohy, jako spíš malbu bez proţitku. Venku na vás bezprostředně působí světlo, teplota, vnímáte prostor, pachy, struktury, ale hlavně celkovou náladu krajiny a ducha místa.“ [online23]

20) Na potoce v letě, 2005

86

21) Lesní interiér s bukem, 2009, zdroj.

Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „Krajina je stále zde, dokud bude prostor prostorem, takţe je zcela mimo diskusi, zda se jedná o aktuální téma nebo ne. Nejvýše lze říci, ţe je to zde momentálně opomíjený ţánr. Trendy se týkají společenských proměn, různých výstřelků a zdůrazňování určitých forem. Základní témata se ale nikdy přeţít nemohou, mohou se pouze opomíjet, ignorovat, a proměňuje se způsob jejich uchopení. Ţádný vývoj od primitivního po pokročilé umění v historii však neexistuje. To si vţdy jen ta poslední generace namlouvá, ţe je vyspělejší neţ ta předchozí, protoţe jí komplexy nutí se vůči ní vymezovat. Je určité slohové cítění podmíněné náladou doby a pak jsou tu individuální výkony. Slohy či trendy pomíjejí a proměňují se, ale špičkové výkony mistrů zůstávají působivé po staletí, bez rozdílu ţánru.“ V díle Jana Dolejše je zjevný jeho vztah k přírodě a vlastně i krajině. S láskou tvoří krajinomalby, především ze Šumavy a okolí. Spousta výtvarníků je stále věrných realistickému ba i romantickému ztvárnění krajin ve svých obrazech.

Čerpáno z: www.czechlandscape.com

87

MILAN MAUR Narozen: 1950 Web: www.milan-maur.cz Milan Maur, ačkoli nemá vystudované umělecké školy, tak jeho tvorba patří

mezi

uznávanou.

Původním

vzděláním

je

elektromechanikem.

K výtvarnému umění se dostal koncem 70. let, kdy navštěvoval výtvarný krouţek pod vedením Jiřího Patera. „Adepti si zde osvojovali základy obrazové kompozice, postavené na plošné malbě výrazně koloristického ladění.“ [online24] Zpočátku se věnoval malbě, v které uplatňoval své záţitky z cest. Krajina se pro něj stala předním motivem. V malbě uplatňoval „abstraktní tvarosloví“, prvek skvrny a plošnosti se pro jeho tvorbu stala charakteristickým. V 80. letech opustil malbu a přešel ke konceptuálnímu umění. Je členem umělecké skupiny Měkkohlaví.

Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? „Před časem jsem se toulal Skotskem a marně se tam snaţil postihnout charakter krajiny. Pak jsem vyfotil detail textilie na Skotské sukni a nazval to "Tkanina - krajina". Myslím, ţe to tak mohu nechat, ale také myslím, ţe bych to dál analyzovat neměl.“

88

22) Bulharská krajina 1, 1981, olej na plátně

23) V rytmu letu bělásků, 1986, kresba olejovou barvou na skle,

89

Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţo-vána za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Myslím, ţe krajinomalba zůstává stále aktuální, jen se hranice tohoto pojmu posouvají. Milana Maura v rámci jeho tvorby prakticky vţdy zuţoval a formoval silný vztah ke krajině a přírodě vůbec. Koncept přírody provází ať uţ jeho rané malby, tak i akční umění a fotografiky posledních let. Proţitek se stává podstatou jeho tvorby.

Čerpáno z: artlist.cz/?id=1212 cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Maur www.milan-maur.cz

90

ŠTEFAN TÓTH Narozen: 1974 Štefan Tóth vystudoval Střední školu uměleckoprůmyslovou v Praze, poté absolvoval čtyřleté studium na Akademii múzických umění v Praze, obor scénografie. Vysokoškolské studium završil Akademií výtvarných umění pod vedením prof. Milana Kníţáka a rok 2007 strávil na studijní stáţi v Paříţi. Současným cílem je na AVU dokončit doktorský program. Jeho tvorba se objevuje v domácích i zahraničních institucích. (Paříţ, Španělsko, Austrálie…) „Krajina představuje v postmoderní malbě prostředek k vybudování obrazového prostoru, který se jen ojediněle můţe pojmenovat jako realistický princip, který známe u malby 19. století. Více je vnímán jako poukaz k romantickým tradicím, které úspěšně nevnímáme, lépe řečeno ubíráme se směrem k trendům. Trendy vyuţívají krajinu jako metamorfózu virtuálních obrazů v malířských kompozicích postavených ve stylu postmoderny – tj. vše je dovoleno.“(7) Štefan Tóth se tématu krajin věnuje od 90. let. Sám o sobě tvrdí, ţe uţ před mnoha lety opustil plenérové prostředí a nyní jiţ tvoří především v ateliéru. Krajinomalbu vnímá jako jednu z moţných cest, ale neupřednostňuje ji a ani nebere jako dominantní ţánr své tvorby.

Čerpáno z: artlist.cz/?id=2817 7) viz. Příloha Štefana Thótha

91

24) Krajina, 2006, akryl na plátně

25) Zahrada, 2006, akryl na plátně

92

JOLANA HAVELKOVÁ Narozena: 1966 Web: jolanahavelkova.com Jolana Havelková vystudovala Institut tvůrčí fotografie Filozofickopřírodovědecké fakulty při Slezské univerzitě v Opavě a během let 1994 - 1995 navštěvovala reţijní semináře na FAMU. Je členkou skupin Milan, FotoForum Praha nebo fotografického festivalu Funkeho Kolín, kterého se stala spoluzakladatelkou a spoluorganizátorkou. Mimo svou hlavní činnost se věnuje kurátorské i ilustrativní činnosti a podílela se i na filmových dokumentech.

Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo jiţ za přeţité téma? „Troufám si říci, ţe krajina, její zobrazování, rozjímání o krajině bude pro umělce vţdy důleţitým tématem. Moţná se ale zdá, ţe se poslední dobou krajina v tvorbě umělců

objevuje málo. Kaţdé období přináší svá

specifická, aktuální témata, společenské a sociální otázky, na které se umělci snaţí reagovat.“ Jolana Havelková se věnuje výhradně médiu fotografie, kterou uvádí do poněkud jiných rozměrů. Nehledá cestu v klasické fotografii, ale neustále nachází nové přístupy, techniky a postupy, jejichţ kombinací dosahuje určitého obrazu. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? „Úctě k ţivým tvorům a přírodě se dá učit od mala – a to mnoha způsoby. Podstatné je pobývat v přírodě, vnímat její zákonitosti, zaţít v ní příběh, naučit se znát některé rostlinné druhy a zvířata. Tím vzniká vztah. Odpovědnost ke krajině a přírodě začíná ve chvíli, kdy malé dítě vyhodí v lese papírek na zem. Pokud bude vědět, ţe si ho má dát batohu a nic takového v přírodě nenechávat. Pravděpodobně pak nevyhodí ve své dospělosti pytel s odpadky na kraj lesa. 93

Myslím si, ţe rodiče jsou zásadní vzor. Pokud rodiče třídí odpadky, bude je také třídit a doufejme, ţe v dospělosti nebude topit plastovými láhvemi. Osvěta ve škole je rovněţ nezastupitelná, byly natočeny dokumentární filmy a pořízeny fotografie – výchovné, s ekologickým aspektem, přírodovědné.“

26) Krajina 06, 2005 – 2006, foceno mobilním telefonem s nízkým bodovým rozlišením

94

„Jolana Havelková se skrz svůj telefon dívá daleko do krajiny, daleko za obzor, ale pomíjí přitom moţnou hloubku obrazu.“[online25]

Čerpáno z: http://jolanahavelkova.com/j_bio.html http://artlist.cz/index.php?id=490

95

JIŘÍ ŠIGUT Narozen: 1960 Jiří Šigut je řazen mezi konceptuální fotografy a umělce. Pořádá workshopy a je členem skupin Měkkohlaví, v které působí od roku 1989. V roce 1993 se zúčastnil výstavy Krajina, v galerii Dům u Kamenného zvonu. S čím Jiří Šigut pracuje, není jen fotografický papír, ale je to čas. Jeho díla vznikají v rozmezí i několika dní. V 80. letech se věnoval technice luminografie a od 90. let se přešel k technice fotogramu, v kterém díky časovému rozmezí zachycuje jemné a nepatrné nuance a záchvěvy toho, co se v určitou chvíli objeví (přírodniny, okolní vlivy počasí, světelnost, pohyb hmyzu apod.) Jeho největším výrazovým prostředkem je světlo.

27) Zlomené stvoly – sníh, 8. – 23. 2. 2004, černobílý fotografický papír

96

Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? „Tak tady záleţí na přístupu k tématu. Výstav, které by se věnovaly pouze klasické krajinomalbě, není příliš mnoho, ale téma krajiny a ţivlů je reflektováno v mnoha oborových výstavách.“ Jan Šigut zachycuje ve své tvorbě „záznamy mikropohybu ţivé a neţivé přírody, kterou navštěvuje jako tichý noční pozorovatel.“ [online26]

28) V lese II/II, 2. – 12. 10. 1996, černobílý fotografický papír

Čerpáno z: http://artlist.cz/index.php?id=974 cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Šigut

97

JASAN ZOUBEK Narozen: 1956 Web: www.jasan-zoubek.cz Jasan Zoubek od 1989 se sochařství stalo jeho svobodným povoláním. Je členem Tunel a Spolku výtvarných umělců Mánes. „Je synem sochařů Evy Kmentové a Olbrama Zoubka a bratr historičky Polany Zoubkové“ [online27] „Putuji krajinou a dívám se. Pozoruji oblohu. Vyhýbám se shlukům domů a lidí, rád nacházím samoty a potkávám jednotlivce. Líbí se mi kraje pusté i obdělané, rovina i vrchoviny. Čichám jejich v roce se měnící vůně. Nacházím aleje lemující jiţ neexistující cesty, kříţe značící bývalé křiţovatky, zplanělé stromy vytyčující dávno zaniklé usedlosti. Představuji si děje, které krajina proţila. Myslívám na nekonečno, konečno a Boha, byť nejsem s to porozumět. Téměř kaţdý večer hledám první hvězdu a zapaluji oheň. Svůj čas dělím mezi práci a snění.“ Jasan Zoubek [online28]

Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? „Myslím, ţe je to hlavně na rodičích. Je důleţité od raného dětství co nejvíce pobývat v přírodě a znovu se stávat její součástí, ne pouze návštěvníkem.“ Pro Jasana Zoubka byly 70. – 80. léta obdobím, kdy se věnoval výhradně kresbou a figurativními náměty, poté přecházel k celkové stylizaci tvarů, vycházející z osobního pozorování přírody. Pro Jasana, jak sám uvádí v anketě, proč se ve své tvorbě věnuje námětu krajiny, odpovídá:„…proč mě krajina tak silně oslovuje vlastně nevím. Snad jsou to intenzivní chvíle nálad, které jsem

98

během dětství a mládí v přírodě proţíval, snad pocit nedozírnosti, snad vědomí paměti krajiny, moţná útočiště .....“ (8)

29) Krajina – horizonty, 2003, papír

99

30) Krajina II., 1981, zdroj: http://www.jasan-zoubek.cz/www/obr32.jpg

Čerpáno z: www.jasan-zoubek.cz artlist.cz/?id=1217 (8) viz. Příloha Jasana Zoubka

100

ZÁVĚR „ Jeli základ přírody, člověka a krajiny stejného rodu, pak jsou samy stromy, ryby a kraje nesmírně rozmanité a nabízejí mnoho způsobů, jak lze vnímat svět a zacházet s ním “ (Cílek, 2005, s. 79) Za cíl jsem si v této práci vytyčila nastínit historii krajinomalby a její současnou podobu a význam ve světě umění. Praktická část vychází z názorů a zkušeností umělců, kterým není pojem ani význam krajiny cizí a nejsou vůči svému prostředí lhostejní. Stále zde je a bude zájem o přírodu a krajinu, jakoţ i snaha budovat u nadcházejících generací úctu nejen k druhým lidem, ale i celému světu. Ve své práci jsem docílila stručného náhledu do dějin krajiny a ţánru krajinomalby a jejího postavení v umění současné doby v názorech výtvarníků. Krajina jako část zemského povrchu se vyvíjela a měnila po tisíciletí stejně tak jako lidská bytost a její myšlení. Mnou zpracovaná diplomová práce se nevyvíjela zdaleka tak dlouho, ale jakýsi posun je v této práci znatelný. Především takový, ţe jsem začala pouhým psaním úvodu, na který jsem navazovala postupným vkládáním informací a dat. Koncept této práce v sobě zahrnuje historickou reflexi krajiny v umění, lidském povědomí a estetickém vnímání. Jak jsem uvedla v úvodu: lidstvo potřebuje přírodu a příroda potřebuje člověka. Tato myšlenka provázela prakticky celou tuto práci. Jiţ od antické doby je příroda – krajina je spojena s lidským myšlením, jednáním a chováním. Význam krajiny v umění nacházel své místo od dob renesance, kdy se vše opět navracelo k antické filosofii. Po středověkém společenském a kulturním úpadku si našla tato obroda místo i v umění. Krajině se přikládal postupně větší důraz nejen v obrazech, ale i v proţitku a souznění s ní. Aţ od 17. století se ztvárnění krajiny v malířství ujalo jako samostatný ţánr – krajinomalba. Svou slávu zaţívala od konce 18. století, zejména však v 19. století. Teprve období novověku začalo doceňovat estetické vnímání přírody. Od počátku následujícího století krajinomalba postupně upadala a jiţ nenašla takové oblíbenosti a produktivnosti, jako ve století devatenáctém. Malířství nalezlo svůj vývoj nejen v námětech, ale i technikách. Objevovaly se 101

nové cesty, které se během celého 20. století násobně rozvětvovaly, nejen v uměleckém ztvárňování krajiny, ale především v myšlenkovém. Krajina se začala zobrazovat na fotografii, akčním umění, Land Artu, videu atd. Doba postmoderní nabízí mnoho důvodů, proč v umění znázorňovat přírodu a krajinu. Tento umělecký vývoj vedl mou práci k zajímavému pokusu o zjištění, proč současní výtvarníci ve svých dílech akcentují prvky přírody a krajiny. V kapitole Praktická část, jsem uvedla tabulkový graf, který zhodnocuje číselně odpovědi na dvě anketní otázky. Cílem bylo zjistit, jaký z uvedených důvodů (proč se věnují ve své tvorbě přírodě – krajině) je pro oslovené nejpodstatnější. Výpovědi jsou osobním názorem dotázaného, já jen uvádím nejvýraznější body. Celé odpovědi jsou k nahlédnutí v poslední kapitole Přílohy. Co se týče celkového mnoţství anket, které se mi vrátily zpět, bych ráda rámcově uvedla to, ţe podstatná část při dotazu, zda je krajinomalba dnes aktuální nebo přeţitkem se přiklánělo k názoru, ţe do jisté míry aktuální je, ale je postavena mimo rámec současným trendů a její hranice se posouvají. Je opomíjena teoretiky a kritiky umění. V současné době je krajinomalba ţánrem, který je povaţován za kýč. Téma krajiny aktuální je, ale klasická krajinomalba je spíše záleţitostí 18. a 19. století. Otázky se týkaly současného názoru na ţánr krajinomalby, do jaké míry je kompatibilní

s původním

pojetím,

co

můţe

být

dnes

vnímáno

jako

krajinomalba, co lze do její charakteristiky zařadit. Dnes jiţ krajinomalba a jiné ţánry nestojí samostatně, ale prolínají se mezi sebou. Nejsou zde znatelné hranice. Existují různé formy vyjadřování, od realistické malby přes postupnou stylizaci vedoucí k abstrakci. Dochází k propojení prvků klasické krajinomalby starých mistrů se současnými trendy, tak, aby byly schůdné a přijatelné pro soudobou společnost. Zajímal mě názor zainteresovaných na stav současných uměleckých institucí a krajinomalby v Česku, ale i v zahraničí, protoţe mnozí z nich mají zkušenost s prezentací své tvorby za hranicemi. Nejvíce se vyjadřovali k domovské situaci, ke které se staví poněkud negativisticky. Výrazněji se tomuto ţánru výtvarní kritici či teoretici nevěnují. Krajinomalba je prezentována jako kýč a v současném umění dochází k posunu jinam. Názory, ţe převaţuje konceptuální umění, vedou k většinovému závěru, ţe téma krajinomalby ani

102

krajinářské fotografie není dostatečně českými uměleckými institucemi oceňována. V neposlední řadě jsem v anketě poloţila otázku týkající se problematiky vztahů dětí k přírodě a krajině. V odpovědích převaţují názory svědčící o provázanosti s přírodou, pobytem v ní a péčí o ni, coţ vede ke stimulaci osobních pocitů a nálad. Vytváření pozitivního vztahu dítěte a přírody by mělo vést k většímu zájmu, úctě a lásce nejen k přírodě – krajině, ale i k druhým lidem. Primárně by měli být vzorem rodiče, dále by se měla silně angaţovat škola a budovat ekologické smýšlení i v propojenosti lidských smyslů a pocitů prostoupených v uměleckých činnostech. Budování a kultivace citů a empatie. Ty jsou důleţité k vytvoření kladného přístupu ke všemu ţivému. Smyslem otevřených otázek bylo ukázat škálu názorů. Ze své podstaty však není moţné odpovědi komplexně zpracovat do jednotného závěru. Vybrané pasáţe z anket, které mi osobně připadaly věcné, zajímavé anebo přínosné, jsem citovala v medailonech osobností.

103

Pouţitá literatura ANDĚL, Jaroslav. Proměny krajiny v českém malířství 20. století ze sbírek Národní galerie v Praze. Praha: Národní galerie, 1997. 156 s. ISBN: 80-7035148-9 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník. Vyd. 1. Praha: Academia, 1997. 429 s. ISBN: 80-200-0609-5 BECKETOVÁ, Wendy. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. Vyd. 4. Praha: Fortuna proint, 2002. 400 s. ISBN: 80-7321002-9 BERKA, Čestmír. Emil Filla: Krajina českého středohoří. Vyd. 1. Praha: SNKLU, 1964. 129 s. CÍLEK, Václav. Krajiny a vnější. Vyd. 2. Nakl. Dokořán, 2005. 265 s. ISBN: 807363-042-7 CUMMING, Robert. Slavní malíři. Vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2003. 112 s. ISBN: 80-242-0979-9 DAY, Christopher. Duch a Místo. 1. Vyd. Šlapanice: Era, 2004. 273 s. ISBN: 8086517-95-0 FORMANN, Formann Richard T.T., GODRON Michael. Krajinná ekologie. Vyd. 1., Praha: Academia, 1993. 583 s. ISBN: 80-200-0464-5 GOMBRICH, Ernst Hans. Umění a iluze. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1985. 534 s. GOMBRICH, Ernst Hans. Příběh umění. Vyd. 2. Praha : Argo, 1997. 683 s. ISBN: 80-204-0685-9 HADAČ, Emil. Úvod do krajinné ekologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1982. 152 s. HEJZLAR, Josef. Čínská krajinomalba. Vyd. 1. Praha: Aventinum, 2010. 227 s. ISBN: 978-80-7151-262-2 (váz.) HINŠT, Antonín. Krajinářská fotografie. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1973. 172 s. HRON, Josef. Jak namalovat krajinu. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 294 s. KVĚT, Jan. Má vlast: česká krajina v díle našich malířů. Vyd. 4. Praha: Orbis, 1949. 210 s. KVĚT, Radan. Země, krajina a člověk. Brno: Moravské zemské muzeum, 2006. ISBN: 80-7028-240-3 104

KRAUSS, Anna-Carola. Dějiny malířství: od renesance po současnost. Vyd. 2. Praha: Slovart, 2008. 128 s. ISBN: 978-80-7391-056-3 LIBROVÁ, Hana. Láska ke krajině?. Vyd 1. Brno: Blok, 1988. 165 s. LIBROVÁ, Hana. Sociální potřeba a hodnota krajiny. Vyd. 1., Brno: Univerzita J.E. Purkyně v Brně, 1987. 134 s. MALIVA, Josef. Doteky s uměním a časem : 1.díl. Brno: PC DIR, 1996. 149 s. ISBN: 80-214-0822-7 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Olomouc: Votobia, 1999. 269 s. ISBN: 80-7198-351-9 MRÁZOVÁ-SCHUSTEROVÁ, Marcela. Současná krajinomalba. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1977. 71 s. PIJOAN, José, Dějiny umění: díl 1. Vyd. 1. Kniţní klub, 1998. 336 s. ISBN: 807176-765-4 PIJOAN, José. Dějiny umění: díl 3.. Vyd. 1. Kniţní klub, 1998, 336 s. ISBN: 807176-866-9 PIJOAN, José. Dějiny umění: díl 4.. Vyd. 1. Kniţní klub, 1999, 336 s. ISBN: 807176-956-8 STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?. Vyd. 1. Praha: Dokořán, 2005. 202 s. ISBN: 80-7363-008-7 STRAUSS, Anselm – Juliet Corbin. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Brno: Albert, 1999. 228 s. ISBN: 8085834-60-X VERNER, Miroslav a kol. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta.Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 1997. 488 s. ISBN: 80-7184-446-2 VYBÍRAL, Jan. KOLEJKA,Jaromír. Krajinné profese. Vydalo: Biosférická rezervace Dolní Morava, o. p. s. WOLF, Norbert. Albrecht Dürer. Vyd. 1. Praha: Taschen/Slovart, s.r.o., 2007. 96 s. ISBN: 978-80-7209-889-7 ZEMÁNEK, Jiří. Od země přes kopec do nebe…. Vyd. 1. Praha: Arbor Vitae, 2005. 183 s. ISBN: 80-86300-66-8

105

Katalogy ŠIMÁČEK, Jiří. Česká krajinomalba ze sbírek Moravské galerie 1. pol. 20. Století. Brno: Moravská galerie, 1995. 50 s. ISBN: 80-7027-046-2 VÍTKOVÁ, Martina. Současná česká krajina: krajinomalba a jiné cesty ke krajině. V Hradci Králové: Galerie moderního umění, 2011. 28 s. SBN: 978-8085025-93-4 FREMLOVÁ,Vendula a kol. Jiří Kubový: Věčná krajina. Vyd.1. Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu UJEP, 2010. 60 s. ISBN: 978-80-7414-283-3 Moravská galerie v Brně. František Foltýn: 1891 – 1976 Košice- Paříţ- Brno. Řevnice: Arbor vitae, 2007. 243 s.

Internet 1) EKOLOGIE VE VZTAHU KE KRAJINĚ [online]. 2007 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.uake.cz/frvs1269/index.html 2) Příroda. Wikipedia [online]. 2012, 15. 4. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Příroda 3) KRAJHANZL, Jan. "Vztah k přírodě", jenţe: co je to "příroda"?. Ekopsychologie [online]. 11. 05. 2008[cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.vztahkprirode.cz/view.php?cisloclanku=2008050008 4) CÍLEK, Václav. Paměť krajiny. In: [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: www.cec-wys.org/prilohy/8eccf4a8/Prispevek_Cilek.doc

106

5) Leccos - Benátská škola. [online]. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/benatska-skola 6) KOTALÍK, Jiří T. Krajina v umění: Fotografie 19. století. Ecologica plus [online]. 19.12.2009[cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.ecologicaplus.cz/index.php?option=com_content&view=catego ry&layout=blog&id=25&Itemid=31

7) SCHEUFLER, Pavel. Krajina v umění: Fotografie 19. století. Ecologica plus [online]. 19.12.2009[cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.ecologicaplus.cz/index.php?option=com_content&view=catego ry&layout=blog&id=25&Itemid=31 8) + 9) Artmuseum [online]. 1. 5. 2009[cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=150 10) Krajina jako inspirace uměleckého díla, umělecké dílo jako inspirace péče o krajinu: Umělci 20. století. Střední Čechy: Přirody, člověk, krajina [online]. © 2003[cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://priroda.krstredocesky.cz/article.asp?id=62 11) Krajina. Výstava [online]. 2006-2011[cit. 2012-04-13]. Dostupné z: http://artlist.cz/?id=123 12) Galerie města Plzně: Metodické listy - popis, podněty [online]. 25.11. 2005 – 8. 1. 2006 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.galerieplzen.cz/index.php?list=5_1&php=1&metlist_ID=9 13) Moravská Galerie v Brně [online]. © 2010 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz/

(archiv výstav)

14) Galerie Rudolfinum: Double Fantasy [online]. 2010 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.galerierudolfinum.cz/cs/press/exhibition/doublefantasy 107

15) MeetFactory: Mezinárodní centrum pro současné umění [online]. © 2012 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.meetfactory.cz/scheduleDetail.aspx?itemID=13 16) ŠTENCLOVÁ, Kateřina [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.stenclova.com/stenclova/biografie.html 17) ) ŠTENCLOVÁ, Kateřina [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.stenclova.com/stenclova/dokumenty7.html 18) Wikipedie [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pohribný 19) + 20) 19. Wikipedie [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Miloš_Šejn 21) Kurt Gebauer zveřejňuje své veřejné věci. Česká televize [online]. [cit. 201204-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/121700-kurtgebauer-zverejnuje-sve-verejne-veci/ 22) KUDRNÁČ, Filip. ARTLIST: databáze současného umění [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://artlist.cz/?id=2585 23) Česká krajinomalba [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.czechlandscape.com/o-autorovi.php 24) MAUR, Milan. ARTLIST: databáze současného umění [online]. [cit. 201204-04]. Dostupné z: http://artlist.cz/index.php?id=1212 25) HAVELKOVÁ, Jolana. Ateliér Josefa Sudka [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.sudek-atelier.cz/cz/archiv-vystav/krajina-06.html

108

26) ŠIGUT, Jiří. ARTLIST: databáze současného umění [online]. [cit. 2012-0408]. Dostupné z: http://artlist.cz/index.php?id=551 27) ZOUBEK, Jasan. Artprogallery [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.art-pro.cz/?autor_id=58&action=umelechttp://www.artpro.cz/?autor_id=58&action=umelec 28) ZOUBEK, Jasan. Oficiální web [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://www.jasan-zoubek.cz/jz_cesky.htm 29) S Jiřím Zemánkem o české krajině. Respekt [online]. [cit. 2012-04-18] Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/rozhovory/c1-36934720-s-jirimzemankem-o-ceske-krajine

Obrázky 1) http://kokoland.org/268/stiny-kvetin-i/ 2) http://kokoland.org/183/podzimni-epopej-no-3/ 3) http://kokoland.org/814/ovoce-stromu-rajskych-jime-vystava- vedro-kurator-dusanzahornsky-galerie-meetfactory-praha-2010 4) http://artlist.cz/?id=5674 5) http://artlist.cz/?id=6251 6) http://artlist.cz/index.php?id=557 7) http://artlist.cz/index.php?id=567 8) www.pohribny.cz 9) www.pohribny.cz 10) http://artlist.cz/index.php?id=571 11) http://www.sejn.cz/works/procesual-works-scrolls/interaction-with-landscape 12) http://www.sejn.cz/works/paintings/writen-landscapes-2000 13) http://artlist.cz/?id=1685 14) http://artlist.cz/?id=1684 15) http://artlist.cz/?id=168 16) http://www.petrpastrnak.cz/malby/krajiny.html 17) http://www.petrpastrnak.cz/malby/47.html 18) http://www.filipkudrnac.com/krajiny-2/ 19) http://www.filipkudrnac.com/

109

20) http://www.czechlandscape.com/fotos/50906.jpg 21) http://www.czechlandscape.com/fotos/201005_bestof_02_buk-srni.jpg 22) http://www.milan-maur.cz/stranky/malba.html 23) http://www.milan-maur.cz/stranky/vse-zive.html 24) http://artlist.cz/index.php?id=3580 25) http://artlist.cz/index.php?id=357 26) http://jolanahavelkova.com/j_galerie.html 27) http://artlist.cz/index.php?id=974 28) http://artlist.cz/index.php?id=968 29) http://artlist.cz/index.php?id=6765 30) http://www.jasan-zoubek.cz/www/obr32.jpg

110

PŘÍLOHY

111

JANA KOCHÁNKOVÁ Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Myslím si, ţe v jistém ohledu je krajinomalba stále aktuální téma, které však nezapadá do současných trendů. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? To nevím..... Bude asi spousta moţností.......Určitě se její pojetí nějakým způsobem transformuje do současného umění....bude to určitě něco jiného, neţ jak jí vnímáme od klasiků např. z 19. století, 20. století. Příkladem bych uvedla Evţena Šimeru a jeho podivné výlety autem do krajiny, kde maloval či dvojici David Bohm a Jiří Franta, kteří nechávají malovat větve stromů. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě estetický meditativní, relaxační X jiný: Já velice ráda maluji své současné abstraktní věci v krajině pod širým nebem na čerstvém vzduchu. Malbu v ateliéru jsem úplně vypustila, neb mi to připadá omezující i prostorově.... Dá se říci, ţe mé poslední obrazy opravdu vznikají v krajině. Potřebuji pro ně prostor, atd.............................. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Nevím a je mi to jedno. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano 112

Ne uveďte názor: Taky nevím a je mi to celkem jedno. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Určitě ano..., budovat vůbec vztah společnosti k matce zemi je důleţité současné téma. A jak? Podob bude jistě více, teď momentálně ale nemám čas se nad tím zamýšlet....

MARTIN MAINER Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? STÁLE AKTUÁLNÍ. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? KRAJINOMALBA JE MALBA KRAJINY A JE VNÍMÁNA JAKO MALBA KRAJINY A LZE DO NÍ ZAŘADIT VŠE CO JE MALBA KRAJINY. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě estetický meditativní, relaxační jiný: JE TO ZÁKLADNÍ MALÍŘSKÉ TÉMA, KE VŠEMU SE ŢIVOT JINDE NEODEHRÁVÁ, KRAJINA JE JEN NÁZEV PRO OKRAJ - OHRANIČENÝ ÚSEK TŘEBA OČIMA VIDĚNÝ ČI ČÁST ZEMĚ ČI JINÝ KRAJ......................... 113

Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? STEJNĚ JAKO JINÁ TÉMATA, SPECIÁLNÍ DISKUSE NAD ZÁTIŠÍM ČI PORTRÉTEM ČI MALBOU AKTU JSOU BLBOST STEJNĚ JAKO, VE VŠÍ ÚCTĚ BOHUŢEL MUSÍM POZNAMENAT, I DUCH TĚCHTO OTÁZEK - ZDÁ SE M I TO TAK PLNÉ KLIŠÉ A JEN SNAHY SI UDĚLAT ČÁRKU... Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano Ne uveďte názor: JE TO VŠUDE STEJNÉ, KRAJINA SE LÍBÍ VŠUDE A VŢDY A BUDE... Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? BOŢE, SLEČNO NEBO PANÍ TO JE ŠLEMOTÁZKA... ALE BUDIŢ, ODPOVĚĎ JE "ANO", TAKY CO ASI SE DÁ ODPOVĚDĚT "NE"? JAK? PŘECI MUSÍTE ZÁJEM, ÚCTU, LÁSKU MÍT, CÍTIT JI A TO JE NAKAŢLIVÉ ... ZAČNĚTE U SEBE, NENÍ TO DŮLEŢITÉ U BUDOUCÍCH GENERACÍ, ALE U TĚCH CO PRÁVĚ JSOU... NEÚCTA OVŠEM BUDE HRÁT JEŠTĚ DLOUHO PRIM (ASI TAK DLOUHO DOKUD BUDE MÍT CIVILIZACE DŮVOD FUNGOVAT) A PROČ, PROTOŢE SE NECHÁME OVLÁDAT DEBILY, KTEŘÍ NÁM VLÁDNOU A KTEŘÍ SE O KRAJINU TZV. STARAJÍ...PROČ MYSLÍTE ŢE ČEŠI NESNÁŠEJÍ ŘEKY? (VŠEM BULDOZEREM RYJÍ A NAROVNÁVAJÍ KORYTA A KAŢDÝ DEN KDYŢ ZAPRŠÍ TAK BREČÍ NAD POVODNÍ...) PROČ MYSLÍTE, ŢE ČEŠI NEMAJÍ RÁDI KŘOVÍ? MRKNĚTE NA MŮJ PETICE24.CZ - MANIFEST NA OCHRANU KŘOVÍ A ŢIJTE BLAZE A NEBUĎTE POVRCHNÍ, KDYŢ UŢ MŮŢETE BÝT AKTIVNÍ A STARAT SE O KRAJINU - A TŘEBA I JEN JAKO TÉMA MALÍŘSTVÍ...MM.

114

KATEŘINA ŠTENCLOVÁ Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Určitě má své místo i v dnešním umění, ale s novými pohledy na ni. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? To je hodně široký pojem, všechno moţné, záleţí, jak tento pojem vymezíte. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě estetický meditativní, relaxační jiný: Uţ se přímo od studií krajině nevěnuji, v 90. letech mne zajímala barva a její světlo ovlivněné pobytem v přírodě, takţe jsem se okrajově dotkla tohoto tématu. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Nevím. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano Ne uveďte názor: Nevím.

115

Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? To jistě, výchovou, pobytem v ní, uměním, ale i staráním se o ni.

JAN POHRIBNÝ Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Krajinomalba nebo krajinářská fotografie, v tom klasickém slova smyslu, není z pohledu odborné veřejnosti v současnosti příliš frekventované téma, ale bezesporu má stále řadu výrazných zástupců a zastánců. Krajina je však velmi často pouţívána jako součást inscenovaných dějů (zejména ve fotografii), tvoří jakousi kulisu, někdy více jindy méně podstatnou. Snad je dobré, ţe alespoň touto cestou se k divákovi (a jiţ zmíněným odborníkům) dostane... Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Paleta vyjádření, kde krajina hraje svou roli, je velmi široká. Jak jsem se zmínil, je mnohdy pouhým rámcem nějakého příběhu, jindy součástí konceptuálního záměru, akce či instalace jako v případě Land artu a jiných přímých intervencí v prostoru. Krajinou však můţeme rozumět i stále častější umělý svět vytvořený virtuálně pomocí počítačů, stejně tak aranţované abstraktní krajiny v prostředí ateliéru či jiného nekrajinného prostoru. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie X lásky ke krajině a přírodě X estetický X 116

meditativní, relaxační X jiný: finanční X. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Z pohledu krajinářské fotografie velmi málo, ale opět je to individuální a jsou teoretici i instituce, kteří se tomuto tématu naštěstí systematicky věnují. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano X Ne uveďte názor: Opět se musím opřít o svůj obor. Např. v USA má klasická i experimentální krajinářská fotografická tvorba velmi silnou tradici a také řadu osobností, které asi předurčili hlubší zájem o krajinu, jako takovou. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Domnívám se, ţe je především nutné napomoci k změnám priorit, které současná konzumní společnost vyznává. Součástí těchto změn, by měla být nejen virtuální úcta k přírodě (tedy její pozorování pouze prostřednictvím TV a jiných médií), ale aktivní účast, pobyt a pomoc tam, kde to příroda potřebuje. Snad k tomu právě mohou paradoxně napomoci média včetně malby či fotografie, ale také postoj velké části politické i společenské reprezentace, která zatím toto téma zjevně ignoruje.

117

MILOŠ ŠEJN Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Krajinomalba stále existuje a současnými teoretiky umění není povaţována za aktuální. Pokud ovšem zahrneme politický prostor do představy o současné krajině, coţ se však většinou neděje, pak je vše v pořádku. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Odpověď je ve větě výše. Jinak asi trvat dnes přísně na slovu "krajinomalba" je trochu anachronismus, jen zavádí. Je třeba vycházet z toho, ţe jednak výtvarné umění dnes nefunguje samostatně a zadruhé krajina neexistuje dnes jako téma obrazu v rámu, viděného okem umělce, ale jako komplex sloţité vazby mezi člověkem a prostředím jeho bytí a vyjadřování, uvaţování a reakce. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě X estetický meditativní, relaxační jiný.............................. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Ne

Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano X Ne uveďte názor: 118

Je těţké se zde rozepisovat, rozhodující je, ţe převáţná větší část našich historiků přistupuje k umělecké tvorbě s mnoha předsudky. V případě kurátorů je pak očividná mocenská manipulace, nejzřetelnější na projektu Tranzit, ovládaném bankou Erste a oţivující naivně, nicméně masivně jakou kulturní identitu starého Rakouska Uherska, respektive ji zneuţívá. To pak vede k deformovaným preferencím, které masírují mozky mladých začínajících umělců. Zde nejde o preference krajiny či ne-krajiny v umění, ale o představu, co to umění je. To je situace jinde ve světě sice vídaná v jiných podobách, nás však trápí ta výše řečená. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Samozřejmě, ţe to je důleţité. Bude důleţité mít jednak vlastní názor, nadhled, rozhled a znalosti. Jednou z cest je tak, jíţ je moţné vyčíst v díle stále pracujících manţelů Harrisonových. Jinou cestu, jeţ předpokládá prostoupení všech umění, nabízí tradice paradivadla či nedivadla Gratowského v Brzezince a Pondeře nebo tendence k navazování tradic člověka a místa, jiţ zkoumá Staniewski v Gandzenicích. Nesmíme samozřejmě zapomenout na moţnosti architektury krajiny, jeţ se neustále vyvíjí a má budoucnost. Jakou, to by bylo na dlouhou úvahu.

KURT GEBAUER Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Myslím, ţe dělení podle témat je poněkud přeţité a pro většinu publika evokuje kýčaře specialisty. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Jak uţ jsem řekl, můţe evokovat specializovaný středoproud a kýč.

119

Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie X lásky ke krajině a přírodě X estetický X meditativní, relaxační X jiný.............................. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Myslím, ţe uţ nerozlišuje podle témat, coţ je dobře. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano Ne uveďte názor: Nevím, ale takový Gerhard Richter je svými krajinkami nejuznávanějších, ale to asi proto, ţe je dobrý, ne pro krajiny. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Je. Všemi moţnými způsoby, hlavně netlačit moc na pilu.

120

PETR PASTRŇÁK Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Všechno krásné je zároveň vţdy aktuální, a pokud přijdete s novým pohledem, formou nebo myšlenkou, tak kaţdé téma jakkoliv se zdá obehrané dostane znovu svou platnost. Proto můţe být krajinomalba stejně jako všechny jiná v minulosti “profláklá” téma stale svěţí a platná. Záleţí na Vašem přístupu. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Vše co si pod tímto tématem jen můţete představit. Krajiny vnitřní i vnější viděné i myšlené. Hojně se tomuto tématu věnovali landartisti nebo i M. Kníţák. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie X lásky ke krajině a přírodě X estetický X meditativní, relaxační X jiný..............................

Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Umělečtí kritici se nevěnují příliš krajinomalbě, abstraktním tématům a věcem souvisejícím s vnitřním proţitkem, zřejmě proto, ţe to nejsou intelektuálně vděčná témata.

Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano Ne 121

uveďte názor: Nevím, nemám přehled. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? - Určitě to vše je důleţité, ale nelze si představovat, ţe umění v tom můţe hrát významnou roli - Umění má svůj vlastní ţivot, který souvisí pouze s potřebou originality sebe sama. - Nemá ambice měnit společnost, ale pouze ukázat senzitivitu a originálnost tvůrce. Prostor umění je většinou do sebe sama zaměřená oblast . - Myslím ţe úlohu a moţnosti umění přeceňujete. Právě proto se krajinomalba jako téma zdá v současnosti vyţité, protoţe neposkytuje mnoho prostoru pro razantní vyniknutí umělce jako osobnosti. Také, je pro tvůrce nutné věnovat tomuto tématu mnoho práce a pozornosti a zdokonalovat se. Je třeba se hodně učit, neţ do toho člověk pronikne a do toho se nikomu dnes nechce.

FILIP KUDRNÁČ Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? V současnosti bohuţel ţádná krajinomalba neexistuje. Moţná na amatérské úrovni, ale to nestačí, protoţe je to specifický a náročný ţánr a nakonec AVU původně i vznikla jako škola krajinomalby. Krajinomalba je nejdůleţitější a nejkrásnější obor v malbě. Teprve pokud máme krajinu, můţeme mít postavy. Dneska jiţ není povaţována za aktuální, dneska je vysmívaná, protoţe na AVU učí lidi, co často nemají ani umělecké vzdělání a pokud ano, tak jsou to umělecky,stylově a v naprosté většině i lidsky a charakterově omezení jedinci, kteří vnucují svým ţákům jen jejich vlastní manýru jakéhosi brakovitého stylu, který nemá s akademickou výukou a uměleckým vzděláním nic společného. 122

V horším případě je neučí vůbec nic. Dneska by nikdo na AVU namalovat krajinu nedokázal. Občas se o to někdo pokusil a to i lidi, co se zabývají klasickou malbou (přesněji vybarvováním obkreslených fotek ), ale bylo to něco neskutečně směšného a špatného, protoţe ty lidi vůbec nevědí, o co jde. Jak známo, v krajině je to tak, ţe oko vidí barevně jak stíny, tak světla, kdeţto fotka má omezený moţnosti a modrý nebe udělá bílé a zelené stíny udělá černé. Tohle dneska ty rozmazávači fotek nedokáţou prolomit, nikdy nestáli v plenéru, neviděj a necejtěj barvy, prostor a neuměj kreslit a nemaj opravdovej vztah k přírodě. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Krajinomalba je jen krajinomalba. Někteří abstraktní umělci nazývají své artefakty krajinami, ale to přece s krajinou ani krajinomalbou nemá nic společného. Krajinomalba je realistické zobrazení přírody, exteriéru, tedy to, co se dělalo v 19. stol. Ale nemůţete povaţovat za krajinomalbu nějaké abstraktní mazanice anebo industriální malůvky lidí, co nemají představu ani o tom, jak se našepsuje plátno. A není nikdo, kdo by jim to vysvětlil, protoţe všichni, kdo dnes na AVU učí, jsou naprostí řemeslní diletanti, které technologie malby nezajímají. Je zajímá jen pár jejich abstraktních idolů, které napodobovali a to samé teď nutí jejich ţákům, které tím eliminují, aby jim profesně nekonkurovali a zároveň se jimi zviditelňují. Pokud jsem já přišel s myšlenkou, ţe by bylo přece moderní dneska namalovat klasickou krajinomalbu, tak jsem obviněn z toho , ţe mám zúţené umělecké vnímání, ţe umění je uţ někde jinde. Pokud ten, kdo tohle říká, udělá pár šmouh a nazve to krajina, aby si kompenzoval mindrák, ţe o krajině nemá ani páru, tak je jasné, co by mu řekl Mařák, nebo jeho učitel Haushofer o zúţeném vnímání umění a posunu kamsi...

Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologieX lásky ke krajině a příroděX estetický X 123

meditativní, relaxačníX jiný........... X Daly by se pouţít všechny ty důvody, co si vypsala, ale ve skutečnosti je to přece jinak. Člověk chce namalovat krajinu proto, protoţe není nic přirozenějšího a krásnějšího, neţ zachytit prostě ten celej zázrak té přírody, kdy vidíš, jak vyrostly někde stromy, jak se slunce třpytí na jejich listech, které postupně třeba ţloutnou, aby opadaly, ale další rok zas vyrostly, aby jejich koruny dávaly krásný chladivý stín z azurových a smaragdových barev, aby si zachytila jak plavou bíly mraky po nejkrásnější modrý barvě, jakou vůbec jde namíchat, a to vše se pak odráţí ve vodní hladině, sem tam se mihne i zvíře, na nebi ptáci, a to všechno můţeš proţít v tichu a přemejšlet o smyslu věcí a přitom něco vytvořit, předat tu krásu i jinejm lidem, který v tu chvíli museli dělat něco jinýho, třeba bejt zavřený v pekárně, ale pak by si ten obraz rádi koupili, protoţe se jim na to krásně dívá, uvolní se, odpočinou si při pohledu na krajinomalbu, někdy je na ní i místo, co znají. Čím detailnější ten obraz je, tím větší to má kouzlo ( viz ten Haushofer v Diamantu , na nějţ se lze dívat hodiny ) , relaxační efekt, tím víc si člověk můţe váţit té krásy, která nás obklopuje, ale které si dneska vlastně nikdo neváţí, protoţe všechny stromy se kácej, všude jen další paneláky a nikdo krajinu nemaluje, protoţe to dá moc práce a nikdo není opravdu přirozenej a svůj, aby si přiznal, co se mu opravdu líbí a co má opravdu smysl... Takţe všechny ty důvody jsou to najednou, nejde to rozdělovat a pokud někdo krajinomalbu opravdu cítí , tak to tak má a ví, ţe to musí být udělané řemeslně správně, aby všechny ty body, cos uvedla mohl proţít i divák, který se pak naopak ocitne před tou namalovanou krajinou. Ale impresionismus není špatný, Radimský byl vynikající, překrásná výstava. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Nikdy jsem se nesetkal s tím, ţe by to bylo diskutováno, pouze vysmíváno do kýče anebo vymlouváno, ţe dneska je přece umění jinde, ţe musí být posun a podobné. Ale jaký posun ţe jo? Copak ty staleté duby se někam posunuly? Copak člověk nevypadá stejně jako před 2000 lety ? Všechno je to jen pokrytectví pohodlných a hloupých lidí, kteří si neuvědomují, ţe člověk tu není 124

pánem, ale ţe je to příroda a ţe pokud jí zničíme, zničíme i sebe a ten náš posun nás posune akorát do hrobu. Někdy to fakt nechápu, kaţdej nadává, jak současný umění je o ničem, ale kaţdý mele ty stejné fráze, místo aby se podíval na to, co vlastně dělá. Jenţe lidi by bolely nohy a za krkem, kdyby měli obětovat kráse umění a ducha tolik, co lidi, před 100 lety. Proto ten alibismus, ţe dneska je všechno nutné někam posunout. Jenţe naopak, je zákonitě třeba posunout všechno zase zpět, aby tu ještě nějaké stromy vůbec po nás zůstaly a aby umění nebyly jen dětské mazanice. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano Ne uveďte názor: Nevím, v zahraničí je to asi stejné, jako u nás, jen jsou to země, kde je víc peněz, které jsou sice na dluh, ale zase jsou tam ti lidi lakomější a myslím, ţe úroveň školství je tam stejná. Nikdo to tam stejně neumí. Jistě ţe pár jedinců se vţdycky najde, existují výjimky, ale kdejaký malíř z těch tisíců v 19. nebo 17 stol. by byl genius oproti kaţdému, kdo se dnes pokouší o krajinomalbu. A pokud někteří současní umělci prodávají své mazanice za téměř podobné ceny jako je cena geniálního obrazu od Haushofera, co byl nedávno vystaven v tom Diamantu Mánes, tak to není normální. Dejte si vedle sebe tu obrovskou nádhernou alpskou malbu od Haushofera a Kupkovu abstraktní jednobarevnou mazanici za 40 milionů, nebo Picassovu čmáranici za 400 milionů a uvidíte ten nesmyslnej nepoměr, na který se bohuţel pak stále jen snobsky navazuje a díky špatným vzorům jsou devastovány nejen hodnoty ve společnosti, ale i příroda a skutečná krajina. Krajina prostě je uměleckou kritikou nedoceněná, ale lidem se to moţná uţ ani nehodí do moderních bytů. Je to tragedie, všechno je umělohmotné, jakoby cílem bylo stromy nahradit vrtulemi z umělé hmoty a největší mazanice prohlásit za největší umění.

125

Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Je to důleţité, ale v první řadě je nutné na AVU angaţovat skutečné malíře a lidi, co rozumí řemeslu a ne mazaly, kteří si tam jednou za týden chodí pokecat se studentama a honit si na nich ego. Je nutné pořádat za státní peníze, které dnes tečou do konceptuálního umění, demokratické salony, kde kurátoři a teoretici nebudou pánem, který řekne, ţe krajinomalba se na výstavu nehodí. Lidi by se o umění zajímali, kdyby nebylo zvrácené a kdyby nebylo dělané jen pro umělce jako recese. Nesmí se opakovat to, co mi udělal třeba jeden pedagog klasické malby, kdyţ sem 3 týdny dělal krajinomalbu pro art prague, ale pak jí té galeristce nedoporučil vystavit a dal tam svou mazanici . Nesmí se opakovat to, aby jiný bezpáteřní pedagog, ke kterýmu jsem se hlásil loni na doktorát, protoţe jsme byli kamarádi, řekne komisi za vašima zádama, ţe to co dělám je vyhraněný a ţe se to na školu nehodí a ať mi rozhodně neberou.... Nesmí existovat to, aby další pedagog, který na AVU učí uţ skoro 20 let a který nemá lidovou školu, seděl u doktorské komise a rozhodoval záporně o mně, jako o člověku, který chtěl dělat doktorát na téma klasického umění a krajinomalby. Nesmí prostě pokračovat to, ţe další člen komise a další pedagog, který nadává na komunisty, ale chová se jako oni a sám si vlastní umění udělat neumí, jiţ 20 let okupuje Hynaisův atelier a jen si tam se studentama kecá o blbostech a politice a před studentama mně říká, ţe na doktorát nejsem dostatečně intelektuální a ţe si nepřeje, abych ho dělal. Nesmí přece existovat, aby byla zrušena klasická malba, a aby do atelieru, kde se doteď aspoň kopírovaly fotky, přišel člověk, který maluje neurotické dětinské malůvky, které vypadají jak drogové halucinace. Nesmí existovat, aby rektor, který se sám chlubí tím, ţe má nad tím vším švindlem hlavní slovo, aby jen nečinně a zbaběle přihlíţel a dopouštěl, aby škola, která dřív vychovávala geniální umělce a byla štítem národní hrdosti, dnes mrzačila talenty lidi, kteří by se jinak mohli naučit dělat krásné umění, na jaké publikum čeká, protoţe nechtějí, aby z jejich daní stát podporoval masy konceptualistického odpadu, jehoţ definicí je dělat antiumění. Krajinomalba je velice náročná a vyţaduje vyučovat systematicky, aby výsledek měl hloubku, stavbu a zafungoval opravdu monumentálně. K tomu aby se ale Akademii vrátil její původní význam a hodnota, je ale třeba, aby

126

profesionální anketou veřejnost jak odborná tak laická rohodla, o jaké umění má zájem a kdo má na základě odborných výsledků předpoklady jej učit a vychovávat jen tolik umělců, kteří se tomu opravdu budou věnovat a přispívat tak uměním i k lepšímu vztahu k přírodě a ke krajině

JAN DOLEJŠ Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Krajina je stále zde, dokud bude prostor prostorem, takţe je zcela mimo diskusi, zda se jedná o aktuální téma nebo ne. Nejvýše lze říci, ţe je to zde momentálně opomíjený ţánr. Trendy se týkají společenských proměn, různých výstřelků a zdůrazňování určitých forem. Základní témata se ale nikdy přeţít nemohou, mohou se pouze opomíjet, ignorovat, a proměňuje se způsob jejich uchopení. Ţádný vývoj od primitivního po pokročilé umění v historii však neexistuje. To si vţdy jen ta poslední generace namlouvá, ţe je vyspělejší neţ ta předchozí, protoţe jí komplexy nutí se vůči ní vymezovat. Je určité slohové cítění podmíněné náladou doby a pak jsou tu individuální výkony. Slohy či trendy pomíjejí a proměňují se, ale špičkové výkony mistrů zůstávají působivé po staletí, bez rozdílu ţánru. V krajinomalbě je stěţejní téma světlo a prostor, to je třeba si uvědomit. Je to téma ţádající si člověka vyspělého osobnostně, duševně, smyslově, vyspělého malířskou technikou. Krajina skýtá bezpočet různě sloţitých forem - tvarů, struktur, barev. Zde, stejně jako ve všech ostatních oblastech lidské činnosti, nacházíme různou míru pochopení a zvládnutí problému. Proto nelze ţánr jako takový ani vyzdvihovat, ani jím opovrhovat. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? To je hraní si s pojmy: vzniká-li zobrazené dílo na základě vnímání krajiny, pak jej lze nazvat krajinomalbou. 127

Uvaţte, jako protipříklad, co všechno se dnes nazývá abstrakcí: různé formální hříčky, dekorativní obrazy, fantasmagorie, kde nijak nejde o vyjádření abstraktních myšlenek (jako to dělal Kupka). Uţ pojem geometrická abstrakce je v principu nesmysl, protoţe se nejedná o ţádnou abstrakci, tedy zobrazení abstraktní ideje výtvarnou formou, ale o ryzí formalismus (Mondrian nazýval své obrazy vcelku suše Kompozice číslo...). Přitom i v tzv. předmětném malířství se vţdy pracovalo s abstrakcí, co jiného je třeba plocha strukturovaná určitou malířskou fakturou? Tyhle pojmy si vymysleli intelektuálové, kteří nerozumějí malbě a potřebují všechno škatulkovat. Co lze nazvat abstrakcí je mnohem závaţnější otázka. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě X estetický X meditativní, relaxační jiný.............................. Moţnost nerušené, soustředěné práce na čerstvém vzduchu, kde je bohatství podnětů pro malířské vyjádření.

Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Domnívám se, ţe nikoliv, ačkoliv se mu jiţ začíná pomalu dostávat opět nějaká pozornost. Za největší problém povaţuji omezenost a aroganci současného výtvarného a teoretického establishmentu, který nutně musí negovat dílo, pro jehoţ vznik jsou potřebné vcelku opačné charakterové vlastnosti. Já si ale myslím, ţe místo diskutování a hodnocení je hlavně třeba naučit se vnímat, chápat nikoli rozumově, bez zbytečných spekulací, empiricky a intuitivně. Být prostý, na nic si nehrát a mít pronikavý vhled. Pak nebude třeba něco formálně iniciovat a vznikne to přirozeně.

128

Jako příklad, kdy intelektualizovaní ublíţilo umění, mohu uvést jinak pronikavého teoretika F.X.Šaldu, který nepochopil dílo Slavíčka a mylně jej povaţoval za opoţděného impresionistu. Slavíčkova hloubka však přesahuje formální rámec, on pronikl mnohem dále neţ kdokoliv z impresionistů, protoţe byl hluboce intuitivní. Mnohá pozdně impresionistická díla jsou ve skutečnosti jen líbivé dekorace, vizuální efekt. Proto móda časem přešla, i kdyţ na její mediální slávě se slušně vydělává dodnes. Tím ale neříkám, ţe malíř nepotřebuje i teoretické vzdělání. Je velkou výhodou. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano X Ne uveďte názor: Nepochybně ano, ve vyspělých kulturách, například v anglosaských zemích, nikdy tenhle ţánr ani nepřestal existovat, protoţe měl vţdy své příznivce mezi galeristy a kupci. Proto tam také školení v oboru má úplně jinou úroveň. V Číně mají dodnes stále ţivou tradici v tušové krajinomalbě, která sahá mnoho staletí zpět do historie. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Samozřejmě. Osobním příkladem, kultivací citu. Lidé jsou ignoranti proto, ţe vidí jen sami sebe, svoji odlišnost a svůj prospěch. Je načase upustit od pobloudilého individualismu, který je v následcích asociální. Empatičtí lidé chovají porozumění a úctu téţ k estetickým hodnotám, krajině, ţivotnímu prostředí, jeden ke druhému, ke světu.

129

MILAN MAUR Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Myslím, ţe krajinomalba zůstává stále aktuální, jen se hranice tohoto pojmu posouvají. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Před časem jsem se toulal Skotskem a marně se tam snaţil postihnout charakter krajiny. Pak jsem vyfotil detail textilie na Skotské sukni a nazval to "Tkanina - krajina". Myslím, ţe to tak mohu nechat, ale také myslím, ţe bych to dál analyzovat neměl. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) Ekologie X lásky ke krajině a přírodě X estetický X meditativní, relaxační X jiný..............................

Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Nevím, není to pro mě důleţité.

Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních Institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) • Ano

130

• Ne uveďte názor: Nevím, není to pro mě důleţité. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Myslím, ţe je to věc zcela zásadní, a ţe je k tomu nutné vyuţít všech vhodných dostupných prostředků

ŠTEFAN THÓTH K tématu krajiny v českém výtvarném umění uvádím následující: České výtvarné umění má poměrně silnou krajinářskou tradici, ke které se současná scéna moc nevrací, ale přesto bych netvrdil, ţe je krajinných motivů v galeriích málo. Sám se intenzivně malbou krajin zabývám od počátku 90. let. První pokusy jsem vystavil společně s Davidem Kouteckým v roce 1996 v galerii SUPŠ. Dřívější (výhradně) plenérovou malbu jsem opustil a posledních 10 let maluji krajiny pouze v ateliéru. Krajina mně však zajímá pouze jako jeden z moţných zobrazivých elementů. Nevnímám ji jako dominantní ţánr, který bych zásadním způsobem upřednostňoval. Spíše mám pocit, ţe se krajině v současné době nevěnuje pozornost z pozice teorie umění, včetně kurátorských hledisek. Nemám tím samozřejmě na mysli staré umění, ale současnou scénu. Vůbec historie, kritika a teorie současného umění je v českých poměrech ţalostná. Proto realizuji své projekty více pro zahraniční publikum a v Čechách vystavuji velmi málo. Dala by se o situaci krajiny jako jednoho z moţných malířských ţánrů napsat disertační práce, ale mé stanovisko je asi takové: krajina představuje v postmoderní malbě prostředek k vybudování obrazového prostoru, který se jen ojediněle můţe pojmenovat jako realistický princip, který známe u malby 19. století. Více je vnímán jako poukaz k romantickým tradicím, 131

které úspěšně nevnímáme, lépe řečeno ubíráme se směrem k trendům. Trendy vyuţívají

krajinu

jako

metamorfózu

virtuálních

obrazů

v malířských

kompozicích postavených ve stylu postmoderny – tj. vše je dovoleno. Tímto směrem se má práce neubírá. Pracuji s historizující a historickou malbou jako prostředkem ke komunikaci se současností. Stavím staré mistry do kontrastu současné, významem vrstevnaté sémiotické malířské struktury, aby ve výsledku malba vypadala a vyzněla jako výzkum současných poloh malby pomocí Dimitrijevićova Post Historismu. Jako příklady níţe uvádím pár mých textů, které se vztahují ke konkrétním malířským cyklům s tématem krajiny. Štefan Tóth Paměťový koncept série AfterSavery II. AfterSavery II. jemalířský cyklus vytvořený čistě na základě vzpomínek na cyklus AfterSavery. Malíř přistoupil k malbě jako procesuálnímu aktu, kdy motivem je sice předešlý koncept AfterSavery, ale samotný proces malby je odklonem, neboť výsledný efekt vrstvení lazur vedoucí k pastózním záznamům odkazuje k abstraktním principům, kterými lze jen těţko poukazovat k barokním apropriacím. Tím se autor dostává do problematiky paměťových záznamů jako svérázného uměleckého projevu, který je v současné době formálně představován spíše jako archiv. Ten rozhodně autor do své práce nezahrnuje, ale novým cyklem diváka vybízí k dialogu, který není tak jednoznačný, protoţe krajinné motivy spolu s obrazy květin nutí pozorovatele k představě. Určitě kaţdý z nás ve své paměti nosíme obrazy krajin, které důvěrně známe, ale kaţdá vzpomínka na ně nám je představuje jinak – originálně. Obrazovou originalitou je i cyklus maleb AfterSavery. Štefan Tóth Série AfterSavery Obrazy z nové série AfterSavery byly realizovány speciálně pro veletrh Art Amsterdam 2011 a byly inspirovány vlámským malířem Roelandtem Saverym (1578-1639), kterého si na svůj dvůr kolem roku 1604 povolal císař Rudolf II., aby šířil malířský styl Pietera Bruegela. Savery dovedl Bruegela, jednoho z nejslavnějších vlámských mistrů, tak obratně napodobit, ţe jeho kresby byly ještě donedávna pokládány za autentické výtvory Pietera Bruegela staršího. 132

Praha byla v době Rudolfovy vlády ţivé kosmopolitní centrum, kde působili nejvýznamnější vědci, umělci a myslitelé ze všech koutů Evropy. Savery se s praţským prostředím rychle sţil a pro císaře vytvářel romantické lesní scenérie vzniklé v okolních lesích a také maloval zvířata z pověstných císařových zvěřinců a voliér – Savery např. zachytil exotické papoušky nebo kasuáry dovezené z Nové Guiney. V současnosti je dílo tohoto vlámského malíře prezentováno na výstavě v belgickém městě Kotrijk. Prezentovaná série vznikla pod přímým vlivem obrazů tohoto vlámského mistra s tím rozdílem, ţe se nejedná o kopie, ale jde o volně pojatou parafrázi. Postmoderní pojetí totiţ dovolilo zvolit několik malířských přístupů, jak nově interpretovat barokní malbu. Proto série obsahuje realistické ztvárnění, které je postupem času, tak jak vznikaly další nové obrazy, posunuto aţ do oblasti abstraktního umění. Kaţdý obraz je v podstatě unikátem, kdy autor střídáním malířských stylů ukazuje barokní malbu vlámského malíře v nové, dalo by se říci konceptuální malířské formě, která můţe o to účinněji zpřítomnit umění starých mistrů současnému divákovi.

133

JOLANA HAVELKOVÁ Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo jiţ za přeţité téma? Troufám si říci, ţe krajina, její zobrazování, rozjímání o krajině bude pro umělce vţdy důleţitým tématem. Moţná se ale zdá, ţe se poslední dobou krajina v tvorbě umělců objevuje málo. Kaţdé období přináší svá specifická, aktuální témata, společenské a sociální otázky, na které se umělci snaţí reagovat. Před časem jsem v časopisu Vesmír četla zajímavý názor. Pan Václav Cílek cituje architekta M. Baše, který prohlásil, ţe 21. století bude stoletím venkova, kam se bude přenášet stále více výrobních, duševních i rekreačních aktivit. Taková myšlenka mne nasměrovala k úvaze - pokud si stále více lidí bude hledat spojení s přírodou - tak se to zřejmě odzrcadlí i v tvorbě umělců. Krajina vţdy nějakým způsobem člověka ovlivňovala a utvářela. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Mnoho uměleckých oborů a ţánrů se dnes prolíná, není mezi nimi jasně definovaná hranice. Vznikají nové náhledy a souvislosti - fotografie se toho stává důkazem. V tomto ohledu můţe být krajinomalbou vnímán například otisk trávy, listí či kmene do světlo-citlivého papíru. Moje krajiny jsou také často povaţovány spíše za obraz. Fotografovala jsem níţinatou krajinu kolem Kolína mobilním telefonem. Nízké rozlišení obrazových bodů, zvláštní světlo a nereálná barevnost způsobily, ţe fotografie na první pohled působí jako obraz, malba. Při této otázce se mi ale také vybavuje výstava, která proběhla v Rudolfinu před několika lety. Velká expozice současného čínského krajináře Čchiu Š-chua představila jeho zásadní díla. Monumentální monochromní obrazy, zviditelňující jednoduché, krajinné výseky s řídkou vegetací, zahalené v mlze, se blíţí aţ k hranici viditelnosti. U některých obrazů přechází pohled uţ jen v představu, ale přesto jsem obrazy vnímala jako krajinomalbu. 134

Záměrně jmenuji krajní příklady, abych uvedla, v jaké škále moţností se lze při charakteristice krajinomalby pohybovat. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině?(k odpovědi napište X) ekologie lásky ke krajině a přírodě X estetický meditativní X, relaxační jiný.................. existenciální, akční, performativní Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Nemám dojem, ţe je téma krajiny úplně odstrčeno na okraj, ale převaţující konceptuální či postkonceptuální tendence v umění akcentují jiná témata. V současné době se o krajině-krajinomalbě hovoří méně, občas je ale k vidění výstava s tématem krajiny. Jedné takové přehlídky s názvem Současná česká krajina / Krajinomalba a jiné cesty ke krajinějsem se účastnila v galerii Moderního umění v Hradci Králové (2011). Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) • Ano • Ne uveďte názor: Se zahraničími institucemi nemám aţ takovou zkušenost, nemohu jednoznačně říci své stanovisko. Záleţí také na zemi, kterou bychom chtěli s Českou republikou srovnávat.

135

Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Úctě k ţivým tvorům a přírodě se dá učit od mala – a to mnoha způsoby. Podstatné je pobývat v přírodě, vnímat její zákonitosti, zaţít v ní příběh, naučit se znát některé rostlinné druhy a zvířata. Tím vzniká vztah. Odpovědnost ke krajině a přírodě začíná ve chvíli, kdy malé dítě vyhodí v lese papírek na zem. Pokud bude vědět, ţe si ho má dát batohu a nic takového v přírodě nenechávat. Pravděpodobně pak nevyhodí ve své dospělosti pytel s odpadky na kraj lesa. Myslím si, ţe rodiče jsou zásadní vzor. Pokud rodiče třídí odpadky, bude je také třídit a doufejme, ţe v dospělosti nebude topit plastovými láhvemi. Osvěta ve škole je rovněţ nezastupitelná, byly natočeny dokumentární filmy a pořízeny fotografie – výchovné, s ekologickým aspektem, přírodovědné. Nad sloţitějšími úvahami, jak se chovat ke krajině, ať se to týká odpadů tekoucích do řek, znečištění ovzduší, kácení lesů, vymírání některých druhů ţivočichů a rostlin – nezáleţí mnohdy jen na jednotlivci - a v tom vidím trochu problém. Mohu přestat jezdit autem, mohu pomoci také tím, ţe nebudu do řeky vylévat chemikálie, nebudu ve velkém kácet stromy a zabíjet (chráněná) zvířata. Ale politické a společenské tlaky různých skupin lidí, chudoba v některých částech světa a naopak nadprodukce ve vyspělých zemích jsou procesy, se kterými jednotlivec moc nenadělá. Bude to ještě dlouho trvat a netuším (v tom jsem pesimista), kdy se něco zásadně změní.

136

JIŘÍ ŠIGUT Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Tak tady záleţí na přístupu k tématu. Výstavy, které by se věnovaly pouze klasické krajinomalbě, není příliš mnoho, ale téma krajiny a ţivlů je reflektováno v mnoha oborových výstavách. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Myslím, ţe dnes se v tématu krajinomalby, ze své zkušenosti z některých výstavních projektů můţe utopit cokoli. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie X lásky ke krajině a přírodě X estetický X meditativní, relaxační X jiný.............................. Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Myslím, ţe ano. Jak jsem uváděl jiţ výše, klasické téma krajinomalby není frekventované téma, ale výstavní instituce se tématem krajiny a přírody zabývají relativně často. Pro ilustraci zmíním několik výstav z poslední doby: Neregulováno-Prales ve fotografii v Moravské galerii, Les v Galerii města Plzně, Doteky země a Doteky vody v Roudnické galerii. Na poli teorie je Krajině věnováno 8 číslo časopisu Fotograf. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano 137

Ne uveďte názor: Tady zas takový přehled nemám.

JASAN ZOUBEK Jaký máte názor na krajinomalbu v současnosti, myslíte si, ţe je povaţována za stále aktuální nebo za jiţ přeţité téma? Téma krajiny je a nejspíš stále bude ţivé, i kdyţ v současnosti není ve středu zájmu, jak tomu bylo v jiných obdobích. Co můţe být dnes vnímáno jako krajinomalba a co lze do její charakteristiky zařadit? Obecně vše, co je inspirováno krajinou. Formy jsou nejrůznější, od realistické malby, přes různé stupně stylizace aţ po abstrakci. V posledních desetiletích se ke krajinomalbě připojilo i znázornění sochařské, ať uţ formou objektů či různých instalací. Jaký je pro vás hlavní důvod, proč se ve své tvorbě věnujete krajině? (k odpovědi napište X) ekologie X lásky ke krajině a přírodě X estetický X meditativní, relaxační X jiný.............................. Všechny čtyři moţnosti jsou mi blízké a proţívám je, ale proč mě krajina tak silně oslovuje vlastně nevím. Snad jsou to intenzivní chvíle nálad, které jsem během dětství a mládí v přírodě proţíval, snad pocit nedozírnosti, snad vědomí paměti krajiny, moţná útočiště .....

138

Domníváte se, ţe je téma krajinomalby dostatečně diskutováno (hodnoceno) v českých uměleckých institucích? Na tuto otázku neumím odpovědět, ale stále má mezi galeristy i veřejností mnoho příznivců. Domníváte se, ţe krajinomalba je oceňována v zahraničních výstavních institucích více neţ u nás? (k odpovědi napište X) Ano Ne uveďte názor: Bohuţel téţ nevím. Myslíte si, ţe je důleţité pěstovat u budoucích generací zájem a úctu k přírodě či krajině? Jak? Myslím, ţe je to hlavně na rodičích. Je důleţité od raného dětství co nejvíce pobývat v přírodě a znovu se stávat její součástí, ne pouze návštěvníkem.

PAVEL HAYEK Dobrý den, paní Bosáková obávám se, ţe vám asi neodpovím tak, jak si představujete. Navíc se ani nepovaţuji za krajináře. Napíši vám pouze to, co si o tom myslím a na ostatní vaše otázky neumím odpovědět. Krajinářský ţánr, který se v čisté formě ustanovil někdy v 16. stol. /H.Bosch,P. Breughel a další přece jenom tam mají figurální stafáţ/ vrcholí především impressionismem a postimpressionismem/. V moderním umění sice přetrvává, ale postupující abstrakcí a uměleckými programy ztrácí čistotu 139

a důleţitost / výjimkou jsou folklorní regionální pozice viz. Uprka, Jambor atd./ Myslím, ţe tento ţánr je a bude stále ţivý /J.G.Dokoupil, A.Stříţek,atd./, ale na vysoké úrovni a v jeho tradiční podobě uţ nebude tak frekventovaný. Ale v období 50. a 60. let minulého stol. došlo k objevení nových uměleckých moţností - konceptuální umění, land art, atd. Je to práce přímo v přírodě a s reálnou přírodou. Tedy nikoli já stojím tady a maluji údolí přede mnou, ale pracuji přímo s přírodními materiály nebo v ţivé přírodě- R.Long,a další, u nás M.Šejn, J. Šigut atd. Mohu doporučit katalog Krajina vydaný Sorošovým centrem v roce 1993 k výstavě U kamenného zvonu GHMP, která se jmenovala Krajina v současném umění- texty J.Hlaváček, J Valoch, M. Smolíková. K takto pojímané tvorbě, která se zabývá přírodou, se hlásím i já. Ale klasická krajina je ţánr, který mám rád- C.D.Friedrich, Barbizonská škola, W.Turner, Cézanne, Chitussi, Kosárek a další. Doufám, ţe najde v budoucnu stejně kvalitní pokračovatele. Anebo ne. Asi to bude vypadat uţ úplně jinak.

140

141