MASARYKOVA UNIVERZITA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání
Příprava výuky oboru pokrývač nosné střešní konstrukce Závěrečná práce Brno 2013
Vedoucí závěrečné práce:
Vypracoval:
Ing. Jan Děcký
Michal Hřebíček
Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval samostatně, za pomocí uvedených literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Ve Velkých Janovicích dne 15. 1. 2013
……………………. Michal Hřebíček
2
Poděkování Děkuji vedoucímu mé závěrečné práce panu Ing. Janu Děckému za přínosné rady a metodickou pomoc, kterou mi poskytl při tvorbě této práce.
3
Bibliografické údaje Hřebíček, Michal. Příprava výuky oboru pokrývač nosné střešní konstrukce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra didaktických technologií. Vedoucí závěrečné práce Ing. Jan Děcký.
Anotace Závěrečná práce se zaměřuje na praktickou a teoretickou přípravu učitele odborného výcviku. Práce je tvořena tak, aby mohla byt použita jak učiteli, tak i žáky. V úvodní části je zpracována teoretická část pro učitele, která se zabývá přípravou učitele, nástupem žáků až po přednesení práce na daný den. Dále pak i pro žáky teoretické poznatky z praxe jak postupovat při montáži střešních nosných konstrukcí a jejich účel a vyvarování se nejčastějších chyb, zásady Bozp. V této práci jsem se zaměřil na základní postupy nosných konstrukcí, ve kterých se dělají nejčastější chyby. Tato práce by měla zjednodušit a varovat žáky i učitele před problémy které mohou nastat a předcházet jim.
Bibliographical data Cloves, Michal. Preparing teaching field roofer supporting roof structure. Brno: Masaryk University, Faculty of Education, Department of educational technology. Leader thesis Ing. Jan Děcký.
Abstract Final thesis focuses on the practical and theoretical training teacher training. The work is made so that it can be used by both teachers and pupils. In the first part deals with the theoretical part for teacher preparation that deals with the teacher taking pupils to work on a presentation given day. Second, even for students theoretical knowledge in practice how to proceed with installation of roof support structures and their purpose and to avoid common mistakes, principles of health and safety. In this work, I have focused on basic procedures supporting structures, in which they make frequent mistakes. This should simplify and warn students and teachers from problems that may arise and prevent them.
4
Klíčová slova Začátek vyučovacího dne, Výklad nového učiva, Provádění práce, Vyhodnocení pracovního dne, Závěr
Keywords Beginning of the school day, the interpretation of the new curriculum, the implementation work, working day Evaluation, Conclusion
5
Obsah Úvod
7
1. Učební den v odborném výcviku
8
1.1. Část úvodní
8
1.2. Část pracovní
8
1.3. Část závěrečná
9
2. Příprava učitele odborného výcviku na vyučování
9
3. Opakování učiva: Rozdělení střešních konstrukcí
10
3.1. Kontrola domácího úkolu: Namaluj a pojmenuj části stojaté stolice 12 4. Výklad nového učiva: Střešní materiály 4.1. Bozp
13 18
4.1.1. Práce ve výškách
19
4.1.2. Práce s motorovou pilou
23
4.2. Pracovní pomůcky
27
5. Provádění práce – pokládka na bobrovky na sedlovou konstrukci
27
6. Vyhodnocení pracovního dne
30
7. Závěr
31 6
Úvod Výběr tématu mé závěrečné práce byl celkem snadný. Příprava výuky oboru pokrývač nosné střešní konstrukce. Myslím si, že pokud člověk dělá to, co ho opravdu baví, zajímá se o problematiku svého oboru, který si vybral a studoval a má v něm určité zkušenosti a praxi, pak se to na jeho práci musí nějakým stylem zákonitě odrazit. Vystudoval jsem obor pokrývač a tesař s návazností a rozšířením dále na stavební provoz. V tomto oboru dále pokračuji, protože je to obor ve, kterém se objevují stále nové technologie, člověk se setkává se stále novými lidmi a vyměňuje si s nimi nově nabité zkušenosti, které jsou základem všeho. Tyto zkušenosti jsou pro mě důležité a rád bych je předával jednou dál. Bohužel štěstí mi nepřálo a nemohl jsem nastoupit na pozici učitele odborného výcviku. Tak jsem byl požádán alespoň o spolupráci se školou. A proto jsem se rozhodl k tomuto tématu doufám, že poslouží i dále jak studentům, tak i mistrům. I když se říká sto různých lidí, sto různých názorů.
7
1. Učební den v odborném výcviku Vyučovací den je základní jednotkou vyučování v praktickém vyučování, v teoretickém vyučování je to vyučovací hodina. Počet hodin vyučovacího dne v jednotlivých ročnících je stanoven v učebním plánu. Vyučovací hodina v odborném výcviku trvá 60 minut. Učební den v odborném výcviku je vždy rozvržen do tří částí - Část úvodní - Část pracovní - Část závěrečná
1.1. Část úvodní Zahájení učebního den: začíná nástupem žáků v sedm hodin, kdy vybraný žák hlásí přítomné studenty. Výklad: oznámení cíle učebního dne, ověření teoretických znalostí žáků z předchozího dne, případné doplnění znalostí a vysvětlení, které jsou potřeba pro následující pracovní činnosti. V této části učitel odborného výcviku žáky motivuje k nové pracovní náplni. Hlavním cílem je úvodní instruktáž ve, které učitel praktického vyučování žákům vysvětluje a názorně předvádí novou pracovní náplň. Žáci mají v průběhu instruktáže pochopit podstatu, co se mají naučit a případné nejasnosti prokonzultovat.
1.2. Část pracovní Nácvik pracovní náplně, průběžná kontrola a hodnocení, instruktáž s vysvětlením případných dotazů a nejasností. Žáci si vlastní pracovní činností pomalu osvojují práci vysvětlenou a předvedenou instruktáží od svého mistra. Na začátku konají žáci za pomocí učitele odborného výcviku, který práci žáků pozoruje, provádí průběžnou kontrolu správnosti technologických postupů, a pomáhá překonat počáteční nesnáze žáků správným nasměrováním otázkami, žáky tak nutí přemýšlet o problému a najít správné řešení.
8
1.3. Část závěrečná Kontrola práce žáků, hodnocení jak byli dosavadní cíle splněny Náplň obsahuje opakování a shrnutí pracovní činnosti. Provede se závěrečné hodnocení, každý žák je hodnocen jednotlivě, a učitel praktického vyučování mu sdělí, jak zvládl či nezvládl danou látku. Závěrečná část má i motivační význam když se dobře provede. Měla by žákům přinést radost z nově nabitých poznatků a dobře zvládnuté práce a chuť do nové.
2. Příprava učitele odborného výcviku na vyučování Příprava na vyučování je jednou z nezbytných součástí výchovně vzdělávací práce, každého učitele jak praktického tak i teoretického vyučování. Forma ani rozsah přípravy nejsou nějak stanoveny. Písemná příprava umožňuje mistrovi lepší orientaci a přehlednost ve vyučování. Mistr se může ke své přípravě vracet, upravovat ji a měnit ji. Hlavním cílem přípravy je promyšlení metod a postupů k dosažení stanovených cílů. Perspektivní (dlouhodobá) příprava Znamená vypracovat tematický plán, ve kterém by si učitel měl časově rozvrhnout učivo tematických celků do jednotlivých vyučovacích dní a vyčlenit základní učivo a jeho hlavní vzdělávací cíle. Tematický plán se vypracovává na delší časové období na pololetí nebo celý rok. Vychází z osnov z odborného výcviku příslušného oboru. Tematické plány umožňuji učiteli odborného výcviku přehledně uspořádat postup výuky, zabezpečit potřebné prostředky i materiál. Do tematického plánu se doporučuje doplňovat osvědčené metody, pomůcky popřípadě zvyšovat nebo snižovat počty hodin podle skutečných výsledků dosažených při vyučování. Tím bychom měly získat během několika let optimální rozvržení učiva a obsazení vhodných vyučovacích prostředků. Je tedy účelné, aby učitel odborného výcviku svůj tematický plán postupně doplňoval a upřesňoval. Aktuální příprava Vychází z perspektivní přípravy, z tematického plánu. Platí zde zásada, že čím důkladnější mám promýšlený a zpracovaný tematický plán, tím více šetřím čas na formální stránku denní přípravy a mohu více promýšlet a připravovat vlastní postup výuky. Pro stanovení konkrétního vyučovacího cíle a obsahu vyučování se věnujeme v metodické části přípravy, ve které si stanovíme metody a učební pomůcky pro jednotlivé části učebního dne. Také se věnujeme materiální přípravě, kterou bychom neměly podceňovat. Formu písemné přípravy si volí učitel sám. Je vhodné pro trvalejší uchování volit formát A4. Příprava se může každoročně doplňovat, upřesňovat na základě nových poznatků a zkušeností.
9
3. Opakování učiva: Rozdělení střešních konstrukcí Jaká je definice střešní konstrukce? Je definována jako konstrukce nad posledním podlažím stavebního objektu. Skládá se z nosné střešní konstrukce a ze střešního pláště. Nosnou střešní konstrukcí se rozumí část střechy, přenášející zatížení od střešního pláště, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektů a může plnit i funkci nosné vrstvy střešního pláště. Jak je charakterizován střešní plášť? Je charakterizován jako část střechy bez nosné střešní konstrukce, chránící objekt před vnějšími vlivy a zabezpečující požadovaný stav vnitřního prostředí.
Jaké známe druhy střešních konstrukcí podle sklonu? plochá střecha - střecha se sklonem krytiny v rozměrech 0° - 10° šikmá střecha - střecha se sklonem krytiny v rozmezí 10°- 45° strmá střecha - střecha se sklonem krytiny větší než 45° zalomená střecha - střecha, jejichž plocha (mezi hřebenem a okapem, popř. úžlabím) je vytvořena více rovinnými plochami různých sklonů zakřivená střecha - střecha, vytvořená zakřivenými plochami pochůzná střecha - plochá střecha, která je určena k trvalému využívání provozem (např. pro účely rekreační, tělovýchovné, parkovací, přistávací apod.) nepochůzná střecha - střecha, která není určena k provozu (přístup na ni z důvodu oprav nebo kontroly je možný buď bez úprav nebo s úpravami, která zamezí poškození krytiny)
Jak lze rozdělit střešní konstrukce podle rozponu (osové vzdálenosti podpor)? Lze je rozdělit na: malorozponové (cca do 10 - 12 m) středněrozponové (od 12 - 36 m) velkorozponové (více jak 36 m) Podle konstrukčního systému a materiálu nosné střešní konstrukce rozlišujeme tyto druhy zastřešení na? krovy s krokvemi (dřevěné, kovové, betonové) převážně malé rozpony vazníkové a rámové soustavy (dřevěné, betonové, kovové) - zpravidla středněrozponové konstrukce, používané především pro jednopodlažní průmyslové haly skořepinové a lomenicové konstrukce (betonové, dřevěné, kovové, keramické) - na střední rozpony prostorové příhradové a prutové konstrukce (kovové) - na střední a velké rozpony visuté lanové střešní konstrukce - na střední a velké rozpony pneumatické střešní konstrukce - zpravidla na střední rozpony prostorové střešní konstrukce z plastických hmot 10
Podle tvaru zalomení rozeznáváme střechy? střecha sedlová je nejstarší a nejvíce používaný tvar střechy půdní prostor je omezen na dvou protilehlých stranách skloněnými střešními rovinami, které se protínají v hřebeni, na druhých stranách je půda omezena štíty střecha pultová je polovina střechy sedlové, voda stéká na jednu stranu střecha valbová vznikne seříznutím střechy sedlové na dvou protějších stranách v místě štítu, dvě strany mají tvar lichoběžníku a zbylé tvar trojúhelníku střecha polo valbová vznikne podobně jako střecha valbová, trojúhelníkové strany nezabírají celou plochu, ale jen část (zčásti je zde štít) střecha křížová vznikne průnikem dvou střech sedlových o stejné výšce střecha polo křížová vznikne průnikem dvou střech sedlových, jejichž hřebeny neleží ve stejné výšce střecha mansardová (mansarda) má střešní roviny v tupém úhlu zalomení a lze ji užít jako střechy sedlové nebo valbové střecha stanová má tvar jehlanovitý a všechny střešní roviny se sbíhají v jednom vrcholu, střechy stanové jsou obvykle čtyřboké nebo osmiboké jehlany s různými přechody k okapu střecha pilová se skládá z několika střech sedlových o nestejném sklonu, které k sobě přiléhají okapy střecha věžová značí značně vysokou střechu nad pravidelným půdorysem
11
3.1. Kontrola domácího úkolu: Namaluj a pojmenuj části stojaté stolice
Pozednice-Je vodorovný trám uložený na věnci nesoucí konstrukci střechy. Krokev-Krokev je šikmý prvek krovu, nesoucí střešní latě, na nichž je upevněna střešní krytina. Vaznice-Vaznice je vodorovný trám, probíhající krovem podélně a podpírající krokve. Může být vrcholová nebo středová Kleštiny-Párové vodorovné prvky ztužující pár krokví. Provádí se většinou ze dvou fošen připevněných ke krokvím ze stran. Hambálek- je vodorovný trám spojující dvě protilehlé krokve. Délka nesmí překročit 3,5 m. Sloupek-svislý tram podpírající vaznici. Vzpěra-vyztužuje konstrukci. Vazný trám-je příčný vodorovný prvek krovu. Jde o hlavní nosník krovu na kterém spočívají všechny ostatní prvky. Pásek-podélně vyztužuje krov a vylehčuje vaznici. Úkol byl zkontrolován a splňuje zadání. Tím je i splněn bez dalších oprav.
12
4. Výklad nového učiva: Střešní materiály Střecha je jednou z nejdůležitějších částí budovy. Chrání, nám objekt před povětrnostními vlivy jako déšť, sníh, slunce, vítr apod. Proto bychom měli dbát na správný výběr materiálů a technologické postupy. Návrh střešní konstrukce Návrh nosné střešní konstrukce by měl respektovat následující hlediska: Tvar střešní plochy by měl vycházet z provozní funkce zamyšleného prostorového a tvarového řešení objektu. Současně musí splňovat konstrukčně statická hlediska, jež vyžadují, aby konstrukce bezpečně přenášela zatížení stálá i nahodilá (vnější i vnitřní vlivy, podvěsná dopravy, technické rozvody, údržba apod.) a nepřekročila dovolený průhyb. Volba konstrukčního materiálu je odvislá, kromě jiného (např. možností konstrukční, technologické aj.), především na druhu užitné funkce daného objektu. Navržený druh materiálu musí dobře odolávat vnějším i vnitřním vlivům prostředí. Technologie výroby střešní konstrukce (monolitická či prefabrikovaná varianta) má být volena s ohledem na zamýšlený výsledný výtvarný účin konstrukce, pochopitelně otázky hospodárnosti a možnosti dodavatele nemohou být zcela opomíjeny. Hospodárnost návrhu bude vyplývat z řešení předchozích hledisek. Je nasnadě, že požadavek rozumné ekonomie návrhu je společensky správný. Estetické aspekty, kladené na konstrukci by neměli být opomíjeny a konstrukce, jež jsou viditelné, mají být esteticky dobré. To platí zvláště pro ty konstrukce, kdy se jejich forma zpravidla stává rozhodujícím elementem výtvarně estetického vjemu. V řešení by měla být patrna snaha dosáhnout ve výsledném návrhu jednoty (čistoty) estetické i konstrukčně statické
Základní prvky střechy: Krov: Ať už ocelový nebo dřevěný udává nám celkový tvar střechy a přenáší zatížení jak stále tak nahodilé do základů
13
Okapnice: Mohou být jak s plechu tak plastu a plní funkci ochranou. Oplechování okapu neboli okapní plechy se provádí nejčastěji u plechových taškových krytin, asfaltových šindelů a maloformátových šablonových střech. Okapní plech je opatřen směrem do žlabu okapnicí (viz obrázek níže - plech ozn červeně). Okapní plech je umístěn nad žlabem (minimálně 4cm). Rozvinutá šíře oplechování u okapu je nejčastěji 330mm - šíře plechu se přizpůsobuje dle potřeby. Pod střešní krytinou u difuzní folie se u okapní hrany provádí tzv. okapnice pro odvod kondenzátu z difuzní folie. Toto oplechování se doporučuje provádět u všech typů střešních krytin šikmých střech pod difuzní folií.
Oplechování u okapu u plechové skládané krytiny Legenda: 1. Laťování, 2. Střešní krytina, 3.Kontralať, 4. Difuzní folie, 5. Těsnění, 6. Okapní plech, 7 Podokapní žlab, 8. Ochranný pás okapní, 9. Okapnice pro odvod kondenzátu z difuzní folie, 10. Krokev, 11. Podbití
Ochranná větrací mřížka: Dává se k okapu pod tašku, aby znemožnil ptákům poškodit folii tato mřížka je s plastu a je ve dvou barvách černá a hnědá
Ochranný pás okapní: Přitlouká se zepředu na první lať. Slouží jako ochrany proti ptákům. Materiál plast, kov.
Folie: Je pojistná hydroizolační vrstva a jsou to vícevrstvé polyolefinové fólie zpevněné perlinkovou či plnou tkaninou. Tím je dosahováno dostatečných pevností jak v tahu, a to v příčném i v podélném směru, tak i pevností při vytržení. U fólií je zabezpečen průnik vodních par buď mikro perforaci, nebo speciálním chemickým složením suroviny, ze které je tento materiál vyroben. U anti kondenzačních fólií funkci zabezpečuje speciální absorpční textilie.
14
Vysoce difúzní membrány: Jsou vícevrstvé polyolefinové materiály tvořené vrstvami speciálních netkaných textilií s vnitřní vrstvou zabezpečující kvalitní vodotěsnost. Membrány Tyvek se používají jako fólie vstupního krytí na střechách především při výstavbě rodinných domků a jako fólie na stěny u konstrukcí koster domů. Fólie o vysoké propustnosti par brání kondenzaci vodní páry a chrání střechu před vlhkem. Díky použití fólie Tyvek dům může „dýchat” – vlhkost je odváděna, snižují se tepelné ztráty a šetří se náklady na vytápění. Parotěsné zábrany jsou vícevrstvé polyolefinové fólie zpevněné perlinkovou nebo plnou tkaninou, u varianty AL pak s reflexní aluminiovou vrstvou. Příznivá cena předurčuje širokou škálu typů a variant výše citovaných podstřešních i parotěsných materiálů pro využití v nejrůznějších konstrukcích šikmých i plochých střech, v stěnových i v podlahových konstrukcích. Na trhu je nepřeberné množství výrobců a druhů folií. Pokud jsi nejsme jisti výběrem folie je lepší když se poradíme s nějakým výrobcem a ten nám ji doporučí. I když folie plní jsou funkci pět let pak odchází.
Kontra latě: Tvoří vzduchovou mezeru mezi střešní krytinou a difúzní folií vytvoříme kontra lať o minimálním průřezu 40 x 60 mm. Vzniknou tak takzvané nasávací otvory, které je nutné opatřit v místě okapové hrany ochrannou větrací mřížkou a ochranným větracím pásem. Tím zabráníme vniknutí ptactva, hmyzu, listí a nečistot do podstřešního prostoru. Důležité je i zakončení difúzní fólie ukončit okapním plechem tak, aby kondenzát nestékal do podhledu nebo bednění. 'Větrání podstřešního prostoru je důležité pro odvádění vlhkosti a zamezení kondenzace vodních par ve střešním plášti, navíc i pro vyrovnání teplot ve střešním plášti. Díky vyrovnání teplot dochází k rovnoměrnému tání sněhu a navíc odstraníme problém vznikání ledových bariér u okapové hrany. V létě zase odvedeme nahromaděné teplo v střešním plášti, které vzniká vlivem slunečního záření.
15
Popis obrázku: 1 - šroub s těsnící podložkou, 3 - tašková tabule, 4 - latě, 5 -difúzní folie, 6 - tepelná izolace, 7 - kontra lať, 20 – štítové lemování VISK, 21- štítové lemování VISK-S, 22- štítové prkno, 26 – větraná mezera, 29 - krokev Přiváděcí větrací otvory se u okapové hrany navrhují o ploše alespoň 200 cm2/bm okapu. Plocha odváděcích větracích otvorů se pak oproti přiváděcím zvětšuje nejméně o 10%. Musíme totiž vždy počítat se snížením kapacity větracích otvorů při osazení ochranného větracího pásu až o polovinu. Navíc platí pravidlo, že čím větší je vzdálenost mezi okapovou hranou a hřebenem, tím větší by měla být větrací mezera mezi krytinou a difúzní folií. O to silnější (většího průřezu) tedy potřebujeme kontra lať. Stejně tak použijeme silnější kontra lať, pokud má střecha délku krokví větší jak 10 metrů. Velikost větrací mezery je totiž závislá i na sklonu střechy. Latě: Střešní latě jsou téměř nepostradatelným materiálem pro rekonstrukci či stavbu střechy. Jsou vyrobeny ze silného dřeva, jež zaručuje dlouhodobou životnost. Střešní latě je možné různým způsobem opracovat proti škůdcům, například naimpregnovat či namořit. Základní funkcí střešních latí je zajištění nosnosti střešních krytin. Nikdy nechodit po prostředku latí hrozí zlomení a pád ze střechy. Tašky- Střešní krytiny tvoří vrchní vodotěsnou část střešního pláště, který chrání objekty proti dešti, sněhu, prachu, kouři a dalším atmosférickým vlivům. Pokrývačské práce zahrnují práce s kladením střešních krytin na všech typech střech (plochých, šikmých, strmých). 16
Z hlediska funkce mají krytiny vyhovovat především těmto požadavkům: pevnost nepropustnost trvanlivost odolnost proti ohni nízká hmotnost hladký povrch úměrná pořizovací cena a náklady na údržbu estetický vzhled Podle použitých hmot rozeznáváme krytiny: z organických materiálů (doškové ze svazků slámy, dřevěné krytiny šindelové) z tašek (pálené, betonové, skleněné) břidlic z plastů a poplastovaných plechů ze živičných hmot (asfaltové, bitumenové) plechové z vlákna cementu Před navrhováním zastřešení je nutno přihlédnout zejména k těmto výchozím údajům: nadmořská poloha stavby místní klimatické podmínky čistota ovzduší místní zkušenosti konstrukční podrobnosti zastřešení architektonické požadavky Jedním z nejdůležitějších požadavků je sklon střešní roviny. Pro jednotlivé druhy krytin jsou předepsány nebo doporučeny nejmenší sklony krytiny. Krytina z tašek bobrovek Bobrovka je tradiční hladká střešní taška vyráběná tažením. Taškou je možné vykrývat i oblé tvary na střeše. Dodává se kulatým nebo segmentovým řezem. Běžné rozměry prvku jsou 180 x 380 mm. Jednoduché krytí se používá jen výjimečně na zvláštní přání památkářů (bezpečný sklon od 40°). Nejčastěji nepoužívá dvojité krytí, které zabrání zatékání dešťové vody do interiéru (bezpečný sklon od 30°). Dvojité - používá se u bobrovek, pokládání je prováděno ve dvou vrstvách, přičemž první vrstva se uloží obdobně jako v předchozím případě a druhá vrstva taktéž jen s posunutím o půl tašky
17
Dvojitá tašková krytina - šupinová 1 - krokev, 2 - mezilehlá střešní lať, 3 - pokrývačská malta, 4 - hřebenáč, 5 - spárování maltou, 6 - hřebenový pruh kladený zplna do malty, 7 - hřebenová střešní lať
4.1. Bozp je mezivědní obor. Též je možné na ni nahlížet jako na souhrn opatření stanovených legislativou a zaměstnavatelem, která mají předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví v pracovním procesu.
Součástí problematiky BOZP jsou především: vyhledání a vyhodnocení rizik při práci kategorizace prací bezpečnost technických zařízení osobní ochranné pracovní prostředky ergonomie hygiena práce včetně pracovního prostředí Za zajištění BOZP na pracovištích jsou odpovědni vedoucí zaměstnanci. Tato odpovědnost může mít trestně-právní následky.
18
4.1.1. Práce ve výškách Mezi práce ve výškách patří i práce spojené se stavbou a údržbou střešních konstrukcí a příslušných stavebních částí.
Mezi základní bezpečnostní pravidla patří: používání osobních ochranných pracovních pomůcek používání bezpečnostních pracovních postupů zřízení ochranného zábradlí nebo ohrazení na okraji střech bezpečné zakrytí otvorů ve střeše používání pochozích lávek ohrazení prostoru pod pracovištěm
Zabezpečení okrajů střechy musí být spolehlivé, musí zabránit pádu pracovníků a musí být instalováno před započetím prací na střeše a ponecháno až do jejich dokončení. Materiál a nářadí musí být bezpečně uložen na pracovních plošinách nebo hácích.
Práce na žebříku Práce na jednoduchých i dvojitých žebřících, postavených na podlahách, se smějí provádět za těchto podmínek: pracující musí mít možnost přidržet se oběma rukama žebříku je dovoleno pracovat pouze s jednoduchým nářadím žebřík musí být pevně postaven na podlaze a zajištěn proti posunutí, rozevření, popř. jinému nebezpečí pomocný materiál musí být uložen v nádobě nepohyblivě zavěšené na vnitřní straně žebříku nebo uvnitř dvojitého žebříku Pravidla pro postavení žebříku: žebřík musí být opřen ve sklonu 3 : 1 volný konec žebříku delšího než 5 m musí přesahovat min. o 600 mm úroveň konstrukce, o kterou se opírá při práci ve výšce 5 - 8 m musí žebřík přidržovat jeden pracovník a ve výškách 8 12 m dva pracovníci pracovník nesmí nosit po žebříku břemena těžší než 20 kg
19
Povětrnostní podmínky Povětrnostní podmínky jsou pro práci na střeše zvlášť důležité. Při náledí, za mlhy a deště nebo za rychlosti větru větší než 13 m/s je práce na střeše zakázána. Při rychlosti větru větší než 7,9 m/s je zakázána přeprava a manipulace se střešními deskami a krytinou o ploše větší než 1,5 m2.
Nikdy nechoďte na střechu sami vždy ve dvou lidech!!!!!!!! Vždy chodit po krokvích nikdy po latích!!!!!! Ochranu proti pádu Zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce uvedené v následujících dvou odstavcích. Bez kolektivního nebo osobního jištění lze pracovat do výšky max. 1,5 m. Existují však případy, kdy by bylo vhodné, aby byly prvky kolektivního jištění použity i při nižších výškách. Jedná se zejména o pracoviště špatně osvětlená (např. suterény) nebo ta, kde je velké množství prostupů, instalačních otvorů a šachet v podlaze nebo ve stropě. Práce ve výšce v prostorech nechráněných před povětrnostními vlivy musejí být přerušeny při teplotě prostředí nižší než –10 °C. Na to se občas také zapomíná. Primární způsoby zabezpečení proti pádu Mezi primární zabezpečovací prvky patří například: poklopy, dočasná ochranná zábradlí, dočasná ochranná hrazení, dočasné ochranné zábrany apod. Ochranu proti pádu není nutné provádět podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřekročí 250 mm. Pádům do otvorů se bráníme poklopy. Poklopy musejí být dostatečně nosné a současně zajištěny proti posunutí. Další možností, jak zabránit pádům z výšky, je instalovat na hranách velkých otvorů nebo stropů dočasné ochranné zábradlí s předepsanou podlahovou zarážkou. U pracovišť, na kterých se provádějí pouze krátkodobé práce, lze použít zábradlí skládající se alespoň z horní vodorovné tyče upevněné ve výšce 1,1 m na stabilních sloupcích a jedné mezilehlé vodorovné střední tyče. Podobnou roli má například ochranné hrazení. S mobilními ochrannými zábranami se setkáváme tam, kde jsou stísněné prostory, při práci je často potřebujeme dočasně odstraňovat nebo po dokončení práce jednoduše přemístit na jiné místo. Používají se u liniových staveb nebo na komunikacích. Při práci na souvislých plochách ve výšce nemusí být proti pádu zajištěna celá plocha umístěná ve výšce. Stačí, když jsou zajištěna jen místa, kde se pracuje.
Sekundární možnosti zabezpečení proti pádu Není-li z organizačně technických důvodů možné použít primární způsoby zabezpečení, používají se sekundární zabezpečovací prvky proti pádům pracovníků nebo předmětů z výšky. Mezi sekundární zabezpečovací prvky patří například záchytná lešení, záchytné, dočasná lešení, dočasné pracovní plošiny (podlahy) apod. 20
Ze staveb známe různé typy záchytných lešení. Záchytná lešení mohou být provedena formou visutého lešení, konzolového lešení, střešního lešení nebo ve spojení s fasádním lešením. Do skupiny sekundárních prvků patří také záchytné sítě. Používají se například u halových objektů a v České republice jsou přesně specifikovány – na jejich výrobu nelze například použít přírodní materiály (např. konopné sítě). V předpisech se uvádí, že sítě musejí být z ocelového drátu nebo z plastových vláken. Mezi sekundární proti pádové prvky se zařazují také dočasné stavební konstrukce (např. lešení, pracovní plošiny apod.). Tyto samostatné pomocné konstrukce se používají například při bouracích pracích, pokud není zaručena bezpečná únosnost konstrukcí bourané stavby. Pracoviště umístěná ve výšce musejí být pevná a stabilní s ohledem na počet osob, které se na nich současně zdržují, a s ohledem na maximální zatížení. U zatížení nás zajímá i jeho rozložení. U těchto konstrukcí je lepší dát přednost těm, které jsou typově vyrobeny přesně pro daný účel. Pokud použijeme plošiny jednotlivě zhotovené, nesmí k nim chybět výkresová dokumentace, statický výpočet a popis k instalaci a používání. Způsoby osobního zajištění: Pokud je instalace kolektivních (primárních nebo sekundárních) zabezpečovacích prvků proti pádu příliš nákladná nebo obtížně proveditelná, přistupuje se k osobnímu zajištění. Příkladem takového jištění jsou prostředky osobního zajištění proti pádu, například bezpečnostní lana, bezpečnostní pásy, bezpečnostní postroje, samonavíjecí kladky, bezpečnostní brzdy, zachycovací postroje a podobně. Při určování toho, které z uváděných prostředků pro osobní zabezpečení se doporučují a kdy jsou které vhodné, se vychází z posouzení konkrétní situace. Začíná se vždy těmi jednoduššími a snáze dostupnými. Musíme si uvědomit, že k tomu, aby jejich použití bylo účelné, je třeba je umět dobře ovládat. Jinak nám v případě potřeby neposlouží a neočekávanou situaci nám spíše zkomplikují.
Bezpečnostní pásy Z prostředků osobního zajištění jsou pravděpodobně nejrozšířenější bezpečnostní pásy. Mohou se používat buď pouze jako ochranné pásy (např. při práci na sloupech) nebo jako zabezpečení proti sklouznutí (např. při práci na skloněných střešních plochách, ale současně při vyloučení pádu přes okap). Délka pádu při použití bezpečnostního pásu může být maximálně 0,6 m.
Zachycovací postroje Velmi rozšířené jsou zachycovací postroje, které mají buď dynamické jištění, nebo jsou vybaveny prostředkem k tlumení energie pádu (bezpečnostní lano, tlumič pádu a zachycovač pádu). Zachycovací postroj potřebuje k úvazu pevný bod, takže pro zachování bezpečnosti práce jsou pracovníci omezeni pouze na jediné pracovní místo. Při použití bezpečnostního postroje bez tlumiče pádové energie může být délka pádu max. 1,5 m. V současné době se při montáži protihlukových stěn podél komunikací s oblibou používají zachycovací postroje. Na stavbách jsou používány při pohybu po pracovním 21
žebříku ve velké výšce. Při práci na žebříku musí zaměstnanec používat osobní ochranné zajištění proti pádu, pokud stojí ve výšce větší než 5 m (měřeno ve výši chodidel). Zachycovací postroj je doplněn o karabinu s ocelovou oválnou pojistkou a závěsným přípravkem (kotvou). Karabina se zachytí do zhlaví ocelového sloupu a prefabrikované protihlukové panely se za asistence pracovníka ve výšce mohou pohodlně zasouvat mezi příruby sloupů.
K aplikaci prostředků osobního zajištění S návodem na použití prostředků osobního zajištění je povinen zaměstnance seznámit dodavatel stavebních prací. Vhodný prostředek osobního zajištění a místo jeho upevnění (ukotvení) určuje zpracovatel technologického nebo pracovního postupu. Pokud se jedná o jednoduché práce, pro které není nutné zpracovávat technologický postup, nebo o situace, které nemohly být v technologickém či pracovním postupu zohledněny, určuje místo upevnění zaměstnanec, který práce ve výšce řídí. Při použití prostředků osobního zajištění musí být místo upevnění (ukotvení) voleno tak, aby umožňovalo bezpečné zajištění a upevnění po celou dobu činnosti v místě ohrožení. Místo upevnění (ukotvení) musí odolat ve směru pádu statické síle min. 15 kN. Pracovník musí být stále zabezpečen osobním zajištěním i při přesunu na jiné místo upevnění (ukotvení). V místech s možností pádu z výšky musí zhotovitel zajistit, aby osoby pracující na takovém pracovišti osamoceně byly seznámeny s pravidly dorozumívání pro případ nehody, a musí stanovit účinnou formu dohledu, aby byla včas poskytnuta pomoc.
4.1.2 Práce s motorovou pilou Bez ohledu na to, zda používáte motorovou pilu s benzínovým nebo elektrickým pohonem, platí několik zásad, které je třeba vždy dodržovat a respektovat.
Ochranné oblečení a pomůcky Můžou zabránit nehodě nebo výrazně snížit stupeň zranění. Vždy si proto chraňte zrak a sluch a neváhejte používat ani přilbu. Samozřejmostí jsou také rukavice a pevná obuv. Největší bezpečí vám poskytne oblečení z proti pořezovou úpravou proti pořezové kalhoty, návleky, bunda a boty. Takto upravená látka rychle zastaví řetěz a kontakt pily s tělem nebude tak dramatický.
22
Řetězové motorové pily Řetězová pila (Motorová pila; „motorovka“) je mechanická pila poháněná motorem a určená k těžbě dřeva (řezání dřeva a kácení stromů), hojně využívána v dřevorubectví a k údržbě lesů. Motor pohání řetězku, malé ozubené kolečko, které pak pohání řetěz, na kterém jsou umístěné zuby. Profesionální pily pro dřevorubce jsou obvykle opatřeny spalovacím motorem, pily pro drobné domácí použití (hobby), nebo pro specifické profesionální práce používají elektromotor a jsou poháněny z elektrické sítě. Motorové pily se dále mezi sebou liší délkou řetězové lišty, která se volí podle zručnosti pracovníka, a požadované produktivity práce. Pro běžnou činnost se používají lišty s délkou do 40 cm, práce s delší lištou je již pro neprofesionála únavná a neproduktivní. Údržba motorové pily spočívá zejména (kromě servisních činností charakteristických pro spalovací motory) v pravidelném čištění a ostření řetězu, doplňování oleje v systému přimazávání řetězu a čištění stroje. Zejména systému mazání řetězu je třeba věnovat značnou péči, neboť špatně mazaný řetěz se přehřívá a ztrácí schopnost udržet ostří zubů.
Práce s motorovou pilou Podle právního řádu ČR smí s motorovou pilou profesionálně pracovat (z důvodů silných vibrací vznikajících při práci se strojem) pouze osoba starší 18 let s patřičným oprávněním. U pracovníků profesionálně vykonávajících práci s motorovou je žádoucí kontrola u lékaře minimálně jednou ročně. Motorová pila patří (vedle kotoučové pily) k nejnebezpečnějším strojům, s nimiž přijde neprofesionál do styku. Roztočený řetěz ve spojení s relativně silným motorem může způsobit rozsáhlá devastující zranění, až po amputaci končetiny. Stroj je nebezpečný i odletujícími částmi děleného materiálu. Pro práci je proto třeba bezpodmínečně používat ochranu očí, nejlépe ve formě obli23
čejového štítu, a pevné oblečení bez volných částí a tkanic. Potřebné jsou pevné boty a rukavice, nejlépe s anti vibrační vložkou. Vhodné je při práci s motorovou pilou užívat neprořezné kalhoty a boty s ocelovou špičkou (Z důvodu možnosti zpětného vrhu pily).
Kontrola řetězu S ostrým řetězem je řezání rychlejší a bezpečnější, stroj se také méně zatěžuje. Ostrost řetězu proto pravidelně kontrolujte. Pokud nemáte zcela nový řetěz a dlouho jste neřezali, nejspíš bude vhodné rovnou naostřit. Také se ujistěte, že je řetěz pořádně napnutý. Nezapomeňte, že by nový řetěz měl být po krátké době provozu vždy znovu napnut. Doplnění paliva a oleje Při plnění pily olejem na řetěz a palivem postavte pilu na pevný povrch. Kvůli snížení nebezpečných emisí si vyberte olej na řetěz založený na rostlinné bázi a ekologický benzín. Vzhledem k riziku vzniku ohně byste měli pilu vždy startovat dále od místa doplňování paliva. Nezapomeňte, že benzín pro motorovou pilu se míchá v předepsaném poměru s olejem. Přesný poměr se podle výrobce a druhu pily může mírně lišit, při zakoupení nové pily proto nespoléhejte na zažité návyky a respektujte pokyny uvedené v návodu k použití stroje.
24
Bezpečné nastartování Pilu startuje vždy na zemi a tak, aby byla plocha kolem lišty čistá. Pokud s někým pracujete, vždy ho upozorněte, když začínáte pilu používat. Aktivujte také řetězovou brzdu zatlačením páky brzdy směrem dopředu, jinak se začne řetěz otáčet, když pila startuje. Kontrola řetězové brzdy Před každým řezáním je nezbytné zkontrolovat funkčnost řetězové brzdy. Umístěte proto pilu na rovný povrch a přidejte plyn, aby se roztočil řetěz. Tlačením levého zápěstí na páku brzdy aktivujte řetězovou brzdu. Řetěz se musí okamžitě zastavit. Test mazání řetězu Podržte nastartovanou pilu nad světlým povrchem (například prkno, pařez apod.) a přidejte plyn. Na povrchu by se měla objevit čára z malých kapiček odstřikujícího oleje jako důkaz toho, že mazání funguje. Zkušební řez Pokud nejste zvyklí řetězovou pilu používat nebo jste s ní dlouho neřezali, seznamte se s ní pomocí cvičného řezu na vhodném kusu dřeva – zkuste uříznout například tenký koláč. Řežte plnými otáčkami motoru.
Správné držení a postoj Z pily mějte vždy respekt, ale nebojte se jí. Platí, že uchopení pily je stejné pro leváky i praváky: pravou nohou přišlápněte spodní část zadní rukojeti k zemi a pevně držte přední rukojeť pily svou levou rukou. Pravou rukou se startuje motor. Pilu držte pevně za obě rukojeti a okolo nich svírejte palce a prsty. Ujistěte se, že svůj levý palec držíte pod přední rukojetí – tím snížíte riziko zranění při možném zpětném vrhu. Pilu držte blízko u těla, nebude tak těžká. Současně dosáhnete lepšího vyvážení a pila se bude lépe ovládat. Nejlepší rovnováhy dosáhnete, budete-li stát mírně rozkročeně. Nepracujte s pokrčenými zády. Pokud máte pracovat nízko, pokrčte kolena – je to bezpečnější a šetrnější k zádům. Je dobré mít pilu vybavenou například systémem TrioBrake, který pilu v případě nesprávného držení automaticky vypne. Co je zpětný vrh Zpětný vrh je nebezpečný zpětný nebo dopřední pohyb vodící lišty motorové pily vznikající v okamžiku, kdy pilový řetěz v oblasti vrcholu vodící lišty narazí na jinou překážku než řezaný kmen, jako např. jiný kmen, větev nebo když dojde k sevření vodící lišty v řezu. Pomoc k zabránění úrazu
25
Zásady pro omezení možnosti vzniku zpětného vrhu 1. Buďte v každém okamžiku připraveni na možnost vzniku zpětného vrhu. Vždy sledujte polohu vrcholu vaši vodicí lišty. 2. Různé druhy pilových řetězů jsou vhodné pro většinu prováděných prací. Používejte vždy řetěz vhodný pro Váš typ e řezání, řetěz co nejbezpečnější s nejmenším nebezpečím zpětného vrhu. 3. Vodící lišty se štíhlým vrcholem jako je OREGON DOUBLE GUARD jsou doporučeny pro vaši maximální bezpečnost s nejmenším nebezpečím zpětného vrhu. Pohyb s motorovou pilou Při přemisťování mějte aktivovanou řetězovou brzdu a noste pilu vždy s vodící lištou směrem dozadu, u pil s benzínovým motorem je nezbytné mít horký tlumič výfuku na odvrácené straně těla. Na delší vzdálenosti používejte chránič lišty. Čištění a údržba Po každé práci nezapomeňte pilu očistit, a to včetně vzduchového filtru. Prodloužíte tak životnost stroje. Na pile ale provádějte pouze běžnou údržbu, jako je například broušení řetězu, mazání nebo dotahování povolených částí. Vše podstatné určitě najdete v návodě. Ostatní opravy ale svěřte autorizovanému servisu.
4.2. Pracovní pomůcky Pracovní oděv a boty, kabelky, pokrývačské anebo tesařské kladivo, tužka, metr, nůž, pila.
5. Provádění práce – pokládka na bobrovky na sedlovou konstrukci Jako první krok překontrolujeme střešní konstrukci, to znamená vazbu a všechny její části zda jsou všechny dobře ukotveny, není na nich hniloba a zda jsou doporučené průřezy prvků. 26
Dále pak zkontrolujeme rovinnost a plošnost to znamená průhyby na krovech to zjistíme buď od oka anebo šňůrkou tak že připevníme šňůrku na vrchol krokve a k okapu a dany průhyb vyplníme příslušným prvkem daného rozměru kontrolujeme jak svisle tak vodorovně. Pokud jsme toto splnily, můžeme přistoupit k připevňování okapnic. Ty připevníme minimálně 4 cm od spodního konce krovu tak zvaně okapu anebo na šířku kladívka to kvůli pozdějšímu podbití. Okapnice napojujeme na krovech s min. 5 cm přesahem a připevníme tér Hřebíkem. Dále si brkneme okap střechy a našponujeme folii vodorovně s okapem a přisponkujeme. Na ni přibijeme na každou krokev kontra latě o velikosti 130 cm. A pokračujeme ve foliování. Přesahy folie jsou naznačeny výrobcem. Nejčastější chyby: nesprávné zvolení folie, špatné našponování. Až dojedeme k hřebení přetáhneme folii z jedné strany přes hřeben. Zároveň s okapem přitlučeme lať na štos kvůli podepření tašek, aby nám nepadali do okapu. Od spodní hrany latě odměříme 160mm k horní hraně následující latě a přitlučeme. Tím máme vytvořenou okapovou řadu s 60mm do okapu pro odvod vody. Dále laťujeme 130mm ale musíme si dávat pozor, tentokrát laťujeme vršek latě k vršku následující latě. A tak postupujeme, až dojdeme k hřebeni. Poté si rozměříme tašky a rozbrnkáme, abychom měli rovné řady zauhlujeme kraje střechy, pomocí pravoúhlého trojúhelníku 3,4,5 nakreslíme pravý úhel a zařízneme.
Můžeme přistoupit ke kladení tašek. Jelikož máme rozbrnkáno a zauhlovanou střešní plochu. Můžeme tašky pokládat, odkud si zvolíme a jak nám to vyhovuje, jen musíme začít od okapu. První řada bude položena s okapových tašek. Na ně dále budou navazovat tašky základní bobrovky, ale nesmíme zapomenout, že tyto tašky musí být přesazeny o půlku. Proto každá druhá řada musí začínat a končit poloviční taškou pokračujeme až ke hřebeni. Dva šáry pod 27
hřebenem umístíme větrací tašky pro odvod vlhkosti a zajištění provětrávání. Tašky jsou umístěny podle technických norem výrobce.
Na hřeben umístíme zbylé latě tak, aby se na ně dali přimontovat hřebeny. Latě jsou umístěny v takové výšce, aby se hřebenáče nedotýkali tašek. Pod hřebenáči jsou umístěny kartáče, které zabraňují případnému zatékání. Začínáme koncovým hřebenem, na který připevníme příponku a vložíme do ní hřeben a přitlučeme takto pokračujeme po celé délce hřebenu.
6. Vyhodnocení pracovního dne Kontrola Při technickém postupu práce Kontrolujeme, zda žáci dodrželi technologické postupy a postupy Bozp. Jestli berou v potaz nežádoucí vlastnosti dřeva, jako jsou suky, kůra, prohnutí latí a další aspekty. Zda se s nimi dokáží sami vyrovnat a použít je vhodně. Zda mají správně a přesně rozbrnkaný a přitlučené latě či nikoli. Do jaké míry dokáží pracovat, aniž by poškodili folii. Zda mají správně zauhlované tašky, správně položené. Zda dokázali pracovat samostatně a zužitkovat svoje vědomosti či nikoli a museli jim pomáhat okolí. 28
Při celodenním pozorování všech žáků si všímáme jejich přístupu k práci, dodržování bezpečnostních předpisů. Dodržování pracovních a technologických postupů, používání pomůcek, nářadí a nástrojů.
Úklid pracoviště Žáci provedou úklid pracoviště před koncem vyučovacího dne a uvedou je do řádného stavu, aby bylo přichystáno na další vyučovací den.
Ukončení výuky nástupem Zhodnotíme splnění cíle učebního dne, zodpovíme případné otázky na probírané téma. Vysvětlíme případné chyby a nedostatky, kterých se dopustili někteří žáci během dne a které byly odstraněny a již se při další práci nevyskytovaly. Seznámíme žáky s programem příštích dnů, aby získali přehled o další výuce. S výsledky hodnocení výrobku budou žáci seznámení v příštím vyučování odborného výcviku. Povzbudíme slabší žáky, pochválíme dobré, kteří pracovali správně během celého učebního dne, a tím je motivujeme v jejich další práci.
Příprava na další učební den Po odchodu žáků je důležité provést osobní vyhodnocení a vlastní poznatky využít při zpracování přípravy na následující učební den. Důležité je udržovat v náležitém pořádku veškerou agendu učitele odborného výcviku (deník evidence, deník bezpečnosti práce, přípravy na výuku atd.). Je velice důležité vymýšlet pro žáky práce a postupy, které je zaujmou, mají využití v běžném životě a bude je bavit práce při jejich vlastnoručním zhotovování. Důležitou roli tu samozřejmě hraje vyučující, jeho zájem a zaujetí o vyučovaný obor, zájem o žáky a jejich práci. Velice záleží na tom, jak dovede žáky motivovat a předávat jim vlastní zkušenosti. Nejde jen o vysvětlování, ale vždy tu zůstává ještě něco, čemu říkáme fortel, co je možno předat žákům jenom v praxi.
29
7. ZÁVĚR Práce je zaměřena na pracovní postup, přípravy učitele při výuce odborného výcviku učebního oboru pokrývač. Práce má praktický přínos, byla prováděna v praxi a je používána při výuce. Zbývající témata učebního oboru budou dále zpracovávána do přípravy v obdobné podobě. Přípravy budou rozšířeny nejenom na celý školní rok, ale i na všechny tři roky celého učebního oboru pokrývač. Věřím, že vypracované přípravy napomohou při výuce novým začínajícím vyučujícím i dalším pedagogickým kolegům a budou používány, jako podklady při vyučování. Každý žák, třída a škola je odlišná, a vždy bude. Každý žák je odlišný, liší se svojí povahou, manuální zručností, trpělivostí, zaujetím a v dalších nesčetně mnoha kritériích. Proto je velice důležité se trpělivě a hlavně tvořivě připravovat na každý vyučovací den v odborném výcviku a věnovat přípravě dostatek času. Úspěšná realizace každého vyučovacího procesu vyžaduje nejen kvalitní prostorové a materiálové vybavení, ale i správnou organizaci a řízení vyučování, které zajišťuje především učitel odborného výcviku. K zajištění správného průběhu výuky je potřeba během celého školního roku tuto činnost dobře naplánovat a zorganizovat. Proto hraje příprava učitele odborného výcviku na každé vyučování svou nezastupitelnou roli
CONCLUSION The work is focused on workflow, preparing teachers for teaching training apprenticeship as a roofer. The work has practical benefits, have been implemented in practice and is, used in teaching. The remaining topics apprenticeship will be further processed in the preparation of the similar form. Preparations will be extended not only to the whole school year, but also for all the three years apprenticeship as a roofer. I believe that the developed training help in teaching the new novice teachers and other teaching colleagues and will be used as the basis for teaching. Each pupil, class and school is different, and always will. Every student is different, different in their nature, manual dexterity, patience, passion, and innumerable other criteria. It is therefore very important to be patient and most creatively prepare for each school day in vocational training and devote enough time to prepare. The successful implementation of any educational process requires not only a high quality spatial and material equipment, but also the proper organization and management of teaching, which provides the teacher training. To ensure correct operation of the instruction is needed during the school year this activity well planned and organized. Therefore plays a teacher preparation training for each teaching an essential role
30
Použitá literatura: ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika praktického vyučování I. Brno: Akademické nakladatelství CERM,s.r.o., 2003. 104 s. ČADÍLEK, Miroslav a Pavla STEJSKALOVÁ. Didaktika praktického vyučování II. Internetové stránky: Tondach.cz, Bramac.cz, KmBeta.cz Příručka pro pokrývače - Jan Slavík
31
32