MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Obor Český jazyk a literatura

Veronika Petrášová

Poetika vybraných próz Michala Viewegha Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Petr Bubeníček, Ph.D.

2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

......................................................................

2

Děkuji Mgr. Petru Bubeníčkovi, Ph.D., za odborné vedení mé diplomové práce a za cenné rady a připomínky, jež mi poskytl.

3

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 6 1 Život Michala Viewegha .................................................................................................... 7 1.1 Chronologický přehled dosavadní tvorby Michala Viewegha .................................... 8 1.2 Michal Viewegh a populární literatura ...................................................................... 11 1.3 Fenomén Viewegh ..................................................................................................... 13 2 Báječná léta pod psa ......................................................................................................... 16 2.1 Kompozice ................................................................................................................. 16 2.2 Vypravěč .................................................................................................................... 17 2.3 Chronotop .................................................................................................................. 18 2.4 Zobrazení postav........................................................................................................ 18 2.4.1 Kvido .................................................................................................................. 19 2.4.2 Kvidův otec ........................................................................................................ 20 2.4.3 Kvidova matka.................................................................................................... 22 2.5 Motivy ....................................................................................................................... 23 2.6 Shrnutí ....................................................................................................................... 24 3 Výchova dívek v Čechách ................................................................................................ 26 3.1 Kompozice ................................................................................................................. 26 3.2 Vypravěč .................................................................................................................... 28 3.3 Chronotop .................................................................................................................. 29 3.4 Zobrazení postav........................................................................................................ 30 3.4.1 Kvido .................................................................................................................. 30 3.4.2 Beáta ................................................................................................................... 31 3.5 Motivy ....................................................................................................................... 32 3.6 Shrnutí ....................................................................................................................... 32

4

4 Román pro ženy ................................................................................................................ 34 4.1 Kompozice ................................................................................................................. 34 4.2 Vypravěč .................................................................................................................... 35 4.3 Chronotop .................................................................................................................. 36 4.4 Zobrazení postav........................................................................................................ 37 4.4.1 Laura ................................................................................................................... 37 4.4.2 Jana ..................................................................................................................... 37 4.4.3 Oliver .................................................................................................................. 38 4.5 Motivy ....................................................................................................................... 39 4.6 Shrnutí ....................................................................................................................... 40 5 Román pro muže............................................................................................................... 41 5.1 Kompozice ................................................................................................................. 41 5.2 Vypravěč .................................................................................................................... 43 5.3 Chronotop .................................................................................................................. 43 5.4 Zobrazení postav........................................................................................................ 44 5.4.1 Cyril .................................................................................................................... 44 5.4.2 Bruno .................................................................................................................. 45 5.4.3 Aneta ................................................................................................................... 45 5.5 Motiv ......................................................................................................................... 46 5.6 Shrnutí ....................................................................................................................... 46 6 Závěr ................................................................................................................................. 48 7 Přílohy .............................................................................................................................. 53 8 Bibliografie ....................................................................................................................... 55

5

Úvod Předkládaná bakalářská práce se zabývá poetikou vybraných próz Michala Viewegha. Nejprve naši pozornost zaměříme na díla vycházející v 90. letech 20. století, tedy na Báječná léta pod psa a Výchovu dívek v Čechách, která se dočkala kladného přijetí u kritiků i čtenářů. Poté se budeme věnovat novějším prózám z pera „nejčtenějšího českého spisovatele“, a to Románu pro ženy a Románu pro muže, čímž pokryjeme delší časový úsek Vieweghovy tvorby. První kapitola nejprve přiblíží život Michala Viewegha a následně pojedná o populární kultuře, neboť právě do ní autorova literární díla spadají. Na tomto místě nemůžeme opomenout ani „fenomén Viewegh“, společenský kult autora, jenž se stává především dobře prodávanou obchodní značkou. Této problematice se podrobně věnuje Miroslav Balaštík, proto se o jeho tvrzení v první kapitole opřeme. V následujících čtyřech kapitolách se pak v pořadí Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy a Román pro muže budeme zabývat uvedenými prózami, a to se zaměřením na volbu a modulaci postav, prostředí, zobrazení místa a času vyprávění a na kompoziční výstavbu textu. Díla, která budou v této práci rozebírána, na sebe nijak dějově nenavazují, dokonce se nejedná ani o volná pokračování. Můžeme tedy konstatovat, že vždy pojednávají o jiných zápletkách, setkáváme se v nich s novými postavami (a to i přes shodu jejich jmen). Společné rysy vybraných próz však můžeme nalézt nejen v motivech, kde se nejčastěji objevuje nevěra, snaha získat vyšší společenské postavení, ale rovněž motiv smrti. Cílem této práce tedy je analyzovat vybrané prózy Michala Viewegha a zachytit hlavní rysy těchto uměleckých děl.

6

1 Život Michala Viewegha Michal Viewegh1 se narodil 31. března roku 1962 v Praze do rodiny právničky a inženýra chemie. Dětství a mládí prožil na Sázavě. Po osmileté základní škole vyhověl přání otce a nastoupil na Gymnázium v Benešově u Prahy. Po maturitě začal Viewegh studovat politickou ekonomii socialismu, avšak po třech semestrech studia zanechal a začal pracovat jako noční vrátný. Krátce nato si ale začal pohrávat s myšlenkou, že by se věnoval psaní, a tak od roku 1983 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor Český jazyk a literatura — pedagogika, jejíž studium úspěšně zakončil roku 1988. Po roční vojenské službě nastoupil v říjnu 1989 jako učitel Základní školy na Zbraslavi. Po neshodách s vedením školy zde však nakonec podal výpověď a roku 1993 nastoupil jako redaktor nakladatelství Český spisovatel. Od roku 1995 až do současnosti se Michal Viewegh živí jako spisovatel. Do české literární tvorby Viewegh vstoupil v 80. letech 20. století zveřejněním několika povídek ve víkendové příloze Mladé fronty. Po roce 1990 publikoval i v jiných časopisech a novinách, jako např. Playboy, Tvar, Literární noviny či Lidové noviny. Spisovatel debutoval roku 1990 knihou Názory na vraždu. Jedná se o prózu s detektivní zápletkou, která v retrospektivních zápiscích mladého muže rekonstruuje vraždu učitelky. Dle odborníků se již v této knize „objevily základní rysy autorovy tvorby“, přičemž na mysli měli zejména snahu o propojení psychologické introspekce silně subjektivizovaného vypravěče se sebereflexí vzniku a utváření literární výpovědi.2 O dva roky později vydává Viewegh román Báječná léta pod psa, díky němuž dosáhl mimořádného čtenářského i kritického ohlasu a stal se jedním z nejvýraznějších českých prozaiků mladší generace. Od 90. let 20. století do loňského roku napsal Michal Viewegh přes dvacet titulů (viz následující kapitola), z nichž většinu tvoří romány a novely. Popularitu jeho tvorby potvrzuje i fakt, že jsou jeho knihy překládány do cizích jazyků, přičemž nejčastěji 1

Informace o životě Michala Viewegha byly čerpány z následujících zdrojů: Slovník české literatury po roce 1945. Michal Viewegh [online] ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . Michal Viewegh. Autor [online] ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . Spisovatelé.cz. Michal Viewegh [online] ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . 2 HERMELÍKOVÁ. Slovník české literatury po roce 1945. Michal Viewegh [online] ©2012. [cit. 201203-29]. Dostupné z: .

7

překládaným románem je Výchova dívek v Čechách z roku 1994.3 Viewegh v 90. letech napsal také divadelní hru s názvem Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů. Ta se však publikování dočkala až v roce 2004, divadelního ztvárnění pak o pět let později. Řada spisovatelových děl se dočkala filmové adaptace či divadelního zpracování. Jmenovitě se jedná o díla Výchova dívek v Čechách (1996, režie Petr Koliha), Báječná léta pod psa (1997, režie Petr Nikolaev), Román pro ženy (2005, režie Filip Renč), Účastníci zájezdu (2006, režie Jiří Vejdělek), Nestyda (2008, režie Jan Hřebejk, podle Povídek o manželství a o sexu), Případ nevěrné Kláry (2009, režie Roberto Faenza) a Román pro muže (2010, režie Tomáš Bařina). Zdramatizování pro divadelní představení se dočkala například díla Báječná léta pod psa, Andělé všedního dne a Účastníci zájezdu. Román Zapisovatelé otcovský lásky byl zdramatizován jako rozhlasová hra pro Český rozhlas Olomouc. Michal Viewegh je rovněž držitelem několika literárních ocenění. Již na počátku tvorby získal v roce 1993 Cenu Jiřího Ortena za román Báječná léta pod psa (1992). Tato cena se udělovala spisovatelům mladším třiceti let. Další ocenění, Cenu Magnesia Litera, pak získal Viewegh v roce 2005 za román Vybíjená (2004), a to v kategorii Litera za prózu.

1.1 Chronologický přehled dosavadní tvorby Michala Viewegha4 1990 Názory na vraždu – Tato novela je tragikomickým příběhem s detektivní zápletkou. Odehrává se na malém českém městě, kde zdánlivě všichni všechno vědí, ale to nejdůležitější, vypátrání vraha mladé učitelky, jim přitom uniká.

1992 Báječná léta pod psa – Román zachycující na osudech Kvidovy rodiny události od dob normalizace po pád komunismu.

3

Michal Viewegh. Autor [online] ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . 4 Informace čerpány především z: Michal Viewegh. Knihy [online] ©2013. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: .

8

1993 Nápady laskavého čtenáře – Kniha literárních parodií, v nichž Michal Viewegh se svým pověstným nadhledem napodobuje styl jedenácti českých (např. Josefa Škvoreckého a Bohumila Hrabala) a deseti světových autorů (např. Ernesta Hemingwaye a Raymonda Moodyho).

1994 Výchova dívek v Čechách – Román vyprávějící o příběhu nešťastné dívky Beáty, zamilované do svého domácího učitele, ale také o stavu českého školství a psaní románů.

1996 Účastníci zájezdu – Román, který pojednává o různorodé skupince lidí, kteří se při pobytu na Jadranu mění v obyčejné „tragikomické“ turisty.

1998 Zapisovatelé otcovský lásky – Původně pohádková kniha pro Vieweghovu dceru, ze které se stal román určený pro dospělé čtenáře.

1999 Povídky o manželství a o sexu – Povídky o pětatřicetiletém rozvedeném spisovateli Oskarovi, který si užívá staromládeneckého života.

2000 Nové nápady laskavého čtenáře – Literární parodie obsahující ironické koláže na motivy děl patnácti českých i světových spisovatelů (např. Charles Bukowski) a jednoho literárního časopisu, volně navazující na Nápady laskavého čtenáře. Švédské stoly aneb Jací jsme – Kniha satirických fejetonů, se kterými jsme se mohli setkat především v Mladé frontě Dnes.

2001 Román pro ženy – Román podobný těm, jež se řadí do tzv. červené knihovny, vypráví o milostných příbězích hrdinky Laury a její matky. 9

2002 Báječná léta s Klausem – Volné pokračování Báječných let pod psa, v němž se setkáme nejen s příslušníky Kvidovy rodiny, ale i se samotným Václavem Klausem.

2003 Na dvou židlích – Druhá kniha fejetonů zahrnující nejzdařilejší Vieweghovy texty napsané od září 2002 do srpna 2003 pro Lidové noviny. Námětem fejetonů je nejčastěji politika, objevuje se však i tematika rodiny. Případ nevěrné Kláry – Román z prostředí soukromé detektivní kanceláře, pátrající především po nevěře partnerů klientů.

2004 Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů – Tragikomická divadelní hra zachycující příběh studentů a pedagogů pražské filozofické fakulty v období revolučních dnů roku 1989. Vybíjená – Román vyprávějící o osudech spolužáků z gymnázia, jenž zahrnuje dobu jejich dospívání i následující život do čtyřicátých narozenin.

2005 Lekce tvůrčího psaní – Psychologická novela o tom, jak je v Čechách těžké napsat, ale i prožít, cituplný příběh.

2006 Báječný rok [deník 2005] – Deník obsahující zápisky z autorova každodenního života.

2007 Andělé všedního dne – Novela vyprávějící příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Krátké pohádky pro unavené rodiče – Kniha pohádek-nepohádek, jejichž čtení zabere přibližně deset minut, v níž si své najdou děti i jejich rodiče.

10

2008 Román pro muže – Román pojednávající o třech sourozencích, z nichž jeden trpí smrtelnou nemocí.

2009 Povídky o lásce – Šestnáct povídek zachycujících všechny možné podoby lásky.

2010 Biomanželka – Humoristický a dle Viewegha částečně autobiografický román o těhotenství, porodu a následné péči asistentky Duly. Mafie v Praze – Vieweghův vůbec první thriller, odehrávající se v prostředí české politické scény.

2011 Další báječný rok – Je osobní kronika roku 2010, přinášející nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora.

2012 Mráz přichází z Hradu – Viewegh se v nejnovější knize odvážně pohybuje na nejzazší hranici svobody slova a před očima čtenáře vytváří napínavou a zábavnou koláž, která má být navzdory vší nadsázce nebezpečně pravdivým obrazem současného Česka.

1.2 Michal Viewegh a populární literatura Ve 2. polovině 20. století převládala v krásné literatuře socialistických zemí výchovná a vzdělávací funkce, která byla v souladu s ideami komunistické strany. Umělecká próza musela tedy především vyhovovat ideologickým požadavkům. Literární díla (a nejen ta) procházela přísnou cenzurou, což snižovalo jejich estetickou hodnotu. Z těchto důvodů země východního bloku nerozlišovaly literaturu na umělecky náročnou a populární, která byla rysem společnosti kapitalistické. Bylo známo, že populární literatura vzbuzuje zájem u čtenářů, a to díky její jednoduché tematice a napínavému ději. Avšak ne vždy se dalo určit, zda je dílo vážné

11

nebo triviální. Negativní vztah k populární literatuře se držel po většinu éry socialismu, proto se jí příliš nezabývaly ani akademické literární vědy. Obrat však nastal v 90. letech 20. století, kdy se objevovalo velké množství překladů ze západní literatury. Zanedlouho byla i česká literatura obohacena o populární žánry, od milostných příběhů přes díla s kriminální zápletkou až po fantasy. Díky této změně se o populární literaturu začala zajímat i akademická literární obec, která se snažila vytvořit přísná kritéria pro zařazení jednotlivých děl do literatury umělecké anebo komerční. Na některé otázky, např. zda na označení literatury jako komerční má vliv to, že se líbí čtenářům bez ohledu na jejich věk, vzdělání a inteligenci, dosud teoretikové nenašli odpovědi. A právě takové otázky vyvstávají také v souvislosti s tvorbou Michala Viewegha, který patří mezi nejčtenější autory poslední doby. Viewegh je jako jeden z mála spisovatelem z povolání, jehož živí vydávání vlastních děl. Proč tomu tak je? Odpověď lze nalézt v následující skutečnosti – Vieweghova tvorba se vyznačuje stále větší snahou čtenáře zaujmout, což můžeme vidět nejen v příběhu pojednávajícím o rodině mladého devianta (Zapisovatelé otcovský lásky, 1998), ale také v dílech, v nichž jsou hlavním motivem sexuální prožitky soudobého spisovatele (Povídky o manželství a o sexu, 1999). Právě proto se můžeme setkat s tvrzením, že je Viewegh komerčním autorem, který usiluje především o popularitu mezi nejširšími vrstvami čtenářů, za účelem čehož „zneužívá módních témat z postkomunistické epochy, erotiky a nespisovného jazyka“.5 John Fiske tvrdí, že populární texty nebývají nezbytně obtížné, nevyzývají čtenáře, aby hledal smysl mimo ně, nematou ho smyslem příliš odlišným od ostatních textů nebo běžného života, ani mu nevnucují nutnost rozluštit zákonitosti své konstrukce. Nicméně tyto texty, ačkoliv se tomu snaží bránit, obsahují zároveň významy opačné k těm, které preferují producenti. Texty se dostávají mimo svou vlastní kontrolu, stávají se nedisciplinovanými. Jejich nedisciplinovanost je nedisciplinovaností každodenního života. Můžeme konstatovat, že je snadno pochopitelná, protože je nevyhnutelným prvkem lidové zkušenosti v hierarchicky uspořádané společnosti.6 Snaha Michala Viewegha vydat alespoň jednu knihu ročně vybízí k myšlence zhoršování kvality jeho tvorby na úkor zisku a komerce. Avšak Viewegh je talentovaným autorem s osobitým stylem psaní i vyprávění, což dokládá mj. studie, 5

KOVTUNOVÁ, Jelena. Michal Viewegh – literatura umělecká nebo populární?. In Česká literatura na konci tisíciletí II.: Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001, s. 802–803. 6 FISKE, John. Understanding popular culture. London: Routlege, 1992. s. 103–104.

12

kterou provedl Jiří Trávníček. Ze studie je patrné, že 68 % obyvatel ČR starších 15 let přečte alespoň jednu beletristickou knihu ročně, beletrii však více čtou ženy. Neoblíbenějším autorem uváděným respondenty se stal Michal Viewegh, který si své prvenství vysloužil v roce 2007 i 2010.7 Ze studie Jiřího Trávníčka dále vyplynulo, že čtenáři čtou populární literaturu, resp. beletrii, nejvíce kvůli relaxaci, obohacení vnitřního života, ale i kvůli získání informací. Informační kritérium pak převládalo více u mužů.8 Vzhledem k tomu, že Viewegh píše knihy určené oběma pohlavím, má právem své místo na vrcholu současné české populární literatury.

1.3 Fenomén Viewegh Michal Viewegh patří na jedné straně k velmi diskutovaným a kritiky ne vždy kladně přijímaným autorům, na straně druhé se však jedná o autora čtenářsky velmi populárního. Jak si tento jev ale vysvětlit a co za ním stojí? Podle Miroslava Balaštíka „[k]nihy Michala Viewegha už dávno překročily rámec literatury a recenzent, ještě než otočí první stránku, ví, že má před sebou nejen text, ale svým způsobem kulturní instituci.“9 Miroslav Balaštík v článku „Fenomén Viewegh“ publikovaném v časopisu Host dále uvádí, že tento český spisovatel již více než dvacet let ovlivňuje českou literaturu, přitom ale neztrácí čtenářskou popularitu. Ovšem literární kritika si s jeho díly neví rady. Viewegha nelze odsunout stranou jako „výrobce pokleslého čtiva“, jelikož je dobrým spisovatelem, který si pro svou tvorbu vybírá důležitá témata. Současně jej ale lze označit za autora příliš konvenčního, tudíž ho nemůžeme zařadit do elitní literatury. Jeho díla jsou však čtená natolik, že je nutné se jimi zabývat. „Nová kniha není začátkem jiného příběhu, ale pokračováním toho starého, a autor tudíž necítí potřebu vždy znovu konstruovat identitu postav a smysl událostí s ohledem na historické vědomí. Jinak řečeno, bez znalosti ‚fenoménu Viewegh‘ se do značné míry rozpadá soudržnost a sdělnost jeho románového světa.“

10

7

TRÁVNÍČEK, Jiří. Česká čtenářská krajina ze statistického pohledu. Host. 2001, č. 1, s. 48. Tamtéž. 9 BALAŠTÍK, Miroslav. Fenomén Viewegh. Host [online]. 3/2011 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . 10 Tamtéž. 8

13

Balaštík se však domnívá, že pokud se Vieweghovi podaří vlastní fenomén v díle potlačit, vznikne tak kvalitní současná česká literatura, jako se mu to podařilo v románech Vybíjená (2004) a Román pro muže (2008).11 Jak uvádí Portál české literatury, Viewegh se neustále těší velké čtenářské popularitě, jeho knih se vydalo již více než tři čtvrtě milionu výtisků. Zmíněn je zde rovněž autobiografický charakter tvorby Michala Viewegha: „Jakožto mediálně známá osoba je tvůrce ve svých textech (vystavěných na hře mezi realitou a fikcí) přítomen na způsob zvláštní ,reality show‘ – beletristické texty může čtenář konfrontovat s pisatelovým skutečným životem, jak je prezentován v médiích“.12 Michal Viewegh se skutečně často objevuje v médiích, v nedávné době se začalo hodně spekulovat o autorovu zdravotním stavu. Počátkem prosince 2012 napraskla Michalu Vieweghovi aorta, byl tedy převezen do nemocnice a následně operován. 13 V lednu 2013 se nakladatel Martin Reiner vyjádřil ke zdravotnímu stavu M. Viewegha do médií následovně: „Asi hlavním problémem v tuto chvíli zůstává zhoršená krátkodobá paměť, což způsobuje občasnou lehkou dezorientovanost a pocity tísně z toho plynoucí.“14 Několik měsíců na to sám Viewegh poskytl rozhovor, ve kterém uvedl: „Bohužel mám po operaci problémy se zrakem a s výpadky paměti, což mě docela hendikepuje, ale nestěžuji si. Jsem rád, že jsem to přežil […].“15 Na otázku, zda Viewegh vydá v roce 2013 další knihu, odpověděl: „Musel by se stát zázrak, pak by se o tom dalo uvažovat.“16 O podobě své další publikace už ale Viewegh jasno má: „Určitě to budou příběhy z nemocničního prostředí, vždycky jsem čerpal z autobiografických zážitků. A bude to jistě veselé, řekl bych, že přímo groteska.“17 Z výše uvedeného je patrné, že Michal Viewegh je populárním českým spisovatelem, který se do povědomí čtenářů dostává nejen prostřednictvím svých knih,

11

BALAŠTÍK, Miroslav. Fenomén Viewegh. Host [online]. 3/2011 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . 12 Portál české literatury. Michal Viewegh [online]. ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . 13 Viz příloha č. 1. 14 iDnes.cz/Kultura. Michal Viewegh je na rehabilitační klinice a jeho stav se lepší [online]. ©2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: . 15 Novinky.cz. Michal Viewegh: Letos nic nevydám, ale později to bude groteska. [online]. ©2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: . 16 Novinky.cz. Michal Viewegh: Letos nic nevydám, ale později to bude groteska. [online]. ©2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: . 17 Tamtéž.

14

ale

také

zveřejňováním

informací

ze

prostřednictvím masmédií.

15

svého

soukromého

života,

zejména

2 Báječná léta pod psa Román s ironicky laděným titulem Báječná léta pod psa18 vydal Michal Viewegh roku 1992 v Československém spisovateli. Vieweghova životní zkušenost se stala předobrazem románu, který odráží tehdejší politikou vymezený svět. Báječná léta pod psa byla úspěšně přijata čtenáři i kritiky, roku 1993 získala Cenu Jiřího Ortena, následně byla přeložena do několika jazyků, došlo k jejich dramatizaci i filmové adaptaci. Film Báječná léta pod psa natočil roku 1997 režisér Petr Nikolaev, scénář k filmu zpracoval spisovatel, dramaturg a scenárista Jan Novák. Film získal mnoho ocenění, k nimž patří např. Český lev 1997.19 Filmová adaptace Báječných let pod psa se stejně jako kniha zabývá obdobím české normalizace, které s humorem a nadhledem popisuje skrze životní příběh jedné rodiny.

2.1 Kompozice Titul románu Báječná léta pod psa obsahuje oxymóron, čímž jistě zaujme čtenářovu pozornost, jelikož adjektivum „báječný“ pravděpodobně považuje za pozitivní, kdežto spojení „pod psa“ mu asociuje negativní představy. Tento titul však o mnohém z předkládané knihy vypovídá. Román se skládá ze sedmnácti kapitol nadepsaných římskými číslicemi a dále přerozdělených číslicemi arabskými, výjimku tvoří druhá kapitola, která obsahuje kurzívou psané deníkové záznamy hlavního hrdiny Kvida a je rozdělena daty. Dalšími výjimkami jsou pak kapitoly patnáct a sedmnáct, jelikož neobsahují podkapitoly. Jednotlivé kapitoly, respektive podkapitoly, se zabývají odlišnými zápletkami, událostmi, postavami apod. I přesto však na sebe navazují. Viewegh v předkládané knize využívá jednak prostředků románu, ale rovněž i dramatu. Formou divadelního dialogu jsou napsány dvě kapitoly, což značí autorovu snahu rozbít stereotypní tok

18

Pracujeme se čtvrtým vydáním knihy, které je v úvodu doplněno několika citacemi z kritik, jež vyšly v souvislosti s daným románem. VIEWEGH, Michal. Báječná léta pod psa. 4. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 19 Báječná léta pod psa. Česká televize [online]. ©2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: .

16

textu a narušit tak jeho strukturu. Dialogy jsou navíc doplněny i scénickými poznámkami, např.: „Jaruška: (obdivně) Fakt? Ty jsi řídil? Kvido: (nápadně neochotně) No. Jaruška: (polekaně): Co se stalo?“ (s. 205). Příběh je retrospektivně vyprávěn vypravěčem, avšak více než promluva vypravěče se v textu vyskytují dialogy postav. Na příběh je nazíráno z perspektivy hlavního hrdiny Kvida, zachycen je jeho život od předčasného narození až k založení jeho vlastní rodiny, čímž dospíváme k názoru, že se jedná o tzv. bildungsromán20. Hlavní dějová linie o Kvidovi a jeho rodině je několikrát přerušena rozhovorem Kvida s redaktorem ve vydavatelství, kde chce Kvido vydat svou knihu. Redaktor Kvidův připravovaný román cenzuruje tak, aby byl poplatný současnému režimu, např.: „ ,Ekologie – a originálně,‘ řekl redaktor. ,To beru. Pochopitelně bez toho Kohouta. No vidíte, že to jde, když chcete…‘ “ (s. 68). Reálných postav, jako je Pavel Kohout, v knize rodinný přítel, nalezneme v románu více, objevují se osobnosti jako Vladimír Šmeral nebo Vlastimil Brodský, což můžeme považovat za snahu o autenticitu textu. Na konci jedenácté kapitoly je umístěn syžet připravované Kvidovy novely, ta však nemá souvislost s připravovaným románem, který edituje redaktor. Novela poukazuje na absurdnost požadavků režimu a na tiché přizpůsobení se lidí ve strachu, aby nebyli stíháni režimem.

2.2 Vypravěč Viewegh k vyprávění Báječných let pod psa využívá rétorickou er-formu, tudíž se jedná o osobního – autorského – vypravěče ve třetí osobě. Objektivita vyprávění je narušována hodnocením a komentováním fikčního světa vypravěčem, např.: „Kvidovo několikaleté řinčivé recitační období, za něž se už nyní nemálo styděl a které nebylo úplně nepodobné právě kohoutovskému ,intelektuálskému selhání‘, znamenalo dostatečnou záruku, že na posměšnou recitaci veršů o Stalinovi tentokrát nedojde.“ (s. 131).

20

Vývojový román, v němž dochází k fyzickému i duševnímu vývoji hrdiny, nejčastěji od dítěte po dospělou osobu. Autorem pojmu je Karl von Morgenstern, poprvé jej použil na přednášce roku 1820.

17

Podle kategorizace vypravěčů od Gérarda Genetta21 se jedná o vypravěče extradiegeticko-homodiegetického, jenž stojí mimo příběh, ale současně ho vypráví. Vypravěč se ztotožňuje s hlavní postavou příběhu – Kvidem. V knize jsou zachyceny dialogy pomocí přímé řeči nebo řeči nepřímé, v níž vypravěč reprodukuje vlastními slovy repliky postav: „Otec mi vysvětlil, že je to obchod se smíšeným zbožím, což prý je praktický nápad předbíhající v mnohém svou dobu, i když připouštěl, že ta leštěnka na nábytek v mrazicím boxu bude patrně omyl.“ (s. 37). Vypravěč promlouvá výhradně spisovným jazykem, do něhož často vkládá knižní spojky (např. neboť) a přechodníky (dávajíc).

2.3 Chronotop Celý příběh se odehrává v době normalizace, tedy za vlády komunistického režimu. Zpočátku je děj zasazen do prostředí Prahy roku 1962, kde se narodí hrdina Kvido a prožívá zde předškolní léta. Po vpádu okupačních vojsk roku 1968 se Kvidova rodina dobrovolně uchyluje na venkov, nikoli však příliš daleko od Prahy, jelikož se stěhuje na Sázavu, nejprve do prosklené chladné terasy, později do prostorného rodinného domu. Představují se tedy pouze místa, „jejichž topografickou přesnost si můžeme ověřit jak v Praze, tak v Sázavě.“22 S rodinou Kvida jsou rovněž spojeny sklárny, v nichž je zaměstnán jeho otec, matka, ale později i sám Kvido. Život rodiny je zachycen až po rok 1991, prostřednictvím

epilogu

z tohoto

roku

je

shrnuto,

do

kterých

pracovních

a společenských pozic se hrdinové dostali po listopadové revoluci.

2.4 Zobrazení postav Děj románu je soustředěn především kolem jedné rodiny, přesněji kolem chlapce Kvida, jeho rodičů, prarodičů a bratra. Do děje však zasahují i političtí činitelé, odpůrci režimu a lékaři různých specializací.

21 22

GENETTE, Gérard. Figures III. Paris: Editions du Seuil, 1972. KARFÍK, Vladimír. Báječná léta pod psa. Literární noviny. 11. 3. 1993, s. 7.

18

Zabývat se budeme třemi nejvýraznějšími protagonisty – Kvidem (hlavní postavou) a jeho rodiči (vedlejšími postavami).

2.4.1 Kvido Hlavní postavou Báječných let pod psa se stává chlapec Kvido, jenž se postupně vyvíjí v dospělého muže. Nejprve se s Kvidem setkáváme jako s malým, velmi inteligentním hochem, který na začátku knihy vysvětluje, že je nesmírně vděčen psu, díky němuž se narodil předčasně: „Toho psa mi seslalo samo nebe!“ (s. 12). Kvido si totiž, jak sám tvrdí svému bratrovi, uvědomoval už prenatální stav,23 který důsledně popisuje: „ ,Musím říci, že těhotenství je pro každý jen trochu inteligentní plod nepředstavitelná nuda,‘ poučoval nevzrušeně Kvido Paca. ,Říkám záměrně pro inteligentní plod – a nikoli tedy pro ty holé, ochrnuté macaráty, jakým jsi byl mimochodem například ty. Snad si ale dokážeš alespoň představit, jaká strašlivá nuda je oněch zhruba dvě stě sedmdesát naprosto stejných dní, během nichž je již probuzené vědomí odsouzeno pouze nečinně zírat do plodové vody a občas malátně kopnout do břišní stěny, aby ti nahoře zbytečně nepanikařili? Dvě stě sedmdesát dlouhých dní, které musí mladý inteligentní člověk humanitního zaměření strávit jako akvabela na soustředění před olympiádou! Dvě stě sedmdesát dní bez jediné slušné knihy, bez jediného psaného slova. Devět měsíců ve zhasnutém akváriu.‘ “ (s. 11–12).

Důkazem Kvidovy nadměrné inteligence je fakt, že ve svých čtyřech letech dokázal plynně číst, a to na jakémkoli místě, např. v zoologické zahradě si čte pouze o psech (klíčový motiv knihy, pes, je všudypřítomný). Silnou osobností je Kvido od nástupu do první třídy, kde se soudružka Šperková snaží získat děti k recitaci politicky vhodných básní na stranických schůzích: „ ,Nechtěl bys s většími dětmi recitovat pěkné básničky?‘ zeptala se soudružka učitelka Šperková Kvida. ,Po pravdě řečeno, nevím,‘ řekl Kvido. ,Je to koneckonců jen reprodukční umění. Asi bych raději zkusil napsat něco vlastního.‘ “ (s. 69–70). Kvido nakonec svolí, ovšem za podmínky, že spolu s ním bude recitovat i spolužačka Jaruška, i přes psychickou vyspělost je tedy v Kvidovi stále kousek dítěte. Po základní škole jde Kvido na nátlak svého otce studovat gymnázium. V době svého dospívání je Kvido často drzý, především na svého otce, který je silně psychicky labilní. Avšak na druhou stranu kvůli otci svolí ke studiu ekonomie na

23

Popis prenatálního stavu je intertextový a rovněž rysem postmoderních autorů. Stejnou vyprávěcí perspektivu nalezneme např. u českého autora Jiřího Gruši, konkrétně v jeho díle Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele.

19

vysoké škole. Zanedlouho se Kvido studiu přestává postupně věnovat, i přesto však úspěšně skládá zkoušky. V této době zažívá Kvido mnoho nezdarů v sexuálním životě s Jaruškou (již výše zmíněnou spolužačkou ze základní školy), blížící se první pohlavní styk se pro něj stává úkolem, který je třeba splnit.24 Po překonání sexuálních nezdarů je Kvido plný životního elánu, začíná více psát, ukončuje studium ekonomie a sjednává si schůzku s redaktorem. Matka však Kvidovi zanedlouho přichystá další úkol, početí potomka k rozptýlení otcova duševního stavu. Společně s Jaruškou Kvido zakládá rodinu, pracuje jako vrátný ve sklárnách a krátce nato se mu narodí dcerka. Následně Kvido pracuje na své knize Báječná léta pod psa, kterou na počátku 90. let vydává. Kvido je hlavní postavou knihy především z toho důvodu, že skrze něj vypravěč nahlíží na osudy Kvidovy rodiny, zachycuje jeho život od narození do dospělosti, a to s lehkou ironií a nadsázkou. Vypravěčem je Kvido představen jako inteligentní chlapec, který je ve vývoji napřed před svými vrstevníky. Kvido sám sebe hodnotí poněkud skeptičtěji: „Já vím, rozumíte, já vím, že jsem nesportovní, brýlatý, neohrabaný, tlustý a introvertní, čili je úplně, ale úplně zbytečné, abyste na to dělali takovéhle nákladné narážky!“ (s. 88), /Kvidova reakce na vánoční dárek – kopací míč/. Příbuzní Kvida příliš nehodnotí, víme pouze, že byl v dětství obézní a sečtělý. Ke Kvidově postavě patří také deník, který je kurzívou otištěn ve druhé kapitole. Jedná se o krátké zápisky malého chlapce, jež se snaží zachytit stěhování z Prahy na Sázavu a počáteční týdny nového života. Velmi často se zde opakuje věta: „Což jsem jí také řekl.“, z níž vyplývá, že Kvido své názory na dění v rodině komentuje nahlas, svět dospělých mu není cizí, jelikož vyrůstal pouze mezi dospělými lidmi.

2.4.2 Kvidův otec Postava otce Kvida je zpočátku bezejmenná, jeho jméno se dozvídáme až na konci první pětiny románu, kdy prohlašuje, že se odjakživa jmenuje Josef. Vypravěč však i nadále užívá apelativního pojmenování „Kvidův otec“. Kvidův otec pochází z chudé rodiny, jeho vzpomínky na dětství se vztahují k pokálené ptačí kleci nacházející se v malém bytu. Kvidův otec se zcela podřizuje své ženě: „Matka: Tak proč si ty papíry vůbec děláš? Otec: Protože jsi to chtěla.“ (s. 23), sama Kvidova matka si tuto vlastnost svého muže uvědomuje: „Ty se svým pudem 24

Zde je ukázáno, že období normalizace, resp. všudypřítomných, komunistickým režimem zadávaných úkolů, neblaze ovlivňuje i soukromé životy lidí.

20

podřízenosti chceš cvičit vůdcovský typ psa? Nepřipadá ti to absurdní?“ (s. 79). Kvido svého otce charakterizuje jako muže, který nemá rád konflikty: „Otcova nechuť ke konfliktům, jeho fyzická neschopnost je snášet většinou zvítězily. Představa, že by měl čtyřicet hodin týdně trávit v jedné místnosti s někým, s kým se hádá, byla pro otce natolik nesnesitelná, že se se Zvárou nepohádal snad nikdy. […] Málokterá pravda mu stála za to, aby si kvůli ní ničil nervy.“ (s. 81).

Sebevědomějším se Kvidův otec stává až na služební cestě v Anglii, kde mu vše přijde lepší než v Čechách, viz: „Poprvé v životě mohl jít bez ostychu k holiči, který ho poprvé v životě ostříhal tak, že účes odpovídal tvaru jeho obličeje. Připadal si rázem hezčí. Připadal si úspěšnější.“ (s. 101). Jeho sebevědomí utvrdil také fakt, že si jeho kolegové mysleli, že má milenku – jugoslávskou spolupracovnici Mirjanu. Charakteristickým výrokem Kvidova otce se poté stává fráze „To už jde, ne?“, příp. anglické „Take it easy!“, což značí znovu nabranou sebedůvěru Kvidova otce a naději na lepší život. Výroky převládají v textu především po návratu Kvidova otce z Anglie. Zanedlouho nato se ale Kvidův otec nervově zhroutí, což zapříčiní výslech v Praze, který následoval po návštěvě u Pavla Kohouta, když na rodinu Kvida upozornil StB štěkot psa. Po této události byl Kvidův otec degradován na pozici vrátného (přestože je inženýr, musí obléknout nepadnoucí oblek a velkou čepici, čímž se vyzdvihne protiklad k jeho původní pozici), stává se paranoidním, prchlivým, uzavírá se sám do sebe a do světa své malé domácí dílny. „Dělal rodině starosti. Prakticky úplně přestal číst, šoural se z dílny do ložnice a zase nazpátek a ublinkával jak malé děcko.“ (s. 156). Z těchto důvodů musí Kvidův otec začít navštěvovat psychiatra. Nezíská k němu však důvěru, nejspíše proto, že kvůli vládnoucímu režimu ordinoval v kotelně. Kvidův otec si začne vyrábět rakev a na svatbě Kvida dojde k nejhoršímu: „Otec. Zkouší si rakev.“ (s. 197). K tomuto radikálnímu činu jej dovede několik skutečností, např. Kvidovo ukončení studia na vysoké škole a přijetí pozice vrátného, dále soudruh Šperk, který Kvidova otce nutil do stranických aktivit a objevil se na Kvidově svatbě, v neposlední řadě povinnost klást věnce k pomníku v den synovy svatby a následný lampionový průvod. Zlepšení psychického stavu Kvidova otce přichází až po revoluci, kdy získává místo na ministerstvu zahraničního obchodu, důkazem je nám návrat známé fráze „To už jde, ne?“. Po návratu ze služební cesty v Brazílii je Kvidův otec lustrován a později propuštěn, vrací se proto do skláren, kde přijímá pozici cenového referenta.

21

Na postavě Kvidova otce je zachyceno, jak se může strach z vládnoucího komunistického režimu podepsat na psychickém stavu jedince. Ze vzdělaného, úspěšného člověka udělal režim vystrašeného muže, který se ve vlastním domě bojí promluvit nahlas, a proto šeptá. Strach jej dovádí až do extrému, tedy k tvorbě vlastní rakve.

2.4.3 Kvidova matka Postava Kvidovy matky, jejíž jméno je nám utajeno, jelikož vypravěč užívá pouze zmíněné apelativní označení, je důležitá především proto, že porodila Kvida, tedy ústředního hrdinu příběhu. Kvidova matka je vystudovanou právničkou,25 která se ale živí hraním v divadle. Teatrální je i její porod syna, jenž se odehraje na prknech divadla při hře Čekání na Godota, nepřichází však Godot, nýbrž předčasně narozený chlapec Kvido. Ironií osudu je, že Kvidova matka rodí před diváky, i když je v soukromí velmi stydlivá, navštěvuje např. pouze jednu lékařku. Předčasný porod byl vyvolán leknutím ze psa (poněvadž Kvidova matka má ze psů nepřekonatelný strach). Stěhování z Prahy na Sázavu, kde je rodině přidělena k bydlení pouze prosklená terasa, znamená nápor na psychiku Kvidovy matky. „Terasa je prosklená ze tří stran. Matka se včera styděla převléknout do pyžama. Tvrdila, že ji tím sklem sledují stovky očí.“ (s. 38). Na Sázavě pracuje Kvidova matka ve svém oboru jako právnička zdejších skláren. Po psychickém zhroucení manžela se Kvidova matka snaží zajistit kvalitní lékařskou pomoc, ale především se manželovi snaží dokázat, že se nemá čeho bát, jelikož jejich rodina rozhodně není sledována Státní bezpečností. Proto sama navštíví (podle manžela) údajnou buňku StB, přičemž její neohroženost je omezena fobií ze psů (přestože si na psa doma nakonec zvykla): „Jestli nemaj psa, tak něco uvidíš!“ (s. 156). Vzhledem k tomu, že žádný pes v okolí buňky nebyl, zjistila Kvidova matka, že je jedná pouze o buňku stavební, plnou dělníků, se kterými se rychle spřátelila. Za několik let, po roce 1989, se situace v rodině uklidní a Kvidova matka se stane projektantkou tzv. velké privatizace. Zevnějšek Kvidovy matky je nám v náznacích představen vypravěčem: „V očích jí vesele jiskřilo a navzdory prvním vráskám, které se jí teď po třicítce začaly usazovat kolem očí a na čele, vypadala stále tak trochu jako holčička.“ (s. 104). Dále se 25

Stejně jako matka Michala Viewegha, viz kapitola Michal Viewegh.

22

dozvídáme, že je drobné postavy a často má v ústech cigaretu. Kvidova matka udržuje rodinu pohromadě, stará se o své dvě děti, manžela i o matku, která se k nim nastěhovala po narození druhého syna Paca. Je energickou ženou, která bere současný politický režim beze strachu a s nadhledem. Díky ní se také rodina rozroste o vnučku a pohromadě přetrvá do revoluce.

2.5 Motivy Klíčový motiv knihy nalezneme již v jejím ironicky laděném titulu, poněvadž je jím pes, který se stává hybatelem děje ihned v počátku příběhu, kdy na svět předčasně přichází ústřední postava Kvido, a to kvůli tomu, že na jeho matku, nesnášející psy, vyskočí vlčák. „Jediné, s čím nikdo nepočítal, byl urousaný černý vlčák, který se už dvacátého sedmého června večer objevil v narudlém slunečním světle na vltavském nábřeží právě ve chvíli, kdy Kvidova matka ztěžka vylézala z taxíku, a který ji – po krátkém, neslyšném rozběhu – přirazil k teplé omítce domu Annenského náměstí.“ (s. 10).

Otec psa posléze zabije úderem popelnicí, čímž symbolicky „zabije“ i rodinný život v Praze. Dále je pes (a rovněž politická angažovanost) podmínkou přidělení rodinného domu na Sázavě. Zpočátku se jedná o roztomilé štěně německého ovčáka s tvrdým jménem Tera, které otec ve spěchu přejmenovává na Něhu, ovšem ani tím se své ženě nezavděčí, jelikož ta fence říká pouze „čuba“. Něha se postupem času stává neovladatelnou, dům začíná pustnout, obojí se rodině vymyká z rukou. Zvrat děje nastává při návštěvě Pavla Kohouta, ostře sledovaného Státní bezpečností. Příjezd strážníků donutí rodinu uprchnout skrze živý plot v zadní části zahrady, jakmile však Kvidova matka spatří policejního psa, vyjekne, čímž všechny prozradí. Kvidův otec je následně vyslýchán v Praze, načež se jeho psychický stav začne rapidně zhoršovat. V závěru je pes spojen s nevalným řidičským umem Kvida, který psa cestou do porodnice srazí: „Paco: (vysvětluje Jarušce) Nejdřív jsem myslel, že přejel jenom tu boudu, ale když jsem odházel ty zlámaný prkýnka, ležel tam ten čokl. Mrtvej…“ (s. 205).

23

Další motiv ztvárňuje opět zvíře, respektive tři andulky, jež chovají prarodiče Kvida. Ulétnutí andulek je předzvěstí vpádu okupačních vojsk: „ ,Uletěly nám Kačenky, řekla babička smutně.‘ […] ,Jak to?! Poněvač nám soudruh Brežněv vyhlásil válku!‘ “ (s. 30). Andulky jsou rovněž symbolem chudobného dětství Kvidova otce, jehož pronásleduje pohled na pokálenou ptačí klec v jednopokojovém bytě. Andulky v závěru knihy uletí ještě jednou, a to ve chvíli, kdy je v rádiu oznámen státní převrat v SSSR. Jak je tedy patrné, andulky mají v textu funkci oznamovatele změn politických režimů, tudíž se v textu neobjevují příliš často, výjimku však tvoří vzpomínky Kvidova otce na malý byt s ptačí klecí. Intertextovým motivem26 Vieweghových děl je nevěra, ta je zde obsažena jen náznakem, respektive sblížením Kvidova otce s jugoslávskou Mirjanou, udržující pracovní styky se Sázavskou sklárnou. Kvidův otec s Mirjanou flirtuje, často i před očima svého syna. Později se Mirjana stává pouhým objektem, který by mohl rozptýlit pozornost Kvidova otce v době, kdy je jeho psychický stav velmi špatný. Tento pokus se ale nezdaří. Čtenář je po celou dobu ponechán v nevědomosti, zda k fyzickému aktu nevěry došlo či nikoli. Dalším intertextovým motivem vybraných Vieweghových děl je smrt (v tomto případě příprava na smrt). Kvidův otec se kvůli komunistickému režimu stává psychicky labilním, a proto se často ve své dílně věnuje výrobě vlastní rakve, kterou si na synově svatbě vyzkouší. Převrat roku 1989 však skonu Kvidova otce zabrání, a tak zde motiv není zcela naplněn.

2.6 Shrnutí Román Báječná léta pod psa můžeme označit za groteskní27 kroniku zachycující příběh několika generací prostřednictvím osudů jedné rodiny, jíž jako báječná připadají léta dětství a dospívání, která bohužel probíhají v době „pod psa“. Opačný názor zastává Vladimír Karfík, který napsal: „Viewegh může o své próze stokrát říkat, že je to

26

Pojem „intertextový“ budeme v našem případě používat pouze ve smyslu Vieweghových děl. „Za intertextový můžeme pokládat takový motiv, který se vrací v řadě děl téhož autora, […].“ HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 727. 27 Groteskní rys má kniha díky deníku malého Kvida a jeho komentování světa dospělých, ale i díky postavě přespříliš spořivé Kvidovy babičky Líby.

24

groteska, ale Báječná léta pod psa jsou všechno jiné, jenom ne groteskní.“28 Groteskní prvky můžeme nalézt např. v deníkových zápiscích malého Kvida. Autor nepřináší žádné překvapivě nové poznání minulé doby, kterou v širokém záběru zpracovali především autoři disentu. Vladimír Karfík v Lidových novinách uvádí, že „[p]řijetí Vieweghova románu je neobyčejně příznivé, snad proto, že se autor dívá na nedávnou minulost, aniž by z ní cokoli diabolizoval nebo mytizoval […].“29 Jako přínos rovněž spatřujeme nabízený pohled ze strany mladé generace od autora, který po revoluci nemusel měnit své názory a zachytil tak pravdivý a současně humorný pohled mladé generace, jež vyrůstala v určitém politickém systému.

28 29

KARFÍK, Vladimír. Báječná léta pod psa. Literární noviny. 11. 3. 1993, s. 7. Tamtéž.

25

3 Výchova dívek v Čechách Román s titulem Výchova dívek v Čechách30 vydal Michal Viewegh roku 1994 v nakladatelství Český spisovatel (v edici Žatva). Kniha slaví úspěch i v zahraničí, do roku 2004 vyšla v patnácti různých zemích světa, tedy v několika dalších cizích jazycích. Natočena byla i filmová adaptace nesoucí stejnojmenný název jako knižní předloha, Výchova dívek v Čechách, roku 1997 ji natočil režisér Petr Koliha. Scénář podle předlohy od Michala Viewegha napsal Václav Šašek. Román pojednává o příběhu studentky Beáty, která se nešťastně zamiluje do svého ženatého domácího učitele, ale také o stavu českého školství a dalších tématech.

3.1 Kompozice Titul knihy Výchova dívek v Čechách nám naznačuje několik informací. Za prvé, že se v ní setkáme s výchovou či vzděláváním dívek, což by nás mohlo vést ke druhé, spíše zkreslené, dedukci, že je kniha určena především čtenářkám. Za třetí se před nás staví fakt, že by se děj měl odehrávat v České republice. Tyto skutečnosti si potvrdíme, případně vyvrátíme, v následujícím textu. Román Výchova dívek v Čechách je retrospektivně vyprávěn hlavním hrdinou Kvidem. Převažuje ich-foma, ale můžeme si všimnout i množství dialogů. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol značených římskými číslicemi, kapitoly jsou pak dále rozděleny na menší podkapitoly označeny arabskými číslicemi. Podkapitoly jsou děleny podle zápletek, případně prostředí, postav atd., tvoří tedy jednotlivé epizody příběhu, které na sebe navazují. V textu často nacházíme odkazy na další vývoj příběhu: „ ,Máš to zapotřebí?‘ říkávala někdy Beáta, když jsem takzvaně vtipkoval. […] Ale to předbíhám.“ (s. 52). V této ukázce máme na mysli verbum „předbíhám“, které naznačuje, že se zmíněná replika teprve odehraje. V románu se hojně vyskytují citáty od českých i zahraničních spisovatelů, novinářů, vědců apod., jež shledáváme prvky intertextovosti, které jsou jedním

30

VIEWEGH, Michal. Výchova dívek v Čechách. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1994.

26

z typických rysů postmoderního románu.31 Josef Vohryzek se k citátům v románu vyjadřuje negativně: „Chuť poskytovat ve vlastním textu příležitost slavným kolegům se blíží citománii.“32 S tímto tvrzením nesouhlasíme, jelikož citáty jsou v knize příhodně použity a celá kniha je jimi rámcována. První citát nacházíme již na prvních řádcích úvodu knihy, tvoří tzv. motto: „To nejpodivnější, co nás na počátku každého vyprávění nejvíce zaráží, je dokonalá prázdnota, rozprostírající se před námi. Události se staly a leží kolem nás v souvislé, beztvaré mase, bez počátku a konce. Můžeme začít kdekoli… Věra Linhartová.“ (s. 7), Viewegh se v našem případě rozhodl začít vyprávění dopisem s nabídkou práce, ležícím v poštovní schránce. Knihu pak uzavírá následující citát: „Píšu román, abych zachránila živé, ale také abych vyvedla z nepaměti minulost, své mrtvé, abych z ní vyvedla sama sebe. Dokud píšu, zůstává jiskřička naděje na cestu zpátky, na návrat k životu a vědomí, k vůli, k lidské tváři. Daniela Hodrová“ (s. 181– 182). Citát vhodně zakončuje příběh, avšak matoucí mohou být ženské koncovky vzhledem k tomu, že vyprávění probíhalo ústy muže – Kvida. Jak můžeme pozorovat výše, M. Viewegh ve svém textu používá kurzívu, díky které zvýrazňuje nejen citáty, ale i některá slova a slovní spojení. Nejčastěji se jedná o podstatné informace, či zdůraznění určité pasáže, např. „nabídka velmi dobře placené práce“ (s. 7). Dále jsou odlišeny novinové a časopisecké články citované v textu, které zdůrazňují historickou ukotvenost příběhu a autentičnost zobrazeného prostředí. Zvýraznění částí rovněž slouží k lepší orientaci čtenářů v textu. Do románu jsou zařazeny dvě povídky, od příběhu opět odlišeny jiným typem písma. Autorkou dvoustránkové povídky nesoucí název Táta a já je Beáta Králová (jedna z hlavních postav). Povídka pojednává o Beátině cestě autobusem do rodné vsi. Kritizuje nepohodlné cestování, neohleduplné cestující, malou vesnici, ve které žije, otce chovajícího se jako typický vesnický buran, ovšem jezdícího v luxusním BMW. Zjišťuje, že je pro ni vlastní otec stejnou figurkou jako neznámý pán, který si náhodou koupil místenku hned vedle jejího sedadla. Beátina povídka je psána hovorovou češtinou, pro zápis dialogů nejsou použity uvozovky, jedná se zde převážně o zápis proudu myšlenek a vnitřního monologu. Text je současně klíčem k částečnému rozuzlení Beátiných depresí, jejichž původcem je narušený vztah dcery s otcem. Josef Vohryzek se domnívá, že je tato povídka kvalitnější

31

MACHALA, Lubomír. Literární bludiště: Bilance polistopadové prózy. Praha: Nakladatelství Brána, 2001, s. 50. 32 VOHRYZEK, Josef. Svět jako korzo. Literární noviny. 1995, roč. 4, č. 1, s. 6.

27

než ostatní části románu: „[…] jedině ty dvě stránečky povídky Táta a já naznačují, co by Viewegh mohl dokázat, kdyby si odpustil elegantní sarkasmy, které nejdou pod kůži, a své zábavné pointy, jimž skutečná komika, tj. náraz o význam všech významů, chybí.“33 K tomuto názoru mohl dospět především proto, že je povídka vyprávěna zcela odlišným způsobem než zbytek románu, rozebírá závažné téma odcizení, avšak neobvyklou a zajímavou formou myšlenek mladé studentky, zatímco ve zbytku románu je užito především dialogů. Druhou povídku (Intelektuálka) napsal původně sám Viewegh pro časopis, který je věnován především mužům. Tato povídka je podstatně delší než předchozí povídka. Pojednává o dvou kamarádech z vojny (Oskarovi a autorovi), jejichž přátelství naruší krásná intelektuálka Beáta, kterou jednoho dne svezou autem a která oba muže okouzlí. Beáta se zakrátko nastěhuje k Oskarovi, z tohoto důvodu se Oskar vyhýbá kamarádovi, později se mu ale svěří, že má problémy s impotencí. Ty mu však v závěru jako zázrakem na dálku vyléčí psychotronik doporučený Beátou. Autorova povídka je plná vulgarismů a sexuálních narážek, čímž se od ostatního textu výrazně liší, a tudíž podle nás do celého konceptu románu příliš nezapadá, jelikož podobných výrazů Viewegh na jiných místech nepoužívá. Nutné je také dodat, že Beáta z povídky není totožná s Beátou Královou z románu. Vypuštění povídky Intelektuálka by dle nás fabuli příběhu nenarušilo.

3.2 Vypravěč Výchova dívek v Čechách je vyprávěna hlavní postavou v ich-formě. Vzhledem k tomu, že je vypravěč současně hrdinou příběhu, je zřejmé, že je jeho pohled na vyprávěné události subjektivní. Dle klasifikace Gerárda Genetta zařadíme vypravěče Výchovy dívek v Čechách do kategorie intradiegeticko-homodiegetické, jelikož je součástí příběhu, který nám interpretuje. Kniha se neskládá pouze z promluvy vypravěče, ale i z mnoha dialogů, citátů a článků z denního tisku. Vypravěčovy pasáže se vyznačují spisovným projevem, velmi často obsahují kurzívou odlišená slova: „Pravil jsem, že coby dobrovolný styčný důstojník mezi opovrhovaným, avšak kupovaným čtivem a respektovanou literaturou, 33

VOHRYZEK, Josef. Svět jako korzo. Literární noviny. 1995, roč. 4, č. 1, s. 6.

28

kterou prakticky nikdo nečte, musím přirozeně počítat s tím, že na mne budou občas pokřikovat z obou táborů.“ (s. 112). Tento úryvek z knihy působí zpočátku pohádkově, je z něj zřetelné, že je vypravěč autorovým alter egem, které reaguje na častou kritiku Vieweghových děl a slouží rovněž jako jeho názor na současnou literaturu a její čtenáře.

3.3 Chronotop Ve Výchově dívek v Čechách je popisován pouhý jeden rok Kvidova života. Počátek příběhu je detailně datován, a to na úterý 16. června roku 199234, avšak konec příběhu není stanoven na určité datum, známo je pouze léto roku 1993. Data se ale v textu objevují, nejčastěji pod citovanými novinovými články. Domníváme se, že přesné datování má poukazovat na autenticitu textu, ta je však v souvislosti s prostorem potvrzována i vyvracena současně: „Říkám rovnou, že následující popis Královy vily (podobně jako samotné Královo příjmení) neodpovídá zcela skutečnosti, neboť Králův souhlas se zveřejněním tohoto příběhu byl jednoznačně podmíněn požadavkem, abych provedl taková opatření, která by znemožňovala spolehlivou identifikaci.“ (s. 8).

Z ukázky je parné, že Viewegh záměrně poukazuje na fakt, že je příběh stavěn z osobních zkušeností autora, podává nám informaci, že zámožný podnikatel na Zbraslavi skutečně žil, ovšem pod odlišným příjmením. Prvky autenticity však mohou být pouhým záměrem fikčního světa. Děj se v naprosté většině odehrává v prostředí Prahy, obvykle v její městské části Zbraslavi, tudíž opět na reálných topografických místech České republiky. Krátce je pak děj přesunut do chorvatského letoviska, kde hrdina s rodinou tráví letní dovolenou. Jedna rovina textu se odvíjí pouze na zbraslavské základní škole, další roviny pak ve vile bohatého podnikatele Krále a v bytě učitele Kvida. Tato prostředí jsou kontrastní, malý byt podtrhuje nevalné finanční zázemí učitele, proti kterému stojí honosná vila podnikatele. V navenek krásné a udržované vile – „lze […] zahlédnout velkoryse založený trávník či modrou obrubu zahradního bazénu“ (s. 9) – se nachází tmavý pokoj dcery Beáty, umocňující svým nevlídným vzezřením dívčiny deprese.

34

Tuto dataci je možno považovat za autentický prvek v díle, jelikož 16. červen roku 1992 skutečně připadal na úterý.

29

3.4 Zobrazení postav V příběhu se objevuje mnoho postav, jelikož je hlavní hrdina učitelem na základní škole, s jehož postavou souvisí mnoho zážitků ze školních lavic s dětmi, ale i z kabinetu s jeho kolegy. My se však soustředíme pouze na protagonisty hlavní dějové linie – na Beátu a Kvida35.

3.4.1 Kvido Hlavní postavou románu je Kvido, učitel českého jazyka na základní škole, žijící v pražském bytě společně s manželkou, s níž je devět let ženatý, a s osmiletou dcerou. Kvido je současně postavou i vypravěčem. Jméno učitele – Kvido – se nám představuje až ve druhé třetině knihy, a to prostřednictvím úvahy o podobě románu, který chce domácí učitel po doučování Beáty napsat. „Kvido se vrátil z výchovného koncertu na pokraji vyčerpání. ‚Děkuji za kávu, paní Králová,‘ řekl způsobně Kvido. O Beátině sebevraždě se Kvido dozvěděl v noci po návratu z Dánska, vyťukal jsem zkusmo.“ (s. 73). Příjmení nám zůstává utajeno. Kvidův život je představen v dialozích, obvykle ale promluvami ostatních postav, které si o něm udělaly svou vlastní představu. „Studoval jste pedagogiku, jste spisovatel, máte taky dceru.“ (s. 44) – část dialogu v podání Krále, v němž vysvětluje Kvidovu způsobilost k tomu, stát se učitelem Královy dcery Beáty. Sám sebe Kvido charakterizuje následovně: „Já jsem zdvořilý, dobře vychovaný hošík. Nesbírám věci ze země, protože jsou ee. Nestrkám nůž do pusy.“ (s. 63). Tuto autocharakteristiku vynáší Kvido v prostředí nevěstince, do nějž český učitel příliš nezapadá a necítí se zde dobře. U postavy Kvida je patrné, že je stylizována jako alter ego Michala Viewegha, jelikož Viewegh stejně jako Kvido byl učitelem na základní škole, poté spisovatelem, rovněž se oženil a má dceru. Také literární tvorba fiktivní postavy se shoduje s dílem skutečného autora, např. „Chtěla, abych jí zítra přinesl rukopis Báječných let pod psa.“ (s. 98). Nebo: „V prosinci jsem napsal asi dvě desítky literárních parodií, které jsem uspořádal do útlé sbírky pod názvem Nápady laskavého čtenáře.“ (s. 168). Kvido je nositelem mnoha společenských rolí: otce, manžela, milence, živitele rodiny, intelektuála, spisovatele, učitele, redaktora. Jeho životním cílem se stává povolání spisovatele, díky němuž chce dosáhnout vyššího životního postavení, aby 35

Postava Kvida není totožná se stejnojmennou postavou z Báječných let pod psa.

30

mohl lépe finančně zabezpečit svou rodinu, což se mu částečně daří už tím, že přijme místo redaktora. Role milence vzniká Kvidovi také kvůli snaze získat více finančních prostředků k platu učitele, díky tomu, že se zamiluje do své studentky Beáty, je jeho život najednou vzrušující. Současně si ale uvědomuje, že zraňuje svou ženu a především dceru, v jejíchž očích nechce nikdy klesnout, proto se po několika milostných vzplanutích věnuje pouze své manželce, v jejíž náruči nachází klid a bezpečí, a milenku nechává napospas jejím depresím a nešťastnému osudu.

3.4.2 Beáta Beáta Králová, druhá hlavní postava, je zpočátku zahalena tajemstvím. Beáta nekomunikuje se svými příbuznými, ani s učitelem Kvidem, který jí má dávat domácí lekce tvůrčího psaní. Kvidovi není zpočátku znám ani její vzhled, je mu představován po částech: „[…] zatím jsem znal odraz části její tváře ve zpětném zrcátku a šest let starou kresbu její levé ruky […]“ (s. 19). Při domácích lekcích Beáta mlčky leží na posteli ve svém tmavém, neuklizeném pokoji, někdy při tom popíjí víno přímo z láhve. Z úst její matky se dozvídáme, že „je jí něco přes dvacet“ (s. 27), tudíž pitím alkoholu nedělá Beáta nic nezákonného, je také zřejmé, že by už měla být dívka značně psychicky vyspělá. Avšak jediné věty, které Beáta zpočátku pronáší, jsou: „To si teda piš!“ (s. 31) a „Polib si prdel“ (s. 42), což její otec považuje za velký úspěch, je zřejmé, že Beáta musela prožít nějakou osobní tragédii, až později se dočítáme, že příčinou Beátiných depresí je rozchod s mužem, jenž se v současnosti živí jako gigolo v nevěstinci Beátina otce. Zvrat v Beátině chování nastává po návratu z letní dovolené ve Španělsku – začíná komunikovat, usmívat se, přijímá Kvidovy lekce, přestavuje svůj tmavý pokoj. (Co způsobilo změnu v jejím chování, nevíme.) Zanedlouho nato má Beáta s Kvidem intimní poměr, jehož iniciátorkou je v nákupním centru ona sama: „Co na plat, bylo tomu tak - ani rozkvetlá jarní louka, ani vypůjčená chata s hořícím krbem, ale těsná zkušební kabina oddělení pánské módy jako v tom nejhorším pornofilmu. […] A potom jsem, milá babičko, sešlapal kalhoty na zem a Beáta si nacpala kalhotky do kabelky.“ 36 (s. 121).

Kvůli milostnému poměru Kvida a Beáty Král ukončí lekce tvůrčího psaní. Na popud Kvida Beáta nastupuje jako učitelka angličtiny na základní školu, což na její duševní stav zapůsobí blahodárně – překypuje elánem, nadšením a motivací. Po 36

Jak vyplývá z ukázky, sexuální akt zde není detailně popsán, vše se odehrává v náznacích, které si čtenář sám dekóduje. V intimních scénách tedy Viewegh neužívá vulgarismů, nýbrž pracuje s náznaky.

31

rozchodu s Kvidem ale její nadšení upadá, a tak hledá nové uplatnění v životě, např. jako ekologická aktivistka, členka náboženské sekty apod. Stále však nenachází v životě hlubší smysl, a proto svým vozem ve vysoké rychlosti úmyslně narazila do betonového přemostění, čímž svůj život ukončila. Zatímco postava Kvida je nám představována především pomocí dialogů (promluvou jeho samého i dalších postav), postava Beáty Králové je charakterizována především jejím chováním a konáním, v neposlední řadě také vlastnoručně napsanou povídkou.

3.5 Motivy Ve Výchově dívek v Čechách se opět objevuje intertextový motiv děl Viewegha, tedy nevěra. Utajovaný milostný poměr vznikne mezi učitelem Kvidem a studentkou Beátou a stane se příčinou ukončení lekcí tvůrčího psaní. Beátin otec vidí zlepšení psychického stavu své dcery, avšak je mu zřejmé, že její milostný poměr se ženatým mužem nebude mít dlouhého trvání a Beáta opět upadne do deprese, v čemž se nemýlí. Pro Kvida je nevěra pouhým rozptýlením od stereotypního rodinného života, kdežto Beáta vidí v citovém vztahu naději na lepší život, její naděje jsou ale zklamány, a tak se dostáváme k dalšímu motivu – sebevraždě (smrti). Sebevražda se týká především Beáty, jelikož právě tato postava ji v závěru románu spáchá z důvodu, že nenašla své uplatnění v životě. Myšlenky na smrt ji však provázejí delší dobu, v náznacích se svěřuje i Kvidovi: „ ,Kdy by ses určitě zabil?‘ zeptala se z nenadání.“ (s. 112). Kvido to však nebere vážně a lehce ironicky odpovídá: „Určitě bych se zabil, kdybych svářel s autogenem.“ (s. 112). Beáta si proto své starosti nechává sama pro sebe a řeší je radikálně, jak již bylo uvedeno výše.

3.6 Shrnutí Jak autor sám deklaruje, Výchovu dívek v Čechách můžeme opravdu číst buď jako nešťastný příběh mladé dívky, která ukončila svůj život příliš brzy, nebo příběh českého učitele, snažícího se finančně zabezpečit svou rodinu, či milostný příběh

32

o vztahu učitele a žačky, případně jako pohled do podnikatelské porevoluční sféry nebo do poměrů českého školství. Výchovu dívek v Čechách řadíme k postmoderním románům, a to především proto, že se díky citacím rozličných spisovatelů může stát návodem na psaní knih, objevuje se zde téma lásky a smrti, v neposlední řadě je čtenáři umožněna dvojí recepce, což jsou podle Lubomíra Machaly základní rysy postmoderního díla.37 V našem případě je možná i četnější recepce, a to podle toho, na jakou tematickou linii knihy se zaměříme, možností máme několik: nešťastný životní příběh dívky Beáty, soukromý a pracovní život učitele, náhled do zákulisí českého školství, pohled na život zkorumpovaného zbraslavského podnikatele, či exkurs o psaní románu. Ač je román útlý, nalézt v něm můžeme mnoho příběhů z různých perspektiv, proto myslíme, že jistě zaujme čtenáře i čtenářky všech věkových skupin, napříč různých stupňů jejich vzdělání. Vzhledem k opětovnému vydávání Výchovy dívek v Čechách je zřejmé, že si tento typ románu u čtenářů (nejen českých) našel své místo a pochopení. Přínosem české literatuře je odlišný styl psaní, kterým se Viewegh vyznačuje a zde jej prosazuje v plné míře, např. mnoha rovinami textu, psaním románu o románu, četnými citacemi, či zařazením dvou odlišných povídek.

37

MACHALA, Lubomír. Literární bludiště: Bilance polistopadové prózy. Praha: Nakladatelství Brána, 2001, s. 50–52.

33

4 Román pro ženy Román pro ženy38 vydal Michal Viewegh v roce 2001 v nakladatelství Petrov. Námětem pro nový román se Vieweghovi stala spolupráce s reklamní agenturou, zaštiťující projekt „Poezie v metru“. Z tohoto důvodu Viewegh napsal šest dopisů, které byly od ledna roku 2000 publikovány v reklamních rámečcích metra a tvořily tak krátký milostný román. Několik měsíců nato se Viewegh rozhodl, že román z metra přenese do knižní podoby, svůj počin autor vysvětluje následovně: „Uvědomil jsem si totiž, že příběh, který jsem začal, potřebuje dokončit…“39 Viewegh tento román věnuje především ženám, důkazem je nám oslovení na přebalu knihy – „milé dámy“. Román je příběhem o dívce, která hledá životního partnera, toho najde, ale později se s ním rozejde. Muž pak píše milostné dopisy v metru, aby získal lásku zpět. V roce 2005 vznikla rovněž filmová adaptace nesoucí stejný název jako knižní předloha. Režisérem se stal Filip Renč, scénář k filmu napsal sám Michal Viewegh.

4.1 Kompozice Titul románu, jak už jsme uvedli, zavádí určením pouze čtenářkám, což Viewegh dokazuje dopisem na přebalu knihy. Ženský román v nás jistě evokuje témata jako láska, muži, přátelství apod. Román pro ženy se kromě dějových kapitol skládá i z několika dopisů, které Oliver adresuje Lauře, hlavní hrdince, a nechává je umístit do reklamních rámečků metra. Lubomír Machala se domnívá, že dopisy ve formě reklam rozbíjejí strukturu díla: „[…] uvedený způsob komunikace mezi postavami podle mne neladí s celkovým kontextem dotyčné románové výpovědi, nezapadá do něj ani jako […] kontrastní prvek.“40 Vzhledem k povolání Olivera (pracovník reklamní agentury) je podle nás ale příznačné, že volí formu reklamy a tvoří tak kontrast k hlavní dějové linii. Kniha začíná milostným dopisem, poté následuje kapitola „Prolog“, ve kterém se nám představuje vypravěčka Laura, která s využitím ich-formy popisuje své blízké.

38

VIEWEGH, Michal. Román pro ženy. 1. vyd. Praha: Petrov, 2001. Zadní strana přebalu knihy 40 MACHALA, Lubomír. Literární bludiště: Bilance polistopadové prózy. Praha: Nakladatelství Brána, 2001, s. 129. 39

34

Tuto volbu sama odůvodňuje a současně oslovuje čtenáře: „Sama nesnáším, když se nemůžu v knížce rychle zorientovat, a jakmile ještě někde na šedesáté stránce pořádně nevím, kdo je kdo, jdu od toho – asi chápete, že přesně tomu bych se ve vašem případě ráda vyhnula.“ (s. 11). Následují krátké kapitoly prokládané šesti dopisy z metra, psanými kurzívou. Kapitoly nesou označení „Kapitola I – XXXVI“, avšak každá z nich obsahuje podnadpisy představující základní informace o následujícím dění v kapitolách, jako např. „Richard alias Rickie – Aplikace femigelu – BMW a rodinné finance“ (s. 21). Tato forma připomíná televizní upoutávky na následující díl seriálu (pro dámy spíše telenovely), které nám vždy nabízejí nahlédnutí do nejzajímavějších částí budoucího děje. Jednotlivé kapitoly jsou pak ještě přerozděleny pomocí arabských číslic na menší celky, oddělující příběh podle prostředí, času nebo postav vyprávěné události. Celý román také provází zvýrazněná slova41 či slovní spojení, a to jak v kapitolách, tak v dopisech i prologu. Zvýrazněna jsou jak substantiva, tak verba i adverbia a další slovní druhy, často se jedná o základní informace, jindy pak o značky různých výrobků nebo názvy kaváren či měst. Obzvláště pokud se jedná o obchodní značky, působí jejich zvýraznění jako reklama. Příkladem může být Kapitola IV – část 5, kde na dvou stranách nalezneme značku Samsonite, Clinique, Gucci, 42 je zde zmíněn bar Meeting point i Duty Free Shop (s. 36–37). Na druhou stranu je pravděpodobné, že se Viewegh pouze snaží svým čtenářkám dokázat, že se jako muž dokáže orientovat ve světě módy, vkusu a luxusu, a nejde mu přímo o propagaci zmíněných značek. Kniha se uzavírá krátkým epilogem, který dokládá, že příběh skončil šťastně, všechny hlavní postavy se nacházejí ve spokojeném vztahu a společně slaví vánoční svátky.

4.2 Vypravěč V Románu pro ženy volí Viewegh stejnou vypravěčskou strategii jako ve Výchově dívek v Čechách. Opět zde nacházíme subjektivního vypravěče, který píše v ich-formě. Vypravěčkou příběhu je hlavní hrdinka Laura, která komentuje prostředí,

41 42

Viewegh pro zvýraznění používá tučné nebo podtržené písmo. V této kapitole se objevuje také značka ELLE, ta však zvýrazněna není, zřejmě nedopatřením.

35

dialogy a sděluje vlastní myšlenky a názory. Laura je dle dělení G. Genetta intradiegeticko-homodiegetickým vypravěčem. Nejčastěji v románu nalezneme promluvu vypravěčky, setkáme se však i s mnoha dialogy, které vypravěčka mnohdy komentuje svými dojmy: „ ,Nashle,‘ utrousil Rickie bez zájmu.“ (s. 66). Zřídka je užito k zápisu dialogu dramatické formy: „Žemlová: Můžeš mi říct, kam jako teď večer jdeš? Žemla: Co ti je do toho?“ (s. 80). 43 V knize, jak už víme, se objevuje i několik dopisů, ty jsou psány rovněž ich-formou, odesílatelem (vypravěčem) je Oliver.

4.3 Chronotop V úvodu knihy nalezneme dopis z 20. prosince 1999, avšak hlavní hrdinka Laura své vyprávění začíná o několik let dříve, jelikož popisuje i vztahy s muži, které prožila před tím, než se seznámila s Oliverem. Poslední dopis je datován 22. května 2000, nenachází se však v závěru knihy. Z epilogu se dozvídáme, že příběh šťastně skončil během loňského prosince, vzhledem k roku vydání románu (2001) usuzujeme, že se stejně jako v dopisu jedná o rok 2000, čímž autor propojuje čas reálný s časem fiktivního příběhu. Prostorem, v němž se odehrává převážná většina příběhu, se stává Praha – její zákoutí, restaurace, kavárny, byty apod. Laura a Oliver pracují na obdobných pracovištích. Laura v redakci časopisu Vyrovnaná žena, Oliver pak v reklamní agentuře, kde vymýšlí slogany. Podle M. Pilaře se v Románu pro ženy stává Praha jedním z odosobněných velkoměst, která se v současnosti velmi podobají, tudíž by se děj bez problémů mohl přesunout jinam.44 Dalšími destinacemi, v nichž se děj odehrává, je například americký New York nebo přímořské Chorvatsko.

43 44

Stejné prostředky užívá Viewegh i v Báječných letech pod psa. PILAŘ, Martin. Fenoméni úspěchu. Host. 2001, č. 9, s. 15.

36

4.4 Zobrazení postav V Románu pro ženy se objevuje mnoho postav, což je spjato především s mládím hlavní hrdinky, která do svého vyprávění zahrnuje prakticky kohokoli, kdo jí zkříží cestu životem. My se ale zaměříme pouze na vypravěčku a současně hlavní postavu Lauru, dále na dvě vedlejší postavy – Lauřinu matku Janu a přítele Olivera.

4.4.1 Laura Postava Laury je současně vypravěčkou příběhu. Pro své vyprávění využívá ichformu. Laura na počátku románu charakterizuje sebe samu: „Jmenuji se Laura, letos mi bylo dvaadvacet a pracuju v redakci časopisu Vyrovnaná žena.“ (s. 12). Jméno Laura však samo o sobě vypovídá o jisté výjimečnosti, jelikož v českém prostředí není příliš časté. Název redakce časopisu vzhledem k ději románu vyznívá ironicky, ani jedna z hrdinek rozhodně není vyrovnaná, je tomu spíše naopak. Ironie je však Vieweghovým dílům vlastní, proto není překvapující. Lauru charakterizuje především neustálé hledání vhodného partnera. Popisuje nám své sexuální zážitky, poměr s cizincem, jehož schvalovala její matka, avšak Laura se v neznámém prostředí necítila dobře, a proto se k nelibosti matky snažila navázat vztah s Čechem. Zpočátku ideální vztah nachází Laura u Olivera, o generaci staršího pracovníka reklamní agentury. I přesto, že se Oliver nehodlá kvůli Lauře změnit, čeká s ním Laura v závěru příběhu dítě. Kvůli svému tápání mezi velmi odlišnými typy mužů působí Laura nejistě, není příliš sebevědomá, touží po dokonalém muži, podobně jako většina mladých žen, nakonec se však spokojuje se zcela obyčejným stárnoucím mužem, vedle něhož se však její sebejistota posílí.

4.4.2 Jana Jana, Lauřina matka, je velmi inteligentní čtyřicetiletá překladatelka na volné noze, milující letiště a cizince, kdežto o českých mužích (po dvou nevydařených vztazích) má negativní smýšlení: „Moje máma má podobné trauma: v mládí chodila se dvěma Čechy – a od té doby Čechy nesnáší. Všechny.“ (s. 31).

37

Janina postava je charakterizována dcerou Laurou pomocí konkrétních dat, která postavě přidávají na reálnosti: „Máma je ročník 1958 (je mimochodem lev a v jejím případě to sedí). V roce 1976, když byla v prvním ročníku na filozofické fakultě (obor překladatelství – tlumočnictví), začala chodit s Pažoutem45.“ (s. 32). Nesmíme však zapomínat na fakt, že i přes konkrétní údaje patří postava Jany pouze do světa literární fikce. Je znát že oproti dceři je Jana mnohem vyrovnanější, i když žije bez stálého partnera, ovšem toho, stejně jako dcera, po léta hledá. Jana je dynamickou postavou, která přes počáteční averzi k Čechům, a obecně ke všemu českému, nakonec navazuje vztah se svým sousedem, vdovcem Žemlou, který je do ní léta tajně zamilován, společně s ním a dcerou v závěru románu dobrovolně slaví tradiční české Vánoce.

4.4.3 Oliver Oliver je zaměstnanec reklamní agentury, jehož hlavní náplní práce je vymýšlení sloganů. Jeho charakteristika je představena prostřednictvím vypravěčky Laury, která Olivera poprvé uviděla v hotelové jídelně: „Oblečený býval sice dost ledabyle, ale vypadal poměrně mladě (hádala jsem mu tak pětatřicet), měl inteligentní obličej a sympatický úsměv, a jeho podivná osamělost mohla navíc vzbuzovat příslušné romantické představy.“ (s. 64). Za přitažlivým zevnějškem se však skrýval stárnoucí, nevrlý, věčně sarkastický muž, jenž se netají svými sklony k alkoholismu. Olivera znala i Lauřina matka Jana, avšak pod přezdívkou Pažout, byl to ten muž, kvůli němuž začala nenávidět české muže – Janin první milenec. Její popis Olivera se k nám dostává rovněž pomocí Laury, které matka o prvním milenci vyprávěla: „Máma byla Pažoutovi po celou dobu věrná, ale on na ni přesto neustále žárlil; sám ji přitom minimálně dvakrát podvedl. Při sexu prý myslel převážně na sebe, takže máma s ním nikdy neměla orgasmus. Navíc nikdy neměl ani korunu, nemožně se oblékal a ani jednou nepozval mámu na večeři do nějaké příjemné vinárny.“ (s. 32).

V ukázce je znatelná ironie, s níž Jana vyprávěla, ale také to, že se Oliver během dvaceti let příliš nezměnil, alespoň co se týká zevnějšku. Ukázka je rovněž vhodným příkladem vztahu mezi Janou a Laurou, který působí jako velmi otevřený, bez tajemství a tabuizovaných témat.

45

Pažout byl Janinou první láskou, po roce ho však vystřídal nový muž, Lauřin otec, který zemřel v nízkém věku a udělal tak z Jany dvaatřicetiletou vdovu (z Laury dvanáctiletého sirotka).

38

Olivera lze označit jako zábavného společníka, často v mluvě používajícího bonmoty a vlastní vymyšlené reklamní slogany, který dokáže učarovat mladé dívce. Martin Pilař vidí v Oliverovi představitele hrdiny červené knihovny: „Stylu a milostnému patosu červené knihovny se kupodivu nejvíce blíží postava […] Olivera, který dává na reklamních plochách v pražském metru rozvěšovat své naléhavé milostné dopisy Lauře.“46 Musíme uznat, že psaní veřejných milostných dopisů je od muže střední generace infantilní, mnozí muži usilují o opětovné získání své lásky odlišným způsobem. Musíme však zohlednit, že se Oliver pohybuje ve světě reklamy, který se zakládá hlavně na fantazii.

4.5 Motivy Román pro ženy zachycuje problém současné společnosti, a to nevěru partnerů. Z Vieweghova románu vyplývá, že dnešní vztahy nejsou stálé a často ztroskotávají na vzájemné nevěře partnerů. Nevěrní zde však nejsou pouze muži, kteří své partnerky podle mínění společnosti podvádějí nejčastěji, ale nevěrné jsou i ženy. Motiv nevěry je ve Vieweghových dílech velmi častý, stává se intertextovým. Laura začíná vztah s Oliverem nevěrou. Když poté Laura vidí na večírku Olivera, jak se líbá s cizí dívkou, hodně ji to raní. Kamarádka Ingrid jí však připomíná, jak se při seznámení s Oliverem zachovala Laura: „Vzpomínáš si ještě, s kým ses na dovolené s Rickiem hned několikrát líbala ty?“ (s. 163), a zdůrazňuje, že šlo pouze o polibek. Zanedlouho však Laura neodolá bezejmennému muži, který je přesným opakem stárnoucího Olivera: „Z řídící kabiny vyjde nápadně hezký, asi třicetiletý muž ve slunečních brýlích; na sobě má jen elegantní bílé kalhoty, od pasu nahoru je nahý.“ (s. 209). Lauru na první pohled zaujme jeho přitažlivý vzhled, a proto se uchýlí k další nevěře. S ohledem na výše uvedené můžeme souhlasit s výrokem Martina Pilaře: „Vieweghova vypravěčka Laura je […] mužem v ženském převlečení a výsledek tohoto narativního experimentu je také místy groteskní.“47 Druhý motiv spatřujeme v neustálém hledání životního partnera. Tento motiv se nevztahuje pouze k hlavní hrdince Lauře, jako je nám patrné z předchozího textu, nýbrž i k její matce Janě, ale i nejbližší kamarádce Ingrid. Ačkoli matku s dcerou 46 47

PILAŘ, Martin. Fenoméni úspěchu. Host. 2001, č. 9, s. 14. Tamtéž, s. 15.

39

a kamarádkou dělí jedna generace, mají stejnou a ustavičnou starost - najít muže, po jehož boku by mohly zestárnout. Okrajově se objevuje i Vieweghův intertextový motiv smrti, jelikož je hlavní hrdinka Laura od svého dětství sirotkem. V průběhu děje umírá sousedka Laury a Jany, paní Žemlová, která podlehne dlouhému boji s rakovinou. Vdovec Žemla v závěru románu spojí svůj život Janou, Lauřinou matkou.

4.6 Shrnutí Román pro ženy nelze řadit k románům tzv. červené knihovny. Naše tvrzení potvrzuje i Josef Chuchma v článku pro Mladou frontu Dnes: „Je to literatura do značné míry ‚identifikační‘, v níž čtenář(ka) poznává a s níž konfrontuje své vlastní osudy a problémy; nejde tedy o čirý červenoknihovní terapeutický únik.“48 Podobně se vyjadřuje i Martin Pilař, který román považuje za pokus o smíření populárního čtiva a literatury s vyššími ambicemi.49 Lenka Jungmanová v Literárních novinách považuje Román pro ženy za „reportáž z poutavého světa feminity, kterou autor nabízí trhu s vědomím poptávky, je nenáročným čtením, jaké si můžete opatřit i leckde jinde.“50 Ano, výše uvedená kritička má pravdu, že se podobnou tematikou zabývají i jiní autoři, čtenářky však může přitahovat především osobitý styl psaní Michala Viewegha a rovněž jeho prezentace na veřejnosti.51 Podle našeho názoru je Román pro ženy vhodný jako četba k relaxaci, která je ostatně v českém prostředí hojně vyhledávána.52

48

Viewegh dodal zboží na trh. iDnes.cz/Kultura [online]. © 2012 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: . 49 PILAŘ, Martin. Fenoméni úspěchu. Host. 2001, č. 9, s. 15. 50 JUNGMANOVÁ, Lenka. Který námět je stvořený na román pro ženy? Literární noviny. 2001, č. 23, s. 9. 51 Viz kapitola Fenomén Viewegh. 52 Viz kapitola Populární literatura.

40

5 Román pro muže Román pro muže53 vydal Michal Viewegh roku 2008 v nakladatelství Druhé město jako svou dvacátou publikaci. Ačkoli se název může zdát jako pokračování Románu pro ženy, není tomu tak, román tentokrát vypráví o mužském světě a vztahu tří sourozenců. Román pro muže byl adaptován do filmu roku 2010, tedy pouhé dva roky po vydání knihy. Režisérem snímku se stal Tomáš Bařina, scénář napsal sám autor předlohy, Michal Viewegh (stejně jako u Románu pro ženy). Film byl oceněn na americkém festivalu v Tiburonu, kde získal cenu Zlatý kotouč, a to za herecký výkon Miroslava Donutila (alias Cyrila).

5.1 Kompozice Titul románu je zavádějící, čtenáři se mohou domnívat, že se jedná o pokračování Románu pro ženy, avšak jak se přesvědčíme níže, není tomu tak. Autor v Románu pro muže změnil jak styl vyprávění, tak typy postav, ale i prostředí či zápletky. Jedinou podobností mezi oběma zmíněnými romány by mohl být přebal knihy, na kterém je v případě Románu pro muže také žena, nikoli však fyzická bytost, nýbrž „nafukovací panna“, která je, stejně jako v Románu pro ženy, oblečená pouze do plavek.54 Román pro muže je kompozičně rozdělen do tří částí. První část nese název Červenec 1988 a je současně prologem knihy. Na šesti stranách se zde seznamujeme s hlavními hrdiny příběhu, tedy třemi sourozenci (Cyrilem, Brunem a Anetou), kteří kvůli autohavárii přišli o oba rodiče. Druhá část se odehrává o dvacet let později, nazvaná je Leden 2008 a obsahuje více než sto třicet stran. Tato část zahrnuje hlavní dějovou linii, ve které se odehrává zimní dovolená, na níž jsou všichni sourozenci. Třetí část – Srpen 2008 – má pouze necelé tři strany a stává se epilogem knihy, v němž jsou zachyceny osudy hlavních postav románu a úmrtí jednoho ze sourozenců. Román se rovněž skládá ze dvou rovin. Jedna rovina pojednává o příběhu tří sourozenců a blížící se smrti jednoho z nich. Druhá zachycuje příběh o spisovateli. 53 54

VIEWEGH, Michal. Román pro muže. 1. vyd. Brno: Druhé město, 2008. Viz příloha č. 2.

41

Roviny se od sebe liší stylem vyprávění. Příběh sourozenců je vyprávěn v přítomném čase prostřednictvím vypravěče v er-formě, kdežto spisovatel vypráví svůj příběh sám s využitím du-formy, přímo tedy oslovuje čtenáře, obvykle muže: „Leden 2008. Jedeš na čtení do jistého západočeského městečka; jsi známý spisovatel (musíš si to zkusit představit, bez toho to nemá cenu). Řídíš nové Volvo XC 90 (představuj si to, nevzdávej to). Luxus je odměna za váš úspěch – vůči podobným reklamním sloganům nejsi zcela imunní, klišé o velkých autech suplujících malé penisy tě naopak nechává chladným […].“ (s. 22).

Viewegh zde vyzývá mužské čtenáře, aby přistoupili na jeho literární hru. Podlehnutí této literární strategii má za účel vtáhnout čtenáře do děje a docílit jejich identifikace s postavou spisovatele hned na několika místech v románu. Na druhou stranu ale nalezneme i pasáže, ve kterých jsou oslovovány čtenářky: „Věřte, milé dámy, že bychom si – čistě kvůli vám – namísto vaší kundy rádi představovali vaši osobnost, ale takhle to bohužel nefunguje. Klidně bychom si místo kundy představovali třeba něhu a porozumění, ale problém je, že při představě něhy a porozumění se ještě nikdy nikdo neudělal.“ (s. 45-46).

Kniha není určena pouze pro čtenáře – muže, avšak myšlenkové pochody spisovatele jsou plné vulgarismů a erotických podtextů, což se mnoha ženám může jevit jako nepatřičné. V celém románu Viewegh nejčastěji používá hovorovou češtinu, nejpatrnější je však v pasážích spisovatele. Obě roviny textu jsou propojeny v prologu knihy, kdy sourozenci zapalují svíčku u pomníčku, jež se nachází na místě smrtelné nehody jejich rodičů, a přitom je míjí spisovatel ve svém voze. Ve druhé části románu dělá Bruno se spisovatelem rozhovor pro regionální noviny. Celým románem se proplétají citáty, což poukazuje na postmoderní rys díla, poměrně typický u M. Viewegha. Užity jsou především citace, které vyšly z úst českých politiků. Viewegh tímto způsobem dokazuje své rozhořčení nad vládnoucím politickým systémem (přímo na postavě soudce Cyrila je ukázána všudypřítomná korupce) a morálním úpadkem nejen politické sféry, ale celé společnosti. Vzhledem k tematice umírajícího Bruna jsou zařazeny i citace z příručky Jak být na blízku: Provázení posledními týdny a dny života, vyskytující se převážně v závěru románu.

42

5.2 Vypravěč V Románu pro muže nalezneme vypravěče dva, každá rovina textu má vypravěče vlastního. V první rovině se setkáváme s vypravěčem v er-formě. Vypravěč zde není součástí příběhu, stojí mimo něj. Jedná se o extradiegeticko-heterodiegetického vypravěče. Považujeme jej za objektivního, jelikož popisuje události tak, jak se staly, k dialogům nepřidává své vlastní názory a komentáře. Ve druhé rovině nacházíme intradiegeticko-homodiegetického vypravěče, který užívá neobvyklou formu a ke čtenáři promlouvá v du-formě, tudíž čtenáře přímo oslovuje. „Toužíš žít v Praze (jakkoli ji dosud pořádně neznáš a i v samotném centru mnohokrát bloudíš), ale nemáš tušení, jak se v hlavním městě dostat k bytu.“ (s. 11). Zde je zřejmá autorova snaha o to, aby se čtenář s textem identifikoval, proto navozuje určitou literární hru (viz kompozice). Vypravěč promlouvá nejčastěji k mužům: „podals pár inzerátů“ (s. 11), užívá obecné i hovorové češtiny.

5.3 Chronotop V první kapitole na prvních řádcích je čtenáři představeno místo následujícím způsobem: „Místo děje: velký rodinný dům na okraji západočeského městečka s hezkým výhledem do podhorské krajiny (jde o vyhledávanou rekreační a turistickou oblast).“ (s. 9). Místo vyprávění si tedy můžeme pouze domyslet, můžeme si příběh sami zasadit do prostředí libovolného maloměsta obklopeného přírodou. Dále se dozvídáme, že jeden z aktérů příběhu žije v Praze. Většina děje se pak odehrává v lyžařském středisku, kam jedou sourozenci na poslední společnou dovolenou. Luxusní hotel je protikladem rodinného penzionu, který provozuje Bruno. Okázalý luxus si dokáže užít pouze jeden ze sourozenců, a to Cyril. Bruno s Anetou se v takovém prostředí nedokážou chovat přirozeně. Dovolená pak Brunovi nepřináší odpočinek, ale další rozrušení přidávající se k myšlenkám na smrt. Co se týká času, děj začíná v červenci roku 1988, kdy se seznamujeme se třemi sourozenci, dospělým Cyrilem i Brunem a s dospívající Anetou. Závěr děje je přesně datován na pondělí 18. srpna 2008, tedy na den pohřbu hrdiny Bruna. Data jsou důležitá především vzhledem k politickým citátům v knize, bez nich by se děj mohl odehrát v kterémkoli roce. 43

5.4 Zobrazení postav Hlavními hrdiny příběhu jsou tři sourozenci, kterým v dětství zemřeli oba rodiče při autonehodě. Všichni tři jsou zcela odlišné osobnosti, ale přesto se společně scházejí a jednou ročně jezdí na dovolenou na hory. Dovolená se pak stává dějištěm příběhu.

5.4.1 Cyril V době, kdy je Cyrilovi dvacet devět let, pracuje jako právník a současně se stará o své mladší sourozence, jimž vulgárně říká „pičusové“. O několik let později se z Cyrila stává zkorumpovaný soudce s mnoha kontakty na vysoké politické činitele, je třikrát rozvedený a začíná mít sklony k alkoholismu. Pavel Janoušek k postavě Cyrila dodává: „I když vykonává povolání soudce, spravedlnost, čest a obyčejná slušnost jsou pro něj jen naprosto prázdná slova – to, co skutečně cítí, je moc, peníze, osobní kontakty a schopnost cokoli kdykoli – nějak – zařídit.“55 Tato citace trefně zachycuje Cyrila, jeho sklon k povýšenosti, aroganci a naději, že si za peníze může koupit vše a všechny. Trpkým zjištěním pro něj pak je, že zdraví pro umírajícího bratra penězi koupit nemůže. I po letech Cyril představuje pro sourozence autoritu, jíž se musí za všech situací podřizovat. Tento fakt je prohlubován Cyrilovou arogancí, vysokým sebevědomím a nadřazeným chováním ve společnosti, čímž irituje především mladší sestru Anetu. Cyril díky neschopnosti Bruna užít si poslední týdny života získá mladičkou milenku Tali, která jej později doprovází na bratrův pohřeb, což působí nevhodně, jelikož se Cyril nedokázal ovládnout a odepřel poslední potěšení ve formě striptérky Tali svému nemocnému bratrovi. Na postavě Cyrila je ukázán současný stav české politiky a soudnictví, všudypřítomná korupce, využívání vlivných známostí apod. Přestože se snaží zpříjemnit konec života svému bratrovi, nakonec v něm vítězí negativní charakterové vlastnosti. Proto řadíme Cyrila mezi statické a negativní postavy.

55

JANOUŠEK, P. Michal Viewegh: Román pro muže. Druhé město: Brno 2008. Tvar. roč. 2008, č. 18, s. 3.

44

5.4.2 Bruno Na začátku příběhu studuje dvacetiletý Bruno druhým rokem pedagogickou fakultu a plánuje svatbu s těhotnou Renátou. O několik let později je Bruno sportovním redaktorem novin, společně se ženou a dcerou provozuje malý penzion, ve kterém i s rodinou bydlí. V lednu roku 2008 se dozvídá, že je vážně nemocný a nezbývá mu příliš mnoho života. Bruno po nocích tajně sleduje na internetu striptérku Tali, kterou Cyril vezme na dovolenou, aby udělal bratrovi radost. Bruno se však v přítomnosti mladé krásné ženy cítí nesvůj a po několika marných pokusech navázat intimní vztah rezignuje. Poté se Bruno ještě více pohrouží do sebe a myšlenek na smrt, která se nezvratně blíží. Postava Bruna je prosycena očekáváním smrti, ale současně jistým vnitřním klidem, který jí dodává na tiché důstojnosti. Bruno nemá v knize mnoho prostoru, obzvláště, co se dialogů týče, je však nemluvný především kvůli své nemoci, jelikož se mu nadměrně tvoří sliny a on nechce, aby jej lidé brali za ubožáka.

5.4.3 Aneta Aneta se po vystudování gymnázia stává investigativní žurnalistkou, je rozvedená, ale má přítele Alana, ze kterého se později vyklube ženatý muž se dvěma dětmi. Aneta je od dětství podřízena staršímu bratrovi Cyrilovi, který si je své nadvlády vědom a je si jist tím, že jeho rozkaz sestra vždy splní, jako např. v situaci, kdy Cyril potupně posílá sestru do kuchyně restaurace, aby tam dohlédla na přípravu jídla. „ ,Tady ségra půjde s dovolením s tebou.‘ ,Cože?!‘ vyjekne Aneta. ,Zbláznil ses?!‘ ,Dohlídneš na něj pro případ, že by ho z neznámýho důvodu,‘Cyril se uchechtne, ,napadlo naflusat nám do talíře nebo tak něco.‘ [...] ,Běž s ním, ségra,‘nařizuje Cyril Anetě. ,Nikam nejdu‘ Cyril na ni pohlédne. Anetě připadá, že je jí patnáct. Ještě míň: je jí devět a Cyrilovi dvaadvacet. ,Běž.‘ Cyril to řekne tak, že Aneta opravdu vstane a následuje kuchaře. Nenávidí se.“ (s. 90–91).

Ať se Aneta snaží jakkoli, nedokáže Cyrilovi nikdy říci ne, za což se nenávidí, ale není schopna s tím nic dělat, proto ji řadíme mezi postavy trvale submisivní a statické. Ironií

45

osudu pak je, že Aneta přichází na pohřeb Bruna v doprovodu Máry (tedy kuchaře, s nímž měl Cyril potyčku). Aneta stojí mezi oběma bratry jako kontrast, oproti Brunovi je více upovídaná, na rozdíl od Cyrila se snaží bojovat proti korupci a dosáhnout spravedlivosti. Anetin soukromý život je plný neštěstí, nejprve přijde o oba rodiče při autonehodě, později se rozvede, zjistí, že je její přítel ženatý, a nakonec ztratí svého bratra.

5.5 Motiv Klíčovým motivem románu je čekání na smrt. Na smrt však nečeká pouze vážně nemocný Bruno, který si uvědomuje, že se jeho život blíží ke konci, ale také jeho sourozenci, kteří mají strach z další ztráty blízké osoby. Aneta se snaží staršímu bratrovi jakkoli pomoci s překonáváním nemoci. Cyril se snaží předstírat, že je vše v pořádku, ovšem vnitřně jej nadcházející smrt bratra zlomí. V Románu pro muže se rovněž objevuje Vieweghův intertextový motiv nevěry, nikoli však ve stejném smyslu jako v předchozích dílech. Potenciálně nevěrným má být ženatý Bruno, a to se striptérkou Tali, s níž mu Cyril zaplatí týdenní pobyt na horách. Bruno je však příliš nesmělý, a proto své „poslední šance“ nevyužije. Role svůdníka se proto zhostí starší Cyril, který nemá rád nevratné investice a jehož můžeme považovat za nevěrného – nikoli však ženě, ale svému bratrovi.

5.6 Shrnutí Román pro muže je význačný střídáním vypravěčských forem, pomocí nichž poukazuje na stav české politické scény, zkorumpovanost soudce Cyrila, k němuž do protikladu staví Anetu, bojovnici za spravedlnost pro občany. Mezi nimi stojí Bruno, muž smířený se svým životem i osudem. I přesto, že se román navenek deklaruje jako určený pro mužské publikum, poskytuje ženám náhled do mužské mysli, podaný bez příkras. Podle Literárních novin

46

román „otevírá třináctou komnatu mužského světa“.56 To zajisté ano, především pak v pasážích týkajících se spisovatele. Díky několika radám z příručky o posledních dnech života nám může být i pomocníkem do reálného života, jelikož neumírají pouze postavy fikčního světa, ale především lidské bytosti, které nás každodenně obklopují a kvůli své zranitelnosti i umírají. Knihu považujeme za další Vieweghův literární počin, který poukazuje na mnoho současných témat ve společnosti, např. na korupci, politiku, vykoupené lidské vztahy. S románem se mohou ztotožnit jak muži, tak i ženy, a proto si ceníme autorovy genderové nevyhraněnosti. Viewegh svou dvacátou knihou potvrdil, že užívá čtenářsky atraktivních forem vyprávění, za což považujeme netradiční použití du-formy v rovině spisovatele a s ní spojenou hru se čtenářem. Pro Viewegha ojedinělé bylo ztvárnění postav, jelikož se v tomto případě jedná především o postavy statické.

56

Nové knihy. Literární noviny. 2008, roč. 19. č. 42, s. B.

47

6 Závěr Předmětem této práce byla analýza vybraných románů Michala Viewegha. Zabývali jsme se čtyřmi díly, jež postihují delší časový úsek Vieweghovy tvorby, resp. její začátek (90. léta 20. století) a část jeho tvorby současné (počátek 21. století), konkrétně se jednalo o díla Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy a Román pro muže. Po analyzování vybraných děl jsme nalezli mnoho společných rysů, které se vyskytovaly ve všech zvolených románech, avšak i další Vieweghově tvorbě. Identickou formou byla uspořádána kompozice vybraných románů. Společné znaky byly nalezeny v chronotopu analyzovaných děl. Shodné rysy vykazovala poetika mužských postav, v níž se opakoval určitý typ hrdiny. Především se však jednalo o motivický plán, v němž se opakoval motiv nevěry, smrti a postavení ve společnosti. Analyzované prózy měly shodnou kompoziční výstavbu. Viewegh využil značení kapitol římskými číslicemi a jejich dalšího přerozdělení číslicemi arabskými. U kapitol jsme tedy nenalezli žádný titul, čtenáři tak nebyl napovězen následující děj. Každý z vybraných románů obsahoval různý počet kapitol, např. Román pro muže byl rozdělen pouze do tří částí značených římskou číslicí, jež pojednávaly o různých časových úsecích v životech sourozenců, nejdelší byla druhá část se šedesáti devíti kapitolami, které obsahovaly chronologicky uspořádanou hlavní dějovou linii románu, zbylé dvě krátké části sloužily jako pomyslný úvod a závěr děje. Román pro ženy byl rozdělen do třiceti šesti kapitol, do nichž bylo nepravidelně vloženo šest milostných dopisů odlišených kurzívou, pravděpodobně pro lepší orientaci čtenáře v textu. Báječná léta pod psa měla sedmnáct kapitol, přičemž celá druhá kapitola byla napsána kurzívou a obsahovala mnohdy úsměvné deníkové zápisky chlapce Kvida. Výchova dívek v Čechách obsahovala dvanáct kapitol, v desáté kapitole bylo užito kurzívy k odlišení dvou povídek, které se přímo netýkaly dějové linie románu. Kapitoly rozebíraných románů byly v každém z případů řazeny chronologicky. Ve všech knihách bylo využito práce s odlišným typem písma pro zvýraznění určitých pasáží textu, nejčastěji deníkových záznamů, dopisů, citátů a novinových článků. Ze shod v kompozici vyplývá, že autor vertikální ani horizontální členění textů nepozměňuje napříč mnoha díly. Výchova dívek v Čechách byla stejně jako Román pro muže doplněna řadou citátů, které nás vedly k názoru, že odkazují na postmoderní rys děl. Ve Výchově dívek

48

v Čechách se jednalo převážně o citace z českých a zahraničních románů. V případě Románu pro muže šlo o citace výroků nemorálních českých politiků, což poukazuje na Vieweghův kritický postoj k české politické scéně, který dává autor najevo i v dalších svých knihách, např. Báječná léta s Klausem nebo Mráz přichází z Hradu. Shodným rysem zvolených románů byla i přítomnost více rovin v textech, což se nám jevilo jako postmoderní rys děl. Nejvíce rovin jsme nalezli ve Výchově dívek v Čechách, jíž jsme mohli číst jako milostný román, kroniku perliček ze školního prostředí, příp. jako román o psaní románu (náročný čtenář by však rovin jistě nalezl více). Dvě místy prolínající se roviny obsahoval Román pro muže, v němž se střetával svět spisovatele, s nímž souvisela literární hra se čtenáři, a příběh sourozenců. Druhou rovinu Báječných let pod psa jsme mohli spatřit v rozhovorech Kvida se svým nakladatelem, který recenzoval Kvidův připravovaný román. V Románu pro ženy bychom od sebe mohli oddělit rovinu Olivera (dopisy) a Laury (milostný příběh). Chronotop zkoumaných Vieweghových děl měl také několik společných rysů. Tím nejpodstatnějším bylo, že se každý z románů (alespoň částečně) odehrával v prostředí Prahy. V kontrastních bydlištích se odehrávala Výchova dívek v Čechách, v níž učitel bydlel s manželkou a dcerou v průměrném pražském bytu, kdežto podnikatel Král se pyšnil honosnou vilou. Z Prahy na maloměstskou Sázavu se přesunula Kvidova rodina v Báječných letech pod psa. Stěhování z pražského bytu na prosklenou sázavskou rodinu těžce nesla stydlivá Kvidova matka, která měla pocit, že ji lidé skrze mnoho oken pozorují. V Románu pro muže byl zachycen kontrast Brunova penzionu, který provozoval s manželkou a dcerou, a luxusního horského hotelu, v němž Bruno tráví poslední dovolenou ve svém životě. Naopak podobná prostředí jsme nalezli v Románu pro ženy, kde Laura pracovala ve vydavatelství časopisu a Oliver v reklamní agentuře, obě místa se zabývají tvorbou textů a v zásadě se od sebe neliší. Typických popisů prostředí bylo v prózách malé procento, pokud se však objevily, bylo prostředí vykresleno stroze a realisticky. Čas v románech měl rovněž mnoho společného, v žádném z románů se neobjevily pohledy do budoucnosti, příběh se odehrával v zdánlivě reálném čase, což dodávalo dílům jistý rys autentičnosti. Viewegh velmi často pracoval s konkrétními daty. Báječná léta pod psa začínala narozením Kvida dne 27. června 1962 a skončila 10. října roku 1991, když Kvido odevzdal nakladateli rukopis svého románu. Počátek děje Výchovy dívek v Čechách byl datován na úterý 16. června 1992, kdy Kvido obdržel pracovní nabídku, příběh se završil v létě roku 1993 sebevraždou Beáty. Příběh Románu 49

pro ženy není ukotven přesnými daty, hrdinka Laura však chronologicky vypráví o všech svých milencích, jisté časové ukotvení poskytují pouze dopisy jejího bývalého přítele Olivera, které byly v metru zveřejňovány od 20. prosince 1999 do 22. května 2000. V Románu pro muže byly jednotlivé části rozděleny podle časových úseků, nejprve na červenec roku 1988, kdy nás autor seznámil s hrdiny příběhu, dále pak na leden 2008, v průběhu kterého se Bruno dozvídá o své smrtelné nemoci a odjíždí se sourozenci na dovolenou do hor, a na srpen 2008, jenž informoval o pohřbu Bruna. Z děl Viewegha byla rovněž patrná reakce na aktuální společenské a politické dění, která se nejvýrazněji projevila v Románu pro muže, především prostřednictvím kritizováni zkorumpovaných českých politiků. Na kulturně-společenském pozadí byly zachyceny úseky české historie. Báječná léta pod psa se zabývala dobou normalizace, Výchova dívek v Čechách pak reflektovala porevoluční dění v české zemi. Tato díla však nelze řadit k historickým románům, přestože odkaz na nedávné historické události obsahují. Jedná se pouze o aluze na skutečný svět, nikoli o historický výklad. Zobrazení postav se ve zvolených dílech měnilo, Viewegh však v próze nejčastěji pracuje s postavami dynamickými, výjimku tvoří postava trvale submisivní Anety z Románu pro muže, která se v průběhu let nedokázala oprostit od autority staršího bratra Cyrila. Přestože postavy nikde nejsou stejné, můžeme nalézt jeden typ mužské postavy, který se s obměnou v románech objevoval. Jedná se o typ inteligentního muže, který má co dočinění s psaním textů, ať už románů, novinových článků, či reklamních sloganů. Je to muž s bohatým vnitřním životem, pohybující se v intelektuálním prostředí, které může být pro mnoho čtenářů atraktivní. Tento typ hrdiny by mohl být částečným alter egem autora, jelikož jej nenalezneme pouze v rozebíraných dílech, ale i ve Vieweghově další tvorbě. Příkladem nám mohou být knihy jako Účastníci zájezdu, kde je jednou z postav úspěšný spisovatel Max; Případ nevěrné Kláry, ve kterém se objevuje bezejmenný spisovatel, popisující vznik příběhu; anebo Lekce tvůrčího psaní, v nichž je hlavním hrdinou učitel Oskar, který dává svým studentům lekce tvůrčího psaní. Shodná jména mužských hlavních postav se objevila v Báječných letech pod psa a Výchově dívek v Čechách, kde oba hrdinové dostali od autora jméno Kvido. Kromě jména, mužského pohlaví a záměru stát se spisovatelem nenesou tyto dvě postavy žádný další společný rys. Domníváme se tedy, že autor chtěl pouze pro své hrdiny užít netradičního jména. V Báječných letech pod psa použil Viewegh pouze apelativní pojmenování rodičů Kvida, kdežto v dalších románech dostaly všechny postavy křestní 50

jméno, příp. i příjmení, což považujeme za důkaz vývoje autorovy poetiky vstřícným směrem ke čtenáři, neboť pojmenování postav jmény je pro čtenáře přehledné a je rovněž účinným prvkem sloužícím k lepší orientaci čtenáře v dějové linii textu. Na základě rozborů postav jsme objevili motiv, jenž v kapitolách o literárních motivech děl není uveden. Jedná se o motiv touhy po lepším životním postavení. Snaha získat lepší životní postavení byla nejsilnějším motivem ve Výchově dívek v Čechách, v níž se Kvido snažil finančně zabezpečit rodinu, kdežto Beáta chtěla pouze najít své místo ve společnosti a smysl života. Na vysokém společenském postavení si zakládal Cyril v Románu pro muže, a proto se stal protikladem svých společensky nepříliš významných sourozenců. V Báječných letech pod psa učinilo povýšení s následující služební cestou z Kvidova otce sebevědomějšího člověka. Okrajově se tento motiv objevil v Románu pro ženy, kde ženy okouzlovali především majetní muži. Všechna díla, kterými jsme se v práci zabývali, spojoval následující motivický plán. Nejčastěji se vyskytoval motiv nevěry, který se u Vieweghovy tvorby stal intertextovým. Motiv však není obsažen vždy ve stejné míře, nejvýrazněji je zastoupen v Románu pro ženy, kde se současně stal hybatelem děje, ve Výchově dívek v Čechách se stala nevěra ženatého učitele hlavním tématem. Nejméně se pak motiv nevěry vyskytoval v Báječných letech pod psa, v nichž se objevil pouze ve formě domněnek manželky Kvidova otce, a v Románu pro muže, kde k plánované Brunově nevěře nakonec nedošlo. Na problém nevěry byl zaměřen jeden z dalších Vieweghových románů, a to Případ nevěrné Kláry, což napovídá již sám titul. Motiv smrti, respektive umírání, jsme nalezli ve všech analyzovaných dílech. Sebevraždou mladé dívky se zabývala Výchova dívek v Čechách, poslední dny života nemocného člověka zachytil Román pro muže. Smrt paní Žemlové zapříčinila v Románu pro ženy Janin vztah s českým mužem. V Báječných letech pod psa si Kvidův otec symbolicky vyřezával vlastní rakev, kterou si v závěru i vyzkoušel, avšak nikoli jako mrtvý muž. Stejný motiv můžeme nalézt např. i v Případu nevěrné Kláry, v němž spisovatel na konci své knihy zastřelí hlavní postavu detektiva. Motiv smrti byl u dvou knih doprovázen motivem zrození nového života. V Báječných letech pod psa se Kvidovi narodilo dítě, které mělo zahnat myšlenky Kvidova otce na smrt, resp. na vlastní rakev. V závěru Románu pro ženy čekala dítě hlavní hrdinka Laura. Je patrné, že tvorba Michala Viewegha nese mnoho společných rysů, ať už na kompoziční nebo tematické rovině, které se stávají součástí osobitého stylu autora. 51

Ukázalo se, že rysy použité v rané Vieweghově tvorbě, se objevují i v dílech pozdějších. Některé literární prostředky tedy Viewegh používá od začátku své prozaické tvorby. Základní podoby poetiky Vieweghových děl, vytvořené v 90. letech, se promítají i do současné tvorby. Jak bylo uvedeno výše, jedná se o shodné typy mužských postav, volbu podobných prostředí (nejčastěji Prahy), způsob ukotvení příběhů v historické době, četné užívání vybraných motivů (nevěry, smrti, lepšího životního postavení), náměty z oblasti mezilidských vztahů. Volba témat vyjadřuje společensko-kritický postoj autora. Sondy do Vieweghova prozaického díla dále ukázaly shodné výstavbové postupy, tzv. horizontální a vertikální členění je v posuzovaných dílech stálé. Způsoby utváření estetického účinku, které si autor ověřil ve svých prvních románech, nyní s úspěchem dále využívá, jelikož se mu u čtenářů osvědčily. Experimentování na rovině tematické nebo kompoziční je v díle Michala Viewegha tlumeno ve prospěch čtenářské srozumitelnosti a jednoznačnosti. Vieweghovy knihy jsou určeny rozličným skupinám čtenářů, ať už těm, kteří v četbě hledají pouze odreagování a relaxaci (zde je vhodným zástupcem Román pro ženy), nebo těm, kteří vyhledávají náročnější intelektuální čtivo (např. Výchova dívek v Čechách). Funkce jeho textů zůstává především umělecká, avšak někteří čtenáři mohou nalézt i funkci naučnou, např. u děl, ve kterých je zachycen pohled na společnost v době normalizace (Báječná léta pod psa). S tvorbou Viewegha je neodmyslitelně spjat „fenomén Viewegh“, tj. společenský kult autora, který zajišťuje publicitu jeho literárních děl, a který rovněž dává čtenáři nahlédnout do soukromého života spisovatele.

52

7 Přílohy

Tisková zpráva ke zdravotnímu stavu pana M. Viewegha Pan Michal Viewegh byl do IKEM přivezen záchrannou službou v neděli 9. 12. 2012 v časných ranních hodinách. Pacient si správně sám zavolal rychlou záchrannou službu, která jej přivezla na urgentní příjem a službu mající kardiologové vyloučili akutní infarkt myokardu a správně určili diagnózu akutní disekce vzestupné aorty. Pacient byl v kritickém stavu a za probíhající resuscitace transportován na operační sál, kde byla provedena náročná několikahodinová operace. Poškozená část aorty byla nahrazena protézou a spravena funkce aortální chlopně. Dnes, tj. 11. 12. v 16:00, je pacient ve stabilizovaném stavu na resuscitačním oddělení Kardiocentra IKEM. Je při vědomí a bez známek poruchy funkce orgánů. I přes současný příznivý průběh se jedná o velmi závažný stav. Disekce hrudní aorty je velmi závažné onemocnění, jedná se o roztržení stěny aorty. V její první části, tj. ve vzestupné, je bez urgentní operace téměř ve sto procentech smrtelné onemocnění. Příčin, proč k disekci dojde, je několik. Např. neléčený vysoký krevní tlak nebo vrozená vada tkání tvořících tepny, takzvaný Marfanův syndrom. Akutní disekce aorty může vzniknout při stavech vedoucích k náhlému velkému zvýšení krevního tlaku (např. v sauně při skoku do ledového bazénu nebo zvedání těžkých břemen). Příznakem je náhle vzniklá krutá bolest na prsou obtížně odlišitelná od infarktu myokardu. Takový pacient je ohrožen akutním úmrtím v důsledku vykrvácení. MUDr. Aleš Herman, Ph.D. ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny

Příloha č. 1

53

Příloha č. 2

54

8 Bibliografie Primární literatura: VIEWEGH, Michal. Báječná léta pod psa. 4. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. ISBN 80-202-0496-2. VIEWEGH, Michal. Báječná léta s Klausem. 1. vyd. Brno: Petrov, 2002. 213 s. ISBN 80-7227-123-7. VIEWEGH, Michal. Lekce tvůrčího psaní. 1. vyd. Brno: Petrov, 2005. 140 s. ISBN 807227-223-3. VIEWEGH, Michal. Mráz přichází z Hradu. 1. vyd. Brno: Druhé město, 2012. 338 s. ISBN 978-80-7227-324-9. VIEWEGH, Michal. Případ nevěrné Kláry. 1. vyd. Brno: Petrov, 2003. 252 s. ISBN 807227-154-7. VIEWEGH, Michal. Román pro muže. 1. vyd. Brno: Druhé město, 2008. 160 s. ISBN 978-80-7227-274-7. VIEWEGH, Michal. Román pro ženy. 1. vyd. Praha: Petrov, 2001. 272 s. ISBN 807227-099-0. VIEWEGH, Michal. Účastníci zájezdu. 1. vyd. Brno: Petrov, 1996. 350 s. ISBN 80852-4773-9. VIEWEGH, Michal. Výchova dívek v Čechách. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1994. 184 s. ISBN 80-202-0523-3. Sekundární literatura: FISKE, John. Understanding popular culture. London: Routlege, 1992. ISBN 04-1507876-8. GENETTE, Gérard. Figures III. Paris: Editions du Seuil, 1972. 286 s. GRUŠA, Jiří. Dotazník, aneb, Modlitba za jedno město a přítele. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1990. 188 s. ISBN 80-710-8012-8. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: poetika literárního díla 20. století. 1. vyd. Praha: Torst, 2001. 865 s. ISBN 80-721-5140-1. JANOUŠEK, P. Michal Viewegh: Román pro muže. Druhé město: Brno 2008. Tvar. roč. 2008, č. 18, s. 3.

55

JUNGMANOVÁ, Lenka. Který námět je stvořený na román pro ženy? Literární noviny. 2001, č. 23, s. 9. KARFÍK, Vladimír. Báječná léta pod psa. Literární noviny. 11. 3. 1993, s. 7. KOVTUNOVÁ, Jelena. Michal Viewegh – literatura umělecká nebo populární?. In Česká literatura na konci tisíciletí II.: Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001. MACHALA, Lubomír. Literární bludiště: Bilance polistopadové prózy. Praha: Nakladatelství Brána, 2001. 256 s. ISBN: 80-7243-139-0. Nové knihy. Literární noviny. 2008, roč. 19. č. 42, s. B. PETRŮ, Eduard. Úvod do studia literární vědy. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2000. 187 s. ISBN 80-858-3944-X. PILAŘ, Martin. Fenoméni úspěchu. Host. 2001, č. 9, s. 15. PŘIBÁŇOVÁ, Alena. Čtenář a vypravěč v české próze devadesátých let: Strategie vyprávění v románech Jiřího Kratochvila a Michala Viewegha. Brno, 2005. Disertační práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Školitel Doc. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. RIMMONOVÁ-KENANOVÁ, Shlomith. Poetika vyprávění. 1. vyd. Brno: Host, 2001. 176 s. ISBN 80-729-4004-X. TRÁVNÍČEK, Jiří. Česká čtenářská krajina ze statistického pohledu. Host. 2001, č. 1, s. 48. VOHRYZEK, Josef. Svět jako korzo. Literární noviny. 1995, roč. 4, č. 1, s. 6. Internetové zdroje: Báječná léta pod psa. Česká televize [online]. ©2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: . BALAŠTÍK, Miroslav. Fenomén Viewegh. Host [online]. 3/2011 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . HERMELÍKOVÁ. Slovník české literatury po roce 1945. Michal Viewegh [online] ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . iDnes.cz/Kultura. Michal Viewegh je na rehabilitační klinice a jeho stav se lepší [online]. ©2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: .

56

Michal Viewegh. Autor [online] .

©2012.

[cit.

2012-03-29].

Dostupné

z:

Novinky.cz. Michal Viewegh: Letos nic nevydám, ale později to bude groteska. [online]. ©2013. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: . Portál české literatury. Michal Viewegh [online]. ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . Slovník české literatury po roce 1945. Michal Viewegh [online] ©2012. [cit. 2012-0329]. Dostupné z: . Spisovatelé.cz. Michal Viewegh [online] ©2012. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: . Viewegh dodal zboží na trh. iDnes.cz/Kultura [online]. © 2012 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: .

57