MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra environmentálních studií
Utváření obrazu krávy v průběhu 20. století v České republice. Diplomová práce
Vypracovala: Monika Lukašíková Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D. Brno 2011
Poděkování Můj upřímný dík patří Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D. za trpělivé vedení mé diplomové práce, cenné rady a připomínky. Zároveň děkuji své rodině a blízkým za podporu během celého studia.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracovala sama s využitím uvedených zdrojů. V Havlíčkově Brodě dne 11. 12. 2011.
………………………………… Monika Lukašíková
Rozsah práce: 18 936 slov 2
(v tištěné verzi bude na tomto místě vloženo zadání diplomové práce)
3
ANOTACE: Diplomová práce se zabývá vývojem a proměnami ve vztahu mezi člověkem a krávou v průběhu dvacátého století v České republice. Snaží se odhalit hlavní faktory determinující tento vztah a aplikuje je na tři určená období vývoje zemědělství ve dvacátém století u nás. Zajímá se o podmínky chovu, mediální a umělecký obraz. Teze dokladuje ukázkami dobových materiálů a jejich následnou analýzou. V závěru formuluje možné výstižné označení pro každou ze tří etap vývoje ve formě přívlastku pro hlavní objekt práce – krávu. KLÍČOVÁ SLOVA: kráva, skot, mléko, člověk a zvíře, životní pohoda zvířat.
ANNOTATION: The thesis deals with development and changes in relation between human and cow during 20th century in the Czech Republic. It strives to uncover main factor determining this relation and it aplies them on three main epoches of agriculture development in 20th century. The paper is interested in conditions of breeding, media and art picture of cow. Arguments are explained with original materials and analysis of them. In the conclusions possible pronouns for cow of each development era are expressed. KEY WORDS: cow, cattle, milk, human and animal, animal welfare.
4
OSNOVA: ÚVOD ..................................................................................................... 7 1. ČLOVĚK A ZVÍŘE............................................................................... 9 1.1 Domestikace ................................................................................................... 10 1.2 Proměna postoje společnosti k různým skupinám zvířat................................. 12
2. KRÁVA JAKO PŘÍKLAD ................................................................... 15 2.1 Stručně z biologie krávy – kde se bere mléko? ............................................... 16 2.2 Základní informace.......................................................................................... 17 2.3 Etologie skotu ................................................................................................. 19 2.4 Plemena skotu ................................................................................................ 20
3. FAKTORY UTVÁŘENÍ OBRAZU KRÁVY A JEJICH APLIKACE NA TŘI EPOCHY VÝVOJE VZTAHU ČLOVĚKA K NÍ ................................ 23 3.1 Faktory v čase neměnné ................................................................................. 24 3.2 Faktory proměnlivé v čase .............................................................................. 24 3.3 Rozdělení do tří epoch .................................................................................... 25
4. OBRAZ KRÁVY VE TŘECH EPOCHÁCH DVACÁTÉHO STOLETÍ .. 27 4.1 Kráva v období 1900-1948 .............................................................................. 27 4.1.1 Podmínky odvozené ze stavu zemědělství ............................................... 27 4.1.2 Mediální obraz krávy ................................................................................ 32 4.1.3 Umělecký obraz krávy .............................................................................. 34 4.1.3 Analýza dobových materiálů ..................................................................... 35 4.2 Kráva v období 1948 – 1989 ........................................................................... 40 4.2.1 Podmínky odvozené ze stavu zemědělství ............................................... 40 4.2.2 Mediální obraz krávy ................................................................................ 46 4.2.3 Umělecký obraz krávy .............................................................................. 46 4.2.4 Analýza dobových materiálů ..................................................................... 49
5
4.3 Kráva po roce 1989 ......................................................................................... 52 4.3.1 Podmínky odvozené ze stavu zemědělství ............................................... 52 4.3.2 Mediální obraz krávy ................................................................................ 54 4.3.3 Umělecký obraz krávy .............................................................................. 57 4.3.4 Analýza dobových materiálů ..................................................................... 58 4.4 Tři vzniklé obrazy krávy................................................................................... 61
5. SHRNUTÍ, MOŽNOSTI BUDOUCÍHO POSÍLENÍ VZTAHU ČLOVĚKA KE KRÁVĚ ............................................................................................ 62 ZÁVĚR, NEZODOPVĚZENÉ OTÁZKY A MOŽNOSTI DALŠÍHO VÝZKUMU ............................................................................................ 65 POUŽITÁ LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE ........................... 66 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ........................................................ 71
6
ÚVOD Pro svou diplomovou práci jsem si jako hlavní objekt zkoumání zvolila poněkud netypicky krávu1. Toto hospodářské zvíře je jedním z nejvýraznějších nehledě pouze na velikost jejího těla, ale i svým významem pro společnost. Produkty jejím chovem získávané, tedy maso a mléko, patří k základním kamenům tradičního českého jídelníčku. Přes tuto skutečnost nám v posledních letech zmizela z očí, a pokud ji cíleně nevyhledáme, nemusíme se s ní setkat vůbec, abychom mohli využívat její produkty. Ve své diplomové práci se budu zabývat proměnou vztahu mezi společností
a
krávou
jako
jedním
z nejdůležitějších
hospodářských
zvířat.
V uplynulém dvacátém století se výrazně proměnil, stejně jako vztah člověka a hospodářského zvířete obecně. Práce bude teoretického typu, metodologicky bude vycházet ze zakotvené teorie (grounded theory2). Hlavní otázkou, kterou si tato práce klade za cíl zodpovědět, je jak se v průběhu dvacátého století3 proměňovaly vztahy mezi společností a krávou. Práce má prozkoumat, jaké hlavní prvky v tom sehrály roli a jak tento proces utváření obrazu zvířete společností gradoval. V úvodní části se zaměřím na vývoj vztahu člověka a zvířete v historii a různé podoby, které mohl nabývat. Popíšu proces domestikace (hlavní zřetel přitom bude pochopitelně brán na domestikaci skotu), jeho důsledky pro rozvoj lidské společnosti i pro nově vzniklou množinu hospodářských zvířat. Postupně tak dospěji až ke vztahu člověka a zvířete v dnešní postmoderní době, kdy dochází k posilování důležitosti další „funkce“ zvířete, a to jako společníka a psychické opory člověka. Zaměřím se zejména na skutečnost, že byla hospodářská zvířata společenskými odsunuta do pozadí. Dříve člověku mnohem bližší kráva, slepice nebo prase se stávají téměř neznámými a neviditelnými, náš kontakt s nimi je zprostředkován pouze na pultech obchodů v podobě produktů zemědělství – mléka, masa nebo vajec. V následující části práce se již soustředím konkrétně na krávu, začnu základními informacemi, jež už ale přestaly být obecně známými fakty. Popíšu její biologickou podstatu, zabývat se budu i etologií, krátce zmíním nejčastěji využívaná
1
Pro potřeby mé práce ji definuji jako samici skotu využívanou pro produkci mléka. Cílem metody je vytvořit teorii, induktivně ji odvodit. „Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné.“ (Strauss, Corbinová 1999; 14) 3 V některých odůvodněných případech s mírným přesahem do století jedenadvacátého. 2
7
plemena, zaměřím se i na mléko jako podstatný produkt. Přiblížím také současné nejčastější technologie chovu, krmení nebo ustájení. V další části práce se zamyslím nad hlavními faktory, které se podílejí na utváření obrazu krávy ve společnosti. Těžiště svého zájmu, dvacáté století rozdělím na tři epochy, vysvětlím důvod tohoto rozdělení, jejich hlavní rysy, z nichž posléze vyvodím, jaký obraz právě v každé jednotlivé době o krávě panoval. Tyto tři stěžejní kapitoly, obrazy, budou založeny na podmínkách a širších souvislostech vývoje českého zemědělství v dané epoše, podílet se na nich bude i mediální a umělecký způsob zobrazování krávy v dané době. Jednotlivé teze budou podpořeny také ukázkou dobového materiálu různého charakteru (texty, videoukázky), který bude podroben hlubší analýze. V závěru této části práce budou informace o jednotlivých stupních vývoje vztahu mezi společností a krávou shrnuty a vyplyne z ní pojmenování
pro
jednotlivé
etapy
vývoje
směřujícího
od
výchozího
bodu
k výslednému současnému stavu. Následovat bude úvaha o výhledu do budoucnosti. Jak se může dále náš vztah k hospodářským zvířatům zde zastoupených krávou vyvíjet a proměňovat? Jaké nové faktory jej ovlivní ať již kladně či záporně? Jaké skutečnosti se do něj promítnou? Jak silná bude provázanost mezi vývojem zemědělství v České republice a naším vztahem ke krávě? V závěru naznačím možnosti dalšího výzkumu a další otázky a souvislosti, které v průběhu tvorby této diplomové práce vznikly.
8
1. ČLOVĚK A ZVÍŘE Člověk a zvíře vstupují do společných vztahů již v prehistorických dobách a jejich interakce nabírá nejrůznějších podob. Člověk byl na zvířatech vždy závislý, zatímco ona ho ke své existenci přímo nepotřebovala. „Vztah ke zvířatům se v celé naší historii ukázal jako jeden z nejvýznamnějších prvků etické a estetické výchovy člověka.“ (Veselovský 2000: 24) Už před starší dobou kamennou byl přesvědčen, že zvířata mají duši a dokázal se s nimi ztotožnit, přisuzoval jim nadpozemské schopnosti a zároveň se jich děsil. (Veselovský 2000: 33) Sounáležitost se zvířaty člověk cítil z různých důvodů. Měl s nimi mnoho společného, stejně jako ona byl vystaven nepřízni počasí, nebo se stával obětí stejných predátorů. (Dubnička 2007: 22) V některých ohledech za nimi dokonce zaostával, byl proti nim nedokonalý, spoustu věcí od nich odpozoroval a obdivoval jejich vlastnosti, které jemu samotnému chyběly (lstivost, ostražitost, vytrvalost, síla, intuice nebo rychlost v boji). Je pravděpodobné, že byl přesvědčen, že zvíře bylo na světě dříve než on, takže ho ve svých představách chápal jako staršího bratra, který si zasluhuje náležitou úctu. (Dubnička 2007: 26-27) Jejich moc usměrňoval různými rituálními tanci, slavnostmi, symbolickými oběťmi nebo mýty. (Veselovský 2000: 34) Pravěké lovce, můžeme označit za první umělce (Dubnička 2007: 17), neboť jejich jeskynní malby představují vyjádření úcty a strachu před uctívanými tvory (na malbách se vyskytují jeleni, nosorožci, mamuti, koně, medvědi a další zvířata). Svůj původ odvozený ze zvířecích předků vyjadřovali pravěcí lidé totemismem, sounáležitost s těmito zvířaty se projevovala zákazem jejich lovu, čímž byla prakticky garantována jejich další existence. (Veselovský 2000: 33-36) K odklonu od náboženského uctívání zvířat došlo až později s rozvojem monoteistických náboženství, kdy bůh tvoří člověka k obrazu svému a následně se v podobě Krista sám zjevuje jako člověk. Zvíře pak logicky ztrácí svůj původní božský rozměr a člověk se vůči němu vymezuje diametrálně odlišně. (Dubnička 2007: 101) Lovci byli oproti některým velkým zvířatům prakticky bezbranní, a i lovené druhy svou činností příliš neohrožovali, protože jejich počet byl prozatím zanedbatelný. Lov však zdokonalil rozumové i manuální schopnosti člověka natolik, že brzy byl schopen postavit se i výrazně větším zvířatům, než byl on sám. (Veselovský 2000: 59-60) Zatímco původně byla motivací k lovu potřeba nasytit se, v pozdějších dobách už tato závislost zmizela a stala se zábavou či demonstrací nadřazenosti elit. (Dubnička 2007: 212) 9
Zvířatům člověk přisuzoval různé lidské vlastnosti, jak kladné, tak i záporné (krutost a lstivost na jedné straně a na opačném konci spektra pak moudrost a věrnost). Vztah a obliba se však neřídí rozumem, ale spíše vrozenými vzorci chování. (Veselovský 2000: 14) Člověk mezi zvířaty činil rozdíly již jako lovec, například vlastnosti přisuzované psovi a vlkovi jsou rozdílné – zatímco pes symbolizuje otroctví, vlk je ztělesněním svobody a nezávislosti). (Dubnička 2007: 74)
1.1 Domestikace Prvním impulzem ke vzniku pocitu nezávislosti na přírodě u člověka byla domestikace zvířat. Tato událost nevídaným způsobem urychlila kulturní evoluci člověka a proměnila vztahy mezi zvířetem a člověkem. (Dubnička 2007: 91) Jedním z prvních úkolů zvířat bylo zásobovat člověka masem, aniž by musel vydávat energii na náročný a nebezpečný lov. Tato jistota výživné masité stravy přinesla úsporu času, který člověk mohl věnovat poznávání světa kolem sebe a svému rozvoji. (Veselovský 2000: 59) Poprvé si mohl člověk plánovat přísun potravy a dokonce si tvořit zásoby. (Dubnička 2007: 91) Domestikace začala v Evropě přibližně před deseti až šestnácti tisíci lety. (Veselovský 2000: 84) Nejsnáze pochopitelnou definici domestikovaného zvířete předkládá Caras, když definuje domestikaci jako držení zvířat v zajetí a jejich ochočení tak, aby byla zvládnutelná nebo dokonce oddaná a poslušná. Navíc u nich došlo ke změně genetické informace v důsledku soužití s člověkem. Tato zvířata jsou dnes skoro ve sto procentech případů odlišitelná od svých divokých předků, ať již vyhynulých, či dosud žijících. Přirozený výběr tak byl nahrazen selektivním chovem a z naší vůle vzešli noví tvorové. (Caras 1999: 16) Je nezbytné dodat, že domestikovaná zvířata jsou vlastně specializovaným případem artefaktů, na jedné straně náležejí do řádu fysis, na druhé straně ale představují výtvor člověka, jelikož mají příčinu svého vzhledu mimo sebe sama. (Komárek 2011: 135) Tento účinný umělý výběr umožňuje rychlou změnu habitu, i vlastností domácích zvířat, ovšem tyto formy vychýlené z rovnovážného bodu jsou i nejchoulostivější a nejméně životaschopné. Umělým výběrem vzniklé formy zvířat jsou tak svou existencí a přetrváním zcela vázány na lidskou intervenci. (Komárek 2008: 274) Výběr zvířat pro šlechtění byl kromě silného vlivu náhody při neznalosti zákonů genetiky prováděn i podle toho, jaké vlastnosti se 10
člověku zdály být užitečné. Tak docházelo k posilování příznivých charakteristik, které se později staly pravidlem (Caras 1999: 46) Pravděpodobně prvním domestikovaným zvířetem byla koza4, důvodem k tomu byla nejspíše její přiměřená velikost, dala se snadno odchytit a ochočit.5 Počátky její domestikace se datují ještě před vznikem zemědělství, do mezolitu přibližně před dvanácti až patnácti tisíci lety na konci poslední doby ledové. Spolu s kozou byli v předzemědělských dobách zdomácněni ještě pes, sob a ovce. (Caras 1999: 43) Zemědělství později podtrhlo již výše zmíněné chápání rozdílů mezi různými typy zvířat. Přibyla dichotomie užitečný/škodlivý, když se hodnotilo ohrožení majetku prvních zemědělců škůdci, dravci, nebo býložravými konkurenty jejich vlastního dobytka. (Veselovský 2000: 62, podobně i Caras 1999: 52) Zdomácnělá zvířata byla kromě přímé produkce potravy využívána i pro obdělávání polí6, transportu materiálu nebo umožňovala efektivnější vedení boje. (Veselovský 2000: 85) Domestikace a rozvoj zemědělství umožnily člověku a jeho civilizaci nebývalý rozmach, z důsledků jmenujme populační růst, umožnění dělby práce, vzájemnou spolupráci, umožnění dalšího duševního vývoje člověka a rozvoje lidských sídlišť. Určitým typem změn přirovnatelných k „domestikaci sama sebe“ však prošel i sám člověk. Jako příznaky těchto změn jmenujme úbytek tělního pokryvu, změnu složení a množství potravy (období hladu střídaná obdobími hojnosti nahradil trvalý dostatek), křehčí stavbu kostry, ochabnutí svalstva, rozšíření periody rozmnožování na celý rok nebo schopnost snést se s větším množstvím příslušníků stejného druhu na malé ploše. (Veselovský 2000: 89, podobně i Komárek 2008: 279) Nyní se blíže podívejme na příklad zvířete, které je pro mou práci relevantní – krávu jako zástupkyni skotu. Skot byl v domestikaci silně preferovaným zvířetem díky své mnohostranné užitečnosti jako zdroj masa, mléka7 a tažné síly. (Caras 1999: 116) Kráva vznikla zdomácněním pratura, pro člověka děsivého i obdivovaného pro 4
Existuje ještě možnost, že se jednalo o ovci, vzhledem k velké podobnosti kosterních ostatků, ze kterých je tato domněnka vyvozena, není možné toto tvrdit se stoprocentní jistotou. (Caras 1999: 44; podobně i Brentjes 1979: 6)) 5 Dále je příznačné to, že koza je schopna přežít v nepříznivých podmínkách. Tlak na domestikaci totiž byl vyšší v místech s horší dostupností potravy, zdomácnění zde fungovalo jako odpověď na potřebu. (Caras 1999: 53) 6 Další podstatný vedlejší produkt – hnůj byl využíván také k zúrodňování půdy a umožnil tak setrvávat delší dobu na jednom místě bez jejího vyčerpání. (Caras 1999: 32) 7 Ačkoli velmi dlouho trvalo, než se podařilo jeho produkci a získávat jej po celý rok, protože původně bylo k dispozici pouze v době odchovu telat. K tomu napomohlo vymizení pevní doby říje, která u domestikovaných zvířat probíhá v průběhu celého roku. (Veselovský 2000: 87-88) 11
svou velikost (v kohoutku měřil kolem 200 cm, dnešní skot je oproti němu výrazně menší), neohroženost, bojovnost a plodnost. Jeho domestikace nejspíše začala před šesti tisíci lety v Evropě, protože již kolem roku 2500 před Kristem došlo k rozlišení plemen. Rozbor DNA však ukazuje na dvě linie původu, evropský býčí typ a indický typ8 (reprezentovaný zebu). V Evropě se pravděpodobně první domestikovaný skot objevil v Dánsku, v Británii a v Bavorsku. Chov skotu je velmi náročný na péči, jeho chov proto donutil člověka ke změně v podobě více usedlého způsobu života. Zároveň se stal předpokladem lidské kultury. Jako příklad Caras uvádí jeho rozhodující mnohostranný podíl na osidlování amerického západu. Skot byl využíván k tahu vozů osadníků, později k obdělávání půdy, jeho trus k jejímu zúrodnění. Potřeba pastvin pro skot osadníků však rozhodujícím způsobem zasáhla civilizaci indiánů, když byl vyhlazen bizon představující jejich hlavní zdroj obživy. (Caras 1999: 91-102)
1.2 Proměna postoje společnosti k různým skupinám zvířat Vztah člověka a zvířete se za dlouhou dobu společné existence přetvářel, změnilo se i lidské vnímání, co je to zvíře. Pro řadu lidí tento pojem znamená pouze zvířata osrstěná, především savce. (Veselovský 2000: 12) Proměnilo se i vnímání hospodářských zvířat a naše vymezování se vůči nim. Protože však podvědomě kontakt s nimi potřebujeme, pořizujeme si domácí mazlíčky. Ve spojení s novou orientací společenských věd vyvstávají i nové možnosti zkoumání vztahu člověka a zvířete, například z genderového hlediska9.
8
Podobně i Veselovský uvádí domestikaci na více místech zároveň – Indie a Blízký východ a střední a západní Evropa. (Veselovský 2000: 90) 9 S rozvojem genderových studií se pozornost zaměřuje i na rozdíly mezi pohlavími ve vztahu ke zvířatům. Podle Herzoga se postoje mužů a žen ke zvířatům liší v různých oblastech interakce mezi člověkem a zvířetem. Ženy obecně vykazují vyšší úroveň pozitivního chování ke zvířatům. Více se zajímají o podmínky chovu a welfare hospodářských zvířat, je mezi nimi i více aktivních bojovnic za práva zvířat, častěji se zúčastňují například veřejných demonstrací proti jejich týrání atd. U žen se ale více objevuje i negativní jev „hromadění“ zvířat, kdy osoby mají v domácnosti více koček či psů, než o kolik se jich dokážou zodpovědně postarat. V náklonnosti ke zvířatům jako k domácím mazlíčkům jsou obě pohlaví víceméně vyrovnaná. Mezi muži je více zastánců využití zvířat pro vědecké účely, ženy naopak testy na zvířatech častěji odmítají. Muži mají obecně kladnější postoj vůči lovu zvířat jako způsobu trávení volného času, mezi lovci se ženy objevují výrazně méně. V krutém zacházení se zvířaty také častěji figurují muži. Tyto rozdíly mezi pohlavími zjištěné v řadě průzkumů však nemusejí být v čase neměnné, autor změnu vzorce dokládá na příkladu obrácení poměru pohlaví ve veterinárním lékařství v posledních několika dekádách. Zatímco na konci šedesátých let dvacátého století bylo ve Spojených státech méně než tři sta žen zvěrolékařek, na konci osmdesátých let již ženy 12
Proměnil se zejména vztah člověka k hospodářským zvířatům. Dříve úplná závislost člověka na zvířatech postupně (ovšem spíše zdánlivě) vymizela. Lidé měli v minulosti ke zvířatům bližší vztah, bylo jim jasné, že potraviny pocházejí z nich, byli lépe obeznámeni s procesem jejich života, krmení, růstu, produkce masa, mléka, vajec… Celodenní práce v hospodářství se točila zejména kolem domácích zvířat, hospodář s nimi byl v přímém styku. Viděl jejich narození, rostla mu před očima a celý jejich život se o ně staral. Na jednu stranu byl přesvědčen, že může rozhodovat o jejich životě, na druhou stranu ho k nim poutala citová vazba (Dubnička 2007: 126) Lidské
znalosti
sice
tehdy
nebyly
vědecky
podložené,
vycházely
spíše
z každodenního pozorování, tradic, logického usuzování… Dnes jsme od zvířat výrazně více izolováni, hospodářská zvířata považujeme za špinavá, nechceme s nimi být v kontaktu, nezajímají nás, dokud se nám nedostanou na pulty obchodů. Naproti tomu do poloviny devatenáctého století byla produkce masa místní nebo rodinnou záležitostí, dokud tento stav nezměnil nástup železnice. Ten umožnil přepravovat zvířata i maso na velké vzdálenosti a rozšířil tak trh s živočišnými produkty. Rozvoj specializovaného průmyslového odvětví zpracování masa si vyžádal dělbu práce, takže chov zvířat dnes uniká naší pozornosti a naše participace na životě zvířat se téměř vytratila. (Dubnička 2007: 126) V posledních desetiletích naopak roste význam společenských zvířat – domácích mazlíčků, které si člověk nepořizuje za účelem získání nějakého užitku, ale spíše aby jejich prostřednictvím naplnil svou potřebu kontaktu s přírodou, aby mohl v jejich přítomnosti projevit své potlačované emoce. Domácí mazlíčci, kteří nám pomáhají překonat pocity osamělosti, vidí Caras (Caras 1999: 33) jako určitý typ sebenaplňujícího se proroctví. Domácí zvířata svou ochotou nechat se domestikovat umožnila rozvoj naší společnosti a život ve velké koncentraci, teď nám pomáhají se z těchto potíží dostat. Caras dále uvažuje nad možností vyčíslit „terapeutickou hodnotu“ těchto zvířat chovaných pro radost, například koček, jichž žije jen v USA
tvořily více než polovinu nastupujících studentů veterinárních škol. V roce 2002 již skoro 85% studentů prvních ročníků veterinárního lékařství byly ženy. (Herzog 2007)
13
přibližně 55 až 60 milionů. (Caras 1999: 147) Kočka je příkladem zvířete, které domestikací neutrpělo žádnou velkou změnu v podmínkách života, oproti divoké formě se ani příliš nezměnila její stavba těla (Veselovský 2000: 107) nebo její přirozené chování. (Webster 2009: 237) Oproti tomu pes člověku nabízí svou oddanost a věrnost, schopnost přizpůsobit se a zaujmou své místo v hierarchii „smečky“. (Webster 2009: 233) Tato zvířata, která nás mají v životě doprovázet, si volíme tak, aby dokázala uspokojit naše rozmary (Webster 2009: 232), zároveň jsme ale připraveni poskytnout jim perfektní péči a „učinit je šťastnými“ (Kolář 2008: 23). Při tom ale mnohdy člověk překračuje tenkou hranici, kdy je toto chování ještě přínosné a zvíře až příliš polidšťuje. Zamyslíme-li se nad současnou pozicí dvou zmiňovaných skupin zvířat, hospodářských a společenských, můžeme vysledovat určitý posun v postojích společnosti. Výše zmíněná společenská zvířata, jichž jsou pes a kočka nejběžnějšími zástupci, ačkoli nedávají žádný hmatatelný užitek, se stávají pro člověka bližšími, než zvířata hospodářská. V dřívějších dobách tato zvířata byla v hospodářství spíše trpěna, musela svou existenci opodstatnit nějakým užitkem (kočka ochranou před škůdci, pes prací při ochraně majetku nebo pomocí při pasení stád). Tato jejich poslání však postupně vymizela, převážný důvod, proč si je dnešní domácnosti pořizují, je jejich funkce jako přítele a společníka. Oproti tomu hospodářská zvířata jsme ze svého okolí vytěsnili, péči o ně jsme ponechali na „profesionálech“, dobrovolně jsme se vzdali podílu na produkci potravin živočišného původu. Tato proměna je dokumentována i v rámci jednoho druhu, který ač původně hospodářský, proměnil v průběhu let svou pozici a je často vnímán i jako zvíře společenské, využívající výhod z toho plynoucích. (Kolář 2008: 30) Hospodářská zvířata jsme v důsledku toho přestali znát, jejich obraz se pro nás stává více zkresleným.
14
2. KRÁVA JAKO PŘÍKLAD Krávu můžeme chápat jako exemplární příklad jevu výměny pozice mezi hospodářskými a společenskými zvířaty. Ten jsem rozebrala v minulé kapitole. Na této výměně pozice můžeme demonstrovat odstup, který si nyní nově mezi sebou a hospodářskými zvířaty vytváříme. Zatímco dříve měli lidé alespoň obecnou orientaci v otázkách chovu různých domácích zvířat, dnes už tomu je jinak. Zapomínáme tato fakta, nevíme, jaké podmínky potřebují jednotlivé druhy zvířat, jaká je jejich biologická podstata, známe je opět jenom z regálů v obchodech a ze svých talířů. Nedovedeme si představit, jak a kde přesně vlastně tato zvířata žijí, čím a jak se krmí, jak se rozmnožují, jak vzniká naše budoucí potrava… O všech těchto věcech týkajících se chovu krávy bych se chtěla zmínit. Kapitolu rozdělím na několik částí, v první se budu věnovat krávě, její biologii, morfologii atd., v další zmíním její etologii a následovat bude zmínka o rozdělení plemen s podrobnější zmínkou o několika nejčastějších, která se v našich chovech vyskytují. Chov
dojnic
je
organizačně,
materiálově,
ekonomicky
i
pracovně
nejnáročnějším odvětvím živočišné výroby. Chov dojených krav je hlavním odvětvím chovu hospodářských zvířat, jeho podíl na hrubé zemědělské produkci České republiky činí asi patnáct procent. Z nákladů na chov dojnic jsou nejvýznamnější náklady na krmivo (tvoří 40 %) a na práci (asi 15 %), zbytek jsou odpisy, energie, údržba, opravy, plemenářské a veterinární úkony. Celkové náklady na výrobu jednoho litru mléka se v současnosti pohybují kolem 8,50 Kč. (Bouška 2006: 169) Průměrná užitkovost je u nás 5589 l mléka na krávu a rok, což přibližně odpovídá průměrné užitkovosti v Evropské unii. Tržní produkce mléka v České republice činí přibližně 2520 milionů litrů mléka za rok. (Vaněk 2002: 9) V následující tabulce jsou uvedeny stavy skotu ve vybraných letech 20. století.
15
Rok
Skot
1921 1931 1945 1951 1961 1971 1981 1991 1996 2001 2006 2011
3043 3266 3025 3159 3030 2958 3499 3360 1989 1582 1374 1344
Z toho krávy 1429 1814 1519 1494 1411 1303 1317 1195 751 611 564 552
Tabulka č. 1: Stavy skotu v tisících kusů10 ve vybraných letech. (Zdroj: www.czso.cz)
2.1 Stručně z biologie krávy – kde se bere mléko? Kráva je samice tura domácího, zástupce řádu sudokopytníků. Od jalovice (další pojmenování pro samici tura) se liší tím, že kráva již porodila mládě – tele. Samec je býk, vykastrovaný pak vůl (kastrace se provádí za účelem zklidnění, zvíře je pak lépe ovladatelné a využitelné např. pro tah). Nezbytnou podmínkou k tomu, aby kráva dávala mléko, je její březost a následný porod mláděte, teprve poté následuje tvorba mléka, laktace. Pohlavní dospělosti dosahuje jalovice v osmi až deseti měsících věku, k připuštění je vhodná ve čtrnácti až dvaceti měsících (při hmotnosti cca 450 kg). U býků je to ve dvanácti až čtrnácti měsících. (Vaněk 2002: 12) Za účelem řízení jakosti je inseminace prováděna nejčastěji uměle. Březost krávy trvá 285 až 289 dní, dva měsíce před porodem, otelením, kráva takzvaně „stojí na sucho“, připravuje se na porod a laktaci. (Vaněk 2002: 14) Mléčná žláza skládající se z vemena a struků má tři funkce – sekreci mléka, jeho shromažďování a spouštění. Mléko se skládá z 87,5 % vody a 12,5 % sušiny, v ní tvoří 3,2 až 4 % bílkovina kasein, 3,5 až 7 % tuk a 4,7 až 5 % mléčný cukr laktóza. V mléce se dále vyskytují ve vodě rozpustné vitamíny C a B a v tuku rozpustné D, E, K a A. Z minerálů jsou zastoupeny hořčík (0,05 mg/l), vápník (1,2 g/l), fosfor (0,95 g/l), síra (300 mg/). (Vaněk 2002: 20) Maximální produkce mléka u krávy se dosahuje přibližně mezi třetí
10
Do roku 1991 k 1.1., 1992-2002 k 1.3., od 2003 k 1.4. 16
až pátou laktací. Laktace trvá od otelení krávy až do období cca 8 až 10 týdnů před dalším porodem. Délka mezidobí (časový úsek mezi dvěma porody) je 380 až 400 dní. (Vaněk 2002: 23) Denní produkce mléka se v průběhu laktace mění. Nejrychleji narůstá těsně po otelení, její vrchol přichází cca mezi čtvrtým až osmým týdnem po porodu, pak se množství mléka udržuje na určité úrovni a následné pozvolna klesá (k výraznějšímu poklesu dochází v sedmém měsíci laktace). (Zeman a kol. 2006: 238) Krávy se dojí dvakrát denně, dojení probíhá téměř vždy strojně, z vemene se tak získá asi 85 % mléka. Pro hodnocení kvality mléka existují normy, které vyžadují dobrý zdravotní stav krav (bez výskytu tuberkulózy nebo brucelózy), hodnotí smyslové znaky (barva, vzhled, konzistence, chuť a vůně mléka) a obsah tuku (minimálně 33 gramů na litr) a bílkovin (minimum je 28 gramů na litr). Mléko se po nadojení musí do 150 minut zchladit na 10 °C. Jeho kyselost se musí pohybovat mezi 6,2 až 7,8 °SH 11. (Vaněk 2002: 26) Dojení tvoří jednu polovinu časové náročnosti péče o krávy, pro kvalitní výsledky vyžaduje klidné zacházení a odpovídající techniku, důležitá je i kontrola vemene. Kromě samotného procesu dojení je důležitý i klidný příchod a odchod z dojírny. Těch existují různé konstrukční typy, například rybinové, tandemové, polygonové, stacionární, rotační či paralelní. (Vaněk 2002: 91)
2.2 Základní informace o současném způsobu chovu krav Začněme souvislostmi krmení - fyziologie trávení u krávy je poměrně specifická, z toho důvodu je kráva řazena mezi přežvýkavce. Její vícekomorový žaludek se skládá ze čtyř částí – předžaludků bachoru, knihy a čepce a hlavního žaludku - slezu. Toto uspořádání umožňuje krávě přijmout velké množství potravy v krátké době, kterou dále zpracuje až později v době odpočinku. Přežvykování, odborně ruminace, je návrat již přijaté potravy zpět do dutiny ústní, kde dochází k jejímu proslinění a mechanickému zpracování12. Specifické prostředí a bakterie nacházející se v bachoru pak umožňují díky fermentaci trávení rostlinné potravy. (Bouška 2006: 24)
11
Podle metody Soxhlet-Henkela. Krávy stráví přežvykováním denně asi čtyři až devět hodin, nejčastěji je to v poloze vleže na boku. K navracení potravy zpět do dutiny ústní dochází asi 15 až 70 minut po jejím příjmu. Telata se rodí pouze s jednoduchým žaludkem, k jeho diferenciaci dochází až po narození, plnohodnotně přežvykovat začínají asi ve věku čtyř měsíců. 12
17
Hlavním podmínkou správného krmení krav je optimalizace krmné dávky v závislosti na životním období zvířete. (Vaněk 2002: 118) Ve výživě a krmení dojnic se rozlišují dvě základní období – období laktace (po porodu, období rozdojování, vlastní laktace) a období stání na sucho. (Zeman a kol. 2006: 238) Sestavení tzv. krmné dávky13 je poměrně složitou záležitostí, vychází se při něm z potřeby živin a energie u zvířat a jejich průměrného obsahu v krmivech. Sestavení dávky je závislé na stadiu březosti krávy14, její denní produkci mléka či její živé hmotnosti. Krmení se liší i podle zemědělské výrobní oblasti, ročního období… (Zeman a kol. 2006) Základem krmné dávky jsou objemná statková krmiva doplněná krmivy jadrnými a minerálními a vitamínovými doplňky. Zařazeny mají být minimálně dva druhy objemných krmiv, z nichž jedno by mělo být bílkovinné a jedno sacharidové (Zeman a kol. 2006: 238) Z objemných krmiv dominují téměř stoprocentně ta konzervovaná – senáž z vojtěšky, kukuřičná siláž, cukrovarské řízky, jetelová nebo jetelotravní senáž, siláž z obilních drtí a podobně. Dále se využívají suchá objemná krmiva – seno a sláma; z okopanin krmná řepa nebo tuřín; z průmyslových krmiv pak melasa, výpalky nebo pivovarské mláto. Zelená píce se v praxi zkrmuje jen výjimečně, jedná se o trávu, vojtěšku, jetel, řepku, kukuřici nebo luskovo-obilní směsky. Jadrná krmiva pak slouží k doplnění živinového obsahu na potřebnou normu. Z jadrných krmiv, minerálních a vitamínových doplňků se obvykle připravují směsi připravované a distribuované pomocí pojízdných míchacích vozů. Za nejpřirozenější a nejlevnější způsob krmení dojnic je považována pastva, pokud pro to v dané oblasti existují podmínky (dostatek pastvin, dostatek srážek pro obnovování vypasených porostů) a pastviny nejsou příliš vzdálené místu ustájení (v úvahu je třeba brát energetický výdej způsobený přesunem zvířat, který může mít negativní dopad na užitkovost, jako hranice se uvádí cca 600 až 800 metrů dle členitosti terénu). Pastvina zároveň musí být dostatečně vydatná, uvádí se, že jeden hektar uživí po celé pastevní období přibližně dvě až tři dojnice. Na pastvu musejí být zvířata přivykána postupně, aby se mohla přizpůsobit mikroflóra bachoru změně potravy. (Zeman a kol. 2006) Neméně důležitou otázkou je ustájení zvířat. Donedávna nejvíce se vyskytujícím způsobem je vazné ustájení, ve kterém musí omezený prostor 13
Krmná dávka je celkové množství krmiv, které zvířeti denně podáváme k úhradě záchovné a produkční potřeby živin a k nasycení. (Zeman a kol. 2006; 225) 14 V posledních týdnech březosti dochází k nejintenzivnějšímu růstu plodu, dochází zároveň ke snižování objemové kapacity předžaludku. (Zeman a kol. 2006; 228) 18
odpovídat potřebám zvířete, musí být uzpůsobeno uvázání zvířat, rozměry stání a jeho povrch. V současné době se již nově nestaví, protože jejich parametry přestaly odpovídat potřebám komfortu a hygieny zvířat, péče o zvířata je zde dosti náročná na pracovní sílu. Postupně převažují praktičtější kombiboxy („vazné ustájení bez vázání zvířat“), nebo volné boxové stáje zajišťující zvířatům větší pohodlí a komfort a tím napomáhající vytvořit podmínky pro zvýšení užitkovost. (Vaněk 2002: 84)
2.3 Etologie skotu Základním životním projevem skotu před domestikací bylo vyhledávání volných stepních a lesních porostů, časté změny pobytu a sdružování se do malých stád o cca dvaceti až třiceti kusech. Ve stádě byly většinou zastoupeny krávy, telata, jalovice i několik býků, vznikala ale i stáda složená pouze z býků vyhledávající samice jen za účelem páření. Shromažďování do stád není jenom projevem jejich pasivity, ale je vyvoláváno smyslovými podněty nutícími zvíře vyhledávat jedince stejného druhu a přibližovat se k nim. (Hediger dělí ve svých studiích o teritorialitě živočichy podle vztahu k ostatním jedincům svého druhu na kontaktní a distanční. Kráva by podle této teorie reprezentovala kontaktní typ, který nejenže strpí tělesný dotyk s druhým jedincem, ale dokonce ho vyhledává (Veselovský 2005: 249)). V rámci stáda existuje i určitá hierarchie, některá zvířata jsou uznávána jako vedoucí, další jsou ostatními utlačována. Četnost těchto projevů je podmíněna způsobem chovu – mění se podle toho, zda zvířata žijí na pastvině případně v ustájení volném nebo vazném. (Hauptman a kol. 1972: 43) V tradičním chovu s malým počtem zvířat, vysokým podílem ruční práce a individuální péče byly tyto vazby nahrazeny kontaktem s lidmi. Při moderním velkochovu vzrůstají u zvířat nároky na adaptaci na prostředí. Je třeba tomu přizpůsobit koncentraci zvířat, jejich ustájení, organizaci zvířat, protože na respektování těchto specifik závisí míra užitkovosti. Krávy vykazují určitou pravidelnost v denním režimu, nejvíce aktivní bývají za svítání a za soumraku, naopak v průběhu dne a noci je jejich aktivita nižší. Narušení tohoto stereotypu přináší negativní důsledky pro užitkovost a celkovou pohodu zvířat.
19
Ze smyslů plní zrak spíše orientační funkce, krávy mají poměrně dobré vnímání tvaru a vzdálenosti, zrak je také důležitý faktor pro býky při páření. Co se týče sluchu, jsou zaznamenávány silné reakce na neočekávané hlasité podněty, sluch je dále klíčovým smyslem v komunikaci matky a telete. Čich, chuť a hmat jsou důležité zejména při výběru potravy, z chutí odmítají hořkou a (zejména u telat) se vyskytuje silná preference sladké. Reakce na teplo se projevují v míře aktivity a přijímání potravy (to je v horku omezenější). Krávy tráví přibližně polovinu dne odpočinkem (při něm přežvykují potravu), spánek je velice krátký. Projevem komfortního chování je péče o povrch těla, svůj vlastní i mezi jedinci navzájem. Tyto projevy jsou signálem pohody zvířat. Sociální chování se ukázalo být znovu aktuální při zavádění skupinového chovu, musí na něj být brán zřetel při sestavování skupiny zvířat, která mají žít společně. Zásahy člověka do ustavené hierarchie by měly být promyšlené a podložené znalostmi etologie a změny by neměly být příliš časté. Výše postaveným jedincům bývá dávána ostatními kusy přednost při výběru potravy nebo při pití, mohou si volně vybírat i místo k odpočinku. Níže postavené krávy mohou být naopak odháněny a vytěsňovány. Určení místa ve skupině závisí například na věku, vzrůstu zvířete, plemeni, pohlaví, zkušenostech nebo obratnosti v boji. Specifické je sexuální chování, především v době říje. Mateřské chování se řídí instinkty, liší se podle období věku telete (telení, sání, dostav…), po navázání vztahu mezi matkou a mládětem je odloučení pro obě strany traumatizující. (Voříšková a kol. 2001: 44-67)
2.4 Plemena skotu Na světě v současné době existují více než tři stovky plemen skotu. (Bouška 2006: 33) Šlechtění se provádí za účelem dosažení vyšší užitkovosti, základní užitkovou vlastností skotu je plodnost, která ovlivňuje mléčnou i masnou užitkovost. Jejími hlavními složkami jsou schopnost porodit tele a laktace. Obojí je ovlivněno genetickými vlohami, prostředím, kvalitou a množstvím krmiva a způsobem ošetřování. (Vaněk 2002: 12) Plemena se podle převažujícího využití dělí na mléčná, masná a kombinovaná. U mléčných je užitkovost měřena produkcí mléka, masná užitkovost jatečného skotu se odvozuje z přírůstku váhy na spotřebu krmiva. (Vaněk 2002: 27) Zároveň se hodnotí i vnější vzhled krav, jejich užitkový typ. Sleduje se 20
celkový rámec těla, jejich osvalení, končetiny, tvar a velikost vemene, barva. (Vaněk 2002: 79) Následuje velmi stručný přehled nejčastějších plemen skotu v České republice s podrobnější informací o vybraných plemenech. Nejrozšířenějším plemenem mléčného skotu15 je u nás Český strakatý skot podílející se na stavu přibližně jednou polovinou. Patří do skupiny plemen horského strakatého skotu (Fleckvieh, spolu s německým, slovenským nebo maďarským strakatým skotem), jeho původ je ve Švýcarsku a je odvozen od simentálského plemene, k nám se dostal ve druhé polovině 19. století. Jedná se o středně velký skot se silnými kostmi a dobrým osvalením má strakaté zbarvení nebo plášťové s bílými odznaky a dominantně bílou hlavou (případně s barevnými odznaky) a bílými končetinami. Zvířata jsou rohatá. Kráva váží 650 až 750 kg, měří v kohoutku 138 až 144 cm (hodnoty pro býka 150 – 158 kg, 1100 – 1200 kg). Užitkovost skotu je oboustranná (je chován pro maso i mléko), průměrná užitkovost je v ČR 5850 kg mléka (obsah tuku 4,2 % a obsah bílkovin 3,5 %). (Sambraus 2006: 29) Chovatelé tohoto plemene se sdružují ve Svazu chovatelů českého strakatého skotu16. Světově nejrozšířenějším plemenem mléčného skotu je Holštýnský skot, který v České republice zaujímá druhé místo. Zároveň se jedná o nejprošlechtěnější mléčné plemeno rozšířené zejména v západní Evropě a v severní Americe. Barva je černě strakatá (výjimečně i červený, jedná se o tzv. Red holštýn) a tělesný rámec velký, svalstvo málo vyvinuté. Výška v kohoutku je u krávy 144 až 148 cm, hmotnost 650 až 700 kg (býk 155 – 165 cm a 1000 – 1200 kg). Jedná se o plemeno mléčného užitkového typu s produkcí 7600 kg mléka za rok (v ČR), obsah tuku 4,1 % a bílkovin 3,3 %. Původ plemene je v nížinných oblastech od Holandska po Dánsko. Významné bylo i křížení s fríským skotem. V ČR se objevuje v 60. letech 20. stol. (Sambraus 2006: 28, http://ksz.af.czu.cz/plemenaskotu/mlecna.pdf) Dalšími významnými mléčnými plemeny jsou Montbeliard, Ayrshire nebo Jersey. Jako původní krajové plemeno můžeme jmenovat Českou červinku, což je středně velká, krátkorohá forma červeného středoevropského skotu. Momentálně ho
15
Toto plemeno bývá přesněji řazeno mezi kombinovaná, z důvodu dominance v českých chovech jako dojného ho uvádím jako mléčné. Domnívám se, že pro potřeby mojí práce toto rozdělení postačuje. 16 www.cestr.cz 21
lze označit jako kriticky ohrožené plemeno, stav nedosahuje ani 100 kusů. (http://www.cestr.cz/cc.html, Sambraus 2006: 33) Hlavním účelem masných plemen je produkce hovězího masa, donedávna tvořila okrajovou část chovu, v souvislosti s růstem extenzivně obhospodařovaných zemědělských ploch (především horských a podhorských pastvin) se však jejich počty zvyšují stejně tak jako rozmanitost plemen. Největší zastoupení mají plemena Charolais, Aberdeen Angus, Hereford a Masný Simental. (Sambraus 2006; 25) Dále se vyskytuje například Skotský náhorní skot (Highland), Galloway nebo Limousine. Masné krávy jsou příkladem, jak se vrací skot zpět do volné krajiny, zejména v členitější
krajině,
kde
pomáhají
udržovat
její
vzhled.
(http://ksz.af.czu.cz/plemenaskotu/masna.pdf) Jako příklad extrémního šlechtění lze uvést plemeno Belgické modrobílé, které je za účelem co nejvyšší produkce masa vybaveno natolik zvětšeným hýžďovým svalstvem, že tato skutečnost znemožňuje přirozený porod mláděte. Telata proto přicházejí na svět téměř výlučně s pomocí císařského řezu. V závěru kapitoly je možné zrekapitulovat, co všechno už možná dnes lidé zapomněli nebo nevědí a mohlo by je překvapit. Hlavním faktem pravděpodobně je, že kráva musí mít tele, aby dojila mléko. Překvapivé může být i zjištění, že krmení za určitým účelem je natolik svázáno různými normami, aby bylo ekonomicky a užitkově nejvýhodnější (podřizujeme se přitom přísnému zákonu trhu); že je krmná dávka natolik striktně určená, že se může na užitkovosti negativně projevit i delší cesta na pastvinu. Smutným faktem je i to, že jsou zvířata v současné době v určitých případech šlechtěním natolik ovlivněna, že se v případě rozmnožování stávají plně závislými na pokroku veterinárních metod. Chov dojného skotu tak lze s nadsázkou přirovnat ke konstruování a provozování co nejlépe fungujícího stroje splňujícího zadané podmínky.
22
3. FAKTORY UTVÁŘENÍ OBRAZU KRÁVY A JEJICH APLIKACE NA TŘI EPOCHY VÝVOJE VZTAHU ČLOVĚKA K NÍ Základní rysy obrazu krávy jako zvířete se vyvíjely spolu se společností. Některé její vlastnosti chápeme jako charakteristické, a od toho se odvíjí náš náhled na ni. Pravděpodobně nejsilnější konotací, která se nám v souvislosti s krávou vybaví, je její užitečnost. Kráva je hospodářským zvířetem všestranně využitelným. Již krátce po dokončení procesu domestikace se nové druhy tura staly „nejcennějšími domácími zvířaty, neboť člověku poskytovaly mléko, máslo, sýr, maso, tuk, rohovinu, kůže, hnůj a tažnou sílu.“ (Caras 1999: 92) O užitečnosti krávy se učí již malé děti a tyto představy si odnášejí dále do dospělosti, přestože dnes se již s krávou jako takovou moc nesetkáváme a náš kontakt je omezen na mléko nebo maso na pultech obchodů. Dále je kráva chápána jako zvíře mírné, což vychází z jejích pomalých a rozvážných pohybů, pokud ji sledujeme například při pastvě. Upřený pohled velkých vypouklých očí v nás evokuje naivitu, možná až hloupost, právě proto se její pojmenováno vžilo jako jedna z nadávek, které mají napadat domnělou nižší inteligenci adresáta. Kráva může v mnohých vzbuzovat pocit domova například ve spojení se vzpomínkami na konkrétní kusy známých chovatelů, ale stejně tak kráva vystupuje jako symbol venkova (přestože domácí chov dojnic se v posledních desetiletích v důsledku změny způsobu života na venkově značně zredukoval). Dalším charakteristickým rysem spojeným s krávou, je její příslušnost ke stádu. Kráva pro nás tímto ztrácí svou individualitu a stává se součástí větší skupiny. Obecně je v historicky podloženém kulturním kontextu kráva brána jako symbol plodnosti, úrodnosti, síly, moci, lásky, sexu, péče o rodinu, mléka, rodičovství, uctívaných a milovaných bohů, slunce, původu, zdroje, pramene, dárcovství, tedy všech pozitivních atributů, na nichž stojí důležité oblasti hospodářství. Kráva představující kreativní princip a velkou živitelku byla od starověku obdivována a dokonce různými způsoby uctívána (viz bohyně Isis, Io, Afrodita nebo biblické zlaté tele) (Caras 1999: 92). V souvislosti s tím nelze nezmínit dosud živé uctívání krav v Indii17.
17
Podrobněji se o tom zmiňuje Veselovský (2000) nebo Komárek (2011). 23
Utváření obrazu krávy ve společnosti je determinováno řadou různých faktorů, které bychom mohli rozdělit na dvě základní skupiny – faktory neměnné a faktory proměnlivé na základě času. Mezi neměnné, tedy stabilní faktory můžeme zařadit vzrůst krávy, náročnost jejího chovu a její užitkovou hodnotu. Za proměnné v čase považuji faktory jako například způsob chovu a jeho technologie, podíl zaměstnanosti v zemědělství, převládající druh vlastnictví zvířat, způsob distribuce mléka, množnost náhrady produktů alternativními cestami, důležitý je i podíl samozásobitelství obyvatel potravinami.
3.1 Faktory v čase neměnné Velký vzrůst krávy je její neoddiskutovatelnou charakteristickou vlastností. Rozměry pratura, z nichž vyplývala i jeho nebezpečnost, působily dlouhou dobu jako překážka zdomácnění skotu v éře vzniku zemědělství. Později náročnost chovu, jak prostorová, tak i energetická zabraňovala masovému rozšíření chovu skotu mezi všechny skupiny obyvatelstva, krávu si nemohl dovolit každý. Bez ohledu na historickou epochu vyžadovala a stále vyžaduje dostatek prostoru pro ustájení, jako přežvýkavec potřebuje i velké objemy dostatečně kvalitního krmiva, produkuje velké množství odpadu, takže péče o ni není snadným úkolem. Při splnění všech těchto požadavků je však návratnost vynaložené investice velmi vysoká, kráva patří ke zvířatům s nejvyšší užitkovou hodnotou. Produkty jako maso a mléko a jejich množství, které lze získat z jediného kusu, dalece předčí užitkovou hodnotu dalších hospodářských zvířat. Kráva se tak stala měřítkem bohatství, důkazem o sociálním postavení jejího majitele. Jako příklad lze uvést rozšířené rčení o „dojné krávě“ jako pohotovém zdroji užitku či peněz. „Produkce mléka se pro člověka stala prvním projevem užitkovosti zvířat, která vyžadovala vysoké náklady, ale znamenala vysoký výtěžek jako zdroj čistého příjmu.“ (Webster 2009: 135)
3.2 Faktory proměnlivé v čase Proměnlivé faktory závislé na vývoji společnosti v případě krávy převažují a určují její obraz a většinové chápání lidmi v konkrétním období. Jako první jmenujme způsob vlastnictví, rozlišujme na soukromé nebo kolektivní. Soukromé vlastnictví 24
predikuje silnější vztah člověka k jeho zvířeti, dává mu větší právo rozhodovat o jeho životě, ale také z něj vyplývá větší odpovědnost. Dále je podle mého názoru rozhodujícím faktorem procento zaměstnanosti v zemědělství, tedy jak velký podíl lidí přichází se zvířaty do přímého kontaktu a tento mohou dále zprostředkovat svým rodinám. S chovem zvířat souvisejí i jeho technologické souvislosti, druhy ustájení, způsob krmení a dojení atd. Stejně důležitý je i způsob chovu zvířat, tedy zda jsou chována
ve
velkém
množství,
ve
velkochovech
nebo
jednotlivě
v malých
hospodářstvích. S tím souvisí vývoj distribuce mléka a mléčných produktů. Z původně přímého řetězce mezi primárním producentem a spotřebitelem se postupně stává komplikovaný a nepřehledný systém s více subjekty, ve kterém lze jen těžko odhalit pravého původce zboží – zemědělce a jeho zvíře. Své místo v utváření obrazu krávy má i podíl domácností zásobujících se vlastními silami – chovem zvířat a pěstováním plodin pro potravinářské využití. Samozásobitelství má na věrnost obrazu krávy ve společnosti kladný vliv, podíl jeho zastoupení ve společnosti je důležitým faktorem. Naopak spíše nepříznivý vliv má omezování domácí produkce a její nahrazování dovozem ze zahraničí. Jsou tak narušovány vazby na domácí lokální zemědělce, přerušováno již tak slabé pouto mezi krávou a člověkem. Vliv na obraz krávy ve společnosti má i způsob, jakým je zobrazována prostřednictvím médií a také v umění (výtvarném či literárním). Výše jmenované faktory a jejich vliv na utváření obrazu krávy v průběhu jednotlivých etap dvacátého století budou obsahem následujících kapitol. Vybrané ukazatele týkající se aktuálního stavu chovu zvířat i vývoje zemědělství obecně budou podrobeny zkoumání, mediální a umělecký vliv budou zmíněny samostatně. Jako příklad budou uvedeny i konkrétní dobové texty a bude analyzován jejich možný dopad na vnímání krávy společností.
3.3 Rozdělení do tří epoch Pro účely svojí práce a její stěžejní část jsem se rozhodla rozdělit dvacáté století do tří odlišných etap vývoje obrazu krávy. Epochy mají silnou souvislost s vývojem českých dějin, a to zejména politickým. První období jsem vymezila od počátku 20. stol přibližně do roku 1948. Jedná se o dobu, ve které dominuje představa o krávě v chlévě drobného venkovského sedláka. Druhá etapa je 25
vymezena léty 1948 až 1989. Tehdejší způsob hospodaření ovlivněný socialistickým zřízením státu s dominující družstevní či státní zemědělskou velkovýrobou bude obsahem další kapitoly. Třetí období obrazu krávy začíná v mé práci rokem 1989, tedy pádem komunismu. Po sametové revoluci došlo k restrukturalizaci ekonomiky. To se dotklo i zemědělství, jeho společenský význam se začal snižovat. Postupně se měnil i maloobchod s potravinami, na trh vstoupily velké zahraniční řetězce a svými prodejními praktikami ovlivnily nákupní a spotřební chování obyvatel České republiky. Ruku v ruce s tím se měnilo i povědomí o hospodářských zvířatech v čele s krávou jako zdrojích potravin. Pomyslný tok potravin od zemědělce přes zpracovatele k zákazníkům se zkomplikoval a stal se v důsledku globalizace neprůhledným. Lidé si přestali uvědomovat, odkud jejich potraviny pocházejí, jejich představy se redukovaly na regály v obchodech plné pečlivě zabaleného zboží.
26
4. OBRAZ KRÁVY VE TŘECH EPOCHÁCH DVACÁTÉHO STOLETÍ 4.1 Kráva v období 1900-1948 4.1.1 Podmínky odvozené ze stavu zemědělství Stav zemědělství v prvních letech dvacátého století ještě před první světovou válkou byl charakteristický rychlým rozšiřováním a uplatňováním objevů, vynálezů a vědeckých poznatků do zemědělství, které se začalo projevovat již v poslední čtvrtině devatenáctého století. V praxi se začala využívat nová hnojiva, posílil se význam plemenářství a šlechtitelství. V souvislosti s rozvojem dopravy se zlepšovaly možnosti odbytu zemědělských produktů. Do zemědělství pronikaly kapitalistické praktiky postavené na volné soutěži, docházelo ke koncentraci výroby a kapitálu a k tvorbě monopolů. Postupně docházelo k poklesu významu zemědělství a lesnictví, přesto mělo stále silné zastoupení, na počátku dvacátého století v něm pracovalo přibližně 37 % obyvatelstva. (Beranová 2010: 303-304) Rostlo jeho propojení s trhem, proto bylo nutné zvyšovat produktivitu a intenzifikaci, s tím souviselo zvyšování podílu orné půdy na úkor pastvin a luk. Jako způsob obdělávání půdy dominovalo střídavé hospodaření. Převažovala rostlinná výroba, rozlišovaly se tři základní výrobní oblasti – řepařská, obilnářská a bramborářská; význam mělo i chmelařství, zelinářství či pěstování lnu. Postupně docházelo i k rozvoji živočišné výroby, rostl počet chovaných kusů dobytka18. Nejintenzivnější bylo hospodaření v případě středních statků a velkých sedláků. Zájem na pozitivním trendu měl i stát (tehdy ještě Rakousko-Uhersko, české země byly průmyslově i zemědělsky významnou součástí), pomocí promyšlené koncepce podporoval užitkovost19 a kvalitu dobytka a podporoval domácí chovatele. Do té doby pestrá škála plemen dobytka se měla stabilizovat a vyhranit, podíl na tom měly kromě státu i odborné instituce a zájmové organizace. Za účelem zlepšování kvality byly zakládány plemenné stanice. Kromě skotu se to týkalo i chovu vepřů, který v této době vzrůstal. Jako doplněk bylo samozřejmě chováno i drobné zvířectvo – kozy a drůbež, pokles zasáhl chov ovcí. (Beranová 2010: 305) V tabulce je uveden vývoj stavu skotu v letech 1869 až 1910. 18
V roce 1900 bylo v Čechách chováno 2258338 kusů skotu, z toho 1081561 krav. (Ottův slovník naučný 1905: 295) 19 Užitkovost skotu se ještě na počátku století vyznačovala třemi hledisky, Ottův slovník naučný (Ottův slovník naučný 1905: 293) ji definuje jako „mlékaření, žír a dělnou sílu“, tedy produkci mléka, masa a možnost využití do tahu. Tato třetí kategorie postupem času s rozvojem mechanizace zcela vymizela. 27
Rok 1869 1880 1890 1900 1910
Stav 1602015 2092388 2022305 2258338 2290587
Tabulka č. 2: Vývoj početních stavů skotu v letech 1869 – 1910. (Zdroj: Beranová 2010: 305)
Z mlékařství se postupně stával samostatný obor podporovaný státem. Vznikala mlékařská výrobní družstva, zaměřená mimo jiné i na vzdělávání (mlékařské školy a kurzy). Kromě subvencí bylo zemědělství podporováno i legislativně, napomáhalo se nákupu chovného materiálu, pořádaly se výstavy zvířat nebo různé vzdělávací a osvětové kurzy, vznikala sdružení chovatelů. Díky inspiraci v zahraničí se i u nás začaly dělat kontroly mléčné užitkovosti. (Beranová 2010: 306) Charakteristickým rysem kapitalistických vztahů byl vysoký podíl pronajaté půdy a vysoké dluhové a daňové zatížení dopadající zejména na nižší vrstvy. Úvěry sloužily nejrůznějším účelům, jmenovat lze pozemkový, provozovací, meliorační, vysoké bylo zatížení hypotékami. Větší podniky většinou hospodařily na vlastní půdě. 48 % podniků provozovalo výrobu na méně než dvou hektarech půdy, 24 % jich využívalo 2 až 5 hektarů a 13 % hospodařilo na 5 až 10 hektarech. Pozitivně se projevoval vliv samosprávy, která napomáhala vyjednávání legislativních nebo ekonomických podmínek. Rostl i význam družstevnictví, různě orientovaná družstva využívala svépomoci,
fungovala
řada
kampeliček,
nákupových,
odbytových
nebo
zpracovatelských družstev. Jednoznačně pozitivní byla i role zemědělského školství zastoupeného na všech stupních (vysoká škola, střední a zimní hospodářské školy, za všechny jmenujme první z těchto institucí – hospodářské akademie v Táboře a Libverdě) a zajišťující i vydávání odborných časopisů a literatury. Rozvoj zaznamenávalo i pojištění opět různorodě orientované (požár, nepřízeň počasí – krupobití, ztráta zvířat). (Beranová 2010: 307-308) Dominantní úlohu sehrávala na venkově od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století agrární strana. Tento program filozofie vesnice zaujímal široké spektrum odvětví související s rozvojem zemědělství a venkova - přírodní vědy, účetnictví, právo, organizaci života a práce. Díky propagaci školství a družstevnictví měl rozsáhlý vliv na politický a společenský život venkova. Hlavní myšlenkou zakladatele A. Švehly bylo organizovat rolníky tak, aby se mohli podílet na vládě a mohli ovlivňovat i 28
mezinárodní dění. Ideálem byl všestranně vzdělaný sedlák – inteligent, zajímající se o svět kolem sebe a ovlivňující jeho chod. (Soukup 2009: 29) Zemědělec je viděn jako organizátor výroby, využívat má „správné pozorování a samostatné myšlení na základě dostatečného vědění a dovednosti.“ (Beranová 2010: 309) První světová válka zasáhla do života českých zemědělců rozhodujícím způsobem, rozvrátila ho a poškodila. Důsledky měl pokles pracovních sil v podobě mužů, kteří museli odejít na frontu i nedostatku materiálu. Zemědělství postupně nabylo zpět svou extenzivní podobu, docházelo ke znehodnocování půdy, pro rolníky bylo složité plnit dodávky potravin pro armádu. Docházelo k poklesu počtu zvířat, u skotu to bylo o 32 %, naopak jeho cena stoupla až pětkrát. (Beranová 2010: 310) Pro meziválečný stav zemědělství měl rozhodující vliv vznik samostatné Československé republiky založené na svobodě a demokracii. Poválečná obnova rychle překonala počáteční problémy a zemědělství se začalo dynamicky rozvíjet. Rozhodující podíl na tom měla vykonaná pozemková reforma. Do té doby totiž většina půdy spočívala v rukou šlechtických rodů a církve. Šlechtě byla většina půdy zabrána díky zákonu tzv. záborovému z roku 1919 a následně rozdělena tzv. přídělovým zákonem mezi malé rolníky a sedláky. Reformu zároveň podpořily úvěry pro tyto zemědělce umožňující jim zaplatit za získanou půdu. V důsledku toho došlo ke snížení významu velkostatků (řada šlechticů odešla do zahraničí). Pozemková reforma tedy odstranila latifundia, umožnila malorolníkům přístup k půdě. Díky tomu zemědělství brzy dosáhlo předválečné úrovně. (Beranová 2010: 311-319) Podle prezidenta T.G. Masaryka „pozemková reforma vedle převratu státního je největším činem republiky, je dosažením a vlastním uskutečněním převratu“. (citováno dle Beranová 2010: 319). V zemědělství díky těmto krokům začali výrazně vystupovat rolníci s výměrou půdy jeden až pět hektarů. Hospodáři byli ve větší míře vlastníky půdy, i nadále však byla část z nich na své půdě pouhými nájemníky. Negativní dopad ale mělo osamostatnění republiky na zemědělce z jižní Moravy, kteří přišli o svá tradiční odbytiště v Rakousku. Velké rozdíly také byly mezi úrovní zemědělství českého a slovenského. (Beranová 2010: 320-322) Rostl podíl živočišné výroby, i když nadále převažovala rostlinná výroba, která se nadále intenzifikovala. Živočišná výroba byla doménou hlavně malých a středních hospodářství, která by nedokázala v rostlinné výrobě konkurovat. Tomu nahrávala i menší možnost mechanizace výroby. V chovu skotu se prosazovala takzvaná výdojná hospodářství orientující se 29
na zásobování blízkých center mlékem. Tato hospodářství bývala spíše většího rozsahu, aby dokázala splňovat poptávku. Na produkci chovného materiálu se podílela zejména hospodářství horských a podhorských oblastí. Počty všech zvířat (vyjma ovcí) i nadále rostly, v případě skotu stav stagnoval. V roce 1937 připadalo na 100 hektarů orné půdy 66 kusů dobytka (z toho bylo 36,1 dojnic). (Beranová 2010: 324-336) Většina produkce nebyla určena pro vývoz, jejím cílem bylo pokrýt domácí spotřebu. Ke zvelebování chovu přispěl zákon o plemenitbě zvířat, přičinily se o něj i odborné zájmové organizace a zemědělské školství. Ustaveny byly standardy červenostrakatého skotu, který v té době mezi plemeny převažoval (tvořil 87,3 %). (Beranová 2010: 337) Problémem byla malá mléčná užitkovost způsobená využíváním krav pro tah a také špatnou technikou dojení, do nějž teprve postupně vstupovaly mechanické inovace v podobě strojního dojení. Na zemědělství dopadala také hospodářská krize třicátých let. Jako samostatný obor se začalo rozvíjet mlékařství, vliv na něj měl rozvoj zemědělského družstevnictví. V roce 1920 bylo v provozu 236 družstevních mlékárenských provozů, z toho bylo 40 sběren mléka, 8 konzumních mlékáren, 178 mlékáren orientovaných na výrobu másla, 8 na sýry a dvě brynzárny. Kromě družstevních provozovaly mlékárny i soukromé podniky. Šedesát procent z nich již mělo parní nebo elektrický pohon, zbytek byl odkázán na ruční sílu. V roce 1925 činila produkce 4,5 miliardy kilogramů mléka a produkce i nadále
stoupala.
Velký
podíl
mléka
však
byl
stále
zpracováván
přímo
v domácnostech nebo mimo mlékárenské provozy, v roce 1935 to bylo 85% produkce. Poměry ohledně zacházení s mlékem a jeho zpracování upravovala legislativa přikazující označování produktů a udávající nároky na čerstvost, kvalitu (ve smyslu obsahu tuku) anebo zdraví zvířat. (Beranová 2010: 345) Nadále hrálo rozhodující roli školství, zástupcem Česká akademie zemědělská vydávající ročenky, časopisy, studie atd., rozvíjelo se i zemědělské vysoké školství. „ absolventi škol byli často důležitou oporou v občanském životě v zemědělském prostředí, neboť uplatňovali pokrokové myšlenky nejenom v zemědělství, ale i v kulturní a sociální oblasti.“ (Beranová 2010: 354) Neblahý vliv na české zemědělství měla pochopitelně druhá světová válka. Zmenšení republiky odtržením pohraničí samozřejmě snížilo výměru zemědělské půdy, která ale zároveň musela uživit všechny z jeho původních obyvatel, kteří byli nuceni se stáhnout do vnitrozemí. Nedostatek potravin vyústil v přídělový lístkový 30
systém a ten dále v rozmach černého trhu se zemědělskými produkty. Došlo k omezení školství, tedy i toho zemědělského. (Beranová 2010: 370) Poválečná obnova českého zemědělství byla poznamenána politickými změnami, které vyústily ve vítězství KSČ a převrat v únoru 1948. Již předtím došlo k omezování demokracie a činnosti oborových organizací, nahradilo ho autoritativní řízení komunisty, kteří převzali ministerstvo zemědělství a začali odvětví autoritativně řídit. K tomu docházelo i prostřednictvím změn ve státní správě, ve které vznikly národní výbory různých úrovní. Došlo k zákazu agrární strany, jejíž členové byli neprávem obviněni z kolaborace s Němci. (Beranová 2010: 373-374) Tolik poměrně zeširoka o okolnostech vývoje zemědělství první poloviny dvacátého století. Co z toho však vyplývá pro obraz krávy a vztah mezi společností a krávou? Pokud bychom měli sledovat v předchozí kapitole vymezené faktory podílející se na utváření obrazu krávy, považuji za jeden z nejdůležitějších převažující velikost zemědělských podniků. Největší zastoupení měly po většinu předmětné časové epochy podniky zaujímající malé výměry zemědělské půdy, k čemuž došlo v důsledku pozemkové reformy. Tito malí rolníci většinou ze svých výnosů živili vlastní rodinu, připočtěme tedy ještě velké zastoupení samozásobitelství rostlinnými a živočišnými produkty. Pominout nelze ani logicky související skutečnost vysokého podílu zaměstnanosti v zemědělství. Významným rysem zemědělství této doby byla pragmatičnost a racionalita v rozhodování projevující se zejména intenzifikací výroby a silným tlakem na aplikaci moderních technologií a poznatků. Tato skutečnost se příliš neslučuje s naším současným nazíráním zemědělce první poloviny dvacátého století jako s přírodou spjatého člověka20. Celkově si ale dovolím hodnotit vztah mezi společností a zvířaty jako silnější a vyznačující se větší závislostí. Obraz krávy v této době byl podle mého názoru přesnější a jasnější, vztah společnosti k zemědělství obecně také, jako jeden z důvodů bych viděla dvě světové války, které se v této epoše odehrály. Ty naučily lidi vážit si zvířat jako zdroje obživy.
20
Tyto pocity v nás může evokovat například až idylicky koncipovaná informace o pastvě skotu z Ottova slovníku naučného „nejúčelněji děje se výživa dojnice na pastvě, jejíž hustý trávník jest složen z travin a jetelin, aby zvíře za krátko mohlo se nasytiti a pak za klidu a odpočinku tráviti.“ Opačný trend akcentující ekonomickou hodnotu lze ale také najít tamtéž: „chov skotu stojí významem svým pro výživu lidstva a výnosností svou nepopiratelně v popředí veškerého hospodářského zvěrochovu mnohostranností užitků, které poskytuje, hodí se pro nejrozmanitější poměry, zvláště však pro lidnaté oblasti, v nichž maso, mléko a výrobky mlékařské nacházejí výhodného a jistého odbytu“. (Ottův slovník naučný 1905: 294) 31
4.1.2 Mediální obraz krávy Pro zkoumání mediálního obrazu jsem zvolila noviny Československý zemědělec21, konkrétně ročníky 1930 a 1941. Důvodem pro volbu právě tohoto média je jeho všeobecné rozšíření a vysoký náklad, ve kterém vycházely. Díky velkému zastoupení zemědělců v populaci měly svou váhu, kterou podtrhovala dostačující odborná úroveň a erudovanost článků. Výhodou byla i vysoká frekvence výskytu článků týkajících se skotu. Nezanedbatelnou byla i snadná dostupnost kompletních ročníků těchto novin. Jako jednu z nedůležitějších a z pohledu práce nejzajímavějších rubrik hodnotím takzvanou „Hovornu“. Tato poměrně rozsáhlá rubrika umožňovala široké zemědělské veřejnosti pokládat dotazy ohledně všech oborů a okolností zemědělství, které pak byly následně odborně zodpovězeny. Dotazy na chov skotu jsou v této rubrice velmi časté, dokazují již výše zmíněný fakt, že tehdejší chovatelé měli zájem o aplikaci nových poznatků a metod do praxe a snažili se jít s dobou. Objevují se zde četné otázky ohledně modernizace technického vybavení stájí (stavba a kapacita žumpy pro určitý počet kusů skotu, které rolník vlastní; odhadnutí rozpočtu na stavbu výběhu pro telata), přesného způsobu sestavení krmné dávky pro dosažení potřebné dojivosti krav a kvality produkovaného mléka (to bylo založeno na dostupnosti jednotlivých krmiv podle oblasti, doplněno rozborem potřeby jednotlivých složek potravy), nechybí dotazy na řešení problémů například s poklesem dojivosti v souvislosti se změnou způsobu krmení. Otázky směřovaly i na možnosti využití méně tradičních krmiv (kvasnice, výpalky). Dotazy se často týkaly i otázek chorob zvířat a dalších veterinárních záležitostí (záněty vemene a podobné problémy při dojení, neplodnost, obtížné porody, průběh říje). Nechyběla ani témata týkající se právních vztahů (míra odpovědnosti při prodeji nemocného kusu nebo kusu s jinou vadou – příklad kopavostí) nebo finančních záležitostí (možnost získat náhradu za krávu uhynulou při komplikovaném porodu). V jednotlivých článcích pak noviny zprostředkovávají zemědělské veřejnosti výsledky nejnovějších výzkumů a pokusů. Jako příklad jmenujme výzkum hodnotící nejvýhodnější frekvenci krmení a dojení pro dosažení nejlepších výsledků. Dále se 21
S podtitulem Ústřední illustrovaný týdenník pro veškeré zemědělství; v letech druhé světové války byl jeho název mírně pozměněn na Český zemědělec: ústřední ilustrovaný týdeník pro veškeré zemědělství. 32
zde vyskytují i články v šířeji související s chovem skotu, pojednávající o zajištění dostatečně kvalitního objemného krmiva. Ty reprezentují rady jak nejlépe udržovat pastviny a louky tak, aby vyprodukovaly dostatek krmiva pro stádo (článek doporučuje intenzivní hospodaření, jako nejvhodnější hodnotí tři senoseče za sezonu, varuje převáděním travních porostů na ornou půdu, místo toho navrhuje jejich opečovávání zavlažováním a hnojením, jako vhodné vidí dosévání, hubení mechů a plevelů, používání kvalitního osiva, odvodnění podmáčených pozemků). (Klečka 1930) Hojně se v novinách objevovaly informace o nových moderních technologiích, například dojení pomocí strojů, jejich potenciálu nahradit ruční práci, výkonnosti a přínosu pro hygienu. S produkcí mléka spojený dochov je doporučován jako velmi vhodný, rentabilita odchovu vlastních telat tkví v následné kvalitě chovu, kdy je důležité znát původ vlastních dojnic. Případná nižší dojivost se pak kompenzuje genetickými výhodami. (Kolben 1930) Už tady se objevují termíny jako racionalita a konkurenceschopnost a hovoří se o expanzi na zahraniční trhy „A přece si musíme být vědomi toho, že nad veškerou ochranu a pomoc ze strany státu je to kvalita výrobků, která nám trvale zajistí nejen domácí trhy, ale získá si důvěru na trzích zahraničních. Cena výrobků zůstává při tom momentem druhořadým.“ (Škoda 1930) Sleduje se situace na trzích s dobytkem v rámci Evropy, srovnávání s trhy v Německu a Dánsku, prognóza vlivu na náš tuzemský trh. Často jsou zprostředkovávány zkušenosti ze zahraničí – článek pojednávající o městské centrále pro zpracování mléka v italském Miláně přináší českým zemědělcům cenné informace o způsobu zásobování měst mlékem, úkonech nutných pro zajištění hygieny produktů, využívání moderních strojů (zajišťujících pasterizaci, odstřeďování mléka, jeho plnění do lahví nebo chlazení), popisován je i systém sběru mléka od zemědělců. (Škoda 1930) Pro udržení zemědělců v obraze o nejnovějším dění přinášejí noviny reportáže z výstav dobytka i s fotografiemi oceněných zvířat. Masově se zde objevuje i reklama zaměřená na chovatele skotu. Propaguje mimo jiné nejrůznější zemědělské nástroje („Hájkovy patentní chomouty pro hovězí dobytek.“ „Napajedla od Chvojky přečkají i potomky!“). Nejvíce je však reklama zaměřena na léčebné prostředky, které by měly nahradit méně dostupnou a dražší 33
veterinární péči. Objevují se inzeráty na léky proti zmetání či pro podporu plodnosti. Týdeník nabízel i možnost pochlubit se kuriozitou – v rubrice „Drobné zprávy“ se tak objevuje příspěvek sedláka, kterému se narodila telátka – trojčata. Můžeme na ní dokumentovat důkladnost, s jakou vedli hospodáři svá stáda (označení zvířete, přesné pojmenování plemene, přehled o váze). Zpráva je doplněna i fotografii s popiskem „Šťastný hospodář s krávou a telátky“.
„K dřívějším zprávám o dvojčatech, případně trojčatech u krávy, připojuji také jeden případ z mého hospodářství. Kráva číslo 137, červená straka plosá, pětiletá, domácího chovu, plemene bernsko-českého vážila před otelením 520 kg, po otelení 470 kg, vrhla dne 14.1. tři telátka. Dvě z nich jsou jalůvky a jeden býček. Váha telátek po narození 20, 20, 23 kg; dne 10. února vážila již 35, 36, 40 kg. Kráva i telata jsou zdravá, čilá bez jakékoliv zatím úhony.“ (Winternitz 1930)
Podání informací zemědělcům prostřednictvím týdeníku Český zemědělec hodnotím jako velice moderně pojaté, pestré a konkrétní. Praktické rady a tipy pro chovatele ale prozrazují, že i zde je ale kráva nazírána především jako zvíře produkující zisk, čemuž se podřizuje zacházení s ní a důraz na aplikaci poznatků a moderních vymožeností. Zastoupena je zde i role zemědělského školství, jehož cílem je
připravovat
nové
vzdělané
zemědělské
odborníky
schopné
prohlubovat
intenzifikaci a modernizaci. V článcích se objevují všechny možné souvislosti chovu, takže toto pojetí napomáhá utváření přesného obrazu krávy ve společnosti.
4.1.3 Umělecký obraz krávy S obrazem venkova a zemědělství nejvíce souvisejí umělecký směr ruralismus (reprezentovaný J. Knapem, F. Křelinou nebo J. Koudelákem) – ten hlásá „moderní selství“ – spisovatelé psali především o životě na vesnici, cílem bylo její kulturní povznesení (Soukup 2006: 28), vyskytoval se zde obraz sedláka jako moudrého člověka uvážlivě hospodařícího na půdě patřící jeho rodu po generace, půda ale zároveň mohla figurovat jako zdroj rozporů.
34
Z výtvarného umění se nám pravděpodobně nejdříve vybaví obrázky Josefa Lady a jeho zobrazení české vesnice. Například obraz Dětské hry na podzim z roku 1937 zachycuje krajinu s typickým podzimním výjevem – malými pasáčky u ohně. Krávy zde zaujímají místo ve druhém plánu obrazu hned za lidskými postavami, což potvrzuje jejich důležitost. Zdržují se poblíž dětí, které je mají na starosti, zároveň kolem nich tvoří jakousi ochrannou bariéru. Při pastvě působí klidně a spořádaně (např. na rozdíl od vlevo zobrazených koz okusujících keř). Zobrazeno je typické červenostrakaté plemeno s rohy, nechybí ani telátko (představující silný mateřský pud u krávy).
Obrázek č. 1: Josef Lada: Dětské hry na podzim (1937). (Zdroj: http://files.sladecek.webnode.cz/200000465114f512498/Josef%20Lada_D%C4%9Btsk%C3%A9%20hry%20na%20podzim_1937.jpeg)
4.1.3 Analýza dobových materiálů Jako materiál k analýze první epochy vývoje obrazu krávy jsem zvolila dobovou publikaci určenou dětem zaměřenou na krávu nesoucí název „Kráva naše potěšení“ (Hostáň 1931)22. Útlý svazek v úvodu děti seznamuje s počátky soužití člověka a krávy, pojednává o jejím zdomácnění a způsobu chovu a distribuci mléčných 22
Autor se na naučné publikace pro děti o různých oblastech života specializoval a vytvořil jich širokou řadu. 35
produktů,
které
nám
kráva
dává.
Neopomíná
ani
informace
o
rozdílech
v zahraničních chovech, konkrétně se zmiňuje způsobu přepravy a porážení krav v USA. Spis je silně poučně a výchovně orientován, viz vybrané pasáže, jež jsou formulovány jako písemná komunikace mezi dětmi a krávou. Kromě charakteristiky současného stavu chovu skotu a výčtu jeho nedostatků v ní můžeme vypozorovat počátky definice příznivých životních podmínek pro chov hospodářských zvířat, který se v posledních desetiletích prosazuje pod názvem welfare. Naivním způsobem, jednoduchým čtivým jazykem a s velkým zaujetím a apelací na emoce se text obrací k budoucí generaci zemědělců a potenciálních chovatelů mléčného skotu. Hodnotí současný stav, identifikuje nedostatky a nabízí způsob dosažení domnělého ideálního stavu. „Dnes svítí v kravíně krávě elektrické světlo, do žlabu teče voda vodovodem, krmení se rozváží ve velkých kravínech na kolečkách, krávy dojí se elektricky… kdyby to pravěcí pastýři viděli, ti by žasli! Dnes jezdí krávy také vlakem a na lodích. U nás ve dvorech žijí krávy ze Švýcarska nebo z Dánska, do jatek je přivážejí ze Slovenska, ale dovážíme si je k nám také z Polska, Maďarska a Německa. Tam jsme ani nikdy my nebyli! Dnes se o krávě mluví ve školách, píší se o ní knížky, fotografuje se, dostává vyznamenání na výstavách, snad bude i herečkou v mluvícím filmu, snad bude brzy cestovat aeroplánem!“ (Hostáň 1931: 8)
Vybraný odstavec je popisem moderního způsobu chovu skotu, propaguje aplikaci nových technologií a zdůrazňuje rozdíly oproti minulosti. Úryvek zmiňuje také dovoz nových plemen skotu z dalších evropských zemí. Krávu popisuje jako společensky oblíbené a populární zvíře s perspektivním uplatněním.
„Dopis z vězení: Milé děti, já stará kráva jsem už devět let uvězněna ve chlévě. Často pokašlávám a myslím, že už tu dlouho nebudu. Každého roku jen na chvilku mne lidé vyvedou ven. Tu mne oslepí slunce, jsem rozčilena novým životem, který vidím, divím se zelené trávě, která roste ze země, divím se velikým stromům a modrému nebi. Je mi dlouho smutno, když mne zase zavedou do chléva a řetězem připevní ke žlabu. Ve chlévě je tma, zvláště v zimě. Tenkrát mi bývá také zima. V létě dusí mě zápach hnoje a chvilku klidu nemám, protože mne oblétá hejno much. Lezou mi do očí a na nos, mám od nich boláky v kůži a nemohu se jich zbavit. Já vím, že už se lepšího života nedočkám, ale je mi líto vzpomenu-li si, že někde moje telátka jsou také 36
v takovém chlévě. Přála bych si, aby jejich chlév byl prostorný, často bílený, aby měl veliká okna, hodně světla. Aby jim lidé často chlév větrali. Kdyby dali do oken síťky, přece by kolem nás tolik much nebylo! Kdysi před lety byl u našeho hospodáře nějaký student a říkal, že studoval v Dánsku. Tam prý chodí hospodáři ke kravám v bílém převlečníku, chlév je čistý jako pokoj, služky si myjí ruce, když jdou dojit, kráva dostává jen čisté a dobré krmení. Byla to krásná pohádka a já si ji dodnes pamatuji a už jsem ji několikrát svým telátkům vypravovala. Myslím si, že nám lidé jednou tu pohádku všude uskuteční. Vždyť my jim také jen dobro prokazujeme. Kdyby nás nebylo, děťátka v kočárku by vám plakala hladem, nebylo by sýrů, tvarohu, smetany, nebylo by podrážek na boty ani jiných věcí. Milé děti, prosím vás, řekněte ve škole panu učiteli, aby s vámi vymyslil takové provolání ke všem rolníkům, kde by bylo napsáno, jak se o nás mají starat a jak nám mají zařídit příbytek, aby se nám v něm dobře vedlo. Mnohokráte vám za to děkuje a pozdravuje vás stará kravička Plavka“ (Hostáň 1931: 9)
Autor formou dopisu od krávy Plavky23 popisuje nešvary typické pro venkovský malochov skotu. Zvíře kritizuje nevhodné podmínky, v nichž je nuceno přebývat po celý svůj život. Zmiňuje nízkou úroveň hygieny, nedostatek světla, obtěžování hmyzem nebo nedostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Ve formě „pohádky“ srovnává svůj život s chovem v zahraničí (vybírá si pro to vyspělé intenzivní zemědělství Dánska) a definuje požadavky skotu na kvalitní krmivo, lepší hygienické podmínky. Aby dodala svým slovům na důrazu, připomíná kráva závislost společnosti na mléčných produktech a jejich nenahraditelnost jako složky výživy. V závěru vybízí čtenáře k propagaci těchto změn ve způsobu chovu skotu.
„Co psaly děti kravičce Plavce Milá kravičko, povídaly jsme si o tobě, jak jsi hodná. Když máš telátko, ohlížíš se po něm stále, olizuješ je láskyplně, a když ti je lidé vezmou, řadu dní po něm truchlíš a žalostně je voláš. Máš pravdu, že by ti měl hospodář chlév lépe upravit. Některé kravičky už žijí tak, jak si to představuješ ve své pohádce, mají čisté žlaby s dobrým krmením, nic je netrápí, mohou si vyběhnout z chléva ven do ohrad nebo na pastviště a nikdo s nimi nelaskavě nejedná.
23
Za povšimnutí stojí i pojmenování krávy typickým jménem – častá byla jména popisující vzhled krávy Straka či Stračena, Plavka apod. 37
Ale považ si, že i ty nejsi nikdy bez bytu, že nemusíš orat jako jiné kravičky, kdybys stonala, že jistě k tobě hned zvěrolékaře pošlou, že nikdy nejdeš spat hladová: tak se ani všem lidem na světě nevede. My ale ti chceme pomoci, abys netrpěla zbytečně. Napíšeme dopis do novin a tam si tvůj hospodář jistě o tom přečte, jak ti má chlév zaříditi. Napíšeme provolání a vyvěsíme je ve škole na chodbu a kdokoliv k nám přijde, bude je čísti. Také tě nakreslíme a pod obrázek napíšeme: Naše potěšení, aby tě i ostatní měli rádi. Až se sejdou naši rodičové na schůzi, dostanou letáčky, které samy napíšeme. Na letáčku bude napsáno, jak se mají zařizovat na dvorech žumpy, aby močůvka nevytékala volně – a že se má hnůj shromažďovati a vyvážeti na pole, aby byla lepší úroda. Jeden z letáčků ti posíláme. Těšíme se zase na tvůj dopis. Pozdravují tě všecky děti naší třídy.“ (Hostáň 1931: 11)
V „odpovědi“ na dopis „děti“ oceňují přednosti, které kráva má (silný mateřský pud) a vyjmenovávají podmínky, které kráva ke spokojenému životu potřebuje. „Děti zde přiznávají“, že stav v oblasti chovu skotu není ideální, ale připomínají, že určité změny k lepšímu již v nedávné době proběhly (omezení využití skotu k tahu v důsledku mechanizace). Dále „děti“ konstatují, že se budou snažit šířit osvětu mezi rolníky prostřednictvím novin a letáků, aby bylo dosaženo uspokojivého stavu.
„Leták: Rolníci! Nenechávejte téci močůvku volně po dvoře! Dejte pro ni zříditi cementové nádrže! Často odstraňujte chlévský hnůj! Prosypávejte jej ornicí! Dělejte z něho komposty! Pak bude na dvoře i v chlévě čisto. Bude čistý dobytek i mléko. Močůvka i hnůj zvýší vám úrodu na poli.
38
Mají proto pro vás velikou cenu. Děti.“ (Hostáň 1931: 11) Leták údajně sestavený dětmi můžeme chápat jako určitý způsob formulování základních zásad toho, co dnes známe pod slovem welfare, tedy životní pohoda hospodářských zvířat (blíže viz kapitola 5). Zaměřuje se zejména na hygienické podmínky chovu zvířat (apeluje na budování technických zařízení pro odstraňování močůvky a hnoje) a zdůrazňuje možnost využití biologického odpadu v zúrodňování půdy.
„Provolání. My žáci obecné a měšťanské školy litujeme, že mnohé krávy jsou po celý život v chlévě a proto voláme ke všem občanům: Opatřte dobytku čisté, světlé a prostorné stáje! Netrpte, aby váš dobytek znepokojovaly mouchy! Zřizujte výhony pro dobytek, aby se mohl proběhnout v přírodě! Pěstujte jen nejlepší druhy dobytka, které vám dají nejvíce užitku! I kráva má právo na šťastný život. I tu můžeme zbavit mnohého utrpení. Nechceme viděti v chlévech mučedníků! Nechceme mléka od ubohých trápenečků! Vaše děti.“ (Hostáň 1931: 12)
Další provolání se ještě více zaměřuje na „welfare“, tedy zachování životní pohody v chovu skotu (hospodářských zvířat obecně). Připomíná nutnost umístění zvířat ve vyhovujících příbytcích, jejich ochrany před parazity a možnosti přirozeného pohybu ve vnějším prostředí. Zmiňuje i důležitost výběru vhodných plemen a jejich šlechtění. Nejdůležitějším a nejnadčasovějším článkem je pak zmínka o právech zvířete na šťastný život a na nutnost odstranění jejich utrpení. Svou roli v tom má hrát i spotřebitel – zde uvedené děti odmítající produkty od trpících zvířat.
39
4.2 Kráva v období 1948 – 1989 4.2.1 Podmínky odvozené ze stavu zemědělství Po nástupu komunistické strany k moci v roce 1948 došlo v našem zemědělství k rozsáhlým změnám. Proběhla pozemková reforma, bylo znovu osídlováno pohraničí, odkud byli po válce odsunuti Němci a rozděloval se jejich zkonfiskovaný majetek. Z objektivní nutnosti znovu zde rozpohybovat zemědělství vznikaly osídlovací úřady, které měly na starost přidělování půdy a statků po Němcích. Velké slovo v tom měly rolnické komise při národních výborech. Roku 1945 byl založen Jednotný svaz českých zemědělců, který prostřednictvím místních a okresních sdružení řídil organizaci odborového zemědělského hnutí, zveleboval zemědělství a lesní výrobu, pečoval o to, aby byla zemědělcům zajištěna spravedlivá odměna za práci zejména při zpeněžování výrobků a staral se i o kulturní život. (Beranová 2010: 377) Výsledkem předchozích událostí, zejména pozemkové reformy, byla zcela nová struktura vlastnických vztahů a také značná migrace obyvatelstva. Postupně se začínaly
projevovat
změny
v uspořádání
a
funkci
zemědělských
zákonů.
Zemědělskou politiku stále více ovlivňovala komunistická strana. (Beranová 2010: 378) Poválečné oslabení zemědělství se nevyhnulo rostlinné ani živočišné výrobě, v té představoval prioritu chov skotu a jeho užitkovost. Stavy skotu byly navyšovány díky dovozu ze zahraničí, problém představoval ale spíše jeho zdravotní stav a užitkovost, trvalo dlouho, než bylo dosaženo úrovně předválečných let. Trendem bylo mírné navyšování počtu kusů na hektar zemědělské půdy, u dojnic ale došlo ve všech výrobních oblastech k poklesu. Bylo nutno reorganizovat povinné kontroly, ekonomiku a způsob zpeněžování produktů. Nedostatečná byla krmivová základna v důsledku celkového poklesu výroby, byly zaznamenány ztráty také v rostlinné výrobě. (Beranová 2010: 382) K ekonomizaci zemědělské výroby a její poválečné obnově mělo napomoci centrální plánování, jehož prvním prostředkem byl dvouletý výrobní plán tzv. dvouletka. Ta v oblasti živočišné výroby počítala se zvýšením výroby hovězího masa o 15 % a mléka o 75% do konce roku 1948. (Beranová 2010: 384) Cílem bylo zlepšit kondici a zvýšit stavy dobytka tak, aby se zlepšila výživa obyvatelstva po letech válečného strádání.
40
Navzdory tvrzení, že se u nás nepůjde cestou kolektivizace jako v Sovětském svazu a že se nadále budou ctít tradice českého zemědělství založeného na soukromém vlastnictví, v praxi došlo k pravému opaku. Řešením nízké produktivity zemědělství se mělo stát jeho združstevnění. Zakládání družstev a přechod na socialistickou
velkovýrobu
byl
legislativně
upraven
zákonem
o
jednotných
zemědělských družstvech z roku 1949. Předmětem činnosti družstev mělo být scelování půdy, mechanizace práce, sestavování rozvrhu a plnění výrobních úkolů v zemědělství, opatřování zemědělského nářadí, zvelebování rostlinné i živočišné výroby, organizace práce za účelem zvýšení produktivity a také zvyšování kulturní a sociální úrovně venkova. (Beranová 2010: 388) Majetek a závazky předchozích družstev přecházely na nově vzniklá JZD. Zakládání družstev provázela silná agitace, propaganda a osvětová činnost. Jejich členy byli v počátku zejména bezzemci, malí rolníci se vstupem otáleli. Přestože vstup do družstva měl být dobrovolný, nebylo tomu tak, velcí sedláci (označovaní jako kulaci) se stali pronásledovanými, byly jim nařizovány nepřiměřené nesplnitelné dodávky a následně byli za jejich neplnění souzeni, nuceně vystěhováváni ze svých statků, byla jim zabavována půda a odebírán majetek. Tehdejší jednotná zemědělská družstva se dělila na čtyři základní typy. V prvním z nich byly společnou činností osev a sklizeň, pole nebyla scelena a úroda se dělila dle vlastnictví pozemků, živočišná výroba probíhala individuálně. Ve družstvech druhého typu došlo k rozorání mezí mezi pozemky, rostlinná výroba byla společná, živočišná oddělená a soukromá, sklizeň se rozdělovala dle vložených pozemků. Třetí a čtvrtý typ představoval družstva vyššího typu, která umožňovala zemědělskou velkovýrobu včetně kolektivně organizované živočišné výroby. Tyto dva typy družstva postupně zcela převládly, JZD společně organizovala práci v rostlinné i živočišné výrobě, a odměny družstevníků závisely na množství a kvalitě vykonané práce v družstvu. (Beranová 2010: 389) Proces združstevňování byl dokončen v roce 1953, kdy byly přijaty nové vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev. Kromě JZD hospodařily na půdě i státní statky, soukromé vlastnictví půdy bylo jen velmi okrajovou záležitostí. Povoleno bylo ponechat si určitou malou část zemědělské půdy jako záhumenek pro doplňkové hospodaření rodiny a také stanovený počet zvířat, jinak bylo povinností odevzdat všechen živý i mrtvý inventář a budovy potřebné pro společné hospodaření. (Beranová 2010: 390)
41
Převedení chovu skotu do socialistického sektoru si vyžádalo budování vhodných stájových prostor pro společné ustájení velkého počtu zvířat. Pozornost se zaměřila zejména na ustájení dojnic. Největšího rozsahu dosáhlo budování kravínů v období druhé pětiletky24, kdy byly vystavěny stáje pro více než milion kusů dojnic. (Naučný slovník zemědělský 1984: 305) V této době se stavěly zejména stáje o střední kapacitě (pro 100 – 200 kusů dojnic), ojediněle se začínalo objevovat kromě vazného i volné ustájení. (Naučný slovník zemědělský 1984: 306) Nejrychlejší byl nárůst počtu jednotných zemědělských družstev v pohraničí a v blízkosti velkých center osídlení (Praha, Brno, Ostrava), v českém vnitrozemí byl proces jejich vzniku pomalejší z důvodu více vyvinutého a dobře fungujícího tradičního družstevnictví. Zdejší zemědělci se proto stavěli k novému typu s velkou dávkou nedůvěry. Ke konci roku 1953 bylo u nás 5215 jednotných zemědělských družstev, která obhospodařovala kolem třiceti procent zemědělské půdy, v roce 1958 už JZD hospodařila na nadpoloviční většině půdy a byla provozována ve třech čtvrtinách obcí. (Beranová 2010: 391) Za jediné desetiletí tak došlo k bezprecedentní změně ve struktuře fungování zemědělství i vztahů na venkově. Nově zde fungovalo jedenáct tisíc JZD o průměrné velikosti 450 ha zemědělské půdy a 200 státních statků s průměrnou velikostí 7000 ha zemědělské půdy. (Beranová 2010: 393) Negativně ale působilo znárodnění nebo rovnou likvidace zpracovatelských potravinářských podniků. Výroba byla řízena centrálně pomocí dlouhodobých plánů, pětiletek. Pozornost byla věnována zejména mechanizaci, která měla napomoci růstu produktivity práce, vznikaly strojní a traktorové stanice. S novou organizací státní správy (místní, okresní a krajské národní výbory) souvisel i vznik nových institucí – plemenných stanic, veterinárních ústavů, inspekcí sklizní, rostlinolékařství nebo nákupu produktů. V průběhu šedesátých let docházelo k upevňování socialistických forem výroby, prostřednictvím slučování družstev docházelo k zintenzivňování a ekonomizaci výroby. Negativem pro zemědělství byl důraz kladený na industrializaci hospodářství a jednostranná orientace na trhy východního bloku. Události konce šedesátých let a uvolňování režimu se projevily i v zemědělství, zvyšovala se možnost samostatného jednání družstev či možnost přidružené výroby, došlo k částečné rehabilitaci obětí násilné kolektivizace padesátých let a vznikaly zájmové oborové organizace. Okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však 24
Druhá pětiletka probíhala v letech1956-1960. 42
nastartovaný demokratizační proces ukončila a nastolila režim normalizace. V něm byli odstaveni od vedení odborníci, kteří projevovali protisocialistické tendence, v nedávné době vzniklé organizace zastavily svou činnost a došlo k znovuupevnění centrálního řízení. (Beranová 2010: 402-404) Prohloubila se specializace výroby a posílila se dominance velkochovů za účelem zvýšení produktivity práce. Docházelo k další koncentraci výroby a kooperaci mezi podniky, rostl podíl mechanizace. Rostlinná výroba díky tomu dosahovala vysokých výnosů, obilnářství zaujímalo ve světě jedno z předních míst, tomu odpovídalo vysoké tempo růstu výnosů na hektar. V živočišné výrobě rostla produkce masa, v roce 1978 byla oproti roku 1950 dvojnásobná. V hovězím mase byl přírůstek výroby 117 %. Produkce mléka byla vyšší o téměř tři čtvrtiny. Celkově byl objem zemědělské výroby na konci sedmdesátých let proti roku 1949 dvojnásobný. Zároveň vzrostla produktivita práce, v souvislosti s poklesem počtu pracovníků v zemědělství o jednu polovinu. Zatímco ve válečných letech vyráběl jeden zemědělec pro 5,5 obyvatele, nyní to bylo již pro 17 obyvatel. (Beranová: 404-405) V živočišné výrobě byla věnována pozornost zejména zdravotnímu stavu a plemenitbě zvířat. Do zemědělství postupně pronikaly biotechnologie nebo embryotransfer, implementovaly se novinky ze zahraničí. V osmdesátých letech docházelo k oživení malovýroby rostlinné i živočišné, byla uznána jako součást zemědělství. Soukromé osoby mohly přijmout od výkrmu hospodářská zvířata – selata, králíky, drůbež, ovce i skot. V roce 1981 bylo dosaženo nejvyšší spotřeby masa, v roce 1984 to bylo 85 kg na osobu a rok. Zároveň byla ČSSR na čtvrtém místě ve světě ve spotřebě průmyslových hnojiv na hektar zemědělské půdy a tempo růstu dále rostlo. Vysoká byla i intenzita živočišné výroby, v osmdesátých letech rychle rostla průměrná dojivost krav. Se snižujícím se počtem pracovních sil dále rostla produktivita práce. Od poloviny osmdesátých let se začal objevovat zájem o ochranu životního prostředí a dopad chemizace na kvalitu potravin. (Beranová 2010: 407-409) V následujících tabulkách jsou pro lepší orientaci uvedeny některé další statistické údaje týkající se zemědělské výroby (konkrétně chovu skotu a produkce jeho masa a mléka) v České socialistické republice v letech 1950 až 1980.
43
Tabulky dokumentují růst spotřeby hovězího a telecího masa, ale zároveň snížení jeho podílu ve spotřebě masa celkově. Podobné je to u spotřeby mléka. Mléčné výrobky vykazují setrvalý růst, opačná situace je pak u konzumního mléka (tabulka č. 3). Hodnoty v tabulkách číslo 4 a 5 zase znázorňují růst zatížení zemědělské půdy chovem skotu, produkce masa i mléka na jednotku zemědělské půdy se soustavně zvyšovala. Stejně tak tomu je i u hodnot dojivosti krav, která se ve sledovaném období téměř zdvojnásobila (tabulka č. 6).
Rok 1936 1965 1970 1975 1980
Podíl na Hovězí a celkové telecí maso spotřebě masa [kg] [%] 15,8 46,5 19,3 31,3 25,0 34,8 27,3 33,7 27,1 31,6
Mléko a mléčné výrobky [kg]
Mléko konz. [l]
Máslo [kg]
Tvaroh a sýry [kg]
205,4 180,2 196,2 210,4 232,6
159,1 106,5 119,2 117,5 113,2
4,9 6,8 7,4 7,6 8,3
2,2 5,8 6,5 7,5 8,9
Tabulka č. 3: Roční spotřeba produktů skotu na jednoho obyvatele ČSSR. (Zdroj: Naučný slovník zemědělský 1984: 301)
Rok
Skot [tis.ks]
Krávy [tis.ks]
Skot [ks/100 ha zem. půdy]
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980
3076,0 2782,0 2986,0 3065,0 2940,0 3188,0 3429,0
1400,0 1466,0 1430,0 1388,0 1310,0 1337,0 1319,0
67,0 61,5 65,7 68,5 66,4 72,5 79,2
Krávy [ks/100 ha zem. půdy] 30,5 32,4 31,5 31,0 29,6 30,4 30,6
Tabulka č. 4: Vývoj početních stavů skotu a krav v ČSR v tisících kusů a počet skotu a krav na 100 ha zemědělské půdy. (Zdroj: Naučný slovník zemědělský 1984: 302)
44
Rok
Mléko [mil. l]
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980
2,33 2,44 2,59 2,79 3,21 3,73 4,03
Hovězí maso Mléko [tis. tun živé hm.] [l/ha zem. půdy] 217,78 194,19 248,87 302,92 356,36 453,00 484,80
508,0 537,0 571,0 625,0 726,0 850,0 934,0
Hovězí a telecí maso [kg/ha zem. půdy] 60,0 73,0 89,0 107,0 113,0
Tabulka č. 5: Vývoj celkového objemu výroby mléka a jatečného skotu a produkce na ha zemědělské půdy. (Zdroj: Naučný slovník zemědělský 1984: 302)
Rok
Dojivost [l]
Hmotnost [kg]
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980
1630,0 1659,0 1832,0 2040,0 2477,0 2846,0 3122,0
399,6 433,1 493,2 501,9 476,1
Tabulka č. 6: Průměrné roční výrobní údaje o skotu na kus. (Zdroj: Naučný slovník zemědělský 1984: 303)
Co se týče zemědělského výzkumu a vědy, došlo v padesátých letech k eliminaci zavedených vědeckých směrů, nahrazeno bylo otrockým kopírováním sovětského vzoru, zpátečnickými tendencemi a slepým uplatňováním teorií Mičurina a Lysenka. V roce 1953 vznikla Československá akademie pro výzkum zemědělství. Jako další relevantní instituce vzniklé v předmětném časovém rozpětí jmenujme Výzkumný ústav živočišné výroby Praha Uhříněves, Výzkumný ústav chovu skotu Rapotín, Výzkumný ústav výživy zvířat Pohořelice a další. Ty měly mimo jiné na starosti kontrolu užitkovosti, umělou inseminaci či určování krmné normy (Beranová 2010: 410) Z uvedeného nástinu vývoje českého zemědělství v letech 1948 až 1989 vyplývá, že po druhé světové válce nastal s nástupem kolektivizace zásadní zlom v uspořádání celého zemědělství a chovu hospodářských zvířat v čele s krávou jako 45
hlavním objektem této práce. Člověk se náhle ocitl ve zcela jiném postavení vůči zvířatům. Ta, která donedávna měl v soukromém vlastnictví a o nichž mohl rozhodovat dle svojí vůle, najednou přestala patřit výhradně jemu. Odpadl či se oslabil pocit zodpovědnosti a skončil individuální přístup ke každému jednotlivému zvířeti. Kráva se stala pouze nástrojem výroby a prostředkem k dosažení výsledků celého kolektivu. S počtem soukromých zemědělců došlo ke snížení počtu lidí, kteří s krávou přišli denně do styku. Kráva přestala být jednotlivou individuální živou bytostí, stala se pouhou součástí celého velkochovu. Byly na ni kladeny čím dál větší nároky, aby splnila všechna kritéria užitkovosti.
4.2.2 Mediální obraz krávy Typické pro vzpomínanou dobu je, že se média oblasti zemědělství věnovala pravidelně a dopodrobna. Zdůrazňovala přitom jeho postavení v socialistické ekonomice. Podle ročního období se k veřejnosti dostávaly novinové články a televizní reportáže týkající se setby zemědělských plodin, sklizně chmele, postupu žňových prací, výnosů jednotlivých plodin a odhadů sklizně. Reportáže byly doprovázeny
statistickými
údaji
a
jejich
porovnáním
s minulými
obdobími
(akcentovány byly zejména úspěchy výstavby socialismu a rok od roku rostoucí hodnoty). Ze živočišné výroby byly pravidelně zařazovány zprávy o produkci masa a mléka, nechyběly ani zmínky o moderních technologiích v průmyslu zpracování potravin doplněné detailními záběry z provozů (mlékárny, pekárny, …).
4.2.3 Umělecký obraz krávy Jedním z relevantních uměleckých směrů období, kterému se tato kapitola věnuje, je socialistický realismus. Ve výtvarném umění se prosadil po roce 1948 a jeho nejslavnější éra trvala přibližně do roku 1958. Tento směr vychází ze sovětského socialistického realismu, jenž zavrhuje modernu a čerpá spíše z antiky, renesance a tradic ruské realistické tvorby 19. století. Z moderních přístupů si zcela příznačně vybírá pouze jediný, a to odstranění distance mezi uměním a životem. Jeho díla totiž mají zachycovat život a úspěchy sovětských pracujících při budování nové socialistické společnosti (a mimo jiné oslavovat osobnost J. V. Stalina). 46
Individualistický přístup k tvorbě je potlačen, umělec se má stát „inženýrem lidských duší“ a ukázat pracujícím cestu ke šťastné budoucnosti. Tento přístup byl nekriticky napodobován i v české tvorbě, jejími hlavními představiteli jsou například A. Čermáková, M. Sladký, K. Skála nebo J. Kousal. Cílem bylo vyvolat dopad na velké skupiny obyvatelstva, k tomu sloužily velkolepé výstavy (včetně umístění děl v exteriérech i interiérech veřejných budov) děl znázorňujících budovatelské nadšení. S okázalými gesty měla díla oslavovat také úspěchy dosažené při socializaci české a slovenské vesnice. Tento oficiální proud výtvarného umění reprezentují díla jako „Svazáci agitují pro JZD“ (Sladký), „Náš velký příklad“ (Skála) nebo „Kombajnová sklizeň“ (Kousal). (Vlček 2008) Jako objekt těchto děl figurují samozřejmě i zvířata, krávu nevyjímaje. K oslavě kolektivizace měla přispívat například i díla zobrazující svádění zvířat ke společnému ustájení v JZD a podobně. Propagandistické letáky zpodobňovaly nové typy mechanizace, radostné výjevy ze života kolchozníků, nové stavby pro společné ustájení chovaných zvířat atd. Ukázkový plakát zobrazuje srovnání vyhublých kravek malého samostatného sedláka a v kontrastu k nim na spodním obrázku dobře opečovávané družstevní krávy spokojeně se pasoucí na louce, za nimiž v pozadí stojí nový kravín s budovatelským heslem. Rolník drží v ruce „rozpis plánu“, protože pouze se správným plánováním je možné výnosně a správně hospodařit pro blaho společnosti a její pokrok. Kráva je zde použita jako důkaz, že vše funguje tak, jak má.
47
Obrázek č. 2: Plakát zdůrazňující výhody kolektivizovaného hospodaření. (Zdroj: http://www.ustrcr.cz/cs/kolektivizace-venkova-v-ceskoslovensku)
48
V pozdější době normalizace, tedy sedmdesátých a osmdesátých let se kráva objevuje i ve filmových dílech určených nejširším masám publika. Komedie Léto s kovbojem (1979, režie I. Novák) natočená podle novely Jaromíry Kolárové přivádí na scénu mladíka Honzu, který pracuje pasák krav. Ačkoli byl na tuto práci přidělen za trest, ke svému stádu projevuje silnou náklonnost, jednotlivé kusy nazývá jménem (viz například kráva Cecilka, která ho neustále pronásleduje nebo telátko nazvané Doubravka podle hlavní ženské postavy filmu), zná jejich povahové vlastnosti. Pronáší výroky jako „krávy jsou citlivý, to byste nevěřila“ nebo „ona taky každá kráva není stejná“. Okolím je považován za ztřeštěného, jeho chování se totiž vymyká běžnému standardu vztahu mezi pracovníkem a zvířetem. Krávy jsou ve filmu zobrazovány ponejvíce na pastvě, idylicky se pasou a tvoří tak živý doplněk kopcovité venkovské krajiny. Kráva vystupuje i v trilogii letních komedií Zdeňka Trošky Slunce seno… Děj se kolem ní točí nejvíce v prvním filmu Slunce, seno, jahody (1983). Do jihočeské vesnice přijíždí student s cílem provést zde experiment „Dojivost krav v závislosti na kultuře prostředí“. Příznačné pro dobu je zobrazení velkochovu, ve kterém jde zejména o udržení vysoké užitkovosti krav. Aby neohrozil výsledky místního jednotného zemědělského družstva, musí se student pro svůj výzkum spokojit s krávou pana faráře, který jako jeden z mála chová krávu doma. Kráva zde figuruje jako důležitý výrobní prostředek, v experimentu studenta Pláničky lze s jistou nadsázkou vystopovat ukryté prvky welfare, ovšem ve výsledném provedení působí směšně a spíše jako karikatura.
4.2.4 Analýza dobových materiálů Jako dobové materiály jsem zvolila dodnes snadno dostupné videoukázky propagující
socialistické
kolektivní
zemědělství.
První
z nich,
„Nový
kravín
v Hustopečích“ pochází z Televizních novin vysílaných dne 30. ledna 1985 (tyto archivní pořady nyní pravidelně uvádí zpravodajská stanice ČT24 s podtitulem Před 25 lety, divákům mají připomenout uplynulou dobu a nabídnout možnost srovnání se současností). Druhá ukázka je z Filmového zpravodaje č. 22 z roku 1974 a je dostupná prostřednictvím serveru Youtube.
49
„Tak toto jsou už poslední z celkových 208 dojnic, které se na středisku v Uherčicích stěhovaly do nového. Ještě v únoru loňského roku na tomto místě stály staré nevyhovující stáje. Dnes je zde první ze tří nových kravínů, Hustopečští družstevníci na Břeclavsku jej postavili ve spolupráci s Agroprojektem Liberec a dosáhli nebývale nízkých nákladů na jedno ustájení. Necelých 17 tis. korun. Od současných kravínů se liší na první pohled značně nízkým stropem. Novinkou místo umělé ventilace je přirozené hřebenové větrání, stejně jako pojízdná dojírna Mobilmatic z Agrozetu Pelhřimov. To vše je v této tradiční vazné stáji předpokladem dalšího zvýšení užitkovosti šlechtitelského chovu, a ta zde dosáhla v loňském roce pěti tisíc litrů vysoce kvalitního mléka.“ (Zdroj:http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10132488909-pred-25lety/210411000110130/)
Z přepisu reportáže informující o dokončení výstavby nového objektu kravína v Hustopečích můžeme odvodit domněnky o vztahu člověka a krávy na konci osmdesátých let. V textu reportáže se redaktor věnuje údajům o dojivosti, užitkovosti, kvalitě
produkovaného
mléka,
technických
vymoženostech
(viz
pojízdné
automatizované dojení) a podnicích spolupracujících na návrhu a realizaci vybavení stáje, autor už se však téměř nezmiňuje o kravách jako nezbytném předpokladu fungování kravína a o vztahu pracovníků nebo spotřebitelů k nim. Krávy jako by byly jenom součástí inventáře a nikoli živými bytostmi, ke kterým je možno zaujmout nějaký vztah… Šířeji zaměřená reportáž „Historie JZD Velké Němčice“ ukazuje proměny ve stavu jednotného zemědělského družstva ve Velkých Němčicích na Břeclavsku v desetiletém období mezi roky 1964 a 1974. Jde z ní vyvodit, jakým směrem se ubíralo myšlení o rozvoji zemědělské výroby v době socialismu. Autor reportáže konstatuje, že se jedná o jednu ze zemědělsky nejúrodnějších oblastí, rozvoj využití jejího potenciálu však donedávna vázl na neschopnosti využívat moderní techniku a nové vědecké poznatky. Uvedený stav však byli družstevníci schopni změnit a družstvo tak pokročilo v kolektivizaci a zlepšuje své výsledky (ilustrováno to je na růstu výše odměn družstevníků), zisky rostou, daří se snižovat zadlužení. Dochází zde k odvodnění polí za účelem pěstování zeleniny, křoviny nahrazují intenzivní 50
ovocné sady s moderními odrůdami jablek. Družstvo postupuje v mechanizaci a chemizaci, dodržuje agrotechnické termíny. Konkrétní zmínky o kravách se týkají dřívější zanedbanosti krav a nevhodného zacházení se stádem (kritizovány jsou špatné podmínky ustájení25, nemocnost zvířat, pozdní připouštění jalovic). Jako doklad pozitivní změny figuruje zvýšení dojivosti z osmi set litrů na krávu a rok na celé tři tisíce litrů mléka. Zmiňuje se zřízení společné velkovýkrmny skotu několika družstev pro osm tisíc kusů. Tato investice je považována za správnou a výnosnou, počítá se s její rychlou návratností a velkou rentabilitou. Podobně je plánován rozvoj chovu jatečných vepřů, následuje výčet technických zařízení budovaných pro podporu průmyslového zemědělství - sušičky píce, granulační linka, vyrábějící krmivo pro dojnice, prasata a skot na žír i prasnice. Z rostlinné výroby je jako úspěch vyzdvihována produkce kukuřice, řepy a obilovin, hodnocená jako jedna za nejvyšších na okrese. Československé zemědělství je zařazováno mezi deset nejvyspělejších států světa. Z toho vyplývají perspektivy pro život na vesnici. Jako doklad skvělých předpokladů pro demografický růst je v závěru zařazeno několik záběrů ze svatby mladých družstevníků. (Zdroj: http://www.youtube.com/watch?v=oEy_ak3fMoE) Ukázka je cenná jako doklad zavedeného přemýšlení o zemědělství a jeho působení na krajinu. Velebí se zde hlavní prostředky intenzifikace zemědělské výroby, jako jsou technizace, chemizace, mechanizace, výroba ve velkých celcích, organizační propojenost. Pozitivně jsou hodnoceny zásahy do krajiny – vysušování mokřadů a převodů na ornou půdu nebo intenzivně obhospodařované sady. Všechny tyto aspekty ale dnes s odstupem času chápeme jako činnosti krajinu poškozující, degradující její ekologickou funkci (například zadržení vody v krajině je nahrazováno odvodněním) a snižující biodiverzitu (likvidace mokřadů). Ve vztahu ke zvířatům jako hlavním prvkům, na kterých stojí intenzivní živočišná výroba je také patrný jistý odstup. Opět se zde operuje hlavně se statistickými údaji o dosahovaných hospodářských výsledcích, nikoli již s hodnotou zvířat jako takových, ztrácí se zcela jejich pojetí jako živých bytostí.
25
Vystihnout to mají dřívější názvy stájí „Ostudy“, „Jáchymov“, „TBC“. 51
4.3 Kráva po roce 1989 4.3.1 Podmínky odvozené ze stavu zemědělství Jako počátek další etapy vývoje obrazu krávy jsem zvolila rok 1989, který znamenal přelom pro celou českou společnost a stejně tak i pro zemědělství. Po letech socialistického hospodaření stálo na počátku nezbytného transformačního procesu. Na konci 80. let se vyznačovalo vysokou intenzitou živočišné i rostlinné výroby charakterizovanou zejména velkochovy hospodářských zvířat a vysokým podílem orné půdy. Agrární politika akcentovala zejména maximální soběstačnost státu26, dotační podpora státu byla cílena na podporu exportu produktů do zahraničí (téměř výhradně států východního bloku). Porevoluční období pak připravilo české zemědělství před nelehký úkol – vypořádat se s nově nastavenými tržními podmínkami fungování. Naráželo zejména na rozdíly mezi úrodnými a méně úrodnými oblastmi27. Přechod na reálné ceny potravin (dotování potravin státem bylo ukončeno) zapříčinil pokles spotřeby a v důsledku toho docházelo ke snižování výroby a s tím spojenému snižování stavů hospodářských zvířat28. Zároveň s těmito změnami docházelo k poklesu zaměstnanosti v zemědělství. Kromě snižování výroby na tom mělo podíl i oddělení dříve přidružené výroby jednotných zemědělských družstev (zemědělská družstva v jejím rámci nabízela i služby nebo zajišťovala průmyslovou výrobu). Na počátku devadesátých let pracovalo v zemědělství asi 7 % obyvatelstva, tedy přibližně 600 tisíc lidí, pokles zaměstnanosti v odvětví potom trval celá devadesátá léta. (Bičík, Jančák 2005: 51) Transformace zemědělství však znamenala i restituci majetků a opětovné umožnění zemědělského podnikání malým a středním zemědělcům, kteří se po získání půdy zpět do vlastnictví mohli osamostatnit. V důsledku změny vlastnických struktur tak začala cca jedna čtvrtina zemědělců hospodařit na vlastní půdě, zvýšil se počet farem a zmenšila se jejich průměrná velikost. Bývalá zemědělská družstva většinou nadále fungovala, jen se postupně přeměnila na družstva vlastníků půdy nebo na obchodní společnosti. 26
Nejméně zvládnuté bylo zásobování trhu ovocem a zeleninou závislé na sezonních výkyvech. (Bičík, Jančák 2005: 50) 27 V předchozím období fungovalo rozdělení na produkční ekonomické skupiny (podle BPEJ, bonitované půdně ekologické jednotky, existovalo jich 42). Za úrodnější půdu byly odváděny daně, na neúrodnou naopak podniky dostávaly příplatky, čímž se rozdíly mezi PES stíraly. Důsledkem takovéto podpory ale byla nevhodná struktura plodin napomáhající například erozi půdy nebo nadměrné hnojení. (Bičík, Jančák 2005: 55). 28 V důsledku toho se zhoršila péče o půdní fond zapříčiněná nedostatkem statkových hnojiv, došlo ke snižování obsahu humusu a ponechávání orné půdy ladem. 52
(Bičík, Jančák 2005: 53) Česká republika tak zůstává v Evropě jednou ze zemí s nejvyšší průměrnou velikostí farem. Po roce 1991 začala být více akcentována mimoprodukční funkce zemědělství a jeho vliv na udržování krajiny. Finance do zemědělství mířily z dotačních programů Evropské unie (PHARE, SAPARD, ISPA), tato předvstupní pomoc měla připravit české zemědělství na vstup do EU. K výrazným změnám došlo v poměru mezi živočišnou a rostlinnou výrobou. Důraz na zvyšování podílu živočišné výroby známý z předchozích let postupně zeslábl. V osmdesátých letech tvořila živočišná výroba až šedesát procent zemědělské produkce, v roce 1999 to bylo již jenom něco přes 53 procent s tendencí k dalšímu poklesu. Dnes představuje živočišná výroba asi 45 % produkce, což je asi čtvrtinový pokles oproti roku 1980. (Bičík, Jančák 2005: 62)
Rok
1990
Poměr rostlinné a 41,8 : 58,2 živočišné výroby
1995
2000
43,5 : 56,5
49,6 : 51,4
Tabulka č. 7: Vývoj podílu rostlinné a živočišné výroby. (Zdroj: Bičík, Jančák 2005: 62)
Změny v zemědělství se projevily i v samozásobitelství obyvatel živočišnými produkty. Dřívější nízké ceny potravin dotovaných státem činily vykrmování doma chovaných hospodářských zvířat kuchyňskými zbytky velmi výhodným, dále si občané
velmi
často
vypomáhali
drobnými
krádežemi
surovin
při
práci
v zemědělských družstvech. Zvýšení cen a převedení družstev do soukromých rukou tyto dvě možnosti výrazným způsobem omezily. (Bičík, Jančák 2005: 64) Na snížení samozásobitelství se projevily i další trendy v životním stylu lidí, větší dostupnost produktů v obchodech, poznamenaly ho i nové možnosti trávení volného času, například v obnovení možnosti cestování do zahraničí. Postupně se proměnilo složení spotřeby potravin, zvýšila se konzumace ovoce a zeleniny (zapříčinila to propagace zdravé výživy a také lepší možnosti dovozu ze zahraničí, skončila nutnost spoléhat se jen na tuzemskou sezonní produkci) a poklesla spotřeba tuku, masa a mléka. To se odrazilo i v počtu chovaných zvířat, který od roku 1989 setrvale klesá.
53
Rok 1990 1995 2000 2002 Hovězí maso (v kg) 28 18,5 12,3 11,2 Mléko (v l) 91,5 64,6 57,8 60,1 29 Mléko a ml. výrobky (v kg) 256,2 187,8 214,1 220,6 Tabulka č. 8: Vývoj spotřeby hovězího masa, mléka a mléčných výrobků. (Zdroj: Bičík, Jančák 2005: 65)
Rok Počet kusů (v tis.)
1990 1995 2000 2003 3360 1989 1582 1428
Tabulka č. 9: Vývoj počtu chovaných kusů skotu (v tisících kusů). (Zdroj: Bičík, Jančák 2005: 72)
Po roce 1989 tedy můžeme u obrazu krávy a vztahu společnosti k ní najít následující změny: Kolektivní hospodaření znovu ustoupilo soukromému, i když v něm stále dominuje velkochov a malochov hospodářských zvířat je spíše okrajovou záležitostí. Došlo i ke snížení produkce a spotřeby, tuzemská produkce byla doplněna možností dovozu produktů ze zahraničí. Do chovu se stále více promítají ekonomické záležitosti, je nutno přizpůsobit se tlakům trhu včetně zahraniční konkurence.
Rozhodujícím
způsobem
se
snížil
počet
lidí
zaměstnaných
v zemědělství, poklesl i podíl samozásobitelství domácností živočišnými produkty. V souvislosti se všemi těmito postupnými změnami poněkud vyprchal zájem o krávu, a došlo k jejímu odsunutí do pozadí.
4.3.2 Mediální obraz krávy Nejen krávě, ale hospodářským zvířatům, respektive zemědělství obecně nevěnují média tak velkou pozornost jako dříve. Noviny elevizní zprávy nebo noviny už se nezabývají s takovou frekvencí a tolik dopodrobna výsledky zemědělského hospodaření, o těchto tématech se hovoří spíše v souvislosti s krizovými okamžiky. Stránky novin plnily krávy v době epidemie slintavky a kulhavky šířící se Evropou30, 29
Máslo není do hodnoty počítáno. Slintavka a kulhavka je vysoce nakažlivé onemocnění postihující sudokopytníky (skot, prasata, ovce, spárkatou zvěř). Na člověka se přenáší jen velmi zřídka. Původcem onemocnění je RNA virus, 30
54
podobně tomu bylo při nebezpečí nemoci šílených krav31. Zemědělci se hlásili o slovo i v souvislosti se vstupem do Evropské unie, když kritizovali nerovné nastavení který se vyskytuje ve slinách, moči, trusu a mléku nakažených zvířat. K přenosu dochází kontaktem s nemocnými zvířaty i vzduchem (až na vzdálenost tří set kilometrů), dále se virus transportuje na povrchu těl zvířat i člověka, na nástrojích nebo dopravních prostředcích. Nemocnost zvířat je stoprocentní, úmrtnost u dospělých kusů je však velmi nízká (dosahuje méně než pěti procent), mláďata naopak rychle hynou. Hlavními příznaky onemocnění jsou puchýře a afty na jazyku a v ústní dutině zvířat a na končetinách. Puchýře po několika dnech praskají a dochází k jejich kontaminaci a hnisání. Slintavce a kulhavce daly název další příznaky – nadměrné slinění a kulhání jako následek bolestí končetin. Zvířata mají horečku, jsou apatická, odmítají krmivo a uléhají. Uzdravení se dostavuje samovolně po cca dvou týdnech, slintavka a kulhavka však mohou způsobit trvalé následky jako je například pokles dojivosti. Nemoc se diagnostikuje laboratorně, například pomocí testů ELISA. Nemoc se neléčí ani se proti ní neočkuje (v Evropské unii byl zákaz vyhlášen v roce 1992), protože vakcína není dostatečně spolehlivá. Výskyt onemocnění se povinně hlásí, na postižené farmě musí být přijata opatření proti dalšímu šíření do okolí. Nemocná zvířata jsou povinně izolována, dezinfikují se vchody do stájí i vjezdy na farmu, jsou zakázány přesuny zvířat a musí se hlásit kusy, které byly v nedávné době odeslány na jatka nebo prodány. Povinně se uskladňují živočišné produkty a odpady. Po vyhlášení ohniska nemoci je vyhlášeno ochranné pásmo (o poloměru 3 km) a dozorové pásmo. Při potvrzení výskytu dochází k utrácení zvířat. Nemoc má rozsáhlé ekonomické a sociální dopady, při poslední velké evropské epidemii ve Velké Británii (zároveň byly postiženy i další země západní Evropy – Nizozemí, Francie a Irsko) v roce 2001 (za její příčinu se považuje nelegální dovoz masa a poté zkrmení odpadů na farmě) bylo postiženo na dva tisíce chovů a utraceno 5,8 milionu zvířat, škody byly vyčísleny na 13 miliard amerických dolarů. Kromě zemědělství a potravinářského průmyslu se dopad projevil například i na cestovním ruchu. (Grubman, Baxt 2004) 31
Záležitostí, která výrazně ovlivnila vztah veřejnosti ke krávě a hovězímu skotu byla v závěru dvacátého století takzvaná nemoc šílených krav. Její rozšíření se stalo mediálním tématem a po určitou dobu plnila stránky novin téměř denně. Lidé začali mít obavy z konzumace hovězího masa, jeho prodej tak silně poklesl a to poškodilo chovatele hovězího skotu, kteří byli následně nuceni snižovat stavy zvířat. Jedná se o chorobu spadající kategorie transmisních spogiformních encefalopatií (TSE), zkratka BSE znamená bovinní spongiformní encefalopatie (houbovité poškození mozku hovězího dobytka). Nemoc je způsobena priony, bílkovinnými infekčními částicemi vzniklými přeměnou prionových bílkovin, které se jinak běžně vyskytují v organismu. Priony se hromadí v tkáni nakaženého zvířete a poškozují ji, buňky postupně hynou a v mozku tak vzniká typická houbovitá struktura, jež dala nemoci jméno. Priony jsou velmi odolné částice, nezničitelné běžnými způsoby (vysoká teplota, UV záření nebo peroxid vodíku). Jedinými účinnými prostředky jsou tzv. „mokrý var“ (v páře po dobu alespoň 20 minut při tlaku 3 bary a teplotě 133 °C) nebo silný roztok louhu či chlorového bělidla (Savo). (Petr 2002) Nemoc šílených krav má souvislost s klusavkou ovcí (scrapie) a chřadnutím jelenovité zvěře. BSE je smrtelným neurodegenerativním onemocněním s velmi dlouhou inkubační dobou (dva až deset roků u skotu), způsobuje nevratné narušení centrálního nervového systému. Nemoc se zpočátku projevuje změnami chování (lekavost, neklid, napadání ostatních jedinců, strach a podrážděnost), následuje třes, poruchy koordinace pohybů a slabost zadních končetin. Zvířata vyhazují při pohybu nohama do stran, našlapují zvysoka, neohýbají končetiny, pohybují se strnule a občas upadnou. V pozdější fázi není zvíře schopno vstát, hubne, ztrácí kondici a hyne na celkovou vyčerpanost. (Alterová 2011a) Podle těchto typických příznaků nezvyklého chování skotu získala nemoc svou přezdívku. Na člověka se může přenést od „šílené krávy“ takzvaná variantní Creuzfeldt-Jakobova nemoc (poprvé popsaná v roce 1920). CJD je neurodegenerativní onemocnění mozku, způsobuje poruchy zraku, paměti, rovnováhy, mimovolné svalové záškuby, celkovou degeneraci osobnosti v podobě depresí nebo halucinací, v závěrečném stádiu se jedná o demenci. Nemoc je způsobena konzumací tkáně nakaženého zvířete. (Wikipedia http://cs.wikipedia.org/wiki/Creutzfeldt-Jakobova_nemoc) Další nemocí způsobenou priony je například Kuru známá z Nové Guineje. (Petr 2002) Nemoc šílených krav se poprvé vyskytla ve Velké Británii. Nejčastěji se jednalo o mléčné farmy, kde byly krávy přikrmovány masokostní moučkou jako krmivem s vysokou výživovou hodnotou. Jednou z uvažovaných příčin vzniku nemoci je, že se do takto připravovaného krmiva dostaly priony z těl ovcí nakažených klusavkou, druhou možností je, že příčinou onemocnění jsou priony skotu (vzniklé například mutací). (Petr 2002) Kafilerní suroviny se zpracovávaly pouze při teplotě 90 °C za normálního tlaku, zatímco u nás tehdy pla tila pravidla výrazně přísnější (130-140 °C, tlak 3 bary a 30 minut). (Alterová 2011b) Jak již bylo uvedeno výše, jsou priony 55
podmínek ohledně dotací mezi starými členy a nově přijatými zeměmi. Ekonomická témata byla probírána pravděpodobně nejčastěji. Krize vyvrcholila při několika vlnách protestů, kdy zemědělci demonstrativně vylévali mléko do polí, protože se jim nevyplatilo ho při daných cenách odprodávat mlékárnám (ceny nepokryly ani výrobní náklady). Oborová média reprezentují například noviny Zemědělec s podtitulem Odborný a stavovský týdeník. Jeho obsahovou náplň tvoří články z různých oborů zemědělství, rovnoměrně je zastoupena rostlinná i živočišná výroba, zemědělská technika nebo související potravinářský průmysl. Velkou část zaujímají články týkající se zemědělské politiky, jak domácí, tak i zahraniční, často se opakujícím tématem je společná zemědělská politika EU. Nechybí ani prostor pro vyjádření zájmových organizací působících v zemědělství. Týdeník informuje i o nejvýznamnějších akcích (výstavy, semináře, konference) a novinkách v oboru (často jsou to ekologicky příznivé technologie). Poskytuje také prostor pro inzerci.
velmi odolné a „britský“ ekonomičtější způsob hygienizace proto dokázaly přežít. Nemoc byla poprvé popsána v roce 1986 ve Velké Británii, v dalších letech se začala postupně objevovat v dalších evropských zemích (Irsko, Francie, Švýcarsko, Portugalsko…). Brzy byla objevena její příčina, tedy priony z masokostní moučky, takže bylo její zkrmování zakázáno. První případy variantní CreuzfeldtJakobovy choroby byly zaznamenány v roce 1995. Hlavním krizovým obdobím byl konec devadesátých let. Následovalo vydání opatření na ochranu spotřebitelů, pravidel pro testování zvířat a nakládání s materiálem živočišného původu ze strany Evropské unie. V roce 2001 se objevila BSE i v České republice. (Petr 2002) Šíření nemoci se tedy podařilo uspokojivým způsobem zvládnout, rozhodně ale zasáhla chovatele skotu i spotřebitele a narušila jejich důvěru v hovězí maso. BSE měla dopad i na vztahy mezi státy (například v podobě zákazů dovozu masa atd.)
Stát Velká Británie
Počet případů 184561
Irsko
1626
Portugalsko
1043
Francie
991
Švýcarsko
464
Německo
415
Itálie
141
Belgie
133
Nizozemí
84
Polsko
61
ČR 28 Tabulka č. 10: Počet výskytů onemocnění v evropských zemích k červenci 2008. (Zdroj: http://www.bseinfo.org/Europe.htm) 56
4.3.3 Umělecký obraz krávy Jako příklad užití krávy pro umělecké ztvárnění na sklonku dvacátého století jsem zvolila výstavu „CowParade“, která se dostala do České republiky (konkrétně do Prahy) v roce 2004. Původ této myšlenky je ve Švýcarsku v roce 1996 a jejím duchovním otcem je výtvarník Walther Knapp se synem Pascalem. Krávy jsou vyrobeny z laminátu a zaujímají tři základní podoby – stojící, ležící a pasoucí se. (http://kravy.wz.cz/clanky_kravy.php) Výstava postupně cestovala po světových městech
(Chicago,
New
York,
Sydney,
Londýn,
Tokio).
(http://www.cowparade.com/inc/aboutus.php) Výtvarníci, architekti nebo známé osobnosti krávy ztvárnili dle svých představ a krávy byly posléze vystaveny přímo v ulicích měst. Je třeba zmínit i charitativní podtext celého projektu, krávy jsou na konci akce vydraženy a výtěžek je použit pro dobročinné účely. CowParade můžeme zařadit na hranici výtvarné a reklamní tvorby. Krávy zde vystupují jako trojrozměrná malířská plátna nabízející prostor pro realizaci fantazie umělce. Nejde zde o jejich realistické ztvárnění, sami autoři přiznávají, že forma krávy byla zvolena kvůli své velikosti, snadnému přizpůsobení, ale také proto, že je obecně
kladně
přijímaným
zvířetem
(http://www.cowparade.com/inc/aboutus.php)
populárním Krávy
jsou
na
celém
dotvořeny
světě. různými
technikami, jejich design odráží nejen osobnost umělce, ale reaguje i na aktuální problémy doby nebo mají dotvářet místo, kde jsou instalovány.
Obrázek č. 3: Jedna z krav, exponátů výstavy Cowparade, Edinburgh. Autor zvolil design připomínající holštýnské plemeno, ale stylizoval kresbu srsti do podoby mapy světa. (Zdroj: http://www.scottish-places.info/scotgaz/images/p9324.jpg) 57
Pokud ještě chvíli zůstaneme v oblasti reklamy, není možné nezmínit reklamní strategii propagující čokoládu Milka. Světoznámá reklama s fialovou krávou pochází z agentury Young and Rubicam, vytvořena byla v roce 1972 a uvádí se jako příklad jedné z nejúspěšnějších reklamních kampaní všech dob. Velmi silně se vryla lidem do paměti, dokonce vznikl jakýsi mýtus, že dnešní děti se díky ní domnívají, že kráva opravdu má fialovou barvu. (http://oko.yin.cz/11/historie-reklamy/) „Reklamní“ kráva, jak je nám představována, žije velmi šťastně na louce obklopené vysokými horami a dávat mléko nám lidem jí činí obrovské potěšení. Při výrobě mléčných výrobků vesele spolupracuje s ostatními zvířaty a my tak dostáváme jen to nejlepší (viz reklama na sýr Veselá kráva).
4.3.4 Analýza dobových materiálů Vybrat z porevoluční produkce materiál, který by vystihl současný postoj společnosti ke krávě a dokázal věrně reprezentovat její obraz, je velice obtížný úkol. Variant a alternativ je nepřeberné množství. Co je ovšem dle mého názoru spojuje, je společné zaměření nikoli na krávu jako hospodářské zvíře, ale jenom na její dva nejdůležitější produkty, tedy maso a mléko. I přístup k těmto dvěma surovinám je ale velmi roztříštěný. V průběhu času se pravidelně střídají období, kdy je různými skupinami jejich konzumace podporována a poté zase pro změnu odsuzována. Roli hraje například přístup ke zdravé výživě, která v posledních letech diktuje omezování spotřeby živočišných produktů32 a nahrazování červeného hovězího masa dietnějším bílým masem drůbeže. V přístupu veřejnosti k produktům skotu se promítly i již zmíněné epidemie nemocí – slintavky a kulhavky a ještě silněji nemoci šílených krav. Události podnítily obavy z konzumace hovězího masa, lidé k němu ztratili důvěru a poohlíželi se po jeho alternativách. Po skončení této až hysterie však můžeme konstatovat, že ve svém výsledku epidemie posloužila dobré věci, jelikož v zájmu informovanosti o bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti bylo zavedeno povinné označování masa (štítek uvádí za jakého kusu a ze které farmy maso pochází, datum porážky atd.) usnadňující pozdější dohledatelnost jeho původu. Pokud o to má spotřebitel zájem, může tak zjistit, odkud maso připutovalo na pult obchodu33. Mohli 32
Viz různé úrovně vegetariánství a k němu vedoucí zdravotní či etické důvody. Ověření je možné i pomocí zadání čísla zvířete z povinné ústřední evidence na k tomu určených stránkách Ministerstva zemědělství www.hovezimaso.cz
33
58
bychom ale diskutovat o tom, zda je to dostatečná náhrada za přímý kontakt se zemědělcem a jeho zvířetem…
Obrázek č. 4: Fotografie štítků označujících aktuálně prodávané hovězí maso. Provozovna Novák maso uzeniny Havlíčkův Brod, prosinec 2011. (Zdroj: Archiv autorky)
Objevují se i informace doplněné poměrně scestnou argumentací, příkladem budiž článek v lifestylovém časopise Elle o kosmetických účincích mléka a jeho využití v přípravcích. Aby podepřela tvrzení o příznivém vlivu mléka na pokožku, autorka zmiňuje „nápadně hebké ruce žen pracujících na mléčných farmách“. (Vorlíčková 1998) Tato věta tedy evokuje představu pracovnice, máčející pravidelně své ruce v mléce v rámci pracovní náplně. Nabízí se otázka, zda byla někdy autorka v mlékárně a zda má nějaké ponětí o zde platných hygienických předpisech a způsobu zpracování mléka. Jako příklad zastánců teze, že mléko je pro lidský organismus škodlivé, uveďme publikaci „Pravda o mléce, jak ji potvrzuje věda“ (Průchová a kol. 2003). Tato kniha dokumentuje, že v určitých kruzích je mléko jako potravina důrazně odmítáno. Různé skupiny vegetariánů odmítají jeho spotřebu především z etických důvodů, vymezují se zejména vůči zacházení se zvířaty ve velkochovech. Makrobiotici a další zastánci výživových alternativ potom z důvodů zdravotních, místo mléka kravského doporučují různé rostlinné náhražky (mléka sójová, obilná atd.). Jejich studie přinášejí informace o škodlivosti mléka pro lidské zdraví. S konzumací mléka podle nich souvisí vyšší výskyt různých druhů rakoviny, osteoporózy či novodobých epidemií jako je AIDS nebo SARS. Zahlenění způsobené mlékem 59
negativně ovlivňuje trávení i dýchání. Mléko negativně působí i na vývoj mozku, činnost štítné žlázy a dle stoupenců tohoto názoru má vliv i na výskyt zločinnosti a údajně negativně ovlivňuje sexualitu (uplatňován je následující princip: mléko je určené pro mláďata a mláďata sexualitu nemají), jeho konzumace může také způsobovat homosexualitu. (Průchová a kol. 2003) Podle odpůrců je konzumace mléka nepřirozená z následujících důvodů: mléko je jako tekutina pro výživu mláďat určeno pro dobu rychlého růstu než mládě dosáhne dostatečné hmotnosti, vyvine se mu chrup a než začne být schopno jíst stravu přirozenou pro jeho živočišný druh. (Průchová a kol. 2003: 42). Jako důvody pro konzumaci mléka se uvádí obecná zvyklost (v publikaci se objevuje dokonce termín „davová psychóza“) dosažitelnost a nízká cena, dále také to, že způsobuje delší pocit nasycení, sladká chuť, rychlá konzumace (není třeba žvýkat) a uklidňující efekt. Mléko je tedy charakterizováno spíše jako potravina nižší hodnoty, kterou upřednostňují lidé, kteří o své stravě méně přemýšlejí a jejichž cílem je rychlé tělesné uspokojení bez ohledu na zdraví. (Průchová a kol. 2003: 44) Naopak kladný dopad na obraz skotu má současný módní trend zájmu veřejnosti o gastronomii. Díky nejrůznějším na vaření zaměřeným pořadům či periodikům domácím i zahraničním se veřejnost začíná zajímat o to, co jíme a zejména odkud to pochází. Luxusní gastronomie kladoucí důraz na kvalitu surovin a často i jejich lokální původ a sezónnost tak postupně ovlivňuje i běžnou kuchyni. Jako příklad uveďme časopis Apetit, jehož listopadové číslo se zabývá hned dvěma surovinami, které mají původ u skotu. Jedná se o test kvality a chuti másla v prodejní síti (Sieglová 2011) a také o představení pozapomenuté kuchyňské suroviny – hovězího morku doplněné radami, jak morek využít v řadě receptů. (Frič, Švejdová 2011) Unikátní je také pražská restaurace Čestr, jejíž název vznikl zkrácením pojmenování nejčastějšího plemene skotu u nás – českého strakatého. Právě maso z tohoto plemene je na jídelním lístku hlavní položkou, restaurace používá také maso, které bylo upraveno speciální metodou tzv. suchého zrání34.
34
http://www.ambi.cz/ambi_cestr_kontakt.php 60
4.4 Tři vzniklé obrazy krávy Z předchozí kapitoly bychom mohli vyvodit pojmenování pro každý jednotlivý obraz krávy v daném časovém úseku. V první etapě bychom tomuto obrazu mohli dát vzhledem k převaze chovu skotu v malém měřítku pojmenování „Kráva domácí“. V dnešní době si však tuto éru idealizujeme až příliš, vidíme zemědělce jako uvážlivé moudré lidi žijící v sepětí s přírodou, vážící si kontaktu se zvířaty, jež jim dávala klíčovou část obživy. Z úryvků z médií, se kterými jsem v diplomové práci pracovala, však můžeme vycítit i jejich snahu se z pout přírody vymanit, aplikovat co nejvíce nových vědeckých a technických vymožeností a tím potvrdit lidskou převahu. Přestože svá zvířata lidé chovali v domácích podmínkách, jako cíl viděli chovy řízené podle nejnovějších poznatků, již zde tedy vidíme snahu dosahovat co nejvyšší užitkovosti. To, co v pozdější době kolektivizovaného zemědělství založeného na velkochovech kritizujeme, se zdá být ideálem zemědělce první etapy dvacátého století (viz ukázka z knihy Kráva, naše potěšení). K obrazu krávy ve druhé etapě, mezi roky 1948 a 1989 podle mého názoru nejlépe přísluší pojmenování „Kráva kolektivní“. Kráva se tehdy stala součástí jednolité masy zvířat ve velkochovu, byl potlačen přístup ke každé z nich jako k individuální bytosti. Hospodářská zvířata se sice těšila zájmu médií, ale vystupovala v nich především jako pracovní nástroje používané pro dosažení co nejvyššího užitku, k zajištění výživy obyvatelstva a budování socialistické ekonomiky, tedy v materiálním slova smyslu. Její abstraktní hodnota jako zvířete nebyla brána v úvahu. Třetí etapa této práce vymezená rokem 1989 a pokračující až do současnosti by mohla nést název „Kráva neviditelná“. S transformací zemědělství a jeho přizpůsobením globalizované světové ekonomice ztratilo domácí české zemědělství dominantní postavení v zásobování naší země potravinami. Vstup potravinářských řetězců na náš trh narušil tradiční maloobchodní vztahy producent – prodejce – zákazník, místo na kvalitu se hledí na cenu prodávaných produktů a jejich původ (jak daný státními hranicemi tak určený zvířetem jako jeho hlavním původcem) byl odsunut mimo hlavní zájem zákazníků. Zvířata vidíme především v podobě jejich produktů (masa a mléka v případě krávy), nikoli však jako živé bytosti, proto tedy kráva neviditelná… 61
5. SHRNUTÍ, MOŽNOSTI BUDOUCÍHO POSÍLENÍ VZTAHU ČLOVĚKA KE KRÁVĚ Pokud vezmeme v úvahu všechny v textu dosud uvedené informace, může nám na mysli vyvstat otázka, jakým způsobem se bude dále rozvíjet vztah člověka a krávy potažmo hospodářských zvířat obecně, když současným trendem je jejich odsunutí do pozadí a soustředění se jen na výrobky z nich pocházející. Velkou roli v tom pravděpodobně sehraje ekologické zemědělství. O něj v posledních letech roste zájem nejen ze strany zákazníků, ale podporuje jej i stát nebo Evropská unie jako žádoucí směr hospodaření, který bere v úvahu i mimoprodukční funkce zemědělství. Mezi ně patří i udržitelný rozvoj, péče o krajinu nebo právě vztah člověka k půdě a zvířatům. O podporu biopotravin se zajímají i média, neziskové organizace, ale jejich velkou propagaci zajišťují svým způsobem i marketingové strategie maloobchodních řetězců, jenž se také snaží využít současného trendu zájmu o „ekologii35“. Na místní původ potravin zase reflektují velice populární farmářské trhy. Lidé, kteří zde kupují biopotraviny a další produkty ekologického zemědělství mohou vykazovat větší zájem o hospodářská zvířata a mít k nim vytvořen silnější vztah a být vybaveni přesnější představou o jejich životě. K informování veřejnosti o životě zvířat mohou přispět například dny otevřených farem (Velten 2007: 179), o které je v praxi skutečně velký zájem i u nás, neboť například na podzim roku 2011 je v rámci Farmářských slavností Národního zemědělského muzea navštívilo přes třicet tisíc lidí. (Fialová 2011) Další strategií pro rozvoj vztahu mezi člověkem a hospodářským zvířetem může být i agroturistika jako syntéza mezi cestovním ruchem a zemědělstvím. Její rozvoj však u nás naráží na fakt, že v zemi s vysokým výskytem vlastnictví druhého bydlení (chaty a chalupy) uspokojujícím potřebu městských lidí pobývat na venkově o ni může být menší zájem. (Bičík, Jančák 2005: 66) V neposlední řadě jmenujme i roli environmentální výchovy na školách, jejíž prvky zaměřené na hlubší zkoumání vztahů mezi člověkem a zvířaty mohou mít pozitivní dopad. Velkým
pokrokem
spojeným
s ekologickým
zemědělstvím
v posledních
desetiletích je i zřetel na životní podmínky hospodářských zvířat. Požadavky dobré životní pohody zvířat, označované termínem welfare, se ale ve stále větší míře 35
Vloženo do uvozovek, protože termín je používán jako stručné označení pro styl života šetrný k přírodě. 62
začleňují i do legislativy konvenčního zemědělství. Termín welfare znamená kvalitní životní podmínky pro zvířata. Při jeho zachování jsou respektovány potřeby zvířete, tak aby mohlo žít spokojeně a byly naplněny jeho potřeby jak fyzické, tak psychické. Zvířata musí mít odpovídající prostředí, zachovány jsou hygienické podmínky a zvířatům je poskytováno odpovídající krmení. Zároveň mají možnost přirozeně se projevovat tak, jak je to typické pro daný živočišný druh. Úroveň welfare je možné hodnotit pomocí základních předpokladů, jimiž jsou přirozené prostředí pro daný druh, zdraví zvířete (schopnost normálního růstu a vývoje, dobrá kondice v dospělosti) a jeho spokojenost (mentální uspokojení či alespoň netrpění nepohodou). (Webster 2009: 6) Další možnost konkrétní definice pomocí pěti svobod a opatření vedoucích k jejich dosažení: •
Svoboda od hladu a žízně – zajištěním nerušeného přístupu k čerstvé vodě a krmivu zajišťujícímu zdraví a tělesnou zdatnost
•
Svoboda od nepohodlí – poskytnutím odpovídajícího prostředí (úkrytu, pohodlí k odpočinku)
•
Svoboda od bolesti, zranění a nemoci – díky prevenci nebo adekvátní včas nasazené léčbě
•
Svoboda od strachu a úzkosti – při zajištění takového prostředí a zacházení, při kterém nedojde k mentálnímu strádání
•
Svoboda projevovat přirozené chování – zvířata mají dostatečný prostor, vhodné prostředí a žijí ve společnosti zvířat stejného druhu (Webster 2009: 13)
Vybrané změny v posledních deseti letech, jak je vnímá Webster, tkví v nárůstu zájmu veřejnosti o životní pohodu zvířat, nárůstu jeho vědeckého zkoumání, politických krocích vedoucích k nové legislativě zlepšující životní pohodu zvířat či v zavedení dobrovolných systémů záruky kvality založených na respektování welfare hospodářských zvířat (Webster 2009: 4) Zohledňování aspektů welfare hospodářských zvířat je rozhodně prvním krokem kupředu, ale teprve bude-li široce přijato a podporováno dostatečně
63
informovanou veřejností, může se stát základem pro rozvoj vztahu mezi člověkem a zvířetem.
64
ZÁVĚR, NEZODOPVĚZENÉ OTÁZKY A MOŽNOSTI DALŠÍHO VÝZKUMU Moje diplomová práce si vytkla za cíl teoreticky uchopit a prozkoumat proměnu ve vztahu lidské společnosti a krávy jako dominantního zástupce hospodářských zvířat v České republice (respektive českých zemích) v minulém století s mírným přesahem do současnosti a výhledem do budoucnosti. Splnění cíle dosáhla prostřednictvím rozdělení zkoumané doby na tři samostatně zkoumané epochy (1900-1948, 1948-1989 a po roce 1989). V těchto časových údobích potom byly hledány souvislosti mezi předem určenými faktory ovlivňujícími obraz krávy (podmínky celkového stavu rozvoje zemědělství jako je například podíl soukromého vlastnictví, velikost chovů, zastoupení samozásobitelství a také mediální a umělecký obraz krávy) a vztahem společnosti k ní. Práce vyústila v pojmenování každé etapy vhodným přívlastkem pro krávu. První období nese název „kráva domácí“, druhé pak „kráva kolektivní“ a třetí „kráva neviditelná. Jsou uvedeny i důvody, které k jednotlivým pojmenováním vedly. Ve shrnující kapitole jsem se poté zamýšlela nad možnostmi znovunastolení blízkého vztahu mezi člověkem a hospodářským zvířetem, v této práci tedy krávou a obnovením jejího přesnějšího obrazu například prostřednictvím, ekologického zemědělství (a důrazu na její životní podmínky welfare), agroturistiky nebo ekologické výchovy. Diplomová práce by mohla být vhodně rozšířena menším empirickým výzkumem (například ve formě bakalářské práce, na diplomovou práci by rozsah pravděpodobně nebyl dostačující). Bylo by například zajímavé navázat na fiktivní dopisy dětí krávě z prvního období mojí práce (publikace Hostáň 1931) a požádat současné děti, aby se pokusily o něco podobného. Byly by vůbec ochotny se něčeho podobného zúčastnit? Nepřipadalo by jim směšné a zbytečné psát zvířeti, které běžně v životě nepotkávají? Jak by se vůči krávě a dalším hospodářským zvířatům vymezil? Jaké jazykové prostředky by volily? Na co by se krávy chtěly zeptat? Co by je na jejím životě zajímalo? Co by jí chtěly vzkázat nebo popřát? Jaký emocionální vztah ke krávě by jejich dopisy naznačovaly? Co dalšího by se dalo vyčíst mezi řádky? Mohli bychom najít rozdíly mezi dětmi pocházejícími z vesnice, na jejímž okraji stojí kravín a mezi městskými dětmi?
65
POUŽITÁ LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE Monografie: Beranová, M., 2010: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Libri, Praha. Bičík, I. Jančák, V., 2005: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Univerzita Karlova, Praha. Bouška, J., 2006: Chov dojeného skotu. Profi Press, Praha. Brentjes, B., 1979: Jak zvířata zdomácněla. Horizont, Praha. Caras, R. A., 1999: Zvířata, která změnila člověka: Historie prolínání životů zvířat a lidí. Rybka Publishers, Praha. Dubnička, I., 2007: Mravy, šelmy, vegetariáni. Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra. Hauptmann, J. a kol., 1972: Etologie hospodářských zvířat. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Hostáň, J., 1931: Kráva, naše potěšení. Státní nakladatelství, Praha. Kolář, M., 2008: Nekritická kategorizace ve vztahu člověka vůči domestikovaným zvířatům. FSS MU, Brno (diplomová práce, nepublikováno). Komárek, S., 2008: Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací. Academia, Praha. Komárek, S., 2011: Ochlupení bližní: zvířata v kulturních kontextech. Academia, Praha. Průchová, J. a kol., 2003: Pravda o mléce – jak ji potvrzuje věda. Svítání, Hradec Králové. Sambraus, H. H., 2006: Atlas plemen hospodářských zvířat: skot, ovce, kozy, koně, osli, prasata: 250 plemen. Brázda, Praha. Soukup, J., 2009: Rodná hrouda: 30let vývoje zemědělství v Československu v letech 1918-1948. Kořínek, Krnov. Strauss, A., Corbinová, J., 1999: Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Albert, Boskovice. 66
Vaněk, D., 2002: Chov skotu a ovcí. Česká zemědělská univerzita, Praha. Velten, H., 2007: Cow. Reaktion Books, Londýn. Veselovský, Z., 2000: Člověk a zvíře. Academia, Praha. Veselovský, Z., 2005: Etologie: biologie chování zvířat. Academia, Praha. Voříšková, J. a kol., 2001: Etologie hospodářských zvířat. Jihočeská univerzita, České Budějovice. Webster, J., 2009: Životní pohoda zvířat: kulhání k Ráji: praktický přístup k nápravě problému naší vlády nad zvířaty. Práh, Praha. Zeman, L. a kol., 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat. Profi Press, Praha.
Články ve sborníku: Vlček, M., 2008: Socialistický realismus v československém výtvarném umění 50. let a díla jeho představitelů ve sbírkách NZM. Str. 107-111, v: Bočková, M. a kol.: Zemědělství a 50. léta. Národní zemědělské muzeum, Praha.
Články v periodicích: Alterová, L., 2011a: Byl to úspěch, ale nebezpečí trvá. Zemědělec, roč. 19, č. 38, str. 6. Alterová, L., 2011b: Kritizovali nás za energetickou náročnost. Zemědělec, roč. 19, č. 38, str. 6. Fialová, Z., 2011: Farmářské slavnosti se vydařily. Zemědělec, roč. 19, č. 43, str. 7. Frič, V., Švejdová, K., 2011: Morkové kosti. Apetit, roč. 8, č. 11, str. 30-32. Grubman, M., J., Baxt, B., 2004: Foot-and-Mouth Disease. Clinical Microbiology Reviews, roč. 17, č. 2, str. 101-144.
67
Herzog, H., A. 2007: Differencies in Human-Animal Interactions: A Review. Anthrozoös, roč 20, č. 1, str. 7-21. Dostupné na: http://www.ingentaconnect.com/content/berg/anthroz/2007/00000020/00000001/art0 0002 [Citováno dne 8.12.2011] Klečka, A., 1930: Louky a pastviny ve světle zemědělské krise. Český zemědělec, roč. 12, č. 3, str. 35. Kolben, O., 1930: Mlékaření spojené s odchovem dobytka. Český zemědělec, roč. 12, č. 3, str. 39. Sieglová, D., 2011: 7 nejchutnějších másel. Apetit, roč. 8, č. 11, str. 128-129. Škoda, V., 1930: Prvá městská centrála pro kosumní mléko v Italii. Český zemědělec, roč. 12, č. 5, str. 72. Škoda, V., 1930: Intenzivním lukařením zlaciňme mléčnou produkci. Český zemědělec, roč. 12, č. 8, str. 118. Vorlíčková, G., 1998: Mléko. Elle, roč. 5, č. 11, str. 157-159. Winternitz, O., 1930: Trojčata. Český zemědělec, roč. 12, č. 8, str. 124.
Slovníky: Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných znalostí. 23. sv. SchlossarStarowolski. 1905. Otto, Praha. Stehlík, V., 1984: Naučný slovník zemědělský: 10. svazek: S-Š. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
Internetové zdroje: Anonymus: Creuzfeldt-Jakobova nemoc. Webová stránka Wikipedia. http://cs.wikipedia.org/wiki/Creutzfeldt-Jakobova_nemoc [Citováno dne 8.12.2011]
68
Anonymus, 2009: Česká červinka: Informace pro chovatele plemene Česká červinka. Webové
stránky
Svazu
chovatelů
českého
strakatého
skotu,
http://www.cestr.cz/cc.html [Citováno dne 8.12.2011]. Anonymus, 2008: Europe. Webová stránka BSE info WHO, http://www.bseinfo.org/Europe.htm [Citováno dne 8.12.2011]. Anonymus: Historie reklamy. Internetový časopis Oko, http://oko.yin.cz/11/historiereklamy/ [Citováno dne 8.12.2011]. Anonymus, 2004: Informace o kravách: základní průvodce Cowparade. Webová stránka Kravky a krávy Praha: pravý kraví web, http://kravy.wz.cz/clanky_kravy.php [Citováno dne 8.12.2011]. Anonymus: Masná plemena skotu. Webové stránky Katedry speciální zootechniky ČZU Praha, http://ksz.af.czu.cz/plemenaskotu/masna.pdf [Citováno dne 8.12.2011]. Anonymus: Mléčná plemena skotu. Webové stránky Katedry speciální zootechniky ČZU Praha, http://ksz.af.czu.cz/plemenaskotu/mlecna.pdf [Citováno dne 8.12.2011]. Anonymus, 2009: Our Story. Webová stránka Cowparade, http://www.cowparade.com/inc/aboutus.php [Citováno dne 8.12.2011]. Petr, J., 2002: Stručný průvodce priony a prionovými chorobami. Webová stránka Objective Source E-learning, http://www.osel.cz/index.php?clanek=125 [Citováno dne 8.12.2011].
Videoukázky, filmy: Filmový zpravodaj 1974. Online na http://www.youtube.com/watch?v=oEy_ak3fMoE [Citováno dne 8.12.2011]. Léto s kovbojem (1979): Scénář Kollárová, J., režie I. Novák, I. Slunce, seno, jahody (1983): Scénář Troška, Z., režie Troška, Z.
69
Televizní noviny 30.1.1985 Online na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10132488909-pred-25-lety/210411000110130/) [Citováno dne 8.12.2011].
Obrázky, fotografie: Josef Lada „Dětské hry na podzim“ http://files.sladecek.webnode.cz/200000465114f512498/Josef%20Lada_D%C4%9Btsk%C3%A9%20hry%20na%20podzim_193 7.jpeg Výstava Cowparade http://www.scottish-places.info/scotgaz/images/p9324.jpg Agitační plakát http://www.ustrcr.cz/cs/kolektivizace-venkova-v-ceskoslovensku)
70
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ
Tab. 1: Stavy skotu v tisících kusů ve vybraných letech Tab. 2: Vývoj početních stavů skotu v letech 1869 – 1910 Tab. 3: Roční spotřeba produktů skotu na jednoho obyvatele ČSSR Tab. 4: Vývoj početních stavů skotu a krav v ČSR v tisících kusů a počet skotu a krav na 100 ha zemědělské půdy Tab. 5: Vývoj celkového objemu výroby mléka a jatečného skotu a produkce na ha zemědělské půdy Tab. 6: Průměrné roční výrobní údaje o skotu na kus Tab. 7: Vývoj podílu rostlinné a živočišné výroby Tab. 8: Vývoj spotřeby hovězího masa, mléka a mléčných výrobků Tab. 9: Vývoj počtu chovaných kusů skotu (v tisících kusů) Tab. 10: Počet výskytů onemocnění v evropských zemích k červenci 2008
Obr. 1: Josef Lada: Dětské hry na podzim (1937) Obr. 2: Plakát zdůrazňující výhody kolektivizovaného hospodaření Obr. 3: Jedna z krav, exponátů výstavy Cowparade, Edinburgh Obr. 4: Fotografie štítků označujících aktuálně prodávané hovězí maso
71
