MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra psychologie
Diplomová práce Obor psychologie
ONLINE ZÁVISLOST V KONTEXTU RŮZNÝCH INTERNETOVÝCH PROSTŘEDÍ
Vypracovala: Martina Veselá
Vedoucí práce: PhDr. David Šmahel, Ph.D.
Brno 2007
Prohlašuji, že diplomovou práci jsem zpracovala samostatně a v seznamu literatury uvedla všechny použité zdroje. Martina Veselá
1
1 Úvod ..................................................................................................................................... 3 2 Teoretická část ...................................................................................................................... 5 2.1 Závislost.........................................................................................................................5 2.1.1 Obecná definice závislosti, diagnostická kritéria ...................................................5 2.1.2 Geneze konceptu „závislost na internetu“ ..............................................................8 2.1.3 Definice závislosti na internetu.............................................................................14 2.1.4 Diagnostická kritéria závislosti na internetu.........................................................16 2.1.5 Druhy závislostí ....................................................................................................21 2.2 Vlastnosti internetu vztahující se k závislosti..............................................................23 2.2.1 Návykové aplikace................................................................................................25 2.3 Charakteristiky uživatelů spojované se závislostí na internetu ...................................28 2.3.1 Rizikové skupiny ..................................................................................................28 2.3.2 Přehled výsledků výzkumů zjišťujících vlastnosti závislých uživatelů................30 2.3.2.1 Osamělost.......................................................................................................32 2.3.2.2 Plachost.........................................................................................................35 3 Empirická část .................................................................................................................... 37 3.1 Výzkumné otázky ........................................................................................................37 3.2 Metody .........................................................................................................................38 3.2.1 Konstrukce dotazníku ..........................................................................................38 3.2.2 Výzkumný soubor................................................................................................40 3.2.2.1 Oslovení respondentů ....................................................................................40 3.2.2.2 Výzkumný soubor..........................................................................................41 3.3 Výsledky ......................................................................................................................43 3.3.1 Popisné statistiky ..................................................................................................43 3.3.1.1 Čas strávený online........................................................................................43 3.3.1.2 Důvody...........................................................................................................46 3.3.1.3 Resumé...........................................................................................................47 3.3.2 Závislost................................................................................................................48 3.3.2.1 Vztah času a skóre závislosti .........................................................................48 3.3.2.2 Srovnání různých způsobů určování závislosti..............................................48 3.3.3 Srovnání závislých a ne-závislých uživatelů internetu ........................................51 3.3.3.1 Demografické údaje.......................................................................................51 3.3.3.2 Čas strávený online a používané aplikace .....................................................52 3.3.3.3 Důvody...........................................................................................................53 3.3.3.4 Srovnání v dalších charakteristikách .............................................................54 3.3.3.5 Resumé...........................................................................................................58 3.3.4 Osamělost a plachost ............................................................................................59 3.3.4.1 Resumé...........................................................................................................61 3.3.5 Ověřování hypotéz................................................................................................61 3.4 Diskuze ........................................................................................................................63 4 Závěr ................................................................................................................................... 68 5 Použitá literatura................................................................................................................. 69
2
1 ÚVOD Internet se stává běžnou součástí každodenního života pro stále více lidí. Výzkum z roku 20051, který proběhl v rámci projektu World internet project, ukázal, že v České republice internet využívá 49,6% populace. Lze předpokládat, že stejně jako v jiných vyspělých zemích toto číslo stále roste. Například Pew Internet & American Life Project2 v lednu 2005 zjistil, že uživateli internetu je 66% Američanů a v dubnu 2006 už to bylo 73% populace. Uživateli jsou především mladí lidé, zvláště vysokoškolští studenti1, kteří mají k internetu snadný, neomezený a mnohdy bezplatný přístup. S rostoucím počtem lidí online se objevuje více případů, kdy příliš mnoho času na internetu způsobilo jedinci závažné problémy v jeho životě. Hovoří se o závislosti na internetu ve stejných souvislostech, jako například o závislosti na videohrách, na televizi, závislosti na nakupování a je to hojně diskutované téma. Internet se velice rychle stal naprostou samozřejmostí a už si mnohdy ani neumíme představit, jak by svět vypadal bez něj. Je specifický tím, že je pro mnohé skutečně nepostradatelný, je jejich prací. Nabízí také ohromné množství způsobů, jak trávit volný čas, ať už více či méně efektivně a uspokojivě. Lze jej využít ku svému prospěchu, ale zároveň je to neuvěřitelně „chytlavé“ médium, které má moc člověka strhnout, aniž by sám přesně věděl proč. Sama mám zkušenost s dlouhými sezeními u internetu, kdy si ani neuvědomím, kolik je hodin a jak dlouho už u počítače jsem. Přesto, že studium závislosti na internetu má více než desetiletou historii a existuje množství odborných článků věnující se nejrůznějším aspektům internetu, v mnoha ohledech je to stále neprobádané území. Roli hraje i skutečnost, že se mění sám internet i jeho uživatelé, je to dynamický vztah, který se neustále vyvíjí. Tím se mění i způsob nahlížení na internet, na vztah mezi člověkem a internetovou sítí, i možnosti přístupu k tomuto problému. Zaujal mě problém závislosti ve vztahu k různým internetovým aplikací a nástrojům. Snad jakákoli aplikace se může stát zdrojem závislosti, ale mohou u nich hrát roli odlišné faktory, různé aplikace mohou přitahovat různé lidi. Cílem práce je na jedné straně ověřit některé z výsledků předchozích výzkumů na toto téma a také pokusit se narušit vnímání závislých uživatelů do jisté míry jako homogenní skupiny. Se závislostí jsou často spojovány osamělost a plachost, kterým se také věnujeme. 1 2
http://www.isdn.cz/clanek.php?cid=7333 http://www.pewinternet.org/
3
Teoretická část předkládané práce se věnuje pojmu „závislost na internetu“ jako takovému, jeho genezi a současnému vymezení. Dalšími tématy jsou návykové aspekty internetu a konkrétní charakteristiky spojované s osobností závislého uživatele. V empirické části je popsán průběh samotného výzkumu, který byl proveden prostřednictvím online dotazníku. Část kapitoly je věnována způsobu určení závislosti, resp. ne-závislosti u respondentů. Stěžejní je srovnání charakteristik závislých a nezávislých uživatelů a zjištění vztahu plachosti a osamělosti ke sledovaným aplikacím internetu.
4
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Závislost 2.1.1 Obecná definice závislosti, diagnostická kritéria
Než se budu věnovat samotné závislosti na internetu, je třeba nejprve poskytnout přehled o již známých a dobře popsaných závislostech a poruchách, ze kterých pak závislost na internetu vychází a je odvozena. S. Kudrle (in Kalina et al., 2003) závislost definuje „jako chronickou a progredující chorobu, která se rozvíjí na pozadí přirozené touhy člověka po změně prožívání“. Dále říká, že je to pro člověka způsob, „jak zintenzívnit prožitek radosti, euforie a slasti, jak uniknout před bolestí a pocity samoty a izolace.“ Chorobné znaky závislosti se „projevují, vedle nutkavého dychtění po změně prožívání, také narušením až ztrátou kontroly nad nutkavým chováním, pokračováním v dosavadním vzorci chování i přes narůstající důsledky a prohloubením stavu nelibosti při přerušení tohoto vzorce“ (Kudrle, s.107). Jinou definici podávají Bratter a Forest (1985, cit dle Ferris, 2001) - závislost definují jako „vzorce chování nutkavého užívání drogy charakterizováno naprostým zapojením do užívání drogy… “ V Mezinárodní klasifikací nemocí, 10. revize (MKN 10, 1992) najdeme diagnostickou kategorii Závislost na návykových látkách. Ta je určena jako „skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky, alkohol, nebo tabák“ (s. 75). Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů:
a) silná touha nebo pocit puzení užívat látku; b) potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky; c) somatický (tělesný) odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmě z typického odvykacího syndromu pro tu kterou
5
látku nebo užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky; d) průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinky, původně vyvolaného nižšími dávkami; e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky nebo zotavení se z jejího účinku; f) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení.
V americkém Diagnostickém a statistickém manuálu psychických poruch DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorder, 4. revize, 1994) najdeme diagnózu Závislost na substancích, která je zde podobně jako v MKN 10 definovaná jako skupina kognitivních, behaviorálních a fyziologických symptomů, které indikují, že osoba nemá kontrolu nad užíváním psychoaktivní látky a pokračuje v užívání navzdory nepříznivým následkům. Pro přistoupení k diagnostikování závislosti měl pacient vykazovat alespoň tři ze sedmi následujících příznaků během období jednoho roku:
a) růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles účinku návykové látky při stejném dávkování); b) odvykací příznaky po vysazení látky; c) přijímání látky ve větším množství nebo delší dobu, než měl člověk v úmyslu; d) dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky; e) trávení velkého množství času užíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním se z jejích účinků; f) zanechání sociálních, pracovních a rekreačních aktivit v důsledku užívání látky, nebo jejich omezení; g) pokračující užívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichž člověk ví a které jsou působeny nebo zhoršovány užíváním látky“ (cit. dle Nešpor 2003, str. 24) 6
Pro téma závislosti na internetu mohou být užitečné také diagnostické kategorie F63 Návykové a impulzivní poruchy – Patologické hráčství (v MKN 10), resp. kapitola 312 v DSM-IV Poruchy kontroly impulzů – Patologické hráčství Patologické hráčství dle DSM-IV je indikováno pokud je splněno pět a více následujících kritérií a chování nelze vysvětlit manickou epizodou 1. zaujetí hraním (např. přemýšlení o předchozích hrách, plánování další hry, nebo uvažování o možnostech jak získat peníze na další hru 2. potřeba hrát se stále většími částkami peněz, aby dosáhl žádoucího vzrušení 3. podnikl opakované neúspěšné pokusy kontrolovat, omezit či ukončit hraní 4. je neklidný nebo podrážděný když se pokouší omezit či přestat s hraním 5. hraní jako způsob úniku od problémů nebo uvolnění dysforických nálad (např. pocity bezmoci, viny, úzkosti, deprese) 6. po prohrání peněz hraním, často se vrací další den, aby to zkusil ještě jednou 7. lže rodině, terapeutovi či dalším, aby skryl rozsah svého hraní 8. páchá nelegální činy jako padělání, podvody, krádeže nebo zpronevěry, aby mohl financovat hraní 9. riskuje ztrátu či ztratil důležité osobní vztahy, zaměstnání, školní či profesní příležitosti kvůli hraní 10. půjčuje si od jiných, aby pokryl tíživou finanční situaci způsobenou hraním (cit dle Young, 1996a)
S výše uvedenými definicemi koresponduje vyjádření lékaře A. Goodmana (1990), že jakákoliv závislost může být definována jako chování, které slouží jak k produkování příjemných pocitů, tak k poskytování úlevy od nepříjemných pocitů. Vzniká vzorec chování, který můžeme charakterizovat: (a) opakujícím se selháním při snaze kontrolovat toto chování a (b) pokračováním v chování navzdory výrazným negativním důsledkům.
7
2.1.2 Geneze konceptu „závislost na internetu“ Už v roce 1989 vyšla Shottonové kniha Computer Addiction? A study of computer dependency, kde autorka popisuje závislost na počítači u mužů, kteří vyvíjejí hardware a software. Tito muži byli zcela zaměřeni na svoji práci a v důsledku toho zanedbávali rodinu a přátele (cit dle Orzack, 1998). V roce 1995 vyšel v New York Times článek Molly O´Neill „The Lure and Addiction of Life On Line“, kde se autorka zmiňuje o závislosti na internetu a srovnával ji s nutkavým nakupováním, cvičením a hráčstvím (cit dle Chak a Leung, 2004). Významnou roli pak sehrál psychiatr Ivan Goldberg, který v roce 1995 uveřejnil oznámení o založení skupiny pro závislé na internetu (The Internet Addiction Support Group), pro ty kteří trpí akutní či chronickou poruchou závislosti na internetu (Internet Addiction Disorder). Zároveň uvedl oficiální kritéria pro diagnózu závislosti na internetu:
Škodlivé používání internetu vedoucí ke klinicky závažným poškozením nebo úzkostem/neštěstí a je manifestováno třemi (nebo více) z následujících příznaků v průběhu jednoho roku: (I)
tolerance, definována jako: (A) potřeba znatelně rostoucího objemu času, který je nutné na internetu strávit pro dosažení uspokojení. (B)
znatelně zmenšený efekt s pokračujícím používáním stejného objemu času stráveného na internetu
(II)
abstinence, projevující se libovolným z následujících: (A) charakteristický abstinenční syndrom (1) zanechání nebo redukce používání internetu, které bylo silné a dlouhotrvající (2) dvě (nebo více) z následujících kriterií, rozvíjejících se od několika dnů do jednoho měsíce po splnění kriteria (1) (a)
psychomotorický neklid
(b)
úzkost
(c)
obsedantní myšlenky týkající se toho, co se asi děje na internetu
(d)
fantazie nebo sny týkající se internetu
(e)
záměrné nebo bezděčné „psací“ pohyby prstů
(3) symptomy podle kriteria 3 způsobují stres nebo oslabení či poškození sociálních, profesních nebo jiných důležitých funkcí 8
(B)
použití internetu nebo podobné on-line služby přináší úlevu od abstinenčních příznaků.
(III) používání internetu častěji nebo po delší dobu než bylo původně zamýšleno (IV) existence touhy omezit kontrolu používání internetu a neúspěšné pokusy o totéž (V) velká časová dotace aktivit souvisejícími s internetem (VI) omezení významných sociálních, pracovních nebo rekreačních aktivit (VII) používání internetu pokračuje navzdory vědomí vytrvalých nebo opakujících se fyzických,
sociálních,
pracovních
nebo
psychických
problémů,
které
jsou
pravděpodobně způsobeny nebo alespoň zhoršovány používáním internetu (spánková deprivace, manželské problémy, pozdní příchody na ranní schůzky, zanedbávání pracovních povinností, pocity opuštěnosti ve vztahu k významným druhým) (Goldberg, 1995, překlad dle Ledabyl, 2007).
Tato diagnostická kritéria ovšem nebyla míněna vážně. Goldberg zde napodobil formát diagnostických kritérií DSM-IV, aby upozornil, jakým způsobem někdy vznikají diagnostická kritéria. Snažil se tímto způsobem přimět odbornou komunitu k tomu, aby kriticky zhodnotila účelnost vytváření nových poruch, resp. diagnóz (Surrat, 1999, cit dle Phillips, et al., 2004). Jedinými vodítky k rozeznání Goldbergova „vtipu“ byly nevážně míněné poznámky o „volních a mimovolních pohybech prstů jako při psaní“ a také to, že vznik podpůrné skupiny pro lidi závislé na internetu zase na internetu je absurdní. Mnoho lidí ale vzalo tato kritéria vážně a Goldbergův dokument šířili dál jako seriózní. Například lze uvést článek Jennifer R. Ferris (2001): Internet Addiction Disorder: Causes, Symptoms,and Consequence, kde je uvedeno: „K diagnostikování Internet Addiction Disorder musí osoba splňovat určitá kritéria předepsaná American Psychiatric Association:“ a následují právě kritéria stanovená Goldbergem). I díky tomuto článku se pojem závislost na internetu začal běžně používat, aniž by došlo k nějaké reflexi správnosti a přiléhavosti tohoto pojmu. Odborníci i laici pak přišli s mnoha dalšími výrazy, které mají označovat nadměrné užívání internetu – závislost, patologické užívání internetu, závislost na CMC (computer-mediated communication, tzn. počítačem zprostředkovaná komunikace) či počítačoví narkomani (computer junkies) (cit dle Beard a Wolf, 2001). V článcích Beard a Wolf se používá označení problematické používání internetu (problematic internet use), K. Young používá patologické používání internetu (patological internet use), dalšími výrazy jsou např. u Shapiro nutkavé používání internetu (compulsive internet use) či u Griffithse nadměrné používání internetu (excessive 9
interent use). V této práci budu pro přehlednost nadále ve všech souvislostech používat jednotné pojmenování „závislosti na internetu“, které také převládá v názvech zveřejňovaných odborných článků/statí. Po Goldbergově příspěvku začala média publikovat zmínky o závislosti na internetu. Objevovaly se články, které veřejnost upozorňovaly na novou poruchu a výsledkem byla konstrukce kategorie „závislost na internetu“. Tento proces popisuje Phillips, et al. (2004) ve svém článku Internet Addiction publikovaném v roce 2004. Do myslí široké veřejnosti byla implantována a bylo jen otázkou času, kdy akademici, výzkumníci a klinici začnou tento problém zkoumat (Surrat, 1999, cit dle Phillips, et al., 2004). Psycholog John Grohol (cit dle Umiker-Sebeok, 1997) označuje Goldbergův příspěvek spíše za hoax3 než parodii a co na něm především odsuzuje, je patologizování každodenních problémů. Klade si otázku, zda je možné závislost na televizi, závislost na knihách či závislost na práci klást do stejné roviny jako schizofrenii či depresi. Zcela odmítá používání termínu „závislost“ a zavádění nové diagnostické kategorie. Podle něj jde u většiny lidí, kteří se považují za závislé na internetu spíše o neschopnost řešit konflikty a problémy v jejich životě. Připouští sice, že několik málo lidí může skutečně trávit nadměrné množství času online, aniž by měli jiné problémy a poruchy, ale u těch pak lze hovořit o nutkavém nezvladatelném používání internetu a tato diagnostická kategorie již existuje a není potřeba ustanovovat další. Je přesvědčen, že to není technologie, co je hraje primární roli v této závislosti, ale je to „pouze“ lidmi. Grohol (2005) dále upozorňuje, že původní výzkumy „závislosti na internetu“ začaly jako exploratorní výzkumy, které nemohou říct nic o kauzálních vztazích, nemohou vyvozovat závěry o tom, zda je internet skutečně příčinou určitého chování. Proto, jak říká, jsou závěry těchto studií čistě spekulativní a subjektivní. Podle Grohola je vážným nedostatkem dosavadních výzkumů závislosti na internetu skutečnost, že nezjišťují, zda závislosti na internetu předcházely nějaké jiné duševní nemoci, zdravotní, vztahové nebo jiné problémy. Nebere se podle něj dostatečně v potaz, zda je dotyčný studentem, zda internet potřebuje k práci, zda jeho život zužují aktuální starosti, které způsobují, že tráví více času online. Také Minkoff a Drake (1992, cit dle Beard a Wolf, 2001) upozorňují, že lidé nepřicházejí do terapie pouze s problémem závislosti na internetu, ale mají i jiné problémy, nebo závislosti na internetu předcházely nebo se u nich objevily také mentální
3
Anglické slovo hoax v překladu znamená: Falešnou zprávu, Mystifikaci, Novinářskou kachnu, Podvod, Poplašnou zprávu, Výmysl, Žert, kanadský žertík. V počítačovém světě slovem hoax nejčastěji označujeme poplašnou zprávu, která varuje před neexistujícím nebezpečným virem (cit z http://www.hoax.cz/)
10
poruchy. I další autoři (např. Beard a Wolf, 2001) si kladou otázku, zda závislost na internetu je výsledkem nebo příčinou určitých problémů v životě, zda je to samostatný problém nebo jen manifestace jiných nemocí (deprese, úzkosti,…). Grohol (2005) rovněž kritizuje kasuistiky popisující uživatele závislé na internetu, které ovšem nepomáhají pochopit další miliony lidí s podobnými potíži, a slouží jen jako výstražné případy. Brenner (1997) pak upozorňuje na jinou zajímavou věc: výsledky jeho výzkumu překvapivě ukazují, že 80% vzorku vykazuje minimálně 5 znaků narušeného fungování/problémového chování ve vztahu k internetu. Tyto čísla podle něj pouze ukazují, že určitá míra těchto problémů je zřejmě normální a proto nemají být považovány za patologické. Je tedy na místě si klást otázku, co je vlastně normální: pro mnoho lidí zůstává normálním nula hodin týdně online, a jiní uživatelé mohou strávit na internetu 20 hodin týdně, aniž by to mělo nezbytně negativní konsekvence v jejich životech. Suler (2004) poukazuje na to, že stejně jako u jiných závislostí, je problém rozlišit, kde končí „normální“ nadšení a začíná „abnormální“ pohlcení. „Závislosti“ podle něj obsahují jak pozitivní tak negativní aspekt. I „zdravým“ koníčkem může být jedinec posedlý a může mít potřebu věnovat mu maximum svého času, přesto mu ale stále může přinášet mnoho pozitiv. Ovšem u patologické závislosti převažují negativní důsledky nad přínosy a způsobují jedinci závažné potíže v jeho fungování ve společnosti. Nakonec připouští, že lidé mohou být závislí na internetu a v důsledku toho přijít o práci, školu či rodinu.
Britský psycholog Mark Griffiths je v této debatě spíše na straně těch, kteří existenci závislosti na internetu přijímají. Podle něj mnoho odborníků není ochotno přijmout koncept „závislosti na internetu“ z toho důvodu, že pojem závislost je spojen pouze s braním drog (chemických látek). Poslední dobou jsou ale některá chování pojímána jako (potenciálně) závislá, aniž by zahrnovala přijímání drog (Griffiths, 2000a). Rovněž Phillips, et al. (2004) připomíná, že nyní je termín závislost používán při popisu širokého spektra chování, jako je například přejídání, přílišné cvičení nebo gambling. Kimberly Young (1997) se k těmto hlasům přidává a upozorňuje, že podobná kritéria jako na chemické závislosti byla aplikována na více problematických vzorců chování jako poruchy příjmu potravy, patologické hráčství nebo závislost na video hrách. Dodává, že pojem „závislost“ se již rozšířil do psychiatrického slovníku k označení problematického používání internetu spojeného se značnými sociálními, psychologickými a profesními problémy. Mnozí autoři se nebrání přímému srovnávání závislosti na internetu a drogové závislosti. Phillips, et al. (1997) například uvádí, že dosavadní zprávy významných teoretiků 11
ukazují, že na internetu se jeho uživatelé mohou stát závislými stejně jako se stávají lidé závislými na alkoholu a drogách (Phillips, et al. zmiňuje např. Surratt 1999; Young 1998a). Griffiths (např. 2000a, 2000b) používá pojem „technologické závislosti“, a říká, že mají stejné charakteristické vlastnosti jako všechny ostatní závislosti včetně závislosti na chemických látkách. Těmito základními komponentami jsou salience, změny nálad, tolerance, abstinenční příznaky a konflikty. Jakékoli chování, používání internetu nevyjímaje, které splňuje následujících šest kritérií, může být podle Griffithse definováno jako závislost: • salience – znamená to, že používání internetu je hlavní činností v jedincově životě, dominuje myšlenkám, pocitům i chování • změny nálad – subjektivní zážitky, které jsou důsledkem vystavení se internetu (pocity vzrušení, stav flow, pocity uklidnění, úniku) • zvyšování tolerance – postupně je potřeba trávit na internetu více času a je třeba vyšší obsahová expozice, aby bylo dosaženo původního efektu • abstinenční příznaky - nepříjemné pocity při nemožnosti být na internetu (podrážděnost, náladovost) • konflikty - interpersonální konflikty, konflikty s jinými aktivitami (zaměstnání, společenský život, koníčky) nebo intrapsychické konflikty (například při ztrátě kontroly nad používáním internetu) plynoucí z užívání internetu • relapsy (rekurence) – i po mnohaleté abstinenci se původní vzorce chování mohou navrátit na stejné nebo dokonce vyšší úrovni.
Beard (2005) či například Young (1996a) se shodují v názoru, že stejně jako u jiných závislostí, jedinec závislý na internetu touží po internetu, stálé na něj myslí a je danou online aktivitou zcela pohlcen. Podobný jako u jiných závislostí, je pak podle různých autorů i vznik a průběh závislosti na internetu. Přítomnost bolesti, stres či různé stavy mysli mají vliv na to, že jedinec má potřebu utíkat se do virtuálního světa internetu. Takové chování může vyústit v nekontrolovatelnou touhu po internetu a neustálé zabývání se internetem. Při opětovném nalogování pak přichází pocit úlevy a používání internetu se tím posiluje (Beard a Wolf, 2001). Rovněž Song et. al. (2004) vysvětlují, že závislost začíná v momentě, kdy určité
12
chování – v tomto případě online aktivita - přináší příjemné zisky a toto chování se pak stává cílem samo o sobě. Další a další sezení u internetu zabírají čas a mají tudíž negativní vliv na reálný život jedince, sebekontrola je již oslabena. Na konkrétním případě si můžeme představit jedince, který se připojí do chatovací místnosti a baví ho to, přinese mu to nějaké zisky. Následně se připojuje opakovaně, třeba proto, aby mohl s ostatními sdílet své problémy a postěžovat si. Čas strávený na internetu je ale na úkor času s rodinou, času věnovaného škole či práci. Tím vznikají nebo se zhoršují problémy doma nebo ve škole a problémů přibývá. Reakcí dotyčného je, že tráví stále více času na internetu, aby těmto problémům unikl, čímž se proces cirkulárně opakuje a potíže se zhoršují. V tomto momentě můžeme připomenout Kudrleho (2003) popis závislosti na drogách: „Chorobné znaky závislosti se „projevují, vedle nutkavého dychtění po změně prožívání, také narušením až ztrátou kontroly nad nutkavým chováním, pokračováním v dosavadním vzorci chování i přes narůstající důsledky a prohloubením stavu nelibosti při přerušení tohoto vzorce. … Změna prožívání se postupně stává kýženou, vytouženou, protože nezřídka kompenzuje negativní prožitky nebo zkušenosti daného člověka. Například když pozitivně ovlivní jeho úzkost, pocit osamělosti, neadekvátnosti, neklidu či podrážděnosti. Člověk se najednou cítí normálně nebo supra-normálně.“
O něco dále Kudrle říká: „Ukazuje se, že podobné psychologické zákonitosti jako drogová závislost má i gambling, workaholismus nebo celá řada poruch přijímání potravy (eating disorders), jako anorexie či bulimie. U všech nacházíme nutkavou naléhavost v jednání, pokračování v jednání vedoucím k určitému krátkodobému uspokojení i přes často závažné důsledky na zdraví, blahu rodiny, sociálním zázemí. Charakteristická je dále neschopnost přerušit tento vzorec, eventuálně rozvoj nelibosti, podráždění, dysforie, či deprese. Pokud k přerušení dojde, vzniká nová touha v jednání pokračovat. Závislost je vyústěním abusu, který se stal výlučnou a dominantní činností, jež má zajistit pocit uspokojení.“ (s. 107 Kudrle, 2003).
Ukazuje se, že závislost na internetu má v mnohém podobné symptomy a mnohdy i důsledky, jako jiné závislosti. Song et al.(2004) udávají znaky patologického používání interentu, mezi které patří závislost, obsesivní myšlenky, zvyšování tolerance, oslabenou kontrolu impulzů, neschopnost skončit a odvykací problémy, což jsou symptomy, které jsou významnou součástí i jiných závislostí jako je gambling či alkoholismus (Davis, 2001, 13
Young, 1999a). Lze tedy říci, že existují oprávněné důvody hovořit o takovém používání internetu, které danému jedinci způsobuje vážné potíže (zabývat se internetem jako něčím, co je schopno způsobit…), stejně jako pro to, používat pojem závislost.
2.1.3 Definice závislosti na internetu „Závislost na internetu“ je definována jako psychologická závislost na internetu a je charakterizována zvyšujícími se investicemi do online činností, nepříjemnými pocity, je-li offline, zvyšující se tolerancí vůči efektům způsobených používáním internetu a popíráním problematického chování (Kandell, J.J., 1998 cit dle Nalwa, Anand, 2003). Beard a Wolf (2001) uvádějí definici „problematického používání internetu“ jako takové používání internetu, které způsobuje psychologické, sociální, školní a/nebo pracovní problémy v životě jednotlivce. Young (1999a) „závislost na internetu“ definuje jako poruchu kontrolu impulsů (impulse control disorder), která nezahrnuje intoxikaci (a je podobná jako patologické hráčství). Podle Griffithse (2000a) jsou technologické závislosti definovány jako nechemické závislosti, které obsahují interakci člověk-stroj. Mohou být pasivní (např. televize) nebo aktivní (počítačové hry) a obvykle zahrnují také posilující aspekty, které mohou přispět ke zvyšování závislého chování (více Griffiths, 2003).
Mnozí autoři „závislost na internetu“ nedefinují takto explicitně, ale přesto uvažují, kde je hranice „normálního“ a „patologického“ a na základě výsledků výzkumů uvažují o známkách nadměrného používání internetu. Například Song et al. (2004) soudí, že „skutečnou závislost“ na internetu lze identifikovat až tehdy, pokud používání internetu způsobuje dotyčné osobě závažné problémy v jeho životě, jako je ztráta zaměstnání, nebo manželské problémy (Saffer, Hall a Vander Bilt, 2000, cit dle Song et al, 2004). Rovněž Nalwa a Anand (2003) říkají, že závislost na internetu je spojena s výraznými sociálními, psychologickými a pracovními problémy. Ve výzkumu Young (1996a) referovalo 53% respondentů vážné problémy ve vztazích. Greenfield a Davis (2002) zkoumali 224 organizací a zjistili, že více než 60% společností musela potrestat své zaměstnance a více než 30% společností propustilo svého zaměstnance kvůli nepřiměřenému či neúčelnému používání internetu v práci. Propuštění
14
zaměstnanci se věnovali nejčastěji prohlížení pornografie, chatování, hraní her a investování a nakupování během práce. Respondenti studie Shapira et al. (2000), které se zúčastnilo 11 mužů a 9 žen s průměrným věkem 36 let referovali následující problémy spojené s užíváním internetu: • výrazné problémy v oblasti vztahů jako hádky či rozvod (19 respondentů), • znatelné zvýšení stresu kvůli svému chování (12 respondentů), • problémy pracovní oblasti jako snížení produktivity či ztrátu zaměstnání (8 respondentů), • finanční problémy jako dluhy kvůli nadměrnému používání internetu (8 respondentů), • problémy se zákonem, např. přistižení při obtěžování někoho online (2 respondenti).
Rotunda, Kass, Sutton a Leon (2003, cit dle Widyanto a Griffiths 2006) administrovali dotazník Internet Use Survey (Anketa využití internetu), který zjišťoval tři oblasti: demografická data a používání internetu, negativní důsledky a zkušenosti s užíváním internetu a osobní historii a psychologické charakteristiky respondentů. Zúčastnilo se 393 respondentů, přičemž mírná většina byly ženy (53,6%), průměrný věk byl 27,6 let. Mezi negativními důsledky uživatelé uváděli zaobírání se internetem (18% respondentů), pocity vzrušení nebo euforie při používání internetu (25%), využívání internetu za účelem útěku před problémy (34%), zaměření spíše na virtuální společnost než na tu v reálném světě (22,6%). Dalšími běžnými stížnostmi bylo zůstávání online déle než bylo zamýšleno a ztrácení pojmu o čase. Faktorovou analýzou pak byly odhaleny čtyři hlavní faktory: • Pohlcení (absorbtion, tzn. přílišné zaujetí internetem, problémy s organizací času apod.), • Negativní důsledky (stres nebo problematické chování jako například preferování online aktivit před časem stráveným s rodinou), • Spánek (narušení spánkového režimu, nedostatek spánku), • Klamání (předstírání jiné identity online, lhaní o množství času online).
15
Egger a Rauterberg (1996) na vzorku 450 respondentů zjistili, že ti, kteří sami sebe identifikovali jako závislé na internetu, se těší na další sezení u internetu, jsou nervózní, pokud nemohou být online, lžou o tom jak a jak dlouho používají internet, ztrácejí snadno pojem o čase, vnímají, že internet jim způsobuje problémy v práci, s financemi a v sociální oblasti. Chou (2001) provedla rozhovory s 83 studenty. Většina negativních důsledků, o kterých hovořili, se týkaly fyzického zdraví: problémy se zrakem a nedostatek spánku, únava a ztuhlá ramena, záda, ruce a prsty. Dále zmiňovali pozdní příchody do školy nebo na schůzky a několik z nich hovořilo i o vážnějších důsledcích jako byly zhoršené známky, neukončené kurzy či ztráta práce. Tato negativa ovšem ve vnímání respondentů nepřevážila nad přínosy internetu. Thompson (1996, cit dle Young 1997) uvádí obdobné výsledky, jaké se objevily ve výzkumu Chou (2001), tedy že uživatelé většinou nemají pocit, že by jim internet způsoboval vážné potíže: ze 104 odpovědí se 72% cítí závislými, ale jen 33% cítí, že internet má negativní důsledky na jejich život.
2.1.4 Diagnostická kritéria závislosti na internetu Diagnostická kritéria závislosti na internetu, která dosud vznikla, se v různé míře opírají o diagnostická kritéria poruch, které byly výše zmíněny (tedy patologické hráčství, či závislost na chemických látkách) v kombinaci s výsledky dosavadních výzkumů z oblasti závislosti na internetu a jejích důsledcích. K. Young v roce 1996a použila diagnostická kritéria patologického hráčství z DSMIV, která se podle ní ukázala být nejlépe vhodnou pro určení kritérií závislosti na internetu. Vyvozená diagnostická kritéria závislosti na internetu vypadají následovně: Pro určení závislosti na internetu musí být přítomno pět a více z následujících příznaků: 1. Jedinec je zaujat internetem (přemýšlí o předchozí online aktivitě nebo uvažuje o další) 2. Potřebuje používat internet stále po stále delší čas, aby dosáhl uspokojení 3. Provedl opakované pokusy kontrolovat používání internetu, omezit jej nebo s ním skončit
16
4. Je neklidný, mrzutý, depresivní nebo podrážděný, když se pokouší omezit používání internetu či přestat s jeho používáním 5. Zůstává online déle než původně zamýšlel 6. Riskuje ztrátu či ztratil důležité osobní vztahy, zaměstnání, školní či profesní příležitosti kvůli internetu 7. Lže rodině, terapeutovi či dalším blízkým osobám o tom, kolik času tráví skutečně na internetu 8. Používá internet jako způsob úniku od problémů nebo zmírnění nepříjemných pocitů (např. pocitů bezmoci, viny, úzkosti, deprese).
Z takto stanovených kritérií pak pro K. Young vyplynul osmipoložkový dotazník. Odpoví-li respondent kladně na pět a více otázek a pokud jeho chování není lépe popsatelné manickou epizodou, je klasifikován jako závislý. Kritéria stanovená Young ovšem kritizovali Beard a Wolf (2001) s tím, že prvních pět kritérií může naplňovat řada chování, aniž by nutně byla závislostmi. Jako příklad uvádějí matku, která stále myslí na své dítě, touží trávit s ním stále více času, není schopná omezit nebo přestat trávit čas s dítětem, cítí se špatně, když musí dítě na chvíli opustit a může s dítětem trávit více času, než plánovala, například při uspávání může u dítěte setrvávat přesto, že dítě už spí. Navzdory tomu není fungování matky v normálním životě nijak ohroženo. Proto Beard a Wolf doporučují, aby k diagnóze závislosti bylo zapotřebí všech těchto pět kritérií a k tomu alespoň jedno ze tří následujících, která reflektují právě problémy či selhávání v životě jedince. Jejich kritéria pak vypadají následovně: Pro diagnózu musí být u závislého přítomny všechny z následujících pěti: 1. Cítí se pohlcen Internetem, v myšlenkách se jím zaobírá, i když je offline 2. Cítí potřebu kvůli dosažení uspokojení trávit na internetu stále více času 3. Podnikl opakované neúspěšné pokusy mít své používání internetu pod kontrolou 4. Cítí se neklidný, náladový nebo podrážděný, když se pokouší přerušit nebo omezit své používání internetu 5. Zůstává na internetu déle než původně zamýšlel
17
Dále alespoň jedno z: 6. Riskuje ztrátu důležitého vztahu, práce, vzdělávací nebo kariérní příležitosti v souvislosti s používáním internetu 7. Lže členům rodiny nebo přátelům, aby zatajil, jak často a po jak dlouhou dobu zůstává online 8. Přichází na internet, aby unikl problémům nebo se zbavil pocitů jako je bezmocnost, vina, úzkost nebo deprese.
Grohol (2005) ovšem takové vyvození diagnostických kritérií pro závislost na internetu z diagnózy patologického hráčství zcela odmítá s odůvodněním, že patologické hráčství je jednoduchá a ne-sociální porucha, přitom na internetu se lidé především setkávají s jinými lidmi, což není škodlivé, ale přirozené a normální.
Griffiths (1998, cit dle Beard a Wolf 2001) k diagnostice závislosti na internetu v podstatě adaptoval DSM-IV kritéria závislosti na substancích. K určení diagnózy „závislost na internetu“ je třeba posoudit sedm oblastí. Pokud osoba vyhoví třem a více těmto oblastem, je vyhodnocena jako závislá: 1. je znatelné zvyšování tolerance vůči působení internetu 2. tráví na internetu více času než plánoval; 3. tráví většinu času aktivitami, které vybízejí k dalšímu času online 4. vzdal se některých činností kvůli internetu 5. internet mu způsobuje problémy v práci, ve škole, v rodině 6. podnikl neúspěšné pokusy o omezení času stráveného na internetu 7. má abstinenční příznaky
Shapira et al. (2003) navrhují, aby na závislost na internetu bylo nahlíženo jako na „impulse control disorder“ – kompulzivní poruchu. Navrhli diagnostická kritéria, která se opírají o diagnostickou kategorii kompulzivní nakupování podle podle DSM-IV: A. Maladaptivní zaobírání se internetem, které je indikované alespoň jedním z: 1. Zaobírání se internetem vnímané jako neodolatelné 2. Přílišné užívání internetu po delší dobu než bylo zamýšleno
18
B. Používání internetu nebo zaobírání se internetem způsobuje klinicky signifikantní stres nebo poškození v společenské, profesní, nebo jiné důležité oblasti života. C. K nadužívání internetu nedochází výhradně v manické nebo depresivní fázi bipolární afektivní poruchy a není lépe vysvětlitelné jinou psychickou poruchou dle osy I DSM-IV. V samotných výzkumech se pak často používá rozšířený 20-položkový dotazník Internet Addiction Impairment Index (IAII, příp. udávaný pod názvem Internet Addiction test - IAT) od Kimberly Young. Na pětibodové škále (zřídka – občas – opakovaně – často – vždy) respondenti určují, jak často se u nich objevuje popisované chování: 1. Jak často se ti stane, že zjistíš, že jsi na internetu déle, než jsi zamýšlel? 2. Jak často zanedbáváš domácí práce/povinnosti, protože jsi online? 3. Jak často se ti stane, že upřednostníš internet před partnerem? 4. Jak často si vytváříš nová přátelství s lidmi online? 5. Jak často si tví blízcí stěžují, že trávíš příliš mnoho času online? 6. Jak často máš problémy se školními povinnostmi kvůli tomu, že trávíš mnoho času online? 7. Jak často se stává, že si kontroluješ e-mailovou schránku ještě před tím, než se pustíš do jiných povinností? 8. Jak často se ti stává, že tvoje pracovní výkonnost je horší kvůli internetu? 9. Jak často se obhajuješ nebo tajíš, co děláš online, když se tě někdo ptá? 10. Jak často odháníš nepříjemné myšlenky o svém životě příjemnými myšlenkami na internet? 11. Jak často se ti stává, že si uvědomíš, že myslíš na to, co budeš dělat, až budeš online? 12. Jak často máš strach, že život bez internetu by byl nudný a prázdný? 13. Jak často nadáváš nebo jsi nepříjemný, když tě někdo otravuje během toho, co jsi online? 14. Jak často se ti stane, že nejdeš spát, protože jsi dlouho do noci online? 15. Jak často myslíš na internet, když jsi offline nebo si představuješ, že jsi online? 16. Jak často se přistihneš, že si říkáš „ještě pár minut“? 17. Jak často se pokoušíš omezit čas strávený na internetu a bezvýsledně?
19
18. Jak často se snažíš skrývat, kolik času jsi byl online? 19. Jak často upřednostníš být u internetu před tím jít ven s přáteli? 20. Jak často se cítíš skleslý, mrzutý nebo nervózní, když jsi offline a jakmile jsi opět online, je ti líp? V testu je možné dosáhnou 20 – 100 bodů, přičemž 50-79 bodů může představovat občasné nebo častější problémy způsobené internetem a skóre nad 80 bodů značí vážné problémy v životě jedince. Whang, Lee a Chang (2003) při použití tohoto dotazníku vynechali střední hodnotu. Skóre pak nabývalo hodnot 20-80, a jako závislí byli identifikováni ti, kteří skórovali nad 60 bodů (tzn. na všechny otázky odpověděli kladně - buď „často“ nebo „vždy“). Uživatelé s výsledným skóre 50-60 bodů byli označeni za potenciálně závislé. Jako závislí bylo tímto způsobem diagnostikováno 3,5% z 13 588 respondentů a dalších 18,4% bylo označeno jako potenciálně závislí. Scherer (1997) použila seznam 10 klinických symptomů přizpůsobených na základě kritérií závislosti na substancích podle DSM-IV a jako závislé vyhodnotila ty, kteří vykazovali 3 a více symptomů. Výsledkem bylo 13% závislých respondentů (z celkového počtu 531 studentů). Podobně Anderson (1998) a Yuen a Lavin (2004) použili sedm z těchto symptomů a za závislé považovala ty, u kterých se objevilo 3 a více znaků závislosti. Yuen a Lavin tímto způsobem určili zhruba 15% závislých (z 283 respondentů), Anderson 9,8% závislých uživatelů (z 1078 respondentů). Morahan-Martin a Schumacher (2000) vyvinuly dotazník o 13 položkách, zjišťujících míru patologického používání internetu. Obsahuje položky jako „Blízcí mi říkají, že trávím mnoho času online“, „Moje práce se nezhoršila kvůli internetu“, „Stalo se, že jsem šel jsem na internet, abych se cítil lépe“, „Pokoušel jsem se trávit méně času online, ale nešlo to“, „Dostal jsem se do problémů se zaměstnavatelem kvůli internetu“ či „Promeškal jsem setkání s přáteli, protože jsem byl online“. Jako závislí byli označeni uživatelé, kteří odpověděli kladně na 4 a více otázek, čemuž vyhovělo 8,1% z 277 respondentů. Ve výzkumu Huang (2006) pak bylo použito pouze měřítko času stráveného online, s odůvodněním, že nejsou žádná pevně neuznávaná kritéria. Udává, že minulé výzkumy ukázaly, že ne-závislí studenti netráví více než 9 hodin týdně online, tudíž hranicí pro oddělení závislých bylo 10 hodin týdně strávených chatováním nebo hraním her.
20
Čas strávený online je ve výzkumech závislosti na internetu téměř vždy sledovanou veličinou, ale většinou není používán a považován za relevantní diagnostické kritérium. Důvodem je i to, že jednotlivá pozorování se značně liší. Například Scherer (1997) ve svém výzkumu zjistila, že studenti tráví na internetu průměrně 8,1 hodin týdně, přičemž čas, který nesouvisel se studiem či prací byl v průměru 4,2 hodiny týdně. Rozmezí se pohybovalo mezi půl hodinou 54 hodinami týdně. Ukázalo se, že závislí trávili na internetu dvojnásobek svého volného času než ne-závislí. Pro srovnání, podle výsledků výzkumu Kimberly Young (1996a) tráví závislí na internetu 38 hodin týdně pro účely nespojené se školou a zaměstnáním, což způsobovalo zhoršení školních výsledků, problémy s partnery a snížení pracovní výkonnosti. Čas na internetu postupně vzrůstal společně s tím, jak se zvětšovala jedincova obeznámenost s internetem. Ne-závislí oproti tomu trávili na internetu 5 hodin týdně bez referovaných následků a tento čas zůstával stabilní. Pro představu uvádím další výsledky: Brenner (1997) udává 19 hodin týdně online u závislých, Lavin (2000) 13 hodin, Morahan-Martin a Schumacher (2000) 8,48 hodin a Anderson (1998) zmiňuje u závislých průměrně 3,8 h denně, tzn. 26,7 týdně v porovnání s 1,2 h denně, resp. 8,5 týdně u ne-závislých. Z asijských výsledků pak Lin a Tsai (2002) udávají, že závislí jsou online 18 hodin týdně, Chou a Hsiao (2000) zjistili 20-25hodin týdně. Podle Chou, Chou a Tyan (1999) tráví závislí týdně online 23,68 hodin, zatímco nezávislí 13,89 hodin týdně. Vidíme, že v některých výzkumech je čas online udávaný závislými stejný nebo dokonce nižší než u ne-závislých z jiných výzkumů. Nemusí tedy být tolik důležité, jak dlouho na internetu jste, ale spíše co tam děláte, čemu se věnujete (Rotunda, Kass a Leon, 2003, cit dle Widyanto a Griffiths 2006, Holmes 1997, Caplan 2002).
2.1.5 Druhy závislostí Různí autoři upozorňují, že pojem „závislost na internetu“ navozuje představu, že závislost způsobuje internet jako takový, přitom jsou to ale spíše jednotlivé aplikace, které jsou návykové (Meerkerk et al., 2006, Young 1998b, Young 1996a).
Davis (2001) ve svém kognitivně-behaviorálním modelu závislosti na internetu (pathological internet use) rozlišuje specifické a obecné patologické používání internetu
21
a) specifické
patologické
používání
internetu
-
představuje
zneužívání
specifických funkcí internetu, internet je používán za nějakým účelem – vyhledávání sexuálního materiálu, obchodování, gambling. Davis říká, že takto zaměřené škodlivé chování může být zřejmě manifestováno i jinými způsoby v případě, že jedinec nemá přístup na internet b) obecné patologické používání internetu - týká se nadužívání internetu jako takového, není zaměřeno na žádnou konkrétní aktivitu a je spojeno s negativními důsledky v profesním i osobním životě uživatele. Často je spojeno s činnostmi, které jsou svou povahou sociální, tito uživatelé preferují komunikaci ve virtuálním světě před komunikací tváří v tvář.
Do značné míry podobně rozdělil závislé uživatele Greenfield (1999). První dvě jeho skupiny závislých by bylo možné shrnout pod obecné zneužívání internetu, zatímco třetí odpovídá specifickému používání internetu: a) první skupinu nazval „electronic vagabonds“ – po internetu brouzdají bez konkrétního cíle, samotný akt být online je povzbuzující, preferují multimediální stimulaci, nacházení nových míst, dozvídání se nových informací. Na internetu zažívají pocity intoxikace b) druhá skupina závislých nadměrně používá služby jako jsou chaty či e-maily. Online kontakty jim poskytují zdroj sociálních a interpersonálních odměn, virtuální svět může nahradit méně uspokojující reálný život c) třetí skupina závislých se věnuje vysoce stimulujícím činnostem jako obchodování, vyhledávání pornografie, gambling, nakupování nebo aukce. Greenfield dodává, že i před internetem bylo mnoho lidí, kteří měli problémy související s takovými činnostmi offline, ale internet pak znamenal přilití dalšího „oleje do ohně“.
K. Young (2000a) určila pět specifických typů závislosti podle různých online aktivit: a) závislost na cybersexu, b) závislost na virtuálních vztazích, c) závislost na online hrách či na nakupování, d) závislost na informacích a e) závislost na počítači, tzn. hraní her či programování.
22
2.2 Vlastnosti internetu vztahující se k závislosti Při uvažování o závislosti na internetu je také třeba brát v potaz specifické vlastnosti tohoto prostředí, které jsou pro uživatele přitažlivé a potenciálně návykové. Výzkumy ukazují, že mezi nejvíce atraktivní vlastnosti internetu patří možnost zůstat v anonymitě a s tím související možnosti jako říct o sobě jen vybrané informace, být někým jiným, vytvořit si jinou identitu, moci říkat cokoli či moci se více emocionálně otevřít bez rizika odmítnutí (Young 1998b, Young 1997, Beard a Wolf, 2001, Griffiths, 2000a, Suler, 2004, King, 1996). Výzkum Kimberly Young z roku 1997 ukázal, že uživatele na internetu nejvíce přitahuje: • anonymita (86%) • dostupnost (63%) • bezpečnost (58%) a • snadnost používání (37%). Chou (2001) došla k podobným závěrům. K uvedeným faktorům navíc přidává interaktivitu a šíři dostupných informací, které jsou navíc zdarma a mohou být rychle aktualizovány. Greenfield (1999) uvádí, že návykovou je především kombinace dostupného stimulujícího obsahu, snadnost přístupu, pohodlnost, nízké náklady, vizuální stimulace, autonomie a anonymita – to vše přispívá k vysoce psycho-aktivnímu zážitku. Psychoaktivním přitom myslí to, že internet mění náladu a má potenciální vliv na naše chování. Někteří uživatelé podle něj používají internet stejně jako drogy, právě za účelem změny nálady. K stimulujícím a udržujícím proměnným, které dělají z internetu návykové médium pak přičítá ještě intenzivní intimitu, bezčasovost, efekt disinhibice na internetu a ztrátu hranic. Dalším faktorem, který činí zejména online hry velice návykovými, je pocit kontroly nad virtuálním světem (Turkle, 1995, cit dle Chak a Leung, 2004). Leung (2003) zjistil, že závislí uživatelé mají rádi iluzorní sílu, pocit, že mohou kontrolovat dění v počítači při hraní počítačových her.
Al Cooper a Kimberly Young pak vytvořili obecné modely shrnující základní faktory přitažlivosti internetu. Cooperův model „Triple A“ (cit dle Cooper, McLoughlin, Campbell, 2000) je sice vytvořen s ohledem na konzumaci erotiky na internetu, ale je použitelný i na širší prostředí 23
internetu. Třemi hlavními faktory podporujícím používání internetu jsou podle něj Access, Affordabilty a Anonymity. Access - přístupnost poukazuje na to, jak je snadné se připojit k internetu a najít zde během okamžiku množství žádoucího (erotického) materiálu, který je denně aktualizován a doplňován. Velkou roli hraje i to, že tento materiál je cenově dostupný (affordabilty) – poplatky jsou malé nebo žádné. Především pak může uživatel tyto služby využívat anonymně (Anonymity), což podporuje disinhibované chování beze strachu z negativních důsledků. ACE model Kimberly Young obsahuje dva různé způsoby dešifrování – jiný pro závislost na cyber-sexu a jiný pro nutkavé hraní či nakupování, zúčastňování se online aukcí, sázení a podobné kompulzivní online chování. ACE
model
vysvětlující
závislost
na
cyber-sexu
zdůrazňuje
anonymitu
(Anonymity), druhým faktorem je pohodlnost či snadnost (Convenience) setkávání se s lidmi nebo vyhledávání sexuálních stimulů na internetu a přitom v bezpečí vlastního domova, třetí faktor – Escape - pak upozorňuje na to, že brousení na internetu může představovat „coping strategy“, únik od denních starostí nebo ke zlepšení špatné nálady (cit dle Young et al., 2000b). Pro nutkavé nakupování či hraní pak ACE znamená dostupnost (Accessibility), kontrolu (Control) a vzrušení (Excitment). Internet poskytuje uživateli tři zásadní zisky: jednak je to dostupnost informací, resp. dostupnost příležitostí hrát, sázet či nakupovat, přičemž tento materiál je navíc interaktivní povahy (možnost reagovat v debatách, interaktivita her); druhým vnímaným pozitivem je pocit osobní kontroly nad tím, co se děje a pocit soukromí v elektronické interakci a v neposlední řadě pak používání internetu navozuje vnitřní pocity vzrušení a příjemné zážitky – z hraní, z výhry, z možnosti žít skrze herní postavu jiný život (Young, 1999b).
Song et al. (2004) ve svém výzkumu, kterého se zúčastnilo 498 studentů, identifikovali sedm faktorů, které ovlivňují/způsobují uspokojení či požitek z používání internetu (internet gratifications). Těmito faktory jsou • virtuální komunita – pocit náležení do určité komunity, udržování vztahů s nově
poznanými
virtuálními
přáteli
(zahrnuje
např.
vyhledávání
romantických vztahů, nacházení nových přátelství online, dostávání podpory od ostatních online)
24
• hledání informací – možnost získávání informací o komunitě, ve které žije, zprávy ze světa, informace o nejrůznějších produktech, vyhledávání profesních příležitostí, atd. • estetická zkušenost – design webových stránek, snadnost orientace na stránkách, příjemná barevná schémata stránek, atd. • finanční benefity – možnost využít internet k peněžnímu zisku, vyhledávání možností úspor, úspora za účty za telefon, atp. • zábava, rozptýlení či relaxace • osobní status – možnost získání určitého oceňujícího statusu, schopnost zacházet s novou technologií, což dodává pocit kompetence • udržování vztahů – udržování vztahů s přáteli z reálného světa. Tyto faktory poskytující odměnu rozdělili podle Swansona (1992, cit dle Song, 2004) na procesové (process gratification) a obsahové (content gratifications). Procesové jsou takové, které jsou dosahovány například komunikací či brousením po internetu jako takovým. Ti, kterým internet slouží k hledání konkrétních informací, získávají obsahové odměny. Výsledky výzkumu Song et al. (2004) pak potvrdily hypotézu, že k závislosti na internetu mají vztah spíše odměny získané skrze proces, tzn. faktory, které označili jako „estetická zkušenost“, „zábava“ a také z větší části „virtuální komunita“, „osobní status“ a „udržování vztahů“.
2.2.1 Návykové aplikace Jak již bylo naznačeno, internet zahrnuje různé aplikace a jejich návykový potenciál není stejný. Autoři se shodují, že mezi nejvíce návykové aktivity, které internet nabízí, patří synchronní komunikace (např. Scherer, 1997, Young, 1996a, Beard a Wolf, 2001, Caplan, 2002, Chou a Hsiao, 2000), jinými slovy, že aplikace umožňující dvoucestnou komunikaci, jako interaktivní hry (MUDs), news groups nebo e-mail, jsou aplikace, které jsou nejvíc používány závislými uživateli. Young (1996a) ve výzkumu, kterého se zúčastnilo 396 závislých uživatelů a kontrolní skupina 100 ne-závislých uživatelů, zjistila, že ne-závislí používali převážně ty aspekty internetu, které jim umožňovali získat informace a e-mail, zatímco závislí uživatelé používali především aplikace zprostředkující dvoucestnou komunikaci (viz Tabulka 1).
25
Tabulka 1
Aplikace
Závislí uživatelé Ne-závislí uživatelé
Chat
35%
7%
MUDs
28%
5%
News groups
15%
10%
E-mail
13%
30%
www
7%
25%
Informační protokoly 2%
24%
Tabulka ukazuje, že 90% závislých uživatelů se přihlásilo k používání komunikačních aplikací. Young (1996a) z toho vyvozuje, že ne-závislí vidí internet jako užitečný zdroj a prostředek k osobním i pracovním vztahům/komunikaci. Závislí naopak internet využívají k setkávání se s novými lidmi, seznamování se, vyměňování si názorů. Ukázalo se, že závislí uživatelé upřednostňovali své online přátele před těmi z reálného světa. Důvodem byla preference anonymní komunikace a možnost kontrolovat to, co o sobě opravdu odhalí. Se zjištěním Young korespondují výsledky výzkumu Caplana (2002), který na vzorku 386 studentů zjistil, že u těch, kteří upřednostňovali sociální benefity na internetu, se více projevovaly negativní důsledky způsobené používáním internetu. Podle Caplana tedy preference počítačem zprostředkovaného sociálního kontaktu hraje roli v etiologii, vývoji a následcích závislosti. Chou a Hsiao (2000) poskytli teoretické vysvětlení těchto pozorování. Lidé, v jejich studii to byli konkrétně studenti, mají různé potřeby a důvody (sociální, akademické, osobní atd.) proč potřebují či chtějí používat internet. Tím jsou vystaveni určitým aplikacím (BBS, e-mail, www, atd), které jim navozují různé stupně příjemných zážitků a přinášejí jim zisky. Problém vyvstává, když se lidé vzdávají téměř všech volnočasových činností na úkor online aktivit přinášejících potěšení. Dalším faktorem, který ovlivňuje potenciální návykovost komunikačních aplikací je to, že povaha internetové komunikace podporuje rychlou vzájemnou výměnu osobních informací, čímž vzniká určité emocionální pouto. Například King (1996) a Young (1997) říkají, že pokud jedinec získá tolik intimních sdělení o druhém člověku a sám o sobě mnohé prozradí, má pak potřebu pokračovat v tomto vztahu a opětovně dostávat podporu, kterou v reálném světě postrádá. Podobně podle Davise (2001) poskytuje internet uspokojení
26
potřeby sociálního kontaktu a sociální podpory, díky čemuž narůstá touha vracet se mezi online přátele do virtuálního sociálního světa. Nepřekvapuje tedy, že sami uživatelé tyto komunikační možnosti internetu hodnotí veskrze kladně. Například respondenti ve výzkumu Chou (2001) pozitivně hodnotili, že díky internetu mohou udržovat vztahy se svými přáteli, mají pocit, že jsou si s nimi bližší. Kladně také vnímají spojení se světem a možnost nacházení nových přátelství. Chou (2001) říká, že lidé potřebují společnost, podporu a pocit náležení do nějaké skupiny a toto jim internet může poskytnout. Mohou zde s ostatními sdílet své názory, najít jiné lidi s podobnými zájmy, diskutovat o čemkoli. Proto využívají především tyto aspekty internetu, které jim umožňují potkávat nové lidi. Je to pro ně dobrý způsob „zabíjení“ času, protože
čas zde subjektivně utíká mnohem rychleji (někteří uživatelé uvádějí třikrát
rychleji). Mnoho uživatelů považuje internet za dobrý jak k práci tak pro zábavu, protože jim poskytuje určitou míru potěšení. Asi čtvrtina respondentů uvedla, že internet pro ně představuje způsob jak uniknout od problémů, smutku či depresivních nálad. Uvedli, že verbalizace pocitů jim pomáhá se vyrovnat s negativními emocemi.
Výzkum Meerkerk et al. (2006) odhalil jiné návykové činnosti a částečně zpochybnil význam sociální interakce při vzniku závislosti. Provedl longitudinální výzkum s 447 dospělými závislými uživateli, kteří online tráví minimálně 16 hodin týdně. Meerkerk et al se snažili určit prediktory závislosti na internetu a zjistil, že ti co tráví hodně času u online her nebo vyhledáváním erotických materiálů, jsou více ohroženi vznikem závislosti. Přičemž autor upozorňuje, že vyhledávání erotiky může zahrnovat sociální interakci, ale také se může jednat o ne-sociální vyhledávání pornografie, a stejně tak u her je sociální interakce jedním z faktorů proč lidé hrají, ale ne všechny hry implikují kontakt s lidmi. Zjištění, že chatování není vždy spojeno s nadměrným používáním internetu. vzbuzují pochybnosti o jednoznačném vztahu mezi interakcí a závislostí. Widyanto a McMurran (2004) rovněž poukázali na to, že interaktivní aplikace nemusejí být nutně více spojeny se závislostí. Rozličné funkce internetu rozdělili do čtyř kategorií: první byla neinteraktivní (zahrnovala hledání informací, surfování po webových stránkách, stahování programů, hraní počítačových her a MUD her), druhou kategorií byla asynchronní interakce (e-mail, diskuzní fóra), třetí byla synchronní interakce (chat, MUD chat) a poslední kategorie byla označena jako nespecifická pro ty uživatele, kteří neurčili, jaký typ aplikací nejvíce používají. Nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly mezi těmito čtyřmi kategoriemi ve vztahu k testu závislosti. To ovšem může být dáno i tím, že pouze 27
12 respondentů (14%) uvedlo, že používá právě synchronní komunikační nástroje. Za to podle autorů může skutečnost, že tito uživatelé se hůře oslovují a nebylo jich tedy do výzkumu zahrnuto odpovídající množství. Dalšími výsledky, které narušují tvrzení, že komunikace online je přímo spojena se závislostí, je výzkum Whang (2003). Ten ukázal, že závislí uživatelé hráli více hry, více využívali nakupování online, a zúčastňovali se online komunit více než zbylí uživatelé. Naproti tomu ne-závislí používali více e-mail nebo chat a více vyhledávali informace. I zde se tedy ukazuje, že určité interakční aplikace jsou náchylnější k závislosti, ale že tento vztah nemusí být jednoznačný, vzhledem k tomu, že k chatování se přihlásili spíše ne-závislí uživatelé. Posledním výzkumem, které v tomto výčtu uvedu je studie Morahan-Martin a Schumacher (2000). Tyto autorky zjistily, že závislí uživatelé více hráli online hry a používali více technologicky sofistikované aspekty internetu. V jeho výzkumu se ale neukázalo, že by více používali IRC (Internet Relay Chat4).
2.3 Charakteristiky uživatelů spojované se závislostí na internetu 2.3.1 Rizikové skupiny Výzkumy, které se snaží identifikovat rizikové skupiny, které jsou vznikem závislosti na internetu více ohroženy, docházejí v mnoha ohledech k podobným výsledkům. Jednou z těchto rizikových skupin jsou noví uživatelé internetu. Ve výzkumu Young (1996a) se ukázalo, že 25% respondentů se na internetu stalo závislými během prvních šesti měsíců, kdy byli online. To může znamenat, že noví uživatelé jsou více zranitelní - po počátečních obtížích začínají mít pocit, že počítač dobře ovládají a mají radost z toho, že se dokáží rychle zorientovat a cítí se s touto technologií sebejistě (Young, 1996a). Grohol (2005) ovšem proti tomu namítá, že noví uživatelé jsou jen zaujati novou technologií a snaží se zde aklimatizovat. Roberts, Smith a Pollack (1996, cit dle Prohol, 2005) zjistili, že chatování je fázickou aktivitou - po první fázi, kterou nazývá stádiem okouzlení (či obsese), a ve které uživatel tráví na internetu mnoho času, přichází fáze vystřízlivění (vyhýbání se) a po té se čas online normalizuje. Naproti tomu Widyanto
4
IRC byla forma chatu nebo synchronní komunikace konferenčního typu. Byl designován především pro komunikaci skupin, ale umožňoval i posílání privátních zpráv
28
a McMurran (2004) nezjistili, že by noví uživatelé trávili na internetu více času než jiné uživatelé. Soule, Shell a Kleen (2003) dokonce uvádějí, že v jejich výzkumu ti, co, byli na internetu méně než jeden rok, zde trávili signifikantně méně času (14,6 hodin týdně) než ostatní uživatelé (19,4 hodin týdně). Druhou rizikovou skupinou jsou pak podle mnoha výzkumů studenti. Podle Chak a Leung (2004) je to proto, že prezenční studenti mají často neomezený přístup k internetu zdarma a nemají pevný rozvrh. Young (2003) to rovněž připisuje neomezenému přístupu k internetu zdarma a nestrukturovanému času. K tomu přidává nový zážitek svobody bez kontroly rodičů, který studenti na kolejích zažívají. Roli hraje také fakt, že to, co říkají a dělají online není nijak monitorováno a cenzurováno. Dále mohou mít potřebu uniknout stresu ve škole, sociálním tlakům a odcizení se a také tomu, že – ve Spojených státech – nemohou pít alkohol a bavit se v barech a internet pak slouží jako náhradní zdroj takového společenského setkávání (Young, 2003). Hall a Parsons (2001) přičítají zranitelnost studentů tomu, že internet jim nabízí způsob, jak zvládat vývojové úkoly, a to především utváření identity a utváření blízkých vztahů. Utváření vztahu na internetu je pro ně ve chvíli, kdy se ocitají v novém prostředí bez známých lidí, snazší a méně ohrožující. Nalwa a Anand (2003) upozorňují, že studenti jsou nuceni používat internet jako studijní nástroj, bez něj se neobejdou. Například výzkum Davis, Smith, Rodrigue, et al. (1999) se 349 studenty zjistil, že 91% a více studentů má přístup k internetu a třetina z nich měla v důsledků nadměrného používání internetu problémy alespoň v jedné důležité oblasti života. Nejčastěji byly nepříznivě ovlivněny akademické či pracovní povinnosti, vztahy nebo finanční stránka. Ve výzkumu Scherer (1997) vykazovalo 13% studentů symptomy závislosti na internetu, které ohrožovaly školní práci, výkon profese nebo sociální oblast života studenta. Young (1996a) pak zjistila, že 58% studentů uvádělo zhoršení studijních návyků, znatelné zhoršení známek, zmeškání přednášek, či nutnost přezkušování v důsledku nadměrného používání internetu. Oproti tomu demografické faktory se nezdají být spolehlivým prediktorem závislosti na internetu. Podle Wang (2001) existuje obecný trend, že muži tráví na internetu více času než ženy, a zároveň jsou mezi muži častěji závislí uživatelé. Rovněž Scherer (1997) zjistila, že mezi závislými uživateli výrazně převažují muži (71%). Ve výzkumu Morahan-Martin a Schumacher (2000) bylo mužů závislých 12,2%, zatímco žen pouze 3,2%. Muži také udávali průměrně vyšší počet patologických symptomů než ženy. Griffiths
29
(2000) spekuluje, že tento podíl závislých můžu může být větší proto, že ti mnohem častěji používají internet jako „pohon“ pro své závislosti jako je hráčství nebo hraní her. Chak a Leung (2004) pak Griffithsovy úvahy částečně potvrzují, když na základě svého výzkumu tvrdí, že muži hrají spíše hry a ženy více komunikují. Hall a Parson (2001) oproti tomu ale říkají, že uživatelé se liší podle věku a vzdělání, ale nikoliv podle pohlaví. Odvolávajíce se na Kraut et al. (1998) také říkají, že závislost najdeme spíše u mladých a vzdělaných uživatelů. Podobně se vyjadřuje i Young (1996a) a Young a Rodgers (1998a). Šimková a Činčera (2004) ve své studii došli k závěrům, že muži jsou schopni trávit více času chatováním, ale ženy spíše vycházejí jako závislé. Věk pak neměl žádný vliv na pravděpodobnost závislosti. Shaw (2002) shrnuje výsledky těchto výzkumu tak, že nelze hovořit o něčem jako „typický“ uživatel internetu. Rozdíl mezi pohlavím se zmenšuje, oproti dřívějším letům dnes ženy tvoří téměř polovinu uživatelů internetu (O’Connor. 2000). Ačkoli je internet obecně spojován s mladou generací, výzkum z roku 1998 (Graphics, Visualization and Usability Center - GVUC) ukázal, že pouze 6% uživatelů bylo mladších 21 let a zároveň přibývá starších lidí, kteří jsou pravidelně online (Garrett, 2000; Pew Internet and American Life Project). Podle Young (1998) můžeme závislost na internetu identifikovat ve všech věkových, sociálních, vzdělanostních či ekonomických vrstvách (Young, 1998). Scherer (1997) také říká, že tím, jak se internetová komunita rozšiřuje, narůstá její diverzita. Nejde podle ní hovořit pouze o omezených, jasně vydělitelných skupinách závislých, jako jsou softwaroví odborníci, sociální fobici, či noví uživatelé. Někteří autoři se pomocí případových studií snaží rozbít stereotyp mladého bílého muže či teenagera závislého na internetu, když popisují například závislou ženu středního věku nebo muže žijícího ve spokojeném manželství (Young, 1996b, Griffiths, 2000).
2.3.2 Přehled výsledků výzkumů zjišťujících vlastnosti závislých uživatelů Množství výzkumů se snaží předložit obraz závislých uživatelů. Mezi prvními byli Young a Rodgers (1998a) ve svém výzkumu použili Cattelův šestnáctifaktorový osobnostní dotazník (PF16). Výsledky ukázaly, že respondenti závislí na internetu se více spoléhají sami na sebe (soběstačnost), preferují samotářské aktivity a omezují společenské styky. Závislí uživatelé měli také více rozvinuté abstraktní myšlení, byli spíše nekonformní, co se společenských norem týče a měli tendenci být citliví, ostražití a uzavření. Autoři
30
předpokládají, že přirozeně opatrnější či ostražitější lidé mohou mít sklony k této anonymní komunikaci online, protože jim na rozdíl od reálného světa umožňuje snadno a nevázaně vstupovat do nových vztahů. Méně konformní lidi online komunikace přitahuje zřejmě proto, že tak mohou prezentovat své radikální názory a diskutovat tabuizovaná témata (Young, Rodgers, 1998a). Už v roce 1991 uvažovala Shotton (cit dle Young, Rodgers 1998a) o tom, že jedinci, kteří vedou schizoidní životní styl a nevadí jim dlouhá období odloučení, se spíše stanou závislými na internetu. Young a Rodgers (1998a) dodávají, že závislí při dlouhých sezeních u počítače nepociťují osamělost, interaktivní povaha internetu jim poskytuje pocit, že nejsou sami navzdory fyzické nepřítomnosti jiných lidí. S výsledky Young a Rodgers (1998a) korespondují zjištění Koch a Pratarelli (2004). Jejich studie ukázala, že introverze se vztahuje ke vzrůstajícímu používání internetu, a to především k anonymní komunikaci. Introverti signifikantně preferovali online komunikaci před komunikací tváří v tvář a když byli online, cítili se šťastnější. Pratarelli et al (1999, cit dle Koch a Pratarelli, 2004) soudí, že internet je vnímán jako bezpečné prostředí pro sociální interakci z toho důvodu, že eliminuje obavy spojené s interakcí jako strach z trapné situace, strach z odmítnutí nebo strach jedince z toho, že bude vystaven nepříjemným pohledům okolních lidí. K obdobným závěrům dochází Young a Rodgers (1998b), když
interpretují
výsledky jejich výzkumu, ve kterých se prokázal vztah závislosti na internetu a deprese. Podle Young a Rodgers (1998b) mají depresivní lidé nízké sebevědomí a mají proto větší strach z odmítnutí a naopak vyšší potřebu přijetí. Díky internetu jsou ale schopni překonat potíže, které je omezují ve skutečném interpersonálním kontaktu a mohou z toho důvodu virtuální prostor více vyhledávat. V rozporu s tím nemusí být zjištění McKenna a Bargh (2000), že průměrný pocit deprese se po dvou letech na internetu spíše snížil. Také LaRose at al (2001, cit dle Niemz, Griffiths et al., 2005) zjistili, že u studentů používání internetu depresi snižuje a předpokládají, že je to dáno tím, že internet je prostředkem k získání sociální podpory. Není tedy jednoznačné, že závislost na internetu způsobuje depresi. Podobně dvousměrně lze vysvětlovat výsledky dokazující, že nižší self-esteem znamená větší náchylnost k závislosti (Craig, 1995, cit dle cit dle Niemz, Griffiths et al., 2005). Niemz, Griffiths et al. (2005) upozorňují, že není možné určit směr kauzality, tedy zda lidé s nízkým sebevědomím jsou spíše přitahování internetem, nebo používání internetu má vliv na následné sebehodnocení. Zajímavá je v této diskuzi studie Shaw a Gant (2002). Účastníci výzkumu absolvovali pět sezení u chatu, kdy si povídali s cizím člověkem. Výsledkem bylo 31
znatelné snížení osamělosti a deprese a naopak zvýšení self-esteem a zvýšení vnímané sociální podpory. Další výsledky ze studie Niemz, Griffith, et al. (2005) hovoří o tom, že závislí byli ve virtuálním prostředí přátelštější, otevřenější a svobodnější než v reálném světě. Na internetu měli více přátel a sdíleli s nimi svá soukromá tajemství. Rovněž MorahanMartin a Schumacher (2000) zjistily, že závislí uživatelé byli více sociálně disinhibovaní online, než ne-závislí. Morahan-Martin a Schumacher (2000) dále došly k závěru že uživatelé, kteří měli více problémů spojených se závislostí na internetu, je používali k odpočinku a uvolnění se, zabíjení času, hraní her a cyber-sexu. Obdobné závěry uvádějí i Chou a Hsiao (2000), kteří říkají, že závislí vnímali internet spíše jako zábavu, pomáhal jim uniknout od povinností reálného světa a z těchto důvodů jim internet přinášel také více uspokojení. Scherer, K. (1997) uvádí, že závislí sami sebe vnímají jako společenské a spíše extrovertní. S ostatními lidmi se setkávají převážně tváří v tvář, nikoliv online. Většina studentů používala internet k akademickým či profesním účelům a také k udržování kontaktů
se
svými
přáteli.
Závislí
ale
častěji
internet
využívali
k sociálnímu
experimentování, poznávání nových lidí a k vyhledávání sexuálního, ilegálního či nemorálního materiálu. Také Chou a Hsiao (2000), Whang, Lee a Chang (2003) nebo Young (1996a) ve shodě s předchozím uvádějí, že závislí respondenti spíše vytvářeli nové vztahy, zatímco ne-závislí internet používali k udržování vztahů stávajících, ustanovených v reálném světě. 2.3.2.1 Osamělost Podobně jako u self-esteem či deprese, i u vztahu osamělosti a závislosti na internetu je otázkou, co je příčina a co následek, lze-li to vůbec jednoznačně rozlišit. První hypotéza říká, že používání internetu způsobuje osamělost. Internet izoluje uživatele od skutečného světa a oslabuje pocit spojení s reálnou společností. Uživatelé tráví mnoho času online a často se angažují ve virtuálních vztazích namísto vztahů reálných. Online komunikace vytváří bariéry mezi lidmi a to i v případě, že se navzájem znají. V této hypotéze je implicitně obsaženo, že online vztahy jsou slabé a povrchní. Pro tuto hypotézu svědčí výzkum Kraut, Patterson, Lundmark, et al. z roku 1998. Původního longitudinálního výzkumu se zúčastnilo 93 domácností, které před tím internet nepoužívaly. Po prvních 12-18 měsících, kdy pravidelně používali internet, se ukázalo, že ti,
32
kteří používali internet hodně, se postupně méně zapojovali do společenských aktivit a byli více osamocení. Komunikace v rodině se díky internetu omezila, snížil se počet lidí, se kterými byli respondenti aktivně v kontaktu. Dále závislí uvádějí také více depresivních symptomů. Obecně lze říci, že čas strávený u internetu způsobil, že lidé trávili méně času se skutečnými osobami. Tyto změny přitom nastaly i v případě, že dominantní online činností byla komunikace. Osamělost vykazovaná respondenty na začátku studie neměla prediktivní hodnotu, co se množství času stráveného online týče, ale větší čas na internetu byl spojen se vzrůstajícím stupněm osamělosti. Dalším výzkumem podporujícím tuto hypotézu je Studie Stanfordova Institutu pro kvantitativní výzkum společnosti (cit dle Morahan-Martin, Schumacher, 2003). Účastníky bylo 4113 dospělých Američanů. Čtvrtina respondentů, kteří používali internet více než 5 hodin týdně uvádělo přesvědčení, že čas strávený na internetu způsobil, že trávili méně času s přáteli a s rodinou. Tyto studie ale předpokládají, že snížení společenských kontaktů je spojeno s větší osamělostí. Výzkumy zaměřené na osamělost přitom ukázaly, že osamělost není dána počtem společenských kontaktů. Lze ji definovat jako „složitou afektivní reakci pramenící z prožívaného nedostatku kvantity a kvality sociálních vztahů“ (s. 428, Hewston, Stroebe, 2006). Protichůdná hypotéza pak předpokládá, že osamělí lidé jsou přitahováni právě těmi formami interakce, které umožňuje internet. Poskytují jim pocit náležení a přátelství, který jim chybí. U některých pak toto okouzlení internetem může vést ke zvýšenému trávení času online a k případným problémům tím způsobeným (Morahan-Martin, Schumacher, 2003). Argumenty, že internet způsobuje osamělost, se řídí spíše nazíráním osamělosti jako situační, zatímco ti, kteří říkají, že osamělé přitahuje internet, jsou nakloněni vidět osamělost jako stabilní rys. Morahan-Martin a Schumacher (2003) citují práce, které dokládají, že osamělí lidé jsou ve společnosti inhibovaní, úzkostnější a citlivější na odmítnutí. Jejich sociální dovednosti jsou omezené, těžko si hledají přátele a nebývají příliš otevření a osobní a mají nízké sebe-hodnocení. Internet pak představuje místo, kde mohou osamělí lidé bez obav komunikovat s jinými lidmi. Teorie omezeného vnímání (cues-filtered-out-approach) autorek Kiesler a Sproull říká, že chybějící fyzické a sociální vjemy v textové komunikaci způsobují, že je méně emocionální a méně osobní než face-to-face komunikace (cit dle Albright, 2001). To způsobuje, že je virtuální prostředí vnímáno jako anonymnější a bezpečnější. Anonymita a skutečnost, že dotyčný není vidět umožňují jedinci kontrolovat, 33
s kým, kdy a o čem bude komunikovat, co o sobě prozradí a jak to zformuluje. Svoji skutečnou identitu mohou odhalit až později, kdy se budou cítit bezpečněji (MorahanMartin a Schumacher, 2003, Leung 2002). Výzkumy tyto domněnky podporují (Nalwa a Anand, 2003, Whang, Lee et al. 2003). Osamělí lidé preferují komunikaci online před komunikací tváří v tvář a anonymita internetu jim připadá osvobozující. Uvádějí, že na internetu jsou více sami sebou, že jsou online otevřenější, že online si snáze hledají přátele a je s nimi větší zábava než s lidmi online (Morahan-Martin, Schumacher, 2000). Morahan-Martin a Schumacher (2000) ovšem upozorňují, že ačkoli internet může osamělým lidem přinášet mnoho pozitiv, jsou zřejmě také zranitelnější. Častěji používají internet ke změně nálady a vykazují více negativních důsledků. Zajímavé jsou úvahy Roberta Weisse (1975, cit dle Hewstone, Stroebe, 2006), který předpokládá, že existují dva typy osamělosti: • Emocionální osamělost jako pocit prázdnoty zapříčiněný absencí životního partnera • Sociální osamělost vyvolaná absencí přátel, kteří by jedinci mohli pomoci, a vazeb v sociální síti (s. 428, Hewstone, Stroebe, 2006) Autoři dodávají, že teorie připoutání předpokládá, že absenci životního partnera nelze kompenzovat přáteli a že jedinec může prožívat emoční osamělost, aniž by nutně prožíval osamělosti sociální. Lidé, kteří tráví hodně času online, budou spíše zažívat emocionální osamělost, ale ne tolik sociální osamělost (Moody, 2001). Čas strávený online způsobuje, že je méně času využito k iniciování a utváření vztahů tváří v tvář, což může resultovat v emocionální osamění. Tito lidé jsou ale stále součástí určité online komunity, kde tráví množství času, takže sociální osamělost bude díky tomu spíše nižší. Výsledky Moodyho výzkumu (2001) dokazují, že široká síť vztahů existující a pěstovaná v reálném světě je spojena s nízkou emocionální i sociální osamělostí. Silnější používání internetu bylo podle předpokladů spojeno s nižší sociální osamělostí, ale čím více se jedinec vztahoval ke svým online přátelům, tím více rostla emocionální osamělost. Moody (2001) upozorňuje, že vliv internetu na emocionální well-being může být mnohem komplexnější, než se předpokládalo a nelze na něj nahlížet jako by měl buď pouze negativní nebo pouze pozitivní důsledky. Internet umožňuje být v kontaktu se vzdálenými přáteli nebo příbuznými, nebo zapojovat se do specifických zájmových skupin. Také Young (1996a) uvažuje, že lidé, kteří se cítí sami a nepochopení v reálném životě, mají možnost 34
zapojit se do online komunity, která jim může nabídnout povzbuzení, utěšení a chybějící pocity sounáležitosti. Tímto způsobem internet může pocity osamělosti, resp. určitý její aspekt, opravdu snižovat a mít pozitivní efekty (Moody, 2001, McKenna a Bargh, 2000). Moody (2001) také připomíná skutečnost, že komunikace s přáteli je často uváděna jako primární důvod používání internetu (Chou, 2001, Whan, Lee et al, 2003, Young, 1996a), což by naznačovalo že internet neslouží jako náhrada skutečných vztahů a skutečné komunikace, ale spíše je podporuje. Leung (2002) ve svém výzkumu nezjistil vztah mezi osamělostí a používáním ICQ a poznamenává, že komunikace s přáteli skrze ICQ je v současnosti populární aktivitou mezi mladými lidmi a nemá žádnou spojitost s nadměrnou osamělostí. Ng a Wiemer-Hastings (2005) se věnovali závislosti na online hrách a zjistili, že hry nejsou důvodem, který by mohl za to, že lidé tráví méně času s lidmi interakcí tváří v tvář. Pro mnoho hráčů jsou MMORPG alternativním způsobem společenské zábavy. Kdyby hry nebyly k dispozici, nebo by neexistovaly, tito hráči by společnost a místa, kde se lidé scházejí, stejně nevyhledávali. 2.3.2.2 Plachost Řada výzkumů také prokazuje vztah plachosti a závislosti. Například Chak a Leung (2004) na vzorku 722 respondentů zjistili, že větší tendenci k závislosti na internetu mají spíše lidé plaší a také externalisté. Pozitivní vztah závislosti na internetu a zvýšené plachosti potvrzují také Caplan (2002), Yuen a Lavin (2004) či Goulet (2002, cit dle Chak a Leung, 2004). Plachost je forma sociální úzkosti která narušuje schopnost jedince se integrovat do společenských situací (Scealy, et al, 2002). Pro plaché lidí je obtížné mluvit s cizími lidmi, zúčastňovat se dění ve skupině nebo na party. Často ostatní lidi odmítají, aby nebyli sami odmítnuti. Tento strach z odmítnutí je značný a plaší lidé se raději nepokoušejí navazovat přátelské a romantické vztahy (Brehm et. al, 2005). Sami sebe hodnotí negativně, očekávají, že v sociálním kontaktu selžou a důsledkem toho se často stahují do izolace a cítí se osaměle (Cheek a Melchior, 1990, cit dle Brehm et. al, 2005). Internet plachým lidem, podobně jako osamělým, poskytuje bezpečný prostor, kde mohou komunikovat bez obav z přítomnosti jiných lidí, beze strachu z odmítnutí. Pokud při interakci tváří v tvář mohou být slyšet a vidět známky toho, že člověk není sebejistý,
35
je nervózní a neví, jak se chovat, ve virtuálním prostředí si může promyslet a bez tlaku zformulovat, co chce sdělit a má zde možnost kontrolovat průběh interakce (Scealy et al, 2002, Young, 1996a). Plašší lidé proto mohou preferovat více komunikační aplikace před jinými možnostmi internetu, protože představují alternativu k uspokojení jejich sociální emocionální potřeby, která není naplněna tradičním způsobem v offline světě (Leung, 2003, Chak a Leung, 2004, Young, et al., 2000b). Rovněž výzkum Illinois Institute (2003) prokázal, že plašší lidé mají rádi ty nástroje internetu, které jim umožňují potkávat se s lidmi, socializovat se, vyměňovat si názory pomocí e-mailu, ICQ, chatu či newsgroups. Scealy et al (2002) ale došli k závěrům, že plachost a úzkost nebyly prediktory komunikativního využití internetu – plašší i ostatní uživatelé využívali komunikačních možností internetu stejně. Roberts et al (2000, cit dle Scealy, 2002) uvádí, že plašší jsou na internetu více disinhibovaní a jsou zde schopni vytvářet množství virtuálních vztahů. Scealy et al. (2002) dokonce říká, že takový „trénink“ může vést ke zlepšení komunikace plachých lidí i v reálných vztazích. Ovšem pokud se online vztahy stanou náhradou za ty skutečné, je už takové chování spíše patologické.
36
3 EMPIRICKÁ ČÁST Výzkumy závislosti internetu se postupně věnovaly tomu, zda závislost na internetu existuje a co to vlastně je, jaké má příznaky a jaké důsledky, jak závažná a rozšířený je problém závislosti na internetu a které skupiny jsou k závislosti na internetu více náchylné (Soule, et al., 2003). Velkou skupinou jsou v současnosti studie, které sledují charakteristiky závislých uživatelů, nejčastěji ve srovnání s těmi ne-závislými, resp. jaké vlastnosti uživatele se pojí s jakým způsobem používání internetu (například Wang, 2001, Wästlund, et al, 2001, Caplan, 2002, Koch a Pratarelli, 2004, Huang, 2006). Zjišťují se rozdíly ve vlastnostech jako osamělost, plachost, depresivní symptomy (Schumacher a MorahanMartin, 2003, Shaw a Gant, 2002), nebo v demografických údajích a v délce pravidelného používání internetu (Griffiths, et al, 2004). Závislí uživatelé jsou ale mnohdy chápáni, nebo alespoň popisováni, jako homogenní skupina, přitom jednotlivá prostředí internetu jsou velmi různorodá. Chat má podstatně odlišné charakteristiky než mají třeba blogy nebo online hry, přičemž i mezi samotnými blogy a hrami jsou významné rozdíly. Na druhou stranu seznamovací servery dnes neplní pouze funkci hledání vhodného protějšku. Jsou to komunitní servery s fóry či diskuzními kluby, které jsou zaměřené na určité téma, tedy velice podobné schéma jako u čistě diskuzních serverů. Herní servery rovněž mají sekce, kde lze debatovat o nejrůznějších aspektech hry, ale taky o zcela nesouvisejících tématech. Nejrůznější typy prostředí tak v konečném důsledku mohou plnit stejnou funkci. Otázka je, zda lze nalézt rozdíly nejen mezi závislými a ne-závislými, ale také mezi uživateli, kteří jsou závislí na různých internetových aplikacích.
3.1 Výzkumné otázky První výzkumnou otázkou je: Liší se závislí a ne-závislí uživatelé internetu co do využívání různých aplikací a možností internetu?
S ohledem na znalosti předchozích výzkumů můžeme vyslovit hypotézu:
37
H1: Závislí uživatelé budou více využívat těch aspektů internetu, které poskytují zábavu, odpočinek a uvolnění, zatímco ne-závislí budou využívat informační možnosti internetu. Druhou výzkumnou otázkou je: Liší se míra plachosti, resp. osamělosti u uživatelů různých internetových aplikací?
Se zřetelem k tezím o emocionální a sociální osamělosti, jsou naše hypotézy následující: H2: Uživatelé komunitních diskuzních serverů (nyx) nebudou vykazovat vyšší míru osamělosti.
H3: Používání seznamovacích serverech bude mít větší vztah k osamělosti, než u jiných aplikací
Předchozí výzkumy týkající se plachosti naznačují, z jakých důvodů mohou plašší lidé upřednostňovat komunikaci prostřednictvím internetu, ale k jednoznačným nedospěly závěrům. V tomto výzkumu budeme ověřovat tyto hypotézy: H4: Plachost bude mít výraznější vztah k diskuzním serverům, kde díky jejich komunitní povaze mohou plaší lidé bezpečně uspokojit potřebu sociálního kontaktu a potřebu někam patřit. H5: IM5 aplikace nemají vztah k plachosti ani osamělosti, vzhledem k tomu, že často slouží ke komunikaci s už známými lidmi.
Dále nás zajímá, zda se i v našem výzkumu potvrdí, že závislost na online hrách není nutně spojena s osamělostí: H6: Mezi časem stráveným na online hrách a osamělostí není vztah.
3.2 Metody 3.2.1 Konstrukce dotazníku Ke zjištění míry závislosti jsem převzala 15 položkový dotazník, který ve své práci vyvinul Ledabyl (2007). Ten byl zaměřen na závislost na MMORPG6 a otázky tedy byly
5
Instant messaging – ICQ (I seek you) a podobné nástroje umožňující komunikaci v reálném čase
38
přeformulovány a upraveny pro uživatele širokého spektra aplikací. Složení otázek do jisté míry kopíruje 20-položkový dotazník K. Young.. Reliabilita vytvořené škály závislosti zjištěná pomocí Cronbachova Alpha je 0,855, přičemž Ledabylova verze škály měla reliabilitu 0,91. Dotazník byl konstruován především s ohledem na předchozí výzkumy a na jejich výsledky. Osamělost a plachost patří mezi často používané proměnné k popisování závislých uživatelů. Byly využity zkrácené a upravené škály, které byly použity už v předchozích výzkumech, tedy pro osamělost UCLA Loneliness Scale a pro plachost pak Cheek and Buss Shyness Scale. Škála plachosti v předkládaném výzkumu zahrnuje 9 položek, analýza reliability ukázala, že Cronbachovo Alpha je 0,817. Škála osamělosti má 7 položek a Cronbachovo alpha = 0,809.
K těmto škálám byly přidány vybrané otázky z dotazníku Morahan-Martin a Schumacher (2000) a dotazníku Scherer (1997), které byly zaměřené především na vzorce chování, jaké má jedinec na internetu na rozdíl on reálného světa. Jsou to například otázky „S lidmi z internetu je větší zábava než s kamarády z reálného světa“, „Někdy na internetu předstírám, že jsem někdo jiný“ či „Na internetu říkám věci, které bych normálně neřekl/a“ Dále jako inspirace sloužily dotazníky z výzkumů Pratarelli (2002), Ebersole (2000) a Caplanova škála (2002) General patological internet use scale GPIUS.
Úvodní otázky zjišťovaly věk, pohlaví a to, zda je uživatel studentem nebo zaměstnancem, případně obojí. Otázky 4 - 15 pak byly zaměřeny na používání internetu – jak dlouho uživatel pravidelně používá internet, zda jej potřebuje k práci či ke studiu či jaké jsou jeho hlavní důvody používání internetu. Nabízeno bylo 15 možností, například „protože je to zábava“, „je to skvělý zdroj informací“, „mohu tak komunikovat se svými přáteli z reálného světa“ či „je to dobrý způsob, jak zabít nudu“. Otázky 16 - 34 se vztahovaly k pocitům či chování v reálném světě, tedy především škála plachosti a osamělosti. Otázky 35- 63 se věnovaly vztahu k internetu a chování na internetu, včetně škály závislosti na internetu, a byly primárně rozčleněny podle nabízených možností odpovědi – 6
Massively multiplayer online role playing games, doslovně „Online hry hraní rolí pro masivní množství hráčů“, u nás se používá označení „online hry na hrdiny“
39
část byla na čtyřbodové škále naprosto souhlasím – naprosto nesouhlasím, část se pohybovala v rozmezí často – nikdy, rovněž ve čtyřech bodech.
3.2.2 Výzkumný soubor 3.2.2.1 Oslovení respondentů Respondenti byli oslovováni v převážně osobním oslovením v poště či vzkazníku dané aplikace. Jednalo se konkrétně o diskuzní servery www.nyx.cz a www.hofyland.cz, seznamovací servery www.libimseti.cz a www.rande.cz a komunitní portály www.lide.cz a www.xchat.cz, kde je možné vytvářet si profily, blogy či setkávat se lidmi v různých prostředích, jako fóra nebo chatovaní místnosti. Dále byl odkaz na dotazník vyvěšen na herních fórech na http://bonusweb.idnes.cz a http://games.tiscali.cz a herním serveru www.brainking.com. Samotná stránka s dotazníkem (http://my3q.com/home2/158/martuli/35456.phtml) obsahuje následující oslovení: Dobrý den, jsem studentkou psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a ráda bych vás poprosila o několik minut vašeho času. Pokud máte zájem mi pomoci s výzkumem pro diplomovou práci na téma závislost na internetu, vyplňte, prosím, následující dotazník. Vyplnění by nemělo zabrat více než 10 minut.
Děkuji za váš čas Bc. Martina Veselá Vzkaz, který jsem potenciálním respondentům psala do pošty, měl podobný obsah, ale byl méně formální, konkrétněji specifikoval oblast výzkumu a byl přizpůsoben prostředí, ve kterém jsem vzkaz psala. Krom stránky http://games.tiscali.cz jsem všude byla registrována a uživatelé tedy měli možnost mi napsat zpět, čehož také využívali a pravděpodobně to také přispělo k vysoké návratnosti dotazníků. Největší odezvu jsem zaznamenala na www.nyx.cz, což bylo zřejmě dáno tím, že jsem již několik let členkou komunity a pro mnohé z oslovených tedy nejsem zcela neznámá. Na rozdíl od ostatních serverů, kde jsem byla čerstvě registrovanou uživatelkou a neuváděla jsem o sobě žádné osobní informace. Respondenti zde 40
byli vybírání náhodným výběrem z právě aktivních uživatelů. Podobně byli vybráni i na www.hofyland.cz. Na obou seznamovacích serverech stejně jako komunitních serverech www.lide.cz a www.xchat.cz byli respondenti vybíráni ze všech profilů (ty se zde zobrazují náhodně), přičemž ti, u kterých poslední přihlášení bylo zaznamenáno před více než dvěma dny, byli vyřazeni. Na základě těchto profilů bylo také možné vybrat ty uživatele, kteří jsou aktivními chataři (např. mají nechatováno více než 100 hodin) a ty, kteří mají blog. Další blogy pak byly vyhledány přes vyhledávač www.seznam.cz zadáním „blog“ či „blogy“ do vyhledávacího pole. Majitele blogu lze většinou oslovit e-mailem uvedeným na jejich blogu, takže tito respondenti pak jako místo, kde našli dotazník, uváděli právě e-mail a nikoliv blog. Je třeba brát v potaz, že mnoho uživatelů využívá různých aplikací, včetně toho, že na serveru www.nyx.cz jsem přímo oslovila i uživatelé zúčastňující se diskuzí zaměřených na online hry, takže údaj, kde dotazník našli, nevypovídá nutně o tom, čemu se věnují nejvíce. Složení respondentů podle prostředí, kde byli osloveni či kde dotazník našli, je v tabulce 2:
Tabulka 2
Počet respondentů podle prostředí, kde dotazník našli
Místo
% (N)
Diskuzní server
66% (514)
Seznamovací server
8,6% (67)
Herní server
3,6% (28)
Chat
9,5% (74)
e-mail
3% (23)
ICQ
1,4% (11)
Blog
2,3% (18)
Jinak
5,6% (44)
3.2.2.2 Výzkumný soubor Celkem bylo sebráno 816 dotazníků, z čehož bylo vybráno 779 platných odpovědí. Vynechány byly dotazníky, ve kterých bylo velmi malé množství odpovědí, dále ty s extrémním udávaným věkem a ty, kde se vyskytovaly nemožné či nepravděpodobné
41
kombinace odpovědí – např. tam, kde byla možnost mnohonásobné odpovědi, vybrali všechny odpovědi, navzdory tomu, že se navzájem vylučovaly. U otázky číslo 15 měli respondenti vybrat maximálně 5 z nabízených 15 možností, ale nebylo technicky ošetřeno, aby nemohli zaškrtnout více než požadovaných 5 důvodů a mnozí této možnosti využili. Ti, kteří zaklikli všech 15 možností byli rovněž vyřazeni. Ve výsledném vzorku je 71,4% mužů (556) a 28,6%
žen (223). Uváděný věk
respondentů se pohybuje mezi 9 a 65 lety, s průměrem 22,37 let (std. odchylka 5,43). Rozdělení dle věkových skupin ukazuje následující Graf 1. Nejpočetnější skupiny představují jednak věková skupina 16 – 20 let, a dále věková oblast mladé dospělosti 21 – 27 let. Věk 93% uživatelů je to 30 let
Graf 1 do 15 let
Věkové složení
16 - 20 let 21 - 28 let
13%
nad 28 let
6%
36%
45%
57,1% (N=445) respondentů uvedlo, že jsou studenti, zaměstnaných je 27,1% (N=211), 10,3% (N=80) jsou pracující a studenti současně. 5 osob (0,6%) je v domácnosti. Pouze 27 respondentů uvedlo, že internet pravidelně používá méně než 1 rok. Nejvíce respondentů, a to 39,8% (310), patří mezi zkušené uživatelé, kteří se na internetu pohybují 6 a více let (viz Graf 2). Jen 9,1% respondentů uvedlo, že internet nepotřebují ke své práci či studiu.
42
Graf 2
Délka používání internetu 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% méně než 1 rok
1 rok - 3 roky
3 roky - 6 let
více než 6 let
3.3 Výsledky 3.3.1 Popisné statistiky 3.3.1.1 Čas strávený online Množství hodin týdně, které respondenti týdně stráví online, a specificky na různých aplikacích, je velice různorodé. Nejnižší hodnoty u těch, kteří danou aplikaci používají, se pohybují i pod 10 minutami týdně na určité aplikaci, maximální hodnoty se pak rovnají týdennímu fondu hodin, tedy 168 hodin. Toto číslo lze vysvětlit tím, že někteří uživatelé mají například ICQ spuštěné na pozadí po celou dobu, kdy mají puštěný počítač a nejsou schopni odlišit, kolik z toho času jsou skutečně aktivní. Proto uvádím i průměrný počet hodin s vynecháním hodin na IM aplikacích (Instant Messaging – ICQ, Skype apod.). Přičemž číslo udávající počet hodin celkem je součtem hodin na jednotlivých aplikacích a nevypovídá nutně o čase stráveném online jako takovém. Krom IM aplikací tráví respondenti průměrně nejvíce času na diskuzních serverech (13,98 hodin týdně) a na online hrách (13,09 hodin týdně). Tabulka 3 ukazuje hodnoty u těch uživatelů, kteří dané prostředí skutečně používají, tzn. jsou vynechány hodnoty 0 hodin.
43
Tabulka 3 Průměrný čas týdně strávený na jednotlivých aplikacích
Minimum
Maximum
Průměrně
Std.
N
hodin
hodin
hodin
odchylka
Chat
165
0,10
100
7,49
14,17
IM (ICQ, Skype)
704
0,10
168/ 150*
28,9/ 22,6*
40,29
Hledání Informací
760
0,10
168/ 130*
10,6/ 10,4*
14,99
Online hry
350
0,10
110
13,09
15,32
Diskuzní servery
645
0,10
110
13,98
17,92
Seznamovací servery
96
0,08
35
4,88
7,17
Čtení blogů
292
0,10
115
3,52
7,85
Tvorba blogů
93
0,05
28
4,69
6,04
Hodiny celkem
695
1,70
460
58,15
61,24
Hodiny bez IM
700
0,25
360
32,76
35,90
* druhá nejvyšší hodnota po 168 hodinách, resp. průměr hodin bez započtení údaje „168 h/t“
Muži, tráví online více času – při započítání hodnot 0 hodin průměr činí 65,1 hodin týdně (N=497, std. odch. 67,02), oproti 40,6 hodinám týdně u žen (N=198, std. odch. 38,33). Pokud si opět vezmeme uživatele, kteří uvádějí více než 0 hodin na dané aplikace, abychom mohli srovnat uživatele, kteří dané prostředí využívají, je vidět rozdíl mezi muži a ženami na jednotlivých aplikacích, viz tabulka 4.
Tabulka 4 Čas strávený na aplikacích podle pohlaví Průměr hodin prostředí týdne Leven Sig N F=5,185 Chat Muž 114 8,6 0,024 Žena 51 4,9 IM aplikace
Hledání Informací
Online hry
Diskuzní servery
Seznamovací servery
Muž Žena
502
31,2
202
23,0
Muž Žena
543
12,2
217
6,9
Muž Žena
286
14,4
64
6,9
Muž Žena
483
15,2
162
10,3
Muž Žena
64
4,2
32
6,3
F=23,046
0,000 F=31,564 0,000 F=12,978
0,000 F=14,689 0,000 F=5,953 0,017
44
Čtení blogů
Tvorba blogů
Muž Žena
194
4,1
98
2,3
Muž Žena
52
4,9
41
4,4
F=4,891
0,028 F=0,268
0,606
Jediná aplikace, na které ženy v počtu hodin online převyšují muže, jsou seznamovací servery. Zajímavý je rovněž malý rozdíl mezi počtem žen a mužů, kteří se věnují tvorbě vlastního blogu, stejně jako nevýznamný rozdíl v počtu hodin strávených touto činností. A to s ohledem na skutečnost, že přímo blogeři byli cíleně oslovování především přes www.lidé.cz, kde je mezi blogery převaha žen.
Započtu-li všechny respondenty, téměř u všech sledovaných aplikacích se nejvyšší průměrný počet hodin pojí s respondenty, kteří jsou jak studenty, tak zaměstnanci. Pouze na seznamovacích serverech jsou nejčastěji studenti. Překvapivé jsou výsledky u online her: zaměstnaní studenti 5,1 hodin týdně (N=77, std. odch.=11,5), studenti 5,7 hodin (N=432, std.odch=11,9) a nejvíce hodin udávají zaměstnanci 7,8 hodin týdně (N=208, std. odch=13,9). Bylo by zajímavé zjistit, zda zaměstnaní lidé hrají hry doma nebo v zaměstnání a případně do jaké míry hraní her zasahuje do jejich pracovního času a výkonu. Při srovnání respondentů podle věkových kategorií se průkazné rozdíly objevily u času stráveného hledáním informací, času na diskuzních a seznamovacích serverech, u her a tvorby blogu. Znatelně roste počet hodin na hledání informací se vzrůstajícím věkem. Mladí do 15 let podle těchto výsledků obecně tráví online méně času a překvapivě málo také hrají online hry, oproti starším respondentům nad 15 let. Na diskuzních serverech tráví čas především mladí dospělí, zatímco seznamovací servery využívají lidé mezi 16-20 lety, kdy se objevuje potřeba mít intimního partnera. Tvorbou vlastního blogu tráví nejvíce času pubescenti do 15 let. Více ukazuje tabulka 5.
45
Tabulka 5 Čas strávený na aplikacích podle věku
do 15 let 16-20 let 21-27 let nad 28 let
Průměr hodin týdně 3,2 7,9 13,6 10,5
do 15 let 16-20 let 21-27 let nad 28 let
44 275 337 104
0,98 6,0 6,5 6,7
2,44 11,34 13,83 11,32
F=8,195 0,000
16-20 let 21-27 let nad 28 let
45 275 339 103
3,6 10,6 13,8 12,3
5,89 14,57 19,33 18,61
F=8,703 0,000
Seznamovací servery
do 15 let 16-20 let 21-27 let nad 28 let
45 273 334 101
0,5 1,0 0,4 0,3
2,24 4,29 1,99 1,58
F=80,96 0,000
Tvorba blogu
do 15 let 16-20 let 21-27 let nad 28 let
44 271 339 102
3,3 0,4 0,3 0,6
6,42 2,58 1,61 1,85
F=37,155 0,000
Informace
Online hry
Diskuzní servery do 15 let
Std. odch. 2,89 12,83 17,46 11,82
Leven, sig
N 44 277 340 104
F=10,89 0,000
3.3.1.2 Důvody V dotazník zjišťoval důvody, proč především uživatelé na internet chodí, resp. co se jim na internetu nejvíce líbí. Z nabízených 15 možností měli vybrat maximálně pět, které nejvíce preferují. Jak již bylo zmíněno, mnozí zaškrtli možností více, v průměru ale respondenti vybírali 5,3 možností. Z celého vzorku je nejčastějším udávaným důvodem možnost komunikovat se svými přáteli z reálného světa. Jako důvod to uvedlo 80,2% respondentů. Nepatrně méně, 79,9% respondentů uvedlo, že internet používají, protože je to skvělý zdroj informací, třetím nejčastěji udávaným důvodem bylo stahování hudby, filmů a softwaru (56,9%). Naopak jen 16,7% respondentů říká, že by důvodem byla snadno dostupná pornografie a 17,9% uvádí, že si na internetu odpočinou. Rozdíly mezi pohlavím najdeme u především u her a pornografie, kde výrazně převládají muži. Ženy o něco častěji jako důvod uváděly potkávání nových lidí a komunikaci s přáteli. Je zajímavé, že ačkoli ženy tráví hledáním informací mnohem méně času, jsou pro ně informace stejně podstatný důvod používání internetu jako u mužů. Údaje shrnuje tabulka 6:
46
Tabulka 6 Důvody používání internetu
N=779
Muži (N=556)
Ženy (N=223)
% v rámci pohlaví %v rámci pohlaví
Je to zábava
41%
40,8%
42,6%
Nakupuji online
30%
31,8%
24,7%
Potkávám nové lidi
29%
25,4%
39%
Komunikuji s přáteli
80%
76,8%
88,3%
Stahuji hudbu, filmy… 57% Snadno dostupná 17% pornografie Na internetu si
60,6%
47,5%
22,5% 18%
2,2% 17,5%
27,2% 38,1%
29,1% 39,5%
79,5%
80,7%
50,2%
56,1%
odpočinu
18%
Dobrý způsob jak zabít čas, když se nudím 28% Diskutuji o svých názorech
38%
Skvělý zdroj informací 80% Pomáhá mi studovat/pracovat
52%
Mám rád/a přehled
28%
28,4%
27,4%
Hraju online hry
29%
34,5%
15,2%
Jiné
2%
2%
2%
3.3.1.3 Resumé V prezentovaném vzorku tráví muži na internetu více času než ženy, přičemž ženy tráví více času na seznamovacích serverech. Tvorbou blogů tráví nejvíce času mladí do 15 let, podle pohlaví rozdíly nejsou. Na diskuzních serverech tráví podle věku nejvíce lidé mezi 15 a 28 lety. Zaměstnaní tráví vedle dalších skupin nejvíce času hraním online. Hlavním důvodem používání internetu je možnost komunikovat s přáteli z reálného světa. Ženy o něco častěji uvádějí jako důvod potkávání nových lidí, muži oproti ženám více udávali hraní her.
47
3.3.2 Závislost 3.3.2.1 Vztah času a skóre závislosti Vztah času stráveného na internetu a skóru na škále závislosti je slabý, ale statisticky průkazný. Použila jsem neparametrickou korelaci a Kendallovo tau_b má hodnotu 0,181 (N=695, p<0,01). Pokud budeme uvažovat zvlášť o každé aplikaci, korelace mezi časem online a závislostí se liší. Nejtěsnější vztah je mezi časem stráveným na diskuzních serverech a skórem závislosti (Kendall tau_b=0,182, p<0,01), nejnižší hodnota pak vychází i při vysokém počtu započítaných respondentů u vztahu závislosti a času věnovaného hledání informací. U všech ostatních aplikací najdeme sice slabé, ale signifikantní vztahy. Je ovšem třeba brát v potaz, že jednotlivé kategorie nejsou nezávislé a uživatelé netráví svůj čas jen na jedné aplikaci a zaznamenané korelace tudíž nevypovídají o tom, jaký je vztah výhradně mezi danou aplikací a závislostí. Výsledky ukazuje tabulka 7:
Tabulka 7 Korelace závislosti a času na jednotlivých aplikacích
ReadChat
IM
Informace Games
Diskuz
Seznamka blog
Makeblog
Závislost 0,066(*) 0,142(**) -0,012
0,140(**) 0,182(**) 0,066*
0,066* 0,076*
N
760
752
747
767
765
762
753
756
* - hladina významnosti p< 0, 05 ** - hladina významnosti p < 0.01
3.3.2.2 Srovnání různých způsobů určování závislosti Jeden z možných modelů pro rozlišení závislých uživatelů od ne-závislých je 20položkový dotazník Youngové, resp. modifikace Whang, Lee a Chang (2003), kde jako závislí byli vyhodnoceni ti, kteří skórovali nad 60 bodů z 80. V našem případě by odpovídající hranicí bylo 45 bodů ze 60 (distribuci hrubých skórů na škále závislosti ukazuje graf 3). Podle této rovnice bych za závislé mohla označit 34 respondentů, tedy 4,3%, což odpovídá výsledkům udávaným Whang et al. (2003). Skupina potenciálně závislých (35-44 bodů) by čítala 165 respondentů, tedy 21,2%, což rovněž koresponduje s výsledky Whang et al. (2003).
48
Zajímavý je také počet závislých uživatelů určených podle diagnostických kritérií Beard a Wolf (2001), kdy jako závislých vyšlo pouze 14 respondentů.
Graf 3
Rozložení hrubých skórů škály závislosti 100
80
60
40
20
0 20
40
60
Skór závislosti
Pokud bych vycházela z principu, že závislost znamená významné narušení v oblasti sociálního a profesního fungování, pak by bylo možné se orientovat podle otázek zjišťujících míru negativních důsledků při používání internetu. Otázku č. 36 „Kvůli internetu jsem ohrozil/a práci, školu či vztah“, která je součástí škály závislosti, zodpovědělo kladně 156 respondentů. Negativní důsledky na svůj život vlivem internetu vnímá 80 respondentů (otázka 41). U otázky 63 „Doplň, zda a které oblasti tvého života nějak utrpěly kvůli tvému používání internetu“ uvádí 247 respondentů zhoršení alespoň v jedné z nabízených oblastí – práce, školní výsledky, vztahy s rodiči, s přáteli nebo vztahy s partnerem či partnerkou. Přičemž 81 z nich potvrzuje zhoršení ve dvou a více oblastech. Podle těchto hledisek by se podíl závislých pohyboval mezi 10 a 20%. V prezentovaném výzkumu použiji model Morahan-Martin a Schumacher (2000), jejichž dotazník se délkou a do jisté míry i skladbou otázek podobal dotazníku použitému v tomto výzkumu. Odpovídající hranicí pro určení závislých uživatelů by tedy bylo
49
5 kladných odpovědí na škále závislosti, která má 15 otázek (u Morahan-Martin a Schumacher se jednalo o 4 kladné odpovědi z 13 položek). Tímto způsobem by výsledkem bylo 40,69% závislých respondentů (N=317). Navzdory tomu, že výběr respondentů byl záměrně veden tak, aby vybráni byli především respondenti, kteří tráví na internetu více času (výběr z aktivních uživatelů, selekce těch, kteří nechatují), 40% závislých – i ve světle výsledků dosažených jinými metodami zmíněnými výše - nepůsobí realisticky. Graf 4 zobrazuje rozložení počtu kladných odpovědí na škále závislosti. Pro určení závislosti bude zřejmě vhodnější zvýšit hranici alespoň na 7 kladných odpovědí, tedy prakticky polovinu z otázek. To představuje 183 závislých respondentů (23,5%). V našem výzkumu bude pro určení závislosti používána právě tato hranice sedmi a více kladných odpovědí.
Graf 4
Rozložení počtu kladných odpovědí na škále závislosti
120
100
80
60
40
20
0 0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Počet kladných odpovědí
50
3.3.3 Srovnání závislých a ne-závislých uživatelů internetu 3.3.3.1 Demografické údaje Ze závislých respondentů vybraných podle zmíněných kritérií je 137 mužů a 46 žen. Z celkové počtu žen je 21,5% závislých a z mužů je závislých 25,8% - poměr závislých mužů a žen je podobný. U studentů je podíl závislých 26,7%, u zaměstnanců je to 19,7%. Zároveň v tabulce 8 vidíme, že většina ze závislých respondentů jsou studenti (63,5%). Zde se potvrzují výsledky předchozích výzkumů, které studenty identifikovaly jako rizikovou skupinu (např. Chak a Leung, 2004) a jako příčiny tohoto jevu je uváděn nestrukturovaný čas (Young, 2003) či skutečnost, že studenti jsou nuceni internet používat ke studiu (Nalwa, Anand, 2003). V případě prezentovaného výzkumu nebylo ovšem rozlišeno mezi studenty vysokoškolskými a studenty středí, resp. žáky základní školy, takže roli zde zřejmě hrají i jiné důvody a okolnosti, které nelze zcela odhadnout.
Tabulka 8
Závislí
Poměr závislých uživatelů podle statusu
Student
Zaměstnaný
Student + Zaměstnaný
Jiné
(=%v rámci Student)
(% v rámci Zaměstnaný)
(% v rámci Student + Zaměstnaný)
(% v rámci Jiné)
115
40
14
12
26,7 %
19,7 %
18,7 %
38,7 %
Pearsonův chí-kvadrát 9,029, df 4, sig. 0,60
Z pohledu doby pravidelného používání internetu je situace vyrovnaná – u každé kategorie vychází zhruba 1/4 závislých uživatelů. V prezentovaném vzorku tedy nemá délka používání internetu vliv na pravděpodobnost výskytu závislosti na internetu (Pearsonův chíkvadrát 0,781). To souhlasí se zjištěními Widyanto a McMurran (2004) či Soule et al. (2003)
Průměrný věk u závislých i ne-závislých uživatelů je stejný: 21,6 resp. 22,4 let. U věkové kategorie do 15 let je závislých 42,2%, zatímco u ostatních kategorií je tento poměr znatelně menší (viz tabulka 9). Mladší se tedy zdají být náchylnější k závislosti, ale toto vysoké číslo může být zkreslené i tím, že v kategorii do 15 let se nacházel malý počet
51
respondentů. Ovšem výsledek, že mladší jsou zranitelnější skupinou, koresponduje se zjištěními Kraut et al. (1998) nebo Young (1996a). Tabulka 9
Závislí
Poměr závislých uživatelů podle věku
N
Do 15 let
16-20 let
21-27 let
Nad 28 let
19
75
67
22
20,2%
22,7%
(% v rámci 42,2% 27,6% dané věkové skupiny) Pearson chí-kvadrát 12,425, sig. 0,006
3.3.3.2 Čas strávený online a používané aplikace Pokud se podíváme jak se liší závislí a ne-závislí v počtu hodin týdně na jednotlivých aplikacích (tabulka 10), vidíme, že rozdíl je patrný jen u některých nástrojů internetu. Závislí a ne-závislí uživatelé se časově příliš neliší v používání IM aplikací, hledání informací, ani například v tom, kolik času věnují čtení a tvorbě blogů. Naopak rozdíl je evidentní u chatu a diskuzních serverů, tedy komunikačních prostředí, což se shoduje se zjištěními například Young (1996a) nebo Whang et al. (2003). Zajímavý je rozdíl u seznamovacích serverů, kde ale budou do jisté míry hrát roli stejné faktory jako u diskuzních serverů, tedy komunitní charakter a možnost komunikovat, které jsou pro uživatele internetu atraktivní. Zjištění, že závislí hrají více hry koresponduje například se výzkumem Whang et al. (2003). Nevíme ale, jaké hry respondenti hrají a nelze o nich obecně říci žádné závěry. V tabulce je uveden i rozdíl v hodinách na internetu celkem, opět ale připomínám, že tato čísla jsou součtem hodin na jednotlivých aplikacích a vzhledem k paralelnímu používání některých aplikací zdaleka nemusí odpovídat reálnému času na internetu. Ovšem mnozí respondenti uvádějí i velice vysoké hodnoty na jednotlivých internetových aplikacích. Například jeden z respondentů udává 60 hodin na chatu, 100 hodin na IM aplikaci, 130 hodin na hledání informací a 115 hodin strávených čtením blogů. Tyto hodnoty lze interpretovat například ve smyslu, že uživatel je na internetu průběžně celý den, při tvorbě blogu si současně hledá informace a na pozadí má při tom otevřené okno s chatovací místností.
52
Tabulka 10 Čas na jednotlivých aplikacích u závislých a ne-závislých
N
Průměr týdně
Ne-závislí
539
1,3
Závislí
175
2,9
Všichni
714
1,7
Ne-závislí
551
23,9
Závislí
182
35,5
Všichni
733
26,7
Ne-závislí
550
10,11
Závislí
182
11,4
Všichni
732
10,4
Ne-závislí
550
4,8
Závislí
179
10,1
Všichni
729
6,1
Ne-závislí
550
10,2
Závislí
180
16,8
Všichni
730
11,9
Seznamovací
Ne-závislí
544
0,4
servery
Závislí
177
1,4
Všichni
721
0,6
Ne-závislí
545
1,3
Závislí
175
1,5
Všichni
720
1,4
Ne-závislí
547
0,5
Závislí
177
0,8
Všichni
724
0,6
Ne-závislí
500
51,5
Závislí
166
80,5
Všichni
666
58,7
Aplikace Chat
IM
Hledání informací
Hry
Diskuzní servery
Čtení blogů
Tvorba blogu
Hodiny celkem
hodin Leven sig. F=18,67 0,000
F=3,576 0,059
F=2,63 0,105
F=47,59 0,000
F=25,35 0,000
F=45,073 0,000
F=0,201 0,654
F=2,53 0,112
F=21,265 0,000
3.3.3.3 Důvody Předchozí výzkumy ukázaly, že závislí uživatelé hledají na internetu jiné formy uspokojení, než ne-závislí (Song et al, 2004, Young, et al. 2000a). Rovněž v našem
53
výzkumu se prokázalo, že závislí internet častěji používají pro zábavu nebo jako prostředek zabití času, zatímco ne-závislým slouží jako nástroj pro efektivnější práci či studium. Závislí více jako důvod uváděli hraní online her, přičemž vysvětlením může být jednak to, že hry jsou více návykové než jiné aplikace, ale také tím, že v prezentovaném vzorku bylo více hráčů. Obě skupiny ale shodně používají internet především k setkávaní a povídání si se svými přáteli z reálného světa. Žádný rozdíl není zřetelný u pornografie, která je například ve výzkumu Merkeerk (2006) uváděna jako související se závislostí. Rozdíly vidíme v tabulce 11, označené řádky značí signifikantní rozdíly. Tabulka 11 Důvody používání internetu u závislých a ne-závislých
Závislí
Ne-závislí
Pearson
N=183
N=562
chí-kvadrát / sig.
Je to zábava
55%
38%
16,566 / 0,000
Nakupuji online
27%
31%
0,954 / 0,189
Potkávám nové lidi
38%
27%
7,728 / 0,004
Komunikuji s přáteli
80%
80%
0,088 / 0,421
Stahuji hudbu, filmy…
60%
56%
0,849 / 0,202
Snadno dostupná pornografie
16%
17 %
0,050 / 0,462
Na internetu si odpočinu
24%
16%
6,034 / 0,11
Dobrý způsob jak zabít čas, když se nudím 38%
25%
12,868 / 0,000
Diskutuji o svých názorech
40%
38%
0,123 / 0,395
Skvělý zdroj informací
73%
82%
7,795 / 0,004
Pomáhá mi studovat/pracovat
33%
58%
33,178 / 0,000
Mám rád/a přehled
23%
29%
2,679 / 0,060
Hraju online hry
40%
26%
12,499 / 0,000
3.3.3.4 Srovnání v dalších charakteristikách Dotazník zahrnoval otázky, které nebyly vztaženy k žádné specifické škále, a odrážejí chování uživatelů na internetu, jejich vnímání internetu či vnímání sebe sama. Tabulka 12 zachycuje jak na tyto odpovídali uživatelé vyhodnocení jako závislí v porovnání s nezávislými, resp. kolik respondentů z dané skupiny odpovědělo kladně. Za kladné odpovědi byly považovány odpovědi někdy nebo často, resp. spíše souhlasím nebo naprosto souhlasím. V tabulce jsou označeny pouze otázky, u kterých není mezi oběma skupinami významný rozdíl. 54
Tabulka 12 Porovnání závislých a ne-závislých podle vybraných otázek
Počet kladných odpovědí na otázku % v rámci
Ne-závislí
v rámci chí-kvadrát sig. Závislí
50,9 %
59 %
3,647 0,034
na internetu říkám věci, které bych 21,7 % normálně neřekl/a
46,1 %
40,424 0,000
jen mí přátelé na internetu vědí, jaká/ý 7,5 % skutečně jsem
15,3 %
9,935 0,000
mám rád/a pocit, že mohu kontrolovat svět v počítači
31,7 %
53 %
26,961 0,000
s lidmi z internetu je větší zábava než s kamarády z reálného světa
1,6 %
8,8 %
21,885 0,000
internet mi negativně ovlivnil život
6,2 %
23 %
41,536 0,000
někdy na internetu předstírám, že jsem 12,3 % někdo jiný
23,6 %
13,698 0,000
na internetu si přátele hledám jednodušeji
23,5 %
45,1 %
31,050 0,000
je pro mě snazší mluvit s lidmi online než 28,5 % tváří v tvář
53,8 %
39,083 0,000
když jsem online, cítím se veselejší a šťastnější
18 %
50 %
73,413 0,000
internet mi pomáhá uniknout z reality
23,4 %
63,7 %
100,671 0,000
na internet chodím, když nechci být 27,3 % sama/sám
51,1%
35,041 0,000
považuji se spíše za extroverta
48,3 %
47 %
0,093 0,413
myslím si, že jsem společenský člověk
84 %
80,9 %
0,938 0,195
líbí se mi, že jsem na internetu anonymní
%
Ve většině otázek lze vidět významný rozdíl mezi závislými a ne-závislými respondenty. Závislí jsou podle toho na internetu častěji sociálně disinhibovaní – dovolí si zde více a dělají či říkají věci, které by v reálném světě neudělali. Také spíše závislí než nezávislí mají tendenci se vztahovat především k virtuálním vztahům a otevírat se svým online přátelům („Jen mí přátelé na internetu vědí, jaká/ý skutečně jsem“, „S lidmi z internetu je 55
větší zábava než s kamarády z reálného světa“). Závislí rovněž internet vnímají jako způsob úniku a internet jim poskytuje pocit uspokojení a štěstí. Polovina ze závislých udává, že na internetu je pro ně snazší najít si přátele a je pro ně jednodušší mluvit online než tváří v tvář. Morahan-Martin a Schumacher (2000) došly k podobným výsledkům: závislí si byli jistější v sociálním kontaktu na internetu a virtuální prostředí pro ně bylo osvobozující. Zajímavé je, že obě skupiny shodně oceňují anonymitu internetu. Podle těchto výsledků sice anonymita je atraktivní vlastností internetu (Cooper, et al, 2000, Young et al, 2000b), ale nesouvisí nezbytně se vznikem závislosti.
Sociální kontakt Zajímavé je srovnání respondentů identifikovaných podle naši kritérií jako závislí s ne-závislými v tom, v jakém prostředí se především setkávají s lidmi, zda virtuálně nebo tváří v tvář. Ne-závislí se s lidmi setkávají nejčastěji tváří v tvář - ve více než polovině případů, zatímco u závislých tato forma kontaktu tvoří zhruba čtvrtinu a nejčastěji odpovídali, že se s lidmi setkávají stejně online i offline. U závislých je dále výraznější počet těch, kteří se s lidmi setkávají hlavně online. Nelze vždy říci, že respondenti tu kterou formu preferují před ostatními, může to být dáno i časovými možnostmi respondentů, kteří například pracují s počítačem a setkávání se s přáteli online je pro schůdnější variantou. Zajímavé je, že kontakt tváří v tvář není u ne-závislých výrazněji dominantní. Ale je třeba si uvědomit, že prezentovaný vzorek ale není reprezentativním vzorkem z celé populace, ale výběrem aktivních uživatelů internetu. Viz grafy 6 a 7 na následující straně.
Důsledky používání internetu Závislost na internetu se pojí s výraznými negativními důsledky v oblasti profesní i osobní (Young, 1997, Nalwa a Anand, 2003, Song et al, 2004). Dotazník zjišťoval, ve kterých oblastech respondent vnímá zhoršení v důsledku používání internetu. možnosti byly škola, práce, vztahy s rodiči, vztahy s přáteli, vztahy s partnerem či partnerkou, více oblastí a žádné zhoršení nezaznamenal. Rozdíl je především v tom, že z ne-závislých 77,3% udává, že žádné negativní důsledky internetu na svůj život nepociťují, zatímco ze závislých to může říci 30%. Ti naopak z 29% mají potíže ve více než jedné oblasti. Poměrně velká část závislých, 28%, referuje zhoršení výhradně ve škole a 7,3% říká, že internet negativně ovlivnil jen jejich vztahy s rodiči. Graf 5 ukazuje poměr vnímaných negativních důsledků u závislých a ne-závislých uživatelů.
56
Graf 5 Negativní důsledky 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
žádné zhoršení zhoršení ve více oblastech
ne
zá v
-z áv
is l
is lí
í
zhoršení v jedné z oblastí
Graf 6 Sociální kontakt – ne-závislí 3%
tváří v tvář online stejně všude málo
41% 54%
2%
57
Graf 7 Sociální kontakt – závislí 3%
26%
tváří v tvář online stejně všude málo
10% 61%
3.3.3.5 Resumé Zjištěné rozdíly mezi závislými a ne-závislými do značné míry odpovídá zjištěním minulých výzkumů. Ukazuje se, že závislí referují více problémů způsobeným internetem a méně se setkávají s lidmi tváří v tvář a je zde větší podíl těch, kteří se s lidmi setkávají převážně online. Závislí také více vykazují vztahování se k online přátelům, když říkají, že zde mají více přátel a více se jim otevřou. Závislí, častěji než nezávislí, uvádějí, že internet je pro ně zábava, zdroj zabíjení nudy a odpočinku a méně jej vnímají jako prostředek umožňující efektivní práci či zdroj informací. Obě skupiny ale jako nejčastější důvod uvádějí setkávání se s přáteli z reálného světa a tento důvod výrazně převyšuje všechny ostatní případné důvody.
58
3.3.4 Osamělost a plachost Podle dosavadních výzkumů má závislost na internetu vztah k osamělosti a k plachosti. Korelace mezi škálou závislosti a škálami plachosti a osamělosti používanými v našem výzkum jsou rovněž signifikantní, viz tabulka 13.
Tabulka 13 Korelace závislosti, plachosti a osamělosti
Závislost
Závislost
Osamělost
Plachost
1
0,271 (**)
0,268 (**)
1
0,591 (**)
Osamělost Plachost
1
** - hladina významnosti p < 0.01
Podíváme-li se na vztah mezi časem stráveným na jednotlivých aplikacích a plachostí, osamělostí a také závislostí, zvlášť u každého pohlaví, jsou vidět zajímavé rozdíly (tabulky 14 a 15). U obou skupin se k závislosti nejvíce vztahuje čas na diskuzních serverech, hrách a IM, a u žen navíc ještě slabě s časem stráveným čtením a tvorbou blogu.
Mužů plachost s jednotlivými aplikacemi příliš nekoreluje, u žen s hledáním informací a IM aplikacemi, byť slabě. Výsledky některých
výzkumů (např. Illinois
Institute, 2003), že plachost je spojena s používáním komunikačních nástrojů internetu, se nepotvrzují. Plachost tedy souvisí se závislostí na internetu, ale nelze říci, že souvisí s časem stráveným na tom kterém prostředí internetu. Jak u mužů, tak u žen je signifikantní vztah mezi osamělostí a seznamovacími servery. Zde můžeme uvažovat zřejmě o emocionální osamělosti, tedy strádání vinou chybějícího intimního vztahu. Přesto, že seznamovací servery neplní pouze seznamovací funkci, zdá se, že touha po partnerovi je to, co uživatele motivuje k navštěvování právě tohoto typu serveru. Skutečnost, že nejsou žádné evidentní vztahy mezi hraním online her a osamělostí, koresponduje s naším předpokladem a s tezemi Ng a Wiemer-Hastings (2005), kteří rovněž nezjistili žádnou souvislost. U hráčů online her neplatí, že by vykazovali známky osamělosti, dokonce se zdá, že je to spíše naopak.
59
Tabulka 14 Plachost a osamělost - muži
Muži Kendall_tau
Chat IM Hledání informací Online hry Diskuzní servery Seznamovací servery Čtení blogů Tvorba blogů Závislost
Závislost
Plachost
Osamělost
0,054 0,136(**) -0,004 0,149(**) 0,176(**) 0,074(*) 0,014 0,077(*) 1
0,010 -0,019 0,004 0,020 0,081(*) 0,040 0,038 -0,039 0,220**
0,029 -0,019 0,006 -0,065 0,070(*) 0,101(**) 0,007 0,031 0,195**
Závislost
Plachost
Osamělost
0,061 0,160(**) -0,046 0,115(*) 0,216(**) 0,071 0,142(*) 0,116 1
0,030 -0,114(*) -0,123(*) 0,040 -0,064 0,023 -0,034 -0,004 0,120(*)
0,025 -0,071 -0,078 -0,008 -0,076 0,120(*) 0,039 0,024 0,119(*)
* hladina významnosti p< 0.05 ** hladina významnosti p< 0.01
Tabulka 15 Plachost a osamělost – ženy
Ženy Kendall_tau
Chat IM Hledání informací Online hry Diskuzní servery Seznamovací servery Čtení blogů Tvorba blogů Závislost
* hladina významnosti p< 0.05 ** hladina významnosti p< 0.01
Vztahy načrtnuté pomocí korelací potvrzuje i lineární model Závislost (df 12, F=13,499, p=0,000). Ukazuje, že čas strávený na hrách a také na diskuzních server má významný vliv na míru závislosti na internetu. Také čas na chatu může být považován za prediktor závislosti, i když slabším. Zajímavý je vztah mezi informacemi a závislostí, kde se projevuje, že množství času stráveného hledáním informací má na míru závislosti negativní vliv. Ostatní aplikace, resp. čas na nich strávený, nemá podle tohoto modelu na závislost vliv, viz tabulka 16.
60
Tabulka 16 Model 1: Závislost (Constant) Pohlaví Věk Chat IM Informace Hry Diskuzní servery Seznamovací servery Čtení blogů Tvorba blogů
Beta
t
Sig.
-,038 -,102 ,085 ,063 -,091 ,161 ,138 ,041 ,028 ,053
11,638 -1,020 -2,803 2,232 1,603 -2,216 4,337 3,505 1,129 ,616 1,274
,000 ,308 ,005 ,026 ,109 ,027 ,000 ,000 ,259 ,538 ,203
3.3.4.1 Resumé V našem výzkumu se ukazuje, že čas strávená v určitém prostředí internetu s plachostí příliš nesouvisí, pouze u žen s hledáním informací a IM aplikacemi. Jak u mužů tak u žen existuje souvislost mezi osamělostí a časem na seznamovacích serverech. Naopak hraní online her nesouvisí s osamělostí, ale především u mužů má čas na online hrách vztah k závislosti na internetu.
3.3.5 Ověřování hypotéz Na první výzkumnou otázku „Liší se závislí a ne-závislí uživatelé internetu co do využívání různých aplikací a možností internetu? je možné odpovědět kladně.
H1: Závislí uživatelé budou více využívat těch aspektů internetu, které poskytují zábavu, odpočinek a uvolnění, zatímco ne-závislí budou využívat informační možnosti internetu. Tuto hypotézu lze na základě výsledku výzkumu přijmout. Potvrdilo se, že závislí častěji odpovídali, že internet je pro ně zábava, dobrý způsob, jak zabít nudu a způsob odpočinku. Ne-závislí oproti tomu více využívali možností jako hledání informací.
61
Odpověď na druhou výzkumnou otázku (Liší se míra plachosti, resp. osamělosti u uživatelů různých internetových aplikací?) je rovněž kladná, rozdíly lze u některých ze sledovaných aplikací identifikovat.
H2: Uživatelé komunitních diskuzních serverů (nyx) nebudou vykazovat vyšší míru osamělosti. Tento předpoklad se potvrdil. Neprokázalo se, že lidé trávící více času na diskuzních serverech prožívají více osamělosti.
H3: Používání seznamovacích serverů bude mít větší vztah k osamělosti, než u jiných aplikací Výsledky naznačují, že hypotézu je možné přijmout a lze uvažovat o tom, že uživatelé seznamovacích serverů prožívají více osamělosti.
H4: Plachost bude mít výraznější vztah k diskuzním serverům, kde díky jejich komunitní povaze mohou plaší lidé bezpečně uspokojit potřebu sociálního kontaktu a potřebu někam patřit. Tato hypotéza se nepotvrdila. Neprokázal se vztah mezi plachostí a časem stráveným na diskuzních serverech.
H5: IM aplikace nemají vztah k plachosti ani osamělosti, vzhledem k tomu, že často slouží ke komunikaci s už známými lidmi. Tuto hypotézu výsledky našeho výzkumu nepodpořily - u žen lze identifikovat souvislosti mezi používáním ICQ a plachostí.
H6: Mezi časem stráveným na online hrách a osamělostí není vztah. Tato domněnka se potvrdila. Mezi osamělosti a časem věnovaným hraní her jsme vztah neobjevili
62
3.4 Diskuze V předkládaném výzkumu se předně ukázalo být problémem rozlišit závislé uživatele od ne-závislých. Způsobů, jak diagnostiku provést, bylo navrhnuto více (Young, 1996a, Beard a Wolf, 2001, Griffiths, 2000a), ale v zveřejňovaných studiích pak jejich autoři často využívají jiná, samostatně navrhnutá kritéria. Na předkládaném vzorku jsem pak mohli získat výsledky pohybující se v rozmezí od 19 osob až více než 40% závislých respondentů. To může být překvapivé, vzhledem k tomu, že většina z těchto diagnostických kritérií má společný základ. Často reflektují jádrové charakteristiky závislosti obecně, tzn. zvyšování tolerance, bažení či pohlcení, abstinenční problémy a důsledky způsobené nadměrným používáním internetu. Například Anderson (1998) použil následujících sedm kritérií, z nichž k diagnóze závislosti na internetu požadoval přítomných tři a více: 1. tolerance 2. odvykací problémy 3. zůstávání u internetu déle, než uživatel plánoval 4. touha omezit používání internetu nebo neúspěšné pokusy kontrolovat či přestat používání internetu 5. používání internetu zabírá množství času, nebo neustále myšlenky na internet nebo vyvíjení aktivity, aby u internetu mohl být 6. společenské, profesní či volnočasové aktivity byly omezeny kvůli internetu. 7. pokračování v používání internetu navzdory zjevným negativním následkům Množství uživatelů může poměrně snadno vykazovat kritéria (1), (3) a (6), čímž naplnit diagnózu závislosti, přitom mu ale tato „závislost“ nemusí působit vážnější problémy při běžném fungování – osobním, ani profesním. Velká část lidí internet potřebuje k práci nebo ke studiu, bez něj se neobejdou a je pak těžké rozlišit, kde končí patologické omezení například volnočasových aktivit vinou internetu nebo zda je to omezení způsobené prací. Internet také může nabízet relevantní a plnohodnotnou náhradu těchto aktivit. Otázka, zda byl uživatel na internetu déle než plánoval rovněž nemusí nutně vypovídat o patologickém používání internetu. V předkládaném výzkumu na tuto otázku odpovědělo kladně 67,5% a zřejmě to nebude nijak ojedinělý a ani alarmující jev. Čas na internetu subjektivně utíká rychleji a snadno se může stát, že zůstanete o půl hodiny či
63
hodinu déle, aniž by to mělo jakékoliv následky. Větší výpovědní hodnotu může mít spíše informace o tom jak tento čas trávili, což do jisté míry reflektuje otázka č. 56 „Stává se mi, že brouzdám po internetu, i když mě to už vlastně nebaví“. Takové chování může indikovat, že jedinec má problém se od monitoru odtrhnout a přestat, ačkoli již není takové chování uspokojující. Také tím může dávat najevo, že virtuální svět je pro něj příjemnější a nemá potřebu či zájem se vracet do reality, případně má potřebu před něčím unikat. Modifikovaný dotazník Beard a Wolf (2001) se snažil reflektovat právě okolnost, že mnoho příznaků může indikovat ne-patologické chování a navrhli jiný způsob diagnostiky, který zřejmě má své opodstatnění. V případě jejich dotazníku se ale naopak může stát, že neodhalíme všechny závislé. Pokud musí závislý vykazovat všech prvních pět příznaků (cítí se pohlcen internetem; v myšlenkách se jím zaobírá, i když je off-line; cítí potřebu kvůli dosažení uspokojení trávit na internetu stále více času; podnikl opakované neúspěšné pokusy mít své používání internetu pod kontrolou; cítí se neklidný, náladový nebo podrážděný, když se pokouší přerušit nebo omezit své používání internetu; zůstává na internetu déle než původně zamýšlel), snadno se může stát, že jeden ze symptomů se u něj neobjeví, a nebude proto vyhodnocen jako závislý, přesto ale přesto může mít značné potíže ve svém osobním životě. Obzvláště při online výzkumech, jako byl ten náš, kde nemůžeme dotyčného jedince blíže poznat a zhodnotit i jinak míru vlivu na jeho život, je těžké rozlišit patologické používání internetu od neproblematického. Podle mého názoru může být užitečné vycházet například z definice Beard a Wolf (2001), že „problematické používání internetu“ je takové, které způsobuje psychologické, sociální, školní a/nebo pracovní problémy v životě jednotlivce a zaměřit se právě na negativní důsledky, které internet jedinci způsobuje v jeho životě, při jeho profesním a především sociálním fungování. Zajímavým kritériem je čas strávený online. Některé výzkumy (Rotunda, Kass a Leon, 2003, cit dle Widyanto a Griffiths 2006, Holmes 1997, Caplan 2002) uvádějí, že čas se závislostí nesouvisí a v tomto výzkumu se to rovněž potvrdilo. Neplatilo, že by množství času stráveného online nutně znamenal závislosti. Naopak, mezi závislými byla určitá skupina uživatelů, kteří týdně netrávili více než 10 hodin u žádné ze sledovaných aplikací, přičemž například Huang (2006) pro svůj výzkum použil/a právě hranici 10 hodin týdně pro určení závislosti. Korelace mezi časem online a závislostí však existuje. Čas strávený online je mnohdy na úkor jiných zájmů či vztahů a čím více času je uživatel online, tím méně má času na zájmy a své blízké (Song, et al, 2004). Přičemž ale ne každý uživatel tento deficit 64
musí vnímat negativně, jako problém. Vezmeme-li v potaz plaché lidi, kteří se interakace s lidmi obávají a vyhýbají se jí (Cheek a Melchior, 1990, cit dle Brehm et. al, 2005), čas na internetu naopak může přispívat k rozšíření jejich kontaktů s lidmi, byť virtuálně a mohou se díky internetu cítit lépe (Leung, 2003, Chak a Leung, 2004). V předkládaném výzkumu se prokázala spojitost mezi plachostí a závislostí na internetu, ale nikoliv s konkrétní aplikací. Vysvětlením může být, že navštěvují jiná prostředí internetu, která jsme nesledovali. V potaz je také třeba brát to, že srovnávané skupiny uživatelů jednotlivých aplikací nejsou nezávislé (uživatel diskusního serveru je zároveň uživatelem IM) a určité rozdíly a vztahy se zde nemusely projevit. Plachost také nemusí být vázaná na specifický způsob používání internetu, ale odráží se obecně v preferování komunikace „s počítačem“. Docela překvapivé jsou korelace času na IM aplikacích a závislosti. Předpokládala jsem, že ICQ bude fungovat spíše jako aplikace na pozadí, která bude jen doplňková ke specifičtějším aplikacím. Přesto, že opět může hrát významnou roli závislost výběrů, mezi závislými bylo 31 respondentů, kteří používali jen IM nástroje a všichni byli do 23 let věku, přičemž polovina do 16 let. To odpovídá tezím Leung (2002), že komunikování ICQ je mezi mladými oblíbená aktivita, takřka sociální nutnost. Vezmeme-li v potaz i vývojové stádium těchto uživatelů, kdy pubescenti podle Vágnerové (2000) mohou mít v oblibě spíše komunikaci s počítačem, který je trpělivým posluchačem, který reaguje předvídatelně, neuvádí do rozpaků a neposiluje nejistotu, mohou v tomto období preferovat počítač a stranit se lidí. Tato závislost tedy může být přechodnou záležitostí v dané vývojové etapě. Bylo by ale potřeba dalších výzkumů, aby bylo možné činit nějaké závěry. Na druhou stranu, dalo by se říci, že ICQ dnes mnohdy simuluje funkci e-mailu: uživatel je prostřednictvím ICQ stále online, k dispozici přijmout vzkaz a nemusí několikrát denně kontrolovat e-mailovou schránku. Díky tomu je stále ve stavu očekávání, že mu někdo napíše zprávu a může velice nutkavě kontrolovat spodní lištu na monitoru, kde se zobrazuje příchozí zpráva. Pokud takový člověk započítá pouze aktivní čas strávený komunikací po ICQ, výsledkem může být překvapivé spojení minima hodin online a příznaků závislosti. Na druhé straně spektra pak jsou ti, kteří ICQ mají rovněž spuštěné celý den, ale provádějí přitom jiné činnosti i z dosahu počítače a zprávu si „vyzvednou“, až když se jim to hodí. Podobný problém s tím určit, kolik hodin týdně tráví online mohou mít i uživatelé ostatních aplikací, obzvláště diskuzních serverů, které rovněž mohou mít otevřené na pozadí a jen občas zkontrolovat, zda přibyl nový příspěvek. Lze se ovšem ptát, proč mají potřebu mít okno s diskuzním serverem stále otevřené a být stále přihlášení, aby se mohli kdykoli 65
podívat, co se děje. Naproti tomu u aplikací jako chat nebo hry by z jejich rychlé interaktivní povahy bylo očekávatelné, že dotyčný se dané činnosti skutečně věnuje. Ovšem v našem vzorku byli hráči nabírání například na herním serveru www.brainking.com, který je zaměřený na deskové hry jako šachy, piškvorky a podobně, což je výrazně jiné podmínky, než u her, kde se hráč hře musí věnovat kontinuálně a nemá možnost provádět zároveň další činnosti. Nelze ale zřejmě říci, že by jeden typ her měl větší návykový potenciál, než jiný a že by jeden představoval automaticky více času online. I jednoduché deskové nebo arkádové online hry mohou jedince pohltit zúžit jeho zorné pole jen na hru. Vzhledem k tomu, že online hry zahrnují široké spektrum typů her, byl by vhodnější přístup věnovat se jednotlivým druhům her zvlášť. Obecně se ale potvrdilo, že se hrami není spojen stereotyp osamělého introvertního hráče (Shotton, 1991, cit dle Ng, Wiemer-Hastings, 2005, Griffiths, 2000a). Zjištěné výsledy korespondují se závěry Ng a Weimar-Hastings (2005), kteří také nezjistili, že by hráči byli osamělejší. Zdá se pravděpodobné, že hra je pro ně adekvátní náhradou společenského styku a dostatečně uspokojuje jejich potřebu být a komunikovat s lidmi. Oproti tomu jistá míra osamělosti, byť slabá je spojena ze seznamovacími servery. Do jisté míry je to překvapení s ohledem na to, že seznamovací servery (a zvláště www.libimseti.cz, kde především výzkum probíhal) jsou dnes již spíše blízko diskuzním serverům nebo chatovým fórům. Ve vztahu k internetu by bylo vhodnější osamělost rozlišovat na emocionální a sociální (Weisse, 1975, cit dle Hewstone, Stroebe, 2006). Každá ze složek se může projevit jinak v jiném typu internetového prostředí a být sycena jinými faktory. Domnívám se, že u seznamovacích serverů se projevila právě emocionální osamělosti, tedy potřeba životního partnera či partnerky. Seznamovací servery navštěvovali především respondenti z věkové skupiny 16-20 let. Období adolescence je charakteristické mimo jiné právě navazováním intimních vztahů a potřebou partnerského vztahu (Vágnerová, 2000). www.libimseti.cz může být vnímáno také jako skupina, ke které se mladý člověk má potřebu vztahovat, patřit do ní. Mít zde profil může patřit ke koloritu určité skupiny mladých, známka příslušnosti k určité generaci. Pokud Vágnerová (2000) hovoří o tvorbě graffiti jako jisté specifické adolescentní aktivitě, kterou dává najevo náležení k alternativní kultuře, pro některé může být takovou zanechanou „stopou“, podpisem, profil na některém z podobných serverů. Na jedné straně to lze považovat za bezpečnější aktivitu s pohledu legality, ale skrze profil se člověk může hodně otevřít, odhalit a riskovat v určitém ohledu více. Chtělo by to ale poznat tuto komunitu blíže, aby bylo možné pochopit její pravidla a 66
význam pro její členy. Seznamovací servery se jeví jako zajímavé prostředí k dalšímu podrobnějšímu zkoumání. U tvorby blogů se dal vypozorovat zajímavý trend. Navzdory předpokladům, že budou převažovat dívky využívající služeb serveru www.lide.cz, byl v konečném vzorku zhruba stejný počet žen i mužů, kteří mají svůj blog a věnují mu i stejné množství času. Podle toho by bylo možné předpokládat, že mezi blogery z našeho vzorku bude dost těch, kteří mají informačně bohaté blogy a nikoliv „jen“ osobní deníčky. Přitom nejvíce času tvorbou blogu tráví pubescenti do 15 let. Odráží se v tom zřejmě potřeby daného vývojového období, jednak snaha poznat lépe sám sebe, a také potřeba se vymezit. Říci svůj názor či vyjádřit pocity, které pubescent v této etapě vnímá jako výjimečné (Vágnerová, 2000). Blog je také dobrý způsob, jak najít vrstevníky se stejnými zájmy. Pokud si vytvořím blog, který se bude věnovat například mé oblíbené kapele, poměrně rychle se může vytvořit síť virtuálních vztahů, mezi mým blogem a spřízněnými blogy jiných lidí a potažmo se vytvářejí vztahy i mezi lidmi stejného založení. Pro mladší je zřejmě výhodnější a vhodnější tato forma komunikace a navazování vztahů, kdy se mohou neomezeně, bez přímé interakce, vyjádřit i skrze prostředky jako jsou fotografie nebo hudba. Například na diskuzním serveru, jehož podstatou je více či méně věcná debata k tématu, by pubescenti mezi staršími adolescenty a mladými dospělými nemuseli obstát. Nyní ovšem uvažujeme jen o jednom typu blogu a nezohledňujeme jiné, které jejich majitelé tvoří za zcela odlišnými účely. Oblast blogů by si zasloužila bližší prozkoumání více zohledňující diverzitu blogového světa.
Výsledky obecně naznačují, že mezi uživateli jednotlivých aplikací lze zaznamenat určité zajímavé rozdíly. Vzhledem ke zmiňovanému problému s nezávislostí porovnávaných skupin ale nebylo možné přímé srovnávání závislých uživatelů jednotlivých aplikací. Není možné rozlišit, zda je jedinec závislý například na chatu, nebo na hrách, pokud na každé z aplikací tráví více než 20 hodin týdně. Přesto jsou výsledky v mnoha ohledech zajímavé a podněcují k dalšímu zkoumání. To by mělo být zaměřeno na konkrétní oblast internetu, zvlášť na jednotlivá prostředí a mělo by se pokusit hlouběji prozkoumat specifické vztahy daného prostředí. Zvláště u seznamovacích serverů komunitní povahy by bylo zajímavé podívat se blíže na funkce, které mohou plnit a jaké vztahy zde mohou vznikat.
67
4 ZÁVĚR Diplomová práce se věnovala závislosti na internetu v kontextu různých internetových prostředí. Nejdříve bylo potřeba věnovat se problému diagnostiky závislosti na internetu, který je sám o sobě velice zajímavý. Ukázalo se, že neexistují obecněji přijímaná kritéria, která lze aplikovat a jednotlivé modely diagnostických kritérií se mohou značně lišit. Při srovnávání závislých a nezávislých uživatelů, určených podle námi zvolených kritérií, se potvrdily výsledky z předchozích výzkumů. Závislým častěji internet slouží jako zdroj odpočinku a zábavy, zatímco ne-závislí více hledali informace a využívali internet ke studiu nebo k práci. Pro obě skupiny je ale primárním důvodem používání internetu ke komunikace s přáteli z reálného světa. Online kontakt může být stejně hodnotný jako kontakt v realitě. Výsledky prokázaly, že i ne-závislí se poměrně významně setkávají s lidmi online. Při srovnávání jednotlivých aplikací se ukázalo, že osamělost souvisí s časem stráveným na seznamovacích serverech. U žen navíc překvapivě plachost souvisí s IM aplikacemi a hledáním informací. Další významnější rozdíly mezi aplikacemi jsme neodhalili. Limity výzkumu spočívají v do jisté míry homogenním vzorku. Většina respondentů byla ze seznamovacích serverů, konkrétně z www.nyx.cz. Uživatelé jiných aplikací nebyly rovnoměrně zastoupeny a analýza dat pak byla i díky prolínání srovnávaných skupin omezená. Přínosem práce je načrtnutí možných rozdílů mezi aplikacemi, které mohou být předmětem dalšího zkoumání. Přesto, že závislí uživatelé obecně mají mnohé charakteristiky společné, zřejmě je možné nalézt určité odlišnosti mezi uživateli preferujícími rozdílné aplikace.
68
5 POUŽITÁ LITERATURA Albright, J. M. (2001). Impression Formation and Attraction in Computer Mediated Communication. Staženo: listopad 2004. Dostupné z www: http://wwwrcf.usc.edu/~albright/dissertation.htm
Pew Internet and American Life Project: http://www.pewinternet.org/
Anderson, K.J. (1998). Internet use among college students: An exploratory study. Staženo 9.5.2007. Dostupné z www: http://www.rpi.edu/~anderk4/research.html,
Beard, K.W. (2005). Internet Addiction: A Review of Current Assessment Techniques and Potential Assessment Questions. CyberPsychology a Behavior, Volume 8, Number 1. Staženo 23.3.2007. Dostupné z databáze: EBSCO
Beard, K a Wolf, E. (2001). Modification in the Proposed Diagnostic Criteria for Internet Addiction. CyberPsychology & Behavior volume. 4, number .3, p. 377-383. Staženo 20.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Brehm S., Kassin, S., Fein S. (2005). Social Psychology. Boston : Houghton Mifflin.
Brenner, V. (1997). „Psychology of computer use: XLVII. Parameters of internet use, abuse, and addiction: the first 90 days of the Internet Usage Survey.“ Psychological Reports, vol. 80, p. 879–882. Dostupné z databáze EBSCO.
Caplan, S.E. (2002). Problematic Internet use and psychosocial well-being: development of a theory-based cognitive–behavioral measurement instrument. Computers in Human Behavior 18, pp. 553–575. Staženo 26.2.2007. Dostupné z databáze Science Direct.
Cooper, A., McLoughlin, I., Campbell, K. (2000). Sexuality in Cyberspace: Update for the 21st Century. CyberPsychology & Behavior, Volume 3, Number 4. Staženo 25.3.2007. Dostupné z databáze EBSCO
69
Davis, S.F., Smith, B.G., Rodrigue, K., Pulvers, K. (1999). An Examination Of Internet Usage On Two College Campuses. Staženo 29.3.2007. Dostupné z www: http://findarticles.com/p/articles/mi_m0FCR/is_2_33/ai_62839427/pg_1
Davis, R.A. (2001). A cognitive-behavioral model of pathological Internet use. Computers in Human Behavior 1, pp.187±195. Staženo 18.2.2007. Dostupné z databáze Science Direct
Diagnostic and statistical manual of mental disorders criteria fort pathological gambling. Staženo 11.2.2007. Dostupné z www: http://govinfo.library.unt.edu/ngisc/reports/appenb2.pdf
Ebersole, S. (2000). Uses and Gratifications of the Web among Students.Staženo 23.3.2007. Dostupné z www: http://jcmc.indiana.edu/vol6/issue1/ebersole.html
Egger, O., Rauterberg, M. (1996). Internet behaviour and addiction. Zurich: Swiss Federal Institute of Technology. Staženo 22.3.2007. Dostupné z www: http://www.idemployee.id.tue.nl/g.w.m.rauterberg/ibq/report.pdf
Ferris (2001). Internet Addiction Disorder: Causes, Symptoms,and Consequences. Staženo 25.2.2007. Dostupné z www: http://www.chem.vt.edu/chem-dept/dessy/honors/papers/ferris.html
Garrett, J.K. (2000). E-mail helps father and daughter connect across distance. [On-line]. Available: www.cnn.com/SPECIALS/views/effect/2000/11/kirtzgarrett.email.nov20/
Goldberg, I. (1995). Internet addiction disorder: Diagnostic criteria. Staženo Dostupné z www: http://web.urz.uni-heidelberg.de/Netzdienste/anleitung/wwwtips/8/addict.html
Goodman, A. (1990). Addiction: definition and implications. British Journal of Addictio,. 85, 1403-1408 Dostupné z databáze Blackwell
Graphics, Visualization and Usability Center (GVUC). GVU’s Tenth WWW User Survey. GVU’s WWW user surveys (1998) [On-line]. Available: www.gvu.gatech.edu/user_surveys/ . 70
Greenfield, D.N. (1999). Virtual Addiction: Sometimes New Technology Can Create New Probleme. Staženo 5.2.2007. Dostupné z www: http://www.virtualaddiction.com/pdf/nature_internet_addiction.pdf
Greenfield, D.N., Davis, R.A. (2002) Lost in Cyberspace: The Web @ Work. CyberPsychology & Behavior. Volume 5, Number 4. Staženo. 18.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Griffiths, M. (2000a). Does internet and computer addiction exist? Some case study evidence. CyberPsychology & Behavior, 3, 211–218. Staženo 20.5.2006 Dostupné z databáze EBSCO
Griffiths, M. (2000b). Internet Addiction – time to be taken seriously? Addiction research. Vol.8, no. 5., pp 413 – 418. Staženo 26.2.2007. Dostupné z databáze EBSCO.
Griffiths, (2003) Internet Gambling: Issues, Concerns, and Recommendations. CyberPsychology & Behavior, Volume 6, Number 6. Staženo 23.3.2007. Dostupné z databáze: EBSCO.
Griffiths, M., Davies, M., Chappell, D. (2004). Demographic Factors and Playing Variables in Online Computer Gaming. CyberPsychology & Behavior, Volume 7, Number 4. Staženo 25.4.2007. Dostupné z databáze EBSCO
Grohol, J. M. (2005). Internet addiction guide. Staženo 22.3.2007 Dostupné z www: http://psychcentral.com/netaddiction/
Hall, A.S., Parsons, J. (2001). Internet Addiction: College student case study using best practises in cognitive behavior therapy. Journal of Mental Health Counseling; 23, 4. Staženo 22.3.2007 Dostupné z databáze EBSCO a ProQuest
Hewstone, M., Stroebe, W. (ed.) (2006). Sociální psychologie. Praha: Portál, 2006.
71
Holmes, L. (1997). What is "Normal" Internet Use? Staženo 3.4.2007. Dostupné z www: http://mentalhealth.about.com/cs/sexaddict/a/normalinet.htm
Huang, Y-R. (2006). Identity and Intimacy Crises and their relationship to internet dependence aminy college students. CyberPsychology & Behavior,Volume 9, number 5. Staženo 12.4.2007. Dostupné z databáze EBSCO.
Chak, K., Leung, L. (2004). Shyness and Locus of Control as Predictors of Internet Addiction and Internet Use. CyberPsychology & Behavior, Volume 7, Number 5. Staženo 15.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO
Chou, Ch. (2001). Internet Heavy Use and Addiction among Taiwanese College Students: An Online Interview Study. CyberPsychology & Behavior, Volume 4, Number 5. staženo 20.5.2007. Dostupné z databáze EBSCO
Chou, Ch., Chou, J., Tyan, N.N. (1998). An exploratory study od internet addiction, usage and communication pleasure. Staženo 29.3.2007. Dostupné z databáze EBSCO
Chou, Ch., Hsiao, M-Ch. (2000). Internet addiction, usage, gratification, and pleasure experience: the Taiwan college students' case. Computers & Education 35 65±80, Staženo 26.2.2007. Dostupné z databáze ScienceDirect
King, S. (1996). Is the Internet Addictive, or Are Addicts Using the Internet? Dostupné z www: http://webpages.charter.net/stormking/mine.html
Kraut, R., Patterson, M. et al. (1998). Internet Paradox. A Social Technology That Reduces Social Involvement and Psychological Well-Being ?. dostupné z www: http://www.cs.cmu.edu/~kiesler/publications/PDFs/kraut98-InternetParadox.pdf
Koch, W., Pratarelli, M. (2004). Effects of Intro/Extraversion and Sex on Social Internet Use. Staženo 18.2.2007, dostupné z databáze EBSCO.
72
Kudrle, S. (2003). Psychopatologie závislosti a kodependence. In Kalina et al. (Eds.). Drogy a drogové závislosti. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
Ledabyl, O. (2007). Identita a závislost na online hrách. Diplomová práce. Brno: FFS MU.
Leung, L. (2002). Loneliness, Self-Disclosure, and ICQ (“I Seek You”) Use. CyberPsychology & Behavior Volume 5, Number 3. Staženo 18.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO
Leung, L. (2003). Impacts of Net-generation attributes, seductive properties of the Internet, and gratifications-obtained on Internet use. Telematics and Informatics 20, 107–129. Staženo 22.3.2007 Dostupné z databáze ScienceDirect
Lin, S., Tsai, Ch-Ch. (2002). Sensation seeking and internet dependence of Taiwanese high school adolescents. Computers in Human Behavior 18, 411–426. Staženo 26.10.2005. Dostupné z databáze Science Direct.
McKenna, K., Bargh, J. (2000). Plan 9 From Cyberspace: The Implications of the Internet for Personality and Social Psychology. Staženo 5.10.2005. Dostupné z databáze EBSCO
Meerkerk, G.J., Van Den Eijnden, Garretsen, H. (2006). Predicting Compulsive Internet Use: It’s All about Sex! CyberPsychology & Behavior, Volume 9, Number 1. Staženo 15.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. [Přel. z angl.orig.] Praha, Psychiatrické centrum 1992. 282 s.-"Zprávy" č.102.
Moody, E. (2001). Internet Use and Its Relationship to Loneliness. CyberPsychology & Behavior, Volume 4, Number 3. Staženo 20.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO
73
Morahan-Martin, J., Schumacher, P. (2000). Incidence and correlates of pathological Internet use among college students. Computers in Human Behavior 16 (2000) 13±29. Staženo 18.2.2007. Dostupné z databáze ScienceDirect
Morahan-Martin, J., Schumacher, P. (2003). Loneliness and social uses of the Internet. Computers in Human Behavior 19 (2003) 659–671. Staženo 18.2.2007. Dostupné z databáze ScienceDirect
Nalwa, K., Anand, A.P. (2003). Internet Addiction in Students: A Cause of Concern. CyberPsychology & Behavior, Volme 6, Number 6. Staženo 16.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Nešpor, K. (2003). Návykové chování a závislosti, Současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál.
Niemz, K., Griffiths, M., Banyard, P. (2005). Prevalence of Pathological Internet Use among University Students and Correlations with Self-Esteem, the General Health Questionnaire (GHQ), and Disinhibition. CyberPsychology & Behavior, Volume 8, Number 6. Staženo 23.3.2007. Dostupné z databáze EBSCO.
Ng, B., Wiemer-Hastings, P. (2005). Addiction to internet and online gaming. CyberPsychology & Behavior, vol. 8, nr. 2, p. 110-113. Staženo15.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO
O’Connor E. (2000). Gauging the gender gap online. Staženo 15.3.2007. Dostupné z www: www.cnn.com/SPECIALS/views/effect/oconnor.genders.jul11/
Phillips, J.G., Warden, N., Ogloff, J. (2004). Internet Addiction. Staženo 16.3.2007. Dostupné z www: http://goliath.ecnext.com/coms2/summary_0199-3547566_ITM Orzack, Hecht, M. (1998). Computer Addiction: What Is It? Staženo 15.3.2007. Dostupné z www: http://www.psychiatrictimes.com/p980852.html
74
Pratarelli (2002). Confirmatory Factor Analysis of Internet Use and Addiction. CyberPsychology & Behavior, Volume 5, Number 1. Staženo 23.3.2007. Dostupné z databáze: EBSCO.
Scealy, M., Phillips, J.G., Stevenson, R (2002). Shyness and Anxiety as Predictors of Patterns of Internet Usage. CyberPsychology & Behavior, Volume 5, Number 6. Staženo 18.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Scherer, K. (1997). „College life on-line: Healthy and unhealthy internet use.“ Journal of College Student Development, vol. 38, 655–665. Staženo 26.10.2005. Dostupné z databáze ProQuest.
Shapira, N., Lessig, M., Goldsmith, T., Szabo, S., Lazoritz, M., Gold, M., & Stein, D. (2003). Problematic internet use: Proposed classification and diagnostic criteria. Depression and Anxiety, vol. 17,p. 207–216. Staženo 18.2.2007. Dostupné z databáze EBSCO.
Shaw, L., Gant, L. (2002). In Defense of the Internet: The Relationship between Internet Communication and Depression, Loneliness, Self-Esteem, and Perceived Social Support. CyberPsychology & Behavior. Staženo 23.3.2007. Dostupné z databáze EBSCO
Song, I., Larose, R., Eastin, M., Lin, C. (2004) Internet Gratifications and Internet Addiction:On the Uses and Abuses of New Media. CyberPsychology & Behavior, Volume 7, Number 4. Staženo 16.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Soule, L., Shell, W. , Kleen, B. (2003). „Exploring internet addiction: demographic characteristics and stereotypes of heavy internet users.“ The journal of Computer Information systems, vol. 44, pp.64-73. Staženo 22.3. 2007. Dostupné z databáze ProQuest.
Suler, J. (2004). Psychology of Cyberspace .Staženo 25.4.2007. Dostupné z www: http://www.rider.edu/suler/psycyber/download.html
Šimková, B., Činčera, J. (2004). Internet Addiction Disorder and Chatting 75
in the Czech Republic. CyberPsychology & Behavior, Volume 7, Number 5. Staženo 15.5.2006. dostupné z databáze EBSCO.
Umiker-Sebeok, J. (1997). The semiotic swarm of cyberspace: Cybergluttony and Internet addiction in the global village. Staženo 25.2.2007. Dostupné z www: http://www.slis.indiana.edu/faculty/umikerse/papers/cgsec1.html
Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál.
Wang, W. (2001). Internet dependency and psychosocial maturity among college students. International Journal of Human Computer. Staženo 22.3.2007. Dostupné z databáze ScienceDirect.
Wästlund, E., Norlander, T., Archer, T. (2001) Internet Blues Revisited: Replication and Extension of an Internet Paradox Study. CyberPsychology & Behavior, Volume 4, Number 3. Staženo 23.3.2007. Dostupné z databáze EBSCO.
Whang, L., Lee, S., Chang, G. (2003). Internet Over-Users’ Psychological Profiles: A Behavior Sampling Analysis on Internet Addiction. CyberPsychology & Behavior, Volume 6, Number 2. Staženo 18.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Widyanto, L., McMurran, M. (2004). The Psychometric Properties of the Internet Addiction Test. CyberPsychology & Behavior.Volume 7, Number 4. Staženo 16.5.2006. Dostupné z databáze EBSCO
Widyanto, L. a Griffiths, M. (2006). „„Internet addiction“: A Critical Review.“ International Journal of Mental Health and Addiction, vol. 4, Number 1. Staženo 21.10.2006. Dostupné z databáze EBSCO.
Young, K. (1996a). „Internet addiction: The emergence of a new clinical disorder.“ Cyberpsychology and behavior, Vol.1 Nr. 3.,pp. 237-244. Staženo 11.12.2006.Dostupné z www: http://www.netaddiction.com/articles/newdisorder.htm
76
Young, K.S. (1996b). Psychology of computer use: XL. Addictive use of the Internet: a case that breaks the stereotype. Staženo 11.12.2006. Dostupné z www: http://www.netaddiction.com/articles/stereotype.pdf
Young, K. (1997). What Makes the Internet Addictive: Potential Explanations for Pathological Internet Use. Staženo 11.12.2007. Dostupné z www: http://www.netaddiction.com/articles/habitforming.pdf
Young, K., Rodgers, R.C. (1998a). Internet addiction: Personality traits associated with its development. Staženo 11.12.2006. Dostupné z www: http://www.netaddiction.com/articles/personality_correlates.pdf
Young, K., Rodgers, R. C. (1998b). The Relationship Between Depression and Internet Addiction CyberPsychology & Behavior, Volume 1, Number 1, pp. 25-28. Staženo 11.12.2006. Dostupné z www: http://www.netaddiction.com/articles/cyberpsychology.pdf
Young, K. (1998). Caught on-line. Staženo 22.3.2007. Dostupné z databáze ProQuest
Young, K. (1999a) Internet Addiction: Symptoms, Evaluation, And Treatment. Staženo 24.2.2007. Dostupné z http://www.netaddiction.com/articles/symptoms.pdf
Young, K. (1999b). Chat is eBay addiction, compulsive online gambling, and other types of internet addiction? Staženo 24.2.20007. Dostupné na serveru: http://www.netaddiction.com/
Young, K., Pistner, M., O ’M ara, J., Buchanan, J. (2000a). Cyber-Disorders: The Mental Health Concern for the New Millenium. CyberPsychology & Behavior, Volume 3, Number 5, pp. 475-479. Staženo 11.12.2006. Dostupné z www: http://www.netaddiction.com/articles/cyberdisorders.pdf
Young, K., Griffin-Shelley, E., Cooper, A., et al. (2000b). Online infidelity: a new dimension in couple relationships with implications for evaluation and treatment. Staženo 23.2.2007. Dostupné z databáze EBSCO
77
Young, K. (2003). Surfing not studying. Staženo 11.12.2006. Dostupné z http://www.netaddiction.com/articles/surfing_not_studying.pdf
Yuen, C.N., Lavin, M.J. (2004). Internet Dependence in the Collegiate Population: The Role of Shyness. CyberPsychology & Behavior. Volume 7, Number 4. Staženo 26.10.2005. Dostupné z databáze EBSCO.
78
Příloha 1
Dobrý den, jsem studentkou psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a ráda bych vás poprosila o několik minut vašeho času. Pokud máte zájem mi pomoci s výzkumem pro diplomovou práci na téma závislost na internetu, vyplňte, prosím, následující dotazník. Vyplnění by nemělo zabrat více než 10 minut. Děkuji za váš čas Bc. Martina Veselá
1. Věk 2. Pohlaví žena
muž
3. „Zaměstnání“ student
v domácnosti
zaměstnaný
jiné
4. Napiš, jak dlouho pravidelně používáš internet 0-6 měsíců
6 měsíců-1 rok
1-3 roky
3-6 let
více než 6 let
5. Internet používám a potřebuji k práci/ ke studiu ano
ne
6. Napiš, prosím, kde jsi našel tento dotazník chat
blog
seznamovací server
diskuzní server
jinak:
Napiš přibližně, kolik hodin týdně průměrně trávíš na následujících aplikacích: 7
chat
8
IM ((ICQ, Skype, Jabber,...)
9
hledání informací
10
online hry
11
diskuzní fórum
12
seznamka
13
čtení blogů
14
tvorba blogu
79
15. Vyber maximálně 5 hlavních důvodů, proč používáš internet, co se ti na internetu nejvíce líbí je to zábava nakupuji online potkávám tady nové lidi mohu být v kontaktu svými přáteli (z reálného světa) stahuji hudbu, filmy, software je tady snadno dostupná pornografie u internetu si odpočinu je to dobrý způsob jak zabít čas, když se nudím diskutuji o svých názorech a/nebo se bavím o svých zájmech je to skvělý zdroj informací mohu tak efektivněji studovat/pracovat mám rád/a přehled o nejnovějších záležitostech hraju online hry Jiné: Následující otázky 16- 34 se týkají tvého chování v reálném světě. U každého výroku vyber, jak moc s ním souhlasíš nebo nesouhlasíš, co na tebe nejlépe sedí. Neexistuje správná odpověď - všechny odpovědi mají stejnou hodnotu! 16. Myslím si, že jsem společenský člověk 17. S lidmi, které moc neznám, se necítím dobře 18. Je pro mě těžké po lidech něco chtít 19. Trvá mi dlouho, než překonám ostych v nových situacích 20. Když jsem mezi lidmi, držím se spíše zpátky 21. Mám problém dívat se lidem přímo do očí 22. Považuji se spíše za extroverta 23. Při kontaktu s lidmi jsem nemotorná/ý 24. Mezi mnoha lidmi se cítím nepříjemně 25. Jsem se sebou celkem spokojená/ý
80
26. Když mluvím s někým opačného pohlaví, jsem stydlivější 27. Mám pocit, že není nikdo, kdo by mi opravdu rozumněl 28. Mám pocit, že jsem od ostatních jakoby bokem 29. Mám pocit, že se nemám s kým bavit 30. Mám pocit, že je obtížné najít si přátele 31. Ve skupině lidí mám problém vymyslet, co bych měl/a říkat 32. Mám pocit, že jsem sám 33. Je pro mě těžké oslovit ostatní a bavit se s nimi 34. Jsem ten, kdo čeká, až mu někdo napíše nebo zavolá Otázky 35-64 se týkají internetu. Opět vyber z nabízených možností tu, která na tebe nejlépe sedí. 35. Líbí se mi, že jsem na internetu anonymní 36. Kvůli internetu jsem ohrozil/a práci, školu, příležitosti, vztah 37. Na internetu říkám věci, které bych normálně neřekl/a 38. Jen mí přátelé na internetu vědí, jaká/ý skutečně jsem 39. Mám rád/a pocit, že mohu kontrolovat svět v počítači 40. S lidmi z internetu je větší zábava než s kamarády z reálného světa 41. Internet mi negativně ovlivnil život 42. Myslím si, že jsem zkušený/á uživatel/ka internetu a že se na něm dobře orientuju 43. Někdy na internetu předstírám, že jsem někdo jiný 44. Na internetu si přátele hledám jednodušeji 45. Je pro mě snazší mluvit s lidmi online než tváří v tvář 46. Trávím na internetu stále více času 47. Pokoušel/a jsem se omezit čas strávený na internetu, ale neúspěšně 48. Stavá se mi, že nejdu vůbec spát, kvůli tomu, že jsem online 49. Bývám na internetu déle, než původně zamýšlím 50. Když jsem online, cítím se veselejší a šťastnější 51. Moji blízcí mi říkají, že trávím příliš mnoho času online 52. Zaobírám se internetem, i když tam právě nejsem 53. Stává se, že dám přednost internetu před svým partnerem/partnerkou 54. Stává se, že dám přednost internetu před přáteli 55. Zanedbávám domácí povinnosti kvůli internetu 56. Stává se mi, že brouzdám po internetu, i když mě to už vlastně nebaví
81
57. Mám pocit, že život bez internetu by byl nudný 58. I když mám nějaké povinnosti, nejdříve se připojím a brouzdám po internetu 59. Internet mi pomáhá uniknout z reality 60. Jsem neklidná/ý, náladová/ý nebo podrážděná/ý, když nemůžu být online 61. Na internet chodím, když nechci být sama/sám 62. Internet mi pomáhá utéct před problémy, špatnou náladou, pocity úzkosti 63. Doplň, zda a které oblasti tvého života, kvůli tvému používání internetu nějak utrpěly, zhoršily se práce školní výsledky vztahy s rodiči vztahy s přáteli vztahy s partnerem/partnerkou všechny zmiňované oblasti jsou stejné jako dřív 64. Kde především se setkáváš s lidmi tváří v tvář
online
obojí zhruba stejně
s lidmi se obecně stýkám velmi málo
Děkuji za vyplnění dotazníku Martina Veselá
82
