Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Mediální obraz pádu berlínské zdi v československých denících Rudé právo a Mladá fronta Media Representation of the Berlin Wall Breakdown in Czechoslovakian journals Rudé Právo and Mladá Fronta Bakalářská práce Vypracoval Tomáš Lupínek Brno 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím  pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně dne 16.11.2015

Rád bych poděkoval profesoru PhDr. Jiřímu Pavelkovi CSc. za ochotné přijetí vedení této práce a zaměstnancům Moravské zemské knihovny za jejich vstřícný přístup.


Anotace Předkládaná bakalářská práce se zabývá mediálním obrazem pádu berlínské zdi roku 1989 v československých denících Rudé právo a Mladá fronta. Analýza je realizována na výzkumném vzorku zpravodajských a publicistických článků ze zmíněných deníků v období od 1. října do 15. listopadu. Cílem této práce je popsat základní mechanismy, kterými sledovaná periodika utvářela mediální obraz východoněmeckých událostí a tím ovlivňovala společenskou agendu v dané době. Výzkum se zabývá otázkou, zda Rudé právo a Mladá fronta přistupovali k mediální prezentaci opozičních i vládních představitelů a skupin rovnocenně, či zda pod vlivem společenských a politických poměrů informovaly o událostech předpojatě. K výzkumu tato práce využívá postupů obsahové analýzy, která umožňuje hodnotit výzkumný vzorek na základě pevně definovaných parametrů. Práce představuje koncepty nastolování agendy, framingu a gatekeepingu, které následně analyzuje na textech ve zkoumaném období.

Klíčová slova obsahová analýza, výzkumná práce, mediální obraz, 1989, pád berlínské zdi, Německá demokratická republika, kvantitativní obsahová analýza, Rudé právo, Mladá fronta, NDR, Československo

Annotation This thesis focuses on media representation of Berlin wall breakdown in 1989 in Czechoslovakian journals Rudé Právo and Mladá Fronta. The analysis has been done on a/ The paper analyses a research sample of news and articles from mentioned journals in the  period from 1st of October to 15th of November 1989. The goal of the thesis is to describe basic mechanisms used by monitored periodicals to create the media representation of East-German situation. This media representation has been used to influence the agenda in then Czechoslovakian society. The research focuses on the question whether or not Rudé Právo and Mladá Fronta treated equally the representation of the governing party and the opposition. The thesis works with the content analysis, which allows to judge the research sample by strictly defined parameters. This work presents agenda setting, framing and gatekeeping concepts, which are later analysed in journals of the researched period Keywords content analysis, research thesis, media representation, 1989, Berlin wall breakdown, German Democratic Republic, quantitative content analysis, Rudé Právo, Mladá Fronta, Czechoslovakia


1 Úvod 2 Stručný historický kontext 2.1 Poválečné rozdělení Německa

8 10 10

2.1.1 Rostoucí rozdíly – vznik berlínské zdi

11

2.1.2 Na prahu nových zítřků

12

2.1.3 Tvrz NDR dobyta

13

2.2 Situace v československých médiích v roce 1989

15

2.2.1 Politická kontrola československých médií

15

2.2.2 Česká média a světové dění

16

3 Teoretická část

17

3.1 Nastolování agendy

17

3.1.1 Gatekeeping

18

3.1.2 Ideologické vlivy v gatekeepengu

18

3.1.3 Rámování událostí (framing)

18

3.1.4 Zobrazování elit

19

3.1.5 Přikládání důležitosti skrze formu zprávy

19

3.2 Konstrukce reality

19

3.2.1 Sociální konstrukce reality

19

3.2.2 Mediální konstrukce reality

20

3.2 Druhy zpravodajských textů podle rozsahu

20

3.2.1 Denička

21

3.2.2 Noticka

21

3.2.3 Jednosloupek, dvojsloupek, třísloupek

21

3.2.4 Skládaná zpráva

21

3.3 Předpojatost médií

21

3.3.1 Hegemonie

22

4.3 Výzkumné otázky

23

4.3.1 Hlavní výzkumná otázka

23

4.3.2 Vedlejší výzkumné otázky

23

4.3.3 Odůvodnění výzkumných otázek

27

4.4 Hlavní výzkumná metoda

27

4.4.1 Obsahová analýza

27

4.5 Zkoumané období 4.5.1 Odůvodnění zkoumaného období

29 29

4.6 Zkoumaný vzorek

29

4.7. Způsob zaznamenávání dat

30 6

4.7.1 Názorný příklad

31

5 Analytická část

34

5.1 Framing a gatekeeping

34

5.1.1 1. vedlejší výzkumná otázka

34

5.1.2 Hypotéza

34

5.1.3 Hypotéza 2

36

5.1.4 Hypotéza 3

37

5.1.5 Shrnutí 1. veldejší výzkumné otázky

39

5.2 Zobrazování elit

40

5.2.1 2. vedlejší výzkumná otázka

40

5.2.2 Hypotéza 1

40

5.2.3 Hypotéza 2

42

5.2.4 Shrnutí 2. vedlejší výzkumné otázky

43

5.3 Negativita a pozitivita

43

5.3.1 3. vedlejší výzkumná otázka

44

5.3.2 Hypotéza

44

5.3.3 Hypotéza 2 – upřesňující výzkum

47

5.3.4 Shrnutí 3. vedlejší výzkumné otázky

49

6. Závěr

51

7 Diskuze

52

8 Použité zdroje

54

8.1 Literatura

54

8.2 Dokumentární film

56

8.3 Online zdroje

56

8.4 Analyzované články

57

8.4.1 Mladá fronta

57

8.4.2 Rudé právo

59

9 Seznam příloh

62

10 Jmenný rejstřík

63

Počet slov: 11 300


7

1 Úvod Na konci Druhé světové války v létě roku 1945 převzali nad územím poražené Třetí říše kontrolu vlády čtyř vítězných států – Velké Británie, Spojených států amerických, Francie a Sovětského svazu. V srpnu téhož roku se zástupci vítězných států dohodli na rozdělení celé země na čtyři celky, z nichž každá spadala pod správu jedné z mocností. Z takzvané Trizonie – spolku okupačních zón Francie, Velké Británie a Spojených států vzniká Německá spolková republika, ve východní části kontrolované Sovětským svazem se formuje Německá demokratická republika. Od té doby rozdělovala německé území hranice východního a západního bloku. O čtyřicet let později, na podzim roku 1989, se začal komunistický režim ve východním německu hroutit. Situaci se zájmem sledovali prostřednictvím sdělovacích prostředků i občané Československa. Jistě nebylo v zájmu komunistické vlády v Československu, aby se společenské nálady a problémy NDR přenesly přes hranice. Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, bylo ovlivnění informací, které tuzemská média zveřejňovala. Strana k tomu měla dostatek prostředků – Federální úřad pro tisk a informace i jediná zpravodajská agentura v zemi – Česká tisková kancelář byly pod přímou kontrolou stranických orgánů. Tato práce se bude zabývat analýzou mediálního obrazu pádu berlínské zdi na podzim roku 1989 v denících Rudé Právo a Mladá fronta. Metodou kvantitativní obsahové analýzy budeme zkoumat, jakým způsobem média informovala o aktuálním dění v sousední Německé demokratické republice. Využitím zavedených teoretických přístupů budeme zkoumat jednotlivé parametry mediální prezentace pádu komunistického režimu v NDR. Zaměříme se na problematiku nastolování agendy, gatekeeping, rámcování zpráv i negativní výroky na adresu vládnoucí strany i opozice. Zabývat se budeme také měřením objemu zpravodajských a publicistických materiálů, které v československých denících k událostem v NDR vyšly. Tato práce by měla přinést soubor dat, na jejichž základě budeme schopni formulovat mechanismy, kterými byl ve sledovaných denících formován mediální obraz sledovaných událostí a s nimi spojená mediální agenda. Toto téma je pro výzkum zajímavé zejména proto, že nám částečně umožní zjistit, jak se projevovaly zájmy strany v práci redakrorů a vedoucích pracovníků médií. Zjistíme také, zda média přistupovala k podobným tématům předpojatě a stranila jedné ze skupin, či zda byl přístup redaktorů korektní a odpovídal zpravodajským pravidlům. V neposlední řadě také tato práce může

8

poskytnou odrazový můstek dalším výzkumníkům, kteří by na její výsledky chtěli navázat a doplnit je.


9

2 Stručný historický kontext 2.1 Poválečné rozdělení Německa Po skončení druhé světové války bylo na základě jednání zástupců Sovětského svazu, Spojených států Amerických a Velké Británie Německo rozděleno do tří okupačních zón. Stanovené hranice jednotlivých území odsouhlasil mezispojenecký Evropský poradní výbor, zřízený roku 1944 v Londýně, který měl na starosti návrhy plánů na dočasné řízení a správu poražené země. Ačkoliv se vše zdálo být v pořádku, brzy se objevily problémy. Francie si začala také nárokovat část území. Spojenecká dvojice se tak rozrostla na trojici, Británie a Spojené státy postoupily Francii část svých „podílů“. Celkově bylo německé území rozděleno na čtyři okupační zóny. (Taylor, 2008: 58) Tyto oblasti tedy byly pod kontrolou Sovětského svazu, Velké Británie, Spojených států Amerických a Francie. Část Německa byla podstoupena a přidělena Polsku. A stejný osud jako celé území někdejší Třetí říši stihl i Berlín. I ten byl totiž „rozporcován“ na čtyři sektory vlivu. Největší část města připadla kontrole sovětského svazu, jehož okupační zóna se rozkládala po celé východní polovině města. Spojené státy, Francie a Velká Británie si rozdělili západní část města. Berlín ovšem ležel desítky kilometrů východně v sovětské části Německa. Ze Západního Berlína se tak stala jakási demokratická enkláva, daleko za stanovenou demarkační linií. Pro spojení Západního Berlína se zbytkem Spolkové republiky Německo byly vyhrazeny dvě komunikace z města. První ústila z města směrem do Hamburku, druhá, jihozápadní, směřovala do Hannoveru, Frankfurtu a Mnichova. Vznikly tak tři koridory, které platily nejen v pozemní dopravě, ale i ve vzduchu. Ale zde činili Sověti spojencům velké problémy. „Neexistovala písemná dohoda, který by se týkala přístupu západních spojenců do Berlína, ačkoliv město leželo asi 160 kilometrů od hranic v sovětské zóně a bylo úplně obklopeno územím, které ovládal Stalin.“ (Taylor, 2008: 58)

S platností k 1. lednu 1947 uzavřely Spojené státy a Velká Británie 2. prosince 1946 dohodu o vytvoření takzvané bizónie, tedy sloučení dvou zón v jeden celek. „Francie a SSSR byly proti. Rusové údajně podporovali jednotné německé vládní orgány, ale v praxi to nedělali, kdežto Francouzi údajně takovým centralizovaným orgánům odporovali, ale v praxi je hospodářská a politická nezbytnost postupně přitahovaly na anglo-americkou oběžnou dráhu.“ (Taylor, 2008:74) Brzy poté došlo v západním sektoru k měnové reformě, 10

díky které „takřka přes noc vznikla kupní síla“ a do obchodů se rychle vrátilo zboží, které Berlíňanům zoufale chybělo. (Taylor, 2008: 74) V roce 1949 byla vyhlášena Spolková republika Německo (SRN), jejímž hlavním městem se stal Bonn. V reakci na to vznikla ve východním bloku Německá demokratická republika (NDR), která svým hlavním sídlem určila rozdělený Berlín. Zatímco SRN se vydala cestou kapitalismu a tržní ekonomiky, NDR převzalo mechanismy plánovaného hospodářství a drželo se diktátu SSSR. 2.1.1 Rostoucí rozdíly – vznik berlínské zdi Už od konce války se na hranici SRN a NDR projevovalo, kde v jakém státním zřízení chtějí Němci žít. V padesátých letech se situace nadále zhoršovala. „Povstání dělníků ze dne 17. června 1953 (viz 13.18) a neustávající proud uprchlíků za svobodou na Západ byly jasným důkazem nepopulárnosti SED a její politiky.“ (Müller, 1995: 366) V tomto roce se počet uprchlíků v SRN vyšplhal na 330 tisíc. „Toto hlasování nohama, jak byl příliv uprchlíků také nazýván, se týkalo především občanů NDR v produktivním věku. (…) Třebaže vedení NDR v prvních letech triumfálně hlásalo, že zemi opouštějí pouze nepřátelé, velmi rychle zjistilo, že NDR by se záhy ocitla v nebezpečí hospodářské katastrofy, pokud by „pouštění žilou“ dále pokračovalo ve stejném rozsahu.“ (Müller, 1995: 373) Roku 1957 proto zákonem definovalo překročení hranic jako trestný čin. Občanům NDR byla také omezena možnost cestovat. Podle knihy Helmuta Müllera Dějiny Německa vedl tento zákaz k masivnímu nárůstu emigrace, neboť se Berlíňané domnívali, že šance na překročení hranic nebude mít dlouhého trvání. Aby mohla NDR čelit útěku svých obyvatel, začala budovat masivní hraniční zátarasy. 13. srpna 1961 obsadily hraniční pásmo vojenské jednotky, které pomezí okamžitě uzavřely ostnatým drátem. Hned poté začala výstavba betonového symbolu studené války – berlínské zdi. Mezi lety 1949 a 1961 uteklo do západního Německa 2 686 942 lidí. (Müller, 1995: 373) Vybudování zdi napříč městem nebylo v Berlíně nápadem zcela novým. „Už v roce 1730 vybudoval Frudrich Vilém nejmohutnější zeď, jakou Berlín doposud spatřil. Jejím cílem nebylo brátnit Berlín proti nepřátelům, ale měla působit jako „daňová závora“, která králi umožňovala zdanit cestující, obchodní dodavatele, nebo jakékoliv zboží…“ (Taylor, 2008: 32)

11

2.1.2 Na prahu nových zítřků Nespokojenost Berlíňanů se situací v NDR se v průběhu let nadále stuňovala. K eskalaci došlo zejména ke konci osmdesátých let. Dne 17. ledna 1988 se při příležitosti výročí zavraždění zakladatelů Komunistické strany Německa Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta (15.1.1919) konala kromě oficiální manifestace také demonstrace skupin bojujících za lidská práva. (Müller, 1995: 451) Podle Müllera vnímal východoněmecký estabilishment tuto akci jako provokaci. Policie toho dne zatkla 120 demonstrantů, část z nich stihnul trest odnětí svobody, 54 občanů NDR bylo násilně vystěhováno do SRN. Tvrdé tresty pro odpůrce režimu ale touhu východních Němců po svobodě nepotlačily. Naopak. „Když se v Polsku a Maďarsku začaly rozkládat staré komunistické mocenské struktury pod vlivem společenské a hospodářské „přestavby“ v Sovětském svazu vedené Michailem Gorbačovem1 a začal proces demokratizace, stále více sílila i nespokojenost obyvatelstva NDR, kdežto přestárlé státní a stranické vedení setrvávalo u svého dosavadního rigidního kursu.“ (Müller, 1995: 452) Berlíňané stále hledali cesty, jak stanout na druhé straně berlínské zdi. Tu jim ukázala skupina utečenců, kteří 11. ledna 1989 obsadili velvyslanectví SRN ve východním Berlíně a kterým se podařilo vynutit si příslib beztrestnosti a promptního vyřízení žádosti o výjezd. V srpnu se podobným způsobem dostalo do Vídně více než sto lidí, kteří obsadili velvyslanectví SRN v Budapešti. Cesta ke svobodě pro východní Němce směřovala i přes Prahu. Z tamního velvyslanectví bylo září a začátkem října vlakem převezeno do Spolkové republiky téměř 14 tisíc uprchlíků. Do 1. října přes ČSFR a Maďarsko uprchlo 24 500 osob. Tomuto exodu pomohlo i otevření hranic v Maďarsku, díky kterému se na Západ dostalo několik set východních Němců, kteří byli toho času v Maďarsku na dovolené. (Müller, 1995: 452-453) Oslavy čtyřicátého výročí založení NDR 7. října se konaly za masivní účasti bezpečnostních složek. Pozvání přijal i Michail Gorbačov. Ten však byl podle Sturmera přesvědčen o nevyhnutelném pádu komunistického režimu v Německu. Při oslavách pronesl památnou větu: „Kdo přichází pozdě, toho život potrestá“. (STURMER, 2005: 135) Podle Michaela Sturmera byla tato věta „nezastřeným vzkazem, že osud východoněmeckého režimu je zpečetěn“. Místo přátelských objetí od stranické delegace tak Gorbačov opouštěl NDR zcela bez zájmu politických špiček země. Během oslav také po celém východním Berlíně probíhaly masivní demonstrace. Ty byly bezpečnostními složkami brutálně potlačovány. Demonstrace za reformy, svobodu cestování a svobodné

1

Michail Sergejevič Gorbačov, generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu

12

volby se ale nekonaly jen v Berlíně. Lidé se sešli také v Lipsku, Drážďanech, Postupimi a na dalších místech. (Müller, 1995: 454) 2.1.3 Tvrz NDR dobyta Situace se vyostřovala. Generální tajemník Jednotné socialistické strany Německa (SED) Erich Honecker, který navzdory vývoji politické a společenské situace v zemi stále trval na svém negativním postoji k reformám, které se ujímaly po celé východní Evropě, začal čelit ostré kritice svých spolustraníků. To vyústilo ke krizovému zasedání strany, na kterém byl Honecker ze své funkce odvolán. Společně s ním ztratili mandát i další členové vedení SED. Novým generálním tajemníkem strany se stal Egon Krenz. K definitivnímu odstavení Honeckera od moci došlo 24. října, když byl zproštěn i úřadu předsedy Státná rady a předsedy Národní rady obrany. (Müller, 1995: 455) Z v těchto funkcích nahradil Honeckera Egon Krenz. Výměnou vedení strany i státu se směřování NDR radikálně změnilo. Krenz vyhlásil amnestii demonstrantům a emigrantům, usnadnil cestování za hranice a zahájil vyšetřování brutálního zásahu proti demonstrantům ze 7. října 1989. Strana začala okamžitě sestavovat a naplňovat program přestavby, který prosazovala Komunistická strana Sovětského svazu, neboli „rozvíjení demokratizace a socialistického pluralismu za existence vedoucí úlohy strany.“ (Jičínský, 1989: 55) Navzdory „lidské tváři“ nového vedení strany po těchto intervencích počet uprchlíků opět narostl. Demonstrace ale nebraly konce. „Nyní už to byly statisíce lidí, ve východním Berlíně 4. listopadu dokonce milion lidí, požadujících rychlé reformy, svobodné volby, odstranění mocenského monopolu SED, právní stát, svobodu tisku a názorů a svobodu cestování.“ (Müller, 1995: 455) Na ministerstvu vnitra NDR se 9. listopadu sešly stranické špičky a zástupci bezpečnostních složek, aby projednali další postup. Vzhledem k alarmujícímu počtu lidí, kteří každým dnem opouštěli východní Německo přes ploty ambasád v okolních státech, se rada usnesla, že je nutné všechny restrikce spojené s překračováním hranic zrušit. „Podmínkami pro cestování a vystěhování měl být platný pas a platné vízum. Ovšem tentokrát bez zkoumání všelijakých detailů a povolení od STASI.2 Cestovat měli mít příležitost všichni. S vydáváním víz se mělo začít 10. listopadu.“ (Březa, 2013: 43) Ihned

2

Ministerium für Staatssicherheit, zkráceně STASI byla Hlavní tajná služba a rozvědka Německé demokratické republiky. (Gieseke, 2013)

13

po ukončení jednání sdělil jeho výsledky médiím Günter Schabowski.3 „Bylo přijato nařízení, které umožňuje každému občanovi NDR vycestovat přes hraniční přechody NDR.“ odpověděl Schabowski. Na otázku od kdy toto nařízení vstupuje v platnost, odpověděl Schabowski: „Podle mého povědomí to vstupuje... hned, neodkladně.“ (Hertle & Scholz, 1999 in Březa, 2013: 43) Po tomto ohlášení, kterému však chyběly velmi podstatné detaily, se na hraniční přechody začaly hrnout davy lidí. Politici se vzhledem k okolnostem rozhodli davům neklást odpor a přikázali hranice otevřít. „Do 12. listopadu navštívily Berlín odhadem dva miliony lidí“. (Müller, 1995: 456) Východoněmecký stát „jednou z nějkolosálnějších administrativních chyb v dějinách přestal ve své podstatě existovat“. (Sebestyen, 2011: 335) Hned na druhý den ráno začali Berlíňané demolovat betonové zátarasy hraniční zdi. Mezitím se v mezinárodní politice setkávali představitelé všech zúčastněných stran, aby nalezli cestu k postupnému sjednocení NDR a SRN. „Když se 18. března 1990 konaly první svobodné volby, valná většina hlasovala pro konec NDR a sjednocení Německa. Smlouva o spojení obou zemí v jednu vešla v platnost 3. října 1990. Ale tyto události už jsou mimo období, kterým se tato práce zabývá. Pád berlínské zdi byl překvapením nejen pro celý svět – rychlost, kterou události v posledních měsících před zrušením vnitrostátní hranice v Německu nabraly, překvapily i zástupce NDR. Ještě na začátku roku 1989 prorokoval Erich Honecker berlínské zdi až stoletou budoucnost. (Moravcová, 2000: 10)

3

Günter Schabowski byl jeden z vrcholných funkcionářů SED, médii často označovaný za muže, který „omylem zboural berlínskou zeď“. Viz. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/385057-zemrel-gunterschabowski-muz-ktery-omylem-zboural-berlinskou-zed.html

14

2.2 Situace v československých médiích v roce 1989 V roce 1988 bylo v československu 18 titulů s denní periodicitou. V posledních letech před sametovou revolucí působilo v médiích i několik novinářů, kteří si v devadesátých letech (i později) získali celonárodní věhlas. Například Radek John na stránkách Mladého světa psal o problémech lidí na pokraji společnosti. Věnoval se například drogově závislým, tedy tématu, o kterém také napsal knihu Memento4. (Bednařík – Jirák – Köpplová, 2011: 339) 2.2.1 Politická kontrola československých médií Tématem v rámci politického aparátu byl zejména ideový obsah novin. Bednařík se svými kolegy v knize Dějiny českých médií cituje materiál5, který v polovině roku 1989 stanovil priority fungování československých médií. (Bednařík – Jirák – Köpplová, 2011: 341) „(…) postupně zavádět do obsahu titulů ofenzivnější a propagandisticky pojaté materiály (žánry). Více publikovat materiály se zdravou měrou agresivity vůči nelegálním opozičním strukturám a působení západních sdělovacích prostředků. (…) u agitačně zaměřených materiálů hledat cesty k jejich větší přesvědčivosti“. (Bednařík – Jirák – Köpplová, 2011: 341-342) Z výše uvedeného jasně vyplývá, že Komunistická strana (KSČ) měla i v posledních měsících své vlády trvalý zájem na fungování stranické propagandy. Variantu, že by v Československu na konci osmdesátých let panovala svoboda tisku, tento materiál vyvrací. Během druhé poloviny roku 1968 došlo v československých médiích k liberalizaci a demokratizaci. (Bednařík – Jirák – Köpplová, 2011: 310) Vpádem sovětských vojsk 21. srpna 1968 ale tento pozitivní trend vzal za své. Brzy se objevily tendence znovuobnovit předběžnou cenzuru, zanikla některá periodika a navzdory snaze novinářů se „utahování kohoutů svobody médií“ nadále zvyšovalo. V následujících letech docházelo k personálním čistkám. (Bednařík – Jirák – Köpplová, 2011: 314 - 315) Na začátku 80. let byl v Československu vytvořen nový orgán pro kontrolu nad médií – Federální úřad pro tisk a informace (FÚTI). Ten byl nadřazen stávajícím orgánům, Českému úřadu pro tisk (ČÚTI) a informace a Slovenskému úřadu pro tisk a informace (SÚTI). FÚTI „formálně odpovídal za svoji činnost federální vládě, ale prakticky byl přímo řízen oddělením masových sdělovacích prostředků ÚV KSČ. (…) Zajišťoval ochranu důležitých státních zájmů v tisku, navrhoval vládě ČSSR zásady státní politiky ve věcech

4

John, 1986

5

Informace o změnách ve struktuře stranického tisku v SSSR, struktiře stranického tisku v ČSSR náměty na postup v této oblasti

15

médií a zabezpečoval jednotné provádění státní politiky ve věcech médií. (Růžička, nedatováno) Ve srovnání s 50. a 60. lety už nebyla v 80. letech uplatňována přeběžná cenzura, o to více se ale projevovala autocenzura šéfredaktorů i samotných novinářů. Na základě analýz FÚTI byli redaktoři upomínáni na nevhodný obsah, který se v jimi řízených denících objevil. Jedinou výjimkou bylo každoročně období od poloviny do 22. srpna, kdy na vydání dohlíželi pracovíci FÚTI, aby se v médiích neobjevovaly nevhodné obsahy, připomínající výročí vpádu okupačních vojsk Varšavské smlouvy do Československa. (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011: 336 - 338) Zatímco představitelé Sovětského svazu v čele s Gorbačovem prosazovali v druhé polovině 80. let směřování k větší otevřenosti médií a okolní země se tímto doporučením řídily, v Československu byly změny jen velmi málo patrné. (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011: 338) O zasahování strany do agendy médií až do posledních dní, kdy byla KSČ u moci, svědčí například zprávy ve Vnitrostranických informacích.6 Například 21. listopadu 1989, tedy 3 dny po Sametové revoluci, stálo v přepisu telefonické zprávy generálního tajemníka UV KSČ Miloše Jakeše v dokumentu následující: „požadujeme urychlené zjednání pořádku ve sdělovacích prostředcích. Jejich činnost v současné době neslouží přestavbě a demokratizaci.“ (Politickoorganizační ddělení UV KSČ, 1989: 10) Obdobná prohlášení se ve Vnitrostranické informaci objevují v roce 1989 velmi často. 2.2.2 Česká média a světové dění Situace v československém mediálním průmyslu se v mnohém nelišila od dění v ostatních odvětvích. „Mezinárodní provázanost médií nebyla takřka žádná, (…) odtrženost v tisku, rozhlase a televizi od dění v západním světě se prohlubovala.“ (Verner, 2011: 60) Informace ze Západu, které média zprostředkovávala, byly velmi zkreslené. Sledování zahraničních médií, zejména těch západních, komunistické vedení země zakázalo a signál rušilo. Mezi západní zdroje patřilo zejména rádio Svobodná evropa, BBC a Hlas Ameriky. (Verner, 2011: 60) Jediným zdrojem zahraničních informací pro československá média byla ve sledovaném období Československá tisková agentura (ČTK). Ta byla ovšem taktéž pod kontrolou ÚV KSČ. „Po většinu období směla ČTK vydávat zahraniční zprávy až poté, co je přinesla sovětská agentura TASS. (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011: 296) Z toho důvodu informace, které získávali novináři a které následně prostřednictvím tuzemských médií předávali čtenářům, taktéž na nezávislosti mnoho nepobraly. 6

Vnitrostranické informace byly neperiodické dokumenty, určené výhradně vedoucím zástupcům strany. Tyto dokumenty byly označeny jako tajné.

16

3 Teoretická část V této práci se budeme věnovat obsahové analýze československých deníků v roce 1989. Budeme sledovat, jakým způsobem informovala veřejnost o událostech spojených s pádem berlínské zdi v NDR. V analýze budeme sledovat zpravodajské materiály. Zpravodajství založeno „na  faktech a  událostech, které vyhledává, shromažďuje, třídí, selektuje, interpretuje a  předává prostřednictvím médií recipientům. Mělo by zprostředkovat rozmanité a  společensky podstatné informace, odrážející myšlenkovou mnohoznačnost té které společnosti.“ (Osvaldová, 2011: 19) Osvaldová dále dodává, že důležitá je u zpravodajství, potažmo jeho autorů, i vyváženost, nepředpojatost a poctivost při výběru a prezentaci a nestrannost. Podle některých teoretiků se ale v mnohých případech realita od ideálního stavu výrazně liší. Právě proto je na místě sledovat nejen názorové tendence v publicistických žánrech, nýbrž i vlastnosti textů zpravodajských. Sledovat budeme také četnost článků o situaci v NDR. V následujících řádcích vysvětlíme,

jak mechanismy mediální konstrukce reality

fungují čím se řídí a definujeme důležité pojmy a teorie, se kterými budeme dále pracovat.

3.1 Nastolování agendy Nastolování agendy, jinak také agenda setting, je jednou ze zásadních fukncí masových médií7. Z hlediska mediálních studií je agenda setting „hypotéza o vlivu, respektive účinku médií na obsahy myšlení a veřejného a politického diskurzu, podle níž jsou média schopna (nezáměrně i záměrně) exponovat určité události a současně určovat pořadí důležitosti exponovaných událostí, jež tvoří součást veřejného prostoru.“ (Reifová, 2004: 16) Podle McQuaila je na základě nashromážděných dat prokázané, že údaje o tom, jaká témata lidé považují za důležitá a o jakých tématech informují média, jsou ve shodě. (1999: 388) Vzhledem k situaci v Československu v osmdesátých letech, kdy vládnoucí strana zasahovala do fungování médií a určovala podobu jejich obsahu, se dá usoudit, že nastolování agendy v tomto období nebylo zcela v rukou novinářů a jejich nadřízených, nýbrž bylo kontrolováno stranickými orgány. Prosazování témat ale může fungovat na různých úrovních. Média mají schopnost ze společenského diskurzu vyloučit nejen celé události, ale i jejich části. Recipient mediálního sdělení často konstruuje svůj obraz reality pouze skrze dané médium. Ačkoliv

7

Masová média jsou prostředky masové komunikace, tj. tištěná, elektronická, nová. (Reifová, 2004: 140)

17

považuje nabité informace za součást reality, jedná se pouze o konstrukt a s realitou samotnou nemá nic společného. (Trampota 2006, 92) 3.1.1 Gatekeeping S problematikou nastolování agendy, tedy udávání důležitosti konkrétních témat, se neodmyslitelně pojí i gatekeeping. „Gatekeeping se používá pro označení procesů, jimiž se při práci v médiích provádí výběr; jedná se především o rozhodování, zdali připustit, aby konkrétní zpráva „prošla branou“ zpravodajského média do zpravodajství.“ (McQuail, 1999: 240) Zatímco v demokratickém zřízení je gatekeeping v kompetenci vedoucích pracovníků mediálních organizací (Reifová, 2004: 70), v Československu, kde byla média pod kontrolou vládnoucí garnitury, byl gatekeeping také z větší či menší části v kompetenci KSČ. Tím spíše v případě sledovaných textů v této práci – zprávy o zahraničním dění strana nekontrolovala jen přímým dohledem nad médii, nýbrž i na úrovni vyšší – i jediná zpravodajská agentura v zemi, ČTK, „byla rovněž řízena a kontrolována komunistickou cenzurou“. (Verner, 2011: 60) 3.1.2 Ideologické vlivy v gatekeepengu Vlivu ideologie na výběr zpravodajských témat byl v minulosti také předmětem výzkumů. Denis McQuail dospěl k závěru, že média volí obsah s ohledem na okolní sociálněpolitickou situaci. Podle McQuaila vykazuje obsah rozdílných médií příliš velkou shodu na to, aby byl výběr zpráv výsledkem subjektivního rozhodnutí jednotlivce. (McQuail, 1999: 241) McQuail se odvolává na svůj předchozí výzkum, ve kterém „začalo být zřejmé, že obsah zpravodajských médií má neodbytný sklon formovat se podle shodných pravidel“ a že rozdílné mediální organizace volí za shodných podmínek shodná témata. (McQuail, 1999: 241) Podle závěrů výzkumu Johana Galtlunga a Marie Rugeové

právou se tak

stane spíše ta informace, která více uspokojí ideovým potřebám dané společnosti. (Galtlung, Ruge, 1965: 90) 3.1.3 Rámování událostí (framing) Teorie nastolování agendy byla po letech svého vývoje obohacena o další parametry, které je možné u mediálního materiálu zkoumat. A takovým je právě framing, tedy rámcování informací. Framing zkoumá, co je v mediálním obsahu zdůrazněno a co naopak zamlčeno. (Trampota, 2010: 243) Výsledkem pak podle Trampoty může být to, že „lidé také objekty zasazují do podobných rámců a přisuzují důležitost rámcům osob či témat, když o nich přemýšlejí (Trampota, 2010: 243). Podle McQuaila ale rámování nemá jen schopnost 18

zatajovat skutečnosti a tím olivňovat jejich mediální obraz. „Rámování je způsob, jak interpretovat izolovaná fakta. Novináři se bez tohoto postupu takřka neobejdou, a pokud je použijí, odchylují se od čisté objektivity k určité (nezamýšlené) předpojatosti.“ (McQuail, 2009: 389-390) 3.1.4 Zobrazování elit Elity jsou lidé s vysokým společenským postavením, kteří skrze své pozice mají možnost ovlivńovat veřejné mínění (Kolářová, Vojtíšková, 2008) V této práci budeme za elity považovat zejména politické reprezentanty, případně mluvčí opozičních skupin (například demonstrantů), kteří dostanou prostor k vyjádření či budou zmíněni ve sledovaných článcích. 3.1.5 Přikládání důležitosti skrze formu zprávy Podle McQuaila je označení relativní důležitosti jednotlivých zpráv jedním z hlavních aspektů celé podoby zpravodajství. „Stupeň důležitosti se označuje zejména řazením obsahu a relativním množstvím přiděleného prostoru nebo času,“ (McQuail, 2009: 391) V případě tištěných médií je ke kvantitativnímu aspektu nutno přičíst i umístění konkrétních zpráv.

3.2 Konstrukce reality 3.2.1 Sociální konstrukce reality Podle teorie sociální konstrukce reality vnímá každý člověk své okolí, události a fenomény, se kterými denně přichází do styku, jako skutečnou, objektivní a nepopřitelnou realitu. Ačkoliv je vnímání okolního světa je individuální záležitost, promítá se do ní bezpočet vnějších faktorů, které významně ovlivňují naši interpretaci událostí a jevů, které se v našem okolí dějí. Peter Berger a Thomas Luckmann (1999) tvrdí, že sociálně konstruovaná fakta jsou reálná v tom smyslu, že jsou intersubjektivní, existují nezávisle na pozorovateli a přetrvávají v čase, ale jejich reálnost závisí a je neustále udržována opakovaným a přirozeným přijímáním této reality. (Berger, Luckmann, 1999: 25-31) „Lidé produkují svůj sociální svět a přitom okamžitě zapomínají, že se jedná o jejich vlastní konstrukt a chovají se k němu jako k objektivní realitě.“ (Reifová 2004:278) V našem případě je teorie sociální konstrukce reality pádu Berlínské zdi smýšlením o obrazu reality, než o skutečnosti samé. Vliv médií na vnímání reality berlínských událostí roku 1989 československými čtenáři je v tomto případě zásadní, neboť jsou s ohledem na 19

politickou a geografickou situaci plně odkázáni na informace, které jim dobové deníky poskytnou.

3.2.2 Mediální konstrukce reality V osmdesátých letech měli obyvatelé Československa možnost vycestovat do zahraničí. Těch, co měli možnost pozorovat podzimní události ve Východním německu bylo ale nejspíš velmi málo. Na vytváření obrazu reality událostí v NDR u československých občanů se tak významnou měrou podílela tuzemská média. Čím omezenější je přímý kontakt člověka s prožitou skutečností fenoménu, tím větší vliv na jeho konstrukci reality média mají. Vliv médií na formování představy o světě vzrůstá s jejich kredibilitou. Díky ní mají média schopnost formovat názory veřejnosti v zájmu skupin či jednotlivců, kteří mají nad sdělovacími prostředky moc. (Škodová, 2008: 11) U důvěryhodných médií konzumenti mediálních obsahů velmi snadno považují mediované informace za vlastní zkušenost a realitu, jejíž pravost není důvod zpochybňovat. (Burton, Jirák, 2001: 214)

3.2 Druhy zpravodajských textů podle rozsahu V první řadě si tu určíme, které zprávy považujeme za zpravodajské. Zpráva je vždy založena na faktech, který její autor či kolektiv autorů získá přímo vlastní zkušeností, nebo z důvěryhodných zdrojů. Zpráva je „zpracovaná informace o něčem, co se nestalo, nebo stalo, (…) nebo o změně nějakého stavu (…) a měla by si zachovávat věcnost (…) a citovou neutrálnost.“ (Osvaldová, 2011: 22-23) Jednou z funkcí zpravodajství je „zprostředkovat rozmanité a společensky podstatné informace, odrážející myšlenkovou mnohoznačnost té které společnosti.“ (Osvaldová, 2011: 19) Pro účely této práce je hlavním parametrem zpravodajského materiálu fakt, že vyjadřuje skutečnosti okolního dění, nikoliv názory, myšlenky či postoje autora textu. Zpravodajský materiál může obsahovat výpovědi zainteresovaných stran, kde se přirozeně vyjádření názoru, či subjektivního pohledu objevit může. Do zpravodajských textů proto v žádném případě nebudeme počítat publicistické texty.8 V analytické části budeme pracovat s tříděním zkoumaného materiálu dle délky, proto zde uvedeme a definujeme základní typy zpravodajských textů, se kterými budeme

8

„Publicistika je žurnalistická práce přinášející stanoviska, objasňující události, situace, nebo myšlenky (…) obsahuje názor, hodnocení a subjektivní přístup…“ (Bartošek, 2002: 65)

20

následně pracovat. Třídění zpráv se bude řídit tím, jak jej definovala Barbora Osvaldová. (2011) 3.2.1 Denička Podle Osvaldové je denička zpráva, která obsahuje jen základní informace o aktuální události, obsahuje jen minimální počet slov. Její titulek často nahrazuje zvýrazněný text v úvodu zprávy. „Jde o druh denní drobné až jednověté zprávy o událostech a jevech, kterým se nepřipisuje zásadní význam.“ (Osvaldová, 2011: 25) 3.2.2 Noticka „Jde o druh denní drobné až jednověté zprávy o událostech a jevech, kterým se nepřipisuje zásadní význam.“ (Osvaldová, 2011: 25-26) Stejně jako denička často nedisponuje titulkem. 3.2.3 Jednosloupek, dvojsloupek, třísloupek Narozdíl od dvou předchozích, jednosloupek obsahuje i doplňující informace, odpovědi na otázky jak a proč. Název získala díky svému specifickému zalomení do sloupců. 3.2.4 Skládaná zpráva Delší žurnalistický útvar, který spojuje více informací do jediného textu. Text je opatřen mezititulky. Skládaná zpráva často spojuje více agenturních zpráv do jediné, z toho také vychází její název (Osvaldová, 2011: 28)

3.3 Předpojatost médií Nestrannost a vyváženost zpravodajství je nejceněnější vlastností zpravodajských médií. Do výběru zpráv a jejich interpretace ale vstupuje bezpočet faktorů, které mohou vést k „nadržování“ určitým skupinám. Jedním z takových faktorů je blízkost či příbuznost referovaného tématu a cílové skupiny média. Podle McQuaila má zpravodajství „tendenci nezabývat se vzdálenými a politicky nedůležitými státy, ne-elitami, myšlenkami, institucemi a strukturami.“ (McQuail, 1999: 303) Obzvláště v tržní ekonomice, kde se média musí přizpůsobovat čtenosti (či sledovanosti, posluchovosti), je tento jev pochopitelný. Média jednoduše píší o tom, co se jejich čtenářů více či méně bezprostředně týká. Informace z politicky či kulturně vzdálených míst jsou pro ně proto neatraktivní. McQuail však dále cituje Karla Erika Rosengrena (1974), podle kterého mohou být „některé vlastnosti zpravodajských toků mohou být přičteny na vrub politickým a 21

ekonomickým faktorům,“(McQuail, 1999: 303) Na podobné závěry upozorňuje i Gaeme Burton, který vzpomíná analýzu britské skupiny Glasgow University Media Group, kteří při analýze televizního zpravodajství dospěli k závěru, že zprávy v televizi „skutečně straní, jsou předpojaté a nikoliv nestranné a že ve svých postojích se přiklání k tomu, kdo je u moci a proti tomu, kdo se snaží tuto moc zpochybnit.“ (Burton, Jirák, 2001: 35) Ještě více tendenční prostředí je pak podle Burtona v tištěných médiích. S ohledem již zmíněnou skutečnost, že byla československá média v osmdesátých letech kontrolována stranickými orgány, nabízí se předpoklad, že z hlediska výběru či rámování témat byl politický vliv nezanedbatelný. 3.3.1 Hegemonie Pojem hegemonie označuje soubor představ o tom, jak média následují, propagují a privilegují vládnoucí třídu, její hodnoty a systém vládnutí. Podle McQuaila se tyto ustálené hodnoty šíří tak, „že se zdají být přirozené, samozřejmé a všeobecně rozumné. Vládnoucí ideologie není vnucována, nýbrž působí dojmem, že existuje díky nezpochybnitelné shodě.“ (McQuail, 1999: 123) Média touto naturalizací či zesamozřejmováním podsouvají představu, že sociální svět je daný a jediný možný v té podobě, v jaké ho prezentují. Přitom může jít o věci, které nejsou „přirozené“ ve smyslu dané, nýbrž jsou výsledkem sociálního a kulturního vývoje a promítají se do nich sociální nerovnosti, zájmy různých sociálních skupin apod. (Jirák, Köpplová 2009: 347)

22

4.3 Výzkumné otázky 4.3.1 Hlavní výzkumná otázka Jakým způsobem modelovaly vybrané deníky ve sledovaném období mediální obraz aktuálních událostí v NDR? 4.3.2 Vedlejší výzkumné otázky Abychom upřesnili „mantinely“ tohoto výzkumu, je na místě si určit vedlejší výzkumné otázky a podotázky, které nám pomohou analýzu rozsegmentovat a tím i upřesnit metodu jejího provedení. I.

Kolik prostoru dostaly zpravodajské texty informující o dění v NDR ve

sledovaném období? Hypotéza: Aby se společenská nálada z NDR nepřenesla i do Československa, neprofilovaly vybrané deníky ve sledovaném období situaci v NDR jako jedno z hlavních společenských témat Operacionalizace: Jednotlivým zpravodajským příspěvkům z výzkumného vzorku budeme přiřazovat hodnoty dle velikosti příspěvku. Na škále od 1 do 3 budeme kategorizovat články podle jejich velikosti. 1 – denička, noticka, jednosloupek 2 – dvousloupek, trojsloupek 3 – zpráva většího rozsahu, skládaná zpráva Hypotéza se prokáže jako pravdivá, když denní průměr velikostí článků bude v obou denících menší, nebo roven 1,5. Hypotéza 2: Články o událostech v NDR nebudou většinově zastoupeny na titulních stranách sledovaných deníků. Operacionalizace: Během výzkumu budeme zaznamenávat, na jaké straně se jednotlivé zprávy objevovaly. Hypotéza bude platná v případě, že se na titulní straně objeví méně než 50% zpráv.

23

Hypotéza 3: Většina příspěvků ze zkoumaného vzorku nepopisuje pouliční nepokoje, život obyvatel NDR, ani skutečné problémy Německa, nýbrž se soustředí na jednání stranických špiček SED a jejich výroky. Operacionalizace: Stanovíme tři tematické kategorie – „emigrace“, „demonstrace“ a „politika SED“. Takto obecně stanovené skupiny by samozřejmě nemohly v obsahové analýze obstát, proto je dále definujeme. Každý text může obsahovat informace o jedné, dvou i třech tematických skupinách. Hypotéza se prokáže jako pravdivá v případě, že alespoň 50% textů, které komunikují minimálně 1 tematickou skupinu, bude zároveň obsahovat informace z tematické skupiny „politika SED“ Definice tematických skupin: Emigrace: Tento parametr naplní texty, které informují o změnách, problémech či událostech spojených s emigrací občanů NDR do sousedních států. Za informaci nepovažujeme pouhé obsažení některého z klíčových slov, která se k tomuto tématu vztahují.
 
 Příklad: „Souhlas vlády NDR Vláda v NDR rozhodla, že velvyslanectví NDR v Praze může dočasně dát souhlas občanům NDR, kteří se zdržují na velvyslanectví NSR, ke stálému výjezdu do třetí země. Toto dočasné rozhodnutí bylo konzultováno s vládou ČSSR, která s ním vyslovila souhlas.9“ Vzorový text sice neinformuje přímo o počtu uprchlíků či situaci na ambasádách, obsahuje však informaci o dočasném umožnění výjezdu některých osob. Tím splňuje podmínky tematické kategorie „emigrace“. Naopak následující text sice o emigraci částečně hovoří, do kategorie „emigrace“ ho ale přesto nezapočítáme
 „Společně posílit socialismus (…) Egon Krenz podrobně informoval o chystaných opatřeních k usnadnění cestování občanů NDR. Řekl, že vedení NDR jde o to, aby lidé zůstávali ve své vlasti. Toho lze dosáhnout tím, že učiníme socialismus ještě atraktivnějším. (…)“ Tento úryvek nepočítáme do kategorie uprchlíci, protože neinformuje o uprchlické krizi samotné – celý text je spíše výčtem bodů jednání mezi Michailem Gorbačovem a Egonem

9

Souhlas vlády NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 26. 10. 1989, roč. 45, č.253, s.1

24

Krenzem. Čtenář se z tohoto textu nedozví o žádných skutečných změnách či událostech v situaci uprchlíků z NDR. Demonstrace: Do této kategorie spadají články, které obsahují informace o shromážděních, manifestacích či demonstracích pořádaných opozičními skupinami. Za shromážnění rozhodně nepočítáme sjezdy politických stran. Naopak do této kategorie také patří informace o nepokojích, které se v ulicích NDR udály, tlačenicích na hraničních přechodech po oznámení jejich otevření, apod. Při rozhodování, zda je obsažená zmínka o této tematické skupině dostatečná k „udělení“ tohoto parametru, postupujeme obdobným způsobem, jako na příkladu tematické skupiny „emigrace“. Politika SED: Do této skupiny patří všechny informace o sjezdech, setkáních a jiných aktivitách představitelů SED. Řadíme sem také programová prohlášení a informace o plánovaných krocích přestavby socialismu. Při rozhodování opět postupujeme stejně, jako v uvedeném příkladu. II.

Poskytly sledované deníky ve sledovaném období stejný prostor vládnoucí

straně i opozici? Hypotéza: Deníky Rudé právo a Mladá fronta ve vybraném období více informovaly o činech, plánech či výrocích vládnoucí strany SED, zatímco opozice10 dostávala prostoru minimum. Operacionalizace: Jednotlivé materiály z výzkumného vzorku podrobíme šetření, kolik článků obsahuje výroky opozice (ať formou přímé citace, či parafráze jejich výroků) a kolik vládnoucí strany SED. Články v tabulce budou nabývat hodnot 1, 2, 0 a 12. 1 – výrok zástupců vládnoucí strany 2 – výrok opozice
 0 – text neobsahuje žádný výrok 12 – text obsahuje oba výroky

10

Opozicí pro potřeby této práce chápeme zástupce NSR, demonstrující a revoltující občany či příslušníky opozičních stran a hnutí, které podporují společenské změny v NDR.

25

Hypotéza bude označena za platnou v případě, že zkoumaný vzorek bude obsahovat více textů obsahujících výroky příslušníků strany SED, než opozice. Hypotéza 2: Ve vybraném vzorku zpravodajských textů se budou více objevovat elity vládnoucí strany, než vůdčí osobnosti ostatních zúčastněných stran 
 Operacionalizace: Hypotéza bude platná v případě, nejčastěji citovanými či parafrázovanými osobami budou lidé z vládnoucí strany SED. Za citaci či parafrázi považujeme část textu, ve kterém je obsaženo vyjádření, které učinil zástupce strany SED či některé z ostatních sledovaných skupin, a to jak přímou citací, tak parafrázováním. III.

Vykreslovaly sledované deníky ve sledovaném období opozici v NDR jako

negativní elementy? Hypotéza: Vybrané deníky ve sledovaném období vykreslovaly opoziční skupiny jako elementy, které svým konáním negativně ovlivňují pořádek a společenskou stabilitu v NDR. Naopak vládnoucí strana SED a její příslušníci byli sledovanými deníky stavěni do role racionálního a ve všeobecném zájmu jednajícího subjektu. Operacionalizace: Ze zkoumaného vzorku vybereme ty články, které přikládají činům jednotlivých stran pozitivní či negativní hodnoty. Zaměříme se na výrazy jako hledání východisek, dialog, umírněnost, racionální jednání či negativní jevy jako vyvolávání nepokojů, konflikt, porušování pravidel, vměšování se, atd. Údaje budou v tabulce nabývat hodnot 1,2, 0 a 12, pro vyjádření pozitivních a negativních vlastností. K této otázce tak ve výsledné tabulce budou dvě hodnoty ke každému textu.
 1 – text přisuzuje pozitivní/negativní vliv zástupcům vládnoucí strany
 2 – text přisuzuje pozitivní/negativní vliv zástupcům opozice 0 – text nepřisuzuje žádné pozitivní/negativní vlivy 12 – text přisuzuje pozitivní/negativní vliv oběma stranám Hypotéza bude pravdivá v případě, že ve zkoumaním vzorku bude s jednáním opozice spojeno více vyjádření negativity, než ve spojení s vládnoucí stranou SED.

26

4.3.3 Odůvodnění výzkumných otázek Jednotlivé výzkumné otázky jsou definovány tak, aby nám přinesly potřebné podklady pro interpretaci mediálního obrazu událostí v NSR na podzim roku 1989 v československých denících. Nepochybně by bylo možné sledovat i bezpočet dalších parametrů, které by přinesly hlubší poznání celé problematiky, nicméně takový výzkum už by byl mimo možnosti této práce. Alespoň tím může být položen základ dalšímu výzkumu. Hlavní výzkumná otázka je velmi obecně položená, neboť odpověď na ní budeme komponovat z výsledků hledání odpovědí na vedlejší výzkumné otázky a potvrzování hypotéz. Mediální obraz východoněmeckých událostí nám umožní lépe pochopit způsob, jakým československá média sledovala zájmy komunistické strany. KSČ totiž podle Sebestyena neměla zájem na tom, aby se dění v Berlíně stalo součástí diskurzu v Československu. KSČ se obávala, že by se revoluční nálada mohla přenést i do tuzemských měst. „Hromadný odchod východních Němců mezi Čechy vzbuzoval nepokoj namířený proti jejich vlastním stalinistickým vládcům. Lidé v Praze a Bratislavě sledovali události v Berlíně s velkým očekáváním.“ (Sebestyen, 2011: 335) Na základě těchto tvrzení můžeme očekávat, že československá média, ve zkoumaném období stále pod kontrolou Federálního úředu pro tisk a informace, mohla mít tendence události zlehčovat či zatajovat. Případně, pomocí „vhodného“ rámování, změnit povahu událostí z krizové situace na řízený obrodný proces.

4.4 Hlavní výzkumná metoda Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, která v této práci musíme učinit, je výběr vhodné metody analýzy obsahu zkoumaného vzorku. Rozhodli jsme sledovat nejen kvalitativní vlastnosti novinových článků, nýbrž částečně i jejich kvantitu. Z tohoto důvodu je nutné zvolit výzkumnou metodu takovou, která nám umožní k získaným datům přistupovat statisticky a pracovat s nimi hromadně. 4.4.1 Obsahová analýza Díky této metodě, kterou ve své knize popisuje například Winfried Schulz (1998), můžeme při nastavení správných zkoumaných parametrů docílit relevantních výsledků i u velkého množství analyzovaného materiálu. Helmut Scherer (1998) popisuje obsahovou analýzu jako „kvantitativní výzkumnou metodu pro systematický a intersubjektivně ověřitelný popis komunikačních obsahů, vycházející z věděcky podloženého kladení otázek“. (Schulz, 1998: 31) 27

U této metody je velmi důležitá disciplína co do struktury výzkumu. Velmi zjednodušeně řečeno, „základní princip této metody spočívá v tom, že si výzkumník vymezí reprezentativní vzorek nějakého typu mediovaných sdělení, (…) pojmenuje jednotlivé části či prvky a pak spočítá, kolik se mu ocitlo položek pod jednotlivými pojmenováními. (Burton, Jirák, 2001: 33) Narozdíl od jiných typů analýz je kvantitativní obsahová analýza „vysoce strukturovaným a selektivním procesem (…) a při jeho použití se mediované obsahy zkoumají s ohledem na několik vybraných znaků.“ (Scherer, 1998: 30) Úskalím kvantitativní obsahové analýzy je, že vedle exaktních hodnot není schopna poskytnout bližší interpretaci zjištěných jevů. To může svádět k vyvozování hlubších závěrů, než které vyplývají z výsledků analýzy. (Trampota, Vojtěchovská: 2010). Podle Burtona se jedná o metodu, která „dovoluje dosti přesně popsat zkoumaný materiál, vymezit proporce mezi jeho jednotlivými aspekty (…) a dovést pozorovatele k úvahám o věcech, které by mu vůbec nepřišly na mysl.“ (Burton, 2001: 34) Úspěšně aplikovaná obsahová analýza musí splňovat čtyři základní parametry. Systematičnost – všechny údaje musí být podle jasného klíče zaznamenány a zpracovávány. Intersubjektivní ověřitelnost – každý, kdo se rozhodne výzkum opakovat za použití stejného vzorku a metody, dospěl k pokud možno stejným výsledkům. Reliabilita – všechny postupy a metody musí být zaznamenané takovým způsobem, aby každý odborník při aplikaci na stejný materiál dospěl stejným výsledkům. Validita – použité metody musí směřovat k vytyčenému cíli, tedy skutečně měřit parametry, které výzkumem sledujeme (Scherer, 1998: 35) Ale právě systematické vytvoření kategorického systému je největším rizikem celého výzkumu. Nikdo totiž doposud všeobecně nepopsal, jak by měly být kategorie a jejich měření definované. (Gazda, 2008: 28)

28

4.5 Zkoumané období Jako zkoumané období jsme si v této práci vytyčili 1. říjen 1989 až 15. listopad 1989. 4.5.1 Odůvodnění zkoumaného období Události v NDR, které se pokoušíme interpretovat, samozřejmě nezačaly 1. říjnem 1989. Pro potřeby této práce je ale zvolený počáteční termín vhodný zejména pro to, že nám umožní sledovat události při příležitosti 40. výročí založení NDR, kde se na adresu tehdejšího vedení SED vyjádřil nevybíravě i generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov. V tento den, 7. října 1989 také v Berlíně propukly masové demonstrace, jejichž účastníci se dožadovali radikálních změn ve vnitrostátní politice a změny poměrů. Zároveň nám zvolené počáteční datum dává dostatek prostoru pro nasbírání reprezentativního vzorku příspěvků, který je vzhledem ke zvolené metodě relevantně objemný. Koncové datum, 15. listopad 1989 taktéž není zvolen náhodně. Dává nám dostatek prostoru k zaznamenání všech příspěvků, které se týkají nečekaného otevření východoněmeckých hranic a zavedení volného cestování pro obyvatele NDR, zároveň však nezasahuje do agendy událostí 17. listopadu 1989 v Československu. Dá se totiž předpokládat, že orientace československých deníků na „sametovou revoluci“ by mohla „přebít“ agendu spojenou aktuální situace v NDR a tím i ovlivnit výsledky výzkumu. Vzhledem ke zvoleným výzkumným otázkám také není pro tuto práci relevantní reflektovat mediální obraz berlínských událostí v porevolučních denících. Do situace v československé mediální scéně se také mohlo promítnout bezpočet dalších vlivů spojených s dramatickými změnami v Československu. Analyzovat a zahrnout tyto tendence do našeho výzkumu už by bylo nad rámec našich možností a rozsah této práce.

4.6 Zkoumaný vzorek Pro analýzu jsme si zvolili deníky Rudé právo

a Mladá fronta. První jmenované

periodikum vydával Ústřední výbor Komunistické strany československé, druhé bylo v režii Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. Vybrali jsme si je coby zástupce nejvlivnějších deníků předrevolučního Československa. Bude jistě zajímavé sledovat, jakým způsobem se deníky vydávané odlišnými organizacemi, z nichž jedna je přímo ústřední výbor vládnoucí strany, liší co do obsahu a interpretace tak citlivého tématu, jako je faktický rozpad socialistického zřízení v sousedním spřáteleném státu. Celkem budeme analyzovat 87 článků. 16 článků ve vzorku je publicistických, 71 zpravodajských. 29

Tabulka 1 – zkoumaný vzorek Deník

Zpravodajství

Publicistika

Celkem

Mladá fronta

31

8

39

Rudé právo

40

8

48

4.7. Způsob zaznamenávání dat Ani jeden ze sledovaných deníků není doposud digitalizován. Nemohli jsme proto články, které nás zajímají, jednoduše filtrovat na základě klíčových slov v elektronickém systému. Pro sběr dat proto bylo nutné „ručně“ vyselektovat všechny materiály z archivních výtisků z fondu Moravské zemské knihovny. Stejně tak probíhala i jednotlivá kategorizace a přidělování hodnot jednotlivým materiálům. Nejprve bylo nutné stanovit zkoumané parametry tak, aby reflektovaly výzkumné otázky a přinášely na ně relevantní odpovědi. Následně jsme v rámci vyhledávání a analýzy článků zaznamenávali parametry do vytvořené tabulky. Z ní se následně data interpretovala a pro snadnější čtení jsme nejdůležitější údaje uspořádali do grafů. V tabulce jsme zaznamenávali následující parametry:
 
 Datum vydání článku Kompletní bibliografický údaj článku – název, médium, vydavatel, datum, ročník, číslo vydání, strana. Strana – ačkoliv je číslo strany součástí bibliografického údaje, pro snazší přehlednost a práci s daty ji uvádíme do samostatného sloupce Žánr – pro potřeby této práce rozlišujeme mezi publicistickými a zpravodajskými texty. Rozsah – viz. Vedlejší výzkumné otázky Výroky – nabývá hodnot 0,1, 2 a 12. Hodnota 1 vyjadřuje, že prostor k vyjádření, ať už přímou citací, či parafrázováním, dostal příslušník vládnoucí strany SED či příslušník řad příznivců a podporovatelů. Hodnota 2 znamená obsažené vyjádření příslušníka či podporovatele opozice, za něž je považován každý, kdo v textem komunikované situaci stojí na druhé straně sporu.11 Hodnota 12 vyjadřuje přítomnost vyjádření obou stran a 0 žádné. Negativita – tento parametr zkoumá, zda článek vyjadřuje negativní postoj vůči některé ze stran. Za negativitu považujeme přisouzení záporně hodnocených aktivit, podíl na vzniku nežádoucí situace či jevu, apod. Hodnota 1 znamená, že článek přisuzoval negativní 11

Zpravidla se jedná o lidi z řad demonstrantů, představitele NSR, či členy opozičních stran a hnutí.

30

hodnoty vládnoucí straně v NDR, 2 opozici či osobám, které svým konáním vystupují proti režimu12. 12 znamená kombinaci obou a 0 nepřítomnost negativity v textu. Pozitivita – Přisouzení kladných hodnot některé ze stran. Za kladné hodnoty považujeme pochvalu autora (v publicistice), vyjádření chuti jednat, či komunikování zásluh, apod. Hodnocení je stejné, jako u negativity. Téma článku – Články dělíme do tří tematických skupin podle toho, co je jejich předmětem. Libovolný text se může vyskytovat v jedné, dvou i třech tematických skupinách. To platí zejména pro nejdelší články, které se často skládají z několika kratších. Emigrace – do této kategorie spadají články, ve kterých se komunikuje problematika emigrace obyvatel NDR do NSR, případně jiných států. Demonstrace – Články, které komunikují problematiku pouličních nepokojů, demonstrací či shromážnění a skupinových aktivit proti politice SED. 
 Politika SED – články, které informují o politické „přestavbě“, záměrech, plánech, myšlenkách, sjezdech úspěších, neúspěších, vnitrostranických záležitostech, sjezdech či jiném konání SED coby vládnoucí strany v NDR. Do této kategorie spadají jen články týkající se NDR a SED. Tato kategorie nepostihuje mezinárodní politiku – výroky vlád okolních států, apod. Patří sem také veřejná vystoupení zástupců SED, jejichž obsah je v dotyčném textu intepretován. 4.7.1 Názorný příklad Pro ujasnění celého postupu zaznamenávání dat si uvedeme příklad. Jako vzorový text nám poslouží publicistický text „Nevítaný kempink“, publikovaný v Mladé frontě 3. 10. 1989 na titulní straně. (s pokračováním na str. 5) 
 „Nevítaný kempink Zvláštní vlaky, v nichž v sobotu v noci opustilo ČSSR přes NDR asi 5000 uprchlíků, dorazily v průběhu neděle do bavorského Hofu. Intenzivní jednání, v nichž zprostředkující roli hrála i naše diplomacie, tedy skončila úspěchem a nelze než ocenit humánnost přístupu Německé demokratické republiky a Československa. Kdo však navštívil v průběhu včerejšího dne místa pod Pražským hradem, zjistil, že stanové městečko v zahradě západoněmeckého velvyslanectví žije opět svým podivným a zneklidňujícím životem. V průběhu neděle a pondělka totiž proniklo do prostoru zastupitelského úřadu NSR dalších několik stovek občanů NDR: podle informace, kterou

12

Např. emigranti, demonstranti, apod.

31

jsme měli k dispozici odpoledne, jich bylo asi 650. Příslušníci VB, kteří hlídkují u plotu zahrady, nám sdělili, že zabránili několika pokusům občanů NDR přelézt plot, ti, co jsou uvnitř, byli vpuštěni přímo branou velvyslanectví. Zdá se tedy, že mezinárodní problém, do něhož bylo zataženo i Československo, bude mít pokračování. Jde skutečně o nesmírně složitou záležitost, která si žádá ode všech zúčastněných maximum zodpovědnosti, humanity i dobré vůle. Nikdo však nemůže vládám upírat právo obhajovat státní zájmy. Z tohoto hlediska je třeba připomenout, že pobyt občanů NDR na půdě velvyslanectví NSR neodpovídá mezinárodním právním normám, zejména Vídeňské úmluvě o zastupitelských úřadech, která nedává těmto institucím právo azylu. NSR nemůže zastupovat občany jiného státu. Navíc nelze nemít na zřeteli, že současná střední evropa je křehký organismus, který může sehrát pozitivní roli v celoevropském procesu, může se však stát i jeho překážkou. Politika, kterou praktikují ve věci emigrantů některé pravicové kruhy v NSR, je v tomto kontextu značně krátkozraká. Jednoznačně směřuje k zasahování do záležitostí NDR, která je suverénním státem. Jedině přísné dodržování všech mezinárodmích dohod může nastolit mezi zeměmi středu evropy tolik potřebnou důvěru. 
 Dohoda, k níž NDR a NSR dospěly v sobotu za naší účasti, je vítězstvím lidskosti. Naše úřady se staly v minulém týdnu terčem kritiky některých západních sdělovacích prostředků za to, že málo napomáhají k zlepšení situace stovek občanů NDR, kteří se zdržovali na západoněmeckém velvyslanectví. Naše vláda však poskytovala lékařskou pomoc, usnadňovala přísun zásob i zdravotnického personálu z NSR. Ubytování občanů NDR, kteří se chtějí vystěhovat do NSR, mimo prostory západoněmeckého velvyslanectví by však pro Československo vyvolalo mnohem těžší problémy než ty, které už beztak našim občanům vznikají z toho, že mise NSR nemůže vykonávat své normální funkce. Stovky opuštěných Wartburgů a Trabantů, povětšinou ještě plných oblečení a zavazadel, po celém obvodu Prahy 1 skýtají smutný pohled. Ještě smutnější je stanový tábor pod pražským hradem, kde opět postávají a posedávají stovky lidí, převážně mladých. I přes bránu velvyslanectví je slyšet dětský křik a pláč. Je to povrch hlubokých mezinárodních problémů. K nim nelze přistupovat jednostranně a teď je zejména na vládě NSR, aby projevila velkou uvážlivost a pochopení pro zájmy jiných států. Zatím se však bohužel zdá, že oblíbená trasa pražských procházek povede i nadále kolem nevítaného kempinku.“


32

Žánr – jedná se o publicistický text Rozsah – tento text řadíme do kategorie 2, tedy mezi jednosloupky, dvousloupky a třísloupky. Výroky – článek neobsahuje výroky žádné ze stran, zaznamenáme hodnotu 0. Negativita – už z perexu bylo patrné, na čí straně autor textu stojí. Vyjádření „ …stanové městečko v zahradě západoněmeckého velvyslanectví žije opět svým podivným a zneklidňujícím životem.“

je negativním parametrem směřovaným k emigrujícím

obyvatelům NDR, případně velvyslanectví NSR. Text dále obsahuje i další negativity opoziční strany – „krátkozraká politika NSR, která směřuje k zasahování do záležitostí NDR“ či „je na vládě NSR, aby projevila velkou uvážlivost“.

Žádné negativní jevy

přisuzované vládě NDR v textu nepozorujeme, proto zapíšeme do tabulky hodnotu 2. Pozitivita – Pozitivitu na straně NDR zde zastupuje výrok „…nelze než ocenit humánnost přístupu Německé demokratické republiky…“, naopak u opozice žádný pozitivní výrok nepozorujeme. Do tabulky proto zapíšeme hodnotu 1. Téma – Tématem článku je problematika uprchlíků, text neobsahuje informace o postupech SED ve vnitřních záležitostech (informaci o tom, že SED uzavřela dohodu, která se navíc týká pouze uprchlíků, nelze brát jako naplnění tématu), ani o probíhajících nepokojích v NDR. Zapíšeme proto hodnotu 1 k tématu „emigranti, zbylé dvě tematické skupiny budou mít hodnotu 0.

Tabulka 2 – vzorový zápis parametrů datum

článek

3.10.

Nevítaný kempink. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 3. 10. 1989, roč. 45, č.233, s.1 téma článku

strana

žánr

rozsah

výroky

negativita

pozitivita

emigrace

1

P

2

0

2

1

1

demonstrace politika SED 0

0

33

5 Analytická část Po analýze všech článků z výzkumného vzorku máme všechny potřebné parametry zaznamenané v tabulkách. Nyní můžeme přistoupit k samotnému zodpovídání výzkumných otázek a interpretaci výsledků. Postupovat budeme chronologicky, vyhodnocováním hypotéz jednotlivých vedlejších výzkumných otázek. Na závěr pak celý výzkum zhodnotíme, vyvodíme závěry a tím i odpovíme na hlavní výzkumnou otázku. V metodologické části jsme popsali teorii gatekeepingu. Ten v československu probíhal na několika úrovních – vedoucí pracovníci redakcí se za obsah zodpovídali Federálnímu úřadu pro tisk a informace. Ten spadal přímo pod Ústřední výbor Komunistické strany Československé – vláda tak měla nad obsahem médií nezanedbatelnou kontrolu. Druhou úrovní byla jediná tisková agentura v zemi, ČTK, z níž sledované deníky z části získávaly informace, případně celé texty přebíraly. ČTK byla taktéž pod přímou kontrolou strany.

5.1 Framing a gatekeeping V této části práce se pokusíme zjistit, jak vybrané deníky informovaly o dění v NDR a tím se podílely na nastolování agendy. V hypotézách, které jsme si stanovili, vycházíme z předpokladu, že pro tehdejší socialistické zřízení v československu bylo informování o dramatických změnách v NDR nežádoucí a média se tak tomuto tématu spíše vyhýbala. 5.1.1 1. vedlejší výzkumná otázka Kolik prostoru dostaly zpravodajské texty informující o dění v NDR ve sledovaném období?

5.1.2 Hypotéza Aby se společenská nálada z NDR nepřenesla i do Československa, neprofilovaly vybrané deníky ve sledovaném období situaci v NDR jako jedno z hlavních společenských témat. Během sbírání dat z výzkumného vzorku jsme hodnotili rozsah jednotlivých článků. Celkem vyšlo ve sledovaném období 39 vydání obou deníků. V deníku Mladá fronta jsme nasbírali celkem 39 článků, Rudé právo zveřejnilo o 9 textů více, tedy 48. Už samotný počet textů je z hlediska naší hypotézy překvapivým zjištěním.

34

Tabulka 3 – počet článků dle rozsahu Deník

rozsah 1

rozsah 2

rozsah 3

průměrný rozsah textů

Mladá fronta

11

21

7

1,9

Rudé právo

15

17

16

2,49

celkový průměr

2,2

Rozdíl mezi deníky Mladá fronta a Rudé právo může být částečně způsobem větším formátem deníku Rudé právo. Výsledky tohoto šetření každopádně vyvrací hypotézu, že by událostem v NDR československá média věnovala nedostatečnou pozornost. I přesto by se v průměru jeden článek středního rozsahu denně mohl někomu zdát nedostatečný. Je ale nutné si uvědomit, že ačkoliv bylo sledované období protkáno významnými událostmi v NDR, některé dny se na stránky vybraných periodik žádné zprávy o průběhu sledovaného tématu nedostaly. Zjednodušeně řečeno – ne každý den se v NDR dělo něco, o čem mělo smysl československé čtenáře informovat. Vyvrátili jsme tedy hypotézu, že by se vybrané deníky situaci v NDR dostatečně nevěnovaly. Důležitým aspektem je ale také grafická prezentace komunikovaných událostí. „Výběrem místa na tiskové straně (také zda na první, nebo poslední) je ovlivněn příjemce, často až do té míry, aby považoval zprávu za důležitou (…) či méně důležitou…“ (Verner, 2011: 131)

35

5.1.3 Hypotéza 2 Články o událostech v NDR nebudou ve většině zastoupeny na titulních stranách sledovaných deníků. Tabulka 4 – umístění článků na stranách deníků Deník

Titulní strana

Strana 2

Zahraniční rubrika

Mladá fronta

17

43,6 %

1

2,6 %

21

53,8 %

Rudé právo

17

35,4 %

7

14,6 %

24

50 %

celkem

34

39,1 %

8

9,2 %

45

51,1 %

Graf 1 – umístění článků na stranách deníků Rudé právo

0,6

Mladá fronta

53,8 % 50 % 0,45

43,6 % 35,4 % 0,3

0,15

0

14,6 %

2,6 % titulní strana

strana 2

zahraniční rubrika

Zde se námi stanovená hypotéza potvrdila jako platná. Na titulní stranu deníků se ve sledovaném případě dostala více než třetina všech článků. To je samozřejmě pouze dílčí údaj, který není samostatně vypovídající. V rámci našeho zkoumání nám ale pomůže zařadit ostatní údaje do širších souvislostí. Zatím můžeme pouze konstatovat, že na titulní strany deníků se ve sledovaném období dostalo bezmála 40% všech zveřejněných článků k tématu situace v NDR. 36

Během zběžné analýzy před zahájením samotného výzkumu jsme zjistili, že nemalá část textů o situaci v NDR pojednává spíše o krocích, které provedla, nebo hodlá provést Sjednocená socialistická strana Německa (SED), než o skutečné situaci v NDR. Média tak namísto zobrazování atmosféry a událostí v centru Berlína hovořila o dění v zasedacích síních a jednáních stranických špiček. Nad rámec původně zamýšleného sledování pouze výše zmíněných parametrů jsme proto rozšířili odpověď na první vedlejší výzkumnou otázku o doplňující parametr – tematické skupiny zveřejněných článků. 5.1.4 Hypotéza 3 Většina příspěvků ze zkoumaného vzorku nepopisuje pouliční nepokoje, život obyvatel NDR, ani skutečné problémy Německa, nýbrž se soustředí na jednání stranických špiček SED a jejich výroky. V momentě, kdy jsme během předběžného sběru dat zjistili, že podle subjektivního dojmu ve výzkumném vzorku převažují informace věnující se jednání strany SED, rozhodli jsme se tento faktor taktéž prověřit. Při přidělování parametrů jsme se řídili postupem, který jsme popsali v metodické části práce.

Tabulka 5 – počet exponování tematických skupin ve zkoumaném vzorku Mladá fronta

Rudé právo

celkem

Emigrace

10

19

29

Demonstrace

14

9

23

Politika SED

24

33

57

37

Rudé právo

Mladá fronta

Graf 3 – počet exponování tematických skupin ve zkoumaném vzorku 40

33

30

24 20

19 14 10

0

10

Emigrace

9

Demonstrace

Politika SED

Z tabulky a grafu je patrné, že nejčastěji exponované téma, dokonce častěji než dvě ostatní dohromady, byla politika SED. Abychom se na celý problém podívali ještě podrobněji, z datového souboru zjistíme, jaká témata byla exponovaná na titulní straně novin. Tabulka 6 – počet exponování tematických skupin na titulních stranách deníků Mladá fronta

Rudé právo

celkem

Emigrace

4

7

11

Demonstrace

5

3

8

Politika SED

11

12

23

38

Graf 3 – počet exponování tematických skupin na titulních stranách deníků Rudé právo

12

Mladá fronta

12 11

9

6

7 5 4

3

0

3

Emigrace

Demonstrace

Politika SED

Z uvedených dat vidíme, že ačkoliv jsou politická témata na prvním místě, „konfrontačním“ tématům spojeným se situací v NDR se vybrané deníky nevyhýbaly ani na titulních stranách. V součtu se texty týkající se emigrace a demonstrujících občanů NDR téměř vyrovnají prostoru na titulní straně, který československá média věnovala dění ve Sjednocené socialistické straně Německa. 5.1.5 Shrnutí 1. veldejší výzkumné otázky V této části výzkumu jsme sledovali, jakým způsobem se ve sledovaných denících projevoval gatekeeping a rámování zpráv. Obsahová analýza v tomto případě přinesla přesvědčivé výsledky. Dozvěděli jsme se, že navzdory našemu očekávání byl zkoumaný vzorek dostatečně obsáhlý, sledovaná média se tak tématu pádu berlínské zdi nevyhýbala. Dozvěděli jsme se ale, že výrazně se ve výzkumném vzorku projevilo rámování událostí, které zaměřovalo pozornost na dění kolem Sjednocené socialistické strany Německa a přestavbě socialismu, zatímco občané a občanské nepokoje v NDR byli v mediálním obrazu upozadněni. Pokud bychom měli zjištění intepretovat, pak by se dal jev vysvětlit jako snahu sledovaných deníků vytvářet obraz celé situace jako kontrolované změny poměrů, řízené vedením strany, respektive vládou. O tom, že zkoumaná média raději informovala o krocích vládní strany, než o skutečných problémech NDR, vypovídá i graf č.3, který ukazuje nepoměr mezi exponováním jednotlivých tematických skupin na titulních stránkách deníků. 39

5.2 Zobrazování elit V této části výzkumu se zaměříme na četnost výskytu elit jednotlivých států a výroků představitelů dvou sledovaných skupin, které byly v situaci v NDR zainteresovány. 5.2.1 2. vedlejší výzkumná otázka Poskytly sledované deníky ve sledovaném období stejný prostor vládnoucí straně i opozici? 5.2.2 Hypotéza 1 Deníky Rudé právo a Mladá fronta ve vybraném období více informovaly o činech, plánech či výrocích vládnoucí strany SED, zatímco opozice13 dostávala prostoru minimum. V předchozí části výzkumu jsme vyvrátili předpoklad, že námi vybrané deníky v rámci nastolování agendy nedávaly dostatek prostoru dění v sousední NDR. Naopak se nám povrdila hypotéza, že se texty na toto téma dostávaly na titulní strany obou deníků jen v menší části. Jako další krok proto prověříme, kolik prostoru k vyjádření svých postojů poskytly deníky Rudé právo a Mladá fronta oběma stranám. Z celkového počtu 48 článků v Rudém právu obsahuje výrok některé ze stran 38 textů. V Mladé frontě, která ve sledovaném období zveřejnila k tématu 38 článků, jich výroky představitelů obou stran „sporu“ komunikuje 24. Tabulka 7 – zastoupení výroků v textech sledovaných deníků Deník

Počet článků s výroky

Počet článků celkem

Percentuální zastoupení článků s výroky

Mladá fronta

24

39

61,5 %

Rudé právo

38

48

81,2 %

Větší koncentraci textů s výroky obsahuje Rudé právo. Jak je to ale se zastoupením jednotlivých stran?

13

Opozicí pro potřeby této práce chápeme zástupce NSR, demonstrující a revoltující občany či příslušníky opozičních stran a hnutí, které usilují o společenské změny v NDR a nesouhlasí s kroky vlády SED.

40

Tabulka 8 – zastoupení výroků vlády a opozice ve sledovaných deních Deník

Výrok zástupců SED

Výrok opozice

Výroky obou stran

Mladá fronta

14

2

8

Rudé právo

28

4

6

celkem

42

6

14

Graf 4 –Zastoupení výroků zástupců vlády a opozice ve sledovaných denících Rudé právo

30

Mladá fronta

28

22,5

15

14

7,5

8 6 4

0

2 Výroky zástupců SED

Výroky opozice

Výroky obou stran

Pro názornější zobrazení sečteme hodnoty obou deníků a oběma stranám přičteme počet textů, ve kterých jsou obsaženy výroky SED i opozice.

41

Graf 5 – Zastoupení výroků zástupců vlády a opozice ve sledovaných denících

Opozice 26 %

SED 74 %

Tato část výzkumu dokazuje, že vládní Sjednocená socialistická strana německa byla téměř trojnásobně citovanější, než opozice. Naše hypotéza se tedy prokázala jako pravdivá. Tento výzkum ovšem nezahrnuje absolutní počet vyjádření, které byly ve sledovaném vzorku citovány či parafrázovány. Jedná se pouze o počet článků, které obsahovaly to či ono vyjádření. Vzhledem k tomu, jak malý prostor získali opoziční představitelé, můžeme předpokládat, že při sečtení celkového objemu vyjádření (například počet slov) by byl konečný rozdíl ještě výraznější. 5.2.3 Hypotéza 2 Ve vybraném vzorku zpravodajských textů se budou více objevovat elity vládnoucí strany, než vůdčí osobnosti ostatních zúčastněných stran V této části výzkumu budeme zjišťovat, jaké elity jsou ve výzkumném vzorku zobrazovány a s jakou četností. Za zobrazení osobnosti považujeme její explicitní zmínění v kontextu událostí, o kterých zkoumaný text pojednává. Tento údaj nám poskytne částečnou odpověď na to, koho zkoumaná média předkládala jako hybatele děje.

42

Tabulka 9 – počet zobrazení elit NDR

NSR

SSSR

ČSSR

Ostatní

Mladá fronta

37

16

4

10

5

Rudé právo

26

7

6

5

5

celkem

63

23

10

15

10

5.2.4 Shrnutí 2. vedlejší výzkumné otázky Výsledky analýzy nám ukazují, že média k zobrazování elit přistupovala předpojatě a výrazně více prostoru poskytovala osobnostem, které jsou ideologicky spojené se socialistickým řízením v Československu. Vzhledem k už zmíněné kontrole tuzemských médií komunistickou stranou můžeme opět usuzovat, že vedoucí pracovníci, kteří ve sledovaných denících zodpovídali za výběr obsahu zpráv, neboli gatekeeping, jednali v zájmu komunistické strany. Ještě výraznější rozdíl mezi přístupem k opozici a vládní straně SED je patrný v zveřejňování výroků zástupců těchto stran. Vyjádření zástupců Sjednocené socialistické strany Německa bylo zveřejněno ve trojnásobném množství článků, než výroky opozičních představitelů. Obzvláště u tématu jako jsou společenské a politické změny v zemi, které se přirozeně týkají obyvatel daného státu, je překvapivé, jak málo prostoru ke svým vyjádřením dost tito lidé dostali. Bylo by nesprávné zde polemizovat nad tím, co vedoucí pracovníky v médiích k takto nevyváženému informování vedlo – zda skutečné tlaky z „vyšších míst“, či jejich vlastní politické přesvědčení. Jistě nezanedbatelná je i skutečnost, že zatímco vyjádření stranických špiček byla zveřejňována v tiskových zprávách a na tiskových konferencích, pro názory obyčejných lidí, například z demonstrujícího davu, by se redaktoři museli vydat na místo. Takový soud by ale vyžadoval další výzkum a použití jiných metod, než kvantitativní obsahové analýzy. Pro potřeby této práce je ale dostačující zjištění, že v ohledu zobrazování elit a poskytování prostoru k obhajobě vlastních postojů sledovaná média stranila vládám zemí východního bloku a jejich zástupcům.

5.3 Negativita a pozitivita Pro potřeby zodpovězení jsme si definovali vlastní hodnotu – negativitu. Za tu považujeme jakékoliv zobrazení dané strany či jejího zástupce v „negativním světle“. Tím je například porušování pravidel a dohod, chybování v úsudku, páchání zločinů a neetické chování či jiné projevy nevhodného jednání. 43

5.3.1 3. vedlejší výzkumná otázka Vykreslovaly sledované deníky ve sledovaném období opozici v NDR jako negativní elementy?

5.3.2 Hypotéza Vybrané deníky ve sledovaném období vykreslovaly opoziční skupiny jako elementy, které svým konáním negativně ovlivňují pořádek a společenskou stabilitu v NDR. Naopak vládnoucí strana SED a její příslušníci byli sledovanými deníky stavěni do role racionálního a ve všeobecném zájmu jednajícího subjektu. Při vyhledávání tohoto parametru bylo nutné dbát zvýšenou pozornost a postupovat v textu strukturovaně. Jakákoliv vyjádření pak byla v rámci textu přiřazována zobrazovaným aktérům. V případech, kde autor textu či citovaná osoba explicitně nevyjadřovali, kdo za negativním či pozitivním jevem stojí, jsme daný parametr nepočítali. Jednoduše řečeno, brali jsme v potaz pouze negativní či pozitivní vyjádření na adresu jedné ze stran v případě, že jim bylo neoddiskutovatelně adresováno. V deníku Mladá fronta jsme zaznamenali celkem 24 záporných vyjádření, přičemž 11 bylo přisouzeno vládní straně SED, 11 opozici a 3 texty obsahovaly negativní výroky na obě strany. V deníku Rudé právo se negativita objevila celkem 37krát, z toho 5 vůči SED a 27 na stranu opozice. Textů s negativním obsahem vůči oběma stranám bylo v Rudém právu ve sledovaném období 5. Tabulka 10 – počet textů s parametrem negativity Negativita vůči SED

Negativita vůči opozici

Negativita vůči SED i opozici

Mladá fronta

11

11

3

Rudé právo

5

27

5

14

38

8

celkem

Z výsledků tedy vyplývá propastný rozdíl v zobrazování negativity vůči opozici mezi Rudým právem a Mladou frontou. První jmenovaný deník byl mnohem více kritický vůči opozičním skupinám v SRN, než druhý. Naopak s kritikou SED se v Rudém právu velmi šetřilo, zatímco přístup Mladé fronty se zdá být vyvážený.

44

V následujícím grafu jsou rozdíly patrnější. Do zobrazení jsme zahrnuli i texty obsahující negativitu vůči oběma stranám. Graf 6 – počet textů s parametrem negativity Negativita opozice

40

30

Negativita SED

32

20

14 10

0

14

10

Rudé právo

Mladá fronta

Nyní se podíváme na zobrazování opačné hodnoty, tedy pozitivity. Tento parametr jsme hodnotili podle stejných kritérií, jako negativitu, samozřejmě jsme ale sledovali opačnou tendenci. V Mladé frontě se ve sledovaném období objevilo 24 textů s pozitivním hodnocením SED, 4 texty splňovaly kritéria pro pozitivitu opozice. Texty, které „chválily“ kroky obou stran, byly 2. Rudé právo otisklo 32 článků s parametrem pozitivity vůči SED, ovšem k opozici nesměřovala pozitivita v žádném z analyzovaných textů. K oběma stranám se kladně stavěly texty 2.

45

Tabulka 11 – počet textů s parametrem pozitivity Pozitivita vůči SED

Pozitivita vůči opozici

Pozitivita vůči opozici i SED

Mladá fronta

24

4

2

Rudé právo

32

0

2

Celkem

56

4

4

Graf 7 – počet textů s obsahem parametru pozitivity Pozitivita vůči opozici

40

Pozitivita vůči SED

34 30

26 20

10

6 0

2 Rudé právo

Mladá fronta

46

A nyní se na výsledky podíváme ještě z celkového pohledu. Graf 8 – poměr negativity a pozitivity u SED a opozice 60

Pozitivita

Negativita

60

45

36 30

24 15

8 0

SED

Opozice


 Výsledky této části výzkumu jsou překvapující. Vyjádřené hodnoty dokazují, jak se média stavěla vůči jednání obou stran událostí. Hypotéza, kterou jsme stanovili, se tedy ukázala jako platná – československé deníky Rudé právo a Mladá fronta skutečně zobrazovaly Sjednocenou socialistickou stranu Německa jako stranu pozitivní, zatímco opoziční skupiny měly jednat spíše v neprospěch všech. Ačkoliv jsme hypotézu prohlásili za platnou, nesmíme opomenout jeden zajímavý faktor – rozdíl v zobrazování negativity mezi oběma deníky. Výzkumný vzorek deníku Mladá fronta obsahoval stejný počet textů s negativními parametry vůči oběma stranám. Naopak rozdíl v Rudém právu je, jak ilustruje graf č. 3, diametrální. Při hledání odpovědí na tuto výzkumnou otázku ale vyvstaly další, dosud nezodpovězené otázky. V tomto případě není jasné, zda v postoji československých médií k oběma stranám došlo ke změně vlivem událostí v NDR v průběhu času. Proto zde stanovíme ještě jednu dodatečnou hypotézu. 5.3.3 Hypotéza 2 – upřesňující výzkum

47

V postoji sledovaných médií k situaci v NDR a jejím aktérům došlo v průběhu sledovaného období k výrazným změnám, po odstoupení Generálního tajemníka ÚV SED Ericha Honeckera otiskovaly zkoumané deníky více kritiky vůči vládnoucí straně v NDR. K této hypotéze jsme, dospěli zkoumáním nasbíraných dat. Kritika na stranu SED se totiž podle všeho začala ve sledovaných denících objevovat až v pozdější části sledovaného období. Zda je naše hypotéza založená na pravdě, nám ukáže časová osa. Počet článků v jednotlivých týdnech ale není stálý, museli jsme proto hodnoty oprostit od četnosti článků, které se sledovaným tématem zabývají. Graf proto znázorňuje přepočet hodnoty negativity na jeden zveřejněný text. Pokud například v daném období zveřejnily oba deníky v souhrnu 6 článků, které spadají do výzkumného vzorku a tři z nich obsahovaly parametr negativity vůči SED, má za toto období SED průměrnou negativitu na článek 0,5.

Graf 9 – Vývoj výskytu negativity ve sledovaných denících 0,80

0,78

Negativita opozice

0,8

Negativita SED

0,58 0,6

0,50

0,4

0,47 0,42

0,44 0,33

0,30 0,25 0,20

0,2

0,10

0,00 0 1.10.-7.10.

8.10.-14.10.

15.10.-21.10.

22.10.-28.10.

29.10.-4.10.

5.11.-11.11.

11.11.-15.11.

Z přiloženého grafu vidíme, že charakter a četnost vyjadřování negativity vůči oběma stranám se v průběhu času skutečně změnil. Zatímco v prvním týdnu sledovaného období se ve výzkumném vzorku neobjevovala žádná negativní vyjádření vůči Sjednocené socialistické straně Německa, v průběhu času jich přibývalo, až došlo k vyrovnání a dokonce překonání vyjádřené negativity vůči opozičním skupinám, u nichž měl vývoj křivky negativity opačný charakter. 48

Pro úplnost si ještě zobrazíme graf vyjadřování pozitivity. Graf 10 – Vývoj výskytu negativity ve sledovaných denících Pozitivita opozice

Pozitivita SED

0,92

1

0,81

0,75 0,68

0,75

0,60

0,58

0,55

0,5

0,25 0,25

0,02

0,00 0 1.10.-7.10.

0,11

0,09

0,07 8.10.-14.10.

15.10.-21.10.

22.10.-28.10.

0,00 29.10.-4.11.

5.11.-11.11.

12.11.-15.11.

Z uvedeného grafu vidíme, že vývoj „indexu pozitivity“ byl v námi sledovaném období stálý. Z námi sledovaných veličin se tak výrazně měnila pouze negativita. V závěru hledání odpovědí na tuto hypotézu, kterou jsme si stanovili jako dodatečnou během výzkumu, můžeme konstatovat, že se prokázala jako pravdivá. Křivka „indexu negativity“ hovoří jasně – média se v průběhu času přestala tak ostře vymezovat vůči opozičním skupinám v NDR, naopak otiskla více kritických vyjádření vůči SED. Tento jev si vysvětlujeme tím, že po nástupu Egona Krenze, který na místě generálního tajemníka ÚV SED vystřídal odvolaného Ericha Honeckera, se strana snažila svůj přístup „zlidštit“ a nešetřila ani kritikou do svých řad. Sledované deníky po výměně vedení SED otiskly několik proslovů či vyjádření zástupců vládní strany, ve kterých jsou přiznány chyby z předchozích let. Erich Honecker byl ze své funkce odvolán 18. října, ten samý den byl do funkce navržen právě Krenz. (Müller, 1995) A právě v tomto období zaznamenáváme ve sledovaných denících největší úbytek negativních vyjádření vůči opozici. Tento jev je ale částečně ovlivněn také tím, že po zvolení Krenze otiskly sledované deníky několik jeho vyjádření, ve kterých se vyjadřoval k chybám z minulosti a nastiňoval možný směr do budoucna. Agendou tohoto období zkátka bylo řešení vnitřních problémů SED a opoziční skupiny tím pádem byly částečně upozadněny.

5.3.4 Shrnutí 3. vedlejší výzkumné otázky

49

V poslední fázi výzkumu jsme se zaměřili na zobrazování negativity a pozitivity ve výzkumném vzorku. Zde se projevily velké rozdíly mezi deníky Mladá fronta a Rudé právo. První jmenované periodikum bylo z hlediska vyjadřování negativity nestranné a obsahovalo stejný počet textů s parametrem negativity vůči oběma stranám. Naopak Rudé právo vykazovalo výrazný nepoměr mezi počtem textů s parametrem negativity vůči SED a opozici. Tento nepoměr vyzněl v neprospěch opozice. Opačně to pak bylo s vyjadřováním pozitivity, kde SED v Rudém právu „nasbírala“ těchto parametrů více než sedmnáctinásobek. To opět vyznívá ve prospěch Sjednocení socialistické strany Německa. Během měření jsme dospěli domnění, že se vývoj vyjadřování negativity a pozitivity v průběhu času výrazně měnil. Stanovili jsme tedy dodatečnou hypotézu, která se ukázala jako platná. Vyjadřování negativity vůči opozici, kam řadíme i zástupce NSR, mělo sestupný charakter, naopak u SED byla tato tendence stoupající. Za „bod zlomu“ jsme označili odstoupení generálního tajemníka Ústředního výboru SED Ericha Honeckera a jeho nahrazení Egonem Krenzem, se kterým do NDR přišla nová forma rétoriky, přiznání chyb a dramatické změny v řízení státu. I sledovaná média na tuto změnu prokazatelně reagovala umírněnější kritikou vůči opozičním skupinám ve sledovaném tématu. U četnosti zobrazování parametru pozitivity jsme změnu v čase nezaznamenali. Na základě výše zmíněného můžeme konstatovat, že sledovaná média ve sledovaném období skutečně vykreslovala opozici NDR jako negativní elementy a že vládní SED přiznávala status „kladného hrdiny“. Jedním dechem je ovšem nutné dodat, že se tento jev v čase vyvíjel a postupně docházelo k umírňování rétoriky ve sledovaných denících. V druhé polovině sledovaného období pak byla četnost negativních parametrů vůči oběma stranám obdobná.

50

6. Závěr V této práci se nám za pomoci aplikace obsahové analýzy hledali principy, na kterých bylo založeno vytváření mediálního obrazu pádu berlínské zdi v československých denících Rudé právo a Mladá fronta. Výzkumným vzorkem nám byly zpravodajské i publicistické texty z období od 1. října do 15. listopadu. Teoretickou oporou pro tuto práci byl koncept nastolování agendy a s ním spojené teorie gatekeepingu a framingu, neboli rámování událostí. Hned v úvodu výzkumu jsme vyvrátili naši hypotézu, že by se média snažila minimalizovat vliv událostí v Německé demokratické republice (NDR) na agendu veřejnosti tím, že bude o situaci ve východním Německu informovat co nejméně. Opak byl pravdou – zpráv na toto téma se v médiích objevovalo velmi hojně. Jak jsme ale zjistili dále, média se příliš nezajímala o skutečné dění v zemi, nespokojenost tamních občanů a pouliční demonstrace, kterých se v některých případech účastnily desítky až stovky tisíc lidí. (Müller, 1995) Namísto toho se středem pozornosti staly vnitřní záležitosti vládní strany Sjednocená socialistická strana Něměcka (SED). Potvrdili jsme také předpoklad, že na titulní strany novin se dostávaly hlavně zprávy o situaci v SED a jen minimálně informace o společenské situaci v NDR. Zkoumali jsme také zaujatost médií v poskytování prostoru jednotlivým stranám, které byly v situaci zainteresovány. Výsledkem našeho bádání bylo, že Rudé právo i Mladá fronta do zveřejněných článků vkládaly v drtivé

většině(74%)

pouze výroky vládní strany SED, zatímco opozice měla jen čtvrtinový podíl. Také v zobrazování elit, tedy zástupců jednotlivých stran sporu, byla média na straně vládní SED a spřátelených politiků z ČSSR a Sovětského svazu. Zjistili jsme také, že v zobrazování pozitivity či negativity je opozice v NDR jednoznačně přisuzována pozice negativně působící zájmové skupiny, jejímž opakem, velmi kladně hodnoceným, je vládní strana SED. V závěru analytické části práce jsme dodatečně přidali hypotézu, že se vyjadřování negativity vůči oběma stranám v průběhu zkoumaného období výrazně proměnilo. Tato hypotéza se nám následným zkoumáním potvrdila jako pravdivá, když jsme zjistili, že od momentu změny stranického vedení 18. října 1989, kdy Egon Krenz nahradil dosavadního generálního tajemníka Ústředního výboru Sjednocené socialistické strany Německa Ericha Honeckera. Od této doby začalo ve sledovaných denících přibývat negativních prohlášení vůči SED, k opozici byla média naopak shovívavější. Touto prací jsme tedy dokázali, že sledovaná média informovala o situaci v NDR tendenčně a předpojatě, kdy v některých momentech až příliš výrazně rozdělovala „dobro“ a „zlo“, přičemž objektivní aspekt zpravodajství vzal za své. Vládní strana SED dostala ve 51

sledovaných periodikách několikanásobně více prostoru k obhájení vlastních postojů, její elity byly více zobrazované a celá vládní strana vykreslována jako subjekt, který má nad celou situací kontrolu a změny, které se v NDR ve sledovaném období dějí, jsou z velké části rozhodnutím strany. Sledovaná média upozadňovala informace o společenské situaci v zemi, demonstracích a částečně i emigrační vlně, během které ze země utekly statisíce občanů. Celkově můžeme říci, že média v československu informovala o situaci předpojatě a ze společenského problému celé země vytvořila spíše obraz vnitrostranické záležitosti SED.

7 Diskuze V následujících odstavcích věnujeme pozornost zhodnocení průběhu výzkumu, zamyslíme se nad jeho nedostatky a navrhneme jejich eventuální nápravu. Také zařadíme tuto práci do koncextu již realizovaných výzkumů na podobné téma. Během našeho výzkumu jsme použili metodu kvantitativní obsahové analýzy. Ta se, vzhledem k velikosti výzkumného vzorku a našim možnostem, prokázala jako funkční metodologický přístup. Výsledky práce přinesly zajímavé informace, které byly v některých případech překvapující. Důkazem toho je i skutečnost, že některé hypotézy, které jsme si v úvodu práce stanovili, se prokázaly jako neplatné. Také jsme během práce dospěli k subjektivnímu zjištění, že výzkumný vzorek je u některých hodnot nekonzistentní a v čase se mění. Přidali jsme proto dodatečnou hypotézu, v rámci které jsme provedli analýzu nasbíraných dat. Tato hypotéza se prokázala jako platná. Zvolená metoda kvantitativní obsahové analýzy má ale i svá negativa. Jedním z nich je, že nedokáže zkoumaný vzorek analyzovat podrobněji. Sleduje pouze ty údaje, které si předem výzkumník stanoví. Výsledkem toho jsou data, která je možné interpretovat, je ovšem důležité dbát zvýšené pozornosti, aby nedošlo k vyvozování závěrů, které z výsledků analýzy jednoznačně nevyplývají. Zde si myslím, že jsme doposud obstáli. Vzhledem ke zmíněným nedostatkům zvolené metody by bylo pro příště vhodné doplnit výzkum o doplňkovou analýzu, která by zkoumala kvalitativní hodnoty výzkumného vzorku. Taková práce by ale vyžadovala více personálních kapacit, nebo dostatečnou časovou dotaci. Výzkumný vzorek se sestává z 87 textů, které byly publikovány v období od 1. října do 15. listopadu. Některé analýzy pracují s několikanásobně většími soubory, v našem případě byl ale celý výzkum o to složitější, že námi sledované období není 52

doposud v žádných archivech digitalizováno. Ke zkoumání tak nebylo možné použít výpočetní techniku a všechny analyzované články bylo nutné vyhledat v archivovaných výtiscích v Moravské zemské knihovně. Jistě by bylo zajímavé rozšířit výzkumný vzorek o další periodika, nicméně zde opět narážíme na omezené prostředky, kterými v této práci disponujeme. Do výzkumného vzorku jsme zahrnuli všechny texty, které se týkaly aktuálního14 dění v NDR. Rozhodnutí neselektovat pouze texty se zaměřením na dění spojené se společenským převratem bylo pro potřeby této práce dobré. Jestliže zkoumáme mediální obraz určité události, nemůžeme opomenout zprávy, které se tohoto tématu týkají jen okrajově, přesto informují o dění v místě, kde se zkoumané události dějí. Tyto informace se totiž taktéž stávají součástí tohoto mediálního obrazu. Jak dokázala jedna z částí našeho výzkumu, média mohou změnou rámování (z pouličních nepokojů na vyjádření zástupců vládní strany) ovlivnit vnímání tématu čtenáři. K tématu pádu berlínské zdi bylo publikováno bezpočet publikací. My jsme si jako zdroj pro tuto práci zvolili ty, které jsme shledali nejrelevantnějšími. Rovněž na toto téma bylo zpracováno několik akademických prací, všechny však sledovaly události z historického, politologického či sociologického hlediska. My jsme se ale zaměřili na mediální obraz této události a přinesli jsme tím další díl do celkové mozaiky prací a publikací na toto téma. Je tu asi zbytečné vyjmenovávat nejrůznější témata, na která by se námi aplikovaná metoda dala přenést. Bylo by ale jistě zajímavé sledovat mediální obraz rozpadu Sovětského svazu, který tuzemská média reflektovala už z prostředí demokratického režimu. Obě práce by pak bylo zajímavé porovnat a zjistit, zda se metody a praktiky deníků v něčem proměnily. Taktéž by bylo zajímavé navázat na tento výzkum „druhým dílem“, který by se zaměřil na mediální obraz pádu berlínské zdi v porevolučních československých denících. Zajímavé by pak bylo porovnání výsledků obou výzkumů. Takový výzkum by ale vyžadoval velmi propracovanou metodu hodnocení, neboť, jak předpokládáme, vedle polistopadových událostí u nás už nebude mít vnitropolitická situace NDR tak silnou agendu v našich médiích, jako měla před 17. listopadem.

14

aktuálního v době vydání sledovaných periodik

53

8 Použité zdroje 8.1 Literatura VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011, 192 s. ISBN 978-80-7452-015-0. SCHULZ, Winfried a Barbara KÖPPLOVÁ. Analýza obsahu mediálních sdělení. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, 134 s. ISBN 80-7184-548-5. BERGER, Peter L a Thomas LUCKMANN. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999, 214 s. ISBN 80-85959-46-1. SCHERER, Helmut. Úvod do metody obsahové analýzy. In: SCHULZ, Winfried a Barbara KÖPPLOVÁ. Analýza obsahu mediálních sdělení. 1. Praha: Karolinum, 1998, s. 29-53. ISBN 80-7184-548-5. Trampota, Tomáš a Vojtěchovská, Martina. 2010. Metody výzkumu médií. Praha: Portál. BURTON, Graeme a JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2001, 391 s. Studium. ISBN 80-85947-67-6. OSVALDOVÁ, Barbora. Zpravodajství v médiích. 2., upr. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 144 s. ISBN 978-80-246-2348-1. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 447 s. ISBN 80-7178-200-9. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2009, 639 s. ISBN 978-80-7367-574-5.

REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-7178-926-7. 54

GALTLUNG, Johan a Marie RUGE. The Structure of Foreign News. Journal of Peace Research. 1965, (1): 64-90. BARTOŠEK, Jaroslav. Základy žurnalistiky. Vyd. 1. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2002, 109 s. Učební texty vysokých škol. ISBN 80-7318-059-6. ROSENGREN, Karl Erik. International News: Methods, Data and Theory. Journal of Peace Research [online]. 1974, 11(2): 145-156 [cit. 2015-12-14]. ISSN 00223433. GIESEKE, JENS:. Stasi.Tajná policie NDR v letech 1945-1990,. Praha 2013 : [s.n.]. ISBN 978-80-249-2105-1 BŘEZA, Jan. Znovusjednocení Německa. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Marta Goňcová. MORAVCOVÁ, Dagmar: Německá politika v kontextu mezinárodně politických změn po konci studené války. In: MORAVCOVÁ, Dagmar a kol.: Evropská politika sjednoceného Německa 1990-1999, Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku. 2000, str. 7-31, ISBN 80-86130-08-8 JOHN, Radek. Memento. V CZ Books vyd. 1. Praha: CZ Books, 2008, 289 s. ISBN 978-80-86947-53-2. KOLÁŘOVÁ, Marta a VOJTÍŠKOVÁ, Kateřina. 2008. Vnímání a utváření sociálních distancí a třídních nerovností v české společnosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR. FREDERICK TAYLOR a PŘELOŽILA PETRUŠKA ŠUSTROVÁ. Berlínská zeď: 13. srpna 1961 - 9. listopadu 1989. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2008. ISBN 8073814137. GAZDA, Imrich. Metodologické princípy kvalitativnej a kvantitativnej analýzy spravodajských relácií. In: OLEKŠÁK, Peter, Terézia RONČÁKOVÁ a Imrich GAZDA. Kvantitatívna a kvalitatívna analýza spravodajských relácií slovenských mienkotovrných 55

televizií. Ružomberok: Filozifická fakulta, Katolícka univerzita v Ružomberku, 2008, s. 25-30. ISBN 978-80-8084-323-6.

ŠKODOVÁ, Markéta. 2008. Agenda-setting: teoretické přístupy. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR. SEBESTYEN, Victor. 1989: pád východního bloku. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 432 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-251-3235-7. TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 191 s. ISBN 80-7367-096-8.

MÜLLER, Helmut M, Hanna VOLLRATH a Karl-Friedrich KRIEGER. Dějiny Německa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995, 589 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-125-5.

JIČÍNSKÝ, Zdeněk. O sovětské přestavbě. Listy. 1989, 19(2): 55. STÜRMER, Michael. Německo 20. století. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2005, 141 s. ISBN 80-7237-376-5. BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 439 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3028-8.

8.2 Dokumentární film Hertle, Hans - Hermann & Scholz: Günther Als die Mauer fiel - 50 Stunden, die die Welt veränderten, 1999

8.3 Online zdroje

56

RŮŽIČKA, Daniel. Cenzura: Federální výbor pro tisk a informace. Totalita.cz [online]. [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_05.php, (nedatováno) Politickoorganizační oddělení ÚV KSČ: Vnitrostranická informace, Hradec Králové, 1989, (86). Dostupné z: Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_05.php

8.4 Analyzované články 8.4.1 Mladá fronta Berlín, město změn- Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 11. 11. 1989, roč. 45, č.266, s.5 Blahopřejný telegram ke 40. výročí založení NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 10. 1989, roč. 45, č.237, s.1 Demise vlády. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 8. 11. 1989, roč. 45, č.263, s.1 Dialog a činy v NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 18. 10. 1989, roč. 45, č.246, s.5 Do pátého desetileté. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 10. 1989, roč. 45, č.237, s.5 Dorazili do Hofu. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 10. 1989, roč. 45, č.236, s.5 Důraz na požadavky lidí. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 26. 10. 1989, roč. 45, č.253, s.5 Epilog dramatu uprchlíků. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 5. 10. 1989, roč. 45, č.235, s.1 Fundovaný a upřímný dialog. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 25. 10. 1989, roč. 45, č.252, s.1 Karneval v Lobkovické zahradě. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 2. 10. 1989, roč. 45, č. 232, s.1 Ke 40. výročí vzniku NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 10. 1989, roč. 45, č.236, s.5 Konec uzavřených oblastí. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 14. 11. 1989, roč. 45, č.268, s.1 Kritiku je nutné přijímat. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 14. 10. 1989, roč. 45, č.243, s.5 Ležák trhákem. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 8. 11. 1989, roč. 45, č.263, s.5

57

Lidská řeka za zeď i hranice. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 13. 11. 1989, roč. 45, č.267, s.7 Mají zůstat doma. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 11. 1989, roč. 45, č.262, s.5 Napjatý a těžký vývoj: odstoupilo politické byro ÚV SED. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 9. 11. 1989, roč. 45, č.264, s.1 NDR – faktor mírové Eropy. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 9. 10. 1989, roč. 45, č.238, s.1 Netrpělivé čekání na činy. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 8. 11. 1989, roč. 45, č.263, s.5 Nevítaný kempink. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 3. 10. 1989, roč. 45, č.233, s.1 O současném vývoji v NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 24. 10. 1989, roč. 45, č.251, s.5 Odjezd občanů NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 11. 1989, roč. 45, č.261, s.2 Ohlasy na změny. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 20. 10. 1989, roč. 45, č.248, s.5 Pro další rozvoj vztahů. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 10. 1989, roč. 45, č.236, s.1 Realizovat ohlášené změny. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 3. 11. 1989, roč. 45, č.259, s.5 Rozhodnutí vlády NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 5. 10. 1989, roč. 45, č.235, s.5 Rozhodnutí, ale i odpovědnost. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 17. 10. 1989, roč. 45, č. 245, s.5 Rozpoznání znamení doby. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 21. 10. 1989, roč. 45, č.249, s. 5 Řešení problému?. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 11. 1989, roč. 45, č.262, s.1 Skončilo zasedání ÚV SED. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 11. 11. 1989, roč. 45, č.266, s. 1 Souhlas vlády NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 26. 10. 1989, roč. 45, č.253, s.1 Společně posílit socialismus. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 2. 11. 1989, roč. 45, č.258, s.5 58

Svátek bratrské země. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 10. 1989, roč. 45, č.237, s.1 Svědctví opuštěných vozů. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 5. 10. 1989, roč. 45, č.235, s.5 Svolána stranická konference. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 10. 11. 1989, roč. 45, č. 265, s.1 Tisk NDR k politické situaci v zemi. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 25. 10. 1989, roč. 45, č.252, s.5 Uhájit jednotu strany. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 15. 11. 1989, roč. 45, č.269, s.5 Význam výměny zkušeností. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 23. 10. 1989, roč. 45, č.250, s.1 Změna ve vedení NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 19. 10. 1989, roč. 45, č.247, s.1

8.4.2 Rudé právo 150 občnů NDR z Prahy přímo do NSR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 26.10.1989, roč. 70, č. 252, s.2 Egon Krenz generálním tajemníkem ÚV SED. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 19.10.1989, roč. 70, č. 247, s.1 Egon Krenz předsedou státní rady NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 25.10.1989, roč. 70, č. 252, s.1 G. Gerasimov k událostem v NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 10.11.1989, roč. 70, č. 265, s.7 H. Modrow v čele vlády NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 14.11.1989, roč. 70, č. 268, s. 1 Hledání příčin. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 10.10.1989, roč. 70, č. 239, s.7

59

Humanitární přístup vlády NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 4.10.1989, roč. 70, č. 235, s.1 Chtěli by křísit zaniklou duši. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 17.10.1989, roč. 70, č. 245, s.6 Chybějí především byty. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 8.11.1989, roč. 70, č. 263, s.7 Jaké dohody porušila NSR? Rudé právo. Praha: UV KSČ, 7.10.1989, roč. 70, č. 237, s.2 Ke 40. výročí vzniku NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 3.10.1989, roč. 70, č. 234, s.2 Ke státnímu svátku. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 7.10.1989, roč. 70, č. 237, s.1 Ke změnám v NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 20.10.1989, roč. 70, č. 248, s.7 Klíčem je důkladnost. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 3.10.1989, roč. 70, č. 234, s.6 Návrh akčního programu SED. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 13.11.1989, roč. 70, č. 267, s.6 NDR – významný faktor socialismu a míru. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 9.10.1989, roč. 70, č. 238, s.1 NDR oslavuje čtyřicet let. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 7.10.1989, roč. 70, č. 237, s.1 Nebezpečná hra Bonnu. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 16.10.1989, roč. 70, č. 244, s.6 Nikoli hesla, ale podpora. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 4.11.1989, roč. 70, č. 260, s.7 Nóta velvislanci NSR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 4.10.1989, roč. 70, č. 235, s.2 Nové podněty pro rozvoj spolupráce. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 6.10.1989, roč. 70, č. 236, s.1

60

Občané NDR opustili zastupitelské úřady NSR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 2.10.1989, roč. 70, č. 233, s.1 Odchod způsobil miliardové ztráty. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 16.10.1989, roč. 70, č. 244, s.6 Odjezd dalších občanů NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 7.11.1989, roč. 70, č. 262, s.6 Ofenzíva místo dohánění. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 8.11.1989, roč. 70, č. 263, s.7 Pět stěžejnéch okruhů. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 2.11.1989, roč. 70, č. 258, s.7 Pojí nás pevné přátelství. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 5.10.1989, roč. 70, č. 236, s.6 Polemické komentáře. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 7.11.1989, roč. 70, č. 262, s.2 Postupné uklidňování situace kolem velvyslanectví NSR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 6.10.1989, roč. 70, č. 236, s.1 Prohlášení politického byra ÚV SED. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 12.10.1989, roč. 70, č. 241, s.7 Protest NDR:. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 3.10.1989, roč. 70, č. 234, s.2 Připravuje se svolání mimořádného sjezdu. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 13.11.1989, roč. 70, č. 267, s.6 Sdělení ministerstva vnitra NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 11.10.1989, roč. 70, č. 240, s.7 Sebekritické slovo. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 11.11.1989, roč. 70, č. 266, s.7 Setkání k 40. výročí vzniku NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 4.10.1989, roč. 70, č. 235, s.7 61

Situace je mimořádně citlivá. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 24.10.1989, roč. 70, č. 251, s.7 Situace se opakuje. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 3.10.1989, roč. 70, č. 234, s.2 Svolána konference SED. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 10.11.1989, roč. 70, č. 265, s.1 Svolána Lidová sněmovna NDR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 20.10.1989, roč. 70, č. 248, s.7 Úsiilí vlád NDR a ČSSR o řešení neúnosné situace. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 5.10.1989, roč. 70, č. 236, s.1 ÚV SED svolává mimořádný sjezd. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 15.11.1989, roč. 70, č. 269, s.1 V NDR nové stranické vedení. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 9.11.1989, roč. 70, č. 264, s.1 Vláda NDR odstoupila. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 8.11.1989, roč. 70, č. 263, s.1 Vláda NDR vyzvala emigranty k návratu. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 21.10.1989, roč. 70, č. 249, s.1 Volný přechod hranic NDR-NSR. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 11.11.1989, roč. 70, č. 266, s.1 Z projevu Egona Kremze. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 9.11.1989, roč. 70, č. 264, s.1 Zahraniční tisk 23. října 1989. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 24.10.1989, roč. 70, č. 251, s. 7 Základem reformy strana. Rudé právo. Praha: UV KSČ, 1.11.1989, roč. 70, č. 257, s.7

9 Seznam příloh Příloha č.1 – tabulka nasbíraných dat

62

10 Jmenný rejstřík Bednařík, Petr

15, 16

Berger, Peter

19

Březa, Jan

13, 14

Burton, Graeme

20, 22, 27

Galtlung, Johan

18

Gazda, Imrich

28

Gieseke, Jens

13

Gorbačov, Mikhail Sergejevič

12, 15, 24, 28

Hertle, Hans

14

Honecker, Erich

13, 14, 48, 49, 53

Jakeš, Miloš

16

Jirák, Jan

15, 16, 20, 22, 27

John, Radek

14

Kolářová, Marta

19

Köpplová, Barbara

15, 16, 22

Krenz, Egon

23, 24, 49, 50, 53

Liebknecht, Karl

12

Luckmann, Thomas

19

Luxemburgová, Rosa

12

McQuail, Denis

17, 18, 21, 22

Moravcová, Dagmar

14

Müller, Helmut

11, 12, 13, 14. 49, 53

Osvaldová, Barbora

17, 20, 21

Reifová, Irena

17, 18, 19

Rosengren, Erik Karl

21

Ruge, Marie

18

Růžička, Daniel

15

Sebestyen, Victor

14, 26, 27

Schabowski, Gunter

14

Scherer, Helmut

27, 28

Scholz, Gunther

14 63

Schulz, Winfried

27

Sturmer, Michael

12

Taylor, Frederick

10, 11

Trampota, Tomáš

18, 27

Verner, Pavel

16, 18, 35

Vojtíšková, Kateřina

19

Karneval v Lobkovické zahradě. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 2. 10. 1989, roč. 45, č. 232, s.1

Nevítaný kempink. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 3. 10. 1989, roč. 45, č.233, s.1

Epilog dramatu uprchlíků. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 5. 10. 1989, roč. 45, č.235, s.1

Rozhodnutí vlády NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 5. 10. 1989, roč. 45, č.235, s.5

Svědctví opuštěných vozů. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 5. 10. 1989, roč. 45, č.235, s.5

Pro další rozvoj vztahů. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 10. 1989, roč. 45, č.236, s.1

Ke 40. výročí vzniku NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 10. 1989, roč. 45, č.236, s.5

Dorazili do Hofu. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 10. 1989, roč. 45, č.236, s.5

Blahopřejný telegram ke 40. výročí založení NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 10. 1989, roč. 45, č.237, s.1

Svátek bratrské země. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 10. 1989, roč. 45, č.237, s.1

Do pátého desetileté. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 10. 1989, roč. 45, č.237, s.5

NDR – faktor mírové Eropy. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 9. 10. 1989, roč. 45, č.238, s.1

Kritiku je nutné přijímat. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 14. 10. 1989, roč. 45, č.243, s.5

Rozhodnutí, ale i odpovědnost. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 17. 10. 1989, roč. 45, č. 245, s.5

Dialog a činy v NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 18. 10. 1989, roč. 45, č.246, s.5

Změna ve vedení NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 19. 10. 1989, roč. 45, č.247, s.1

Ohlasy na změny. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 20. 10. 1989, roč. 45, č.248, s.5

Rozpoznání znamení doby. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 21. 10. 1989, roč. 45, č.249, s. 5

64

Význam výměny zkušeností. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 23. 10. 1989, roč. 45, č.250, s.1

O současném vývoji v NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 24. 10. 1989, roč. 45, č.251, s.5

Fundovaný a upřímný dialog. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 25. 10. 1989, roč. 45, č.252, s.1

Tisk NDR k politické situaci v zemi. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 25. 10. 1989, roč. 45, č.252, s.5

Souhlas vlády NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 26. 10. 1989, roč. 45, č.253, s.1

Důraz na požadavky lidí. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 26. 10. 1989, roč. 45, č.253, s.5

Společně posílit socialismus. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 2. 11. 1989, roč. 45, č.258, s.5

Realizovat ohlášené změny. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 3. 11. 1989, roč. 45, č.259, s.5

Odjezd občanů NDR. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 6. 11. 1989, roč. 45, č.261, s.2

Řešení problému?. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 11. 1989, roč. 45, č.262, s.1

Mají zůstat doma. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 7. 11. 1989, roč. 45, č.262, s.5

Demise vlády. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 8. 11. 1989, roč. 45, č.263, s.1

Ležák trhákem. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 8. 11. 1989, roč. 45, č.263, s.5

Netrpělivé čekání na činy. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 8. 11. 1989, roč. 45, č.263, s.5

Napjatý a těžký vývoj: odstoupilo politické byro ÚV SED. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 9. 11. 1989, roč. 45, č.264, s.1

Svolána stranická konference. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 10. 11. 1989, roč. 45, č. 265, s.1

Skončilo zasedání ÚV SED. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 11. 11. 1989, roč. 45, č.266, s. 1

Berlín, město změn- Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 11. 11. 1989, roč. 45, č.266, s.5

Lidská řeka za zeď i hranice. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 13. 11. 1989, roč. 45, č.267, s.7

Konec uzavřených oblastí. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 14. 11. 1989, roč. 45, č.268, s.1

Uhájit jednotu strany. Mladá Fronta. Praha: ÚV SSM, 15. 11. 1989, roč. 45, č.269, s.5

65

66

67