MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

Výběr brýlové obruby a její přizpůsobení podle anatomických dispozic klienta Bakalářská práce

VEDOUCÍ PRÁCE:

AUTOR:

Mgr. Petr Veselý, DiS., Ph.D.

Lucie Kotrlová Optika a optometrie

Brno, duben 2014

MASARYKOVA UNIVERZITA

Lékařská fakulta Katedra optometrie a ortoptiky .................................................................................................................

ANOTACE

JMÉNO:

Lucie Kotrlová

OBOR:

Optika a optometrie

ZADÁNÍ PRÁCE:

Výběr brýlové obruby a její přizpůsobení podle anatomických dispozic klienta

VEDOUCÍ PRÁCE:

Mgr. Petr Veselý, DiS., Ph.D.

Tato bakalářská práce se zabývá výběrem brýlové obruby a jejím přizpůsobením podle individuálních, anatomických dispozic klienta. První část práce je věnována stručné historii brýlových obrub a jejich rozdělení podle konstrukce a materiálu. Další část je zaměřena na anatomii hlavy, její kosti, svaly, cévy, nervy a kůži. Je následována kapitolami o interakci brýlové obruby s kůží člověka a jejím zatížení, kde je také zmíněna vlastní statika brýlí. Dále se dočteme o důležitých faktorech hrajících roli při výběru brýlové obruby. Závěr práce je věnován vlastnímu přizpůsobení brýlí, a také pomůckám a nástrojům k tomu potřebným.

KLÍČOVÁ SLOVA: brýlová obruba, anatomie, zatížení a statika brýlí, faktory, vyrovnání, přizpůsobení

MASARYK UNIVERSITY Faculty of Medicine Department of Optometry and Orthoptics .................................................................................................................

ANNOTATION

NAME:

Lucie Kotrlová

SPECIALIZATION:

Optics and optometry

THEME:

The Selection of the spectacle frame and its adjustment according client's anatomy

SUPERVISOR:

Mgr. Petr Veselý, DiS., Ph.D.

This bachelor thesis deals with the selection of the spectacle frame and its adjustment according individual anatomy of the client. First part of the thesis is dedicated to the brief history of spectacle frames and their division due to the structure and material. Next part is focused on the anatomy of the head, its bones, muscles, vessels, nerves and skin. It is followed by the chapters about the interactions between the frame and the skin, also the spectacle‘s statics is mentioned. Further, we read about important factors which affect the selection of the frame. The last part of the thesis is dedicated to the frame adjustment and to the aids and tools that are required for that.

KEY WORDS: spectacle frame, anatomy, pressure and statics of the frame, factors, straightening, adjustment

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a jiné zdroje. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, duben 2014

………………………….. Lucie Kotrlová

PODĚKOVÁNÍ

Velmi děkuji panu Mgr. Petru Veselému, DiS., Ph.D. za jeho odborné vedení bakalářské práce a poskytnutí cenných rad a připomínek.

OBSAH

str.

ÚVOD ........................................................................................................................................ 8 1. STRUČNÁ HISTORIE BRÝLOVÝCH OBRUB .......................................................... 9 2. BRÝLOVÉ OBRUBY A JEJICH ROZDĚLENÍ ........................................................ 11 2.1. Rozdělení podle konstrukce ...................................................................................... 11 2.1.1. Brýlové obruby s očnicemi ................................................................................ 11 2.1.2. Poloobruby ......................................................................................................... 12 2.1.3. Brýle bez očnic ................................................................................................... 12 2.2. Přírodní materiály ...................................................................................................... 13 2.2.1. Dřevo .................................................................................................................. 13 2.2.2. Kost .................................................................................................................... 13 2.2.3. Rohovina ............................................................................................................ 13 2.2.4. Želvovina............................................................................................................ 13 2.2.5. Kůže ................................................................................................................... 14 2.3. Plastové materiály ..................................................................................................... 14 2.3.1. Celuloid – nitrát celulózy (CN) .......................................................................... 14 2.3.2. Acetát celulózy (CA).......................................................................................... 15 2.3.3. Aceto – butyrát celulózy (CAB) ........................................................................ 15 2.3.4. Aceto – propionát celulózy (CP) ........................................................................ 15 2.3.5. Polymetylmetakrylát (PMMA) .......................................................................... 15 2.3.6. Polyamid (PA) .................................................................................................... 16 2.3.7. Optyl – epoxidová pryskyřice (EP) .................................................................... 16 2.4. Kovové materiály ...................................................................................................... 17 2.4.1. Double ................................................................................................................ 17 2.4.2. Zlato ................................................................................................................... 17 2.4.3. Titan a jeho slitiny.............................................................................................. 18 2.4.4. Nové stříbro ........................................................................................................ 18 2.4.5. Ocel .................................................................................................................... 18 2.5. Rozměry obrub a systémy jejich měření ................................................................... 18 2.5.1. Systém měření do obdélníka .............................................................................. 19 2.5.2. Systém měření na ose ......................................................................................... 20 3. ANATOMIE A MORFOLOGIE HLAVY ................................................................... 21 3.1. Kosti a chrupavky lebky ............................................................................................ 21 3.2. Svaly hlavy ................................................................................................................ 22 3.3. Cévy hlavy ................................................................................................................. 23 3.4. Nervy ......................................................................................................................... 23 3.5. Kůže........................................................................................................................... 25 4. BRÝLOVÉ OBRUBY A KŮŽE .................................................................................... 27 4.1. Alergie ....................................................................................................................... 27 4.2. Vliv materiálů na kůži ............................................................................................... 27 4.3. Vliv kůže na brýle ..................................................................................................... 28 4.3.1. Koroze ................................................................................................................ 28 4.3.2. Vliv pH ............................................................................................................... 28 4.3.3. Vliv potu............................................................................................................. 29

5.

ZATÍŽENÍ KŮŽE A STATIKA BRÝLÍ ...................................................................... 30 5.1. Zatížení kořene nosu.................................................................................................. 30 5.2. Statické zatížení brýlových obrub ............................................................................. 32 5.2.1. Silové zatížení u brýlí se zapuštěnou stěžejkou ................................................. 33 5.2.2. Silové zatížení u brýlí s nýtovanou stěžejkou .................................................... 34 6. VÝBĚR BRÝLOVÉ OBRUBY...................................................................................... 36 6.1. Faktory ovlivňující výběr brýlové obruby................................................................. 36 6.1.1. Tvar obličeje....................................................................................................... 36 6.1.2. Barevná typologie .............................................................................................. 38 6.1.3. Estetika ............................................................................................................... 38 6.2. Konstituční typy člověka ........................................................................................... 39 6.2.1. Typologie podle Kretschmera ............................................................................ 39 6.2.2. Typologie podle Sheldona.................................................................................. 40 6.2.3. Jiná typologie ..................................................................................................... 41 6.3. Výběr pomocí elektronických systémů ..................................................................... 42 7. PŘIZPŮSOBOVÁNÍ A ÚPRAVY BRÝLÍ ................................................................... 43 7.1. Vyrovnání brýlového středu ...................................................................................... 43 7.2. Prohýbání brýlového středu....................................................................................... 44 7.3. Vyrovnání stranic ...................................................................................................... 45 7.3.1. Úhel rozevření stranic ........................................................................................ 45 7.3.2. Inklinace a prohnutí stranic s koncovkami......................................................... 45 8. NÁSTROJE A POMŮCKY ........................................................................................... 48 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 50 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 51 SEZNAM A ZDROJE POUŽITÝCH VZORCŮ ................................................................ 52 SEZNAM A ZDROJE POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK ..................................... 53 SEZNAM POUŽITÝCH JEDNOTEK A ZKRATEK........................................................ 56

ÚVOD Cílem této bakalářské práce je popsat všechny fyzické i psychologické faktory, které hrají roli při výběru nové brýlové obruby, a také popsat proces vyrovnávání a přizpůsobování vybrané obruby. Většina zákazníků přicházejících do oční optiky očekává od personálu odbornou radu při výběru nové brýlové obruby. Optik by měl dbát na to, aby brýle splňovaly kritéria na korekci oční vady zákazníka, nebyly pro něj přítěží a splňovaly také požadavky estetické. Je proto důležité, aby se oční optik orientoval v široké nabídce brýlových obrub, v nabízených konstrukcích, materiálech, tvarech a barvách. Dále by měl být seznámen s anatomií lidského těla, především hlavy, a s tím, jak brýle působí na tkáně jejich nositele a jak správným výběrem a přizpůsobením můžeme předejít jejich poškození. K vlastnímu přizpůsobení obruby by měl přistupovat zodpovědně, systematicky a díky znalostem nepřeberného množství speciálních nástrojů a pomůcek k tomu použít ty nejvhodnější. Oční optik by tedy v první řadě měl být odborníkem, ale také by neměl zapomínat být člověkem. Z vystupování a projevu klienta by měl být schopný posoudit jeho charakter a rozhovor přizpůsobit zákazníkovi. Proklientský přístup a příjemné jednání je jedním z důvodů, proč se spokojení zákazníci rádi vrací.

8

1. STRUČNÁ HISTORIE BRÝLOVÝCH OBRUB Historie korekčních pomůcek sahá až do starého Řecka a Říma, kdy byly známy technologie na opracování skla a zjištěny také jeho optické účinky. Ke čtení se používaly skleněné kuličky naplněné vodou, broušené čtecí kameny a plankonvexní čočky přiložené na detail textu. Tyto různé druhy skel byly používány až do 13. století, kdy je v roce 1290 nahradily první nýtované brýle, vynalezené italským mnichem Alessandrem della Spinou. Skládaly se ze dvou čtecích kamenů v objímkách spojených nýtováním. V 15. století se poprvé objevily brýle sestávající z brýlového středu a nosníku. Byly přidržovány rukou nebo připevněny k pokrývce hlavy. Vyráběly se z přírodních materiálů jako je dřevo, kůže, rohovina, želvovina, zlato, stříbro a bronz. Tyto brýle byly používány po dobu asi 250 let. V 16. a 17. století se v Číně a Japonsku začaly používat stužkové brýle. Pomocí stužek a šňůrek byly uchyceny na hlavě. Velký rozmach nastal v 17. až 19. století, kdy byly v Norimberku založeny „brýlařské“ manufaktury. V polovině 18. století byly objeveny nůžkové brýle, které až na menší odlišnosti měly podobnou konstrukci jako brýle nýtované. Nůžkové brýle měly prodlouženou přidržovací část, která dávala prostor uměleckým řemeslníkům. Další změna byla v upevnění nůžkových brýlí a to pod bradou. Nůžkové brýle byly podnětem pro vznik tzv. lorňonu, který se na trhu vedle dalších typů brýlí udržel až do poloviny 19. století. Koncem 18. století se v Anglii vyráběly první brýle se spánkovými stranicemi. Stranice byly rovné a později prodlouženy až za uši. Tyto brýle byly velmi nestabilní i po přidání kloubové koncovky, která dosahovala až k týlu hlavy. Postupem času se stranice i koncovky zpevnily a rozšířily, čímž bylo dosaženo mnohem lepší stability a komfortu. Na začátku 20. století byly manufakturně vyráběny tzv. „Windsorky“. Tyto kovové brýle se skládaly z typicky kulatých očnic a stranic zakončených pružnou koncovkou. Koncovky byly spletené ze tří až čtyř plochých drátků. Nosník u Windsorek byl původně kovový. Kvůli alergickým reakcím a tepelné vodivosti kovu byla později přidána umělá sedla, která nositeli zajistila větší pohodlí a zároveň zvýšila možnost individuálního přizpůsobení. Vedle velmi oblíbených Windsorek byl na trhu až do 40. let 20. století skřipec a monokl. Skřipec představovaly dvě očnice spojené třmenem s malými koženými sedýlky. Důležitým praktickým i estetickým prvkem bylo kovové ouško na straně jedné očnice, které sloužilo k uvázání okrasné šňůrky. Monokl byl tvořen jednou spojnou čočkou v objímce s ouškem a řetízkem, která se přikládala těsně před rohovku. 9

Po 2. světové válce nastal rozvoj vědy a techniky, zvýšila se dostupnost vzdělání a vzrostly požadavky klientů na kvalitu jejich zraku. Změnily se výrobní technologie i materiály. Kombinací různých materiálů bylo možné dosáhnout čím dál lepších výsledků v oblasti alergologie a estetiky. Z korekční pomůcky se časem stal módní doplněk. Skutečný vynálezce brýlí není znám. Název brýle se k nám dostal přes německé „die Brille“ z Holandska. Pojem „bril“ je odvozený ze slova beryl, což je horský křišťál, který v 15. století zpracovávaly brusírny skla v jižním Holandsku (Rutrle, 2001).

10

2. BRÝLOVÉ OBRUBY A JEJICH ROZDĚLENÍ Brýlová obruba je tvořena brýlovým středem a dvěma stranicemi. Mezi brýlovým středem a stranicí je kloubovité spojení tzv. stěžejka. Brýlový střed se skládá z očnic a nosníku, stranice se skládá ze stranice samotné a koncovky. Na brýle jsou kladeny fyzikální (pevnost, pružnost, pevnost), zdravotní (alergie), a estetické (barva, tvar, úprava) požadavky (Rutrle, 2001). Brýlové obruby můžeme rozdělit do dvou následujících skupin: a) Dělením podle konstrukce na obruby s očnicemi, poloobruby, a obruby bez očnic. b) Dělením dle užitého materiálu na obruby přírodní, plastové a kovové.

2.1.

Rozdělení podle konstrukce

2.1.1. Brýlové obruby s očnicemi Tento typ brýlové obruby se na trhu vyskytuje nejčastěji. Mezi jeho výhody patří pevnost, stabilita a dobrá ochrana korekčních členů. Naopak jeho nevýhodou je kvůli většímu množství použitého materiálu zvýšená hmotnost, která může lidem s citlivou kůží způsobovat nepříjemné otlaky. Další nevýhodou u některých uživatelů může být výrazně ohraničené zorné pole. Brýlové obruby s očnicemi se skládají z brýlového středu a páru stranic. Brýlový střed je tvořen dvěma očnicemi, které po celém obvodu obsahují drážku buď zanořenou „V“, nebo drážku inverzní „A“. Dále na něm najdeme nosník, který je v případě plastových obrub tzv. anatomický. U kovových obrub se používají plastová sedla nebo dvojsedla připojená k nosníku kovovým třmenem. Pohyblivé spojení brýlového středu se stranicemi umožňují stěžejky. Mohou být různého typu, např. s různým počtem oček, nýtované, vnořené nebo naopak povrchové, v úhlu 90° nebo 180°. Každá stranice je v části za ušima opatřena obloukovitou koncovkou. Do stranic z umělé hmoty je z důvodu zvýšení pevnosti často vkládána kovová výztuha (Rutrle 2001).

Obrázek č. 1: Obruba s očnicemi 11

2.1.2. Poloobruby U poloobrub došlo k redukci určité části očnic, nejčastěji té spodní. Obruby jsou proto lehčí, méně omezují zorné pole a nejsou tolik nápadné jako obruby s očnicemi. Jejich nevýhodou je kvůli obnaženosti korekčního členu větší mechanická zranitelnost. Poloobruby jsou vyráběny z plastu, kovu, nebo často i jejich kombinací. K nám se poloobruby s vrtanými otvory typu „Perivist“ a obruby na obvodové vázání typu „Belvist“ dostaly z Německa. Spojení očnic s čočkou je zde zajištěno pomocí silonového vlasce, který nejčastěji v dolní a zevní části čočky prochází drážkou a přitlačuje čočku do zanořené drážky očnice. U moderních poloobrub je do profilu očnice vlisovaný silonový vlasec, do těchto obrub můžeme tedy vkládat čočky s drážkou po celém obvodu (Rutrle, 2001).

Obrázek č. 2: Poloobruba

2.1.3. Brýle bez očnic Tento typ obruby představuje brýle s minimální hmotností, neohraničeným zorným polem a největší možností individuálního přizpůsobení. Nosník je se stranicemi spojen prostřednictvím brýlových čoček. V místě upevnění šroubkem je materiál čočky nejvíce namáhán, proto se pro tento typ obrub doporučují odolnější materiály, např. trivex (Petruchová, 2011). Čočka je po celém svém obvodu opatřena leštěnou, plochou fazetou.

Obrázek č. 3: Brýle bez očnic

12

2.2.

Přírodní materiály

Brýlové obruby z přírodních materiálů byly nahrazeny materiály umělými a dnes se vyskytují výjimečně. Přírodní materiály slouží k ruční výrobě spíše luxusnějších obrub. Tyto materiály mohou být zakomponovány do obrub z jiných materiálů a tvořit tak její ozdobu.

2.2.1. Dřevo Dřevo je nejčastěji používaným přírodním materiálem. K výrobě dřevěných obrub se používají ušlechtilá dřeva. Tyto obruby jsou lehké, ale pevné, ale nedají se bohužel nijak tvarovat, tak každá očnice musí obsahovat rozebíratelný spoj. Dnes se vyrábí imitace dřeva především z acetátu a celuloidu (Obsfeld, 1997).

2.2.2. Kost

Kost byla dříve velmi častým materiálem pro výrobu obrub. K vyřezávání byly používány ploché velké kosti ryb a savců, např. z velryb, volů, buvolů a medvědů. Kost není stejně jako dřevo tvarovatelná, tyto obruby tedy musí být také opatřeny spojem (Obsfeld, 1997).

2.2.3. Rohovina Obruby z rohoviny se vyráběly několik století, až na konci 19. století byla nahrazena celuloidem. Dnes je to drahý, nedostatkový materiál, používaný k výrobě luxusních obrub. Rohovina se získává z dlouhorohého skotu. Po odříznutí ze zvířete je na několik týdnů ponechána ve studené vodě, aby se oddělila od kosti. Poté je na několik hodin ponořena do horké vody. Po jejím změknutí je vyndána, rozřezána, rozvinuta a lisována do destiček. Rohovina je pevná, lehká, odolná a nezpůsobuje alergické reakce. Je dobře leštitelná a nabízí širokou škálu přírodních barev. Její nevýhodou je obtížnější zpracovatelnost, po delší době ztráta lesku a pórovitost (Obsfeld, 1997).

2.2.4. Želvovina Želvovina se dříve získávala z krunýře Karety pravé. Od roku 1975 jsou želvy zákonem chráněny a výroba obrub z želvoviny byla zakázána. Želvovina je pevná, ale křehká, stabilní, dobře leštitelná a termoplastická. Její nahřívání se ovšem nesmí přehánět, protože se při 13

přehřátí lehce seškvaří. Obruby se vyrábí z průhledných, pestře zabarvených, vylisovaných desek (Obsfeld, 1997).

Obrázek č. 4: Želvovinové brýle

2.2.5. Kůže Kůže byla používána na výrobu brýlových obrub už od středověku. Dnes pokrývá jen část obruby a představuje módní doplněk. V optice se s kůží setkáme spíše u brýlových pouzder a některých čisticích ubrousků.

2.3.

Plastové materiály

Druhou skupinou materiálů jsou plasty. Dnes nejpoužívanějším umělým materiálem je acetát celulózy. Plastové brýlové obruby jsou nápadnější a mají velké využití i u slunečních brýlí.

2.3.1. Celuloid – nitrát celulózy (CN) Celuloid byl poprvé vyroben v roce 1868 nitrací celulózy. Nitrát celulózy je vločkovitá hmota, která se mísí s kafrem a alkoholem. Výsledkem je bezbarvá plastická hmota, která se následně lisuje do desek. Z těchto desek se třískovým obráběním vyrábí brýlové obruby. Celuloid je barvitelný, používal se jako imitace rohoviny a želvoviny. Mezi jeho kladné vlastnosti patří pevnost, chemická stálost a dobrá tepelná tvarovatelnost. Jeho velkou nevýhodou je bohužel vysoká hořlavost, při které vznikají jedovaté páry. Materiál po čase tvrdne a křehne. Dnes už se s celuloidovými obrubami moc často nesetkáme (Krasňanská, 2009).

14

2.3.2. Acetát celulózy (CA) Acetát celulózy byl objeven v roce 1865. Surovinou pro jeho výrobu je rovněž celulóza, na kterou působíme kyselinou octovou za přítomnosti kyseliny sírové. Vzniká vodnatý, vločkovitý acetát, jehož vysušením získáme bílý prášek. Prášek se dále mísí s plnivy, rozpouštědly, změkčovadly a barvivy. Vzniklá hmota se lisuje do desek. Brýlové obruby se vyrábí ze tří druhů acetátu. Výroba z deskového blokového acetátu je energeticky náročná a drahá. Druhým typem acetátu je acetát granulovaný. Granulky se roztaví a vytlačí do desek, které jsou dále obráběny třískově. Posledním způsobem, vstřikováním granulovaného acetátu do formy, se vyrábí spíše levnější obruby. Výhodami acetátu je jeho levná výroba, snížená hořlavost a zvýšená odolnost proti stárnutí (Krasňanská, 2009).

2.3.3. Aceto – butyrát celulózy (CAB) Aceto – butyrát celulózy vzniká esterifikací celulózy s kyselinou máselnou, po které má charakteristický zápach. Jeho odolnosti proti nízkým teplotám se využívá při výrobě zimních sportovních brýlí, jinak se v dnešní době u klasických obrub užívá zřídka.

2.3.4. Aceto – propionát celulózy (CP) Tento plast se vyrábí od 60. let esterifikací celulózy kyselinou octovou a propionovou za přítomnosti kyseliny sírové. Mezi jeho přednosti patří nízká hmotnost a dobrá odolnost. Je „samozhášející“, těžce zápalný a způsobuje méně alergií. Vyrábí se tlakovým vstřikováním do formy a je povrchově barven, proto nejsou možné jejich další povrchové úpravy, např. pilování (Krasňanská, 2009).

2.3.5. Polymetylmetakrylát (PMMA) Polymetylmetakrylát neboli plexisklo je termoplastický materiál vyrobený ve 30. letech v Německu. Vzniká polymerací metylesteru kyseliny metakrylové. Tekutý čirý nebo obarvený polymer se vylije mezi dvě skleněné desky a po jeho ztuhnutí se desky třískově obrábí. Jeho velkou výhodou je tvarová paměť, což znamená, že se po nahřívání vrátí do

15

svého původního stavu. Mezi nevýhody patří křehkost a nízká mechanická odolnost (Krasňanská, 2009).

2.3.6. Polyamid (PA) Starší variantou polyamidu je všem známý nylon. Není termoplastický, proto se obruby z něj nedají přizpůsobovat. Novější modifikací polyamidu je v optice používaný grilamid. Tento termoplastický materiál je velmi lehký, pevný, odolný vůči chemickým vlivům, těžce zápalný a hypoalergenní. Čočky se do polyamidových obrub vkládají za pokojové teploty, proto musí být tvarově i velikostí velice přesné. Při nahřívání se obruba smršťuje, při přehřátí mění své vlastnosti a může dojít k přetavení (Petruchová, 2011).

2.3.7. Optyl – epoxidová pryskyřice (EP) Optyl je průhledná termoplastická hmota používaná v optice od 60. let 20. století. Dnes se již k výrobě obrub nepoužívá. Obruby z optylu byly až o 30 % lehčí než obruby z acetátu. Materiál má tvarovou paměť; po zahřátí nad 85° C se pokaždé vrátí do svého původního stavu. Optylová obruba se při přizpůsobování musí zahřát do měkka, jinak hrozí vznik pnutí a možnost jejího prasknutí. Tyto obruby krátkodobě snáší teploty až přes 200° C. Vyrábí se vakuovaným litím do formy a poté se povrchově barví. K zabránění uvolňování chemikálií z optylu a možným alergickým reakcím se obruby navíc ještě lakují (Obsfeld, 1997).

Celuloid

Acetát CA

Propionát

Optyl EP

Polyamid

PMMA

CN 1,38

1,3

CP 1,22

1,1

SPX 1,04

1,2

60 až 70

30 až 50

30 až 50

75

75

75

v N/mm Pevnost v ohybu

60

40 až 60

40 až 60

110

-

110

Tvrdost v N/mm2

60 až 70

50 až 80

50 až 80

130

130

130

Teplota tvarování v

60 až 90

80

80

110

60

130

°C Nasákavost vody v

0,2 – 1,0

4,2

2,6

0,2

1,2

0,2

0,20

0,19

0,18

0,14

-

0,16

-

50

60

nad 80

CR 39 za

90 – 100

(100)

studena,

Hustota Pevnost v tahu 2

% Vodivost tepla v kcal/mh°C Nahřívací teplota pro vsazování

16

Způsob výroby

obráběním

obráběním i

vstřikováním

litím do

vstřikováním

obráběním

obrub Barvení

ve hmotě,

vstřikováním ve hmotě,

povrchově

formy povrchově

povrchově

ve hmotě

Hořlavost

kašír explozivní

povrchově čadivé

samozhášející

menší než

taví se a

pomalé

Teplota zničení

140 - hoří

200

200

CA 300

odkapává 130

hoření -

(tavení)

Tabulka č. 1: Vlastnosti plastových materiálů na výrobu obrub

2.4.

Kovové materiály

Kovové materiály se ve výrobě brýlových obrub používají již od jejich prvopočátku. Nejdříve se používaly kovy samotné jako např. železo, nikl, měď, stříbro a zlato. Žádný z těchto prvků bohužel neměl ideální vlastnosti, tak se později začaly používat jejich slitiny. Vrstvením kovů a jejich následnými povrchovými úpravami bylo dosaženo téměř mechanicky i esteticky ideálních vlastností. Velmi kvalitní slitinou je tzv. nové stříbro skládající se z mědi a zinku. Na kovové materiály jsou kladeny stejné požadavky jako na materiály plastické. Je vyžadována vysoká pevnost a pružnost, mechanická a chemická odolnost, hypoalergičnost, možnost strojního obrábění, leštění a přizpůsobování.

2.4.1. Double Patří mezi nejdražší a nejkvalitnější materiály pro výrobu brýlových obrub. Je to vlastně vícevrstevný drát, jehož jádro je tvořeno slitinou mědi a zinku. Jádro obaluje vrstva niklu, která je stříbrem spojena s poslední zlatou vrstvou. Složení jádra dává brýlovým obrubám pružnost a pevnost (Krasňanská, 2009). Niklová vrstva slouží jako izolant mezi jádrem a zlatou vrstvou. Zlato zajišťuje chemickou odolnost a výsledný vzhled obruby.

2.4.2. Zlato Zlato je ušlechtilý, měkký, kujný kov. Kvalitu zlata hodnotíme podle karátů. Ryzí zlato má 24 karátů. Brýlové obruby z čistého zlata by nekorodovaly, nezpůsobovaly alergie, ale byly by těžké, měkké a velmi drahé. Zlaté brýlové obruby jsou vyráběny zakázkově módními návrháři. 17

2.4.3. Titan a jeho slitiny Titan je lesklý kov, používaný na výrobu brýlových obrub od 80. let 20. století. Je to velmi lehký a pevný materiál a nezpůsobuje žádné alergické reakce. Oxidy titanu se používají k barvení brýlových obrub. Výroba titanových obrub i jeho opravy jsou velmi drahé. Jako titan B označujeme 90 % titan s příměsí hořčíku. Je elastičtější a tvrdší než čistý titan. Titan – flex obsahuje 50 % niklu, je pružný a má tvarovou paměť. Nejdražší variantou je titan potažený vrstvou double, tzv. titan C. Obecně jsou obruby z titanu lehké a tenké (Obsfeld, 1997).

2.4.4. Nové stříbro Nové stříbro je slitina mědi, zinku a niklu. Přidáním většího množství niklu a cínu vznikne slitina tzv. Blanka Z, která je odolnější proti korozi a je také lépe tvarovatelná. Nikl u velké části populace způsobuje alergickou reakci, kterou lze jednoduše zmírnit galvanickým pokovováním. Díky své značné elasticitě je tento materiál široce využíván (Obsfeld, 1997).

2.4.5. Ocel K výrobě obrub se využívá ušlechtilá, legovaná ocel. Je to slitina železa, chromu (18 %), niklu (8 %) a uhlíku (max. 1 %). Tento materiál je odolný vůči korozi, pevný, ohebný, lehký a nealergenní. Není kujný a hůře se s ním tedy pracuje. Častěji se používá na výrobu malých součástek, například šroubků (Obsfeld, 1997).

2.5.

Rozměry obrub a systémy jejich měření

Systémy měření slouží k určení základních rozměrů brýlových obrub. Ve většině zemí se používá způsob měření do obdélníka, tzv. Boxing systém. V některých zemích (východní Asie) je preferován způsob měření na ose, tzv. Daten-Linie System. Uvedené značky a názvy vychází z normy ČSN EN ISO 8624.

18

2.5.1. Systém měření do obdélníka U tohoto systému měření na obr. č. 5 postupujeme tak, že vnitřnímu obrysu brýlového středu opíšeme dva pravoúhelníky.

Obrázek č. 5: Měřící systém „do obdélníka“

Průsečíky diagonál těchto pravoúhelníků představují geometrické středy očnice „C“. Vzdálenost těchto středů „c“ udává nejdůležitější údaj a to očnicový rozestup (OR). Rozměr „a“ představuje šířku očnice; rozměr „b“ udává výšku očnice a rozměrem „d“ rozumíme šířku nosníku. Doplňujícím údajem je celková délka stranice „l“, která se skládá z délky stranice k ohybu „l1“ a z délky koncovky „l2“. Všechny tyto údaje by při výrobě měly být dodržovány s tolerancí ± 0,5 mm a dále by na obrubě měly být uvedeny v doporučeném pořadí z tabulky č. 2 (Rutrle, 2001).

Tabulka č. 2: Smluvní označení brýlových obrub 19

2.5.2. Systém měření na ose Tento systém měření můžeme vidět na obr. č. 6. Některé hodnoty naměřené tímto systémem se od rozměrů z „Boxing“ systému liší. Především naměříme odlišnou šířku očnice, nosníku a jinou hodnotu „c“. Tato odlišnost je dána tím, že se horizontální šířka odvozuje od průsečíků obrysů očnice s jejich horizontální středovou osou. Rozpůlením šířky očnic získáme jejich středy a tím i OR.

Obrázek č. 6: Systém měření na ose

20

3. ANATOMIE A MORFOLOGIE HLAVY Znalosti o účelové anatomii a morfologii hlavy hrají důležitou roli ve výběru brýlové korekce. Jsou nezbytné pro výběr správné velikosti a tvaru brýlové obruby a dále pro její anatomické přizpůsobení.

3.1.

Kosti a chrupavky lebky

Kosti lebky jsou ploché a nepravidelného tvaru. Na lebce rozlišujeme mozkovnu, tvořenou kostí temenní, týlní, spánkovou, klínovou a čelní, a obličejovou část sestávající ze spodiny lebeční, kosti patrové, jařmové, z horní a dolní čelisti, z kosti nosní, slzní a čichové. Dále se budeme zabývat jen kostmi, které přichází do styku s brýlemi. Os frontale (čelní kost) tvoří mozkovou i obličejovou část lebky. Dosahuje až k očnici, nad níž tvoří nadočnicový oblouk. Tento oblouk je výraznější u mužů, u žen většinou není nijak nápadný. Stavba nadočnicového oblouku ovlivňuje velikost, tvar, vertex vzdálenost a inklinaci vybraných brýlí (Eber, 1987). Tvar os temporale (kosti spánkové) udává velikost a prohnutí brýlového středu. Dále ovlivňuje délku, typ stranice a tvar koncovky. Také na ní závisí úhel rozevření stranic a „spánková míra“, která udává klidovou vzdálenost mezi ohyby stranic. Os nasale (kost nosní) se skládá ze dvou podlouhlých kůstek spojených švem. Dále na ni navazuje nosní chrupavka, která dává nosu tvar. Rozlišujeme tři typy tvarů nosu a to typ konvexní, konkávní a rovný. Šířka nosního kořene a jeho tvar ovlivňují šířku, tvar a typ zvoleného nosníku. Není vhodné zatěžovat brýlemi nosní šev a chrupavku. Tlak na tyto místa je nepříjemný a často způsobuje zčervenání a otoky. Je důležité řádné přizpůsobení nosníku a správné zahnutí stranic, aby brýle seděly na nosních kůstkách a nesjížděly směrem ke špičce nosu. Při útlaku měkkých tkání nosu může docházet ke zhoršení dýchání a deformacím. Tento problém často nastává při nošení čtecích brýlí, které je většina lidí zvyklá nosit někdy až na špičce nosu (Rutrle, 2001). Os zygomaticum (lícní kost) je kost párová, která se svými jařmovými oblouky napojuje na horní čelist a na kost spánkovou. Tvar lícní kosti udává rysy v obličeji. Ve vztahu s brýlemi ovlivňuje průběh a tvar dolní části očnic, inklinaci a vertex distance. Os sphenoidale (kost klínová) tvoří střed báze lebeční a její křídla jsou připojena ke kosti spánkové. Tato kost díky svému umístění a také díky tloušťce nad ní probíhajících vrstev nepřichází do přímého styku s brýlemi. Vzhledem k tomu, že nad ní prochází důležité tepny a 21

žíly, je podstatné přizpůsobení stranic v této části obličeje. V nejlepším případě by se zde stranice neměly kůže dotýkat vůbec. V podstatě platí pravidlo, že brýle by měly přijít do styku s kůží až v místě kořene ušního boltce (Eber, 1987).

Obrázek č. 7: Kosti lebky

3.2.

Svaly hlavy

Svaly můžeme rozdělit na hladké a příčně pruhované, nebo na senzorické a reflektorické. Pro nás je nejdůležitější dělení svalů hlavy podle funkce na žvýkací a mimické. Žvýkací svaly začínají na mozkové části lebky a v obličeji se upínají na dolní čelist. Mimické svaly mají své úpony v kůži a svými pohyby ovlivňují výraz obličeje.

Obrázek č. 8: Svaly hlavy 22

Dále se budeme zabývat svaly, kterých se brýle přímo dotýkají. Musculus frontalis (čelní sval) začíná na horní straně očnice, rozprostírá se po celém čele a končí u kořene nosu. Stáhnutím tohoto svalu se čelo nakrčí a zvedá se obočí. Proti čelnímu svalu pracuje musculus nasalis (sval nosní), jehož kontrakcí vznikají vrásky na kořenu nosu. Do styku se stranicemi přichází musculus temporalis (sval spánkový), musculus occipitalis (týlní) a musculus auricularis (boltcový). Pohyby svalů, především žvýkacích, mohou narušit stabilitu brýlí. Proto je velmi důležité co nejpřesnější přizpůsobení nosních sedel a koncovek stranic (Rutrle, 2001).

3.3.

Cévy hlavy

Cévy dělíme na tepny, žíly a vlásečnice. Tepny se nacházejí hlouběji ve tkáních, žíly jsou více povrchové. Cévy probíhají souběžně s nervy. Tlakem na kořen nosu a spánky může docházet k městnání krve, bolestivým otokům a zčervenání. K těmto problémům dochází při výběru malé, těsné, těžké obruby, nebo při jejím nedostatečném přizpůsobení. Nejvíce náchylnými tepnami jsou arteria facialis, arteria angularis a arteria temporalis superficialis. Při útlaku některé z žil nedochází ke správnému odtoku krve z obličejové části. Mezi často utlačované žíly patří vena facialis a vena temporalis superficialis. Obě tyto žíly svým průběhem kopírují stejnojmenné tepny (Rutrle, 2001).

3.4.

Nervy

Nervový systém lidského těla nám umožňuje vnímat vnější prostředí. Skládá se z centrálního nervového systému, tvořeného mozkem a míchou, a z periferního nervstva. Mezi periferní nervy patří motorické, senzorické a vegetativní nervy. Motorické nervy vedou nervový vzruch odstředivě - směrem od centrálního nervového systému, naopak senzorické vedou vzruch dostředivě - od receptorů do centrálního nervstva. Vegetativní nervy jsou nervy reflexní, vzruch probíhá bez našeho vědomí po reflexních obloucích. Toto nervstvo se dále dělí podle účinku na nervy sympatické, stimulující, a nervy parasympatické, tlumící. Když se zaměříme na oblast hlavy, bude nás především zajímat nervus trigeminus (trojklaný nerv). Jak už je z názvu patrné, tento nerv se dělí na tři větve: nervus ophtalmicus, nervus maxillaris a nervus mandibularis, které se dále samy větví a tyto větve přichází do styku s brýlovou obrubou. 23

Obrázek č. 9: Nervy hlavy

Nervus ophtalmicus se dále dělí na tři důležité nervy: nervus fronalis, nervus nasociliaris a nervus lacrimalis. Frontální nerv a jeho větev nervus supraorbitalis inervují oblast čela. Nervus infratrochlearis je větví nasociliárního nervu a inervuje vnitřní část víček. Nervus maxillaris se také dělí na několik větví, z nichž nás ve vztahu k brýlím nejvíce zajímá nervus infraorbitalis, jehož větve inervují kůži tváře, část nosu a dolního víčka. Nervus mandibularis má samozřejmě také své větve, pro naše účely jsou nejvýznamnější nervus auricularis anterior et posterior, které inervují oblast kolem uší a spánek. V neposlední řadě je třeba zmínit nervus facialis (lícní nerv), jehož vlákna mimo jiné inervují mimické svaly, slznou žlázu a žlázy jazyka (Kvapilíková, 2000). Tento výčet nervů je samozřejmě velmi stručný, ale při výběru brýlové obruby nám postačí znát ty nervy, které přichází do styku s obrubou nejvíce. Nesprávně přizpůsobená obruba působí na nervová zakončení, vyvolává pocit nepohodlí, tlaku a dokonce silné bolesti.

24

3.5.

Kůže

Kožní soustava kryje celý povrch lidského těla a chrání tak vnitřní prostředí organismu před okolím. Kůže má několik významných funkcí. Poskytuje nám už zmíněnou mechanickou ochranu, umožňuje termoregulaci, podílí se na látkové výměně a je rezervním orgánem obsahujícím smyslové receptory. Kožní soustavu můžeme rozdělit na vlastní kůži a kožní adnexa – vlasy, chlupy, nehty a kožní žlázy. Vlastní kůže je různě silná, třívrstevná blána pokrývající celý povrch lidského těla. Tloušťka kůže se pohybuje mezi 1 a 4 mm. Nejsilnější je na místech, která jsou nejvíce namáhána, např. chodidla a dlaně. Naopak nejtenčí je kůže např. na očních víčkách. Tři základní vrstvy kůže tvoří epidermis (pokožka), dermis (škára) a tela subcutanea

(podkožní vazivo).

Obrázek č. 10: Vrstvy kůže

Pokožka je tvořena mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož vrchní části rohovatí a tvoří tak ochranu proti mechanickým i chemickým vlivům. Buňky ze zárodečné vrstvy pokožky se neustále dělí, posouvají se směrem k povrchu a zajišťují tak obnovu a odlupování vrchní zrohovatělé části. Pokožka neobsahuje žádné cévy, ale zasahují do ní nemyelinizovaná nervová vlákna. Střední 1 až 3 mm silnou vrstvu tvoří škára. Je tvořena elastickými a kolagenovými vlákny, která zajišťují pevnost a pružnost kůže. Obsahuje vlasové folikuly, mazové a potní žlázy, nervové pleteně a cévy. Nejvnitřnější vrstvou je podkožní vazivo, jehož tloušťka závisí na množství uložené tukové tkáně a pohybuje se od 0,5 cm do 10 cm. Tuková tkáň funguje jako mechanický a 25

tepelný izolátor, jako zásobna energie a prostupují jí silnější nervy a cévy. Podkožní tuk na některých místech těla chybí, např. na víčkách, hřbetu nosu a části ušního boltce. Z přídatných kožních ústrojí nás nejvíce zajímají kožní žlázy, které můžeme rozdělit na mazové a potní. Mazové žlázy se nachází v téměř celém povrchu kůže, ústí do vlasových váčků, nebo se vyskytují samostatně. Žlázy vylučují maz, který chrání kůži a vlasy před vysycháním a také před účinky potu a vody. Produktem potních žláz je pot. Bezbarvá tekutina obsahující vodu, močovinu, kyselinu močovou, soli, především chlorid sodný, a ionty. Klidová produkce potu je asi 0,5 litru za hodinu, při námaze se tato hodnota několikanásobně zvýší. Jak už bylo řečeno, v kůži se nacházejí také smyslové receptory, které nás informují o vnějších podnětech. Mezi tyto receptory patří Meissnerova tělíska, která nám umožňují cítit dotek, a Vater-Paciniho tělíska, jejichž prostřednictvím vnímáme tlak. Teplo vnímáme pomocí Ruffiniho tělísek a naopak chlad Krauseovými tělísky (Dokládal, Páč 2002).

26

4. BRÝLOVÉ OBRUBY A KŮŽE

4.1.

Alergie

Alergie je abnormální reakce těla na podněty, které jsou normálně neškodné. Tyto podněty označujeme jako alergeny a řadíme mezi ně jídlo, léky, chemikálie, zvířecí srst, pyly, kovy a další. Reakce může být okamžitá, nastává hned několik minut po vystavení alergenu, nebo opožděná, která se objeví až po několika hodinách. Alergická reakce se obvykle projeví na kůži jako dermatitida nebo ekzém. Ekzém můžeme rozdělit na devět typů, které způsobují různé stupně vyrážky, suché kůže, někdy i puchýřů a bolesti. Většinou je těžké rozeznat přecitlivělost na určitý podnět od pravé alergické reakce. U nositelů brýlí se mohou vyskytnout různé alergie. Mezi ně patří například kontaktní alergický ekzém, který se vyskytuje u lidí s velmi citlivou pletí. Způsobuje ho chrom, nikl, guma, barviva a konzervační látky. Dalším typem ekzému je dishydrotický ekzém, neboli pompholyx. U tohoto onemocnění se na kůži, především prstů a dlaní, tvoří svědivé puchýře, které následně vysychají a odlupují se. Kontakt postižené kůže s plasty a gumou může stav výrazně zhoršit. Dále se u nositelů může vyskytovat atopický ekzém, který obvykle přejde do stavu kontaktního dráždivého ekzému. Podráždění bývá způsobeno kyselinami, zásadami a rozpouštědly, které přímo ničí povrchové buňky kůže. Po tomto ekzému zůstává kůže velmi citlivá a každé malé poškození může znovu vyvolat silnou alergickou reakci (Obsfeld, 1997).

4.2.

Vliv materiálů na kůži

Podráždění kůže se obvykle objeví po několika hodinách nošení nové brýlové obruby a projeví se zarudnutím a bolestí. Kůže starších pacientů je více náchylná. Bylo zjištěno, že se na míře podráždění podílí i váha brýlí. Všem nepříjemnostem se dá předejít správným přizpůsobením brýlové obruby. Brýle by měly být pravidelně čištěny, jinak na nich dochází k ukládání nečistot, mazu, kosmetiky atd. Tyto nánosy vytvoří abrazivní vrstvu, která dráždí kůži. Některé parfémy a chemikálie způsobují erozi materiálu, a tím dávají vzniknout hrubému povrchu brýlí.

27

Nejčastěji postiženými místy bývá okolí uší a nosu. Ekzém může být mokvající, častěji je však suchý. V případě velmi vážného ekzému může dojít k jeho rozšíření na okolní tkáně, může způsobit např. otoky víček, někdy i zánět spojivek. Nejčastějším alergenem je nikl, který je součástí většiny kovových brýlových obrub a bižuterie, ale obvykle není v přímém styku s kůží. Niklové části obrub jsou většinou potaženy jiným kovem nebo plastem. Až po odření těchto obalů dochází ke kontaktu niklu s kůží. Většina pacientů, u nichž byla prokázána alergie na nikl, však nevykazuje žádné známky alergické reakce při nošení brýlové obruby obsahující nikl (Obsfeld, 1997). Důležitými faktory jsou tření, pot a průnik niklu na povrch obruby. Pro ekzém způsobený niklem je typická léze v místě přímého styku a sekundární symetrická léze na přecitlivělé tkáni. Častěji je tato alergie způsobena náušnicemi a jinými šperky. Kontaktní ekzém může být způsoben i jinými kovy, například platinou, zlatem, mědí a chromem. Výskyt těchto ekzémů není však tak častý jako u niklu (Obsfeld, 1997). Alergická reakce na plastovou obrubu většinou není vyvolaná plastem samotným, ale spíše barvivy, změkčovadly a laky použitými při výrobě těchto obrub. Vzhledem k velkému množství a různosti výrobních procesů a také použitých chemikálií je obtížné přesně určit původ alergie (Obsfeld, 1997).

4.3.

Vliv kůže na brýle

4.3.1. Koroze Pod pojmem koroze si představujeme narušení materiálu chemickou reakcí. Dochází ke zhrubění povrchu a porušení vláken. Koroze kovových obrub je obvykle způsobena okolní vlhkostí a elektrickým napětím vzniklým mezi kůží a materiálem. Může být povrchová nebo může dojít až k odhalení základního materiálu. Na plastové materiály má největší vliv ultrafialové záření, které je příčinou eroze a ztráty barvy a lesku (Obsfeld, 1997).

4.3.2. Vliv pH Normální hodnoty pH lidského potu jsou kolem 5,8. Nejcitlivějšími materiály na změnu pH jsou slitiny zlata s mědí. Největší změny povrchu materiálu se projevují při styku s roztoky o pH mezi 6,4 a 7,4. Změny barvy slitin nastávají při změně pH na 8,0. 28

4.3.3. Vliv potu Lidský pot způsobuje korozi kovových brýlových obrub. „Burton a kolektiv (1976) uvedli, že koroze závisí především na obsahu chloridu v potu: čím je větší koncentrace, tím je větší koroze.“ (Obsfeld, 1997, str. 96). Koncentrace chloridu v potu je u každého člověka individuální a víceméně konstantní. Její hladina se může zvednout při zvýšené teplotě či při nadměrné konzumaci soli. Dále také stupeň koroze závisí na faktu, zda je brýlová obruba v přímém kontaktu s kůží či ne. Nejčastěji proto bývají postiženy stranice, jejich koncovky a nosník (Obsfeld, 1997).

29

5. ZATÍŽENÍ KŮŽE A STATIKA BRÝLÍ Aby nošení brýlí bylo dlouhodobě bezproblémové, musíme najít takové brýle, které minimalizují zatížení kůže, ale zároveň na hlavě budou dostatečně fixovány. Zatížení kůže je především vyvoláno tlakem obruby na měkké tkáně, ale také se na něm podílí vlastní metabolity, které tvoří korozivní prostředí a jsou příčinou alergických reakcí a podráždění. Je tedy důležité najít brýlovou obrubu s brýlovými čočkami, která bude nejen lehká, ale i dostatečně odolná vůči vnějším vlivům. Pro statiku brýlí je důležité vhodné předpětí. Je nezbytné vybrat tu velikost a typ brýlové obruby, která svou pružností zajistí bezproblémové, opakované nasazení a sejmutí a zároveň se její tvar po nasazení ustálí ve stabilní poloze. Výsledky studie zátěžových situací ukazují, že hodnota tolerance tlaku působícího na povrch kůže se pohybuje mezi 0,6 až 1 N/cm2. Dále se ukázalo, že 90 % dané síly je soustředěno na kořen nosu a zbylých 10 % odpovídá zatížení stranicemi (Rutrle, 2001). Pokud je zatížení kůže nepřiměřené, vzniká nepříjemný pocit zátěže, objevuje se zčervenání kůže či její výraznější poškození. Zatížení můžeme snížit tak, že působící sílu rozložíme na co největší možnou plochu. To například znamená, že vybereme či přizpůsobíme nosník tak, aby přesně kopíroval tvar nosu. Pokud je zatížení příliš velké a následné zčervenání nezmizí ani po nočním odložení brýlí, měli bychom zlepšit přizpůsobení brýlí, snažit se je odlehčit. V případě zčervenání z důvodu alergie vybereme obrubu z jiného, nedráždivého materiálu. Když to shrneme, tak při výběru brýlové obruby musíme brát v potaz hmotnost kompletních brýlí, věk člověka a jeho anatomii, především anatomii nosního kořene, velikost styčné plochy brýlí v oblasti nosu a uší a také materiál obruby a brýlových čoček (Rutrle, 2001).

5.1.

Zatížení kořene nosu

Při nasazení brýlí se vzniklá tlaková síla rozkládá na ploše použitého sedla. Její normálová síla pak působí na kořen nosu a s její pomocí můžeme vyjádřit vztah pro plošný tlak pN:

, vzorec č.1

30

kde pN je plošný tlak (cN/cm2), S obsah sedla (cm2), m hmotnost brýlí (g) a α je úhel měřený kolmo k nosnímu kořenu. Pro tento výpočet nejdříve musíme zjistit plochu sedel. K tomu můžeme využít Fischbachův kontaktní vzorník, kdy sedýlko stačí na vzorník přiložit a jeho velikost pak odečteme přímo v cm2. Další možností je použití milimetrového papíru, na nějž ručně obkreslíme tvar sedla a obsah sečteme v mm2. Zjištění plochy anatomického nosníku či dvousedla je poněkud složitější, protože zde se obtížněji určuje přesná styčná plocha. Řešením tohoto problému se zabývají pracoviště, která se specializují na komplikované aplikace brýlí, např. v případě výrazné asymetrie či po traumatech obličeje. Obecně platí, že nejvíce si můžeme dovolit zatížit kůži pacienta ve věku od 25 do 30 let (Rutrle, 2001). S věkem se snižuje pevnost a elasticita kůže a také její schopnost reprodukce. Starším lidem bychom proto měli doporučovat tvrdá sedla, která sice působí lehce větším tlakem, ale zase kůži netáhnou. Měkká, silikonová sedla naopak snižují tlak na kůži a jejich tahové zatížení je větší, proto tyto sedla upřednostňujeme pro mladší klienty se značnou elasticitou kůže. Pan Fischbach kromě vzorníku také navrhl vztahy pro výběr a přizpůsobení brýlí. Ze vztahů pro ideální tlak pi= 100-v a maximální tlak pmax=1,25.pi odvodil rovnici pro tlakovou relaci (TR): , vzorec č. 2

kde pn je plošný tlak a v je věk člověka. Podle velikosti hodnoty TR posuzujeme uživatelskou pohodu. Hodnota nižší nebo rovna 0,6 signalizuje ideální nošení brýlí bez komplikací. Hodnota menší nebo rovna 1,0 může být také ještě vhodná, ale za předpokladu normálního zdravotního stavu kůže nositele. Zatížení kůže nad 1,0 považujeme za vysoké a tyto brýle doporučujeme nosit pouze krátkodobě (Rutrle, 2001). Při výběru brýlové obruby musíme počítat s přídatnou hmotností brýlových čoček. Tuto hmotnost můžeme snížit nahrazením minerálních čoček čočkami organickými, např. z materiálu CR-39, polykarbonátu, nebo TRIVEXU. Výrobci brýlových čoček jsou schopni nabídnout čočky s minimální možnou tloušťkou, hmotností a průměrem.

31

5.2.

Statické zatížení brýlových obrub

Jak už bylo řečeno, aby brýlová obruba byla stabilní, je důležité její předpětí. Nejvíce potřebný je stabilní modul pružnosti stranic, které v místě stěžejky působí momentem síly MO. Tento moment je lineárně závislý na délce stranic a výchozí síle. Můžeme ho vyjádřit vzorcem: , vzorec č. 3

kde d je délka nosníku a F síla působící na jeho konci. Aby stranice byla ideální a odolná vůči působící síle, je nutné, aby její napětí bylo vzhledem k měnícímu se momentu konstantní.

Obrázek č. 11: Rozložení momentů u ideální stranice

Konstantního napětí stranic z plastového materiálu dosáhneme vložením kovové výztuhy, jejíž délka závisí na tvarové stálosti daného plastu. Například u obrub z acetátu celulózy tyto výztuhy vedou až ke koncovce, zatímco u pevnějšího OPTYLU postačí vložka kratší. Nejvíce namáhaným místem je stěžejka spojující brýlový střed se stranicí. Silové působení můžeme změnit správným rozpilováním plošky stěžejkové části stranice. Při nedostatečném upilování bude mít konec stranice klínovitý tvar a bude nadměrně namáhán. Klínový hrot vznikne i při nadměrném upilování, ale nejvíce namáhanou částí bude ukotvená část stěžejky (Rutrle, 2001). Dále si rozebereme silové poměry u brýlí se zapuštěnou a nýtovanou stěžejkou.

32

5.2.1. Silové zatížení u brýlí se zapuštěnou stěžejkou Spojení brýlového středu se stranicí můžeme považovat za dvouramennou páku. V tomto případě platí momentová rovnováha M = M1, po jejímž dosazení dostaneme vztah pro sílu, jakou je zapuštěná stěžejka vytrhávána z brýlového středu:

, vzorec č. 4

kde d je délka stranice a d1 vzdálenost stěžejky od konce brýlového středu. Působení sil F a F1 je znázorněno na následujícím obrázku.

Obrázek č. 12: Silové působení u zapuštěné stěžejky

Čep stěžejky musí být pevně zakotvený v materiálu obruby, aby odolal zvětšené síle, která je na něj vyvinuta při nasazování a sundávání brýlí. Uvolnění čepu může být dosaženo zákazníkovým nešetrným zacházením s brýlemi nebo nesprávným nahříváním obruby ze strany optika. Při nadměrném zahřívání oblasti stěžejek dochází k měknutí materiálu v bezprostřední blízkosti čepů, a tím k jejich viklání (Rutrle. 2001).

33

5.2.2. Silové zatížení u brýlí s nýtovanou stěžejkou Tento typ stěžejky se vyskytuje především u levných ochranných brýlí. Stěžejka je umístěna do vyfrézovaného lůžka na konci stranice a brýlového středu a je zde upevněna dvěma kovovými nýty. Frézováním a nýtováním se ještě více oslabí už i tak dost namáhané místo a výsledkem je rychlejší ztráta pevnosti a stability obruby. Podobně jako u zapuštěné stěžejky můžeme sílu, působící na jeden nýt v brýlovém středu, vypočítat ze vztahu odvozeného z momentové rovnováhy:

, vzorec č. 5

kde d je délka stranice, d1 vzdálenost nýtku od konce brýlového středu a působení sil F a F1 je patrné z obrázku.

Obrázek č. 13: Silové působení u nýtované stěžejky

Síla, jíž jsou namáhány nýty stranice, je odlišná a platí pro ni vztah:

, vzorec č. 6

34

kde d2 a d3 jsou vzdálenosti nýtků od konce stranice. Síly jsou opět znázorněny na obrázku. Vzdálenost dvou nýtků od sebe je vzhledem k délce stranice zanedbatelná, proto síly F2 a F3 mají stejnou velikost. Vzhledem k tomu, že vzdálenosti d2 a d3 jsou ve většině případů větší než vzdálenost d1, pak z výpočtů plyne, že nýtky brýlového středu jsou zatěžovány o něco více než nýty stranice. Ve výsledku by tedy brýlový střed měl být odolnější vůči mechanickému namáhání (Rutrle, 2001).

35

6. VÝBĚR BRÝLOVÉ OBRUBY

V současné době brýle představují nejen korekční pomůcku, ale i módní doplněk. Brýle by tedy neměly splňovat jen optické požadavky, ale také by se člověku měly líbit, měly by ladit s jeho postavou, vzhledem a osobností. Většina zákazníků při výběru obruby očekává odbornou radu optika. Ten by měl být k zákazníkovi otevřený, neměl by se bát vyslovit svůj osobní, i když třeba záporný, názor. Dále by měl být schopný komplexního pohledu na klienta. To znamená, že už při příchodu by si měl všimnout jeho vzhledu, stylu a chování. Dále by měl při rozhovoru taktně zjistit zákazníkovy zvyky a potřeby. I když budou všechny tyto objektivní potřeby splněny, ve výsledku je nejdůležitější to, jak se sám zákazník s nasazenou obrubou cítí.

6.1.

Faktory ovlivňující výběr brýlové obruby

6.1.1. Tvar obličeje Celkový tvar obličeje ovlivňuje tvar vybrané obruby. Prakticky platí, že k danému tvaru obličeje vybíráme obrubu s protikladným vzhledem. Tvar obličeje lze detailněji rozebrat pomocí profilových studií hlavy a obličejových linií. V praxi nám postačí rozdělení na čtyři základní tvary: oválný, kulatý, hranatý (čtvercový) a trojúhelníkový.

Obrázek č. 14: Základní tvary obličeje

Lidem s kulatým obličejem doporučujeme zvolit hranaté brýle, jejichž tvar kulatost tváře koriguje. Pokud bychom zvolili brýle kulaté nebo oválné, tak bychom pouze plnost obličeje podpořili.

36

Při výběru obruby pro člověka s hranatým obličejem také platí pravidlo kontrastu. Nedoporučíme mu tedy hranaté brýle, nýbrž kulaté či oválné, které jeho ostré rysy poněkud zjemní. U trojúhelníkového typu obličeje raději volíme jemné, tvarově nevýrazné obruby. Kdybychom naopak vybrali brýle hranaté, výrazného tvaru, tak bychom jen posílili dojem velmi špičaté brady. Nejvděčnější typ obličeje je oválný. Zde si můžeme dovolit zvolit prakticky jakýkoliv tvar obruby, který bude v celkovém souladu se vzhledem zákazníka. U tohoto tvaru obličeje snad nedoporučujeme jen menší kovové obruby, zvedající se na temporální straně, které značně ruší symetrii takového obličeje. Pokud bude oválný obličej protáhlý, nejlepším řešením budou obdélníkové brýle, které délku obličeje opticky zkrátí (Morávek, 2009). Jak už bylo zmíněno v kapitole o anatomii hlavy, tvar brýlové obruby je ovlivněn tvarem lebky. Zejména nás zajímá tvar lícní a spánkové kosti, nadočnicového oblouku a nosního kořene. Tvar nosního kořene ovlivňuje velikost a tvar zvoleného nosníku a sedel. Sedla či anatomické nosníky by na nos měly nasedat s co největší přesností. Eliminuje se tak zatížení kůže brýlemi a podpoří se statika brýlí. Podle hloubky kořene se musíme rozhodnout, zda zvolit brýle s anatomickým nosníkem či se sedly. Například u lidí s mělkým kořenem nosu může nastat problém, že při zvolení obruby s nosníkem jim obruba bude překážet při mrkání. Výměnou za obrubu se sedly se zvětší vzdálenost brýlové čočky od oka, a tím se problém vyřeší. Na tvaru lícní kosti závisí především velikost a tvar očnice. Platí zde pravidlo, že by se obruba neměla dotýkat tváří ani při různých grimasách či smíchu, kdy by tento dotek mohl způsobit její nestabilitu a pohyb a tím i narušení korekčního účinku. To samé platí i u nadočnicového oblouku. Horní část očnice by se obličeje neměla dotýkat a zároveň by neměla překrývat obočí. Obočí se z velké části podílí na vytvoření výrazu obličeje. Pokud bychom ho tedy, třeba i jen částečně, zakryli, dostali bychom ne vždy lichotivý výraz v obličeji. Velikost a tvar kosti spánkové udává šířku brýlové obruby, inklinaci a délku stranic. Šířka brýlového středu by měla korespondovat se šířkou obličeje. Přizpůsobení stranic je v takovémto případě bezproblémové. Pokud zvolíme neadekvátní šířku, obruba nebude vyhovovat estetickému hledisku a také bude obtížnější její přizpůsobování.

37

6.1.2. Barevná typologie Podle barvy a odstínu pleti, barvy vlasů a očí rozdělujeme lidi na studené typy: zimní a letní; a na teplé typy: jarní a podzimní. Moc často se nedá říct, že by určitý člověk byl vyhraněně jeden typ. Tyto typy se většinou prolínají a díky tomu je každý člověk originál a musí se k němu tak přistupovat. Všeobecně ale můžeme říct, že lidé jarního a podzimního typu působí jemně, přírodně. Těmto typům ladí odstíny zlaté, hnědé, tlumené zelené a další teplé odstíny. Naopak zimní typy jsou význačné pro své kontrasty. Můžeme si u nich dovolit divočejší kombinace spektrálně protichůdných barev, např. bílo-černou kombinaci. Těmto typům také sluší brýle v základních a tedy i výrazných barvách. Letní typy upřednostňují pastelové barvy a chladnější odstíny. Toto rozdělení je ovšem teoretické. V praxi vždy záleží na nositeli brýlové obruby. Může si zvolit takovou obrubu, která se k němu typově hodit nebude, a tím např. vznikne cílený extravagantní dojem (Morávek, 2009).

6.1.3. Estetika V dnešní době je kladen velký důraz na celkový vzhled. Zejména ženy si dávají záležet na svém oblečení, účesu a líčení. Zvolená brýlová obruba by se všemi těmito aspekty měla být v souladu. Podle stylu oblékání poznáme, zda člověk preferuje klasiku, eleganci, extravaganci, či jestli je spíše sportovní typ. Tímto se nám výběr obruby zúží na určitý okruh. Dále většinou platí pravidlo, že si lidé vybírají obrubu té barvy, která se v jejich šatníku vyskytuje nejhojněji. Také je důležité vzít v potaz všechny doplňky a zvolit obrubu, která s nimi bude v harmonii. Designéři brýlových obrub se soustředí nejen na brýle, ale také právě i na doplňky, např. kabelky, peněženky, vázanky, které k dané obrubě nabízí ve stejném designu. Důležitou součást image tvoří účes. Různé střihy a barvy vypovídají o osobnosti a jejich prostřednictvím člověk vyjadřuje svůj styl. Správně zvolený účes také dovede korigovat nedokonalosti tvaru obličeje. Například různě sestřihanou ofinou můžeme zakrýt vysoké čelo nebo naopak vyčesanými vlasy obličej opticky prodloužíme. U účesů z krátkých vlasů nebo v případě chybějících vlasů musíme brát v úvahu fakt, že obruba bude působit výrazně. Barva vybrané brýlové obruby by měla ladit s barvou vlasů, proto volíme obruby v příbuzných barvách a odstínech. Samozřejmě můžeme volit barvy kontrastní a výrazné, ale musíme dávat pozor, aby výsledný vzhled byl vkusně extravagantní ne kýčovitý. 38

Při nošení brýlí by ženy měly své líčení přizpůsobit korekci. Šikovný optik by měl být schopný klientce poradit, jak se pod brýle nalíčit. Při korekci krátkozrakosti rozptylné čočky opticky zmenšují oko. K jeho zvětšení se doporučuje použít světlejších stínů na víčko a o pár odstínů tmavší stín do záhybu víčka, který oko opticky zvětší. Dále je vhodné použití světlé konturovací tužky do vnitřního víčkového okraje, která oko rozjasní. Zvýraznění řas dosáhneme použitím maskary, oko na pohled bude působit otevřeněji. U hypermetropické korekce je potřeba dbát na korekci různých nedokonalostí, jež spojné čočky zvětšují. Některým ženám zvětšení očí za těmito skly vyhovuje. Pokud budou chtít líčením oči zmenšit, doporučíme tmavé stíny v tzv. kouřovém líčení. Obtáhneme-li vnitřní okraj víček tmavou tužkou, dosáhneme výrazné redukce velikosti oka. Nanesení řasenky by mělo být precizní, protože každý nedostatek bude za spojnými čočkami více viditelný.

6.2.

Konstituční typy člověka

Pojmem konstituční typ rozumíme celkový vzhled člověka, především jeho tělesnou stavbu. Vědecké výzkumy potvrdily existenci spojitosti tělesné kompozice s vlastnostmi člověka, jeho chováním a inteligencí. Vědci vytvořili skupiny, do nichž podle postavy jedince rozřadili. Nejznámějšími osobnostmi se v této oblasti stali německý psychiatr Ernst Kretschmer a americký psycholog William H. Sheldon.

6.2.1. Typologie podle Kretschmera Kretschmerova typologie dělí lidi podle tělesné stavby do tří základních skupin: leptosomní, atletický a pyknický typ.

Obrázek č. 15: Tři základní typy dle Kretschmerovy typologie

39

Leptosomní typ je pro svou převahu dýchací soustavy někdy také označován jako respirační. Tento typ je charakteristický drobnou, štíhlou postavou s minimem podkožního tuku. Končetiny jsou hubenější, slabší a zakončené dlouhými prsty. Obličej tohoto typu je většinou oválně protáhlý a nevýrazný. K leptosomní konstituci je přiřazován charakterový schizothymní typ. Vyznačuje se pracovitostí, cílevědomostí, perfekcionismem a vyhraněnými názory. Jeho projev je lehce patetický, používá různé metafory a má sklony k teatrálnosti. Tento typ je spíše samotář, ale když získá přátele, jejich vztah je pro něj velice důležitý. Druhou mezosomní skupinou je atletický typ člověka. Postava atletika je středně vysoká až vysoká a především svalnatá. V obličeji má pak tento typ člověka výrazné, hranaté rysy. Atletická postava je spojována s viskózním typem charakteru. Jedná se o flegmatika, který je klidný a rozvážný, může působit zpomaleně až usedle. Atletik toho většinou moc nenamluví, vyjadřuje se stručně, ale věcně. Poslední skupinou je typ pyknický. Dominuje u něj trávicí soustava, takže se můžeme setkat i s pojmem digestivní, či eurosomní typ. Pyknici mají postavu typu jablko, mají tedy větší břicho a hrudník, a většinou kratší, silnější krk. Jejich obličej je kulatý, široký a působí měkce. Povahově se pyknici řadí mezi cyklothymní typ. Mají rádi společnost, zábavu a jsou velmi přátelští. Vyhýbají se konfliktům, a proto raději volí vždy kompromis. V některé literatuře se můžeme setkat ještě s dvěma dalšími, extrémními tělesnými typy. Jedním z nich je asthenický typ – štíhlý až přehnaně vyhublý člověk, druhým je hyperplastický typ – člověk s nadváhou či obezitou (Rutrle, 2001).

6.2.2. Typologie podle Sheldona Sheldonovo rozdělení vychází z vývoje tří zárodečných listů lidského vajíčka, tzv. ektodermu, endodermu a mezodermu. Různé části lidského těla vznikají z odlišného zárodečného listu. Rozdělení potom závisí na soustavě, která u člověka převažuje. Z ektodermu vznikl centrální nervový systém. U ektomorfního typu člověka tedy převažuje rozum nad svaly. Je drobný, hubený s dlouhými končetinami. Tito lidé jsou často uzavřeni sami do sebe a nevyhledávají společnost. Základ v endodermu má naše trávicí soustava. Endomorfní typy se vyznačují oslabenou svalovou soustavou a převažuje u nich ochablost a sklon k nabírání na váze. Tento typ lidí je společenský, má rád pohodlí a dobré jídlo.

40

U posledního mezomorfního typu převažuje svalová soustava. Tito lidé mají hrubší, atletickou postavu a výrazné rysy v obličeji. Vedou velmi aktivní život, mají plno energie a jsou vytrvalí, někdy bohužel i bezohlední (Rutrle, 2001).

Toto dělení je ovšem jen učebnicové. V reálném životě je každý člověk individuum s vlastní, originální osobností. Výše uvedené vlastnosti, ať už fyzické či povahové, se v každém z nás prolínají a během života se také neustále mění.

6.2.3. Jiná typologie Už ve starověku Hippokratés formuloval teorii, že lze člověka zařadit do určité skupiny podle toho, jaká tělní tekutina ho ovlivňuje. Vznikly tak pojmy cholerik, flegmatik, sangvinik a melancholik, které se k popisu člověka používají dodnes. U cholerika převládá jako tekutina žluč. Je to člověk impulzivní, vznětlivý, někdy i útočný. V cestě za svým cílem je vytrvalý a stojí si za svými neměnnými názory. Flegmatikovi je přiřazen hlen jako tělní tekutina. Jedná se o člověka klidného, mírného a vyrovnaného. Mezi jeho zápory patří netečnost, neschopnost se rozhodnout a neemotivnost. Třetí skupinou jsou sangvinici, kteří jsou hnáni svou krví. Jsou to aktivní, společenští a hovorní lidé. Někdy mluví až příliš a mají sklony k přehánění. Posledním typem je melancholik, ovlivňovaný černou žlučí. Melancholici jsou klidní, tiší, pesimističtí a přecitlivělí. Mají ovšem i kladné vlastnosti jako třeba to, že ocení umění a inteligenci, jsou přemýšliví a organizovaní. Jiná psychologická terminologie dělí společnost na lidi extrovertní a introvertní. Extroverti jsou lidé otevření, společenští a impulsivní. Naproti tomu introverti se schovávají do sebe, svých pocitů, jsou méně hovorní a klidní.

V oční optice se setkáváme s různými typy lidí. Úlohou optika je správně tento typ co nejrychleji rozpoznat a přizpůsobit tak komunikaci a následný výběr brýlí. Mezi nejčastější typy, se kterými se v optice můžeme setkat, patří konzervativní a pasivní zákazníci a nejobtížnější klientelou bývají nevyhranění zákazníci. Tito lidé do optiky přichází bez jakékoliv představy o tom, jak by jejich nové brýle měly vypadat, a jsou odkázáni na pomoc optika. Vzhledem k tomu, že nemají žádný pevný názor a celkem často mění svůj vzhled, z větší části tvoří skupinu lidí se stížnostmi a reklamacemi. Naopak nejmenší práci mají optici s výše uvedenými konzervativními typy. Ti jsou spokojeni se svými stávajícími brýlemi a nestojí o žádné velké změny. Proto jsou velmi spokojeni, když jim vybereme obrubu velmi 41

podobnou té předchozí a za každou cenu jim nevnucujeme novinky na trhu. Pasivní zákazníci jsou pro optiky tvrdým oříškem, protože i samotná komunikace je s nimi obtížná. Velmi často také dávají přednost brýlím podobným těm současným, jako konzervativní typ zákazníka, ale je u nich i jistá šance na změnu (Rutrle, 2001).

6.3.

Výběr pomocí elektronických systémů

Při výběru nové brýlové obruby může nastat problém, že zákazník odloží své stávající brýle a bez korekce nevidí ostře, nemůže si tedy bez obtíží prohlednout svůj nový vzhled v zrcadle. Tomuto problému může předcházet sám zákazník tím, že si novou obrubu přijde vybrat s nasazenými kontaktními čočkami. Další možností je, že si s sebou přivede blízkou osobu, která jeho vzhled zhodnotí za něj. Nejčastějšími poradci bývají manželky či přítelkyně, ať už se muž v zrcadle vidí nebo ne. Ze strany oční optiky se v této situaci nabízí několik řešení. Některé optiky zákazníkovi na dobu zkoušení nové obruby naaplikují kontaktní čočky. Jiné optiky mají k dispozici digitální fotoaparát s možností propojení s počítačem. Zákazníka vyfotí z několika úhlů s různými obrubami, pak ho posadí do křesla, ze kterého může svůj nový vzhled zhodnotit. Nejnovějšími přístroji pomocnými při výběru obruby se staly technologické systémy, které jsou pomocí kamery a softwaru schopné nejen obrubu vyfotit, ale také ve 3D zaznamenají rozměry hlavy, pupilární distanci (PD), výšku očnice, střed otáčení oka a další. Systémy také například obsahují různé simulace vidění. S jejich pomocí snáze zákazníkovi optik vysvětlí, jak uvidí přes různé typy brýlových čoček. Užitečná je též funkce zobrazení výsledné tloušťky a váhy výsledné brýlové čočky na základě zvoleného materiálu, velikosti korekce a poloměru zakřivení.

Obrázek č. 16.: Visioffice

Provedení těchto přístrojů se liší u každé firmy. Nejčastěji se jedná o centrovací věž propojenou s počítačem nebo o iPad obohacený danými aplikacemi. Jako příklad můžeme uvést systém Visioffice od firmy Essilor, či iPad verzi softwaru Vision Care Center od firmy Hoya. 42

7. PŘIZPŮSOBOVÁNÍ A ÚPRAVY BRÝLÍ Po výběru vhodné brýlové obruby a korekčních čoček následuje fáze kompletace a přizpůsobení obruby. Tato část probíhá po odchodu zákazníka v dílenské sekci optiky, která je od prodejní části zpravidla oddělena. Je důležité obrubu řádně vyrovnat a přizpůsobit, abychom při jejím vydávání mohli jen doladit jemné detaily dle anatomie konkrétního zákazníka. Při úpravě obruby je důležité zachovat systematičnost a postupovat podle osvědčeného pravidla, kdy „brýle vyrovnáváme zásadně od brýlového středu a postupujeme k perifernějším částem“ (Rutrle, 2001, str. 117). Měli bychom tedy začít s přizpůsobením nosníku a skončit u koncovek stranic. První důležitá fáze úprav obruby začíná již při vsazování brýlových čoček do očnic. V případě kovových obrub či poloobrub se silonem je vsazování čoček prakticky bezproblémové. Obruby z plastových materiálů musíme nahřát pomocí fénu, aby bylo možné čočku vsadit. Prakticky postupujeme tak, že nahřejeme jednu očnici, vsadíme do ní čočku a zchladíme ve studené vodě, čímž očnice zafixuje svůj tvar. Tento postup pak opakujeme i u druhé očnice. Očnice nahříváme zvlášť z toho důvodu, že v mezičase vsazování čočky první, by druhá očnice zchladla. Museli bychom ji poté nahřívat znovu, což by mohlo vést k přepínání materiálu a možným deformacím (Beneš, 2010). Po vsazení brýlových čoček se již věnujeme úpravám brýlového středu a následně stranic.

7.1.

Vyrovnání brýlového středu

Po již zmíněném vsazení čoček do očnic zkontrolujeme, zda jsou čočky stočeny symetricky a zda je zachován původní tvar brýlového středu. Pokud je brýlová čočka nesprávně stočená, nahřejeme očnici a pootočíme ji pomocí ruky nebo kleští s gumovými čelistmi. Dále nás bude zajímat vertikální vyrovnání brýlového středu. Při nesprávném vsazování čoček dochází k deformaci nosníku, jehož překroucením se na něm vytvoří pomyslná vrtulka. Obě očnice potom nemají stejnou inklinaci a jejich korekční členy se nachází v různé vzdálenosti od oka. Chybné prohnutí má za následek také rozhozené postavení stranic. Je proto důležité, abychom tento problém odstranili jako první, než přejdeme k dalším částem obruby. Úpravu nosníku provedeme po lokálním zahřátí nejlépe s použitím dvou plochých kleští (Najman, 2001). 43

Po vertikálním vyrovnání zkontrolujeme vyrovnání ve směru horizontálním přiložením PD měřítka. Měřítkem spojíme buď obě stěžejky, nebo jej přiložíme k sedlu z horní či dolní části. V obou případech by měřítko mělo být ve vodorovné poloze, jakékoliv vychýlení značí deformaci obruby či nesprávné stočení korekčních členů. Řešením je zahřátí a úprava tvaru nosníku nebo již uvedené pootočení brýlových skel (Rutrle, 2001).

7.2.

Prohýbání brýlového středu

Problematika prohýbání brýlového středu úzce souvisí s centrováním brýlových čoček. Dříve se brýle tvarovaly tak, aby jejich střed byl zcela rovný a prošel tzv. čtyřbodovou dotykovou zkouškou. Při tomto vyrovnání byla zohledněna poloha skutečných bodů otáčení oka, čímž bylo dosaženo bodového zobrazování, a poloha vztažných bodů čoček, čímž se vyloučil nežádoucí klínový účinek. Z toho plyne, že pro pupilární distanci a očnicový rozestup platil vztah PD = OR.

Obrázek č. 17: Příklady nepřiměřeného prohnutí brýlového středu

Předchozí prohnutí brýlového středu nebylo dokonalé. Především v temporálních částech brýlových čoček nebyla respektována podmínka axiální vzdálenosti čočky od oka. Aby byl tento problém odstraněn, začaly se brýle v horizontálním směru tzv. kladně prohýbat. Ohybem se zvětší očnicový rozestup a platí vztah PD ˂ OR. Brýlové čočky v takto prohnutém středu budou ještě blíže k rohovce než v prvním případě a nabídnou korekci i v perifernější části zorného pole. V praxi by se úhel kladného prohnutí měl pohybovat v rozmezí 7° - 11°. Dalším způsobem prohnutí brýlového středu je prohnutí záporné, u nějž má očnicový rozestup menší rozměr než pupilární distance: PD ˃ OR. Toto záporné prohnutí se dříve 44

využívalo u brýlí do blízka. Dnes je považováno za neestetické a setkáme se s ním jen u některých typů dalekohledových brýlí (Rutrle, 2001).

7.3.

Vyrovnání stranic

Po správném vyrovnání brýlového středu přejdeme k vyrovnání stranic. U nich nás bude zajímat jejich rozevření, inklinace, rovnoběžnost a tvarování koncovek.

7.3.1. Úhel rozevření stranic Stranice by hlavu nositele měly co nejvěrněji kopírovat. Úhel jejich rozevření by tedy neměl být příliš malý ani velký a jeho velikost u pravé stranice by měla odpovídat velikosti u stranice levé. V opačném případě by docházelo k nesymetrickému rozložení sil působících na tkáně jejich nositele a k decentraci brýlového středu. Ke změně úhlu rozevření stranic u kovových obrub používáme kleště se speciálně upravenými čelistmi. U plastových obrub máme možností několik. První z nich je, že brýlový střed v místě stěžejky nahřejeme. Pokud úhel chceme zmenšit, zatlačíme na přední část kloubu palcem nebo oproti měkké podložce. Naopak pro zvětšení úhlu zatlačíme naopak na vnitřní část kloubu nebo k tomu také použijeme podložku či hranu stolu. Měli bychom se vyvarovat páčení stranic směrem ven, tento úkon může kloub brýlí nenávratně poškodit. Další možností zmenšení úhlu je použití tenké, lepicí fólie na dosedací plochu stranice. Zvětšení úhlu můžeme dosáhnout také pomocí plochého pilníku, kdy si stranici upevníme do svěráku a část materiálu odpilujeme. Zde musíme být obzvláště opatrní a zruční, protože můžeme poškodit zámek stěžejky či odpilovat příliš velký kus stranice (Najman, 2001).

7.3.2. Inklinace a prohnutí stranic s koncovkami Inklinační úhel je ten úhel, který svírá stranice s brýlovým středem z bočního pohledu. Jeho velikost závisí především na anatomických proporcích nositele. Dále také na způsobu držení hlavy a těla a v neposlední řadě na tom, k jaké korekci jsou brýle určeny. U brýlí do blízka totiž inklinační úhel bývá zpravidla menší než u korekce do dálky. Pokud jsou stranice k brýlovému středu přichyceny v jeho horní části, velikost tohoto úhlu se nachází mezi 75° -

45

85°. Když budeme ukotvení stěžejky posunovat do střední části obruby, bude stranice se středem svírat úhel až 90°. Úprava inklinace je možná se zahřáním i za studena. Vždy nahříváme pouze „stěžejkovou“ část stranice a změklý materiál v této oblasti opatrně přihýbáme. Jak už bylo zmíněno výše, nikdy se stranicemi žádným směrem nepáčíme. K úpravě bez zahřívání používáme kleště, s jejichž pomocí po sklopení stranice upravíme sklon oček stěžejky. U tohoto úkonu musíme dávat pozor na nežádoucí poškození povrchu obruby. Také je důležité tento úkon nejdříve promyslet, protože jeho opakováním dochází k opotřebení materiálu a hrozí ulomení či vypáčení stěžejky. Hodnota inklinace by u pravé i levé stranice měla být shodná, pokud se jedná o nositele bez jakýchkoliv anatomických anomálií. Kontrolu správnosti přizpůsobení provedeme tzv. „čtyřbodovou zkouškou“, kdy brýle s rozevřenými stranicemi položíme na vodorovnou podložku. První dva body doteku se nachází na každé očnici, další dva tvoří kontakt stranic, či jejich koncovek při obrácené poloze, s podložkou (Najman, 2001).

Dalším požadavkem při úpravě stranic je jejich prohnutí. Snažíme se tvar stranice přizpůsobit tak, aby co nejvěrněji kopírovaly tvar hlavy, aby nikde netlačily nebo nebyly naopak příliš volné. Tvar plastových stranic můžeme upravovat rukou po mírném zahřátí. U kovových obrub používáme ohýbací kleště. V tomto případě je dobré stranici obalit kusem látky a ohýbání provádět přes ni. Předejdeme tak zbytečným neestetickým škrábancům.

V neposlední řadě se věnujeme přizpůsobení koncovky. V místě, kde stranice přechází v koncovku, by měl být zachován úhel 130° a od tohoto přechodu koncovku přihýbáme k hlavě. Její úplný konec, špičku koncovky, naopak ohýbáme směrem od hlavy. Brýle se tak lépe usazují a konce se nezařezávají do kůže. Úpravu koncovky plastových obrub provádíme po zahřátí. Kovové obruby s plastovým návlekem též nahříváme a ohýbáme do požadovaného tvaru. Délku stranice můžeme měnit posunutím místa ohybu. U plastových obrub se jedná opět o zahřátí materiálu. U kovových obrub máme možnost sundání koncového návleku, zastřihnutí kovové výztuhy a opětovného nasazení návleku. Při každé změně délky bychom měli zachovat původní úhel ohybu. Po sklopení stranic zkontrolujeme, zda se koncovky nedotýkají brýlových čoček a nedochází tak k jejich poškrábání, či jestli koncovky příliš nepřesahují a nebudou činit problémy při ukládání brýlí do pouzdra. 46

Závěrečnou fází je anatomické přizpůsobení brýlí při jejich výdeji zákazníkovi, při němž používáme stejné, výše uvedené úkony. Při přizpůsobení musíme respektovat individuální anatomii klienta a její případné asymetrie. Neměli bychom se bát přímého kontaktu s klientem a obrubu mu sami nasadit i sejmout, čímž získáme více informací o jejím usazení. U těchto závěrečných úprav kontrolujeme především, zda brýle netlačí či nepadají, zda dosedají celou plochou sedel (nosníku) a zda jsou vyrovnané ve vertikální i horizontální rovině (Najman, 2001).

47

8. NÁSTROJE A POMŮCKY

Poslední kapitola této práce bude věnována nástrojům a pomůckám používaným k vyrovnávání a přizpůsobování brýlových obrub. V dílenské části optiky by se mimo jiné měl nacházet stůl určený výhradně k opravám a vyrovnání brýlí. Součástí stolu by měly být zásuvky či vhodně uspořádané kastlíky s náhradními díly – šroubky, nýtky, sedýlky, koncovkami stranic aj. Dále je vhodné ke stolu připevnit menší svěrák s gumovými čelistmi, který nám při mnohých úkonech ulehčuje práci. Jak už bylo několikrát zmíněno výše, vyrovnání brýlí provádíme buď po zahřátí, či za studena. K nahřívání plastových obrub a plastových částí obrub slouží fén, jehož teplota je podle výrobce buď konstantní, nebo regulovatelná. Jeho součástí je většinou i kryt, který umožňuje lokální nahřívání. K ohýbání plastu nám mnohdy postačí ruce. U kovových obrub už musíme sáhnout po sadě kleští, která je základním vybavením každého očního optika. Tyto kleště se nachází v různých velikostech a provedeních. Podle jejich účelu je můžeme rozdělit na přidržovací, ohýbací, tvarovací, štípací, nýtovací a speciální.

Obrázek č. 18: Kleště přidržovací, štípací, na otáčení skel

Přidržovací kleště se vyznačují plochými, rovnými či špičatými, čelistmi, které jsou někdy opatřeny plastovou podložkou. Podložka chrání povrch materiálu, ale zároveň umožňuje pěvné sevření. Tyto kleště se používají, jak už je z názvu patrné, k přidržování menších brýlových součástek. Jsou nahraditelné pinzetou, ale přesto by neměly chybět v žádné optice. 48

U ohýbacích kleští je jedna čelist kovová, druhá potažená plastem. Používají se především k úpravě inklinace stranic a jejich rozevření. Tvarovací kleště mají široké čelisti, vybavené zaoblenou plastovou podložkou. Slouží k úpravě tvaru očnice či prohnutí stranic. Štípací kleště využijeme například při zkracování délky stranice a na štípání středně tvrdých drátů. Nýtovací kleště slouží k zajištění šroubku před jeho samovolným uvolněním a vypadnutím. Mezi speciální kleště patří například ty na nastavení sklonu sedla, na otáčení čoček či zkoušecí kleště. Aby byl stůl pro opravy kompletní, měl by obsahovat i sadu šroubováků, pilníků a pilek. Dále by neměl chybět matičkář, závitník, průbojník a kladívko. V neposlední řadě bychom zde měli najít pájecí soupravu, vrtačku, leštičku a ultrazvukovou čističku (Najman, 2009).

49

ZÁVĚR Tato práce se zabývá výběrem brýlové obruby a jejím následným přizpůsobením dle individuálních anatomických dispozic klienta. Důležité bylo se věnovat rozdělení brýlových obrub, abychom si ukázali, že existuje mnoho různých konstrukcí, materiálů a barev obrub, ze kterých v oční optice můžeme vybírat. Z práce se dozvíme základy o anatomii hlavy člověka a to, jak tato anatomie a morfologie ovlivňuje výběr obruby. Zabývá se také negativními interakcemi mezi tkáněmi člověka a brýlovou obrubou a doporučuje, jak toto působení co nejvíce zmírnit. Závěrečná část práce popisuje systematický postup při vyrovnávání a přizpůsobování brýlí a nástroje k tomu využívané. Při výběru by oční optik měl umět uplatnit všechny své znalosti a mít celkový přehled o dané problematice. Měl by umět poradit, pomoci. Nicméně každý člověk má jiný vkus a konečné rozhodnutí, ať už je jakékoliv, závisí na zákazníkovi. Ať už optik s výběrem klienta souhlasí nebo ne, měl by být schopný danou obrubu přizpůsobit tak, aby její nošení nezpůsobovalo klientovi žádné potíže.

50

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. Beneš, P. a kol. Optická praktika [online]. Brno: Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity,

2010.

[cit.

2014-1-13].

ISSN

1802-128X.

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/lf/ps10/optika/web/index.html. 2. Dokládal, M. - Páč, L. Anatomie člověka III.: Systém kožní, smyslový a nervový. 2. nezměněné vyd. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2002. 285 s. ISBN 80210-3027-5. 3. Eber, J. Anatomische Brillenanpassung: Sonderdruck einer Fortsetzungsserie aus "Deutsche Optikerzeitung" / Schulz, W. Heidelberg: Optische Fachveröffentlichung, 1987. ISBN 978-3-922269-21-2. 4. Krasňanská, L. Technológia výroby okuliárových obrúb. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2009. 5. Kvapilíková, K. Anatomie a embryologie oka, Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000. 206 s. ISBN 80-7013-313-9. 6. Morávek, P. Design brýlových obrub. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2009. 7. Najman, L. Sady vyrovnávacích a přizpůsobovacích kleští. Česká oční optika. Brno: EXPO DATA spol. s r.o., 2009, roč. 50, č. 3. ISSN 1211-233X. 8. Najman, L. Dílenská praxe očního optika. Vyd. 2., přeprac. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010, 208 s. ISBN 978-807-0135297. 9. Obsfeld, H. Spectacle frames and their dispensing. London: W. B. Saunders Company, 1997. ISBN 0702019283. 10. Petruchová, M. Technologický postup zábrusu a vsazování brýlových čoček do různých typů brýlových obrub. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2011. 11. Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80701-3347-3. 51

SEZNAM A ZDROJE POUŽITÝCH VZORCŮ

Vzorec č. 1: Vzorec pro plošný tlak

Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 104. Vzorec č. 2: Vzorec pro tlakovou relaci

Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 106. Vzorec č. 3: Vzorec pro moment síly Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 112. Vzorec č. 4: Vzorec pro sílu vytrhávající stěžejku z brýlového středu Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 114. Vzorec č. 5: Vzorec pro sílu působící na jeden nýt v brýlovém středu Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 116. Vzorec č. 6: Vzorec pro sílu namáhající nýty stranice Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 116.

52

SEZNAM A ZDROJE POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK

Obrázky: Obr. č. 1: Obruba s očnicemi Con passin through black. Optika radlická [online]. [cit. 2014-2-2]. Dostupné z: http://www.optikaradlicka.cz/cs/shop/1073-con-passing-through-black/. Obr. č. 2: Poloobruba Linea Roma brýlové obruby. Alta Oční optika [online]. [cit. 2014-2-2]. Dostupné z: http://www.altaoptika.cz/linea-roma. Obr. č. 3: Brýle bez očnic Brýle

–

brýlové

obruby.

Extra

Brýle

[online].

[cit.

2014-2-2].

Dostupné

z:

http://www.extrabryle.cz/extrabryle/eshop/1-1-Damske-bryle/0/5/251-Bryle-brylove-obruby. Obr. č. 4: Želvovinové brýle Dioptrické brýle. Oční optika Adámek [online]. © 2014 [cit. 2014-2-2]. Dostupné z: http://www.optikadamek.cz/index.php?nid=999&lid=CS&oid=77244.

Obr. č. 5: Měřící systém „do obdélníka“ Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 19.

Obr. č. 6: Systém měření na ose Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 20.

Obr. č. 7: Kosti lebky Kostra hlavy. Biologie člověka –

kosti

[online]. [cit. 2014-2-2]. Dostupné z:

http://absolventi.gymcheb.cz/2010/pesimli/hlava.html.

53

Obr. č. 8: Svaly hlavy Facial

paralysis.

Advocure

[online].

©

2014

[cit.

2014-2-2].

Dostupné

z:

http://www.advocurenf2.org/livingwithnf2_ailments+care_face.php.

Obr. č. 9: Nervy hlavy Nervus

trigeminus.

WikiSkripta

[online].

[cit.

2014-2-2].

Dostupné

z:

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Nervus_trigeminus.

Obr. č. 10: Vrstvy kůže Maligní melanom a ostatní nádory kůže. Česká onkologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně [online]. © 2014 [cit. 2014-2-2]. Dostupné z: http://www.linkos.cz/maligni-melanom-spinaliom-bazaliom-c43-44-d03/maligni-melanom-aostatni-nadory-kuze/.

Obr. č. 11: Rozložení sil u ideální stranice Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 113.

Obr. č. 12: Silové působení u zapuštěné stěžejky Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 115. Obr. č. 13: Silové působení u nýtované stěžejky Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 116. Obr. č. 14: Základní tvary obličeje Králová, L. Zjistěte jaký tvar má právě Váš obličej! Kadeřnice Králová [online]. 23. 5. 2013 22:22 [cit. 2014-2-2]. Dostupné z: http://www.kadernice-kralova.cz/rady-a-tipy. Obr. č. 15: Tři základní typy dle Kretschmerovy typologie Vobr, R. Historie antropomotoriky. Výukový program [online]. [cit. 2014-2-2]. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/externi/antropomotorik/uvod/stranky/historie.htm. 54

Obr. č. 16.: Visioffice Visioffice.

Essilor

[online].

[cit.

2014-2-2].

Dostupné

z:

http://www.essilor.cz/CS/Pristroje/Stranky/Visioffice.aspx. Obr. č. 17: Příklady nepřiměřeného prohnutí brýlového středu Rutrle, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 143 s. ISBN 80-7013347-3. str. 119. Obr. č. 18. Kleště přidržovací, štípací, na otáčení skel Kleště.

Breitfeld

&

Schliekert

[online].

[cit.

2014-2-2].

Dostupné

z:

http://www.bsoptik.cz/kleste/.

Tabulky:

Tabulka č. 1: Vlastnosti plastových materiálů na výrobu obrub Najman, L. Dílenská praxe očního optika. Vyd. 2., přeprac. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010, 208 s. ISBN 978-807-0135-297. str. 27. Tabulka č. 2: Smluvní označení brýlových obrub Najman, L. Dílenská praxe očního optika. Vyd. 2., přeprac. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010, 208 s. ISBN 978-807-0135-297. str. 21.

55

SEZNAM POUŽITÝCH JEDNOTEK A ZKRATEK Jednotky: °C

stupeň Celsia

°

stupeň

%

procento

N/mm2

newton na milimetr čtvereční

N/cm2

newton na centimetr čtvereční

kcal/mh°C

kilokalorie na metr, hodinu a stupeň Celsia

mm

milimetr

cm

centimetr

cm2

centimetr čtvereční

g

gram

cN/cm2

centinewton na centimetr čtvereční

Zkratky: tzv.

takzvaně

č.

číslo

např.

například

CN

nitrát celulózy

CA

acetát celulózy

CAB

butyrát celulózy

CP

propionát celulózy

PMMA

polymetylmetakrylát

PA

polyamid

EP

epoxidová pryskyřice

obr.

obrázek

str.

strana

TR

tlaková relace

PD

pupilární distance

OR

očnicový rozestup 56