MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Osoby s lehkou mentální retardací ve výkonu trestu odnětí svobody Bakalářská práce

Brno 2008

Autor práce: Kateřina Foltinová

Vedoucí práce: PhDr. Mgr. et Bc. Karel Pančocha, B.A. Ph. D.

Bibliografický záznam FOLTINOVÁ, Kateřina. Osoby s lehkou mentální retardací ve výkonu trestu odnětí svobody: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra speciální pedagogiky, 2008. 41 l. Vedoucí bakalářské práce Karel Pančocha.

2

Anotace Bakalářská práce „Osoby s lehkou mentální retardací ve výkonu trestu odnětí svobody“ pojednává o osobách s mentálním postižením, o jejich specifických problémech, o trestání pachatelů s mentálním postižením v České republice a o zvláštních podmínkách pro výkon trestu odnětí svobody těchto osob. Pomocí kazuistiky se snaží nalézt vhodné řešení pro nápravu těchto pachatelů a návrat do jejich přirozeného sociálního prostředí.

Annotation Bachelor’s thesis „Persons with Mild Mental Retardation during the Execution of Imprisonment“ deals with mental handicapped people, their specific problems, imposing sentences upon mental disabled delinquents in the Czech Republic and special conditions for their living in prison. This thesis tries to find suitable decision of correction of the offenders and their return to their original social neighbourhood.

3

Klíčová slova Mentální postižení, mentální retardace, trest, výkon trestu odnětí svobody, vězení, detenční ústav, náprava

Keywords Mental disability, mental retardation, punishment, execution of imprisonment, prison, detention institution, correction

4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Jihlavě dne 16. dubna 2008

Kateřina Foltinová

5

Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 7 1

MENTÁLNÍ RETARDACE ............................................................................................................ 9 1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.3.4 1.3.5 1.3.6 1.3.7 1.3.8 1.4

2

TREST A VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ................................................................... 17 2.1 2.1.1 2.1.2 2.2 2.3 2.4 2.5

3

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA MENTÁLNÍHO POSTIŽENÍ ............................................................... 9 Mentální retardace (dříve také oligofrenie či slabomyslnost).............................................. 9 Demence............................................................................................................................... 9 Pseudooligofrenie .............................................................................................................. 10 PŘÍČINY VZNIKU MENTÁLNÍ RETARDACE ................................................................................. 10 SPECIFIKA OSOB S LEHKOU MENTÁLNÍ RETARDACÍ .................................................................. 11 Vjemy.................................................................................................................................. 11 Myšlení ............................................................................................................................... 12 Řeč ..................................................................................................................................... 12 Paměť a učení .................................................................................................................... 13 Vůle a emoce ...................................................................................................................... 13 Motivace............................................................................................................................. 14 Sebehodnocení ................................................................................................................... 14 Socializace ......................................................................................................................... 15 PRÁVA OSOB S MENTÁLNÍ RETARDACÍ ..................................................................................... 15

FUNKCE TRESTU ...................................................................................................................... 17 Historie funkcí trestu .......................................................................................................... 17 Současné funkce trestu ....................................................................................................... 17 ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTÁNÍ ................................................................................................. 18 DRUHY TRESTŮ V ČESKÉM PRÁVU ........................................................................................... 18 VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY DLE ČESKÉHO PRÁVA ......................................................... 19 PROBLÉM VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ......................................................................... 20

OSOBY S LMR VE VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ............................................... 21 3.1 POČET MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH VĚZŇŮ V ČR ........................................................................ 21 3.2 SPECIALIZOVANÁ ODDĚLENÍ VE VĚZNICÍCH ............................................................................. 22 3.2.1 Specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených s mentální retardací.................... 22 3.2.2 Specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných 23

4

KAZUISTIKA ................................................................................................................................ 24 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

ÚDAJE Z RODINNÉ ANAMNÉZY................................................................................................. 24 ÚDAJE Z OSOBNÍ ANAMNÉZY ................................................................................................... 24 ÚDAJE ZE ZNALECKÉHO POSUDKU Z BŘEZNA 2005 .................................................................. 27 ÚDAJE ZE SOUDNÍCH SPISŮ – POPIS NĚKTERÝCH ČINŮ: ............................................................ 28 ZÁVĚRY VYPLÝVAJÍCÍ Z KAZUISTIKY ...................................................................................... 29

ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 31 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 33 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 36 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 37

6

Úvod Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě svého dlouhodobého zájmu o tuto problematiku. Studuji kromě speciální pedagogiky také právo a právní vědu, a tak se snažím tyto dva obory propojit. Rok jsem pracovala v advokátní kanceláři, kde jsem pochopila, že advokacie je pro mě prací naprosto nevhodnou. Na klienty (mimo jiné i pachatele různých trestných činů) je pohlíženo jako na prostředek k získání peněz. Advokátovým úkolem je vždy hájit zájmy klienta, což v praxi znamená neohlížet se příliš na pravdu… Nikoho v této branži nezajímá, co bude s obětí, co vedlo pachatele k tomuto činu, co by mu v tom mohlo zabránit a jak ho dostat ne pouze z jednoho „malého průšvihu“, ale jak ho dostat zpátky do hlavního proudu, mezi lidi, kteří jsou pro společnost prospěšní a kteří jsou spokojení. Na druhou stranu je to ale také důsledek současného stavu, kdy advokátní kanceláře jsou přehlceny, a tak se každý advokát musí činit, aby řešil případy co nejrychleji, a nemůže si přitom nad žádnou kauzou příliš lámat hlavu. Řekla jsem si, že když se mi nelíbí v advokacii, zkusím to na druhé straně – na státním zastupitelství. Strávila jsem tam tři měsíce, které pro mě byly ještě větším rozčarováním. Funguje to tam jako na běžícím pásu. Každý státní zástupce má svůj obor, jeden majetkovou kriminalitu, druhý kriminalitu mladistvých, třetí dopravní nehody… Každý má svou malou kancelář zahrnutou hromadou spisů, kterými se pomalu ale jistě prokousává. Přečte si skutky popsané policií, zběžně projede výpovědi, sepíše obžalobu… Občas pronese: „Á, už zase xxx, sotva ho pustili, tak co je to dneska?“ Po rozhovorech s nimi jsem měla pocit, že pachatelé jsou pro ně jen postavy, které patří za mříže. Přišlo mi hrozné, že se skoro ani nepodívají, o koho skutečně jde, že o pachateli téměř nic neví. Pak jsem ale nad tím vším přemýšlela a uvědomila si, že člověk s jiným přístupem by se z toho pravděpodobně za pár měsíců zbláznil. Jejich práce je obžalovávat… Téma bakalářské práce jsem si tedy zvolila tak, abych mohla využít svých zkušeností z výše zmíněných praxí a propracovat tu stránku, která mi na práci advokátů i státních zástupců tolik chyběla, a to přístup k pachateli jako k lidské bytosti, která dělá chyby, ale dokáže je i napravit, pokud ví jak a chce to udělat. Při čtení spisů jsem vždycky našla důvod, proč ten daný člověk čin spáchal (případně páchá pořád dokola). Velmi často šlo o lidi, kteří byli silně narušeni z dětství, obvykle se snažili prosadit a ukázat, že něco dokážou, že jsou Někdo. 7

Původně jsem se zaměřila na majetkovou kriminalitu, konkrétně na krádeže, protože právě zde je dle mého názoru možnost nápravy největší, nehledě na to, že jde o nejčastější typ trestných činů. Prakticky se nesetkáváme s krádežemi z afektu, kleptomanie také není příliš častá, psychopatie ani jiné závažné poruchy, zde nehrají tak velkou roli jako vůle. Pachatelé krádeží kradou proto, že se tak rozhodli, že jim to připadalo jako nejlepší možné řešení. Někteří chtěli mít to, co ostatní, ale neznali jiný způsob, jak si to obstarat. Jiní jen chtěli ukázat, že to dokážou. Každý má svůj důvod, který ho k činu vede. Vždycky se ale může rozhodnout, že to neudělá. Obvykle hlavní, co pachatelům krádeží chybí, je motiv k polepšení. Takhle jsou spokojení, mají všechno, co potřebují, a když to nemají, tak si to prostě někde vezmou. Toto téma bylo stále velmi široké, a tak jsem se spisy prodírala dál a našla jsem jeden, který mě upoutal. Našla jsem spis Libora V., recidivního, dalo by se říct chronického, pachatele krádeží trpícího lehkou mentální retardací a pocházejícího z naprosto nevyhovujícího výchovného prostředí. Po konzultaci s vedoucím práce jsem proto pozměnila téma své práce a zaměřila jsem se na osoby s lehkou mentální retardací, jejich trestnou činnost a možnosti jejich nápravy. V úvodu je také třeba zmínit, že v práci se věnuji pouze osobám starším 18 let, neboť mladiství jsou velmi specifickou kategorií, která vyžaduje zcela odlišný přístup. V první části práce se zabývám obecným vymezením mentálního postižení, zejména pak lehkou mentální retardací, co se týče jejího vzniku i specifických problémů osob s LMR, a také právy těchto osob. Druhá část přibližuje čtenáři obecnou teorii o trestu, základní zásady trestání a výkonu trestu odnětí svobody. Třetí kapitola popisuje zvláštnosti výkonu trestu odnětí svobody vztahující se k odsouzeným s LMR. V poslední čtvrté části jsem se věnovala přímo kazuistice Libora V., snažila jsem se v ní shrnout všechny dostupné relevantní informace a vyvodit z nich závěr naznačující směr, kterým by se přístup k pachatelům s LMR dle mého názoru měl ubírat. Cílem celé mé práce je analyzovat situaci osob s LMR páchajících trestnou činnost v České republice, vytvořit kazuistiku pachatele s LMR a na základě analýz a kazuistického šetření navrhnout modifikaci stávajícího systému trestání těchto jedinců.

8

1 Mentální retardace 1.1 Obecná charakteristika mentálního postižení Mentální postižení, mezi které lehká mentální retardace patří, je v ČR jedním z nejčastějších handicapů 1. Zhruba 300.000 lidí s mentálním postižením v ČR2 však ani zdaleka netvoří stejnorodou skupinu. Každý člověk je jedinečný a u lidí s mentálním postižením to platí dvojnásob. Osoby s mentálním postižením lze dělit dle různých hledisek, zde se budu zabývat pouze dělením nejužívanějším – dle vzniku tohoto postižení.

1.1.1 Mentální retardace (dříve také oligofrenie či slabomyslnost) Jde o vrozené nebo časně získané (do 2 let věku dítěte) organické poškození mozku, které postihuje všechny složky osobnosti, nejvýrazněji se projevuje v porušení poznávací schopnosti, čímž značně narušuje proces učení. Jde o stav trvalý, vhodnými výchovnými prostředky lze dosáhnout mírného zlepšení.3 Mezi osoby s mentální retardací řadíme ty, kteří při IQ testech získají méně než 69 bodů, což je dle statistik přibližně 3% populace 4. Klasifikace WHO

5

osoby s mentální retardací řadí do šesti

stupňů: F 70

Lehká mentální retardace (IQ 69 – 50)

F 71

Středně těžká mentální retardace (IQ 49 – 35)

F 72

Těžká mentální retardace (IQ 34 – 20)

F 73

Hluboká mentální retardace (IQ < 20)

F 78

Jiná mentální retardace

F 79

Nespecifikovaná mentální retardace6

Vzhledem k omezenému rozsahu práce se zde budu blíže zabývat pouze osobami s lehkou mentální retardací, které, jak bude dále vysvětleno, jsou bohužel častými obyvateli našich věznic se zcela specifickými potřebami.

1.1.2 Demence Demence neboli zhloupnutí je charakteristická tím, že jde o poruchu získanou po 2. roce života dítěte (proto je také někdy nazývána získanou mentální retardací) a velmi 1

viz. příloha č. 1 Bajcura, str. 17 3 Vítková, str. 292-294; Pipeková, str. 269-277 4 viz. příloha č. 2 5 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 6 Valenta, Müller, str. 10-12 2

9

často má progredující charakter7. Jde o proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje. Nepostihuje všechny složky osobnosti najednou a stejnoměrně jako mentální retardace, ale postihuje je postupně a s různou intenzitou. Demenci dělíme na dětskou (tzv. deteriorace) a stařeckou, a dále jako ischemicko-vaskulární, atrofickodegenerativní a symptomatickou.8

1.1.3 Pseudooligofrenie Pseudooligofrenie neboli zdánlivá mentální retardace je snížení rozumových schopností vlivem učební a sociální zanedbanosti. Nejde tedy o poškození CNS, ale o velmi nepříznivé vnější vlivy. Dítě žije v málo podnětném sociálním prostředí, a tak je jeho vývoj narušen, což se mimo jiné projeví i snížením IQ o 10 až 20 bodů. Tato porucha je na rozdíl od předchozích dvou správnou výchovou a přístupem plně reverzibilní.9 Dále se budu věnovat pouze kategorii osob s mentální retardací, se zvláštním zaměřením na osoby s lehkou mentální retardací.

1.2 Příčiny vzniku mentální retardace Příčin poškození CNS, které se projevují jako mentální retardace, je mnoho. Lze je rozdělit do čtyř základních skupin10: Dědičně podmíněné postižení, tedy porucha ve struktuře nebo funkci genetického aparátu. Sem patří např. Downův syndrom, polygenním způsobem dědičné snížení dispozic k rozvoji mentálních schopností, Klinefelterův syndrom, LeschNyhanův syndrom a další. Postižení podmíněné teratogeny v prenatálním věku, a to jak faktory fyzikálními (ionizující záření, oligohydromnion), chemickými (léky, alkohol, drogy, otrava olovem), tak biologickými (virová a mikrobiální onemocnění matky v těhotenství). Perinatální poškození CNS, mezi které řadíme asfyktický syndrom, krvácení do mozku, cerebrální infantilní paréza, nízká porodní váha dítěte, hyperbilirubinémie, protrahovaný porod. Postnatální poškození mozku mající za následek narušení vývoje rozumových schopností11. Sem patří různé infekce a působení nežádoucích mikroorganismů 7

Hartl, str. 44 Pipeková, str. 270 9 Valenta, Müller, str. 17 10 Vágnerová, str. 146-147 8

10

(klíšťová encefalitida, meningitida, meningocefalitida), poruchy látkové výměny (mozková

lipoidóza,

hypotyreóza,

fenylketonurie,

glykogenózy,

galaktosemie,

homocystinurie), traumata hlavy, mozkové léze při nádorovém onemocnění a krvácení do mozku. Výzkumy příčin vzniku mentální retardace nejsou zdaleka u konce. Uvádí se, že až 80% případů lehké mentální retardace má neznámý, dosud neurčený původ12.

1.3 Specifika osob s lehkou mentální retardací Lidé s lehkou mentální retardací (dále jen LMR) obvykle dokážou účelně užívat řeč v každodenním životě, dosáhnou úplné nezávislosti v osobní péči a v domácích pracích, ač je jejich vývoj v těchto směrech opožděný oproti normě13. Proto by dle současných trendů měli mít právo na samostatný život, jsou-li ho schopni, a společnost by měla vytvářet optimální podmínky pro jejich začlenění do „hlavního proudu“ a umožnit jim žít normálním životem jako ostatní spoluobčané. Problémy lidí s LMR nastávají hlavně ve škole, kdy se projeví jejich handicap, a to zejména při čtení, psaní a dalších teoretických předmětech. Trpělivou prací zaměřenou na rozvíjení dovedností a kompenzování nedostatků lze docílit výborných výsledků a tito lidé tak jsou schopni získat nejen základní vzdělání, ale často i výuční list. Jedince

s LMR

obvykle

lze

zaměstnat

vhodnými

pracemi,

zejména

nekvalifikovanými a málo kvalifikovanými pracemi manuálními. Dalším nepříznivým důsledkem LMR je sociální a emoční nezralost, díky níž se osoby s LMR špatně přizpůsobují tradicím, normám i sociálním očekáváním. Mají problémy v navazování vztahů, ve výchově vlastních dětí, v získání a udržení si zaměstnání a jiných finančních prostředků, což nakonec často vyústí v kriminalitu těchto osob. Velmi významné je proto pro ně výchovné prostředí, ve kterém žijí.14

1.3.1 Vjemy Opožděná a omezená schopnost vnímání výrazně ovlivňuje celkový psychický vývoj osob s LMR. Vnímání je postiženo co do tempa i rozsahu, a tak jim znesnadňuje

11

Pokud k němu došlo v průběhu prvních 18 měsíců věku dítěte, neboť později vzniklé je dle dohod třeba považovat za poškození získané. 12 Švarcová, str. 53 13 viz. příloha č. 3 14 Pipeková, str. 272

11

orientaci v běžném životě. Je pro ně mnohem těžší vnímat čas a prostor, v kterém se nachází, vyhodnotit aktuální situaci, určit vztahy mezi jednotlivými jevy. Závažným problémem jedinců s LMR je inaktivita vnímání. Sami od sebe nezkoumají detaily a souvislosti, stačí jim, že něco je. Zkoumání předmětu jim také znesnadňuje špatná pozornost a neschopnost odpoutat se od pro ně výrazných stránek objektu, které jsou často naprosto nepodstatné.15

1.3.2 Myšlení Lidé s LMR mají omezenější potřebu zvídavosti a preferují podnětový stereotyp, a tak jsou často velmi pasivní a závislí na zprostředkování informací druhými lidmi. Špatně se orientují v běžném prostředí, protože hůř rozlišují významné od nevýznamného, což jim komplikuje pochopení základních životních situací a sociálních vztahů. V myšlení jsou schopni dosáhnout nejvýše úrovně konkrétních logických operací, které je tak pevně spjato s realitou, že prakticky nejsou schopni uvažovat, odpoutat se od aktuálních potřeb a pocitů. Lidé s LMR jsou velmi málo kritičtí a silně sugestibilní. Obecně ulpívají na určitém způsobu řešení, což můžeme chápat i jako jejich obrannou reakci před novými, nesrozumitelnými podněty, které v nich vzbuzují strach. Nadměrné nároky okolí v nich vyvolávají silný stres. Naskytne-li se jim nějaký nový problém, obvykle pasivně čekají, až ho vyřeší někdo jiný nebo na jeho řešení úplně rezignují.16 Pro mou práci je velmi významné, že osoby s LMR se sice „dovedou mechanicky naučit určitá pravidla, ale nedovedou je v praxi účelně aplikovat, protože nechápou rozdíly mezi jednotlivými situacemi“17.

1.3.3 Řeč Řeč je nástrojem myšlení a prostředkem interakce mezi lidmi. U dětí s LMR se řeč vyvíjí pomaleji než u majority, postupně se sice rozvine, avšak s většími či menšími nedostatky v obsahové i formální stránce. Vzhledem ke zhoršenému fonematickému sluchu, někdy i díky špatné koordinaci mluvidel, mají osoby s LMR méně přesnou výslovnost.

15

Vítková, str. 300-301; Švarcová, str. 37-38 Vágnerová, str. 151-152; Švarcová, str. 39-40; Vítková, str. 301-302 17 Vágnerová, str. 152 16

12

Zmíněné horší porozumění verbálnímu projevu s sebou nese další omezení, a to nedostatečnou slovní zásobu a těžší pochopení celkového kontextu, proto jsou schopni chápat pouze kratší sdělení. Jejich aktivní slovní zásoba obsahuje jen minimum přídavných jmen, sloves a spojek, takže řeč je velmi jednoduchá s četnými agramatismy.18

1.3.4 Paměť a učení Pomocí paměti si uchováváme a zobecňujeme minulou zkušenost, a také díky ní získáváme nové vědomosti a dovednosti. Jde o schopnost přijímat, podržet a znovu oživovat minulé vjemy.19 Paměť osob s LMR je převážně mechanická, bez bližšího porozumění učenému, přičemž zapamatovaného je mnohem méně než u běžné populace a naopak proces zapomínání probíhá rychleji. Představy si vybavují dlouho a obvykle nesprávně, což je zapříčiněno mimo jiné neschopností představy zobecněnit a utřídit si je v paměti co do významu.20 Proces učení lidem s LMR činí potíže díky jejich přirozené pasivitě, nedostatečnému porozumění učenému, pouze mechanické paměti, špatné asociaci a slabé koncentraci pozornosti.21

1.3.5 Vůle a emoce Vůle je záměrné úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle. Je to schopnost, která usměrňuje lidské chování.22 Naopak emoce znamenají biologicky účelnou adaptaci na prostředí, která je rozumem velmi málo ovlivnitelná.23 U jedinců s LMR je typická hypobulie až abulie, jež má za následek podřízenost bezprostředním vlivům okolní situace. Regulují své chování spíše na základě emocionálních prožitků než na základě racionálního hodnocení a sebeovládání, a tak upřednostňují takový podnět, který jim může přinést bezprostřední uspokojení. Pokud je osoba s LMR správně výchovně vedena, je schopna si osvojit základní normy chování, a dokonce pociťovat stud, někdy i vinu, jestliže je překročí. I tak je ale není schopna aplikovat na různé situace a má-li se rozhodnout, jednoznačně upřednostní aktuálně atraktivní motiv. 18

Vágnerová, str. 152; Vítková, str. 301 Hartl, str. 171 20 Švarcová, str. 40-41; Vítková, str. 302 21 Vágnerová, str. 152-153 22 Hartl, str. 293 23 Hartl, str. 58 19

13

City lidí s LMR jsou nedostatečně diferencovány, primitivnější a protikladné, dynamikou neadekvátní podnětům vnějšího světa. Obtížněji se u nich utvářejí vyšší city a častěji se vyskytují chorobné citové projevy od apatie po euforii.24

1.3.6 Motivace Osoby s LMR mají základní psychické potřeby jako všichni ostatní, jen jejich uspokojování je modifikováno specifiky jejich postižení, o kterých se zmiňuji výše. Proto obecně uspokojují své potřeby bez zábran a neodkladně. Mezi tyto potřeby patří: • Potřeba stimulace musí být adekvátní schopnostem a možnostem jedince, neboť ho může poškozovat jak nedostatečná, tak přehnaná stimulace. Lidé s LMR upřednostňují stereotypní a jednoduché, pro ně pochopitelné podněty. • Potřebu učení mají i osoby s LMR, avšak pouze na základní úrovni, kdy se snaží pochopit a poznat pouze své okolí, vše ostatní je pro ně příliš vzdálené a z jejich pohledu nepotřebné. • Potřeba citové jistoty a bezpečí je pro ně nezbytnou, fixace na rodinu obvykle trvá i v dospělosti, k emancipaci dochází pouze v omezené míře. • Potřeba seberealizace spočívá u jedinců s LMR v potřebě být někomu užiteční, někomu pomáhat. Svoji seberealizaci předem neplánují. Snadno se upnou na autoritu, jejíž názory bez výhrad akceptují, a snaží se jí zavděčit. • Potřebu životní perspektivy ovlivňuje jejich neschopnost chápat budoucnost. Neplánují, ani si nepředstavují budoucí život, a tak žijí plně přítomností.25

1.3.7 Sebehodnocení Sebehodnocení neboli „vědomé prožívání vlastní sociální pozice“ 26 osob s LMR je typicky zvýšené a nekritické. Je projevem jejich nezralé osobnosti, nedostatečného intelektu, snížené schopnosti pochopit, jaké jsou jejich kompetence, a neschopnosti

24

Švarcová, str. 41-46, Vítková str. 302-303 Vágnerová, str. 154-156 26 Hartl, str. 236 25

14

odhadnout vlastní možnosti.27 Dle Vygotského je vysoké sebevědomí jedinců s LMR kompenzací nízkého hodnocení jejich osoby okolím.28

1.3.8 Socializace U lidí s LMR probíhá proces začleňování do sociální skupiny29 pomaleji. Jak je uvedeno výše, fixace na rodinu případně jinou autoritu přetrvává i v dospělosti a potřeba emancipace je omezena, což je způsobeno mimo jiné strachem z neznámého a nového, neboť osoby s LMR jednoznačně preferují jednoduchost a stereotyp. Jejich socializaci nepodporuje ani přístup majority, která s nimi komunikuje jen omezeně, zjednodušeně a po mnohem kratší dobu, tím se jejich primární defekt ještě prohlubuje nedostatkem zkušeností.30

1.4 Práva osob s mentální retardací I jedinci s LMR jsou lidmi, a tak jim náležejí stejná práva jako všem ostatním. Základní lidská práva jsou v České republice shrnuta v Ústavě31 a dále v Listině základních práv a svobod32. Na případy, kdy se tito ocitnou ve výkonu trestu odnětí svobody, pamatuje nejen zákon o výkonu trestu33 a řád výkonu trestu34, ale také Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 201535 a Evropská vězeňská pravidla z roku 200636. Významným krokem pro zefektivnění práce s postiženými bylo prosazení zákona o sociálních službách a s ním spojené zavedení Standardů kvality sociálních služeb37.

27

Vágnerová, str. 154 Vítková, str. 304 29 Jandourek, str. 220 30 Vágnerová, str. 156-158 31 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších novel. 32 Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. 33 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 34 Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. 35 Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 (její text je dostupný na http://ad.vscr.cz/news_files/Koncepce2015.pdf) prakticky pouze zpřehlednila a aktualizovala velmi kvalitně zpracovanou Koncepci rozvoje vězeňství ČR z roku 1991, jejíž text byl mimo jiné přílohou časopisu České vězeňství č. 1/1998. 36 Doporučení Rec (2006) 2 Výboru ministrů členských států Rady Evropy vyšlo jako příloha časopisu České vězeňství č. 1/2006, a také je jeho text dostupný na http://ad.vscr.cz/news_files/Evropska_vezenska_pravidla_2006.pdf 37 více na http://www.mpsv.cz/cs/1458 28

15

Rovnoprávné podmínky pro handicapované pomáhá vytvářet stálý Vládní výbor pro zdravotně postižené občany38, mezi jehož největší úspěchy patří prosazení Národního plánu pomoci zdravotně postiženým občanům (1992), Systému zásad pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (1993) a Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení (1993), na které postupně navazují další a další úpravy. Z mezinárodních úmluv je třeba zdůraznit Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou OSN v roce 194839, Deklaraci práv mentálně postižených taktéž přijatou organizací OSN, a to v roce 197140, Světovou deklaraci vzdělání pro všechny „Uspokojení vzdělávacích potřeb“ vyhlášenou Světovou konferencí o vzdělání pro všechny roku 199041 a v neposlední řadě také Madridskou deklaraci přijatou Evropským kongresem o osobách se zdravotním postižením v roce 200342. K prosazování práv osob s mentálním postižením vznikla v ČR celá řada organizací, z nichž nejdůležitější je Společnost pro pomoc mentálně postiženým s pobočkami ve všech větších městech43 a Psychopedická společnost44.

38

více na http://www.vlada.cz/cs/rvk/vvzpo Důležité jsou (kromě preambule, která obecně odmítá jakoukoli nerovnost mezi lidmi) hlavně čl. 1, 3, 5 a 26 – viz. příloha č. 4. 40 Zde jsou klíčovými ustanoveními čl. 1 a 2 – viz. příloha č. 5. 41 Tato deklarace v 3. odstavci článku 5 říká, že: „Zvláštní pozornost vyžadují vzdělávací potřeby postižených osob. Kroky musí být učiněny tak, aby všem kategoriím postižených lidí byl poskytnut stejný přístup ke vzdělání, který musí být nedílnou součástí jeho systému.“ 42 Madridská deklarace zdůraznila, že zdravotní postižení je otázkou lidských práv a že postižení požadují rovné příležitosti, nikoli charitu. 43 více na http://www.spmpcr.cz 44 více na http://pps.wz.cz 39

16

2 Trest a výkon trestu odnětí svobody 2.1 Funkce trestu 2.1.1 Historie funkcí trestu Funkce trestu se vyvíjejí spolu s vývojem lidské společnosti. Už pravěké civilizace měly vytvořen primitivní systém sankcí, kterým trestaly sociálně nepřijatelné chování. V počátcích měl trest funkci vyrovnávací. Poškozený, případně pozůstalí se pachateli pomstili tím, že mu způsobili srovnatelnou újmu45. Hranice této odplaty byly nepevné a odplata byla často pouhou záminkou k činům ještě závažnějším. Dlouhodobé využívání pouze vyrovnávací funkce trestu bylo společensky nepřijatelné, a tak byla tato funkce doplněna funkcí regulativní, jež měla ochránit společnost před nebezpečným deviantním chováním. Její realizací je izolace pachatele46. Tato funkce je stěžejní dodnes.47

2.1.2 Současné funkce trestu Autoři dnešních trestněprávních publikací se shodují na tom, že v současné době má trest čtyři základní funkce, které se navzájem doplňují: • Ochranná funkce dominuje, neboť trest má v prvé řadě chránit společnost před nejnebezpečnějšími útoky fyzických osob na chráněné, trestním právem specifikované objekty. • Regulativní funkce je také velmi významná a dokládá, že nelze trestat takové činy, které nejsou zákonem definované jako trestné48 a že nelze trestat takovou formou, která není vymezena v zákoně49. • Preventivní funkce trestu znamená, že společnost je díky trestu chráněna i tím, že je jím předcházeno další trestné činnosti, a to formou individuální50 i generální51 prevence. • Represivní funkce trestu spočívá v tom, že fyzicky zabraňuje pachateli v páchání další trestné činnosti a výchovně na pachatele působí.52 45

Šlo o odplatu známou pořekadlem „oko za oko, zub za zub“ či o krevní mstu. Izolace byla nejprve prováděna ostrakismem, později výkonem trestu odnětím svobody. 47 Netík a kol., str. 13-14. 48 Zásada „Nullum crimen sine lege.“ 49 Zásada „Nulla poena sine lege.“ 50 Trest má na pachatele působit pozitivně výchovně. 51 Trest jednoho pachatele působí pozitivně na ostatní potenciální pachatele trestných činů. 46

17

2.2 Základní zásady trestání Trestní právo jako systém, který jediný závazně stanovuje, co je sociálně deviantním chováním, jaké za něj náležejí sankce a jaká jsou pravidla pro jejich uplatňování, je ovládáno třemi základními principy, a to zásadou účelnosti53, zásadou přiměřenosti54 a zásadou humánnosti trestu.55 První dvě zásad vymezuje trestní zákon podrobně, a tak nepovažuji za potřebné, je tu rozebírat. Za zmínku stojí zásada humánnosti. Ta není nikde striktně definována, ale prolíná se celým trestním právem. Základním problémem zůstává, nakolik lze humanizovat trest, aby ještě zůstal trestem. Trest má chránit společnost a zároveň být jakousi zpětnou vazbou pro provinilce, takže musí obsahovat určitou míru újmy, přiměřenou provinění i osobnosti pachatele. Z toho plyne, že trest není ani zdaleka objektivní kategorií, neboť co je trestem pro jednoho, nemusí být trestem pro druhého. Humanizace trestu tak nesmí jít na úkor účinnosti, protože neúčinný trest je nehumánní jak z hlediska společnosti, tak z hlediska pachatele, který se takto snadněji stane recidivistou. Humánní trest lze tedy charakterizovat jako: „nezbytně nutnou újmu po nezbytně nutnou dobu, event. doplněnou takovým zacházením s provinilcem, aby trest splnil svoji regulativní funkci.“56

2.3 Druhy trestů v českém právu Trest může v našich podmínkách udělit za v zákoně definované jednání pouze soud, a to v mezích zákona. Taxativní výčet trestů, které je možné uložit, najdeme v § 27 trestního zákona: a) odnětí svobody57 b) obecně prospěšné práce58 c) ztráta čestných titulů a vyznamenání59 d) ztráta vojenské hodnosti60 e) zákaz činnosti61 52

Kratochvíl, str. 16-20 § 23 odst. 1 trestního zákona 54 Druhý oddíl čtvrté hlavy trestního zákona (§ 31 an.) 55 Kratochvíl, str. 21-24 56 Netík, str. 16. 57 blíže viz. § 39 až 44 trestního zákona 58 blíže viz. § 45 a 45a trestního zákona 59 blíže viz. § 46 trestního zákona 60 blíže viz. § 47 a 48 trestního zákona 53

18

f) propadnutí majetku62 g) peněžitý trest63 h) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty64 i) vyhoštění65 j) zákaz pobytu66. Zákon dále blíže specifikuje, které tresty lze uložit za konkrétní trestný čin a v jaké výši lze trest uložit a kdy naopak čin trestný nebo trestán není67.

2.4 Výkon trestu odnětí svobody dle českého práva Výkonem trestu odnětí svobody (dále jen VTOS) se zabývá § 39 až 44 trestního zákona a dále řád VTOS, zákon o VTOS a další předpisy, přičemž trestní zákon stanovuje jakousi osnovu, které se ostatní normy drží a doplňují ji. Trestní zákon určuje, že VTOS probíhá ve věznicích, které se dělí dle stupně střežení na: • věznice s dohledem • s dozorem • s ostrahou • se zvýšenou ostrahou Odsouzení mohou být za přesně stanovených podmínek přeřazováni do věznice jiného typu, a to vždy do věznice s o jeden stupeň mírnějším nebo naopak přísnějším režimem. V současné době se stává skutečností v českých podmínkách naprosto nový typ instituce, střežící specifické pachatele trestných činů, a to detenční ústav. Jeho zřízení navrhoval už v roce 1991 PhDr. Netík68. Podle něj by mělo jít o speciální ústavy se zesílenou vnější ostrahou, do kterých by měli být umisťováni pachatelé, u nichž opakovaně selhala ochranná léčba, a to na tak dlouhou dobu, dokud nesplní svůj účel. O propuštění z detenčního ústavu by rozhodoval soud po poradě s odborníky. Život v těchto zařízeních by se měl co nejvíce podobat životu na svobodě a resocializace pachatelů by měla probíhat formou terapií. Vzhledem k tomu, že by mělo jít o institut 61

blíže viz. § 49 a 50 trestního zákona blíže viz. § 51 a 52 trestního zákona 63 blíže viz. § 53 trestního zákona 64 blíže viz. § 55 až 56a trestního zákona 65 blíže viz. § 57 trestního zákona 66 blíže viz. § 57a trestního zákona 67 hlava pátá trestního zákona 68 Netík, str. 18 62

19

odlišný od VTOS, měly by detenční ústavy spadat do kompetence ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva práce a sociálních věcí.69

2.5 Problém výkonu trestu odnětí svobody Výkon trestu odnětí svobody je často kritizován pro řadu vedlejších účinků, které s ním neodmyslitelně souvisí. Je to způsobeno tím, že VTOS probíhá v extrémních podmínkách, které často působí přímo proti úsilí o opětovnou integraci pachatele do společnosti. Těmito negativními jevy jsou: • Jedinec, který se ocitá ve VTOS je často odmítnut majoritou, ale vězeňskou komunitou je bez výhrad přijat. • Důraz na nadměrnou organizovanost znemožňuje rozvoj odpovědného rozhodování a akceptace jeho následků70. • Labilnější jedinci ve VTOS se snadno ztotožní s postoji a názory vězeňské subkultury. Problémům VTOS je třeba předcházet důslednou individualizací trestu. Tomuto účelu musí odpovídat široká škála trestů s vnitřním rozčleněním a adekvátní klasifikace odsouzených na základě propracované diagnostiky.71

69

Netík, str. 18 „Občanský život na svobodě se tak po opakovaných nebo dlouhodobějších VTOS stává téměř nemožným. Kriminální recidiva je tedy následkem adaptace na institucionální život.“ Netík, str. 17. 71 Netík, str. 18 70

20

3 Osoby s LMR ve výkonu trestu odnětí svobody Osobám s LMR hrozí kriminální selhání více než ostatním lidem. Jedná se však především o kriminalitu méně závažnou a méně společensky nebezpečnou72. Primárně se u lidí s LMR projevuje kladná morální orientace, neboť jejich chování vykazuje bazální etické prvky podobně jako u dětí, takže agresivně se chovají prakticky výlučně pod tlakem emocí.73 Nejmarkantnějším problémem je, že jejich chápání podstaty trestného činu je značně omezené74, a proto převažují v jejich činech drobné krádeže a konflikty se zákonem způsobené jejich špatnou orientací v sociálních vztazích. Aby měl u těchto osob trest výchovný účinek, měl by mít na úrovni jejich chápání srozumitelnou preventivní a odstrašující funkci. I pak jsou ale tresty ve výchově osob s LMR velmi málo efektivní, zejména pro již zmíněná specifika doprovázející mentální postižení.75 Navíc je třeba zdůraznit, že zařazení vězňů s LMR mezi ostatní pachatele může způsobovat i jiné problémy, z nichž nejtragičtější je šikana ze strany ostatních spoluvězňů. Od roku 1990 je při zacházení s mentálně postiženými vězni kladen zvláštní důraz na jejich ochranu před násilím ze strany spoluvězňů76.

3.1 Počet mentálně postižených vězňů v ČR Vzhledem k tomu, že statistiky o postižených ve věznicích a jejich rozčlenění mlčí77, lze počet mentálně postižených vězňů pouze odhadovat. Vodítkem může být například počet vytypovaných a evidovaných osob jako možných objektů násilí z důvodů zjevně nízké mentální úrovně78. Podle tohoto ukazatele je mentálně postižených vězňů v ČR zhruba 300, což je poměrně hodně. Počítáme-li, že v České republice žije asi 300.000 osob s mentálním postižením, z nichž asi 150.000 je na takové mentální úrovni a v takovém věku, že je schopno spáchat trestný čin, 200 ze 100.000 dospělých s LMR je v příslušném roce vězněno za 72

Toto vyplývá také ze tří studií pachatelů s mentálním postižením, které shrnul Mgr. Čáp v druhé části publikace Mentálně postižení pachatelé. 73 Bajcura, str. 7-8 74 Většina dospělých osob s LMR má ale dle soudních znalců zachovanou trestní odpovědnost. 75 Švarcová, str. 50 76 1.10.1990 v 00:37 byl spoluvězni umučen po vzoru satanistického rituálu pití krve 15letý mentálně zaostalý obviněný Viktor B., který byl ve vazbě kvůli opakovaným krádežím drobností, s nimiž si vlastně jen hrál. 77 Nutno dodat, že je to mimo jiné způsobeno ochranou osobních údajů a soukromých informací, která je po vstupu ČR do EU mnohem důslednější. 78 viz. příloha č. 6

21

trestný čin79, což je v porovnání s běžnou populací, kdy se počet vězňů pohybuje okolo 180 na 100.000 obyvatel80, mnohem více.81

3.2 Specializovaná oddělení ve věznicích České vězeňství se od roku 1990 výrazně reformuje. Jednou z důležitých změn je i zavedení specializovaných oddělení určených pro zacházení s různými skupinami odsouzených se zvláštními potřebami82. Jednou z těchto skupin jsou i mentálně postižení, kteří mají ve výkonu trestu problémy s adaptací. Vzhledem k tomu, že specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených s mentální retardací jsou zatím zřízena pouze ve třech věznicích83, jsou jedinci s mentální retardací zařazováni na běžná oddělení a do specializovaných oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné84.

3.2.1 Specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených s mentální retardací Tato oddělení jsou zřizována v souladu s § 70 písm. c) zákona o výkonu trestu a s § 94 řádu výkonu trestu. Jejich úkolem je snížit možnost zneužívání osob s LMR, omezit konflikty mezi odsouzenými85, vytvořit prostředí pro výkon trestu odnětí svobody, které nebude zhoršovat psychický stav těchto odsouzených, a lépe připravit vězně s LMR na návrat do běžného života. Jedinci jsou zařazováni do specializovaných oddělení z podnětu kteréhokoli zaměstnance věznice, zařazuje je ředitel věznice po konzultaci s lékařem, pedagogem a psychologem.

79

Toto číslo ještě stoupne,a to až na 510 ze 100.000, počítáme-li s počtem 60.000 mentálně postižených v ČR, jak jej uvedl vládní výbor v roce 1992. 80 Ročenka Vězeňské služby ČR 2006, str. 21 81 Bajcura, str. 17-21 82 Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 21/2005, o vazebních věznicích a profilaci věznic, nastolilo současný systém profilace věznic na tato oddělení: a) pro výkon ochranného léčení protitoxikomanického v ústavní formě b) pro výkon trestu odsouzených s poruchou osobnosti a chování, způsobenou užíváním psychotropních látek c) pro výkon trestu odsouzených s mentální retardací d) pro výkon ochranného léčení protialkoholního v ústavní formě e) pro výkon trestu odsouzených s poruchou duševní f) pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných g) pro výkon ochranného léčení protitoxikomanického, protialkoholního a léčení pro patologické hráčství v ústavní formě h) pro výkon ochranného léčení sexuologického v ústavní formě 83 Heřmanice, Vinařice, Karviná. 84 Ta jsou zřízena ve věznicích: Kuřim, Ostrov, Pardubice, Světlá, Karviná, Brno, Řepy. 85 Na světnici je ubytován menší počet odsouzených – dva, maximálně tři.

22

Specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených s mentální retardací vede zpravidla speciální pedagog a tým pracovníků tvoří spolu s ním vychovatel, sociální pracovník a psycholog. Tento tým odborníků má na vězně působit pomocí individuální psychoterapie, relaxace a arteterapie tak, aby se osobám s LMR nezhoršovalo jejich postižení a byli připraveni na návrat do původního sociálního prostředí.86

3.2.2 Specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných Do těchto oddělení zřízených na základě § 92 a 93 řádu výkonu trestu jsou zařazováni odsouzení: • starší 65 let, pokud sami nepožádají o zařazení do zaměstnání, • kteří byli uznáni plně invalidní, • jejichž zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení. Toto oddělení má poskytovat individuální přístup k odsouzeným s ohledem na jejich věkové a zdravotní zvláštnosti. Programy zacházení s těmito vězni mají být přizpůsobeny jejich individuálním potřebám a zaměřovat se na oblast vzdělávací, terapeutickou a zájmovou.87

86 87

Bajcura, str. 23 Bajcura, str. 23-24

23

4 Kazuistika Kazuistika je důkladným studiem všech dostupných písemných i jiných materiálů o postiženém či narušeném jedinci.88 Dostupnými materiály užitými v této kazuistice jsou psychiatrické a psychologické diagnózy, soudní spisy a protokoly z výslechů i soudních jednání.

Jméno: Libor V. Datum narození: 22.2.1970 Základní údaje: Lehká mentální retardace s významnou poruchou chování. Dle znaleckého posudku stav fixovaný, trvalý, léčebnými zásahy neovlivnitelný. Mnohonásobně trestán od roku 1989 do současnosti za trestné činy krádeže89 a porušování domovní svobody90. V roce 1991 byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Žije s matkou, je v plném invalidním důchodu.

4.1 Údaje z rodinné anamnézy Matka: nar. 27.9.1951, její otec byl epileptik, je Liborovou opatrovnicí. Otec: protialkoholně léčen, zemřel v 58 letech. Sestra: mladší, zdravá, pracuje jako dělnice, bez výchovných a socializačních problémů. Rodinné prostředí: Celkově slabší. Matka na výchovu nestačila, otec potator. Libor byl od 13 do 18 let ve Výchovném ústavu. Poté návrat domů, kde docházelo k častým konfliktům s rodiči, později konflikty s přítelem matky. Častá hospitalizace v Psychiatrické léčebně. Vícekrát trestán, pětkrát trestem odnětí svobody řádově na několik měsíců.

4.2 Údaje z osobní anamnézy Perinatální a zdravotní anamnéza: Chlapec z prvního fyziologického těhotenství, normálně probíhající těhotenství, po porodu (38. týden) kříšen. Časté záněty průdušek. V 6 letech retence varlete. V 9 letech tonzilektomie. V 16 letech vynětí

88

Valenta, Müller, str. 83 § 247 trestního zákona 90 § 238 trestního zákona 89

24

apendixu. V 19 letech pokus o suicidium. Kouří. V 30 letech salmonelloza a operace kýly. Výchovná a vývojová anamnéza: Vývoj mírně opožděný. V mateřské škole bezproblémový. Před nástupem do školy vyšetřen v Pedagogicko-psychologické poradně, kde mu byl doporučen odklad školní docházky. Začínají se objevovat drobné výchovné problémy. Po roce nastoupil do zvláštní školy. Jeho prospěch byl slabý, vícekrát opakoval. Kvůli častému záškoláctví opakovaně snížena známka z chování. Vyšel v šesté třídě. Matka výchovu nezvládala, otec pil, Libor často utíkal z domu a kradl v obchodních domech, proto od 13 do 18 let umístěn ve VÚ. Pracovní uplatnění: Po návratu z VÚ domů pracoval ve sklárně, kde se mu ale příliš nedařilo, a tak přešel do technických služeb, kde pracoval jako popelář. Od 20 let v plném invalidním důchodu. 1. hospitalizace (1988, 1 den, znalecké vyšetření): Zjištěny základní údaje osobní anamnézy91. Povahově vzteklý, když mu něco nejde. Do 18 let netrestán, ale při krádežích přistižen. Diagnostikován psychosexuální infantilismus a slabomyslnost92. 2. hospitalizace (1989/90, 7 měsíců, ochranné léčení): Na ambulantní léčení se opakovaně nedostavoval. Měl problémy s alkoholem (i pobyt na záchytné stanici), kouření.

Krádeže,

konflikty

s rodiči,

absence

v zaměstnání.

Na

oddělení

bezproblémový. Udělen plný invalidní důchod. 3. hospitalizace (1991/92, 8 měsíců, ochranné léčení): Vzhledem k častým krádežím a vloupání mu byla změněna ambulantní léčba na ochrannou. Došlo k doplnění a změně některých údajů z anamnézy93. Ihned po přijetí do psychiatrické léčebny útěk, v dalším podrobivý. Menší konflikty s dalšími pacienty (i podíl okolí). Propuštěn do Ústavu sociální péče pro slabomyslné. 4. hospitalizace (1997, 1 den, znalecký posudek): Libor žije sám s matkou. 5. hospitalizace (1998, 4 měsíce, ochranné léčení): Do psychiatrické léčebny umístěn pro časté krádeže, zde podrobivý, ale vystupují poruchy chování, drobné krádeže a lhavost.

91

některé chybně – průběh porodu normální, vývoj normální, opakoval ZvŠ jen jednou V 18 letech chodil onanovat do parku. Zpočátku potají, pak žádal dívky, aby se svlékaly a ukazovaly mu pohlaví a on onanoval před nimi. Jedna z dívek romského původu si ho jednou odvedla domů, kde byla i mladší děvčata, ta se za 10 haléřů obnažila, vběhli tam cikánští kluci a zbili jej. Od té doby již nic podobného neudělal. 93 po porodu kříšen, opoždění vývoje, ve ZvŠ opakoval vícekrát, v r. 1989 suicidní pokus po konfliktu s rodiči 92

25

6. hospitalizace (1998/9, 11 měsíců, ochranné léčení): Časté krádeže. Problémy i v psychiatrické léčebně (dissociální chování), vyžaduje dohled nad hygienou a dodržováním režimu, je nedbalý. Zvýrazněn podíl psychopatických rysů osobnosti. 7. hospitalizace (2000, 3 měsíce, depotní léčba): Pro konflikty s rodiči, toulání a vzrůstající nervozita. Na oddělení je klidný, páchá jen drobné přestupky proti režimu (nedbalá hygiena, lhavost). Prodělal zde salmonelózu. 8. hospitalizace (2000/1, 4 měsíce, na vlastní žádost): Před přijetím výrazné dissociální chování94. Žádá sám přijetí pro konflikty s přítelem matky. Na oddělení bez větších problémů. Operace kýly. 9. hospitalizace (2001, 2 měsíce, na vlastní žádost): Konflikty doma95, ventiluje sebevražedné úvahy. Pokračování v trestné činnosti neudal, ale během pobytu na psychiatrii odsouzen. Na oddělení bez větších problémů. 10. hospitalizace (2004, 1 měsíc, znalecký posudek): Páchal rozsáhlou trestnou činnost. Na předvolání znalcem se nedostavoval96. Přivezen policií, s navrženou krátkou hospitalizací Libor souhlasil. Dissociální trestnou činností se chlubí, možnost potrestání si nepřipouští. Rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům (1991): Libor je úplně zbaven způsobilosti k právním úkonům pro oligofrenii v pásmu debility těžkého stupně trvalého rázu. Nebyl schopen absolvovat základní školní vzdělání. Není schopen správně se orientovat v běžných životních situacích, jeho reakce a způsoby řešení jsou defektní. Intelektový defekt a anomální struktura osobnosti vedou k opakované trestné činnosti a pijáctví. Je mu ustanoven opatrovník – jeho matka. Dissociální chování: Při krádežích přistižen již během školní docházky, ale netrestán. Poprvé trestán v roce 1989 za krádeže na 5 měsíců podmíněně, trest mu ale byl zahlazen díky amnestii prezidenta. Druhý trest přišel v roce 2001 za porušování domovní svobody a byl mu uložen podmíněný trest na 7 měsíců, který byl vzhledem k jeho dalším následně prokázaným činům změněn na nepodmíněný. Krátce po odpykání trestu byl v roce 2002 odsouzen pro další trestné činy krádeže a porušování domovní svobody na 10 měsíců nepodmíněně. A stejný scénář se opakoval i po návratu z toho trestu, kdy byl v roce 2003 odsouzen za krádeže na 2 měsíce nepodmíněně. Následně došlo k mírnému zlepšení jeho chování, ale v roce 2005 byl znovu odsouzen

94

při ambulantní kontrole okradl lékařku přítel matky ho údajně vyhodil z domu 96 prý mu to matka zakázala 95

26

za spáchané krádeže nejprve k 400 hodinám obecně prospěšných prací, po jejich nevykonání a páchání další trestné činnosti k souhrnnému trestu 5 měsíců nepodmíněně. Následně v roce 2006 byl znovu odsouzen, znovu za trestný čin krádeže a porušování domovní svobody, k trestu odnětí svobody na 7 měsíců nepodmíněně. Jeho posledním trestem byl trest odnětí svobody na 8 měsíců nepodmíněně za krádeže a porušování domovní svobody v roce 2007. Z lustrace vyplývá, že je k dnešnímu dni podezřelý v dalších 8 případech, takže je jen otázkou času, kdy z těchto činů bude usvědčen a znovu odsouzen.

4.3 Údaje ze znaleckého posudku z března 2005 K vyšetření se dostavil řádně a s velkým časovým předstihem, byl perfektně a čistě upravený, ochotně spolupracoval, snažil se zavděčit. Ke znalci se hlásí jako k dobrému známému z dřívějších pobytů v léčebně. Subjektivní hodnocení: S vyšetřením souhlasí. Byl vyšetřován už několikrát, měl „soudní léčbu“ a také „seděl“. Jak to dopadne tentokrát, je mu jedno97. K rodině: Otec zemřel asi v 5898. Stáří matky neví, je zdravá, žijí spolu. Žádný z rodičů se s nervy neléčil. Na dotaz, zda ne otec kvůli alkoholu, přikyvuje99. Oba rodiče hodní, vztah k oběma stejný. Mladší sestra pracuje jako dělnice, je zdravá. Jinou přízeň nemá. K sobě: Porod neví, vývoj normální. V MŠ se mu líbilo. Do ZvŠ chodil od 1. třídy, je si jist, že neměl odklad. Vyšel 6 tříd. Kterou opakoval, neví, ale opakoval dvakrát nebo třikrát. Šel mu tělocvik a hudební výchova, nešla mu matematika. Měl dvojku z chování kvůli „chození za školu s cigaretou v puse“. Kradl v obchodech, několikrát ho chytili, ale častěji ne (směje se tomu). Proto ho „dali do děcáku“. Pracoval ve sklárnách, pak u technických služeb. Teď je v důchodu. Důchod přijímá matka. K dotazu na kapesné neustále opakuje, že od mámy žádné peníze nechce a nevezme, i když ví, že peníze jsou jeho. Matka mu cigarety koupí a nic víc nepotřebuje a nechce. Známost měl, je to 3 nebo 4 roky. Poznali se v léčebně, už se nevídají, neví, proč se rozešli, měli spolu dítě-syna, jsou mu asi 3 roky. Po dlouhém váhání o něm vypovídá, že neví, jak se jmenuje a že je asi v děcáku. Neví, zda na něj něco platí, to vyřizuje matka. Ženit se nechtěl. Od 15 let kouří 20 cigaret denně. Alkohol nepije, jen pivo. Tvrdí, že se nikdy neopil, a poté vypráví, jak se opil v Technických službách na 97

„…musím to vydržet.“ „Von měl cukrovku těžkou a cukrovka a taky rakovina.“ 99 „Ale už je to dlouho.“ 98

27

oslavě narozenin a museli ho „odvézt na záchytku“. Drogy nikdy nezkusil a nezkusí. Baví ho „koukání na televizi, hlavně akční“, rád poslouchá „kazeťák“. Povahu má klidnou, radši je sám. Za mlada chodil na diskotéky, nyní jen občas do hospody, jinak nikam. Rád se prochází sám venku. Trestán byl vždy za majetkové trestné činy. Pamatuje si i čísla „svých“ paragrafů100. Na dotaz, proč páchá trestnou činnost, odpovídá zmateně101. Na dotaz, zda se smí krást, odpovídá „no nesmí no“ a směje se. A proč se nesmí krást? „Protože potom zavolaji policajti a chytnou a zavřou.“ Závěr: Slabší rodinné prostředí. Vědomí lucidní. Plně orientován. Smysl a účel vyšetření chápe. Chování klidné, snaha o dobrý dojem. Odpovídá dosti kuse, občas zapírá a následně se přiznává. Nízká kvalita odpovědí, řeč setřelá, konstrukce primitivní, nekultivovaná, velmi omezená slovní zásoba. Myšlení souvislé, ale kvalita nízká. Schopen práce na úrovni příklad-názor. Abstrakce nulová. Vnímání bez kvalitativních poruch. Paměť mechanická. Neschopen logické vazby a souvislosti. Pozornost slabší, díky nedostatku vůle. Emočně hodně plochý. Vyšší city na rudimentární úrovni. Normy porušuje bez pocitu viny. Nemá volní zábrany. Nesvádí vinu na okolí, jen občas část odpovědnosti (závislá role). Jedná zkratkovitě, pudově, primitivně. Lehká mentální retardace s významnou poruchou chování. Jeho pobyt na svobodě není nebezpečný. Je schopen chápat smysl trestního řízení. Stav fixovaný, trvalý, léčebnými zásahy neovlivnitelný.

4.4 Údaje ze soudních spisů – popis některých činů: 5.5.2007: Libor šel asi v 10 hodin ráno kolem rodinného domu po rekonstrukci – dům nový, zahrada plná stavebních věcí, plot starý. Na zahradě byla na různých místech i měď (celkem 10 kg), kterou Libor odcizil. Jeho výpověď k činu upravená Policií ČR: „Viděl jsem vozidlo s valníčkem, na něm dva kousky mědi, tak jsem si je vzal. Před garáží v kbelíku jsem viděl kousky mědi, tak jsem si je vybral a dal jsem si je do své tašky. Jel jsem s mědí na Sasov, tam jsem ji zmačkal, aby nezabírala tolik místa. Přijela policie. Řekl jsem, že jsem potřeboval na cigára, tak jsem si vzal plechy. Dobrovolně jsem je policii vydal. Závěrem bych uvedl, že jsem si plechy chtěl vrátit, abych si mohl koupit cigarety.“ Celková hodnota odcizené mědi činila dle znaleckého posudku 780,Kč. 100

„Dvě sta štyrycet sedum a dvě sta třicetosum, dva paragrafy krádeže.“ „Já sem to nechtěl vzít. To bych ani nemoh utáhnout. To bylo těžký… No, prodat to. Jenže sem to neměl čím odvízt, tak sem to tam nechal. Bylo to jen přehozený přes plot. Hnedka sem to našel. Nic sem mu nezničil… Ale nevzal jsem nic. Já už bych to neudělal. Já už bych nechtěl zpátky do kriminálu. Já bych to znova neudělal. Tak si to vodsedím, no…“ 101

28

13.6.2007: V obci 5 km vzdálené od místa Liborova bydliště strhl z čelní strany neoplocené novostavby měděný okap. Ten na místě sešlapal, aby se mu vešel do tašky a vydal se pěšky zpátky domů. Za 4 kg mědi získal 480,- Kč, za které si dle svých slov koupil tabák. Poškozený našel svod v jedné sběrně 102, od majitele sběrny zjistil, kdo ho do sběrny donesl a takto sesbírané důkazy předal policii. Z výpovědi poškozeného vyplývá, že mu vznikla škoda 3.000,- Kč, znalec určil výši škody na 1.286,- Kč. 12.8.2007: Za užití násilí103 pronikl na dvůr střední školy, kde se pokusil odcizit měděné lemy schodiště o velikosti 1000 x 15 cm v hodnotě 1.730,- Kč, ale byl zadržen hlídkou soukromé hlídací služby, která ho předala policii. Dle Liborovy výpovědi, přelezl plot, aby se podíval po dvoře, co tam všechno je, a když uviděl měděné plechy, tak „si řekl, že si kousek utrhnu a odevzdám do sběrny, potřeboval sem nějaké peníze, nešlo to odtrhnout, tak sem zkusil jiný, taky nešel a přijela hlídka.“ Postoj k výše uvedeným skutkům: „Moc mě mrzí, co jsem udělal, teď jsem ve výkonu trestu, až mě pustí, tak se budu snažit, aby se to neopakovalo.“

4.5 Závěry vyplývající z kazuistiky Je zjevné, že Libor je typickým pachatelem s LMR, který žije v nevyhovujícím prostředí. Má všechna specifika, o kterých jsem se zmiňovala v podkapitole 1.3, avšak jeho problém je dále prohlubován. I on je člověk, který by rád něčeho dosáhl a byl někomu prospěšný, ale jeho přirozená pasivita ho brzdí, a tak snadno podléhá tomu, co si žádá jeho chtíč a co se naučil jako fungující systém rychlého obohacení. V době spáchání činu si neuvědomuje, že tímto zdánlivým uspokojením někoho poškozuje, že za to může být potrestán a jak. Trest je příliš vzdálený a ne vždy přijde, což se Liborovi několikrát potvrdilo. Jeho jednání je tedy výsledkem sociálního učení. Z Liborova jednání je také patrné, že sám neumí efektivně trávit volný čas. Do zaměstnání nechodí, protože pobírá invalidní důchod, o jídlo a domácnost se stará matka, a tak buď sleduje akční filmy, které v něm dále utvrzují špatné sociální modely, nebo se toulá bezcílně po okolí. Při pokusu o navázání kontaktu se společností, selhal104, a tak na ně rezignoval, čímž se dostal do naprosté sociální izolace. Závěry psychiatrického posudku, že jeho „stav je fixovaný, trvalý, léčebnými zásahy neovlivnitelný“, nepovažuji za správný, lépe řečeno, domnívám se, že je 102

poznal ho podle nýtů přelezl plot vysoký 3,4 m 104 viz. poznámka 92 103

29

nepřesný. V současném systému pro Libora není možné najít řešení. Jeho rodinné prostředí ho nijak neuspokojuje a nerozvíjí. Ve VTOS, kde by s ním mělo být vhodně zacházeno vzhledem k jeho handicapu, je dost krátkou dobu na to, aby došlo ke změně jeho návyků. Psychiatrická léčebna, kde se mu dle všeho docela líbí, ho nepřijme a, i kdyby ho přijala, tak ho nebude dostatečně vést ke změně životního stylu, neboť jejím úkolem je léčit a ne učit. Do ústavu sociální péče, kde by s ním mohli pracovat vyškolení odborníci105, ho matka nedá, což je na jednu stranu pochopitelné, pokud je přesvědčena o tom, že mu poskytuje vše, co potřebuje. Problém je tedy jasný, chybí mezičlánek. U sociálně slabších rodin, jako je například tato, lze jen stěží očekávat, že by svému členu platily služby navíc106, které by nejspíš mohly zabezpečit Liborův rozvoj směrem k resocializaci. Možností radikálnější, a jsem si vědoma toho, že i mnohem méně populární107, je zřízení podobně specializovaného institutu, jako je detenční ústav, i pro jedince s mentálním postižením, kteří opakovaně páchají (byť i méně společensky nebezpečnou) trestnou činnost. I do tohoto zařízení by byli pachatelé umisťováni z rozhodnutí soudu po konzultaci s odborníky a stejně tak by z něj byli propouštěni ve chvíli, kdy by pobyt splnil svůj účel. O osoby s mentálním handicapem by se tak staral tým odborníků, který by pro každého sestavil individuální program. Ideální by bylo, kdyby s rodinou, z které jedinec pochází, pracovali další specialisté. Bohužel, tato myšlenka, která je snem mnoha odborníků z praxe, je zatím jen utopií.

105

alespoň teoreticky by to tak dle zákona o sociálních službách mělo být Pokud by to byly ochotny spolufinancovat, pak by byla řešením osobní asistence, centra denních služeb či denní stacionář. 107 Jde o nepopulární krok, vzhledem k aféře vyvolané světovými médii, která kritizuje Českou republiku za to, že zde žije příliš mnoho jedinců v ústavech. Tyto kritiky však nemluví o tom, o jaké jedince jde, proč v ústavech jsou a po jak dlouhou dobu v ústavech pobývají. 106

30

Závěr V mé práci jsem se pokusila shrnout základní informace o osobách s mentální retardací odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Nebylo snadné na toto téma najít adekvátní a aktuální literaturu, proto jsem často čerpala z publikace Mentálně postižení pachatelé, jež ve svých dvou samostatných částech poskytuje řadu cenných informací108. Pachatelé s mentální retardací vyžadují naprosto odlišný přístup. Dlouho jsem uvažovala nad tím, zda je vůbec možné, je prohlásit trestně odpovědnými, nakonec jsem se ale ztotožnila s názorem Ivy Švarcové „…jejich nevhodné chování vůči jiným nelze tolerovat ani omlouvat. Tím by se toto jednání prohlubovalo a upevňovalo…“109 Domnívám se, že ale není možné je trestat opakovaně s vědomým, že trest neplní svůj účel. Jak rozebírám v závěru čtvrté kapitoly, je-li zjevné, že pocházejí z prostředí, které je není schopno vhodně výchovně usměrnit, je třeba s nimi dále pracovat, byť i za cenu vzniku nových specializovaných ústavů. Řešení zvolené naším právním řádem po vzoru Evropských vězeňských pravidel, tedy diferenciace odsouzených do specifických skupin, s kterými odborníci pracují dle jejich osobitých potřeb, je rozhodně krokem vpřed, avšak jde o krok systémově nedořešený. Mentálně postižení páchají mnohem méně závažné trestné činy, a tak délka jejich výkonu trestu odnětí svobody obvykle nepřesahuje dva roky. To je doba příliš krátká na to, aby sebelepší pedagog v silněji narušeném jedinci zpřetrhal nevhodné modely chování a vytvořil a zafixoval modely společensky žádoucí. Při jeho práci je třeba správně diagnostikovat svěřence a poté dle jeho individuálních potřeb skloubit metody etopedické s psychopedickými a rehabilitačními. Druhým problémem je prostředí, ve kterém pachatel s LMR žije. Zpravidla jde o nepodnětné rodiny plné patologických jevů, které se mentálně postiženého jedince nesnaží nijak rozvíjet. Mentálně postižení tak rychle zapomínají vše, co se pracně naučili během školní docházky a dostávají se do izolace, z které sami neumí najít cestu ven.

108

První část, kterou vytvořil PeadDr. Bajcura, stručně zmiňuje problematiku mentálně postižených a jejich postavení ve výkonu trestu odnětí svobody. Ve druhé Mgr. Čáp shrnuje tři studie z minulosti týkající se mentálně postižených pachatelů. 109 Švarcová, str. 50

31

Je proto třeba vytvořit takové instituce, které by navázaly na práci škol a přijatelnou formou by osobám s mentální retardací poskytovali informace o světě, ve kterém žijí. Mentálně postižení by pak neupadali do nečinnosti a nestávali by se tak snadno obětí vlastních emocí.

32

Použitá literatura 1) BAJCURA, Lubomír, ČÁP, David. Mentálně postižení pachatelé – Podklady k diagnostice a zacházení se specifickou skupinou vězněných osob. Příloha časopisu České vězeňství č. 6/2005. Praha: Vězeňská služba České republiky, 2005. 47 s. ISSN 1213-9297. 2) BUCHTELOVÁ, Růžena a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9. 3) ĆÍRTKOVÁ, Ludmila. Policejní psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2000. 254 s. ISBN 80-7178-475-3. 4) Doporučení Rec (2006) 2 Výboru ministrů členským státům Rady Evropy k Evropským vězeňským pravidlům. Evropská vězeňská pravidla. Příloha časopisu České vězeňství č. 1/2006. Praha: Vězeňská služba České republiky, 2006. 35 s. ISSN 1213-9297. 5) Generální ředitelství VS ČR. Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 (online). c2006 (cit. 2008-04-12). Dostupné z: 6) HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 311 s. ISBN 80-7178-803-1. 7) JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN 80-7178-535-0. 8) KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 3. vyd. Brno: MU, 2003. 581 s. ISBN 80-210-2985-4. 9) Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální služby (online). c2008 (cit. 2008-0412). Dostupné z: 10) Ministerstvo vnitra a policejní prezidium. Prevence kriminality (online). c2005 (cit. 2008-03-24). Dostupné z: 11) MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. Brno: MU – Pedagogická fakulta, 2001. 104 s. 1. vyd. ISBN 80-210-2511-5. 12) NEDOROST, Libor. Vězeňství a správa vězeňství v ČR. Brno: MU, 1995. 184 s. 1. vyd. ISBN 80-210-1114-9.

33

13) NETÍK, Karel a kol. Koncepce rozvoje vězeňství v ČR. Příloha časopisu České vězeňství č. 1/1998. 2. nezměněné vyd. Praha: Vězeňská služba České republiky, 1998. 61 s. ISSN 1213-9297. 14) PIPEKOVÁ, Jarmila a kol. Kapitoly za speciální pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vyd. Brno: Paido, 1998. 404 s. ISBN 80-7315-120-0. 15) Psychopedická společnost. Psychopedická společnost (online). c2006 (cit. 2008-0412). Dostupné z: 16) Ročenka Vězeňské služby ČR 2006. Praha: Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, 2007. 60 s. Účelová publikace. 17) ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. 268 s. 1. vyd. ISBN 8085931-48-6. 18) Společnost pro pomoc mentálně postiženým.

Společnost pro pomoc mentálně

postiženým (online). c2006 (cit. 2008-04-12). Dostupné z: 19) ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 178 s. ISBN 807178-506-7. 20) Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 21) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 22) VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. 443 s. ISBN 80-7178-496-6. 23) VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. 24) VALENTA, Milan, MÜLLER, Oldřich. Psychopedie. 1. vyd. Praha: Parta, 2003. 443 s. ISBN 80-7320-039-2. 25) VÍTKOVÁ, Marie a kol. Integrativní speciální pedagogika – Integrace školní a sociální. 2. rozšířené a přepracované vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315071-9. 26) Vláda ČR. Vládní výbor pro zdravotně postižené občany (online). c2008 (cit. 200804-12). Dostupné z: 27) Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. 28) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 29) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 34

30) Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

35

Seznam příloh Příloha č. 1: Počet zdravotně postižených v ČR dle odhadů odborníků (graf) Příloha č. 2: Běžná populace dle stupně intelektových schopností (graf) Příloha č. 3: Průvodní jevy mentální retardace (tabulka) Příloha č. 4: Všeobecná deklarace lidských práv – OSN, 1948 (úryvek textu) Příloha č. 5: Deklarace práv mentálně postižených – OSN, 1971 (úryvek textu) Příloha č. 6: Počet vytypovaných a evidovaných osob jako možných objektů násilí z důvodů zjevně nízké mentální úrovně (tabulka)

36

Přílohy Příloha č. 1: Počet zdravotně postižených v ČR dle odhadů odborníků (graf)

Pozn. : Podle Informace Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, který byl členům vlády předán 14.1.1992, bylo v roce 2004 v ČR pouze 60.000 mentálně postižených. čerpáno z Bajcura, str. 16-18

37

Příloha č. 2: Běžná populace dle stupně intelektových schopností (graf)

čerpáno z Bajcura, str. 9

38

Příloha č. 3: Průvodní jevy mentální retardace (tabulka)

středně těžká (IQ 35-49)

těžká (IQ 2034)

hluboká (IQ <20)

omezený, opožděný

omezený, výrazně opožděný

celkově omezený

výrazně omezený

ojedinělá

častá, zejm. epilepsie

opoždění motorického vývoje

výrazné opoždění, mobilní

možnosti poruchy citů vzdělávání a vůle

komunikace a řeč

poruchy psychiky

somatická postižení

lehká (IQ 5069)

poruchy motoriky

neuropsychický vývoj

mentální retardace

velmi častá, neurologické častá, neurologické příznaky, příznaky, epilepsie kombinované vady tělesné a smyslové časté stereotypní automatické pohyby, výrazné porušení motoriky

většinou imobilní nebo výrazné omezení pohybu

snížení aktivity celkové omezení, psychických procesů, nízká koncentrace pozornosti, nerovnoměrný výrazně omezená vývoj, funkční výrazně opožděný těžké poruchy všech úroveň všech rozvoj chápání, funkcí oslabení, schopností převládají opožděný rozvoj dovedností konkrétní, názorné a mechanické sebeobsluhy schopnosti úroveň rozvoje schopnost řeči je variabilní; komunikovat schopni komunikace většinou převážně rudimentární komunikace a vytvořena, sociální interakce, neverbální, nonverbální opožděný vývoj neartikulované komunikace nebo chudý, řeči, obsahová agramatický a výkřiky, případně nekomunikují vůbec chudost, časté špatně jednotlivá slova poruchy formální artikulovaný stránky verbální projev afektivní labilita, nestálost nálady, celkové poškození těžké poškození impulzivnost, impulzivita, afektivní sféry, afektivní sféry, úzkostnost, zkratkovité časté potřebují stálý zvýšená jednání sebepoškozování dohled sugestibilita na základě speciálního vzdělávacího programu

na základě speciálních programů (ZŠ speciální)

vytváření dovedností a návyků, rehabilitační třídy

velmi omezené (individuální péče)

čerpáno z Švarcová, str. 34

39

Příloha č. 4: Všeobecná deklarace lidských práv – OSN, 1948 (úryvek textu) Čl. 1 Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Čl. 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Čl. 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestu. Čl. 26 1. Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátcích a základních stupních. Základní vzdělání má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností. 2. Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat ke vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a skupinami rasovými a náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru.

čerpáno z Bajcura, str. 10

Příloha č. 5: Deklarace práv mentálně postižených – OSN, 1971 (úryvek textu) Čl. 1 Mentálně postižení mají v maximální možné míře stejná práva jako ostatní lidé. Čl. 2 Mentálně postižení mají právo na odpovídající lékařskou péči a na léčení, jakož i na takové vzdělání, přípravu, rehabilitaci a výchovu, které jim umožní maximálně rozvinout své schopnosti a kapacitu.

čerpáno z Švarcová, str.160

40

Příloha č. 6: Počet vytypovaných a evidovaných osob jako možných objektů násilí z důvodů zjevně nízké mentální úrovně (tabulka) 2003

2004

obvinění

odsouzení

obvinění

odsouzení

dospělí

109

167

58

129

mladiství

22

22

7

24

dospělé

17

21

6

28

mladistvé

4

0

0

1

152

210

71

182

muži

ženy

celkem

362

253 čerpáno z Bajcura, str. 20

41