MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Tereza SVITÁKOVÁ

MINERÁLNÍ VODY NA LUHAČOVICKU

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Miroslav Kolář, CSc. _________________________________________________________________________ Brno 2011

Jméno a příjmení autora:

Tereza Svitáková

Název bakalářské práce:

Minerální vody na Luhačovicku

Název v angličtině:

Mineral waters in the Luhačovice region

Studijní obor (směr):

Geografie (Fyzická geografie)

Vedoucí bakalářské práce:

RNDr. Miroslav Kolář, CSc.

Rok obhajoby:

2011 Anotace v češtině

Bakalářská práce je zaměřena na přírodní minerální vody na Luhačovicku. Na základě analýzy fyzickogeografických charakteristik a historických podkladŧ se snaţí práce zdŧraznit nutnost ochrany místních přírodních vývěrŧ minerálních vod před potenciálním ohroţením. V tomto případě se jedná především o antropogenní kontaminaci, která hraje významnou roli nejen v minulosti, ale také přítomnosti přírodních léčivých zdrojŧ. Práce analyzuje současné ochranné opatření zdrojŧ minerálních vod v podobě legislativy. V závěru práce navrhuje moţné řešení vedoucí ke zlepšení a zachování kvality a kvantity místních minerálních vod. Anotace v angličtině The thesis is focused on natural mineral waters in Luhačovice region. On the basis of the analysis of the regional geographical characteristics and the historical backround the thesis attempts to emphasize the importance of the protection of local natural mineral springs from its potential threat. Antrophogenic contamination occurs to be the potential threat in this case that plays an important role in the history and also in the present of local mineral waters. There are current protection measures of the mineral waters in the way of legislation analysed in the thesis. At the end of my thesis there are possible solutions leading to an improvement and maintenance of quality and quantity of local mineral waters proposed. Klíčová slova v češtině: Minerální vody, minerální prameny, podzemní vody, kontaminace, ochranná opatření, lázně Luhačovice Klíčová slova v angličtině: Mineral waters, mineral springs, underground water, contamination, protection meassures, Luhačovice spa

Chtěla bych poděkovat vedoucímu RNDr. Miroslavu Kolářovi CSc. za odborné vedení, připomínky a trpělivost během zpracování mé bakalářské práce. Poděkování také patří pracovníkŧm Městského úřadu v Luhačovicích a Ředitelství lázní a.s. Luhačovice za poskytnutí odborných rad a interních materiálŧ. Děkuji také RNDr. Vladimíru Řezníčkovi, Ing. Lence Šimíkové za veškeré rady a odborné materiály, Bc. Petru Mahdalovi za formální úpravu a korekturu. V neposlední řadě také své rodině za podporu.

Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Miroslava Koláře, CSc. a uvedla v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje. V Brně dne

_________________________________ vlastnoruční podpis autora

OBSAH 1

2

ÚVOD .......................................................................................................................... 8 1.1

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8

1.2

VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ............................................................................... 9

1.3

HISTORIE LÁZEŇSKÉHO MĚSTA LUHAČOVICE A MINERÁLNÍCH PRAMENŦ ............... 9

1.4

METODIKA ZPRACOVÁNÍ, REŠERŠE LITERATURY................................................... 11

FYZICKO-GEOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY ......................................... 12 2.1

GEOLOGICKÉ POMĚRY .......................................................................................... 12

2.2

GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................... 14

2.3

KLIMATICKÉ POMĚRY ........................................................................................... 15

2.4

PŦDNÍ POMĚRY ..................................................................................................... 17

2.5 BIOGEOGRAFICKÉ POMĚRY ................................................................................... 19 2.5.1 Západokarpatská podprovincie..................................................................... 19 2.5.2 Zlínský bioregion ......................................................................................... 20 2.5.3 Biochora 3BC Rozřezané plošiny na vápnitém flyši .................................... 20 2.5.4 Biochora 4PC Pahorkatiny na vápnitém flyši .............................................. 20 2.5.5 Biochora 3VK Vrchoviny na převáţně kyselém pískovcovém flyši ............ 21 2.5.6 Biochora 3SC Svahy na vápnitém flyši ........................................................ 21 2.6 HYDROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY ..................................................................... 21 2.6.1 Luhačovický potok (Šťávnice) ..................................................................... 21 2.6.2 Vodní nádrţ Luhačovice .............................................................................. 22 2.7 HYDROGEOLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................... 23 3

VYUŢITÍ KRAJINY NA LUHAČOVICKU ......................................................... 26

4

PODZEMNÍ VODA ................................................................................................. 28

5

4.1

ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................................. 28

4.2

ROZDĚLENÍ VODY V HORNINOVÉM A PŦDNÍM PROSTŘEDÍ ..................................... 28

4.3

DRUHY PODZEMNÍCH VOD .................................................................................... 29

4.4

PŦVOD PODZEMNÍCH VOD .................................................................................... 30

MINERÁLNÍ VODA ............................................................................................... 31 5.1

ZÁKLADNÍ DEFINICE ............................................................................................. 31

5.2

GENEZE MINERÁLNÍCH VOD.................................................................................. 31

5.3

PELOIDY ............................................................................................................... 32

5.4 KLASIFIKACE MINERÁLNÍCH VOD ......................................................................... 33 5.4.1 Klasifikace přírodních minerálních vod ....................................................... 33 5.4.2 Klasifikace přírodních minerálních léčivých vod v České republice ........... 34

6

7

8

5.5

SLOŢENÍ MINERÁLNÍCH VOD ................................................................................. 35

5.6

VYUŢITÍ MINERÁLNÍCH VOD ................................................................................. 37

LÉČIVÉ PRAMENY A ZŘÍDLA NA LUHAČOVICKU .................................... 38 6.1

GENEZE ................................................................................................................ 38

6.2

VLASTNOSTI A SLOŢENÍ ........................................................................................ 38

6.3

VYUŢITÍ A ZPŦSOB LÉČBY .................................................................................... 39

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ MINERÁLNÍ PRAMENY LUHAČOVIC ....................... 41 7.1

ALOISKA............................................................................................................... 41

7.2

VINCENTKA .......................................................................................................... 41

7.3

OTTOVKA ............................................................................................................. 42

7.4

ELEKTRA .............................................................................................................. 43

7.5

GEJZÍR (MUDR. FRANTIŠEK ŠŤASTNÝ) ................................................................ 43

KONTAMINACE PRAMENŮ A MINERÁLNÍCH VOD ................................... 45 8.1 ZMĚNY MINERÁLNÍCH ZŘÍDEL .............................................................................. 45 8.1.1 Přírodní změny ............................................................................................. 45 8.1.2 Antropogenní změny .................................................................................... 45 8.2 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZŘÍDLA NA LUHAČOVICKU ............................................... 46 8.2.1 Přírodní podmínky........................................................................................ 46 8.2.2 Antropogenní podmínky............................................................................... 46 8.3 KONTAMINACE MINERÁLNÍCH VOD ...................................................................... 46

9

OCHRANA MINERÁLNÍCH VOD ....................................................................... 49 9.1

LEGISLATIVA A MINERÁLNÍ VODY......................................................................... 49

9.2

OCHRANA PŘÍRODNÍCH LÉČIVÝCH ZŘÍDEL ............................................................ 52

9.3

NÁVRH OPATŘENÍ K OCHRANĚ PŘÍRODNÍCH MINERÁLNÍCH VOD ........................... 53

10

PERSPEKTIVA PŘÍRODNÍCH MINERÁLNÍCH VOD .................................... 55

11

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 56

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .............................................................................. 57 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 60

1

ÚVOD

1.1 Cíl práce Přírodní minerální vody jsou jiţ od nepaměti součástí ţivota mnoha generací. Od té doby, co jsou známy léčivé účinky minerálních pramenŧ, se vývěry minerální vody staly velmi dŧleţitou součástí ţivota lidí. Byly prokázány blahodárné účinky na lidský organismus a široké moţnosti vyuţití tohoto přírodní bohatství. Pouţívají se k léčbě cukrovky, dýchacích, trávících, onkologických, hlasových a oběhových onemocnění. Jsou vyuţívány rŧzné metody léčby od pitných procedur, přes inhalace aţ po léčivé koupele. Volně dostupné nebo také stáčeny do lahví se staly značně podstatným doplňkem stravy. Minerální prameny ohroţeny činností člověka i přírodními podmínkami je nutné chránit před úplným vyčerpáním jejich zásob. Terénním prŧzkumem přírodních minerálních vod na Luhačovicku jsem zjistila, ţe se ve vymezeném území nachází vývěry podzemní vody v podobě lesních studánek. Mnohdy nemají tyto vývěry ţádný název, nejsou o nich uvedeny ţádné informace a jsou opatřeny někdy dřevěným zastřešením, anebo pouze plechovou konstrukcí, jeţ brání spadu listŧ a jiných nečistot do studánky. Výjimkou jsou lázně Luhačovice, ve kterých vyvěrají vody minerální. Z tohoto dŧvodu se celá práce zaměřuje na přírodní léčivé zdroje Luhačovic, jejichţ věhlas je známý po celém českém státu. Luhačovice rovněţ povaţuji za nejvýznamnější místo výskytu minerálních pramenŧ na celém vymezeném území. V době sezóny (duben- říjen) přijíţdí mnoho návštěvníkŧ, aby načerpali sil a ochutnali tyto proslulé léčivé vody. A právě příliv takového mnoţství návštěvníkŧ znamená potenciální hrozbu pro zdejší minerální vody. Přírodní faktory lidská vŧle ovlivnit nemŧţe, nicméně antropogenní faktory zpŧsobují mnohdy kontaminaci pramenŧ, vyčerpání jejich zásob a trvalé poškození, aţ likvidaci některých zdrojŧ. Proto se pomocí studia této problematiky pokusím navrhnout ochranná opatření, které by vedly ke zlepšení či zachování kvalitativních a kvantitativních charakteristik pramenů. Je tedy moţné tyto zdroje z antropogenního hlediska určitým způsobem chránit před negativními vlivy dnešního světa? Jestli ano, jak můţe tedy člověk přispět k udrţení přírodního bohatství, které přírodní léčivé zdroje představují? V první části práce analyzuji fyzicko-geografické charakteristiky s dŧrazem na hydrogeologické poměry, jeţ charakterizují přírodní podmínky na vybraném území. Postupně stručně charakterizuji geologické poměry území, vymezím geomorfologické jednotky formující mé území, zjistím klimatické charakteristiky, popíšu pŧdní typy a biotu v dané oblasti. Poté zmíním něco málo obecně o podzemních a minerálních vodách vŧbec. Předposlední část práce se zaměří na konkrétní minerální prameny, genezi, vyuţití a jejich vlastnosti v Luhačovicích. V závěru práce se věnuji kontaminaci minerálních pramenŧ a faktory, které znečištění zpŧsobují. V poslední kapitole se soustředím na současnou ochranu zřídel a navrhuji ochranná opaření.

8

1.2 Vymezení zájmového území Pro svoji bakalářskou práci jsem si vymezila Luhačovicko jakoţto katastrální území (k.ú.) Luhačovice. Město Luhačovice tvoří 4 katastrální území a vzniklo sloučením obcí Luhačovice, Řetechov, Polichno a Kladná Ţilín. Na dále zobrazených mapách leţí k.ú. Řetechov na severu od Luhačovic a k.ú. Polichno v JZ části od Luhačovic. K.ú. Kladná Ţilín je na mapách sloučeno s Luhačovicemi. Nejvýznamnějším a zároveň také největším městem v tomto katastrálním území jsou Luhačovice. Zmíněné město celkem s 5 338 obyvateli (ČSÚ, dostupné na: http://www.zlin.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/mesta_a_obce), leţí v jihovýchodní části České republiky, ve Zlínském kraji, ve SO ORP Luhačovice. Nejvyšším vrcholem této oblasti je Komonec (672 m n. m.). Východní a jihovýchodní část města je součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Zeměpisné souřadnice Luhačovic: Poloha: 49°5´ s.š., 17°46´ v.d.., Nadmořská výška: 250 m n. m.

Obr. 1. Lokalizace města Luhačovice a jeho poloha v rámci České republiky (vytvořeno na základě www.gov.cenia.cz)

1.3 Historie lázeňského města Luhačovice a minerálních pramenů Archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic dosvědčují, ţe první stopy slovanského osídlení v tomto kraji byly datovány jiţ v 7. a 8. století. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen. Jednalo se o pohraniční oblast suţovanou nepřátelskými vpády, coţ ztěţovalo budování vesnic. První písemná zmínka o Luhačovicích je známa z roku 1412. Nejstarší historická zmínka související s osídlením se váţe k Prakšicím a Biskupicím z roku 1140. Vytvořila se struktura vesnic a katastr, která se bez větších změn uchovala aţ do 9

pol. 19. stol. Zdrojem obţivy bylo ovocnářství a dobytkářství. V roce 1629 byly Luhačovice odprodány Gabrielu Šerenyimu, který je vlastnil aţ do roku 1945. Rod Šerenyiŧ hrál významnou roli v rozvoji města. Rod začal vyuţívat léčivé vody pro podnikání a obchodní účely. Postupně byly prameny pojmenovávány podle členŧ tohoto rodu. (http://www.luhacovice.cz/page/1614.historie-a-folklor-luhacovice/) Lázně Luhačovice jsou povaţovány za nejvýznamnější lázně na Moravě. Všechny přírodní minerální vody vyvěrající na tomto území patří do provincie uhličitých vod jihovýchodní Moravy, tzv. luhačovické provincie. Tento druh uhličitých vod se vyskytuje na linii nezdenického zlomu mezi Biskupicemi u Luhačovic a Březovou pod Lopeníkem. Minerální vody na Luhačovicku byly vyuţívány jiţ od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, coţ dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obloţením aţ do konce 17. století. První významná zmínka o Luhačovických kyselkách je uvedena aţ v latinském díle Hertoda (1669). Po roce 1668 byly prameny zachyceny a rekonstruovány několika zpŧsoby. Luhačovice aţ roku 1915 dle moravského zemského zákona přebírají statut lázeňského města. Od této doby je minerální voda v této oblasti jímána přirozenými vývěry, kterými byly Amandka, Aloiska, Čítárna, Janovka, Vincentka, Ústřední, Jubilejní. První navrtané vrty byly Gejzír a Elektra. Kvŧli neustálé kontaminaci, ať uţ přirozené nebo antropogenní, prošly vrty během své historie několika změnami a také přestavěním. Ale i nadále jsou vrty značně náchylné obzvláště k bakteriologické kontaminaci, o níţ se zmiňuji podrobněji v kapitole 8. Dŧleţitou roli v historii pramenŧ hrála jiţ v té době zastaralá kanalizační síť. Kanalizační síť byla přetěţována zejména v letních měsících, kdy do Luhačovických resortŧ v okolí Luhačovické přehrady zavítalo velké mnoţství turistŧ. Vybudování nového kanalizačního sběrače je povaţováno za reakci na havárii kanalizační sítě v roce 1987 a následné znečištění zřídel Jubilejní, Čistírna a Ústřední. Nicméně i dnes mŧţeme pozorovat zvýšené hodnoty oxidovatelnosti minerálních vod, které jsou následkem únikŧ z nově vybudované kanalizace (L. Švajner, 1992). Jiţ v roce 1987 byly vybudovány prameny Nová Čítárna a Nová Janovka. O rok později byly navrtány zbývající čtyři - Nový Jubilejní, Vincentka 2, Vladimír a Nová Vincentka. V této době měly Luhačovice 20 hydrogenuhličitanochloridosodných kyselek a jeden Sirný pramen. V roce 1993 rozhodlo Ministerstvo zdravotnictví o likvidaci většiny mělkých zdrojŧ, v nichţ se minerální voda jímala z hloubky do 10 - 15 metrŧ. Byly to prameny Antonínka, Čítárna, Janovka a Ústřední. Jako jediný byl ponechán pramen Jubilejní. Dále byl zlikvidován pramen Dagmar. Jako pozorované zdroje byly ponechány prameny Bystrica a Elektra 2. Po havárii, ke které došlo v roce 1987, zesílilo úsilí o prozkoumání hlubších struktur luhačovického zřídelního území. Uţ v tomto roce se rozhodlo, ţe budou provedeny tři prŧzkumné sondy do 400 - 500 m. Ani jedna se neuskutečnila. První z nich - BJ 321 - byla situována nedaleko lázeňského domu Vepřek. Vrtné práce začaly aţ v roce 1994. V hloubce 173 m došlo k erupcím silně proplyněných minerálních vod, a tím ke změnám i na 93 m vzdáleném prameni Vladimír. Stav byl charakterizován jako reálné ohroţení zřídelní základny. Prŧzkumné práce byly zastaveny. Nové vrtné práce byly zahájeny v roce 1997 a následně byl získán pramen Jaroslava. 10

Na přelomu let 1999 – 2000 byl objeven pramen Sv. Josef. V listopadu roku 2010 došlo k navrtání posledního pramene Viola (http://www.luhacovice.cz/page/1685. historie-mineralnich-pramenu-luhacovice/).

1.4 Metodika zpracování, rešerše literatury Problematikou minerálních vod na Luhačovicku se zabývalo mnoho autorŧ a vědcŧ. Nejvýznamnějším v tomto oboru je hydrogeolog RNDr. Vladimír Řezníček, který pracuje a zná luhačovické minerální vody jiţ několik desítek let. Proto povaţuji jeho literaturu za základní a klíčovou k lepšímu pochopení konceptu minerálních pramenŧ v luhačovické zřídelní struktuře. Z jeho prací bych vyzvedla především Luhačovice - zřídelní struktura uhličitých minerálních vod (V. Řezníček, 2007), kde shrnuje celou zřídelní strukturu její historický vývoj, základní fyzickogeografické charakteristiky utvářející luhačovickou zřídelní strukturu, dále zpracovává samostatně kaţdý pramen, jejich sloţení, vlastnosti, vyuţití, závěrem se zabývá ochranou a kontaminací pramenŧ. Speciálně jen ochrana minerálních vod je zpracována v Ochranná pásma PLZ Luhačovice (V. Řezníček, 2004). Na ponteciální dopad těţké automobilové dopravy a na následný vliv na místní minerální vody je upozorňováno v Luhačovice - vlivy těţké automobilové dopravy (V. Řezníček, 2008). Kromě hydrogeologa RNDr. Řezníčka píše o minerálních vodách v Luhačovicích také Ladislav Švajner, který podrobně zachytil historický vývoj pramenŧ, jejich charakter, havárii kanalizace a následné znečištění minerálních vod v Luhačovice - kanalizační sběrač. Hydrogeologická pozorování (L. Švajner, 1992). Základní legislativou, která svou platností chrání přírodní minerální vody je Zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) č. 164/2001. Tento zákon stanovuje ochranná pásma na základě rizik ohroţení kvality, kvantity a zdravotní nezávadnosti zdroje. Další legislativou ochraňující minerální vody je stále platná Vyhláška JmKNV z 13. 12. 1988. Definuje ochranná pásma, konkrétně pro Luhačovicko a společně s nimi zakazuje provádět specifické činnosti v rámci ochranných pásem, jeţ by mohly poškodit kvalitu a kvantitu pramenŧ. Pro získání podrobných informací o ochraně a kontaminaci minerálních vod luhačovické zřídelní struktury, jejím budoucím vývoji a o současných podmínkách byly velmi uţitečné ústní konzultace s místním hydrogeologem, jímţ je pan RNDr. Vladimír Řezníček, a balneologem panem Ing. Dušanem Kovaříkem. Kromě kniţních publikací jsem v práci vyuţívala internetové zdroje, především stránky ČHMÚ, Povodí Moravy, s.p. a také stránky Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství. Součástí práce byl i terénní prŧzkum. Pořízené fotografie, obsahující zejména přílohy v závěru práce, jsou vlastními autorskými fotografiemi (neuvádím-li jiný zdroj). Podkladová data pro tvorbu map byla získána především prostřednictvím portálu veřejné správy, který umoţňuje získat volně dostupná data připojením IMS serveru, dostupné na: http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/. (Pro zjednodušení je tento zdroj dále uváděn jako Geoportal Cenia). Zdroje ostatních podkladových materiálŧ jsou uvedeny u jednotlivých map. Všechna podkladová data byla zpracována v programu ArcGIS 9.2. 11

2

FYZICKO-GEOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY

2.1 Geologické poměry Území města Luhačovic se všeobecně řadí do Karpatské soustavy. V karpatské části pak rozlišujeme následující hlavní části: Flyšové pásmo, Karpatskou předhlubeň a Vídeňskou pánev. Luhačovice patří do flyšového pásma, dále do Magurské skupiny příkrovŧ, kterou tvoří jednotka Račanská (I. Chlupáč a kol., 2002).

Obr. 2. Geologická stavba katastráního území Luhačovice (vytvořeno na základě: Geologická mapa 1:100 000, dostupné na: http://geoportal.gov.cz) Lázně Luhačovice leží v Račanské jednotce magurského flyše v antiklinálním pásmu luhačovických vrstev (tvořených převážně arkózovými až drobně slepencovými pískovci středního až svrchního eocénu). Antiklinální pásmo směru SV-JZ je v prostoru Luhačovic uzavřeno, a to buď tektonicky, okrajovou linií, nebo brachyantiklinálním uzávěrem. Okolní vrstvy zlínské - kolem luhačovických vrstev (svrchní eocén) - jsou typické flyšové horniny střídání pískovců a jílovců) s omezenou propustností (viz obr. 2.) (R. Květ, G. Kačura, 1976). Jádro zlínského souvrství je budováno luhačovickými vrstvami, které obklopují újezdské vrstvy. Úhel sklonu vrstvy v severním a jiţním křídle je v prŧměru 40°, vnitřní stavba antiklinály je celkem symetrická. Dle některých autorŧ není však zcela jasné ukončení antiklinálního pásma. Spekuluje se o tektonickém ukončení nebo o brachyantiklinálním uzávěru (Roth, Matějka, 1975).

12

Zlínské souvrství Ve stratigraficky nejmladším zlínském souvrství (střední eocén – spodní oligocén) došlo opět k výrazné faciální diferenciaci sedimentačního prostoru dílčí račanské jednotky. Na povrchu tvoří zlínské souvrství většinu plochy račanské jednotky s výjimkou Chřibů, kde dominuje soláňské souvrství. Mocnost tohoto typicky flyšového souvrství přesahuje 3000 metrů. Litologicky není zlínské souvrství jednotné a zvláště ve své spodní části je faciálně značně různorodé. Jednotlivé části se označují jako rusavské, luhačovické a vsetínské vrstvy. (http://moravskekarpaty.cz/priroda_soubory/geologie/racanska_jednotka.htm). Luhačovické vrstvy Středně aţ hrubě zrnité pískovce, které obsahují příměsi glaukonitu, tvoří spodní luhačovické vrstvy. Naopak svrchní luhačovické vrstvy jsou tvořeny převáţně hrubozrnnými pískovci a drobnozrnnými slepenci bez příměsí glaukonitu. Poměrně mocná pelitická sekvence se nachází a zároveň také odděluje spodní a svrchní luhačovické vrstvy (Menšík a Pesl, 1966). Luhačovické vrstvy jsou turbidity až pískotoky s převahou šedých až bílošedých, balvanitě ovětrávajících pískovců, které tvoří několikametrové lavice těsně nad sebou. Pískovce jsou vytříděné, křemité nebo křemito – arkózové, středozrnné až hrubozrnné, někdy drobně slepencovité. Lavice pískovců jsou oddělené polohami šedých jílovců. Jedná se o sedimenty turbiditních proudů, usazených v hlubších částech moře. Tyto vrstvy jsou poměrně pevné a tvoří významné krajinné útvary, jako jsou Pulčínské skály, Čertova stěna u Lidečka a menší výchozy u Luhačovic, Březůvek atp. (http://moravske-karpaty.cz /priroda_soubory/geologie/racanska_jednotka.htm). Újezdské vrstvy Tvoří tzv. přechod mezi vsetínskými a luhačovickými vrstvami. Jsou charakterizovány drobně aţ středně rytmickým střídáním tence lavicovitých pískovcŧ a siltovcŧ, které obsahují jílovce. Obzvláště ve vyšších částech vrstev se nacházejí rytmy podobné vrstvám vsetínským, v některých místech aţ s několikametrovými lavicemi středně aţ hrubozrnnými. Tyto lavice mohou obsahovat také prachovité pískovce, které mají čistotu a vytřídění značně blízkou luhačovickým vrstvám. V terénu se však velmi špatně vymezují (D. Nováková, 1997). Vsetínské vrstvy Jsou povaţovány za tzv. klasický flyš, ve kterém převaţují vápnité jílovce. Mocnost flyšových rytmŧ se pohybuje v intervalu od 30 cm do 5 i více metrŧ. V nich mohou pískovce dosahovat mocnosti v intervalu od 5 cm aţ místy 2 m. Většinou se vyskytují ve formách jemnozrnných, místy střednězrnitých, vápnitých a téměř vţdy glaukonitických. Proudové stopy jsou znatelné na jejich bázi. Jsou masivní nebo nevýrazně paralelně a konvoluně laminované. Zvětrávají hnědě, zaobleně a rozpadají se na písčitohlinité eluvium. Nejmocnějším členem rytmŧ jsou světle zelenošedé, hnědošedé, vzácněji tmavě hnědošedé, vápnité jílovce, jejichţ velikost mŧţe dosahovat aţ několika metrŧ. Ojediněle 13

mohou mít povlaky zbarvené do hnědofialova. Stáří vsetínských vrstev je datováno na střední aţ svrchní eocén. Jejich mocnost se odhaduje na 1500 metrŧ (D. Nováková, 1997). Kvartérní sedimenty Od konce terciéru bylo okolí zájmového území Luhačovic denundační oblastí. Z tohoto dŧvodu jsou mocnost i rozsah kvartérních sedimentŧ značně omezen. -

Deluviofluviální sedimenty občasných vodních toků - příleţitostně vyplňují protékaná údolí vodou. Jejich mocnost dosahuje maximálně několika metrŧ a tvoří je silně hlinité štěrky aţ hlíny s valouny. Často vznikají výplavové kuţely v místech ústí do hlavních údolí. Předpokládá se vznik akumulací v období holocénu.

-

Deluviální písčitohlinité a hlinitokamenité sedimenty- jejich místo výskytu je na úpatí svahŧ, úbočí a na jiných příhodných morfologických útvarech. Jejich stáří se datuje do holocénu aţ pleistocénu. Jejich sloţení závisí na horninovém podkladu. Plochy, které jsou pokryty tímto druhem sedimentŧ, jsou často přerušeny sesuvy. Sesuvy dosahují značných rozměrŧ.

-

Fluviální sedimenty- jsou holocenního stáří. Tvoří je písčité štěrky, písky, hlinité písky a písčité hlíny o mocnosti několika metrŧ (D. Nováková, 1997).

Tektonika území Luhačovická zřídelní struktura je charakteristická existencí luhačovického antiklinálního pásma směru SV-JZ. Osa zmíněné antiklinály probíhá severně od Oběťové hory, přes Malou Kamennou do údolí lázeňského prostoru Luhačovic. Vnější karpatský oblouk je charakteristický radiálními zlomy. Jak jsem jiţ zmínila výše je nejvýznamnějším zlomem jihovýchodní Moravy nezdenický zlom. Zlom v období neogénu podmínil výstup andezitŧ v území Nezdenice-Bánov. Postvulkanickým projevem na radiálním zlomu v oblasti Luhačovic je výstup juvenilního CO2, který má značný balneologický význam pro luhačovické minerální vody. Prŧběh nezdenického zlomu, ale také ostatních radiálních zlomŧ, je obtíţně vymapovatelný kvŧli tomu, ţe se vzájemné vertikální pohyby jednotlivých ker neprojevují výraznou změnou litologie. Navzdory výše uvedeným problémŧm indikace radiálních zlomŧ, je jejich výskyt ve vývěrovém centru uhličitých minerálních vod evidentní (V. Řezníček, 2008).

2.2 Geomorfologické poměry Reliéf na Luhačovicku je ovlivňován zejména denundačními a akumulačními procesy. Dŧleţitou roli zde hrají také svahové pohyby. Luhačovice tedy řadíme mezi reliéf s charakterem mírně zvlněné pahorkatiny. Současný morfologický ráz terén získal jiţ v období neogénu. V tomto období došlo k vyvrásnění a částečnému přesunu flyšových paleogenních sérií přes neogenní sedimenty karpatské předhlubně. Tento proces zapříčinil zdvih vnějších Karpat. Následovalo denudační oţivení a zahloubení říčního systému (Švajner, 1992).

14

Tab. 1. Geomorfologické jednotky vymezené na území Luhačovic (J. Demek, 2006) Systém Subsystém Provincie Soustava Podsoustava Celek Podcelek Okrsek

Karpatský Karpatská pohoří Západní Karpaty Vnější západní Karpaty Moravsko-Slovenské Karpaty Vizovická vrchovina Zlínská vrchovina Vizovická kotlina

Vizovická vrchovina Celek tvořící SZ část Moravsko-slovenských Karpat, členitá vrchovina, plocha 1391,62 km2. Budovaná převáţně zvrásněnými horninami račanské a bystrické jednotky magurského flyše, omezené mezozoickými a neogenními sedimenty a neovulkanity, erozně denudační georeliéf hornatin, vrchovin, pahorkatin a sníţenin, diferencovaný v závislosti na odolnosti a úloţných poměrech hornin příkrovové struktury, při okrajích vlivy mladé zlomové tektoniky, zbytky zarovnaných povrchŧ. Intenzivní kvartérní modelace, kryopedimenty, asymetrická údolí, sesuvy, v centrální části četné pískovcové skalní útvary. Ve východní části rozsedlinové jeskyně na Kotě Kopce, úpatní haldy, při okrajích a ve sníţeninách akumulační tvary. Nejvyšší bod Klášťov 752,9 m (J. Demek, 2006). Zlínská vrchovina Podcelek v SZ části Vizovické vrchoviny, členitá vrchovina, plocha 452,01 km2, tvořená flyšem převáţně račanské jednotky magurského příkrovu, při Z okraji neogenní sedimenty, erozně-denudační georeliéf vrchoviny, pahorkatin a kotlin, vzniklý v závislosti na strukturně litologických poměrech vlivech mladé zlomové tektoniky, zbytky zarovnaných povrchŧ, prŧlomová údolí, častá výšková a sklonová asymetrie údolních svahŧ, široké údolní nivy, úpatní haldy, četné sesuvy, nejvyšší bod Vartovna 651,0 m (J. Demek, 2006). Vizovická kotlina Okrsek ve V části Zlínské vrchoviny, kotlina, plocha 16,76 km2, tvořena převáţně komplexy jílovcŧ méně pískovcŧ vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky, protáhlá strukturně litologicky podmíněná sníţenina, dno má ráz členité pahorkatiny se zbytky úpatního zarovnaného povrchu, asymetrická údolí, a široká údolní niva. V JV části na pruhy pískovcŧ vázány strukturně podmíněné vyvýšeniny (J. Demek, 2006).

2.3 Klimatické poměry Nejbliţší klimatologická stanice: Luhačovice (49°06´ s.š., 17°45´ v.d., 254 m.n.m.) ID: B1 LUHA 01 Nejbliţší sráţkoměrná stanice: Slavičín (49°05´ s.š., 17°52´ v.d., 362 m.n.m) ID: B1 SLIN 01 15

Území Luhačovicka leţí v klimatickém pásu s příznivými klimatickými podmínkami pro tvorbu podzemních vod a to i přesto, ţe se maximum sráţek prakticky kryje s maximem výparu z pŧdy. Ročně je pro doplňování zásob podzemních vod k dispozici cca 200 mm sráţek. Nejvýznamnější jsou potom sráţky v období měsícŧ říjen aţ březen, kdy dochází k poklesu hodnoty výparu vzhledem k hodnotám úhrnu sráţek (V. Řezníček, 1987). Tab. 2. Průměrná sezónní teplota vzduchu (°C) a průměrný sezónní úhrn srážek (mm) na klimatologické stanici Luhačovice (Tolasz, 2007) Jaro Léto Podzim Zima

Prŧměrná sezónní teplota vzduchu (°C) 8–9 15 – 16 8–9 -2 – (-1)

Prŧměrný sezónní úhrn sráţek (mm) 150 – 200 250 – 300 150 – 200 150 - 200

Tab. 3. Průměrná měsíční teplota vzduchu (°C) a průměrný měsíční úhrn srážek (mm) na klimatologické stanici Luhačovice ( Tolasz, 2007) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. rok

Prŧměrná měsíční teplota vzduchu (°C) -3 - (-2) -1 - 0 3-4 8-9 13 - 14 16 - 17 17 - 18 17 - 18 13 - 14 8-9 3-4 -1 - 0 8-9

Prŧměrný měsíční úhrn sráţek (mm) 40 - 50 40 - 50 40 - 50 50 - 60 60 - 80 80 - 100 80 - 100 60 - 80 50 - 60 50 - 60 60 - 80 60 - 80 700 - 800

Studované katastrální území se nachází, podle Quitta (1971), na pomezí 2 klimatických oblastí MT 10 (mírně teplá klimatická oblast) a T 2 (teplá klimatická oblast): - MT10 - dlouhé léto, teplé a mírně suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. - T2- dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým aţ mírně teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou, aţ velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (viz obr. 3.). 16

Obr. 3. Klimatické oblasti v katastru území Luhačovice (vytvořeno na základě: Geologická mapa 1:100 000, dostupné na: http://geoportal.gov.cz) Jedná se o mírně teplé aţ teplé klimatické oblasti. Prŧměrné lednové teploty se pohybují okolo -2 aţ -3 °C, prŧměrné červencové teploty potom okolo 17 aţ 18 °C v MT10 a 18-19°C v oblasti T2. Prŧměrný roční úhrn sráţek na vybraném území je 650 aţ 700 mm. Prŧměrný sezónní počet dní se sněţením je 60 aţ 70. Prŧměrná roční relativní vlhkost vzduchu je 75-80%. Vítr zde vane SV aţ JV směrem (Tolasz, 2007).

2.4 Půdní poměry Na Luhačovicku se nachází celkově 3 pŧdní typy. V severní části- na území k.ú. Řetechov se nachází kambizemě, konkrétněji subtypy hnědé pŧdy se surovými pŧdami a hnědé pŧdy kyselé. Pouze malá část na jihu tohoto území zahrnují ilimerizované pŧdy oglejené. Na JZ k.ú. Luhačovic se nachází k.ú. Polichno. Na území k.ú. Polichna se nachází převáţně ilimerizované pŧdy oglejené. Malou část tvoří pŧdy hnědé se surovými pŧdami. Na plošně největším k.ú. Luhačovic společně s k.ú. Kladná Ţilín nalezneme převáţně kambizemě- hnědé pŧdy se surovými pŧdami a také hnědé pŧdy kyselé. V SZ části tohoto k.ú. probíhá pruh ilimerizovaných pŧd oglejených (viz obr. 4.).

17

Obr. 4. Půdní typy na katastrálním území Luhačovice (vytvořeno na základě: Půdní mapa 1:100 000, dostupné na: http://www.mapy.geology.cz) Hnědé půdy (kambizemě)- jsou nejčastěji se vyskytujícím typem pŧd v České republice. Nejvíce je pro ně charakteristický kambický světle hnědý horizont (Bv). Jedná se o středně lehké aţ středně těţké pŧdy. Vyskytují se na rozsáhlém území ve značně rozdílných klimatických podmínkách i na rozdílných pŧdotvorných substrátech. Struktura pŧdního krytu na vybraném území je poměrně jednoduchá, kambizemě jsou na zdejším horninovém podloţí zpravidla kyselé. Jejich vlastnosti jsou při jejich velkém rozšíření proměnlivé, a to nejen vlivem pŧdotvorného substrátu, ale významnou roli hraje i umístění v terénu, nadmořská výška a vegetace. V členitém terénu jsou tyto pŧdy vyuţívány jak zemědělsky, tak lesnicky, přičemţ lesnické vyuţití převaţuje. Příčinou bývá vyšší svaţitost a obsah skeletu v kambizemích, který, je-li vyšší, zpravidla omezuje moţnost jejich vyuţití jako orných pŧd. Jsou-li vyuţívány zemědělsky, tak jako louky a pastviny (Bičík a kol., 2009). Hlavním pŧdotvorným pochodem, který se uplatňuje při vzniku hnědých pŧd, je vnitropŧdní intenzivní zvětrávání. Jedná se o vývojově mladé pŧdy, které by po delší době výskytu v méně členitých terénních podmínkách přešly v jiný pŧdní typ a to v hnědozem, ilimerizovanou pŧdu, podzol apod. (M. Tomášek, 2007). Ilimerizované půdy (luvizemě)- jsou rozšířeny ve středních výškových polohách, zejména pak v pahorkatinách a vrchovinách. Podnebí těchto oblastí je jiţ humidnější. Matečným substrátem jsou nejčastěji sprašové hlíny, smíšené svahoviny, zahliněné terasové sedimenty, nebo také hluboké zvětraliny pevných hornin. Hlavním pŧdotvorným procesem při vzniku těchto pŧd je ilimerizace. Charakteristická vlastnost ilimerizovaných pŧd je oglejení. Zrnitostně se jedná o středně těţké a těţší pŧdy. Pŧdní reakce je nejčastěji kyselá (M. Tomášek, 2007). 18

2.5 Biogeografické poměry Luhačovicko se nachází v podprovincii Západokarpatské, v Zlínském bioregionu a na jeho území se rokládají 4 typy biochor: Biochora 3BC Rozřezané plošiny na vápnitém flyši, Biochora 4PC Pahorkatiny na vápnitém flyši, Biochora 3VK Vrchoviny na převáţně kyselém pískovcovém flyši, Biochora 3SC Svahy na vápnitém flyši (viz obr. 5.).

Obr. 5. Biogeografické členění na Luhačovicku (vytvořeno dle M. Culek, 2005) 2.5.1 Západokarpatská podprovincie Pro reliéf centrální části Karpat jsou charakteristické skalnaté hřbety a vápencová bradla. Typickým jevem Karpat jsou poměrně velká převýšení, která umoţňují víceméně plynulé vyznívání teplomilné flóry vysoko do pohoří a naopak sestup horských druhŧ do inverzních poloh. Tím je také podmíněna větší druhová diverzita bioregionu. Je zde úplná absence rašelinišť. Flóra podprovincie je zejména v centrální části bohatá a obsahuje i paleoendemity, které však na naše území většinou nezasahují. V ČR je to např. ţidoviník německý (Myricaria germanica). Fauna je mnohem bohatší neţ u hercynské podprovincie, jak v počtu jedincŧ, tak v jejich hustotě. Zvláště pestrá je horská fauna s řadou endemitŧ. Je to dáno podstatně větší výškovou členitostí v jádrovém území západních Karpat na Slovensku i zachovalostí vegetace, především bučin. K velké biodiverzitě přispívá také izolovanost jednotlivých údolí a kotlin. Biodiverzita v Moravské části západokarpatské podprovincie je podstatně větší neţ v Hercynii. Najdeme zde velké mnoţství endemických druhŧ, obzvláště u hmyzu, např. někteří okáči a masařky. Pro bučiny je typický mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a čolek karpatský (Triturus montadoni) (M. Culek, 1995).

19

2.5.2 Zlínský bioregion Dominantní potenciální jednotkou jsou karpatské dubohabřiny, acidofilní doubravy. Výše přecházejí do bučin. V nivách podél větších tokŧ je pravděpodobně Pruno-Fraxinetum, menších potŧčkŧ se nachází často Carici remotae-Fraxinetum. Přirozené bezlesí chybí. Přirozenou náhradní vegetaci tvoří mezofilní luční porosty svazŧ Arrhenatherion a Cynosurion a na vlhkých místech přechází v Calthion. Na kyselých substrátech se objevuje fragmentárně vegetace svazu Violion caninae. Skladba květeny je vcelku jednotvárná, tvořená běţnými druhy moravských Karpat. V lesích je hojná ostřice chlupatá (Carex pilosa) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), ojediněle sem zasahují druhy hercynského háje, jako ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) a jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). Bioregion je charakterizován ochuzenou faunou předhŧří Karpat ve zkulturněné krajině, s ojedinělými zbytky suchomilných společenstev (trojzubka stepní). Tekoucí vody patří do pásma pstruhového. Významné druhy- Savci: jeţek východní (Erinaceus concolor). Ptáci: strakapoud jiţní (Dendrocopos syracius), kos horský (Turdus torquatus), lejsek malý (Ficedula parva), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), ťuhýk rudohlavý (Lanius senator). Obojţivelníci: skokan štíhlý (Rana dalmatina), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Měkkýši: řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), trojzubka stepní (Chondrula tridens) (M. Culek, 1995). Krajina je tvořena mozaikou lesŧ, polí a pastvin. Lesy mají místy přirozenou druhovou skladbu, většinou jsou to lignikultury smrku či borovice. Charakteristickým ekotypem a ekodémem lesních dřevin je pro Luhačovicko skupina lesních typŧ - 2,3 H, B (M. Culek, 1995). 2.5.3 Biochora 3BC Rozřezané plošiny na vápnitém flyši Reliéf je monotónní, převaţuje členitá pahorkatina, se zbytky plošin na hřbetech. Svahy jsou často postiţeny sesuvy, údolí jsou široká, hřbety jsou oblé. Vegetace: Varianta typická karpatská: převaţují karpatské ostřicové dubohabřiny. Lesní prameniště hostí zpravidla vegetaci ostřicových jasanin (Carici remotae-Fraxinetum). Charakteristická jsou přirozená náhradní společenstva teplomilných trávníkŧ ze svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, případně s vtroušenými prameništi. Podél potokŧ se objevuje vegetace svazu Calthion. 2.5.4 Biochora 4PC Pahorkatiny na vápnitém flyši Převaţuje reliéf členité pahorkatiny. Typickými jsou oblé hřbety, svahy členěné údolími a zářezy vodních tokŧ. Údolí se vyznačují asymetrií, vodní toky jsou místy hluboce zařezané. Hojné jsou meze a sesuvy. Z hlediska vegetace se zde vyskytuje varianta karpatská, pro niţ jsou typické druhy: potenciální přirozená vegetace je tvořena mozaikou ostřicových bučin (Carici pilosae- Fagetum) a ostřicových dubohabřin (Carici pilosae- Carpinetum). V lesních prameništích a kolem lesních potŧčkŧ najdeme ostřicové jaseniny (Carici remotae- Fraxinetum). Na odlesněných stanovištích se vyskytují mezofilní luční přepásané louky svazu Cynosurion, na vlhkých místech svazu Calthion. Lesy nalezneme především na příkřejších svazích údolí a temenech. V druhové skadbě převaţují především smrky, doplňují je duby, lípy, habry, buky, podél vodních tokŧ jasany a olše. 20

2.5.5 Biochora 3VK Vrchoviny na převáţně kyselém pískovcovém flyši Reliéf je členitý s velkými výškovými rozdíly. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na většině plochy ostřicové karpatské dubohabřiny (Carici pilosae- Carpinetum), obvykle s hojným zastoupením buku. Najdeme zde také acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae- Quercetum petraeae). Na severních svazích lze očekávat přechod do bikových bučin (Luzulo- Fagetum), nebo bučin strdivkových (Melico- Fagetum). Lesní prameniště a menší potŧčky jsou místy výskytu ostřicových jasenin (Carici remotae- Fraxinetum). Na odlesněných plochách se vyskytují vegetace přepásaných luk svazu Cynosurion. Ve vlhčinách se vyskytují mokřadní louky svazu Calthion. Převaţují kulturní smrčiny, lokálně je zde výrazná i účast buku. 2.5.6 Biochora 3SC Svahy na vápnitém flyši Typ je tvořen především svahy údolí Dřevnice a údolí jejích přítokŧ. Svahy tohoto typu jsou poměrně vysoké leţící zpravidla v dolní části kopcŧ. Člení je hluboké zářezy pramenných úsekŧ vodních tokŧ. Typ vegetace je řazen ke karpatskému typu. Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří karpatské ostřicové dubohabřiny s bukem (Carici pilosae- Carpinetum). Značnou plochu zaujímají kulturní smrčiny a bory, velkou plochu tvoří porosty dubu. V Bílých Karpatech jsou dochovány rozsáhlé fragmenty luk a pastvin s výskytem především orchidejí (M. Culek, 2005).

2.6 Hydrologické charakteristiky 2.6.1 Luhačovický potok (Šťávnice) Nejvýznamnějším vodním tokem, který protéká zřídelním územím, je Luhačovický potok. V některých částech Luhačovicka je známý také jako Šťávnice, nebo Horní Olšava (viz obr. 6.). Já budu ve své práci nadále pouţívat název Luhačovický potok. Tok pramení ve Vizovické vrchovině mezi Loučkou a Vizovicemi. V prŧběhu toku je znatelné kolísání prŧtoku aţ po Luhačovickou přehradu a to díky jílovitému charakteru eluvií i horninovému podloţí (zlínské vrstvy). Luhačovická přehrada je velmi významným vodním dílem pro celou tuto oblast, brání záplavám v celé lázeňské zóně a reguluje prŧtoky. Řečiště potoka je zaříznuto ve fluviálních sedimentech, které sahají aţ do hloubky kolem 3 metrŧ, vesměs pouze v povodňových hlínách s velmi slabou prŧlinovou propustností. Pouze v ojedinělých úsecích je patrné zahloubení řečiště aţ do bazální polohy písčitých štěrkŧ, coţ umoţňuje komunikaci mezi podzemními a povrchovými vodami (Švajner, 1992).

21

Obr. 6. Luhačovický potok protékající údolím města Luhačovice (vytvořeno na základě: www.gov.cenia.cz) 2.6.2 Vodní nádrţ Luhačovice Stavba přehrady (viz obr. 7.), jejímž prvotním účelem byla ochrana před povodněmi, započala v létě v roce 1912. Je zbudovaná z jílovitopísčité hlíny. Navážení hráze se provádělo ve vrstvičkách. Hrázové těleso je zapuštěno do vrstev aluviálních a diluviálních, přičemž především v pravém svahu se muselo jít hluboko, aby se hráz napojila na horniny nezvětralé a únosné. K regulování odtoku vody z nádrže slouží šoupátková věž se stokou 85 m, ve věži je dvojí výpustné zařízení spodní výpusť a střední přepad. Celkový obsah nádrže po hranu volného přepadu je 2 000 000 m3, povodí přehrady měří asi 45,5 km2, normální hladina vody asi 280 m.n.m.. Postupem času se přehrada stala významným centrem rekreace. V letních měsících je doslova v obležení turistů. Naši i zahraniční rybáři navštěvují vyhlášené jarní a podzimní rybářské závody a oceňují výborné podmínky pro rybolov (http://www.luhacovice.cz/page /3481.luhacovicka-prehrada/).

22

Obr. 7. Luhačovická přehrada s hrází (dostupné na: http://www.mediafax.cz /domaci/3091310-Na-Luhacovicke-prehradezacaly-rybarske-zavody

2.7 Hydrogeologické poměry Hydrogeologické rajony jsou základní jednotky pro hodnocení podzemních vod. Tyto celky mají podobné hydrogeologické poměry, oběh podzemní vody a typ zvodnění. Hydrogeologický rajon je tvořen z jednoho nebo více kolektorŧ. Rajony se rozdělují do svrchní vrstvy kvartérních sedimentŧ a coniaku, základní vrstvy a hlubinné vrstvy bazálního křídového kolektoru. Hydrogeologické rajony jsou sloţeny z jednoho nebo více útvarŧ podzemní vody (http://heis.vuv.cz/data/spusteni/identchk.asp?typ=96&oblast =isvs_hgr). Hodnocení podzemních vod se zakládalo aţ do roku 2005 na rajonech vymezených v roce 1986. Po roce 2005 byla uveřejněná nová regionalizace. Rozdíl ve vymezení hydrogeologických rajonŧ mezi lety 1986 a 2005 není převratný. Mŧj katastr území Luhačovice se nachází v sedimentech paleogénu a křídy karpatské soustavy (viz obr. 8.): Tab. 4. Srovnání hydrogeologické rajonizace v letech 1986 a 2005 (Kolektiv, 1986; http://hydro.chmi.cz/mnozstvi/hgr.php?seq=1385453&hgrt=50) Podle vymezení z roku 1986 32 Flyšové sedimenty 322 Flyšové sedimenty v povodí Moravy

Podle vymezení z roku 2005 Flyšové sedimenty 3222 Flyš v povodí Moravy- severní část

23

Obr. 8. Vymezení hydrogeologického rajonu v katastru území Luhačovice (vytvořeno na základě www.mapy.geology.cz) 32 Flyšové sedimenty Hydrologicky jsou rajony patřící do této hydrogeologické skupiny rajonŧ odvodňovány povodím Dunaje a také povodím Odry. Západní úsek vnějšího flyšového pásma Karpat je budován paleogenními, křídovými, nebo jurskými horninami. Je charakteristický puklinovou propustností. Členitý terén řazený k pahorkatinám aţ vrchŧm zpŧsobuje, ţe rajony představují skupinu rŧzně významných hydrogeologických struktur. 322 Flyšové sedimenty v povodí Moravy Celkový plošný rozsah je 2969, 2 km2. Geomorfologicky se sem řadí Podbeskydské pahorkatiny, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Vizovická vrchovina a západní svahy Bílých Karpat. Dále se tento rajon člení ještě na subrajony podle hydrologických povodí: - 322-1 Povodí Bečvy - 322-2 Povodí Moravy 4-12-02 Haná a Morava po Dřevnici 4-13-01 Dřevnice a Morava od Dřevnice po Olšavu 4-13-02 Morava od Olšavy po Myjavu Moje vymezené území tedy spadá dle čísla hydrologického pořadí do subrajonu 322-2 Povodí Moravy a do 4-13-01 Dřevnice a Morava od Dřevnice po Olšavu (Kolektiv, 1986). Horninové prostředí, v němţ se formují minerální vody Luhačovic je charakteristické střídání psamitických a pelitických, popřípadě psefitických mořských sedimentŧ. Ve zmíněném prostředí vytvářejí jílovce izolátory a pískovcové polohy omezené kolektory. Právě tady toho střídání obou druhŧ sedimentŧ tak vytvořilo příznivé podmínky pro zachování reliktních mořských syngenetických vod. Pískovce aţ drobnozrnné slepence tvoří luhačovické vrstvy, které mají současně také velmi dobrou propustnost. Jedná se o propustnost převáţně puklinovou. V případě jílovcŧ jde jen o dílčí izolátory. 24

Zlínské vrstvy mají naopak propustnost velmi nízkou z dŧvodu absence poloh pískovcŧ. Infiltrační schopnost sráţkových vod je v celé oblasti zřídelní struktury značně omezená z dŧvodu jílovitého eluviálního pokryvu a polohám jílovcŧ. V případě luhačovických vrstev psamitického charakteru krytých písčitým eluviem hovoříme o lepších podmínkách infiltrace. Pohyb vod v luhačovické struktuře je významně ovlivněn tektonickými poruchami, které jsou paralelně souběţné s nezdenickým zlomem. Ke skrytým výstupŧm uhličitých vod do údolních náplavŧ dochází tam, kde se kříţí tyto paralelní poruchy s dalšími tektonickými poruchami. Luhačovický potok spolu s jeho přítoky představuje pro tuto strukturu přirozené odvodnění. Jeho údolní niva je rovněţ místem, kde přirozeně vyvěraly některé z luhačovických minerálních vod, jako jsou např. Amandka, Jubilejní, Ústřední a Vincentka. V současné době vrty čítají 30 aţ 50 metrŧ do hloubky, do druhé zvodně minerálních vod- Nová Jubilejní, Nová Vincentka. Proniknutí kontaminantŧ a jiných látek do hloubek zabraňují jíly a jílovce svou napjatou hladinou. Indikátor minerálních vod-CO2 byl zjištěn přímo v Luhačovickém potoce, mělkých vrtech a řadě studní. Minerální vody na Luhačovicku tvoří směs reziduí synsedimentárních vod marinogenního pŧvodu metamorfovaných v systému voda- hornina-organické látky na typ chemismu naftových vod. Tyto vody jsou typické zvýšených obsahem bóru, uhlovodíku a jodidŧ. Jsou také přesyceny oxidem uhličitým juvenilního pŧvodu. Motorické pŧsobení CO2 v plynném skupenství zapříčiňuje vývěr pramene Aloiska aţ ve výšce cca 35 m nad údolní nivou potoka (Řezníček, 1990). Mineralizace vody při výstupu z hloubek je víceméně jednotná v celém luhačovickém areálu. Dosahuje hodnot nejméně kolem 15 g/l. O tom svědčí nejvíce mineralizovaná voda Elektra zachycená v hloubce necelých 24 m (13,76 g/l). Teprve při konečné fázi výstupu prakticky již zformované minerální vody, eventuálně i se zcela nevýraznou sirníkovou složkou (pramen Vincentka), dochází v nejmělčích polohách k ředění vod. Děje se tak buď infiltrující atmosférickou vodou, nebo, a to hlavně, prostou vodou ( Ca-HCO3-typu) aluviálních náplavů v případech, kde je voda jímána v těchto polohách (např. pramen Ústřední: mineralizace 6,5 g/l, U čítárny: 4,4 g/l) (R. Květ, G. Kačura, 1976).

25

3

VYUŢITÍ KRAJINY NA LUHAČOVICKU

K hodnocení vyuţití krajiny v katastru území Luhačovice se pouţívá databáze projektu CORINE LAND COVER. Coţ je znázorněno na následující mapě.

Obr. 9. Využití území dle CORINE LAND COVER 2006 na katastrálním území Luhačovice (vytvořeno na základě: http://www.geoportal.gov.cz) Katastrální území Řetechov - na celém území, obzvláště v severní a centrální části katastrálního území, převaţují zejména smíšené lesy. Malou rozlohu území zabírají jehličnaté lesy nacházející se taktéţ na severu. Směrem k jihu se v blízkosti smíšených lesŧ vyskytují louky a pastviny. V jiţní části se rozléhá poměrně malá plocha polí, luk a trvalých plodin, která je obklopena loukami a pastvinami ze strany jedné a zemědělskými oblastmi na straně druhé. V jiţních, okrajových částech sem zabíhají plochy zemědělských oblastí s přirozenou vegetací. Katastrální území Polichno - na území převládají louky a pastviny v severní a centrální oblasti okolo nesouvislé městské zástavby. Severně od nesouvislé městské zástavby se vyskytují zanedbatelné plošky přírodních luk. V severozápadní části se nacházejí plochy nezavlaţované orné pŧdy. Směrem k východu aţ severovýchodu od nesouvislé městské zástavby nalezneme zemědělské oblasti s přirozenou vegetací, které zabírají také značnou plochu území. V jiţní aţ jihovýchodní části území se rozléhají listnaté lesy s nízkým porostem v lese.

26

Katastrální území Luhačovice a Kladná Ţilín - V severní části se rozkládají smíšené lesy s malými plochami jehličnatých lesŧ, kdy jehličnaté lesy zde tvoří plošně ne příliš rozsáhlá společenstva. Směrem k jihu smíšené lesy přecházejí v listnaté lesy. Listnaté lesy se vyskytují společně s malými plochami nízkého porostu v lese. Na území je výrazná nesouvislá městská zástavba města Luhačovice a obce Ţilín, jimiţ protékají vodní toky. V bezprostřední blízkosti nesouvislé městské zástavby Luhačovic se zde nachází prŧmyslové a obchodní areály. V blízkosti zástavby pokrývají území také poměrně rozlehlé zemědělské oblasti s přirozenou vegetací. Severozápadně od nesouvislé městské zástavby města Luhačovice nalezneme téměř nepatrnou plochu směsice polí, luk a trvalých plodin. Plochy nezavlaţované orné pŧdy a luk a pastvin jsou nepravidelně a nesouvisle roztroušeny v celém katastru území Luhačovic a Kladné Ţilín.

27

4

PODZEMNÍ VODA

4.1 Základní pojmy Hydrogeologie – je to vědní obor, který se zabývá podzemními vodami, jejich pŧvodem, podmínkami výskytu, zákony pohybu, jejich reţimem, fyzikálními a chemickými vlastnostmi, jejich vzájemným pŧsobením s horninami, jejich vztahem k atmosférickým a povrchovým vodám a jejich hospodářským významem. Podpovrchová voda – rozumíme tím vodu v zemské kŧře ve všech skupenstvích. Rozděluje se na vodu pŧdní a vodu podzemní. Podzemní voda – jedná se o podpovrchovou vodu v kapalném skupenství. Studiem podzemní vody se zabývá hydrogeologie. Pŧdní voda – jedná se o vodu obsaţenou v pŧdě bez ohledu na skupenství, která obvykle nevytváří souvislou hladinu. Studiem pŧdní vody se zabývá hydropedologie (R. Netopil. 1984) Propustnost - se nazývá vlastnost horniny propouštět vodu Hydrogeologického kolektor - propustná hornina schopná shromaţďovat a dále vodu vést Hydrogeologický isolátor - je nepropustná hornina Zvodeň - vodní útvar vyplňující kolektor. Horní povrch zvodně tvoří hladinu podzemní vody (J. Šilar, 1983).

4.2 Rozdělení vody v horninovém a půdním prostředí Podmínka výskytu vody v horninách je existence volných prostorŧ, které se označují rŧznými termíny podle toho, v jakém prostředí se tyto prostory nacházejí. V usazených horninách, v některých sopečných horninách, zvětralinách a pŧdách označují jako průliny. V pevných horninách to jsou pak pukliny, nebo praskliny, či trhliny. Podle míry vyplnění těchto vodních prostor vodou, rozlišujeme 2 následující pásma (hranici mezi oběma tvoří hladina podzemní vody): - Pásmo provzdušnění (zóna aerace) – prŧliny jsou vyplněny zčásti vodou a zčásti vzduchem. Voda v tomto pásmu se nazývá pŧdní vláha. - Pásmo nasycení (zóna saturace) – jedná se o vrstvu hornin leţící pod zónou aerace, jejichţ póry jsou zcela zaplněny vodou. V ní se nachází voda podzemní (dříve spodní). V pásmu aerace se vody dělí do dvou skupin: - Vody trvalé (vodní pára, voda adsorpční, voda kapilární) - Vody přechodně se vyskytující (vsakující voda a pŧdní led) Voda kapilární - její pohyb je ovlivňován především kapilárními silami

28

Voda adsorpční - je pevně poutána adsorpčními silami povrchu zrn. V kapalném skupenství je prakticky nepohyblivá. Nachází se v horninách jen při nízké vlhkosti.

4.3 Druhy podzemních vod Podzemní voda podle jejího vzniku: - Voda juvenilní - juvenilní voda, ve skupenství vodní páry, (z lat. juvenis = mladý) vzniká hluboko v zemské kŧře, kde se uvolňují z tuhnoucí ţhavé hmoty i vodík a kyslík. Jejich molekuly se mohou při vysokém tlaku a teplotě slučovat. Poté přechází v chladnějších vrstvách zemské kŧry do kapalného skupenství a dále se mísí s vodou pronikající do podzemí ze zemského povrchu. Větší mnoţství se dostává na povrch v místech s aktivní a doznívající sopečnou činností i jako součást vod horkých pramenŧ a gejzírŧ. Juvenilní voda není součástí stálou sloţkou oběhu vody. - Voda vadózní - neboli mělká voda je na rozdíl od juvenilní vody stálou sloţkou oběhu vody. Z povrchu země proniká do hornin a pohybuje se v mělkých vrstvách zemské kŧry. Má podobu buď kondenzační vody, která mŧţe vznikat z vodní páry přízemní vrstvy atmosféry, nebo podobu infiltrační vody, která se dostává do podzemí vsakováním (infiltrací). Podzemní voda podle druhu hornin, v nichţ se vyskytuje: - Průlinová voda - vyplňuje malé i větší prostory (póry, pukliny) vyskytující se převáţně v sypkých sedimentech a nezpevněných horninách (písky, štěrky, hlíny…). V těchto prostorách se pohybuje vlivem pŧsobení gravitace, ale i vlivem pŧsobení hydrostatického tlaku. V pórech hornin se přemísťuje filtrací, nebo filtračním prouděním. Jedná se o velmi pomalý pohyb, v dŧsledku odporu horninových částic. - Puklinová voda - vyskytuje se a proudí v puklinách, ale i větších trhlinách, které vznikly v horninách při jejich smršťování, nebo při tektonických pochodech. Vodní kapacita je obvykle menší, neţ kapacita u prŧlin. Naopak rychlost pohybu vody je naopak zpravidla vyšší v puklinách. Záleţí však velmi na tvaru a rozevřenosti puklin a také na jejich druhotném vyplnění např. pískem apod., které mŧţe někdy aţ zatěsnit pukliny. Proudění podzemní vody je tak prostorově velmi nestejnoměrné. - Krasová voda - vyskytují se na území zkrasovělých vápencŧ, dolomitŧ a jejich sutí. Cesty prodění bývají komplikované. Voda se do podzemí dostává úzkými, vodou málo rozšířenými puklinami, závrty, nebo ponory. V podzemí tak vzniká sloţitý systém jednotlivých vzájemně oddělených tokŧ. Na povrch krasová voda vytéká jako soustředěné prameny ze svislých puklin, nebo jako vydatné prameny ze sutí, ale také jako řeky z otevřených jeskyní. Podzemní voda podle druhu mineralizace: - Voda minerální - více neţ 1 g/litr rozpuštěných látek a plynŧ, (více viz kap. 5.1.) - Voda prostá - méně neţ 1 g/litr rozpuštěných látek (R. Netopil, 1984) 29

Podle hydrostatického tlaku se podzemní voda dělí: - Podzemní voda s volnou hladinou - hladina podzemní vody je volná tehdy, kdyţ je tlak v dutinách kolektoru na hladině podzemní vody roven atmosférickému tlaku - Podzemní voda s napjatou hladinou - Pokud je tlak na povrchu zvodně vyšší neţ tlak atmosferický, je hladina podzemní vody napjatá (J. Šilar, 1983). Artéská voda - je druhem vody s napjatou hladinou (viz obr. 10.). Tyto vody vznikají ve vrstvách hornin, které tvoří synklinálu. Dojede-li v takovém případě k navrtání nepropustné nadloţní vrstvy hornin (isolátoru), voda vystoupí nad pŧvodní úroveň hladiny, případně aţ nad povrch terénu. Výstupná výška je označována jako piezometrická úroveň. Artéská voda se vyskytuje ve strukturách zvaných artéské pánve. Často mívají stavbu pánví s mísovitě prohnutými vrstvami sedimentárních hornin rozdílné propustnosti (pískovce, vápence, jíly). Mnohdy je však tvoří i jednostranně ukloněné vrstvy takových hornin (R. Netopil, 1984).

Obr. 10. Přirozený vodní systém artéské studně http://geografickerevue. bloguje.cz/761509-arteska-studna.php)

(zdroj:

4.4 Původ podzemních vod Podzemní voda tvoří nedílnou součást hydrosféry. Převáţná většina podzemní vody je zapojena do hydrologického cyklu. Pochází tedy přímo či nepřímo ze sráţek. Voda fosilní je definována jako část podzemní vody, která je isolována od hydrologického cyklu v polohách kolektorŧ uzavřených v polohách isolátorŧ. Jestliţe tyto vody vznikly společně s horninami, v nichţ mají současně místo výskytu, jsou to vody syngenetické. Pouze malá část podzemní vody vznikla z organických hmot, z jejichţ nahromadění vznikly loţiska nafty během geologického období. Proto je tento druh vod nazýván vody naftové. Mnohdy doprovázejí loţiska uhlovodíkŧ. Voda, která vzniká v hlubinách zemského nitra uvolňováním z magmatu a blíţe neznámými reakcemi, je voda juvenilní. Předpokládá se její výstup k zemskému povrchu. V oblastech vulkanických jevŧ se stává součástí vulkanických erupcí a některých minerálních zřídel (J. Šilar a kol., 1983). 30

5

MINERÁLNÍ VODA

5.1 Základní definice Minerální vody jsou vody, které se odlišují od prostých podzemních vod především svým sloţením. V běţnějším smyslu je povaţujeme za vody, které mají díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem určitý fyziologický účinek na lidský organismus. Minerální přírodní vody se odlišují od prostých podzemních vod druhem nebo také mnoţstvím rozpuštěných solí a plynŧ. Významných faktorem je také teplota. V uţším slova smyslu mluvíme o obsahu rozpuštěných tuhých látek nebo plynŧ, které neobsahuje sloţení prostých podzemních vodách. Anebo prosté podzemní vody obsahují tyto rozpuštěné tuhé látky nebo plyny, ale uţ ne v tak velkém mnoţství jako minerální vody. Minerální vody se také mohou lišit od prostých podzemních vod svojí podstatně vyšší teplotou. Vědní disciplína, která se zabývá studiem léčivými minerálními vodami jakoţto přírodním léčebným prostředkem lázeňské péče, je hydrogeologie minerálních vod. Kromě léčivých vod jsou hojně vyuţívány i jiné léčebné prostředky. Mezi něţ řadíme léčivé rašeliny a bahna označené souborným názvem peloidy, případně léčivé plyny. Stolní minerální vody jsou řazeny mezi minerální vody se specifickými léčivými účinky. Tyto stolní minerální vody jsou vyuţívány jako prevence v péči o zdraví, jako osvěţující nápoje či k dietetickým účelŧm. Aby se mohly výše uvedené druhy přírodních prostředkŧ lázeňské léčebné péče vyuţívat, je třeba opatřit úřední prohlášení přírodních zdrojŧ za léčivé (O. Hynie,1963). Dle O. Hynie (1963) je za minerální vodu povaţována podzemní voda, která překračuje alespoň jedno z níţe uvedených kritérií: Tab. 5. Základní složky minerální vody Celkový obsah rozpuštěných tuhých látek Volný CO2 titrovatelná síra (H2S, SH- apod.) Fe2+ J As teplota záření pŧsobené rozpadem radonu nebo jeho izotopy

1 g/l 1 g/l 1 mg/l 10 mg/l 5 mg/l 0,7 mg/l 25° C 1346, 8 Bq/l

5.2 Geneze minerálních vod Proces geneze minerální vody probíhá v některých případech jednoduchým zpŧsobem, avšak ve většině případŧ se jedná o sloţitý etapovitý cyklus. 1.) Jednoetapový typ – jedná se o nejjednodušší zpŧsob tvorby minerální vody. Prostá podzemní voda je obohacována kontinuálně během svého oběhu o látky, které jsou uvolňovány z horninového prostředí. Výsledkem je vznik minerální vody 2.) Dvouetapový typ – dochází zde ke zvyšování mineralizace popřípadě také ke zvyšování teploty podzemní vody. Druhá etapa pozŧstává z docela rychlého výstupu jiţ zformované minerální vody směrem k povrchu 31

3.) Tříetapový typ – nejprve dochází k sestupu prosté podzemní vody do hloubky. Během tohoto sestupu se zvyšuje její mineralizace a vzrŧstá její teplota. V následné etapě se voda dostává do oblasti s přínosem plynŧ (zpravidla CO2), nebo jiných sloţek. To zapříčiňuje zvýšení její rozpustné schopnosti a dochází k formování výsledné mineralizace. Poslední etapa je charakteristická rychlým výstupem minerální vody k povrchu. Zřídelní struktura je částí geologické stavby, v které vzniká minerální voda, dále pak obíhá, akumuluje se a vyvěrá. Zde také získává minerální voda své specifické vlastnosti. Zřídelní strukturu rozdělujeme na infiltrační část, akumulační část a vývěrovou část. Někdy dochází k absenci některé z těchto částí. Rozlišují se 4 základní typy struktur: otevřená, částečně otevřená, částečně uzavřená a uzavřená (J. Šilar, 1983).

5.3 Peloidy Peloidy jsou sedimenty, které vznikly za určitých hydrogeologických a geologických podmínek. Peloidy se pouţívají při balneologické léčbě. Rozdělujeme je na dvě skupiny: a) humolity (organogenní sedimenty) b) bahna (anorganické sedimenty) Vznik humolitŧ se odehrává v kyselém aţ subneutrálním prostředí humifikací niţších a vyšších rostlin. Při obsahu anorganické příměsi maximálně do 50%. Jsou charakteristické svou nízkou specifickou hmotností, velkou vododrţností, teplodrţností a také bobtnavostí. Humolity členíme je na 3 základní skupiny: - rašeliny (jejich vznik se děje zejména na vrchovištích v kyselém prostředí s nízkým obsahem ţivin z blatnic, suchopýrŧ a rašeliníkŧ) - slatiny (charakteristickým místem jejich vzniku jsou mrtvá ramena, okraje rybníkŧ, jsou to zejména prostředí bohatší na ţiviny, převaţují v nich nejčastěji rezidua ostřic nebo rákosu) - slatinné zeminy (podíl anorganické sloţky dosahuje aţ 50-80%, tímto se blíţí k bahnŧm, v organické hmotě převaţují vyšší rostliny) Bahna se nachází v neutrálním aţ alkalickém prostředí, prŧměrně obsahují 5% organických látek podléhající saprofikaci. Bahna členíme na: - prosté bahno (gyttjové, saprolpelové, anorganické), řadí se sem bahna uměle připravovaná ze spraše, tufŧ či křídy - zřídelní bahno (vzniká v blízkosti pramene minerální vody, bývá obohaceno některými minerálními látkami, také mŧţe být syceno minerální vodou případně vodou termální. V případě sycení termální vodou se toto bahno nazývá termalizované) - bahno slané (vzniká ve slaných jezerech, mořích anebo límanech) (J. Šilar,1983).

32

5.4 Klasifikace minerálních vod 5.4.1 Klasifikace přírodních minerálních vod Podle Vyhlášky č. 423/2001 Sb., platné k datu 1. 2. 2010, se přírodní minerální vody dělí: -

Podle celkové mineralizace Velmi slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l přírodní minerální vody (PMV) Slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 50-500 mg/l PMV Středně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 500-1500 mg/l PMV Silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l aţ 5 g/l PMV Velmi silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším nad 5 g/l PMV

-

Podle obsahu rozpuštěných plynŧ a obsahu významných sloţek uhličité nad 1 g oxidu uhličitého na 1 litr PMV sirné nad 2 mg titrovatelné síry na 1 litr PMV jódové nad 5 mg jodidŧ na 1 litr PMV ostatní, např. se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité (nad 70 mg/l PMV), fluoridŧ (nad 2 mg/l PMV)

-

Podle přirozené teploty u vývěru vody: studené s teplotou do 20 °C termální o od 20 °C do 35 °C vody vlaţné o od 35 °C do 42 °C vody teplé o nad 42 °C vody horké

-

Podle osmotického tlaku: hypotonické s osmotickým tlakem menším neţ 710 kPa (280 mOsm) izotonické s osmotickým tlakem 710-760 kPa (280-300 mOsm) hypertonické s osmotickým tlakem nad 760 kPa (nad 300 mOsm)

-

Podle aktuální reakce vyjádřené hodnotou pH se vody rozdělují jen tehdy, jde-li o vody: silně kyselé (pH pod 3,5) silně alkalické (pH nad 8,5) 33

-

Podle hlavních sloţek (tj. sloţek, které jsou v součtu součinŧ látkové koncentrace a nábojového čísla všech aniontŧ zastoupeny nejméně 20%, rovněţ tak pro kationty). Typ vody se charakterizuje v pořadí od nejvíce zastoupených sloţek, a to nejprve pro anionty, potom pro kationty.

-

Podle vlastností jako stabilní (pokud jejich teplota, celková mineralizace a obsah volného CO2 kolísá pouze v rámci přirozených výkyvŧ (zpravidla ne více neţ 20%) a typ vody stanovený podle předchozího bodu 5) se nemění. U vod, jejichţ léčivost se opírá o určitou sloţku chemizmu (např. J, obsah titrovatelné síry) nebo o radioaktivitu, nadřazuje se hodnocení stability této sloţce s kolísáním ne více neţ µ 30%. Minimální hodnoty nesmí klesat pod kriterijní hodnoty)

5.4.2 Klasifikace přírodních minerálních léčivých vod v České republice - Přírodní minerální léčivé slabě mineralizované vlaţné vody – prosté teplice: Obsahují méně neţ 1 g rozpuštěných tuhých látek a volného kysličníku uhličitého v 1 kg vody. Jsou to vody s teplotou nad 20 °C. (Janské lázně, Bludov, Teplice) - Přírodní minerální uhličité vody – prosté kyselky: Obsahují více neţ 1 g rozpuštěných tuhých látek a volného kysličníku uhličitého v 1 kg vody. Jsou to vody s teplotou nad 20°C. (Lázně Kynţvart, prameny Doupovských hor, Mariánské lázně) - Zemité kyselky: Obsahují více neţ 1 g rozpuštěných tuhých látek a volného kysličníku uhličitého v 1 kg vody. Jsou to vody s teplotou nad 20 °C. Dále je dělíme na kyselky: ryzí zemité: s nízkým obsahem iontŧ sodíku, chloru a kyseliny sírové; (Teplice nad Bečvou, Libverda, Hronov) zemito-alkalické: s vyšším obsahem iontŧ sodíku, ale ne vyšším neţ součet iontŧ vápníku hořčíku; (Mariánské lázně, Karlova Studánka, Janské Koupele, Ondrášov) zemito-síranové: s vyšším obsahem iontŧ sodíku a kyseliny sírové. (Sokolnice, Františkovy lázně, Karlovy Vary) - Alkalické prameny a kyselky: Obsahují alespoň 1 g rozpuštěných tuhých látek na 1kg vody s převládajícími anionty hydrokarbonaniontu a u kationŧ iont sodíku. Podle vzájemných poměrŧ ostatních kationŧ a anionŧ jsou to: ryzí alkalické prameny: s nízkým obsahem iontŧ chloru a kyseliny sírové v poměru k hydrokarbonaniontu; (Lázně Bílina, Luhačovice) ryzí alkalické kyselky: s obsahem volného oxidu uhličitého nad 1 g v 1 kg vody; (Kyselka, Korunní, Klášterec nad Ohří) alkalicko-zemité kyselky: mnoţství kationŧ alkalických zemin se blíţí obsahu 34

kationu sodíku; (Ondrášov, Janské Koupele) alkalicko-muriatické kyselky: s vyšším obsahem chloriontu; (Mariánské lázně, Luhačovice, Sadská) alkalicko-salinické kyselky: s vyšším obsahem iontŧ kyseliny sírové; (Mariánské lázně, Františkovy lázně) alkalicko-zemito-síranové prameny: s vyšším obsahem iontŧ vápníku a hořčíku a ionty kyseliny sírové; (Mariánské lázně) alkalicko-salinicko-muriatické prameny a kyselky: s vyšším obsahem iontŧ kyseliny sírové a chloru. (Kynţvart, Mariánské lázně) - Slané prameny: Obsahují více neţ 1 g rozpuštěných tuhých látek v 1 kg vody s převládajícími anionty chlóru a kationty sodíku. (Vráţ u Písku, Slaný) - Kalciumchloridové a chloridovápenaté vody (Poděbrady, Hodonín) - Jódové vody (Lázně Hodonín, Darkov, Lednice) - Sirné prameny: Obsahují alespoň 1 mg volného sirovodíku nebo 1 mg hydrosulfidiontu nebo 1 mg thiosulfátiontu na 1 kg vody, jde o: prosté sirovodíkové prameny (Lázně Bělohrad, Slatinice, Osečná) zemitá kyselka sirovodíková (Velké Losiny, Nezdenice) - Ţeleznaté prameny: Obsahují alespoň 10 mg ferroiontŧ v 1 kg vody. Je-li obsah tuhých látek niţší neţ 1 g na 1 kg vody, jde o prosté prameny ţeleznaté. (Mariánské lázně, Františkovy lázně) - Radioaktivní prameny - radonové vody. (Jáchymov) - Přírodní minerální vody s obsahem vzácných stopových prvků (Lázně Teplice v Čechách) (Kajlík, 2007).

5.5 Sloţení minerálních vod Abychom zjistili, jaké látky minerální voda obsahuje, musíme se seznámit s minerální vodou jakoţto hmotnou soustavou. Mluvíme o tzv. roztoku minerální vody, který je homogenní soustavou látek s přesně definovatelnými sloţkami. Jedná se o zředěný roztok solí z velké části anorganických. Kromě rozpuštěných tuhých látek, obsahuje roztok minerální vody také plyny. Z dŧvodu neexistence hmoty absolutně nerozpustné ve vodě, obzvláště ve vodách přírodních, jsou obsaţeny jak v prostých tak minerálních vodách nejspíše všechny prvky vyskytující se na Zemi, tedy všechny prvky periodické soustavy. Výskyt cca poloviny prvkŧ z celkových 100 prvkŧ periodické soustavy je zjištěna právě v minerálních vodách. Nacházíme značné rozdíly v účasti určitých prvkŧ na sloţení zemské kŧry a na sloţení přírodních vod. V obou sloţkách však převládá obsah kyslíku. Dŧkazem toho mohou být např. prvky Si, Al a Fe, které se sice hojně vyskytují v litosféře, zatímco minerální vody obsahují tyto prvky pouze v mizivém mnoţství. Velmi dŧleţitou 35

roli zde hraje rozpustnost pevných a plynných sloučenin, která je jedním z významných činitelŧ asociace prvkŧ v minerálních vodách. Obecně platí pro minerální vody fyzikálně chemické zákony roztokŧ. Převáţnou většinou jsou rozpuštěné tuhé látky v nich rozštěpeny (disociovány) na ionty (elektrolyty). Nedisociované molekuly (neelektrolyty) jsou pak zastoupeny v malém mnoţství, vedle rozpuštěných plynŧ. Rozpuštěné tuhé látky tvoří v minerálních vodách pak následující skupiny: - kationty (ionty mající kladný náboj), převládají zejména Na+, K+, Ca2+, Mg2+. Podruţně jsou to Li+, Sr2+, Ba2+, Fe2+, Fe3+, Mn2+. Kationty stopových prvkŧ: H+, Rb+, Cs+, NH4+, Zn2+, Ni2+, Co2+, Cu2+, Pb2+, Hg2+, Al3+ - anionty (ionty mající záporný náboj), převládají zejména HCO3-, SO42-, Cl-. Podruţně to jsou Br-, J-, F-, NO3-, PO43-, HPO42-, AsO43-, CO32-, HS-, BO2-, OH- aj. - neelektrolyty (neboli slabé elektrolyty) zastupují HBO2, H2 SiO3, H2TiO3, a organické látky. - Stopové prvky (těţkých kovŧ) jako Zn2+, Co2+, Cu2+, Pb2+. Stopové prvky mají významný fyziologický účinek. Jsou téţ nazývány jako tzv. nerostné vitaminy. Rozpuštěné plyny: Z převáţné většiny je obsaţen CO2, neobvyklým jevem je velký obsah N2; H2S, COS, CH4 a jiné uhlovodíky, H2, O2; výskyt vzácných plynŧ a He je jen ve stopách. Radon (Rn) je plyn v nezvaţitelném obsahu. Fyziologický účinek mají především ionty: Na+, K+, Ca2+, Mg2+, Cl-, SO42-, HCO3-, podruţně pak Li+, Sr2+, Fe2+, Fe3+, Br-, I-, F-, AsO42-, stopové kovové prvky a neelektrolyty HBO2, plyny CO2, H2S. Radioaktivita minerálních vod- zde jsou dŧleţité především 2 faktory. Prvním faktorem je radon. Radioaktivita je podmíněna obsahem plynného radonu (Rn). Radon je rozpouštěn vodou během jejího podzemního oběhu a vynášen v pramenech. Druhým faktorem je obsah kovového radia (Ra). Ten je svým rozkladem zdrojem trvalé vlastní produkce radonu. Radon se docela rychle rozpadá. Radon, který je produkován obsahem radia rozpuštěného ve vodě, vytváří reziduální radioaktivitu. Minerální vody jsou povaţovány za roztoky zředěné do takové míry, ţe jsou svým chováním blízké ideálnímu roztoku. V ideálním roztoku ionty a molekuly jednotlivých sloţek roztoku na sebe nepŧsobí. Dojde-li k jejich mísení, celková místní energie zŧstává nezměněná. Plyny jsou v minerálních vodách obsaţeny v molekulární podobě bez disociace a polymerizace. Molekuly plynu se v prostoru pohybují nezávisle na sobě, proto jsou dokonale mísitelné v kaţdém poměru. Téměř pokaţdé nastane vzájemné mísení plynu s vodou, kdykoli se vyskytnou vedle sebe. Minerální voda také obsahuje tzv. spontánní plyn. Ten vzniká po nasycení vody plynem, kdy je vedle rozpuštěného plynu strhován proudem vody další plyn ve formě bublin nebo v jiné formě mechanické směsi vody s plynem. Je obsaţen v minerální vodě jako bublinky, pěna s jemnými a hrubými bublinami nebo jako převaha plynu v jeho mechanické směsi s vodou (O. Hynie, 1963).

36

5.6 Vyuţití minerálních vod Hlavní vyuţití minerálních vod má dlouhou tradici v dějinách lidstva. Spočívá především v lázeňství a uţívá se k léčebným účelŧm. Balneoterapie je však budována posledních sto let. Iontová analýza se stala spolehlivým kritériem účinkŧ minerálních vod. Velmi blahodárně pŧsobí minerální voda přírodní teplotou, rozpuštěnými látkami a plyny. Při léčivosti minerálních vod se zanedbává fyzikální účinek vody jako kapaliny. Podle mnoha balneologŧ se za léčivý účinek minerálních vod povaţuje aţ úhrnné pŧsobení všech léčivých činitelŧ. Minerálních vod se uţívá k vnitřní a zevní léčbě. Vnitřní léčbou rozumíme pitnou léčbu, injekční, inhalační a výplachovou zejména při paradontóze. Naopak zevní léčbou se rozumí koupele, sprchy, obklady apod. Při vnitřní léčbě pŧsobí (léčí) primárně obsah chemických látek a fyzikální vlastnosti minerální vody jsou aţ druhořadým činitelem. U vnější léčby je tomu naopak. Při léčbě obecně se klade dŧraz na přirozenou teplotu minerální vody. Jako přírodní stolní minerální vody se doporučují vody s vysokým obsahem kysličníku uhličitého (tzv. kyselky) a naopak s celkem neutrálním obsahem rozpuštěných tuhých látek (např. tuhé kyselky). Velké mnoţství léčivých minerálních vod je uţíváno v přírodním stavu nebo po jistých úpravách jako vody stolní, i kdyţ nejsou k tomu zcela vhodné kvŧli jejich vysoké mineralizaci. Jejich kaţdodenní pití nemusí vţdy pŧsobit blahodárně na lidský organismus. Mŧţe totiţ zpŧsobit nadměrnou produkci ţaludečních kyselin. Stolní vody se plní v plnírnách do lahví a jsou to vody přírodní, případně zušlechťované sycením kysličníkem uhličitým. Umělé minerální vody se u nás nevyrábějí. V posledních letech přichází na trh kyselky s přísadou ovocných sirupŧ, jejichţ spotřeba neustále stoupá. Tyto kyselky postupně převyšují spotřebu kyselek přírodních. Přírodní CO2 je ojediněle uţíván k podávání plynných uhličitých koupelí. Zmíněná léčba je následně doplňována kyselkou v příslušném lázeňském středisku. Dalším přírodním léčivým prostředkem jsou Peloidy. V mnoha lázeňských resortech se uţívá kombinované léčby (kombinace léčby minerální vodou s peloidy), jsou však vyuţívány oba druhy léčby i samostatně (O. Hynie, 1963).

37

6

LÉČIVÉ PRAMENY A ZŘÍDLA NA LUHAČOVICKU

6.1 Geneze Vývojem minerálních vod na Luhačovicku se jiţ zabývalo několik autorŧ, názory kaţdého z nich se rŧznily. V dnešní době jich však většina souhlasí s názorem hydrogeologa K. Zapletala, který se zabýval geologií a genezí minerálních zřídel Luhačovic velmi podrobně. Tvrdil, ţe minerální vody luhačovické jsou „zkaţené“ naftové vody (V. Zýka, 1957). Fosilní marinní vody metamorfované na vody naftového typu jsou vynášeny z hloubek k povrchu a to díky litologicko-tektonickým poměrŧm. Dochází k výstupu postjuvenilního oxidu uhličitého po puklinách a poruchách tektonického pŧvodu aţ do vyšších vrstev. Během výstupu se oxid uhličitý setkává a mísí v některých polohách s naftovými vodami. Pro ně je charakteristická sloţka Na-Cl, malé mnoţství síranŧ, ale naopak vysoký podíl jodidŧ, bromidŧ, amoniaku, kyseliny borité, plynných a aromatických uhlovodíkŧ. Reakcí vody a CO2 vzniká kyselina uhličitá, která pŧsobí na peliticko-psamitické horniny karpatského flyše s 20-25 % podílem karbonatitického tmelu, a tím také mění sloţení vody. Účinky kyseliny uhličité jsou tyto horniny rozpouštěny a hydrolýzou alumosilikátŧ a jílŧ a iontovýměnnými pochody uvolňuje z nich zejména sodík a draslík. Tak vzrŧstá podíl Na-HCO3- a Ca-HCO3-. Z hlediska geneze luhačovických minerálních vod se jedná o vody směsného pŧvodu petrogenní (hydrosilikátogenní- marinogenní) obsahující sloţku karbonatogenní. Dokazuje to zejména stejný podíl sloţek Na- Cl a Na- HCO3- a také 10-15 mval% -tní obsah Ca-HCO3-. Ve finální fázi dochází k ředění s prostou podzemní vodou. Pokud nedochází k ředění s prostou podzemní vodou a dochází pouze k volnému výstupu z hloubek k povrchu, mineralizace kolísá v rozmezí hodnot od 10-15 g.l-1. V opačném případě (ředí se s prostou vodou aluviálních náplavŧ Šťávnice) jsou hodnoty mineralizace menší a to v rozmezí hodnot od 2 do 8 g.l-1 (D. Nováková 1997). Příslušnost luhačovických minerálních vod k vodám naftových loţisek dokazují: - Chemické sloţení vod, příslušnost k natrium - bikarbonátového typu - Koeficient Cl‘:Br‘ menším neţ 1000 - Vysoký obsah jodu - Koeficient sulfátovosti (ukazuje na proběhlé procesy redukce sulfátŧ vedoucí k sníţení obsahu SO4) - Současné procesy desulfatisační (V. Zýka, 1957)

6.2 Vlastnosti a sloţení Luhačovické minerální vody náleţí natrium-bikarbonátovému typu, jedná se tedy o uhličité prameny. Uhličité prameny na rozdíl od sirovodíkových vod vynikají obsahem volného kysličníku uhličitého a mají geochemickou historii značně sloţitější. To je zpŧsobeno zejména geologickou situací a geochemickým prostředí vod. 38

V jejich sloţení převládá z aniontŧ HCO3‘, z kationtŧ Na‘ (v malém mnoţství pak kationty Ca a Mg). Dalšími významnými elementy jsou ve většině případŧ chloridy Na‘ a K‘. Dále jsou obsaţeny karbonáty a bikarbonáty vápníku a hořčíku. Významná je také přítomnost jodu a bromu, které obsahují všechny minerální vody této oblasti. Mnoţství jodu se pohybuje v rozmezí od 1,00 do 3,3 mg/l, mnoţství bromu v rozmezí od 1,00 (0,3) mg/l do 6,7 mg/l. Tento obsah je vyšší neţ střední obsah těchto prvkŧ v litosféře. Pomocí spektrální analýzy byl zjištěn obsah některých stopových prvkŧ, obzvláště těţkých kovŧ v minerálních vodách této oblasti. Mineralizace luhačovických minerálních vod se pohybuje v rozmezí od 1048,0 mg/l do 12,515,5 mg/l. Z plynných elementŧ je nejvýznamnějším volný kysličník uhličitý. Některé vody obsahují téţ volný sirovodík. Co se týče pH těchto vod, řadíme jej mezi mírně kyselé. Pohybuje se v intervalu od 6,31 do 7,15 (tato hodnota je ojedinělá aţ výjimečná u tohoto typu vod). Charakteristický je redox-potenciál těchto vod. Hodnoty rH (vyjadřujeme pomocí mV) kolísají v rozmezí od -270 do +71 (rH: 13,9-26,9). Většinou se jedná o slabě oxidační, nebo velmi slabě redukční prostředí vod. Pozorování změn v chemickém sloţení minerálních vod na tomto území během 50. - 90. let nezaznamenalo ţádné výrazné změny, pomineme-li celkovou mineralizaci. Procentuální zastoupení jednotlivých elementŧ ve vodách se nezměnilo. Variace se vyskytují pouze v obsahu karbonátŧ a bikarbonátŧ Ca‘‘ a Mg‘‘. Kolísání těchto sloţek pravděpodobně zpŧsobil rŧzný stupeň infiltrace (V. Zýka, 1957).

6.3 Vyuţití a způsob léčby V Luhačovicích se nejčastěji léčí následující zdravotní potíţe: - Nemoci dýchacího ústrojí (např. astma, chronická bronchitida, alergické onemocnění dýchacích cest, prŧduškové astma, pooperační stavy dýchacích cest, chraptivost, nemoci hlasivek, fibróza plic) - Onemocnění trávicího ústrojí (poruchy trávení, pooperační stavy ţlučníku, ţaludku, nebo jícnu, klidové stádium vředové nemoci ţaludku a dvanácterníku) - Nemoci z poruch látkové výměny (např. cukrovka, otylost) - Poruchy pohybového aparátu (např. onemocnění šlach, úponŧ, svalŧ, mimokloubní revmatizmus, bolestivé stavy páteře) - Nemoci oběhového ústrojí - Onkologické nemoci (onkologické případy po ukončení léčby) (http://www.luhacovice.cz/page/1333.lazne-luhacovice/) Nejčastěji pouţívané léčebné metody: - Pitná kúra (spočívá v pravidelném pití určitého mnoţství minerální vody ve stanovené časové době. Základní dávkou je normalizovaný lázeňský pohár o obsahu 220 ml) - Inhalace (léčivá voda se pomocí inhalačních přístrojŧ dostává do dýchacího traktu) 39

- Vodoléčebné procedury (uhličitá koupel-nejčastěji vyuţívána, je pro ni pouţíváno největší mnoţství min. pramenŧ; perličková koupel, přísadové koupele, skotské střiky) - Masáţe (lymfatické, podvodní, částečné) - Léčebný tělocvik (např. vakuoterapie, kyslíková terapie, akupunktura, akupresura, elektroléčebné procedury, slatinné obklady aj., tento zpŧsob léčby je však předepsán lékařem po odborném vyšetření) (http://www.luhacovice.cz/page/1333.lazne-luhacovice/) Seznam léčivých pramenů V současné době je v Luhačovicích celkem 17 minerálních pramenŧ, z nichţ jeden je pramen Sirný, ostatní jsou hydrogenuhličitanochloridosodné kyselky. Tab. 6. Přehled minerálních pramenů vyskytující se na Luhačovicku dle luhačovického balneologa p. Ing. Dušana Kovaříka Název pramene Vydatnost Zpŧsob vyuţití Aloiska 3 l/min Pitná léčba, inhalace Amandka Nevyuţívána Elektra 15 l/min Uhličité koupele, inhalace MUDr. Šťastný (Gejzír) 3 l/min Inhalace, pitná léčba Ottovka 3 l/min Pitná léčba Jublejní 15 l/min Nevyuţíván Vincentka 12 l/min Pitná léčba, inhalace Nová Janovka 60 l/min Uhličité koupele, inhalace Nová Čítárna 60 l/min Uhličité koupele, inhalace Nový Jubilejní 15 l/min Nevyuţíván Vladimír 60 l/min Uhličité koupele, inhalace Elektra 2 15 l/min Pozorovací objekt Vincentka II 15 l/min Pitná léčba Jaroslava 15 l/min Uhličité koupele, inhalace Josef 15 l/min Uhličité koupele, pitná léčba, inhalace Nová Vincentka 30 l/min Plnění do lahví

40

7

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ MINERÁLNÍ PRAMENY LUHAČOVIC

7.1 Aloiska Aloiska se řadí mezi nejstarší minerální prameny v Luhačovicích, který byl znám jiţ před rokem 1770. Místo vývěru tohoto pramenu se uvádí v parku nad Bílou čtvrtí na JZ úpatí Velké Kamenné. Aloiska vyvěrá asi o 30 metrŧ výše neţ ostatní prameny. Ve 20. letech 19. století se začal pouţívat k pitné léčbě známý také jako „Lesní pramen“ nebo „Pramen v hoře“. Z počátku se jednalo pouze o studánku, poté o kamennou jímku, nad kterou byl vybudován dřevěný pavilon. V dŧsledku klesání vydatnosti pramene, bylo nutné provést zásahy do jímání. První byl proveden v roce 1904 a následující v letech 1929-1930. Došlo ke zrušení starého pramene, opětovné zachycení dnešního pramene Aloiska bylo provedeno v hloubce 14,4 metrŧ. Pramen se pouţívá při onemocnění zaţívacích orgánŧ ve formě inhalační i pitné. Prŧměrná vydatnost pramene je 3 l/min. Jedná se o přírodní, velmi silně mineralizovanou uhličitou a jodovou minerální vodu, která se řadí do hydrogenuhličitanochloridového typu. Ve vodě je patrný zvýšený obsah kyseliny borité, barya, lithia. Tab. 7. Složení a obsah jednotlivých minerálních látek pramene Aloiska dle Analýzy RLPLZ Karlovy Vary, 2009/2010, http://www.lazneluhacovice.cz/cz/ lecive-prameny-luhacovice.php Element Mnoţství (mg/l) Rozpuštěné látky 8834 Hydrogenuhličitany (HCO3-) 4230 Sodík (Na) 2240 Chloridy (Cl ) 1520 2+ Vápník (Ca ) 183 Hořčík (Mg2+) 42,2 Dusičnany (NO3-) <0,5 2Sírany (SO4 ) 99,4 + Amonné ionty (NH4 ) 8,6 pH 6,43 CHSK (Mn)(2) 2,4 Ţelezo (Fe) 5,0 Měď (Cu) 0,005 Dusitany (NO2-) <0,01 Volný kysličník uhličitý (CO2) 2390

7.2 Vincentka Vincentka patří mezi neznámější prameny Luhačovic. Na povrch vyvěrá z hloubky 50,2 za lázeňskou kolonádou na severním úpatí Velké Kamenné. Od nepaměti je také známý pod názvem „Hlavní pramen“. Obezděný a zastřešený byl koncem 18. století, poté 41

byl nad ním vybudován pavilon tvaru kaple uzavřené mříţí. Nynější název Vincentka nese po svém majiteli hraběti Vincenci Serényiho, který zde vlastnil panství a zaslouţil se o rozvoj lázní. V současné době pramen nalezneme v hale, kam byl po mnoha úpravách jeho mělkého jímání a při budování nové kolonády v roce 1947 umístěn. V hale je pramen sveden a také zpřístupněn k volnému odběru jako minerální voda studená, nebo ohřívaná. Vincentka se pouţívá k pitné i inhalační léčbě. Její vydatnost se pohybuje v rozmezí od 10 do 12 l/min. Stejně jako ostatní prameny, je to velmi silně mineralizovaná uhličitá a jodová voda, hydrogenuhličitanochloridosodného typu se zvýšeným obsahem bromidŧ, fluoridŧ, barva a kyseliny borité. Tab. 8. Složení a obsah jednotlivých minerálních látek pramene Vincentka dle Analýzy RLPLZ Karlovy Vary, 2009/2010, http://www.lazneluhacovice.cz /cz/lecive-pramenyluhacovice.php Element Mnoţství (mg/l) Rozpuštěné látky 9442 Hydrogenuhličitany (HCO3 ) 4734 Sodík (Na) 2330 Chloridy (Cl ) 1544 Vápník (Ca2+) 258 2+ Hořčík (Mg ) 16,2 Dusičnany (NO3-) 1,1 2Sírany (SO4 ) 6,4 Amonné ionty (NH4+) 11,6 pH 6,48 (2) CHSK (Mn) 2,3 Ţelezo (Fe) 4,26 Měď (Cu) 0,004 Dusitany (NO2-) <0,01 Volný kysličník uhličitý (CO2) 2853

7.3 Ottovka Ottovka je povaţována za 3. nejznámější pramen v Luhačovicích. Pŧvodně tato minerální voda vyvěrala ze strţe „V Zelnici“, která se nacházela na pravém břehu řeky Horní Olšavy na úpatí Malé Kamenné. Aţ v roce 1905 byl vytékající pramen z pukliny pískovce zachycen v kamenném sklípku. V letech 1929-1939 následovala rekonstrukce klenuté jeskyně uzavřené mříţovou branou. V tomto období byl také vybudován nedaleko místa vývěru kruhový pavilon s výtokovou kašnou, odkud pramen vyvěrá po celý rok. Název Ottovka dostal pramen po hraběti Otty z rodu Serényiŧ. Ottovky je vyuţíváno především k pitné kúře. Spolu s Aloiskou mají stejnou hodnotu vydatnosti. Jedná se

42

o velmi silně mineralizovanou uhličitou vodu hydrogenuhličitano-chlorido-sodného typu se zvýšeným obsahem barya, lithia a kyseliny borité. Tab. 9. Složení a obsah jednotlivých minerálních látek pramene Ottovka dle Analýzy RLPLZ Karlovy Vary, 2009/2010, http://www.lazneluhacovice.cz /cz/lecive-prameny-luhacovice.php Element Mnoţství (mg/l) Rozpuštěné látky 7945 Hydrogenuhličitany (HCO3 ) 3840 Sodík (Na) 1860 Chloridy (Cl ) 1460 2+ Vápník (Ca ) 325 2+ Hořčík (Mg ) 51,7 Dusičnany (NO3-) <0,5 Sírany (SO42-) 28,2 + Amonné ionty (NH4 ) 6,9 pH 6,44 CHSK (Mn)(2) 2,3 Ţelezo (Fe) 7,22 Měď (Cu) <0,001 Dusitany (NO2-) <0,01 Volný kysličník uhličitý (CO2) 2510

7.4 Elektra Elektra je nejkoncentrovanější luhačovický minerální pramen. Pramen pŧvodně vytékal v řečišti Horní Olšavy, kde v minulosti stávala elektrárna. Dneska ho najdeme v blízkosti Domu kultury Elektra. Vyzdění a vykopání studny proběhlo v letech 1908-1910. O několik let později byl proveden vrt na jejím dně aţ do hloubky 81 metrŧ. V období 1941-1966 bylo umoţněno odebírat vodu přímo v místě vývěru pramene. Protoţe Elektra obsahuje vysoký obsah nerostŧ, bylo tohoto zdroje vyuţíváno zejména k výrobě zřídelní soli. Ta se pak vyuţívala k domácím inhalacím. V současnosti není pramen otevřen široké veřejnosti. Vyuţívá se pouze k pitné léčbě v hotelu Morava a prodává se jako směs inhalačních a koupelových procedur. Prŧměrná vydatnost je 14 l/min.

7.5 Gejzír (MUDr. František Šťastný) Je jedním z nejzajímavějších pramenŧ v lázních. Vyvěrá SZ od Lázeňského divadla na stejně orientovaném úpatí Velké Kamenné. Název Gejzír pochází z počátku 20. století a je spojen s kopáním studny Janovky a prováděním zkušebního vrtu v jejím dně aţ do hloubky 80 metrŧ. Při dosaţení hloubky 39 metrŧ došlo k neočekávané erupci proplyněné minerální vody stříkající do výše 20 -ti metrŧ. Brzy poté však dochází ke zmenšení vydatnosti okolních pramenŧ, proto byl Gejzír zregulován, spoután a znovu vystrojen pod novým názvem na počest lékaře Šťastného jako Pramen MUDr. Františka Šťastného. MUDr. Šťastný pŧvodem z Luhačovic, byl za války umučen nacisty za ošetřování raněných 43

partyzánŧ. Pramen se pouţívá k pitné léčbě. Výtok pramene je regulován tak, aby vydatnost byla 5 l/min. Pramen Gejzír je přírodní, velmi silně mineralizovaná, jodová, uhličitá, minerální voda hydrogenuhličitano-sodného typu, se zvýšeným obsahem lithia, barya, bromidŧ, fluoridŧ a kyseliny borité (http://www.lazneluhacovice.cz/cz/lecive-pramenyluhacovice.php). Tab. 10. Složení a obsah jednotlivých minerálních látek pramene Gejzír dle Analýzy RLPLZ Karlovy Vary, 2009/2010, http://www.lazneluhacovice.cz /cz/lecive-prameny-luhacovice.php Element Mnoţství (mg/l) Rozpuštěné látky 12374 Hydrogenuhličitany (HCO3-) 5980 Sodík (Na) 3170 Chloridy (Cl ) 2230 2+ Vápník (Ca ) 277 Hořčík (Mg2+) 14,5 Dusičnany (NO3-) <0,5 2Sírany (SO4 ) 0,35 + Amonné ionty (NH4 ) 12,7 pH 6,60 (2) CHSK (Mn) 2,7 Ţelezo (Fe) 3,77 Měď (Cu) 0,0476 Dusitany (NO2-) <0,01 Volný kysličník uhličitý (CO2) 2000

44

8

KONTAMINACE PRAMENŮ A MINERÁLNÍCH VOD

8.1 Změny minerálních zřídel Z hlediska geologie je kaţdé minerální zřídlo povaţováno za dočasný jev. Předpokládá se jeho vznik, prodělávání nějakých změn a po určité době jeho zánik. V jeho reţimu pozorujeme jednak změny přírodní, i změny antropogenní (vyvolané člověkem). 8.1.1 Přírodní změny Kromě ovlivňování minerální vody prostou podzemní vodou během jejího výstupu k povrchu sem patří také vliv dalších přírodních činitelŧ. Barometrický tlak a jeho kolísání značně ovlivňuje vydatnost proplyněných minerálních zřídel. Vydatnost zřídla klesá při zvyšujícím se barometrickým tlakem a naopak. Dalším dŧleţitým činitelem je teplota. Čím je voda teplejší a zřídlo vydatnější, tím jsou změny teploty menší. Změna chemického sloţení minerálních vod souvisí s kolísáním vydatnosti zřídla. Nejvíce se projevuje u zřídel s mělkým reţimem a s malou vydatností. Přirozeným změnám chemického sloţení nelze zabránit, avšak lze zjednat nápravu lepším zachycením a to pouze v případě, ţe ke změnám dochází ve svrchní části výstupní cesty, v oblasti postupu minerální vody pásmem vody podzemní prosté. Významným činitelem jsou atmosférické sráţky, které jsou patrné prakticky u všech zřídel, u některých se zpoţděním (řádově měsíce). Mezi přírodní změny také řadíme vliv zemětřesení. To vyvolává změny na oběhových cestách, v dŧsledku kterých mohou některé prameny zcela zaniknout nebo naopak vzniknout. 8.1.2 Antropogenní změny Zde rozlišujeme 2 základní skupiny zásahŧ: - Zásahy vnitřní (k ovlivnění dochází ve vývěrové části) - Zásahy vnější (k ovlivnění dochází v infiltrační, oběhové, případně akumulační části) Vnitřní zásahy se váţou na vyuţívání zřídla a na nutné práce v jeho okolí. Jedná se zejména o překračování optimálního odběrového mnoţství, coţ se projevuje ve změně kvality odebírané minerální vody (mineralizace, teplota…). Někdy bývá také doprovázeno změnami léčebných vlastností u přírodních léčivých vod. Ke změnám v prŧběhu rozhraní mezi oxidačním a redukčním prostředí dochází při nárazovitém, nepravidelném odčerpávání minerální vody z mělkých jímacích zařízení. Velmi závaţné jsou úniky ropných látek do horninového prostředí v okolí zřídla, které jsou i přes sanační práce v podobě ropných látek přítomny v minerální vodě i o několik let později. Při výkopových pracích často dochází k čerpání podzemní vody. Proto je nutné co moţná nejrychleji práce uspíšit, abychom nenarušily výstupní cesty minerální vody. Vnější zásahy jsou vázány na přírodní hydrogeologický cyklus. Chemismus sráţkové vody (oxidy síry, pH, celková mineralizace) se mění v dŧsledku znečištění atmosféry rŧznými dopady civilizace. Tyto změny ovlivňují kvalitu prosté podzemní vody, ze které se pak formuje minerální voda. Jestliţe se infiltrační oblast struktury minerálních

45

vod nachází v zemědělsky intenzivně obdělávaných oblastech, mŧţeme pak v minerálních vodách pozorovat zvýšený podíl chemických látek pouţívaných v zemědělství. Mezi vnější zásahy řadíme hornické práce, které jsou spojené s odčerpáváním podzemní vody. Také sem patří stavební práce spojené s hloubením jam, vzdutím vody v přehradních nádrţích, hloubením vrtŧ, těţbou kameniva, povrchovým dobýváním nerostných surovin apod. V infiltrační oblasti mohou být stávající poměry ovlivněny kácením lesŧ, melioracemi pŧdy a vodohospodářskými úpravami (J. Šilar, 1983).

8.2 Faktory ovlivňující zřídla na Luhačovicku 8.2.1 Přírodní podmínky Tyto podmínky jsou ve zřídelním systému vod minerálních značně proměnlivé. Významnou úlohu zde hrají atmosférické sráţky na straně jedné a úroveň odvodňování na straně druhé. Pro dotaci podzemních vod leţících v oblasti paleogenního flyšového pásma, jako je v případě právě Luhačovic, mají pozitivní vliv sněhové sráţky, zejména pozvolně odtávající sněhové sráţky. Naopak vody letních přívalových dešťŧ z oblasti rychle odtékají, proto nijak zvlášť neobohacují tyto podzemní vody. Změny kvality minerální vody jsou zapříčiněny narušením vztahu mezi první a druhou zvodní. Narušení výše uvedeného vztahu je připisováno nedostatečnému nebo aţ nulovému úhrnu sněhových sráţek v rámci ročního hydrologického cyklu. Zatímco zvodeň první nacházející se v údolní nivě Luhačovického potoka má stabilizovanou úroveň hladiny, ve zvodni druhé pak v závislosti na nedostatečné nebo výrazně vyšší dotaci kolísá tlaková úroveň její hladiny. A to mŧţe pozitivně či negativně ovlivnit výstup silně mineralizovaných vod do první zvodně (V. Řezníček, 2004). 8.2.2 Antropogenní podmínky Zřídelní území v Luhačovicích v současnosti podchycuje několik jímacích vrtŧ, které exploatují minerální uhličité vody jiţ ve skalním masivu a tím také omezují jejich rozptyl do údolních náplavŧ. Uvedený jev má pak podobný hydraulický efekt v první zvodni jako nedostatečná dotace sněhovými sráţkami zvodně druhé. V daných podmínkách vyuţití druhé zvodně je vyuţití zvodně první v souvislosti s rizikem kvalitativního ovlivnění jímaných vod. Konkrétněji se jedná o vliv na chemizmus minerálních vod a na mikrobiální oţivení. Proto je nutné minimalizovat odběr vod z první zvodně a doplnit ho o prŧběţné sledování kvality jímaných vod. Pozornost bychom měli také věnovat kvalitě minerálních vod, které jsou rozptýleny ve fluviálních a fluviodeluviálních uloţeninách, obzvláště v období podprŧměrné dotace podzemních vod sněhovými sráţkami (V. Řezníček, 2004).

8.3 Kontaminace minerálních vod Pro Luhačovické minerální prameny je charakteristická zejména antropogenní kontaminace. Jedná se o bakteriologickou kontaminaci, která představuje závaţný problém pro místní minerální vody. Toto znečištění se týká především zřídel minerálních vod nacházejících se v údolní nivě Luhačovického potoka. Hlavní příčinou bakteriologického znečištění byla zastaralá kanalizační síť a její přípojky. Pravidelně byla tato síť přetěţována 46

zejména v letním období turisty, kteří sem přijíţděli za odpočinkem (viz kap. 2). Dne 13. 11. 1985 byla provedena stopovací zkouška na úseku kanalizační sítě, jeţ měla ověřit moţnosti kontaminace minerální vody z kanalizační přípojky Divadelní restaurace a inhalatorium za pouţití aplikací stopovacích látek, kterými byl octan sodný a fosforečnan sodný. I kdyţ touto zkouškou nebyla potvrzena přímá souvislost mezi bakteriální kontaminací pramene Janovky, taktéţ nebyla vyloučena moţnost o úseku jakoţto zdroji kontaminace. Dle dalších výsledkŧ je moţné, ţe má na bakteriálním znečištění podíl také přímé pronikání povrchového splachu do studní a infiltrace kontaminovaných vod (L. Švajner, 1992). Bezpochyby první nejvýznamnější kontaminace některých minerálních pramenŧ v Luhačovicích je spjata s lednem 1985, kdy došlo k havárii pravobřeţního kanalizačního sběrače. Došlo k přímému vniknutí splaškových vod z kanalizace kanalizačními přípojkami do jímacích studní a tudíţ i k dlouhodobé mikrobiální kontaminaci mělkých zdrojŧ. V té době byly velmi značně bakteriologicky kontaminovány zřídla Čítárna, Jubilejní a Ústřední. Toto znečištění bylo ze zřídel odstraněno aţ po dvou měsících sanačního čerpání minerální vody z postiţených zřídel. Zaznamenal se výskyt psychrofilních a mezofilních bakterií, dále také koliformních bakterií a enterokokŧ indikujících čerstvé fekální znečištění. Problém vyřešila aţ výstavba nového pravobřeţního sběrače (L. Švajner, 1992). Přešlo se také na hlubinné jímání pomocí vrtŧ. Navzdory míchání minerální vody z těchto vrtŧ s prostou infiltrující vodou je doba zadrţení v horninovém prostředí dostatečně dlouhá na to, aby byla minerální voda v jímacích objektech bakteriologicky nezávadná. I rozbory prováděné Okresní hygienickou stanicí ve Zlíně potvrzují za období posledních šesti let výrazné zlepšení situace z hlediska bakteriologického znečištění. Podle rozborŧ se totiţ bakteriologická závadnost rapidně sníţila po roce 1993 i v pŧvodních zdrojích minerálních vod (Aloiska, Vincentka, Ottovka) (L. Švajner, 1992). Protoţe postupně docházelo ke zřeďování minerálních vod a kontaminaci v dŧsledku nadměrné exploatace mělkých vývěrŧ, provedl se v roce 1987 prŧzkum tzv. druhé zvodně (druhá zvodeň: veškerá podzemní voda – minerální i prostá- nacházející se ve flyšových horninách pod kvartérním pokryvem). Vybudovaly se tedy vrty řady BVJ-301 a BVJ-306 (Nová Jubilejní, Nová Vincentka, Nová Janovka, Nová Ústřední, Bystrica a Vladimír) zasahující do hloubky 30-ti- 50-ti metrŧ. Nadloţí kolektoru tvoří nesouvislé polohy jílovcŧ a jílŧ. Hladina ve vrtech je napjatá s negativní výstupnou úrovní a nedojde-li k přetěţování nadměrnou exploatací, pravděpodobnost antropogenní kontaminace je minimální (V. Řezníček, 1987). K další kontaminaci, tentokrát k mikrobiálnímu znečištění, došlo v červenci roku 2003 na PLZ (přírodní léčivé zřídlo) Vincentka. Kontaminace si vyţádala rychlé zjištění příčin znečištění a navrţení sanačních opatření. Období (I.-IX. 2003), které předcházelo kontaminaci PLZ Vincentka, se lze z hlediska spadlých atmosférických sráţek povaţovat za mimořádně suché. Nedostatečná dotace podzemních vod II. zvodně zimními až letními srážkami (II.-IX. 2003) výrazně negativně ovlivnila úroveň hladiny II. zvodně. Za dané situace pak byly minerální uhličité vody, jímané PLZ Vincentka na rozhraní kvartérních uloženin a skalního masivu, vystaveny nebezpečí mikrobiální kontaminace z první zvodně v okolí PLZ Vincentka (V. Řezníček, 2004, s. 7). Teprve aţ následná infiltrace atmosférických sráţek v podzimním a zimním období na přelomu let 2003/2004 přispěla 47

k doplnění podzemních vod ve II. zvodni, ke zvýšení úrovně její tlakové hladiny a tím i k přírodní ochraně minerální vody II. zvodně před znečištěnou I. zvodní. V souvislosti s touto kontaminací se negativně změnilo i mikrobiální oţivení a zdravotní závadnost pramene Vincentka. Počet psychrofilních a mezofilních bakterií přesáhl platnou Vyhláškou 423/2001 poţadovanou mez, zvětšilo se také mnoţství Koliformních bakterií a Enterokokŧ. Výše popsané skutečnosti vedly k potvrzení mikrobiální kontaminace PLZ Vincentka. Proto se přistoupilo k sanaci zdroje a k částečné změně zpŧsobu jímání tohoto pramene. V roce 2004 byly na zdroji provedeny rekonstrukční práce a v současnosti je PLZ Vincentka plně vyuţívána k pitné léčbě. V kaţdém případě je nutno věnovat zvýšenou pozornost pravidelnému sledu kvality uhličité vody zřídla pomocí bakteriologických rozborŧ a chemických analýz. Je také vyţadován zvýšený dohled mikrobiálního oţivení jímaných vod obzvláště v období léto-podzim, kdy dochází k poklesu úrovně hladiny druhé zvodně. (V. Řezníček, 2004). Dle práce hydrogeologa RNDr. Vladimíra Řezníčka (2008) se v současné době také diskutuje moţný dopad těţké automobilové dopravy na kvalitu minerálních vod a na kvalitu ovzduší v Luhačovicích. Hlubší zachycení minerálních vod v Luhačovicích po r. 1987 sice přispělo ke sníţení moţnosti jejich antropogenní mikrobiologické kontaminaci, nicméně je však nutné věnovat pozornost moţnostem kontaminace infiltrujících atmosférických vod. Dopravní situace na luhačovických silnicích, speciálně na silnici II. třídy/492 Uherský brod- Luhačovice- Dolní Lhota (prochází městem a údolím lázní), neúnosná v dŧsledku trendŧm v dopravě orientujících se stále více na silniční přepravu. Od roku 1988 je pozorován celkový nárŧst přepravy v dané trase v dŧsledku preference automobilové dopravy. Morfologie území je limitujícím přírodním faktorem v budování dopravní sítě na trase Uherský brod- Vizovice, negativně se také uplatňuje v mezoklimatu Luhačovic. Pokusy o řešení dopravních problémŧ města i lázní v minulosti, byly nereálné s ohledem právě na morfologii území a ochranu zdrojŧ minerálních vod. Kvalita klimatu je v daném místě dána jednak přírodními (např. morfologie území, stupeň zalesnění, směry proudění větru…), tak i antropogenními faktory. Členitý reliéf Luhačovic a jejich okolí vede k výrazným mikrocirkulačním procesům. Za negativní bilance záření a klidného počasí vznikají v údolní poloze středně silné teplotní inverze. Jejich mocnost se pohybuje ve středu údolí i několik desítek metrů. Zaznamenáváme u nich již několikastupňové teplotní rozdíly proti okolnímu terénu. I drobné zdroje emisí proto mohou způsobovat v Luhačovicích občasné zvýšení koncentrací atmosférických příměsí (V. Řezníček, 2008, s.9). Je téměř nemoţné eliminovat emise z motorŧ vozidel navzdory mechanickému čistění ulic a splachováním vozovek. Obzvláště v době inverzních stavŧ v atmosféře, kdy dochází k minimálnímu pohybu vzduchových mas v luhačovické kotlině, mohou škodliviny v atmosféře dosahovat nadlimitních hodnot. Pro posouzení přímých vlivŧ na kvalitu minerální vod je třeba detailního analytického šetření. Litologická stavba skalního masivu společně s eluviálním pokryvem v oblasti vývěru však brání v trase Luhačovicemi sestupu kontaminantŧ z atmosféry do druhé zvodně a následnému znehodnocení vystupujících minerálních vod. Nejvýznamnějším a také nejsilnějším faktorem v řešení tohoto problému tudíţ zŧstávají právě přírodní poměry, zejména morfologie území, které nedovolují vybudování silničního obchvatu a následnému „odlehčení“ přírodnímu prostředí. Otázka vymístění těţké automobilové dopravy z luhačovického údolí tak zŧstává nedořešena jiţ od 50. let minulého století. 48

9

OCHRANA MINERÁLNÍCH VOD

9.1 Legislativa a minerální vody Kaţdý přírodní léčivý zdroj minerální vody nejen na území Luhačovicka je ohroţen z hlediska jeho moţného vyčerpání. Z tohoto dŧvodu je nutné zabránit jejich ohroţení a zabezpečit tak zachování kvalitativních a kvantitativních parametrŧ. Proto byla zavedená ochranná pásma kolem zřídel, která je chrání před potenciálním nebezpečím jako je např. znečištění, zástavba a jiné antropogenní činnosti vedoucí k poškození a znehodnocení těchto zdrojŧ. Ochranná pásma jsou stanovena tak, aby bylo dosaţeno účelu, kterým je ochrana zdrojŧ, a také aby oprávněné zájmy právnických a fyzických osob byly na dotčeném území omezeny pouze v nezbytné míře. Ochranná pásma se podle uvedeného zákona stanoví zpravidla ve dvou stupních (viz níţe). V kaţdém ze stupňŧ mohou být dále stanovena subpásma (dílčí pásma) s rozdílně definovanými stupni ochrany zdrojŧ. Ochranná pásma a prozatimní ochranná pásma PLZ a zdrojŧ přírodních minerálních vod stolních stanovená podle výše uvedených předpisŧ před červnem 2001 se povaţují za ochranná pásma stanovená podle uvedeného zákona s tím, ţe bývalá ochranná pásma II. a III. stupně jsou sloučena do ochranného pásma II. stupně. Při stanovení hranic ochranných pásem se přihlíţí k hranicím jednotlivých parcel podle katastru nemovitostí, nebo také k umělým či přirozeným hranicím v terénu. (mapy.kr-karlovarsky.cz/download/vuc/vuc_kk_p+r.pdf). Ochrana přírodních léčivých zdrojŧ a zdrojŧ přírodních minerálních vod plyne z následujících vyhlášek a zákonŧ: -

Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí č. 137/1999 Sb. Pojednává o vodárenských nádrţích a o změnách ochranných pásem (http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e 32/4f53ea1c3ad3ad2741256823004ef381?OpenDocument).

- Vyhláška JmKNV (Jihomoravský krajský národní výbor) z 13. 12. 1988 Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojŧ. Dosud platná vyhláška pojednává o tehdejším systému exploatace minerálních vod v Luhačovicích i o hydrogeologické situaci v celé luhačovické provincii před strukturně hydrogeologickým prŧzkumem druhé zvodně a vybudováním nového sytému exploatace minerálních uhličitých vod. Dle této vyhlášky jsou ochranná pásma (OP) rozdělena ještě podle pŧvodního znění na: OP 1. stupně, OP 2. stupně (dále OP 2a a OP 2b) a OP 3. stupně (V. Řezníček, 2004). - Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 423/2001 Sb. Vyhláškou se stanoví zpŧsob a rozsah hodnocení přírodních léčivých zdrojŧ a zdrojŧ přírodních minerálních vod a další podrobnosti jejich vyuţívání, poţadavky na ţivotní prostředí a vybavení přírodních léčebných lázní a náleţitosti odborného posudku o vyuţitelnosti přírodních léčivých zdrojŧ a klimatických podmínek k léčebným účelŧm, přírodní minerální vody k výrobě přírodních minerálních vod a o stavu ţivotního prostředí přírodních léčebných lázní (vyhláška o zdrojích a lázních) (http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01423&cd=76&typ=r).

49

- Zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) č. 164/2001. Podle tohoto zákona se ochranná pásma stanoví na základě rizik ohroţení vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdroje s ohledem na jeho hydrologické povodí a hydrogeologickému rajónu. (http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01164&cd=76&typ=r) Podle znění lázeňského zákona je ochranné pásmo I. stupně stanoveno na nejbliţší okolí výstupu zdroje. Jedná-li se o přírodní léčivý zdroj minerální vody a plynu a o zdroj přírodní minerální vody, se ochranné pásmo vymezuje územím ve tvaru kruhu s poloměrem 50 m od zdroje. Zpravidla se k bezprostřednímu zabezpečení ochrany jímání zdroje vymezuje území v rozsahu 10x10 m okolo zdroje pásmo fyzické ochrany zdroje. V tomto pásmu je povoleno provádět pouze ty činnosti, které jsou spojené s vyuţitím a ochranou zdroje. Z ochranného pásma se musí odstranit všechny zdroje potenciálního znečištění a provádí se další potřebné úpravy na území tohoto pásma. Přísně zakázáno je provádět činnosti negativně ovlivňující chemické, fyzikální, mikrobiologické vlastnosti zdroje, jeho zdravotní nezávadnost, zásoby a vydatnosti zdroje v ochranném pásu stanoveném pro území větší neţ kruh s poloměrem 50 m od zdroje.

Obr. 11. Značení ochranného pásma I. stupně u bezprostřední blízkosti každého pramene (vlastní fotografie) Ochranné pásmo II. stupně je stanoveno vně ochranného pásma I. stupně. V rámci jednoho hydrogeologického rajónu nebo hydrologického povodí jej mŧţe vytvářet jedno souvislé nebo více od sebe oddělených území. V rámci ochranného pásma II. stupně lze vymezit dílčí pásma s rozdílným stupněm ochrany. Ve vymezeném území pásma II. stupně je zakázáno realizovat činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakoţ i zásoby a vydatnost zdroje. Ochranné pásmo není stanoveno pouze v případě, kdy území ochranného pásma I. stupně v daných podmínkách daného místa dostatečně zajišťuje ochranu jakosti, vydatnosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje. (http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01164&cd=76&typ=r). 50

Dle Vyhlášky z 13.12.1988 v OP 1. stupně musí být dodrţovány vybrané činnosti: - Lázeňská organizace Luhačovice zřídí v tomto pásmu trávníky, které bude pravidelně udrţovat. Hnojení travních porostŧ a aplikace všech přípravkŧ na ochranu rostlin se zakazuje. Povrch území tohoto pásma se urovná a prohloubeniny se vyplní kulturní zeminou, aby sráţkové vody měly volný odtok a nedocházelo k jejich stagnaci. - Zakazují se jakékoli vrtné práce, které neslouţí potřebám vyuţití zřídel, rozšíření nebo stabilizaci zřídelní základny. - Lázeňská organizace Luhačovice zajistí pravidelnou dezinfikaci a údrţbu jímacích zařízení zdrojŧ. Zároveň musí realizovat všechna potřebná opatření k zajištění hygienické nezávadnosti zdrojŧ. OP 2. stupně se člení na OP 2a (chránící vývěrové území zřídelní struktury) a OP 2b. V OP 2a jsou zakázány následující činnosti: - Skladování veškerých chemických, toxických a ropných látek, budování kotelen na tekutá paliva a ropovodŧ - Vjezd cisteren přepravujících ropu a ropné látky. Tento zákaz platí pro úsek silnice Luhačovice- Dolní Lhota procházející OP 2a. - Zřizování hřbitovŧ, ţump, hnojišť, skládek odpadŧ apod. - Nové jímání prostých podzemních vod bez souhlasu Inspektorátu. - Opravy a mytí vozidel. - Parkování vozidel mimo určená parkoviště se zpevněnými plochami - Skladovat přípravky pro chemickou ochranu rostlin a lesa a hnojiv všeho druhu. Chemický posyp vozovek v zimním období - Výstavba prŧmyslových a zemědělských objektŧ všeho druhu - Kácení stromŧ a vzrostlé zeleně V OP 2b se zakazují některé činnosti jako: - Znečišťování povrchových tokŧ, které si ve svém prŧtoku centrem luhačovické zřídelní struktury mohou znečisťovat zdroje minerálních vod - Zvětšování stávajícího parkoviště automobilŧ u luhačovické přehrady - Umísťování velkokapacitních zemědělských staveb - Provádění trhacích prací velkého rozsahu - Provádění prací podléhajících hornímu zákonu - Meliorační práce s výjimkou sporadického odvodnění lze konat pouze se souhlasem Inspektorátu V OP 3. stupně se zakazují zejména: - Provádění vrtných prací do skalního masívu budovaného paleogenními horninami magurského flyše eventuelně neogenními andezity bez souhlasu Inspektorátu 51

- Provádění trhacích prací bez souhlasu Inspektorátu - Provádění prací podléhajících hornímu zákonu bez souhlasu Inspektorátu

9.2 Ochrana přírodních léčivých zřídel Jiţ v 70. a na počátku 80. let se diskutovalo o ideje hlubšího podchycení minerálních vod, která se jevila jako jediná naděje na ochranu luhačovických zdrojŧ minerálních vod před akutním nebezpečím hygienické kontaminace zdrojŧ. Ochrana podzemních vod v první zvodni při nedokonalé funkci narušeného kanalizačního sběrače v levobřeţní části údolní nivy v oblasti lázní se hydrologŧm jevila jako nedostatečná. Proto se usilovalo o rekonstrukci kanalizačního sběrače. Rekonstrukce byla bohuţel opakovaně odsouvána z ekonomických a technicko-realizačních dŧvodŧ, i kdyţ byla povaţována za prioritu při zabezpečení ochrany zdrojŧ. Hlavní impuls, který nastartoval rekonstrukci pravobřeţního kanalizačního sběrače byla jiţ zmíněná havárie této kanalizace v roce 1985 (viz. kap. 8.3.). Bylo prokázáno, ţe spolehlivou ochranu přírodním léčivým zdrojŧm je moţno zajistit pouze při jímání minerálních vod ve druhé zvodni, tedy v zóně primárního rozptylu. Tato ochrana se jevila jako prvotní opatření k hygienické ochraně místních minerálních pramenů. Po roce 1987 se tedy přistoupilo k ověřování hydrogeologické, hygienické a hydrogeochemické situace ve druhé zvodni. A tak bylo vyhloubeno 6 mělkých strukturních vrtŧ (BJ 301- BJ 306) do hloubky 50 metrŧ a následně po čerpacích zkouškách byly prohlášeny za přírodní léčivé zdroje. Přes zásadní význam minerálních uhličitých vod pro lázeňské účely a zřídelní výrobu nejsou doposud vyuţitelné zdroje celé struktury stanoveny a ověřeny. V roce 1989 při vybudování nového exploatačního systému byly na zdrojích realizovány poloprovozní čerpací zkoušky, na základě kterých byly ROZHODNUTÍM Ministerstva zdravotnictví ČILZ (Českým Inspektorátem lázní a zřídel) stanoveny povolené maximální odběry minerálních vod. Tyto limity lze povaţovat za další opatření před nevratným vyčerpáním celkové kapacity těchto zdrojů (V. Řezníček, 2007). Jiţ v roce 1985 byly hydrogeologem RNDr. Řezníčkem navrţeny následující návrhy ochrany léčivých zřídel, které do dnešní doby neprošly závratnými změnami: 1.) Trvalá a rovnoměrná distribuce juvenilního kysličníku uhličitého do zřídelní struktury. Je zapotřebí zachovat existující podmínky přírodního rozptylu v mělké zóně skalního masivu, podmiňujícího formování minerálních uhličitých vod v dnešním typovém zastoupení. Stabilita dotace luhačovické zřídelní struktury kysličníkem uhličitým je podmíněna zachováním tlakových poměrŧ na nezdenickém zlomu, jakoţto primární výstupní cesty. 2.) Ochrana hydraulického režimu. Stabilita hydraulického reţimu zřídelní struktury je dána rovnováţným vztahem mezi přírodním reţimem podzemních vod a exploatací minerálních vod. Pro zachování přírodního reţimu podzemních vod je potřeba uchovat podmínky infiltrace atmosférických vod luhačovických vrstev a uchovat dnešní úroveň v Luhačovickém potoce, jakoţto místní erozní základně. Nutno usměrnit lesní těţbu proto, aby nedocházelo ke zvyšování povrchového odtoku. 3.) Ochrana zdrojů před chemickou a bakteriologickou kontaminací. Pro zachování kvality přírodních vod je ţádoucí udrţet kvalitu atmosférických sráţek doplňujících 52

zdroje podzemních vod v zóně aktivního oběhu a bránit kontaminaci podzemních vod I. zvodně ve vývěrovém centru (V. Řezníček, 1985). V roce 2000 k výše uvedeným návrhŧm přibyla další opatření: 1.) Zapojením všech využitelných zřídel do racionální exploatace by vedlo ke zlepšení podmínek formování minerálních vod ve zřídelní struktuře, jednotlivá zřídla by bylo moţné exploatovat při menších čerpaných mnoţstvích a tedy při menších depresích hladiny. Tato skutečnost by se projevila v omezení úniku plynného CO2 přímo ze zdrojŧ. (Některá zřídla jsou vyuţívána v zanedbatelném mnoţství, anebo nejsou totiţ ve zřídelní oblasti vyuţívána vŧbec pro jejich technické závady např. Vincentka II, Nový Jubilejní, Vladimír, Amandka, nebo Vincentka). 2.) Ke zlepšení kvality uhličitých minerálních vod by přispělo vybudování dostatečných tlakových akumulací, ve kterých by nedocházelo k únikŧm oxidu uhličitého do atmosféry a kde by plynný CO2 doprovázející minerální vodu některých bohatých zdrojŧ, přispíval k dosycení vod slabších zdrojŧ (V. Řezníček, 2000).

9.3 Návrh opatření k ochraně přírodních minerálních vod Ochrana přírodních minerálních vod na Luhačovicku plyne, jak jsem jiţ zmínila výše, z legislativy, konkrétně ze zákona č. 164/2001 o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonŧ (lázeňský zákon) a to z Hlavy V. – Ochrana zdrojŧ a odstavce 21, 22, 23 a 24. Otázkou však zŧstává to, zda-li, my lidé, mŧţeme nějakým zpŧsobem zabránit nebo alespoň přispět k ochraně zdrojŧ minerálních vod a zabránit tak jejich nenávratnému vyčerpání. Po konzultaci s hydrogeologem panem RNDr. Vladimírem Řezníčkem z instituce Aqua Minera, Brno, pracujícím ve zřídelní oblasti Luhačovic jiţ 40 let, jsem dospěla k následujícím opatřením, jeţ by vedly ke zlepšení kvalitativních a kvantitativních parametrŧ minerálních vod v této oblasti z hlediska antropogenního, jsou: 1.) Co se týče zachování mnoţství (kvantity) minerálních vod na Luhačovicku je nutné dodrţovat normy, které byly naposled vydané Ministerstvem zdravotnictví v listopadu roku 2010 (viz příloha). Toto rozhodnutí o povoleném čerpání minerálních pramenŧ se obnovuje v závislosti na výroční zprávě zpracované balneotechnikem. V případě Luhačovic je to balneotechnik p. Horálek, jeţ pracuje na Ředitelství lázní. Pro kaţdý pramen je stanovený roční povolený odběr, který je moţné čerpat ze zdrojŧ minerálních vod. Kromě povoleného odběru se v rozhodnutí uvádí popis zdroje, souřadnice zdroje, maximální čerpané mnoţství a účel vyuţití. Při kaţdém čerpání minerálních pramenŧ, ať uţ pro lázeňské léčebné účely, nebo pro účely konzumní, se musí dbát na to, aby nebylo čerpáno více mnoţství, neţ je nezbytně nutné a nedojde tak ke zbytečnému plýtvání kapacity těchto neobnovitelných zdrojŧ. Při nadměrnému odběru či odčerpávání dochází nejen k ubývání mnoţství minerálních vod, ale také k ovlivňování jakosti vody v dŧsledku sniţování její mineralizace. 2.) Velmi dŧleţitá je také jakost (kvalita) minerálních vod. Jak jsem jiţ zmínila v kapitole o kontaminaci minerálních vod, v blízkosti lázeňské kolonády prochází 53

silnice II. třídy/492. Minerální vody jsou tak vystaveny kaţdodennímu nebezpečí moţné havárie nákladních automobilŧ převáţející nebezpečné toxické a chemické látky. V případě havárie mŧţe dojít k úniku těchto nebezpečných kapalin a jiných chemických látek, které by mohly prosakovat do pŧdního substrátu a zpŧsobit tak kontaminaci zřídel. Látky pak mohou setrvat dlouhou dobu v minerálních pramenech a zpŧsobit změnu v jejich chemickém sloţení. Protoţe vybudovat obchvat v této oblasti ochranného pásma I. stupně není moţný kvŧli přírodním faktorŧm (morfologie území, viz kap. 8), navrhuji omezit, nebo úplně zakázat prŧjezd těchto vozidel přes lázeňskou zónu.

Obr. 12. Silnice II. třídy/492 Luhačovice – Dolní Lhota procházející v blízkosti lázeňské kolonády (dostupné na: http://www.rszk.cz/srop.htm) 3.) V celé oblasti ochranných pásem se snaţí hydrogeologové zamezit intenzivní stavební činnosti, která by mohla ovlivnit celou zřídelní strukturu lázní Luhačovice. Ke stavebnímu povolení je potřeba souhlas (razítko) hydrogeologa, coţ je zejména v lázeňských městech vzhledem ke zdrojŧm a ţivotnímu prostředí, poměrně obtíţné. Povoleny jsou pouze lehké stavby, jejichţ projekty na realizaci nezasahují pod úroveň hladiny podzemní vody. Největší hrozbu pro kvalitu a kvantitu minerálních vod totiţ představuje ztráta jejich mineralizace a volného CO2, následné odplynění a sníţení vydatnosti. A právě stavební povolení jsou potenciální hrozbou pro narušení zřídelní struktury. Mnoho právnických osob se za účelem vyšších ziskŧ z přílivu turistŧ snaţí budovat obchodní a bytové komplexy, které by mohly znamenat znehodnocení minerálních zdrojŧ. Za tímto účelem se tyto úřady a instituce snaţí „obejít“ zákony tím zpŧsobem, ţe získávají povolení k budování od osob (rádoby hydrogeologŧ), kteří danou zřídelní strukturu vŧbec neznají, anebo se nezabývají studiem její problematiky. Proto navrhuji velmi striktní kontrolu Města Luhačovice nad schvalováním budoucích stavebních projektŧ.

54

10 PERSPEKTIVA PŘÍRODNÍCH MINERÁLNÍCH VOD Dle hydrogeologa RNDr. Řezníčka a místního balneologa Dušana Kovaříka se v současné době nechystají ţádné další akce, které by vedly k objevení nových zdrojŧ minerálních léčivých pramenŧ. Aţ do dnešní doby byly prozkoumány všechny moţné geologické body zřídelní struktury v Luhačovicích. Pouze kladou dŧraz na zachování celkem slušné úrovně kvality a kvantity zdejších přírodních minerálních pramenŧ. Posledním pramenem, který byl objeven a po kterém se pátralo jiţ od posledního vrtu v roce 1994, byla Viola. Podle aktuálních zpráv byl v listopadu 2010 zachycen v hloubce více neţ 55 metrŧ další léčivý minerální pramen. Tento nový pramen byl jiţ slavnostně posvěcen a pojmenován názvem Viola. O nalezení Violy se jiţ hydrogeologové snaţí od roku 1998. Vydatnost pramene, která činí 3 dcl/s je kontrolovaná 2x denně. Má podobné parametry jako ostatní léčivé prameny v Luhačovicích. Předběţné rozbory ukazují na fakt, ţe to bude voda mající všechny parametry léčivých vod Luhačovic, tudíţ voda velmi kvalitní, silně mineralizované, čistá a bakteriologicky nezávadná. Léčivý pramen vyvěrá v lesním porostu nacházející se nad pramenem Ottovka. Nový pramen by měl slouţit k léčbě onkologických a cévních onemocnění, lidem s cukrovkou, s dýchacími, zaţívacími a pohybovými problémy. Pramen byl pŧvodně navrtán na ţádost Hotelu Praha, který dříve odebíral vodu z jiného vrtu, jenţ nebyl dostatečně mineralizovaný a nehodil se k léčebným účelŧm. Viola tedy bude v budoucnu vedená z místa svého prameniště aţ do Hotelu Praha, kde bude volně k pouţití na pití a zároveň bude slouţit k léčebným procedurám, jako jsou inhalace nebo koupele. Trasa vedení tohoto pramene bude směrem ke Slovácké búdě, poté dolŧ potokem aţ do hotelu. Zatím je zdroj v rukou hydrogeologŧ, musí projít řadou měření a rozborŧ, neţ bude oficiálně prohlášený za léčivý. Plánuje se také postavení altánu s obsluhou v místě jejího vývěru, kde bude přístupná všem návštěvníkŧm Luhačovic (viz obr. 8.). Kvŧli výstavbě dojde k vykácení části lesa a potenciálního dopadu čerpání dalšího pramene na ostatní minerální prameny, jsou veškeré plány ještě ve fázi projednávání. Dnes uţ však pramen v provizorní podobě přístupný a je moţné pramen také ochutnat (http://www.ct24.cz/regionalni/111138-lazne-luhacovice-maji-dalsi-mineralni-pramen violu/).

Obr. 13. Plánovaný altán v místě vývěru pramene Viola v Luhačovicích (http://zlin.idnes.cz/v-luhacovicichobjevili-po-sestnacti-letech-novy-mineralni-pramen-10m/zlin-zpravy.asp?c= A110104_175840_zlin-zpravy_bor) 55

11 ZÁVĚR Cílem vypracování mé bakalářské práce bylo navrhnout ochranná opatření, které by vedly ke zlepšení či zachování kvalitativních a kvantitativních charakteristik pramenů. Před zpracováním práce jsem si poloţila následující otázky jako reakci na moţnost ochrany zdrojŧ minerálních vod. Je tedy moţné tyto zdroje z antropogenního hlediska určitým způsobem chránit před negativními vlivy dnešního světa? Jestli ano, jak můţe tedy člověk přispět k udrţení přírodního bohatství, které přírodní léčivé zdroje představují? Během zpracování mé práce jsem zjistila, ţe ochrana přírodních léčivých zdrojŧ (PLZ), plyne z několika zákonŧ a jimi daných vyhlášek. Prvním podstatným krokem k ochraně těchto zdrojŧ bylo stanovení ochranných pásem pro kaţdé lázeňské místo charakteristické vývěrem minerální vody. Ve stanovených ochranných pásmech jsou zakázány specifické činnosti, které by mohly znamenat potenciální hrozbu pro minerální prameny. Druhým dŧleţitým opatřením je stanovení povoleného odběru vody z kaţdého zdroje. Určení povoleného mnoţství vydává Inspektorát lázní a zřídel, který funguje jako samostatný orgán pod záštitou Ministerstva zdravotnictví. Mezi zákony však existují mnohé nesrovnalosti, o jejichţ vyjasnění usilují místní hydrogeologové. Vyhláška z roku 1988 pro Luhačovické minerální vody uvaţuje 3. stupňové členění ochranných pásem. Kdeţto podle vyhlášky z roku 2001 jsou ochranná pásma II. a III. stupně sloučena v jedno. Ochranná opatření, která byla stanovená touto vyhláškou, měla být realizována do jednoho roku po jeho schválení. Zejména v případě vyhlášených ochranných pásem I. stupně, ztratila vyhláška svŧj význam jiţ v prŧběhu roku 1989. V tomto roce totiţ bylo zásobování lázeňské organizace LUHAČOVICE převedeno na nové zdroje BJ 301- BJ 306 (Nová Čítárna, Nová Janovka, Vincentka II., Nový Jubilejní, Nová Vincentka, Vladimír) podchycující uhličité minerální vody uţ ve druhé zvodni, s minimálním hygienickým rizikem. Vyhláška tedy uvaţuje ochranu mělkých minerálních vod. Proto by mělo v budoucnu dojít k úpravě a revitalizaci této vyhlášky. Z mého pohledu, jakoţto obyvatele Luhačovic, je nejvýznamnější ochrana zdejších minerálních zřídel. K zachování poměrně dobré úrovně kvality a kvantity vyvěrajících minerálních jsem navrhla popsané opatření v kapitole 9.3. - Dodrţování povoleného odběru minerálních pramenŧ dle rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví - Odklonění či omezení prŧjezdu nákladních automobilŧ převáţející nebezpečné toxické a chemické látky - Zpřísnění kontroly schvalování stavebních projektŧ Kromě těchto návrhŧ bych ještě zdŧraznila, ţe mnoho lidí, turistŧ, či obyvatel znečisťuje tyto zdroje nevědomky, kvŧli neznalosti potenciálních nebezpečí. Proto by se měla široká veřejnost obeznámit více s vyhláškami a zákony ochraňující prameny. Mnohdy jsou však lidé k přírodě lhostejní, nerespektují zákony a chovají se k ţivotnímu prostředí bezohledně. Přitom kvalita ţivotního prostředí, v kterém ţijeme, je to nejcennější co máme. Vţdy musíme brát v úvahu komplexnost fyzicko-geografických podmínek hrající dŧleţitou roli v kaţdé krajině. Porušení těchto přírodních zákonitostí za účelem větších ziskŧ, budování obchodních gigantŧ, nebo prŧmyslových zón, se nám mŧţe jednoho dne vymstít. 56

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Monografická literatura: BIČÍK, I. a kol. Půda v České republice. Praha: Consult Praha. 2009. 255 s. ISBN 80-903482-4-6. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny v ČR. 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995. 347s. ISBN 80-85368-80-3. DEMEK, Jaromír – MACKOVČIN, Petr (eds.), et al. Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČR. Vyd. 2. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. HEROD J.F. Tartaro – Mastix Morviae, per guamrariora a natura fuecundo huino regionis gremio effusa otc.Vienna, 1669. HYNIE, Ota. Hydrogeologie ČSSR II Minerální vody. Praha: Československá akademie věd. 1963. 797 s. CHLUPÁČ, Ivo, et al. Geologická minulost České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 436 s. ISBN 80-200-0914-0. JORDÁN T. z Klauzenberku. Kniha o wodách hogitedlných neb Tepliciach Morawských slawnym Czryněm Stawum Markrabstwj Moravskeho připsana. Brno, 1580. KAJLÍK, Vladimír, et al. České lázně a lázeňství. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007. 219 s. ISBN 978-80-239-9330-1. KOLEKTIV. Hydrogeologická rajonizace 1986: Hydrogeologické rajóny podzemních vod v povodí Moravy a Odry. Brno: Geotest, 1986. 165 s. KVĚT, Radan – KAČURA, Georgij. Minerální vody Jihomoravského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický. 1976. 151 s. MATĚJKA, A. – ROTH, Z. Geologie magurského flyše v severním povodí Váhu mezi Bytčou a Trenčínem. Rozpravy ÚÚG, 22. Praha: Ústřední ústav geologický. 1975. NETOPIL, Rostislav. Fyzická geografie I. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1984. 272 str. NOVÁKOVÁ, Dana. Minerální vody Luhačovic – jejich původ a možnost antropogenní kontaminace MU v Brně, fakulta přírodovědecká, Diplomová práce, Brno. 1997. 71 s. PESL, V. – MENČÍK, E. Geologická stavba území luhačovických lázní ve vztahu k minerálním vodám. Brno: Geostest. 1966. QUITT, Evţen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV Brno, 1971. 73 s. ŘEZNÍČEK, V. Luhačovice – vlivy těžké automobilové dopravy. Brno: Aqua Minera. 2008. 57

ŘEZNÍČEK, Vladimír. Luhačovice – hydrogeologický průzkum II. zvodně. Brno: Geotest. 1990. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Luhačovice – ochranná pásma, závěrečná zpráva o regionálním hydrogeologickém průzkumu. Brno: Geotest. 1985. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Luhačovice – Vincentka kontaminace. Brno: Aqua Minera. 2004. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Luhačovice – zřídelní struktura uhličitých minerálních vod. Brno: Aqua Minera. 2007. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Luhačovice sirné vody II. etapa 3. Fáze. Brno: Aqua Minera. 2000. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Ochranná pásma PLZ Luhačovice. Brno: Aqua Minera. 2004. ŘEZNÍČEK, Vladimír. Závěrečná zpráva o hydrogeologickém průzkumu Luhačovice – kontaminace. Brno: Geotest. 1987. ŠILAR, Jan. Všeobecná hydrogeologie. Praha: Univerzita Karlova. 1983. 177 s. ŠVAJNER, Ladislav. Luhačovice – kanalizační sběrač. Hydrogeologická pozorování. Brno: Geotest, 1992. TOMÁŠEK, Milan. Půdy České republiky. 4. vyd. Praha: Česká geologická sluţba, 2007. 67 s. ISBN 978-80-7075-688-1. ZÝKA, Václav. Minerální prameny Gotwaldovského kraje. Gotwaldov: Krajské muzeum v Gotwaldově. 1957. 77 s. Elektronické zdroje: ČHMÚ – nový portál [online]. ©Český hydrometeorologický ústav, aktualizované 23.4.2011 [cit. 15.4.2011]. Dostupné na:< http://hydro.chmi.cz/mnozstvi/hgr. php?seq=1385453&hgrt=50 > ČSÚ – Český statistický úřad [online] c2011 [cit. 9.4.2011] Dostupné na: ČT4 – Česká televize [online]. c29.12.2010. [cit. 20.4.2011]. Dostupné na: FYZICKOGEOGRAFICKÉ REVUE [online]. c25.01.2009. [cit. 17.4.2011]. Dostupné na: < http://geografickerevue.bloguje.cz/761509-arteska-studna.php> HEIS VUV T.G.M – Hydroekologický informační systém Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka [online]. c2010 [cit. 5.3.2011]. Dostupné na: < http://heis.vuv.cz/data/spusteni/identchk.asp?typ=96&oblast=isvs_hgr> IDNES.cz/ZLÍNSKÝ KRAJ [online]. c5.1.2011. [cit. 20.4.2011]. Dostupné na: LÁZNĚ LUHAČOVICE [online]. c2011 [cit. 17. 3. 2011]. < http://www.lazneluhacovice.cz/cz/lecive-prameny-luhacovice.php> 58

Dostupné

na:

LUHAČOVICE – oficiální průvodce lázeňským městem [online]. © AVONET, s.r.o. [cit. 28. 2. 2011]. Dostupné na: LUHAČOVICE – oficiální průvodce lázeňským městem [online]. © AVONET, s.r.o. [cit. 1. 3. 2011]. Dostupné na: < http://www.luhacovice.cz/page/3481.luhacovickaprehrada/> LUHAČOVICE – oficiální průvodce lázeňským městem [online]. © AVONET, s.r.o. [cit. 15. 3. 2011]. Dostupné na: < http://www.luhacovice.cz/page/1333.lazne-luhacovice/> LUHAČOVICE – oficiální průvodce lázeňským městem [online]. © AVONET, s.r.o. [cit. 18. 3. 2011]. Dostupné na: < http://www.luhacovice.cz/page/1614.historie-a-folklorluhacovice/> MEDIAFAX.cz [online]. c2011, aktualizováno 27. 4. 2011 [cit. 23. 4. 2011]. Dostupné na: MORAVSKÉ KARPATY [online]. c2007, aktualizováno 7. 4. 2011 [cit. 3. 3. 2011]. Dostupné na: MZE – Ministerstvo zemědělství [online]. c2008 – 2011. [cit. 18.4.2011]. Dostupné na: RSZK – Ředitelství silnic Zlínského kraje [online]. c2011. [cit. 23.4.2011]. Dostupné na: SAGIT – nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava [online]. c1996-2011. cit. 5. 4. 2011]. Dostupné na: < http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01423& cd=76&typ=r> SAGIT – nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava [online]. c1996-2011. [cit. 8. 4. 2011]. Dostupné na: < http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01423 &cd=76&typ=r> ÚZEMNÍ PLÁN VELKÉHO ÚZEMNÍHO CELKU [online]. c2011 [cit. 30. 3. 2011]. Dostupné na: < mapy.kr-karlovarsky.cz/download/vuc/vuc_kk_p+r.pdf> Mapy, atlasy a podkladová data pro tvorbu map: Česká geologická služba: mapový server [online]. c2000-2010. [cit. 11.4.2011]. Dostupné z: Portál veřejné správy: mapové služby [online]. c2010. [cit. 10.4.2011]. Dostupné z: TOLASZ, Radim, et al. Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Praha, Olomouc: Český hydrometeorologický ústav, Univerzita Palackého v Olomouci, 1997. 255 s. ISBN 978-8086690-26-1 (ČHMÚ), ISBN 978-80-244-1626-7 (UP) 59

SEZNAM PŘÍLOH Příloha P I: Grafy prŧměrných měsíčních teplot vzduchu a sráţek na klimatologické stanici Luhačovice Příloha P II: Terénní výzkum – fotografie pramenŧ Příloha P III: Lokalizace přírodních léčivých zdrojŧ v katastrálním území Luhačovice Příloha P IV: Vymezení ochranných pásem na vybraném území Příloha P V: Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o čerpaném mnoţství minerálních vod

60

PŘÍLOHA P I: GRAFY PRŮMĚRNÝCH MĚSÍČNÍCH TEPLOT VZDUCHU A SRÁŢEK NA KLIMATOLOGICKÉ STANICI LUHAČOVICE

61

PŘÍLOHA P II: TERÉNÍ VÝZKUM – FOTOGRAFIE PRAMENŮ

62

63

64

65

66

67

68

Popisek Popisek pramenepramene Aloiska Aloiska Dřevěný pavilon pramene Aloiska Dřevěný pavilon pramene Aloiska

Označení pramene Aloiska Označení pramene Aloiska

69

PŘÍLOHA P III: LOKALIZACE PŘÍRODNÍCH LÉČIVÝCH ZDROJŮ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ LUHAČOVICE

70

PŘÍLOHA P IV: VYMEZENÍ OCHRANNÝCH PÁSEM NA VYBRANÉM ÚZEMÍ

71

PŘÍLOHA P V: ROZHODNUTÍ MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ O ČERPANÉM MNOŢSTVÍ MINERÁLNÍCH VOD

72

73

74

75

76

77

78

79