Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Slow Food očima reportéra (Televizní publicistická reportáž) Slow Food through the eyes of reporter (TV Documentary Reportage) Bakalářská práce Pavel Bláha

Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně, dne 27. 5. 2014 Pavel Bláha 2

Poděkování

Rád bych poděkoval především Mgr. Leovi Nitčemu za rady a vedení. Dále děkuji Kristiáně a rodině za podporu a trpělivost. Tomášovi Bláhovi děkuji za cenné postřehy. V neposlední řadě děkuji všem, kteří obětovali svůj čas, aby v reportáži vystoupili, především Tomášovi Václavíkovi. 3

Anotace Bakalářská práce „Slow Food očima reportéra“ je složená ze dvou částí – odborné teoretické a praktického audiovizuálního díla. Praktická část odpovídá televizní publicistické reportáži a pojednává o brněnské větvi mezinárodní neziskové organizace Slow Food. Snaží se popsat a vysvětlit, co to znamená Slow Food, do jakých oblastí může zasahovat a jaký vztah zaujímá k fast foodu. Teoretická část práce uvádí historii Slow Foodu, rozšiřuje fakta uvedená v reportáži, vymezuje žánr televizní publicistické reportáže, popisuje realizaci reportáže a objasňuje použitý postup a je uvedena autorská sebereflexe předloženého audiovizuálního díla. Klíčová slova Slow Food, reportáž, publicistika, televize, fast food, tvůrčí práce

Annotation The bachelor thesis „Slow Food through the eyes of reporter consists of two parts – the theoretical writing and the practical audiovisual work. Practical part corresponds to the journalistic reportage and deals with Brno branch of international non-profit organization Slow Food. The reportage describes what Slow Food is and in which fields Slow Food is concerned. Relationship of Slow Food and fast food is also mentioned. Theoretical writing contains history of Slow Food, the facts in reportage are developed and define the genre of television journalism. The used approach is clarified and the author´s reflection of the audiovisual work is presented.

Keyword Slow Food, reportage, journalism, television, fast food, creative thesis

Celkový počet slov: 14 712 Rozsah tvůrčí části: 13 minut 32 vteřin

4

Obsah 1.

ÚVOD ............................................................................................................................................. 8 1.1.

2.

SLOW FOOD JAKO TÉMA REPORTÁŽE ............................................................................ 11 2.1.

Historie Slow Food .............................................................................................................. 11

2.1.1.

Arcigola ........................................................................................................................ 11

2.1.2.

Zavádění Slow Food .................................................................................................... 12

2.2.

Program, cíle a filosofie hnutí Slow Food .......................................................................... 14

2.2.1.

Slow Food vs. fast food ................................................................................................ 14

2.2.2.

Konzumace, konzument a produkce.......................................................................... 16

2.2.3.

Území a diverzita ......................................................................................................... 17

2.3. 3.

Struktura práce ..................................................................................................................... 9

Slow Food v České republice .............................................................................................. 19

TELEVIZNÍ PUBLICISTICK A REKLAMA ......................................................................... 22 3.1.

Televizní reportáž jako publicistický žánr ........................................................................ 22

3.2.

Slow Food a jídlo v médiích ................................................................................................ 23

3.3.

Reklama................................................................................................................................ 25

3.3.1. 3.3.1.1.

Výhody televize ........................................................................................................ 27

3.3.1.2.

Nevýhody televize .................................................................................................... 28

3.3.2. 3.4.

4.

Televizní reklama ........................................................................................................ 26

Účinnost reklamy ......................................................................................................... 30

Reklama na fast food x Slow Food ..................................................................................... 31

3.4.1.

Sémiotická analýza ...................................................................................................... 31

3.4.2.

Reklamy na fast food ................................................................................................... 32

3.4.3.

Reklama na Slow Food................................................................................................ 33

3.4.4.

Srovnání ....................................................................................................................... 34

REALIZACE ............................................................................................................................... 35 4.1.

Preprodukce ......................................................................................................................... 35

4.2.

Výběr tématu ....................................................................................................................... 35

4.3.

Cílové publikum a médium................................................................................................. 36

4.4.

Rešerše .................................................................................................................................. 37

4.5.

Scénář, výběr osobností a příprava otázek ....................................................................... 37

4.6.

Výběr respondentů .............................................................................................................. 38

4.7.

Příprava otázek.................................................................................................................... 41 5

4.8.

Produkce............................................................................................................................... 41

4.9.

Použitá technika .................................................................................................................. 42

4.10.

Realizační tým.................................................................................................................. 42

4.11.

Kamera a výrazové prostředky ...................................................................................... 42

4.12.

Kompozice ........................................................................................................................ 43

4.13.

Druhy záběrů ................................................................................................................... 44

4.14.

Prostory natáčení ............................................................................................................. 45

4.15.

Postprodukce ................................................................................................................... 46

4.15.1.

Funkce střihu ............................................................................................................... 46

4.15.2.

Příprava na střih.......................................................................................................... 46

4.15.3.

Hrubý střih ................................................................................................................... 47

4.15.4.

Čistý střih ..................................................................................................................... 47

4.15.5.

Filmové interpunkce.................................................................................................... 47

4.15.6.

Zvuk a zvuková skladba ............................................................................................. 48

5.

KRITICKÁ SEBEREFLEXE DÍLA ......................................................................................... 50

6.

ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 52

7.

SEZNAM LITERATURY .......................................................................................................... 53

8.

JMENNÝ REJSTŘÍK ................................................................................................................. 56

9.

PŘILOHY .................................................................................................................................... 57

6

1. ÚVOD Jídlo a stravování jsou naší každodenní záležitostí. Stravovací návyky jsou různé, vyplývají i ze situací, ve kterých se nacházíme. Máme na výběr z několika možností, jak se stravovat. První a přirozenou možností je domácí strava, připravit si jídlo sám a v pohodlí domova. Dalšími alternativami jsou stravování v restauracích, případně v jídelně. V České republice jsou poměrně oblíbená polední menu. Problém je pouhá půlhodinová pauza na oběd u většiny českých zaměstnavatelů. Krátká pauza nutí lidi, aby spěchali s jídlem a jídlo si nevychutnali. Už jen krůček zbývá k návštěvám restaurací rychlého občerstvení. Častým jevem je zakoupení jídla v podobné restauraci a jeho následná konzumace za chůze. O požitku z jídla nemůže být řeč. Většina jídel je smažena a jsou ze zmrazených polotovarů. Ta jídla, jež smažená nejsou, se připravují dopředu (například saláty). Tyto restaurace jsou jako stvořené pro nynější uspěchanou dobu. Přesto v několika posledních letech ve společnosti roste zájem o složení potravin a zdravější a tradičnější kuchyni. Čím dál více lidí sleduje a dbá na to, co jedí, odkud to pochází, a především, zda je to zdravé. Zákazníci studující složení potravin už dávno nejsou výjimkou. V supermarketech vznikají oddělení s bezlepkovými potravinami. Dále upozorňují na české výrobky a v poslední době se supermarkety chlubí, kolik lokálních produktů od farmářů nabízí. Nabídka biopotravin se taktéž rozšiřuje. Přesto existuje hnutí, které není se současným stavem spokojeno. Slow Food je celosvětové hnutí. Jak poznamenává Hall (2012, s. 103): “Slow Food je rozkročen na křižovatce ekologie a gastronomie, etiky a potěšení“. V České Republice Slow Food působí od roku 2000, v Brně byl založen roku 2011. Během třinácti let jeho existence na českém území nebyla Slow Foodu věnována větší pozornost ze strany médií. Vzniklo pouze několik krátkých reportáží. Větší zájem médií vyvolávaly akce, které Slow Food pořádal. Hlavním objektem zájmu byla konkrétní událost, myšlenky a hnutí Slow Food stálo bokem. Důkladnější zpracování a pohled na Slow Food by mohly být zajímavým námětem pro televizní tvorbu, a to z několika důvodů. Jak už bylo zmíněno, v současné době rostě zájem o regionální potraviny a kvalitní gastronomii. Dalším důvodem je rozšířenost Slow Foodu, ten působí po celém světě, v České republice má ovšem jen několik stovek členů, přesto je to fenomén ovlivňující podobu gastronomie. Cílem této bakalářské práce je zhotovení audiovizuálního díla, konkrétně televizní reportáže. Ta by se měla vyjadřovat k tématu Slow Food. Potencionálnímu divákovi by tato reportáž 8

měla odpovědět na základní otázky o této organizaci, vysvětlit, co se pojmem Slow Food rozumí, co zahrnuje, jaké jsou jeho aktivity, cíle a problematika, kterou se organizace zabývá. Divák by měl být schopný rozpoznat rozdíl mezi Slow Foodovimi restauracemi a těmi klasickými. Ačkoliv to není primárním cílem, práce by měla mít i edukativní charakter. Divák by měl poznat, že existuje alternativní cesta ve stravování, vaření a nakupování. Na druhou stranu, není v možnostech reportáže, představit všechny alternativní proudy. Reportáž se nezabývá freeganistvím, veganstvím nebo vegetariánstvím. Ačkoliv Rozmanitost způsobu stravování je obrovská, Slow Food se jim nevěnuje. U Slow Foodu není směrodatné, co kdo jí. Důležitá je příprava a kvalita surovin, ze kterých je jídlo připraveno. Těžko by se hledal výraznější kontrast ke Slow Foodu než jsou fast foodové restaurace. Kontrast nespočívá pouze v názvu. Slow Food se ve svém programu vymezuje proti fast foodům. Právě ty kontrasty a rozdíly jsou důvodem proč se Slow Food takto staví k fast foodovým restauracím. Restaurace rychlého občerstvení jsou postaveny na stejné chuti. Kvalita přípravy není důležitá, jde především o rychlost, ke smažení nepotřebuju kvalitní suroviny. Navíc většina surovin není čerstvá, jsou rozmrazovány. Pokrmy nejsou připravovány tak, aby byly hezké na pohled. Není čas skládat jednotlivé položky a dát si záležet na vzhledu. Postrádalo by to i smysl, připravená jídla jsou ve většině fast foodů zabalené do obalu, anebo jsou vložené do krabiček. Televizní reportáž se nejvíce hodí pro zpracování témat, které mají dostatečně velký obrazový potenciál. Témata, která se nedají popsat obrazem, není možné natočit, a nejsou tedy vhodné pro televizní reportáž. Námět Slow Food nepatří mezi typicky vhodná obrazové témata, přesto má co nabídnout. U připravených jídel v kvalitních restauracích je důležitá i vizuální stránka, mají být dokonalé nejen chuťově, ale i na pohled. Čistota v kuchyni u kvalitních restaurací je velmi důležitá a práce špičkového kuchaře může být obrazově vděčná, obzvlášť pokud kuchař umí prodat svůj um. Téma nabízí široké možnosti, co se týče zpracování a pojetí reportáže.

1.1. Struktura práce Předložená bakalářská práce se skládá ze dvou rovnocenných částí. První částí je praktický výstup televizní reportáže nazvané Jak žít Slow Food v Brně o délce 13 minut a 32 vtěřin. Druhou částí je teoretická stať, která se podrobněji věnuje tématu Slow Food zobrazené v reportáži. Dále se ukotvuje reportáž do žánrového kontextu, popisuje autorský proces

9

vzniku předložené reportáže. Nakonec je zahrnuta kritická sebereflexe k vytvořenému audiovizuálnímu dílu. Text teoretické statě je rozdělen na dvě části. Ta první z nich vymezuje organizaci Slow Food. Obsahuje historii a vznik Slow Foodu, popisuje vývoj témat, kterým se Slow Food věnoval a věnuje. Dále mapuje působení Slow Foodu v České republice a v Brně. Zahrnut je výběrový přehled mediálních produktů, které vznikly na toto téma nebo na blízká témata, jako jsou například jídlo, stravování a zdravá výživa. Ve druhé části teoretické práce je pak popsán pracovní proces předloženého audiovizuálního celku od přípravy až po konečnou fázi vzniku. Doplněna je zároveň o kritickou sebereflexi.

10

2. SLOW FOOD JAKO TÉMA REPORTÁŽE Hlavním tématem předložené reportáže je celosvětová organizace Slow Food a její brněnská buňka. Je tedy vhodné, hned na začátku práce, vysvětlit, co Slow Food je, jaké jsou jeho cíle a další aspekty tohoto hnutí. Následující kapitolu jsem rozdělil na několik částí. První se věnuje historii hnutí Slow Foodu. Druhá část je věnována programu Slow Foodu. Celou kapitolu uzavírá část věnující se Slow Foodu na území České republiky a Brna, dále festivalu Jídlo z blízka, který organizuje právě Brněnský Slow Food.

2.1. Historie Slow Food Jako u všech uskupení a hnutí, tak i u Slow Foodu, se měnily názory a hnutí procházelo vnitřním vývojem. U Slow Foodu je důležitější, kde začal existovat, než proč začal existovat. Slow Food vznikl v polovině 80. let v Itálii, v malém městečku Bra. V 70. letech je město Bra ležící na severu Itálie popisováno jako město, které je závislé na zemědělské ekonomii, která je založená na malých podnicích (Petrini, 2003, s. 3). Bra bylo v minulosti známé díky typu sýru, který se zde prodával. Přestože město Bra nenabízí ohromující gastronomický kapitál, objevují se zde prvky, které jsou znaky dnešního Slow Food. Jeden významný lokální produkt, který vzniká specifickým způsobem, má jedinečnou chuť, která ho odlišuje od jiných produktů téhož druhu a je vázán k lokalitě, kde vzniká. Druhým prvkem je zemědělství založené na malých farmách. Výsledkem je velká diverzita kvalitních produktů. V této době zemědělství v České republice bylo v rukou komunistů, malá pole během kolektivizace zmizela.

2.1.1. Arcigola Na počátku hnutí nebyla touha zviditelnit region a přivést do něj více turistů skrze propagaci vína a jídla. Podle Petriniho (2003, s. 4) nikoho v 80. letech nenapadlo, že by mohl vzniknout kulinářský turismus. Původním cílem bylo zvýšit povědomí o lokálních produktech a probudit v lidech zájem o jídlo a víno a ukázat jim, jak si je správně vychutnat (tamtéž, s. 4). Toto brzké formování Slow Foodu naznačuje cestu, po které se hodlá vydat v následujících desetiletích. Vzdělávat lidi o jídle a zároveň jim ukazovat, co jedinečného mají přímo před sebou. Je třeba podotknout, že tato cesta se ukázala jako správná. Okolí Bra bylo podle Petriniho laboratoř pro jejich prvotní myšlenky (tamtéž, s. 5). Zde byla založena první restaurace, Osteria del Boccondivino, která měla nově kombinovat prostředí dobré restaurace s lokální kuchyní, kvalitním vínem a příznivými cenami (tamtéž, s. 6). Vše směřovalo 11

k vytvoření většího sdružení, a tak se také stalo, v červenci 1986 byla založena Arcigola, předchůdce Slow Foodu. „Založení Arcigoly v červenci 1986 dalo samostatnost a důstojnost „lize za jídlo a víno“, která už existovala a začínala splývat“ Carlo Petrini Z malého uskupení, které si původně dalo za cíl prohloubit vztah k regionu a k jeho lokálním potravinám se pomalu stávala vlivná organizace, podporující restaurace. Během tří let narostl počet členů z 500 na 8000 (Petrini, 2003, s. 7). V roce 1989 dosáhl počet členů 11 000. Tento rok je, ale zásadní především proto, že byl poprvé použit název Slow Food, původní Arcigola byla přejmenována na Arcigola Slow Food (tamtéž, s. 8). Tento krok byl důležitý především proto, že hnutí vykročilo mimo Itálii k celosvětové organizaci. Název stanovil jasné vymezení hnutí a je srozumitelný pro celý svět. Cílem hnutí, jak napovídá název, je vymezení se proti fast foodovým restauracím. Být alternativou k restauracím rychlého občerstvení a k jejich globalizaci chuti a jídla. Je přirozené, že se pro Arcigolu staly restaurace rychlého občerstvení jedním z hlavních témat. Hnutí, které prosazuje kvalitní potraviny z lokálních zdrojů, nemohlo zůstat netečné při šíření restaurací rychlého občerstvení. Odtud pochází i nové spojení v názvu, Slow Food. V roce 1989 se v historickém centru Říma, přímo pod Španělskými schody, otevírala nová pobočka McDonald´s. Několik členů Arcigoly se účastnili protestů proti otevření, zde vznikl název Slow Food, název má vyjadřovat kritickou reakci na nastupující globalizaci. Slow Food se stal mezinárodním hnutím v prosinci roku 1989 v Paříži. Delegace z celého světa podepsala Slow Food Manifesto (tamtéž, s. 8). Popisovat celé znění Manifestu by bylo zbytečné. Více se mu budu věnovat v kapitole zabývající se programem a myšlenkami hnutí Slow Food. Nosnou myšlenkou bylo právo na potěšení a dobré žití (Slow Food International, 2012, s. 3). 2.1.2. Zavádění Slow Food Podepsáním manifestu se Slow Food stal mezinárodním hnutím. To vedlo k nutnosti stanovit pravidla a omezení. Nesmíme zapomínat, že jedním z principu Slow Foodu je prohloubení vztahu k regionu a dodržování tradic. Z toho důvodu se zakladatelé na konferenci v Paříži domluvili, že je třeba respektovat lokální kultury a podporovat hnutí, které by přitáhlo obyvatele zpět k jejich regionu a prohloubilo jejich vztah k němu. Dalším smyslem bylo zlepšit kontakt mezi kulturami jednotlivých regionů a jejich vzájemné uznávání (Petrini, 2003, s. 16). Myšlenky Slow Foodu jsou dobře přenositelné a dají se aplikovat všude po 12

světě. Petrini ve knize Slow Food : The case for taste podrobněji popisuje, co znamenal vznik Slow Foodu, jak se vymezil proti fast foodu. Podle něj už od začátku si byli vědomi toho, že téma šíření fast foodu je celosvětové. První mezinárodní kongres Slow Foodu proběhl v zimě roku 1990 v Benátkách. Jednou z prvních oblastí zájmu nově vzniklého Slow Foodu byly restaurace. Předmětem zájmu se v Itálii staly Osterie, které byly vnímány jako prostředek ke zvýšení lokální identity a cesta ke správnému používaní surovin a sezonních jídel (Petrini, 2003, s. 51). Jedním ze způsobů jak dosáhnout změny je podle Slow Foodu vzdělávání. V červnu roku 1992 Slow Food organizoval událost nazvanou Taste week. Ta měla dvě úrovně, jednou částí programu byly workshopy, kde se účastnici mohli dozvědět o tom, jak vznikají různé druhy potravin. Druhá část už probíhala v restauracích po celé Itálii. Vybrané restaurace nabízely levná degustační menu lidem mladší 25 let (Petrini, 2003, s. 75). Taste week se sice odehrál před 12 lety v Itálii, ale je důležitý i pro brněnský Slow Food. Téměř celý koncept je podobný Jídlu z blízka, které organizuje Slow Food v Brně. Dalším důležitým mezníkem pro Slow Food je vydání magazínu Slow, International herold of taste and culture. Poprvé vyšel v roce 1996, a sice ve třech vydáních, v italštině, angličtině a němčině. Jako klíčovou ideu a její následnou realizaci Petrini uvádí Salone del Gusto (Hall of Taste). Úplně první se konala v roce 1996 v Turíně. Akce připomínala velký trh, kde návštěvníci mohli ochutnat a zakoupit výrobky od místních řemeslníků a zemědělců. Součástí i této akce byly workshopy, jejich smyslem bylo ukázat návštěvníkům, jak produkty vznikají a jak porozumět jejich chuti (Petrini, 2003, s. 59). Tyto výstavy jídla se konaly opakovaně a zájem o ně rostl. Během akce Hall of Taste proběhla diskuze o úbytku lidí věnujícím se výrobě tradičních potravin a dále úbytkem druhů ovoce a zeleniny. Slow Food tedy stanovil návrh, jak k tomuto tématu přistoupit. Tento projekt byl pojmenován An ark of taste. Cílem projektu je zachránit produkci kvalitních potravin a rozmanitost potravin. Dalším krokem bylo dostat výchovu o jídle do škol. V roce 1998 Slow Food pořádal sérii kurzů pro školy (Petrini, 2003, s. 78). Dovršením procesu zavádění Slow Foodu a myšlenky vzdělávání v oblasti potravin bylo otevření univerzity gastronomie v roce 2004.

13

2.2. Program, cíle a filosofie hnutí Slow Food V této části se pokusím krátce popsat program a myšlenky hnutí Slow Food. Nemám ambice pokoušet se o vyčerpávající popis, který by měl vést k analýze hnutí Slow Food. Toto shrnutí má sloužit pouze k ukotvení tvůrčí části.

2.2.1. Slow Food vs. fast food Jak se Slow Food rozšiřoval, tak se objevovala nová témata a směry, kterými se zabýval. Podobně jako u historie je třeba vrátit se na úplný začátek vzniku Slow Foodu. Na začátku bylo město Bra a snaha rozvinout vztah k regionu a k jídlu u místních obyvatel. Prostředkem k dosáhnutí tohoto cíle se stala propagace místních výrobků a specialit. Na počátku byla Arcigola, její působení bylo omezeno jen na Itálii. Základem Arcigoly je koncept území, lokální specifika a jejich tradice. Ještě před vymezením proti fast foodovým restauracím, Arcigola si už za cíl kladla podporu diverzity. Území má svou vlastní historii a nese svůj odkaz. Arcigola vznikla v okolí Bra, v místě, které má dlouhou agrární historii (Petrini, 2003, s. 38). Díky této historii se oblast stává jedinečnou. Ochrana takovéto jedinečnosti má být základem dalšího programu, od ní se vše odvíjí. Je tedy jasné, že příchod restaurací rychlého občerstvení byl pro Arcigolu výzvou na kterou musela zareagovat. Uniformita proti diverzitě a ochraně tradic. Na počátku byl střet s fast foodem, i když se Slow Food snaží nebýt vnímán jen jako opozice, případně alternativa k fast food restauracím, tak je to přesně to, co Slow Food v počátku formovalo a vlastně i proslavilo. Slow Food se této skutečnosti nezříká, uznává, že už jen výběr jména byl motivován snahou, aby lidé okamžitě porozuměli, že stojí proti fast foodu (Petrini, 2003, s. 17). Petrini poznamenává, že: “Jejich rozhodnutím je soustředit svou energii na záchranu věci, které směřují ke zmizení, než na pronásledování nových věcí, které nemají rádi“ (tamtéž s. 26). Na základě toho se dá odhadnout s čím Slow Food vystoupil proti. Nejprve Slow Food musel překročit hranice Itálie. Je ironické, že aby Slow Food mohl bojovat proti fast foodu musel se nejdříve stát celosvětovou organizaci, podobně jako restaurace fast foodu. Bylo třeba globalizovat jeho myšlenky. Carlo Petrini uvedl prostředky jimiž Slow Food oponoval. Navrhoval zachovat původní gastronomii, zapomenout na spěch a vychutnat si jídlo, zavést výchovu o jídle a dbát i o různorodá prostředí restaurací (tamtéž, s. 17). 14

Slow Food tedy oponoval fast foodu. Petrini (2003, s. 28) vyjmenoval konkrétně věci, které Slow Foodu na McDonald´s vadí: “ Nejvíce jídlo samotné, společně s kořením, které je stále stejné, navzdory snaze gigantického řetězce přizpůsobit je lokálním zvykům v zemích, které kolonizuje“. Petrini dále vyjmenovává odlišnosti v různých státech, například v Indii nenabízejí hovězí, v Izraeli zase není možné dostat cheeseburgera a další mléčné produkty, v Saudské Arábii se dodržují pauzy pětkrát denně, aby se muslimové mohli pomodlit (tamtéž, s. 28). McDonald´s se tedy snaží dodržovat místní zvyklosti, přesto drtivá většina produktů je stejné kdekoliv na světě. Je třeba dodat, že některé zvyklosti McDonald´s dodržovat musí, pokud chce uspět na tamním trhu. Těžko si lze představit, že by v Indii nabízeli sendviče z hovězího masa, místo toho v Indii je většina produktů z kuřecího masa, nebo vegetariánská. Základní produkty jako je hamburger, cheeseburger, big mac, kuřecí nugetky a další, nabízí pobočky McDonald´s téměř kdekoliv (např. kromě Indie). Pokud porovnáme nabízené produkty McDonald´s v České republice a v Belgii, tak zjistíme, že se příliš neliší. Zhruba z 80% jsou stejné. V Belgii je větší výběr kuřecích a rybích sendvičů. Naopak v České republice je možné dostat sendvič s křenem a s bůčkem1. V rámci Evropy se tedy McDonaldem nabízené produkty příliš neliší. Jinak vypadá srovnání nabídky Evropské například s nabídkou Americkou. Nabídka na Americkém kontinentě je mnohem širší, než ta na Evropském. Základní produkty jsou opět stejné, ale na Americkém kontinentě existuje více variací. To nejen ve Spojených státech amerických, ale také například v Kanadě a Brazílii.2 Petrini (2003, s. 31) dále kritizuje, že v případě řetězců rychlého občerstvení nelze říct, že suroviny, které používají, jsou produktem ekologického zemědělství a ani nejsou sezonní. Například v McDonald´s po celý rok používají tu samou zeleninu. Petrini tvrdí, že Slow Foodu McDonald´s nevadí jen proto, že nemají rádi hranolky, dokonce uznává, že rychlé občerstvení má také svou tradici, existují tedy archetypy McDonald´s (Petrini, 2003, s. 31). Podle něj nejde jen o rozpor mezi slow (pomalým) a fast (rychlým). Jde o způsob přípravy. Petrini uvádí, že je znepokojující, jak širokou podporu mezi mladými lidmi si fast food dokázal získat. Záhadou zůstává, že mladí lidé vidí zrovna v restauracích rychlého občerstvení svá oblíbená místa k setkávání (tamtéž, s. 33). Petrini celou kapitolu ukončuje svým pohledem proč je celé vše chybně nastavené:“ V tomto případě je skutečnou chybou, že volíme náklonnost, která nepatří do našich dějin, v naději, že až mladí vyrostou, 1

http://www.mcdonalds.be/fr/produits/sandwichs http://www.mcdonalds.cz/cs/produkty/sendvice/ 2 http://www.mcdonalds.ca/ca/en/menu/full_menu/sandwiches.html http://www.mcdonalds.com/us/en/full_menu_explorer.html http://www.mcdonalds.com.br/

15

budou získávat zpět svoje ztracené chutě“ (Petrini, 2003, s. 34). Petrini si uvědomoval důležitost vzdělávání v oblasti jídla, pokud lidé pochopí, jak se správně nejen stravovat, ale i jak by měla produkce potravin vypadat, může to vést ke zlepšení života.

2.2.2. Konzumace, konzument a produkce Jak už bylo řečeno, v roce 1989 byl podepsán Manifest, zakládající protokol Slow Foodu. Jeho obsah je poměrně obecný. Označuje naší dobu za příliš rychlou a příliš kladoucí důraz na produktivitu. Návrat k tradiční kuchyni a znovuobjevení chuti má pomoci k odvrácení se od fast foodu (Slow Food International, 1989). Přesněji řečeno Manifest vybízí k hledání léku:“ Nabízíme vakcínu adekvátní porce smyslového, gourmetského potěšení, která mají být přijata pomalu a s dlouhým vychutnáváním“ (Slow Food International, 1989). Slow Food se tedy od počátku stavěl proti některým prvkům globalizace a jejích dopadů na životní prostředí. Vadí jim i postoj společnosti, které vyžaduje větší produktivitu, ale už neklade důraz na čas jedince. Prostředkem, jak zvrátit tento vývoj má být jídlo a stravování. V začátcích chtěl Slow Food nabídnout přesný opak toho, co znamenal a nabízel fast food. Proti uniformitě použít jedinečnost lokální gastronomie, tam kde spěch ohrožuje prožitek, Slow Food nabízí zpomalení a vychutnání (Petrini, 2003, s. 17). K fast foodu a ke globalizaci se nutně pojí i konzumace. „Konzumace je všudypřítomný prvek sociální, ekonomické a politické organizace, v moderním světě“, takto konzumaci popisuje Michael C. Hall (2012, s. 98) v eseji The Contradictions and Paradoxes of Slow Food: Environmental Change, Sustainability and the Conservation of Taste. Hall ke konzumaci ještě dodává, že spotřeba je problematická především kvůli vlivu, který může mít na životní prostředí. Problematická je především nadměrná spotřeba přírodních zdrojů (tamtéž, s. 98). Slow Food nabádá k návratu zemědělství, které respektuje přírodní prostředí (tzv. ekologické zemědělství). Slow Food se chce vrátit k ekologicky šetrnějšímu zemědělství, především z důvodů chemického průmyslu a špatného zacházení se zemědělskou půdou (Petrini, 2003, s. 18). Záměrem Slow Foodu je „čisté“ jídlo, tedy jídlo, které pochází z environmentální a trvale udržitelné produkce, je lokálního původu a není geneticky upraveno (Hall, 2012, s. 104). Jak už bylo řečeno Slow Food považuje za důležitý článek jedince a jeho znalosti, proto je v jejich případě kladen velký důraz na vzdělávání. Ideální konzument pak vypadá takto (tamtéž, s. 104):“ Konzument, který je informovaný o tom, kde a jak jsou jeho potraviny produkovány a aktivně podporuje lokální producenty, se pak stává součástí výrobního procesu“. Toto by

16

mohlo vést k utužení vztahu těchto jedinců s jejich kraji, kde žijí a udržení si lokální identity. To je jeden z cílu Slow Foodu, podporovat vztah k místu, kde žijeme, udržovat místní tradice.

2.2.3. Území a diverzita Petrini označuje koncept territory (území) jako základ, na kterém Arcigola a Slow Food postavily svou agendu (Petrini, 2003, s. 37). V úvodu knihy Slow Food: The Case for Taste Petrini vysvětluje, jak Slow Food chápe tento koncept a pojem. Odvozuje ho od francouzského terroir. To má vyjadřovat kombinaci přírodních faktorů (půda, voda, nadmořská výška, vegetace a další) a lidských faktorů (tradice a vykonávání kultivace). Tato kombinace dává jedinečný charakter každé zemědělské lokalitě a jídlu, které je v ní vyprodukováno a uvařeno (tamtéž, s. 7). Lokální kultura má být klíčem k rozbití fast foodu a měla by pomoci i v dalších aspektech, například ekonomickém. Lokální trh s místními produkty přispívá k oběhu peněz v rámci místní ekonomiky a posiluje tak její stabilitu, díky tomu, že peníze nemizí pryč z místního oběhu, ale putují dál v rámci lokality a podporují tak její rozvoj. (Kotouček, 2013, s. 20). Petrini pokládá otázku, zda je lepší, aby produkty byly odesílány ke konzumentovi, anebo aby konzument cestoval za nimi. Podle něj cestování je rozhodně lepší varianta. Je sice náročnější, a těžko uspokojí naše potřeby hned. Přidaná hodnota v místních specialitách právě tkví v tom, že nejsou snadno dostupné. Jejich dostupnost je omezená, ať už lokalitou nebo sezonností (Petrini, 2003, s. 55). Podle tohoto tvrzení, lze říct, že Slow Food není typickou environmentální organizací: „Gastronomická hnutí nebrání malé producenty a ekologická hnutí bojují, ale neumějí vařit“ (Guthman, 2003, s. 45). Environmentální nebo ekologická hnutí by těžko přímo podporovala cestování, které je spojené i s leteckou a lodní dopravou, tento způsob dopravy je poměrně nešetrný k životnímu prostředí. Na druhou stranu je třeba uznat, že hromadná přeprava produktů je ještě náročnější. Jako konzumenti jsme si zvykli na to, že není problém mít k dostání všechny druhy zelenin i mimo sezónu. Petrini (2003, s. 55) k tomu píše: „Někde ve světě, méně než 24 hodin vzdušnou čarou, je vždy ta správná sezóna“. Podle Petriniho tato možnost, a tak velké využití přepravy vede nejen k vážným environmentálním dopadům z hlediska znečištění, spotřeby energie, ale také má problém s ochuzenou nabídkou (tamtéž, s. 55). Některé regionální produkty se ani nedostanou do nabídky a nabídka je podle něj ještě ochuzena podobností produktů: „Čerstvá zelenina a 17

ovoce mají stejnou velikost a barvu a jsou dostupné jen v několika variantách“ (tamtéž, s. 56). Variace a diverzita jsou klíčem k tomu, jak si členové Slow Foodu rozumějí. (Petrini, 2003, s. 37). Slow Food klade velký důraz na co největší různorodost. Díky různorodosti mohou farmy nabízet více produktů a jsou tak zajímavější pro spotřebitele. Restaurace zase mohou díky větší nabídce od farmářů nabídnout více jídel svým zákazníkům. To vše podporuje místní ekonomiku. Slow Food se zrodil na místě, které odpovídá konceptu territory, jak ho popisuje Petrini. (2003, s. 38). Organizace Slow Food je rozdělena do konvivií, to jsou správní jednotky, které fungují víceméně nezávisle. Konvivium vždy zahrnuje nějaké území, opět podle konceptu Slow Foodu, dále sdružuje členy hnutí Slow Food. Konvivia by měla organizovat aktivity na daném území, ať už vzdělávací semináře, propojovat producenty s konzumenty atd. Každé konvivium má svého zvoleného předsedu, ten koordinuji všechny akce a zároveň zprostředkovává spojení a spolupráci s mezinárodním ústředím Slow Food. Jedním z nejsmělejších programů Slow Foodu je už zmíněná An Ark of Taste (Archa chuti). Tento projekt vznikl v druhé polovině devadesátých let. Jeho cílem je zachránit kvalitní produkci potravin a zároveň chránit mizející vzácné druhy potravin, odtud vznikl název Archa. Důvodem pro založení tohoto programu byl strach z budoucnosti. Petrini jako důvody uvádí mizení schopných producentů a mizení druhů ovoce a zeleniny, dále dopady zemědělství nerespektující přírodní biorytmy a další „Postupující zmenšování biodiverzity celého konceptu přírodního prostředí a žijících druhů zvířat a rostlin obývajících naší planetu, je jedním z nejvíce znepokojivých aspektů tohoto tisíciletí (…) (Petrini, 2003, s. 85). Za posledních sto let vyhynulo tři sta tisíc rostlinných druhů“. Podle Petriniho je tedy záchrana biodiverzity klíčová pro budoucnost planety (tamtéž, s. 87). Dalším způsobem ochrany produktů mají být Presidia. Ty mají za úkol spojit producenty s cílem zlepšit výrobní postupy, rozvinout výrobní protokoly a hledat místní a mezinárodní trhy (Hall, 2012, s. 105). Cílem Slow Foodu je rozšířit ideu Presidií do ostatních zemí (Petrini, 2003, s. 97). Momentálně existuje 230 italských a 173 mezinárodních Presidií.3 V České republice není zavedeno žádné.

3

http://www.slowfoodfoundation.com/presidia

18

2.3. Slow Food v České republice Slow Food v České republice začal působit v roce 2000. První konvivium vzniklo v Praze. V nynější době jich v České republice funguje šest, kromě pražské jsou další v Táboře a v Brně, pro oblast Pálavy, Moravy a Bílých Karpat. Slow Food v České republice funguje výhradně jako dobrovolnická organizace. Základní činnost Slow Foodu následuje program celosvětového hnutí. K této činnosti patří: 

propagace filosofie a aktivit hnutí Slow Food mezi co nejširší veřejností



aktivní účast na národních i mezinárodních projektech a aktivitách hnutí Slow Food



vzdělávání producentů potravin s cílem podpořit šetrnou a udržitelnou místní produkci a její biodiverzitu



prezentace a podpora místních potravinářských výrobků a tradičních zpracovatelských technik



vzdělávání spotřebitelů s cílem podpořit využívání místních zdrojů



vzdělávání dětí a mládeže v oblasti zdravého stravování, biodiverzity a šetrného přístupu k přírodním zdrojům



vzdělávání podnikatelů v gastronomii s cílem podpořit využití místní, regionální i národní potravinářské produkce



uchování a obnovení regionálního i národního kulinárního dědictví



spolupráce s ostatními konvivíi v České republice i v zahraničí4

V Brně vznikl Slow Food roku 2011. Slow Food má v Brně pouze několik desítek členů. Už od svého vzniku se pořádá festival věnující se gastronomii v Brně, festival je nazvaný Jídlo z blízka. První ročník festivalu proběhl v létě roku 2011. Letošní ročník trval tři týdny. Jak už jsem zmínil, průběh festivalu je podobný jako akci Taste Week. To znamená, že během festivalu se servírují v restauracích degustační tříchodová menu. Druhou složkou programu jsou pak workshopy zaměřené na místní speciality, na zemědělské produkty, anebo si návštěvnici mohou samy uvařit či upéct danou specialitu. Letošního ročníku se zúčastnilo 18 brněnských restaurací. Podmínkou je, že sestavené menu musejí být připravena z lokálních a sezonních surovin. Na workshopech tvořících druhou část se mohou návštěvníci dozvědět informace o vzniku zemědělských produktů a národních specialit. V nabídce letošního ročníku jich bylo taktéž 18. Některé z nich měly pouze informační charakter, zatímco u jiných si návštěvník mohl i sám 4

http://www.slow-food.cz/

19

vyzkoušet přípravu. Jako příklad může posloužit workshop na pečení francouzského koláče Tarte le Flambée. Workshop vedl Vlastimil Valášek, který se věnuje pečení těchto koláčů. Účastníkům nejdříve vysvětlil, co to je Tarte le Flambée, odkud pochází a čím je výjimečný. Ukázal účastníkům, jak se koláč peče a ti jej poté už pekli sami. Suroviny na přípravu koláčů dodala místní farma. Program festivalu provázely ochutnávky moravských vín. Filosofie Slow Food je zde jasně patrná. Jsou použity lokální suroviny s jasným původem a koláč se peče tradičním způsobem. Zároveň je naplněna snaha o vzdělávání. Lidé, kteří navštíví podobné workshopy, mají možnost poznat kvalitní suroviny a naučit se, jak s nimi pracovat. I ta část programu, která se odehrává v restauracích, následuje filosofii Slow Food. Kromě toho, že jídla v menu jsou uvařena z lokálních a sezonních surovin, tak se jedná o tříchodová menu, takže celá večeře trvá poměrně dlouho. Dle filosofie Slow Food by se jídlo mělo vychutnat, konzument by měl mít potěšení z jídla. Součástí toho by měla být i společnost přátel. Festival Jídlo z blízka vychází z modelu akce Week Taste. Podle principů Slow Foodu má vzdělávat a zároveň učit návštěvníky užívat si jídla. Brněnská sdružení Slow Food ve svých počátcích hledalo způsob, jak oslovit obyvatele Brna. Festival odehrávající se v místních restauracích byl dle nich nejlepší způsob. Zpočátku oslovili restaurace, se kterými již spolupracovali, dle slov předsedy brněnského Slow Food, Tomáše Václavíka, nemuseli nikoho přesvědčovat, aby se připojil. Všichni oslovení sdíleli vizi vaření z lokálních surovin a podpořili je. Každoročně se počet restauraci rozšiřuje. Do budoucnosti Slow Food plánuje opět rozšířit nabídku workshopů a restaurací. Snahou je do budoucna rozšířit festival mimo Brno. Na festival Jídlo z blízka navazuje festival moravských vín – Víno z blízka. Ten probíhá v říjnu. Brněnský Slow Food se snaží spolupracovat s restauracemi v Brně a farmáři v Jihomoravském kraji. Spolupráce spočívá v tom, že Slow Food zprostředkovává setkávání mezi nimi a snaží se šířit kontakty. Další formou spolupráce je pořádání výukových seminářů. Brněnské konvivium má své webové stránky a také stránku na sociální síti Facebook. Na Facebooku má stránka přes 500 členů. Oba dva kanály se víceméně shodují obsahem. Na webových stránkách je více základních informací o Slow Foodu a jejich působení. Na stránce se zobrazují i aktuality a pozvánky na pořádané akce. Na Facebooku je obsah podobný. Základní informace o Slow Foodu nejsou tak obsáhlé, ale je tu odkaz na domovskou stránku, kde se dají najít. Na Facebooku lze najít více aktualit a především fotografií z uspořádaných akcí. Jak je zvykem, že sdílený obsah na Facebooku přesahuje aktivity brněnského konvivia. 20

Sdílený obsah souvisí s tématy, jakými se zabývá Slow Food, jsou tedy potenciálně atraktivní pro návštěvníky stránek. Facebookové stránky splňují očekávání, jaká předpokládáme u tohoto typu prezentace na sociálních mediích. Obsah oslovuje návštěvníka, příspěvky žádají od něj odpověď a přímo se ho na něco táží. Jako příklad může být příspěvek informující o 20 nejlepších trzích v USA. Celý příspěvek vypadá takto: „20 nejzajímavějších farmářských trhů na světě podle USA Today. Který byste přidali vy?“. Cílem těchto příspěvků je vtáhnout návštěvníka. Další nutností dobře spravované Facebookové stránky je četnost a rychlost odpovědí na dotazy. Slow Food odpovídá na většinu dotazů, velká část otázek je zodpovězena ještě ten den. Nedostatkem je absence fotografií z pořádaných akcí. Pro zájemce pátrající po tom, co Slow Food je a jak vypadá jimi pořádána událost, by tyto fotografie pomohli. V momentě, kdy nezisková organizace pořádá tak velkou událost jako je Jídlo z blízka je vhodné prezentovat výstup z události, ať už v podobě fotografií nebo videa.

21

3. TELEVIZNÍ PUBLICISTICK A REKLAMA V této kapitole se budu věnovat žánrovému vymezení televizní publicistické tvorby, především pak reportáže. Výsledná podoba jednotlivých publicistických děl závisí především na druhu pořadu a jeho zaměření, taktéž závisí i na cílovém mediu. To samé platí i pro reportáž. V této kapitole se pokusím popsat televizní tvorbu, která již vznikla na téma Slow Foodu, jídla, vaření a zdravé výživy. Nebudu se zaměřovat jen na publicistickou tvorbu, ale zmíním také pořady zábavního formátu. Součástí kapitoly je i část, ve které se věnuji reklamě. V této pasáži se nejvíce soustředím na popsání způsobu, jakým se snaží prezentovat fast food (McDonald´s, KFC, Burger King), restaurace vařící podle Slow foodu a Slow Food samotný. V krátkosti vysvětlím, co je to reklama, jak funguje, koho může oslovit a s jakým úspěchem. Hlavním předmětem zájmu, vzhledem k charakteru tvůrčí části bakalářské práce, bude televizní reklama. V kapitole uvedu i konkrétní reklamy a pokusím se u nich najít jejich společné a odlišné prvky. Cílem nebude podrobit jednotlivé reklamy hlubší sémiotické analýze. 3.1. Televizní reportáž jako publicistický žánr Televizní reportáž bývá někdy označována jako zpravodajsko-publicistický žánr5. V Praktické encyklopedii žurnalistiky a marketingové komunikace je televizní reportáž popsána jako:“Nejfrekventovanější zpravodajsko-publicistický žánr s výraznou informativněanalytickou funkcí a dokumentárním principem audiovizuálního zobrazování skutečnosti“ (Osvaldová a Halada, 2007, s. 176). Osvaldová a Halada televizní publicistiku staví za zpravodajství a před televizní dokumentaristiku. Toto členění stojí na řadě vyznačující se rostoucí mírou zobecnění, stoupající analytičnosti a klesající mírou časové aktuálnosti (tamtéž, s. 165). Televizní reportáž je velmi blízká dokumentární tvorbě, dá se říci, že reportáž je zmenšenou formou dokumentu. Bočková (2008, s. 9) k tomu dodává: „Také dokumentarista a redaktor/reportér mají mnohé společné: zobrazují téma vlastním originálním způsobem, který ovšem ctí fakta a pravidla žánru, vyrážejí za tématem do terénu, hledají svědky a zainteresované osoby.“ Publicistika podle Osvaldové, na rozdíl od zpravodajství, nemá jen informovat, ale má hledat souvislosti, vyslovovat názory, komentáře a stanoviska k již známým faktům. Zpravodajství 5

V Praktické encyklopedii žurnalistiky a marketingové komunikace je pojem žánr vysvětlen takto:“Žánry představují souhrn označení pro takovou skupinu žurnalistických děl, která se vyznačují určitými společnými prvky, především tematickými a kompozičními… (Osvaldová a Halada, 2007, s. 243).

22

má funkci především informační a snaží se aktuální události, co nejrychleji dostat k různě diferencovanému publiku (Osvaldová, 2011, s. 13). Je důležité uvést, že v publicistice se objevuje osobní stanovisko (tamtéž, s. 14). Z tohoto vyplývá, že jak zpravodajství, tak publicistika se musejí zabývat aktuálními situacemi a problémy. Hranice mezi zpravodajstvím a publicistikou je tenká. Jedním z rozdílů je v pojetí problematiky. Reportáž může danou problematiku zobrazit a zabývat se ji podrobněji, na rozdíl od zpravodajství pouze neinformuje o události. Podle Mrzeny (2008, s. 21) se reportáž jako tradiční žánr úspěšněji prosazuje jako nosný formát televizních snímku dokumentární povahy, analytických rozborů nebo jednotlivých sond do problémů reálného života. Reportáž díky delší stopáži může nabídnout více úhlu pohledu a více komentářů. Publicistické pořady mají delší periodicitu než denní zpravodajství, je tedy více času na přípravu a samotné natáčení reportáže. 3.2. Slow Food a jídlo v médiích Před začátkem natáčení jsem se snažil najít další audiovizuální zpracování téma Slow Foodu a fast foodu. Především jsem se zaměřil na českou tvorbu, zahraniční tvorbu uvádím jen v případě Slow Foodu, a to pouze krátce. Dalším důvodem pro seznámení se s audiovizuální tvorbou na toto téma bylo získání více informací a snaha zpracovat téma Slow Foodu odlišněji. Krátce popíši vybraná díla, a čemu se v příspěvcích věnovala. Tento výběr ovšem nemá sloužit pro vyčerpávající analýzu tvorby na dané téma. Jde o seznam prací, které mi pomohly vytvořit si určité povědomí a přehled o televizní tvorbě na téma Slow Food a stravování a zaujmout k nim svůj vlastní postoj. V České republice bohužel na téma Slow Foodu nevzniklo příliš mnoho audiovizuálních děl. Z tohoto důvodu jsem hledal i pořady a dokumenty zabývající se stravováním a jídlem obecně. 1) Publicistika reportáž v pořadu Ekonomika + obsahuje sedmiminutovou reportáž na téma Slow Food. Reportáž je krátkým medailonem Slow Foodu, vystupuje zde prezidentka Slow foodu v České republice Blanka Turturro, další hlavní postavou je Václav Silovský, majitel Angus Farm. Reportáž má 7 minut. V rozhovorech se dále objevili pražští šéfkuchaři. Mluvilo se především o restauracích a farmách. Reportáž byla odvysílána 10. 2. 2013. 2) Reportáž Jakuba Nettla, která byla odvysílána 25. 10. 2012 v Událostech České televize. Bohužel hnutí Slow Food je uvedeno až na konci reportáže. Reportáž je z Turína, 23

kde zrovna probíhalo, Salone del gusto, veletrh, kde se farmáři prezentují své výrobky. Reportáž byla nejspíše odvysílána z důvodu české účasti na veletrhu. V reportáži zazní, jaké jsou cíle Slow Foodu. Délka příspěvky jsou necelé dvě minuty. 3) Jednou z reportáží na téma fast foodu je ta z 21. 10 2013 odvysílaná na ČT24 v pořadu Ekonomika. Reportáž pojednává o cenách ve fast foodu a počtech lidí, kteří fast food navštěvují. Předmětem reportáže je i rozšiřování počtu řetězců fast food. Zobrazeny jsou i alternativní způsoby rychlého občerstvení, které nabízejí jen vegetariánská jídla. 4) Krátký (3 minuty) portrét o Slow Foodu vyšel v National Geographic. Reportáž popisuje Slow Food na příkladu jednoho malého města v Itálii. Komentář třetí osoby je doplňován výpovědí obyvatelů města a členy Slow Foodu. Celá reportáž má velmi pomalé tempo. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, kdy bylo video vytvořeno. 5) Dokumentární film Slow Food Story byl vydán v květnu tohoto roku. Je nejnovějším dokumentem o Slow Foodu. Film vznikl v Itálii a zabývá se především itálským Slow Foodem a hlavně jeho zakladatelem Carlem Petrinim. Dokument reflektuje Petriniho práci, je zobrazená i minulost Slow Foodu. Do výběru jsem zařadil i pořady, které se jídlem zabývají obecně. Některé z nich nejsou publicistické a spadají spíše do zábavní kategorie. 1) Pořad Pod pokličkou vychází více než 10 let. Pořad se věnuje jídlu a stravování, jeho témata jsou všestranná. Většinou je v reportáži popisována zdravější cesta ve stravování a je upozorňováno na zdravotní rizika. Pořad má částečně animovanou formu a částečně publicistickou. Pořadem provázejí animované postavičky, k tématu se následně vyjadřují reportáže. Pořad je momentálně vysílán na ČT2 a jeho stopáž je okolo 22 minut. 2) Na televizi Prima je vysílán pořad Jste to, co jíte. Tento pořad není publicistického žánru, ale odpovídá spíše reality show. Pořad sleduje člověka, který se rozhodl, že potřebuje pomoc k tomu, aby zhubl. Tou pomocí jsou odborníci na výživu, kteří radí účastníkům, co by měli dělat, aby zhubli. Pořad uvádím z toho důvodu, že klade velký důraz na zdravou výživu. 3) V tomto případě spojím dohromady dva pořady, a sice pořad České televize Kluci v akci a pořad televize Prima Ano, šéfe. Pořad Kluci v akci je klasickým pořadem o vaření. V jednom z dílu tohoto pořadu jeden z kuchařů navštíví místo, kde se setká se Slow Foodem, v pořadu pak vysvětluje jeho filosofii.

24

Ano, šéfe uvádím hlavně z důvodu jeho vlivu. Tento pořad měl velmi vysokou sledovanost napříč všemi věkovými skupinami. Velmi pravděpodobně to byl jeden z faktorů, který stál za nynějším zájmem o kvalitní a čerstvé potraviny. 3.3. Reklama Na reklamu můžeme narážet, čím dal častěji, především ve větších městech nebo vstupující do našeho domu skrze televize a počítač. Reklama se stává stále cílenější, konkrétnější zaměření na konzumenta je možné především pomocí sledování jeho chování, výběru a sběru dat. Možností jak definovat reklamu existuje několik. Nejjednodušší definicí by mohly být prosté, že reklama je přesvědčování. Z technologického reklama je formou komunikace s komerčním záměrem (Vysekalová, 2012, s. 20). Jinou definici nabízí Musil, ten popisuje reklamu jako druh sociální komunikace, která má za cíl motivovat recipienty ke konkrétnímu jednání (2010, s. 36). Obě definice si jsou podobné, shodují se na faktu, že reklama je forma komunikace, které mají podpořit komerční jednání. Reklama je řazena do komerčních komunikací. Cílem komerčních komunikací je na základě informací ovlivňovat poznávací, motivační a rozhodovací procesy lidí v cílové skupině (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 17). Smyslem většinou není přesvědčit spotřebitele, aby si koupil něco, co koupit nechce. Takový proces je příliš drahý a málo účinný. Reklama se využívá především k informování o produktu nebo službě, která může uspokojit spotřebitelovi potřeby (tamtéž, 2010, s. 16). Reklama se řadí k hromadným sdělovacím prostředkům z důvodu, že u komerčních médií je jediným zdrojem financí (Musil, 2010, s. 36). Podle Vysekalové a Mikeše musí být u reklamy zřejmé, že jde o placené zprávy, které jsou využívány komunikačními médii k dosažení cílové skupiny (2010, s. 17). To samozřejmě může vést k šíření reklamy na úkor ostatní činnosti, proto vznikají regulace reklamy. Regulace má za snahu omezit vliv a dopady reklamy, chrání především skupiny obyvatelstva, které jsou veřejností považováni za zranitelné, například děti (Stuchlík, Čichovský, 2010, s. 158). Regulování reklamy je řízeno principem předběžné opatrnosti, ten je založen na předcházení i jevům, které společnost neohrožují v tuto chvíli prokazatelně, ale pouze potenciálně (tamtéž, s. 158). Regulace jsou děleny na legislativní a dobrovolné prostřednictvím samoregulace (tamtéž, s. 158). Regulaci podléhá: (tamtéž, s. 158) 

obsah reklamy (klamání, agresivita),



čas (v jakém čase a v jakém objemu)



přípustnost (tabákové výrobky)



osobnostní práva (účast dětských herců) 25



ostatní regulace (soubor omezení vycházející z místních tradic, zvyků atd.)

V závislosti na zvoleném médiu existuje několik druhů reklamy. Podle jednoho dělení rozlišujeme: (Vysekalová, 2012, s. 20) 

inzerci v tisku



televizní spoty



rozhlasové spoty



venkovní reklamu



reklamu v kinech



audiovizuální snímky

Musil předkládá jiné dělení, které se skládá z: (2010, s. 91-96) 

reklamy v elektronických médiích (televize, rozhlas)



reklamy v tisku



internetové reklamy



sponzoring, teleshopping

Oba dva autoři v dělení uvádějí i druhy reklamy, které nikterak nesouvisejí se sdělovacími prostředky a masmédii. Média v reklamě se z hlediska dosahu mohou dělit na masová média a specifická média (Postler, 2003, s. 14). Do masových médií v reklamě patří televize, rozhlas, tisk, nová média atd. Specifická média se vyznačují lokální působností, do této skupiny patří například billboardy (tamtéž, s. 14). Ve své práci se dále budu zaobírat pouze televizní reklamou. 3.3.1. Televizní reklama Televize spadá do skupiny masových médií. Masová média mají široký, ale z hlediska cílové skupiny plochý dosah (Postler, 2003, s. 15). Dalším kritériem pro dělení propagačních médií je možnost jejich intenzivnějšího působení na člověka. Dělíme je horká a chladná média (tamtéž, s. 15). Televize, jako nejmocnější médium, patří do skupiny horkých médií. Horká média obvykle působí na více lidských smyslů. Spolupůsobí zde zvuk, hudba, obraz apod. Mezi negativa horkých médií patří nemožnost přenést větší množství informací, a že jejich přijetí závisí na expozici (Postler, 2003, s. 15). 26

Technicky televize může být definováno jako zařízení schopné přijímat zvuk i obraz. Dále umožňuje vyjádřit děj v pohybu (Postler, 2003, s. 19). Televize se více hodí pro zprostředkování emociálních informací než kognitivních, není tolik vhodná pro přenos více informací (tamtéž, s. 19). Z hlediska reklamy má televize následující parametry: (Postler, 2003, s. 20) 

vybavenost domácností televizními přijímači



pokrytí území televizním signálem (dosah)



sledovanost televize během dne a týdne



sledovanost jednotlivých stanic



legislativní omezení

Reklama v televizi je nejvíce vhodná pro rychloobratové zboží, do něhož patří například jogurty nebo také nabídka jídel ve fast foodu (Musil, 2010, s. 91). Tradičním úkolem televizní reklamy i nadále zůstává úkol vytvářet znalost značky (tamtéž, s. 91). Z těchto dvou sdělení jasně vyplývá, že televize i přes svoje obrovské možnosti v oblasti reklamy, naráží na několik limitů, které omezují její pole působnosti. Televize se hodí pro propagování výrobků, které mají širokou cílovou skupinu. V momentě, kdy je předmětem propagace výrobek, který nemá potenciál zaujmout širší skupinu, je vhodnější využít specifičtější typ médií. Televizní reklama je vnímána negativněji než ostatní typy reklamy v jiných médiích, důvodem je především reklama rušící film (Musil, 2012, s. 92). Televizi omezuje i její vizualita, spot musí vzbudit pozornost hned na začátku, jinak pozornost diváků opadá (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 41).

3.3.1.1.

Výhody televize

Jak už bylo řečeno televize má velké možnosti v reklamě, ale i nevýhody. Všechny tyto vlastnosti nyní shrnu. Mezi klady televize můžeme zařadit vysokou sledovanost a oblíbenost. Ta je dána vysokou vybaveností domácností televizními přijímači (Postler, 2003, s. 27). S tím souvisí i velký dosah televize. Postler tvrdí, že televize není vhodná k oslovení velmi úzké cílové skupiny (tamtéž, s. 27). Naproti tomu Vysekalová a Mikeš uvádí, že jednou z výhod televize je i selektivita, kdy televize může dle charakteru programu oslovit i vybrané cílové skupiny (2010, s. 41). Je třeba brát v potaz obě možnosti, televize patří mezi masová média, takže skutečně má potenciál oslovovat především velké skupiny lidí bez ohledu na cílovou skupinu. Na druhou stranu se dá určitý typ reklamy zařadit před tematicky podobný pořad, a 27

tím oslovit kýženou cílovou skupinu. V možnostech televize je tedy oslovit široké skupiny, ale v rámci možností i užší cílové skupiny. To je možné i díky flexibilitě v časovém plánování (tamtéž, s. 41). Dalším kladem televize je její vizuální ztvárnění. Tím, že je televize multimediální, tak může vyjádřit obraz, zvuk, písmo a emoce (Postler, 2003, s. 27). Vysekalová a Mikeš dodávají, že televize, s využitím vizualizace a zvuku, působí na více smyslů (2010, s. 40). Dle Postlera je televize vhodná i pro přenos emocionálních informací, a to díky vizuálního ztvárnění propagovaného výrobku, použití barev, zvuku, hudby atd. (2003, s. 28). Postler a Vysekalová s Mikešem se na většině bodů výhod televize shodují. Druzí autoři ovšem uvádějí ještě jeden bod, tím je komunikace v rovině one-to-one. Díky ní lidé přijímají sdělení osobněji (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 41).

3.3.1.2.

Nevýhody televize

Je samozřejmé, že televize má i nevýhody. Podobně jako v předchozí podkapitole, i v této nevýhody uceleně popíšu. Tou nejvíce viditelnou nevýhodou jsou vysoké náklady na výrobu reklamy. Drahá je jak jeho výroba, tak náklady na vysílání (Postler, 2003, s. 28). Postler dále uvádí, že nevýhodou televize jsou špatné možnosti regionální a demografické zaměřitelnosti. U televize (celostátní) nelze, kvůli jejímu širokému dosahu, zaměřit regionálně, nejsou vhodné pro lokální kampaně. Špatná demografická zaměřitelnost vyplývá z toho, že televize má velký dosah, ale pouze plochý záběr. Může zasáhnout velký počet lidí, ale není zacílená na užší, demograficky vymezené cílové skupiny (Postler, 2003, s. 28). Další nevýhodou je nemobilnost televize. Divák si na sledování televize musí udělat čas (tamtéž, s. 29). Pro reklamu v televizi je problematické i množství informací, které může přenést a předat (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 41). Tato neschopnost vyplývá především z omezeného času, který reklama má, není tak možné představit všechny aspekty výrobku (Postler, 2003, s. 29). Specifickou nevýhodou televizní reklamy je snadný únik z reklamy. Možnost přepínání kanálů, nebo přepnutí kanálu při začátku reklamy, značně zeslabuje účinek reklamy (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 41). Vysekalová s Mikešem uvádí další dva body, které se nenacházejí ve výčtu nevýhod od Postlera. Těmi nevýhody jsou přeplněnost a omezená selektivita. Přeplněnost odkazuje na zahlcení reklamou, která vede ke snížení pozornosti a účinku reklamního sdělení (tamtéž, s. 41). Omezená selektivita popisuje fakt, že některé segmenty je obtížné zasáhnout a reklamní čas v televizi je omezen (tamtéž, s. 41) 28

Je jasné, že některá negativa v televizní reklamě jsou poměrně vážná. Přesto je televizní reklama stále vyhledávána, je dominantním druhem reklamy a je považována za jednu z nejúčinnějších forem.

29

3.3.2. Účinnost reklamy Jedním z kritérií hodnocení reklamy je její účinnost. O jaké reklamě se dá říct, že je ta správná? Určitě to bude ta, která diváka zaujme a pomůže prodeji daného produktu. Značka je to, co je v reklamě nejdůležitější. Dobré značky se stávají součástí našeho života. Vytvoření a udržení značky je hlavním úkolem reklamy (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 23). Prvním předpokladem k vytvoření účinné reklamy je znalost adresáta a vybrání cílové skupiny. Teprve na základě charakteristiky cílové skupiny lze vybrat co, jakým způsobem, kdy a kde bude komunikováno (Vysekalová, 2012, s. 186). Dále je nutné stanovit jasné cíle reklamní kampaně a podmínky, ve kterých bude fungovat (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 92). Je důležité vybrat správný jazyk cílové skupiny (tamtéž, s. 73). Jen těžko stejný tón reklamy bude mít jednotný efekt na seniory a náctileté. Dalším bodem je výběr informací ke sdělení a zvolení správných argumentů (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 74). Pouze zřetelné a jasné argumenty mohou být u spotřebitele úspěšné. Vysekalová s Mikešem dále uvedli několik poznámek ke „správné“ reklamě. (2010, s. 65) 

čím více konkurenčních reklam, tím menší šance na zapamatování



nečekané informace snáze pronikají do vědomí a zlepšují zapamatovatelnost



zákazníci si pamatují spíše užití produktu než výrobce, je vhodně spojit vlastnosti produktu s užitky



brát ohled na stupeň znalostí příjemce reklamy

Samotná účinnost reklamy a hodnocení účinnosti lze shrnout taktéž v několika bodech. Zjednodušeně je možné konstatovat, že reklama je účinná, když je jí příjemce vystaven, zůstane v jeho a paměti, zanechá v ní pozitivní emociální stopu a vede ke změně postoje v požadovaném směru (Vysekalová, 2012, s. 186). Pokud reklama má přeskočit pomyslnou hráz proti reklamě, je třeba, aby byla i dostatečně kreativní (Vysekalová, Mikeš, 2010, s. 64). Tato skutečnost ve většině definicí není uváděna, přesto není pochyb o tom, že reklama má svou tvůrčí, estetickou složku (Stuchlík, Čichovský, 2010, s. 158).

30

3.4. Reklama na fast food x Slow Food V této části se již zaměřím na konkrétní reklamy propagující fast foodové restaurace. Jednotlivé reklamy v krátkosti popíši a nakonec je porovnám a uvedu, co je spojuje a odlišuje. Jak už jsem zmiňoval v úvodu kapitoly, není mým cílem předložit důkladnou sémiotickou analýzu uvedených reklam. Smyslem je ukázat, že jednotlivé reklamy na fast food mají společné znaky a najít protiklady, kterými se vyznačují oproti reklamám týkající se Slow Foodu. 3.4.1. Sémiotická analýza Vzhledem k tomu, že v následující kapitole bude následovat stručné popsání znaků a významů u audiovizuálního díla, pokládám za nutné, alespoň v krátkosti zmínit základy sémiotiky. Pro potřeby této práce uvedu pouze dvě jména – Ferdinanda de Saussura a Charlese S. Peirce. Sémiotika je vědní disciplína, která se zabývá znaky a významy (Volek, 2002, s. 1). Za zakladatele sémiotika jsou pokládáni Ferdinand de Saussure a Charles Saunders Peirce. Podle sémiotiky je realita chápana jako lidský konstrukt (tamtéž, s. 1). „Pravá podstata věci neleží v nich samých, ale ve vztazích, které okolo nich konstruujeme a následně promítáme mezi sebe a tyto jevy“ (Volek, 2002, s. 1). Peirce nedělá rozdíl mezi kódujícím a dekódujícím (Volek, 2002, s. 3). Přišel s triadickým pojetím znaku, postaveném na předpokladu, že znaky ustanovují významy skrze napodobující vztahy, které vznikají v souboru tří složek (Stuchlík, Čichovský, 2010, s. 15). Peircova typologie znaku vypadá následovně: (Volek, 2002, s. 5). 

Ikon – znak, který se podobá svému objektu



Index – znak fungující na základě vlastní faktické nebo příčinné souvislosti s objektem



symbol – znak, který funguje na základě obecně přijatého pravidla nebo asociace s objektem. Nepodobají se objektu, ani s ním nemají příčinné souvislosti. Jejich vztah k reprezentovanému je arbitrární.

Podle Saussure znak sestává ze své fyzické podoby – označujícího a s ní spojeného mentálního konceptu – označovaného (Volek, 2002, s. 9). Existují denotace, které se dají popsat jako základní význam, a konotace, které mají hlubší, symbolický význam (Stuchlík, Čichovský, 2010, s. 15). Znak je zároveň arbitrární. Arbitrární povaha znaku je základní 31

charakteristikou lidského jazyka. Vztah mezi označujícím a označovaným je determinován konvencí, dohodou mezi uživateli daného znaku (Volek, 2002, s. 13).

3.4.2. Reklamy na fast food Pro potřeby této práce jsem vybíral pokud možno ty nejaktuálnější reklamy. Rozhodl jsem se vybrat celkově dvě reklamy od dvou největších fast foodových řetězců. První je reklamou na společnost McDonald´s.6 Stopáž reklamy je 31 vteřin. První část reklamy (do 19. vteřiny) je stylizována do tmavých barev, cinkavý zvuk v pozadí může vytvořit zdání exotiky. Prostředí zobrazené na kameře by mělo odpovídat představě luxusní restaurace. Tuto představu dokresluje postava obsluhujícího číšníka, který v českém znění mluví s lehkým francouzským akcentem. Postavy páru ve středních letech na začátku reklamy vypadají nervózně a zároveň jsou zvědaví na další chod. Číšník přináší dva talíře, které uvádí se slovy „kostka ve skluzu“ na talíř pouští kostku ledu, které se sklouzne z jednoho konce talíře na druhý. Tato část reklamy končí v 18. vteřině celkem na pár a číšníka. Hned v dalším záběru je dominantním prvkem nejběžnější menu u McDonald´s – Big Mac menu (sandwich, hranolky, nápoj). Komentář se ptá, zda by nebylo lepší si dát oblíbené Mcmenu, které spotřebitel zná a ještě na něm ušetří. Záběr na menu je světlejší a celkově působí jasněji. Vyobrazení Big Macu je ikonou sebe sama, ale zároveň i symbolem pro celý McDonald´s. Tmavé prostředí v první části spotu může vyjadřovat určitý chlad, odtažitost a nehostinnost. Zatímco pozdější zesvětlení obrazu nasvědčuje tomu, že u McDonald´s je příjemněji, což podtrhuje ještě čtený komentář, který McDonald´s označuje za známé, familiární místo. Celá absurdita scény v luxusní restauraci má konotovat okázalost dávající najevo restauraci, kde za velké peníze (předražené) jsou servírovány malé porce, exotických jídel. Pro toto vše je symbolem talíř s jídlem nazvaný „kostka na ledu“. Za poněkud překvapující můžeme označit i výběr herců pro hlavní postavy, pár je ve středních letech, působí usedlejším dojmem. Většina reklam McDonald´s míří spíše na mladší skupiny. Druhou reklamou je spot pro KFC7. Tato reklama má stopáž 29 vteřin. Ústředním motivem je krátký vztah mezi mladou (očividně vzdělanou) ženou a poněkud povrchnějším mladým mužem/kuřetem. Spot svým obsazením postav a barevnou stylizací míří spíše na mladší publikum. Aktivity, které ve spotu spolu postavy dělají, naznačují jejich povahu. Seznamují 6 7

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=r6f7LJ1Ko2M Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=GWq_7uohJ0E&list=UUaAbQ7i4tt_CHRn5gENsybA

32

se v knihovně, jsou spolu v divadle, čtou Hamleta. Na druhou stranu z jednání muže je patrné, že žádná z aktivit ho nebaví a podstupuje je jen kvůli dívce. Dívka popisuje, jak si myslela, že to byl ten pravý, nakonec odhalí povrchnost muže a poznamenává, že touží po bohaté náplni. V tom momentě už sedí v restauraci KFC s propagovaným, novým produktem KFC. Kuřecí oblek má fungovat jako symbol KFC, případně staršího typu nabízeného produktu. Samotný produkt je ikonou sebe sama. Prohlášení o bohaté náplni má poukazovat na nový, větší produkt. Záběry na konci na jednotlivé ingredience produktu, by v divákovi měly konotovat představu čerstvého a kvalitního jídla. Nejvýraznějším rozdílem mezi jednotlivými spoty je zaměření na cílovou skupinu a volba ústředních postav. Zatímco McDonald´s se snaží zvát na osvědčený produkt, tak KFC upozorňuje na produkt nový. Společným prvkem je hlavní produkt, na který je zaměřená veškerá pozornost. Obě dvě restaurace mají působit jako místo, kde se člověk dobře a chutně nají, ví, co může očekávat a nebude to drahé. McDonald´s v této reklamě jde poměrně do extrému, kdy se velmi jasně vymezuje proti dražším restauracím, jejichž koncept se nesmírně liší.

3.4.3. Reklama na Slow Food Nalézt reklamu na Slow Food bylo o mnoho náročnější. Slow Food jako hnutí nemá potřebu vytvářet drahé televizní reklamy. Velmi neobvykle jsou i televizní reklamy pro klasické restaurace, ty mohou být běžnější v lokálních televizích. V tomto případě jsem hledal audiovizuální reklamu, která mohla být umístěná pouze na internet. Vzhledem k těmto faktům uvádím pouze jedinou reklamu u Slow Foodu. Ostatní dostupná audiovizuální díla nesplňovala charakter reklamy. Vybranou reklamou je spot pro pražskou restauraci Argument.8 Jeho stopáž je delší než u klasických reklam, má 1:17. Reklama začíná příjezdem velkého auta s mladým mužem, který se objedná menu s kolou. Číšník odchází do restaurace a poté následují zpomalené záběry na jednotlivá stádia přípravy jídla. Číšník po zákazníkovi objednaná jídlo hází, celá reklama je ukončena nápisem – „We are Slow Food“. Příjezd auta na silnici a jeho velikost má symbolizovat konzumního člověka, podnikatele, který má málo času. Zpomalené záběry přípravy jídla slouží především k upozornění na pomalou, poctivou přípravu pokrmů a použití 8

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=BKSPaWSiNUs

33

čerstvých surovin. Závěr s hozením jídla můžeme chápat jako symbol pohrdání rychlým občerstvením. Otázkou zůstává, zda by nemohl působit na diváka negativně, je možné chápat ho jako neúctu k zákazníkovi a neochotu vysvětlit mu jiný postup. Vzhledem k humornému charakteru scény, ale tato možnost není moc pravděpodobná. 3.4.4. Srovnání Pokud srovnáme reklamy na fast food s reklamou na Slow Food restauraci zjistíme, že se příliš neliší. Zatímco reklama na McDonald´s se vymezuje proti drahým restauracím, které i zesměšňuje, tak reklama na Slow Food restauraci naopak pohrdá restauracemi rychlého občerstvení a snaží se od nich odlišit. Reklama na KFC se snaží zdůraznit, že jejich produkt je chuťově dobrý. Podobně jako reklama na Slow Food restauraci, tak i reklama na KFC zobrazuje suroviny, ze kterých jídlo vzniká. Rozdílné je ovšem celkové vyznění. Reklama na Slow Food restauraci klade velký důraz na zobrazení surovin, jídla, co nejestetičtější cestou. Záběry jsou zpomalené, vizuálně zajímavé a hezké. Dá se říct, že v hlavní roli je příprava jídla a jídlo samotné. Především to má diváka zaujmout. Oproti tomu v reklamách na fast foody je tomu jinak. V reklamě na McDonald´s je nejdůležitější samotná značka McDonald´s. Zaujmout diváka má vtip provedený na dražší restaurace. V reklamě na KFC má diváka získat krátký příběh a poté mu představit novou nabídku restaurací KFC. Na těchto příkladech je možné vidět, že i do reklamy se promítají odlišné filosofie. Na druhou stranu reklamy jsou si podobnější, než bylo očekáváno.

34

4. REALIZACE Tato část práce se přímo týká přiloženého audiovizuálního díla na datovém nosiči. Text má posloužit ke kritické reflexi autora. Kritická reflexe je připojena ke konkrétním oddílům, jichž se týká. Souhrnná reflexe a zhodnocení je na konci tohoto oddílu. Další účel této části je popsat průběh natáčení a jmenovat konkrétní situace a problémy, které se odehrály v průběhu realizace reportáže. Výroba televizních produktů, ať už dokumentu nebo reportáže, má daný postup. Z toho důvodu tento postup použiji i pro popis vzniku reportáže. Chronologicky navazují takto – preprodukce (přípravné práce, výběr tématu), produkce (samotné natáčení), postprodukce (studiové úpravy, zpracování).

4.1. Preprodukce Během preprodukce probíhají veškeré přípravy, které jsou nutné k započetí natáčení. V této části se dílo začíná tvořit. Nejdůležitějším procesem v preprodukci je hledání tématu a námětu jakéhokoliv audiovizuálního díla. Dále se rozhoduje o žánru a způsobu uchopení tématu, připravuje se scénář, storyboard a další. Hlavním cílem je utřídit všechny detaily a předejít tak komplikacím při natáčení. První kroky k vytvoření reportáže o Slow Food byly učiněny více než rok před odevzdáním práce. Preprodukce u vytvořené práce trvala od listopadu 2012 do dubna 2013. 4.2. Výběr tématu Podle Adlera je téma „obecně vyjádřená idea tvůrce, formulovaná na základě konkrétního pozorování a prožitku látky z hlediska umělecké formy.“ (Adler, 1997, s. 27). Při výběru tématu jsem se snažil najít oblast, o které nevzniklo příliš jiných reportáží. Adler uvádí, že je důležitá, aby tvůrce měl zkušenost s látkou svého díla. Prostředkem onoho poznání by mělo být vidění, zkušenost a prožitek (Adler, 1997, s. 26). Z toho důvodu jsem k hledání využil svůj druhý obor (environmentální studia), abych měl o látce tématu co největší přehled. Vypsal jsem si několik témat, o kterých jsem byl přesvědčený, že jsou vhodná pro obrazové zpracování. Nakonec, po poradě s vedoucím práce, jsem zvolil Slow Food, a sice z následujících důvodů – jídlo se týká všech a v několika posledních letech i obyvatelé České republiky žádají kvalitní potraviny, téma může být obrazově zajímavé a je rozhodně vhodnější pro televizi než třeba pro rozhlas. Dále Slow Food pořádá v Brně festival 35

jídla nazvaný Jídlo z blízka a nakonec téma nebylo podrobněji popsáno, konkrétně o Brněnském Slow Foodu nevznikla žádná větší práce. Reportáž jsem chtěl pojmout především jako informační medailonek o Slow Foodu. Cílem bylo představit základní myšlenky hnutí Slow Food, zmapovat jejich působení v Brně, informovat o letním festivale Jídlo z blízka. Nakonec jsem se v reportáži rozhodl nastínit i konflikt Slow Food vs fast food. 4.3. Cílové publikum a médium Ideální cílové publikum je takové, které o tématu nemá moc informací a chce se jich dozvědět, co nejvíce. Reportáž je postavená tak, aby odpovídala na základní otázky o Slow Foodu a jejich postoji k potravinám, dále by měla přinést zevrubnou představu o festivalu Jídlo z blízka. Reportáž neklade na diváka žádné nároky ohledně znalostí daného tématu, výhodou může být znalost pojmů jako ekologické zemědělství, bio potraviny a podobně. Cílové publikum nemá žádné výraznější věkové vymezení, kvalita potravin a stravování by měla zajímat všechny dospělé věkové skupiny. Na druhou stranu, dá se očekávat, že největší zájem by měla mít skupina mladších diváku, zhruba od 20 do 45 let. Kromě definice cílového publika bylo třeba vybrat i cílové médium. U práce byla modelově zvažována jako nejvhodnější platforma publicistický pořad. Odevzdaná reportáž by byla jedním z dílů publicistického cyklu. Vzhledem k povaze tématu by se nejvíce hodil pořad, který se věnuje jídlu nebo stravě. Další možností by byl pořad zaměřený na jihomoravský region, a to z důvodu, že Slow Food podporuje utváření vztahu k regionu a k regionálním produktům. Poslední možností je pořad, který mapuje alternativní směry v určité oblasti. Brněnské konvivium ještě pořádá v Brně festival Jídlo z blízka a spolupracuje se zemědělci z jihomoravského kraje. Jako cílové médium jsem si vybral Českou televizi. Česká televize má velmi širokou publicistickou tvorbu, pod její záštitou vzniká i bohatá dokumentární tvorba. Vedle ní jsou v České televizi vysílány i publicistické pořady, kam by se má reportáž mohla zařadit. Jedním z těchto pořadů je Pod pokličkou. Ten jsem vybral jako modelový pořad, pro který by má reportáž měla vzniknout. Česká televize Pod pokličkou uvádí jako pořad, který přináší zajímavosti ze světa gastronomie a výživné recepty. Pořad se zabývá opravdu všemi oblastmi stravování, logicky větší důraz je kladen na zdravý styl, pořad taktéž zobrazuje i alternativní směry. Slow Food je stále také alternativní směr ve stravování. I když momentálně trend, kdy lidé chtějí vědět, odkud pochází jídlo a žádají lepší kvalitu, je na vzestupu, tak stále většina 36

lidí, ale i restaurací, nakupuje v supermarketech. Téma Slow Foodu by mohlo do pořadu patřit především kvůli aktuálnosti tématu, které vyhovuje současným trendům. Pořad Pod pokličkou se momentálně stále vysílá. Vznikl před 10 lety. Jeho stopáž se pohybuje mezi 20 - 22 minutami. Způsoby zpracování se u jednotlivých dílů příliš neliší. Celým pořadem provází kreslené postavičky, které uvádějí jednotlivé reportáže, jež jsou hlavními nositeli informací. Pořad díky kresleným postavičkám má potenciál zaujmout i dětské obecenstvo, na druhou stranu vysílací čas v odpoledních hodinách míří spíše na dospělé. Zpracování jednotlivých reportáží je také zaměřeno na dospělého diváka. Další možností publikování je uveřejnit reportáž na nějakém online portálu. Podobně jako Vít Zemčík nepovažuji YouTube za cílovou platformu. Jejich charakter tomu neodpovídá, je to spíše prostředek, jak dostat audiovizuální dílo k divákovi (Zemčík, 2010, s. 37). Z toho důvodu bych se při publikování díla na internetu spíše zaměřil na tematicky blízký blog nebo web, případně na samotné stránky Slow Food. Jako kanál by byl využitý nejspíše výše zmíněný YouTube. 4.4. Rešerše Před samotným natáčením jsem se snažil připravit se a zjistit co nejvíce informací o hnutí Slow Food, dále také o potravinách a stravování. Seznamoval jsem se s myšlenkami Slow Foodu, zjišťoval informace o ekologickém zemědělství. Čerpal jsem v odborné literatuře, využil jsem i webové stránky Slow Foodu, jak české, tak i mezinárodní. Součástí rešerše určitě bylo i sledování již vzniknuvších audiovizuálních děl.

4.5. Scénář, výběr osobností a příprava otázek Vytváření scénáře je jedním z posledních kroků učiněných v preprodukci. Jak už jsem zmínil, scénář pro reportáž musí být do určité míry pružný. Adler k tomu poznamenává, že dokumentarista je závislý na vývoji reality, která se odehrává před jeho objektivem. Měl by být schopen předvídat a být připraven na směr vývoje (Adler, 1997, s. 31). Kressl k tomu píše, že autor reportáže by měl být pohotový a mít improvizační schopnosti, aby dokázal zaznamenat události, které nelze předvídat (Kressl, 1979, s. 23). Z toho důvodu jsem si scénář jen předpřipravil a postupně ho doplňoval. Adler k tomu dodává, že vlastní scénáristická práce při realizaci dokumentu, probíhá až do jeho konečného sestřihu (Adler, 1997, s. 31). Nejprve jsem si stanovil základní otázky reportáže, tedy jaké otázky budou zahrnuty, jakým 37

názorovým proudům dám prostor a které respondenty a z jakých oblastí je vyberu. Pro úvodní část reportáže jsem se rozhodl připravit základní otázky a odpovědi ohledně Slow Foodu. Pro další část už jsem mohl jen předvídat, co nastane. Počítal jsem hlavně se záběry z festivalu Jídlo z blízka. I když jsem znal program, bylo těžké předvídat, co od něj mohu čekat. Především degustační menu v restauracích byly velkou neznámou. Snažil jsem si vypsat dopředu obrazový materiál, který bych mohl využít a považoval jsem ho za důležitý. Rozhodl jsem se, že nevyužiju storyboard. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, jak jednotlivé záběry budou vypadat, nepovažoval jsem za dobré řešení připravovat si storyboard. Nakonec jsem se uchýlil k bodovému scénáři, neměl jsem ho nijak podrobný, spíše měl sloužit k utřídění postupu. Dle Adlera by v bodovém scénáři mělo být zamýšlené pořadí jednotlivých situací a zdůvodnění jejich zařazení na určité místo (tamtéž, s. 33). I Kressl (1979, s. 24) poznamenává, že v bodovém scénáři je třeba zachytit, co se bude v záběru odehrávat. Dále Kressl píše, že scénář může být zpracován pouze v náznacích, konečné obrazové a zvukové skladebné řešení vzniká až v průběhu střihové skladby díla (tamtéž, s. 23). 4.6. Výběr respondentů Výběr respondentů je jednou z nejdůležitějších a nejzákladnějších složek každé reportáže. „Pro filmový dokument, jehož osou je dokumentární příběh, v nejširším slova smyslu, spočívající svým těžištěm v jednání postav, je pak jejich přesný výběr klíčovým bodem úspěchu“ (Adler, 1997, s. 46). Adler sice mluví o dokumentu, ale je možné vztáhnout to i na reportáž. V případě mé reportáže zřejmě není klíčové jednání postav, ale spíše jejich výpověď. Správný výběr respondentů může být ošidný. Může se stát, že člověk, který se zdá, jako vhodný respondent nebude působit před kamerou dobře. Nejlepším řešením by mohlo být rozšířit výběr respondentů a pak vybrat ty nejlepší. Toto řešení bohužel není vždy možné, v některých případech je vhodný jen jeden respondent. Kressl (1979) poznamenává, že v případě, kdy je respondent před kamerou nervózní, je úkolem režiséra pomoci mu tento stav překonat. Výběr respondentů neměl reprezentovat, co nejširší a nejpestřejší složení dotazovaných. Vybíral jsem především lidi, kteří mají k danému tématu co říct a věnují se mu, jsou zainteresovaní v dané problematice. Další skupinou respondentů jsou náhodně vybraní návštěvníci festivalu Jídlo z blízka. U náhodně vybraných respondentů se dá předpokládat, že

38

o danou problematiku mají zájem, jinak by se festivalu neúčastnili. Jejich výpověď se týkala především Slow Foodu a jejich vztahu k potravinám. Další skupinou jsou návštěvníci restaurací rychlého občerstvení. Vybral jsem dva respondenty, oba dva jsou mými známými. Původně jsem myslel, že i v tomto případě vyberu náhodné respondenty přímo v jedné z restaurací rychlého občerstvení. Bohužel jsem byl neustále odmítán, většina lidí nechtěla přistoupit na desetiminutový rozhovor, největším problém byl fakt, že rozhovor je nahráván na kameru. Z toho důvodu jsem přistoupil na oslovení někoho z mého okolí. Jediným kritériem výběru bylo, aby oslovený chodil do fast foodu pravidelně a několikrát týdně. Oba dva respondenti nejsou starší 25 let. Jmenný seznam a bližší informace o respondentech jsou opět uvedeny níže. Respondenty zabývající se Slow Food nebo potravinám jsem vybíral záměrně, nejedná se o náhodně vybrané respondenty. Všechny jsem oslovil předem a domlouval si s nimi schůzky. Většinu rozhovorů se povedlo natočit napoprvé. Níže jsou blíže představeni jednotliví respondenti. V některých případech popisuji i místo (restaurace, firma, …), kde osoby pracují. Respondenti z prostředí Slow Food: Tomáš Václavík Předseda brněnského konvívia Slow Food. Původně se zajímal o ekologické zemědělství a vzdělávání v oblasti jídla a potravin. V roce 2010 zakládá společně s dalšími lidmi brněnskou větev Slow Food. Od stejného roku začal Slow Food v Brně pod jeho vedením pořádat festival Jídlo z blízka. Rozhovor s Tomem Václavíkem se jako jediný musel přetáčet. Lucie Frgálová Jedna ze zakládajících členů Brněnského Slow Food. Zároveň pracuje jako marketingová ředitelka v restauraci La Bouchée, která vaří podle filosofie Slow Food – čerstvé lokální suroviny, sezonní zelenina atd. Restaurace pořádá i degustační menu. Dále se také podílí na přípravě festivalu Jídlo z blízka. Pro La Bouchée hledá farmářské dodavatele. Robert Zelený Robert Zelený je majitelem a ředitelem prodejny a restaurace Mitrovský dvůr. Pro tuto prodejnu dodává maso statek Mitrov. Součástí prodejny je i bourárna, kde se maso připravuje 39

k prodeji. Robert Zelený se Slow Foodem spolupracuje, vedl některé semináře během festivalu Jídlo z blízka. Jeho prodejna zásobuje několik brněnských restaurací.

Ivan Hrbek Účastník festivalu Jídlo z blízka. Hrbek vedl jednu z dílen, ta byla zaměřena na výrobu a vznik kozího sýru. Ivan Hrbek se svou manželkou provozují ekofarmu Hvozd. Na farmě chovají především kozy a vyrábí mléčné produkty. Ivan Hrbek aktivně spolupracuje se Slow Foodem už několik let. Vedl několik přednášek a jiných dílen. Gabriela Majíčková Manažerka rozvoje obchodů Sklizeno. Obchody Sklizeno nabízejí mimo jiné i farmářské produkty. Sklizeno bylo první obchod v Brně, který nabízel farmářské produkty. Momentálně je asi největší. V Brně mají několik poboček, se Sklizena se stala frančízová prodejna. V nynější době Sklizeno nenabízí pouze farmářské produkty, ale nabízejí také produkty běžně k dostání. Podle slov Majíčkové se, ale i vždy snaží vybrat tu nejlokálnější a nejkvalitnější variantu. Respondenti z prostředí fast food: Matěj Štibal Vysokoškolský student, navštěvuje pravidelně fast food, většinou aspoň dvakrát týdně, ale není výjimkou, že se tak stane i vícekrát. Jeho oblíbeným fast foodem je KFC. K fast foodu se staví poměrně kriticky, na druhou stranu nemá problém tam chodit. Hlavním důvodem jeho návštěv je, že se může najíst rychle.

Jakub Fabík Fabík je taktéž vysokoškolským studentem. I on chodí do fast foodu několikrát týden, podle něj aspoň jednou týdně se stravuje ve fast foodu. Oblíbeným fast foodem je Subway, a to z důvodu, že nenabízí smažená jídla.

40

4.7. Příprava otázek Pro jednotlivé skupiny respondentů jsem si připravil různé otázky. Dbal jsem na to, aby otázky byly co nejjasnější a nevybízely pouze k odpovědi ano/ne. Zároveň musí pokrýt základní problematiku daného tématu. Předtím vypracováním otázek jsem se věnoval rešerším. Přestože jsem si otázky připravil, nepočítal jsem s tím, že je všechny dodržím, nebo že je během vedení rozhovoru nebudu obměňovat. Při vedení rozhovoru jsem skutečně reagoval na to, co dotazovaný říká. Rozhovor pak působil živěji a méně strojeně. Mohl jsem se od respondentů i více dozvědět. Pro představu uvádím příklad otázek. Všechny jsou pak v příloze. 1. Co to vlastně je SF definice (existuje)? a. Čím je SF podle Vás? 2. Kdy, za jakým účelem a proč vzniklo (hnutí) tendence SF? Co je hnací myšlenkou SF? a. Máme SF chápat jako protipól FF (fast food)? Je tomu tak vždy? b. Je SF o tradiční kuchyni, a co je tradiční kuchyně v podobě SF? Česká tradiční, čínská tzn. národní kuchyně. Jak se SF staví k národní gastronomii? 3. Jaká je historie SF v Brně potažmo v ČR? 4. Čím Vás oslovil koncept SF a proč? Jak dlouho se problematikou SF zajímáte? a. Nacházíte rozdíly mezi počátky hnutí SF a dneškem? 5. Cíl SF, jde jen o tradici jídla a lokální suroviny nebo má slow v názvu něco společného s vychutnáním jídla? 6. Co to jsou lokální suroviny? Stačí ČR (případně i Slovensko) nebo suroviny z Karlových varů už nejsou lokální? a. Jak je to s domácím vařením? Dá se i v něm uplatnit filosofie Slow Foodu? Bohužel ne vždy bylo možné improvizovat a rozhovor rozvést. Především rozhovory s návštěvníky festivalu 4.8. Produkce Během produkce už vzniká vlastní obsah reportáže na místě, kde se akce odehrává. Jsou využity přípravy učiněny v preprodukci. Kapitola je rozdělena na dvě části, v jedné se věnuji

41

technickým záležitostem, jako je popis použité techniky, míst natáčení a dalším organizačním záležitostem. V té druhé se věnuji režisérské práci, práci s kamerou a zvukem.

4.9. Použitá technika K natáčení reportáže byla využita školní technika. Celá reportáž byla nasnímána na školní kameru Canon HG21. Původním záměrem bylo natáčet podle nynějšího trendu na digitální zrcadlovku, bohužel v době, kdy jsem začínal natáčet, nebyly k dispozici pro půjčení. Rozhodl jsem se tedy využít kameru, se kterou jsem měl nejvíce zkušeností. Použití kamery, která má horší obrazové vlastnosti než digitální zrcadlovka nakonec nebylo příliš problematické. Kamera se dala dobře nastavit a s výsledným obrazem jsem byl nakonec spokojen. Kamera má oproti digitální zrcadlovce dvě výhody, a sice větší hloubku ostrosti a zabudovaný teleobjektiv. Tyto výhody kompenzovaly horší obrazovou kvalitu. Při natáčení jsem používal rozlišení 1920x1080 při 25 fps. Kromě školní kamery jsem dále použil kamerový stativ, směrový mikrofon Rode NTG – 3, bezdrátový klopový mikrofon značky Sennheiser a nakonec nahrávací zařízení Zoom H4. K nabírání natočeného materiálu jsem využil svůj notebook a externí harddisk s kapacitou 500 GB.

4.10.

Realizační tým

Na celou dobu natáčení jsem nikoho nepřizval, jen v některých momentech mě doprovázela přítelkyně. Potřeboval jsem pomoci především v nahrávání zvuku, nechtěl jsem během natáčení na festivalu Jídla z blízka věnovat se zvuku a obrazu. Mým cílem bylo věnovat se především obrazu. Všechny rozhovory už jsem pak natáčel sám. Z počátku bylo složitější současně vést rozhovor a hlídat obraz, ale nakonec jsem si na to zvykl a naučil se takto pracovat. Rozhodnutí, že se natáčení bude věnovat sám, vzniklo především kvůli snadnější organizaci natáčení a flexibilnějšího plánování. I tak bylo občas těžké domluvit termín na natáčení rozhovoru, s dalším členem realizačního týmu by se plánování stalo ještě náročnější.

4.11.

Kamera a výrazové prostředky

Před natáčením této práce jsem nikdy předtím nepracoval na žádném audiovizuálním díle takového rozsahu. Z tohoto důvodu jsem zvolil formát reportáže oproti dokumentu, který je 42

na rozdíl od reportáže náročnější na zvládnutí. Práce s kamerou je důležitá u každého audiovizuálního díla, snažil jsem se pracovat s širokou škálou výrazových prostředků. Téma Slow Foodu a jídla se dá zpracovat poměrně dobře jako obrazovou reportáž. Na druhou stranu, jak už jsem psal v úvodu, není to téma, které stojí primárně na obrazové stránce. Chybí pohyb jako například u tance, nikdo nenosí kostýmy apod. Vaření je pomalý proces, obzvláště v podání Slow Foodu, a někdy může být i špinavé a ne zcela příjemné pro sledování. Podle Barana by každý záběr měl být jednoznačný a určitý ve svém sdělení (Baran, 1972, s. 28). Mým hlavní cílem bylo udělat záběry tak, aby diváky zaujaly a udržely si jeho pozornost. Dále šlo o to přenést atmosféru, která například panovala během festivalu Jídlo z blízka. Také jsem chtěl dosáhnout toho, aby divákovi byl aspoň do nějaké míry zprostředkován gastronomický zážitek. Bohužel nejsem přesvědčen, že se mi všechny tyto cíle podařilo beze zbytku naplnit. Myslím si, že nikoliv. Nepodařilo se mi vyhnout se ani formální chybám. Tomuto tématu se budu více věnovat v kritické reflexi.

4.12.

Kompozice

Existuje několik definic kompozice. Adler (2006, s. 27) ji v knize ABCD-- pro všechny film a video popsal jako optimální organizaci všech vizuálních prvků, které se v rámci záběru ocitly. Adler přidává i druhou definici:“ kompozice je záměrné uspořádání obrazových prvků vůči sobě navzájem a vůči rámu obrazu“ (tamtéž, s. 29). Baran (1972, s. 28) o kompozici píše jako o „organizaci lidí, předmětů, prostoru a děje (pohybu), aby divák rychle a snadno vnímal smysl hry, význam děje a byl současně uspokojen i výtvarným řešením obrazové plochy“. Do kompozice obrazu je třeba ještě přiřadit i barvu, světlo a tónování. Adler pak hovoří o několika typech uspořádání, uspořádání linií (lineární kompozice), ploch (plošná kompozice), barev (barevná kompozice), světel a tónů (světlotonální kompozice) (Adler, 2006, s. 28). Nejideálnějším umístěním v obraze je tzv. zlatý řez. Rozdělení obrazu podle zlatého řezu vytváří harmonický kompoziční poměr. Zlatý řez je Adlerem popsán takto: „rozdělení úsečky na dva díly tak, že poměr větší části k menší je týž jako poměr celé úsečky k větší části“ (tamtéž, s. 26). Zlatý řez jsem se snažil nejvíce používat při natáčení rozhovorů. Během rozhovorů jsem se snažil využít i Baranovy poznámky:“ jednotlivé osobě necháváme ve směru pohledu více prostoru proto, že prostor kam se dívá, má svůj význam (…), nejdůležitější částí lidské hlavy je tvář, která má být na významném místě (Baran, 1972, s. 29). Při hledání správné kompozice

43

obrazu jsem se snažil využít svých dosavadních zkušeností, které jsem nasbíral. Užitečné v tomto případě byly i reportáže, které jsem shlédnul. Jednou ze složek kompozice je i pohyb. Pohyb je jednou ze základních výrazových prostředků audiovizuálních děl (Adler, 2006, s. 35). Může se jednat o pohyb kamery nebo pohyb předmětu uvnitř záběru, oba dva druhy spolu souvisejí (Baran, 1972, s. 51). Jsou dva typy pohybu kamery – panoráma a jízda. Panoráma je pohyb kamery z jednoho bodu. Kamera zůstává na jednom místě a pohybuje se pouze pomocí stativu buď vertikálně, nebo horizontálně (Baran, 1972, s. 21). Vertikální a horizontální pohyby se dají různě kombinovat (Adler, 2006, s. 36). Jízda je naopak situace, kdy je kamera v pohybu. Adler píše, že rychlost pohyby kamery by měla dovolit divákovi zřetelně identifikovat zobrazovaný obsah, a to ve všech okamžicích záběru. Pohyb může tedy být rovnoměrný, ale i proměnlivý (Adler, 2006, s. 36). Záběr by měl být formován průběžně a po celou dobu jeho trvání, hlavně by měl být kompozičně vyvážený na začátku a na konci (tamtéž, s. 38). Dalším pohledem kamery mimo přímého je tzv. rakurs, podhled nebo nadhled kamery. Ve své práci většinou využívám přímého pohledu. V některých momentech jsem se rozhodl využit ruční kamery. Takto jsem se mohl dostat blíže ke snímanému objektu a pokusit se natočit objekt z úhlu, který by nebyl možný s využitím stativu.

4.13.

Druhy záběrů

Během práce s kamerou máme široký výběr velikostí záběru. Střídání velikostí záběrů vtahuje diváka do děje. Jednotlivé velikosti se rozlišují tak, že se na ně aplikuje měřítko lidské postavy (Adler, 2006, s. 18). Určování velikosti záběrů je velmi podobné ve všech filmových a televizních produkcí na světě (Kressl, 1979, s. 48). Velikosti záběrů dle Kressla (1979, s. 49): Velký celek (VC) je záběrem, ve kterém dominuje prostředí. Lidský faktor je téměř potlačen. Celek (C) je záběrem, ve kterém je člověk s prostředí v rovnováze. Postava člověka je snímána celá, tak aby byl zachycen i prostor okolo této postavy.

44

Polocelek (PC) tento záběr zobrazuje člověka od kolenou. Postava člověka se začíná stávat dominantní. Americký celek (AC) je Kresslem řazen k polocelku. Rozdíl je skutečně minimální, u amerického celku je postava zobrazována od vrchního kraje kotníků. Polodetail (PD) je prvním ze záběrů, jenž začíná postavu zobrazovat detailněji. Prostředí je už výrazněji potlačeno. Pohled je soustředěn většinou ne jednotlivce, maximálně na malou skupinku lidí. Spodní hranice záběru se rámuje v pase zobrazovaného člověka. Detail (D) v tomto záběru se základním měřítkem stává hlava. Velký detail (VD) je už extrémně blízký pohled na snímaný objekt. Pokud je v detailu zobrazena tvář člověka, tak záběr musí zaznamenávat něco bližšího. Baran (1972, s. 129) uvádí obvyklé funkce jednotlivých velikostí: „Obecně platí, že celky diváka orientují, polocelky a polodetaily jsou hlavními nositeli děje a detaily a velké detaily jsou emotivní.“ Během natáčení televizní publicistické reportáže jsem se snažil používat co nejvíce z uvedených velikostí záběrů. Nejméně jsem používal velké typy záběrů, tedy velký celek a celek. Velký celek jsem používal téměř minimálně, v tématu, které jsem zvolil, nebylo mnoho vhodných příležitostí. Polocelek, případně americký celek, jsem používal častěji, hlavně během natáčení na festivalu Jídlo z blízka, smyslem použití těchto velikosti bylo ukázat návštěvníky festivalu v prostředí, kde se festival odehrával. U většiny rozhovorů jsem použil detail. Velký detail jsem používal především v záběrech na jídlo a při vaření. Chtěl jsem tak zachytit drobnosti, které člověk vykonává při vaření, nebo přiblížit divákovi produkty, které se v reportáži objeví. Vždyť i v obchodě se při vybírání nakláníme a díváme se z blízka na produkt, který nás zaujal.

4.14.

Prostory natáčení

Reportáž vznikala v různorodých prostorách a jak v interiéru, tak i v exteriéru. Během festivalu Jídlo z blízka jsem nejprve točil uvnitř restaurace La Bouchée. Toto místo bylo poněkud problematické pro natáčení, restaurace je ve sklepení a v její hlavní části je pouze 45

umělé osvětlení, které nebylo příliš silné, v prostoru bylo trošku přítmí. Obraz je z toho důvodu poměrně zrnitý, musel jsem zvýšit expozici, aby bylo dobře vidět, co se odehrává v záběru. V průběhu festivalu jsem natáčel i venku, to bylo o poznání příjemnější, v přírodním světle se dle mého názoru natáčí lépe. V exteriéru jsem natáčel i na statku Mitrov, bohužel, počasí už nebylo nejlepší, některé záběry ze statku jsou poněkud bezútěšné. Většinu rozhovorů jsem se snažil situovat do prostředí, které by odpovídalo tématu rozhovoru, anebo do prostředí, které je respondentovi známe. Rozhovor s Lucií Frgálovou z restaurace La Bouchée probíhal právě tam. Václavíka, předsedu brněnského Slow Foodu, jsem chtěl posadit na lavičku ve veřejném prostoru, aby v jeho okolí byla vegetace, která by symbolizovala přírodní složku Slow Foodu. Jeho posazení na lavičku zase mělo vyjadřovat zpomalení. Bohužel, v den natáčení foukal silný vítr, takže jsem musel hledat místo, které je před větrem chráněné. Rozhovory s respondenty k tématu fast foodu jsem natáčel v restauracích rychlého občerstvení. V tomto prostředí byl nejvíce problematický hluk, který v restauraci panoval.

4.15.

Postprodukce

Poslední etapou vzniku audiovizuálního díla je postprodukce. Do ní můžeme zahrnout třídění natočeného materiálu a jeho střih do výsledné podoby, práce se zvukem a postprodukční úpravy obrazu. V této fázi jsem pracoval na svém notebooku a využíval jsem software od firmy Adobe, ke střihu jsem využíval Adobe Premiere Pro. 4.15.1. Funkce střihu Funkcí střihače je kriticky zhodnotit práci režiséra a objevit nové varianty skladby natočeného materiálu (Valušiak, 2005, s. 67). Podle Kressla (1971, s. 128) je střihová skladba tvůrčí činností a teprve s ní se konkretizují představy tvůrců filmu. Zemčík (2010, s. 42) poukazuje na to, že práce a tvůrčí přístup střihače se v dokumentu a reportáži liší. Podobně jako Zemčík i já jsem reportáž stříhal sám a nepřizval jsem nikoho jiného. Chyběla mi tak tvůrčí spolupráce s někým dalším. 4.15.2. Příprava na střih Před začátkem stříhání jsem měl natočeno přes tři hodiny hrubého materiálu. V rámci zjednodušení následující práce jsem si jednotlivý materiál roztřídil podle jednotlivých

46

natáčení. Rozhovory jsem přejmenoval, abych se v nich snadněji vyznal, ve jménu souboru jsem uvedl i délku rozhovoru. 4.15.3. Hrubý střih Jak jsem již uvedl, měl jsem poměrně hodně natočeného materiálu. Dle Kressla (1978, s. 4) je klíčové získat mnohem více materiálu, než budeme mít šanci použít. Smyslem hrubého střihu je selekce natočeného materiálu. Vyřazují se nepovedené a zkažené záběry. U rozhovorů jsem vystříhával kladení otázky, aby zazněla jen odpověď respondenta. Zorným úhlem výběru by měla být myšlenka a záměr audiovizuálního díla. Pod tímto zorným úhlem se materiál třídí na podstatný, méně podstatný a nakonec ten, který se v díle vůbec neobjeví (Kressl, 1978, s. 4). Materiál už jsem měl roztříděný podle míst natáčení, po vyčištění materiálu jsem ho začal skládat. Během čištění materiálu jsem získal přehled o jednotlivých výpovědích, v tomto momentu jsem si začal utvářet představu, co bych mohl použít a jak by výsledná reportáž mohla vypadat. 4.15.4. Čistý střih V této fázi se již přistupuje k výstavbě konečné podoby díla. Jednotlivé záběry se už řadí za sebe, rozhovory jsou překrývány asynchrony/ilustráky. Jednotlivé záběry by na sebe měly navazovat. Toto spojování se řídí několika pravidly. Jedním z nejdůležitějších je střídání velikostí záběru. Způsob střihu stejný na stejné není vazebný (Baran, 1972, s. 128). Nemůžeme tedy přejít z celku na celek, pokud se nezmění prostředí. Například po celku by mohl následovat detail, záběry už jsou svou velikosti od sebe dostatečně vzdáleny. Dalším požadavkem je, aby divák nebyl schopen zpozorovat střídání záběrů, měla by být zajištěna plynulost děje (tamtéž, s. 129). Druhým prohřeškem je skok po ose. „Přiblížením po ose hlavního paprsku vzniká ve střihu skok (…)“ (tamtéž, s. 128). Problémem je, že sice se změní velikost záběru, ale úhel snímání zůstane stejný. Tento nežádoucí jev může nastat i v případě, že úhel nezměníme dostatečně. Další pravidlo, které se váže k filmové ose, je že by se filmová osa neměla překračovat. Dalším důležitým faktorem je délka záběru. „Záběr tedy má být tak dlouhý, aby divák zachytil právě ty informace, které mu autoři sdělit chtějí“ (Valušiak, 2005, s. 68). 4.15.5. Filmové interpunkce 47

Podobně jako je text členěný interpunkcí, tak i film má svou interpunkci a svoje členění. „V praxi se jedná zejména o rozetmnění a zatmění obrazu nebo o prolnutí a setření záběrů“ (Zemčík, 2010, s. 43). Tyto přechody se v televizní publicistice téměř nepoužívají. Valušiak (2005, s. 76) uvádí, že zatmívačka-roztmívačka se v současnosti ve filmové tvorbě nepoužívá, je nahrazená dozněním a rozezněním styčných záběrů. Jeden z přechodů, který můžeme často vidět v televizním zpravodajství, je bílý záblesk. Ten se používá v rozhovoru v případě, že redaktor za sebe vloží dva záběry s výpovědí respondenta, které nebyly původně natočeny za sebou. Přechody v reportáži jsem se snažil tvořit pomocí hudby a mého komentáře. 4.15.6. Zvuk a zvuková skladba Zvuk je pro audiovizuální dílo velmi důležitý. Dle mého názoru o nic méně důležitý než obraz. U obrazu divák může odpustit drobné nedostatky, ale pokažený zvuk snižuje hodnotu díla. Sdělení reportáže pak nemá žádný význam. V předložené reportáži jsem nejvíce pracoval s výpověďmi jednotlivých respondentů. Cílem bylo vytvořit komentář, který by celým dílem provázel. Ve zvukové složce u audiovizuálních děl rozlišujeme tři základní druhy zvukových prostředků. Jsou to mluvené slovo, hudba a ruchy (Bláha, 1987, s. 5). Mluvené slovo má dvě formy – dialog a komentář. Za obdobu dialogu můžeme považovat i monolog. Komentář naproti tomu má zobrazenou skutečnost vysvětlovat a doplňovat. Komentář se dále dělí na objektivní (osoba mluvčí stojí stranou, neinterpretuje svůj názor) a na subjektivní (vysvětluje látku ze svého hlediska) (Bláha, 1987, s. 6). Do mluveného slova můžeme ještě zahrnout výpověď. Bláha ji popisuje jako prostředek k představení a věrohodného vykreslení zajímavého lidského typu. Výpověď se obvykle překrývá nesynchronním obrazovým materiálem (tamtéž, s. 6). V uvedené reportáži je nejvíce obvyklou formou subjektivní komentář. Bláha dělí hudbu na původní, ta vznikla přímo pro dané dílo, a na hudbu převzatou (Bláha, 1987, s. 7). Ve své práci přirozeně hudbu původní nepoužívám, komponovaná hudba přímo pro dané dílo se nejčastěji uplatňuje u filmu. V reportážích se nejvíce používá hudba převzata. Hudbou převzatou se rozumí hudba archivní. Je to hudební nahrávka převzatá z jiného díla. Dalším druhem převzaté hudby je autentická hudba prostředí. Ta je zaznamenána přímo na místě natáčení (tamtéž, s. 8). Pro účely své práce jsem používal hudbu z volně dostupných zdrojů. Snažil jsem se používat hudbu, která by svým charakterem doplňovala zobrazenou atmosféru. Vyhnul jsem se použití 48

rychlé hudby, raději jsem volil hudbu s pomalým tempem. Výpovědi jsem hudbou nepřekrýval, chtěl jsem dodržet jejich reálný a autentický charakter. Ruchy jsou děleny na přirozené a uměle (vytvořený mechanicky nebo elektronicky) vytvořené (Bláha, 1987, s. 9). Na rozdíl od mluveného slova a hudby, které jsou považovány za produkt lidského myšlení, jsou ruchy označeny jako příznačné projevy pohybu hmoty (tamtéž, s. 5). Reálné ruchy odkazují k reálnému zdroji, mohou být jednoznačné a víceznačné. Jednoznačné jsou určitelné bez pomoci zraku, k určení víceznačných potřebujeme visuální nebo jiné informace (tamtéž, s. 9). Všechny ruchy v reportáži jsou přirozeného charakteru. Nemá smysl pro reportáž ruchy vytvářet uměle, i z důvodu, že reportáž má podávat autentické svědectví o zobrazované skutečnosti. Ruchy jsem nechával v pozadí, pomáhají dokreslovat atmosféru zobrazovaného místa. Natočený obraz bez ruchů působí uměle a nereálně. Především v záběrech pocházející z festivalu a z restaurací jsou ruchy důležité.

49

5. KRITICKÁ SEBEREFLEXE DÍLA V této části bych chtěl shrnout pracovní poznatky, popsat změny oproti původnímu plánu, podrobit své dílo kritické reflexi a popsat jeho slabé a silné stránky. Námět se během natáčení různě upravoval a vyvíjel. Hlavní osa díla ovšem zůstala stejná. Tou je Slow Food a jeho představení, nejprve jsem se chtěl věnovat hlavně festivalu Jídlo z blízka. Po konzultacích s vedoucím práce jsem do tématu zařadil fast food jako protipól Slow Foodu. Téma jsem rozvíjel, jak jsem pronikal do problematiky Slow Foodu. Rozhodl jsem se zařadit všechny aspekty života, které může Slow Food ovlivnit. Proto jsou v práci zobrazené restaurace a obchody následující filosofii Slow Food. Chtěl jsem zobrazit i farmu, která produkuje podle ekologického zemědělství. Reportáž měla mít pouze informační charakter a jejím cílem nebyly hloubková analýza problematiky Slow Foodu, fast foodu a stravování. Přesto jsem v některých momentech mohl jít více do hloubky. Jsem si vědom, že technické provedení reportáže není dokonalé. Ve výsledku se odráží fakt, že v audiovizuální tvorbě zatím sbírám zkušenosti a v některých momentech si ještě nejsem úplně jistý. U obrazové stránky považuji za mínus malou rozmanitost záběrů. Některé typy záběrů se opakují, anebo si jsou přinejmenším velmi podobné. Nedostatkem je málo dynamická kamera, většinu času jsem používal statické záběry a vyhýbal se švenkování. Důvodem byla moje nezkušenost se švenkováním. Málokdy se mi podařilo s kamerou pohybovat tak, aby záběr vypadal dobře a pohyb kamery měl smysl. Raději jsem se tomu vyhnul a používal jen statické záběry. Reportáž by určitě byla atraktivnější s pohyblivou kamerou, ale s ohledem na moje zkušenosti byl postup se statickými záběry lepší. Některé zajímavé záběry mi unikly, než se mi podařilo postavit stativ a nastavit expozici a zaostřit, s většími zkušenostmi by toto nastavení probíhalo rychleji. Problémy jsem měl i s kompozicí obrazu, tu jsem většinou dělal podle citu, i v tomto případě by pomohly větší zkušenosti. Vyhnul bych se tak postupu pokus – omyl. V některých případech jsem s obrazem spokojený. Povedlo se mi udělat i zajímavé záběry, které mají správně nastavenou expozicí a jsou řádně zaostřené. Během natáčení jsem klad důraz na kvalitu zvuku, ale bohužel jsem se nevyhnul některým chybám. V několika případech to bylo způsobeno selháním techniky. Při natáčení rozhovorů s Tomášem Václavíkem na krátkou dobu přestaly fungovat mikroporty. V ostatních případech nebyly se zvukem větší problémy.

50

Největší problém jsem ovšem měl s dramaturgií. Tyto problémy se také odrazily v postprodukční práci a v průběhu stříhání a finálního skládání reportáže. Během natáčení jsem několikrát měnil námět. Jsem přesvědčen, že tyto změny byly nutné a reportáži neublížily. Nyní jsem přesvědčený, že oblast fast foodu by měla dostat větší prostor. Jejím cílem je diváka seznámit se Slow Foodem a informovat o této alternativní cestě, přesto dle mého názoru u reportáže není jasný hlavní bod a může působit chvílemi nesourodě. Přes všechny nedostatky, které jsem uvedl výše, jsem jako autor s reportáži poměrně spokojený. Samozřejmě, že je zde ještě velký prostor pro zlepšení a reportáž má několik nedostatků, kterým se dalo předejít. Práce pro mě měla velký význam jako pro autora. V praxi jsem si vyzkoušel všechny aspekty přípravy reportáže a vůbec to byla první možnost, kdy jsem mohl natočit práci takového rozsahu. Z předchozích prací byla nejdelší jen 6 minut. Díky práci na tomto díle jsem mohl zjistit, v jakých oblastech mám rezervy. Tím, že jsem dokázal postřehnout chyby, které jsem udělal, mi dává možnost se jim příště vyvarovat. Práce pro mě byla jednoznačně přínosná, ale do budoucna bych uvítal práci se širším štábem, aby se zodpovědnost mohla rozdělit na více lidí a dosáhnout, tak tím lepších výsledku a třeba se pokusit i o natočení náročnějšího projektu.

51

6. ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce, v textové i tvůrčí části, bylo seznámit čtenáře (popřípadě diváka) s tématem Slow Foodu. Textová část popisuje hnutí Slow Food, jeho minulost a program. Popisuje i jeho působení v České republice a v Brně. Tvůrčí část se věnuje _ i dalším aspektům Slow Foodu (obchody, restaurace, zemědělství), a okrajově i fast foodu. Domnívám se, že do určité míry se podařilo zmíněných cílů dosáhnout. Smyslem textové části nebyla hloubková analýza Slow Foodu, takové téma by si zasloužilo samostatnou diplomovou práci. Ambicí tvůrčí části nebyla hlubší sonda do oblasti Slow Foodu, to by bylo téma spíše pro dokument. Cílem tvůrčí části bylo informovat diváky o alternativě ve stravování a opozici fast foodu. V souladu s tímto pojetím byla pro tvůrčí část zvolena forma publicistické reportáže. Reportáž svou kratší stopáži nemá za cíl analyzovat jako dokument, ale může jen dané popsat. Domnívám se, že základní cíl reportáže, informovat diváky, byl byť s nedostatky splněn. Téma Slow Foodu by určitě mohlo být zpracováno detailněji. Toto téma nabízí prostor pro další tvorbu a nemusí se jednat jen o reportáž.

52

7. SEZNAM LITERATURY 

Adler, R. (1997). Cesta k filmovému dokumentu. Praha: Filmová a televizní fakulta.



Adler, R. (2006). ABCD-- pro všechny: film a video. Hradec Králové: Východočeské volné sdružení pro amatérský film a video.



Baran, L. (1972). Řeč filmové kamery. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.



Bláha, I. (1987). Základy zvukové dramaturgie ve filmu a televizi. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.



Bočková, M. (2008). Výrazové prostředky televizního zpravodajství a publicistiky - srovnání. Brno: Masarykova univerzita v Brně.



Kotouček, M. (2013). Význam místního jídla v gastronomii. Brno: Masarykova univerzita v Brně.



Kressl, V. (1972). Základy dramaturgie a režie filmové a televizní dokumentární tvorby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.



Mrzena, P. (2008). Zpravodajská reportáž (současné pojetí, formy a tendence v českém televizním vysílání). Brno: Masarykova univerzita v Brně.



Musil, J. (2010). Sociální a mediální komunikace. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského.



Osvaldová, B. (2011). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum.



Osvaldová B.; Halada J. (2007). Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri.



Petrini, C. (2003). Slow Food: The Case for Taste. New York: Columbia University Press.



Postler, M. (2003). Média v reklamě: televize, rozhlas, tisk. Praha: Oeconomica.



Stuchlík, J.; Čichovský, L. (2010). Reklama a public relations. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu.



Valušiak, J. (2005). Základy střihové skladby. Praha: Akademie múzických umění v Praze.



Vysekalová, J. (2012). Psychologie reklamy. 4., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada.



Vysekalová, J.; Mikeš, J. (2010). Reklama: jak dělat reklamu. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada.



Zemčík, V. (2010). Televizní reportáž o fandomu. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 53

54

E-ZDROJE  Burgers & sandwiches. Mcdonald's (online). USA, c. 2012 – 2013 [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mcdonalds.com/us/en/food/full_menu/sandwiches.html. 

Burgers, Sandwiches, & Wraps. Mcdonald's (online). Kanada, c. 2010 – 2013 [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mcdonalds.ca/ca/en/menu/full_menu/sandwiches.html.



Guthman, J. (2003). Fast food/organic food: reflexive tastes and the making of ‘yuppie chow’. Berkeley: Univerzity of California [cit. 5. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.unc.edu/~wwolford/Geography160/Guthmanyuppychow.pdf.



Hall, M. (2012). The Contradictions and Paradoxes of Slow Food: Environmental Change, Sustainability and the Conservation of Taste. Bristol: Channel View [cit. 2. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.academia.edu/1486494/The_Contradictions_and_Paradoxes_of_Slow_Foo d_Environmental_Change_Sustainability_and_the_Conservation_of_Taste.



International Presidia. Slow Food (online). Itálie [cit. 23. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.slowfoodfoundation.com/presidia.



Nos Sandwichs. Mcdonald's Belgique (online). Belgie, c. 2013 [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mcdonalds.be/fr/produits/sandwichs.



Sendviče. Mcdonald's Česká republika (online). Česká republika [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mcdonalds.cz/cs/produkty/sendvice.



Slow Food v České republice. Slow Food ® (online). Český republika [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.slow-food.cz/.



Sanduíches individuais. Mcdonald's Brasil (online). Brazílie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mcdonalds.com.br.



Volek, J. (2002). Úvod do komunikačních studií. Brno: Fakulta sociálních studií.

55

8. JMENNÝ REJSTŘÍK Adler – s. 33, 35, 36, 41, 42 Baran – s. 41, 42, 43 Bláha – s. 46 Bočková – s. 21 Guthman – s. 16 Hall – s. 7, 15, 17 Kotouček – s. 16 Kressl – s. 35, 36, 42, 44 Mrzena – s. 22 Musil – s. 24, 25, 26 Osvaldová – s. 22 Osvaldová a Halada – s. 21 Petrini – s. 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 Postler – s. 25, 26, 27 Stuchlík a Čichovský – s. 24, 28, 29 Valušiak – s. 44, 45 Vysekalová – s. 24, 25, 28 Vysekalová a Mikeš – s. 24, 26, 27, 28 Volek – s. 29, 30 Zemčík – s. 35, 44

56

9. PŘILOHY Seznam otázek pokládaných Tomášovi Václavíkovi o Slow Foodu 1. Co to vlastně je Slow Food? a. Čím je SF podle Vás? 2. Kdy, za jakým účelem a proč vzniklo (hnutí) SF? Co je hnací myšlenkou SF? a. Máme SF chápat jako protipól FF (fast food)? Je tomu tak vždy? 3. Je SF o tradiční kuchyni, a co je tradiční kuchyně v podobě SF? 4. Jaká je historie SF v Brně potažmo v ČR? 5. Čím Vás oslovil koncept SF a proč? Jak dlouho se problematikou SF zajímáte? a. Nacházíte rozdíly mezi počátky hnutí SF a dneškem? 6. Cíl SF, jde jen o tradici jídla a lokální suroviny nebo má slow v názvu něco společného s vychutnáním jídla? a. Co to jsou lokální suroviny? Stačí ČR (případně i Slovensko)? b. Jak je to s domácím vařením? Dá se i v něm uplatnit filosofie Slow Foodu? 7. Jaký je vztah SF a bio výrobků? Stačí lokální výroba nebo to musí být výroba bez chemikálii apod? 8. Jíst nebo nejíst maso? Jaký je vztah vegetariánu k SF (a naopak)? 9. Kolik zemědělců v Jižní Moravě spolupracuje se SF? a. Máte nějaké známky SF, které byste dávali zemědělcům a jejich výrobkům? b. Co musí splňovat, aby mohli pro vás dodávat? 10. Co je nejhorší na fast foodech? a. Vidíte nějaký jako horší než ostatní? 11. Teď je velký boom v používání lokálních surovin, myslíte, že je to krok správným směrem? a. Může něco tuto tendenci zvrátit, nebo tento trend se udrží? 12. V Brně v poslední době vzniklo několik bister, které vaří z lokálních a čerstvých surovin, ale nevaří úplně tradiční českou kuchyni, je to dobrý krok? 13. Jaký je váš program? Co za akce děláte? Jak oslovujete lidi? Jak je vzděláváte? 14. Kolik členů má SF v ČR a ve světe? Existují statistiky? a. Máte zaměstnance na plný úvazek nebo je to jen zájmová činnost? 15. Má Slow food prohlubovat vztah k přírodě? 16. Jak má vypadat ideální restaurace v konceptu Slow Food? 57

a. Kolik jich v Brně je? 17. Letošní ročník festivalu Jídlo z blízka byl kolikátým ročníkem? Jak vzniknul ten nápad uspořádat takový festival? a. Jaké jsou hlavní cíle festivalu? Jaký je jeho smysl? b. Naplňuje podle Vás tyto cíle? c. Jste spokojeni s jeho podobou? d. Kam by podle Vás měl směřovat v budoucnu? e. Museli jste přemlouvat restaurace, aby se k tomu připojily? Nebyla o ně zpočátku nouze? f. Máte statistiku o návštěvnosti? g. Jaké mátě ohlasy? 18. Jakým způsobem propagujete Slow Food v Brně? a. Jaké typy reklamy využíváte? b. Jaká je vaše cílová skupina? 19. Jak na Vás působí reklama na fast food? a. V čem se liší od té Slow Foodové?

Otázky pro Aleše Hatláka ze státku Mitrov a Roberta Zeleného z prodejny Mitrovský dvůr 1. Jak dlouho už farmu provozujete? a. Jak jste se k tomu dostal? 2. Jaké byly vaše začátky? a. Byly jste vždy farmou, kladoucí důraz na ekologické zemědělství? b. Co všechno děláte? Jaká zvířata chováte? Jaké produkty nabízíte? c. Co považuje za největší úspěch? 3. Kolik momentálně zaměstnáváte lidí? 4. Jaký je rozdíl mezi Vaší farmou (zastávající ekologické zemědělství) a farmou „klasickou“? a. Liší se to třeba i finančně? b. Podporuje Vás nějak stát nebo EU více než ostatní? 5. Mátě nějakou bio známku? a. Jaký je Váš vztah k bio produktům? 58

6. Dodáváte maso do restaurací nebo supermarketů? a. Pokud ne, v čem je problém? 7. Znáte Slow Food? Pokud ano, co Vás na něm oslovilo? a. Pokud ano, spolupracujete s nimi? A jak? 8. Jaké přání máte do budoucna? Jakým směrem byste se chtěli ubírat?

Otázky pro Lucii Frgálovou marketingovou ředitelku restaurace La Bouchée 1. Kdy se restaurace La Bouchée otevřela? a. Vznikla hned s konceptem Slow Food? 2. Popište v krátkosti, v čem se liší La Bouchée od jiných restaurací? 3. Co pro La Bouchée znamená festival Jídlo z blízka? 4. Máte stále dodavatele surovin? a. Kontrolujete si je nějakým způsobem? b. Jak hledáte, nebo jste hledali dodavatele? c. Jaká jsou kritéria, která musí splňovat? 5. Jaké nároky máte na kuchaře? a. Zaučujete si samy kuchaře, nebo čekáte, že už budou mít znalosti?

Otázky pro Gabrielu Majíčkovou z obchodů Sklizeno 1. Kdy jste otevřeli první obchod v Brně? a. Jaké byly začátky? Byl hned ze začátku zájem o obchod? 2. Prošlo Sklizeno nějakým vývojem od té doby? Ať už v sortimentu, ve službách…? 3. V čem tkví, dle Vás, největší rozdíl mezi klasickými obchody a obchody Sklizeno? 4. Jak vybíráte produkty, které budete prodávat? Musí farmáři splňovat nějaké kritéria? a. Vybíráte je samy, nebo se Vám hlásí? b. Byl problém hledat kvalitní produkty? 5. Máte nyní více zákazníku? Jak jste je lákali do svých obchodů? a. Je větší zájem o nějaký konkrétní produkt? O jaký? 6. Spolupracujete se Slow Food? 59

Otázky pro konzumenty fast foodu 1. Jak často chodíš do fast foodu? a. Máš nějaký oblíbený? b. Jsou nějaké, kam bys nikdy nešel? 2. Z jakých důvodů do fast foodu chodíš? 3. Myslíš si, že je to zdravé? 4. Zajímá tě, co jíš? Odkud jídlo pochází? 5. Znáš Slow Food?

Otázky pro návštěvníky festivalu Jídlo z blízka 1. Proč jste dnes přišli na festival? a. Zajímá Vás jídlo? b. Hledá nové trendy, inspiraci? c. Je pro Vás důležité, jak se stravujete? 2. Jak na Vás koncepce festivalu působí? a. Co Vás zaujalo? b. Co Vám naopak nevyhovovalo? 3. Vaříte si doma? a. Snažíte se uplatňovat zásady Slow Food i při vaření doma? 4. Znáte Slow Food?

60

Scenář

OBRAZ 1 ÚVODNÍ OBRAZ

Logo FSS Přes: Text: Fakulta sociálních studií uvádí

Ruchy

tvůrčí část bakalářské práce: Slow Food očima reportéra

INT/PD McDonalds – zaměstnanec nabírá hranolky Přes: úvodní titulky Katedra Mediálních studií a žurnalistiky uvádí televizní reportáž: Jak žít Slow Food v Brně

Začátek hudby

INT/EXT/PC/C/C McDonalds – prodejní pult, zákazníci Zrychlená sekvence: lidi na ulici, před fast foodem

Komentář: Dnešní doba je označována za příliš rychlou. Zanedbáváme naše radosti a potřeby na úkor pracovní výkonnosti. Nemáme čas, abychom se v klidu najedli, a odpíráme si tak potěšení z kvalitního jídla. „Žádna láska není tak opravdová, jako láska k jídlu“, tento citát anglického dramatika Shawa by mohl charakterizovat hnutí Slow Food. Mezinárodní

INT/EXT/ PD/D/PD

nezisková organizace Slow Food ukazuje cestu k vychutnání si opravdového jídla a stolování.

Sekvence záběrů z farmářského trhu,

Filosofie hnutí Slow Food se neuplatňuje jen

restaurace, farmy

při přípravě jídla a začíná už od samotné produkce. Cesta jídla, které jíme, začíná u

61

farmářů a končí na našem talíři. OBRAZ 2 ÚVOD SLOW FOOD A FESTIVAL EXT/PC Tomáš Václavík, předseda SF Brno Sekvence záběrů na fast food Sekvence farmářské trhy, festival

Konec Hudby SYN: Slow Food je dneska celosvětové hnutí, které vzniklo před 25 lety v Itálii. Bylo založeno italským novinářem, Carlem Petrinim, jako protest nebo reakce na rychle se rozšiřující trend opačný, tedy než Slow Food, a to je fast food, rychlé stravování. Asi před 6 – 7 lety byla první založená v Praze a od doby vzniklo v České republice šest další poboček. V Brně se ustanovila na konci roku 2011, kdy se skupina přátel rozhodla vytvořit vlastní pobočku, vlastní konvinium v Brně a soustředit se na vzdělávání a propagaci filosofie a hodnot Slow Food v Brně a okolí.

INT/PD - La Bouchée Lucie Frgálová, začátek festivalu

SYN: Dobrý večer, já bych vás moc ráda dneska přivítala v restauraci La Bouchée, kde jsme připravili takový speciální večer, který startuje festival Jídlo z blízka

INT/ PC/D/PD Sekvence záběrů z La Bouchée EXT/D Tomáš Václavík, předseda SF Brno

My jsme přemýšleli o tom, jakým způsobem představit lidem filosofii slow food a představit, pomoci jim najít zpět cestu k surovinám z místních farem. A řekli jsme si, že nejlepší to bude dělat ve spolupráci s restauracemi, s brněnskými šéfkuchaři, který umí výborně 62

Detail na létak Jídlo z blízka

vařit, a my jim pomůžeme propojit se s farmáři, a tak vznikla myšlenka, nebo koncept festivalu jídlo z blízka.

INT/PD Lucie Frgálová, Marketingová ředitelka La Bouchée Sekvence záběrů z restaurace, na jídlo

SYN: La Bouchée je podstatě spoluzakladatel brněnské pobočky Slow Food, Slow Food Brno. V podstatě pro nás je to podpora té myšlenky, kterou tady prostě dlouhodobě prosazujeme, radost z toho, že nejsme samotní, že se k nám přidávají další restaurace. Myslím si, že pomáhá prosadit trend dobrého jídla z lokálních zdrojů. Myslím si, že zpopularizuje tohle téma.

INT/ D Sekvence záběrů vaření z festivalu

Festival si myslím našel místo v letní nabídce Brna. Děláme k festivalu vždycky doprovodný program. Různé vzdělávací, výchovné, ochutnávkové akce, těch se účastní stovky lidí, takže my si myslíme, že festival určitě plní svůj úkol.

INT/PD Hosté festivalu

SYN: Já se vlastně dozvěděl o festivalu až potom, takže my jsme sem přišli jen kvůli tomu jídlu.

INT/ PD/D Sekvence záběrů z workshopu EXT/D

Toho festivalu Jídlo z blízka se zúčastňujeme letos poprvé. Jsme rádi, že se nám podařilo ten čas najít, abychom zase oslovili určitou vrstvu spotřebitelů a pomohli organizátorům zase

63

Ivan Hrbek, Majitel farmy Almathea

v něčem postrčit celej tenhleten festival dál.

EXT/D Návštěvnice festivalu

SYN: Letos jsem teda poprvé. Loni jsem samozřejmě věděla, že to je, ale nějak jsem,

INT/PD/D

nevím, jestli jsem, myslim, nebyla v Brně. Tady

Sekvence záběrů z workshopu

se mi líbí, že si to můžem i vyzkoušet teďka aspoň ten sýr. Slow Food znám, tak dva roky, možná rok, nevím, ale víc o tom nevím, asi tak jenom obecně, jen nějaké okrajové informace, že tady působí, a to je asi tak všechno no. OBRAZ 3

RESTAURACE SF INT/ PD/D Sekvence záběrů na kuchyni a kuchaře

Ideální restaurace z pohledu Slow Food, šéf kuchař, by měl člověk, který je zapálený do přípravy jídel z maximálně čerstvých, sezonních surovin. Měl by dbát na to, aby

EXT/D Tomáš Václavík, předseda SF Brnp INT/PD/PC Sekvence záběrů z kuchyně, restaurace

vlastně celá restaurace tímto žila, aby farmáři, kteří dodávají suroviny, se v restauracích často objevovali. Hosté restaurace by měly vědět o tom, že kuchař vaří ze surovin z určitě farmy.

INT/ PD Lucie Frgálová, La Bouchée INT/D/PC/PD Sekvence záběrů z kuchyně, restaurace

tahle restaurace je speciální v tom, že v době, kdy tady vůbec nebyl trend vaření z lokálních surovin, naopak většina restaurací dávala přednost jihoamerické roštěné a jehněčímu z Austrálie, tak La Bouchée vzniklo

64

s konceptem přípravy jídla z lokálních farmářských surovin INT/PD Sekvence záběrů z kuchyně, vaření

Samozřejmě v kuchyni funguje nějaké hierarchie, že pokud je to člověk, který začíná, který je třeba rovnou po škole, což my vítáme a takovým prostor dáváme, tak se očekává, že v podstatě neumí nic a všechno mu musíme ukázat. Ale ono je to dobře, protože my mu chceme ukázat tu správnou cestu, kterou chceme my, aby on vlastně nastoupil OBRAZ 4

ZĚMĚDĚLSTVÍ EXT/PD/C Sekvence záběrů z farmářských trhů, farmy,

Slow Food má jasnou představu o tom odkud

workshopu

by mělo pocházet dobré jídlo. To je ze zemědělského hospodaření, které je maximálně šetrné k přírodě. Slow Food nemá žádná kritéria, Slow Food nefunguje jako certifikační orgán, jako například ekologické zemědělství. SYN:Slow Food je hnutí, které nějakým

EXT/D Tomáš Václavík, předseda SF Brno

způsobem propaguje maximálně šetrné a rozmanité zemědělství. My se snažíme propagovat místní drobné zemědělce tím způsobem, že je buďto propojujeme

INT/PD Sekvence záběrů z restaurace, farmářských

s místními šéfkuchaři, aby z jejich produktů mohly restaurace vařit. Anebo je propojujeme s místními farmářskými trhy nebo s místními farmářskými prodejnami a propagujeme jejich 65

trhů

produkci mezi strávníky obecně. Na jížní moravě jsou určitě desítky farem, které nabízí skvělé produkty a fungují v podstatě dle pravidel Slow Food.

INT/EXT/D/PD

Hudba

Sekvence záběrů ze Sklizena, farmářských trhů INT/PD SYN: Takže dodávali jsme do restaurací, které Robert Zelený, ředitel Mitrovského Dvora

fungovaly v tady té akci Jídlo z blízka v loňském roce. Letos jsme dodávali do dvou restaurací, samozřejmě je to Bistro Franz,

EXT/PD/D Sekvence záběrů z farmy

který bere pravidelně a pak ještě do jedné. No a samozřejmě těší nás to, nicméně nás mrzí to, že restaurace, které tuto akci podporovaly, tak mají zájem o to regionální maso, o ty regionální produkty, jenom asi tak ty tři týdny po dobu trvání té akce. Takže to jsme dodávali z těch třinácti restaurací v Brně, které do toho byly zapojený, do devíti. No a skončila akce a potom se ty restaurace zase vrátí k Makru, Novaccu a podobně.

EXT/ PC Tomáš Václavík, předseda SF Brno

SYN: Myslím si, že vnímání spotřebitelů a jedlíků se výrazně posouvá v poslední době k dávání přednosti, upřednostňování právě

EXT/PC Sekvence záběrů z farmářských trhů

jídla ze známého zdroje, jídla od regionálních farmářů.

66

INT/PD Gabriela Majíčková, obchody Sklizeno

SYN: Bioproduktu, máme k nim jakoby kladný vztah, ale víme, že pro farmáře to znamená spoustu administrativy. A pokud jsme si jistí, že ten farmář dělá ty věci třeba ne

INT/PC

úplně bio, ale ekologicky, tak není

Sekvence záběrů ze Sklizena

samozřejmě žádná překážka, abychom ho do toho sortimentu nezahrnuli.

EXT/PC

Hudba Záběr na farmářský trh OBRAZ 5 REKLAMA Hudba – Doznívá

EXT/PC Záběr na farmářský trh

Začátek komentáře: Slow Food v Brně se snažíme propagovat všemi prostředky, které nám umožňuje rozpočet neziskové organizace. Takže nejlépe word to mouth…

INT/D – napůl Tomáš Václavík, předseda SF Brno Druhá půlka objevující se ilustráky

Pokračování komentáře: …čili, když kolegové nebo přátelé říkají mezi sebou. Samozřejmě využíváme klasická média, sociální sítě, Facebook a tak dále. Provozujeme vlastní webovou stránku, na které pravidelně informujeme prostřednictvím aktualit, o tom co děláme, co chystáme, jaké aktivity připravujeme.

EXT/PC/INT Sekvence záběrů z farmářských trhů,

Reklamu jsme nikdy nedělali, my jsme nezisková organizace, nikoho se nesnažíme do

67

z obchodů Sklizeno

ničeho nutit. Nabízíme příležitost, nebo možnost podívat se na téma jídlo jiným způsobem. Necháváme na každém, zda se mu naše práce nebo náš pohled na filosofie Slow Food libí a nikomu nic nechceme nutit.

INT/PD/EXT Sekvence záběrů z restaurace, farmářských trhů

Cílovou skupinu máme určenou velmi přesně. Jsou to v podstatě hlavně ženy, ale i muži, ve věku od 25 do asi 45 let. Lidé, kteří žijí v Brně

Přes text: ženy, muži, ve věku od 25 do 45

a okolí. Lidé, které zajímá to, co jedí. Mají

(Postupně)

zájem o to vyzkoušet nový pohled na jídlo a stravování.

INT/D Tomáš Václavík, předseda SF Brno EXT/ PC Sekvence záběrů z farmářských trhů, fast food

Reklamy na fast foody na mě nepůsobí vůbec, protože je nevnímám. Abych řekl pravdu, tak jsem poměrně dlouhou dobu žádnou reklamu

IND/D

na fast food neviděl. Nesleduji televizi a na

Tomáš Václavík, předseda SF Brno

internetu jsem žádnou neviděl. Předpokládám, že cílová skupina pro fast food je jiná než pro Slow Food. OBRAZ 6

SLOW FOOD A FAST FOOD EXT/ C/INT/PD/PC Sekvence záběrů na fast food, z McDonalds, ze Sklizena EXT/PC Tomáš Václavík, předseda SF Brno

Slow Food je protipól fast foodu, ale nesnaží se o to, aby zdiskreditoval fast food, naopak. Snaží se působit pozitivně, vysvětlovat a ukazovat lidem, že Slow Food, tedy pomalé jídlo ze známého zdroje, ideálně sezónní jídlo, jídlo vypěstované ze surovin vypěstovaných způsobem šetrným k přírodě, že má širší souvislosti, širší důsledky pro kulturu daného 68

místa, protože jídlo by mělo vycházet

EXT/D/PD Sekvence záběrů z festivalu

z kultury a tradic určitého místa a regionu. Začátek hudby

Dojezd předchozí záběru

Hudba

INT/PD Jakub Fabík, konzument fast foodu

SYN: Takže do fast foodu chodím určitě tak minimálně jednou za týden. V pátek třeba, když je člověk ve městě, je na pivě, tak se

INT/PC/PD Sekvence záběrů z KFC

potřebuje něčím zasytit. Snažím se jakoby nechodit třeba

EXT/PC Záběr na vietnamské bistro

k Vietnamcům na nádraží, protože mi to tam moc neláká. Snažím se jakoby vybrat si spíš něco jinýho, ale v tu chvíli, je to člověku asi

INT/PD Asynchron na Jakuba EXT/D-PD

jedno, hlavně, že se něčím zasytí. Ale když si můžu přes, ve všední dny, tak

Záběr na logo Subway

většinou chodím do toho subwayer semka.

INT/PD Jakub Fabík, konzument fast foodu

V podstatě vždycky, když někam jdu, tak si vybírám podle toho jak to chutná, určitě si nevybírám podle toho, jak je to zdraví, možná jak je to kvalitní, to do určité míry taky. Zas

INT/D

na druhou stranu pamatuji si mnohokrát, kdy Záběr na cheeseburgera

INT/EXT/PC/C Záběry z fast foodu a farmy

jsem skončil na kebabu v placce, o kterým prostě vím, že je to mletý maso s moukou, a stejně je to prostě strašně dobrý, takže jsem prostě do toho šel. Nemám ponětí, odkad to jídlo, v 99 procentech nemám ponětí odkad to pochází, nebo ty suroviny a tak, to si nějak nezjišťuju vůbec. 69

INT/PD – Rozdělený napůl Matěj Štíbal, konzument fast foodu/záběr KFC INT/PC/PD Sekvence záběrů z McDonalds

Rozhodně si nemyslim, že jídla, které dostanu, jsou zdravý. Ale jako v podstatě pro mě to nehraje roli, já si myslím, že to není nějak neúnosná, nepřekročilo to nějakou neúnosnou hranici. Pro mě to asi důležitý není všeobecně, odkud to jídlo pochází, spíš jestli mi chutná.

OBRAZ 7 ZÁVĚR INT/D Záběr na talíř a vidličku se salátem

Je to vlastně snaha o to, aby si host jídlo užil, aby si ho vychutnal. A zároveň, aby nepozřel jenom nějakou anonymní surovinu rychle, ale

IND/PD Záběr na dívku s jídlem

aby se o ní něco dozvěděl.

Hlas: Lucie Frgálová Citát Závěrečné titulky Zkratky: 

INT – Interiér



EXT – Exteriér



C – Celek



PC – Polocelek



PD – Polodetail



D – Detail

70