MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Role motivace ve výtvarné výchově na I. a II. stupni ZŠ Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí práce: PaedDr..Hana Stadlerová

Autor práce: Eva Požárová

Bibliografický záznam POŽÁROVÁ,Eva.Role motivace ve výtvarné výchově na I. a II. stupni ZŠ: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2008. 97 l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Hana Stadlerová.

Anotace Diplomová práce „Role motivace ve výtvarné výchově na I. a II. stupni ZŠ“ pojednává o důležité úloze motivace ve školní problematice. Nahlíží na její zákonitosti a rozpracovává jednotlivé druhy motivace pro činnosti v hodinách výtvarné výchovy.Hovoří se v ní o tom, jak vhodně zvolená motivace vyvolává a udržuje zájem dětí o učení. Zaměřuje se na motivaci u dětí na základní škole,ale zároveň i na motivovanost učitelů,kteří výtvarnou výchovu vyučují. Nabízí pro zamyšlení učitelům poznatky z praxe a podrobněji se zaměřuje na roli motivace na Základní škole Měřín,kde diplomantka pracuje jako učitelka.

Annotation The dissertation ‘The role of motivation in art classes at primary school’ deals with an important role of motivation in school problems. The work deals with the laws of motivation and develops individual parts of motivation designed for activities in art classes as well. The main thesis is that properly chosen motivation can keep children’s interest in learning. It concentrates on children’s motivation as well as teacher’s. It also provides practical knowledge of the writer of this dissertation, who teaches at the primary school in Měřín

Klíčová slova Motivace,motiv,základní škola,lidská činnost, výtvarná výchova,žák,učitel,estetika,učení,výuka,hodnocení,obrázek

Keywords motivation,motif,primary school,human aktivity,teachnigs,evaluation,art,pupil,teacher,aesthetics,teaching /classes,picture

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Brně dne 20.7. 2008

Eva Požárová ………………………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PaedDr..Haně Stadlerové za pomoc, kterou mi ochotně poskytla při zpracování mé diplomové práci, dále Mgr. Haně Stockingerové a své rodině za podporu a pomoc.

Obsah

Úvod ……………………………………………………………………………………………..6 Teoretická část 1.Vymezení základních pojmů……………………………………………………………………..10 1.1.Lidská činnost………………………………………………………………………………..10 1.2.Motiv………………………………………………………………………………………......10 1.3.Potřeba………………………………………………………………………………………...12 1.4. Učení………………………………………………………………………………………. ... 14 1.4.1. Co je to učení ……………………………………………………………………….....14 1.4.2. Průběh učení……………………………………………………… …………………..16 1.5. Motivace……………………………………………………………………………………...18 1.5.1. Druhy motivace………………………………………………………………………..18 1.5.2. Motivace k učení………………………………………………………………………21 1.5.3. Druhy motivace ve VV………………………………………………………………..24 1.5.4. Metody rozvíjení motivace……………………………………………………………25

Analýza 2. Analýza ZŠ Měřín …………………………………………………………………………….29 2.1. Motivace a ŠRVP ZŠ Měřín…………………………………………………………………31 2.2. Motivace a výuka VV na ZŠ Měřín…………………………………………………………32 2.2.1. Zázemí pro VV jako předpoklad k motivaci……………………………………………32 2.2.2. Materiální vybavení usnadňující průběh motivace……………………………………...33 2.2.3. Prezentace výtvarných prací na ZŠ Měřín………………………………………………34 2.2.3.1 Ukázka projektů na ZŠ Měřín………………………………………………………34 2.2.4. Motivace VV na výuku v jiných předmětech ZŠ……………………………………….46 2.3. Vliv osobnosti učitele na kvalitu motivace ve VV………………………………………...48 2.3.1. Odborná kvalifikace učitele VV………………………………………………………..50 2.3.2. Hodnocení výtvarných prací……………………………………………………………53 2.3.3. Motivace učitele pro přípravu na výuku VV…………………………………………...54 2.4. Hodnocení a reflexe učitele i žáka ………………………………………………………..56

Praktická část 3. Motivace dětí ve VV na ZŠ Měřín 3.1. Motivovanost dětí ve 2. ročníku v hodině VV……………………………………………...58 3.1.1. Ukázka motivace ve VV 2.ročník ……………………………………………………..59 3.2. Motivovanost dětí ve 4. ročníku v hodině VV……………………………………………...61 3.2.1. Ukázka motivace ve VV 4. ročník……………………………………………………..62 3.3. Motivovanost dětí v 7. ročníku ZŠ v hodině VV……………………………………….......63 3.3.1. Ukázka motivace ve VV 7. ročník……………………………………………………..65 3.4. Motivovanost dětí v 8. ročníku ZŠ v hodině VV…………………………………………..66 3.4.1. Ukázka motivace ve VV 8. ročník……………………………………………………..66 3.5. Komparace motivace dětí ve VV na ZŠ…………………………………………………...67 3.6. Dotazník a jeho vyhodnocení……………………………………………………………....68 4.

Závěr……………………………………………………………………………………...........74

5.

Seznam použité literatury……………………………………………………………………..75

6.

Přílohy………………………………………………………………………………………….77

6

Úvod David Gergen: Mají-li se dát lidé do pohybu, musíte dát hlas jejich nejhlubším touhám, inspirovat je, aby uvěřili, že dokáží slézat hory, o kterých panuje názor, že jsou příliš vysoké.

Motivace nás provází po celý život. Setkáváme se s ní v mnoha podobách. Jinou podobu má v dětství, při vstupu do zaměstnání a také v důchodovém věku. Jednoduše řečeno, každé chování či jednání člověka je jinak motivováno. Motivace může mít několik podob, ale vždy nás vede k určité činnosti, abychom uspokojili potřebu, splnili si tajné přání, životní cíl nebo zvládli důležitý úkol či zkoušku.Vždycky jsem si přála pracovat s dětmi a k tomu, abych mohla učit na základní škole potřebuji vysokoškolské vzdělání. Pro mě je motivací touha pracovat jako učitelka a ta mě vede k potřebě získat vysokoškolské vzdělání. Přes všechny problémy, se kterými jsem se během svého studia potýkala, motivace je silná a věřím, že mě povede k vytyčenému cíli a budu moci učit i nadále. Pracuji jako učitelka na základní škole 5.rok. Učím na prvním stupni a zároveň výtvarnou výchovu na II. stupni a to v 7.a 8. ročníku. Uvědomuji si, že motivace sehrává důležitou roli ve výtvarném projevu dítěte, a proto se v diplomové práci zabývám motivací právě ve výtvarné výchově. Termín motivace je obecným označením podmínek, které determinují lidskou aktivitu, což znamená, že motivací rozumíme určitý jev, který vysvětluje příčiny lidského chování. V širším slova smyslu, jsme si zvykli označovat motivaci jako soubor pochodů, které ovlivňují aktuální chování člověka. Často si kladu ve své učitelské praxi otázku :,,Jsou moje hodiny VV pro děti atraktivní? Proč dané téma děti nezaujalo? Jak přistupovat k dětem ve VV? Kde hledat vhodná témata pro náměty do VV?“ V dnešní hektické době, plné cizích jazyků a internetu, kdy se na základních školách často klade důraz na jiné předměty, vidím důležitost výtvarné výchovy. Děti se zde mohou realizovat, rozvíjet kreativitu a fantazii, relaxovat. Mnohdy je však výtvarná výchova nudí, je pro mnohé z nich nezáživná. Všechno důvěrně znám z praxe a snažím se situaci nějakým vhodným způsobem alespoň částečně změnit. Využívám různé druhy motivací, které přizpůsobuji potřebám jedince nebo celého kolektivu. V mnoha publikacích, časopisech bylo napsáno, že kresba je nejpřirozenější stejně jako řeč činností dítěte. V útlém věku, kdy dítě dokáže tužku držet v ruce, čmárá ,

7 kreslí, vyjadřuje se. Kresba je pro něj přirozenou potřebou. S postupem věku se kresba rozvíjí, nabírá jiných rozměrů a dimenzí, ale stále zůstává vyjádřením individuality jedince, později dospělého jedince. Stává se pro děti nejen pouhou hrou. Výhodou pro nás učitele VV tedy je fakt, že bychom nemuseli k výtvarnému projevu nutit. Avšak nás děti často nutí hledat a nalézat různé druhy motivace tak, aby výtvarná výchova byla pro ně neustále atraktivní a zajímavá a abychom mohli jejich výtvarný projev dále rozvíjet. První studie o dětských obrázcích vznikly asi před 80.lety a jsou spojeny se jménem G.H.Lugueta. Od té doby zájem roste a kresba je využívána v mnoha oblastech /psychologie, pedagogika, medicína apod./ Kvalita kresby se odráží nejen na úrovni intelektu, ale i na emoční rovnováze. Obzvláště v dnešní době by měla být ve výtvarné výchově upřednostňována

kreativita a

schopnost dětí vyjádřit se podle vlastních

představ. Vizuální kultura děti oslovuje již od chvíle, kdy začínají vnímat okolní svět. Setkávají se s ní na ulicích, při cestě do školy nebo když doprovázejí rodiče do obchodů, restaurací, sledují televizi či prohlížejí různé časopisy. Je proto vhodné motivovat děti tak, aby si našly cestu k umění a rozeznávaly kvalitní autorskou tvorbu a nepodléhaly všem vlivům vizuálního světa. Vhodnou motivací bych mohla osobním příkladem dětem předat nejen mnoho znalostí, dovedností a nových poznatků, ale také ovlivnit jejich smysl pro estetiku a krásu. Zároveň se mi při hodinách VV naskýtá jedinečná příležitost přimět děti k rozvíjení jejich talentu, nadání či vloh, ostatním dětem vhodnou motivací zvyšovat sebevědomí, dodat jim větší potřebu seberealizace, touhu prosadit se. Není nic úžasnějšího, než když na začátku roku dostanete třídu dětí, které necítí potřebu malovat, kreslit a výtvarná činnost je nezajímá. Na konci roku zjistíte, že Vaše motivace dokázala vše změnit a všichni žáci se s chutí výtvarně projevují a hledají společná témata a činnosti. Vnímáte zájem a snahu, kreativitu a vynalézavost a za každým obrázkem poznáte konkrétního jedince, jeho vlastní výtvarný projev, část jeho osobnosti. Naznačené okolnosti mě vedly k napsání této práce. Ne vždy se mi podaří u všech dětí se mi podaří vzbudit opravdový zájem o výtvarnou výchovu. Moje práce bude proto sledovat možnosti rozvoje motivovanosti dětí ve výtvarné výchově s ohledem na věk a individualitu dítěte. Motivační struktura každého jedince je dosti složitá. Zahrnuje soubor motivačních sil vzájemně se ovlivňujících a souvisejících s dalšími aspekty vývoje člověka, s jeho zráním, učením, výchovou i sociálním začleněním. Zjistit motivační síly svého konkrétního chování,

8 dorozumět motivaci druhých, znamená lépe poznat sám sebe i ostatní. Poznávání motivů lidského chování určitě ztěžuje i to, že stejné chování několika lidí /dětí/ je zpravidla motivováno odlišnou kombinací motivů. Některé pohnutky si člověk uvědomuje, jiné jen částečně nebo vůbec ne. Motivace jako celek je nejen z psychologického hlediska skutečně obtížná k objasňování a poznávání, ale i pro působení na jednotlivé motivační síly a jejich rozvíjení. Diplomová práce zpracovává některé poznatky z mého působení jako pedagoga výtvarné výchovy. Mohla by motivovat jiné pedagogy, kteří jsou skeptičtí k nově sestavené VV v povinném vzdělávání na základních školách . Ze své praxe na ZŠ jsem poznala, že výtvarná výchova hledá svoje místo mezi ostatními předměty na ZŠ a motivovanost učitelů výtvarné výchovy je velmi často malá. I to mě vedlo ke zpracování diplomové práce na toto téma. Ztrácí se motivovanost učitelů I. stupně a učitelů vyučující výchovy na II.stupni

/tělesnou, výtvarnou,

pracovní, hudební/. Práce je rozdělena na několik částí. První teoretická část vychází z obecných poznatků a studia odborné literatury. Pozornost je věnována hlavně základnímu vysvětlení některých pojmů a měla by shrnovat teoretické poznatky o motivaci ve výtvarné výchově v souvislosti s dítětem na základní škole. Druhá část obsahuje vlastní zkušenosti z učitelské praxe na základní škole v Měříně. Analyzuje tvorbu motivace v podmínkách naší školy. Třetí praktická část obsahuje návrhy na zkvalitnění motivace určené pro děti I. a II. stupně vzhledem k jejich věku a popisuje volbu některých druhů motivace pro učitele základní škole. Rozpracovává v jednoduché tabulce krátký dotazník určený dětem 2.,4.,7.,a 8. ročníku a reflektuje moje názory na výuku výtvarné výchovy na naší škole v souvislosti s vedením motivačních činností v hodině .

.

.

9

Teoretická část

10

1. Vymezení základních pojmů Každé dítě je jedinečné, nezaměnitelné a má své potřeby a zájmy. Různě přistupuje k podnětům z okolí, jinak reaguje ve stresových situacích, jinak se chová k druhým Každého žáka, studenta či dospívajícího ovlivňují jiné motivy a odlišnou motivací nenasměruje k určité činnosti nebo k aktivitě. V mezilidských vztazích, při interakci s mladými lidmi i s dospělými si všímáme toho, že každý se chová poněkud odlišně. K určité činnosti přistupuje s větším či menším zájmem, radost a uspokojení

mu poskytuje působení nestejných podnětů. Každé

chování či jednání člověka je motivováno. Než začnu ve své diplomové práci hovořit o termínech

motiv

a

motivace,

chtěla

bych

zmínit

pojmem

lidská

činnost.(Vondrová,P.:Výtvarné techniky pro děti.Praha,Portál 2001,s.9-13)

1.1. Lidská činnost Tímto termínem označujeme každou navenek projevenou aktivitu člověka. Každá činnost je procesem zaměřeným na dosažení něčeho nebo na dosažení změny stavu něčeho. Patří ke každému člověku a jeho existenci. Podle činnosti člověka lze poznat

jeho

osobnost.(PhDr.Koukola,B.CSc.:Základy

psychologie

a

úvod

do

psychologie osobnosti,Opava 1996,s.38) Zmiňuji tento termín v souvislosti s tím, že hovoříme o motivaci dětí ve výtvarné výchově. Na základní škole se setkáváme zejména s činností dítěte v hodinách, o přestávce i po vyučování v různých kroužcích nebo v družině. Snažíme se jako učitelé o to, aby dítě vyvíjelo aktivní činnost, tzn. aby se aktivně podílelo na průběhu vyučovací hodiny, reagovalo na učitelovu motivaci , která by v něm měla vzbudit zájem a aktivní účast. Při hodinách výtvarné výchovy míníme aktivní účastí jeho vlastní výtvarný projev, manuální činnost v podobě výkresu, plastiky, keramického výrobku apod. Kvalita vyvíjené činnosti závisí na naší vhodné, zajímavé a pro děti atraktivní motivaci.

1.2 Motiv Malý princ: Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné

11

Z psychologie činnosti vyplývá, že motiv je uvědomovaný zdroj nebo činitel aktivace. Motivy jsou vnitřní hybné síly jednání a chování člověka, to, co je bezprostředně příčinou a zároveň pohnutkou činnosti nebo jednání. Každý člověk má v sobě trvalou tendenci k tomu, aby v něm určité motivy vyvolávaly a udržovaly aktivaci. Toto nazýváme „motivační dispozice“, která je u každého člověka individuální. Motivem je tedy vše, co podnítí člověka k tělesné nebo psychické aktivitě a udržuje ho v ní, udává směr, který je podmíněný cílem činnosti. Motiv je tedy dynamizující činitel, který vede k pohotovosti začít nebo udržet chování směřující k určitému cíli. Motivy mohou vycházet z nitra člověka, tehdy je nazýváme impulzy /např. rozhodnutí nesledovat dále televizní pořad , uspokojit potřebu hladu./ Jestliže motivy vycházejí z okolního prostřední člověka, nazýváme je incentivy /nebo podněty, stimuly/. Incentiv tedy vnější podnět /objekt, událost z lat. =podnícení, výzva/ využíváme ve školní praxi při motivaci dětí ve vyučování. Rozlišujeme pozitivní a negativní vnější podněty. Pozitivní vnější podnět potřebu nejen vzbuzují, ale dokáží ji také uspokojit, a proto působí přitažlivě /výtvarné dílo, pohádka, poslech hudební nahrávky/. Negativní vnější podněty /např.obtížný problém, hrozba, vidina neúspěchu/ nedokáží potřebu uspokojit, vyvolávají chování, které se jim vyhýbá. Motivy se vytvářejí ve vzájemné interakci potřeb a vnějších podnětů. To znamená, že touha po uspokojování potřeb ovlivňuje vztah k vnějším podnětům a zacházení s nimi a naopak. Pozitivní a negativní vnější podněty mohou podněcovat nebo tlumit motivovanou činnost. Lidské motivy jsou uspořádány hierarchicky od nejnižších až po nejvyšší.

(Hrabal,V.ml.,Man,F.,Pavelková.I.:Psychologické

otázky

motivace

ve

škole,Praha,SPN 1984,s.25-50) Základní aktivační činitele dělíme na: A: Vnitřní /autogenní/ - zakódované v jedinci samém. Nedokážeme je ovlivnit, motivace na ně podle mého názoru nepůsobí, nebo jen velice málo /např. velmi pomalé osobní tempo, různé druhy dysgrafie/. B: Vnější /heterogenní/ - např. ukládané úkoly, požadavky okolí. Jako učitelé je uplatňujeme dost často a mnohdy bychom si měli uvědomit, jestli je volíme přiměřeně a vhodně tak, aby měly v konečném výsledku ten správný význam.

12

C: Biologické – biologické potřeby, pudy, vrozené dispozice, emoce. Děti si je často do školy přinášejí z rodiny, z působení rodičů i sourozenců.Vrozené dispozice jsou geneticky zakódované a těžko naší motivací také ovlivnitelné. D: Společenské - sociální potřeby, společenské úkoly E: Osobní – zájmy, sklony, cit, aspirace, atribute, včetně životních plánů, ideálů, návyky Formují se v průběhu života člověka a škola má zde jedinečné zastoupení a může dobrou motivací vyvolat v dětech aspirace a pohnutky např. v chování ke kamarádům, vztah k umění a určitou míru vkusu a vnímání estetična apod. (PhDr.Koukola ,B.CSc.:Základy psychologie a úvod do psychologie osobnosti,Opava 1996) Vyšší motivy /např. aspirace/ se objevují až tehdy, když se realizují nižší motivy tj. uspokojení biologických potřeb. Zde se můžeme zmínit o tom, že osobní motiv aktivace označujeme také jako „motiv seberealizace.“ Aspirace – je „výše nároků“, které někdo klade na svůj výkon. Je tedy vyjádřením míry snahy uplatnit se, prosadit se, uspět v určitých situacích. Aspirační úroveň - /tj. náročnost kladených cílů/ souvisí s tzv. výkonovou motivací. Je důležité, aby jedincova aspirační úroveň odpovídala jeho skutečným možnostem a schopnostem. Ve výtvarné výchově také sledujeme aspirační úroveň jednotlivců a přizpůsobujeme činnosti tak, aby děti už na začátku byly pozitivně naladěni na činnost, kterou se chceme zabývat. Vhodná motivace může navodit správnou

a

pozitivní

atmosféru.

(Nakonečný,M.:Základy

psychologie

osobnosti.Praha,Management press 1993)

1.3. Potřeba Dále zmíním termín potřeby, základní motivační síly. Můžeme si je rozdělit do několika skupin: A: Elementární životní potřeby /potřeba kyslíku, potravy, spánku, odpočinku/ jsou nezbytné pro zachování života a jsou více méně společné všem živočichům /i zvířata mají tyto elementární potřeby/. B: Potřeba jistoty a bezpečí, zvlášť se projevuje ve chvílích, kdy se dítě cítí ohroženo, ocitá se v těžké a pro něho nepřehledné životní situaci, působí na jeho zdraví

13 nebo ohrožují jeho psychosociální jistoty /atmosféra v rodině, začlenění do skupiny vrstevníků např.ve škole, vztah k partnerovi aj. C: Potřeba činnosti, změny. Projevuje se nesmírně mnohotvárně, zahrnuje radost z realizace v činnosti samostatné /např.dětská hra, aktivní účast v hodině/. Zvláště silně se projevuje v dospívání, kdy jedinec hledá a zkouší nepoznané /už i na II.stupni ZŠ/. Tuto potřebu bychom jako učitelé měli hojně u dětí podněcovat a vhodně motivovat D: Potřeba sociálního styku. V lidském chování se projevuje ve vztazích s lidmi, vzájemnou pomocí a porozuměním, příjímáním kladných citových projevů, péčí a rozvíjením sociálních kontaktů. I zde má škola svoji roli, vytvářejí s třídní kolektivy ,řeší se různé konflikty, situace. Vhodnou motivací ovlivňujeme chování dětí v kolektivu při řešení různých problémů. Ve výtvarné výchově je to práce ve skupině , ve dvojicích, kde se děti vzájemně doplňují, povzbuzují a i motivují. E: Potřeba uskutečnit v životě nějaký cíl, krátkodobý /ten je charakteristický zejména pro dětství/

anebo vzdálenější, souvisí s přáními, záměry, životními

perspektivami a cíli.Tato potřeba je vyjádřením seberealizačních snah jedince /stát se lékařem, vynikajícím sportovcem, dobrým rodičem/. Je složitější a musí spolupracovat i s volním úsilím jedince, s jeho charakterově volními rysy. Říkáme, že všechny výše uvedené potřeby jsou vzájemně propojené, jejich rozdělení je spíše umělé. Jednotlivé motivy jsou ve vzájemných vztazích a mohou se podporovat nebo střetávat v konfliktu. V hodinách výtvarné výchovy se všechny tyto potřeby opravdu propojují a vhodnou a cílenou motivací i pozitivně uspokojují. S potřebami jsou úzce spjaty i další složité části lidské motivace např. zájmy /sportovní, technické, výtvarné atd. /ty představují motivy získané, v nichž se projevuje vztah jedince k druhu činností nebo skutečnosti. Dále musíme zmínit postoje, představující specifické získané dispozice. Dávají impuls k určitému chování či jednání na základě poznání jevu, k němuž se vztahují, a k jeho citovému hodnocení /kladný nebo záporný postoj k vyučovacímu předmětu, oboru, skupině apod./. Každý člověk má

svoji

hodnotovou orientaci, přestavující soubor hodnot či jejich určitou hierarchii, která vyjadřuje to, čemu před čím dáváme přednost. Vyvíjí se u dětí postupně s věkem a my jako učitelé ji ovlivníme jen částečně. Jedinečnou roli také sehrávají emoce, které představují citové procesy, stavy a vlastnosti člověka.(Slavík,J.:Kapitoly z výtvarné výchovy

II./hodnota,osobnost,motivace/.Praha,Pražské

ped.pracovníků,KVV PdF UK, 1994)

centrum

vzdělávání

14

1.4. Učení Přes svou klíčovou důležitost v oblasti výchovy a vzdělávání je problematika průběhu učení a činitelů, které je ovlivňují, je složitá. My učitelé a další pracovníci v oboru školství obecně to často klademe za vinu psychologům. Mnozí z nás říkají, že psychologové jim nabídnou buď několik vzájemně rozporných výkladů učení, z nichž každý je záložen na jiné psychologické teorii, nebo jim předloží jedno soudržné vysvětlení, s nímž by však, jak sami připouštějí, jiní psychologové asi nesouhlasili. Problém je v tom, že učení je činnost velice složitá. Každý z nás je ve svých bdělých chvílích vystaven stálému a rozmanitému proudu zážitků, z nichž každý v nás může vyvolat učení, avšak většina z nich z našeho vědomého života mizí beze stopy. Co působí, že si některé věci zapamatujeme a jiné ne? Proč může určitá událost u jednoho člověka vyvolat učení, avšak na jiného nemá žádný měřitelný účinek? Proč si určitý žák zapamatuje mnoho v hodině jednoho učitele, ale z hodiny jiného učitele mu v hlavě nezůstane nic? Čím to je, že když se musíme vyrovnávat s novými situacemi a problémy, býváme obvykle schopni porozumět své zkušenosti a účinně využít svých znalostí? Takové a mnohé jiné otázky způsobují, že práce psychologa nabývá v oblasti učení přímo herkulovského charakteru. Psycholog musí totiž učení nejen sám pochopit a jiným vysvětlit jeho podstatu, ale musí také umět poradit, jak učení učinit co nejvýkonnějším a nejtrvalejším. Co stojí za údiv, možná ani není to, že psychologové za těch více než 50 let, kdy je učení soustavně zkoumáno, nezodpověděli všechny otázky, nýbrž naopak to, že vůbec poskytli tolik odpovědí, kolik jich dnes již známe. 1.4.1 Co je učení? Vždy bývá užitečné začít definicí. Proto si hned na začátku povězme, že většina psychologů by souhlasila s formulací, že je to poměrně trvalá změna v potenciálním chování jedince v důsledku zkušenosti. Tato definice upozorňuje na tři věci. Učení musí jedince nějak změnit, za druhé, že tato změna nastává v důsledku zkušenosti a za třetí, že to je změna v jeho potenciálním chování. První z těchto bodů je jasný. Učení nemůže nastat, aniž bychom se nějak změnili. Tato změna ovšem může být poměrně jednoduchá (např. když se učíme zavázat si tkaničku u bot nebo složitější, když se poprvé setkáme s velkým uměleckým dílem), avšak princip zůstává stejný. Jedinec je po takovém učení

15 v nějakém popsatelném ohledu jiným člověkem, než byl předtím. Zdůrazňujeme dále, že změna musí nastat v důsledku zkušenosti. Tím se vylučují takové druhy změn, které vyplývají ze zrání a z tělesného vývoje. Poslední věc nás upozorňuje, že ačkoli nastala změna, je to změna potenciálu, nikoli nutně ve skutečném výkonu. Můžeme se něčemu naučit, avšak stává se, že toto učení se v našem chování projeví třeba až po měsících nebo letech. (např. dítě v televizi seznámí se zajímavými poznatky o nějaké cizí zemi a později, když se jeho třída začne o této zemi učit, překvapí spolužáky i učitele svými znalostmi.) Vyzbrojeni touto definicí můžeme se nyní seznámit s pokusy psychologů vytvořit

přesvědčivou

teorii

učení.(Vacínová.M.,Langová.M.

a

kolektiv,Praha

2008,ISPN:978-80-86723-42-6,upraveno) V tomto bodě se musíme smířit s názorovými rozdíly mezi psychology, které je někdy rozdělují na tři přístupy. A: Behavioristický přístup Od svých počátků ve třicátých letech tvrdí behavioristický přístup ve své krajní poloze, že má-li být psychologie exaktní vědou, musí se zaměřit na studium pozorovatelného chování, to jest na odezvy produkované jedincem a na podmínky, za nichž vznikají. Takový přístup původně chápal učení v pojmech spojení mezi podnětem pocházejícím z okolí a odezvou či odměnou určitého jedince, nebo mezi touto odezvou a zpevněním; tím silně zdůraznil úlohu okolí. Předpokládalo se, že stačí vhodně uspořádat okolí a učení nastane zpravidla samočinně, bez ohledu na konkrétní úmysl toho, kdo se učí. Tento krajní názor již v současnosti mnoho psychologů nezastává. Všeobecně se totiž uznává, že musíme také vzít v úvahu, co jedinec ví o vztahu mezi podnětem a svou vlastní odezvou, nebo mezi odezvou a zpevněním, které ji následuje. B: Kognitivní přístup Zastává názor, že máme-li porozumět učení, musíme se zabývat především schopností jedince reorganizovat své psychologické pole (tj. svůj vnitřní svět pojmů, vzpomínek atd.) v odezvu na prožívanou zkušenost. Tento přístup tedy klade zvláštní důraz na způsob, jak si jedinec vysvětluje a jak se snaží pochopit, co se děje. Kognitivní přístup vidí jedince nikoli jako mechanický výtvor jeho prostředí, nýbrž jako aktivního

16 činitele v procesu učení, jako někoho, kdo se úmyslně snaží zpracovávat á třídit proud informací přijímaný od okolního světa. C: Nativistický přístup Vychází z pozice člověka a prostředí.Od potřeby člověka učit se k vytváření vhodného prostředí na učení. (Pupala,B.:Předškolní a primární pedagogika,Praha,Portál 2001 ,ISBN 80-7178-585) Tyto soubory teorií se vzájemně nevylučují a ve skutečnosti mezi nimi dochází k postupnému sbližování. Učitelé, zajímající se pochopitelně především o praktické záležitosti učení, mohou s prospěchem čerpat ze všech souborů a volit podle úrovně, na níž má učení nastat, který z nich je v daném případě užitečnější.

1.4.2 Průběh učení Uvažování o praktických stránkách procesu učení nás přivádí k otázce metod a technik vyučování. Mnohé z nich jsou specifické pro určitý vyučovaný předmět či předměty, a proto přesahují rámec psychologického pojednání. Je však řada obecných zásad, na něž můžeme upozornit.Gagné (Gagné,R.,M.:Educational Technology and Learning Process,1974,Educational Researcher.), který užívá Skinnerova modelu operantního podmiňování i (ač v menší míře) pojmového modelu spojovaného s Brunerem, tvrdí, že průběh učení zpravidla sestává z řetězce osmi událostí: 1. motivace (neboli očekávání); 2. rozpoznání (jedinec vnímá látku a odlišuje ji od ostatních podnětů soupeřících o jeho pozornost); 3. vštípení (jedinec kóduje poznatek); 4. uchování (jedinec skladuje poznatek v krátkodobě nebo dlouhodobé paměti); 5. vybavení (jedinec vybírá látku z paměti);

17 6. zobecnění (látka je přenášena do nových situací, kde umožňuje jedinci vytvářet strategie, jak se s těmito situacemi vyrovnat); 7. výkon (tyto strategie se prakticky uplatňují); 8. zpětná vazba (jedinec získává informaci o výsledcích). Gagné tvrdí, že k selhání procesu učení vždy dochází na některé z těchto osmi úrovní. Úkolem učitele je zjistit, která z nich to je. O motivaci budu ještě dále ve své práci hovořit.. Gágné má za to, že učitel může pomoci žákům vyhnout se selhání na dalších úrovních tím, že bude dbát na to, aby učení probíhalo v devíti krocích: Krok 1: Získej pozornost žáka. Krok 2: Pobídni ho k vybavení si potřebných předběžných znalostí. Krok 3: Oznam mu cíle výuky. Krok 4: Předlož mu příslušné podněty (učební látku). Krok 5: Poskytni mu vedení (což obsahuje poskytování vodítek, která žákovi pomohou spojit si vyučovanou látku do řetězce pojmových souvislostí). Krok 6: Vyvolej provedení žádaného výkonu žákem. Krok 7: Poskytni mu zpětnou vazbu. Krok 8: Ohodnoť jeho výkon. Krok 9: Zajisti mu uchování a přenos nově osvojené informace do nových situací učení. V tom je obsaženo kladení otázek žákům takovým způsobem, který jim umožní vyjádřit pravidlo či pravidla, jež si osvojili. Povšimněte si, že kroky 2 a 4 mohou mít podobu otázek, řešení problémů nebo učení objevováním, stejně jako podobu prostého slovního výkladu učitele. Zde si od Gagného můžeme pro další užitečnou radu k Brunerovi (Bruner.J.:Toward a Theory of Instruction,1966). Bruner je přesvědčen, že při poskytování vodítek žákům, zmíněném v kroku 5, jim až příliš často nabízíme pouze

18 zprostředkování poznatků v již hotové podobě, "jazyka" daného předmětu, tj. v pojmech, vzorcích, postupech, myšlenkách atd. vytvořených jinými lidmi. Žáci nemají možnost objevit si tyto poznatky sami. Je pravda, že umožníme-li jim objevit tyto poznatky nezávisle, nedochází k "novým" objevům v nějakém absolutním smyslu, avšak, jak říká Bruner, o to vůbec nejde. Jde o to, že tyto poznatky jsou nové pro žáky samé ; a projdou-li sami procesem jejich objevování, budou pak mnohem lépe připraveni pochopit pojmy a vztahy v nich obsažené.

1.5 Motivace

Denis Waitley: Motivace je vnitřní elán.

Pod pojmem motivace rozumíme souhrn hybných činitelů v činnostech,učení a osobnosti. Říká , že jsou to skutečnosti, které jedince podněcují, podporují nebo naopak tlumí, aby něco vykonal či nevykonal. Zahrnuje vnější pobídky, cíle a vnitřní motivy. Často je individuálně rozdílná, nejčastěji je chápána jako intrapsychologický proces zvýšení nebo poklesu aktivity,mobilizace sil, energetizace organismu. Projevuje se napětím, neklidem,činností směřující k porušení rovnováhy. Člověk si svou motivaci uvědomuje někdy méně a někdy více. Někdy si uvědomuje jen vnější cíle ne však vnitřní motivaci. Motivace je aktivita vyvolaná motivem a končící realizací /uspokojením motivu/.Pod tímto pojmem zahrnujeme ty uvědomované i neuvědomované psych.faktory, na jejichž základě se uskutečňuje naše chování a jednání. Hrabal,V.ml,Man,F.,Pavelková,I.:Psychologické otázky motivace ve škole,Praha,SPN 1984)

1.5.1 Druhy motivace Pro běžnou praxi ve výtvarné výchově má smysl uvažovat o třech klíčových druzích motivace: - sociální motivace - výkonová motivace - poznávací motivace

19 A: Sociální motivace

Směřuje k získávání lásky, pocitu bezpečí a nabytí určitého vlivu v sociálním prostředí. Ve výtvarné výchově často děti pracují ve skupinkách nebo ve dvojicích.Tvoří výtvarná díla a často řeší vztahy mezi sebou, přizpůsobují se různým názorům a prosazují svoje myšlenky či nějakou fantazii a styl neboli způsob ztvárnění, který je u každého dítěte naprosto odlišný a individuální.V tomto směru má výtvarná výchova jedinečnou a ničím nenahraditelnou roli. Rozvíjí několik dialogů, dramatických diskuzí , problémů, při kterých se ukazují dětské vlastnosti, emoce a charakter ještě v další podobě než třeba v běžné vyučovací hodině. Každé dítě má potřebu: Potřeba pozitivních vztahů, která je o tom, zda bude ve svém sociálním chování dítě aktivní či nikoliv. Opakem je obava z odmítnutí. Tyto dva faktory by měly být navzájem

vyrovnané.

Každý

učitel

by

proto

neměl

přehlédnout

dětskou

nerealizovatelnou touhu po navázání pozitivního kontaktu a měl by si všímat nenápadných a plachých snah o získání jeho náklonnosti. Musí však také brát v úvahu, že jde o záležitosti nadmíru citlivé. Učitel by měl mít rozvinutou schopnost empatie. Neměl by zapomínat, že výtvarný projev velice často mluví zřetelněji než mnohá slova a bývá dost často signálem pro „pilotní“ diagnózu a pro ničím nerušené zamyšlení nad obsahem, který chce sdělovat. Potřeba vlivu u dětí je spjata se snahou řídit, ovlivňovat chování ostatních spolužáků. Většinou rozlišujeme dvě fáze: - získávání vlivu - uplatňování vlivu Učitele by měl hned od počátku zjistit rozložení sociálních sil ve třídě Znamená to, že by měl znát odpovědi na otázky typu: Kdo je ve třídě nejméně oblíben /nejvíce oblíben/? Kdo má ve třídě největší /nejmenší/ vliv na ostatní děti? Jak souvisí u jednotlivých dětí obliba s vlivem? Jak se liší výsledky práce u jednotlivých dětí /vztahy k učiteli/? Důležité jsou různé dotazníky, které nám slouží ke zjištění sociálního klimatu ve třídě.

20 B: Výkonová motivace Závisí na systému sebehodnocení, který podmiňuje jedincovi aspirace a informuje ,nakolik byly uspokojeny. Jejím cílem je osamostatnění osobnosti a zhodnocování nebo ochrana vlastního „já“. Motivace související s výkonem je výslednicí sil dvou potřeb: - potřeba úspěšného výkonu - potřeba vyhnout se neúspěchu V soudobé výtvarné výchově je výkonová zaměřenost žáků záměrně tlumena. Ze strany učitele k tomu přispívá zejména oslabení hodnotového srovnávání popř. využívání tzv. individuální vztahové normy. Učitelé se snaží většinou používat pouze pozitivního hodnocení /tj.přehlížejí nedostatky a vyzdvihují klady/ a nepodporovat situace „výtvarné soutěže“. Děti si snadno všimnou i zdánlivě nepatrných hodnotících aktivit – zabarvení a intonace hlasu, pousmání, pohledu atd. Proto i když je učitel upřímně přesvědčen, že hodnotí všechny děti pozitivně, ve skutečnosti je jeho chování dostatečným zrcadlem, v němž žák čte svoje „rozsudky“. K tomuto faktu bychom neměli

být

slepí

zejména

v tak

tvorba.“(Slavík,J.:.Kapitoly

citlivé

oblasti

jako

z Výtvarné

/hodnota,osobnost,motivace/Praha,Pražské

centrum

vzdělávání

je

výrazová výchovy

pedagogických

pracovníků,KVV PdF UK v Praze 1994)

C: Poznávací motivace Východiskem pro poznávací

motivaci je

zvídavost nebo zkoumavost

/explorace/ - pro všechny aktivní živočichy společná potřeba zkoumat své okolí a orientovat se v něm,tj. objevovat v něm smysl, řád, kterému je možné rozumět a zařizovat se podle něj. Poznávací motivace plyne z potřeby mozku zpracovávat podněty a zabezpečovat tak přizpůsobivost v proměňujícím se prostředí. Z předchozích tvrzení odvodíme, že poznávací potřeby jsou uspokojovány všude tam, kde se člověk setkává s něčím novým, neurčitým, s něčím, co se jeví jako problém, jenž volá po prozkoumání a řešení. Poznávací motivace se projevuje v kladení otázek /Co?Proč?Jak?/ a v hledání odpovědí, v nejširším smyslu, tzn. třeba prostřednictvím výtvarné, hudební, literární aj.tvorby.

21 Ve vztahu k činnostem ve škole odpovídají poznávací potřeby tzv. vnitřní motivaci tj. motivaci, která je uspokojována samotnou činnosti. Rozlišujeme dva druhy poznávacích

potřeb, které jsou uspokojovány poněkud

odlišnými druhy aktivit: A: “sběratelské“ „Sběratelské“ potřeby vedou ke shromažďování poznatků, snaží se odpovědět především na popisné otázky Co?, Kdy?, Kde?. „Sběratelsky“ motivovaný člověk rád získává a uspořádává informace a většinou mu nečiní potíže si je pamatovat. Ve výtvarné výchově se tento typ uplatní zejména při studiu historie výtvarné kultury a jako poučený sběratel výtvarných objektů. Většinou rád popisuje a hodnotí výtvarná díla. B: „Řešitelsky“ zaměřený člověk má rád řešení problémů, zkoumání a hledání nových cest k cíli. Ve výtvarné výchově je nakloněn experimentování, explorativním činnostem a různým tvůrčím hrám. Jeho největším nepřítelem je stereotypní a nudné prostředí. Mnohdy bývá „řešitelský“ typ považován za školní „motivační ideál“. Měli bychom se ale varovat jednostranného pohledu, neboť jeden typ bez druhého není úplný a ostatně v každém člověku se obvykle obě tyto varianty poznávacích potřeb doplňují. Učitel by měl u každého typu respektovat jeho osobní štěstí z poznávacích aktivit. Zdá se mi pochybné brát někomu sebeúctu a radost „z naučeného telefonního seznamu“ jen proto, že se výchova právě shlédla z výtvarné

výchovy

II

„v kouzlu řešitelského intelektu“. (Slavík,J.:Kapitoly

/hodnota,osobnost,motivace/Praha1994,Pražské

centrum

vzdělávání pedagogických pracovníků KVV PdF UK)

1.5.2 Motivace k učení Z pedagogického hlediska nás zajímá zejména motivace k učení, kterou dělíme na: (PhDr.Koukola,B.:základy psychologie a úvod do psychologie osobnosti,Opava 1996) A/ Vnější motivace k učení – jsou to momenty spjaté zejména s učební činností a jejím podnětem je zprostředkovatel /odměna, trest, prestiž,pochvala, donucení apod./ B/ Vnitřní motivace k učení – označuje dílčí motivy spjaté s příslušným předmětem nebo nějakou činností, které se žák věnuje /patří sem např. poznávací potřeby a zájmy, potřeba výkonu, potřeba vyhnutí se neúspěchu, sociální potřeby/.

22 Individualita žáka se odráží i zde, kdy každý žák reaguje na různé formy ovlivňování motivace k učení. Není-li přítomna dostatečná motivace, uspokojivé učení ve škole pravděpodobně neproběhne. Podle některých psychologů a pro přehlednost si můžeme rozdělit zdroje motivace na intrinsické druhy motivace, které pocházejí z jedince samého, a extrinsické, které jsou mu poskytovány okolím.

A: Intrinsická motivace. Psychologové

nyní

obecně

přijímají

(např.Atkinsonová

et

al.,

:Psychologie,Praha,Victoria Publishinng1995) hypotézu, že zvířata i lidé mají přirozený pud zvídavosti, který zřejmě není zacílen na nějaký zjevný hmotný výsledek, nýbrž už od raného věku podněcuje spontánní zkoumání a objevování. Jak děti vyzrávají, odezva na projevy tohoto pudu ze strany druhých pomáhá usměrňovat jeho vývoj. Jestliže se snahy dětí o zkoumání setkávají s nesouhlasem dospělých a s následující frustrací, pak následkem operantního podmiňování se takové pokusy pravděpodobně budou vyskytovat méně často a budou nahrazeny netečností nebo možná náhodnými bezúčelnými činnostmi. A naopak, pokud jsou děti často odměňovány a zpevňovány učiněnými objevy, příjemným vzrušením a souhlasem dospělých, budou ve svém zkoumání pravděpodobně pokračovat v postupně zaměřenější a přínosnější podobě. V úzkém vztahu s dětskou zvídavostí jako motivačním činitelem je stupeň zájmu vzbuzovaný vlastní zkušeností s výukou. Pokud bychom měli říci, proč některé věci člověka zaujmou a jiné nikoli, asi bychom tvrdili, že ty první jsou nějak přímo důležité pro jeho život. Buď ho baví, nebo odvádějí jeho mysl od nepříjemných myšlenek, nebo mu umožňují úspěšněji zvládat úkoly a vycházet s lidmi, s nimiž se setkává. Jak jedinec vyrůstá, mohou mu mimo jiné pomáhat pochopit sebe sama a přispívat k vytvoření jeho ucelené životní filozofie. Potíž

s většinou školního vyučování je v tom, že tuto

důležitost zjevně postrádá. Probíhá na místě odlišném od vnějšího světa a mnohé z toho, co se ve škole učí, je příprava na úkoly v dalekém budoucnu, a ne v současnosti (nebo na úkoly, s nimiž se dítě setkává jen ve škole a nikde jinde). Když aktivní a představivostí nadaný učitel zná svůj předmět a své žáky, může učinit hodně pro to, aby práce ve škole měla přímý vztah k jejich zájmům. To v podstatě znamená začínat od toho, co děti již znají, od jejich otázek, ambicí, problémů, a ukázat jim, jaký to má vztah

23 k tomu, co se učí ve škole a jak jim toto učení může poskytnout odpovědi, které jim pomohou vést spokojenější život. B: Extrinsická motivace. I když učitel podněcuje děti sebevíc, přesto nastanou situace, kdy jejich intrinsická motivace bude nedostatečná a bude nutno obrátit se k motivaci extrinstické povahy. Tato motivace obvykle zahrnuje známkování, vysvědčení, sdělení rodičům, testy, zkoušení a samozřejmě pochvalu. Úspěšnost v této oblasti pomáhá budovat prestiž dětí ve vlastních očích i v očích učitelů, spolužáků a rodičů, a tím napomáhá rozvoji takzvané výkonové motivace (Lynn,1991 ). Děti zjišťují, že úspěch přináší odměny, a vytvářejí si aspirace, o jejichž uskutečnění musí usilovat ještě cílevědoměji. Extrinsická motivace ve škole však vyžaduje řadu důležitých ohledů. Některé děti místo úspěchů zakoušejí pouze selhání. To vede buď ke sníženému sebevědomí, nebo k odmítnutí školy jako "nudné" a "hloupé" (např. defenzivní úsilí přesvědčit každého, že "bych to zvládl, ale nestojí mi to za to"). V boji se škodlivými účinky stálého selhávání je pro učitele zlatým pravidlem poskytovat příležitost k úspěchu na jakkoli nizké úrovni výkonu. Takovým zážitkem úspěchu si dítě postupně buduje novou představu o sobě a může být povzbuzováno, aby si volilo postupně vyšší cíle. Někdy se motivace ztrácí tím, že děti musí příliš dlouho čekat na výsledky své práce. Model operantního podmiňování ukazuje, že čím je delší přestávka mezi výkonem a seznámením s výsledky, tím méně účinné je učení a tím větší je pravděpodobnost, že děti ztratí zájem o úkol a o to, jak jej zvládly. Užitečným motivátorem je soutěž mezi dětmi; je-li však příliš intenzivní, může vést k nedobrým zážitkům a ke škodlivým účinkům prožívaného selhání. Proto je mnohem prospěšnější, když dítě soutěží samo se sebou a stále přitom zlepšuje svůj výkon; nebo ovzduší spolupráce, v němž děti přijmou skupinové cí1i a společně usilují o jejich dosažení. Kde je tlak extrinsické motivace příliš silný, děti utíkají ke strategiím jako podvádění, chození za školu nebo předstírání nemoci, aby se vyhnuly následkům selhání. Někteří učitelé si nejsou vědomi subtilních účinků učitelské pochvaly. Chvála je pro děti vysoce odměňujícím zážitkem a pomáhá vytvářet vřelé a produktivní vztahy mezi učitelem a jeho třídou. Zároveň však může chvála děti přespříliš usměrňovat, zvláště je-li vždy poskytována za něco přímo pozorovatelného. Užívá-li se jí takto, může vést děti k tomu, aby opustily své ostatní nápady a prostě se

24 soustředily pouze na to, nač učitel tak kladně reagoval. Namísto toho by se mělo chvály užívat nejen jako uznání za právě podaný výkon, nýbrž i k povzbuzování dětí, aby dále rozvíjely

svou

činnost

k

větší

důmyslnosti

a

tvořivosti.

(http://www.fi.muni.cz/usr/prokes/didactika/dil3/ucení03html)

1.5.3 Druhy motivace ve výtvarné výchově Andy Warhol: Mé malby se nikdy nevyvedou tak, jak jsem čekal, ale nikdy tím nejsem překvapen.

Výtvarný projev mají děti většinou rády a nebývá tedy problém, alespoň u mladších dětí, aby se do něj pouštěly s dostatečnou motivací. Zpravidla jde o motivaci tzv.krátkodobou, zaměřenou na bezprostřední uspokojení potřeby. I když tento přístup podporuje spontaneitu a expresivitu, nesmíme zapomínat jako pedagogové na to, aby děti neztratily schopnost sledovat vzdálené, cennější cíle a učit se jich dosahovat. Přeměna krátkodobého zájmu na dlouhodobý má význam nejen pro vzdělání a posléze pracovní zařazení jedince. Upevněný a trvalý zájem je důležitý pro formování zralé osobnosti jedince, pro překonání lability a pocitu životní prázdnoty . Z pohledu učitelky, používám níže uvedené druhy motivace: A:Motivace slovní ,kam zařazujeme prózu /pohádka,příběh,pověst aj./, vlastní názor vyučujícího, poslech / hudební nahrávka, či text/, motivační rozhovor, poezii aj. Motivaci využívá hodně pedagogů, protože ji považují za dostupnou a zajímavou. I já jsem ji využila ve své pedagogické praxi /viz.příloha/. Většině dětí se líbí, obzvlášť mladší děti rády malují na téma nějaké přečtené pohádky či básničky. Využitá ukázka koresponduje s věkem dítěte a vždy by měl následovat její částečný rozbor nebo diskuze s dětmi. B:Motivace názorná , kde děti vidí např. tvorbu nějakého autora, nebo sloh či styl, výtvarnou techniku. Tuto motivaci nevyužívám velmi často, protože se domnívám, že mohu děti ovlivnit. Důležité je využít ji tak, aby v co nejmenší možné míře děti ovlivnila v možnosti vyjádřit vlastní fantazii a na ztvárnění motivu.

C:Motivace na základě prožitku dítěte, kdy se aktivně samo podílí na motivaci, je podle mého názoru ideální. Ovšem vyžaduje pečlivou přípravu a flexibilitu

25 vyučujícího, který musí mnohdy improvizovat a přizpůsobovat se možné vzniklé situaci či nepředpokládanému jednání dětí. Do této kategorie zařazujeme např. estetický zážitek /výstava, návštěva divadla apod./, motivaci hrou /didaktickou nebo dramaticky vedenou, kdy se dítě vžívá do nějaké role, nebo příběhu či rozhovoru, zkoumání věcí a jevů, které dítě obklopují a se kterými se setkává v běžném životě /živočišná a rostlinná říše, věci neživé i živé přírody / abstraktní pojmy a situace, do kterých se děti mohou dostat . D:Motivace vlastním výtvarným materiálem např. netradiční materiál /dřevo, ker.hlína apod./, kde děti poznávají něco pro ně doposud neznámého a mohou to netvářet do nějaké podoby. S tímto rozdělením se mnou můžete a nemusíte souhlasit, podle toho, jaké zkušenosti máte vy s motivací ve výtvarné výchově. Tyto druhy motivace se velice často mohou prolínat a působit na sebe navzájem, navazovat na sebe, to vše proto, abychom zvýšili sílu a účinnost motivace na dětí. Často je dobré s dětmi diskutovat při výtvarné činnosti a reagovat na jejich chování a jednání. Často je při hodinách výtvarné výchovy také velice důležitý motiv. Jak už jsem se jednou v mé práci zmínila, motivem může být pro každé dítě

něco jiného. Obzvláště v hodinách výtvarné výchovy

poskytujeme a předkládáme dětem na výběr různé motivy k tomu, abychom je aktivně a fantazií jím vlastní nadchli a naladili k vytvoření daného výtvarného dílka za použití nějaké výtvarné techniky. Motiv by se měl měnit a to vzhledem k věku dětí, ke složení třídního kolektivu, podle momentálního rozpoložení třídy, podle zvolené výtvarné techniky. I ve výtvarné výchově hovoříme o tzv. činitelích motivace k učení a těmi mohou být např. novost situace, dále činnost a uspokojení z ní, úspěch v činnosti, sociální momenty /soutěžení, sociální hodnocení, souvislost činnosti se zájmy žáka a jeho zkušenostmi, souvislost s životními perspektivami/.

1.5.4 Metody rozvíjení motivace Vnitřní motivace k učení působící na žáka, kterou by učitel měl rozvíjet často ovlivňuje rodina, prostředí ve kterém žije.rodina žáka, prostředí ve kterém žije, dřívější pedagogické působení učitele .Zároveň je však mnoho faktorů motivace, kterou učitel může ovlivnit a tak zvýšit úroveň žákovy motivace.Vnější činitele motivace by měl používat velice citlivě, protože mohou negativně ovlivnit výkon žáka a i proces

26 zvnitřnění motivace. Hvozdík /1986/ uvádí tyto způsoby a metody rozvíjení motivace žáka :(Hvozdík.,J.:Základy školském psychologie.Bratislava,SPN1986) Problémové výuka – a to zejména snaha vyvolat zájem o problém, hledat alternativní řešení, tvořit hypotézy, aktivity a zpětné vazby Škola hrou –didaktické hry, které se využívají při soutěživosti, vyvolávají radost ze hry, příjemnou atmosféru ve třídě, jakousi nezávaznost a uvolněnost /příklad příloha/ Zajímavé úkoly – volit tak, aby dokázaly děti zaujmout, strhnout. Dodávat jim nádech dramatičnosti a tajuplnosti popřípadě vědeckého bádání a vytváření vlastních názorů . Soutěže – o těch bychom mohli diskutovat, protože bývají mnohdy sporné, protože velice často vynikají jedni a ti samí žáci a mají pak oboustranně negativní účinek .Měli bychom střídat charakter soutěží, aby se mohly projevit všechny děti nebo zapojit do soutěže soutěžní týmy. Programové učení – využít výhod samostatné práce s užitím vlastního žákova tempa, nestresovat je příliš časem a jiným omezením a přistupovat k individuálnímu osobnímu tempu žáků. Dramatizace činností –živé a názorné, pro děti zajímavé a atraktivní, zdůraznění rozporuplností a zajímavostí. Při této činnosti však musíme dbát na to, abychom se neodklonili od tématu a děti byly pozorné a vnímavé k obsahu. Odměna a trest – vhodné je zejména pozitivní individuální hodnocení .Akceptování jako motivační princip mělo by vést k samostatnosti, zodpovědnosti a k rozvíjení osobnosti žáka. Uplatňování principu sebevyjádření žáka – chápeme ve smyslu tolerance k individuálním zvláštnostem žáků, vytvoření příjemné atmosféry při vyučování,kdy žáci mluví nejenom o poznatcích, ale i vztazích a motivech. Rozmanitost ve vyučování – týkající se změn rytmu, tempa, metod a forem práce, práce s hlasem, pohyb ve třídě, střídaní přednášení a dotazování. Eliminovat „nudu“ při hodinách, aby žák nevnímal vyučování jako monotonní a nezajímavé. Zohledňování principu synektického klimatu – vytvoření prostředí aktivity, hledání, produkce, humoru. Brainstorming – je skupinovou produkcí nápadů, které se pak bez kritiky společně posuzují, vyvodí se závěry a přemýšlí se o alternativách Koncentrace pozornosti – kdy je v hodinách kladen důraz na soustředěnost, rozvoj koncentrace u dětí.

27 Regenerace sil – při hodinách nezapomínáme zařazovat různé druhy relaxačních cvičení Tvořivost – založeno na faktu, že tvořivé a divergentní úkoly podporují motivaci a rozvíjejí žákovu seberealizaci Imaginace – cvičení na rozvoj fantazie a spontánnosti v tvorbě asociací ,předpokladem je uvolněná pracovní atmosféra a příjemné pracovní klima ve třídě, které zvyšuje motivaci Učení činností – kde pro žáky platí, aby uplatňovali zásadu aktivity a do činnosti zapojili celou svoji osobnost Kooperativní učení a vyučování – rozdělovat žáky do skupin a dvojic a ty neustále měnit. Sociální styk také žáky motivuje. Mohli bychom sem zahrnout i případnou změnu prostředí Výcvik a rozvíjení citového vztahu k problémům – správné rozpoznávání a pojmenování problémů,j ejich definování a řešení Skupinová dynamika – k motivaci využívá sociálně psychologické procesy ve třídě. Využívání informačních fondů – podpora vlastní iniciativy žáků, samostatné vyhledávání a třídění informací a práce s nimi Aktuálnost – kdy dochází při vyučování ke konfrontaci problémů a témat se zkušenostmi žáků Uplatňování principů hierarchie cílů – žák by měl znát bližší i vzdálenější cíle práce a ty by měly být co nejvíce konkrétní a srozumitelné Uplatňování principu smyslu a významu učiva- spojení s praktickou ukázkou

Objevují se i demotivizující činitelé, kdy jsou děti v pasivních rolích /rigidita,strnulost / a v hodinách je využíváno málo tvořivosti.Vidíme je i tehdy, klademe-li důraz na školní známky a při srovnávání s nejlepšími žáky a malém využití aktivizačních metod aj.

28

Analýza

29

2. Analýza naší ZŠ pro rozvoj motivace ve výuce výtvarné výchovy na I. a II. stupni

…“Tam,kde racionalita ubila iracionalitu,není místo pro umění.“

Výtvarná výchova by měla sehrávat na ZŠ stejně důležitou roli jako jiné předměty. Praxe však naznačuje, že motivace učitelů pro zkvalitnění výuky je nízká . Motivovanost musí být však natolik účinná, aby se z předmětu výtvarná výchova nestal pouze“aktivní odpočinek „ pro děti. V období, kdy některé školy mají málo dětí, řeší ekonomické otázky, objevují se obtížně řešitelné problémy mezi dětmi /šikana,drogy,dětská kriminalita aj./ se nemůžeme divit, že motivace učitelů klesá nebo stagnuje. V této části diplomové práce se budu věnovat roli motivace v podmínkách ZŠ. Vzhledem k tomu, že jsem profesně s vyučováním výtvarné výchovy spjatá, mohu konstatovat, že se úroveň výuky na I. a II. stupni opravdu snižuje. Na základních školách se setkáváme s tím, že výuka výtvarné výchovy není v popředí zájmu ředitelů. Jejich pozornost se zaměřuje převážně na „výzdobu školy“ a o obsah výuky se nezajímají. Je třeba si uvědomit, že výtvarná výchova sehrává důležitou roli ve vytváření osobnosti dítěte a kvalita výuky v tomto předmětu je důležitá. Má nejen funci

30 kreativizační, terapeutistickou, ale také výchovnou a vzdělávací . Setkala jsem se s názorem, že výtvarnou výchovou se nesnažíme vychovávat výtvarníka, ale „výtvarného diváka“ a ztotožňuji se s ním. Mohu říct, že toto je pro mě motivací k mojí práci a k výtvarnému působení na děti a rozhodla jsem se zachytit situaci pro rozvoj motivace na naší škole.

31

2.1. Motivace a ŠRVP naší ZŠ Měřín Motivací při sestavování školního rámcově vzdělávacího plánu, v němž je zahrnuta i výuka výtvarné výchovy ,je utvářet podmínky pro výuku tohoto předmětu tak, aby podporovala v žácích vlastní výtvarné vyjádření a podněcovala jejich zájem o výtvarnou práci. Zaujala je náměty a rozvíjela jejich rozumové schopnosti a utvářela kreativní stránky jejich osobnosti. Samotný průběh při sestavování školního rámcově vzdělávacího plánu nebyl jednoduchý. Probíhal v několika fázích, které byly motivovány snahou učitelů vytvořit ho tak, aby pomáhal při výuce výtvarné výchovy v praxi. V konečné podobě se podařilo sestavit plán, který je třeba dále zlepšovat a přizpůsobovat potřebám učitele. Nedomnívám se, že bychom zvolili na naší škole právě dobrý způsob sestavování tohoto školního dokumentu, nicméně již podle něj pracujeme a shledáváme některé nedostatky. Co se týká motivace v našem školním rámcově vzdělávací plánu, představují ji některá slovní spojení jako např.,, podporovat v žácích vlastní výtvarné vyjádření, podněcovat jejich zájem a zaujmout je náměty, zdokonalovat smysl pro originalitu a utvářet kreativní stránky jejich osobnosti a vlastní výraz.“ Když se začteme do jednotlivých výchovných a vzdělávacích strategií, najdeme spojení např.,,dosažení pocitu uspokojení, dokáže popsat záměr výtvarné činnosti /motiv/ , má pozitivní přístup k druhému, vyhodnocuje výsledky své práce.“ V těchto citacích vidím motivující činitele. V dílčích výstupech

mi pojem motivace

uniká, v učivu jsou zahrnuty pouze

výtvarné techniky. Motivaci pro jednotlivé výtvarné činnosti si každý učitel rozpracuje a zvolí sám. Je mu ponechán prostor pro jejich výběr.Velké nedostatky vidím v odstavci Přesahy a vazby, kde se

doplnila

nahodile možná spojení s ostatními předměty.

Nedostatky, které se objevují v našem školním rámcově vzdělávacím plánu mohou být ve špatné motivaci učitelů k jeho vytvoření. Většina se domnívá, že jeho sestavení je další pokus o přestavbu minulých ročních plánů. Učitelé by se měli více angažovat v jeho sestavování. Mezi učiteli na naší ZŠ chybí vzájemná komunikace, bez zbytečného vyostřování názorů. Komunikace, kde ostatní členové kolektivně vyslechnou a objektivně posoudí jeho názor či připomínku bývá ojedinělá. Měli bychom se motivovat k tvoření kritických připomínek, ke zvýšení sebevědomí některých učitelů,

32 kteří se nedokáží projevit a prosadit v kolektivu. Negativizující motivace narušila jejich snahu o věcnou kolektivní diskuzi. Je to chyba a mnohdy se opravdu „ zapálení“ učitelé pro vyučování výtvarné výchovy /ale i ostatních předmětů na ZŠ/ dostávají do pozadí a prosazují se názory výraznějších učitelských typů./viz příloha č.1/

2.2 Motivace a výuka VV na ZŠ Měřín A.A Lazarus: Nečekejte na motivaci před vlastní činností - pusťte se do práce a motivace se dostaví!

Výběr motivace musí vycházet z podmínek konkrétní třídy a školy. Výtvarné činnosti by měl směřovat ke konkrétnosti a výběr motivace nemůže být nahodilý a mechanický.Učitelé mnohdy chápou materiální podmínky pro výtvarnou výchovu jako motivační činitel, který je pro ně důležitý. Zahrnují sem zázemí školy pro výuku výtvarné výchovy/pomůcky,prostory pro výtvarné činnosti aj./, organizaci v hodinách. Dalo by se říct, že je to pro nás učitele výrnarné výchovy jakási elementární potřeba , ze které můžeme při své práci vycházet. Na naší škole je 49O dětí. Jak vyplývá z našeho školního rámcově vzdělávacího plánu v 1.3. a 5. třídě se VV vyučuje po 1h týdně,ve 2. a 4. třídě po 2 hodinách týdně. Na II. stupni je hodinová dotace VV 2 hodiny týdně. Na |I. stupni se osvědčilo hodiny VV spojovat s pracovní činností .Dětem je tímto spojením ponechán dostatek času na dokončení výtvarné činnosti a nejsou vystaveni stresovým situacím, které je mohou demotivovat pro další výtvarné aktivity.Výuka výtvarné výchovy probíhá na II. stupni převážně v odpoledních hodinách. I z tohoto důvodu je důležité volit vhodné motivace a děti koncentrovat na výtvarnou činnost . Problém bývá s ukázněností při odpoledním vyučování. Vzdělávací a výchovné cíle v těchto hodinách se plní obtížněji a vyžadují pečlivější přípravu ze strany učitele.

2.2.1.Zázemí pro VV jako předpoklad k motivaci V prostorách naší školy není výtvarná učebna což ovlivňuje organizaci výuky. Máme zde jen malou keramickou dílnu, která je vybavena pecí a hrnčířským kruhem. Zde děti pracují s keramickou hlínou a je společná pro všechny třídy. Výtvarné práce uskutečňujeme ve třídách, kde teče jen studená voda a je jedno umyvadlo, což bývá mnohdy problém.Pro mnohé učitele by toto mohlo být demotivující. Třídy jsou však

33 dostatečně velké a děti mají dostatek místa pro výkresy.Výhledově vedení školy počítá ve svém rozpočtu se zřízením malé výtvarné učebny na I. stupni, kde by se žáci střídali.Vidina výtvarné učebny nás motivuje, protože technické zázemí pro výtvarnou činnost by nám mohlo usnadnit průběh vyučování. Podle mého názoru však není učebna předpokladem pro zlepšení motivovanosti žáků a nepovažuji tuto „technickou“ záležitost za podstatnou pro moji výuku výtvarné výchovy. Své práce děti vystavují ve třídách nebo na nástěnkách umístěných na chodbách školy. Ve třídě si obrázky věší na prádelní šňůry nebo sítě, sušíme je na oknech, což není zrovna vyhovující, ale svůj účel to splní. Dětem výkresy rozdáváme průběžně nebo až na konci školního roku.Z hlediska motivačního je lepší varianta ta, když si děti vytvořené práce odnáší co nejdříve domů a mohou být motivování rodičovskou pochvalou.

2.2.2 Materiální vybavení usnadňující motivaci Jednou z motivací je motivace vlastním výtvarným materiálem, kdy dětem nabídneme pro ně zajímavé a atraktivní výtvarné materiály a zajímavé pomůcky. Štětec, kelímek na vodu, ubrus, nůžky, lepidlo a barevný papír, hadřík si žáci koupí na začátku roku. Většina učitelů výtvarné výchovy mi dá za pravdu, že některé děti ani na konci roku tyto pomůcky nemají v pořádku. Mnohokrát se stane, že dětem předem řeknete, co všechno budou potřebovat , ale některé z nich to mít nebudou. Mnohé učitele to nemotivuje a zbytečně se zaobírají výchovnými problémy. Také z tohoto důvodu společně s příspěvkem na školu od minulého školního roku vybíráme 4O,-Kč na výtvarné pomůcky jako např. tuše, temperové barvy, štětce, výkresy, náčrtník, lepidla, nůžky, netradiční výtvarné pomůcky. Vše je pro žáky uloženo v kabinetě VV jak na I. tak i na II. stupni. Částečně tímto eliminujeme nedostatečnou připravenost dětí pro tvořivou činnost z hlediska materiálního. Průběžně zásoby doplňujeme a obměňujeme. Dětem nabízíme široký výběr různých výtvarných technik /tisk, linoryt, kresba na sklo, dřevo, kašírování apod./ Pracovní pomůcky jsou dětem dostupné v kabinetu VV a osobní pomůcky mají děti uloženy v kapsářích zavěšených na lavicích. Některé třídy, obzvlášť na II. stupni mají ve třídě skříň vyhrazenou pro výtvarné pomůcky.

34 Zároveň nás tento systém motivuje k tomu, abychom vše zapůjčené v pořádku vraceli a děti si více vážily pracovních pomůcek a neničily je. Co se týče pomůcek je naše škola proto dobře vybavena a motivuje nás k aktivnímu a častějšímu obměňování výtvarných technik pro děti.

2.2.3. Prezentace výtvarných prací a její vliv na motivovanost učitelů a dětí Motivací k výtvarným aktivitám dětí jsou na naší škole výtvarné soutěže na různá témata. S dětmi také velmi často realizujeme projekty s výtvarnou tématikou nebo výtvarné práce jsou součástí projektu

jiném předmětu. Motiv může být

společný pro žáky I. i II. stupně. Obrázky a výtvarná díla se vystavují na nástěnkách v prostorách školy. Vystavená díla jsou nejen prezentac ale i výsledkem výtvarného působení v hodinách. Děti je mají možnost hodnotit, komentovat, vyjádřit svůj názor na ně i vyslechnou jejich hodnocení od ostatních.Výtvarná činnost se tedy často prolíná i do ostatní předmětů a děti motivuje k učení. Každoročně děti motivujeme k výtvarné činnosti na Vánoční trh, na němž se žáci aktivně podílejí svými výtvarnými pracemi.Rodiče a děti si je mohou prohlédnout a koupit za symbolickou částku a přispět na doplnění výtvarného materiálu /keramické hlíny apod./ Svátek matek bývá motivací k prodejní výstava. Nutno podotknout , že se tyto akce stávají pro žáky a rodiče méně atraktivní než tomu bylo dříve. Tento fakt je pro nás učitele demotivující a často nás mrzí nezájem ze strany rodin dětí. Rodiče často nechápou, že škole nejde o získání finanční podpory, ale že děti motivuje pochvala od rodičů. Zakoupením vlastnoručně vyrobené práce svých dětí rodiče rozvíjejí jejich vnitřní motivaci . Oceňují také jejich šikovnost a zručnost. Pro děti je velice důležitá zpětná vazba tvořivé činnosti.

2.2.3.1. Ukázka realizace projektů na ZŠ Měřín Považovala jsem za důležité vložit k tomuto tématu ukázky z několika projektů, které probíhaly na naší škole. Důležité pro motivaci dětí je, aby nebyly prezentovány pouze výtvarné práce, ale také výtvarný pohled dětí na dané téma a jejich schopnost kreativity a používání vlastní fantazie. Každý projekt je motivován

35 a učitelé používají různé druhy motivace /slovní, audiovizuální, vyhledávání a třídění informací aj/ tak, aby děti zaujaly a daly jim prostor nejen pro vlastní výtvarnou činnost. Pozornost ze strany dětí i učitelů byla věnována celkovému rozvoji výchovně vzdělávacích činností ve výtvarné výchově.

Ukázka č. 1

Země očima skutečnosti a fantazie 1.Výtvarný projekt s ekologickou tématikou

-

5.tř., 8..tř., 9.tř.

-

časové rozmezí 3 měsíce

-

vyvrcholení výstavou v prostorách školy

Motto: Když jsme se naučili létat ve vzduchu jako ptáci a potápět se do vody jako ryby, zbývá nám naučit se žít na Zemi jako lidé. 1. část - Země Motivace: „Planeta Země je velká kosmická loď, která unáší mrazivým vesmírem 6 miliard lidí. Je naším domovem, neboť chrání nás a všechen život. Je opravdovou kráskou vesmíru, ale jen málo z nás si uvědomuje, jak moc je křehká a zranitelná.“Diskuze se žáky na dané téma,hledání informací a jejich využití při výtvarné činnosti

36 Země v našich rukách (9.tř., 2h) Vize o tom, jak žáci vidí budoucnost naší planety Země. Skupinová práce s různými materiály. Motivace je zvyšována sociálním cítěním a vlastní představou žáků spojenou s diskuzí. Matka Země (9.tř.,8h) Kašírovaná podoba matky Země na velký gymnastický míč s promítnutím ženského obličeje 2. část Motivace:“Nikdo z nás nemůže s jistotou tvrdit, jak se to tenkrát všechno událo. Po dlouhá tisíciletí lidé vymýšleli nejrůznější fantastické příběhy, které o stvoření světa bájily. Kam až sahá lidská fantazie? A jak to vlastně tenkrát bylo? Motivace je stupňována kladením otázek a hledáním odpověďí. Báje o stvoření světa (9.tř.,2h) Vytvoření plakátu, který je inspirovaný bájí o stvoření světa (biblická, indiánská,…), může být též doplněna částečným nebo celým textem. Skupinová práce 3. část Motivace:“Z vody pochází veškerý život a bez vody by život také zanikl.“Děti tvoří na základě smyšleného příběhu,který sami napíší. O vodě (9.tř., 2h) Papírová koláž na abstraktní téma, zpodobnění vody nebo událostí na vodě. Koláž následně dokolorována válečkem olejovou barvou. 4. část – Stromy Motivace : Tvorba dětí vychází především z jejich fantazie, na základě pocitů, odklon od reality, kterou děti vidí na vycházce. Nahlížení na téma z jiného pohledu. Stromy nebo lidé (5.tř., 2 – 4h) Vytvoření obrovských okenních vitráží. Na dva slepené archy papíru ve skupině žáci obkreslují obrysy svých ležících těl, kdy z různé polohy rukou vytvářejí rozvětvenou korunu stromu. Mohou pracovat voskovkami různých barev. Vzniklé ohraničené prostůrky barevně vybarvují anilinkami. Hotové výtvory lze nainstalovat do velkých oken.

37

Duše stromu (9.tř., 4h) Kašírovaná plastická duše stromu, kolorovaná temperami

Ze života jednoho stromu (9.tř., 4h) Technika tisku způsobem suché jehly.

Strom – člověk (9.tř., 2h)

38 Propojení lidské postavy, či části lidské postavy s motivem stromu. Kresba tužkou, tuší, popř. doplnění klovatinou.

Foukané stromy (9.tř., 1h) Vytváření náhodných tvarů stromů foukáním do skvrny tuše, podkladem mohou být vytvořené benzínové papíry

Cesta mezi stromy ( 5.tř., 2h) Využití techniky dekalku a koláže z barevných či benzínových papírů.

5. část – Člověk Motivace: Pokus o vytvoření intristické motivace, která vychází ze zvídavosti dětí poznat člověka z jiné stránky a spojená s fantazií a kreativitou. Zrození (9.tř.,2h) Kombinovaná tématická kresba Labyrintem života (9.tř.,2h) Kombinovaná tématická kresba Co člověka provází na cestě životem (9.tř.,2h) Kombinovaná tématická kresba

39

Krajina mé ruky (9.tř., 2h) Zvětšený detail lidské ruky na tónovaný či benzínový papír. 6. část – Zvířata

Motivace: Vytváření neobvyklého příběhu o zvířatech, rostlinách,dramatizace hra na „Vědce“,kteří objevují nové druhy živočichů a rostlin v přírodě.

Můrovník lákavý (7.tř., 2h) Strom se zhotovený plastickým kašírováním, můry technikou papírové koláže kolorované olejovou barvou.

40 Popletená zvířátka (5.tř., 2h) Koláž z obrázků nebo kopiií. Žáci vytváří fantastická zvířata.

Život v trávě očima vědců (5.tř., 2h)

Informační list o jednom druhu hmyzu s obrázkem zhotoveným dle předlohy z encyklopedie technikou papírové koláže kolorované olejovkou.

Ptáci Jarabáci (5.tř., 4h) – kolektivní práce Z velkých papírových sáčků vytvoříme tělo ptáka, které polepujeme barevnými papíry a dotvoříme jeho obličej.

7. část – Různé Není květina jako květina (7.tř., 2h) Technikou papírové koláže vytváříme fantazijní druhy květin.

Dopisy přírodě (5.tř., domácí práce) Vyberte si kousek země a napište mu dopis. Koláž.

41 Ukázka č. 2

Projekt „ Praha – hlavní město ČR“ Jeden z projektů jsme věnovali na naší škole hlavnímu městu České republiky.Probíhal na I. i na II. stupni a zapojili se do něj všechny děti i pedagogičtí pracovníci. Výtvarné práce byly výsledkem tohoto projektu. Většinou byly v podobě koláže, vyrobeného plakátu či nějaké výtvarné prezentace. Motivace probíhala v jednotlivých třídách a měnila formu v průběhu činností.

42

Ukázka č. 3

Projekt „Voda“ Součástí celoškolního projektu o vodě, byla výtvarná soutěž, ve které děti ztvárnily různými výtvarnými technikami vodu, tak jak ji vidí svýma očima. Používaly abstraktní motivy, různé techniky a nechyběly opět ekologické plakáty a skupinové práce dětí. Motivací pro tuto výtvarnou soutěž byl tedy tento projekt. Motivem pak déšť,řeky aj. Soutěž byla rozdělena do několika kategorií a posléze vyhodnocena jak dětmi tak i učiteli jednotlivých ročníků formou anketních, anonymních hlasovacích lístků.

43

Ukázka č. 4

Projekt „ Kráska Země“

Motivací bylo pro děti zapojení do výtvarné soutěže s tématikou planety Země. Děti pracovaly se zjištěnými informacemi a na jejich základě vytvářely různé výtvarné kompozice. Vyhodnocovaly si je formou anketních anonymních lístků, tentokrát byly oceněny nejlepší práce v jednotlivých ročnících.

44

Ukázka č.5

Enviromentální projekt „Putování s vodníkem“ Motivací pro výtvarné činnosti dětí bylo vytvoření jakéhosi estetického doplnění,uvození soutěže s enviromentální tématikou. Děti vytvářely kulisy pro jednotlivé soutěže na stanovištích předem vytyčené trasy. Aktivně se podílely na dotvoření projektu s tématikou lesa, vody, louky, pole .

45

Ukázka č. 6

Projekt „Slunce“ Projekt byl určen žákům II. stupně a motivací pro výtvarné práce bylo nejen samotné téma tzn. motiv, ale i zvolení netradiční výtvarné techniky a jiná organizace výtvarných prací. Žáci byli rozděleni do skupinek a hodnocena byla celá tato skupina žáků dohromady. Motivačním impulsem pro děti byla také možnost pracovat ve skupině s dětmi z jiných ročníků a poznávat se navzájem.

46

2.2.4. Vliv motivace VV na výuku v jiných předmětech Děti mohou být motivovány provázaností výtvarné výchovy s jinými předměty ve škole /např .s dějepisem, přírodopisem, literaturou aj./. Dané činnosti aktivizují děti k vyhledávání nových informací a poznatků např. z internetu, encyklopediích, z časopisů a televize. Často se to projevuje v projektech, které škola organizuje. Sestavení školního rámcově vzdělávacího plánu nám také pomáhá propojovat jednotlivé předměty s výtvarnou výchovou. Ukazuje se vzájemné interakce a důležitá úloha výtvarné výchovy z hlediska prohlubování a opakování získaných poznatků na základě vlastní interpretace v podobě výtvarného projevu dětí. Někteří učitelé předmětů jako je dějepis či přírodopis vyhledávají učitele výtvarné výchovy a předkládají jim různé motivy na jejichž základě děti mohou tvořit.

Ukázka č. 7

Výtvarná soutěž „Egypt a řečtí bohové“ Výtvarná soutěž Egypt a řečtí bohové byla jednou z forem propojení s dějepisem a literaturou.Motivací pro děti byla návaznost na látku probíranou v dějepise. Děti reflektovaly ve výtvarné činnosti poznatky získané z hodin, přistupovaly tvořivě ke zpracování daného tématu a starší děti motivovaly své mladší spolužáky dramatickou ukázkou z dané doby. Soutěž probíhala na II. stupni a hodnoceny byly jednotlivé věkové kategorie dětí.

47

48

2.3. Vliv osobnosti učitele na tvorbu motivace ve VV Jedním z motivačních činitelů ve VV je i osobnost pedagoga na ZŠ. Jeho role je důležitá a nenahraditelná a to z hlediska: 1/ Odborného – na jaké úrovni a v jakém rozsahu zvládne jednotlivé výtvarné techniky,jeho orientace v dějinách výtvarného umění, odborná způsobilost a kvalita jeho estetického cítění. I v tomto oboru dochází ke změnám a dobrý učitel by se měl neustále sebevzdělávat a přizpůsobovat se změnám a postupům. 2/ Volního – kam zahrnujeme učitelovo nadání,sklony, schopnosti a zájmy, temperament, přístup k dětem, flexibilitu a kreativitu, jeho individuální vkus a výtvarné cítění, které může a chce dětem v hodinách VV předávat. Vhodně volit motivaci ve VV není vůbec jednoduché. Vezmeme-li na vědomí, že je ve třídě asi 20 žáků s individuálními zájmy, potřebami , schopnostmi a dovednostmi, určitě nebude jednoduché žáky zaujmout všechny stejně. Každé dítě má jiné estetické cítěním, jinak „barevně“vidí, jinak je manuálně zručné a liší se jeho fantazie a výtvarný talent. Každého nemusí zaujmout stejná výtvarná činnost, daný motiv a téma, zadání výtvarné práce. Právě proto je pro učitele stěžejní příprava motivace do výtvarných hodin . Učitel VV by měl vědět, že než přistoupí k výtvarné činnosti musí se soustředit na tzv. motivační fázi. Měl by vytvářet zajímavou a přitažlivou motivaci, přizpůsobit ji zájmům dětí ve třídě, jejich složení a výtvarné vyzrálosti. Vhodně zvolenou motivací děti získávají různé dovednosti a návyky a také v nich probouzí kreativitu. Učitel by měl rozpoznat talent a upevnit schopnost dětí pracovat samostatně. Nezapomínejme na rozvíjení jejich citových vztahů ke skutečnosti. Z toho vyplývá, že musí dobře znám psychologický základ vytvářeného projevu a psychiku dítěte v různém věku. Všichni víme, že učitel vede žáky k práci ve skupinách, ve dvojicích a ovlivňuje jejich vhodné sociální chování, spolupráci, přijímáním názoru jiného. Zpracovává různé výtvarné projekty a témata, která nejsou pro děti příliš atraktivní, přesto se snaží je zatraktivnit a zpopularizovat vhodnou motivací. Často se výtvarná výchova vyučuje v odpoledních hodinách a měla by probíhat v podmínkách příjemné atmosféry, na které

49 se učitel svým působením aktivně podílí. Dobrý učitel organizuje a plánuje /Rieselová,V.:Techniky ve výtvarné výchově,Praha 1996,Satan,ISBN 80-902267-1-X) hodinu tak, aby měla spád a vedla k dokončení započaté práce. Vedení dětského výtvarného projevu vyžaduje tolerantní přístup pedagoga. Učitel by měl být schopen dítěti porozumět, pochopit ho a nabídnout dítěti možností řešení. Předpokládat mu podněty, které ho aktivizují a vybídnou ho k činnosti a tak dítě motivovat.V průběhu školní docházky se postupně rozrůstá rejstřík výtvarných a kreslířských dovedností. Pro dítě je motivující, může-li bohatou nabídku osvojených výtvarných prostředků aktivně využívat. Není podstatné, zda se ve výuce objeví další výtvarný problém nebo jeho transpozice. Důležité je, aby dítě neztrácelo motivaci pro další výtvarné aktivity. Při tvorbě motivačních činností do vyučování,by se měl každý učitel ptát: ( Mihálik,L.:Analýza vyučovacej hodiny,SPN,Bratislava 1988) Ve kterých fázích vyučovacího procesu uplatňuji motivaci? Jaký druh motivace využívám? Převažují v mé práci kladné nebo záměrné motivace? Je můj výklad orientován problémově? Využívám učební cíle jako přitažlivé motivační prostředky? Motivuji méně úspěšné žáky tak,aby překonaly negativní vztah k učení a nezájem o učení ?/v tomto případě o výtvarnou výchovu/ Znají moji žáci cíl a smysl učení, vzdělávání ,sebevýchovy a seberealizace? Využívám klasifikaci a hodnocení ta,aby působily jako pozitivní motivační prostředek? Není pro děti špatná známka negativní motivací, příčinou napětí, nervozity, strachu a obav? Uplatňuji svůj pedagogický takt jako motivační prostředek? Utváří se u žáků vnitřní motivace k učení? Uvědomují si žáci význam plnění požadavků školy, cítí zodpovědnost za jejich plnění? Vytvářím ve vyučování optimistickou náladu a tvořivou atmosféru? Využívám k motivování žáků úryvky z uměleckých děl? Využívám u mladších žáků didaktické hry jako motivační prostředek, střídám u nich hravou činnost, práci a učení?

50 Odborný přístup a zvyšování složky vzdělávání ve výtvarné výchově mohou pozorovat i ředitelé a zástupci škol formou hospitací v hodině výtvarné výchovy. Na naší ZŠ se jen zřídka kdy stane, že ředitel /nebo jeho zástupce / přijde do hodiny VV a následně rozebere s učitelem jeho činnost, tak jak to bývá v jiných předmětech. Pozorování učitelova výchovného působení na žáky a hodnocení rozsahu vzdělávací části hodiny by mohlo učitele motivovat k pečlivější přípravě na hodiny a zároveň by jim dobře míněná kritika mohla pomoci v učitelské praxi.

2.3.1. Vliv odborné kvalifikace učitelů VV na tvorbu motivace Pokud chce učitel děti vhodně motivovat k výtvarné činnosti, musí mít odbornou kvalifikaci. Měl by znát terminologii, výtvarné postupy a dětskou psychiku.Výtvarnou výchovu učí na prvním stupni učitelé jednotlivých tříd. Výtvarnou výchovu však každý učit nechce .Dochází tak k „výměně“ předmětů tzn. Učitelé si kombinují třídy a učí výtvarnou, tělesnou nebo hudební výchovu. Ve většině případů se tento způsob osvědčil a všichni jsme spokojení. Záleží i na řediteli školy pokud motivaci ke kvalitní výuce ve výchovách. Na druhém stupni v současné době nemáme žádného aprobovaného učitele VV. Učí zde učitelky z I. stupně a jedna důchodkyně, což se možná také částečně odráží ve způsobu výuky a motivovanosti dětí k výtvarné výchově. Osobně jsem se k vyučování výtvarné výchovy na druhém stupni dostala z důvodu studia, kdy jsem nahrazovala svoji páteční nepřítomnost. Z vlastní zkušenosti proto mohu říct, že tvořit motivace pro tyto děti s přihlédnutím na jejich věk dětí, a s chybějícími odbornými znalostmi pro výuku výtvarné výchovy bylo zpočátku velice náročné. Učitel VV na druhém stupni se musí na hodinu vždy pečlivě připravit a promyslet, jak bude děti motivovat. Samostudiem doplňovat mezery v svém výtvarném vzdělání. Praxe ukazuje, že učitelé často ve své motivaci nevyužívají odborné terminologie a mají v hodinách problémy. Celoročně nás vedení školy motivuje pro naši práci a nabízí nám účast na různých seminářích s výtvarnou tématikou. Zde získáváme další motivaci pro práci s dětmi a zároveň roste naše odborná úroveň. Míra estetického vnímání a cítění je daná i nám učitelům výtvarné výchovy. Někdy nás zarazí vkus, zvolený motiv a technika jiného učitele. Originalita a kreativita učitelovy motivace je součástí dobrého

53 výchovného a vzdělávacího cíle dětí na ZŠ.(Helus,Z.:Interakce učitel – žáci a optimalizace výchovně vzdělávacího procesu.Praha,Pedagogika 1988,38,č.6.,s.642 – 660)

2.3.2. Hodnocení výtvarných prací Jednou z dalších problémových situací, kterou musí učitel řešit a citlivě k ní přistupovat, je hodnocení jednotlivých výtvarných prací. Tím, jak učitel hodnotí samotný žákův výkon, ovlivňuje žákovu motivaci pro jeho další činnost v hodinách. Při hodnocení učitel využívá motivaci na úrovni sociální tj. na pokladě žákovy potřeby lásky a bezpečí, kdy žák nechce učitele zklamat, pracuje „kvůli němu“. Z tohoto hlediska síla výchovné motivace příliš nezávisí na formě a způsobu hodnocení. V praxi to vypadá asi tak, že žák se sice hůř orientuje v učitelově hodnocení, ale pro zachování dobrého vzájemného vztahu je ochoten překonat i částečnou kritiku. Tento sociální druh hodnocení bývá častější u mladších dětí a ve středním školním věku /5.6. třída/. Většinou se týká hodnocení výtvarných prací dětí na I. stupni ZŠ, kdy hodnotíme slovně a na konci pololetí nebo školního roku známkou. Většina učitelů na prvním stupni se přiklání k hodnocení známkou 1. Rozdíly v klasifikaci se mohou objevovat v 5. a 6 třídách. Na II. stupni se více používá hodnocení spojené s bezprostřední samotnou činností. Žák je často motivován tím, že prostřednictvím učitelova hodnocení se může sledovat sám a posuzovat svoje pokroky v ovládnutí činnosti. Často používáme tzv. hodnocení výkonů v rámci nějaké skupiny /třída,vytvořená pracovní skupina apod./ Odborně tento způsob hodnocení nazýváme „sociální vztahová norma“. Bývá často součástí tzv. závěrečného hodnocení, při kterém necháme žáky společně posuzovat výtvarné výsledky dosažené v průběhu vyučovací hodiny. Musíme počítat s tím, že žáci dokáží rozpoznat případný nezdar. Pro některé jedince, kteří mají obavu z neúspěchu to může mít negativní motivační účinky.V reálném životě je však nezbytná a žáci se s ni budou nesčetněkrát setkávat. Druhým pólem vztahové normy je norma individuální. Je při ní srovnávána řada výkonů dosažených hodnoceným jednotlivcem za určitý čas např. hodnotíme vývoj prací jednoho žáka za 1. pololetí apod. a tím mu dáme prostor k sociálnímu porovnání. Citlivé a systematické užívání individuální vztahové normy je vítanou etickou podporou

54 psychosociálního klimatu ve třídě, neboť nenásilně zaměřuje žáky na radost z individuálního pokroku každého z nich. Při úvahách o motivačním dopadu hodnocení nesmíme zapomenout na rozhodující úlohu psychosociální atmosféry, která hodnocení obklopuje. Žádný intelektuální a tvůrčí problém či neúspěch není sám o sobě zraňující nemá-li záporné sociální důsledky. V atmosféře vzájemného respektu a zájmu o věc by nemělo být hodnocení žákovy tvůrčí aktivity zdrojem obav, ale mělo by se stát záminkou k inspirujícímu dialogu o různých lidských přístupech k životu. (Stadlerová,H.:Výtvarná výchova v pojetí integrované výuky Brno,Masarykova universita 2001.ISBN 80-210-2735-5) Nejde nehodnotit

žákovy výtvarné práce,

musíme však najít taktní a zároveň upřímně míněnou hodnotící škálu a přihlížet i na individualitu dětí, jejich snahu při tvůrčí aktivitě a jejich zájem o ni. Analýza sledovala hodnocení nejen „výtvarných produktů“ , ale hlavně to, hodnotí–li učitelé na základní škole celkový vývoj získaných výchovných a vzdělávacích znalostí v hodinách výtvarné výchovy.

2.3.3. Motivace při tvoření příprav do hodin výtvarné výchovy Hodina výtvarné výchovy musí být nejen vhodně motivována hned na jejím začátku. Jako učitelé víme, že každá hodina má několik fází. Během výtvarné činnosti dětí můžeme motivaci prohlubovat, přizpůsobovat a zintenzivnit. Pokud chceme využít motivaci po celou dobu vyučování, příprava na hodinu nebude jednoduchá.Při tvorbě přípravy na hodinu postupujeme následujícím způsobem:

A: Jakou techniku chci zvolit Učitel musí vědět, jaký materiál nabídne dětem pro ztvárnění daného tématu. Vychází z „výtvarné zručnosti“ dětí a přiměřeně jim poskytne vhodné pomůcky a výtvarný materiál. Motivuje je pro zvolení výtvarné techniky. Zařazením známých výtvarných technik se prohlubují jejich dovednosti a podporuje další růst. Znovu

by je měl

upozornit na správný postup činnosti a případné chyby /např. špatně zvolený štětec, míchání barev apod./ Tím děti motivuje nejen ke snaze zkvalitnit svoji výtvarnou zručnost, ale také k širšímu pohledu na výtvarné zachycení tématu.

55 Pro názornost uvádím některé techniky, které jsou využívány na ZŠ: - kresba /fixy, štětcem, dřívkem, perokresba, tužkou,rudkou, uhlem,/ - malba /temperou, akvarelem, výtvarné uplatnění pastelu/ - grafika /gumotisk, rytá kresba, odkrývací technika ve voskovém podkladě, kreslený monotyp neboli protisk, hry s otisky/ - techniky tisku z výšky /tisk z šablon,tisk z koláže,papírořez,sádroryt,linoryt/ - techniky tisku z hloubky /papíroryt,suchá jehla/ - techniky tisku z plochy /monotyp,sítotisk, - grafika a soudobá technika /xeroxován grafika, počítačová grafika - prostorová tvorba Základní techniky se vzhledem k věku rozvíjejí, rozšiřují a automatizují. Motivujeme děti k získávání dalších poznatků z učiva o výtvarné výchově. B:Organizační struktura hodiny V přípravě učitel sleduje časové rozložení hodiny a přizpůsobení prostředí pro výtvarnou tvorbu. Je to proto, aby děti nedemotivoval vymezením krátkého času na vlastní výtvarnou činnost a nevyvolával v dětech stres z nedokončení práce. Často v hodině VV chybí reflexe a samotné hodnocení zpracovaného tématu a to nejen ze strany učitele, ale také ze strany samotných žáků. V praxi jsem si prověřila, že jedna vyučovací hodina je pro děti většinou nedostačující. Proto se spojuje hodina pracovních činností s hodinou výtvarné výchovy. Děti mají více času pro dokončení své práce , na úklid pracovní plochy a závěrečné hodnocení svého díla. Výchovy se střídají po týdnu a vytváříme tak pro ně vhodné sociální klima pro výtvarnou činnost.

C: Motiv Zvolení motivu je důležité a v motivaci stěžejní. Může jim být jakýkoliv námět, téma, myšlenka, která se nám zdá vhodná a přiměřená k věku, ke složení třídy, s přihlédnutím na individuální potřeby a zájmy dětí. V této souvislostí bych chtěla ze své praxe podotknout, že s odstupem času si uvědomuji, že motiv, který jsem použila před 5 lety např .ve druhé třídě a setkal se zájmem a zaujetím, je pro děti nezajímavý. V praxi to znamená, že musí ze strany učitele docházek k aktualizaci motivu. Stejně tak, jak se mění zájmy a vědomosti dětí, mění se jejich touha a chuť ke zpracování nějakého nabídnutého motivu. Obzvlášť učitel výtvarné výchovy musí být v tomto směru více

56 kreativní a přizpůsobivý. Vhodně zvolený motiv inspiruje děti k výtvarné činnosti a probouzí v nich zájem o jeho výtvarné ztvárnění.

D: Motivace Je neodmyslitelnou součást hodiny VV. Při ní se více než kdy jindy projeví učitelova schopnost děti zaujmout a nadchnout pro výtvarnou činnost. Citlivost, kreativita, flexibilita a samotné učitelovo zaujetí pro dané téma děti nesmírně ovlivňuje. Zároveň v nich otevírá dveře fantazii, vlastnímu sebevyjádření a nezaměnitelnému projevu žákova pocitu, vnitřního já a nečekaných situací, ve kterých se nám ukáží vlastnosti a možnosti dětí samých. Často se učitelům výtvarné výchovy, pokud jsou vnímavý a čtou“mezi řádky“ odhalí emoce, skrývané touhy i sny dětí,ovšem i strach, obavu, nejistotu, která je skryta a běžně si jí nevšimnou. V současném hektické době, kdy jsou děti zahlceny nevkusnou reklamou, pořady v televizi, a kdy počítačová technika převažuje nad čteným písmem, je někdy velice těžké děti nadchnout pro výtvarnou práci. O to víc je důležitější komunikovat s dětmi při hodinách VV, aby učitel zjistil více informací o jejich zájmech, přáních a koníčcích. Na základě zjištěných skutečností zvolí vhodnou motivaci.

2.4. Hodnocení a reflexe učitele i žáka Pokud si najdeme při hodinách VV prostor a čas na hodnocení a reflexi prací, určitě nám to pomůže v dalším výtvarném působení. Děti potřebují zpětnou vazbu, lépe pak vnímají kritiku. Pouhé odevzdání výtvarné práce bez jakéhokoliv komentáře není motivující. Na naší základní škole využíváme hodnocení známkou a u dětí s SPU slovní hodnocení. Většina učitelů se kloní k názoru, že známkovat výchovy na ZŠ je těžké a přikláněla by se k jinému typu hodnocení např. /slovní, s širší škálou známek, někteří by ji nehodnotili vůbec apod./ Změnou známkování ve výtvarné výchově by mohlo dojít k opětovnému snížení jejího postavení mezi předměty na ZŠ. Každý učitel má proto svůj postup při hodnocení výtvarných prací a většina z nás opravdu nehodnotí jen dětský výkres nebo výtvor. Při hodnocení dětí přihlížíme na jeho zájem o výtvarnou činnost, sledujeme je při práci s výtvarným materiálem, všímáme si jejich kreativity a vlastního pohledu na daný motiv. Hodnotíme nejen manuální zručnost a techniku, ale i pečlivost a snahu výtvarně se projevit.

57

Praktická část

58

3.Motivace dětí ve VV na ZŠ Měřín Jelikož vyučuji výtvarnou výchovu u dětí mladšího školního věku od 7 do 11 let a zároveň děti od 12 do 14 let, dostává se mi srovnání jejich motivovanosti v praxi. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že lépe se mi daří motivovat děti mladší. Domnívám se, že se rychleji dokáží pro něco nadchnout. Dokáži motivovat tyto děti také proto, že studuji učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Intuitivně jsou mi blíž. Většinou si na I. stupni vedeme ročníky po sobě jdoucí tzn., že mám stejné děti ve druhé,třetí a čtvrté třídě. Lépe je znám a mohu jim přizpůsobovat motivaci. Nejobtížněji se mi dařilo motivovat děti 8. ročníku, kdy jsem je nejdříve musela „poznat“, pochopit je a objevit jejich zájmy a potřeby. Zpočátku mi také dělal problém výběr výtvarných technik pro jednotlivé zvolené motivy. Někdy jsem jim nabídla několik možností zpracování daného motivu, ale organizačně jsem nedomyslela strukturu vyučovací hodiny. Obecně vzato, když začnete učit děti, které jste nikdy před tím neměli a učíte je jen výtvarnou výchovu, ocitáte se mnohdy v těžké situaci. Trvalo mi třeba i celé pololetí, než jsme se společně dopracovali s dětmi k jakési podobě našich společných hodin výtvarné výchovy a posléze jsme našli „společnou řeč“. Motivace pak přicházela spontánně a sama, často vycházela z konkrétních přání a zájmů dětí. Velice často jsem byla překvapená, co všechno děti dokáže motivovat k výtvarné činnosti.

3.1. Motivovanost dětí ve 2. ročníku ZŠ Pokud si troufám hovořit o vhodných motivacích a přiměřených motivech pro tuto věkovou kategorii, měla bych vycházet z našeho vytvořeného školního rámcově vzdělávacího plánu. Jako každý jiný učitel výtvarné výchovy se musím seznámit s věkovými zvláštnostmi dětí, které budu učit. Jako nutnost vidím i nastudování odborné literatury, abych porozuměla alespoň částečně potřebám a přáním dětí vycházejících z psychologie jejich osobnosti. Obsah učiva výtvarné výchovy pro 2. ročník by měl navazovat na témata z 1. ročníku. Nebudu se rozepisovat podrobněji o jednotlivých tématických celcích, ale zaměřím se

59 více na metody a tudíž výše zmíněnou motivaci k jednotlivým činnostem ve výuce. Východiskem pro vhodnou motivaci určitě zůstávají hravé tvořivé činnosti, při nichž žákům vytváříme vhodné podmínky k výtvarnému vyjádření vlastního osobitého postoje k událostem, k lidem a budeme k věcem, které je obklopují. Pokud budeme z tohoto vycházet, další motivací povedeme děti k samostatnosti v práci, budeme rozvíjet jejich estetickou citlivost k okolní skutečnosti a podněcovat jejich smyslové vnímání a výtvarné vidění. Při motivaci dětí tohoto věku bychom se měli vyhýbat zdlouhavým analýzám jevů a předmětů. Žáci často pracují na základě toho, jak sami okolní svět vnímají, jaké o něm mají představy, jaké získaly zážitky.Vnímání by se mělo prolínat se složkou aktivních činností a naopak. Tím dochází k sepětí výtvarných dovedností s rozvojem tvořivosti a ke spojení výtvarné práce žáků s aktivním osvojováním uměleckých děl a estetického přístupu ke skutečnosti při vytváření elementárních předpokladů k tvorbě životního prostředí a slohu. Motivační okruh v oblasti tématické kresbě a malbě by měl být bohatší a přiměřenější dětským zájmům, prožitkům a dětskému vidění a chápání okolního světa. Důležitý je psychologičtější motivační přistup učitele a daleko větší možnost dětského výtvarného sebevyjádření. K motivaci využíváme ilustrace, pohádky, hádanky, říkadla,výtvarné vypravování., můžeme stavět i na osobním prožitku dítěte. Děti by si zajímavou motivací měly prohlubovat barevnou škálu v malbě, seznamovat se s působivostí světlých a tmavých ploch. V kresbě by měla vhodná motivace vést ke správným motorickým návykům. Při motivace ve výtvarně estetickém poznávání přírody a věcí dost často používáme výtvarnou hru s hmotnými přírodními objekty, které děti najdou

nebo

objeví na vycházkách a jinde venku. Říkáme, že s dětmi výtvarně objevujeme a navozujeme momenty překvapení / např. námět přírodních otisků aj./ Uvedu zde také motivaci podnícenou jednoduchým úkolem, kdy děti mohou hmatem, zrakem poznávat tvar, hladkost či drsnost povrchu. U motivace při kresbě i malbě z představy a ze skutečnosti a tvoření linií bychom měli vycházet z předpokladu, že děti přesně nevystihnou tvar a detaily. Motivace může využívat jejich vztah k materiálu, činnosti, věcem, lidem /např. figurální námět, ztvárnění nějaké pracovní činnosti, místa apod./ Děti tohoto věku by měly tvořit linie se širokou stopou, ale často chtějí kreslit pastelkou nebo fixou /což vyplývá i

60 z mého dotazníku/.Vhodně vedenou motivací bychom jako učitelé měli u dětí zvýšit zájem o tvorbu linie jiným materiálem např. uhlem, rudkou. Motivace při modelování a prostorové tvorbě a dekorativní tvorbě by měla vést děti k tomu, aby se zároveň názorně seznámily i s jejich funkcí /práce ve skutečné velikosti/. Děti si hmatem i zrakem ověří velikost a tvar. Musíme dbát na vhodně zvolený motiv, často o něm mohou slyšet v jiném předmětu např. v prvouce, českém jazyce apod. Při prostorové tvorbě je vhodná motivace pomocí hravé činnosti /didaktické hry, dramatická činnost/. Pracujeme v menších kolektivech a vytváříme dobrou pracovní atmosféru. U motivace k získávání poznatků o výtvarném umění a estetice používáme motivaci názornou ukázkou nějakého díla /próza, obraz, báseň, pohádka, zajímavost/, které je tematicky blízké věku dětí. Vedeme děti vhodnou motivací k přesnějšímu pozorování jednotlivých postav a k jejich rozlišování, poznávání vztahů mezi lidmi, věcmi a přírodou. Motivujeme hračkou, věcí, loutkou a ovlivňujeme tím vkus dítěte. /Výtvarná výchova v 1. a 2. ročníku, SPN, Vladimír Poupa, Jan Voseček, použito a upraveno/

3.1.1. Ukázka motivace ve 2. ročníku ZŠ

Téma : Podmořský svět Motivace Formou hry a zvukové nahrávky. Vycházíme z návaznosti na znalosti z prvouky, kdy jsme hovořili s dětmi o živočiších, kteří žijí v moři. S dětmi si klekneme na okraj koberce. Prohlížíme si obrázky podmořského světa, které jsem předtím připravila a pověsila na prádelní šňůru nebo síť. Děti vidí moře, ryby, korály, řasy, mořské koníky, medúzy, delfíny, velryby, potápěče. Povídáme se o barvách, které se objevují na mořských rybách, korálech ,r ostlinách apod. Každé dítě si vezme jeden šátek a rozmístíme se libovolně po koberci ve třídě. Hrajeme hru „Podmořský svět“. K tomu pustím dětem zvukovou nahrávku velryb a ta vede děti představou /motivuje je/.Jsme potápěči. Plaveme pod mořskou hladinou a díváme se kolem. Šátkem a tělem děti tvoří pohyb podle zvuků, které slyšíme. Každý zvuk /v podobě mořského živočicha /představujeme různým pohybem. Výtvarná činnost: Malba vodovými barvami v kombinaci s tuší

61 Potřeby: balící papír formátu A0, vodové barvy, barevné tuše, CD nahrávka, šátky, obrázky živočichů žijících v moři Organizace: Práce ve skupině nebo ve dvojicích. Reflexe: Téma je zvoleno pro děti zajímavé nejen svým obsahem, ale i zvolením výtvarné techniky. Mladší děti rády kreslí na velký formát a i když raději většina z nich podle zpracované tabulky pracuje samostatně, toto téma je pro skupinovou práci podle mého názoru ideální. Cílem výtvarné lekce je rozvíjet výtvarnou představivost a fantazii při zobrazování podmořského světa, naučit se spolupracovat s vrstevníky a zdokonalit se v malbě vodovými barvami v kombinaci s tuší. Výtvarnou techniku bychom mohli zvolit i jinou např. místo balícího papíru netkanou textílii a kreslit bychom na ní mohli barevným pastelem. Je to sice obtížnější,ale finální výrobek vypadá zajímavě a dá se kombinovat např. s drobnými kamínky,bavlnou nebo korálky.Motivace by mohla být zvolena také jiná, např. přečtením zajímavého příběhu či pohádky s tématikou života v moři a děti by nemusely být potápěči, ale sedět v ponorce. (Výtvarné techniky pro děti, Vondrová,P.,Portál ,2001,použito a upraveno)

3.2.

Motivovanost dětí ve 4. ročníku Dětem tohoto věku se rozvíjí schopnost vnímání a pozorování, vytváření

konkrétních zrakových představ a jejich přeměna v představy výtvarně grafické. Motivace v tématické kresbě a malbě by měla být zaměřena na větší vnímání celku. Opět motivujeme tvořivost a představivost dětí a jejich sebevyjádření /scéna nějakého zážitku apod./ Vybíráme motivy z jejich oblíbených předmětů a tvarů a jejich vztahu k nim samotným. Používáme motivační rozhovor, motivaci na základě vlastního prožitku a vybíráme z něho zajímavé situace. Motivaci vedeme ke konkretizaci představ /kde se děj udál, obsah děje, obrazové prvky apod./ Náměty většinou vybíráme ze života dětí na základě jejich představ, ze života dospělých a společnosti / karneval, výlet, návštěva divadla apod./ Motivaci ve výtvarně estetickém poznávání přírody a věcí směřujeme ve výtvarné činnosti vhodnou motivací k tomu, aby dětí vnímaly barevnost přírody /motivace vycházkou, pozorováním/ a vytvářely pak různé barevné odstíny. K motivaci využíváme i vizuální prostředky /výtvarné dílo, fotografie/ a zaměřujeme se na objevování nových pohledů na přírodu kolem nás. Dbáme však na to, aby se při vizuální formě motivace neztrácel spontánní citový vztah k námětu a výtvarnost práce.

62 Jako motivace k výtvarné činnosti může být vhodné navštívit nějakou výstavu, řemeslnickou dílnu apod. Motivace při kresbě a malbě z představy i ze skutečnosti a tvoření linie většinou uplatňuje motivace experimentováním, pomocí hry, zadáváním jednoduchého úkolu a jeho vyřešením. Vycházíme z toho, že děti už mají nějakou vyzrálost v malbě a kresbě. Jako motiv využíváme velmi často člověka, oblíbené zvíře aj. Motivaci můžeme vést i na základě pozorování rozdílností. Můžeme děti motivovat poznáváním nových materiálů a nových výtvarných technik /mozaika, koláž aj./ Motivací při prostorové tvorbě, modelování a dekorativní práci může být pro děti vlastní výtvarný materiál. Často se v tomto tématu uplatňuje motivace názornou ukázkou tvorby s materiálem /práce s keramickou hlínou aj. Motivující může být i zajímavý pracovní postup. Podnětné mohou být i přetvářecí činnosti, kdy děti předměty výtvarně přeměňují. Motivace k prostorové tvorbě opět navazuje na předešlý ročník a znovu využívá hravé tvořivé činnosti a hru. U činností tohoto typu také více využíváme sociálních potřeb dětí tzn. navazování dobrých vztahů při skupinové práci nebo práci ve dvojicích, i když jak je z dotazníku patrné, děti v tomto věku pracují raději jednotlivě. Motivací pro poznávání výtvarného umění a životního slohu zůstávají knižní ilustrace s rozlišováním výrazových zvláštností jednotlivých ilustrátorů. Motivujeme děti názornou ukázkou např. věcí z domova dětí, z výstavy, z některé země. Mohly bychom využít audiovizuální motivace /shlédnutí krátkého filmu či videa s danou tématikou/. Měli bychom vhodně zvolenou motivací vyvolávat zájem dětí o tuto oblast a vzbudit v nich zvídavost a vnímání vizuální kultury kolem nich.

3.2.1 Ukázka motivace ve 4. ročníku ZŠ

Téma: Rozhovor dvou lidí Motivace Často slýcháme nezřetelné rozhovory. Nerozumíme, o čem hlasy hovoří,ale dokážeme vycítit podtext rozhovoru. Poznáme, zda si lidé vyprávějí,hádají se či jeden

63 druhému vyčítá,zda někdo mluví a druhý naslouchá nebo zda mluví oba a jeden druhého nevnímá. Pokud pro každý hlas zvolíme výstižnou barvu a rozmalujeme ji v příbuzných odstínech,pozorujeme, jak hlasy-barvy pomalu plynou,proplétají se ,útočí na sebe nebo se tiše míjejí. Motivací je dramatická etuda – hra s intonací řeči. Děti mohou také poznávat své hlasy navzájem mezi sebou /hra na kukačku,nebo můžeme použít nahrávku rozhovoru v jiném jazyce aj./ Výtvarná činnost: Malba temperovou barvou se zaměřením na mísení šedých a barevných tónů, kombinování barev. Potřeby: formát z A2, temperové barvy,paleta na míchání barev, štětec, kelímek na vodu Organizace : podle zájmu dětí ve dvojicích nebo jednotlivci Reflexe : Žáci pozorovali jednotlivé malby a snažili se z barevné kompozice vyčíst vztah hovořících. Své úsudky si ověřovali čtením textů, které děti napsaly na rub práce. Vymýšlely si krátké dialogy, kterými vyjádřily atmosféru, skrytou v jednotlivých malbách. Barevný dialog dětem v malbě ponechává náznak konkrétnosti. Spontánní malířský projev umožňuje dětem pokusit se o volný přepis rozhovoru. Dítě může hledat různé intenzivní tóny,volit proporce barevných ploch nebo libovolné výtvarné podání. Rozfrázováním dialogu do několika polí nebo proměňujících se plynutí na pásu papíru žák vyjadřuje například posun od harmonické komunikace k jejímu zhroucení nebo naopak /hádka a usmíření/. Vyspělejší žáci jsou schopni hledat výrazové hodnoty linií. Je neuvěřitelné, kolik obsahu lze vložit do lineárních přepisů rozhovorů a jak bolestné mohou být názvy vznikajících kompozic /nech mne domluvit, nekřičte na mne, ty mě vůbec neposloucháš, nikdy si nerozumíme aj./ Jen je třeba, aby žáci vnímali sami sebe a ve stopách kreslířských nástrojů hledali ozvěnu svých pocitů. Motiv lze zvolit i pro dospívající žáky. Dialog tvarů lze převést do analytických výtvarných etud – například hledat v řadě variant vzájemné vztahy čtverců, kruhů či trojúhelníků. Nad trojicemi nebo dvojicemi stejných tvarů lze uvažovat o jejich vzájemných velikostech a vzájemných proporcích nebo pozorovat jejich dotýkání a prostupování na polích polyekranu. /Roeselová,V., Saran,Praha 1996,ISBN 80-902267-1-X/

3.3 Motivovanost dětí v 7. ročníku Motivovat žáky na II. stupni pro VV je pro mnohé učitele obtížná.. Děti v tomto věku provází velká změna v psychické struktuře osobnosti. Učitelé často obtížně

64 proniknou do jejich světa a formovat jejich výtvarně estetické vědomí v rámci základního vzdělávání se jeví jako problematické. Pominu-li jejich prudký fyziologický vývoj, o kterém bychom jako pedagogové samozřejmě měli vědět, zaměřím se spíše na jejich potřebu tvořit, která u nich

převažuje racionálním vnímání a hodnocení

skutečnosti. Mají větší schopností analyticko-syntetických přístupů k jevům a sebereflexe. Z praxe vyplývá, že motivovat děti v tomto věku bylo a je pro mě velice náročné. Všechny motivace netvořivé, kopírovací nebo různé výtvarné diktáty se setkávají s dětským nezájmem. Vhodné je používat prostředky motivující jejich zvyšující se abstraktní schopnosti. K motivaci můžeme využít tzv. „barevný dialog“ nebo „dialog tvarů“, kdy děti pracují ve dvojicích nebo skupinkách a přes výtvarné dílo se „oslovují“ a tím ho společně vytvářejí. Opět využíváme motivace slovní /motivační rozhovor,vyprávění i zajímavý výklad či beseda s reflexí žáků/. Motivace názorné se při výtvarných činnostech

využívají k pozorování, předvádění či zajímavé ukázce

s využitím např. didaktické techniky aj. Znovu se pokoušíme děti motivovat vytvořením nějaké

problémové

situace,

motivace zůstává

hravá, experimentální,motivace

objevováním a vyvoláváním estetického zážitku. Motivace činností /sluchové, zrakové vjemy/,evokace prožitého nebo viděného, využívání forem motivace na základě získaných vědomostí z jiných předmětů. V motivacích při výtvarném osvojování skutečnosti často využíváme motivaci výtvarným dílem či autorem a vzájemnou konfrontací věcí, jevů a lidí z představ a skutečnosti. Prohlubujeme tím jejich vnímavost. Měníme proporce, velikosti nabízíme neobvyklé postupy a kombinujeme techniky. Děti objevují celky nebo detaily. Motivujeme děti ke zdůraznění vztahu barvy k emocím a psychice člověka, objevuje se znovu motivace hudbou /převážně instrumentální/ a zajímavá je pro děti motivace parafrází barevné stránky uměleckého díla, kde si děti hrají na „restaurátory“.

65

U tohoto obrázku byla v 7. ročníku použita motivace známým malířem Vincentem van Goghem.

3.3.1. Ukázka motivace v 7. ročníku ZŠ

Téma : Stromy a lidé Motivace: Vycházka do přírody a děti vidí reálně vypadající strom. Po příchodu do školy dostanou však jiný úkol. Nakreslit strom podle své fantazie a vlastní představivosti ve spojení s člověkem. Výtvarná činnost : kresba tuší okolorována vodovými barvami Potřeby: formát A3, vodové barvy, tuš, pero s násadkou nebo špejle Organizace : práce jednotlivců spojené s návrhem Reflexe: Motivace byla v tomto případě jasná,stručná a pro děti zajímává, jelikož vyžadovala splnění zadaného úkolu. Byla spojená s překvapením, protože děti čekaly ,že budou kreslit stromy z přírody, které viděly na vycházce. Stromy však malovaly s využitím fantazie. Motiv byl součástí projektu na základní škole a práce dětí byly vystaveny v jejím suterénu. Hodnotila se originalita nápadů a každá třída měla vybranou jednu výtvarnou techniku. Práce tak byly odlišné výtvarnou technikou se společným zadáním.

66 3.4 . Motivovanost dětí v 8. ročníku

Obecně bych mohla ze své praxe říct, že k osobnosti dospívajícího dítěte musíme přistupovat individuálně a poskytovat dětem pestrost při volbě námětů a zároveň tolerovat a podporovat snahu vyjádřit ve výtvarné činnosti svůj názor odlišně. Sledovala jsem posun ve výtvarném projevu mezi žáky sedmých a osmých ročníků. Dochází k němu a motivace by měla být proto více promyšlená a vhodně bychom měli organizovat práci, pečlivě si připravit nezbytné množství materiálu. U dětí tohoto věku vidím nezbytnost součinnosti všech pedagogů, kteří se podílejí na vyučování výtvarné výchovy. Vhodné motivace jsou v podstatě stejné jako u žáků 7. tříd, jen opět platí přiměřenost k zájmům jedinců i kolektivu. Neměli bychom vnucovat dětem vlastní představy o věcech, lidech a přírodě kolem nás a oceňovat

zdařilé pokusy o vlastní

řešení výtvarného problému. Zaměřujeme se na větší dynamiku v motivaci /experimentujeme, hlouběji se dostáváme pod povrch a uvědomujeme si s dětmi souvislosti/. Spolupracujeme s dětmi po celou dobu jejich výtvarné činnosti, respektujeme jejich individuální pracovní tempo.

3.4.1. Motivace v 8. ročníku ZŠ

Téma: Krajina mých představ Motivace:Motivace na základě diskuze s dětmi na téma života na jiné planetě ve vesmíru. Děti přemýšlely o tom, jaký tvar a barvu mohou mít jinde rostliny, stromy, lidé, věci, zvířata apod. Výtvarná činnost: Otisk nánosu barvy, volně dotvářený kresbou perem tak, že vznikl nějaký útvar rostlinného charakteru. Potřeby :poloviční formát A3, temperová barva a tuš Organizace: práce jednotlivce Reflexe: Zvolením neobvyklého námětu jsem vyvolala u dětí nesčetné množství otázek a odpovědí na toto téma. Vesmír je pro ně něco tajemného a názory na to, zda jinde existuje život se různily. Samotný otisk barvy nedělal dětem problémy, více nejistoty jsem u nich viděla v dokreslování tuší. Práce se staly jakousi expresivní fantazijní výpovědí o tajemnu, které nás obklopuje. Děti se mezi sebou snažily respektovat svoje názory a postoje ,zajímavé bylo hodnocení prací dětmi navzájem a hledání názvu pro

67 jednotlivé práce. K tisku by se dalo využít různých struktur materiálu /hladký, drsný, s linií, s rytinou aj./ Náročnost ve zvolené výtvarné technice byla podle mého názoru v promyšlení propracování nově vzniklého otisku.

3.5. Komparace motivace dětí na ZŠ Zjistila jsem, že druhy motivace v jednotlivých ročnících se příliš nemění. Ve všech ročnících ZŠ používáme motivace např. slovní, názorné, audiovizuální, formou zajímavého experimentu a pokusu aj. To znamená motivace sociální, poznávací a výkonové. Mění se jejich délka, obsah a přizpůsobují se zvláštnostem dětí v jednotlivých ročnících. Vhodnou motivací vedeme děti k prohlubování poznatků, vědomostí a výtvarných činností. Pomocí ní rozvíjíme estetické vnímání dětí a během školní docházky vytváříme předpoklady pro výchovu a vzdělávání ve VV.

68

3.6. Dotazník a jeho vyhodnocení Dotázala jsem se dětí v jednotlivých ročnících, ve kterých vyučuji, na některé otázky, týkající se i motivace ve výtvarné výchově. Chtěla jsem zjistit obecný zájem dětí o výtvarnou výchovu v jednotlivých věkových kategoriích. Zajímala jsem se v něm nejen o to, jestli děti dokáží definovat pojem „motivace“, ale také o motivy, které děti přitahují, o jejich sociální potřeby /jestli chtějí pracovat ve skupině apod./ v neposlední řadě, o zařazení předmětu výtvarná výchovy do pořadí mezi jinými předměty. Domnívám se, že můj dotazník nebyl nejvhodněji sestavený a nedá se jeho pomocí zjistit, jaké druhy motivace ve výtvarné výchově využívat častěji a u jednotlivých věkových kategorií. Zjištěná data jsem kvantitativně zpracovala do tabulky, která může být pro některé z nás určitým druhem motivace v sestavování jednotlivých příprav na hodiny VV. V tabulce nejsou uvedeny odpovědí

dětí na otázku, zda ví, co je to

motivace. Z odpovědí dětí na II. stupni vyplývá, že jim pojem motivace není neznámý, ale neumí ho přesně pojmenovat. Pro každé dítě představuje něco jiného a v mnoha případech zaměňovaly pojem motivace za konkrétní motiv. Překvapilo mě, že více dětí preferovalo u výtvarné činnosti samostatnou práci a to nejvíce děti v 8. ročníku. Velice málo dětí na prvním stupni si doma ve svém volném čase maluje nebo kreslí. Můj předpoklad byl tedy správný, protože z rozhovorů z dětmi vyplývalo, že si doma hrají hry na počítač a v lepším případě některé děti uvedly, že chodí ven za kamarády. Když děti hodnotily oblibu předmětů a stanovovaly pomyslné pořadí, můj předpoklad, že tělesná výchova bude na prvním místě byl správný a to bez ohledu na pohlaví a věk dětí. Výtvarná výchova byla v pořadí druhá a nejméně oblíbeným předmětem z mojí nabídky byly pracovní činnosti. Předmět hudební výchova na tom podle dotazníku není také zrovna nejlépe, asi by se učitelé tohoto předmětu měli zamyslet nad vhodnou motivací. Při volbě formátu volily mladší děti většinou velký formát a starší děti raději malují a kreslí na formát menší. Potvrdily se tak některé odborné názory psychologů a některých pedagogických pracovníků. V otázce č. 3 děti 4. ročníků s převahou vybraly temperové barvy a starší děti raději volily vodové barvy.

69 Dotazník č. 1

Dotazník k diplomové práci /pro žáky I.stupně/ 1.Jak často bys chtěl mít VV : A/1 za měsíc

B/

1 za týden

C/

2x za týden

D/ 1 za 14 dní

2.Čím nejraději kreslíš? A/pastelky B/fix

C/tužka D/uhel /rudka/

E/ tuš F/ voskovky

3. Čím nejraději maluješ? A/temperové barvy

B/vodové barvy

C/ speciální barvy na dřevo,sklo,textil

4.Jaký formát výkresu máš nejraději? A/malý

B/velký

C/co největší

5.Nejraději tvoříš : A/sám

B/ ve dvojici

C/ ve skupině

6.Kreslíš , maluješ a tvoříš nejraději: A/podle předlohy

B/ na dané téma

C/ podle fantazie

D/plastika

7. Rád pracuješ : A/s barvami

B/ s papírem

C/ s hlínou

D/ s přírodním materiálem E/ s tuší

8.Co maluješ nejraději? A/zvířata

B/ věci

C/ člověka

D/ přírodu

E/ něco jiného /co?/

9.Maluješ si někdy sám doma: A/ano často

B/ málo

C/ vůbec

D/ někdy

10.Vyber si mezi předměty pro tebe ten nejzajímavější : A/výtvarná výchova

B/ hudební výchova činnosti

C/ tělesná výchova D/ pracovní

70 Vyhodnocená tabulka pro I. stupeň / žáci 2. a 4. ročníků/ Tab.č.1 35 dětí

Odpověď - 2.ročník

číslo otázky

A

B

C

D

E

F

1

10

11

13

1

0

0

2

20

8

3

0

0

2

3

15

15

5

0

0

0

4

3

23

9

0

0

0

5

21

9

5

0

0

0

6

11

4

19

1

0

0

7

7

12

5

13

0

0

8

10

5

5

9

6

0

9

15

0

4

16

0

0

10

14

2

14

5

0

0

Tab.č.2 40 dětí

Odpověď - 4.ročník

číslo otázky

A

B

C

D

E

F

1

0

15

25

0

0

O

2

22

5

5

0

0

8

3

19

7

14

0

0

0

4

8

20

12

0

0

0

5

18

12

10

0

0

0

6

3

9

28

0

0

0

7

14

0

14

9

3

0

8

18

12

0

6

4

0

9

10

16

2

12

0

0

10

14

1

24

1

0

0

71 Dotazník č. 2

Dotazník k diplomové práci VV /dotazník II.stupně ZŠ/

pro žáky

1. Jak často bys chtěl mít VV : A/1 za měsíc

B/ 1 za týden

C/ 2x za týden

D/

1 za 14 dní

2. Čím nejraději kreslíš? A/pastelem B/ voskovkou

C/ tužkou

D/ rudkou/ uhlem/

E/ tuší

3. Čím nejraději maluješ? A/temperové barvy

B/ vodové barvy textil,dřevo,sklo

C/ speciální barvy na

4. Jaký formát výkresu máš nejraději? A/A4

B/ A3

C/ A2

D/ A5

5. Vyber techniku,kterou máš rád: A/kresba

B/ malba

C/ prostorová tvorba/plastika/ techniky

D/ kombinované

6. Kdyby sis měl vybrat z daných témat sobě nebližší pro výtvarnou tvorbu: A/abstrakce B/ příroda

C/ člověk D/ věc

E/

historie

F/ současnost

7. Nejraději tvoříš ? A/sám

B/ ve dvojici

C/ ve skupině

8. Kreslíš a maluješ nejraději? A/podle předlohy

B/ na dané téma

C/ podle fantazie

D/ netradiční témata

72 9.Rád pracuješ : A/s netradičním materiálem

B/ s hlínou C/ s papírem D/ s přírodním materiálem

10.Na téma člověk nejraději zpracováváš: A/postavu

B/ portrét C/ pocity

D/ někoho jiného E/ sebe pohybu

F/ člověka v

11.Na téma příroda nejraději zpracováváš: A/zvířata

B/rostliny C/ abstraktní témata živlů D/ zemi E/ planety

F/ jiné

12.Kde tvoříš nejraději? A/venku

B/ve třídě

C/ jinde/ kde/

D/ v učebně VV

13. Myslíš si, že je naše škola dobře vybavená pro výuku VV? A/ano

B/ ne

C/ částečně/co chybí/

D/ nevím

14. Připadají ti hodiny VV zajímavé? A/ano

B/spíš ano

C/ ne

D/ vůbec ne

E/ trochu

73 Vyhodnocená tabulka pro II. stupeň /žáci 7. a 8. ročníků/ Tab.č.3 50 dětí

Odpověď - 8.ročník

číslo otázky

A

B

C

D

E

F

1

3

24

5

16

0

0

2

20

0

4

13

11

0

3

10

29

9

0

0

0

4

19

12

6

11

0

0

5

6

12

7

24

0

0

6

19

12

5

3

4

5

7

22

18

8

O

0

0

8

8

10

18

12

0

0

9

15

2

6

26

0

0

10

9

2

18

10

3

6

11

8

7

18

0

15

0

12

19

18

6

5

0

0

13

21

3

16

8

0

0

14

12

21

5

2

9

0

Tab.č.4

48 dětí

Odpověď - 7.ročník

číslo otázky

A

B

C

D

E

F

1

2

25

15

6

0

0

2

12

5

3

15

13

0

3

26

14

8

0

0

0

4

18

18

2

10

0

0

5

7

10

8

23

0

0

6

21

12

5

5

3

2

7

18

24

6

0

0

0

8

11

2

31

4

0

0

9

13

5

12

18

0

0

10

11

7

16

10

1

3

11

25

3

10

0

10

0

12

30

15

3

0

0

0

13

29

0

12

7

0

0

14

12

22

4

0

10

0

74

4. Závěr Uvědomuji, že úspěšnost žáka ve škole nezávisí pouze na vlivu jeho vrozených dispozic. Rozvíjím a podporuji i další vlivy, mezi něž patří i úroveň motivace. Určuje nám, jak se žák zachová, jak reaguje na stresové situace, proč se neučí, proč nechce kreslit nebo malovat /výtvarně tvořit/. Pokusila jsem se ve své diplomové práci najít adekvátní způsoby motivace ve výtvarné výchově s ohledem na věk dětí a jejich potřeby.Formu motivace, kterou si učitel pro svůj výchovný záměr, v tomto případě výtvarnou činnost zvolí, nelze nařídit ani předepsat. Při analýze naší ZŠ Měřín jsem zjistila, že škola je materiálně velmi dobře vybavena. Chybí aprobovaní učitelé pro výuku výtvarné výchovy. Výchovně vzdělávací cíl výtvarné výchovy je zřetelný v průběhu vlastního vyučování, ale je třeba ho posílit ze strany vedení školy. Tvorba motivace v hodinách je odpovídající, obsahuje různé formy motivačních činností. V praktické části jsem zpracovala různé typy motivací volené v jednotlivých ročnících na ZŠ. Z vypracované tabulky vyplývá, že jsou děti na základní škole ve výtvarné výchově vhodně motivovány a předmět výtvarná výchova má u nich oblibu. Odkryla jsem ve své diplomové práci jen část některých poznatků, týkajících se motivace v hodinách výtvarné výchovy. Shrnula bych svoje získané poznatky takto: Chceme-li děti motivovat, musíme být sami motivováni. Úspěch , uznání a pochvala v průběhu vyučovací hodiny motivuje. Vhodně zvolený námět a poutavá motivace je cesta ke splnění výchovně vzdělávacích cílů výtvarné výchovy. Sebemenší pokrok ve výtvarné činnosti dětí musí být zřetelně viditelný. Ztotožní-li se učitel se skupinou dětí, snáz je motivuje. Motivace je ve své podstatě nikdy nekončící proces.

75

5. Použitá literatura: Lokšová,I.,Lokša,J.:Pozornost,motivace,relaxace a tvořivost dětí ve škole.Praha,Portál 1999,s.7-52 Hunterová,M.:Účinné vyučování v kostce.Praha,Portál 1999,s.21-31 Langr,L.:Úloha motivace ve vyučování na základní škole.Praha,SPN 1984,s.521 Fontana,D.:Psychologie ve školní praxi.Praha,Portál 1997,s.213 - 219 Dvořáček,J.:Základy pedagogiky.Praha,Vše 1999,s.96-99 Helms,W.:Lépe motivovat – méně rozčilovat.Praha,Portál 1996,s.25-43 Švec,V.,Filová,H.,Šimoník,O.:Praktikum didaktických dovedností.Brno,Masarykova universita 2000,s.71-74 Hartl,P.,Hartlová,H.:Psychologický slovník .Praha,Portál 2000,s.328 Hanuš,R.:Motivace – motor našeho konání.http://www.scio.cz/others/učitelské_listy/u100_01/u107/motivace.Rtm Vondrová,P.:Výtvarné techniky pro děti.Praha,Portál 2001,s.9-13 PhDr.Koukal,B.:Základy psychologie a úvod do psychologie osobnosti.Opava 1996 /nepublikováno,jen pro vnitřní potřebu/ ]Šamšula,P.,Leština,V.:Výtvarná výchova v 7. a 8. ročníku /metodická příručka/.Praha,SPN 1981 Uždil,J.:Čáry,kliky háky,paňáci a auta.Výtvarný projev a psychologie života dítěte.Praha,SPN 1979 s.11-122 Doc.PhDr.Čačka,O.:Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace,Masarykova universita ,Brno,Doplněk 2000,ISPN 80-7239-060-0 Poupata,Vl.,Voseček,J.:Výtvarná výchova v 1. a 2. ročníku,metodická příručka,Praha,SPN1984,vydání 4.,upravené č.9912/83-200 Řezáč,J.:Sociální psychologie.Brno,Paido 1998,ISBN 80-85931-48-6

76 Macko,A.,Nevřelová,O.:Výtvarná výchova v 3.a4. ročníku ZŠ ,metodická příručka,Praha,SPN 1987,č.11-0-14/4 vydání 4.,upravené Rieselová,V.:Techniky ve výtvané výchově,Praha,Satan 1996,ISPN 80-9022671-X Berne,E.:Jak si lidé hrají,Most,Dialog 1992 Helus,Z.:Interakce učitel – žáci a optimalizace výchovně vzdělávacího procesu.Praha,Pedagogika 1988,38,č.6.,s.642 - 660 Hrabal,V.ml.,Man,F.,Pavelková.I.:Psychologické otázky motivace ve škole,Praha 1984,SPN Maňák,J.:Rozvoj aktivity,samostatnosti a tvořivosti žáků,Brno :Masarykova universita,1999.134 s ISBN 80-210-1880-1 Střelec,S.:et.al.Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I.Brno,Paido 1998,189 s ISBN 80-85931-61-3. ECO,V.:Jak napsat diplomovou práci.Olomouc,Votobia1997,271 s .ISBN 807198-173-7. Kolláriková,Pupala,B. Didaktika VV 3,Praha,SPN 1990,ISPN 8O-7066-268-9. Slavík,J.:Kapitoly z výtvarné výchovy II/hodnotaosobnost,motivace/Praha,Pražské centrum vzdělávání pedagogických pracovníků KVV PdF UK,1994

77

6. Seznam příloh Příloha č. 1: Školní rámcově vzdělávací plán ZŠ Měřín Příloha č. 2: Celoroční projekt ve formě příprav na hodinu „ O vodě“ Příloha č.3: Plán učiva pro 5. ročník ZŠ Měřín

78

Příloha č.1

ŠKOLNÍ RÁMCOVĚ VZDĚLÁVACÍ PLÁN ZŠ Měřín Vzdělávací oblast:

Umění a kultura

Vzdělávací předmět:

Výtvarná výchova pro I.stupeň ZŠ

Charakteristika vyučovacího předmětu: Výtvarná výchova umožňuje žákům poznávat okolní svět i svůj vnitřní svět prostřednictvím výtvarných činností. Žáci se učí chápat výtvarnou kulturu v nejširším slova smyslu jako nedílnou součást svého duchovního života a bohatství společnosti. Žáci si prakticky osvojují potřebné výtvarné dovednosti a techniky, rozvíjí si potřeby vlastního výtvarného vyjádření, fantazie a prostorovou představivost, zdokonalují smysl pro originalitu a vlastní výraz, což vše významně napomáhá k utváření kreativní stránky jejich osobnosti. Ve Výtvarné výchově usilujeme zejména o to, aby žáci získali praktické i teoretické poznatky o malbě, kresbě, grafických technikách, užitém umění, o práci s různými materiály, o modelování a prostorovém vytváření. Žák si prohlubuje vztah k výtvarnému umění, včetně umění užitého, lidového a architektury. Žák se snaží nalézt a vnímat krásu a estetické hodnoty v přírodě a ve světě vytvořeném lidmi. Žáci získávají představu o historickém vývoji výtvarného umění, včetně umění užitého, lidového a architektury. Předmět Výtvarná výchova se vyučuje v 1.,3. a 5. ročníku po 1 hodině týdně a může být podle potřeby spojen do dvouhodinového bloku s hodinou pracovních činností. Ve 2. a 4. ročníku jsou výtvarné výchově věnovány 2 hodiny týdně. Vyučuje se v kmenových třídách, může však být využito i keramické dílny.

79 Výtvarná výchova je především předmět činnostní. Úlohou je podporovat v žácích vlastní výtvarné vyjádření, podněcovat jejich zájem o výtvarnou práci a zaujmout je náměty vyžadujícími přemýšlení a uvažování, které odpovídá jejich rozvíjejícím se rozumovým schopnostem.

Výchovné a vzdělávací strategie: Kompetence k učení


žák získá potřebné znalosti o barvách, technikách, materiálech




maximálně se snaží využít všech smyslů k dosažení pocitu uspokojení




žák dokáže samostatně experimentovat a výsledky porovnávat

Kompetence k řešení problémů


žák si poradí s úkoly v plošných i prostorových pracích




při řešení stávajících problémů umí aplikovat získané zkušenosti




poradí si na základě návodu s výtvarnými materiály a technikami




obhajuje svá rozhodnutí a pracovní postupy

Kompetence komunikativní


žák se dokáže domluvit při skupinové práci




snaží se hovořit o pozorovaných jevech z přírody, společnosti, lidové kultury,..




dokáže popsat záměr své výtvarné činnosti




porozumí návodům a přemýšlí o nich

Kompetence sociální a personální


žák se při práci ve skupině podělí o pomůcky a materiál




přijme jakoukoliv roli ve skupině, podřídí se, dokáže i organizovat




ocení práci druhého i svou na základě pozitivního přístupu

Kompetence občanské

80


žák se aktivně zapojuje do výtvarných soutěží




pomáhá při výzdobě školy, třídy




připravuje estetické prostředí při veřejných vystoupeních




dokáže se starat o pracovní prostředí, pomůže druhému

Kompetence pracovní


žák po celou dobu práce udržuje své pracovní místo v pořádku




dokáže šetrně zacházet se ¨svěřeným výtvarným materiálem




dodržuje hygienická pravidla a bezpečnost při práci




vyhodnocuje výsledky své práce

1. období / 1. až 3. třída/ Dílčí výstupy •

§ žák uvědoměle zachází s některými prostředky a materiály, ovládá základní technické dovednosti, užívá důležité pojmy týkající se výtvarné formy,

81 •

výtvarných materiálů a technik, vyvozené na základě vlastních výtvarných činností

•

§ organizuje si vlastní výtvarnou práci

•

§ řeší přiměřené úkoly v plošných i prostorových pracích, chápe vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů a uplatňuje při práci představivost a fantazii

•

§ rozeznává různý charakter lineární kresby

•

§ využívá základní klasifikace barev, světlostní kontrast, chápe výrazové vlastnosti barvy

•

§ poznává rozdíly ve výtvarném vyjadřování malířů, zvláště ilustrátorů dětských knih, uvědomuje si, že výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa

Učivo


kresba - uhel, rudka, tužka, dřívko, tuš, křída




malba - temperové barvy, krycí vodové barvy, pastel, voskový pastel




kombinované techniky - koláž, tiskátka, monotyp, frotáž, dotváření, vrypy, kombinace přírodních materiálů




modelovací hlína, modurit, těsto




přírodní materiály - kamínky, kůra, tráva, plody




papír, dřevěné odřezky, dřevěné špejle, krabičky

Přesahy a vazby M - modelování číslic, geometrické tvary, perspektiva Čj - ilustrace, obrázková osnova Hv - ilustrace písní Aj - pexeso - výroba

82 2. období / 4.a 5. třída/ Dílčí výstupy


žák uplatňuje ve vlastní výtvarné činnosti teoretické a praktické poznatky a dovednosti s výtvarnými výrazovými prostředky, s kresbou, různými grafickými materiály a technikami, malbou, koláží, mozaikou, textilní aplikací, používá běžných pojmů z nauky o barvě




uplatňuje výrazové vlastnosti linie a experimentuje s nimi




seznamuje se s proporcemi lidského těla a hlavy




rozeznává základní tvary lineárního a kresleného písma a jeho řazení




řeší úlohy dekorativního charakteru v ploše - symetrická a asymetrická řešení




poznává různé způsoby uměleckého vyjádření skutečnosti - figura, portrét, krajina, zátiší




rozlišuje užitkovou, materiální, technickou a estetickou stránku předmětů a chápe vzájemný vztah mezi nimi

Učivo


kresba - pero, dřívko, štětec, tužka, uhel, rudka




malba - tempera, krycí barva, akvarel, akrylátové barvy




kombinované techniky - koláž, aplikované grafické techniky, textilní techniky, modelování, kašírování




prostorové vytváření - hlína, sádra, dřevo, kamínky, plasty, textil, vlna, koudel




papír - přehýbání, skládání, mačkání, stříhání, trhání, vyklápění, posouvání

Přesahy a vazby Čj - výtvarné zpracování textu, přání, oznámení, pozvánka, plakát Čjs - kresba plánu, vlajky okolních států M - diagramy, rastry

83

Vzdělávací oblast:

Umění a kultura

Vzdělávací předmět:

Výtvarná výchova pro II.stupeň ZŠ Měřín

Charakteristika vyučovacího předmětu: Výtvarná výchova se vyučuje na druhém stupni v 6. až 9. ročníku v časové dotaci dvě hodiny týdně. V tomto předmětu se žáci učí výtvarně ztvárňovat svoje poznatky a zážitky. Během výuky si uvědomí význam vlastní zkušenosti a vysokou míru individualizace svých vlastních výtvarných prací. Výuka se dělí na tři etapy tvorbu, vnímání a interpretaci uměleckých děl. Žák je veden k důvěře ve vlastní schopnosti ztvárnit skutečnost.

84 V hodinách Výtvarné výchovy se žáci seznámí se základními díly evropské i světové kultury, pochopí dobové souvislosti jejich vzniku a jejich vliv na některá další umělecká díla. Poznají také význam lidové tvorby jako zdroje inspirace pro mnoho umělců. Ovládnou základní techniky kresby, malby, grafických činností a různých druhů prostorového ztvárnění svých myšlenek. Výuka probíhá v kmenových třídách. Pro práci s hlínou slouží keramická dílna s vypalovací pecí. Součástí výuky je pravidelné pořádání tematických výstav a jejich prezentace na školních chodbách. Výchovné a vzdělávací strategie: Kompetence k učení


žák využívá osvojené znalosti o barvách, technikách, materiálech




pracuje se smysly za účelem dosažení kvalitních výrobků




poznává historické souvislosti vývoje výtvarného umění




dokáže samostatně experimentovat a výsledky porovnávat

Kompetence k řešení problémů


žák zvládá kompozice v plošných i prostorových uspořádáních




problémovou situaci řeší kreativně s využitím co největšího množství netradičních prostředků




při práci s netradičními materiály postupuje systematicky




je schopen obhájit svá rozhodnutí a pracovní postupy

Kompetence komunikativní


žák během činnosti je schopen reagovat na podněty z okolí




vyjádří cíl své výtvarné činnosti a odhadne působení na okolí




dokáže prezentovat výsledky své činnosti a obhájit je

Kompetence sociální a personální

85


žák při skupinové práci přijímá odpovědnost za výsledek práce celé skupiny




přijme jakoukoli roli ve skupině, podřídí se, dokáže i organizovat




ocení práci druhého i svou na základě pozitivního přístupu




je schopen přijmou objektivní kritiku

Kompetence občanské


žák se aktivně zapojuje do výtvarných soutěží




pomáhá při výzdobě školy, třídy




připravuje estetické prostředí při veřejných vystoupeních




dokáže se starat o pracovní prostředí, pomůže druhému

Kompetence pracovní


žák po celou dobu práce udržuje své pracovní místo v pořádku




dokáže šetrně zacházet se svěřeným výtvarným materiálem




dodržuje hygienická pravidla a bezpečnost při práci




objektivně posoudí výsledky své práce

6. ročník Dílčí výstupy


žák rozpozná teplé a studené odstíny barev, míchá barevné odstíny a chápe vztahy mezi nimi (základní a doplňkové barvy)




vytváří volné barevné kompozice, zobrazuje vlastní fantazijní představy, využívá poznatků teorie barev




správně užívá techniku barvy, vybere a uspořádá obrazové prvky v barevném řešení s využitím znalostí o barvě




vytváří lineární kompozice, učí se chápat rytmus a kontrast čar, osobitě stylizuje vizuální skutečnost




spolupracuje s ostatními žáky, je schopen společné práce na jednom výtvarném objektu

86


k výtvarné kompozici přistupuje s uvědoměním si možností variabilního spojování prvků za účelem vytváření netradičních kompozic




vytváří kompozice v prostoru, své představy převádí do objemových rozměrů, umí pracovat s materiálem (keramická hlína, sádra)




výtvarně se vyjadřuje k lidovým tradicím, zvykům a svátkům, využívá dekorativních postupů, rozvíjí svoje estetické cítění




nakreslí lidskou ruku a lidskou hlavu, řídí se proporčními principy a vztahy




dokáže využít perspektivu ve svém vlastním výtvarném vyjádření




uplatní jednodušší grafické techniky a seznámí se s jinými netradičními výtvarnými postupy

Učivo:


teorie barev - teplé a studené odstíny, základní barvy, míchání barev




tvarová a barevná kompozice




technika malby




technika kresby - linie, tvar, textura, kontrast, rytmus




plastická a prostorová tvorba - práce s keramickou hlínou a papírem




společná práce - koordinace, komunikace




subjektivní vyjádření fantazijních představ - využití různorodých materiálů




lidská figura - proporce, studie pohybu




základy perspektivy - práce v plenéru




tématické práce - Vánoce, Velikonoce




další techniky - koláž, frotáž, tisk z papírové předlohy, grafika, vosková batika

Přesahy a vazby D - mladší doba kamenná - práce s hlínou Čj - ilustrace bájí Inf - kresba v grafickém editoru

87 8. ročník Dílčí výstupy •

žák vytváří lineární kompozice, osobitě stylizuje vizuální skutečnost

•

na základě výtvarných etud chápe proporční vztahy u lidské ruky a obličeje

•

nakreslí lidskou ruku, části obličeje, lidskou hlavu

•

využívá dekorativních postupů - rozvíjí si estetické cítění

•

užívá vizuální obrazové vyjádření k zaznamenání podnětů představ a fantazie

•

správně užívá techniku malby a využívá výrazové možnosti barev a jejich kombinací

•

uvědomí si vliv vizuálně obrazné vyjádření na smysly jedince

•

spolupracuje s ostatními žáky, je schopen práce na jednom výtvarném objektu

•

umí pracovat s keramickou hlínou a jejím prostřednictvím vyjádřit svoje osobité představy




výtvarně se vyjadřuje k lidovým tradicím, zvykům a svátkům




dokáže využít perspektivu ve svém vlastním výtvarném vyjádření




uplatní grafické techniky a seznámí se s netradičními výtvarnými postupy

Učivo: •

technika kresby - linie, tvar, vyjádření prostoru, kresba dle předlohy




technika malby - míchání barev a vztahy mezi barvami




tvarová a barevná kompozice




plastická a prostorová tvorba - práce s keramickou hlínou, sádrou




společná práce - koordinace, komunikace




subjektivní vyjádření fantazijních představ - využití různorodých materiálů




základy perspektivy - práce v plenéru




tématické práce - Vánoce, Velikonoce




další techniky - grafika, práce s xerokopií, koláž

Přesahy a vazby

88 D - středověké hrady,Př - přírodovědná kresba Čj - autorské psaní, ilustrace 8. ročník Dílčí výstupy •

žák vytváří lineární kompozice, osobitě stylizuje vizuální skutečnost

•

užívá vizuální obrazové vyjádření k zaznamenání podnětů představ a fantazie




zobrazuje vlastní fantazijní představy a odhaluje interpretační kontext vlastního vyjádření, kombinuje výtvarné prostředky a experimentuje s nimi




správně užívá techniku malby a využívá výrazové možnosti barev a jejich kombinací




vhodně prezentuje svoje výrobky




v různých sociálních situacích využívá k osobitému vyjádření svoje produkty




posoudí vliv vizuálně obrazného vyjádření na vznik sociálních vztahů a symboliky




spolupracuje s ostatními žáky, je schopen práce na jednom výtvarném objektu

•

§ umí pracovat s keramickou hlínou a jejím prostřednictvím vyjádřit svoje osobité představy




výtvarně se vyjadřuje k lidovým tradicím, zvykům a svátkům




dokáže využít perspektivu ve svém vlastním výtvarném vyjádření




uplatní grafické techniky a seznámí se s netradičními výtvarnými postupy

Učivo: •

§ technika kresby - linie, tvar, vyjádření prostoru, kresba dle předlohy




technika malby - míchání barev a vztahy mezi barvami




tvarová a barevná kompozice

89


plastická a prostorová tvorba - práce s keramickou hlínou, sádrou společná práce - koordinace, komunikace




subjektivní vyjádření fantazijních představ - využití různorodých materiálů




základy perspektivy - práce v plenéru




tématické práce - Vánoce, Velikonoce




další techniky - grafika, práce s xerokopií, koláž

Přesahy a vazby Čj - výroba kombinace 9. ročník Dílčí výstupy •

§ žák vytváří lineární kompozice, osobitě stylizuje vizuální skutečnost




zobrazuje vlastní fantazijní představy a odhaluje interpretační kontext vlastního vyjádření, kombinuje výtvarné prostředky a experimentuje s nimi




správně užívá techniku malby a využívá výrazové možnosti barev a jejich kombinací




spolupracuje s ostatními žáky, je schopen práce na jednom výtvarném objektu

•

§ orientuje se v dějinách výtvarného umění

•

§ na konkrétních příkladech si uvědomí rozdíly vyjádření skutečnosti různými umělci

•

§ zhodnotí výtvarné dílo a porovná ho s dílem ze stejné historické epochy

•

§ k tvorbě užívá některé metody současného výtvarného umění - počítačová grafika, fotografie - a učí se s nimi zacházet




dokáže využít perspektivu ve svém vlastním výtvarném vyjádření




uplatní grafické techniky a seznámí se s netradičními výtvarnými postupy




pro vyjádření svých pocitů využívá technické prostředky, které skutečnost nejen zachycují, ale i zpracovávají (fotografie, počítačová grafika)

90 Učivo:


přehled dějin výtvarného umění




práce s uměleckým dílem




technika kresby - linie, tvar, vyjádření prostoru, kresba dle předlohy




technika malby - míchání barev, vztahy mezi barvami, symbolika barev




tvarová a barevná kompozice




plastická a prostorová tvorba - práce s keramickou hlínou, sádrou




společná práce - koordinace, komunikace




subjektivní vyjádření fantazijních představ - využití různorodých materiálů




základy perspektivy - práce v plenéru




tématické práce - Vánoce, Velikonoce




další techniky - grafika, práce s xerokopií, koláž, práce se sádrou




základy počítačové grafiky




práce s digitální fotografií

Přesahy a vazby Čj – kaligrafy

Příloha č.2

Celoroční projekt jako přípravy na hodinu VV – O

vodě

Výchovný a vzdělávací záměr Výchovným záměrem

a motivací mého projektu je rozvíjet citlivost žáků

k přírodě a přírodním živlům, naučit se pozorovat ji a děje v ní. Vnímat řeč přírody a pokusit se její vliv na člověka výtvarně vyjádřit. Téma „O vodě“ je dosti široké, dílčí úkoly projektu jsem se snažila zvolit tak, aby byla nabídka co nejpestřejší. Právě téma vody tvoří spojovací článek mezi jednotlivými úkoly Podnětem pro vznik celého projektu, a hlavní myšlenky zabývat se tématem vody,

byla báseň od Jana Skácela Modlitba za vodu, lépe řečeno její

zhudebněná verze od Jiřího Pavlici a cimbálové muziky Hradišťan, která by

91 měl a být průvodní celému projektu.Jakou „dlouhodobou „motivaci můžeme použít to, že projet bude oslavou ke dni vody 22.března. Stáří žáků: 13-14 let Časové rozložení projektu: 6 měsíců Hodinová dotace: 2 h / 14 dní Vyvrcholení projektu: 22. března oslavou Mezinárodního dne vody září

1. týden: Úvodní hodina. Krátké výtvarné etudy 3. týden: Zahájení projektu O vodě -

2 vyučovací hodiny

-

fantazijní kresba

-

formát volný

Motivace: K motivaci byla využita hudební nahrávka.První úkol zní „Naslouchej o čem vypráví a pokus se výtvarnými prostředky vyjádřit pocit ze znící melodie.“ Žáci mají za úkol zaposlouchat se do hudební ukázky Modlitba za vodu a kresbou, popřípadě malbou vyjádřit dojem ze znící melodie. Jedná se mi pouze o navození atmosféry a odstartování celého projektu

říjen 5. týden: Příběhy na vodní hladině -

2 – 4 vyučovací hodiny

-

kresba

-

formát A2,A3

Motivace: Na základě abstraktního příběhu děti tvoří určitou konkrétní situaci v přírodě.Ze zcela abstraktní roviny se posuneme do konkrétní situace, která je viditelná v přírodě. Tento úkol je kresebný a pro žáky bude úkolem se zamyslet jako události na vodní hladině jsou k vidění a poté je jednoduše zaznamenat. Na papír velikosti A4 si vytvoří čtvercové pole 8 – 12 polí a do nich se tyto události na hladině pokusí zakreslit, jde mi o pochopení pohybu a vytvoření lineární kresby (vodopád, vodotrysk, kola na

92 hladině,…) Ze vzorníku si mohou nejzajímavější příběh vybrat a rozvíjet v kresbě tuší na vetší formát.

7. týden: Putování kapky vody v řece -

2h

-

koláž

-

A2,A3

Úkol navazuje na předchozí, kdy kresebný záznam pohybu se promění v pozorování pohybu kapky vody v řece. Žáci si vytvoří technikou, která se využívá v malbě na hedvábí, podklad pro svoji koláž. Zvolí si pro svoji práci formát spíše podélný, pokryjí akvarelovou technikou vodovou barvou a poté posolí (lépe použít hrubozrnou sůl). Sůl částečně pohltí vodu a s barvou vytvoří na papíře kapičky. Žáci si jednu z nich vyberou a provázkem, který na papír nalepí, vytvoří cestu, kterou kapka vody v řece vykonala.

listopad 9. týden: Prší a hvězdy na plakátech blednou -

2h

-

malba

-

A2,A3

Motivace: Motivace vlastním pozorováním dětí okolních jevů,vlastním zážitkem a vyjádření pocitů dětí.Tento úkol by měl korespondovat s deštivým podzimním počasím. Žáci by měly vyjádřit pocit, který mají při deštivém počasí v teple svého domova za oknem. Techniku pro tento úkol jsem zvolila malbu vodovými či temperovými barvami do mokrého škrobového podkladu.

11. týden: Je libo deštník? -

4–6h

-

Objekt

Motivace: Jako motivaci jsem využila zajímavosti netradičního výtvarného materiálu a rozvíjením dětské fantazie a představivosti při práci s ním. Cílem úkolu je využít fantazie žáků a vytvořit co nejbláznivější deštníky – objekty. Použití materiálu volné a neomezené, využití starých konstrukcí deštníků. Žáci by měli při tvorbě objektů také přemýšlet nad konkrétní osobou či bytostí, pro kterou bude deštník určení.

93

prosinec 13. týden: dokončení předešlého úkolu 15. týden: Vánoční přání, ozdoby, drobné dárky leden 16. týden: Zmrzlá voda -

2h

-

kresba pastelem

-

A2

Motivace:Vlastním pozorováním žáků okolních přírodních jevů. Úkol opět apeluje na vnímání žáků k proměnám v krajině v zimním období a k dějům, které jsou proto období typické. Témata pro tuto práci by mely být : jinovatka, krystalky vody, cesty vloček v chumelenici, ledové květy na skle.Pro kresbu bych volila tónované papíry.

18. týden: Kašny a fontány -

2h

-

koláž

-

A3

Motivace:Přes zimní období jsou kašny sice vypuštěné a fontány nefungují. Avšak můžeme si zahrát na architekty-sochaře a vytvořit návrhy na fantazijní fontány a kašny. Použila bych xerokopie kašen, žáci by si vždy vybrali část a jejich úkolem by bylo kresbu doplnit v celkový objekt, výtvarně a barevně dotvořit.

únor 20. týden: Pořekadla a přísloví -

2h

-

suchá jehla ( kresba )

-

A5

Motivace : pořekadlem nebo příslovím Ilustrace k příslovím týkajícím se vody. Vypít hořkost do dna. Chce se mýti a nechce rukou omočiti. Má kousek ledu v srdci. Z bláta do louže. Řeči se mluví, voda plyne. Úkolem je vybrat si jedno pořekadlo a vytvořit ilustraci technikou suché jehly ( kresbou).

94

Témata navíc: Souboj vody, mraků a země -

2h

-

malba

-

A1,A2

Motivace:Použita zvuková nahrávka bouřky,deště,různé intenzity deště a na jejím základě navození atmosféry,pro vyjadřování dětských pocitů.Tento úkol opět částečně poukazuje na děje v přírodě. Jedná se o pocitovou malbu, kdy žáci pomocí vlastností a účinků barev vyjádří zadané téma. Ve znamení Vodnáře -

4h - 6h

-

vosková batika, popř. vosková rezerváž

-

formát libovolný

Motivace:Vytvoření znamení zvěrokruhu technikou voskové batiky. Jestliže by byla tato technika pro žáky náročná zvolila bych voskovou rezerváž,popřípadě prostorovou tvorbu z keramické hlíny.

březen 23. týden: Vlastní příprava na oslavy Motivace :dramatizací příběhu „Paní vod“ Vyvrcholení celého projektu „O vodě“ si představuji jako velkou oslavu a uctění živlu, který je pro nás nejcennější.Ústředním motivem bych volila vládkyni všech pozemských

i nadpozemských vod, kterou při konečných slavnostech uctíme a

poděkujeme za její dar nám.

Paní vod -

2 - 4h

-

vytvoření masek a kostýmů

Prvotním úkolem tedy bude vytvořit masku a kostým Paní vod a jejího služebnictva. Maska se vytvoří technikou kašírování, kostýmy batikováním oděvů, či kusů lehkých látek. Vytvořením jednotných kostýmů vznikne oděv skupiny lidí, kteří pak půjdou ve slavnostním průvodu.

95

25. týden: Déšť štěstí -

2h

-

instalace

Vytvořená instalace pak poslouží jako dar Paní vod všem, kteří jí přijdou poděkovat a oslavit Den vody. Instalace bude vytvořena z různobarevných pruhů jemného papíru zavěšených na konstrukci ze dřeva a provázků. Bude možné touto instalací procházet a nechat na sebe dopadat proudy deště štěstí.

Plakáty, pozvánky -

2h

-

grafická práce

-

A5,A2

Protože celá akce oslavy Dne vody bude zakončením více než půlroční práce žáků, považovala bych za velmi vhodné, aby si sami vytvořili informační plakáty a pozvánky pro rodiče a přátele. Mezinárodní den vody – 22. března

Celý projekt vyvrcholí výstavou všech prací, kterým se žáci v průběhu zhruba 6 měsíců věnovaly. Vernisáž výstavy bude pojata jako oslava Dne vody a uctění a poděkování Paní vod za její dary.Výtvarná výchova tedy bude doplněna o dramatickou výchovu. Celý průběh bych tedy viděla tak, že ve slavnostním průvodu v čele půjde Paní vod a její služebnictvo. Paní vod jako dar pro všechny příchozí odhalí instalaci Déšť štěstí a povolí oslavu všem příchozím. Její služebníci pak ve skleněných džbánech budou roznášet vodu jako symbol životodárné síly. Samozřejmě, že je důležité, aby při této slavnostní příležitosti zazněla modlitba za vodu, inspirace pro půlroční tvorbu žáků.

duben 27. týden: Strom, symbol života -

4h,koláž, A0

29. týden: pokračování předešlého úkolu květen 31. týden: Co dokáže provázek -

2h, kombinovaná technika, A4

33. týden: Zakletá krajina

96 Motivace: Vytvoření hry pro děti I. stupně v terénu. Vypracování výtvarného díla na základě zadání či úkolu . -

2h, koláž, A4

červen 35. a 37. týden: práce v plenéru Motivace: Motivací bude pro děti výtvarná činnost v přírodě

Příloha č.3 Ukázka plánu učiva bez blíže určené motivace. Podobné roční plány asi dobře znáte. Tvořili jsme je na každý rok pro jednotlivé ročníky. Obsahovaly pouze námět motivů a výtvarných technik, na jejichž základě se posléze tvořily motivace.

Plán učiva výtvarné výchovy pro 5. ročník ZŠ

I. pololetí září 1. týden: Moje přání do nového školního roku. Koláž, instalace výkresů ve třídě. 2. týden: Výzdoba třídy. Slunce z otisků rukou – kolektivní práce. 3. týden: Strom života. Kolektivní práce s papírem.

97 4. týden: Skřítek Podzimáček a víla Jeřabinka. Kolektivní práce s přírodninami.

říjen 5. týden: Příprava na den otevřených dveří. Výroba drobných dárků. 6. týden: Mezinárodní den stromů. Jablíčko pro každého. Kolektivní práce. 7. týden: Krajina, kam bych odletěl před zimou. Otisky, dekalk, koláž. 8. týden: Uvedení projektu – Balónem na cestě za dobrodružstvím. Vyprávění o prvních konstruktéřích a jejich dobrodružných cestách vzduchem. Vytvoření posádek a určení cílů cest.

listopad 9. týden: Kresebný návrh balónu. Kolektivní práce. 10. týden: Balóny – kašírování. 11. týden: Balóny – pletení košíků, instalace. 12. týden: Talisman – drobná plastika z hrnčířské hlíny.

prosinec 13. týden: Dekorace pro vánoční besídku – kolektivní práce. 14. týden: Vánoční přáníčka 15. týden: Drobné vánoční dárky z přírodních materiálů.

leden 16. týden: Palubní deník. Práce s papírem 17. týden: Vzlet nad Měřínem. Práce s leteckými snímky. Papírový model městečka. 18. týden: Krajina z ptačí perspektivy. Fantazijní malba krajiny. 19. týden: Návštěva u Vládce počasí. Vytvoření postavy nadpozemské bytosti. Kolektivní práce.

II. pololetí únor 20. týden: Vládce počasí. 21. týden: Kde se vaří počasí. Sklenice se zavařeným počasím. 22. týden: Ptačí fantazie. Suchá jehla.

98

březen 23. týden: Cesta k slunci. Proměna barev slunečního záření. 24. týden: Bouře. Fantazijní malba. Ztroskotání posádek. 25. týden: Setkání s domorodci, indiány, křováky. Nouzové přistání všech posádek v nehostinných oblastech, poušť, prales, apod. 26. týden: Inscenované fotografie.

duben 27. týden: Záhadné otisky. Práce se sádrou. 28. týden: Přerušení projektu. Den Země. Ovzduší kolem nás. Pocitová práce. 29. týden: Příroda kolem nás. Ekologicky zaměřené činnosti. 30. týden: Závěr projektu. Dosažení cílů všech posádek.

květen 31. týden: Rezerva pro dokončení projektu. 32. týden: Příprava instalace výstavy. 33. týden: Plakáty, pozvánky. 34. týden: Vlastní realizace výstavy.

červen 35. týden: Kresba architektury. Práce v plenéru. 36. týden: Land art. 37. týden: Shrnutí práce za celý školní rok, čtení přání pro školní rok, který byly vytvořeny na začátku školního roku.