MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce

„Pojem, charakteristika a právní souvislosti nesprávného úředního postupu ve veřejné správě.“ Matušík Aleš Brno 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Pojem, charakteristika a právní souvislosti nesprávného úředního postupu ve veřejné správě“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

………………………………...

-2-

Obsah 1. Úvod

5

2. Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

7

2.1 Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím

8

2.2. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem

10

2.2.1 Nečinnost orgánů

11

2.2.2 Další varianty nesprávného úředního postupu

12

3. Charakteristika odpovědnosti státu

13

3.1 Formy odpovědnosti státu

15

3.1.1 Odpovědnost státu za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí

15

3.1.2 Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním Postupem

15

3.2 Podmínky odpovědnosti státu

16

3.3 Úřad jednající ve jménu státu

17

3.4 Regresní úhrada

19

4. Charakteristika odpovědnosti územních samosprávných celků

21

4.1. Formy odpovědnosti územních samosprávných celků

22

4.1.1 Odpovědnost územních samosprávných celků za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem

22

4.2 Podmínky odpovědnosti územních samosprávných celků

23

4.3 Regresní úhrada

23

5. Způsob a rozsah náhrady škody za nesprávný úřední postup ve veřejné správě

25

5.1 Právo pozůstalých na náhradu nákladů na výživu po poškozeném a na náhradu nákladů spojených s jeho léčením a pohřbem

25

5.2 Výpočet průměrného výdělku pro určení ušlého zisku

26

5.3 Náhrada ušlého zisku

27

5.4 Náhrada nákladů řízení a zastoupení

27

5.5 Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu

28

6. Promlčecí doby

29

7. Závěr

31

8. Resumé

32

-3-

9. Přílohy

34

10. Použité zdroje

37

-4-

1. Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybral téma: „Pojem, charakteristika a právní souvislosti nesprávného úředního postupu ve veřejné správě.“ Dle mého uvážení se jedná o okruh velice důležitý pro samotný výkon veřejné správy a to jak v oblasti státní správy vykonávané ústředními orgány státní správy či v přenesené působnosti územními samosprávnými orgány, tak v oblasti samosprávy, kterou vykonávají územní samosprávné celky, kterými jsou kraje, obce s rozšířenou působností a obce se samostatnou působností. Denně je totiž v ČR vydáno několik desítek, možná i stovek rozhodnutí a provedeno přibližně stejné množství úředních postupů, které by měly směřovat a napomáhat k prosazování práva v ČR. Bohužel ne vždy tomu tak je. Veřejná správa vykonávaná orgány státní správy či orgány územní samosprávy má moc ovlivňovat chování jejich adresátů, tedy občanů žijících na území ČR. Disponuje širokým okruhem oprávnění a pravomocí, jejichž působením může zasahovat do subjektivních práv a povinností jednotlivců. K výkonu těchto oprávnění a pravomocí jsou stanoveny určité standardy neboli zákonem stanovené postupy, kterými se musí úřední osoby, které vykonávají veřejnou správu, řídit. Tyto standardy jsou určeny k tomu, aby působení výkonu úředních osob nepřekračovalo nezbytnou míru zasahování do základních práv a svobod těchto adresátů, než která je potřeba pro dosažení sledovaného účelu a dále, aby adresátům veřejné správy nevznikala v souvislosti s tímto výkonem zbytečná škoda, které by se dalo zabránit. Tento princip je jednou z několika zásad záruk zákonnosti ve veřejné správě. Tyto záruky slouží k tomu, aby každému, kdo se obrátí na veřejnou správu v jakékoli souvislosti, byl zaručen zákonný postup, který povede k určitému rozhodnutí v dané věci. Mezi tyto záruky patří: -

kontrola veřejné správy

-

zrušení, změna, sistace vadných správních aktů aj. opatření ve veřejné správě

-

uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností

-

přímé donucení ke splnění právní povinnosti1

Právě zásada uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností je promítnuta v zákoně č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

1

P. Průcha, Správní právo - obecná část, 2. dotisk 3. přepracovaného vydání, MU Brno 2001

-5-

rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen OdpŠk. Uvedený zákon o OdpŠk nahradil předešlý zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, který řešil odpovědnost státu. Rozdíl oproti zrušenému zákonu č. 58/1969 je např. v tom, že zákon o OdpŠk v jeho současné podobě, kdy byl několikrát novelizován2, rozděluje odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup jednak na stát a státní orgány a dále také na orgány územních samosprávných celků. Rovněž, jak bude uvedeno dále, se tento zákon vztahuje také na určitou činnost notářů a určité úkony soudního exekutora, které považuje za výkon státní správy3. Také zavádí v souvislosti s nesprávným úředním postupem tzv. předběžné projednání, kdy u bývalého zákona byl tento institut povinný pouze v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí.

2 3

Z.č. 120/2001 Sb., z.č. 234/2002 Sb., z.č. 539/2004 Sb., z. č. 160/2006 Sb., z.č. 41/2009 Sb. Viz § 4 zákona OdpŠk.

-6-

2. Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci Ve své práci hovořím o odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu ve veřejné správě. Ústavní základ má tato problematika jak v Ústavě ČR, tak i v Listině základních práv a svobod, dále jen LZPaS. Pokud jsem se zmiňoval o Ústavě ČR, měl jsem na mysli konkrétně ustanovení čl. 2, kde je uvedeno, že „lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a dále, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“4. Dále se Ústava ČR zmiňuje v hlavě sedmé o územní samosprávě, kdy v čl. 99 je uvedeno, že „Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky“. Do činnosti těchto územních samosprávných celků může stát zasahovat pouze v případech, kdy to vyžaduje ochrana zákona. K tomuto zasahování musí použít takové postupy, které stanovuje příslušný zákon.5 V LZPaS můžeme nalézt základy odpovědnosti za škodu způsobenou v rámci působení veřejné správy. Je zde např. čl. 2, který uvádí, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který stanoví zákon“. Při dalším studiu uvedené LZPaS dojdeme k ustanovení čl. 36, kde zjistíme, že „každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podmínky a podrobnosti upravuje zákon“. V tomto případě se jedná právě o zákon o OdpŠk. Tento zákon tedy blíže a konkrétněji upravuje jednak podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné žádat určitou náhradu škody, která vznikla z důvodu porušení zákona a dále upravuje postup, který musí být zachován v případě uplatňování škody. Zákonný základ odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem upravuje zákon již v samotném úvodu, tedy v § 1 OdpŠk., kde uvádí, kdy odpovídá za škodu stát – při výkonu státní moci a kdy odpovídají za způsobenou škodu územní samosprávné celky – při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci jejich samostatné působnosti. Pojem státní moc není v zákoně o OdpŠk nikde blíže definována, ale je zřejmé, že se za tuto moc považuje uskutečňování státního zájmu vůči jednotlivcům i celé společnosti. Pro 4 5

Viz Ústava ČR, čl. 2 odst. 1 a 3 Viz Ústava ČR, čl. 101 odst. 4

-7-

výkon této moci je potřebné, aby tato moc vystupovala vůči svým adresátům nadřazeně a nikoli rovnocenně. V opačném případě by totiž stát vystupoval jako subjekt občanskoprávních vztahů dle § 21 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ObčZ, a odpovědnost za způsobenou škodu v těchto vztazích, která by byla způsobena mimo rámec vykonávání veřejné moci, by byla řešena v rámci obecních právních předpisů. Rovněž dle zákona OdpŠk se nebude řešit náhrada škody, která vychází ze vztahu se státem, kde stát vystupuje jako zaměstnavatel. V těchto případech odpovědnost státu za škodu je upravena v jednotlivých služebních zákonech, které upravují pracovní vztahy mezi státem a jeho zaměstnanci. Mezi další případy, kdy se odpovědnost státu nebude řešit dle zákona OdpŠk patří například: -

Nakládání státu se státním majetkem dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

-

Rozhodování státu o privatizaci dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě se sice jedná o rozhodování státu, ale ne jako nositele veřejné moci, ale jako dosavadního vlastníka majetku, který je privatizován.

-

Odpovědnost státu za škodu je upravena zvláštním zákonem. Tímto zákonem může být např. zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů.

-

Stav, kdy škodu sice způsobí osoba reprezentující stát či územní celek, ale škoda vznikne v souvislosti s jednáním, které porušuje služební povinnosti. Zákon o OdpŠk rozlišuje v základu dva způsoby, kterými lze při výkonu veřejné moci

způsobit adresátovi této moci škodu. Patří sem jednak způsobení škody vydáním nezákonného rozhodnutí a dále způsobení škody nesprávným úředním postupem.

2.1 Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím V tomto oddíle bych se rád jen zcela okrajově věnoval odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

-8-

Za nezákonné rozhodnutí odpovídá jednak stát, pakliže jej vydal v rámci výkonu státní moci a dále územní samosprávné celky v případě, že jej vydaly v rámci samostatné působnosti. Škodě, kterou způsobil stát vydáním nezákonného rozhodnutí se věnuje zákon o OdpŠk v § 7 a násl. Zde je uvedeno, kdo má právo na náhradu škody. Zákon zde poškozeného definuje jako účastníka řízení, kterému bylo vydáno v daném řízení rozhodnutí příslušného orgánu, přičemž tímto rozhodnutím byla tomuto účastníkovi způsobena škoda. Dále zde zákon hovoří o právu na náhradu škody tomu, s kým v daném řízení mělo být jednáno jako s účastníkem, ale jednáno s ním nebylo. Vzhledem k tomu, že jednotlivé procesní předpisy definují účastníky řízení různě a vždy pro potřeby jednotlivých řízení – viz např. § 90 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen OSŘ, § 94 odst. 1 OSŘ, § 94 odst. 2 OSŘ, dále § 27 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen SpŘ, § 4 zákona č. 150/2002 Sb., Soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen SŘS, není bližší definice účastníka řízení pro potřeby zákona o OdpŠk nutná. Je zde důležité podotknout, že mezi tyto účastníky lze zařadit také další osoby, kterými mohou být např. svědci, znalci anebo ti, kteří jsou oprávněni v určité fázi řízení činit návrhy nebo podávat opravné prostředky. Mezi podmínky, za kterých je možné uplatňovat nárok na náhradu škody vzniklou nezákonným rozhodnutím patří například takové, kdy: -

Pravomocné rozhodnutí musí být zrušeno pro nezákonnost nebo změněno příslušným orgánem.

-

Poškozený využil včas a řádně řádný opravný prostředek nebo mimořádný opravný prostředek. Odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, které vydal

samosprávný celek ve své působnosti se věnuje § 20 a násl. zákona o OdpŠk Zde zákon rozlišuje dvě situace, podle kterých se určuje, kdo je vlastně oprávněn požadovat náhradu škody. 1) V případě, že se jednalo o řízení, na které se vztahují předpisy o správním řízení, mají nárok na náhradu škody jednak účastníci řízení, kterým v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí škoda vznikla a dále ti, se kterými jednáno nebylo, ačkoli s nimi jako s účastníky jednáno být mělo. 2) V případě, že se jednalo o postup, který není stanoven předpisy o správním řízení, má právo na náhradu škody ten, kterému vydáním nezákonného rozhodnutí škoda vznikla. -9-

Podmínky, za kterých lze uplatnit nárok na náhradu škody se neliší od nároku na náhradu škody způsobenou státem. O škodě způsobené nezákonným rozhodnutím by bylo možno psát dále, ale já se již budu věnovat původnímu tématu mé bakalářské práce a to odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

2.2. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem Zákon o OdpŠk. rozlišuje jednak odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, která je uvedena v ustanovení § 13 citovaného zákona a dále odpovědnost územních celků v samostatné působnosti, uvedená v § 22 citovaného zákona. V ustanovení § 13 je uvedeno, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. V žádném jiném ustanovení citovaného zákona není (výjimkou ustanovení § 22) nesprávný úřední postup blíže definován. V samotném ustanovení jsou uvedeny demonstrativně pouze 2 typy nesprávného úředního postupu – učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Důvodem k tomuto rozhodnutí zákonodárce je především možná různorodost takového nesprávného úředního postupu. V případě, že by se zákonodárce vydal na cestu pozitivního vymezení takovéhoto postupu, mohlo by dojít k tomu, že určité postupy, které by mohly být zařazeny do kategorie „nesprávných“, by do této kategorie zařazeny nebyly a následně vzniklá škoda by nemohla být řešena na základě tohoto zákona. Obecně lze tedy konstatovat, že nesprávným úředním postupem je činnost úřadů spočívající v porušení pravidel uvedených v právních předpisech, které jsou pro činnost těchto úřadů závazná. Podstatné pro nesprávný úřední postup je ta skutečnost, že tento postup se neodráží v obsahové části rozhodnutí.6

6

Viz také usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 2303/2009

- 10 -

2.2.1 Nečinnost Nesprávným úředním postupem může tedy být nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno nebo vydáno v zákonem stanovené lhůtě.7 Takovýmto rozhodnutím může být např. rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření8 dle OSŘ, dále rozhodnutí o tom, zda došlo k převzetí do ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči ze zákonných důvodů9 a podobně. Další lhůty bychom mohli nalézt i v dalších právních předpisech, jako příkladně v zákoně č. 141/1961 Sb. Trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen TrŘ (například § 29 odst. 2 TrŘ, dále § 151 odst. 3, 6 TrŘ apod.), ve SpŘ (§ 71 odst. 1) 3) písm. a) b) SprŘ, § 80 SprŘ), ve SŘS (§ 88 odst. 3 SŘS, § 89 odst. 5 SŘS, § 91 odst. 3 SŘS). Ustanovení § 13 obsahuje také pojem přiměřená lhůta. Tato přiměřená lhůta se použije tam, kde zákon, podle kterého se provádí úkon nebo vydává rozhodnutí, k této činnosti žádnou lhůtu nepředepisuje. Je to zejména z důvodu složitosti a náročnosti jednotlivých případů, které jsou řešeny. V občanském soudním řádu je přiměřenost lhůty uvedena v § 6 OSŘ – V řízení posupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Toto ustanovení patří mezi tzv. zásady správního řízení, kdy se konkrétně jedná o zásadu rychlosti řízení.10 Zásada trestního řízení týkající se přiměřenosti lhůt je uvedena v ustanovení § 2 odst. 4 TrŘ – Trestní věci se musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána. Za porušení uvedené zásady rychlosti lze dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000 tedy považovat stav, kdy soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouho v poměru k jeho složitosti a právní náročnosti. Dále je třeba, aby se příčiny této nepřiměřené doby odrážely v působení soudu k projednávané věci. Tyto příčiny mohou být tedy např. ve způsobu přístupu soudu nebo nepřiměřeným zatížením soudu jak v otázkách personálních, tak v otázkách materiálních. Nelze ale za porušení zásady rychlosti označovat

7

Rozsudek NS ze dne 24.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96 (SJ 1/2000, č. 4) § 75c odst. 2 OSŘ 9 § 191b odst. 4 OSŘ 10 Srovnej Správní právo procesní, JUDr. Soňa Skulová, Ph.D. a kolektiv, 2008, vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 8

- 11 -

stav, kdy k protahování doby vedoucí k vydání rozhodnutí vedou skutečnosti na stranách jednotlivých účastníků soudního řízení.11

2.2.2 Další formy nesprávného úředního postupu Dalším případem nesprávného úředního postupu může být například postup stavebního úřadu, který pro účely vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení považoval z bezpečnostního hlediska vzdálenost stavby od nebezpečného objektu za vyhovující, zatímco vydání kolaudačního rozhodnutí při objektivně nezměněných poměrech v místě stavby podmiňoval splněním bezpečnostních podmínek – Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002 (soubor 2073/26). Dále se může jednat o: -

Poškození věci v době, kdy ji státní orgán odňal z dispozičního práva vlastníka – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000 (R 54/2003).

-

Vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které doposud nenabylo právní moci – rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.7.1997, sp. zn. 6 Co 704/97 (R 42/1998).

-

Poškození věci při exekuci – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003, sp. zn. 25 Cdo 1802/2002 (soubor 3743/33) a podobně. Za nesprávný úřední postup lze tedy považovat jakoukoli činnost spojenou s výkonem

pravomocí státního orgánu, při kterém dojde k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání. Speciální podmínkou zde je skutečnost, že zde stát nebo územní samosprávný celek vystupuje jako nositel veřejné moci. Nelze hledat nesprávný úřední postup v případech, kdy stát nebo územní samosprávný celek vystupuje v soukromoprávních vztazích jako zaměstnavatel, vlastník a podobně.

11

Viz usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 2991/2009

- 12 -

3. Charakteristika odpovědnosti státu Charakteristika odpovědnosti státu je uvedena v hlavě II zákona o OdpŠk. Zde v § 3 je uvedeno, že „stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona a orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní moci, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona12“. V tomto případě zákon definuje 3 typy subjektů, které jsou způsobilé být nositeli odpovědnosti za škodu při vykonávání své činnosti ve jménu státu. Dle písmena a) citovaného § ustanovení to jsou státní orgány. Jedná se o orgány, které jsou vybaveny pravomocí k tomu, aby vykonávaly funkci státu. Při výkonu těchto funkcí mohou tyto orgány rozhodovat o právech a povinnostech právních subjektů. Podmínky odpovědnosti se vztahují zejména na státní orgány moci výkonné a moci soudní, jelikož u těchto typů orgánů je největší předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Osoby uvedené pod písmenem b) citovaného § ustanovení zákon označuje jako úřední osoby. K tomu, aby tyto úřední osoby mohly být způsobilé k odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba, aby takováto škoda byla způsobena při výkonu úřední osoby, vykonávající zákonem svěřenou státní správu nebo na základě zákona. V případě, že tato podmínka není u úřední osoby splněna, odpovídá tato úřední osoba za škodu dle obecných právních předpisů. Takovouto úřední osobou může být například lesní stráž dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, ustanovená dle zmíněného zákona za účelem zajišťování ochranné služby v lesích, dále například rybářská stráž dle zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, ale také například ředitel školy a školského zařízení. Na orgány územních samosprávných celků dle písmena c) citovaného § ustanovení (tedy kraje a obce) se odpovědnost státu vztahuje jen v případě, že škoda vznikla v souvislosti s přenesenou působností státu na tyto územní samosprávné celky. Jedná se o delegaci pravomocí státu právě na tyto orgány. Vzhledem k tomu, že tyto orgány v těchto případech pouze zastupují stát, jelikož vykonávají jeho úkoly, k čemuž jsou zákonem vybaveny určitými pravomocemi, stát musí odpovídat za škodu, kterou tyto orgány

12

§ 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti

- 13 -

způsobí v souvislosti s touto činností. Jedná se např. o výkon státní správy Českou lékárnickou komorou13 nebo o stavební řízení14. Dle ustanovení § 4 se „za výkon státní správy podle § 3 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech15 a úkony notáře jako soudního komisaře16 a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost notáře a soudního exekutora se považuje za úřední postup.“ V případě notáře se jedná o fyzickou osobu, která jednak splňuje podmínky stanovené v notářském řádu a dále byla státem vybavena pravomocemi k výkonu notářských a dalších činností, které jsou uvedeny v zákoně. Právními úkony, s nimiž by měla být spojena odpovědnost státu, zákon míní zejména notářské zápisy o právních úkonech, kterými jsou např. zástavní smlouva dle § 156 odst. 3 ObčZ, dále smlouva o změně rozsahu společného jmění manželů dle § 143a ObčZ. apod. Tyto notářské zápisy musí splňovat určité náležitosti17 k tomu, aby mohly být považovány za veřejné listiny18. Mezi tyto náležitosti, které stanoví zákon patří například: -

místo, den a rok úkonu

-

jméno a příjmení notáře a jeho sídlo

-

prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům

-

obsah úkonu a podobně.

Úkony notáře jako soudního komisaře dle § 38 OSŘ5 jsou výkonem státní správy z důvodu toho, že tyto činnosti mají výrazné veřejnoprávní prvky. V případě soudního exekutora hovoří zákon o fyzické osobě, která je státem pověřena exekutorským úřadem a v souvislosti s činnostmi spojenými s tímto exekutorským úřadem (jedná se o exekuční činnost, sepisování exekutorských zápisů a dále činností vykonávaných z pověření soudu) je vybavena postavením úřední osoby dle ustanovení § 127 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen TZ. Exekutorskou činností exekutora, která je zákonem o OdpŠk považována za úřední postup, se

13

Rozsudek MěS v Praze ze dne 7.11.2003, sp. zn. 51 Co 304/2003 – za škodu způsobenou při výkonu státní správy, která byla na Českou lékárnickou komoru přenesena zákonem č. 220/1991 Sb., odpovídá stát 14 Rozsudek NS ze dne 29.8.2006, sp. zn. 25 Cdo 1457/2005 – rozhodování stavebního úřadu ve stavebním řízení není výkonem samosprávy obce v samostatné působnosti; za škodu jím způsobenou odpovídá stát 15 § 2 a 62 a násl. zákona ČNR č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) 16 § 38 občanského soudního řádu – soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví 17 § 63 NotŘ 18 § 6 NotŘ

- 14 -

míní zejména nucený výkon exekučních titulů, který exekutor vykonává z pověření soudu způsobem uvedeným v exekučním řádu.19 Odpovědnost státu se vztahuje i na další činnost exekutora, pakliže tento tuto činnost vykonává z pověření soudu.

3.1 Formy odpovědnosti státu Stát prostřednictvím zákona o OdpŠk odpovídá „za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním anebo která byla způsobena nesprávným úředním postupem20.“

3.1.1

Odpovědnost

státu

za

škodu

způsobenou

vydáním

nezákonného rozhodnutí Zákon zde rovněž uvádí dvě formy objektivní odpovědnosti státu. Jako v pořadí první se zde jedná o rozhodnutí, které bylo vydáno v rámci řízení o určitém případu, kterým současně orgán státní moci rozhoduje o právech a povinnostech adresátů tohoto rozhodnutí. Je zde třeba, aby šlo o rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení dle soudního řádu, správního nebo v trestním řízení. Takovéto rozhodnutí v dané věci musí být ale označeno jako nezákonné a musí být zrušeno nebo změněno.

3.1.2 Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem Jako v pořadí druhá forma objektivní odpovědnosti státu je uváděn případ, kdy byla škoda způsobena nesprávným úředním postupem. Tímto nesprávným úředním postupem je určité porušení právních norem, které upravují právě postup orgánů, který směřuje k vydání samotného rozhodnutí ve věci, ale tento nesprávný úřední postup se neprojeví v obsahu vydaného rozhodnutí. Zákon tento nesprávný úřední postup blíže definuje v § 13, kde v odst. 1 uvádí, že „nesprávným úředním postupem je také 19 20

Ustanovení § 35 až 73 exekučního řádu § 5 zák. OdpŠk

- 15 -

porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanovíli zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“

3.2 Podmínky odpovědnosti V obou případech odpovědnosti se jedná o odpovědnost objektivní, tudíž bez ohledu na zavinění. K tomu, aby odpovědnost státu nastala, je třeba splnit následující podmínky: 1) Musí existovat nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. 2) Musí existovat určitá škoda nebo nemajetková újma. 3) Musí existovat příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004 (soubor 3267/32) je třeba, aby „předpoklady odpovědnosti byly naplněny kumulativně; není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních.“ Existenci uvedených podmínek musí poškozený, který nese v soudním řízení důkazní břemeno, prokázat a to s bezpečnou určitostí. Při stanovení výše škody se vychází z ustanovení § 442 odst. 1 ObčZ – „Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).“ Definici škody uvádí stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18.11.1970, sp. zn. Cpj 87/70 (R 55/1971, s. 339 – 340) „Touto škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřena všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Takto vymezená škoda je právně relevantní škodou, tj. jedním z předpokladů, na jejichž základě vzniká odpovědnostní právní vztah. Skutečnou škodou se rozumí taková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, které je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.“

- 16 -

Třetí bod odpovědnostních podmínek v praxi znamená, že škoda musí vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného úředního rozhodnutí nebo v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve veřejné správě. Aby byly tedy naplněny odpovědnostní podmínky, je třeba prokázat, že nebýt těchto skutečností, škodná událost by nenastala. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.1990 stanovil, že příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde.21

3.3 Úřad jednající ve jménu státu Na otázku, kdo je způsobilý a oprávněný jednat s poškozeným v případě vzniku škody v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu ve veřejné správě, lze odpověď nelézt v § 6 zákona o OdpŠk, kde je uvedeno, že „ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen úřady).“ Tímto úřadem dle odst. 1 cit. § ustanovení je jednak „Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.“ A dále to je „příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.“ Ministerstvo spravedlnosti je příslušné jednat jménem státu v případech, kdy došlo ke škodě v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu v řízení vedeném podle občanského soudního řádu nebo v trestním řízení. Ostatní ministerstva nebo ústřední správní úřady jsou příslušné jednat jménem státu v těch případech, kdy došlo ke vzniku škody v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a které spadají do jejich působnosti. Obdobně toto platí i pro ostatní ústřední správní orgány, kterými jsou např.

21

-

Český statistický úřad

-

Český úřad zeměměřický a katastrální

Rozsudek NS ČR ze dne 30.11.1990 sp. zn. 1Cz 86/90 (R7/1992)

- 17 -

-

Český báňský úřad

-

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže atd.22

V případě, že nelze v řízení o náhradu škody určit úřad, který by měl za stát jednat jako organizační složka státu, jedná za stát Ministerstvo financí. Důvod k tomuto ustanovení je v působnosti Ministerstva financí na úseku hospodaření se státním majetkem. V rámci přípravy na vypracování této práce jsem se obrátil na několik ministerstev o zjištění, jaké zkušenosti mají v rámci uplatňování náhrady za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem. S výjimkou ministerstva spravedlnosti mají ostatní ministerstva pouze ojedinělé zkušenosti s náhradou této škody. Dle jejich sdělení převládá spíše náhrada škody v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. Oproti tomu ministerstvo spravedlnosti má zkušenosti bohatší. Jak ukazuje přehled vyřizování agendy odškodňování za r. 2008, který je uveden v přílohách mé práce a který jsem pořídil na stránkách ministerstva spravedlnosti, tak jen za rok 2008 bylo z důvodu průtahů v řízení uplatňováno celkem 1 481 žádostí. Na ministerstva a úřady, které jsou oprávněni jednat jménem státu v případě uplatnění škody, se musí žadatel obrátit ve věci tzv. předběžného uplatnění nároku.23 Jedná se o předběžné projednání, ve kterém má dotčený úřad možnost se seznámit se všemi okolnostmi, které vedou k odpovědnosti za škodu a v případě jeho oprávněnosti jej sám vyřešil. Tento postup vede hlavně k odlehčení vytíženosti soudů a k urychlení vyřízení žádostí o odškodnění. Pro toto předběžné projednání u příslušného ústředního orgánu nejsou stanoveny žádné procesní předpisy, jedná se pouze o neformální projednání. Dle § 14 odst. 2 zákona OdpŠk je možné, aby v případě, když se poškozený se svým nárokem obrátí na nesprávný ústřední orgán, který není příslušný k projednávání daného předběžného uplatnění nároku, má tento ústřední orgán zákonnou povinnost postoupit tuto žádost tomu ústřednímu orgánu, který k projednání dané věci příslušný je. Pakliže ústřední orgán přizná náhradu škody, je povinen tuto škodu uhradit do šesti měsíců od uplatnění nároku poškozeného. V případě, že ústřední orgán, který rozhodoval o předběžném uplatnění nároku o náhradu škody, tuto škodu neuzná či nerozhodne o uznání škody do šesti měsíců od uplatnění požadavku, může se žadatel obrátit s tímto nárokem na soud. Na soud se může obrátit i v případě, že ústřední orgán nárok na škodu uzná, ale do šesti měsíců od uznání nároku na škodu tuto škodu neuhradí a to v plné výši. „Stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u 22 23

Srovnej § 2 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR Viz § 14 odst. 1 zákona OdpŠk.

- 18 -

ústředního orgánu a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení24.“ V případě, že se žadatel obrátí na soud dříve, než by předběžně uplatnil nárok u ústředního orgánu, soud projednávání věci zastaví a po nabytí právní moci rozhodnutí celou věc postoupí příslušnému ústřednímu orgánu k projednání předběžného nároku.25 O nároku na náhradu škody dle zákona o OdpŠk rozhodují v prvním stupni dle § 9 odst. 1 OSŘ okresní soudy. Místně příslušným soudem je v tomto případě obecný soud žalovaného. Tímto obecným soudem je v případě, když se jedná o žalobu na stát, okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu. Nelze-li takto místně příslušný soud určit, tak soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.26 Vedle zmíněného obecního soudu se může žalobce obrátit také na soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody.27 Podaná žaloba na náhradu škody musí obsahovat následující skutečnosti: -

Označení soudu, kterému je adresována

-

Označení účastníků (žalobce a žalovaného)

-

Žalobní petit – vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, čeho se žalobce domáhá

-

Podpis žalobce a datum podání28

V žalobě není žalobce povinen uvádět paragrafové znění jednotlivých ustanovení zákonů nebo jiných právních předpisů, které uvádí ve své žalobě. Toto náleží soudu. Pakliže jsou v žalobě uvedené skutečnosti, které zakládají nárok na poskytnutí odškodnění, je povinností soudu tyto skutečnosti posoudit bez ohledu na to, zda jsou v žalobě uvedeny právní důvody nároku. Při tomto se ale soud musí držet žalobního petitu a toho, čeho se žalobce v žalobě domáhá.

3.4 Regresní úhrada Dle zákona o OdpŠk odpovídá za škodu vzniklou nezákonným úředním rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát. 24

Rozsudek NS ze dne 24.4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 (Soubor 1867/25) Srovnej § 104 odst. 1 OSŘ 26 § 85 odst. 5 OSŘ 27 § 87 odst. 1 písm. b) OSŘ 28 Srovnej P. Vojtek, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, komentář 2. vydání C.H.Beck 25

- 19 -

Pojem regresní úhrada představuje právo státu, aby po té co sám nahradil škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nebo poskytl náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou ze stejného důvodu, tuto náhradu požadovat na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud tito zmiňovanou škodu svým jednáním způsobili. 29 Lze konstatovat, že smyslem regresní úhrady je dohnat k odpovědnosti konkrétní právnické či fyzické osoby, které jsou vybaveny výkonem státní správy a mohou za škodu, kterou stát musel nahradit a za kterou stát zodpovídá. Tyto osoby totiž při výkonu státní správy z titulu své funkce neodpovídají za škodu vzniklou při výkonu této správy. Podobně jsou na tom také územní samosprávné celky. Tyto ovšem za takovou škodu neodpovídají pouze v případě, že se jedná o škodu vzniklou při výkonu státní moci, která na ně byla zákonem přenesena – přenesená působnost. Vznikne-li škoda, kterou stát musí nahradit nebo za ní poskytnout zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu státního orgánu, má stát právo tuto škodu požadovat přímo od osob, které se na vzniku takovéto škody přímo podíleli. V tomto případě totiž nelze, aby stát požadoval úhradu od státního orgánu. Možnost státu požadovat regresní úhradu od soudců nebo státních zástupců za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem je podmíněna prokázáním viny soudce nebo státního zástupce v kárném nebo trestním řízení. Bez tohoto prokázání viny stát nemůže po těchto osobách regresní úhradu požadovat. Jako další z několika podmínek, které musí být splněny k tomu, aby stát mohl požadovat regresní úhradu, bych uvedl tu, že škoda musí být způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Blíže se zde již neuvádí, zda musí jít o zavinění úmyslné či nedbalostní. Při definici těchto pojmů lze vyjít z ustanovení § 15 TrZ (osoba chtěla svým jednáním způsobit škodu nebo věděla, že svým jednáním může škodu způsobit a pro případ, že se tak stane, byla s tím srozuměna) a § 16 TrZ (osoba věděla, že svým jednáním může způsobit škodu, ale bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že se tak nestane nebo nevěděla, že svým jednáním může způsobit škodu, ale vědět o tom mohla a měla).30 Porušením právní povinnosti se obvykle rozumí, že osoba jedná jinak, než ji ukládá právní předpis nebo jiné právní skutečnosti.

29 30

Srovnej § 16 odst. 1 OdpŠk Srovnej § 15 a § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

- 20 -

4. Charakteristika odpovědnosti územních samosprávných celků V případě, kdy se hovoří o územních samosprávných celcích, se jedná o vyšší územní samosprávné celky, kterými jsou kraje a dále základní územní samosprávné celky, kterými jsou obce. Samostatné působnosti krajů a obcí jsou dány zákony31 a jsou také v těchto zákonech vymezeny. Do takto vymezené samostatné působnosti může stát zasahovat pouze, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem, který zákon stanoví. Tato samostatná působnost může být omezena rovněž pouze na základě zákona. Samostatná působnost kraje je uvedena v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění dalších předpisů, kdy konkrétně se jedná o § 14 citovaného zákona. V tomto § je uvedeno, že „do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje. Do samostatné působnosti kraje patří zejména záležitosti uvedené v § 11, 35, 36 a 59, s výjimkou vydávání nařízení kraje a dále záležitosti, které do samostatné působnosti svěří zákon. Při výkonu samostatné působnosti kraj spolupracuje s obcemi; nesmí přitom zasahovat do jejich samostatné působnosti.32“ Dle tohoto § může kraj v rámci samostatné působnosti například udělovat pokuty právnickým a podnikajícím fyzickým osobám,33 prostřednictvím svého zastupitelstva rozhoduje o věcech spadajících do samostatné působnosti zejména o majetkoprávních úkonech kraje a dále prostřednictvím zastupitelstva rozhoduje o návrzích a podkladech připravených radou kraje34. „Působností obce se obecně rozumí právně vymezený okruh společenských vztahů, předmět, obsah a rozsah činností, v nichž obec realizuje svoji pravomoc. Pravomocí obce se potom rozumí souhrn oprávnění, jimiž je obec vybavena a právních povinností, jež jsou obci uloženy, pro potřeby plnění úkolů obce35.“ Další samostatná působnost obcí je uvedena v ustanovení § 35, kde je uvedeno, že „do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo

31

Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) a zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) § 14 z. č. 128/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) 33 § 11z. č. 128/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) 34 § 35 a § 59 z.č. 128/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) 35 Komentář k § 7 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), Zdeněk Koudelka, Radek Ondruš, Petr Průcha, 4. vydání, Linde Praha, str. 25 32

- 21 -

o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům, jako výkon státní správy a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.“ Dále je samostatná působnost uvedena v ustanoveních § 84 a § 85, kde je vymezena působnost zastupitelstva obce a také v § 102 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, kde je vymezena působnost Rady. Mezi územní samosprávné celky řadíme také hlavní město Prahu, které plní úkoly v rámci samostatné působnosti, které jsou uvedeny v zákoně č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

4.1. Formy odpovědnosti územních samosprávných celků Dle ustanovení § 19 zákona

o OdpŠk „územní celky v samostatné působnosti

odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.“

4.1.1

Odpovědnost

územních

samosprávných

celků

škodu

způsobenou nesprávným úředním postupem Za nesprávný úřední postup územních samosprávných celků se považuje postup, který je v rozporu s postupem stanoveným a upraveným předepsanými právními normami pro územní samosprávné celky. Aby tento postup mohl být považován za nesprávný v souladu se zákonem o OdpŠk je dále zapotřebí, aby tento postup byl spojen s rozhodovací činností a také aby se tento nesprávný úřední postup neprojevil bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí v rámci samostatné působnosti územního celku. Odpovědnost za takovýto nesprávný úřední postup je objektivní a územní celek se jí nemůže zprostit. Také u odpovědnosti územních samosprávných celků (stejně jako u odpovědnosti státu) platí, že může nastat pouze za splnění následujících podmínek: -

Nesprávný úřední postup

-

Vznik škody

-

Příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody

- 22 -

4.2 Podmínky odpovědnosti územních samosprávných celků Nesprávný úřední postup územních samosprávných celků v rámci jejich samostatné působnosti blíže definuje § 22, kde je uvedeno, že „územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ Ani v tomto ustanovení (obdobně jako v ustanovení § 13 zákona o OdpŠk. – nesprávný úřední postup) nenajdeme přesnou definici nesprávného úředního postupu, ale pouze dílčí úpravu toho, co zákonodárce považuje za nesprávný úřední postup. Důvody jsou stejné jako u nesprávného úředního postupu státu dle § 13. Jedná se zejména o různorodost nesprávných úředních postupů, kterými lze způsobit škodu. Jejich taxativním vymezením by mohlo dojít, stejně jako v případě odpovědnosti státu, k určitému okleštění této definice a následnému znemožnění poškozených uplatňovat vzniklou škodu v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Obecně se dá říci, že odpovědnost územních samosprávných celků je postavena na stejném principu, jako odpovědnost státu. I zde je odpovědnost objektivní, k níž musí být splněny tři podmínky, které jsem uvedl již v souvislosti s odpovědností státu za nesprávný úřední postup. Lze tedy upřesnit, že jediným rozdílem mezi těmito dvěma ustanoveními je ve vymezení nositelů této odpovědnosti, kdy místo státu je zde územně samosprávný celek v rámci své působnosti.

4.3 Regresní úhrada Územní celek v samostatné působnosti může požadovat regresní úhradu: -

Vůči státu či kraji

-

Vůči osobám, které se podílely na vzniku škody

Nárok na regresní úhradu vůči státu či kraji má územní celek v případě, že v samostatné působnosti způsobil a následně nahradil škodu, která vznikla nezákonným rozhodnutím.

- 23 -

Je zde důležité, aby se při vydání tohoto rozhodnutí řídil nesprávným právním názorem příslušného orgánu, který zrušil původní zákonné rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti.36 Z tohoto je patrné, že územní celek nemůže po státu či kraji požadovat regresní úhradu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, ale pouze za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím. Tato skutečnost vyplývá již ze samotné podstaty regresní úhrady za nesprávný úřední postup. Když totiž budeme vycházet z toho, že regresní úhrada je vlastně donucení k zodpovědnosti toho, kdo za nesprávný úřední postup může, tak jen těžko můžeme dojít k situaci, kdy by obec měla požadovat po kraji nebo po státu regresní úhradu za škodu, kterou způsobila vlastním nesprávným úředním postupem. Škodu vzniklou nesprávným úředním postupem může územní celek v rámci regresní úhrady požadovat vůči osobám, které se na vzniku škody podílely. Zde platí obdobné podmínky a pravidla pro regresní úhradu jako v případě, kdy požaduje regresní úhradu stát. Dle vyjádření několika krajských úřadů – Magistrát hl. m. Prahy, Krajský úřad Středočeského kraje, Krajský úřad Královéhradeckého kraje a vyjádření několika městských a obecních úřadů – Městský úřad Lysá nad Labem, Městský úřad Nymburk, Obecní úřad Milovice, tito nemají žádné zkušenosti s náhradou škody způsobenou nesprávným úředním postupem ve veřejné správě a z toho plyne, že nemají žádné zkušenosti ani s regresní úhradou takto vzniklé škody.

36

Srovnej § 23 zákona č. 82/1998 Sb. OdpŠk

- 24 -

5. Způsob a rozsah náhrady škody za nesprávný úřední postup ve veřejné správě Dle ustanovení § 13 odst. 3 a dále dle ustanovení § 22 odst. 2 zákona oOdpŠk. má „právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ Způsob a náhrada škody jsou dále rozvedeny v hlavě třetí, konkrétně v ustanoveních § 27 a násl. zákona o OdpŠk. Jedná se zejména o: a) Právo pozůstalých na náhradu nákladů na výživu po poškozeném a na náhradu nákladů spojených s jeho léčením a pohřbem b) Výpočet průměrného výdělku pro určení ušlého zisku c) Náhrada ušlého zisku d) Náhrada nákladů řízení a zastoupení e) Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu

5.1 Právo pozůstalých na náhradu nákladů na výživu po poškozeném a na náhradu nákladů spojených s jeho léčením a pohřbem Toto právo je uvedeno v § 27, kde je uvedeno, že „právo na náhradu nákladů na výživu mají pozůstalí po poškozeném, který zemřel v důsledku výkonu státní moci nebo výkonu pravomoci územních celků v samostatné působnosti. Ti, kdo vynaložili náklady spojené s jeho léčením a náklady pohřbu, mají právo na náhradu těchto nákladů.“ Ustanovení tohoto citovaného § 27 je přímo odvozené od ustanovení § 448 ObčZ a dále od ustanovení § 449 ObčZ. Je zde důležité, aby poškozený zemřel v důsledku nesprávného úředního postupu. Jedná se totiž o jednu ze tří podmínek, které je třeba splnit pro poskytnutí náhrady škody dle zákona o OdpŠk. Když tento zákon hovoří ve shora uvedeném § znění o poškozených, nemá na mysli jen osobu dědice dle ObčZ, zákona nebo dle závěti. Jedná se o osobu či osoby, kterým poškozený buď výživu poskytoval nebo ji poskytovat měl. Může se tedy jednat o i družku, její děti apod.37 Takováto náhrada se poskytuje těmto pozůstalým ve formě peněžitých důchodů, které by měly kompenzovat zdroj příjmů, který byl z důvodu nesprávného úředního postupu 37

Srovnej zhodnocení NS ČSR ze dne 27.1.1975 sp. zn. Cpj 37/74 (R 11/1976)

- 25 -

přerušen. Její výše je určována stejnými hledisky jako rozhodování soudu o vyživovací povinnosti mezi manžely a dále je určována rozsahem výživného, které náleží pozůstalému dítěti.38 Výše tohoto plnění je dále ovlivňována skutečností, že shora uvedení pozůstalí pobírají sirotčí nebo vdovský důchod. V tomto případě totiž výše náhrad tvoří rozdíl mezi tímto důchodem a mezi tím, co byl poškozený povinen dle zákona o rodině na výživě poskytovat nebo poskytoval dobrovolně. Náklady spojenými s léčbou rozumí tento zákon jen takové náklady, které jsou vynaloženy na zdravotní péči, která nespadá do úhrad zdravotních pojišťoven. Dále se musí jednat o účelné náklady, kterými jsou především takové, které jsou opravdu potřebné ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Dle judikatury se jedná „např. náklady spojené s rehabilitační léčbou, náklady spojené s přibráním ošetřovatele, náklady spojené s přilepšením na stravě, náklady na dietní stravování nebo náklady nejbližších příbuzných poškozeného spojené s návštěvami nemocného v nemocnici“ – Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2004, sp. zn. 25 Cdo 1875/2003.

5.2 Výpočet průměrného výdělku pro určení ušlého zisku Ve věci způsobu výpočtu průměrného výdělku, který je rozhodný pro určení ušlého zisku se zákon odvolává na vládní nařízení. Tímto konkrétním nařízením je nařízení vlády č. 116/1998 Sb., kde je v § 1 uvedeno, že „průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovně právní účely. Nelze-li průměrný výdělek zjistit tímto způsobem, vychází se při jeho určení z okolnosti jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání.“ Tímto zvláštním zákonem pro pracovně právní účely se v současné době považuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění dalších předpisů a konkrétně jeho ustanovení § 351 až 362.

38

Srovnej Rozhodnutí NS ze dne 13.2.1968, sp. zn. 3 Cz 3/68 a dále rozsudek NS ČSR ze dne 25.4.1972, sp. zn. 2 Cz 7/72

- 26 -

5.3 Náhrada ušlého zisku Náhrada ušlého zisku nastupuje v okamžiku, kdy dojde k poškození zdraví, omezení osobní svobody či k jiným způsobem zmařené výdělečné činnosti v důsledku nesprávného úředního postupu. K určení výše této náhrady se použije ustanovení § 1 nařízení vlády 116/1998 Sb. a dále zákoník práce. Dle nařízení vlády se k určení výše použije průměrný výdělek. Jedná se o průměrný výdělek poškozeného v okamžiku poškození zdraví, omezení osobní svobody a podobně, tedy v době, kdy vlastně došlo k omezení možnosti výdělečné činnosti poškozeného. V § 29 zákona o OdpŠk. dal zákonodárce poškozenému možnost zvolit si dobu pro stanovení průměrného výdělku. Buď si vybere průměrný výdělek v době, kdy došlo například k omezení osobní svobody nebo si vybere průměrný výdělek v době, kdy bylo například zahájeno trestní stíhání. V důsledku ustanovení tohoto § reaguje na skutečnost, že poškozenému byla způsobena újma ušlého zisku už v době zahájení trestního stíhání, která se projevila například v poklesu zájmu o jeho služby z důvodu jeho trestního stíhání. Formální náležitosti takovéto žádosti stanoveny nejsou, je zde pouze nutnost náležitého projevu poškozeného, ze kterého bude jasně zřejmé, jaký průměrný výdělek bude pro stanovení výše ušlého zisku použit. V případě, že poškozený bude žádat náhradu za ušlý zisk z důvodu jeho pobytu ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, v ochranné výchově nebo v ochranném léčení a nebude možné určit výši tohoto ušlého zisku ani pomocí postupu dříve uvedeného, náleží takovému poškozenému náhrada tohoto ušlého zisku ve výši 170,- Kč za každý i započatý den. Důležitým předpokladem pro uplatnění této paušální náhrady je ale skutečnost, že ke škodě v podobě ušlého zisku skutečně došlo.

5.4 Náhrada nákladů řízení a zastoupení Zákon stanoví, že mezi náklady řízení patří takové, které byly účelně vynaloženy k tomu, aby poškozený docílil nápravy nesprávného úředního postupu, v jehož důsledku mu vznikla škoda. Mezi takto vynaložené náklady mohou patřit například soudní poplatek, náklady zastoupení v řízení, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady

- 27 -

důkazů atd.39 O náhradě těchto nákladů řízení nemůže žádat ten, komu již byla náhrada těchto nákladů přiznána v původním řízení.

5.5 Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu V ustanovení § 31a zákona o OdpŠk se hovoří o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V tomto případě není důležitá skutečnost, zda nesprávným úředním postupem ve veřejné správě vznikla poškozenému škoda, ale pro jeho uznání stačí samotné zjištění, že se v daném případě jedná o nesprávný úřední postup. Takovéto zadostiučinění nemajetkové újmy se poskytuje ve formě peněžní náhrady a je přímo závislé na závažnosti vzniklé nemajetkové újmy, která vznikla poškozenému. O rozsahu závažnosti nemajetkové újmy rozhoduje soud nebo v rámci předběžného řízení příslušný ústřední orgán. Stanovení výše nemajetkové újmy je věcí zcela individuální a může se lišit případ od případu. V případě, že je nemajetková újma způsobena porušením povinnosti vydat rozhodnutí nebo učinit úkon v zákonné nebo přiměřené lhůtě, „přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného40.“ Usuzuji, že zákonodárce tímto demonstrativním výčtem skutečností, ke kterým se má přihlížet při stanovení výše zadostiučinění, nechtěl striktně či taxativně určit podmínky určování výše tohoto odškodnění. Jedná se spíše o doporučení, k čemu se má při tomto procesu přihlížet s tím, že není vyloučeno, aby se k výše jmenovaným přiřadila i nějaká další skutečnost, která je v konkrétním posuzovaném případě rovněž důležitá. K určení výše odškodnění za nemajetkovou újmu nejsou stanovena žádná kritéria, jak je tomu například u jednorázového odškodnění pozůstalých dle § 444 odst. 3 ObčZ. Záleží tak plně na posouzení a následném rozhodnutí soudu nebo příslušného ústředního orgánu, jakou výši odškodnění za nemajetkovou újmu určí.

39 40

Srovnej ust. § 137 OSŘ § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 OdpŠk

- 28 -

6. Promlčecí doby Funkci promlčecí doby lze spatřovat především v určitém „nátlaku“ na poškozeného v souvislosti s nesprávným úředním postupem k tomu, aby svá práva uplatnil v určité době od vzniku práva na odškodnění. Promlčecí doba je postavena na principu, že po jejím uplynutí ten, který odpovídá za škodu vzniklou z důvodu nesprávného úředního postupu (stát nebo územní samosprávný celek) nepřestává být odpovědný, ale poškozený již nemá žádnou šanci plnění této odpovědnosti vymoci a to ani soudní cestou. Jinak řečeno – po uplynutí této promlčecí lhůty sice trvá právo na odškodnění, ale nárok na toto odškodnění již zanikl41. Zákon o OdpŠk dle § 32 odst. 1 určuje dobu promlčení nároku na náhradu škody na tři roky. Tato promlčecí doba začíná běžet od doby, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že nějaká škoda v souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla. „Pro počátek běhu promlčecí doby práva na náhradu škody vzniklé nesprávným úředním postupem není rozhodná vědomost poškozeného o tom, který orgán státu tuto škodu způsobil42“. Tato promlčecí doba je stanovena shodně s obecnou promlčecí dobou, která je uvedena v ObčZ. Pro předpoklad vědomosti o vzniku škody je zapotřebí, aby poškozený věděl konkrétně, jaká škoda mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla a aby se tato škoda vztahovala k určité, objektivně vyčíslitelné újmě. Nestačí tedy pouhé konstatování toho, že mohla vzniknout nějaká újma, ale je zapotřebí tuto újmu konkrétně vyjádřit. U odškodnění za nemajetkovou újmu zákonodárce stanovil dvě, na sobě navzájem nezávislé promlčecí doby. Jedna z těchto dvou promlčecích lhůt je v délce šesti měsíců. Její počátek je vázán na zjištění poškozeného, že mu byla způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem určitá nemajetková újma, která nastala v jeho poměrech. Druhá, desetiletá promlčecí lhůta začíná běžet od chvíle, kdy začne existovat právní skutečnost (v našem případě nesprávný úřední postup), která je schopna způsobit škodu. Promlčecí doba se vztahuje rovněž i na regresní úhradu. Stát nebo územní samosprávný celek může tuto regresní úhradu uplatnit do jednoho roku od doby, kdy byla uhrazena náhrada škody vzniklé nesprávným úředním postupem poškozenému. Při srovnání ostatních promlčecích lhůt je tato mnohem kratší. Důvodem její délky je skutečnost, že

41 42

Srovnej P. Vojtek, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, komentář 2. vydání C.H.Beck, str. 181 Usnesení NS ze dne 22.4.2004, sp. zn. 25 Cdo 754/2003

- 29 -

regresní úhradu požaduje stát nebo územní samosprávný celek a nejsou zde žádné důvody, proč by tito představitelé veřejné moci ve státě měly s požadováním regresní úhrady otálet.

- 30 -

7. Závěr Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím v souvislosti s výkonem ve veřejné správě je v českém právním řádu zakotvena již od roku 1969, kdy ji upravoval zákon č. 58/1969. Vývojem ve společnosti a s přenosem výkonu veřejné správy na územní samosprávné celky bylo potřeba reagovat na situace, kdy se nesprávného úředního postupu mohou dopouštět i tyto územní samosprávné celky a i jejich nesprávný postup je způsobilý způsobit škodu. Výsledkem je tedy zákon o OdpŠk, který na tyto skutečnosti dokáže adekvátně reagovat. Dále se tento zákon, oproti svému předchůdci, vypořádal se vznikem tzv. nemajetkové újmy. Na tento institut předešlý zákon nepamatoval a vznik takovéto škody nebyl žádným způsobem vyřešen. Další pozitivum tohoto zákona shledávám v předběžném projednání nároku na odškodnění. Tento institut je zaměřen převážně na odlehčení již tak veliké zatíženosti českých soudů, což vede také k naplnění zásady rychlosti řízení, jelikož umožňuje, aby se k tomuto nároku vyjádřil sám úřad, v jehož pravomoci mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Praxe tohoto institutu ukazuje, že se občané obracejí nejčastěji s uplatněním nároku na odškodnění za nesprávný úřední postup na ministerstvo spravedlnosti – viz přílohy. Ostatní instituce jak státní správy, tak samosprávy mají s řešením těchto situací pouze minimální zkušenosti či vůbec žádné. Mezi nejčastější příčiny uplatňování odpovědnosti za škodu u ministerstva spravedlnosti patří průtahy v řízení. Z tohoto důvodu by měla být přijata taková opatření, která by zabezpečila, aby k těmto průtahům docházet v budoucnosti již nemohlo nebo spíše nemuselo. Zákon o OdpŠk nemůže řešit důvody vzniku nesprávného úředního postupu. V jeho moci je pouze řešit následky tohoto postupu. O tom, že se jedná o aktuální téma svědčí nejen počet podaných žádostí o odškodnění, které v roce 2008 řešilo ministerstvo spravedlnosti, ale také počet uznaných žádostí a výše poskytnutého plnění za tyto škody, které bylo v roce 2008 vyplaceno. Závěrem lze říci, že uvedený zákon č. 82/1998 OdpŠk má své zasloužené místo v právním řádu ČR a je odrazem demokratického zřízení v ČR a požadavků právního státu.

- 31 -

8. Resumé The theme of this bachelor work is „ The conceptïon, charasteristics and legal concequences of irregular routine of public administration. It´s mostly aims at the explanation of the term „irregular official routine“ and also on the institute of responsibility for such routine. This work mostly draws from the lawful foundations for this problem that is the law num. 89/1998 Sb, about

the liability for damane caused by the achievement of public

authority by a statment or irregular official routine and law num. 358/1992 about notaries and their activities (notarial regulations). In this bachelor work there´s also mentioned the constitutional foundations of this law, which is the constitutional law num. 1/1993 Sb, The Constitution of Czech republic and the resolution of the ČNR num. 2/1993 Sb, Declaration of basic rights and freedoms. This law divides

the responsibility for irregular official routine between

achievement of public administration

on the section of statet administration

the

and the

achievement of public administration on the section of municipall authorities. It more closely governs the conditions, in which we can speak about objective resposibility for such conduct, which is able to cause a damage to the consignee, agaist to whom the achievement of public administration is claimed. Compared to the previous law, that was the law num. 58/1969Sb., about the liability for damane caused by the achievement of public authority by a statment or irregular official routine, as amended by following laws, this law thinks of the state responsibility and also of the municipal authorities. This law allows the preliminary adjustment of the claim at the organ in which

competence the irregular official routine was made and it also governs the

retribution of the so-called non assets damane that can be caused by the irregular official routine. This retribution was not included in the previous law. In this work are mentioned some other institutes related to the irregular official routine - for example the regress compensation, which allows to ask for retribution the persons responsible for the irregular official routine. Next institute is the way and the extent compensation for damage caused by irregular official routine as well as the limitation of time. This theme is very actual. It is witnessed not only by the number of delivered requests about retribution to the Ministry of Justice in the year 2008 but also by the number of

- 32 -

confirmed requests and the height of

performance on these claims provided in the year

2008.

- 33 -

9. Přílohy Přehled vyřizování agendy odškodňování podle zákona č. 82/1998 (resp. 58/1969)Sb. Tabulka č. 1 Počet žádostí

ŚETŔENO žádostí celkem

Komentář

4433

celkový počet šetřených žádostí, jedná se o žádosti došlé ve sledovaném období a žádosti, které nebylo možno ukončit v předchozím období

převod z předchozího období

2064

počet neukončených žádostí ze sloupce 1, které byly převedeny z předchozího období

podáno žádostí v r. 2008

2369

počet žádostí, které byly odboru odškodňování doručeny za r. 2008

Výše uplatněné náhrady

693588535658,45 Kč

celkově uplatněná částka ve

VYŘÍZENO žádostí celkem

2661

celkový počet všech projednaných a ukončených žádostí ve sledovaném období

Převod do dalšího období

1772

počet žádostí, které nebylo možno ukončit ve

sledovaném období

sledovaném období

- 34 -

Tabulka č. 2 - Způsob vyřízení Počet žádostí

VYŘÍZENO žádostí celkem

2661

Komentář

celkový počet všech projednaných a ukončených žádostí ve sledovaném období

Způsob vyřízení

vyhověno zcela

177

počet žádostí, kdy bylo odborem odškodňování vyhověno zcela

vyhověno zčásti

750

počet žádostí, kdy bylo odborem odškodňování vyhověno zčásti

přiznáno

60083213,45 Kč

celková částka odborem odškodňování přiznaného odškodnění ve sledovaném období

nevyhověno

1727

počet žádostí, jimž nebylo ve sledovaném období vyhověno

- 35 -

Tabulka č. 3 - Nejčastěji sledované důvody nároků Komentář

Důvod nároku

vazba

průtahy v řízení

Uplatněno celkem

93

1481

celkový počet žádostí, vyřízených ze sledovaných důvodů v r. 2008

Vyhověno zcela

4

24

počet žádostí, kdy bylo odborem odškodňování vyhověno zcela

Vyhověno zčásti

19

541

počet žádostí, kdy bylo odborem odškodňování vyhověno zčásti

Nevyhověno

70

916

počet žádostí, jimž nebylo ve sledovaném období vyhověno

- 36 -

10. Použité zdroje

Literatura -

P. Vojtek, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, komentář 2. vydání C.H.Beck, 2007

-

P. Průcha, Správní právo - obecná část, 2. dotisk 3. přepracovaného vydání, MU Brno 2001

-

S. Skulová a kolektiv, Správní právo procesní, Aleš Čeněk, s.r.o. Plzeň 2008

-

V. Pavlíček a kolektiv, Ústavní právo a státověda, Linde Praha a.s., Praha 1998

-

S. Kadečka, Právo obcí a krajů v České republice, 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2003

-

Z. Koudelka, R. Ondruš, P. Průcha, Zákon o obcích (obecní zřízení) komentář, 4. doplněné vydání podle stavu k 1.3.2009, Linde Praha a.s., Praha 2009

Ostatní prameny -

K. Frumarová, Odpovědnost obcí a krajů za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, časopis Veřejná správa č. 21, červen 2008

-

P. Vojtek, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci – přednáška pro Justiční akademii, duben 2008

Internet -

www.sagit.cz – Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

-

www.judikatura.cz

-

www.justice.cz

-

Systém ASPI

Použité právní předpisy -

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava ČR ve znění pozdějších novelizací ústavními zákony č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb.

- 37 -

-

Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti otavního pořádku České republiky, ve znění pozdější novelizace ústavním zákonem 162/1998 Sb.

-

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších novelizací

zákony č. 120/2001 Sb., 234/2002 Sb., 539/2004 Sb., 160/2006 Sb.,

41/2009 Sb. -

Nařízení vlády č. 116/1998 Sb., kterým se provádí zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)

-

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a předpisů

-

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších novelizací zákony č. 413/2005 Sb., 384/2008 Sb., 7/2009 Sb., 227/2009 Sb.

-

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění novelizace zákonem č. 306/2009 Sb.

-

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a předpisů

-

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších změn a předpisů

Judikatura -

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.9.2009, sp. zn. 25 Cdo 2303/2009

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.7.2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000

-

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.7.1997, sp. zn. 6 Co 704/97

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003, sp. zn. 25 Cdo 1802/2002

-

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2991/2009

-

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.11.2003, sp. zn. 51 Co 304/2003

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2006, sp. zn. 25 Cdo 1457/2005

-

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004

-

Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18.11.1970, sp. zn.: Cpj 87/70 (R 55/1971 - 38 -

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.1990 sp. zn. 1Cz 86/90

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001

-

Zhodnocení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27.1.1975 sp. zn. Cpj 37/74

-

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 25.4.1972, sp. zn. 2 Cz 7/72

-

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.2.1968, sp. zn. 3 Cz 3/68

-

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2004, sp. zn. 25 Cdo 754/2003

- 39 -