MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA FYZIKY, CHEMIE A ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

ALTERNATIVY KLASICKÝCH LÉČIV BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Irena Plucková, Ph.D.

Brno 2015

Zvolánková Barbora

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM ZVOLÁNKOVÁ, Barbora. Alternativy klasických léčiv: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, 2015. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Irena Plucková, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně. Použila jsem pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne 25.6.2015 ............................................. Barbora Zvolánková

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Ireně Pluckové, Ph.D. za její drahocenný čas, ochotu a trpělivost, které mi věnovala při realizaci mé bakalářské práce. Dále bych ráda věnovala poděkování mé rodině a přátelům za jejich podporu a trpělivost.

ANOTACE Tato bakalářská práce se zabývá možnými náhradami klasických léčiv bylinnou formou. Skládá ze dvou částí – z části teoretické a z části praktické. Teoretická část pojednává o léčivech klasické medicíny – o vědních oborech, které se léčivy zabývají, dále o názvosloví a charakteristice klasických léčiv. V textu jsou popsána klasická léčiva se zaměřením na určitou lidskou soustavu – v případě této práce se jedná o trávicí soustavu, dýchací soustavu a respirační systém. Poslední teoretická pasáž se zabývá náhradou klasických léčiv u výše uvedených lidských systémů – jedná se tedy o různé recepty přírodního původu. V praktické části bakalářské práce se nachází dotazníkové šetření, jeho cíle, metodologii a výsledná data.

KLÍČOVÁ SLOVA Léčiva, charakteristika léčiv, klasická medicína, alternativní medicína, léčivé rostliny a byliny, zdravotní rady

ANNOTATION This Bachelor's thesis deals with the possible alternatives to the traditional medicaments. It consists of two theoretical and practical sections. The theoretical section focuses on the classical medicaments, scientifical disciplines connected with medicine and medicaments and on the terminology and characteristics. This section also includes the descriptions of medicaments and their connection with the human body systems – especially with the digestive and respiratory systems. Final theoretical chapter deals with the alternatives to the classsical medicaments in the connection with each human body system - some natarual based recipes are disscused. The practical section of the thesis deal with the scientifical and metological solutions of the practical questions submitted to several respondents in prepaired questionnaire.

KEYWORDS Medicaments, characteristics of medicaments, traditional medicine, alternative medicine, healing plants and herbs, health advices

OBSAH 1

ÚVOD A CÍLE PRÁCE ........................................................................................... 1

2

VĚDNÍ OBORY ZABÝVAJÍCÍ SE LÉČIVY ......................................................... 2 2.1

2.1.1

Farmacie galenická ..................................................................................... 2

2.1.2

Farmaceutická chemie ................................................................................ 2

2.2

3

Farmakologie...................................................................................................... 2

2.2.1

Farmakodynamika ...................................................................................... 3

2.2.2

Farmakokinetika ......................................................................................... 3

KLASICKÁ LÉČIVA............................................................................................... 4 3.1

Charakteristika léčiv........................................................................................... 4

3.2

Lékové formy ..................................................................................................... 4

3.3

Obecná klasifikace léčiv a názvy léčiv .............................................................. 5

3.4

Klasifikace léčiv dle WHO ................................................................................ 6

3.5

Nežádoucí účinky léčiv ...................................................................................... 8

3.6

Právní úprava léčiv v ČR ................................................................................... 9

3.6.1

Zákon o léčivech (zakonyprolidi.cz) .......................................................... 9

3.6.2

Český lékopis .............................................................................................. 9

3.6.3

Státní ústav pro kontrolu léčiv .................................................................. 10

3.7

4

Farmacie ............................................................................................................. 2

Dělení léčivých přípravků ................................................................................ 10

3.7.1

Dělení léčivých přípravků dle určení ........................................................ 11

3.7.2

Dělení léčivých přípravků dle způsobu výroby ........................................ 11

3.7.3

Dělení léčiv dle výdeje (výdeje) ............................................................... 11

LÉČIVA U JEDNOTLIVÝCH SYSTÉMŮ A ONEMOCNĚNÍ ........................... 13 4.1

Trávicí soustava ............................................................................................... 14

4.1.1

Antacida .................................................................................................... 14

4.1.2

Spasmolytika ............................................................................................. 15

4.1.3

Prokinetika ................................................................................................ 16

4.1.4

Antiemetika ............................................................................................... 16

4.1.5

Antidiaroika .............................................................................................. 17

4.1.6

Laxativa .................................................................................................... 17

4.1.7

Antihemoroidalia ...................................................................................... 18

4.2

4.2.1

Antiastmatika ............................................................................................ 19

4.2.2

Antitusika .................................................................................................. 19

4.2.3

Expektorancia ........................................................................................... 20

4.2.4

Surfaktanty ................................................................................................ 21

4.3

5

6

Respirační systém............................................................................................. 18

Pohybový aparát ............................................................................................... 22

4.3.1

Antirevmatika ........................................................................................... 22

4.3.2

Léčiva užívaná u dny ................................................................................ 23

ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA .............................................................................. 24 5.1

Co je alternativní medicína .............................................................................. 24

5.2

Metody alternativní medicíny .......................................................................... 25

5.3

Nejrozšířenější alternativní metody a jejich charakteristika ............................ 26

5.3.1

Homeopatie ............................................................................................... 26

5.3.2

Akupunktura ............................................................................................. 26

5.3.3

Chiropraxe ................................................................................................ 27

5.3.4

Fytoterapie ................................................................................................ 27

MOŽNOSTI NÁHRADY KLASICKÝCH LÉČIV ............................................... 29 6.1

Trávicí soustava – běžná onemocnění ve vztahu s přírodní léčbou ................. 29

6.1.1

Opar na rtech ............................................................................................. 30

6.1.2

Afta ........................................................................................................... 31

6.1.3

Pálení žáhy ................................................................................................ 32

6.1.4

Zažívání – bolesti žaludku ........................................................................ 33

6.1.5

Zácpa ......................................................................................................... 34

6.1.6

Průjmová onemocnění .............................................................................. 35

6.2

6.2.1

Rýma ......................................................................................................... 37

6.2.2

Nachlazení ................................................................................................ 38

6.2.3

Dýchací potíže – astma ............................................................................. 40

6.3

7

Pohybový aparát – běžná onemocnění ve vztahu s přírodní léčbou ................ 42

6.3.1

Artritida ..................................................................................................... 42

6.3.2

Bolesti svalů .............................................................................................. 44

6.3.3

Otoky končetin – otoky nohou.................................................................. 46

6.3.4

Křečové žíly .............................................................................................. 48

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ .................................................................................. 50 7.1

8

Dýchací soustava – běžná onemocnění ve vztahu s přírodní léčbou ............... 37

Metodologie dotazníkového šetření ................................................................. 50

7.1.1

Cíle, výzkumné otázky a hypotézy ........................................................... 50

7.1.2

Nástroje měření a výzkumný vzorek ........................................................ 51

7.2

Výsledky dotazníkového šetření ...................................................................... 51

7.3

Diskuse k výsledkům dotazníkového šetření ................................................... 63

ZÁVĚR ................................................................................................................... 65

LITERÁRNÍ A INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................... 67 SEZNAM A ZDROJE TABULEK................................................................................. 72 SEZNAM A ZDROJE OBRÁZKŮ ................................................................................ 73 SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................... 76 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 77

1 ÚVOD A CÍLE PRÁCE Postavení alternativní medicíny vedle medicíny vědecké (klasické) je již několik desítek let pro spousty lidí filosofickou otázkou. Posledních pár desítek let je to spíše vědecká medicína, která stoupá stále výš a to především pomocí finančně nákladných technik jako je stavba nových výzkumných ústavů či drahé lékařské přístroje. Nesmíme ale opomenout, že vedle této vědy taktéž rozkvétá již dlouhou dobu medicína alternativní. Tento typ léčby se zaměřuje na člověka samotného. Nahlíží na něj jako na tvora vytvořeného přírodou a takovým způsobem jej i léčí. Léčba tedy probíhá pomocí produktů přírody. Sama alternativní medicína se prohlašuje za tzv. „komplementární“ léčbu což vyjadřuje fakt, že se nesnaží „zničit“ či „překonat“ medicínu vědeckou, ale snaží se ji doplňovat

a

napomáhat.

S tímto

faktem

není

důvod

nesouhlasit.

V dnešním

přemodernizovaném světě by bylo dané propojení alternativní a vědecké medicíny, nejspíše ideálním řešením. Hlavním cílem této práce je získání informací pomocí odpovídající literatury a to k tématům klasické a alternativní medicíny. Jak již sám název „Alternativy klasických léčiv“ napovídá, snaží se tato práce nacházet i jiná než chemická léčiva na léčbu běžných onemocnění (např. rýma a nachlazení, artritida a jiné). Tato závěrečná práce se skládá ze dvou hlavních částí. První z nich je část teoretická, druhá praktická. V teoretické části této práce se nachází dva proti sobě stojící oddíly. První oddíl této závěrečné práce se zaměřuje především na vědeckou medicínu – na její prostředky, tedy léčiva. Dále se v prvním oddílu nachází vymezení léčiv u jednotlivých systémů onemocnění, dle kterého byly vybrány tři lidské soustavy, kterým je nadále věnována pozornost. Druhý oddíl teoretické části navazuje na oddíl první. Věnuje se týmž lidským soustavám, ale z pohledu alternativního, tedy z pohledu alternativní medicíny. Praktická část této práce se zaměřuje na výzkum. V případě tohoto díla se jedná o kvantitativní výzkum. Cílem dotazníkového šetření je zjistit, kolik z respondentů dává přednost klasické medicíně, kolik alternativní medicíně nebo zda respondenti kombinují obě z těchto metod. Dalším cílem výzkumu je zjistit, jak respondenti pohlíží na dnešní medicínu a to jak vědeckou, tak alternativní.

1

2 VĚDNÍ OBORY ZABÝVAJÍCÍ SE LÉČIVY K hlavním vědním oborům zabývající se léčivy, jež jsou hlavním tématem této bakalářské práce, spadají dva hlavní obory a to farmacie a farmakologie.

2.1 Farmacie Farmacie, taktéž lékárnictví, je vědní zdravotnický obor, který se zabývá léky a to především po jejich technologické, chemické a obchodní stránce. Slouží k zabezpečení léčiv pro pacienty. Základním smyslem farmacie je získávání kvalitních a bezpečných léčiv, která plní své základní úlohy jako jsou prevence, diagnostika a terapie. Farmacie se dělí na farmacii galenickou a na farmaceutickou chemii tzv. farmakochemii [1]. 2.1.1 Farmacie galenická Galenická farmacie obsahuje tzv. galenika. Galenika jsou léčiva, která jsou připravována ve většině případů z přírodních materiálů – drog1 a to jednoduchými postupy. Tyto postupy jsou především fyzikální – př. míchání, rozpouštění či další. Další farmaceutickou disciplínou, která se týká především galenické chemie, je farmakognozie2. Tento vědní obor se zabývá původem léčiv přírodního původu, nejčastěji rostlinného původu, jejich získáváním, zpracováváním a medicínským využitím [1]. 2.1.2 Farmaceutická chemie Farmaceutická chemie neboli farmakochemie je vědním oborem, který se zabývá studováním

tzv.

chemických

léčiv.

Chemická

léčiva

(chemoterapeutika)

spolu

s pomocnými látkami jsou dostupné pomocí metod chemické syntézy. Tento obor v dnešní době zahrnuje biochemii, molekulární biologii, organickou syntézu atp. [1].

2.2 Farmakologie Farmakologie je vědním oborem, který se zabývá vzájemným působením mezi cizorodými látkami (xenobiotiky3), léčivy a živými organismy. Cílem zkoumání je zjistit, za jakých podmínek je možné danou látku použít jako léčivo. Ke dvěma hlavním odvětvím farmakologie se řadí tzv. obecná farmakologie a speciální farmakologie [2,3].

1

Drogy jsou přírodní suroviny, které jsou základem farmakognozie. Farmakognozie, z řeckého farmakon = léčivo a gnosis = poznání. 3 Xenobiotika, z řeckého xenos = cizí a bios = živý. 2

2

Obecné farmakologie se zabývá základy, jako jsou pochopení účinků léčiv, důsledky užívání léčiv atp. Obecná farmakologie tedy studuje obecně platné zákonitosti, skrze které se řídí interakce mezi látkou a biologickým systémem, také se zabývá otázkou vztahů mezi podanou látkou (její dávkou) a jejím účinkem. Obecné principy jsou popsány pomocí farmakokinetiky a farmakodynamiky (viz. 2.2.1., 2.2.2.) [2,3]. Tzv. speciální farmakologie se zabývá konkrétními skupinami farmak (léčiv), které jsou již orientovány dle systémů a jejich onemocnění. U konkrétních skupin léčiv se nachází individuální látky, které ovlivňují jednotlivé fyziologické systémy organismu. Oblast speciální farmakologie tvoří základ pro terapeutické použití léčiv [2,3]. 2.2.1 Farmakodynamika Farmakodynamika oblastí farmakologie, která se zabývá mechanismem účinku léčiv. Studuje tedy to, jakým způsobem léčivo funguje a jaký je jeho vliv na lidský organismus. Díky tomu je považována za základ farmakologie [2,3]. 2.2.2 Farmakokinetika Farmakokinetika je jedna z dílčích věd spadajících pod obecnou farmakologii, je tedy její součástí. Farmakokinetika je oblastí farmakologie, jež se zabývá osudem léčiv v organismu. Jedná se o studium biochemických a fyziologických účinků xenobiotik. Skrze farmakokinetiku se studuje, jak organismus s cizorodou látkou pracuje. Předmětem studia farmakokinetiky je absorpce, distribuce a metabolismus léčiva, taktéž eliminace léčiva z organismu [2,3].

3

3 KLASICKÁ LÉČIVA 3.1 Charakteristika léčiv Jako farmakum neboli léčivo, se označuje jakákoli substance (látka), která svými fyzikálními nebo chemickými účinky vyvolává příznivé změny funkcí organismu – a to ve prospěch toho, komu je látka dodávána. Přesná definice pojmu léčivo (léčiva) se nachází v zákoně [2,3]. Léčivý přípravek je léčivá látka, která je upravena do určité (vhodné) formy a lze jí podávat pacientům (pacientem se rozumí člověk nebo zvíře) za účelem léčby nebo předcházení nemocí či ke stanovení lékařské diagnózy. Tyto látky se získávají technologickým zpracováním léčivých a pomocných látek. Pojem léčivý přípravek je v běžné mluvě volně zaměnitelný s pojmem lék [4]. Léčivá látka je látka nebo směs látek, které jsou určeny pro přípravu dalších léčiv. Tímto pojmem se rozumí látky přírodního nebo syntetického původu s farmakologickým či imunologickým účinkem nebo látky ovlivňující metabolismus. Léčivé látky slouží k prevenci, léčbě chorob, mírnění chorob [1,2,3]. Pomocné látky jsou složky léčivých přípravků, které nemají žádné léčebné účinky, pouze se snaží umožnit nebo usnadnit výrobu, přípravu léků. Svými vlastnostmi také mohou být nápomocny v organismu – mohou např. ovlivňovat rozpad tablety v organismu atp. [5.1]. Existuje tzv. zákon vzniku léku – všechna léčiva (léčivé látky, léčivé přípravky) jsou potencionálními léky, kterými se stávají v okamžiku, kdy jsou podány pacientovi. Tento zákon vymezuje fakt, že léčivé látky jsou pomoci vhodného technologického procesu a pomocných látek upraveny do podoby léčivého přípravku. Ten je pak podán pacientovi a stává se lékem schopným ovlivnit zdravotní stav pacienta. Tento zákon byl formulován českým odborníkem na farmacii, farmaceutickým historikem Václavem Rusekem [6].

3.2 Lékové formy Každý lék je upraven do určité lékové formy, tato forma je vhodná pro léčebné použití. Léková forma musí být přizpůsobena cestě přívodu léčiva do organismu. Lékové formy jsou členěny dle dvou hledisek:

4



dle formy léčiva

o Pevné lékové formy – př. tablety, tobolky, dražé o Polotuhé lékové formy – př. masti, pasty, krémy o Kapalné formy léků – př. roztoky, suspenze, kloktadla 

dle způsobu podání (aplikace)

o Enterální způsob podání = podávané pomocí trávicí trubice o Parenterální způsob podání = podávané mimo trávicí trubici K nejčastějšímu podávání léků patří podání ústy neboli per os4. Tímto způsobem se podávají tabletky či dražé. Skrze konečník se podávají čípky. K parenterálním formám patří injekce, infuze atp. [1,5.2].

3.3 Obecná klasifikace léčiv a názvy léčiv Převážná část farmakologických učebnic a jiných knižních děl a publikací uvádí látky a léčiva pod jejich generickým názvem v národním jazyce. V dnešní době existují tři typy názvosloví léčiv: Chemický název léčiva identifikuje čistou látku po její chemické stránce. Tento typ názvosloví je jednoznačný a jedinečný, ale bohužel se ve většině případů jedná o název velmi komplikovaný, který nelze v běžné komunikaci používat. Příkladem chemického názvu léčiva je Aluminii hydroxidum neboli hydroxid hlinitý [3,7]. Generický název léčiva je základním názvem každého léčiva v jazyce dané země. Tento název je analogií triviálního chemického názvu a obvykle bývá jednoslovný. Z praktického hlediska jsou generické názvy velmi vhodné, jelikož alespoň částečně vyjadřují farmakoterapeutické působení. Generické názvy jsou si obvykle podobny ve všech jazycích, ne vždy tomu tak musí být. V ČR jsou tedy tyto názvy počeštěny. Příkladem může být český název léčiva paracetamol, který bychom mohli najít také pod názvem acetaminophen, což je generický název téhož léčiva používaný v USA [3,7]. Internacionální nechráněné názvy (z angl. International Nonproprietary Name) jsou obdobou generických názvů. Dnes jsou to nejčastěji užívané názvy, které najdeme v příbalových letácích léčiv. Pro tvorbu internacionálních nechráněných názvů jsou dána jednoduchá pravidla – u názvu se vychází z chemické struktury, z přírodního původu nebo z účelu použití a jsou upřednostňovány jednoslovné názvy. Příkladem intencionálního nechráněného názvu může být Natrii chloridum neboli chlorid sodný [3,7]. 4

Per os, z latinského per = skrze a os = ústa.

5

U některých skupin můžeme najít také morfémy – viz tabulka číslo 1. Tab. 1: Příklady morfémů u internacionálních nechráněných názvů Morfém

Popis

-gest-

Gestageny

-kort-

Kortikoid

-prost-

Prostacyklin

3.4 Klasifikace léčiv dle WHO Světová zdravotnická organizace (WHO) použila generické názvy a díky nic vytvořila tzv. ATC systém. Tento anatomicko-terapeuticko-chemický systém názvů třídí léčiva do skupin, v nichž jsou si léčiva blízká svým účinkem u určitého okruhu nemocí. Ve většině případů jsou si léčiva podobná i svojí chemickou strukturou. K jednotlivým látkám se přiřazuje kódové označení a to v pěti úrovních [3,9]. První úroveň je přiřazení jednoho písmene (značí se od začátku abecedy), které odpovídá určité anatomické soustavě, na kterou daná léčiva působí. V této první úrovni nacházíme 15 hlavních skupin, které můžeme pozorovat v tabulce číslo 2 [3,7,10]. Druhá úroveň se vztahuje k hlavní terapeutické skupině a označuje se dvěma číslicemi. Třetí úroveň vyznačuje terapeuticko-farmakologickou podskupinu, tato úroveň je označována jedním písmenem. Další, tedy čtvrtá úroveň, vyjadřuje chemicko-terapeutickofarmakologickou podskupinu a označuje se také jedním velkým písmenem. Poslední pátá úroveň vypovídá o určité účinné látce a je označena dvěma číslicemi [7,8].

6

Tab. 2: Přiřazení označení k anatomické soustavě Označení

Anatomická soustava

A

Trávicí trakt a metabolismus

B

Krev a krvetvorné orgány

C

Kardiovaskulární systém

D

Dermatologika

G

Urogenitální trakt a pohlavní hormony

H

Systémová hormonální léčiva kromě pohlavních hormonů a inzulinů

J

Antiinfektiva pro systémovou aplikaci

L

Cytostatika a imunomodulační léčiva

M

Muskuloskeletární systém

N

Nervový systém

P

Antiparazitika, insekticidy a repelenty

Q

Veterinární přípravky

R

Respirační systém

S

Smyslové orgány

V

Různé přípravky

Jako příklad ATC klasifikace léčiv si můžeme uvést zařazení Verapamilu: Tab. 3: Zavedení Verapamilu pomocí ATC systému Označení

Klasifikace léčiva

C

kardiovaskulární systém

C08

blokátory vápníkových kanálů

C08D

selektivní blokátory vápníkových kanálů s přímým účinkem na srdce

C08DA

fenylalkylaminové deriváty

C08DA01 Verapamil

7

3.5 Nežádoucí účinky léčiv Každé léčivo může mít vedle účinku, jehož je záměrně dosahováno, také účinek vedlejší – ve většině případů nežádoucí. Nežádoucí účinky léčiv jsou definovány jako nepříznivé a nezamýšlené odezvy na podání léků, tato odezva se dostavuje po běžné dávce léčiv. Některé z nežádoucích účinků nelze předpokládat – např. anafylaxe, mnohé ostatní je možno předvídat a dá se jim předcházet [8]. Nejčastější dělení nežádoucích účinků je dle jejich intenzity, dělení dle knihy Farmakologie v kostce [3]: 

Mírné nežádoucí účinky – při těchto potížích není nutné přerušit terapii a speciální léčbu.



Středně závažné nežádoucí účinky – tyto reakce již vyžadují změnu terapie, minimálně úpravu dávkování léčiv.



Závažné nežádoucí účinky – jsou stavy, kdy už může být život pacienta potencionálně ohrožen → v tomto případě je nutností úplné vysazení léčiva z terapie.

K dalšímu dělení nežádoucích účinků patří dělení dle vztahu k dávce léčiva a dle charakteru nežádoucích účinků, dělení dle knihy Základy farmakologie: klinická a speciální farmakologie [8]: Typ A – tento typ charakterizuje „účinek léku“ – jedná se o polékové reakce, které jsou závislé na dávce léčivé látky. Hlavním důvodem, proč dochází k tomuto typu nežádoucích účinků je zvýšení hlavního terapeutického účinku léčiva. Základním rysem této skupiny je, že úpravou dávky léčiva se snižuje výskyt nežádoucích účinků. Typ B – tento typ je popisován slovy „reakce pacienta“ – do této kategorie spadají nepředvídatelné a ve většině případů závažné polékové reakce. Na rozdíl od typu A nejsou tyto reakce závislé na dávce. Zvláště nebezpečné jsou v tomto případě nežádoucí reakce, které se projevují známkami orgánové toxicity – např. anafylaxe. Při léčbě tohoto akutního stavu je nejdůležitějším krokem jeho časné rozpoznání. Základem léčby je zajištění základních životních funkcí a podání adrenalinu. Typ C – v tomto případě se jedná o nežádoucí účinky, které se projevují jako „závažná onemocnění“. Vztah k podávanému léčivu je velmi obtížně zjistitelný.

8

Má-li být lék považován za bezpečný, měly by být přínosy léčby o mnoho větší než je riziko poškození organismu pacienta. Jakýkoli lék může způsobit nežádoucí účinky, důležité je, aby léčivo nevyvolávalo ve většině případů závažné nežádoucí účinky [5.3]. Dohledem nad léčivými přípravky se zabývá farmakovigilance. Jedná se o zajištění, která směřují k maximální bezpečnosti léčivého přípravku. Farmakovigilanci tedy definujeme jako dozor nad léčivy po jejich registraci a zajišťování co nejvyšší bezpečnosti léčivého přípravku. Její hlavní náplní je shromažďování informací o nežádoucích účincích léčiv [2,5.4].

3.6

Právní úprava léčiv v ČR

3.6.1 Zákon o léčivech (zakonyprolidi.cz) Předpis č. 378/2007 Sb. – Zákon o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Tento zákon zpracovává předpisy Evropské unie (EU) a upravuje: a) Výzkum, výrobu, přípravu, distribuci, kontrolu a odstraňování léčivých přípravků a léčivých látek (dále jen „léčiva“), b) Registraci, poregistrační sledování, předepisování a výdej léčivých přípravků, prodej vyhrazených léčivých přípravků a poskytování informací, c) Mezinárodní spolupráci při zajišťování ochrany veřejného zdraví a vytváření jednotného trhu léčivých přípravků EU, d) Vedení dokumentace o činnostech uvedených v písmenech a) a b). [4] 3.6.2 Český lékopis Informace o látkách a léčivech lze vyhledat v tzv. lékopisech (z lat. Pharmacopoeia). Ty ve většině případů neslouží laické veřejnosti, ale odborníkům. V lékopisech jsou uváděny jak chemické, tak generické názvy, také se zde dají najít maximální přípustné dávky pro jednotlivá použití. Český lékopis je základní farmaceutické dílo s celostátní závazností. Uvedené informace v lékopisech přispívají k zajištění bezpečných a účinných léčiv. Je to tedy platný normativní soubor předpisů o přípravě, zkoušení, dávkování a vydávání léčiv. Za správnost textů v díle odpovídá Lékopisná komise Ministerstva zdravotnictví České 9

republiky (MZČR). MZČR dále spolupracuje s Evropskou lékopisnou komisí (Evropský lékopis). Dle zákona 378/2007 Sb. vydává Ministerstvo zdravotnictví v oblasti humánních léčiv Český lékopis, který stanovuje postupy a požadavky pro [3,4,5.4]: 

výrobu léčivých látek a pomocných látek,



výrobu a přípravu léčivých přípravků,



zkoušení a skladování léčivých látek, pomocných látek a léčivých přípravků.

3.6.3 Státní ústav pro kontrolu léčiv Státní ústav pro kontrolu léčiv, zkráceně taktéž SÚKL, je úřadem České republiky, který dohlíží na vývoj a kontrolu nových léčiv. Tato organizační složka státu je zřízená Ministerstvem zdravotnictví ČR a jejím úkolem je také dohled nad bezpečností zdravotnických pomůcek tzv. prostředků zdravotní techniky. Činnost

tohoto ústavu je

upravována českou legislativou, primárně zákonem

o léčivech (378/2007 Sb.), a mezinárodními dohodami. Hlavním úkolem SÚKL je, aby se v praxi a při klinickém hodnocení používala farmaceuticky jakostní, účinná a bezpečná léčiva, a to vše v zájmu ochrany zdraví obyvatelstva. Do primárních kompetencí SÚKL spadají oblasti týkající se: ceny a úhrady léčiv, registrace léčiv, klinické hodnocení léčiv, specifické léčebné programy, výdeje, prodeje a přípravky léčiv, dále farmakovigilance, distribuce léčiv, dozor nad výrobou léčiv a další. K publikačním činnostem Státního ústavu patří tzv. Věstník SÚKL. Věštník vychází 1x měsíčně a to od roku 1994. Hlavní náplní díla je informovat odbornou veřejnost o aktivitách SÚKL. Dále SÚKL vydává tzv. výroční zprávu, která vychází vždy na začátku roku a obsahuje veškeré informace o činnosti ústavu. Poslední publikační činností je vydávání Informační zpravodaje, který se zaměřuje na nežádoucí účinky léčiv [4,9.2].

3.7 Dělení léčivých přípravků Léčiva jsou členěna dle několika kritérií. K základnímu dělení spadají dvě kategorie a to – pro koho jsou léčiva určena a jakým způsobem jsou vyráběna. Dalším typem dělení léčivých přípravků je rozdělení dle lékařského dohledu (výdeje).

10

3.7.1 Dělení léčivých přípravků dle určení Dle určení jsou léčiva dále dělena na dvě podskupiny – humánní a veterinární léčiva. 

Humánní léčiva – jsou léčiva pro lidské užití, tzn. léčivo je určeno pro podání lidem.



Veterinární léčiva – jsou léčivé přípravky určené pro podání zvířatům. [1,5.6]

3.7.2 Dělení léčivých přípravků dle způsobu výroby Dle způsobu výroby jsou léčivé přípravky dále děleny na dvě podskupiny – HVLP, IPLP. 

Hromadně vyráběné léčivé přípravky (HVLP) – jsou léčivé přípravky, které jsou vyráběny ve velkém množství skrze farmaceutické firmy (farmaceutickým průmyslem), mají své názvy a jsou ve zvláštním obalu. V ČR mohou být používány jen řádně registrované léky – každý hromadně vyráběný léčivý přípravek podléhá před uvedením na trh registraci. Pod pojmem hromadně vyráběný léčivý přípravek se rozumí jakýkoli lék, který je vyráběn pro větší skupinu osob a na trh je uváděn v konečné podobě určení pro použití. Stručný přehled hromadně vyráběných léčivých přípravků se nazývá Pharmindex brevíř. V tomto seznamu lze najít název léku, jeho složení, typ balení, indikaci, kontraindikaci, dávkování atp. [3,5.6].



Individuálně připravované léčivé přípravky (IPLP) – v tomto případě se jedná o skupinu léčiv, které jsou připravovány v lékárnách na základě lékařského předpisu. Každé z těchto léčiv je připravováno a přizpůsobeno potřebám konkrétního pacienta [3,5.6].

3.7.3 Dělení léčiv dle výdeje (výdeje) 

Léčiva na lékařský předpis – většina léčivých přípravků je v dnešní době omezena na lékařský předpis. Léčiva, která jsou vázána na lékařský předpis, může v lékárně vydávat pouze lékárník (farmaceut). Do této skupiny spadají léčiva, která nějakým způsobem mohou představovat neúměrné riziko poškození zdraví [4].



Volně prodejná léčiva – jedná se o léčivé přípravky, které nejsou vázány na recept (lékařská předpis). Jsou to přípravky, které mají nízkou toxicitu a nízké riziko závažných nežádoucích účinků. Ve většině případů jsou používány u onemocnění, která si dokáže pacient diagnostikovat sám a riziko poškození zdraví nesprávným používáním je minimální [4]. 11



Léčivé přípravky bez lékařského předpisu s omezením – do této kategorie spadají přípravky, které nesplňují znaky léčiv pro výdej na předpis, ale mohou určitým způsobem představovat riziko pro zdraví lidí. Riziko pro zdraví představují proto, že bývají ve většině případů užívána nesprávně. Status těchto léčiv je zaveden od roku 2008. Důležité u této skupiny léčiv je, že nemocný musí být poučen o jejich správném užívání. Konzultace probíhá mezi nemocným a farmaceutem [4].



Vyhrazená léčiva – jsou léčiva, která spadají pod humánní skupinu léčiv. Přípravky jsou určeny pro jednotlivé pacienty a jejich individuální potřeby. Výdej těchto léčiv probíhá bez odborné konzultace a jejich prodej je možný i mimo lékárenská zařízení [4,5.7].

12

4 LÉČIVA

U

JEDNOTLIVÝCH

SYSTÉMŮ

A ONEMOCNĚNÍ Ve speciální farmakologii, která se zaměřuje na léčiva u jednotlivých systémů a jejich účinné látky, jsou dvě možnosti, jak tyto léčiva dělit. Jednou z možností je dělení léčiv do skupiny dle místa působení (12 skupin léčiv), druhá z možností je rozdělení léčiv do několika desítek skupin skrze jejich individuální účinek (cca 85 skupin léčiv). Obsahově se tyto dvě skupiny neliší. K potřebám této bakalářské práce bylo vybráno první z dělení a to pro jeho utříděnost a přehlednost. Léčiva dělíme dle místa působení na 12 skupin a to dle knihy Základy klinické farmakologie [11]: 1. Trávicí soustava 2. Kardiovaskulární systém 3. Respirační systém 4. Nervový systém 5. Endokrinní systém a metabolismus 6. Infekční onemocnění 7. Nádorová onemocnění 8. Krev a krvetvorné orgány 9. Imunitní systém 10. Pohybové ústrojí 11. Renální systém 12. Anestezie Jelikož je celé téma týkající se jednotlivých onemocnění a k nim vztahujících se léčiv velmi rozsáhlé, byly pro tuto závěrečnou práci z celkového počtu dvanácti skupin zpracovány tři a to – trávicí soustava, respirační systém a systém pohybový. U těchto třech skupin léčiv, které se vztahují k vybraným lidským systémům, bude uvedena jejich základní charakteristika, dále to, jakým způsobem působí na organismus a jakou účinnou látku obsahují.

13

4.1 Trávicí soustava Tato kapitola je věnována léčivům, která jsou užívána v terapii onemocnění a taktéž ke zmírnění příznaků, které postihují trávicí ústrojí. K hlavním léčivům typických pro tuto oblast onemocnění patří: antacida, spasmolytika a prokinetika, antiemetika, antidiaroika, laxativa a antihemoroidalia. Těmto skupinám léčiv se věnují následující podkapitoly podrobněji [2]. 4.1.1 Antacida Antacida jsou léčiva, spadající pod tzv. digestiva. Digestiva jsou látky, které upravují poruchy ve vyměšování trávicích šťáv. Antacida neutralizují kyselinu chlorovodíkovou (HCl) v žaludku, tzn., že snižují kyselost žaludečních šťáv. Jejich působením se zvyšuje pH žaludečního obsahu a tím se snižuje aktivita pepsinu5. Některá z těchto léčiv vytváří na žaludeční sliznici ochrannou vrstvu. Mohou působit jak celkově, tak místně. Antacida se podávají především při vředových chorobách žaludku, při pálení žáhy a při dyspepsiích6. V dnešní době se používají tzv. kombinované preparáty, ty obsahují antacidum spolu s jinou látkou – příkladem mohou být látky, které brání nadýmání [2,3]. Nejčastěji se užívají tyto látky: 

hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) – působí celkově, zvyšuje tedy i pH krve. Má silný, rychlý a krátkodobý účinek. Nevýhodou je, že v reakci s kyselinou chlorovodíkovou tvoří oxid uhličitý (HCl + NaHCO3 → NaCl + CO2 + H2O), který překrvuje sliznici a způsobuje nadýmání.



uhličitan vápenatý (CaCO3) – působí místně. Má silný a rychlý účinek. Tato látka by se neměla podávat dlouhodobě skrze vstřebávání vápníku.



oxid hořečnatý (MgO) – působí místně. V žaludku působí středně rychle a dlouhodobě. Ve vodném prostředí se mění na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2) dále reaguje s kyselinou chlorovodíkovou na chlorid hořečnatý (Mg(OH)2 + HCl → MgCl2 + 2H2O), který působí projímavě.



hydroxyhlinitan hořečnatý – je sloučeninou hydroxidu hlinitého a hydroxidu hořečnatého. V žaludku se rozkládá na MgO a Al2O3. V ČR se řadí k nejužívanějším antacidum.

5 6

Pepsin je trávicí enzym, který vzniká v žaludku a rozkládá bílkoviny potravin. Dyspepsie neboli porucha trávení.

14



hydroxid hlinitý (Al(OH)3) – vytváří gel, který chrání sliznici žaludku a tvoří na ní ochrannou vrstvu. Nástup účinku této látky je pomalý. Působení tohoto hydroxidu není silné, ale za to je dlouhodobé. Může vyvolávat obstipaci (zácpu).



trisilikát hořčíku – taktéž nazývaný triplikát hořčíku uvolňuje v žaludku SiO3. Oxid křemičitý váže HCl a pepsin. Tím vytváří na sliznici žaludku ochrannou vrstvu. Jeho antacidní účinek je slabý.



fosforečnan hlinitý (Al3PO4) – má pomalé, avšak dlouhodobé a ochranné účinky.

Příkladem volně prodejného léku je Maalox, jehož účinnou látkou je kombinace hydroxidu hlinitého (Al(OH)3) a hydroxidu hořečnatého (Mg(OH)2) [2,3]. 4.1.2 Spasmolytika Spasmolytika jsou látky spadající obecně pod tzv. parasympatolytika – což jsou léky blokující činnost parasympatika7. Obecně jsou spasmolytika označována jako léčiva, která odstraňují křeče (spasmy) hladkého svalstva a to jak trávicího ústrojí, tak i močových a žlučových cest. Ve většině případů bývají tyto křeče doprovázeny prudkými bolestmi. Dle místa působení se dělí spasmolytika na dvě velké skupiny. Spasmolytika působící skrze receptory nervového systému – tzv. neurotropní spasmolytika, spasmolytika působící přímo na buňkách hladkého svalstva – tzv. muskulotropní spasmolytika. Neurotropní spasmolytika zahrnují skupinu parasympatolytik a anticholinergika. Nejvýznamnějším zástupcem parasympatolytik je atropin. Atropin je alkaloid s terciárním dusíkem. Tyto látky způsobují spazmolýzu (uvolnění křeče) hladké svaloviny, která zajišťuje promíchávání a posun střevního obsahu. Anticholinergika jsou syntetické látky, které způsobují taktéž spazmolýzu (včetně svěračů). K zástupcům účinných látek neurotropních spasmolytik řadíme např. otilonium, propanthelin, glykopyron a další. Muskulotropní (taktéž myotropní) spasmolytika jsou větší skupinou léčiv. Nejznámějšími představiteli látek působících přímo v hladkém svalstvu jsou papaverin, drotaverin, aldrin atp. [2,3].

7

Parasympatikus neboli parasympatický nervový systém je část nervstva, které vystupuje z hlavy a páteře. Slouží ke zvýšení činnosti trávicího ústrojí, vyvolává slinění, zpomaluje srdeční činnost a další.

15

Obr. 1: Chemický vzorec papaverinu 4.1.3 Prokinetika Prokinetika, stejně jako spasmolytika, spadají pod látky, které ovlivňují motilitu (hybnost, pohyblivost) trávicího ústrojí. Jako prokinetika (gastrokinetika) jsou označovány látky, které selektivně stimulují hladkou svalovinu v trávicím traktu. Díky tomu se zvyšuje peristaltika a urychluje se průchod střevního obsahu. Dále tlumí pocity nevolnosti a pocity na zvracení, zabraňují zpětnému pohybu stravy do žaludku a tím příznivě ovlivňují hojení žaludečních vředů. Do této skupiny spadají substituované benzamidy – metoclopramid, domperidon a další. Jedním ze známějších léků, který je však vydáván pouze na lékařský předpis, je Motilium jehož účinnou látkou je domperidon [2,3].

Obr. 2: Chemický vzorec domperidonu 4.1.4 Antiemetika Antiemetika se v terapii využívají ke snížení nebo odstranění pocitů nevolností a nutkání ke zvracení. Důvodem k podání těchto léčiv jsou: pocity nevolnosti, zvracení jakožto důsledek protinádorové chemoterapie, kinetózy (nemoci z pohybu) – př. mořská nemoc, jízda dopravními prostředky atp., pooperační nauzea a zvracení, výjimečně úporné zvracení v prvním trimestru těhotenství. Ve všech těchto situacích je možné antiemetika podat. V každém případě je důležité před podáním antiemetik objasnit příčinu onemocnění, jelikož pod skupinu antiemetik spadají i léčiva s odlišnými vlastnostmi jako jsou parasympatolytika či antihistaminika. Tyto léky se primárně užívají k léčbě jiných onemocnění, ale jejich farmakologické účinky jsou podobné [2,3].

16

4.1.5 Antidiaroika Jako antidiaroika jsou označovány veškeré látky, které nejrůznějšími mechanismy působí protiprůjmově. Před zahájením léčby je nutností určit příčinu průjmového onemocnění, dle příčiny se určuje následující terapie. Při alimentárních intoxikacích (intoxikace spojené s potravinami) se podávají adsorbencia, při střevních infekcích se podávají chemoterapeutika nebo antibiotika, při chronických procesech se podávají protizánětlivé látky. Pod antidiaroika spadají léčiva – střevní adsorbencia, střevní antiseptika, opiátová a ovoidní obstipancia. Antidiaroikum, které bývá doporučováno lékaři a nachází se jako volně prodejné léčivo, je Imodium. Tento lék se podává perorální cestou a není vhodnou léčbou při střevních infekcích (infekční průjem). Jedná se o medikament využívaný při léčbě průjmu, jež je důsledkem stresových a psychických potíží. Účinnou látkou Imodia je loperamidhydrochlorid [2,3].

Obr. 3: Chemický vzorec loperamidu-hydrochloridu 4.1.6 Laxativa Laxativa spolu s antidiaroiky a spasmolytiky spadají pod látky, které ovlivňují střevní objem tekutin a motilitu. Laxativa, česky projímadla, jsou léčiva, která podporují vyprazdňování střevního obsahu, proto se využívají při zácpách. Obstipace neboli zácpa může být způsobena poruchou vyprazdňování nebo může být příznakem, který provází jiná onemocnění (tzv. symptomatická zácpa). Hlavním cílem terapie laxativy je odstranění primární příčiny – odstranění zácpy. Podávání laxativ je indikováno u náhle vzniklé zácpy. Taktéž jsou laxativa podávána při bolestech konečníku, před chirurgickým výkonem na tlustém střevě atp. Tato léčba by neměla být prováděna dlouhodobě. Dlouhodobé podávání laxativ či jejich vysoké dávkování může vést k bolestivým křečím trávicí trubice nebo k průjmům s možnou dehydratací. Volně prodejným léčivem spadajícím pod laxativa je Guttalax. Tento léčivý přípravek obsahuje účinnou látku natrium-pikosulfát [2,3]. 17

Obr. 4: Chemický vzorec natria-pikosulfátu 4.1.7 Antihemoroidalia Antihemoroidalia jsou látky, které jsou určeny pro konzervativní léčbu hemoroidů. Tato terapie může být úspěšná pouze v případě mírných forem onemocnění. Závažnější případy onemocnění hemoroidy musí být řešeny chirurgickým zákrokem. Léčba je cílena na zmírnění bolestí a zánětů v oblasti konečníku. Léčiva jsou podávána lokálně a to ve formě čípků a mastí, ty obsahují protizánětlivé látky a lokálně anestetické látky. Dále mohou být k lokální léčbě hemoroidů využity kortikosteroidy. Jejich účinek nastupuje velmi rychle a mají výborný protizánětlivý a protisvědivý účinek. K antihemoroidaliím se tedy řadí – přípravky s protizánětlivým působením, přípravky s kortikosteroidy, přípravky s hemostatickým účinkem (zastavuje krvácení). Příkladem volně prodejného léčiva, který se hojně využívá při terapii hemoroidů, je Faktu (mast či čípky). Jeho účinnými látkami jsou cinchokain-hydrochlorid a polykresulen [2,3,8].

Obr. 5: Chemický vzorec cinchokainu-hydrochloridu

4.2 Respirační systém K léčivům používaných při léčbě potíží s dýchacím systémem je široká škála. V praxi mají používané látky velice široké uplatnění. U chorob respiračního systému se podávají látky, které ovlivňují příznaky onemocnění, dále látky ovlivňující konzistenci a tvorbu hlenu a v neposlední řadě jsou to látky odstraňující hlen z dýchacích cest. Hlavní terapeutické látky bývají označené dle svého farmakodynamického účinku – např. antitusika = látky zmírňující kašel [2,8]. 18

4.2.1 Antiastmatika V dnešní době je jednou z nejrozšířenějších nemocí průduškové astma (lat. asthma bronchiale). Průduškové astma je chronické zánětlivé onemocnění respiračních cest. Na zánětu se podílí několik typů buněk, tyto buňky vytvářejí zánět a ten zvyšuje hyperreaktivitu bronchů (průdušek). Výsledkem této „spolupráce“ je vznik projevů nemoci jako je například neprůchodnost dýchacích cest. K léčbě tohoto chronického onemocnění se používají léčiva se souhrnným názvem antiastmatika. Jedná se o látky, které se užívají jak k léčbě zánětu podmiňujícího vznik této nemoci, tak i k léčbě jeho průvodních jevů. Hlavním úkolem této skupiny látek je utlumit zánět a hyperaktivitu bronchů. K antiastmatikům se taktéž řadí skupina léčiv s názvem bronchodilatancia. Tato skupina léčiv je taktéž nazývána jako úlevová antiastmatika. Bronchodilatancia se využívají například při léčbě astmatických záchvatů a to v inhalační formě. Jedním z léků na lékařský předpis spadajících pod antiastmatika je Spiropent. Tento lék se podává perorálně a to ve formě sirupu nebo tablet. Účinnou látkou je v tomto případě klenbuterol-hydrochlorid [2,3].

Obr. 6: Chemický vzorec klenbuterolu-hydrochloridu 4.2.2 Antitusika Jedním z nejčastějších příznaků onemocnění respiračního systému je kašel. Často si tuto skutečnost lidé neuvědomují a mnohokrát ji i podceňují. Kašel může být prvním výrazným příznakem závažných chorob. Antitusika jsou tedy léčiva, která zmírňují (tlumí, potlačují) kašel. Indikací těchto léčiv jsou stavy dráždivého a suchého kašle – tento kašel je neúčelný (nepomáhá k odstraňování hlenu) a pacienta vyčerpává. Antitusika se používají pouze na nezbytně nutnou dobu. Dle místa působení jsou rozeznávány dva typy antitusik: Antitusika kodeinového typu – tyto látky se vyznačují centrálním mechanismem účinku. To znamená, že látky kodeinového typu snižují citlivost (dráždivost) centra pro kašel. Ve většině případů má tento typ antitusik i analgetický účinek 8. V terapii je nejvýznamnějším

8

Analgetický účinek – analgetikum – jakákoli látka užívaná k úlevě od bolesti a k dosažení analgesie – což je tzv. stav bez bolesti.

19

antitusikem kodeinového typu Codein a jeho deriváty. Je to velmi silné antitusikum s doprovodným analgetickým účinkem. Antitusika nekodeinového typu – jsou látky s periferním mechanismem účinku. Což znamená, že tlumí podněty ke kašli, které vycházejí z dýchacích cest. Nekodeinová antitusika nemají analgetický ani euforizující účinek, taktéž na ně nevzniká závislost → mají slabší antitusický účinek v porovnání s kodeinovými antitusiky. Jedním z komerčních prodávaných přípravků na kašel je Sinecod. Tento lék se nachází jako volně prodejný ve většině lékárenských zařízení. Sinecod je podáván perorálně ve formě sirupu (kapek či tablet). Jako účinnou látku obsahuje tento lék butamirát-citrát [2,3].

Obr. 7: Chemický vzorec butamirátu-citrátu 4.2.3 Expektorancia Je stejnorodá skupina léčiv, která se využívá k usnadnění odstranění hustého hlenu z dýchacích cest. Dle hlavních mechanismů se expektorancia dělí na dvě podskupiny – těmi jsou mukolytika a sekretomotorika. Expektorancia by neměla být indikována zároveň s antitusiky skrze možné hromadění hlenu v respiračních cestách. Většina těchto léčiv bývá podávána per os (užívání ústy) či inhalačně. Mukolytika – jsou látky, které snižují vaznost hlenu a to tím způsobem, že zasáhnou do molekulární struktury hlenu a tím ovlivní jeho fyzikálně-chemické vlastnosti. Příkladem účinných látek v tomto typu léčiv je acetylcystein, ambroxol, bromhexin a další. Sekretomotorika – za sekretomotorika jsou označovány látky, které usnadňují transport hlenu, jeho zředění a vykašlávání. Sekretomotoricky působí především éterické oleje (rostlinné silice), které jsou obsaženy v řadě rostlin. K éterickým olejům spadá např. menthae piperine etheroleum, oleum eucalypti a další. Volně prodejný léčivý přípravek spadající pod expektorancia je například Ambrobene. Tento lék může mít několik forem podání např. injekční, tablety či kapky. Jako účinná látka u tohoto léku působí ambroxol-hydrochlorid [2,3].

20

Obr. 8: Chemický vzorec ambroxolu-hydrochloridu 4.2.4 Surfaktanty Spadají do skupiny „dalších léčiv“ chorob dýchacího systému. Jejich smyslem je ovlivňovat povrchové napětí v alveolech neboli plicních sklípcích. Povrchové napětí v alveolech je za normálních podmínek řízeno fosfolipidy a lipoproteiny, pokud jejich funkce není dostatečná, využívají se právě surfaktanty. Hlavní indikací této skupiny léčiv je syndrom respirační tísně či syndrom hyalinních membrán u nedonošených novorozenců. Existují surfaktanty dvojího typu a to buď syntetické (napodobují účinky lidského surfaktantu) nebo izolované a to buď z telecích, nebo vepřových plic [2,3]. 4.2.5. Dechová stimulancia Patří k látkám, které se dříve označovaly jako centrální analeptika. V dnešní době mají pouze omezený význam – využívají se především při terapii respirační insuficience9 u pacientů

s chronickou

obstrukční

plicní

chorobou.

K využívaným

stimulanciím patří aminophyllin, coffein a doxapram (využíván dříve) [2,3].

9

Insuficience = nedostatečnost, slabost, selhání činnosti (viz slovník cizích slov – web)

21

dechovým

4.3 Pohybový aparát Jako postižení pohybového aparátu je označována široká škála onemocnění s odlišnými klinickými projevy. Nejčastějším společným znakem u nemocí tohoto typu je bolest, ať už se jedná o osteoartrózu, nebo o zánětlivá revmatická onemocnění. Nejvíce využívanými léčivy, která se používají u všech forem nemocí pohybového aparátu, jsou nesteroidní protizánětlivé léky. Tento typ léků zlepšuje především nepříjemné příznaky nemoci – jako jsou bolest či kloubní ztuhlost [2]. 4.3.1 Antirevmatika Jako antirevmatika jsou označována léčiva, která se používají k léčbě revmatických onemocnění. Používají se tři hlavní skupiny látek: Nesteroidní protizánětlivé látky (NSPZL) – jsou v současné době nejužívanějšími léčivy při revmatických onemocněních. Bývají využívány především k tlumení bolestí a ke snížení akutních zánětlivých změn. V současné době existuje několik desítek nesteroidních protizánětlivých látek, z nichž zhruba 20 tvoří hlavní složky stovek hromadně vyráběných léčiv tlumících bolest. Po chemické stránce jsou antirevmatika velmi rozmanitou skupinu farmak lišící se svými účinky. Chemickým základem jsou karboxylové kyseliny (například kyselina salicylová, kyselina fenyloctová, kyselina propionová či jiné), enolové kyseliny, alkalony a sulfoanilidy. Glukokortikoidy – jsou další skupinou léčiv, které se využívají při revmatických onemocněních (revmatoidní artritida). Glukokortikoidy jsou silně protizánětlivá léčiva, která jsou schopna potlačit veškeré fáze zánětu. Dlouhodobé podávání těchto léků je však spojeno se závažnými nežádoucími účinky, jako je například onemocnění trávicího traktu především žaludku. Látky „druhé linie“ – taktéž označovány jako „nemoc modifikující látky“, „pomalu působící látky“ či „základní antirevmatika“. Právě šíření onemocnění – revmatoidní artritidy – se zpomaluje pomocí těchto léčiv. Společnou vlastností těchto látek je jejich použití a to ve chvíli, kdy se v předchozí léčbě neuspělo s méně toxickými látkami. Účinek těchto látek je pozorován až po několikaměsíčním podávání. Po jejich vysazení se příznaky onemocnění většinou rychle vracejí. Do látek „druhé linie“ spadají: chinoliny, soli zlata, léčiva s imunosupresivními nebo imunomodulačními účinky a další. Všechny uvedené substance se liší v mechanismu účinku, všechny však mají za úkol potlačovat záněty kloubů [2,3].

22

4.3.2 Léčiva užívaná u dny Dna, označována taktéž jako nemoc králů, je metabolické onemocnění, které se projevuje záněty kloubů (artritida). Organismus není schopen odbourávat puriny10, tím se zvyšuje koncentrace kyseliny močové a ukládání urátu sodného v chrupavkách a kloubech. Nejčastěji jsou postiženy malé klouby na horních a dolních končetinách [12.1]. K terapii dny se využívají léčiva, jež se rozdělují do dvou skupin a to na léčiva podávaná preventivně v období mezi záchvaty a léčiva potlačující známky akutního záchvatu. Cílem léčby je snižování koncentrace kyseliny močové v těle, čímž se potlačí ukládání urátů do kloubů. Těmito kroky se předchází akutním záchvatům [2]. Léčiva užívaná k prevenci dny – tato skupina léčiv se dále dělí na dvě další podskupiny. První z podskupin jsou léčiva zvyšující vylučování kyseliny močové (urikosurika) – v této skupině nacházíme především organické kyseliny, které blokují zpětné resorpční mechanismy pro organické kyseliny a tím zvyšují jejich vylučování z těla ven (příkladem takto působících organických kyselin jsou probenecid či benzbromaron). Druhá z podskupin jsou léčiva blokující syntézu kyseliny močové – do této skupiny léčiv spadá allopurinol, což je látka blokující tvorbu kyseliny močové. Allopurinol se používá v období mezi záchvaty a je vhodný u všech typů onemocnění (dny) [2].

10

Purin je heterocyklická sloučenina, která obsahuje dusík. (Abz slovník – 22/10/2015 10.46)

23

5 ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA Termín alternativní medicína je v dnešní moderní době velmi často probíraným tématem. S daným pojmem je možné se setkat především v denním tisku, televizích či rádiích. Není tomu vždy tak, že by lidé měli tu jistotu, co vlastně tento termín znamená, co označuje či co si pod ním mají představit. V každé osobě vyvolává dané slovní spojení jiné pocity – u některých lidí se setkáváme s obrovským nadšením, jiní zase přítomnost komplementární medicíny odmítají.

5.1 Co je alternativní medicína Alternativní medicína (dále jen AM), taktéž nekonvenční či komplementární medicína, je pojem, kterým se označuje soubor diagnostických a terapeutických metod, které nejsou součástí vědecké medicíny11. Termínem „nekonvenční“ se v tomto případě vyjadřuje fakt, že léčebné postupy nejsou uznány, jako klasické medicínské postupy, což znamená, že nebyly prověřeny dle pravidel klinického výzkumu. Termín „komplementární“ označuje tu skutečnost, že se alternativní medicína nesnaží nahrazovat klasické medicínské postupy svými nekonvenčními postupy, ale snaží se o to, aby nekonvenční postupy napomáhaly a doplňovaly vědeckou medicínu či na její léčbu navazovaly. Alternativní medicína bývá často terminologicky zaměňována s termínem léčitelství, což vede často k nadmíře nedorozumění. Dle definic i dle české legislativy je léčitelství činnost, kterou vykonává léčitel, tedy osoba, která nemá odpovídající medicínské vzdělání. Oproti tomu AM je souborem specifických metod, které mohou být využívány léčitelem či lékařem [13,14]. Definic alternativní medicíny existuje hned několik desítek. Dle knihy Alternativní medicína a léčitelství, od autora Jiřího Heřta, zní definice AM takto: „Alternativní medicína je soubor metod, které vědecká medicína všeobecně nepoužívá, protože 1) principy metod AM odporují vědeckým poznatkům, 2) jejich účinnost nebyla prokázána standardním vědeckým postupem a 3) účinek má být zprostředkován duchovními nebo neznámými silami.“ (Heřt, 2011)

11

Vědecká medicína = medicína v dnešním slova smyslu; vědecká disciplína

24

5.2 Metody alternativní medicíny Škála metod alternativní medicíny je v dnešní době velice široká a nadále se prohlubuje. Zahrnuje metody původně lidové, přírodní, ale taktéž nově vymýšlené moderní metody. Tyto metody mohou být jak původu domácího, tak i zahraničního – exotického, z Orientu či odjinud. Počet alternativních metod nelze přesně stanovit, jelikož se objevují stále nové metody či se přetvářejí postupy staré. Co vše spadá pod alternativní medicínu je také ovlivněno tím, jestli se postupy AM snaží pronikat do sféry vědecké medicíny – vzorovým příkladem může být chiropraxe nebo akupunktura. Vlastní třídění metod alternativní medicíny je obtížnou úlohou. Každý z autorů, který se AM zabývá, volí jiný způsob kategorizace [13,14]. Dle knihy Alternativní medicína: možnosti a rizika od autora Jiřího Heřta a kolektivu můžeme členit metody alternativní medicíny dle různých stanovisek: 

Dle způsobu léčení – do této skupiny spadá několik metod. Příklady alternativních metod dle způsobu léčení jsou: fytoterapie, aromaterapie, dále metody manuální jako je chiropraxe, do této skupiny taktéž spadá akupunktura a homeopatie.



Dle původu – do této skupiny spadají metody domácí, ve většině případů lidového původu a to jak české, tak slovanské, dále metody vzniklé v USA, v západní Evropě, metody orientální – čínské, indické a japonské.



Dle doby vzniku – u některých z metod se nachází bohatá historie. Jedná se především o lidové bylinkářství, čínskou medicínu či astrologii. Proti této skupině stojí řada uměle vytvořených metod nedávného původu jako je laserpunktura, Vollova elektropunktura a další.



Dle vztahu k medicíně – některé z alternativních metod jsou užívány pouze léčiteli. Oproti tomu některé postupy mohou být používány také lékaři – příkladem může být clusterová medicína (metoda).

Dalším velice známým českým autorem, který se zabývá alternativní medicínou, je Jiří Janča, který ve svém nejznámějším díle Alternativní medicína: komplexní prevence a léčba přírodními prostředky dělí alternativní metody na dvě hlavní skupiny a to: 

Metody využívané při samopomoci – při těchto postupech není potřeba zásahu jiné osoby. Příkladem může být správná výživa, fytoterapie, akupresura, aromaterapie, homeopatie a další.

25



Postupy s vnější pomocí – v těchto metodách je využíváno pomoci od druhých lidí. Jedná se například o akupunkturu, chiropraxi, masáže, neurální terapie, systém barevných fólii.

Dle Janči není nejdůležitější dělení alternativních metod, ale jejich komplexnost a možná kombinovatelnost, na tom si autor zakládá. Je tedy nutností mnohé z metod kombinovat a samostatné metody vždy doplňovat i jinými postupy.

5.3 Nejrozšířenější alternativní metody a jejich charakteristika 5.3.1 Homeopatie Homeopatie je v dnešní době nejvyužívanější metodou alternativní medicíny. Taktéž se tato metoda řadí k jedněm z nejkontroverznějších postupů – od začátku její existence totiž docházelo k ostrým sporům mezi jejími stoupenci a naopak přívrženci vědecké medicíny. Název homeopatie (homeo = stejný, pathos = nemoc) byl zaveden otcem a zakladatelem této metody doktorem Samuelem Hahnemannem a to v jeho základním díle Organon der rationellen Heilkunde, které bylo publikováno v roce 1810. Samotná homeopatie vychází hned z několika principů, příkladem některých z nich je: léčení přírodními látkami v minimálních koncentracích, léčení dle příznaků, nikoli dle diagnózy, cílem léčby je podporovat životní sílu a další. Základním kamenem všech těchto principů a zásad je pouze jediný a ten zní: „podobné se léčí podobným“, latinsky similia similibus curantur. V překladu se dá výrok zjednodušit – daná nemoc je léčena stejnými prostředky, jako ji způsobují. Tzn., že pacientovi jsou podávány takové látky, které vyvolávají stejné symptomy jako nemoc, kterou nemocný trpí. Hledaných látek pro léčbu skrze homeopatii je několik – v dnešní době mají homeopati na výběr z několika tisíc homeopatických léků. Výroba homeopatických léků se zakládá na zpracování především přírodních látek (rostliny, látky živočišného původu, prvky a minerály, ale také sluneční energie) [14,15,16]. 5.3.2 Akupunktura Je odvětví alternativní medicíny, které je považováno za nejznámější. Akupunktura spadá pod odvětví orientální medicíny, přesněji řečeno se řadí ke starým čínským metodám. Přesné stáří této metody se datuje v každé knižní publikaci jinak, v některých knihách je řečeno, že je tato metoda využívána 2 000 let, jinde se píše, že se v Číně používala již před 5 000 lety. Akupunktura je názvem evropským, který byl však přejat z latinského názvu acus – což znamená jehla a puncto – což znamená píchání. Prvními 26

informacemi, o metodě známé jako akupunktura, zaplavil Evropu holandský lékař Wilhelm ten Rhyne. Obecně se jedná o metodu, která má za úkol léčit pacienta a to na základě dráždění určitých bodů na povrchu těla pomocí vpichování jemných jehel. Základním kamenem akupunktury je stará čínská filosofie, dle které existuje svět, ve kterém vše pracuje na základě dvou principů jang a jin. Rovnováha těchto dvou složek znamená, že nastal optimální stav, který platí pro každou organickou hmotu, tedy i pro člověka. Vyjádřením rovnováhy je tzv. čínská monáda. Princip akupunktury je založen na tzv. meridiánové teorii – člověk má v sobě 12 meridiánů, tedy drah, skrze které proudí v lidském těle životní energie nazývána Qi (čchi). Akupunkturista, tedy člověk léčící touto metodou, rozeznává u pacientů celkem 12 druhů pulzů, dle počtu meridiánových drah. Po vstupní prohlídce zjistí akupunkturista aktuální stav drah a navrhne léčbu, tedy, do kterých míst jehly zapíchá. Samotné jehly jsou mnohem tenčí, než klasické jehly, se kterými se setkáváme v klasickém zdravotnictví. Jejich šířka je cca 0,2 – 0,3 mm a délka 15 – 65 mm. Jedno akupunkturní sezení trvá zhruba 20 minut a jeho opakování je individuální [14,15,16]. 5.3.3 Chiropraxe Je metodou, která spolu s osteopatií spadá pod alternativní manuální metody. Manuální metody znamenají léčbu vkládáním rukou, dotykem či masážemi. V západních zemích spadají tyto dvě metody k jedněm z nejrozšířenějších. V ČR jsou tyto metody praktikovány jen velice zřídka, spíše vůbec, proto se česká literatura opírá o literaturu zahraniční a to zejména o knihu „Follies and fallacies in medicine“ od autorů Skrabanka a McCormica. Chiropraxe známá také pod názvem reponace či napravování je metodou, která byla zavedena v roce 1897 v USA D.D.Palmerem. Tento způsob léčby je založen především na znalosti anatomie a na dostatečném citu v rukou (prstech). Cílem chiropraxe je odhalovat vychýlení páteře (či jiných kloubů) a napravovat je. V chiropraxi se využívá také tzv. páka, při které se více působí na daný kloub. Nejčastěji se však využívá tzv. léčebných škubů. Chiropraktici se zaměřují především na obtíže s pohybovým aparátem a s ním související stavy – př. migréna [14,15,16]. 5.3.4 Fytoterapie Fytoterapie v překladu znamená léčba léčivými rostlinami. Hlavním úkolem léčivých bylin v dnešní době je pomáhat léčit, ale také dodávat organismu chybějící látky, především stopové prvky. Dle průzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) je tato léčba nejrozšířenější léčebnou metodou současnosti. Některé rostliny byly využívány již 27

u našich prapředků v době kamenné. Za nejstarší písemné doklady o využívání bylin k léčbě jsou považovány egyptské papyry. V užším slova smyslu se fytoterapie zabývá získáváním drog12 z léčivých rostlin a jejich dalšími úpravy (např. extrakční metody). Léky z rostlin byly a jsou přebírány klasickou medicínou, která z drog izolovala pouze účinné látky, díky kterým vznikají farmaceutické výrobky. Na fytoterapii je tedy nahlíženo ze dvou stran – jednou z nich je fytoterapie jako nedílná součást oficiální medicíny, za druhou stranu jsou považovány léčivé účinky bylin v běžném životě, tedy i v alternativní medicíně. [14,15,16]

12

Droga = ve farmakologii jsou pod tímto názvem označovány sušené části rostlin. Termín pochází ze švédského „druug“ = sušená rostlina. (heřt)

28

6 MOŽNOSTI NÁHRADY KLASICKÝCH LÉČIV V úvodu čtvrté kapitoly této bakalářské práce byly vyčleněny právě tři skupiny lidských soustav – trávicí soustava, dýchací soustava a pohybový aparát. V následujících podkapitolách jim byla věnována pozornost – byla vymezena léčiva klasické medicíny, která se využívají při léčbě potíží s danými soustavami. Tato šestá kapitola se zabývá týmiž soustavami a snaží se nacházet i jiná řešení jejich léčby než je právě klasická medicína. Kapitola obsahuje „recepty“ od lidových léčitelů, našich prababiček i tzv. „babské rady“. V poslední době bylo možné zachytit fakt, že se zvýšil zájem o využívání bylinek, rostlin a celkově levnějších variant, co se léčby běžných nemocí týče. Mnoho lidí považuje právě rostlinné léky za přirozenější a našemu tělu méně škodlivé ve srovnání s léky farmaceutickými. V knižní literatuře, na internetu a z povídání našich nejbližších je možné získat spousty rad a návodů na přípravu čajů, tinktur, kloktadel, zábalů a dalších nápomocných receptů. Většina z nich je snadná a rychlá na přípravu. Podstatným a důležitým rysem těchto receptů je také jejich finanční nenáročnost. Většina rad, postupů a uváděných návodů nemusí odpovídat soudobým lékařským metodám a názorům. Taktéž bylinné recepty a přírodní doporučení nemusí vždy pomoci všem lidem a ve všech případech. Některé z níže popsaných onemocnění mohou mít v neléčených případech negativní dopad na lidské tělo např. v podobě rakovinového bujení. Tento druhá část práce se snaží nacházet recepty, které by pomohly u onemocnění, u nichž je diagnostikována nejmírnější forma nemoci v počátečních fázích.

6.1 Trávicí soustava – běžná onemocnění ve vztahu s přírodní léčbou Tato orgánová soustava zajišťuje příjem potravy, její mechanické zpracování a chemický rozklad živin. K orgánům trávicí soustavy patří dutina ústní, hltan, jícen, žaludek a tenké a tlusté střevo [17]. K onemocnění trávicí soustavy spadá široké spektrum onemocnění.

29

6.1.1 Opar na rtech Rty obklopují ústní otvor. Horní i dolní ret je na vnější straně pokryt kůží, ta na vnitřní straně přechází v prokrvenou sliznici, která dále přechází do dutiny ústní. Opar neboli herpes patří k jedněm z nejrozšířenějších infekcí na světě. Toto nakažlivé onemocnění je způsobeno virem a projevuje se puchýřkovitým vzhledem. U léčby oparu je důležité, aby hojení proběhlo v klidu – tedy opar neškrábat, netrhat. Při jeho výskytu je nutné zvýšit příjem vitaminů a to především vitaminu B 12 a vitaminu E, ty posilují imunitní systém a působí antivirově. Známým produktem, který obsahuje nadmíru vitaminu B, je droždí. Opar je tedy možné potírat rozředěným droždím. Oblíbenou léčbou je v případě oparů přírodní olej z čajovníku – tzv. tea tree olej, působící jako antiseptikum [12.2]. Obklady – k obkladům se používají celé drcené rostliny, odvary a také výluhy a to jak teplé, tak studené. Návod na přípravu studeného obkladu: vyluhujeme sáček zeleného čaje a necháme jej okapat. Sáček vložíme do mrazničky. Po jeho zmražení jej přikládáme na opar [15]. Mast a mazání – do masťového základu (k dostání v lékárnách) či do rozpuštěného tuku např. sádla se vmíchává prášek z daných bylinek. Masti mají několikatýdenní trvanlivost a doporučuje se je uchovávat v ledničce [15]. Návod na přípravu masti z měsíčku lékařského: ve vodní lázni rozpustíme 100 g vepřového sádla a přidáme cca 5 g sušeného měsíčkového květu. Po rozpuštění vyndáme z vodní lázně a necháme pět dní zakryté luhovat. Že je směs správně připravena, poznáme dle oranžového zabarvení. Poté směs opět zahřejeme, necháme květy měsíčku klesnout na dno, přefiltrujeme přes jemný filtr do kelímku, ve kterém dále mast uchováváme v chladničce [18.1]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě oparů. Měsíček lékařský (Calendula officinalis) – z byliny se využívají pouze její květy do mastí a nálevů [15].

Obr. 9: Měsíček lékařský 30

6.1.2 Afta Trávicí systém začíná již v dutině ústní, kde bývají častým onemocněním afty. Afta, z řeckého afté, je oválný bělavý vřídek, který vzniká na sliznici úst. Ve většině případů se jedná o bolestivé onemocnění, které může v krajních případech i krvácet. Afty trpí hlavně mladí lidé, převážně ženy. Po dobu, kterou se s aftou léčíme, bychom se měli vyvarovat kořeněným a kyselým jídlům, kouření. Léčbu afty můžeme urychlit vitaminy – především je při léčbě významný vitamin C, který napomáhá při hojení sliznic a vitamin B. K rychlé úlevě bolavých úst můžeme použít kostku ledu, jejíž cucání celkově znecitliví dutinu ústní [12.3]. Bylinkové tinktury – jedná se o výluh, kdy se namísto vodného roztoku použije potravinářský líh či kvalitní alkohol (př. slivovice – minimálně 60%). Droga se vloží do nádoby, poté se zalije lihem, nádoba se dobře uzavře a nechá se minimálně pět dní při pokojové teplotě. Poté je tinktura slita a může se pomocí vaty nanášet na postižené místo. V případě aft využíváme bylinky jako je šalvěj, třapatka či heřmánek [15]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě aft. Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) – je rostlina, která se nachází i u nás v České republice. Z květiny se využívají především její listy, které se sklízí před rozkvětem rostliny. Listy mají antiseptické a stahující účinky – často se tedy využívají právě k výplachům a kloktání při zanícení sliznice dutiny ústní a hrtanu [15].

Obr. 10: Šalvěj lékařská Třapatka nachová (Echinacea purpurea) – je léčivá rostlina, která se využívá již řadu let a to pro lepší hojení ran a vřídků. Byly potvrzeny její stimulační účinky na bílé krvinky a tím její protiinfekční působení [15]. Heřmánek pravý (Chamomilla recucita) – taktéž léčivá bylina, která má multilaterální využití. Nejdůležitější u této rostliny je však její nenahraditelný protizánětlivý účinek – užívá se ke kloktání dutiny ústní a hrtanu při jejich zánětech [15]. 31

6.1.3 Pálení žáhy Pálení žáhy neboli pyróza je obvyklým jevem u mnoha lidí. Toto onemocnění vzniká v důsledku složení potravin, které dráždí žaludek a tím zvyšují obsah kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Pyróza se vyznačuje tím, že se natrávená potrava a žaludeční šťávy vracejí zpět do jícnu. K prevenci pálení žáhy patří především omezení mastných a „těžkých“ jídel a celkové přejídání se. Snad nejznámější klasickou první pomocí, kterou užívaly už i naše prababičky je jedlá soda či vypití hrnku mléka. Z bylinných čajů nám mohou pomoci vyluhované bylinky například kopretina řimbaba, máta nebo meduňka [12.4]. Recept dle knihy Jamese Wonga – tzv. chaluhový uklidňovač žaludku – na jeho přípravu budeme potřebovat: 2 šálky puchratky kadeřavé 4 polévkové lžíce fenyklových semen 4 polévkové lžíce mátových listů 500 ml vody 125 ml glycerinu 4 polévkové lžíce sody Puchratku, fenyklová semena a mátové listy necháváme probublávat ve vodě zhruba půl hodinky, aby se tekutina zredukovala na cca 250 ml. Poté v mixéru mixujeme směs spolu s glycerinem do hladka, vše scedíme přes mušelín13 a necháme vychladnout. Nakonec přidáme sodu a slijeme do sterilní láhve. Tento odvar uchováváme v ledničce, zde vydrží zhruba měsíc. Při prvních příznacích je ideální si vzít 2 čajové lžičky [19]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při pálení žáhy. Puchratka kadeřavá (Chondrus crispus) – je mořská rostlina, která spadá k chaluhám. Chaluhy potahují a chrání žaludeční výstelku. Říká se o nich, že „plují“ nad obsahem žaludku a tím jej chrání proti refluxu [15].

13

Mušelín – je tkaná bavlněná látka, která se využívá pro cedění, filtrování bylin.

32

Obr. 11: Puchratka kadeřavá 6.1.4 Zažívání – bolesti žaludku Klasická bolest břicha může být projevem několika různých nemocí. Ve většině případů se bolesti břicha pojí i s jinými příznaky jako jsou průjem, zvracení a jiné. Onemocnění žaludku se často lokalizuje do středního či levého nadbřišku. Nejčastější příčinou podrážděného žaludku je stravování, proto je nejlepší prevencí vyhýbat se jídlům a nápojům, o kterých víme, že náš žaludek dráždí a přetěžují [12.5]. Na dobré trávení je možné využít tinkturu v podobě „žaludečního likéru“ – postačí nám 0,5 kg nezralých plodů vlašského ořechu, které vložíme do nádoby a zalijeme jedním litrem dobré pálenky. Vše uschováme na tři týdny na teplé místo. Po třech týdnech scedíme a dle vlastní chuti dosladíme. K dobrému trávení užíváme vždy před jídlem malou skleničku [18.2]. V knize Vypěstujte si vlastní léky nám James Wong radí tzv. andělikový uklidňovač žaludku – na jeho přípravu budeme potřebovat: 100 g čerstvého kořenu anděliky 25 g čerstvých listů máty peprné 125 g čerstvých jalovčinek 750 ml kvalitní vodky cukr na dochucení Veškeré ingredience smícháme dohromady a necháme stát 10 dní na slunci (na teplém místě), poté scedíme přes mušelín a dle chuti přidáme cukr (med). Tinkturu užíváme v případě potřeby po malých skleničkách [19]. K bylinným čajům využívajících se na žaludeční potíže může patřit například tento: smícháme 30 g vachty trojlisté a 30 g pelyňku pravého. 1 čajovou lžičku přelijeme 200 ml vroucí vody, poté necháme 10 minut vyluhovat, slijeme a pijeme 3x denně [18.2].

33

Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při bolestech žaludku a při špatném zažívání. Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) – je bylinka, která podporuje trávení a zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv. Bývá součástí hořkých žaludečních likérů, ale pozor, při dlouhodobém užívání může způsobit otravu [15].

Obr. 12: Vachta trojlistá Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) – jedna z nejvýznamnějších žaludečních rostlin, která podporuje trávení, bojuje proti plynatosti a staví průjem. Bylinku je možné používat jak čerstvou, tak sušenou a to v mnoha směrech. Pelyněk je třeba užívat v menších dávkách, jinak je možnost vzniku drogové závislosti [15]. 6.1.5 Zácpa Zácpa je onemocnění, které souvisí s trávicí soustavou a to především tlustým střevem. Zácpou se rozumí nepravidelnost vyprazdňování či obtížné vyprazdňování stolice. Člověk postižený touto nemocí má méně než 3 stolice týdně. Významnou prevencí v tomto ohledu je především úprava jídelníčku a přísné dodržování pitného režimu. V případě, že člověk netrpí zácpou pravidelně, je možné k její léčbě použít projímadla (minerální vody, čaje či jiné). Taktéž se apeluje na pohyb, který obecně pomáhá při vyprazdňování [12.6]. Projímavé účinky mají například švestky (a to i sušené), jablka, fíky, špenát či kysané zelí. Dalším dobrým bojovníkem proti zácpě je lněné semeno, které dodává střevu vlákninu a sliz. Semeno stačí pouze rozkousat – užívá se 3x denně po 2 čajových lžičkách. Lněné semínko lze také použít do kaší, salátů a dalších [18.3].

34

Recept dle Jamese Wonga – tzv. fíkový sirup – fíky ulehčují trávení a uklidňují střeva. Tento fíkový sirup je prevencí kolik a rychle ulevuje od zácpy. Na jeho přípravu budeme potřebovat: 18 g sušených lusků kasie 100 ml vroucí vody 8 čerstvých rozčtvrcených fíků 100 g cukru Šťávu z jednoho citronu Do mísy dáme lusky kasie a zalijeme vroucí vodou – necháme 30 minut louhovat, scedíme a vložíme do mixéru. Do něhož dále přidáme fíky, cukr a mixujeme do hladka. Poté směs přelijeme do hrnce a pozvolna zahříváme – snažíme se dosáhnout husté konzistence, což nastává zhruba po 25 minutách za občasného míchání směsi. K výsledku přidáme citronovou šťávu a dobře promícháme. Směs uchováváme v chladničce po dobu maximálně jednoho měsíce. Před použitím dobře protřepeme a užíváme 2 čajové lžičky před spaním. Před spaním se užívá sirup z toho důvodu, jelikož začíná působit po 8-12 hodinách. Sirup se užívá nanejvýš několik dní za sebou [19]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě zácpy. Kasie pravá (Senna alexandrina) – je bylina pocházející ze severní Afriky, jejíž listy se již několik staletí využívají jako bezpečné a vysoce účinné projímadlo [15].

Obr. 13: Kasie pravá 6.1.6 Průjmová onemocnění Průjem jako takový není možné označovat za samostatnou nemoc. Tento problém bývá symptomem hned několika onemocnění. Průjmem se označuje časté vyprazdňování a to především řídké stolice. Patří k nejčastějším poruchám trávicího systému.

35

U silných průjmů bývá velkým nebezpečím dehydratace (ztráta tekutin) spojená s úbytkem minerálů, proto je třeba dbát na zvýšený příjem tekutin (př. minerálních vod). V ideálním případě se doporučuje nasazení diety a to v podobě bílého suchého pečiva [12.7]. Pokud se jedná o akutní průjem, je možné řídit se babskými radami, které v tomto případě zpravidla zabírají. Jako příklad z babských rad může být černý čaj se solí – uvaříme černý čaj 2-3 dcl a poté do něj přidáme malou lžičku soli, tento „chutný“ nápoj pijeme vlažný a po malých čajových lžičkách. Čaj se solí z toho důvodu, aby tělu byly doplněny minerály a ionty, které se dostávají skrze častou stolici ven z těla. Dalším osvědčeným receptem je pojídání borůvek – je jedno, zda jsou borůvky utrženy na zahradě, v lese či vytaženy z mrazáku – brzy po jejich konzumaci se stolice zahušťuje [20]. Využívanou bylinou, která se používá na obklady při průjmech a to především ke zklidnění křečí, je mochna husí. Na přípravu obkladů potřebujeme: 15 g mochny husí, tu vložíme do půl litru vody a pět minut necháme povařit, poté scedíme a využijeme na obklady [18.4]. Recept na bylinný čaj dle Jamese Wonga – tzv. bylinný rehydratační14 čaj – na jeho přípravu budeme potřebovat: ½ čajové lžičky soli ½ čajové lžičky chloridu draselného ½ čajové lžičky jedlé sody 2 polévkové lžíce glukózy ½ polévkové lžíce fenyklových semen (max. 1 polévkovou lžíci) ½ polévkové lžíce mátových listů (max. 1 polévkovou lžíci) 1 litr čerstvě převařené vody Veškeré přísady vložíme do mísy a dobře promícháme, poté přidáme vodu a necháme cca 15 minut vylouhovat. V ideálním případě vypijeme tohoto čaje co možná nejvíce, abychom nahradili ztracenou vodu a minerály [19]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě průjmových onemocnění. Mochna husí (Potentilla anserina) – je vcelku běžný plevel. Z této byliny se sbírají především její listy či nať. Používá se při trávicích potížích a proti nadýmání [15].

14

Rehydratace = je lékařský postup, jehož hlavním cílem je vykompenzovat ztracené množství tekutin. (wikiskripta)

36

Obr. 14: Mochna husí

6.2 Dýchací soustava – běžná onemocnění ve vztahu s přírodní léčbou K zajištění všech životních funkcí potřebuje lidský organismus energii. Tuto energii získává také pomocí dýchání neboli respirace. Dýchání je základní činností respiračního systému. Jako dýchací soustavu člověka definujeme soustavu orgánů, která zajišťuje výměnu plynů mezi krví a vnějším prostředím [17]. 6.2.1 Rýma Rýma neboli rinitida (z latinského rhinitis) je běžné onemocnění, které se vztahuje k onemocnění sliznice nosní dutiny. Rýma vzniká z různých příčin a ve většině případů souvisí se zánětem vedlejších nosních dutin (sinus). Nejčastější příčinou rýmy je infekce virem, taktéž může být rýma alergického původu. Tohle rozšířené onemocnění se projevuje zduřením nosní sliznice, která poté omezuje průchodnost nosu. Dalším projevem je výtok z nosu, který bývá na počátku vodnatý, později hlenovitý [12.8]. Namísto používání nosních kapek lze použít obyčejnou kuchyňskou cibuli. Stačí nakrájet jednu čerstvou cibuli, rozložit ji na talíř a ten postavit poblíž pacienta. Éterické oleje, které cibule uvolňuje, působí jako desinfekce na nosní sliznici a taktéž pročistí nos [21]. Dalším pomocníkem může být i tzv. solná sprcha: tři lžíce kuchyňské soli zalijeme cca 4 dcl vlažné vody, promícháme a nalijeme do misky. Do misky ponoříme nos, ucpeme si jednu z nosních dírek a tou druhou nasajeme solný roztok. Aplikaci opakujeme i na druhou nosní dírku. Slaná voda by měla napomáhat k uvolňování hlenu [21]. Pomoci od rýmy si můžeme taktéž bylinkami. Jednou z hlavních léčivých bylin používajících se u léčby rýmy je majoránka. Ta pomáhá k uvolnění ucpaného nosu. Jednu polévkovou lžíci sušené majoránky spaříme horkou vodou a tento roztok zhruba pět minut inhalujeme. Dalšími bylinkami na rýmu jsou tymián a heřmánek lékařský – i tyto rostliny můžeme využít k inhalaci a tím uvolnění nosních dutin [18.5]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě rýmy. 37

Majoránka zahradní (Majorana hortensis) – je další z léčivých rostlin. Tato rostlina se suší celá, ale k léčení se používají pouze květy a listy. Její další užití je například jako koření, přípravek do sirupů proti kašli a také do mastí proti rýmě [15]. Tymián obecný (Thymus vulgaris) – je bylina, která se používá k nálevu s antiseptickými účinky proti kašli a rýmě [15].

Obr. 15: Tymián obecný 6.2.2 Nachlazení Nachlazení je infekční onemocnění horních cest dýchacích. Toto onemocnění se šíří velice snadno a je typické především pro podzimní a zimní období. Klasickými příznaky jsou kašel, bolesti v krku, rýma a v některých případech lze pozorovat i horečky. Často je nachlazení označováno za chřipku, ale o skutečnou chřipku se nejedná, ta má jiné charakteristické příznaky. I přesto, že se jedná o onemocnění mírnějšího typu, je nutné jej vyležet, vyléčit. Pokud u nachlazení nedojde k dalším komplikacím, je nutné léčit alespoň symptomy nachlazení [22]. Ke zmírnění či úplnému vyléčení je možné využít samopomoci. Známým a dostupným pomocníkem je zázvor a z něj připravovaný čaj. Příprava zázvorového čaje je velice rychlá a snadná. Zázvor oškrábeme (pomocí čajové lžičky) a nakrájíme na plátky (pro silnější účinek zázvor nastrouháme na struhadle), ty vhodíme do hrníčku a zalijeme vroucí vodou. Poté přidáme plátek citronu a med dle chuti. Pro zlepšení chuti zázvorového čaje můžeme přidat jeden (či více – dle množství čaje) sáčkový zelený čaj. Dalším jednoduchým receptem je křen s medem. Čerstvý křen nastrouháme na struhadle a přidáme zhruba stejné množství medu. Tuto směs promícháme, necháme odstát a dávkujeme po lžičkách během dne. Obě tyto ingredience mají vysoký obsah vitaminů a také desinfekční účinky [21]. Proti kašli je také známý čaj z vlašských ořechů. Zhruba deset vlašských ořechů (na jeden hrnek) roztlučeme. Roztlučené ořechy, včetně skořápek, namočíme do 0,5 l vody.

38

Necháme zhruba půl dne luhovat a vzniklý roztok včetně skořápek necháme 15 minut povařit. Poté scedíme a popíjíme. Na doslazení můžeme použít med dle chuti. Skořápky vlašských ořechů obsahují minerály (magnesium, fosfor, fluor), vitaminy B a E [23]. Dle knihy Jamese Wonga si můžeme připravit tzv. ledové bonbony z třapatky – na jejich přípravu budeme potřebovat: 2 středně velké červené chilli papričky 8 cm zázvoru 240 ml medu 1 sáček živočišné želatiny 800 ml brusinkové šťávy Šťáva ze dvou velkých citronů 80 ml třapatkové tinktury (tu je nutné připravit dopředu) Kořen třapatky omyjeme a nasekáme, vložíme do nádoby, zalijeme kvalitní vodkou a necháme zhruba 3 týdny louhovat (= třapatková tinktura). Do kastrůlku vložíme omyté chilli papričky, nakrájený a oloupaný zázvor, med, želatinu, brusinkovou šťávu a 5 minut necháme vařit za občasného promíchání. Směs scedíme, vmícháme do ní citronovou šťávu a třapatkovou tinkturu. Takto připravený nálev vlijeme do formiček a necháme zmrznout. Užíváme při nachlazení a chřipce. Bonbony nejsou vhodné pro děti a to kvůli obsahu alkoholu. Takto připravené bonbony nám vydrží v mrazáku až 3 měsíce [19]. Další recept je taktéž sepsán z knihy Jamese Wonga a jedná se o tzv. sirup proti kašli z ibišku a lékořice – na jeho přípravu budeme potřebovat: 4 polévkové lžíce sušeného kořene ibišku (nasekaný nahrubo) 2 sušené kořeny lékořice (nalámané na malé kousky) 3 vrcholíky15 čerstvých bezinek 1 čajovou lžičku semen anýzu 1 čajovou lžičku hřebíčků kůra z 1 mandarinky šťáva z 1 limetky 8 lístků čerstvého eukalyptu 800 ml vody 100 ml medu 5 polévkových lžic glycerinu

15

Vrcholík je jeden ze základního typu vrcholičnatého květenství.

39

Ibišek, lékořici, bezinky, hřebíčky, anýzová semena, listy eukalyptu a mandarinkovou kůru dáme do hrnce s vodou a přivedeme k varu. Necháme probublávat a počkáme, až se původní objem redukuje o svoji pětinu. Vyjmeme lékořici a eukalypt, zbytek směsi umixujeme v mixéru do hladka. Směs vrátíme zpět do hrnce, přidáme med, šťávu z limetky a glycerin, přivedeme k varu a necháme 2 minuty povařit za stálého míchání. Užíváme 2 polévkové lžíce třikrát denně. V lednici uchováváme maximálně 2 týdny [19]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě nachlazení. Brusinka obecná (Rhodococcum vitis – ideaea) – je rostlina, jejímž plodem je brusinka. Odvar z listů této rostliny působí desinfekčně, protiprůjmově [15]. Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) – u této rostliny se sbírají její podzemní oddenky. Lékořice patří ke klasickým léčitelům kašle a plicních chorob [15]. Bez černý (Sambucus nigra) – neboli bezinka je všeobecně známá a používaná léčivá rostlina. U bezu se trhá květ včetně stopek a dělá se z nich odvar. Vlažným odvarem můžeme kloktat a to při potížích s afty či při zánětech dutiny ústní. Taktéž je možné výluh inhalovat pro uvolnění nosních dutin [15]. Anýz vonný (Pimpinella anisum) – je rostlina, u níž se využívají především plody, které mají desinfekční účinky [15].

Obr. 16: Anýz vonný Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) – je léčivý strom původem z Austrálie. Je účinným pomocníkem při nachlazení, bolestech v krku či kašli [19]. 6.2.3 Dýchací potíže – astma V dnešní době jsou dýchací potíže velice častým problémem. Jednou z příčin tohoto onemocnění může být současná smogová situace, nejen v České republice. K dýchacím potížím se řadí nemoci jako je astma, chronická bronchitida či dávivý suchý kašel. Astma je jedním z nejrozšířenějších onemocnění moderní doby. Je charakterizováno

40

jako onemocnění postihující dýchací systém člověka, především průdušky. Hlavními příznaky astmatu jsou dušnost, suchý kašel a jiné. Astma se tedy řadí k nejčastějším chronickým chorobám. Příčinou vzniku této nemoci je ve většině případů více faktorů – hlavním z nich bývá alergie (téměř každý astmatik je zároveň alergik). Nejčastěji se jedná o alergii na lepek, pšenici, pyl [12.9]. K domácí léčbě astmatu a prevenci se řadí například dechová cvičení. Ta je dobrá praktikovat pravidelně – nejlepším cvičením pro dospělé je nafukování balónků, u malých dětí se doporučuje například hra na flétnu. Bronchiální astma lze fytoterapií léčit – nejúčinnějšími bylinkami jsou truskavec, zběhovec, proskurník, devětsil a ostropestřec [12.9]. Proti záchvatovitému kašli se používá bylinný čaj z mateřídoušky úzkolisté: tři čajové lžičky usušené natě mateřídoušky přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme čtvrt hodiny louhovat, poté scedíme a pijeme 3 šálky denně [18.6]. Dalším receptem k domácí léčbě kašle je šťáva z černé ředkve. Ředkev nakrájíme na kolečka a každé z koleček polijeme medem, poté zalitá kolečka naskládáme na sebe a připevníme k sobě např. gumičkou. Takto připravená ředkev pustí šťávu, tu užíváme 3x denně po jedné čajové lžičce [24]. Jako další z možností můžeme použít sirup na astma. Na přípravu tzv. proskurníkového sirupu potřebujeme: jednu čajovou lžičku z kořene této rostliny, tu louhujeme 3 hodiny ve 100 ml vody, která má pokojovou teplotu. Scedíme a znovu doplníme na objem 100 ml. Přidáme 50 g medu a směs pořádně

promícháme.

Sirup

dávkujeme

dospělému

člověku

1 polévkovou lžíci každé dvě hodiny, dětem 1 čajovou lžičku každé dvě hodiny [18.6]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě dýchacích potíží. Mateřídouška úzkolistá (Thymus serphyllum) – taktéž mateřídouška obecná, je silně aromatická bylina. U této rostliny se sbírá kvetoucí nať, která se tradičně užívá na čaje či nálevy proti odkašlávání [15]. Proskurník lékařský (Althaea officinalis) – v historii nazývána jako „bylina všech nemocí“ má široké spektrum léčebných účinků. U této rostliny se sbírají její listy a také kořen, které se využívají k přípravě nálevů či výluhů k léčbě dýchacích cest, proti kašli a chrapotu [15].

41

Obr. 17: Proskurník lékařský

6.3 Pohybový aparát – běžná onemocnění ve vztahu s přírodní léčbou Pohybová soustava člověka se skládá ze svalové soustavy a ze soustavy kosterní. Společně tyto dvě soustavy umožňují člověku pohyb. K pohybovému aparátu se tedy řadí kosti,

klouby

a

svaly.

Z

onemocnění

pohybového

systému

jsou

nejčastější

tzv. degenerativní onemocnění. Ve většině případů postihuje onemocnění více složek systému najednou, pouze ojediněle se stává, že jednotlivé složky pohybové soustavy jsou zasaženy každá zvlášť. [12.10,17]. 6.3.1 Artritida Nejčastěji postiženou skupinou pohybového aparátu jsou klouby. Jedním z nejčastějších onemocnění kloubů je artritida. Artritida je zánětlivé onemocnění, které postihuje jak malé, tak velké klouby. Dané onemocnění je možné dělit na infekční a neinfekční – častější jsou neinfekčními záněty. Tato nemoc je tzv. autoimunitní což znamená, že vlastní imunitní systém člověka napadá a ničí vlastní tkáně. Samotná nemoc se projevuje otoky, bolestivostí, může se projevit i ranní ztuhlostí kloubů. [12.11] Lidem, kteří trpí revmatickým onemocněním, pomáhá strava s nízkým obsahem bílkovin, proto je lepší omezit maso (především drůbeží), brambory a lilkovité rostliny. Dalším důležitým opatřením je cvičení – tím vznikne tzv. „aktivní tělo“, které se očistí rychleji od problémů [12.11,18.7]. Na domácí léčbu revmatických onemocnění či zmírnění jejich projevů se používají bylinné čaje, tinktury, koupele, masti či obklady. Na bylinný čaj budeme potřebovat: 50 g listu černého rybízu, 25 g listu kopřivy dvoudomé a 25 g květu tužebníku jilmového.

42

Směs smícháme dohromady a její 2 čajové lžičky přelijeme 200 ml vroucí vody. Louhujeme 15 minut a poté scedíme. Užívání je doporučeno při revmatických bolestech 2-3x denně [18.7]. Při silném revmatismu můžeme využít koupele. Smícháme 75 g natě meduňky lékařské, 30 g heřmánku pravého a 75 g máty peprné. Takto připravenou směs vaříme 5 minut ve třech litrech vody. Mezitím si připravíme koupel, která by měla mít cca 35 °C. Po 5 minutách varu směs scedíme a nalijeme do připravené koupele. Lázeň by neměla trvat déle než 20 minut [18.7]. Dalšími pomocníky při bolestech kloubů jsou masti. Příkladem takového mazání může být mast z pěti kousků čerstvého kořene kostivalu lékařského (rozsekaný) – ty vložíme do čtvrt kila rozehřátého, rozpuštěného vepřového sádla a necháme jeden den uležet. Následující den sádlo znovu rozehřejeme, scedíme přes gázu (co na gáze zbývá, ještě vymačkáme). Připravenou mast uchováváme v lednici a aplikujeme ji dle potřeby na bolavá místa. Po aplikaci masti dané místo převážeme tak, aby bylo neustále v teple [18.7]. K obkladům na revma patří tzv. kašovité obklady. Na jejich přípravu potřebuje usušený kořen kostivalu lékařského – ten pomeleme. Do sklenice vody přidáme 4 kapky jedlového oleje a poté namletý kořen kostivalu lékařského. Při rychlém míchání nám vzniká kaše, která se nanáší ještě teplá na látkový kapesník či jiné plátno a přikládá se na bolestivá místa. Obklad je třeba zabalit další vrstvou látky, aby postižené místo bylo co nejdéle v teple. Obklad se doporučuje nechat působit několik hodin [18.7]. Nyní pár řádků k jednotlivým léčivým rostlinám, které pomáhají při léčbě artritidy. Černý rybíz (Ribes nigrum) – neboli meruzalka černá je rostlina, která má svou charakteristickou vůni. Nálev z jejich listů a mladých větviček působí močopudně, dále je možné jej kloktat při zánětech mandlí [15]. Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) – jedna z nejznámějších léčivých bylin. U této rostliny se užívají její nať nebo listy. Kopřiva má různorodé využití – působí močopudně, posiluje nervy a také se s ní šlehají klouby napadené revmatismem [15]. Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) – je bylinka, která je méně známá. Dříve se používala jako prevence proti vzteklině a celkově má antibakteriální účinky. Také se využívá proti průjmu, křečím, při dně či revmatismu [15]. Meduňka lékařská (Melissa officinalis) – je bylinka, která se hojně využívá při vaření – například se její čerstvé výhonky požívají do salátu, k drůbeži či divočině. Její nálev by se měl pít před usnutím, jelikož uklidňuje. Obklady z meduňky se využívají proti otokům a revmatismem postižená místa [15]. 43

Máta peprná (Mentha pirerita) – nejznámější ze všech druhů mát. Její čerstvá nať se využívá do polévek, omáček či nápojů. Ze sušené máty se připravují nálevy, které pomáhají proti křečím, nadýmání. Nálev se dá taktéž užívat jako mazání proti bolestem končetin [15]. Kostival lékařský (Symphytum officinale) – kořen této rostliny se používá dodnes k léčbě zlomenin. Další využití má na veškeré druhy podlitin, pohmožděnin a na revmatismus [15].

Obr. 18: Kostival lékařský 6.3.2 Bolesti svalů Bolesti svalů, odborným názvem myalgie, jsou častým problémem mnoha lidí. Ve většině případů je to onemocnění, které lidi nevede ihned k lékaři, jelikož se mnohdy jedná o přirozenou reakci organismu na přetížení či přílišnou námahu. Bolesti svalů taktéž mohou doprovázet i jiná onemocnění – mohou být například příznakem chřipky. Příčinou svalových křečí je nerovnováha v lidském těle a to mezi minerály jako je sodík, draslík, vápník a hořčík, které jsou potřebné ke svalovým stahům [12.12]. Předejít svalovým potížím lze pravidelným cvičením. Čímž se myslí cvičení „s rozumem“, kdy svaly nepřetěžujeme a nepřepínáme. Svalovou výkonnost taktéž zvyšují pravidelné masáže, které snižují svalovou bolestivost a zlepšují svalovou funkčnost [12.12]. K domácí léčbě bolavých svalů je možné krom lékárenských výrobků využít bylinné čaje, bylinné koupele, masti či obklady. Příkladem čaje proti tlaku ve svalech je tato směs: 100 g květu hlohu obecného, 100 g natě jmelí bílého, 50 g natě řebříčku obecného, 50 g kůry z krušiny olšové a 50 g listu máty peprné.

44

Jednu polévkovou lžíci této směsi přelijeme 200 ml vroucí vody a necháme 30 minut odstát. Po výluhu scedíme a užíváme 3x denně před jídlem [18.8]. Na bolestivé svalstvo se využívají taktéž přikládat obklady. Kniha Jamese Wonga nám radí recept na tzv. obklady z chilli papriček. Na jejich přípravu budeme potřebovat: 200 g oranžových chilli papriček 200 g kokosového oleje 4 polévkové lžíce hořčice v prášku 6 čajových včelího vosku 4 balení podložek pod obvaz 10x10 cm 4 balení adhezivních obvazů 12x12 cm Chilli papričky omyjeme, nakrájíme na tenké plátky a vložíme do hrnce. K papričkám přidáme hořčici a kokosový olej a na mírném ohni zahříváme 2 minuty pod poklicí. Po vychladnutí vložíme směs do síta a vymačkáme do mísy. Vymačkaný olej znovu zahříváme, zároveň přidáváme včelí vosk a čekáme, dokud se nerozpustí. V momentě, kdy je vosk rozpuštěn stáhneme ze sporáku a do olejové směsi namáčíme podložky (dokud je směs ještě teplá). Nasáklé podložky necháme 10 minut okapat na pergamenovém papíře – suché podložky položíme na obvaz a přikládáme na postižené místo. Postižené místo je nutné udržovat v teple, proto jej přikryjeme např. dekou. Necháváme působit maximálně hodinu [19]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě bolavých svalů. Hloh obecný (Crataegus oxyacantha) – je léčivá bylina, jejíž účinné látky regulují krevní oběh a tím například snižují krevní tlak. U této rostliny se sbírá květ, listy i plody (tzv. hložinky) [15]. Jmelí bílé (Viscum album) – při jeho sběru se musí dbát zvýšené opatrnosti, jelikož se nachází v korunách stromů. Tento léčivý pomocník se osvědčil v působení proti křečím, při snižování krevního tlaku a taktéž proti kornatění tepen [15]. Řebříček obecný (Achillea millefolium) – je mnohostranně léčivá rostlina. Řebříček se využívá při menstruačních bolestech, proti trávicím potížím, proti chřipce a nachlazení. Obecně uvolňuje křeče a upravuje krevní oběh [15].

45

Obr. 19: Řebříček obecný Krušina olšová (Frangula alnus) – je keř, u kterého se sbírá kůra z větví. Před použitím je nutno kůru minimálně rok skladovat či hodinu zahřívat nad 100 °C. Důvodem je, že čerstvá kůra obsahuje látky, jež jsou schopny vyvolat vedlejší účinky jako je například zvracení [15]. 6.3.3 Otoky končetin – otoky nohou Otok neboli edém se charakterizuje přítomností vyššího množství tekutiny mimo buňky (tzv. intersticiální tekutina) a mimo lymfatický systém. Dle toho, kde se otok na lidském těle nachází, se edémy dělí na – edém lokalizovaný, který se nachází vždy pouze na určité části těla (právě otoky nohou), nebo tzv. generalizované otoky, které jsou viditelné po celém těle [12.13]. Otoky mohou vznikat hned z několika důvodů – jedním z nich může být to, že člověk postižený tímto onemocněním má zvýšený krevní tlak ve vlásečnicích, dalším z mnoha důvodů proč vznikají otoky, může být ten fakt, že nemocný trpí nedostatkem bílkovin. Také blokování odtoku lymfy může být doprovázeno otoky končetin [12.13]. Příčiny tohoto nepříznivého stavu jsou celkem tři a to systémové příčiny, které postihují celý lidský organismus, žilní příčiny, ty postihují žilní systém člověka a lymfatické příčiny, v tomto případě je postižen lymfatický systém. Pokud se vyšetřením pacienta vyloučí systémové onemocnění, a je-li viditelnější otok jedné končetiny, jedná se o lokalizovaný edém, u něhož je problematické určit, zda je postižen systém žilní či lymfatický. V některých případech mohou otoky nohou poukazovat na závažnější onemocnění jako je onemocnění ledvin či srdce [12.13]. K hlavní prevenci a k předejití otoků se doporučuje pohyb. V tomto případě se jedná o cyklistiku, rychlou chůzi či plavání. Pokud člověk ví, že bude delší dobu sedět – např. při sedavém zaměstnání v kanceláři – je ideální nohy podepřít do vodorovné polohy.

46

Nedoporučuje se nohy křížit, či je dávat přes sebe. V každém případě je důležité dodržovat pitný režim. Dostatečné množství vody naředí krev a tím sníží její hustotu, krev se pak dostává i do periferních částí končetin [12.13]. Na oteklé nohy je možné taktéž použít tzv. „babské rady“ a bylinkářství. Jedním z receptů je bylinková lázeň na nohy. Budeme potřebovat dvě hrsti květů i listů podbělu lékařského – tuto směs zalijeme vroucí vodou, necháme louhovat a nesléváme. V této lázni máčíme nohy zhruba dvacet minut. Nálev užíváme denně, dokud otoky nezmizí [18.9].

Bolesti a otoky nohou způsobené zadržováním vody v těle můžeme zkusit vyléčit také tzv. jitrocelovým čajem na opuchlé kotníky dle receptu v knize Vypěstujte si vlastní léky. Na jeho přípravu budeme potřebovat: 2 polékové lžíce čerstvých listů jitrocele 2 polévkové lžíce čerstvých listů pampelišky (mohou být i květy) 2 polévkové lžíce kopřivových listů 1 litr čerstvě převařené vody Všechny z listů (květů) opláchneme, dáme do hrnce a zalijeme vodou. Necháme stát a louhovat 10 minut a scedíme. Čaj užíváme 3x denně po jednom šálku. Jitrocel, pampeliška a kopřiva jsou byliny, které patří k nejrozšířenějším plevelům. Všechny působí močopudně a využívají se ke zmírnění potíží spojených se zadržováním vody v těle [19]. Nyní pár řádků o léčivých rostlinách, které nám pomáhají při léčbě otoků končetin. Podběl lékařský (Tussilago farfara) – taktéž podběl obecný je bylina, u níž se sbírají květy a listy. Její účinky jsou protizánětlivé a močopudné [15]. Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) – z nekvetoucí rostliny se sbírají listy. Jitrocel je rostlina, která má protizánětlivé účinky, zmírňuje podráždění a taktéž má využití jako antiseptický prostředek při bodnutí hmyzem [15].

Obr. 20: Jitrocel kopinatý 47

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale) – známá také pod názvem smetánka lékařská. Tento běžný plevel patří k významným léčivým rostlinám. Před rozkvětem rostliny se sbírá její kořen, taktéž se sbírá nať a květy. Bylinu je používána při zánětech močových cest, při ledvinových kamenech [15]. 6.3.4 Křečové žíly Křečové žíly, latinsky varixy, jsou nejčastějším žilním onemocněním. Varixy se projevují nehezky vypadajícími, modrofialovými a vystouplými žilami. Tato nemoc postihuje povrchový žilní systém. Přítomnost tohoto onemocnění je závislá na věku a má genetický předpoklad. V pokročilých stádiích může nemoc omezovat pacienta v běžném životě. Křečové žíly mohou být původem jiných onemocnění, jako jsou chronická žilní onemocnění či trombóza. Jak již bylo řečeno, varixy jsou rozšířené a vinuté žíly vystouplé nad povrch kůže – toto onemocnění se týká především dolních končetin [12.14]. Jelikož jsou jednou z hlavních příčin varixů genetické předpoklady, jen stěží se dá zajistit jejich prevence. Nemocným se i přesto doporučují změny co se stravy a pohybu týče. Domácí léčba, „babské rady“ či bylinkové terapie neumí křečové žíly odstranit úplně, ale dokážou zmírnit problémy s nemocí spojené [12.14]. Jedním z bylinkových čajů je čaj na posílení žil. Na tento čaj potřebujeme: 40 g kořene anděliky lékařské, 30 g krušinové kůry, 20 g komonice lékařské, 10 g kořene hořce žlutého. Jednu polévkovou lžíci této směsi zalijeme vroucí vodou a čtvrt hodiny louhujeme, poté scedíme a užíváme 3x denně jeden šálek a to po dobu jednoho měsíce [18.10]. Jednou z doporučovaných koupelí je koupel pro nohy o teplotě 32 °C. Do takto ohřáté vody přidáme jedlou sodu (na 5 litrů cca 3 polévkové lžíce sody) a „šlapeme vodu“ – provádíme denně 3 minuty. Po lázni se položíme a dáme nohy do zvýšené polohy, v této poloze odpočíváme několik minut [18.10]. Dle knihy Jamese Wonga je dobrým pomocníkem na křečové žíly tzv. jírovcový gel. Na jeho přípravu budeme potřebovat: 3 sáčky rostlinné želatiny 150 ml vody 150 ml tinktury z jírovce maďalu (tu je nutné připravit dopředu) 5 kapek levandulového oleje Tinkturu z jírovce maďalu připravíme tak, že v mixéru umixujeme 20 kaštanů a 500 ml kvalitní vodky. Takto připravenou tinkturu necháme 10 dní minimálně na chladném místě a denně protřepáváme. Před užitím scedíme. 48

Jírovcový gel připravíme tak, že do hrnce dáme 150 ml studené vody, přidáme želatinu a šleháme, dokud se želatina nerozpustí. Poté pokračujeme ve šlehání ještě 2 minuty a zároveň zahříváme, čímž začne rozpuštěná želatina houstnout. V té chvíli začneme přilévat tinkturu z jírovce a nakonec levandulový olej. Jírovec může vyvolat alergickou reakci, proto je lepší provést tzv. „test snášenlivosti“, pokud nenastane negativní reakce, aplikujeme na postižené místa 2x denně. V lednici nám gel vydrží až 3 měsíce [19]. Nyní pár řádků k léčivým rostlinám, které nám pomáhají při léčbě křečových žil. Andělika lékařská (Angelica archangelica) – u této bylinky se sbírají čerstvé listy a nať, ty se využívají především v kuchyni a to do omáček, salátů či polévek. Oddenky se užívají k upravení trávení, jako močopudný prostředek a obecně jako uklidňující prostředek [15]. Komonice lékařská (Melilotus officinalis) – obklady z komonice tiší bolesti a odstraňují otoky, taktéž léčí vředy a hnisavé rány. Nálev z této bylinky se užívá při nemocech močového měchýře či při vysokém tlaku [15]. Hořec žlutý (Gentiana lutea) – je často součástí bylinkových žaludečních likérů. U hořce se sbírá kořen, jehož použití se vyznačuje posilujícím účinkem. Rozdrcený kořen se využívá na hůře se hojící rány [15].

Obr. 21: Hořec žlutý Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) – neboli kaštan koňský je opadavý listnatý strom. Užíváme kůru, květy i semena (kaštany). Jeho účinné látky zvyšují odolnost vlásečnic, působí protizánětlivě a urychlují vstřebávání otoků [15].

49

7 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ 7.1

Metodologie dotazníkového šetření

7.1.1 Cíle, výzkumné otázky a hypotézy Praktickou část této bakalářské práce tvoří dotazníkové šetření na téma „Alternativy klasických léčiv“. Cílem dotazníkového šetření bylo zjištění postojů vzorku české populace k různým metodám současné medicíny. Jednou z podstatných otázek taktéž bylo, kolik z respondentů dává přednost klasické medicíně, kolik z respondentů důvěřuje spíše medicíně alternativní nebo jestli respondenti kombinují obě z těchto metod. Konkrétně se tedy jednalo nejen o to, zda respondenti upřednostňují spíše medicínu klasickou, alternativní nebo kombinaci těchto metod, ale také o celkový přístup respondentů k této problematice. Pro přehlednost a porozumění je nutností definovat pojem „alternativa“, který se vztahuje k tématu i obsahu celé této práce. Pojmem „alternativa“ se v případě této práce myslí nacházení různých možností a variant, jak přistupovat k řešení jedné určité věci. V tomto případě se „věcí“ myslí vlastní léčba. Za „klasická léčiva“ se považují léčiva klasické (vědecké) medicíny. Tedy taková léčiva, která jsou založena na chemickém základu, což znamená, že jsou připravována chemickou syntézou. „Alternativy klasických léčiv“ je tedy myšleno: nahrazování léčiv klasické medicíny a to přírodními (bylinnými) variantami jako jsou bylinkové čaje, tinktury, masti či obklady. Každý člověk má na výběr, kterou z daných variant si zvolí. K dotazníkovému šetření byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jaké z metod dávají lidé z České republiky přednost při své vlastní léčbě? Na základě této výzkumné otázky byla stanovena hypotéza číslo jedna: Lidé v České republice dávají přednost kombinaci klasické a alternativní medicíny. Důvěřuje česká populace při léčbě běžných onemocnění více klasické nebo alternativní medicíně? Na základě této výzkumné otázky byla stanovena hypotéza číslo dvě: Při léčbě běžných onemocnění důvěřuje většina české populace více klasické medicíně, než medicíně alternativní.

50

Za „běžná onemocnění“ se v tomto případě chápou lehká a středně těžká onemocnění, tedy nachlazení, rýma, kašel, vysoký tlak či cukrovka. 7.1.2 Nástroje měření a výzkumný vzorek Hlavním nástrojem měření této bakalářské práce je dotazníkové šetření (viz příloha), tedy metoda kvantitativního výzkumu. Celkově dotazník obsahoval 16 otázek, z toho 3 otázky byly demografické povahy. Nejčastějším typem otázek zpracovaného dotazníku byly tzv. otázky uzavřené. Ty byly zvoleny z toho důvodu, aby byla z dotazníku získána taková data, která nás opravdu zajímají. Nutnost správných dat je důležitá pro validitu dotazníkového šetření. Výzkumný vzorek tvořilo celkem 145 respondentů z České republiky, kterým byl dotazník distribuován online. Dotazník byl vytvořen pomocí webové stránky www.mojeanketa.cz. Výběr respondentů byl založen na prostém náhodném výběru na základě dostupnosti, jediným omezením byl věk respondentů, kterým muselo být nad 20 let. Vzhledem k nepravděpodobnostnímu výběru vzorku však není možné generalizovat výsledky výzkumu na celou populaci České republiky. Celkem v šesti otázkách dotazníku měli respondenti možnost výběru odpovědi „jiná odpověď“, kde mohli vyjádřit svůj názor na danou otázku, v případě, že jim žádná ze zadaných odpovědí nevyhovovala. Otázka číslo 6 „Jaké léčbě různých onemocnění dáváte Vy osobně přednost?“ rozdělila respondenty na tři skupiny a to ty, kteří dávají přednost alternativní medicíně, ty kteří dávají přednost klasické medicíně, nebo ty, kteří využívají kombinaci obou předchozích. Respondenti, kteří u této otázky vybrali odpověď b), tedy že dávají přednost klasické medicíně, byli automaticky přesměrováni na otázku číslo 13. Pro tyto respondenty byly otázky 7-12 irelevantní, jelikož se týkaly alternativní medicíny.

7.2 Výsledky dotazníkového šetření Jak již bylo zmíněno v předchozí podkapitole 7.1.2. Nástroje měření a výzkumný vzorek, dotazníkového výzkumu se zúčastnilo celkem 145 respondentů z České republiky. První tři otázky výzkumu byly tzv. demografické – věnovaly se tedy osobním údajům respondentů. Jejich zpracování je uvedeno pouze pomocí zápisu do tabulky. Další otázky číslo 4-16 jsou zpracovány pomocí grafů. Ty odpovědi respondentů na zadané dotazy zpřehledňují.

51

Otázka číslo 1: „Vaše pohlaví“ – na tuto otázku odpovědělo celkem 145 osob, z toho bylo 41 mužů (tedy 28,3 %) a 104 žen (tedy 71,7 %). Tab. 4: Rozdělení muži/ženy zkoumaného souboru Procentuální zastoupení

Pohlaví

Číselné zastoupení respondentů

Muž

41 osob

28,3 %

Žena

104 osob

71,7 %

respondentů

Otázka číslo 2: „Vyplňte, prosím, Vaši věkovou kategorii“ – na tuto otázku taktéž odpovědělo celkem 145 respondentů a to ve věku od 20 let do 70 a více let. V rámci odpovědi na tuto otázku bylo upřesněno věkové rozmezí respondentů, kteří tak byli rozřazeni do pěti věkových kategorií. Nejvíce tázaných, tedy 60 %, se pohybovalo ve věkovém rozmezí 20-30 let, naopak nejméně respondentů tvořila skupina věkového rozpětí 30-40 let (celkem 6,2 %).

Tab. 5: Rozdělení souboru dle věkových kategorií Věkové

Číselné zastoupení

Procentuální zastoupení

rozmezí

respondentů

respondentů

20-30 let

87 osob

60 %

30-40 let

9 osob

6,2 %

40-50 let

11 osob

7,6 %

50-60 let

14 osob

9,7 %

60-70 let

14 osob

9,7 %

70 let a více

10 osob

6,9 %

Otázka číslo 3: „V současné době“ – zde respondenti vybírali ze tří různých možností odpovědí, včetně možnosti otevřené otázky „jiné“. Možnost a) „studuji“ zvolilo celkem 67 osob, možnost b) „pracuji“ zvolilo celkem 46 osob. Na možnost c)„jiné – prosím vypište“ reagovalo celkem 32 tázaných, z nichž 23 odpovědělo, že je momentálně ve starobním důchodu, 5 odpovědělo, že je momentálně na mateřské dovolené, 3 odpověděli, 52

že studují i pracují a 1 z respondentů je momentálně nezaměstnán a zapsán v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce. Tab. 6: Kategorie dle zaměstnání Číselné zastoupení

Procentuální zastoupení

respondentů

respondentů

studuji

67 osob

46,2 %

pracuji

46 osob

31,7 %

jiné

32 osob

22,1 %

Možnosti

Otázka číslo 4: „Do jaké míry je pro Vás při rozhodování o koupi léku či doplňku stravy důležitá cena“ – tato otázka již spadá ke klasickým otázkám dotazníku. V případě této otázky byla použita metoda numerické škály. Respondent měl možnost vyjádřiv svůj názor na danou problematiku pomocí číslic 1-5, kdy číslo 1 na numerické škále vyjadřuje názor, že cena není pro respondenta vůbec rozhodující a číslo 5 vyjadřuje názor respondenta, který nám říká, že cena výrobku je pro něj zcela rozhodující. V rámci této metody je možné „zachytit“ přesnější nuance v odpovědi dotázaného, který se vzhledem k síle jeho názoru rozhoduje mezi výše zmíněnými číslicemi na škále. Celkově lze shrnout, že pro respondenty je cena výrobku spíše důležitá. Nejpočetnější skupinou byly osoby považující cenu léků/doplňků za částečně důležitou. Spolu s 18 osobami, pro které cena výrobků zcela důležitá, tvoří tato skupina 45,2 % z celkového počtu dotázaných. Oproti tomu skupina tvořená osobami, pro které je cena výrobku zcela a částečně nedůležitá tvoří dohromady pouze 33,8 % z celkového počtu dotázaných. 21,6 % respondentů má neutrální názor.

53

Graf 1: Důležitost ceny léků/doplňků Otázka číslo 5: „Rozhodujete se při výběru léků na základě vnějších faktorů nebo pro Vás nejsou důležité“ – v této otázce se sešlo celkem 216 odpovědí a to z toho důvodu, že respondenti měli možnost vybrat více možností ze 4 daných odpovědí. Více než polovina respondentů se rozhoduje na základě doporučení lékaře. Lze se domnívat, že mnoho lidí vnímá svého lékaře jako autoritu v oblasti péče o zdraví a nechají si od něj proto poradit. Podobně je tomu i v případě rodiny či přátel, jejichž rady jsou důležité pro téměř 33 % dotazovaných. Zajímavostí se v této otázce může jevit, že nejmenší procento, tedy 2,8 %, zaznamenala odpověď c) „dám na média – reklama v TV/ tištěná reklama/ billboardy“. Dá se tedy hovořit o neefektivitě reklam, jejichž nabídkou se řídí jen malé procento respondentů.

Graf 2: Vnější faktory, dle kterých se respondenti rozhodují při výběru léků

54

Otázka číslo 6: „Jaké léčbě různých onemocnění dáváte vy osobně přednost“ – tato filtrační otázka měla pomoci rozdělit respondenty do tří skupin a oddělit tak od sebe respondenty, kteří dávají přednost pouze alternativní medicíně či ji kombinují s klasickou a respondenty, kteří se v životě řídí pouze klasickou medicínou. První je skupina osob, která praktikuje pouze alternativní medicínu – je to skupina 13 osob (tedy 9 %), další skupinu osob tvoří ti, kteří důvěřují výhradně klasické medicíně – jedná se o 49 osob (tedy 33,8 %). Poslední a nejpočetnější skupinou jsou osoby, které kombinují obě z předchozích možností – takových osob bylo ve výzkumu celkem 83 (tedy 57,2 %). Respondentům, kteří ve vlastní léčbě pracují s alternativní medicínou, či kombinací alternativy s klasickou medicínou bylo následně předloženo několik doplňujících otázek. Ostatní respondenti pokračovali otázkou číslo 13.

Graf 3: Výběr léčebného postupu Otázka číslo 7: „Alternativní medicínu vyhledávám jelikož“ – na tuto otázku odpovídali pouze ti respondenti, kteří v předchozí otázce vybrali jako svoji odpověď, že věří pouze v alternativní medicínu či v kombinaci alternativy a klasické medicíny (ve výsledku to bylo 96 osob). Při sčítání se zjistilo, že tato otázka získala celkem 115 odpovědí a to proto, že respondenti měli možnost vybrat více možností z 5 nabízených odpovědí. Jako nejčastější důvody vyhledávání alternativní medicíny označili respondenti výhodu její přírodní stránky (42,7 %) a zájem z vlastní iniciativy (41,7 %). V odpovědi e) „jiné – prosím vypište“ se objevily různé odpovědi, nejčastější z nich byla ta, že respondenti ze začátku léčby využívají bylinné a přírodní prostředky a pokud daná léčba

55

nezabírá, užijí léky klasické medicíny. Další odpovědi byly typu, že alternativní medicína nemá vedlejší a toxické účinky na lidský organismus.

Graf 4: Důvody vyhledávání alternativní medicíny Otázka číslo 8: „Kterou z forem alternativní medicíny jste již vyzkoušeli“ – u této otázky bylo získáno celkem 170 odpovědí a to z toho důvodu, že respondenti měli na výběr ze 4 možností, ale taktéž mohli vybrat více daných odpovědí. V této otázce se opět setkáváme s možností d) „jiné – prosím vypište“ – zde reagovaly pouze dvě osoby. Jedna z daných osob odpověděla, že vyzkoušela ke své vlastní léčbě zelený ječmen v kombinaci s chlorelou. Druhá osoba využila jednu z metod alternativní medicíny a to tzv. energetickou léčbu. V odpovědích a) – c) respondenti reagovali nejvíce na odpověď a) „bylinná léčba – čaje, tinktury…“ − tuto možnost zvolilo celkem 93 osob (celkem 54,7 %). Je možné, že bylinná léčba je pro respondenty nejjednodušším a nejpřístupnějším řešením z daných možností. Pro absolvování „náročnějších procedur“, např. akupunktura, chiropraxe, je nutné ze strany respondentů zjistit si předem více informací o daném úkonu. Ne každý je však motivován dané úsilí vynaložit.

56

Graf 5: Formy alternativní medicíny, které respondenti vyzkoušeli Otázka číslo 9: „Kde získáváte informace o alternativách (o bylinkách, přípravě mastí, přípravě tinktur…)“ – u této otázky měli respondenti na výběr z 5 různých odpovědí, zároveň mohli vybrat více možností z daných odpovědí. Nejvyšší počet hlasů získala odpověď c) „internet“ a to 74, tedy 38,5 %. V odpovědi e) „jiné – prosím vypište“ se nejčastěji objevila odpověď, že respondent získává informace od svých rodinných příslušníků. Další odpovědí v možnosti e) bylo, že je respondent informován od své praktické lékařky nebo svého praktického lékaře, kteří se kromě klasické medicíny věnují taktéž medicíně alternativní. Dle grafu je možné usoudit, že pro respondenty je nejjednodušší cestou vyhledávání informací, týkajících se alternativní medicíny, internet. Právě na internetu je v dnešní době možnost nalezení nepřeberného množství přírodních receptů, domácích i „babských“ rad. Respondenti si tak mohou přečíst rychle a jednoduše informace k řešení svých specifických problémů.

57

Graf 6: Způsoby vyhledávání informací o alternativní medicíně Otázka číslo 10: „Při využití alternativních léčiv/alternativní medicíny se mi podařilo vyléčit“ – na tuto otázku odpovědělo celkem 96 respondentů. Ze 4 možností získaly nejvíce ohlasů odpovědi c) „pouze částečně“ (54,2 %) a b) „téměř vždy“ (41,7 %). Naopak u odpovědi d) „nikdy“ se objevuje nulová hodnota. Soudím, že výsledek otázky číslo 10 je spjat s otevřenou odpovědí v otázce číslo 7, kdy respondenti uvádí, že využívají alternativní léčbu na počátku onemocnění a v případě, že nezabere, obrací se na klasickou medicínu. Důvodem toho může být i fakt, že v dnešní době má málokdo čas být nemocen. Alternativní léčba by pravděpodobně zabrala, bohužel však za delší dobu než zabere klasická medicínská terapie.

Graf 7: Jak často se respondenti vyléčili skrze alternativní medicínu

58

Otázka číslo 11: „Zkoušeli jste uplatnit alternativní medicínu na své domácí mazlíčky“ – na tuto otázku odpovědělo celkem 96 respondentů. Dotazovaní měli možnost 3 odpovědí, nejčastější z nich, jak je viditelné z grafu, byla odpověď c) „ne“ – celkem 84,4 %. Tato odpověď byla pravděpodobně uváděna nejčastěji z důvodu toho, že lidé mají „strach“ praktikovat alternativní medicínu (obecně něco co neznají, čemu ne úplně věří) na sobě samém, a proto ji netestují ani na svých domácích mazlíčcích. Dalším důvodem odpovědi „ne“ mohla být ta možnost, že dotazovaní nevlastní domácího mazlíčka. I přesto byli mezi respondenty tací, kteří již nějakým způsobem alternativní medicínu na své domácí mazlíčky vyzkoušeli. Bylo to celkem 15 osob, tedy 15,7 % ze všech dotazovaných.

Graf 8: Využití alternativní medicíny na domácí mazlíčky Otázka číslo 12: „Pokud máte vlastní originální recept na bylinný čaj, tinkturu, mast či jiné, prosím napište mi jej“ – tato jediná otázka v tomto dotazníkovém šetření byla zcela otevřená. Většina respondentů napsala, že žádný vlastní a originální recept nemají. Nyní vypsané nejzajímavější recepty od respondentů: Čaj na zánět hrtanu – sesbírané diviznové květy zalijeme vařící vodou a necháme 15 minut vylouhovat. Poté slijeme přes plátěný kapesník a užíváme dle potřeby. Levandulový olej – příprava spočívá v louhování snítek levandule v olivovém oleji a to po dobu dvou týdnů. Poté nálev scedíme a můžeme využívat například jako mazání na tělo, jako přísadu do koupele či jako inhalátor. Citron a zázvor na nachlazení – do sklenice vrstvíme střídavě kolečka citronu a zázvoru, mezitím proléváme medem. Takto připravenou směs necháme dva týdny odstát. Poté pijeme jako čaj – tzn., 3 polévkové lžíce této směsi zalijeme vroucí vodou.

59

Tymiánový sirup na kašel – 250 ml vody svaříme s 200 g cukru, vypneme. Do ještě teplé oslazené vody přidáme 8 g sušeného tymiánu a necháme louhovat, dokud tekutina nezchladne. Poté scedíme a uchováváme v lednici. Užíváme ráno a večer po lžičkách nebo můžeme přidat do bylinného čaje namísto medu. Otázka číslo 13: „Alternativní medicínu, v dnešním slova smyslu, chápu jako“ – na tuto otázku již měli možnost odpovídat opět všichni respondenti. Dotazovaní měli možnost výběru z 5 odpovědí, s tím, že poslední z možností byla možnost e) „jiné – prosím vypište“. V tomto případě se objevily odpovědi, že pokud si již člověk neví rady a léky klasické medicíny nezabírají tak se tzv. má vyzkoušet vše – v tomto případě by daní respondenti přistoupili na léčbu alternativní medicínou, můžeme tedy soudit, že jsou spíše příznivci klasické medicíny. Další otevřenou odpovědí bylo, že respondent považuje alternativní medicínu za jinou variantu klasické léčby, taktéž píše, že mu alternativy připadají šetrnější k lidskému organismu. S tímto výrokem se asi nedá nesouhlasit, lze říci, že daný respondent se spíše přiklání k alternativní medicíně. Nejvíce hlasů však získala odpověď d) „doplněk klasické léčby“ (63,5 %) – můžeme se tedy domnívat, že většina dotázaných respondentů stále úplně nedůvěřuje alternativní medicíně nebo s ní nemá zkušenost.

Graf 9: Způsoby chápání alternativní medicíny

60

Otázka číslo 14: „Při jak závažném onemocnění jste již ochotni přistoupit na léčbu alternativní medicínou“ – na tuto otázku odpovědělo všech 145 respondentů. Nejvíce hlasů získala odpověď a) „lehké onemocnění – nachlazení, rýma, kašel, chřipka“ a to celkem 90 respondentů (celkem 62,1 %). Mírně paradoxní je fakt, že i přes většinovou nedůvěru v alternativní medicínu, kdy ji respondenti berou spíše jako doplněk klasické medicíny, je takové procento ochotno přistoupit na alternativní terapii hned při lehkých onemocněních. Spíše by se dalo předpokládat, že si respondenti nechají napsat recept od lékaře a k tomu využijí alternativu jako doplňující terapii. Opak může být pravdou. Taktéž respondenti mohli takto odpovídat z toho důvodu, že na běžná lehká onemocnění se neumírá, proto v tomto ohledu důvěřují právě alternativní medicíně. Kdežto u závažnějších onemocnění si nedokážou představit, že by jim alternativní léčba mohla pomoci.

Graf 10: V jakém případě přistupují respondenti na alternativní léčbu Otázka číslo 15: „Jak často nakupuji léčiva (klasické, alternativní) v lékárně“ – u této otázky měli dotazovaní možnost více odpovědí, celkem jich bylo napočítáno 157. Odpověď d) „lékárny nenavštěvuji“ zvolili pouze 4 respondenti. Nejvíce odpovědí se nachází u možnosti b) „1x za půl roku“. Je tedy možné usoudit, že většina respondentů bývá nemocná několikrát do roka a při té příležitosti lékárnu navštíví a to skrze koupi výrobků na přepis a vitaminů (viz následující otázka). Odpovědi e) „alternativní léčivé přípravky nakupuji u jiného zdroje“ zvolilo 18 respondentů. Zde můžeme předpokládat, že dotazovaní přichází do styku s alternativními přípravky skrze své léčitele či že je nakupují přes internet.

61

Graf 11: Četnost nákupů respondentů v lékárenských zařízeních Otázka číslo 16: „Lékárenská zařízení navštěvuji především z důvodu“ – u této poslední otázky dotazníkového šetření měli respondenti taktéž možnost více odpovědí. Nejvíce, tedy 104 hlasů (51,2 %), získala odpověď b) „koupi léků na předpis – př. Kortikoidy…“ a c)„koupi léků bez předpisu“ celkový počet hlasů u této odpovědi byl 85, tedy 41,9 %. Z uvedeného zjištění vyplývá, že většina respondentů navštěvuje lékárenská zařízení jen v případě, že jsou vážněji nemocní a nechají si od svého lékaře napsat recept. K receptu si například nechají v lékárně poradit, jaké vitamíny využívat, aby léčbu podpořili, urychlili. V odpovědi d) „jiné – prosím vypište“ se nejčastěji vyskytovala odpověď, že respondenti navštěvují lékárenská zařízení z důvodu nákupu „vedlejšího sortimentu“ jako jsou náplasti, obvazy, desinfekce, špunty do uší či zubní hygiena.

Graf 12: Účely návštěv lékárenských zařízení

62

7.3 Diskuse k výsledkům dotazníkového šetření Cílem dotazníkového šetření bylo zjištění postojů české populace k metodám současné medicíny. Konkrétně se tedy jednalo nejenom o to, zda respondenti důvěřují spíše medicíně klasické, alternativní, či dávají přednost kombinaci obou těchto metod, ale také o celkový přístup respondentů k této problematice. Jednalo se například o to, jakým způsobem nahlížejí na alternativní medicínu či jak často přicházejí s různými typy léčby do styku (například ve smyslu nákupu medikamentů v lékárenských zařízeních). Co se týče prvního z cílů výzkumu, otázky dotazníku měly respondenty rozdělit do tří skupin na základě výše zmíněných preferencí: skupina osob, která při svém léčení využívá pouze metodu klasické medicíny, skupina osob, která k léčbě využívá pouze metodu alternativní medicíny a skupina osob, která upřednostňuje kombinaci klasické a alternativní medicíny. Tohoto rozdělení bylo docíleno především pomocí otázky číslo 6. Skrze otázku číslo 6 byla taktéž potvrzena hypotéza číslo jedna „Lidé v České republice dávají přednost kombinaci klasické a alternativní medicíny“, která byla stanovena v kapitole 7.1.1. této bakalářské práce. Na možnost c) „kombinuji oba dva druhy léčby“ u otázky číslo šest odpovědělo celkem 83 osob (57,2 %) z celkových 145 dotázaných. Důvodů, proč lidé volili tuto možnost, může být hned několik. Můžeme se domnívat, že jednou z nich může být ta možnost, že se lidé neradi přiklánějí k čistě radikálním odpovědím, proto zvolili odpověď c) jako tzv. variantu „něco mezi“. Taktéž existuje ta možnost, že odpověď „kombinuji oba druhy medicíny“ byla nejčastější z toho důvodu, že lidé vkládají důvěru v alternativní medicínu pouze v počátcích onemocnění. Pokud jim však tato léčba nezabere, jsou donuceni jít k lékaři a nechat si předepsat léky chemické povahy. K této myšlence mě vedou i odpovědi respondentů v ostatních otázkách – např. odpověď e) „jiné – prosím vypište“ v otázce číslo 7, kde jeden z respondentů odpověděl, že nerad užívá chemická léčivá, proto nejprve využívá bylinnou léčbu a pokud tato léčba nezabírá, sahá po lécích chemické povahy. Můžeme tedy říci, že alternativní léčba je finančně nenáročnější a pro tělo méně toxická, ale naproti tomu stojí fakt, že bylinné léčení je, co se doby, kterou na uzdravení v dnešní době máme, mnohem časově náročnější. Na hypotézu číslo dvě „Při léčbě běžných onemocnění důvěřuje většina české populace více klasické medicíně, než medicíně alternativní.“ nám pomohla odpovědět taktéž otázka číslo 6 a to v kombinaci s otázkou číslo 14. Skrze dané otázky byla hypotéza číslo dvě vyvrácena. V dotazníkové otázce číslo šest možnosti b) „léčba pomocí klasické medicíny“, tedy že respondenti vyhledávají pouze klasickou medicínu, odpovědělo 49 63

z celkového počtu 145 dotázaných. Kombinaci obou dvou metod, tedy alternativní a vědecké medicíny, potvrdilo celkem 83 osob. Paradoxním faktem je, že i přesto, že v otázce číslo 6 odpovědělo 49 respondentů, příklonem pouze ke klasické medicíně, nacházíme v otázce číslo 14, která zněla: „Při jak závažném onemocnění jste již ochotni přistoupit na léčbu alternativní medicínou?“, hned 90 respondentů u odpovědi a) „lehká onemocnění – nachlazení, rýma, kašel, chřipka“ a 27 respondentů u odpovědi b) středně těžká onemocnění – průjmová onemocnění, vysoký tlak, cukrovka“, dohromady tedy 117 lidí, kteří jsou ochotni přistoupit na alternativu u těchto běžných onemocnění. Díky informacím získaným z odpovědí respondentů je možno předpokládat, že lidé mají strach 100 % důvěřovat alternativní medicíně, i přesto jsou ochotni na ni přistoupit ihned, když se objeví známky jakékoli běžné nemoci. Můžeme se domnívat, že je tento fakt dán tím, že se respondenti „neobávají“ rýmy či nachlazení a proto jejich léčbu svěří alternativním metodám, ale při závažnějších onemocněních, jakými mohou být onkologická onemocnění, alternativní medicíně nedůvěřují, a spíše se obrací ke klasické léčbě pomocí chemických léčiv. Uvedený fakt je typický pro dnešní dobu a respondentům se nedá zazlívat.

64

8 ZÁVĚR Tato bakalářská práce byla sepsána za účelem seznámení čtenářů a možných budoucích pedagogů s tématem, které je v posledních letech často diskutovaným. Hlavním tématem této bakalářské práce byla léčiva klasické medicíny v porovnání s léčivy přírodního charakteru. Za alternativní léčiva jsou v závěrečné práci považovány produkty bylinné povahy. Celkově tedy tato práce pojednává o možnostech nahrazování chemických přípravků vědecké medicíny přírodními látkami. Závěrečná práce měla dva hlavní cíle. Prvním z nich bylo zpracování teoretické části, která se dělila na dva klíčové oddíly. Prvních z nich byl oddíl, který se zabýval klasickými léčivy, jejich názvoslovím a charakteristikou. Důležité bylo taktéž vymezení určitých lidských soustav a k nim vztahujících se léčiv chemického charakteru, které se obecně podílejí na léčbě onemocnění, jež jsou typická pro dané lidské systémy. V druhém oddílu teoretického části se nachází tytéž lidské soustavy, jaké byly vymezeny na začátku bakalářské práce. Druhá část teoretického oddílu je však odlišná v tom, že se léčbě nemocí věnuje z pohledu alternativní (přírodní, bylinné) medicíny. Těchto kroků bylo docíleno pomocí rešerše odpovídající odborné literatury. Text byl doplněn taktéž tabulkami, chemickými vzorci a obrázky léčivých bylin. Druhým cílem závěrečné práce bylo zpracování praktické části, v případě této práce se jednalo o dotazníkové šetření. Tohoto cíle bylo taktéž dosaženo a to pomocí online orientačního šetření. Dotazník měl za úkol rozdělení respondentů do určitých skupin dle toho, které z metod současné medicíny dávají přednost. Dalším z hlavních úkolů dotazníku bylo zjistit postoje dotazovaných a to jak k medicíně vědecké, tak alternativní. V bakalářské práci byl použit termín „komplementární medicína“. Je to pojem, který se vztahuje výhradně k alternativní medicíně, která se právě snaží o to být „komplementární“. Tento pojem vyznačuje to, že se alternativní léčba snaží doplňovat vědeckou medicínu a navazovat na ni např. při rehabilitacích. Pravdou je, že se „boje“ mezi klasickou a alternativní medicínou v posledních letech utišily. Je však jasné, že každý z odborníků zaujímá k alternativní léčbě vlastní postoj. Alternativní medicína se tedy dostává pomalu ale jistě na výsluní a dobrým znakem je, že s ní klasická medicína začíná spolupracovat. Tato skutečnost byla taktéž potvrzena pozitivními ohlasy respondentů v dotazníkovém řešení. U otázky číslo 13, která zněla: „Alternativní medicínu, v dnešním

65

slova smyslu, chápu jako“, reagovalo nejvíce respondentů tak, že tvrdili, že berou alternativní medicínu jako doplněk klasické léčby. Díky úzkému vztahu autorky k oběma medicínským směrům a toho, že úzce souvisí s chemií a výchovou ke zdraví, která je druhým studijním oborem autorky, bude tato práce dále rozšiřována formou diplomové práce, která se zaměří na didaktické zpracování tohoto tématu tak, aby jej mohlo být využito i v reálné učitelské praxi na ZŠ.

66

LITERÁRNÍ A INTERNETOVÉ ZDROJE [1]

HAMPL, František a Jaroslav PALEČEK. Farmakochemie. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2002, 413 s. ISBN 80-7080-495-5.

[2]

LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 2.,

dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, c2007, xxiv, 672 s. ISBN 978-80-7262-

373-0. [3]

HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2., přeprac. vyd. V Praze: Triton, 2001, 520 s. ISBN 80-7254-181-1.

[4]

Sbírka zákonů České republiky, zákon číslo 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2007-378

[5.1]

ŠUSTKOVÁ, Lucie. Z čeho se lék skládá? Co je léčivá a pomocná látka?. Olecich.cz

[online].

11.11.2011

[cit.

Dostupné

2015-03-15].

z:

http://www.olecich.cz/encyklopedie/z-ceho-se-lek-sklada-co-je-leciva-apomocna-latka [5.2]

ŠUSTKOVÁ, Lucie. Co je to léková forma a jaké druhy jsou?. Olecich.cz [online].

11.11.2011

[cit.

2015-03-15].

Dostupné

z:

http://www.olecich.cz/encyklopedie/co-je-to-lekova-forma-a-jake-druhy-jsou [5.3]

Co je to nežádoucí účinek?. Olecich.cz [online]. 8.12.2008 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: http://www.olecich.cz/encyklopedie/co-to-je-nezadouci-ucinek

[5.4]

KEŘKOVÁ, Petra. Co je to farmakovigilance?. Olecich.cz [online]. 28.12.2008 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: http://www.olecich.cz/encyklopedie/co-je-tofarmakovigilance

[5.5]

PETLÁKOVÁ, Veronika. Lékopis. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 30.12.2012 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/farmaceutickyprumysl/lekopis?highlightWords=%C4%8Desk%C3%BD+l%C3%A9kopis

[5.6]

ŠUSTKOVÁ, Lucie. Jaké jsou základní typy léků?. Olecich.cz [online]. 11.11.2011

[cit.

2015-04-01].

Dostupné

z:

http://www.olecich.cz/encyklopedie/jake-jsou-zakladni-typy-leku [5.7]

KEŘKOVÁ, Petra. Co jsou vyhrazená léčiva?. Olecich.cz [online]. 27.12.2008 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.olecich.cz/encyklopedie/co-jsouvyhrazena-leciva

67

[6]

RUSEK, Václav a Mária KUČEROVÁ. Úvod do studia farmacie a dějiny farmacie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1983, 195 s.

[7]

VEJRAŽKA, Martin a Dana SVOBODOVÁ. Terminologiae medicae IANUA: úvod do problematiky řeckolatinské lékařské terminologie pro studenty magisterského studia lékařství. Praha: Academia, 2006, 434 s. ISBN 80-2001459-4.

[8]

PERLÍK, František. Základy farmakologie: klinická a speciální farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, c2005, 190 s. ISBN 80-7262-374-5.

[9]

Státní ústav pro kontrolu léčiv: ATC skupiny [online]. [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/modules/medication/atc_tree.php

[10]

ŽÁŽOVÁ, Daniela. Výskyt léčiv ve vodním prostředí: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta přírodovědecká, Ústav chemie, 2013. Vedoucí bakalářské práce Ing. Jitka Bečanová, Ph.D.

[11]

PERLÍK, František. Základy klinické farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, c2008, 192 s. Zubní lékařství. ISBN 978-80-7262-528-4.

[12.1]

Dna.

Vitalion.cz

[online].

[cit.

2015-09-16].

Dostupné

z:

[cit.

2015-09-16].

Dostupné

z:

[cit.

2015-09-18].

Dostupné

z:

http://nemoci.vitalion.cz/dna/ [12.2]

Opar.

Vitalion.cz

[online].

http://nemoci.vitalion.cz/opar/ [12.3]

Afty.

Vitalion.cz

[online].

http://nemoci.vitalion.cz/afty/ [12.4]

Pálení

žáhy.

Vitalion.cz

[online].

[cit.

2015-09-19].

Dostupné

z:

http://nemoci.vitalion.cz/paleni-zahy/ [12.5]

Bolest v nadbřišku. Vitalion.cz [online]. [cit. 2015-09-19]. Dostupné z: http://priznaky.vitalion.cz/bolest-v-nadbrisku/

[12.6]

Zácpa.

Vitalion.cz

[online].

[cit.

2015-09-20].

Dostupné

z:

[cit.

2015-09-20].

Dostupné

z:

[cit.

2015-09-21].

Dostupné

z:

http://priznaky.vitalion.cz/zacpa/ [12.7]

Průjem.

Vitalion.cz

[online].

http://nemoci.vitalion.cz/prujem/ [12.8]

Rýma.

Vitalion.cz

[online].

http://nemoci.vitalion.cz/ryma/ [12.9]

Astma bronchiale. Vitalion.cz [online]. [cit. 2015-09-21]. Dostupné z: http://nemoci.vitalion.cz/astma-bronchiale/

68

[12.10] Onemocnění pohybového aparátu. Vitalion.cz [online]. [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: http://nemoci.vitalion.cz/onemocneni-pohyboveho-aparatu/ [12.11] Artritida.

Vitalion.cz

[online].

[cit.

2015-09-22].

Dostupné

z:

http://nemoci.vitalion.cz/artritida/ [12.12] Bolest

svalů.

Vitalion.cz

[online].

2015-09-23].

Dostupné

z:

[cit.

2015-09-24].

Dostupné

z:

[cit.

2015-09-24].

Dostupné

z:

[cit.

http://priznaky.vitalion.cz/bolest-svalu/ [12.13] Otok

končetin.

Vitalion.cz

[online].

http://priznaky.vitalion.cz/otok-koncetin/ [12.14] Křečové

žíly.

Vitalion.cz

[online].

http://nemoci.vitalion.cz/krecove-zily/ [13]

HEŘT, Jiří. Alternativní medicína a léčitelství. Vyd. 1. V Praze: Věra Nosková, 2011, 238 s. ISBN 978-80-87373-15-6.

[14]

JANČA, Jiří. Alternativní medicína: komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. 1. vyd. Praha: Eminent, 1990, 268 s. ISBN 8090030211.

[15]

LENKOVÁ, Jitka. Velká kniha alternativní medicíny. 1. vyd. Praha: Regia, 2001, 582 s. ISBN 80-86367-16-9.

[16]

HEŘT, Jiří. Alternativní medicína: možnosti a rizika. Vyd. 1. Praha: Grada, 1995, 207 s. ISBN 80-7169-151-8.

[17]

MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002, 269 s. ISBN 978-80-7184-867-7.

[18.1]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Opar na rtu – byliny, bylinky, babské rady, bylinná mast, mazání, obklad. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 15.3.2015 [cit. 2015-09-16]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/713-oparrtu-byliny-bylinky-babske-rady-bylinna-mast-mazani-obklad

[18.2]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Žaludek, žaludeční potíže a nevolnosti – byliny, bylinky, babské rady. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 22.4.2015 [cit. 2015-09-19]. Dostupné

z:

http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/822-

zaludek-zaludecni-potize-a-nevolnosti-byliny-bylinky-babske-rady [18.3]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Zácpa – byliny, bylinky, babské rady, čaje, režimová doporučení. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 15.4.2015 [cit. 2015-09-20]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/819-zacpabyliny-bylinky-babske-rady-caje-rezimova-doporuceni

69

[18.4]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Průjem, řídká stolice – byliny, bylinky, babské rady, čaje, obklady. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 16.6.2015 [cit. 2015-09-20]. Dostupné

z:

http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/1159-

prujem-ridka-stolice-byliny-bylinky-babske-rady-caje-obklady [18.5]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Rýma, zánět nosohltanu – byliny, bylinky, babské rady, čaje, tinktury, masti, mazání. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 7.9.2015 [cit. 2015-09-21].

Dostupné

z:

http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-

nemoci/1336-ryma-zanet-nosohltanu-byliny-bylinky-babske-rady-caje-tinkturymasti-mazani [18.6]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Astma – byliny, bylinky, babské rady, čaje, sirupy, koupele, obklady. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 26.3.2015 [cit. 2015-09-21]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/806-astmabyliny-bylinky-babske-rady-caje-sirupy-koupele-obklady

[18.7]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Revma, revmatismus, revmatoidní artritida – byliny,

bylinky,

babské

rady,

čaje,

obklad,

tinktura,

mast,

koupe.

Bylinkyprovsechny.cz [online]. 18.5.2015 [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/922-revma-revmatismusrevmatoidni-artritida-byliny-bylinky-babske-rady-caj-obklad-tinktura-mastkoupel [18.8]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Svaly, bolesti svalů – byliny, bylinky, babské rady, čaj, koupel, mazání. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 5.6.2015 [cit. 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/1132-svalybolesti-svalu-byliny-balinky-baske-rady-caj-koupel-mazani

[18.9]

MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Otoky nohou, otoky chodidel – byliny, bylinky, babské rady. Bylinkyprovsechny.cz [online]. 13.3.2015 [cit. 2015-09-24]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruzne-nemoci/671-otokynohou-otoky-chodidel-byliny-bylinky-babske-rady

[18.10] MUDr. MLČOCHA, Zbyněk. Křečové žíly, varixy – byliny, bylinky, babské rady, koupele, obklady, čaje, tinktury. Bylinkdyprovsechny.cz [online]. 22.3.2015 [cit. 2015-09-24]. Dostupné z: http://www.bylinkyprovsechny.cz/nemoci/ruznenemoci/800-krecove-zily-varixy-byliny-bylinky-babske-rady-koupele-obkladycaje-tinktury [19]

WONG, James. Vypěstujte si vlastní léky: snadné recepty na přírodní léčiva. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 223 s. ISBN 9788024736549. 70

[20]

BENEŠ, Roman. Babské rady na průjem: 16 tipů, jak se spolehlivě zbavíte průjmu. Jak se léčit.cz…jak na domácí léčbu? [online]. 16.10.2012 [cit. 2015-1023]. Dostupné z: http://www.jakselecit.cz/poradna/babske-rady-na-prujem-16tipu-jak-se-spolehlive-zbavite-prujmu.html

[21]

KUBÍČKOVÁ, Blanka. 10 babských rad na rýmu, kašel a nachlazení. Tyhle fungují!. Prozeny.cz [online]. 20.12.2013 [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/nase-zdravi/38251-10babskych-rad-na-rymu-kasel-a-nachlazeni-tyhle-funguji

[22]

MUDr. ŠÁCHA, Pavel. Nachlazení. Celostnimedicina.cz. Informační server o zdraví z pohledu celostní, přírodní a alternativní medicíny [online]. 15.9.2012 [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.celostnimedicina.cz/nachlazeni.htm

[23]

MUDr. MLČOCH, Zbyněk. Jak vyrobit, udělat čaj proti kašli z vlašských ořechů – postup, návod. Rady-navody.cz [online]. 24.10.2015 [cit. 2015-10-25]. Dostupné z:

http://www.rady-navody.cz/zdravi-babske-rady-byliny/nachlazeni-angina-

chripka-ryma/3994-jak-vyrobit-udelat-caj-proti-kasli-z-vlasskych-orechu-postupnavod [24]

Kašel – jak na něj? Spektrumprozdravi.cz [online]. 27.2.2011 [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.spektrumzdravi.cz/kasel-jak-na-nej

71

SEZNAM A ZDROJE TABULEK Tab. 1: Příklady morfémů u internacionálních nechráněných názvů .............................. 6 Zdroj: World Health Organization. Guidance on INN [online]. [cit. 2010-04-27]. Dostupné z: http://www.who.int/medicines/services/inn/innquidance/en/ Tab. 2: Přiřazení označení k anatomické soustavě .......................................................... 7 Zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv: ATC skupiny [online]. [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/modules/medication/atc_tree.php Tab. 3: Zavedení Verapamilu pomocí ATC systému ...................................................... 7 Zdroj: PERLÍK, František. Základy farmakologie: klinická a speciální farmakologie. 1. vydání. Praha: Galén, 2005, s. 17-18. ISBN 80-7262-374-5. Tab. 4: Rozdělení muži/ženy zkoumaného souboru ...................................................... 52 Zdroj: vlastní tvorba Tab. 5: Rozdělení souboru dle věkových kategorií ....................................................... 52 Zdroj: vlastní tvorba Tab. 6: Kategorie dle zaměstnání .................................................................................. 53 Zdroj: vlastní tvorba

72

SEZNAM A ZDROJE OBRÁZKŮ Obr. 1: Chemický vzorec papaverinu ............................................................................ 16 Zdroj obrázku 1: Mgr. SZOCSOVÁ, Zuzana. Alkaloidy. Oskole.sk [online]. 29.6.2012 [2015-03-25]. Dostupné z: http://www.oskole.sk/?id_cat=53&clanok=9680 Obr. 2: Chemický vzorec domperidonu ........................................................................ 16 Zdroj obrázku 2: Domperidone. Sigma-aldrich.com [online]. [cit. 2005-03-25]. Dostupné z: http://www.sigmaaldrich.com/catalog/product/sigma/d122?lang=en®ion=CZ Obr. 3: Chemický vzorec loperamidu-hydrochloridu ................................................... 17 Zdroj obrázku 3: Loperamid-hydrochlorid. Sigma-aldrich.com [online]. [cit. 2015-0326]. Dostupné

z:

http://www.sigmaaldrich.com/catalog/product/sigma/l4762?lang=en®ion=CZ Obr. 4: Chemický vzorec natria-pikosulfátu ................................................................. 18 Zdroj obrázku 4: Natrium-picosulfate. Wikimedia commons.org [online]. 3.4.2007 [cit. 2015-03-27]. Dostupné

z:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sodium_picosulfate.svg Obr. 5: Chemický vzorec cinchokainu-hydrochloridu .................................................. 18 Zdroj obrázku 5: Cinchocaine-hydrochlorid. Pharma-ingredients.basf.com [online]. [cit. 2015-0327]. Dostupné z: http://www.pharmaingredients.basf.com/ProductsB.aspx?PRD=30273697 Obr. 6: Chemický vzorec klenbuterolu-hydrochloridu ................................................. 19 Zdroj obrázku 6: Clenbuterol-hydrochloride. Sigma-aldrich.com [online]. [cit. 2015-0329]. Dostupné

z:

http://www.sigmaaldrich.com/catalog/product/sigma/c5423?lang=en®ion=CZ Obr. 7: Chemický vzorec butamirátu-citrátu ................................................................. 20 Zdroj obrázku 7: Butamirate-citrate. Medicinescomplete.com [online]. [cit. 2015-0401]. Dostupné

z:

https://www.medicinescomplete.com/mc/martindale/current/login.htm?uri=https%3A%2F %2Fwww.medicinescomplete.com%2Fmc%2Fmartindale%2F2009%2F5606-z.htm Obr. 8: Chemický vzorec ambroxolu-hydrochloridu .................................................... 21 Zdroj obrázku 8: Ambroxol-hydrochloride. Sigma-aldrich.com [online]. [cit. 2015-0401]. Dostupné

z:

http://www.sigmaaldrich.com/catalog/product/sial/a9797?lang=en®ion=CZ

73

Obr. 9: Měsíček lékařský............................................................................................... 30 Zdroj obrázku 9: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství) Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=70 Obr. 10: Šalvěj lékařská ................................................................................................ 31 Zdroj obrázku 10: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy (Státní pedagogické nakladatelství). Dostupné

z:

http://www.reikicz.com/herba/herbar.php?id=117 Obr. 11: Puchratka kadeřavá ......................................................................................... 33 Zdroj obrázku 11: Puchratka kadeřavá (Chondrus crispus). Inzerce-bazar.cz [online]. [cit. 2015-10-15]. Dostupné z:

http://www.inzerce-bazar.cz/encyklopedie/fauna-a-

flora/morske-rostliny/ruduchy/puchratka-kaderava-chondrus-crispus.html Obr. 12: Vachta trojlistá ................................................................................................ 34 Zdroj obrázku 12: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství).

Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=123 Obr. 13: Kasie pravá ...................................................................................................... 35 Zdroj obrázku 13: Cassia Senna. Commons.wikimedia.org [online]. 1.4.2009 [cit. 201510-15]. Dostupné

z:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cassia_senna_Ypey80-

cropped.jpg Obr. 14: Mochna husí .................................................................................................... 37 Zdroj obrázku 14: Potentilla anserina / mochna husí. Aviccena.cz [online]. [cit. 2015-1015]. Dostupné z: http://www.avicenna.cz/item/potentilla-anserina-mochna-husi Obr. 15: Tymián obecný ................................................................................................ 38 Zdroj obrázku 15: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové

atlasy (Státní pedagogické

nakladatelství). Dostupné

cz.com/herba/herbar.php?id=122

74

z:

http://www.reiki-

Obr. 16: Anýz vonný ..................................................................................................... 40 Zdroj obrázku 16: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství). Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=3 Obr. 17: Proskurník lékařský......................................................................................... 42 Zdroj obrázku 17: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství). Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=90 Obr. 18: Kostival lékařský............................................................................................. 44 Zdroj obrázku 18: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství). Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=48 Obr. 19: Řebřiček obecný .............................................................................................. 46 Zdroj obrázku 19: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy (Státní pedagogické nakladatelství). Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=106 Obr. 20: Jitrocel kopinatý .............................................................................................. 47 Zdroj obrázku 20: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství). Dostupné

z:

http://www.reiki-

cz.com/herba/herbar.php?id=39 Obr. 21: Hořec žlutý ...................................................................................................... 49 Zdroj obrázku 21: JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 135 s., 112 barev. obr. příl. Obrazové atlasy

(Státní

pedagogické

nakladatelství). Dostupné

cz.com/herba/herbar.php?id=31

75

z:

http://www.reiki-

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Důležitost ceny léků/doplňků............................................................................ 54 Graf 2: Vnější faktory, dle kterých se respondenti rozhodují při výběru léků .............. 54 Graf 3: Výběr léčebného postupu .................................................................................. 55 Graf 4: Důvody vyhledávání alternativní medicíny ...................................................... 56 Graf 5: Formy alternativní medicíny, které respondenti vyzkoušeli ............................. 57 Graf 6: Způsoby vyhledávání informací o alternativní medicíně .................................. 58 Graf 7: Jak často se respondenti vyléčili skrze alternativní medicínu .......................... 58 Graf 8: Využití alternativní medicíny na domácí mazlíčky .......................................... 59 Graf 9: Způsoby chápání alternativní medicíny ............................................................ 60 Graf 10: V jakém případě přistupují respondenti na alternativní léčbu ........................ 61 Graf 11: Četnost nákupů respondentů v lékárenských zařízeních................................. 62 Graf 12: Účely návštěv lékárenských zařízení .............................................................. 62

76

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazníkové šetření ..................................................................................... I

77

Příloha č. 1: Dotazníkové šetření

Dotazníkové šetření Dobrý den, jsem studentkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, momentálně studuji třetí ročník a píši bakalářskou práci na téma Alternativy klasických léčiv. Touto cestou bych Vás ráda požádala o vyplnění dotazníku, který obsahuje celkem 16 otázek a jeho vyplnění Vám zabere maximálně 10 minut. Dotazník je zcela anonymní. Děkuji Vám za ochotu a trpělivost při vyplňování mého dotazníku. 1. Vaše pohlaví: a) muž b) žena 2. Vyplňte, prosím, Vaši věkovou kategorii: a) 20 – 30 let b) 30 – 40 let c) 40 – 50 let d) 50 – 60 let e) 60 – 70 let f) 70 let a více 3. V současné době: a) studuji b) pracuji c) jiné (mateřská dovolená, důchod…) – prosím vypište: 4. Do jaké míry je pro Vás při rozhodování o koupi léku či doplňku stravy důležitá cena? Vyznačte prosím na škále od 1 do 5, kdy 1 značí odpověď „zcela nedůležitá“, 3

značí

odpověď

1

2

„nevím“

a

5

značí

3

zcela nedůležitá

odpověď

„zcela

důležitá“.

4

5 zcela důležitá

I

5. Rozhodujete se při výběru léků na základě vnějších faktorů nebo pro Vás nejsou důležité? (možnost více odpovědí) a) ano, rozhoduji dám na doporučení kamarádů/ rodiny/ blízkých dám na doporučení lékaře dám na média – reklama v TV/ tištěná reklama/ billboardy b) ne, nerozhoduji – jednám dle svého vlastního uvážení 6. Jaké léčbě různých onemocnění dáváte Vy osobně přednost? a) alternativní léčba (bylinky, čaje, tinktury, masáže a jiné) b) léčba pomocí klasické medicíny (typická lékárenská léčiva – př. Paralen, Ibalgin a jiné) c) kombinuji oba dva druhy léčby pokud jste u této otázky zaškrtli odpověď b), pokračujte, prosím, až otázkou číslo 13 7. Alternativní léčbu vyhledávám, jelikož: (možnost více odpovědí) a) jsem alergický na chemická léčiva b) chemická léčiva jsou pro mne drahou variantou c) o alternativní léčbu se zajímám z vlastní iniciativy d) tento typ léčby mi vyhovuje více z důvodu její přírodní stránky e) jiné (prosím vypište) 8. Kterou z forem alternativní medicíny jste již vyzkoušeli? (možnost více odpovědí) a) bylinná léčba – čaje, tinktury… b) homeopatika c) masáže, akupunktura, chiropraxe d) jiné (prosím vypište) 9. Kde získáváte informace o alternativách (o bylinkách, přípravě mastí, přípravě tinktur…)? (možnost více odpovědí) a) knižní literatura b) noviny, časopisy

II

c) internet d) z vyprávění (lidové léčitelství, babské rady…) e) jiné (prosím vypište) 10. Při využití alternativních léčiv/alternativní medicíny se mi podařilo vyléčit: a) vždy b) téměř vždy c) pouze částečně d) nikdy 11. Zkoušeli jste uplatnit alternativní medicínu na své domácí mazlíčky? a) ano, tuto metodu jsem vyzkoušela z vlastní iniciativy b) ano, tuto metodu jsem vyzkoušela, byla mi doporučena (zvěrolékařem, známým,…) b) ne 12. Pokud máte vlastní originální recept na bylinný čaj, tinkturu, mast či jiné, prosím napište mi jej:

13. Alternativní medicínu, v dnešním slova smyslu, chápu jako: a) důvěryhodnou a účinkem srovnatelnou s klasickou léčbou (medicína v dnešním slova smyslu) b) fenomén (módu) dnešní doby c) neefektivní metodu – tomuto typu léčby nedůvěřuji d) doplněk klasické léčby e) jiné (prosím vypište) 14. Při jak závažném onemocnění jste již ochotni přistoupit na léčbu alternativní medicínou? a) lehké onemocnění – nachlazení, rýma, kašel, chřipka b) středně těžké onemocnění – průjmová onemocnění, vysoký tlak, cukrovka c) těžké onemocnění – onkologická onemocnění (rakovina), neurologická onemocnění d) v žádném případě – neuznávám alternativní medicínu

III

15. Jak často nakupujete léčiva (klasické, alternativní) v lékárně? (možnost více odpovědí) a) 1x měsíčně nebo častěji b) 1x za půl roku c) 1x za rok d) lékárny nenavštěvuji e) alternativní léčivé přípravky nakupuji u jiného zdroje 16. Lékárenská zařízení navštěvuji především z důvodu: (možnost více odpovědí) a) kosmetického poradenství b) koupi léků na předpis – př. Kortikoidy… c) koupi léků bez předpisu – př. Vitaminy… d) jiné (prosím vypište)

IV