Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Bloggeři jako názoroví vůdci (série publicistických rozhovorů pro magazín Interview) Bloggers as opinion leaders (collection of interviews for Interview magazine) Bakalářská práce Veronika Bulánková

Brno 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v seznamu zdrojů. V Brně dne 26. 5. 2016

……………………………. Veronika Bulánková

Poděkování Moje poděkování patří vedoucímu práce panu Ing. Rudolfu Burgrovi, Ph.D., za jeho věcné připomínky a rady. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří si na mě i přes pracovní vytížení udělali čas, a členům redakce magazínu Interview za to, že mě ochotně zasvětili do redakčních rutin. Děkuji také Tomášovi za psychickou podporu a nezištnou pomoc, když jsem si nevěděla rady.

Anotace Bakalářská práce pojednává o fenoménu blogování v souvislosti s konceptem názorového vůdcovství. Cílem práce je vytvořit sérii pěti publicistických rozhovorů s českými bloggery, které by mohly být publikovány v měsíčníku Interview. V teoretické části autorka uvádí do kontextu problematiku blogování a na základě odborné literatury charakterizuje žánr publicistického rozhovoru. Empirická část je věnována popisu cílového média a specifik rozhovorů pro něj určených. Zjištění vycházejí z polostrukturovaných rozhovorů s redaktory magazínu Interview. Tvůrčí výstup práce tvoří pět publicistických rozhovorů s českými bloggery, které jsou doplněny o kritickou reflexi.

Klíčová slova žurnalistika, tvůrčí bakalářská práce, blog, blogování, názorový vůdce, publicistika, publicistický rozhovor, magazín Interview

Annotation The bachelor thesis deals with a phenomenon of blogging in relation to the concept of opinion leadership. The purpose of the work is to create a series of publicistic interviews with Czech bloggers, which could be published in Interview magazine. In the theoretical part the author puts the issue of blogging into context and characterizes the genre of interview on the basis of reference literature. The empirical part is focused on description of target media and specifics of interview genre. The findings are based on semi-standardized interviews with Interview redactors. Creative output of the work consists of five publicistic interviews with Czech bloggers. The interviews are accompanied by critical reflection.

Keywords journalism, creative bachelor thesis, blog, blogging, opinion leader, publicistic, publicistic interview, Interview magazine

OBSAH ÚVOD A CÍL PRÁCE ................................................................................................ 7 1. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 9 1.1 Blogování .............................................................................................................. 9 1.1.1 Definování blogů ........................................................................................ 9 1.1.2 Stručná historie blogování ........................................................................ 11 1.1.3 Typy blogů ................................................................................................ 12 1.1.4 Autoři blogů .............................................................................................. 15 1.1.5 Fenomény internetových médií – personalizace a participace ................. 15 1.1.6 Blogger versus novinář ............................................................................. 17 1.1.7 Shrnutí ....................................................................................................... 19 1.2 Blogování a názorové vůdcovství ....................................................................... 20 1.2.1 Koncept názorového vůdcovství ............................................................... 20 1.2.2 Blogger jako názorový vůdce ................................................................... 22 1.2.3 Shrnutí ....................................................................................................... 24 1.3 Žánr rozhovor ...................................................................................................... 25 1.3.1 Definice žánru rozhovor ........................................................................... 25 1.3.2 Typologie rozhovorů................................................................................. 27 2. METODOLOGICKÁ ČÁST ................................................................................ 29 2.1 Výběr respondentů .............................................................................................. 29 2.2 Příprava rozhovoru .............................................................................................. 29 2.3 Realizace rozhovoru ............................................................................................ 31 2.4 Zpracování rozhovoru ......................................................................................... 34 2.5 Autorizace ........................................................................................................... 35 2.6 Shrnutí ................................................................................................................. 36 3. EMPIRICKÁ ČÁST.............................................................................................. 37 3.1 Pomocný výzkum v redakci ................................................................................ 37 3.1.1 Výzkumné cíle a metody .......................................................................... 37 3.1.2 Výběr respondentů .................................................................................... 38 3.2 Cílové médium – magazín Interview .................................................................. 39 5

3.2.1 Základní charakteristika ............................................................................ 40 3.2.2 Žánr rozhovor v magazínu Interview........................................................ 41 4. TVŮRČÍ ČÁST – KRITICKÁ REFLEXE ........................................................... 46 4.1 Výběr respondentů .............................................................................................. 46 4.2 Sjednání rozhovorů ............................................................................................. 49 4.3 Příprava ............................................................................................................... 50 4.4 Realizace rozhovorů ............................................................................................ 51 4.5 Zpracování rozhovorů ......................................................................................... 53 4.6 Autorizace ........................................................................................................... 55 4.7 Shrnutí ................................................................................................................. 56 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 57 SEZNAM ZDROJŮ .................................................................................................. 59 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 65 JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................... 66 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 70 Publicistické rozhovory............................................................................................. 70 Příloha č. 1: Rozhovor s Veronikou Kokešovou ............................................... 70 Příloha č. 2: Rozhovor s Anetou Kaderkovou ................................................... 80 Příloha č. 3: Rozhovor s Terezou Salte.............................................................. 89 Příloha č. 4: Rozhovor s Nejfejkem ................................................................... 99 Příloha č. 5: Rozhovor s Hannah Saleh a Danielou Hannovou ....................... 109 Výzkumné rozhovory .............................................................................................. 119 Příloha č. 6: Rozhovor s šéfredaktorem Milošem Kozumplíkem .................... 119 Příloha č. 7: Rozhovor s redaktorkou a editorkou Olgou Procházkovou ........ 124 Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou ...................... 128 Celkový počet slov: 17 072 Rozsah tvůrčí části: 15 601 slov

6

ÚVOD A CÍL PRÁCE Bez nadsázky lze říci, že žijeme online, na síti. Tento fakt ilustrují data Českého statistického úřadu, podle nichž mělo v roce 2015 přístup k internetu 78 % českých domácností (Český statistický úřad 2015). Na internetu lidé komunikují, hledají informace, ale také se baví. Takzvaným brouzdáním po síti se podle průzkumu World Internet Project z roku 2014 alespoň jednou denně odreaguje polovina uživatelů internetu (Lupač et al. 2014, s. 22). Zábavu a informace je možné nejen vyhledávat, ale nástup uživatelsky jednoduchých redakčních systémů umožnil na web přispívat téměř komukoli. Internet přinesl nové možnosti seberealizace a sebeprezentace v podobě osobních internetových stránek, takzvaných blogů, které si od konce devadesátých let 20. století získaly velkou popularitu. Nahrávání vlastního vytvořeného obsahu se alespoň jednou týdně věnuje čtvrtina uživatelů internetu (tamtéž). Při úvahách o popularitě „osobních deníčků“ se nabízí otázka: Kolik blogů na světě existuje? Odpověď se hledá jen velmi těžce. Hlavním problémem snahy o jejich kvantifikaci je neustálý koloběh, kdy řada blogů každý den vzniká a zaniká. Profesionální blogger Brandon Gaille (2013) odhadoval, že v roce 2013 existovalo po celém světě asi 152 milionů blogů. Jiný zdroj uvádí, že už v roce 2011 jich bylo 173 milionů (Statista nedatováno). Situace je ještě složitější při zjišťování počtu blogů v České republice. O jejich množství nejsou dostupná žádná data. Alespoň částečně problematiku přibližuje návštěvnost třetího nejpoužívanějšího blogovacího systému v Česku. V lednu 2016 stránku Blog.cz navštívilo 1 534 284 reálných uživatelů. Pro srovnání, nejčtenější zpravodajský internetový portál iDNES.cz navštívilo za stejné období 4 461 554 reálných uživatelů (NetMonitor 2016). Blogy se staly místem, kde lidé s ostatními sdílejí své myšlenky, názory, pohledy na svět, zkušenosti a zážitky. Jedna z dostupných statistik uvádí, že blogy čte 77 % uživatelů internetu (McGrail 2013). Je logické předpokládat, že nejúspěšnější bloggeři s rozsáhlými čtenářskými základnami působí v dané komunitě jako názoroví vůdci. Vliv bloggerů ilustrují zjištění průzkumu Digital Influence Report z roku 2013, podle kterého jsou blogy považovány za pátý nejdůvěryhodnější zdroj na internetu (Technorati 2013).

7

Zatímco původní koncept názorového vůdcovství byl založený na ovlivňování tváří v tvář, tedy na „word of mouth“ komunikaci, v prostředí internetu hovoříme o její elektronické podobě. Elektronická word of mouth komunikace funguje rovněž na bázi osobního doporučení, ale děje se v online prostředí, takže dokáže zasáhnout větší množství lidí (Segev et al. 2012) Ačkoli původně bylo blogování pro autory pouze způsobem trávení volného času, momentálně se stále více profesionalizuje. Ze záliby se u nejčtenějších bloggerů stává práce na plný úvazek. Firmy využívají postavení bloggerů, jakožto názorových vůdců, k propagaci vlastní značky a produktů. Stále více čtenářů se tedy určitě zamýšlí nad tím, do jaké míry je obsah jejich oblíbeného bloggera stále autentický a zda za doporučením určitého produktu nestojí reklamní spolupráce. Cílem této práce je vytvořit publicistické rozhovory s pěti českými bloggery a bloggerkami, které by byly potenciálně uveřejnitelné v magazínu Interview. Jak bloggeři vnímají svou pozici? Jakou odpovědnost cítí ke čtenářům? Mělo by být blogování profesionalizované? Jak bloggeři pracují s reklamou? To jsou jen některé otázky, na něž bych v sérii rozhovorů ráda našla odpovědi. Druhým autorským záměrem je zasadit blogování do kontextu a spojit ho s konceptem názorového vůdcovství. V teoretické části nejprve představím činnost blogování. Dále se budu zabývat fenomény personalizace a participace, ukotvením konceptu názorového vůdcovství a jeho

souvislostí

s

blogováním

a vymezím

žánr

publicistické

interview.

V metodologické části popíšu základní pravidla a metody při tvorbě rozhovoru. V empirické části se budu věnovat základní charakteristice magazínu Interview a postavení žánru rozhovoru v tomto médiu z pohledu šéfredaktora, editorky a redaktorky periodika. Nakonec předložím pět publicistických rozhovorů a podrobím je kritické reflexi.

8

1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Blogování V prvním úseku teoretické části práce se budu věnovat rozmáhajícímu se fenoménu posledních dvaceti let – blogování. Vytvořím jakousi tematickou rešerši, která poskytne kontextuální rámec rozhovorům s konkrétními bloggery1. Zaměřím se na definování blogů, jejich stručnou historii a typologii a na fenomény personalizace a participace. Prostor dostane rovněž popis podobností a odlišností mezi prací bloggera a novináře. V závěru vymezím spojitost blogování s konceptem názorového vůdcovství. 1.1.1 Definování blogů Slovo „blog“ má původ ve výrazu „weblog“, který je složeninou anglických slov „web“ a „log“. Web v tomto případě odkazuje k platformě v podobě internetových stránek a log v daném kontextu znamená záznam či zápis. V českém prostředí se slovo weblog překládá jako internetový deník (Bednář 2011, s. 165). Ačkoli pro tvůrce ani čtenáře není obvykle odlišení blogů od jiných internetových stránek složité, dosud nebyla vytvořena komplexní definice dostatečně pokrývající daný fenomén. Stručné vymezení blogů předkládá specialista na IT technologie Jan Šindelář (2006, s. 7). Podle něj jde o osobní internetové stránky, kde mohou uživatelé internetu publikovat své příspěvky. Rettberg (2008, s. 22) vidí důvod absence jednoznačné definice ve skutečnosti, že formát ani téma těchto příspěvků2 nepodléhají v podstatě žádným pravidlům. Mezi blogy se tedy řadí rozmanité spektrum internetových stránek, které nemusejí mít pouze podobu osobních deníků. Blogy jsou součástí i profesionálních zpravodajských serverů nebo marketingové strategie firmy. Podle Jarvise (in Garden 2012, s. 487) je snaha o definování blogů dokonce zcela zbytečná. Je třeba na ně pohlížet pouze jako na nástroj sloužící ke sdílení informací a vzájemné interakci mezi čtenáři a autorem. Za hlavní problém snahy o jejich vymezení považuje skutečnost, že slovem blog se zároveň označuje technologická platforma i samotné výstupy, tedy obsah. U tištěných médií jsou tyto věci jasně odlišené. Platformu tvoří papír a výstupem jsou noviny či magazíny. Z důvodu různorodosti obsahu na blozích Rainie (tamtéž, s. 486) usuzuje, že jejich definice by se měla zaměřit spíše na strukturální prvky a formální znaky. Mezi 1 2

S ohledem na četnost užití v literatuře upřednostňuje tato práce termín „blogger“ před „bloger“ Jednotlivým příspěvkům na blozích se také říká posty.

9

autory existuje obecná shoda v tom, že blog je typem internetové stránky využívající blogovací software, jako je například WordPress.com, Blogger.com, Blog.cz a další. Za klíčový prvek při definování blogů to považují například autoři Byron a Broback (2008, s. 2–3). „Od ostatních webových stránek blog odlišuje hlavně specializovaný jednoúčelový software, jehož prostřednictvím je možné blog založit, a se kterým mohou pracovat i lidé bez znalosti programování.“ Ani tento znak ovšem není zcela jednoznačný, protože existuje i řada blogů založených na vlastní doméně. Forma blogu s ohledem na strukturu, grafické rozvržení a další prvky je často podobná. Formou rozumíme například to, že jednotlivé příspěvky mají nadpisy, datum a čas zveřejnění a jsou seřazeny chronologicky (Rettberg 2008, s. 18). Z formálních znaků vychází definice zveřejněná v Routledge Encyclopedia of Narrative Theory. „Blog je pravidelně aktualizovaná webová stránka sestávající z příspěvků, které jsou řazené chronologicky, od nejnovějšího po nejstarší.“ (Walker in Rettberg 2008, s. 19, vlastní překlad3) Podobné znaky jako Walker vymezují autoři Byron a Broback (2008, s. 2-3). Podle nich typický blog obsahuje vlastní informační obsah, tedy příspěvky řazené chronologicky, dále jméno autora, datum zveřejnění, popřípadě kategorie (rubriky), do kterých příspěvky spadají. Mezi další znaky patří možnost registrace pro odběr novinek (RSS)4 a oddíl s komentáři čtenářů. Oddíl s komentáři je důkazem interaktivní povahy blogu. Vztah mezi autorem a čtenáři je mnohem užší než v případě jiných internetových stránek či profesionálních médií. Většina bloggerů se čtenáři pravidelně komunikuje. Odpovídá na dotazy a radí se mimo jiné o složení obsahu a druhu příspěvků podle toho, co je čtenářsky žádané. Evan Williams (in Turnball 2001, s. 21, vlastní překlad5), spoluzakladatel platformy Blogger.com, stanovil tři charakteristiky vystihující blogování: „…četnost, stručnost a osobitost“. První dva body jsou otázkou formálních kvalit – autor by měl pravidelně zveřejňovat relativně stručné příspěvky. Osobitost se týká stylu a obsahu – blog obvykle píše jedna osoba, popřípadě malá skupina osob v ich-formě.

3

„Weblog is a frequently updated web site consisting of dated entries arranged in reverse chronological order so the most recent post appears first.“ 4 RSS je zkratka pro „Really Simple Indication“. Pokud se uživatel k této službě u určitého blogu přihlásí, zobrazují se mu v internetovém prohlížeči nebo ve speciální aplikaci informace o aktualizaci blogu (Byron, Broback 2008, s. 14). 5 „…frequency, brevity and personality.“

10

Z výše uvedeného lze vyvodit několik obecných závěrů o blozích: 1. Blogy jsou zpravidla osobní internetové stránky spravované jednou osobou či menší skupinou osob. Je to komunikační nástroj s rozmanitým obsahem, který se liší v závislosti na typologii blogů popsané v jednom z následujících oddílů. 2. Příspěvky na blogu jsou řazeny chronologicky od nejnovějších po nejstarší a mohou se týkat čehokoli, co bloggera či bloggerku zajímá. 3. Autoři blogů většinou používají uživatelsky jednoduché redakční systémy, jako je například WordPress.com, Blogger.com atd. 4. Dalším znakem blogů je jejich interaktivita, kterou umožňuje oddíl s komentáři. 1.1.2 Stručná historie blogování Historie blogování šla ruku v ruce s vývojem internetu. Internet se veřejnosti otevřel v roce 1993 v souvislosti se začátkem provozu prvního široce přístupného webového prohlížeče s názvem Mosaic (Rettberg 2008, s. 23). Za zakladatele prvního blogu s názvem Links.net je považován Justin Hall. Blog založil během studií v roce 1994. V roce 2004 ho magazín The New York Times označil za otce zakladatele osobního blogování. Slovo blog však v době, kdy Hall začal publikovat první deníkové záznamy, ještě neexistovalo (Thompson 2006). Autorství pojmu weblog se přisuzuje Jornu Bargerovi. Přišel s ním v roce 1997, kdy toto slovo zahrnul do názvu svého blogu – Robot Wisdom: A weblog by Jorn Barger. Barger přispěl do světa blogování také propojením tehdejší blogové komunity. Z osobní polemiky Robot Wisdom se zanedlouho stal seznam odkazů na další internetové stránky, které Bargera zaujaly a ke kterým psal alespoň krátký komentář (Rettberg 2008, s. 24). O zkrácení slova weblog na blog se postaral programátor Peter Merholz v roce 1999. Na svém blogu Peterme.com tehdy rozdělil slovo weblog na dvě slova – „we“ a „blog“6. Autoři příspěvků se začali označovat slovem bloggeři (Blood 2000). V roce 2004 se slovo blog stalo nejvyhledávanějším slovem v americkém online slovníku Merriam-Webster (Němec 2004). Jak částečně vyplývá z předchozího textu, v prvopočátku blogování se prolínaly dva styly, respektive dva druhy příspěvků. Vývojová tendence nicméně směřuje od

6

V překladu „my blogujeme“.

11

blogů jako krátkých odkazů na další, pro autora zajímavé internetové stránky (Bargerův styl) k tvorbě rozsáhlejších příspěvků v podobě esejí (Rettberg 2008, s. 26). Doslova boom blogování přišel podle Rebecy Blood (2000) na jaře roku 1999, kdy se začaly řady zakladatelů rychle rozšiřovat. Přispěl k tomu zejména nástup uživatelsky jednoduchých redakčních systémů bez potřeby programování. Jedním z prvních byl systém Pitas. Následovala dodnes nejrozšířenější platforma Blogger.com7 a desítky dalších. Spuštění blogovacích služeb umožnilo komukoli a kdekoli publikovat na internetu. Začala éra blogů (Čermák in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 35). Zatímco na začátku roku 1999 bylo na seznamu blogů vytvořeném Jamesem Garrettem pouze třiadvacet položek (Blood 2000), v červnu roku 2004 se jejich počet odhadoval na 3 miliony blogů. V říjnu téhož roku počet stoupl na 4 miliony a v červnu roku 2011 už jich celosvětově existovalo asi 173 milionů (Statista nedatováno). Přesné číslo ale není možné zjistit. Řada blogů je totiž neaktivních, protože jejich tvůrci si chtěli pouze vyzkoušet, jak fungují blogovací systémy. Další blogy navíc každý den vznikají a zanikají. 1.1.3 Typy blogů Internet přináší uživatelům tolik možností, že žádná striktní typologie blogů neexistuje. Jakým tématům se budou bloggeři věnovat a jakým způsobem je zpracují, je zcela v jejich kompetenci. Některé blogy jsou úzce vyhraněné a věnují se jednomu tématu, jakým je například móda, cestování či jídlo. Jiné čtenářům přinášejí rozmanitý mix informací a různé způsoby jejich prezentace. Teoretici blogy sdružují do skupin z hlediska různých ukazatelů – podle účelu, obsahu, tématu, počtu autorů, jejich věku či pohlaví. Jeden blog může zároveň spadat do více kategorií. Kristina Šemberová (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 164–165) dělí blogy podle počtu autorů, použité technologie (blog založený na blogovací platformě nebo na vlastní doméně), obsahu a účelu. Dělení na základě účelu či typu příspěvků: 1. Privátní blogy mají primárně zábavní a informační funkci a přinášejí poznatky o soukromém životě autora. 2. Veřejné blogy, takzvané „knowledge“ blogy, většinou zakládá skupina akademiků k určitému tématu. Objevují se zde rešerše, vědecké texty, odkazy na 7

Každý měsíc ji navštíví 46 milionů lidí (McGrail 2013).

12

studie a výzkumy. Patří sem i studentské blogy týkající se výuky a práce na společných úkolech. Dělení na základě obsahu: 1. Válečné blogy jsou psané lidmi z válečných zón a informují o tamních každodenních událostech. 2. Firemní blogy jsou zaměřeny buď na komunikaci se zaměstnanci, nebo se zákazníky. 3. Tematické blogy zahrnují zápisky pouze k určitému tématu (sex, vaření, rodina, auto-moto, technické novinky atd.). 4. Fotoblogy tvoří snímky s krátkým popiskem. 5. Videoblogy mají podobu video nahrávek. 6. Mediální blogy komentují a sledují činnost médií a dění kolem nich. 7. Mikroblogy8 jsou blogy, u nichž je délka příspěvků omezená počtem znaků, obvykle může mít jeden příspěvek maximálně 140 znaků (Šemberová in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 164–165). První vznikající blogy sloužily výhradně k soukromým účelům jako online deníky, popřípadě se zabývaly osvětou s ohledem na autorovo zaměstnání či záliby (například blog zaměřený na novinky v oblasti internetové techniky). Tyto typy sice stále představují podstatnou část světa blogování, ale v poslední době na scénu vstupuje čím dál víc blogů sloužících ke komerčním účelům. Potenciálu blogování si všimly firmy a využívají ho jako zcela odlišný druh komunikace se zákazníky. Skutečnost, že blogy už nejsou pouze osobními deníčky, ale i nástroji marketingu, reflektuje Velký slovník marketingových komunikací. Jeho autoři vytvořili rovněž typologii podle účelu, ale kladou důraz na marketingový význam (Jurášková, Horňák et al. 2012, s. 34–35). 1. Soukromý blog (osobní) slouží k subjektivnímu vyjádření autora k určitým tématům. 2. Firemní blog je součástí marketingové strategie firmy. Zástupci firmy na něm publikují materiály týkající se nových výrobků, zveřejňují novinky a nejrůznější upozornění.

8

Příkladem je Twitter.

13

3. Produktový blog slouží k propagaci konkrétního výrobku nebo služby. 4. Značkový blog je blogem obchodní značky a tuto značku propaguje na nových trzích a u nových zákazníků. 5. Mikroblog je komunikační formát využívaný soukromými osobami i řadou firem, délka příspěvků je omezená počtem znaků. 6. Splog (spam blog) a flog (fake blog) jsou stránky, na kterých jsou články podvodem a byly napsány jen proto, aby podpořily prodej produktů nebo odtud směřovaly odkazy na spřízněné weby. Takový blog je vytvořený jen za účelem podpory prodeje a uvedení zákazníka v omyl. Další způsob dělení se týká míry profesionalizace bloggerů a vyplývá ze zatím nejrozsáhlejšího výzkumu realizovaného společností Technorati v roce 2011 na vzorku více než 4 000 bloggerů z celého světa. 1. Zájmoví bloggeři tvoří páteř blogosféry9 a představují 60 % respondentů daného průzkumu, jde o osoby blogující pro zábavu. 2. Profesionální bloggeři pojímají blogování jako práci na částečný nebo plný úvazek. 3. Korporátní bloggeři vedou blog pro společnost nebo organizaci, kde pracují. 4. Podnikatelé blogují pro společnost nebo organizaci, kterou vlastní, a snaží se přilákat nové zákazníky (Technorati 2011). Je zřejmé, že značná část blogů hranice jednotlivých typů překračuje. Domnívám se, že v typologii chybí blogy, které by se daly nazvat jako smíšené, tedy stránky kombinující rozličné prvky. Na řadě blogů dříve sestávajících výhradně ze psaných příspěvků se v poslední době objevují videa, fotky a další multimediální obsah. Stejně tak součástí blogu zaměřeného například na módu mohou být příspěvky z běžného autorova života. Pro účely této práce jsou hlavním předmětem zájmu osobní blogy tvořící páteř blogosféry. U firemních blogů a blogů informujících o osobním životě autora však také dochází k jisté konvergenci. Firmy často využívají blogy jiných lidí k vlastní propagaci. Navazují s bloggery nejrůznější typy spolupráce a na osobních blozích se objevují příspěvky týkající se určitých firem a jejich produktů. Za propagací se skrývá buď peněžní odměna, nebo blogger získá daný produkt zdarma.

9

Vzájemně propojená síť blogů a bloggerů.

14

1.1.4 Autoři blogů Pro lepší porozumění prostředí blogosféry je nezbytné položit si otázku: Kdo jsou autoři blogů? Poslední rozsáhlejší průzkum blogování Blogbarometr 2015 organizovala síť vlastníků komunikačních agentur IPREX. Do projektu se zapojilo přes 2 000 bloggerů a bloggerek ze třinácti zemí včetně České republiky10 (Donath Business & Media 2015). Z průzkumu vyplývá, že blogování dominují ženy. Tvořily 72 % dotázaných. Počet bloggerů dále klesá s rostoucím věkem, nejaktivnější je skupina 18 až 25 let. Mezi hlavní témata patří krása, jídlo, móda, cestování a životní styl. Celkem 84 % dotázaných uvedlo, že články na blozích vycházejí z vlastních myšlenek a zkušeností. Při zkoumání důvodů, proč si respondenti blog založili, byla primární touha sdílet informace a zážitky, 38 % vidělo v blogování možnost profesního rozvoje a zviditelnění v oboru a 29 % bloggerů uvedlo, že chápou blogování jako možnost vydělat si peníze. Do českého běhu výzkumu se zapojilo 482 respondentů a výsledky se od souhrnných dat liší jen mírně. Ženy tvořily 81,6 % dotázaných bloggerů. Polovina autorů a autorek spadá do věkového rozmezí 20 až 34 let a 43 % dotázaných má vysokoškolské vzdělání. Nejpopulárnějšími tématy mezi ženami jsou kosmetika, móda, cestování, jídlo a životní styl. Muži převažují v technologiích, technice a politice, necelých 19 % bloguje o cestování a 2,3 % dotázaných mužů se věnuje módě. V otázce, která se ptala na motivaci k blogování, mohli respondenti vybrat až tři možnosti. Nejčastěji, v 69,9 % případů, se objevila možnost „bloguji pro zábavu“, těsně následovaná variantou „chci sdílet zkušenosti a zážitky“. Celkem 40,5 % dotázaných chce mít pozitivní vliv na okolní svět a společnost, 23,8 % se chce prostřednictvím blogu profesně rozvíjet a 18,5 % touží potom, aby se z blogování stala profese. Nejvýznamnějším zdrojem námětů jsou pro bloggery vlastní nápady (94 %) a zkušenosti. Další podněty získávají od čtenářů (25,6 %), z aktuálních kauz a zpráv (23,3 %), z diskuzí na jiných blozích či sociálních sítích (19,2 %) nebo z médií, tedy z novin, magazínů a knih (19,7 %). 1.1.5 Fenomény internetových médií – personalizace a participace Vznik a rozvoj internetu znamenal změnu ve způsobu komunikace na mediální scéně, přičemž nástup blogů byl její součástí. K porozumění postavení blogů mezi médii je třeba nejprve upřesnit chápání několika obecných pojmů. 10

Dále se zapojilo také Estonsko, Finsko, Německo, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Severní Irsko, Slovensko, Španělsko, Čína, Malaysie, Spojené státy americké.

15

V souvislosti s dělením médií se často používají termíny nová a stará (tradiční) média. Jejich vymezení je ovšem značně relativní a dosud neexistuje mezi mediálními teoretiky úplná shoda v klíčových otázkách typu: Která média jsou stará a která nová? V jaké epoše vznikla nová média? Kdy přestanou být novými a nahradí je média ještě novější? Waschková Císařová (in Čuřík et al. 2012, s. 9) se přiklání k přístupu, kdy mezi tradiční média řadí tisk, rozhlas a televizi. Protipólem tradičních žurnalistických postupů je online žurnalistika, tedy internetová média. Podobně se na tuto problematiku dívá i Čermák (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 7). Podle něj je možné se shodnout na tom, že tradičním médiem je tisk. Po většinu dvacátého století byly novými médii rozhlas a televize, ale v 90. letech je nahradil internet. Nástup nových médií významně proměnil vztah mezi tvůrci obsahů a jejich příjemci. Čermák (tamtéž s. 34–35) v této souvislosti jmenuje dva fenomény internetových médií, jež je odlišují od tradičních – personalizaci a participaci. Personalizace je založena na možnosti uživatele internetu vybírat si pouze informace a témata, o něž se zajímá. Personalizace se netýká pouze zadání internetové stránky do vyhledávače, ale jde ještě dál. Webové prohlížeče dokáží odhadnout zájmy či potřeby člověka podle toho, jaké stránky navštívil při posledním připojení k internetu. Následně mu předkládají odkazy na stránky, jejichž obsah by ho mohl zajímat. Druhý fenomén, tedy participace neboli podílení se na obsahu, úzce souvisí právě s blogováním. Před několika desítkami let byla mediální scéna tvořena malým množství médií, které předávaly informace relativně pasivnímu publiku. Dnes jsou její součástí i „obyčejní lidé“. Spoluvytvářejí různorodý obsah a následně ho sdílejí na internetu, a to například prostřednictvím sociálních sítí či blogů. „Zatímco starý koncept médií je jako přednáška, kde jeden mluví a ostatní naslouchají, nový koncept je společná debata a konverzace.“ (Čermák 2006) Popularitu blogů spojuje Čermák (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 35) s „naplněním odvěké potřeby lidí: vyjádřit svůj názor, slyšet nebo číst názor ostatních, komunikovat, diskutovat“. Koncept participace se tedy týká zejména podmnožiny nových médií označovaných pojmem sociální. Důsledkem relativní novosti pojmu sociální média je opět absence jednotné definice. Jednu z nich přináší Kietzman a jeho kolegové (2011, s. 241), kteří je definují jako média vytvářející pomocí mobilních a webových technologií vysoce interaktivní platformy. Jejich prostřednictvím jednotlivci a komunity sdílejí, spoluvytvářejí, diskutují a upravují uživatelsky generovaný obsah. Základní kameny sociálních médií jsou: „Identita, konverzace, sdílení, přítomnost, vztahy, pověst 16

a skupiny.“ (tamtéž, vlastní překlad11) Kromě blogů řadíme mezi sociální média také sociální sítě, diskusní fóra či obchodní (firemní) sítě (Janouch, 2010). Sílu a rozmach sociálních médií ilustruje i fakt, že mnohé jejich prvky implementují zpravodajské servery. Čtenářům nabízejí například možnost diskuze pod jednotlivými články, možnost vedení vlastního blogu či rozhodování o obsahu podle čtenosti jednotlivých článků. Jak vyplývá z předchozího textu, blogy lze zařadit mezi nová internetová média a do podmnožiny sociálních. Umožňují komukoli vytvářet sdílený obsah a slouží k přenosu informací. Blogy však nelze stavět na úroveň k profesionálním zpravodajským a publicistickým serverům. Mezi prací bloggera a novináře je totiž několik zásadních rozdílů. 1.1.6 Blogger versus novinář Ačkoli blogy můžeme považovat za nová média zejména proto, že jsou digitalizovaná a slouží k přenosu informací určitého typu, nejsou profesionálními médii. Hranice mezi blogem a profesionálním médiem ovšem není zcela jednoznačná. Práce novináře a bloggera je stejná zejména v tom, že oba přinášejí určité informace mnohdy rozsáhlým čtenářským základnám. Postupy práce se ovšem liší. Na počátku 21. století, v letech 2004–2005, se podle Bednáře (2011, s. 164–166) ještě řada lidí domnívala, že amatérští autoři blogů mohou zastoupit profesionální novináře. Tento předpoklad však nevyšel. Bednář to přičítá jedné ze základních vad lidové publicistiky, a sice tomu, že kvalitní obsah představuje pouze malou část veškerého obsahu na blozích. I přesto si blogy udržují velkou čtenost. Bednář (tamtéž) si ji vysvětluje zejména neformální atmosférou a lehkým, ale čtivým obsahem nesvázaným povinným redakčním jazykem. Z těchto důvodů se některá profesionální média rozhodla blogy využít ve svůj prospěch. Mnoho publicistických serverů dnes nabízí čtenářům možnost vést pod jejich záštitou blog. „Jedná se o moderní a kompromisní formu zapojení čtenářů do tvorby obsahu, v níž zůstává jasně zachován vztah publicista-čtenář, ale publiku je zároveň dána možnost projevit svou tvůrčí činnost kreativněji než pouze příspěvky v diskuzi pod články.“ (tamtéž, s. 202) Do diskuze o podobnosti a rozdílnosti práce novináře a bloggera se zapojila řada dalších autorů. Stěžejní rozdíl spočívá podle Kasíka (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 153–154) zejména v jedné ze základních charakteristik blogů, a sice v tom, že blogger „Identity, conversation, sharing presence, relationships, reputation and groups. “

11

17

má relativní volnost s ohledem na styl a obsah příspěvků. Pozice novináře je poněkud odlišná. Zpracovávaná témata musí zpravidla konzultovat se šéfredaktorem, popřípadě jsou mu přidělována bez ohledu na jeho zájmy. Před vydáním navíc novinářův výstup prochází editačním mechanismem. S tím souvisí i další Kasíkovo tvrzení (tamtéž): „Bloggeři obvykle nejsou profesionálními žurnalisty, protože od nich není požadováno ověřování zdrojů či oddělování fakt od názorů.“ Pravidla přístupu k informacím a práce s nimi shrnují etické kodexy jednotlivých redakcí, kterými jsou novináři povinni se řídit. V praxi však ani blogger nemůže napsat vše, co mu přijde na mysl. Omezuje ho například paragraf 356 trestního zákoníku o podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. V poslední době se navíc objevují i etické kodexy určené přímo bloggerům. V nich je definováno, jak se mají uživatelé konkrétní blogovací platformy chovat. Jedním z nich je například etický kodex bloggera portálu iDNES.cz. I přes zjevná omezení zůstává bloggerům s ohledem na téma i styl příspěvků bezpochyby větší volnost než novinářům. Do diskuze týkající se hranice mezi blogováním a žurnalistikou se zapojil i Rettberg (2008, s. 86–87). Podle něj existuje určitý typ blogů fungující jako nový žánr žurnalistiky. Jde o takzvané zpravodajské blogy poskytující informace o aktuálním dění, jako jsou přírodní katastrofy, války nebo zločiny. Bloggeři se dle Rettberga (tamtéž) navíc stávají reportéry v situacích, kdy mainstreamová média selhala v hlubším kritickém prošetřování událostí, popřípadě daná událost nedosahovala dostatečného zájmu k uveřejnění. Tyto blogy spravované „občanskými žurnalisty“ sice nenásledují novinářské rutiny a konvence, ale mají jasný záměr sbírat, analyzovat, interpretovat a komentovat současné události před širším publikem. V tomto smyslu tedy některé blogy plní stejnou funkci jako profesionální média (Garden 2012, s. 493–494). Podobné stanovisko zastává i Rebeca Blood (2000). Tvrdí, že blogy informující o významných událostech a reagující na aktuální dění lze považovat za částečně žurnalistické. K podobnému závěru se přiklánějí i autoři pojednání Blogging as journalistic practise (Zúniga et al. 2011, s. 589). Podle nich se blogy informující o aktuálních veřejných událostech žurnalistice přibližují. Hlavní rozdíl vidí v tom, že novináři se ve zpravodajství věnují shromažďování objektivních informací a jejich ověřování. Bloggeři převzali hlavně jiné role – pozorování, analyzování a interpretace. Díky nim získali někteří bloggeři velký vliv na masový tisk a poukazují na určitá témata tak dlouho, dokud jim velké organizace nevěnují více pozornosti. Průzkumy ukazují, že zejména blogy zabývající se politikou jsou pro čtenáře doplňkem masových médií. 18

Čtenáři mají tendenci je číst pro rozšíření zpráv a komentářů a srovnávají informace, které na nich našli, s ostatními médii. I přes zjevné rozdíly není hranice mezi bloggerem a žurnalistou zcela jednoznačná, což potvrzuje i skutečnost, že řada profesionálních novinářů vede své vlastní blogy. Některá média bloggery dokonce zaměstnávají. Většinou však jde o lifestylové časopisy. Podle Lowreyho (2006, s. 487) se bloggeři a novináři vzájemně doplňují, protínají a zápasí spolu. Konflikty mezi nimi pokračují, protože obývají stejný trávník. 1.1.7 Shrnutí Blogování je poměrně rozšířenou činností. Možná právě proto nastává tolik problémů při snaze o jeho definování. Je jen málo znaků, ve kterých se jednotlivé blogy shodují. Faktem ovšem je, že i přes rozvoj různých druhů firemních a produktových blogů zůstává většina z nich na bázi osobní zpovědi autora, popřípadě jeho postřehů k určitému tématu. Pravděpodobně díky autenticitě stojí za mnoha bloggery rozsáhlé čtenářské základny konkurující profesionálním médiím. Je ovšem téměř jisté, že blogy nejsou jejich náhradou. Většina bloggerů zprostředkovává zejména zábavní obsah, neověřuje informace a neodděluje fakta od názorů.

19

1.2 Blogování a názorové vůdcovství V úvodní části kapitoly se zaměřím na pojem veřejné mínění, jakožto výchozího bodu porozumění teorii názorového vůdcovství. Krátce nastíním vývoj idey existence názorových vůdců a prvotní použití tohoto pojmu. Uvedení do kontextu mi poskytne odrazový můstek pro vztažení konceptu názorového vůdcovství na bloggery. 1.2.1 Koncept názorového vůdcovství V souvislosti

s rozvojem

demokratických

politických

systémů

se

pozornost

společenských věd začala soustředit na chápání pojmu veřejnost a jejího produktu veřejného mínění. Důsledkem neustálého vývoje těchto pojmů je neexistence všeobecně přijímané definice, ale existuje množství vzájemně kontroverzních přístupů. Zjednodušeně převládají dva přístupy. První chápe veřejné mínění jako nadindividuální sílu existující nezávisle na jedinci a vykonávající na něj nátlak. Naopak nominalisté zastávají názor, že veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí (Vinopal 2011, s. 6). K nominalistickému přístupu, který v sociologických výzkumech dominuje, se přiklání i autor koncepce názorového vůdcovství Paul Lazarsfeld. Veřejné mínění chápe jako jednoduchou a statisticky měřitelnou distribuci postojů (Lazarsfeld 1957, s. 39– 53). V souvislosti s rozvojem masových médií přicházejí Lazarsfeld a jeho kolegové s hypotézou dvoustupňového toku masové komunikace vysvětlující vliv médií na veřejné mínění. Východiskem jejich teorie je myšlenka, že na veřejné mínění má kromě médií vliv i mezilidská komunikace. Výzkum The People’s Choice12 provedený ve čtyřicátých letech dvacátého století ukázal, že osobní kontakty mají na utváření názorů lidí větší vliv než masová média, jako je rozhlas, tisk či televize. Teorie dvoustupňového toku komunikace stojí na předpokladu, že informace z masových médií se nejprve dostávají k malé skupině obyvatel, k takzvaným názorovým vůdcům. Ti je následně šíří mezi ostatní, na něž mají vliv, mezi názorové následovatele (Katz 1957, s. 63). Názoroví vůdci se zpravidla vyznačují podobnými vlastnostmi. Podle Jeřábka (2003, s. 689) se jako názoroví vůdci označují osoby „mající vliv na utváření názorů a postojů lidí kolem sebe. Dovedou jim poradit v nejrůznějších otázkách, jsou často

12

Studie se věnovala předvolební kampani v USA. Autoři hledali názorové vůdce položením dvou otázek: 1. Pokusil(a) jste se v poslední době někoho přesvědčit o svých politických názorech? 2. Požádal vás v poslední době někdo o radu v politických otázkách.

20

žádáni o radu a sami ji také nabízejí. Zajímají se o informace, stanoviska a výroky prezentované masovými sdělovacími prostředky právě tak jako o údaje a názory jiných lidí zprostředkované osobní neformální mezilidskou komunikací. Takto získané poznatky předávají dál ostatním lidem“. Člověk vystupující jako názorový vůdce je tedy ve srovnání s ostatními lidmi více vystaven působení formálních komunikačních zdrojů a v určitém odvětví se lépe orientuje (Katz 1957, s. 63–64). Ačkoli se názoroví vůdci nacházejí

ve

všech

vrstvách

obyvatel,

jsou

často

charakterizováni

jako

vzdělanější osoby s vyšším socioekonomickým statusem, extrovertní, komunikativní, inovativní a dobrodružní (Segev et al. 2012, s. 9). Weimann (1994, s. 71) zmiňuje, že názorový vůdce je jakýmsi expertem mezi svými vrstevníky a nemusí se jednat ani o autoritativní a charismatickou osobu. Pozdější studie Decatur13 prokázala, že vztah mezi názorovým vůdcem a jeho následovníkem není zcela jednoznačný a že komunikační proces je mnohem složitější, než si Lazarsfeld a jeho spolupracovníci původně mysleli. Sami názoroví vůdci totiž často připouštěli vliv dalších lidí na jejich názory a rozhodnutí (Katz 1957, s. 66). K dalšímu vývoji konceptu přispěl Robert Merton (1949, s. 215) zavedením příbuzného pojmu vlivný člověk (the influential). Tímto termínem označil podobně jako Lazarsfeld osoby se schopností přesvědčit ostatní o určitém názoru a osoby aktivně se zajímající o veřejné dění. Hlavní rozdíl v Lazarsfeldově a Mertonově pojetí spočívá v tom, že Merton se zaměřil na typologii vlivných lidí. Rozdělil je na kosmopolitní a lokální. Kosmopolitní se zajímají zejména o celonárodní a mezinárodní otázky. Lokální působí hlavně v kontextu dané komunity, města a podobně. Působení vlivných lidí dále rozděluje na jednostranné a mnohostranné. Jednostranně vlivný člověk radí v jedné oblasti a je vyhledávaný kvůli názorům na určité téma, jako je například politika nebo móda. V jiných oblastech se tolik nevyzná. Mnohostranně vlivný člověk je univerzálním rádcem (Jeřábek 2003, s. 690). Vztah mezi názorovým vůdcem a následovníkem nabývá několika podob. O potvrzený vliv jde v případě, kdy někdo požádá názorového vůdce o radu. V takové situaci jsou si oba vědomi, že dochází k ovlivňování. Názorový vůdce dále může sloužit jako model k napodobení, aniž by si tuto roli uvědomoval. Dalším typem vztahu je manipulace, kdy se názorový vůdce snaží následovníka cíleně ovlivnit. Následovník o tom buď neví, nebo vliv popírá. V posledním případě k ovlivňování dochází, ačkoli

13

Proběhla v letech 1945–1946. Byly prováděny rozhovory s lidmi označenými jako názoroví vůdci.

21

ani jeden z aktérů si toho není vědom (Weimann 1994, s. 54–55). Chau a Hui (1998, s. 225–230) vymezili tři způsoby, jak názoroví vůdci ovlivňují ostatní: chovají se jako vzory nabádající k napodobení, šíří informace a udělují rady. Se změnou mediálního prostředí a rozvojem sociálních médií, jejichž působení je vystavena většina populace, se výzkumníci začali zabývat otázkou, zda tato změna ovlivnila i koncept názorového vůdcovství. Proti sobě stojí dva protichůdné názory, z nichž ani jeden dosud nebyl spolehlivě empiricky podložen. Někteří autoři (Kavanaugh et al. 2006, van der Merwe 2009) se domnívají, že vzhledem k informační přesycenosti nabývá role názorových vůdců na důležitosti. Následovníkům pomáhají s orientací ve velkém množství informací a názorů a selektují to důležité. Jiní (Bennett, Manheim 2006) tvrdí, že názorové vůdcovství ztrácí původní významnost, protože internet a sociální média dokáží cílit na konkrétní skupinu a fragmentují veřejnost. 1.2.2 Blogger jako názorový vůdce Ať už je pozice názorových vůdců oslabená, nebo ne, z průzkumu provedeného mezi uživateli internetu v Německu vyplývá, že názorové vůdcovství stále existuje. Kromě klasických

názorových

vůdců

komunikujících

hlavně

pomocí

interpersonální

komunikace autoři identifikovali skupinu takzvaných mediatized názorových vůdců, kteří předávají rady prostřednictvím všech kanálů komunikace včetně sociálních médií. (Schäfer, Taddicken 2015, s. 962–972). Blog je médium umožňující komukoli publikovat, číst, odpovídat a sdílet nápady, návrhy a doporučení. Blogování je specifické sociálním vlivem, kdy chování jednoho člověka může přímo nebo nepřímo ovlivnit myšlenky, pocity a chování dalších lidí v populaci (Segev et al. 2012, nečíslováno). Z tohoto důvodu uvažujeme o bloggerech jako o názorových vůdcích. Pole působnosti je vymezeno tématy příspěvků publikovaných na jejich internetových stránkách. Oblasti vlivu jsou velmi různorodé. Bloggeři mohou čtenáře ovlivňovat v politice nebo je nabádat například ke koupi produktů či využití služeb doporučovaných na základě vlastních zkušeností. Vliv názorových vůdců na rozmanité oblasti života prokázala už studie Decatur. Podle ní jsou názoroví vůdci osobami vlivnými při formování rozhodnutí v oblasti nákupu, výběru filmových představeních či rozhodování v otázkách veřejných zájmů (Katz 1957, s. 64). Původní koncept názorového vůdcovství je založený na tom, že názorový vůdce šíří informace ústně, tedy prostřednictvím takzvané „word of mouth“ komunikace, což 22

je nejefektivnější cesta sociálního ovlivnění. Zatímco před nástupem internetu ovlivňovali tímto způsobem menší skupiny lidí, zpravidla přátele a rodinu, rozvoj digitálních technologií umožnil rozšířit jejich vliv na nekonečné množství osob (Segev et al. 2012, nečíslováno). Ani v prostředí internetu totiž nejefektivnější interpersonální komunikace nezaniká, ale získává novou podobu. Lidé se sdružují do jakýchsi elektronických komunit. V rámci nich sdílejí a vyměňují si informace, myšlenky, zkušenosti a budují vztahy. V takových komunitách si čtenáři po nějaké době vytvoří k bloggerovi důvěru a berou ho jako přítele. Internet je tedy možné chápat jako jakousi virtuální náhradu interpersonální komunikace (Jin et al. 2002, s. 11). I komunikační styl blogů se tedy vyznačuje word of mouth komunikací. V online prostředí hovoříme o takzvané „eletronic word of mouth“ komunikaci, což je důležitý nástroj pomáhající šířit informace napříč online komunitami. Ve srovnání s tradiční formou je elektronická podoba dokonce účinnější. Je okamžitá, zasahuje velké množství lidí a postrádá tlak, který vyvolává komunikace tváří v tvář. Názory zveřejněné na internetu jsou mocnější, protože jsou dlouhotrvající a působí daleko (Segev et al. 2012, nečíslováno). Na základě výše uvedeného není překvapující, že bloggeři se jakožto názoroví vůdci stali důležitými osobami v marketingu14 a jsou využívani k propagaci určité značky a jejích produktů. Ve spojitosti s marketingem je názorový vůdce definován jako: „Třetí strana, která dodává prezentovaným informacím větší váhu, důležitost a zejména důvěryhodnost. Názoroví vůdci mohou být uznávané osobnosti, vědci, lékaři, sportovci, ale i umělci, celebrity a další osobnosti, které jsou známé a pozitivně vnímané širokou veřejností.“ (Jurášková, Horňák et al. 2012, s. 152) Jednotlivé firmy bloggery vyhledávají a využívají k word of mouth marketingu, což je oblast zabývající se právě cíleným ovlivňováním pomocí word of mouth komunikace, popřípadě její elektronické formy. Electronic word of mouth komunikace je v tomto kontextu vymezena jako: „Každé pozitivní nebo negativní tvrzení udělané potencionálním, aktuálním nebo bývalým zákazníkem o produktu nebo společnosti, které je k dispozici velkému množství lidí a institucí prostřednictvím internetu.“ (Henning Thurau et al. 2004, s. 39, vlastní

14

Philip Kotler (2001, s. 24) charakterizuje marketing jako „společenský řídící proces, kterým jednotlivci a skupiny prostřednictvím tvorby, nabídky a směny výrobků s ostatními získávají to, co potřebují a požadují“.

23

překlad15) Takzvaná šeptanda může vzniknout buď díky spontánní aktivitě jednotlivých bloggerů, nebo je vyvolána uměle tím, že firmy identifikují a oslovují názorové vůdce určitých komunit. Blogy mají větší možnost ovlivnit druhé než ostatní webové stránky, protože stojí na předpokladu, že nejsou motivované materiálním ziskem, ale zájmem o blaho druhých (Segev et al. 2012, nečíslováno). Vliv bloggerů na nákupní chování čtenářů ilustrují výsledky online průzkumu realizovaného na vzorku 1000 respondentů z Velké Británie. 84 % dotázaných osob uvedlo, že nakupuje produkty na základě doporučení na blozích. Nejčastěji se respondenti inspirují nákupem spotřebičů do domácnosti a dárků (Corporate Eye 2014). Stále častější spolupráce mezi firmami a bloggery dokazuje druhý běh českého výzkumu Blogbarometr 2015. Z něj vyplývá, že v porovnání s rokem 2014 jsou firmy ve spolupráci s bloggery aktivnější. Až o třetinu častěji je kontaktují. Nabízejí jim spolupráci, dávají jim vzorky a produkty, zvou je na akce nebo pro ně dokonce speciální programy připravují. Podle výzkumu firmy letos oslovily téměř polovinu dotázaných bloggerů a zvýšil se také počet bloggerů píšících o značkách. Za psaní o značkách dostávají různé druhy benefitů. 77,9 % oslovených dostává vzorky produktů, 63,4 % firmy odměňují pozvánkami na různé akce, 19,8 % respondentů uvedlo, že dostává za blogování zaplaceno (Donath Business & Media 2015). Už výzkum serveru Technorati z roku 2010 ukázal, že 42 % bloggerů se zmiňuje o značkách, které milují nebo nenávidí (Technorati 2010). 1.2.3 Shrnutí Bloggeři mají vliv na tisíce čtenářů. Ovlivňují nejen jejich názory, ale i nákupní chování, což je staví do pozice názorových vůdců. Díky autenticitě bloggerů se s nimi čtenář snadno ztotožní a vytvoří si k nim virtuální vztah. Jejich doporučení následně bere jako doporučení od kamaráda. Word of mouth komunikaci v jejich případě nahradila její elektronická forma, která je ještě účinnější než ovlivňování tváří v tvář. Dokáže totiž zasáhnout větší množství lidí. Této schopnosti bloggerů si začaly všímat i firmy, které je využívají k šíření povědomí o značce a produktech.

„Any postitive or negative statement made by potential, actual, or former consumers about a product or company, which is made available to a multitude of people and institutions via the Internet.“ 15

24

1.3 Žánr rozhovor Před tvorbou publicistických rozhovorů, jakožto tvůrčích výstupů bakalářské práce, je nutné vymezit základní znaky žánru rozhovor. Nejprve krátce popíšu, co obnáší obecný pojem žánr, a poté se budu soustředit konkrétně na publicistický rozhovor. K jeho vymezení mi mimo jiné pomůže stanovení základních rozdílů mezi publicistickým a zpravodajským rozhovorem. Dále se budu zabývat typologií rozhovorů. 1.3.1 Definice žánru rozhovor Chceme-li vytvořit žurnalistický text, nestačí jen dát dohromady sesbírané informace. Na začátku procesu tvorby stojí volba žánru, jehož prostřednictvím dané téma čtenářům předložíme. Jako žánry označujeme v žurnalistice texty, které spojují specifické kompoziční postupy a znaky. Jde o „konkrétní vymezení novinářského útvaru. Podle tohoto určení pak přistupuje novinář k tématu a k jeho zpracování a volí nejvhodnější podobu textu, aby odpovídala jeho záměru i shromážděným faktům. Žánry představují souhrnné označení pro takovou skupinu žurnalistických děl, které se vyznačují určitými společnými prvky, především taktickými a kompozičními…“ (Osvaldová, Halada 1999, s. 217). Burton a Jirák (2001, s. 170–176) pojímají žánr jako textový vzorec s očekávaným uspořádáním a zdůrazňují jeho význam pro novináře i čtenáře. „Povědomí o žánrovém vzorci pomáhá publiku orientovat se v ději a dopřává příjemcům potěšení z pocitu, že se pohybují na známé půdě.“ Na druhé straně ale poukazují i na to, že prvky jednotlivých žánrů nejsou zcela rigidní. Neustále se mění a vyvíjejí. O žánrech lze do jisté míry mluvit jako o živých organismech. „Žánr není neměnná šablona pro zařazení, ale pouze pomocný model, kde je abstrakce naplňována konkrétním obsahem.“ (Osvaldová, Halada 1999, s. 217) Rozhovor je v odborné literatuře vymezený mnoha způsoby a za tímto slovem se skrývá řada situací. Ať už je to konverzace maminek hlídajících děti na pískovišti, nebo rozhovor novináře s politikem. Základní podmínkou realizace je vždy přítomnost alespoň dvou osob. Kromě žurnalistiky má rozhovor své místo například v psychologii nebo v sociologii. Každá oblast k němu přistupuje odlišně. V následujícím textu se budu věnovat rozhovoru16 z pohledu žurnalistiky.

16

V české novinářské terminologii se pro rozhovor vžilo také synonymní označení interview. Anglické slovo „interview“ pochází původně z francouzského výrazu „entrevue“ a v překladu znamená setkání či schůzku (Hvížďala in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 9).

25

V žurnalistice můžeme rozhovor chápat dvěma způsoby. Buď jako žurnalistickou metodu sloužící k získání informací, nebo jako samostatný žurnalistický žánr (Osvaldová, Halada 1999, s. 82). Tuto dvojakost uvádí i Follrichová (2004) a Štorkán (1980, s. 112), který navíc upozorňuje, že slovo interview se původně vztahovalo pouze k metodě sběru informačního materiálu a interview jako specifický žánr se vyvinul až později. Hvížďala (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 9) považuje interview za jeden z nejmladších novinových žánrů. Vznikl pravděpodobně ve Spojených státech kolem roku 1835 a vyvinul se z reportáže. Kořeny má už v antice, kde filozofové jako Sokrates, Platon a další používali k prezentaci myšlenek literární formu v podobě dialogu (Štorkán 1980, s. 116). Základní definice rozhovor pojímá jako „cílenou výměnu otázek a odpovědí“ (Ruß-Mohl 2005, s. 63). Pro účely práce, jejímž cílem je vytvořit sérii publicistických

rozhovorů, budu rozhovor dále vnímat jako samostatný žurnalistický žánr vyznačující se jistými specifiky. Hlavním znakem rozhovoru jako sledu otázek a odpovědí je rozdělení rolí na respondenta a tazatele. Tazatel určuje jeho směr a dle Osvaldové a Halady (1999, s. 82) dokonce několika způsoby. „Volí téma interview, klade otázky, zachycuje atmosféru setkání a osobitost zpovídaného, zaznamenává a zpracovává odpovědi, může tedy ovlivnit řazení i konečnou formu odpovědí, vtiskuje záznamu svou představu. Nesmí ale měnit smysl sděleného.“ Z těchto důvodů Osvaldová (2009, s. 7) označuje rozhovor jako stylizovaný dialog. Rozhovor

má

místo

v obou

oblastech

žurnalistiky,

ve

zpravodajství

i v publicistice. Zatímco úkolem zpravodajských žánrů je informovat čtenáře o aktuálních událostech, publicistické žánry sdělují informace o názorech a přesvědčují (Kasarda 2012, s. 103). Zpravodajský rozhovor je postavený na faktech, informacích a událostech. Podle Tušera (1999, s. 98–99) se v podstatě jedná o dialogizovanou zprávu, jejímž záměrem je prostřednictvím relevantní osoby poskytnout čtenáři odpovědi na základní zpravodajské otázky – kdo, co, kdy apod. Zpravodajský rozhovor je zpravidla stručný, skládá se z několika otázek a novinář vystupuje pouze jako neutrální tazatel. Druhým typem rozhovoru je publicistické interview. Tušer (tamtéž, s. 105) uvádí jako jeho cíl „posouzení důležitého jevu, jeho analyzování a zaujetí stanoviska“. Zpravidla se domlouvá předem, zatímco zpravodajské interview bývá operativní a přímo z místa události. Dělení rozhovorů na zpravodajské a publicistické popisuje i Mencher (2003, s. 326). Zmiňuje rozhovory informační, tedy news interview, jejichž 26

cílem je osvětlit čtenáři nějakou situaci, myšlenku, jev či událost. Účelem profilového rozhovoru, tedy personality interview, je představení zpovídané osoby. Publicistický rozhovor má vést k hlubšímu poznání skutečnosti a jeho výsadou oproti jiným žánrům je možnost uplatnění hovorového jazyka. U publicistického rozhovoru se nedodržuje přísná jazyková neutralita, jako je tomu ve zpravodajství. K vykreslení portrétu zpovídané osoby je mnohdy nápomocné zachycení specifického rázu odpovědí, slangových výrazů, tempa řeči apod. (Veľas 2000, s. 23). Interview je považované za velmi atraktivní žánr, který zpestřuje skladbu novin. Přináší řadu možností. Vždy je utvořený jiným způsobem, představuje jiné osobnosti a seznamuje čtenáře lehkou formou s novými tématy. 1.3.2 Typologie rozhovorů Interview nemá vždy jednotnou podobu. Kromě dělení na zpravodajské a publicistické existují i další hlediska. S ohledem na metody zpracování, formu i téma předkládají žurnalističtí teoretici několik přístupů k jeho typologii. Podle pozice novináře Štorkán a Bauman (1973, s. 34) vymezují interview ve formě čistého dialogu, interview monologické a interview vedené rozpravou. Jde o metody vedení, které se promítají do konečné podoby žánru. Dialogický rozhovor má klasickou podobu otázek a odpovědí. Interview vedené rozpravou je živým rozhovorem, kdy dochází ke vzájemné výměně informací. Novinář vystupuje jako rovnocenný partner respondenta. Při monologickém rozhovoru dává novinář plný prostor partnerovi, jeho otázky pouze usměrňují a ve výsledné podobě nejsou publikované. Štorkán a Bauman (tamtéž, s. 40) zároveň poukazují na skutečnost, že jednotlivé formy se mohou překrývat. Tušer (1999, s. 106) dodává, že základem rozhovoru je vždy dialog, a to i v situaci, kdy se publikuje v monologické podobě. Podobnou typologii jako Štorkán a Bauman předkládá i Osvaldová (2009, s. 6): „Interview se dá vést jako dialog, v němž novinář ustupuje do pozadí, nebo jako monolog, kdy žurnalista uzná, že zpovídaného jeho otázky ruší, a tak je v konečné podobě vynechá. Další možností je rozprava. Tu volí autor, který je sám takovou osobností, že může partnerovi směle oponovat a prosazovat svůj názor.“ Osvaldová a Halada (2007, s. 93) zmiňují ještě dva specifické druhy rozhovoru. Jde o autointerview, kdy autor klade otázky sám sobě, a nepravé interview, kdy jsou jako odpovědi použité informace citované z jiných zdrojů.

27

Štorkán a Bauman (1973, s. 35) dělení pojímají také z pohledu přípravy a kladení otázek. Jde o metody rozhovoru, které se do formální podoby textu příliš nepromítnou. Pokud jsou jednotlivé otázky a jejich pořadí stanovené předem, hovoříme o připraveném či standardizovaném rozhovoru. Relativně volný rozhovor má předem stanovený cíl, ale při získání odpovědí musí novinář často uplatňovat i psychologické postupy. Hloubkový rozhovor klade na novináře největší nároky, protože cílem je proniknout hluboko do podstaty problému. Novinář se soustředí na hledání motivace činů a záměrů a pátrá po spojitostech. Kasarda (2012, s. 103) dělí rozhovory do dvou skupin: na profilové a analytické. Cílem profilového rozhovoru je představit čtenáři danou osobnost a její názory na současnost, popřípadě na okruh problémů týkající se její práce. Při analytickém rozhovoru chce novinář publikum seznámit prostřednictvím odborníka s konkrétní problematikou a poskytnout mu náhled na složité jevy ekonomického, politického, uměleckého či jiného světa. Další dělení předkládají autoři Adamsová a Hicks (2001, s. 98–131). Jejich klasifikace je založená na zpovídané osobě. Vymezují rozhovory s celebritami, s politiky, s podnikateli, s neochotnými lidmi, s PR pracovníky, s dětmi nebo se zranitelnými lidmi.

28

2. METODOLOGICKÁ ČÁST Metodologická část je určená k popsání postupů týkajících se výběru respondentů a průběhu základních fází rozhovoru – přípravy, realizace, zpracování hrubého materiálu a domlouvání autorizace.

2.1 Výběr respondentů Publicistický rozhovor může pokrývat nejrozmanitější témata lidského života a od toho se odvíjí i výběr respondentů. „Partnerem novináře bývají zpravidla známé, kvalifikované či významné osobnosti, které mohou čtenářům poskytnout originální a jedinečné informace z prostředí, ve kterém vynikají nebo které řídí.“ (Tušer 1999, s. 105) Novinář však může vyzpovídat i mediálně méně známou osobu. Důležité je, aby měla co relevantního říct (tamtéž). Správně zvolená osoba zaručuje úspěch u čtenářů. Úspěch se podle Veľase (2000, s. 23) odvíjí od kompetentnosti a atraktivnosti zpovídaného. Kompetentnost spočívá například v tom, že se osoba vrací z důležitého setkání, dlouho se zabývá specifickým problémem a disponuje fakty, které ostatní nemají. Atraktivní partner je zpravidla známá osobnost považovaná částí čtenářů za vzor. Téma rozhovoru i respondenta je samozřejmě třeba vybírat s ohledem na zaměření daného média a cílové publikum.

2.2 Příprava rozhovoru Proces tvorby interview zahrnuje tři základní kroky. Prvním je příprava, následuje realizace a předtím, než jde text do tisku, musí projít fází zpracování (Kasarda 2012, s. 106). Každý krok je pro výsledný text nezbytný. Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě. Podle knihy News reporting and Writing (Mencher 2003, s. 331) stojí totiž dobrý rozhovor na dvou pilířích. Na vytrvalosti důležité při přesvědčování lidí, aby odpověděli na otázky, a na pečlivé přípravě. Podle Šídla (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 63) je nutné o zpovídaném vědět téměř vše, přečíst jeho poslední rozhovory a znát jeho aktuální postoje a kroky. Novinář se tedy neobejde bez důkladné rešerše života a díla dané osoby. „Důsledná příprava vede k získání témat pro interview a nabízí otázky, na které je možné se ptát.“ (Mencher 2003, s. 331) Americký novinář Cornelius Ryan dokonce tvrdí, že redaktor by měl předem znát odpovědi na 40 % otázek (Ruß-Mohl 2005, s. 63). „Je potřebné prostudovat si nejen životopisné a profesní údaje, ale seznámit se také s problematikou, 29

ve které daná osoba působí nebo kterou prezentuje.“ (Tušer, 1999, s. 105) Aby se novinář o respondentovi dozvěděl co nejvíce informací, má k dispozici řadu zdrojů – vlastní archiv, databáze vydavatelství, veřejné archivy a knihovny, elektronické archivy, novinové databáze apod. Pokud bude rozhovor na odborné téma, je vhodné nastudovat příslušnou literaturu k oboru, popřípadě pročíst publikace, které respondent sám napsal. V problematičtější situaci se novinář ocitá, pokud má udělat rozhovor s neznámým člověkem. V takovém případě je možné získat potřebné informace od členů rodiny, kolegů z práce, známých a podobně (Mallette 1994, s. 15). Zkušení novináři se shodují, že není nutné mít před začátkem rozhovoru připravené konkrétní otázky, ty mohou novináře dokonce brzdit. Mnohem důležitější je připravit si okruh témat, osnovu (Kasarda 2012, s. 107). Nejlepším způsobem realizace rozhovoru je osobní setkání. Spíše výjimečně se novináři uchylují k jinému řešením, kterým je například interview po telefonu, popřípadě písemné. Rozhovor tváří v tvář upřednostňuje například Keeble (1994, s. 63). Netvoří se při něm taková bariéra mezi novinářem a respondentem a klesá riziko chyb a nedorozumění. Význam osobnímu setkání přikládá i Tušer (1999, s. 106), připouští však existenci výjimek: „V případě významných osobností, které bývají často zaneprázdněné, je možné zvolit písemnou formu…ta se však realizuje pouze v ojedinělých případech, když je daná osoba velmi vzdálená.“

Nevýhodou

telefonických či písemných rozhovorů je nemožnost zachycení prostředí, gest, neverbálních projevů a dalších respondentových spontánních reakcí. „Okolí slouží i jako funkční prostředí k dokreslení portrétu člověka.“ (Štorkán, Bauman 1973, s. 79) Tazatel navíc nemůže reagovat na respondentovy odpovědi a ztrácí se autenticita. Rozhovor uskutečňovaný prostřednictvím e-mailu nebo faxu považuje Osvaldová (2009, s. 6) za nejméně živý. Na druhé straně však tento způsob může znamenat výhodu pro respondenta. „Odpovědi si rozmyslí a má dost času eliminovat chyby.“ (tamtéž) Průběh rozhovoru ovlivňuje i místo setkání domlouvané rovněž ve fázi přípravy. Volba místa se obvykle nechává na respondentovi. Důvodem je, aby se cítil komfortně a uvolněně. Místo by však mělo být veřejné a neutrální. U respondenta doma se novinář ocitá v defenzivním postavení a osoba poskytující interview může těžit ze své převahy (Kasarda 2012, s. 108).

30

2.3 Realizace rozhovoru Po fázi přípravy následuje realizace. Pro dosažení co nejvyšší kvality výsledného materiálu je nutné se řídit několika zásadami. Žádný univerzální návod ovšem neexistuje a ke každému respondentovi musí novinář přistupovat individuálně (Štorkán, Bauman 1973, s. 75). Poměrně banálním pravidlem je dochvilnost. Není vhodné nechávat respondenta čekat, proto je nutné na místo setkání dorazit minimálně s desetiminutovou časovou rezervou (Kasarda 2012, s. 108). Keeble (1994, s. 61) poukazuje na to, že pro průběh rozhovoru je stěžejní první dojem, který novinář u zpovídaného vyvolá. Měl by se představit, zopakovat účel setkání a přitom působit uvolněně, ale asertivně. Ačkoli většina redaktorů využívá nahrávací zařízení, není na škodu dělat si písemné poznámky. Následný přepis zabere kvůli neustálému vracení diktafonu mnoho času. Poznámky se mohou hodit také v případě, že technika selže. Kasarda (2012, s. 109) tvrdí, že „rozhovor je i o vzájemné důvěře“. Za samozřejmost považuje upozornit respondenta ve chvíli, kdy redaktor zapíná nahrávací zařízení. V případě, že respondent redaktora upozorní, že určité informace považuje za „off record“, tedy mimo záznam, je nutné jeho přání respektovat. Štorkán a Bauman (1973, s. 76) doporučují snažit se vytvořit hned na začátku příjemnou atmosféru, ve které se respondent snáze uvolní. Toho lze docílit mimo jiné tím, že se novinář vyptává na otázky nesouvisející se stěžejním tématem rozhovoru17. Při přepisu nahrávky se takové otázky většinou vynechávají. Po krátké úvodní konverzaci je vhodné začít jednoduššími otázkami a také těmi, na které známe odpověď, což slouží k ověření respondentovy pravdomluvnosti. Kontroverzní otázky se obvykle nechávají na konec, protože hrozí, že naruší atmosféru a probudí nechuť odpovídat (Mallette 1994, s. 17). Tento krok zmiňuje také Moravec (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 64): „Úvodní otázka (ice-breaking question) často rozhodne o osudu celého rozhovoru.“ Mallette dále (2000, s. 17) doporučuje se „v rozhovoru zaměřit spíše na otevřené otázky, které většinou prozradí daleko víc“. Zároveň platí, že ne každá otázka musí končit otazníkem. V rozhovoru se využívají i takzvané nepřímé otázky, kdy novinář přednese respondentovi nějaký fakt, popřípadě úmyslně nepřesně naznačí určitou

17

Je vhodné mluvit například o zálibách či o počasí.

31

skutečnost. Nepřesnost zpovídaného donutí k přesnější odpovědi (Štorkán, Bauman 1973, s. 84). Případným nedorozuměním zabrání doplňovací otázky typu: Proč? nebo Jak?. Pokud působí odpověď nesrozumitelně, není ostuda zeptat se na vysvětlení. Právě naopak, nerozumí-li tématu novinář vedoucí rozhovor, nebude mu rozumět ani čtenář. V jakékoli komunikaci včetně žurnalistického rozhovoru je přínosné využití techniky aktivního naslouchání jedné z nejdůležitějších komunikačních dovedností. Aktivní naslouchání pomáhá novináři ověřit, zda správně pochopil, co mluvčí řekl. Jde o zpětnou vazbu zabraňující případnému nedorozumění. Aktivní naslouchání zahrnuje tři kroky: parafrázování smyslu sdělení druhého, vyjádření pochopení pocitů druhého a vyptávání se na další podrobnosti (DeVito 2008, s. 115–116). Mallette (1994, s. 17–18) radí nenechat se zaskočit, když se dotyčný z nějakého důvodu snaží vyhnout odpovědi. Klíčem k úspěchu je zeptat se opakovaně na to samé, ale formulovat otázku jiným způsobem. Pokud odpověď není dostačující, Adamsová a Hicks (2001, s. 34) doporučují zůstat asi čtyři vteřiny zticha. Dotazovaný bude mluvit dál a rozšíří sdělené informace. Některá stěžejní pravidla shrnul novinář Fred Zimmerman (in Mencher 2003, s. 348– 349): 1. Nezačínejte rozhovor konfliktní otázkou, naopak je nutné prolomit ledy, představit se, vysvětlit účel setkání. 2. První otázka by se měla týkat odlehčeného tématu a něčeho, o co se zpovídaný zajímá a co ho baví. Je nutné vytvořit příjemnou atmosféru. 3. Pečlivě poslouchejte a pozorujte, abyste si udrželi kontrolu nad rozhovorem a usměrňovali ho. 4. Otázky by na sebe měly logicky navazovat. 5. Zůstaňte flexibilní. Když se v průběhu rozhovoru vynoří zajímavější téma, věnujte se mu. 6. Ověřujte si, že dobře rozumíte tomu, co respondent říká. 7. Nezapomeňte se zeptat na klíčovou otázku – tu, kterou vám poslal šéfredaktor, nebo tu, která je klíčovým nosníkem daného tématu. 8. Nezdráhejte se ve vhodný čas zeptat na nepříjemné a choulostivé otázky. 9. Nebojte se zeptat na zdánlivě banální otázky. Je jasné, že novinář i přes pečlivou přípravu nemůže vědět vše 32

10. Pokládejte doplňující otázky typu: Co to znamená? Co to je? 11. Někdy je nápomocné změnit tempo rozhovoru. 12. Nevzdávejte se, když respondent odpoví bez komentáře, to je pouze začátek boje, položte otázku jinak, zopakujte ji. 13. Občas se stává, že zásadní fakta vyplují na povrch ve chvíli, kdy si zpovídaný myslí, že rozhovor už skončil a uvolní se, takže zůstaňte ve střehu. Moravec (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 64) uvádí, že dobrý rozhovor by měl optimálně trvat asi hodinu. „Kratší čas vás stresuje, bojíte se, že se nezeptáte na všechno, co vás zajímá, často přesně nevnímáte odpovědi a ženete se bezhlavě vpřed, při delší době hrozí rozvleklost a příliš velké množství odpadu.“ (tamtéž) S tím souhlasí i Kasarda (2012, s. 109), průměrný publicistický rozhovor s rozsahem 5 až 8 normostran podle něj zabere tři čtvrtě hodiny až hodinu a půl času. Neff (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 43) zdůrazňuje, že to nejdůležitější pro interview je naslouchání odpovědím. Rozhovor podle něj musí být dramatický útvar. „Musíme poslouchat, co nám dotyčný říká a reagovat, teprve tehdy docílíme dialogu.“ (tamtéž) Zároveň je ale podle Tušera (1999, s. 105) nutné dbát na korektní přístup. Novinář by neměl partnera zesměšňovat, ironizovat nebo na něj vyvíjet příliš silný tlak: „Oponent není naším nepřítelem, ale partnerem na cestě při hledání pravdy.“ Novinář musí mít na paměti, že hlavní osobou je zpovídaný. Neff (in Osvaldová, Kopáč 2009, 43) však připouští, že pro rozhovor může být mnohdy prospěšný konfrontační styl. Zároveň ale dodává, že záleží na typu rozhovoru a typu média. „Často čteme rozhovory, které jsou konfrontační za každou cenu. Na první pohled vypadají dynamicky a atraktivně: novinář zatápí politikovi. Jenže politik se dovede z každé kličky vykroutit a čtenář se nakonec nic nedozví.“ (tamtéž) V souvislosti s přístupem novináře ke zpovídanému vymezuje Haller (1991, s. 221) tři formy interview. Při afirmačním si novinář zachovává odstup a vystupuje jako zprostředkovatel vědění zpovídané osoby. Při explikačním novinář reprezentuje publikum, je tedy jakýmsi hlasem lidu. Konfrontační rozhovor lze charakterizovat jako souboj novináře a respondenta. Podle Bartoška (1997, s. 70) může být tazatelova role dominantní, nepřátelská, partnerská, neutrální nebo submisivní. Keeble (1994, s. 71) uvádí několik tipů, jak si počínat na konci rozhovoru. Kromě zdvořilé konverzace a poděkování za rozhovor se redaktor často ptá, zda chce zpovídaný něco dodat, a domlouvá se autorizace. 33

2.4 Zpracování rozhovoru Ani po sesbírání kvalitního materiálu v terénu proces tvorby nekončí. Následuje totiž fáze přepisu a zpracování rozhovoru do publikovatelné podoby. Tato úprava textu se nazývá redigování. Redigování zahrnuje „opravu faktických i pravopisných chyb a formálních nedostatků, krácení nebo doplnění textu, přepisování, vynechání zbytečných pasáží, hledání synonym při opakování výrazů, zachování logické stavby příspěvku, tvorbu titulků, mezititulků a popisků…“ (Osvaldová, Halada, 1999, s. 152). Adamsová a Hicks (2001, s. 96) doporučují k přepisu přistoupit v co nejkratší době po skončení rozhovoru. Dokud ho má novinář ještě v živé paměti. Při konverzaci je běžné používání nespisovných výrazů, výplňkových slov, nedokončování vět a dopouštění se řady stylistických neobratností. Kasarda (2012, s. 110–111) zdůrazňuje, že toto všechno má novinář nejen právo, ale dokonce povinnost upravit. Zároveň musí dbát na zachování autenticity a z rozhovoru musí být jasně patrná osobnost zpovídaného. Jazyk rozhovoru by měl odpovídat způsobu respondentovy mluvy. Přetvoření hovorového jazyka ve striktně spisovnou češtinu působí nevěrohodně. „Pokaždé jde o to nalézt míru mezi autenticitou a stylizací, což je úkol na celý novinářský život.“ (Volf in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 111) Na druhé straně je nutné počítat také s tím, jaká mluva se hodí do cílového média. Mezi další úpravy, které jsou zcela v kompetenci novináře, patří: rozdělení příliš dlouhých pasáží otázkami, které v samotném rozhovoru nezazněly, změna pořadí otázek, přesouvání a spojování vět či výrazů, nahrazování méně vhodných výrazů vhodnějšími atd. Žádná z úprav se však nesmí dotknout významové stránky (Čuřík et al. 2012, s. 45–46). Při editaci se často stává, že je novinář nucen získaný materiál zkrátit, aby se vešel do skladby cílového média. Proces krácení doporučují Adamsová a Hicks (2001, s. 80) začít odstraněním zbytečných otázek. Každá otázka by měla přinášet něco nového. Výsledný text není pouhým sledem otázek a odpovědí, ale má další formální znaky. Veľas (2000, s. 24) upozorňuje, že „rozhovor by měla doplnit autentická fotografie, nejlépe z jeho průběhu“. Kasarda (2012, s. 111) zmiňuje, že nesmí chybět krátký profil či medailon shrnující základní informace o zpovídaném, jako je povolání, pracovní úspěchy, ocenění apod. „Nemusí jít o úplný soupis podrobných informací, ale o základní vizitku, co bychom měli o člověku vědět.“ (tamtéž)

34

Nezbytnou součástí rozhovoru je také titulek a perex. „Novinové titulky upoutávají pozornost čtenářů k článkům, orientují je v rubrikách a na stranách, naznačují důležitost článků a jsou složkou výtvarné hodnoty periodika.“ (Bartošek 1997, s. 78) Velmi často se v titulku objevuje citát z rozhovoru, popřípadě stěžejní myšlenka mající šanci čtenáře zaujmout a nalákat. V rámci perexu, tedy několikařádkového úvodního textu, by měl novinář čtenáře stručně uvést do problematiky a osvětlit mu, s kým a o čem rozhovor bude (Kasarda 2012, s. 111).

2.5 Autorizace Součástí závěrečné fáze zpracování rozhovoru bývá autorizace. Osvaldová a Halada (1999, s. 27) ji definují jako „schválení vlastního textu k publikování“. Autorizace není zakotvená v tiskovém zákoně a zakládá se na dohodě mezi novinářem a zpovídaným. Výslednou podobu textu může ovlivnit dvěma způsoby. Buď vede k jeho zlepšení, nebo naopak rozhovoru škodí. Někteří respondenti totiž neberou autorizaci jako možnost zamezit publikovaní nepřesných formulací. Mají tendenci upravovat nejen fakta, ale také stylistiku jednotlivých vět. Pokud se však novinář rozhodne text k autorizaci neposkytnout, vystavuje se riziku zkreslení (Osvaldová 2009, s. 7). Různí novináři se k problematice autorizace staví různě. Kasarda (2012, s. 112) zdůrazňuje význam takzvané věcné autorizace: „Věcná autorizace nespočívá v tom, že respondent přepíše celé odpovědi a změní smysl textu tak, aby on sám vypadal lépe nebo aby zatajil něco, co při rozhovoru řekl. Věcná autorizace znamená, že opraví případné chyby ve jménech, upraví možné nevhodné zjednodušení, popřípadě doplní fakta.“ Podle Štorkána (1980, s. 145) byla dříve autorizace společenskou zvyklostí: „Redakce nezveřejní interview, pokud jej nepředloží k podpisu interviewované osobě, která může i dodatečně rukopis upravovat, anebo dokonce nedat souhlas k jeho otištění.“ Jednotlivé redakce už v dnešní době nezaujímají tak striktní postoj a z pochopitelných důvodů nebývá autorizace u redaktorů oblíbená. Nejenže mnohdy znamená dohadování se o jednotlivých slovech či formulacích, ale stojí i mnoho času. Autorizace je sice záležitostí vzájemné dohody, ale za konečnou podobu textu nese zodpovědnost novinář a není tedy jeho povinností vyhovět všem změnám navrhovaným

respondentem.

Smířlivě

se

k autorizaci

staví

Neff

(in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 44): „Je lépe dát autorizovat a nechat na vlastním uvážení, zdali případné námitky respektovat či nikoli.“ 35

2.6 Shrnutí Publicistický rozhovor je rozmanitý žánr, který se neřídí žádnými striktními pravidly. Všechna doporučení k jeho tvorbě jsou spíše obecného charakteru a konkrétní podoba záleží hlavně na přístupu novináře a na povaze cílového média. Ať už novinář postupuje jakkoli, jeho hlavním cílem by mělo být zjištění nových a zajímavých informací. Jedině rozhovor, který takové informace přináší, je čtenářsky přitažlivý. Při záznamu je třeba dbát na faktickou správnost a neměnit smysl sděleného.

36

3. EMPIRICKÁ ČÁST V empirické části práce se budu nejprve věnovat metodě sběru dat v redakci magazínu Interview, která mi pomohla získat důležité informace o cílovém médiu. Z těchto poznatků jsem následně vytvořila základní charakteristiku magazínu včetně popisu redakčních rutin a přístupu šéfredaktora a dvou redaktorek k žánru rozhovor.

3.1 Pomocný výzkum v redakci 3.1.1 Výzkumné cíle a metody Před výběrem konkrétní metody pomocného výzkumu jsem si stanovila okruhy informací, které jsem chtěla o magazínu Interview získat. Mým prvním cílem bylo zjistit, jaká je charakteristika média s ohledem na formu i obsah. Tedy, jaké je cílové publikum Interview, kdo jsou jeho čtenáři a jaká témata a osoby dostávají prostor. Při pomocném výzkumu jsem se rovněž zaměřila na redakční rutiny a zajímalo mě, jak redaktoři v Interview pracují se žánrem rozhovor a jakými postupy se řídí. Posledním záměrem bylo zjistit, jak ve zvoleném médiu přistupují k tématu nových médií a blogování, a zda je potencionálně zařaditelné do obsahu. Pro získání odpovědí na výše uvedené otázky jsem se rozhodovala mezi kvalitativní a kvantitativní podobou pomocného výzkumu. Studium metodologické literatury mi pomohlo lépe pochopit rozdíly mezi těmito dvěma přístupy a zvolit vhodnou metodu. Zatímco cílem kvantitativního výzkumu bývá potvrdit nebo vyvrátit hypotézy a zobecnit

výsledky na určitou populaci,

kvalitativní

výzkum

se zaměřuje

na porozumění sociální realitě a významu jednotlivých informací a vede spíše k vytvoření nových hypotéz (Disman 2002, s. 285). Vzhledem ke skutečnosti, že mým záměrem bylo získat co nejvíce informací o jednom médiu od malého množství jedinců, jeví se jako vhodnější řešení kvalitativní varianta. Zjišťované informace se navíc týkají přístupu jednotlivých redaktorů k žánru interview a nebylo by tedy možné stanovit jasné hypotézy, které vyžaduje kvantitativní výzkum. Za kvalitativní je podle Hendla (2005, s. 50) považován „jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje prostřednictvím statistických metod nebo jiných způsobů kvantifikace“. Kvalitativní výzkum považuji za vhodný také díky jeho slabé standardizaci umožňující větší volnost s ohledem na formu otázek a odpovědí (Disman 2002, s. 287). Jako základní metodu sběru dat jsem zvolila kvalitativní dotazování v podobě polostrukturovaného

rozhovoru.

„Polostrukturované

dotazování

se

vyznačuje 37

definovaným účelem, určitou osnovou a velkou pružností celého procesu získávání informací.“ (Hendl 2005, s. 165) Jde o metodu, kdy si výzkumník předem stanoví okruh otázek, ale zároveň není svázaný pevnou strukturou dotazníku. Podle vývoje rozhovoru je v jeho kompetenci měnit pořadí okruhů a přidávat další relevantní a doplňující otázky a témata (Miovský 2006, s. 159–160). Polostrukturovaný rozhovor je kompromisem mezi dvěma krajními podobami dotazování. Na jedné straně jsou to dotazníky s pevně danou strukturou vyplňované samostatně nebo s cizí pomocí. Na druhém pólu stojí volné rozhovory postavené na improvizaci a mající spíše podobu vyprávění (Hendl 2005, s. 164). Před jednotlivými rozhovory se členy redakce jsem si definovala následující okruhy otázek. Struktura redakce magazínu Interview Cíloví čtenáři Výběr témat a respondentů Specifika rozhovorů v magazínu Interview Zásady kvalitních rozhovorů Pojetí jednotlivých fází rozhovoru: příprava, realizace, zpracování Přístup k autorizaci Editační mechanismus Podoba titulků a perexů v Interview Téma nová média a bloggeři jako názoroví vůdci v Interview

3.1.2 Výběr respondentů Při přípravě pomocného výzkumu jsem věnovala pozornost výběru respondentů. Nejprve jsem cíleně oslovila šéfredaktora Miloše Kozumplíka. Kozumplík stál u zrodu Interview a mohl mi poskytnout relevantní informace ke struktuře magazínu, jeho zaměření a cílovému publiku. Kozumplík je zkušený novinář a za svou praxi prošel řadou redakcí. Před nástupem do Interview působil například jako zpravodaj televize Prima a České televize či jako redaktor a editor časopisů Instinkt a Reflex. Od šéfredaktora jsem následně získala kontakt na redaktorku a zároveň editorku Olgu Procházkovou a na redaktorku Lenku Nejezchlebovou. Způsob konstrukce vzorku 38

lze považovat za techniku sněhové koule, snowball sampling technique. „Snowball technique spočívá na výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny.“ (Disman 2002, s. 114). Šéfredaktor mě zavedl k editorce a redaktorce. Výzkumné rozhovory mi umožnily pokrýt celý proces tvorby rozhovorů v magazínu Interview. Respondentka Olga Procházková mi poskytla informace týkající se jejího přístupu k tvorbě rozhovorů a editačního mechanismu v redakci. V médiích má řadu zkušeností. Svou profesní dráhu začala v deníku Mladá fronta Dnes, rok a půl psala pro časopis Fit Styl. Jejím posledním působištěm před nástupem do Interview byl časopis Blesk pro ženy, kde strávila šest let. Třetí rozhovor jsem vedla s redaktorkou Lenka Nejezchlebovou. Šéfredaktor mi ji doporučil kvůli její výhradní specializaci na rozhovory. V současné době se totiž věnuje pouze tvorbě tohoto žánru a podle svých slov je jakousi „rozhovorářkou“ vydavatelství Empresa Media (Nejezchlebová 2016). Nejezchlebová pracovala mimo jiné v domácím oddělení Mladé fronty Dnes a v příloze Pátek Lidových novin. V současné době je na mateřské dovolené, ale pravidelně přispívá do časopisů Týden, Instinkt a Interview. Se všemi respondenty jsem si setkání domluvila zvlášť ve třech pražských kavárnách. K nahrání rozhovorů jsem využila diktafon, ale dělala jsem si i písemné poznámky.

3.2 Cílové médium – magazín Interview Jako cílové médium pro rozhovory s českými bloggery jsem zvolila magazín Interview, který v této části blíže představím. K rozhodnutí mě vedlo několik skutečností. Časopis odebírám od prvního čísla v březnu roku 2015 a mám přehled o všech rozhovorech, které se v něm zatím objevily. Magazín se profiluje jako titul přinášející různorodá témata z pohledu různých osobností. Od prvního čísla se v něm objevily například rozhovory s lidmi z oblasti výtvarného umění, designu, lékařství, biologie, fotografie, onkologie, historie, matematiky, skateboardingu, raw stravování, vinařství, diplomacie, podnikání, vězeňství a mnoha dalších sfér života. K tématu nových médií a blogování se dosud žádný rozhovor nepřiblížil. Vzhledem k oficiálnímu tvrzení, že magazín je otevřený všem oblastem života, by podle mého názoru mohlo blogování najít v některém z následujících čísel své místo (Týden 2016). Tuto domněnku mi potvrdil i šéfredaktor Kozumplík (2016). Při sestavování charakteristiky magazínu jsem 39

vycházela z webové prezentace časopisu, z jeho jednotlivých čísel a z výzkumných rozhovorů se členy redakce. 3.2.1 Základní charakteristika První číslo magazínu Interview vyšlo 5. března roku 2015 a stalo se prvním společenským měsíčníkem v portfoliu vydavatelství Empresa Media18 . Náklad prvního čísla činil 40 000 kusů (Mediaguru 2015). Podle předsedy představenstva vydavatelství Empresa Media Jaromíra Soukupa bylo první číslo čtenářsky úspěšné. Pro server Mediamania (2015) uvedl: „Předem jsme tušili, že Interview bude čtenáře zajímat, protože podobný formát na našem trhu chyběl. I tak nás ale rychlost, se kterou první číslo zmizelo z pultů, velmi mile překvapila…“ Měsíčník Interview vychází vždy ve středu a jeho cena je stanovena na 35 Kč, roční předplatné stojí 420 Kč (Týden 2016). Časopis tvoří výhradně rozhovory. Na oficiálních internetových stránkách vydavatelství je prezentován jako „jediný časopis na českém trhu, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi ze všech oblastí našeho života. Nejvýznamnější představitelé domácí i zahraniční kultury, umění, vědy, sportu, politiky a byznysu otevřeně promlouvají o svém životě, o cestě k úspěchu i pádech, soukromí a plánech do budoucna“. (tamtéž) Od ostatních magazínů na trhu se podle Kozumplíka (2016) Interview odlišuje důrazem na vysokou kvalitu textů. „Nechceme, aby náš obsah byl pouhým spotřebním zbožím, kterým si čtenáři zpestří nedělní sledování televize. Články naopak vyžadují jeho plnou pozornost. Usilujeme o zprostředkování hlubšího zážitku a přidané hodnoty.“ Přesné údaje o čtenosti a ověřené hodnoty měsíčního nákladu v době vzniku práce zatím nejsou dostupné. Do Media projektu19 se Interview zapojilo teprve v dubnu 2016. Z interních průzkumů redakce vyplývá, že časopis zaznamenává neustálý nárůst čtenářů a prodaný náklad se pohybuje kolem 20 000 výtisků. Vedení to považuje za velký úspěch zejména proto, že Interview nemá příliš silnou propagaci. „Pracujeme s minimálním marketingem a externími reklamami. Vsadili jsme na šeptandu, protože věříme v kvalitu časopisu.“ (Kozumplík 2016) Důkazem úspěšného vstupu Interview

18

Pod záštitu vydavatelství Empresa Media patří také následující tituly: Týden, Instinkt, Sedmička, Exkluziv, Popcorn, Top dívky, Animáček, MarketingSalesMedia (Týden 2016). 19 Media projekt je výzkum odhadů čtenosti tisku a ověřování nákladu tisku, jehož zadavateli jsou Unie vydavatelů a Asociace komunikačních agentur.

40

na trh je prodej slovenské mutace magazínu, který začal v prosinci 2015. „Česká a slovenská verze sdílí v průměru třicet procent obsahu.“ (Kozumplík 2016) Časopis se nesnaží oslovovat žádnou specifickou skupinu čtenářů, ale chce přinášet různorodá témata pro všechny generace. „Chceme zaujmout všechny s opravdovým zájmem o čtení, tedy hlubší čtenáře, nekonzumenty… Cílíme na ty, kteří se chtějí z časopisu něco dozvědět, pokochat se příjemnou grafikou a menším, ale o to kvalitnějším množstvím fotek.“ (Kozumplík 2016) Z interních průzkumů ale přesto vyplývá, že častěji si Interview kupují ženy nad 30 let s maturitou a vyšším vzděláním (Kozumplík 2016). Kromě šéfredaktora tvoří zázemí Interview dvě stálé pracovnice – Alexandra Paulovičová a Olga Procházková. Na tvorbě časopisu se podílejí zejména novináři pracující i pro další tituly vydavatelství. V Interview mají pozici externích redaktorů20. Nezbytnou součástí tvůrčího týmu jsou také korektorky, grafici, zlomaři a fotografové (Kozumplík 2016). S ohledem na skutečnost, že časopis přináší výhradně rozhovory, není jeho obsah členěný do rubrik. Počet rozhovorů se každý měsíc pohybuje v rozmezí od 12 do 14 a rozsah jednoho čísla je asi 100 stran (Kozumplík 2016). Kromě autorského obsahu je v každém čísle navíc vždy minimálně jeden rozhovor se zahraničními umělci převzatý od vydavatelství The Interview People. Na něj zpravidla láká také titulní strana časopisu. Součásti jsou i rozhovory ze zaniklého magazínu Mladý svět, které Interview přetiskuje. Empresa Media je totiž držitelem ochranné známky Mladého světa (Mediaguru 2015). Kozumplík (2016) to považuje za „specifický bod dramaturgie, který dělá časopis jedinečným“. 3.2.2 Žánr rozhovor v magazínu Interview Návrhy na respondenty rozhovorů předkládají redaktoři šéfredaktorovi a editorce, kteří zvažují, co je pro magazín s ohledem na vyváženou dramaturgii momentálně zajímavé. Podle Procházkové (2016) většina návrhů přes vedení redakce projde, protože stálí externisté už vědí, co se od nich čeká. V magazínu se podle Kozumplíka (2016) mohou objevit všechna témata, která jsou zajímavá a nosná, ať už z oblasti vědy, kultury, podnikání atd. Různorodost obsahu potvrzuje i Procházková (2016). Říká, že cílem je, aby si každý našel rozhovory, které ho upoutají: „Snažíme se zaujmout co nejširší 20

Pro Interview píší například Honza Dědek, Roman Lipčík, Radka Smejkalová, Pavlína Brzáková, Ivan Motýl a další.

41

publikum i věkové spektrum, takže žádný respondent pro nás není předem zavrhnutý – mnohdy stačí jen změnit úhel pohledu.“ Magazín se ovšem příliš nezaměřuje na hodně mediálně známé osobnosti. „Nepsaným pravidlem je, že většinou neoslovujeme lidi hojně se vyskytující na titulních stránkách ostatních magazínů. To ale neznamená, že se takový člověk v Interview nemůže objevit. Může, ale jen v případě, pokud je nám schopný říct něco jiného, než říká všem ostatním. Hledáme nový úhel pohledu.“ (Kozumplík 2016) Jediným tématem, kterému se v Interview záměrně vyhýbají, je politika. Důvodem je měsíční periodicita znemožňující reflektovat aktuální dění (Kozumplík, Procházková 2016). Téma nových médií a bloggerů jako názorových vůdců považuje Kozumplík (2016) za potencionálně uveřejnitelné. V době naší schůzky dokonce redakce jednala s foodbloggerkou Kitchenette. Kozumplík a Procházková (2016) se shodují, že blogování by mohlo zaujmout zejména mladší čtenáře. Oba doporučují oslovit bloggery, kteří se mu věnují už delší dobu, a v tématu, o němž píší, se dobře vyznají. V redakci se neuplatňuje žádné striktní dělení rozhovorů. Procházková (2016) je sice nápomocně dělí na tematické a profilové, ale přiznává, že v praxi oba typy splývají. Cílem každého rozhovoru je totiž komplexně představit danou osobu. „Se zoologem se tedy nebavím jenom o plazech, ale snažím se, aby mě vpustil i do svého osobního světa.“ (Nejezchlebová 2016) Redaktoři se tedy snaží reflektovat odborná témata i zajímavé životní příběhy. Od ostatních magazínů na trhu se Interview liší nejen tím, že je postavené na jednom žánru, ale také rozsahem publikovaných textů. Nejkratší materiály mají asi 14 tisíc znaků včetně mezer. Obvykle se délka rozhovorů pohybuje mezi 20 a 25 tisíci znaky, což redaktorům umožňuje jít do maximální hloubky daného tématu (Procházková 2016). Nejezchlebová (2016) to považuje za velkou výhodu: „Máme prostor odvyprávět zajímavé příběhy tak, jak se opravdu staly, bez zkratek a zjednodušení.“ Interview si klade za cíl publikovat kvalitní texty s přesahem a klíčem k úspěchu je podle Kozumplíka (2016) pečlivá příprava na rozhovory. Nejezchlebové (2016) zabere tvorba rešerše jeden pracovní den i více. Hlavním zdrojem informací jsou pro ni již publikované rozhovory, které vyhledává v mediálním archivu Newton Media. U specifických témat se navíc snaží načíst populární literaturu k oboru. „Pečlivou přípravu ocení nejen čtenář, ale i respondent, kterého těší, že jsem se seznámila s jeho prací a životem, a je otevřenější.“ Nejezchlebová (2016) přichází na rozhovor s dvou až 42

třístránkovým seznamem otázek. Díky němu se cítí jistější. Seznamu se ale striktně nedrží. Snaží se improvizovat a reagovat na to, co respondent říká. Jinak by byl rozhovor pouhým dotazníkem. Podobně se k přípravě staví i Procházková (2016), podle ní by měl novinář na setkání přicházet se základní představou o tom, jak má rozhovor vypadat, aby držel pohromadě. Otázky jsou dalším specifikem magazínu. Klade se velký důraz na jejich informační hodnotu. „Požaduji, aby už v samotné otázce byla nějaká informace a aby bylo zřejmé, že se novinář ptá fakticky a k věci.“ (Kozumplík 2016) Otázky typu: Skutečně? či Opravdu? považuje šéfredaktor za důkaz autorovi nepřipravenosti. Jak říká Procházková (2016): „Víme, že čtenář nečte časopis jako knihu od začátku do konce, ale různě jím listuje a zrak mu může spočinout na jakékoli otázce. Většina z nich by tedy měla mít určitou informační hodnotu i potenciál zaujmout.“ Nejezchlebová (2016) při vedení rozhovoru upřednostňuje spíše neutrální přístup a nestaví se do role žalobce ani obhájce. Konfrontační rozhovory do žurnalistiky sice patří, ale konkrétně v Interview podle ní nemají smysl: „U konfrontačních rozhovorů tlačíte respondenta ke zdi a musíte počítat s tím, že z něj moc povídání nedostanete.“ To ale neznamená, že by Nejezchlebová zpovídaným pouze lichotila. Pokud to situace vyžaduje, umí podle svých slov pokládat i drzé a provokativní otázky. Naopak Procházková (2016) mírně konfrontační rozhovory v Interview postrádá. Obě se nicméně shodují, že je důležitá míra, v jaké autor promítá do rozhovoru svou osobnost. Podělení se o zkušenosti s citlivým tématem může respondenta rozpovídat (Nejezchlebová 2016). Procházková (2016) jako editorka však zároveň dbá na to, aby „otázky nesloužily ke zviditelňování autora bez dalšího smyslu“. Nejezchlebová (2016) rozhovor zahajuje krátkou konverzací mimo téma, takzvanou small talk, kdy se snaží respondenta uvolnit a získat jeho důvěru. V prvních deseti minutách s ním mluví o tom, co ho zajímá a čemu se v současné době věnuje. Informace z úvodu setkání často ani nepřepisuje a do rozhovoru je nedává. „Otázky, které jdou až na dřeň, si nechávám na později.“ (Nejezchlebová 2016) Procházková (2016) na rozhovory chodí s posledním číslem časopisu Interview, které se zpovídaným prolistuje. Následně se domlouvá na autorizaci a přejde k připraveným otázkám. „Začínám jednoduššími tématy, po půl hodině se lidé většinou uvolní a rozpovídají.“ Obě redaktorky plně spoléhají na techniku a záznam si nahrávají na diktafon. Na jeden rozhovor jim ideálně stačí hodina a půl času.

43

Fáze zpracování rozhovoru začíná pro obě tím, že si záznam znovu poslechnout a zároveň ho přepíší do počítače. Někdy stačí přepsaný text pouze uhladit, jindy vyžaduje víc práce. Procházková (2016) otázky přehazuje, doplňuje a některé pasáže textu shlukuje. Práce s textem jí zabere obvykle dva až tři pracovní dny: „Jeden den přepisuji a potom ladím formulace a hledám chyby.“ Nejezchlebová (2016) vnímá rozhovory pro Interview jako literární útvary a hodně si hraje s jednotlivými pasážemi textu. Jejím cílem je, aby se rozhovory dobře četly: „Měly by mít určitou stavbu, dramaturgii, tempo, moment překvapení a hezkou tečku.“ Doba strávená zpracováním textu se podle ní nedá vyčíslit a u jednotlivých rozhovorů se liší. Každý rozhovor v Interview musí splňovat určité formální znaky. Kromě titulku, perexu a profilu osobnosti je součástí také rubrika Mezi čtyřma očima, která se snaží čtenáři přiblížit, jakým dojmem zpovídaný na redaktora působil (Kozumplík 2016). Titulek má respondenta nalákat ke čtení, ale jeho podoba se v Interview neřídí žádnými striktními pravidly. Jedinou zásadou je nebýt bulvární. „Nejsme bulvární médium a nehoníme senzaci za každou cenu.“ (Procházková 2016) Titulek by měl vystihnout podstatu textu a obvykle nebývá delší než pět slov. Nejezchlebová (2016) poukazuje na větší volnost než ve zpravodajství: „Může to být slovní hříčka nebo něco poetického. Délka se řídí grafikou.“ Perex slouží v Interview k představení dané osoby, což je obzvlášť důležité u mediálně méně známých lidí (Procházková, Nejezchlebová 2016). Nezbytným doplňkem jsou také fotografie. Na jejich kvalitě si Interview zakládá. Z 95 % je obstarávají fotografové vydavatelství Empresa Media. Z archivů se čerpá minimálně a většinou v případě zahraničních osobností. Podle Kozumplíka (2016) by snímky měly odpovídat době vzniku rozhovoru. Zárukou kvality textů je editační mechanismus, který má několik kroků. Každý text projde pod rukama nejen editorkám, ale také šéfredaktorovi. „V současné době jde každý článek nejprve k editorkám. Po prvních úpravách ho čtu já, dále putuje do korektorny a ke grafikovi, který rozhovor zalomí. Vytištěný rozhovor se vrací zpátky do korektorny, kde se upravují například koncovky. Následně se text vrátí ke grafikům, znovu se vytiskne a ještě potřetí se čte v korektorně.“ (Kozumplík 2016) Podle svých slov Kozumplík (2016) nejčastěji pozměňuje titulky a perexy. Procházkové (2016) se zatím nestalo, že by nějaký text vůbec nevyšel: „Pokud není podle našich představ, snažíme se s ním editorsky pracovat a případně požádáme autora, aby ho doplnil či upravil.“ 44

V redakci Interview platí interní pravidlo o autorizaci, které je základem korektního přístupu ke zpovídaným. Autorizace slouží zejména k opravení faktických chyb. „Předpokládáme,

že

časopisy

tohoto

typu

budou

přístupné

v knihovnách,

a v rozhovorech s vědci či lékaři by mělo být co nejméně nepřesností.“ (Kozumplík 2016). Procházková (2016) poukazuje na význam předchozí domluvy, kdy respondenta žádá, aby označil pouze faktické chyby a pasáže, se kterými zásadně nesouhlasí.

45

4. TVŮRČÍ ČÁST – KRITICKÁ REFLEXE V kritické reflexi zhodnotím proces tvorby jednotlivých publicistických rozhovorů s českými bloggery, které jsou součástí příloh práce. Zaměřím se na kritéria výběru respondentů a na jednotlivé fáze tvorby rozhovoru. Své postupy srovnám s doporučeními v odborné literatuře a s poznatky získanými při výzkumných rozhovorech se členy redakce.

4.1 Výběr respondentů Před výběrem konkrétních respondentů pro publicistické rozhovory jsem pozorovala českou blogovací scénu. Její prozkoumání mi umožnilo získat přehled o populárních bloggerech a čtenářsky atraktivních tématech. S ohledem na teoretickou část práce a doporučení ze strany členů redakce jsem při výběru bloggerů uplatnila několik kritérií. 1. Vybírat spíše respondenty často se nevyskytující na titulních stranách ostatních médií (Kozumplík 2016). 2. Dbát na pestrost rozhovorů a vybírat autory různě tematicky zaměřených blogů. 3. Upřednostnit respondenty, kteří se blogování věnují delší dobu, a v daném tématu se dobře orientují (Procházková 2016). 4. Oslovit osoby se zajímavým příběhem (Procházková 2016). 5. Vybírat bloggery jejichž rozsáhlé čtenářské základny jim umožňují působit jako názoroví vůdci na větší množství lidí. Výše zmíněná kritéria jsou poměrně subjektivní a jejich naplnění se zakládá zejména na mém úsudku. Naplnění prvního kritéria nepřineslo žádné problémy. Média zatím bloggerům nevěnují příliš velkou pozornost. Po prozkoumání mediální databáze Anopress jsem zjistila, že od roku 2014 vyšlo v českém tisku jen několik podobných rozhovorů. Kritérium pestrosti jsem se snažila naplnit oslovením bloggerů věnujících se v příspěvcích různým oblastem. Částečně jsem vycházela i z výsledků průzkumu Blogbarometr 2015. Čtyřmi nejčastějšími tématy psaní jsou podle něj: krása a kosmetika, móda, cestování a vaření. Všechny jmenované oblasti jsem pokryla ve výsledných rozhovorech. Z pěti rozhovorů se nakonec dva týkají jídla, ale domnívám se, že jsou natolik odlišné, že to nijak neubírá na pestrosti celé sérii.

46

Co se týče posledního kritéria, zjistila jsem, že bloggeři většinou nemají na stránkách zveřejněnou čtenost. Vycházela jsem tedy z množství ohlasů pod jednotlivými články a z počtu příznivců na Facebooku a dalších sociálních sítích. Dále jsem se soustředila na jejich potenciál působit jako názoroví vůdci. Oslovila jsem bloggery, kteří zveřejňují na blozích doporučení a rady, a mají velkou zpětnou vazbu od čtenářů. Původně jsem chtěla sérii doplnit rozhovorem s Milošem Čermákem, odborníkem na nová média a aktivním mikrobloggerem. Z tohoto záměru jsem upustila poté, co mě Kozumplík upozornil, že rozhovor by nebyl publikovatelný. Důvodem je působnost Čermáka v konkurenčním vydavatelství. Za Čermáka se mi nepodařilo sehnat relevantní náhradu, a proto jsem se rozhodla odborníka na média z rozhovorů vypustit. Stejný postup mi doporučil i Kozumplík. Z první pětice vybraných bloggerů se uskutečnil rozhovor pouze s Terezou Salte a s Veronikou Kokešovou. Od ostatních potencionálních respondentů nepřišla žádná reakce. Postupně jsem s žádostí o rozhovor oslovila více než desítku dalších bloggerů a rozhovory jsem udělala se všemi, kteří byli ochotní se sejít. Domnívám se, že konečný výběr je pestrý a nakonec se mi podařilo získat zajímavé a originální bloggery mající vliv na čtenáře.

Na základě popsaných důvodů jsem zvolila následující respondenty: Veronika Koko Kokešová, blog: Menudomu.cz Zajímavý příběh stojí za foodblogem21 s názvem Menu domů. Autorka Veronika Kokešová alias Koko ho založila v roce 2012, kdy začala vydávat i stejnojmenný pořad na internetové televizi Stream.cz. Koncept blogu i pořadu je založený na tom, že hodnotí pokrmy v nejdražších českých restauracích a poté vaří jejich domácí verze. O popularitě blogu svědčí i získaná ocenění. Kokešová je dvojnásobnou Bloggerkou roku v kategorii Food (za rok 2013 a 2014), získala ocenění Foodblog roku 2013 a v anketě Křišťálová lupa se umístila na prvním místě v kategorii One (wo)man show (2014). Momentálně se navíc snaží vykročit z online prostředí do reálného světa a domácí vaření chce lidem usnadňovat prodejem vývarů a dalších produktů. Veronika Kokešová má potenciál působit jako názorový vůdce ve dvou oblastech – dělí se s lidmi o názory na konkrétní restaurace a snaží se je inspirovat k nákupu kvalitních surovin.

21

Označení pro blog o jídle a vaření.

47

Aneta Kaderková, blog: CheckCzechFashion.cz Výběrem Anety Kaderkové jsem pokryla jedno z nejčastějších témat blogování – módu (Blogbarometr 2015). Móda navíc přináší velký prostor k tomu, aby blogger na čtenáře působil jako názorový vůdce. Spolu se svými dvěma kamarádkami vede Aneta Kaderková blog Check Czech Fashion. Na českou blogovací scénu vstoupily už v roce 2011 s projektem mapování módy v ulicích. Blog mě zaujal mimo jiné svým profesionálním vzhledem odlišným od ostatních internetových deníčků.

Tereza Salte, blog: TerezainOslo.com Tereza Salte patří mezi lifestylové22 bloggerky a v letech 2014 a 2015 zvítězila v této kategorii v soutěži Bloggerka roku. Blogování o svém životě se začala věnovat v roce 2012 poté, co se přestěhovala za svým přítelem do Norska. Zaujala mě svým osobním přístupem ke čtenářům a snahou přinášet jim inspiraci. Pozitivně se na ně snaží působit například prostřednictvím článků zaměřených na ekologii a ochranu životního prostředí. Po čtyřech letech strávených v Norsku se v roce 2015 rozhodla využít zkušenosti ze severu v České republice. S manželem založili agenturu Elite Bloggers, která zastupuje české bloggerky v kampaních s firmami. Může tedy vnímat problematiku blogování ještě z další perspektivy, než jako bloggerka. Díky svému životu v Norsku je Tereza Salte schopná srovnat českou a zahraniční blogovací scénu.

Nejfake, stejnojmenný kanál na serveru Youtube.com Výběrem bloggera vystupujícího pod přezdívkou Nejfake jsem chtěla postihnout trend videoblogování. Video bloggeři svou tvorbu nejčastěji nahrávají na server Youtube a vžilo se pro ně označení youtubeři. Nejfake patří k první generaci youtuberů a videa na tento server nahrává už od roku 2008. Jeho kanál odebírá více než půl milionu lidí a videa mají přes 80 milionů přehrání23. Nejfake se soustředí nejen na zábavu, ale poukazuje i na závažnější témata, jako je politika, dopad sociálních sítí na reálný život apod. Prostřednictvím videí k zamyšlení se snaží diváky inspirovat k lepšímu životu. 22

Lifestylový blog se zaměřuje na informace z každodenního života autora. Časté jsou také příspěvky o cestování. 23 Stav ke dni 1. 5. 2016.

48

Zajímavá je rovněž skutečnost, že Nejfake tají své skutečné jméno i podobu. Točí ve slunečních brýlích a s šátkem přes obličej.

Hannah Saleh, Daniela Hannová a Jana Patočková24, blog: Vyvarovna.com Vývařovna mezi ostatními blogy na české scéně vyčnívá svou originalitou. Oficiálně se sice řadí mezi foodblogy, ale moc receptů na ní není. Autorky jídlo pojímají jako metaforu pro své životy. Na blogu sdílejí životní příběhy, úspěchy i neúspěchy a snaží se čtenářům dokázat, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Zabývají se také recenzováním rautů, bufetů a podniků nižší cenové kategorie. Blog založily v roce 2011 a v roce 2016 za něj získaly nominaci na Magnesii Literu25.

4.2 Sjednání rozhovorů S žádostí o rozhovor jsem všechny respondenty oslovila prostřednictvím e-mailu, který měl každý z nich uvedený na webových stránkách. Při prvotním kontaktu jsem se řídila doporučením Bartoška (1997, s. 70) a Keebleho (1994). Hned v úvodním e-mailu jsem všem potenciálním respondentům krátce představila sebe i svůj studijní obor. Dále jsem jim vysvětlila, že rozhovory jsou sice primárně určené pro potřeby bakalářské práce, ale existuje i možnost jejich publikování v magazínu Interview. Postupně jsem kontaktovala více než desítku bloggerů, ale na můj e-mail reagovalo pouze pět z nich. Všichni, kteří se mi ozvali, byli velmi vstřícní a na schůzce jsme se zpravidla domluvili během několika dní. Respondenty jsem také předem upozornila na nutnost doplnit rozhovory obrazovým materiálem. Na fotografie je totiž v magazínu Interview kladen velký důraz (Kozumplík 2016). Nikdo z nich neměl s případným focením problém. Ve všech případech jsem požádala o osobní setkání a respondentům jsem sdělila, že rozhovor zabere pravděpodobně hodinu až hodinu a půl času. Vycházela jsem ze zkušeností redaktorek Procházkové (2016) a Nejezchlebové (2016). Podobnou délku doporučuje i Moravec (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 64) a Kasarda (2012, s. 109). Kratší čas by mohl být stresující a v případě delších rozhovorů vzniká velké množství balastu. Zásadní pro mě bylo, aby se rozhovory uskutečnily tváří v tvář. Tuto metodu upřednostňuje také Keeble (1994, s. 63), podle kterého se respondent při osobním 24

Jana Patočková se nakonec na domluvené setkání kvůli pracovním povinnostem nedostavila. Jde o literární ocenění udělované od roku 2002 Sdružením Litera. V roce 2015 přibyla nová kategorie Blog roku. 25

49

setkání novináři víc otevře a snižuje se riziko nedorozumění. Osobní setkání mi navíc umožnilo reagovat na odpovědi, vymýšlet nové otázky podle vývoje interview a přepsat výsledný materiál tak, aby korespondoval s dojmem, kterým na mě zpovídaný působil (Tušer 1999, s. 106). Vzhledem k mým flexibilním časovým možnostem jsem místo a čas setkání nechala na jednotlivých bloggerech. Kromě Terezy Salte, která mě pozvala k sobě do kanceláře, jsem se s ostatními sešla v pražských kavárnách, tedy na neutrální půdě. Podle Keebleho (1994, s. 66) neformální prostředí, jako je restaurace nebo kavárna, pomáhá vytvářet uvolněnou atmosféru. Ani při setkání v kanceláři Terezy Salte jsem ovšem nepozorovala žádné napětí či náznak toho, že by těžila ze své převahy ve známém prostředí.

4.3 Příprava V další fázi jsem se řídila radou Kozumplíka (2016), že pečlivá příprava je základem kvalitního rozhovoru. Každému respondentovi jsem se podobně jako Nejezchlebová (2016) věnovala dva až tři dny. Vzhledem ke skutečnosti, že bloggeři nejsou příliš mediálně známí, byly mým hlavním zdrojem informací jednotlivé blogy a v případě Nejfejka jeho kanál na Youtube. Snažila jsem se je projít od začátku do konce, abych si udělala hlubší představu nejen o tématu, kterým se zabývají, ale také o tom, kam se blog od založení vyvíjí. Po vzoru Nejezchlebové (2016) a Procházkové (2016) jsem navíc prozkoumala mediální databázi. V případě Terezy Salte, Veroniky Kokešové, Hannah Saleh a Daniely Hannové se mi podařilo v databází Anopress dohledat několik rozhovorů, které se pro mě staly dalším zdrojem inspirace. Nejkomplikovanější byla situace u Anety Kaderkové a Nejfejka. Na internetu jsem s nimi našla pouze několik menších rozhovorů, které se týkaly spíše základních informací. Nejfake navíc neprovozuje psaný blog, takže jsem se v rámci přípravy zaměřila na sledování zveřejněných videí. Od roku 2008 jich publikoval více než tisíc. Z časových důvodů jsem zhlédla asi dvě desítky z nich. Snažila jsem se je vybírat tak, abych si udělala obrázek o vývoji jeho tvorby. Nezaměřila jsem se tedy pouze na poslední zveřejněná, ale zhlédla jsem i některá z jeho začátků na Youtube. Dále jsem se zaměřila na divácky nejúspěšnější videa i na ta, která takový úspěch neměla. Při přípravě otázek jsem navíc vycházela z prostudované literatury o blogování a názorovém vůdcovství. Stejný postup doporučuje například Tušer (1999, s. 105).

50

Podle něj je potřebné předem prostudovat nejen životopisné a profesní údaje, ale považuje za nutné seznámit se i s oblastí, ve které daná osoba působí. Na všechny rozhovory jsem přicházela asi se čtyřstránkovým seznamem otázek uspořádaných do tematických okruhů. Stejně jako Procházková (2016) trpím před cizími lidmi mírnou nervozitou a otázky mi dodávaly pocit bezpečí. Při jejich formulaci jsem se snažila brát ohled na Kozumplíkovo (2016) upozornění, že v Interview je kladen velký na důraz informační hodnotu jednotlivých dotazů. Pří přípravě mě trochu brzdila skutečnost, že jsem si o blogování i o jednotlivých bloggerech nastudovala velké množství informací. Při sestavování otázek jsem měla mnohdy pocit, že se nemám na co ptát, protože o respondentovi všechno vím. Musela jsem ovšem vzít v úvahu, že v magazínu se téma blogování dosud neobjevilo, a ne všichni čtenáři jsou do něj zasvěcení. Nakonec jsem tedy pokládala i otázky, na něž jsem předem znala odpověď. V bakalářské práci se primárně zabývám bloggery jako názorovými vůdci, ale je evidentní, že jde o poměrně úzce vymezené téma. Vzhledem k délce rozhovorů i volbě cílového média jsem se soustředila i na další témata a oblasti včetně soukromého života zpovídaných. Blogování je ovšem hlavní linkou, která se prolíná všemi rozhovory. Abych se vyhnula riziku, že všechny rozhovory budou hodně podobné, snažila jsem se u každého bloggera najít jinou oblast, ve které by mohl působit jako názorový vůdce, což jsem vypozorovala i z ohlasů čtenářů a diváků pod články či videi.

4.4 Realizace rozhovorů Na místo setkání jsme vždy dorazila minimálně s dvacetiminutovým předstihem, protože nedochvilnost není dobrým začátkem rozhovoru (Kasarda 2002, s. 108). Pouze do kanceláře Terezy Salte jsem dorazila na čas, abych ji nezaskočila předčasným příchodem. Rozhovory jsem zahajovala krátkou konverzací mimo téma, která mi pomohla uvolnit atmosféru, což doporučuje Ruß-Mohl (2005, s. 117) i Nejezchlebová (2016). Nejvděčnějšími tématy bylo počasí a doprava v Praze. V úvodu jsem bloggerům znovu objasnila účel rozhovorů a odpověděla jim na případné doplňující dotazy. Stejně jako Procházková (2016) jsem se první půl hodinu rozhovoru věnovala odlehčenějším tématům a tomu, co jednotlivé bloggery zajímá. Cílem bylo je rozpovídat. V jednom případě se o úvodní odlehčení atmosféry postarala sama bloggerka. Tereza Salte se hned po mém příchodu nabídla, že mě provede po Elite Bloggers hubu, tedy zázemí, které s manželem vybudovali pro zastupované bloggerky. 51

Pro rozhovory jsem zvolila podobu čistého dialogu (Štorkán, Bauman 1973, s. 34). Dialog mi umožnil dát dostatečný prostor respondentovi a zároveň rozhovor usměrňovat a ptát se na doplnění. Rozhovory bych dále označila jako profilové. Mým cílem bylo představit nejen danou osobu, ale i její pohled na problematiku blogování a názorového vůdcovství (Kasarda 2012, s. 103). Povaha rozhovorů a média mi dovolila zvolit přátelský přístup, který mi doporučila i Nejezchlebová (2016). Konfrontační techniku jsem použila pouze u rozhovoru s youtuberem s přezdívkou Nejfake. Pokládala jsem mu i mírně provokativní otázky jako například: „Není zbabělé, že se ani po tolika letech nepostavíte za svou tvorbu jménem a obličejem?“ I přesto se setkání odehrálo v přátelské atmosféře. Při rozhovorech jsem se snažila pečlivě poslouchat, co respondent říká, a reagovat přímo na místě na nové informace. Bez interakce by podle Nejezchlebové (2016) byl rozhovor pouhým dotazníkem. Na druhou stranu i přílišná improvizace může být na škodu. Procházková (2016) tvrdí, že novinář by měl na setkání přicházet se základní představou o tom, jak má výsledný rozhovor vypadat. Držela jsem se tedy střední cesty. Při přepisu záznamu mě nicméně napadala ještě řada doplňujících otázek, které jsem během rozhovoru mohla položit. Od dodatečného doptávání prostřednictvím e-mailu jsem ovšem upustila. Domnívám se, že z pohledu čtenáře nevyvolávají výsledné texty žádné nesrovnalosti a zařazením dalších otázek by se text neúměrně prodloužil. Velkou část připravených otázek jsem nakonec ani nevyužila. Buď přestaly být v konkrétním kontextu relevantní, nebo na ně respondenti odpověděli dřív, než jsem je stihla položit. Navíc jsem chtěla, aby rozhovory probíhaly plynule, takže jsem se snažila příliš se nedívat do papíru na stole. Na význam očního kontaktu upozorňuje i Keeble (1994, s. 68). V praxi se mi osvědčila také rada Adamsové a Hickse (2001, s. 34). Pokud jsem nějakou odpověď nepovažovala za dostačující, zůstala jsem několik vteřin zticha, což respondenta přimělo, aby své povídání rozvedl. Tuto techniku jsem nemusela vůbec použít u rozhovorů s Veronikou Kokešovou a s Hannah Saleh a Danielou Hannovou. Všechny tři mluvily možná až příliš. V průběhu setkání jsem musela jejich povídání dokonce několikrát zastavit, abych se vůbec stihla zeptat na klíčové otázky související s názorovým vůdcovstvím (Zimmerman in Mencher 2003, s. 348–349). Výřečnost respondentek způsobila menší problémy při přepisu záznamu. Vzniklo větší množství balastu a mnohdy se ztrácela nit rozhovoru. Tyto nedostatky 52

jsem se snažila při přepisu odstranit vypouštěním s tématem nesouvisejících pasáží. Naopak nejhůře plynul rozhovor s Anetou Kaderkou, což připisuji své novinářské nezkušenosti a nervozitě, protože šlo o můj první větší rozhovor. Při zpracování jsem nicméně snažila otázky formulovat tak, aby na sebe více navazovaly. Mnohokrát jsem použila techniku aktivního naslouchání. Některé odpovědi se mi zdály nesrozumitelné nebo se respondent nevyjádřil úplně jasně. V takových situacích jsem se snažila zopakovat sdělené informace, abych se ujistila, že jsem vše správně pochopila. Všechny rozhovory jsem nahrávala na diktafon, ale pro jistotu jsem si zároveň pořizovala i krátké poznámky. Poznámky jsem si dělala spíše pro lepší pocit. V případě selhání nahrávacího zařízení bych z nich tak rozsáhlé rozhovory dala dohromady jen těžko. Pro příště se nebudu spoléhat jen na jeden zdroj, ale pokusím se na rozhovory nosit minimálně dvě nahrávací zařízení, aby bylo případné riziko ztráty záznamu co nejmenší. Před zapnutím diktafonu jsem respondenty vždy upozornila, že začínám nahrávat (Kasarda 2012, s. 109). Rozhovory trvaly podle předpokladu kolem hodiny a čtvrt. Nejkratší byl rozhovor s Terezou Salte. Po příchodu do její kanceláře mě upozornila, že na mě má kvůli pracovním povinnostem jen necelou hodinu času. Časové omezení mě trochu vystresovalo a u některých témat jsem nepoložila doplňující otázky, protože jsem se bála, že se nestihnu zeptat na všechny připravené okruhy. Výsledný text jsem se ovšem snažila přepsat tak, aby to nebylo úplně patrné. Na konci setkání jsem se všemi ještě několik minut zdvořile konverzovala a domluvila se na autorizaci (Keeble 1994, s. 71).

4.5 Zpracování rozhovorů Všechny rozhovory jsem začala zpracovávat ihned po návratu domů, dokud jsem měla vše v živé paměti (Adamsová, Hicks 2001, s. 96). Nejprve jsem po vzoru Nejezchlebové (2016) celý záznam přepsala do počítače a poté zahájila fázi redigování. Rozsah neupravených přepisů se pohyboval kolem 30 tisíc znaků, z čehož jsem využila asi dvě třetiny textu. Samozřejmostí pro mě bylo vynechání výplňkových slov, zbytečných pasáží, které nepřinášely nic nového nebo zajímavého a také nahrazení opakujících se výrazů jejich synonymy (Osvaldová, Halada 1999 s. 152). Dále jsem nahradila hovorové výrazy spisovnou češtinou. Všimla jsem si, že magazín Interview si na ní zakládá. Přitom jsem se ovšem snažila zachovat autentický dojem a zásadně neměnit způsob mluvy zpovídaného (Kasarda 2012, s. 110–111). 53

Nejtěžší byly úpravy rozhovoru s Hannah Saleh a Danielou Hannovou. Při přepisu vyplulo na povrch velké množství balastu, protože respondentky při setkání často odbíhaly od tématu a bavily se mezi sebou. V rozhovoru s autorkami blogu Vývařovna jsem se také rozhodla ponechat některé hovorové výrazy. Striktním převodem slov do spisovné češtiny by se totiž vytratil specifický ráz jejich vystupování. Řídila jsem se tedy Volfovou radou (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 111) a snažila se najít přínosnou míru mezi autenticitou a stylizací. Rozhovor s autorkami blogu Vývařovna považuji i přes situační komplikace za jeden z nejzdařilejších. Vhledem k tomu, že šlo o skupinové interview, jsem se snažila i po přepisu zachovat jeho tempo. Inspirovala jsem se přístupem Nejezchlebové (2016) a rozhovory pojímala jako literární útvary. To mě vedlo k poměrně velkým zásahům do pořadí otázek. Z rozhovorů uveřejněných v magazínu Interview jsem navíc vypozorovala, že redaktoři s ohledem na rozsahu textů nechávají dlouhé otázky i odpovědi. Pokud by byly rozhovory určené pro jiné médium, pravděpodobně bych delší odpovědi častěji rozdělovala otázkami, které v rozhovoru vůbec nezazněly. Mým cílem bylo, aby výsledné texty měly více než 14 tisíc znaků, což je minimální rozsah pro publikování v měsíčníku Interview (Procházková 2016). Zpětně se domnívám, že omezení rozsahem mohlo mít negativní vliv na výslednou podobu rozhovorů. Chtěla jsem je dle zásad Interview udělat co nejdelší a je tedy možné, že některé pasáže textu nejsou tolik zajímavé. Rozhovory jsem se snažila otevírat zajímavými otázkami, abych se vyhnula chronologickému vyprávění, které čtenáře tolik neupoutá (Procházková 2016). Nezbytnou otázku, jak se dotyčný k blogování dostal, jsem si tedy nechávala vždy až na později. I přesto, že při setkání jsem tuto otázku pokládala většinou hned na začátku, abych dotyčného rozmluvila. Při výsledné kompozici jsem otázky poskládala podle tematických celků a snažila jsem se, aby závěrečná odpověď přinesla hezkou tečku (Nejezchlebová 2016). Ne vždy se mi to však povedlo. Za méně zdařilý považuji konec rozhovoru s Terezou Salte, kde se ptám na vydání knihy o jejím životě. Domnívám se, že v rozhovoru zazněly i zajímavější odpovědi, které by mohly text ukončit. Mám na mysli například odpovědi na otázky týkající se ekologie. Bohužel se mi nepodařilo kompozici textu upravit tak, abych mohla tyto otázky přesunout na konec rozhovoru. V závěru jsem přistoupila k tvorbě perexu a titulků. V redakci Interview je autorům ponechána poměrně velká tvůrčí volnost. Řídila jsem se slovy Procházkové (2016) a v perexu představila respondenta v souvislosti s blogem. Titulky jsem se snažila 54

vytvořit tak, aby nalákaly ke čtení, ale zároveň nepůsobily bulvárně a nebyly delší než pět slov (Procházková 2016). Při pročítání jednotlivých čísel magazínu jsem si všimla, že pravidlem není v Interview ani přítomnost slovesa. Právě naopak velká část titulků je tvořená dvou nebo tříčlenným slovním spojením. Domnívám se, že text by bylo vhodné kvůli přehlednosti rozčlenit na tematické celky prostřednictvím mezititulků. Respektovala jsem ovšem zvyklosti magazínu Interview, kde se klasické mezititulky nepoužívají. Součástí rozhovorů jsou v Interview pouze zajímavé citace z textu, které neplní funkci mezititulků. Jsou umístěné mimo vlastní text, takže spíše graficky doplňují stránku. Další nezbytnou součástí rozhovorů v Interview je profil zpovídaného a rubrika Mezi čtyřma očima (Kozumplík 2016). V profilu jsem u každého respondenta uvedla základní bibliografické údaje. Problém nastal pouze u Nejfejka, který údaje jako je věk, vzdělání atd. tají. Sepsala jsem tedy informace, které jsou známé. V rubrice Mezi čtyřma očima jsem popsala, jak rozhovory probíhaly a jakým dojmem na mě respondenti působili (Kozumplík 2016). Při rozhovorech se bohužel nestalo nic zajímavého, co bych do této rubriky mohla promítnout. Při setkání jsem pořídila fotografie, které jsou nedílnou součástí magazínu a je na ně kladen velký důraz (Kozumplík 2016). Vzhledem k mým a respondentovým možnostem, je považuji za slabinu rozhovorů. Nedostatek času a moje nezkušenost s fotoaparátem způsobily, že výsledné snímky nejsou moc kvalitní. Ani v Interview ovšem fotky nepořizují sami redaktoři, ale domlouvá se zvláštní focení s profesionálním fotografem vydavatelství (Kozumplík, Procházková 2016). Všichni kromě autorek blogu Vývařovna se nechali ochotně vyfotit. Hannah Saleh a Daniela Hannová v prvním e-mailu nejprve s focením souhlasily, ale na místě ho odmítly. Přiložená fotografie tedy pochází z jejich archivu.

4.6 Autorizace Možnost autorizovat text jsem na základě interního pravidla magazínu poskytla všem respondentům (Kozumplík 2016). Po vzoru Procházkové (2016) jsem je předem upozornila, aby opravili pouze faktické chyby, popřípadě upozornili na místa, ke kterým mají zásadní výhrady. Text chtěli autorizovat všichni kromě Veroniky Kokešové, která mě už při setkání upozornila, že to nepovažuje za nutné. Díky autorizaci se mi podařilo odstranit několik nepřesností, takže ji zpětně hodnotím velmi pozitivně. Tereza Salte mě například upozornila na chybu v psaní velkých písmen v názvu její agentury Elite 55

Bloggers. Daniela Hannová chtěla změnit slovo „uprchlíci“ na „lidé prchající před válkou“. Nijak to neměnilo význam textu, takže jsem jejímu požadavku vyhověla. Nikdo z respondentů neměl tendenci do rozhovorů zásadním způsobem zasahovat a potěšilo mě, že jejich ohlasy na výsledné výstupy byly velmi pozitivní.

4.7 Shrnutí Proces tvorby rozhovorů ve výsledku hodnotím velmi pozitivně. Komplikace se objevily hlavně na začátku a týkaly se neochoty potencionálních respondentů odpovědět na můj e-mail s žádostí o rozhovor. Nakonec se mi ovšem podařilo získat zajímavé respondenty, kteří podle mého názoru v blogování vynikají. Všechna setkání proběhla ve velmi přátelském duchu, ale i tak se mi podařilo zachovat neutrální přístup. A nebýt příliš glorifikační, jak mi doporučil Kozumplík (2016). V rozhovorech jsem se soustředila hlavně na to, aby jednotliví respondenti reflektovali svou roli. Mým cílem bylo prostřednictvím rozhovorů s bloggery zasvětit čtenáře magazínu Interview, kterými jsou hlavně ženy starší třiceti let, do této problematiky (Kozumplík 2016). Vedly mě k tomu zkušenosti z mého okolí. Čtenáře blogů tvoří zejména mladší generace a starší lidé k bloggerům mnohdy přistupují s despektem. Prostřednictvím rozhovorů jsem se tedy snažila do jisté míry vyvrátit častý argument, že blogger nic neumí. Rozhovory by podlé mého názoru mohly vhodně doplnit skladbu magazínu Interview a tvořit protipól „čtenářsky těžším“ rozhovorům s vědci. Přitáhnout čtenáře Interview k tomu, aby si přečetli pro magazín ne zcela typické rozhovory, jsem se snažila také prostřednictvím poutavých titulků. Za zdařilý považuji zejména titulek rozhovoru s Nejfejkem: „Záhada českého internetu“, který by mohl u čtenáře vyvolat touhu přijít této záhadě na kloub. Při zpracování jsem do textu hodně zasahovala v duchu zásady, že po přečtení dobrého rozhovoru by si měl zpovídaný pomyslet: „Není to přesně, co jsem řekl, ale je to přesně, co jsem chtěl říct.“ (Osvaldová 2009, s. 7) Vzhledem ke zpětným ohlasům od respondentů a bezproblémové autorizaci se domnívám, že se mi toho podařilo dosáhnout. Menší problémy mi způsobila délka textů, na které si v Interview zakládají (Procházková 2016). I přes jisté omezení rozsahem jsem se snažila vybírat pouze zajímavé pasáže a ty méně zajímavé z textu vypouštět.

56

ZÁVĚR Primárním cílem bakalářské práce bylo vytvořit sérii publicistických rozhovorů s českými bloggery, které by mohly být publikované v magazínu Interview. Vycházela jsem z předpokladu, že časopis Interview zveřejňuje rozhovory z rozmanitých oblastí, ale téma blogování a nových médií redaktoři dosud nepokryli. Tuto domněnku mi potvrdili

i

pracovníci

redakce

při

výzkumných

rozhovorech

(Procházková,

Nejezchlebová, Kozumplík 2016). Mým dalším autorským záměrem bylo zasadit blogování do širšího kontextu a spojit ho s konceptem názorového vůdcovství. Domnívám se, že druhotný cíl se mi podařilo splnit v rámci teoretického úseku. Teoretickou část jsem rozčlenila do tří kapitol. V první jsem se zabývala nejednoznačností při snaze o definování blogů a při vytváření jejich typologie. Blogování jsem zařadila i časově, neboť se jedná o relativně nový fenomén rozvíjející se od konce devadesátých let. Výzkum Blogbarometr 2015 mě dále vedl ke zjištění, že největší počet bloggerů tvoří ženy, které se zabývají volnočasovými tématy, jako je móda, cestování, kosmetika apod. V posledním úseku první kapitoly jsme se pokusila zařadit blogy do kontextu mediálních obsahů, což mě vedlo k vymezení podobností a odlišností mezi prací novináře a bloggera. Další část pojednává o konceptu názorového vůdcovství z pohledu autora pojmu Paula Lazarsfelda a dalších. A zabývám se v ní také postavením bloggerů jako názorových vůdců. První dvě kapitoly teoretické části mi navíc pomohly ve vymýšlení otázek pro jednotlivé bloggery. Díky části o žánru jsem si v praxi vyzkoušela rady jednotlivých žurnalistických teoretiků i doporučení z novinářských příruček pro tvorbu rozhovoru. K vypracování dostatečně kvalitních rozhovorů jsem ale potřebovala konkrétní informace o cílovém médiu. Informace jsem získala od šéfredaktora, editorky a redaktorky prostřednictvím polostruktorovaných rozhovorů a na jejich základě jsem se vytvořila profil magazínu Interview. Domnívám se, že to je i jeden z dalších přínosů práce. Magazín Interview totiž vychází teprve od března roku 2015 a žádná práce o něm dosud nepojednává. Na základě nabytých informací jsem vytvořila rozhovory s pěti českými bloggery z různých oblastí. Dvakrát se sice opakuje téma jídlo, a to u bloggerky Veroniky Kokešové a u autorek blogu Vývařovna, ale snažila jsem se tuto problematiku pojímat z různých úhlů pohledu. Prostřednictvím pěti rozhovorů jsem chtěla přiblížit, jak bloggeři vnímají svoji pozici názorových vůdců a jak se z blogování pro mnohé 57

stává zaměstnání na plný úvazek. Rozhovory jsem následně podrobila kritické reflexi. I přes problémy při kontaktování respondentů si myslím, že se mi podařilo vytvořit pět různorodých rozhovorů, které naplňují znaky cílového média. Za nejzdařilejší považuji rozhovor s Veronikou Kokešovou, která o tématu blogování a jídla mluvila velmi poučeně. Minimálně rozhovory s Veronikou Kokešovou a s autorkami blogu Vývařovna považuji po zásahu editorů za uveřejnitelné. Podle mého názoru plynou nejlépe ze všech a udržují si zajímavé tempo. Pro stoprocentní naplnění všech znaků potřebných k uveřejnění rozhovorů v cílovém médiu mi chybí ještě dostatek praxe. To se projevilo nejen při vedení rozhovorů, kdy jsem občas nepokládala doplňující otázky, ale i při zpracování.

58

SEZNAM ZDROJŮ Tištěné zdroje ADAMS, Sally a Wynford HICKS, 2001. Interviewing for journalitst. London: Routledge. ISBN 0-415-22914-6. BARTOŠEK, Jaroslav. 1997. Žurnalistika. Úvod do studia. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého. BEDNÁŘ, Vojtěch, 2011. Internetová publicistika. Praha: Grada Publishing. ISBN 97880-247-3452-1. BURTON, Graeme a Jan JIRÁK, 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal. ISBN 80-85947-67-6. BYRON, DL a Steve BROBACK, 2008. Blogy: publikuj a prosperuj: blogování pro váš business. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2064-7. ČERMÁK, Miloš, 2009. Nová média. Úvod a stručná historie. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, ed. Žurnalistika v informační společnosti digitalizace a internetizace žurnalistiky: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Praha: Karolinum. ISBN 97880-246-1684-1. ČUŘÍK, Jaroslav et al., 2012. Nové trendy v médiích. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5825-5. DEVITO, Joseph A., 2008. Základy mezilidské komunikace. 6. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2018-0. DISMAN, Miroslav, 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost – příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0139-7. FOLLRICHOVÁ, Mária, 2004. Publicistické interview – spoločné dielo interviewujúceho a interviewovaného. Otázky žurnalistiky, 47(3), 171–178. HALLER, Michael, 1991. Das Interview: ein Handbuch für Journalisten. München: Öschläger. ISBN 3-88295-085-4. HENDL, Jan, 2005. Kvalitativní výzkum – základní metody a aplikace. Praha: Portál. ISBN 80-7367-040-2.

59

HVÍŽĎALA, Karel, 2009. Tázání se je zbožnost myšlení. Stručné dějiny interview. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6. CHAU, Pyk a HUI, KL, 1998. Identifying early adopters of new IT products: a case of Windows 95. Information and Management. 33(5), 225–230. JEŘÁBEK, Hynek, 2003. Měření názorového vůdcovství v českých sociologických výzkumech. Sociologický časopis. 39(5), 687–706. JIN, Yan, BLOCH, Peter a Glen CAMERON, 2002. A Comparative study: Does the word-of-mouth communication and opinion leadership model fit epinions on the Internet? Proceeding of the Hawaii International konference on social sciences. JURÁŠKOVÁ, Olga a Pavel HORŇÁK et al., 2012. Velký slovník marketingových komunikací. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4354-7. KASARDA, Martin, 2012. Praktická příručka písania pre profesionálov. Bratislava: Eurokódex. ISBN 978-80-89447-68-8. KASÍK, Pavel, 2009. Blogy, Web 2.0 a žurnalisté. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, eds. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalis: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1684-1. KATZ, Elihu, 1957. The two step flow of communication: an up-to-date report on an hypothesis. Political opinion quarterly. 21(1), 61–78. KEEBLE, Richard, 1994. The newspapers handbook. 3. vyd. London: Routledge. ISBN 0-415-24083-2. KOTLER, Philipe, 2001. Marketing, management. Praha: Grada Publishing. ISBN 8024700166. LAZARSFELD, Paul F, 1957. Public Opinion and the Classical Tradition. The Public Opinion Quarterly, 21(1), 39–53. MALLETTE, Malcom F, 1994. Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha: Centrum nezávislé žurnalistiky. ISBN 80-7106-045-3. MENCHER, Melvin, 2003. News reporting and writing. 9. vyd. New York: McGrawHill. ISBN 0-07-249194-9. 60

MERTON, Robert, 1949. Patterns of influence: A Study of Interpersonal Influence and of Communicatios Behavior in a Local Community. In: LAZARSFELD, Paul a Frank STANTON, eds. Communication Research. New York: Harper & Brothers. MIOVSKÝ, Michal, 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-1362-4. MORAVEC, Václav, 2009. Rozhovor v rozhlasovém a televizním vysílání. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6. NEFF, Ondřej, 2009. Rozhovor s Gigantem. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, ed. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6. OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA, eds., 1999. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri. ISBN 80-85983-76-1. OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds., 2009 Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6. RETTBERG, Jill Walker, 2008. Blogging: digital media and society series. Cambridge: Polity Press. ISBN 0-7456-4133-4. RUß -MOHL, Stephan, 2005. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0158-8. SEGEV, Sigal et al., 2012. Understanding opinion leadership and motivations to blog. Public relations journal. 6(5), nečíslováno. SCHÄFER, Mike a Monika TADDICKEN, 2015. Mediatized Opinion Leaders: New Pattern of Opinion Leadership in New Media Environments? International Journal of Communication. 9(2015), 960–981. ŠEMBEROVÁ, Kristina, 2009. Není blog jako blog. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, eds. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalis: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Praha: Karolinum. ISBN 97880-246-1684-1. ŠINDELÁŘ, Jan, 2006. Blog: vytváříme a vedeme internetový deník. Brno: Computer Press. ISBN 80-251-0927-5.

61

ŠÍDLO, Jindřich, 2009. Interview je zpráva. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6. ŠTORKÁN, Karel a Milan BAUMAN, 1973. Umění interviewu. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Novinář. ŠTORKÁN, Karel, 1980. Publicistické žánry. Brno: Vydavatelství a nakladatelství Novinář. TURNBALL, Giles, 2001. The state of blog: Interview with Ewan Williams. In: RETTBERG, Walker Jill, 2008. Blogging: digital media and society series. Cambridge: Polity Press. ISBN 0-7456-4133-4. TUŠER, Andrej, 1999. Ako sa robia noviny. Bratislava: Sofa. ISBN 80-85752-66-2. VEĹAS, Štefan, 2000. Teória a prax novinárských žánrov II. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského. ISBN 80-223-1493-5. VOLF, Petr, 2009. Umění v rozhovoru. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6. WALKER, Jill, 2005. Weblog. In: Routledge Encyclopedia of Narrative Theory. London and New York: Routledge. ISBN 978-0415775120. WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka, 2012. Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistiky. In: ČUŘÍK, Jaroslav et al. Nové trendy v médiích. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5825-5. WEIMANN, Gabriel, 1994. The Influentials. People who influence people. Albany: State university of New York Press.

Elektronické zdroje BLOOD, Rebeca, 2000. Weblogs: A History and Perspective. In: Rebecca ́s Pocket [online].7.září [cit. 01-16-2016]. Dostupné z: http://www.rebeccablood.net/essays/weblog_history.html ČERMÁK, Miloš, 2006. Na co nesmíte zapomenout, až zítra půjdete do práce. [online]. 5. prosince [cit. 02-20-2016]. Dostupné z: http://cermak.blog.respekt.cz/na-co-nesmitezapomenout-az-zitra-pujdete-do-prace/

62

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2015. Češi a internet [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/poctem-uzivatelu-internetu-jsme-preskocilievropu. CORPORATE EYE, 2014. Blog power – the growing influence of blogs on buying behaviour [online]. [cit. 01-12-2016]. Dostupné z: http://www.corporateeye.com/main/the-influence-of-blogs-on-purchase-decisions/ DONATH BUSINESS & MEDIA, 2015. Blogbarometr 2015, firmy loví v blogosféře [online]. [cit. 02-15-2016] Dostupné z: http://www.dbm.cz/pruzkumy/154-firmy-loviblogery-blogbarometr-2015 GARDEN, Mary, 2012. Defining blog: A fool’s errand or a necessary undertaking. Journalism [online]. 13(4), 483–499 [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://jou.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/13/4/483.full.pdf+html GAILLE, Brandon, 2013. How many blog are on the Internet. [online]. 20. listopadu [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.wpvirtuoso.com/how-many-blogs-are-onthe-internet/ HENNIG-THURAU et al., 2004. Electronic Word-of-Mouth via Consumer-Opinion Platforms: What Motivates Consumers to Articulate Themselves on the Internet? Journal of Interactive Marketing [online]. 18(1), 38–52 [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.marketingcenter.de/lmm/research/publications/download/I11_HennigThurau_el_al_JIM_2004_Electronic_WoM.pdf JANOUCH, Viktor, 2010. Sociální médium není jen Facebook [online]. 22. března [cit. 01-16-2016]. Dostupné z: http://www.mmportal.cz/socialni-medium-neni-jenfacebook.html KIETZMAN, Jan et al., 2011. Social media? Get serious! Understanding the functional building blocks of social media. Business Horizon [online]. 54(3), 241–251 [cit. 02-152016]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science/article/pii/S0007681311000061 LOWREY, Wilson, 2006. Mapping the journalism – blogging relationship. Journalism [online]. listopad, 7(4), 477–500 [cit. 03-21-2016]. Dostupné z: http://jou.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/7/4/477.full.pdf+html

63

LUPAČ, Petr, CHROBÁKOVÁ, Alena a Jan SLÁDEK, 2014. Internet v České republice 2014. [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.worldinternetproject.net/_files/_/193_report_wip_czr2014_v1.pdf MCGRAIL, Mike, 2013. The Blogconomy: Blogging stats. [online]. 28. srpna [cit. 0215-2016]. Dostupné z: http://www.socialmediatoday.com/content/blogconomyblogging-stats-infographic MEDIAGURU, 2015. Empresa uvádí Interview, využívá i značky Mladý svět. [online]. 3. března [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2015/03/empresauvadi-interview-vyuziva-i-znacky-mlady-svet/#.VwzllHq2pKl MEDIAMANIA, 2015. Po prvním čísle měsíčníku Interview se v trafikách zaprášilo. [online]. 20. března [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/tisk/po-prvnim-cisle-mesicniku-interview-se-vtrafikach-zaprasilo_336951.html NETMONITOR, 2016. Veřejná zpráva za leden 2016. [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.netmonitor.cz/verejne-vystupy NĚMEC, Jan, 2004. Blog – slovo roku 2004. [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://tech.ihned.cz/testy/c1-15292780-blog-slovo-roku-2004 STATISTA, nedatováno. Number of blogs worldwide from 2006 to 2011 (in millions). [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.statista.com/statistics/278527/number-of-blogs-worldwide/ TECHNORATI, 2010. State of the blogosphere 2010. [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://technorati.com/state-of-the-blogosphere-2010/ TECHNORATI, 2011. State of the blogosphere 2011. [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://technorati.com/state-of-the-blogosphere-2011/ TECHNORATI, 2013. Digital influence report 2013. [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://technorati.com/report/2013-dir/ THOMPSON, Clive, 2006. The Early Years. The New York times Magazine [online]. [cit. 01-16-2016]. Dostupné z: http://nymag.com/news/media/15971/

64

TÝDEN, 2016. Předplatné měsíčníku Interview. [online]. [cit. 03-1-2016]. Dostupné z: http://shop.tyden.cz/objednavka VINOPAL, Jiří, 2011. Zkoumání veřejného mínění. In: Akademie věd ČR [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://lsvv.soc.cas.cz/Studijni%20podklady_VVM.pdf ZÚNIGA, Gill de Homero et al., 2011. Blogging as a journalistic practice: A model linking perception, motivation and behavior. Journalism [online]. červen, 12(5), 586– 606 [cit. 03-21-2016]. Dostupné z: http://jou.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/12/5/586.full.pdf+html

Výzkumné rozhovory KOZUMPLÍK, Miloš. (1. 3. 2016). Praha. Šéfredaktor Interview. PROCHÁZKOVÁ, Olga. (7. 3. 2016). Praha. Redaktorka a editorka Interview. NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. (14. 3. 2016). Praha. Redaktorka Interview.

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Rozhovor s Veronikou Kokešovou Příloha č. 2: Rozhovor s Anetou Kaderkovou Příloha č. 3: Rozhovor s Terezou Salte Příloha č. 4: Rozhovor s Nejfejkem Příloha č. 5: Rozhovor s Hannah Saleh a Danielou Hannovou Příloha č. 6: Rozhovor s šéfredaktorem Milošem Kozumplíkem Příloha č. 7: Rozhovor s redaktorkou a editorkou Olgou Procházkovou Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou

65

JMENNÝ REJSTŘÍK A

DeVito Joseph, 32

Adams Sally, 28, 32, 34, 52, 53

Digital Influence Report, 7

Anopress, 46, 50

Disman Miroslav, 37, 39

B

Donath Business & Media, 15, 24

Barger Jorn, 11

E

Bartošek Jaroslav, 33, 34, 49

Elite Bloggers, 48, 51

Bauman Milan, 27, 28, 30, 31, 52

Empresa Media, 39– 41, 44

Bednář Vojtěch, 9, 17

F

Bennett Lance, 22

Fit Styl, 39

Blesk pro ženy, 39

Follrichová Mária, 26

Blog.cz, 7, 10

G

Blogbarometr, 15, 24, 46, 48, 57

Gaille Brandon, 7

Blogger.com, 10–12

Garden Mary, 9, 18

Blogging as journalistic practise, 18

H

Blood Rebeca, 11, 12, 18

Halada, 26

Broback Steve, 10

Halada Jan, 25–27, 34, 35, 53

Burton Graeme, 25

Hall Justin, 11

Byron DL, 10

Haller Michael, 33

Č

Hannová Daniela, 49, 50, 52, 54–56

Čermák Miloš, 12, 16, 47

Hendl Jan, 37–38

Česká televize, 38

Henning-Thurau, 23

Český statistický úřad, 7

Hicks Wynford, 28, 32, 34, 52, 53

Čuřík Jaroslav, 16, 34

Horňák Pavel, 13, 23

D

Hui KL, 22

Decatur, 21, 22

Hvížďala Karel, 25, 26

66

Ch

Kitchenette, 42

Chau Pyk, 22

Kokešová Veronika, 47, 50, 52, 55

Check Czech Fashion, 48

Kopáč Radim, 29, 31, 33–35, 49, 54

I

Kozumplík Miloš, 38–47, 49–51, 55–

iDnes.cz, 7, 18

57

Instinkt, 38, 39

L

Interview, 1, 3, 4, 8, 27, 37–44, 49, 51,

Lazarsfeld Paul, 20, 21

54, 55, 57, 117–120, 122–129

Lidové noviny, 39

J

Links.net, 11

James Garrett, 12

Lowrey Wilson, 19

Janouch Viktor, 17

Lupač Petr, 7

Jaromír Soukup, 40

M

Jarvis Jeff, 9

Mallete Malcolm, 30–32

Jeřábek Hynek, 20, 21

Manheim Jarol, 22

Jin Yan, 23

McGrail Mike, 7

Jirák Jan, 25

Media projekt, 40

Jurášková Olga, 13, 23

Mediaguru, 40, 41

K

Mediamania, 40

Kaderková Aneta, 48, 50, 53

Mencher Melvin, 26, 29, 32, 52

Kasarda Martin, 26, 28–30, 31, 33–35,

Menudomů, 47

49, 51–53

Merholz Peter, 11

Kasík Pavel, 17, 18

Merriam-Webster, 11

Katz Elihu, 20–22

Merton Robert, 21

Kavanaugh Andrea, 22

Miovský Michal, 38

Keeble Richard, 30, 31, 33, 49, 50, 52,

Mladá fronta Dnes, 39

53

Mladý svět, 41

Kietzman Jan, 16 67

Moravec Václav, 31, 33, 49

Routledge Encyclopedia of Narrative

Mosaic, 11

Theory, 10

N

Ruß-Mohl Stephan, 26, 29, 51

Neff Ondřej, 33, 35

Ryan Cornelius, 29

Nejezchlebová Lenka, 38, 39, 42–44,

S

49–54, 57

Saleh Hannah, 49–50, 52, 54–55

Nejfake, 48, 50, 52, 55

Salte Tereza, 47, 48, 50, 51, 53–55

Němec Jan, 11

Segev Sigal, 8, 21–24

NetMonitor, 7

Schäfer Mike, 22

Newton Media, 42

Statista, 7, 12

O

Š

Osvaldová Barbora, 12, 13, 16, 17, 25–

Šemberová Kristina, 12, 13

27, 29–31, 33–35, 49, 53, 54, 56

Šídlo Jindřich, 29

P

Šindelář Jan, 9

Patočková Jana, 49 Paulovičová Alexandra, 41

Štorkán Karel, 26– 28, 30, 31, 35, 52 T

Peterme.com, 11

Taddicken Monika, 22

Pitas, 12

Technorati, 7, 14, 24

Prima, 38

Tejkalová Alice, 12, 13, 16, 17, 25, 26

Procházková Olga, 38, 39, 41–46, 49,

The Interview People, 41

50–52, 54–57 The New York Times, 11 R

The People’s Choice, 20

Rainie Lee, 9 Thompson Clive, 11 Reflex, 38 Turnball Giles, 10 Rettberg Jill Walker, 9–11, 18 Robot Wisdom A weblog by Jorn Barger, 11

Tušer Andrej, 26, 27, 29, 30, 33, 40, 50 Týden, 39, 40

68

V

Weimann Gabriel, 21, 22

van der Merwe Roelof, 22

Williams Evan, 10

Veľas Štefan, 27, 29, 34

WordPress.com, 10, 11

Vinopal Jiří, 20

World Internet Project, 7

Volf Petr, 34, 54

Y

Vývařovna, 49, 54, 55, 57, 58

Youtube, 48, 50

W

Z

Walker Jill, 10

Zimmerman Fred, 32, 52

Waschková Císařová Lenka, 16

Zúniga Gill de Homero, 18

69

PŘÍLOHY Publicistické rozhovory Příloha č. 1: Rozhovor s Veronikou Kokešovou Z blogu na farmářské trhy Svou

diplomovou

práci

přetvořila

Veronika Kokešová alias Koko v úspěšný blog Menu domů. Ochutnává a hodnotí pokrmy v nejlepších českých restauracích a prostřednictvím videoreceptů radí lidem, jak si uvařit jejich domácí verze. Jako jedna z mála foodbloggerek se rozhodla překročit hranici online prostředí a vaření chce

ostatním

usnadňovat

prodejem

hodnotíte

pokrmy

poctivých vývarů. Na

blogu

v nejdražších podnicích. Už vám někdo řekl, že jako amatérská kuchařka do toho nemáte co mluvit?

Veronika Kokešová má zmapované nejlepší podniky v Praze. Foto: Veronika Bulánková

Mnohokrát. Vždycky říkám, že do toho naopak mám co mluvit, protože jsem platící zákazník. Pokud je v jídelním lístku napsané, že maso bude pečené, a mně přijde na talíř dušené, kuchař udělal někde chybu. Abyste jídlo dokázala napodobit, nemusíte znát potřebné procedury? Někdy se kompletní recept dozvím přímo z jídelního lístku. Je tam napsané třeba „Tři dny tažený telecí jazyk zauzený v naší domácí udírně podávaný se silnou telecí šťávou s rozmarýnem, hrachovou kaší omaštěnou selským sádlem a s jablkovou redukcí s medem“. Všechny postupy jsem se naučila sama z různých knížek, internetových videí a zahraničních zdrojů. Skoupila jsem snad všechny kuchařky světa, ale hlavní je stejně experimentovat. Po pár letech praxe snadno poznám, jestli je losos vařený, dušený, dělaný na pánvi, nebo v páře.

70

Jak? Důležitou roli hraje bílkovina, kterou při tepelném zpracování vylučuje. Například pošírovaná ryba se připravuje ve vysokých teplotách, takže je celá bílá. Nikdy jste nepřemýšlela, že si doplníte kuchařské vzdělání? Jednu dobu ano, ale jen proto, abych zavřela pusu šťouralům. Nakonec jsem došla k názoru, že by to pro mě byla ztráta času. Úroveň kuchařských učilišť není moc dobrá. Radši se postupy naučím z kvalitních knížek a okukováním práce kuchařů, kteří mě k sobě pustí. Profesionálním kuchařům nevadí, když se jim dívá pod ruce foodbloggerka? Je to různé. Někteří foodbloggery úplně nesnáší, ale jiní nás klidně vezmou mezi sebe. Dokonce jsem byla na stáži u Oldřicha Sahajdáka v restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise. Seznámili jsme se na gastronomickém festivalu a pak jsme se asi po dvou letech znovu potkali. Pamatoval si mě paradoxně díky tomu, že jsem s sebou tenkrát měla hodně staré hrnce. Celkem drze jsem ho požádala, jestli bych se nemohla podívat k němu do kuchyně, a on souhlasil. Překvapilo mě, když mi bez jakýchkoliv zábran řekl recepty na všechna jídla, která tenkrát měli na jídelním lístku. Prý ať si to klidně napíšu na blog, protože si stejně vymyslí nové. A Oldřich Sahajdák je vaším kuchařským vzorem? Takhle bych to neřekla. Spíš než v samotné gastronomii mám vzory mezi moderátory pořadů o vaření. Mým oblíbencem je třeba Jamie Oliver. Jeho autentický projev a láska k jídlu je pro mě ukázkou toho, jak by měl pořad o jídle vypadat. Navíc jsou všechny díly výborně natočené i po technické stránce. I když nejste vyučená kuchařka, v gastronomii se pohybujete od malička. Váš otec vlastnil restauraci a na vysoké škole jste vystudovala management hotelnictví, lázeňství a gastronomie. Bylo v plánu, že jednou převezmete rodinný podnik? To se asi předpokládalo. Jenže než jsem stihla dostudovat, táta už restauraci neměl. Mým snem ale bylo odmalička stejně něco jiného. Chtěla jsem moderovat diskuzní pořad typu Áčko (bývalá talk show TV Nova v letech 1997–2002, pozn. autorky), a protože se říká, že nejlepší průpravou před televizí je rádio, nastoupila jsem ještě při studiích do pražského Expres Rádia. Opravdu mě to chytlo a dodnes uvádím ranní vysílání. 71

Počkejte, ale gastronomie si vás stejně našla. Jinak bychom tady dnes nebyly. Vařit jsem začala vlastně z nouze, když jsem se kvůli škole odstěhovala do Prahy. Studentský rozpočet mi nedovolil chodit pořád do restaurací a maminku, která by se o mě postarala, jsem měla v Plzni. Z nutnosti se rychle stala moje záliba. Ke konci vysoké školy mě napadlo tyhle dvě velké vášně, tedy moderování a vaření spojit, a vymyslela jsem koncept pořadu a blogu o vaření. Po prvních šesti dílech, které jsem nahrála jako uživatel na internetovou televizi Stream, se mi ozvali z vedení, abych jim díly dodávala na zakázku. Vzpomenete si, jaké jídlo jste uvařila úplně poprvé? Tuším, že to byly zapečené těstoviny se smetanou, kuřecím masem, hráškem a oreganem. Mému tehdejšímu příteli strašně chutnaly a nějakou dobu jsme jich dělali obrovský kotel dvakrát týdně. Takže vám šlo vaření úplně samo? Přirozený talent? Asi ano. Průšvih je v mém případě všechno sladké, protože mu nerozumím. Je to tím, že mi ani nechutná. Pokud někde nejste s jídlem spokojená, umíte být dost kritická. Jak na to reagují majitelé restaurací? Někteří se snaží obhajovat a vysvětlují mi, že kuchař měl zrovna v pondělí špatný den. To jsem sice schopná pochopit, ale oni musí chápat zase mě. Když u nich za jednu návštěvu zaplatím tisíc korun, nechce se mi zkoušet, jestli ve středu kuchař neuvaří líp. Nových podniků navíc vzniká tolik, že nemám důvod vracet se tam, kde mě zklamali. Zatímco ostatní řeknou známým, že jim v restauraci nechutnalo, a negativní reklama se šíří ústně, já to napíšu na blog. A že můj názor zajímá víc lidí? To už není můj problém. Vracíte jídlo, když není podle jídelního lístku? Rozhodující je jeho chuť. Nemám ráda plýtvání, takže pokud je dobré, sním ho, i když nesplňuje kritéria na lístku. Pokud je ovšem surovina znehodnocená nebo je jídlo přesolené, pak ho nechám. Vždycky za sebe zaplatím, ale pak si postěžuju na blogu.

72

Špatná recenze může restauraci připravit o zákazníky. Uvědomujete si tuhle odpovědnost? Restaurace blogu často přikládají větší význam, než opravdu má. Určitě jim jeden článek nezruší klientelu, to bych musela psát třeba pro The New York Times. Přemýšlím o tom tak, že pokud dělají svou práci dobře a poctivě, nemají se čeho bát. Nikdy jsem nikomu schválně nekřivdila. Jsou i podniky, které se dokázaly z kritiky poučit a posunuly se dopředu. Například? Třeba v restauraci V Zátiší jsem si kdysi dala nic moc bramboračku, které úplně chyběla majoránka. Po nějaké době jsem potkala majitele, kteří mi za moji recenzi dokonce děkovali. Prý to byla poslední kapka, aby si uvědomili, že kuchař je k ničemu. Na svém blogu lidi učíte recepty jídel z velkých restaurací, čímž jim vlastně snižujete klientelu. Přemýšlela jste nad tím někdy tímto způsobem? Takhle to neberu. Moje videa mají dva aspekty. Prvním je jakási osvěta, kde chci lidi seznámit s nejlepší gastronomií v Česku, s novými ingrediencemi i způsoby zpracování. Ve druhé části videí navíc ukazuji, že se těchto novinek nemusejí bát, že jejich zpracování nepředstavuje nadlidský úkol. Takže nedělám úplně přesné kopie pokrmů, ale spíš jejich obdobu v domácích podmínkách. Taky poukazuji na skutečnost, že ne každá restaurace v centru Prahy, kde jeden chod stojí pět set korun, je zaručeně dobrá. Na druhou stranu se vaše práce dá brát i jako reklama… Je pravda, že pokud je restaurace dobrá, může se jí moje návštěva hodně vyplatit. V jednom videu jsem například dělala skotské vejce podle restaurace Maso a kobliha a od té doby se jim spotřeba skotských vajec navýšila o tři sta procent. Diváky tenhle pokrm zaujal, ale když viděli, že by doma museli kvůli dvěma porcím nalít do friťáku dva litry oleje, radši si zašli na originál. Málokomu se v dnešní době chce vařit dvě porce jídla čtyři hodiny. Ve své diplomové práci jste hodnotila pražské restaurace a jako nejlepší vám už tehdy vyšla La Degustation Bohême Bourgeoise, která později získala michelinskou hvězdu. Vlastně jste předvídala její úspěch. A ani jsem nepotřebovala křišťálovou kouli. La Degustation se nechala inspirovat postupy moderní gastronomie ve Skandinávii, ale zároveň tamní kuchaři pracují 73

s poměrně levnými surovinami. I cibuli nebo celer jsou schopní zpracovat a odprezentovat takovým způsobem, že lidé jsou ochotní jim zaplatit i vyšší částky. Podobně se už dávno postupovalo všude jinde, ale u nás to byl v době psaní mojí diplomky teprve první záblesk. Restauraci navíc provozuje silná skupina Ambiente, která si mohla dovolit ji několik prvních let dotovat. Trendu, který v Česku započala La Degustation, se blíží i další podnik s michelinskou hvězdou – Field šéfkuchaře Radka Kašpárka. Už jste ho také otestovala? V prvním půlroce po založení jsem tam byla na obědě. Dala jsem si hovězí jazyk s hrachovou kaší a jablkem, což je takové poznávací znamení právě šéfkuchaře Sahajdáka, který ho v La Degustation pravidelně připravuje asi sedm let. Verze ve Fieldu se skládala ze stejných ingrediencí a stejné bylo i servírování, ale chuť se originální verzi nevyrovnala. Neříkám, že chutnal špatně, ale znovu už jsem tam nešla. Nepovažuji za zásluhu získat hvězdu za něco, co dávno vaří jiné oceněné restaurace. Dovedete si představit, že by vás oslovili komisaři Michelinu, abyste pro ně hodnotila restaurace? Taková nabídka by se samozřejmě nedala odmítnout. Je to obrovská prestiž, i když se člověk stejně nemůže nikomu pochlubit. Trošku mě mrzí, že se hodnotitelé zaměřují hlavně na střed Prahy. Chtělo by to trochu provětrat a rozšířit obzory i mimo hlavní město. Například v Olomouci nedávno otevřeli restauraci Entree, která bude mít velkou váhu. Vy jste o založení vlastní restaurace nikdy neuvažovala? Chybí mi zkušenosti i věk a radši vařím doma. Nepovažuji se za kuchařku, jsem jenom člověk, který ostatní posouvá k lepšímu jídlu. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Každopádně bych v ní nepracovala jako kuchařka. Starala bych se spíš o provoz a marketing. Foodblogeři jsou v zahraničí váženými osobami, které zvou na tiskové konference spolu s novináři. Funguje to podobně i v Česku? Pro české novináře jsme zatím otravný hmyz. Nevystudovali jsme jejich vysokou školu a fušujeme jim do řemesla, ačkoli na to podle některých absolutně nemáme. Neříkám,

74

že všichni foodbloggeři jsou skvělí a umí vařit a psát o jídle, ale přijde doba, kdy nás budou muset začít respektovat. Mohou blogy nahradit profesionální média? Nemyslím si, že by zanikly časopisy o jídle a lidé chodili jenom na foodblogy. Pravděpodobnější je, že foodblogeři nahradí novináře v redakcích. Jídlo je jejich koníček, bytostně ho milují a jsou mnohdy zapálenější a nadšenější než mnozí redaktoři, kteří berou svou práci jenom jako prostředek k uživení. V letech 2013 a 2014 jste vyhrála snad všechna ocenění, která se v blogování dají získat. Letos jste v soutěži Bloggerka roku obsadila třetí místo, ale na blogu o tom píšete jako o prohře. Proč? Prostě jsem byla zvyklá vyhrávat. Ale vůbec se nedivím, že to takhle dopadlo. Blog jsem v posledním roce hodně zanedbávala, což se muselo někde projevit. Usilovně jsem psala tři a půl roku a čtenáři si zvykli, že přibývají až tři recepty týdně. Třetí místo mě sice trochu mrzí, ale jsem typ člověka, který se chce posouvat dál. Blog ani pořad na Streamu se nedá dělat deset let pořád ve stejné podobě a kvalitě. Na nějakou dobu jsem se stáhla, abych naplno zapracovala na novém projektu, který je mnohem časově náročnější. Menu domů ale určitě neumře, i když teď trochu skomíralo. Čtenáři a diváci se mohou těšit nejen na novou podobu, ale i obsah. Pořád chci chodit do restaurací, ale už to nebude stoprocentní priorita jako do teď. Novým projektem myslíte prodej domácích vývarů? Ano, momentálně se soustředím na přechod z online prostředí do reálného světa, což je dost náročné. Domácí vaření jsem se snažila lidem ulehčovat na blogu psaním velmi podrobných receptů, a teď jim chci pomáhat i prodejem konkrétních produktů, jako jsou silné domácí vývary a základy na různá rizota, omáčky nebo kuskusy. Zatím je všechno ve vývoji. Piluji receptury, učím se vařit v padesátilitrových hrncích a domlouvám se s farmáři na dodávání kvalitních surovin. Ráda bych vývary a další doplňkové zboží prodávala na farmářských trzích a dodávala je i do některých kamenných obchodů. V létě budeme naše produkty představovat na festivalech. Proces vzniku navíc týden po týdnu dokumentujeme a v červnu se bude vysílat nový pořad na Streamu, kde bude všechno zachycené. Od výroby až po hledání investorů a distribučních sítí.

75

Vývary chcete dělat z lokálních surovin. Jak moc vám záleží na původu potravin, ze kterých vaříte? Soustředím se hlavně na původ masa, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je etický přístup ke zvířatům. Asi dva roky jsem byla vegetariánkou, ale chuť byla silnější, takže si alespoň vybírám maso z farem, kde se ke zvířatům chovají s respektem a běhají tam šťastná kuřátka a kravičky. Šedivé umučené kuře z velkochovů, které prodávají v supermarketu za šedesát korun, už bych si nekoupila. Taky nechápu, proč bych si měla třeba mrkev nechat vozit přes půl planety, když se dá ve skvělé kvalitě vypěstovat i u nás. Dalším důvodem je samozřejmě chuť a není mi lhostejné ani mé zdraví. Nakupuju nejen na trzích, ale i v obchodech, kde kvalitní potraviny už předvybírají, jako je řetězec Sklizeno nebo řeznictví Real Meal Society. Farmářské potraviny se dají sehnat i v Makru. Na druhou stranu ale nejsem fanatik, který by zkoumal každou etiketu a porovnával ji se seznamem éček. Snažíte se v tomto ohledu inspirovat své čtenáře a diváky? Určitě, vedla jsem je k tomu od začátku a je to i důvod, proč jsem si vymyslela vývary. Rozhodně nepředpokládám, že rozjedu skvělý byznys, na kterém zbohatnu, a že už budu do konce života jezdit kolem světa. Chtěla bych, aby lidé doma vařili pořádně a zdravě ze surovin, za které se nemusejí stydět. Pořád je ale hodně těžké řadě z nich vysvětlit, proč si mají od farmáře koupit něco, co v supermarketu seženou za poloviční cenu. Problém je hlavně v tom, že jsme masožravý národ a velká část z nás si myslí, že bez salámu není pořádná snídaně a bez flákoty masa oběd a večeře. Pro trh i pro naše tělo by bylo vhodnější, kdybychom investovali ty samé peníze, ale omezili množství. Tedy například soustředili své finanční síly na jeden pokrm s dobrým masem denně a k večeři si udělali vegetariánské jídlo. Dokážete jako foodblogerka reálně ovlivnit chování konzumentů? Jeden článek asi nedokáže rozhodovací proces člověka zvrátit úplně opačným směrem. Nicméně pravidelných čtenářů mého blogu je poměrně hodně a když se jim člověk snaží dlouhodobě něco vštěpovat a pořád to opakuje, minimálně se nad tím snad zamyslí. Foodbloggeři obecně určitým vlivem disponují, ale nemyslím si, že bez foodblogů by tady lidé jedli jako zvířata.

76

Vlivu bloggerů na čtenáře si všímají i firmy. Kontaktují vás, abyste propagovala jejich produkty? Každý den mi chodí nejrůznější návrhy na spolupráce. Nejčastější jsou nabídky ve stylu „napište, co si myslíte o našich uzeninách, a my vám pošleme vzorek zdarma“. PR agentury zastupující jednotlivé společnosti posílají univerzální e-maily, aniž by se vůbec podívaly na obsah blogu. Uráží mě to, protože berou bloggery za levnou reklamu. U jiných stejně navštěvovaných webů by za stejnou propagaci zaplatily velké peníze. Jediná spolupráce, kterou jsem kdy dělala, byla s Coca-Colou, která mě nechala vymyslet si vlastní kurz vaření. Lidé mohli zdarma přijít, uvařit se mnou z kvalitních surovin a pozvat na ochutnání své přátele. A kdyby firmy nabízely za spolupráci peníze, šla byste do toho? Kdybych dělala desítkám různých firem reklamu na hermelíny, limonádu nebo olej, blog by dlouho nevydržel. Čtenáři začínají být na podobné věci alergičtí. Popularita blogu stojí z velké části na věrohodnosti bloggera. Na tom, že tvoříme obsah nezištně, i když je to mnohdy finančně i časově nákladné. Jste považována za jednu z prvních českých foodblogerek. Co stojí za tím, že foodblogy jsou v Česku takovým fenoménem? Vidím souvislost s celkovou revolucí ve stravování v posledních pěti deseti letech, kdy se lidé přeci jen začínají víc starat o svůj jídelníček. Před pár lety tady spoustu lidí vůbec nevědělo, co je to medvědí česnek nebo nikdy nedrželi v ruce chřest. Pozitivní vliv na českou gastronomii mají hlavně dnešní neomezené možnosti cestování. Před revolucí, kdy jsme tady všichni dřepěli a jedli pořád ty samé univerzální hnědé omáčky, nám to bylo jedno, protože jsme ani neznali nic jiného. Cestování nám ale umožnilo poznávat nové gastronomické směry a kvalitnější suroviny, které už začínáme vyžadovat i v Česku. Takže nesouhlasíte s tvrzením, že Česko je popelnicí Evropy? Tak dramaticky bych to určitě neviděla. Záleží domácnost od domácnosti. I ve Francii se najdou lidé, kteří se živí úplnými hnusy. Samozřejmě, že v průměru jsme oproti jiným západním zemím ve skluzu, ale alespoň máme pořád co vylepšovat. V každém supermarketu najdu spoustu věcí, které by člověk neměl nikdy sníst. Snad jen proto, aby přežil. Ale na druhou stranu i u nás už existuje dost obchodů, kde se dá solidně nakoupit. Člověk ale musí být ochotný si trochu připlatit. 77

A jsme ochotní si připlatit, když restaurace nabízejí obědová menu za 70 korun? S nástupem registračních pokladen meníčka za 70 korun skončí, což je dobře. Restauracím se takové ceny nevyplatí. Lidem se to líbit nebude, protože jsou hrozně zvyklí, že se v restauraci nají skoro levněji než doma. Dalším aspektem jsou přirozeně i naše platy. Ve srovnání s jinými evropskými státy jsou mnohem nižší. Navíc, čím menší město, tím menší plat. Na druhou stranu ale na vesnici mají ultra bio potraviny, protože mají dvorek, kde jim něco běhá, a zahrádku, kde jim něco roste. Kolik jste ochotná utratit za jídlo? Pořad jsem dělala tři a půl roku a projedla jsem opravdu hodně peněz. Každý máme svoji slabůstku. Někdo investuje do oblečení na běhání, někdo do motorek, já si ráda připlatím za dobré jídlo. Extrém byl na mé třicetiny. Šla jsem sama do La Degustation a postupně si objednala osmnáct chodů. I s vínem mě to stálo pět a půl tisíce, ale rozhodně nelituji. Necháváte se ovlivnit trendy ve stravování, jako je třeba raw, tedy syrová strava? Ne, protože mám ráda teplé polévky. Rawburger pro mě není burger, takže ho u mě na blogu nenajdete. Nesleduju, co zrovna frčí, abych si zajistila větší čtenost. Tíhnu k české klasice v modernější úpravě a ke středomořské kuchyni. Mám moc ráda třeba mořské potvory, ale čtenáři o ně nestojí. Přesto se jim je snažím trochu dávkovat. Můj blog je takový univerzál. Jsem schopná jeden den zveřejnit recept na svíčkovou a druhý den na suši. Kdybych ale s blogem začínala až teď, nebyla by to nejlepší cesta. Proč? Ostatní foodblogy sice moc nečtu, ale když si pročítám třeba nominace různých soutěží, začínají převažovat úzce zaměřené blogy. Pokud chce člověk uspět v současné době, kdy je foodblogů takové množství, je asi lepší specializovat se na nějaký směr. Ať už je to zmíněný raw či veganské recepty. Takoví bloggeři mají momentálně největší úspěch. Na internet si každý může napsat, co chce. Jak se vyrovnáváte s kritikou? Na blogu nemám povolené komentáře, protože ho považuji za svůj soukromý prostor. Zpětnou vazbu mám z Facebooku a z e-mailů. Rozlišuju mezi člověkem schopným poskytnout konstruktivní kritiku a haterem (z anglického slova hate – nesnášet; pozn. autorky). Těm nevěnuji žádnou pozornost. Zatímco konstruktivní kritika mě může posunout dál, haterům vadí moje samotná existence, nepřejí mi úspěch a snaží se hledat 78

jakékoli chyby. Například diskuze typu „tohle koření se do svíčkové nedává, protože moje babička to tak nikdy nedělala“ nejsou relevantní. Podobným lidem nehodlám věnovat energii. Na blogu jste velmi upřímná. Založila jste dokonce rubriku, kde píšete o svém soukromí. To asi není na foodblozích úplně běžné… Jsem docela blázen a exhibicionista. Na začátku jsem si úplně nemohla dovolit psát osobní věci, ale po nějaké době lidé začínají oceňovat, když jim poskytnete i osobnější informace. Přestávají totiž žít s blogem jen jako se zdrojem informací a začínají žít s autorem jako s konkrétní osobou. Tím se blogy odlišují od novin, kde čtenář pořádně neví, kdo za článkem stojí. Ale jak už jsem řekla, blog je můj životní prostor a nikoho nenutím ho číst. Veronika Koko Kokešová (30) Pochází z Plzně. Po osmiletém gymnáziu vystudovala obor Management hotelnictví, lázeňství a gastronomie na Vysoké škole hotelové v Praze. Předpokládalo se, že jednou převezme rodinnou restauraci. Při studiích ale přičichla k moderování a dodnes uvádí ranní vysílání pražského Expres Rádia. V roce 2012 založila blog Menudomu.cz a pro internetovou televizi Stream.cz začala vytvářet stejnojmenný pořad o vaření. V letech 2013 a 2014 ovládla soutěž Blogerka roku v kategorii Food. V roce 2013 byl její blog vyhlášen Foodblogem roku. Dvojnásobného úspěchu dosáhla i v anketě Křišťálová lupa 2014, kde zvítězila v kategorii One(wo)man show a v kategorii Zájmové weby skončila na druhém místě. Kromě Menu domů, běžely na Streamu i další její pořady – Menu v sezóně a Menu podle Koko. Poslední pořad získal jméno podle kuchařky, kterou vydala v říjnu 2014. Mezi čtyřma očima Veronika Kokešová rozhodně není typ člověka, se kterým vázne řeč. Moderátorku v sobě opravdu nezapře a trochu moderovat se snažila i náš rozhovor. Prvních pět minut jsem se docela bála, jestli mě vůbec nechá položit další otázku. Jídlem zkrátka žije a dokázala by o něm vyprávět dlouhé hodiny. Mimochodem, při našem setkání zvládla tahle drobná blondýnka dva půllitry piva. Na to, že jsme se sešly v deset hodin dopoledne, to byl docela úctyhodný výkon. Veronika Bulánková

79

Příloha č. 2: Rozhovor s Anetou Kaderkovou Blogger je pořád sprosté slovo Řada

lidí

si

s ufňukanými

blogování

stále

puberťačkami,

spojuje

které

se

svěřují svému internetovému deníčku. Blog Check Czech Fashion dokazuje, že to tak být nemusí. I na internetu se dá najít kvalitní obsah. Aneta Kaderková a její dvě kolegyně se snaží čtenáře skrz módu inspirovat a vzdělávat. Na českou blogovací scénu jste před šesti lety

přišly

s konceptem Street

style

fashion. Co si pod tím má módní analfabet jako já představit? Jednoduše mapujeme pouliční módu tím, že si vybíráme zajímavě oblečené lidi a fotíme

Pro Anetu Kaderkovou je móda velkou vášní. Foto: Veronika Bulánková

je na blog. Snažíme se čtenářům ukázat, jak moc je móda rozmanitá. Nápad jsme převzaly z našeho oblíbeného skandinávského blogu a jako jedny z prvních ho vyzkoušely v Česku. Tehdy to bylo ojedinělé, teď už se street stylu věnuje víc projektů. A lidé se od vás nechají na ulici bez problémů fotit? V začátcích nás většina odmítala, protože focení pouliční módy nebylo tolik rozšířené. Češi jsou obecně hodně nedůvěřiví. Rok od roku se ale setkáváme se vstřícnějším přístupem. Návštěvníci módních akcí typu Prague Fashion Week dokonce s focením vyložené počítají a těší se na něj. Čím bych vás musela zaujmout, aby se na blogu objevila moje fotka? Žádnými konkrétními pravidly se neřídíme. Hledáme ty, kterým to sluší a jsou podle našeho názoru hezky a originálně oblečení. V rubrice Street style fashion jsme naprosto proti kritice, nechceme být další Módní peklo (módní blog; pozn. autorky). Nefotíme lidi, abychom se jim vysmívaly. Negativních věcí je v životě dost, a proto chceme alespoň na blogu zůstat pozitivní. Samozřejmě nepíšeme jen pochvalně, v ostatních

80

typech článků vyjadřujeme své názory a umíme být i kritické, ale třeba pod rubrikou Street style nemáme povolené komentáře. Nemyslíte si, že to popírá podstatu blogování, kde jde hlavně o interakci? Naopak nám přijde nefér, aby se čtenáři negativně vyjadřovali k někomu, kdo byl ochotný a nechal se vyfotit na blog. Naše outfity komentovat můžou, protože jsme schopné kritiku ustát. I když ohlasy jsou naštěstí v drtivé většině pozitivní. Je vůbec na českých ulicích něco zajímavého k vidění? Určitě, každý den vídám spoustu inspirativních lidí. Obecně se úroveň oblékání za poslední roky zlepšila, velký posun je vidět hlavně u mužů. I když nad elegancí pořád převládají sportovní prvky. To je jeden z módních stereotypů, o kterém píšete… Bohužel. Takovým českým evergreenem je kromě ponožek v sandálech outdoorové oblečení, které je primárně určené pro sport, ale řada lidí v něm neváhá vyrazit do města. Na blogu nicméně nedáváme najevo, že bychom tyto lidi odsuzovaly nebo jimi pohrdaly. Móda je hodně subjektivní záležitost. Neklademe na jednu stranu módní stereotypy a na druhou módu podle našeho blogu. Spíš se snažíme ukázat, že to jde i jinak. I tepláková souprava může být v určité situaci a kontextu stylová záležitost. Hodně cestujete. Je móda v zahraničí na lepší úrovni? Nerada bych se dopouštěla všeobecných soudů. Tady i v zahraničí potkávám lidi, za kterými se otočím, protože jim to sluší. Třeba Berlín se považuje za módní město, ale na mě je až moc extravagantní. Jednou jsem tam potkala muže oblečeného do černé sítě. Zastávám názor, že krása je často v jednoduchosti. V tomhle ohledu mě inspiroval Stockholm. Seveřané daleko méně řeší, co si vezmou na sebe. Poskládají dohromady pár kousků a většinou je z toho příjemný a upravený celek. V jednom ale za cizinou přece jen hodně zaostáváme, a tím je tolerance. V Česku mi chybí liberálnější pohled na módu. Máme tendenci neustále řešit, co má kdo na sobě, a když se někdo vymyká, stává se terčem posměchu. Ať si každý chodí oblékaný, jak chce. Pokud se cítí dobře v ponožkách a sandálech, je to jeho věc. Udávají bloggeři módní trendy? Někteří ano, zvlášť v zahraničí jsou bloggeři celebritami, za kterými stojí ohromná komunita čtenářů. Blogy jdou pořád dopředu, stávají se silnějšími a silnějšími médii 81

a mají vliv na obrovské množství lidí. Pak se ale nabízí otázka, jak velkou část obsahu vyprodukuje v zahraniční konkrétní blogger a kolik lidé, kteří stojí za ním. Jak jsou na tom s vlivem čeští bloggeři? V Česku je blogger pořád pro spoustu lidí sprosté slovo. Ze svého okolí vím, že hlavně pro starší generaci je stále těžko pochopitelné, že někdo vytváří virtuální obsah. I když se většina společnosti pohybuje na internetu, starší lidé blogování vnímají jako něco abstraktního. Je to pro ně nečitelné. A pokud je pro člověka něco nečitelné nebo nepochopitelné, velmi často to řadí do škatulky „divné“ nebo „nebezpečné“. Je to důvod, proč o sobě nerada mluvíte jako o bloggerce? Ne, já se za blog nestydím. Ale nemyslím si, že mi tohle označení úplně náleží, protože nadpoloviční většina mých aktivit se blogování netýká. Takže se necítíte jako fashion guru? Vůbec ne. Blog jsem nezakládala proto, že bych chtěla být něčím vzorem – aby čtenáři přesně kopírovali, co mám na sobě. Hodně převládá přesvědčení, že když někdo píše fashion blog, musí být nutně fashion guru a oblékat se podle posledních trendů. S tím nesouhlasím. Velká část literárních kritiků za svůj život ani nenapsala vlastní dílo, a přitom jsou schopní vytvořit kvalitní a relevantní recenze. Jako každá žena se ráda oblékám a fintím a prostřednictvím blogu můžu poukázat na kousky oblečení, které mě zaujaly. Rozhodně neřeším, jestli mám na sobě stejný kousek dvakrát a jestli jsem dostatečně inspirativní. Každý by si navíc měl vytvořit vlastní styl, který bude promítat jeho osobnost. Kromě blogování pracujete jako copywriterka a modelka. Navíc studujete vysokou školu. Nemáte toho moc? Všechno co dělám, mě baví a naplňuje, takže se snažím aktivity skloubit. Některá období jsou psychicky i fyzicky náročnější, ale vždycky si uvědomím, že by mi bylo strašně líto, kdybych se musela něčeho vzdát. Ale třeba modeling jsem v poslední době odsunula na vedlejší kolej. Radši pracuji hlavou a navíc nemám přirozené proporce k tomu, abych se mu mohla věnovat na vyšší úrovni. Za všemi aktivitami je dřina, kterou miluji a potřebuji.

82

Blog byl vaší první činností? Blogovat jsme s mojí nejlepší kamarádkou Marietou začaly po nástupu na Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE). Vystudovala jsem tam obor Arts management, který se snaží propojovat sféru umění a kultury s byznysem. A móda do umění patří. Musím se přiznat, že před rozjezdem blogu jsem se o módu moc nezajímala a oblékala se hlavně do černé barvy. Ke změně stylu mě inspirovalo právě focení zajímavě oblečených lidí na ulici. Určitě to nebyla moje první činnost. Upřímně si ve svém životě nevybavuji žádný delší úsek nicnedělání, jsem hodně aktivní. Check Czech Fashion jsme nikdy nebraly jako práci, ale jako zábavu a relax. Po VŠE jste začala studovat mediální studia. Pomáhá vám to v něčem? Pomáhá mi jakékoliv studium. Statistické vzorce na VŠE mě inspirovaly k napsání několika článků a díky mediálním studiím mám komplexní představu o tom, jak fungují mediální systémy všude na světě. Co se týče praktického přínosu, člověk se zdokonalí v psaní, naučí se lépe pracovat s fakty a umí názory opřít o relevantní data. Schopné bloggery uznávají i některá tištěná média a spolupracují s nimi. Přijaly byste podobnou nabídku? Určitě se tomu nebráníme, naopak dlouhodobě se podílíme na největším tištěném studentském časopise Studenta. Ačkoliv se naše práce odehrává hlavně v online prostředí, nemyslím si, že tištěná média jsou špatná. Úspěšný mediální subjekt musí brát v úvahu offline i online verzi. Tisk má pořád velkou váhu a je považovaný za sofistikovanější médium. Zpět k vašemu blogu. Jak se vám daří od roku 2010 udržovat stabilní čtenářskou základnu? Při rozjezdu nám hodně pomohlo mapování módy v ulicích. Zaplnily jsme mezeru na trhu. Nápad je v blogování obecně dost důležitý, protože je pořád těžší a těžší přicházet s něčím originálním. Za těch šest let se česká scéna dost proměnila. Z několika stovek blogů jsou tisíce, ale podobně rychle roste i jejich úmrtnost. Spousta lidí v tom vidí nástroj, jak se jednoduše zviditelnit, ale neuvědomují si, že za vším stojí pravidelné vytváření kvalitního obsahu.

83

To je tedy recept na úspěch v blogování? Zaručený recept asi neexistuje. Základem je, aby blogger zůstal autentický. Nikdy jsme moc nekalkulovaly. Check Czech Fashion je spontánním projektem tří kamarádek. Je to naše srdcová záležitost. Potenciálu módních blogů si všimly firmy a propagují na nich své výrobky. Váš blog není výjimkou. Dá se v takovém případě stále mluvit o autenticitě? I člověk, který se blogováním živí, může zůstat autentický a být úspěšný. Ale měl by si stanovit nějaký poměr mezi reklamou a dalším obsahem. Určitě není dobrá cesta, aby za sto procenty věcí, které doporučí, stál product placement. Reklama by měla pouze doplňovat vizuálně, stylisticky a gramaticky kvalitní obsah. Reklamy na blozích nebývají označené. Jak mohu z pozice čtenáře poznat, za kterým příspěvkem stojí reklamní spolupráce? Třeba podle toho, že jeden měsíc blogger vychvaluje boty na běhání od Adidasu, a za měsíc doporučuje jako nejlepší značku Reebook. To mu bezpochyby ubírá na věrohodnosti a autentičnosti. Tím nechci říct, že blogger nemá experimentovat. Konkrétně móda je velmi barevná a často se obměňuje, ale spolupracovat s přímým konkurentem jiné propagované značky je hodně riskantní. Čtenář může snadno nabít dojmu, že autor mění názor pod vlivem jednotlivých firem, a ztratí v něj důvěru. Jak tedy s reklamou pracuje přímo váš blog? My reklamu na blozích neoznačujeme, protože doporučujeme jenom věci, za kterými si stoprocentně stojíme. Proto nepovažujeme za důležité na blogu uvádět, jaký je jejich původ. Nevadí mi to ani z pohledu čtenáře. Když vidím hezký kousek oblečení, který bych si také ráda koupila, nezajímá mě, jestli ho bloggerka dostala zadarmo, nebo ne. My se snažíme spolupráci vždycky smysluplně začlenit do obsahu, což je mnohem přirozenější než vlepit na web reklamní banner. V případě recenze porovnáváme více značek a firmy dopředu důrazně upozorňujeme na to, že napíšeme pravdivý názor. Záleží na každém blogu, jakou cestou se chce ubírat. Snaží se někteří vaši současní partneři do obsahu blogu zasahovat? Občas takové tendence mají, ale my hned na začátku kategoricky zdůrazňujeme, že nechceme, aby nám někdo od A do Z říkal, co máme na blog psát. Pak by totiž

84

blogování úplně ztratilo smysl. Když to firma není schopná respektovat, prostě se s ní rozloučíme. Říct ne, když se vám něco nelíbí, je pro bloggery klíčová vlastnost. Ozývají se vám potenciální partneři často? Denně nám chodí desítky nabídek, ale přijímáme jen zlomek z nich. To, že nejsme na blogu finančně závislé nám dává možnost si hodně vybírat. Situace by byla asi jiná, pokud bychom se chtěly blogováním živit, ale v dohledné době nic takového neplánujeme. Proč? Blog není jen o psaní příspěvků, ale nabaluje se na něj řada dalších možností a příležitostí. My se jím neživíme, protože nechceme. Byly bychom totiž nucené mnohem víc kalkulovat a vzdát se ostatních aktivit. Naše životy jsou hodně barevné a pestré, což nám vyhovuje. Navíc v Česku je problém, že firmy stále preferují barterový obchod. Poskytování zboží výměnou za to, že se o něm blogger zmíní, ale nemůže fungovat věčně. Bloggerům bartery přirozeně přestávají stačit, protože si začínají uvědomovat svou hodnotu. Pro firmy je to do jisté míry reklama zadarmo. Za poskytnutí jednoho produktu se o něm může dozvědět velká masa lidí. Kdy si vás firmy začaly všímat? S úplně první nabídkou přišla hned v začátcích jedna značka vlasové kosmetiky. Pod jejím vedením jsme potom fotily módu návštěvníků Prague Fashion Weekendu. Měly jsme dobrou myšlenku, ale provedení trochu zaostávalo. Obsah se zkvalitnil po příchodu Bárb (jedna z kamarádek a autorek blogu; pozn. autorky), která nás vedla k tomu, abychom na blog přispívaly pravidelně. Do té doby jsme články vydávaly jen nárazově. Byl to vlastně takový pokus v rámci její bakalářské práce. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí o blogu. Předělala nám web, začala přemýšlet mnohem víc strategicky a nastolila určitá pravidla. Od té doby fungujeme jako maličká firma, protože máme stanovené vnitřní struktury a rozdělené kompetence. Začaly jsme vytvářet trošku jiný obsah než ostatní blogy a naše práce se do jisté míry profesionalizovala. V čem je obsah, který vytváříte, jiný? Čas od času zveřejňujeme i články mírně edukativního charakteru. Samozřejmě píšeme o botách a o spoustě na první pohled banálních témat, ale věnujeme se i původu oblečení a otázkám udržitelnosti. Velmi úspěšný byl například můj článek Mentální 85

kalkulačka, ve kterém jsem se zamýšlela nad tím, jak se vyhnout touze mít co nejvíc kousků oblečení, a naopak kupovat věci, které se dlouhodobě vyplatí. Na blogu ale zveřejňujete své každodenní outfity, které často obměňujete, takže svým způsobem nabádáte ke konzumnímu chování… Na první pohled to tak může vypadat, ale ten, kdo nás sleduje dlouhodobě, ví, že se některé kousky oblečení opakují. Je samozřejmě hloupost, abychom vyhazovaly dvakrát nošené věci, jen proto, aby se na blogu neopakovaly. Moje maminka i dvě mladší sestry mají naštěstí skoro stejnou velikost, takže si oblečení navzájem půjčujeme. Část věcí posílám dál na bloggerských bazarech a pravidelně je vozím do armády spásy, kde dostanou novou šanci. Stále častěji investuji do kvalitnějších a dlouhodobějších kousků, které se dají různě kombinovat. Takže kvalita u vás vítězí nad kvantitou? Ano, i proto jsme se zapojily do projektu Fashion Revolution. Jeho hlavní myšlenkou je apelovat na řetězce, aby zveřejňovaly informace o tom, kde a za jakých podmínek se oblečení vyrábí. Bloggeři a bloggerky zveřejňují dokonalé fotky. Nemyslíte si, že někteří lidé mohou podlehnout dojmu, že oni sami tak skvělý život nikdy mít nebudou? Je přirozené, že se většina bloggerů snaží zveřejňovat estetické fotky, a dokážu si představit, že někteří čtenáři získají pocit, že jejich život není tak dokonalý jako ten bloggerský. Je pravda, že někdy je na nich až moc aranžmá. Stále častěji si to uvědomujeme a snažíme se publikovat fotky, které mají co nejvíc společného s reálným životem. Trochu aranže na nich bude vždycky, protože jinak by nebyly vizuálně zajímavé, ale jinak chceme zachovávat co největší autenticitu. V rámci blogu jste také organizovaly módní přehlídky. Jak vás to napadlo? Šlo nám o zviditelnění mladých českých návrhářů. Natočily jsme například jejich videovizitky a uspořádaly tři módní přehlídky, na kterých se ti návrháři mohli prezentovat. Teď už to není naší prioritou, protože od roku 2010 vznikla řada rozsáhlejších subjektů a akcí, které jsou schopné jim poskytnout větší podporu a zázemí.

86

A co si myslíte o kvalitě českých návrhářů? Někteří bloggeři je hodně kritizují. V Česku je strašně moc extrémně talentovaných mladých návrhářů, ale jenom talent v módní branži nestačí. Začínající návrháři podceňují byznys stránku a často si neuvědomují, jak je důležité mít vedle sebe schopného manažera a prezentovat se na sociálních sítích a v dalších médiích. Váš blog se vzhledem přibližuje profesionálním portálům pro ženy. Snažíte se jim konkurovat? Konkurovat přímo ne, ale nechceme mít internetový deníček, kam budeme psát banální věci typu „dneska jsem si dala sójové latte v Costa Coffee a udělala fajn rozhovor“. Snažíme se do blogu promítat delší období našich životů. Nezabýváme se jen módou, ale přinášíme i životní zkušenosti, které můžou čtenáře obohatit. Když třeba strávím nějaký čas v zahraničí, tak potom sepíšu nejen své osobní zážitky, ale také tipy kde se ubytovat, kam za kulturou nebo kam jít na jídlo. Chceme produkovat kvalitní obsah, který bude srovnatelný s velkými médii třeba tím, že sepíšeme medailonek nového mladého návrháře. Ale nesledujeme, co vydávají profesionální portály, abychom s nimi mohly soutěžit. Nehoníme čtenost za každou cenu a na rozdíl od jiných portálů nás nesvazuje redakční mechanismus, takže můžeme psát o tom, co nás zajímá. Opravdu vás nikdy nenapadá, že radši napíšete tuhle věc, protože to budou lidé hodně číst? Vždycky nad tím člověk nějakým způsobem přemýšlí. Než začnu psát, většinou sama sobě položím otázky, jestli to někoho bude zajímat, jestli to někomu pomůže nebo jestli to někomu zpříjemní den. Pokud si alespoň na jednu odpovím ano, článek vznikne. Blog je sice určitou formou seberealizace, ale zároveň chceme myslet i na čtenáře. Jinak by to nemělo smysl, jsou to spojené nádoby. Aneta Kaderková (24) Pochází ze Vsetína, ale většina jejího života je spjatá s Prahou. Po maturitě na uměleckém gymnáziu získala bakalářský titul v oboru Arts management na Vysoké škole ekonomické v Praze. Momentálně studuje magisterský obor Mediální studia na Metropolitní univerzitě v Praze. Se školou se snaží skloubit i své další aktivity. Pracuje jako copywriterka a specialistka na PR a marketing. V roce 2010 založila s nejlepší kamarádkou Marietou Kajabovou blog o módě Check Czech Fashion.cz. Později se k nim přidala ještě Barbora Drašnarová. Společně informují o dění na české 87

a zahraniční módní scéně, pořádají autorské akce, mapují pouliční módu a prezentují svůj osobní styl. Mezi čtyřma očima Sešly jsme se na místě, které je pro módní bloggerku příznačné – v obchodním centru. Zatížená stereotypy jsem měla trochu strach, že přijde nafrněná modelka, která má v hlavě jenom oblečení a jinak nemá co říct. Mýlila jsem se. Aneta Kaderková mi toho pověděla o blogování hodně a cítila jsem se s ní jako na kávě s kamarádkou. A to módě ani trochu nerozumím. Veronika Bulánková

88

Příloha č. 3: Rozhovor s Terezou Salte Scénář blogu píše můj život Tereza Salte je sice původem Češka, ale srdcem i napůl seveřanka. Před čtyřmi lety si přestěhováním do Norska splnila dávný sen. O začátcích v nové zemi tehdy založila blog s příznačným názvem Tereza in Oslo. Její životní cestu sledují denně tisíce lidí. Momentálně zakotvila zpátky v Praze, kde s manželem

Johnem

Erikem

založili

agenturu Elite Bloggers. Jejich cílem je přispět k profesionalizaci české blogovací scény. Čtyři roky jste žila v Norsku a na blogu píšete, že život na severu jste si vysnila. Čím si vás získal?

Tereza Salte sdílí s tisíci čtenářů své každodenní zážitky. Foto: Veronika Bulánková

Ke Skandinávii tíhnu od patnácti let, kdy jsem navštívila představení dánských gymnastů a gymnastek. Líbilo se mi, jak vypadali a jak se prezentovali. Jednoduše mi připadalo, že k nim patřím. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Možná v sobě nosím nějakou genetickou informaci, která k té oblasti inklinuje. Nevím. Tehdy na představení vznikla moje láska k severu a začala jsem směřovat k tomu, že se ve Skandinávii jednou usadím. Od pěti let se věnuji gymnastice. Na gymnastických závodech jsem se seznámila s trenérem norského týmu Johnem Erikem. Zamilovali jsme se do sebe a já se za ním v roce 2011 přestěhovala do Osla. Naplnila se po příjezdu vaše očekávání? Ano i ne. Severské země jsou krásné, život je tam mnohem klidnější, ale začátky byly těžké. O hodně těžší, než jsem si představovala. Norové jsou uzavření a k cizincům mají velký odstup. Trvá poměrně dlouho, než člověk zapadne a může o někom mluvit jako o svém příteli. Cizinec je navíc limitovaný neznalostí jazyka, což může být problém při hledání práce. Hlavně v humanitních oborech se na znalost norštiny klade velký důraz.

89

Život v Norsku tedy není lepší a bohatší, jak si mnohdy myslíme? Životní úroveň je o něco výš. Díky systému sociálního zabezpečení jsou Norové v práci poměrně dobře placení. Když srovnám život Čecha a Nora, většina Norů se má hodně dobře a nemusí pro to tolik dělat. Stěhování byl i prvotní impuls k založení blogu? Ano. Po odchodu z Česka bylo blogování způsobem, jak s rodinou, přáteli a známými sdílet slasti a strasti života v Oslu. Ke konkrétnímu rozhodnutí mě popostrčil John Erik, ale psaní mě bavilo už dávno předtím. Dokonce jsem snila o tom, že jednou napíšu knížku. Internet mi umožnil tvořit jakousi její online verzi. Chvíli jsem sice váhala, ale pak mi došlo, že nemám co ztratit. Nebyla v tom žádná kalkulace nebo touha se proslavit. Tehdy jsem si vůbec nedokázala představit, co všechno mi blogování přinese. Prostě jsem jen chtěla předávat své zkušenosti dál. Dvakrát jste se stala bloggerkou roku v kategorii Life. Co vůbec lifestylový blog obnáší? Je založený na životních příbězích, zážitcích a zkušenostech dané osoby. Na rozdíl třeba od fashion blogu, který se zaměřuje hlavně na módu. Škatulkování jednotlivých stránek do kategorií, už ale úplně nefunguje. I módní bloggerky prostřednictvím sociálních sítí sdílejí svůj každodenní program včetně toho, kde byly na jídle nebo kam chodí rády běhat. Čím si vysvětlujete, že tolik lidí zaujaly každodenní příhody Češky žijící v Norsku? Lidé hodně mluví o cestování, ale často jim chybí odvaha nebo možnosti se sbalit a skutečně někam vyrazit. Teď mám na mysli hlavně starší generaci ve věku našich rodičů. Prostřednictvím blogu jim umožňuji virtuálně zažít věci, které možná nikdy nezažijí, a vidět místa, která neuvidí. Vaši čtenáři jsou tedy spíš starší? To není moc obvyklé. Blogy zpravidla čtou hlavně mladší ročníky. Neřekla bych úplně starší. Je to hodně namíchané. Nejsilnější skupinou jsou ženy ve věku od pětadvaceti do pětatřiceti let. Z e-mailů jsem vypozorovala, že blog čtou hodně lidé, kteří mají podobné životní zkušenosti jako já. Žili nebo žijí v cizině, rádi sportují a snaží se chovat ekologicky.

90

Tisícům lidí se poměrně důvěrně svěřujete. Je hranice, za kterou už byste nešla? Existuje samozřejmě spoustu osobních věcí, které bych nikdy nezveřejnila. Určitá autocenzura u mě probíhá, ale na druhou stranu jsem poměrně hodně otevřená. I na blogu se snažím být taková, jaká jsem ve skutečnosti. Netrpíte i přesto ztrátou soukromí? Ne. Sama se rozhoduju, co napíšu a co ne. Nikdo mě do ničeho nenutí. I když je pravda, že na blogu vidím pouze čísla čtenosti. Kdybych viděla všechny čtenáře v reálu stát vedle sebe, asi by mě to trochu vyděsilo. A asi bych potom i víc přemýšlela nad tím, co zveřejňuju. Takže jste do jisté míry exhibicionistka? Trochu toho exhibicionismu v sobě má asi každá bloggerka. I když mě dost překvapilo, že některé z nich působí naživo jako introvertní a uzavřené osoby. Jejich stydlivé chování mnohdy neodpovídá způsobu, jakým se prezentují na blogu a pomocí dalších sociálních médií. Často píšete i o smutných zážitcích a neúspěchu, ale vždy článek končíte s optimismem. Snažíte se čtenáře inspirovat? Určitě. Chci je povzbudit a dodat jim odvahu. To je hlavní poselství většiny příspěvků. Negativní zkušenosti a zážitky k životu prostě patří a ani mně se nevyhýbají. Nikdo nemá dokonalý život, ve kterém mu všechno vychází podle plánu. Problém je, že máme často tendenci svalovat vinu za své neúspěchy na někoho jiného. To k ničemu nevede. Chtěla bych, aby si všichni uvědomili, že skoro v každé situaci záleží hlavně na nich. Oni mohou ovlivňovat, jakým směrem se budou ubírat a jaká je čeká budoucnost. Nejde ani tolik o to, na jaké stojíme startovní čáře nebo jakou jsme vystudovali školu. Všechno je o vůli a odhodlání nevzdávat se při cestě za svými sny. To je trochu specifické. Bloggeři se většinou dělí jen o pozitivní věci. Asi ano. Dávám najevo, že jsem úplně normální člověk s běžnými starostmi a problémy. Čtenáři upřímnou formu komunikace hodně oceňují a víc mi důvěřují.

91

Mají tendenci se vám svěřovat? Denně mi přijde obrovské množství e-mailů. Lidé se mi svěřují se svými osudy a chtějí i poradit. Na všechny většinou odpovídám, ale mám tolik práce, že to někdy trvá i delší dobu. Psaní blogu je časově náročné a vyžaduje hodně energie. Zpětná vazba v podobě krásných e-mailů o tom, že jsem někoho inspirovala, je pro mě dostatečnou satisfakcí a motivací pokračovat. Blog mě výhradně neživí, takže ho dělám víceméně kvůli tomu. Všechny ohlasy ale asi nejsou jen pozitivní. Občas se objeví i negativní, nebo dokonce urážlivý komentář. Tomu se člověk nevyhne. Skoro ve všech případech se jedná o anonymní pisatele, takže jim nevěnuji žádnou pozornost. Naopak vítám jakoukoli formu konstruktivní kritiky, jako je třeba upozornění na gramatické chyby nebo moc dlouhé věty. Takové komentáře mi pomáhají zlepšovat a zkvalitňovat obsah blogu. Všimla jsem si, že ze začátku byly příspěvky delší. Je na vině rychlá doba, kdy nestojíme o dlouhé texty? U mě je právě naopak poptávka po delších článcích, ale z časových důvodů na ně není tolik času. Chtěla bych psát víc, ale naplno se věnuju budování agentury Elite Bloggers, která zastupuje bloggerky v obchodních záležitostech. S novým projektem je vždycky hodně práce. Kolik času tedy blogu věnujete? Momentálně píšu asi dva až tři články týdně. Do obsahu hodně zapojuji takzvané Fresh News, krátké novinky z mého života určené hlavně části čtenářů, kteří nevyužívají sociální média jako je Instagram nebo Facebook. V průměru se blogem zabývám asi hodinu až dvě denně, ale záleží na typu příspěvků. Na rozsáhlejším článku pracuju i šest hodin včetně úpravy fotek. Rozmýšlíte si články dopředu, nebo vyplynou ze situace? To se dopředu plánovat moc nedá. Scénář blogu totiž píše můj život. Není za tím žádná strategie, i když za tu dobu už samozřejmě vím, které typy příspěvků jsou oblíbenější než jiné. Vedou zážitky a tipy z cest, popřípadě různé rady, jak sportovat, jak se chovat ekologicky a podobně.

92

O ekologii a ochraně životního prostředí se na blogu zmiňujete poměrně často. O otázkách udržitelnosti a ochraně životního prostředí se v Česku na rozdíl od Norska moc nemluví, a to je velká chyba. Proto se snažím tohle téma rozvířit alespoň na blogu. Když se řekne ekologičtější život, máme tendenci představit si kluka v batikovaném tričku a s dredy na hlavě, který chodí do čajovny kouřit vodní dýmku. Je možné žít ekologicky a přitom vypadat upraveně. Vždy, když se ekologie objeví na blogu, chodí mi úžasné reakce. Lidé mi potom hodně píšou, že je můj článek postrčil ke změně. Je třeba si uvědomit, jak málo stačí změnit, aby byla celková zátěž planety mnohem menší. Co konkrétního děláte, abyste planetě ulevila? Třídíme odpad, což je v Norsku úplně běžné. Třídění tam podporuje stát a v každém obchodě jsou zadarmo k dispozici různobarevné sáčky na plast, sklo nebo zbytky jídla. Potom nemusíte hledat speciální kontejnery, ale všechno vyhodíte do jednoho a oni si to podle barev sáčků sami roztřídí. V tuhle chvíli ani nejezdíme autem a skoro všude chodíme pěšky. Přemýšlíme i o tom, co a v jakém množství nakupujeme. Nemáme moc oblečení, protože radši investujeme do dlouhodobějších kousků. Na norské univerzitě jste dokonce vystudovala obor týkající se udržitelnosti. Plánujete se k němu někdy vrátit? Původně jsem si práci v oboru hledala v Norsku, ale kvůli přesycenému trhu jsem nebyla úspěšná. Teď se soustředím na agenturu, ale rozhodně se budu udržitelnosti věnovat v rámci blogování. Možná by stálo za zkoušku vytvořit odnož Elite Bloggers, která by se zabývala právě ekologií. Uvidíme. Vrátíme se zpět k blogování. Stávají se podle vás bloggeři celebritami nové doby? Potenciál mají. Jde o reálné lidi, kteří se dokázali prosadit, protože jsou v něčem dobří. Mnohé celebrity vytvořila uměle média. Za Norskem jsme ale v tomhle ohledu zatím dost pozadu. V čem konkrétně zaostáváme? Momentálně jsme ve fázi, ve které bylo Norsko asi před čtyřmi lety. Bloggeři tam mají mnohem větší čtenost i váhu. Utvářejí názory a určují trendy. Veřejnost je víc respektuje, návrháři je zvou na módní přehlídky a firmy na představení svých produktů. Pozornost jim věnují i novináři. Je běžné, že se v článcích nebo v televizních reportážích objevují názory jednotlivých bloggerů. Pokud se řeší nějaké aktuální téma 93

nebo kauza, svolá se kvůli bloggerovi klidně tisková konference, kterou poté přenáší národní televize. O jejich vlivu svědčí například i to, že hudební skupina Carpe Diem nedávno umístila novou písničku exkluzivně na jeden blog. Věděli, že tím zasáhnou cílovou skupinu účinněji než prostřednictvím rádia nebo televize. Myslíte, že stejný vývoj čeká i Českou republiku? Jak bude blogovací scéna vypadat za několik let? Budeme se ubírat podobnou cestou jako jinde ve světě. Blogování není jen momentální trend, ale má velký potenciál. Scéna se poměrně rychle rozroste a rozšíří se řady starších bloggerů. A neohrožují budoucnost psaných blogů youtubeři, kteří natáčejí videa? Youtubeři a bloggeři si příliš nekonkurují. Jejich cílová skupina je totiž jiná. Je to stejné, jako kdybychom porovnávali film a knížky. Ale přijde mi zajímavé, že v Česku jsou youtubeři vidět mnohem víc než v Norsku, kde je Youtube v porovnání s blogováním docela neviditelný. Co vás vedlo k založení agentury, která bloggery zastupuje? Viděli jsme, že firmy neumí s bloggery efektivně komunikovat a ze spolupráce nemá ani jedna strana maximum. Firmy nemonitorovaly kampaně a bloggeři zase neměli hodnocení své práce a dosahu. Velká část firem navíc od bloggerů vyžadovala pozitivní hodnocení recenzovaných produktů a chtěla si výstupy předem kontrolovat. Tím ale spolupráce ztrácí smysl, protože se vytrácí autenticita. Proto jsme se s manželem rozhodli využít své zkušenosti ze severu, kde funguje mnohem promyšlenější systém, a vyzkoušet ho v českém prostředí. Kvůli tomu jsme se přestěhovali zpět do Prahy. S nápadem přišel manžel. Zpočátku jsem byla docela skeptická a moc se mi do toho nechtělo. Vím, jak je složité v Česku rozjet nový projekt. Nakonec mě přesvědčil a zpětně jsem za to moc ráda. Co z toho firmy vlastně mají? Blog je především skvělým prostředkem ke sdílení autentických zážitků, které v klasické reklamě chybí. Krásně naaranžovaným modelkám už lidé v tuhle chvíli moc nevěří. K bloggerovi si čtenář postupem času vytvoří jakýsi virtuální vztah, považuje ho vlastně za kamaráda a nechá si od něj rád poradit. Je to podobné, jako když kamarádce

94

doporučím dobrou kavárnu. Jenže na blogu si o ní přečte třeba dvacet tisíc lidí. Markantní zlom, kdy si tenhle vliv firmy uvědomily, přišel teprve nedávno, v roce 2015. Z blogování se tedy stane plnohodnotné povolání? Stále víc se profesionalizuje, a tím rostou požadavky na kvalitu obsahu. Což vyžaduje vysoké pracovní nasazení. Není možné, aby bloggeři přinášeli zábavní a informační obsah tisícům lidí a nic z toho neměli. Řada blogů má větší čtenost než online magazíny, kde jsou redaktoři za práci paušálně placení každý měsíc. Jenže v online prostředí může bloggerům vydělávat pouze nějaká forma reklamy. Nepřijdou tím o čtenáře? V případě, že se rozhodnou navazovat spolupráce s firmami, vstupují na tenký led a jejich důvěryhodnost může být ohrožená. Čtenáři jsou na to citliví. Je na každém, aby se zamyslel, jak bude s reklamou pracovat. Jaké množství považuje za přípustné a zda ji nenásilně začlení do obsahu. Jak spolupráce probíhá? Většinou firma přijde s určitou představou. Někdy je poměrně detailní, jindy na bázi nápadu. Na základě požadavků vybereme nejvhodnější bloggerky a společně vytvoříme kampaň tak, aby byla přínosná a příjemná pro obě strany. Bloggerky mají navíc právo vetovat jakéhokoli klienta. Dáváme jim volnost a chceme, aby prezentovaly pouze věci, které je zajímají a baví. Kolik si tímhle způsobem můžou vydělat? Konkrétní částka je individuální, ale řádově jde o desítky tisíc. Ale v Norsku mluvíme o milionech norských korun za rok (v přepočtu téměř tři miliony korun; pozn. autorky). Podle čeho si vy sama vybíráte, která společnost stojí za to, abyste jí propůjčila své jméno? Nabídek chodí kolem deseti denně, ale nechci blog zahalit do reklamní mlhy. Pečlivě je třídím, protože mi záleží na tom, jaký pocit si z blogu čtenáři odnesou. Stanovuju si dost náročné podmínky spolupráce, co se týče způsobu prezentace i finančního ohodnocení. Vybírám si jenom produkty a projekty, se kterými mám dlouhodobě dobré zkušenosti a nenechám si od firem zasahovat do obsahu. Pokud mají značky opravdu zájem, jsou schopné mi vyhovět.

95

Momentálně zastupujete 18 bloggerek, podle čeho je vybíráte? Dokážete rozpoznat, kdo má potenciál být úspěšný? Každý blog sledujeme minimálně po dobu jednoho měsíce. Váhu mají různé faktory. Kvalita příspěvků, kvalita fotek, interakce se čtenáři i čtenost. Velkou roli hraje naše intuice. Chceme oslovovat blogy, které jsou nějakým způsobem originální. Kapacita Elite Bloggers je podle vašich stránek zaplněná. Plánujete i další růst? Na první schůzku jsme pozvali asi čtyřicet bloggerek. Teď už se nám hlásí samy. Na pomyslném čekacím listu máme asi padesát lidí, které můžeme do Elite kdykoliv přijmout. Firma zatím čítá tři osoby, takže nejsme schopní se postarat o sto blogů. Chtěli bychom růst přirozeně a také nám záleží na osobním přístupu, který v tuhle chvíli nemůžeme dalším bloggerkám zajistit. Celou dobu se bavíme o bloggerkách. Jak jsou na tom vlastně bloggeři mužského pohlaví, chystáte se je v budoucnu také zastupovat? Sledujeme několik bloggerů, které plánujeme oslovit, protože firmy chtějí spolupracovat i s muži. V porovnání se zahraničím je jich tu méně. Ve společnosti je slovo blogger mnohdy stále pejorativní a lidé si blogování spojují výhradně s mladými děvčaty a jejich internetovými deníčky. Ačkoli už to tak úplně není. Muži jsou asi trochu zdrženlivější a zatím vyčkávají, jak se situace vyvine. Firma běží přes půl roku, takže si můžete dovolit zpětné hodnocení. Jak se vám daří? Skvěle. Vychytali jsme nejlepší načasování a přišli v době, kdy už mnoho firem vědělo, že chce s bloggery spolupracovat, ale nevěděly jak. Za poslední půlrok se udála obrovská změna, která přispěla k profesionalizaci blogovací scény. Docílili jsme toho, že dobří bloggeři jsou adekvátně ohodnocení, což jim umožňuje blog rozvíjet a vzdělávat se v tématech, o kterých píšou. A nechybí vám někdy klidný život v Norsku? Ano, ale na druhou stranu jsem po návratu objevila spoustu krás České republiky a Prahy. Před stěhováním jsem je neviděla, protože všechno bylo tak nějak všední a normální.

96

Dovedete si představit, že se jednou vrátíte? Dovedu, ale zatím to není na pořadu dne. Uvidíme, jak se situace vyvine. Neplánujeme si životy moc dopředu. Rozhodnutí přesídlit do Prahy jsme s manželem taky udělali během čtrnácti dnů. Pracujete na knížce. Má vůbec smysl, aby bloggerka, jejíž úspěch je založený na internetu, vydávala tištěnou knihu? Mít knížku fyzicky v ruce a moci se s ní někam zavřít, je úplně jiný zážitek než čtení na internetu. Čtenáři si o ní říkají už několik let a já jsem moc ráda, že jim tohle přání můžu splnit. I když samozřejmě počítám s tím, že si knihu koupí hlavně ti, kteří už mě znají. Nemám v plánu pouze překlopit obsah blogu do knižní podoby, ale píšu ucelený příběh, který sice začíná mým přestěhováním do Osla, ale budu se v něm vracet i do minulosti. Podařilo se mi prošvihnout už několik uzávěrek, ale mám pocit, že knížka je tím lepší, čím déle čekám. Nabírám mnohem víc životních zkušeností, které do ní promítnu. Tereza Salte (27) Pochází z Prahy. V pěti letech začala navštěvovat sportovní gymnastiku a díky ní se později seznámila se svým současným manželem Johnem Erikem. Za ním a také za nabídkou závodit v norském gymnastickém týmu se po státnicích z České politické historie v roce 2011 přestěhovala do Norska. Po přestěhování založila o svém životě blog Tereza in Oslo. V té době se také začala zajímat o životní prostředí a na norské univerzitě absolvovala obor Kultura, prostředí a udržitelnost. Je bloggerkou roku 2014 a 2015 v kategorii Life. Loni v létě se s manželem přestěhovala zpátky do České republiky, kde společně založili agenturu Elite Bloggers. Náplní jejich práce je domlouvání reklamních spoluprací mezi firmami a 18 bloggerkami, které zastupují. Mezi čtyřma očima Ačkoli my na e-mail s žádostí o rozhovor Tereza Salte odpověděla hned druhý den, sešly jsme se až za měsíc. Několikrát mi totiž schůzku zrušila. Rozhodně to není tím, že by byla nezodpovědná, ale momentálně se skoro nezastaví. Nakonec mě pozvala do sídla agentury Ellite Bloggers v hodinové pauze mezi pracovní schůzkou a natáčením pro Český rozhlas. Byl to trochu závod s časem, ale zvládly jsme to. Jako bonus mě navíc Tereza provedla po Elite Bloggers hubu, tedy zázemí s profesionálním

97

fotoateliérem, které s manželem vytvořili pro své bloggerky. A nutno podotknout, že se o ně starají opravdu skvěle. Veronika Bulánková

98

Příloha č. 4: Rozhovor s Nejfejkem Záhada českého internetu Tajemný muž

ve

slunečních

brýlích

a v šátku přes obličej. Pod přezdívkou Nejfake

pravidelně

promlouvá

přes

internet ke statisícům lidí. Patří totiž mezi nejúspěšnější české youtubery, tedy lidi natáčející krátká videa na server Youtube. Už osm let tají svou identitu, protože jméno nebo tvář podle něj nejsou důležité. Důležitá je prý myšlenka a názor. Příprava na rozhovor pro mě byla poměrně složitá. O Nejfejkovi se sice dá dohledat dost informací, ale skoro všechny jsou na bázi spekulací. Tenhle zmatek byl od začátku vaším cílem?

Nejfake se nechá vyfotit jedině v šátku a v brýlích. Foto: Veronika Bulánková

Vůbec ne, seběhlo se to samo. S natáčením jsem začal v roce 2008, kdy ještě nešlo o tak populární činnost jako dnes. Youtubeři skoro neexistovali. Masku a později šátek a brýle jsem si ve videu nasadil nejdřív proto, aby mě nikdo nepoznal. Chtěl jsem se vyhnout posměchu ze strany spolužáků a známých. Zpětně jsem za tenhle nápad hrozně vděčný. Stalo se z toho moje poznávací znamení a zároveň jsem nepřišel o soukromí. Postupně moji tvorbu sledovalo čím dál víc lidí. Přirozeně je začalo zajímat, kdo se za Nejfejkem vlastně skrývá. Jejich konspirační teorie mě přivedly na myšlenku udělat z odhalování dlouhodobou hru. Divákům jsem dával indicie, které je měly dovést k odhalení. Oni si je ale vykládali různými způsoby, takže vzniklo hodně spekulací. Není zbabělé, že se ani po tolika letech nepostavíte za svou tvorbu jménem a obličejem? Někdo to možná takhle chápe, ale mám k tomu své důvody. Jedním z nich je ochrana soukromí. Zároveň nechci, aby věci, které říkám, byly připisované mně jako konkrétnímu člověku. Chci, aby je ostatní připisovali člověku z davu, kterého reprezentuje třeba právě Nejfake. Ve videích se zmiňuju o různých životních situacích a divák si pod tím šátkem může představit třeba sám sebe. Snažím se lidem předávat 99

motivaci a ukázat jim, že když se budou chovat jako idioti, nebude se jim v životě nic dařit. Vím to z vlastní zkušenosti. V patnácti jsem byl úplně jiný než dnes, namyšlený a sebestředný. Kvůli tomu mě dokonce tehdy odmítla jedna slečna. Hodně mě to ranilo, ale zároveň motivovalo, abych na sobě začal pracovat. Zmínil jste indicie. Mezi všemi informacemi, které o vás kolují, jsou tedy i ty pravdivé? Ano, dá se mezi nimi najít jméno i další důvěrné údaje. Divákům jsem řekl dost věcí, ale oni přitom nevědí nic, protože tomu nevěří. Vaším poznávacím znamením je japonský znak označující slovo „pravda“. Není to trochu paradoxní, když tolik let ostatní soustavně mystifikujete? Nikdy jsem nikomu účelně nelhal. Lidé si věci, které řeknu, často vyloží úplně jinak, a tím matou všechny ostatní. Tenhle znak používám, protože se pomocí videí snažím určitou životní pravdu předávat dál. A nelhal jste ani před dvěma lety? Slíbil jste, že se odhalíte v Lucerně na promítání vašeho krátkého filmu Zaříkávač lží, ale nakonec jste to neudělal. Ale udělal, odhalení není jen o tom, že si sundám šátek a brýle. Pomocí videí jsem postupně odhaloval svoje nitro, charakter a důležité události, které mě ovlivnily a změnily. Na Zaříkávači jsem všechno shrnul v patnáctiminutovém filmu. Cílem bylo, aby mí fanoušci pochopili význam motta „Jméno ani tvář nejsou důležité. Důležitá je myšlenka a názor“. A to se mi snad povedlo. Na základě čeho tak usuzujete? Zaříkávače lží jsme promítali dvakrát po sobě. Na obou projekcích jsem přítomné požádal, aby zvedli ruku ti, co mě chtějí vidět bez šátku. Nikdo z osmi set lidí se nepřihlásil. Úplně na konci programu jsem si šátek i brýle asi na dvě vteřiny stejně sundal. Měl jsem domluvené s osvětlovačem, že zhasne světla. Ti, kteří přišli, mě tedy viděli, ale nevznikla z toho ani jedna fotka a ani jedno video. Čekal jsem, že druhý den bude internet plný mojí tváře, ale nestalo se to. Byl jsem moc šťastný, protože lidi pochopili, že těch šest let mělo úplně jiný smysl než jen odhalení mojí fyzické podoby. Hodně z nich mi potom psalo, že když jsem si sundal šátek, automaticky si zakryli oči, protože už vlastně nechtěli vědět, jak vypadám. Tahle zkušenost mě přiměla pokračovat

100

jako Nejfake i dál, ale už nejsem takový pan tajemný jako dřív. Ve videích nemám kapuci a taky se víc potkávám s fanoušky, což jsem dřív nedělal. Ve videu Zaříkávač lží se zmiňujete o šesti odhalitelích, kteří znají vaše jméno a podobu. Zatím se jejich řady nerozrostly? Pár lidí přibylo. Jde spíš o náhody, protože si nedávám tolik pozor. Setkal jsem se například s vámi, což bych před dvěma lety neudělal. Nezbývá mi než doufat, že mě neprozradíte. Prvních šest odhalitelů je z doby, kdy o mně ještě nekolovalo tolik teorií. Když má člověk jen pár údajů, je mnohem jednodušší dát si je dohromady a vyvodit závěr. A nikdo z nich vaši identitu nezveřejnil? Kupodivu ne. Každý mi vždycky nejdřív napsal e-mail. Se všemi jsem se domluvil, že pokud nic neprozradí, jako poděkování je zmíním na promítání Zaříkávače lží. Překvapilo mě to, ale vydrželi. Asi mě opravdu respektují. Chová se Nejfake jinak než ten, kdo se skrývá pod šátkem? Jsme oba stejní. Nejsem blázen ani rozdvojená osobnost. Prošel jsem změnou, kterou jsem otisknul do Nejfejka. Z hajzlíka jsem se stal normálním člověkem. Jediný rozdíl je asi v tom, že jako Nejfake mám o něco vyšší sebevědomí, než když jsem sám za sebe. Které video považujete za zlomové? Jednoznačně První český Facebook song, tedy písničku o dopadu sociálních sítí na reálný život. Předchozí videa měla dva nebo tři tisíce zhlédnutí. Tohle se za den vyšplhalo na sedmdesát tisíc. Byl to obrovský skok. Najednou mi začali přibývat fanoušci, lidi si písničku stahovali na svoje kanály a dokonce se objevila i v televizní reportáži. Vaše tvorba je specifická, protože se netýká jen zábavy. Je to tím, že na rozdíl od většiny youtuberů už nepatříte mezi náctileté? Točím asi osm let a za tu dobu jsem přirozeně prošel určitým vývojem. Ze začátku, tehdy ještě na Streamu, jsem se soustředil na parodie. Potom přišlo období, kdy jsem byl pan tajemný, a za zvuků dramatické hudby o sobě prozrazoval šokující informace. Po přechodu na Youtube jsem dělal hlavně srandu a odhalování se týkalo jen jedno velké video za rok. S věkem přišla i názorová videa a ta mě do teď dost charakterizují. Jednou za čas se vyjádřím k tématu, jako je třeba politika, sociální sítě nebo Youtube 101

scéna a lidé na mě reagují. Momentálně všechno kombinuju. Točím hudební recitace, zábavu, názory, příběhy s poučením i další typy videí. Každý divák je zvyklý na něco jiného. Kdybych se vydal jedním směrem, přišel bych o část publika. Mrzí vás, že názorová videa mají méně zhlédnutí než ta zábavná? Mrzí, ale čísla nejsou vždycky důležitá. Pod videi, kde sděluju svůj názor na nějakou problematiku, se objevuje mnohem víc delších komentářů. Což znamená, že mají větší dopad než čistá zábava. Lidé pod ně píšou pomalu slohové práce, ve kterých říkají, co si o tom myslí. A tahle schopnost je velmi důležitá. Dneska jsou děti ve škole spíš součástí stáda. Nikdo je moc neučí vyjádřit svůj názor a podložit ho pádnými argumenty. Na internetu na to mají prostor. To, že se naučí svůj názor psát do komentářů, může mít dopad v reálném světě. Naučí se říkat, co si myslí i rodičům, kamarádům nebo později v práci. Často v názorových videích kritizujete ostatní youtubery. Co přesně vám na nich vadí? Klesající kvalita videí. Asi pět deset procent obsahu stojí za to, aby se na něj člověk podíval víckrát. Většinou jde o speciály, které youtuber vydává jednou nebo dvakrát za rok, když překoná nějaký milník. Lidí, co točí, je hodně a tím se vytváří tlak na kvantitu na úkor kvality. Když někdo vidí, že určitý formát je úspěšný u konkurence, jednoduše ho zkopíruje. Potom to končí tak, že youtuber sedí dvacet minut na pohovce a do kamery vykládá blbosti. Diváci se možná baví, ale na Youtube scénu to nevrhá nejlepší světlo. Na druhou stranu, proč by se snažili. Děti, které je mají za vzor, se stejně podívají na všechno, co natočí. O youtuberech se často mluví jako o hlasech nové generace. To asi není nejlepší vizitka mladé generace, když tisíce lidí sledují youtubera s přezdívkou Fatty Pillow, který ve videu sprostě nadává a hází jídlem. Lidi mají rádi nestandardní a šokující věci. Mezi ně patří i právě Fatty Pillow. Sice mluví sprostě, takže asi není přímo vzorem pro děti, ale zároveň dává naději těm, co jsou při těle. Ukazuje jim, že se kvůli tomu nemusí cítit méněcenní, protože Fatty taky není hubeňour a přitom je úspěšný a baví tisíce lidí. Plusy a minusy se najdou na každém youtuberovi včetně mě. Jde o to vzít si z každého to dobré a pozitivní.

102

A když se vás někdo zeptá, čím se živíte, odpovíte hrdě, že jste youtuber? Moc často tuhle otázku nedostávám. Mladším říkám, že jsem youtuber, protože pro ně je to zaměstnání jako každé jiné. Někdo je tesař, někdo právník a někdo youtuber. Před staršími se spíš prezentuju tím, že dělám internetový marketing. Youtube je sice můj hlavní zdroj příjmů, ale vymýšlím i náplň různých reklam a dalších projektů, ve kterých ani přímo neúčinkuju. Jakým způsobem si vyděláváte? Jednu

část

příjmů

tvoří

reklama.

Na

základě

dohody

mezi

youtuberem

a provozovatelem stránky se automaticky vkládá na začátek videa. Dalším zdrojem peněz jsou reklamní spolupráce s firmami, kdy určitý produkt nebo službu zapojím do obsahu videa. Moc často to nedělám. Denně mi přijde třeba pět nabídek, ale z velké části jde o blbosti. Nechci dělat reklamu na ponožky, protože na mém kanále by neměla žádný větší smysl. Dokážete dopředu odhadnout, jaký bude váš měsíční příjem? Dokážu odhadnout peníze za zhlédnutí. Sledovanost je každý měsíc přibližně podobná. Pokud tedy neudělám výjimečně úspěšné nebo naopak výjimečně neúspěšné video. Držím se zásady, že točím tři videa týdně a zatím mi to stačí. Co neodhadnu, jsou nabídky na reklamní spolupráce. Přirozeně je jich víc na podzim a před Vánoci a nejméně v létě. Abyste mohl vydělávat, musíte mít určitý počet pravidelných diváků. Kdy vám přišly první peníze? Asi v roce 2012. Těšil jsem se, že budu milionář, ale za měsíc jsem vydělal devět korun. Ze svých cílů jsem tedy slevil. Částka postupně rostla a poslední dva tři roky vydělávám tolik, že si s vámi můžu klidně dát čaj. Z něčeho platíte nájem. Asi si tedy vyděláváte víc než jen na čaj. Vydělávám víc, než kdybych se věnoval vystudovanému oboru. Ten samozřejmě nebudu prozrazovat. Ale hlavně dělám něco, co mě baví. Natáčím, setkávám se s lidmi a zažívám plno skvělých věcí. Takže povolání snů? Pro mě ano. Neměnil bych.

103

A na váš vysněný dům u jezera peníze zatím nejsou? Tipuju přibližně za deset let. Jste velmi aktivní i na sociálních sítích. Kolik času denně strávíte věcmi kolem Youtube? Snažím se spát osm hodin. Ze zbývajících šestnácti to bude asi sedmdesát procent dne. Odpovídám na otázky, točím videa, vymýšlím scénáře nebo chodím na schůzky. A pořád je to primárně zábava nebo už i povolání, do kterého se vám někdy nechce? Do ničeho se nenutím. Je to koníček, který se mi stal prací. Kreativní práce mě baví a naplňuje. Najdete si i čas sám pro sebe? Většinou mám odpočinkové soboty. Nevím proč, ale skoro nikdy se mi v sobotu nechce nic dělat. Většinou si zajdu do kina, kde mě ale taky napadají náměty na videa. Takže vlastně na natáčení myslím skoro pořád. Při tom všem ještě píšete knížku. To je teď mezi bloggery nějaký trend? Píšu, ale celé je to reakce na knížky Já, JůTuber 1 a 2, které jsou s prominutím úplně hloupé. Píše se v nich o lidech populárních třeba jeden rok. Dostali se nahoru díky štěstí nebo díky tomu, že je někdo protlačil. S kvalitou tvorby to nemá nic společného. Myslím si, že po těch osmi letech, co natáčím, už můžu některé věci hodnotit. Časopis Forbes vás zařadil mezi 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích. Překvapilo vás to? Ano i ne. Skoro polovinu jejich žebříčku tvoří youtubeři, ale neřekl bych, že jsme strašně vlivní. Spíš je to důsledek toho, že nás sleduje hlavně mladší generace pohybující se hodně na sociálních sítích. Pokud si někdo youtubera oblíbí, chce ho sledovat úplně všude. Nejen na Youtube, ale i na Facebooku nebo Instagramu. Pod vašimi videi se občas objevují komentáře, kde vám lidé vyčítají, že jste hodně manipulativní. Asi trochu manipulativní jsem, ale je třeba rozlišovat pozitivní a negativní manipulaci. Příkladem negativní manipulace je, když budu doporučovat čaj, který mi ve skutečnosti vůbec nechutná. Pozitivně s lidmi manipuluju, když jim říkám, aby neposuzovali ostatní 104

podle tváře, ale podle myšlenky, názoru a charakteru. Podobně pozitivně s námi manipulovali i rodiče, když jsme byli malí. Učili nás nesahat na plotnu, protože by nás mohla spálit. Problém je v tom, že někteří mladí youtubeři si často neuvědomují, že je diváci berou jako vzory. Youtuber si nemůže dovolit to, co normální neznámý kluk. Má odpovědnost vůči publiku. Jakým způsobem ostatními pozitivně manipulujete? Kromě zábavy a názorových videí točím například krátké tematické příběhy s ukrytým poselstvím, poučením nebo vzkazem. V příběhu třeba ani nevystupují lidské postavy, ale mrkve. A když se dokážou dohodnout mrkve, proč by se nedokázali dohodnout i lidé v reálném životě? Musíte být pro své fanoušky online čtyřiadvacet hodin denně? To ne, ale e-maily a zprávy chodí skoro pořád. Během půl hodiny co spolu mluvíme, už mi přišlo na telefon několik upozornění. Na všechny otázky nebo komentáře se snažím odpovídat průběžně během dne, když mám chvíli času. Třeba při jízdě metrem, nebo když někde čekám. V létě jsem byl týden na dovolené bez internetu a po návratu mě čekalo asi dva tisíce otázek a komentářů. Strávil jsem nad tím skoro dva dny v kuse. Ale těm lidem to dlužím. Díky nim nemusím vstávat v pět hodin ráno do namáhavé práce. Můžu dělat, co mě baví, cestovat a zažívat úžasné věci. Je škoda, že pořád víc tvůrců zapomíná, o čem Youtube vlastně je. A o čem tedy je? Nejen o videích, ale i o vzájemné komunikaci mezi youtuberem a fanoušky. Ostatní se jim tolik nevěnují? Hodně z nich se o publikum stará jenom do určité doby. Kontakt potřebují hlavně na začátku, aby jim lidé začali věřit a dívat se na jejich videa. Od určitého počtu sledujících se z nich stávají celebrity s nosem nahoru a na fanoušky přestávají reagovat. Otočí se k nim zády, protože už mají svoje jisté. Velkou část publika tvoří děti a jejich otázky jsou mnohdy nesmyslné. Vás se například ptaly, jestli máte chlupatou hruď. Ani se nedivím, že někteří nemají nervy na takové věci odpovídat. Bohužel ty největší hvězdy neodpovídají skoro na nic. Co se týče hloupých dotazů, přizpůsobuju se situaci. Někdy se účelně ptají na hlouposti a čekají i hloupou odpověď. 105

Často je to pak i docela sranda. Vážnější témata ohledně problémů v rodině nebo ve škole mi píšou většinou do soukromých zpráv. V takových případech nevtipkuju, ale snažím se jim poradit. Pro řadu lidí jsem se stal důvěrníkem. Když mají nějaký problém, který se bojí říct rodičům nebo kamarádům, řeknou ho mě, a tím se jim svým způsobem uleví. Ten problém už je tolik nebolí, jako kdyby ho v sobě dusili. Pro mě jsou to dvě minuty času, ale pro ně mnohem víc, protože se díky tomu cítí lépe. Takže kromě točení videí působíte i jako amatérský psycholog? Do jisté míry asi ano. Ale nechodí mi jenom smutné a vážné věci. Zrovna před pár dny měli deváťáci přijímačky. Přišla mi spoustu zpráv, kde se chtěli podělit o radost z přijetí na vysněnou školu. V citlivých otázkách vstupujete na tenký led. Nemáte žádné formální vzdělání. Nebojíte se, že jim poradíte špatně? Nedělám za každou cenu chytrého. Všechny předem upozorním, že je to jen můj názor. Pokud jde o velmi citlivé a osobní záležitosti, radím se s kamarádkou psycholožkou. Někdy dám dotyčnému kontakt, aby si s ní promluvil sám. Čím to je, že má někdo tendenci se svěřit osobě, o které ani pořádně neví, jak vypadá? Za ty roky co točím, si ke mně diváci vytvořili důvěrný vztah. A možná to, že nevědí, jak vypadám, jim dává jistotu, že jejich soukromé informace nebudu šířit někam dál. Asi tuší, že pod šátkem jsem úplně normální člověk. Svojí roli má i moje motto, že jméno a tvář nejsou důležité. Hodně lidí má třeba komplexy z toho, jak vypadají a díky tomuhle mottu ke mně mají blíž a ztotožňují se se mnou. Ze zpráv a komentářů se taky často dozvídám, že někoho inspiroval můj. V neposlední řadě důvěru přičítám svému hlasu. Prý je uklidňující. Cítíte se jako jejich hrdina? Masku sice mám, ale plášť ještě ne. Takže nemůžu být hrdina. Bude s vámi publikum stárnout? Budete i ve čtyřiceti youtuberem? Sám jsem zvědavý, jak všechno dopadne. Jestli momentální zájem opadne nebo stávající youtubery nahradí nové tváře. Možných scénářů je hodně. Mezi fanoušky je i pár takových, kteří mě začali sledovat, když jim bylo třináct let. Teď je jim přes dvacet a ještě na mě nezanevřeli. 106

Asi se vás na to ptají často, ale nikdy se vám nikdo nepokusil strhnout šátek z obličeje? Je to úplně nejčastější otázka, kterou dostávám. Nikdy se nic takového nestalo. Před každou akcí se najde pár takových, co vyhrožují, ale jde o plané výhružky. Akorát se mě snaží vystrašit. Před promítáním Zaříkávače lží mi nějaký člověk dokonce posílal dlouhé e-maily s tím, že mě v Lucerně pobodá. To musí být hodně psychicky náročné. Agresivní a sprosté komentáře byly na Youtube od začátku, ale v poslední době je ta nenávist snad ještě větší. Hlavní roli hrají peníze. Česká povaha je taková, že když má někdo víc než druhý, stává se terčem nadávek a výhružek. Slyšela jsem, že sprostá slova pod videi blokujete. Jakým způsobem? Youtube nabízí funkci jakési černé listiny, kam se dají vypsat slova, která v komentářích nechcete. Pokud je někdo napíše, pod videem se nezobrazí. Sprostý komentář se automaticky uloží do spamu. Je to dlouhý seznam? Zatím mám asi devadesát slov v různých tvarech. Ani jsem nevěděl, že jich má čeština tolik. Někteří si i přesto najdou cestu jak vulgarismy napsat. Třeba oddělují jednotlivá písmena pomocí čárek nebo teček. Abych se všemu vyhnul, musel bych napsat asi deset tisíc slov, a to není v mých silách. Má Youtube kromě sprostých komentářů i další stinné stránky? Hlavní stinnou stránkou je ztráta soukromí. Díky šátku tím netrpím, ale od ostatních jsem slyšel, jak jim popularita nabourává osobní život. Youtuber se ani na večeři s přítelkyní nemůže věnovat výhradně jí, protože za ním pořád chodí fanoušci pro podpis. Na ulici si na ně navíc pořád někdo ukazuje. Přesto vás ani trochu neláká zjistit, jaké to je být slavný bez masky? Člověk si samozřejmě představuje, jaké by to bylo. Rozhodně bych si chtěl na chvíli vyzkoušet, jak se cítí ostatní, ale jakmile šátek jednou sundám, už se nikdy nebudu moc vrátit zpátky k Nejfejkovi. Možná by to fungovalo, kdybych se rozhodnul před pár lety, kdy ještě nebylo tolik youtuberů. Dnes už natáčí každý druhý a já si říkám, že bych na

107

první pohled asi ničím nezaujal. Diváci si na Nejfejka v brýlích a šátku zvykli. Je to image, kterou jsem osm let budoval. Nejfake (20+) Pochází z Českých Budějovic, ale kvůli natáčení na Youtube se přestěhoval do Prahy. První videa začal natáčet v červenci roku 2008 a původně je umisťoval na internetovou televizi Stream.cz. Na konci roku 2010 se ze Streamu přemístil na Youtube.com, kam od té doby nahrál přes tisíc videí různého zaměření. Specializuje se hlavně na hudební recitace, motivační videa, zajímavosti, názorová videa a příběhy k zamyšlení. Nejfejkovu tvorbu sleduje pravidelně téměř půl milionu lidí a jeho videa už dohromady překonala osmdesát milionů zhlédnutí. Momentálně se živí jako youtuber a jako jeden z mála si chrání své soukromí. Vystupuje ve slunečních brýlích a s šátkem přes obličej. Dosud nezveřejnil ani své jméno. Mezi čtyřma očima Čekala jsem, že kvůli ochraně soukromí přijde ve slunečních brýlích v a šátku, ale nepřišel. Vysvětlil mi, že by tím na sebe upoutal pozornost. Tenhle mladý muž to má totiž trochu naopak. Když chce být neviditelný, odhalí se. Veronika Bulánková

108

Příloha č. 5: Rozhovor s Hannah Saleh a Danielou Hannovou Život je raut Vývařovna

je

netypickým

úkazem na české blogovací scéně. Oficiálně se sice řadí mezi

foodblogy, ale

moc

receptů na něm není. Hannah Saleh,

Daniela

Hannová

a Jana

Patočková

vtipně

glosují

nejrůznější

životní

situace, jejichž pojítkem je jídlo. A vysloužily si za to nominaci na Magnesii Literu.

Hannah Saleh (vlevo) a Daniela Hannová tvoří dvě třetiny blogu Vývařovna. Foto: Martin Faltejsek

Prý jste jediný upřímný foodblog… Hannah: A ne snad? Jistě, že jsme. Blog je skvělý způsob, jak sdělit co si člověk myslí. Když se podívám na ostatní blogy, podobnou upřímnost na nich nevidím. Všude samé: „Ó, je jaro. Dáme si medvědí česnek a náš život dostane smysl.“ Daniela: Medvědí česnek jsem měla dneska k obědu. Hannah: Proboha a proč jsi o tom nenapsala? Daniela: Nehrajeme si na pozlátko. Neřešíme styling jídla a neupravujeme fotky pomocí různých programů. Někomu se to může zdát odbyté, ale pro nás je hlavní text. Kvalita fotek je opravdu tím posledním, čím bychom se chtěly zabývat. A co když ostatním bloggerům opravdu záleží na tom, aby bylo jídlo hezky naservírované? Jí se přece i očima. Hannah: Možné to je, ale předává potom taková fotka nějakou novou informaci? Přijde mi komické strávit před jídlem patnáct minut aranžováním. Vždyť během té doby vystydne. I když je pravda, že já taky řeším věci, které se ostatním mohou zdát malicherné. Spíš bych řekla, že jsme natolik upřímné, že upřímnost jako takovou úplně redefinujeme, a proto nám ostatní blogy přijdou falešné.

109

Daniela: Naprosto s Hannah souhlasím. Ještě bych zmínila další úhel pohledu. Jídlo je sice součástí každodennosti, ale pro někoho se stává až posedlostí. Řada lidí se přehnaně soustředí na to, co jedí a jak to vypadá na talíři. Na úkor sociálního rozměru, tedy s kým jedí a v jaké situaci. Jídlem si nahrazují, že jinak v životě nic nemají. Můj manžel mi zahýbá, jsem tlustá a nesnáším svoji mámu, takže si udělám zdravou veganskou mňamku. Vyfotím ji na internet a všichni si budou myslet, jak se mám dobře a zdravě. Podobná přetvářka je na blozích a sociálních sítích na denním pořádku. A umíte vy vůbec vařit? Daniela: Jistě. Vaření nás baví a myslím, že nám i jde. Já s Hannah jsme navíc pracovaly v gastronomii. Máme i pár receptů přímo na blogu, ale spíš doplňují ostatní obsah. Je pravda, že mezi ostatními foodblogy poněkud vyčníváte. O čem tedy Vývařovna vlastně je? Hannah: Tuhle otázku nemáme rády. Sice jsme oficiálně řazené mezi foodblogy, ale o jídlo jde ve skutečnosti třeba z třiceti procent. Vnímáme ho jako metaforu pro naše životy. Nejíme jenom proto, abychom přežily. Jídlo je i mnohorozměrný smyslový zážitek. Důležitější je ta nadstavba, tedy že se u něj potkáme s kamarády. Daniela: Mezi vším tím jídlem stejně vždycky vybubláme my jako osobnosti. Blog je hlavně o naší filozofii. A jaká je vaše filozofie? Hannah: Přece, že život je raut! Někdy věci vycházejí… Daniela: A někdy zase ne. A s tím je třeba se důstojně vyrovnat. Jana naše motto zrovna nedávno rozšířila na: „Život je raut, na který mě nikdo nepozval, ale já jsem stejně přišla.“ Když už jsme u rautů, jaký byl ten po Magnesii Liteře? Hannah: Lehce nadprůměrný. Nic špatného, ale ani nic z čeho bych si sedla na zadek. Daniela: Převažovala česká klasika – bramborový salát, řízky, šunka, kuřecí soté. Žádné vyšperkované chutě. Mám ráda originálně vymyšlené chlebíčky a jednohubky, jako dělají například v Showroomu HM. Ale víno bylo vynikající.

110

Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděly o nominaci na blog roku? Daniela: Naprostý šok. Litera byla zatím ta nejméně očekávaná věc spojená s blogem. To už bych spíš čekala, že nám zavolají z Playboye, abychom pro ně nafotily akty. Hannah: Překvapivá a zlomová fáze blogu. I když jsme nakonec nevyhrály, naši práci v podstatě posvětily vyšší instance. Došlo nám, že to co děláme, asi má nějaký smysl. Daniela: Protože v našich životech není nikdy dost motivace. Věřily jste ve vítězství? Hannah: V momentě, kdy je člověk nominovaný, doufá, i když reálně ví, že nevyhraje. Daniela: Já jsem rozhodně vyhrát chtěla, ale život není fér. Blog Humans of Prague podle vás nevyhrál férově? Hannah: Teď to neberte jako zhrzenost, ale jako konstruktivní kritiku. Humans of Prague je převzatý koncept zahraničního fotoblogu, s literaturou nemá moc společného. Byla chyba ho vůbec nominovat. Daniela: Autorům Priglu (jeden z nominovaných blogů; pozn. autorky) bych s nadšením pogratulovala. Kluky pravidelně čtu a líbí se mi jejich humor. Další dvě nominované sice moc neznám, ale alespoň píšou rozsáhlejší texty. Výherce získal padesát tisíc na vydání knihy. Fungovala by vůbec Vývařovna na papíře? Hannah: My fungujeme úplně všude. Daniela: Proč by neměla? Nějakou dobu už na knížce pracujeme. Zatím dáváme dohromady texty a sešly jsme se s fotografkou a s grafikem. Až vyřešíme její základní podobu, začneme oslovovat nakladatelství. Věřím, že nějaké najdeme, protože naší motivací nejsou peníze. Přiznám se, že si knížku na základě vašeho blogu neumím moc představit. Daniela: Šlo by o sběr textů na způsob deníkových záznamů. Příběh o třech nejlepších kamarádkách, které v určitém věku ve stejném městě něco prožívají, vlastně taková generační zpověď postmoderního charakteru. Podle mě je to úplně jasný koncept.

111

Tři bloggerky na jeden blog, to není úplně typické. Jak jste se vlastně daly dohromady? Hannah: Rády jíme a rády píšeme, takže jsme tyhle dvě aktivity spojily a výsledkem je Vývařovna. S nápadem přišla Karol Hošek, která se už momentálně věnuje vlastním aktivitám. Já jsem vymyslela název a zaregistrovala doménu. Potom se k nám přidala ještě Jana Pakočka a před dvěma lety Daniela. Daniela: Holky znám spoustu let a řekla bych, že jejich hlavní motivací k založení blogu byl přetlak humoru. Je specifický a totálně šílený. Tenkrát mě hrozně fascinoval, protože jsem nikoho podobného neznala. To si prostě nemohly nechat pro sebe a musely se podělit se světem. Hannah: Bývaly jsme vtipnější. Daniela: Věkem se holt člověk mění. Hannah: No jo, ale má to i pozitiva. Alespoň už nerecenzujeme menzy, protože do nich nemusíme chodit. Danielo, vy jste nastoupila až do rozjetého vlaku. Jak k tomu došlo? Daniela: Nebyla to moje iniciativa. Karol z Vývařovny odešla v době, kdy jsem s Hannah a Janou trávila dost času. Na všem co potom psaly na blogu, jsem se částečně podílela. Navíc jsem se zrovna rozváděla a je napadlo, že by mi psychicky pomohlo, kdybych si našla nějaký koníček. Hannah: Ani si nedovedu představit, že by byla Vývařovna udržitelná ve dvou. Vždycky jsme byly tři. Daniela: Tři je symbolické číslo, posvátné v katolickém světě. Celý svět stojí na trojce. Hannah: Zároveň si ale nedovedu představit, že bychom ji dělaly ve čtyřech. Dvě jsou málo a čtyři zase moc. Zmínily jste, že už nerecenzujete menzy jako v začátcích. Proměnil se blog od založení ještě jinak? Hannah: Určitě na něj nemáme tolik času. Dřív jsme jím žily mnohem víc. Skrz Vývařovnu jsme se vypsaly a posunuly se v životech zase o kus dál. Zrovna nedávno jsem měla období, kdy jsem vážně přemýšlela, že s tím seknu, protože už v tom nebylo

112

stoprocentní nadšení. Neskutečně mě znovu nakopla Magnesia Litera. Začala jsem víc psát, aby ta nominace byla vůbec za něco. Daniela: Přesně tak, času je o hodně míň. Díky Vývařovně se na nás nabalily i další projekty a aktivity mimo psaní. Logicky se proměnila i témata. Na blogu se neobjevují menzy, ale čím dál víc rautů. Také píšeme mnohem osobnější příspěvky, kterými se snažíme čtenáře obohacovat. Jak přesně je chcete obohatit? Hannah: Ve velké části článků popisujeme, co všechno jsme v životě pokazily a co nevyšlo. Pod fotkou jídla, do kterého jsme si nabrečely, otevřeně glosujeme, co se nám zrovna děje. Ať už je to pozitivní, nebo negativní. Nebojíme se napsat, jak jsme se mohly mít líp, ale nemáme, protože jsme se zachovaly třeba úplně hloupě. Podobné věci se stávají a je důležité o nich mluvit s nadhledem. Zrovna před pár týdny přišel e-mail od jedné slečny. Napsala v něm, že Vývařovnu objevila teprve nedávno, ale hned ji projela od začátku do konce. Prý se nad články neskutečně zasmála a pomohlo jí to. Uvědomila si, že se jí dějí stejné věci jako nám. A když viděla, jakou si děláme z našich neúspěchů srandu, rozhodla se to nebrat tak vážně. Cítíte, že vás čtenáři berou jako vůdčí osobnosti a vzory? Daniela: Nějaký vliv na své okolí asi máme. Minimálně rozséváme naději. Řadu let si většina známých myslela, jak jsme úplně k ničemu. Teď vidí, že jsme schopné i určitě věci dotáhnout do konce. Pracujeme na dobrých projektech a čeká nás zářivá budoucnost. Tím dokazujeme, že každý má naději. Hannah: Jestli jsem názorový vůdce, tak špatný. I v dětství jsem byla spíš ten typ dítěte, u kterého maminky nechtěly, aby se s ním jejich děti kamarádily. Teď vážně. Píšete přece i o společenském dění, takže se snažíte ostatní inspirovat svými názory… Hannah: Na blogu je změť všeho, co se nám zrovna honí hlavou. Pokud nás štve nějaké téma nebo kauza nejmenší, co můžeme udělat je napsat o tom na Vývařovnu. Mnohdy bychom rády udělaly víc, ale nemáme kapacitu, abychom se ve všem osobně angažovaly. Uvědomujeme si, že jedním článkem nespasíme svět, ale můžeme na leccos upozornit. Člověk by se neměl nechat odradit tím, že má malé možnosti a stejně

113

jich využít. Když každý přispěje svou troškou, vznikne velký celek. Na tomhle principu je postavená veškerá občanská iniciativa. Nedávno jste dokonce osobně podpořily Autonomní sociální centrum Klinika. Věnujete se i dalším charitativním aktivitám? Daniela: Občas se nějakým způsobem angažujeme. Pro Kliniku jsme vařily catering a výtěžek jí potom věnovaly. Loni jsme u příležitosti pátých narozenin blogu uspořádaly oslavu s tombolou. Díky vysoké účasti jsme prodaly všechny lístky a utržily osm tisíc. Peníze jsme darovaly brněnské charitě, která na Balkáně pomáhá lidem prchajícím před válkou. Nejvíc se zapojuje Hannah a ani všechno neprezentuje na blogu. Hannah: Byla jsem například jako dobrovolník přímo na Balkáně a o loňských Vánocích jsem pomáhala v londýnské charitě bezdomovcům. Blog působí dojmem co na srdci to na jazyku. Funguje u vás i přesto nějaká autocenzura? Daniela: U mě postupem času čím dál víc. Snažím se mírnit. Částečně ze strachu, že by se mi to mohlo jednou vrátit a částečně proto, že určité věci není dobré ventilovat veřejně. Někdy mám tendenci napsat článek s horkou hlavou. Potom jsem hodně drsná a jmenuju konkrétní osoby. V takovém případě většinou zveřejnění odkládám na druhý den, abych si text prošla, až se trochu uklidním. Hannah: Stejně jako většina lidí i já jsem si prošla pubertálním obdobím, kdy si člověk myslí, že je nejlepší na světě a přitom vlastně o životě vůbec nic neví. Psala jsem hodně negativně. Blog je hrozně příjemný filtr. Když vás něco štve, nenapíšete to jenom kamarádce do soukromé zprávy, ale zveřejníte článek na blogu, kde se k němu dostane mnohem víc lidí. Na druhou stranu na internetu je každý hrdina. Blog poskytuje stoprocentní prostor, kde není místo na protichůdný argument. Pokud píšu o konkrétním člověku, snažím se vyjadřovat tak, abych se před ním při případném osobním setkání nemusela stydět. Byla Vývařovna od začátku jen forma seberealizace? Napadlo vás, kam se může vyvinout? Hannah: Vývařovna nikdy nebyla a nikdy nebude řízený projekt. Moc neřešíme, o čem budeme psát. Prostě to z nás jde. Teď už si ale samozřejmě víc uvědomujeme, jaké

114

možnosti se nám otevřely a jak nám blog pomohl třeba v pracovních věcech. A taky nám přinesl spoustu jídla. Daniela: Janu na základě článků pro Vývařovnu oslovila reklamní agentura, aby jim dělala copywriterku, a mně blog přihrál plusové body při pracovním pohovoru na jedno PR místo. Na začátku by nás nic podobného ani nenapadlo. Všechny tři jsme hodně specifické tím, že se rády prezentujeme skrz sociální média. Jakoby nám nestačil reálný sociální styk. Blog je jednou z možností, kam ze sebe můžeme všechno vysypat. Takže nekalkulujete. Hannah: Dobrý blog by měl být upřímný a bez kalkulu. Obsah Vývařovny se navíc ani naplánovat nedá, protože stejně nevíme, co se stane za týden. Daniela: Nevíš, ani z čeho budeš zítra vařit. Hannah: Nevím, z čeho budu vařit, kde budu jíst a na jaký raut se dostanu. A to je fakt super! Máte specifický druh humoru, setkáváte se i s nepochopením? Daniela: Jasně, ale neřešíme ho. Hannah: Kolem mě je nepochopení spousta. Pořád za mnou někdo chodí s tím, že mě vůbec nechápe. Ale proč by mě měl chápat? Stačí, když chápu sama sebe. Daniela: Nebudu tvrdit, že nám nedělá dobře, když je u článku hodně pochvalných komentářů. To těší všechny bloggery. Ale ve skutečnosti je to vlastně úplně jedno, protože blog nemůže být jiný, než je. Pochopení nebo nepochopení nehraje roli. Píšete o kvalitě jídla v bufetech, na rautech a v hospodách nižší cenové kategorie… Hannah: Nejen v bufetech, zrovna nedávno jsme vydaly článek z hodně drahé restaurace. Ale tam vás asi někdo pozval, že? Hannah: To je pravda. Daniela: Jíme všude, kde se naskytne příležitost. Jsme chudé, takže je pro nás ekonomičtější zajít si na chlebíček do jídelny. Ale většinou stejně žijeme okamžikem. Když jdeme ven, klidně utratíme poslední pětistovku za láhev sektu.

115

Takže návštěva těchto podniků není žádnou formou protestu proti předraženým restauracím? Daniela: Vůbec ne. Na jednu stranu bych takové podniky ráda navštěvovala, ale taky jsem pyšná, že nejsem gluten free veganská nádhera. Klidně si uvařím kotel špaget, omastím je máslem a nastrouhám na ně eidam. Přesně jako mi je připravovala babička, když jsem byla dítě. Návštěva bufetů a podobných podniků je pro nás sentimentální záležitost. Na určité tradice spojené s češstvím by lidé neměli zapomínat. A z jaké pozice podniky hodnotíte? Hannah: Z pozice náročného hosta. Nemusím být vyučená ani mít dvacetiletou praxi v oboru, abych poznala, že jídlo a servis nejsou v pořádku. Napsala jsem například hodně čtený příspěvek o Café Imperial. Majitel Zdeněk Pohlreich je spojený s pořadem Ano, šéfe, kde ostatní učí jak vařit a vést podnik. Já jsem ale v jeho restauraci měla opakovaně špatnou zkušenost. Daniela: Nepotřebuju mít papír na to, abych poznala hnusné jídlo. Obě jsme s Hannah nějakou dobu pracovaly v kuchyni. Vím, co obnáší příprava jídla. Není omluva pro to, když ho kuchař třeba nedosolí. Podniky mají v Česku obecně špatnou úroveň. Z restaurací máte asi hodně špatných zkušeností. Daniela: Ano, ale je rozdíl mezi úrovní gastronomie a úrovní podniků. Třeba v Praze jde gastronomie neustále nahoru. Mimo Prahu se těžko hledá dobrá restaurace. Když jezdím za mámou do Klatov, do tamních restaurací radši nechodíme. Jídlo je předražené a odporné. Největším nešvarem je v Praze i všude jinde obsluha. Hannah: Každý druhý má vysokou školu a potom nemůže najít práci. Skončí jako číšník nebo servírka, ale není vyučený a nemá k tomu oboru žádný vztah. Řada lidí bere práci v restauraci jako dočasné řešení a podle toho to pak vypadá. Který zážitek byl úplně nejhorší? Hannah: Nedávno jsem byla s přítelem na snídani v kavárně Liberál. Dal si omeletu s rukolovým salátem a nahoře po jednom lístku lezla beruška. Odchytla jsem kvůli tomu servírku. Její omluva byla ve stylu: „No tak to sorry, ale aspoň je živá.“ To, že nám v jídle lezl hmyz, nebylo zdaleka tak hrozné jako její přístup k celé situaci. Vrcholem bylo, že nás při odchodu nechala zaplatit plnou cenu.

116

Daniela: Je těžké vybrat jenom jeden. Jídlo vracím poměrně často. Nejhorší asi bylo, když mi v jedné kavárně přinesli vejce natvrdo v úplně špinavé skořápce. Servírka byla arogantní a nepříjemná. Taky jsem musela zaplatit plnou cenu a nekonala se ani žádná kompenzace v podobě kávy nebo dortíku na účet podniku. Platí, že čím negativnější článek, tím větší čtenost? Hannah: Karol, která vystudovala žurnalistiku, vždycky říkala, že negativita má v médiích největší hodnotu a lidé ji chtějí. Dřív jsem byla hodně negativní, ale od určité chvíle se snažím zaměřovat hlavně na pozitivní stránku věci. Občas přijde nějaký email, že už nejsme ta stará Vývařovna, ale je mi to jedno. Pokud je ztráta humoru a „lajků“ cenou za to, že najednou vedu šťastný a spokojený život bez zbytečného rozčilování, ráda ji zaplatím. Daniela: Neřekla bych, že čtenáři chodí na blog, aby si přečetli, na koho nebo na co nadáváme. Spíš je láká styl humoru. Napsala jsem několik hodně kritických článků na pár podniků, které měly nulovou čtenost. Podle mě nikoho nezajímaly prostě proto, že nebyly vtipné. Zakládají se všechny vaše příhody na pravdě, nebo si kvůli čtenosti občas něco přibarvíte? Hannah: Ve velké části obsahu rozvíjíme svoje teorie o světě, to se přibarvit nedá. Tak to máte opravdu pestrý život… Hannah: Asi jo, ale pořád je to nahoru dolů. Daniela: Doma opravdu neposedíme, pořád někde cestujeme. Hannah žila v Berlíně a Londýně. Já jsem se nedávno vrátila z Indonésie. Na blogu se to hemží fotkami smažených sýrů. Jak moc vám záleží na tom, co jíte? Hannah: Možná to tak nevypadá, ale na stravě mi záleží hodě. Asi ze sedmdesáti procent jím zdravě. Těch zbývajících třicet procent jsou někdy docela prasárny. Mezi moje nejoblíbenější jídla patří svíčková a smažený sýr. Jsou nejoblíbenější právě proto, že si je nedávám každý den. Daniela: Pod pojmem zdravá strava si představím pestrost. Není to o tom, že budu hysterka, která odmítá cokoli sníst, protože to není podle tabulky. Běžně si dělám

117

ovesné kaše a špenátové smoothie, ale jednou týdně si dám s klidným svědomím mastný hamburger. Stane se z blogu někdy v budoucnu zaměstnání na plný úvazek? Hannah: Reálně bychom se jím uživily už teď, ale nechceme. Sice jsme propagovaly několik značek, ale dlouhodobě s nikým nespolupracujeme. Daniela: Spousta lidí se nás ptá, proč nejsme pragmatičtější, chytřejší a Vývařovnou se neživíme. Ale to jsme my a jiné nebudeme. Blog je naše srdcová záležitost, nechceme z něj dělat reklamní agenturu. Hannah Saleh (26) Pochází z Teplic, ale už deset let žije v Praze. V roce 2011 spoluzaložila blog Vývařovna.com. Studovala tři vysoké školy, ale žádnou kvůli cestování nedokončila. Nějaký čas žila například v Berlíně či v Londýně. Momentálně se živí psaním na volné noze. Ráda fotí ošklivé snímky divných věcí s bleskem a poslouchá techno. Daniela Hannová (31) Narodila se v Západočeském kraji. Před deseti lety se přestěhovala do Prahy. Je interní doktorandkou Ústavu světových dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dosud vystřídala řadu povolání. Pracovala například jako recepční, sekretářka na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií a vařila v Café Neustadt a v Klubu AVU. V současné době působí na pozici PR specialistky sociálních sítí v Muzeu hlavního města Prahy. Mezi šesti očima Místo tří autorek blogu nakonec na setkání dorazily jen dvě. Jana Patočková alias Pakočka se na poslední chvíli omluvila. Trochu mě to zklamalo, ale Hannah Saleh mě upozornila, že mám být spíš ráda. Když se sejdou všechny tři, nikdo další se prý nedostane ke slovu. Upřímně řečeno obtížně jsem se k němu dostávala i tak. Náš rozhovor byla jedenapůlhodinová smršť, během které jsem se dozvěděla i to, na co by mě nikdy nenapadlo se zeptat. Hannah Saleh a Daniela Hannová jsou zkrátka zhmotněním svého blogu, zcela upřímné a úplně stejné jako se prezentují na Vývařovně. Veronika Bulánková

118

Výzkumné rozhovory Příloha č. 6: Rozhovor s šéfredaktorem Milošem Kozumplíkem Jak se zrodila myšlenka vytvořit magazín skládající se výhradně z rozhovorů? V cizině podobné časopisy vycházejí a jsou dost oblíbené. Nápad jsme v hlavě nosili dlouho, ale chyběla nám odvaha a příhodné okolnosti. Při rozjezdu nám hodně pomohlo, že za magazínem stojí silný vydavatelský dům s širokým autorským zázemím. Tím se výrazně zlevňuje proces výroby. Důležitým momentem bylo navázání kontaktů s agenturami, které zprostředkovávají rozhovory se zahraničními osobnostmi, a v neposlední řadě také přístup do archivu týdeníku Mladý svět. V každém čísle mu věnujeme vzpomínku v podobě převzatého rozhovoru. Je to jeden ze specifických bodů naší dramaturgie, který dělá magazín jedinečným. Charakterizujte prosím časopis Interview? V čem je jiný než ostatní tituly na trhu? Kromě toho, že se zaměřujeme výhradně na rozhovory, klademe velký důraz na kvalitu. Rozhovor není hotový po prvním setkání, ale s respondenty se scházíme dvakrát i třikrát a detaily ještě dolaďujeme po e-mailu. Jak napovídá podtitul Interview, vytváříme časopis pro lidi, kteří nezapomněli číst. Nechceme, aby náš obsah byl pouhým spotřebním zbožím, kterým si čtenáři zpestří nedělní sledování televize. Články naopak vyžadují jejich plnou pozornost. Usilujeme o zprostředkování hlubšího zážitku a přidané hodnoty. S tím souvisí i délka rozhovorů. Na poměry českých médií jsou poměrně rozsáhlé. Jaký je jejich obvyklý rozsah? V ostatních médiích se rozsah pohybuje v rozmezí 14 000 až 16 000 znaků včetně mezer. Pro nás je to hodnota, na které teprve začínáme. Standardně mají texty kolem 25 000 znaků, což je skoro dvojnásobná dávka. V každém čísle jich vychází 12 až 14. Jaké je složení redakce Interview a jak je propojená s ostatními tituly vydavatelství Empresa Media? Kromě mě, asistentů, editorů, grafiků a zlomařů pracují v Interview dvě stálé redaktorky. Zbytek tvoří redaktoři působící v ostatních titulech vydavatelství. V Interview mají pozici externistů.

119

Jak v redakci funguje editační mechanismus? Editoři v Interview pracují teprve pár měsíců, předtím jsem všechno kontroloval sám, což bylo hodně časově náročné. V současné době jde každý článek nejprve k editorkám. Po prvních úpravách ho čtu já, dále putuje do korektorny a ke grafikovi, který rozhovor zalomí. Vytištěný rozhovor se vrací zpátky do korektorny, kde se upravují například koncovky. Následně se text vrátí ke grafikům, znovu se vytiskne a ještě potřetí se čte v korektorně. Jak moc do textů zasahujete? Skoro vždy měním titulky a perexy. Jinak je to hodně individuální. Někteří kolegové mají dlouholeté zkušenosti a editování jejich výstupů je minimální. S jinými novináři je třeba pracovat o něco víc. Interview zatím není zahrnuté v Media projektu. Jaké jsou současné interní údaje o prodaném nákladu? První rok jsme si chtěli nechat na rozjezd, takže do Media projektu se zapojíme od dubnového čísla. Prodaný náklad se pohybuje kolem 20 000. Pokud tedy nepočítám slovenskou mutaci, kterou jsme rozjeli od začátku roku 2016. Jak se prodaný náklad po dobu existence časopisu vyvíjí? Zaznamenáváme neustálý nárůst. V posledních čtyřech měsících až skokový, a to i přesto, že pracujeme s minimálním marketingem a externími reklamami. Vsadili jsme na šeptandu, protože věříme v kvalitu časopisu. Stejnou metodu používáme i na Slovensku. První vydání se přirozeně pohybovala v nižších číslech, ale od té doby rosteme řádově o tisíce každý měsíc. Zmínil jste slovenskou mutaci. Je skladba časopisu stejná jako v České republice? Není. Má podobnou grafiku, ale jiný autorský tým. Pokud uděláme rozhovor s člověkem, jehož práce přesahuje jednotlivé státy nebo se věnujeme obecnějšímu problému, zařadíme ho i do slovenského Interview a naopak. Primárně se však věnujeme slovenským osobnostem. V průměru sdílí česká i slovenská verze zhruba 30 procent obsahu.

120

Na jaké publikum časopis cílí? Čtenáře nerozdělujeme do skupin podle pohlaví nebo věku. Chceme zaujmout všechny s opravdovým zájmem o čtení, tedy hlubší čtenáře, nekonzumenty. Snažíme se, aby skladba časopisu byla co nejrozmanitější a každý si našel to svoje. Pokud bych měl přeci jen nějakou skupinu vymezit, řekl bych, že cílíme na ty, kteří se chtějí z časopisu něco dozvědět, pokochat se příjemnou grafikou a menším, ale o to kvalitnějším množstvím fotek. Máte představu o skutečné struktuře vašich čtenářů? Z interních průzkumů vyplývá, že častěji si Interview kupují ženy nad třicet let s maturitou a vyšším vzděláním. Mužů je o něco méně, ale zatím bych těmto zjištěním nepřikládal větší význam. Máme za sebou první rok, kdy jsme se teprve dostávali do povědomí čtenářů. Jaká témata v magazínu dostávají prostor? Všechna, která jsou zajímavá a nosná. Věnujeme se vědě, kultuře, podnikání a dalším oblastem. Záměrně trochu vynecháváme politiku, protože nejsme schopní aktuálně reagovat na současné dění. Druhým důvodem je, že chceme publikovat texty s přesahem. Rozhovory s politiky už mnohdy po čtrnácti dnech nejsou relevantní. Pokud se politice věnujeme, vybíráme respondenty, kteří už v ní po mnohaleté kariéře skončili a mohou se dopouštět zpětného hodnocení nebo budoucích výhledů. Podle jakých kritérií respondenty a témata vybíráte? Nepsaným pravidlem je, že většinou neoslovujeme osoby hojně se vyskytující na titulních stránkách ostatních magazínů. To ale neznamená, že se takový člověk v Interview nemůže objevit. Může, ale jen tehdy, pokud je nám schopný říct něco jiného, než říká všem ostatním. Hledáme nový úhel pohledu. Mají redaktoři ve výběru respondentů volnou ruku? Ne tak úplně, každý návrh musí projít schvalovacím procesem. Na základě námětů jednotlivých novinářů s editorkami zvažujeme, co je pro nás momentálně zajímavé. Nechceme zcela rezignovat na aktuálnost, ale hlavně se snažíme o vyváženou dramaturgii. Nestalo se, že bychom odmítli člověka například z ideologických důvodů.

121

Mají rozhovory pro Interview nějaká specifika? Kromě už zmíněného rozsahu je pro nás důležitá stylistická úroveň. Pokud se v rozhovoru vyskytují otázky typu Opravdu? a Skutečně?, je to pro mě důvod, abych ho autorovi vrátil k přepracování. Je vidět, že se dobře nepřipravil. Požaduji, aby už v samotné otázce byla nějaká informace a aby bylo zřejmé, že se novinář ptá fakticky a k věci. I když je jasné, že v určitých pasážích je nutná improvizace, člověk zkrátka nemůže vědět všechno. Dále klademe důraz na grafiku, využíváme takzvaný knižní zlom. Neodsazujeme otázky od odpovědí a text plyne jako v knize. Čím se podle vás vyznačuje kvalitní rozhovor? Základem všeho je pečlivá příprava. Novinář musí danou osobu dobře znát a být zasvěcený do její práce. Zároveň je třeba zachovávat odstup. Některé rozhovory vracím k přepracování, protože jsou dost glorifikační. Je z nich patrné, že novinář má k dané osobě opravdu vřelý vztah. V každé záležitosti existuje i druhý úhel pohled. I na ten je nutné se zeptat. Potom je vždy dobré, když se do rozhovoru podaří dostat nejen odborný, ale také osobní názor, nějakou emoci. Existuje klíč, podle kterého rozhovory v Interview řadíte? Liší se to číslo od čísla, ale kvůli pestrosti střídáme muže a ženy a nedáváme dvě typově stejné osoby za sebou. Co by nemělo u rozhovoru v Interview chybět po formální stránce? Základními prvky jsou titulek, perex, fotografie, profil a máme i rubriku Mezi čtyřma očima. Jejím cílem je čtenáři přiblížit, jakým dojmem zpovídaný na redaktora působil. Využíváte výhradně vlastní fotografy nebo zařazujete i snímky z archivů? Z 95 procent vycházejí fotky pořízené našimi fotografy, jsou už poučení a vědí, co po nich chci. Snímky by navíc měly odpovídat době vzniku rozhovoru. Z archivů čerpáme hlavně u zahraničních osobností. Jaké typy rozhovorů v Interview rozlišujete? Žádného striktního dělení se nedržíme, ale děláme jak rozhovory zaměřené na odbornou tématiku, tedy profesní, tak i profilové. Momentálně připravujeme nové neobvyklé rozhovorové žánry, které budou mít co do činění s výtvarným pojetím časopisu. Ale víc zatím nebudu prozrazovat.

122

Máte v Interview interní pravidlo o autorizaci? Ano, považujeme to za férové jednání. Navíc předpokládáme, že časopisy tohoto typu budou přístupné v knihovnách a v rozhovorech s vědci či lékaři by mělo být co nejméně nepřesností. Autorizace ale neznamená, že respondentovi vyhovíme, pokud požaduje, abychom určitou pasáž textu vynechali. Stává se, že určité intimní věci vyzni na papíře silněji, než když se o nich člověk baví u kávy. V takovém případě můžeme některá silnější slůvka nahradit. Hodí se téma nových médií a blogování do tematické skladby časopisu? Tyto typy rozhovorů zařazujeme velmi rádi, protože chceme oslovit i mladší generaci. Otázkou ovšem je, jestli nežijí na síti natolik, že je pro ně papír zastaralý. Je rozhovor vhodný žánrem k pokrytí tohoto tématu? Určitě, hodí se na pokrytí čehokoli. Je to jeden z nejférovějších novinářských žánrů, protože není možné, aby ho autor upravoval podle sebe. Respondent odpovídá a následně ještě autorizuje. Na co je podle vás třeba dávat pozor při výběru bloggerů? Měli by něčím vynikat. Z jejich práce by mělo být patrné, že se soustředí na určitý obor a hodně o něm ví. Zatímco za špičkové vědce a lékaře mluví výsledky jejich práce, úspěšnost bloggerů se mnohdy posuzuje podle návštěvnosti blogu a automaticky nemusí znamenat kvalitní obsah. Potom je také důležité zvážit, jestli je schopný tak velký rozhovor unést. To je ostatně problém například u mladých hereček, které ještě nemají tolik životních zkušeností. Napadá vás, na co se v rozhovorech s bloggery zaměřit? Určitě je vhodné zahrnout kontext jejich práce, tedy jak se k blogování dostali, proč se mu věnují, čím je práce naplňuje, nakolik věří v elektronickou podobu své práce. Zajímavé by bylo zjistit, jestli se řídí vnitřním etickým kodexem, popřípadě jak spolupracují s firmami. Proč se blogování dosud v magazínu neobjevilo? Po dobu naší roční existence jsme samozřejmě ještě zdaleka nepokryli všechna možná témata. V současné době jednáme s Kitchenette, Blogerkou roku v kategorii Food.

123

Příloha č. 7: Rozhovor s redaktorkou a editorkou Olgou Procházkovou Magazín Interview se skládá výhradně z rozhovorů. Čím je pro vás tento žánr přitažlivý? Pro mě jako autorku jeho kouzlo spočívá v tom, že se setkám s lidmi, kteří mě skutečně zajímají, a i kdybych nebyla novinářka, ráda bych si s nimi promluvila. Pokud se novinář setkává s osobami, které si sám vybral, a zajímá se o jejich práci a život, je to na výsledném textu znát a tím pádem je i čtenářsky přitažlivější. Také je třeba přiznat, že proces tvorby rozhovoru bývá obvykle jednodušší než u jiných žánrů, kde například zaznívá více hlasů odborníků. Co je pro rozhovory v Interview specifické? Odlišujeme se hlavně nadstandardním rozsahem, který nemá mezi českými tištěnými médii obdobu. Obvykle mají naše rozhovory rozsah 20 000 až 25 000 znaků včetně mezer. Nejkratší materiály mají zhruba 14 000 znaků, ale pod tuhle hranici se obvykle nedostáváme. Rozsah textu nám umožňuje jít během rozhovoru do maximální hloubky a zároveň zmapovat nejen například profesní záležitosti, ale i životní příběhy. Jaká témata a respondenti dostávají v magazínu prostor? Snažíme se zaujmout co nejširší publikum i věkové spektrum, takže žádný respondent pro nás není předem zavrhnutý – mnohdy stačí jen změnit úhel pohledu. Naším cílem by teoreticky mohlo být, aby si všichni čtenáři přečetli všechny rozhovory, ale to není prakticky možné. Přejeme si tedy, aby si mladší i starší, muži i ženy našli v každém čísle několik rozhovorů, které je upoutají. Mají tedy redaktoři ve výběru respondentů volnou ruku? Ne tak úplně, výběr je pečlivě strukturovaný a dohlíží na něj šéfredaktor. Stálí externisté už vědí, co se od nich čeká, takže s většinou navrhovaných osob souhlasíme. Každý redaktor se navíc zaměřuje na určitou tematickou oblast a ví koho doporučit a koho ne. Existují i témata, kterým se záměrně vyhýbáte? Nezpovídáme aktivní politiky. Neodpovídá to formátu Interview. Jaké typy rozhovorů v redakci rozlišujete? Osobně je dělím na tematické a profilové, ale v praxi většinou obě tyto podoby splývají.

124

Jak se na rozhovor připravujete a kolik času přípravě věnujete? Při tvorbě rešerše čerpám zejména z mediálního archivu Newton Media a z internetu. Zabere mi to v průměru dvě až tři hodiny. Připravujete si všechny otázky předem, nebo se snažíte spíše improvizovat? Často se mi ani během setkání nepodaří setřást mírnou nervozitu, a proto si zakládám na pečlivé přípravě. Dopředu si napíšu asi 20 otázek. Když se o danou osobu zajímáte, jde to snadno. Novinář by měl na setkání přicházet se základní představou, jak má rozhovor ve výsledku vypadat, aby byl kompaktní a držel pohromadě. Samozřejmě je také nesmírně důležité reagovat na to, co lidé říkají. Stalo se vám někdy, že jste připravené otázky skoro nevyužila, protože jste narazila na zajímavější téma? Zatím ne, ani v médiích, kde jsem pracovala dříve. Díky internetu se dá dopředu zjistit téměř všechno. Odpovědi bývají – a je žádoucí, aby byly –, překvapivé a zajímavé, ale téma rozhovoru drží vždy směr. Posíláte respondentovi otázky předem? Na vyžádání posílám tematické okruhy. Cílem je, aby zpovídaný člověk věděl, o čem bude řeč. Před setkáním se uklidní. Realizujete rozhovory i po e-mailu nebo telefonicky? Pro Interview ne, není to v takovém rozsahu reálné, pokud chceme udržet nastolenou kvalitu textů. Pouze jedna naše externí spolupracovnice dělala po telefonu rozhovor s americkým hercem Russellem Crowem. Jak zahajujete rozhovor, volíte na začátek odlehčená témata? Většinou na setkání přinesu náš časopis, který společně prolistujeme, a zodpovím případné dotazy. Poté zapnu diktafon a přejdu k připraveným otázkám, které začínám jednoduššími tématy. Po půl hodině se lidé většinou skutečně uvolní a rozpovídají. Upřednostňujete spíše přátelský nebo konfrontační styl vedení rozhovoru? Do budoucna bychom chtěli do Interview zahrnout i víc konfrontačních rozhovorů, což se nám zatím moc nedaří. Zároveň ale dbáme na to, aby otázky nesloužily ke zviditelňování autora bez dalšího smyslu.

125

Jak dlouho v průměru trvá samotný rozhovor? Pro mě je dostačující hodina a třicet minut až dvě hodiny, ale každý autor pracuje jinak. Někteří kolegové dělají rozhovor i tři hodiny nebo se s respondentem sejdou vícekrát. Jaký způsob záznamu odpovědí upřednostňujete? Nahrávám na diktafon. Děláte si i písemné poznámky? Od psaní poznámek jsem upustila a plně spoléhám na techniku. Jak následně pracujete s hrubým materiálem? Záleží na zpovídaných, jejich naladění a situaci. Někdy má rozhovor tak přirozený vývoj, že ho jenom přepíšu, uhladím a je hotovo. Jindy je s textem potřeba pracovat déle, přehazovat otázky, shlukovat je a vzájemně doplňovat, aby text plynul. Kolik času vám to zabere? Obvykle dva až tři pracovní dny v plném nasazení. Jeden den přepisuji záznam a potom ladím formulace a hledám chyby, doplňuji titulek, perex a další věci. Jak v redakci funguje editační mechanismus? Všechny texty čtu já a šéfredaktor Miloš Kozumplík, který je následně posílá do korektorny. Co když výsledný rozhovor není podle vašich představ, dojde k jeho vydání? Záleží na situaci. Zatím se nestalo, že bychom nějaký text odmítli. Pokud je na hraně, snažíme se s ním editorsky pracovat a případně požádáme autora, aby ho doplnil či upravil. Jakých chyb se novináři nejčastěji dopouštějí? Je to různé, někteří například pojímají rozhovor jako chronologické vyprávění, což není čtenářsky poutavé. V Interview si dáváme pozor na krátké otázky typu: Aha, a co bylo dál? Víme, že čtenář nečte časopis jako knihu od začátku do konce, ale různě jím listuje a zrak mu může spočinout na jakékoli otázce. Většina z nich by tedy měla mít určitou informační hodnotu i potenciál zaujmout.

126

Čím se vyznačuje kvalitní rozhovor? Měl by sdělovat o daném člověku či problematice něco nového a mít přesah. Ví se, že i u filmu pozornost klesá, čím víc je další vývoj očekávatelný. To by se u dobrého rozhovoru stát nemělo. Když chci, aby v textu zazněly věci, které už byly stokrát řečené, vymyslím otázku tak, že už je částečně sdělím – a chci, aby ji dotyčný už jen doplnil, často se tím dostanu k nové informaci. Jak by měl vypadat poutavý titulek? Nemáme žádné interní normy, ale zpravidla titulky obsahují sloveso a nemají víc než pět slov. Důležité je, aby vystihnul podstatu textu a zároveň byl zajímavý a přitáhl pozornost čtenáře. Ale nejsme bulvární médium a nehoníme senzaci za každou cenu. A perex se v Interview řídí nějakými pravidly? Musí navnadit ke čtení a zároveň posloužit k představení dané osoby. Píšeme v něm, proč je respondent zajímavý, v čem vyniká, popřípadě jaký má životní příběh. Kdo rozhoduje o podobě fotografií u článku? Základní vizi, jak mají fotografie v Interview vypadat, nastolil šéfredaktor Miloš Kozumplík. Využíváme fotografy vydavatelství, kteří se domlouvají s autory, respondenty a s fotoprodukční. Poskytujete rozhovory k autorizaci? Ano, považujeme ji za projev úcty k respondentovi. U rozhovorů s odborníky navíc chceme předejít faktickým chybám. Jak pracujete s autorizovaným textem? Vždycky se dopředu bojím, aby se mi nevrátil článek, kde bude polovina vyškrtaná nebo přepsaná. Během praxe jsem se naučila, že nikdy respondenta dopředu neodhadnete. Když text ke kontrole posílám, snažím se zdůraznit, že autorizace slouží zejména k tomu, aby člověk získal představu, jak rozhovor vypadá, aby opravil faktické chyby a změnil místa, se kterými zásadně nesouhlasí. Pokud by ovšem nesouhlasil se dvěma třetinami textu, museli bychom se domluvit na nějakém kompromisu. Hodí se téma nových médií, sociálních sítí a blogování do skladby magazínu? Rozhodně, bylo by to jedno z témat pro mladší čtenáře.

127

Na co dát pozor při výběrů respondentů na téma bloggeři jako názoroví vůdci? Do Interview by se hodil například legendární blogger, „nestor“ českého blogování, který se mu věnuje minimálně pět nebo šest let. Případně někdo, kdo se vymyká, třeba tím, že celý den nedělá nic jiného, než že fotí nebo nahrává a potom to zveřejňuje. Na co byste se v rozhovorech zaměřila? Myslím, že spousta našich čtenářů se o blogy tolik nezajímá, takže bych se snažila postihnout problematiku blogování jako takovou. Blogger by mohl tento fenomén představit, pohovořit například o životnosti jednotlivých blogů, o jejich publiku, počtu čtenářů a samozřejmě sdělit něco o sobě, proč bloguje, co ho k tomu přivedlo, co ho motivuje a podobně.

Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou Čím se vyznačují rozhovory v měsíčníku Interview? V porovnání s ostatními magazíny na trhu jsou mnohem delší. Zatímco v Týdnu mají asi 12 000 znaků, v Interview i 25 000. Lišíme se i výběrem osobností. Nesnažíme se za každou cenu prodávat známé tváře a krátkodobě zářící hvězdičky, ale hledáme lidi, kteří už mají něco za sebou a v něčem vynikají. Vnímáte rozsah jako výhodu? Určitě. Máme prostor odvyprávět zajímavé příběhy tak, jak se opravdu staly, bez zkratek a zjednodušení. Jakým tématům se v Interview věnujete? Nezaměřuji se na jednu oblast. Rozhovory mě baví, protože je to pestrá práce, která mi přináší spoustu zajímavých setkání. Nebráním se ničemu, ale za určitým jménem musí být buď obor, ve kterém vyniká, nebo zajímavý životní příběh. Ideálně obojí dohromady. V posledních třech letech je mi blízká vědecká tématika, což je i typ populárně naučných rozhovorů, které bývají nejtěžší. Za svou praxi jsem se naučila s vědci, kteří nejsou zvyklí na publicitu, spolupracovat a myslím, že se nám daří dělat čtivé a zároveň informačně přínosné texty.

128

Máte ve výběru respondentů volnou ruku? V drtivé většině případů šéfredaktor moje návrhy schválí. Postupem času jsem přišla na to, že člověk musí umět před vedením „prodat“ i neznámé jméno. Výjimečně dostávám zadání od šéfredaktora, ale máloco odmítám. Dobré interview se podle mě dá udělat skoro s každým. Hodí se téma nových médií a blogování do skladby magazínu? Ano, pokud najdete někoho, kdo umí o blogování skvěle vyprávět, nevidím v tom problém. Na co si dát pozor při výběru konkrétních bloggerů? Kvůli rozsahu bych neoslovila momentální hvězdu blogování, ale někoho kdo má dlouhodobé zkušenosti a nadhled. Komplikací může být, že někteří autoři jsou hodně vtipní při psaní, ale osobně už nemají moc co říct. Jaké typy rozhovorů v redakci rozlišujete? Interview je založené na profilových rozhovorech, vždycky chceme danou osobu představit komplexně. Se zoologem se tedy nebavím jenom o plazech, ale snažím se, aby mě vpustil i do svého osobního světa. Děláte i konfliktní rozhovory? Do žurnalistiky konfliktní rozhovory patří, ale v Interview na ně není prostor. Naším cílem je lidi rozpovídat a dostat z nich co nejvíc informací. U konfliktních rozhovorů tlačíte respondenta ke zdi a musíte počítat s tím, že z něj moc povídání nedostanete. Na druhou stranu lidem zbytečně nepochlebuji. Snad umím být i docela drzá, a pokud to situace vyžaduje, pokládám provokativní otázky. Takže se snažíte být spíš přítelem než oponentem? Nestavím se do role žalobce ani obhájce. Když dotyčný říká něco, o čem vím, že to není pravda, ozvu se, ale nechci na nikoho útočit a nikoho zesměšňovat. Jak moc může novinář do rozhovoru promítat svou osobnost? S mírou, pokud se podělí o podobnou zkušenost, může to být ku prospěchu výsledného textu, protože se člověk víc otevře. Ale není vhodné, aby se redaktor někam zbytečně tlačil a exhiboval svými znalostmi a názory.

129

Jak se na setkání připravujete a kolik času vám to zabere? Záleží na konkrétním tématu a časových možnostech, někdy to zabere den, někdy na zpovídaného „myslím“ několik dní. Informace shromažďuji hlavně z archivu Newton Media. U odborných témat si načítám populární literaturu k oboru, u spisovatele si přečtu alespoň poslední knížku. V časové tísni ji minimálně prolistuji. Připravujete si všechny otázky předem, nebo se snažíte improvizovat? Bez otázek bych na rozhovor nešla, obvykle mívám popsané dvě až tři strany. Jsou mojí záchranou a záchytným bodem, ale snažím se i improvizovat a reagovat na respondentovy odpovědi. Jinak by to byl pouhý dotazník. Jak dlouho dopředu si schůzky domlouváte? Půl roku, měsíc, nejčastěji však pár dní nebo týden předem, podle časových možností zpovídaného člověka. Jak rozhovory zahajujete? Po úvodním představení následuje takzvaný small talk. Mluvíme o tom, co daného člověka zajímá a čemu se v současnosti věnuje. Cílem je získat jeho důvěru, prvních deset minut záznamu často ani nevyužiji. Otázky, které jdou až na dřeň, si nechávám na později. Stalo se vám, že povídání nabralo úplně jiný směr, než jste původně předpokládala? Vždycky má rozhovor určitý vývoj, ale žádný zásadní odklon se mi nestává. Kolik času zabere samotný rozhovor? Zhruba hodinu a půl. Jak se snažíte respondenta rozpovídat, když je příliš stručný? Poslouchám ho, kladu otázky, reaguji a doptávám se. Většinou se hodně rozpovídá, když se ptám na oblasti, ve kterých je silný. Nahráváte pouze na diktafon nebo si děláte i písemné poznámky? Jen nahrávám. Mé poznámky se týkají spíš dalších otázek, které mě zrovna napadají. Asi třikrát za život se mi záznam neuložil. Rozhovor jsem naštěstí sepsala zpaměti a poslala k autorizaci. 130

Jak pracujete s natočeným hrubým materiálem? Nejdřív ho otrocky přepíšu a potom nastává nejzábavnější část tvorby. Rozhovory pro Interview vnímám jako literární útvary. Musí se hezky číst, mít určitou stavbu, dramaturgii, tempo, moment překvapení a hezkou tečku. Hodně si hraju s jednotlivými větami a pasážemi textu. Někdy se mu věnuji tři dny, jindy ho pouze přepíšu, očistím a jde do tisku. Jak s textem pracujete po jazykové stránce? Rozhovory primárně přepisuji do spisovné češtiny, ale ne do češtiny knižní. Pokud tak zpovídaný nemluví, využívám volnější spisovnou češtinu, tedy například „věnuju“ místo „věnuji“ a podobně. Pokud jsou pro zpovídaného charakteristické hovorové a lidové výrazy, tu a tam je v textu nechám. Občas zachovám i vulgarismy, protože se do kontextu hodí. Spíš inklinuji k tomu, že bych hovorovější jazyk nechala ve větší míře. Jazyková redakce mi to trochu seškrtá. Realizujete rozhovory i po telefonu nebo e-mailu? Pro Interview jsem zatím žádný nedělala, prioritou je osobní setkání, ale po e-mailu by to asi šlo. V takovém případě je třeba se s respondentem domluvit a vyměnit si několik zpráv, aby mohl novinář reagovat na jeho odpovědi. Jak by měl vypadat poutavý titulek? Neexistuje jednoznačný návod. V některých případech mě už při přepisování textu napadá deset titulků, protože člověk mluvil úderně a zaznělo mnoho hesel, která se dají použít. Jindy ho úmorně vymýšlím. V Interview je u titulků přirozeně větší volnost než ve zpravodajství, může to být slovní hříčka nebo něco poetického. Délka se řídí grafikou. Co dáváte do perexu? Zpravidla obsahuje základní informace o zpovídaném, zajímavou větu z článku nebo postřeh přímo z rozhovoru. Slouží ke vzbuzení čtenářské zvědavosti. Jak moc do vašich textů zasahuje editor a kdo má poslední slovo? Minimálně. Zeditované texty chci ještě před tiskem vidět, ale nejsem hnidopich, s většinou úprav souhlasím, takže nemusíme žádné poslední slovo vůbec řešit.

131

Proč poskytujete rozhovory k autorizaci? Považujeme ji za součást korektního přístupu k respondentovi. Důležitá je nejen kvůli faktické správnosti, ale diskutujeme i o osobnějších pasážích textu. Dosud se mi nestalo, že by mi zmizela půlka rozhovoru, většinou jde o kosmetické úpravy. Momentálně se věnujete výhradně publicistickým rozhovorům, proč? Umím si povídat s lidmi a jsem empatická, což je u rozhovorů výhoda. Ve zpravodajství může být naopak přílišná empatie překážkou, protože člověk moc myslí na to, jestli to třeba někomu neublíží. Čím by se měl vyznačovat kvalitní rozhovor? Základem je přinést něco nového a vystihnout respondentovy rysy tak, aby si ho čtenář dokázal představit. Jakých chyb se novináři nejčastěji dopouštějí? Častým nešvarem je odbytá rešerše, což je potom z textu jasně patrné. Pečlivou přípravu ocení nejen čtenář, ale i respondent, kterého těší, že jste se seznámila s jeho prací a životem a je otevřenější.

132