MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Vyživovací povinnost z pohledu sociálně-právní ochrany dětí

Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí práce: Mgr. Dušan Klapko

Autor práce: Bc. Pavla Tesařová

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu zdrojů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………………

2

OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................... 6 ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1. ZMĚNY ČESKÉ MODERNÍ RODINY ...................................................................... 9 1.1 Charakteristika dnešní rodiny......................................................................................... 9 1.2 Hodnoty současné rodiny ............................................................................................... 11 1.3 Statistické údaje o změnách ve vývoji dnešní rodiny ................................................ 12

2. SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ ................................................................. 13 2.1 Historie sociálně-právní ochrany dětí .......................................................................... 14 2.1.1 Vývoj do roku 1945 ................................................................................................................. 14 2.1.2 Vývoj po roce 1945 ................................................................................................................. 14 2.1.3 Vznik zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně ...................................................... 15

2.2 Vymezení pojmu SPOD.................................................................................................. 16 2.3 Adresáti SPOD ................................................................................................................ 17 2.4 Orgány zajišťující sociálně-právní ochranu dětí ......................................................... 18 2.4.1 Status sociálních pracovníků na úseku SPOD ........................................................................ 19

2.5 Činnost sociálních pracovníků na úseku SPOD .......................................................... 19 2.5.1 Poradenská a administrativní činnost....................................................................................... 20 2.5.2 Poručnictví a opatrovnictví ..................................................................................................... 21 2.5.3 Výkon terénní sociální práce .................................................................................................. 21

2.6 Role sociálních pracovníků na úseku SPOD ............................................................... 22 2.6.1 Sociální pracovník v roli koordinátora ................................................................................... 22 2.6.2 Sociální pracovník v roli administrátora ................................................................................. 23 2.6.3 Sociální pracovník v roli poradce ........................................................................................... 23 2.6.4 Sociální pracovník v roli mediátora ........................................................................................ 24

2.7 Problematika vyživovací povinnosti z pohledu SPOD .............................................. 25 2.7.1 Činnost sociálního pracovníka před soudním jednáním ......................................................... 25 2.7.2 Funkce kolizního opatrovníka při soudním jednání ................................................................ 26

3. VÝŽIVNÉ ................................................................................................................... 27 3.1 Výživné a jeho úprava v právních předpisech ........................................................... 28 3.1.1 Pojem výživného .................................................................................................................... 28 3.1.2 Druhy výživného .................................................................................................................... 28

3

3.2 Společenská funkce výživného ...................................................................................... 29 3.2.1 Zajištění výživy dětí ............................................................................................................... 29 3.2.2 Výživné a morální principy .................................................................................................... 29

4. VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ K DĚTEM ................................................. 30 4.1 Předpoklady a podmínky vyživovací povinnost........................................................... 30 4.1.1 Subjekty vyživovací povinnosti .............................................................................................. 30 4.1.2 Způsob plnění vyživovací povinnosti ...................................................................................... 31 4.1.3 Podmínky rozhodování soudu o výživném .............................................................................. 32

4.2 Rozhodnutí soudu o výživném ...................................................................................... 33 4.2.1 Zahájení řízení ......................................................................................................................... 33 4.2.2 Kolizní opatrovník ................................................................................................................... 33 4.2.3 Rozhodnutí soudu .................................................................................................................... 34 4.2.4 Soudní dohody ......................................................................................................................... 35

4.3 Rozsah vyživovací povinnosti ........................................................................................ 36 4.3.1 Kritéria pro stanovení výše výživného .................................................................................... 36 4.3.2 Odůvodněné potřeby dítěte ...................................................................................................... 38 4.3.3 Schopnosti a možnosti povinného ........................................................................................... 39 4.3.4 Příjem z pracovního či jiného poměru ..................................................................................... 40

4.4 Trvání vyživovací povinnosti ........................................................................................ 41 4.4.1 Vznik vyživovací povinnosti ................................................................................................... 41 4.4.2 Změna vyživovací povinnosti ................................................................................................. 42 4.4.3 Pozastavení, omezení a zbavení rodičovské zodpovědnosti .................................................... 43 4.4.4 Zánik vyživovací povinnosti................................................................................................... 43 4.4.5 Splatnost výživného ................................................................................................................. 44

4.5 Vymáhání výživného ...................................................................................................... 45 4.5.1 Výkon rozhodnutí .................................................................................................................... 45 4.5.2 Exekuce .................................................................................................................................. 46 4.5.3 Trestní oznámení .................................................................................................................... 46

4.6 Neplacení výživného ....................................................................................................... 47

EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 49 6. PROBLEMATIKA VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI V MORAVSKOBUDĚJOVICKÉM REGIONU V ROCE 2007 ................................... 50 6.1 Cíl – na základě výzkumného šetření sestavit mechanický model stanovení výživného pro daný region ................................................................................................... 50 6.2 Výzkumné metody .......................................................................................................... 50

4

6.2.1 Design výzkumu ...................................................................................................................... 51

6.3 Obsahová analýza spisů Om v moravskobudějovickém regionu za rok 2007 .......... 53 6.3.1 Výzkumná metoda ................................................................................................................... 53 6.3.2 Výzkumný vzorek.................................................................................................................... 54 6.3.3 Statistická deskripce spisů Om ................................................................................................ 54 6.3.4 Dílčí shrnutí ............................................................................................................................ 61

6.4 Ohniskové skupiny ......................................................................................................... 62 6.4.1 Výzkumná metoda ................................................................................................................... 63 6.4.2 Výzkumný vzorek.................................................................................................................... 63 6.4.3 Organizace ohniskových skupin, sběr dat ................................................................................ 64 6.4.4 Kódování a zpracování výsledků ............................................................................................. 66 6.4.5 Dílčí shrnutí ............................................................................................................................. 71

6.5 Případové studie ............................................................................................................. 72 6.5.1 Výzkumná metoda ................................................................................................................... 73 6.5.2 Výzkumný vzorek.................................................................................................................... 73 6.5.3 Případová studie č.1 – „špatná finanční situace otce“.............................................................. 74 6.5.4 Případová studie č. 2 – „nová rodina“ ..................................................................................... 78 6.5.5 Případová studie č. 3 – „syndrom zavrženého rodiče“ ............................................................ 82 6.5.6 Případová studie č. 4 – „dohoda mezi rodiči“.......................................................................... 86 6.5.7 Dílčí shrnutí ............................................................................................................................. 88

ZÁVĚR............................................................................................................................ 90 RESUMÉ ........................................................................................................................ 93 SUMMARY ..................................................................................................................... 93 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ............................................................................... 95 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................... 100 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 101

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SPOD

sociálně-právní ochrana dětí

OSPOD

orgán sociálně-právní ochrany dětí

povinný rodič

rodič, kterému byla soudně uložena vyživovací povinnost

oprávněný rodič

rodič, k jehož rukám má povinný rodič zasílat výživné

ÚP

úřad práce

zákon o SPOD

zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

zákon o rodině

zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

občanský zákoník

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

občanský soudní řád

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

trestní zákon

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

6

ÚVOD „To, co se odehrává ve vaší rodině, pozitivně či negativně ovlivní celý národ, dokonce i svět. Vstáváme i padáme společně.“1 Gary Chapman

Problematiku vyživovací povinnosti jsem si pro svou diplomovou práci nevybrala náhodou. Pět let vykonávám profesi sociální pracovnice na úseku SPOD a s nesrovnalostmi ohledně výživného se setkávám téměř denně. Vyživovací povinnost spadá do oblasti rodinného práva. Tato oblast vykazuje určitá specifika oproti jiným právním odvětvím, spočívající mimo jiné v tom, že se přímo a bezprostředně dotýká života každého občana a je o to více každým občanem vnímána. První část své práce jsem věnovala rodině – respektive proměnám české moderní rodiny. „Rodina“ je jeden z nejpoužívanějších pojmů v humanitních vědách. Stále o ní slýcháme v pedagogice, psychologii, právu, sociologii a dalších oblastech. Rodina je základem společnosti, plní v ní důležité nezastupitelné funkce, především funkci biologickou, ekonomickou, socializační a emocionální. Výživné je pak projevem ekonomické funkce rodiny. S každým rozchodem rodičů se řeší otázka výše VÝŽIVNÉHO – respektive rozsahu „vyživovací povinnosti“. Mýtem nadále zůstává, že vyživovací povinnost se týká pouze dětí, jejichž rodiče se rozcházejí a výše výživného musí být stanovena soudně. Měli bychom si uvědomit, že vyživovací povinnost se týká všech dětí. Protože práce se věnuje problematice výživného z pohledu SPOD, nemohla jsem vynechat kapitolu, ve které je popsána především činnost sociálních pracovníků vykonávajících SPOD a zakotvení této činnosti v zákoně. Předním hlediskem sociálněprávní ochrany dětí je zájem a blaho dítěte. SPOD upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Nejrozsáhlejší kapitolou je logicky část, která se věnuje výživnému. Pokusila jsem se v ní shrnout vše, co s výživným souvisí. Při řešení výše výživného vzniká nejvíce neshod mezi rodiči z neznalosti dané věci. Povinní rodiče si pod pojmem „výživné“ představují pouze částku, která je použita na stravu pro dítě. Zákon o rodině chápe výživné v širším smyslu a rozumí jím nejen vlastní výživu, nýbrž i uspokojování 1

CHAPMAN, G. Pět znaků láskyplné rodiny. Praha: Návrat domů, 2005.

7

všech nezbytných potřeb kulturního člověka, tj. nejen potřeby stravování, ošacení a bydlení, ale i potřeby kulturní, sportovní, rekreační, léčebné apod.. Hlavním cílem celé práce bylo zjistit, zda by bylo možné využít nějakého mechanického modelu stanovení výše výživného. Například v Německu se při určování výše výživného využívají pomocné soudcovské tabulky, v Rakousku slouží jako základ pro výpočet výživného procentuální část čistého příjmu povinného. Předpokládala jsem, že podobný model by mohl být převeden i na české poměry. Užití takového modelu by mohlo omezit hádky mezi rodiči o výši výživného a zároveň by to značně usnadnilo práci kolizním opatrovníkům, kteří zastupují dítě u soudu i soudcům, kteří nakonec o konečné výši výživného musí rozhodnout. K tomu jsem zvolila smíšený výzkum. Hlavní metodou kvalitativní části výzkumu jsem zvolila techniku ohniskových skupin. Dílčím cílem této empirické části bylo zjistit, jak se na problematiku výživného dívají různé skupiny lidí – konkrétně jaké jsou rozdíly v názorech na výživné profesionálů a laiků. V kvantitativní části výzkumu jsem provedla statistickou deskripci na vybraném vzorku spisů získaných ve správním obvodu Moravské Budějovice za rok 2007 a pokusila jsem o nalezení vztahu mezi výší příjmu povinného rodiče a výší výživného.

8

1. ZMĚNY ČESKÉ MODERNÍ RODINY 1.1 Charakteristika dnešní rodiny Chapman (2005) ve své knize Pět znaků láskyplné rodiny uvádí: „Kdybych řekl, že se rodina v západní kultuře ocitla v nesnázích, bylo by to přehnaně mírné vyjádření. Realističtější je říci, že rodina zabloudila. Uplynulých třicet let přineslo děsivé změny. Rodina je bombardována rozpornými názory. Západní hlasy buď zdůrazňují materialismus a hromadění majetku, například domů a aut, nebo dospěly k závěru, že život nemá smysl. Hlasy z výchovu volají po jednotě s přírodou a jejím rytmem. Humanistické hlasy říkají, že člověk je vlastním pánem a nepotřebuje náboženství. Ozývají se i náboženské hlasy a i ony si protiřečí. Dnešní rodina zmateně stojí na křižovatce a neví, kterou cestou se má vydat. Přesto jsme si v průběhu posledních několika let stále více vědomi toho, že mnozí lidé nemají jasnou představu o tom, jak vypadá funkční rodina. Znají bolest a problémy dysfunkční rodiny, ale nevědí, jak by měla vypadat rodina zdravá.“ Plaňava (1994) shrnul hlavní důvody změny rodiny do tří bodů:


labializace hodnotových orientací a norem chování,




důraz na jedince a na jeho práva,




změny v postavení i rolích muže a ženy. 2 Co tedy charakterizuje naši rodinu3: -

Snížená stabilita rodiny – ve výzkumech mladých manželství či potenciálních partnerů se ukazuje téměř drastická skutečnost, že mladí lidé přistupují k založení rodiny nikoliv s pocitem konečnosti a odpovědnosti, ale jako k tomu, co lze v případě neúspěchu zrušit. „V předchozích generacích byl rozvod méně častý také proto, že akcent na individuální práva byl menší, normy byly jasné, jednoznačné a individuální práva, pokud o ně vůbec šlo, byla podřazena závazným pravidlům a plnění povinností. Rozkolísanost norem s důrazem na individuální práva vedla k významnému posunu: manželství se stalo méně závazným, a tudíž snadněji zrušitelným svazkem; status rozvedené osoby přestal být nálepkou, které by se lidé tak vyhýbali i obávali, jako tomu bylo dříve.

2

PLAŇAVA, I. Jak se nerozvádět. Praha: Grada, 1994, s. 14. MUSILOVÁ, A. Sociální práce s rodinou – studijní texty pro distanční studium. Olomouc: SDV, 2003, s. 11-12.

3

9

Někde je rozvod snazší, v jiných zemích obtížnější, všude však existuje povědomí, že se lze rozejít. A tohoto práva užívají muži i ženy – dnes o něco více ženy neboť podávají žádost o rozvod častěji.“4 -

Nízká připravenost pro rodinný a partnerský život – vychází z nízké úrovně vzdělanosti této oblasti lidského života a současně je dána psychickou a sociální nezralostí těch, kdo novou rodinu zakládají; je zarážející, že manželství a rodičovství je jednou z mála lidských aktivit, pro něž se člověk speciálně nepřipravuje a ani se tím netrápí.

-

Změněné postavení ženy spojené s vysokou mírou zaměstnanosti – změněné postavení ženy způsobilo změny ve funkcích v rodině, narušilo vžitý systém rolí typicky mužských a ženských; „revoluce v demografickém a rodinném chování“ je „prosazována usilováním žen o osobní nezávislost a celoživotní kariéru a manželství je méně aktem ekonomické nezbytnosti a více otázkou individuální volby“ - to také znamená formaci nových a méně stabilních rodinných způsobů soužití.5

-

Demokratizace vztahů uvnitř rodiny – tento jev je opět dán změnou vztahů muž – žena do obecně platné partnerské podoby a součást vychází z uvolnění vztahů rodiče – děti. „Manželky už nejsou podřízeny manželům, jako tomu bylo v minulosti, změnilo si i uspořádání, kdy manželky byly odpovědné za svou samostatnou doménu – dům a děti - zatímco manželé se starali o spojení rodiny s širším světem. V mnoha manželstvích a vztazích dnes lidé očekávají rovnoprávnější postavení, kdy oba partneři pracují a starají se o děti, i když ne vždy na stejném základě.

-

Prodloužené doby života dětí v rodině – je dáno prodlouženou dobou profesionálního a sociálního zrání každého jedince.

-

V rodině se rozšiřují možnosti pro seberealizaci jejích členů.

Ve výčtu charakteristik současné rodiny bychom mohli dlouho pokračovat – přesto by pojednání o rodině nebylo uzavřené. Můžeme ale závěrem předpokládat, že rodina nadále zůstane základní jednotkou společnosti, i když mění svou tvář: nadále bude místem, kde člověk uspokojuje své potřeby, nadále bude mít tendenci být místem, kam patříme. V tom je (zatím) nezastupitelná.

4

PLAŇAVA, I. Jak se nerozvádět. Praha: Grada, 1994, s. 17. MAREŠ, P., POTOČNÝ, T. Modernizace a česká rodina. Brno: nakladatelství Barrister @ Principál, 2003, s.39. 5

10

1.2 Hodnoty současné rodiny Hodnota rodičovství nepřestala být vysoce uznávanou hodnotou, ale obtížněji se hledají cesty jejího naplnění, zvláště chtějí-li mladí lidé současně dosáhnout dalších žádoucích životních cílů, pro něž jsou v současnosti širší příležitosti, než tomu bývalo dříve. Ačkoli nelze nevidět ekonomické důvody snížení porodnosti, lze považovat za stejně důležité změny životního stylu a životních drah mladé generace (např. se prodlužuje délka studia, profesní kariéra je lákavá a dostupná, klesá závislost na rodině), a v neposlední řadě je nutné vidět i vliv měnících se hodnotových orientací (rodičovství je hodnotou konfrontovanou s úsilím schopností a vzdělání).6 Navrátilová (2007) ve svém článku uvádí, že „zatímco v roce 1991 bylo 67 % českých respondentů názoru, že žena potřebuje mít děti, aby byl její život naplněn,“ v roce 1999 to bylo již jen 44 %. Podobně, jestliže v roce 1991 70 % respondentů souhlasilo s výrokem, že dítě v předškolním zařízení trpí, když jeho matka pracuje, v roce 1999 to bylo již jen 47 %“. Tento hodnotový posun v české populaci však nelze interpretovat jako snížení hodnoty dítěte, či snížení touhy mít dítě. V české společnosti nadále přetrvává touha po dítěti. Při dotazování, jakou hodnotu přisuzují čeští muži a ženy dětem, bylo zjištěno, že v jejich životech zastává hodnota dítěte druhé nejdůležitější místo. Před touhou mít dítě se umístila potřeba stálého partnera. V časové perspektivě nezaznamenala hodnota dítěte téměř žádný posun. Znamená to tedy, že touha po dítěti ve společnosti přetrvává bez ohledu na časový vývoj.7 Průměrná hodnota pořadí životních cílů v letech 2003 a 2005 Cíle 2003 2005 Mít stálého partnera 3,03 3,01 Mít děti 3,24 3,23 Dosáhnout úspěchu v zaměstnání 3,40 3,38 Vdát se, oženit se 4,02 3,93 Dosáhnout co nejvyššího vzdělání 4,18 4,24 Věnovat se svým zálibám 4,80 4,75 Žít pestrým společenským životem 5,32 5,47

6

MAREŠ, P., POTOČNÝ, T. Modernizace a česká rodina. Brno: nakladatelství Barrister @ Principál, 2003, s. 199. 7 NAVRÁTILOVÁ, J. Role sociálních služeb v rodinné politice. Sociální práce, 2007, č. 1/2007, s.108110.

11

Vysokou hodnotou jsou pro současnou generaci peníze. Kdyby se tedy lidé rozhodovali pouze na základě ekonomických hledisek a motivů (jak zjednodušeně předpokládají některé teorie), zda mít či nemít rodinu, pak by budoucnost české rodiny byla vážně ohrožena. Pokud by si totiž lidé zkalkulovali, že dítě je výraznou finanční zátěží, že snižuje životní úroveň ostatních členů rodiny, pak by se nutně museli rozhodnout dítě nemít. Naštěstí pro nás a naši společnost je otázka existence či neexistence rodiny otázkou komplikovanější (a možná zároveň i jednodušší) a není převoditelná pouze do ekonomické roviny.8 Mareš (2003) v své knize Modernizace a česká rodina na základě svých výzkumů a šetření konstatuje, že postavení rodiny v hodnotovém žebříčku se v podstatě nemění, což je pro nás pozitivní zpráva. Mezi sledovanými generacemi zde nejsou významné rozdíly. Mění se však obsah této hodnoty, tzn. představy o uzavírání manželství a zakládání rodiny a o časování těchto kroků v rámci individuálních životních drah. Obrazně řečeno, rodina není tolik v centru životních aspirací, ale je stále v popředí životních plánů a předpokladů spokojeného a smysluplného života. V reálném chování nejmladších generací se to projevuje snižováním počtu dětí, zvyšováním věku snoubenců a rodičů prvorozených dětí, ale také pokračující vysokou nestabilitou rodin navzdory rozvážnějšímu a zodpovědnějšímu přístupu k jejímu zakládání.

1.3 Statistické údaje o změnách ve vývoji dnešní rodiny V České republice se v roce 2004 rozvedlo celkem 33 060 manželství ( z toho na návrh ženy 22 117, tj. 66,9 %). Z celkového počtu byly zhruba dvě třetiny (20 805 návrhů) s nezletilými dětmi. Rozvodovou situací prošlo celkem 32 121 dětí. Do výchovy matky bylo svěřeno 28 942 dětí ( 90,1 %), do výchovy otce 2286 dětí (7,1 %), do společné a střídavé výchovy rodičů bylo svěřeno 764 dětí (2,4 %), jiné osobě 129 dětí (0,4 %).9 Podíl žen, jež vstupují do manželství, klesl z 95 % na 80 % v roce 1995 a dále na 69 % v roce 2006. Mladí lidé odkládají jak dobu vstupu do manželství (průměrný sňatkový věk vzrostl u svobodných žen z 21,4 let v roce 1990 na 28,4 let v roce 2006), tak narození dítěte v manželství (průměrný interval mezi sňatkem a nerozením prvního 8

MAŘÍKOVÁ, H., ČERMÁKOVÁ, M. Proměny současné české rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, s. 141. 9 BAKALÁŘ, E. Rozvodová tematika a moderní psychologie. Praha: Karolinum, 2006, s. 28.

12

dítěte vzrostl z 1,2 na 2,1 roku). Proti tomu plodnost neprovdaných žen rostla a výsledkem bylo zvýšení podílu dětí narozených mimo manželství z hodnot okolo 5 % na 33 % v roce 2006. Průměrný věk prvorodiček vzrostl od počátku devadesátých let do roku 2006 o 4,4 roku, tedy na 26,9, celkový průměrný věk matek dokonce na 28,9 let; maximum plodnosti je proti minulosti rozložené do širšího věkového rozpětí 27-30 let. Odkládání vstupu do manželství a mateřství do vyššího věku, snižování intenzity sňatečnosti a porodnosti a růst podílu nemanželských dětí jsou přitom projevy transformace demografického chování, která v zemích západní Evropy započala již v druhé polovině šedesátých let a která byla v České republice před rokem 1989 zpomalována populační a sociální politikou státu.10

2. SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ „Kterýkoli zákon, byť sebelépe sepsaný, především pak zákon upravující vztahy mezi lidmi, zůstává mrtvou literou, není-li naplněn lidským jednáním, lidským činem. Tak i sociálně-právní ochrana dětí vyžaduje ke svému naplnění lidské jednání, osobní zaujatost, angažovanost a obětavost těch, kteří ji budou vykonávat. Zvláště slouží-li k ochraně těch nejmenších, bezbranných a odkázaných na druhé, bez kterých si sami nedokáží pomoci.“ 11 JUDr. František Brabenec

Sociálně-právní ochrana dětí je odvětví veřejného práva a jako takové má v České republice svoje poslání. Je stvrzena mnoha zákony a mezinárodními dokumenty a z pohledu ústavních principů zejména Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte. SPOD představuje soubor různých opatření a nástrojů, které je třeba používat včas, vhodně a účelně s vědomím, že základním principem při poskytování SPOD je nejlepší zájem a blaho dítěte. Vůdčím principem pro činnost orgánů SPOD je princip preventivního působení na rodinné vztahy nikoli represe.

10

ZEMAN, K. Populační vývoj v České republice-minulosti, současnost a výhledy do budoucna. Právo a rodina, 2007, roč. 9, č. 11/2007, s.6. 11 NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí - komentář, 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2007, s. 15.

13

2.1 Historie sociálně-právní ochrany dětí 2.1.1 Vývoj do roku 1945 Sociálně-právní ochrana dětí má za sebou za uplynulých téměř sto padesát let dlouhou cestu. Nejprve SPOD spadala pod tzv. „chudinskou péči“. Veřejná péče chudinská navázala na soukromou dobročinnost rozvíjenou na základě etických motivů jak jednotlivci, soukromými institucemi, tak i církví a zejména jejími řády. Chudinská péče se stala jakousi nejspodnější „ochrannou sítí“ pro případy, které nebylo možno řešit jiným vhodnějším způsobem. Etapou, která si žádala rozvoj SPOD, byla „průmyslová revoluce“. Tím, že se velká část

venkovského obyvatelstva stěhovala do měst a průmyslových center,

vznikaly řady příčin chudoby, beznaděje a morálního ohrožení. Přestaly se uplatňovat vazby rodové, sousedské a

ještě zdaleka se nevytvořila solidarita založená na

sounáležitosti jednotlivých skupin obyvatelstva. Až koncem roku 1863 došlo k vydání říšského zákona domovského č. 105 říšského zákoníku, na který navázal zemský zákon chudinský pro Čechy. Tyto zákony byly jedny z prvních opatření veřejné správy ve prospěch sociálně slabých jedinců a vymezovaly chudinskou péči poměrně široce (léčení chudých včetně léčení v nemocnicích, výživa a výchova dětí chudých obecních příslušníků, zařízení pro nápravu zanedbané mládeže atd.).12 Koncem devatenáctého stolení byly ze zákona zřizovány zemské sirotčí fondy. Finanční prostředky z těchto fondů byly použity k vybudování soustavné péče o děti osiřelé a opuštěné. V roce 1904 vznikla „okresní komise pro péči o mládež“, která prostředky z fondu rozdělovala mezi potřebné děti. Začátkem 20.stol. docházelo k rozvoji dobrovolnické sociální péče. Byla snaha vytvořit síť služeb pro všechny rozmanité potřebné oblasti sociální péče. Aby nedocházelo ke křížení práce, k plýtvání silami dobrovolných pracovníku a finančních prostředků, vydalo Ministerstvo sociální péče v r. 1921 jednotné stanovy, na základě kterých vznikly okresní péče o mládež.

2.1.2 Vývoj po roce 1945 Vliv na další vývoj ochrany dětí měly změny politické i společenské, které byly důsledkem ukončení druhé světové války. Význam pro ochranu dětí měl zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže - mylně ovšem vycházel 12

NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí - komentář, 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2007, s. 9.

14

z přesvědčení, že se změnou polických, sociálních a hospodářských poměrů v našich zemích odpadnou automaticky všechny příčiny, pro něž je třeba dětem poskytovat ochranu a předpokládal, že všichni občané si budou plnit své poslání jako odpovědní rodiče svých dětí. V případě, že se o dítě rodiče nepostarali, zákon zásadně upřednostňoval kolektivní péči. Až zákon o rodině č. 94/1963 Sb., umožnil bez omezení svěřit dítě do výchovy „jiného občana než rodiče, jestliže občan poskytuje záruku jeho řádné výchovy.“ Na základě zákona č. 1/1969 Sb., přešla sociálně-právní ochrana (dále jen „SPOD) dětí do působnosti nově zřízeného Ministerstva práce a sociálních věcí. V působnosti tohoto ministerstva je SPOD doposud. Postupně docházelo k navyšování počtu pracovníků SPOD a k dotváření jejich organizační základny o oddělení péče o děti a rodinu.

2.1.3 Vznik zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně Stav platný před účinností nového zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, byl naprosto neuspokojivý. Činnost státních orgánů v sociálně-právní ochraně dětí upravoval zákon o rodině a z hlediska působnosti pak předpisy o sociálním zabezpečení. Tato právní úprava již neodpovídala potřebě chránit zájmy dětí v různých životních situacích, zároveň nebyla v souladu s Listinou základních práv a svobod, Úmluvou o právech dítěte a dalšími mezinárodními dokumenty. Usnesení vlády č. 1/1995 bylo uloženo oddělit úpravu poměrů a ochrany dětí v předpisech povahy soukromoprávní do úpravy jejich ochrany státem, jako jejím garantem, v novém předpise veřejnoprávním.13 Na základě tohoto usnesení vznikl zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Do 31.3.2000 byla sociálně-právní ochrana systémově řazena do bezplatných služeb sociální péče. Je na místě uvést, že většina rodičů a dalších osob odpovědných za výchovu dítěte si plní své povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti řádně a stát do jejich práv zásadně nezasahuje. Ovšem v případech, že rodiče nejsou schopni nebo ochotni svoje děti chránit a vychovávat, nastupuje povinnost státu. Stát pak ochranu a pomoc dětí zajišťuje prostřednictvím orgánu SPOD a dalších orgánů, jak je v zákoně uvedeno.

13

NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí - komentář, 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2007, s. 14.

15

Sociálně-právní ochrana dětí je velmi významnou činností státu a její důležitost a významnost je stvrzena v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o právech dítěte. Úmluvu ČSFR podepsala v roce 1990 a v roce 1991 ji ratifikovala.

2.2 Vymezení pojmu SPOD § 1 odst. 1 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, uvádí, že SPOD se rozumí: a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Zákon obecně vymezuje pojem SPOD, a pokud jde o další ochranu právě dítěte, konstatuje, že ostatní právní předpisy, které ji též upravují, nejsou touto úpravou dotčeny. Jsou to například zákon o rodině, trestní řád a trestní zákon, občanský soudní řád a další. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí je zájem a blaho dítěte. Zájem dítěte nelze nikdy podřadit zájmům jiným, jako jsou např. zájmy rodičů, rodiny, jiných osob, státu apod. Pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí platí zásada, že místní příslušnost SPOD se řídí místem trvalého pobytu dítěte. V případě, že se dítě nebo celá rodina nachází mimo trvalé bydliště, může příslušný úřad poskytující SPOD požádat o součinnost a spolupráci orgán SPOD v místě faktického bydliště rodiny.

Zákon upravuje také oprávnění každého upozornit rodiče na závadné chování jejich dětí a také oprávnění každého upozornit kterýkoliv z orgánů SPOD na skutečnost, že došlo k porušení nebo zneužití rodičovské zodpovědnosti a na další situace, které děti ohrožují nebo narušují. Na toto oprávnění navazuje povinnost mlčenlivosti pracovníků, kterou také zákon upravuje. Velmi významné je také ustanovení § 8 zákona, které zajišťuje dítěti právo obracet se na příslušné orgány a zařízení sociálně-právní ochrany dětí se žádostí na ochranu, a to i bez vědomí svých zákonných zástupců. Dítě tak může projevit svůj názor při rozhodování o výchovných opatřeních a při řešení všech závažných otázek, které se ho týkají, a to i bez přítomnosti rodičů. Také rodičům a

16

jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte se zákonem zajišťuje právo obracet se s žádostí o pomoc na orgány SPOD.

2.3 Adresáti SPOD SPOD se poskytuje bezplatně především nezletilým dětem. V čl. 1 sdělení č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, je uvedeno: „Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.“ Dosažení zletilosti se řídí občanským zákoníkem. Podle § 8 občanského zákoníku způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí, které se nabývá dovršením 18.roku věku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Nezletilí pak podle § 9 občanského zákoníku mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

Podle § 2 odst. 2 zákona se SPOD poskytuje nezletilému dítěti, které má na území ČR: a) trvalý pobyt, b) má podle zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt cizinců povolen trvalý pobyt nebo je hlášeno k pobytu na území ČR po dobu nejméně 90 dnů, c) podalo návrh o udělení mezinárodní ochrany na území ČR, d) je oprávněno na území ČR trvale pobývat, nebo e) pobývá s rodičem, který podal žádost o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území ČR. Zákon ukládá povinnost poskytovat sociálně-právní ochranu všem dětem, které splňují shora uvedené podmínky. Podle čl. 2 Úmluvy se smluvní státy Úmluvy zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená v této Úmluvě každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu. Zákon ukládá povinnost poskytovat sociálně-právní ochranu také dětem, které na území České republiky nemají povolen trvalý pobyt ani nesplňují další

17

podmínky § 2 odst. 2 zákona s tím rozdílem, že hovoří o poskytnutí sociálně-právní ochrany v nezbytném rozsahu. Kromě tohoto ustanovení vymezuje § 6 zákona okruh dětí, kterým především náleží sociálně-právní ochrana. Jsou to děti, jejichž rodiče z vážných objektivních nebo subjektivních důvodů neplní nebo nemohou plnit své povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. Dále jsou to děti, na kterých byl spáchán závažný trestný čin, nebo děti, které vykazují známky závadného chování. Zákon vymezuje okruh dětí, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje pouze demonstrativně. Pracovníci, kteří zajišťují sociálně-právní ochranu, se setkávají s mnohem širší škálou jevů a situací, které děti ohrožují – není možné všechny tyto jevy do zákona zahrnout.

2.4 Orgány zajišťující sociálně-právní ochranu dětí § 4 zákona vymezuje, které orgány sociálně-právní ochranu zajišťují. Jedná se o: a) krajské úřady, b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, c) obecní úřady, d) Ministerstvo práce a sociálních věcí, e) Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Dále SPOD zajišťují: a) obce v samostatné působnosti, b) kraje v samostatné působnosti, c) komise pro sociálně-právní ochranu dětí, d) další právnické a fyzické osoby, jsou – li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. Protože především obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady mají možnost bezprostředně sledovat ochranu práv dítěte a včas činit potřebná opatření se znalostí problému a místních podmínek, ukládá jim zákon nejvíce povinností v ochraně dětí, pomoci rodičům a dalším osobám, které jsou odpovědné za výchovu dětí.14

14

NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí - komentář, 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2007, s. 23.

18

2.4.1 Status sociálních pracovníků na úseku SPOD Status sociálních pracovníků obecně je velmi nízký. Snad ještě horší situace je v případě sociálních pracovníků na úseku SPOD – nepřispěli tomu ani známé filmy jako je Kolja, kde vystupovala sociální pracovnice s příjmením „Zubatá“. Tito pracovníci jsou médii vyobrazováni často pouze z pozice kontroly a represe ve spojitosti s problematickými kauzami, kterých je v poslední době v televizi obrovské množství. Média o sociální práci tedy informují veřejnost buď negativně, nebo ji ignorují, což přirozeně přejímá i veřejnost. Někteří sociální pracovníci se stydí nazvat se na veřejnosti sociálním pracovníkem a maskují se pod označením socioterapeuta, poradce aj. Jako profesionálové pomáhajících profesí jsou sociální pracovníci stále nedoceněni v očích veřejnosti, ale i finančně.

2.5 Činnost sociálních pracovníků na úseku SPOD V rámci zákona sociální pracovník provádí zejména: -

šetření v rodině dítěte, v jeho bydlišti, škole, zdravotnickém zařízení, získává informace o dítěti a jeho rodině a spolupracuje přitom s jinými státními orgány a obecními úřady,

-

na základě požadavku soudu podává zprávy o výchovných poměrech nezletilých a navrhuje opatření ve věcech jejich další výchovy,

-

navrhuje a provádí výchovná opatření (napomenutí, dohled, omezení),

-

zastupuje nezletilé u soudu v postavení kolizního opatrovníka,

-

poskytuje poradenskou pomoc rodičům i dětem v obtížných sociálních a osobních situacích,

-

zprostředkovává pomoc dětem odborných, poradenských, zdravotnických a jiných pracovišť,

-

podává návrhy na zahájení soudního řízení ve věcech ústavní výchovy, zbavení (omezení) rodičovských práv, určení otcovství k nezl.dítěti,

-

podává podněty na zahájení trestního stíhání rodičů při podezření na spáchání trestného činu proti dítěti apod.15

Klienti se často snaží přenést zodpovědnost na bedra sociálních pracovníků. Měli by si uvědomit, že zodpovědnost za svůj život a sociální situaci nesou sami. Sociální 15

BAKALÁŘ, E. a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: NLN, 1996, s. 91.

19

pracovník by měl reagovat na zakázku a potřeby klienta, který o pomoc žádá. Ovšem výsledek vždy závisí na klientovi samotném. Činnost sociálních pracovníků na

úseku SPOD můžeme shrnout do těchto tří

okruhů: a) poradenská a administrativní činnost v místě výkonu práce, b) zastupování nezl. dětí v roli kolizního opatrovníka v řízeních probíhajících u soudů, popř. výkon poručnictví, c) výkon terénní sociální práce.

2.5.1 Poradenská a administrativní činnost Všechny služby SPOD jsou orgány SPOD poskytovány BEZPLATNĚ !!! Na žádost rodičů nebo osob odpovědných za výchovu dětí poskytují pomoc při sepisování různých dohod, návrhů k soudu apod. Nejčastěji se jedná o tyto návrhy:


návrh na úpravu poměrů k nezl. dětem pro dobu do i po rozvodu manželství




návrh na snížení či zvýšení výživného pro nezl. děti




návrh na výkon rozhodnutí při neplnění vyživovací povinnosti




návrh na změnu výchovného prostředí




návrh na úpravu styku s jedním z rodičů




návrh na určení a popření otcovství atd.

Součástí SPOD je i působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Jedním ze základních principů je také předcházení vzniku problémů nebo jejich narůstání. Snahou sociálního pracovníka by mělo být neřešit problémy za rodiče či dítě, ale pomoci jim, aby byli schopni vlastními silami vyřešit svoji tíživou životní situaci. Konkrétně se jedná o poskytování informací dotýkajících se některé z funkcí rodiny za účelem jejího efektivního řešení, asistence při řešení takové situace a zejména poskytování informací o právech, povinnostech a oprávněných zájmech dítěte i ostatních členů rodiny.16

16

MOTEJL, O. a kol. Rodina a dítě – sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007, s. 24.

20

2.5.2 Poručnictví a opatrovnictví Další významnou činností sociálních pracovníků na úseku SPOD je opatrovnictví – vykonávané buď podle zákona o rodině a občanského soudního řádu nebo podle trestního řádu. Podle § 36 zákona o rodině zastupují rodiče dítě při právních úkonech, ke kterým není dítě plně způsobilé. Protože v rodinných vztazích může nastat kolize zájmů, stanoví zákon, že v takovém případě nemůže žádný z rodičů dítě zastupovat. Podmínkou tu není, aby skutečně nastal střet zájmů, ale postačí jen možnost tohoto střetu, i kdyby v konkrétním případě ke střetu nedošlo. Nezletilé dítě proto musí mít vždy kolizního opatrovníka v řízení o určení výchovy a výživy. Tímto opatrovníkem soud zpravidla ustanoví orgán vykonávající SPOD – ustanovení § 37 zákona o rodině. Poručníka ustanoví soud dítěti, jehož rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven, nebo nemají způsobilost k právním úkonům. Úkolem poručníka je dítě zastupovat, vychovávat a spravovat jeho majetek místo rodičů (§ 78 zákona o rodině). Poručníkem bývá zpravidla osoba, kterou určí rodiče. Pokud taková osoba není a není možné určit poručníkem nikoho z příbuzných, určí jím soud zpravidla orgán SPOD. Od sociálního pracovníka nelze očekávat, že bude hájit názory a zájmy jednoho z rodičů v soudním řízení. Tato role přísluší totiž pouze advokátovi, jakožto právnímu zástupci jedné ze stran rozvodového či jiného řízení. Sociální pracovník zastupuje pouze zájmy dítěte a plní tedy roli jeho „advokáta“.

2.5.3 Výkon terénní sociální práce Terénní práce je zaměřena na děti uvedené v § 6 zák. č. 359/99 Sb. o SPOD, a dále na děti, jimž byl na základě usnesení ustanoven kolizní opatrovník pro řízení před soudem. Terénní práce je zaměřena především

na zjišťování sociálních,

rodinných, majetkových a výchovných poměrů v rodině. Tato práce spočívá v realizaci šetření v místě bydliště dítěte a jeho rodiny, ve zdravotnickém zařízení, ve škole, v zájmové organizaci, případně v zařízení, kde je dítě umístěno nebo kde se zdržuje, přičemž dochází ke konfrontací získaných informací s realitou. Současně může sociální pracovník působit na rodinu v jí známém prostředí, což je často pro dítě výhodnější než jednání na úřadě. 21

Návštěva v rodině přináší zcela novou třídu údajů o tom, jak rodina žije. Při návštěvě v rodině probíhají nejen slovní sdělení, komunikuje se i pohybem. Návštěva v rodině dává možnost studovat rodinné ritualizované události i rodinnou teritorialitu tak říkajíc „z první ruky“.17

2.6 Role sociálních pracovníků na úseku SPOD Úloha, kterou má sociální pracovník, je důležitá a není dosud vždy plně správně chápána a už vůbec není doceněna. Z činností, které tito pracovníci zajišťují v souladu se zákonem vyplývají i role, které zastávají.

2.6.1 Sociální pracovník v roli koordinátora Sociální pracovníci vedle své odborné činnosti zabezpečují komunikaci v rámci odborného multidisciplinárního týmu. Pro posuzování úspěšnosti činnosti sociálního pracovníka není rozhodující, kdo odborný tým vede, ale zda je funkční. Postavení sociálních pracovníků je v takovém týmu klíčová – působí jako zprostředkovatel mezi ostatními profesionály. Běžně spolupracuje s dětskými lékaři, pedagogy a výchovnými poradci, psychology, policií ČR, státními zástupci, soudci, pracovníky v dětských domovech, se státními i nestáními organizacemi apod. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že sociální pracovník orgánu SPOD neřeší problematiku dětí sám, ale jedná se o vzájemnou, provázanou a koordinovanou činnost. Na základě dobré spolupráce se zainteresovanými stranami získá pohled na problematiku dítěte ze stran dalších odborníků, což mu pomáhá dotvářet celkový obraz při hodnocení a řešení jednotlivých případů. Problematické zde ovšem může být přetrvávání nepochopení této role koordinátora ze strany ostatních profesí, které si koordinaci pletou se sekretářskou a administrativní prací. Sociální pracovník v žádném případě není lepší sekretářka nebo administrativní pracovník.18 17

PAZLAROVÁ, H. Žít doma – cítit se doma. Náhradní rodinná péče. Č. 3. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2002, s. 23. 18 HANUŠ, P. Kdo je sociální pracovník a proč by měl být vzdělaný. Sociální práce, 2007, č. 1/2007, s. 56.

22

2.6.2 Sociální pracovník v roli administrátora Administrativní činnost je snad pro všechny profese velmi nepopulární, ale je nezbytná. I pro sociální pracovníky představuje velkou časovou zátěž. Zákon SPOD podrobně upravuje pravidla pro vedení evidence a spisové dokumentace dětí. Spis vedený OSPOD je veden pod názvem „Om“ (o mládeži) – tyto spisy jsou vedeny i v elektronické podobě. Každý spis má své číslo. Jeden spis Om je společný pro všechny děti, které mají stejné rodiče. Dále vedou pracovníci spisy „Nom“ – jedná se o spisy dětí a jejich rodičů, kteří nemají trvalé bydliště v příslušném správním obvodu. Údaje obsažené ve spisové dokumentaci týkající se dítěte je orgán SPOD oprávněn využít pouze v zájmu dítěte při zajišťování SPOD. Spisová dokumentace obsahuje osobní údaje včetně těch, které jsou podle zákona o ochraně osobních údajů považovány za osobní údaje citlivé. Spisová dokumentace obsahuje zejména osobní údaje dětí a jejich rodičů, údaje o výchovných poměrech těchto dětí, záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie podání k soudům a jiným státním orgánům a písemná vyhotovení rozhodnutí soudů, orgánů činných v trestním řízení a správních orgánů. Tento výčet shromažďovaných dokumentů samozřejmě není konečný a je na zvážení sociálních pracovníků v konkrétním případě, jaké další podklady do spisové dokumentace vedené o dítěti založí.19 Pokud kvalifikovaný sociální pracovník vykonává administrativní role, měl by kromě vyřízení potřebné agendy umět s klienty navázat kontakt a ukázat mu, kde a jak může řešit své další problémy.

2.6.3 Sociální pracovník v roli poradce Tato role je vymezena v § 11 zákona o SPOD. Pokud se rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dětí obrátí na pracovníka s žádostí o pomoc, musí mu sociální pracovník vyhovět – samozřejmě pokud to je v jeho kompetenci a zároveň to je v zájmu dítěte. Přestože sociální pracovník jako poradce má působit na znovuobnovení narušených funkcí rodiny a předcházet vzniku problémů v rodině nebo jejich narůstání, praxe bývá taková, že většina klientů vyhledá pomoc pracovníka až tehdy, kdy je rozhodnut si podat návrh na rozvod. V roli poradce pak může klientovi nabídnout buď 19

ŠPECIÁNOVÁ, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí. Praha: Linde, 2005, s. 27.

23

služby odborníků, popř. může poskytnou pomoc při sepsání potřebných návrhů k soudu apod.

2.6.4 Sociální pracovník v roli mediátora Této roli bych se chtěla věnovat podrobněji a to z důvodu, že ji sociální pracovníci často využívají právě při sporech týkajících se výživného pro nezletilé ale i zletilé děti. Mediace jako metoda řešení konfliktů za pomoci třetí, neutrální, kvalifikované osoby – mediátora, má svou asi čtyřicetiletou tradici. Od počátku 90.let 20.stol. je s úspěchem využívána i u nás. Pomocí mediace je možné řešit konflikty v mnohých oblastech společenské praxe, často je využívána při řešení rodinných a rozvodových konfliktů.20 Zkušenosti ukazují, že mediační proces umožňuje stranám přicházet s více efektivními a kreativními řešeními dané situace. V 70-80% mediovaných případů je dosaženo výsledné, pro všechny strany přijatelné, dohody. Případy vhodné či nevhodné k mediaci: Neexistuje úplná shoda v tom, které případy jsou pro mediaci vhodné a nevhodné. Jako nevhodné se pro mediaci považují konflikty mezi osobami, kde je značná nerovnost (finanční, psychická, společenská), neměla by být používána k řešení dlouhodobých hlubokých emocionálních vztahových krizí (spadá do oblasti zájmu psychoterapie) nebo jsou pro mediaci nevhodné konflikty, ve kterých jde o základní občanská nebo ústavní práva. Naopak případy vhodné pro mediaci jsou spory mezi sobě rovnými účastníky. Mediace je vhodná pro takové jedince, kteří i nadále spolu musí spolupracovat (např. odděleně žijící rodiče, pokud jde o jejich dítě), a pro ty spory, kde by odkládání řešení prohlubovalo negativní důsledky konfliktu.

Rodinná a rozvodová mediace – cílem rozvodové mediace je uspokojivá stabilizace rodinných vztahů, a tedy prevence negativních jevů, které rodinné krize doprovázejí. V souvislosti s rozpadem manželství či partnerství pomáhá mediátor rozcházejícím se rodičům uzavřít mediační dohodu, která upravuje způsoby péče o děti, 20

HOLÁ, M. Mediace a možnosti jejího využití. Právo a rodina, 2006, č. 5/2006, s.9.

24

výši alimentů, rozdělení majetku, uspřádání bytové situace a další problematické záležitosti, které s rozpadem manželství či partnerství přicházejí. Nejúčinnější je mediace ještě před započetím soudního řízení, ale může být prováděna i během něho nebo po něm.

V propagačním materiálu Asociace mediátorů České republiky je uvedeno: Mediace oproti soudnímu řízení přináší nesporné výhody: -

Ponechává účastníkům kontrolu nad procesem řešení sporu a podobou konečného výsledku.

-

Poskytuje možnost vyhnout se soudnímu sporu a bez dlouhých čekacích lhůt a zbytečných finančních nákladů konflikt řešit.

-

Důvěrné informace uchovává mezi zúčastněnými.

-

Snižuje stávající napětí a navzdory dočasným sporům ponechává účastníkům prostor pro případnou budoucí spolupráci.

Přestože sociální pracovníci nejsou profesionálními mediátory, využívají mnoho technik z mediace. Vždy je lepší, když sociální pracovník řeší společný problém rodičů za přítomnosti obou zúčastněných stran.

2.7 Problematika vyživovací povinnosti z pohledu SPOD 2.7.1 Činnost sociálního pracovníka před soudním jednáním Sociální pracovníci na úseku SPOD se s problematikou výživného setkávají prakticky denně a to buď v roli poradce, mediátora nebo v roli kolizního opatrovníka. Na orgán SPOD se buď obrátí rodič, který si neví rady nebo rodiče zkontaktuje příslušný sociální pracovník na základě usnesení soudu, kterým byl ustanoven kolizní opatrovník. Pomoc nemusí být poskytnuta jen v rámci zákona o SPOD, ale např. ve smyslu zákona o rodině a občanského soudního řádu sepsáním různých návrhů či podnětů nebo v rámci zákona o sociálních službách. Rodiče jsou vždy sociálním pracovníkem řádně poučeni o svých rodičovských právech a povinnostech, ale také o právech a oprávněných zájmech jejich nezletilých dětí. Tyto informace by měly směřovat preventivně vůči oběma rodičům již v okamžiku 25

prvního setkání sociálního pracovníka s rodiči. „Zejména by oba rodiče měli být poučeni o skutečnosti, že byť přestávají být partnery, budou nadále plnit rodičovskou roli a jejich vzájemný rozchod neovlivňuje rozsah rodičovské zodpovědnosti, která každému z nich zůstává. Bezvýjimečně by měli oba rodiče být poučeni o rovném postavení obou rodičů ve vztahu k dítěti.“21 Pokud je to možné, jsou rodiče sociálním pracovníkem vedeni k tomu, aby se u soudu pokusili uzavřít dohodu ohledně poměrů nezletilých dětí. Rodičům je vždy poskytnuta pomoc při sepsání vhodného návrhu – nejčastěji se jedná o návrhy na úpravu poměrů k nezletilým dětem, zvýšení popř. snížení výživného apod. (viz.příloha 1-3). Při sepisování návrhů jsou rodiče poučeni, jak probíhá jednání u soudu, co všechno si musí k jednání připravit, doložit, jak se při jednání chovat…U návrhů týkajících se výživného je rodičům doporučeno, aby předložili soudu doklady o placení výdajů souvisejících se zdravotním stavem dětí (ortopedie, vitamíny) a s jejich školními i mimoškolními aktivitami (školy v přírodě, letní tábory, lyžařské kurzy, kroužky včetně pomůcek). Vhodné je předložit i lékařskou zprávu či požádat soud o vyžádání lékařské zprávy od dětského či odborného lékaře v případě, že rodič vynakládá zvýšené potřeby v souvislosti se zdravotním stavem dítěte.

2.7.2 Funkce kolizního opatrovníka při soudním jednání Hlavním úkolem kolizního opatrovníka je chránit oprávněné zájmy nezletilého dítěte. Stejně jako oba rodiče, i kolizní opatrovník je účastníkem řízení, má tedy stejná procesní práva. Kolizní opatrovník má místo po pravé ruce samosoudce, sedává vedle rodiče, který si návrh podal. Většinou je navrhovatelem matka, která se návrhem domáhá práv svých dětí. Bohužel na některé otce nepůsobí dobře, když sociální pracovnice sedí vedle matky – často mají dojem, že sociální pracovníci hájí práva matek, nikoli dětí. Kolizní opatrovníci mají právo klást rodičům doplňující otázky, navrhovat další skutečnosti na doplnění dokazování, v závěru jednání přednáší svůj závěrečný návrh. Práce kolizního opatrovníka je často složitá – může se ocitnout uprostřed „bitevního pole“, kde válčí rodiče, kteří nejsou schopni se na částce výživného

21

MOTEJL, O. a kol. Rodina a dítě – sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007, str. 30

26

dohodnout. Aby mohl opatrovník objektivně posoudit a navrhnout výši výživného, musí co nejlépe poznat poměry obou rodičů a dítěte.

3. VÝŽIVNÉ V oblasti práva je málo otázek tolik diskutovaných, jako jsou otázky výživného. Stále je hledána cesta, jak spravedlivě uspokojit potřebu osoby, které výživné náleží, v kontextu se situací osoby povinné. Rodinné vztahy se uvolňují, což je zřejmé ze statistik zabývajících se rozvodovostí – i když fakticky rodina vznikne, sňatek není uzavírán. Otázka vyživovací povinnosti nabývá na důležitosti. Hned na úvod je nutno podotknout, že v současné době neexistují u nás žádná pevně stanovená měřítka, dle nichž by bylo možné určit výši výživného snadno a rychle. Zákon nestanoví ani minimální a maximální hranici výše výživného. Z objektivních měřítek se nabízí například možnost pevně stanoveného procenta z příjmu povinného v závislosti na jeho výši a věku dítěte, popřípadě sestavení tabulek založených na komplexnějším systému kritérií. Podobná úprava by jistě znamenala objektivizaci a značné zjednodušení stanovování výše výživného, a to zejména za současné situace, kdy, jak je na četných příkladech demonstrováno, rozhodují jednotlivé soudy zcela odlišně a chybí jakékoli jednotící prostředky. V praxi se ovšem vyskytuje nekonečná řada specifických a individuálních případů, kombinací nejrůznějších potřeb oprávněných i schopností, možností a majetkových poměrů povinných. Jakékoli, byť propracované objektivní měřítko není přirozeně schopno pojmout komplexnost těchto všech případů. Bylo by nicméně vhodné zakotvit určité pomocné prvky, ať už zmíněný tabulkový systém či podíl z příjmu povinného, v jejichž rámci by soud stanovoval výživné s přihlédnutím ke specifikům konkrétních případů. Naše právní úprava určování výživného je postavena na posouzení výše uvedených obecných kritérií ve spojení s volnou úvahou soudu. Tímto způsobem je možno přihlédnout k nejrůznějším okolnostem a specifikům jednotlivých případů a následně je zohlednit ve vlastním rozhodnutí o výši výživného. Důsledkem ovšem jsou v praxi značné rozdíly mezi jednotlivými soudy a soudci.

27

3.1 Výživné a jeho úprava v právních předpisech 3.1.1 Pojem výživného Pojem „výživné“ není v zákoně výslovně definován. Z jeho úpravy obsažené v zákonu o rodině je však zřejmé, že se jím rozumí zabezpečování a úhrada osobních potřeb mezi osobami, které k sobě mají příbuzenský nebo jiný rodinný vztah. Pojmu výživného bývá v právních přepisech a v právní praxi užíváno ve dvojím významu širším a užším. V širším významu, jakém jej používá i zákon o rodině, se výživným rozumí označení celého institutu rodinného práva, tedy označení pro souhrn práv a povinností, jež vyplývají z řady ustanovení právních předpisů. Vlastní plnění, k němuž na základě tohoto právního vztahu dochází, bývá označováno rovněž jako „výživné“; v tomto směru bývá uvedeného termínu užíváno v užším slova smyslu. Dvojznačnosti termínu „výživné“ se sotva lze vyhnout. Ze souvislosti, v níž je termínu „výživné“ užito, je téměř vždy patrno, zda jde o výživné v širším smyslu (výživné jako právní institut) anebo o výživné v užším smyslu (výživné jako plnění ).22 Proti termínu „výživné“ bývaly vznášeny námitky, spočívající v tom, že z hlediska jazykového tento termín neodpovídá obsahu, který mu dává právní úprava, neboť nejde jen o náklady na výživu, ale o náklady na všechny osobní potřeby, z nichž výživa představuje jen určitou část. Dříve platný zákon o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.) použil proto k označení tohoto institutu termín „úhrada osobních potřeb“. Tento termín se však v právní praxi nevžil a z toho důvodu se zákon o rodině vrátil k dříve užívanému pojmu „výživné“.23

3.1.2 Druhy výživného Třetí část zákona o rodině rozeznává následující druhy výživného: a) vyživovací povinnost rodičů vůči dětem ( § 85-86 zák. o rod.) b) vyživovací povinnost dětí vůči rodičům ( § 87 zák.o.rod.) c) vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými ( § 86-90 zák.o rod.) d) vyživovací povinnost mezi manžely ( § 91 zák. o.rod.) e) příspěvek na výživu rozvedeného manžela ( § 92-94 zák.o rod.)

22 23

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 6. NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 6.

28

f) příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce ( § 95 zák.o rod.)

V § 95-103 zákona o rodině jsou společná ustanovení – tedy normy, které upravují obecná hlediska pro stanovení rozsahu výživného, způsob placení výživného, promlčení výživného, změnu stanoveného výživného a některé další skutečnosti. Tato ustanovení platí zásadně pro všechny druhy vyživovací povinnosti, ale některé z nich se uplatňují diferencovaně podle toho, o jaký druh výživného jde.

3.2 Společenská funkce výživného 3.2.1 Zajištění výživy dětí Společensko-ekonomická funkce vykazuje rozdíly, pokud jde o jednotlivé druhy výživného. Je logické, že z tohoto hlediska je společensky nejvýznamnější vyživovací povinnost rodičů vůči dětem. „Uspokojování osobních potřeb nezletilých dětí je třeba považovat za součást péče o všestranný rozvoj nové generace, o níž se dělí stát, občanské instituce a rodina. Přitom funkce státu na jedné straně a funkce rodiny na straně druhé jsou rozdílné a liší se prostředky, jimiž rodina a stát své úkoly plní.“24 V řádně fungující rodině rodiče plní svou vyživovací povinnost vůči dítěti dobrovolně - především naturálně a jen doplňkově peněžitými částkami. Podíl státu a společnosti na výchově a výživě dětí neznamená, že by nahrazoval nebo omezoval povinnosti, které k dětem mají jejich rodiče. Výchova dětí a uspokojování jejich kulturních, hmotných a dalších potřeb, zůstává prvořadým úkolem rodiny. Dobrovolné plnění si vyživovací povinnosti vůči dětem je známkou její ekonomické funkce jako základní hospodářské jednotky.

3.2.2 Výživné a morální principy Podle § 96 odst. 2 zákona o rodině výživné nelze přiznat v případě, že by bylo v rozporu se zásadami morálního chování. Z toho vyplývá, že úprava vyživovací povinnosti nevyplývá jen ze společensko-ekonomické funkce výživného, ale je podmíněna i mravními názory společnosti. „Právo a morálka“ – zvlášť v oblasti 24

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 10-11.

29

rodinného práva je mezi nimi silný vztah. Je to z toho důvodu, že se rozhoduje o lidech, kteří si jsou blízcí, znají se. Oblast rodinného života je a vždy byla ve značné míře regulována etickými normami. I když se do úpravy výživného promítají zásady, jako je rovnost muže a ženy, rovnost manželských a nemanželských dětí apod., přesto jsou svou povahou normami právními – jsou pod ochranou státu, který toto právo může vynutit prostředky, které má k dispozici.

4. VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ K DĚTEM Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je nejvýznamnějším a nejdůležitějším druhem - týká se prakticky každého dítěte. Zákon o rodině klade tuto vyživovací povinnost na přední místo mezi všemi druhy vyživovací povinnosti. Základním předpokladem a podmínkou vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi je pouze to, aby zde existovalo příbuzenství v přímé linii v prvním stupni. Další podmínkou je okolnost, že dítě není schopno se samo živit. Pokud jsou splněny tyto podmínky, nemohou být rodiče zproštěni vyživovací povinnosti ani tehdy, jsou-li jejich rodičovská práva k dítěti omezena nebo dokonce byli rodiče rodičovských práv zbaveni. Ani odnětí dítěte z výchovy rodičů nezpůsobuje zánik vyživovací povinnosti. Každé z oprávněných dětí je v samostatném právním vztahu ke každému z povinných rodičů. Není možné stanovit vyživovací povinnost k více dětem hromadně jednou částkou, a to ani tehdy, když se jedná o sourozence, kteří žijí v jedné domácnosti. Výše vyživovací povinnosti musí být stanovena pro každé dítě zvlášť. Tato zásada platí i tehdy, jestliže jsou sourozenci svěřeni každý do výchovy jiného rodiče. Rodiče se často mylně domnívají, že soud může stanovit výživné jako rozdíl mezi výší obou těchto povinností podle obdoby kompenzace. To však není možné. Ani nedoplatek na výživném (dlužné výživné) není možné vyčíslit hromadně pro několik dětí najednou.

4.1 Předpoklady a podmínky vyživovací povinnost 4.1.1 Subjekty vyživovací povinnosti Subjekty vyživovací povinnosti jsou povinní rodiče a oprávněnými jsou jejich děti. Vyživovací povinnost mají oba rodiče, avšak každý za sebe; nejde o solidární

30

závazek, při němž by plnění jednoho z nich v plné výši zbavovalo druhého jeho vyživovací povinnosti.

4.1.2 Způsob plnění vyživovací povinnosti O vyživovací povinnosti se ve většině případů hovoří až tehdy, když spolu rodiče nežijí ve společné domácnosti a je nutné řešit otázku úpravy poměrů k dítěti soudně. Ať už si rodiče plní tuto povinnost dobrovolně či nikoli, v případech, kdy o vyživovací povinnosti rodičů k dětem rozhoduje soud, připadá v úvahu jen plnění v penězích. Rozhodnutí soudu musí proto znít na určitou částku a tvoří rozsah vyživovací povinnosti. V penězích musí být vyživovací povinnost stanovena i za dobu minulou. Tuto částku, kterou představuje dlužné výživné, je třeba přesně odlišit od měsíčních částek dluženého výživného. Je ovšem možné povolit splatnost tohoto dlužného výživného ve splátkách, které pak jsou obvykle splatné spolu s běžným výživným.

Výrok takového rozsudku by potom mohl vypadat takto: „I. Nezl. Kateřina, nar........., se svěřuje do výchovy matky. II. Otec je povinen počínaje dnem 1.9.2007 přispívat na výživu nezl. Kateřiny částkou 1.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 5.dne v měsíci k rukám matky. III. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným stanovením za období od 1.9.2007 do 31.1.2008, ve výši celkem 5.000,- Kč, se otci povoluje zaplatit k rukám matky v pravidelných měsíčních splátkách po částce 1.000,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným a to pod ztrátou výhody splátek. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“

Povinný rodič pak kromě řádného hrazení soudně stanoveného výživného nemá povinnost přispívat na další potřeby dítěte – např. na zaplacení školy v přírodě, prázdninových aktivit, jazykových kurzů atd. Při určení výše výživného se předpokládá, že potřeby dítěte nejsou každý měsíc stejné, není však možné zajistit, aby se výše výživného měnila podle skutečných měsíčních potřeb dítěte. Není však vyloučeno, aby povinný rodič na zvýšené potřeby dítěte přispíval dobrovolně. Vždy záleží na dohodě mezi oběma rodiči.

31

Při stanovení vyživovací povinnosti v penězích je třeba určit i její splatnost, tj. v měsíčních částkách splatných dopředu. V souvislosti se splatností je třeba určit i osobu, k jejímž rukám bude výživné placeno. U nezletilých dětí jí bude osoba, která má dítě ve výchově, ať je to jeho rodič nebo někdo jiný.

Je nutné se zmínit o způsobech hrazení výživného v případech, kdy si rodič plní své povinnosti dobrovolně. Žijí-li rodiče ve společné domácnosti, bývá pravidlem, že tato povinnost je plněna převážně naturálně, tj. přímým uhrazováním osobních potřeb dítěte (např.náklady na bydlení, stravu atd.). Vyživovací povinnost, která je plněna dobrovolně, může být rovněž plněna v penězích - jedná se o případy, kdy rodič nebo dítě po delší dobu nežijí ve společné domácnosti (např. z důvodu studijního pobytu v případě dětí nebo pracovní důvody u rodiče). V souvislosti s vyživovací povinností rodičů k dětem připadá v úvahu ještě jeden způsob plnění vyživovací povinnosti, který je specifický právě jen pro ni. Jde o osobní výkon péče o dítě a péči rodiče o společnou domácnost. Osobní péčí se nerozumí jen péče o výživu, ale provádění všech prací a výkonů včetně činnosti spojené s výchovou dítěte. Míra potřeby osobní péče závisí na věku dítěte, na jeho zdravotním stavu, na podmínkách života rodiny, na způsobu přípravy pro budoucí povolání, na zájmech a aktivitách atd.

4.1.3 Podmínky rozhodování soudu o výživném Hlavním důvodem, kdy se řeší otázka stanovení výživného soudně je fakt, že jeden z rodičů si neplní svou vyživovací povinnost dobrovolně (§ 86 odst. 1 zákona o rodině). To se může týkat i rodičů, kteří spolu stále žijí ve společné domácnosti. Dalším důvodem, s nímž zákon o rodině spojuje nutnost úpravy výživného pro nezletilé dítě, je okolnost, že rodiče nežijí ve společné domácnosti. Podle § 50 odst. 1 zákona o rodině je soud povinen i bez návrhu upravit práva a povinnosti těchto rodičů k nezletilému dítěti. Tento paragraf se v praxi téměř neuplatňuje. Soud však vždy zahájí řízení na základě podaného návrhu ze strany jednoho z rodičů (popř. další osoby). Na základě podaného návrhu soud musí zahájit řízení v této věci a rozhodnout, komu z účastníků řízení se dítě svěřuje do výchovy a jak každý z nich má přispívat na jeho výživu. Není relevantní, zda rodiče jsou nebo nejsou manžely – důležité jsou spíše vztahy mezi nimi. Z toho vyplývá, že pokud rodiče dítěte nejsou manželi a současně 32

žijí ve společné domácnosti, není důvod, proč poměry k dítěti včetně stanovení výživného upravovat soudně. Spolužití

rodičů

ovšem není

totožné

s jejich

spolubydlením. Jak je výše uvedeno, rozhodující jsou vzájemné vztahy rodičů - zejména zda se starají o společnou domácnost a zda společně zajišťují výchovu a výživu dítěte. Shora uvedené důvody, ve kterých se řeší otázka výživného soudně, jsou zásadní. Vyživovací povinnost rodičů je nutné soudně upravit i tehdy, jestliže soud nařizuje ústavní výchovu, jakož i svěření dítěte do pěstounské péče, výjimkou není ani ustanovení § 45 odst. 1 zákona o rodině, podle něhož soud může svěřit dítě do výchovy jiného občana než rodiče.

4.2 Rozhodnutí soudu o výživném 4.2.1 Zahájení řízení Výživné je ve velké většině případů plněno mezi zúčastněnými osobami dobrovolně a automaticky – v takových případech není třeba zásahu soudu jako příslušného státního orgánu. V případě, že si rodiče neplní svou povinnost dobrovolně, jsou tyto skutečnosti mezi rodiči sporné nebo je-li to v zájmu společnosti, je nutné, aby výživné bylo stanoveno závazným rozhodnutím. Jednání o určení poměrů k nezletilým dětem pak příslušný soud zahájí na základě návrhu, který podá většinou jeden z rodičů. Na základě tohoto návrhu soud zahájí jednání, jehož výsledkem je rozsudek. Cílem vydání takového rozhodnutí je jednak docílit právní jistoty o existenci a výši výživného a dále umožnit vymáhání výživného některým z prostředků výkonu rozhodnutí. Jak už bylo zmíněno v předchozí kapitole, řízení o výživném nezletilých dětí je možné zahájit podle § 50 odst. 1 zákona o rodině i bez návrhu. K zahájení tohoto řízení bez návrhu dojde, jestliže soud při jakékoli své činnosti zjistí, že jsou splněny hmotněprávní podmínky pro stanovení výživného pro nezletilé dítě.

4.2.2 Kolizní opatrovník Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. V takovém případě ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě při

33

řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem je zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Nejčastějším případem, kdy je dítě zastoupeno opatrovníkem, je období rozvodu manželství rodičů dítěte. Pokud by zájmy dítěte nechránil, hrozilo by nebezpečí, že rodiče uzavřou dohodu, která se se zájmy dítěte neslučuje. Rodiče se na úkor dítěte mohou domluvit - např. tak, že manžel za souhlas s rozvodem bude platit nízké výživné nebo vůbec žádné. Stejně tak by mohlo dojít ke střetu zájmů v případě projednávání dědictví po jednom z rodičů, kdy jako dědicové ze zákona přicházejí v úvahu pozůstalý manžel a děti.25

4.2.3 Rozhodnutí soudu Výživné soud stanoví rozhodnutím ve věci samé ve formě rozsudku, který musí mít všechny náležitosti, jež občanský soudní řád předepisuje. V rozsudku je nejdůležitější výrok, v němž soud vysloví obsah rozhodnutí ve věci samé. Výrok rozsudku musí být určitý, aby byl přesně vykonatelný a úplný, což znamená, že jim musí být rozhodnuto o celém předmětu řízení. Ve výroku rozsudku se výživné stanoví vždy peněžitou částkou, kterou je povinný v pravidelných měsíčních splátkách platit oprávněnému rodiči. Započtení proti pohledávkám na výživné u nezletilých dětí není dovoleno žádným způsobem. Jestliže je v jednom rozhodnutí spojeno rozhodování o stanovení výživného pro několik oprávněných, je třeba, aby pro každého z nich bylo výživné stanoveno zvláštní částkou. Výjimkou je § 97 odst. 2 zákona o rodině, ve kterém je uvedeno: „U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.“ Jedná se o složení jednorázové částky, která je stanovena písemnou dohodou. Tento případ je výjimkou z obecné zásady o pravidelných splátkách, může být praktický pro obě strany, protože odstraňuje některé problémy s pravidelností poukazovaných částek výživného.26 Proti rozsudku je možné podat odvolání do 15ti dnů od jeho doručení a to prostřednictvím soudu prvního stupně. O odvolání rozhoduje soud druhého stupně. 25 26

CHODĚRA, O. Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: Grada, 2002, s. 41,42. PLECITÝ, V. Zákon o rodině. Praha: Eurounion, 2007, s. 129.

34

Rozsudek, který nelze napadnout odvoláním, nabývá právní moci. Právní moc rozsudku má význam především tím, že od ní se zpravidla počítá lhůta k plnění. Rozsudek o stanovení výživného je tedy obvykle vykonatelný, jakmile proběhne první termín splatnosti výživného, po právní moci rozsudku.

4.2.4 Soudní dohody § 86 odst. 1 zákona o rodině říká: „Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného.“ I taková dohoda musí být v zájmu dítěte, jinak ji soud neschválí. Při schvalování dohody musí soud vzít v úvahu všechna hlediska, která mají význam pro rozhodnutí ve věci samé – především zjišťuje, zda dohodnutá výše výživného odpovídá všem zákonným hlediskům. Dohoda o úpravě poměrů k nezl.dítěti pro dobu po rozvodu obsahuje především společné rozhodnutí, komu bude po rozvodu dítě svěřeno do výchovy, popřípadě zda bude probíhat střídavá či společná výchova a jakou částku bude druhý z rodičů přispívat na výživu dítěte. K dohodě se pak vyjadřuje opatrovník nezl.dětí – tím je zpravidla orgán SPOD působící u pověřeného obecního úřadu v místě pobytu dítěte. Jeho povinností je hájit a prosazovat zájmy nezletilých dětí a neměl by souhlasit s dohodou, která by nebyla v zájmu dětí. Opatrovník (většinou sociální pracovník pověřeného obecního úřadu) zpravidla předem hovoří s oběma rodiči i s dětmi, zjišťuje jejich stanoviska a předkládá soudu zprávu o poměrech v rodině. Dohoda je posléze předložena ke schválení soudu v opatrovnickém řízení – ve věci proběhne řádné soudní jednání a soud buď rozsudkem dohodu rodičů schválí, nebo rozhodne jinak. Není-li dohoda schválena, nepřipadá ani při splnění všech dalších podmínek „smluvený“ rozvod v úvahu.27 (viz. příloha č. 1)

27

SMITH, H. Děti a rozvod. Praha: Portál, 2004, s. 164.

35

4.3 Rozsah vyživovací povinnosti 4.3.1 Kritéria pro stanovení výše výživného Ve všech případech platí, že při určení konkrétní výše výživného vychází soud z odůvodněných potřeb oprávněného na straně jedné a ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného na straně druhé. Pokud se rodiče sami nedohodnou na výši výživného, jedinou možností je, aby o výši výživného spravedlivě rozhodl soud. Bohužel není možné zabránit tomu, aby docházelo k rozdílnostem při stanovení výživného ve srovnatelných případech. Jedním z důvodů rozdílného rozhodování jsou například odlišné životní zkušenosti a postoje soudců, kteří hodnotí provedené důkazy. Kromě toho soudci při rozhodování vychází i z regionálních podmínek, které se velmi různí. Neustále se řeší, jakým způsobem stanovit výživné mechanickým způsobem. Žádný systém však zatím nebyl účinný. Jde o to, aby soudní praxe byla sjednocena. Na tři základní modely upozorňuje NOVÁ (1995): -

K pokusům tohoto druhu patří jednak starší způsob, při němž se výživné pro každou osobu, k níž měl povinný vyživovací povinnost, stanovilo určitým podílem z jeho platu.

-

Za druhé k nim patří modernější způsob tabulární, podle něhož se výživné

stanovilo

z určité

tabulky,

která

zohledňovala

některá

významnější hlediska (zejména věk dítěte, plat povinného a počet vyživovacích povinností). -

Konečně sem patří i pokusy zachytit podstatnější hlediska v jejich vzájemné závislosti prostřednictvím matematického vzorce.

Všechny tyto způsoby mají ve srovnání s úvahou objektivního orgánu řadu nedostatků, které spočívají zejména v tom, že nezachycují ani intenzitu působní i těch hledisek, s nimiž počítají, že vycházejí jen ze středních průměrných hodnot a nepostihují zvláštnosti, které má prakticky každý konkrétní případ. Z toho důvodu význam těchto metod může spočívat nanejvýš v tom, že výživné podle nich vypočtené může být východiskem pro úvahu soudu, v níž by pak následně zohlednil vše, co mechanický způsob pomíjí.28 Přes všechny negativní důsledky těchto metod se jeví princip určitého sjednocení jako nutný, a to nejen u nás, ale i v jiných evropských právních řádech. 28

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 71.

36

V Německu existují pomocné soudcovské tabulky. V Rakousku slouží jako základ pro výpočet a stanovení výživného procentuální výpočet a stanovení výživného procentuální části čistého příjmu povinného s přihlédnutím k věku dítěte a k počtu dalších vyživovaných osob. Přestože se jedná pouze o pomocný materiál a soudce se může odchýlit dle okolností každého jednotlivého případu, je tato metoda velmi využívána a ke sjednocení postupu soudců nepochybně přispívá.29 Např. v Rakousku soudci využívají jako pomocný materiál následující tabulku:30

Odpočty:

V Německu se využívá tato tabulka:31

29

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 71. NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 72. 31 NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 72. 30

37

4.3.2 Odůvodněné potřeby dítěte Mnoho povinných rodičů se mylně domnívá, že z výživného se hradí pouze jídlo a ošacení. Odůvodněnými potřebami dítěte jsou mimo zmíněné náklady na jídlo a ošacení také náklady na zajištění vhodných bytových podmínek nebo náklady na krytí osobních potřeb dítěte, a to jak jeho potřeb hmotných, tak i jeho potřeb kulturních. Odůvodněné potřeby dítěte vychází především z věku dítěte. S přibývajícím věkem se potřeby dítěte zvyšují. Oprávněný rodič má právo si podat návrh na zvýšení výživného vždy, kdy se potřeby dítěte výrazně zvětší. Většinou se jedná o přechod z mateřské školy do základní, ze základní školy na střední školu atd. Jde o mezníky v životě dítěte, kdy se mění způsob života dítěte i celková struktura jeho potřeb. U nejmenších dětí jsou součástí odůvodněných potřeb i tzv. výbavička ( dětské prádlo, přikrývky, kočárek, postýlka, vanička atd.). Na úhradě výbavičky by se rodiče měli podílet rovným dílem. Pokud se nedohodnou, rozhoduje ve věci soud, který stanoví výši nákladů na výbavičkou samostatnou částkou – není součástí výživného. Zvýšené odůvodněné potřeby může mít dítě v případě, že má zdravotní problémy. Pak je nutné započítat do výživného i náklady na úhradu léků, rehabilitace,

38

náklady na cesty k lékařům, zajištění potřebných zdravotních pomůcek (brýle, rovnátka, ortopedická obuv atd.).

4.3.3 Schopnosti a možnosti povinného Druhé ze základních obecných kritérií podle § 96 odst. 1 zákona o rodině jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů. Jedná se o základní vymezení hranic v jejichž rámci dochází k stanovení rozsahu výživného v konkrétním případě. Pro stanovení výživného jsou zásadně rozhodující ty schopnosti a možnosti povinných rodičů, které zde byly v okamžiku rozhodování soudu. Z ustanovení vyplývá, že je zde dána určitá potencionalita příjmů na straně povinného, což znamená, že nelze přihlížet jen k faktickému stavu příjmů v okamžiku rozhodování.32 Je nutné vzít v úvahu především míru nezaměstnanosti v té které části České republiky, možnost využití schopnosti kvalifikace vzhledem ke konkrétním existujícím podmínkám, možnosti rekvalifikace apod. O nevyužití schopností dosahovat určitý výdělek půjde též tehdy, jestliže povinný sice zastává zaměstnání, které odpovídá jeho odborné průpravě, avšak v tomto povolání porušuje pracovní kázeň a neplní pracovní povinnosti, což se odráží i ve výdělcích, kterých dosahuje. Tak tomu je zejména tehdy, jestli rodič má v zaměstnání absence anebo jestliže jinak plně nevyužívá pracovní doby. Pokud se rodič spokojí s méně placenou prací z pohodlnosti, anebo dokonce proto, aby dosáhl snížení výživného, je třeba za základ posouzení rozsahu jeho vyživovací povinnosti brát vyšší možný výdělek. Zákon o rodině v § 96 odst. 1 stanoví, že ke schopnostem a možnostem povinného přihlédne soud také tehdy, jestliže se povinný bez důležitého důvodu vzdá výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu. Při uvedené změně zaměstnání je třeba v prvé řadě spolehlivě zjistit a posoudit důvody, které povinného ke změně vedly. Za důležité důvody změny zaměstnání je třeba považovat např. důvody zdravotní, změnu bydliště, organizační důvody apod. 33 Jednotlivé vyživovací povinnosti musí být vždy stanoveny s přihlédnutím ke všem ostatním vyživovacím povinnostem, tedy tak, aby každá z nich mohla být v přiměřeném rozsahu plněna. Mají-li být brány v úvahu všechny vyživovací 32 33

PLECITÝ, V. Zákon o rodině. Praha: Eurounion, 2007, s. 123. NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 78.

39

povinnosti, je třeba především zjistit okruh těchto povinností. Ten není dán jen počtem vyživovacích povinností, které jsou stanoveny soudním rozhodnutím, ale je dán i počtem vyživovacích povinností, které jsou plněny dobrovolně, pokud k jejich plnění jsou dány zákonné podmínky. Oba rodiče mají vyživovací povinnost ke svému dítěti bez ohledu na to, zda mají rodičovskou zodpovědnost, je jim omezena, popř. zda spolu žijí či nikoli. Jejich vyživovací povinnost je společná a nerozdílná, tedy solidární, i když není z hlediska rozsahu shodná. Je obvyklé, že některý z manželů má větší příjem než druhý, neboť má výhodnější zaměstnání, lepší pracovní příležitosti než partner. Právo chápe jako nemorální tvrdit, že lépe finančně ohodnocený partner má v manželství větší práva nebo větší výhody než druhý. Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklad společné domácnosti může být zčásti nebo i zcela vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti. Po uzavření manželství zůstává řada žen na mateřské dovolené a i poté, kdy by mohly nastoupit do zaměstnání, se věnují rodině. Bylo by ovšem pokleslé tvrdit, že ten, kdo chodí do zaměstnání a vydělává peníze, má větší práva než ten, který pečuje o domácnost.34

4.3.4 Příjem z pracovního či jiného poměru Významnou a nejpočetnější skupinou obyvatelstva stále zůstávají osoby, které jsou v pracovním poměru. Jejich odměnou je mzda, popř. plat. Výživné se pak určuje z čistého příjmu. Složitější situace nastává u soukromých podnikatelů, u nichž příjem z pracovní činnosti nelze určit jednoznačně. Není nic neobvyklého, že podnikatelé vykazují ve svých daňových přiznáních minusové částky a to i přes to, že jejich životní úroveň je na první pohled velmi vysoká. Údaje uváděné v daňových přiznáních mohou být zavádějící a mnohdy nevystihující skutečné příjmy - ať už fyzických nebo právnických osob. V těchto případech je nutné brát v úvahu nejen čistý zisk, ale celkovou majetkovou situaci povinného, rozsah jeho movitého i nemovitého majetku, počet zaměstnanců jeho firmy, výši jejich platů atd. K prokázání příjmů je proto zpravidla namístě provést též důkaz účetními evidencemi povinného podnikatele, případně obchodní společnosti,

34

CHODĚRA, O. Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: Grada, 2002, s. 28.

40

jejímž je společníkem.35 Soud vychází z peněžních deníků, daňových přiznání, výpisů z bank a dalších důkazů dle konkrétních okolností. Kromě toho může soud nařídit vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky. V praxi je tento postup zatím ojedinělý. Není-li některý z rodičů schopen hodnověrným způsobem doložit své příjmy, použije se § 85 a) odst. 1 zákona o rodině. Pak se má za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí 12,7 násobek životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu. Je řada osob, které jsou oficiálně bez pracovního poměru nebo jiného pracovního zapojení, ale pracují neoficiálně, často v zahraničí, a jejich příjmy téměř nelze prokázat. Důkazní řízení v takových případech je složité a náročné, je nutno zjišťovat a hodnotit nejen faktickou situaci, ale též objektivní příčiny, motivy, okolnosti. Dále je nutno se zabývat jejich celkovou majetkovou situací, vlastnictvím nemovitostí, motorových vozidel, dalšího majetku a celkovým životním standardem.

Soud se zabývá i jinými příjmy povinného, jako jsou například dávky nemocenského pojištění, dávky důchodového pojištění nebo i dalšími vedlejšími příjmy, které má povinný k dispozici.

Stává se, že povinný rodič nedisponuje žádným příjmem, popř. je jeho příjem velmi nízký a nemůže z něj hradit výživné. V takových situacích se soud zabývá otázkou, z jakého důvodu si nemůže povinný svůj příjem zvýšit. I v tomto případě je rozhodující, jakého příjmu by dosahovat mohl.

4.4 Trvání vyživovací povinnosti 4.4.1 Vznik vyživovací povinnosti Vyživovací povinnost rodičů k dítěti vzniká narozením dítěte. Vyplývá to z ustanovení § 7 odst.1 občanského zákoníku, podle něhož způsobilost občana mít práva a povinnosti vzniká jeho narozením. Narozením vzniká i osobní vztah mezi rodičem a dítětem a tento vztah je základem vyživovací povinnosti. Od počátku vyživovací 35

MAŠEK, D. Výživné pro nezletilé děti podnikatelů. Právo a rodina, 2004, č. 9/2004, s. 7-8.

41

povinnosti (narození) je třeba rozlišovat počátek vyživovací povinnosti, který je stanoven konkrétním soudním rozhodnutím. Určení této doby soudním rozhodnutím však neznamená, že teprve s ní by měl být spojován vznik vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Tato povinnost trvala již dříve (od narození až do data určeného soudem), ale vzhledem k podmínkám konkrétního případu (dobrovolné plnění, promlčení, plnění vyživovací povinnosti jiným apod.) soud zjišťuje svým rozhodnutím, že předtím nebyly podmínky pro její soudní úpravu.36

4.4.2 Změna vyživovací povinnosti Rozhodnutí, která představují změnu vyživovací povinnosti, se převážně týkají jejího rozsahu – jde tedy o rozhodnutí, jimiž bylo stávající výživné sníženo nebo naopak zvýšeno. Jde –li o změnu výživného pro nezletilé děti, je možné, aby řízení bylo zahájeno buď na návrh, anebo aby je zahájil sám soud bez návrhu vydáním usnesení o zahájení řízení. Pro příslušnost soudu, který má rozhodovat o změně výživného, platí rovněž to, co platí o příslušnosti soudu, který má výživné stanovit. I k řízení o změnu výživného je tedy příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště. I v těchto případech musí být nezletilé dítě zastoupeno kolizním opatrovníkem. (viz.příloha č.2) Pokud soud o změně výživného rozhoduje, musí dojít ke změně poměrů buď na straně matky, dítěte nebo otce. Potom je vždy na místě, aby došlo k nové úpravě výživného. Takovou podstatnou změnou, která pravidelně vyvolá i změnu rozhodnutí o výživném, je především změna rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte, ztráta zaměstnání nebo naopak nalezení práce, změna zdravotního stavu, další vyživovací povinnost – je jedno, zda je změna na straně povinného nebo oprávněného rodiče. Také okolnost, že povinný nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody nebo podstoupil léčbu v psychiatrické léčebně je změnou odůvodňující novou úpravu výživného. Za změnu, která odůvodňuje změnu rozhodnutí o výživném, je třeba považovat i vyšší odůvodněné potřeby osoby oprávněné, k nimž může dojít buď okamžitě v důsledku nemoci, nástupu do školy apod., anebo i postupně v důsledku vyššího věku nezletilého; při postupném nárůstu odůvodněných potřeb bude ovšem obvykle třeba, aby od předchozí úpravy uplynula delší doba.

36

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 98.

42

Z uvedeného vyplývá, že pro změnu jednou již stanoveného výživného není rozhodující ani okamžik zahájení řízení, ani okamžik, v němž je rozhodováno. Pro počátek změny výživného je rozhodující okamžik, kdy došlo ke změně poměrů.

Příklad: Pokud si matka v lednu podá návrh na zvýšení výživného nezl. dítěte z důvodu, že od září dítě změnilo školu a do školy denně dojíždí, soud rozhodne o zvýšení výživného již od září, nikoli od ledna, kdy si matka návrh podala.

4.4.3 Pozastavení, omezení a zbavení rodičovské zodpovědnosti Bez ohledu na to, zda výkon rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven, omezen, anebo byl rodič své rodičovské zodpovědnosti zbaven, nemá tato skutečnost vliv na jeho povinnost platit výživné. Jedná se totiž pouze o zásah do práv rodiče, nikoliv však o omezení jeho povinností k dítěti. I rodič, který se s dítětem nebude moci stýkat, nebude moci rozhodovat o jeho výchově, o tom, zda půjde studovat či nikoli apod., musí svoji vyživovací povinnost k dítěti plnit.37

4.4.4 Zánik vyživovací povinnosti Trvání vyživovací povinnosti rodiče k dítěti upravuje ustanovení § 85 odst. 1 zákona o rodině, a to tak, že tato vyživovací povinnost trvá do doby, dokud dítě není schopno samo se živit. Tento hmotně-právní důvod zániku vyživovací povinnosti uvádí sice zákon jako jediný, avšak z některých dalších ustanovení lez odvodit i další hmotněprávní důvody zániku vyživovací povinnosti, konkrétně uzavření manželství, osvojení a smrt oprávněného nebo povinného. To znamená, že vyživovací povinnost rodiče k dítěti může zaniknout ještě za nezletilosti dítěte, pokud již v té době bude dítě schopno se samo živit, anebo že naopak bude vyživovací povinnost trvat i za zletilosti dítěte, pokud v té době dítě ještě nebude schopné se živit samo. Dosažení zletilosti tedy nemá z tohoto hlediska význam, neboť vyživovací povinnost, která byla stanovena před jejím dosažením, trvá i po jejím dosažení. Okamžik, kdy je dítě schopno se samo živit je individuální.

37

CHODĚRA, O. Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: Grada, 2002, s. 40.

43

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá po celou dobu přípravy dítěte na budoucí povolání, pokud je tato doba odůvodněná - to znamená i po dobu vysokoškolského studia. „V těchto případech trvá soudní praxe na tom, aby další studium mělo obsahovou i časovou návaznost na předchozí studium i na výkon zaměstnání v mezidobí. Tuto návaznost nelze vyžadovat automaticky, neboť např. studium jazyků po střední škole technického typu, je též společensky žádoucí a bylo by v rozporu se zájmy oprávněného jeho možnost výběru studia dle vlastního uvážení, nadání a osobního zaměření neakceptovat.“38 Jiná situace však nastává v případě, kdy dítě již skončilo přípravu na budoucí povolání a znovu se rozhodne studovat zcela jiný obor. Pak vyživovací povinnost nevzniká. Stejný případě nastává i tehdy, pokud dítě přeruší studium bezdůvodně, popř. pokud bylo vyloučeno z důvodu nerespektování školního řádu a neplnění si studijních povinností. Vyživovací povinnost rodičů k dětem zaniká i tehdy, jestliže dítě uzavřelo manželství. Je to z důvodu, že vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti rodičů k dětem. Zvláštním případem zániku vyživovací povinnosti rodičů k dětem je i osvojení, neboť podle § 72 odst. 1 zákona o rodině osvojením zanikají práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho biologickou rodinou. Podobně je tomu i v případě pěstounské péče. V tomto případě přechází vyživovací povinnost rodičů k dítěti v pěstounské péči na příslušný úřad práce.

4.4.5 Splatnost výživného Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách s výjimkou případů, kdy soud rozhodne, že je třeba výživné jako celek zaplatit předem. Placení výživného předem je v praxi zcela výjimečné, příliš se nepoužívá. Komentář mluví o tom, kdy povinná osoba má značné finanční prostředky, ale přistupuje k nim zcela nezodpovědně, takže hrozí nebezpečí, že v budoucnu bude bez prostředků, nebo jedná-li se o podnikatele podstupujícího značná rizika.39

38 39

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 104. CHODĚRA, O. Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: Grada, 2002, s. 91.

44

4.5 Vymáhání výživného V případě, že výživné bylo pravomocně stanoveno a povinný rodič si přesto své povinnosti neplní, může se oprávněný rodič domáhat svého práva třemi způsoby: a) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, b) podat návrh na exekuci podle zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti, c) podat trestní oznámení na povinného rodiče pro podezření ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy, d) další možností je využít více těchto opatření.

4.5.1 Výkon rozhodnutí Výkon rozhodnutí nařídí soud pouze na návrh oprávněného (viz.příloha č.3). Průběh řízení o výkonu rozhodnutí o výživném je v zásadě obdobný jako průběh řízení o vymožení jakékoli jiné peněžité pohledávky. V občanském soudním řádu jsou však stanoveny některé výjimky a zvláštnosti, ve kterých se promítá zvláštní ochrana zájmů nezletilých dětí:40 -

příslušný soud pro projednávání výkonu rozhodnutí je soud v místě bydliště dítěte

-

v případě nařízení výkonu rozhodnutí formou srážek ze mzdy je pohledávka výživného přednostní pohledávkou a má navíc přednost před ostatními přednostními pohledávkami (viz. § 279 a § 280 občanského soudního řádu)

-

dojde-li během výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy ke zvýšení výživného z důvodu změny poměrů, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného (§ 284 odst. 3 občanského soudního řádu).

Rozhodnutí o stanovení výživného lze vykonat kterýmkoli ze způsobů, které jsou v ustanovení § 258 odst. 1 občanského soudního řádu uvedeny jako způsoby výkonu rozhodnutí, které ukládá zaplacení peněžité částky. Jsou to srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, prodej movitých věcí a prodej nemovitosti. Výkon rozhodnutí

40

MAŠEK, D. Co dělat, když rodič neplatí výživné. Právo a rodina, 2003, č. 1/2003, s.7.

45

prodejem movitých nebo nemovitých věcí je pro účely vymáhání výživného nevyhovující v tom směru, že takto lze uspokojit pouze dlužné výživné, ale nikoli výživné v budoucnu splatné. S ohledem na povahu výživného jako na opakující se dávky je nejvhodnější formou výkonu rozhodnutí provádění srážek ze mzdy.41

4.5.2 Exekuce Jde o rychlejší a efektivnější způsob provedení výkonu rozhodnutí (exekuce). Soudní exekutor má více nástrojů k efektivnímu vymožení dlužné částky. Rozhodne-li se oprávněný využít služeb soudního exekutora, může se obrátit na kteréhokoliv exekutora ze svého okolí. Návrh na nařízení exekuce lze podat přímo soudu - tehdy návrh musí obsahovat jméno exekutora, který má exekuci provést, a dále stejné náležitosti jako návrh na soudní výkon rozhodnutí kromě způsobu, kterým má být exekuce provedena; nebo soudnímu exekutorovi. Přímo s exekutorem se oprávněný může dohodnout na tom, aby návrh připravil. Náklady exekuce (odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce a další) hradí exekutorovi povinný rodič. Při určení výše odměny exekutora se vychází z výše vymoženého plnění. Odměna činí 15 % z vymožené částky (nepřesahuje-li 3 miliony korun), minimálně však 3.000,- Kč. Pokud si oprávněný s exekutorem sjedná smluvní odměnu, musí ji uhradit sám (nejedná se o náklady exekuce placené povinným rodičem). Exekutor může po oprávněném požadovat přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný tuto zálohu, může soud na návrh exekutora exekuci zastavit.42 Nutno zmínit, že v řadě případů lze navržení exekuce úspěšně předejít pohovorem kolizního opatrovníka s povinným rodičem; tento pohovor iniciuje zpravidla rodič, jenž má ve výchově oprávněné dítě.

4.5.3 Trestní oznámení Dalším institutem, který zajišťuje řádné a včasné placení výživného, je trestněprávní ochrana plnění vyživovací povinnosti. V ustanovení § 213 postihuje 41

MAŠEK, D. Co dělat, když rodič neplatí výživné. Právo a rodina, 2003, č. 1/2003, s. 7.

42

Kancelář ochránce práv. Výživné – placení a vymáhání [cit. 24.10.2007].

46

trestní zákon zanedbání povinné výživy jako jeden z trestných činů proti rodině a mládeži. Podle tohoto ustanovení lze postihnout jako pachatele každou osobu, která je povinna platit výživné, přičemž nerozhoduje druh výživného. Podle základní sazby trestu (do jednoho roku odnětí svobody) může být potrestán pachatel, který neplní svou vyživovací povinnost byť i z nedbalosti, podle přísnější sazby trestu (do dvou let odnětí svobody) může být postižen pachatel, který se plnění své vyživovací povinnosti úmyslně vyhýbá, a posléze podle nejpřísnější sazby (odnětí svobody od šesti měsíců do tří let) může být postižen pachatel, který zanedbáním povinné

výživy vystavil

oprávněnou osobu stavu nouze. Pro vymáhání výživného je pak zvláště důležité zvláštní ustanovení o účinné lítosti v

§ 214 trestního zákona, podle něhož trestnost zanedbání povinné výživy

zaniká, jestliže pachatel svou povinnost splnil dříve, než trestní soud vynese svůj odsuzující rozsudek. Předpokladem pro použití ustanovení o účinné lítosti však je, že vyživovací povinnost byla splněna dobrovolně, že byla splněna zcela (nikoli tedy plněno jen běžné výživné, ale vyrovnaná i dlužná částka) a konečně, že zanedbání povinné výživy nemělo fakticky nepříznivých následků.43 Často však matky, oprávněné k podání oznámení o trestném činu zanedbání povinné výživy tento návrh nepodají a to buď ze strachu z povinného rodiče, nebo v zájmu zachování dobrých vztahů mezi ní, dítětem a otcem.

4.6 Neplacení výživného Neplacení výživného na nezaopatřené děti je jeden ze záporných jevů v naší společnosti. Bohužel nám chybí přesnější statistické údaje. Ze statistické ročenky ČR vyplývá, že při rozvodu manželství s dětmi jsou děti asi v 92 % svěřeny matce a asi v 7 % případů otci. Nevíme však, jaké procento otců a jaké procento matek se placení výživného vyhýbá. Pro řadového občana výraz „rodič neplatící výživné na děti“ je obvykle spojen s otcovskou postavou (patrně požívající ve zvýšené míře alkoholické nápoje), hodnou morálního odsouzení a potrestání.44 Otcové odmítají platit výživné z mnoha racionálních i smyšlených důvodů. Říkají, že je to proto, že „k dětem se peníze stejně nikdy nedostanou“, nebo „jí žádné

43 44

NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995, s. 48. BAKALÁŘ, E. a kol. Průvodcem rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: NLN, 1996, s. 211 -212.

47

peníze platit nebudu“, „nikdy jsem se nechtěl rozvádět“, „nedovolí mi, abych se s dětmi vídal“, „ona ty peníze nepotřebuje“; nebo dokonce kvůli nevlastnímu otci dětí, „který si může užívat mých dětí“, a proto na ně může i platit. Muži, kteří mají pocit, že za rozvod mohou sami, výživné většinou pravidelně platí. Před zavedením zákona o dítěti pravidelné výživné dostávaly pouze dvě pětiny matek (a pouze každá sedmá svobodná matka). Pravidelné výživné ale není přes svůj zásadní význam jediným prostředkem finanční pomoci. Otcové mohou platit hypotéční splátky, školné, oblečení, prázdniny a výlety.45 Každá studie dokazuje, že zatímco se příjem většiny otců, kteří nebydlí s rodinou, po rozvodu fakticky zvyšuje, příjem jejich bývalých partnerek a dětí strmě klesá. Podle výpočtů správy sociálního zabezpečení se odhaduje, že tři z těchto pěti otců, kteří bydlí odděleně, a čtyři z pěti znovu ženatých otců by si mohlo dovolit platit víc. Nicméně muži patrně pociťují, že mají „právo“ na vyšší životní standard než jejich bývalé partnerky a že ho potřebují. Aby měli šanci získat další partnerku, musí na nich být vidět, že mají nějaké peníze. Nejmenší naději, že po rozvodu najdou novou partnerku, mají špatně placení a nezaměstnaní muži. Matky mnohem častěji než otcové utrácejí všechny své peníze za děti. Je to pravděpodobně tím, že mají mnohem jasnější představu o jejich finančních potřebách, kolik toho sní, jak často jim musí kupovat nové boty, jaké hračky a hry mají ostatní děti. Sebeúcta matek se také mnohem více váže na děti. Dobře oblečené a dobře zabezpečené dítě je jakousi vizitkou dobré matky. Zde je vidět, jak se představa otců o tom, že žijí „v jiném světě“ než jejich děti, projevuje v menší ochotě utrácet peníze za přímé výdaje na děti, a to jak před rozvodem, tak po něm. Pokud však má otec děti na starosti sám, například s nimi jede nakupovat do nákupního centra, utrácí za ně bez rozmýšlení, což ovšem může matku dohánět k zuřivosti.46 Čím častěji se otcové s dětmi vidí, tím více svých finanční jsou jim ochotni poskytnout.

45 46

BURGESSOVÁ, A. Návrat otcovství. Brno: Nakladatelství Jota, 2004, s. 201-202. BURGESSOVÁ, A. Návrat otcovství. Brno: Nakladatelství Jota, 2004, s. 203-204.

48

EMPIRICKÁ ČÁST

49

6. PROBLEMATIKA VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI V MORAVSKOBUDĚJOVICKÉM REGIONU V ROCE 2007 6.1 Cíl – na základě výzkumného šetření sestavit mechanický model stanovení výživného pro daný region Cílem empirické části této diplomové práce bylo zjistit na vzorku získaném ve správním obvodu Moravské Budějovice v roce 2007, zda existuje vztah mezi výší příjmu povinného rodiče a výší výživného. Pokud by takový vztah existoval, pokusila bych se o sestavení mechanického modelu pro stanovení výživného, který by byl platný v moravskobudějovickém regionu. Mechanické stanovení výživného by mohlo ušetřit spoustu nepříjemností samotným rodičům, nepřímo tedy také jejich dětem, sociálním pracovníkům, kteří děti v těchto věcech zastupují u soudu a samozřejmě i soudcům, na jejichž bedrech leží konečné rozhodnutí. Orgány, vykonávající sociálně-právní ochranu dětí se s problematikou vyživovací povinnosti setkávají téměř denně. I přes hojné zkušenosti se neustále setkávají s případy, kdy si nejsou jisti, jaká částka výživného je v konkrétní rodině odpovídající. Zjištění by mohla být využita jako pomocný materiál především sociálním pracovníkům v roli kolizního opatrovníka. S tím souvisí i další cíl mé práce (viz. výše) - zjistit, jak se na problematiku výživného dívají různé skupiny lidí – konkrétně jaké jsou rozdíly v názorech na problematiku výživného mezi profesionály a laiky. Tyto názory poté budou porovnány s daty získanými podrobnou analýzou dokumentů vedených na oddělení sociálně právní ochrany dětí a to ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice.

6.2 Výzkumné metody Pro svou práci jsem využila smíšený výzkum, ve kterém jsem uplatnila metody kvalitativní i kvantitativní. „Tyto dva typy přístupů se mohou efektivně používat ve stejném výzkumném projektu. Příklady jejich spojení jsou následující: Kvalitativní údaje se mohou použít pro ilustraci nebo vyjasnění kvantitativně odvozených závěrů, nebo můžeme kvantifikovat výsledky demografického průzkumu. Můžeme také použít jakési kvantitativní údaje k částečnému ověření svých závěrů získaných kvalitativní

50

analýzou.“47 Kvalitativní a kvantitativní výzkumy se doplňují: prvý pomáhá rozumět, druhý ověřuje validitu tohoto porozumění. V první fázi jsem pro zpracování empirické části užila kvantitativní formu výzkumu. Využila jsem metody obsahové analýzy ke statistické deskripci spisové dokumentace – konkrétně spisů Om (pro děti se stejnými rodiči je založen vždy jen jeden spis Om) – z oddělení SPOD na Městském úřadě v Mor. Budějovice. Z evidence všech dětí byly vybrány pouze ty spisy Om, kde byl v průběhu roku 2007 řešen problém s výživným. Jednalo se tedy o spisy dětí, kde v roce 2007 figurovaly sociální pracovnice ve funkci kolizního opatrovníka a kde navrhovaly odpovídající částky výživného pro nezletilé děti. Při zpracovávání této fáze jsem vybrala čtyři spisy Om, které se mi zdály zajímavé. Kromě toho mi práce se spisy zásadně pomohla při tvorbě výzkumných otázek, které jsem poté použila v druhé fázi výzkumu a zmíněné otázky jsem pokládala účastníkům v ohniskových skupinách. Hlavní metodou mého výzkumu – metodu ohniskových skupin - jsem realizovala ve druhé části výzkumu. Pomocí skupinové diskuse byly zjišťovány názory, postoje a zkušenosti odborníků, tedy sociálních pracovnic na úseku SPOD a klientů (laiků), kterých se tato problematika týká osobně. Stěžejní pro tuto fázi bylo otevřené kódování. Jako další a pouze podpůrnou metodu jsem zvolila znovu obsahovou analýzu dokumentů – spisů Om, které jsem si vytipovala již v první fázi. Jak už jsem se zmínila dříve, jednalo se o spisy, se kterými sociální pracovnice řešili problematiku vyživovací povinnosti v roce 2007. Po důkladné analýze spisů Om byly zpracovány případové studie – tato metoda byla v poslední fázi výzkumu vybrána jako nejvhodnější a posloužila k dokreslení celé problematiky. Spisy byly záměrně vybrány tak, aby přiblížily různé postoje rodičů k vyživovací povinnosti.

6.2.1 Design výzkumu

47

STRAUSS, A; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999, s. 11.

51

VÝZKUMNÝ DESIGN ( smíšený výzkum) 1. fáze: kvantitativní výzkum obsahová analýza

dokumenty SPOD - spisy Om

statistická deskripce

dílčí závěr

2. fáze: kvalitativní výzkum ohnisková skupina č.1

otevřené kódování

5 sociálních pracovníků

dílčí závěr

výzkumné otázky ohnisková skupina č. 2

interpretace výsledků

otevřené kódování

5 klientů

závěrečné shrnutí

případová studie č.1

3.fáze: kvalitativní výzkum

případová studie č.2

obsahová analýza případová studie č.3

dílčí závěr

případová studie č.4 Ohniskové skupiny – hlavní výzkumná metoda Obsahová analýza – druhá výzkumná metoda Případové studie – podpůrná výzkumná metoda

52

6.3 Obsahová analýza spisů Om v moravskobudějovickém regionu za rok 2007 Agenda sociálně právní ochrany dětí je ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice vykonávána pro 47 obcí, ve kterých žije asi 24,5 tisíc obyvatel. Oddělení sociálně právní ochrany spadá pod Městský úřad Moravské Budějovice, Sociální odbor. Na Sociálním odboru pracuje celkem 14 sociálních pracovníků (13 žen a 1 muž). Na úseku SPOD působí 2 sociální pracovnice a 1 kurátor pro mládež. Tato agenda je na Městském úřadě v Mor.Budějovicích vykonávána od 1.1.2003, kdy došlo k reformě státní správy a Okresní úřad v Třebíči se rozdělil do tří správních obvodů – tedy na Městský úřad Třebíč, Městský úřad Náměšť nad Oslavou a Městský úřad Moravské Budějovice. Cílem obsahové analýzy spisů Om bylo získat potřebné údaje, které se týkají dané problematiky a které poté byly využity k provedení analýzy tvůrců podaných soudních návrhů, analýzy žadatelů o soudní jednání, struktury návrhů,… Kromě analyzování podaných návrhů bylo cílem této metody především nalezení vztahu mezi výší výživného pro nezletilé dítě a výší příjmu povinného rodiče. Na základě takového vztahu by mohl být sestaven mechanický model pro stanovení výživného, který by byl platný v moravskobudějovickém regionu.

6.3.1 Výzkumná metoda Analýza = jedna ze základních metod poznávání objektů (jevů), je postupem, jímž se zkoumaný jev (celek) rozkládá (dekomponuje) na jeho jednotlivé části (prvky, znaky, složky, vlastnosti atp.) a zjišťují se vzájemné vztahy (souvislosti, souvztažnosti, míry závislosti atp.) mezi prvky celku navzájem a mezi každým prvkem a celkem (vztahy část – celek) a mezi analyzovaným celkem a jinými celky, příp. prvky těchto celků, s nimiž je celek ve vztahu. Analýza je metoda umožňující poznání podstatných dat o zkoumaném jevu, odkrytí struktury jevů, které fungují jako celky, a jejich vztahů (závislostí) k jiným jevům (celkům). Mezi základní operace analýzy patří myšlení, tj. rozložení celku na jeho komponenty, jejich rozlišení, uspořádání, srovnání, kombinace, tvoření tříd, zjištění vztahů, dále interpretace výsledků, po nichž následuje zpravidla logický a metodický pedant analýzy – syntéza, umožňující vytvoření závěrů.48

48

GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria publishing, 1992, s. 22.

53

„Obsahová analýza je metodou studia a analyzování sdělení systematickým, objektivním a kvantitativním způsobem“ a jako takovou ji Kerlinger řadí do stejné třídy jako interview, škály a jiné metody pozorování. Kerlinger říká, že všechny materiály jsou potencionálně kvantifikovatelné. Při obsahové analýze neděláme nic jiného než u jiných pozorovacích aktivit: pozorujeme a měříme proměnné. Interpretace přejímá výsledky analýzy, vyvozuje dílčí závěry v souvislosti se vztahy studovanými výzkumem a činí závěry o těchto vztazích. Badatel téměř automaticky při analýze současně interpretuje.49

6.3.2 Výzkumný vzorek Pro účely své práce jsem ze všech spisů Om vedených příslušným sociálním odborem musela vybrat pouze ty spisy, se kterými se pracovalo v roce 2007. Vycházela jsem ze statistiky, jednalo se o 420 případů. Z těchto spisů byly odděleny spisy, se kterými pracoval kurátor pro mládež a dále případy, ve kterých se ve sledovaném roce neřešilo výživné. Nakonec zbylo 96 spisů Om, se kterými jsme pracovala a důkladně je analyzovala. Jde o základní soubor, tedy o všechny spisy, kterých se daná problematika týkala. Konkrétně se jednalo o kauzy, kdy sociální pracovnice zastupovaly nezletilé děti u soudu jako jejich kolizní opatrovnice a vyjadřovaly se k výši výživného, které by měl rodič platit.

6.3.3 Statistická deskripce spisů Om Statistické výkazy pro výkon státní správy, které jsou každoročně zpracovávány každým státním zaměstnancem, byly pro účely mé práce nepoužitelné. Na úseku SPOD jsou tyto výkazy zaměřeny především na četnost případů celkově – ze statistik tedy není možné zjistit, v kolika případech se sociální pracovníci zabývali problematikou vyživovací povinnosti. Další nevýhodou je, že v ročním výkazu o výkonu sociálněprávní ochrany dětí jsou údaje od všech pracovníků vykonávajících SPOD – tedy i kurátorů pro mládež, kteří se problematikou vyživovací povinnosti rodičů téměř nezabývají. Z oficiální

statistiky,

která

bývá

sociálními

pracovníky

každoročně

zpracovávána a zasílána na příslušný krajský úřad, jsem vybrala pouze několik údajů:

49

KERLINGER, F.N. Základy výzkumu chování. Praha: Academie, 1972, s. 582.

54

Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí za rok 2007 celkový počet spisů Om počet dětí v evidenci SPOD živé případy návštěvy v rodinách počet soudních jednání počet skončených soudních jednání sociální pracovníci ve funkci kolizního opatrovníka počet vyhotovených zpráv na dožádání

912 1193 420 362 175 116 143 184

V podkapitole 6.3.1 jsem již uvedla, jak jsem získala základní soubor. Nejčastěji se otázka výživného pro nezletilé dítě řeší tehdy, když se rodiče rozcházejí nebo se chtějí rozvést. V takových případech musí rodiče soudně vyřešit otázku úpravy poměrů k nezletilým dětem - tedy kterému z rodičů bude dítě svěřeno do péče a kolik bude druhý rodič přispívat na jeho výživu. Další početnou skupinou, ve které se řešila otázka výživného, byly podané návrhy na zvýšení výživného. Kromě toho se jednalo o návrhy na změnu výchovného prostředí u nezletilých dětí, snížení výživného a ve 2 případech návrh na stanovení výživného (o výživném bylo v minulosti rozhodováno soudem, ale výživné nebylo stanoveno).

Statistika podaných návrhů na stanovení nebo změnu výživného v roce 2007 počet podaných návrhů týkajících se výživného 96 počet dětí, kterých se podané návrhy týkaly podané návrhy na určení výchovy a výživy nezl. dětí počet uzavřených dohod o poměrech dětí případy, kdy se rodiče na poměrech dětí nedohodli

návrhy na zvýšení výživného návrhy na snížení výživného návrhy na stanovení výživného počet podaných návrhů na změnu výchovy dětí neskončené případy v roce 2007 zpětvzetí návrhu návrhy podané úřadem práce ( děti v NRP)

151 54 44 10

20 6 2 4 6 5 4

Při analýze spisů Om jsem si předem vytvořila archy, do kterých jsem si zaznamenávala četnost zkoumaných kategorií. 55

- Kategorie č.1: Analýza tvůrců soudních návrhů – znamenalo to projít celkem 96 spisů a vždy vyhledat návrh, který rodiče zaslali k soudu. Rodiče návrhy k soudu zasílají vždy ve 3 vyhotoveních, přičemž soud jeden z návrhů zašle na příslušný městský úřad, který dítě bude zastupovat jako kolizní opatrovník. Všechny návrhy jsou tak součástí spisové dokumentace Om. Z návrhu je vždy zřejmé, jestli si ho rodiče sepsali sami, obrátili se s žádostí o pomoc na sociální pracovnici nebo využili služby advokáta. Ve 4 případech návrh na stanovení výživného podal Úřad práce v Třebíči – jednalo se případy, kdy jsou děti svěřeny do pěstounské péče – v takových případech pak ze zákona podává návrh na stanovení výživného rodičům úřad, který vyplácí pěstounům státní dávky.

Graf č.1: V roce 2007 bylo v moravskobudějovickém regionu podáno celkem 96 návrhů týkajících se výživného pro nezletilé děti.

Analýza tvůrců soudních návrhů

rodič sám; 13

advokáti; 38

úřad práce; 4

sociální pracovníci na úseku SPOD; 41

Z grafu vyplývá, že rodiče využívají při sepisu návrhů pomoc sociálních pracovníků ve stejné míře jako služeb advokátů. Zásadní rozdíl je v tom, že služby sociálních pracovníků jsou poskytovány bezplatně. Málokdy si rodiče sepisují návrh sami.

- Kategorie č. 2: Analýza žadatelů soudního jednání – tyto informace jsem znovu získávala přímo z návrhů, které si jeden z rodičů podal.

56

Graf č. 2: V roce 2007 bylo v moravskobudějovickém regionu podáno celkem 96 návrhů týkajících se výživného pro nezletilé děti.

Analýza žadatelů soudního jednání úřad práce; 4

oba rodiče ; 6 otec; 10

matka; 76

Vzhledem ke skutečnosti, že stále je většina nezletilých dětí svěřována do výchovy matek, je logické, že většinu návrhů k soudu podávají právě ony. Podáním návrhu se domáhají práv svých dětí, které mají v péči.

- Kategorie č.3: Struktura návrhů podaných matkami v roce 2007; struktura návrhů podaných otci – tyto informace byly získány z podaných návrhů.

Graf č.3: V roce 2007 si v moravskobudějovickém regionu podaly matky celkem 76 návrhů týkajících se výživného pro nezletilé děti.

Struktura návrhů podaných matkami návrh na stanovení výživného; 2

návrh na změnu výchovy; 4

snížení výživného; 2

návrh na úpravu poměrů k nezl. dětem; 50

57

zvýšení výživného; 18

Matky, které podaly v roce 2007 návrhy na snížení výživného, nemají děti v osobní péči

Graf č. 4: V roce 2007 si v moravskobudějovickém regionu podaly otcové celkem 10 návrhů týkajících se výživného pro nezletilé děti.

Struktura návrhů podaných otci zvýšení výživného; 2 snížení výživného; 4

otec navrhuje svěřit dítě do péče matky; 3

otec žádá dítě do své péče; 1

Pokud si otcové podávají návrh na zvýšení výživného, ve většině případů to je proto, že mají děti ve své péči a podáním návrhu se domáhají práv svých dětí.

- Kategorie č. 4: Výše příjmů povinných rodičů – záznam o výši příjmů obou rodičů je uveden buď v protokolu z jednání u soudu nebo také v odůvodnění rozsudku. Z těchto spisů jsem záměrně vyloučila spisy, kdy povinný rodič nevykazoval žádné příjmy (6x), dále spisy, kdy rodiče vzali svůj návrh zpět (5x), do rozhodnutí soudu 1.stupně se odvolali (4x) a dále případy, které nebyly ukončeny do 31.12.2007 (6x) a spisy, kdy návrhy podával úřad práce (4x). Při grafickém zpracování této kategorie jsem pracovala celkem se 71 spisy. Při zkoumání výše příjmů povinných rodičů bylo zjištěno, že maximální výše příjmu činí 28.000,- Kč měsíčně. Průměrná hodnota výše příjmu povinných rodičů činila 12.036,Kč.

58

Graf č. 5: Příjmy povinných rodičů za rok 2007 v moravskobudějovickém regionu 30 000 Kč

výše příjmu

25 000 Kč 20 000 Kč 15 000 Kč 10 000 Kč 5 000 Kč -

Kč 1

5

9 13 17 21 25 29 33 37 41 45 49 53 57 61 65 69 počet povinných rodičů (celkem 71)

I když tento graf nemá pro účely mého výzkumu zásadní výpovědní hodnotu, je zajímavé porovnat rozdíly v příjmech. V Kraji Vysočina je stále poměrně vysoká nezaměstnanost, částka 12.036,- Kč odpovídá dle mého názoru průměrnému příjmu lidí tohoto regionu. Bohužel v případech, kdy je povinný rodič veden na úřadu práce, může se jeho příjem skutečně pohybovat kolem 1.500,- Kč měsíčně.

- Kategorie č. 5: Výše stanoveného výživného pro nezletilé dítě – tyto informace jsem získala přímo z rozsudků, které jsou založeny ve spisech Om a jsou jejich součástí. Stejně jako v případě kategorie č. 4 jsem nepracovala se spisy, kdy do konce roku 2007 nebylo soudně o výši výživného rozhodnuto, rodiče vzali svůj návrh zpět nebo si rodiče podali odvolání a tudíž spor ještě nebyl ukončen. Z celkového počtu 151 dětí zbylo 115 dětí. Průměrná výše výživného na 1 dítě ve správním obvodu Moravské Budějovice v roce 2007 činila 1.486,- Kč. Maximální výživné je 4.000,- Kč na jedno dítě. Bohužel se zde vyskytly i případy, kdy výživné nebylo stanoveno pro nízký příjem povinného rodiče.

59

Graf č. 6: Určování výživného soudem se v roce 2007 v daném regionu týkalo celkem 115 dětí.

výše výživného na 1 dítě

4 500 Kč 4 000 Kč 3 500 Kč 3 000 Kč 2 500 Kč 2 000 Kč 1 500 Kč 1 000 Kč 500 Kč -

Kč 1

8

15 22 29 36 43 50 57 64 71 78 85 92 99 106 113 počet dětí (celkem 115)

Kategorie č.4 a č.5 jsem se poté pokusila dát do souvislostí – cílem této analýzy bylo zjistit, zda existuje úměra mezi výší příjmů povinných rodičů a výší výživného pro nezletilé děti. Kromě toho jsem chtěla zjistit jaké procento činí výživné pro všechny děti z příjmu povinného rodiče. Na tomto principu je stanoveno výživné např. v Rakousku, kdy by výživné pro nezletilé děti mělo být kolem 25%. V prvním případě jsem tedy porovnávala výši příjmu povinného rodiče s výší výživného pro všechny děti, které rodič platí.

Graf

č

7:

Výše

výživného

v porovnání

s výší

příjmů

povinného

rodiče

celková výše výživného

v moravskobudějovickém regionu v roce 2007- týká se 115 dětí a 71 povinných rodičů 7 000 Kč 6 000 Kč 5 000 Kč 4 000 Kč 3 000 Kč 2 000 Kč 1 000 Kč - Kč -

Kč

5 000 Kč

10 000 Kč

15 000 Kč

výše příjmu

60

20 000 Kč

25 000 Kč

30 000 Kč

V druhém případě jsem se pokusila dát do souvislosti, jaké procento z výše příjmu povinného rodiče tvoří výživné. Zjistila jsem, že průměrně činí výživné 24% z příjmu povinného rodiče.

Graf č. 8: Procentuální výše výživného v porovnání s příjmy povinných rodičů

(výše výživného/příjem)%

v moravskobudějovickém regionu v roce 2007- týká se 115 dětí a 71 povinných rodičů

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% -

Kč

1 000 Kč

2 000 Kč

3 000 Kč

4 000 Kč

5 000 Kč

6 000 Kč

7 000 Kč

výše výživného

6.3.4 Dílčí shrnutí Podrobnou analýzou spisové dokumentace jsem získala mnoho zajímavých dat. Dle očekávání se potvrdilo, že většinou iniciují soudní řízení matky. To zřejmě nikoho nepřekvapilo. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo spisy Om studoval z tohoto pohledu. Zajímavou informací pro mě bylo zjištění, že téměř v polovině případů (viz.graf č. 2) se rodiče obracejí na advokáty a jsou ochotni jim za sepsání návrhu zaplatit stovky korun, zvlášť, když naprosto stejnou službu dostanou u sociálních pracovnic zdarma. Z grafu č. 7 a 8 je na první pohled evidentní, že mezi výší příjmu a výší výživného není žádná souvislost. Toto zjištění je přesto pro můj výzkum stěžejní. Zarážející je fakt, že v některých případech povinní rodiče přispívají na výživu svých dětí až 83 % ze svého příjmu. To je samozřejmě nesmysl – pochybuji o takové šlechetnosti ze strany rodičů, které o své dítě osobně nepečují. Dle mého úsudku to svědčí o tom, že povinný rodič u soudu nepřiznal všechny své příjmy – jinak by totiž s tak vysokou částkou nemohl souhlasit. A tím se dostáváme k zásadnímu problému při stanovení výživného. 61

Mechanický způsob zřejmě dosud nebyl v právním systému České republiky zaveden z důvodu, že je velmi těžké prokázat skutečné příjmy povinného rodiče. Snad jako drobná pomůcka by mohlo být využito zjištění, že v průměru činí výše výživného pro moravskobudějovický region v roce 2007 asi 24 % z příjmu povinného rodiče.

6.4 Ohniskové skupiny Ve

svém

smíšeném

výzkumu,

kdy

kombinuji

kvalitativní

výzkum

s kvantitativním, jsem za stěžejní zvolila techniku ohniskové skupiny. Tuto techniku jsem poté aplikovala na dvou skupinách vždy po pěti zúčastněných. Společným cílem samostatných ohniskových skupin je poučit se o postojích účastníků a o jejich názorech na předmět badatelova zájmu. Základním argumentem ve prospěch samostatných ohniskových skupin je ten, že odkrývají takové aspekty zkušeností a perspektiv, jaké by mimo skupinovou interakci nebyly dosažitelné. Nejviditelnějším výsledkem, který je prostřednictvím interakce pozorovatelný, je způsob, jakým na sebe navzájem účastníci reagují: vyjadřují souhlas či nesouhlas, kladou otázky a odpovídají na ně a tak podobně. Proto také účastníci ohniskové skupiny často udávají, že nejzajímavějším aspektem diskusí je šance „sdílet a srovnávat“ jejich představy a zkušenosti.50 Protože jedním z cílů mé práce bylo porovnat názory a postoje k vyživovací povinnosti ze strany odborníků a laiků, v obou případech jsem pokládala stejné okruhy témat. Reakce na daná témata mi poté daly odpověď na tyto výzkumné otázky: „Jaké jsou rozdíly v postojích a názorech na problematiku vyživovací povinnosti mezi sociálními pracovníky a klienty?“ „K čemu by přispělo mechanické stanovení výživného?“

Témata pro skupinovou diskusi: 1. Pojem „výživné“, „vyživovací povinnost“ vnímáte spíše pozitivně nebo negativně? 2. Proč často bývají s výší výživného nespokojeni oba rodiče? 3. Mohlo by mechanické stanovení výše výživného odbourat neshody mezi rodiči? 50

MORGAN, D. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 2001, s. 36.

62

4. Jaké důvody mohou mít povinní rodiče k řádnému neplnění si vyživovací povinnosti? 5. Proč dávají někteří rodiče přednost placené službě advokáta před bezplatnou službou sociálního pracovníka?

6.4.1 Výzkumná metoda Morgan (2001) o ohniskové skupině hovoří jako o technice výzkumu, jež shromažďuje údaje prostřednictvím skupinové interakce vzniklé v debatě na téma určené badatelem. Jako forma kvalitativního výzkumu jsou ohniskové skupiny především skupinovým rozhovorem – nikoli ovšem ve smyslu výměny otázek badatele a odpovědí respondenta. Namísto toho se v tomto typu výzkumu spoléhá na interakci uvnitř skupiny, jež je vyvolávána tématy, která jsou předkládána badatelem a obvykle i moderátorem v jedné osobě. Charakteristickým znakem ohniskových skupin je explicitní užívání skupinové interakce k získání údajů a vhledů, který by bez interakce, již nacházíme ve skupině, byly těžko přístupné.51 Hlavní výhoda ohniskových skupin ve srovnání se zúčastněným pozorováním spočívá v možnosti pozorovat v omezeném časovém úseku velké množství interakcí týkajících se předmětu výzkumu při schopnosti badatele sestavit a řídit sezení ohniskové skupiny.52 Metoda ohniskových skupin je pro tento výzkum stěžejní. Pomocí skupinové diskuse byly zjišťovány názory, postoje a zkušenosti odborníků, tedy sociálních pracovnic na úseku SPOD a klientů (laiků), kterých se tato problematika týká osobně. Získané údaje poté budou porovnány se daty získanými podrobnou analýzou dokumentů vedených na oddělení sociálně právní ochrany dětí a to ve správním obvodu obce s rozšířenou působnosti Moravské Budějovice.

6.4.2 Výzkumný vzorek Protože jsem se rozhodla zjistit rozdíly na dané téma mezi odborníky a laiky, vytvořila jsem dvě ohniskové skupiny vždy o pěti lidech, přičemž jedna skupina se skládala

ze

sociálních

pracovnic

a

51

druhá

z klientek

oddělení

SPOD

MORGAN, D. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 2001, s. 1314. 52 MORGAN, D. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 2001, s. 21.

63

v moravskobudějovickém regionu. Vždy jsem volila tak, aby se účastnice skupiny vzájemně znaly a neměly tak blok mluvit na dané téma před ostatními. Podle Morgana (2001) se nejlépe pracuje se skupinou, kde je míra angažovanosti vyjádřit se k danému tématu vysoká – volba účastníků obou skupin toto kritérium naplňuje – všechny účastníky ohniskové skupiny dané téma spojovalo – ať už z profesního nebo soukromého hlediska. Morgan (2001) uvádí, že homogenita ve složení skupin umožňuje snazší, plynulejší a volnější konverzaci mezi účastníky ve skupině, ale také usnadňuje analýzy, které zkoumají rozdíly v perspektivě mezi jednotlivými skupinami. Účastníci se musí cítit schopni rozmlouvat mezi sebou, měli by být schopni vést normální konverzaci, tzn. že by mezi nimi neměly být velké rozdíly v sociálním původu, životním stylu – to by tento požadavek znemožňovalo.

O spolupráci

jsem požádala sociální pracovnice, které vykonávají sociálně

právní ochranu dětí na Městském úřadě v Třebíči. Přestože se v celém výzkumu věnuji převážně moravskobudějovickému regionu, nebylo možné složit tuto ohniskovou skupinu ze sociálních pracovnic na MěÚ v Mor. Budějovicích, protože na daném úseku pracují pouze dvě pracovnice. Účelu mého výzkumu ale zvolený výzkumný vzorek plně poslouží. Druhá skupina se skládala z pěti klientek Městského úřadu v Mor.Budějovicích, oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Ve všech případech s nimi sociální pracovnice řešila problematiku vyživovací povinnosti v roce 2007, takže pro ně bylo dané téma aktuální. Pro navození dobré atmosféry jsem použila neformální přístup.

6.4.3 Organizace ohniskových skupin, sběr dat Nejnáročnější fází této části výzkumu bylo zorganizovat společné setkání všech účastníků. Nejprve jsem vybrané osoby oslovila telefonicky, zda budou ochotni se na výzkumu podílet. Poté jsem jim telefonicky sdělila místo a čas (samozřejmě s ohledem na jejich pracovní či jiné povinnosti), kde se sejdeme a požádala je, aby si rezervovali asi 2 hodiny svého času. Původně jsem oslovila celkem 6 adeptek z každé kategorie. Nakonec se ale ohniskových skupin zúčastnilo jen 5 osob v každé skupině.

64

První ohnisková skupina – skupina klientek - se konala na Městském úřadě v Moravských Budějovicích, v jedné ze zasedacích místností. Tyto prostory byly vhodné i z důvodu, že je zde k dispozici oválný stůl, což je vhodné ke skupinové diskusi. Nejprve jsem představila předmět zájmů všem zúčastněným a účastníkům jsem sdělila pravidla diskuse: hovoří vždy pouze jedna osoba, nesmí probíhat žádné vedlejší hovory mezi sousedy, všichni by se měli účastnit, … a že cílem je se něco od nich dozvědět. Diskusi jsem natáčela na kameru. Účastníky jsem ujistila, že tento záznam nebudu dále zveřejňovat. Důležité pro mě je to, jak na daná témata reagují – celý záznam poté budu převádět do písemné podoby. Při této příležitosti mě účastnice požádaly, jestli bych nemohla zakrýt objektiv – necítí se dobře, když jsou natáčeny kamerou. Vyhověla jsem jim. Samotná diskuse trvala asi 50 minut, přičemž další půlhodinu zabrala organizace před realizací.

Druhá ohnisková skupina – skupina sociálních pracovnic – se konala na Městském úřadě v Třebíči, tentokrát však v jedné kanceláři. Tato kancelář byla zařízena pro jednání s klienty, takže pro tento účel byla také vhodná. I v tomto případě jsem natáčela diskusi na kameru se zakrytým objektivem. Stejně jako v první skupině jsem účastníky seznámila s předmětem mého zájmu, poučila jsem je o tom, jak má diskuse probíhat a garantovala jsem jim, že tento záznam nebude dále zveřejňován. I v tomto případě trvala samotná diskuse necelou hodinu.

Sběr dat V roli moderátora jsem vystupovala já a skupině jsem předkládala témata v pořadí, jak jsou uvedena v kapitole 6.4. Protože jsem měla předem nadefinované výzkumné otázky, použila jsem standardizované interview – to zabezpečilo, že obě skupiny diskutovaly o daných problémech relativně srovnatelným způsobem. Jako první jsem zvolila jednoduchou otázku: Pojem „výživné“, „vyživovací povinnost“ vnímáte spíše pozitivně nebo negativně? Takto obecně jsem volila první otázku záměrně - měla „prolomit ledy“ a 65

nastartovat diskusi. Zároveň to bylo základní téma celé diskuse. Je to téma, ke kterému se každý může nějak vyjádřit, být schopný nějak na ně zareagovat.

6.4.4 Kódování a zpracování výsledků V kvalitativní části výzkumu jsem použila otevřené kódování a vytvářela jsem kategorie z odpovědí, které jsem získala při skupinových diskusích. „Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů.“53 Abych mohla podobné události a případy označit a seskupit do kategorií, bylo nutné nejprve záznamy z kamery převést do písemné podoby, což trvalo několik hodin. Diskusi jsem přepsala přesně tak, jak byla zaznamenána na kameru – tedy v přímé řeči. V textu jsem pak podtrhávala slova a věty, které se týkaly dané kategorie. Snažila jsem se vybrat ty kategorie, o kterých se domnívám, že nejlépe prezentují danou skupinu. Věty jsou uvedeny v původní citaci. 1. Pojem „výživné“, „vyživovací povinnost“ vnímáte spíše pozitivně nebo negativně? Skupina klientek Negativní pohled Sankce -

někteří se zaleknou, že je něco daný, začnou platit, jako že tam je postih

-

když se řekne „výživný“, je to jako trest

-

mám to spojený se sankcí

Lhostejnost -

je to problém

-

spousta lidí se nezalamuje, že by měli něco platit na děti

-

když si ty děti udělali, měli by platit

Pozitivní pohled Právo dítěte -

myslím, že to je pozitivní – kdyby to nebylo v zákoně, nemuseli by platit nic

Samozřejmost 53

když se o tom nemluví, znamená to, že rodič platí

STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999, s.43.

66

-

neslyšíme o tom nic pozitivního, protože je to naprosto samozřejmý

Skupina sociálních pracovnic Negativní pohled -

v tom smyslu, že k tomu vůbec došlo – nemuselo by se řešit, kdyby se rodiče nerozcházeli

-

nesnáším a vadí mi to slovo „alimenty“

Pozitivní pohled -

pozitivně, jako že je výživný stanoveno - je to právo dítěte

-

obsah slov „vyživovací povinnost“ vnímám pozitivně

2. Proč často bývají s výší výživného nespokojeni oba rodiče? Skupina klientek Neznalost otců -

ví ten druhej, co to výživný je, co se z něho platí?

-

výživný přece není jen na jídlo!

-

oni vůbec netuší, co co stojí

-

neví, co mají děti za potřeby

Nespokojenost matek -

stále vyšší ceny, třeba cestovný se zvýšilo

-

neustálé vedlejší náklady na potřeby dětí

-

včera dcera projela stovku, když jela na praxi

Nespokojenost otců -

podle mě jsou někteří lidi zvyklí na jinou životní úroveň a když má platit výživný, jeho životní úroveň je nižší

Skupina sociálních pracovnic Nespokojenost otců ve vztahu k matce -

nelíbí se mu, že to musí platit matce

-

myslí si, že matka nespotřebovává výživný ve prospěch toho dítěte

-

spotřebovává ho ve prospěch novýho přítele

-

že dává výživný pro děti na nový auto, na dovolenou

ve vztahu k dítěti 67

-

chce platit nižší výživný a kupovat dětem dárky

-

chce děti vzít na dovolenou a už mu na to nezbývá

Nespokojenost matek -

těm, komu zůstanou děti v péči vynakládá mnohem víc prostředků, než kterej má platit jen výživný

-

matky jsou na tom hůř, nemají nikdy dost peněz

-

otec dá pět set, za to jsou boty, ale už nezbude ani na obědy

-

ženský chcou dětem spořit, platit pojistku a nemají na to

3. Mohlo by mechanické stanovení výše výživného odbourat neshody mezi rodiči? Skupina klientek Omezení neshod -

nehádali by se, jestli o pětistovku míň nebo víc – bylo by to daný

-

jasná procentní částka, myslím, že by to pomohlo

-

určitě by to bylo dobrý

-

částečně by to pomohlo

Neprospěch dítěte -

bylo by to málo – třeba 20% z příjmu je něco jiného deseti tisíc a něco jiného u dvaceti tisíc, záleželo by, jestli by to bylo 10% nebo 20%

-

nepřihlíží se k tomu, co to děcko dělá

-

nemohli by platit víc, kdyby chtěli

-

je to špatný, když nepřiznají celou vejplatu

Nic to neřeší -

když jsou ochotni platit víc, tak platí i tak

-

pokud nebude za to trest, stejně se tomu vyhnou

-

chybí páky na vymáhání

-

dokud se rodiče nedohodnou i na jiných věcech, budou stejně neshody

-

stejně i u výživnýho stanovenýho mechanickou cestou musí být nějaká vyjímka – ale pak by to zase nemělo smysl a není to mechanický

Skupina sociálních pracovnic Neprospěch dítěte -

určitě ne, nepomohlo by to

68

-

protože když je děcko nemocný, matka se bude ptát, proč má mít stejně jako na zdravý dítě

-

každý děcko má jiný potřeby

-

vždy se musí přihlídnout k poměrům rodiny a pak už to není mechanický

Nic to neřeší -

určitě to spory neřeší, peníze jsou jen zástěrka

-

neshody nejsou o penězích

-

stejně by se mělo částečně přihlížet k vypořádání společného jmění manželů

-

neshody mají, i když se na výživným dohodnou

4. Jaké důvody mohou mít povinní rodiče k řádnému neplnění si vyživovací povinnosti? Skupina klientek Objektivní příčina -

někteří chlapi na to fakt nemají

Subjektivní příčiny zlá vůle -

nechuť platit

křivda -

problém mezi partnery

-

tam ale nejde o děti, jde o to, že nemají dobrý vztah k tý druhý osobě

-

neproběhl psychologický rozvod

-

jeden z nich se vždycky cítí ukřivděnej

-

matka mu nedává děti a von jí to takhle vrací

nová rodina -

nový přítel matky – řekne si, že už je má kdo živit

-

nová přítelkyně otce – nová partnerka to nedovolí, stává se, že noví partneři zakazují dávat dárky jeho dětem

-

děti vyčítají otci novou partnerku, jsou na něj hnusný a pak se na ně naštve

Skupina sociálních pracovnic Objektivní příčina -

fakt nemůže platit

-

nemoc 69

-

když je ve vězení

Subjektivní příčina křivda -

on se nechtěl rozvádět a ženská odešla

-

matka mu brání ve styku s dětmi – oko za oko, zub za zub

nová rodina -

má jinou rodinu a potřebuje sypat tam

zlá vůle -

z trucu

-

naschvály, msta

-

myslí si, že maminka používá peníze na to, aby se parádila

5. Proč dávají někteří rodiče přednost placené službě advokáta před bezplatnou službou sociálního pracovníka? Skupina klientů Advokát jako opora -

právník se za ně postaví

-

advokát jim bude pomáhat

-

potřebují někoho na svou stranu

-

advokát je vyslechne, nezjišťuje, jestli to je pravda

-

advokát jim říká, co chcou slyšet – dává jim takovou naději

-

advokát má větší váhu

Neznalost -

ani netuší, že to taky dělají sociální pracovnice

-

neví, že jim sociální pracovnice může pomoct

-

není to v povědomí lidí, že i sociální pracovnice sepisují návrhy

-

tak třeba podnikateli si říkají, co jim do toho má kdo kecat

Předsudky -

a nějaká sociální pracovnice, to je ženská, vona bude nakloněná tý matce

-

nevěří úřadu

-

sociálky, to je spojený s úřadem

-

advokát je advokát

Špatná pověst sociálních pracovnic -

je to takový už z dřívějška, že sociální pracovnice braly děti 70

-

prostě přišla, když byly problémy

-

když přišla sociálka, bylo zle

-

stresuje je, když má sociální pracovnice přijít

-

bojí se, co sociálky najdou, co jim vytknou

-

Zubatá z Kolji sociálním pracovnicím moc nepřidala

Skupina sociálních pracovnic Neznalost -

nevědomost, já si myslím, že to je ve většině případů ta neznalost

-

oni si ty klientky pak pletou, že my jsme jejich opora

-

já jim vždycky říkám, že tam nejdu s nima, ale kvůli dítěti

Advokát jako opora -

advokáta si berou vyloženě jako oporu, nebo aby se nemuseli účastnit jednání

-

advokát má hodně kompetencí

-

může advokátovi důvěřovat

Špatná pověst -

že máme přijít, tak jsou nervózní

-

tak nás pořád berou jako ty sociální pracovnice, který jsou prezentovaný v médiích jako ty zlý

6.4.5 Dílčí shrnutí Cílem této fáze výzkumu bylo získat odpověď na dvě výzkumné otázky a popřípadě se pokusit závěry zobecnit. Při důkladné analýze diskusí vyšel najevo zásadní rozdíl mezi postoji klientek a sociálních pracovnic na problematiku výživného a vyživovací povinnosti. Jde o to, že sociální pracovnice vnímají „vyživovací povinnost“ pozitivně – berou ji jako právo dítěte. Díky tomu, že je toto právo zakotveno v zákoně, mohou při soudních jednáních hájit zájmy dětí. Na rozdíl od nich vnímala skupina klientek vyživovací povinnost spíše negativně – výši výživného považují za nedostatečnou, upozorňují, že i když je to právo dětí, chybí účinné páky, jak výživné po povinném rodiči získat. Další zásadní rozdíl v postojích těchto dvou skupin vyšel najevo při otázce č.3, kdy se rozebíralo téma zaměřené na problematiku mechanického výživného. Klienty v mechanickém stanovení výživného spatřují značné výhody, domnívají se, že by to 71

mohlo odbourat alespoň částečně neshody mezi rodiči a zároveň by to bylo spravedlivé. Naopak sociální pracovnice s mechanickým stanovením výživného zásadně nesouhlasí. Takový přístup považují za nevhodný, nebyl by v zájmu oprávněných dětí, jejichž zájmy u soudu hájí. V každém případě je nutné řešit otázku výše výživného individuálně, s ohledem na poměry dětí i na poměry rodičů. Mechanické výživné by bylo podle nich proti nejlepšímu zájmu dítěte. Kromě toho uvádějí, že neshody rodičů nepramení z nespokojenosti s výší výživného, příčinu spatřují jinde. Co se týče poslední otázky, kdy měli účastníci skupiny hodnotit služby advokátů a sociálních pracovnic, dá se říci, že jejich závěry se shodují. Obě skupiny považují advokáty za oporu klientů. Klienti nevyužívají služeb sociálních pracovníků ve většině případů z důvodu neznalosti – neví, že sociální pracovnice poskytují podobné služby jako advokáti. Někteří klienti dávají přednost službám advokátů z důvodu nedůvěry v úřady. Často zde hraje roli i špatná pověst povolání sociálních pracovnic a mnoho předsudků, které jsou s touto profesí spojené. Velký podíl na tom mají média.

6.5 Případové studie Případové studie jsem použila pouze jako vedlejší metodu. Pro dokreslení představ o problematice vyživovací povinnosti jsem se rozhodla přiblížit některé případy,

kterými

se

zabývaly

sociální

pracovnice

na

úseku

SPOD

v

moravskobudějovickém regionu v roce 2007. Při první fázi výzkumu, kdy jsem se zabývala analýzou spisové dokumentace příslušného oddělení, jsem si vytipovala 4 zajímavé případy, ke kterým jsem se poté vrátila. Jak uvádí Hendl (2005), výzkum pomocí případové studie se zaměřuje na podrobný popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů. Základní výzkumnou otázkou je, jaké jsou charakteristiky daného případu nebo skupiny porovnávaných případů. Jak je výše uvedeno, cílem této metody je čtenářům přiblížit danou problematiku na konkrétních případech. Mohou si pak udělat lepší představu o tom, na základě čeho soudy rozhodují o výši výživného, jak s klienty pracují sociální pracovnice a s jakými problémy se klienti mohou potýkat, pokud nejsou spokojeni s rozsudkem nebo pokud se o výši výživného nejsou schopni domluvit s druhým rodičem.

72

Čtenáři se mohou pokusit na prezentovaných případech vypočítat, jak by se mechanicky stanované výživné např. podle pomocné tabulky (viz. příloha č.4) lišilo od výživného stanovené soudem.

6.5.1 Výzkumná metoda V případové studii můžeme uplatnit různými způsoby metody kvalitativního i kvantitativního charakteru. Jde o detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů. Zatímco ve statistickém šetření shromažďujeme relativně omezené množství dat od mnoha jedinců (nebo případů), v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika jedinců. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Případová studie v sociálněvědním výzkumu je podobná mikroskopu: její hodnota závisí na tom, jak dobře je zaostřená. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí. Může se srovnat s jinými případy.54 Hendl (2005) popisuje metodu případové studie podle Stateho a podle Yina. Yin rozlišuje případové studie na explorativní, explanatorní, deskriptivní a evaluační. Pro účely mého výzkumu se nejvíce hodí „deskriptivní případová studie“, která slouží ke komplexnímu popisu jevu. Při plánování případové studie je podle Yina důležitá okolnost, zda budeme pracovat s jedním nebo více případy. Mluvíme pak o mnohonásobných případových studiích. Výběr případů nesmíme ztotožňovat se statistickým šetřením, protože případy se v tomto typu studie nevybírají náhodně, ale cíleně. Za přednosti případové studie se považuje její komplexnost, mnohoaspektovost a průřezovost.

6.5.2 Výzkumný vzorek Jak už jsem uvedla výše, pro třetí a poslední fázi jsem zvolila kvalitativní formu výzkumu – případovou studii. Při analýze spisové dokumentace oddělení SPOD jsem

54

HENDL, J. Kvalitativní výzkum:základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, s. 104.

73

vybrala 4 případy, které se mi zdály zajímavé. Ve všech případech projednávala sociální pracovnice s klienty otázku výživného a to v roce 2007. Jedná se tedy o záměrně vybraný výzkumný vzorek. Případy jsem vybírala tak, aby se vždy s klienty řešil jiný problém, nicméně vždycky má spojitost s problematikou výživného. Na nich jsem se pokusila čtenářům ukázat, že každý případ je naprosto individuální a podle toho se také musí přistupovat k výši výživného.

6.5.3 Případová studie č.1 – „špatná finanční situace otce“ Matka, nar. 1977, nezaměstnaná Otec, nar. 1970, zaměstnán u místní firmy Nezl. Jiří, nar. 1993, žák 7. třídy ZŠ Nezl. Jan, nar. 1998, žák 2.třídy ZŠ

1. setkání matky se sociální pracovnicí V listopadu 2006 se matka obrátila na sociální pracovnici oddělení SPOD na MěÚ v Mor.Budějovicích a uvedla, že se s manželem chce nechat rozvést. Byl jí vysvětlen postup a nabídnuta pomoc při sepisu návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem.

Výpis z návrhu matky na úpravu poměrů k nezletilým dětem – říjen 2006 Matka s dětmi odešla ze společné domácnosti v červenci 2006. Do té doby sdružovali s otcem finanční prostředky a společně hospodařili. Ke svým poměrům uvedla, že má 2 vyživovací povinnosti. Je zaměstnaná, její příjem je asi 6.500,- Kč. Kromě toho pobírá dávky státní sociální podpory z Úřadu práce v Třebíči a to ve výši asi 1.900,- Kč měsíčně. S dětmi bydlí v pronajatém bytě o velikosti 2+1, kde náklady spojené s bydlením činí 6.500,- Kč měsíčně. K pravidelným výdajům z její strany patří stavební spoření dětem ve výši 200,- Kč měsíčně na každé dítě. Majetek větší hodnoty nemá. K poměrům otce uvedla, že má také 2 děti. Bydlí v pronajatém obecním domě, kde náklady na bydlení činí asi 5.000,- Kč. Pracuje, ale neví kde, jeho příjem jí není znám. Na výživu synů nepřispěl žádnou částkou od července 2006 a to i přes to, že ho o výživné žádala. 74

Děti jsou zdravé. Starší syn je žákem 7.třídy, mladší chodí do 2.třídy. Navrhla, aby bylo otci stanoveno výživné, jehož výši ponechává na úvaze soudu. Výživné požaduje od července 2006. Výpis ze záznamu z šetření – leden 2007 Na základě podaného návrhu zahájil soud jednání a usnesením ustanovil dětem kolizního opatrovníka Město Moravské Budějovice. V místě bydliště matky bylo provedeno šetření. Doma byla zastižena pouze matka. Uvedla, že od podání návrhu se změnilo to, že má novou práci. Stejně tak i otec má jinou práci. Bytové poměry byly sociální pracovnicí shledány v pořádku. Matka si je jistá, že otec bude u soudu říkat, že má přítele, se kterým bydlí. Toto matka popírá, s dětmi bydlí sama. Byla poučena o svých právech a povinnostech. Dále byla požádána, aby v daný termín přivedla na úřad děti za účelem provedení pohovoru.

Výpis ze záznamu – pohovor s dětmi – leden 2007 Na základě předchozí domluvy matka dovedla děti k jednání. Byl s nimi proveden pohovor – s každým dítětem zvlášť – vždy bez přítomnosti dalších osob. Obě děti se shodně vyjádřily, že chtějí zůstat v péči matky, že je otec téměř nenavštěvuje a ani o to nemají velký zájem. Když budou chtít, staví se u něj.

Výpis z rozsudku Okresního soudu v Třebíči – únor 2007 Rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, kdy děti byly svěřeny do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na výživu dětí částkou 900,- Kč pro nezletilého Jana a částkou 1.100,- Kč pro nezl. Jiřího. Dlužné výživné ve výši 10.000,- Kč vzniklé jeho zpětným stanovením od října 2006 mu bylo povoleno splácet po 500,- Kč měsíčně. Kolizní opatrovník s navrženou dohodou rodičů souhlasil, všichni účastníci se vzdali práva podat si odvolání. V odůvodnění rozsudku byly uvedeny poměry matky i otce. K poměrům otce soud zjistil, že v současné době je jeho příjem průměrně 8.600,- Kč měsíčně. Náklady spojené s bydlením činí 5.600,- Kč, 1.000,- Kč měsíčně splácí půjčku. Žádný majetek nemá. Od března do října 2006 byl nezaměstnaný. Poměry matky jsou stejné, jak uvádí ve svém návrhu.

75

Výpis ze záznamu z jednání otce se sociální pracovnicí – březen 2007 Pár dnů po jednání se dostavil otec na MěÚ Mor.Budějovice, oddělení SPOD. Uvedl, že stanovené výživné, se kterým souhlasil, nemůže platit. Pokud by ho zaplatil v plné výši, zbylo by mu 30,- Kč na měsíc. U soudu se vším souhlasil, protože tomu nerozuměl, byl rozrušený. U jednání se vzdal práva odvolání, tudíž už se proti rozhodnutí Okresního soudu nemůže bránit. Sociální pracovnice mu poradila, aby si zkusil podat návrh na snížení výživného. Upozornila ho, že jeho návrhu nemusí soud vyhovět.

Výpis ze záznamu z jednání matky se sociální pracovnicí – březen 2007 Druhý den se na MěÚ Mor.Budějovice, sociální odbor, dostavila matka dětí. Uvedla, že otec si neplní svou povinnost, neplatí soudem stanovené výživné. Matka byla sociální pracovnicí poučena o možnostech vymáhání výživného – může si podat exekuci nebo trestní oznámení na podezření na zanedbání povinné výživy.

Výpis z návrhu otce na snížení výživného – březen 2007 Otec uvedl, že výživné nemůže hradit z důvodu jeho špatné finanční situace. V březnu 2007 uhradil celou částku stanoveného výživného, v dubnu zaplatil jen 1.000,Kč, v květnu nezaplatil nic. Jeho příjem se pohyboval v I.čtvrtletí roku 2007 v průměru kolem 8.610- Kč. Z toho náklady na bydlení činí 5.600,- Kč měsíčně. Dále splácí půjčky vzniklé z manželství ve výši 2.500,- Kč měsíčně. Zbývá mu 1.000,- Kč na živobytní a nemůže tedy platit ještě 2.000,- Kč výživné. Na závěr navrhuje, aby mu bylo výživné sníženo na částku, jejíž výši ponechává na úvaze soudu.

Výpis z návrhu matky na zvýšení výživného – duben 2007 Matka se k návrhu otce na snížení výživného vyjádřila prostřednictvím své právní zástupkyně. Ve vyjádření uvedla, že s návrhem otce nesouhlasí z důvodu, že od posledního stanovení výživného neuplynuly ani 3 měsíce. Naopak uvedla, že potřeby dětí neustále rostou. Také se domnívá, že otec by si jako vyučený zedník měl najít lépe placenou práci. Požádala tímto soud, aby učinil dotaz na Úřad práce v Třebíči, jaké jsou výdělkové možnosti otce, pokud by pracoval ve své profesi. Poměry dětí se změnily tak, že starší syn byl na operaci v Praze a mladší syn potřebuje nové brýle v hodnotě 2.000, - Kč. 76

Navrhuje, aby výživné bylo zvýšeno.

Výpis z rozsudku Okresního soudu v Třebíči – listopad 2007 Soud nakonec návrhy obou rodičů zamítl. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že oba rodiče na svém návrhu trvali. Otec při účastnické výpovědi sdělil, že byl nucen si vzít půjčku ve výši 100.000,- Kč za účelem úhrady exekučního řízení, které v souvislosti s neplacením výživného bylo zahájeno z podnětu matky. Celkem tedy zaplatil 63.000,- Kč. Tuto půjčku splácí částkou 2.000,- Kč měsíčně. Zbývající peníze z půjčky čerpal na základní potřeby – jídlo, oblečení, náklady s bydlením. Uvedl, že synovi koupil kolo, které si přál. Dále otec sdělil, že nějaké peníze na výživu dětí matce posílal po synovi, doklad o tom ale nemá. Důvěřoval synovi i matce, že mu nezapřou, že od něj nějaké peníze obdrželi. Matka ve své účastnické výpovědi uvedla, že i ona si musela vzít půjčku ve výši 70.000, - Kč. Popírá, že by od otce dostala nějaké peníze na výživu dětí. Peníze z exekučního řízení obdržela v říjnu 2007 a to ve výši 22.000,- Kč. Zbývající částku – tedy 41.000,Kč si za své služby ponechala exekuční kancelář. Matka trvala na zvýšení výživného na částku 2.500,- Kč. Otec navrhl, aby soud rozhodl spravedlivě a vše ponechává na úvaze soudu. Kolizní opatrovník navrhl, aby oba návrhy byly zamítnuty – otec je v tíživé finanční situaci a vyšší výživné nemůže platit; snížení výživného by pak nebylo v zájmu dětí.

Výpis ze záznamu z jednání sociální pracovnice s oběma rodiči – listopad 2007 Po soudním jednání se pokusila sociální pracovnice jednat s oběma rodiči. Otec si stěžoval na péči matky – prý našel u syna cigarety a alkohol. Nechápe, kde na to vzal peníze. Matka na to reagovala velmi podrážděně. Odmítla komunikovat s otcem i sociální pracovnicí. Mezi rodiči panovala velmi napjatá atmosféra, vzájemně se obviňovali ze lží, že má druhý rodič špatný vliv na děti apod.

Výpis ze záznamu z jednání otce se sociální pracovnicí – prosinec 2007 Měsíc po jednání se na MěÚ v Mor.Budějovicích dostavil otec s rodinnou přítelkyní. Sdělil, že je nyní na nemocenské. Ze stresu mu praskl vřed, musel podstoupit operaci, byl ohrožen na životě. Nyní už je v pořádku, navštěvuje psychiatričku, která mu dala léky na uklidnění. Zvažuje, že se nechá hospitalizovat v psychiatrické léčebně. 77

Nyní se mu příjem ještě sníží, protože bude pobírat jen nemocenské dávky. Sociální pracovnice na otce apelovala, aby se snažil matce posílat alespoň část peněz. Doporučila otci, aby se pokusil řešit svou situaci výměnou domku za byt. Pomohla otci domluvit schůzku na Bytovém družstvu. Otec si dělal starosti s tím, že nebude mít peníze na vánoční dárky pro děti. Sociální pracovnice ho vedla k tomu, že prioritou je, aby byl zdravý. Je nutné, aby se dal do pořádku a srovnal si svůj život. Doporučila mu hospitalizaci na psychiatrii.

Sociální pracovnice doporučila otci, aby se v první řadě dal do pořádku po zdravotní stránce. Nabídla mu, že mu vyřídí hospitalizaci v psychiatrické léčebně – s tím otec souhlasil. Dále mu nabídla pomoc při řešení jeho finanční situace. Společně zjišťovali, jestli má otec vyřízené všechny dávky, na které má ze zákona nárok. Pro uspořádání finanční situace bude nutné řešit jeho bytové poměry – náklady spojené s bydlením činí 5.600,- Kč měsíčně. Sociální pracovnice tedy otci domluvila schůzku na bytovém družstvu, kde se otec pokusí vyjednat výměnu domu za menší byt. Nabídla mu službu sociální asistence, kterou v Moravských Budějovicích provozuje občanské sdružení STŘED a s OSPOD úzce spolupracuje. Otec prozatím tyto služby odmítl s tím, že mu pomohou přátelé, kteří ho budou doprovázet na příslušné úřady. Sociální pracovnice se s otcem dohodla, že se sejdou za měsíc a ujasní si, jak má otec postupovat dál. Doporučila mu, aby platil matce výživné - alespoň částečné. Protože otec projevil zájem stýkat se pravidelně s dětmi, dohodla se s otcem, že zkontaktuje matku a otázku styku s ní projedná.

6.5.4 Případová studie č. 2 – „nová rodina“ Matka, nar. 1968, nezaměstnaná Otec, nar. 1966, zaměstnán u police ČR Nezl. Martin, nar. 1990, učeň 2 ročníku SOŠ Nezl. Lukáš, nar. 1998, žák 2.třídy ZŠ

Výpis ze záznamu z jednání matky se sociální pracovnicí – březen 2004 Na OSPOD se dostavila matka a uvedla, že není spokojena s tím, jak probíhá styk dětí s otcem. Dětem sice bránit ve styku nechce, ale musí to mít přesný řád. Matce 78

se sociální pracovnice pokusila vysvětlit, že to není možné s ohledem na nepravidelné služby otce. Kromě toho si matka stěžovala na to, že děti u otce spávají na matraci a ne na pořádné posteli, že když jedou děti na výlet, otec kupuje více dárků dětem přítelkyně než vlastním dětem apod.

Výpis ze záznamu z jednání obou rodičů se sociální pracovnicí – březen 2004 Na základě stížností matky byli předvoláni oba rodiče k jednání na MěÚ v Mor.Budějovicích. Všechny připomínky matky byly znovu probrány před otcem, který měl příležitost na ně hned reagovat. Ve většině případů si výtky matky obhájil – jednalo se spíše o nedorozumění. I on měl připomínky k její péči. Jemu si zase děti stěžují, že si matka vodí domů „kamarády“, ze kterých je cítit kouř a alkohol. Dále se mu nelíbí, že s dětmi řeší jeho finanční situaci. Vykládá jim, jak jsou oni chudí a otec je bohatý. Opakovaně se mu stalo, že za ním přišel starší syn a drze mu řekl o peníze s tím, že ví od matky, že má peněz dost. Nakonec se sociální pracovnice s rodiči rozešla v dobrém, rodiče se na styku s dětmi domluvili.

Výpis ze záznamu z jednání obou rodičů a dětí se sociální pracovnicí – duben 2006 Otec se obrátil s žádostí o pomoc na sociální pracovnici a to z důvodu, že mu matka brání ve styku s dětmi. Na základě otcovy žádosti byli předvoláni k jednání oba rodiče na MěÚ Mor.Budějovice. Kromě problémů se stykem vyšlo najevo, že oba rodiče s dětmi řeší svou finanční situaci, čímž je velmi zatěžují. Z tohoto důvodu byl proveden pohovor s oběma dětmi. Starší syn skutečně sdělil, že matka i otec s nimi peníze často řeší. Syn má pocit, že otec mu nechce nic koupit, zatímco dětem družky kupuje pořád něco. Divil se, že mu otec odmítl půjčit peníze na součástku do PC – jednalo se o částku 3.000, -Kč. Děti nemají naprosto představu o hodnotě peněz. Rodiče spolu začali řešit takové maličkosti, jestli se děti budou nebo nebudou vyzouvat při vstupu do obývacího pokoje u otce. Rodičům bylo doporučeno, aby navštívili Psychocentrum (dříve manželská poradna) – vztahy mezi nimi jsou natolik narušené, že to již ohrožuje děti.

79

Výpis ze záznamu z jednání nezletilého Martina se sociální pracovnicí – listopad 2006 Bez ohlášení navštívil sociální pracovnici nezl. Martin. Kromě jiného uvedl, že ho to u otce nebaví z důvodu, že se mu otec neustále snaží vysvětlit svou finanční situaci – kolik si vydělá, kolik platí výživné, kolik má půjček, kolik ho stojí dárky pro něj a mladšího bratra, kolik ho stojí, když u něj jsou na víkend apod.

Výpis ze záznamu z jednání rodičů se sociální pracovnicí – listopad 2006 Znovu bylo vyvoláno jednání za účasti obou rodičů. Znovu se řešil problém se stykem dětí a otce a znovu se řešily peníze. Matka žádala otce, zda by jí nepřispěl nějaké peníze nad rámec výživného. Syn nastoupil na učiliště a výdaje s tím byly kolem 7.000,- Kč. Otec to odmítl. Poté matka požádala sociální pracovnici o pomoc při sepisu návrhu na zvýšení výživného.

Výpis z návrhu matky na zvýšení výživného – listopad 2006 V návrhu matka uvedla, že otec platí výživné ve výši 3.500,- Kč řádně a včas. Protože ale potřeby dětí rostou a otec odmítl přispět jí na potřeby dětí nad rámec výživného, podává tento návrh. Ke svým poměrům uvedla, že je nezaměstnaná, její příjem činí celkem asi 9.500,- Kč. K poměrům otce uvedla, že má již 3 vyživovací povinnosti. Z družského poměru se mu narodilo další dítě. Je zaměstnaný a jeho příjem se pohybuje kolem 18.000,- Kč měsíčně. Uvádí, že se zásadně změnily poměry na straně dětí. Starší syn nastoupil na učiliště. Kromě toho má finančně náročné zájmy – navštěvuje modelářský kroužek, má velkou zálibu v PC. Se školou má jet na lyžařský kurz. Mladší syn nastoupil do 1.třídy, s čímž měla matka také zvýšené vydání. Nosí brýle, pravidelně 1x za 14 dní jezdí autobusem na Oční školu do Třebíče. Stravuje se ve škole – za stravné platí matka 400,- Kč měsíčně. Výši výživného ponechává na úvaze soudu.

Výpis ze záznamu z jednání otce se sociální pracovnicí – leden 2007 Na to se dostavil otec – sdělil, že s návrhem matky nesouhlasí. Jeho poměry se změnily – má další dítě. Jeho družka si musela podat návrh na snížení výživného (družka má 2 děti, jedno má ve výchově ona, o druhé pečuje otec). Dodal, že dětem kupuje hodně věcí nad rámec výživného. Nedávno dal synovi 1.000,- Kč na PC, kromě 80

toho jim čas od času koupí něco na sebe. Hodně jim také kupují jeho rodiče. Syn to ale vždy před matkou zapře. Dokonce se začal bez dovolení odnášet jeho věci – např. nabíjecí baterie, věci na PC. Se synem se nyní kvůli tomu hodně hádá. Otec je přesvědčený, že věci, které postrádá, odnesl starší syn; syn to popírá. Při poslední návštěvě otci řekl, že nechce dostávat kapesné – místo toho chce od otce nové kolo. Když mu otec nevyhověl, syn práskl dveřmi, urazil se a odešel.

Výpis z rozsudku Okresního soudu v Třebíči – březen 2007 Návrhu matky bylo vyhověno a otci bylo výživné zvýšeno na částku celkem 4.500,- Kč měsíčně. Výživné stanovil soud zpětně od září 2006, otci tak vznikl dluh ve výši 3.000,- Kč na každé dítě. Soud vycházel z příjmu otce, který je 19.500,- Kč měsíčně.

Výpis ze záznamu z jednání otce se sociální pracovnicí – březen 2007 Otec se po soudním jednání dostavil, byl rozčílený a sdělil, že pokud to tak je, nemůže si děti brávat na víkendy – nezbývají mu peníze a nemůže si dovolit je přes víkend živit. Sociální pracovnice mu doporučila, aby se proti rozsudku soudu 1.stupně odvolal. Kromě toho uvedl, že u jednání byl přítomen i syn, s čímž nesouhlasí. Myslí si, že tyhle věci se dětí netýkají – sociální pracovnice mu dala za pravdu. Ke všemu při poslední návštěvě zjistil, že si syn fotí vybavení jeho domu. Dozvěděl se, že Martin psal jeho rodičům, že potřebuje peníze na školní výlet. Otec je přesvědčen, že ho k těmto věcem motivuje matka.

Výpis ze záznamu z jednání matky se sociální pracovnicí – červen 2007 Dostavila se matka – počítala s tím, že si otec vezme děti alespoň na 1 týden na prázdniny. Nakonec to zrušil. Vzkázal matce, že nemá finanční prostředky, aby si mohl děti na prázdniny vzít. Musel zaplatit 10.000,- Kč dlužné výživné, vzal si na to půjčku. Matka si přála, aby děti začaly otce znovu pravidelně navštěvovat – ale na celý víkend. Otec trval na styku jen 1x za 14 dní v sobotu po obědě.

Problémy v rodině řešila sociální pracovnice už od roku 2004. Návrhem matky na zvýšení výživného se vztahy v celé rodině rapidně zhoršily. Syn slyšel u soudu, že si otec vydělá kolem 20.000,- Kč a neustále mu to předhazoval. Chtěl po otci často nějaké peníze, věci,... 81

Protože společná setkání obou rodičů, která vždy svolávala sociální pracovnice, neměla žádný výsledek, bylo rodičům doporučeno, aby navštívili Psychocentrum v Třebíči (dříve manželská poradna). Psychocentrum nejprve navštívila matka, poté i otec. Matce doporučili, aby se s Martinem vyhledala dětského psychologa. Nakonec se otec a starší syn dohodli, že bude lepší, když se nějakou dobu nebudou navštěvovat. Otce v současné době navštěvuje pouze mladší syn Lukáš, kterého hádky mezi rodiči prozatím tolik nezasáhly.

6.5.5 Případová studie č. 3 – „syndrom zavrženého rodiče“ Matka, nar. 1983, na mateřské dovolené Otec, nar. 1979, osoba samostatně výdělečně činná Nezl. Lucie, nar. 2002, navštěvuje mateřskou školku

1.setkání otce se sociální pracovnicí – únor 2006 Bez ohlášení se dostavil otec a žádal o pomoc sociální pracovnici při zprostředkování styku s dcerou. V současné době otec žije s přítelkyní. Od manželky se odstěhoval před měsícem. Za poslední měsíc viděl dceru jen 2x a to vždy asi jen na 5 minut. Matka by si přála, aby se dcery zřekl. Otec ani matka zatím návrh na úpravu poměrů k dceři nepodali. Za základě oznámení otce byla telefonicky zkontaktována matka, která k věci uvedla, že otec je naprosto nezodpovědný, o dceru nikdy neprojevoval zájem, raději se chodil bavit na diskotéky, nedávno řídil opilý a vzali mu řidičský průkaz atd.

Výpis z návrhu matky na úpravu poměrů k nezl. Lucii – únor 2006 V návrhu matka uvedla, že ona i otec má novou známost. Otec se ze společné domácnosti odstěhoval v lednu 2006. Od té doby nepřispěl na výživu dcery žádnou částkou. Ke svým poměrům uvedla, že je na mateřské dovolené. Pobírá státní dávky ve výši 4.047,- Kč. Bydlí ve společné domácnosti se svými rodiči, kde se podílí na vedení domácnosti částkou 1.000,- Kč měsíčně. Nezletilá je zdravá. Její potřeby se rovnají potřebám jejích vrstevníků.

82

K poměrům otce uvedla, že má 1 dítě, je OSVČ – podniká v oboru obchodní činnost. Dosahuje příjmu asi 15.000,- Kč měsíčně. Nakonec matka navrhuje, aby byla nezletilá svěřena do její výchovy a otci bylo stanoveno výživné ve výši 2.000,- Kč měsíčně.

Výpis ze záznamu z šetření u matky – duben 2006 Na základě podaného návrhu byl MěÚ v Mor.Budějovicích ustanoven kolizním opatrovníkem. Bylo provedeno šetření v místě bydliště matky. K poměrům matky neměla sociální pracovnice žádné připomínky. Matka při šetření uvedla, že otec přispívá na výživu dcery částkou 1.500,- Kč měsíčně. Za leden 2006 jí nedal žádné výživné. Pohovor s dítětem nebyl proveden z důvodu nízkého věku.

Výpis z rozsudku Okresního soudu v Třebíči – duben 2006 Rozsudkem OS v Třebíči byla schválena dohoda rodičů. Nezl. Lucie byla svěřena do výchovy matky, otec se zavázal platit výživné ve výši 2.000,- Kč měsíčně. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že poměry rodičů se od podání návrhu nezměnily. Kolizní opatrovník uvedl, že dohoda rodičů je v zájmu nezl. dítěte, proto navrhl její schválení. Všichni účastníci se vzdali práva podat si odvolání.

Výpis ze záznamů z jednání rodičů se sociální pracovnicí – listopad 2006 Po předchozí domluvě se dostavil otec. Matka mu zase brání ve styku s dcerou. Ke všemu má připomínky k její péči. Dcera má po těle několik modřin, matka ji bere do hospody, kde pracuje její přítel apod. Telefonicky byla zkontaktována matka. Během chvilky přišla. Otcovým výtkám oponovala. Naopak ona je nespokojená s tím, v jakém stavu dceru vrací. Její věci jsou navlhlé, špinavé, dceru vozí bez dětské autosedačky a bez řidičského oprávnění. Po příchodu od otce dcera špatně spí, začala se pomočovat.

Výpis ze záznamu z jednání s oběma rodiči – listopad 2006 Poté bylo znovu vyvoláno jednání na MěÚ, za účasti obou rodičů. Rodiče byli vedeni k tomu, aby jednali v zájmu dítěte. Matka sdělila, že otec je nezodpovědný, o čemž svědčí i to, že není schopen ani řádně platit výživné. Pokud si on nebude plnit tuto povinnost, ona nebude dceru připravovat ke styku s ním.

83

Výpis z návrhu matky na zvýšení výživného – březen 2007 Matka v návrhu uvedla, že žije s dcerou u svých rodičů v bytě 3+1, její příjmy činí pouze státní dávky ve výši 4.100,- Kč – je na mateřské dovolené. Kromě toho má jen výživné od otce. K poměrům otce uvedla, že má 1 vyživovací povinnost. Bydlí u své přítelkyně, která má také dítě. Jeho příjmy nejsou matce známy. Výživné otec platí, ale nikdy ne do stanoveného termínu. Dcera od září navštěvuje mateřskou školu, kde matka hradí stravu ve výši asi 500,- Kč měsíčně. V rámci školky navštěvuje dcera mnoho akcí, se kterými jsou spojeny zvýšené náklady. Navrhuje, aby otci bylo otci zvýšeno na částku 3.000, -Kč měsíčně.

Výpis z rozsudku Okresního soudu v Třebíči – květen 2007 Rozsudkem OS v Třebíči bylo rozhodnuto o zvýšení výživného na částku 2.500,- Kč. Soud vycházel z výše otcova příjmu 15.000, - Kč. Matka navrhovala částku 3.000,- Kč, otec se zvýšením výživného nesouhlasil, kolizní opatrovník matčin návrh podpořil, navrhl částku 2.500,- Kč měsíčně.

Výpis ze záznamu z jednání matky i otce se sociální pracovnicí – červen 2007 Matka měla cestu kolem a tak navštívila OSPOD. Sdělila, že se provdala. Dále uvedla, že dcera k otci odmítá chodit. Situace se změnila poté, co proběhlo jednání o zvýšení výživného. Otec matku u soudu ponižoval, byl na ni hrubý. Začal se chovat hrubě i k dceři, která s ním odmítla jít na návštěvu. Matka se tedy informovala na možnost změny příjmení u dcery.

Otec se dostavil o něco později. Stěžoval si na matku, že manipuluje dceru proti němu a že nerespektuje mimosoudní dohodu, kterou spolu sepsali. Trvá na rozšíření styku.

Výpis ze záznamu z jednání obou rodičů se sociální pracovnicí – červen 2007 Znovu proběhlo jednání za přítomnosti obou rodičů. Matka přišla i s manželem, ale otec si jeho přítomnost při jednání nepřál. Byla sepsaná další mimosoudní dohoda – oproti předchozí byla rozšířena.

84

Výpis ze záznamu z jednání otce se sociální pracovnicí – červenec 2007 Otec se však znovu dostavil, že styk s dcerou neproběhl. Dcera s ním odmítla jít. Otec si myslí, že by pomohlo, kdyby styku asistovala sociální pracovnice. Když si jde pro dceru sám, matka se s ním vždy začne hádat – např. před dcerou řeší výživné. Dcera se lekne a uteče domů.

Výpis ze záznamu z přítomnosti sociální pracovnice při předávání dítěte – červenec 2007 Na přání rodičů asistovala sociální pracovnice při předávání dítěte. Než přijel otec, sdělila matka, že otec jí stále dluží výživné. S otcem to hned řešila. Pokud chce, aby mu matka pomáhala v motivování dcery, měl by si on plnit své rodičovské povinnosti. Styk se bohužel neuskutečnil. Sociální pracovnice navrhla rodičům, aby navštívili Psychocentrum. U dítěte jde zřejmě o syndrom zavrženého rodiče. Spolupráce s psychologem je nezbytná. Sociální pracovnice rodičům objednala schůzku v Psychocentru. Otci bylo doporučeno, aby si na základě dohody vždy pro dceru přijel – alespoň se pokusil, i když s ním dcera nakonec neodjede.

Výpis ze záznamu z jednání matky se sociální pracovnicí - září 2007 Znovu si matka přišla stěžovat. Otec jí zase nezaplatil za poslední 2 měsíce výživné. Pokud on nebude plnit své povinnosti, nebude je plnit ani ona. Sociální

pracovnice

i

psycholožka

z Psychocentra

otce

telefonicky

zkontaktovaly ve věci neplacení výživného. Otec uvedl, že se domníval, že pokud dceru nevídá, nemusí ani platit výživné. Důrazně byl veden k tomu, aby dal věc do pořádku. V opačném případě se matka obrátí na policii – dopouští se tak trestného činu zanedbání povinné výživy dítěte.

Výpis ze záznamu z jednání matky se sociální pracovnicí – říjen 2007 Matka jen telefonicky oznámila sociální pracovnici, že otec výživné nezaplatil ani do konce měsíce – i když to slíbil. Upozornila na jeho nezodpovědnost. Hned poté zkontaktovala sociální pracovnici otce. Uvedl, že na zaplacení výživného vždy zapomene. V rámci obnovení dobrých vztahů mu sociální pracovnice doporučila, aby si zařídil trvalý příkaz a výživné tak bude matce chodit pravidelně. Otec souhlasil. 85

Sociální pracovnice je stále v kontaktu jak s oběma rodiči, tak i s psycholožkou Psychocentra. V současné době styk otce s dcerou probíhá, nicméně otec si stále neplní svou vyživovací povinnost řádně. Vždy se na něco vymlouvá. Sociální pracovnice ho motivuje k tomu, aby platil výživné řádně a včas, jinak se vystavuje dalším problémům – exekuce, trestní oznámení ze strany matky a samozřejmě i bránění matky ve styku s dcerou.

6.5.6 Případová studie č. 4 – „dohoda mezi rodiči“ Matka, nar. 1971, zaměstnaná v místní firmě Otec, nar. 1968, osoba samostatně výdělečně činná Nezl. Jana, nar. 1993, žákyně 9.třídy ZŠ Nezl. Lenka, nar. 1996, žákyně 5.třídy ZŠ

Výpis z návrhu matky na úpravu poměrů k nezl. dětem – červenec 2007 Matka si podala návrh k soudu – s návrhem jí pomohl advokát. V návrhu matka uvádí, že s otcem již nebydlí ve společné domácnosti. Ona bydlí s dětmi v bytě 2+1. Je zaměstnaná, otec podniká. S advokátem sepsala dohodu ohledně výchovy a výživy k nezletilým dětem. V dohodě matka uvedla, že otec souhlasí s tím, že děti budou svěřeny do její výchovy. On bude na jejich výživu přispívat celkovou částkou 4.000,Kč měsíčně – 1.800,- Kč na mladší dceru a 2.200,- Kč na starší dceru.

Výpis ze záznamu z šetření u matky – srpen 2007 V červenci 2007 byl na

MěÚ v Mor.Budějovicích, sociální odbor, doručen

matčin návrh, který jí pomohla sepsat advokátka. Na základě toho bylo provedeno šetření u matky. Uvedla, že se chce nechat rozvést, proto navštívila advokátku – nevěděla, že návrhy sepisují i sociální pracovnice. Sdělila, že bude schopna se s otcem na všem dohodnout. Oba chtějí, aby jejich rozvod proběhl v klidu. Při šetření matka uvedla, že se otec odstěhoval ze společné domácnosti v červenci 2007 do pronajatého bytu o velikosti 1+1. Bydlí s přítelkyní. Ke svým poměrům matka uvedla, že má 2 děti, je zaměstnaná u jedné místní firmy a její příjem je asi 10.000,- Kč měsíčně. Kromě výživného, které jí platí otec, pobírá přídavky na děti ve výši 647,- Kč na každé dítě. Nemá žádný majetek větší 86

hodnoty. Dětem platí stavební spoření – každé dceři 200,- Kč měsíčně. S dětmi bydlí v družstevním bytě o velikosti 2+1, kde náklady spojené s bydlením činí asi 3.500,- Kč měsíčně. V bytě zůstane ona s dětmi. K poměrům otce uvedla, že má také 2 děti. Pracuje jako OSVČ. Příjem otce nezná, myslí si, že se pohybuje kolem 15.000,- Kč měsíčně. Dětem přispívá na jejich výživu částkou 4.000,- Kč. Kromě toho splácí půjčky z manželství. Otec vlastní auto, které používá při podnikání. Nezl. Lenka navštěvuje 5.třídu ZŠ. Je zdravá. Učí se průměrně. Baví ji keramika, kterou navštěvuje v rámci školy. Nezl. Jana navštěvuje 9.třídu ZŠ. Je zdravá. Učí se dobře. Nemá finančně náročné zájmy. Chodí extravagantně oblečená. Po ZŠ by chtěla jít na gymnázium. Otec se s dětmi stýká, přispívá jim i nad rámec výživného – většinou je vezme do nákupního centra a vyberou si nějaké oblečení. Protože v době šetření byly doma zastiženy i obě dcery, provedla s nimi sociální pracovnice pohovor – s každou zvlášť a vždy bez přítomnosti další osoby. Obě se shodně vyjádřily, že chtějí zůstat v péči matky, ale otce budou často navštěvovat. Mají s ním hezké vztahy. Naposledy je vzal do nákupního centra do Prahy a koupil jim nějaké oblečení.

Výpis z rozsudku Okresního soudu v Třebíči – listopad 2007 Soud rozsudkem schválil dohodu rodičů – děti tedy byly svěřeny do výchovy matce a otci bylo stanoveno výživné ve výši 2.200,- Kč pro nezl. Janu a 1.800,- Kč pro nezl. Lenku. Kolizní opatrovník uvedl, že dohoda je v zájmu nezletilých dětí a navrhl její schválení. Všichni účastníci se vzdali práva se odvolat.

V tomto případě rodina služby sociální pracovnice vůbec nepotřebovala. Rodiče se rozešli v dobrém, takže jejich rozchod poznamenal děti minimálně. Otec se s dětmi stýká v maximální možné míře – vždy po dohodě s matkou i s dětmi. Protože mezi dětmi a otcem panuje dobrý vztah, otec přispívá hodně i nad rámec výživného.

87

6.5.7 Dílčí shrnutí Na čtyřech případových studiích jsem chtěla prezentovat, jak mohou spory týkajícího výživného probíhat a jaký dopad to může mít na děti. Především jsem chtěla ale čtenářům ukázat, že každý případ, se kterým se sociální pracovnice setká, je individuální a takový také potřebuje přístup. V některých případech se sociální pracovnice setká s rodiči 2x a tím je věc vyřešena. Výjimkou ale nejsou ani kauzy trvající několik let. Jedním z hlavních úkolů rozvedených rodičů je nedávat před dětmi najevo své city vůči druhému rodiči, i když jsou nepřátelské. Kromě toho by se rodiče měli snažit úzkostlivě oddělit konflikty související se vztahem k bývalému partnerovi od své rodičovské role – příkladem by mohla být případová studie č.4, kdy rodiče byli schopni uzavřít před soudem dohodu. Naopak v dalších prezentovaných případových studiích bylo zřejmé, že rodiče tento úkol nezvládli. Čtenáři si sami mohli vyzkoušet, jaké jsou výhody a nevýhody mechanického stanovení výživného, pokud si zkusili soudně stanovené výživné porovnat s výší výživného dle tabulky (viz. příloha č.4): V případové studii č. 1, kdy bylo soudně stanovené výživné přiznáno v částkách 900,- Kč a 1.100,- Kč, podle uvedené tabulky by činilo 1.050,- Kč a 1.440,Kč. Pokud by soud postupoval podle toho, otec by se ocitl ještě ve větší finanční tísni, než v které se ocitl fakticky. Výši skutečného výživného a výživného stanoveného dle tabulky nebylo v případové studii č. 2 možné porovnat z důvodu, že pomocná tabulka končí u příjmu 16.000,- Kč. Samozřejmě by nebyl problém tabulku dopracovat. V případové studii č. 3 bylo pětiletému dítěti soudem stanoveno výživné ve výši 2.500,- Kč měsíčně, ovšem dle tabulky by výživné činilo 1.720,- Kč. Na rozdíl od prvního příkladu by mechanické stanovení výživného nebylo ku prospěchu nezletilého dítěte. V posledním případě, tedy v případové studii č.4, by bylo mechanické výživné 2.400,- Kč a 1.690,- Kč, soud určil výživné ve výši 2.200,- Kč a 1.800,- Kč.

Na závěr lze tedy konstatovat to, že v některých případech by bylo mechanické stanovení výživného pro nezletilé dítě výhodné, v některých naopak velmi nevýhodné.

88

Tak jako tak je nutné říci, že žádná tabulka nemůže zabezpečit, aby byly zohledněny skutečné potřeby dítěte a skutečné poměry rodičů. Tyto ukázky mi daly odpověď i na otázku, zda by mechanické stanovení výživného mohlo omezit neshody mezi rodiči. Obávám se, že nemohlo. I když se ve třech případech rodiče dohadovali kvůli výši výživného, další neshody byly kvůli úpravě styku, stížnosti na péči druhého rodiče, manipulaci dětí ze strany druhého rodiče apod. Mechanickým stanovením výživného by neshody mezi rodiči pravděpodobně neodpadly.

89

ZÁVĚR „Peníze dělají zlou krev“ – říká staré české přísloví a je v něm kus pravdy. Smutné je, že i když se vyživovací povinnost týká každého rodiče, potažmo každého dítěte, rodičům a často i profesionálům na danou problematiku chybí zásadní informace. Je nutné ale vzít v úvahu, že „neznalost zákonů“ nás neomlouvá! I když to nebylo cílem, v obou částech práce jsem se snažila přiblížit činnost sociálních pracovníků, kteří se v roli kolizních opatrovníků vyjadřují k výši výživného pro dané dítě. V kapitole o „vyživovací povinnosti rodičů vůči svým dětem“ je podrobně popsáno vše, co s tématem souvisí - od vymezení pojmu jako takového, přes podmínky a předpoklady pro stanovení výživného, z čeho vychází soud při určení výše výživného, jak dlouho může trvat vyživovací povinnost vůči dětem a nakonec se tato kapitola zabývá případy, kdy si povinný rodič své rodičovské povinnosti řádně neplní a jakým sankcím se v takových případech vystavuje. Není neobvyklé, že se sociální pracovnice potýkají se stížnostmi matek, že jim otec přestal platit výživné, protože děti jsou už zletilé, nebo že jim odmítl zaplatit výživné, protože se o víkendu s dětmi neviděl. Po přečtení této kapitoly by snad měly být vyvráceny mýty, které často přispívají k hádkám mezi rodiči. Cílem empirické části této diplomové práce bylo zjistit na vzorku získaném ve správním obvodu Moravské Budějovice v roce 2007, zda existuje vztah mezi výší příjmu povinného rodiče a výší výživného – předpokládala jsem, že na základě statistické deskripce spisů bude možné sestavit mechanický model stanovení výše výživného, který by byl platný pro moravskobudějovický region. Tímto se zabývají grafy č. 7 a 8 v podkapitole č. 6.3.3, tyto grafy žádný vztah neodhalily. I to je ale zjištění, které má pro tuto práci výpovědní hodnotu. Je z toho patrné, že opatrovník i soud posuzuje každý případ zcela individuálně – v některých případech je v nejlepším zájmu dítěte, aby povinný rodič přispíval na jeho výživu maximální možnou částku. Pro jiné dítě může být ale vhodnější, když soud stanoví částku nižší, než by rodič mohl platit, bere však v potaz to, že povinný rodič si pro dítě jezdí 300 km, s čímž jsou spojeny vysoké finanční výdaje, nebo že vezme dítě na prázdniny. Toto stanovisko zastávaly i sociální pracovnice při skupinové diskusi. Mechanické stanovení výživného nepovažují za vhodné – pokud mají před soudem hájit zájmy dětí, nemohou s takovým stanovením výživného souhlasit. Domnívají se, že ve většině případů by takový postup nezabránil hádkám mezi rodiči – i když se kvůli výši výživného rodiče hádají, často 90

jsou peníze jen zástěrka a příčina hádek je úplně jiná. Naopak matky, které v roce 2007 aktuálně problém s výživným řešily, by mechanické stanovení výživného uvítaly. Věří, že by to neshody mezi rodiči částečně odbourat mohlo, nicméně při diskusi zazněl i názor, že ne vždy by to bylo spravedlivé vůči dětem. Zajímavá je informace, že průměrně činí výše výživného 24 % z příjmu povinného rodiče. Průměr nemá v tomto případě velkou výpovědní hodnotu – v některých případech se jednalo až o 83 % z příjmu rodiče, v jiných případech jen 10 %. Průměr 24% by ale mohl být použit pro daný region jako pomůcka – pro rodiče i kolizní opatrovníky. Hodnota 24 % je podobná hodnotám, která vychází z Rakouského mechanického modelu stanovení výživného, kde soud vychází z toho, že výživné na 15ti leté dítě by mělo činit 22 % z příjmu povinného otce. Při porovnávání rozdílů v názorech na problematiku vyživovací povinnosti mezi profesionály a laiky bylo zjištěno, že obě skupiny vnímají výživné odlišným způsobem. Zatímco sociální pracovnice chápou pojem „výživné“ v širším slova smyslu – tedy jako právní institut, laici – tedy matky – tento pojem vnímají v užším slova smyslu, tedy jako vlastní plnění (podrobněji vysvětleno v kapitole č. 3.1.1). Pro upřesnění je tedy nutno dodat, že sociální pracovnice vnímají pojem „výživné“ POZITIVNĚ – spatřují v něm právo dítěte. Naopak na matky působí problematika „výživného“ NEGATIVNĚ – o výživném se mluví, až když si povinný rodič vyživovací povinnosti vyhýbá a v souvislosti s tím chybí páky, jak takové výživné vymoci a takového rodiče potrestat. Poslední výzkumnou metodou byly případové studie, které měly pouze dokreslit celou problematiku. Je z nich patrné, jakou činnost sociální pracovnice na úseku SPOD vykonávají a jaké neshody mezi sebou rodiče řeší, pokud nejsou schopni se dohodnout na základních věcech týkajících se jejich dětí. Tím si přidělávají mnoho starostí a v konečném důsledku to má neblahý dopad na jejich děti. Zároveň je z případových studií patrné, že každá rodina, se kterou se sociální pracovník setká, je zcela jedinečná a jako k takové je nutné k ní přistupovat. To potvrzuje závěrečnou teorii, že mechanické stanovení výživného nemůžeme zakotvit do systému českého práva. Takové stanovení výživného by neodpovídalo nejlepším zájmům dítěte

a tím by bylo porušeno

ustanovení Úmluvy o právech dítěte a Listiny základních práv a svobod. Pokud by snad někdo chtěl mechanický model stanovení výživného využívat, jednalo by se pouze o pomůcku, nicméně v konečném rozhodnutí by se stejně muselo přihlédnout k poměrům všech členů rodiny.

91

Tato práce může být námětem k zamyšlení pro sociální pracovníky, ale především pro klienty OSPOD. Věřím, že objasnila, jaké funkce má v procesu určování výše výživného sociální pracovník a že po přečtení této práce budou k výživnému přistupovat zodpovědněji rodiče, sociální pracovníci i soudci.

92

RESUMÉ Tématem diplomové práce je „problematika vyživovací povinnosti z pohledu sociálně-právní ochrany dětí“. Stále je hledána cesta, jak spravedlivě uspokojit potřebu osoby, které výživné náleží, v kontextu se situací osoby povinné. Otázka vyživovací povinnosti nabývá na důležitosti. Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je nejvýznamnějším a nejdůležitějším druhem - týká se prakticky každého dítěte. V teoretické části jsou především vymezeny obecné a právní aspekty vyživovací povinnosti a sociálně-právní ochrany dětí. V první fázi smíšeného výzkumu byla provedena statistická deskripce (analýza) spisů Om, se kterými pracovali sociální pracovníci v moravskobudějovickém regionu v roce 2007 a ve kterých se jednalo o výživném pro nezletilé děti. V kvalitativní části výzkumu byla jako hlavní výzkumná technika využita technika ohniskových skupin, díky níž byly porovnávány rozdíly v názorech a postojích profesionálů a laiků na problematiku vyživovací povinnosti. Jako vedlejší výzkumná metoda byla využita analýza případových studií. Práce může sloužit jako metodická příručka pro sociální pracovníky, ale především pro rodiče, kteří mají zájem poznat a lépe se orientovat ve svých rodičovských právech a povinnostech.

SUMMARY The theme of the extended essay is ''problems of alimony obligation from the view of social-laws childrens protection''. All the time we have been looking for ways how to rightfully satisfy people's needs which maintanence belongs, in context of a situation obligation requires an importance. Alimony obligation of parents towards children is the most meaningful and the most important kind - it involves practicly every child. In the theoretical part above is all specific generall and law aspects of alimony obligation and social-law childrens protection. The first fhase of mixed research has carried out a statistic description (analysis)of publication Om, in which social workers who have worked in the Moravia93

Budejovice region in the year 2007 and in which have discussed maintenance for minor children. The qualitative part of the research was like a main experimental technology used as technology of the focus group, thanks to them it has been comparing diferences in opinions and attitude of profesionals and amateurs in problems of alimony obligation. Just like an adjacent researching method was used in analysing relevant studies. Work can attend like a methodical handbook for social workers but above all for parents which have interest to get to know and better orientate in their patente rights and obligations.

94

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura: 1. BAKALÁŘ, E. a kol. Průvodcem rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: NLN, 1996. 255 s. ISBN 80-7106-157-3 2. BAKALÁŘ, E. a kol. Průvodce otcovstvím aneb bez otce se nedá (dobře) žít. Praha: Vyšehrad. 215 str. ISBN 80-7021-605-0 3. BAKALÁŘ, E. Rozvodová tematika a moderní psychologie. Praha: Karolinum, 2006. 124 s. ISBN 80-246-1089-2 4. BRUNO, F. Nedělejte si zbytečné starosti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 99 s. ISBN 80-7106-589-7 5. BURGESSOVÁ, A. Návrat otcovství. Brno: Nakladatelství Jota, 2004. 218 s. ISBN 80-7217-296-4 6. CIBULA, J. Soužití tří generací. Praha: Práce, 1980. 208 s. ISBN 24-062-80 7. DVOŘÁKOVÁ, J. a kol. Manželství a rozvody. Praha: Linde, 2002. 104 s. ISBN 80-86131-34-4 8. ELLNEROVÁ, U. Žena 21.století. Praha: IKAR, 1997. 239 s. ISBN 80-7202144-3 9. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207.s. ISBN 80-85931-79-6 10. GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria publishing, 1992, 647 s. ISBN 80-85605-28-7 11. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2 12. HOLUB, M., NOVÁ, H. Zákon o rodině a předpisy souviející. Praha: Linde, 2000. 717 s. ISBN 80-7201-209-6 13. CHAPMAN, G. Pět znaků láskyplné rodiny. Praha: Návrat domů, 2005. 205 s. ISBN 80-7255-123-X 14. CHODĚRA, O. Partnerství, manželství a paragrafy. Praha: Grada, 2002. 108 s. ISBN 80-247-0217-7 15. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. s. ISBN 80-7178535-0 16. KERLINGER, F.N. Základy výzkumu chování. Praha: Academie, 1972. 705 s. ISBN 80-900954-1-0

95

17. MADAR, Z.a kol. Právnický slovník 2.díl, P-Ž., Praha: Panorama, 1988, 679 s. ISBN 80-7178-624-1 18. MAREŠ, P., POTOČNÝ, T. Modernizace a česká rodina. Brno: nakladatelství Barrister @ Principál, 2003. 348 s. ISBN 80-86598-61-6 19. MAŘÍKOVÁ, H., ČERMÁKOVÁ, M. Proměny současné české rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. 170 s. ISBN 80-85850-93-1 20. MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999. 285.s. ISBN 80-7178-304-8 21. MATĚJČEK, Z., a kol. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Praha: Grada, 1999. 143 s. ISBN 80-7169-897-0 22. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7 23. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. 287.s. ISBN 807178-549-0 24. MATOUŠEK, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 163.s. ISBN 80-85850-08-7 25. MORGAN, D. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 2001. 99 s. ISBN 80-85834-77-4 26. MOTEJL, O. a kol. Rodina a dítě – sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007. 215 s. 27. MOŽNÝ, I. Moderní rodina. Brno: Nakladatelství Blok, 1990. 184 s. ISBN 807029-018-8 28. MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha: Slon, 1999. 251s. MOŽNÝ, I. Česká společnost. Praha: Portál, 2002. 207 s. ISBN 80-85850-75-3 29. MUSILOVÁ, A. Sociální práce s rodinou – studijní texty pro distanční studium. Olomouc: SDV, 2003. 33 s. 30. NEDOROST, L. a kol. Základy práva. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 537 s. ISBN 80-86432-53-X 31. NICHOLS, M. P. Zapomenuté umění naslouchat. Praha: edice Trendy, 2005. 300 s. ISBN 80-7255-106-X 32. NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost. Praha: Linde, 1995. 226 s. ISBN 80-85647-84-2 33. NOVÁK, T. Rodičovské judo. Praha: Grada, 2000. 92 s. ISBN 80-247-0002-6

96

34. NOVÁK, T., PRŮCHOVÁ, B. Předrozvodové a rozvodové poradenství. Praha: Grada, 2005. 144 s. ISBN 978-80-247-1449-3 35. Nové Universum, Všeobecná encyklopedie A-Ž. Praha: Knižní klub v edici Universum, 2003.1303 s. ISBN 80-242-1069-X. 36. NOVOTNÁ, V. Péče o děti a rodinu. Praha: Tiskárna MV, 2001. 55 s. 37. NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí komentář, 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2007. 471 s. 38. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. 270 s. ISBN 80-7184-569-8 39. PLAŇAVA, I. Jak se nerozvádět. Praha: Grada, 1994. 120 s.ISBN 0-7169-129-1 40. PLECITÝ, V. Zákon o rodině. Praha: Eurounion, 2007. 521 s. ISBN 978-807317-063-9 41. PRŮCHA. J., a kol. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001. 322.s. ISBN 807178-579-2 42. SCHAEFFEROVÁ, E. Co je rodina? Praha: Návrat domů, 1995. 178 s. ISBN 80-85495-41-4 43. SMITH, H. Děti a rozvod. Praha: Portál, 2004. 183 s. ISBN 80-7178-906-2 44. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. 173 s. ISBN 807178-559-8 45. STÖRIG, J.H.. Malé dějiny filozofie. Praha: ZVON, 1991. 559 s. ISBN 80-7113041-9. 46. STRAUSS, A; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. 196 s. ISBN 80-85934-60-X 47. SULLEROTOVÁ, E. Krize rodiny. Praha: Karolinum, 1998. 61 s. ISBN 807174-647-3 48. ŠPECIÁNOVÁ, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-86131-61-0 49. VANČUROVÁ, E. Úvahy o dětech a lidech v rodině. Praha: SPN, 1987. 141 s. ISBN 14-498-87 50. WARSHAK, R. Revoluce v porozvodové péči. Praha: Portál, 1996. 237 s. ISBN 80-7178-089-8 51. WARSHAK, R. Rozvodové jedy. Praha: Triton, 2003. 389 s. ISBN 80-7254439-X

97

Periodika: 52. HANUŠ, P. Kdo je sociální pracovník a proč by měl být vzdělaný. Sociální práce, 2007, č. 1/2007 53. HOLÁ, M. Mediace a možnosti jejího využití. Právo a rodina, 2006, č. 5/2006 54. MAŠEK, D. Co dělat, když rodič neplatí výživné. Právo a rodina, 2003, č. 1/2003 55. MAŠEK, D. Výživné pro nezletilé děti podnikatelů. Právo a rodina, 2004, č. 9/2004 56. NAVRÁTILOVÁ, J. Role sociálních služeb v rodinné politice. Sociální práce, 2007, č. 1/2007. 57. PAZLAROVÁ, H. Žít doma – cítit se doma. Náhradní rodinná péče. Č. 3. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2002 58. ZEMAN, K. Populační vývoj v České republice - minulost, současnost a výhledy do budoucna. Právo a rodina, 2007, roč. 9, č. 11/2007

Internetové zdroje: 59. Publikace o právech dětí. [cit. 13. 1. 2007]. Přístup z: http://www.detskaprava.cz/rodic/opravech_publikace.asp

60. Kancelář ochránce práv. Výživné – placení a vymáhání [cit. 24.10.2007] Přístup z: www.ochrance.cz/pomoc

www.stránky 61. http://www.kna.cz 62. http://antika.avonet.cz 63. http://skeptisicmus.najavo.cz

Zákony: 64. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR 65. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 66. Zákon č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte 67. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 68. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 98

69. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 70. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 71. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů 72. Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů 73. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 74. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

99

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:

vzor návrhu na schválení dohody rodičů o úpravě poměrů nezl. dětem pro dobu do i po rozvodu

Příloha č. 2 :

vzor návrhu na zvýšení/snížení výživného

Příloha č. 3:

vzor návrhu na výkon rozhodnutí

Příloha č. 4:

nezávazná tabulka směrných čísel k určení výživného pro nezl. děti

100

PŘÍLOHY

101

Příloha č.1 VZOR – záleží jen na Vás, co do návrhu uvedete – soud je povinen se zabývat všemi návrhy a pokud ve Vašem návrhu bude něco chybět, požádá Vás soud o doplnění -

k soudu dodejte ve 3 vyhotoveních – důležité je, aby byl každý návrh PODEPSANÝ!

Okresnímu soudu v ........... Návrh (matky/otce) na schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu do i po rozvodu Matka: jméno, příjmení, rodné příjmení, RČ, trvalé bydliště ( popř. uvést i faktické bydliště – kam může soud doručit poštu), zaměstnání Otec: jméno, příjmení, RČ, trvalé popř. i faktické bydliště, zaměstnání Jméno a příjmení nezletilého dítěte, RČ, trvalé bydliště ( popř. faktické), žák jaké třídy (nebo v celodenní péči, navštěvuje MŠ, apod.) I. Dne...........bylo v ...............uzavřeno manželství................V manželství se narodil nezl..........Společně s tímto návrhem byl podán soudu návrh na rozvod manželství. II. Informace o Vašich poměrech: Váš stav, počet dětí, zaměstnání, kde a s kým bydlíte, jaké máte příjmy ( včetně státních dávek, výživného,...), jaké máte náklady s bydlením ( nájem + inkaso). Jaký máte majetek, pravidelné i nepravidelné výdaje,... III. Informace o poměrech (matky/otce): kolik má dětí, kde bydlí a s kým, kde pracuje a kolik si vydělá,... IV. Informace o poměrech dítěte: zdraví, prospěch, zájmy.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji zahájení jednání a vydání tohoto Rozsudku Soud schvaluje dohodu rodičů v tomto znění: I.

Nezl. ..........se svěřuje pro dobu do rozvodu do výchovy (matky/otce). (Matka/otec) se zavazuje přispívat na výživu dítěte částkou ........Kč 102

měsíčně splatné k rukám (matky/otce) vždy do každého 15.dne v měsíci a to od 1.1.2008. II.

Nezl. ..........se svěřuje pro dobu po rozvodu do výchovy (matky/otce). (Matka/otec) se zavazuje přispívat na výživu dítěte částkou ........Kč měsíčně splatné k rukám (matky/otce) vždy do každého 15.dne v měsíci.

V ................. dne.............

jméno příjmení podpis

103

Příloha č.2 VZOR – záleží jen na Vás, co do návrhu uvedete – soud je povinen se zabývat všemi návrhy a pokud ve Vašem návrhu bude něco chybět, požádá Vás soud o doplnění -

k soudu dodejte ve 3 vyhotoveních – důležité je, aby byl každý návrh PODEPSANÝ!

Okresnímu soudu .......... Návrh (matky/otce) na zvýšení/snížení výživného pro nezl......... Matka: jméno, příjmení, rodné příjmení, RČ, trvalé bydliště ( popř. uvést i faktické bydliště – kam může soud doručit poštu), zaměstnání Otec: jméno, příjmení, RČ, trvalé popř. i faktické bydliště, zaměstnání Jméno a příjmení nezletilého dítěte, RČ, trvalé bydliště ( popř. faktické), žák jaké třídy ( nebo v celodenní péči, navštěvuje MŠ,...) I. Naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem OS v ........ ze dne......., č.j. .........., jímž byly nezletilé děti svěřeny do péče (matky/otce) a (matce/otci) bylo stanoveno výživné ve výši ...,- Kč na syna a ...,- Kč pro dceru. II. Zdůvodnění návrhu matky/otce na zvýšení výživného pro nezletilého: -

změnou poměrů na straně nezletilého nebo změnou poměrů na straně rodiče, který hradí výživné

-

zájmem dítěte na zvýšení výživného s ohledem na jeho osobnost, vlohy, schopnosti a vývojové možnosti,

-

pro stanovení výživného vyčíslit náklady nezletilého a případně specifikovat poměry obou rodičů

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji zahájení jednání a vydání tohoto

104

Rozsudku Výživné stanovené rozsudkem OS v ... ze dne..., č.j...., se zvyšuje/snižuje na částku, jejíž výši ponechávám na úvaze soudu ( popř. navrhněte částku). Výživné nechť je splatné k rukám matky vždy do každého ....dne v měsíci.

V ............. dne................

jméno příjmení podpis

105

Příloha č. 3 VZOR! Okresnímu soudu v ( podle trvalého bydliště odpůrce) Návrh na výkon rozhodnutí (srážkami ze mzdy, prodejem mov.věcí,..) Oprávněný: nezl. ……., nar………, trvale bytem………, t.č……… Zastoupen (matkou/otcem): jméno a příjmení, nar………, trvale bytem …….., t.č………, zaměstnán/a jako v ….( nebo t.č. na mateřské dovolené, vedené v evidenci ÚP,…) Povinný/á: jméno a příjmení, nar……., trvale bytem ………, zaměstnaný jako …..u firmy……, adresa Plátce mzdy: jméno a adresa zaměstnavatele povinného rodiče

Rozsudkem Okresního soudu v …. ze….., č.j……, Sen …., který nabyl právní moci dne ….,byl(a) nezl. ……. svěřen do péče matky a otci bylo stanoveno výživné ve výši …..,Kč (vypsat z rozsudku) měsíčně. Dlužné výživné za dobu od …. do ….ve výši …,- Kč se otec zavazuje splácet po …,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje dnem ….. do zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Vylíčit, jakým způsobem bylo již výživné vymáháno.

Povinný řádně svoji vyživovací povinnost neplní, na výživném je dluh za dobu od ….do ….ve výši….,-Kč (pokud je více dětí, rozepsat dluh na každé dítě zvlášť). Navrhuji proto, aby Okresní soud v …(podle místa trvalého bydliště povinného) nařídil ve prospěch oprávněné(ho) uvedené(ho) shora proti povinnému výkon rozhodnutí srážkou z jeho mzdy ( invalidního důchodu, z podpory), a to pro dlužné výživné za dobu od …. do …. ve výši….,-Kč (opět rozepsat na každé dítě zvlášť) a dále pro běžné výživné od …ve výši…,-Kč pro nezl…...

Sražené částky je třeba zasílat na adresu (nebo číslo účtu): adresa

V ............dne .................

jméno a příjmení podpis

106

Příloha č. 4: nezávazná tabulka směrných čísel k určení výživného pro nezl. děti Poč. dětí

1 dítě

2 děti

3 děti

4 děti

Plat/věk

0-6

6-12

1218

0-6

6-12

1218

0-6

6-12

1218

0-6

6-12

1218

8.200

1040

1410

1790

950

1010

1380

890

920

1010

550

610

450

8.400

1060

1440

1830

970

1030

1410

910

940

1030

560

620

970

8.600

1080

1470

1870

990

1050

1440

930

960

1050

570

630

990

8.800

1100

1500

1910

1010

1070

1470

950

980

1070

580

640

1010

9.000

1120

1530

1950

1030

1090

1500

970

1000

1090

590

650

1030

9.200

1140

1560

1990

1050

1110

1530

990

1020

1110

600

660

1050

9.400

1160

1590

2030

1070

1130

1560

1010

1040

1130

610

670

1070

9.600

1180

1620

2070

1090

1150

1590

1030

1060

1150

620

680

1090

9.800

1200

1650

2110

1110

1170

1620

1050

1080

1170

630

690

1110

10.000

1220

1680

2150

1130

1190

1650

1070

1100

1190

640

700

1130

10.200

1240

1710

2190

1150

1210

1680

1090

1120

1210

650

710

1110

10.400

1260

1740

2230

1170

1230

1710

1110

1140

1230

660

720

1130

10.600

1280

1770

2270

1190

1250

1740

1130

1160

1250

670

730

1190

10.800

1300

1800

2310

1210

1270

1770

1150

1180

1270

680

740

1210

11.000

1320

1830

2350

1230

1290

1800

1170

1200

1290

690

750

1230

11.200

1340

1860

2390

1250

1310

1830

1190

1220

1310

700

760

1250

11.400

1360

1890

2430

1270

1330

1860

1210

1240

1320

710

770

1270

11.600

1380

1920

2470

1290

1350

1890

1230

1260

1350

720

780

1290

11.800

1400

1950

2510

1310

1370

1920

1250

1280

1370

730

790

1310

12.000

1420

1980

2550

1330

1390

1950

1270

1300

1390

740

800

1330

12.200

1440

2010

2590

1350

1410

1980

1290

1320

1410

750

810

1350

12.400

1460

2040

2630

1370

1430

2010

1310

1340

1430

760

820

1370

12.600

1480

2070

2670

1390

1450

2040

1330

1360

1450

770

830

1390

12.800

1500

2100

2710

1410

1470

2070

1350

1380

1470

780

840

1410

107

13.000

1520

2130

2750

1430

1490

2100

1370

1400

1490

790

850

1430

13.200

1540

2160

2790

1450

1510

2130

1390

1420

1510

800

860

1450

13.400

1560

2190

2830

1470

1530

2160

1410

1440

1530

810

870

1470

13.600

1580

2220

2870

1490

1550

2190

1430

1460

1550

820

880

1490

13.800

1600

2240

2910

1510

1570

2220

1450

1480

1570

830

890

1510

14.000

1620

2260

2950

1530

1590

2250

1470

1500

1590

840

900

1530

14.200

1640

2300

2990

1550

1610

2280

1490

1520

1610

850

910

1550

14.400

1660

2330

3030

1570

1630

2310

1510

1540

1630

860

920

1570

14.600

1680

2360

3070

1590

1650

2340

1530

1560

1650

870

930

1590

14.800

1700

2390

3110

1610

1670

2370

1550

1580

1670

880

940

1610

15.000

1720

2420

3150

1630

1690

2400

1570

1600

1690

890

950

1630

15.200

1740

2450

3190

1650

1710

2430

1590

1620

1710

900

960

1650

15.400

1760

2480

3230

1670

1730

2460

1610

1640

1730

910

970

1670

15.600

1780

2510

3270

1690

1750

2490

1630

1660

1750

920

980

1690

15.800

1800

2540

3310

1710

1770

2520

1650

1680

1770

930

990

1710

16.000

1820

2570

3350

1730

1790

2550

1670

1700

1790

940

1000

1730

108