MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE FEDERICO DÍAZ / SUPER-MEDIÁLNÍ UMĚLEC
ZUZANA GELLNEROVÁ
VEDOUCÍ PRÁCE: PROF. AK. SOCH. TOMÁŠ RULLER
2013/2014
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s využitím uvedených zdrojů.
Zuzana Gellnerová
2
Poděkování
Děkuji prof. ak. soch. Tomáši Rullerovi za vedení mé bakalářské práce, děkuji rodině za trpělivost a především mamince za podporu při psaní této práce. V neposlední řadě děkuji také Federicu Díazovi a Janu Kratochvílovi.
3
Obsah 1 Úvod
6
2 Základní informace o autorovi
7
3 Vymezení pojmů
9
3.1
Supermédia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
3.2
Interaktivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
3.3
Vizuální aktivismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
4 Počátky tvorby Federica Díaze
12
4.1
Nostalgie (1992) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
4.2
Dehibernace I, II (1993 – 1994) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
4.3
Bolb a Up (1994 – 1995) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
4.4
Spin (1995) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
5 Federico Díaz a E-AREA
14
6 Projekt Tacuzcanzcan
16
6.1
Blob I, II, III (1992 – 1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
6.2
Photon I, II (1996 – 1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
6.3
Fermion a Gug (1995 – 1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
7 Instalace 7
18
8 Interaktivní obrazové instalace
18
8.1
Generatrix (1999 – 2002) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
19
8.2
Mnemeg (2002) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
8.3
Sembion (2003 – 2004) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
21
8.4
Voxel (2003 – 2004) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
8.5
Efekt (2006) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
4
9 Projekty s kritickým a ironickým aspektem
24
9.1
Muscoxen (2002 – 2003) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
9.2
Sakura (2004 – 2005) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
10 Dvojhvězda
26
11 Projekty Fluid F1 a Resonance
27
11.1 Fluid F1 (2006) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
11.2 Resonance (2007) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
12 Ultra
29
13 Adheze a Pulsar
30
13.1 Adheze (2009) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
13.2 Pulsar (2010) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
14 LacrimAu
32
15 Frekvence geometrické smrti 141 a Outside itself
36
15.1 Frekvence geometrické smrti 141 (2010) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
37
15.2 Outside itself (2011) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
16 Objekt 18.7.
40
17 Umělecká činnost Federica Díaze v roce 2013
40
18 Závěr
42
19 Resumé
44
20 Summary
44
21 Použitá literatura
45
5
1
Úvod V bakalářské práci se budu zabývat tvorbou supermediálního umělce Federica Díaze.
V úvodu práce uvedu základní údaje o autorovi a jeho inspirační zdroje. V další části vymezím základní pojmy, kterými jsou supermédia, interaktivita a vizuální aktivismus. Následně se budu věnovat jednotlivým instalacím Federica Díaze, které seřadím chronologicky na časové ose. Výčet otevře dílo Nostalgie, které Federico Díaz ve svých jednadvaceti letech jako nejmladší umělec v historii prodal Národní galerii v Praze. Federica Díaze přitahuje pohyb, změna, tok a nerespektuje pevné a neměnné hranice. Kromě prostorových instalací vytváří i objekty pomocí počítačových animací. Tématem mnohých děl Federica Díaze se stává energie a její formy. Federico Díaz se zajímá o nové přístupy k umělecké tvorbě, o zapojení softwaru, světla, pohybu, zvuku a elektronických technologií do umění. V instalacích však nejde jen o ukázku energetických procesů, ale i o působení energie na návštěvníka. Člověk se stává součástí energetického pole a v Díazových interaktivních instalacích přímo smyslově cítí tuto sounáležitost, uvědomí si, že prostřednictvím svých smyslů se stává součástí dění kolem sebe. Cílem Federica Díaze je především dosahovat tvaru bez přímého dotyku lidské ruky, což pro něj znamená možnost stvárnit myšlenku bez přímé práce s hmotou. Federico Díaz se mnoho let zabývá interakcí a komunikací mezi lidmi a bývá označován za multimediálního umělce. Sám sebe ale vidí spíše jako vizuálního aktivistu, protože vetšinou se snaží něco aktivovat, ať už lidi, nebo prostor.
6
2
Základní informace o autorovi Federico Díaz se narodil v Praze v roce 1971 do velmi multikulturní rodiny. Jeho tatínek
je Argentinec, maminka Slovenka, babička Indiánka a dědeček Španěl židovskoarabského původu. Toto multikulturní prostředí později velmi výrazně ovlivnilo Díazovu uměleckou tvorbu. „Moje dětství bylo zajímavé,“ vzpomíná Federico, „bydleli jsme v Karlíně, v hotelovém domě plném Jihoameričanů, co utekli před režimy, a českých herců. V domě se pořád hrálo na konga, točil se tam Kinoautomat. . . “
1
V patnácti letech namaloval Kladení do
hrobu podle známého obrazu od Caravaggia. Dospěl ale k názoru, že realistickou technikou nedokáže překonat mistry. Pokusil se i o jiný druh umění – postříkal plátno barvou podle vzoru Pollocka. Ale i v tomto případě cítil, že ani tento způsob prezentování umění mu není blízký. Krátce po dokončení své verze díla Kladení do hrobu se Federico Díaz začal zabývat proporcemi lidského těla. Z bambusových dřívek vytvořil abstraktní figuru. Nohy této kompozice jsou ještě realistické, ale postupně směrem vzhůru se figura mění v abstraktní tvarosloví. Toto dílo vystihuje budoucí směr tvorby Federica Díaze. „I wanted to picture the visible within the invisible, the audible within the inaudible. This abstract technique – as I fathomed at that very moment – shall accompany me for the rest of my life. At that particular moment I decided to sink into the depth of the abstract world of energy, forms, sounds and thought.“
2
V letech 1990 – 1997 studoval Federico Díaz na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Karla Malicha, Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého. Od roku 1990 se věnuje především tvorbě interaktivních instalací, při jejichž vzniku používá nejmodernější technologie a software. „Federico Díaz je mnohostranným umělcem, který již od poloviny 90. let důsledně reflektuje vztah frenetického vývoje počítačových technologií, nových mé1 2
Lidové noviny ze dne 16. 10. 2009 DÍAZ, Federico. RESONANCE FEDERICO DÍAZ E AREA. s. 19, vlastní překlad: Chtěl jsem vyob-
razit viditelné v neviditelném a slyšitelné v neslyšitelném. Tato abstraktní technika – jak jsem pochopil v tu chvíli – mne bude provázet celým životem. V tomto okamžiku jsem se rozhodl vnořit se do abstraktního světa energie, tvarů, zvuků a myšlení.
7
dií a univerzální lidské zkušenosti mýtického typu. Díazovi práce intuitivně řeší konfliktní povahu tohoto vztahu, snaží se ukotvit komplexitu chaotické postindustriální existence člověka v jeho přirozenosti, na jeho primárních, to jest emocionálních sociálních základech.“
3
Zhruba od počátku nového tisíciletí prohloubil Federico Díaz svoji myšlenku na provedení uměleckého díla bez dotyku lidské ruky, například pomocí robotů, výpočetní techniky a podobně. Díaz se zaměřuje na vztah mezi vědou a uměním, zajímá se o ekologii, experimentuje v oblasti architektury a designu. Jeho díla jsou velmi precizní a také velmi nákladná a na české umělecké scéně patří dozajista mezi nejoriginálnější tvůrce. Jeho práce lze zařadit do kontextu mezinárodního elektronického umění, které dokáže komunikovat s globálním divákem. Cílem Federica Díaze je především dosahovat tvarů bez přímého dotyku lidské ruky, což pro něj znamená možnost stvárnit myšlenku bez přímé práce s hmotou. Stále ještě existují lidé, kteří nepovažují to, co sám umělec vytvoří vlastníma rukama, za umění. Na toto téma je možné uvést příklad z minulosti. Filosof Fridrich Nietzsche byl jedním z prvních, kdo používal psací stroj. Když na něm poprvé napsal svou knihu, nakladatel ji odmítl. Podle názoru nakladatele ji sám nenapsal, a tak mu neumožnil ji vydat. Naštěstí jsme dnes již o více než 100 let dále a tak není potřeba řešit otázku, zda je či není uměním to, co autor nevytvořil přímo svýma vlastníma rukama. Od roku 2008 působí Federico Díaz jako pedagog na Vysoké škole umělecko-průmyslové (VŠUP) v Praze, kde vede ateliér nazvaný Supermédia. Federica Díaze přitahuje pohyb, změna, tok a nerespektuje pevné a neměnné hranice. Kromě prostorových instalací vytváří i objekty vzniklé za pomoci počítačové animace. Tématem mnohých děl Federica Díaze se stává energie a její formy. V instalacích však nejde jen o ukázku energetických procesů, ale i o působení energie na návštěvníka. Člověk je součástí energetického pole a v jeho interaktivních instalacích přímo smyslově cítí tuto sounáležitost a uvědomí si, že prostřednictvím svých smyslů se stává součástí dění kolem sebe. Federico Díaz se zajímá o nové přístupy k umělecké tvorbě, o zapojení softwaru, světla, pohybu, zvuku a elektronických technologií do umění. Jeho tvorba je často imateriální, jde o zachycení projevů a působení různých 3
http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/FEDERICO-DIAZRAFANI/[cit. 2013-07-25]
8
energií. Díazovým tématem je energie, která tvoří fyzikální podstatu světa, a zkoumání lidské percepce. Federico Díaz se řadu let zabývá interakcí a komunikací mezi lidmi a je označován za multimediálního umělce. Sám sebe ale vidí spíše jako vizuálního aktivistu, protože většinou se snaží něco aktivovat, ať už lidi, nebo prostor.
3
Vymezení pojmů
3.1
Supermédia
V roce 2008 založili Federico Díaz a David Kořínek na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, pod katedou Volného umění, nový ateliér, kterému dali název Supermédia. Použitím tohoto pojmu chtěli Díaz s Kořínkem poukázat na jakousi nadřazenost nově vzniklého ateliéru nad médii, jakými jsou například televize, internet, rozhlasové vysílání nebo tištěné noviny či časopisy. Tuto nadřazenost vyjadřuje latinská předpona super–, která znamená ‘býti nad něčím.’ Hlavním cílem tohoto ateliéru je zabývat se a pracovat s různými druhy médií, ať už se jedná o klasická média, o digitální média, o multimédia nebo o prolínání a síťové propojování více typů médií. Ateliér supermédií se považuje za ateliér, který se nachází na pomezí několika médií. Domnívám se tedy, že supermédium je takové médium, které se díky kombinaci různých druhů médií stává něčím, co obsahuje více než jen médium, něčím nad klasickými médii. I nová média se v porovnání se supermédii pomalu přibližují k tomu, aby se postupně stávala klasickými médii a vytvářela klasickou formu umění, protože oproti supermédiím již i nová média stárnou a nastupují svěží supermédia, média, která chtějí překračovat hranice médií a obsahovat zároveň více druhů médií. Supermédia vycházejí z předpokladů, že pomocí nových informačních technologií můžeme přímo ovlivňovat myšlenky a pocity lidí. Lidé se v dnešní době stále více pohybují i ve virtuálním protředí a jsou jím ovlivňováni. V běžném životě většiny lidí dochází k oddělování přirozeného a virtuálního světa, ale v rovině umění se tento prostor stává vzájemnou interakcí mezi oběma světy. Tyto vzájemné
9
interakce a propojování mezi přirozeným a virtuálním světem jsou prováděny právě pomocí supermédií.
3.2
Interaktivita
Pojem interaktivita není jednoduché vymezit. Různí teoretikové médií na tento pojem nahlížejí odlišným způsobem. „Ve většině případů se však shodují v tom, že jde o jistou formu komunikace člověka se strojem, jež je založená na přímé intervenci."
4
Roy Ascott
vytvořil teoretický základ, který popisuje koncepci interaktivního uměleckého díla. Je založen na zkombinování principů kybernetiky a avantgardních hnutí jako jsou dadaismus, surrealismus, Fluxus, happening či pop art. Ascottova aplikace kybernetiky do oblasti umění je založena na teorii existence zpětné vazby mezi dílem a příjemcem díla. Interaktivitu obecně chápeme jako proces vzájemného působení na sebe. Interaktivita je schopností uživatele přímo manipulovat a podílet se na proměně obsahu výsledného díla. V oblasti nových médií bývá často diskutována souvislost či nesouvislost interaktivity s plnou participací diváka. Například australská profesorka Lelia Greenová tvrdí, že interaktivita předpokládá jak schopnost komunikačního média, aby mohlo být upravováno uživatelem, tak technologii vyžadující ke svému efektivnímu fungování vklad ze strany uživatele. Naopak Nicolas Bourriaud zastává názor, že interaktivní dílo příjemci poskytuje určitou volnost, ale neumožňuje mu vpodstatě nic jiného než pouze reagovat na původní impuls, který byl vyslán původcem díla. Participace diváka tak podle Bourriauda spočívá v „estetické smlouvě,“ na které má autorské právo vyhrazeno pouze umělec. Bourriaud se tímto způsobem snaží upozornit na tendence umění nových médií proklamovat interaktivitu a participaci diváka jako jádro tvorby umělce a jako vlastnost uměleckého díla, které je osvobozující a hodnotné. Ale pro diváka to v konečném důsledku znamená, že je určitým způsobem limitován nastoleným rámcem umělce. 4
http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/tim/article/view/161/pdf [cit. 2013-09-14]
10
Lev Manovich se zaměřuje na význam interaktivity pro uživatele. Rozděluje interaktivitu na dva typy: na interaktivitu uzavřenou, ve které se odkazuje pouze k již dříve definovaným možnostem a na interaktivitu otevřenou, která utváří komplexnější interakci mezi člověkem a počítačem. U otevřené interaktivity není obsah předem daný, ale je generovaný až v reálném čase formou reakce na uživatelovy činnosti. Podle Martina Listera patří interaktivita zároveň s digitalitou, hypertextualitou, disperzí a virtualitou mezi charakterstiky nových médií. Digitální média nám nabízejí navýšení možností manipulace a zásahu do médií. Tyto možnosti bývají označovány za interaktivní potenciál nových médií. Lister zastává názor, že je interaktivita založena na schopnosti uživatelovy manipulace s médiem ve smyslu zpětnovazební komunikace. Interaktivitu si můžeme podle Listera představit jako komunikaci mezi člověkem a strojem. Tato komunikace vychází z podmíněné specifické vlastnosti stroje odpovídat na podnět člověka. Nejen v současném elektronickém umění hraje divák a divákova interpretace díla významnou roli. Často bývá účast diváka nezbytnou podmínkou pro dokončení díla a tedy pro vznik existence díla. Martin Lister na interaktivitu nahlíží dvěma úhly pohledu: ideologickým a instrumentálním způsobem. Ideologickým způsobem je interaktivita považována za jednu z hlavních „přidaných hodnot“ charakteristiky nových médií. Zatímco stará média nabízí pouze pasivní konzumaci, nová média nabízí interaktivitu. Instrumentální náhled interaktivity mění člověka z pozice „diváka“ do role „uživatele.“
3.3
Vizuální aktivismus
Federico Díaz je prvním, kdo použil pojem „vizuální aktivismus.“ Jako vizuálního aktivistu vidí sám sebe, protože se prostřednictvím svých děl většinou snaží něco aktivovat, ať už lidi, nebo prostor. Díazovými častými inspiračními zdroji jsou příroda a struktury, které se v přírodě vyskytují mezi živými tvory. Například již dílo Nostalgie z roku 1992 vycházelo z tvaru mořské lastury. Díaz dále velmi dobře ovládá informační technologie, kterých hojně využívá při realizaci svých instalací. Zajímá se o možnosti využití nových přístupů k
11
umělecké tvorbě a snaží se propojovat software, zvuk, světlo, pohyb a moderních technologiie s uměním. Zároveň se snaží propojovat na první pohled dvě velmi odlišné myšlenky, kterými se člověk pokouší vnímat přírodu. Propojuje západní racionalitu a snahu popisovat a kvantifikovat přírodní úkazy s východním spiritualismem, pro který je typické spíše prociťování emocí a chápání světa jako provázaného systému. Podle Díaze je vesmír živoucí a neustále proměnlivý organismus. Nestaví přírodu do protikladu s vědou nebo moderními technologiemi. Snaží se naopak propojovat vědu a technologie s člověkem, přírodou a vesmírem. Zároveň si uvědomuje současnou situaci ekologické krize, za kterou z velké míry mohou sami lidé svým nezodpovědným přístupem k přírodním zdrojům. Vizuální aktivista se snaží poukázat na to, že člověk, který ohrožuje prostředí kolem sebe, ohrožuje především přímo sám sebe.
4
Počátky tvorby Federica Díaze
4.1
Nostalgie (1992)
Dílo Nostalgie je monumentální trojrozměrný objekt. Jedná se o obří ulitu z umělé hmoty (pryskyřice, polysester a perleťový lak glazurit). Uvnitř se nachází 120 W reproduktor umožňující vydávat nízkofrekvenční zvuky. Ulita vytváří polootevřený akustický prostor a z jejího nitra se ozývá neurčitý nízkofrekvenční zvuk. jde o zpomalený zýznam praskajícíh ledových ker, který je zkreslen. Posluchač tedy nemůže tyto sluchové vjemy identifikovat. Hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem není dána tvarem, ale zvukem, který je slyšet z nitra lastury, do kterého se již nedá podívat. V Nostalgii se prolíná vnitřní a vnější prostor a propojuje se zde zrakový a sluchový vjem. Federico Díaz ve svých jednadvaceti letech jako nejmladší umělec v historii prodal toto dílo Národní galerii v Praze.
12
4.2
Dehibernace I, II (1993 – 1994)
Výraz dehibernace znamená rozmrazení. V této instalaci jde v přeneseném významu o vyvolání smyslové otevřenosti. Na vytvoření projektu použil Federico Díaz ocel, dural, hliník, umělé hmoty, průzvučnou látku, reproduktory, zesilovače a dataprojektor. Návštěvník se zde ocitá v uměle vytvořeném prostoru. Působí na něj zvuky ze všech šesti stran, které vytvářejí různorodé zvukové prostředí. Současně byl prostor naplněn slovy v různých jazycích, které se vzájemně prolínaly. To vše rotovalo kolem návštěvníka podle toho, jak se pohyboval. Diváci se pohybovali v akustickém prostředí a zároveň byli snímáni kamerou a záběry se promítaly na projekční plochu. Lidé zde vnímali zvuk celým tělem a reagovali emotivně. Instalace Dehibernace byla prezentována na Bienále mladého umění v prostorách Domu U Kamenného zvonu v Praze. Poté byla instalace dehibernace rozebrána a částečně použita pro vytvoření instalace Spin.
4.3
Bolb a Up (1994 – 1995)
Objekt Bolb je vyroben z polyamidu, bronzu, stříbra a z karbonových vláken. Má kónicky se zužující tvar černé díry, který se do sebe uzavírá. V širokém lemu se jeho plášť přetáčí dovnitř. Vnitřní stěny jsou v rozšířené části konvexně vypouklé a v zužené části konkávně vyduté. Uprostřed objektu se vnitřní stěny vzájemně přibližují. V tomto nejužším místě je membrána, která se pohybem vzduchu rozvibruje a celý objekt se pak rozeznívá hlubokým zvukem. Objekt Up také znázorňuje model černé díry, ale je vyroben z tepelně ohýbaného skla a slepen z deseti menších částé. Objekt je ze dvou vrstev, dvě a dvě skleněné desky umístěné těsně za sebou, jsou spojeny trubicí, v níž prochází tenčí trubice. V obou případech se jedná o model černé díry. Černá díra je deformoce prostoru, způsobena obrovskou koncentrací hmoty do nesmírně malého bodu. Zde čas i prostor zároveň existují i neexistují. Objekty
13
dávají možnost teoretického pohledu na tot místo a jsou příkladem toho, že velkou inspirací pro Federica Díaze je vesmír a matematicko-fyzikální zákonitosti.
4.4
Spin (1995)
Spin znamená označení pro jednotku momentu hybnosti elementárních částic. Instalace Spin rozvíjí instalaci Dehibernace. Je tvořena místností, jejíž stěny byly potaženy akusticky pohltivým materiálem a na všech šesti stranách místnosti byly umístěny reproduktory. Cílem bylo vytvořiení akustického zrcadla. Zdrojem zvuku byl počítač, který umožňoval digitálně-analogový převod hlasu. Díky prostorového neboli holofonnímu zvuku mohly být zdroje zvuku simulovány. Počítač zaznamenával polohu a natočení hlavy návštěvníky. Následně vygeneroval zvuky a výsledkem bylo, že měl návštěvník pocit, že k němu mluví postava, která se pohybuje podle toho, jak návštěvník otáčí hlavu. Součástí této instalace byla i projekce. Díky interface pro sledování pohybu oka byl sledován pohyb očních zornic a na projekční ploše byla vytvořena simulace nazvaná Vysokoenergetická srážka. Zobrazovaly se zde částice, které také reagovaly na zvuky a frekvenci hlasu. Čím vyšší byla frekvence, tím rychlejší byly pohyby částic. Návštěvník tedy v této instalaci rozvíjel obraz svými smysly. Instalace Spin byla prezentována na Orbis Fictus v roce 1995.
5
Federico Díaz a E-AREA E-AREA je umělecká skupina, kterou Federico Díaz založil v roce 1998. Toto uskupení
sdružuje širokou škálu specialistů: vědce, architekty, programátory, filozofy atd. Pro upřesnění je třeba uvést, že tento tým lidí spolupracoval s Federicem Díazem již od počátků jeho tvorby, pouze se ještě v té době tak nejmenovali. Od doby, kdy se uvažovalo o projektu E-AREA jako o konkrétním prostoru, se začal používat tento název pro celou skupinu. V názvu E-AREA dominuje písmeno E- jako emoce, ekologie, energie, elektronika, země (earth). Zároveň se vznikem uskupení založil Federico Díaz na internetu diskuzní fórum 14
s názvem E-forum. E-AREA byla poprvé prezentována v roce 1998 na mezinárodní konferenci Forum 2000, založené Václavem Havlem a Eliem Wieselem. Hlavní Fórum 2000 s významnými politiky, intelektuály a filozofy se podařilo propojit pomocí E-fóra s univerzitami a v jednu chvíli zapojit do diskuze přes 300 000 lidí, což byl v roce 2001 skutečný úspěch. E-fórum zbořilo komunikační bariéry a dostalo diskuzi do sítě. V době vzniku si E-AREA kladla za cíl vybudovat centrum vzdělávání a přeměny člověka. Projekt byl připraven pro západní část Letenské pláně (Na Špejcharu) v Praze. Byla vyprojektována futuristická a energeticky soběstačná stavba. Základní tvarosloví bylo navrženo ve tvaru kvádru, na jehož protilehlých užších stranách se otvíraly trychtýřovitě tvarované stěny, vedoucí do jejího nitra každá ze stěn měla nést pohyblivé eskalátory, které směřovaly k centrálnímu kulovitému prostoru. Tento prostor měl být obkroužen menšími kulovitými prostory, určenými pro speciální projekce. Stavba měla být z velké části zapuštěna do země a tak splynout s okolím. Též měla disponovat různými technologickými novinkami jako jsou například samočistící karbonová skla nebo stěny komunikující s okolím. Federico Díaz zde předvedl do architektonické formy model černé díry, která bývá znázorńována jako dvojice protilehlých trychtýřovitých útvarů. Tvar černé díry byl zvolen jako metafora. Fyzikální vlastnosti černé díry, tedy bod bez času a prostoru, byly nabízeny jako podnět k soustředění, podnět k originálnímu cítění a myšlení. Federico Díaz věnoval tomuto projektu tři roky intenzivní práce, ale nakonec k realizaci nedošlo. Již v průběhu příprav se ukázaly meze projektu a navíc byla v listopadu 2001 nešťastnou náhodou zničena většina počítačových dat. Ze záložních médií se ztratila veškerá práce za poslední tři roky. „Možná to tak mělo být, protože naše budova v roce dva tisíce měla vzniknout tam, kde se později počítalo se stavbou nové Národní knihovny od Jana Kaplického, ale z toho také sešlo, takže si říkám, že to samo místo nedovolí. Na tramvajové smyčce stávaly také dřevěné studentské koleje, které vyhořely a lehly popelem. Nějakou dobu v nich žil i Jan Palach. To místo na Špejcharu má svou negativní sílu.“ 5
Hospodářské noviny – příloha Víkend ze dne 11. 2. 2011, s. 13
15
5
Skupina E-AREA stojí v pozadí velké části tvorby Federica Díaze. Členové skupiny pomáhají Díazovi při realizacích náročných prostorových instalací. Na různých projektech se podílejí různí lidé, ale stěžejními osobnostmi jsou Martin Ličko – specialista na 3D grafiku a vizualizaci. Zsolt Trencsényi – vedoucí vývoje softwaru, David Kořínek – specialista na elektronická média a digitální vizuální kulturu, Martin Růžička – architekt, Jan Novák – vědecký pracovník, Filip Dubský – architekt, Pavel Hladík – architekt a vědecký pracovník. E-AREA se pohybuje na rozhraní mezi uměním, vědou a moderními technologiemi.
6
Projekt Tacuzcanzcan Projekt Tacuzcanzcan z roku 1997 se skládal ze tří samostatných prací: Photon, Blob a
Ferimon a Gug. Tento projekt zabíral celé druhé patro výstavního prostoru na Staroměstské radnici. Projekt byl 1. samostatnou výstavou a zároveň i závěrečnou školní prací Federica Díaze.
6.1
Blob I, II, III (1992 – 1997)
Blob I, II, III jsou trojrozměrné objekty, jejichž vznik umožnil počítačový model, založený na základě algoritmu Metablobs. Tento algoritmus simuluje splývání molekul bez dotyku lidské ruky. Docházelo zde k modelování napnuté rovné plochy, která se vlnila podle chůze návštěvníka. Cílem bylo vytvořit objekt, který vznikne jen na základě myšlení a pocitů. Blob je průzkumem možností, které poskytují počítačové programy (software TDI, Explore, Alias Wavefront, hardware Silicon Graphics). Cyber objekt je imateriální (velikost 150 MB).
6.2
Photon I, II (1996 – 1997)
Photon I je trojrozměrná počítačová simulace, v níž jsou vedle sebe umístěny tři kruhovité elastické objekty. Počítačová simulace zde slouží jako předloha pro materiální objekt.
16
Photon II je složen ze soustavy čtyřiceti polarizačních membrán, které jsou uchyceny v pětimetrové vodorovné karbonové tyči, kterou spirálovitě obtáčejí. Každý filtr má jinou polarizaci, to znamená, že propouští jen určitou vlnovou délku světla. Návštěvník soustavu membrán sleduje průzorem, ve kterém rotor otáčí velkou polarizační membránou. Díky rozdílu polarizace mezi membránou, která se otáčí v průzoru, a membránami upevněnými na karbonové tyči, návštěvník vidí, jak jednotlivé filtry na tyči postupně tmavnou. Divák vidí pohyb bodu a vnímá foton, který se pohybuje v prostoru. Součástí instalace je i vysokofrekvenční zvuk, který je sladěn s pohybem „fotonu.“ Zvuk se tak objevuje ve směru vzdalujícího se bodu. Další proměnnou, která vstupuje do vyznění instalace, je rychlost otáčení velké membrány v průzoru. Buď zůstávala konstantní nebo se měnila v závislosti na přiblížení návštěvníka k čelní stěně instalace. Čím blíže se návštěvník nachází, tím rychlejší je změna zabarvení filtrů a tím více se zrychluje pohyb „fotonu.“
6.3
Fermion a Gug (1995 – 1997)
Interaktivní instalace Fermion se skládá z kovové konstrukce, potažené pružnou fólií BARRISOL. Uvnitř místnosti vytváří zakřivený hyperbolický prostor. Tento prostor představuje nehomogenní gravitační pole a deformaci časoprostoru. Na tuto zakřivenou plochu je počítačem promítán pulzující bod. Ten představuje energetické pole, které se v čase a prostoru mění podle pohybů návštěvníka. Instalace Gug je také složena z kovové konstrukce překryté pružnou polyamidovou fólií. Za stěnou jsou umístěny dvě navzájem propojené kovové koule, které se mohou pohybovat všemi směry. Při vstupu návštěvníka do místnosti je jeho pohyb snímán lasery, všechna data zpracovává počítač a koule se poté pohybují v závislosti na pohybu člověka. Návštěvník také ovlivňuje zvuk, jeho sílu a frekvenci. Překročí-li ale neviditelnou hranici, zvuk i pohyb koulí náhle ustanou.
17
V těchto instalacích se opět projevuje velmi inspirativní zdroj Federica Díaze a to matematika, fyzika, přírodní zákonitosti a také záliba v počítačové technice a v práci s moderními technologiemi.
7
Instalace 7 Instalace pojmenovaná číslovkou 7 z roku 1997 se na několik let stala majetkem sbírky
současného umění v Galerii hlavního města Prahy v domě U zlatého prstenu v Praze. Tato instalace rozvíjela a rozpracovávala motivy použité při dřívějších instalacích: Dehibernace I, Dehibernace II a Spin. Instalace měla podobu úzké chodby, kde byla kolem stěn postavena konstrukce s reproduktory a senzory snímajícími pohyb. Konstrukce byla překryta pružnou černou fólií BARRISOL. Vizuálně vznikl hluboký černý prostor, který vyvolával pocit nekonečna. Hlavním prvkem instalace byl zvuk. Již před vstupem návštěvníka byl prostor ozvučen různorodou směsicí zvuků. Po vstupu návštěvník procházel sedmi zvukovými poli, což lze interpretovat z pohledu východních nauk tak, že těchto sedm zvukových polí je analogií sedmi energetických polí lidského těla. Jejich postupné poznávání je zároveň cestou poznání sebe i světa. V roce 2001 se stal součástí instalace 7 projekt Generatrix – verze 1.1.4. Zvuková membrána, která v původní instalaci ukončovala chodbu s reproduktory, byla nahrazena projekční plochou. Došlo tak k propojení zvuku s interaktivním obrazem. Instalace 7 byla zničena při povodni v Praze v roce 2002.
8
Interaktivní obrazové instalace V interaktivních obrazových instalacích Federico Díaz důsledně používá informačně-
vědecký přístup k tvorbě. To vede k abstraktním výrazovým prostředkům a k plnému využití techniky a k jejímu uznání jakožto primárnímu formujícímu systému. Projekty
18
Mnemeg, Gemeratrix a Sembion mají podobnou koncepční strukturu a směřování a sám Federico Díaz je označuje za technooptimistické. „Díaz jako technooptimista vysílá jasný signál, že je možné stroj přijmout za nejbližší nástroj lidského nitra, ne jen jako prodloužení paže, ale mnohem podstatněji prodloužení mysli a duše.“ 6 Díaz se dlouhodobě zajímá o to, jak materializovat něco nehmotného, například proces myšlení, a také proto ve svých instalacích často používá generování imateriálního zvuku. Například v projektu Sembion lze výsledný objekt zhmotnit pomocí laserové technologie SLS od společnosti Syscae a vytvořit tak své zhmotnění myšlenky či materializovaná slova.
8.1
Generatrix (1999 – 2002)
Tento projekt se vyvíjel v několika fázích. Projekt 1.1.1 byl pouze pracovní. V prvním projektu 1.1.2, který byl prezentován veřejně, se autor zaměřil na interaktivní animaci kapkovitého virtuálního útvaru. Návštěvník stojící před projekční plochou vidí zářivý a chvějící se kulovitý útvar stříbřité tekutiny. Tento útvar reaguje na podněty ze svého okolí. Na jeho zrcadlový povrch, který mění svůj tvar a barvu, je promítána tvář diváka. Poté, co návštěvník promluví či zatleská, kulovitá kapsa se silou zvuku zdeformuje, začne se rozpínat a rozdělovat na menší kapky, až se nakonec zcela roztříští. Posléze se kapky zpět zformují přitažlivou silou do původního chvějícího se útvaru. Při každém rozpínání, dělení i smršťování je v každé kapce zachován obraz návštěvníka. Celý obraz mění v závislosti na frekvenci zvuku své barvy, taktéž se mění barvy pozadí. Tento projekt je založen především na použití zvuku a vibrací, které v reálném čase generují tekoucí bionickou formu – biourbanismus. Hlas člověka a jeho intenzita je snímána do počítače a ovlivňuje tvořící se kapky, jejich velikost, barvu a pohyb. Tvář člověka je snímána kamerou na pohybující se útvary, ale člověk zůstává vně kyberprostoru. Tím je naznačena relativnost celého procesu. 6
http://www.artlist.cz/?id=1962 [cit. 20014-04-25]
19
V druhé fázi projektu 1.1.3 se základním vizuálním prvkem obrazu stává jeho samotná plocha. Na plochu je možnost působit více fyzicky, takže návštěvník vstupuje celým svým tělem do obrazového pole. Pohybem těla může základní matrici rozvlnit a výsledný obraz se tak podobá rozvlněné vodní hladině. Na vodní hladinu je promítán obraz návštěvníkova těla. Tyto na sebe promítané obrazy vstupují do vzájemné interakce. Dalším podnětem je návštěvníkův hlas, jehož frekvence podněcuje změnu barev. Obraz, zvuk i pohyb se slévají a vytvářejí výsledný vjem. Třetí fáze 1.1.4 umožňuje vizualizovat energetické pole lidského těla. Nejprve je vidět do dálky ubíhající energetické pole. Návštěvník jej může pohybem svého těla rozvlnit a sledovat, jak z nitra tohoto temného pole vystupuje jeho tělo. Celkový pocit z tohoto projektu se zdá být klidnější, snad až meditativní, ale i tento obraz lze rozpohybovat až do tvaru dynamické exploze. Projekt 1.1.4 se stal součástí holofonní instalace 7 (z roku 2001), vystavené v Galerii hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu. Při tvorbě počítačové animace se pracuje se softwarem, který umožňuje vytvoření třírozměrného časoprostoru. Počítačové simulace představují podmínky v reálném světě. V projektu Generatrix jde o kybeprostor, který je formován informacemi proudícími v reálném čase. Projekt Generatrix získal v roce 2001 na expozici Milano Europe Future zvláštní cenu Nicola Trussardi Foundation.
8.2
Mnemeg (2002)
Mnemeg je interaktivní audio-vizuální instalace s prvky umělé inteligence, kterou Federico Díaz vytvořil pro prostor Espace EDF Electra v Paříži. Při vstupu do temné místnosti uvidí návštěvník na projekční ploše shluk abstraktně vyhlížejících tvarů. Tato abstrakce postupně dostává stále pevnější a konkrétnější tvar, nakonec se promění v rysy lidského těla a na konci transformace se již před návštěvníkem vznáší virtuální bytost v podobě ženského těla – Mnemeg. Tělo se při svém pohybu občas promění do abstraktního tvaru, jenž se může zcela rozpadnout, aby se poté opět vrátilo do tělesné konfigurace. 20
Návštěvník se pohybuje v prostoru, který je rozdělen do deseti senzorických zón. Prostor instalace je prostoupen elektromagnetickým vlněním – například rádiovými vlnami. Federico Díaz v této souvislosti hovoří o informačním smogu, který je potravou pro Mnemeg. Návštěvník za pomoci pohybu svého těla mění frekvence elektromagnetického pole a tyto změny jsou vizualizovány tvarovými proměnamy Mnemeg a jejího pohybu. Krátké a rychle kmitající vlny vedou k rychlému pohybu, naopak dlouhé vlny k pohybu pomalému a k ustálení celkového tvaru. Dalším impulzem k vytváření tvaru a pohybu virtuální bytosti je lidský hlas. Nejenže Mnemeg mění tvar, ale také vyluzuje zvuky podobné zpěvu. Dále se mění v závislosti na barvě kůže návštěvníka i barva Mnemeg. Osobní přítomnost návštěvníka, jeho pohyb, hlas, tlukot srdce, vibrace jeho mobilního telefonu nebo teplo jeho těla zhmotňuje a proměňuje Mnemeg. Všechny tyto impulzy vedou k proměně a pohybu interaktivního obrazu. V této instalaci vzniká interaktivní prostředí – lidské a virtuální je propojeno pomocí fyzikálních charakteristik. Je zde zdůrazněn vztah mezi konkrétní tělesnou přítomností člověka, který se pohybuje v reálném prostoru, a lidskými smysly. „In this way, Mnemeg does not appear in our image, but in the image of that which is not visible, which is inside us: our hostile or curious attitude, the vibrations – percetible or not – that constitute us, the waves that pass through us, conscious or unconscious, bodily or radio, and link us to the universe.7
8.3
Sembion (2003 – 2004)
Projekt Sembion je další fascinující interaktivní instalace Federica Díaze. Díaz se vždy zajímal o transformaci forem a o převod jedné formy do druhé. V tomto projektu jde především o převedení řeči do vizuální formy. Federico Díaz se zajímá především o strukturu a větnou stavbu řeči, neklade důraz na samotný význam řeči. Počítačový program analyzuje 7
DÍAZ, Federico. RESONANCE FEDERICO DÍAZ E AREA. s. 124, vlastní překlad: Mnemeg na
sebe nebere naši podobu, ale je obrazem toho, co není viditelné, toho, co je uvnitř nás samotných: naše nepřátelskost nebo zvědavost, vibrace – znatelné i neznatelné – z nichž jsme stvořeni, tělesná nebo rádiová vlnění, která nás propojují s vesmírem.“
21
řeč, rozkládá ji do slov a třídí na jednotlivé slovní druhy. Analyzovaná slova jsou pak virtualizována. Instalace je realizována v prostoru o velikosti 10 x 3 m, kterým návštěvník prochází a který vnímá projekci na 45◦ nahnuté průhledné fólii. Tato fólie umožňuje vidět promítaný obraz v prostoru, jež vyvolává dojem fotografie. Návštěvník je zároveň sledován soustavou senzorů, které zachycují zvuk, barvy, pohyb, řeč atd. Tyto impulzy jsou protikladem pro nové konfigurace, které proměňují výsledné promítané trojrozměrné objekty. „Sembion 1.1.2 je dnes jen software generující trojrozměrné objekty na základě sémantické analýzy textů v angličtině. Používá jednak texty ve vnitřní databázi počítače a jednak texty o architektuře stahované z internetu.“ 8 Text obsahuje tři vrstvy – databázi, internet a slova člověka. „Sembion 1.1.2 je překladem textu do vícerozměrných objektů vizualizovaných formou tzv. metablobů. Sembion má být připojen na další senzory detekující pohyby a zvuky návštěvníků vypovídající o jejich emocionálním stavu a na senzory detekující podprahové faktory jako radiové vlny, teplotu, vlhkost nebo chemické složení vzduchu. Ze všech těchto faktorů je formován konečný tvar.“ 9 Pro analýzu textů používá Sembion finský software Connexor, který umožňuje pomocí tzv. voice recognition dávat impuls k vytváření vícerozměrných forem. Program dokáže analyzovat stavbu věty a určit slovní druhy. Na základě syntaxe a morfologie věty počítač následně dokáže vytvářet tvary, tedy v podstatě překlad textu do virtuální podoby. Toto se vizuálně jeví jako několik kuliček rtuti, které se rozlijí a v průběhu toho, jak člověk mluví, se kuličky přitahují nebo odpuzují. Například podle toho, zda se jedná o synonyma nebo antonyma. „Naprosto jinou prostorovou strukturu tak vytvoří například text Karla Čapka na rozdíl od směrnic Evropské unie.“ 10 Výsledné obrazy lze fixovat pomocí technologie rapid prototyping nebo pomocí stereolitografie. Jde o techniku, které umožňuje z tekutého polymeru pomocí laseru vyříznout 8
http://www.earch.cz/cs/e-area-sembion-112 [cit. 20013-08-16] http://www.earch.cz/cs/e-area-sembion-112 [cit. 20013-08-16] 10 http://www.era21.cz/index.asp?PAGE_ID=90 [cit. 20013-08-16] 9
22
trojrozměrný objekt. Této metodě se říká Selective Laser Sintering (SLS) a dochází zde ke spékání termoplastického práškového média laserovým paprskem. Vznikají tak abstraktní plastiky. Jeden fyzický trojrozměrný SLS model byl prezentován na mezinárodní výstavě Algoritmic Revolution v Zentrum für Kunst und Medientechnologie v Karlsruhe, kde byl umístěn do stálé expozice, (www.zkm.de) a další v prestižní londýnské ICA (Institute of Contemporary Arts – www.ica.org.uk). Samostatná výstava Sembion proběhla také v rámci EXPO 2005, které se konalo v japonském městě Aichi.
8.4
Voxel (2003 – 2004)
Voxel je interaktivní audio-vizuální instalace. Název instalace pochází z latinského slova vox, které znamená hlas. V této instalaci před sebou návštěvník vidí prázdnou bílou projekčční plochu. V momentě, kdy promluví, „naplní“ se plocha pohybem. Pohybující se tvary představují abstraktní obraz návštěvníkova těla. Podle intenzity hlasu se obraz rozechvívá. V případě, že hlas utichne, obraz zmizí a zůstane jen bílá plocha. V této instalaci se lidské tělo stává součástí obrazu a prostoru instalace. Tělo zde není promítáno pouze na projekční plochu, ale virtuálně vyplňuje celou místnost. Obrazové částice (pixely) jsou nahrazeny voxely neboli prostorovými pixely. Projekce vytváří dojem, že lidské tělo nekončí kůží, ale z každého bodu těla je vztyčena virtuální kolmice. Vizuálně dochází k setření hranice mezi lidským tělem a okolím díky voxelovým paprskům. Lidský hlas, jeho síla, rezonance a vibrace zásadním způsobem ovlivňují vyznění instalace. Díazovy instalace nezapřou inspiraci vědeckým chápáním světa. Podobně jako například v instalaci Sembion nebo Generatrix je inspiračním zdrojem vědecká teorie, která tvrdí, že základem světa jsou vibrující energetické struktury. Inspiračním zdrojem pro Federica Díaze jsou člověk, příroda, vesmír i fyzikální zákony. Vše umí uchopit, rozvinout a povýšit na nezapomenutelný zážitek. Jeho invence se zdá být bez hranic a dokáže diváky neustále překvapovat.
23
8.5
Efekt (2006)
Efekt je vizuální instalace, ve které Federico Díaz řeší možnost interaktivního generování obrazu, podobně jako například v projektech Generatrix, Mnemeg a Sembion. V případě Efektu jde o simulaci růstu syntetické rostliny. Do vývoje rostliny zasahují náhodné změny parametrů uvnitř programů, které simulují změny klimatických podmínek – déšť, slunce, sucho a podobně. dalším zdrojem proměnných se měli stát přímo účastníci. Ti měli poskytovat podněty prostřednictvím diskusního fóra, na kterém měla být diskutována ekologická a společenská témata. Virtuální rostlina by tak bya „zalévána“ jejich slovy a emocemi. Nakonec byla zrealizována pouze první část projektu, ve které byly použity jen neinteraktivní prvky. Vznikla tak abstraktně ornamentální kompozice, která byla promítána na fasádu domu v rámci festivalu Designblock 2006.
9
Projekty s kritickým a ironickým aspektem Předešlá díla, předevší Mnemeg, Generatrix a Sembion, mají podobné směřování a kon-
cepční strukturu. Federico Díaz je označuje za technooptimistické. V další fázi své tvorby ovšem tato technická východiska začíná podrobovat kritice a vznikající díla s kritickým a ironickým aspektem.
9.1
Muscoxen (2002 – 2003)
Muscoxen je projekt, který je velmi kritický, ale zůstal pouze ve fázi návrhu a nebyl nikdy realizován. Jednalo se zde o prezentaci nadnárodní společnosti, která produkuje emoce, myšlenky a pocity a obchoduje s nimi. Federico Díaz v tomto projektu vytvořil soubor manipulativních strategií. Fiktivní společnost měla využívat prostředky reklamních agentur, politických stran a náboženských sekt. V konceptu byla navržena interaktivní vizualizace osobních dat návštěvníka – váha, povrchové napětí těla, barva oblečení, barva očí atd. Tato data by byla snímána pomocí 24
senzorů a promítána na projekční plochu. Vznikl by tak základní kód digitální krajiny. Data jednotlivých návštěvníků by byla ukládána na server a tím by vznikl elektronický les. To vše by bylo možné rozvíjet a zhmotnit pomocí technologie 3D rapid portotyping či vnímat jako umělecký objekt.
9.2
Sakura (2004 – 2005)
Projekt Sakura se realizuje v prostoru, který je vybudovaný z bílé polyamidové fólie BARRISOL. Dominantním objektem je interaktivní stůl, v jehož spodní části je umístěn projektor. Hlavní stěna slouží jako projekční plocha. Základním prvkem instalace je videosekvence, která zachycuje pracovníka fiktivní společnosti Sakura. Ten obsluhuje sbor, jehož nejdůležitější částí je mechanická ruka, která vytahuje karty (harddisky) a přemisťuje je do různých tvarů. Pracovník společnosti ovládá stroj pomalými schématickými pohyby, které jsou částečně mechanické, ale částečně také obřadné. V určitém okamžiku se postaví čelem k divákovi, složí ruce na hrudník a ponoří se do plného soustředění, přičemž po chvíli jeho hlava exploduje. Scéna je trojrozměrnou animací. Postava je skutečná a hraje ji přímo Federico Díaz. V celé instalaci převládá bílá barva, doplněná růžovými květy sakur. Pouze harddisky jsou výrazně červené. Videosekvence je doplněna textovou smyčkou s neustále se opakujícími slogany v angličtině. Návštěvník dotykem ruky na interaktivním stole spouští instalaci. Interaktivita v tomto případě není primární, protože se jedná o instalovanou video projekci. Projekt Sakura je inspirován vztahem jedince a globálního světa. Díaz zdůrazňuje vliv nadnárodních firem a globálních technologií na jedince jako autonomní bytost. Postavení jedince je v globálním světě stále obtížněji udržitelné, je ohrožena jeho osobní svoboda. Sakura zde představuje společnost, která pracuje s rozvinutými technologiemi a jejíž činností dochází k dehumanizaci člověka a k manipulaci s ním. Federico Díaz zde nabízí symbolické řešení a to cestou k osvobození směrem k pročištění a zklidnění mysli. Inspirací je zde samurajská tradice, kdy se bojovník musí na své cestě rozhodnout. Představuje tak napětí 25
mezi oddaností a vzdorem. Významnou roli zde hrají květy sakury. Samurajové věří, že jejich bůh sídlí v koruně rozkvetlého stromu, jenž se nazývá právě sakura. Tento strom s růžovými květy má schopnost navracet sílu a uzdravovat nemocné. Samurajský ideál je pro Federica Díaze velkou inspirací. Na konci sekvence je sebedestruktivní akt zároveň cestou ke svobodě. „Perhaps it could be said generally that in a sense his previous science and technology based installations and works were essentially modern works, given their close links to science (technological determinism and techno-optimism), while the Sakura project, owning to its critical, but at the same time ambitiguous, position is his first postmodern work.“
11
Projekt Sakura představil Federico Díaz v roce 2005 na mezinárodním festivalu elektronických umění Ars Electronica v Linci. V roce 2007 získal za tento projekt na mezinárodním Bienále ve Florenci iv kategorii nová média první cenu Premio Internazionale Lorenzo il Magnifico.
10
Dvojhvězda
Federico Díaz je autorem památníku Zdeňka Kopala v Litomyšli. Památník je vybudován v místě, kde stával rodný dům astronoma Zdeňka Kopala. Dvojhvězda byla slavnostně odhalena 3. dubna 2004 a stala se světovým unikátem nejen pro svůj obsah, ale i díky použitým materiálům a technologiím. Znázorňuje dvě nekulové kapkovité hvězdy, které obíhají kolem společného těžiště. Dvojhvězda se vznáší na karbonové tyči ve výšce 3,5 m a je vyrobena z kevlarových vláken. Součástí neobvyklého díla byl pohyblivý světelný text, umístěný na zemi a tvořící obrys dnes již neexistujícího Kopalova rodného domu. Bohužel světelný displej byl při záplavách v roce 2009 poškozen a kvůli finanční náročnosti 11
DÍAZ, Federico. RESONANCE FEDERICO DÍAZ E AREA. s. 189, vlastní překlad: Obecně by se
dalo říci, že zatímco Díazova předchozí díla a instalace, založena na vědě a technologiiích, se kterými byla úzce spjata (technologický determinismus a techno-optimismus), byla v podstatě ještě moderními, projekt Sakura se pro svou kritičnost, která je ale zároveň mnohoznačnou, stal jeho prvním postmoderním dílem.
26
byl nahrazen zjednodušenou variantou světelného textu. Dnes je text statický a bílý a je nejlépe viditelný v noci, což je v souvislosti s astronomií symbolické.
11
Projekty Fluid F1 a Resonance
Na tomto místě bych chtěla představit dva projekty, které spojuje transformace. Je to projekt Fluid F1 z roku 2006 a Resonance z roku 2007. Jde o soubory tušových maleb, trojrozměrných počítačových vizualizací a stereolitografických objektů. V rámci těchto projektů jezdil Federico Díaz do Číny, kde pozoroval čínské mistry, jak malují krajinu, lotosy, ptáky a podobně. Uvědomil si, že se jedná o tisíc let propracovanou techniku. Vznikají zde obrazy, které jsou namalované zcela odlišným způsobem. Sledoval zde, jak malíři pohybují zápěstím a rukama a jaké znají nepřeberné množství způsobů, jak položit list, jak udeřit štětcem, jak dlouho na štětec tlačit a jaké odstíny černé použít. V tomto období začal vznikat projekt Fluid F1, který hledá původní rituály v současné společnosti. Federico Díaz zde použil starou techniku malby čínskou tuší na rýžový papír pro záznam energie. Malby tvořil se zavázanýma očima, aby byl co nejvíce koncentrovaný. Dal si za úkol malovat co nejrychleji, aby během několika sekund zachytil pohyb energie, která je bezmyšlenkovitá. Šlo zde o automatickou kresbu. Malby byly nakonec vloženy do speciálních designových pouzder. Součástí instalací byly i trojrozměrné vizualizace, zpracované počítačem a zhmotněn pomocí stereolitografických objektů.
11.1
Fluid F1 (2006)
Projekt Fluid F1 představuje soubor tušových maleb, počítačových vizualizací a stereolitografických objektů. Zdrojem inspirace bylo pro Federica Díaze prostředí závodů formule 1, protože se zde snoubí technologie a spolupráce hi-techových odvětví, která fungují na nejvyšší úrovni kvality a spoluprácí naší společnosti. Při příjezdu formule 1 do prostoru, kde se mění pneumatiky, dochází během šesti sekund ke spolupráci dvaceti lidí. Během těchto šesti 27
sekund tam vzniká něco, co dodá pilotovi novou energii. Každý mechanik má svůj stanovený úkol a jeho pohyb je ritualizovaný. Tento pohyb se poté stává médiem, které vnímá velmi početné obecenstvo, které představuje obrovskou energii. Federica Díaze na těchto závodech zajímá a fascinuje jak energie, tak propojení emocí a technologií. „V cyklu Fluid F1 zaznamenává Díaz energii technického týmu Ferrari při vteřinové výměně pneumatik: „Připadá mi to jako kung-fu, je to dlouhodobá souhra, která je podle mě čím dál působivější než samotné závody. Sport je náš nejrozšířenější rituál, na přenosy z fotbalu se dívá i miliarda lidí na jednou, současně se radují, najednou explodují v radosti, když jejich tým dá branku. Tato energie je inspirativní.“
12
V počítačových vizualizacích se Federico Díaz soustředí především na tvarovou stránku aerodynamických procesů, které ovlivňují jízdní vlastnosti vozů formule 1. Aerodynamické procesy jsou zhuštěny a zhmotněny. Vizuálně se promění v abstraktní útvary. Federico Díaz hovoří o formuli 1 jako o technologickém rituálu. Emocionální stránka prostředí automobilových závodů je pro něj inspirací pro tušové malby. Tyto malby jsou automatickým záznamem energie. Souhra týmu mechaniků je převedena do spontálních tušových maleb, které se snaží zachytit celý rituál technikou čínské malby. Vše bylo namalováno se zavřenýma očima, čínskou tuší na rýžový papír. Kresby v sobě spojují rutinu, soustředění i uvolnění. Při konečné prezentaci byly malby umístěny do aerodynamických rámů, které vytvořily speciální designové pouzdro. Instalace výstavy, která byla prezentována v Galerii Zdeňka Sklenáře v Praze, byla doplněna stereolitografickými objekty. Ty vznikly pomocí počítačových analýz aero a hydrodynamických procesů. 12
Hospodářské noviny – příloha Víkend ze dne 11. 2. 2011, s. 13
28
11.2
Resonance (2007)
V projektu Resonance pracuje Federico Díaz s podobnými materiálovými principy jako v projektu Fluid F1. Rozpracovává v něm zároveň i jedno ze svých stěžejních témat, kterým je zachycení energetických rezonancí a jejich možnost transformace. Základem tvorby Federica Díaze je vizualizace a zhmotňování energetických polí a rezonancí. Rezonance, chvění, přenos a přeměna energie a práce s energetickým polem jsou dominantním tématem jeho tvorby. Neuchopitelné chvění dostane díky počítačovému zpracování vizuální parametry a změní se v obraz tekuté vlny. Díaz nakládá s tímto chvěním jako s virtuální kapalinou, jejíž fyzikální charakteristiky (především viskozitu, tření, povrchové napětí a energetické síly) lze měnit a tím proměňovat formy její vizualizace. Základní vlnu lze zhušťovat a tvarovat pomocí počítačové analýzy mechaniky teckutin (software Real Flow). Součástí projektu Resonance jsou také tušové malby. Pro Federica Díaze znamenají osvobození od myšlení a spojení se s vlnou energie. Podobně jako v projektu Fluid F1 použil Díaz ke zhmotnění vlny technologii rapid prototyping.
12
Ultra
Alanna Heiss — kurátorka, zakladatelka a od roku 1976 do roku 2008 ředitelka PS.1 Contemporary Art Center — centrum, které se zabývá experimentáním uměním na pomezí architektury a instalací, poprosila Federica Díaze, aby na rok 2008 vytvořil pro jejich rádio, sídlící v Clock Tower na Manhattanu, instalaci pro každoroční představení na Art Basel Miami Beach. Federica Díaze napadlo propojit zvuk, vibrace a rezonanci. Pokusil se zhmotnit zvuk, zhmotnit vibraci a vytvořit prostorové membrány. Prostor 30 x 20 metrů je monumentální a k jeho ztvárnění dostal absolutně volnou ruku a nebyl ničím omezován. Zvuk je imateriální a pokusil se ho zhmotnit tak, aby člověk vlastně procházel zvukovou krajinou. Při příchodu návštěvníka do prostoru instalace vychází jedna ze zvukových vln přímo ze stanice rádia.
29
Celá instalace vznikala za pomoci softwaru a díky CNC technologii a robotům ji celou nařezali na kousky v Praze a poté byla převezena ve dvou kontejnerech do Miami, kde došlo k jejímu nainstalování. Během výstavy se každý den od dvou do deseti hodin večer promítaly filmy z 60. let. K vytvoření instalace byl použit umělý materiál – plast, který byl v 60. letech velmi módní a právě i použití tohoto materiálu bylo jedním z důvodů k přiblížení se tomuto období. Jedná se o polyuretan, který má translucentní vlastnost, což znamená, že jím prochází světlo a umožňuje skrz sebe průchod světla. Tento materiál použil i proto, že instalace byla určena především pro večerní provoz, kdy si lidé přijdou odpočinout. Alanna Heiss o této instalaci říká: „Mé chápání Díazova futuristického projektu bylo ovlivněno zhlédnutím množství nejrůznějších architektonických a sochařských děl vytvořených převážně v 60. letech 20. století. Vzhledem k jeho kořenům ve východní Evropě a Jižní Americe vychází Díazův zájem o futurismus a modernismus ze dvou kontinentů. Jeho postupy odrážejí utopické postoje ze 60. let 20. století, ale za použití vyspělých materiálů tohoto století. Je skutečně více umělcem než architektem a jeho práce se více blíží landscape art a earth art spíše než instalacím.“
13
13
.
Adheze a Pulsar
Instalace Adheze a Pulsar jsou postaveny na podobném principu. V obou případech autor pracuje s termosenzitivními panely, které mění barvy vlivem teploty a celý proces je řízen speciálním algoritmem.
13.1
Adheze (2009)
V září 2009 se v Galerii Zdeňka Sklenáře uskutečnila premiéra unikátního konceptu Federica Díaze s názvem Adheze. Autor vytvořil dvě originální verze projektu v rozdílných 13
http://www.zdeneksklenar.cz/tiskove-zpravy/adheze-manual-pro-preziti-kapitola-1-1
[cit. 2014-04-24]
30
barevných kombinacích, bílou pro Prahu a černou pro prestižní newyorskou Frederieke Taylor Gallery. Série objektů určených pro Prahu představuje černé linie na bílém podkladu a série pro New York naopak bílou lii na černém. Federico Díaz vytvořil tento projekt ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT v Praze. Základ tvoří speciálně navržené panely, jejichž součástí jsou tištěné obvody pokryté termosenzitivním nátěrem reagujícím na tepelné změny. Při zahřátí přibližně na 50◦ C se na černých panelech objevují bílé linie, které mohou připomínat např. holé větve stromů nebo trávu či kořeny. Ve svém novém projektu ADHEZE zkoumá Díaz nejzákladnější podmínky nutné pro přežití v hraniční situaci, kdy se v oproštění od civilizačních nánosů vyjevují nejjemnější nuance elementárních potřeb, pocitů, pohybů, chvění, rezonance. Intuitivní vhled do podstaty lidské existence se setkává s vhledem do nitra přírodního dění, kdy nejmenší záchvěvy vyvolávají pohyb prostupující celým vesmírem.
14
.
Hlavní myšlenkou díla je poskytnout manuál pro přežití. Federico Díaz nabízí myšlenku, že si jeho dílo bude možné zapnout například za 200 – 300 let a jeho prostřednictvím zachytit chvění a přenos energie v přírodě. Tyto objekty nahradí přirozené chvění v přírodě, které už v budoucnosti možná nebude existovat. Jeho přáním je přenést do umělého prostoru města přirozený přírodní proces. Projekt Adheze obsahuje několik objektů, např. strom, kterýje ničen. Tato destrukce umožňuje vzniku dalšího řádu k přežití.
13.2
Pulsar (2010)
Instalace Pulsar byla umístěna v českém pavilonu na EXPO 2010 v Šanghaji.Vytvořil ji Federico Díaz společně s týmem E-AREA a ve spolupráci s katedrou kybernetiky FEL ČVUT v Praze. Principem instalace je obdoba projektu Adheze. Termosenzitivní panel geometrického tvaru je složen z trojúhelníkové sitě. Všechny trojúhelníky byly vyrobeny z destiček plošných spojů s termosenzitivním nátěrem. Díky kombinaci termosenzitivní barvy a elek14
http://www.zdeneksklenar.cz/tiskove-zpravy/adheze-manual-pro-preziti-kapitola-1-1
[cit. 2014-04-24]
31
trických topných okruhů vznikaly různě barevné vzory. Tok elektřiny v trojúhelníkových destičkách byl řízen algoritmem a každá z nich měla jiný pulzující rytmus.
14
LacrimAu
Zlatá slza LacrimAu se stala jedním z nejsledovanějších exponátů českého pavilonu na EXPO 2010 v Šanghaji. Název LacrimAu vznikl kombinací latinského výrazu pro slzu s chemickou značkou označující prvek zlato. Značka Au pochází ze slova aurora, což znamená jitřní záře. LacrimAu je sensoricky monitorovaný objekt obří lidské slzy. Jedná se o rozsáhlou instalaci, složenou z několika prvků. Dominantou je plastika lidské slzy (rozměry: výška 80 cm, šířka 50 cm). Slza měla být původně odlita z jedné tuny zlata, které si chtěl Federico Díaz vypůjčit od České národní banky. Splnil veškeré podmínky, které si banka stanovila, ale potom se do celé akce vložili politici, kteří tomuto nebyli nakloněni, a k výpůjčce nedošlo. Nakonec byla slza vyrobena z hliníku a její jádro bylo vyfrézováno. Povrch byl pokryt malým množstvím 24karátového zlata, které bylo naneseno pomocí nanotechnologie. „Konečné množství zlata na slze LacrimAu, jež je jinak z hliníku, odpovídá odvaze našeho národa. Tři celé čtyři desetiny gramu...“
15
Dalším prvkem instalace byla automatická pipetovací stanice na míchání vůní a interaktivní křeslo. Vše bylo umístěno do krychle z jednosměrného skla o rozměru 4 x 4 metry. Zvenku bylo možné sledovat, co se děje uvnitř, zatímco člověk sedící v krychli viděl pouze svůj odraz na vnitřním povrchu skleněné krychle. Do krychle mohl vstoupit každý pětistý návstěvník, který dostal na hlavu senzory snímající EEG aktivitu mozku. Elektroencefalogram vyhodnotil emoce, které člověk při pohledu na slzu cítil a převedl je na vůně. Pracovalo se zde se 45 různými vůněmi, např. se santalovým dřevem nebo s růží. Po vyhodnocení došlo k velmi přesnému určení vůně, která vyjadřovala emoce člověka. Lahvičku se „svou“ vůní si pak návštěvník odnesl domů. Vůně mu potom nadlouho připomínala ojedinělý zážitek, protože „vzpomínka na určitou vůni může přivolat zpět prožité chvíle s 15
Hospodářské noviny – příloha Víkend ze dne 11. 2. 2011, s. 15
32
velkou přesvědčivostí a najednou se našemu vnitřnímu zraku opět promítnou minulé obrazy, zvuky, tváře a myšlenky. Vůně dokáže vyvolat silné city a hluboko zakódované emoce možná silněji než jakýkoli jiný vjem. Po narození jsou vůně a doteky vůbec prvními pocity, které nás spojují se světem Vzpomínky na určité vůně sahají hluboko do historie genetického kódu lidstva.“
16
.
Federico Díaz dokáže skrze svá díla pracovat city člověka a jeho slza je symbol, který znázorňuje dvě polohy emocí: radost a smutek. Autor o svém uměleckém záměru prohlásil: „Slzy jsou jednou z mála kapalných látek lidského těla, s nimiž se v naší společnosti ještě neobchoduje, na rozdíl od krve, mléka nebo spermatu.“
17
Slzy jsou tekutina, se kterou
se neobchoduje, ale kterou se často platí za bolest i lásku nebo za vzpomínky na krásné chvíle. Slzy jsou vyvolané silnými emocemi a dokáží nás zbavit stresu a navrátit ztracenou rovnováhu. Rozhodně nejsou symbolem slabosti, ale mohou signalizovat, že jsme byli dlouho silní. U lidí mají slzy především ochrannou funkci, neboť zbavují oka nečistot a v přeneseném významu je lze považovat za symbol očisty a očištění. Materiál použitý na výrobu LacrimAu v sobě nese další symboliku. Zlato je kov, který je neodmyslitelně spjat s dějinami lidstva a s jeho vzestupy i pády. „Zlato je symbolem moci a bohatství, ale také válek, smutku a emocí. Zlato také svou různou cenou v době krizí reflektuje stav lidské civilizace. Moje slza má toto všechno lidem připomínat.“
18
„Chtěl jsem
zlato proto, že je čistým zrcadlem společnosti. Když je v klidu a daří se nám, je relativně levné, a když se prohlubují problémy, jeho cena stoupá.“ 19 Zlato odpradávna lidstvo fascinovalo a představovalo a dodnes představuje symbol moci, bohatství, luxusu, blahobytu a majetku. Zlato je přenosné, má malý objem a je prakticky nezničitelné. Je univerzální a nemá národnost. Přetrvává po celé věky a změnit ho snad může jen jaderná reakce.Je snadno proměnitelné a neztrácí hodnotu. Kombinace těchto vlastností s povahou lidí se 16
http://www.zdeneksklenar.cz/vystavy/lacrimau [cit. 2013-07-24] http://www.novinky.cz/ekonomika/219961-drazba-ceske-zlate-slzy-zacne.html [cit. 2013-07-24] 18 http://www.novinky.cz/ekonomika/219961-drazba-ceske-zlate-slzy-zacne.html [cit. 2013-07-24] 19 Hospodárské noviny – príloha Víkend ze dne 11. 2. 2011, s.15 17
33
stala prokletím. Mnoho lidí se stalo na zlatu závislými a dokázali kvůli němu vést války, vraždit, podvádět a okrádat druhé. Zlato ovlivňovalo nejen osudy jednotlivců, ale celých národů,které obracely kvůli zlatu zem vzhůru nohama, aby ovládlly jiné, a pak zjistili, že zlato ovládlo jejich vlastní osud. Zlato nebylo jen vítanou válečnou kořistí, ale také prostředkem, kterým se vykupoval mír. Ovlivňovalo též obchod a vývoj peněžního systému od pradávných dob. „Trvalo dlouho než člověk dospěl k zlatu jako k formě všeobecného ekvivalentu. Zlato se však, a to jednoznačně ve všech historických obdobích včetně žhavé současnosti, prokázalo jako nejlepší nástroj garance hodnoty peněz, svobodné měny a svobody jednotlivce. Zlato představuje pro člověka pevný bod civilizace.“
20
Odkud se bere ta odvěká lidská touha po zlatě? To se pokoušel vysvětlit prostřednictvím psychoanalýzy Sigmund Freud. Hluboko v lidském podvědomí jsou prý zakotveny speciální instinkty, které právě zlato jako symbol uspokojuje. Zlato vyvolává posedlost, má magickou i náboženskou moc, hraje také uměleckou roli. Zlato se stalo kultem uctívání a měřítkem hodnot. V historii lidstva existovaly skupiny lidí, které díky zlatu ovládaly jednotlivé národy a dokázaly otáčet kormidlem dějin.„Zaslepená touha po zlatě se táhne jako červená nit celými dějinami lidstva, ať už máme na mysli objevitelské – přesněji řečeno dobyvatelské – cesty do nitra Ameriky, Afriky a Asie nebo početné zlaté horečky či dnešní shon po zisku a bohatsví, to neviditelné 24hodinové globální obchodování s čímkoli prostřednictvím elektronických médií. Zlato – to je slovo znějící vánkem přeludů a tající v sobě vždy něco mimořádného a kouzelného.“
21
Až do dnešní doby jsou lidé v zajetí nejen
zlata, ale i papírových a imaginárních elektronických peněz. Dějiny zlata jsou spjaty s osudem lidstva, jsou dějinami jeho bídy a strastí a také jeho slávy a hrdinských činů. Zlato je spojeno s kulturností, ale i s barbarstvím lidstva.„Kov zvaný zlato otrávil duši člověka, rozněcoval jeho vášně, povznášel ho i ponižoval. Zlato hýbalo celými společnostmi, ničilo ekonomiky, ovlivňovalo osudy králů i císařů, dalo vzniknout nejnádhernějším uměleckým 20 21
STRUŽ, Jan. STUDÝNKA, Bohumil. Zlato: příběh neobyčejného kovu. s. 220 STRUŽ, Jan. STUDÝNKA, Bohumil. Zlato: příběh neobyčejného kovu. s. 34
34
dílům.“
22
Zlato vystupuje jako jedinečný fenomén, jako hybný moment společnosti. Zlato
je nositelem mnohem hlubšího poselství, než by se na první pohled zdálo. „Božský kov” přinášel svému nositeli i “božské” vlastnosti – třeba pevné zdraví, bohatství a moc. A každý, kdo si to mohl dovolit nebo měl jen tu správnou příležitost, se snažil získat zlato“.
23
Příběh zlata je v tomto smyslu nekonečný. Je to příběh chamtivosti, válek, hospodářské prosperity i úpadku.„Lidstvo bylo zlatem odjakživa magicky přitahováno a pod příslibem zisku či pod hrozbou jeho ztráty bylo schopno těch nejstatečnějších nebo naopak těch nejpodlejších činů; hnalo se do válek nebo rychle spělo k míru.Vždy záleželo a bude záležet na tom, kdo zlato vlastní a k jakým cílům ho využívá.“
24
Zlato symbolizuje více než pouhé
bohatství. Ztělesňuje moc a vznešenost a je symbolem života a nesmrtelnosti. Zlato je kov po kterém lidstvo touží odpradávna a je symbolem věčnosti, o které lidé sní. Žádný jiný kov není obdařen podobnými vlastnostmi.Ti, kteří věří, že zlato je obranou proti životním nejistotám, nepochopili, že touha po věčnosti nemůže být zlatem uspokojena. „Zlato jako symbol věčnosti pozdvihuje nás k vznešenosti, náboženskému cítění a obřadnosti. Pokud na zlato nahlížíme jako na smysl života, vede nás ke smrti.“
25
Zlato bude vždy lákat svojí mocí a
nádherou. Zlato znamená jistotu, chrání jmění před inflací v ekonomicky složitých obdobích a v dobách krize, je garantem likvidity, nabízí dlouhodobou stabilitu, uchovává vysoké hodnoty v malých množstvích, je dobře prodejné. O zlato je stále velký zájem, a proto se jeho těžbou zabývá mnoho společností. V čele současných nejvýznačnějších producentů zlata je tzv. „Velká čtyřka,” tedy Jihoafrická republika, USA, Austrálie a Kanada.Těžba zlata je tvrdý byznys. Řečeno slovy Franze Kafky „Luxus bohatých je zaplacen bídou chudých.” Zlato na dně hlubinných dolů vystupuje rovnou z pekla. Hlubinné doly v Jihoafrické republice jsou proslulé velmi špatnými pracovními podmínkami. Horníci patří k nejspodnější vrstvě společnosti jsou nejen chudí, ale zhruba 30% z nich je nakaženo virem HIV. Pracují za minimální odměnu ve velmi špatných podmínkách. Výtěžnost zlatonosných rud je 22 23 24 25
BERNSTEIN, Peter. Dějiny zlata. s. 19 STRUŽ, Jan. STUDÝNKA, Bohumil. Zlato: příběh neobyčejného kovu. s. 90 STRUŽ, Jan. STUDÝNKA, Bohumil. Zlato: příběh neobyčejného kovu. s. 35 BERNSTEIN, Peter. Dějiny zlata. s. 19
35
cca 7g zlata na tunu rudy, takže za získáním nevelkého množství zlata se skrývá obrovské množství těžké manuální práce. Z toho vyplývá, že těžební společnosti získají zlato, ale horníkům zůstanou pouze slzy. Nejzáhadnějším rysem zlata je, že nikdy nenastal čas, aby ho bylo dostatek. Jeho nedostatek umocňuje tajemnost, která ho obklopuje a umocňuje ho jako symbol moci. Stále zůstává nejvýraznějším symbolem bohatství. „V kritických okamžicích historie lidstva zlato bylo a vždy bude univerzálním platebním prostředkem. Není tak mrtvé, jak se snaží mnozí prohlašovat. Je to kov nadmíru přitažlivý pro peněžní hospodářství tohoto světa. Kdykoli se hroutí měny a hodnoty tohoto světa, lidé ve strachu o svůj majetek utíkají ke zlatu.“
26
Aby mohlo zlato fungovat jako pojistka proti
nejistotám tohoto světa, musí ho lidé uznávat jako předmět vysoké hodnoty a musí se shodnout v tom, že je vzácné. A v tomto se většina lidí bez rozdílu svého postavení shodne.„Po celá staletí zlato vzbuzovalo touhu po moci, slávě, kráse, bezpečí, ba i po nesmrtelnosti. Bylo symbolem nenasytnosti a marnivosti a v roli peněžního standardu se projevilo jako mocná síla. Ještě žádná věc na světě nebyla uctívána po tak dlouhou dobu jako právě zlato.“
27
Ať
už je zdroj zlata jakýkoli, jeho hromadění je pro lidi vzrušující záležitost, neboť od zlata vede přímá cesta k moci a penězům. Bez svých jedinečných fyzikálních vlastností by zlato nikdy nezískalo svoji pozici dominantního vládce peněžního systému. Poptávka po zlatě se stala neuhasitelná právě proto, že bylo používáno jako peníze a též touha po penězích je nekonečná.
15
Frekvence geometrické smrti 141 a Outside itself
Instalace Frekvence geometrické smrti 141 a instalace Outside itself představují nový vývojový stupeň umělecké tvorby Federica Díaze. Obě tyto instalace jsou vytvořeny bez doteku lidské ruky a jsou zhmotněny pouze pomocí robotů. Jejich úkolem bylo vytvořit podle předem stanoveného algoritmu interaktivní instalaci, složenou z černých kuliček, 26 27
STRUŽ, Jan. STUDÝNKA, Bohumil. Zlato: příběh neobyčejného kovu. s. 36 BERNSTEIN, Peter. Dějiny zlata. s. 351
36
které představovaly fotony světla. Oba projekty reagovaly na změny světla, stínu a na další podněty v místě a okolí instalace. Instalace se tak chovaly jako živý organismus. Vyrůstaly a měnily svoji podobu.
15.1
Frekvence geometrické smrti 141 (2010)
Instalace Frekvence geometrické smrti 141 v sobě nese nový evoluční stupeň práce a obsahuje nové a dosud neotřelé způsoby komunikace a tvorby. Federico Díaz ji vytvořil pro MASS MoCA (Massachusetts Museum of Contemporary Art – Muzeum současného umění v Massachusets). Instalace Geometric Death Frequency 141 byla vystavena na nádvoří muzea od října 2010 až do jara 2012. Byla tvořena černými kuličkami (celkem jich bylo 420 000), které byly ve virtuálním kontejneru složeny za pomoci robotů do tvaru vlny. Virtuální kontejner měl rozměry 15 x 6 metrů. „Data použitá k vytvoření a umístění kuliček byla generována z optické analýzy vchodové části muzea. Vzniklo tak trojrozměrné ztvárnění plošných dat a informací místa před muzeem. Joseph C. Thompson, ředitel MASS MoCA, trefně nazývá Díaze nekompromisním objevitelem tvaru.“
28
Při tvorbě Frekvence geometrické smrti 141 Federico Díaz využill současné možnosti počítačového programování a vytváření softwaru. Frekvence geometrické smrti 141 byla vytvořena pouze za pomocí robotů a bez doteku lidské ruky. Kuličky jednu po druhé s milimetrovou přesností poskládal robot do již dříve naprogramované polohy. Federico Díaz použil dva roboty, které se používají k montáži aut. Musel je však uzpůsobit, aby uměli lepit kuličky. Umístění a nalepení každé kuličky trvalo robotům 26 vteřin. Kdyby tuto práci vykonával člověk, lepení jedné kuličky by trvalo zhruba 2-5 minut a celkem by se instalace vytvářela 14 000 hodin. Člověk je nositelem a hybatelem myšlenky, ale realizátorem celé instalace je stroj. „Říkal jsem si, že by bylo skvělé, kdyby socha mohla vzniknout, jako když vyroste strom a deformuje se podle toho, jak fouká vítr. Kódem k jejímu vytvoření byly jednotlivé zobrazovací body, fotografie muzea a vstupního prostoru. Tyto fotografické 28
http://www.artalk.cz/2011/06/01/tz-federico-diaz-na-54-bienale-soucasneho-umeni-v-benatkach/
[cit. 20013-09-7]
37
pixely jsou v softwaru nahrazeny kuličkami, takzvanými voxely, které se následně pomocí programu rozpohybují.“ 29 Federico Díaz a jeho tým transformovali dvojrozměrné obrazové body fotografií a videozáznamů nádvoří a fasády massachusettského muzea do trojrozměrných prostorových bodů. Ty byly rozpohybovány a utvořily dynamickou vlnu, která ve vířivém pohybu naráží na fasádu muzea. (bouřlivě vniká z nádvoří muzea a proniká do prvního patra galerie). Původní myšlenkou této instalace byl pouze vznik jedné abstraktní vlny, ale nakonec se Federico Díaz rozhodl pro prohloubení této myšlenky a vytvoření nejen simulace náhodného pohybu nebo rychlosti tekutiny, ale chtěl docílit toho, aby byl v instalaci obsažen i kus kódu. „Light is something that enables us to see. Light is made of particles. In the sculpture, light particles were replaced by black spheres. So they represent the fluid movement of light.“ 30
Zde se světlo chová jako vlna tím, že je prezentováno proměnlivostí pohybu. Světlo a
čas mohou být zastaveny. Toto zastavení reprezentuje smrt. Podle Federica Díaze má naše společnost tendence k pořizování různých záznamů dění kolem nás, protože se obáváme smrti. Díaz se zde pokouší o vytvoření paralely mezi obrazem a myšlením. Pokud vidíme něco nového, snažíme se to porovnávat s něčím, co již známe, pokoušíme zkoumat struktury a tvary, abychom si mohli vytvářet souvislosti. „So we create the past, just as we create the future.“
31
Každá částice světla je reprezentována kuličkou. Při počítačové simulaci, která v tomto případě sestávala ze skládání snímků, které postupně mizely a přeměňovaly se ve vlnu, došlo k zastavení simulace Federicem Díazem na snímku 141. „I chose to freeze it at frame number 141. I decided that from an aestetic point of view, that was the instant the origi29 30
Hospodářské noviny – příloha Víkend ze dne 11. 2. 2011, s.10 DÍAZ, Federico. Federico Díaz: Geometric death frequency-141. s. 11-12, vlastní překlad: Světlo je
něčím, co nám umožňuje vidění. Světlo je složeno z částic. V této skulptuře/plastice byly částice světla nahrazeny černými kuličkami. Tyto kuličky představují proměnlivý pohyb světla. 31 DÍAZ, Federico. Federico Díaz: Geometric death frequency-141. s. 14, vlastní překlad: Utvářime tak minulost, zrovna tak jako budoucnost.
38
nal image was totally subsumed by wave action.“
32
Toto zastavení snímku může vyvolat
debatu, zda je objekt, vytvořený bez zásahu lidské ruky, stále považován za umělecké dílo. Především, je-li vybrán okamžik zastavení snímku přímo umělcem.
15.2
Outside itself (2011)
Federico Díaz vytvořil v roce 2011 pro 54. ročník Mezinárodního bienále současného umění v Benátkách (La Biennale di Venezia) interaktivní, prostorovou instalaci s názvem Outside itself. Za pomoci robotů, kteří byli řízeni počítačovým programem, měnil objekt svoji podobu a vyvíjel se podobným způsobem jako živý organismus při reakci na světlo. Instalace sestává z tisíců černých kuliček, které byly vytvořeny a sestaveny speciálně seřízenými roboty. Hlavní myšlenkou této instalace je, že každá kulička má představovat světelný foton. Optické senzory monitorují dopad světla na místo a napomáhají k utváření toku informací. Intenzita světla v okolí se liší nejen podle toho, zda je den či noc, ale také podle toho, kolik se v blízkosti instalace právě nachází návštěvníků. Dále záleží na tom, jak se návštěvníci pohybují a v jakých barvách jsou oblečeni. „Instalace je pak plně závislá na jejich počtu, pohybu a reakcí na ploše. Kdyby žádný návštěvník nepřišel, objekt nevznikne. Senzory zůstanou hluché a roboti vyrobí jen čistou plochu, bez dynamických forem. Tento problém však nenastává. Instalaci denně navštěvuje v průměru asi 500 diváků, kteří se aktivně zapojují do tvorby svým vstupem na světelnou plochu.“
33
Na této ploše je zaujme jejich
vlastní stín, který je zároveň záznamem jejich pohybů v reálném čase. Stíny návštěvníků vytváří mapu, kterou každý den vyhodnocuje počítač speciálním algoritmem. V místech, kde se pohyby lidí protnou, začnou roboti instalaci vytvářet. Přesto, že je Outside itself vytvořena pouze pomocí robotů a bez doteku lidské ruky, je tato instalace zcela interaktivní. Počítačový program umožnil robotům, aby každých dvanáct hodin sestavovali konstrukci, která se skládala zhruba ze 2 000 kuliček o průměru 5 cm, to znamená, že zhruba každých 32
DÍAZ, Federico. Federico Díaz: Geometric death frequency-141. s. 16, vlastní překlad: Rozhodl jsem
se simulaci zastavit na snímku číslo 141. Rozhodl jsem se tak z estetické hlediska, v okamžiku, kdy byl původní obrázek zcela zahrnut v působení vlny. 33 http://www.forfest.cz/?id=200&action=text&presenter=Colloqy [cit. 20013-09-12]
39
26 sekund byla roboty přidána jedna černá kulička. Po dobu trvání výstavy (od 4.6. do 30.9 2011) bylo zformováno zhruba 250 000 kuliček do výsledné kompozice. Díazův smysl pro originalitu konceptu nechyběl ani instalaci Outside itself pro 54. benátské bienále. U této instalace jde především o významný prvek, kterým je interaktivita. Instalace Outsife itself neustále reaguje na to, co se děje kolem ní. Tento projekt reflektuje, co se děje v jeho okolí. Roboti pro Díaze představují prodlouženou ruku lidských smyslů, pomocí kterých překračujeme hranice našeho bytí, stejně jako dnes společnost používá moderní technologie pro různé simulace a pro vytváření informačních sítí. „Technologie počítá se schopností komunikace a dosažením toho, co tělo nedokáže – je schopna jít za nebo mimo sebe sama.“
16
34
Objekt 18.7.
V roce 2012 vytvořil Federico Díaz plastiku z černého kompozitního karbonového vlákna, jejíž dominantou je vysoká vertikálně postavená tyč. Autor svůj objekt nazval podle svého data narození – 18.7., také výška objektu je odvozena ze stejné sestavy čísel (18,7 m). Plastika je umístěna v Litomyšli, ve městě umění a kvalitní architektury. Vedle tradičního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl se v tomto městě pořádá i Smetanovva výtvarná Litomyšl. Objekt 18.7. je exteriérovou realizací. Dílo stojí na pozemku před Novým kostelem Církve bratrské. Plastika představuje geometrii vztahů a symbolicky spojuje nebe se zemí. Tento prostor se také poeticky nazývá místem natékání ducha.
17
Umělecká činnost Federica Díaze v roce 2013
Rok 2013 byl pro Federica Díaze rokem úspěchů i ztrát. V dubnu 2013 výbuch plynu v Divadelní ulici v Praze zničil výstavní prostory na Smetanově nábřeží, které patřily Galerii 34
http://www.artalk.cz/2011/06/01/tz-federico-diaz-na-54-bienale-soucasneho-umeni-v-benatkach/
[cit. 20013-09-7]
40
Zdeněk Sklenář. Byla zničena díla několika umělců, mimo jiné i Federica Díaze. Práce, kterou tvořil půl roku, nenávratně podlehla zkáze. Navzdory nešťastné události Federico Díaz a Galerie Zdeněk Sklenář společně připravili retrospektivy Karla Malicha v prostorách Jízdárny Pražského hradu a Huga Demartiniho v Národní galerii. Srdeční záležitostí byla pro Díaze světová výstava vizionáře Karla Malicha. Karel Malich usiluje o zhmotnění neviditelného a zaujímá v Díazově životě nezastupitelné místo. Na výstavě byly pastely, kresby a drátěné objekty a zahrnovaly autorovu tvorbu od 60. let. Expozice byla výjimečná i díky dynamickému architektonickému pojetí, o které se postaral Malichův žák Federico Díaz.
41
18
Závěr
V bakalářské práci jsem se zabývala tvorbou supermediálního umělce Federica Díaze. Federico Díaz je považován za jednoho z našich nejvýznamějších mezinárodně činných umělců. Nejdříve jsem uvedla základní údaje o autorovi a jeho inspirační zdroje. V další části jsem se pokusila o vymezení základních pojmů, kterými jsou supermédia, interaktivita a vizuální aktivismus. Dále jsem se věnovala jednotlivým instalacím Federica Díaze, které jsem seřadila chronologicky na časové ose. Výčet instalací otevřelo dílo Nostalgie, které Federico Díaz ve svých jednadvaceti letech jako nejmladší umělec v historii prodal Národní galerii v Praze. Poté následovaly instalace Dehibernace I, II, Bolb a Up a Spin, které můžeme považovat za počátky tvorby Federica Díaze. Následoval projekt Tacuzcanzcan z roku 1997, který se skládal ze tří samostatných prací: Photon, Blob a Ferimon a Gug. Tento projekt zabíral celé druhé patro výstavního prostoru na Staroměstské radnici v Praze. Projekt se stall 1. samostatnou výstavou a zároveň i závěrečnou školní prací Federica Díaze. V dalším období se věnoval interaktivním prostorovým instalacím, mezi něž se řadí například projekty Generatrix, Mnemeg nebo Sembion a které jsou označovány za technooptimistické. V další fázi své tvorby ovšem tato technická východiska podroboval kritice a vznikla díla s kritickým a ironickým aspektem. Nedílnou součást tvorby Federica Díaze tvoří umělecká skupina E-AREA, kterou Federico Díaz založil v roce 1998. Toto uskupení sdružuje širokou škálu specialistů: vědce, architekty, programátory, filozofy atd. V názvu E-AREA dominuje písmeno E- jako emoce, ekologie, energie, elektronika, země (earth). Zároveň se vznikem uskupení založil Federico Díaz na internetu diskuzní fórum s názvem E-forum. E-AREA byla poprvé prezentována v roce 1998 na mezinárodní konferenci Forum 2000, založené Václavem Havlem a Eliem Wieselem. Hlavní Fórum 2000 s významnými politiky, intelektuály a filozofy se podařilo propojit pomocí E-fóra s univerzitami a v jednu chvíli zapojit do diskuze přes 300 000 lidí, což byl v roce 2001 skutečný úspěch. E-fórum zbořilo komunikační bariéry a dostalo diskuzi do sítě.
42
Zajímavými projekty jsou díla Fluid F1 a Resonance. Jde o soubory tušových maleb, trojrozměrných počítačových vizualizací a stereolitografických objektů. Inspiračním zdrojem byly moderní technologie v kontrastu se starou technikou malby čínskou tuší na rýžový papír. Následující projekt Ultra přinesl Díazovi velký mezinárodní ohlas. Propojil zde zvuk, vibrace, rezonanci i vizuální vnímání. Také projekty Adheze a Pulsar měly mezinárodní rozměr. První z nich byl vytvořen ve dvou originálních verzích – bílá pro Prahu a černá pro New York. Druhý byl určen pro prezentaci na EXPO 2010 v Šanghaji. V obou případech autor pracuje s termosenzitivními panely, které mění barvu vlivem teploty. Pravděpodobně mediálně nejznámějším projektem Federica Díaze je LacrimAu. Zlatá slza byla magnetem českého pavilonu na EXPO 2010 v Šanghaji. Velkou pozornost zaznamenaly i projekty Frekvence geometrické smrti 141 a Outside itself, které představují nový vývojový stupeň umělecké tvorby Federica Díaze. Tyto instalace jsou vytvořeny bez doteku lidské ruky a jsou zhmotněny pouze pomocí robotů. Oba projekty reagovaly na změny světla, stínu a na další podněty v okolí instalace.. Vyrůstaly, měnily svoji podobu a chovaly se jako živý organismus. Federica Díaze přitahuje pohyb, změna, tok a nerespektuje pevné a neměnné hranice. Kromě prostorových instalací vytváří i objekty pomocí počítačových animací. Tématem mnohých děl Federica Díaze se stává energie a její formy. Federico Díaz se zajímá o nové přístupy k umělecké tvorbě, o zapojení softwaru, světla, pohybu, zvuku a elektronických technologií do umění. V instalacích však nejde jen o ukázku energetických procesů, ale i o působení energie na návštěvníka. Člověk se stává součástí energetického pole a v Díazových interaktivních instalacích přímo smyslově cítí tuto sounáležitost, uvědomí si, že prostřednictvím svých smyslů se stává součástí dění kolem sebe. Cílem Federica Díaze je především dosahovat tvaru bez přímého dotyku lidské ruky, což pro něj znamená možnost stvárnit myšlenku bez přímé práce s hmotou. Federico Díaz se mnoho let zabývá interakcí a komunikací mezi lidmi a bývá označován za multimediálního
43
umělce. Sám sebe ale vidí spíše jako vizuálního aktivistu, protože vetšinou se snaží něco aktivovat, ať už lidi, nebo prostor. Díazův přístup k tvorbě a jeho pohled na svět jako na pole různorodých energetických vibrací a chvění, se stal dominantním v jeho vývoji. Federico Díaz je neřehlédnutelnou osobností na scéně současného umění.
19
Resumé
V bakalářské práci se zabývám prací supermediálního umělce Federica Díaze. Federica Díaze přitahuje pohyb, změna, tok a nerespektuje pevné a neměnné hranice. Kromě prostorových instalací vytváří i objekty pomocí počítačových animací. Tématem mnohých děl Federica Díaze se stává energie a její formy. Federico Díaz se zajímá o nové přístupy k umělecké tvorbě, o zapojení softwaru, světla, pohybu, zvuku a elektronických technologií do umění. V instalacích však nejde jen o ukázku energetických procesů, ale i o působení energie na návštevníka. Človek se stává součástí energetického pole a v Díazových interaktivních instalacích přímo smyslově cítí tuto sounáležitost, uvědomí si, že prostřednictvím svých smyslů se stává součástí dění kolem sebe. Federico Díaz se mnoho let zabývá interakcí a komunikací mezi lidmi a bývá označován za multimediálního umělce. Sám sebe ale vidí spíše jako vizuálního aktivistu, protože vetšinou se snaží něco aktivovat, at už lidi, nebo prostor.
20
Summary
This bachelor diploma thesis deals with the work of a supermedia artist Federico Díaz. Federico Díaz is attracted by movements, changes, fluxes and he does not respect fixed and unchangeable boundaries. Besides three-dimensional installations he creates even objects using computer animationsl. Energy and its forms becomes the topic for many of his art pieces. Federico Díaz is interested in new approaches to artistic activities, in the involvement of software, light, motion, sound and electronic technologies into art. However, the installations do not just express a demonstration of energetic processes but they also expo44
sure visitors to the energy. The visitor becomes a part of an energy field and feels this sense of unity in Díaz’s interactive installations and the visitor realises that through his senses he may become a part of those events surrounding him. Federico Díaz has been interested in interactions and communication among people for many years and he is regarded as a multimedia artist. But he sees himself more like a visual activist, because he usually tries to activate something, whether humans or an space around.
21
Použitá literatura
ARTALK.CZ. TZ: Federico Díaz na 54. Bienále současného umění v Benátkách [online], dostupné na http://www.artalk.cz/2011/06/01/tz-federico-diaz-na-54-bienale-soucasnehoumeni-v-benatkach/ [cit. 20013-09-7] Artlist – Centrum pro současné umění Praha. Federico Díaz [online], dostupné na http://www.artlist.cz/?id=1962 [cit. 20014-04-24] BERNSTEIN, Peter. Dějiny zlata. Praha: Grada, 2004, 384 s. ISBN 8024704552 ČIHÁKOVÁ NOSHIRO, Vlasta. FEDERICO DÍAZ – VIZE BIOMORFNÍ ARCHITEKTURY (OUTSIDE ITSELF - INTERAKTIVNÍ INSTALACE SESTAVENÁ ROBOTY BEZ DOTEKU LIDSKÉ RUKY – OD KONCEPTU PO ZHMOTNĚNÍ) [online], dostupné na http://www.forfest.cz/?id=200&action=text&presenter=Colloqy [cit. 2013-09-02] DÍAZ, Federico. Federico Díaz: Geometric death frequency-141. Milano: Charta, 2010, 136 s. ISBN 9788881587933 DÍAZ, Federico. RESONANCE FEDERICO DÍAZ E AREA[online], dostupné na http: // www. fediaz. com/ en-instalations. html [cit. 2013-07-20] DOX CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ. 54. Bienále: “FEDERICO DÍAZ: outside itself “ [online], dostupné na http://www.dox.cz/cs/vystavy/54-bienale-federico-diaz-outside-itself [cit. 2013-09-02] EARCH.CZ E-area: Sembion 1.1.2 [online], dostupné na http: // www. earch. cz/ cs/ e-area-sembion-112 [cit. 20013-08-16]
45
EARCH.CZ. Federico Díaz (ARG, CZ) | Fluid [online], dostupné na http: // www. earch. cz/ cs/ federico-diaz-arg-cz-fluid [cit. 2013-09-02] ERA21. Sembion [online], dostupné na http: // www. era21. cz/ index. asp? PAGE_ ID= 90 [cit. 20013-08-16] FLORIÁN, Martin, Alternativní návrh českého pavilónu na výstavě EXPO 2010, In Bakalářská práce, 2010 GEBRIAN, Adam. Bourání s Federico Díazem[online], dostupné na http: // www. rozhlas. cz/ radiowave/ bourani/ _zprava/ bourani-s-federico-diazem--986936 [cit. 2013-09-02] HINKOVÁ, Sylva. Interaktivita versus/se rovná interpretace? In Magazín EZIN TIM [online],
dostupné
na
http: // www. phil. muni. cz/ journals/ index. php/ tim/
article/ view/ 161/ pdf [cit. 2013-09-14] Hospodářské noviny – příloha Víkend ze dne 11. 2. 2011 KOVÁČ, Peter. Dražba české zlaté slzy začne na 30 miliónech [online], dostupné na http: // www. novinky. cz/ ekonomika/ 219961-drazba-ceske-zlate-slzy-zacne. html [cit. 2013-07-24] KULTURNÍ ZAŘÍZENÍ MĚSTA VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ. FEDERICO DÍAZ , RAFANI [online], dostupné na http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/FEDERICODIAZRAFANI/ [cit. 2013-07-25] Lidové noviny ze dne 16. 10. 2009 LISTER, Martin, et al. New Media: A critical Introduction. London: Routledge, 2003. ISBN 0-203-88482-5 MANOVICH, Lev. The language of new media. Cambridge: The MIT Press, 2001 MORAVSKÁ GALERIE V BRNĚ. e-area: Mnemeg [online], dostupné na http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktualnivystavy/2002/e-area-mnemeg.aspx [cit. 2013-08-11] POTUŽNÍK, Jiří. EXPO 2010 [online], dostupné na http: // www. czexpo. com [cit. 2013-08-25]
46
SKLENÁŘ, Zdeněk. ADHEZE | Manuál pro přežití [online], dostupné na http: // www. zdeneksklenar. cz/ tiskove-zpravy/ adheze-manual-pro-preziti-kapitola-1-1 [cit. 2014-04-24] SKLENÁŘ, Zdeněk. Federico Díaz | lacrimAu [online], dostupné na http: // www. zdeneksklenar. cz/ vystavy/ lacrimau [cit. 2013-07-24] SKLENÁŘ, Zdeněk. Federico Díaz Outside Itself [online], dostupné na http: // www. zdeneksklenar. cz/ tiskove-zpravy/ federico-diaz-outside-itself [cit. 2013-09-02] STRUŽ, Jan. STUDÝNKA, Bohumil. Zlato: příběh neobyčejného kovu. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 336 s. ISBN 8024709023 VĚDECKO-VÝZKUMNÉ PRACOVIŠTĚ AVU. Sembion 1.1.2/ Sublightecture of the binary sperm / HCCI interativní instalace [online], dostupné na http: // vvp. avu. cz/ aktivity/ vystavy/ sembion [cit. 2013-08-29] VOLF, Petr. Federico Díaz – sochař jedenadvacátého století [online], dostupné na http: // www. jedinak. cz/ stranky/ txtdiaz. html [cit. 2013-09-4]
47
Obrazová příloha
Obrázek 1: Nostalgie
Obrázek 2: Bolb a Up
48
Obrázek 3: Instalace 7
Obrázek 4: Mnemeg
49
Obrázek 5: Fluid F1
Obrázek 6: LacrimAu
50
Obrázek 7: Adheze
Obrázek 8: Frekvence geometrické smrti 141
51
