MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra české literatury
Výzkum čtenářství žáků základních škol Bakalářská práce
Brno 2009
Vedoucí práce Mgr. Jitka Zítková, Ph.D.
Vypracovala Hana Mašová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
-2-
Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Jitce Zítkové, Ph.D. za podnětné rady k mé bakalářské práci a pomoc při jejím zpracování. -3-
Obsah
Obsah .....................................................................................- 3 Úvod........................................................................................- 5 1. Průzkumy čtenářství ............................................................- 7 1.1 Liberecký výzkum .......................................................- 7 1.2 Trendy současného dětského čtenářství ....................- 10 1.3 Dětské čtenářství ......................................................- 12 1.4 Výzkum Grand Biblio................................................- 16 1.5 Další výzkumy ..........................................................- 18 1.6 Mezinárodní výzkumy ...............................................- 19 2. Podpora četby a čtenářství .................................................- 21 3. Vlastní výzkum ..................................................................- 26 3.1 Představení výzkumu ................................................- 26 3.2 Metody výzkumu ......................................................- 26 3.3 Cíle výzkumu ............................................................- 27 3.4 Představení výsledků výzkumů .................................- 28 3.4.1 Vztah žáků k literární výchově ........................- 29 3.4.2 Doporučená četba ...........................................- 30 3.4.3 Čtenářské návyky žáků ...................................- 33 3.4.4 Nejoblíbenější žánry a tituly ............................- 38 3.4.5 Srovnání výsledků s předchozími výzkumy......- 44 3.4.6 Shrnutí ...........................................................- 46 Závěr .....................................................................................- 48 Použitá literatura ...................................................................- 50 Resume .................................................................................- 54 Seznam příloh .......................................................................- 55 Přílohy ...................................................................................- 55 -
-4-
Úvod Od vynalezení knihtisku se čtení stává součástí života stále širšího okruhu lidí. V současnosti jsou knihy všude okolo nás. Knihy jsou nám pomocníky při studiu, poskytují nám bezpočet informací, jsou našimi rádci a v neposlední řadě jsou našimi přáteli, se kterými trávíme svůj volný čas. Dnešní doba se stává velice technickou a také uspěchanou a začíná se zdát, že na knihy zde už není místo a čas. Ale ruku na srdce, dokážete si představit, že by knihy nebyly? Neměli bychom na ně tedy zapomínat i v současné technické době. Čtení by nás mělo provázet po celý život. Od počátků, kdy nám četli rodiče pohádky, přes nejdelší období, kdy čteme převážně sami pro sebe, až po stáří, kdy čteme pohádky svým vnoučatům. V současnosti se hovoří o úpadku čtenářství v naší společnosti. Je prováděna řada výzkumů, které se snaží zjistit, jak na tom vlastně se čtením jsme. Tři roky jsem byla účastníkem besed Knihovny Jiřího Mahena v Brně pořádaných pro žáky základních škol a také jsem byla součástí uvítacího ceremoniálu, kdy jsou žáci prvních tříd přijati mezi čtenáře. Když besedy skončily a děti měly volný čas a mohly se podívat na věci, které je zajímají, využila jsem toho a povídala si s nimi o tom, jestli čtou a co je baví. Toto povídání mě přivedlo k nápadu napsat tuto práci. Proto jsem se rozhodla, že nahlédnu do světa literatury a četby, a to z pohledu žáka druhého stupně základní školy. Cílem práce je zmapování četby dětí pubescentního věku. Práce by se dala rozdělit na dvě části. V první, která je částí spíše teoretickou, se zabývám současnými výzkumy, jež se týkají četby a čtenářství převážně dětí, ale také dospělých. Dále mě také zaujalo, kolik existuje projektů, které se snaží zájem o čtení zvýšit. Proto se v jedné kapitole věnuji i těmto významným činitelům v oblasti čtenářství. V druhé, praktické části se zabývám vlastním výzkumem, který se týká literární výchovy a četby a byl prováděn v sedmých a osmých -5-
třídách základních škol. Zjišťovanými skutečnostmi byl vztah k literární
výchově
jako
předmětu,
zda
existuje
na
školách
doporučená literatura a jaký k ní žáci zaujímají postoj. Dále také jaké knihy děti čtou a jak intenzivně se četbě věnují. Jednu kapitolu tvoří přehled nejoblíbenějších knih a žánrů mezi respondenty. Na závěr jsou výsledky srovnávány se staršími výzkumy.
-6-
1. Průzkumy čtenářství Čtenářství v posledních letech mezi lidmi ztrácí na intenzitě, a proto také není divu, že vzniká tolik výzkumů, které se snaží objasnit, z jakých důvodů dochází k úpadku zájmu o četbu. Nejčastěji se výzkumy zabývají čtenářstvím dětí. U nich je jistá naděje, že se podaří něco změnit a že zájem o četbu opět vzroste. Díky výsledkům těchto výzkumů se pak mohou vytvářet různé projekty na podporu čtenářství. Existují tři typy čtenářských výzkumů. Výzkum zaměřený na dispozice textu, výzkum zaměřený na dispozice čtenáře a výzkum zaměřený na komunikační situaci. Většinou jsou mezi sebou navzájem propojeny. Podrobněji v knize Ladislavy Lederbuchové Dítě a kniha1. Starší výzkumy v oblasti čtenářství jsou nám známé především z prací Otakara Chaloupky2. Já se však v této kapitole budu věnovat novějším výzkumům. Těch existuje celá řada a jistě jsem nezmínila všechny, které se problematiky čtenářství týkají. Snažila jsem se vybrat ty, které se nejvíce blíží výzkumu, jež jsem prováděla já. Převážně z hlediska výběru respondentů.
1.1 Liberecký výzkum
Libor Prudký se zabýval výzkumy čtenářských zájmů dětí a mládeže v Liberci. „První se týkal struktury čtenářských zájmů a vztahů čtenářů k Oddělení pro děti a mládež Státní vědecké knihovny v Liberci.“3 Výzkum byl prováděn koncem roku 1994 a vyplněno bylo
1
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Dítě a kniha: O čtenářství jedenáctiletých. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o, 2004. s. 28-35. 2 CHALOUPKA, Otakar. Rozvoj dětského čtenářství. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982. 573 s. 3 PRUDKÝ, Libor. Výzkumy čtenářských zájmů dětí a mládeže v Liberci. In JANÁČEK, Jiří, KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita Liberec, 1996. s. 91.
-7-
celkem 499 dotazníků. Druhý výzkum zahrnoval 764 respondentů, jimiž byli žáci a studenti libereckých škol od 3. třídy až po maturitní ročníky. „Cílem bylo zmapování rozsahu a struktury čtenářských zájmů dětí a mládeže, včetně vlivů na tuto strukturu i jejich dopadů a souvislostí s dalšími aktivitami (především volnočasovými) libereckých dětí a mladistvých.“4 Sběr dat probíhal v prvním čtvrtletí roku 1995. Shrnutí těchto výzkumů bylo vydáno ve sborníku Současnost literatury pro děti a mládež z roku 1996. Výzkum se zaměřoval na rozsah a intenzitu četby dětí a mládeže, na to, co čtou žáci a studenti nejčastěji. Také zjišťoval, čím a kým je mládež ovlivněna při výběru knih a co je vedlo ke čtení. První okruh byl zjišťovaný otázkou „Jak často se dostaneš ke čtení knížek?“. Ve výzkumu na školách byly také položeny otázky „Kdy jsi naposledy dočetl/a celou knížku?“ a „Kolik času jsi věnoval/a četbě v posledním týdnu?“ Možnými odpověďmi bylo denně, 2 až 3krát týdně, 1krát týdně, 1krát za 14 dní, 1krát za měsíc, méně často a vůbec ne. „Návštěvníci knihovny se ke čtení dostanou alespoň jednou týdně z téměř 90%, liberecká populace dětí a mládeže z 63%. Vyslovenými nečtenáři je v liberecké populaci dětí a mládeže kolem 20%. Nejméně mezi žáky gymnázií, necelých 9%, nejvíce mezi žáky učilišť, celých 40%.“5 V posledním týdnu dočetlo celou knihu pouze 18,2% ze souboru dětí a mládeže Liberce. Největší část zastupují žáci základních škol, poté gymnazisté. Na poslední příčce jsou studenti z učilišť. Mezi nečtenáři, dle výzkumu těmi, co naposledy přečetli celou knihu před více než rokem, kterých je celých 14%,
naopak
studenti
učilišť
vedou.
„Čas
věnovaný
četbě
v posledním týdnu ukazuje, že v průměru liberecké děti a mladí lidé čtou týdně kolem dvou a půl hodiny.“6 Z výzkumu vyplývá, že největší zájem o četbu mají studenti gymnázií a žáci základních škol,
4
PRUDKÝ, Libor. Výzkumy čtenářských zájmů dětí a mládeže v Liberci. In JANÁČEK, Jiří, KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita Liberec, 1996. s. 91. 5 Tamtéž, s. 93. 6 Tamtéž, s. 93.
-8-
nejmenší mládež z učilišť. Druh školy je tedy silným faktorem. Také zájem o knihu s věkem klesá. Je proto tedy na místě rozvíjet pozitivní vtah k četbě, který se v počátcích u dětí vytvoří, aby i nadále přetrval. „V každém případě ale představa o tom, že děti a mladí lidé nemají zájem o četbu je zavádějící. Něco přes 60% dětí a mládeže libereckých škol považuje knížku, čtení za přirozenou součást svého života.“7 Při zjišťování druhé části vycházel autor výzkumu z otázek, které se týkaly oblíbených žánrů, jednotlivých autorů a také konkrétních knih. Dotazovaní měli k dispozici jedenáct možností volby a nebyli limitováni počtem odpovědí. Největší oblibu si respondenti našli v dobrodružné literatuře, která zahrnovala i detektivní žánr. Na druhém místě se umístily dívčí romány, poté humoristická četba a pohádky. Nejnižší zastoupení měly cestopisy a poezie. „Otázka po oblíbených autorech byla otevřená: dotazovaní měli uvést, zda si vzpomenou na nějakého (nějaké) oblíbeného autora a jestliže ano, tak na jakého (jaké).“8 Téměř 27% respondentů si na žádného autora nevzpomnělo. U dětí základních škol se nejčastěji vyskytovala jména Foglar, Verne, Seton a Dumas. Odpovědi na nejoblíbenějšího autora jsou v souladu s odpověďmi na žánr. A podle čeho si děti nejčastěji knihy vybírají? Podle toho, o čem si myslí, že jsou. Na druhém místě je volba podle autora knížky. Mezi nejmenší vlivy patří doporučení rodičů a školy. „Představa o přímém pozitivním vlivu působení školy na čtenářské zájmy je mylná… Může zde být nepřímé působení, zvláště pokud jde o obecnou informovanost o autorech a obsazích knih.“9 Výzkum také potvrdil, že je více čtenářů mezi dětmi, které vidí číst rodiče nebo dostanou knihu jako dárek. Dále byla vyjádřena souvislost
mezi
zájmy
čtenářskými
7
a
dalšími
mimoškolními
PRUDKÝ, Libor. Výzkumy čtenářských zájmů dětí a mládeže v Liberci. In JANÁČEK, Jiří, KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita Liberec, 1996. s. 94. 8 Tamtéž, s. 95. 9 Tamtéž, s. 97-98.
-9-
aktivitami. „Celých 82% návštěvníků knihovny dochází do nějaké další mimoškolní organizované aktivity.“10 Důležitý je také vztah mezi četbou
a
sledováním
televize.
Návštěvníci
knihovny
sledují
v průměru televizi o půl hodiny denně méně než populace dětí a mládeže v Liberci. Děti a mládež Liberce sledují televizi 3 hodiny denně z více než 24%, ovšem návštěvníci knihovny pouze z necelých 12%. „Četba je součástí aktivit dětí a mládeže. Jde o projev aktivity a současně součást vytváření aktivních postojů k životu.“11
1.2 Trendy současného dětského čtenářství
Autorem tohoto článku, jehož podtitul zní: Co napověděl výzkum na 2. stupni základních škol, je Jaroslav Toman vyučující na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích dětskou a světovou literaturu. Článek uveřejněný na internetu v Obci spisovatelů představuje výzkum
současného
pubescentního
čtenářství
prováděný
„prostřednictvím studentů Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v rámci výuky volitelného předmětu literární komunikace a čtenářská recepce v 5. ročníku oborového studia během listopadu a prosince roku 2002 na náhodném výběru 363 respondentů - žáků 6. - 9. ročníků patnácti základních škol, rozšířeném o žáky sekundy a kvarty tří víceletých gymnázií“12. Při výzkumu bylo sledováno, co ovlivňuje výběr a způsob získávání knih, vztah pubescentů k četbě. Dále také, jaké žánry, autory či díla žáci preferují a souvislosti školní a zájmové četby a její místo mezi ostatními volnočasovými aktivitami dětí.
PRUDKÝ, Libor. Výzkumy čtenářských zájmů dětí a mládeže v Liberci. In JANÁČEK, Jiří, KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita Liberec, 1996. s. 99. 11 Tamtéž, s. 100. 10
12
TOMAN, Jaroslav. Trendy současného dětského čtenářství. Dokořán [online]. 2003, č. 25 [cit. 27. února 2009], s. 12-15. Dostupný z WWW:
.
- 10 -
Při zkoumání vztahu k četbě se téměř 70% respondentů vyjádřilo kladně, převažovaly dívky. V současné době se zájmové činnosti pubescentů rozšiřují a neomezují se jen na čtení. Zvlášť u chlapců, kteří tíhnou například ke sportu. Jednou ze zájmových oblastí mimo četby knih je četba časopisů. Výzkum ukazuje, jaké časopisy se čtou mezi mládeží. „Zatímco dívčí čtenářky věnují pozornost výhradně specializovaným časopisům pro dívky a ženy (Bravo, Bravo girl, Cosmo girl, Dívka, Top dívka, Spy, případně Tina a Katka), chlapce zajímají profesně a odborně zaměřené časopisy s tematikou
počítačovou,
sportovní,
technickou,
přírodovědnou,
motoristickou, modelářskou i hudební (Score, Level, ABC mladých techniků a přírodovědců, Modelář a modely, Svět motorů aj.). U mladší kategorie pubescentních chlapců ještě doznívá záliba v komiksu (Čtyřlístek, Kačer Donald).“13 Jak by se dalo předpokládat, největší část knižních titulů dětem zprostředkovává veřejná knihovna, poté jejich vlastní knihovna tvořená převážně knihami od rodičů či prarodičů. Nejmenší vliv a nejmenší četnost v odpovědích měla školní knihovna. Při zkoumání vlivu na výběr knihy se ještě v šesté třídě na volbě podílí rodiče. O rok později si už dítě vybírá samo nebo na doporučení kamarádů. Velký vliv na výběr knihy má reklama a to, co je právě moderní, co musí číst všichni. Nejmenší motivací při výběru knih byla pro děti škola, či jejich učitelé. Už podruhé se tedy setkáváme s tím, že školní prostředí není pro dítě přílišným pohonem v zájmu o četbu. „Tuto skutečnost potvrdily i naše výzkumy z počátku 90. let, prováděné mezi více než pěti sty respondenty - žáky 5. - 8. ročníku základních škol jihočeského regionu. Jako důvody neobliby školní literární výchovy, zejména v 7. a 8. třídách, děti nejčastěji jmenovaly nudnou výuku v hodinách, postrádající jakýkoli pragmatický smysl, biflování velkého množství autorských životopisů, rozbory básní a jejich osvojování zpaměti, nezáživné, neaktuální a věkově neadekvátní 13
TOMAN, Jaroslav. Trendy současného dětského čtenářství. Dokořán [online]. 2003, č. 25 [cit. 27. února 2009], s. 12-15. Dostupný z WWW: .
- 11 -
ukázky v čítankách, nezajímavou školní četbu a časté zkoušení, prověrky a referáty.“14 Další zjišťovanou skutečností byla obliba jednotlivých literárních žánrů. I v tomto výzkumu získala vedoucí postavení dobrodružná literatura a také próza s dívčí hrdinkou. Tyto dva žánry se nejčastěji objevovaly
jako
četba
dívek.
Chlapci
čtou
převážně
horory,
detektivky, kriminální příběhy, sci-fi a v poslední době také fantasy. Všechny tyto žánry jsou svým napětím podmnožinou zahrnutelnou do dobrodružné četby. Dále se chlapci zajímají o literaturu faktu, naučné knížky, humoristická díla, komiksové seriály a prózu s přírodní tematikou. Zcela opomíjena je v oblasti četby mládeže poezie. Dále také Jaroslav Toman popisuje recepci pubescentních čtenářů a co je v knize láká.
1.3 Dětské čtenářství
Tento projekt se uskutečnil na přelomu roku 2002 a 2003. Vycházel z výsledků výzkumu Ivana Gabala a Lenky Václavíkové Helšusové. Výzkum je výjimečný tím, že byl prováděn po celé České republice. Byl uskutečněn u dětí ve věku od 10 do 14 let a u jejich rodičů. Celkem bylo provedeno šetření u vzorku 1092 dvojic respondentů (dítě+rodič). Předmětem výzkumu byly čtyři oblasti. Čtenářské návyky a zájmy dětí ve věku od 10 do 14 let, význam školy a rodiny v životě malých čtenářů, vliv médií na vztah dítěte ke knize a role knihoven v podpoře dětského čtenářství. První oblast byla zjišťována pomocí otázek týkajících se frekvence čtení a počtu knih přečtených za měsíc. Dále byly položeny otázky typu: kdy přečetlo dítě knihu naposledy, co čte a zda ho čtení baví. Výsledky ukázaly, že „7% dětí čte knihy i několik hodin denně, 21% denně alespoň chvilku. Celkem tedy téměř třetina dětí vezme TOMAN, Jaroslav. Trendy současného dětského čtenářství. Dokořán [online]. 2003, č. 25 [cit. 27. února 2009], s. 12-15. Dostupný z WWW: .
14
- 12 -
denně knihu do ruky, aby si v ní četlo. 24% dětí čte jednou až dvakrát týdně a téměř o čtvrtině dětí lze říci, že prakticky vůbec nečtou“15. Nejčastěji čtou děti jednu knihu za měsíc, z 43%, naopak 23% dětí nepřečte žádnou, zbytek přečte více než jednu. V oblasti výběru literatury podle žánru zcela vedly dobrodružné knihy (35%) a fantasy (34%). Dále následovala dívčí literatura s 20% a pohádky a pověsti s 19%. Zastoupení českých a zahraničních autorů je vyrovnané. Zajímavé je, že 71% dětí uvedlo svoji oblíbenou knihu, autora už jen 30% a hrdinu 28% dětí. Potěšujícím zjištěním je, že celkem 54% dotazovaných dětí uvedlo, že je čtení baví. Druhá oblast se týkala vlivu rodiny a školy na čtenářství žáků. Z výzkumu vyplývá, že „70% dětí, které dnes denně čtou, jsou děti, kterým pravidelně rodiče četli, když byly menší. Naopak z dětí, které nikdy nečtou, zažila pouze čtvrtina, že by jim někdo v dětství pravidelně četl z knížky“16. Dalším faktorem ovlivňujícím vztah dítěte ke knize je to, zda vidí číst své rodiče. Tady poněkud funkce rodiny pokulhává. Pouhých 14% dětí vidí číst rodiče denně, naopak 44% nevidí své rodiče číst téměř nikdy. Dále se v této části výzkumu dozvíme, zda si děti vybírají knihy samy, či s rodiči nebo jak velké domácí knihovny má česká populace. Část výzkumu týkající se školy se zabývala třemi oblastmi. První z nich se věnovala práci s knihou ve škole. Obvyklým úkolem v předmětu českého jazyka je hlasité čtení. „Třetina dětí konstatuje, že se v jejich třídě čte nahlas téměř každou hodinu, další třetina asi jednou týdně.“17 Menší podíl respondentů v hodinách píše komentáře či slohové práce k přečtenému textu. Pouhá pětina žáků píše takovéto texty jedenkrát týdně, oproti tomu 47% žáků jednou
15
Jak čtou české děti?: Stručná zpráva o výsledcích analýzy [online]. Praha: Gabal Analysis & Consulting, 2003 [cit. 25. února 2009]. Dostupný z www: . 16 GABAL, Ivan, HELŠUSOVÁ, Lenka. Jak čtou české děti?: Analýza výsledků sociologického výzkumu [online]. Praha: Gabal Analysis & Consulting, 2003 [cit. 25. února 2009]. Dostupný z www: 17 Tamtéž.
- 13 -
měsíčně. Celá třetina dětí pak méně často či vůbec. „Děti, které jsou v hodinách českého jazyka stimulovány povinnostmi v oblasti četby, častěji čtení baví, baví je dokonce úkoly, které ze čtení dostávají a čtou relativně intenzivněji a produktivněji co do počtu knih.“18 Další oblast se týká doporučené četby, která je nejvýznamnější ze všech školních čtenářských
aktivit.
Z výzkumu
vyplývá,
že
čtvrtina
žáků
doporučenou četbu nedostává. Ti, kteří dostávají určitý seznam literatury, si buď mohou některé z knih vybrat (30%), nebo si musí nějaké vybrat (35%) a nebo musí přečíst všechny (8%). Následující zjišťování se týkalo vedení deníku. „Pravidelně si píše deník 18% dětí z celkového souboru, dalších 27% si do čtenářského deníku občas něco zapíše. 55% dětí se čtenářský deník nepíše.“19 Také bylo zjišťováno, jak často si ve škole povídají o knihách, které žáci museli přečíst. Výsledky jsou pozitivnější než v případě psaných úkolů. Přestože škola má určitý vliv na čtenářství dětí, mnohem větší vliv má však rodina. Postavení knihy ve světě multimediálních technologií byla předposlední částí výzkumu. Nejprve se analýza věnuje televizi. Televizi sleduje denně až 87% dětí. To samo o sobě není problém. Důležité je korigovat čas, který u televize dítě stráví. Z časového hlediska je logické, že čím více dítě sedí u televize, tím také méně čte. Velký vliv má i to, zda má dítě televizi ve svém pokoji. Pak zájem o knihu klesá. „Polovina dětí, které se dívají denně 3 a více hodin na televizi, téměř vůbec nečte.“20 Je také velmi častým modelem, že rodina tráví čas sledováním televize namísto komunikace nebo místo toho, aby sáhla po knize. Pokud rodiče nepodlehnou televizní mánii, je větší šance, že jí nepodlehnou také děti. Rodiče by u svých potomků měli usměrňovat délku času strávenou u televize. Tím jim poskytnou více volného času, v němž se mohou děti věnovat i jiným
GABAL, Ivan, HELŠUSOVÁ, Lenka. Jak čtou české děti?: Analýza výsledků sociologického výzkumu [online]. Praha: Gabal Analysis & Consulting, 2003 [cit. 25. února 2009]. Dostupný z www: 19 Tamtéž. 20 Tamtéž.
18
- 14 -
činnostem. Dalším zlodějem času je počítač. Více než polovina domácností, jichž se výzkum týkal, vlastnila počítač a 30% z nich připojení k internetu. Podle výzkumu děti nejčastěji tráví čas u počítače hraním her. Denně celých 30%. Úkoly na počítači píše 10% dětí denně a 6% jednou až dvakrát týdně. „Děti používají počítač nejvíce ve škole (65%), dále doma (55%) a u kamarádů (46%).“21 Také u používání internetu platí stejné pořadí jako u používání počítače jako takového. Práce na počítači dítě od četby neodrazuje. To se děje v případě, kdy dítě tráví mnoho času hraním počítačových her. Poslední oblast výzkumu se týkala knihoven. Při dotazování, jak často chodí děti do veřejné knihovny, téměř polovina (48%) dotazovaných uvedla, že chodí pravidelně, ale také třetina dětí do knihovny nechodí a ani v ní nikdy nebyla. Do knihovny chodí více dívky než chlapci. Nejčastěji chodí děti do knihovny s kamarádem nebo sami. V menší míře je pak doprovází rodiče. Ti mají zásluhu v tom, že děti v největším počtu případů do knihovny přivedli poprvé. Podle výzkumu děti chodí do knihoven stále nejvíce kvůli půjčování knih a pak také časopisů. Internet je oblastí zájmu v knihovně spíše okrajový. Rozkol nastává u knihoven školních. „Celkem 71% dětí konstatuje, že mají ve škole knihovnu… Děti ji nicméně oproti veřejným knihovnám využívají méně často. Do školní knihovny chodí 45% dětí.“22 Nejčastěji (68%) školní knihovna slouží jako zdroj knih, které musí děti přečíst do školy. Dále tato analýza výsledků výzkumu vypovídá o tom, proč děti do knihovny nechodí a v závěru hodnotí vzájemné vztahy mezi dětmi, školou, rodinou a knihovnami. Také se zabývá možným vlivem četby na vzdělávací systém.
GABAL, Ivan, HELŠUSOVÁ, Lenka. Jak čtou české děti?: Analýza výsledků sociologického výzkumu [online]. Praha: Gabal Analysis & Consulting, 2003 [cit. 25. února 2009]. Dostupný z www: 22 Tamtéž.
21
- 15 -
1.4 Výzkum Grand Biblio
Tento výzkum byl uskutečněn v roce 2008 Základní školou a Mateřskou školou v Praze 6, náměstí Svobody 2, ve spolupráci s literárním měsíčníkem Grand Biblio. Jde spíše o anketu, která obsahovala
6
otázek
týkajících
se
četby
a
čtenářství
žáků
z pražských a jihočeských základních škol. Celkem se ankety zúčastnilo 1152 žáků, z toho 731 z pražských škol a 421 ze škol jihočeských. Výsledky této ankety byly uveřejněny ve čtyřech po sobě následujících číslech časopisu Grand Biblio, a to v číslech 9-12 druhého ročníku časopisu. Uvedeny byly pod názvem: Jak čtou školáci. První otázka zněla takto: „Pamatuješ si, v kolika letech sis poprvé přečetl/a knihu a která to byla?“23 Překvapivě si žáci pamatovali jak věk, ve kterém četli první knihu, tak i titul, jenž to byl. „Při zprůměrování výsledků odpovědí na otázku, zda si děti pamatují knihu, kterou přečetly jako první, dopadl výsledek v poměru 70:30 ve prospěch upamatování se na první přečtenou knihu.“24 S naprostou většinou převažoval věk kolem šestého a sedmého roku dítěte (527 respondentů),
což
je
téměř
polovina.
Výrazná
čísla
se
ještě
vyskytovala v roce pátém či osmém, ostatní jsou v celkovém počtu poměrně zanedbatelná. Co se týká nejčtenějšího titulu, na jihu Čech zvítězil Slabikář s 27 hlasy, následoval ho Krteček a Honzíkova cesta se shodným počtem 10 hlasů. V Praze zvítězil Krteček s 39 hlasy, dalšími knihami byly Pejsek a kočička (15 hl.), Děti z Bullerbynu a Harry Potter (14 hl.). Celkově je tedy mezi prvními čtenými knihami na vrcholu Krteček. Druhá otázka „Chodíš do knihovny?“25 byla opět většinově zodpovězena
23 24 25
pozitivně.
Odpověď
ano
čítala
641
respondentů,
ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 1. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 9, s. 12. Tamtéž, s. 12. ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 2. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 10, s. 20.
- 16 -
odpověď ne 511. V Praze navštěvuje knihovnu 62% žáků, v jižních Čechách 57% žáků. Třetí otázka zjišťovala, jaký druh literatury je mezi dětmi neoblíbenější. „Nejoblíbenější je, jak vyplývá z výsledků průzkumu, literatura
dobrodružná,
následovaná
komiksy.“26
Dobrodružná
literatura měla přes 550 hlasů, komiksy přes 350. Následovaly pohádky a sci-fi. Čtvrtou zjišťovanou skutečností bylo, zda žáci upřednostňují čtení před jinými způsoby vnímání textu. Tato skutečnost byla více než potvrzena. Množství 851 odpovědí ve prospěch tištěné knihy mluví za vše. Na druhém místě se umístila zvuková podoba se 196 hlasy. Zanedbatelné není ani číslo 130 dětí, které uvedly, že nečtou. Předposlední otázka byla „Kolik knih přečteš zhruba za rok?“27 Většina žáků přečte jednu až pět knih ročně. V Praze to bylo 328, v jižních Čechách 221 respondentů. Na druhém místě pak byli žáci, kteří přečtou od šesti do desíti knih za rok (144 Praha, 77 jižní Čechy). Odpovědi na poslední otázku „Myslíš si, že je četba knih stále „in“ (moderní)?“28 nás přesvědčují o tom, že s četbou dětí to není natolik
zlé.
V jižních
Čechách
odpovědělo
na
otázku
62%
respondentů ano a 38% ne. V Praze 63% ano, 35% ne, 2% nevím. Autorku článku zaujala odpověď, kde dítě uvedlo, že čtení sice moderní není, ale že to nevadí, protože ho to stejně baví a čte rád. Na to reagovala slovy: „Domnívám se, že to je to nejpodstatnější. Touha po vzdělání a získávání uměleckých zážitků prostřednictvím četby knih by neměla nikdy podléhat módě. Měla by být pro člověka počátku 21. století samozřejmostí.“29
26
27 28 29
ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 2. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 10, s. 21. ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 3. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 11, s. 27. ULLMANOVÁ, I., CÍSAŘ, J. Jak čtou školáci 4. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 12, s. 34 Tamtéž.
- 17 -
1.5 Další výzkumy
Mezi výzkumy, které se nezaměřují na cílovou věkovou skupinu shodnou s mým výzkumem, bych pro příklad uvedla dvě práce. První z nich nese název Dítě a kniha a její autorkou je Ladislava Lederbuchová. Její podtitul zní O čtenářství jedenáctiletých. Podává ucelený přehled o čtenářství. V úvodní části se autorka zabývá spíše teoretickou
problematikou
čtení.
V dalších
částech
se
věnuje
výzkumům, které byly uskutečněny v roce 1994 a v roce 2004. První část se zabývá čtenářstvím pubescenta, které bylo zkoumáno dotazníkovou metodou a zahrnuje otázky typu: co děti rády čtou, kde čtou, jak dlouho a zda si o četbě povídají. Druhá část se pak věnuje vnímání textu. Po přečtení textu následoval dotazník, který zjišťoval, jak děti text vnímají, zda s ním dokáží pracovat a jaké pocity v nich zanechal. Velmi přínosná je přílohová část, která nám umožňuje do těchto textů a dotazníků celého výzkumu nahlédnout. Druhou prací je publikace Jiřího Trávníčka Čteme?. Vyšla roku 2008 a zachycuje výsledky výzkumu z roku předešlého, který byl realizován v České republice a byl zaměřen na populaci starší patnácti let. Není snadné zestručnit obsah této knihy. Data z výzkumu jsou rozdělena do tří oblastí. První z nich je nazvaná Kniha a věnuje se počtu přečtených knih za rok, pojmům čtenář a nečtenář, tomu, jak knihy získáváme, jak vypadá naše domácí knihovna a také jak často navštěvujeme knihovny veřejné. Druhou částí je Čas. Sleduje, kolik času trávíme s knihou oproti jiným médiím. Dále se zabývá aktivitami v našem volném čase, vztahem mezi čtením a zaměstnáním. Poslední část se nazývá Hodnoty a interpretuje část výzkumu, která podává přehled o tom, co čteme, co od čtení a knih očekáváme, jaké máme nejoblíbenější knihy či autory nebo také kdy a kde nejčastěji čteme. Také autor srovnává výsledky výzkumu s jinými zeměmi. Na závěr pak autor píše o současné čtenářské kultuře. Zpestřením na konec je část Předsudky a pověry versus to, co se ukázalo. Uvedu příklad. Předsudek: „Ach ta - 18 -
mládež! Nečte nám to, sedí to jen u televize, videa, počítače, internetu...“30 a zjištění: „Mladá generace (15-34) se, pokud jde o její vztah ke knize, drží víceméně na úrovni ostatních dvou generací. Jde o nejčastější návštěvníky knihoven.“31
1.6 Mezinárodní výzkumy
K mezinárodním výzkumům můžeme přiřadit dva významné a to PISA a PIRLS. PISA je projekt určený pro „opakované zjišťování výsledků patnáctiletých žáků v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti“32. Výzkumy probíhají každé tři roky a konají se vždy v těchto třech oblastech. Výsledky prvních tří cyklů výzkumů PISA z let 2000, 2003 a 2006 jsou k dispozici v internetové zprávě.33 Na jaře letošního roku proběhne na území České republiky další sběr dat k tomuto výzkumu. Druhým z nich je výzkum PIRLS, Mezinárodní výzkum čtenářské gramotnosti. „Cílem výzkumu PIRLS je opakované zjišťování úrovně čtenářské gramotnosti žáků ve 4. ročnících ZŠ.“34 Tento výzkum je uskutečňován každých pět let. Česká republika zná výsledky čtenářské gramotnosti svých žáků v porovnání s ostatními 34 zeměmi z roku 2001. Přístupné jsou v internetové zprávě.35 O pět let později se nezúčastnila.
30
TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize.. Brno: Host, 2008. s. 167. 31 Tamtéž. 32 Cíle výzkumu. Ústav pro informace a vzdělávání [online]. [cit. 22. února 2009]. Dostupný z www: 33 Výsledky výzkumu PISA. Ústav pro informace a vzdělávání. [online]. [cit. 22. února 2009] Dostupný z www: 34 Cíle výzkumu. Ústav pro informace a vzdělávání. [online]. [cit. 22. února 2009] Dostupný z www: 35 Výsledky výzkumu PIRLS. Ústav pro informace a vzdělávání. [online]. [cit. 22. února 2009]. Dostupný z www:
- 19 -
Ze všech zmíněných výzkumů vyplývá, že je četba stále součástí našeho života a života dětí. Klasické literatuře není možná věnováno tolik času, kolik by si pedagogové českého jazyka a literatury představovali, ale můžeme být rádi, že zájem o knihu stále je.
- 20 -
2. Podpora četby a čtenářství V současné době se podpoře čtenářství věnuje mnoho času. Jako by nad námi visel oblak strachu z toho, že četba přestane být pro lidstvo zajímavá a zanikne. Když se ale člověk podívá na prováděné výzkumy, zdá se mu nepochopitelné, odkud tyto obavy plynou. Vždyť na tom nejsme zase tak špatně. Na druhou stranu, proč by se četba nemohla podporovat i bez této obavy? I když zájem o četbu tolik neupadá, je na místě seznamovat čtenáře s novými možnostmi týkajícími se literatury, podněcovat v nich zájem o četbu a aktivity s ní spojené. Na těchto aktivitách podporujících zájem o četbu se podílejí knihovny z celé České republiky a Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). „Knihovny jsou vedle rodiny, školy a knižního trhu důležitými institucemi, které mohou ovlivnit postoj ke knize značné části populace.“
36
Ve snaze oslovit širší veřejnost pořádá SKIP ve spolupráci s knihovnami mnoho celostátních aktivit. Pojďme se s některými, které jsou pro veřejnost nejznámější, seznámit. Týden knihoven je akcí pořádanou již od roku 1996. Každý rok je v prvním říjnovém týdnu uskutečňováno mnoho aktivit ve více než 400 knihovnách po celé republice. Cílem je představit veřejnosti rozsah služeb knihoven, jsou pořádány mnohé výstavy, soutěže, ankety týkající se knih a četby. Například Knihovna Jiřího Mahena v Brně (KJM) se zapojuje do projektu Rodinné pasy, kdy jsou poskytovány slevy z registračních poplatků ve výši 10% u dospělého a 20% u dětského čtenáře. V týdnu knihoven je také od roku 2003 zařazováno do programu tzv. Velké říjnové společné čtení (VŘSČ). Je to akce, kdy „v jeden den probíhají ve více než 100 knihovnách ve
36 HOUŠKOVÁ, Z, RICHTER, V. Podpora četby a čtenářství a SKIP. In Čtenářství, jeho význam a podpora: výzkum, teorie a praxe v České republice a Spolkové republice Německo. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2008. s. 3.
- 21 -
spolupráci se školami a dalšími institucemi různé formy veřejného čtení pro všechny věkové skupiny obyvatelstva. Pro každé VŘSČ je vybírán k připomenutí český spisovatel či básník, který má v daném roce důležité životní jubileum“37. Čtení musí probíhat minimálně tři hodiny a je bezplatné. Číst mohou děti, dospělí z řad čtenářů nebo také známé osobnosti. Také sem patří různá autorská čtení a Pasování prvňáčků na čtenáře, v KJM známé pod heslem Poprvé do školy - Poprvé do knihovny. Při této akci jsou žáci prvních tříd vítáni mezi čtenáře knihovny, mají zdarma registraci, jsou seznámeni s knihovnou a vším, co je jim k dispozici. Jsou pro ně připravené různé výtvarné soutěže a v neposlední řadě ono pasování za účasti králů a královen (viz Příloha č. 1). Zúčastnit se mohou jednotlivci s rodiči nebo také třídy pod vedením paní učitelky. Další akcí je Den pro dětskou knihu, který byl poprvé uskutečněn v roce 2007, probíhá v sobotu před první adventní nedělí. Jde v podstatě o den otevřených dveří knihovny. „Je zaměřen na propagaci dětské knihy, četby a knihovních služeb.“38 Během této akce probíhá předvánoční prodej dětských knih, výstavy knih i různých prací dětí, čtení a různá doprovodná vystoupení. Z kampaně Březen- měsíc internetu (BMI) vzniklé v roce 1996 se v roce 2008 zrodil Týden čtení. BMI je zaměřena na propagaci a podporu využívání internetu. Knihovny se podílejí na rozšíření veřejného internetu a snaží se jeho prostřednictvím dělat reklamu literatuře, knize a čtení. Během Týdne čtení „by se měly knihovny věnovat propagaci čtení a hlasitému čtení obecně. Děti mohou číst seniorům, babičky a dědečkové dětem. Číst mohou maminky, knihovnice, starostové, zkrátka kdo bude chtít. Číst se může ve vybrané hodiny (dny) nebo pořád. Může se číst na pokračování, mohou
37
HOUŠKOVÁ, Z, RICHTER, V. Podpora četby a čtenářství a SKIP. In Čtenářství, jeho význam a podpora: výzkum, teorie a praxe v České republice a Spolkové republice Německo. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2008. Podpora četby a čtenářství a SKIP. s. 3. 38 Tamtéž, str. 3.
- 22 -
se číst ukázky, může se číst z jednoho autora nebo z desítek autorů“39. V letošním roce se knihovny nebudou tolik věnovat BMI, ale svoji aktivitu přesunou převážně na oblast čtení. Jednou z největších akcí SKIP je Noc s Andersenem, která se hromadně koná počátkem dubna již od roku 2001 při výročí narození světoznámého pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Akce přesahuje hranice našeho státu, koná se také na Slovensku, v Polsku a ve Slovinsku. Kromě knihoven se jí účastní i školy, dětské domovy či nemocnice. Podstatou této činnosti je dobrodružství, které skýtá hromadné přespání na relativně neznámém místě, v prostředí plném knih. V průběhu noci je uskutečňováno společné čtení, pátrání
po
pokladech,
které
se
ukrývají
v knihách,
setkání
s pohádkovými bytostmi a mnoho dalších aktivit. Aktivit týkajících se rozvoje čtenářství je velké množství. Kdybych se snažila vyjmenovat všechny, obsáhlo by to velké množství stran. Dále by se sem dal zařadit projekt Kde končí svět, anketa o nejoblíbenější dětskou knihu z pohledu dětí, knihovníků a pedagogů SUK nebo například vydávání časopisu GRAND BIBLIO. Avšak mezi ty projekty, které by svým záměrem měly být těmi nejefektivnějšími, patří Rosteme s knihou a Celé Česko čte dětem. První z nich se snaží příznačnou symbolikou povzbudit dětského čtenáře k většímu zájmu o literaturu. Slovní hrátky rosteme z Rostíka v Rosťu jsou zábavné a skrývají silné motivační prvky. Když totiž malý Rostík bude hodně číst, tak bude také hodně růst a jednou vyroste tolik, že bude velký jako Rosťa a bude moci číst knížky pro dospělé. Součástí tohoto projektu jsou také webové stránky www.rostik.cz, kde děti najdou různé soutěže, hry a informace o knížkách. Cílem projektu Celé Česko čte dětem je „podpora emocionálního (psychického, myšlenkového a morálního) zdraví dětí a mládeže pomocí osvětové, výchovné, organizační a
39
Březen-měsíc internetu. [online]. [cit. 24. února 2009] Dostupný z www:
- 23 -
promoční činnosti“40. Tento projekt je pod záštitou Václava Havla, Ministerstva kultury ČR a také OSN-UNICEF. Snaží se o to, aby si svět uvědomil, jak důležité je hlasité předčítání dětem. Tím, že dětem předčítáme nebo také tím, že sami čteme, jim ukazujeme, že čtení je příjemnou zábavou a že stojí za to se o něj zajímat. Tento názor zastává i Václav Mertin, jenž se zabývá problematikou dětské psychologie. Časopis Grand Biblio mu položil několik otázek týkajících se dětského čtenářství. Na jednu z nich, jak je pro děti důležitý návyk na čtení, odpověděl takto: „Jestliže dítě odmalička vidí kolem sebe knížky, dostává je, může pozorovat rodiče při čtení, je zvyklé, že mu předčítají, jako jednu z náplní volného času je vedou, aby si vzalo knížku, tak se zvyšuje pravděpodobnost, že i později samo svobodně sáhne po knížce.“41 Dnes má kniha mnohem větší konkurenci, než tomu bylo dříve. Množství pořadů v televizi, kina, počítačové hry a internet mohou potencionální čtenáře od knih odlákat. Proto je velmi podstatné jít příkladem. „Čtenářem se totiž nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu.“42 V současné době probíhá v televizi i rozhlase upoutávka na projekt Celé Česko čte dětem. Cílem je do jisté míry přinutit rodiče, aby si udělali alespoň chvíli čas na své děti a věnovali jim přibližně 20 minut čtení denně. Ne vždy je však elektronika a internet naším nepřítelem v oblasti čtenářství. V současné době se začíná rozšiřovat nabídka audioknih, nebo také knih, které jsou k dispozici v elektronické podobě. Každá má své výhody a nevýhody. Výhodou e-knihy je její lepší cenová dostupnost. Navíc v dnešní době, kdy není snadné „odtrhnout“ děti od počítače, nám e-kniha dává možnost seznámit je s literaturou i jinou formou než klasickou tištěnou knihou. Audio knihy jsou výhodou například při cestování, kdy je čtení klasické knihy nepohodlné. Díky nahrávce si dílo můžeme vychutnat i při jízdě
40
Celé Česko čte dětem. [online]. [cit. 24. února 2009] Dostupný z www: 41 Císař, Jaroslav. Čtení se nelze naučit jinak než čtením. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 9, s. 10. 42 Celé Česko čte dětem. [online]. [cit. 25. února 2009] Dostupný z www:
- 24 -
autem, či městskou hromadnou dopravou. Klasická kniha je však stále tou nejvyužívanější formou. Oproti audio záznamu je doplněna ilustracemi a narozdíl od e-knihy ji můžeme mít stále při sobě. Děti i my dospělí máme tři možnosti, jak se věnovat literatuře, měli bychom je proto naplno využít a na čtení nezapomínat.
- 25 -
3. Vlastní výzkum
3.1 Představení výzkumu
Výzkum byl prováděn u žáků sedmého a osmého ročníku základních škol, tj. dětí ve věku od 12 do 15 let. Účastnilo se jej celkem 281 žáků ze šesti brněnských základních škol. Z toho bylo 139 chlapců a 142 dívek. I počet žáků v jednotlivých třídách byl poměrně vyrovnaný (148 žáků sedmých tříd, 133 žáků osmých tříd). Zkoumaný vzorek obsahoval 16 tříd vedených 10 učiteli. Výběr škol byl náhodný a závisel zcela na ochotě a možnostech pedagogů, kteří mi
tento
výzkum
povolili
uskutečnit.
Podstatné
bylo
získání
reprezentativního vzorku respondentů. Záměrný však byl výběr žáků sedmých a osmých tříd, čili středových ročníků druhého stupně. Žáci šestého ročníku se na druhém stupni teprve rozhlížejí a naopak žáci devátých ročníků se věnují přípravě na přijímací zkoušky. Proto jsem vybrala soubor respondentů v jistém klidovém období. Sběr dat byl uskutečněn v období od 24. listopadu do 12. prosince roku 2008.
3.2 Metody výzkumu
Od původního záměru využít formy rozhovoru s žáky jsem ustoupila. Důvodem byla obrovská časová náročnost a také obtížné vyhodnocení a srovnání výsledků mezi jednotlivými respondenty. Pro realizaci výzkumu jsem si tedy zvolila metodu dotazníku, která mi umožnila rychle získat větší množství informací a hlavně od většího počtu respondentů. „Dotazník je soustava předem připravených a
- 26 -
pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaný (respondent) odpovídá písemně.“43 V dotazníku jsem využila možnosti spojit otázky uzavřené a polouzavřené s otázkami otevřenými. Celkem dotazník obsahuje 14 otázek, jež se dají rozdělit do tří oblastí. První z nich zjišťuje vztah k literární výchově na škole. Druhá oblast se zabývá problematikou doporučené četby. Výzkum měl ukázat, zda se doporučená četba na školách vyskytuje a jaký vliv má na žáky. Poslední oblastí jsou obecné čtenářské zájmy dětí pubescentního věku. Podstatnou proměnnou je pohlaví respondentů, jejich zařazení z hlediska třídy a také
jejich
výsledná
známka
z českého
jazyka
na
posledním
vysvědčení. Celé znění dotazníku viz Příloha č. 2.
3.3 Cíle výzkumu
Hlavním cílem výzkumu je zmapování četby a čtenářských zájmů žáků druhého stupně základních škol. Dílčími cíli výzkumu je zjistit, jestli děti jeví o čtení zájem, jak moc děti čtou, co čtou a jaké aktivity mají s četbou spojené. Předmětem zkoumání byl i vztah žáků k literární výchově a také její vliv na čtenářství dětí, především z hlediska zadávání doporučené četby. Před uskutečněním výzkumu jsem si stanovila několik hypotéz, které vychází z předchozích výzkumů nebo vyjadřují očekávané výsledky. „Hypotéza vyjadřuje vztah mezi dvěma proměnnými.“44 Proměnné jsou buď měřitelné (například počet přečtených knih), nebo kategoriální (například pohlaví, známka, zařazení do třídy).
43
CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s. 89. 44 Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s. 53.
- 27 -
Jsou to tyto hypotézy: •
Žáci s lepším prospěchem z českého jazyka a literatury jeví větší zájem o četbu.
•
Dívky přečtou více knih než chlapci.
•
Žáci, kteří dostávají doporučenou četbu, přečtou více knih
za
rok
než
žáci,
kteří
doporučenou
četbu
nedostávají. Výsledky výzkumu tyto hypotézy potvrdí, nebo vyvrátí.
3.4 Představení výsledků výzkumů
Jak již bylo zmíněno výše, výzkum byl prováděn za pomoci dotazníku,
který
obsahoval
14
otázek.
Příklady
vyplněných
dotazníků v přílohách (viz Příloha č. 3 a 4). Vyjádření jednotlivých výsledků bude uváděno v procentech, v závorce pak v konkrétních číslech. Text psaný kurzívou zachycuje citaci z dotazníků. Pravopisné chyby žáků byly opraveny. Nejprve se podrobněji seznámíme se zkoumaným vzorkem respondentů. Celkový počet dotazovaných byl 281. Podíl dívek a chlapců byl velice vyrovnaný. Dívky zaujímaly 51% (142), chlapci tudíž 49% (139). Dále byli žáci děleni podle tříd. Sedmá třída zahrnovala 53% (148) respondentů, osmá 47% (133). Posledním identifikačním znakem byla známka z českého jazyka a literatury na posledním
vysvědčení.
Největší
zastoupení
v klasifikaci
tohoto
předmětu má stupeň dva. Známkou chvalitebně je ohodnoceno 41% respondentů
(115).
Následovalo
hodnocení
dobrý
s 27%
(76).
Jedničkou se pyšní pouhých 13% (36) dotazovaných, známku dostatečně obdrželo 15% (42), 1% (2) žáků dostalo nedostatečné hodnocení a 4% (10) respondentů známku neuvedlo. Celková průměrná známka žáků je 2,5. Průměrná známka dívek 2,4 a chlapců 2,6. Shrnutí viz Příloha č. 5.
- 28 -
3.4.1 Vztah žáků k literární výchově
První kategorie otázek se týkala literární výchovy. Nejdříve bylo zjišťováno, zda tento předmět děti baví. Možné byly tři odpovědi (Ano, Ne, Jak kdy). Z grafu vyplývá, že vztah dětí k literatuře je spíše kladný. Ano odpovědělo 28% (80) respondentů, Ne pouhá 4% (12). Naprostá většina zvolila odpověď Jak kdy 67% (189). Obliba tohoto předmětu je u chlapců i dívek poměrně vyrovnaná. U dívek lehce převažuje. Žádná dívka neuvedla odpověď ne, u chlapců se vyskytla 12krát. Obliba tohoto předmětu je přibližně stejná u všech žáků, na klasifikaci nezáleží. Z těchto čísel soudím, že záleží na konkrétní činnosti, kterou žáci vykonávají během hodiny. Celé viz Příloha č. 6. Co se dětem líbí a nelíbí na hodinách literární výchovy zjišťovala druhá otázka. Otázka byla otevřená, a tak se respondenti mohli plně vyjádřit. Na literární výchově se dětem nejvíce líbí čtení obecně a to, že ji vnímají
jako
odpočinkovou
hodinu.
Čtení
uvedlo
31%
žáků,
odpočinek 22%. Další oblíbenou věcí na literární výchově jsou příběhy jako takové. Tuto odpověď uvedlo 17% respondentů. Žáci vnímají hodinu literární výchovy jako hodinu, ve které tráví čas spíše příjemnými
činnostmi.
Oproti
tomu
někteří
žáci
nahlíží
na
„odpočinkovou hodinu“ jako na hodinu, ve které nemusí vyvíjet takovou aktivitu jako v ostatních předmětech. Mezi další pozitiva literární výchovy patřila dramatická součást výuky, tj. hraní scének (11% dětí). Následovaly zajímavosti o životě spisovatelů, informace o nových knihách, povídání si, filmy týkající se výuky a další. Děti uváděly největší pozitiva literární výchovy takto: čteme si zajímavé příběhy a povídáme o spisovatelích, jako pro sportovce je pro mě literární výchova spíše odpočinek, že se moc neučíme a více čteme. Největší negativum z pohledu žáků je na literární výchově učení se básniček nazpaměť. Tato odpověď se objevila u 33% žáků. Je možné se domnívat, že za nepříliš kladným vztahem k poezii stojí právě tato činnost, která doprovází žáky ve školních lavicích už mnoho - 29 -
generací. Druhá nejčastější odpověď uváděla, že jsou hodiny někdy zdlouhavé a nudné (že je v té hodině někdy nuda, nudím se, když se čte příliš pomalu). V hodinách literární výchovy se někdy nudí 20% respondentů. Je důležité zvolit přiměřené tempo, aby nadanější žáci nepociťovali nedůležitost tohoto předmětu, a zároveň, aby někteří žáci příliš nezaostávali. Dále je poměrně neoblíbené učení, které zahrnuje i písemné testy, plnění úkolů k daným textům, slohová cvičení, psaní obecně, převážně dlouhých zápisů. Tato odpověď mě příliš nepřekvapila. Ze 7% je neoblíbené čtení. Výsledky se odvíjejí od jednotlivých tříd. Záleží na tom, jak je výuka koncipovaná. Některé děti mají hodinu zaměřenou spíše na komunikaci a shledávají jako pozitivum to, že nemusí moc psát, že si hodně povídají, popřípadě jsou hlavními aktéry v hodině při tvoření scének. Jiné děti mají výuku zaměřenou spíše na získávání vědomostí a na jejich upevňování a ti mají naopak u položky nelíbí často uvedeno, že musí hodně psát. Opravdu velice záleží na koncepci vyučovací hodiny a na přístupu
učitele.
V obou
kolonkách
(líbí/nelíbí)
se
několikrát
vyskytovalo paní učitelka, míněno ve smyslu osobnosti (paní učitelka je moc přísná, zlá, hodná, spravedlivá…). Celé viz Příloha č. 7. Třetí otázka se týkala práce s čítankou. Charakter této otázky je pouze informační. Žáci měli možnost volby ano/ne. Ve všech dotaznících byla zvolena odpověď ano. Práce s čítankou je tedy stálou aktivitou v hodinách literární výchovy. Otázkou, do jaké míry a jakým způsobem se s čítankami na základních školách pracuje, jsem se nezabývala. Možností, které tato problematika skýtá, je nepřeberné množství, jež by vydalo na samostatný výzkum a není podstatnou součástí této práce.
3.4.2 Doporučená četba
Doporučená četba je v širším slova smyslu ustáleným pojmem a zahrnuje
v sobě
četbu
povinnou
- 30 -
a
četbu,
která
je
pouze
doporučovaná.
Pokud
se
na
školách
s doporučenou
četbou
setkáváme, pak je to v obou jejích rovinách (povinná i dobrovolná). Dotazník obsahoval čtyři otázky na toto téma a dvě z nich měly ještě podotázky. První otázka zjišťovala, zda žáci dostávají doporučenou četbu. Více než polovina, 61% respondentů (172), odpověděla ano. 39% žáků (109) doporučenou četbu (dále DČ) nedostává. Rozdíl v zadávání DČ mezi jednotlivými ročníky není příliš velký. V osmých třídách se DČ objevuje z 65%, v sedmých třídách z 58%. Na počet osob je rozdíl nulový, v sedmých i osmých třídách byla kladná odpověď uvedena 86krát. Z celkového počtu 16 tříd má doporučenou četbu 10 z nich. Vždy je na pedagogovi, aby se rozhodl, zda DČ zadá nebo ne. DČ zadává 6 pedagogů z 10. Když učitel takovou četbu zadá v jedné své třídě, činí tak i v třídě jiné. Výsledky této otázky viz Příloha č. 8. Následující otázky se týkaly vzorku 172 respondentů (n=172). Bylo zjišťováno, kolik knih obsahuje DČ a na jak dlouhé období. Většina respondentů uváděla počet knih za půl roku či celý rok (myšleno školní rok, tj. 10 měsíců). Jednotlivé odpovědi bylo možné shrnout do třech kategorií. Šest knih na školní rok má 31% žáků (53). 18% respondentů je pouze seznámeno s knihami, které by si mohli přečíst, ale není to povinné. Největší zastoupení má DČ obsahující čtyři knihy na školní rok. Tato odpověď se objevila z 51% (88). Shrnutí viz Příloha č. 9. Z výzkumu vyplývá, že žáci nejsou zahlcování přílišným počtem knih, které by museli přečíst. Ovšem pokud by zůstali pouze u této četby, počet knih, které přečtou za rok celkem, by byl nízký. Zajímalo mě, a to měla také zjistit následující otázka, zda je kontrolováno, jestli děti danou četbu opravdu čtou, a jakým způsobem je tato kontrola uskutečňována. Z počtu 172 žáků je u 51% (88) kontrola prováděna. U zbylých žáků není nutné, aby doporučené knihy četli (tj. DČ v užším slova smyslu, dobrovolná četba) nebo by je přečíst měli, ale neuskutečňuje se dozor nad tím, zda tomu tak je. Kontrola probíhá třemi způsoby, které se - 31 -
v některých
případech
prolínají,
tudíž
celkový
počet
odpovědí
přesahuje 100%. Nejrozšířenější formou je kontrola zápisu o dané knize v sešitě, či čtenářském deníku. Tento způsob je uplatňovaný u všech respondentů, u nichž je nějaký dozor uskutečňovaný (88). Druhým nejčastějším způsobem je povídání si o knize, kdy je kromě děje probírán názor na knihu a uskutečňuje se diskuze v rámci celé třídy. Tímto způsobem je prováděno 38% (33) kontroly. S nejmenším zastoupením, 31% (27), je kontrola prováděna způsobem jistého zkoušení z toho, o čem kniha je. Podstatné je zjištění, že děti musí dělat písemné záznamy o knize, kterou četly. Tím, že tento záznam dělají, jsou nuceni si znovu vybavit podrobnosti knihy. Učí se písemně reprodukovat děj a vyjádřit své názory. Povídání formou diskuze je efektivnější než zkoušení u tabule, které navíc není žákům příjemné. Při zkoušení jsou vystaveni v menší či větší míře stresu. Jistá uvolněnost, která je s četbou knih spjata, se podle mého názoru striktním zkoušením vytrácí. Také ostatní žáci při diskuzi více vnímají, co se právě říká, protože je možné, že budou vyzváni nějak reagovat. Všichni jsou zapojeni do děje ve třídě. Shrnutí viz Příloha č. 10. Poslední otázka, která se týkala výhradně doporučené četby, zjišťovala oblibu doporučovaných knížek mezi dětmi. Respondenti měli na výběr ze tří možností (Ano, Ne, Jak které). U odpovědí Ano a Jak které měli navíc uvést příklad takových knih. 16% respondentů se k této otázce nevyjádřilo. 11% žáků tato literatura baví, 26% nebaví. Většina žáků 47% uvedla Jak které. Oblíbenější je tato četba u dívek.
Ne odpovědělo 37% chlapců a pouze 11% dívek, naopak
odpověď Ano uvedlo 13% dívek a pouhá 2% chlapců. Viz Příloha č. 11. Nejvíce baví tato četba žáky s chvalitebným prospěchem, nejméně žáky s dostatečnou. Většina z každé klasifikační skupiny se vyjádřila na tuto otázku odpovědí Jak které. K oblíbené literatuře z této četby patří podle dětí nejčastěji literatura dobrodružná, historická, humoristická nebo literatura zachycující skutečný život. Z konkrétních děl se největší oblibě těší Staré řecké báje a pověsti - 32 -
Eduarda Petišky a Bílý tesák Jacka Londona. Mezi dalšími jmenovanými tituly se v přibližně stejném počtu objevovala česká díla: Lovci mamutů, Povídky malostranské, Kytice, Babička, Máj, Rychlé šípy, Žáci Kopyto a Mňouk a Fimfárum Jana Wericha. Dále byla v několika případech uvedena Bible, a to převážně Dětská bible. Ze zahraničních titulů je po Bílém tesákovi nejvíce oblíbený Malý princ a Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha a také díla Williama Shakespeara. To, že největší oblibu získal Jack London, není tolik překvapující zjištění, ale ve srovnání s ostatními tituly mě velmi udivila obliba Máje, stejně tak jako Malého prince, který není tou nejjednodušší literaturou a Dona Quijota, jenž je poměrně obsáhlý. Těžko říci, zda jsou tyto konkrétní knihy opravdu těmi oblíbenými, nebo zda jsou pouze ty, na které si žáci při vyplňování dotazníku vzpomněli. Výběr jednotlivých děl však koresponduje s probíranou látkou žáků sedmých a osmých ročníků základních škol.
3.4.3 Čtenářské návyky žáků
Poslední kategorie otázek zjišťovala oblibu četby u dětí. Otázky měly zjistit, jaké knížky děti nejraději čtou, kolik knih přečtou a zda je jejich četba spojována s dalšími aktivitami. Tyto výsledky opět zahrnují celý soubor dotazovaných, tj. 281 respondentů. První otázka měla za úkol zjistit, zda děti vůbec čtení baví. Tentokrát byly čtyři možnosti odpovědí (Ano, Spíše ano, Spíše ne, Ne). Z celkového počtu respondentů se vyjádřilo 70% kladně. 35% dětí uvedlo, že je čtení baví a 35%, že je spíše baví. 24% dotazovaných odpovědělo Spíše ne a pouhých 6% uvedlo, že je čtení nebaví vůbec. Více baví čtení dívky. Celých 80% dívek je pro Ano či Spíše ano, u chlapců je to pouhých 59%. Čtení je také oblíbenější u žáků s lepším prospěchem. Respondenti, jejichž známka je 1, 2 nebo 3, se vyjádřili kladně (ano, spíše ano) z více než 70%. S horším
- 33 -
stupněm ohodnocení klesala i procenta v oblíbenosti četby. Ano uvedlo 50% výborných, 36% žáků s dvojkou, 30% dobrých, 24% s dostačujícím ohodnocením a 0% nevyhovujících. Četba je tedy stále oblíbenou činností dětí. Shrnutí viz Příloha č. 12. Následující otázka se ptala na to, zda si děti vedou čtenářský deník. Tady už výsledky nejsou tolik pozitivní. Pouhých 31% (88) dětí uvedlo, že si čtenářský deník píší. Celých 67% (189) si takovéto záznamy nedělá. Počet dětí, které si čtenářský deník píší, se shoduje s počtem dětí, které si podobné záznamy musí připravovat do školy. Dle dotazníku je však školní povinnost důvodem těchto záznamů pouze z 65%, dalších 28% dětí si píše čtenářský deník pro svou vlastní potřebu. 7% uvedlo, že si píše čtenářský deník pro sebe i do školy. Z hlediska pohlaví jsou výsledky vyrovnané. Ano odpovědělo 30% dívek a 32% chlapců. Nejčastěji si píší čtenářský deník žáci s jedničkou z českého jazyka, dále pak dobří a chvalitební. Výsledky viz Příloha č. 13. Druhá otázka, která se týkala aktivit souvisejících s četbou, zjišťovala, zda děti navštěvují knihovnická zařízení. V celkovém počtu jsou výsledky vyrovnané. Polovina respondentů do knihovny chodí, 49% ne, 1% dotazovaných neodpovědělo. Velmi rozdílné výsledky přineslo zkoumání z hlediska pohlaví respondentů. Zatímco dívek chodí do knihovny 65% (93), u chlapců je to pouhých 35% (48). Výsledky u jednotlivých pohlaví jsou tedy protichůdné. Souvisí to s celkově aktivnějším přístupem k četbě ze strany dívek. To, jestli žáci chodí do knihovny, není ovlivněno ani jejich prospěchem a ani tím, jaký ročník právě navštěvují. V obou případech byly výsledky vyrovnané. Viz Příloha č. 14. Otázka jedenáctá se zajímala, jaké knihy se dětem líbí nejvíc a také z jakého důvodu. Nebyly stanoveny žádné možnosti, a tak respondenti
mohli
napsat
více
možností.
Někteří
uváděli
nejoblíbenější žánry, u kterých pak třeba uvedli příklad konkrétní knihy. Jiní uváděli přímo oblíbené tituly. Nejčastěji se vyskytovala literatura dobrodružná, z 30%, u níž byla uváděna tato odůvodnění: - 34 -
knížky jsou napínavé, zábavné, nenudím se u nich, prostě se mi líbí, vtáhne mě do děje. Relativní žánrovou novinkou jsou fantasy knihy, které si získávají stále více čtenářů z řad dívek i chlapců, z celkového počtu respondentů je oblíbený u 23%. Smyšlený děj, který není uskutečnitelný, je pro dětskou duši velice lákavý. Oblíbenost tohoto žánru je srovnatelná s dívčími romány, s tím rozdílem, že tento žánr je oblíbený jak u chlapců, tak u dívek. Vysvětlení, proč právě tento žánr je „ten nej“, uváděly děti takto: knihy jsou zajímavé, napínavé, je to něco jiného, než to, co čteme ve škole, jsou tam smyšlené věci a to se mi líbí, mám rád vymyšlené světy, mám rád nereálné věci, příběhy, kouzla. Velmi oblíbeným žánrem jsou dívčí romány, z 22%. Tato specifická tvorba určená dospívajícím dívkám je v knihovnách velmi často půjčována. Důvody obliby těchto knih uváděly respondentky (ani jeden chlapec neuvedl tento žánr) takto: jsou o stejně starých holkách jako jsem já, jsou napínavé, zábavné, o lásce, jsou hezky napsané. Dalšími oblíbenými knihami byly: detektivky (19%), horory (13%) a knihy o zvířatech (7%). Následující žánry nebyly z celkového počtu příliš výrazné. Oblíbené jsou také romány, naučné knihy a encyklopedie (dozvím se nové a zajímavé věci), humoristické knihy (rád se zasměju), historické romány (mám ráda starší dobu), pohádky a pověsti, deníky, knihy o sportu a biografické knihy. Dívky čtou nejčastěji dívčí romány (40%), dále dobrodružnou literaturu (28%), detektivky a horory. Méně často čtou fantasy literaturu a také knihy o zvířatech. Ostatní žánry jsou oblíbené spíše okrajově (2-3%). U chlapců převládá obliba fantasy literatury, z 34%. Následuje literatura dobrodružná (31%) a detektivky (17%). Další žánry jsou oblíbené ze 2-6%. Celé viz Příloha č. 15. Při jmenování jednotlivých oblíbených knih jsem očekávala značný výskyt Harryho Pottera, jakožto fenoménu posledních let. Přestože se v odpovědích objevil poměrně často, rozhodně nelze říci, že nejčastěji. V současné době jsou u dětí velmi oblíbené „dračí příběhy“ (Eragon, Eldest, Dračí srdce), dále se často objevovaly Letopisy Narnie a Pán prstenů. Dívčí literatuře vládne Lenka Lanzová a Jacqueline Wilsonová (Půlnoc, - 35 -
První láska). Dále se mezi oblíbenými knihami objevovaly knihy z edice Stříbrné podkovy, z edice Klukům vstup zakázán!, Tajná sedma Enid Blytonové, také knihy Karla Maye a Jaroslava Foglara, Řada nešťastných příhod, Mikulášovy patálie, Mládí v hajzlu, Děti z Bullerbynu, Robinson Crusoe, Bílý tesák, Malý princ, knihy Eduarda Štorcha (Lovci mamutů, Osada havranů), Říkali mi Leni. Mezi neoblíbenější knihy dětí druhého stupně základních škol bezesporu patří literatura, která vtáhne do děje, s níž se čtenář buď ocitá ve světě fantazie, nebo naopak prožívá trable a dobrodružství dětí stejného věku. Novinkou ve světě literatury pro děti je forma zábavně naučných knih z edic Drazí zesnulí, Děsivá věda, Děsivé dějiny a další. Tyto knihy zábavnou formou osvětlují přírodní zákonitosti, matematické postupy, životy historických osobností, dějiny zemí a další. V současné době patří tyto knihy k jedněm z nejpůjčovanějších nejprodávanějším
v dětských z knih
knihovnách
určených
pro
děti
a
také
druhého
k
stupně
základních škol. Tuto oblibu potvrzuje i skutečnost, že byly i tituly z těchto edic uvedeny jako ty, které se líbí (protože jsou zábavné a poučné). Abych zjistila, zda je škola motivačním prvkem z hlediska výběru knižních titulů u dětí, ptala jsem se, jestli děti čtou knihy, o kterých mluví ve škole. Naprostá většina, 76% dětí, se této četbě nevěnuje. Ano odpovědělo pouhých 22% respondentů. Ostatní se nevyjádřili. Ti, kteří se vyjádřili kladně, měli navíc uvést příklady těchto knih. Zde se vyskytovaly knihy, které náležely i do doporučené (povinné) četby (například Staré řecké báje a pověsti, Bílý tesák, Kytice…), ale také Staré pověsti české, Mládí v hajzlu, Záhada hlavolamu, Boříkovy lapálie, hororový příběh Husí kůže, také soubor povídek Jana Wericha Lincoln a další. Výsledky viz Příloha č. 16. Z počtu žáků, kteří se věnují četbě, o níž se dozví ve školních lavicích, by se dalo říct, že škola není podstatným činitelem při výběru knižních titulů. Když se však podíváme na výběr titulů, které
- 36 -
uvedly děti, jež se této četbě věnují, je otázkou, zda by po oněch knihách sáhly i bez upozornění na ně. Předposlední otázka zjišťovala, jakou knihu četly děti naposledy, a také, zda si vzpomenou na autora knihy. Podstatou této otázky nebylo zjistit přesný název poslední přečtené knihy, ale to, zda si děti pamatují, co četly naposledy, a zda ví, kdo knihu napsal. Měly uvést název knihy a pokud ví, tak jméno autora. Z jednotlivých odpovědí jsem stanovila tři kategorie. Děti, které si pamatují název díla i jméno autora, děti, které si pamatují jen název díla, a děti, které si nevybavily ani název knihy. Žáci, kteří si pamatují obě informace, zaujímají pouhých 17% (49), naopak žáků, kteří si nevybavili ani jednu informaci o knize, je 13% (37). Největší zastoupení mají ti respondenti, kteří si pamatují jen název knih. Tato kategorie obsahovala 69% (195) odpovědí z celkového počtu respondentů. Mezi dívkami je 25% těch, které si pamatují název i jméno. Z chlapců pouhých 12%. Je více chlapců než dívek, kteří si pamatují pouze název knihy. Když však sečteme výsledky z kategorie název knihy a autor s kategorií jen název knihy, vychází z ní lépe dívky. Ty si název knihy pamatují celkem z 90%, chlapci z 86%. Více si pamatovali žáci s lepším prospěchem. Žáci s nedostatečnou si nevzpomněli vůbec, žáci s dostatečným prospěchem ze 70% jen na název knihy. Nejvíce si pamatovali výborní. Shrnutí viz Příloha č. 17. Poslední otázka zjišťovala, kolik knih přečtou děti za celý rok. Nebyla možnost volby. Děti měly přibližně určit počet přečtených knih. Ze získaných odpovědí jsem vytvořila pět kategorií. Nejvíce zastoupena je kategorie s počtem 1-5 knih za rok. Zahrnuje 52% (146) odpovědí. Na druhém místě je kategorie 6-20 knih ročně obsahující 22% (63) odpovědí. 5% dětí přečte méně než 1 knihu ročně, 6% přečte 21-50 knih a 5% přečte více než 50 knih za rok. Zbylých 10% respondentů odpověď neuvedlo. Dívky přečtou více knih než chlapci. Dívek, které přečtou více než 20 knih, je 14%, chlapců jen 7%. Naopak mezi absolutními nečtenáři, tj. těmi, kteří přečtou méně než jednu knihu, je 6% chlapců a pouhá 3% dívek. - 37 -
Dívky přečtou v průměru 18 knih ročně, zatímco chlapci pouhých 6 knih. Také známka je určující při součtu přečtených knih. Mezi vyššími hodnotami v počtu přečtených knih se vyskytují častěji žáci s lepším prospěchem. Výborní přečtou průměrně 24 knih ročně, chvalitební 27, dobří 12, dostateční 5 a nedostateční pouhou 1 knihu ročně. Může se zdát překvapivé zjištění, že výborní přečtou průměrně méně knih než chvalitební, přestože tento rozdíl není příliš velký. Důvodem je podle mého názoru potřeba výborných trávit více času přípravou do školy. Zatímco chvalitební dosahují takového školního prospěchu s menší námahou, a tudíž mají více času na četbu. Předmětem zkoumání byl i vliv doporučené četby na celkový počet
přečtených
knih.
Výsledky
prokázaly,
že
žáci,
kteří
doporučenou četbu nedostávají, přečtou spíše nižší počet titulů než žáci, kteří doporučenou četbu dostávají. Mezi žáky, kteří nepřečtou žádnou knihu, je 8% těch, kteří nemají DČ, a pouze 2% těch, kteří DČ mají. Naopak v kategorii 21-50 knih ročně žáci s DČ tvoří 7% a žáci bez DČ 4%. Žáků, kteří přečtou více než 50 titulů je celkově opravdu málo, i mezi nimi je však rozdíl. 7% tvoří žáci s DČ a pouhá 2% žáci bez DČ. Větší zastoupení žáků bez DČ je v kategoriích 1-5 a 6-20. V první z nich je poměr 51% : 54% a v druhé 21% : 25%, v obou případech ve prospěch žáků bez DČ. Výpočtem aritmetického průměru bylo zjištěno, že žák, který dostává doporučenou četbu, přečte v průměru 16 knih ročně. Žák, který DČ nedostává, přečte průměrně 7 knih za rok, což je o více než polovinu méně. Průměrně přečtou žáci 12 knih ročně. Celé viz Příloha č. 18.
3.4.4 Nejoblíbenější žánry a tituly
Tato kapitola je jistým náhledem do oblíbených světů dětského čtenářství. Vychází z výsledků výzkumu. Vybrala jsem zástupce ze čtyř žánrových oblastí. Vždy nejprve osvětlím jednotlivé žánry a poté
- 38 -
uvedu příklad knihy, která do daného žánru spadá a která se často objevovala v odpovědích na otázku Jaké knihy se ti líbí a proč.
Dobrodružná literatura
Nejoblíbenějším žánrem, jak je uvedeno výše, je dobrodružná literatura. Jde o žánr, který se vyznačuje poutavým a napínavým dějem s překvapivými zvraty a který se často odehrává v exotických krajinách a sloužící převážně pro zábavu čtenáře. „Hrdina se ocitá v nebezpečných situacích, překonává ohrožení, a vítězí svou silou fyzickou, intelektem i mravností.“45 Patří sem námořní romány, robinsonády, tzv. indiánky, kovbojky a westerny. Lze sem přiradit i detektivní žánr a horory. U dětí se z tohoto žánru objevovaly například knihy Karla Maye, Jaroslava Foglara nebo Eduarda Štorcha. Ze zahraničních titulů Bílý tesák, Robinson Crusoe a příběhy britské spisovatelky Enid Blytonové Tajná sedma. Právě tyto příběhy jsem si vybrala, abych je blíže představila. Jak jsem již uvedla, autorkou je Enid Blytonová, původním povoláním
učitelka,
která
napsala
další
řady
dobrodružných
detektivních příběhů pro děti (například Správná pětka) nebo známá Dvojčata, jakožto četba pro dívky. Styl psaní této autorky je dětem sympatický. Není složitý a upoutá. Na poměrně malém prostoru (knihy mají většinou do 100 stran) vylíčí autorka příběh tak, aby nic nechybělo a zároveň nebylo nic protahováno. Série dětských dobrodružných
a
zároveň
detektivních
příběhů
Tajná
sedma
obsahuje 15 knih, které u nás vyšly v letech 1998-2001. Hlavními aktéry příběhů je sedm dětí (Petr, Žaneta, Pamela, Barbara, Honza, Colin a Jirka), které doprovází pes jménem Čert. Tyto děti mají svůj spolek nazvaný Tajná sedma. V každé z knih řeší nějaký zapeklitý případ a nejinak je tomu i v druhém dílu, nazvaném Záhada ukradeného náhrdelníku. Děti si při hře na indiány všimnou
45
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1.vyd. Jinočany: Nakladatelství H & H, 2002. s. 68.
- 39 -
podezřelého muže. Později se ukáže, že jde o zloděje perlového náhrdelníku. Tajná sedma to oznámí na policii a po onom lupiči dále pátrá na vlastní pěst. Nakonec ho pomocí nalezených stop odhalí. Jde o snadné čtení, které upoutá napětím a neustálou aktivitou. Čtenář si vybaví všechny situace dopodrobna a sám se snaží záhadu rozluštit. Dobrodružství se nachází na každé stránce příběhu.
Fantasy
Na druhém místě v oblíbenosti se umístila fantasy literatura, která by se svým napětím dala zařadit do literatury dobrodružné, ale její specifické rysy ji od klasických dobrodružných příběhů odlišují. Fantasy literatura spojuje svět kouzelný a svět reálný v jeden celek. „Lidské postavy mají nadlidskou fyzickou i duchovní sílu.“46 Příběhy se odehrávají v mnohdy neurčeném časoprostoru, hrdinové jsou nezranitelní, rozlišují se dobré a špatné postavy, děj se stupňuje. Mezi dětmi jsou nejznámější tři autoři a jejich díla. Jsou to J. R. R. Tolkien (Pán prstenů), C. S. Lewis (Letopisy Narnie) a J. K. Rowlingová (Harry Potter). V současné době se stává velmi oblíbenou fantasy literatura, v níž se vyskytují draci. Známé z děl Ch. Paoliniho (trilogie Odkaz dračího srdce). Z uváděných knih mě nejvíce zaujaly Letopisy Narnie od irského spisovatele Cliva Staplese Lewise. Byl to velký přítel dalšího významného autora fantasy literatury, J. R. R. Tolkiena. Tento sedmidílný cyklus pojednává o dobrodružstvích čtyř sourozenců: Petra, Zuzany, Edmunda a Lucie. Narnie je fantastický svět, do něhož existuje z našeho světa několik cest. Knihy obsahují motivy křesťanství, což není příliš překvapivé, vzhledem k faktu, že Lewis byl křesťan. Vedou se spory o tom, jak tyto prvky ovlivňují vztah čtenářů k dílu. Jsou hlasy, které tvrdí, že ateističtí čtenáři tuto knihu kritizují. Osobně si myslím, že pokud čtenář netuší, že tam
46
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1.vyd. Jinočany: Nakladatelství H & H, 2002. s. 93.
- 40 -
ony prvky jsou, tak si ani nemusí uvědomit jejich skrytý význam. První díl, kniha Lev, čarodějnice a skříň, popisuje, jak sourozenci projdou skříní, která vede do jiného světa, do Narnie. Do země, kde zvířata umí mluvit, kde jsou různí tvorové, například faunové a kde přetrvává věčná zima kvůli zlé Bílé čarodějnici Jadis. Sourozenci se rozhodnou pomoci obyvatelům Narnie, na jejichž straně stojí lev Aslan. Všichni společně čarodějnici přemohou. Celý tento cyklus je provázaný, ale přesto se dá číst v různém pořadí. Poslední kniha z cyklu, příznačně nazvaná Poslední bitva, získala v roce 1956 nejvyšší ocenění za výjimečné dílo v dětské literatuře, Carnegie Award. Příběh je psaný velmi čtivě a jistým vlídným způsobem. Myslím si, že každé dítě, které si tuto knihu, či celou sérii, přečte, tak si ji také oblíbí a několikrát se k ní vrátí.
Dívčí román
Dívčí román je žánr, který je dívkami velmi oblíbený. „Hlavní postavou je hrdinka, která překonává jisté životní překážky a osvědčuje své mravní hodnoty.“47 Jsou různé typy těchto románů. V některých se dívka musí vyrovnat s nepříznivým osudem (ztráta rodičů, stěhování do neznáma), v jiných jsou řešeny aktuální společenské problémy, jako jsou rozvody, šikana, drogy (v knihách L. Lanzové) a v neposlední řadě ty, které jsou zaměřeny na první lásky. Tuto prózu lze rozdělit na kvalitní díla (Jana Eyrová, Anna ze Zeleného domu, Robinsonka) a na díla, která se stávají stereotypní a sentimentální. Mezi dívkami, které se účastnily výzkumu, se objevují obě dvě kategorie románů. Populárnější jsou knihy L. Lanzové a J. Wilsonové. Nejčastěji uváděnou knihou z tohoto žánru byla První láska od žijící britské spisovatelky Jacquelin Wilsonové. Hlavní hrdinkou této knihy je Sally, čtrnáctiletá dívka. Sally se o prázdninách seznámí
47
PAVERA, Libor, VŠETEČKA, František. Lexikon literárních pojmů. 1.vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. s. 81.
- 41 -
s Danem. Po návratu domů a nástupu do školy si před kamarádkami vymyslí kluka snů, který se skutečnému Danovi nepodobá. Jednou se ale Dan rozhodne Sally navštívit a ta musí s pravdou ven. Přestože skutečný Dan není ten kluk, kterého si Sally vysnila, je to přece jen její kluk a je fajn. Celou knihu provází číslo devět. Sally nastupuje do deváté třídy, její sny, oblíbené věci a vše je uváděno v počtu devět. Na přebalu knihy je uvedeno devět důvodů, proč si tuto knihu přečíst: „Je o třech holkách, které chodí do devítky. Můžete se dozvědět spoustu mých tajemství. (Já se jmenuju Sally.) Totéž platí o mé nejlepší kamarádce Nadě. Totéž platí o mé stejně nejlepší kamarádce Magdě. Můžete se přesvědčit, jestli se vašich devět nejoblíbenějších hrdinů shoduje s mými. Můžete se propadat hanbou nad mými nejtrapnějšími zážitky. Můžete zažít spoustu legrace. (Smát se budete hlavně mně.) Možná si taky trochu popláčete. A NAVÍC se ještě dozvíte spoustu věcí O KLUKÁCH!“48. Kniha je vyprávěna v první osobě, což je pro tvorbu této autorky typické. Vyprávění je prokládáno dopisy, které píše Sally Danovi. Kniha je pro dívky ve věku přibližně 12-14 let poměrně přitažlivá, protože se mohou ztotožnit s problémy hrdinky.
Populárně-naučné knihy
Poslední dobou roste zájem o populárně-naučné knihy, z nichž se vydělil zvláštní druh literatury, který lze nazvat zábavně-naučný. Tyto knihy se snaží poutavou formou přiblížit informace mladému, dětskému čtenáři. Názvy těchto knih jsou „děsivé“. Patří sem Děsivé dějiny, Děsivý zeměpis, Děsivá věda, Děsivé umění, Drazí zesnulí. Od populárně naučných knih se liší stylem vyprávění i formální stránkou knihy. Jde o syntézu textu s komiksem. Text je často doplněný ilustracemi s vtipným komentářem. Podtitul těchto knih zní: O čem se vám učitelé neodvažují říct. Také jsou zde děti
48
WILSONOVÁ, Jacquelin. První láska. 1. vyd. Praha: BB art, 2002. 132 s.
- 42 -
nabádány, aby zkoušely učitele z daných otázek. V knihách jsou také úkoly, kvízy a otázky. Je otázkou, do jaké míry jsou tyto knihy přínosem ve vzdělávání dětí. Představa, že by děti znaly například dějiny pouze z těchto publikací, není zrovna příjemná. Na druhou stranu málokteré dítě sáhne po odborné publikaci, a tak je dobře, že existuje tato přístupná a pro děti atraktivní forma. Vzhledem ke svému dějepisnému zaměření jsem si zvolila edici týkající se historie, Děsivé dějiny. Hlavním autorem této edice je anglický historik a spisovatel Terry Deary. Českými dějinami se zabývá český autor Roman Ferstl. Vybrala jsem si knihu Prohnaní Přemyslovci od Romana Ferstla. Autor mluví ke čtenáři jako k žákovi. V úvodu říká, že dějepis je pouze pro blázny a že kvůli takovým bláznům se chudáci děti všechny ty dějiny musí učit. Když si toto přečte učitel dějepisu, jistě mu zatrne. Pak ale autor uvádí, že dějepis rozhodně nemusí být nuda, a když se přidá pár zajímavostí, může
být
dokonce
i
legrace.
První
kapitola
nás
seznamuje
s nejdůležitějšími daty z období vlády Přemyslovců. Následuje mapa území Čech zachycující místa bitev, kostely, kláštery, hrady, obchodní střediska. Další kapitola vypráví o pověstech o příchodu Slovanů a vzniku přemyslovského rodu. Následuje kapitola Trhlé zvyky, která vypráví o tom, jak se trestalo, mstilo a seznamuje čtenáře
s prvními
zákony.
Další
kapitola
se
zabývá
životem
nejstarších Přemyslovců. Následují kapitoly o náboženství a českých světcích, o bitvách, o středověkých stavbách a o tom, co se jedlo a jak se lidé oblékali. Celé toto vyprávění je poněkud bizarní a lehce drastické a vulgární. Ve své podstatě je to převyprávěná historie jazykem náctiletých. Vtipné narážky doplňují text či obrázky. Není to literatura, kterou by se daly nahradit učebnice nebo jiné populárně naučné knihy, ale své čtenáře si našla a je dobře, že se děti alespoň nějakým způsobem věnují historii, matematice a dalším oborům, o kterých jsou tyto knihy psány.
- 43 -
Z výše uvedených titulů je patrné, že děti dávají přednost jednodušší a méně náročné literatuře před kvalitnější a složitější literaturou. Výjimku tvoří fantasy žánr zastoupený cyklem Letopisy Narnie, který je považován za hodnotné dílo světové literatury pro děti.
3.4.5 Srovnání výsledků s předchozími výzkumy
Porovnání výsledků lze uskutečnit u pěti otázek z mnou prováděného výzkumu. Srovnání je prováděno s výzkumy, které jsou uvedeny v první kapitole. Oblíbenost četby zjišťoval výzkum Jaroslava Tomana. Tento výzkum je srovnatelný s výzkumem v této práci z hlediska zaměření na věk respondentů. Také se týká žáků druhého stupně základních škol. Uvádí, že kladný vztah k četbě má 70% respondentů, mezi nimiž převažují dívky. Tento výsledek pocházející z šest a půl roku starého výzkumu mohu potvrdit. I v mém výzkumu se pro kladný a spíše kladný vztah vyjádřilo 70% respondentů. Z hlediska pohlaví je četba stále oblíbenější u dívek. Celkem 80% dívek se vyjádřilo kladně, zatímco chlapců jen 59%. Druhou srovnatelnou skutečností je oblíbenost jednotlivých žánrů. Z výzkumů Libora Prudkého (respondenti ve věku 8-19let) a Jaroslava Tomana vychází jako nejoblíbenější literatura dobrodružná (zahrnující i detektivky) a dívčí próza. Toman uvádí, že chlapci mají širší okruh zájmu zahrnující horory, detektivky a fantasy, zatímco dívky se soustředí na dívčí romány a dobrodružnou literaturu. Práce Gabala a Helšusové (G&H), která věkem respondentů odpovídá mému
výzkumu,
také
potvrzuje
největší
oblibu
dobrodružné
literatury. Výzkum, který je popsán v této práci, potvrzuje největší oblibu dobrodružné literatury. Vyrovnané jsou výsledky fantasy literatury a dívčího románu, které se umístily na druhém a třetím místě. Data se však neshodují s tím, že by dívky měly vyhraněnější zájmy. Naopak oproti chlapcům se ve větší míře věnují detektivkám,
- 44 -
hororům, próze o zvířatech. Co se ale potvrdilo, je větší zájem chlapců o literaturu naučnou, literaturu faktu a komiksy. Všechny výzkumy potvrzují malý zájem o poezii či jeho naprostou absenci. Výzkum G&H se zabýval mimo jiné i doporučenou četbou. Uvádí, že čtvrtina žáků tuto četbu nedostává. Mnou prováděný výzkum vykazuje horší výsledky, než výzkum uskutečněný před pěti lety. Celých 39% žáků doporučenou četbu nedostává. V současné době se stále více upouští od přesného počtu daných knih a je spíše na dobrovolnosti žáka, zda si knihu, která je mu pouze doporučena, přečte. Je otázkou, zda tento liberální styl výchovy nezpůsobí, že poklesne zájem o klasickou literaturu. Mohlo by se stát, že by děti mohly volit pouze takovou literaturu, která je prvoplánově určena pouze pro pobavení, která je v té či oné době právě moderní a která upoutá především svým nápaditým (mnohdy pouze nápadným) přebalem. V současné době je sice tato literatura hlavní složkou četby mládeže, ale přesto se najdou tací, kteří sáhnou po klasickém románu. To, zda děti navštěvují knihovnu, zjišťoval výzkum, který byl prováděn v Praze a v jižních Čechách ve spolupráci s časopisem Grand Biblio (GB). V obou oblastech navštěvuje knihovnu více než polovina respondentů. Děti z brněnských škol, které byly dotazovány ve výzkumu, který je obsahem této práce, navštěvují knihovnu z rovných
50%.
Výsledky
jsou
méně
pozitivní
než
v loňském
výzkumu GB. Poslední porovnávanou skutečností je počet knih, které přečtou děti za rok. V obou výzkumech převažují přečtené knihy v počtu 1-5 za rok. V GB 48% dotazovaných, v mém výzkumu 52%. Shodně také následuje kategorie přečtených knih 6-20. Procentuální zastoupení této kategorie je v poměru 33% : 22%. V mnou uskutečněném výzkumu je o 3% více dětí, které přečtou více než 20 knih za rok, a zároveň je v něm o 3% méně dětí, které nepřečtou žádnou knihu. Lze tedy říct, že žáci z brněnských škol přečtou nejčastěji stejné množství knih jako žáci z Čech, ale vyskytuje se mezi nimi více náruživých - 45 -
čtenářů, kteří přečtou i více než 20 knih a naopak méně absolutních nečtenářů, kteří nepřečtou ani jednu celou knihu za rok.
Z velké části potvrzují výsledky tohoto výzkumu již zjištěné skutečnosti. Pouze v oblasti oblíbených žánrů mezi chlapci a dívkami se mírně liší. Celkově lze tedy říct, že výsledky získané tímto výzkumem jsou srovnatelné, ne-li shodné s výzkumy předešlými.
3.4.6 Shrnutí
Na začátku práce jsem si stanovila tři hypotézy. První z nich, která říká, že větší zájem o četbu jeví žáci s lepším prospěchem, se potvrdila. Ve všech otázkách, které měly tuto hypotézu ověřit, byly výsledky u žáků s horším stupněm ohodnocení z českého jazyka vždy horší či nižší než výsledky u žáků s lepším prospěchem. Čtení obecně baví více žáky s prospěchem 1-3 než žáky s horším prospěchem. Také počet přečtených knih za rok jasně ukazuje, že žáci s lepším prospěchem přečtou více knih. Objevují se i v kategorii 50 a více přečtených knih ročně. (21%). Žáci s horším prospěchem se objevují maximálně v kategorii 20-50 a to z pouhých 5%. Také jejich procento mezi absolutními nečtenáři je vyšší, než u žáků s lepšími známkami. Výborní přečtou průměrně 24 knih ročně, chvalitební 27, dobří 12, dostateční 5 a nedostateční pouhou 1 knihu ročně. I znalost údajů o poslední přečtené knize je ve prospěch lépe známkovaných. Název knihy a jméno autora si nepamatuje ani jeden žák se čtverkou a pětkou z českého jazyka. I druhá hypotéza se potvrdila. Dívky přečtou více knih než chlapci. Jak bylo uvedeno výše, dívky přečtou v průměru 18 knih za rok, zatímco chlapci pouhých 6 knih. Tento stav potvrzuje i zájem o čtení, kdy chlapce sice čtení baví, ale v menším počtu než dívky. Domnívám se, že za menším zájmem chlapců o četbu je jejich povaha. Dívky jsou spíše klidnější a tráví častěji svůj volný čas
- 46 -
s knihou než chlapci, kteří tráví volný čas venku sportem, či doma u počítačových her. Z počátku jsem měla obavy, že třetí hypotézu vyjadřující vztah mezi doporučenou četbou a počtem přečtených knih za rok se nepodaří potvrdit. Obávala jsem se, že žáci, kteří musí nějaké knihy přečíst do školy, jich nepřečtou o moc více sami pro sebe. Opak je pravdou. Z výsledků vyplývá, že žáci, kteří doporučenou četbu dostávají, přečtou knih více než žáci bez DČ. Mezi žáky s DČ je větší procento čtenářů, kteří přečtou více než 20 knih ročně než mezi žáky bez DČ. Žák, který dostává doporučenou četbu, přečte v průměru 16 knih ročně. Žák, který DČ nedostává, přečte průměrně 7 knih za rok, což je o více než polovinu méně. To znamená, že i poslední hypotéza se potvrdila. Pokud shrnu všechny části výzkumu, tak lze říci, že výsledky jsou
veskrze
pozitivní.
Literární
výchova
je
spíše
oblíbeným
předmětem. Její obliba stoupá a klesá v závislosti na dané činnosti, která je uskutečňována v hodinách. Doporučenou četbu dostává více než polovina žáků a více než u poloviny z nich je prováděna následná kontrola dané četby. Knihy z doporučené četby však děti obecně příliš nebaví. Doporučená četba je oblíbenější u dívek než u chlapců. Čtení je stále oblíbenou činností dětí. Baví 70% žáků. Aktivity spojené s četbou, jako je návštěva knihovny či psaní čtenářského deníku, už nejsou tolik rozšířené. Do knihovny chodí 50% dětí a pouhých 31% dětí si píše čtenářský deník. Zatímco podíl dívek a chlapců je při psaní deníku stejný, při návštěvách knihovny ne. Zde dívky vedou s naprostou převahou. Mezi tři nejoblíbenější žánry patří dobrodružná četba, fantasy literatura a dívčí romány. Dívky mají nejraději dívčí romány, dobrodružnou literaturu a detektivky. Chlapci čtou nejraději fantasy, následně dobrodružnou literaturu a poté detektivky. Četba stále zůstává součástí dětského světa a doufám, že tomu tak bude i nadále.
- 47 -
Závěr V současnosti je na čtenářství dětí kladen poměrně velký důraz, což potvrzuje i množství výzkumů na toto téma a projektů na podporu čtenářství, kterým je věnována teoretická část práce. Jsem přesvědčena, že je to způsobeno tím, že dnešní společnost si uvědomuje katastrofické následky, které by nastaly, kdyby lidstvo přestalo číst. Proto svoji pozornost obrací právě k dětem, které jsou technickým pokrokem nejvíce ohroženy. Je tedy důležité děti k četbě vést a jít jim příkladem, aby i ony mohly v dospělosti být příkladem svým dětem. Jedině tak zajistíme, že kniha nebude jen pro pár nadšenců, ale bude stále běžnou součástí našeho života. To bylo důvodem, proč jsem se ve své bakalářské práci „Výzkum čtenářství žáků základních škol“ zabývala čtenářskými zájmy žáků a tím, co tyto zájmy ovlivňuje. Zajímalo mě, zda se výsledky tohoto výzkumu budou shodovat s výsledky dříve provedených výzkumů, či zda se budou lišit. Výsledky výzkumu v podstatě potvrzují již dříve známé výsledky o oblíbenosti četby, o navštěvování knihoven, o stavu doporučené četby na školách a také o oblíbených žánrech mezi dětmi. Z výsledků výzkumu vyplývá, že četba je stále součástí života dětí a málokteré dítě by si svět bez knih dokázalo přestavit. Čtenářství žáků je na přiměřené úrovni. Děti by samozřejmě mohly číst více, ale v dnešní době plné požadavků a nároků si myslím, že i tento stav je poměrně slušný. V průměru přečtou děti 12 knih ročně, což je kniha měsíčně. Pokud zbývající volný čas tráví venku, s přáteli, jinou uměleckou či sportovní činností, je vše v pořádku. Pokud volný čas tráví spíše u televize či počítače, bylo by lepší děti nasměrovat jinou cestou. Snad k tomu pomohou právě projekty na podporu čtenářství. Výzkum mi ukázal směr, kterým by se asi měla ubírat výuka literární výchovy na základní škole. Poukázal na některé zaběhnuté postupy, které se stále uplatňují, ačkoliv nemají pro žáky žádný - 48 -
přínos, a naopak jim hodiny znepříjemňují. Také jsem se dozvěděla o některých nových knihách, které děti zajímají a rády je čtou, což se dá při výuce rovněž zohlednit. Proto si myslím, že by práce mohla být přínosem pro stávající i budoucí pedagogy českého jazyka a literatury. Doufám, že zájem o četbu mezi dětmi i dospělými nebude klesat a že nám všem bude kniha stále moudrým rádcem, milým společníkem a věrným přítelem.
Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha Lucius Aeneus Seneca
- 49 -
Použitá literatura BLYTONOVÁ, Enid. Tajná sedma: Záhada ukradeného náhrdelníku. Praha: Egmont, 1998. 88 s. ISBN 80-7186-250-9.
Celé Česko čte dětem. [online]. [cit. 24. února 2009] Dostupný z www:
CÍSAŘ, Jaroslav. Čtení se nelze naučit jinak než čtením. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 9, s. 10-11.
FERSTL, Roman. Děsivé dějiny: Prohnaní Přemyslovci. Praha: Egmont, 2003. 136 s. ISBN 80-7186-895-7.
GABAL, Ivan, HELŠUSOVÁ, Lenka. Jak čtou české děti?: Analýza výsledků sociologického výzkumu [online]. Praha: Gabal Analysis & Consulting, 2003 [cit. 25. února 2009]. Dostupný z www:
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.
HOUŠKOVÁ, Z, RICHTER, V. Podpora četby a čtenářství a SKIP. In Čtenářství, jeho význam a podpora: výzkum, teorie a praxe v České republice a Spolkové republice Německo. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2008. 2 s.
CHALOUPKA, Otakar. O literatuře pro děti. 1. vyd. [s.l.] : Československý spisovatel, 1989. 112 s. Puls.
- 50 -
CHALOUPKA, Otakar. Rozvoj dětského čtenářství. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982. 573 s.
CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: Základy kvantitativného výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4.
CHRÁSKA, Miroslav. K současným trendům pedagogického výzkumu ve světě. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 48 s.
CHRÁSKA, Miroslav. Základy výzkumu v pedagogice. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 257s. 80-7067-798-8.
Jak čtou české děti?: Stručná zpráva o výsledcích analýzy [online]. Praha: Gabal Analysis & Consulting, 2003 [cit. 25. února 2009]. Dostupný z www: .
JONÁK, Zdeněk. Čtenářství v epoše internetu. [online].[cit. 20.února 2009]. Dostupný z www:
KNIHOVNA JIŘÍHO MAHENA V BRNĚ. [online]. Dostupný z www:
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Dítě a kniha: O čtenářství jedenáctiletých. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o, 2004. 179 s. ISBN 80-86898-01-6.
- 51 -
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1.vyd. Jinočany: Nakladatelství H & H, 2002. 355 s. ISBN 80-7319-020-6.
LEWIS, C.S. Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. 1.vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2005. 200 s. ISBN 80-253-0161-3.
PAVERA, Libor, VŠETEČKA, František. Lexikon literárních pojmů. 1.vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 422 s. ISBN 807182-124-1.
PIRLS. [online]. Dostupný z www: .
PISA. [online]. Dostupný z www: .
PRUDKÝ, Libor. Výzkumy čtenářských zájmů dětí a mládeže v Liberci. In JANÁČEK, Jiří, KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita Liberec, 1996. s. 91-100. ISBN 80-7083-164-2.
TOMAN, Jaroslav. Trendy současného dětského čtenářství. Dokořán [online]. 2003, č. 25 [cit. 2009-02-27], s. 12-15. Dostupný z WWW: .
TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize: 2007. Brno: Host, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1.
ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 1. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 9, s. 12-13.
- 52 -
ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 2. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 10, s. 20-21.
ULLMANOVÁ, Ivana. Jak čtou školáci 3. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 11, s. 26-27.
ULLMANOVÁ, Ivana, CÍSAŘ, Jaroslav. Jak čtou školáci 4. Grand Biblio. 2008, roč. 2, č. 12, s. 34-35.
WILSONOVÁ, Jacquelin. První láska. Přeložila Daniela Feltová. 1. vyd. Praha: BB art, 2002. 132 s. ISBN 80-7257-725-5.
- 53 -
Resume Práce „Výzkum čtenářství žáků základních škol“ se v první části zaměřuje na již dříve uskutečněné výzkumy týkající se stejné oblasti a také na projekty, které podporují čtenářské zájmy naší populace a převážně dětí. Praktická část práce se věnuje výzkumu prováděnému na vzorku 281 žáků z brněnských škol. Při výzkumu byla použita metoda dotazníku, který obsahoval 14 otázek. Cílem výzkumu bylo zmapování čtenářských zájmů a návyků těchto dětí. Zkoumán byl také vztah k literární výchově na školách. Výsledky výzkumu ukázaly, že je četba u dětí stále oblíbená a že není třeba se obávat zániku zájmu dětí o čtení. Zvláště pokud bude čtení podporováno ze strany rodičů, školy i široké veřejnosti.
Summary
Bachelor thesis „Research of students reading at primary school“ focuses on the older researches in the same area and also on the projects, which support reading interests of our population and mostly of children in the first part. The practical part deals with the research made on 281 students at schools in Brno. A questionnaire was used for obtaining data of the research, it contained 14 questions. The aim of the research was charting of reading interests and habits of these children. The relationship to literary education at schools was also examined. The results of the reearch showed that the reading of chidren is still popular and that it is not necessary to be afraid of downfall of interests about children´s reading. Mainly, if the reading is supported by parents, schools and the general public.
- 54 -
Seznam příloh Příloha č. 1: Pasování prvňáčků v KJM Příloha č. 2: Dotazník Příloha č. 3: Vyplněný dotazník 1 Příloha č. 4: Vyplněný dotazník 2 Příloha č. 5: Informace o respondentech Příloha č. 6: Otázka 1 – Baví tě literární výchova? Příloha č. 7: Otázka 2 – Co se ti líbí/ nelíbí na literární výchově? Příloha č. 8: Otázka 4 – Dostáváte doporučenou četbu? Příloha č. 9: Otázka 5 – Kolik knih obsahuje doporučená četba? Příloha č. 10: Otázka 6 – Kontroluje paní učitelka, jestli ji (doporučenou četbu) čteš? Příloha č. 11: Otázka 7 – Baví tě knížky z doporučené četby? Příloha č. 12: Otázka 8 – Baví tě čtení? Příloha č. 13: Otázka 9 – Píšeš si čtenářský deník? Příloha č. 14: Otázka 10 – Chodíš do knihovny? Příloha č. 15: Otázka 11 – Jaké knihy se ti líbí a proč? Příloha č. 16: Otázka 12 – Čteš knihy, o kterých si povídáte ve škole? Příloha č. 17: Otázka 13 – Jakou knihu jsi četl/a naposledy? (měla zjistit, co si děti o knize pamatují) Příloha č. 18: Otázka 14 – Kolik knih asi přečteš za rok?
- 55 -
Přílohy Příloha č. 1: Pasování prvňáčků v KJM Obr. 1
- 56 -
Příloha č. 2: Dotazník
Milý žáku/ milá žačko, chtěla bych Tě požádat o vyplnění krátkého dotazníku, který mi pomůže k vypracování bakalářské práce na téma „Výzkum čtenářství žáků základních škol“. Tebou zvolené odpovědi, prosím, zvýrazni tak (např. zakroužkuj), aby bylo zcela jasné, kterou odpověď jsi zvolil. Na začátku dotazníku, prosím, vyplň údaje o sobě a Tvé škole. Jméno neuváděj, dotazník je anonymní. Děkuji za ochotu vyplnit tento dotazník.
Věk : ________ Pohlaví : Muž
Žena
Třída : __________ Název školy : _______________________________________ Jakou si měl/ měla známku na posledním vysvědčení z českého jazyka : ___________________
1. Baví tě literární výchova?
ANO
NE
JAK KDY
2. Co se ti líbí a co nelíbí na literární výchově?
Líbí: ..............................................................
Nelíbí: ............................................................
3. Pracujete ve škole s čítankou?
ANO
NE
4. Dostáváte doporučenou četbu?
ANO
NE
Pokud ANO pokračuj od otázky č. 5 Pokud NE pokračuj od otázky č. 8
5. Kolik knih obsahuje doporučená četba a na jak dlouhé období je zadávána? (příklad 2knihy za měsíc)
- 57 -
.......................................................................................
6. Kontroluje paní učitelka, jestli je čteš?
ANO
NE
Jestliže ANO, jak?
......................................................................... 7. Baví tě knížky z doporučené četby?
ANO
NE
JAK KTERÉ
Jestliže ANO nebo JAK KTERÉ, tak jaké například?
.......................................................................................
Následující otázky se již netýkají doporučené četby
8. Baví tě čtení?
ANO
SPÍŠE ANO
SPÍŠE NE
NE
9. Píšeš si čtenářský deník?
ANO
NE
Jestliže ano, píšeš si jej sám pro sebe, nebo jej potřebuješ do školy?
.................................................................................................................
10. Chodíš do knihovny?
ANO
NE
11. Jaké knížky se ti líbí a proč?
.....................................................................................................................................................
- 58 -
12. Čteš knížky, o kterých si povídáte ve škole?
ANO
NE
Jestliže ano, jaké?
.......................................................................................
13. Jakou knihu jsi četl naposledy? Uveď název (i autora pokud víš).
...................................................................................
14. Kolik knížek asi přečteš za rok?
.................... ....................................
Děkuji za vyplnění dotazníku.
- 59 -
Příloha č. 3: Vyplněný dotazník 1 Obr. 2 ( první část)
- 60 -
Obr. 2 (druhá část)
- 61 -
Příloha č. 4: Vyplněný dotazník 2 Obr. 3 (první část)
- 62 -
Obr. 3 (druhá část)
- 63 -
Příloha č. 5: Informace o respondentech
Tab. 1
Pohlaví respondentů
počet
%
dívky chlapci
142 139
51% 49%
celkem
281
100%
Pohlaví respondentů
Graf 1
49% 51%
dívky
Tab. 2
Věk respondentů
chlapci
počet
%
12 let 13 let
75 140
27% 50%
14 let 15 let
62 4
22% 1%
281
100%
celkem
Věk respondentů Graf 2
22%
1%
27%
50%
12 let
13 let
14 let
- 64 -
15 let
Tab. 3
Zařazení respondentů do tříd
počet
7.třída 8.třída
148 133
53% 47%
celkem
281
100%
Zařazení respondentů do tříd Graf 3
47%
53%
7.třída
Tab. 4
Klasifikace z ČJ
8.třída
počet
1 2 3 4 5 neuvedeno celkem
%
36 115 76
13% 41% 27%
42 2 10
15% 1% 4%
281
100%
Klasifikace z ČJ
Graf. 4
%
1% 4%
15%
13%
27%
41%
1
2
3
4
5
neuvedeno
- 65 -
Příloha č. 6: Otázka 1 – Baví tě literární výchova?
Tab. 5 ano jak kdy ne celkem
Celkem 80 189 12 281
28% 67% 4% 100%
Graf. 5
Baví tě literární výchova - celkem 4%
28%
67% ano
Tab. 6
jak k dy
ne
ano
Pohlaví dívky 44 31%
jak kdy
98
69%
91
65%
ne celkem
0 142
0% 100%
12 139
9% 100%
chlapci 36 26%
Baví tě literární výchova - pohlaví
Graf 6
69% 65%
80% 60% 40%
31% 26%
20%
9%
0%
0% ano
jak k dy dívk y
- 66 -
chlapci
ne
Příloha č. 7: Otázka 2 – Co se ti líbí/ nelíbí na literární výchově?
Tab. 7
Líbí
(n = 223)
Básničky Čtení Scénky
10 70 16
4% 31% 7%
Povídání Filmy Nic
26 4 6
12% 2% 3%
Odpočinek Příběhy
50 37
22% 17%
Psaní Paní učitelka Všechno Informace
6 8 10 24
3% 4% 4% 11%
Graf 7
Co se žákům líbí na LV 31%
35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
22% 11%
B ás ni čk
3%
4% 4%
N ic oč in ek Př íb ěh y Pa Ps ní a uč ní ite lk a V še c In hn o fo rm ac e
2%
3%
O dp
7%
y Č te ní Sc én ky Po ví dá ní Fi lm y
4%
17%
12%
- 67 -
Tab. 8 (n = 199)
Nelíbí Básničky
65
33%
Čtení Psaní Nic Nuda Povinná četba Úkoly
13 29 13 40 14 10
7% 15% 7% 20% 7% 5%
Paní učitelka Učení
2 35
1% 18%
Graf 8
Co se žákům nelíbí na LV 20%
18%
15%
ní
1%
U če
te lk a či
Pa ní u
če tb a
ic
ud a
nn á
N
- 68 -
5%
Ú ko ly
7%
7%
N
Ps an í
Č
te ní
7%
Po vi
B
ás n
ič ky
35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
33%
Příloha č. 8: Otázka 4 – Dostáváte doporučenou četbu?
Tab. 9
Graf 9
Celkem ano
172
61%
ne celkem
109 281
39% 100%
Dostáváte doporučenou četbu - celkem 39%
61% ano
Tab. 10
ne
Pohlaví ano ne celkem
dívky 75 53% 67 47% 142 100%
chlapci 97 70% 42 30% 139 100%
Graf 10
Dostáváte doporučenou četbu - pohlaví 80% 60% 40% 20% 0%
70% 53%
47% 30%
ano
ne dívky
- 69 -
chlapci
Tab. 11
Třídy 7.třída ano ne celkem
8.třída
86
58%
86
65%
62 148
42% 100%
47 133
35% 100%
Graf 11
Dostáváte doporučenou četbu - třídy 80%
65%
58%
60%
42%
35%
40% 20% 0% ano
ne 7.třída
- 70 -
8.třída
Příloha č. 9: Otázka 5 – Kolik knih obsahuje doporučená četba?
Tab. 12
Celkem
(n = 172)
doporučení
31
18%
ŠR = školní rok
6 knih/ ŠR
53
31%
88 172
51% 100%
4 knihy/ ŠR celkem
Graf 12
Počet knih v DČ - celkem 18%
51% 31% doporučení
6 knih/ ŠR
- 71 -
4 knihy/ ŠR
Příloha č. 10: Otázka 6 – Kontroluje paní učitelka, jestli ji (doporučenou četbu) čteš? Tab. 13
Celkem
(n = 172)
ano ne celkem
Graf 13
88
51%
84 172
49% 100%
Kontrola DČ - celkem 49% 51%
ano
Tab. 14 (n = 88)
ne
Typ kontroly ptaní se na děj 27 záznam v sešitě povídaní o knize celkem
88 33 88
31% 100% 38%
Graf 14
Typ kontroly 120%
100%
100% 80% 60% 40%
38%
31%
20% 0% ptaní se na děj
záznam v sešitě
- 72 -
povídaní o knize
Příloha č. 11: Otázka 7 – Baví tě knížky z doporučené četby?
Tab. 15 (n = 172)
Celkem ano ne
19 44
jak které neuvedeno celkem
Graf 15
11% 26%
81
47%
28 172
16% 100%
Baví tě knihy z DČ - celkem 11%
16%
26%
47% ano
ne
jak k te ré
Tab. 16
ne uve de no
Pohlaví dívky
(n = 172) ano ne jak které neuvedno celkem
chlapci
17
23%
2
2%
8
11%
36
37%
32 18 75
43% 24% 100%
49 10 97
51% 10% 100%
Graf 16
Baví tě knihy z DČ - pohlaví 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
51% 37%
43% 24%
23% 11%
10%
2% ano
ne dívk y
- 73 -
jak k te ré chlapci
ne uve dno
Příloha č. 12: Otázka 8 – Baví tě čtení?
Tab. 17
Celkem ano spíše ano
98 99
35% 35%
spíše ne
67
24%
17 281
6% 100%
ne celkem
Graf 17
Baví tě čtení - celkem 6%
24%
35%
35% ano
spíše ano
Tab. 18
spíše ne
ne
Pohlaví dívky
chlapci
ano
64
45%
34
24%
spíše ano
50
35%
49
35%
22 6 142
15% 4% 100%
45 11 139
32% 8% 100%
spíše ne ne celkem
Baví tě čtení - pohlaví
Graf 18
50%
45%
40% 30%
35% 35%
32%
24%
20%
15%
10%
4%
8%
0% ano
spíše ano dívky
spíše ne
chlapci
- 74 -
ne
Tab. 19
1
2
ano
18
50%
41
36%
spíše ano spíše ne ne celkem
8 22% 50 10 28% 22 0 0% 2 36 100% 115
43% 19% 2% 100%
Klasifikace 3 23 30% 33 43% 11 14% 9 12% 76 100%
4 10
5 24%
0
8 19% 18 43% 6 14% 42 100%
0%
neuvedeno 6 60%
0 0% 2 100% 0 0% 2 100%
0 4 0 10
0% 40% 0% 100%
Graf 19
Baví tě čtení - klasifikace 120% 100% 100% 80% 60% 60% 40%
50% 36% 30% 24%
43%43% 22%
43% 28% 19% 14%
19%
20% 0%
0%0%
40% 12%14% 2% 0% 0%0%
0% ano
spíše ano 1
2
3
4
spíše ne 5
ne uve de no
- 75 -
ne
Příloha č. 13: Otázka 9 – Píšeš si čtenářský deník?
Tab. 20
Celkem ano ne neuvedeno celkem
88 189 4 281
31% 67% 1% 100%
Graf 20
Píšeš si čtenářský deník - celkem 1% 31%
67%
ano
Tab. 21
ne
neuvedeno
Pohlaví ano
dívky 43
30%
chlapci 45 32%
ne
95
67%
94
68%
4 142
3% 100%
0 139
0% 100%
neuvedeno celkem
Graf 21
Píšeš si čtenářský deník - pohlaví 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
67%
68%
30% 32%
3%
ano
ne dívky
- 76 -
0%
neuvedeno chlapci
Tab. 22 1
2
ano
14
39%
34
30%
ne neuvedeno celkem
22 61% 81 70% 0 0% 0 0% 36 100% 115 100%
Klasifikace 3 28 37% 46 61% 2 3% 76 100%
4 10
5 24%
0
32 76% 0 0% 42 100%
0%
neuvedeno 2 20%
2 100% 0 0% 2 100%
6 2 10
60% 20% 100%
Graf 22
Píšeš si čtenářský deník - klasifikace 120% 100% 80% 60% 40% 20%
100% 70% 76% 61% 61%
60%
39% 37% 30% 24% 20% 0%
20% 0% 0% 3% 0% 0%
0% ano 1
ne 2
3
4
5
neuvedeno neuvedeno
Tab. 23 – Proč si ho píšeš? (n = 88)
Celkem pro sebe do školy obojí celkem
25 57 6 88
28% 65% 7% 100%
Graf 23
Důvod psaní deníku 7%
28%
65%
pro sebe
do školy
- 77 -
obojí
Příloha č. 14: Otázka 10 – Chodíš do knihovny?
Tab. 24
Celkem ano ne neuvedeno celkem
Graf 24
141 138 2 281
50% 49% 1% 100%
Chodíš do knihovny - celkem 1%
49%
ano
50%
ne
neuvedeno
Tab. 25
Pohlaví ano
dívky 93
65%
chlapci 48 35%
ne
47
33%
91
65%
2 142
1% 100%
0 139
0% 100%
neuvedeno celkem
Graf 25
Chodíš do knihovny - pohlaví 80%
65%
65%
60% 35% 40%
33%
20%
1%
0%
0% ano
ne dívky
- 78 -
neuvedeno chlapci
Příloha č. 15: Otázka 11 – Jaké knihy se ti líbí a proč?
Tab. 26 (n = 239)
Biografie
Nejoblíbenější žánry 4
2%
Sport Komiksy
4 6
2% 3%
Pověsti Deníky
6 8
3% 3%
Encyklopedie Pohádky
8 8
3% 3%
Historické Humoristické
9 10
4% 4%
Naučné Romány
10 13
4% 5%
O zvířatech Horory
16 31
7% 13%
Detektivky Dívčí romány
46 52
19% 22%
Fantasy Dobrodružné
55 71
23% 30%
Graf 26
Nejoblíbenější žánry 30%
Dobrodružné 23%
Fantasy Dívčí romány
22% 19%
Detektivky Horory
13%
O zvířatech
7% 5%
Romány Naučné
4%
Humoristické
4%
Historické
4%
Pohádky
3%
Encyklopedie
3%
Deníky
3%
Pověsti
3%
Komiksy
3%
Sport
2%
Biografie
2% 0%
10%
- 79 -
20%
30%
40%
Tab. 27 (chlapci n = 109) (dívky n = 130)
Chlapci
Dívky
Biografie Sport
4 4
4% 4%
0 0
0% 0%
Komiksy Pověsti
4 4
4% 4%
2 2
2% 2%
Deníky
4
4%
4
3%
Encyklopedie Pohádky
4 6
4% 6%
4 2
3% 2%
Historické Humoristické
6 6
6% 6%
3 4
2% 3%
Naučné Romány
8 2
7% 2%
2 11
2% 8%
O zvířatech Horory
2 6
2% 6%
14 25
11% 19%
Detektivky Dívčí romány
18 0
17% 0%
28 52
22% 40%
Fantasy Dobrodružné
37 34
34% 31%
18 37
14% 28%
- 80 -
Graf 27
Nejoblíbenější žánry 28%
Dobrodružné
31%
14%
Fantasy Dívčí romány
34% 40%
0% 22%
Detektivky
17%
Horory
19%
6%
O zvířatech
2%
Romány
2%
Naučné
2%
11% 8%
7% Dívky
3%
Humoristické
6%
Chlapci
2%
Historické
6%
2%
Pohádky
6%
Encyklopedie
3%
Deníky
3%
4% 4%
Pověsti
2%
Komiksy
2%
4% 4%
Sport
0%
Biografie
0%
0%
4% 4% 10%
20%
30%
- 81 -
40%
50%
Příloha č. 16: Otázka 12 – Čteš knihy, o kterých si povídáte ve škole?
Tab. 28
Celkem ano ne neuvedeno celkem
63 214 4 281
22% 76% 1% 100%
Graf 28
Čteš knihy, o kterých si povídáte ve škole - celkem 1%
22%
76% ano
ne
Tab. 29
neuvedeno
Pohlaví dívky 38
ano
chlapci 25 18%
27%
ne
102
72%
112
81%
neuvedeno celkem
2 142
1% 100%
2 139
1% 100%
Graf 29
Čteš knihy, o kterých si povídáte ve škole pohlaví
100%
72%
80%
81%
60% 40%
27%
18%
20%
1%
1%
0% ano
ne dívky
- 82 -
neuvedeno chlapci
Příloha č. 17: Otázka 13 – Jakou knihu jsi četl/a naposledy? (měla zjistit, co si děti o knize pamatují)
Tab. 30
Celkem název knihy i autor jen název knihy nic celkem
49 195 37 281
17% 69% 13% 100%
Graf 30
Znalost údajů o poslední přečtené knize celkem 13%
17%
69%
název knihy i autor
Tab. 31
jen název knihy
nic
Pohlaví název knihy i autor
dívky 35
25%
jen název knihy
92
65%
103
74%
15 142
11% 100%
20 139
14% 100%
nic celkem
chlapci 16 12%
Graf 31
Znalost údajů o poslední přečtené knize pohlaví 80%
65%
74%
60% 40% 20%
25% 11% 14%
12%
0% název knihy i autor
jen název knihy dívky
- 83 -
chlapci
nic
Tab. 32 1
2
název knihy i autor jen název knihy
10 24
28% 67%
nic celkem
2 36
6% 100%
23 80
Klasifikace 3 20% 70%
12 10% 115 100%
4
14 55
18% 72%
7 9% 76 100%
0 30
5 0% 71%
12 29% 42 100%
0 0
neuvedeno 0% 0%
2 6
20% 60%
2 100% 2 100%
2 10
20% 100%
Graf 32
120%
Znalost údajů o poslední přečtené knize klasifikace 100%
100% 72% 71% 70% 67% 60%
80% 60% 40% 20%
28% 20%18%
29% 20%
0% 0%
0%
10% 9% 6%
0% název knihy i autor 1
jen název knihy 2
3
4
5
- 84 -
neuvedeno
nic
20%
Příloha č. 18: Otázka 14 – Kolik knih asi přečteš za rok?
Tab. 33
Celkem Méně než 1 1-5
13
5%
146
52%
6-20
63
22%
21-50
16
6%
Více než 50
14
5%
Neuvedeno Celkem
29 281
10% 100%
Graf. 33
Přečtené knihy za rok - celkem 5%
5%
10%
6%
52%
22%
Méně než 1
1-5
Tab. 34 Méně než 1 1-5 6-20 21-50 Více než 50 Neuvedeno Celkem
6-20
21-50
Více než 50
Pohlaví dívky 4 3% 68 35 10 10 15 142
48% 25% 7% 7% 11% 100%
- 85 -
Neuvedeno
chlapci 9 78 28 6 4 14 139
6% 56% 20% 4% 3% 10% 100%
Graf 34
Přečtené knihy za rok - pohlaví 56%
60%
48%
50% 40%
25%
30% 20% 3%
10%
20% 7% 4%
6%
7%
11% 10% 3%
chlapci
ed en o eu v N
dívky
Ví c
M
e
ne ž
50
21 -5 0
620
én ě
ne
ž
1
15
0%
Tab. 35
1
Klasifikace 3
2
4
5
neuvedeno
Méně než 1 1-5
0 18
0% 50%
4 58
3% 50%
3 40
4% 53%
4 24
10% 57%
0 0% 2 100%
2 4
20% 40%
6-20 21-50
12 0
33% 0%
32 4
28% 3%
11 10
14% 13%
8 2
19% 5%
0 0
0% 0%
0 0
0% 0%
Více než 50 Neuvedeno Celkem
4 11% 6 5% 2 6% 11 10% 36 100% 115 100%
4 8 76
5% 11% 100%
0 0% 0 0% 2 100%
0 4 10
0% 40% 100%
- 86 -
0 0% 4 10% 42 100%
Graf 35
Přečtené knihy za rok - klasifikace 40% 0% Neuvedeno
Více než 50
21-50
6-20
10% 11% 10% 6% 0% 0% 0% 5% 5% 11% 0% 0% 5% 13% 3% 0% 0% 0% 19% 14%
neuvedeno 5 4 3 2 1 28% 33% 40% 100% 57% 53% 50% 50%
1-5
20% 0% Méně než 1
10% 4% 3% 0%
0%
20%
40%
60%
- 87 -
80%
100%
120%
Tab. 36
Doporučená četba ano ne Méně než 1 4 2% 9 8% 1-5 6-20 21-50 Více než 50 Neuvedeno Celkem
87 51% 36 21% 12 7% 12 7% 21 12% 172 100%
59 27 4 2 8 109
54% 25% 4% 2% 7% 100%
Graf 36
Přečtené knihy za rok - doporučená četba 54%
7%
2%
ed en o
12% 7%
eu v
e Ví c
M
ano
ne
Tab. 37
Tab. 38
Doporučená četba - průměr knihy žáci průměr s DČ 2730 172 16 bez DČ 744 109 7
Tab. 39
4%
21 -5 0
620
15
7%
N
8%
én ě
ne
ž
1
2%
25%
50
21%
ne ž
51%
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Přečtené knihy za rok - průměr knihy žáci průměr celkem 3474 281 12 dívky 2601 142 18 chlapci 873 139 6
Přečtené knihy za rok podle prospěchu - průměr známka počet přečtených knih počet žáků průměr 1 862 36 24 2 1453 115 27 3 923 76 12 4 228 42 5 5 2 2 1 Neuvedeno 6 10 1
- 88 -
