MASARYKOVA UNIVERZITA. Výstavy psů

MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA BIOLOGIE

Výstavy psů

Bakalářská práce

Brno 2011

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.

Lucie Kokrdová

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny, které jsou uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………………………

Poděkování

Zde bych ráda poděkovala panu doc. RNDr. Borisi Rychnovskému, CSc. za vedení mé bakalářské práce.

Dodatečné poděkování patří mé rodině, Vladimíře Kokrdové za korekci textu, Jiřímu Kokrdovi za fotodokumentaci a Jiřímu Ozdobinskému za vytváření tabulek.

2

OBSAH OBSAH …………………………………...……………………………………………. 3 1. ÚVOD ………………………………………………………………...………... 5 2. CHARAKTERISTIKA ČELEDI PSOVITÍ …..……………………..……..….. 6 2.1 Původ psa ...………………………………………………………………… 6 2.2 Plemena psů ...………………………………………………………..…….. 8 3. CHARAKTERISTIKA VÝSTAV PSŮ …………………………………...…. 16 3.1 Vystavování psů ...……………………………………………………...…. 16 3.2 Druhy výstav ...……………………………………………………………. 17 3.3 Podmínky výstav ...…………………….…….………………………..…... 18 3.4 Příprava psa na výstavu ...…………………….…………………………... 18 3.5 Výstavní kruh a osoby v něm ...…………………………………………... 20 3.6 Posuzování psů ………………………………………………………….... 22 3.7 Rozdělení psů na výstavách a hodnocení .......……………………………. 24 4. CHARAKTERISTIKA PSÍ INTELIGENCE ………………………………… 26 4.1 Adaptivní inteligence ……………………………………………………... 26 4.2 Pracovní inteligence a poslušnost ………………………………………… 28 4.2.1 Řazení plemen podle pracovní inteligence a inteligence k poslušnosti ......................................................................................…. 28 4.2.2 Interpretace zařazení do pořadí ……………………………......... 29 4.3 Osobnost psa ……………………………………………………………… 35 4.3.1 Význam osobnosti ………………………………………………. 36 4.3.2 Genetika a osobnost …………………………………………….. 36 5. METODIKA …………………………………………………….…………..... 37 5.1 Problematika výstav ………………………………………….…………… 37 5.1.1 Sledované veličiny ……………………………………………… 37 3

5.1.2 Sledování individuálního zacházení se psy ……………………... 37 5.2 Testování adaptivní inteligence (CIQ) ……………………..……………... 37 5.2.1 IQ test pro psy …………………………………………………………... 37 5.2.2 Provedení CIQ ...……………………………………...………………… 38 5.2.3 Výklad výsledků CIQ ………………………………………...………… 41 5.3 Testování osobnosti s ohledem na poslušnost (OPT) ………………...…... 42 5.3.1 OPT test s ohledem na poslušnost …………………….……………...… 42 5.3.2 Provedení OPT …..…………………………………….……...………… 43 5.3.3 Výklad výsledků OPT ………………………………………...………… 46 6. VÝSLEDKY ………………………………………………………………..… 47 6.1 Podmínky výstav .…………………………………………………………. 47 6.1.1 Výsledky naměřených a pozorovaných hodnot ...............………. 47 6.1.2 Pozorování péče majitelů o psi ....................……………………. 48 6.1.3 Pozorování relativních stresových faktorů ………...……………. 49 6.2 Testování inteligence psů …………………………………………………. 51 6.2.1 Výsledky testování adaptivní inteligence ………………………. 51 6.2.2 Výsledky testování pracovní inteligence a poslušnosti psů …….. 52 7. DISKUSE …………………………….………………………………………. 53 8. ZÁVĚR ……………………………………………………………………...... 55 9. POUŢITÁ LITERATURA …………………………………………………… 56 10. SOUHRN ……………………………………………………………………... 58 11. ABSTRACT ………………………………………………………………….. 58

4

1. ÚVOD

Bakalářskou práci Výstavy psů jsem si zvolila, protoţe máme doma dva psy rasy čivava. Psi jsou mým koníčkem, práce s nimi mě baví a mám spoustu přátel, kteří chovají právě toto plemeno. Součástí práce se psy jsou inteligenční testy s malou skupinou psů.

Cíle mé práce jsou: 1) Problematika výstav psů a zhodnocení podmínek výstav (klima, místo, stres) 2) Metody testování inteligence psů obecně 3) Praktické ověření testování psí inteligence na malém vzorku I.

Hypotéza: Očekávám, ţe starší psi budou chytřejší neţ ti mladší.

II.

Hypotéza: Feny budou chytřejší neţ psi.

III.

Hypotéza: Psi, kteří dostávají od svých majitelů častější a kvalitnější výcvik budou mít lepší výsledky.

Teoretická část je zaměřena na sledování psů, jejich psovodů i rozhodčí při výstavách. Sledování klimatu, zhodnocení místa a psychické zátěţe pro psi. Dále je zde obsaţeno rozdělení psů dle plemen a jejich základní charakteristika. Zpracování jsem provedla na základě odborné literatury a internetových zdrojů.

V praktické části provádím IQ test (CIQ – Canine Intelligence Test) a test osobnosti s ohledem na poslušnost (OPT) s malou skupinou psů rasy čivava (10 jedinců).

5

2. CHARAKTERISTIKA ČELEDI PSOVITÍ 2.1. Původ psa Canidae, řád šelem, z něhoţ psi a vlci pocházejí, se vyvinul z prehistorických savců asi před 60 miliony lety. Cynodictis, podivně vypadající ţivočich s dlouhým tělem, šavlovitým ocasem a krátkýma nohama, je většinou povaţován za původního předchůdce psů a dalších psovitých šelem, vlků a lišek. Rod psů Canis se vyvinul z miacidů, masoţravců pohybujících se po stromech a připomínající lasičku, kteří ţili asi před 50 miliony lety. Nicméně Tomarctus, lišce podobné zvíře, které se na zeměkouli objevilo asi o 35 milionů let později, je patrně jeho skutečným předkem. Tomarctus vyhynul uprostřed pleistocénu (starších čtvrtohor) asi před 1 milionem let a dnes se vědci shodují na tom, ţe nejbliţším předchůdcem psa je společenský vlk, s nímţ sdílí značné mnoţství společných rysů a stejnou strukturu chrupu. Všichni členové druhu Canis familiaris jsou povaţováni za potomky vlků, neboť obě zvířata ţijí ve společenstvech a mají některé společné rysy chování. Ze čtyřiceti druhů vlků na celém světě jsou nejpravděpodobnějšími předky dnešního psa čtyři – Canis lycaon – pes hyenovitý (východ Severní Ameriky), Canis lupus – vlk obecný (západní Evropa a Střední Asie), Canis pallipes – vlk indický (Střední východ a indický subkontinent) a Canis chanto (jihovýchodní Asie) (PALMEROVÁ, 1998). V následující kapitole se věnuji historii psa, kterou jsem zpracovala podle NAJMANOVÁ; HUMPÁL, (1981). Pes je nejstarším zdomácnělým zvířetem. O tom svědčí mnoho vykopávek víceméně zachovalých koster psů z doby kolem 10 000 – 15 000 let před naším letopočtem, tedy z doby kamenné, kdy člověk ţil v prvobytné pospolitosti a ţivil se lovem. Soudíme z toho, ţe se prapředek dnešního psa přidal k tehdy ţijícímu pračlověku především proto, aby si snadněji opatřoval obţivu ze zbytků ulovené zvěře nebo ryb. Postupně se s člověkem sblíţil a člověk začal vyuţívat jeho vlastností pro svou potřebu, hlavně k hlídání svých sídlišť a k lovu. Ve které části kontinentu nastalo první sblíţení psa s člověkem, ovšem nevíme. Jisté je, ţe se toto sblíţení, či spíše ochočování, dělo na mnoha různých místech a ţe ochočení prapředkové našeho psa vykazují značnou variabilitu. Z ní pak můţeme odvozovat schopnost vytvářet různá plemena, navzájem se lišící nejen barvou a druhem srsti, ale hlavně velikostí, stavbou kostry i vlastnostmi. Tato variabilita by spíše 6

ukazovala na to, ţe pes vznikl kříţením různých druhů tehdy ţijících vlků a šakalů a ţe k tomuto kříţení docházelo z popudu pračlověka, čili ţe pes byl první zvíře, jehoţ chov byl řízen člověkem. Dle zbytků koster psa které pocházely z doby asi 10 000 let před naším letopočtem, o jehoţ vlastním původu nic bliţšího nevíme a jenţ byl nazván pes baţinný neboli rašelinný (Canis familiaris palustris Rütimeyer). Od něho odvozujeme vznik četných plemen dnešních špiců, pinčů a teriérů. Jejich společným znakem je menší, nejvýše střední velikost, velmi ţivý temperament, ostraţitost a ostrost. Největší z potomků psa baţinného jsou dnešní poměrně nejmladší plemena – knírač velký, dobrman a erdelteriér, kterých se pouţívá právě pro shora uvedené vlastnosti jako psů sluţebních. Skupinu severských psů podobným vlkům a dále psů pastevních odvozujeme od psa, jehoţ zbytky našel ruský badatel Inostranzew ve vykopávkách u Ladoţského jezera. Tento pes byl mohutnější neţ pes rašelinný a byl nazván Canis familiaris inostranzewi. Je to pravděpodobně přímý potomek severoevropského vlka nebo kříţenec mezi vlkem a psem rašelinným. Skupinu dogovitých psů odvozujeme od samostatného předka nazvaného Canis familiaris decumanus, o jehoţ původu nic bliţšího nevíme, ale který se mohutnou stavbou těla nejvíce podobá nejen dnešním dogám, ale i starověkým psům válečným, jak je známe z antických skulptur. Kříţením severských plemen s plemeny dogovitými vznikli pravděpodobně dnešní psi svatobernardští a novofundlandští, vyznačující se společnými vlastnostmi, jako je klidná povaha, přítulnost k člověku, ostraţitost a nebojácnost. Vývojově nejmladším prapředkem našich psů je pes bronzový (Canis familiaris matris optimae), jehoţ zbytky byly nalezeny v četných sídlištích z doby bronzové (u nás kolem 4000 – 5000 let před naším letopočtem). Odvozujeme od něho všechna plemena ovčáků (německé, belgické, skotské apod.), která se mu velikostí, stavbou kostry a tvarem lebky nejvíce podobají. Konečně pak ze stejné doby pochází pes, jehoţ zbytky byly nalezeny právě u nás. Byl středně velký a od psa bronzového se lišil hlavně tvarem lebky, který připomíná lebku dnešních honičů čili brakýřů. Bylo mu dáno jméno pes popelništní (Canis familiaris intermedius). Byl pravděpodobně prapředkem dnešních plemen

7

loveckých pudlů. Velkou tvarovou rozmanitost těchto plemen si vysvětlujeme tím, ţe vznikla kříţením původního psa popelništního s jinými prehistorickými plemeny. Jedinou skupinou, o jejímţ vzniku prozatím víme velmi málo, jsou chrti. Pravděpodobně vznikli na dvou různých místech, a to v tehdejších východoevropských a severoafrických stepích ze stepních vlků. Jakékoli doklady o tom však schází. Zkoumání původu psa a různých plemen je neobyčejně ztíţeno právě nesmírnou variabilitou, záleţející ve schopnosti četných psovitých šelem kříţit se mezi sebou a dávat potomstvo schopné dalšího plození. Toho vyuţil člověk a záměrně vyšlechtil jiţ stovky různých plemen, z nichţ četná jiţ vyhynula, ale nová se stále vyvíjejí.

2.2. Plemena psů Jak bylo naznačeno výše, existuje nesmírné mnoţství různých plemen psů. Chovatelé se organizují v kynologických organizacích. Mezinárodní organizací, která se zabývá kynologií je Mezinárodní kynologická federace (FCI), v Česku má pobočku u Českomoravské kynologické unie. Většina evropských kynologických organizací je soustředěna v Mezinárodní kynologické federaci (FCI), u které jsou po mezinárodním uznání ukládány standardy všech plemen z členských zemí. Dále je proto uvedeno jako všeobecně uznávané dělení plemen psů podle této organizace (PROCHÁZKA, 1994): 1. Psi ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí s výjimkou švýcarských salašnických psů. 2. Pinči, knírači, molossoidi a švýcarští salašničtí psi. 3. Teriéři. 4. Jezevčíci. 5. Špici a primitivní plemene. 6. Honiči a barváři. 7. Ohaři. 8. Slídiči, retrívři a vodní psi. 9. Společenští a doprovodní psi. 8

10. Chrti a příbuzná plemena.

K rozdělení je někdy přidruţena skupina ,,N“, která zahrnuje všechna plemena neuznaná organizací FCI. 1. Kategorie psi ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí. Do této kategorie patří ty nejchytřejší plemena, která se pouţívají především ve spolupráci s člověkem. Všichni psi této skupiny mají svůj původ ve psech, kteří před tisíciletími jiţ pomáhali pastevcům skotu a ovcí. Většina pastevních plemen byla v pozdějších dobách cvičena k tomu, aby drţela stáda pohromadě a zabraňovala jim v přístupu do polí. Museli to být psi samostatní a iniciativní. Proto se psi mnohých pasteveckých plemen prosadili i jako psi sluţební. Mezi nejznámější plemena patří: bílý ovčák, německý ovčák, nejchytřejší pes na světě – border kolie, sheltie, puli, komondor (PROCHÁZKA, 1994).

Obr. 1: Typickým rysem komondora je jeho dlouhá plstnatá srst (anon., http://cs.wikipedia.org).

2. Kategorie pinči, knírači, molossoidi a švýcarští salašničtí psi. Pinči a knírači – známí především tím, ţe doprovází koně a kočáry na cestách. Jsou to psi pracovití a výborní hlídači. Mezi nejznámější zástupce patří: německý pinč, trpasličí pinč, dobrman a knírač velký, střední a malý (PROCHÁZKA, 1994).

9

Obr. 2: Německý pinč se podílel na vzniku plemene dobrmana (anon., http://data.mojezoo.cz).

Molossoidní plemena (dogovití psi) – dříve byli vyuţívaní jako lovečtí psi na vysokou. Jsou to rychlí, silní a vytrvalí psi. Nejznámější plemena jsou: rotvajler, šarpej, německá doga, dánská doga, bullmastif (LEYEN, 2004).

Obr. 3: Šarpej, pes, který trpí díky své zkrabacené kůţi na koţní záněty (anon, http://cs.wikipedia.org).

Švýcarské salašnické plemeno – jsou švýcarští psi, kteří se pouţívají jako honiči díky jejich velké ostraţitosti. Dále se vyuţívají jako taţní psi nebo nosiči. Jsou to společenští psi, kteří musí být neustále něčím zaměstnáni. Řadíme sem Appenzellského

10

salašnického psa, Bernského salašnického psa, Entlebušského salašnického psa a Velkého švýcarského salašnického psa (LEYEN, 2004).

Obr. 4: Bernský salašnický pes, který má často kupírované uši (chirurgicky odstraněný kus zevního ucha) (anon., http://cs.wikipedia.org).

3. Kategorie teriéři. Teriér je plemeno psů vyšlechtěné původně k lovu a k výkonu myslivosti. Teriéři jsou chováni i jako společenská plemena, ale stále u nich přetrvává silný lovecký instinkt. Mezi nejznámější plemena patří: bedlington teriér, foxteriér drsnosrstý a hladkosrstý, irský teriér a welsh teriér (http://cs.wikipedia.org, 2011).

Obr. 5: Welsh teriér přezdívaný velšteriér, pes keltského původu (anon., http://cs.wikipedia.org).

11

4. Kategorie jezevčíci. Mají původ mezi honiči. Tvořili samostatnou nízkonohou formu, která se později v Evropě speciálně šlechtila pro práci v jezevčích a liščích norách. Jsou po pracovní stránce jistou obdobou teriérů, kteří byli vyšlechtěni na britských ostrovech. Jezevčíci se dělí do skupin podle velikosti těla a charakteristiky srsti. Příkladem tohoto plemene můţe být jezevčík hrubosrstý trpasličí a jezevčík dlouhosrstý králičí (http://www.doganddog.estranky.cz/, 2011).

Obr. 6: Jezevčík hladkosrstý standardní, který je nejstarší ze všech variet (anon., http://cs.wikipedia.org).

5. Kategorie špicové a primitivní plemena. Hlavním charakteristickým znakem jsou malé špičaté uši a ocas, který nosí přetočený nad hřbet. Tato skupina psů je velmi různorodá. Zahrnuje psy severské, německé špice, asijské špice a psy jim příbuzné, ale i psy primitivní, polodivoké asijské a africké. Severských psů a asijských špiců se vyuţívá jako tahounů, pomocníků při lovu, hlídačů i společníků. Němečtí špicové se chovají a jsou pouţíváni především jako hlídači a jako psi společenští. Primitivní plemena psů, pokud se jich vůbec vyuţívá, slouţí jako plemena lovecká. Označení primitivní plemena podle různorodých vědeckých genetických výzkumů ovšem došly k závěru, ţe podengo je typ psa, vztahujícího se ke zbytku evropských loveckých psů a není primitivnější neţ většina z nich. Například podle COREN, 2011 je podengo na 53. místě při řazení podle inteligence a poslušnosti. Přitom celková jeho klasifikace dělí psy na 79 míst dle inteligence.

Tzn.,

ţe

podengo

opravdu

(http://www.doganddog.estranky.cz/, 2011). 12

není

nejhloupější

plemeno

Obr. 7: Primitivní plemeno, portugalský podengo (anon., http://cs.wikipedia.org).

6. Kategorie psi honiči a barváři. Tuto skupinu můţeme všeobecně charakterizovat jako psy, jejichţ úkolem je pronásledovat zvěř, zabránit jí v útěku a dát lovci příleţitost k jejímu ulovení. Podle různých typů plemen je práce honičů různá. Některá plemena zvěř pomalu stopují, jiná ve smečkách zvěř hlasitě pronásledují, a buď ji strhnou, nebo naţenou na lovce se střelnými zbraněmi. Barváři mají za úkol dohledávat postřelenou

krvácející zvěř,

především spárkatou (jeleny, srnce, divoká prasata). Musí umět vysledovat stopu poraněné zvěře i starší neţ 24 hodiny. Nejznámější zástupci jsou baset, bígl, dalmatin (http://www.doganddog.estranky.cz/, 2011).

Obr. 8: Bloodhound je nejlepší slídič na světě (anon., http://cs.wikipedia.org).

13

7. Kategorie ohaři. Patří sem ohaři a setři. Ohaři jsou pracovní psi, vyšlechtění k vystavování drobné zvěře – pes ztuhne, ocas a hlava jsou v jedné rovině, přední končetina je zvednutá. Ohaři jsou dobře ovladatelní, přátelští a neagresivní. Potřebují hodně pohybu, při správném pohybovém vytíţení mohou být s úspěchem chováni i v bytě. Nehodí se na zahradu jen do kotce. Nejznámější zástupci tohoto plemene jsou český fousek, anglický setr, výmarský ohař (http://cs.wikipedia.org, 2011).

Obr. 9: Irský setr, který díky své kráse utrpěl na kvalitě neřízeným chovem (anon., http://cs.wikipedia.org).

8. Kategorie slídiči, retrívři a vodní psi. Přinašeči neboli retrívři jsou skupina loveckých psů, která je určená k přinesení ulovené zvěře. Práce přinašečů navazuje na práci ohařů. Ve vyrovnané povaze retrívrů nechybí chytrost a iniciativnost, mají jemný čich, dobrý zrak a paměť. Jsou to poslušní a inteligentní psi, kteří mají přirozenou schopnost pracovat. Retrívr je citlivý, ostraţitý a snadno cvičitelný pes. Plemena slídičů byla vyšlechtěna pro práci v nepřehledném, hustě zarostlém terénu, odkud vyhání zvěř. Vodní psi jsou vhodní pro práci v obtíţném baţinatém terénu, ve vodě nebo v rákosí. Většina plemen z této skupiny jsou výborní společníci. Nejznámější plemena z této kategorie jsou zlatý retrívr a labradorský retrívr, kteří se hojně vyuţívají na výcvik vodících psů pro nevidomé (http://www.pejskar.cz, 2011).

14

Obr. 10: Portugalský vodní španěl, ţije především v oblasti Algarve, je nenahraditelným členem posádky rybářské lodi (anon., http://www.pejskar.cz).

9. Kategorie společenští a doprovodní psi. V této skupině najdeme velmi rozdílná plemena. Některá společenská plemena jsou výsledkem snahy chovatelů miniaturizovat velká plemena psů. Společenská plemena jsou většinou malí nebo středně velcí a pohlední průvodci a přátelé člověka. Jejich úkolem je dělat člověku společnost a zpříjemňovat ţivot. U společenských plemen psů byl většinou hlavním cílem příjemný vzhled, jsou ale i plemena, která v minulosti měla speciální úkol (např. tibetský španěl otáčel modlicími mlýnky). Mezi nejznámější plemena prezentující tuto skupinu patří bišonci, pudli, naháči a čivavy (http://www.pejskar.cz/, 2011).

Obr. 11: Mops je miniatura mastifa (anon., http://www.pejskar.cz). 15

10. Kategorie chrti a příbuzná plemena. Chrti jsou psi vyšlechtění především pro rychlost. Jsou to rychlí, štíhlí a elegantní psi, kteří potřebují dostatek prostoru. Pouţívali se k lovu vysoké zvěře, kterou na rozdíl od ostatních psů nalézá zrakem. V současnosti se chrti pracovně uplatňují v závodech. Povahou jsou chrti nezávislí a občas uzavření a nepřístupní. Nejvíce známí jsou afgánský chrt, barzoj, saluki, irský vlkodav, azavak (http://cs.wikipedia.org, 2011).

Obr. 12: Greyhound, nejrychlejší pes na světě (anon., http://cs.wikipedia.org).

3. CHARAKTERISTIKA VÝSTAV PSŮ 3.1 Výstavování psů Vystavování psů je aktivita pro chovatelskou veřejnost, zájemce o výcvik a chov psů. Pro chovatelské kluby jsou příleţitostí k propagaci a popularizaci daného plemene i celé kynologie. Na výstavách se setkávají chovatelé i majitelé psů a soutěţí o nejhezčího psa ve srovnání se standardem a ostatními přítomnými psy. Je třeba zdůraznit, ţe výstava psů je soutěţí jedinců přítomných v kruhu (oblast, kde se psi vystavují), a i kdyţ je kaţdý pes nebo fena srovnáván se standardem, jde především o vzájemné srovnávání s ostatními přihlášenými jedinci. Výstava jako soutěţ poskytuje z hlediska hodnocení úrovně chovu pouze relativní výsledky a i nejlépe oceněný jedinec nemusí být na jiné výstavě při jiné sestavě přihlášených zvířat opět nejlepší. Výstavy psů jsou tedy především soutěţemi, na kterých nelze očekávat vţdy absolutně stejné výsledky. Z tohoto důvodu by téţ výstava psů neměla být rozhodujícím prostředím pro určení chovnosti psa nebo feny (PROCHÁZKA, 1994). 16

3.2 Druhy výstav Výstavy psů jsou u nás organizovány na základě územních celků v rámci České republiky jako: 1. Oblastní 2. Zemské 3. Národní 4. Speciální – jsou pořádány pro jednotlivá plemena buď samostatně nebo pro několik plemen dohromady, anebo v rámci některé z výše uvedených výstav. 5. Klubové – u zvlášť silných klubů mohou být jednou za rok pořádány: 6. Speciální výstavy vítězů – kterých se zúčastňují pouze jedinci, kteří na některé předchozí výstavě získali jakýkoliv titul vítěze. 7. Mezinárodní – určené pro domácí tak i pro zahraniční vystavovatele. Jejich pořádání včetně termínů musí být schváleno Mezinárodní kynologickou federací a jsou organizovány pod její patronací s výsadním právem udělovat nejvyšší mezinárodně uznávané tituly. V současné době jsou v České republice pořádány výstavy v Brně, Českých Budějovicích a v Mladé Boleslavi. První z nich je díky své více neţ pětadvacetileté tradici všeobecně známá a uznávaná i v zahraničí. Výrazem uznání pořadatelům v Brně bylo pověření FCI k uspořádání jiţ dvou světových výstav (1965 a 1992). Mezinárodní výstavy jsou pořádány pro všechna plemena psů uznávaná FCI společně, bez ohledu na národní specifika dělení jednotlivých plemen psů. Jejich pořádání slouţí domácí chovatelské veřejnosti ke srovnání vlastní a zahraniční úrovně chovu, k popularizaci některých u nás dosud nechovaných plemen i k propagaci kynologie jako ušlechtilé zájmové činnosti. Účast popř. vítězství na mezinárodní výstavě je téţ cestou k získání nejvyšších mezinárodních titulů. Výstavy psů se pořádají podle předem vypracovaných plánů vţdy na následující rok tak, aby docházelo k co nejmenšímu překrývání jejich termínů, a aby byly respektovány termíny výstav vyšší úrovně výstavami úrovně niţší. Termíny mezinárodních výstav musí být schváleny FCI, která rovněţ přihlíţí k tomu, aby se termíny mezinárodních výstav v jednotlivých členských zemích nepřekrývaly. Uspořádáním výstavy je pověřován organizační výbor, který musí zajistit propagaci výstavy, rozesílání přihlášek na výstavu, vhodný prostor, všechna nezbytná úřední 17

povolení, příjem přihlášek, jejich drobných, avšak pro zdárný průběh výstavy nezbytných opatření (PROCHÁZKA, 1994).

3.3 Podmínky výstav Před předváděním musí být pes upraven, ale v srsti nesmí být křída, mastek, lak na vlasy ani jiné přípravky a srst nesmí být barvená. Tato pravidla se běţně porušují, kdyţ majitelé lakují dlouhou srst zejména maltézským psíkům. Chrup psa nesmí být uměle doplňován. Všechny tyto zásahy jsou důvodem k diskvalifikaci. Na určitou výstavu se lze přihlašovat jen do předem daného data. Dostanete vstupenku, katalogové číslo a pokyny. Psi musí být klinicky zdraví s platným očkovacím průkazem nebo pasem, kterým se prokáţete při prezenci. Háravé feny se nesmí výstavy zúčastnit (TAYLOR, 1992).

3.4 Příprava psa na výstavu Má- li mít pes úspěch, musí být v tzv. výstavní kondici. To znamená, ţe musí být zdravý, se správně utvářeným svalstvem, ani tučný, ani hubený, srst musí mít dobře ošetřovanou, popř. upravenou. S přípravou psa na výstavu je proto třeba začít nejméně 3 měsíce před výstavou, u psů dlouhosrstých nebo hrubosrstých dokonce i dříve. V první fázi přípravy na výstavu je třeba pečovat o správnou výţivu a o správný vývin srsti. Pes se musí denně pročesávat kovovým hřebenem, plemena krátkosrstá a některá plemena dlouhosrstá denně kartáčovat. Dlouhosrstá plemena potřebují větší či menší úpravu srsti, a to zejména proto aby vynikla ladnost některých částí těla anebo se získalo vytvarování předepsané standardem. Dlouhosrstí psi se musí koupat nejpozději týden před výstavou, aby srst nebyla příliš nadýchaná nebo rozlítaná. V ţádném případě se nepouţívají nůţky, neboť taková zjevná úprava srsti, kterou standard nepřipouští, by mohla být důvodem k horšímu posouzení, popř. k vyloučení psa z posuzování. Nůţkami se můţe upravovat přerůstající srst pouze na tlapkách, čímţ získají ţádoucí tvar.

18

U hrubosrstých plemen je péče o srst podobná. Srst se upravuje buď stříháním, předepsané pro určité části těla standardem. Úprava probíhá formou stříhání nebo trimování (škubání). Volba některého z těchto způsobů není ovšem libovolná, ale je podmíněna strukturou srsti předepsanou standardem. K úpravě srsti se pouţívá různé nářadí, jako např. stříhací strojky na psy, trimovací noţe, nůţky a kovové hřebeny. Trimovací noţe jsou různého tvaru, mají jemně ozubenou čepel, nepříliš ostrou, aby srst neřezaly, ale jen zachytily. Pouţívají se ke škubání srsti tak, ţe se malý chomáček chlupů přitiskne palcem k ostří noţe a prudkým trhnutím ve směru růstu chlupů se vyškubne. Ojedinělé dlouhé chlupy nebo chlupy na citlivých částech těla, jako např. na slabinách a břichu, se odstraňují raději prsty, a to tak, ţe se chlup stiskne mezi prsty a prudce se trhne. Z nouze se můţe k trimování pouţít i obyčejný nůţ s nepříliš ostrým ostřím. I tuto činnost si musí chovatel předem naplánovat, aby byly psovy chlupy před výstavou ve správné růstové fázi a šly před výstavou upravit. Kdyţ chovatelé trimují psi, kteří nemají srst v línací fázi, tak jim působí bolest. (NAJMANOVÁ; HUMPÁL, 1981). Výstava je vlastně přehlídkou krásy, na které má vystavovatel právo co nejvíce zdůraznit přednosti svého psa. Příprava psa na výstavu spočívá především v nácviku jeho předvádění: pes se ve vymezeném kruhu musí pohybovat přirozeně a uvolněně na obyčejném nebo předváděcím vodítku, nechat na sebe sahat, prohlíţet si zuby, varlata, kvalitu srsti, apod. Váţný nedostatkem a znevýhodněním pro psa je, kdyţ při předvádění táhne na vodítku do stran nebo vytrvale štěká, při prohlídce je agresivní nebo bázlivý, napadá psy přítomné v kruhu event. rozhodčího nebo svého majitele. Vše to můţe být důvodem minimálně ke sníţení zadané známky i u jedince jinak špičkové kvality. Odmítají – li si pes nebo fena nechat prohlédnout zuby, popř. napadají rozhodčího, mohou být dokonce ze soutěţe vyloučeni a neposouzeni bez nároku na vrácení výstavního poplatku. Splnění všech těchto poţadavků opravňuje vystavovatele ke vstupu do prostoru výstavy k tzv. přejímce (téţ prezentaci) psů, při které se kontroluje zaplacení výstavního poplatku, zdravotní stav psa, jeho očkovací průkaz popř. veterinární osvědčení. Od pořadatelů vystavovatel dostane výstavní katalog a přidělené číslo, pod kterým je pes uveden v katalogu a kterým je vystavovatel povinen viditelně označit sebe nebo předváděného psa. Podle pokynů uvedených v katalogu se musí vystavovatel dostavit do kruhu, který je určen pro posuzování jeho plemene. Je – li pro jednotlivé třídy 19

v katalogu uveden časový rozvrh, je povinen být ve stanovený čas v kruhu. Pokud časový rozvrh uveden není, musí vystavovatel sledovat postup posuzování podle katalogu a být připraven u kruhu, aţ na jeho třídu dojde řada. Při pozdním příchodu do kruhu rozhodčí můţe (avšak nemusí) psa posoudit mimo pořadí, tzn. zadat mu známku bez nároku na stanovení pořadí a zadání titulu. V prostoru musí mít vystavovatel psa na vodítku a v případě, ţe je pes agresivní, musí být opatřen náhubkem. Pro rozhodčího je to výzva k opatrnosti, nikoliv však k benevolenci, jestliţe psovi nelze z jakýchkoliv důvodů (tedy i z důvodu agresivity) prohlédnout zuby (PROCHÁZKA, 1994).

3.5 Výstavní kruh a osoby v něm Výstavní prostor musí být rozdělen na potřebný počet výstavních kruhů pro posuzování psů; jejich rozměr a počet se určuje podle počtu přihlášených zvířat a velikosti plemene. Kruhy mají být označeny viditelnými čísly a jsou rozmístěny v souladu s instrukcemi ve výstavním katalogu. Na dobře připravených výstavách mohou být u čísel kruhů uvedena i jména rozhodčích, kteří budou v kruhu posuzovat a je vyznačeno plemeno, které v kruhu bude posuzováno. Do výstavního kruhu mají přístup pouze vystavovatelé se psy, kteří byli pozváni podle čísel v katalogu: všichni ostatní (členové rodiny, diváci) mají do kruhu vstup zakázán! Z oprávněných osob jsou v kruhu kromě vystavovatelů se psy pouze rozhodčí, vedoucí kruhu, zapisovatel, popř. hospitant v rámci přípravy adeptů na funkci rozhodčího pro posuzování exteriéru psů. K tomu, aby činnost v kruhu probíhala v optimálních podmínkách, je určen vedoucí kruhu, který musí znát výstavní řád a být dobře informován o svých povinnostech, aby rozhodčímu vhodně organizoval činnost a napomáhal mu tak při rozhodování. K povinnostem vedoucího kruhu patří převzít od organizačního výboru potřebné doklady a pomůcky pro vyznačování zadaných známek (stuţky, razítka), vyvolávat čísla vystavovaných jedinců k nástupu do kruhu, vybírat průkazy původu od vystavovatelů, seřazovat nastoupené jedince podle katalogových čísel. Na začátku posuzování si vedoucí kruhu musí uspořádat vybrané průkazy původu s posudkovými listy a diplomy, aby následné vypisovaní těchto dokladů probíhalo bez zbytečného zdrţování.

20

Zapisovatel by měl být natolik zběhlý v psaní na stroji, aby mu rozhodčí mohl posudek diktovat přímo do stroje. Posudky psané rukou by měly z našich výstav zcela zmizet; některé výstavní řády tento způsob dokonce vylučují. Příleţitostně se můţe v kruhu pohybovat i hospitant – adept na rozhodčího pro posuzování exteriéru psů. Ten můţe pod vedením rozhodčího posuzovat psy, stanovovat jejich pořadí, popř. diktovat se souhlasem rozhodčího posudky a vyhlašovat výsledky. Významnou osobou, které ovlivňuje výsledek ocenění psa či feny i celkově hladký průběh posuzování psů, je vystavovatel. Jeho úloha je na výstavě mimořádně významná: svým kvalifikovaným a ukázněným chováním můţe výrazně přispět k hladkému průběhu posuzování psů a tím i celé výstavy. Po nástupu do kruhu se vystavovatel musí plně soustředit na předváděného psa, naposledy ho upravit kartáčem a promlouvat na něj povzbudivým hlasem. V kruhu můţe psy posuzovat výhradně oficiálně delegovaný rozhodčí, který je na schváleném seznamu rozhodčích a má pro dané plemeno tzv. aprobaci. Rozhodčím se můţe stát kaţdý, kdo splňuje podmínky pro přijetí do kategorie tzv. čekatelů. Mezi tyto podmínky patří určitá věková hranice, odborná, praktická a společenská způsobilost a jsou uvedeny v předpisu o přijímání a jmenování rozhodčích pro posuzování exteriéru psů Českomoravské kynologické unie. Ta vede ověřené seznamy rozhodčích do dvou skupin: národní a mezinárodní. Z jejich názvu je zřejmé, ţe první kategorie rozhodčích můţe posuzovat pouze na domácích chovatelských akcích, druhá skupina rozhodčích je evidována u FCI a můţe působit nejen na domácích nýbrţ i na mezinárodních výstavách, a to v České republice i v zahraničí. V současné době se provádí obsazování výstav podle pokynů Českomoravské kynologické unie takto: organizátoři výstav mají k dispozici seznamy mezinárodních i národních rozhodčích, podle kterého si na oblastní výstavy sjednávají rozhodčí přímo, na národní a mezinárodní výstavy vycházejí z doporučení jednotlivých chovatelských klubů, které však podle okolností nemusí zcela respektovat. Speciální výstavy jednotlivých plemen si pak obsazují příslušné chovatelské kluby jako hlavní pořadatelé přímo. Je to způsob rozhodně administrativně nejjednodušší, který navíc dává pořadatelům moţnost výběru těch nejosvědčenějších, neboť je známou pravdou, ţe úroveň výstavy vedle jejího organizačního zajištění podmiňuje především úroveň rozhodčích, kteří na ní posuzují (PROCHÁZKA, 1994).

21

3.6 Posuzování psů Mezinárodní kynologická federace (FCI) vydává pro jednotlivá plemena standardy, obsahující popis jednotlivých částí těla psa a rozhodčí na výstavách posuzují, do jaké míry se posuzovaný pes přibliţuje standardu, který prakticky představuje ideálního psa příslušného plemena. Dnešní počet plemen psů uţ sám o sobě předpokládá, ţe se jednotlivá plemena musí od sebe lišit nejen stavbou kostry a jejich jednotlivých partií, barvou srsti a její jakostí, tvarem, postavením a délkou uší, zbarvením oka apod., ale ţe to, co je u některého plemena vadou, bude u jiného plemena přípustné, ne – li dokonce předností. Přesto však je terminologie pro popis psa do značné míry jednotná a představuje u všech plemen celou škálu výrazů. U loveckých psů se pouţívá pro označení některých partií terminologie myslivecké. Při popisu psa se postupuje zpravidla tak, ţe se nejprve zhodnotí celkový vzhled a teprve potom se věnuje pozornost jednotlivým partiím a detailům. Jen tak se správně vyjádří, v čem se popisovaný pes shoduje se standardem a v čem a do jaké míry se od něho odchyluje. Je přirozené, ţe snahou kaţdého chovatele je vyprodukovat takové jedince, kteří by se co nejvíce přibliţovali ideálu psa popisovaného standardem. Do jaké míry se jim tato snaha podařila, to se zjišťuje na výstavách psů, na nichţ se posuzuje exteriér psů (NAJMANOVÁ; HUMPÁL, 1981). Posuzování psů je výhradním právem rozhodčího, který je provádí ve dvou fázích: v klidu (staticky) a v pohybu (kineticky). V klidu se posuzuje stavba těla, jeho jednotlivé části a jejich souměrnost, zvláštní pozornost se věnuje kvalitě a počtu zubů, barvě oka, přítomnosti varlat v šourku, kvalitě, zbarvení event. úpravě srsti (pokud je standardem poţadována) a pohlavnímu výrazu. V pohybu pak rozhodčí posuzuje pevnost stavby těla, kvalitu akce končetin, harmonii a eleganci pohybu, pevnost hřbetu a beder, postavení zádi a nesení ocasu. Psy přítomné v kruhu posuzuje rozhodčí jednotlivě ve srovnání se standardem a zpřísňujícími poţadavky jednotlivých chovatelských klubů (s výjimkou mezinárodních výstav). Po tomto individuálním posouzení rozhodčí stanoví pořadí předváděných jedinců podle jejich kvality, tzn. po jejich vzájemném srovnání určí z nich nejlepšího a stanoví pořadí prvních tří aţ čtyř psů. Zadání známky je povinností rozhodčího a právem vystavovatele. Zadání všech ostatních titulů, počínaje vítězem třídy, není povinné a rozhodčí je můţe udělit pouze

22

v případech, kdy kvalita psa stojícího na prvním místě skutečně odpovídá poţadavkům zadávaného titulu. Posuzování skupiny psů na výstavě je proces, který vyţaduje čas, zkušenost a cit rozhodčího pro výběr a srovnání nejlepších jedinců, stejně jako jistotu a odvahu pro toto rozhodování. Práce rozhodčího je fyzicky i psychicky namáhavá, neboť rozhodčí se během celé doby posuzování pohybuje, posuzuje bez ohledu na počasí a musí být po celou dobu posuzování na svoji činnost plně soustředěný. Jakýkoli nesoulad v kruhu je proto rušivým momentem, který se bezprostředně negativně projevuje na činnosti rozhodčího. Vlastní statické posuzování psa rozhodčí začíná prohlídkou zubů a očí, u psů i varlat. Pes musí být naučen si nechat prohlédnout zuby, měl by je předvádět vystavovatel, a to tak, ţe mu nejprve odhrne horní a dolní pysk při skousnutých zubech, aby mohl být ohodnocen skus a počet řezáků. Pak je nejlépe, opět při stisknutých čelistech, odhrnout horní i dolní pysky na straně mordy tak, aby byly vidět všechny premolár, popř. moláry. Tyto zuby se posuzují na obou stranách, nahoře i dole, především jejich počet, kvalita zuboviny a konfigurace zubů. V poslední fázi prohlídky se posuzují zadní stoličky dole (M3), a to při zcela otevřené mordě. Proces prohlíţení zubů by měl vystavovatel zvládat tak, aby se rozhodčí mohl soustředit pouze na jejich posuzování. Neukazuje – li pes zuby, coţ je vina jedině vystavovatele, musí si rozhodčí pomáhat sám. To je pro psa natolik rušivý zásah, ţe má snahu se mu bránit, unikat před ním a v nejzazším případě napadnout rozhodčího. Snad nejhorší a nejsmutnější je případ, kdyţ pes při odmítání ukázat zuby pokouše svého vlastního majitele. Během prohlídky zubů si rozhodčí musí stačit všimnout i velikosti, tvaru a barvy očí. V konečné fázi této prohlídky se u psů hmatem přesvědčuje o přítomnosti, velikosti a souměrnosti varlat. Po této proceduře můţe vystavovatel znovu svého psa upravit a připravit si obojek a vodítko na dynamické posuzování psa. Na pokyn rozhodčího začnou vystavovatelé chodit se psy u levé nohy v kruhu tak, aby pes byl směrem do středu kruhu. Počáteční pohyb lze charakterizovat jako ostrý krok. Příliš pomalé předvádění dovoluje psovi se loudat, a tím se i špatně předvádět. Krok nebo lépe krátký klus psa má být ţivý a uvolněný. Úspěšný vystavovatel musí být po celou dobu předvádění se psem v kontaktu, mluvit na něho, upoutávat pozornost pamlskem nebo ho jinak provokovat k projevu většího temperamentu. V tomto směru platí na kaţdého psa něco jiného a je věcí citu vystavovatele začít klusat, ovšem takovým tempem, aby pes klusal dlouhou a 23

vydatnou akcí končetin. Klus nesmí u psa přecházet do cvalu, při kterém není moţné posoudit jeho pohyb. Vystavovatel se zejména v této fázi musí zcela soustředit na psa a přitom sledovat rozhodčího. Někteří zkušení rozhodčí si jiţ při dynamickém posuzování psů určují srovnávací metodou pořadí tím, ţe jednotlivá zvířata v kruhu přeřazují. Kdyţ si rozhodčí v této fázi určil předběţné pořadí, dá pokyn k zastavení a upřesní své rozhodnutí ještě jedním posuzováním v klidu. I v této fázi musí vystavovatel se psem pracovat tak, ţe ho staví do tzv. výstavní polohy. Ta je charakterizována vzpřímeně postavenou hlavou s bystrým výrazem, rovně postavenými končetinami a jednou mírně zakročenou končetinou pánevní. Do tohoto postoje se málokterý pes staví přirozeně; proto je to většinu psů nutné předem naučit. Při tom pozornost psa a jeho postoj můţe zlepšit i zavolání psa rodinným příslušníkem, který je mimo předváděcí kruh; tentýţ efekt můţe splnit i ukázání psovi jeho oblíbené hračky. Tento způsob práce se psem v klidu je nutné předvádět po celou dobu posuzování, neboť zkušený rozhodčí i v této fázi v kruhu nastoupená zvířata stále vzájemně srovnává. Velkou chybou vystavovatele je, kdyţ nesleduje ani rozhodčího ani psa, dovolí psovi si sednout, lehnout nebo stát nevýstavním postojem. Výstava psů je prostě soutěţ, na které je nutné během celé doby se psem pracovat tak, aby oba docílili co nejlepšího umístění. Stále platí, ţe špatný vystavovatel můţe významně jinak špičkovému psovi jeho umístění na výstavě pohoršit (PROCHÁZKA, 1994).

3.7 Rozdělení psů na výstavách a hodnocení Na výstavách jsou psi rozděleni do tříd (TAYLOR, 1992): 1. třída štěňat – 4 – 6 měsíců 2. třída dorostu – 6 – 9 měsíců 3. třída mladých – 9 – 18 měsíců 4. mezitřída – 15 – 24 měsíců 5. třída otevřená – od 15 měsíců bez omezení 6. třída pracovní – od 15 měsíců, pouze pro psy a feny s uznanou zkouškou z výkonu

24

7. třída vítězů – od 15 měsíců, pro psy a feny s přiznaným šampionátem, příp. titulem národní, klubový vítěz, vítěz speciální výstavy (otevírá se na národních výstavách) 8. třída šampionů – od 15 měsíců, pro psy a feny s přiznaným šampionátem 9. třída veteránů – od 8 let neomezeně

Psi a feny se posuzují odděleně. Krátkosrstá a dlouhosrstá plemena taktéţ. Na mezinárodních výstavách pořádaných pod záštitou FCI soutěţí vítězové tříd o titul čekatele mezinárodního šampióna krásy, CACIB. Psu, který dosáhne dvě aţ čtyři taková ocenění, se po splnění dalších podmínek přizná titul mezinárodní šampión krásy. V jednotlivých třídách na výstavě je moţno získat tyto známky, které zvyšují prestiţ a hodnotu psa: 1. Výborný (V) modrá barva - tato známka smí být přiznána jedinci, který se velmi přibliţuje ideálu, tak jak je popsáno ve standardu plemene a musí vykazovat jeho typické vlastnosti. Musí být předveden ve vynikající kondici s prvotřídním postojem těla a rozhodně musí odpovídat své třídě. Povaha má být vyrovnaná a harmonická. Kvality jedince musí převaţovat nad drobnými nedostatky. 2. Velmi dobrý (VD) červená barva - i toto ocenění můţe být přiznáno jen vynikajícímu jedinci, který vykazuje typické znaky plemene a je v dobré kondici s zcela vyváţenými proporcemi těla. Lze mu prominout drobné vady, ne však morfologického charakteru. 3. Dobrý (D) zelená barva - známka „dobrá“ se zadává jedinci, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady. 4. Dostatečný (Dost.) fialová barva - ocenění „dostatečná“ se uděluje jedinci, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale jeho tělesný vzhled je velmi vzdálen ideálu popisovanému standardem. 5. Vyloučen (nedostatečná) - tato známka náleţí jedinci, který bohuţel vykazuje vady standardem dané jako vady diskvalifikující (vyřazující z chovu). Dále se týká jedinců, u kterých byl prokazatelně zjištěn provedený chirurgický zákrok za

25

účelem odstranění vrozené exteriérové vady nebo jedinců vyloţeně bázlivých či agresivních, které není moţné pro jejich chování v kruhu posoudit. 6. Neposouzen (neoceněn) - tuto známku získají psi, kterým nelze přiznat ţádnou z výše uvedených známek. Jednalo by se například o případ, kdy pes neběhá, stále vyskakuje na vystavovatele nebo se neustále snaţí vyběhnout z kruhu, takţe nelze posoudit chůzi a pohyb psa, nebo jestliţe se pes neustále vyhýbá rozhodčímu, takţe není moţné provést kontrolu skusu, stavby těla, srsti, ocasu nebo varlat apod. Jde o momentální stav, kdy psa nelze posoudit (http://www.hafbezobav.cz, 2011).

4. CHARAKTERISTIKA PSÍ INTELIGENCE 4.1 Adaptivní inteligence Následující kapitoly jsou zpracovány podle COREN (2010). Zatímco instinktivní inteligence psa se projeví v chování a schopnostech, které jsou naprogramované v genetickém kódu zvířete, adaptivní inteligence se vztahuje na poznání, dovednosti a všeobecné schopnosti, které pes získá ze svého ţivota. U psa má adaptivní inteligence dvě hlavní sloţky. První je schopnost učit se, coţ představuje míru toho, jak si pes osvojí nové souvislosti. Existuje více forem učení. 1. Učení pozorováním je běţné, přirozené učení, kdy se vytvářejí určité asociace mezi podmínkami a výsledky jimi vytvořenými, ale pozorovatel sám nemá na vývoj situace ţádný vliv. Tak se například pes naučí, ţe kdyţ jde jeho pán do ledničky, mohlo by to znamenat nějaké jídlo, a předvídá takovou akci tím, ţe následuje pána do kuchyně a dá najevo svou přítomnost. 2. Environmentální učení obsahuje zvládnutí určitého typu mentální mapy nebo představy bezprostředního okolního prostředí, včetně rozmístění pravidelných věcí a míst, kde se jednotliví členové rodiny zpravidla nacházejí nebo provádějí určité činnosti. 3. Sociální učení spočívá v tom, ţe se zvíře naučí reagovat na lidské nebo psí emocionální a sociální signály. 4. Jazykové učení znamená, ţe se pes naučí rozumět slovním povelům v lidské řeči. 5. Konečně účelové učení vyţaduje aktivní zapojení psa; často se realizuje metodou pokusu a omylu, přičemţ pes nakonec dospěje k takové reakci na specifické 26

signály, které můţe přinést odměnu. Prostý příklad: pes zareaguje na povel sedni odpovídajícím způsobem a odměnou je mu poplácání nebo nějaký pamlsek. Ruku v ruce s různými druhy učení jde i schopnost něco si zapamatovat, která se u jednotlivců liší stejně tak jako účinnost a úspěšnost učení. Existuje krátkodobá a dlouhodobá paměť. Krátkodobá paměť je vitální první stadium jakéhokoli zpracování informace. Informace zůstává v krátkodobé paměti po dobu asi třiceti sekund a poté se vytratí. Dlouhodobá paměť je schopnost uchovávat po téměř neomezenou dobu dost velkou zásobu informací, které se pomalu proměňují ve skutečně trvalou paměť. Další důleţitou dimenzí adaptivní inteligence je schopnost psa řešit problémy. Pod tímto názvem se skrývá mentální kapacita, která nachází správné řešení, jeţ umoţňuje jedinci překonávat různé reálné či jen myšlené překáţky či bariéry, které stojí v cestě k dosaţení úspěchu či odměny. Existují dva aspekty schopnosti řešit problémy. První zahrnuje schopnost plánování a výběru typu chování, které vede ke správnému řešení. Druhý zahrnuje schopnost zapamatovat si ostatní, jiţ naučené strategie nebo informace z dřívějšího řešení různých problémů a schopnost pouţít je v nově nastalé situaci. Zatímco plemeno psa je obecně dobrým indikátorem toho, jaká je instinktivní inteligence jedince, adaptivní inteligence je mnohem individuálnější. Šlechtění plemen s vysokou adaptivní inteligencí je také mnohem obtíţnější neţ šlechtění pro jeden či dva specifické typy předpokladů určitého chování. Z toho důvodu je nejlepším způsobem, jak zjistit adaptivní inteligenci jakéhokoli psa, jeho cílené testování. Příslušné testy nemusí probíhat v laboratoři a nemusí je provádět profesionál; ovšem získat správné výsledky lze jen díky pečlivému provedení jakéhokoli testu. Pro změření adaptivní inteligence psa se pouţívá speciální IQ test pro psy (CIQ – Canine Inteligence Test), který se skládá z dvanácti jednotlivých subtestů, které pokrývají široké spektrum adaptivní psí inteligence. Pět úkolů se týká řešení problémů a sedm zkoumá schopnost učení a paměť. Některé se mohou zdát snadné avšak pro některé psy je tento úkol velice obtíţný. Všechny jsou zaloţeny na laboratorních a terénních pokusech, které byly modifikovány tak, ţe se dají provádět jednoduše a nevyţadují nějaké náročné vybavení.

27

4.2 Pracovní inteligence a poslušnost Kterýkoliv pejskař vám nejen potvrdí, ţe se jednotlivá plemena od sebe liší svou inteligencí, ale začne také horlivě zastávat přednosti některých plemen a jiná začne pro změnu zatracovat jako naprosto omezená. Takoví lidé pouţívají slovo inteligence, ale mají na mysli spíše schopnost výcviku. A celé hodnocení má co do činění s pracovní inteligencí a inteligencí k poslušnosti. Většina odborníků ochotně připouští, ţe kaţdý pes má určitou úroveň instinktivní inteligence, díky níţ je pro lidi uţitečný. Na druhé straně předpokládají, ţe některá plemena psů jsou příliš pomalá nebo nepoddajná, neţ aby byla schopna splnit výcvikové úkoly, protoţe pro to prostě nemají dědičné předpoklady. Plemena se mezi sebou výrazně liší ve své pracovní inteligenci a v inteligenci k poslušnosti. Jak nejlépe stanovit pracovní inteligenci a inteligenci k poslušnosti? Pomocí znalostí rozhodčích, kteří posuzují psy podle jejich poslušnosti. Tito lidé mají v pozorování a hodnocení psů pracujících za daných podmínek dlouhou zkušenost. Pro rozhodčího není nic nezvyklého, kdyţ stráví dvanáct aţ dvacet hodin za víkend posuzováním a hodnocením psů různých plemen. Kromě toho jsou mnozí rozhodčí také cvičiteli, kteří věnují mnoho dalších hodin pozorování a hodnocení psů umoţňuje této ojedinělé a unikátní skupině lidí soustředit velké mnoţství znalostí také pokud jde o srovnání různých psích plemen. Stanovení pracovní inteligence a inteligence k poslušnosti se dosáhlo pomocí rozeslaných dotazníků, všem rozhodčím v celé Severní Americe. Hodnotili kaţdé psí plemeno z vícero aspektů jejich inteligence. Poté následovala závěrečná sada otázek, kde měli rozhodčí označit, která konkrétní plemena by vyzdvihli jako nejinteligentnější a na druhé straně jako nejméně inteligentní. Rozhodčí měli také moţnost ponechat prázdné místo u těch plemen, se kterými neměli ţádné zkušenosti a nedokázali tedy jejich inteligenci ohodnotit. 4.2.1 Řazení plemen podle pracovní inteligence a inteligence k poslušnosti V inteligenci a schopnosti výcviku rozhodně existují mezi jednotlivými plemeny rozdíly; součastně existuje celá řada rozdílů mezi jednotlivými konkrétními psy. Poznamenali, ţe i u nejhloupějších plemen jsou psi, kteří pracují na výbornou, zatímco v rámci nejchytřejších plemen se najdou jedinci, kteří nejsou schopni projevit ţádné předpoklady k učení ani k cvičení. Hodně záleţí na cvičiteli. Můţete začít cvičit hloupé plemeno a změnit je na skutečně chytré, máte- li dostatečně dobrého cvičitele. Mluvíme 28

tedy o manifestační inteligenci, která je stejná jako u lidí. Jen pár psů dokáţe vyuţít veškerý svůj psychologický potenciál. Rozdíl mezi jednotlivými plemeny, o němţ budeme

mluvit, tedy ukazuje, jak snadno dokáţe jednotlivé plemeno dosáhnout

určitého stupně předvedení svých schopností a jaké je absolutní maximum, jehoţ dosaţení se dá od nějakého psa daného plemene očekávat. Dobří cvičitelé toho dokáţou poměrně dost s jakýmkoli plemenem; jen mají mnohem jednodušší práci, kdyţ začnou pracovat s tím, které má vysokou pracovní inteligenci a inteligenci k poslušnosti. Při studiu jednotlivých dotazníků se rozhodčí v podstatě shodovali, coţ nabízí hypotézu, ţe rozdíly mezi různými plemeny jsou skutečně dobře patrné. Například 190 ze 199 rozhodčích umístilo border kolii mezi prvních deset plemen nejvhodnějších k pracovnímu výcviku. Podobně 171 umístilo do vrcholové skupiny šeltie, 169 jich sem zařadilo pudla, 167 německého ovčáka a stejný počet vybral i zlatého retrívra. Menší shoda uţ panovala při určování plemen s nejhorší pracovní inteligencí nebo inteligencí k poslušnosti, ale i zde byl stupeň shody poměrně vysoký. Ze 199 rozhodčích jich do této skupiny 121 zařadilo afgánského chrta, 99 vybralo basenţiho a 81 psa čau čau. Řazení psů podle pracovní inteligence a poslušnosti (Tab. P1 – viz příloha) uvádí v přehledu, jak bylo zařazeno 140 plemen, pro něţ se dala shromáţdit dostatečně průkazná data, pokud jde o pracovní inteligenci a inteligenci k poslušnosti – přičemţ nejvyšší hodnocení je 1 a nejhorší 79. Psi, kteří jsou zařazení na stejné příčce, dosáhli shodného počtu bodů. Jak se dalo předpokládat, uprostřed tabulky je největší počet psů se stejným počtem bodů – jedná se o plemena s průměrným stupněm inteligence. 4.2.2 Interpretace zařazení do pořadí Zařazení od 1. do 10. místa: Sem patří psi, kteří se jeví v pracovní inteligenci a inteligenci k poslušnosti jako nejchytřejší. Většina psů těchto plemen začne chápat jednoduché povely po méně neţ pěti opakováních a pamatuje si nový cvik, aniţ by bylo potřebné následné procvičování. Splní první povel, který dostanou od svého psovoda, nejméně v pětadevadesáti procentech. Reagují na povel do vteřiny od okamţiku, co byl vyřčen, i kdyţ je jejich majitel vzdálen. Jsou to prostě nejinteligentnější plemena a učí se dobře, i kdyţ mají nezkušeného nebo méně zkušeného cvičitele.

29

Obr. 13: Border kolie, nejchytřejší pes na světě, (anon., http://cs.wikipedia.org). Zařazení od 11. do 26. místa: Sem patří vynikající pracovní psi. Jednoduchý povel se naučí po pěti aţ patnácti opakováních. Psi si takové povely poměrně dobře pamatují, ale další praxí se ještě zdokonalují. Na první povel reagují nejméně v pětaosmdesáti procentech případů. U sloţitějších povelů můţe pes reagovat o trochu pomaleji, avšak takové zpoţdění můţe díky procvičování časem úplně zmizet. Psi v této skupině také reagují poměrně pomaleji, kdyţ jsou jejich psovodi více vzdáleni. Nicméně doslova kaţdý cvičitel tato plemena vycvičí na vynikající úroveň, i kdyţ má majitel minimální trpělivost nebo není tak zkušený.

Obr. 14: Trpasličí špic umístěný na 23. místě je společenským plemenem, (Smrčková, http://senzvirat.txt.cz).

30

Zařazení od 27. do 39. místa: Sem patří stále ještě nadprůměrní psi. Ačkoli hned od začátku jeví základní pochopení pro jednoduché nové povely, potřebují asi patnáct pokusů, v průměru to můţe být tak patnáct aţ dvacet pět opakování, aby dokázali povel dokonale splnit. Této skupině psů svědčí zvláštní výcvik, zejména v počátečním stádiu učení. Kdyţ se naučí pracovat, obstojí obvykle velice dobře. Na první povel reagují zpravidla nejméně ze sedmdesáti procent včas a jejich poslušnost závisí převáţně na výcviku, kterého se jim dostalo. Nejlepší jednotlivci pracují jako výborní představitelé vyšších tříd, ale obvykle je jejich reakce méně soustředěná. Časté jsou delší prodlevy mezi povelem a jeho vykonáním. Zejména hůře reagují, kdyţ jsou vzdálení od svého psovoda, ve velké vzdálenosti se můţe stát, ţe neuposlechnou vůbec. Nesoustavný nebo špatný trénink prováděný nezkušeným majitelem nebo tvrdé či netrpělivé zacházení způsobuje špatnou výkonnost těchto plemen, kterou nelze napravit.

Obr. 15: Samojed (samojedský špic) umístěný na 33. místě je pracovním plemenem, (Vidic, http://www.slovenski-polarni.net). Zařazení od 40. do 54. místa: Pokud jde o pracovní inteligenci a inteligenci k poslušnosti, zahrnuje tato skupina průměrné psy. Během učení, zejména zpočátku projevují zásadní nepochopení většiny úkolů, musejí být patnáctkrát aţ dvacetkrát opakovány, avšak určitý pracovní výkon se projeví po pětadvaceti aţ čtyřiceti cvičeních. Dostane – li se těmto psům hodně praxe, dobře si povely zapamatují a nakonec těţí z důkladné přípravy na začátku tréninku. Zdá se, ţe kdyţ se jim nedostane 31

potřebných hodin výcviku, zapomenou i to, co se zpočátku učili. Tito psi zareagují včas na první povel ve více neţ padesáti procentech případů, ale vlastní výkon a spolehlivost bude záviset na objemu dodatečné praxe a cvičení a četného opakování během tréninku. Mohou také reagovat mnohem pomaleji neţli plemena umístěná výše. Tito psi jsou mimořádně citliví v situaci, kdy se vzdálí jejich psovod. Kdyţ je dostatečně blízko, výkon psa je poměrně slušný. Jak se však zvětšuje vzdálenost mezi psem a psovodem, výkon není uţ tak spolehlivý a předvídatelný. Za určitou hranicí se musí povely několikrát opakovat nebo se musí zvýšit hlas, aby pes povel splnil. Pro tato plemena je kvalita výcviku hlavním faktorem pro dosaţení určitého stupně výkonu. Lepším psovodům se můţe podařit, ţe tito psi odvádějí stejně dobrý výkon jako nejlepší plemena, ale slabší psovodi – zejména ti, kterým schází trpělivost – mohou takového psa dokonale zkazit.

Obr. 16: Sibiřský hasky umístěný na 45. místě je taţné plemeno, (Forajtová, http://www.celysvet.cz).

Zařazení od 55. do 69. místa: Tyto psy lze hodnotit jen z hlediska poslušnosti a pracovních schopností. Někdy potřebují aţ pětadvacetkrát zopakovat povel, neţ začnou projevovat záblesky pochopení, co pokyn znamená. Vyţadují čtyřicet aţ osmdesát opakování, neţ předvedou alespoň trochu přijatelný výkon. I tehdy mohou však být jejich návyky velice slabé. Při dostatečném výcviku a praxi se však mnozí z nich konečně naučí poslouchat a předvedou se jako solidní a spolehliví. Kdyţ se jim však nedostane dodatečného opakování a praxe, mají tato plemena sklon zapomínat, co se od nich vlastně chce. Jejich výkonnost podporují příleţitostné opakovací lekce, které jim 32

osvěţí paměť na přijatelnou úroveň. Při běţném výcviku reagují tito psi na první povel jen asi ve čtyřiceti procentech případů. I pak provádějí povely, jen kdyţ je psovod blízko. Tito psi působí, jako by je stále něco rozptylovalo, a chovají se tak, jak mají, jen kdyţ sami chtějí. Je – li mezi psem a majitelem větší vzdálenost, ztrácí člověk spoustu času pokřikováním, neţ na ně pes vůbec zareaguje. Lidé, kteří vlastní takové psy, zpravidla vysvětlují jejich chování pomocí stejných argumentů, jaké pouţívají majitelé koček; kdyţ omlouvají neposlušnost svých zvířat, mluví o tom, ţe jde o plemena ,,nezávislá“, ,,povznesená“, ,,znuděná výcvikem k poslušnosti“ a tak podobně. Zcela určitě to nejsou plemena pro lidi, kteří si pořizují svého prvního psa. Zkušený cvičitel, který má dost času a laskavý vztah ke zvířeti, můţe mít i s těmito psy dobré výsledky, ale i odborník na výcvik potřebuje hodně času, aby je přiměl k trochu spolehlivému výkonu.

Obr. 17: Bulteriér umístěný na 66. místě patří v Německu k bojovým plemenům, (Wesboul, http://cs.wikipedia.org).

Zařazení od 70. do 79. místa: Sem patří plemena, která se všeobecně povaţují při výcviku za nejobtíţnější, protoţe mají velice nízkou úroveň pracovní inteligence k poslušnosti. Při prvním výcviku potřebují třicet aţ čtyřicet opakování, neţ projeví první snahu pochopit, oč jde a co se od nich očekává. U těchto psů není nijak neobvyklé, ţe potřebují povel zopakovat stokrát a vytrvale pouţívat základních cviků, aby získali určitou úroveň, přičemţ je často lepší, kdyţ se výcvik rozdělí do několika lekcí, neţ se dosáhne určitého stupně spolehlivosti. Přesto i pak je jejich reakce pomalá a nespolehlivá. I kdyţ se nějakému povelu naučí, potřebují četná a častá opakování a 33

dodatečné výcvikové lekce. Bez toho to často vypadá, ţe se jim všechno ze základního výcviku ,,vypařilo z hlavy“, chovají se tak, jako by se nikdy vůbec nic neučili. Někteří rozhodčí povaţují tato plemena za naprosto nevycvičitelná, jiní zdůrazňují, ţe hlavní potíţ spočívá v tom, ţe průměrný majitel není při úvodních lekcích a následné praxi dostatečně důsledný a ochotný dost dlouho pracovat na tom, aby se do chování psa zařadily pracovní povely jako stálé návyky. I kdyţ si tito psi osvojí nějaký návyk, jejich výkon je nepředvídatelný a často selţou, mají – li správně zareagovat. Na první povel reaguje správně méně neţ třicet procent psů. Někdy se prostě odvrátí od svého majitele, jako by aktivně ignorovali povely nebo bojovali se svým pánem o to, kdo má větší autoritu. Ze všech plemen právě tato potřebují nejvíc zkušeného a schopného majitele. I velice zkušený cvičitel si nemůţe být docela jist, k jakým výsledkům dospěje, kdyţ s nimi pracuje.

Obr. 18: Afgánský chrt, pes s nejniţší pracovní inteligencí a poslušností, (Nehyba, http://www.gabcik.estranky.cz).

Závěrem bych chtěla upozornit na důleţitost vztahu mezi psem a majitelem. I se psem s nízkou pracovní inteligencí se dá dosáhnout prvního místa v soutěţích týkající se poslušnosti.

34

4.3 Osobnost psa Stejně jako učitelé ve škole tak i cvičitelé psů neustále slýchávají: ,,Můj pes je skutečně inteligentní a naučí se všechno, co po něm budete chtít.“ Jako nejhorší v kurzu je kvůli tomu, ţe 1. ho nebaví učit se takovým věcem, 2. snadno se začne nudit, 3. je příliš nezávislý, 4. má v hlavě mnohem důleţitější věci, 5. necítí se dobře s ostatními psy (nebo lidmi, vadí mu hluk, sluneční světlo, zdi nebo cokoliv jiného), 6. snadno se rozptýlí, 7. je to plemeno lovecké (pastevecké, obranářské, společenské), 8. je příliš lekavý nebo příliš dominantní, příliš roztěkaný, příliš zdrţenlivý, příliš hravý, příliš deprimovaný, příliš vzrušivý, příliš pomalý, příliš podřízený. Důvodů je nekonečná řada, ale ve skutečnosti většinou není pes příliš inteligentní nebo má osobnostní vlastnosti, které mu brání vyuţít jeho schopnosti něčemu se naučit. Kdyţ chce majitel psa učit, je osobnost psa stejně důleţitá jako jeho inteligence. Rozhodčí posuzující psy kladou důraz na význam osobnosti psa, často také ve vztahu k pohlaví zvířete. V tisku nebo v různých debatách se povaţuje za hrubé, zaujaté, výstřední a politicky nesprávné mluvit o pohlavních rozdílech v chování, osobnosti a inteligenci, pokud jde o lidi. Avšak u psů existuje, pokud jde o řešení problémů a poslušnost, dost zřetelný rozdíl mezi psy a fenami. Fyzicky jsou samci často mnohem větší, silnější a výrazně aktivnější neţ feny. U některých plemen, konkrétně u dobrmanů a labradorských retrívrů, si samci vedou mnohem lépe v testech, při kterých mají vyřešit nějaký problém. Naopak feny těchto plemen si vedou mnohem lépe, pokud jde o pracovní inteligenci a poslušnost. Avšak například u plemen pudla nebo anglického ohaře, jsou samci tím ,,jemnějším“ pohlavím a feny jsou paličatější a jejich výcvik je obtíţnější. Rozdíl v osobnosti u jednotlivých pohlaví není pro všechna psí plemena tak zásadní. Například u teriérů není mezi psy a fenami patrný ţádný rozdíl ani v adaptivní inteligenci, ani v inteligenci k poslušnosti, a stejně tak rozdíly v osobnosti nejsou tak výrazné jako rozdíly u některých pracovních či sportovních plemen. U chrtů a honičů jsou velice nápadné rozdíly v osobnosti zvířete, ale ne mezi pohlavími. Feny jsou poněkud společenštější, ale pokud měříme inteligenci nebo výsledky cvičení poslušnosti, nejsou mezi pohlavími ţádné rozdíly.

35

4.3.1 Význam osobnosti Někteří rozhodčí soutěţí poslušnosti povaţují osobnost psa za jeden z hlavních faktorů, které se odráţí v jeho pracovní výkonnosti. Bystrost psa určuje jeho ochota pracovat pro člověka. Teriéři nejsou poslušní jednoduše proto, ţe byli vyšlechtěni jako samostatní a nezávislí lovci. Kdyţ se jim nedaří na soutěţi poslušnosti v kruhu, nestarají se o to, jaké mínění mají lidé o jejich chování, a to navzdory tomu, ţe jsou to velice chytrá zvířata. Pastevečtí psi, jako je šeltie nebo border kolie, vynikají, protoţe chtějí pracovat pro lidi, a zdá se, ţe jsou přímo nešťastní, kdyţ jim člověk neřekne, co mají dělat. Podle rozhodčího Schona je nejlepší pro výcvik poslušnosti zlatý retrívr. Dokonce i ten nejtupější zlatý retrívr je natolik bystrý, ţe ihned zjistí, co se po něm poţaduje, a chce majitele tak hodně potěšit, ţe to prostě ihned provede. Stejně významné je i to, ţe se hned tak snadno neznudí a nedá se ničím rozptýlit. Vzhledem k tomu, ţe se nesnaţí zjistit, oč se vlastně jedná, nevymýšlí si nové vzorce reakcí a výsledek je takový, ţe dělá především to, co jste ho naučili. 4.3.2 Genetika a osobnost Mnohé faktory související s osobností psa jsou geneticky podmíněné, coţ znamená, ţe člověk můţe chovat psy pro určité vlastnosti osobnosti stejným způsobem, jako se šlechtí psi za účelem nějakého charakteristického chování, například pro instinktivní inteligenci. Mnoho psů uţívaných především coby společníci lidí bylo šlechtěno nejen s ohledem na velikost, ale i kvůli jejich povaze. Dle pana Clarence Pfaffenbergera je jasné, ţe mnohé osobnostní vlastnosti, jako například ochota pracovat pro lidi, se skutečně přenáší geneticky, vlastnosti jedince ve vrhu se daly předpovídat dopředu na základě osobnosti otce a matky. Testování temperamentu psů (osobnosti psů) se provádí jiţ mnoho let v centrech zabývající se výběrem sluţebních psů, konkrétně psů policejních, psů vyhledávajících drogy či výbušniny, záchranářů, vodících psů pro nevidomé, asistenčních psů pro neslyšící a tak dále. Záznamy z těchto center poskytují bohatý zdroj údajů o psí osobnosti. Statistické analýzy výsledků z těchto testů ukázaly, ţe osobnostní struktura u psů by se dala popsat zhruba pěti základními sloţkami: sociabilita, zvědavost versus bojácnost, hravost, instinkt lovit a agresivita. Zvláštní osobnost ukazovali retrívři a španělé, u nichţ by se hravost a sociabilita dala sloučit do jedné sloţky. Společenská plemena a pastevečtí psi (ovčáčtí, ne však ti, kteří mají hlídat stáda dobytka) byli, pokud jde o hravost, oceněni nejvýše. Nejméně hravá plemena byla takzvaná primitivní. Ti 36

mají blíţe k vlkům a jiným divoce ţijícím psovitým šelmám, a to jak v chování, tak v behaviorální charakteristice. Jedná se především o plemena podobná špicům, coţ zahrnuje většinu severských taţných loveckých psů. 5. METODIKA 5.1 Problematika výstav (Brno, Olomouc, České Budějovice, Brno) 5.1.1. Sledované veličiny (teplota a vlhkost vzduchu) Měření jsem prováděla v dopoledních hodinách ve výšce 50 cm nad zemí v budově areálu. Tuto výšku jsem zvolila vypočítáním průměru nejvyššího psa Německé dogy (80 cm) a nejniţšího psa Čivavy (20 cm). Pro měření teploty jsem zvolila bimetalový teploměr a pro měření vlhkosti vlasový hygrometr.

Obr. 19: Pouţitý teploměr a hygrometr, Brno výstaviště, únor 2010 (orig.). 5.1.2 Sledování individuálního zacházení se psy Pozorovala jsem chování majitelů ke svým psům a relativní stresové faktory, které psy ovlivňují. Protoţe všechna plemena kvůli jejich velkému počtu jsem nemohla do své bakalářské práce zahrnout, tak jsem se rozhodla vyzdvihnout nejzajímavější zacházení se psy.

5.2 Testování adaptivní inteligence (CIQ) 5.2.1 CIQ test pro psy Některé části CIQ jsou velice jednoduché a jejich provádění připomíná spíše hru. Psy tyto zkoušky vyloţeně baví, protoţe nevědí, ţe je testujete; spíš si myslí, ţe si 37

s nimi hrajete. CIQ jsou vytvořené tak, ţe jednotlivé úkoly jsou navzájem na sobě nezávislé, takţe je lze provádět i na přeskáčku nebo odděleně. To platí pro všechny úkoly s výjimkou testů č. 7 a 8 (zkoumání krátkodobé a dlouhodobé paměti), které by se měly provádět najednou, přičemţ jako první se zařazuje test č. 7. Celý CIQ zabere asi tak třicet minut aţ hodinu, coţ závisí jak na testujícím, tak i na psovi. Aby měly výsledky CIQ určitou platnost, je třeba splnit pár podmínek. Zaprvé, pes by měl být minimálně rok starý, přestoţe u některých rychle dospívajících plemen (hlavně u větších psů) můţete test provádět jiţ ve stáří devíti či deseti měsíců. Tuto podmínku, jsem vzhledem k pouţití malé rasy musela dodrţet. Dále, pes by měl ţít s osobou, jeţ provádí test – ať uţ je to součastný majitel, nebo jiný člen rodiny – minimálně tři měsíce. Při mém testování mi vţdy pomáhal majitel psa. Test by neměl být prováděn kvůli vyhodnocení víckrát neţ dvakrát, protoţe pak by byly výsledky neplatné. Ať se test vyvíjí jakkoli, majitel by měl být klidný, nekřičet, nebýt znechucený. Pes by měl brát testování jako hru. Testování jsem prováděla u sebe doma, aby měli všichni psi stejné podmínky. Nechali jsme s majitelem psům asi půl hodiny na zvyknutí na nové prostředí. Testování prováděl se psem jejich majitel, já jsem jen asistovala. 5.2.2 Provedení CIQ – nezkrácená verze viz příloha Test 1 První test měří učení pozorováním, které by mělo vyvolat asociace, jeţ se projevují v kaţdodenním ţivotě, kdy se pes prostě učí tím, ţe ţije v normální domácnosti. Tento test spočíval v tom, ţe majitel psa vzal v nezvyklou dobu, kdy pes není zvyklý chodit ven do rukou pomůcky k venčení. Vyhodnocení: Kdyţ se pes rozeběhl ke dveřím nebo přišel k majiteli, dostal 5 bodů. Pokud pes reagoval, aţ kdyţ stál majitel u dveří, dostal 4 body. Kdyţ pes reagoval, aţ kdyţ majitel zacvakal s klikou, dostal 3 body. Pokud pes majitele sledoval ale nic neudělal, dostal 2 body. Kdyţ pes nesledoval vůbec nic, dostal 1 bod. Test 2 Tento test hodnotí řešení problému. Pod prázdnou plechovku jsem skovala pamlsek a podle toho jak rychle si jej pes vzal nebo nevzal jsem zapisovala body.

38

Vyhodnocení: Pokud pes plechovku odsunul a vzal si pamlsek do pěti sekund, dostal 5 bodů; od pěti do patnácti sekund – 4 body; od patnácti do třiceti sekund – 3 body; od třiceti do šedesáti sekund – 2 body. Jestliţe se pes pokusil a očichával okolí konzervy, ale nedostal se k pamlsku ani po jedné minutě, dostal 1 bod. Kdyţ se pes vůbec nepokusil pamlsek dostat, nedostal ţádný bod. Test 3 Tento test měří pozornost a environmentální učení. Spočíval v tom, ţe se v domácím prostředí psa přestavěl nábytek a pozorovaly se jejich reakce. Vyhodnocení: Pokud si pes všiml, ţe se něco změnilo do patnácti sekund a začal očichávat a prozkoumávat proměny, dostal 5 bodů. Jestliţe si povšimnul změny od patnácti do třiceti sekund a začal vše prozkoumávat, dostal 4 body. Kdyţ tak učinil v době od třiceti do šedesáti sekund s prozkoumáním nových věcí, dostal 3 body. Pokud se pes rozhlíţel, ale nic blíţ nezkoumal, dostal 2 body. Pokud po minutě pes všechny změny ignoroval, dostal 1 bod. Test 4 Tento test hodnotí opět řešení problému. Malým ručníkem jsem přikryla testovaného psa a pozorovala reakci. Vyhodnocení: Pokud se pes vysvobodil do patnácti vteřin, dostal 5 bodů; za dobu od patnácti do třiceti sekund 4 body; od třiceti do šedesáti sekund – 3 body; od jedné do dvou minut – 2 body. Jestliţe pes ručník neodstranil ani po dvou minutách, dostal 1 bod. Test 5 Test sociálního učení. Psa jsem umístila asi dva metry od jeho majitele, který se na psa pozorně díval. Kdyţ pes opětoval pohled, majitel se široce usmál. Výsledky: Pokud k majiteli pes přišel a vrtěl ocasem, dostal 5 bodů. Jestliţe pes přišel pomalu a nevrtěl ocasem, dostal 4 body. Kdyţ pes vstal, ale nepřišel k majitel, dostal 3 body. Pokud od majitele pes odešel, dostal 2 body. Kdyţ pes nevěnoval majiteli vůbec ţádnou pozornost, dostal 1 bod.

39

Test 6 Další test zkouší řešení problému a podobá se testu 2, ale je mnohem sloţitější. Hlavní rozdíl je v tom, ţe vyţaduje trochu obratnosti při manipulaci s předměty. Pamlsek, který jsem psovi nejprve ukázala jsem schovala pod ručník a sledovala reakce. Vyhodnocení: Kdyţ si pes pamlsek vzal do patnácti sekund, dostal 5 bodů; od patnácti do třiceti sekund – 4 body; od třiceti do šedesáti sekund – 3 body; od jedné do dvou minut – 2 body. Pokud se pes snaţil pamlsek získat, ale vzdal to, dostal 1 bod. Kdyţ se pes nesnaţil získat pamlsek, nedostal ţádný bod. Test 7 Tento test zkouší krátkodobou paměť. Po něm by měl následovat test 8. Vzala jsem psa na vodítku doprostřed místnosti, ukázala mu pamlsek. Majitel psa jej podrţel a já psovi ukázala beze slova pamlsek ve vybraném rohu místnosti. Poté jsem psa vzala za dveře zhruba na patnáct sekund. Pak jsem se vrátila se psem do místnosti a pustila ho z vodítka. Vyhodnocení: Pokud šel pes přímo k pamlsku, dostal 5 bodů, jestliţe pes systematicky očichával místo kolem rohu místnosti neţ pamlsek našel, dostal 4 body. Pokud pes jen tak nahodile hledá a podaří se mu pamlsek najít do pětačtyřiceti sekund, dostal 3 body. Kdyţ se pes snaţil pamlsek najít, ale nepodařilo se mu to ani po pětačtyřiceti sekundách, dostal 2 body. Pokud se pes nesnaţil pamlsek najít, tak 1 bod. Test 8 Souvisí s testem 7, ale měří dlouhodobou paměť a měl by následovat hned po předchozím testu. Uspořádání je stejné jako u předchozího testu, jen jsem pamlsek umístila do jiného rohu místnosti a prodlouţila dobu, kdy jsem psa odvedla z místnosti na pět minut. Vyhodnocení: Kdyţ šel pes přímo k pamlsku, dostal 5 bodů. Pokud šel pes nejdříve do rohu, kde byl pamlsek předtím, tak dostal 4 body. Jestliţe pes systematicky očichával místo a pamlsek našel, dostal 3 body. Pokud pes jen tak nahodile hledal a pamlsek našel do pětačtyřiceti sekund, dostal 2 body. Kdyţ mu to trvalo déle, dostal 1 bod. Pokud se pes nesnaţil vůbec o nic, dostal 0 bodů. Test 9 Tento test měří schopnost řešení problému a schopnost manipulace. 40

Ukázala jsem psovi pamlsek a strčila jej do mezery mezi gaučem a podlahou, která má asi 4 cm. Vloţila jsem jej natolik daleko aby pamlsek pes nemohl vzít tlamou, ale aby jej mohl popostrčit tlapou. Vyhodnocení: Pokud pes pomocí tlapek vytáhl pamlsek do šedesáti sekund, dostal 5 bodů, povedlo – li se mu to do tří minut, dostal 4 body. Jestliţe pes pouţíval jen čenich a nepodařilo se mu pamlsek vytáhnout, nebo pouţil packy a pamlsek stejně nevytáhl, tak dostal 3 body. Pokud pes nepouţil tlapky a jenom čenichá a pokusil se vytáhnout pamlsek čenichem neţ to vzdal, tak dostal 2 body. Kdyţ se psovi nepodařilo vytáhnout pamlsek po třech minutách, dostal 1 bod. Test 10 Toto je test porozumění lidské řeči. Psa jsem si posadila vedle sebe a jeho majitel na něj začal volat tónem hlasu, který obvykle pouţívá ,,lednička“. Vyhodnocení: Kdyţ pes přišel, dostal 3 body. Pokud pes nepřišel, tak majitel zavolal stejným tónem ,,kino“. Pokud pes přišel, dostal 2 body. Jestliţe pes nereagoval, zavolal na něj majitel jeho jménem a dal mu povel ke mně. Kdyţ pes přišel, dostal 5 bodů. Pokud přišel aţ na druhé zavolání, dostal 4 body. Pokud vůbec nepřišel, dostal 1 bod. Test 11 Tento test představuje poměrně obtíţný úkol na řešení problému, protoţe nutí psa vzdálit se od pamlsku, který ho zajímá a který chce získat. V tomto testu jsem psovi ukázala škvírou v lepence pamlsek a pak jej schovala za lepenku, tak aby ji musel pes obejít a pamlsek si nemohl vzít přes škvíru. Vyhodnocení: Pokud pes obešel překáţku a získal pamlsek do patnácti sekund, dostal 5 bodů. Jestliţe se to psovi podařilo v době od patnácti do třiceti sekund, dostal 4 body; od třiceti do šedesáti – 3 body. Pokud se psovi nepodaří získat pamlsek do dvou minut, dostal 2 body. Pokud se pes snaţil získat pamlsek jen skrz štěrbinu, dostal 1 bod. 5.2.3 Výklad výsledků CIQ: Zpracováno podle COREN (2010). Skóre 54 a vyšší: Takového psa lze hodnotit jako velmi vynikajícího. Pes s tak vysokou adaptivní inteligencí je poměrně vzácný. Skóre 48 – 53: Vynikající pes s mimořádně vysokou inteligencí.

41

Skóre 42 – 47: I tento pes patří do vyšší hranice inteligence a měl by být schopen provést prakticky kaţdou úlohu, která pro typického psa připadá v úvahu. Skóre 30 – 41: Tento výsledek představuje průměrnou inteligenci. Takový pes můţe v některých ohledech dosahovat překvapivě vynikajících výsledků, ale naopak jsou situace, kdy jeho výkon nijak nenadchne. Skóre 24 – 29: Tento pes je podprůměrný. Přestoţe se můţe zdát, ţe jedná poměrně chytře, většinou se s ním musí soustavně pracovat, aby pochopil, co se od něj ţádá. Skóre 18 – 23: Inteligenci tohoto psa je označována jako mezní. Pes na takové úrovni můţe mít problémy vyrovnat se s poţadavky kaţdodenního ţivota a zklame očekávání svého majitele. Za určitých okolností a v nenáročném prostředí však můţe pracovat celkem uspokojivě. Skóre pod 18 bodů: Psi s tak nízkým počtem bodů mají nedostatky v mnoha oblastech adaptivní inteligence. S takovým psem je neobyčejně těţké ţít. 5.3 Testování osobnosti s ohledem na poslušnost (OPT) 5.3.1 OPT test osobnosti s ohledem na poslušnost Při tvorbě tohoto testu autor čerpal z velkého mnoţství jiţ existujících testů, včetně Pfaffenbergerových, Volhardových, z protokolu hodnotícího sluţební psy v US Army a z testů společnosti, jeţ cvičí psy pro neslyšící. Tak vznikl test osobnosti s ohledem na poslušnost (OPT). Díky němu lze zjistit pravděpodobnost toho, jak ochotně bude pes pracovat a poslouchat svého lidského pána. Předchozí testování vyţadovalo stáří psa nejméně jeden rok. Tento test vyţaduje zcela odlišné podmínky. Zaprvé, tento druh testování lze provádět, i kdyţ se jedná o velice mladé psy. Typické je, ţe se hodnotí osobnost štěňat ve věku kolem sedmi týdnů – je to v době, kdy opouštějí původní rodinu a odcházejí k novým pánům. Nejnovější údaje však ukazují, ţe test je mnohem spolehlivější a má větší vypovídací schopnost, kdyţ se pes testuje ve stáří šesti měsíců, a ještě lepší je to, kdyţ pes dosáhne stáří osmnácti měsíců, coţ je věk, kdy se rozhoduje, zda by měl být pes zařazen mezi sluţební nebo absolvovat výcvik pro různé výkonnostní třídy; přesto je rané testování štěňat i tak velice uţitečné. Dalším výrazným rozdílem mezi osobnostním testem a testováním adaptivní inteligence je to, ţe při testu inteligence je podstatné, zda zkoušku provádí osoba, kterou pes dobře zná, především jeho pán, a některé zkoušky mají probíhat v dobře známém 42

prostředí. U zkoušek osobnosti platí pravý opak. Zkoušející by měl být pro psa cizí člověk a všechny známé osoby by měli zůstat v pozadí, pokud moţno z dohledu. Poslední rozdíl mezi testem osobnosti a testováním adaptivní inteligence spočívá v tom, ţe test na osobnost se musí provádět přesně tak, jak je uvedeno, a také musí být ukončen během jednoho sezení, které by mělo trvat tak dvacet minut. Test by měl probíhat v té denní době, kdy je štěně obvykle dost aktivní. Mělo by to být před jídlem. Všechny podmínky jsem dodrţela podle návodu, testování proběhlo ihned po testu adaptivní inteligence opět u mě doma. Psy jsem testovala já, majitelé asistovali. 5.3.2 Provedení OPT – nezkrácená verze viz příloha Test 1 Tento test hodnotí sociální přitaţlivost. První test ukazuje ochotu psa přiblíţit se k neznámému člověku. Klečela jsem na podlaze abych nepůsobila tak hrozivě. Majitel přinesl psa do místnosti a poloţil jej asi metr před mne tváří k němu. Jakmile byl pes na podlaze, zkoušela jsem na něj volat. Důleţité bylo abych nepouţila jméno psa a ani povel ke mně. Naopak jsem pouţívala slovo ,,pejsku“ nebo lehké tleskání rukou. Vyhodnocení: Kdyţ pes neprodleně přišel, dostal 3 body. Pokud přišel váhavě, dostal 2 body. Pokud přiběhl ochotně, ale skákal nebo kousal či nepřišel vůbec, dostal 1 bod. Test 2 Tento test hodnotí sociální přitaţlivost. Postavila jsem se vedle psa. A slovně jsem ho povzbuzovala pejsku apod. (nesmí se pouţít jméno psa), poplácala jsem rukou povzbudivě po stehnu a pomalu odcházela. Opět platí, ţe jedná – li se o testování staršího psa, zkoušející by neměl říkat ,,K noze“, ,,Pojď“ a jiná podobná slova, která se uţ pes moţná někdy naučil. Vyhodnocení: Kdyţ mě pes ochotně následoval, dostal 3 body; kdyţ mě následoval, ale váhal, dostal 2 body; kdyţ vůbec nešel nebo šel okamţitě, ale začal se plést pod nohy a okusovat je, dostal 1 bod. Test 3 Test 3, 4 a 5 hodnotí sociální dominanci. Klekla jsem si na kolena na podlahu a jemně psa převalila na záda. Vyvinula jsem přiměřený tlak, abych psa udrţela na hřbetě. Přitom jsem se mu dívala do očí. 43

Vyhodnocení: Pokud se pes zpočátku bránil, ale pak se zklidnil nebo svůj boj vzdal, dostal 3 body. Kdyţ pes nebojoval a přivolil k očnímu kontaktu, dostal 2 body. Jestliţe pes nebojoval ale odmítal oční kontaktu anebo bojoval zuřivě celou dobu nebo se mě snaţil kousnout, dostal 1 bod. Test 4 Tento test sociální dominance měří schopnost psa odpouštět. Hladila jsem psa a drbala a sledovala, jestli mi nějak oplatí mou náklonnost. Vyhodnocení: Pokud se ke mně pes přiblíţil a snaţil se mi olíznout obličej anebo se zavrtěl a olízl mi ruce, dostal 3 body. Jestliţe se pes převrátil na záda a lízal mi ruce anebo vyskočil a packami na mě doráţel, dostal 2 body. Kdyţ pes vrčel, kousal, odešel nebo se snaţil odejít, dostal 1 bod. Test 5 Test sociální dominance hodnotí reakci psa na ztrátu kontroly. Zvedla jsem psa do vzduchu, kdy jsem jej drţela spojenýma rukama pod břichem a nohy mu visely dolů. Vyhodnocení: Kdyţ byl pes uvolněný a nijak se nestresoval anebo bojoval jen chvíli a pak se zklidnil, dostal 3 body. Jestliţe pes nebojoval, ale vrtěl se, vrčel a utekl poté, co byl postaven zpátky na zem, dostal 2 body. Pokud se pes celou dobu vykrucoval, zuřivě se zmítal nebo kousal, dostal 1 bod. Test 6 a 7 Test 6 se týká přinášení a předvádí ochotu psa pracovat s lidmi. Test 7 je v podstatě opakování testu 6. Klečela jsem na zemi a posadila si psa k sobě. Pohybovala jsem před psem kuličkou ze zmuchlaného papíru. Je zapotřebí získat zájem psa o tuto hračku. Kdyţ projevil zájem, odhodila jsem kuličku dopředu asi metr od psa. Pokud pes papír zvedl, upoutala jsem jeho pozornost, aby se vrátil a papírovou kuličku mi přinesl. Ať byla reakce psa jakákoli, okamţitě jsem celou situaci úplně stejně zopakovala. Vyhodnocení: Bodování je u obou testů stejné. Jestliţe pes pronásledoval papírovou kuličku a pak se ke mně vrátil s kuličkou nebo bez ní, dostal 3 body. Pokud pes pronásledoval kuličku, ale pak se nad ní zastavil a nevrátil se nebo začal papír

44

pronásledovat a pak ztratil zájem, dostal 2 body. Kdyţ pes kuličku pronásledoval, zvedl ji a pak s ní utekl pryč, dostal 1 bod. Test 8 Tento test měří citlivost na dotek. Test spočívá v postupně sílícím tlaku prstů. Nejprve jsem si sama na sobě vyzkoušela, jak silný tlak můţu vyvinout. Dbala jsem na to abych nepouţila nehty. Vzala jsem mezi palec a ukazováček ušní boltec psa a stejně jako při nácviku jsem počítala do dvanácti, přičemţ jsem neustále zvyšovala tlak na stisk prstů. Jakmile pes jakkoliv reagoval, pustila jsem ho. Vyhodnocení: Pokud se první reakce objevila mezi 5. aţ 8. sekundou, dostal pes 3 body. Jestliţe pes zareagoval uţ mezi 3. a 4. sekundou nebo aţ mezi 9. a 10., dostal 2 body. Začal – li se pes bránit uţ v prvních dvou vteřinách nebo aţ v 11. a 12. sekundě, dostal 1 bod. Test 9 Následující test zjišťuje reakci na zvuk. Při provádění testu majitel psa podrţel a já jsem šla do vedlejší místnosti. Měla jsem v ruce plechovku s drobnými uvnitř a zatřásla s ní. Vyhodnocení: Pokud měl pes zájem a rozeběhl se po zvuku, nebo kdyţ soustředěně poslouchal a obrátil hlavu ve směru zvuku, dostal 3 body. Kdyţ pes rozpoznal, odkud zvuk přichází, ale zůstal na místě a štěkal, dostal 2 body. Jestliţe pes zvuk ignoroval nebo běţel za zvukem a štěkal, popřípadě pokud se bál, dostal 1 bod. Test 10 Tento test měří reakci psa na nové podněty – v tomto případě na cizí předměty. Při tomto testu jsem stála stranou a pětkrát jsem trhla s utěrkou, která byla přivázaná na provázku tak, aby to pes viděl. Vyhodnocení: Kdyţ se pes po utěrce díval a projevoval určité známky zvědavosti nebo se chtěl k utěrce dostat a prozkoumat ji, dostal 3 body. Jestliţe pes předmět ignoroval, dostal 3 body. Kdyţ pes začal štěkat, dostal 2 body. Kdyţ pes napadnul předmět nebo před ním utekl, dostal 1 bod.

45

Test 11 Tento test zkouší reakci psa na povzbuzení potravou. Dala jsem psovi očichat pamlsek, ale tak, aby se ho nemohl zmocnit. Po chvíli jsem pěst otevřela a dovolila psovi, aby si pamlsek vzal. Později, kdyţ mě pes pozoroval, jsem návnadu drţela mezi prsty tak, aby na ni bylo dobře vidět. Přiblíţila jsem ruku k psovi a pomalu s ní zakrouţila o 360 stupňů tak, aby pes mohl ruku pozorovat, ale bez slovního povzbuzování. Vyhodnocení: Jestliţe pes čenichal nebo strkal čenichem do ruky, dostal 2 body. Neměl – li pes o pamlsek ţádný zájem, dostal 1 bod. Test 12 Poslední test měří stabilitu psa. Při tomto testu jsem vzala vystřelovací deštník a kdyţ se na mě pes podíval, deštník jsem otevřela a pustila ho na zem. Vyhodnocení: Pokud pes reagoval, ale zůstal klidný a začal deštník zkoumat, dostal 3 body. Kdyţ zůstal stát a začal štěkat nebo pokud se snaţil utéct, dostal 2 body. Jestliţe se pes deštníku bál nebo byl agresivní a vrčel, dostal 1 bod. 5.3.3 Výklad výsledků OPT: Výsledek 34 – 36 bodů: Pes s takovým výsledkem patří mezi nejlepší psy pro výcvik k poslušnosti. Je aktivní a pruţný, bude dobře snášet vedení člověka a snadno se přizpůsobí novým situacím. Má pevné nervy, dostatečnou sebedůvěru a ve většině situací se zachová rozumně. Výsledek 29 – 33 bodů: I pes s tímto výsledkem se můţe stát vynikajícím pracovním psem, který bude mít úspěchy v soutěţích poslušnosti. Úspěch v práci s tímto zvířetem však hodně závisí na tom, jak se s ním zachází. Pes s takovým počtem bodů má velké sebevědomí a snaţí se být dominantním jedincem. Vyţaduje pevnou ruku a nikdy mu nesmíme dovolit, aby se cítil jako vůdce smečky, protoţe pak se začne prosazovat a svého majitele ignorovat. Od majitele psa to vyţaduje v počáteční fázi výcviku pevnou vůli. Pokud je pes s tímto počtem bodů spíše submisivní, musí cvičitel při výcviku pouţívat mnohem jemnější ruku, spoustu chvály a odměn. Nebude – li se s ním zacházet moc tvrdě zejména v úvodních fázích výcviku a pokud ho nebude cvičitel příliš často opravovat, můţe se z něj vycvičit výborný pracovní a velice poslušný pes. 46

Výsledek 19 – 28 bodů: Psi s takovým výsledkem vyţadují práci s velice zkušeným cvičitelem. Při správném druhu výcviku se z nich mohou vyvinout dobří pracovní psi s velmi dobrou poslušností. Kdyţ se jim dostane špatného nebo vůbec ţádného výcviku, je to katastrofa. Jestliţe máte psa s tímto počtem bodů, který je sebejistý a dominantní, můţe být často aţ agresivní nebo se dá k útoku snadno vyprovokovat. Tento typ psa vyţaduje velmi pevné a soustavné vedení. Pes se stejným počtem bodů, ale méně sebejistý, submisivní povahy se velice dobře podrobuje. Vyţaduje však velice zvláštní zacházení, aby si upevnil sebedůvěru a mohl pracovat i mimo dům. Ačkoli se naučí dobře poslouchat všechny povely svého pána, pracuje lépe ve známém prostředí. Nepřizpůsobuje se snadno změnám a vyrušení, takţe bývá často nesoustředěný, ocitne – li se mimo známé prostředí. Výsledek 12 – 18 bodů: Psi s tímto počtem bodů jsou problematičtí. Budou potřebovat velice zkušeného cvičitele a dost dlouhý a náročný výcvik. Pes, který je extrémně dominantní a má silné sklony k agresivitě se nikdy nechce podřídit lidskému vedení. Neustále bojuje o vůdčí postavení a kouše, je – li přemoţen. Naprosto se nehodí do domácnosti s dětmi. Můţe se ovšem stát úspěšným stráţním či obranářským psem. Dále do této kategorie patří psi, kteří jsou velice nezávislí, nemají o lidi vůbec zájem a nesnášejí mazlení a hlazení. S takovými psy je, pokud je chcete cvičit nebo alespoň vychovat v přijatelného mazlíčka, velice těţké navázat jakékoli vztahy. K tomuto typu patří někteří pracovní psi, například hasky. Zcela jiný osobní profil mají lekaví, těkaví a plaší psi. Ti se snadno vyděsí a můţe trvat několik hodin aţ dnů, neţ se znovu uklidní. Jestliţe je vystraší nějaká osoba nebo situace, pamatují si to celý ţivot. Vţdycky projeví strach a neklid, kdyţ se se stejnou osobou nebo určitou situací znovu setkají. Tito psi se nedají dobře vycvičit a mohou se stát docela přijatelnými mazlíčky. 6. VÝSLEDKY 6.1. Podmínky výstav 6.1.1 Výsledky naměřených a pozorovaných hodnot dokládá tabulka č. 1. Pozorovala jsem výstavy v podzimních a zimních měsících. Sledování jsem prováděla během vystavování psů. Nejniţší byly teploty v zimě. Naopak nejvyšší teplota byla v Českých Budějovicích i s nejvyšší vlhkostí. Podmínky výstav jsem pozorovala při jasné i zataţené oblačnosti.

47

Tab. 1: Naměřené hodnoty na jednotlivých místech

Brno výstaviště 18. 10. 2009 Olomouc výstaviště 8. 1. 2010 České Budějovice výstaviště 9. 10. 2010 Brno výstaviště 5.1. 2011

Teplota

Vlhkost

Oblačnost

(°C)

(%)

(%)

21

52

polojasno

16

60

zataţeno

25

69

jasno

15

56

zataţeno

6.1.2 Pozorování péče majitelů o psi Obecně pro majitele psů platí, ţe psi musejí mít koţich čistý a upravený. Samozřejmostí jsou zastřihnuté drápy a čisté zvukovody. Nejmenší práci mají se psy majitelé krátkosrstých plemen, kteří do koţichu svých psů vtírají pro větší lesk olejíček. Dlouhosrstá plemena se povětšinou musí více či méně zastřihovat a vyčesávat. Obstřihují se celé tlapy, aby vypadali upraveně. Psi kteří mají na nohách tzv. závoje je musí mít také upravovány. Zajímavostí je, ţe u labradorských retrívrů se zastřihuje špička chlupů na ocasu, aby byl konec prutu zaoblený a pes působil kompaktnějším dojmem. Plemenu šarpeje se musí vyčistit všechny koţní záhyby, coţ však většinou majitelé dodrţují ze všedního ţivota. Bišonci a pudlové se stříhají dle nejmodernějších střihů. U zvláštního druhu srsti jako má pes Puli nebo Komondor se srst nerozčesává, ale musí se mastit a splétat, aby se struktura srsti zachovala. Majitelé maltézských psíků a bobtailů, svazují těmto psům srst do gumiček, aby si ji před výstavou neznečistily. Právě tito psi mají před výstavou nejvíce péče. Chovatelé svým mazlíčkům srst mastí, olejují, natáčí na papírové natáčky, někteří pouţívají ţehličky na vyţehlení srsti. Samozřejmostí je pro některé majitele přestříkání psí srsti lakem na vlasy. 48

Hrubosrstá plemena často majitelé na výstavních stolcích, které si donesou, upravují poslední detaily na trimované srsti. Vytrhávají poslední zbytky vyčuhujících chlupů ze srsti. 6.1.3 Pozorování relativních stresových faktorů Na psy působí kromě změřitelných stresových faktorů i faktory relativní, které nemůţeme změřit. Z těchto relativních faktorů se mi nelíbily přípravné stolky, na kterých se připravují psi na předvedení. Pes je přivázán vodítkem k tyči nad tímto stolkem a kdyby z něho spadl, tak by se nejspíše uškrtil. Další velice stresový faktor je pro psy někdy několikahodinové čekání na předvedení, kdy se pak po nich vyţaduje, aby byli čilí a aktivní. Někteří psi, kteří jsou zvyklí na velmi intenzivní pohyb trpí zavření v klecích. Faktor, který působí na všechny psy stejně stresově je, ţe se nemohou jít dlouho vyprázdnit, coţ někteří bezohlední majitelé řeší tím, ţe psovi nedají na výstavě vůbec napít.

Obr. 20: Tento stolek je oblíbenou pomůckou majitelů při úpravě psa (orig.).

49

Obr. 21: Tento maltézský psík čeká aţ na něj přijde řada na předvedení v kruhu (orig.).

Obr. 22: Pro některá plemena jsou klece hodně těsné, zde sibiřský hasky (orig.).

Obr. 23: Čekání na předvedení je náročné jak pro majitele, tak pro psy. Ţidle nejsou součástí areálu, majitelé si je musí přinést, taktéţ stolečky a klece (orig.).

50

6.2. Testování inteligence psů 6.2.1. Výsledky testování adaptivní inteligence psů shrnuje tabulka č. 3.

Feny Prům.věk psů (roky)

Psi

Staré (11)

Mladé (2)

Staří (10)

Fena 1 Fena2

Fena 3 Fena 4 Fena 5

Mladí (4)

Jméno Pes 1

Pes 2

Pes 3

Pes 4

Pes 5

Test

Celkem bodů v testu

Tab. 2: Bodové výsledky testu CIQ (feny a psi.)

1.

2

3

2

4

1

4

3

3

2

2

26

2.

0

5

2

5

4

2

0

1

2

1

22

3.

2

4

3

4

2

4

5

4

3

4

35

4.

5

5

3

5

5

3

5

5

4

4

44

5.

1

3

1

4

1

1

3

2

1

3

20

6.

0

5

4

5

4

4

5

4

5

5

41

7.

4

3

5

5

5

5

4

5

4

5

45

8.

2

3

3

5

0

5

4

4

0

5

31

9.

1

5

5

5

1

5

5

5

5

2

39

10.

3

3

3

4

1

3

1

3

4

1

26

11.

5

3

5

5

3

5

5

5

5

5

46

Průměr bodů

2,3

3,8

3,3

4,6

2,5

3,7

3,6

3,7

3,2

3,4

Celkem Směrodatná odchylka Pohlaví celkem Pohlaví průměr Průměr

25

42

36

51

27

41

40

41

35

37

0,75

0,87

0,05

0,21

181

194

36,2

38,8

Staří psi a feny: 37

Mladí psi a feny: 37,8

Dle tohoto testu jsem zjistila, ţe psi mají vyšší adaptivní inteligenci neţ feny. Všichni psi patří z hlediska adaptační inteligence do průměru. Ve skupině fen se vyskytují dva jedinci s podprůměrnou adaptační inteligencí, ale zase naopak dva jedinci s vysokou inteligencí. Taktéţ nejvíce bodů a to 51 získala fena. Podle součtu bodů u jednotlivých testů je rasa čivavy nejlepší ve schopnosti řešit problém (test č. 4, 6 a 11) Vyniká téţ v krátkodobé paměti (test č. 7) Nejhoršího výsledku dopadl úkol sociálního učení (test č. 5), kdy byl součet bodů pouze 20. Dle směrodatné odchylky můţeme 51

vidět, ţe feny mají mnohem méně vyrovnanější výkony neţ-li psi. Mladší feny a psi jsou nepatrně inteligentnější neţ feny a psi starší. Dle celkového průměru patří rasa čivavy ke skupině psů s průměrnou inteligencí. 6.2.2. Výsledky testování pracovní inteligence a poslušnosti psů shrnuje tabulka č. 4.

Feny Prům.věk psů (roky)

Psi

Staré (11)

Mladé (2)

Staří (10)

Fena 1 Fena2

Fena 3 Fena 4 Fena 5

Mladí (4)

Jméno Pes 1

Pes 2

Pes 3

Pes 4

Pes 5

Test

Celkem bodů v testu

Tab. 3: Počet bodů, které získali feny a psi v testu OPT.

1.

1

1

3

3

1

3

1

1

2

1

17

2.

1

1

2

3

1

2

1

1

1

1

14

3.

2

1

1

1

1

1

1

1

1

1

11

4.

3

1

3

3

1

1

1

1

1

1

16

5.

3

3

3

3

1

3

3

3

2

3

27

6.

1

1

3

2

1

2

1

3

2

1

17

7.

1

1

2

2

1

1

1

3

2

1

15

8.

2

1

1

2

1

3

1

2

2

1

16

9.

1

1

3

3

3

3

2

2

2

2

22

10.

3

2

3

3

3

3

3

3

3

2

28

11.

2

3

2

3

1

3

2

2

3

2

23

12.

1

1

1

1

1

2

1

1

2

1

12

Průměr bodů

1,8

1,4

2,3

2,4

1,3

2,3

1,5

1,9

1,9

1,4

Celkem Směrodatná odchylka Pohlaví celkem Pohlaví průměr Průměr

21

17

27

29

16

27

18

23

23

17

0,2

0,5

0,4

0,24

110

108

22

21,6

Staří psi a feny: 20,8

Mladí psi a feny: 22,5

Tento test ukazuje větší vyrovnanost ve výsledcích mezi pohlavími neţ u předchozího. Avšak nepatrně mají náskok v testu osobnosti s ohledem k poslušnosti 52

feny. Opět nejlepší jedinec s 29 body je stejná fena jako u předchozího testu. Naopak nejméně bodů má taktéţ fena a to 16. Vyskytují se zde jedinci s velmi vysokou pracovní inteligencí, avšak i problematičtí psi. Dle součtu bodů u jednotlivých testů jsem nezaregistrovala, tak výrazné výkyvy jako u předchozího testu. Nejlepšího výsledku dosáhly čivavy v testu reakce na nové podněty (test č. 10) a testu sociální dominance při ztrátě kontroly (test č. 5). Nejhorší výsledek mělo toto plemeno u testu sociální dominance při umírněnosti (test č. 3) a při testování stability (test č. 12). Podle směrodatné odchylky nevidíme oproti minulému aţ tak výrazné rozdíly. Mladší feny a psi jsou inteligentnější neţ psi starší. Dle průměrného výsledku patří rasa čivava ke skupině psů, která vyţaduje zkušeného cvičitele, dobrý výcvik a vedení. Pokud srovnám adaptivní inteligenci a pracovní inteligenci a poslušnost, jde z tabulek č. 3 a 4. výborně vidět, ţe rasa čivavy je průměrná v adaptivní inteligenci, ale podprůměrná v pracovní inteligenci. 7. DISKUZE Pozorovala jsem na třech výstavách tři absolutní změřitelné stresující faktory, z nichţ kaţdý na psy působí přímo nebo nepřímo. Pro ţivot organismů existuje teplotní optimum, v níţ se jim nejlépe daří. U většiny ţivočichů a rostlin spadá do rozmezí 15 – 30 °C BRANIŠ, (2004). Různá plemena snášejí různě teplotní výkyvy. Psi s extrémně zkrácenou nosní partií jsou velmi citliví na přehřátí organismu. Za hraniční tělesnou teplotu, při které dochází k poškození tkání, selhání základních ţivotních funkcí a následné smrti, se u psů povaţuje 42 stupňů Celsia. V prostředí o teplotě okolo 50 °C se tělesná teplota můţe k této hranici přiblíţit jiţ za 20 aţ 50 minut v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu. Naopak spodní hranice se musí sledovat u plemen, která nejsou těmto teplotám uzpůsobená (naháči) nebo na ně nejsou zvyklá (společenská plemena). Teplotu můţe nepřímo zvyšovat procento oblačnosti, protoţe všechny výstavy probíhaly v prosklených výstavištích, kdy působení slunce na skleněná okna vytváří uvnitř skleníkový efekt. Podmínky pro ohroţení psího organismu nebyly přímo porušeny na ţádné výstavě. Protoţe jsem sledovala podmínky výstav i v zimních měsících, byly zde extrémně nízké teploty, které byly na hranici, například pro plemeno naháčů. Na základě mého testování deseti jedinců rasy čivava jsem porovnala svoje výsledky s vyhodnocením dle COREN, (2010).

53

Autor staví plemeno čivavy na 67. místo podle pracovní inteligence a poslušnosti z celkového pořadí 79. Patří do předposlední skupiny psů a charakterizuje je jako těţko cvičitelné, zapomínající základní povely, potřebují k vycvičení spoustu času a dobrého cvičitele. Toto hodnocení jsem si ověřila testem OPT, kdy se moje výsledky shodovaly s Corenovými. Stejně jako Coren (2010) jsem si ověřila, ţe se můţou vyskytovat jedinci, kteří vysoko převyšují ostatní jedince svého plemene a naopak. Testy ukázaly, ţe psi, kteří dostávají od svých majitelů častější a kvalitnější výcvik, budou mít lepší výsledky. Vycházela jen z mého subjektivního pozorování, které nemůţu nijak vědecky podloţit. Majitele psů znám a vím, kolik věnují svým psům času. Podle toho, jak moc se majitelé věnují svým psům, rozvíjí jejich sociální chování i trénují jejich výcvik. Tito psi s dostatkem pozornosti výrazně vynikali nad ostatními. Byli to fena č. 4 a pes č. 1, kteří vynikli v testování adaptivní inteligence, tak pracovní inteligence a poslušnosti. Naopak nejvíce zanedbaná fena (č.5), která je svými majiteli brána jen jako pes pokojový, který nemusí nic umět a nemusí poslouchat, měla také nejhorší výsledek v testu OPT a podprůměrný v testu CIQ. Zajímavé je zjištění, ţe dvě staré feny měly velice odlišné výsledky. Je to dáno tím, ţe ţijí v jedné smečce psů (chovatelská stanice). Fena 2 je velice dominantní a místy aţ agresivní na nové podněty. Tím se staví do vedoucí pozice, čímţ je zčásti zapříčiněna submisivní povaha feny 1. Proto je fena 1 méně socializovaná a tím pádem má méně bodů v testu adaptivní inteligence. Naopak v testu poslušnosti vyniká submisivní fena č.1. To je dáno tím, ţe dominantnější fena se stavěla při testu do opozice a nechtěla spolupracovat. Submisivnější se snáze podvolila nátlaku. Ještě větší odchylku můţeme pozorovat u fen mladých. Ta je způsobena tím, ţe je zde zahrnuta sociálně zanedbaná fena, která není zvyklá ani na pravidelné procházky. Tím je ochuzena o poznávání nových stimulů a tím pádem je lekavá, nedůvěřivá a výsledkem toho útočná, cíti- li se v ohroţení. U psů ţádná velká odchylka nebyla zjištěna. Vzhledem k tomu, ţe znám majitele i psy osobně, a vím, ţe jsou mezi nimi i psi méně socializovaní, tak mohu na základě subjektivního dojmu říci, ţe to je tím, ţe psi mají stabilnější povahu, coţ potvrdily i výsledky.

54

Pokud shrnu oba testy, tak mohu říci, ţe mladší psi jsou chytřejší. S tímto výsledkem se však zcela neztotoţňuji, protoţe sama z vlastní zkušenosti vím, ţe je to dáno také tím, ţe starší psi jsou línější oproti mladým, kteří jsou snaţivější a čilejší. Z hlediska výcviku zde uvádím různé názory na několik plemen psů. Například novinář Peter Jennings píše o malamutech: ,,Jejich mozek je jako kámen z řeky.“ Veterinář Michael Fox říká o irských setrech: ,,Jsou tak hloupí, ţe se ztratí i na konci vodítka.“ Spisovatel Donald McCaig píše: ,,Border kolie jsou velmi bystré, rychle a víc neţ trochu podivínské.“ Někteří svou chválu určitého plemene naprosto přehánějí; například profesionální cvičitel psů Morton Wilson charakterizuje dobrmany: ,,Všichni dobrmani by se měli jmenovat Einstein. Inu, moţná je to příliš dobré ocenění. Jsou trochu slabší v matematice, ale v jiných oborech by mohli klidně získat doktorát.“ Např. E. B. White napsal o jezevčíkovi: ,,Aţ budu mít jednou trochu času, napíšu knihu, nebo spíš varování, o povaze a temperamentu jezevčíka a zdůvodním, proč se nedá vycvičit a proč by se to ani nemělo zkoušet. Raději bych učil zebru balancovat na kuţelech, neţ se snaţil přimět jezevčíka, aby splnil i ten nejjednodušší povel.“ Všem těmto komentářům je společná jedna věc: hodnotí, ţe některá plemena se cvičí snadno, zatímco jiná jsou prostě beznadějná. V diplomové práci bych se nadále chtěla věnovat testování psí inteligence a výsledky tak doplnit o další psí plemena a také práci didakticky vyuţít. 8. ZÁVĚR Cíle mé práce byly 1) problematika výstav psů a zhodnocení podmínek výstav (klima, místo, stres) za 2) metody testování inteligence psů obecně a za 3) praktické ověřování testování psí inteligence na malém vzorku. Charakterizovala jsem čeleď psovití. Její původ a plemena psů. Dále jsem charakterizovala výstavy psů. Jak se vystavuje, druhy výstav, podmínky výstav, přípravu psa na výstavu, výstavní kruh a osoby v něm a posuzování psů. V další části jsem charakterizovala psí inteligenci. Vysvětlila jsem rozdíl mezi adaptivní inteligencí a pracovní inteligencí. Rozdělila jsem plemena podle pracovní inteligence a inteligence k poslušnosti. V poslední části jsem vysvětlila osobnost psa, význam jeho osobnosti na inteligenci a genetiku a osobnost. 55

V praktické části jsem testovala skupinu deseti jedinců rasy čivava. Vyvracela jsem nebo potvrzovala svoje hypotézy: I. Očekávala jsem, ţe starší psi budou chytřejší neţ ti mladší. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. II. hypotéza, ţe feny budou chytřejší neţ psi se mi potvrdila u testu pracovní inteligence a poslušnosti. Ale naopak u testu adaptivní inteligence se vyvrátila. III. hypotéza, ţe psi s výcvikem dosáhnou více bodů se mi potvrdila nejvíce, avšak nemám pro to ţádné vědecké podklady, jen svoje subjektivní pozorování. Všechny tři cíle mé bakalářské práce byly splněny. U prvního cíle mé práce jsem zjistila, ţe výstavy neporušují ţádné měřitelné stresové faktory, avšak jsou někdy na hranici a relativní ukazatele dle mého subjektivního dojmu jsou na hranici extrému. Jako druhý cíl jsem splnila nastínění inteligenčních testů pro psy s jejich vysvětlením. U třetího cíle jsem otestovala malou skupinu psů, která mi vyvrátila moje dvě hypotézy a jednu potvrdila. Starší psi nejsou chytřejší, neţ ti mladší; feny nejsou chytřejší neţ psi, ale psi s pravidelným výcvikem dosáhli oproti psům bez výcviku lepších výsledků. Výsledky těchto hypotéz však nemusí být stoprocentně pravdivé, protoţe jsem zkoumání prováděla pouze na malé skupině psů a měla jsem víc psů mladších neţ těch starších. Stejně tak mohlo testování ovlivnit, submisivní nebo dominantní povaha mnou vybraných jedinců. 9. POUŽITÁ LITERATURA ANDREWSOVÁ B. (2004) Čivava. Praha: Fortuna Print, 157 s. ISBN 807321-138-6. BRANIŠ M. (2004): Základy ekologie a ochrany životního prostředí. Praha: Informatorium, 203 s. ISBN 8073330245. CARELSON J.; GREEN R. (1995): Hodný pes, nemožné chování. Vyd. 2. Praha: Práh, pošt. přih. 46, 224 s. ISBN 80-85809-37-0. COREN S. (2007) The Intelligence of Dogs. Praha: Práh, P.O. Box 46, 319 s. ISBN 978-80-7252-186-9. FOGLE B. (1996) 101 praktických rad jak pečovat o psa. Praha: Ikar Praha, spol. s r.o., 72 s. ISBN 80-7202-020-X. KOPTA J. Inteligence psů. Domácí mazlíčci, 2010, roč. 23, č. 10, s. 23-26. LEHMANNOVÁ U. (1998) Čivava - výběr, držení, péče, výchova. Bratislava: Art Area, 80 s. ISBN 80-88879-32-9.

56

LEYEN K. (2004) Vlastnosti psů. Praha: Euromedia Group, 159 s. ISBN 80-242-1135-1. NAJMANOVÁ D.; HUMPÁL Z. (1981): Atlas plemen psů. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 269 s. ISBN 07-126-81. PACLTOVÁ J.; JÍLKOVÁ Z. (1998): Čivava - chováme psy. Vyd. 4. České Budějovice: Dona, 60 s. ISBN 80-86136-25-6. PALMEROVÁ J. (1998) Ilustrovaná encyklopedie psích plemen. Praha: Václav Svojtka & Co., 255 s. ISBN 80-7237-067-7. PROCHÁZKA Z. (1994) Chov psů. Brno: Spektrum, 280 s. ISBN 80-2090015-2. TAYLOR D. (1992) Velká kniha o psech. Bratislava: Gemini, spol. s r.o., 240 s. ISBN 80-85265-54-0. Elektronické zdroje: ANONYM: Blog o psech [online]. Datum poslední revize: neuvedeno [cit. 20. února 2011]. Dostupný z WWW: . Haf bez obav: Magazín o psech a lidech. Výstavy – klasifikace a hodnocení [online]. Datum poslední revize: neuvedeno [cit. 21. února 2011]. Dostupný z WWW: . Malá encyklopedie: Afgánský chrt [online]. Datum poslední revize: 25. 6. 2006 [cit. 20. února 2011]. Dostupný z WWW: . Pejskař: Přinašeči (retrívři), slídiči a vodní psi [online]. Datum poslední revize: 16. 5. 2010 [cit. 21. února 2011]. Dostupný z WWW: . Petworld: Pes v autě [online]. Datum poslední revize: 18. 5. 2008 [cit. 20. března 2011]. Dostupný z WWW: . Psí svět: Špicové a primitivní typy [online]. Datum poslední revize: neuvedeno [cit. 20. března 2011]. Dostupný z WWW: . 57

Slovenski klub za špice in pratipske pse: Samojed [online]. Datum poslední revize: neuvedeno [cit. 20. března 2011]. Dostupný z WWW: . Wikipedia: Anglický bulteriér [online]. Datum poslední revize: 31. 1. 2011 [cit. 20. února 2011]. Dostupný z WWW: . Wikipedia: Greyhound [online]. Datum poslední revize: 14. 2. 2011 [cit. 20. února 2011]. Dostupný z WWW: . Wikipedia: Plemena psů [online]. Datum poslední revize: 31. 1. 2011 [cit. 20. února 2011]. Dostupný z WWW: . Zvířata: Psi do kapsy [online]. Datum poslední revize: neuvedeno [cit. 20. března 2011]. Dostupný z WWW: .

10. SOUHRN Bakalářská práce se zabývá vystavováním psů a testováním psí inteligence. Teoretická část je rešerší literatury a zabývá se charakteristikou čeledi psovití, charakteristikou vystavování psů a charakteristikou psí inteligence. Praktická část je zaměřena na testování malé skupiny psů rasy čivava. Hlavní část se skládá z rozdělení druhů psí inteligence a dvou testů inteligence – testu adaptivní inteligence a testu pracovní inteligence a poslušnosti.

11. ABSTRACT The bachelor´s thesis deals with dogs show and testing dogs intelligence. The theoretical part, which is based on the literature search, deals with the section Canidae, characteristic of dogs show and dogs inteligence.

58

The practical part is focused on testing of a small group chihuahua dogs. The main part consists of division the intelligence of dogs and two tests of intelligence – the test of adaptive intelligence and the test of obedience and working intelligence. Anotace Bakalářská práce se zabývá vystavováním psů a testováním psí inteligence. Teoretická část je rešerší literatury a zabývá se charakteristikou čeledi psovití, charakteristikou vystavování psů a charakteristikou psí inteligence. Praktická část je zaměřena na testování malé skupiny psů rasy čivava. Hlavní část se skládá z rozdělení druhů psí inteligence a dvou testů inteligence – testu adaptivní inteligence a testu pracovní inteligence a poslušnosti. Annotation The bachelor´s thesis deals with dogs show and testing dogs intelligence. The theoretical part, which is based on the literature search, deals with the section Canidae, characteristic of dogs show and dogs inteligence. The practical part is focused on testing of a small group chihuahua dogs. The main part consists of division the intelligence of dogs and two tests of intelligence – the test of adaptive intelligence and the test of obedience and working intelligence. Klíčová slova: Psi, kritéria hodnocení, psí standardy, chování psů, adaptivní inteligence, pracovní inteligence a poslušnost. Key-words: Dogs, conditions assessment, standards of dogs, dogs behaviour, adaptive intelligence, working intelligence and obedience.

Bibliografický záznam: KOKRDOVÁ L. (2011): Výstavy psů: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. 59 s. Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. 59