MASARYKOVA UNIVERZITA. Výroba her a hraček ze dřeva v technické výchově na ZŠ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy

Výroba her a hraček ze dřeva v technické výchově na ZŠ Diplomová práce

Brno 2012

Vedoucí práce: PaeDr. Ing. Josef Pecina, CSc.

Autor práce: Bc. Jana Hrubá, DiS.

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

Holubice dne 16. dubna 2012

Jana Hrubá

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PaeDr. Ing. Josefu Pecinovi, CSc. za cenné rady a připomínky, jeţ mi byly přínosem.

3

Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 6 1.

TECHNICKÁ VÝCHOVA .............................................................................................................. 7 2.1 TECHNICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ NA ZŠ .................................................................................................... 7 2.1.1 Historie vyučování technických předmětů na českých ZŠ .................................................... 8 2.2 OBSAHOVÁ KONCEPCE TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ...................................................................... 9 2.2.1 Produktivní koncepce ........................................................................................................... 9 2.2.2 Uživatelská koncepce ......................................................................................................... 10 2.2.3 Komplexní pojetí technické výchovy .................................................................................. 11 2.3 VÝZNAM TECHNICKÉ VÝCHOVY ................................................................................................... 12 2.3.1 Budování vztahu k technice ................................................................................................ 12 2.3.2 Rozvoj manuální zručnosti ................................................................................................. 13 2.3.3 Rozvoj tvořivosti ................................................................................................................. 14 2.3.4 Chápání vztahů techniky a životního prostředí .................................................................. 15

2.

TECHNICKÁ VÝCHOVA V SOUVISLOSTECH RVP ............................................................ 17 3.1 3.2 3.3

3.

CHARAKTERISTIKA RVP ZV ........................................................................................................ 17 VZDĚLÁVACÍ OBLAST ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE .............................................................................. 19 PRÁCE S TECHNICKÝMI MATERIÁLY ............................................................................................. 22

DŘEVO A PRÁCE S NÍM............................................................................................................. 23 4.1 DŘEVO JAKO MATERIÁL ............................................................................................................... 24 4.1.1 Dřevo – dřevní hmota ........................................................................................................ 24 4.1.2 Získávání dřeva .................................................................................................................. 24 4.1.3 Vlastnosti dřeva.................................................................................................................. 26 4.1.4 Základní druhy dřevin ........................................................................................................ 30 4.2 PRÁCE SE DŘEVEM VE ŠKOLNÍ DÍLNĚ ............................................................................................ 34 4.2.1 Obrábění dřeva .................................................................................................................. 35

4.

PROČ PRÁVĚ HRAČKY? ........................................................................................................... 41 5.1 5.2 5.3

5.

HRAČKY DŘÍVE A DNES ................................................................................................................ 41 HRY A HRAČKY DĚTÍ STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ......................................................................... 42 DŘEVĚNÉ HRAČKY ....................................................................................................................... 43

NÁVRHY VÝROBKŮ ................................................................................................................... 45 6.1 PEXESO......................................................................................................................................... 46 6.1.1 O hře .................................................................................................................................. 46 6.1.2 Výroba hry ......................................................................................................................... 47 6.2 DOMINO ....................................................................................................................................... 50 6.2.1 O hře .................................................................................................................................. 50 6.2.2 Výroba hry ......................................................................................................................... 52 6.3 MIKÁDO ....................................................................................................................................... 55 6.3.1 O hře .................................................................................................................................. 55 6.3.2 Výroba hry ......................................................................................................................... 56 6.4 HANOJSKÉ VĚŢE ........................................................................................................................... 59 6.4.1 O hlavolamu ....................................................................................................................... 59 6.4.2 Výroba hlavolamu .............................................................................................................. 59 6.5 TANGRAM .................................................................................................................................... 63 6.5.1 O hlavolamu ....................................................................................................................... 63 6.5.2 Výroba hlavolamu .............................................................................................................. 65 6.6 PATNÁCTKA ................................................................................................................................. 69 6.6.1 O hlavolamu: ..................................................................................................................... 69 6.6.2 Výroba hlavolamu .............................................................................................................. 70 6.7 PŘESOUVACÍ OBRÁZKOVÝ HLAVOLAM ......................................................................................... 72 6.7.1 O hlavolamu: ..................................................................................................................... 72 6.7.2 Výroba hlavolamu: ............................................................................................................. 74 6.8 PROVÁZKOVÝ HLAVOLAM ............................................................................................................ 76

4

6.8.1 O hlavolamu: ..................................................................................................................... 76 6.8.2 Výroba hlavolamu: ............................................................................................................. 77 6.9 HLAVOLAM HOUPAČKA ................................................................................................................ 79 6.9.1 O hlavolamu: ..................................................................................................................... 79 6.9.2 Výroba hlavolamu: ............................................................................................................. 79 6.

AKČNÍ VÝZKUM ......................................................................................................................... 82 7.1 CHARAKTERISTIKA AKČNÍHO VÝZKUMU ...................................................................................... 82 7.1.1 Fáze akčního výzkumu ....................................................................................................... 82 7.1.2 Metody akčního výzkumu ................................................................................................... 83 7.2 REALIZACE AKČNÍHO VÝZKUMU .................................................................................................. 84 7.2.1 Cíl výzkumu ........................................................................................................................ 84 7.2.2 Výzkumné otázky ................................................................................................................ 84 7.2.3 Plán výzkumu ..................................................................................................................... 84 7.2.4 Charakteristika výzkumného vzorku................................................................................... 84 7.2.5 Sběr dat .............................................................................................................................. 86 7.3 VÝSLEDKY PROVEDENÉHO VÝZKUMU .......................................................................................... 86 7.3.1 Výrobek Tangram ............................................................................................................... 86 7.3.2 Výrobek Provázkový hlavolam ........................................................................................... 92 7.3.3 Výrobek Hanojské věže ...................................................................................................... 96

ZÁVĚR ................................................................................................................................................... 100 RESUMÉ ................................................................................................................................................ 100 POUŢITÉ ZDROJE .............................................................................................................................. 103 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ................................................................................... 103

5

Úvod Mé rozhodnutí napsat diplomovou práci na téma výroby dřevěných her a hraček na základní škole vzniklo vlastně ve dvou krocích: V rámci studia technické výchovy i celé aprobace mě nejvíce zajímá oblast týkající se výuky ve školních dílnách. Technologie obrábění a související problematika byly jiţ náplní mého předchozího studia na vyšší odborné škole. Zde se ale jednalo především o strojní obrábění řízené počítačem (CAD/CAM systémy, apod.). Oproti tomu studium na pedagogické fakultě mi poskytlo zkušenosti s ručními a ručněstrojními způsoby obrábění. Vzhledem k tomu, ţe velice ráda něco vyrábím vlastníma rukama, bylo to pro mne mnohem více uspokojující. Ze všeho nejraději mám práci se dřevem. Tento můj zájem mě přivedl k myšlence napsat diplomovou práci týkající se práce se dřevem ve školní dílně. K volbě konkrétního tématu her a hraček mně pak inspirovala výuka předmětu Praktické činnosti na ZŠ 1, který jsem absolvovala na katedře technické výchovy v rámci magisterského studia. Jeho náplní bylo zhotovit ze dřeva právě nějakou hru nebo hračku, včetně podrobného návodu, jak při její výrobě postupovat se ţáky na základní škole. Mezi kolegy se tehdy strhla vášnivá debata, neboť mnoho se jich domnívalo, ţe takové výrobky stejně nebude moţné se ţáky zrealizovat, protoţe jsou příliš sloţité a náročné na zhotovení. Mě ale tato tematika velmi zaujala, neboť si nemyslím, ţe je aţ tak nereálná. Hry a hračky jsou přirozenou součástí světa dětí a přijde mi tedy velice příhodné vyuţít tento námět pro práci v dílně. Bude-li výsledný produkt pro ţáky zajímavý a přitaţlivý, budou se při práci snaţit o co nejlepší výsledek a výuka je bude více bavit. Cílem této práce tedy je připravit několik námětů na výrobky z kategorie her a hraček. A to takových, které nebudou konstrukčně sloţité a přitom budou svojí podstatou vhodné a zajímavé pro ţáky II. stupně ZŠ. Součástí diplomové práce bude akční výzkum, realizovaný v ZŠ a MŠ Křenovice u Slavkova, který ověří pouţitelnost návrhů v praxi. Ţáci 7. ročníku experimentálně zhotoví některé z výrobků v rámci výuky technických prací.

6

1. Technická výchova „Pojem technická výchova je v naší pedagogické literatuře běţně pouţíván. S jeho precizní formulací se však setkáváme jen výjimečně, zpravidla jsou vyjádřeny jen cíle nebo úkoly technické výchovy.“(1) Tento termín se v literatuře navíc objevuje v několika různých významech. Můţe se jednat o technickou výchovu jako součást procesu výchovy a vzdělávání, o studijní obor realizovaný na pedagogických fakultách vysokých škol či vyučovací předmět základní školy. Ve své diplomové práci se budu zabývat pouze prvním zmíněným pojetím, tedy technickou výchovou jako součástí edukačního procesu na základní škole. V tomto smyslu je pojem technická výchova velmi blízký pojmu základní technické vzdělávání.(2) Různí autoři však jejich vzájemný vztah vymezují různě. Friedmann uvádí, ţe technické vzdělávání je spolu s vytvářením vztahu k technice a rozvojem technického myšlení obsahem technické výchovy.(2) Stoffa povaţuje technické vzdělávání za jednu z forem technické výchovy.(3) Škára pak technickou výchovu chápe jako výchovný aspekt technického vzdělávání.(4) Vzhledem k tomu, ţe oba tyto termíny jsou skutečně velmi blízké a moje práce je zaměřena především prakticky (tj. neklade si za cíl vymezení teoretických termínů), budu je v následujícím textu pouţívat jako synonyma.

2.1 Technické vzdělávání na ZŠ Technická výchova či technické vzdělávání je jednou ze sloţek všeobecného vzdělávání poskytovaného základní školou. V této souvislosti hovoříme o základním nebo obecném technickém vzdělávání. Tato označení vyjadřují fakt, ţe jeho výsledkem nemá být odborná kvalifikace, nýbrţ si klade za cíl budovat u ţáků technické myšlení a obecnou technickou gramotnost.(4) Stranou pak samozřejmě nelze ponechat ani rozvoj technické tvořivosti. „Pojem technická gramotnost je u nás chápán v podstatě jako technické vzdělanostní minimum, které by si měl osvojit kaţdý jedinec. Představuje určitou mez, jejíţ překročení je nezbytné pro ţivot v současné, technikou disponující společnosti“.(5) Technická gramotnost je tvořena třemi základními oblastmi (6): 1. postojová – chápání úlohy techniky ve společnosti

7

2. obsahová – orientace v technických pojmech a procesech, uţívání technických prostředků 3. procesuální – ovládání metod a systému vědeckého zkoumání Cílem obecného technického vzdělávání je umoţnit ţákům poznat účel a význam techniky, vybavit je základními technickými vědomostmi a dovednostmi, přiblíţit jim technické profese a v neposlední řadě u nich rozvíjet manuální zručnost.(4) Je realizováno prostřednictvím vyučovacích předmětů, které mají různé názvy (např. pracovní vyučování, technická výchova, technické činnosti, technické práce, technická praktika, atd.)(2)

2.1.1 Historie vyučování technických předmětů na českých ZŠ Technické vzdělávání je součástí výuky na základní škole od 1. září 1960, kdy byl do vyučování zaveden integrovaný předmět praktické vyučování, jehoţ součástí byly i technické práce. Od září 1991 se po následující čtyři školní roky jednalo o samostatný předmět technická výchova, jeţ byl součástí oblasti praktické vyučování. Praktické vyučování bylo povinné ve všech ročnících ZŠ. V následujícím školním roce 1995/96 došlo k přechodu z osmileté na devítiletou docházku a v rámci souvisejících změn se stalo praktické vyučování povinné pouze do 6. ročníku a dále jeho úlohu přebíraly volitelné technické předměty technická praktika, technické kreslení a modelářství.(4) Na základě Standardu základního vzdělávání, schváleného MŠMT dne 22. 8. 1995, bylo skupinami odborníků vytvořeno několik vzdělávacích programů, které řeší problematiku technického vzdělávání odlišně. Nejrozšířenějším se stal vzdělávací program Základní škola, který vešel v platnost od září 1996.(1) Uvádí se, ţe podle něj vyučovalo více jak 93% základních škol.(7) Učební plán tohoto vzdělávacího programu obsahoval předmět praktické činnosti. Tento předmět byl s různou časovou dotací povinný v průběhu celé školní docházky, v 6. – 9. ročníku to byla 1 hodina týdně.(4) Zahrnoval tyto oblasti učiva – práce s počítačem, práce s technickými materiály, elektrotechnika kolem nás, provoz a údrţba domácnosti, svět práce, pěstitelství a příprava pokrmů.(8) Počet škol vyučujících podle jiných osnov je natolik nízký, ţe pro potřeby této práce není třeba se jimi podrobněji zabývat.

8

Od školního roku 2007/08, kdy začal platit Rámcový vzdělávací program ZV, je technické vzdělávání realizováno v rámci vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Tomuto tématu je v následujícím textu věnována samostatná kapitola.

2.2 Obsahová koncepce technického vzdělávání „Výrazným rysem výuky obecně technických předmětů je neustávající vysoká potřeba inovace jejich obsahové a procesní stránky. Tyto inovace jsou nutnou reakcí na trvale se zvyšující vyuţívání techniky v běţných ţivotních situacích a na její současný prudký rozvoj.“(5) Současné potřeby se tedy diametrálně liší od situace, jaká byla před 50 léty, kdy bylo obecné technické vzdělávání ţáků v českých školách zahájeno.

2.2.1 Produktivní koncepce Původní koncepci, s níţ byl předmět pracovní činnosti, v jehoţ rámci byla technická výchova tehdy realizována, uveden do učebního plánu, označuje Škára jako produktivní.(4) Koţuchová v této spojitosti hovoří o koncepci polytechnické. Ta ovšem postavená na ideologické základy tehdejší doby způsobila řadu vnitřních rozporů. Za největší nedostatek povaţuje přílišnou orientaci na výchovu k práci a produktocentrické zaměření. Ačkoli původním záměrem bylo vychovávat lidi všestranně vzdělané (polytechnicky vzdělané), „tento záměr vyústil do pravého opaku: do zúţeného pohledu, v kterém nauka o technice byla omezená na předmět pracovní vyučování víceméně řemeslné povahy.“(9) Výuka byla zaměřena na provádění reproduktivní práce a získávání

řemeslných,

rutinních

dovedností.(5)

„Celý

vyučovací

proces

byl

organizovaný tak, aby ţáci vyrobili co nejdokonalejší kopie ukázkových výrobků.“(9) Naopak Škára zdůrazňuje přínosy tohoto pojetí výuky technické výchovy. Typické je především činnostní pojetí. Nejde tedy o verbální učení, učení se o technice a o technických činnostech, ale o učení se prostřednictvím praktické činnosti jako výchozí učební aktivity. Tou je rozuměna situace, kdy ţák má k dispozici určitý předmět, s nímţ manipuluje, pracuje, pouţívá jej podle učitelem předloţeného nebo jinak sděleného návodu a tím získává poznatky nezprostředkovaně, přímo z činnosti, o něm samotném, o jeho smyslu, významu, přínosu atd..(4) Její význam tedy spatřuje především v aktivní činnosti ţáků, která umoţňuje rozvíjet jejich tvořivost a jejímţ výsledkem jsou materiální objekty, výrobky. V této souvislosti ovšem Škára zdůrazňuje, ţe „sám

9

výrobek nesmí být chápán jako cíl, nýbrţ jako prostředek ke splnění celého spektra poslání, které technické vzdělávání sleduje“.(4) Koţuchová ve svých výzkumech ovšem dokazuje, ţe v praxi tyto poţadavky nejsou často naplňovány neboť, řada učitelů povaţuje za projev aktivity samu skutečnost, ţe ţák ve vyučovací hodině pracuje. Ve skutečnosti je však dítě mnohdy vnitřně zcela pasivní, neboť vyrábí pouze kopii ukázkového výrobku.(9)

2.2.2 Uživatelská koncepce Potřeba změny v pojetí výuky technicky zaměřených předmětů v našich školách je nejen důsledkem změn v našem školství, ale především změněného postavení techniky. Ta se díky bouřlivému rozvoji v uplynulých šesti desetiletích stala ve vyspělých společnostech běţnou součástí kaţdodenního ţivota. Z oblasti výroby byla technika postupně přenesena nejen do domácností, ale i do sféry volného času. A v tomto duchu je třeba také rozšiřovat zaměření všeobecných technických předmětů ve školách, kde je nutné věnovat větší pozornost uţití, nákupu a údrţbě techniky.(1)

„Inovace výuky o technice probíhají tedy pronikáním nového, progresivního a často velmi náročného obsahu (např. informačních a komunikačních technologií)“(5) Škára toto pojetí technické výchovy označuje jako uţivatelskou koncepci, zaměřenou na přípravu uţivatele techniky. Tato podle něj vychází z názoru, ţe kaţdý člověk nejen ve svém povolání, ale i v občanském ţivotě stále pouţívá různé technické objekty, a je proto ţádoucí ho s předstihem učit s nimi zacházet, pečovat o ně, popř. i provádět drobné opravy. Součástí této koncepce je i poznávání podstaty konstrukce a funkce technických zařízení, částí i technických systémů.(4) Jeho vymezení obsahu a příčin nového pojetí výuky technické výchovy v zásadě koresponduje s tím, co ve svých textech uvádí jiní autoři zabývající se touto tematikou (př. Kropáč (1), Koţuchová (9)). Diametrálně se však liší jeho postoj k nim, neboť toto nové pojetí neschvaluje a je zastáncem původní produktivní koncepce. Konkrétně k tomu uvádí: „Domnívám se, ţe by produktivní koncepce měla být nosnou koncepcí technického vzdělávání – její didaktický efekt je evidentně vyšší – a uţivatelská jako doplňující, včetně té její součásti, která směřuje k poznávání podstaty konstrukce a funkce technických zařízení. Ta, konec konců, prolíná koncepcí produktivní, nacházíme ji tam, kde se ţák učí pracovat s určitým nástrojem, přístrojem, atd.“ Příčinou jeho negativního přístupu k této

10

koncepci je to, ţe v ní neshledává dostatek moţností pro rozvoj tvůrčích technických vloh, coţ je pro jeho pojetí technické výchovy velmi podstatné.(4) 2.2.3 Komplexní pojetí technické výchovy Skutečnost, ţe technika pronikla a stále proniká do všech oblastí ţivota lidí, má své důsledky nejen v odborném, ale i ve všeobecném vzdělání. Nestačí uţ totiţ jen připravovat odborníky, kteří se budou podílet na rozvoji techniky v oblasti výzkumu, výroby či sluţeb, ale technicky gramotní musí být všichni lidé, neboť všichni jsou uţivateli techniky. Nutnost změn v pojetí a obsahu technické výchovy je tedy neoddiskutovatelná.(9) Přesto se ale mnoho odborníků shoduje v tom, ţe praktická manuální činnost by z obecného technického vzdělávání rozhodně neměla vymizet. Je ale třeba najít jí novou podobu. Poukazují na příklady ze zahraničních vzdělávacích systémů, kde je technickému elementárnímu vzdělávání věnována značná pozornost. A přes všechen rozvoj počítačové techniky je v nich zachována i elementární pracovní činnost technického charakteru, jako například obrábění dřeva a podobně.(2) Zatímco v minulosti se výuka technické výchovy v ČR omezovala víceméně jen na praktickou činnost a jen minimum prostoru bylo věnováno získávání souvisejících vědomostí, je dnes vznášen poţadavek na komplexnost výuky. Podle Kropáče totiţ nelze v obecně technických předmětech navazovat pouze na výsledky jiných vyučovacích předmětů, ale výchozí technické a technologické poznatky pro prováděné činnosti musejí být prezentovány v technických vyučovacích předmětech. Zdůrazňuje potřebu ucelenosti výuky, tedy rozvoj jak dovedností, tak i vědomostí. Současně upozorňuje také na výchovné poslání technické výchovy a s ním spojený rozvoj hodnot, postojů a vztahů. (5) A co by tedy mělo být obsahem tohoto uceleného pojetí výuky? Jde především o to, aby na základě získaných vědomostí a dovedností ţáci dokázali řešit současné i očekávané ţivotní situace spojené s pouţitím techniky či technických postupů. Výuka spojená se zhotovováním výrobků by měla probíhat i nadále, ale namísto provádění reproduktivní práce, by měla mít charakter tvořivé technické činnosti, která vede k rozvíjení osobnosti.

Má-li být ve výuce věnován prostor získávání patřičných

technologických dovedností a rovněţ má-li být realizována výuka zaměřená na plánování, vyuţívání, hodnocení, údrţbu či obsluhu technických objektů, logicky zbývá méně času na práci na výrobcích. Tomu je nutno přizpůsobit jejich povahu. Je vhodné,

11

aby si ţáci na jednom výrobku osvojili více operací a aby byli při práci maximálně samostatní a aktivní. Tedy, aby si samostatně vytvářeli nákresy, plánovali a připravovali jednotlivé operace, a to vše s ohledem na další hlediska konstrukce i postupu výroby. Dále je nutné věnovat zvýšenou pozornost motivaci ţáků. Jejich zájem by měl být jedním z nejvýznamnějších faktorů předurčujících obsah učiva (5) – tzn. i volbu konkrétních výrobků, jeţ budou realizovat.

2.3 Význam technické výchovy Jak vyplývá z předchozího textu, obecné technické vzdělávání by mělo plnit celou řadu cílů a funkcí, které však nejsou jednoznačně stanoveny. Mění se nejen v historickém kontextu spolu s vývojem společnosti, ale také s pohledem jednotlivých autorů, jeţ se tomuto tématu věnují. V jednotlivých pracích současných autorů však lze nalézt určité podobnosti, na jejichţ základě bych formulovala několik hlavních oblastí významu technické výchovy.

2.3.1 Budování vztahu k technice Technika, jako „souhrn všech prostředků a způsobů“(2), které slouţí lidem „k usnadňování činností, k osvobozování od činností, k rozšiřování přirozených lidských schopností

a k uspokojování osobních i společenských zájmů“(4),

je

významným faktorem společenského vývoje. Od pradávna je dosaţená úroveň techniky faktorem určujícím vyspělost společnosti. Technika hraje v dnešním ţivotě natolik významnou roli, ţe „člověk bez potřebných základních technických vědomostí a dovedností nemůţe kvalitně plnit svoji společenskou funkci a vést plnohodnotný ţivot“(2). Ty se proto stávají součástí všeobecného vzdělávání. V rámci technické výchovy by pak kromě osvojování technických vědomostí a dovedností, mělo být realizováno také budování správného postoje k technice a k jejímu vyuţívání v ţivotě. Ještě před 10 či 15 lety šlo především o to, pěstovat u ţáků kladný vztah k technice a k technickým novinkám, jako k něčemu, co přináší řadu výhod, čeho se není třeba obávat a čemu se není třeba bránit. Dnes, kdy dospělé i děti technika doslova obklopuje a je nepostradatelnou součástí jejich ţivota, technické novinky jsou téměř na denním pořádku a jsou veřejností s chutí očekávány a přijímány, jde pak dle mého názoru spíše o racionalizaci vztahu k technice. Tedy k uvědomění, ţe technika má

12

lidem ţivot usnadňovat, nikoli být jeho hlavní náplní. Škola by neměla vychovávat technické optimisty, kteří chápou vliv techniky na ţivot člověka a společnosti výhradně pozitivně, vidí v ní jediný moţný způsob současného i budoucího ţivota a problémy, krize a katastrofy, které uţití a rozvoj techniky s sebou přináší, berou jen jako přechodné obtíţe, které lze vyřešit pouze dalším rozvojem techniky. Nemá však vychovávat ani technické pesimisty, kteří techniku odmítají a vidí v ní cestu lidstva do záhuby.(10) Jde o dosaţení zlaté střední cesty - vychovávání technických realistů, kteří umí s technikou pracovat, znají moţnosti a výhody technického pokroku, ale současně si také uvědomuje jeho rizika a negativní dopady. Ve shodě s Koţuchovou tedy povaţuji za nejzásadnější výchovný moment ve vztahu k technice, orientovat výchovu ţáků tak, aby chápali a byli si vědomi toho, ţe o technice a jejím vyuţití vţdy rozhoduje člověk a na jeho přístupu a morálce závisí, jak a k jakým účelům bude technika vyuţívaná. Proto by se měli vţdy a za všech okolností zasazovat o její zodpovědné vyuţívání (9).

2.3.2 Rozvoj manuální zručnosti „Manuální zručností se rozumí schopnost vykonávat pracovní pohyby v souhře příslušných svalových skupin i v souhře myšlení a činnosti svalů.“(4) Manuální zručnost souvisí s úrovní rozvoje hrubé i jemné motoriky a s rozvojem intelektuálním. Mimo to má na ni zásadní vliv také ţivotní styl. Na tom, ţe manuální zručnost dětí klesá, se shodnou nejen učitelé mateřských a základních škol, ale i pedagogicko-psychologičtí odborníci. Zatímco dříve byla dovednost zavázat si boty nebo zapnout knoflíky součástí hodnocení školní zralosti, dnes má s těmito úkony problém řada i mnohem starších dětí. Vinu na tom nenesou jen boty na suchý zip, které sice dětem i rodičům usnadňují ţivot, ale zdaleka tak neprocvičí prsty jako zavazování tkaniček. Spíše je to důsledek jiného způsobu ţivota, který celkově neposkytuje tolik příleţitostí k procvičení rukou a prstů. Současné děti tak sice obvykle umějí velmi dobře ovládat tlačítka na klávesnici, touchpad či myš, ale stříhání papíru nůţkami jim často činí nemalé potíţe.(11) Podstatu tohoto problému, dle mého názoru, krásně vystihuje kanadská terapeutka Stacy Kramerová, která se manuální zručností dětí zabývá: „Začíná to u batolat, která se nebatolí po zemi tak často jako batolata v minulosti. To ale znamená, ţe nepouţívají rukou a tedy je necvičí a nerozvíjejí. Potom si hrají s hračkami, které mají hlavně tlačítka - a ta neprocvičují

13

celou ruku. To vede k problémům v případě sloţitější koordinace mezi rukou a mozkem, jako je třeba drţení tuţky a psaní nebo drţení nůţek a stříhání.“(12) Technické vzdělávání orientované na praktickou technickou činnost je na druhém stupni základní školy jednou z mála vzdělávacích obsahů přímo zaměřených k rozvoji manuální zručnosti. Přitom tato manuální zručnost získaná při práci ve školní dílně nebude v ţivotě uţitečná jen těm ţákům, kteří se půjdou vyučit nějakému řemeslu. Škára k tomuto velmi trefně poznamenává, ţe kdo potřebuje být zručnější neţ ti nejnadanější ţáci, jeţ se stanou zdravotními sestrami, zubními lékaři či dokonce chirurgy – „tedy pracovníky, jejichţ zručné a citlivé ruce nic nemůţe nahradit. Manuální zručnost se rozvíjí rozhodujícím podílem do třináctého roku věku. Z nezručného jedince, byť jinak sebenadanějšího, jiţ lékařská fakulta chirurga nebo zubaře nepřipraví.“(4)

2.3.3 Rozvoj tvořivosti Tvořivost, či také kreativita je „činnost člověka, vytvářející nové materiální, technické, umělecké, kulturní a duchovní hodnoty, jeţ mají nejen individuální, ale i společenský význam.“(13) Tvořivost je dnes vnímána jako jedna z nejvýznamnějších oblastí duševní činnosti člověka, která měla a má pro lidstvo dalekosáhlý kulturní, civilizační a ekonomický význam. A zřejmě je také potenciálem, který rozhodne o jeho budoucnosti. Tvořivý člověk se dokáţe lépe vyrovnat se situacemi, kde nelze vyuţít dřívější zkušenosti a naučené stereotypy myšlení a chování. Člověkem budoucnosti, jeţ nahradí současný druh homo sapiens sapiens, tak bude pravděpodobně homo creans - člověk tvůrčí.(13) Přestoţe je tedy naší škole mnohdy vytýkáno, ţe svými přístupy kreativitu spíše potlačuje neţ rozvíjí, je tvůrčí osobnost současným výchovným ideálem a současné kurikulární dokumenty poskytují pro rozvoj tvořivosti podmínky. Podpora tvořivosti se tak dostává do centra pozornosti mnoha školních vzdělávacích programů, její skutečná realizace však závisí především na samotném učiteli. „Jejich motivace, další vzdělávání a vytvoření podmínek jsou klíčovou strategií pro podporu tvořivosti.“(14) Výchova k tvořivosti můţe být vymezena jako významná pedagogická činnost, jeţ s pouţitím speciálních výukových metod a rovněţ vytvářením příznivých podmínek, rozvíjí kreativitu ţáků.(13) Snahou je, aby ţáci získávali poznatky aktivně vlastní činností.

14

Mezi často vyuţívané vyučovací metody patří např. metody projektové a problémové. Pro rozvoj tvořivosti je také důleţitá příznivá vnitřní atmosféra školy i třídy, bohaté a inspirující prostředí ve výuce, dostatek času k tvůrčím činnostem a zejména neohroţující způsob hodnocení tvůrčích činností.(14) V souvislosti s technickým vzděláváním se jedná především o

rozvíjení

technické tvořivosti a tvořivého technického myšlení. Pecina technickou tvořivost vymezuje jako „jev, při kterém ţák (ţáci) správně a účelně řeší problémové úlohy technického charakteru v teoretické rovině nebo správně a účelně vyřeší problém praktického charakteru při práci s technickými materiály nebo při školním experimentování“.(15) Podobnost tvořivosti technické a vědecké či umělecké spočívá především ve struktuře tvořivého procesu“(13), k jejich rozvíjení se tedy vyuţívají podobné výukové metody a platí stejné zásady. Z výuky technické výchovy by tedy mělo vymizet pasivní příjímání hotových poznatků a pouhé napodobování činností učitele, to by mělo být nahrazeno učením se vlastní činností. Tedy ţáci by měli mít moţnost ovlivňovat, jaké výrobky budou zhotovovat a sami by měli dělat nákresy, hledat a ověřovat nejvhodnější způsoby jejich realizace.

2.3.4 Chápání vztahů techniky a životního prostředí Prostředí člověka formuje a utváří tři vzájemně se ovlivňující oblasti - příroda, společnost a technika.(6) Technika je osobitý fenomén, který je produktem lidstva a který na něj a na jeho prostředí zpětně aktivně působí. Změny, jeţ přináší, však nemusí být vţdy pouze pozitivní, technika můţe člověku pomáhat a slouţit, ale můţe mu i znepříjemňovat ţivot nebo dokonce ohroţovat jeho existenci.(9) „Lidstvo vyuţívá různých zdrojů energie a surovin a přitom vytváří nejen emise a jiné škodliviny, ale také velké mnoţství odpadů, které neumí zpracovat. Narůstá chemické znečištění vody, půdy i ovzduší. Globálně se otepluje, ozonová vrstva je ohroţena, ubývá pralesů i obdělavatelné půdy, ubývá nerostných surovin i biologických druhů.“(2) Tyto negativní dopady spojené s rozvojem a vyuţíváním vědy a techniky, ohroţují nejen zdraví lidí, ale i celé planety, coţ by mohlo mít pro lidstvo katastrofální důsledky. Jedním z úkolů technické výchovy tedy je učit ţáky si tyto dopady uvědomovat a hodnotit je. Proto musí být ekologické aspekty nedílnou součástí veškerého technického vzdělávání. Je potřebné se zabývat vlivem různých pracovních a

15

výrobních činností na ţivotní prostředí a zaobírat se důsledky těchto činností v regionálním i všeobecném měřítku. Věnovat pozornost ochranně a racionálnímu vyuţívání přírodních zdrojů, sniţování mnoţství produkovaných odpadů a rovněţ moţnostem jejich recyklace.(9) A jak jiţ bylo zmíněno v odstavci o budování vztahu k technice, vţdy je nutné vést ţáky k vědomí, ţe z devastace ţivotního prostředí nelze vinit vědu či techniku, ale ţe za jeho stav je zodpovědný pouze člověk a tedy i oni sami.

16

2. Technická výchova v souvislostech RVP Od 1. září 2007 začaly základní školy postupně vyučovat podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. (Nejprve první ročníky daného stupně, tj. 1. a 6. ročníky, vyšší ročníky dokončily započatý stupeň podle původního vzdělávacího programu). Tento dokument je součástí školské či kurikulární reformy v České Republice, která přináší především změny v obsahu a cílech vzdělávání.(16) To s sebou pochopitelně přináší i změny ve výuce technické výchovy.

3.1 Charakteristika RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) je komplexní pedagogický dokument, který ovlivňuje vzdělávání na všech typech škol poskytujících základní vzdělávání.(17) Je součástí nového systému kurikulárních dokumentů pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let, které jsou postupně zaváděny do naší vzdělávací soustavy. RVP ZV „ve svých cílech, vzdělávacím obsahu, očekávaných kompetencích a dalších pokynech pro organizaci a realizaci vzdělávání navazuje na Rámcový program pro předškolní vzdělávání a současně je východiskem pro tvorbu Rámcových vzdělávacích programů pro střední vzdělávání“(17). Je vytvořen na základě principů formulovaných v Národním programu rozvoje vzdělávání (tzv. Bílé knize), který se zabývá způsoby zefektivnění vzdělávacího systému ČR(18). Jeho platnost je dána školským zákonem 561/2004 Sb. Kurikulární dokumenty jsou nově vytvářeny ve dvou stupních. Dokumenty na první – státní - úrovni jsou Národní program vzdělávání, který vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a Rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce a formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy v jednotlivých etapách (předškolní, základní a střední).(19) Na rámcové vzdělávací programy pak navazují dokumenty druhého stupně - školní vzdělávací programy (ŠVP), podle kterých vyučují jednotlivé školy.(18) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání vymezuje: 1. charakteristiku a nejobecnější cíle základního vzdělávání Úvodní část dokumentu charakterizuje vzdělávací obor Základní vzdělávání jako jedinou povinnou etapu vzdělávání, kterou celá populace ţáků absolvuje ve dvou stupních, které na sebe obsahově, organizačně i didakticky navazují. „Základní

17

vzdělávání má ţákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání.“(19) 2. klíčové kompetence Klíčové kompetence jsou v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání definovány jako „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti.“(19) Jedná se o soubor základních způsobilostí, tj. znalostí, dovedností, postojů, způsobů jednání atd., které by měli ţáci v průběhu základního vzdělávání získat.(17) Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit ţáky klíčovými kompetencemi na nejvyšší moţné úrovni, které můţe daný jedinec dosáhnout. Osvojené učivo v podobě činnostně zaměřených výstupů je předpokladem k vyuţívání schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány (19): kompetence k učení kompetence k řešení problémů kompetence komunikativní kompetence sociální a personální kompetence občanské kompetence pracovní 3. obsah vzdělávání Vzdělávací obsah je v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, které se pak většinou dále dělí na několik obsahově blízkých vzdělávacích oborů. Obsah jednotlivých oborů je definován pomocí „očekávaných výstupů“ – které jsou formulovány jako získané dovednosti a „učiva“. Technické vzdělávání je pak v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání reprezentováno vzdělávací oblastí a zároveň vzdělávacím oborem Člověk a svět práce.(18) Vzdělávací oblasti a obory základního vzdělávání jsou uvedeny v tabulce 1.

18

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace

Vzdělávací obory Český jazyk a literatura Cizí jazyk

Matematika a její aplikace

Matematika a její aplikace

Informační a komunikační technologie

Informační a komunikační technologie

Člověk a jeho svět

Člověk a jeho svět

Člověk a společnost

Dějepis Výchova k občanství Fyzika Chemie

Člověk a příroda

Přírodopis Zeměpis Hudební výchova

Umění a kultura

Výtvarná výchova Výchova ke zdraví

Člověk a zdraví

Tělesná výchova

Člověk a svět práce

Člověk a svět práce

Tabulka 1: Vzdělávací oblasti a vzdělávací obory RVP ZV

3.2 Vzdělávací oblast Člověk a svět práce Spolu s rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání přichází do škol také nová vzdělávací oblast Člověk a svět práce. RVP ZV přináší do škol novou vzdělávací oblast Člověk a svět práce. Ta by měla ţáky připravit na budoucí pracovní ţivot a usnadnit jim budoucí profesní orientaci. Její obsah je velmi rozmanitý a školám nabízí širokou škálu moţností, jak ji uskutečnit.(20) Podle dokumentu MŠMT oblast Člověk a svět práce „postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede ţáky k získání základních uţivatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření ţivotní a profesní orientace ţáků“. (19) Základem vzdělávací oblasti jsou reálné ţivotní situace, které ţákům umoţňují bezprostřední kontakt s rozličnými formami lidské činnosti i techniky. Orientuje se na praktické pracovní dovednosti a návyky a v rámci základního vzdělávání tak 19

představuje oblast velmi důleţitou pro budoucí pracovní i společenské uplatnění ţáků. „Ţáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou ţáci soustavně vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny při práci.“ Od ostatních vzdělávacích oblastí se tak liší svým praktickým zaměřením a vytváří tak jejich určitou protiváhu.(19) Vzdělávání v oblasti Člověk a svět práce přispívá k utváření klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáky k (19): pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosaţení kvalitního výsledku poznání, ţe technika jako významná součást lidské kultury je vţdy úzce spojena s pracovní činností člověka autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a ţivotnímu prostředí chápání práce a pracovní činnosti jako příleţitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro moţnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další ţivotní a profesní orientaci Vzdělávací oblast člověk a svět práce má své místo ve výuce na 1. i na 2. stupni základní vzdělávání a je určena pro všechny ţáky bez ohledu na pohlaví.(19) Její obsah je rozdělen do několika tematických okruhů, pro přehlednost uvedených v tabulce 2.

20

Člověk a svět práce Práce s drobným materiálem I. stupeň

Konstrukční činnosti Pěstitelské práce Příprava pokrmů Práce s technickými materiály Design a konstruování Pěstitelské práce a chovatelství

II. stupeň

Provoz a údrţba domácnosti Příprava pokrmů Práce s laboratorní technikou Vyuţití digitálních technologií Svět práce

Tabulka 2: Okruhy vzdělávací oblasti Člověk a svět práce

Na 2. stupni je tedy obsah tvořen osmi okruhy, z nichţ pouze tematický okruh Svět práce je povinný a další okruhy si škola volí na základě svého vybavení, své profilace, apod..(19) Povinností je realizovat minimálně jeden další okruh a to v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, ţe jednotlivé okruhy poskytují ţákům informace z různých oblastí práce, coţ napomáhá při volbě dalšího profesního zaměření, je vhodné zařazovat do výuky co nejvíce oblastí. Ty uţ pak není nutné realizovat v plném rozsahu. Z uvedeného je vidět, ţe oproti obsahu technických předmětů stanovených ve vzdělávacím programu Základní škola, zde došlo k určitým změnám. Přibylo několik zcela nových okruhů a některé naopak zmizely. Zásadní je, ţe součástí jiţ není práce s počítačem, která se nyní realizuje prostřednictvím samostatné vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie. Dále také jiţ není součástí modul Elektrotechnika kolem nás, jeho obsah se ale nevytratil, nýbrţ se stal součástí jiných okruhů. Elektrotechnika v domácnosti je nyní učivem okruhu Práce a údrţba domácnosti a práce se stavebnicemi spadá do Designu a konstruování. Obsah zachovaných okruhů byl mírně modifikován. Pro tuto diplomovou práci je stěţejní tematický okruh Práce s technickými materiály, proto je mu věnována samostatná podkapitola. 21

3.3

Práce s technickými materiály Okruh práce s technickými materiály umoţňuje ţákům poznávat různé materiály

a jejich vlastnosti a rovněţ moţnosti jejich vyuţití v praktickém ţivotě. Výuka tohoto okruhu probíhá obvykle převáţně ve školní dílně, proto zpravidla tento okruh realizují školy, které touto odbornou učebnou disponují. V RVP jsou stanoveny tyto okruhy učiva (19): vlastnosti materiálu, uţití v praxi (dřevo, kov, plasty, kompozity) pracovní pomůcky, nářadí a nástroje pro ruční opracování jednoduché pracovní operace a postupy organizace práce, důleţité technologické postupy technické náčrty a výkresy, technické informace, návody úloha techniky v ţivotě člověka, zneuţití techniky, technika a ţivotní prostředí, technika a volný čas, tradice a řemesla Rámcový vzdělávací program stanoví pro okruh práce s technickými materiály tyto očekávané výstupy (19): ţák provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodrţuje technologickou kázeň ţák řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí ţák organizuje a plánuje svoji pracovní činnost ţák uţívá technickou dokumentaci, připraví si vlastní jednoduchý náčrt výrobku

22

3. Dřevo a práce s ním Dřevo má mezi materiály, jeţ lidstvo vyuţívá a jimiţ se obklopuje, zcela jedinečné postavení. Člověk si svůj výjimečný vztah k němu pěstuje jiţ od počátku své existence. V nejstarších dobách mělo dřevo existenční význam. Umoţnilo tak zásadní pokroky jako vytvořit pracovní nástroje, postavit obydlí nebo získat a udrţet oheň. I kdyţ se postupně objevovaly a vyuţívaly další a další přírodní i uměle vytvořené suroviny, „dřevo nachází všestranné a působivé uplatnění ve všech kulturách a zemích světa“ a provází lidstvo celým jeho vývojem.(21) Své významné postavení si dokázalo udrţet i do dnešních dnů a v konkurenci současných moderních materiálů je nejen schopné

obstát,

naopak

jeho

obliba

opět

narůstá.

Mnoho

lidí

má

totiţ

v přetechnizovaném světě plném plastických hmot potřebu být ve spojení s přírodou. A dřevo je příroda, kromě toho „má hezkou barvu, příjemně voní, je příjemné na dotek“.(22) Dřevo je nejen praktické, ale i krásné. Mám řadu důvodů, proč jsem jako surovinu pro výrobu hraček, zvolila právě dřevo. Nejen ţe je snadno opracovatelné, ale především svojí podstatou zcela naplňuje poţadavky kladené na hračky, jeţ mají být trvanlivé, rozvíjet vkus a cit pro krásu, přinášet radost a citové uspokojení. Jsem přesvědčena, ţe je zapotřebí u ţáků cíleně budovat vztah ke dřevu jakoţto materiálu. Umoţníme-li jim styk se dřevem a práci s ním, nerozvíjíme jen jejich manuální zručnost, technické dovednosti či estetické cítění, ale i celou jejich osobnost. Dřevo je součástí přírody, kdo má rád dřevo, má rád přírodu. Kdo má rád přírodu, bude se více zabývat tím, jak ji vyuţívat citlivě a nedevastovat při tom ţivotní prostředí. To je dle mého názoru v dnešní době palčivých environmentálních otázek velmi cenné. Jak jiţ bylo řečeno, člověk ţije se dřevem a pouţívá jej od nepaměti, za tuto dobu lidstvo získalo o tomto materiálu velké mnoţství vědomostí. Ty lze rozdělit do dvou základních okruhů – jednak o dřevu samotném a jednak o jeho zpracování.(23) Obě kategorie spolu však do značné míry souvisí. Neboť kaţdé dřevo je jiné a jeho vlastnosti určují moţnosti jeho vyuţití a tím i způsoby obrábění. Stephen Corbett se ve své příručce pro práci se dřevem vyjadřuje takto: „Dokonalých výsledků při opracování dřeva mohou dosáhnout jen ti, kdo mají vysoce vyvinutý cit pro materiál. Bez něj jsou k ničemu všechny nástroje i technologické postupy. K nejdůleţitějším krokům vedoucím k vypěstování tohoto citu je zevrubná znalost a výběr suroviny.“(21)

23

Z uvedeného je tedy zřejmé, ţe obě skupiny poznatků od sebe nelze oddělit a pokud chceme, aby ţáci pracovali se dřevem s úspěchem, musíme je nejprve vybavit základními teoretickými vědomostmi. Blíţe o nich v následujícím textu.

4.1 Dřevo jako materiál 4.1.1 Dřevo – dřevní hmota „Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Vzniká v rostlinách z meristémových buněk, tj. buněk s dělivou funkcí. Je zahrnováno mezi obnovitelné zdroje energie, jako jeden z druhů biomasy.“(24) Jeho význam spočívá v hodnotě dřevní hmoty, která se vyuţívá v mnoha odvětvích (stavebnictví, papírenství, výroba nábytku, výroba hudebních nástrojů atd.) a je významnou surovinou nejen z hlediska ekologie.(25) Z hlediska produkce dřeva je nejdůleţitější částí stromu jeho kmen. Jeho povrchovou vrstvu tvoří kůra, jejíţ tloušťka a vzhled se různí v závislosti na stáří stromu a druhu dřeviny. Vţdy je však jejím posláním chránit niţší vrstvy kmene. Bezprostředně pod kůrou se nachází lýko, jeţ je jedinou ţivou a současně ţivotně důleţitou částí struktury kmene.(26) Zásobuje totiţ celou rostlinu produkty fotosyntézy vznikající v listech. „Následuje úzká vrstva kambia, tvořena dělivými buňkami, které kaţdoročně zajišťují nárůst kmene o jeden letokruh.“(21) Hlavní část kmene je pak tvořena dřevem. U mnoha druhů stromů je vnější a vnitřní část dřevního válce nestejně zabarvena. Vnější, světlejší část kmene je nazývána běl. Je to ţivá část dřevní hmoty, jíţ proudí ţiviny od kořenů vzhůru a kaţdý rok přirůstá o jeden letokruh. Její šíře je u jednotlivých druhů různá (mohou to být 3 nebo i 21 letokruhů). Dřevo blíţe ke středu kmene, tzv. jádro, bývá tmavší a vzniká postupným odumíráním běli. Obě vrstvy mají stejnou pevnost, ale běl bývá méně odolná a trvanlivá. Tyto dřeviny nazýváme jádrové. Některé druhy však mají stejné zbarvení i obsah dřeva v celém objemu, ty jsou pak označovány jako bělové. Prostředek kmene bývá vyplněn dření. Je to měkké, řídké pletivo, šíře cca 2-5mm.(25) Zpravidla však nebývá uloţena přesně v jeho geometrickém středu. Je křehká a náchylná k napadení plísněmi či houbami, proto se pro zpracování nevyuţívá.

4.1.2 Získávání dřeva „Zdrojem dřeva jsou převáţně dřeviny rostoucí na lesní půdě.“(25) V České Republice zaujímají lesy 33,5% její rozlohy.(27) Lesy mají kromě produkce dřeva

24

navíc obrovskou a nezastupitelnou funkci v celém ekosystému (mj. produkce kyslíku, pohlcování CO2, stabilizace klimatu, protipovodňová ochrana, zdroj potravy a útočiště pro mnoho druhů ţivočichů atd.)

Obr 1: Les jako zdroj dřeva

Dřevo je získáváno těţbou. Ta navzdory převládajícím názorům nemusí být pro ţivotní prostředí škodlivá a devastující. Při vhodném způsobu hospodaření je naopak prospěšným prostředkem výchovy a obnovy porostů. V současné době se v našich lesích pouţívá tzv. podrostní nebo výběrný způsob hospodaření, kdy se porost postupně prořeďuje (kácí se jen jednotlivé stromy nebo menší skupiny), tak aby vznikl prostor pro vyklíčení a růst nových semenáčků. Je to podstatně šetrnější způsob neţ dřívější rozsáhlé holoseče. Stromy určené pro pokácení vybere a označí lesní hospodář.(27) Vlastní kácení pak provedou dřevaři a lesní dělníci. Poraţené stromy jsou odvětveny a je odříznut vrchol stromu a to v místě, kde dosahuje průměru asi 7 cm.(28) Pokud hrozí rozmnoţení škůdců, tak i odkorněny. Surové kmeny jsou roztříděny podle kvality a putují k dalšímu zpracování - cca 56% na pily, 20% do továren na papír a celulózu, 16% do jiných provozů (dýhárny, výroba palet, atd.) Zbývající část je vyuţita jako palivové dříví (29). Jako zdroj energie, popřípadě dřevařská štěpka jsou rovněţ vyuţitelné silnější větve. Zbývající organický materiál (drobné větve, pařezy) jsou ponechány v lese k rozkladu a obohacení půdy o ţiviny.(27) Právě na pily, putuje největší část dřeva z toho důvodu, ţe zde jsou obrovské kmeny rozřezány na menší části tzv. řezivo, které je polotovarem pro výrobu v různých dřevozpracujících provozech a odvětvích (např. stavebnictví, truhlářství, nábytkářství, atd.). Podle toho, zda je ponecháno i s kůrou nebo zda je okrajová část oddělena,

25

rozeznáváme řezivo neomýtané a omýtané. Dále jej můţeme dělit podle tvaru a velikosti průřezu, jak uvádí následující tabulka: 1) Deskové řezivo – šířka je větší neţ dvojnásobek tloušťky

Tloušťka

Prkna

13-35 mm

Krajinová prkna a krajiny – neomítané kusy deskového řeziva

18- 24 mm

Fošny

40-100mm

Trámy

> 100 mm

2) Hraněné řezivo – čtyřstranně řezané řezivo, šířka je nejvýše dvojnásobek tloušťky

Plocha průřezu

Lišty

< 100 mm2

Latě

100 – 250 mm2

Hranolky

250 - 1000 mm2

Hranoly

> 1000 mm2 Tabulka 3: Druhy řeziva

Kromě řeziva se jako polotovary pro další výrobu vyuţívají také dýhy. „Dýha je tenký plát dřeva, který vzniká v dýhárnách loupáním nebo krájením dřeva z kmenů.“(27) Dýhy jsou vyuţívány jednak k výrobě překliţek (desek z navrstvených dýh) a jednak pro povrchovou úpravu různých materiálů. Nelepením dýhy na jejich povrch vzniká imitace krásných dřev, která je vzhledově stejně zajímavá, ale podstatně levnější. Díky snaze maximálně vyuţít cenný materiál, jsou zpracovávány i drobné odřezky. Vzniká tak další z vyuţívaných materiálů – dřevotřískové a dřevovláknité desky.

4.1.3 Vlastnosti dřeva Vlastnosti dřeva určují nejen jeho vnější vzhled, ale i kvalitu a pouţitelnost. Jsou dány nejen druhem dřeviny, z níţ daný kus dřeva pochází, ale i vlivem ţivotních podmínek konkrétního stromu. Vlastnosti se tedy mohou mírně lišit i u dřeva pocházejícího ze dvou různých stromů téhoţ druhu.

26

Nejvýznamnější vlastnosti dřeva, jejichţ existence a vlivu by si ţáci měli být vědomi: Vzhled dřeva Barva dřeva je vlastností, kterou vnímáme jiţ při prvním pohledu na kus dřeva. Různá dřeva mají různá zbarvení od bílé, přes ţlutou, červenohnědou aţ po hnědočernou. Přičemţ zbarvení není jednotné po celém povrchu, ale objevují se nejrůznější pruhy, výběţky a výčnělky v různých odstínech – hovoříme o kresbě dřeva. „Barva a kresba dřeva určují jeho dekorační hodnotu a mají praktický význam při rozhodování, jaké dřevo pouţijeme ke zhotovení výrobku, u něhoţ je ţádán pěkný vzhled.“(28) Vztah dřeva k vodě Voda se ve dřevě nachází nejen, dokud je ţivým stromem, ale i po jeho pokácení a zpracování. „Je to způsobenou hydroskopicitou (navlhavostí) dřeva, tj. schopností pohlcovat ze vzduchu vodní páry.“(30) Vlhkost dřeva se můţe měnit, a to v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí, v němţ se nachází. Mnoţství vody ve dřevě obsaţené se vyjadřuje v procentech z jeho celkové hmotnosti. (Zjistit můţeme např. takto: vzorek dřeva zváţíme, po té vysušíme a opět zváţíme. Rozdíl hmotnosti představuje mnoţství vody.) Vlhkost dřeva je velice významným faktorem, protoţe ovlivňuje všechny vlastnosti tohoto materiálu. „Vlhčí dřevo je těţší, ale také méně pevné, pruţné a tvrdé. Se změnou obsahu vody mění dřevo tepelné, elektrické, akustické i optické vlastnosti. Vlhkost ovlivňuje i opracovatelnost a trvanlivost. Nejdůleţitější je však její vliv na rozměry dřeva.“(30) Aby si výrobek zachoval tvar a rozměry, které mu budou dány při opracování, je třeba, aby vlhkost dřeva při jeho výrobě zhruba odpovídala vlhkosti, která bude v prostředí, kde bude vyuţíván. Pokud by výrobní vlhkost byla vyšší neţ uţitková, docházelo by k vypařování vody a zmenšování rozměrů - tzv. sesychání. V opačném případě, kdy by byla výrobní vlhkost niţší neţ uţitková by naopak docházelo k přijímání vody a zvětšování rozměrů – tzv. bobtnání. Změna rozměrů by u mnoha výrobků nemusela zásadně ovlivnit jejich pouţití, ovšem sesychání a bobtnání neprobíhá ve všech směrech materiálu stejnoměrně, proto můţe docházet k praskání či borcení dřeva, coţ ovlivňuje jeho pevnost a pruţnost. „Borcení a trhliny mohou

27

vzniknout i vinou nesprávného uloţení a to platí především o dřevu částečně opracovaném. Proto je správné uloţení a vysušení dřeva základní podmínkou jeho úspěšného zpracování.“(30) Tvrdost dřeva „Tvrdost dřeva je odpor, který klade dřevo nástroji při obrábění“.(31) Čím je dřevo tvrdší, tím hůře se opracovává. Tato vlastnost je tedy mimořádně významná zejména při ručním obrábění (jeţ je při práci ţáků v dílnách převaţující). Dřevo je materiál nestejnorodý, takţe jeho tvrdost je na různých částech povrchu a v různých směrech rozdílná – např. “tvrdost na čelně přeřezaných vláknech je podstatně vyšší neţ podél vláken“.(31) Pro určení tvrdosti dřeva se pouţívá nejčastěji tzv. Brinellova zkouška, při které se do materiálu určitou silou vtlačuje ocelová kulička

10 mm a podle hloubky otlaku

lze určit stupeň tvrdosti. (32) Dřevo se podle tvrdosti rozděluje na měkká, středně tvrdá a tvrdá. Tvrdost našich 15 nejběţnějších dřevin (33), zobrazuje následující graf:

topol smrk olše lípa borovice bříza modřín třešeň javor jasan dub habr buk ořech akát švestka 0

10

20

měkká dřeva

30

40

50

60

70

středně tvrdá dřeva

80

90

100

tvrdá dřeva

Graf 1: Tvrdost našich nejběţnějších dřev

28

Pevnost, pruţnost a houţevnatost dřeva Tyto vlastnosti dřeva určují jeho schopnost odolávat namáhání. Jsou jimi do značné míry ovlivněny moţnosti pouţití jednotlivých druhů dřev. Pevnost dřeva vyjadřuje, jak je schopno vzdorovat statickému namáhání, tzn., jak velké zatíţení snese, neţ dojde k prasknutí. Pevnost dřeva je stejně jako jeho ostatní mechanické vlastnosti ovlivňována směrovou nestejnorodostí tohoto materiálu, ve směru vláken je tak výrazně pevnější neţ napříč vlákny.(34) Nejpevnější z našich dřev je dubové a akátové. Ale vysokou pevností můţe vynikat i měkké dřevo olšové, pokud je trvale umístěno pod vodou.(35) Pruţnost dřeva „je schopnost nabývat původní tvar a rozměr“.(32) Působením síly na materiál totiţ dochází k jeho deformaci. Pruţnost vyjadřuje maximální sílu, po jejímţ odstranění tato deformace ještě vymizí. Je-li velikost této maximální síly překročena, deformace zůstává trvale. Jako nejpruţnější je uváděno dřevo smrkové, borové, modřínové, jasanové a bukové.(36) Houţevnatost dřeva, označovaná také jako rázová pevnost (34), vyjadřuje, jaké mnoţství energie je materiál při nárazu nebo náhlém zatíţení schopen pohltit, aniţ by došlo k porušení jeho celistvosti. Houţevnatost je tedy protikladem křehkosti. V praxi je houţevnatost udávána jako mnoţství práce, která je potřebná k přeraţení zkoušeného kusu.(28). Z našich dřev vyniká velkou houţevnatostí například dřevo dubové (36). Technologické vlastnosti Pro vlastní práci se dřevem jsou velmi důleţité vlastnosti ovlivňující moţné způsoby opracování. Pro práci se ţáky ve školní dílně je podstatná zejména obrobitelnost, a dále moţnosti spojování a povrchové úpravy Obrobitelnost dřeva„ je souhrnné označení vlastností, které umoţňují řezání, dlabání, broušení, hoblování, pilování, škrábání atd.“(37) Neexistuje ţádná definice toho, co to obrobitelnost je, ani jak ji měřit. Je jednoduše dána tím, jak snadno (nebo nesnadno) a s jakým výsledkem je moţné jednotlivé druhy dřev obrábět.(36) U všech druhů dřev je obrobitelnost lepší ve směru vláken. Výrazně ji zhoršují zejména různé vady dřeva, např. suky, deformace průběhu vláken nebo napadení dřeva houbami. Jak jiţ bylo výše zmíněno, obrobitelnost dřeva ovlivňuje také jeho vlhkost. „Přestoţe vlhké dřevo klade menší řezný odpor, obtíţně se řeţe, hobluje a piluje.“(37)

29

Způsobilost spojování Dřevo lze spojovat různými způsoby, vhodnost jednotlivých druhů spojení záleţí jak na poţadavcích na výrobek (pevnost, estetičnost,..), tak na pouţitém dřevu. Opět se zde projevuje vliv směru vláken. Zatímco truhlářské spoje (na čepy, ozuby či kolíčky), lze provádět jen ve dřevě čelném (koncovém), mechanické spojovací prostředky (hřebíky, vruty) podstatně lépe drţí, jsou-li vedeny napříč vlákny. Navíc je schopnost dřeva drţet mechanické spojovací prostředky tím lepší, čím vyšší je jeho hustota a vlhkost.(28) Druh pouţité dřeviny ovlivňuje i kvalitu lepených spojů, a to v závislosti na tom, jak dobře která dřevina lepidla přijímá (viz. popis jednotlivých druhů dřevin). Způsobilost dokončení povrchu a povrchové úpravy Konečná úprava jakéhokoli díla či výrobku jednoznačně určuje jeho působení a vyznění. Snahou tedy obvykle je dosáhnout co nejhladšího a nejrovnějšího povrchu. Také zde je třeba brát v úvahu směr vedení vláken (vţdy brousíme souběţně s vlákny). Mimo to, kvalita, jíţ lze při vyhlazování povrchu dosáhnout, značně závisí na hustotě dřeva a průběhu vláken. Čím je jeho hustota vyšší, stejnoměrnější a vlákna rovněji uloţená, tím lepšího povrchu lze dosáhnout. Naopak u dřev řídkých bude povrch chlupatější a méně hladký i přes sebevětší snahu. (37) Povrchová úprava nátěrovými či impregnačními hmotami je prováděna nejen kvůli vylepšení vzhledu, ale také ochraně materiálu. Schopnost přijímat nátěrové a impregnační hmoty ovlivňuje druh dřeviny, vlhkost a přítomnost pryskyřice.(28)

4.1.4 Základní druhy dřevin „Na světě je aţ 30000 druhů dřevin, z nichţ aţ 5000 se hodí pro průmyslové nebo řemeslné zpracování“. Vyuţívá se jich však cca 250 -300.(38) Pro zpracování ve školní dílně jsou vhodná hlavně měkká dřeva – smrk, borovice, lípa, jedle.(39) Přesto by měli ţáci získat základní vědomosti i o dřevinách, s nimiţ přímo pracovat nebudou, a to uţ právě proto, aby porozuměli, proč nejsou pro jejich práci vhodná. Samozřejmostí je ukázat ţákům vzorky dřevin, o nichţ hovoříme a nechat je, aby si je prohlédli a osahali. Druhům dřeva, s nimiţ budou ţáci pracovat, se pak můţeme věnovat podrobněji. Velmi pěkně uvádí přehled našich nejznámějších dřevin Martin Patřičný (3):

30

Smrk Nejznámější a nejpouţívanější z jehličnanů. Dřevo je smetanově bílé aţ nahnědlé, s výraznými letokruhy – velmi zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno (pokud se místy objevuje Obr 2: Smrk

tmavší zahnědnutí, jedná se o počátek hniloby).

Dřevo smrku je měkké, ale houţevnaté, poměrně pevné a pruţné. „Pouţití smrkového dřeva je mnohostranné. Přestoţe se hustota jarního a letního dřeva liší, uplatňuje se často i v řezbářství, zvláště má-li být povrch výrobku opalován.“(40) Borovice Bělová část dřeva je smetanově bílá aţ do okrova, (trpívá charakteristickým zamodráváním do šeda – vzhledová vada) Jádrové dřevo je oranţově hnědé aţ do rezava. Letokruhy jsou výrazné. Obr 3: Borovice

Dřevo borovice je měkké, ale křehčí neţ u smrku. Je však

velmi odolné. Mořidla a nátěry přijímá hůře neţ smrk, také se hůř lepí. Při obrábění dochází k silnému zanášení nástrojů. Pouţívá se k výrobě oken i dveří, včetně rámů. Modřín Bělová vrstva dřeva je ţlutohnědá, jádro okrové aţ červenohnědé. Letokruhy jsou hustší neţ u smrku a vyniká krásou mnoha drobných dobře zarostlých součků. Dřevo modřínu je polotvrdé, pevné a trvanlivé. Dobře se Obr 4: Modřín

obrábí, lépe přijímá lepidlo i napouštění.

Pouţívá se k výrobě nábytku, schodů, zábradlí, obloţení, apod. Ořech Běl je šedobílá, někdy s jasně ţlutými skvrnami na okrajích směrem k lýku. Jádro je většinou tmavohnědé, ale můţe mít i jinou barvu v závislosti na půdních podmínkách. Dřevo je tvrdé, pevné, poměrně trvanlivé. Dobře se obrábí. Obr 5: Ořech

Pouţívá se k dýhování nábytku.

31

Třešeň Bělová část dřeva je úzká, smetanově narůţovělá aţ ţlutá, jádro červenohnědé. Má výraznou kresbu. Dřevo třešně je tvrdé, pevné, pruţné a houţevnaté. Hodně se bortí, je nutné ji sušit zvolna a přířezy dobře proloţit. Pro Obr 6:Třešeň

truhlářské práce je vhodné, dobře se obrábí, i kdyţ se špatně řeţe dlátem přes vlákna.

Pouţívá se v nábytkářství. Švestka Bělová část dřeva je úzká, ţlutá (někdy našedlá), jádro růţovo aţ červenohnědé. Dřevo je husté, stejnoměrné a velmi pevné. Lze vyuţívat jen menší kusy, které se však musí sušit velmi pomalu a zatíţené. Obr 7: Švestka

Dobře se řeţe i soustruţí.

Vyuţívá se především v řezbářství a soustruţnictví. Akát Od úzké hnědobílé běli jde ke dřeni ţlutozeleněhnědá barva, s rozdílnou mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné. Dřevo je těţké, velmi tvrdé, značně pruţné a houţevnaté, Obr 8: Akát

odolné. Trhá se a bortí, není-li sušeno pomalu, praská.

Je vhodné pro výrobu silně namáhaných násad, topůrek či rukojetí. Jasan Běl se se stářím stromu zuţuje, je smetanově bílá nebo narůţovělá.

Jádro

bývá

nepravidelně

ohraničené,

tmavohnědé. Letokruhy jsou výrazné. Dřevo je pevné, tvrdé, houţevnaté a velmi pruţné. Dobře se Obr 9: Jasan

opracovává, soustruţí i leští.

Pouţívá se k výrobě lyţí, saní, luků či tělocvičného nářadí.

32

Dub Běl je úzká světlehnědá, jádro je široké, stejnoměrně hnědě zbarvené. Dřevo je tvrdé, pevné, houţevnaté a trvanlivé. Z našich dřevin nejodolnější. Dobře se opracovává, lepí i moří. Dlátem jej lze řezat i napříč vláknům.

Obr 10: Dub

Má široké pouţití - vyrábí se z něj nábytek, krájejí dýhy, pracují s ním řezbáři i sochaři. Buk Dřevo má světle hnědou aţ narůţovělou barvu. Je tvrdé, málo pruţné, poměrně pevné, ale trvanlivostí nevyniká. Je stejnorodé a husté. Velmi dobře se obrábí, moří i lepí. Obr 11: Buk

Pouţívá se v nábytkářství i na krájení dýh.

Javor Patří k nejsvětlejším z našich dřev, je smetanově bílé do krémova. Okolo dřeně či suků se někdy objevují zelené nebo černohnědé pruhy a skvrnky. Jádro není barevně odlišeno. Javorové dřevo je tvrdé a lesklé. Dobře se opracovává, Obr 12: Javor

soustruţí, moří i lepí.

Pouţívá se v nábytkářství. Bříza Dřevo

je

smetanově

bílé,

někdy

našedlé,

nahnědlé

i narůţovělé. Březové dřevo je středně tvrdé, pevné, stejnoměrně husté. Není příliš odolné, podléhá zvláště hnilobě a houbám. Obr 13: Bříza

Dobře se ohýbá. Bez praskání schne i v kulatině, proto je dobré na soustruţení. Dobře se moří i přijímá lepidlo. Za syrova se řeţe dláty mnohem lépe neţ po vyschnutí.

Pouţívá se na topení, pro výrobu okrasných dýh a překliţek, k soustruţení (korbele, slánky).

33

Lípa Dřevo je smetanově aţ ţluto či šedobíle zbarvené. Letokruhy, dřeňové paprsky i póry jsou nezřetelné. Lipové dřevo je měkké, poměrně pevné a stejnoměrně husté. Není příliš trvanlivé, musí se chránit zejména před červotoči. Obr 14: Lípa

Po kvalitním vysušení se nebortí a málo sesychá. Dobře se moří i přijímá lepidlo. Lze jej dobře řezat dláty a to i přes vlákna.

Z lipového dřeva se průmyslově vyrábí např. tuţky, hojně se uplatňuje v uměleckém truhlářství a pro rukodělné práce. Pouţívá se k výrobě hudebních nástrojů, vyřezáváním zdobeného nábytku i k další řezbářské práci.(40) Olše Dřevo je ţluté, někdy narůţovělé aţ šedooranţové. Bez výrazných letokruhů a barevně odlišného jádra. Dřevo je měkké, pevné. Často trpí červotočem. Snadno se štípe, dá se řezat dláty i přes vlákna. Dobře přijímá lepidlo. Obr 15 : Olše

Pouţívá se v řezbářství.

Topol Dřevo je šedobílé, bez barevně odlišeného jádra a bez lesku, letokruhy jsou málo zřetelné, dřeňové paprsky a póry téměř neviditelné. Topolové dřevo je měkké, řídké, nepříliš pevné, na řezu Obr 16 : Topol

chlupaté. Je lehké. Dobře se moří a přijímá lepidla.

Pouţívá se na krájení dýh na tzv. poddýţky, dobře vysušený jej lze pouţít jako obklad suchých saun, neuvolňuje pryskyřici. (40)

4.2 Práce se dřevem ve školní dílně Při práci ve školní dílně se ţáci seznamují s různými materiály. Kromě dřeva to bývají také kovy, plasty či kompozity. Práce se dřevem je však zcela zvláštní. Více neţ u jiných materiálů je totiţ zapotřebí porozumět jeho podstatě. Tím nemám na mysli jen technologické vědomosti popisované v kapitole 4.1, ale spíše proniknutí do skutečnosti,

34

ţe tento nádherný a obnovitelný přírodní materiál, z něhoţ sálá teplo a energie, dokáţe zprostředkovat spojení člověka s přírodou, jak ve své surové, tak i zpracované podobě.(22) Velmi pěkně to ve své knize vyjadřuje Stephen Corbett: „Tajemství úspěchu při opracování dřeva spočívá ve schopnosti pochopit, ţe dřevo, coby organický materiál bývalo kdysi ţivé. Tuto vlastnost si můţe uchovat i poté, co mu lidská ruka dodá novou podobu a tvar.“(21) Nelze předpokládat, ţe by toho bylo moţné dosáhnout v rámci výuky, neboť to vyţaduje mnohonásobně více času a zkušeností. Je ovšem nutné budovat alespoň základy a to tím, ţe veškerou činností se dřevem bude prolínat snaha budovat k němu u ţáků adekvátní citový vztah. Hlavním cílem práce se dřevem ve školní dílně je však jednoznačně osvojení základních způsobů obrábění tohoto materiálu. To zahrnuje jak ovládnutí jednotlivých pracovních úkonů, tak získání vědomostí o jednotlivých nástrojích, jejich pouţití a správném zacházení s nimi. Proto ani zde nelze teoretickou přípravu zcela vynechat. Uváţíme-li, co vše jiţ bylo v této kapitole zmíněno, ţe by měli ţáci o dřevu a práci s ním vědět, je toho skutečně hodně. Záleţí tedy hodně na schopnostech učitele, zda dokáţe všechny tyto informace ţákům předat a přitom zachovat převáţně praktický ráz vyučování. V mnohých školách je navíc výuka technické výchovy chápána pouze jako okrajový předmět s minimální časovou dotací, coţ tento nelehký úkol učitele ještě ztěţuje. O to více je třeba hledat pro činnost ţáků náměty, které umoţní se při práci na jednom výrobku seznámit s různými pracovními úkony, jejich správným sledem i potřebnými nástroji.

4.2.1 Obrábění dřeva „Obrábění je technologický pochod, kterým vytváříme poţadovaný tvar obrobku ve stanovených rozměrech a v poţadované kvalitě obrobených ploch.“(28) Podle způsobu oddělování materiálu se dělí na třískové a beztřískové. Při třískovém obrábění je od obrobku oddělován přebytečný materiál a vzniká tak odpad (odřezky, třísky, piliny, atd.) zatímco při beztřískovém obrábění je produktem přímo oddělovaný kus materiálu. Podle pouţitých strojů a nástrojů lze dále rozlišovat obrábění ruční a strojní. Další text je věnován nejelementárnějším způsobům pouţívaným při opracování dřeva, které by si měli dle mého názoru ţáci vyzkoušet a osvojit. Vzhledem k tomu, ţe cílem této práce je navrhnout takové výrobky, které by byly zhotovitelné i za těch 35

nejjednodušších podmínek, s nejzákladnějším vybavením, jsou všechny náměty zamýšleny pro ruční obrábění. (Zmiňuji-li se o obrábění strojním, pak se jedná pouze o pokyny pro přípravu polotovarů učitelem, nebo o moţné rozšíření výuky.) Proto se i v teoretické části budu zabývat pouze obráběním ručním. Všechny popsané pracovní činnosti, lze procvičit na navrţených výrobcích Měření a orýsování Měření je zjišťování rozměrů (délky, šířky, tloušťky) nebo úhlu příslušným měřidlem. Pro měření délek lze pouţít skládací metr, ocelové měřítko nebo svinovací metr, k měření úhlů pak úhloměr. Zásadou při práci je přikládat nulovou rysku měřidla přesně na začátek měřeného materiálu a při odečítání hodnoty se dívat na stupnici kolmo, aby nevznikla chyba.(41) „Orýsování je přenesení velikosti délkového rozměru nebo úhlu na polotovar.“(28) Provádí se podle pravítka a úhelníku ostrou měkkou tuţkou, případně kovovým hrotem. K orýsování děr se vyuţívá kruţítko. Ţáky je třeba vést k přesnosti a pozornosti při práci. Musí si uvědomit, ţe tato zdánlivě „nevýznamná“, „přípravná“ fáze můţe zcela zásadně ovlivnit výsledný produkt. U sloţitějších výrobků skládajících se z více částí, totiţ ani sebelepší opracování nebude nic platné, pokud mají jednotlivé části špatné rozměry.

Obr 17: Měřící nástroje

Řezání Řezání patří k nejčastějším způsobům dělení materiálu. Nástroj určený k řezání se nazývá pila. Existuje několik druhů pil určených pro ruční řezání, liší se svým vzhledem i účelem pouţití. Skládají se z pilového listu a rukojeti (nebo pilového rámu s rukojetí). Pilový list je kovový s vybroušenými ostrými zuby. „Aby se dřevo při řezání nesvíralo, jsou tyto zuby střídavě vyhnuty na jednu a na druhou stranu od středu pilového listu. Tomuto vyhnutí se říká rozvod pily.“(42)

36

Ve školní dílně se nejčastěji vyuţívá ocaska a čepovka, ale své uplatnění najde i ruční rámová pila, děrovka nebo pila lupénková.

Ocaska je mnohostranně pouţitelná pilka, která se vyuţívá k rozřezávání drobnějšího materiálu. Obr 18: Ocaska

Čepovka je naproti tomu určena na přesnější a nepříliš hluboké řezy (l), protoţe díky jemnému ozubení zanechává čistý řez. Hodí se pro řezání v pokosnici. Pilový list je na hřbetě vyztuţen, coţ

Obr 19: Čepovka

znemoţňuje její pouţití k rozřezávání materiálu. Rámová pila má univerzální pouţití díky moţnosti vyměňovat druhy pilových listů. Je vhodná k rozřezávání velkých kusů materiálu. Obr 20: Rámová pila

Děrovky jsou charakteristické svým úzkým listem a „jak sám název napovídá, pouţívá se k řezání otvorů a oblých tvarů“. (42) Obr 21: Děrovka

Lupénková pila umoţňuje vyřezání jakýchkoli nepravidelných tvarů z tenkých destiček, dýh nebo překliţek.

Obr 22: Lupénková pila

Při řezání je třeba dbát na správný postoj, kdy je tělo natočeno mírně bokem, pravá noha lehce zakročena vzad a záda rovná. Řez je nutné vést vedle orýsované čáry zprava, tak aby ryska byla stále viditelná. Práce začíná zaříznutím pily lehkým tahem k sobě. Při řezání je pak směr jejího vedení mírně šikmo dolů (sklon od vodorovné plochy by měl být asi 25°(28)). Řeţe se dlouhými plynulými tahy. Při dořezávání je potřeba zpomalit a přidrţet odřezávanou část, aby se materiál neodštípnul.

37

Je třeba dohlédnout na bezpečnost práce – tj. aby ţáci měli materiál správně a pevně upnut, dodrţovali zásady správného řezání a nepracovali s poškozenými nástroji. Vrtání Vrtání je další způsob třískového obrábění, kdy jsou do dřeva vytvářeny kruhové otvory. K jejich zhotovování se pouţívají vrtáky. Ty se (vyjma nebozezů) upínají do kolovrátku nebo ruční vrtačky (42). Před vrtáním je třeba vyznačit na polotovaru střed otvoru a vybrat vrták správné velikosti (28). Materiál musí být pevně upnutý a je vhodné jej podloţit kusem odpadového materiálu, coţ zabrání poničení stolu i odštípnutí kusu materiálu při dovrtávání. Špička vrtáku musí nasazena do naznačeného středu a vrták musí být při práci veden kolmo k materiálu.

Obr 23: Kolovrátek a sada vrtáků

Rašplování a pilování Rašplování a pilování jsou pracovní úkony, jimţ se dotváří konečný tvar výrobku.(42) Rašple jsou hrubší a slouţí k odebírání větších vrstev dřeva, naopak pilníky jsou jemnější a pouţívají se na vyhlazení povrchu. Rašple a pilníky se vyrábí v různých velikostech, různých průřezů a s různou hrubostí. Je tedy třeba vţdy zvolit pro danou práci vhodný typ nástroje. Pracuje se oběma rukama, jedna ruka drţí nástroj za rukojeť a dlaň druhé ruky přitlačuje jeho špičku. Rašplí či pilníkem se pracuje napříč vlákny (aby nedocházelo k odštipování materiálu na zadní hraně), vţdy ve směru délky nástroje. Při pohybu vpřed se mírně zatlačí, nástroj ale musí být veden vodorovně po ploše a nesmí se s ním kolébat, aby se nevytvořili nerovnosti či nechtěné zaoblení.

Obr 24: Rašple a pilníky

38

Broušení Broušení patří při práci se dřevem k dokončovacím operacím, broušením se plochy dorovnávají a dohladí. Brusné či také smirkové papíry, které se k tomuto účelu vyuţívají, jsou vyrobeny nalepením zrn tvrdých materiálů na různé podklady (papír, plátno, apod.) (42). Vyrábí se v různých hrubostech označovaných čísly, nejčastěji se vyuţívají papíry zrnitosti 60-120(43) (čím vyšší číslo, tím jemnější). Při práci je moţné drţet papír přímo v ruce nebo, a to je vhodnější, si jej připevnit na dřevěný špalík. Dřevo se brousí ve směru vláken. „Smirkový papír se vyuţívá také k broušení a přelešťování nátěrů, v tomto případě se pracuje krouţivými pohyby“(42)

Obr 25: Brusný papír

Spojování dřeva Spojení dvou kusů materiálu lze realizovat řadou způsobů. Při práci v dílnách se ţáci obvykle učí nejprve spojování hřebíky. Hřebíky se vyrábí v různých velikostech a podle svého účelu mívají i různě tvarovanou hlavu. Délka hřebíku by měla být asi třikrát větší neţ je tloušťka přibíjeného materiálu.(28) K zatloukání hřebíků slouţí kladivo. Do materiálu se nezatloukají kolmo, ale vţdy mírně šikmo. Dalším základním způsobem spojování dřeva, který by se měli ţáci naučit, je lepení. Lze jej pouţít samostatně nebo k pojištění jiného způsobu spojení materiálů. „Slepované části drţí u sebe prostřednictvím tenké vrstvy lepidla“(44) vhodného k pouţití na dřevo. Ve školní dílně se nejčastěji pouţívá Herkules.(42) Aby byl lepený spoj dostatečně pevný, musí být slepované materiály čisté a dostatečně hladké. Lepidlo je nejlépe na povrch nanášet štětcem nebo špachtlí. Spojované materiály je nutné poté nutno stlačit (zatíţit, upnout do svěráku) a nechat zaschnout po dobu uvedenou v návodu lepidla. Vytlačenou přebytečnou vrstvu lepidla je nutné ihned otřít, po zaschnutí by mohla ztěţovat povrchovou úpravu.(42)

39

Povrchová úprava materiálu „Povrchová úprava dřeva je postup, slouţící k estetické úpravě a ochraně dřevěných povrchů.“(45). Pro zakrytí menších povrchových vad (prasklin, uštípnutí materiálu atd.) se pouţívá tmel. Vyplní se jím nerovnost, nechá se vyschnout a poté přebrousí. Pokud je ţádoucí, aby si výrobek zanechal svoji přírodní podobu, pouţije se k povrchové úpravě bezbarvý lak. Barevnosti pak lze docílit pouţitím mořidel nebo barev. „Mořidla jsou roztokem přírodní barvy ve vodě, lihu nebo vosku.“(42) Jejich pouţitím se docílí změny odstínu dřeva a zvýraznění jeho kresby. Mořidlo se na povrch nanáší štětcem nebo houbou. Prostřednictvím nátěrových hmot pak lze docílit i jiného neţ přírodního vzhledu. Učitel musí dbát na to, aby ţáci pracovali pouze s netoxickými, vodou ředitelnými barvami. Ţáky je třeba vést k tomu, ţe tato operace je nezanedbatelná, a to i v případě, ţe chtějí výrobku ponechat jeho přírodní vzhled.

Povrchovou úpravou totiţ nejen

prodlouţí ţivotnost svého díla, ale také mu dodají vhodnou estetickou úroveň.

40

4. Proč právě hračky? „Hra je nejspecifičtějším projevem dětského chování.“(46) A ke hře pak neodmyslitelně patří nejrůznější herní předměty – hračky. I kdyţ u dětí na 2. stupni ZŠ nemá hra jiţ tak velký význam jako v předchozích obdobích, stále je přirozenou součástí jejich ţivota a má nezastupitelné místo v odpočinkových a rekreačních činnostech. A jak jiţ bylo dříve řečeno, při výběru obsahu obecného technického vzdělávání je nutné vycházet ze zájmu ţáků, proč tedy při hledání námětů pro pracovní činnost nesáhnout po něčem, pro děti tak přirozeném, jako jsou hry a hračky…

5.1 Hračky dříve a dnes Hračka je předmět, který je pouţíván pro hru, ovlivňuje ji a rozvíjí. Člověk je tvor hravý a tak jsou hry a hračky fenoménem starým jako lidská společnost sama. Nejprve vznikaly jako předměty přírodní a později byly vytvářeny uměle.(47). Nálezy her a hraček spadají do dob dávno minulých. V muzeích můţeme spatřit důkazy, ţe si děti hrály uţ v pravěku. Hračky měly děti starých Egypťanů, Babyloňanů, Sumerů i Řeků.(48) A snad nejvíce jich vzniklo v Orientě – zejména v Číně.(49) Například egyptské děti hrávaly podobné hry jako ty dnešní. Znaly i podobné hračky – panenky, vojáčky, dřevěná zvířátka, míče, kuličky, vlčka nebo obdobu kostek.(48) V dřívějších dobách bývaly hračky vzácné, děti jich mívaly jen několik a jejich sortiment byl silně ovlivněn sociálním postavením a předmětem činnosti rodičů. Většina historických hraček je miniaturou předmětů z oblasti lidské práce, péče o domácnost apod. Děti se tak hrou s nimi seznamovaly s ţivotem dospělých a připravovaly se na své budoucí povolání.(46) „Hračky jim napomáhaly pochopit jak „dospělý“ svět funguje.“(47) Tato pracovně-výchovná funkce se takto jednoznačně přestává uplatňovat teprve v průběhu 19. století.(46) „Zlatá doba hračky“ přichází s přelomem 19. a 20. století, kdy se začíná psát moderní historie hraček.(48) Pedagogika a psychologie mění svůj pohled na hračku jako na “svébytný a specifický předmět rozvíjející osobnost dítěte“.(47) Podobu hraček ovlivňuje také rozvoj průmyslu, vědy a techniky. V dnešní době je na trhu nepřeberné mnoţství hraček. Převáţná část z nich je vyráběna z plastů. Dominují tak výrazné hračky zářivých barev.(50) Díky současným pokročilým technologiím je moţné, aby hračky samy imitovaly skutečný ţivot - mluvící

41

nebo čůrací panenky, nejrůznější roboti nebo interaktivní zvířátka, která mají nahradit domácí mazlíčky. Vedle těchto supermoderních výstřelků se však v centru zájmu rodičů i dětí stále udrţují i tradiční hračky ze dřeva nebo textilu. A jako rodič mohu z vlastní zkušenosti konstatovat, ţe si děti s touto „klasikou“ vyhrají mnohdy lépe, neţ s hračkami za tisíce korun, které nabízejí mnoho funkcí.

5.2 Hry a hračky dětí staršího školního věku Hra má v jednotlivých etapách vývoje dítěte své specifické rysy a význam.(51) Dítě se jejím prostřednictvím učí a získává nové zkušenosti, rozvíjí své schopnosti. Hra provází člověka celým jeho ţivotem. Herní činnost se objevuje jiţ v nejranějších obdobích, kdy je úzce spjata s rozvojem pohybovým a smyslovým, postupně nabývá na kvalitách a významu a svého vrcholu dosahuje v předškolním období, kdy je hlavní a převládající činností. S nástupem do školy ustupuje herní činnost novým povinnostem. Ani nadále však nemizí ze středu spontánních zájmů (52), i kdyţ se vlivem nových okolností výrazně proměňuje, stejně jako celá osobnost dítěte. S přibývajícím věkem hra postupně mění svůj charakter a stále více se přibliţuje hře dospělých, kdy jiţ tolik neslouţí k získání nových dovedností a zkušeností jako k osvěţení a načerpání tělesných a duševních sil, k uplatnění mnohostranných schopností člověka a k obohacení jeho ţivota (51). Jak se tedy v průběhu ţivota mění kvalita a obsah her, liší se také hračky, které mají děti v daném věku v oblibě. V období staršího školního věku získává hra nové rysy pramenící ze skutečnosti, ţe v pubertě dochází k plnému odlišení hry a práce. V tomto období se stírají rozdíly mezi hrou děvčat a chlapců a převládají hry kolektivní. Hojně se uplatňují hry společenské a hry stolní, které rozvíjejí obratnost, postřeh i intelektuální schopnosti.(51) Zejména u chlapců se v tomto období stávají oblíbenými hrové činnosti technického charakteru, např. modelaření. Je však třeba odlišit hru od činností tvůrčí povahy – koníčků. U hry radost pramení především z vlastní činnosti – z tvoření, u koníčků je podstatou něco vytvořit – nejde o činnost nýbrţ o výsledný produkt. Z uvedených charakteristik pro hru dětí staršího školního věku vycházím při volbě námětů na hračky, které by bylo moţné s dětmi ve školní dílně vyrobit. Abych totiţ naplnila svůj záměr, ţe ţáci jsou při práci motivováni vlastním zájmem o výsledný 42

produkt, musí se jednat o hry a hračky, které jsou pro děti tohoto věku přitaţlivé. V duchu výše uvedeného jsou to tedy především různé stolní hry a také hlavolamy.

5.3 Dřevěné hračky „Dřevo jako tradiční materiál, nezávadný a snadno dostupný vţdy byl a stále je ideálním materiálem pro výrobu hraček.“ Nejstarší dřevěné hračky měly podobu koníků či vozů a vyráběli je svým dětem uţ staří Egypťané a Řekové. Ze dřeva byly také první panenky. Zpočátku to byly spíše jen hrubě opracované špalíky, ale jiţ ve středověku se vyráběli i velmi propracované panenky a dřevěné loutky. Stejně jako společnost se totiţ vyvíjel i vzhled dřevěných hraček. V Anglii se ve viktorianském období se objevili detailně zpracované dřevěné domečky pro panenky. V Rusku se zase zrodily tradiční matrjošky, malované dřevěné panenky různých velikostí, které se vkládají do sebe. „V roce 1760 pak kartograf John Spilsbury vyrobil první dřevěné puzzle tak, ţe jednu ze svých map nalepil na tenkou dřevěnou desku, kterou potom rozřezal na kousky“(53) Aţ do konce 19. století byly dřevěné hračky vyráběny ručně a zpravidla byly dílem šikovných dědečků či tatínků. Teprve s rozvojem techniky se výroba hraček přenesla do soustruţnických dílen. Obliba dřevěných hraček přetrvává i do dnešních dní, ba dokonce oproti předcházejícím desetiletím narůstá. Vyrábí se nejen hračky tradiční, mnoha generacemi prověřené, jako tahací zvířátka, kostky, stavebnice či korálky, ale objevují se i hračky zcela nové, např. dřevěné vláčkodráhy, které jsou v současné době mezi menšími dětmi velmi oblíbené. Tento materiál však není vhodný jen pro výrobu hraček určených batolatům či předškolákům, jak by se z dosavadního textu mohlo zdát. Ze dřeva se také vyrábí různé deskové či společenské hry a velké oblibě se rovněţ těší dřevěné hlavolamy, které potěší nejen děti, ale i mnohé dospělé.

Obr 26: Vláčkodráha – moderní dřevěná hračka

Kouzlo dřevěných hraček je především v jejich jednoduchosti a v kráse přírodního materiálu, jeţ svou různorodostí činí kaţdou z nich zcela jedinečnou. Na

43

rozdíl od plastových hraček jsou ekologické a téměř nezničitelné. Díky své odolnosti tak mohou dítě provázet dlouhým časovým obdobím, „nevzniká tak nechtěný pocit pomíjivosti a snadné nahraditelnosti hračky, coţ je nezbytné pro vytváření normálních citových vztahů.“(54) Často se jedná o hračky didaktické, které učí děti přirozeně poznávat okolní prostředí, rozvíjí jejich logické myšlení, motorické schopnosti a fantazii. Zároveň také dřevěné hračky působí na jejich estetické cítění a rozvíjí jejich kladný vztah k přírodě a přírodním materiálům.(55)

44

5. Návrhy výrobků Tato kapitola přináší devět kompletních námětů na výrobky z kategorie her a hraček. Při jejich výběru jsem brala v úvahu jednak jejich vhodnost pro věkovou skupinu ţáků II. stupně základní školy a jednak obtíţnost zhotovení. Mým cílem je přinést takové návrhy, které budou pro ţáky zajímavé a přitom bude moţné je realizovat i v těch nejjednodušších podmínkách. Ne všechny školy totiţ disponují moderním vybavením. A právě pro učitele ve školách se zastaralou nebo málo vybavenou školní dílnou můţe být obtíţnější najít neotřelé a přitaţlivé náměty, které by bylo moţné v daných podmínkách realizovat. Z těchto důvodů jsou všechny výrobky navrţeny tak, aby bylo moţné je zhotovit pouze pomocí ručního obrábění s pouţitím nejzákladnějších nástrojů a pracovních operací. Zmiňuji-li se o obrábění strojním, pak se jedná pouze o moţné rozšíření výuky v lépe vybavených dílnách nebo o pokyny pro učitele k přípravě polotovarů. V druhém z uvedených případů však vţdy nabízím i náhradní řešení pro případ, ţe by učitel neměl potřebné stroje nebo nástroje k dispozici. Kaţdý návrh obsahuje informace o dané hře či hračce – původ, pravidla, popřípadě řešení. Další část je pak věnována samotné výrobě. Zahrnuje konstrukční náčrt, soupis potřebného materiálu a postup zhotovení.

45

6.1 Pexeso

Obr 27: Pexesa

6.1.1 O hře Pexeso je stolní společenská hra, kterou lze zařadit mezi hry karetní. Je zaměřená na paměť a soustředění, odtud tedy i její anglické názvy Memory (game) či Concentration (game). Hra je pro dva a více hráčů a jejím cílem je najít co největší počet obrázkových dvojic. Zajímavý původ má české označení „PEXESO“. Vzniklo drobnou hláskovou obměnou ze sousloví „PEKELNĚ SE SOUSTŘEĎ“, coţ je název soutěţního televizního pořadu vysílaného Českou televizí v letech 1965-72. Původně se jednalo o název jednoho produktu určitého výrobce, ale s rozšířením hry se název začal pouţívat jako obecné označení druhu hry. (56) Herní materiál Sada speciálních obrázkových karet. Jejich rozměr není přesně stanoven, nejčastěji jsou však čtvercové o hraně cca 4 - 5 cm. Balíček se skládá ze sudého počtu karet, které tvoří dvojice. Jejich počet můţe být různý, nejčastěji je to 64 karet, (tj. 32 obrázkových dvojic), ale můţe se také objevit sada 32 nebo 24 karet. (57) Pravidla hry Karty se zamíchají a rozloţí do čtverce 8x8. Pokládají se lícem dolů, aby nikdo z hráčů nevěděl, jak jsou rozdané. Začínající hráč otočí dvě z karet lícem nahoru tak, aby je viděli i ostatní hráči. Pokud jsou obrázky na otočených kartách shodné, hráč je

46

odebere a otáčí další dvojici. Jestliţe karty k sobě nepatří, otočí je zpět rubovou stranou nahoru a pokračuje další hráč. Hra trvá tak dlouho, dokud nejsou všechny karty odebrány. Vítězem se stává hráč s nejvyšším počtem získaných dvojic.

6.1.2 Výroba hry Vlastní výroba hry je velmi jednoduchá a je proto moţné námět vyuţít i pro ţáky, kteří nemají s prací se dřevem mnoho zkušeností. Samotná hra je ovšem určena spíše dětem předškolního a mladšího školního věku, proto doporučuji při její výrobě pouţít na karty takové motivy, které budou přitaţlivé i pro věkovou skupinu, s níţ na výrobku pracujeme. Obrovské mnoţství pexes je moţné najít například na webových stránkách www.pexeso.net, kde jsou volně k dispozici. Na tomto webu je rovněţ moţné si vytvořit jakékoli pexeso vlastní. Můţeme tedy pouţít kupříkladu obrázky z oblasti práce v dřevodílně a vytvořit tak se ţáky zábavnou výukovou pomůcku. Vybrané obrázky pak vytiskneme a nalepíme na připravené dřevěné kartičky. Součástí výrobku je i krabička uzavíratelná zasunutím víka do dráţek vyřezaných v zadní a bočních stěnách krabičky. Vyřezání dráţek je ale značně sloţité a není v silách ţáků, proto předpokládám, ţe učitel nachystá materiál na stěny krabičky v podobě polotovarů s jiţ vyřezanou dráţkou. Pokud učitel z nějakého důvodu nechce nebo nemůţe tyto polotovary připravit, lze podle stejného postupu vyrobit krabičku neuzavíratelnou. Konstrukční náčrt: herní kámen:

47

krabička:

A

A

ŘEZ A-A

Materiál:

48

Součást

Mnoţství Konečné rozměry mm (délka, šířka, tloušťka) 64 40 40 40

Herní kameny Pravá, levá, zadní stěna krabičky

3

183

60

10

Přední stěna krabičky

1

183

44

10

Uchopovací lišta

1

183

10

10

Dno

1

183

183

5

Víko

1

176

169

5

Tabulka 4: Soupis materiálu

Nástroje a pomůcky: metr

pilník

úhelník

brusný papír

tuţka

lepidlo

pila čepovka

bezbarvý lak

pokosnice

Pracovní postup: Hrací kameny orýsovat a řezat hrací kameny obrousit nalepit obrázky nalakovat povrch bezbarvým lakem Krabička orýsovat a uříznout stěny krabičky a uchopovací lištu všechny díly krabičky obrousit přiříznout stěny krabičky a uchopovací lištu na délku (vytvoření úhlu) slepit stěny krabičky orýsovat a uříznout dno a víko krabičky

49

přilepit dno krabičky přilepit uchopovací lištu na víko krabičky začistit povrch krabičky, aby byly rohy a hrany stejnoměrné natřít povrch olejem nebo nalakovat

6.2 Domino

Obr 28: Domina

6.2.1 O hře Domino představuje celou řadu různých her a variací, které mají společný herní materiál – dominové herní kameny. Vznikla pravděpodobně v Asii, do Evropy ji pak zřejmě přivezl na konci 13. století Marco Polo (58). Z Itálie se rozšířila do Francie, ale do zbytku Evropy se tato hra dostala aţ s francouzskými vojáky v průběhu napoleonských válek. (59) Hru můţe hrát dva a více hráčů a je pro ni typické přikládání hracích kamenů k sobě tak, aby dotýkající se poloviny byly označeny stejným symbolem.

Herní materiál: Sada klasického domina je tvořena 28 obdélníkovými hracími kameny. Kaţdý kámen je rozdělen na poloviny, na nichţ nese jedinečnou kombinací sedmi různých symbolů. Sedm kamenů je tedy dvojitých, tj. mají stejné symboly na obou polovinách. Tradiční domino je označeno 0 – 6 oky (puntíky) na kaţdé z polovin. Pro malé děti ale

50

existují i varianty hry, kde jsou místo puntíků pouţity různé, zpravidla tematicky volené obrázky (např. zvířátka, pohádkové postavy, atd.)

Obr 29: Domino

Pravidla hry: Tradiční domino Kameny zamícháme a rozloţíme lícem dolů. Kaţdý hráč si vylosuje 5 kamenů a postaví si je tak, aby je ostatní neviděli. Zbývající kameny zůstávají v banku. Začíná hráč, který má dvojitý kámen s nejvyšší hodnotou (6-6,5-5, atd.), není-li mezi vylosovanými kameny ţádný takový, začíná hráč, který má kámen s nejvyšší součtovou hodnotou. Tento hráč vybere jeden ze svých kamenů a vyloţí jej na hrací plochu. Další hráč přiloţí k jednomu jeho konci některý ze svých kamenů tak, aby sousední poloviny měly stejný počet ok. Nemá-li takový kámen, vezme si jedno domino z banku, pokud lze tento kámen přiloţit do hry, udělá to. Pokud ne, losuje kameny z banku tak dlouho, dokud nezíská takový, který lze do hry přiloţit. Hráči se takto ve hře střídají. Vítězí hráč, který se jako první zbaví všech kamenů, které měl v ruce. Obrázkové domino Hraje se obdobně jako domino klasické. Hráči si rozdají 5 kamenů, zbytek rozloţí na stole lícem dolů. Jeden z kamenů je otočen jako základní. Hru začíná nejmladší hráč, postupně přikládají kameny další hráči, v pořadí určeném směrem hodinových ručiček. Kdo jiţ nemá ţádný kámen nebo ţádný ze svých nemůţe přiloţit, dobere si kámen z talonu. Vyhrává ten, kdo se první zbaví všech kamenů, při zablokované hře (nikdo nemá co přiloţit) vlastník nejmenšího počtu kamenů.

51

6.2.2 Výroba hry Náročnost a pracnost tohoto výrobku je variabilní v závislosti na tom, jaký způsob označení kamenů bude pouţit. Nejsnazším řešením je udělat barvou na povrchu kamene potřebný počet puntíků.

Další moţností je navrtat do povrchu kamene

příslušný počet mělkých otvorů, které následně obarvíme. Zamezíme tím případnému roztékání barvy, ke kterému by eventuálně mohlo dojít u předchozího způsobu označování. Velmi efektním, ale současně i náročným řešením je pak vytvoření ok pomocí kousků obarvené špejle, které vsadíme do otvorů vyvrtaných v povrchu herních kamenů. Sloţitost výrobku rovněţ ovlivní způsob označení středu hracích kamenů – záleţí, zda je ponecháme bez označení, dělicí čáru na povrch namalujeme nebo zda ji budeme do kamenů vyřezávat. Vyrobit lze samozřejmě i domino obrázkové, kdy na nařezané kameny jednotlivé obrázky nelepíme. Součástí výrobku je stejně jako u předchozího námětu (pexesa), i krabička uzavíratelná zasunutím víka do dráţek vyřezaných v zadní a bočních stěnách krabičky. Vyřezání dráţek je ale značně sloţité a není v silách ţáků, proto předpokládám, ţe učitel nachystá materiál na stěny krabičky v podobě polotovarů s jiţ vyřezanou dráţkou. Pokud učitel z nějakého důvodu nechce nebo nemůţe tyto polotovary připravit, lze podle stejného postupu vyrobit krabičku neuzavíratelnou. Konstrukční náčrt: Herní kámen:

52

Krabička:

A

A

A

ŘEZ A-A

Materiál: Součást Herní kameny

Mnoţství Konečné rozměry mm (délka, šířka, tloušťka) 28 60 30 40

Přední a zadní stěna krabičky

2

233

60

10

Pravá stěna krabičky

1

82

60

10

Levá stěna krabičky

1

82

44

10

Uchopovací lišta

1

82

10

10

Dno

1

233

82

5

Víko

1

226

68

5

Tabulka 5: Soupis materiálu

53

Nástroje a pomůcky: metr

pilník

úhelník

brusný papír

tuţka

lepidlo

pila čepovka

bezbarvý

pokosnice lak Pracovní postup: Hrací kameny orýsovat a řezat hrací kameny obrousit označit příslušným počtem ok nalakovat povrch bezbarvým lakem Krabička orýsovat a uříznout stěny krabičky a uchopovací lištu všechny díly krabičky obrousit přiříznout stěny krabičky a uchopovací lištu na délku (vytvoření úhlu) slepit stěny krabičky orýsovat a uříznout dno a víko krabičky přilepit dno krabičky přilepit uchopovací lištu na víko krabičky začistit povrch krabičky, aby byly rohy a hrany stejnoměrné natřít povrch olejem nebo nalakovat

54

6.3 Mikádo

Obr 30: Mikáda

6.3.1 O hře Mikádo je špejlová hra jejíţ název pochází z japonštiny, kde je „Mikado“ zastaralým titulem japonského císaře. Hra s tímto názvem je tedy původně japonská, ovšem obdobné hry (i kdyţ s jiným názvem a vyrobené z jiného materiálu) se hráli po celém světě. “Dnes je jiţ velmi sloţité určit, zda se tato hra po světě rozšířila z jednoho centra či vznikla na několika místech nezávisle na sobě“. (60) Herní materiál: 41 dřevěných tyčinek (špejlí) označených různými barvami Počet tyčinek

Název tyčinek

Označení

15x

Kuli

modrá/červená

15x

Samurai

modrá/červená/modrá

5x

Bonzen

modrá/ţlutá/červená

5x

Mandarin

červená/modrá/červená/modrá/červená

1x

Mikado

modrá spirála

Pravidla hry: Jeden z hráčů uchopí do ruky svazek tyčinek jednou stranou hrotů vzhůru a pak je všechny najednou pustí na stůl, vznikne tak hromádka tyčinek. Hráč, který takto připravil hru, začíná. Z hromádky se snaţí odebrat libovolnou tyčinku tak, aby se ostatní

55

nepohnuly. Pokud uspěje, můţe ve hře pokračovat. Pokud se některá tyčinka, mimo právě odebírané, pohne, je na tahu další hráč. Někdy je poloha tyčinky taková, ţe je moţné stisknout její zkosený konec, čímţ se zdvihne a lze ji snadno odebrat. Pokud hráč získá tyčinku „mandarin“ můţe si s ní pomáhat při odebírání dalších tyčinek. Hra končí, kdyţ jsou odebrány všechny tyčinky. Kaţdý z hráčů si spočítá bodovou hodnotu svých tyčinek (viz níţe), vítězí hráč s největším počtem bodů.(61, 62) Hodnota jednotlivých tyčinek: MIKADO:

20 bodů

MANDARIN: 10 bodů BONZE:

5 bodů

SAMURAI:

3 body

KULI:

2 body

6.3.2 Výroba hry Tuto hru můţeme zhotovit snadno s pouţitím špejlí. Klasické lipové špejle jsou však dost tenké a mohly by se lámat, proto je lépe pouţít špejle silnější. Koupit se dají v obchodě s potřebami pro modeláře nebo lze pouţít špejle grilovací (bambusové), které se mají za pár korun v domácích potřebách nebo baumarketech. Pro ukládání špejlí zhotovíme dřevěnou krabičku. Stejně jako u některých předchozích námětů (pexeso, domino) je tato krabička uzavíratelná zasunutím víka do dráţek vyřezaných v zadní a bočních stěnách krabičky. Vyřezání dráţek je ale značně sloţité a není v silách ţáků, proto předpokládám, ţe učitel nachystá materiál na stěny krabičky v podobě polotovarů s jiţ vyřezanou dráţkou. Pokud učitel z nějakého důvodu nechce nebo nemůţe tyto polotovary připravit, lze podle stejného postupu vyrobit krabičku neuzavíratelnou.

56

Konstrukční náčrt: krabička:

A

A

ŘEZ A-A

Materiál: Součást

Mnoţství

Konečné rozměry mm (délka, šířka, tloušťka) 3,5 220

Hrací špejle

41

přední a zadní stěna krabičky

2

245

50

10

pravá stěna krabičky

1

50

50

10

levá stěna krabičky

1

50

35

10

uchopovací lišta

1

50

10

10

dno

1

245

50

4

víko

1

238

33

4

Tabulka 6: Soupis materiálu

57

Nástroje a pomůcky: metr

pilník

úhelník

brusný papír

tuţka

lepidlo

pila čepovka

barvy

pokosnice

bezbarvý lak

Pracovní postup: Hrací špejle orýsovat a přiříznout na délku zahrotit konce barevně označit lakovat bezbarvým lakem Krabička orýsovat a uříznout stěny krabičky a uchopovací lištu všechny díly krabičky obrousit přiříznout stěny krabičky a uchopovací lištu na délku (vytvoření úhlu) slepit stěny krabičky orýsovat a uříznout dno a víko krabičky přilepit dno krabičky přilepit uchopovací lištu na víko krabičky začistit povrch krabičky, aby byly rohy a hrany stejnoměrné natřít povrch olejem nebo nalakovat

58

6.4 Hanojské věže

Obr 31: Hanojské věţe

6.4.1 O hlavolamu Hlavolam Hanojské věţe vytvořil v roce 1883 francouzský matematik Édouard Lucas. Hlavolam se skládá ze tří věţí (kolíků).(63) Na jedné z nich je umístěno několik tvarově shodných prvků různé velikosti seřazených shora dolů od nejmenšího po největší. Nejčastěji se jedná o kotouče, ale mohou to být i čtverce, šestihrany nebo trojúhelníky. Počet prvků závisí na obtíţnosti hlavolamu, na trhu jsou nejčastěji k vidění varianty s 5 nebo 8 prvky. Úkolem řešitele je přemístit všechny prvky na jinou z věţí při dodrţení pravidel (viz. pravidla hry) a to s minimálním počtem tahů. Herní materiál Deska se třemi kolíky, 5(8) kotoučů různé velikosti s otvorem uprostřed Pravidla hry V kaţdém tahu hráč vezme kotouč z vrcholu některé z věţí a přemístí jej na vrchol věţe jiné V jednom tahu je moţné přemístit vţdy pouze jeden kotouč Vţdy je moţné poloţit pouze menší kotouč na větší

6.4.2 Výroba hlavolamu Zhotovení tohoto hlavolamu je z uvedených návrhů patrně nejsloţitější. Oříškem můţe být zhotovení kruhových tvarů. Tento problém lze vyřešit tím, ţe učitel připraví

59

jako polotovary kulatiny potřebných průměrů, z nichţ si kaţdý ţák odřízne po 1 kolečku. Takové řešení zpřístupní výrobu této hračky i ţákům méně zkušeným. Další moţností je zhotovit kotouče menší tloušťky a vyřezat je lupénkovou pilou z překliţky.

Obr 32: Hanojská věţ s čtvercovými herními elementy

Pokud ani toto řešení není vyhovující, pak je moţné zhotovit herní elementy čtvercové či trojúhelníkové. Pozornost je třeba věnovat také vrtání děr a upevňování kolíků. Průměr díry musí odpovídat průměru kolíku (lépe je pouţít při nasazování kolíků do děr kladiva, neţ aby byli kolíky v dírách na volno). Nedostatky by mohly rovněţ vzniknout při vrtání otvorů – jejich hloubka by měla být stejná, aby i kolíky byly po nasazení stejně dlouhé. To lze samozřejmě vyřešit upravením délky kolíků. Pokud se chceme těmto komplikacím vyhnout, je moţné tělo zhotovit ze dvou částí. Horní část provrtáme skrz, dolní část totoţných rozměrů, (ale bez otvorů), k ní pak připevníme pomocí lepidla a krátkých hřebíků. (viz. obr.34)

Obr 33: Hanojská věţ s dvojitým spodním dílem

60

Konstrukční náčrt: herní elementy:

Tělo hlavolamu:

ŘEZ A-A

61

Materiál: Součást

Mnoţství

Konečné rozměry mm (délka, šířka, tloušťka)

element 1

1

30

30

10

element 2

1

40

40

10

element 3

1

50

50

10

element 4

1

60

60

10

element 5

1

70

70

10

tělo hlavolamu

1

220

80

20

kolíky

3

70

10

Tabulka 7: Soupis materiálu

Nástroje a pomůcky: metr

kladivo

úhelník

vrtačka

tuţka

hloubkoměr

pila čepovka

lepidlo

pilník

barvy

brusný papír

štětec

důlčík Pracovní postup: Kostra hlavolamu orýsovat a uříznout tělo hlavolamu obrousit rýsovat střed děr, udělat důlek vrtat díry (jen do hloubky 10mm!!) začistit díry začistit povrch orýsovat a řezat kolíky brousit kolíky vlepit kolíky do děr 62

Herní elementy orýsovat a řezat hrací kameny obrousit rýsovat střed díry, udělat důlek vrtat začistit díru začistit povrch nabarvit

6.5 Tangram

Obr 34: Tangramy

6.5.1 O hlavolamu Tangram je nejstarší známý mechanický hlavolam. Pochází ze staré Číny, kde se nazýval "ch'i ch'iao ťu", coţ volně přeloţeno znamená "důmyslná sedmidílná skládačka". (64) Do Ameriky byla tato skládačka přivezena obchodní lodí v roce 1815 a zde také získala svůj současný název - Tangram. Odtud se dostala do Anglie a pak rozšířila dále do Evropy. (65) Tangram je vlastně čtverec, rozdělený promyšleným způsobem na sedm částí. (64) Hráč má za úkol sestavit z těchto dílů určitý tvar (geometrické obrazce, různé předměty, zvířata nebo lidské postavy). Existuje obrovské mnoţství vzorů, jejichţ tvar můţe být ze skládačky vytvořen. Jen v průběhu 19. století jich bylo publikováno více neţ 6500 předloh a jejich počet do dnešních dnů stále narůstá. V dnešní době je můţeme 63

velice snadno získat prostřednictvím Internetu, stačí do vyhledávače zadat výraz „tangram“ a vybrat si.

Herní materiál: Sedm geometrických tvarů, které dohromady tvoří čtverec. Jejich výčet a vzájemný poměr velikostí přehledně uvádí webová stránka věnovaná Tangramu na Wikipedii (65):

Části

Tvar

2 velké pravoúhlé trojúhelníky

Velikost přepona boky oblast

1 středně pravoúhlý trojúhelník

přepona boky oblast

2 malé pravoúhlý trojúhelník

přepona boky oblast

1 čtverec

)

boky oblast

1 rovnoběţník

)

strany a

plocha

Tabulka 8: Dílky Tangramu

Pravidla hry: Cílem hry je z dílků tvar, jehoţ obrys je znázorněn na předloze Dílky je moţné libovolně otáčet a převracet Při skládání musí být pouţito všech 7 dílků Jednotlivé části se musí dotýkat hranou nebo alespoň rohem Dílky se nesmí překrývat

64

Obr 35: vzory pro sestavení Tangramu

6.5.2 Výroba hlavolamu Výroba Tangramu není extrémně sloţitá, zahrnuje v zásadě jen základní pracovní operace, přesto tento námět doporučuji spíše pro ţáky, kteří jiţ mají s obráběním dřeva nějaké zkušenosti. Je totiţ zapotřebí přesnější dodrţení tvarů a rozměrů jednotlivých dílků, neboť ty jsou pro funkčnost hlavolamu velmi podstatné! Ke zhotovení jednotlivých dílků Tangramu a boků krabičky je vhodné pouţít měkčí dřevo, dno a víko krabičky lze zhotovit z překliţky. Aby byla zajištěna přesnost tvaru jednotlivých dílků skládačky, doporučuji v souladu s níţe popsaným postupem, připravit dva kusy materiálu, z nichţ budou dle uvedeného schématu nařezány. Součástí výrobku je, stejně jako u některých předchozích námětů (pexeso, domino), i krabička uzavíratelná zasunutím víka do dráţek vyřezaných v zadní a bočních stěnách krabičky. Vyřezání dráţek je ale značně sloţité a není v silách ţáků, proto předpokládám, ţe učitel nachystá materiál na stěny krabičky v podobě polotovarů s jiţ vyřezanou dráţkou. Pokud učitel z nějakého důvodu nechce nebo nemůţe tyto polotovary připravit, lze podle stejného postupu vyrobit krabičku neuzavíratelnou.

65

Konstrukční náčrt: Herní kameny:

66

Krabička:

VÝSUV

A

A

ŘEZ A-A

67

Materiál: Součást

Mnoţství

Konečné rozměry mm (délka, šířka, tloušťka)

víko

1

128

132

4

dno

1

136

136

4

pravá, levá, zadní stěna krabičky

3

136

22

7

přední stěna krabičky

1

136

14

7

uchopovací lišta

1

136

8

7

herní kameny

1

172

43

8

herní kameny

1

183

61

8

Tabulka 9: Soupis materiálu

Nástroje a pomůcky: metr

pokosnice

úhelník

pilník

tuţka

brusný papír

pila čepovka

lepidlo

Pracovní postup: hrací kameny obrousit lištu orýsovat a přiříznout herní kameny krabička orýsovat a uříznout stěny krabičky a uchopovací lištu všechny díly krabičky obrousit přiříznout stěny krabičky a uchopovací lištu na délku (vytvoření úhlu) slepit stěny krabičky orýsovat a uříznout dno a víko krabičky přilepit dno krabičky přilepit uchopovací lištu na víko krabičky začistit povrch krabičky, aby byly rohy a hrany stejnoměrné natřít povrch olejem nebo nalakovat 68

6.6 Patnáctka

Obr 36: Loydova patnáctka

6.6.1 O hlavolamu: Hlavolam „Patnáctka“ je posuvné puzzle, v němţ má řešitel za úkol přesouváním vzestupně seřadit číslované hrací kameny uvnitř krabičky. Má velmi zajímavou historii. Za jeho tvůrce je obvykle povaţován americký šachista a autor řady hlavolamů Sam Loyd. Pozdější výzkum ovšem ukazuje, ţe si toto autorství zřejmě připisoval falešně. (66) V kaţdém případě se však zaslouţil o jeho popularizaci. V roce 1880 se hra stala v Americe i Evropě doslova šílenstvím, díky odměně, kterou Sam Loyd vypsal pro úspěšného řešitele určitého postavení kamenů. (67) Jednalo se však pouze o obchodní trik, neboť tyto konfigurace jsou neřešitelné.(68) Herní materiál: Krabička pro 4x4 hracích kamenů, 15 čtvercových kamenů s čísly Pravidla hry: Na začátku hry jsou kameny v krabičce libovolně promíchány.

Hráč tyto

kameny v krabičce přesouvá tak, aby dosáhl vzestupného uspořádání (viz. obr. 37 ). Ţádný z kamenů nesmí být v průběhu hry z krabičky vyjmut.

Obr 37: Rozmístění kamenů

69

6.6.2 Výroba hlavolamu Výroba tohoto hlavolamu nevyţaduje ţádné sloţité pracovní operace a jsou zapotřebí pouze základní nástroje, proto je moţné jej realizovat i s mladšími ţáky či v málo vybavených dílnách. Pouze při výrobě krabičky je nutné dodrţet správný vnitřní rozměr – aby nebyla příliš těsná a kameny šli snadno přesouvat anebo příliš velká a kameny neztráceli svoji pozici. Rovněţ je třeba dbát na dostatečnou hladkost povrchu dna i herních kamenů, aby nevznikalo velké tření, které by ztěţovalo přesouvání kamenů. Herní kameny a stěny krabičky lze zhotovit z libovolného dřeva. Na dno krabičky je vhodné pouţít překliţku. Číslice mohou být na herních kamenech napsány nebo nalepeny. Velikost herních kamenů lze upravit podle potřeby. Pro mladší ţáky nebo ţáky se specifickými vzdělávacími potřebami je lze zvětšit, aby se jim snáze vyráběly nebo byly lépe manipulovatelné při hře. Se staršími a zkušenějšími ţáky lze naopak vyrobit i miniaturní variantu hry. V závislosti na zvolené velikosti hracích kamenů je třeba upravit i velikost krabičky. Konstrukční náčrt: Herní kameny:

70

Krabička:

Materiál: Součást

Mnoţství

Konečné rozměry v mm (délka, šířka, tloušťka) 20 20 10

herní kameny

15

stěny krabičky

4

100

20

10

dno

1

100

100

5

Tabulka 10: Soupis materiálu

Nástroje a pomůcky: metr

pilník

úhelník

brusný papír

tuţka

lepidlo

pila čepovka

bezbarvý lak

pokosnice

71

Pracovní postup: Hrací kameny orýsovat a řezat hrací kameny obrousit nakreslit (nalepit) čísla nalakovat povrch bezbarvým lakem Krabička orýsovat a uříznout stěny krabičky všechny díly krabičky obrousit přiříznout stěny krabičky na délku (vytvoření úhlu) slepit stěny krabičky orýsovat a uříznout dno přilepit dno krabičky začistit povrch krabičky, aby byly rohy a hrany stejnoměrné natřít povrch olejem nebo nalakovat

6.7 Přesouvací obrázkový hlavolam

Obr 38: Paterčata do řady

6.7.1 O hlavolamu: Originál hlavolamu nese název Paterčata do řady (Line up the quinites) a vyrobil jej v roce v roce 1934 Richard. W. Fatiguant. Motivem pro obrázky pouţité ve hře bylo narození prvních paterčat na světě, která byla zcela zdravá a ţivotaschopná. (69)

72

Herní materiál: čtyři obdélníkové hrací kameny (jejich strany jsou v poměru 2:1)

pět čtvercových hracích kamenů (jejich velikost odpovídá polovině obdélníkového kamene)

dřevěná krabička (její délka odpovídá pětinásobku a šířka trojnásobku strany čtvercového kamene)

Pravidla: Hráč má kameny naskládat do krabičky tak, aby miminka (nebo jiný hlavní motiv) byla v prostřední řadě a kytičky (či jiný doplňkový motiv) byly v dolní nebo horní řadě. Prázdná políčka pak zbudou v protilehlých rozích.

Řešení:

Obr 39: Řešení hlavolamu

73

6.7.2 Výroba hlavolamu: Výroba tohoto hlavolamu není nijak sloţitá. Krabička a hrací kameny jsou vyrobeny z měkčího dřeva a překliţky, podle níţe uvedeného postupu. Prostor pro rozvoj tvořivosti lze dětem poskytnout zejména při dekorování hracích kamenů. Obrázky mohou být na hracích kamenech nakresleny nebo nalepeny. Dobře se zde dá vyuţít například ubrouskové techniky. Na závěr je vhodné kameny nalakovat bezbarvým lakem, aby se obrázky neloupaly nebo nestíraly. Motivy hracích kamenů mohou být zcela libovolné, jen je při jejich volbě vhodné dbát na to, aby bylo patrné, který z nich je dominantní (tj. má být umístěn v prostřední řadě). Pokud se to náhodou nepodaří, je moţné tento nedostatek napravit třeba vhodným nápisem na krabičce, např. „Kytičky do řady“, apod. 

Konstrukční náčrt: Herní kameny:

Krabička:

74

Materiál: Součást

Mnoţství

Konečné rozměry mm (délka, šířka, tloušťka) 20 20 10

herní kameny

5

herní kameny

4

40

20

10

přední a zadní stěna krabičky

2

100

30

10

pravá a levá stěna krabičky

2

80

30

10

dno

1

120

80

5

Tabulka 11: Soupis materiálu

Nástroje a pomůcky: metr

brusný papír

úhelník

kladivo

tuţka

hřebíky

pila čepovka

bezbarvý lak

pilník Pracovní postup: herní kameny orýsovat a řezat hrací kameny obrousit nalepit obrázky nalakovat povrch bezbarvým lakem krabička orýsovat a uříznout stěny krabičky všechny díly krabičky obrousit spojit stěny krabičky hřebíky orýsovat a uříznout dno přibít dno krabičky začistit povrch krabičky, aby byly rohy a hrany stejnoměrné natřít povrch olejem nebo nalakovat

75

6.8 Provázkový hlavolam

Obr 40: Provázkové hlavolamy

6.8.1 O hlavolamu: Tento hlavolam můţe mít různý tvar, jeho princip je však vţdy stejný. Základem je dřevěný tvar s otvory uspořádanými do řad. Provázek mezi prvními dvěma otvory tvoří smyčku a dále je postupně provlečen všemi otvory a na jeho konci je upevněna kulička nebo jiný předmět, který znemoţňuje zpětné provlečení otvorem. Cílem je vyvléct provázek s kuličkou z dřevěného tvaru. Řešení hlavolamu: Pro přehlednost popisu otvory očíslujeme (obr. 41) 1

2

3

4

5

6

Obr 41: Schéma hlavolamu

Nejprve zvětšíme smyčku v otvoru 1, a to tak, ţe kuličku na konci dáme co nejblíţe k díře 3, a provázek postupně popotahujeme otvory zpět dokud se smyčka neprodlouţí. Tuto smyčku pak prostrčíme do díry 2, dále kopírujeme vedení provázku, tj. zadem prostrčíme do otvoru 5, pak shora do otvoru 6 a nakonec zespod do otvoru 3.

76

Zde smyčku vytáhneme a provlečeme jí kuličku, tak abychom ji uvolnili. Uvolněnou smyčku pak zase postupně vytahujeme zpátky. Tím osvobodíme provázek s kuličkou z hlavolamu. Povedlo se? Výborně, tak teď ho zkuste zase navléct zpátky .

6.8.2 Výroba hlavolamu: Vzhled hlavolamu můţe být skutečně libovolný, při jeho volbě tedy záleţí především na věku a šikovnosti ţáků a samozřejmě také na vybavení dílny, které je k dispozici. Mým cílem je navrhnout v této práci výrobky, které by měly skutečně široké pouţití, proto se snaţím o maximální zjednodušení.

Ve svém návrhu tedy

vycházím z jednoduchého obdélníkového tvaru, který je moţné zhotovit i s nejmladšími ţáky s pouţitím nejjednodušších nástrojů. Níţe popsaný postup lze ovšem aplikovat i na mnohem sloţitější tvary, které eventuálně můţeme ponechat i na fantazii ţáků. Stejně tak můţe být kulička připevněná na konci provázku nahrazena myškou či jiným tvarem vyřezaným lupénkovou pilkou. Pokud vysvětlíme ţákům pravidla, která je třeba dodrţet, mohou si jej sami navrhnout. I zde tedy lze najít prostor pro rozvoj samostatnosti a tvořivosti ţáků. Při výrobě hlavolamu jiného tvaru, je zapotřebí brát v úvahu následující informace. Přesné umístění děr v hlavolamu není důleţité, jen by neměly být blízko u sebe. Průměr otvorů by měl být asi pětkrát větší neţ tloušťka pouţité šňůrky.(69) Velikost korálku není důleţitá, pouze musí být větší neţ průměr otvorů. Konstrukční náčrt:

77

Materiál: Součást

Konečné rozměry mm

dřevěný hranol

120 x 80 x 20

korálek

200

provázek

3mm x 1000 Tabulka 12: Soupis materiálu

Nástroje a pomůcky: metr

pilník

úhelník

brusný papír

tuţka

ruční vrtačka

pila čepovka Pracovní postup: orýsovat a uříznout tělo hlavolamu rýsovat střed otvorů vrtat otvory obrousit tělo hlavolamu začistit díry srazit hrany a začistit povrch, aby byly hrany stejnoměrné provléct provázek dle schématu přivázat korálek na konec provázku Schéma provlečení provázku:

Obr 42: Schéma provlečení provázku

78

6.9 Hlavolam houpačka

Obr 43: Houpačky

6.9.1 O hlavolamu: Houpačka je jednoduchý provázkový hlavolam, tvořený dvěma dřevěnými špalíčky, skrze které je navlečen provázek ukončený kuličkami. Provázky jsou vzájemně propleteny. Úkolem řešitele je obě části od sebe oddělit.

Řešení hlavolamu: Provázek v místě ohybu stiskneme k sobě a tento dvojitý provázek prostrčíme jednou z dírek ve druhém špalíku (toho, ve kterém není sám provlečený). Prostrčením skrz otvor vznikne očko, kterým provlékneme kuličku z druhého provázku. Tím se provázky rozpletou. Vytáhneme zdvojený provázek zpět a je hotovo!

6.9.2 Výroba hlavolamu: Obtíţnost výroby tohoto hlavolamu závisí na rozhodnutí a potřebě učitele. Pokud pracuje s mladšími ţáky nebo hledá jednoduchý výrobek, který lze zhotovit za krátký čas, poskytne ţákům polotovar v podobě kulaté tyče poţadovaného průměru. Tu můţe připravit na školním soustruhu nebo nemá-li jej k dispozici, dají se v květinářství koupit dřevěné tyčky k rostlinám. Vyuţít půjde i odpadový materiál např. kulatiny ze starých ramínek na kalhoty nebo zlomená násada ze smetáku. Podle tloušťky dostupného materiálu pak pouze upraví velikost hlavolamu. V tomto případě získáme snadno zhotovitelný výrobek, který však ţákům přinese spoustu zábavy, coţ dobrý učitel jistě dokáţe vyuţít jako motivaci pro práci na dalším, sloţitějším výrobku.

79

Pokud však pracujeme se ţáky nejvyšších ročníků, můţeme tento výrobek s úspěchem pouţít pro první seznámení s prací na soustruhu. Jednoduchý tvar špalíčků je ideální pro první pokusy o obrábění, navíc nemá ţádný vliv na funkčnost hlavolamu, tudíţ případné nedokonalosti nebudou tolik vadit. Hranatá varianta: Jak jiţ bylo řečeno, nemá tvar součástí vliv na funkčnost hlavolamu. Pokud tedy nemáme k dispozici kulatinu nebo třeba korálky, lze tyto součásti nahradit hranatými tvary. Pokud však pouţijeme místo korálků krychličky, je třeba přiměřeně upravit délku provázku, protoţe se budou hůře provlékat a očko by mělo být větší. Konstrukční nákres:

Materiál: Konečné rozměry mm

Součást

Mnoţství

kulatina

2

150 x 750

korálek

4

120

provázek

2

2 x 250

Tabulka 13: Soupis materiálu

80

Nástroje a pomůcky: metr

pilník

tuţka

brusný papír

pila čepovka

ruční vrtačka

Pracovní postup: orýsovat a řezat kulatinu brousit rýsovat středy otvorů vrtat otvory začistit díry provléct provázky přivázat korálky na konec provázku

81

6. Akční výzkum Jako nejvhodnější nástroj pro ověření realizovatelnosti navrţených výrobků ve školní praxi byl vybrán akční výzkum.

7.1 Charakteristika akčního výzkumu Akční výzkum je prakticky orientovaný výzkum, který můţe být alternativou k tradičnímu kvalitativnímu výzkumu. „Aktéři akčního výzkumu jsou zainteresováni, jsou účastníky zkoumaných procesů.“(70) Vztaţeno k pedagogice, je to výzkum, který realizují učitelé s cílem poznat a řešit problémy vlastní praxe. Klasická definice akčního výzkumu pochází od Johna Elliota: „Akční výzkum je učiteli prováděná systematická reflexe profesních situací s cílem jejich dalšího rozvinutí.“(71) V přísně

vědeckých

kruzích

je

tento

druh

výzkumu

často

odmítán

s odůvodněním, „ţe produkované poznání je natolik subjektivně a kontextově vázané, ţe je obecně vzato nelze povaţovat za vědecké poznání“.(72) Cílem tohoto typu výzkumu ovšem není přinášet obecně platné poznání, nýbrţ poznatky, které umoţní řešit konkrétní problém tady a teď. To, ţe se nejedná o výzkum akademický, ale praktický neznamená, ţe by byl „méně významný nebo relevantní“. (70)

7.1.1 Fáze akčního výzkumu Akční výzkum je gradujícím cyklem souvisejících činností a událostí, jimiţ je určitá aktivita - činnost učitele, její rozbor ve vztahu ke stanoveným cílům a záměrům, plán dalších akcí vytvořený na základě tohoto zkoumání. Nezvalová tyto prvky označuje jako „akce, reflexe a revize“. Podle toho jak za sebou následují, pak rozlišuje dva typy akčního výzkumu (70): Pro-aktivní akční výzkum - kde učitel nejprve provádí určitou akci a následně zkoumá účinky, které tato jeho činnost přinesla. Aktivní akční výzkum motivuje učitele k inovování pedagogické praxe a hledání nových přístupů přinášejících lepší výsledky. Inspiraci mohou čerpat nejen z předchozích vlastních reflexí, ale např. i ze zkušeností kolegů, ţákovských námětů, apod. Reaktivní akční výzkum – kde učitel nejprve důkladně analyzuje současnou situaci a na základě tohoto rozboru, připraví a realizuje adekvátní akci. 82

Konkrétní fáze akčního výzkumu vymezují jednotlivý odborníci věnující se této problematice různě. Např. podle Elliotta má čtyři fáze, jejichţ vzájemný vztah je zobrazen na následujícím schématu.

Obr 44: Schéma fází akčního výzkumu dle J. Elliotta

Whithead prezentuje akční výzkum jako cyklus zahrnující pět kroků (73): 1. problém, který se objevil v praxi; 2. představa o řešení problému; 3. aktivita k zvolenému řešení; 4. vyhodnocení výsledků aktivit, vedoucích k řešení problému; 5. modifikace problému.

7.1.2 Metody akčního výzkumu Metody akčního výzkumu jsou stejné jako metody pouţívané v jiných pedagogických výzkumech nebo při pedagogicko-psychologické diagnostice.(72) Příklad metod vyuţívaných v akčním výzkumu (upraveno dle 71): 1. Metody hledání a vytváření východisek akčního výzkumu - pedagogický deník, skupinový rozhovor, brainstorming 2. Metody získávání a shromaţďování dat - různé typy pozorování, různé typy rozhovoru, audiozáznamy, videozáznamy, výtvory dětí (dopisy, testy, zprávy,..), fotografie 3. Metody analýzy dat - testování tezí, vytváření kategorií a kódování dat, vytváření metafor, aj. 4. Metody vytváření a ověřování strategií jednání - brainstorming, myšlenkové testování alternativ jednání, apod. 5. Způsoby prezentace výsledků akčního výzkumu - případová studie, zpráva z výzkumu

83

7.2 Realizace akčního výzkumu 7.2.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je na vybraných výrobcích ověřit, s jakým úspěchem lze vytvořené návrhy se ţáky realizovat. Tedy zda a do jaké míry budou návrhy výrobků v praxi pouţitelné, popřípadě jaké změny bylo třeba při realizaci zavést. Předmětem zkoumání je nejen výsledný produkt, ale také celý proces realizace a jeho přínos pro osvojování základních pracovních úkonů ručního obrábění. Pro realizaci byly ve spolupráci s učitelem vybrány tři výrobky různé obtíţnosti – Provázkový hlavolam, Tangram a Hanojské věţe.

7.2.2 Výzkumné otázky Téma výzkumu:

Výroba her a hraček v technické výchově na ZŠ

Výzkumný problém: S jakým úspěchem lze realizovat navrţené výrobky se ţáky Výzkumné otázky: 1) S jakým úspěchem lze realizovat návrh výrobku Provázkový hlavolam na ZŠ Křenovice? 2) S jakým úspěchem lze realizovat návrh výrobku Tangram na ZŠ Křenovice? 3) S jakým úspěchem lze realizovat návrh výrobku Hanojské věţe na ZŠ Křenovice?

7.2.3 Plán výzkumu Jednotlivé výrobky budou postupně realizovány v období 2. pololetí šk. r. 2010/11 a ve šk. r. 2011/12. V kaţdém pololetí bude realizován jeden výrobek. Ţáci budou pracovat pod vedením učitele, který bude mít k dispozici návrhy výrobků představené v teoretické části práce. Autorka výzkumu se bude v době realizace těchto výrobků výuky nepravidelně účastnit, pomáhat při realizaci, provádět pozorování a rozhovory se ţáky i učitelem.

7.2.4 Charakteristika výzkumného vzorku Výzkum je realizován v Základní škole Křenovice u Slavkova v rámci vyučovacího předmětu „Práce s technickými materiály“. Ten je v rámci vzdělávacího oboru „Člověk a svět práce“ je zaveden do výuky v 7. ročníku v rozsahu jedné hodiny týdně. Výuka probíhá ve školní dílně.

84

Charakteristika školy ZŠ Křenovice je plně organizovaná škola s devíti třídami a cca 130 ţáky. Školu navštěvují ţáci z Křenovic a Hrušek (bývalá spádová obec pro ţáky od 5. ročníku). Na základní škole pracuje 13 pedagogů (z toho 2 na zkrácený úvazek), vychovatelka ŠD a dva pedagogičtí asistenti. Součástí školy je MŠ, která sídlí v samostatné budově. Ve škole je k dispozici školní druţina, školní jídelna a školní dílna.(74) Charakteristika školní dílny Školní dílna je umístěna v samostatně stojící budově cca 30 m od hlavního objektu, přístupná přes nezastřešený areál z vnitřních prostor školy. V budově jsou dvě místnosti. První z nich je vlastním prostorem dílny, kde je umístěno 9 pracovních stolů, kaţdý se dvěma pracovními místy. Nářadí a pomůcky jsou uloţeny v uzamykatelných skříních umístěných na čelní stěně místnosti. Zadní menší místnost slouţí jako technické zázemí dílny. Vybavení školní dílny nářadím je dostačující pro výuku základních pracovních operací ručního obrábění. Je ale z velké části zastaralé, nové nářadí se dokupuje jen zřídka. Škola nemá na nákup nového vybavení či zařízení mnoho peněz a navíc tuto investici ani vedení školy nepovaţuje za příliš potřebnou. Dnešní rodiče totiţ nemají zájem, aby se jejich děti učili práci v dílně, důleţité jsou pro ně jazyky či počítače. Škola, pokud si chce udrţet a získat ţáky, tedy musí investovat prostředky především do těch oblastí, na které dnešní rodiče slyší. Školní dílna slouţí pro výuku předmětu „Práce s technickými materiály“, který byl vytvořen v rámci vzdělávacího oboru „Člověk a svět práce“ na základě materiálně technických podmínek školy. Dále je vyuţívána pro činnost keramického krouţku. Charakteristika třídy Výzkumným vzorkem jsou ţáci 7. ročníku, v jejichţ učebním plánu je předmět „Práce s technickými materiály“ zařazen. Rozsah výuky je ŠVP stanoven na 1 hodinu týdně. Ve školním roce 2010/2011 bylo v 7. ročníku 10 ţáků, z toho 5 hochů a 5 dívek. Ve výuce byl dále zařazen jeden ţák s lehkou mentální retardací integrovaný v 6. ročníku.

85

Ve školním roce 2011/2012 je v 7. ročníku 15 ţáků, z toho 9 hochů a 7 dívek. Z toho jeden chlapec je ve třídě integrován. Jedná se o ţáka s lehkou mentální retardací, který má k dispozici pedagogického asistenta.

7.2.5 Sběr dat Data pro výzkum byla sbírána prostřednictvím zúčastněného pozorování při návštěvách ve výuce. Dalším zdrojem informací byly polostrukturované rozhovory se ţáky a nestrukturované rozhovory s učitelem. Posledním zdrojem informací pak byly samy výsledné produkty. Rozhovory se ţáky se volně drţely této základní osnovy: 1. Jak hodnotíš tento výrobek jako hračku? Velmi dobrá / Dobrá / Průměrná/ Podprůměrná / Špatná 2. Co budeš dělat s hotovým výrobkem? Vezmu ho domů, budu si s ním hrát / Dám ho mladšímu sourozenci na hraní / Uloţím ho do šuplíku k ostatním výrobkům z dílny / Zahodím ho / Jiné...... 3. Bavilo tě ho vyrábět? Ano / Spíš ano / Spíš ne / Ne / Nevím 4. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejtěžší? 5. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejsnazší? 6. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejvíc bavila? 7. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejméně bavila? 8. Naučil/a ses při jeho výrobě něco nového? Ano / Ne / Nevím 9. Pokud ano, co to bylo?

7.3 Výsledky provedeného výzkumu 7.3.1 Výrobek Tangram Výrobek byl realizován v období březen - květen 2011. Před započetím realizace bylo dohodnuto, ţe vzhledem k nedostatečnému strojnímu vybavení pro přípravu polotovarů, bude pouţita varianta s krabičkou bez víka.

86

Obr 45: Hotový výrobek Tangram

Průběh realizace: Jako materiál pro výrobu byly pouţity odřezky smrkových prken o tloušťce 10 mm. Pro výrobu dna byla pouţita deska MDF o síle 5 mm, rozměr dna byl upraven na 142 x 142 mm, aby při pouţití silnějšího materiálu stěn krabičky zůstal zachován potřebný vnitřní rozměr. Učitel připravil polotovary o šířce 43 mm a 61 mm pro řezání hracích kamenů. Ţáci dostali k dispozici konstrukční náčrt krabičky, náčrt pro nařezání hracích kamenů a rovněţ hotový vzorový výrobek. Po zahájení práce bylo zjištěno, ţe dílna není vybavena dostatečným mnoţstvím pokosnic pro řezání úhlů na stěnách krabičky, proto bylo rozhodnuto udělat krabičku jiného typu, kde nebudou pokosy třeba. (viz obr. 46,47).

Obr 46: Krabička tangram shora

Obr 47: Krabička tangram z boku

87

Při slepování stěn krabičky bylo zjištěno, ţe někteří ţáci nepracovali dostatečně přesně a stěny tedy nebylo moţné slepit. Lepení bylo tedy nahrazeno spojením hřebíky.

Obr 48: Spojení hřebíky

Na závěr si ţáci krabičku i herní kameny natřely barvou dle vlastní volby

Obr 49: Barvení herních kamenů

Problém pro ţáky mnohdy představovalo dodrţení tvaru herních kamenů. I přesto, ţe schéma jejich rozřezání bylo pro zdůraznění nakresleno i na tabuli (obr. 50), někteří ţáci přesto měly problém s jejich zhotovením. (obr. 51)

88

Obr 50: Nákres na tabuli

Obr 51: Špatně udělaný tvar dílku tangramu

Další častou potíţí bylo spojení dna s tělem krabičky, hřebíky ţákům mnohdy uhýbaly a vyčnívaly dovnitř krabičky.

Specifika práce s integrovaným ţákem: Ve výuce předmětu „Práce s technickými materiály je zařazen ţák s lehkou mentální retardací integrovaný do 6. ročníku. Vzdělává se podle individuálního vzdělávacího plánu. Pro Jeníka bylo třeba pouţít materiál větší tloušťky, neboť původní materiál se mu při řezání štípal a lámal. S materiálem o síle 20 mm byl Jeník díly schopen nařezat, při přitloukání hřebíků potřeboval pomoc svého asistenta. Jeník měl také potíţe si zapamatovat jak jednotlivé díly naskládat do krabičky, tento problém byl vyřešen tak, ţe s pomocí asistenta na dno krabičky nakreslily obrysy jednotlivých dílů. Stejným způsobem byly pro chlapce upraveny také některé předlohy pro skládání tangramu.

Obr 52: Integrovaný ţák při práci

89

Hodnocení výrobku ţáky Na základě rozhovorů se ţáky jsem jejich výpovědi shrnula do následující tabulky: 1. Jak hodnotíš tento výrobek jako hračku? Velmi dobrá

7

63,6%

Dobrá

3

27,3%

Průměrná

1

9,1%

Podprůměrná

0

-

Špatná

0

-

Vezmu ho domů, budu si s ním hrát

6

54,5%

Dám ho mladšímu sourozenci/ kamarádovi na hraní

1

9,1%

Uloţím ho do šuplíku k ostatním výrobkům z dílny

1

9,1%

Zahodím ho

0

-

Jiné......

0

-

Nevím

3

27,3%

Ano

7

63,6%

Spíš ano

1

9,1%

Spíš ne

2

18,2%

Ne

0

-

Nevím

1

9,1%

Přibití dna

6

54,5%

Řezání dílků

4

36,4%

Naskládat do krabičky

1

9,1%

Barvení

6

54,5%

Broušení

3

27.3%

Spojování boků krabičky

1

9,1%

Nevím

1

9,1%

2. Co budeš dělat s hotovým výrobkem?

3. Bavilo tě ho vyrábět?

4. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejtěžší?

5. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejsnazší?

90

6. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejvíc bavila? Barvení

7

63,6%

Skládání dílků do krabičky

2

18.2%

Všechno

1

9,1%

Nevím

1

9,1%

Řezání (všeobecně)

2

18,2%

Řezání hracích kamenů

4

36,3%

Přibíjení dna krabičky

4

36,3%

Nevím

1

9,1%

Ano

3

27,3%

Ne

2

18,2%

Nevím

6

54,5%

Skládat dílky do krabičky

1

9,1%

Lépe řezat

1

9,1%

Vyndávat špatně přibité hřebíky

1

9,1%

7. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejméně bavila?

8. Naučil/a ses při jeho výrobě něco nového?

9. Pokud ano, co to bylo?

Tabulka 14: Hodnocení výrobku Tangram ţáky

Hodnocení výrobku učitelem (zpracováno na základě rozhovoru s učitelem) Učitel hodnotil výrobek jako velmi zajímavý. Mírně sloţitější, zejména co se týče dodrţení přesnosti rozměrů. Problémy podle jeho názoru působilo právě dodrţení rozměrů jednotlivých dílů a přitloukání dna krabičky do poměrně úzkého materiálu boku krabičky. Ţáky se podle jeho názoru výrobek velmi zaujal. I kdyţ jako hlavolam řešili hlavně to, jak dílky správně naskládat do krabičky. Hodně se ţákům líbila moţnost kameny libovolně nabarvit. Závěr autorky, doporučení Realizace výrobku trvala ţákům 10-12 vyučovacích hodin.

91

I přes průvodní komplikace bylo moţné výrobek zhotovit v pouţitelné a poměrně vzhledné podobě. Na základě hodnocení výrobku ţáky lze konstatovat, ţe se jim výrobek líbil. Hodnocení výrobku ţáky korespondovalo s hodnocením učitele. Vzhledem k zjištěným problémům by autorka doporučila při zhotovování tohoto typu krabičky pouţít silnější materiál na stěny, aby bylo snazší k nim přibít dno.

7.3.2 Výrobek Provázkový hlavolam Výrobek byl realizován v říjnu 2011.

Obr 53: Hotový výrobek Provázkový hlavolam

Průběh realizace: Jako materiál pro výrobu byly pouţity odřezky smrkových prken o tloušťce 20 mm. Bylo rozhodnuto, ţe na konec provázku budou pouţity kuličky, které ţáci dostanou jako připravený polotovar ve formě korálků o

22 mm

Ţáci měli dispozici konstrukční náčrt, schéma provlečení provázku a hotový vzorový výrobek. Řezání a broušení těla hlavolamu nepředstavovalo ţádný problém. Při vrtání pouţili ţáci kolovrátek s vrtákem do dřeva o

13 mm nebo 15mm. (nebylo k dispozici

dost vrtáků stejného průměru) K dispozici bylo pouze 5 kolovrátků, ale ţáci se při práci s nimi vystřídali, aniţ by čekání někoho příliš zdrţovalo. Při vrtání otvorů měli někteří ţáci potíţe, dodrţet kolmý směr vrtání. Tento problém ovšem nebyl zapříčiněn nesprávným pracovním postupem, nýbrţ nedostatkem

92

fyzické síly některých ţáků (zejména drobnějších dívek). Nebylo tedy v jejich moţnostech při vrtání vyvíjet současně dostatečný tlak na kolovrátek a vyvrtané otvory tak byly někdy mírně šikmo. Tyto nedostatky, však neměly ţádný dopad na funkčnost hotového výrobku. Vzhledem k tomu, ţe pouţitý materiál byl dost měkký (aby se ţákům snáze vrtalo), docházelo i přes podloţení odpadovým materiálem při dovrtávání děr k odštěpování a odlamování materiálu ze spodní strany (viz obr. 55). Ale po důkladném obroušení pilníkem a brusnou kostkou nebylo poškození příliš znatelné a nijak nenarušovalo výsledný vzhled výrobku.

Obr 54: Broušení hlavolamu

Obr 55: Otřepení vzniklé při vrtání děr

Hodnocení výrobku ţáky Na základě rozhovorů se ţáky jsem jejich výpovědi shrnula do následující tabulky: 1. Jak hodnotíš tento výrobek jako hračku? Velmi dobrá

1

6,7%

Dobrá

8

53,3%

Průměrná

5

33,3%

Podprůměrná

1

6,7%

Špatná

0

-

93

2. Co budeš dělat s hotovým výrobkem? Vezmu ho domů, budu si s ním hrát

7

46,7%

Dám ho mladšímu sourozenci/ kamarádovi na hraní

5

33,3%

Uloţím ho do šuplíku k ostatním výrobkům z dílny

1

6,7%

Zahodím ho

1

6,7%

Dárek pro dědečka co má rád hlavolamy

1

6,7%

Nevím

0

-

Ano

6

40%

Spíš ano

5

33,3%

Spíš ne

0

-

Ne

2

13,3%

Nevím

2

13,3%

Vrtání

7

46,7%

Provlékání provázku podle schématu

4

26,7%

Nevím

4

26,7%

Broušení

4

26,7%

Řezání

2

13,3%

Navlékání provázku

5

33,3%

Přivázání kuličky k provázku

1

6,7%

Nevím

3

20%

Vrtání

3

20%

Navlékání provázku do hlavolamu

6

40%

Všechno

1

6,7%

Nic

1

6,7%

Nevím

4

26,7%

Jiné...

3. Bavilo tě ho vyrábět?

4. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejtěţší?

5. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejsnazší?

6. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejvíc bavila?

94

7. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejméně bavila? Vrtání

3

20%

Navlékání provázku do hlavolamu

2

13,3%

Řezání

3

20%

Broušení

5

33,3%

Nevím

2

13,3%

Ano

6

40%

Ne

2

13,3%

Nevím

7

46,7%

Vrtat kolovrátkem

6

40%

Pilovat kulatým pilníkem

1

6,7%

8. Naučil/a ses při jeho výrobě něco nového?

9. Pokud ano, co to bylo?

Tabulka 15: Hodnocení výrobku Provázkový hlavolam ţáky

Hodnocení výrobku učitelem (zpracováno na základě rozhovoru s učitelem) Učitel hodnotil výrobek kladně. Zejména pro jeho časovou nenáročnost a moţnost osvojení operace vrtání, se kterou se ţáci při práci ve školní dílně nesetkají aţ tak často. Jako nevýhodu označil nutnost zakoupit vhodný provázek a eventuálně také korálky.

Závěr autorky, doporučení Realizace výrobku trvala cca 4 vyučovací hodiny. Výrobek byli ţáci schopni zhotovit bez větších problémů. I kdyţ samotné vyvrtání otvorů bylo pro některé subtilnější dívky trochu náročnější. Jedinou komplikací, která byla v průběhu realizace zjištěna, byl nedostatek ručních vrtaček a vrtáků příslušného průměru. Jako hlavolam byl výrobek ale pro ţáky vcelku sloţitý a jen málo ţáků jej dokázalo samostatně vyřešit, a to i přes to, ţe věděli, jakým způsobem je provázek v hlavolamu navlečen. Z tohoto důvodu autorka výzkumu doporučuje, dát ţákům po dokončení práce prostor k samostatnému hledání řešení a poté jim poskytnout kopie se znázorněným řešením.

95

7.3.3 Výrobek Hanojské věže Výrobek byl realizován v únoru – dubnu 2012.

Bylo rozhodnuto, ţe herní

elementy budou pouţity čtvercové, o hraně 30, 40, 50, 60 a 70 mm.

Obr 56: Hotový výrobek Hanojské věţe

Průběh realizace: Jako materiál byly pouţity odřezky smrkových prken, pro výrobu těla hlavolamu o tloušťce 20 mm a pro výrobu herních elementů o tloušťce 10 mm. Pro výrobu tyček byly připraveny jako polotovary kulatiny o

10 mm.

Ţáci měli k dispozici konstrukční náčrt a hotový vzorový výrobek. Řezání a broušení těla hlavolamu nepředstavovalo ţádný problém. Pro vrtání otvorů byl pouţit ruční kolovrátek s vrtákem do dřeva o

10 mm. V dílně bohuţel

nebyly k dispozici omezovače hloubky vrtu. To jsme provizorně vyřešili tak, ţe jsme vrtáky v příslušné výšce oblepili izolepou, aby měli ţáci představu, jak hluboko mají vrták zavrtat. Častým problémem bylo, ţe ţáci nebyly schopni vyvrtat otvory kolmo a nasazené tyče pak byly tedy mírně nakřivo. (Tento problém nevznikal nesprávným pracovním postupem či postojem, nýbrţ v důsledku nedostatku fyzické síly zejména u

96

některých subtilnějších ţaček). Tyče jsou ale umístěny dostatečně daleko od sebe, takţe ani mírný sklon nepředstavoval ţádný funkční problém pro hru.

Obr 57: Kolíky jsou v důsledku nesprávného vrtání šikmo

Neschopnost vyvinout dostatečný přítlak na kolovrátek navíc způsobovala jeho mírné kývání a vyvrtané otvory pak byly mírně větší neţ poţadovaných 10 mm. Kolíky v nich tak byly volnější, ale nepředstavovalo to ţádný závaţný nedostatek. K jejich vlepení bylo pouţito lepidlo Herkules a vše drţelo bez problémů. Otvory do herních elementů byly udělány vrtákem o

12 mm. Dřevo bylo ale

dost měkké, takţe při vrtání docházelo k mírnému třepení a odlamování (obr. 59). Ale pokud byl vrtaný kousek dobře podloţen, vzniklé vady nebyly nijak závaţné. Po opilování a obroušení nekazily nijak výsledný estetický dojem. Po obroušení si ţáci herní elementy nabarvili barvou dle vlastního výběru.

Obr 59: Otřepení po vrtání Obr 58: Herní elementy

97

Hodnocení výrobku ţáky Na základě rozhovorů se ţáky jsem jejich výpovědi shrnula do následující tabulky: 1. Jak hodnotíš tento výrobek jako hračku? Velmi dobrá

6

40%

Dobrá

5

33,3%

Průměrná

3

20%

Podprůměrná

1

6,7%

Špatná

0

-

Vezmu ho domů, budu si s ním hrát

8

53,3%

Dám ho mladšímu sourozenci/ kamarádovi na hraní

3

20%

Uloţím ho do šuplíku k ostatním výrobkům z dílny

2

13,3%

Zahodím ho

0

-

Jiné.....

0

-

Nevím

2

13,3%

Ano

7

46,7%

Spíš ano

4

26,7%

Spíš ne

2

13,3%

Ne

1

6,7%

Nevím

1

6,7%

Vrtání

8

53,3%

Broušení

4

26,7%

Řezání

3

20%

Barvení

8

53.3%

Lepení

4

26,7%

Řezání

1

6,7%

Nevím

2

13,3%

2. Co budeš dělat s hotovým výrobkem?

3. Bavilo tě ho vyrábět?

4. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejtěţší?

5. Co (jaká práce) bylo při jeho výrobě nejsnazší?

98

6. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejvíc bavila? Barvení

9

60%

Lepení

3

20%

Vrtání

1

6,7%

Řezání

1

6,7%

Nevím

1

6,7%

Vrtání

6

40%

Řezání

5

33,3%

Broušení

4

26,7%

Ano

1

6,7%

Ne

6

40%

Nevím

8

53,3%

Lepení dřeva

1

6,7%

7. Co (jaká práce) tě při jeho výrobě nejméně bavila?

8. Naučil/a ses při jeho výrobě něco nového?

9. Pokud ano, co to bylo?

Tabulka 16: Hodnocení výrobku Hanojské věţe ţáky

Hodnocení výrobku učitelem (zpracováno na základě rozhovoru s učitelem) Učitel hodnotil výrobek kladně a to nejen jako námět pro práci ve školní dílně, ale i hračku samotnou, protoţe pomáhá rozvíjet logické myšlení ţáků. Jako náročnější hodnotil vrtání otvorů v těle hlavolamu, které vyţadovalo větší přesnost. Jako moţný problém označil také nutnost opatřit tyčový polotovar, z nějţ ţáci nařeţou kolíky.

Závěr autorky, doporučení Realizace výrobku trvala cca 8 vyučovacích hodin. Výrobek byli ţáci schopni v naplánované podobě zhotovit bez větších problémů. Na základě hodnocení výrobku ţáky lze konstatovat, ţe se jim líbil jak samotný výrobek, tak je bavila i jeho výroba. Vzhledem k zjištěným nedostatkům autorka doporučuje dovybavení dílny omezovači hloubky vrtání. A v ideálním případě také pouţití stojanové vrtačky k navrtání děr do těla hlavolamu, coţ zajistí kolmost vrtání.

99

Závěr Předloţená diplomová práce je koncipována tak, aby mohl slouţit jako metodika pro nezkušené i zkušené učitele, kteří hledají nové a zajímavé náměty pro výuku práce se dřevem. Úvodní kapitola se pro uvedení do souvislostí zabývá technickým vzděláváním v českých základních školách. Stručně popisuje jeho historii a také různé obsahové koncepce, s nimiţ lze k výuce přistupovat. Rozebírá také neoddiskutovatelné přínosy technického vzdělávání pro rozvoj osobnosti ţáků. Samostatná kapitola se pak zabývá technickou výchovou v souvislostech Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Následující kapitola je věnována dřevu a práci s ním ve školní dílně. Zmiňuje jednak vědomosti, které by ţáci měli při výuce získat o dřevě jako materiálu a jednak stručně shrnuje nejzákladnější pracovní operace ručního obrábění, jeţ by si měli ţáci osvojit. Další kapitola pak pojednává o tom, proč byly jako ústřední téma zvoleny právě hry a hračky. Kromě stručné historie her a hraček, je zde také rozebráno jaké typy hraček jsou zajímavé pro ţáky staršího školního věku a jakým směrem je tedy třeba se ubírat při volbě námětů na výrobky. Stěţejní část práce představuje kapitola obsahující vlastní náměty na výrobky. Představeno je zde celkem devět výrobků, které se jeví jako vhodné pro realizování ve školní dílně. Kaţdý návrh obsahuje informace o dané hře či hračce, o jejím původu, pravidlech, apod. A dále pak soupis potřebného materiálu, nástrojů a pomůcek a samozřejmě vlastní postup výroby. Pro utvoření lepší představy jsou součástí rovněţ vyobrazení dané hračky v podobách, v jakých je zpravidla lze zakoupit na trhu. Poslední kapitola je věnována praktické části, tedy realizaci akčního výzkumu. V úvodu je krátce představen tento, u nás zatím nepříliš obvyklý, typ výzkumu, který je ovšem pro oblast pedagogiky nesmírně vhodný. Její hlavní náplní jsou pak samozřejmě výsledky realizovaného výzkumu, které jsou vzhledem k jeho povaze předkládány především formou popisu realizované činnosti a obtíţí, které se v jejím průběhu eventuálně objevili. Lze konstatovat, ţe vybrané výrobky, bylo moţné v navrţené podobě (popř. s vyuţitím některých nabízených úprav) realizovat bez větších obtíţí. A

100

podle výsledků rozhovorů se ţáky si dovolím tvrdit, ţe se jim tyto výrobky líbily, a to jak jako hračky, tak i jako náměty pro práci. Doufám, ţe v budoucnu budu mít jiţ jako aprobovaný učitel moţnost, zhotovit při výuce se ţáky i další z navrţených výrobků a ověřit tak i jejich realizovatelnost.

101

Resumé Diplomová práce „Výroba her a hraček ze dřeva v technické výchově na ZŠ“ se zaměřuje na náměty pro práci ţáků II. stupně základní školy ve školní dílně. Teoretická část pojednává v úvodu obecně o výuce technické výchovy a především práce s technickými materiály v základních školách. Dále se zabývá vědomostmi a dovednostmi potřebnými pro práci se dřevem, jeţ by si měli ţáci osvojit. Samostatná kapitola je věnována hrám a hračkám. Zaobírá se nejen jejich historií, ale také psychologickým náhledem na to, jaké hračky jsou vhodné pro ţáky staršího školního věku. Hlavní náplní teoretické části jsou pak kompletně zpracované návrhy na dřevěné výrobky z kategorie her a hraček, které by bylo moţné s ţáky realizovat. Obsahují informace o samotné hře, konstrukční náčrty, seznam potřebných nástrojů a pomůcek a vlastní postupy výroby. Praktická část je věnována akčnímu výzkumu v jehoţ rámci, byli tři z navrţených výrobků experimentálně zhotoveny ţáky 7. ročníku ZŠ a MŠ Křenovice u Slavkova.

Summary Diploma thesis „Production of Wooden Games and Toys in Technical Education at the Upper Primary School“ focuses on ideas for pupils´ work in upper primary school workshop. The theoretical part deal with introduction of teaching in general education and technical work primarily with technical materials at primary schools. It also deals with the knowledge and skills which are importatnt for work with wood that should be acquired. The separate chapter is dvoted to games and toys. It also icludes not only their history but also the psychological insight into the kinds of toys which are suitable for upper primary school children. The main theoretical part is full of designs of wooden products – games and toys – which teachers can make together with their studens. It contains information about the game itself, designed sketches, a list of needed tools and equipments and manufacturing processes. The practical part is devoted to action research in which three of designed products were experimentally made by pupils of 7th class at Primary School in Křenovice.

102

Použité zdroje: (1)

KROPÁČ, Jiří. K základním pojmům techniky a technické výchovy. Vydání I. Olomouc : Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1992. 35 s. ISBN 80-7067-158-0.

(2)

FRIEDMANN, Zdeněk. Didaktika z technické výchovy. 1. vydání. Brno : Masarykova Univerzita, 2001. 92 s. ISBN 80-210-2641-3.

(3)

STOFFA, J. Terminologia v technickej výchove. Nitra, VŠP 1994 citováno z: FRIEDMANN, Zdeněk. Didaktika z technické výchovy. 1. vydání. Brno : Masarykova Univerzita, 2001. 92 s. ISBN 80-210-2641-3.

(4)

ŠKÁRA, Ivan. Technika a základní všeobecné vzdělání. 1. vydání. Brno : Masarykova Univerzita, 1996. 54 s. ISBN 80-210-1477-6.

(5)

KROPÁČ, Jiří. K problému uceleného pojetí výuky obecně technických předmětů. E-pedagogikum [online]. 2004. číslo I. [citováno 15. 07. 2011]. Dostupné z WWW: ISSN 1213-7499

(6)

SERAFÍN, Čestmír. Technické myšlení ve vztahu k výuce podporované a realizované elektrotechnickými stavebnicemi. Časopis pro technickou a informační výchovu [online]. 2009, ročník 1, číslo 2. [citováno 2. 3. 2012]. Dostupné z WWW: ISSN 1803-537X

(7)

ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD Brno, spol. s.r.o., 2005. 140 s. ISBN 80-86633-33-0

(8)

JEŘÁBEK, Jaroslav. Vzdělávací program základní škola. Praha: Fortuna, 2003. 343 s. ISBN: neuvedeno

(9)

KOŢUCHOVÁ, Mária. Fenomén techniky vo výchove a vzdelávani v základnej škole. Prvé vydanie. Bratislava : Univerzita Komenského Bratislava, 1997. 160 s. ISBN 80-223-1135-9.

(10) autor: neuveden, Rozhlasová akademie třetího věku. Týdeník rozhlas [online]. 24. 3. 2003, číslo 14. [citováno 25. 07. 2011]. Dostupné z WWW: (11) Manuální zručnost dětí se snižuje – domácí – ČT24 – Česká televize [online]. 13.3.2011 [citováno 25. 10. 2011]. Dostupné z WWW: (12) KALÁB, Miloš. Kam se u mladých lidí poděla zručnost? Britské listy [online]. 22.8.2011, [citováno 26. 10. 2011]. Dostupné z WWW: ISSN 1213-1792.

103

(13) KOHOUTEK, Rudolf. Tvořivost a její poznávání Psychologie v teorii a praxi [online]. 4. 11. 2009, [citováno 26. 10. 2011]. Dostupné z WWW: (14) TOMEK, Karel – PASTORKOVÁ, Markéta. Rozvoj kreativity a inovací ve vzdělávání v České republice prezentace [online]. 27. 9. 2007, [citováno 26. 10. 2011]. Dostupné z WWW: (15) PECINA, Pavel. Tvořivost (kreativita) [online]. 25. 3. 2010, [citováno 28. 10. 2011]. Dostupné z WWW: (16) Školská reforma, MŠMT ČR [online]. [citováno 28. 7. 2011]. Dostupné z WWW: (17) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. [citováno 2. 3. 2012]. Dostupné z WWW: (18) HONZÍKOVÁ, Jarmila – MACH, Petr – NOVOTNÝ, Jan. Alternativní přístupy k technické výchově. 1. vydání. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2007. 264 s. ISBN 978-80-7043-626-4 (19) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání včetně přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. [citováno 28. 7. 2011]. Dostupné z WWW: (20) PAVLÍKOVÁ, Jana. Německo, Jansdorf. Moderní vyučování [online]. [citováno 22. 7. 2011]. Dostupné z WWW: (21) CORBETT, Stephen. Kompletní praktická příručka práce se dřevem : Ucelený soubor návodů pro domácí kutily. 1. vydání. Čestlice : Rebo Productions CZ, 2004. 256 s. ISBN 80-7234-212-6. (22) Nadace dřevo pro život [online]. [citováno 12. 7. 2011]. Dostupné z WWW: (23) PATŘIČNÝ, Martin. Pracujeme se dřevem: jak porozumět dřevu. První vydání. Praha : Grada, 1988. 67 s. ISBN 80-7169-69-4. (24) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Dřevo [online]. c2005 [citováno 1. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (25) Dřevo jako materiál – stavba dřeva, vlastnosti dřeva, použití : K-WOODPROJEKT : [online]. c2012 [citováno 15. 02. 2012]. Dostupný z WWW: (26) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Strom [online]. c2005 [citováno 1. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (27) Mezi stromy: Lesnicko - dřevařský vzdělávací portál: 2. Za tajemstvím dřeva[online]. c2007 [citováno 1. 03. 2012]. Dostupný z WWW:

104

(28) PECINA, Pavel - PECINA, Josef. Materiály a technologie – dřevo. 1. vydání. Brno : Masarykova Univerzita, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0. (29) Mezi stromy: Lesnicko - dřevařský vzdělávací portál: 3. Za tajemstvím dřeva [online]. c2007 [citováno 1. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (30) Vztah dřeva k vodě – Funkční vlastnosti dřeva – Dřevo centrum [online]. [citováno 2. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (31) Tvrdost dřeva – Funkční vlastnosti dřeva – Dřevo centrum [online]. [citováno 2. 03. 2012]. Dostupný z WWW: < http://drevo.celyden.cz/funkcnivlastnosti-dreva/tvrdost-dreva/> (32) KRIČFALUŠIJOVÁ, Alena. Technické materiály – Dřevo - Část A. Úvaly u Prahy : ALBRA, 1997. 32 s. ISBN: neuvedeno (33) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Tvrdost dřeva [online]. c2012 [citováno 6. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (34) Pevnost dřeva – Funkční vlastnosti dřeva – Dřevo centrum [online]. [citováno 2. 03. 2012]. Dostupný z WWW: < http://drevo.celyden.cz/funkcnivlastnosti-dreva/pevnost-dreva/> (35) Mezi stromy: Lesnicko - dřevařský vzdělávací portál: Vlastnosti dřeva [online]. c2007 [citováno 6. 9. 2011]. Dostupný z WWW: (36) FRIEDMANN, Zdeněk. Technické předměty na základní škole : příručka pro učitele. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 152 s. ISBN: 80-210-1663-9 (37) Technologické vlastnosti dřeva – Funkční vlastnosti dřeva – Dřevo centrum [online]. [citováno 2. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (38) Přehled dřevin Truhlářství, kuchyně, nábytek Truhlářství.name [online]. c2007 [citováno 11. 02. 2012]. Dostupný z WWW: (39) PECINA, Josef – PECINA, Pavel. Zařízení a výbava školní dílny pro práci se dřevem [online]. 2007, [citováno 22. 01. 2012]. Dostupný z WWW: (40) Charakteristiky dřevin – Dřevo centrum [online]. [citováno 2. 03. 2012]. Dostupný z WWW: <www.drevo.celyden.cz/charakteristiky-drevin> (41) (41))Měření a orýsování [online]. [citováno 15. 02. 2012]. Dostupný z WWW:

105

(42) KRIČFALUŠIJOVÁ, Alena. Technické materiály – Dřevo - Část B. Úvaly u Prahy : ALBRA, 1997. 32 s. ISBN: neuvedeno (43) Broušení [online]. [citováno 16. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (44) Lepení [online]. [citováno 15. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (45) Povrchové úpravy [online]. [citováno 17. 03. 2012]. Dostupný z WWW: (46) DUPLINSKÝ, J. Hra a hračka z pohledu psychologa. Pedagogika : časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. 1993, ročník XLIII, číslo 4, příloha č. 6 (47) Dětské hračky – pro miminka i dospělé [online]. [citováno 17. 12. 2011]. Dostupný z WWW: < http://www.detske-hracky.provsechny.net> (48) Richard Gilík. Hry a hračky jsou „generově nekorektní“ – a vždy byly – Vitalia.cz [online]. 1. 6. 2011, [citováno 17. 012. 2011]. Dostupný z WWW: (49) Hry a hračky [online]. [citováno 15. 12. 2011]. Dostupný z WWW: (50) Muzeum hraček není jen pro děti – Turismo.cz [online]. [citováno 15. 2. 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.turisimo.cz/1124/muzeum-hracek-neni-jen-prodeti> (51) MIŠURČOVÁ, Věra – FIŠER, Jiří – FIXL, Viktor. Hra a hračka v životě dítěte. 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 143 s. ISBN: neuvedeno (52) ŠEDIVÁ – JÍCHOVÁ, Libuše. – KUBIČKA, Luděk. Hry a hračky ve výchově a zdraví dítěte. Vydání 1. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, n.p., 1954. 79 s. ISBN: neuvedeno (53) Historie dřevěných hraček Vše o hračkách [online]. 6. 3. 2010, [citováno 15. 7. 2011]. Dostupný z WWW: (54) O dřevěných hračkách Malysvet.cz [online]. c2005, [citováno 15. 7. 2011]. Dostupný z WWW: < http://www.malysvet.cz/viewinfo/o-drevenych-hrackach5.html> (55) Hračky ze dřeva [online]. c2004-2006, [citováno 15. 7. 2011]. Dostupný z WWW: < http://www.hracky-pro-deti.cz/ze-dreva> (56) BOZDĚCHOVÁ, I. Pexeso, pexeso a jaké další eso? Naše řeč [online]. 2001, ročník 84, číslo 1. [citováno 20. 07. 2011]. Dostupné z WWW: < http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7607> ISSN 0027-8203 (57) Pexeso – Deskové Hry [online]. 8. 6. 2011, [citováno 1. 10. 2011]. Dostupný z WWW: < http://www.deskovehry.cz/index.php/Pexeso>

106

(58) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Domino [online]. c2012 [citováno 27. 02. 2012]. Dostupný z WWW: (59) Historie domina :: Dominové hry [online]. c2008 [citováno 27. 02. 2012]. Dostupný z WWW: < http://wasicek.webnode.cz/novinky/historie-domina> (60) mikádo – Ptejte se knihovny [online]. c2004-2012 [citováno 7. 03. 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2011/mikado> (61) Mikádo – Deskové Hry [online]. 30. 9. 2011, [citováno 1. 03. 2012]. Dostupný z WWW: < http://deskovehry.cz/index.php/Mik%C3%A1do> (62) Mikádo! V tubusu z bambusu [online].[citováno 1. 03. 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.funget.cz/novjo/eshop/22-1-Hry-a-hracky/306-2-Spolecenskestolni-hry/5/3369-Mikado> (63) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Hanojské věže [online]. c2012 [citováno 16. 02. 2012]. Dostupný z WWW: (64) Tangram [online]. [citováno 7. 02. 2012]. Dostupný z WWW: (65) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Tangram [online]. c2012 [citováno 24. 02. 2012]. Dostupné z WWW: (66) BOGOMOLNY, A. Sam Loyd´s Fifteen [online]. 5. 4. 2012 [citováno 17. 02. 2012]. Dostupné z WWW: < http://www.cut-theknot.org/pythagoras/fifteen.shtml> (67) SLOCUM, Jerry – WEISSTEIN, Eric W. 15 Puzzle – from Wolfram MathWorld [online]. [citováno 17. 02. 2012]. Dostupné z WWW: (68) Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Patnáctka [online]. c2011 [citováno 17. 02. 2012]. Dostupný z WWW: (69) BOTERMANS, Jack – VEJMOLA, Stanislav. Hlavolamy: Jak je vyrábět a řešit. 1 vydání. Praha: Olympia, 2004. 228 s. ISBN: 80-733-824-8 (70) NEZVALOVÁ, Danuše. Akčním výzkumem k zlepšení kvality školy. E-pedagogikum [online]. 2002. číslo IV. [citováno 25. 03. 2012]. Dostupné z WWW: ISSN 1213-7499 (71) MAŇÁK, Josef - ŠVEC, Vlastimil. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, s. 52. ISBN: 80-7315-078-6 (72) JANÍK, Tomáš. Akční výzkum jako cesta ke zkvalitňování pedagogické praxe. In Maňák, Josef - Švec, Vlastimil. Cesty pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2004. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, svazek 1, ISBN 80-7315-078-6 (73) WHITHEAD, J. The growth of educational knowledge. Bournemouth: Hyde Publications, 1993. Citováno z: NEZVALOVÁ, Danuše. Akčním výzkumem k zlepšení kvality školy. E-pedagogikum [online]. 2002. číslo IV. 107

[citováno 25. 03. 2012]. Dostupné z WWW: ISSN 1213-7499 (74) Školní vzdělávací program. Základní a mateřská škola Křenovice [online]. c2012 [citováno 25. 03. 2012]. Dostupné z WWW: (75) BROKBALS, Willi. Hry a hračky ze dřeva : Jak vyrobit. Praha: Grada, 2008. 159 s. ISBN: 978-80-247-2434-8

108

Seznam tabulek, obrázků a grafů Tabulka 1: Vzdělávací oblasti a vzdělávací obory RVP ZV .......................................... 19 Tabulka 2: Okruhy vzdělávací oblasti Člověk a svět práce ............................................ 21 Tabulka 3: Druhy řeziva ................................................................................................. 26 Tabulka 4: Soupis materiálu ........................................................................................... 49 Tabulka 5: Soupis materiálu ........................................................................................... 53 Tabulka 6: Soupis materiálu ........................................................................................... 57 Tabulka 7: Soupis materiálu ........................................................................................... 62 Tabulka 8: Dílky Tangramu ............................................................................................ 64 Tabulka 9: Soupis materiálu ........................................................................................... 68 Tabulka 10: Soupis materiálu ......................................................................................... 71 Tabulka 11: Soupis materiálu ......................................................................................... 75 Tabulka 12: Soupis materiálu ......................................................................................... 78 Tabulka 13: Soupis materiálu ......................................................................................... 80 Tabulka 14: Hodnocení výrobku Tangram ţáky ............................................................ 91 Tabulka 15: Hodnocení výrobku Provázkový hlavolam ţáky ........................................ 95 Tabulka 16: Hodnocení výrobku Hanojské věţe ţáky ................................................... 99 Obr 1: Les jako zdroj dřeva ............................................................................................ 25 Obr 2: Smrk..................................................................................................................... 31 Obr 3: Borovice............................................................................................................... 31 Obr 4: Modřín ................................................................................................................. 31 Obr 5: Ořech ................................................................................................................... 31 Obr 6: Třešeň .................................................................................................................. 32 Obr 7: Švestka ................................................................................................................. 32 Obr 8: Akatá .................................................................................................................... 32 Obr 9: Jasan..................................................................................................................... 32 Obr 10: Dub .................................................................................................................... 33 Obr 11: Buk..................................................................................................................... 33 Obr 12: Javor................................................................................................................... 33 Obr 13: Bříza................................................................................................................... 33 Obr 14: Lípa .................................................................................................................... 34 Obr 15: Olše .................................................................................................................... 34 Obr 16: Topol.................................................................................................................. 34 Obr 17: Měřící nástroje ................................................................................................... 36 Obr 18: Ocaska ............................................................................................................... 37 Obr 19: Čepovka ............................................................................................................. 37 Obr 20: Rámová pila ....................................................................................................... 37 Obr 21: Děrovka ............................................................................................................. 37 Obr 22: Lupénková pila .................................................................................................. 37 Obr 23: Kolovrátek a sada vrtáků ................................................................................... 38 Obr 24: Rašple a pilníky ................................................................................................. 38 Obr 25: Brusný papír ...................................................................................................... 39 Obr 26: Vláčkodráha – moderní dřevěná hračka ............................................................ 43 Obr 27: Pexesa ................................................................................................................ 46 Obr 28: Domina .............................................................................................................. 50 Obr 29: Domino .............................................................................................................. 51 Obr 30: Mikáda ............................................................................................................... 55 109

Obr 31: Hanojské věţe .................................................................................................... 19 Obr 32: Hanojská věţ s čtvercovými herními elementy ................................................. 60 Obr 33: Hanojská věţ s dvojitým spodním dílem........................................................... 60 Obr 34: Tangramy ........................................................................................................... 19 Obr 35: Vzory pro sestavení tangramu ........................................................................... 65 Obr 36: Loydova patnáctka ............................................................................................. 19 Obr 37: Rozmístění kamenů ........................................................................................... 69 Obr 38: Paterčata do řady ............................................................................................... 19 Obr 39: Řešení hlavolamu .............................................................................................. 73 Obr 40: Provázkové hlavolamy ...................................................................................... 76 Obr 41: Schéma hlavolamu............................................................................................. 76 Obr 42: Schéma provlečení provázku ............................................................................. 78 Obr 43: Houpačky ........................................................................................................... 79 Obr 44: Schéma fází akčního výzkumu .......................................................................... 83 Obr 45: Hotový výrobek Tangram.................................................................................. 87 Obr 46: Krabička tangram shora ..................................................................................... 87 Obr 47: Krabička tangram z boku ................................................................................... 87 Obr 48: Spojení hřebíky .................................................................................................. 88 Obr 49: Barvení herních kamenů .................................................................................... 88 Obr 50: Nákres na tabuli ................................................................................................. 89 Obr 51: Špatně udělaný tvar dílku tangramu .................................................................. 89 Obr 52: Integrovaný ţák při práci ................................................................................... 89 Obr 53: Hotový výrobek Provázkový hlavolam ............................................................ 92 Obr 54: Broušení hlavolamu ........................................................................................... 93 Obr 55: Otřepení vzniklé při vrtání děr........................................................................... 93 Obr 56: Hotový výrobek Hanojské věţe ......................................................................... 96 Obr 57: Kolíky jsou v důsledku nesprávného vrtání šikmo ............................................ 97 Obr 58: Herní elementy .................................................................................................. 97 Obr 59: Otřepení po vrtání .............................................................................................. 97 Graf 1: Tvrdost našich nejběţnějších dřev...................................................................... 28

110