Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií. Diplomová práce. Environmentální aspekty dětských plen

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií  Katedra environmentálních studií

Diplomová práce Environmentální aspekty dětských plen

Bc. Soňa Kubíčková Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Rezková Brno, 2015 

Čestné prohlášení Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně pod odborným vedením a za použití literatury  a  zdrojů, které řádně uvádím. V Brně dne 11. 12. 2015  Rozsah hlavního textu s poznámkami, bez anotace, obsahu, seznamu literatury a příloh je 21 580  slov.

…................................... Soňa Kubíčková 

Děkuji

Mgr. Kateřině Rezkové za laskavé vedení. Mgr. Evě Fraňkové, Ph.D. za rady a nasměrování dál.  Mgr. Janu Urbanovi, Ph.D. za ochotu a čas, který mi věnoval.  Nataše Foltánové za naťuknutí tématu a za její štědrost.  Kamarádkám za podporu, zejména kamarádce Alence, skvělé mámě dvou báječných dcer, která  často brávala pod křídla i dítko mé.   Mému muži Lukášovi, bez něhož bych nezačala znovu studovat a který mi byl po celou dobu mého  vleklého snažení velikou oporou.  Dceři Libuši, která mi připomíná, co je opravdu důležité. Sama sobě, že jsem se vzmohla a vytrvala. 

Anotace Práce se skládá z teoretické a praktické části. V úvodu teoretické části se věnuji obecně konceptu  environmentálně šetrného chování, postojům a principům environmentálně šetrného produktu. Poté  se   zaměřuji   na   dětské   pleny   a   pojímám   je   v   kontextu   sociálním,   historickém   a   zdravotním  a odkrývám některé jejich environmentálně sporné body. Teoretickou část uzavírám konkrétními  výstupy  aktuálních  analýz   životního  cyklu   plen.    V   praktické   části  se  opírám  o  obecnou   teorii  Campbellova paradigmatu. Na výsledcích dotazníkového šetření, které jsem prováděla mezi rodiči  malých   dětí,   ukazuji,   jakou   měrou   má   obecný   environmentální   postoj   vliv   na   environmentálně  šetrnější používání dětských plen.

Klíčová slova:  Environmentálně šetrné chování, environmentální postoj, dětské pleny, posuzování  životního cyklu, Campbellovo paradigma

Abstract

The thesis is divided into practical and theoretical parts. The introduction of the theoretical part is  focused in general on the concept of environmentally sound behavior, attitudes and principles of  environmentally sound product. Subsequently, the children's nappies are treated in the context of  social, historical, and health concern and   some of their environmentally controversial points are  revealed. The theoretical part is closed by particular outputs of the current life cycle assessment  studies  on  nappies.  In the  practical  part,  I rely  on the  general  theory of  Campbell's   paradigm.  I present  the  results   of the  research  survey  conducted  among  parents   of young children, which  illustrate to what extent the general environmental attitude has an impact on the environmentally  sound usage of nappies.

Key words: Environmentally sound behavior, environmental attitude, children's nappies, life cycle  assessment, Campbell's paradigm

3

Obsah Úvod    .................................................................................................................................................5 Struktura práce..................................................................................................................................7 1 Udržitelná spotřeba ......................................................................................................................8 1.1 Environmentálně šetrný produkt – vzorce výroby (udržitelnost shora)...............................10 1.2 Ekospotřebitel jako kutil a „Alarm 1201“ ­ vzorce spotřeby (udržitelnost zdola)...............13 1.3 Jak environmentální chování měřit?....................................................................................16 2 (Nejen) opravdové pleny pod lupou............................................................................................18 2.1 Svoboda volby – v pemprsce či v bavlnce?.........................................................................18 2.2 Přebalování do látkových plen jako ekologicky luxusní aktivita........................................21 2.3 Historie................................................................................................................................23 2.3.1 Znovuobjevení látkových plen.....................................................................................25 2.4 Kulturní okénko..................................................................................................................26 2.5 Hygiena ..............................................................................................................................27 2.6 Péče o pleny .......................................................................................................................30 2.7 Jak vypadá moderní látkový plenkový systém ­ AIO, SIO nebo čtverec?..........................32 2.8 Materiály.............................................................................................................................33 3 Dětské pleny pod drobnohledem ...............................................................................................38 3.1 LCA ....................................................................................................................................38 3.2 LCA analýzy environmentálního dopadu dětských plen....................................................39 3.2.1 Česká studie ................................................................................................................40 3.2.2 Britské studie ..............................................................................................................42 3.2.2.1 Čas přebalit? ........................................................................................................42 3.2.2.2 Britská LCA studie..............................................................................................43 3.2.3 Australská LCA studie ................................................................................................48 3.2.4 Výstup aktuálních LCA analýz dětských plen ...........................................................50 4 Výzkum ......................................................................................................................................51 4.1 Cíl práce a hypotéza.............................................................................................................51 4.2 Metodologie.........................................................................................................................51 4.2.1 Účastníci a sběr dat......................................................................................................51 4.2.2 Měření proměnných.....................................................................................................52 4.2.3 Metoda analýzy dat......................................................................................................55 4.3 Výsledky..............................................................................................................................57 4.3.1 Charakteristika zkoumaného souboru..........................................................................57 4.3.2 Testy prováděné na celém souboru..............................................................................58 4.3.3 Testy prováděné na části souboru, který „látkuje“......................................................62 4.4 Diskuse................................................................................................................................69 Závěr..................................................................................................................................................72 Jmenný rejstřík.................................................................................................................................73 Bibliografie........................................................................................................................................74 Příloha................................................................................................................................................81

4

Úvod     Pleny   patří   z   environmentálního   a   zdravotního   hlediska   zřejmě   k   nejspornějším   dětským  produktům moderní doby (po boku s umělou dětskou výživou). Během 20. století se dětské pleny  (spolu s dalšími produkty souvisícími s dětstvím) staly „medikalizovaným a komercionalizovaným  multimiliardovým   průmyslem   ležícím   v   rukou   byznysu“   (Rathje,  Zimring,   2012:   61,   63).   Jsou  jedním z nejčastějších témat z oblasti rodičovství a péče o dítě a představují jak silné ekologické  téma,   tak   citlivé   téma   z   oblasti   hygieny   a   zdraví   nejmenších   dětí.   Nejsou   tématem   triviálním,  protože na první pohled nemají jednoznačné řešení. Na různých úrovních se vedou diskuse, který  plenkový systém ­ jednorázový či látkový – má větší, nebo naopak menší dopad na životní prostředí.  Jak ukazuje práce J. Porkertové (2009) Environmentální aspekty rodičovství, téma environmentálně  šetrnějších   plen   je   nejčastěji   probíraným   ekologickým   tématem   na   zkoumaných   rodičovských  internetových diskusních fórech, kdy průměrně 53 % diskutujících k tématu mělo kladné zkušenosti  s   plenami   látkovými,   naopak   22   %   diskutujících   se   stavělo   proti   nim   a   zpochybňovalo   jejich  energetickou náročnost nebo je odsuzovalo z důvodu nehygieničnosti.  Environmentalisté jako hlavní argument pro používání látkových plen zdůrazňují právě jejich  environmentální   šetrnost   –   viz   článek   R.  Edwardse   (2002)  Návrat   látkových   plenek  a   článek  V. Hejzlarové   a   M.  Macha   (2004)  Odvrácená   strana   plenek.  Ekologické   poradny  doporučují  přebalování do látkových plen jako environmentálně šetrnější variantu (Ekospotřebitel, Veronica).  Propagačním materiálem, který téma plen podává přístupnou formou, představuje brožura  Pleny  pod lupou (nejnovější vydání je z roku 2011) českobudějovické neziskové organizace Rosa, která se  problematice plen věnuje od roku 2004. V brožuře jsou srovnávány environmentální dopady obou  plenkových  systémů   a  na  jedné  stránce  jsou  udány  tipy,  „jak  snížit  zatížení  životního  prostředí  výběrem a způsobem použití dětských plenek“. Na jedné straně stojí doporučení, na straně druhé  však běžná, všednodenní praxe.  Rodičovství můžeme obecně označit za prubířský kámen environmentálních ctností (míněno  však s patřičným nadhledem). I u lidí, kteří již po nějakou dobu záměrně vedou environmentálně  šetrný způsob života, se v různé míře mění vzorce spotřeby, když se jim narodí dítě – tato v dnešní  době dosti „nákladná investice“. L. Černická (2004) ve své práci Environmentální aspekty spotřeby  spojené s rodičovstvím kvalitativně zkoumala šest environmentálně žijících rodin s jedním dítětem  do dvou let a ohledně plen dochází u zkoumaného vzorku k závěru: „Jedna matka používá výhradně  látkové pleny, tři matky používají převážně látkové, jedna matka oba druhy střídá, jedna používá  5

pouze   jednorázové   pleny.“   (tamtéž:   73)  Míru   environmentálně   šetrného   chování   můžeme   dobře  pozorovat právě na rodičích používajících látkové pleny  – zda jejich výběr a péče o ně splňuje  parametry environmentálně šetrné spotřeby a do jaké míry je střídají s plenami jednorázovými, které  jsou vnímány jako environmentálně méně šetrná varianta.   Druhým argumentem  pro používání látkových plen je hledisko zdravotní, kdy oblast zdraví se  v případě dětských plen do značné míry s oblastí environmentální šetrnosti prolíná, a obě oblasti  můžou zároveň stát proti sobě  ­ viz používání desinfekce a energeticky náročné vyváření a žehlení  z důvodu docílení sterilnosti plen.    Třetím   argumentem   pro   používání   látkových   plen   je   hledisko   ekonomické,   kdy  lze   navíc  sledovat tendence k bazarovému nákupu látkových plen a k jejich opakovanému používání  a dědění  z dítěte na dítě. Ovšem počáteční investice do moderních látkových plen může být nemalá, zejména  pokud se jedná o environmentálně šetrnější varianty z ekologických materiálů. To, co bylo dříve  v naší zemi jedinou možnou variantou přebalování dětí, je dnes alternativou a do jisté míry může  představovat alternativu dosti luxusní. Na trhu je veliká nabídka rozličných výrobců a prodejců  látkových plen a na první pohled vypadá situace s látkovými plenami dost složitě, díky čemuž  vznikla  například  i instituce  látkovacích  poradkyň  a  je  možné  o přebalování  do látkových plen  absolvovat   kurz   s   názvem   „Zdravé   přebalování“   (což   naprosto   zapadá   do   dnešní   doby   plné  profesionální mentorů, kteří nabízejí pomoc v nejrůznějších oblastech života). Dokonce se objevily  i půjčovny celé plenkové výbavičky, aby si rodič mohl vyzkoušet typ plen, který bude jemu a dítěti  nejvíce vyhovovat.  Ve své práci jsem se rozhodla prozkoumat, do jaké míry jsou různé současné formy přebalování  do látkových plen environmentálně šetrné. Mým cílem je prozkoumat vědecké studie, staré příručky  a chování současných rodičů a poodkrýt některé sporné body této ekospotřebitelské problematiky.  Při zkoumání této oblasti se nemohu vyhnout konfrontaci s plenami jednorázovými a často je budu  v práci zmiňovat, ačkoli primárně mě zajímají pleny látkové. Součástí mé práce je výzkumná část,  kde se pokusím ukázat, jak obecný environmentální postoj rodičů ovlivňuje jejich způsob používání  dětských plen.

6

Struktura práce Předkládaná   práce   se   skládá   z   teoretické   a   praktické   části.   Teoretické   zarámování   dané  problematiky   uvádím   kapitolou   1   o   environmentálně   šetrném   chování,   které   obnáší   uvědomělé  nakupování   produktů, jež v různé míře splňují principy udržitelnosti. V kapitole 2 již nahlížím  konkrétně dětské pleny jako produkty zasazené v kontextu moderní společnosti a látkové pleny  pojímám   jako   ekoluxusní   variantu   moderního   přebalování.   Tato   forma   přebalování   je   zároveň  vnímána mnohými současnými lidmi jako archaická, proto věnuji v jedné podkapitole pozornost  historickému vývoji podoby látkových plen. Dále se plenám věnuji z hlediska zdraví a hygieny,  které se v oblasti péče o dítě (ale také v oblasti ochrany přírody) zdají být zcela zásadní. Na okraj  zmiňuji možnosti environmentálně šetrného praní plen, kdy přístup k péči o pleny se také v čase  proměňuje.  Na konci druhé kapitoly objasňuji, z čeho se skládá moderní látkový plenkový systém  a jaké používá textilní materiály. Teoretický rámec uzavírá kapitola 3, ve které se podrobně věnuji  environmentálním dopadům dětských plen z pohledu vědeckých analýz, z nichž vyplývají důležité  informace a navíc doporučení pro uživatelskou fázi látkových plen.  V   praktické   části   práce,   v   kapitole   4,   analyzuji   data   z   dotazníkového   šetření.   Zkoumaným  vzorkem jsou rodiče malých dětí, které jsou v plenkách. V dotazníku se podrobněji zaměřuji na  rodiče, kteří ve větší či menší míře používají látkové pleny – sleduji, zda o ně pečují v souladu  s pokyny  na  environmentální  šetrnost  a   zda  si  vybírají  výrobky  navržené  s   ohledem   na   životní  prostředí. Daná kritéria následně hodnotím v souvislosti s obecným environmentálním postojem  zkoumaných rodičů. K formální stránce předkládané práce poznamenám, že vycházím­li z anglicky psaných zdrojů,  uvádím svůj vlastní překlad. Názvy studií a publikací uvádím napsané kurzívou. Stejně tak kurzívou  píši některé termíny, které chci v textu zdůraznit. V uvozovkách uvádím kromě přímých citací také  hovorovější výrazy, některé metafory či výrazy míněné s ironickým podtextem.

7

1 Udržitelná spotřeba  Environmentální   problémy   spojené   s   poškozováním   životního   prostředí   jsou   důsledkem  zaběhnutých   vzorců   výroby   a   spotřeby,   které   charakterizují   moderní   konzumní   společnost   tzv.  rozvinutých zemí, přičemž jejich tempo rychle dohání tzv. rozvojové země (Ščasný a kol., 2013: 9). Vyjděme z citace z úvodních stránek publikace o metodice posuzování životního cyklu (LCA),  jejíž autor přikládá klíčovou roli v působení na životní prostředí spotřebiteli (sama v citovaném  úryvku zdůrazním jednu větu): „Zodpovědnost za přítomnost škodlivých látek obvykle přiřazujeme tomu, kdo je do prostředí vypustil, tedy  zpravidla výrobním podnikům. Zde ovšem přehlížíme důvody, proč daný výrobce škodlivé látky do prostředí  vypouští.   Dělá   to  totiž   v důsledku  výroby  určitého  produktu,   který  si   od  něj   kupuje   spotřebitel.  Kdyby  spotřebitel od výrobce jeho produkty nepožadoval, ten by je nevyráběl, a tudíž by ani do prostředí  nevypouštěl  odpadní  látky.  (…)  S ohledem  na  spotřebitele  vstupují  do  hry i  faktory,  jako  je   životnost  produktu či jeho spotřebitelské vlastnosti. S možností vyjádřit environmentální dopady jednotlivých produktů  i ve fázi užívání vstupuje do hry aktivně i spotřebitel.“ (Kočí, 2009: 21)

A k tomu si postavme informaci z jedné ze závěrečných kapitol téže publikace, z níž vychází druhá  klíčová role v působení na životní prostředí – role designéra: „Ve fázi navrhování designu nových  výrobků je předurčena většina jejich budoucích environmentálních dopadů. Ukazuje se, že až 80 %  environmentálních dopadů většiny výrobků  je předurčeno již ve fázi jejich navrhování. Je  proto   smysluplné   zaměřit   se   na   otázky     interakcí   životního   prostředí   a   technosféry   již   ve   fázi  designu.“ (tamtéž: 226)  Spotřeba a výroba (té předchází právě návrh produktu) jsou dvě strany jedné mince a, slovy  sociologa Jeana  Baudrillarda, jsou součástí jednoho stejného procesu, kterým je „rozpínající se  reprodukce   produktivních   sil   a   jejich   kontrola“  (Baudrillard,   1998:   82).   Avšak   spotřebitel   je  v poněkud oslabenější roli, protože původně nebyly technologicko­ekonomické inovace jako motor  permanentní společenské změny součástí rozhodovacího a monitorovacího procesu a běžný občan  se jim nemohl vzepřít a nemohl je kontrolovat (Beck, 1992: 228). Hesla moderní doby, jako čistší  produkce a (trvale) udržitelný rozvoj1, jejichž cílem je ekologická efektivita a uspokojování potřeb  současných i budoucích generací, aniž by se snižovala biodiverzita a narušovaly přirozené funkce  ekosystémů,   jsou   záležitostí  nařízení   shora.  Sám   pojem   „udržitelný   rozvoj“   je   spíše   vágním  1

„Pojem poprvé použit ve zprávě Naše společná budoucnost z roku 1987, kterou předložila Valnému shromáždění OSN komise vedená norskou ministerskou předsedkyní Gro Harlem Brundtland.“ Jeho definice je ukotvena v Zákoně č. 7 17/1992 o životním prostředí. (Máchal, 2008: 47)

8

úřednickým pojmem, který se v praxi projevuje v podobě obecných nařízeních, například limitů  chemických   látek   v   potravinách   či   v   ovzduší.   V   praxi   jsme   tak   svědky   spíše   „legalizovaného“  znečišťování   životního prostředí než  jeho ochrany, s vědomím  toho,  že  továrny, firmy, instituce  i jedinci vypouští do okolí   různě nebezpečné látky, ale pokud nepřekročí zákonem či vyhláškou  stanovený limit, technicky vzato se nechovají neekologicky. V  rozhodujících procesech  a regulačních nařízeních vlády  a  průmyslu  není  zahrnut  běžný  spotřebitel.   Jako   hlavní   hodnota  moderních   průmyslových   společností   je   vnímán   nepřetržitý  ekonomický   růst.   Tzv.   „koalice   růstu“,   složená   z firem,   státu   a   pracovníků,   věří,   že   právě  ekonomický růst přispívá ke společenskému dobru, neboť díky finančním zdrojům lze degradované  přírodní zdroje napravovat. Tomuto pojetí oponují zastánci teorie  Treadmill of Production  (běžící  pás výroby), jež je jedním z proudů environmentální sociologie a kterou vyvinul americký sociolog  Allan Schnaiberg. Zastánci této teorie poukazují na to, že národní hospodářství vyrábí stále více  produktů,   které   mají   zlepšovat   kvalitu   života   lidí,   ale   zároveň   jsou   ve   výrobních   procesech  využívány a ničeny přírodní zdroje a  životní prostředí je následně zatíženo vzniklým odpadem.  Výsledkem je, že v takto nastaveném systému jsou globální environmentální problémy v podstatě  neřešitelné, protože spotřebitel nemá příliš možnost změnit své spotřební návyky a ani bojkotem  určitého produktu nemá šanci příliš ovlivnit předem nastavené výrobní procesy. (Vail, 2008) I na „běžícím pásu“ moderní společnosti existují však lidé, tvořící dosti heterogenní skupinu, kteří  „jsou naopak přesvědčeni, že jsou aktivními hybateli svého života a dokážou ovlivnit okolní svět“  (Krajhanzl,   2015:   133).   Lidé,   kteří   nespatřují   hlavní   hodnotu   v   ekonomickém   růstu   a   svým  každodenním   proenvironmentálním   chováním   a   ekoefektivnějším   řízením   domácnosti   přispívají  různou měrou ke kolektivnímu dobru, tvoří onu pomyslnou, symbolickou „kapku v moři“. Tito  zcela   konkrétní   jedinci   (ukotvení   v   daném   socio­historicko­ekonomickém   kontextu)   činí   zcela  konkrétní, specifické  aktivity zdola, jejichž společným jmenovatelem je (trvale) udržitelný život,  slovy Josefa Vavrouška:  „Při hledání hodnot  pro trvale udržitelný život bychom se měli zaměřit především sami na sebe, na hodnoty  dominující v evropsko­americké (nebo chcete­li ,severozápadní‘) civilizaci, jejíž jsme součástí. Nejen proto,  že jen tak můžeme změnit svoje vlastní chování a tím řešit problémy našeho regionu, ale také proto, že právě  tato civilizace dnes rozhodujícím způsobem ovlivňuje dění ve světě. Konstatujeme­li tedy neudržitelnost  existujících   globálních   vývojových   trendů,   musíme   zároveň   přiznat   zásadní   podíl   evropsko­amerických  hodnotových systémů na tomto neuspokojivém vývoji. Začneme­li u sebe, můžeme pomoci celému lidstvu.“  (Vavroušek in Keller, 1995: 47)

9

1.1 Environmentálně šetrný produkt – vzorce výroby (udržitelnost shora) Zastřešujícím pojmem této práce je environmentální šetrnost2, v obecné rovině veškerých lidských  činností a výrobků. Environmentálně šetrné chování je „takové chování, které je obecně (nebo dle  znalostí environmentálních věd) považováno v kontextu dané společnosti jako protektivní způsob  environmentálního chování či respektování zdravého životního prostředí“ (Krajhanzl, 2010: 252).  Takové  chování   často  není  nutně   motivováno  ochranou   životního   prostředí   (např.  šetření   vodou  a energií   v   domácnosti   z   důvodů   praktických,   ekonomických).   V   rámci   přesného   pojmosloví  použijeme   termín  environmentálně   šetrné  neboli  proenvironmentální   jednání   (proenvironmental  action), pokud mluvíme o uvědomělém chování, které je záměrně motivováno  ochranou životního  prostředí   (např.   vyhazování   baterií   do   nebezpečného   odpadu).   (Krajhanzl,   2015:   118­119)  Environmentálně   šetrná   spotřeba   obnáší   pořizování   tzv.   udržitelných,   ekologických   produktů  i služeb   a   udržitelné   nakládání   s   nimi,   čemuž   nutně   předchází   jejich   navržení   a   výroba.  Environmentálně šetrný produkt je „v průběhu celého životního cyklu šetrnější nejen k životnímu  prostředí,   ale   i   ke   zdraví   spotřebitele;   jeho   kvalita   přitom   zůstává   na   velmi   vysoké  úrovni.“3 V orientaci   mezi   jednotlivými   výrobky   pomáhá   spotřebiteli   environmentální   značení  výrobků neboli ekoznačení (eco­labelling), které je „viditelným výsledkem certifikace ekologicky  šetrných výrobků, tedy spolehlivým pomocníkem při nakupování“ (Máchal, 2008: 22). Mezinárodní  organizací bdící nad principy ekoznačení je nevládní nezisková organizace Světová síť označování  ekologicky šetrných výrobků (Global ecolabelling network, GEN). Na trhu se můžeme setkat s nejrůznějšími symboly a logy, jejichž množství je často až matoucí.  Častou značkou, která bývá zaměňována s ekoznačkou, je Zelený bod, který označuje obal, za nějž  byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu, ale  již nezaručuje, že celý produkt jím označený je v průběhu celého životního cyklu environmentálně  šetrnější. Dalším běžným logem je zákonem nařízené značení často negativního charakteru jako  např. obrázek mrtvé ryby a stromu, identifikující produkt obsahující látky nebezpečné pro životní  prostředí.   Na   druhé   straně   stojí   dobrovolná   značení   produktů   sloužící   jako   pozitivní   nástroj  marketingu,   a   mezi   ně   patří   i  certifikované   ekoznačky,   které   udělují   nezávislé   organizace   (třetí  2

3

Pro úplnost jako možná synonyma k druhému slovu uvádím příznivost, ohleduplnost, odpovědnost a z angličtiny bych převzala přátelskost, která poměrně dobře vystihuje onen žádoucí altruistický vztah ke svému okolí, kterému nechceme ubližovat. Volba slova v hlavní linii textu má evokovat šetření bohatosti přírodních zdrojů i šetření lidské energie, která je jinak vynaložena na vyrábění zbytečných či špatně navržených produktů, následné zacházení s nimi nevyjímaje. V této práci v daném smyslu používám také kratší termín proenvironmentální. V literatuře se dále setkáme s pojmy environmentálně relevantní či signifikantní chování, oboje ve smyslu pozitivním i negativním. Dostupné z: https://portal.gov.cz/portal/podnikani/situace/260/264/4977.html [cit. 2015-11-06].

10

strana). Prostřednictvím marketingu produkt se spotřebitelem komunikuje a různou měrou s ním  manipuluje.   Standardizované   ekoznačení   je   součástí   tzv.   zeleného   marketingu,   který   zahrnuje  i svévolná značení produktů firmami, které neprošly žádným certifikačním procesem třetí strany  (typickým, v současnosti velmi populárním, je například označení produktu jako „domácí“ nebo  „bez chemických látek“). Zelený marketing je podstatnou součástí „image“ dané společnosti, která  si   často   sama   volí   kritéria   environmentální   šetrnosti   svých   produktů.   Spotřebitel   volící  environmentálně šetrné produkty by si tedy měl být vědom rozdílu mezi arbitrárně používanou  „zelenou“  značkou a  certifikovanou ekoznačkou4  (v  České republice  jsou ekoznačkami  Produkt  ekologického   zemědělství   a   Ekologicky   šetrný   výrobek).   Druhou   podstatnou   rolí   zeleného  marketingu je určování směru vývoje produktů k větší environmentální šetrnosti, který však při  úspěšném zacílení na spotřebitele může  vyústit paradoxně v nadbytečnou spotřebu daného produktu  (dochází k jevu rebound effect neboli efekt odrazu5). (Baumann, Tillman, 2004: 255 – 259) Kdo   určuje   normu,   že   daný   produkt   splňuje   požadovaná   kritéria   environmentální   šetrnosti?  V západních společnostech se obracíme na vědecké autority, které mají nástroj v podobě  metody  analýzy životního cyklu, která je abstraktní, vysoce komplexní, pro laika nesrozumitelná (Wagner,  1997: 24, blíže k této metodě viz kapitola 3 LCA). Obecně se zelený marketing pojí do jisté míry  právě s LCA metodikou, ačkoli samotné ekoznačení je historicky starší (nejstarší ekoznačkou je  německý Modrý anděl z roku 1977). Je však patrné, že přístup LCA metodiky a důraz na  životní  cyklus produktů se v certifikaci do značné míry odráží. Výstupy LCA analýz, v rámci nichž bývá  prováděn i průzkum trhu a preferencí spotřebitelů, komunikují dál svým zákazníkům samotné firmy,  nebo je přebírají  například nevládní organizace a předávají informace přístupnou formou dál. LCA  analýzy   jsou   obecně   chápany   jako   nástroj   na   cestě   k   udržitelnému   průmyslu,   kdy   „heslem  environmentálně šetrného designu je navrhování environmentálně šetrných cyklů, nikoli produktů  samotných“ (Kočí, 2009: 227). Také Sigmund  Wagner, britský sociální vědec a vysokoškolský učitel podnikatelské etiky,  ve  své studii (blíže kapitola 1.2) úzce vymezuje environmentálně šetrný produkt právě hranicemi LCA  metodiky   –   posuzuje   ho   pouze   z   hlediska   ekologické   šetrnosti     a   vynechává   hledisko   etické  a politicko­ideologické6 (Wagner, 1997: 26 ). 4 5 6

Samozřejmě se to netýká např. drobných regionálních producentů, kteří nemají certifikaci, ale u nichž si může věrohodné informace o původu produktu obstarat sám spotřebitel. Efekt odrazu ilustruje příklad, kdy lidé používající méně energeticky náročné žárovky mají tendenci je nechávat déle rozsvícené. Wagner   ekologický   produkt   posuzuje   z   hlediska   jeho   působení   na  natural   environment,  jakkoli   nemůžeme  pominout fakt, že takové působení má důsledky zpětně na celou společnost a ekonomiku – např. ekologický čistící  prostředek neuvolňuje nebezpečné chemikálie ničící zdraví a nevyžaduje nákladné odstranění z prostředí atd.

11

S  naplněním pojmu  environmentálně šetrný produkt  nám může pomoci Edwin  Datschefski,  britský konzultant pro udržitelný design, vystudovaný biolog, který ve své knize  Absolutní krása  udržitelných   produktů  (Total   Beauty   of   Sustainable   Products)  rozvádí   dopodrobna   pět   principů  environmentální   šetrnosti,   které   jsou   ve   skutečnosti   rozšířením   tří   pilířů   udržitelnosti   (pilíř  společenský,   ekonomický   a   ekologický   ­   „good   for   people,   profits   and   the   planet“).   Produkty  navržené   environmentálně   gramotnými   designéry   s   ohledem   na   životní   prostředí   jsou   dle  Datschefskiho „absolutně krásné“  a splňují následujících pět principů: Dle  principu   cykličnosti  má   být   produkt   buď   součástí   přirozeného   přírodního   cyklu,   vyrobený  z obnovitelných zdrojů, které se dají zkompostovat, nebo součástí uzavřeného cyklu vytvořeného  člověkem. Energie spotřebovaná na výrobu nebo údržbu daného produktu je z obnovitelných zdrojů  (jejichž symbolem je energie ze slunce), čímž splňuje  princip solární7. Dle  principu efektivity  se  daný   produkt   dá   vyrobit   za   použití   desetiny   energie   (a   materiálů)   oproti   minulosti 8.   V   rámci  principu bezpečnosti  by produkt a vše související s jeho výrobou a koloběhem nemělo obsahovat  nebezpečné   chemikálie   (zároveň   samotný   vyhozený,   znovu   nevyužitý,   nerecyklovaný  či nerecyklovatelný   produkt   se   stává   nebezpečným   a   prostředí   zatěžujícím   odpadem).   Konečně  zmiňme princip sociální, kdy se při výrobě produktu nesmí zneužívat lidská práce, klade se důraz  na   podmínky   fair­play   (mzda,   pracovní   doba,   bezpečnost),   aktivní   spolupráci   a   účast   na  rozhodování.   Pátý   princip   lze   rozšířit   o   zajištění   důstojných   životních   podmínek   nejen   lidí,   ale  i zvířat,   který  Datschefski  již   nezmiňuje9.  Datschefski  dále   nezmiňuje  princip   lokálnosti,   který  považuji ve své práci za důležitý, ale jsem si vědoma jeho relativnosti (výrobek může pocházet od  českého výrobce, ale jako takový většinou sestává z částí dopravených z různých, často i těžko  dohledatelných   zdrojů).  Všech  pět   principů   pro   navrhování   dokonale   krásných   produktů,   které  Datschefski vyjmenovává, bych shrnula pod princip jeden jediný ­ princip úcty k životu (chcete­li  k přírodě nebo planetě), jemuž je zároveň, dle mého názoru, nadřazen princip první – prvotní –  princip cyklický.   Dlužno poznamenat, že sám o sobě etický postoj spojený se soucitem a úctou  nestačí a „není zárukou proenvironmentálního chování“, v jehož případě je situace „složitější, neboť  lidé jsou následkům svého chování často vzdáleni“ (Krajhanzl, 2015: 130). 7 8

9

Na druhou stranu výroba a likvidace solárních panelů obnáší rizika a turbíny větrných elektráren nejsou bez vedlejších účinků (Librová, 2003: 97, Datschefski, 2001: 42). Německý badatel F. Schmidt-Bleek došel k názoru, že k docílení udržitelných poměrů má být ve vysoce rozvinutých zemích materiálová a energetická efektivita minimálně desetinásobná (Faktor 10), aby tzv. rozvojové země měly dostatečné pole působnosti a „nebyly trýzněny rostoucí materiálovou lavinou“ (Lovins a kol., 1996: 262). Viz požadavky ochránců zvířat na dodržování principů welfare, kdy se neetický chov hospodářských zvířat či pokusy kvůli kosmetice stávají ve společnosti stále více reflektované (Librová, 2003: 113) .

12

Klíč   k   oné   „modle“  udržitelnosti   spatřuje  Datschefski  v   technokratickém   řešení   (avšak  s ohledem   na  sociální   princip),   jehož   ústřední   roli   hraje   environmentálně   gramotný   designér  navrhující   po   všech   stránkách   krásné   produkty   splňující   principy   udržitelnosti.  Avšak,   dle  Datschefskiho,  pouze 1 z 10 000   výrobků splňuje kritéria environmentální šetrnosti (a ne vždy  100% všechny). Denodenně se obklopujeme nevhodně navrženými a vyrobenými věcmi, které se  budou likvidovat s nulovým nebo částečným ohledem na životní prostředí, vláčí s sebou přetěžký  ekologický tlumok10  a jsou zdrojem vleklých, komplexních, těžko řešitelných environmentálních  problémů. Takovéto  produkty v sobě mají podle Datschefskiho skrytou ohavnost11. Tudíž je nadále  na   environmentálně   uvědomělém   spotřebiteli  –  jeho   role   je   klíčová  –,   aby   vyvinul   úsilí   a   po  vzácném,   environmentálně   šetrném   produktu   pátral   a   jeho   výrobu   svou   zvýšenou   poptávkou  vyžadoval (tak jednoduché, přímočaré to ale není a může docházet i k nezamýšleným důsledkům  typu efektu odrazu), nebo se do jeho výroby dokonce aktivně zapojoval.

1.2 Ekospotřebitel jako kutil a „Alarm 1201“ ­ vzorce spotřeby (udržitelnost zdola) Environmentálně šetrné chování, bezpochyby vyžaduje znalost (viz Librová, 2003: 86, 93 – 95),  a   environmentálně   šetrná   spotřeba   si   žádá   znalost   aplikovatelnou   v   praktickém,   všednodenním  životě.  Wagner  (1997)   ve   své   kognitivní   kvalitativní   studii   ekospotřebitelského   chování   vznáší  výzkumnou otázku: „Jak zelený konzument (green consumer) řeší  ‚nakupovací dilema (shopping   problem)‘, s jakou obratností a chytrostí?“ Wagner používá pojem zelený konzument bez negativní  konotace.   Zelený   konzument   však   zároveň   značí   spotřebitele,   který   je   v   zajetí   zeleného  konzumerismu, jenž je chápán jako nadbytečný a volící sporné produkty, stojící spíše na zacílené  reklamě  (zeleném   marketingu),  než  na   skutečné  změně  chování,   a    lze  ho  vnímat  jako   činnost  nereflektovanou, bez dostatku potřebných informací (Librová, 2003: 41, Durning, 1992: 124­5). Pro  naše potřeby zvolím termín ekospotřebitel, který chápu jako neutrální.  Wagner přirovnává daný problém s nakupováním k historické situaci řešení problému s názvem  „Alarm 1201“: Pár minut před tím, než se v roce 1969 Neil Armstrong a Edwin Aldrin chystali  přistát na povrchu měsíce, spustil monitor Apolla chybu „Alarm 1201“. Informace ihned doletěla do  10 Ekologický tlumok (ecological rucksack) vyjadřuje celkové množství materiálu, které bylo potřeba na výrobu daného produktu, od něhož se odečte hmotnost výsledného, prodávaného produktu. Termín poprvé použil v roce 1994 Schmidt-Bleek (Lovins a kol., 1996: 261). 11 Hidden ugliness – nabízí se i překlad škaredost a ošklivost, ale na mysl vytane známé sousloví „ohavný čin“, tak ve  slově  ohavnost  máme   i   onu   akci,   která   vzbuzuje   odpor:   ony   věci   vyrábíme,   používáme,   zbavujeme   se   jich,  důsledkem čehož různou měrou ničíme životní prostředí.

13

kontrolního centra NASA na Zemi. V danou chvíli nebyl čas studovat všechny manuály sestavené  erudovanými astrofyziky a počítačovými vědci a sledovat všechny proměnné. V danou chvíli bylo  třeba na základě pár dostupných omezených hodnot ihned rozhodnout, zda povolit přistání. Tuto  hraniční situaci lze přirovnat ke každodenní volbě produktů v obchodech. Ekospotřebitel se zřejmě  nebude   procházet   mezi   regály,   a   přitom   studovat   podrobné,   obsáhlé   analýzy   LCA   (normativně  určující environmentální šetrnost produktu) a v danou chvíli se jimi řídit. Většina lidí (bráno do  důsledku   včetně   vědců,   neb   komplexita   jevů   je   nanejvýš   složitá)   má   spíše   útržkovité   znalosti  o environmentálních souvislostech a mohou být navíc citliví na informace, které jsou z hlediska  LCA metodologie nepodstatné – například koncept fair trade a welfare zvířat (Wagner, 1997: 257).  Na druhou stranu, trh již ve větší míře nabízí i produkty, jejichž certifikáty deklarují zachování  těchto   etických   principů.   Ekospotřebitel   se   však   setká   i   se   svévolným   značením   produktů   (viz  předešlá kapitola), které je pouhým „pozlátkem“ a vede ke spotřebitelské skepsi či naopak nechává  oklamaného spotřebitele ve falešné naději a víře, že se rozhodl a činí správně. Stejně tak nakupování  produktů, které deklarují svou environmentální šetrnost příslušným certifikátem, můžou zanechat  (eko)spotřebitele s klidným svědomím, že záležitost s odpovědnější spotřebou tímto vyřešil. Wagner  přirovnává   ekospotřebitele   a   jeho   počínání   ke  kutilství  (vychází   z   definice  francouzského   výrazu  bricoleur  antropologa   C.   Lévi­Strausse),   kdy   ekospotřebitel  jako   kutil  v daném, omezeném kontextu a dané chvíli řeší určitý úkol dostupnými prostředky, aniž by šel nad  rámec možností. Příklad „Alarm 1201“ je případem (zřejmě nikoli vzácným), kdy i teoretický, silně  abstraktní svět vědců a inženýrů se stává kutilstvím – je omezen.   Daný   úkol   ­   volbu,   nákup   produktu   ­   vždy   spotřebitel   řeší   v   určitém   kontextu   (kam   patří  například kromě motivací i náročnost daného úkolu) a tento kontext je posuzován ze subjektivního  pohledu   samotného   konzumenta   (tamtéž:   59).   Míra   úspěšnosti   závisí   na   jeho   zkušenostech,  zručnostech, schopnostech, které se zároveň s tím, jak člověk něco dělá (environmentálně šetrně  spotřebovává),   zvyšují   a   jsou   osvojovány   principy   správné   ekospotřeby   (tamtéž:   175)  Environmentálně šetrnému chování (v dnešní společnosti a době) je potřeba se učit a spolu s jeho  praktikováním posilovat jeho konzistentnost a koherentnost ­ souvislost, ucelenost, bezrozpornost  a správnost. Jak těžké! Lze si takové environmentálně šetrné chování udržet a kultivovat? „Nestačí  se vést hotovými návody ekologických poraden a brožurek. [Je potřeba] znovu promýšlet to, co se  doposud   jevilo   jako   dané,   jasné,   jednoduché.“   (Librová,   2003:   94­5)   Výše   zmíněné   řádky   lze  shrnout   pod   široký   pojem  ekogramotnost,   která   se   v   běžném   chodu   domácnosti   projevuje  „všeobecným   omezením   materiální   spotřeby,   zvláště   nerecyklovatelných   komodit   (preference  14

výrobků s dlouhou životností, omezení obalů a preference vratných, popř. aspoň recyklovatelných)  a   energie   (topení   omezeně   z  hlediska   prostoru  i  teploty,   využívání   tepelných  izolací),   tříděním  odpadu, podporou recyklace, absolutním upřednostňováním dopravy pěšky a na kole,  omezením  užívání auta či letadla jen na mimořádné případy apod.“  (Nečas in Krajhanzl, 2015: 150) Nicméně  i člověk, který nevede plýtvavý životní styl, se obklopuje nejrůznějšími věcmi, které nepočaly svůj  život   jako   zboží   v   regálech.   Na   skrytý   život   věcí   naší   každodennosti   (zejména   na   jejich  materiálovou a energetickou náročnost a globalizovanou výrobu) poukazují i John C. Ryan a Alan  Thein Durning ve své knize Stuff12: The Secret Lives of Everyday Things. Uvědomění si, s čím a jak  v běžném životě zacházíme – odkud daná věc pochází, jak dlouhá a náročná byla její cesta k nám  (a jaká   cesta   povede   od   nás)   –,   může   být   ve   výsledku   dost   deprimující   a   poodhalená  skrytá   ohavnost  celého   systému   produkce   působí   proenvironmentálně   laděnému   člověku   značný   stres.  Nahlížím tedy na novodobou ekogramotnost také jako na schopnost čelit těmto informacím a umět  vyměnit (krok po kroku) banální život konzumenta za pestrý život ekospotřebitele, který se, někdy  s potřebnou dávkou hravosti, „pídí“ po environmentálně šetrných řešeních, která zároveň nejsou  nikdy   řešeními   konečnými  –  „trvale   udržitelnými“  –,   a   neustále   se   spolu   s   prostředím,   dobou  a lidmi proměňují. Uvědomění si environmentálního rozsahu a hloubky svého chování úzce souvisí  s ochotou sebeomezení a ochotou věnovat energii a čas překonávání nejrůznějších situací (jinak se  můžeme chovat doma, v práci, na dovolené, či s přáteli). (Krajhanzl, 2015: 136) Změna rutinního chodu domácnosti směrem k environmentální šetrnosti je v podstatě určitou  formou ekologického aktivismu, který nabývá na síle, pokud se podobně smýšlející lidé propojují  a sdělují si své zkušenosti. Jak se dočítáme v článku Sociální formování spotřeby domácností (The   Social Shaping of Household Consumption), jedním ze stěžejních řešení současné environmentální  krize je institucionalizace norem proenvironmentálního chování, které se tak stane rutinou, zvykem,  ničím „extra“  (Georg, 1999).  Právě opomíjený faktor zvyku již v současnosti patří mezi zásadní  faktory působící na environmentální chování, neb výzkumy dokládají, že „lidé významnou část  svých aktivit provádějí bezmyšlenkovitě a na základě rutiny“ (Krajhanzl, 2015: 134).

12 Stuff neboli hmota (materiál) a věci, také ve smyslu krámů, nesmyslů a nepotřebného zboží.

15

1.3 Jak environmentální chování měřit? „Přesné měření ekologického chování je nezbytným předpokladem pozitivní změny.“  (Kaiser,  Wilson,   2000)   Lze   namítnout,   že   environmentální   chování   je   ve   své   mnohostrannosti,  mnohoznačnosti   a různorodosti obtížně měřitelné a těžko specifikovatelné (každá oblast lidského  konání má dopad na životní prostředí a může být v odlišném kontextu pojímána jinak). Chování je  ovlivněno mnoha faktory, které mohou být danému chování ve prospěch, nebo na překážku (známý  příklad s vyšší mírou třídění odpadu, když jsou popelnice blízko domu, nebo například rozvinutý  systém veřejné městské dopravy či sítě cyklostezek působící nižší míru používání aut v centrech  měst). Zároveň množství překážek, které musí člověk překonat (množství sebeomezení, které je  schopen podstoupit), je známkou (indikátorem) silné motivace chovat se proenvironmentálně.  V roce 1998 přichází sociální psycholog Florian G. Kaiser s konceptem měření environmentálního  chování pomocí škály obecného ekologického chování GEB (General Ecological Behavior Scale):  různorodé typy chování (činností) – od nákupu do vlastních tašek přes používání hromadné dopravy,  až po instalaci solárních panelů na svůj dům – jsou převedeny na jednu dimenzi, kde jednotlivá  chování jsou tranzitivně seřaditelná dle jejich stupně obtížnosti a stupně pravděpodobnosti jejich  plnění. Faktory, které dané chování ovlivňují, nazývá Kaiser situační vlivy ­  jsou jimi životní styl,  klimatické podmínky, legislativa a urbanismus. A tyto se také značně liší napříč různými zeměmi  a kulturami. Z původních 38 typů chování došel Kaiser až k seznamu 65 typů, kdy na obyvatelích  Kalifornie a Švýcarska testoval širší aplikovatelnost své měřící škály a její reliabilitu. Neboť jedním  z cílů měření pomocí škály GEB, je také určení faktorů, které se liší v různých zemích a kulturních  podmínkách, s čímž souvisí cíl určit faktory usnadňující ekologické chování, které by se mohly stát  univerzálními   opatřeními   napříč   zeměmi.   Na   druhou   stranu,   stejné   sociokulturní   a   geopolitické  podmínky neovlivňují seřaditelnost chování podle obtížnosti. Dalším cílem měření pomocí GEB  škály je dle Kaisera možnost předvídat obecné tendence v chování lidí, o které v ochraně životního  prostředí především jde. Později si Kaiser uvědomil, že neměří ani tak samotné chování  jako spíše tendence k chování,  tedy   postoje.   V   psychologii   a   sociálních   vědách   je   obecně   značný   problém   s   měřením   postojů  a chování, kdy lidé často něco říkají, ale ve skutečnosti se chovají jinak. Spolu s tím Kaiser (2010)  znovuobjevuje upozaděný koncept měření postojů z 60. let: americký sociolog Donald Campbell  tehdy   vnesl   do   těchto   diskusí   o  nekonzistentnosti   mezi   chováním   a  postoji   opomíjené   hledisko  obtížnosti, které je rozhodujícím faktorem.  16

Campbellovo   paradigma  je   obecná   teorie,   která   vychází   z   jednoduché   myšlenky,   že  pravděpodobnost   účasti   jedince   na   chování   je   aritmetickým   rozdílem   mezi   sílou   jeho   postoje  a náročností   daného   chování.   Obtížnost   daného   chování   však   nelze   posuzovat   samu   o   sobě,  v absolutní hodnotě, ale ve vztahu k okolnostem – relativně k množství lidí, kteří jsou ochotni  takové chování vykonat.  Například,  vyhození baterií do nebezpečného  odpadu vypadá  na první  pohled dost jednoduše a nekomplikovaně, ale náročnost tohoto úkolu lze posoudit pouze v rámci  společenského kontextu. Složitost či jednoduchost chování posuzujeme jen na základě toho, jak je  obtížné pro ostatní. Například, přebalování do látkových plen v naší společnosti a době lze také  považovat za náročné, protože jej praktikuje menšina lidí. A i v rámci používání dětských plen jsou  úkony obtížnější a jednodušší podle toho, jaká je pravděpodobnost, že je bude vykonávat více lidí.  Původní   Campbellův   deterministický   koncept   je   poupraven   a  Kaiser  na   základě  pravděpodobnostního měření počítá s jistou mírou inkonzistence, protože lze předpokládat, že ne  všichni lidé vykonávající nejnáročnější úkol z dané škály, budou také vykonávat všechny jednodušší  úkoly (tedy člověk, který používá solární panely, nebude nutně vždy třídit odpad a používat vlastní  nákupní tašku). Dále, na vztah postoj – chování není nahlíženo kauzálně, ale předpokládá se vztah  axiomatický – pevný, jako dvě neodlučitelné strany jedné mince. Domnělou nesourodost  a propast  mezi postojem a chováním dobře ilustruje příklad výroku „chránit životní prostředí je důležité“.  Velká   část   naší   společnosti   potvrdí   tento   výrok,   ale   již   menší   část   se   bude   v   praxi   chovat  proenvironmentálně. Nicméně, nejde zde o nic víc, než jen to, že daný výrok můžeme hodnotit jako  chování   na   nejnižší   úrovni   obtížnosti:   hodnotící   výroky   jsou   obecně   jednodušší   než   prohlášení  o vlastním chování („v každodenním životě se obejdu bez automobilu“ versus „ježdění automobilem  škodí přírodě“). Stejně tak prohlášení „látkové pleny jsou šetrnější k přírodě“ ještě neznamená, že  daný člověk tyto pleny jako rodič používá či používal. Zároveň však ani toto neplatí univerzálně  a v některých případech jsou hodnotící výroky naopak méně pravděpodobné: např. prostý nesouhlas  s používání čistícího přípravku na troubu se ve výzkumech ukázal méně frekventovaný než jeho  samotné používání (Kaiser, 2010: 356). V zásadě můžeme na základě Campbellova paradigmatu  předpokládat, že lidé manifestují své postoje svým chováním a stejně tak jejich chování odráží jejich  postoje.   Pokud   mají   velmi   vysoký   postoj   v   oblasti   ochrany   životního   prostředí,   vykonávají  pravděpodobně   velmi   náročné   úkoly   a   také   další   jednodušší   úkoly   na   dané   škále.   Z   takto  formulované teorie vycházím i ve svém výzkumu (kapitola 4).

17

2 (Nejen) opravdové pleny pod lupou Než   se   pokusím   změřit   environmentální   chování   rodičů   malých   dětí,   rozeberu   blíže   dětské  pleny jako produkt, který různou měrou (ne)naplňuje principy environmentální šetrnosti. 

2.1 Svoboda volby – v pemprsce či v bavlnce? Úspěch   environmentálně   šetrnější   varianty   (produktu,   služby)   závisí   na   historickém,   socio­ ekonomickém kontextu a normách dané společnosti či kulturní oblasti (Georg, 1999).  Kdokoli, i jakkoli veřejně činný, angažovaný, mající moc něco změnit v oblasti životního prostředí,  má­li se starat o malé dítě, stojí před nutností volby plen. Jakou volím plenu a péči o dítě, je otázka  zodpovědnosti jednotlivce a volba environmentálně šetrnější varianty spadá do symbolické roviny  mírného aktivismu. Rodič volí pleny na základě svých motivací, dostupných informací (které se  k němu   dostanou,   nebo   si   je   aktivně   vyhledá   a   po   svém   je   interpretuje),   preferencí,   možností,  životních podmínek – to vše v rámci společensko­historického kontextu, v němž se rodič nachází.  Důležité   jsou   i   jeho   charakterové   vlastnosti   (tendence   k   lenivění,   pohodlnosti,   rychlému  a povrchnímu přijímání informací, které má však čas od času snad skoro každý člověk).  Dětské   pleny   (dále   se   to   svým   obdobným   složením   a   výrobními   postupy   týká     dámských  vložek,   tampónů   a   inkontinenčních   pomůcek)   jsou   zároveň   téma   politické   a   jsou   předmětem  aktivismu   nevládních   organizací.   Koncem   90.   let   se   formuje   Asociace   opravdových   plen   (Real  Nappy Association), jejíž  členky vzešly z   britské nevládní organizace Women's Environmental  Network (WEN), které v roce 1997 uspořádaly první  Týden opravdových plen  (The Real Nappy   Week) za účelem propagace látkových plen ve Velké Británii. V rámci této osvětové kampaně se vžil  termín ,,opravdové pleny“ označující všechny látkové pleny, klasické čtvercové i moderní tvarované.  Kampaň se koná každý rok pravidelně od roku 200013. Mezi úspěchy Asociace patří, že některé  politické   autority   ve   Velké   Británii   podporují   látkové   pleny   v   porodnicích.   Radní   a   úředníci  z některých   londýnských   čtvrtí   i   dalších   míst   v   Anglii   dokonce   přispívají   mladým   rodinám  s novorozenci   na   nákup   startovní   sady   látkových   plen   (Soukupová,   2007).   V   České   republice  probíhá od roku 2008 analogicky kampaň Týden opravdových plen (TOP), jejímž koordinátorem je  organizace Rosa, a v rámci níž se pořádají přednášky, kurzy a  vyhlašuje se soutěž Plena roku. Tyto  13 Informace o kampani jsou dostupné např. zde: http://www.greatbritishnappyhunt.co.uk/realnappyweek.html [cit.   2015­11­06].

18

aktivity vznikly jako reakce na množství odpadu, který po sobě zanechávají použité jednorázové  pleny.  „Vyhazovat lidský odpad ,ven‘  – kamkoli za práh domova – je univerzálním rysem lidského  chování. Neolitická hnojiště byla obvykle hned vedle lidských příbytků a další smetiště na vnějších  hranicích osady.“ (Smithová, 2011: 49) Problém nastává v moderní společnosti, která vytváří odpad  objemný, svou povahou dosti různorodý a obsahem látek dosti nevyzpytatelný.  Jednorázové pleny jsou součástí obecného fenoménu moderní společnosti, jímž je používání  jednorázových   výrobků,   který   je   spojen   s   aplikací   materiálů   těžce   rozložitelných  a zneškodnitelných. Nesplňují princip cykličnosti, i když jsou prováděny (např. ve Velké Británii,  Nizozemí   a   Belgii)   pokusy   o   jejich   třídění   a   následnou   recyklaci,   která   je   technologicky   dost  náročná14. Kompostovatelné ekopleny  z kukuřičného škrobu  potřebují obdělávaná pole s kukuřicí  a i jejich kompostovatelnost je sporná (v domácích podmínkách těžko realizovatelná). Podezřelý je  obsah   rizikových   chemických   látek   v   běžných   jednorázových   plenách   (Edwards,  2002,  Rathje,  Zimring, 2012: 63). Ztenčováním materiálů a zlepšováním vlastností naplňují  princip efektivnosti,  avšak za cenu použití umělé látky SAP (superabsorpční polymer tvořící savou vrstvu jednorázové  pleny)   vyrobené   z   ropy15.   Látka   SAP   je   po   buničině   druhou   látkou,   která   způsobuje   největší  environmentální dopad souvisící s jednorázovými plenami (Cordella a kol., 2015: 15).  Předpokládá se, že v Evropě tvoří dětské jednorázové pleny 2­3 % směsného komunálního  odpadu, což představuje 6 až 15 % z celkového objemu odpadu na evropském kontinentu (tamtéž:  6). Největším problémem není údajně samotné množství (které je zároveň v našich představách  přehnané ve srovnání s reálným podílem použitých jednorázových plen na skládkách, viz  Rathje,  Zimring, 2012: 39), ale vedlejší dopady spojené s tímto odpadem. Nejlepší formou ukončení života  jednorázových plen se jeví jejich řízené spalování. Jejich následná recyklace by vyžadovala změnu  struktury odpadového hospodářství (Cordella a kol., 2015: 16). Průměrná jednorázová plena složená  z plastů, buničiny, polyesteru a speciálních superabsorbentů (syntetických polymerů) se na skládce  rozloží zhruba za 500 let (Rathje, Zimring, 2012: 63, 189). 

14 Pleny se rozdrtí a v nádobě s vodou se oddělí plastové části, které se dále znovu využívají. Zbylá směs se smíchá se síranem hlinitým a oddělí se papírová hmota, která se dál využívá. V zbylém roztoku zůstává látka SAP, která se následně kompostuje ve speciálním zařízení. Daný postup má oproti spalování zatěžovat v menší míře ovzduší a vodní zdroje, avšak je relativně energeticky náročný. (Pleny a životní prostředí. 100+1 zahraniční zajímavost, 2007, roč. 44, č. 16, s. 49.) 15 Díky látce SAP se od roku 1987 do roku 2011 snížila hmotnost průměrné jednorázové pleny téměř o polovinu (Cordella a kol., 2015: 7).

19

Jednorázové pleny jsou podstatnou součástí naší současné kultury a dítě v jednorázové plence  lze označit za společenskou normu, jak naznačují běžná zkušenost, reklamní obrázky  časopisů,  i proklamace společnosti EDANA (European Disposables and Nonwovens Association – asociace  sdružující firmy, které se zabývají výrobou absorpčních hygienických pomůcek):  „Jednorázové   pleny  a  inkontinenční   pomůcky  podstatně   přispěly  ke   zlepšení   kvality   života   miliónů   lidí.  Jednorázové   dětské   pleny   jsou   produktem,   který   volí   95   %   všech   evropských   rodin   a   který   přispívá  k sociálnímu pokroku ve smyslu lepší kvality života, pohodlí, snížení domácích prací a pokožce poskytuje  zdravotní benefity.“16

V této práci rezignujeme na představu dětské látkové pleny jako „absolutně krásného“ produktu  po   vzoru   E.  Datschefskiho,   ale   vnímáme   ji   jako   produkt   s   potenciálem   nejmenšího   dopadu   na  životní prostředí ve vztahu k pleně jednorázové. Nepochybně má v sobě obsaženu onu  skrytou  ohavnost. Minimálně skoro vždy narušuje látková plena solární princip, kdy elektrická energie na  praní v  české domácnosti pochází většinou z neobnovitelných zdrojů17  (extrémní situaci naopak  představuje tzv. „ostrovní dům“). Moderní trh s látkovými plenami (či trh s produkty pro péči o dítě  obecně) zároveň přináší různá „vylepšení“ a „vychytávky“, které nejsou z hlediska environmentální  šetrnosti   vždy   úplně   promyšlené   a   staví   látkové   pleny   po   boku   jednorázových,   či   jejich  environmentální šetrnost je minimálně sporná. Zároveň však naplňuje plena látková do jisté míry  staronový   princip  nabourávající   zaběhnuté   environmentálně   nešetrné   vzorce   výroby   a   spotřeby,  princip  reduce­reuse­recycle, což znamená obecně na prvním místě snižovat spotřebu, věci znovu  používat a teprve neužitečné věci (odpad) recyklovat. Opakovaným používáním látkových plen se  snižuje tuhý odpad a, pokud to jejich materiál dovoluje, lze je na konci jejich uživatelské fáze  jednoduše   zrecyklovat.  Má   však   současný   rodič   „odmítnout   zjednodušení,   která   spotřebitelům  nabízí   dnešní   civilizace?   Záměrně   se   vystavovat   tvrdým   podmínkám   a   lichotit   si,   že   žije  ekologickými ctnostmi?“ (Librová, 2003: 93)

16 EDANA.  Sustainability Report 2011. s. 29. Dostupné z: http://www.sustainability.edana.org/Content/Default.asp? PageID=535 [cit. 2015-11-06]. 17 „Většina elektřiny v ČR se vyrábí v tepelných (parních kondenzačních) elektrárnách s účinností asi 30 % a jako palivo se používá hlavně hnědé uhlí z povrchových dolů. V roce 2004 v nich bylo vyrobeno 52 TWh, tedy dvě třetiny celkové produkce. V jaderných elektrárnách bylo vyrobeno 25 TWh, tj. necelá třetina. Na ostatní zdroje připadá pouze asi 7 %.“ (ECCB, 2008)

20

2.2 Přebalování do látkových plen jako ekologicky luxusní aktivita Podívejme se na přebalování do látkových plen jako na ekologicky luxusní aktivitu, která je  výsledkem   relativně   svobodného   rozhodnutí   jednotlivce   v   době,   kdy   látkové   pleny   už   nejsou  nutností, nýbrž alternativou, která má navíc možnou rozlišovací (statusotvornou) funkci –  uživatel  takových   plen   dává   najevo,   že   mu   záleží   na   zdraví   a   /   nebo   životním   prostředí,   a   používáním  českých   plen   možná   i   na   podpoře   českých   výrobců   (pomíjíme   zde   nyní     hledisko   ekonomické  určující volbu plen). Moderní látkové pleny jako „nově se vynořivší luxusní statky“ (z nových materiálů, zářivých  barev a vzorů, pořízené navíc v ekoluxusním obchůdku), ale i klasičtější látkové pleny, jejichž  podoba   se   po   léta   zas   až   tak   nemění,   nebo   pleny   nenápadného   vzhledu,   nahlédněme   optikou  kategorií luxusu, které přináší spisovatel Hans Magnus Enzensberger:  čas, pozornost, prostor, klid,  příroda, bezpečnost. Tyto „elementární předpoklady života“  jsou v současné konzumní společnosti  vzácné a   jsou výrazem ekologického luxusu, tedy prvků či segmentů „chování, které uvědoměle  zmenšuje ekologickou stopu, v různé míře je schopno sebeomezení a vztahuje se k nemateriálním,  kulturou oceňovaným hodnotám“ (Librová, 2003: 54 – 61). Pozornost: Rodič není v zajetí reklam či se jím necítí být a sám rozhoduje, čemu pozornost věnuje.  Například nesleduje slevové akce na nákup jednorázových plen v hypermarketech. Prostor: V užším pohledu ­ rodič má kde pleny sušit, což bývá  úskalím mnohých domácností.  V souvislosti   s   nemožností   kde   sušit   může   být   volena   energeticky   náročnější   varianta   sušení  v sušičce. A v širším pohledu ­ látkové pleny nezabírají místo na skládkách jako pleny jednorázové. Klid: Peroucí pračka je dalším poněkud slabším bodem ekologicky luxusní povahy látkových plen. Příroda:   Rodič   nezatěžuje   přírodu   odpadem   z   jednorázových   plen,   a   ani   značně   znečištěnou  odpadní vodou z praní, pokud pečlivě vybírá a správně používá prostředek na praní plen. Bezpečí: Rodič věří, že látkové pleny neobsahují škodlivé chemikálie a v souvislosti s jejich šetrným  praním žádné nebezpečné látky nevypouští.  Čas: Posledně zmíněná a zřejmě nejdůležitější kategorie, u které se zastavíme déle, protože právě  pomalost dodává environmentálnímu snažení efektivitu: ekoluxus „nemá ambice v záchraně světa  a temporálie [kdy vše má svůj čas] jsou přímo jeho páteří“ (tamtéž: 137). 

21

Péče   o   dítě   vyžaduje   trpělivost   a   duchapřítomnost.   Díky   „látkování“   se   rodič   spíše   naladí   na  přirozený rytmus dítěte, kdežto v jednorázové pleně má  tendenci nechat dítě dlouho v domnění, že  díky absorbentům má „suchý zadeček“ ­ speciální požadavek nové doby, který se objevil spolu  s používáním   jednorázových   plen   obsahujících   superabsorbenty.   Nebo   rodič   volí   jednorázovou  plenu  právě  proto, aby tak  často  nepřebaloval,  což  paradoxně  může  být  i  proenvironmentálním  projevem chování, kdy méně přebalení znamená méně odpadu18. Mnozí rodiče vítají možnost zabalit  své dítě (zejména na noc) do vysoce absorpční pleny – a to se týká i plen látkových –, v které  mohou   dítě   ponechat   vícero   hodin.   Ono   „ladění   se   na   rytmus“   bude   tak   záležitost   vysoce  individuální. Vážným argumentem proti látkovým plenám je, že vlastně zdržují od samotné péče o dítě a hrátek  s ním, naopak  používáním jednorázových plen  ušetří rodič čas. Oproti tomu argument zastánců  látkových plen zní, že práce s plenami není zas tak časově náročná a lze ji  zvládnout  s dítětem,  kterému zároveň tímto předáváme, že „věci se používají opakovaně“19. Může i „látkování“ patřit  k „chytrým radostem“ a   přinášet rodiči i   něco jiného krom kýblů plen a nutnosti přebalit dítě,  jakkoli je toto nepochybně nutnou rutinou v jejich životě? Práce spojená s péčí o látkové pleny  a plnohodnotná péče o dítě se jistě nevylučují. Ovšem to, do jaké míry je tato práce vnímaná jako  klopotná či naopak skoro až zábavná (mluvíme­li o rodičích – spíše ženách, které si hýčkají svou  krásnou   plenkovou   výbavičku)   už   záleží   na   rodiči   samotném   a   na   tom,   čím   se   nechá   (s)vést.  S „látkováním“  bývají  spojeny  další  časově  náročné  aktivity:  v dnešní  době  snadno  dostupných  instantních přípravků a rychlých řešeních jsou lidé, kteří si dokonce umíchají vlastní prací gel, nebo  si pleny sami šijí, čímž se stávají nejen spotřebitelem, ale i producentem, který si environmentálně  šetrný produkt sám vyrábí. Zároveň má rodič díky péči o potomka tendenci ohlížet se na budoucnost  a   přenechat   mu,   alespoň   v   symbolické   rovině,   zdravou   planetu,   což   je   jeden   z   apelů  (angažovanějších) zastánců používání látkových plen a bývá obsažen i v reklamách na látkové pleny.  Každodenní život „látkujících“ rodičů a jejich chování bude samozřejmě vyvěrat z různých  pramenů a bude spletitou pavučinou, která pochopitelně nebude sestávat  jen z environmentálních  vláken:  u volby látkových plen počítáme se třemi hlavními postoji – kvůli přírodě, kvůli zdraví  a kvůli penězům. Pro většinovou populaci však látková plena znamená „krok zpátky“. Jak to tedy  vypadalo v dobách, kdy nebylo na výběr? 18 Ovšem málokdy bude takové chování záměrným proenvironmentálním jednáním; spíše zde hraje roli hledisko praktické (ve smyslu ulehčení práce s častým přebalováním) a ekonomické. 19 „Upustíme-li od přehnaných nároků na zářivou bělost a nažehlenost, lze i praní a sušení plen obstarat za 1 – 2 hodiny týdně – možná právě tolik času je potřeba na vydělávání peněz na zvýšené náklady za jednorázy. Většina činností kolem látkových plen se dá dělat s miminkem – to se od mala učí, že věci se používají opakovaně.“ ( Děti, pleny a my, 2005)

22

2.3 Historie V souvislosti s průmyslovou textilní výrobou se během 19. století rozšířilo používání látkových  dětských   plen   z   vlny,   lnu   a   bavlny.   V   roce   1849   vynalezl   Walter   Hunt   spínací   špendlík,   který  pomáhal pleny přidržet na těle dítěte (od používání ne příliš bezpečných  spínacích špendlíků se  později upustilo, v našich dobových příručkách z poloviny 20. století o nich zmínka není). Kolem  roku 1890 se začaly používat gumové nepromokavé kalhotky (Rathje, Zimring, 2012: 63).  „I plenka, do níž bylo novorozeně zabaleno, byla atributem, ba synonymem útlého dětství. Zhotovovala se  z měkké   savé   tkaniny   a   podomácku   obrubovala.   V   druhé   polovině   19.   století   se   přes   pleny   ovíjel     kus  voskovaného plátna nebo kaučuku, což umožnilo udržet lůžko v suchu. Teprve od konce století se začaly  používat speciální plenkové kalhotky, šité nebo pletené, někdy se šlemi.“ (Lenderová, 2006: 104)

O tom, jak vypadala nedávná historie přebalování v naší zemi, se můžeme konkrétně dočíst  v dobové příručce Naše dítě. V minulém století již do porodnice s sebou ženy balily horu plen (i pět  tuctů), neb nemocniční personál nemusel vždy dodat čisté pleny včas (Klímová­Fügnerová, 1956:  71).  Autorka   příručky   doporučuje   nejkvalitnější   pleny,   hustě   tkané   a   savé,   z   látky   Duplo   či   Tetra:  „Nešetřte na plenkách a opatřte si raději dražší. Nebudou to vyhozené peníze, jak by si mnohá  maminka myslila. Plen užijete do roztrhání, nejen do konce prvého dětského roku!“ (tamtéž: 127)  Autorka varuje před nepropustnými gumovými kalhotkami (tehdy většinou z PVC), které způsobují  zapaření pokožky, a doporučuje s sebou nosit na ven více plen a punčoškových kalhot (v zimě  vlněných).   (Tamtéž:   208)   V   kapitole   k   8.   měsíci   dítěte   autorka   zmiňuje,   že   „hlavním   dětským  oděvem jsou dosud pleny. Zpočátku jich je třeba více, až 60 na 24 hodin; později jich je potřebí  mnohem méně, a to jen pro vymočení. Na stolici chodí dítě na hrneček. Pleny vážeme děcku jako  kalhotky.” (tamtéž: 243) Ukázka vázání plenkových kalhotek viz obrázek 1. Další   dobovou   publikaci,   kde   se   můžeme   dočíst   o   historii   českého   (československého)  přebalování,   představuje  Péče   o   dítě.   V   kapitole   o   balení   dítěte   čteme:   „Na   zabalení   dítěte  potřebujeme 3 pleny a jednu na zavázání. Jejich použití je takové, aby umožňovalo volný pohyb  nožiček   do   stran   k   ochraně   před   kyčelním   vykloubením.“   Následuje   krátký   odstavec   detailně  popisující postup skládání a vrstvení plenek a způsob zabalení. Do spodní vrstvy pleny, která nebyla  přímo v kontaktu s pokožkou, se balil igelit, a tato plena mohla být z jemného flanelu. „Pleny mají  23

být zhotoveny z jemné porézní tkaniny, která umožňuje prostup vzduchu a odpařování.“ (Švejcar,  1985: 214)

Obr.   1   Ukázka   vázání   plenkových   kalhotek   v   dobové   příručce   Naše   dítě: p   =   Pruh   látky   šikmo   střižený,   1   m   dlouhý,   10   cm   široký   1.   Plena   složená   do   trojúhelníka,   2. Gumová vložka, 3. Plena složená do obdélníka. Za hranicemi naší země,  v tzv. vyspělých státech,  se po Druhé světové válce začal pomalu  rozvíjet moderní plenkový průmysl, jehož historie je dlážděna mnoha patenty a samotný vynález  jednorázových plen byl od počátku považován za „naprostý hit“. V roce 1946 Američanka Marion  Donovan vynalezla voděodolný obal na klasickou látkovou plenu, vyrobený ze závěsu do sprchy,  a nazvala jej člun (boater), neboť připomínal jeho tvar. Také si nechala patentovat umělohmotné  sponky, které nahradily nebezpečné spínací špendlíky sloužící k uchycení pleny. V roce 1950 Sybil Geeslin Kennedy vytvořila první tvarovanou látkovou plenu (fitted diaper), která  nevyžadovala skládání a která se uchycovala nově pomocí patentek, a prodávala se jako „Keystone  Safe­T Di­Dee Diaper“20. Používání   látkových   plen,   jak   známo,   ustupuje   do   pozadí   a   je   v  tzv.   vyspělém   světě  postupně  nahrazeno jednorázovými plenami během 60. let 20. století. První, kompletně jednorázová plena  20 Dobový článek dostupný z: http://www.diaperjungle.com/images/Safetdd.jpg [cit. 2015-10-29].

24

byla uvedena na trh společností Procter&Gamble v roce 1959, ale jejich používání se široce rozšířilo  až během 70. let 20. století (Rathje, Zimring, 2012: 63). 2.3.1 Znovuobjevení látkových plen V 80. letech minulého století se v západní společnosti opět částečně vrací používání látkových  plen   jako   odpověď   na   vzrůstající   pochybnosti   ohledně   environmentálního   dopadu   používání  jednorázových   plen.   V   roce   1987   jde   na   trh   s   moderními   plenkovými   kalhotkami   jako   první  kanadská firma Bummis. V roce 2000 se objevují první firmy s moderními látkovými plenami, které zpočátku prodávají  prostřednictvím internetu. Jedná se například o americkou značku Fuzzi Bunz, která nabízí první  kapsové fleecové kalhotky. Ve Velké Británii se rychle objevují další značky, mezi prvními TotsBots  a Nature Babies21.  Historii moderních látkových plen v České republice  píší české podnikatelky, které přirozeně  spojuje to, že vyvíjené produkty intenzivně zkoušely na vlastních dětech. Jejich počínání můžeme  také   nahlížet   jako   pokus   o   renesanci     oděvního   průmyslu   v   českých   zemích,   kdy   firmy   spolu  s plenami nabízí často i další oblečení pro děti i dospělé. První výrobce moderních látkových plen v ČR byla v roce 2006 firma Haipa­daipa, oceněna  později známkou Český výrobek22. Firmu založila Kateřina Langley, která v roce 2005 ušila své  první látkové pleny, jako těhotná, na mateřské dovolené, z ekonomických a ekologických důvodů.  Na webových stránkách firmy se dočítáme:  „Považujeme za důležité, aby byl veškerý sortiment  Haipa­daipa vyráběn výhradně v České republice. Kde je to možné, používáme i materiál vyrobený,  nebo alespoň zpracovaný, v Čechách, nebo ho pořizujeme v zemích, ze kterých k nám ,cestuje‘ co  možná nejkratší vzdálenost, a které dbají na dodržování lidských práv. Nechceme za cenu nižších  nákladů zneužívat levnou pracovní sílu u nás ani v zahraničí.“  Další průkopníci na poli moderních látkových plen v  ČR jsou  česká značka Anavy, kterou  založila v roce 2009 Ivana Filipovičová, jež na začátku svého prvního těhotenství v roce 2007  začala experimentovat s šitím vlastních látkových plen. Na webových stránkách se nedovídáme nic  o původu materiálů.

21 Světová historie látkových plen dostupná z: http://www.diaperjungle.com/history-of-diapers.html [cit. 2015-10-29]. 22 Ochranná známka Český výrobek značí, že daná firma je vlastněná výhradně českými fyzickými nebo právnickými osobami.

25

Další oblíbenou českou značkou látkových plen  (v roce 2014 a 2015 se stala vítězem ankety  Plena   roku)   je   firma   Bamboolik,   kterou   v  roce   2013   založily   Zuzana   Hloušková   a   Radka  Martínková. Na jejich internetových stránkách čteme: „Usilujeme o udržení a nový růst textilního  průmyslu v České republice. Šijeme výhradně v ČR, české výroby je i maximum materiálů, které  používáme.   Ty,   které   v   ČR   k   dostání   nejsou,   se   snažíme   ve   spolupráci   s   českými   dodavateli  vyvinout.   Potvrzením   tohoto  našeho   úsilí  je   i  certifikace   Český   výrobek.   Část  produktů  je   šita  v chráněných dílnách.“ Ovšem o původu bambusu v jejich výrobcích se na jejich stránkách nic  nedočteme a je těžké od nich získat informaci, zda z něho vyrábí textilní materiál v České republice,  nebo jej hotový dováží (k tomuto materiálu viz kapitola 2.8). Na trhu je momentálně vícero českých značek a nabídka látkových plen je při letmém pohledu  na internet či do regálů příslušných obchodů přepestrá.

2.4 Kulturní okénko Střediskem zájmu velkých firem jsou  Čína a Indie. Odhaduje se,  že kolem roku 2010 bylo  v jednorázových plenách 6 % čínských a pouze 2 % indických dětí. V roce 2007 zahájila firma  Procter&Gamble kampaň „Zlatý spánek“ („Golden Sleep“) zacílenou na čínský trh, a její značka  Pampers je v  současnosti nejprodávanější značkou plen v Číně a očekává se, že spolu s Indií (jejíž  porodnost je dvojnásobná oproti Číně) se tyto dvě země stanou celosvětově největším trhem pro  jednorázové pleny (Rathje, Zimring, 2012: 189). Jako argument pro používání jednorázových plen  v tzv. rozvojových zemí, je udáváno možné šetření času a energie, které mohou chudé ženy věnovat  příležitostem, které je z chudoby vytrhnou. Navíc, ne všechny ženy (myšleno globálně) mají přístup  k   pračce   a   sušičce   (tamtéž:   190).   V   Indonézii   a   jiných   asijských   zemích   je   jednorázová   plena  ukázkou statutu dané rodiny.  Je ironické, že v západních zemích znovuobjevujeme látkové pleny a někteří dokonce praktikují  tzv. bezplenkovou komunikační metodu (BKM, nebo také přirozenou hygienu nemluvňat), která je  široce rozšířená právě v zemích jako je Čína a Indie, kam nyní ve velkém míří trh s jednorázovými  plenami.   BKM   je   založena   na   tom,   že   i   kojenec   si   uvědomuje   své   vyměšování   a  „ve   většině  neprůmyslových kultur matky vědí, jak se naladit na vyměšovací potřeby svých dětí a jak je bez  plen udržet čisté a suché. (…) V Asii, Africe a v částech Jižní Ameriky zůstává  přirozená hygiena  nemluvňat nejběžnějším stylem výchovy, jak naučit dítě samostatné hygieně.” (Bauerová, 2009: 34  – 37)  I v československé dobové příručce Naše dítě se můžeme dočíst o „ladění se na vyměšovací  26

rytmus“   dítěte,   kdy   však   vedle   rodičovské   intuice   a   vnímání   hlasových   či   jiných   projevů  nespokojenosti u dítěte je zdůrazňována pravidelnost a trénink učení na nočník (autorka například  radí zapisovat doby, kdy má sedmiměsíční dítě stolici a v danou dobu ho držet nad nočníkem).  (Klímová­Fügnerová,   1956:   231)   Dostali   jsme   se   tímto   k   zásadní   kapitole   spojené   (nejen)  s dětskými plenami, a to k hygieně a zdraví.

2.5 Hygiena  „Vítězné tažení hygieny bylo tradičně pojímáno jako nediferencovaný, lineární tok času (…) sociální  filozof  William Morris ve svém utopistickém románu News from Nowhere (Novinky z utopie), vydaném roku 1890,  podrobně vylíčil, jak bude vypadat tento  úžasný hygienický svět někdy kolem roku 2003. Když jej dnes  čteme,   máme   podivný   pocit   časového   vyšinutí   a   zatrpklého   pobavení.   Svět   je   ve   skutečnosti   mnohem  špinavější a nepředvídatelnější, než je v našich představách, a mnohem zatíženější břemenem minulosti.“  (Smithová, 2011: 27)

  Během 19. století se rozvíjí racionální zdravotní politika moderních států podložená objevy  z přírodních věd a zejména rozmach mikrobiologie má veliký význam pro medicínu i potravinářství,  a   díky   ní   se   pokládají   základy   novodobé   hygieny   ­   „zdravotními   zásadami   podmíněné   nauky  o správném   způsobu   života   jedince   i   společnosti“.   Čistota,   původně   atribut   zámožných  a vzdělaných, se během 19. století stává normou, kterou zákonodárci, lékaři a pedagogové hodlají  prosadit napříč sociálním spektrem, kdy „meta  čistoty je jednou z met disciplinace společnosti“  (Lenderová in Smithová, 2011: 17). Zakrývání dětských zadečků plenou se plně rozšířilo v tzv. rozvinutých zemích až na počátku  20.   století   s   postupem   industrializace,   zútulňováním   domů   koberci   a   nábytkem   a   jejich   stále  častějším udržováním v dokonalé čistotě (Rockney a kol., 1991). Praní plen pomocí mýdla a jejich  sterilizace vyvářením a žehlením se také postupně institucionalizovala jako běžná a z hygienických  důvodů nutná praxe jak na venkově, tak ve městech, a kolem roku 1930 již to bylo naprosto běžné.  Během Druhé světové války, kdy naopak bylo mýdlo vzácnou komoditou vydávanou na příděl,  rozšířilo   se  jednoduché,   hygienické   používání   jednorázové   absorpční   vložky  (z   bavlny  či   gázy)  v kombinaci s pratelnými gumovými kalhotkami (Rathje, Zimring, 2012: 63). Paradoxně i hygiena, jako disciplína zajímající se o zdraví a dlouhověkost člověka, stojí za  rozšířením jednorázových plen a s nimi souvisejícím nebezpečným odpadem zatěžujícím lidské  zdraví.   Použité   jednorázové   pleny   patří   do   směsného   komunálního   odpadu,   který  dle   českého  Zákona o odpadu  není klasifikován jako nebezpečný. Avšak vyhazování lidských exkrementů do  27

koše jde dle některých zdrojů aktivita de facto nelegální, neboť  exkrementy patří do záchoda a mají  projít čističkou odpadních vod (tamtéž: 190). Použité pleny opouští domácnost a dostávají se ve  většině případů na skládky, kde se z nich uvolňují  mikroby  a   patogeny, které tak potencionálně  mohou prosakovat do podzemních vod a způsobovat zdravotní problémy. Svým složením ohrožují  bezprostředně pracovníky skládek a sanitačních zařízení (Sutton, Weitzman 1991). Další chemickou  látkou, která se v souvislosti s používáním jednorázových plen zmiňuje, jsou dioxiny, které vznikají  při   bělení   plen   a   které   potencionálně   prostupují   do   dětské   pokožky   a   do   prostředí,   v   kterém  přetrvávají a svou toxicitou se  řadí k nejjedovatějším uměle vyrobeným látkám (dostávají se do  prostředí i při spalování plen)23. Ovšem zdravotní okolnosti používání plen se v medicínské, konkrétně pediatrické literatuře  smrskávají   zejména   na   problematiku   opruzenin,   odborně   „plenkovou   dermatitidu“   (podráždění  kůže, případně vážnější plísňová a bakteriální infekce). V současnosti se zastává názor, že problém  vzniku opruzení je multifaktoriální záležitost (Rockney  a kol., 1991,  Kolářová,  Wiedermannová,  2010)   a může nastat i při pečlivé rodičovské péči (nebo právě kvůli péči přehnané a nesprávné),  nemusí tudíž platit přísná  a dnes úsměvná věta ze staré příručky: „Opruzené dítě znamená nedbalou  matku   (nejde­li   o   zvlášť   citlivou   dětskou   pleť).   Proto   nenechte   na   sobě   ulpět   takovou   hanbu.“  (Klímová­Fügnerová, 1956: 165)  „Rozhodneme­li   se   pro   používání   látkových   plen,   neměly   by   přes   ně   být   nataženy   neprodyšné  zajišťovací kalhotky. Látkové pleny je třeba vždy velmi důkladně máchat, u novorozence po uschnutí  i přežehlit.“ Nejdoporučeníhodnější prevencí vzniku opruzení je pravidelné, důsledné přebalování,  ale ani to někdy vzniku nemoci nezabrání (Kolářová, Wiedermannová, 2010). S četností přebalování  na druhou stranu souvisí množství použitých plen, které různou měrou zatěžuje životní prostředí.  Frekvence přebalování je záležitost velmi individuální a může se samozřejmě zvyšovat při výskytu  nějakého onemocnění dítěte. Mezi pediatry nepanuje shoda ohledně preferencí plenkového systému  a neexistuje jednoznačné stanovisko, že by byl jeden plenkový systém vhodnější než druhý. V běžně  dostupných moderních příručkách péče o dítě se již příliš o používání látkových plen nedočítáme  (nanejvýš se počítá s užitím klasické čtvercové pleny jako „bryndáku“) a ohledně diskutovaných  opruzenin se můžeme dočíst takováto doporučení: „Většinou pomůže přebalovat po dobu několika 

23 Označení dioxiny zahrnuje 210 různých chemických látek, které se řadí k perzistentním organickým polutantům. Tyto nepodléhají rozkladu, jsou téměř nerozpustné ve vodě, kumulují se v životním prostředí a některé svou toxicitou vážně narušují zdraví; jejich výskyt se potvrzuje mimo jiné v potravinách i v mateřském mléce (Strunecká, 2011: 227).

28

dní s dvouhodinovým odstupem a používat vždy kvalitní jednorázové pleny.“ (Kammerer, 2007:  165) Pojem „kvalitní“ už si musí rodič vyložit sám, v příručce se o výběru plen nemluví. Obecně   v   souvislosti   s   hygienou  bývá   pediatry   doporučována   zlatá   střední   cesta,   kdy   není  vhodná   ani   hygiena   přehnaná   (včetně   každodenní   koupele),   ani   nedostatečná   (Kolářová,  Wiedermannová, 2010).  Jak je to však s  oním vyvářením a žehlením látkových plen, které představují formu jejich  desinfekce?  V   doporučeních   pro  péči   o   látkové   pleny  s   ohledem   na   snížení   dopadu   na  životní  prostředí   se   zdůrazňuje,   že   praní   na   60   stupňů   je   vyhovující,   neboť   je   to   teplota   dostatečná  i z hygienického   hlediska.   Praním   na   60   stupňů   se   sníží   spotřeba   energie   až   o   čtvrtinu   oproti  vyvářce   (Soukupová  a   kol.,   2007:   350).   Teplotu   60   stupňů   uvadí   jako   hygienicky   dostatečnou  i aktualizovaná   britská   LCA   studie   opírající   se   o   stanovisko   Ministerstva   zdravotnictví   VB  (Aumônier a kol., 2008). Zároveň je praní na vysoké teploty u některých materiálů přímo nežádoucí  (např. svrchní nepromokavé kalhotky s polyuretanovým zátěrem nebo vlněné kalhotky). V brožuře  Pleny pod lupou čteme dokonce větu, že ,,pleny nezašpiněné od stolice se dostatečně vyperou i při  40 stupních".  Ve staré příručce se pro porovnání dočteme následující: „Pleny mají být vyměněny  vždy, jakmile jsou znečištěny a vždycky se musí prát a žehlit, což je důležité pro jejich desinfekci.  V prvém  čtvrtletí se pleny pokaždé i vyvařují, později také, jestliže se u dítěte vyskytne kožní  infekce.“   (Švejcar,   1985:   215)   Moderní   tvarované   látkové   pleny   se   nežehlí,   ale   paradoxně   jako  způsob jejich měkčení někdy výrobci či prodejci doporučují občasné sušení v sušičce.  Látkové pleny jsou některými vnímány jako nehygienická varianta přebalovaní, jiní zdůrazňují  jejich zdravotní prospěšnost. V České republice vznikají snahy o propagaci látkových plen právě  prostřednictvím odborných lékařů, konkrétně gynekologů, kteří ve svých ordinacích s těhotnými  ženami   diskutují   možnost   alternativního   přebalování   a   jeho   výhod   (viz   projekt  Představujeme  látkové pleny lékařům). Někteří zastánci látkových plen vidí právě v této formě propagace jejich  možnost opětovného používání větší částí populace (Rockney a kol., 1991). Obecně je téma hygieny dosti spletité a názory na hygienická opatření u nejmenších dětí se  různí.  Na  jedné  straně  stojí  zastánci  mikrobiální  teorie  vystavěné  na principech  Roberta  Kocha  z 19. století, které charakterizuje apel z dobové příručky, který se ve výsledku příliš nemění: ,,Na  bezvadné čistotě závisí zdraví a životy dětí. Musíme tedy všichni na ni trvat."(Klímová­Fügnerová,  1956: 206) Jen místo doporučovaných desinfekčních roztoků chloraminu, ryfenu, lysolu a kresolu24,  24 Kvůli mouchám přenášejícím infekce se měly okenní rámy, lampy a prahy dveří občas postříkat roztokem DDT, které se mělo také přidávat do vápna či barvy při malování stěn (Klímová-Fügnerová, 1956: 206).

29

kterým   se   drhly   socialistické   jesle   (a   možná   i   některé   socialistické   domácnosti),   se   k   docílení  sterilního prostředí používají moderní, ,,sofistikovanější" desinfekční přípravky.  Na druhé straně stojí zastánci tzv. ,,hygienické hypotézy" a přirozeného budování imunity dětí,  nejlépe v blízkosti přírody a zvířat.    Tato hypotéza vznikla jako reakce na zvýšený výskyt alergií  u dětí, který je dáván do souvislosti mimojiné s nadměrným či zbytečným používáním přípravků  k udržení bezchybně čisté domácnosti i těla, kterými současný trh oplývá a které jsou významným  ekonomickým   faktorem   (a   také   významným   faktorem   působícím   na   životní   prostředí).   (Parker,  2014)   „Zatímco  legislativa  19.  století,  diktovaná   představami   zdravotní   policie,   se   snažila   chránit   lidské   životy  a uchovat lidské zdraví, legislativa 21. století se musí snažit zachránit zdraví a život Země. Ostatně hlavním  nepřítelem   civilizace   přestává   být   špína,   stávají   se   jím   mikroorganismy,   hygienickými   přípravky   natolik  zocelené, že je proti nim i nadmíru čistotné lidstvo bezmocné.“ (Lenderová in Smithová, 2011: 19)

Rodič   s   malým   dítětem   nakonec   míru   aplikace   hygienických   opatřeních   v   praktickém,  každodenním životě musí zvážit sám dle svých konkrétních podmínek. V kapitole 4 se lze podívat,  jak otázku vyváření a žehlení řešili dotazovaní rodiče v mém výzkumu.

2.6 Péče o pleny  Praní bylo v dobách našich prarodičů, a ještě i rodičů, „složitá procedura, při níž bylo třeba věci  rozumět“   (Librová,   2003:   87).   „Technologie   a   postup   při   praní,   osvětlené   již   Magdalenou  Dobromilou Rettigovou roku 1845 ve spisku ,Mladá hospodyňka‘, byly závazné a bedlivě střežené  sousedkami. Špatně vyprané prádlo či pouze špatný nebo neobvyklý postup se stávaly záminkou ke  klevetám. (…) Bělostné prádlo značilo dobrou hospodyni.“ (Lenderová, 2009: 89) Pleny se praly  v mýdle v horké vodě se sodou, pak se pečlivě  máchaly v několika vodách, následně se vyvářely  (v hrnci na plotně) a pokud možno se sušily na slunci. Žehlit se doporučovalo alespoň do 3 měsíců,  což byl způsob měkčení a opatření proti zárodkům (Klímová­Fügnerová, 1956: 131).  V současnosti bělostné, čisté prádlo zajišťují zejména bělící látky a optické zjasňovače obsažené  v běžných pracích prostředcích (v určitém množství obsahuje optické zjasňovače například i český  prací   prášek   Excel,   certifikovaný   jako   Ekologicky   šetrný   výrobek).   Avšak   v   plnění   náročného  požadavku bělostných plen lze sledovat určitý posun směrem k větší shovívavosti. 

30

Od   r.  2006  se   nesmí   dle   Vyhlášky   k   zákonu   o   chemických   látkách   používat   v   pracích  prostředcích fosfáty, zapříčiňující eutrofizaci vod, ovšem jaké se nabízí alternativy těm, kteří se  s podobným   opatřením   nespokojí?  Ideálním,   environmentálně   šetrným   způsobem   se   jeví   praní  v mýdle s pomocí měkké dešťové vody, což přináší i výborné prací výsledky (používání dešťové  vody v domácnosti představuje samostatnou problematiku). Tradiční prací prostředek – mýdlo ­  je  v současnosti zařazeno do kategorie ,,alternativních pracích prostředků", a perou v něm ,,opravdoví  moderní   ekonadšenci"   a   někteří   rodiče   malých   dětí,   kteří   několikrát   do   týdne   nakládají   pračku  látkovými   plenami.  Ovšem   ekologické,   zdraví   prospěšné   a   ekonomické   výhody   praní   v   mýdle  nejsou příliš dobře využity, pokud se pere v tvrdé vodě. Navíc moderní automatické pračky ,,při  pracím cyklu spotřebují stále méně vody, což má za následek, že se mýdlo nestačí rozpustit. Potom  nejenže zůstávají jeho zbytky na oblečení, ale také se mohou usazovat v odpadní trubici a postupně  ji ucpat. Nerozpuštěné kousky navíc znečišťují odpadní vodu – sice zdaleka ne tolik jako běžný prací  prostředek, ale na druhou stranu desetkrát i patnáctkrát víc, než kdybyste prali v obyčejné vodě.“  (dTest,   2013)  Tomuto   nežádoucímu   usazování   zbytků   mýdla   lze   zabránit   používáním   tekutého  prostředku – tzv.    ,,mýdlového slizu"  (základem je nastrouhané mýdlo, zásaditý uhličitan sodný  Na2CO3  neboli   soda   a   voda).   Výroba   domácího   tekutého   prostředku   na   praní   je   ztělesněním  současného fenoménu výroby domácí kosmetiky a čistících prostředků.  Výroba vlastního pracího  prostředku   zároveň   představuje   snižování   množství   plastových   nádob,   které   domácnosti   po  spotřebování pracích prostředků zůstávají a které nejsou vždy recyklovány. Oproti   konvenčním   pracím   prostředkům   obsahujícím   optické   zjasňovače   a   bělící   látky  alternativní prací prostředky na bázi mýdla (nebo exotických mýdlových ořechů) nebělí, tudíž bílé  pleny   se   po   několika   vypráních   stávají   většinou   zašedlé   a   zaprané   (pokud   se   nevyužije  doprovodného bělícího prostředku či síly slunce). Hojně doporučovaný prostředek na odstraňování  skvrn z plen je žlučové mýdlo obsahující enzymy z hovězí žluče; v tuhé podobě bývá vyrobeno  z palmového oleje: zda suroviny pochází z ekologického zemědělství, musí ekospotřebitel ověřit  přímo u výrobce konkrétního produktu. Jak rodiče o pleny pečují, nahlédneme konkrétně v kapitole 4.

31

2.7 Jak vypadá moderní látkový plenkový systém ­ AIO, SIO nebo čtverec? V principu látkový plenkový  systém není složitý: základem jsou dvě vrstvy – savý vnitřek  a nepropustný obal. Jako symbol moderní látkové pleny je vnímána tvarovaná plena typu AIO (all­ in­one, tedy „vše v jednom“), kdy savá vrstva je s nepropustnou vrstvou spojena napevno a už  nejsou   nutné   svrchní   kalhotky.   Bývá   svým   charakterem   (vzhled   a   jednoduchá   manipulace)  přirovnávána k jednorázovým plenám.  V praxi se častěji setkáme s odděleným používáním obou vrstev. Svrchní, nepropustnou vrstvu  tvoří svrchní kalhotky (tzv. „svrchňáky“, ang.  wraps, kdy dřívější neprodyšné PVC je nahrazeno  jinými materiály). Svrchní kalhotky zakrývají vnitřní savou vrstvu, která je přímo na pokožce dítěte  a může to být klasická čtvercová plena („čtvercovka / čtverec“) nebo moderní tvarovaná plena, která  nevyžaduje skládání (kalhotková plena na zapínání a její varianta SIO –  snap­in­one  –, která  se  s nepropustnou vrstvou svrchních kalhotek spojuje pomocí patentů)25. Dalším typem savé vrstvy je  skládaná vícevrstvá plena – sešitím několika vrstev savé látky dohromady vznikne čtverec rozdělený  švy na tři pruhy, kdy střední pruh bývá složen z nejvíce vrstev (výhodou oproti čtvercovým plenám  je snazší skládání a oproti AIO plenám rychlejší schnutí).  Látkové pleny se dají zapínat nejčastěji pomocí druků (patentek, neboli stiskacích knoflíků)  nebo suchých zipů, někdy i pomocí klasických knoflíků (doma šité či pletené). Čtvercové pleny je  možné   přichytit   umělohmotnými   snappi   sponkami.   Velikosti     plen   jsou   univerzální   na   celé  plenkovací období (plena se pak zmenšuje pomocí druků) nebo jsou rozdělené do dvou, tří velikostí. S přebalováním do látkových plen se pojí i možnost používání nemalého množství příslušenství,  které má usnadňovat práci a zvyšovat komfort. Zmínila bych zde  vkládací plenky  (ang.  booster   pads), což jsou menší vícevrstvé obdélníkové či oválné látkové vložky zvyšující výkon savé vrstvy,  používané například v noci (tzv. vkládačky“). Dalším hojně nabízeným doplňkem bývají separační  pleny  nebo  vložky  (ang.  liners),   nejčastěji   na   jedno   použití   (!).   Jsou   to   tenké   pruhy   materiálu,  vkládané   mezi   plenu   a   pokožku,   plnící   funkci   odvádění   vlhkosti   a   snadnější   údržby   v   případě  znečištění   stolicí   –  pomáhají  naplnit     požadavek   „suchých   zadečků“.   Mohou   být   z   různých  biodegradabilních materiálů ­ celulózové, viskózové (obvykle z bambusu), z polymeru kyseliny  mléčné (PLA). Po použití se spláchnou do WC nebo se v lepším případě kompostují. Některé z nich  25 Dalšími variantami tvarovaných savých vrstev, které potřebují navrch nepropustné kalhotky, jsou zavazovací pleny se šňůrkou a tvarované pleny bez zapínání. Kapsové pleny kalhotkové nebo AIO mají v prostřední části kapsu pro vkládání další savé vrstvy v podobě malých vkládacích plenek, „vkládaček“.

32

jsou však dost pevné, a pokud nejsou příliš znečištěny stolicí, lze je ještě vyprat a znovu použít.  Existuje   i   skutečná   varianta   pro   opakované   použití   –   separační   vložka   z   fleecu,   který,   i   když  navlhne, působí na omak suše. Nejméně příznivou variantou jsou separační vložky polypropylénové  (je to materiál používaný v jednorázových plenách) či polyesterové, které se po použití musí hodit  do směsného komunálního odpadu.  Závěrem   tohoto   shrnujícího   přehledu   poznamenejme,   že   název  ekopleny  mají   oficiálně  patentovány jednorázové pleny v kompostovatelném obalu,  z nebělené buničiny (bez chlóru), bez  parfémů, které jsou biodegradabilní, a pokud je uskutečněna následná recyklace, mají být k přírodě  šetrnější než klasické jednorázové pleny (k té většinou nedochází, ale už samotná výroba může být  šetrnější   než   u   běžných   jednorázových   plen).   Na   skládkách   nemají   možnost   se   řádně   rozložit,  protože k tomu není zajištěn dostatečný přísun kyslíku (Rathje,  Zimring, 2012: 189).  V kapitole  4 sleduji na zkoumaném vzorku rodičů, zda ti, kteří do různě velké míry střídají látkové pleny s  jednorázovými (nebo používají výhradně jednorázové pleny), volí tuto šetrnější variantu.

2.8 Materiály Textilní   průmysl   představuje   velkou   environmentální   zátěž   a   i   v   moderních   učebnicích   pro  návrháře již nalezneme kapitolu „Odpovědné navrhování“ oděvů (Baughová, 2012). Ovšem teorii  a praxi dělí i v tomto odvětví často veliká propast (Clancy  a kol., 2015). Stejně jako jednorázové  pleny, i látkové pleny, které jsou součástí šatníku malých dětí, potřebují pro svůj vznik vstupní  surové materiály, které je potřeba vypěstovat, sklidit, vytěžit a následně určitými postupy zpracovat  na   vlákno.   Jde   ruku   v   ruce   s   průmyslem   chemickým   a   s   industriálním   zemědělstvím   a   obnáší  sociální témata v souvislosti s (ne)respektováním pracovních a životních podmínek zaměstnanců.  Látkové pleny ztělesňují na jedné straně záslužnou renesanci textilního průmyslu v naší zemi (viz  kap. Znovuobjevení látkových plen), ale pojí se s nimi samozřejmě dovážení textilií či surových  materiálů ze zahraničí. V této kapitole neprozkoumáme materiály látkových plen dopodrobna, ale  pokusíme se nahlédnout to, čím se příliš nezabývají LCA studie dětských plen.  Rozšířenou certifikací v textilním průmyslu je standard Oeko­Tex (ISO 100)  a jím označený  produkt  zaručuje spotřebiteli, že produkt je zdravotně nezávadný. Tento certifikát je rozšířený právě  mezi dětským oblečením, kam spadají látkové pleny. Ovšem nezaručuje, že produkt byl  vyroben 

33

environmentálně šetrně.   Užitečnými vodícími nástroji jsou  standardy ISO 1400026  a ISO 900027,  avšak záleží, zda je podnik implementuje ve shodě s environmentální šetrností. Zároveň se zákony  na ochranu životního prostředí a související vyhlášky, regulace a jejich plnění v různých zemích liší  a je těžké se dopátrat věrohodných, plnohodnotných informací, zvlášť pokud se jedná o země jako je  Čína, odkud i nemalé množství moderních látkových plen či materiálů pochází.  Někteří výrobci  českých látkových plen u svých výrobků uvádí, že prošly testy u Státního zdravotního ústavu (SZÚ)  a plně odpovídají zákonným požadavkům na výrobky pro děti do 3 let.  (Eko)spotřebitel je opět do  velké míry závislý na věrohodnosti sdělení výrobců. Na jedné straně jsou certifikáty deklarující  zdravotní   nezávadnost   výrobku,   na   druhé   straně   stojí   spletitá   problematika   norem   deklarující  environmentální šetrnost výrobku. (Lackman, 2007) BAVLNA Pro svoji dobrou pevnost v tahu (ta se za mokra asi o 20 % zvyšuje, čímž je vhodná pro časté  praní) a pro svoji dostatečnou savost a měkkost patří bavlna k nejčastějším materiálům na výrobu  látkových plen. Drastické okolnosti její konvenční produkce jsou již ve společnosti reflektovány.  Pěstování bavlny zabírá 2,5% orné půdy, přičemž na její pěstování připadá 16 % světové produkce  insekticidů, což je nejvíce ze všech pěstovaných plodin. Bavlna je také velmi náročná na spotřebu  vody28.   Jakkoli   je   dominantní   plodinou   textilního   průmyslu,   její   nadbytečná   spotřeba   vody  a pesticidů její roli do budoucna sráží (Roušavá, 2011: 26).  Alternativou k běžně pěstované bavlně je bavlna pěstovaná organicky bez rutinního používání  velkých dávek pesticidů a hnojiv, i když stále zůstává plodinou vyžadující bohatou zálivku, jen  podstatně nižší než její konvenční varianta. Hlavní organizace bdící nad certifikací biobavlny je  International  Federation  of  Organic   Cotton  Agriculture   Movements   (IFOAM)  a   Global  Organic  Textile   Standard   (GOTS).   Zajímavá   čísla   se   dovídáme   v   nejnovější   zprávě   organizace   Soil  Association Cool bavlna – bavlna a klimatická změna (Cool Cotton – Cotton and Climate Change):  v období let 2013 ­ 2014 produkce biobavlny v porovnání s konvenční bavlnou ušetřila ekvivalent  téměř 95 000 olympijských bazénů sladké vody, dále ušetřila energii, která mohla napájet 60W  26 ISO 14000 je řada mezinárodních norem sloužící k budování dobrovolného nástroje environmentální politiky environmentálního manažerského systému (EMS). Podle daných norem si organizace systém „zabuduje do svého stávajícího řídícího systému a s jeho pomocí pak řídí své vlivy na životní prostředí tak, aby se jejich negativní dopad na životní prostředí neustále zmenšoval.“ Dostupné z : http://www.enviweb.cz/eslovnik/119 [cit. 2015-1104]. 27 ISO 9000 je řada mezinárodních norem definující systém managementu jakosti, kterými organizace prokazují schopnost výroby a distribuce v souladu se všemi nezbytnými předpisy. Dostupné z: www.iso.cz [cit. 2015-11-04]. 28 Odhaduje se, že na pěstování konvenční bavlny padnou 3 % světové spotřeby vody, přičemž na výrobu 1 kg látky je potřeba 10000 litrů vody (Farnworth, 2015: 10).

34

žárovku přes 57 000 let a snížila emise skleníkových plynů rovnající se ekvivalentu 14 000 cest  autem okolo světa (Farnworth, 2015: 12). Tradiční   výrobce   čtvercových   plen   v   ČR   je   firma   Libštát,   která   nemá   v   nabídce   pleny  z biobavlny, ale nabízí pleny z nebělené bavlny.  BAMBUS   Jako   přednost   bambusu   výrobci   udávají   jeho   rychlé   pěstování   nevyžadující   chemizaci  a s potřebou vody je na tom lépe než bavlna. Avšak i zdánlivě ekologické pěstování bambusu lze  zpochybnit, bylo by totiž důvěryhodné, pokud by existovala bambusová analogie certifikace FSC29.  Bambus mohutně prorůstá za hranice své rodné Číny a z něj utkané textilie si získaly velikou oblibu.  Pro své vlastnosti se stal velmi používaným materiálem pro látkové pleny. Vyniká hebkostí, velikou  nasákavostí (až čtyřikrát větší než bavlna) a zdůrazňuje se jeho obsah  přírodní    antibakteriální,  antialergenní   složky  bamboo   kun,   která  zvyšuje   odolnost   materiálu   vůči   bakteriím,   plísním,  houbám, kvasinkám a zápachu. Zůstává otázka, zda je tato látka zachována v nepoškozeném stavu  i během následné technologicky náročné textilní výroby – aby se totiž z bambusu stal tolik oblíbený  materiál příjemný na omak, musí dřeň projít náročným chemickým procesem a přeměnit se na  viskózu30  (prostým   zpracováním   bambusových   vláken   by   vzniklo   hrubší   plátno).  Bambus     lze  zpracovat i za použití méně škodlivých organických rozpouštědel (takové zpracování je finančně  náročnější),   a   zda   látka   prošla   touto   šetrnější   úpravou,   zaručeje   certifikát   Oeko­tex   (Lackman,  2007). Největším   pěstitelem   a   producentem   bambusu   je   Čína   a   tato   plodina   hluboce   prorůstá   její  materiální i duchovní kulturou. Bambus jako rychlerostoucí tráva svými charakterovými vlastnostmi  nahrazuje dřevo a má všestranné užití a velký potenciál. Hrál důležitou roli v obnově čínských lesů.  Většina pěstované plochy v Číně jsou umělé plantáže ­ monokultury. Ty intenzivně obdělávané  snižují půdní úrodnost, extenzivně obdělávané mají vysokou beta diversitu (v keřovém a bylinném  pásmu)   a   tvoří   krásné   scenérie   lákající   turisty   (zejména   čínské).   ,,Bambusová   turistika"   obnáší  negativní vedlejší dopady na krajinu v souvislosti s požadavky rozvíjejícího se turismu. Bambus je  plodina sporná ohledně managementu pěstování, jehož ekonomicko­sociální pozadí je složitější,  neboť povětšinou představuje příjem rolníkům, ale spíše rolníkům námezdním z chudších poměrů.  29 Známka FSC (udělovaná organizací Forest Stewardship Council) označuje dřevo pocházející z lesů, které jsou obhospodařovávány ekologicky šetrně, sociálně prospěšně a ekonomicky životaschopně. V současnosti lze certifikací označit i bambus pěstovaný touto cestou, viz http://www.ecoplanetbamboo.com/fsc-certification [cit. 2015-10-29]. 30 Pomocí chemických rozpouštědel se surové dřevo rozpustí na medovitou konzistenci a následně se miniaturními tryskami vstřikuje opět do kyselého prostředí, kde tuhne na měkké textilní vlákno.

35

Zároveň je bambus na čínském venkovu nahlížen jako strategická plodina, která může do budoucna  představovat  kýžený  kompromis  mezi stránkou produkční,    konzervační  a kulturní.  (Ruiz  Pérez  a kol., 2014).  Bambus   je   také   spojen   s   rozvojem   nano­technologií   v  textilním   průmyslu.   Nano  částice   se  v jeho případě získávají z bambusového uhlí (bambus je vysušen a při 800 stupních zúhelněn).  Následně   se   blíže   nespecifikovanými   postupy   přeměňuje   na   nano   částice,   které   se   poté   spojují  s bavlněnými, polyesterovými a nylonovými vlákny. Ze vzniklé příze se vyrábí ponožky nebo právě  dětské pleny (prodávají se jako ,,bambusové uhlíkové" pleny). Otázka environmentálních důsledků  této produkce je zatím neprobádaná (Lackman, 2009).  Bambus je velmi oblíbený materiál mezi „látkujícími“ rodiči, jak dokládá i můj výzkum. KONOPÍ Konopí   je   několikrát   silnější   než   bavlna,   odolnější   opotřebení,   odření,   roztrhnutí,   plísním,  znečištění, sražení, negativním účinkům slunce, zlepšuje půdní úrodnost, má třikrát vyšší výnosy na  akr   než   bavlna.  Na   rozdíl   od   bavlny   a   bambusu   nepotřebuje   konopí   při   pěstování   či   textilním  zpracování chemizaci (viz bambusová viskóza), ani velké množství závlahové vody (které vyžaduje  i biobavlna) a  může růst v různých klimatických podmínkách (těm jsou uzpůsobené jeho odrůdy).  Nenáročné konopí představuje environmentálně šetrnější variantu, a pokud by se jeho pěstování  rozšířilo, mohlo by způsobit revoluci v textilním průmyslu (Datschefski, 2001: 91, Roušavá, 2011). Ačkoli vychází konopí jako environmentálně nejšetrnější materiál, pokud je pěstován v místě  použití, v jeho masovém rozšíření (v ČR by se dalo pěstovat na  30 000 ha půdy) mu brání zejména  dva   faktory:   není   jednoduché   z   něj   vyrobit   tak   jemnou   látku   ­   zajištění   hebkosti   (požadované  spotřebitelem) konopných látek je dosaženo ve směsi s bavlnou či hedvábím31. Druhým faktorem  jsou úřednické kličky: přestože samotná produkce konopí nevyžaduje specifická opatření, jsou s ní  spojené   náročné   procedury  v  podobě  testování  plodin  a   úředních  kontrol,  které  zřejmě   stojí   za  snižujícím se počtem zemědělců pěstujících konopí v ČR. (Roušavá, 2011: 36)  Pleny s obsahem konopí vyrábí česká firma Ella's House, ale původ použitého materiálu firma  nesdělila. 

31 V roce 2010 byl však za pomoci organických enzymů vyvinut proces, který umožňuje zpracovat konopná vlákna tradičními postupy, kterými se spřádá bavlna. (Roušavá, 2011: 26).

36

VLNA      Ovčí vlna se v látkovém plenkovém systému objevuje v podobě pletených svrchních kalhotek,  používaných   v   kombinaci   se   savou   vrstvou   (např.   čtvercovou   plenou).   Obsahuje   přírodní  impregnační a antibakteriální látku lanolin, jehož obsah se v kalhotkách, jakmile začnou provlhat,  obnovuje speciální lanolinovou kůrou. Hodnotí se jako uživatelsky náročnější na údržbu, ale jako  velmi   zdravá   forma   přebalování   vhodná   pro   citlivou   pokožku.   Pere   se   na   velmi   nízké   teploty,  většinou jen ručně ve vlažné vodě, tudíž je i z energetického hlediska environmentálně šetrná. Její  úskalí   spočívá   v   tom,   z   jaké   ovce   pochází   –   zda   příze   pochází   z   českého   extenzivního   chovu  splňující navíc principy welfare nebo se jedná o merino vlnu, které se nejčastěji získává z ovcí  chovaných na Novém Zélandu či v Austrálii (tamní klimatické podmínky dávají vzniknout velmi  jemné   vlně).   V   Austrálii,   která   je   největším   globálním   producentem   vlny,   donedávna   farmáři  z 80 % praktikovali na ovcích nešetrný zákrok  mulesing32  (Sneddon,  Rollin, 2010). Aby to tedy  ekospotřebitel, který má v oblibě vlněné materiály, a zároveň dbá na etické principy, neměl zase tak  jednoduché, a aby certifikací nebylo málo, je třeba v dnešním světě pátrat i po mulesing­free merino  vlně. Vlna je také možná jeden z mála produktů v oblasti používání dětských plen, u nějž je princip  lokální dosažitelný. UMĚLÉ MATERIÁLY Tyto materiály (fleece, microfleece, polyester, polyuretan) se vyrábí z neobnovitelných zdrojů  a v případě dětských plen se většinou používají na výrobu svrchních, nepromokavých kalhotek. Tyto  se oproti savé vrstvě plen vyznačují nižší životností a je třeba při jejich údržbě dbát vyšší opatrnosti  (není žádoucí je prát na vyšší teploty).  Nejzajímavější v této oblasti jsou materiály vyrobené z recyklovaných plastů, zejména PET  lahví, nebo materiály vyrobené z recyklovaného fleecového oblečení. Polyesterové vlákno vyráběné  touto cestou je finančně náročnější, ale už si nachází své zákazníky, zejména sportovního oblečení.  I mezi dětskými plenami lze najít některé, které jsou z recyklovaných materiálů, ale jedná se spíše  o zahraniční výrobce a u nás nejsou příliš běžné.

32 Mulesing je procedura, kdy se jehňatům starým 2 až 12 týdnů bez umrtvení odstraňuje kus zadní části těla (část ocasu a záhyby kůže kolem řitního otvoru), znečištěné močí a výkaly, aby se zabránilo nákaze cutaneous myiasis (masařky jinak do znečištěné kožešiny kladou vajíčka a vylíhlé larvy sežírají zvíře zaživa). Ochránci zvířat (organizace PETA) se domnívají, že pravým důvodem této praktiky je pravděpodobně ekonomické hledisko, aby farmáři ušetřili na stříhání vlny, která je stejně znehodnocená.

37

3 Dětské pleny pod drobnohledem 

Podívejme se, s čím přichází vědci, kteří měřili environmentální dopady dětských plen  a jak si  na tom podle nich stojí pleny látkové.

3.1 LCA  LCA analýza neboli posuzování životního cyklu (life cycle assessement, poetičtěji od kolébky  po hrob) je poměrně novou metodou s retrospektivním přístupem, která hodnotí látky již obsažené  v životním prostředí. Analyticky pojímá celý životní cyklus lidských produktů, služeb a technologií  ­ od samotného získávání a výroby výchozích materiálů, přes výrobu samotného produktu, jeho  užívání   až   po   jeho   odstranění,   opětovné   užití   či   recyklaci   ­   a   posuzuje   jejich   environmentální  dopady, které se vyjadřují tzv. kategorií dopadu: např. globální oteplování, úbytek stratosférického  ozonu   či   eutrofizace.   Zároveň   metoda   podrobnou   analýzou   materiálových   a   energetických   toků  zjišťuje   potenciální   dopady   produktů   a   činností   na   životní   prostředí.   Metoda   je   definována  standardem ČSN EN ISO 14040 a ČSN EN ISO 14044 (Kočí, 2009: 9­10).   V praxi jsou však  realizace LCA analýz často náročné, a proto se přistupuje ke zjednodušením: např. se hodnotí jen  jeden parametr v průběhu celého životního cyklu produktu (např. spotřeba energie), nebo se hodnotí  dopady, které vznikají ve vybraných procesech životního cyklu (tamtéž: 25).  Dokonale   provedená   LCA   analýza   není   v   podstatě   dosažitelná,   neboť   nelze   postihnout   do  detailu naprosto všechny faktory, z nichž některé jsou navíc dosud nepopsané či těžko měřitelné.  Dle Sigmunda Wagnera má normativní redukcionistická metoda LCA jako nástroj své limity, který  pracuje v rámci pevně vymezených hranic zkoumaného systému  ­ do důsledku vzato je daným  systémem  celá  planeta   a  její  spletitá   síť  globálních  vztahů  a  systém   zpětných  vazeb,  které  tato  metoda   nemůže   postihnout   (Wagner,   1997:   24­25).   Velmi   záleží   také   na   tom,   kdo   studii  vypracovává   a   pro   koho   je   určena:   uvedení   příjemce   v   definicích   cílů   studie   vede   „k   vyšší  transparentnosti provádění studie a k lepšímu porozumění jejímu kontextu platnosti. Jinak mohou  studii   používat   návrháři   nového   typu   výrobku,   (…)   jiné   požadavky   mohou   mít   zadavatelé  porovnávající environmentální dopady dvou konkurenčních výrobků pro informování zákazníků.“  (Kočí, 2009: 27) Ve své komplexnosti ji většinou běžný spotřebitel nedokáže uchopit (či spíše si  informace   v   této   formě   většinou   nevyhledává),   ale   může   se   s   výstupy   LCA   studií   setkat  38

zprostředkovaně například přes informační aktivity nevládních neziskových organizací nebo je může  zachytit z médií, kterým jsou LCA studie také nepřímo určeny ­ pokud tedy studie není vypracována  pouze pro interní účely určité firmy.  Nutno poznamenat, že právě marketing a konkurenční boj firem stojí za prvotním rozvojem  a standardizací   metodiky   LCA,   v   jejíchž   počátečních   aplikacích   měly   firmy   zájem,   aby   jejich  produkt vyšel na základě objektivní, vědecky podložené kvantitativní studie jako „ten lepší“. Avšak  v těchto případech docházelo k různým mezerám v metodologii (např. výběr jen určitých dat nebo  chybějící  indikátory environmentálního dopadu) a výsledky byly zavádějící (Baumann,  Tillman,  2004:   259).  LCA   metodika   jako   nástroj   analýzy   environmentálního   dopadu   produktů   je  v současnosti chápána jako jedna z cest k  udržitelné výrobě a spotřebě, jež je výzvou pro veškerý  moderní průmysl (Cordella a kol. 2015).

3.2 LCA analýzy environmentálního dopadu dětských plen Dětské pleny začaly být předmětem LCA studií v poslední dekádě 20. století.  V   rámci   metodiky   LCA  se   u   dětských   plen   posuzují   následující   indikátory   environmentálního  dopadu:  spotřeba primárních, neobnovitelných zdrojů, spotřeba primární, neobnovitelné energie,  potenciál   acidifikace,   eutrofizace,   globálního   oteplování   a   fotochemické   oxidace,   vznik   tuhého  odpadu   a   vznik   zdravotních   problémů   z   unikajících   anorganických   polutantů   (ze   skládkování,  spalování a odpadních vod) neboli ekotoxicita. V tabulce 3.1 jsou uvedeny pouze výsledky LCA studií porovnávajících systém jednorázových  a látkových plen v letech 1990 – 2005; v kontextu jednotlivých studií záleží, jaká vstupní data byla  použita a jaké byly zvoleny indikátory environmentálního dopadu. V následujících podkapitolách se  budu věnovat dvěma současným zahraničním LCA analýzám dětských plen, které se kromě běžné  plenkové   praxe   pokouší   zhodnotit   i   potenciální   dopad     plen   na   životní   prostředí   aplikací  alternativních scénářů. První podkapitolu věnuji české studii, která vzhledem k použité metodice  není LCA analýzou, ale pokládám za důležité věnovat ji pozornost.

39

Tab. 3.1 Závěry LCA studií z let 1990 – 2005, srovnávající látkový a jednorázový plenkový systém  (Sau­fun Ng a kol., 2013) Název LCA studie (zadavatel) Autor, rok, země Závěry Disposable versus reusable  diapes (Procter & Gamble)  Diapers: Environmental inpacts  and lifecycle analysis (National  Association of Diaper Services) Resource and environmental  profile analysis of children's  diaper systems (Franklin  Associates)

A life cycle inventory of baby  diapers subject to Canadian  conditions

Little, A. D., 1990, USA

Lehrburger, C. a kol., 1991,  USA

Ani jeden plenkový systém  nemá větší či menčí  environmentální dopad. Jednorázové pleny mají celkově  větší environmentální dopad  než pleny látkové.

Sauer, B. J. a kol., 1994, USA Látkové pleny spotřebují větší  množství energie a vody,  způsobují 5x větší znečištění  odpadních vod, mají větší  atmosférické emise (elektrické  sušení). Jednorázové pleny  vytváří větší tuhý domovní  odpad. Vizcarra, A. T a kol., 1994,  Kanada

Látkové pleny spotřebují více  vody a způsobují větší  zněčištění odpadních vod.  Jednorázové pleny spotřebují  více materiálů na výrobu  a vytváří více tuhého odpadu.  Spotřeba anergie a tvorba  atmosférických emisí závisí  u obou systémů na více  faktorech.

Life cycle assessment of  Aumônier, S. E. a kol., 2005,  Ani jeden plenkový systém  disposable and reusable nappies  VB nemá větší či menčí  in the UK (Environmental  environmentální dopad. Agency)

3.2.1 Česká studie  Jedinou českou nezávislou analytickou studií na téma dětských plen je zpráva Posouzení vlivu  plen na životní prostředí od koupi po konečné zneškodnění, jejímž zadavatelem byla v roce 2006  nezisková organizace Rosa, o.p.s. Posuzováno bylo 5 druhů plen od koupi po konečné zneškodnění,  není   zohledněna   jejich   výroba,   proces   distribuce,   ani   energie   na   chod   čistíren   odpadních   vod  a spaloven, tudíž se nejedná o LCA studii, protože nejsou použita kompletní data pro aplikaci LCA  40

metodiky. Narážíme zde na další limity dané metody, a to finanční a časovou náročnost, jak vyplývá  z komunikace s Věrou Soukupovou z Rosy. Organizace by na realizaci kvalitní studie potřebovala  cca dva miliony korun a doba projektu by přesáhla dva roky. Ve výsledné zprávě je nepřesně zpra­ cováno nedostatečné  množství informací, také proto, že výrobci nebyli ochotni poskytnout data   (k výrobě, přepravě, počtu pracovníků atd.). Rosa si je vědoma, že výslednou zprávu nelze označit  za LCA studii33. V samotné zprávě se uvádí, že výsledky  jsou podkladem pro další analýzy.  Pleny   byly   rozebrány   na   jednotlivé   materiály   a   ty   zváženy.   Jejich   materiálové   složení  nepodstoupilo   laboratorní   analýzy,   výzkumníci   se   řídili   pouze   informacemi   ze   štítků  a z internetových stránek výrobců. Informace o spotřebě plen byly čerpány z internetových portálů  s danou tématikou a byly vedeny  individuální polostandardizované rozhovory s 8 matkami z Čech. Závěrem každá plena dostala známku jejího vlivu na životní prostředí odvozenou na základě dat  k dispozici   –  vznikla   tabulka   hrubého   srovnání,   jejíž   výsledné   znění   je   vzhledem   k  nedostatku  úplných vstupních dat zavádějící. Uvádím níže shrnující tabulku 3.2. Jako základní scénář bylo zvoleno praní v pračce Whirpool  AWT 5108, energetické třídy A+, 15x za měsíc, bez předpírky, na plný objem. Ve zprávě se bere  v potaz   ruční   předepírání   plen.   U   vlněných   nohaviček   se   uvažuje   ruční   praní   se   speciálním  přípravkem na vlnu a lanolinová kúra. U klasických čtvercových plen se přičítá navíc energie na  žehlení ­ 300 kWh za 2,5 roku užívání plen­, což zhoršuje výslednou známku. U spotřeby vody na  praní se počty litrů vztahují k váze plenek ­ čím těžší plena, tím více spotřebované vody a pracího  prášku. Pokud se pleny neperou na plný objem, vzroste spotřeba vody na praní až na 33 tisíc litrů za  2,5 roku užívání plen.

33 Informace na základě e-mailové korespondence z 13. 8. 2015.

41

Tab. 3.2 Porovnání vlivu plen za 2,5 roku užívání (Bálešová, 2006) Typ pleny Pampers  Moltex öko  AIO  Active  ekoplena Popolini  Baby Ultra Fit  Organic  Spotřeba energie   na praní [kWh]

čtvercová  plena

vlněné  kalhotky Disana 

60°C

­

­

855 

855(*)

0

90°C

­

­

1080

1080

0

Voda na praní v  pračce a ruční praní  [l] 

­

­

21480

17430

1800

Persil/ přípravek na  vlnu a lanolin [l]

­

­

40,5

25,2

5,37

Odpad [kg]

867,3

798,5

5,7

2,7

0,9

Počet přebalení 

5580

5580

5580

11160

5580

Zastoupení přírodních látek na 1 plenu  [%]

51,0

74,8

96,2

100,0

100,0

Známka

2,25

2,5

4

3,5

2,25

Pozn.: (*) výslednou známku ovlivňuje navíc připočtených 300 kWh na žehlení.

3.2.2 Britské studie Britské LCA studii předcházel samostatný výzkum mezi obyvateli Velké Británie (VB), kteří  měli   zkušenost   s   dětskými   plenami.   Z   výzkumu   vzešla   zpráva,   které   věnuji   samostatnou  podkapitolu. 

3.2.2.1 Čas přebalit? Britská zpráva  Čas přebalit?34  Jak rodiče a pečovatelé používají jednorázové a látkové pleny  (Time to Change? A Study of how parents and carers use disposable and reusable nappies) vznikla  na základě  výzkumu z roku 2003 prováděného za účelem získání podkladů ke zpracovaní LCA  analýzy   dětských   plen   a   zadala   jej   nevládní   britská   organizace   Agentura   pro   životní   prostředí  34 Anglický název zprávy v sobě implicitně zahrnuje otázku „Čas na změnu?“, ale samotná zpráva je čistě deskriptivní a nerozebírá danou problematiku do hloubky.

42

(Environment Agency, EA)  Národnímu statistickému úřadu VB.  Na základě této zprávy mohl být  pomocí LCA metodiky sestaven základní scénář, jak  většina rodičů nakládá s plenami. Zpráva se  z větší   části   věnuje   látkovým   plenám,   protože   jejich   systém   je   oproti   jednorázovému   mnohem  složitější a chování spotřebitele (jak o pleny pečuje) je v jejich případě zásadní (Pocock, 2005: 7).  V prvotním omnibusovém šetření z 2101 domácností s dítětem pod 10 let pouze 73 domácností mělo  zkušenost s látkovými plenami35. Byl zadán druhý průzkum, který se věnoval pouze (výhradně nebo  převážně)   „látkujícím“ rodičům   a zaměřil se na typy používaných látkových plen, způsoby péče  o ně   a   používání   dalších   produktů   (svrchní   kalhotky,   savé   vkládací   plenky,   separační   vložky,  detergenty). V období 10. 3. ­ 4. 4. 2003 bylo vedeno  přímé dotazníkové šetření  s 183 náhodně  vybranými   respondenty   z   VB36,   kteří   měli   dítě   mladší   36   měsíců,   které   bylo   do   nějaké   míry  (i v minulosti) v látkových plenách.   Po vyloučení respondentů, jejichž dítě se již odplenkovalo  a těch, kteří si nechali pleny prát komerční službou (12 z dotázaných používalo  Nappy laundry  service)37, zůstal vzorek 127 respondentů, jejichž dítě bylo aktuálně v plenkách.  Nejvíce používanými plenami mezi respondenty byly čtvercové pleny. Ze 127 respondentů 60 %  „látkovalo“ z důvodů environmentální šetrnosti a 35 % z důvodů ekonomických. 76 % respondentů  volilo jednorázovou plenu na noc nebo na cestování. U obou typů plen – jednorázových i látkových  – se v průzkumu došlo ke shodnému  průměrnému  věku odplenkování  dítěte – dva roky a dva  měsíce, což v tomto případě nabourává častý argument pro látkové pleny, jejichž používání může  souviset s dřívějším chozením dítěte na nočník. 

3.2.2.2 Britská LCA studie V této práci uvádím výsledky studie z roku 2008, která je aktualizovanou podobou předešlých  studií z let 2003 a 2005  Životní analýza cyklu jednorázových a látkových plen ve VB  (Life cycle   assessment of disposable and reusable nappies in the UK), které byly vypracované pro Agenturu  životního prostředí (EA).  Nejnovější studii  Aktualizovaná analýza životního cyklu jednorázových  a látkových plen  (An updated life cycle assessement study for disposable and reusable nappies)  35 V omnibusovém šetření mělo 658 domácností dítě mladší 36 měsíců aktuálně v plenkách a z toho pouze 7 „látkovalo“ výhradně, což znamená 1 % dotázaných, a 10 „látkovalo“ převážně, což je 1,5 % dotázaných. Z omnibusového šetření byla do britské LCA použita data pro jednorázové pleny (Pocock, 2003: 10). 36 Dotazovaní byli vybráni z náhodně určených volebních okrsků VB. Během realizace průzkumu se z důvodu nedostatečného počtu nasbíraných dotazníků přistoupilo i na metodu nenáhodného výběru - metodu „sněhové koule“, kdy respondenti doporučovali další známé, kteří mají zkušenost s látkovými plenami (tamtéž: 64). 37 Institut komerční plenkové prací služby, který je běžný v anglosaských zemích, se v našich kulturních, socioekonomických podmínkách zatím neuchytil.

43

vypracovala   Společnost   pro   řízení   zdrojů   životního   prostředí   (Environmental   Resources  Management Limited, ERM) pro následující tři britské organizace: Ministerstvo životního prostředí,  potravinářství a záležitosti venkova (Department for Environment, Food and Rural Affairs, Defra),  Agentura   pro   životní   prostředí   (EA)   a   organizace   zabývající   se   odpadem   ve   VB   (Waste   and  Recources Action Programme, WRAP).  Vychází se i z dat předešlé studie z roku 2005, ale data  v aktualizované studii jsou vztažena k roku 2006 tak, aby výstup byl co nejaktuálnější ­ důležitá  vstupní data představuje výroba elektřiny ve VB v letech 2005/06 (uhelná, plynová, jaderná, solární,  větrná), a počítá se se změněnou efektivitou praček a sušiček (jejich spotřeba elektřiny a vody). Zkoumalo se užívání plen po dobu dvou a půl let dítěte, kdy v tomto věku je podle dostupných  dat 95 % dětí odplenkovaných (tzv. tréninkové kalhotky a pleny dávané na noc používané po dvou  letech a půl nejsou zahrnuty v rámci studie).  Průměrně se počítá na den s 4,16 jednorázovými  plenami a 6,1 látkovými plenami na celé plenkovací období (kdy po narození se používá plen víc, na  konci plenkovacího období zase méně). Jednorázový plenkový systém a scénáře Produkce   materiálů   na   konstrukci   jednorázových   plen   ve   VB   má   dle   studie   větší  environmentální  dopad  než  následné  nakládání  se vzniklým  odpadem.  Scénáře  pro jednorázové  pleny jsou závislé na výrobcích a na možnostech odpadového managementu. Dopad jednorázových  plen v rámci základního scénáře je uveden v  tabulce 3.4. V následujícím odstavci vypíši další tři  uvažované   scénáře   a   jak   se   v   jejich   případě   mění   environmentální   dopad   ­   nutno   srovnat   se  základním scénářem v tabulce 3.4. Jako  první   alternativní   scénář   se   posuzuje   environmentální   dopad   jednorázových   plen  s (v budoucnu předpokládaným) 10% hmotnostním úbytkem, který má za následek o 5 – 9 % nižší  hodnoty u jednotlivých kategorií environmentálního dopadu (a celkově o 8 % nižší dopad na životní  prostředí).   Druhý   alternativní   scénář   představují   pleny   posuzované   i   s   exkrementy   (!)   ­   byla  provedena analýza obsahu popelnic a výsledkem je číslo  727 kg použitých jednorázových plen za  2,5 roku, přičemž 18 % tvoří výkaly a 82 % moč (předešlé britské studie udávají číslo 365 kg).  Obsah exkrementů   způsobuje vyšší hodnoty u jednotlivých kategorií environmentálního dopadu:  nejvíce ekotoxicita – o 26 %, eutrofizace – o 14 %. Třetí alternativní scénář je kompletní anaerobní 

44

digesce38 jednorázových plen, která zvyšuje hodnotu ekotoxicity o 46 % a hodnotu humánní toxicity  o 16 % oproti základnímu scénáři. Látkový plenkový systém a scénáře Posuzované látkové pleny byly typově rozděleny na AIO („vše v jednom“), kalhotkové pleny  a vícevrstvé pleny – dvě poslední vyžadují jako obal nepromokavé svrchní kalhotky, které jsou  zahrnuty ve studii.   Je zajímavé, že v této aktualizované studii jsou vynechány  čtvercové pleny,  ačkoli zjištění ze zprávy Čas přebalit? mluví jinak. Ve studii jsou dále zahrnuty separační vložky,  jednorázové či pratelné z různých materiálů. Vyjímatelné vkládací plenky na zlepšení savosti nejsou  zahrnuty do studie. Všechny pleny se braly jako 100% bavlněné; materiálové složení svrchních kalhotek bylo 21 %  bavlna, 39 % polyester, 40 % polyuretan.  Podkladem pro zpracování scénářů pro látkové pleny je zpráva Čas přebalit?. Ukázkou různých  scénářů  se   britská   studie   snaží   postihnout   rozdílné   konání   jednotlivců   a   jeho   dopad   na   životní  prostředí. Základní scénář (baseline) představuje činnost, která je očekávatelná od populace jako  celku a pro látkové pleny zní následovně: pleny používá jen jedno dítě (nedědí se), zašpiněné jsou  skladovány suchou formou (nenamáčeny), vyprány v pračce průměrné energetické náročnosti (platí  pro spotřebiče z roku 2006), tři čtvrtiny plen se suší na šňůře, čtvrtina v sušičce, pleny se perou  spolu   s   nepromokavými   kalhotkami   na   60   °C   (nejnižší   doporučená   teplota   podle  britského  Ministerstva   zdravotnictví)   a   nepromokavé   kalhotky   se   mezi   vypráním   použijí   2x.  Individuální  alternativní   scénáře   (kromě   možnosti   podědění)   jsou   brány   jako   extrémní   situace   –   např.   není  pravděpodobné, aby všichni pouze sušili volně na vzduchu, nebo naopak pouze v sušičce. Ze všech  scénářů je vynecháno žehlení. Energetická náročnost jednotlivých scénářů je uvedena v tabulce 3.3.,  kde je v posledním řádku uvedena nejpříznivější energetická bilance, pokud jsou pleny děděny,  prány na plný objem a sušeny pouze volně na vzduchu. Praní na plný objem představuje o třetinu  nižší spotřebu energie i vody.  Co se týče celkové spotřeby vody u látkových plen (včetně té na pěstování bavlny) – kdyby  všechny britské děti byly v látkových plenách, spotřebovalo by se tak přibližně 40 milionů m3  vody  za rok, což představuje o 1 % vyšší spotřebu vody v domácnostech VB (Aumônier a kol., 2008: 26). 38 Obtížně recyklovatelné použité jednorázové pleny se spolu s bioodpadem rozkládají za pomoci mikroorganizmů na čpavek, metan, vodu, CO2 a zbytkovou hmotu, která se nechává dozrát a používá se jako kompost v zemědělství. Není však zaručeno, že plastové části se kompletně biologicky rozloží. (Pleny a životní prostředí. 100+1 zahraniční zajímavost, 2007, roč. 44, č. 16, s. 49.)

45

Tab. 3.3 Spotřeba vody a energie látkových plen za 2,5 roku – porovnání scénářů (Aumônier a kol.,  2008)  Spotřeba  Spotřeba  Spotřeba vody  Spotřeba vody  Spotřeba vody  elektřiny  elektřiny na  na praní [l] na splachování  na elektrické  na praní [kWh] sušení [kWh] [l] sušení [l] základní scénář

402,1

141,1

36126

12853

1576

spotřebič s  vysokou  efektivitou

389,7

80,6

27869

12583

1576

praní na plný  objem

268,1

141,1

25216

12583

1576

praní na  vysoké teploty

686,6

141,1

36126

12853

1576

100% sušení v  sušičce

402,1

529,9

36126

12853

5923

100% sušení  volně na  vzduchu

402,1

0

36126

12853

0

100% dědění  na druhé dítě

402,1

141,1

36126

12853

1576

dědění, praní  na plný objem  a sušení volně

268,1

0

25216

12853

0

Závěry britské studie V   závěru   britské   aktualizované   LCA   studie   nahlížíme   na   porovnávané   plenkové   systémy  optikou, která  posuzuje vliv dopadu na životní prostředí pomocí  kategorie globálního oteplování  a jejich dopady jsou zhodnoceny počtem vyprodukovaného oxidu uhličitého. Dítě  v  jednorázových  plenách  za  dva a  půl  roku vyprodukuje  v  základním  scénáři  550  kg  ekvivalentu CO2  a v látkových plenách v základním  scénáři  vyprodukuje za toto období bezmála  570 kg ekvivalentu CO2.  Studie ukazuje, že vysoce záleží na uživatelské fázi látkových plen. Pokud se realizuje extrémní  scénář   a  pere  se  na  plný  objem,  suší  se  volně   na   šňůře  a  navíc   se  pleny  dědí,  sníží   se  dopad  globálního oteplování o 40 % od základního scénáře, tedy o 200 kg ekvivalentu CO2 za dva a půl 

46

roku (což představuje množství, jako bychom autem najeli asi 1000 km). O 16 % se sníží potenciál  globálního oteplování, pokud je prán plný objem, nebo sušeno na šňůře. Největší   materiálové   toky   představuje   praní   při   vysoké   teplotě   a   100%   sušení   v   sušičce:  potenciál globálního oteplování je tak zvýšen o 31 %, pokud se pere na 90°, a o 43 %, když se  látkové pleny suší pouze v sušičce. Kombinací těchto dvou vysoce energeticky náročných činností  se zvyšuje potenciál globálního oteplování o 74 % (dohromady navíc 420 kg ekvivalentu CO2 za dva  a půl roku). V tabulce 3.3, porovnávající oba plenkové systémy, každá jednotka vyjadřuje rozvoj příslušné  kategorie environmentálního dopadu v té míře, jakou by to bylo způsobeno určitým množstvím (kg)  referenční látky (antimon, oxid siřičitý, fosforečnanový aniont, ethen, oxid uhličitý,  1,4­dichlorbenzen). Tab. 3.4 Porovnání environmentálního dopadu obou plenkových systémů za 2,5 roku užívání  (Aumônier a kol., 2008)  jednotky Jednorázové pleny  Látkové pleny  Látkové pleny  (základní scénář) (základní scénář) (děděné, prané  na plný objem,  sušené volně) Úbytek  neobnovitelných  zdrojů

[kg Sb ekv.]

4,5

4,2

2,5

Acidifikace

[kg SO2 ekv.]

3,4

1,9

1,3

Eutrofizace

[kg PO43­ ekv.]

0,4

0,3

0,2

Vznik  fotooxidantů

[kg C2H4 ekv.]

0,2

0,1

0,1

Globální  oteplování

[kg CO2 ekv.]

550

568,9

342,3

Humánní  ekotoxicita

[kg 1,4­DB ekv.]

58

73,3

4,3

Ekotoxicita  (sladkovodní)

[kg 1,4­DB ekv.]

1,9

49,5

2,6

47

3.2.3 Australská LCA studie  Na samém úvodu si australská studie  Analýza životního cyklu: látkové a jednorázové pleny   v Austrálii (Life cycle assessment: Reusable nad disposable nappies in Australia) klade za cíl, že na  základě   jejích   závěrů   si   může   každý   rodič   zhodnotit   dopady   plenek,   které   používá   ve   svých  podmínkách. Podobně jako aktualizovaná podoba britské LCA studie z roku 2008 i australská studie  z roku 2009 se snaží identifikovat plenkový systém s největším potenciálem nejmenšího dopadu na  životní prostřední,  a nesrovnává plenkové systémy pouze na základě běžné, průměrné praxe (jako to  dělaly studie zmíněné v tabulce 1).   Porovnávány jsou jednorázové pleny (95 % australských dětí v plenkách nosí jednorázovou  variantu), doma prané a komerčně prané látkové pleny. Posuzují se látkové pleny ze smyčkované  tkaniny (froté), která byla vyrobena v Asii, z bavlny vypěstované v Austrálii. Australská studie hodnotí čtyři kategorie environmentálního dopadu: ztenčování vodních zásob,  spotřebovávání neobnovitelné energie, produkce tuhého odpadu a zábor půdy na produkci plen – viz  tabulka 5. Ze závěrů studie vyplývá, že potenciál nejmenšího environmentálního dopadu mají doma prané  látkové pleny, kdy jejich uživatel může do největší míry ovlivnit svým chováním jejich dopad na  životní   prostředí.  Scénář   s   nejmenším   environmentálním   dopadem   (vychází   se   z   australských  podmínek a zvyklostí): pleny prané ve studené vodě (max. 55 stupňů), v úsporné pračce s předním  plněním, sušené na šňůře. Počítá se denně s 6 litry vody na přeprání pokálených plen, každý druhý  den se 7 litry pro naložení plen v desinfekčním přípravku a s praním v pračce obden. Doma takto  prané pleny spotřebovávají méně energie a půdních zdrojů, spotřebovávají srovnatelné množství  vody a produkují menší množství odpadu v porovnání s jinými plenkovými systémy (jednorázovým  a komerčně praným látkovým). Hlavní způsob, jak můžou uživatelé komerčně praných a jednorázových plen snížit jejich dopad  na  životní prostředí, je jejich méně časté užívání (nebo při nejmenším nechávat dítě občas  bez  pleny). U jednorázových plen je důležité samotné složení pleny – zda jsou z kompostovatelných  materiálů  a zda jsou z nebělené či recyklované buničiny.  Studie   zmiňuje   podmínky   nad   rámec   studie,   kdy   uživatel     může   ještě   dále   snížit   dopady  látkových plen: mít solární systém na ohřev vody, používat pleny s menším množstvím bavlny,  používat je víc jak 2,5 roku (na další děti), recyklovat vodní oběh v domácnosti – např. naložit 

48

pokálené   pleny   do   vody   ze   sprchy   nebo   vany,   prát   je   dohromady   s   ostatním   oblečením,   místo  vlhčených ubrousků otírat pokožku navlhčenou žínkou a tu pak prát spolu s plenami.  Tab. 3.5 Porovnání environmentálního dopadu jednorázového plenkového systému a látkového  systému praného doma a komerčně za 2,5 roku užívání (O'Brien a kol., 2009)  Úbytek vodních  Spotřeba  Množství tuhého  Zábor půdy zdrojů [m3] elektrické  odpadu [m2/rok] energie [kWh] [kg] Jednorázové pleny

35 ­ 71

861,1 ­ 1750

720 ­ 900

407 ­ 829

Látkové pleny  prané komerčně

36 ­ 147

444,4 – 1138,9

11 ­ 31

25 ­ 114

Látkové pleny  prané doma

48 ­ 80

230,6 – 361,1

8 ­ 14

13 ­ 40

49

3.2.4 Výstup aktuálních LCA analýz dětských plen  Z provedených LCA analýz uvedených v předešlých dvou kapitolách vyplývá, že  jednorázové  pleny jsou náročnější na výrobu, kdy jejich environmentální dopad závisí na designu a počínání  výrobců, a vytváří větší množství tuhého odpadu ­ co se týče způsobu jejich likvidace, záleží na  odpadovém   managementu   dané   politické   autority.   Naproti   tomu   látkové   pleny   zatěžují   životní  prostředí   během   jejich  užívání   (spotřebou   vody   a  energie   na   praní   či   sušení,   případně   žehlení)  a jejich   environmentální   dopad   je   do   jisté   míry   značně   ovlivnitelný   samotným   uživatelem.  Z aktualizované britské a z australské studie analýzy životního cyklu dětských plen vyplývá, že  látkový   plenkový   systém   je   systém   s   největším   potenciálem   nejnižšího   dopadu   na   životní  prostředí a v jeho případě závisí na chování spotřebitele.  Limity LCA analýz životního cyklu plen  Výše zmíněné dostupné LCA analýzy jsou značně regionálně (VB, USA, Kanada) omezeny  a jejich výsledky nemohou být aplikovány na jiné, kulturně odlišné země, které mají například jiný  systém nakládání s odpady, jako jsou např. Čína a Indie. Nejsou zohledněny nové materiály jako  bambus, který se stává dosti populární, nebo konopí. Neposuzuje se dopad jednorázových ekoplen.  Přínosné by také bylo rozšíření možných scénářů látkových plen např. o srovnání environmentálního  dopadu praní v ekologickém a konvenčním pracím prostředku. Celkově se nabídka trhu rychle mění  a   informace   rychle   zastarávají.   Je   jisté,   že   nepředpojaté   LCA   analýzy   provedené   na   různých  populacích   a   v   rozličných   místech   by  napomohly   vyjasnění   rozpornosti,   co   se   environmentální  (ne)šetrnosti obou plenkových systému týče (Sau­fun Ng a kol., 2013, Rockney a kol., 1991). Dobře  provedené LCA analýzy jsou však časově a finančně náročné.

50

4 Výzkum  V  celé  následující  kapitole  se  již  věnuji  výsledkům  šetření  prováděnému  mezi  rodiči,  kteří  používají dětské pleny. Nejdříve popíši, jak jsem postupovala při sběru a analýze dat, poté prezentuji  výsledky a následně je interpretuji.

4.1 Cíl práce a hypotéza Cíl výzkumné části mé práce je odpovědět na otázku, která zní: Ovlivňuje environmentální postoj rodičů malých dětí jejich volbu a způsob používání dětských plen? Ve svém výzkumu vycházím z následující hypotézy: Na   základě   Campbellova   paradigmatu   (Kaiser  a   kol.,   2010)   lze   předpokládat,   že   vyšší   environmentální postoje se budou projevovat i  v používání dětských plen: lze  očekávat,  že lidé   s vyšším   environmentálním   postojem   (měřeno   škálou   GEB),   budou   mít   vyšší   tendenci  k environmentálně šetrnému používání dětských plen. 

4.2 Metodologie

4.2.1 Účastníci a sběr dat Základní soubor mého výzkumu jsou rodiče malých dětí využívající látkové nebo jednorázové  pleny.     Rodiče   byli   do   výzkumného   souboru   vybráni   na   základě   principu   dostupnosti   a ochoty  účastnit se dotazníkového šetření prostřednictvím záměrného příležitostného výběru. Konkrétně byli  rodiče   kontaktováni   prostřednictvím   elektronické   formy   dotazování   a   vyzváni   k   účasti  v dotazníkovém šetření úvodním informativním dopisem. Písemný   strukturovaný   dotazník   využitý   v   rámci   šetření   obsahoval   řadu     uzavřených  a polouzavřených otázek, které se týkaly podílu používaných látkových, respektive jednorázových  51

plen, použitých materiálů látkových plen a péče o ně, viz příloha. Kde výčet mnou nabízených  odpovědí   nebyl   dostačující   (např.   situace,   v   kterých   respondent/ka   použije   jednorázovou   plenu,  pokud  jinak   „látkuje“,   můžou   být   velmi   rozmanité),   nechala   jsem   navíc   volné   pole   pro  vlastní  odpověď (týká se celkem osmi otázek). U některých otázek měl/a respondent/ka možnost zatrhnout  právě jednu odpověď, nebo naopak odpovědí více (pak je to specifikováno).  V rámci pilotního výzkumu jsem zhotovila první verzi dotazníku, která byla v papírové podobě  adresována zákaznicím a zákazníkům dvou brněnských obchodů s dětským zbožím, jež mají nejširší  sortiment látkových plen. Pilotáž měla prověřit srozumitelnost otázek a způsob výběru účastníků  šetření   (Reichel,   2009:   73).   Návratnost   první   verze   byla   nízká   (ačkoli   motivační   odměnou   za  vyplněný dotazník byl malý dárek) – 15 vyplněných dotazníků v období 30. 9. až 29. 10. 2015;  s těmito dotazníky jsem již dále nepracovala. Na základě průběžných výsledků z pilotního šetření  jsem se rozhodla dotazník upravit a zkrátit, a také změnit způsob jeho administrace. Definitivní  verzi   dotazníku   jsem   převedla   do   elektronické   podoby   na   serveru   přímo   specializovaném   pro  dotazníková šetření (www.vyplnto.cz). Na tomto serveru byl také dotazník v období od 19. 10. do  4. 11. 2015 uveřejněn a otevřen všem rodičům, kteří měli na odkaz přístup. Návratnost internetového  dotazníku byla 75,6 %, což je dáno poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků, které nebyly  dokončeny (jsou započítáni všichni, kdo si otevřeli odkaz a byl jim zobrazen minimálně úvodní  informativní   text).   Celkově   jsem   získala   572   řádně   vyplněných   dotazníků.   Mezi   respondenty  převažují   v   různé   míře   „látkující“   rodiče   (490   respondentů,   85   %)   oproti   rodičům   výlučně  používajícím pleny jednorázové (82 respondentů, 15 %), což je způsobeno tím, že dotazník byl  rozšířen   mimo   jiné   na   sociálních   sítích   ve   skupinách   rodičů,   kteří   se   ve   větší   míře   věnují  přebalování   dětí   do   látkových   plen.   Dotazník   se   také   šířil   ve   skupinách   rodičů   věnujících   se  alternativní péči o dítě. Statistická indukce, kterou následně provádím při statistické analýze dat, se  tak nevztahuje na celou populaci českých rodičů, ale pouze na její určitý segment.

4.2.2 Měření proměnných Protože   cílem   mého   výzkumu   bylo   prověření   hypotézy,   soustředila   jsem   se   na   testování  závislostí mezi různými aspekty používání dětských plen a environmentálním postojem.  Ve své  otázce   a   hypotéze   vycházím   z   teoretického   konceptu   environmentálně   šetrného   chování  (ekospotřebitelské   chování)   a   environmentálního   postoje.   Závislé   proměnné     u  tohoto   výzkumu  52

budou volba plen, s nimi spojených produktů a různé způsoby péče o pleny, ze kterých bude možné  vysledovat environmentálně šetrné chování. Zvolené indikátory, které odráží závislé proměnné, jsou  měřeny následujícím způsobem: • Podíl používaných jednorázových, respektive látkových plen  • Volba jednorázových ekoplen – environmentálně šetrnější varianty ke klasickým jednorázovým  plenám • Používání jednorázových vlhčených ubrousků • Volba materiálů látkových plen a používání látkových plen „z druhé ruky“  • Používání pracího prostředku  • Energetická náročnost zvolené péče o látkové pleny • Hodnotící výroky o látkových plenách •  Látkový pytlík na použité pleny – doplněk k přebalování zejména při cestování i při kratším  pobytu venku ­ vnímán jako indikátor vyšší motivace k pronevironmentálnímu „látkování“ (tedy  používání látkových plen i v situacích, kdy je vyšší tendence volit jednorázovou variantu).

Jednotlivé environmentálně šetrné činnosti v oblasti používání dětských plen mohou obsahovat  idiosynkratickou složku, která s použitou škálou měřící environmentální postoje koreluje (anebo  naopak nekoreluje) z důvodu, který nesouvisí s obecnou tendencí chovat se v rámci používání plen  proenvironmentálně. Například, lidé s nižším příjmem mohou omezovat používání jednorázových  plen z ekonomických důvodů, a současně se z environmentálních   důvodů chovat v řadě oblastí  environmentálně šetrně. Ve svých měřeních se snažím prokázat, že proenvironmentální postoj se  projevuje  jako systematická tendence  upřednostňovat  environmentálně  šetrné  způsoby používání  dětských plen a péči o dítě, proto bylo třeba vytvořit také agregovaný indikátor, který zachycuje  obecnou   tendenci   k   environmentálně   šetrnému   plenkování.   Hodnotu   takové   proměnné   jsem  vypočítala jako sumovaný skór, a to na základě jednotlivých indikátorů environmentálně šetrného  využívání dětských plen.  Jako kritéria environmentální šetrnosti v oblasti používání plen sledované na celém výzkumném  souboru (N = 572) jsem zvolila 1. minimálně 50% podíl používaných látkových plen, 2. nepoužívání  jednorázových ubrousků, 3. výhradní volbu jednorázové ekopleny, nebo nepoužívání jednorázových  53

plen   vůbec   a   4.   maximálně   pozitivní   hodnocení   látkových   plen:   „látkové   pleny   jsou   rozhodně  šetrnější k přírodě, jsou levnější, zdravější, hezké a jsou prevencí opruzenin“. Posledně zmíněné  hodnocení vnímám jako důležité kritérium z hlediska celkově kladného vnímání látkových plen  a potenciální vysoké tendence k environmentálně šetrnému „látkování“. Na základě takto zvolených  kritérií   jsem  vytvořila   agregovaný   indikátor   zachycující   obecnou   tendenci   chovat   se   v   oblasti  plenkování environmentálně šetrně. Hodnotou této proměnné je sumovaný skór: pokud respondent  splnil   alespoň   3,   nejvýše   4   kritéria,   získal   bod   a   jeho   chování   bylo   hodnoceno   jako  proenvironmentální; pokud splnil 2 a méně kritérií, nedostal bod žádný.  Jako kritéria environmentální šetrnosti v oblasti používání látkových plen, která jsem sledovala  na části výzkumného souboru tvořeném rodiči, kteří v různé míře „látkují“ (n = 490),  jsem zvolila  1. nízkou   energetickou   náročnost   péče   o   pleny,   2.   praní   v   ekologickém   pracím   prostředku  (koupeném, či vyrobeném), 3. používání plen z biobavlny a / nebo konopí, 4. používání z větší části  poděděných   plen   (tzv.   „z   druhé   ruky“),   5.   nepoužívání   jednorázových   separačních   vložek,  6. nepoužívání jakýchkoliv jednorázových plen, 7. používání látkového pytlíku na použité pleny.  Jako   energeticky   náročnou   péči   jsem   hodnotila   tyto   činnosti:   vyváření   plen   vždy,   žehlení  čtvercových plen vždy, sušení v sušičce převážně, nebo občas, nepraní plen na plný objem – pokud  rodič  praktikoval  minimálně  jednu ze  zmíněných  činností,  klasifikovala jsem jeho  chování jako  neenvironmentální, neboť jednotlivé činnosti jsou samy o sobě energeticky poměrně dost náročné  (viz kapitola LCA).  V rámci výzkumu jsem navíc sledovala, v jaké míře používají rodiče malých dětí další produkty  na vícero užití a jak je množství těchto věcí ovlivněno environmentálním postojem. Vybrala jsem  následující produkty: •   Látkové vložky a menstruační kalíšek – alternativa k jednorázovým hygienickým pomůckám,  které jsou svou povahou obdobně sporné jako jednorázové dětské pleny. •   Láhev na pití na opakované použití a látkové pytlíky (na svačinu, ovoce apod.) –   alternativa  k jednorázovým produktům běžné denní (s)potřeby, kterými jsou PET láhve a igelitové sáčky. Nezávislou   proměnnou   mého   výzkumu   je   environmentální   postoj   rodičů   a   měřím   jej  prostřednictvím   škály,   která   je   postavena   na   vybraných   položkách   GEB   škály   (Kaiser,  Wilson,  54

2004) v českém překladu (Urban, 2015); pro jednotlivé měřené indikátory viz dotazníková otázka  č. 20. Výsledná proměnná, sumovaný skór jednotlivých indikátorů GEB škály,  nabývá pouze dvou  hodnot: nula a jedna – nižší environmentální postoj (neenvi. postoj) a proenvironmentální postoj  (proenvi. postoj).  Z původní baterie 50 položek jsem vybrala pouze 12 položek, které reprezentují  různou obtížnost proenvironmentálního chování. Nízký počet položek v baterii byl nutný vzhledem  k tomu, že dotazník musel být, s ohledem na užitý způsob administrace, poměrně krátký. Položky  byly vybrány v rámci percentilových intervalů parametru obtížnosti (δ), jehož odhady pro položky  kalibrované na obecné populaci ČR uvádí Urban (2015). Reliabilita takto vytvořené škály byla spíše  nízká   (α  =   0.52),   což   je   zřejmě   způsobeno   malým   množstvím   položek   zahrnutých   v   baterii,  zahrnujících indikátory různě velké obtížnosti. 

4.2.3 Metoda analýzy dat Po   ukončení   internetového   dotazování   jsem   data   zpracovávala   prostřednictvím   statistického  programu   IBM   SPSS   Statistics.   V   rámci   analýzy   dat   jsem   nejdříve   každé   respondentce  a respondentovi   přidělila   sumovaný   skór   na   základě   jimi   zvolených   odpovědí   měřících  environmentální postoj GEB (dotazníková otázka č. 20) – za kladnou, proenvironmentální činnost  (např.   nevyhazování   baterií   do   směsného   odpadu)   byl   jeden   bod,   za   neenvironmentální   činnost  (např.   kupování   exotického   ovoce)   nebyl   bod   žádný;   maximum   bodů   bylo   12.   Proměnná  environmentální   postoj   byla   následně   dichotomizóvana:   respondenti   se   sumovaným   skórem  v intervalu 0 – 5 (medián sumovaného skóru) tvoří skupinu (celkem 237 respondentů) s nižším  environmentálním postojem, respondenti se sumovaným skórem 6 a vyšším tvoří skupinu (celkem  335   respondentů)   s   vysokým   environmentálním   postojem.   Na   základě   této   nezávislé   binární  proměnné „environmentální postoj“ jsem následně srovnávala chování rodičů.  Analýzu dat jsem  provedla   ve   dvou   větších   krocích.   Nejprve   jsem   analyzovala   odpovědi,   které   byly   určeny   pro  všechny rodiče (572 respondentů) a svým zaměřením je mohli vyplňovat jak rodiče využívající  pleny   látkové,   tak   jednorázové.   Poté   jsem   analyzovala   odpovědi,   které   byly   určeny   pouze   pro  „látkující“   rodiče   (490   respondentů),   neboť   byly   zaměřeny   výhradně   na   oblast   využívání   plen  látkových.  Ke   zjišťování   statisticky   významné   závislosti   mezi   vybranými   závislými   proměnnými  55

(nominálními a ordinálními) a nezávislou proměnnou bylo použito chí­kvadrát testu nezávisloti (χ2),  který srovnává napozorované četnosti s četnostmi očekávanými – tyto by se v měřeních objevily,  pokud by platila nulová hypotéza o nezávislosti daných proměnných (Mareš a kol., 2015: 252­255).  Ve statistickém testování jsem tedy zjišťovala, zda je vztah mezi proměnnými   zobecnitelný na  populaci rodičů, z které pochází respondenti, anebo je výsledkem náhodné fluktuace v důsledku  výběru. Sílu naměřené závislosti mezi proměnnými následně udává koeficient Spearmanovo rhó (ρ) –  pokud je jeho hladina významnosti (p) menší než 0,05, je málo pravděpodobné, že daný závislostní  vztah   mezi   proměnnými   vznikl   čistě   náhodně.   Míru   korelace   (nízká   až   vysoká)   interpretuji   na  základě klasifikace de Vause (de Vaus in Mareš a kol, 2015: 291). V jednom případě jsem porovnávala kardinální závislou proměnnou (průměrný počet použitých  jednorázových plen) u obou skupin rodičů, a použila jsem t­test pro dva nezávislé výběry (tamtéž:  217­219). T­test jsem provedla zvlášť pro skupinu rodičů s jedním dítětem a skupinu rodičů s více  dětmi   v   plenkách,   protože   lze   předpokládat,   že   rodič   s   více   dětmi   bude   mít   vyšší   spotřebu  jednorázových   plen.   Poměřovat   skupiny   rodičů,   kde   jsou   promícháni   rodiče   s   jedním   dítětem  v plenkách a více dětmi v plenkách tak může být zkreslující, proto je vhodné posuzovat je odděleně.

56

4.3 Výsledky Ve statistické analýze dat jsem zkoumala, zda environmentální postoje rodičů (měřené pomocí  škály GEB) ovlivňují způsob, jakým používají dětské pleny. Porovnávala jsem dvě skupiny rodičů,  které   jsem   si   rozdělila   na   základě   jejich   nižšího   environmentálního   postoje   („neenvi.   postoj“,  celkem 237 rodičů) a proenvironmentálního postoje („proenvi. postoj“, celkem 335 rodičů). Mezi  oběma skupinami rodičů jsem objevila některé statisticky významné rozdíly. Naměřená data budu  prezentovat ve třech větších podkapitolách: nejdříve krátce popíši celý zkoumaný soubor a jeho  sociodemografické   charakteristiky,   poté   prezentuji   výsledky   korelačních   testů   měřené   na   celém  souboru   a   nakonec   se   budu   v   nejdelší   části   věnovat   výsledkům   korelačních   testů,   které   jsem  prováděla pouze na části rodičů, kteří různou měrou používají pleny látkové.

4.3.1 Charakteristika zkoumaného souboru Dotazník   vyplnilo   celkem   572   lidí   (z   toho   4   muži)   a   jejich   průměrný   věk   je   30,09   let  (konfidenční interval pro průměr v populaci je 30,41 – 29,77, nejnižší udaný věk je 20, nejvyšší 46).  542 rodičů má 1 dítě v plenkách, 29 rodičů 2 děti a 1 rodič má 3 děti v plenkách.  Zastoupení  věkových skupin dětí v plenkách znázorňuje tabulka 4.1, kde si můžeme v prvních třech sloupcích  všimnout, že nejčetněji zastoupenými kategoriemi je věk od 0 do 18 měsíců. Rozložení rodičů dle velikosti obce a dosaženého vzdělání znázorňují  tabulka 4.2  a  4.3, kde  nejzajímavějším   údajem   je   poměrně   vysoké   procento   vysokoškolsky   vzdělaných   respondentů.  Rodičů, kteří se v úvodní dotazníkové otázce označili jako „výhradně látkující“, je ve vzorku 115,  naopak rodičů výhradně používajících jednorázové pleny je 82 – tito byli automaticky přesměrováni  na druhou část dotazníku a vynechali celou část týkající se používání látkových plen. Rodičů různou  měrou kombinujících pleny látkové a jednorázové je ve vzorku 375 a spolu s výhradně „látkujícími“  vyplňovali dotazník v plném rozsahu.  Tab. 4.1 Zastoupení věkových skupin dětí, které jsou v plenkách, v rámci celého výzkumného  souboru Věk dítěte ( v měsících) 0 ­ 6

7 ­ 12

13 ­ 18

19 ­ 24

25 ­ 30

31 ­ 36

nad 36

Celkem

Četnost

174

142

138

81

45

15

8

603

%

28,9

23,5

22,9

13,4

7,5

2,5

1,3

100,0

57

Tab. 4.2  Rozložení respondentů dle velikosti obce Velikost obce (dle obyvatel) Četnost

%

0 – 1 999

111

19,4

2 000 – 4 999

55

9,6

5 000 – 19 999

75

13,1

20 000 – 99 999

95

16,6

100 000 – 400 000

94

16,4

nad 400 000

142

24,8

Celkem

572

100,0

Tab. 4.3  Rozložení respondentů dle stupně dosaženého vzdělání Stupeň vzdělání Četnost

%

Základní

5

0,9

Střední bez maturity

17

3,0

Střední s maturitou

185

32,3

Vysokoškolské

365

63,8

Celkem

572

100,0

4.3.2 Testy prováděné na celém souboru Jednotlivá chování

Podíváme­li se blíže na jednotlivé indikátory proenvironmentálního plenkování (napozorované  četnosti jsou uvedeny v  tabulce 4.4), můžeme konstatovat statisticky významnou souvislost mezi  méně   častým   používáním   jednorázových   ubrousků   a   volbou   ekopleny   na   jedné   straně  a proenvironmentálním   postojem   na   straně   druhé.   Rodiče   s   proenvironmentálním   postojem  používají v menší míře jednorázové vlhčené ubrousky,  χ2(1, N = 572) = 13,24, p = 0,000. Korelace  je   poměrně   nízká,   r(570)   =   0,15,  p  =   0,000,   což   znamená,   že   lineární   souvislost   mezi   nižším  používáním jednorázových ubrousků a proenvironmentálním postojem je spíše slabá. Jednorázovou   ekoplenu   volilo   celkově   119   rodičů,   ale   47   z   nich   ji   zároveň   zkombinovalo  alespoň s jednou značkou klasické jednorázové pleny. Ve statistickém testování jsem zjišťovala, zda  rodiče   s   proenvironmentálním   postojem   volí   ve   větší   míře   právě   výhradně   ekoplenu   (n   =   72).  58

Závislost   mezi   volbou   ekopleny   a   proenvironmentálním   postojem   vyšla   statisticky   významná,  χ2(1, N = 572) = 9,17, p = 0,002. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(570) = 0,13, p = 0,002, což  znamená   že    lineární   souvislost   mezi   vyšší   mírou   používání   ekoplen   a proenvironmentálním  postojem je spíše slabá.   Indikátory proenvironmentálního plenkování, které naopak neprokázaly v testech statisticky  významnou souvislost s obecným postojem, jsou minimálně 50% podíl používaných látkových plen,  pozitivní výroky o látkových plenách a nepoužívání jednorázových plen. Odpověď na otázku, zda  rodiče s proenvironmentálním postojem používají jednorázové pleny v menší míře, nebo vůbec, zní  v   případě   mého   šetření   záporně.   Vztah   mezi   min.   50%   podílem   používaných   látkových   plen  a proenvironmentálním postojem vyšel marginálně statisticky významný,  χ2(1, N = 572) = 3,80,  p = 0,051. Vztah mezi proměnnými není příliš silný,  r(570) = ­0,08,  p  = 0,051, trend je naopak  dokonce záporný: tedy ve skupině rodičů s proenvironmentálním postojem byla naměřena vyšší než  očekávaná četnost rodičů, kteří používají naopak jednorázové pleny z více než 50 %.  Ani nulové používání jednorázových plen ve vztahu k proenvironmentálnímu postoji nevyšlo  statisticky významně, χ2(1, N = 572) = 0,69, p = 0,407.  Nenaměřila jsem ani statisticky významnou souvislost mezi proenvironmentálním postojem a  respondenty, kteří vyslovili maximálně pozitivní výroky o látkových plenách (5x „rozhodně ano“ ve  prospěch látkových plen), χ2(1, N = 572) = 0,26, p = 0,608. Samostatný výrok „Látkové pleny jsou  rozhodně   šetrnější   k   přírodě.“   zazněl   v   dotaznících   501x   a   v   souvislosti   s   postojem   nevykázal  statisticky významnou závislost, χ2(3, N = 572) =  2,23, p = 0,527. Tab. 4.4 Chování sledované na celém souboru ­ napozorovaná četnost (N = 572) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Používám látkové pleny z min.   50 %.

202

264

Nepoužívám jednorázové ubrousky.

95

186

Látkové pleny vnímám max.  pozitivně.

55

84

Nepoužívám jednorázové pleny  vůbec.

43

52

Když volím jednorázovou plenu, tak  výhradně ekoplenu.

18

54

59

Počty jednorázových plen Všichni respondenti měli udat přibližné množství použitých jednorázových plen za uplynulý  týden.   Tento   indikátor   jsem   nezahrnula   do   sumovaného   skóru   měřící   obecné   tendence  k proenvironmentálnímu plenkování, neboť počty použitých jednorázových plen se můžou z různých  důvodů lišit týden od týdne (počty spotřebovaných plen se jednak liší dle věku dítěte, ale také např.  vyšší množství spotřebovaných jednorázových plen je při výskytu průjmového onemocnění, nebo  když   není   možnost,   kde   vyprat   látkové   pleny   a   rodič,   který   jinak   „látkuje“,   volí   výjimečně  jednorázovou plenu apod.).  Proměnnou jsem v souvislosti s obecným postojem posuzovala pouze samostatně. Porovnala  jsem průměry použitých jednorázových plen za týden u skupin rodičů s proenvironmentálním a  neenvironmetnálním postojem. Skupiny rodičů s jedním dítětem nevykazují statisticky významný  rozdíl   v   průměru   použitých   plen,  t(540)   =   ­1,02,  p  =   0,310.   Ani   skupiny   rodičů   s   více   dětmi  nevykazují statisticky významný rozdíl v průměru použitých plen, t(28) = 3,27, p = 0,671. Tab. 4.5 Průměrný počet jednorázových plen za týden Pozorovaná skupina   Neenvi. postoj

Proenvi. postoj

Rodiče s 1 dítětem (n = 542)   

9,34

10,54

Rodiče s více dětmi (n = 30)    

19,20

15,93

Pozn.: U postojů jsou uvedeny průměrné počty použitých jednorázových plen za konkrétní týden uplynulý v době  dotazování.

Uvádím pro doplnění, že nula jako počet jednorázových plen za týden byl poměrně častý údaj:  celá   třetina   zkoumaného   vzorku   (přesně   193   respondentů)   udala,   že   za   poslední   týden  nespotřebovala žádnou jednorázovou plenu. O to zajímavější je fakt, že i ve skupině rodičů, kteří se  v úvodu dotazníku označili jako „výhradně látkující“ (celkem 115), se vyskytli lidé, kteří měli co do  činění s jednorázovou plenou: 8 z nich udalo,  že za poslední týden jednorázovou plenu použili  (průměrně 5,75 jednorázové pleny na 1 rodiče z „výhradně látkující“ skupiny za poslední týden). 91  „výhradně látkujících“ rodičů zatrhlo, že jednorázové pleny nekupuje, 8 zvolilo výhradně ekoplenu,  9 zvolilo klasickou jednorázovou plenu a 1 rodič obě varianty kombinuje; dalších 6 rodičů z této  skupiny použilo pole pro vlastní odpověď: 4x vypsali, že jednorázové pleny nepoužívají, 1x zněla  odpověď „máme je v záloze, použijeme cca dvě za měsíc“, a 1x odpověď „podle akce“. 60

Počet dalších produktů na vícero užití nesouvisících s přebalováním

V rámci dotazníku zaměřeném na konkrétní oblast rodičovství jsem se rozhodla jednu otázku  zaměřit šířeji a zjistit, v jaké míře respondenti používají další z nabízených produktů na vícero užití  – viz tabulka 4.6, kde si můžeme na první pohled všimnout, že skupina s nižším environmentálním  postojem měla vyšší tendenci nepoužívat ani jeden z nabízených produktů.  Mezi vyšším počtem  takovýchto používaných věcí a proenvironmentálním postojem lze v celém výzkumném souboru  sledovat statisticky významnou závislost,  χ2(4, N = 572) = 10,28,  p  = 0,036. Hodnota korelace je  poměrně nízká, r(570) = 0,11, p = 0,008, tedy lineární souvislost mezi vyšší mírou používání dalších  věcí na vícero užití a proenvironmentálním postojem je spíše slabá. Tab. 4.6 Další produkty na vícero užití ­ napozorovaná četnost (N = 572) Počet používaných produktů Neenvi. postoj

Proenvi. postoj

Nepoužívám žádný z daných produktů.

48

40

Používám jeden.

95

137

Používám dva.

59

90

Používám tři.

30

51

Používám čtyři.

5

17

237

335

Celkem

Pozn.: Produkty – láhev na pití, svačinové látkové pytlíky, menstruační kalíšek, látkové vložky.

Obecná tendence k environmentálně šetrnému plenkování Neboť vztah mezi postojem a jednotlivými chováními může být ovlivněn různými specifickými  faktory, vytvořila jsem proměnnou vyjadřující obecnou tendenci, jejíž hodnotou je sumovaný skór:  pokud respondent splnil alespoň 3, nejvýše 4 kritéria environmentální šetrnosti, získal bod a jeho  chování  bylo  hodnoceno  jako proenvironmentální;  pokud splnil  2 a  méně  kritérií,  nedostal  bod  žádný.  Výsledné rozložení respondentů  dle dosaženého skóru a postoje znázorňuje  tabulka 4.7.  Test   závislosti   mezi   větším   počtem   splněných   kritérií   a proenvironmentálním   postojem   vyšel  statisticky významně, χ2(1, N = 572) = 8,36, p = 0,004. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(570)  = 0,12, p = 0,004, tedy lineární souvislost mezi obecnou tendencí proenvironmentálního plenkování  a proenvironmentálním postojem  v rámci celého zkoumaného souboru je spíše nízká. 61

Tab. 4.7 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního plenkování a obecným  environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (N = 572) Sumovaný skór Neenvi. postoj Proenvi. postoj Splněny max. 2 indikátory

186

226

Splněny 3, nebo 4 indikátory

51

109

Celkem

237

335

Pozn.:   Indikátory   –   min.   50%   podíl   používaných   látkových   plen,   nepoužívání   jednorázových   ubrousků,  ekoplena / nepoužívání jednorázových plen, pozitivní výroky o látkových plenách. 

4.3.3 Testy prováděné na části souboru, který „látkuje“ Na celém souboru se potvrdila souvislost mezi obecnou tendencí k environmentálně šetrnému  plenkování   a   vyšším   obecným   postojem.   Pokud   budou   nyní   ohniskem   našeho   zájmu   pouze  respondenti používající různou měrou pleny látkové (n = 490), lze u nich vypozorovat obdobnou  souvislost?   Ano,  v   rámci   statistické   analýzy   dat   jsem   naměřila   některé   rozdíly   v chování   mezi  skupinou   s   nižším   environmentálním   postojem   (n =   209)   a   skupinou   s proenvironmentálním  postojem (n = 281), jak uvidíme konkrétně v následující části. V tabulce 4.8 můžeme vidět, že větší  část zmíněných respondentů (63,1 %) používá látkové pleny převážně, nebo výlučně.  Tab. 4.8 Rozložení respondentů dle podílu používaných látkových plen v jejich plenkové praxi   Podíl používaných látkových plen 100 %

nad 95 %

95 ­ 76 %

75 – 50 %

pod 50 %

Celkem

Četnosti

115

194

116

41

24

490

%

23,5

39,6

23,7

8,4

4,9

100,0

Volba látkových plen a s nimi souvisících produktů Větší   část   „látkujících“   rodičů   –   349   (71,2   %)   ­   odpověděla,   že   alespoň   50   %   plen,   které  používají, koupila jako nové. Naopak, 141 rodičů (28,2 %) používá z 50 % a více pleny poděděné,  bazarové apod. Test závislosti mezi postojem a podílem nových, respektive poděděných látkových  plen vyšel statisticky významný,  χ2(1, N = 490) = 5,05,  p  = 0,025. Síla korelace vyšla poměrně  62

nízká,  r(488)   =   0,10,  p  =   0,025,     tedy   lze   sledovat   spíše   slabou   lineární   souvislost   mezi  proenvironmentálním postojem a vyšším podílem používaných poděděných plen. Naopak, samotná volba materiálu látkových plen se neukázala být statisticky významně závislá  na postojích rodičů.  Výhradní volbu biobavlny a / nebo konopí jako environmentálně příznivější  varianty můžeme sledovat u 79 rodičů (16,1 % „látkujících“). Souvislost mezi proenvironmentálním  postojem a volbou ekomateriálů   se však v mém souboru nepotvrdila,  χ2(1, N = 490) = 0,31,  p =  0,577.  Druhým   nejčastěji   zmiňovaným   materiálem   (po   bavlně)   byl   bambus,   který   jsem   podrobila  statistickému testu, a ten nevyšel významně, χ2(1, N = 490) = 3,00, p = 0,083. Bambus vnímám jako  environmentálně   sporný   materiál   a   nezahrnula   jsem   jej   mezi   indikátory   proenvironmentálního  „látkování“.      443 rodičů (90,4 %) zatrhlo, že vlastní látkové pleny alespoň jedné české značky. Mezi třemi  nejčastěji zmiňovanými značkami jsou krom moderních  českých firem i tradiční český výrobce  bavlněných čtvercových plen (zatržen celkem 219x – 44,7 %). Celkem 227x (!) bylo vyplněno pole  umožňující v otázce týkající se značky látkových plen vlastní odpověď: nejčastěji se tam objevují  další české značky (většinou malovýrobci), či jiné zahraniční značky, 16x je zmíněno „vlastnoručně  šité či šité na zakázku“. Dále se opakuje, že rodič má pleny poděděné, staré, obyčejné, neznámé  značky: „mnoho starých čtvercovek ještě po nás“. Test závislosti mezi vlastněním české značky plen  a postojem nevykázal statisticky významnou závislost, χ2(1, N = 490) = 0,37, p = 0,545. V otázce separačních vložek jako další vrstvy látkových plen jsem testovala, zda se vyskytne  souvislost mezi převážným používáním jednorázové varianty a nižším environmentálním postojem,  ovšem test nevyšel statisticky významně, χ2(1, N = 490) = 1,58, p = 0,210. V případě jednorázových  separačních vložek dále otázka zněla, zda rodič s proenvironmentálním postojem spíše jednorázové  separační vložky vypere a znovu použije, než je pouze vyhodí. Test nevyšel statisticky významný,  χ2(2, N = 490) = 2,55, p = 0,279. Nakonec, látkový pytlík, doplněk k přebalování na cesty, v souvislosti s proenvironmentálním  postojem neprokázal statisticky významnou závislost, χ2(1, N = 490) = 0,13, p = 0,723.

63

Tab. 4.9 Látkové pleny, jejich materiál a další produkty souvisící s „látkováním“ ­ chování  sledované na části souboru (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Vlastním pleny alespoň jedné české značky. 

187

256

Vlastním bambusové pleny. (­)

172

213

Používám látkový pytlík na pleny. 

154

203

Vlastním z více jak 50 % pleny z „druhé ruky“.

49

92

Používám jednorázové separační vložky. (­)

41

43

Vlastním pleny výhradně z biobavlny a / nebo  z konopí.

35

44

Pozn.: Chování označené (­) je  environemntálně sporné.

Péče o pleny – energetická náročnost V rámci analýzy dat jsem vytvořila agregovanou  proměnnou „energeticky náročná péče“ (viz  tabulka   4.10),   která   zahrnuje   1.   vyváření   a   /   nebo   žehlení   vždy,   2.   nepraní   na   plný   objem  a 3. elektrické   sušení   převážně,   nebo   občas:   rodič   praktikující   energeticky   náročnou   péči   dělá  alespoň jednu aktivitu a nejvýše kombinaci všech tří zmíněných energeticky náročných aktivit (ve  vzorku se nevyskytli rodiče, kteří by zkombinovali vyváření vždy a žehlení vždy s elektrickým  sušením a nepraním na plný objem – vyváření a žehlení vždy jsem ponechala jako jednu aktivitu).  Test ukázal statisticky významnou závislost mezi proenvironmentálním postojem a nižší mírou  konání energeticky náročných aktivit, χ2(1, N = 490) = 5,72, p = 0,017. Korelace je poměrně nízká,  r(488) = ­0,11, p = 0,017, což znamená, že   mezi proenvironmentálním postojem a menší mírou  energeticky náročné péče sledujeme spíše slabou lineární závislost. Tab. 4.10 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – agregovaná proměnná ­ napozorovaná  četnost (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Nepraktikuji energeticky náročnou péči o látkové pleny.

58

107

Praktikuji energeticky náročnou péči o látkové pleny.

151

174

Pozn.: Agregovaná proměnná „energeticky náročná péče“ – vyváření vždy, žehlení vždy, nepraní na plný objem, sušení  v sušičce převážně, nebo občas – respondent zvolil minimálně jednu z daných činností.

Jednotlivá chování rodičů v oblasti péče o pleny – praní, sušení a žehlení – můžeme konkrétně  nahlédnout   v  tabulce   4.11  a  4.12,   kde   si   můžeme   například   všimnout,   že   rodiče   s   nižším  environmentálním postojem měli vyšší tendenci používat převážné elektrické sušení plen. Zároveň  64

však rozdíl mezi skupinami není v rámci této energeticky náročné aktivity příliš markantní. Tab. 4.11 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – praní ­  napozorovaná četnost  (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Peru pleny na plný objem.

130

176

Neperu pleny na plný objem. (­)

79

105

Pleny vyvářím vždy. (­)

11

13

Pleny nevyvářím nikdy.

131

165

Pozn.: Chování označené (­) je environmentálně nešetrné.

Tab. 4.12  Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – sušení a žehlení ­  napozorovaná  četnost (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Suším pleny převážně v sušičce. (­)

58

55

Suším pleny občas v sušičce. (­)

14

24

Suším pleny volně.

137

202

Žehlím čtvercové pleny vždy. (­)

39

44

Nežehlím nikdy.

85

119

Pozn.: Chování označené (­) je environmentálně nešetrné.

Pro ilustraci stojí za zmínku, že rodiče také hojně vyplňovali vlastní odpovědi v otázce vyváření  (99x) a žehlení (70x). U vyváření se většinou kladl důraz na praní při 60°C: „moderní látkové se  vyvářet nesmí“,  „dyť se nesmí víc jak na 60 nikdy“. Nebo se opakuje vyváření „jednou za čas“,  jednou za 14 dní či za měsíc, „když si vzpomenu“, a při výjimečných situacích: „když mi splesnivěly   v létě“.  Dále, když jsou pleny „flekaté“, nevábné, nebo nové, dlouho nepoužívané. 9x je zmíněna  desinfekce jako náhrada za vyvářku a jednou „na vyšší teplotu je suším“.  V rámci vlastních odpovědí u žehlení je  často zmiňováno „když mám čas nebo náladu, občas“, jako  způsob měkčení, z důvodu lepšího skládání či vyšší estetičnosti, nebo rodiče zmiňují, že čtvercové  pleny nemají, nebo je používají pouze jako podložku či „bryndák“ pro miminko. Jedna odpověď  byla, že rodič nežehlí, protože „máme sušičku a jsou měkké“, naopak jiná odpověď zněla, že „jsou   krepaté i ze sušičky“, proto žehlí.

65

Péče o pleny – prací prostředek V oblasti volby prací prostředku na pleny jsem objevila největší rozdíl mezi oběma skupinami  „látkujících“ rodičů. Otázka zněla, zda rodiče s proenvironmentálním postojem volí ve větší míře  ekologický prací prostředek (jedno zda koupený, nebo vlastní výroby – tzv. mýdlový sliz), a test  závislosti   tuto   souvislost   potvrdil,  χ2(2,   N   =   490)   =   38,05,  p  =   0,000.   Korelace   mezi   oběma  proměnnými   je   středně   vysoká,  r(488)   =   0,26,  p  =   0,000,   tedy   lineární   závislost   mezi   volbou  ekologického prostředku na praní plen a vyšším postojem je střední až vyšší. V  tabulce 4.13  si  můžeme všimnout, že ekologický prací prostředek a doma vyrobený prostředek jsou ve větší míře  zastoupeny  ve skupině rodičů s proenvironmentálním postojem. V otázce řešení skvrn, mohli rodiče zatrhnout právě jednu možnost, a nejvíce volili žlučové  mýdlo,   v   jehož   případě   se   však   nepotvrdila   souvislost   s   proenvironmentálním   postojem,  χ2(1, N = 490) = 1,59, p = 0,207.  Různé   způsoby   řešení   skvrn   jsem   nakonec   nezahrnula   mezi   environmentální   indikátory  plenkování,   neboť   okolnosti   můžou   být   různorodé:   například   rodič   „skvrny   neřeší“,   protože   je  odstraní při vyváření nebo běžným pracím prostředkem. Tab. 4.13 Volba pracího prostředku a napozorovaná četnost (n = 490) Prací prostředek Neenvi. postoj

Proenvi. postoj

Běžný

157

134

Ekologický

27

87

Mýdlový sliz

25

60

Žlučové mýdlo – na skvrny

126

185

Obecná tendence k environmentálně šetrnému „látkování“ Na základě zvolených kritérií environmentálně šetrného „látkování“ jsem vytvořila agregovaný  indikátor zachycující obecnou tendenci chovat se v oblasti „látkového“ plenkování environmentálně  šetrně. Hodnotou této proměnné je sumovaný skór: pokud respondent splnil alespoň 4, nejvýše  7 kritérií, získal bod a jeho chování bylo hodnoceno jako proenvironmentální; pokud splnil 3 a méně  kritérií,   nedostal   bod   žádný.   Výsledné   rozložení   respondentů   dle   dosaženého   skóru   a   postoje  znázorňuje 

tabulka   4.14,   kde   jsem   vypozorovala   vyšší   než   očekávané   četnosti 

u proenvironmentálního postoje a většího počtu naměřených indikátorů (tj. 4 ­ 7).  66

Test   závislosti   mezi   větším   počtem   splněných   kritérií   a   proenvironmentálním   postojem   vyšel  statisticky významně, χ2(1, N = 490) = 7,03, p = 0,008. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(488)  = 0,12, p = 0,008. Tab. 4.14 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního látkového plenkování a  obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (n = 490) Sumovaný skór Neenvi. postoj Proenvi. postoj Splněny max. 3 indikátory

160

184

Splněno 4 ­ 7 indikátorů

49

97

Celkem

209

281

Pozn.: Indikátory – úsporná péče o pleny, praní v ekoprostředku,  pleny z ekomateriálů, pleny poděděné, nepoužívání  jednorázových separačních vložek a jednorázových plen, používání látkového pytlíku na pleny.

Situace, kdy „látkující“ rodič volí plenu jednorázovou Poslední oblast, kterou zmíním a která mě v dotazníkovém šetření zajímala, jsou situace, kdy  rodiče kombinující látkové pleny s jednorázovou variantou nejčastěji volí jednorázovou plenu. Tato  otázka byla zodpovězena celkem 375 rodiči, protože skupina rodičů používající výhradně látkové  pleny tuto otázku automaticky přeskočila. Rodiče mohli zatrhnout libovolný počet odpovědí a volili  většinou jednu nebo  dvě možnosti (104x, respektive 117x): v tabulce 4.15 vidíme, že nejčastěji  šlo  o delší cesty, noc, a pokud dítě hlídá někdo jiný.  Statistické testy zde neprokázaly  žádnou souvislost mezi volbou jednorázové pleny v těchto  situacích a obecným postojem. Test závislosti mezi postojem a situací „delší cesty“: χ2(1, N = 490)  = 0,092, p = 0,761; dále situace „noc“:  χ2(1, N = 490) = 0,11, p = 0,741; a nakonec situace „pečuje  někdo jiný“: χ2(1, N = 490) = 0,55, p = 0,457. 87 rodičů navíc zvolilo možnost  vlastní odpovědi: většinou se opakuje dovolená a výlety, kde  není pračka nebo když dojdou látkové pleny (nejsou ještě uschlé), když je pračka rozbitá, když je  přebalování do látkové pleny pro rodiče z různých důvodů komplikované, časově náročné, obtěžující  (nedostatek místa v zavazadle na cesty atd.), když je potřeba více absorbující plenu: „v létě na ven   látkové, ale v zimě nechci venku rozbalovat“.

67

Speciální   případy:   „k   lékaři“,   „po   dobu   cvičení   Vojty   na   doporučení   fyzioterapeutky“,   „někteří  lékaři požadují jednorázové“, „po očkování, aby se moč nedostala do ranky“, „na cvičení miminek“,  „pouze   na   plavání   do   bazénu“,   „na  doma“   a  „když   je   to  jen   na   chvíli,   např.  půl   hodiny   před  koupáním“. Variace na „pečuje někdo jiný“: „v jesličkách/ ve školce“, „u paní na hlídání, ta látku   nechce ale babičky v pohodě zvládají látku“. A upřímné odpovědi typu: „než se po návratu z delší   cesty odhodlám znovu vrátit k látce“. Tab. 4.15 Situace, kdy rodič, který kombinuje látkové pleny různou měrou s jednorázovými, volí  plenu jednorázovou (n = 375) Situace pro volbu jednorázové pleny delší  cesty

noc

jiný  pečovatel

na ven

Četnost

236

187

146

65

42

38

35

87

%

62,9

49,9

38,9

17,3

11,2

10,1

9,3

23,2

Pozn.: Respondenti mohli volit více možností.

68

mám moc  jsem  dítě je  práce nemocný/á nemocné

jiné

4.4 Diskuse V datech z dotazníkového šetření jsem hledala odpověď na otázku, zda různé činnosti spojené  s používáním   dětských   plen   souvisí   s   environmentálním   postojem   rodičů   z výběrového   souboru  (celkem 572 respondentů, z nichž 490 různou měrou používalo pleny látkové, 82 používalo výlučně  pleny jednorázové).  Testovala jsem Campbellovo paradigma, které je znovuobjeveným konceptem  používaným v oblasti empirického výzkumu měřícího postoje (nejen) k životnímu prostředí (např.  Urban,   2015).   Na   základě   této   obecně   formulované   teorie  jsem   vyšla   z hypotézy,   že   lidé  s proenvironmentálními   postoji   budou   svou   tendenci   k   ochraně   životního   prostředí   projevovat  konzistentně ve všech volbách, které dělají, tedy i v oblasti péče o dítě.  Výsledky mého dotazníkového šetření nabízí odlišný pohled na problematiku dětských plen.  V úvodu   práce   jsem   zmínila,   jak   hodnotí   látkové   pleny   samotní   diskutující   rodiče   (Porkertová,  2009) nebo environmentalisté (Hejzlarová, Mach, 2004, Edwards, 2002). V teoretické části práce  jsem ukázala, jak posuzují environmentální dopad dětských plen vědecké LCA analýzy (Aumônier  a kol., 2008, O'Brien a kol., 2009) a jaká jsou jejich výsledná doporučení pro uživatelskou fázi plen.  Avšak hodnotící výroky či normativní doporučení se často značně liší od samotné praxe, nejinak je  tomu v souvislosti s používáním dětských plen.  Předložená práce ukazuje, že environmentálně šetrnější plenkování je jistou měrou závislé na  obecném evironmentálním postoji rodičů. Jinými slovy, vysoký obecný postoj k životnímu prostředí  se promítá do environmentálně šetrného plenkování, které tak zpětně odráží vysoký postoj v rámci  této   specifické   oblasti   péče   o   dítě   (o postoji   k   plenkování   můžeme   mluvit   jako   o   podmnožině  obecného   environmentálního   postoje).  Konkrétně   rodiče,   kteří   ve   svém   každodenním   životě  praktikují vyšší měrou environmentálně šetrné činnosti (např. obejdou se v každodenním životě bez  automobilu,   nekupují   exotické   ovoce,   kupují   nápoje   ve   vratných   lahvích,   podporují   finančně  ekologické organizace atd.), také praktikují větší měrou environmentálně šetrné plenkování. Proměnné,   které   jsem   v   rámci   šetření   měřila,   zahrnovaly   také   baterii   hodnotících   výroků  o látkových   plenách   a     87,6   %   respondentů   hodnotilo   látkové   pleny   jako   rozhodně   šetrnější  k přírodě. Avšak rozdíly mezi rodiči se slabými a silnými postoji se projevily  teprve na základě  jednotlivých sděleních popisujících konkrétní typy činností v oblasti plenkování. Došla jsem ke třem  zásadním poznatkům. Za prvé, v rámci celého výzkumného souboru se projevila souvislost mezi obecným vyšším  environmentálním postojem a obecnou tendencí k environmentálně šetrnějšímu plenkování, které  69

obnáší   menší   míru   užívání   jednorázových   vlhčených   ubrousků   na   jedné   straně,   a   vyšší   míru  pořizování jednorázových ekoplen na straně druhé.  Za druhé, hypotéza poměrně dobře obstála při testování rozdílů mezi skupinami „látkujících“  rodičů, kdy rodiče s vyšším postojem praktikovali v menší míře energeticky náročnou péči o pleny  (blíže pojednáno dále), měli vyšší tendenci prát pleny v ekologickém pracím prostředku a používat  vyšší měrou poděděné pleny. Za třetí, hypotéza se naopak nepotvrdila co se týče souvislosti mezi nižším environmentálním  postojem a převážným používáním jednorázových plen. Pro osvětlení by byla potřeba konstrukce  nového   výzkumného   vzorku,   který   by   více   odpovídal   realitě,   neb   rodiče   výlučně   používající  jednorázové pleny tvoří v obecné populaci většinu a můžeme se domnívat,  že spadají spíše do  skupiny se slabším postojem. Lze tedy namítat, že jistým nedostatkem mého výzkumného souboru  je jeho nereprezentativita daná technikou sběru dat. Zároveň však hypotéza práce stojí na obecné  teorii, kterou lze testovat i na částech obecné populace (subpopulace), k čemuž není  reprezentativní  vzorek potřeba.  Rozdíly   v   postojích   mezi   rodiči   přiklánějícími   se   převážně   k   jednomu   či   druhému   typu  plenkového systému se sice nepotvrdily, poměrně dobře se však projevily rozdíly mezi skupinami  různou měrou „látkujících“ rodičů, kteří  odpovídali na otázky týkající se výběru plen, péče o ně  a dalších souvisících produktů. Lze opět namítnout, že hodnoty naměřených korelací byly spíše  nízké,   výjimečně   střední.   Zároveň  je   třeba   brát   ohled   na  specifika   výzkumného   souboru,  který  zahrnoval   větší   měrou   respondenty   s   vyššími   postoji,   tedy   nelze   mezi   skupinami   „látkujících“  rodičů  a různými typy činností očekávat výrazně velké hodnoty lineárních závislostí. Zastavme se blíže u energeticky náročné péče, která obnáší mimo jiné vyváření a žehlení plen.  Lze sledovat poměrně velký posun k nižší frekvenci praktikování zmíněných energeticky náročných  aktivit   oproti   dobám   dřívějším   (viz   dobové   československé   příručky),   přestože     jsou   nadále  v některých,   zejména   lékařských,   kruzích   doporučovány   (viz  Kolářová,  Wiedermannová,   2010).  Menší   polovina   z „látkujících“   rodičů   (43   %),   nevolila   nikdy   žehlení,   ani   vyváření     ­   ani  z hygienických   důvodů   (např.   v   šestinedělí,   či   při   nemoci   dítěte).   Je   to   jistě   dáno   i   tím,   že  propagátoři, výrobci a prodejci moderních látkových plen (jejichž typickým představitelem je tzv.  AIO plena „vše v jenom“ nevyžadující skládání, charakteristická jednoduchým, rychlým způsobem  přebalení) zdůrazňují, že tyto pleny se již nevyváří ani nežehlí, a sami respondenti danou informaci  často   v dotazníku   zmiňovali.   Jejich   nevýhodou   je   pro   změnu   pomalé   schnutí,   které   může   vést  70

k jejich častějšímu elektrickému sušení (připomeňme, že i sušení v energeticky efektivní sušičce  představuje o třetinu vyšší výdej energie, než prosté praní v průměrně energeticky náročné pračce  a sušení   volně   na   vzduchu).   O důvodech   k   používání   sušičky   rodiči   z   výzkumného   vzorku   se  můžeme jen dohadovat, nicméně na základě získaných dat lze konstatovat její relativně rozšířené  používání – zhruba jedna čtvrtina rodičů v ní sušila pleny převážně, a právě skupina rodičů s nižším  environmentálním postojem vykazovala vyšší tendenci sušit pleny převážně elektricky.  Výsledky   dotazníkového   šetření   ukázaly,   že   postoje   rodičů   se   jistou   měrou   odráží   v   jejich  chování a rodiče s vyšším environmentálním postojem projevovali vyšší konzistentnost v otázce  environmentálně   šetrnějšího   používání   plen,   což   potvrzuje   obecnou   teorii   Campbellova  paradigmatu. Můžeme se dále domnívat, že rodiče s vyšším environmentálním postojem se budou  chovat   proenvironmentálně   také   v   dalších   oblastech   péče   o   dítě.   Tímto   koncept   Campbellova  paradigmatu   obstál   poměrně   dobře   i   v   rámci   výzkumu   specifické   oblasti   ochrany   životního  prostředí, kterým je problematika dětských plen. 

71

Závěr V teoretické části práce jsem v kapitole 1    šířeji pohovořila o aspektech udržitelné spotřeby  a v kapitole   2   o   dětských   plenách,   které   různou   měrou   (ne)naplňují   principy   environmentálně  šetrného   produktu.    V   kapitole   3   jsem   vyšla   z   nejnovějších   LCA   analýz   dětských   plen,   které  pokládají uživatelskou fázi látkových plen za naprosto klíčovou. V  kapitole 4 jsem představila data  z dotazníkového šetření mezi rodiči používajícími dětské pleny.  Aktivity spojené s přebalováním  jsem   sledovala   ve   vztahu   s   obecným   environmentálním   postojem   rodičů,   a   na   základě   teorie  Campbellova paradigmatu jsem ukázala, že lidé s vyšším, proenvironmentálním postojem projevují  tendence k environmentálně šetrnému používání plen. Na jedné vybrané oblasti každodenní spotřeby jsem se také pokusila ukázat, že   přijímanou  normu   environmentálně   šetrnější   varianty   –   látkové   pleny   –   lze   vnímat   pouze   na   úrovni  potencionality, která se plně rozvíjí až v konkrétním životě toho kterého rodiče. V dnešní spletité  době, kdy sotva dohlédneme environmentální důsledky svého každodenního chování, nemůžeme  nadšeně   a  bez  uvážení   přijímat  ani   látkové  pleny  jako  danou  environmentálně   šetrnou  variantu  přebalování. Ona udržitelnost látkových plen není absolutně krásná, ale proměňující se a relativní  ve vztahu k rozličným životním situacím a podmínkám rodičů: jejich ochotě měnit zaběhlý rytmus  chování směrem k ekoefektivnější rutině a jejich ochotě k sebeomezení.  Ráda bych, aby mé výsledky a zjištění posloužily všem, kterým záleží na tom, aby přebalování  a péče   o   dítě   byly   nejenom  zdravé,   ale   také  šetrné   pro   životní   prostředí,   neboť   jsou   spojitými  nádobami a je třeba se nad jejich propojeností neustále zamýšlet.

72

Jmenný rejstřík Aumônier.....................29, 40, 45, 46, 47, 69 Bálešová....................................................42 Bauadrillard................................................8 Bauerová...................................................26 Baughová..................................................33 Baumann..............................................11, 39 Beck............................................................8 Brundtland..................................................8 Campbell...................................................16 Clancy.......................................................33 Cordella...............................................19, 39 Černická......................................................5 Datschefski..............................12, 13, 20, 36 Durning...............................................13, 15 Edwards.................................................5, 19 Farnworth..................................................35 Georg...................................................15, 18 Hejzlarová...................................................5 Kaiser.......................................16, 17, 51, 53 Kammerer.................................................28 Keller..........................................................9 Klímová­Fügnerová...........23, 27, 28, 29, 30 Kočí.................................................8, 11, 38 Kolářová........................................28, 29, 70 Krajhanzl...................................9, 10, 12, 15 Lackman........................................34, 35, 36 Lehrburger.................................................40 Lenderová......................................23, 27, 30 Librová.........................12, 13, 14, 20, 21, 30 Little..........................................................40 Lovins..................................................12, 13 Mach...........................................................5 Máchal.................................................10, 30

Mareš........................................................55 Nečas.........................................................15 O'Brien................................................49, 69 Pocock.......................................................43 Porkertová.............................................5, 69 Rathje......................5, 19, 23, 24, 26, 27, 33 Reichel......................................................52 Rockney...................................27, 28, 29, 50 Rollin.........................................................37 Roušavá...............................................34, 36 Ruiz Pérez.................................................36 Ryan..........................................................15 Sauer.........................................................40 Sau­fun Ng..........................................40, 50 Schnaiberg..................................................9 Smithová........................................19, 27, 30 Sneddon....................................................37 Soukupová.....................................18, 29, 41 Strunecká..................................................28 Sutton........................................................28 Ščasný.........................................................8 Švejcar.................................................23, 29 Tillman................................................11, 39 Urban.............................................53, 54, 69 Vail..............................................................9 Vavroušek....................................................9 Vizcarra.....................................................40 Wagner.....................................11, 13, 14, 38 Weitzman..................................................28 Wiedermannová............................28, 29, 70 Wilson.................................................16, 53 Zimring....................5, 19, 23, 24, 26, 27, 33

73

Bibliografie AUMÔNIER, S., COLLINS, M., GARRETT, P. An updated life cycle assessment study for  disposable and reusable nappies. Science report SC010018/SR2. Bristol : Environment Agency,  2008. 32 s. ISBN: 978­1­84432­927­4. Dostupné z:  https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/291130/scho0808boir­ e­e.pdf BABBIE, E. R. The Practice of Social Research. 12. vyd. Belmont, CA : Wadsworth, 2010. 530 s.  ISBN 978­0­495­59841­1. BÁLEŠOVÁ, J. Posúdenie vplyvov plienek na životné prostredie od kúpy po konečné zneškodnenie.  Rosa, o.p.s., 2006. BAUDRILLARD, J.  The Consumer Society: Myths and Structures.  London : SAGE Publications,  1998. 208 s. ISBN 0­7619­5692­1. BAUEROVÁ,   I.  Bez   plenky:   laskavá   moudrost   přirozené   hygieny   nemluvňat.  1.   vyd.  Praha : DharmaGaia, 2009. 265 s. ISBN 978­80­86685­93­9. BAUGHOVÁ, G. Encyklopedie textilních materiálů. 1. vyd. Bratislava : Slovart, 2012. 319 s. ISBN  978­80­7391­616­9. BAUMANN, H.,  TILLMAN, A.­M.  The hitch hikers's guide to LCA: an orientation in life cycle   assessment   methodology   and   application.  Lund   :   Studentlitteratur,   2004.   543   s.     ISBN   91­44­ 02364­2. BECK, U.  Risk Society: Towards a New Modernity. 1. vyd. London : SAGE Publications, 1992.  260 s. ISBN 0­8039­8346­8. CLANCY, G., FRÖLING, M., PETERS, G.  Ecolabels as drivers of clothing design.  Journal of   Cleaner   Production,   15.   6.   2015,   č.   99,   s.   345­353.   ISSN   0959­6526.  Dostupné   z   databáze:  ScienceDirect. CORDELLA, M., BAUER, I., LEHMANN, A., SCHULZ, M., WOLF, O. Evolution of disposable  baby diapers in Europe: Life Cycle Assessment of environmental impacts and identifications of key  areas of improvement. Journal of Cleaner Production, 16. 2. 2015, č. 95, s. 322­331. ISSN 0959­ 6526. Dostupné z databáze: ScienceDirect. ČERNICKÁ, L. Environmentální aspekty spotřeby spojené s rodičovstvím. Diplomová práce. Brno :  Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií, 2004. 116 s. DATSCHEFSKI, E.  The Total Beauty of Sustainable Products. Crans­Pres­Céligny : Rotovision,  2001. 175 s. ISBN 2­88046­545­1.

74

DURNING, A. How Much is Enough?: The Consumer Society and The Future of the Earth. 1. vyd.  New York : W.W. Norton, 1992. 200 s. ISBN 0­393­03383­X. EDWARDS, R.  Návrat látkových plenek.  Sedmá generace  [online]. 31. 7. 2002. [cit. 2015­11­03].  Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/navrat­latkovych­plenek   EKOSPOTŘEBITEL.  Moderní  ekologické pleny [online].  ©2015 [cit. 2015­11­03]. Dostupné z:  http://www.ekospotrebitel.cz/ekospotrebitel/ekodite/pleny­a­bezplenkova­metoda/ ENERGY   CENTRE   ČESKÉ   BUDĚJOVICE   (ECCB).  Úspory   elektřiny   v   domácnosti  [brožura  online].   1.   vyd.   2008.   [cit.   2015­11­06].   Dostupné   z:  http://www.eccb.cz/fotos/_c_246uspory­ elektriny­v­domacnosti.pdf FARNWORTH, G. Cool Cotton – Cotton and Climate Change [online]. The Soil Association, 2015.  [cit.   2015­11­04].   Dostupné   z:  http://www.soilassociation.org/news/newsstory/articleid/8342/cool­ cotton­how­to­reduce­the­climate GEORG, S. The Social Shaping of Household Consumption. Ecological Economics. 1999, roč. 28,  č. 3, s. 455–466. DOI 10.1016/S0921­8009(98)00110­4. Dostupné z databáze: ScienceDirect. HEJZLAROVÁ, V., MACH, M. Odvrácená strana plenek. EkoList [online]. 29. 1. 2004.  [cit.     2015­11­03].   Dostupné   z:  http://ekolist.cz/cz/zelena­domacnost/rady­a­navody/odvracena­ strana­plenek  HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. 1. vyd. Praha :  Portál, 2004. 583 s. ISBN 80­7178­820­1. KAISER, F. G., BYRKA, K., HARTIG, T. Reviving Campbell's Paradigm for Attitude Research.  Personality   and   Social   Psychology   Review,   2010,   roč.   14,   č.   4,   s.   351­367.   DOI  10.1177/1088868310366452. Dostupné z databáze: MEDLINE Complete. KAISER, F. G., WILSON, M. Assessing People's General Ecological Behavior: A Cross­Cultural  Measure. Journal of Applied Social Psychology, 2000, roč. 30, č. 5, s. 952­978. ISSN 0021­9029.  Dostupné z databáze: Business Source Complete. KAISER, F. G.,  WILSON, M. Goal­directed conservation behavior: The specific composition of  a general performance.  Personality and Individual Differences, 2004, roč. 36, č. 7, s. 1531–1544.  DOI 10.1016/j.paid.2003.06.003. KAMMERER, D. První tři roky života dítěte: průvodce pro rodiče. 1. vyd.  Praha : Grada, 2007.  494 s. ISBN 978­80­247­1839­2. KELLER, J.  Přemýšlení s Josefem Vavrouškem.  1. vyd. Praha : G plus G, 1995. 175 s. ISBN 80­ 901896­1­X. KLÍMOVÁ­FÜGNEROVÁ, M. Naše dítě. 3. vyd. Praha : SZdN, 1956. 386 s.

75

KOČÍ, V.  Posuzování životního cyklu.  1. vyd. Chrudim : Vodní zdroje Ekomonitor, 2009. 263 s.  ISBN 978­80­86832­42­5. KOLÁŘOVÁ, R., WIEDERMANNOVÁ, H. Desatero v péči o opruzeniny novorozenců a kojenců.  Pediatrie   pro   praxi  [online].  2010,   roč.   11,   č.   3,   s.   196–198.   [cit.   2015­05­12].   Dostupné   z:  http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped­201003­ 0016_Desatero_v_peci_o_opruzeniny_novorozencu_a_kojencu.php KRAJHANZL, J. Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí: pět charakteristik, ve kterých   se lidé liší.  1. dotisk 1. vyd.  Brno : Lipka ­ školské zařízení pro environmentální vzdělávání ve  spolupráci   s   Masarykovou   univerzitou,   2015.   200   s.   ISBN   978­80­210­7063­9   (Masarykova  univerzita). KRAJHANZL, J. Environmental and Proenvironmental Behavior. In ŘEHULKA, E. (ed.). School  and Health 21. 2010: Health Education: International Experiences.    1. vyd. Brno : Masarykova  univerzita, 2010, s. 251­274. ISBN 978­80­210­5398­4. LACKMAN, M. Bamboo: Facts behind the Fibre [online]. 18. 9. 2007. [cit. 2015­09­03]. Dostupné  z: http://organicclothing.blogs.com/my_weblog/2007/09/bamboo­facts­be.html LACKMAN, M. NanoTextiles – Facts behind the Fabrics [online]. 24. 12. 2009. [cit. 2015­09­03]  Dostupné   z:  http://organicclothing.blogs.com/my_weblog/2009/12/nanotextiles­­­facts­behind­the­ fabrics.html LENDEROVÁ, M., RÝDL, K.  Radostné dětství? Dítě v  Čechách devatenáctého století. 1. vyd.  Praha a Litomyšl : Paseka, 2006. 376 s. ISBN 80­7185­647­9. LENDEROVÁ, M. Z dějin české každodennosti: život v 19. století. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2009.  430 s. ISBN 978­80­246­1683­4. LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví (Kapitoly o ekologickém luxusu). 1. vyd. Brno : Doplněk, 2003. 319  s. ISBN 80­7239­149­6. LOVINS, A. B., LOVINS, L. H., WEIZSÄCKER, E. U. VON. Faktor čtyři: dvojnásobný blahobyt –  poloviční spotřeba přírodních zdrojů. Praha : MŽP, 1996. 331 s. ISBN 80­85368­85­4. MÁCHAL, A. (ed.).  Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno : Rezekvítek ve  spolupráci s Lipkou, 2008. 56 s. ISBN 80­86626­08­3. MAREŠ, P.,  RABUŠIC, L.,  SOUKUP, P.  Analýza sociálněvědních dat  (nejen)  v  SPSS.  1.  vyd.  Brno : Masarykova univerzita, 2015. 508 s. ISBN 978­80­210­6362­4. O'BRIEN,   K.,   OLIVE,   R.,   HSU   Y.­C.,   MORRIS,   L.,   BELL,   R.,   KENDALL,   N.  Life   cycle   assessment:   Reusable   and   disposable   nappies   in   Australia.   Brisbane   :   The   University   of  Queensland, 2009. 14 s. Dostupné z databáze: OAlster.

76

PARKER, W. The 'hygiene hypothesis' for allergic desease is a misnomer. The British Medical  Journal [online]. 2014, roč. 348, s. g5267. [cit. 2015­11­03]. Dostupné z:  http://www.bmj.com/content/349/bmj.g5267 Pleny, děti a my [leták]. Rosa, o.p.s., 2005. Pleny pod lupou [brožura]. Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s., 2011.  POCOCK, S.  Time to Change?  A Study of how parents and carers use disposable and reusable   nappies.   Bristol   :   Environment   Agency,   2005.   69   s.   ISBN:   1844324524.   Dostupné   z:  https://www.gov.uk/government/publications/time­to­change­a­study­of­how­parents­and­carers­ use­disposable­and­reusable­nappies PORKERTOVÁ,  J.  Environmentální   aspekty   rodičovství   –  analýza   internetových  diskusních   fór   věnujících   se   rodičovství.  Bakalářská   práce.   Brno   :   Masarykova   univerzita,   Katedra  environmentálních studií, 2009. 72 s. Dostupné z: www.is.muni.cz/th/220009/fss_b/ RATHJE, W. L.; ZIMRING, C. A. Encyclopedia of consumption and waste: the social science of   garbage.  Thousand   Oaks,   Calif   :   SAGE   Publications,   2012.   ISBN  9781412988193.  Dostupné  z databáze: eBook Academic Collection (EBSCOhost). REICHEL, J.:  Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s.,  2009. 192 s. ISBN 978­80­247­3006­6. ROCKNEY, R. M., CULPEPPER, L., FIGUEIRA, C. G., MIZE, L. W. Diaper Choice ­ Too Costly,  to Bury. Clinical Pediatrics, 1991, roč. 30, č. 8, s. 472­477. ISSN 0009­9228. Dostupné z databáze:  MEDLINE Complete. ROUŠAVÁ, Š.  Towards Environmental Sustainability: Hemp Enterprises in the Czech Republic.   Diplomová  práce.   Brno   :   Masarykova  univerzita,   Katedra   environmentálních  studií,   2011.   98  s.  Dostupné z: www.is.muni.cz/th/33471/fss_m/ RUIZ PÉREZ, M., GUTIERREZ RODRIGUEZ, L., YANG, X., XIE, J., FU, F.  From basic raw  material goods to cultural and environmental services: the Chinese bamboo sophistication path.  Ecology & Society [online]. 2014, roč. 19, č. 4, s. 1­10. [cit. 2015­09­05]. DOI 10.5751/ES­06701­ 190403. Dostupné z: http://www.ecologyandsociety.org/vol19/iss4/art3/ RYAN, C. J.,  DURNING, T. A.  Stuff: The Secrect Lives of Everyday Things.  Seattle : Northwest  Environment Watch, 1997. 86 s. ISBN 1­886093­04­0. SAU­FUN   NG,   F.,   SENTHILKANNAN   MUTHU,   S.,   LI,   Y.,   CHI­LEUNG   HUI,   P.  A   Critical  Review on Life Cycle Assessment Studies of Diapers. Critical Reviews in Environmental Science   and Technology, 2013, roč. 43, č. 16, s. 1795­1822. DOI 10.1080/10643389.2012.671746. Dostupné  z databáze: Environment Complete. SMITH, V.  Dějiny čistoty a osobní hygieny. Praha : Academia, 2011. 458 s. ISBN 978­80­200­ 1885­ 4.

77

SNEDDON,   J.,  ROLLIN,   B.  Mulesing   and   Animal   Ethics.   Journal   of   Agricultural   & Environmental Ethics, 2010, roč. 23, č. 4, s. 371­386. DOI 10.1007/s10806­009­9216­z. Dostupné  z databáze: Environment Complete. SOUKUPOVÁ, V. Snížení množství odpadů v obcích? Jednoduché, efektní, reálné! [online]. 27. 4.  2007. [cit. 2015­11­06]. Dostupné z: http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/63732/  SOUKUPOVÁ, V.,  SOUKUPOVÁ, J., CHADIMOVÁ, A.  Dětské pleny – novinky, terminologie.  Pediatrie   pro   praxi  [online].  2007,   roč.   8,   č.   5,   s.   288–289.   [cit.   2015­05­12].   Dostupné   z:  http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped­200705­0014.php SOUKUPOVÁ, V.,  SOUKUPOVÁ, J., CHADIMOVÁ, A.: Dětské pleny – výhody a  nevýhody  jednotlivých typů a druhů. Příslušenství k plenám. Pediatrie pro praxi [online]. 2007, roč. 8, č. 6, s.  349   –   350.   [cit.   2015­05­12].   Dostupné   z:  http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped­200706­ 0017.php STRUNECKÁ, A., PATOČKA, J. Doba jedová. 1. vyd. Praha : Triton, 2011. 295 s. ISBN 978­80­ 7387­602­9. SUTTON, M. B.,  WEITZMAN, M. Baby Bottoms and Environmental Conundrums: Disposable  Diapers and the Pediatrician. Pediatrics. 1991, roč. 88, č. 2, s. 386­389. ISSN 0031­4005. Dostupné  z databáze: EBSCOhost. ŠČASNÝ, M., URBAN, J.,  ZVĚŘINOVÁ, I. : Environmentally Significant Behaviour in the Czech   Republic: Energy, Food and Transportation. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013. 257 s. ISBN 978­80­ 246­2076­3. ŠVEJCAR, J. Péče o dítě. 4. vyd. Praha : Avicenum, 1985. 343 s. Test   alternativních   pracích   prostředků.  DTest  [online].   03/2013.  [cit.   2015­11­03].  Dostupné   z:  https://www.dtest.cz/clanek­2768/test­alternativnich­pracich­prostredku­2013  URBAN,   J.  Predicting   proenvironmental   behaviours:   comparison   of   the   theory   of   planned  behaviour and Campbell’s paradigm. Presented at the 11th Biennial Conference on Environmental  Psychology, 2015, Groningen. VAIL, B. J.  Running on the garbage treadmill: An environmental sociological analysis of illegal   municipal   waste   shipment   from   Germany   to   the   Czech   Republic.  Dizertační  práce.   Brno   :  Masarykova   univerzita,   Katedra   environmentálních   studií,   2008.   Dostupné   z:  www.is.muni.cz/th/169446/fss_d/ VERONICA. Dětské pleny (Není plenka jako plenka...) [online]. Aktual. 2015­13­11. [cit. 2015­13­ 11].  Dostupné z:  http://www.veronica.cz/?id=216 WAGNER, S. A. Understanding green consumer behavior: a qualitative cognitive approach. 1. vyd.  London : Routledge, 1997. 288 s. ISBN 0­415­15732­3.

78

ZÁKON č. 185 ze dne 15. května 2001, o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: Sbírka  zákonů České republiky. 2001, částka 71, s. 4074­4113. 

79

Seznam tabulek Tab. 3.1 Závěry LCA studií z let 1990 – 2005, srovnávající látkový a jednorázový plenkový systém (Sau-fun Ng a kol., 2013)...................................................................................................................40 Tab. 3.2 Porovnání vlivu plen za 2,5 roku užívání (Bálešová, 2006).................................................42 Tab. 3.3 Spotřeba vody a energie látkových plen za 2,5 roku – porovnání scénářů (Aumônier a kol., 2008) ..................................................................................................................................................46 Tab. 3.4 Porovnání environmentálního dopadu obou plenkových systémů za 2,5 roku užívání (Aumônier a kol., 2008) ....................................................................................................................47 Tab. 3.5 Porovnání environmentálního dopadu jednorázového plenkového systému a látkového systému praného doma a komerčně za 2,5 roku užívání (O'Brien a kol., 2009) ...............................49 Tab. 4.1 Zastoupení věkových skupin dětí, které jsou v plenkách, v rámci celého výzkumného souboru...............................................................................................................................................57 Tab. 4.2 Rozložení respondentů dle velikosti obce...........................................................................58 Tab. 4.3 Rozložení respondentů dle stupně dosaženého vzdělání.....................................................58 Tab. 4.4 Chování sledované na celém souboru - napozorovaná četnost (N = 572)............................59 Tab. 4.5 Průměrný počet jednorázových plen za týden......................................................................60 Tab. 4.6 Další produkty na vícero užití - napozorovaná četnost (N = 572)........................................61 Tab. 4.7 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního plenkování a obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (N = 572)............................................62 Tab. 5.8 Rozložení respondentů dle podílu používaných látkových plen v jejich plenkové praxi . . .62 Tab. 4.9 Látkové pleny, jejich materiál a další produkty souvisící s „látkováním“ - chování sledované na části souboru (n = 490).................................................................................................64 Tab. 4.10 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – agregovaná proměnná - napozorovaná četnost (n = 490).................................................................................................................................64 Tab. 4.11 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – praní - napozorovaná četnost (n = 490) ............................................................................................................................................................65 Tab. 4.12 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – sušení a žehlení - napozorovaná četnost (n = 490).................................................................................................................................65 Tab. 4.13 Volba pracího prostředku a napozorovaná četnost (n = 490).............................................66 Tab. 4.14 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního látkového plenkování a obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (n = 490)...........................67 Tab. 4.15 Situace, kdy rodič, který kombinuje látkové pleny různou měrou s jednorázovými, volí plenu jednorázovou (n = 375).............................................................................................................68

80

Příloha DOTAZNÍK PRO RODIČE S MALÝM DÍTĚTEM, KTERÉ JE V PLENKÁCH

Dobrý den, jmenuji   se   Soňa   Kubíčková   a   na   Fakultě   sociálních   studií   Masarykovy   univerzity   v   Brně   píši  závěrečnou práci, která se zabývá používáním dětských plen. V rámci tohoto výzkumu realizuji  i krátké šetření. Chtěla bych Vás nyní požádat o vyplnění krátkého dotazníku (10 minut), který se  týká právě péče o děti a používání dětských plen. Dotazník  je  anonymní  a Vaše   účast v  šetření  je  dobrovolná.  Data  ze  šeření  budou využita  pro  potřeby mé práce a jako podklad pro odborný článek.  Předem Vám děkuji za vyplnění dotazníku. Pokud máte k dotazníku nějaké otázky, ráda Vám na ně odpovím. Soňa Kubíčková, email: [email protected]

81

1. V kolika procentech případů používáte jednorázové pleny?  100 % jednorázové pleny  , více než 50 % jednorázové pleny  , 50 – 25 % jednorázové pleny ,  24 – 5 % jednorázové pleny  ,  méně než 5 % jednorázové pleny  , používám výhradně látkové  pleny  pokud používáte výhradně jednorázové pleny, přeskočte prosím k otázce č. 16 pokud výhradně látkujete, přeskočte prosím k otázce č. 3 2. V jakých situacích použijete plenu jednorázovou (lze zatrhnout více možností)?  na noc  ,  při nemoci dítěte  ,  při nemoci vlastní  , na ven  ,  při delších cestách  ,  když mám moc práce a nestíhám , když o dítě pečuje někdo jiný , jiné:... 3. Používáte jako další vrstvu látkových plen separační vložky? ano, převážně jednorázové / ano, převážně pratelné / ne 4. Pokud používáte jednorázové separační vložky, jak s nimi po použití většinou naložíte (lze zatrhnout max. 2 možnosti)? spláchnu do WC , vyhodím do koše , zkompostuji , vyperu a ještě použiji jiné: ..................... 5. Z jakých materiálů používáte kalhotkové, čtvercové nebo vícevrstvé pleny (lze zatrhnout více možností)? bavlna , bambus , konopí , jiné: ..................... 6. Používáte pleny z bio materiálů? výhradně , spíše ano , spíše ne , vůbec

82

7. Zatrhněte, jaké značky látkových plen konkrétně máte: Anavy , Baby Lucy , Bambino Mio , Bamboolik , Disana , Ella's House , GroVia , Haipa-daipa , Imse Vimse , Kikko , Libštátské , Lotties , Manymonths , Petit Lulu , Popolini , Skapi , Tots bots , T-tomi , Unuo , Jiné: ..................... 8. Kupoval/a jste alespoň 50% plen, které v současnosti používáte, jako nové?    ano   / ne  9. Čekáte s praním plen, dokud jich nemáte dost, abyste jimi naplnil/a celou pračku?  ano  / ne  10. Kdy pleny vyváříte (lze zatrhnout více možností) ? vždy , v šestinedělí , do 3 měsíců dítěte , pokud je dítě (jakkoli staré) nemocné , nikdy , jiné: ..................... 11. Jaký prací prostředek na praní plen běžně používáte? běžný prací prostředek (včetně těch na dětské prádlo) , ekologický prací prostředek , mýdlový sliz 12. V případě, že používáte ekologický prací prostředek, prosím, vypište značku:…........ 13. Jak nejčastěji odstraňujete skvrny z plen? Zatrhněte prosím jednu možnost: běžným odstraňovačem skvrn , ekologickým odstraňovačem skvrn   , běžným mýdlem na praní , žlučovým mýdlem , na sluníčku , skvrny neřeším , jiné: ..................... 14. Sušíte pleny v sušičce? ano, převážně  ,  ano, občas  , ne, nikdy  15. Žehlíte čtvercové pleny (lze zatrhnout více možností)? vždy , v šestinedělí , do 3 měsíců dítěte , pokud je dítě (jakkoli staré) nemocné , nežehlím vůbec , jiné: .....................

83

16. Kolik cca kusů jednorázových plen jste spotřeboval/a za poslední týden (napište prosím  nezáporné číslo)? .....................  17. Pokud používáte jednorázové pleny, jaké značky nejčastěji kupujete? Zatrhněte, prosím: jednorázové pleny nekupuji , Albert Quality , Babylove aktiv plus , Babylove nature , Bambo Nature , Beaming baby  , Bella Baby Happy  , Helen Harper  , Kaufland  , Lidl  Toujours  , Moltex nature  , Naty Nature Babycare  , Pampers  ,   Penny Babytime  , Tesco Value  , Jiné:...  18. Používáte některé z následujících věcí? Prosím, zaškrtněte které: látkový pytlík na uskladnění použitých plen , jednorázové vlhčené ubrousky  , menstruační  kalíšek  , látkové vložky , láhev na pití pro opakované použití , látkové pytlíky na svačinu, zeleninu apod. 19. Napište prosím, do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky: Látkové pleny vnímám jako součást prevence vzniku opruzenin: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Látkové pleny vyjdou dráž než jednorázové pleny: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Látkové pleny jsou zdravější pro mé dítě: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Vzhled látkových plen je ošklivý: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Látkové pleny jsou oproti jednorázovým šetrnější k přírodě: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne

84

20. Jsme téměř na konci dotazníku. Nakonec bych Vám nyní předložila sérii výroků, které zjišťují, jak často děláte některé aktivity. Uveďte prosím u každého z těchto výroků, jestli ve Vašem případě platí. Finančně podporuji organizace, které se věnují ochraně životního prostředí. ano  / ne Kupuji nápoje ve vratných láhvích. ano  / ne  Kupuji exotické ovoce (pomeranče, banány, mandarinky, ananasy apod.).

ano  / ne 

Jezdím na kole nebo hromadnou dopravou do práce nebo do školy. ano  / ne  Na krátké cesty v okolí bydliště (do 30 km) jezdím veřejnou dopravou nebo na kole. ano  /ne  Na záchodě nebo v koupelně mám chemický osvěžovač vzduchu. ano  / ne  Velmi špinavé prádlo peru bez předpírky. ano  / ne  V každodenním životě se obejdu bez automobilu. ano  / ne  Už se mi stalo, že jsem někomu vyčetl neekologické chování. ano  / ne  Staré baterie vyhazuji do směsného odpadu. ano  / ne  Jezdím automobilem na výlety. ano  / ne  Používám změkčovače prádla. ano  / ne  21. Do jaké věkové kategorie patří Vaše dítě/ děti, které je/ jsou doposud v plenkách (udáno v měsících)? 0-6

, 7-12 , 13-18 , 19-24 , 25-30 , 31-36 , více jak 36

22. Vaše pohlaví: Ž / M 23. Kolik je Vám let? .......... 24. Jak velké je Vaše bydliště (dle počtu obyvatel)? 0 – 1 999 , 2 000 – 4 999

, 5 000 – 19 999 , 20 000 – 99 999 , 100 000 – 400 000 , více

jak 400 000 25.   Nejvyšší  dosažené   vzdělání:   základní   ,  střední   bez   maturity   ,   střední   s   maturitou   ,  vysokoškolské   

85

Fakulta sociálních studií

pro:

Soňa Kubíčková

MASARYKOVA UNIVERZITA Katedra environmentálních studií Zadání diplomové práce MAGISTERSKÉ UČO:

180027

imatr. roč.: 2009

Vedoucí katedry Vám ve smyslu studijních předpisů o státních závěrečných zkouškách určuje Téma diplomové práce: Environmentální aspekty dětských plen Téma diplomové práce v angličtině: Environmental aspects of nappies Zásady pro vypracování: Posluchač(ka) zpracuje magisterskou diplomovou práci při využití všech svých věcných i metodologických znalostí a dostupné literatury. Nedílnou součástí práce jsou i její stručná anotace, index a seznam použité literatury (blíže viz "Pravidla k vypracování diplomové práce”). Rozsah diplomové práce: 18 000 - 29 000 slov. Pokyny pro vypracování: Cíle práce: V práci analyzujte současný trend návratu látkových plen. Čím je používání této environmentálně šetrnější „alternativy“ motivováno? Pokuste se prozkoumat a posoudit, jak dalece jsou ještě dnešní moderní látkové pleny z nových materiálů environmentálně příznivé. V rámci průzkumu mezi matkami používajícími látkové pleny, vysledujte, do jaké míry se jedná o výraz uvědomělého environmentálně šetrného přístupu a do jaké míry například o módní záležitost. Jsou rodiče v používání látkových plen důslední a je to vůbec v dnešní době a v našem prostředí možné? Lze posoudit, jaký je potenciál, aby se tento trend rozšířil mezi většinovou společnost? Téma přebalování obecně souvisící s hygienou dětí také zmapujte z hlediska různých kultur a z hlediska historického. Osnova: Úvod, metodologie Teoretické ukotvení práce Praktická část práce – analýza trhu s dětskými plenami, průzkum mezi matkami používajícími látkové pleny, výsledky a interpretace zjištěných informací Diskuse Shrnutí a závěry Ve své práci posluchač(ka) vyjde především z těchto zdrojů: Librová, H.: Vlažní a váhaví (kapitoly o ekologickém luxusu). Brno: Doplněk, 2003 Noorman, K. J. . Uiterkamp, T: S.:  Green Households? Domestic Consumers, Environment and Sustainability.   London: Earthcan Publications, 1998 Ryan, C. J. ­ Durning, T.: Stuff. The Secret Lives of Everyday Things. Seattle/Washington: Northwest Environment  Watch, 1997 Wagner, S. A.:  Understanding Green Consumer Bahaviour. A qualitative Cognitive Approach.  London: Routledge,  1997 Webové stránky organizace ROSA – www.ekodite.rosacb.cz

Určený vedoucí diplomové práce:

Datum zadání:

………………………… ..………………………… podpis vedoucího DP doc. Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D. Mgr. Kateřina Rezková                                                      vedoucí katedry ES 

1