Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Diplomová práce Environmentální aspekty dětských plen
Bc. Soňa Kubíčková Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Rezková Brno, 2015
Čestné prohlášení Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně pod odborným vedením a za použití literatury a zdrojů, které řádně uvádím. V Brně dne 11. 12. 2015 Rozsah hlavního textu s poznámkami, bez anotace, obsahu, seznamu literatury a příloh je 21 580 slov.
…................................... Soňa Kubíčková
Děkuji
Mgr. Kateřině Rezkové za laskavé vedení. Mgr. Evě Fraňkové, Ph.D. za rady a nasměrování dál. Mgr. Janu Urbanovi, Ph.D. za ochotu a čas, který mi věnoval. Nataše Foltánové za naťuknutí tématu a za její štědrost. Kamarádkám za podporu, zejména kamarádce Alence, skvělé mámě dvou báječných dcer, která často brávala pod křídla i dítko mé. Mému muži Lukášovi, bez něhož bych nezačala znovu studovat a který mi byl po celou dobu mého vleklého snažení velikou oporou. Dceři Libuši, která mi připomíná, co je opravdu důležité. Sama sobě, že jsem se vzmohla a vytrvala.
Anotace Práce se skládá z teoretické a praktické části. V úvodu teoretické části se věnuji obecně konceptu environmentálně šetrného chování, postojům a principům environmentálně šetrného produktu. Poté se zaměřuji na dětské pleny a pojímám je v kontextu sociálním, historickém a zdravotním a odkrývám některé jejich environmentálně sporné body. Teoretickou část uzavírám konkrétními výstupy aktuálních analýz životního cyklu plen. V praktické části se opírám o obecnou teorii Campbellova paradigmatu. Na výsledcích dotazníkového šetření, které jsem prováděla mezi rodiči malých dětí, ukazuji, jakou měrou má obecný environmentální postoj vliv na environmentálně šetrnější používání dětských plen.
Klíčová slova: Environmentálně šetrné chování, environmentální postoj, dětské pleny, posuzování životního cyklu, Campbellovo paradigma
Abstract
The thesis is divided into practical and theoretical parts. The introduction of the theoretical part is focused in general on the concept of environmentally sound behavior, attitudes and principles of environmentally sound product. Subsequently, the children's nappies are treated in the context of social, historical, and health concern and some of their environmentally controversial points are revealed. The theoretical part is closed by particular outputs of the current life cycle assessment studies on nappies. In the practical part, I rely on the general theory of Campbell's paradigm. I present the results of the research survey conducted among parents of young children, which illustrate to what extent the general environmental attitude has an impact on the environmentally sound usage of nappies.
Key words: Environmentally sound behavior, environmental attitude, children's nappies, life cycle assessment, Campbell's paradigm
3
Obsah Úvod .................................................................................................................................................5 Struktura práce..................................................................................................................................7 1 Udržitelná spotřeba ......................................................................................................................8 1.1 Environmentálně šetrný produkt – vzorce výroby (udržitelnost shora)...............................10 1.2 Ekospotřebitel jako kutil a „Alarm 1201“ vzorce spotřeby (udržitelnost zdola)...............13 1.3 Jak environmentální chování měřit?....................................................................................16 2 (Nejen) opravdové pleny pod lupou............................................................................................18 2.1 Svoboda volby – v pemprsce či v bavlnce?.........................................................................18 2.2 Přebalování do látkových plen jako ekologicky luxusní aktivita........................................21 2.3 Historie................................................................................................................................23 2.3.1 Znovuobjevení látkových plen.....................................................................................25 2.4 Kulturní okénko..................................................................................................................26 2.5 Hygiena ..............................................................................................................................27 2.6 Péče o pleny .......................................................................................................................30 2.7 Jak vypadá moderní látkový plenkový systém AIO, SIO nebo čtverec?..........................32 2.8 Materiály.............................................................................................................................33 3 Dětské pleny pod drobnohledem ...............................................................................................38 3.1 LCA ....................................................................................................................................38 3.2 LCA analýzy environmentálního dopadu dětských plen....................................................39 3.2.1 Česká studie ................................................................................................................40 3.2.2 Britské studie ..............................................................................................................42 3.2.2.1 Čas přebalit? ........................................................................................................42 3.2.2.2 Britská LCA studie..............................................................................................43 3.2.3 Australská LCA studie ................................................................................................48 3.2.4 Výstup aktuálních LCA analýz dětských plen ...........................................................50 4 Výzkum ......................................................................................................................................51 4.1 Cíl práce a hypotéza.............................................................................................................51 4.2 Metodologie.........................................................................................................................51 4.2.1 Účastníci a sběr dat......................................................................................................51 4.2.2 Měření proměnných.....................................................................................................52 4.2.3 Metoda analýzy dat......................................................................................................55 4.3 Výsledky..............................................................................................................................57 4.3.1 Charakteristika zkoumaného souboru..........................................................................57 4.3.2 Testy prováděné na celém souboru..............................................................................58 4.3.3 Testy prováděné na části souboru, který „látkuje“......................................................62 4.4 Diskuse................................................................................................................................69 Závěr..................................................................................................................................................72 Jmenný rejstřík.................................................................................................................................73 Bibliografie........................................................................................................................................74 Příloha................................................................................................................................................81
4
Úvod Pleny patří z environmentálního a zdravotního hlediska zřejmě k nejspornějším dětským produktům moderní doby (po boku s umělou dětskou výživou). Během 20. století se dětské pleny (spolu s dalšími produkty souvisícími s dětstvím) staly „medikalizovaným a komercionalizovaným multimiliardovým průmyslem ležícím v rukou byznysu“ (Rathje, Zimring, 2012: 61, 63). Jsou jedním z nejčastějších témat z oblasti rodičovství a péče o dítě a představují jak silné ekologické téma, tak citlivé téma z oblasti hygieny a zdraví nejmenších dětí. Nejsou tématem triviálním, protože na první pohled nemají jednoznačné řešení. Na různých úrovních se vedou diskuse, který plenkový systém jednorázový či látkový – má větší, nebo naopak menší dopad na životní prostředí. Jak ukazuje práce J. Porkertové (2009) Environmentální aspekty rodičovství, téma environmentálně šetrnějších plen je nejčastěji probíraným ekologickým tématem na zkoumaných rodičovských internetových diskusních fórech, kdy průměrně 53 % diskutujících k tématu mělo kladné zkušenosti s plenami látkovými, naopak 22 % diskutujících se stavělo proti nim a zpochybňovalo jejich energetickou náročnost nebo je odsuzovalo z důvodu nehygieničnosti. Environmentalisté jako hlavní argument pro používání látkových plen zdůrazňují právě jejich environmentální šetrnost – viz článek R. Edwardse (2002) Návrat látkových plenek a článek V. Hejzlarové a M. Macha (2004) Odvrácená strana plenek. Ekologické poradny doporučují přebalování do látkových plen jako environmentálně šetrnější variantu (Ekospotřebitel, Veronica). Propagačním materiálem, který téma plen podává přístupnou formou, představuje brožura Pleny pod lupou (nejnovější vydání je z roku 2011) českobudějovické neziskové organizace Rosa, která se problematice plen věnuje od roku 2004. V brožuře jsou srovnávány environmentální dopady obou plenkových systémů a na jedné stránce jsou udány tipy, „jak snížit zatížení životního prostředí výběrem a způsobem použití dětských plenek“. Na jedné straně stojí doporučení, na straně druhé však běžná, všednodenní praxe. Rodičovství můžeme obecně označit za prubířský kámen environmentálních ctností (míněno však s patřičným nadhledem). I u lidí, kteří již po nějakou dobu záměrně vedou environmentálně šetrný způsob života, se v různé míře mění vzorce spotřeby, když se jim narodí dítě – tato v dnešní době dosti „nákladná investice“. L. Černická (2004) ve své práci Environmentální aspekty spotřeby spojené s rodičovstvím kvalitativně zkoumala šest environmentálně žijících rodin s jedním dítětem do dvou let a ohledně plen dochází u zkoumaného vzorku k závěru: „Jedna matka používá výhradně látkové pleny, tři matky používají převážně látkové, jedna matka oba druhy střídá, jedna používá 5
pouze jednorázové pleny.“ (tamtéž: 73) Míru environmentálně šetrného chování můžeme dobře pozorovat právě na rodičích používajících látkové pleny – zda jejich výběr a péče o ně splňuje parametry environmentálně šetrné spotřeby a do jaké míry je střídají s plenami jednorázovými, které jsou vnímány jako environmentálně méně šetrná varianta. Druhým argumentem pro používání látkových plen je hledisko zdravotní, kdy oblast zdraví se v případě dětských plen do značné míry s oblastí environmentální šetrnosti prolíná, a obě oblasti můžou zároveň stát proti sobě viz používání desinfekce a energeticky náročné vyváření a žehlení z důvodu docílení sterilnosti plen. Třetím argumentem pro používání látkových plen je hledisko ekonomické, kdy lze navíc sledovat tendence k bazarovému nákupu látkových plen a k jejich opakovanému používání a dědění z dítěte na dítě. Ovšem počáteční investice do moderních látkových plen může být nemalá, zejména pokud se jedná o environmentálně šetrnější varianty z ekologických materiálů. To, co bylo dříve v naší zemi jedinou možnou variantou přebalování dětí, je dnes alternativou a do jisté míry může představovat alternativu dosti luxusní. Na trhu je veliká nabídka rozličných výrobců a prodejců látkových plen a na první pohled vypadá situace s látkovými plenami dost složitě, díky čemuž vznikla například i instituce látkovacích poradkyň a je možné o přebalování do látkových plen absolvovat kurz s názvem „Zdravé přebalování“ (což naprosto zapadá do dnešní doby plné profesionální mentorů, kteří nabízejí pomoc v nejrůznějších oblastech života). Dokonce se objevily i půjčovny celé plenkové výbavičky, aby si rodič mohl vyzkoušet typ plen, který bude jemu a dítěti nejvíce vyhovovat. Ve své práci jsem se rozhodla prozkoumat, do jaké míry jsou různé současné formy přebalování do látkových plen environmentálně šetrné. Mým cílem je prozkoumat vědecké studie, staré příručky a chování současných rodičů a poodkrýt některé sporné body této ekospotřebitelské problematiky. Při zkoumání této oblasti se nemohu vyhnout konfrontaci s plenami jednorázovými a často je budu v práci zmiňovat, ačkoli primárně mě zajímají pleny látkové. Součástí mé práce je výzkumná část, kde se pokusím ukázat, jak obecný environmentální postoj rodičů ovlivňuje jejich způsob používání dětských plen.
6
Struktura práce Předkládaná práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretické zarámování dané problematiky uvádím kapitolou 1 o environmentálně šetrném chování, které obnáší uvědomělé nakupování produktů, jež v různé míře splňují principy udržitelnosti. V kapitole 2 již nahlížím konkrétně dětské pleny jako produkty zasazené v kontextu moderní společnosti a látkové pleny pojímám jako ekoluxusní variantu moderního přebalování. Tato forma přebalování je zároveň vnímána mnohými současnými lidmi jako archaická, proto věnuji v jedné podkapitole pozornost historickému vývoji podoby látkových plen. Dále se plenám věnuji z hlediska zdraví a hygieny, které se v oblasti péče o dítě (ale také v oblasti ochrany přírody) zdají být zcela zásadní. Na okraj zmiňuji možnosti environmentálně šetrného praní plen, kdy přístup k péči o pleny se také v čase proměňuje. Na konci druhé kapitoly objasňuji, z čeho se skládá moderní látkový plenkový systém a jaké používá textilní materiály. Teoretický rámec uzavírá kapitola 3, ve které se podrobně věnuji environmentálním dopadům dětských plen z pohledu vědeckých analýz, z nichž vyplývají důležité informace a navíc doporučení pro uživatelskou fázi látkových plen. V praktické části práce, v kapitole 4, analyzuji data z dotazníkového šetření. Zkoumaným vzorkem jsou rodiče malých dětí, které jsou v plenkách. V dotazníku se podrobněji zaměřuji na rodiče, kteří ve větší či menší míře používají látkové pleny – sleduji, zda o ně pečují v souladu s pokyny na environmentální šetrnost a zda si vybírají výrobky navržené s ohledem na životní prostředí. Daná kritéria následně hodnotím v souvislosti s obecným environmentálním postojem zkoumaných rodičů. K formální stránce předkládané práce poznamenám, že vycházímli z anglicky psaných zdrojů, uvádím svůj vlastní překlad. Názvy studií a publikací uvádím napsané kurzívou. Stejně tak kurzívou píši některé termíny, které chci v textu zdůraznit. V uvozovkách uvádím kromě přímých citací také hovorovější výrazy, některé metafory či výrazy míněné s ironickým podtextem.
7
1 Udržitelná spotřeba Environmentální problémy spojené s poškozováním životního prostředí jsou důsledkem zaběhnutých vzorců výroby a spotřeby, které charakterizují moderní konzumní společnost tzv. rozvinutých zemí, přičemž jejich tempo rychle dohání tzv. rozvojové země (Ščasný a kol., 2013: 9). Vyjděme z citace z úvodních stránek publikace o metodice posuzování životního cyklu (LCA), jejíž autor přikládá klíčovou roli v působení na životní prostředí spotřebiteli (sama v citovaném úryvku zdůrazním jednu větu): „Zodpovědnost za přítomnost škodlivých látek obvykle přiřazujeme tomu, kdo je do prostředí vypustil, tedy zpravidla výrobním podnikům. Zde ovšem přehlížíme důvody, proč daný výrobce škodlivé látky do prostředí vypouští. Dělá to totiž v důsledku výroby určitého produktu, který si od něj kupuje spotřebitel. Kdyby spotřebitel od výrobce jeho produkty nepožadoval, ten by je nevyráběl, a tudíž by ani do prostředí nevypouštěl odpadní látky. (…) S ohledem na spotřebitele vstupují do hry i faktory, jako je životnost produktu či jeho spotřebitelské vlastnosti. S možností vyjádřit environmentální dopady jednotlivých produktů i ve fázi užívání vstupuje do hry aktivně i spotřebitel.“ (Kočí, 2009: 21)
A k tomu si postavme informaci z jedné ze závěrečných kapitol téže publikace, z níž vychází druhá klíčová role v působení na životní prostředí – role designéra: „Ve fázi navrhování designu nových výrobků je předurčena většina jejich budoucích environmentálních dopadů. Ukazuje se, že až 80 % environmentálních dopadů většiny výrobků je předurčeno již ve fázi jejich navrhování. Je proto smysluplné zaměřit se na otázky interakcí životního prostředí a technosféry již ve fázi designu.“ (tamtéž: 226) Spotřeba a výroba (té předchází právě návrh produktu) jsou dvě strany jedné mince a, slovy sociologa Jeana Baudrillarda, jsou součástí jednoho stejného procesu, kterým je „rozpínající se reprodukce produktivních sil a jejich kontrola“ (Baudrillard, 1998: 82). Avšak spotřebitel je v poněkud oslabenější roli, protože původně nebyly technologickoekonomické inovace jako motor permanentní společenské změny součástí rozhodovacího a monitorovacího procesu a běžný občan se jim nemohl vzepřít a nemohl je kontrolovat (Beck, 1992: 228). Hesla moderní doby, jako čistší produkce a (trvale) udržitelný rozvoj1, jejichž cílem je ekologická efektivita a uspokojování potřeb současných i budoucích generací, aniž by se snižovala biodiverzita a narušovaly přirozené funkce ekosystémů, jsou záležitostí nařízení shora. Sám pojem „udržitelný rozvoj“ je spíše vágním 1
„Pojem poprvé použit ve zprávě Naše společná budoucnost z roku 1987, kterou předložila Valnému shromáždění OSN komise vedená norskou ministerskou předsedkyní Gro Harlem Brundtland.“ Jeho definice je ukotvena v Zákoně č. 7 17/1992 o životním prostředí. (Máchal, 2008: 47)
8
úřednickým pojmem, který se v praxi projevuje v podobě obecných nařízeních, například limitů chemických látek v potravinách či v ovzduší. V praxi jsme tak svědky spíše „legalizovaného“ znečišťování životního prostředí než jeho ochrany, s vědomím toho, že továrny, firmy, instituce i jedinci vypouští do okolí různě nebezpečné látky, ale pokud nepřekročí zákonem či vyhláškou stanovený limit, technicky vzato se nechovají neekologicky. V rozhodujících procesech a regulačních nařízeních vlády a průmyslu není zahrnut běžný spotřebitel. Jako hlavní hodnota moderních průmyslových společností je vnímán nepřetržitý ekonomický růst. Tzv. „koalice růstu“, složená z firem, státu a pracovníků, věří, že právě ekonomický růst přispívá ke společenskému dobru, neboť díky finančním zdrojům lze degradované přírodní zdroje napravovat. Tomuto pojetí oponují zastánci teorie Treadmill of Production (běžící pás výroby), jež je jedním z proudů environmentální sociologie a kterou vyvinul americký sociolog Allan Schnaiberg. Zastánci této teorie poukazují na to, že národní hospodářství vyrábí stále více produktů, které mají zlepšovat kvalitu života lidí, ale zároveň jsou ve výrobních procesech využívány a ničeny přírodní zdroje a životní prostředí je následně zatíženo vzniklým odpadem. Výsledkem je, že v takto nastaveném systému jsou globální environmentální problémy v podstatě neřešitelné, protože spotřebitel nemá příliš možnost změnit své spotřební návyky a ani bojkotem určitého produktu nemá šanci příliš ovlivnit předem nastavené výrobní procesy. (Vail, 2008) I na „běžícím pásu“ moderní společnosti existují však lidé, tvořící dosti heterogenní skupinu, kteří „jsou naopak přesvědčeni, že jsou aktivními hybateli svého života a dokážou ovlivnit okolní svět“ (Krajhanzl, 2015: 133). Lidé, kteří nespatřují hlavní hodnotu v ekonomickém růstu a svým každodenním proenvironmentálním chováním a ekoefektivnějším řízením domácnosti přispívají různou měrou ke kolektivnímu dobru, tvoří onu pomyslnou, symbolickou „kapku v moři“. Tito zcela konkrétní jedinci (ukotvení v daném sociohistorickoekonomickém kontextu) činí zcela konkrétní, specifické aktivity zdola, jejichž společným jmenovatelem je (trvale) udržitelný život, slovy Josefa Vavrouška: „Při hledání hodnot pro trvale udržitelný život bychom se měli zaměřit především sami na sebe, na hodnoty dominující v evropskoamerické (nebo chceteli ,severozápadní‘) civilizaci, jejíž jsme součástí. Nejen proto, že jen tak můžeme změnit svoje vlastní chování a tím řešit problémy našeho regionu, ale také proto, že právě tato civilizace dnes rozhodujícím způsobem ovlivňuje dění ve světě. Konstatujemeli tedy neudržitelnost existujících globálních vývojových trendů, musíme zároveň přiznat zásadní podíl evropskoamerických hodnotových systémů na tomto neuspokojivém vývoji. Začnemeli u sebe, můžeme pomoci celému lidstvu.“ (Vavroušek in Keller, 1995: 47)
9
1.1 Environmentálně šetrný produkt – vzorce výroby (udržitelnost shora) Zastřešujícím pojmem této práce je environmentální šetrnost2, v obecné rovině veškerých lidských činností a výrobků. Environmentálně šetrné chování je „takové chování, které je obecně (nebo dle znalostí environmentálních věd) považováno v kontextu dané společnosti jako protektivní způsob environmentálního chování či respektování zdravého životního prostředí“ (Krajhanzl, 2010: 252). Takové chování často není nutně motivováno ochranou životního prostředí (např. šetření vodou a energií v domácnosti z důvodů praktických, ekonomických). V rámci přesného pojmosloví použijeme termín environmentálně šetrné neboli proenvironmentální jednání (proenvironmental action), pokud mluvíme o uvědomělém chování, které je záměrně motivováno ochranou životního prostředí (např. vyhazování baterií do nebezpečného odpadu). (Krajhanzl, 2015: 118119) Environmentálně šetrná spotřeba obnáší pořizování tzv. udržitelných, ekologických produktů i služeb a udržitelné nakládání s nimi, čemuž nutně předchází jejich navržení a výroba. Environmentálně šetrný produkt je „v průběhu celého životního cyklu šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele; jeho kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni.“3 V orientaci mezi jednotlivými výrobky pomáhá spotřebiteli environmentální značení výrobků neboli ekoznačení (ecolabelling), které je „viditelným výsledkem certifikace ekologicky šetrných výrobků, tedy spolehlivým pomocníkem při nakupování“ (Máchal, 2008: 22). Mezinárodní organizací bdící nad principy ekoznačení je nevládní nezisková organizace Světová síť označování ekologicky šetrných výrobků (Global ecolabelling network, GEN). Na trhu se můžeme setkat s nejrůznějšími symboly a logy, jejichž množství je často až matoucí. Častou značkou, která bývá zaměňována s ekoznačkou, je Zelený bod, který označuje obal, za nějž byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu, ale již nezaručuje, že celý produkt jím označený je v průběhu celého životního cyklu environmentálně šetrnější. Dalším běžným logem je zákonem nařízené značení často negativního charakteru jako např. obrázek mrtvé ryby a stromu, identifikující produkt obsahující látky nebezpečné pro životní prostředí. Na druhé straně stojí dobrovolná značení produktů sloužící jako pozitivní nástroj marketingu, a mezi ně patří i certifikované ekoznačky, které udělují nezávislé organizace (třetí 2
3
Pro úplnost jako možná synonyma k druhému slovu uvádím příznivost, ohleduplnost, odpovědnost a z angličtiny bych převzala přátelskost, která poměrně dobře vystihuje onen žádoucí altruistický vztah ke svému okolí, kterému nechceme ubližovat. Volba slova v hlavní linii textu má evokovat šetření bohatosti přírodních zdrojů i šetření lidské energie, která je jinak vynaložena na vyrábění zbytečných či špatně navržených produktů, následné zacházení s nimi nevyjímaje. V této práci v daném smyslu používám také kratší termín proenvironmentální. V literatuře se dále setkáme s pojmy environmentálně relevantní či signifikantní chování, oboje ve smyslu pozitivním i negativním. Dostupné z: https://portal.gov.cz/portal/podnikani/situace/260/264/4977.html [cit. 2015-11-06].
10
strana). Prostřednictvím marketingu produkt se spotřebitelem komunikuje a různou měrou s ním manipuluje. Standardizované ekoznačení je součástí tzv. zeleného marketingu, který zahrnuje i svévolná značení produktů firmami, které neprošly žádným certifikačním procesem třetí strany (typickým, v současnosti velmi populárním, je například označení produktu jako „domácí“ nebo „bez chemických látek“). Zelený marketing je podstatnou součástí „image“ dané společnosti, která si často sama volí kritéria environmentální šetrnosti svých produktů. Spotřebitel volící environmentálně šetrné produkty by si tedy měl být vědom rozdílu mezi arbitrárně používanou „zelenou“ značkou a certifikovanou ekoznačkou4 (v České republice jsou ekoznačkami Produkt ekologického zemědělství a Ekologicky šetrný výrobek). Druhou podstatnou rolí zeleného marketingu je určování směru vývoje produktů k větší environmentální šetrnosti, který však při úspěšném zacílení na spotřebitele může vyústit paradoxně v nadbytečnou spotřebu daného produktu (dochází k jevu rebound effect neboli efekt odrazu5). (Baumann, Tillman, 2004: 255 – 259) Kdo určuje normu, že daný produkt splňuje požadovaná kritéria environmentální šetrnosti? V západních společnostech se obracíme na vědecké autority, které mají nástroj v podobě metody analýzy životního cyklu, která je abstraktní, vysoce komplexní, pro laika nesrozumitelná (Wagner, 1997: 24, blíže k této metodě viz kapitola 3 LCA). Obecně se zelený marketing pojí do jisté míry právě s LCA metodikou, ačkoli samotné ekoznačení je historicky starší (nejstarší ekoznačkou je německý Modrý anděl z roku 1977). Je však patrné, že přístup LCA metodiky a důraz na životní cyklus produktů se v certifikaci do značné míry odráží. Výstupy LCA analýz, v rámci nichž bývá prováděn i průzkum trhu a preferencí spotřebitelů, komunikují dál svým zákazníkům samotné firmy, nebo je přebírají například nevládní organizace a předávají informace přístupnou formou dál. LCA analýzy jsou obecně chápany jako nástroj na cestě k udržitelnému průmyslu, kdy „heslem environmentálně šetrného designu je navrhování environmentálně šetrných cyklů, nikoli produktů samotných“ (Kočí, 2009: 227). Také Sigmund Wagner, britský sociální vědec a vysokoškolský učitel podnikatelské etiky, ve své studii (blíže kapitola 1.2) úzce vymezuje environmentálně šetrný produkt právě hranicemi LCA metodiky – posuzuje ho pouze z hlediska ekologické šetrnosti a vynechává hledisko etické a politickoideologické6 (Wagner, 1997: 26 ). 4 5 6
Samozřejmě se to netýká např. drobných regionálních producentů, kteří nemají certifikaci, ale u nichž si může věrohodné informace o původu produktu obstarat sám spotřebitel. Efekt odrazu ilustruje příklad, kdy lidé používající méně energeticky náročné žárovky mají tendenci je nechávat déle rozsvícené. Wagner ekologický produkt posuzuje z hlediska jeho působení na natural environment, jakkoli nemůžeme pominout fakt, že takové působení má důsledky zpětně na celou společnost a ekonomiku – např. ekologický čistící prostředek neuvolňuje nebezpečné chemikálie ničící zdraví a nevyžaduje nákladné odstranění z prostředí atd.
11
S naplněním pojmu environmentálně šetrný produkt nám může pomoci Edwin Datschefski, britský konzultant pro udržitelný design, vystudovaný biolog, který ve své knize Absolutní krása udržitelných produktů (Total Beauty of Sustainable Products) rozvádí dopodrobna pět principů environmentální šetrnosti, které jsou ve skutečnosti rozšířením tří pilířů udržitelnosti (pilíř společenský, ekonomický a ekologický „good for people, profits and the planet“). Produkty navržené environmentálně gramotnými designéry s ohledem na životní prostředí jsou dle Datschefskiho „absolutně krásné“ a splňují následujících pět principů: Dle principu cykličnosti má být produkt buď součástí přirozeného přírodního cyklu, vyrobený z obnovitelných zdrojů, které se dají zkompostovat, nebo součástí uzavřeného cyklu vytvořeného člověkem. Energie spotřebovaná na výrobu nebo údržbu daného produktu je z obnovitelných zdrojů (jejichž symbolem je energie ze slunce), čímž splňuje princip solární7. Dle principu efektivity se daný produkt dá vyrobit za použití desetiny energie (a materiálů) oproti minulosti 8. V rámci principu bezpečnosti by produkt a vše související s jeho výrobou a koloběhem nemělo obsahovat nebezpečné chemikálie (zároveň samotný vyhozený, znovu nevyužitý, nerecyklovaný či nerecyklovatelný produkt se stává nebezpečným a prostředí zatěžujícím odpadem). Konečně zmiňme princip sociální, kdy se při výrobě produktu nesmí zneužívat lidská práce, klade se důraz na podmínky fairplay (mzda, pracovní doba, bezpečnost), aktivní spolupráci a účast na rozhodování. Pátý princip lze rozšířit o zajištění důstojných životních podmínek nejen lidí, ale i zvířat, který Datschefski již nezmiňuje9. Datschefski dále nezmiňuje princip lokálnosti, který považuji ve své práci za důležitý, ale jsem si vědoma jeho relativnosti (výrobek může pocházet od českého výrobce, ale jako takový většinou sestává z částí dopravených z různých, často i těžko dohledatelných zdrojů). Všech pět principů pro navrhování dokonale krásných produktů, které Datschefski vyjmenovává, bych shrnula pod princip jeden jediný princip úcty k životu (chceteli k přírodě nebo planetě), jemuž je zároveň, dle mého názoru, nadřazen princip první – prvotní – princip cyklický. Dlužno poznamenat, že sám o sobě etický postoj spojený se soucitem a úctou nestačí a „není zárukou proenvironmentálního chování“, v jehož případě je situace „složitější, neboť lidé jsou následkům svého chování často vzdáleni“ (Krajhanzl, 2015: 130). 7 8
9
Na druhou stranu výroba a likvidace solárních panelů obnáší rizika a turbíny větrných elektráren nejsou bez vedlejších účinků (Librová, 2003: 97, Datschefski, 2001: 42). Německý badatel F. Schmidt-Bleek došel k názoru, že k docílení udržitelných poměrů má být ve vysoce rozvinutých zemích materiálová a energetická efektivita minimálně desetinásobná (Faktor 10), aby tzv. rozvojové země měly dostatečné pole působnosti a „nebyly trýzněny rostoucí materiálovou lavinou“ (Lovins a kol., 1996: 262). Viz požadavky ochránců zvířat na dodržování principů welfare, kdy se neetický chov hospodářských zvířat či pokusy kvůli kosmetice stávají ve společnosti stále více reflektované (Librová, 2003: 113) .
12
Klíč k oné „modle“ udržitelnosti spatřuje Datschefski v technokratickém řešení (avšak s ohledem na sociální princip), jehož ústřední roli hraje environmentálně gramotný designér navrhující po všech stránkách krásné produkty splňující principy udržitelnosti. Avšak, dle Datschefskiho, pouze 1 z 10 000 výrobků splňuje kritéria environmentální šetrnosti (a ne vždy 100% všechny). Denodenně se obklopujeme nevhodně navrženými a vyrobenými věcmi, které se budou likvidovat s nulovým nebo částečným ohledem na životní prostředí, vláčí s sebou přetěžký ekologický tlumok10 a jsou zdrojem vleklých, komplexních, těžko řešitelných environmentálních problémů. Takovéto produkty v sobě mají podle Datschefskiho skrytou ohavnost11. Tudíž je nadále na environmentálně uvědomělém spotřebiteli – jeho role je klíčová –, aby vyvinul úsilí a po vzácném, environmentálně šetrném produktu pátral a jeho výrobu svou zvýšenou poptávkou vyžadoval (tak jednoduché, přímočaré to ale není a může docházet i k nezamýšleným důsledkům typu efektu odrazu), nebo se do jeho výroby dokonce aktivně zapojoval.
1.2 Ekospotřebitel jako kutil a „Alarm 1201“ vzorce spotřeby (udržitelnost zdola) Environmentálně šetrné chování, bezpochyby vyžaduje znalost (viz Librová, 2003: 86, 93 – 95), a environmentálně šetrná spotřeba si žádá znalost aplikovatelnou v praktickém, všednodenním životě. Wagner (1997) ve své kognitivní kvalitativní studii ekospotřebitelského chování vznáší výzkumnou otázku: „Jak zelený konzument (green consumer) řeší ‚nakupovací dilema (shopping problem)‘, s jakou obratností a chytrostí?“ Wagner používá pojem zelený konzument bez negativní konotace. Zelený konzument však zároveň značí spotřebitele, který je v zajetí zeleného konzumerismu, jenž je chápán jako nadbytečný a volící sporné produkty, stojící spíše na zacílené reklamě (zeleném marketingu), než na skutečné změně chování, a lze ho vnímat jako činnost nereflektovanou, bez dostatku potřebných informací (Librová, 2003: 41, Durning, 1992: 1245). Pro naše potřeby zvolím termín ekospotřebitel, který chápu jako neutrální. Wagner přirovnává daný problém s nakupováním k historické situaci řešení problému s názvem „Alarm 1201“: Pár minut před tím, než se v roce 1969 Neil Armstrong a Edwin Aldrin chystali přistát na povrchu měsíce, spustil monitor Apolla chybu „Alarm 1201“. Informace ihned doletěla do 10 Ekologický tlumok (ecological rucksack) vyjadřuje celkové množství materiálu, které bylo potřeba na výrobu daného produktu, od něhož se odečte hmotnost výsledného, prodávaného produktu. Termín poprvé použil v roce 1994 Schmidt-Bleek (Lovins a kol., 1996: 261). 11 Hidden ugliness – nabízí se i překlad škaredost a ošklivost, ale na mysl vytane známé sousloví „ohavný čin“, tak ve slově ohavnost máme i onu akci, která vzbuzuje odpor: ony věci vyrábíme, používáme, zbavujeme se jich, důsledkem čehož různou měrou ničíme životní prostředí.
13
kontrolního centra NASA na Zemi. V danou chvíli nebyl čas studovat všechny manuály sestavené erudovanými astrofyziky a počítačovými vědci a sledovat všechny proměnné. V danou chvíli bylo třeba na základě pár dostupných omezených hodnot ihned rozhodnout, zda povolit přistání. Tuto hraniční situaci lze přirovnat ke každodenní volbě produktů v obchodech. Ekospotřebitel se zřejmě nebude procházet mezi regály, a přitom studovat podrobné, obsáhlé analýzy LCA (normativně určující environmentální šetrnost produktu) a v danou chvíli se jimi řídit. Většina lidí (bráno do důsledku včetně vědců, neb komplexita jevů je nanejvýš složitá) má spíše útržkovité znalosti o environmentálních souvislostech a mohou být navíc citliví na informace, které jsou z hlediska LCA metodologie nepodstatné – například koncept fair trade a welfare zvířat (Wagner, 1997: 257). Na druhou stranu, trh již ve větší míře nabízí i produkty, jejichž certifikáty deklarují zachování těchto etických principů. Ekospotřebitel se však setká i se svévolným značením produktů (viz předešlá kapitola), které je pouhým „pozlátkem“ a vede ke spotřebitelské skepsi či naopak nechává oklamaného spotřebitele ve falešné naději a víře, že se rozhodl a činí správně. Stejně tak nakupování produktů, které deklarují svou environmentální šetrnost příslušným certifikátem, můžou zanechat (eko)spotřebitele s klidným svědomím, že záležitost s odpovědnější spotřebou tímto vyřešil. Wagner přirovnává ekospotřebitele a jeho počínání ke kutilství (vychází z definice francouzského výrazu bricoleur antropologa C. LéviStrausse), kdy ekospotřebitel jako kutil v daném, omezeném kontextu a dané chvíli řeší určitý úkol dostupnými prostředky, aniž by šel nad rámec možností. Příklad „Alarm 1201“ je případem (zřejmě nikoli vzácným), kdy i teoretický, silně abstraktní svět vědců a inženýrů se stává kutilstvím – je omezen. Daný úkol volbu, nákup produktu vždy spotřebitel řeší v určitém kontextu (kam patří například kromě motivací i náročnost daného úkolu) a tento kontext je posuzován ze subjektivního pohledu samotného konzumenta (tamtéž: 59). Míra úspěšnosti závisí na jeho zkušenostech, zručnostech, schopnostech, které se zároveň s tím, jak člověk něco dělá (environmentálně šetrně spotřebovává), zvyšují a jsou osvojovány principy správné ekospotřeby (tamtéž: 175) Environmentálně šetrnému chování (v dnešní společnosti a době) je potřeba se učit a spolu s jeho praktikováním posilovat jeho konzistentnost a koherentnost souvislost, ucelenost, bezrozpornost a správnost. Jak těžké! Lze si takové environmentálně šetrné chování udržet a kultivovat? „Nestačí se vést hotovými návody ekologických poraden a brožurek. [Je potřeba] znovu promýšlet to, co se doposud jevilo jako dané, jasné, jednoduché.“ (Librová, 2003: 945) Výše zmíněné řádky lze shrnout pod široký pojem ekogramotnost, která se v běžném chodu domácnosti projevuje „všeobecným omezením materiální spotřeby, zvláště nerecyklovatelných komodit (preference 14
výrobků s dlouhou životností, omezení obalů a preference vratných, popř. aspoň recyklovatelných) a energie (topení omezeně z hlediska prostoru i teploty, využívání tepelných izolací), tříděním odpadu, podporou recyklace, absolutním upřednostňováním dopravy pěšky a na kole, omezením užívání auta či letadla jen na mimořádné případy apod.“ (Nečas in Krajhanzl, 2015: 150) Nicméně i člověk, který nevede plýtvavý životní styl, se obklopuje nejrůznějšími věcmi, které nepočaly svůj život jako zboží v regálech. Na skrytý život věcí naší každodennosti (zejména na jejich materiálovou a energetickou náročnost a globalizovanou výrobu) poukazují i John C. Ryan a Alan Thein Durning ve své knize Stuff12: The Secret Lives of Everyday Things. Uvědomění si, s čím a jak v běžném životě zacházíme – odkud daná věc pochází, jak dlouhá a náročná byla její cesta k nám (a jaká cesta povede od nás) –, může být ve výsledku dost deprimující a poodhalená skrytá ohavnost celého systému produkce působí proenvironmentálně laděnému člověku značný stres. Nahlížím tedy na novodobou ekogramotnost také jako na schopnost čelit těmto informacím a umět vyměnit (krok po kroku) banální život konzumenta za pestrý život ekospotřebitele, který se, někdy s potřebnou dávkou hravosti, „pídí“ po environmentálně šetrných řešeních, která zároveň nejsou nikdy řešeními konečnými – „trvale udržitelnými“ –, a neustále se spolu s prostředím, dobou a lidmi proměňují. Uvědomění si environmentálního rozsahu a hloubky svého chování úzce souvisí s ochotou sebeomezení a ochotou věnovat energii a čas překonávání nejrůznějších situací (jinak se můžeme chovat doma, v práci, na dovolené, či s přáteli). (Krajhanzl, 2015: 136) Změna rutinního chodu domácnosti směrem k environmentální šetrnosti je v podstatě určitou formou ekologického aktivismu, který nabývá na síle, pokud se podobně smýšlející lidé propojují a sdělují si své zkušenosti. Jak se dočítáme v článku Sociální formování spotřeby domácností (The Social Shaping of Household Consumption), jedním ze stěžejních řešení současné environmentální krize je institucionalizace norem proenvironmentálního chování, které se tak stane rutinou, zvykem, ničím „extra“ (Georg, 1999). Právě opomíjený faktor zvyku již v současnosti patří mezi zásadní faktory působící na environmentální chování, neb výzkumy dokládají, že „lidé významnou část svých aktivit provádějí bezmyšlenkovitě a na základě rutiny“ (Krajhanzl, 2015: 134).
12 Stuff neboli hmota (materiál) a věci, také ve smyslu krámů, nesmyslů a nepotřebného zboží.
15
1.3 Jak environmentální chování měřit? „Přesné měření ekologického chování je nezbytným předpokladem pozitivní změny.“ (Kaiser, Wilson, 2000) Lze namítnout, že environmentální chování je ve své mnohostrannosti, mnohoznačnosti a různorodosti obtížně měřitelné a těžko specifikovatelné (každá oblast lidského konání má dopad na životní prostředí a může být v odlišném kontextu pojímána jinak). Chování je ovlivněno mnoha faktory, které mohou být danému chování ve prospěch, nebo na překážku (známý příklad s vyšší mírou třídění odpadu, když jsou popelnice blízko domu, nebo například rozvinutý systém veřejné městské dopravy či sítě cyklostezek působící nižší míru používání aut v centrech měst). Zároveň množství překážek, které musí člověk překonat (množství sebeomezení, které je schopen podstoupit), je známkou (indikátorem) silné motivace chovat se proenvironmentálně. V roce 1998 přichází sociální psycholog Florian G. Kaiser s konceptem měření environmentálního chování pomocí škály obecného ekologického chování GEB (General Ecological Behavior Scale): různorodé typy chování (činností) – od nákupu do vlastních tašek přes používání hromadné dopravy, až po instalaci solárních panelů na svůj dům – jsou převedeny na jednu dimenzi, kde jednotlivá chování jsou tranzitivně seřaditelná dle jejich stupně obtížnosti a stupně pravděpodobnosti jejich plnění. Faktory, které dané chování ovlivňují, nazývá Kaiser situační vlivy jsou jimi životní styl, klimatické podmínky, legislativa a urbanismus. A tyto se také značně liší napříč různými zeměmi a kulturami. Z původních 38 typů chování došel Kaiser až k seznamu 65 typů, kdy na obyvatelích Kalifornie a Švýcarska testoval širší aplikovatelnost své měřící škály a její reliabilitu. Neboť jedním z cílů měření pomocí škály GEB, je také určení faktorů, které se liší v různých zemích a kulturních podmínkách, s čímž souvisí cíl určit faktory usnadňující ekologické chování, které by se mohly stát univerzálními opatřeními napříč zeměmi. Na druhou stranu, stejné sociokulturní a geopolitické podmínky neovlivňují seřaditelnost chování podle obtížnosti. Dalším cílem měření pomocí GEB škály je dle Kaisera možnost předvídat obecné tendence v chování lidí, o které v ochraně životního prostředí především jde. Později si Kaiser uvědomil, že neměří ani tak samotné chování jako spíše tendence k chování, tedy postoje. V psychologii a sociálních vědách je obecně značný problém s měřením postojů a chování, kdy lidé často něco říkají, ale ve skutečnosti se chovají jinak. Spolu s tím Kaiser (2010) znovuobjevuje upozaděný koncept měření postojů z 60. let: americký sociolog Donald Campbell tehdy vnesl do těchto diskusí o nekonzistentnosti mezi chováním a postoji opomíjené hledisko obtížnosti, které je rozhodujícím faktorem. 16
Campbellovo paradigma je obecná teorie, která vychází z jednoduché myšlenky, že pravděpodobnost účasti jedince na chování je aritmetickým rozdílem mezi sílou jeho postoje a náročností daného chování. Obtížnost daného chování však nelze posuzovat samu o sobě, v absolutní hodnotě, ale ve vztahu k okolnostem – relativně k množství lidí, kteří jsou ochotni takové chování vykonat. Například, vyhození baterií do nebezpečného odpadu vypadá na první pohled dost jednoduše a nekomplikovaně, ale náročnost tohoto úkolu lze posoudit pouze v rámci společenského kontextu. Složitost či jednoduchost chování posuzujeme jen na základě toho, jak je obtížné pro ostatní. Například, přebalování do látkových plen v naší společnosti a době lze také považovat za náročné, protože jej praktikuje menšina lidí. A i v rámci používání dětských plen jsou úkony obtížnější a jednodušší podle toho, jaká je pravděpodobnost, že je bude vykonávat více lidí. Původní Campbellův deterministický koncept je poupraven a Kaiser na základě pravděpodobnostního měření počítá s jistou mírou inkonzistence, protože lze předpokládat, že ne všichni lidé vykonávající nejnáročnější úkol z dané škály, budou také vykonávat všechny jednodušší úkoly (tedy člověk, který používá solární panely, nebude nutně vždy třídit odpad a používat vlastní nákupní tašku). Dále, na vztah postoj – chování není nahlíženo kauzálně, ale předpokládá se vztah axiomatický – pevný, jako dvě neodlučitelné strany jedné mince. Domnělou nesourodost a propast mezi postojem a chováním dobře ilustruje příklad výroku „chránit životní prostředí je důležité“. Velká část naší společnosti potvrdí tento výrok, ale již menší část se bude v praxi chovat proenvironmentálně. Nicméně, nejde zde o nic víc, než jen to, že daný výrok můžeme hodnotit jako chování na nejnižší úrovni obtížnosti: hodnotící výroky jsou obecně jednodušší než prohlášení o vlastním chování („v každodenním životě se obejdu bez automobilu“ versus „ježdění automobilem škodí přírodě“). Stejně tak prohlášení „látkové pleny jsou šetrnější k přírodě“ ještě neznamená, že daný člověk tyto pleny jako rodič používá či používal. Zároveň však ani toto neplatí univerzálně a v některých případech jsou hodnotící výroky naopak méně pravděpodobné: např. prostý nesouhlas s používání čistícího přípravku na troubu se ve výzkumech ukázal méně frekventovaný než jeho samotné používání (Kaiser, 2010: 356). V zásadě můžeme na základě Campbellova paradigmatu předpokládat, že lidé manifestují své postoje svým chováním a stejně tak jejich chování odráží jejich postoje. Pokud mají velmi vysoký postoj v oblasti ochrany životního prostředí, vykonávají pravděpodobně velmi náročné úkoly a také další jednodušší úkoly na dané škále. Z takto formulované teorie vycházím i ve svém výzkumu (kapitola 4).
17
2 (Nejen) opravdové pleny pod lupou Než se pokusím změřit environmentální chování rodičů malých dětí, rozeberu blíže dětské pleny jako produkt, který různou měrou (ne)naplňuje principy environmentální šetrnosti.
2.1 Svoboda volby – v pemprsce či v bavlnce? Úspěch environmentálně šetrnější varianty (produktu, služby) závisí na historickém, socio ekonomickém kontextu a normách dané společnosti či kulturní oblasti (Georg, 1999). Kdokoli, i jakkoli veřejně činný, angažovaný, mající moc něco změnit v oblasti životního prostředí, máli se starat o malé dítě, stojí před nutností volby plen. Jakou volím plenu a péči o dítě, je otázka zodpovědnosti jednotlivce a volba environmentálně šetrnější varianty spadá do symbolické roviny mírného aktivismu. Rodič volí pleny na základě svých motivací, dostupných informací (které se k němu dostanou, nebo si je aktivně vyhledá a po svém je interpretuje), preferencí, možností, životních podmínek – to vše v rámci společenskohistorického kontextu, v němž se rodič nachází. Důležité jsou i jeho charakterové vlastnosti (tendence k lenivění, pohodlnosti, rychlému a povrchnímu přijímání informací, které má však čas od času snad skoro každý člověk). Dětské pleny (dále se to svým obdobným složením a výrobními postupy týká dámských vložek, tampónů a inkontinenčních pomůcek) jsou zároveň téma politické a jsou předmětem aktivismu nevládních organizací. Koncem 90. let se formuje Asociace opravdových plen (Real Nappy Association), jejíž členky vzešly z britské nevládní organizace Women's Environmental Network (WEN), které v roce 1997 uspořádaly první Týden opravdových plen (The Real Nappy Week) za účelem propagace látkových plen ve Velké Británii. V rámci této osvětové kampaně se vžil termín ,,opravdové pleny“ označující všechny látkové pleny, klasické čtvercové i moderní tvarované. Kampaň se koná každý rok pravidelně od roku 200013. Mezi úspěchy Asociace patří, že některé politické autority ve Velké Británii podporují látkové pleny v porodnicích. Radní a úředníci z některých londýnských čtvrtí i dalších míst v Anglii dokonce přispívají mladým rodinám s novorozenci na nákup startovní sady látkových plen (Soukupová, 2007). V České republice probíhá od roku 2008 analogicky kampaň Týden opravdových plen (TOP), jejímž koordinátorem je organizace Rosa, a v rámci níž se pořádají přednášky, kurzy a vyhlašuje se soutěž Plena roku. Tyto 13 Informace o kampani jsou dostupné např. zde: http://www.greatbritishnappyhunt.co.uk/realnappyweek.html [cit. 20151106].
18
aktivity vznikly jako reakce na množství odpadu, který po sobě zanechávají použité jednorázové pleny. „Vyhazovat lidský odpad ,ven‘ – kamkoli za práh domova – je univerzálním rysem lidského chování. Neolitická hnojiště byla obvykle hned vedle lidských příbytků a další smetiště na vnějších hranicích osady.“ (Smithová, 2011: 49) Problém nastává v moderní společnosti, která vytváří odpad objemný, svou povahou dosti různorodý a obsahem látek dosti nevyzpytatelný. Jednorázové pleny jsou součástí obecného fenoménu moderní společnosti, jímž je používání jednorázových výrobků, který je spojen s aplikací materiálů těžce rozložitelných a zneškodnitelných. Nesplňují princip cykličnosti, i když jsou prováděny (např. ve Velké Británii, Nizozemí a Belgii) pokusy o jejich třídění a následnou recyklaci, která je technologicky dost náročná14. Kompostovatelné ekopleny z kukuřičného škrobu potřebují obdělávaná pole s kukuřicí a i jejich kompostovatelnost je sporná (v domácích podmínkách těžko realizovatelná). Podezřelý je obsah rizikových chemických látek v běžných jednorázových plenách (Edwards, 2002, Rathje, Zimring, 2012: 63). Ztenčováním materiálů a zlepšováním vlastností naplňují princip efektivnosti, avšak za cenu použití umělé látky SAP (superabsorpční polymer tvořící savou vrstvu jednorázové pleny) vyrobené z ropy15. Látka SAP je po buničině druhou látkou, která způsobuje největší environmentální dopad souvisící s jednorázovými plenami (Cordella a kol., 2015: 15). Předpokládá se, že v Evropě tvoří dětské jednorázové pleny 23 % směsného komunálního odpadu, což představuje 6 až 15 % z celkového objemu odpadu na evropském kontinentu (tamtéž: 6). Největším problémem není údajně samotné množství (které je zároveň v našich představách přehnané ve srovnání s reálným podílem použitých jednorázových plen na skládkách, viz Rathje, Zimring, 2012: 39), ale vedlejší dopady spojené s tímto odpadem. Nejlepší formou ukončení života jednorázových plen se jeví jejich řízené spalování. Jejich následná recyklace by vyžadovala změnu struktury odpadového hospodářství (Cordella a kol., 2015: 16). Průměrná jednorázová plena složená z plastů, buničiny, polyesteru a speciálních superabsorbentů (syntetických polymerů) se na skládce rozloží zhruba za 500 let (Rathje, Zimring, 2012: 63, 189).
14 Pleny se rozdrtí a v nádobě s vodou se oddělí plastové části, které se dále znovu využívají. Zbylá směs se smíchá se síranem hlinitým a oddělí se papírová hmota, která se dál využívá. V zbylém roztoku zůstává látka SAP, která se následně kompostuje ve speciálním zařízení. Daný postup má oproti spalování zatěžovat v menší míře ovzduší a vodní zdroje, avšak je relativně energeticky náročný. (Pleny a životní prostředí. 100+1 zahraniční zajímavost, 2007, roč. 44, č. 16, s. 49.) 15 Díky látce SAP se od roku 1987 do roku 2011 snížila hmotnost průměrné jednorázové pleny téměř o polovinu (Cordella a kol., 2015: 7).
19
Jednorázové pleny jsou podstatnou součástí naší současné kultury a dítě v jednorázové plence lze označit za společenskou normu, jak naznačují běžná zkušenost, reklamní obrázky časopisů, i proklamace společnosti EDANA (European Disposables and Nonwovens Association – asociace sdružující firmy, které se zabývají výrobou absorpčních hygienických pomůcek): „Jednorázové pleny a inkontinenční pomůcky podstatně přispěly ke zlepšení kvality života miliónů lidí. Jednorázové dětské pleny jsou produktem, který volí 95 % všech evropských rodin a který přispívá k sociálnímu pokroku ve smyslu lepší kvality života, pohodlí, snížení domácích prací a pokožce poskytuje zdravotní benefity.“16
V této práci rezignujeme na představu dětské látkové pleny jako „absolutně krásného“ produktu po vzoru E. Datschefskiho, ale vnímáme ji jako produkt s potenciálem nejmenšího dopadu na životní prostředí ve vztahu k pleně jednorázové. Nepochybně má v sobě obsaženu onu skrytou ohavnost. Minimálně skoro vždy narušuje látková plena solární princip, kdy elektrická energie na praní v české domácnosti pochází většinou z neobnovitelných zdrojů17 (extrémní situaci naopak představuje tzv. „ostrovní dům“). Moderní trh s látkovými plenami (či trh s produkty pro péči o dítě obecně) zároveň přináší různá „vylepšení“ a „vychytávky“, které nejsou z hlediska environmentální šetrnosti vždy úplně promyšlené a staví látkové pleny po boku jednorázových, či jejich environmentální šetrnost je minimálně sporná. Zároveň však naplňuje plena látková do jisté míry staronový princip nabourávající zaběhnuté environmentálně nešetrné vzorce výroby a spotřeby, princip reducereuserecycle, což znamená obecně na prvním místě snižovat spotřebu, věci znovu používat a teprve neužitečné věci (odpad) recyklovat. Opakovaným používáním látkových plen se snižuje tuhý odpad a, pokud to jejich materiál dovoluje, lze je na konci jejich uživatelské fáze jednoduše zrecyklovat. Má však současný rodič „odmítnout zjednodušení, která spotřebitelům nabízí dnešní civilizace? Záměrně se vystavovat tvrdým podmínkám a lichotit si, že žije ekologickými ctnostmi?“ (Librová, 2003: 93)
16 EDANA. Sustainability Report 2011. s. 29. Dostupné z: http://www.sustainability.edana.org/Content/Default.asp? PageID=535 [cit. 2015-11-06]. 17 „Většina elektřiny v ČR se vyrábí v tepelných (parních kondenzačních) elektrárnách s účinností asi 30 % a jako palivo se používá hlavně hnědé uhlí z povrchových dolů. V roce 2004 v nich bylo vyrobeno 52 TWh, tedy dvě třetiny celkové produkce. V jaderných elektrárnách bylo vyrobeno 25 TWh, tj. necelá třetina. Na ostatní zdroje připadá pouze asi 7 %.“ (ECCB, 2008)
20
2.2 Přebalování do látkových plen jako ekologicky luxusní aktivita Podívejme se na přebalování do látkových plen jako na ekologicky luxusní aktivitu, která je výsledkem relativně svobodného rozhodnutí jednotlivce v době, kdy látkové pleny už nejsou nutností, nýbrž alternativou, která má navíc možnou rozlišovací (statusotvornou) funkci – uživatel takových plen dává najevo, že mu záleží na zdraví a / nebo životním prostředí, a používáním českých plen možná i na podpoře českých výrobců (pomíjíme zde nyní hledisko ekonomické určující volbu plen). Moderní látkové pleny jako „nově se vynořivší luxusní statky“ (z nových materiálů, zářivých barev a vzorů, pořízené navíc v ekoluxusním obchůdku), ale i klasičtější látkové pleny, jejichž podoba se po léta zas až tak nemění, nebo pleny nenápadného vzhledu, nahlédněme optikou kategorií luxusu, které přináší spisovatel Hans Magnus Enzensberger: čas, pozornost, prostor, klid, příroda, bezpečnost. Tyto „elementární předpoklady života“ jsou v současné konzumní společnosti vzácné a jsou výrazem ekologického luxusu, tedy prvků či segmentů „chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu, v různé míře je schopno sebeomezení a vztahuje se k nemateriálním, kulturou oceňovaným hodnotám“ (Librová, 2003: 54 – 61). Pozornost: Rodič není v zajetí reklam či se jím necítí být a sám rozhoduje, čemu pozornost věnuje. Například nesleduje slevové akce na nákup jednorázových plen v hypermarketech. Prostor: V užším pohledu rodič má kde pleny sušit, což bývá úskalím mnohých domácností. V souvislosti s nemožností kde sušit může být volena energeticky náročnější varianta sušení v sušičce. A v širším pohledu látkové pleny nezabírají místo na skládkách jako pleny jednorázové. Klid: Peroucí pračka je dalším poněkud slabším bodem ekologicky luxusní povahy látkových plen. Příroda: Rodič nezatěžuje přírodu odpadem z jednorázových plen, a ani značně znečištěnou odpadní vodou z praní, pokud pečlivě vybírá a správně používá prostředek na praní plen. Bezpečí: Rodič věří, že látkové pleny neobsahují škodlivé chemikálie a v souvislosti s jejich šetrným praním žádné nebezpečné látky nevypouští. Čas: Posledně zmíněná a zřejmě nejdůležitější kategorie, u které se zastavíme déle, protože právě pomalost dodává environmentálnímu snažení efektivitu: ekoluxus „nemá ambice v záchraně světa a temporálie [kdy vše má svůj čas] jsou přímo jeho páteří“ (tamtéž: 137).
21
Péče o dítě vyžaduje trpělivost a duchapřítomnost. Díky „látkování“ se rodič spíše naladí na přirozený rytmus dítěte, kdežto v jednorázové pleně má tendenci nechat dítě dlouho v domnění, že díky absorbentům má „suchý zadeček“ speciální požadavek nové doby, který se objevil spolu s používáním jednorázových plen obsahujících superabsorbenty. Nebo rodič volí jednorázovou plenu právě proto, aby tak často nepřebaloval, což paradoxně může být i proenvironmentálním projevem chování, kdy méně přebalení znamená méně odpadu18. Mnozí rodiče vítají možnost zabalit své dítě (zejména na noc) do vysoce absorpční pleny – a to se týká i plen látkových –, v které mohou dítě ponechat vícero hodin. Ono „ladění se na rytmus“ bude tak záležitost vysoce individuální. Vážným argumentem proti látkovým plenám je, že vlastně zdržují od samotné péče o dítě a hrátek s ním, naopak používáním jednorázových plen ušetří rodič čas. Oproti tomu argument zastánců látkových plen zní, že práce s plenami není zas tak časově náročná a lze ji zvládnout s dítětem, kterému zároveň tímto předáváme, že „věci se používají opakovaně“19. Může i „látkování“ patřit k „chytrým radostem“ a přinášet rodiči i něco jiného krom kýblů plen a nutnosti přebalit dítě, jakkoli je toto nepochybně nutnou rutinou v jejich životě? Práce spojená s péčí o látkové pleny a plnohodnotná péče o dítě se jistě nevylučují. Ovšem to, do jaké míry je tato práce vnímaná jako klopotná či naopak skoro až zábavná (mluvímeli o rodičích – spíše ženách, které si hýčkají svou krásnou plenkovou výbavičku) už záleží na rodiči samotném a na tom, čím se nechá (s)vést. S „látkováním“ bývají spojeny další časově náročné aktivity: v dnešní době snadno dostupných instantních přípravků a rychlých řešeních jsou lidé, kteří si dokonce umíchají vlastní prací gel, nebo si pleny sami šijí, čímž se stávají nejen spotřebitelem, ale i producentem, který si environmentálně šetrný produkt sám vyrábí. Zároveň má rodič díky péči o potomka tendenci ohlížet se na budoucnost a přenechat mu, alespoň v symbolické rovině, zdravou planetu, což je jeden z apelů (angažovanějších) zastánců používání látkových plen a bývá obsažen i v reklamách na látkové pleny. Každodenní život „látkujících“ rodičů a jejich chování bude samozřejmě vyvěrat z různých pramenů a bude spletitou pavučinou, která pochopitelně nebude sestávat jen z environmentálních vláken: u volby látkových plen počítáme se třemi hlavními postoji – kvůli přírodě, kvůli zdraví a kvůli penězům. Pro většinovou populaci však látková plena znamená „krok zpátky“. Jak to tedy vypadalo v dobách, kdy nebylo na výběr? 18 Ovšem málokdy bude takové chování záměrným proenvironmentálním jednáním; spíše zde hraje roli hledisko praktické (ve smyslu ulehčení práce s častým přebalováním) a ekonomické. 19 „Upustíme-li od přehnaných nároků na zářivou bělost a nažehlenost, lze i praní a sušení plen obstarat za 1 – 2 hodiny týdně – možná právě tolik času je potřeba na vydělávání peněz na zvýšené náklady za jednorázy. Většina činností kolem látkových plen se dá dělat s miminkem – to se od mala učí, že věci se používají opakovaně.“ ( Děti, pleny a my, 2005)
22
2.3 Historie V souvislosti s průmyslovou textilní výrobou se během 19. století rozšířilo používání látkových dětských plen z vlny, lnu a bavlny. V roce 1849 vynalezl Walter Hunt spínací špendlík, který pomáhal pleny přidržet na těle dítěte (od používání ne příliš bezpečných spínacích špendlíků se později upustilo, v našich dobových příručkách z poloviny 20. století o nich zmínka není). Kolem roku 1890 se začaly používat gumové nepromokavé kalhotky (Rathje, Zimring, 2012: 63). „I plenka, do níž bylo novorozeně zabaleno, byla atributem, ba synonymem útlého dětství. Zhotovovala se z měkké savé tkaniny a podomácku obrubovala. V druhé polovině 19. století se přes pleny ovíjel kus voskovaného plátna nebo kaučuku, což umožnilo udržet lůžko v suchu. Teprve od konce století se začaly používat speciální plenkové kalhotky, šité nebo pletené, někdy se šlemi.“ (Lenderová, 2006: 104)
O tom, jak vypadala nedávná historie přebalování v naší zemi, se můžeme konkrétně dočíst v dobové příručce Naše dítě. V minulém století již do porodnice s sebou ženy balily horu plen (i pět tuctů), neb nemocniční personál nemusel vždy dodat čisté pleny včas (KlímováFügnerová, 1956: 71). Autorka příručky doporučuje nejkvalitnější pleny, hustě tkané a savé, z látky Duplo či Tetra: „Nešetřte na plenkách a opatřte si raději dražší. Nebudou to vyhozené peníze, jak by si mnohá maminka myslila. Plen užijete do roztrhání, nejen do konce prvého dětského roku!“ (tamtéž: 127) Autorka varuje před nepropustnými gumovými kalhotkami (tehdy většinou z PVC), které způsobují zapaření pokožky, a doporučuje s sebou nosit na ven více plen a punčoškových kalhot (v zimě vlněných). (Tamtéž: 208) V kapitole k 8. měsíci dítěte autorka zmiňuje, že „hlavním dětským oděvem jsou dosud pleny. Zpočátku jich je třeba více, až 60 na 24 hodin; později jich je potřebí mnohem méně, a to jen pro vymočení. Na stolici chodí dítě na hrneček. Pleny vážeme děcku jako kalhotky.” (tamtéž: 243) Ukázka vázání plenkových kalhotek viz obrázek 1. Další dobovou publikaci, kde se můžeme dočíst o historii českého (československého) přebalování, představuje Péče o dítě. V kapitole o balení dítěte čteme: „Na zabalení dítěte potřebujeme 3 pleny a jednu na zavázání. Jejich použití je takové, aby umožňovalo volný pohyb nožiček do stran k ochraně před kyčelním vykloubením.“ Následuje krátký odstavec detailně popisující postup skládání a vrstvení plenek a způsob zabalení. Do spodní vrstvy pleny, která nebyla přímo v kontaktu s pokožkou, se balil igelit, a tato plena mohla být z jemného flanelu. „Pleny mají 23
být zhotoveny z jemné porézní tkaniny, která umožňuje prostup vzduchu a odpařování.“ (Švejcar, 1985: 214)
Obr. 1 Ukázka vázání plenkových kalhotek v dobové příručce Naše dítě: p = Pruh látky šikmo střižený, 1 m dlouhý, 10 cm široký 1. Plena složená do trojúhelníka, 2. Gumová vložka, 3. Plena složená do obdélníka. Za hranicemi naší země, v tzv. vyspělých státech, se po Druhé světové válce začal pomalu rozvíjet moderní plenkový průmysl, jehož historie je dlážděna mnoha patenty a samotný vynález jednorázových plen byl od počátku považován za „naprostý hit“. V roce 1946 Američanka Marion Donovan vynalezla voděodolný obal na klasickou látkovou plenu, vyrobený ze závěsu do sprchy, a nazvala jej člun (boater), neboť připomínal jeho tvar. Také si nechala patentovat umělohmotné sponky, které nahradily nebezpečné spínací špendlíky sloužící k uchycení pleny. V roce 1950 Sybil Geeslin Kennedy vytvořila první tvarovanou látkovou plenu (fitted diaper), která nevyžadovala skládání a která se uchycovala nově pomocí patentek, a prodávala se jako „Keystone SafeT DiDee Diaper“20. Používání látkových plen, jak známo, ustupuje do pozadí a je v tzv. vyspělém světě postupně nahrazeno jednorázovými plenami během 60. let 20. století. První, kompletně jednorázová plena 20 Dobový článek dostupný z: http://www.diaperjungle.com/images/Safetdd.jpg [cit. 2015-10-29].
24
byla uvedena na trh společností Procter&Gamble v roce 1959, ale jejich používání se široce rozšířilo až během 70. let 20. století (Rathje, Zimring, 2012: 63). 2.3.1 Znovuobjevení látkových plen V 80. letech minulého století se v západní společnosti opět částečně vrací používání látkových plen jako odpověď na vzrůstající pochybnosti ohledně environmentálního dopadu používání jednorázových plen. V roce 1987 jde na trh s moderními plenkovými kalhotkami jako první kanadská firma Bummis. V roce 2000 se objevují první firmy s moderními látkovými plenami, které zpočátku prodávají prostřednictvím internetu. Jedná se například o americkou značku Fuzzi Bunz, která nabízí první kapsové fleecové kalhotky. Ve Velké Británii se rychle objevují další značky, mezi prvními TotsBots a Nature Babies21. Historii moderních látkových plen v České republice píší české podnikatelky, které přirozeně spojuje to, že vyvíjené produkty intenzivně zkoušely na vlastních dětech. Jejich počínání můžeme také nahlížet jako pokus o renesanci oděvního průmyslu v českých zemích, kdy firmy spolu s plenami nabízí často i další oblečení pro děti i dospělé. První výrobce moderních látkových plen v ČR byla v roce 2006 firma Haipadaipa, oceněna později známkou Český výrobek22. Firmu založila Kateřina Langley, která v roce 2005 ušila své první látkové pleny, jako těhotná, na mateřské dovolené, z ekonomických a ekologických důvodů. Na webových stránkách firmy se dočítáme: „Považujeme za důležité, aby byl veškerý sortiment Haipadaipa vyráběn výhradně v České republice. Kde je to možné, používáme i materiál vyrobený, nebo alespoň zpracovaný, v Čechách, nebo ho pořizujeme v zemích, ze kterých k nám ,cestuje‘ co možná nejkratší vzdálenost, a které dbají na dodržování lidských práv. Nechceme za cenu nižších nákladů zneužívat levnou pracovní sílu u nás ani v zahraničí.“ Další průkopníci na poli moderních látkových plen v ČR jsou česká značka Anavy, kterou založila v roce 2009 Ivana Filipovičová, jež na začátku svého prvního těhotenství v roce 2007 začala experimentovat s šitím vlastních látkových plen. Na webových stránkách se nedovídáme nic o původu materiálů.
21 Světová historie látkových plen dostupná z: http://www.diaperjungle.com/history-of-diapers.html [cit. 2015-10-29]. 22 Ochranná známka Český výrobek značí, že daná firma je vlastněná výhradně českými fyzickými nebo právnickými osobami.
25
Další oblíbenou českou značkou látkových plen (v roce 2014 a 2015 se stala vítězem ankety Plena roku) je firma Bamboolik, kterou v roce 2013 založily Zuzana Hloušková a Radka Martínková. Na jejich internetových stránkách čteme: „Usilujeme o udržení a nový růst textilního průmyslu v České republice. Šijeme výhradně v ČR, české výroby je i maximum materiálů, které používáme. Ty, které v ČR k dostání nejsou, se snažíme ve spolupráci s českými dodavateli vyvinout. Potvrzením tohoto našeho úsilí je i certifikace Český výrobek. Část produktů je šita v chráněných dílnách.“ Ovšem o původu bambusu v jejich výrobcích se na jejich stránkách nic nedočteme a je těžké od nich získat informaci, zda z něho vyrábí textilní materiál v České republice, nebo jej hotový dováží (k tomuto materiálu viz kapitola 2.8). Na trhu je momentálně vícero českých značek a nabídka látkových plen je při letmém pohledu na internet či do regálů příslušných obchodů přepestrá.
2.4 Kulturní okénko Střediskem zájmu velkých firem jsou Čína a Indie. Odhaduje se, že kolem roku 2010 bylo v jednorázových plenách 6 % čínských a pouze 2 % indických dětí. V roce 2007 zahájila firma Procter&Gamble kampaň „Zlatý spánek“ („Golden Sleep“) zacílenou na čínský trh, a její značka Pampers je v současnosti nejprodávanější značkou plen v Číně a očekává se, že spolu s Indií (jejíž porodnost je dvojnásobná oproti Číně) se tyto dvě země stanou celosvětově největším trhem pro jednorázové pleny (Rathje, Zimring, 2012: 189). Jako argument pro používání jednorázových plen v tzv. rozvojových zemí, je udáváno možné šetření času a energie, které mohou chudé ženy věnovat příležitostem, které je z chudoby vytrhnou. Navíc, ne všechny ženy (myšleno globálně) mají přístup k pračce a sušičce (tamtéž: 190). V Indonézii a jiných asijských zemích je jednorázová plena ukázkou statutu dané rodiny. Je ironické, že v západních zemích znovuobjevujeme látkové pleny a někteří dokonce praktikují tzv. bezplenkovou komunikační metodu (BKM, nebo také přirozenou hygienu nemluvňat), která je široce rozšířená právě v zemích jako je Čína a Indie, kam nyní ve velkém míří trh s jednorázovými plenami. BKM je založena na tom, že i kojenec si uvědomuje své vyměšování a „ve většině neprůmyslových kultur matky vědí, jak se naladit na vyměšovací potřeby svých dětí a jak je bez plen udržet čisté a suché. (…) V Asii, Africe a v částech Jižní Ameriky zůstává přirozená hygiena nemluvňat nejběžnějším stylem výchovy, jak naučit dítě samostatné hygieně.” (Bauerová, 2009: 34 – 37) I v československé dobové příručce Naše dítě se můžeme dočíst o „ladění se na vyměšovací 26
rytmus“ dítěte, kdy však vedle rodičovské intuice a vnímání hlasových či jiných projevů nespokojenosti u dítěte je zdůrazňována pravidelnost a trénink učení na nočník (autorka například radí zapisovat doby, kdy má sedmiměsíční dítě stolici a v danou dobu ho držet nad nočníkem). (KlímováFügnerová, 1956: 231) Dostali jsme se tímto k zásadní kapitole spojené (nejen) s dětskými plenami, a to k hygieně a zdraví.
2.5 Hygiena „Vítězné tažení hygieny bylo tradičně pojímáno jako nediferencovaný, lineární tok času (…) sociální filozof William Morris ve svém utopistickém románu News from Nowhere (Novinky z utopie), vydaném roku 1890, podrobně vylíčil, jak bude vypadat tento úžasný hygienický svět někdy kolem roku 2003. Když jej dnes čteme, máme podivný pocit časového vyšinutí a zatrpklého pobavení. Svět je ve skutečnosti mnohem špinavější a nepředvídatelnější, než je v našich představách, a mnohem zatíženější břemenem minulosti.“ (Smithová, 2011: 27)
Během 19. století se rozvíjí racionální zdravotní politika moderních států podložená objevy z přírodních věd a zejména rozmach mikrobiologie má veliký význam pro medicínu i potravinářství, a díky ní se pokládají základy novodobé hygieny „zdravotními zásadami podmíněné nauky o správném způsobu života jedince i společnosti“. Čistota, původně atribut zámožných a vzdělaných, se během 19. století stává normou, kterou zákonodárci, lékaři a pedagogové hodlají prosadit napříč sociálním spektrem, kdy „meta čistoty je jednou z met disciplinace společnosti“ (Lenderová in Smithová, 2011: 17). Zakrývání dětských zadečků plenou se plně rozšířilo v tzv. rozvinutých zemích až na počátku 20. století s postupem industrializace, zútulňováním domů koberci a nábytkem a jejich stále častějším udržováním v dokonalé čistotě (Rockney a kol., 1991). Praní plen pomocí mýdla a jejich sterilizace vyvářením a žehlením se také postupně institucionalizovala jako běžná a z hygienických důvodů nutná praxe jak na venkově, tak ve městech, a kolem roku 1930 již to bylo naprosto běžné. Během Druhé světové války, kdy naopak bylo mýdlo vzácnou komoditou vydávanou na příděl, rozšířilo se jednoduché, hygienické používání jednorázové absorpční vložky (z bavlny či gázy) v kombinaci s pratelnými gumovými kalhotkami (Rathje, Zimring, 2012: 63). Paradoxně i hygiena, jako disciplína zajímající se o zdraví a dlouhověkost člověka, stojí za rozšířením jednorázových plen a s nimi souvisejícím nebezpečným odpadem zatěžujícím lidské zdraví. Použité jednorázové pleny patří do směsného komunálního odpadu, který dle českého Zákona o odpadu není klasifikován jako nebezpečný. Avšak vyhazování lidských exkrementů do 27
koše jde dle některých zdrojů aktivita de facto nelegální, neboť exkrementy patří do záchoda a mají projít čističkou odpadních vod (tamtéž: 190). Použité pleny opouští domácnost a dostávají se ve většině případů na skládky, kde se z nich uvolňují mikroby a patogeny, které tak potencionálně mohou prosakovat do podzemních vod a způsobovat zdravotní problémy. Svým složením ohrožují bezprostředně pracovníky skládek a sanitačních zařízení (Sutton, Weitzman 1991). Další chemickou látkou, která se v souvislosti s používáním jednorázových plen zmiňuje, jsou dioxiny, které vznikají při bělení plen a které potencionálně prostupují do dětské pokožky a do prostředí, v kterém přetrvávají a svou toxicitou se řadí k nejjedovatějším uměle vyrobeným látkám (dostávají se do prostředí i při spalování plen)23. Ovšem zdravotní okolnosti používání plen se v medicínské, konkrétně pediatrické literatuře smrskávají zejména na problematiku opruzenin, odborně „plenkovou dermatitidu“ (podráždění kůže, případně vážnější plísňová a bakteriální infekce). V současnosti se zastává názor, že problém vzniku opruzení je multifaktoriální záležitost (Rockney a kol., 1991, Kolářová, Wiedermannová, 2010) a může nastat i při pečlivé rodičovské péči (nebo právě kvůli péči přehnané a nesprávné), nemusí tudíž platit přísná a dnes úsměvná věta ze staré příručky: „Opruzené dítě znamená nedbalou matku (nejdeli o zvlášť citlivou dětskou pleť). Proto nenechte na sobě ulpět takovou hanbu.“ (KlímováFügnerová, 1956: 165) „Rozhodnemeli se pro používání látkových plen, neměly by přes ně být nataženy neprodyšné zajišťovací kalhotky. Látkové pleny je třeba vždy velmi důkladně máchat, u novorozence po uschnutí i přežehlit.“ Nejdoporučeníhodnější prevencí vzniku opruzení je pravidelné, důsledné přebalování, ale ani to někdy vzniku nemoci nezabrání (Kolářová, Wiedermannová, 2010). S četností přebalování na druhou stranu souvisí množství použitých plen, které různou měrou zatěžuje životní prostředí. Frekvence přebalování je záležitost velmi individuální a může se samozřejmě zvyšovat při výskytu nějakého onemocnění dítěte. Mezi pediatry nepanuje shoda ohledně preferencí plenkového systému a neexistuje jednoznačné stanovisko, že by byl jeden plenkový systém vhodnější než druhý. V běžně dostupných moderních příručkách péče o dítě se již příliš o používání látkových plen nedočítáme (nanejvýš se počítá s užitím klasické čtvercové pleny jako „bryndáku“) a ohledně diskutovaných opruzenin se můžeme dočíst takováto doporučení: „Většinou pomůže přebalovat po dobu několika
23 Označení dioxiny zahrnuje 210 různých chemických látek, které se řadí k perzistentním organickým polutantům. Tyto nepodléhají rozkladu, jsou téměř nerozpustné ve vodě, kumulují se v životním prostředí a některé svou toxicitou vážně narušují zdraví; jejich výskyt se potvrzuje mimo jiné v potravinách i v mateřském mléce (Strunecká, 2011: 227).
28
dní s dvouhodinovým odstupem a používat vždy kvalitní jednorázové pleny.“ (Kammerer, 2007: 165) Pojem „kvalitní“ už si musí rodič vyložit sám, v příručce se o výběru plen nemluví. Obecně v souvislosti s hygienou bývá pediatry doporučována zlatá střední cesta, kdy není vhodná ani hygiena přehnaná (včetně každodenní koupele), ani nedostatečná (Kolářová, Wiedermannová, 2010). Jak je to však s oním vyvářením a žehlením látkových plen, které představují formu jejich desinfekce? V doporučeních pro péči o látkové pleny s ohledem na snížení dopadu na životní prostředí se zdůrazňuje, že praní na 60 stupňů je vyhovující, neboť je to teplota dostatečná i z hygienického hlediska. Praním na 60 stupňů se sníží spotřeba energie až o čtvrtinu oproti vyvářce (Soukupová a kol., 2007: 350). Teplotu 60 stupňů uvadí jako hygienicky dostatečnou i aktualizovaná britská LCA studie opírající se o stanovisko Ministerstva zdravotnictví VB (Aumônier a kol., 2008). Zároveň je praní na vysoké teploty u některých materiálů přímo nežádoucí (např. svrchní nepromokavé kalhotky s polyuretanovým zátěrem nebo vlněné kalhotky). V brožuře Pleny pod lupou čteme dokonce větu, že ,,pleny nezašpiněné od stolice se dostatečně vyperou i při 40 stupních". Ve staré příručce se pro porovnání dočteme následující: „Pleny mají být vyměněny vždy, jakmile jsou znečištěny a vždycky se musí prát a žehlit, což je důležité pro jejich desinfekci. V prvém čtvrtletí se pleny pokaždé i vyvařují, později také, jestliže se u dítěte vyskytne kožní infekce.“ (Švejcar, 1985: 215) Moderní tvarované látkové pleny se nežehlí, ale paradoxně jako způsob jejich měkčení někdy výrobci či prodejci doporučují občasné sušení v sušičce. Látkové pleny jsou některými vnímány jako nehygienická varianta přebalovaní, jiní zdůrazňují jejich zdravotní prospěšnost. V České republice vznikají snahy o propagaci látkových plen právě prostřednictvím odborných lékařů, konkrétně gynekologů, kteří ve svých ordinacích s těhotnými ženami diskutují možnost alternativního přebalování a jeho výhod (viz projekt Představujeme látkové pleny lékařům). Někteří zastánci látkových plen vidí právě v této formě propagace jejich možnost opětovného používání větší částí populace (Rockney a kol., 1991). Obecně je téma hygieny dosti spletité a názory na hygienická opatření u nejmenších dětí se různí. Na jedné straně stojí zastánci mikrobiální teorie vystavěné na principech Roberta Kocha z 19. století, které charakterizuje apel z dobové příručky, který se ve výsledku příliš nemění: ,,Na bezvadné čistotě závisí zdraví a životy dětí. Musíme tedy všichni na ni trvat."(KlímováFügnerová, 1956: 206) Jen místo doporučovaných desinfekčních roztoků chloraminu, ryfenu, lysolu a kresolu24, 24 Kvůli mouchám přenášejícím infekce se měly okenní rámy, lampy a prahy dveří občas postříkat roztokem DDT, které se mělo také přidávat do vápna či barvy při malování stěn (Klímová-Fügnerová, 1956: 206).
29
kterým se drhly socialistické jesle (a možná i některé socialistické domácnosti), se k docílení sterilního prostředí používají moderní, ,,sofistikovanější" desinfekční přípravky. Na druhé straně stojí zastánci tzv. ,,hygienické hypotézy" a přirozeného budování imunity dětí, nejlépe v blízkosti přírody a zvířat. Tato hypotéza vznikla jako reakce na zvýšený výskyt alergií u dětí, který je dáván do souvislosti mimojiné s nadměrným či zbytečným používáním přípravků k udržení bezchybně čisté domácnosti i těla, kterými současný trh oplývá a které jsou významným ekonomickým faktorem (a také významným faktorem působícím na životní prostředí). (Parker, 2014) „Zatímco legislativa 19. století, diktovaná představami zdravotní policie, se snažila chránit lidské životy a uchovat lidské zdraví, legislativa 21. století se musí snažit zachránit zdraví a život Země. Ostatně hlavním nepřítelem civilizace přestává být špína, stávají se jím mikroorganismy, hygienickými přípravky natolik zocelené, že je proti nim i nadmíru čistotné lidstvo bezmocné.“ (Lenderová in Smithová, 2011: 19)
Rodič s malým dítětem nakonec míru aplikace hygienických opatřeních v praktickém, každodenním životě musí zvážit sám dle svých konkrétních podmínek. V kapitole 4 se lze podívat, jak otázku vyváření a žehlení řešili dotazovaní rodiče v mém výzkumu.
2.6 Péče o pleny Praní bylo v dobách našich prarodičů, a ještě i rodičů, „složitá procedura, při níž bylo třeba věci rozumět“ (Librová, 2003: 87). „Technologie a postup při praní, osvětlené již Magdalenou Dobromilou Rettigovou roku 1845 ve spisku ,Mladá hospodyňka‘, byly závazné a bedlivě střežené sousedkami. Špatně vyprané prádlo či pouze špatný nebo neobvyklý postup se stávaly záminkou ke klevetám. (…) Bělostné prádlo značilo dobrou hospodyni.“ (Lenderová, 2009: 89) Pleny se praly v mýdle v horké vodě se sodou, pak se pečlivě máchaly v několika vodách, následně se vyvářely (v hrnci na plotně) a pokud možno se sušily na slunci. Žehlit se doporučovalo alespoň do 3 měsíců, což byl způsob měkčení a opatření proti zárodkům (KlímováFügnerová, 1956: 131). V současnosti bělostné, čisté prádlo zajišťují zejména bělící látky a optické zjasňovače obsažené v běžných pracích prostředcích (v určitém množství obsahuje optické zjasňovače například i český prací prášek Excel, certifikovaný jako Ekologicky šetrný výrobek). Avšak v plnění náročného požadavku bělostných plen lze sledovat určitý posun směrem k větší shovívavosti.
30
Od r. 2006 se nesmí dle Vyhlášky k zákonu o chemických látkách používat v pracích prostředcích fosfáty, zapříčiňující eutrofizaci vod, ovšem jaké se nabízí alternativy těm, kteří se s podobným opatřením nespokojí? Ideálním, environmentálně šetrným způsobem se jeví praní v mýdle s pomocí měkké dešťové vody, což přináší i výborné prací výsledky (používání dešťové vody v domácnosti představuje samostatnou problematiku). Tradiční prací prostředek – mýdlo je v současnosti zařazeno do kategorie ,,alternativních pracích prostředků", a perou v něm ,,opravdoví moderní ekonadšenci" a někteří rodiče malých dětí, kteří několikrát do týdne nakládají pračku látkovými plenami. Ovšem ekologické, zdraví prospěšné a ekonomické výhody praní v mýdle nejsou příliš dobře využity, pokud se pere v tvrdé vodě. Navíc moderní automatické pračky ,,při pracím cyklu spotřebují stále méně vody, což má za následek, že se mýdlo nestačí rozpustit. Potom nejenže zůstávají jeho zbytky na oblečení, ale také se mohou usazovat v odpadní trubici a postupně ji ucpat. Nerozpuštěné kousky navíc znečišťují odpadní vodu – sice zdaleka ne tolik jako běžný prací prostředek, ale na druhou stranu desetkrát i patnáctkrát víc, než kdybyste prali v obyčejné vodě.“ (dTest, 2013) Tomuto nežádoucímu usazování zbytků mýdla lze zabránit používáním tekutého prostředku – tzv. ,,mýdlového slizu" (základem je nastrouhané mýdlo, zásaditý uhličitan sodný Na2CO3 neboli soda a voda). Výroba domácího tekutého prostředku na praní je ztělesněním současného fenoménu výroby domácí kosmetiky a čistících prostředků. Výroba vlastního pracího prostředku zároveň představuje snižování množství plastových nádob, které domácnosti po spotřebování pracích prostředků zůstávají a které nejsou vždy recyklovány. Oproti konvenčním pracím prostředkům obsahujícím optické zjasňovače a bělící látky alternativní prací prostředky na bázi mýdla (nebo exotických mýdlových ořechů) nebělí, tudíž bílé pleny se po několika vypráních stávají většinou zašedlé a zaprané (pokud se nevyužije doprovodného bělícího prostředku či síly slunce). Hojně doporučovaný prostředek na odstraňování skvrn z plen je žlučové mýdlo obsahující enzymy z hovězí žluče; v tuhé podobě bývá vyrobeno z palmového oleje: zda suroviny pochází z ekologického zemědělství, musí ekospotřebitel ověřit přímo u výrobce konkrétního produktu. Jak rodiče o pleny pečují, nahlédneme konkrétně v kapitole 4.
31
2.7 Jak vypadá moderní látkový plenkový systém AIO, SIO nebo čtverec? V principu látkový plenkový systém není složitý: základem jsou dvě vrstvy – savý vnitřek a nepropustný obal. Jako symbol moderní látkové pleny je vnímána tvarovaná plena typu AIO (all inone, tedy „vše v jednom“), kdy savá vrstva je s nepropustnou vrstvou spojena napevno a už nejsou nutné svrchní kalhotky. Bývá svým charakterem (vzhled a jednoduchá manipulace) přirovnávána k jednorázovým plenám. V praxi se častěji setkáme s odděleným používáním obou vrstev. Svrchní, nepropustnou vrstvu tvoří svrchní kalhotky (tzv. „svrchňáky“, ang. wraps, kdy dřívější neprodyšné PVC je nahrazeno jinými materiály). Svrchní kalhotky zakrývají vnitřní savou vrstvu, která je přímo na pokožce dítěte a může to být klasická čtvercová plena („čtvercovka / čtverec“) nebo moderní tvarovaná plena, která nevyžaduje skládání (kalhotková plena na zapínání a její varianta SIO – snapinone –, která se s nepropustnou vrstvou svrchních kalhotek spojuje pomocí patentů)25. Dalším typem savé vrstvy je skládaná vícevrstvá plena – sešitím několika vrstev savé látky dohromady vznikne čtverec rozdělený švy na tři pruhy, kdy střední pruh bývá složen z nejvíce vrstev (výhodou oproti čtvercovým plenám je snazší skládání a oproti AIO plenám rychlejší schnutí). Látkové pleny se dají zapínat nejčastěji pomocí druků (patentek, neboli stiskacích knoflíků) nebo suchých zipů, někdy i pomocí klasických knoflíků (doma šité či pletené). Čtvercové pleny je možné přichytit umělohmotnými snappi sponkami. Velikosti plen jsou univerzální na celé plenkovací období (plena se pak zmenšuje pomocí druků) nebo jsou rozdělené do dvou, tří velikostí. S přebalováním do látkových plen se pojí i možnost používání nemalého množství příslušenství, které má usnadňovat práci a zvyšovat komfort. Zmínila bych zde vkládací plenky (ang. booster pads), což jsou menší vícevrstvé obdélníkové či oválné látkové vložky zvyšující výkon savé vrstvy, používané například v noci (tzv. vkládačky“). Dalším hojně nabízeným doplňkem bývají separační pleny nebo vložky (ang. liners), nejčastěji na jedno použití (!). Jsou to tenké pruhy materiálu, vkládané mezi plenu a pokožku, plnící funkci odvádění vlhkosti a snadnější údržby v případě znečištění stolicí – pomáhají naplnit požadavek „suchých zadečků“. Mohou být z různých biodegradabilních materiálů celulózové, viskózové (obvykle z bambusu), z polymeru kyseliny mléčné (PLA). Po použití se spláchnou do WC nebo se v lepším případě kompostují. Některé z nich 25 Dalšími variantami tvarovaných savých vrstev, které potřebují navrch nepropustné kalhotky, jsou zavazovací pleny se šňůrkou a tvarované pleny bez zapínání. Kapsové pleny kalhotkové nebo AIO mají v prostřední části kapsu pro vkládání další savé vrstvy v podobě malých vkládacích plenek, „vkládaček“.
32
jsou však dost pevné, a pokud nejsou příliš znečištěny stolicí, lze je ještě vyprat a znovu použít. Existuje i skutečná varianta pro opakované použití – separační vložka z fleecu, který, i když navlhne, působí na omak suše. Nejméně příznivou variantou jsou separační vložky polypropylénové (je to materiál používaný v jednorázových plenách) či polyesterové, které se po použití musí hodit do směsného komunálního odpadu. Závěrem tohoto shrnujícího přehledu poznamenejme, že název ekopleny mají oficiálně patentovány jednorázové pleny v kompostovatelném obalu, z nebělené buničiny (bez chlóru), bez parfémů, které jsou biodegradabilní, a pokud je uskutečněna následná recyklace, mají být k přírodě šetrnější než klasické jednorázové pleny (k té většinou nedochází, ale už samotná výroba může být šetrnější než u běžných jednorázových plen). Na skládkách nemají možnost se řádně rozložit, protože k tomu není zajištěn dostatečný přísun kyslíku (Rathje, Zimring, 2012: 189). V kapitole 4 sleduji na zkoumaném vzorku rodičů, zda ti, kteří do různě velké míry střídají látkové pleny s jednorázovými (nebo používají výhradně jednorázové pleny), volí tuto šetrnější variantu.
2.8 Materiály Textilní průmysl představuje velkou environmentální zátěž a i v moderních učebnicích pro návrháře již nalezneme kapitolu „Odpovědné navrhování“ oděvů (Baughová, 2012). Ovšem teorii a praxi dělí i v tomto odvětví často veliká propast (Clancy a kol., 2015). Stejně jako jednorázové pleny, i látkové pleny, které jsou součástí šatníku malých dětí, potřebují pro svůj vznik vstupní surové materiály, které je potřeba vypěstovat, sklidit, vytěžit a následně určitými postupy zpracovat na vlákno. Jde ruku v ruce s průmyslem chemickým a s industriálním zemědělstvím a obnáší sociální témata v souvislosti s (ne)respektováním pracovních a životních podmínek zaměstnanců. Látkové pleny ztělesňují na jedné straně záslužnou renesanci textilního průmyslu v naší zemi (viz kap. Znovuobjevení látkových plen), ale pojí se s nimi samozřejmě dovážení textilií či surových materiálů ze zahraničí. V této kapitole neprozkoumáme materiály látkových plen dopodrobna, ale pokusíme se nahlédnout to, čím se příliš nezabývají LCA studie dětských plen. Rozšířenou certifikací v textilním průmyslu je standard OekoTex (ISO 100) a jím označený produkt zaručuje spotřebiteli, že produkt je zdravotně nezávadný. Tento certifikát je rozšířený právě mezi dětským oblečením, kam spadají látkové pleny. Ovšem nezaručuje, že produkt byl vyroben
33
environmentálně šetrně. Užitečnými vodícími nástroji jsou standardy ISO 1400026 a ISO 900027, avšak záleží, zda je podnik implementuje ve shodě s environmentální šetrností. Zároveň se zákony na ochranu životního prostředí a související vyhlášky, regulace a jejich plnění v různých zemích liší a je těžké se dopátrat věrohodných, plnohodnotných informací, zvlášť pokud se jedná o země jako je Čína, odkud i nemalé množství moderních látkových plen či materiálů pochází. Někteří výrobci českých látkových plen u svých výrobků uvádí, že prošly testy u Státního zdravotního ústavu (SZÚ) a plně odpovídají zákonným požadavkům na výrobky pro děti do 3 let. (Eko)spotřebitel je opět do velké míry závislý na věrohodnosti sdělení výrobců. Na jedné straně jsou certifikáty deklarující zdravotní nezávadnost výrobku, na druhé straně stojí spletitá problematika norem deklarující environmentální šetrnost výrobku. (Lackman, 2007) BAVLNA Pro svoji dobrou pevnost v tahu (ta se za mokra asi o 20 % zvyšuje, čímž je vhodná pro časté praní) a pro svoji dostatečnou savost a měkkost patří bavlna k nejčastějším materiálům na výrobu látkových plen. Drastické okolnosti její konvenční produkce jsou již ve společnosti reflektovány. Pěstování bavlny zabírá 2,5% orné půdy, přičemž na její pěstování připadá 16 % světové produkce insekticidů, což je nejvíce ze všech pěstovaných plodin. Bavlna je také velmi náročná na spotřebu vody28. Jakkoli je dominantní plodinou textilního průmyslu, její nadbytečná spotřeba vody a pesticidů její roli do budoucna sráží (Roušavá, 2011: 26). Alternativou k běžně pěstované bavlně je bavlna pěstovaná organicky bez rutinního používání velkých dávek pesticidů a hnojiv, i když stále zůstává plodinou vyžadující bohatou zálivku, jen podstatně nižší než její konvenční varianta. Hlavní organizace bdící nad certifikací biobavlny je International Federation of Organic Cotton Agriculture Movements (IFOAM) a Global Organic Textile Standard (GOTS). Zajímavá čísla se dovídáme v nejnovější zprávě organizace Soil Association Cool bavlna – bavlna a klimatická změna (Cool Cotton – Cotton and Climate Change): v období let 2013 2014 produkce biobavlny v porovnání s konvenční bavlnou ušetřila ekvivalent téměř 95 000 olympijských bazénů sladké vody, dále ušetřila energii, která mohla napájet 60W 26 ISO 14000 je řada mezinárodních norem sloužící k budování dobrovolného nástroje environmentální politiky environmentálního manažerského systému (EMS). Podle daných norem si organizace systém „zabuduje do svého stávajícího řídícího systému a s jeho pomocí pak řídí své vlivy na životní prostředí tak, aby se jejich negativní dopad na životní prostředí neustále zmenšoval.“ Dostupné z : http://www.enviweb.cz/eslovnik/119 [cit. 2015-1104]. 27 ISO 9000 je řada mezinárodních norem definující systém managementu jakosti, kterými organizace prokazují schopnost výroby a distribuce v souladu se všemi nezbytnými předpisy. Dostupné z: www.iso.cz [cit. 2015-11-04]. 28 Odhaduje se, že na pěstování konvenční bavlny padnou 3 % světové spotřeby vody, přičemž na výrobu 1 kg látky je potřeba 10000 litrů vody (Farnworth, 2015: 10).
34
žárovku přes 57 000 let a snížila emise skleníkových plynů rovnající se ekvivalentu 14 000 cest autem okolo světa (Farnworth, 2015: 12). Tradiční výrobce čtvercových plen v ČR je firma Libštát, která nemá v nabídce pleny z biobavlny, ale nabízí pleny z nebělené bavlny. BAMBUS Jako přednost bambusu výrobci udávají jeho rychlé pěstování nevyžadující chemizaci a s potřebou vody je na tom lépe než bavlna. Avšak i zdánlivě ekologické pěstování bambusu lze zpochybnit, bylo by totiž důvěryhodné, pokud by existovala bambusová analogie certifikace FSC29. Bambus mohutně prorůstá za hranice své rodné Číny a z něj utkané textilie si získaly velikou oblibu. Pro své vlastnosti se stal velmi používaným materiálem pro látkové pleny. Vyniká hebkostí, velikou nasákavostí (až čtyřikrát větší než bavlna) a zdůrazňuje se jeho obsah přírodní antibakteriální, antialergenní složky bamboo kun, která zvyšuje odolnost materiálu vůči bakteriím, plísním, houbám, kvasinkám a zápachu. Zůstává otázka, zda je tato látka zachována v nepoškozeném stavu i během následné technologicky náročné textilní výroby – aby se totiž z bambusu stal tolik oblíbený materiál příjemný na omak, musí dřeň projít náročným chemickým procesem a přeměnit se na viskózu30 (prostým zpracováním bambusových vláken by vzniklo hrubší plátno). Bambus lze zpracovat i za použití méně škodlivých organických rozpouštědel (takové zpracování je finančně náročnější), a zda látka prošla touto šetrnější úpravou, zaručeje certifikát Oekotex (Lackman, 2007). Největším pěstitelem a producentem bambusu je Čína a tato plodina hluboce prorůstá její materiální i duchovní kulturou. Bambus jako rychlerostoucí tráva svými charakterovými vlastnostmi nahrazuje dřevo a má všestranné užití a velký potenciál. Hrál důležitou roli v obnově čínských lesů. Většina pěstované plochy v Číně jsou umělé plantáže monokultury. Ty intenzivně obdělávané snižují půdní úrodnost, extenzivně obdělávané mají vysokou beta diversitu (v keřovém a bylinném pásmu) a tvoří krásné scenérie lákající turisty (zejména čínské). ,,Bambusová turistika" obnáší negativní vedlejší dopady na krajinu v souvislosti s požadavky rozvíjejícího se turismu. Bambus je plodina sporná ohledně managementu pěstování, jehož ekonomickosociální pozadí je složitější, neboť povětšinou představuje příjem rolníkům, ale spíše rolníkům námezdním z chudších poměrů. 29 Známka FSC (udělovaná organizací Forest Stewardship Council) označuje dřevo pocházející z lesů, které jsou obhospodařovávány ekologicky šetrně, sociálně prospěšně a ekonomicky životaschopně. V současnosti lze certifikací označit i bambus pěstovaný touto cestou, viz http://www.ecoplanetbamboo.com/fsc-certification [cit. 2015-10-29]. 30 Pomocí chemických rozpouštědel se surové dřevo rozpustí na medovitou konzistenci a následně se miniaturními tryskami vstřikuje opět do kyselého prostředí, kde tuhne na měkké textilní vlákno.
35
Zároveň je bambus na čínském venkovu nahlížen jako strategická plodina, která může do budoucna představovat kýžený kompromis mezi stránkou produkční, konzervační a kulturní. (Ruiz Pérez a kol., 2014). Bambus je také spojen s rozvojem nanotechnologií v textilním průmyslu. Nano částice se v jeho případě získávají z bambusového uhlí (bambus je vysušen a při 800 stupních zúhelněn). Následně se blíže nespecifikovanými postupy přeměňuje na nano částice, které se poté spojují s bavlněnými, polyesterovými a nylonovými vlákny. Ze vzniklé příze se vyrábí ponožky nebo právě dětské pleny (prodávají se jako ,,bambusové uhlíkové" pleny). Otázka environmentálních důsledků této produkce je zatím neprobádaná (Lackman, 2009). Bambus je velmi oblíbený materiál mezi „látkujícími“ rodiči, jak dokládá i můj výzkum. KONOPÍ Konopí je několikrát silnější než bavlna, odolnější opotřebení, odření, roztrhnutí, plísním, znečištění, sražení, negativním účinkům slunce, zlepšuje půdní úrodnost, má třikrát vyšší výnosy na akr než bavlna. Na rozdíl od bavlny a bambusu nepotřebuje konopí při pěstování či textilním zpracování chemizaci (viz bambusová viskóza), ani velké množství závlahové vody (které vyžaduje i biobavlna) a může růst v různých klimatických podmínkách (těm jsou uzpůsobené jeho odrůdy). Nenáročné konopí představuje environmentálně šetrnější variantu, a pokud by se jeho pěstování rozšířilo, mohlo by způsobit revoluci v textilním průmyslu (Datschefski, 2001: 91, Roušavá, 2011). Ačkoli vychází konopí jako environmentálně nejšetrnější materiál, pokud je pěstován v místě použití, v jeho masovém rozšíření (v ČR by se dalo pěstovat na 30 000 ha půdy) mu brání zejména dva faktory: není jednoduché z něj vyrobit tak jemnou látku zajištění hebkosti (požadované spotřebitelem) konopných látek je dosaženo ve směsi s bavlnou či hedvábím31. Druhým faktorem jsou úřednické kličky: přestože samotná produkce konopí nevyžaduje specifická opatření, jsou s ní spojené náročné procedury v podobě testování plodin a úředních kontrol, které zřejmě stojí za snižujícím se počtem zemědělců pěstujících konopí v ČR. (Roušavá, 2011: 36) Pleny s obsahem konopí vyrábí česká firma Ella's House, ale původ použitého materiálu firma nesdělila.
31 V roce 2010 byl však za pomoci organických enzymů vyvinut proces, který umožňuje zpracovat konopná vlákna tradičními postupy, kterými se spřádá bavlna. (Roušavá, 2011: 26).
36
VLNA Ovčí vlna se v látkovém plenkovém systému objevuje v podobě pletených svrchních kalhotek, používaných v kombinaci se savou vrstvou (např. čtvercovou plenou). Obsahuje přírodní impregnační a antibakteriální látku lanolin, jehož obsah se v kalhotkách, jakmile začnou provlhat, obnovuje speciální lanolinovou kůrou. Hodnotí se jako uživatelsky náročnější na údržbu, ale jako velmi zdravá forma přebalování vhodná pro citlivou pokožku. Pere se na velmi nízké teploty, většinou jen ručně ve vlažné vodě, tudíž je i z energetického hlediska environmentálně šetrná. Její úskalí spočívá v tom, z jaké ovce pochází – zda příze pochází z českého extenzivního chovu splňující navíc principy welfare nebo se jedná o merino vlnu, které se nejčastěji získává z ovcí chovaných na Novém Zélandu či v Austrálii (tamní klimatické podmínky dávají vzniknout velmi jemné vlně). V Austrálii, která je největším globálním producentem vlny, donedávna farmáři z 80 % praktikovali na ovcích nešetrný zákrok mulesing32 (Sneddon, Rollin, 2010). Aby to tedy ekospotřebitel, který má v oblibě vlněné materiály, a zároveň dbá na etické principy, neměl zase tak jednoduché, a aby certifikací nebylo málo, je třeba v dnešním světě pátrat i po mulesingfree merino vlně. Vlna je také možná jeden z mála produktů v oblasti používání dětských plen, u nějž je princip lokální dosažitelný. UMĚLÉ MATERIÁLY Tyto materiály (fleece, microfleece, polyester, polyuretan) se vyrábí z neobnovitelných zdrojů a v případě dětských plen se většinou používají na výrobu svrchních, nepromokavých kalhotek. Tyto se oproti savé vrstvě plen vyznačují nižší životností a je třeba při jejich údržbě dbát vyšší opatrnosti (není žádoucí je prát na vyšší teploty). Nejzajímavější v této oblasti jsou materiály vyrobené z recyklovaných plastů, zejména PET lahví, nebo materiály vyrobené z recyklovaného fleecového oblečení. Polyesterové vlákno vyráběné touto cestou je finančně náročnější, ale už si nachází své zákazníky, zejména sportovního oblečení. I mezi dětskými plenami lze najít některé, které jsou z recyklovaných materiálů, ale jedná se spíše o zahraniční výrobce a u nás nejsou příliš běžné.
32 Mulesing je procedura, kdy se jehňatům starým 2 až 12 týdnů bez umrtvení odstraňuje kus zadní části těla (část ocasu a záhyby kůže kolem řitního otvoru), znečištěné močí a výkaly, aby se zabránilo nákaze cutaneous myiasis (masařky jinak do znečištěné kožešiny kladou vajíčka a vylíhlé larvy sežírají zvíře zaživa). Ochránci zvířat (organizace PETA) se domnívají, že pravým důvodem této praktiky je pravděpodobně ekonomické hledisko, aby farmáři ušetřili na stříhání vlny, která je stejně znehodnocená.
37
3 Dětské pleny pod drobnohledem
Podívejme se, s čím přichází vědci, kteří měřili environmentální dopady dětských plen a jak si na tom podle nich stojí pleny látkové.
3.1 LCA LCA analýza neboli posuzování životního cyklu (life cycle assessement, poetičtěji od kolébky po hrob) je poměrně novou metodou s retrospektivním přístupem, která hodnotí látky již obsažené v životním prostředí. Analyticky pojímá celý životní cyklus lidských produktů, služeb a technologií od samotného získávání a výroby výchozích materiálů, přes výrobu samotného produktu, jeho užívání až po jeho odstranění, opětovné užití či recyklaci a posuzuje jejich environmentální dopady, které se vyjadřují tzv. kategorií dopadu: např. globální oteplování, úbytek stratosférického ozonu či eutrofizace. Zároveň metoda podrobnou analýzou materiálových a energetických toků zjišťuje potenciální dopady produktů a činností na životní prostředí. Metoda je definována standardem ČSN EN ISO 14040 a ČSN EN ISO 14044 (Kočí, 2009: 910). V praxi jsou však realizace LCA analýz často náročné, a proto se přistupuje ke zjednodušením: např. se hodnotí jen jeden parametr v průběhu celého životního cyklu produktu (např. spotřeba energie), nebo se hodnotí dopady, které vznikají ve vybraných procesech životního cyklu (tamtéž: 25). Dokonale provedená LCA analýza není v podstatě dosažitelná, neboť nelze postihnout do detailu naprosto všechny faktory, z nichž některé jsou navíc dosud nepopsané či těžko měřitelné. Dle Sigmunda Wagnera má normativní redukcionistická metoda LCA jako nástroj své limity, který pracuje v rámci pevně vymezených hranic zkoumaného systému do důsledku vzato je daným systémem celá planeta a její spletitá síť globálních vztahů a systém zpětných vazeb, které tato metoda nemůže postihnout (Wagner, 1997: 2425). Velmi záleží také na tom, kdo studii vypracovává a pro koho je určena: uvedení příjemce v definicích cílů studie vede „k vyšší transparentnosti provádění studie a k lepšímu porozumění jejímu kontextu platnosti. Jinak mohou studii používat návrháři nového typu výrobku, (…) jiné požadavky mohou mít zadavatelé porovnávající environmentální dopady dvou konkurenčních výrobků pro informování zákazníků.“ (Kočí, 2009: 27) Ve své komplexnosti ji většinou běžný spotřebitel nedokáže uchopit (či spíše si informace v této formě většinou nevyhledává), ale může se s výstupy LCA studií setkat 38
zprostředkovaně například přes informační aktivity nevládních neziskových organizací nebo je může zachytit z médií, kterým jsou LCA studie také nepřímo určeny pokud tedy studie není vypracována pouze pro interní účely určité firmy. Nutno poznamenat, že právě marketing a konkurenční boj firem stojí za prvotním rozvojem a standardizací metodiky LCA, v jejíchž počátečních aplikacích měly firmy zájem, aby jejich produkt vyšel na základě objektivní, vědecky podložené kvantitativní studie jako „ten lepší“. Avšak v těchto případech docházelo k různým mezerám v metodologii (např. výběr jen určitých dat nebo chybějící indikátory environmentálního dopadu) a výsledky byly zavádějící (Baumann, Tillman, 2004: 259). LCA metodika jako nástroj analýzy environmentálního dopadu produktů je v současnosti chápána jako jedna z cest k udržitelné výrobě a spotřebě, jež je výzvou pro veškerý moderní průmysl (Cordella a kol. 2015).
3.2 LCA analýzy environmentálního dopadu dětských plen Dětské pleny začaly být předmětem LCA studií v poslední dekádě 20. století. V rámci metodiky LCA se u dětských plen posuzují následující indikátory environmentálního dopadu: spotřeba primárních, neobnovitelných zdrojů, spotřeba primární, neobnovitelné energie, potenciál acidifikace, eutrofizace, globálního oteplování a fotochemické oxidace, vznik tuhého odpadu a vznik zdravotních problémů z unikajících anorganických polutantů (ze skládkování, spalování a odpadních vod) neboli ekotoxicita. V tabulce 3.1 jsou uvedeny pouze výsledky LCA studií porovnávajících systém jednorázových a látkových plen v letech 1990 – 2005; v kontextu jednotlivých studií záleží, jaká vstupní data byla použita a jaké byly zvoleny indikátory environmentálního dopadu. V následujících podkapitolách se budu věnovat dvěma současným zahraničním LCA analýzám dětských plen, které se kromě běžné plenkové praxe pokouší zhodnotit i potenciální dopad plen na životní prostředí aplikací alternativních scénářů. První podkapitolu věnuji české studii, která vzhledem k použité metodice není LCA analýzou, ale pokládám za důležité věnovat ji pozornost.
39
Tab. 3.1 Závěry LCA studií z let 1990 – 2005, srovnávající látkový a jednorázový plenkový systém (Saufun Ng a kol., 2013) Název LCA studie (zadavatel) Autor, rok, země Závěry Disposable versus reusable diapes (Procter & Gamble) Diapers: Environmental inpacts and lifecycle analysis (National Association of Diaper Services) Resource and environmental profile analysis of children's diaper systems (Franklin Associates)
A life cycle inventory of baby diapers subject to Canadian conditions
Little, A. D., 1990, USA
Lehrburger, C. a kol., 1991, USA
Ani jeden plenkový systém nemá větší či menčí environmentální dopad. Jednorázové pleny mají celkově větší environmentální dopad než pleny látkové.
Sauer, B. J. a kol., 1994, USA Látkové pleny spotřebují větší množství energie a vody, způsobují 5x větší znečištění odpadních vod, mají větší atmosférické emise (elektrické sušení). Jednorázové pleny vytváří větší tuhý domovní odpad. Vizcarra, A. T a kol., 1994, Kanada
Látkové pleny spotřebují více vody a způsobují větší zněčištění odpadních vod. Jednorázové pleny spotřebují více materiálů na výrobu a vytváří více tuhého odpadu. Spotřeba anergie a tvorba atmosférických emisí závisí u obou systémů na více faktorech.
Life cycle assessment of Aumônier, S. E. a kol., 2005, Ani jeden plenkový systém disposable and reusable nappies VB nemá větší či menčí in the UK (Environmental environmentální dopad. Agency)
3.2.1 Česká studie Jedinou českou nezávislou analytickou studií na téma dětských plen je zpráva Posouzení vlivu plen na životní prostředí od koupi po konečné zneškodnění, jejímž zadavatelem byla v roce 2006 nezisková organizace Rosa, o.p.s. Posuzováno bylo 5 druhů plen od koupi po konečné zneškodnění, není zohledněna jejich výroba, proces distribuce, ani energie na chod čistíren odpadních vod a spaloven, tudíž se nejedná o LCA studii, protože nejsou použita kompletní data pro aplikaci LCA 40
metodiky. Narážíme zde na další limity dané metody, a to finanční a časovou náročnost, jak vyplývá z komunikace s Věrou Soukupovou z Rosy. Organizace by na realizaci kvalitní studie potřebovala cca dva miliony korun a doba projektu by přesáhla dva roky. Ve výsledné zprávě je nepřesně zpra cováno nedostatečné množství informací, také proto, že výrobci nebyli ochotni poskytnout data (k výrobě, přepravě, počtu pracovníků atd.). Rosa si je vědoma, že výslednou zprávu nelze označit za LCA studii33. V samotné zprávě se uvádí, že výsledky jsou podkladem pro další analýzy. Pleny byly rozebrány na jednotlivé materiály a ty zváženy. Jejich materiálové složení nepodstoupilo laboratorní analýzy, výzkumníci se řídili pouze informacemi ze štítků a z internetových stránek výrobců. Informace o spotřebě plen byly čerpány z internetových portálů s danou tématikou a byly vedeny individuální polostandardizované rozhovory s 8 matkami z Čech. Závěrem každá plena dostala známku jejího vlivu na životní prostředí odvozenou na základě dat k dispozici – vznikla tabulka hrubého srovnání, jejíž výsledné znění je vzhledem k nedostatku úplných vstupních dat zavádějící. Uvádím níže shrnující tabulku 3.2. Jako základní scénář bylo zvoleno praní v pračce Whirpool AWT 5108, energetické třídy A+, 15x za měsíc, bez předpírky, na plný objem. Ve zprávě se bere v potaz ruční předepírání plen. U vlněných nohaviček se uvažuje ruční praní se speciálním přípravkem na vlnu a lanolinová kúra. U klasických čtvercových plen se přičítá navíc energie na žehlení 300 kWh za 2,5 roku užívání plen, což zhoršuje výslednou známku. U spotřeby vody na praní se počty litrů vztahují k váze plenek čím těžší plena, tím více spotřebované vody a pracího prášku. Pokud se pleny neperou na plný objem, vzroste spotřeba vody na praní až na 33 tisíc litrů za 2,5 roku užívání plen.
33 Informace na základě e-mailové korespondence z 13. 8. 2015.
41
Tab. 3.2 Porovnání vlivu plen za 2,5 roku užívání (Bálešová, 2006) Typ pleny Pampers Moltex öko AIO Active ekoplena Popolini Baby Ultra Fit Organic Spotřeba energie na praní [kWh]
čtvercová plena
vlněné kalhotky Disana
60°C
855
855(*)
0
90°C
1080
1080
0
Voda na praní v pračce a ruční praní [l]
21480
17430
1800
Persil/ přípravek na vlnu a lanolin [l]
40,5
25,2
5,37
Odpad [kg]
867,3
798,5
5,7
2,7
0,9
Počet přebalení
5580
5580
5580
11160
5580
Zastoupení přírodních látek na 1 plenu [%]
51,0
74,8
96,2
100,0
100,0
Známka
2,25
2,5
4
3,5
2,25
Pozn.: (*) výslednou známku ovlivňuje navíc připočtených 300 kWh na žehlení.
3.2.2 Britské studie Britské LCA studii předcházel samostatný výzkum mezi obyvateli Velké Británie (VB), kteří měli zkušenost s dětskými plenami. Z výzkumu vzešla zpráva, které věnuji samostatnou podkapitolu.
3.2.2.1 Čas přebalit? Britská zpráva Čas přebalit?34 Jak rodiče a pečovatelé používají jednorázové a látkové pleny (Time to Change? A Study of how parents and carers use disposable and reusable nappies) vznikla na základě výzkumu z roku 2003 prováděného za účelem získání podkladů ke zpracovaní LCA analýzy dětských plen a zadala jej nevládní britská organizace Agentura pro životní prostředí 34 Anglický název zprávy v sobě implicitně zahrnuje otázku „Čas na změnu?“, ale samotná zpráva je čistě deskriptivní a nerozebírá danou problematiku do hloubky.
42
(Environment Agency, EA) Národnímu statistickému úřadu VB. Na základě této zprávy mohl být pomocí LCA metodiky sestaven základní scénář, jak většina rodičů nakládá s plenami. Zpráva se z větší části věnuje látkovým plenám, protože jejich systém je oproti jednorázovému mnohem složitější a chování spotřebitele (jak o pleny pečuje) je v jejich případě zásadní (Pocock, 2005: 7). V prvotním omnibusovém šetření z 2101 domácností s dítětem pod 10 let pouze 73 domácností mělo zkušenost s látkovými plenami35. Byl zadán druhý průzkum, který se věnoval pouze (výhradně nebo převážně) „látkujícím“ rodičům a zaměřil se na typy používaných látkových plen, způsoby péče o ně a používání dalších produktů (svrchní kalhotky, savé vkládací plenky, separační vložky, detergenty). V období 10. 3. 4. 4. 2003 bylo vedeno přímé dotazníkové šetření s 183 náhodně vybranými respondenty z VB36, kteří měli dítě mladší 36 měsíců, které bylo do nějaké míry (i v minulosti) v látkových plenách. Po vyloučení respondentů, jejichž dítě se již odplenkovalo a těch, kteří si nechali pleny prát komerční službou (12 z dotázaných používalo Nappy laundry service)37, zůstal vzorek 127 respondentů, jejichž dítě bylo aktuálně v plenkách. Nejvíce používanými plenami mezi respondenty byly čtvercové pleny. Ze 127 respondentů 60 % „látkovalo“ z důvodů environmentální šetrnosti a 35 % z důvodů ekonomických. 76 % respondentů volilo jednorázovou plenu na noc nebo na cestování. U obou typů plen – jednorázových i látkových – se v průzkumu došlo ke shodnému průměrnému věku odplenkování dítěte – dva roky a dva měsíce, což v tomto případě nabourává častý argument pro látkové pleny, jejichž používání může souviset s dřívějším chozením dítěte na nočník.
3.2.2.2 Britská LCA studie V této práci uvádím výsledky studie z roku 2008, která je aktualizovanou podobou předešlých studií z let 2003 a 2005 Životní analýza cyklu jednorázových a látkových plen ve VB (Life cycle assessment of disposable and reusable nappies in the UK), které byly vypracované pro Agenturu životního prostředí (EA). Nejnovější studii Aktualizovaná analýza životního cyklu jednorázových a látkových plen (An updated life cycle assessement study for disposable and reusable nappies) 35 V omnibusovém šetření mělo 658 domácností dítě mladší 36 měsíců aktuálně v plenkách a z toho pouze 7 „látkovalo“ výhradně, což znamená 1 % dotázaných, a 10 „látkovalo“ převážně, což je 1,5 % dotázaných. Z omnibusového šetření byla do britské LCA použita data pro jednorázové pleny (Pocock, 2003: 10). 36 Dotazovaní byli vybráni z náhodně určených volebních okrsků VB. Během realizace průzkumu se z důvodu nedostatečného počtu nasbíraných dotazníků přistoupilo i na metodu nenáhodného výběru - metodu „sněhové koule“, kdy respondenti doporučovali další známé, kteří mají zkušenost s látkovými plenami (tamtéž: 64). 37 Institut komerční plenkové prací služby, který je běžný v anglosaských zemích, se v našich kulturních, socioekonomických podmínkách zatím neuchytil.
43
vypracovala Společnost pro řízení zdrojů životního prostředí (Environmental Resources Management Limited, ERM) pro následující tři britské organizace: Ministerstvo životního prostředí, potravinářství a záležitosti venkova (Department for Environment, Food and Rural Affairs, Defra), Agentura pro životní prostředí (EA) a organizace zabývající se odpadem ve VB (Waste and Recources Action Programme, WRAP). Vychází se i z dat předešlé studie z roku 2005, ale data v aktualizované studii jsou vztažena k roku 2006 tak, aby výstup byl co nejaktuálnější důležitá vstupní data představuje výroba elektřiny ve VB v letech 2005/06 (uhelná, plynová, jaderná, solární, větrná), a počítá se se změněnou efektivitou praček a sušiček (jejich spotřeba elektřiny a vody). Zkoumalo se užívání plen po dobu dvou a půl let dítěte, kdy v tomto věku je podle dostupných dat 95 % dětí odplenkovaných (tzv. tréninkové kalhotky a pleny dávané na noc používané po dvou letech a půl nejsou zahrnuty v rámci studie). Průměrně se počítá na den s 4,16 jednorázovými plenami a 6,1 látkovými plenami na celé plenkovací období (kdy po narození se používá plen víc, na konci plenkovacího období zase méně). Jednorázový plenkový systém a scénáře Produkce materiálů na konstrukci jednorázových plen ve VB má dle studie větší environmentální dopad než následné nakládání se vzniklým odpadem. Scénáře pro jednorázové pleny jsou závislé na výrobcích a na možnostech odpadového managementu. Dopad jednorázových plen v rámci základního scénáře je uveden v tabulce 3.4. V následujícím odstavci vypíši další tři uvažované scénáře a jak se v jejich případě mění environmentální dopad nutno srovnat se základním scénářem v tabulce 3.4. Jako první alternativní scénář se posuzuje environmentální dopad jednorázových plen s (v budoucnu předpokládaným) 10% hmotnostním úbytkem, který má za následek o 5 – 9 % nižší hodnoty u jednotlivých kategorií environmentálního dopadu (a celkově o 8 % nižší dopad na životní prostředí). Druhý alternativní scénář představují pleny posuzované i s exkrementy (!) byla provedena analýza obsahu popelnic a výsledkem je číslo 727 kg použitých jednorázových plen za 2,5 roku, přičemž 18 % tvoří výkaly a 82 % moč (předešlé britské studie udávají číslo 365 kg). Obsah exkrementů způsobuje vyšší hodnoty u jednotlivých kategorií environmentálního dopadu: nejvíce ekotoxicita – o 26 %, eutrofizace – o 14 %. Třetí alternativní scénář je kompletní anaerobní
44
digesce38 jednorázových plen, která zvyšuje hodnotu ekotoxicity o 46 % a hodnotu humánní toxicity o 16 % oproti základnímu scénáři. Látkový plenkový systém a scénáře Posuzované látkové pleny byly typově rozděleny na AIO („vše v jednom“), kalhotkové pleny a vícevrstvé pleny – dvě poslední vyžadují jako obal nepromokavé svrchní kalhotky, které jsou zahrnuty ve studii. Je zajímavé, že v této aktualizované studii jsou vynechány čtvercové pleny, ačkoli zjištění ze zprávy Čas přebalit? mluví jinak. Ve studii jsou dále zahrnuty separační vložky, jednorázové či pratelné z různých materiálů. Vyjímatelné vkládací plenky na zlepšení savosti nejsou zahrnuty do studie. Všechny pleny se braly jako 100% bavlněné; materiálové složení svrchních kalhotek bylo 21 % bavlna, 39 % polyester, 40 % polyuretan. Podkladem pro zpracování scénářů pro látkové pleny je zpráva Čas přebalit?. Ukázkou různých scénářů se britská studie snaží postihnout rozdílné konání jednotlivců a jeho dopad na životní prostředí. Základní scénář (baseline) představuje činnost, která je očekávatelná od populace jako celku a pro látkové pleny zní následovně: pleny používá jen jedno dítě (nedědí se), zašpiněné jsou skladovány suchou formou (nenamáčeny), vyprány v pračce průměrné energetické náročnosti (platí pro spotřebiče z roku 2006), tři čtvrtiny plen se suší na šňůře, čtvrtina v sušičce, pleny se perou spolu s nepromokavými kalhotkami na 60 °C (nejnižší doporučená teplota podle britského Ministerstva zdravotnictví) a nepromokavé kalhotky se mezi vypráním použijí 2x. Individuální alternativní scénáře (kromě možnosti podědění) jsou brány jako extrémní situace – např. není pravděpodobné, aby všichni pouze sušili volně na vzduchu, nebo naopak pouze v sušičce. Ze všech scénářů je vynecháno žehlení. Energetická náročnost jednotlivých scénářů je uvedena v tabulce 3.3., kde je v posledním řádku uvedena nejpříznivější energetická bilance, pokud jsou pleny děděny, prány na plný objem a sušeny pouze volně na vzduchu. Praní na plný objem představuje o třetinu nižší spotřebu energie i vody. Co se týče celkové spotřeby vody u látkových plen (včetně té na pěstování bavlny) – kdyby všechny britské děti byly v látkových plenách, spotřebovalo by se tak přibližně 40 milionů m3 vody za rok, což představuje o 1 % vyšší spotřebu vody v domácnostech VB (Aumônier a kol., 2008: 26). 38 Obtížně recyklovatelné použité jednorázové pleny se spolu s bioodpadem rozkládají za pomoci mikroorganizmů na čpavek, metan, vodu, CO2 a zbytkovou hmotu, která se nechává dozrát a používá se jako kompost v zemědělství. Není však zaručeno, že plastové části se kompletně biologicky rozloží. (Pleny a životní prostředí. 100+1 zahraniční zajímavost, 2007, roč. 44, č. 16, s. 49.)
45
Tab. 3.3 Spotřeba vody a energie látkových plen za 2,5 roku – porovnání scénářů (Aumônier a kol., 2008) Spotřeba Spotřeba Spotřeba vody Spotřeba vody Spotřeba vody elektřiny elektřiny na na praní [l] na splachování na elektrické na praní [kWh] sušení [kWh] [l] sušení [l] základní scénář
402,1
141,1
36126
12853
1576
spotřebič s vysokou efektivitou
389,7
80,6
27869
12583
1576
praní na plný objem
268,1
141,1
25216
12583
1576
praní na vysoké teploty
686,6
141,1
36126
12853
1576
100% sušení v sušičce
402,1
529,9
36126
12853
5923
100% sušení volně na vzduchu
402,1
0
36126
12853
0
100% dědění na druhé dítě
402,1
141,1
36126
12853
1576
dědění, praní na plný objem a sušení volně
268,1
0
25216
12853
0
Závěry britské studie V závěru britské aktualizované LCA studie nahlížíme na porovnávané plenkové systémy optikou, která posuzuje vliv dopadu na životní prostředí pomocí kategorie globálního oteplování a jejich dopady jsou zhodnoceny počtem vyprodukovaného oxidu uhličitého. Dítě v jednorázových plenách za dva a půl roku vyprodukuje v základním scénáři 550 kg ekvivalentu CO2 a v látkových plenách v základním scénáři vyprodukuje za toto období bezmála 570 kg ekvivalentu CO2. Studie ukazuje, že vysoce záleží na uživatelské fázi látkových plen. Pokud se realizuje extrémní scénář a pere se na plný objem, suší se volně na šňůře a navíc se pleny dědí, sníží se dopad globálního oteplování o 40 % od základního scénáře, tedy o 200 kg ekvivalentu CO2 za dva a půl
46
roku (což představuje množství, jako bychom autem najeli asi 1000 km). O 16 % se sníží potenciál globálního oteplování, pokud je prán plný objem, nebo sušeno na šňůře. Největší materiálové toky představuje praní při vysoké teplotě a 100% sušení v sušičce: potenciál globálního oteplování je tak zvýšen o 31 %, pokud se pere na 90°, a o 43 %, když se látkové pleny suší pouze v sušičce. Kombinací těchto dvou vysoce energeticky náročných činností se zvyšuje potenciál globálního oteplování o 74 % (dohromady navíc 420 kg ekvivalentu CO2 za dva a půl roku). V tabulce 3.3, porovnávající oba plenkové systémy, každá jednotka vyjadřuje rozvoj příslušné kategorie environmentálního dopadu v té míře, jakou by to bylo způsobeno určitým množstvím (kg) referenční látky (antimon, oxid siřičitý, fosforečnanový aniont, ethen, oxid uhličitý, 1,4dichlorbenzen). Tab. 3.4 Porovnání environmentálního dopadu obou plenkových systémů za 2,5 roku užívání (Aumônier a kol., 2008) jednotky Jednorázové pleny Látkové pleny Látkové pleny (základní scénář) (základní scénář) (děděné, prané na plný objem, sušené volně) Úbytek neobnovitelných zdrojů
[kg Sb ekv.]
4,5
4,2
2,5
Acidifikace
[kg SO2 ekv.]
3,4
1,9
1,3
Eutrofizace
[kg PO43 ekv.]
0,4
0,3
0,2
Vznik fotooxidantů
[kg C2H4 ekv.]
0,2
0,1
0,1
Globální oteplování
[kg CO2 ekv.]
550
568,9
342,3
Humánní ekotoxicita
[kg 1,4DB ekv.]
58
73,3
4,3
Ekotoxicita (sladkovodní)
[kg 1,4DB ekv.]
1,9
49,5
2,6
47
3.2.3 Australská LCA studie Na samém úvodu si australská studie Analýza životního cyklu: látkové a jednorázové pleny v Austrálii (Life cycle assessment: Reusable nad disposable nappies in Australia) klade za cíl, že na základě jejích závěrů si může každý rodič zhodnotit dopady plenek, které používá ve svých podmínkách. Podobně jako aktualizovaná podoba britské LCA studie z roku 2008 i australská studie z roku 2009 se snaží identifikovat plenkový systém s největším potenciálem nejmenšího dopadu na životní prostřední, a nesrovnává plenkové systémy pouze na základě běžné, průměrné praxe (jako to dělaly studie zmíněné v tabulce 1). Porovnávány jsou jednorázové pleny (95 % australských dětí v plenkách nosí jednorázovou variantu), doma prané a komerčně prané látkové pleny. Posuzují se látkové pleny ze smyčkované tkaniny (froté), která byla vyrobena v Asii, z bavlny vypěstované v Austrálii. Australská studie hodnotí čtyři kategorie environmentálního dopadu: ztenčování vodních zásob, spotřebovávání neobnovitelné energie, produkce tuhého odpadu a zábor půdy na produkci plen – viz tabulka 5. Ze závěrů studie vyplývá, že potenciál nejmenšího environmentálního dopadu mají doma prané látkové pleny, kdy jejich uživatel může do největší míry ovlivnit svým chováním jejich dopad na životní prostředí. Scénář s nejmenším environmentálním dopadem (vychází se z australských podmínek a zvyklostí): pleny prané ve studené vodě (max. 55 stupňů), v úsporné pračce s předním plněním, sušené na šňůře. Počítá se denně s 6 litry vody na přeprání pokálených plen, každý druhý den se 7 litry pro naložení plen v desinfekčním přípravku a s praním v pračce obden. Doma takto prané pleny spotřebovávají méně energie a půdních zdrojů, spotřebovávají srovnatelné množství vody a produkují menší množství odpadu v porovnání s jinými plenkovými systémy (jednorázovým a komerčně praným látkovým). Hlavní způsob, jak můžou uživatelé komerčně praných a jednorázových plen snížit jejich dopad na životní prostředí, je jejich méně časté užívání (nebo při nejmenším nechávat dítě občas bez pleny). U jednorázových plen je důležité samotné složení pleny – zda jsou z kompostovatelných materiálů a zda jsou z nebělené či recyklované buničiny. Studie zmiňuje podmínky nad rámec studie, kdy uživatel může ještě dále snížit dopady látkových plen: mít solární systém na ohřev vody, používat pleny s menším množstvím bavlny, používat je víc jak 2,5 roku (na další děti), recyklovat vodní oběh v domácnosti – např. naložit
48
pokálené pleny do vody ze sprchy nebo vany, prát je dohromady s ostatním oblečením, místo vlhčených ubrousků otírat pokožku navlhčenou žínkou a tu pak prát spolu s plenami. Tab. 3.5 Porovnání environmentálního dopadu jednorázového plenkového systému a látkového systému praného doma a komerčně za 2,5 roku užívání (O'Brien a kol., 2009) Úbytek vodních Spotřeba Množství tuhého Zábor půdy zdrojů [m3] elektrické odpadu [m2/rok] energie [kWh] [kg] Jednorázové pleny
35 71
861,1 1750
720 900
407 829
Látkové pleny prané komerčně
36 147
444,4 – 1138,9
11 31
25 114
Látkové pleny prané doma
48 80
230,6 – 361,1
8 14
13 40
49
3.2.4 Výstup aktuálních LCA analýz dětských plen Z provedených LCA analýz uvedených v předešlých dvou kapitolách vyplývá, že jednorázové pleny jsou náročnější na výrobu, kdy jejich environmentální dopad závisí na designu a počínání výrobců, a vytváří větší množství tuhého odpadu co se týče způsobu jejich likvidace, záleží na odpadovém managementu dané politické autority. Naproti tomu látkové pleny zatěžují životní prostředí během jejich užívání (spotřebou vody a energie na praní či sušení, případně žehlení) a jejich environmentální dopad je do jisté míry značně ovlivnitelný samotným uživatelem. Z aktualizované britské a z australské studie analýzy životního cyklu dětských plen vyplývá, že látkový plenkový systém je systém s největším potenciálem nejnižšího dopadu na životní prostředí a v jeho případě závisí na chování spotřebitele. Limity LCA analýz životního cyklu plen Výše zmíněné dostupné LCA analýzy jsou značně regionálně (VB, USA, Kanada) omezeny a jejich výsledky nemohou být aplikovány na jiné, kulturně odlišné země, které mají například jiný systém nakládání s odpady, jako jsou např. Čína a Indie. Nejsou zohledněny nové materiály jako bambus, který se stává dosti populární, nebo konopí. Neposuzuje se dopad jednorázových ekoplen. Přínosné by také bylo rozšíření možných scénářů látkových plen např. o srovnání environmentálního dopadu praní v ekologickém a konvenčním pracím prostředku. Celkově se nabídka trhu rychle mění a informace rychle zastarávají. Je jisté, že nepředpojaté LCA analýzy provedené na různých populacích a v rozličných místech by napomohly vyjasnění rozpornosti, co se environmentální (ne)šetrnosti obou plenkových systému týče (Saufun Ng a kol., 2013, Rockney a kol., 1991). Dobře provedené LCA analýzy jsou však časově a finančně náročné.
50
4 Výzkum V celé následující kapitole se již věnuji výsledkům šetření prováděnému mezi rodiči, kteří používají dětské pleny. Nejdříve popíši, jak jsem postupovala při sběru a analýze dat, poté prezentuji výsledky a následně je interpretuji.
4.1 Cíl práce a hypotéza Cíl výzkumné části mé práce je odpovědět na otázku, která zní: Ovlivňuje environmentální postoj rodičů malých dětí jejich volbu a způsob používání dětských plen? Ve svém výzkumu vycházím z následující hypotézy: Na základě Campbellova paradigmatu (Kaiser a kol., 2010) lze předpokládat, že vyšší environmentální postoje se budou projevovat i v používání dětských plen: lze očekávat, že lidé s vyšším environmentálním postojem (měřeno škálou GEB), budou mít vyšší tendenci k environmentálně šetrnému používání dětských plen.
4.2 Metodologie
4.2.1 Účastníci a sběr dat Základní soubor mého výzkumu jsou rodiče malých dětí využívající látkové nebo jednorázové pleny. Rodiče byli do výzkumného souboru vybráni na základě principu dostupnosti a ochoty účastnit se dotazníkového šetření prostřednictvím záměrného příležitostného výběru. Konkrétně byli rodiče kontaktováni prostřednictvím elektronické formy dotazování a vyzváni k účasti v dotazníkovém šetření úvodním informativním dopisem. Písemný strukturovaný dotazník využitý v rámci šetření obsahoval řadu uzavřených a polouzavřených otázek, které se týkaly podílu používaných látkových, respektive jednorázových 51
plen, použitých materiálů látkových plen a péče o ně, viz příloha. Kde výčet mnou nabízených odpovědí nebyl dostačující (např. situace, v kterých respondent/ka použije jednorázovou plenu, pokud jinak „látkuje“, můžou být velmi rozmanité), nechala jsem navíc volné pole pro vlastní odpověď (týká se celkem osmi otázek). U některých otázek měl/a respondent/ka možnost zatrhnout právě jednu odpověď, nebo naopak odpovědí více (pak je to specifikováno). V rámci pilotního výzkumu jsem zhotovila první verzi dotazníku, která byla v papírové podobě adresována zákaznicím a zákazníkům dvou brněnských obchodů s dětským zbožím, jež mají nejširší sortiment látkových plen. Pilotáž měla prověřit srozumitelnost otázek a způsob výběru účastníků šetření (Reichel, 2009: 73). Návratnost první verze byla nízká (ačkoli motivační odměnou za vyplněný dotazník byl malý dárek) – 15 vyplněných dotazníků v období 30. 9. až 29. 10. 2015; s těmito dotazníky jsem již dále nepracovala. Na základě průběžných výsledků z pilotního šetření jsem se rozhodla dotazník upravit a zkrátit, a také změnit způsob jeho administrace. Definitivní verzi dotazníku jsem převedla do elektronické podoby na serveru přímo specializovaném pro dotazníková šetření (www.vyplnto.cz). Na tomto serveru byl také dotazník v období od 19. 10. do 4. 11. 2015 uveřejněn a otevřen všem rodičům, kteří měli na odkaz přístup. Návratnost internetového dotazníku byla 75,6 %, což je dáno poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků, které nebyly dokončeny (jsou započítáni všichni, kdo si otevřeli odkaz a byl jim zobrazen minimálně úvodní informativní text). Celkově jsem získala 572 řádně vyplněných dotazníků. Mezi respondenty převažují v různé míře „látkující“ rodiče (490 respondentů, 85 %) oproti rodičům výlučně používajícím pleny jednorázové (82 respondentů, 15 %), což je způsobeno tím, že dotazník byl rozšířen mimo jiné na sociálních sítích ve skupinách rodičů, kteří se ve větší míře věnují přebalování dětí do látkových plen. Dotazník se také šířil ve skupinách rodičů věnujících se alternativní péči o dítě. Statistická indukce, kterou následně provádím při statistické analýze dat, se tak nevztahuje na celou populaci českých rodičů, ale pouze na její určitý segment.
4.2.2 Měření proměnných Protože cílem mého výzkumu bylo prověření hypotézy, soustředila jsem se na testování závislostí mezi různými aspekty používání dětských plen a environmentálním postojem. Ve své otázce a hypotéze vycházím z teoretického konceptu environmentálně šetrného chování (ekospotřebitelské chování) a environmentálního postoje. Závislé proměnné u tohoto výzkumu 52
budou volba plen, s nimi spojených produktů a různé způsoby péče o pleny, ze kterých bude možné vysledovat environmentálně šetrné chování. Zvolené indikátory, které odráží závislé proměnné, jsou měřeny následujícím způsobem: • Podíl používaných jednorázových, respektive látkových plen • Volba jednorázových ekoplen – environmentálně šetrnější varianty ke klasickým jednorázovým plenám • Používání jednorázových vlhčených ubrousků • Volba materiálů látkových plen a používání látkových plen „z druhé ruky“ • Používání pracího prostředku • Energetická náročnost zvolené péče o látkové pleny • Hodnotící výroky o látkových plenách • Látkový pytlík na použité pleny – doplněk k přebalování zejména při cestování i při kratším pobytu venku vnímán jako indikátor vyšší motivace k pronevironmentálnímu „látkování“ (tedy používání látkových plen i v situacích, kdy je vyšší tendence volit jednorázovou variantu).
Jednotlivé environmentálně šetrné činnosti v oblasti používání dětských plen mohou obsahovat idiosynkratickou složku, která s použitou škálou měřící environmentální postoje koreluje (anebo naopak nekoreluje) z důvodu, který nesouvisí s obecnou tendencí chovat se v rámci používání plen proenvironmentálně. Například, lidé s nižším příjmem mohou omezovat používání jednorázových plen z ekonomických důvodů, a současně se z environmentálních důvodů chovat v řadě oblastí environmentálně šetrně. Ve svých měřeních se snažím prokázat, že proenvironmentální postoj se projevuje jako systematická tendence upřednostňovat environmentálně šetrné způsoby používání dětských plen a péči o dítě, proto bylo třeba vytvořit také agregovaný indikátor, který zachycuje obecnou tendenci k environmentálně šetrnému plenkování. Hodnotu takové proměnné jsem vypočítala jako sumovaný skór, a to na základě jednotlivých indikátorů environmentálně šetrného využívání dětských plen. Jako kritéria environmentální šetrnosti v oblasti používání plen sledované na celém výzkumném souboru (N = 572) jsem zvolila 1. minimálně 50% podíl používaných látkových plen, 2. nepoužívání jednorázových ubrousků, 3. výhradní volbu jednorázové ekopleny, nebo nepoužívání jednorázových 53
plen vůbec a 4. maximálně pozitivní hodnocení látkových plen: „látkové pleny jsou rozhodně šetrnější k přírodě, jsou levnější, zdravější, hezké a jsou prevencí opruzenin“. Posledně zmíněné hodnocení vnímám jako důležité kritérium z hlediska celkově kladného vnímání látkových plen a potenciální vysoké tendence k environmentálně šetrnému „látkování“. Na základě takto zvolených kritérií jsem vytvořila agregovaný indikátor zachycující obecnou tendenci chovat se v oblasti plenkování environmentálně šetrně. Hodnotou této proměnné je sumovaný skór: pokud respondent splnil alespoň 3, nejvýše 4 kritéria, získal bod a jeho chování bylo hodnoceno jako proenvironmentální; pokud splnil 2 a méně kritérií, nedostal bod žádný. Jako kritéria environmentální šetrnosti v oblasti používání látkových plen, která jsem sledovala na části výzkumného souboru tvořeném rodiči, kteří v různé míře „látkují“ (n = 490), jsem zvolila 1. nízkou energetickou náročnost péče o pleny, 2. praní v ekologickém pracím prostředku (koupeném, či vyrobeném), 3. používání plen z biobavlny a / nebo konopí, 4. používání z větší části poděděných plen (tzv. „z druhé ruky“), 5. nepoužívání jednorázových separačních vložek, 6. nepoužívání jakýchkoliv jednorázových plen, 7. používání látkového pytlíku na použité pleny. Jako energeticky náročnou péči jsem hodnotila tyto činnosti: vyváření plen vždy, žehlení čtvercových plen vždy, sušení v sušičce převážně, nebo občas, nepraní plen na plný objem – pokud rodič praktikoval minimálně jednu ze zmíněných činností, klasifikovala jsem jeho chování jako neenvironmentální, neboť jednotlivé činnosti jsou samy o sobě energeticky poměrně dost náročné (viz kapitola LCA). V rámci výzkumu jsem navíc sledovala, v jaké míře používají rodiče malých dětí další produkty na vícero užití a jak je množství těchto věcí ovlivněno environmentálním postojem. Vybrala jsem následující produkty: • Látkové vložky a menstruační kalíšek – alternativa k jednorázovým hygienickým pomůckám, které jsou svou povahou obdobně sporné jako jednorázové dětské pleny. • Láhev na pití na opakované použití a látkové pytlíky (na svačinu, ovoce apod.) – alternativa k jednorázovým produktům běžné denní (s)potřeby, kterými jsou PET láhve a igelitové sáčky. Nezávislou proměnnou mého výzkumu je environmentální postoj rodičů a měřím jej prostřednictvím škály, která je postavena na vybraných položkách GEB škály (Kaiser, Wilson, 54
2004) v českém překladu (Urban, 2015); pro jednotlivé měřené indikátory viz dotazníková otázka č. 20. Výsledná proměnná, sumovaný skór jednotlivých indikátorů GEB škály, nabývá pouze dvou hodnot: nula a jedna – nižší environmentální postoj (neenvi. postoj) a proenvironmentální postoj (proenvi. postoj). Z původní baterie 50 položek jsem vybrala pouze 12 položek, které reprezentují různou obtížnost proenvironmentálního chování. Nízký počet položek v baterii byl nutný vzhledem k tomu, že dotazník musel být, s ohledem na užitý způsob administrace, poměrně krátký. Položky byly vybrány v rámci percentilových intervalů parametru obtížnosti (δ), jehož odhady pro položky kalibrované na obecné populaci ČR uvádí Urban (2015). Reliabilita takto vytvořené škály byla spíše nízká (α = 0.52), což je zřejmě způsobeno malým množstvím položek zahrnutých v baterii, zahrnujících indikátory různě velké obtížnosti.
4.2.3 Metoda analýzy dat Po ukončení internetového dotazování jsem data zpracovávala prostřednictvím statistického programu IBM SPSS Statistics. V rámci analýzy dat jsem nejdříve každé respondentce a respondentovi přidělila sumovaný skór na základě jimi zvolených odpovědí měřících environmentální postoj GEB (dotazníková otázka č. 20) – za kladnou, proenvironmentální činnost (např. nevyhazování baterií do směsného odpadu) byl jeden bod, za neenvironmentální činnost (např. kupování exotického ovoce) nebyl bod žádný; maximum bodů bylo 12. Proměnná environmentální postoj byla následně dichotomizóvana: respondenti se sumovaným skórem v intervalu 0 – 5 (medián sumovaného skóru) tvoří skupinu (celkem 237 respondentů) s nižším environmentálním postojem, respondenti se sumovaným skórem 6 a vyšším tvoří skupinu (celkem 335 respondentů) s vysokým environmentálním postojem. Na základě této nezávislé binární proměnné „environmentální postoj“ jsem následně srovnávala chování rodičů. Analýzu dat jsem provedla ve dvou větších krocích. Nejprve jsem analyzovala odpovědi, které byly určeny pro všechny rodiče (572 respondentů) a svým zaměřením je mohli vyplňovat jak rodiče využívající pleny látkové, tak jednorázové. Poté jsem analyzovala odpovědi, které byly určeny pouze pro „látkující“ rodiče (490 respondentů), neboť byly zaměřeny výhradně na oblast využívání plen látkových. Ke zjišťování statisticky významné závislosti mezi vybranými závislými proměnnými 55
(nominálními a ordinálními) a nezávislou proměnnou bylo použito chíkvadrát testu nezávisloti (χ2), který srovnává napozorované četnosti s četnostmi očekávanými – tyto by se v měřeních objevily, pokud by platila nulová hypotéza o nezávislosti daných proměnných (Mareš a kol., 2015: 252255). Ve statistickém testování jsem tedy zjišťovala, zda je vztah mezi proměnnými zobecnitelný na populaci rodičů, z které pochází respondenti, anebo je výsledkem náhodné fluktuace v důsledku výběru. Sílu naměřené závislosti mezi proměnnými následně udává koeficient Spearmanovo rhó (ρ) – pokud je jeho hladina významnosti (p) menší než 0,05, je málo pravděpodobné, že daný závislostní vztah mezi proměnnými vznikl čistě náhodně. Míru korelace (nízká až vysoká) interpretuji na základě klasifikace de Vause (de Vaus in Mareš a kol, 2015: 291). V jednom případě jsem porovnávala kardinální závislou proměnnou (průměrný počet použitých jednorázových plen) u obou skupin rodičů, a použila jsem ttest pro dva nezávislé výběry (tamtéž: 217219). Ttest jsem provedla zvlášť pro skupinu rodičů s jedním dítětem a skupinu rodičů s více dětmi v plenkách, protože lze předpokládat, že rodič s více dětmi bude mít vyšší spotřebu jednorázových plen. Poměřovat skupiny rodičů, kde jsou promícháni rodiče s jedním dítětem v plenkách a více dětmi v plenkách tak může být zkreslující, proto je vhodné posuzovat je odděleně.
56
4.3 Výsledky Ve statistické analýze dat jsem zkoumala, zda environmentální postoje rodičů (měřené pomocí škály GEB) ovlivňují způsob, jakým používají dětské pleny. Porovnávala jsem dvě skupiny rodičů, které jsem si rozdělila na základě jejich nižšího environmentálního postoje („neenvi. postoj“, celkem 237 rodičů) a proenvironmentálního postoje („proenvi. postoj“, celkem 335 rodičů). Mezi oběma skupinami rodičů jsem objevila některé statisticky významné rozdíly. Naměřená data budu prezentovat ve třech větších podkapitolách: nejdříve krátce popíši celý zkoumaný soubor a jeho sociodemografické charakteristiky, poté prezentuji výsledky korelačních testů měřené na celém souboru a nakonec se budu v nejdelší části věnovat výsledkům korelačních testů, které jsem prováděla pouze na části rodičů, kteří různou měrou používají pleny látkové.
4.3.1 Charakteristika zkoumaného souboru Dotazník vyplnilo celkem 572 lidí (z toho 4 muži) a jejich průměrný věk je 30,09 let (konfidenční interval pro průměr v populaci je 30,41 – 29,77, nejnižší udaný věk je 20, nejvyšší 46). 542 rodičů má 1 dítě v plenkách, 29 rodičů 2 děti a 1 rodič má 3 děti v plenkách. Zastoupení věkových skupin dětí v plenkách znázorňuje tabulka 4.1, kde si můžeme v prvních třech sloupcích všimnout, že nejčetněji zastoupenými kategoriemi je věk od 0 do 18 měsíců. Rozložení rodičů dle velikosti obce a dosaženého vzdělání znázorňují tabulka 4.2 a 4.3, kde nejzajímavějším údajem je poměrně vysoké procento vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Rodičů, kteří se v úvodní dotazníkové otázce označili jako „výhradně látkující“, je ve vzorku 115, naopak rodičů výhradně používajících jednorázové pleny je 82 – tito byli automaticky přesměrováni na druhou část dotazníku a vynechali celou část týkající se používání látkových plen. Rodičů různou měrou kombinujících pleny látkové a jednorázové je ve vzorku 375 a spolu s výhradně „látkujícími“ vyplňovali dotazník v plném rozsahu. Tab. 4.1 Zastoupení věkových skupin dětí, které jsou v plenkách, v rámci celého výzkumného souboru Věk dítěte ( v měsících) 0 6
7 12
13 18
19 24
25 30
31 36
nad 36
Celkem
Četnost
174
142
138
81
45
15
8
603
%
28,9
23,5
22,9
13,4
7,5
2,5
1,3
100,0
57
Tab. 4.2 Rozložení respondentů dle velikosti obce Velikost obce (dle obyvatel) Četnost
%
0 – 1 999
111
19,4
2 000 – 4 999
55
9,6
5 000 – 19 999
75
13,1
20 000 – 99 999
95
16,6
100 000 – 400 000
94
16,4
nad 400 000
142
24,8
Celkem
572
100,0
Tab. 4.3 Rozložení respondentů dle stupně dosaženého vzdělání Stupeň vzdělání Četnost
%
Základní
5
0,9
Střední bez maturity
17
3,0
Střední s maturitou
185
32,3
Vysokoškolské
365
63,8
Celkem
572
100,0
4.3.2 Testy prováděné na celém souboru Jednotlivá chování
Podívámeli se blíže na jednotlivé indikátory proenvironmentálního plenkování (napozorované četnosti jsou uvedeny v tabulce 4.4), můžeme konstatovat statisticky významnou souvislost mezi méně častým používáním jednorázových ubrousků a volbou ekopleny na jedné straně a proenvironmentálním postojem na straně druhé. Rodiče s proenvironmentálním postojem používají v menší míře jednorázové vlhčené ubrousky, χ2(1, N = 572) = 13,24, p = 0,000. Korelace je poměrně nízká, r(570) = 0,15, p = 0,000, což znamená, že lineární souvislost mezi nižším používáním jednorázových ubrousků a proenvironmentálním postojem je spíše slabá. Jednorázovou ekoplenu volilo celkově 119 rodičů, ale 47 z nich ji zároveň zkombinovalo alespoň s jednou značkou klasické jednorázové pleny. Ve statistickém testování jsem zjišťovala, zda rodiče s proenvironmentálním postojem volí ve větší míře právě výhradně ekoplenu (n = 72). 58
Závislost mezi volbou ekopleny a proenvironmentálním postojem vyšla statisticky významná, χ2(1, N = 572) = 9,17, p = 0,002. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(570) = 0,13, p = 0,002, což znamená že lineární souvislost mezi vyšší mírou používání ekoplen a proenvironmentálním postojem je spíše slabá. Indikátory proenvironmentálního plenkování, které naopak neprokázaly v testech statisticky významnou souvislost s obecným postojem, jsou minimálně 50% podíl používaných látkových plen, pozitivní výroky o látkových plenách a nepoužívání jednorázových plen. Odpověď na otázku, zda rodiče s proenvironmentálním postojem používají jednorázové pleny v menší míře, nebo vůbec, zní v případě mého šetření záporně. Vztah mezi min. 50% podílem používaných látkových plen a proenvironmentálním postojem vyšel marginálně statisticky významný, χ2(1, N = 572) = 3,80, p = 0,051. Vztah mezi proměnnými není příliš silný, r(570) = 0,08, p = 0,051, trend je naopak dokonce záporný: tedy ve skupině rodičů s proenvironmentálním postojem byla naměřena vyšší než očekávaná četnost rodičů, kteří používají naopak jednorázové pleny z více než 50 %. Ani nulové používání jednorázových plen ve vztahu k proenvironmentálnímu postoji nevyšlo statisticky významně, χ2(1, N = 572) = 0,69, p = 0,407. Nenaměřila jsem ani statisticky významnou souvislost mezi proenvironmentálním postojem a respondenty, kteří vyslovili maximálně pozitivní výroky o látkových plenách (5x „rozhodně ano“ ve prospěch látkových plen), χ2(1, N = 572) = 0,26, p = 0,608. Samostatný výrok „Látkové pleny jsou rozhodně šetrnější k přírodě.“ zazněl v dotaznících 501x a v souvislosti s postojem nevykázal statisticky významnou závislost, χ2(3, N = 572) = 2,23, p = 0,527. Tab. 4.4 Chování sledované na celém souboru napozorovaná četnost (N = 572) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Používám látkové pleny z min. 50 %.
202
264
Nepoužívám jednorázové ubrousky.
95
186
Látkové pleny vnímám max. pozitivně.
55
84
Nepoužívám jednorázové pleny vůbec.
43
52
Když volím jednorázovou plenu, tak výhradně ekoplenu.
18
54
59
Počty jednorázových plen Všichni respondenti měli udat přibližné množství použitých jednorázových plen za uplynulý týden. Tento indikátor jsem nezahrnula do sumovaného skóru měřící obecné tendence k proenvironmentálnímu plenkování, neboť počty použitých jednorázových plen se můžou z různých důvodů lišit týden od týdne (počty spotřebovaných plen se jednak liší dle věku dítěte, ale také např. vyšší množství spotřebovaných jednorázových plen je při výskytu průjmového onemocnění, nebo když není možnost, kde vyprat látkové pleny a rodič, který jinak „látkuje“, volí výjimečně jednorázovou plenu apod.). Proměnnou jsem v souvislosti s obecným postojem posuzovala pouze samostatně. Porovnala jsem průměry použitých jednorázových plen za týden u skupin rodičů s proenvironmentálním a neenvironmetnálním postojem. Skupiny rodičů s jedním dítětem nevykazují statisticky významný rozdíl v průměru použitých plen, t(540) = 1,02, p = 0,310. Ani skupiny rodičů s více dětmi nevykazují statisticky významný rozdíl v průměru použitých plen, t(28) = 3,27, p = 0,671. Tab. 4.5 Průměrný počet jednorázových plen za týden Pozorovaná skupina Neenvi. postoj
Proenvi. postoj
Rodiče s 1 dítětem (n = 542)
9,34
10,54
Rodiče s více dětmi (n = 30)
19,20
15,93
Pozn.: U postojů jsou uvedeny průměrné počty použitých jednorázových plen za konkrétní týden uplynulý v době dotazování.
Uvádím pro doplnění, že nula jako počet jednorázových plen za týden byl poměrně častý údaj: celá třetina zkoumaného vzorku (přesně 193 respondentů) udala, že za poslední týden nespotřebovala žádnou jednorázovou plenu. O to zajímavější je fakt, že i ve skupině rodičů, kteří se v úvodu dotazníku označili jako „výhradně látkující“ (celkem 115), se vyskytli lidé, kteří měli co do činění s jednorázovou plenou: 8 z nich udalo, že za poslední týden jednorázovou plenu použili (průměrně 5,75 jednorázové pleny na 1 rodiče z „výhradně látkující“ skupiny za poslední týden). 91 „výhradně látkujících“ rodičů zatrhlo, že jednorázové pleny nekupuje, 8 zvolilo výhradně ekoplenu, 9 zvolilo klasickou jednorázovou plenu a 1 rodič obě varianty kombinuje; dalších 6 rodičů z této skupiny použilo pole pro vlastní odpověď: 4x vypsali, že jednorázové pleny nepoužívají, 1x zněla odpověď „máme je v záloze, použijeme cca dvě za měsíc“, a 1x odpověď „podle akce“. 60
Počet dalších produktů na vícero užití nesouvisících s přebalováním
V rámci dotazníku zaměřeném na konkrétní oblast rodičovství jsem se rozhodla jednu otázku zaměřit šířeji a zjistit, v jaké míře respondenti používají další z nabízených produktů na vícero užití – viz tabulka 4.6, kde si můžeme na první pohled všimnout, že skupina s nižším environmentálním postojem měla vyšší tendenci nepoužívat ani jeden z nabízených produktů. Mezi vyšším počtem takovýchto používaných věcí a proenvironmentálním postojem lze v celém výzkumném souboru sledovat statisticky významnou závislost, χ2(4, N = 572) = 10,28, p = 0,036. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(570) = 0,11, p = 0,008, tedy lineární souvislost mezi vyšší mírou používání dalších věcí na vícero užití a proenvironmentálním postojem je spíše slabá. Tab. 4.6 Další produkty na vícero užití napozorovaná četnost (N = 572) Počet používaných produktů Neenvi. postoj
Proenvi. postoj
Nepoužívám žádný z daných produktů.
48
40
Používám jeden.
95
137
Používám dva.
59
90
Používám tři.
30
51
Používám čtyři.
5
17
237
335
Celkem
Pozn.: Produkty – láhev na pití, svačinové látkové pytlíky, menstruační kalíšek, látkové vložky.
Obecná tendence k environmentálně šetrnému plenkování Neboť vztah mezi postojem a jednotlivými chováními může být ovlivněn různými specifickými faktory, vytvořila jsem proměnnou vyjadřující obecnou tendenci, jejíž hodnotou je sumovaný skór: pokud respondent splnil alespoň 3, nejvýše 4 kritéria environmentální šetrnosti, získal bod a jeho chování bylo hodnoceno jako proenvironmentální; pokud splnil 2 a méně kritérií, nedostal bod žádný. Výsledné rozložení respondentů dle dosaženého skóru a postoje znázorňuje tabulka 4.7. Test závislosti mezi větším počtem splněných kritérií a proenvironmentálním postojem vyšel statisticky významně, χ2(1, N = 572) = 8,36, p = 0,004. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(570) = 0,12, p = 0,004, tedy lineární souvislost mezi obecnou tendencí proenvironmentálního plenkování a proenvironmentálním postojem v rámci celého zkoumaného souboru je spíše nízká. 61
Tab. 4.7 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního plenkování a obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (N = 572) Sumovaný skór Neenvi. postoj Proenvi. postoj Splněny max. 2 indikátory
186
226
Splněny 3, nebo 4 indikátory
51
109
Celkem
237
335
Pozn.: Indikátory – min. 50% podíl používaných látkových plen, nepoužívání jednorázových ubrousků, ekoplena / nepoužívání jednorázových plen, pozitivní výroky o látkových plenách.
4.3.3 Testy prováděné na části souboru, který „látkuje“ Na celém souboru se potvrdila souvislost mezi obecnou tendencí k environmentálně šetrnému plenkování a vyšším obecným postojem. Pokud budou nyní ohniskem našeho zájmu pouze respondenti používající různou měrou pleny látkové (n = 490), lze u nich vypozorovat obdobnou souvislost? Ano, v rámci statistické analýzy dat jsem naměřila některé rozdíly v chování mezi skupinou s nižším environmentálním postojem (n = 209) a skupinou s proenvironmentálním postojem (n = 281), jak uvidíme konkrétně v následující části. V tabulce 4.8 můžeme vidět, že větší část zmíněných respondentů (63,1 %) používá látkové pleny převážně, nebo výlučně. Tab. 4.8 Rozložení respondentů dle podílu používaných látkových plen v jejich plenkové praxi Podíl používaných látkových plen 100 %
nad 95 %
95 76 %
75 – 50 %
pod 50 %
Celkem
Četnosti
115
194
116
41
24
490
%
23,5
39,6
23,7
8,4
4,9
100,0
Volba látkových plen a s nimi souvisících produktů Větší část „látkujících“ rodičů – 349 (71,2 %) odpověděla, že alespoň 50 % plen, které používají, koupila jako nové. Naopak, 141 rodičů (28,2 %) používá z 50 % a více pleny poděděné, bazarové apod. Test závislosti mezi postojem a podílem nových, respektive poděděných látkových plen vyšel statisticky významný, χ2(1, N = 490) = 5,05, p = 0,025. Síla korelace vyšla poměrně 62
nízká, r(488) = 0,10, p = 0,025, tedy lze sledovat spíše slabou lineární souvislost mezi proenvironmentálním postojem a vyšším podílem používaných poděděných plen. Naopak, samotná volba materiálu látkových plen se neukázala být statisticky významně závislá na postojích rodičů. Výhradní volbu biobavlny a / nebo konopí jako environmentálně příznivější varianty můžeme sledovat u 79 rodičů (16,1 % „látkujících“). Souvislost mezi proenvironmentálním postojem a volbou ekomateriálů se však v mém souboru nepotvrdila, χ2(1, N = 490) = 0,31, p = 0,577. Druhým nejčastěji zmiňovaným materiálem (po bavlně) byl bambus, který jsem podrobila statistickému testu, a ten nevyšel významně, χ2(1, N = 490) = 3,00, p = 0,083. Bambus vnímám jako environmentálně sporný materiál a nezahrnula jsem jej mezi indikátory proenvironmentálního „látkování“. 443 rodičů (90,4 %) zatrhlo, že vlastní látkové pleny alespoň jedné české značky. Mezi třemi nejčastěji zmiňovanými značkami jsou krom moderních českých firem i tradiční český výrobce bavlněných čtvercových plen (zatržen celkem 219x – 44,7 %). Celkem 227x (!) bylo vyplněno pole umožňující v otázce týkající se značky látkových plen vlastní odpověď: nejčastěji se tam objevují další české značky (většinou malovýrobci), či jiné zahraniční značky, 16x je zmíněno „vlastnoručně šité či šité na zakázku“. Dále se opakuje, že rodič má pleny poděděné, staré, obyčejné, neznámé značky: „mnoho starých čtvercovek ještě po nás“. Test závislosti mezi vlastněním české značky plen a postojem nevykázal statisticky významnou závislost, χ2(1, N = 490) = 0,37, p = 0,545. V otázce separačních vložek jako další vrstvy látkových plen jsem testovala, zda se vyskytne souvislost mezi převážným používáním jednorázové varianty a nižším environmentálním postojem, ovšem test nevyšel statisticky významně, χ2(1, N = 490) = 1,58, p = 0,210. V případě jednorázových separačních vložek dále otázka zněla, zda rodič s proenvironmentálním postojem spíše jednorázové separační vložky vypere a znovu použije, než je pouze vyhodí. Test nevyšel statisticky významný, χ2(2, N = 490) = 2,55, p = 0,279. Nakonec, látkový pytlík, doplněk k přebalování na cesty, v souvislosti s proenvironmentálním postojem neprokázal statisticky významnou závislost, χ2(1, N = 490) = 0,13, p = 0,723.
63
Tab. 4.9 Látkové pleny, jejich materiál a další produkty souvisící s „látkováním“ chování sledované na části souboru (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Vlastním pleny alespoň jedné české značky.
187
256
Vlastním bambusové pleny. ()
172
213
Používám látkový pytlík na pleny.
154
203
Vlastním z více jak 50 % pleny z „druhé ruky“.
49
92
Používám jednorázové separační vložky. ()
41
43
Vlastním pleny výhradně z biobavlny a / nebo z konopí.
35
44
Pozn.: Chování označené () je environemntálně sporné.
Péče o pleny – energetická náročnost V rámci analýzy dat jsem vytvořila agregovanou proměnnou „energeticky náročná péče“ (viz tabulka 4.10), která zahrnuje 1. vyváření a / nebo žehlení vždy, 2. nepraní na plný objem a 3. elektrické sušení převážně, nebo občas: rodič praktikující energeticky náročnou péči dělá alespoň jednu aktivitu a nejvýše kombinaci všech tří zmíněných energeticky náročných aktivit (ve vzorku se nevyskytli rodiče, kteří by zkombinovali vyváření vždy a žehlení vždy s elektrickým sušením a nepraním na plný objem – vyváření a žehlení vždy jsem ponechala jako jednu aktivitu). Test ukázal statisticky významnou závislost mezi proenvironmentálním postojem a nižší mírou konání energeticky náročných aktivit, χ2(1, N = 490) = 5,72, p = 0,017. Korelace je poměrně nízká, r(488) = 0,11, p = 0,017, což znamená, že mezi proenvironmentálním postojem a menší mírou energeticky náročné péče sledujeme spíše slabou lineární závislost. Tab. 4.10 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – agregovaná proměnná napozorovaná četnost (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Nepraktikuji energeticky náročnou péči o látkové pleny.
58
107
Praktikuji energeticky náročnou péči o látkové pleny.
151
174
Pozn.: Agregovaná proměnná „energeticky náročná péče“ – vyváření vždy, žehlení vždy, nepraní na plný objem, sušení v sušičce převážně, nebo občas – respondent zvolil minimálně jednu z daných činností.
Jednotlivá chování rodičů v oblasti péče o pleny – praní, sušení a žehlení – můžeme konkrétně nahlédnout v tabulce 4.11 a 4.12, kde si můžeme například všimnout, že rodiče s nižším environmentálním postojem měli vyšší tendenci používat převážné elektrické sušení plen. Zároveň 64
však rozdíl mezi skupinami není v rámci této energeticky náročné aktivity příliš markantní. Tab. 4.11 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – praní napozorovaná četnost (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Peru pleny na plný objem.
130
176
Neperu pleny na plný objem. ()
79
105
Pleny vyvářím vždy. ()
11
13
Pleny nevyvářím nikdy.
131
165
Pozn.: Chování označené () je environmentálně nešetrné.
Tab. 4.12 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – sušení a žehlení napozorovaná četnost (n = 490) Chování Neenvi. postoj Proenvi. postoj Suším pleny převážně v sušičce. ()
58
55
Suším pleny občas v sušičce. ()
14
24
Suším pleny volně.
137
202
Žehlím čtvercové pleny vždy. ()
39
44
Nežehlím nikdy.
85
119
Pozn.: Chování označené () je environmentálně nešetrné.
Pro ilustraci stojí za zmínku, že rodiče také hojně vyplňovali vlastní odpovědi v otázce vyváření (99x) a žehlení (70x). U vyváření se většinou kladl důraz na praní při 60°C: „moderní látkové se vyvářet nesmí“, „dyť se nesmí víc jak na 60 nikdy“. Nebo se opakuje vyváření „jednou za čas“, jednou za 14 dní či za měsíc, „když si vzpomenu“, a při výjimečných situacích: „když mi splesnivěly v létě“. Dále, když jsou pleny „flekaté“, nevábné, nebo nové, dlouho nepoužívané. 9x je zmíněna desinfekce jako náhrada za vyvářku a jednou „na vyšší teplotu je suším“. V rámci vlastních odpovědí u žehlení je často zmiňováno „když mám čas nebo náladu, občas“, jako způsob měkčení, z důvodu lepšího skládání či vyšší estetičnosti, nebo rodiče zmiňují, že čtvercové pleny nemají, nebo je používají pouze jako podložku či „bryndák“ pro miminko. Jedna odpověď byla, že rodič nežehlí, protože „máme sušičku a jsou měkké“, naopak jiná odpověď zněla, že „jsou krepaté i ze sušičky“, proto žehlí.
65
Péče o pleny – prací prostředek V oblasti volby prací prostředku na pleny jsem objevila největší rozdíl mezi oběma skupinami „látkujících“ rodičů. Otázka zněla, zda rodiče s proenvironmentálním postojem volí ve větší míře ekologický prací prostředek (jedno zda koupený, nebo vlastní výroby – tzv. mýdlový sliz), a test závislosti tuto souvislost potvrdil, χ2(2, N = 490) = 38,05, p = 0,000. Korelace mezi oběma proměnnými je středně vysoká, r(488) = 0,26, p = 0,000, tedy lineární závislost mezi volbou ekologického prostředku na praní plen a vyšším postojem je střední až vyšší. V tabulce 4.13 si můžeme všimnout, že ekologický prací prostředek a doma vyrobený prostředek jsou ve větší míře zastoupeny ve skupině rodičů s proenvironmentálním postojem. V otázce řešení skvrn, mohli rodiče zatrhnout právě jednu možnost, a nejvíce volili žlučové mýdlo, v jehož případě se však nepotvrdila souvislost s proenvironmentálním postojem, χ2(1, N = 490) = 1,59, p = 0,207. Různé způsoby řešení skvrn jsem nakonec nezahrnula mezi environmentální indikátory plenkování, neboť okolnosti můžou být různorodé: například rodič „skvrny neřeší“, protože je odstraní při vyváření nebo běžným pracím prostředkem. Tab. 4.13 Volba pracího prostředku a napozorovaná četnost (n = 490) Prací prostředek Neenvi. postoj
Proenvi. postoj
Běžný
157
134
Ekologický
27
87
Mýdlový sliz
25
60
Žlučové mýdlo – na skvrny
126
185
Obecná tendence k environmentálně šetrnému „látkování“ Na základě zvolených kritérií environmentálně šetrného „látkování“ jsem vytvořila agregovaný indikátor zachycující obecnou tendenci chovat se v oblasti „látkového“ plenkování environmentálně šetrně. Hodnotou této proměnné je sumovaný skór: pokud respondent splnil alespoň 4, nejvýše 7 kritérií, získal bod a jeho chování bylo hodnoceno jako proenvironmentální; pokud splnil 3 a méně kritérií, nedostal bod žádný. Výsledné rozložení respondentů dle dosaženého skóru a postoje znázorňuje
tabulka 4.14, kde jsem vypozorovala vyšší než očekávané četnosti
u proenvironmentálního postoje a většího počtu naměřených indikátorů (tj. 4 7). 66
Test závislosti mezi větším počtem splněných kritérií a proenvironmentálním postojem vyšel statisticky významně, χ2(1, N = 490) = 7,03, p = 0,008. Hodnota korelace je poměrně nízká, r(488) = 0,12, p = 0,008. Tab. 4.14 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního látkového plenkování a obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (n = 490) Sumovaný skór Neenvi. postoj Proenvi. postoj Splněny max. 3 indikátory
160
184
Splněno 4 7 indikátorů
49
97
Celkem
209
281
Pozn.: Indikátory – úsporná péče o pleny, praní v ekoprostředku, pleny z ekomateriálů, pleny poděděné, nepoužívání jednorázových separačních vložek a jednorázových plen, používání látkového pytlíku na pleny.
Situace, kdy „látkující“ rodič volí plenu jednorázovou Poslední oblast, kterou zmíním a která mě v dotazníkovém šetření zajímala, jsou situace, kdy rodiče kombinující látkové pleny s jednorázovou variantou nejčastěji volí jednorázovou plenu. Tato otázka byla zodpovězena celkem 375 rodiči, protože skupina rodičů používající výhradně látkové pleny tuto otázku automaticky přeskočila. Rodiče mohli zatrhnout libovolný počet odpovědí a volili většinou jednu nebo dvě možnosti (104x, respektive 117x): v tabulce 4.15 vidíme, že nejčastěji šlo o delší cesty, noc, a pokud dítě hlídá někdo jiný. Statistické testy zde neprokázaly žádnou souvislost mezi volbou jednorázové pleny v těchto situacích a obecným postojem. Test závislosti mezi postojem a situací „delší cesty“: χ2(1, N = 490) = 0,092, p = 0,761; dále situace „noc“: χ2(1, N = 490) = 0,11, p = 0,741; a nakonec situace „pečuje někdo jiný“: χ2(1, N = 490) = 0,55, p = 0,457. 87 rodičů navíc zvolilo možnost vlastní odpovědi: většinou se opakuje dovolená a výlety, kde není pračka nebo když dojdou látkové pleny (nejsou ještě uschlé), když je pračka rozbitá, když je přebalování do látkové pleny pro rodiče z různých důvodů komplikované, časově náročné, obtěžující (nedostatek místa v zavazadle na cesty atd.), když je potřeba více absorbující plenu: „v létě na ven látkové, ale v zimě nechci venku rozbalovat“.
67
Speciální případy: „k lékaři“, „po dobu cvičení Vojty na doporučení fyzioterapeutky“, „někteří lékaři požadují jednorázové“, „po očkování, aby se moč nedostala do ranky“, „na cvičení miminek“, „pouze na plavání do bazénu“, „na doma“ a „když je to jen na chvíli, např. půl hodiny před koupáním“. Variace na „pečuje někdo jiný“: „v jesličkách/ ve školce“, „u paní na hlídání, ta látku nechce ale babičky v pohodě zvládají látku“. A upřímné odpovědi typu: „než se po návratu z delší cesty odhodlám znovu vrátit k látce“. Tab. 4.15 Situace, kdy rodič, který kombinuje látkové pleny různou měrou s jednorázovými, volí plenu jednorázovou (n = 375) Situace pro volbu jednorázové pleny delší cesty
noc
jiný pečovatel
na ven
Četnost
236
187
146
65
42
38
35
87
%
62,9
49,9
38,9
17,3
11,2
10,1
9,3
23,2
Pozn.: Respondenti mohli volit více možností.
68
mám moc jsem dítě je práce nemocný/á nemocné
jiné
4.4 Diskuse V datech z dotazníkového šetření jsem hledala odpověď na otázku, zda různé činnosti spojené s používáním dětských plen souvisí s environmentálním postojem rodičů z výběrového souboru (celkem 572 respondentů, z nichž 490 různou měrou používalo pleny látkové, 82 používalo výlučně pleny jednorázové). Testovala jsem Campbellovo paradigma, které je znovuobjeveným konceptem používaným v oblasti empirického výzkumu měřícího postoje (nejen) k životnímu prostředí (např. Urban, 2015). Na základě této obecně formulované teorie jsem vyšla z hypotézy, že lidé s proenvironmentálními postoji budou svou tendenci k ochraně životního prostředí projevovat konzistentně ve všech volbách, které dělají, tedy i v oblasti péče o dítě. Výsledky mého dotazníkového šetření nabízí odlišný pohled na problematiku dětských plen. V úvodu práce jsem zmínila, jak hodnotí látkové pleny samotní diskutující rodiče (Porkertová, 2009) nebo environmentalisté (Hejzlarová, Mach, 2004, Edwards, 2002). V teoretické části práce jsem ukázala, jak posuzují environmentální dopad dětských plen vědecké LCA analýzy (Aumônier a kol., 2008, O'Brien a kol., 2009) a jaká jsou jejich výsledná doporučení pro uživatelskou fázi plen. Avšak hodnotící výroky či normativní doporučení se často značně liší od samotné praxe, nejinak je tomu v souvislosti s používáním dětských plen. Předložená práce ukazuje, že environmentálně šetrnější plenkování je jistou měrou závislé na obecném evironmentálním postoji rodičů. Jinými slovy, vysoký obecný postoj k životnímu prostředí se promítá do environmentálně šetrného plenkování, které tak zpětně odráží vysoký postoj v rámci této specifické oblasti péče o dítě (o postoji k plenkování můžeme mluvit jako o podmnožině obecného environmentálního postoje). Konkrétně rodiče, kteří ve svém každodenním životě praktikují vyšší měrou environmentálně šetrné činnosti (např. obejdou se v každodenním životě bez automobilu, nekupují exotické ovoce, kupují nápoje ve vratných lahvích, podporují finančně ekologické organizace atd.), také praktikují větší měrou environmentálně šetrné plenkování. Proměnné, které jsem v rámci šetření měřila, zahrnovaly také baterii hodnotících výroků o látkových plenách a 87,6 % respondentů hodnotilo látkové pleny jako rozhodně šetrnější k přírodě. Avšak rozdíly mezi rodiči se slabými a silnými postoji se projevily teprve na základě jednotlivých sděleních popisujících konkrétní typy činností v oblasti plenkování. Došla jsem ke třem zásadním poznatkům. Za prvé, v rámci celého výzkumného souboru se projevila souvislost mezi obecným vyšším environmentálním postojem a obecnou tendencí k environmentálně šetrnějšímu plenkování, které 69
obnáší menší míru užívání jednorázových vlhčených ubrousků na jedné straně, a vyšší míru pořizování jednorázových ekoplen na straně druhé. Za druhé, hypotéza poměrně dobře obstála při testování rozdílů mezi skupinami „látkujících“ rodičů, kdy rodiče s vyšším postojem praktikovali v menší míře energeticky náročnou péči o pleny (blíže pojednáno dále), měli vyšší tendenci prát pleny v ekologickém pracím prostředku a používat vyšší měrou poděděné pleny. Za třetí, hypotéza se naopak nepotvrdila co se týče souvislosti mezi nižším environmentálním postojem a převážným používáním jednorázových plen. Pro osvětlení by byla potřeba konstrukce nového výzkumného vzorku, který by více odpovídal realitě, neb rodiče výlučně používající jednorázové pleny tvoří v obecné populaci většinu a můžeme se domnívat, že spadají spíše do skupiny se slabším postojem. Lze tedy namítat, že jistým nedostatkem mého výzkumného souboru je jeho nereprezentativita daná technikou sběru dat. Zároveň však hypotéza práce stojí na obecné teorii, kterou lze testovat i na částech obecné populace (subpopulace), k čemuž není reprezentativní vzorek potřeba. Rozdíly v postojích mezi rodiči přiklánějícími se převážně k jednomu či druhému typu plenkového systému se sice nepotvrdily, poměrně dobře se však projevily rozdíly mezi skupinami různou měrou „látkujících“ rodičů, kteří odpovídali na otázky týkající se výběru plen, péče o ně a dalších souvisících produktů. Lze opět namítnout, že hodnoty naměřených korelací byly spíše nízké, výjimečně střední. Zároveň je třeba brát ohled na specifika výzkumného souboru, který zahrnoval větší měrou respondenty s vyššími postoji, tedy nelze mezi skupinami „látkujících“ rodičů a různými typy činností očekávat výrazně velké hodnoty lineárních závislostí. Zastavme se blíže u energeticky náročné péče, která obnáší mimo jiné vyváření a žehlení plen. Lze sledovat poměrně velký posun k nižší frekvenci praktikování zmíněných energeticky náročných aktivit oproti dobám dřívějším (viz dobové československé příručky), přestože jsou nadále v některých, zejména lékařských, kruzích doporučovány (viz Kolářová, Wiedermannová, 2010). Menší polovina z „látkujících“ rodičů (43 %), nevolila nikdy žehlení, ani vyváření ani z hygienických důvodů (např. v šestinedělí, či při nemoci dítěte). Je to jistě dáno i tím, že propagátoři, výrobci a prodejci moderních látkových plen (jejichž typickým představitelem je tzv. AIO plena „vše v jenom“ nevyžadující skládání, charakteristická jednoduchým, rychlým způsobem přebalení) zdůrazňují, že tyto pleny se již nevyváří ani nežehlí, a sami respondenti danou informaci často v dotazníku zmiňovali. Jejich nevýhodou je pro změnu pomalé schnutí, které může vést 70
k jejich častějšímu elektrickému sušení (připomeňme, že i sušení v energeticky efektivní sušičce představuje o třetinu vyšší výdej energie, než prosté praní v průměrně energeticky náročné pračce a sušení volně na vzduchu). O důvodech k používání sušičky rodiči z výzkumného vzorku se můžeme jen dohadovat, nicméně na základě získaných dat lze konstatovat její relativně rozšířené používání – zhruba jedna čtvrtina rodičů v ní sušila pleny převážně, a právě skupina rodičů s nižším environmentálním postojem vykazovala vyšší tendenci sušit pleny převážně elektricky. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, že postoje rodičů se jistou měrou odráží v jejich chování a rodiče s vyšším environmentálním postojem projevovali vyšší konzistentnost v otázce environmentálně šetrnějšího používání plen, což potvrzuje obecnou teorii Campbellova paradigmatu. Můžeme se dále domnívat, že rodiče s vyšším environmentálním postojem se budou chovat proenvironmentálně také v dalších oblastech péče o dítě. Tímto koncept Campbellova paradigmatu obstál poměrně dobře i v rámci výzkumu specifické oblasti ochrany životního prostředí, kterým je problematika dětských plen.
71
Závěr V teoretické části práce jsem v kapitole 1 šířeji pohovořila o aspektech udržitelné spotřeby a v kapitole 2 o dětských plenách, které různou měrou (ne)naplňují principy environmentálně šetrného produktu. V kapitole 3 jsem vyšla z nejnovějších LCA analýz dětských plen, které pokládají uživatelskou fázi látkových plen za naprosto klíčovou. V kapitole 4 jsem představila data z dotazníkového šetření mezi rodiči používajícími dětské pleny. Aktivity spojené s přebalováním jsem sledovala ve vztahu s obecným environmentálním postojem rodičů, a na základě teorie Campbellova paradigmatu jsem ukázala, že lidé s vyšším, proenvironmentálním postojem projevují tendence k environmentálně šetrnému používání plen. Na jedné vybrané oblasti každodenní spotřeby jsem se také pokusila ukázat, že přijímanou normu environmentálně šetrnější varianty – látkové pleny – lze vnímat pouze na úrovni potencionality, která se plně rozvíjí až v konkrétním životě toho kterého rodiče. V dnešní spletité době, kdy sotva dohlédneme environmentální důsledky svého každodenního chování, nemůžeme nadšeně a bez uvážení přijímat ani látkové pleny jako danou environmentálně šetrnou variantu přebalování. Ona udržitelnost látkových plen není absolutně krásná, ale proměňující se a relativní ve vztahu k rozličným životním situacím a podmínkám rodičů: jejich ochotě měnit zaběhlý rytmus chování směrem k ekoefektivnější rutině a jejich ochotě k sebeomezení. Ráda bych, aby mé výsledky a zjištění posloužily všem, kterým záleží na tom, aby přebalování a péče o dítě byly nejenom zdravé, ale také šetrné pro životní prostředí, neboť jsou spojitými nádobami a je třeba se nad jejich propojeností neustále zamýšlet.
72
Jmenný rejstřík Aumônier.....................29, 40, 45, 46, 47, 69 Bálešová....................................................42 Bauadrillard................................................8 Bauerová...................................................26 Baughová..................................................33 Baumann..............................................11, 39 Beck............................................................8 Brundtland..................................................8 Campbell...................................................16 Clancy.......................................................33 Cordella...............................................19, 39 Černická......................................................5 Datschefski..............................12, 13, 20, 36 Durning...............................................13, 15 Edwards.................................................5, 19 Farnworth..................................................35 Georg...................................................15, 18 Hejzlarová...................................................5 Kaiser.......................................16, 17, 51, 53 Kammerer.................................................28 Keller..........................................................9 KlímováFügnerová...........23, 27, 28, 29, 30 Kočí.................................................8, 11, 38 Kolářová........................................28, 29, 70 Krajhanzl...................................9, 10, 12, 15 Lackman........................................34, 35, 36 Lehrburger.................................................40 Lenderová......................................23, 27, 30 Librová.........................12, 13, 14, 20, 21, 30 Little..........................................................40 Lovins..................................................12, 13 Mach...........................................................5 Máchal.................................................10, 30
Mareš........................................................55 Nečas.........................................................15 O'Brien................................................49, 69 Pocock.......................................................43 Porkertová.............................................5, 69 Rathje......................5, 19, 23, 24, 26, 27, 33 Reichel......................................................52 Rockney...................................27, 28, 29, 50 Rollin.........................................................37 Roušavá...............................................34, 36 Ruiz Pérez.................................................36 Ryan..........................................................15 Sauer.........................................................40 Saufun Ng..........................................40, 50 Schnaiberg..................................................9 Smithová........................................19, 27, 30 Sneddon....................................................37 Soukupová.....................................18, 29, 41 Strunecká..................................................28 Sutton........................................................28 Ščasný.........................................................8 Švejcar.................................................23, 29 Tillman................................................11, 39 Urban.............................................53, 54, 69 Vail..............................................................9 Vavroušek....................................................9 Vizcarra.....................................................40 Wagner.....................................11, 13, 14, 38 Weitzman..................................................28 Wiedermannová............................28, 29, 70 Wilson.................................................16, 53 Zimring....................5, 19, 23, 24, 26, 27, 33
73
Bibliografie AUMÔNIER, S., COLLINS, M., GARRETT, P. An updated life cycle assessment study for disposable and reusable nappies. Science report SC010018/SR2. Bristol : Environment Agency, 2008. 32 s. ISBN: 9781844329274. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/291130/scho0808boir ee.pdf BABBIE, E. R. The Practice of Social Research. 12. vyd. Belmont, CA : Wadsworth, 2010. 530 s. ISBN 9780495598411. BÁLEŠOVÁ, J. Posúdenie vplyvov plienek na životné prostredie od kúpy po konečné zneškodnenie. Rosa, o.p.s., 2006. BAUDRILLARD, J. The Consumer Society: Myths and Structures. London : SAGE Publications, 1998. 208 s. ISBN 0761956921. BAUEROVÁ, I. Bez plenky: laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat. 1. vyd. Praha : DharmaGaia, 2009. 265 s. ISBN 9788086685939. BAUGHOVÁ, G. Encyklopedie textilních materiálů. 1. vyd. Bratislava : Slovart, 2012. 319 s. ISBN 9788073916169. BAUMANN, H., TILLMAN, A.M. The hitch hikers's guide to LCA: an orientation in life cycle assessment methodology and application. Lund : Studentlitteratur, 2004. 543 s. ISBN 9144 023642. BECK, U. Risk Society: Towards a New Modernity. 1. vyd. London : SAGE Publications, 1992. 260 s. ISBN 0803983468. CLANCY, G., FRÖLING, M., PETERS, G. Ecolabels as drivers of clothing design. Journal of Cleaner Production, 15. 6. 2015, č. 99, s. 345353. ISSN 09596526. Dostupné z databáze: ScienceDirect. CORDELLA, M., BAUER, I., LEHMANN, A., SCHULZ, M., WOLF, O. Evolution of disposable baby diapers in Europe: Life Cycle Assessment of environmental impacts and identifications of key areas of improvement. Journal of Cleaner Production, 16. 2. 2015, č. 95, s. 322331. ISSN 0959 6526. Dostupné z databáze: ScienceDirect. ČERNICKÁ, L. Environmentální aspekty spotřeby spojené s rodičovstvím. Diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií, 2004. 116 s. DATSCHEFSKI, E. The Total Beauty of Sustainable Products. CransPresCéligny : Rotovision, 2001. 175 s. ISBN 2880465451.
74
DURNING, A. How Much is Enough?: The Consumer Society and The Future of the Earth. 1. vyd. New York : W.W. Norton, 1992. 200 s. ISBN 039303383X. EDWARDS, R. Návrat látkových plenek. Sedmá generace [online]. 31. 7. 2002. [cit. 20151103]. Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/navratlatkovychplenek EKOSPOTŘEBITEL. Moderní ekologické pleny [online]. ©2015 [cit. 20151103]. Dostupné z: http://www.ekospotrebitel.cz/ekospotrebitel/ekodite/plenyabezplenkovametoda/ ENERGY CENTRE ČESKÉ BUDĚJOVICE (ECCB). Úspory elektřiny v domácnosti [brožura online]. 1. vyd. 2008. [cit. 20151106]. Dostupné z: http://www.eccb.cz/fotos/_c_246uspory elektrinyvdomacnosti.pdf FARNWORTH, G. Cool Cotton – Cotton and Climate Change [online]. The Soil Association, 2015. [cit. 20151104]. Dostupné z: http://www.soilassociation.org/news/newsstory/articleid/8342/cool cottonhowtoreducetheclimate GEORG, S. The Social Shaping of Household Consumption. Ecological Economics. 1999, roč. 28, č. 3, s. 455–466. DOI 10.1016/S09218009(98)001104. Dostupné z databáze: ScienceDirect. HEJZLAROVÁ, V., MACH, M. Odvrácená strana plenek. EkoList [online]. 29. 1. 2004. [cit. 20151103]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zelenadomacnost/radyanavody/odvracena stranaplenek HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 583 s. ISBN 8071788201. KAISER, F. G., BYRKA, K., HARTIG, T. Reviving Campbell's Paradigm for Attitude Research. Personality and Social Psychology Review, 2010, roč. 14, č. 4, s. 351367. DOI 10.1177/1088868310366452. Dostupné z databáze: MEDLINE Complete. KAISER, F. G., WILSON, M. Assessing People's General Ecological Behavior: A CrossCultural Measure. Journal of Applied Social Psychology, 2000, roč. 30, č. 5, s. 952978. ISSN 00219029. Dostupné z databáze: Business Source Complete. KAISER, F. G., WILSON, M. Goaldirected conservation behavior: The specific composition of a general performance. Personality and Individual Differences, 2004, roč. 36, č. 7, s. 1531–1544. DOI 10.1016/j.paid.2003.06.003. KAMMERER, D. První tři roky života dítěte: průvodce pro rodiče. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 494 s. ISBN 9788024718392. KELLER, J. Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. 1. vyd. Praha : G plus G, 1995. 175 s. ISBN 80 9018961X. KLÍMOVÁFÜGNEROVÁ, M. Naše dítě. 3. vyd. Praha : SZdN, 1956. 386 s.
75
KOČÍ, V. Posuzování životního cyklu. 1. vyd. Chrudim : Vodní zdroje Ekomonitor, 2009. 263 s. ISBN 9788086832425. KOLÁŘOVÁ, R., WIEDERMANNOVÁ, H. Desatero v péči o opruzeniny novorozenců a kojenců. Pediatrie pro praxi [online]. 2010, roč. 11, č. 3, s. 196–198. [cit. 20150512]. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped201003 0016_Desatero_v_peci_o_opruzeniny_novorozencu_a_kojencu.php KRAJHANZL, J. Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí: pět charakteristik, ve kterých se lidé liší. 1. dotisk 1. vyd. Brno : Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, 2015. 200 s. ISBN 9788021070639 (Masarykova univerzita). KRAJHANZL, J. Environmental and Proenvironmental Behavior. In ŘEHULKA, E. (ed.). School and Health 21. 2010: Health Education: International Experiences. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2010, s. 251274. ISBN 9788021053984. LACKMAN, M. Bamboo: Facts behind the Fibre [online]. 18. 9. 2007. [cit. 20150903]. Dostupné z: http://organicclothing.blogs.com/my_weblog/2007/09/bamboofactsbe.html LACKMAN, M. NanoTextiles – Facts behind the Fabrics [online]. 24. 12. 2009. [cit. 20150903] Dostupné z: http://organicclothing.blogs.com/my_weblog/2009/12/nanotextilesfactsbehindthe fabrics.html LENDEROVÁ, M., RÝDL, K. Radostné dětství? Dítě v Čechách devatenáctého století. 1. vyd. Praha a Litomyšl : Paseka, 2006. 376 s. ISBN 8071856479. LENDEROVÁ, M. Z dějin české každodennosti: život v 19. století. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2009. 430 s. ISBN 9788024616834. LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví (Kapitoly o ekologickém luxusu). 1. vyd. Brno : Doplněk, 2003. 319 s. ISBN 8072391496. LOVINS, A. B., LOVINS, L. H., WEIZSÄCKER, E. U. VON. Faktor čtyři: dvojnásobný blahobyt – poloviční spotřeba přírodních zdrojů. Praha : MŽP, 1996. 331 s. ISBN 8085368854. MÁCHAL, A. (ed.). Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno : Rezekvítek ve spolupráci s Lipkou, 2008. 56 s. ISBN 8086626083. MAREŠ, P., RABUŠIC, L., SOUKUP, P. Analýza sociálněvědních dat (nejen) v SPSS. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2015. 508 s. ISBN 9788021063624. O'BRIEN, K., OLIVE, R., HSU Y.C., MORRIS, L., BELL, R., KENDALL, N. Life cycle assessment: Reusable and disposable nappies in Australia. Brisbane : The University of Queensland, 2009. 14 s. Dostupné z databáze: OAlster.
76
PARKER, W. The 'hygiene hypothesis' for allergic desease is a misnomer. The British Medical Journal [online]. 2014, roč. 348, s. g5267. [cit. 20151103]. Dostupné z: http://www.bmj.com/content/349/bmj.g5267 Pleny, děti a my [leták]. Rosa, o.p.s., 2005. Pleny pod lupou [brožura]. Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s., 2011. POCOCK, S. Time to Change? A Study of how parents and carers use disposable and reusable nappies. Bristol : Environment Agency, 2005. 69 s. ISBN: 1844324524. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/publications/timetochangeastudyofhowparentsandcarers usedisposableandreusablenappies PORKERTOVÁ, J. Environmentální aspekty rodičovství – analýza internetových diskusních fór věnujících se rodičovství. Bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií, 2009. 72 s. Dostupné z: www.is.muni.cz/th/220009/fss_b/ RATHJE, W. L.; ZIMRING, C. A. Encyclopedia of consumption and waste: the social science of garbage. Thousand Oaks, Calif : SAGE Publications, 2012. ISBN 9781412988193. Dostupné z databáze: eBook Academic Collection (EBSCOhost). REICHEL, J.: Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2009. 192 s. ISBN 9788024730066. ROCKNEY, R. M., CULPEPPER, L., FIGUEIRA, C. G., MIZE, L. W. Diaper Choice Too Costly, to Bury. Clinical Pediatrics, 1991, roč. 30, č. 8, s. 472477. ISSN 00099228. Dostupné z databáze: MEDLINE Complete. ROUŠAVÁ, Š. Towards Environmental Sustainability: Hemp Enterprises in the Czech Republic. Diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií, 2011. 98 s. Dostupné z: www.is.muni.cz/th/33471/fss_m/ RUIZ PÉREZ, M., GUTIERREZ RODRIGUEZ, L., YANG, X., XIE, J., FU, F. From basic raw material goods to cultural and environmental services: the Chinese bamboo sophistication path. Ecology & Society [online]. 2014, roč. 19, č. 4, s. 110. [cit. 20150905]. DOI 10.5751/ES06701 190403. Dostupné z: http://www.ecologyandsociety.org/vol19/iss4/art3/ RYAN, C. J., DURNING, T. A. Stuff: The Secrect Lives of Everyday Things. Seattle : Northwest Environment Watch, 1997. 86 s. ISBN 1886093040. SAUFUN NG, F., SENTHILKANNAN MUTHU, S., LI, Y., CHILEUNG HUI, P. A Critical Review on Life Cycle Assessment Studies of Diapers. Critical Reviews in Environmental Science and Technology, 2013, roč. 43, č. 16, s. 17951822. DOI 10.1080/10643389.2012.671746. Dostupné z databáze: Environment Complete. SMITH, V. Dějiny čistoty a osobní hygieny. Praha : Academia, 2011. 458 s. ISBN 97880200 1885 4.
77
SNEDDON, J., ROLLIN, B. Mulesing and Animal Ethics. Journal of Agricultural & Environmental Ethics, 2010, roč. 23, č. 4, s. 371386. DOI 10.1007/s108060099216z. Dostupné z databáze: Environment Complete. SOUKUPOVÁ, V. Snížení množství odpadů v obcích? Jednoduché, efektní, reálné! [online]. 27. 4. 2007. [cit. 20151106]. Dostupné z: http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/63732/ SOUKUPOVÁ, V., SOUKUPOVÁ, J., CHADIMOVÁ, A. Dětské pleny – novinky, terminologie. Pediatrie pro praxi [online]. 2007, roč. 8, č. 5, s. 288–289. [cit. 20150512]. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped2007050014.php SOUKUPOVÁ, V., SOUKUPOVÁ, J., CHADIMOVÁ, A.: Dětské pleny – výhody a nevýhody jednotlivých typů a druhů. Příslušenství k plenám. Pediatrie pro praxi [online]. 2007, roč. 8, č. 6, s. 349 – 350. [cit. 20150512]. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped200706 0017.php STRUNECKÁ, A., PATOČKA, J. Doba jedová. 1. vyd. Praha : Triton, 2011. 295 s. ISBN 97880 73876029. SUTTON, M. B., WEITZMAN, M. Baby Bottoms and Environmental Conundrums: Disposable Diapers and the Pediatrician. Pediatrics. 1991, roč. 88, č. 2, s. 386389. ISSN 00314005. Dostupné z databáze: EBSCOhost. ŠČASNÝ, M., URBAN, J., ZVĚŘINOVÁ, I. : Environmentally Significant Behaviour in the Czech Republic: Energy, Food and Transportation. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2013. 257 s. ISBN 97880 24620763. ŠVEJCAR, J. Péče o dítě. 4. vyd. Praha : Avicenum, 1985. 343 s. Test alternativních pracích prostředků. DTest [online]. 03/2013. [cit. 20151103]. Dostupné z: https://www.dtest.cz/clanek2768/testalternativnichpracichprostredku2013 URBAN, J. Predicting proenvironmental behaviours: comparison of the theory of planned behaviour and Campbell’s paradigm. Presented at the 11th Biennial Conference on Environmental Psychology, 2015, Groningen. VAIL, B. J. Running on the garbage treadmill: An environmental sociological analysis of illegal municipal waste shipment from Germany to the Czech Republic. Dizertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií, 2008. Dostupné z: www.is.muni.cz/th/169446/fss_d/ VERONICA. Dětské pleny (Není plenka jako plenka...) [online]. Aktual. 20151311. [cit. 201513 11]. Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=216 WAGNER, S. A. Understanding green consumer behavior: a qualitative cognitive approach. 1. vyd. London : Routledge, 1997. 288 s. ISBN 0415157323.
78
ZÁKON č. 185 ze dne 15. května 2001, o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 71, s. 40744113.
79
Seznam tabulek Tab. 3.1 Závěry LCA studií z let 1990 – 2005, srovnávající látkový a jednorázový plenkový systém (Sau-fun Ng a kol., 2013)...................................................................................................................40 Tab. 3.2 Porovnání vlivu plen za 2,5 roku užívání (Bálešová, 2006).................................................42 Tab. 3.3 Spotřeba vody a energie látkových plen za 2,5 roku – porovnání scénářů (Aumônier a kol., 2008) ..................................................................................................................................................46 Tab. 3.4 Porovnání environmentálního dopadu obou plenkových systémů za 2,5 roku užívání (Aumônier a kol., 2008) ....................................................................................................................47 Tab. 3.5 Porovnání environmentálního dopadu jednorázového plenkového systému a látkového systému praného doma a komerčně za 2,5 roku užívání (O'Brien a kol., 2009) ...............................49 Tab. 4.1 Zastoupení věkových skupin dětí, které jsou v plenkách, v rámci celého výzkumného souboru...............................................................................................................................................57 Tab. 4.2 Rozložení respondentů dle velikosti obce...........................................................................58 Tab. 4.3 Rozložení respondentů dle stupně dosaženého vzdělání.....................................................58 Tab. 4.4 Chování sledované na celém souboru - napozorovaná četnost (N = 572)............................59 Tab. 4.5 Průměrný počet jednorázových plen za týden......................................................................60 Tab. 4.6 Další produkty na vícero užití - napozorovaná četnost (N = 572)........................................61 Tab. 4.7 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního plenkování a obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (N = 572)............................................62 Tab. 5.8 Rozložení respondentů dle podílu používaných látkových plen v jejich plenkové praxi . . .62 Tab. 4.9 Látkové pleny, jejich materiál a další produkty souvisící s „látkováním“ - chování sledované na části souboru (n = 490).................................................................................................64 Tab. 4.10 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – agregovaná proměnná - napozorovaná četnost (n = 490).................................................................................................................................64 Tab. 4.11 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – praní - napozorovaná četnost (n = 490) ............................................................................................................................................................65 Tab. 4.12 Péče o pleny souvisící s energetickou náročností – sušení a žehlení - napozorovaná četnost (n = 490).................................................................................................................................65 Tab. 4.13 Volba pracího prostředku a napozorovaná četnost (n = 490).............................................66 Tab. 4.14 Vztah mezi sumovaným skórem indikátorů proenvironmentálního látkového plenkování a obecným environmentálním postojem rodičů – napozorovaná četnost (n = 490)...........................67 Tab. 4.15 Situace, kdy rodič, který kombinuje látkové pleny různou měrou s jednorázovými, volí plenu jednorázovou (n = 375).............................................................................................................68
80
Příloha DOTAZNÍK PRO RODIČE S MALÝM DÍTĚTEM, KTERÉ JE V PLENKÁCH
Dobrý den, jmenuji se Soňa Kubíčková a na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně píši závěrečnou práci, která se zabývá používáním dětských plen. V rámci tohoto výzkumu realizuji i krátké šetření. Chtěla bych Vás nyní požádat o vyplnění krátkého dotazníku (10 minut), který se týká právě péče o děti a používání dětských plen. Dotazník je anonymní a Vaše účast v šetření je dobrovolná. Data ze šeření budou využita pro potřeby mé práce a jako podklad pro odborný článek. Předem Vám děkuji za vyplnění dotazníku. Pokud máte k dotazníku nějaké otázky, ráda Vám na ně odpovím. Soňa Kubíčková, email:
[email protected]
81
1. V kolika procentech případů používáte jednorázové pleny? 100 % jednorázové pleny , více než 50 % jednorázové pleny , 50 – 25 % jednorázové pleny , 24 – 5 % jednorázové pleny , méně než 5 % jednorázové pleny , používám výhradně látkové pleny pokud používáte výhradně jednorázové pleny, přeskočte prosím k otázce č. 16 pokud výhradně látkujete, přeskočte prosím k otázce č. 3 2. V jakých situacích použijete plenu jednorázovou (lze zatrhnout více možností)? na noc , při nemoci dítěte , při nemoci vlastní , na ven , při delších cestách , když mám moc práce a nestíhám , když o dítě pečuje někdo jiný , jiné:... 3. Používáte jako další vrstvu látkových plen separační vložky? ano, převážně jednorázové / ano, převážně pratelné / ne 4. Pokud používáte jednorázové separační vložky, jak s nimi po použití většinou naložíte (lze zatrhnout max. 2 možnosti)? spláchnu do WC , vyhodím do koše , zkompostuji , vyperu a ještě použiji jiné: ..................... 5. Z jakých materiálů používáte kalhotkové, čtvercové nebo vícevrstvé pleny (lze zatrhnout více možností)? bavlna , bambus , konopí , jiné: ..................... 6. Používáte pleny z bio materiálů? výhradně , spíše ano , spíše ne , vůbec
82
7. Zatrhněte, jaké značky látkových plen konkrétně máte: Anavy , Baby Lucy , Bambino Mio , Bamboolik , Disana , Ella's House , GroVia , Haipa-daipa , Imse Vimse , Kikko , Libštátské , Lotties , Manymonths , Petit Lulu , Popolini , Skapi , Tots bots , T-tomi , Unuo , Jiné: ..................... 8. Kupoval/a jste alespoň 50% plen, které v současnosti používáte, jako nové? ano / ne 9. Čekáte s praním plen, dokud jich nemáte dost, abyste jimi naplnil/a celou pračku? ano / ne 10. Kdy pleny vyváříte (lze zatrhnout více možností) ? vždy , v šestinedělí , do 3 měsíců dítěte , pokud je dítě (jakkoli staré) nemocné , nikdy , jiné: ..................... 11. Jaký prací prostředek na praní plen běžně používáte? běžný prací prostředek (včetně těch na dětské prádlo) , ekologický prací prostředek , mýdlový sliz 12. V případě, že používáte ekologický prací prostředek, prosím, vypište značku:…........ 13. Jak nejčastěji odstraňujete skvrny z plen? Zatrhněte prosím jednu možnost: běžným odstraňovačem skvrn , ekologickým odstraňovačem skvrn , běžným mýdlem na praní , žlučovým mýdlem , na sluníčku , skvrny neřeším , jiné: ..................... 14. Sušíte pleny v sušičce? ano, převážně , ano, občas , ne, nikdy 15. Žehlíte čtvercové pleny (lze zatrhnout více možností)? vždy , v šestinedělí , do 3 měsíců dítěte , pokud je dítě (jakkoli staré) nemocné , nežehlím vůbec , jiné: .....................
83
16. Kolik cca kusů jednorázových plen jste spotřeboval/a za poslední týden (napište prosím nezáporné číslo)? ..................... 17. Pokud používáte jednorázové pleny, jaké značky nejčastěji kupujete? Zatrhněte, prosím: jednorázové pleny nekupuji , Albert Quality , Babylove aktiv plus , Babylove nature , Bambo Nature , Beaming baby , Bella Baby Happy , Helen Harper , Kaufland , Lidl Toujours , Moltex nature , Naty Nature Babycare , Pampers , Penny Babytime , Tesco Value , Jiné:... 18. Používáte některé z následujících věcí? Prosím, zaškrtněte které: látkový pytlík na uskladnění použitých plen , jednorázové vlhčené ubrousky , menstruační kalíšek , látkové vložky , láhev na pití pro opakované použití , látkové pytlíky na svačinu, zeleninu apod. 19. Napište prosím, do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky: Látkové pleny vnímám jako součást prevence vzniku opruzenin: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Látkové pleny vyjdou dráž než jednorázové pleny: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Látkové pleny jsou zdravější pro mé dítě: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Vzhled látkových plen je ošklivý: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne Látkové pleny jsou oproti jednorázovým šetrnější k přírodě: rozhodně ano , spíše ano , spíše ne , rozhodně ne
84
20. Jsme téměř na konci dotazníku. Nakonec bych Vám nyní předložila sérii výroků, které zjišťují, jak často děláte některé aktivity. Uveďte prosím u každého z těchto výroků, jestli ve Vašem případě platí. Finančně podporuji organizace, které se věnují ochraně životního prostředí. ano / ne Kupuji nápoje ve vratných láhvích. ano / ne Kupuji exotické ovoce (pomeranče, banány, mandarinky, ananasy apod.).
ano / ne
Jezdím na kole nebo hromadnou dopravou do práce nebo do školy. ano / ne Na krátké cesty v okolí bydliště (do 30 km) jezdím veřejnou dopravou nebo na kole. ano /ne Na záchodě nebo v koupelně mám chemický osvěžovač vzduchu. ano / ne Velmi špinavé prádlo peru bez předpírky. ano / ne V každodenním životě se obejdu bez automobilu. ano / ne Už se mi stalo, že jsem někomu vyčetl neekologické chování. ano / ne Staré baterie vyhazuji do směsného odpadu. ano / ne Jezdím automobilem na výlety. ano / ne Používám změkčovače prádla. ano / ne 21. Do jaké věkové kategorie patří Vaše dítě/ děti, které je/ jsou doposud v plenkách (udáno v měsících)? 0-6
, 7-12 , 13-18 , 19-24 , 25-30 , 31-36 , více jak 36
22. Vaše pohlaví: Ž / M 23. Kolik je Vám let? .......... 24. Jak velké je Vaše bydliště (dle počtu obyvatel)? 0 – 1 999 , 2 000 – 4 999
, 5 000 – 19 999 , 20 000 – 99 999 , 100 000 – 400 000 , více
jak 400 000 25. Nejvyšší dosažené vzdělání: základní , střední bez maturity , střední s maturitou , vysokoškolské
85
Fakulta sociálních studií
pro:
Soňa Kubíčková
MASARYKOVA UNIVERZITA Katedra environmentálních studií Zadání diplomové práce MAGISTERSKÉ UČO:
180027
imatr. roč.: 2009
Vedoucí katedry Vám ve smyslu studijních předpisů o státních závěrečných zkouškách určuje Téma diplomové práce: Environmentální aspekty dětských plen Téma diplomové práce v angličtině: Environmental aspects of nappies Zásady pro vypracování: Posluchač(ka) zpracuje magisterskou diplomovou práci při využití všech svých věcných i metodologických znalostí a dostupné literatury. Nedílnou součástí práce jsou i její stručná anotace, index a seznam použité literatury (blíže viz "Pravidla k vypracování diplomové práce”). Rozsah diplomové práce: 18 000 - 29 000 slov. Pokyny pro vypracování: Cíle práce: V práci analyzujte současný trend návratu látkových plen. Čím je používání této environmentálně šetrnější „alternativy“ motivováno? Pokuste se prozkoumat a posoudit, jak dalece jsou ještě dnešní moderní látkové pleny z nových materiálů environmentálně příznivé. V rámci průzkumu mezi matkami používajícími látkové pleny, vysledujte, do jaké míry se jedná o výraz uvědomělého environmentálně šetrného přístupu a do jaké míry například o módní záležitost. Jsou rodiče v používání látkových plen důslední a je to vůbec v dnešní době a v našem prostředí možné? Lze posoudit, jaký je potenciál, aby se tento trend rozšířil mezi většinovou společnost? Téma přebalování obecně souvisící s hygienou dětí také zmapujte z hlediska různých kultur a z hlediska historického. Osnova: Úvod, metodologie Teoretické ukotvení práce Praktická část práce – analýza trhu s dětskými plenami, průzkum mezi matkami používajícími látkové pleny, výsledky a interpretace zjištěných informací Diskuse Shrnutí a závěry Ve své práci posluchač(ka) vyjde především z těchto zdrojů: Librová, H.: Vlažní a váhaví (kapitoly o ekologickém luxusu). Brno: Doplněk, 2003 Noorman, K. J. . Uiterkamp, T: S.: Green Households? Domestic Consumers, Environment and Sustainability. London: Earthcan Publications, 1998 Ryan, C. J. Durning, T.: Stuff. The Secret Lives of Everyday Things. Seattle/Washington: Northwest Environment Watch, 1997 Wagner, S. A.: Understanding Green Consumer Bahaviour. A qualitative Cognitive Approach. London: Routledge, 1997 Webové stránky organizace ROSA – www.ekodite.rosacb.cz
Určený vedoucí diplomové práce:
Datum zadání:
………………………… ..………………………… podpis vedoucího DP doc. Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D. Mgr. Kateřina Rezková vedoucí katedry ES
1