MASARYKOVA UNIVERZITA. Uvedení do křesťanského života Liturgie křtu dětí a dospělých

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

Uvedení do křesťanského života Liturgie křtu dětí a dospělých

Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Willi Türk Autor práce: Sylvie Šujanská

Bibliografický záznam ŠUJANSKÁ, Sylvie. Uvedení do křesťanského života – Liturgie křtu dětí a dospělých: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2013. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Mgr. Willi Türk.

Anotace Křest je vstupní (tzv. iniciační) svátostí do života s Bohem, do křesťanského společenství, skrze které člověk získává nový rozměr bytí. Je první ze svátostí, a proto je základem a předpokladem k udělení dalších svátostí. Při křtu novorozeněte, který ještě nemůže sdělit svou vůli, či přijmout nebo nepřijmout víru, se úkolu zhošťují rodiče, kteří chtějí své dítě vychovat ve víře. O mnoho zajímavější je pak konverze dospělých, kteří svůj život prožívali naprázdno, ale Bůh se jich natolik dotkl, že ho chtějí se vším, co nabízí, přijmout. Proto se i věk katechumenů odráží v křestní liturgii, která je u dětí a dospělých odlišná, stejně, jako je odlišná i samotná příprava na uvítání do křesťanského života.

Annotation Diploma thesis „Introduction to the Christian life/Rites for baptism of the children and the adults“ deals with baptism, which is the first and the initiation sacrament for entry to the life with God, to the life of Church. This thesis includes preparations and liturgies for dispensing sacrament of baptism to children and adult. Embracing of baptism is different for those two categories, especially because of age, which is reflected to particular rites.

Klíčová slova Křest, svátost, liturgie, křestní příprava, křestní liturgie, udílení křestní svátosti, křtěnec, rodič, kmotr, udělovatel, církev.

Keywords Baptism, sacrament, liturgy, preparation for baptism, liturgy of baptism, dispensing of baptismal sacrament, baptized, parents, godfather, celebrant, Church.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 20. dubna 2013

Sylvie Šujanská

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu práce PhDr. Mgr. Willimu Türkovi za cenné rady, ochotu a čas, které mi věnoval při konzultacích závěrečné práce. Dále děkuji P. Jiřímu Putalovi za rady a propůjčení knižních publikací. V neposlední řadě bych ráda poděkovala celé své rodině a přátelům za podporu během studia a poskytnutí obrazové přílohy.

Obsah Obsah...................................................................................................................... 5 Úvod ....................................................................................................................... 7 Cíle bakalářské práce ........................................................................................... 8 Stanovené výzkumné otázky ................................................................................ 8 Struktura práce..................................................................................................... 9 1

Liturgie ..........................................................................................................10 1.1

První zmínka o křestní liturgii .................................................................12

2

Svátost............................................................................................................13

3

Křest ..............................................................................................................15 3.1

Křest krve a touhy ...................................................................................16

3.2

Charakter křtu..........................................................................................17

3.3

Obnova křestních slibů ............................................................................17

3.4

Udělovatelé křtu ......................................................................................18

3.5

Úloha rodičů............................................................................................19

3.6

Úloha kmotrů ..........................................................................................19

3.7

Křtěnci ....................................................................................................20

3.8

Významné symboly v udílení svátosti křtu...............................................21

3.9

Doba a místo udílení svátosti křtu............................................................22

3.10

Významné postavení církevního společenství ..........................................23

4

Historie udílení svátosti křtu ........................................................................24

5

Křest malých dětí ..........................................................................................26 5.1

Struktura obřadů křtu dětí........................................................................27

5.1.1

Obvyklý křestní obřad......................................................................27

5.1.2

Zkrácený křestní obřad – tzv. Křest z nouze (Křest malého dítěte

v nebezpečí smrti) ...........................................................................................32 6

Uvedení do křesťanského života dětí školního věku ....................................34 6.1

7

Struktura obřadů......................................................................................34

Uvedení dospělých do křesťanského života..................................................38 7.1

Struktura obřadů......................................................................................39

7.1.1

Předkatechumenát, První stupeň: Obřad přijetí do katechumenátu....40

7.1.2

Druhý stupeň: Obřad zařazení mezi čekatele křtu.............................45

7.1.3

Třetí stupeň – Přijetí svátostí............................................................49

7.1.4

8

Období „Mystagogie“ ......................................................................52

7.2

Jednoduchý obřad uvedení dospělých do křesťanského života .................52

7.3

Zkrácený obřad uvedení dospělých do křesťanského života .....................53

Komparace křestní přípravy a liturgie křtu jednotlivých věkových

kategorií ................................................................................................................54 8.1

Srovnávání křestní přípravy novorozeňat a dětí školního věku.................54

8.2

Srovnávání křestní přípravy novorozenců a dospělých.............................55

8.3

Srovnávání křestní přípravy dětí školního věku a dospělých ....................56

8.4

Srovnávání křestní liturgie novorozeňat a dětí školního věku...................57

8.5

Srovnávání křestní liturgie novorozeňat a dospělých................................58

8.6

Srovnávání křestní liturgie dětí školního věku a dospělých ......................58

Závěr .....................................................................................................................59 Seznam příloh .......................................................................................................63 Seznam použité literatury.....................................................................................70 Prameny – primární literatura..............................................................................70 Sekundární literatura ...........................................................................................70 Použité internetové zdroje ...................................................................................71 Použité mimowebové i mimoliterární zdroje .......................................................72 Použité zdroje k obrazové příloze........................................................................72

Úvod Již děti v hodinách náboženství se učí o velikém daru, který dostalo lidstvo od Boha. Dar, který zrušil věčné zatracení, zapříčiněné touhou Adama a Evy být jako Bůh a který znovu semkl přátelství mezi Bohem a lidmi poutem bezmezné lásky. Prostřednictvím této lásky a milosti Boží máme brány Hospodinova království navěky otevřeny. Tento dar nazýváme křtem – svátostí, která nám umožňuje poznat novou dimenzi bytí, a to život s Kristem. Před lety jsem se aktivně účastnila křestních obřadů, na kterých jsme se skupinkou mladých věřících obohacovali křestní liturgii zpěvem. V té době mi křty nepřišly nikterak zajímavé. V pubertálním věku jsem je chápala jen jako pouhou tradici, jako např. vítání malých občánků obecním úřadem. Sobotu co sobotu přišli lidé s malým dítětem, nechali ho pokřtít a často se stávalo, že odcházeli po obřadu domů, aniž by věděli, co velkého se před chvílí pro dítě událo. A také to tak následně vypadalo. Rodiče zčista jasna zapomněli na nějaké povinnosti, které při křtu závazně slibovali, a které logicky ze svátosti vyplývají, a z dítěte se stal další pomyslný „křesťan“. Samozřejmě, že v houfu rodičů žádajících o křest malých potomků se našlo i pár takových, co plnili křestní rodičovské závazky vzorně. Těch bylo ale opravdu jen nemnoho. V dnešní době ani sami praktikující křesťané většinou netuší hloubku významu křtu a jeho udílení. Nemůžeme mít tedy za zlé, že vzrůstá počet křtů tzv. „nevědomých“ křesťanů, pro něž je udílení křtu jen symbolickou událostí, od které neočekávají víc, než jen krásnou vzpomínku do života. A proto se jen můžeme sami sebe ptát a polemizovat nad potřebou křtu pro dítě, které se rodiče již dopředu nechystají vést k Bohu. Nač je tedy potřeba křestní liturgie, která je sama o sobě tak nádherná? Co vlastně tato liturgie obsahuje a proč by se na ni měla upírat větší pozornost? O pár let později jsem zaznamenala křest dospělých, tzv. katechumenů, tato zdánlivě rutinní svátost se pro mne stala natolik atraktivní, abych se o svátost křtu, respektive o křestní liturgii, začala zajímat o něco více a dozvěděla se, v čem se liší přijímání svátosti u těchto dvou věkových kategorií.

Cíle bakalářské práce Snahou bakalářská práce je především porovnat části křestní přípravy a liturgie křtu dětí, jakož i katechumenát a uvedení dospělých do křesťanského života. Cílem této práce je tedy na základě užité deskriptivní metody podat informace o udílení svátosti křtu a následnou komparativní metodou porovnat jednotlivé shody či naopak odlišnosti v přípravě a udílení této iniciační svátosti. Na základě liturgické reformy II. vat. koncilu byly liturgické obřady výrazně přepracovány a byl znovu obnoven katechumenát. Tyto snahy nacházejí své uplatnění v bohoslužebných textech, které jsou nejen přepracovány, ale také doplněny. Především prostřednictvím liturgických knih: Křestní obřady – Křest malých dětí a Uvedení do křesťanského života, rozšířené o křest dětí školního věku, se tudíž naskýtá možnost formou komparace srovnávat křestní přípravu a liturgii u těchto skupin:  Novorozeňata  Děti školního věku  Dospělí

Stanovené výzkumné otázky V závislosti na komparaci je tedy možno stanovit základní výzkumné otázky, kterými se práce bude zaobírat. Odpovědi na tyto otázky budou logicky vycházet ze srovnávací metody. Těmito základními otázkami jsou:  Jaké části přípravy na křest spolu korespondují nebo se naopak odlišují u jednotlivých zkoumaných věkových kategorií?  V jakých částech křestní liturgie u jednotlivých věkových kategorií lze spatřit odlišnosti či shody?

Struktura práce V práci bude pojednáváno především o křestní liturgii, která je bohatá jak u dětí, ať už v novorozeneckém, či školním věku, tak u dospělých katechumenů. Co se týče kompozice, je práce strukturovaná do osmi kapitol a obsahuje úvodní a závěrečné oddíly. V úvodních oddílech se práce bude zabývat hlavním pojmoslovím spojeným s křestní svátostí. V práci bude zmíněno, co je to liturgie a jak se proměňovala křestní liturgie v dějinném kontextu. Dále se bude práce v úvodu věnovat otázkám svátosti a křtu. Stručně bude nastíněn historický vývoj křtu, jaký má význam pro křesťanský život, jaké jsou křestní symboly a kdo jsou při křtu hlavními aktéry (jakou sehrávají roli rodiče, kmotrové, křtěnci a církevní společenství při křestní přípravě a v liturgii). Hlavní část práce bude věnována především deskripci křestní přípravy a křestní liturgie novorozeňat, dětí školního věku a dospělých a následné komparaci přípravy na přijetí křtu a křestní liturgie u těchto tří skupin. V závěru budou shrnuty výsledky komparace spojené s využitelností a přínosem bakalářské práce. Práce je mimo jiné doplněna o obrazovou přílohu, kde lze nalézt záběry z obřadu křtu dětí i dospělých. Jelikož je katechumenát poněkud nevšední a intimní událostí, bude obrazová příloha k němu patřící čerpána převážně z internetových zdrojů.

1 Liturgie „Výraz „liturgie“ znamená původně „veřejné dílo“, „služba lidu“ nebo „služba ve prospěch lidu“. V křesťanské tradici to znamená, že Boží lid má účast na Božím „díle“. Kristus, náš Vykupitel a Velekněz, skrze liturgii pokračuje ve své církvi, s ní a skrze ni v díle našeho vykoupení.“1 Řeckým slovem „leiturgia“ (služba ve prospěch lidu) se ve starověku označovaly také úkony pohanského náboženství a v řeckém překladu Starého zákona – Septuagintě – chrámová služba kněží a levitů. V Novém zákoně je slovo liturgie užíváno ve významu slavení starozákonní bohoslužby, veřejné a charitativní činnosti, kněžské služby Kristovy či bohoslužby křesťanů. V prvotní církvi znamenala liturgie bohoslužbu církevních obcí. Na Východě se pod pojmem liturgie rozuměla hlavně eucharistická slavnost (mše), na Západě byl pojem liturgie uchycen v pozdějších dobách (až kolem 16. století pod vlivem humanismu) nejprve jako obřad, od 18. století jako celá škála bohoslužebných úkonů. Pro české prostředí se pro liturgii našel nejpříznačnější výraz – „bohoslužba“, vystihující účel liturgie: na jedné straně služba lidí Bohu, na druhé služba Boha lidem.2 V liturgii slaví církev především velikonoční tajemství, skrze které Kristus naplnil dílo naší spásy. „V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, „koná se dílo našeho vykoupení“; tak liturgie přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé církve. Je totiž zároveň lidská i božská, viditelná a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází.“3 Ježíš Kristus, nejvyšší Velekněz, je hlavním činitelem v liturgii. Církvi dal podíl na svém vlastním kněžství. Zanechal církvi svou jedinečnou a neopakovatelnou krvavou oběť jako své dědictví, aby ji mohla ke spáse svých údů zpřítomňovat. Věřící se křtem stávají jeden vedle druhého kněžími Boha Otce, nositeli obecného kněžství a jsou tedy oprávněni a zavázáni slavit liturgii. Biskupové, kněží a jáhnové 1

Katechismus katolické církve, čl. 1069, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 281282 2 Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 11 3 Dokumenty II. vatikánského koncilu: Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM – čl. 2, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html

se stali svátostným svěcením zvláštními služebníky Ježíše Krista. Nositelem liturgie je tedy hierarchicky uspořádaný Boží lid – v čele s biskupy, knězi a jáhny jako zvláštními služebníky. Každý má v liturgii svou úlohu, jak nositelé svátostného kněžství, tak nositelé obecného kněžství. Liturgie je tedy výkonem Kristova kněžství v církvi, jímž se na jedné straně uskutečňuje spása člověka, na druhé oslava Boží.4 „Právem se tedy liturgie chápe jako vykonávání kněžství Ježíše Krista. V liturgii jsou znamení, která lze vnímat smysly. Tato znamení značí posvěcení člověka a způsobem každému z těchto znamení vlastním je uskutečňují. Liturgie je také veřejná bohopocta, kterou koná tajemné tělo Ježíše Krista, a to hlava i údy. Proto každé slavení liturgie je činnost vynikajícím způsobem posvátná: je to dílo Krista kněze a jeho těla, církve. Z hlediska účinnosti se jí žádná jiná činnost církve titulem ani stupněm nevyrovná.“5 Liturgie se stejně jako udílení svátostí v průběhu dvou tisíciletí přetvářela a obnovovala. Protože aktualizuje a zpřítomňuje Kristovo kněžství na zemi, je potřeba, aby její vnější podoba byla aktualizována. Toho se ujali Otcové spolu s papežem Pavlem VI. na Druhém vatikánském sněmu, kde byla roku 1963 schválena konstituce „Sacrosanctum concilium“ – O posvátné liturgii. Obnova liturgie se stala záležitostí celé církve.6

4

Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 12-13 Dokumenty II. vatikánského koncilu, Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM – čl. 7, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html 6 Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 16-26 5

1.1 První zmínka o křestní liturgii O první a tudíž nejstarší křestní liturgii nám podává svědectví dvanácti učedníků, nazvané Didaché (Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly). V tomto učení, sepsaném odhadem mezi léty 80 a 100 po Kristu, je apoštoly předkládáno přijímání do křesťanského života od přípravy až po samotný vstup a povinnosti z něj plynoucí. Svědectví Didaché je rozděleno do tří částí, kde I. až VI. kapitola nám nastiňuje způsob, jakým se lidé připravovali na křest a vstup do církevního společenství; VII. až X. kapitola hovoří o přijímání křtu, modlitbě, postu, eucharistii a o liturgických úkonech; poslední kapitoly pak zmiňují život v církvi. Pro křestní liturgii je však nejdůležitější VII. kapitola, která pojednává o samotném udílení křtu.7 „VII. 1. Co se týče křtu, křtěte takto: Po výše uvedeném poučení křtěte ponořením do pramenité vody ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. 2. Nemáš-li pramenitou, pokřti jinou. Nemohl-li bys studenou, užij teplé. 3. Nemáš-li ani studené, vlij třikrát vodu na hlavu ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. 4. Před křtem však nechť se postí i ten, kdo křtí, i ten, kdo má být pokřtěn; i ostatní se mohou postit. Přikaž, aby ten, kdo má být pokřtěn, se před křtem postil den nebo dva dny.“8 Nad uvedenou citací si můžeme klást otázky, zda byl křest v prvotní církvi udílen i novorozeňatům, nebo pouze dospělým.9 Důležitým se pro nás ale stává především odkaz apoštolů a vědomí, že se církev snaží toto učednické poselství plnit a jít v jeho cestách. Jelikož se křestní liturgie v období dvou tisíc let přetvářela a různě proměňovala, je důležité poznat a poučit se, jaké povinnosti a úkoly mají plnit současní dospělí katechumeni a jaké jsou přípravné i vstupní liturgické úkony dnes.

7

Novák, J: Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly (Didaché), str. 2 [on line], [cit. 10. 2. 2013] Přístup z internetu, URL: http://www.catholic.szm.com/Didache(UcenieDvanastichApostolov).pdf 8 Novák, J: Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly (Didaché), str. 5 [on line], [cit. 10. 2. 2013] Přístup z internetu, URL: http://www.catholic.szm.com/Didache(UcenieDvanastichApostolov).pdf 9 Srov. Kapitola 5 – Křest malých dětí

2 Svátost „Kán. 840 Svátosti Nového zákona, ustanovené Ježíšem Kristem a svěřené církvi, jsou, jako úkony Krista a církve, znameními a prostředky, jimiž se vyjadřuje a posiluje víra, vzdává pocta Bohu a uskutečňuje posvěcení lidí; proto velmi přispívají k vytváření, posilování a projevování církevního společenství; proto při jejich udělování musí mít posvátní služebníci i ostatní křesťané velikou úctu a náležitou pečlivost.“10 Slovo svátost, jež vychází z latinského „sacramentum“, znamená konat činnost pomocí nástroje pro posvěcení někoho či něčeho. Je složeno ze slovesa „sacrare“ (konat za účelem posvěcení) a podstatného jména „mentum“ (prostředek pro dosažení cíle).11 Svátosti lze tedy chápat jako nástroje Boží milosti, skrze něž přetváří člověka, a prostředky, které lidem umožňují hodnotnější život. V Bibli najdeme výraz „sacramentum“ hned několikrát. Je latinským překladem řeckého „mysterion“, značící Boží spasitelný plán – úmysl Boha spasit člověka. Sám Kristus a jeho poslání jsou první a velikou „mysterion“ spásy.12 „Daru spásy se v nynější ekonomii spásy, chtěné a stanovené Bohem, dostává člověku prostřednictvím Krista (který je svátostí Boha), skrze církev (která je svátostí Krista), pomocí svátostných znamení (jež jsou svátostmi Krista a církve).“13 K definitivnímu vymezení počtu sedmi svátosti přispěl především svými čtyřmi knihami nazvanými „Sentence“ Petr Lombardský ve 12. století. Na něj navázal II. lyonský koncil, který učil, že svátostí je pouze sedm, florentský koncil v 15. století to potvrdil, a kromě toho učil, že každou svátost ustavuje materie, forma a udělovatel. Tridentský koncil tuto svátostnou nauku zpečetil a od 16. století je počet sedmi svátostí neměnný a závazný.14 Svou nepostradatelnou roli ve svátostech hraje především církev, bez které by svátostí nebylo, na druhou stranu by bez svátostí nebylo ani církve. Svátosti jsou tedy

10

Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 385 11 Giglioni, P. – Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 9 12 Tamtéž, str. 9 13 Giglioni, P. – Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 10 14 Drobný, S.: Základy dogmatické teologie, 2. část – pracovní text, Diecézní katechetické centrum, Brno, 2010 str. 4

znamením víry církve a člověka, znamením milosti dané lidem jako dar od Boha a znamením materie a formy, kde neviditelný Bůh vstupuje do viditelných věcí.15 Svatý Tomáš Akvinský dělí svátosti do tří kategorií. Prvními jsou svátosti uvádějící člověka do křesťanského života (křest, biřmování, eucharistie), druhé jsou svátosti uzdravující (svátost smíření a pomazání nemocných) a třetí svátosti společenské (kněžství, manželství).16 Svátostí působí ex opere operato – působí v nich sám Kristus, který se do nich vtěluje a očekává, že přijímající bude působit ex opere operantis, aby ten, kdo se Boha rozhodl přijmout, nekladl milosti žádnou překážku. „Takový je význam tvrzení církve, že svátosti působí ex opere operato (prostým udělením), tedy z moci Kristova spásného díla, které bylo dokonáno jednou provždy. Z toho vyplývá, že „svátost se neuskutečňuje spravedlností člověka, který ji uděluje nebo přijímá, ale mocí Boží. Kdykoliv se slaví svátost tak, jako ji zamýšlí církev, působí v ní a skrze ni Kristova moc i moc jeho Ducha nezávisle na osobní svatosti toho, kdo ji uděluje. Plody svátostí však závisí také na duchovní připravenosti toho, kdo je přijímá.“17 Je zcela bez pochyby, že Bůh nabízí lidem svou milost i jinou cestou než jen skrze svátosti, avšak ty zůstávají hlavními prostředky spásy. Jsou určeny k posvěcování člověka, k budování Kristova těla a k Boží oslavě. Podle koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium je velmi důležité, aby věřící porozuměli svátostným znamením, snažili se v hojné míře přijímat svátosti, které jsou ustanoveny k posilování křesťanského života, a tím patřičně uctívali Boha a prokazovali křesťanskou lásku.18

15

Giglioni, P. – Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 14-15 16 Tamtéž, str. 18 17 Katechismus katolické církve, čl. 1128, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 297 18 Dokumenty II. vatikánského koncilu, Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM – čl. 59, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html

3 Křest Křest, řecky „baptizein“, znamená především ponoření či koupel. Ve Starém Zákoně má téměř vždy význam rituálního očišťování. U proroků, jako např. u Ezechiela (36,22-29) můžeme nalézt předpovědi o pravé eschatologické koupeli ve vodě a Duchu. Taktéž se z historických spisů můžeme dočíst o křtu proselytů, ve smyslu nejen očištění, ale „zasvěcení“ do života společenství. Totéž se nacházelo i v tradicích některých pohanských náboženstvích. V Novém Zákoně se hojně užívá výrazu „baptizó“ pro označení křtu Jana Křtitele, který podstoupil sám Ježíš Kristus, či křtu křesťanského.19 „Tato svátost se také nazývá „koupelí znovuzrození a obnovení Duchem svatým“ (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje ono zrození z vody a Ducha, bez něhož „nikdo nemůže vejít do Božího království“ (Jan 3,5).“20 Od počátku je voda zdroj života a plodnosti. V Noemově arše se kvůli potopě zrodilo nové lidstvo a uzavřela se s Bohem nová smlouva. Ve vodě našel izraelský lid svobodu od egyptského útlaku, když jim Bůh otevřel průchod Rudým mořem. A nakonec je to přechod přes řeku Jordán, díky němuž obdržel Boží lid zemi přislíbenou Abrahamovu potomstvu. Všechny tyto předobrazy naznačují spásonosné účinky křtu a všechny z nich se uskutečňují v Ježíši Kristu.21 „Svými velikonocemi otevřel Kristus prameny křtu všem lidem. Mluvil totiž o svém utrpení, které měl podstoupit v Jeruzalémě, jako o „křtu“, kterým má být pokřtěn. Krev a voda, jež vytryskly z probodeného boku ukřižovaného Ježíše, jsou znamením křtu a eucharistie, svátostí nového života: od té chvíle je možno „narodit se z vody a z Ducha“, aby člověk vstoupil do nebeského království.“22

19

Giglioni, P. – Svátosti Krista a církve: Souzvuk mezi Bohem a člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 35 20 Katechismus katolické církve, čl. 1215, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 318 21 Tamtéž, str. 319-320 22 Katechismus katolické církve, čl. 1225, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 320

3.1 Křest krve a touhy O křtu se hovoří ve více rovinách. Zatímco tato práce pojednává především o křtu obvyklém23 a též zmiňuje křest z nouze,24 je potřeba také vysvětlit pojmy „křest krve a touhy“. Křest krve je pojem vzešlý v církvi, která byla vždy pevně přesvědčena, že lidé podstupující smrt pro víru, kteří ještě nestihli přijmout křest, jsou pokřtěni vlastní smrtí pro Krista a s ním. Tento křest krve přináší plody křtu, i když není svátostí.25 „Ti, kteří podstoupí smrt pro víru, katechumeni a všichni lidé, kteří pod vlivem milosti, a aniž by znali církev, upřímně hledají Boha a snaží se plnit jeho vůli, jsou spaseni, i když nepřijali křest.“26 Křest touhy je opět pojmem církevním. Znamená, že u katechumenů, kteří umírají před udělením svátosti a ocitají se v takové situaci (ať už pro svou nemoc či jinou vážnou okolnost), že nemohou svátost přijmout, církev věří, že jejich výslovná touha křest přijmout spojená s lítostí nad vlastními hříchy a s láskou, jim zajišťuje spásu, kterou nemohli dostat skrze svátost.27 Zajímavostí u křtu touhy je, že tímto pojmem se zabýval již Tomáš Akvinský ve svých tezích ze 13. století.28 „Kán. 849 Křest, brána k svátostem, je ke spáse tak nutný, že musí být přijat buď skutečně nebo touhou; jím jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti boží a trvalým znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve; platně se uděluje pouze omytím pravou vodou spolu s náležitou slovní formou.“29

23

Viz. níže: „Obvyklý křestní obřad“ Viz. níže: „Zkrácený křestní obřad“ 25 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 327 26 Katechismus katolické církve, čl. 1281, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 331 27 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 327 28 Čerpáno z přednášky Dr. Petra Šikuly – Biblická východiska mezináboženského dialogu, v Brně, 22. 3. 2013 29 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 389 24

3.2 Charakter křtu Kristus nám přichystal sedm oáz v putování životní pouští. Alespoň tyto oázy nám pomáhají v dlouhé a leckdy obtížné cestě životem nabrat síly a kráčet za nejvyšším cílem. Tou první oázou je křest, dalšími oázami je ostatních šest svátostí. Křest je první a nejdůležitější z nich. Tato svátost nám umožňuje vstoupit do života s Bohem a církví a je vstupní branou k Božímu království. „Křest přivtěluje ke Kristu a včleňuje mezi lid Boží. Odpuštěním všech hříchů vysvobozuje člověka z moci temnot a povznáší ho do stavu adoptivního dítěte Božího: činí jej novým stvořením z vody a Ducha svatého. Proto se Božími syny pouze nenazýváme, nýbrž jimi opravdu jsme.“30 Díky svátosti křtu se člověk stává živým údem těla Kristova a členem křesťanské jednoty. Křest smývá ze srdce i duše dědičný hřích a poskytuje nový smysl života. Proto neexistuje možnost opakovatelnosti přijímat svátost vícekrát. Svátost křtu je tedy nezrušitelným znamením – tzv. character indelebilis.31 „Kán. 845 § 1. Svátosti křtu, biřmování a svěcení se nemohou opakovat, protože vtiskují trvalé znamení. § 2. Jestliže po bedlivém pátrání zůstala rozumná pochybnost, zda svátosti podle § 1 vůbec byly uděleny nebo zda byly platně uděleny, udělí se pod podmínkou.“32 Jednou jsme se stali Božími dětmi, a těmi zůstaneme do konce života.

3.3 Obnova křestních slibů Svátost křtu, jelikož nám ji Kristus nabízí jako první, je především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na Boží volání. Taková víra není dokonalá, je teprve v počátcích, které se musí rozvíjet. Víra musí růst nejen u pokřtěných dětí, ale i u dospělých. Z tohoto důvodu si každoročně o velikonoční vigilii všichni křesťané připomínají svůj křestní slib a znovu ho obnovují.33 Ta, která předává víru od apoštolů, je církev, je to Boží lid. Právě církev se má starat o křesťanskou výchovu, o hlásání evangelia, udílení svátostí a vysvětlování

30

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9 Drobný, S.: Základy dogmatické teologie, 2. část – pracovní text, Diecézní katechetické centrum, Brno, 2010, str. 4 32 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 387 33 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 31

jejich smyslu pro život. Proto je na víru kladen velký důraz, neboť jenom v opravdové víře se člověk může spojit s Kristem.34

3.4 Udělovatelé křtu Řádní udělovatelé jsou svěcení služebníci ve všech třech stupních – tedy biskup, kněz, jáhen.35 V případě nutnosti může křtít každý, dokonce i nepokřtěný, má-li však požadovaný úmysl (chtít konat to, co koná církev, když křtí), lije na hlavu kandidáta vodu a přitom užívá platnou trinitární křestní formuli: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“36 Kněží by neměli podceňovat přípravu nejen dospělých katechumenů, ale také by se měli postarat o přiměřenou přípravu rodičů a kmotra na křest dětí. Mohou přitom využít pomoci laiků či katechetů. Duchovní, kteří svátost křtu udíleli, mají každý křest řádně zapsat do příslušné matriky. Kromě jména křtěnce a data křtu má záznam obsahovat také jméno udělovatele křtu, rodičů i kmotrů.37 „Kán. 877 § 1. Farář místa, v němž se křest uděluje, je povinen pečlivě a bez průtahů zaznamenat do knihy pokřtěných jména pokřtěných, udělovatele, rodičů, kmotrů, případně svědků, místo a den narození a místo a den udělení křtu. § 2. Jde-li o dítě neprovdané matky, zapíše se jméno matky, jestliže je veřejně známé její mateřství nebo jestliže sama o to požádala buď písemně nebo před dvěma svědky; zapíše se rovněž jméno otce, jestliže se jeho otcovství prokáže nějakou veřejnou listinou nebo jeho prohlášením před farářem a dvěma svědky; v ostatních případech se zapíše pokřtěný bez uvedení jména otce nebo rodičů. § 3. Jedná-li se o osvojené dítě, zapíší se jména osvojitelů a, alespoň pokud se tak děje v občanských záznamech krajiny, také jména přirozených rodičů podle § 1 a 2 , při dodržení předpisů biskupské konference.“38

34

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9-10 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 36 Katechismus katolické církve, čl. 1284, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 37 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 12 38 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 399-401 35

3.5 Úloha rodičů Nepostradatelná role v křestních přípravách a liturgiích přísluší rodičům, kteří dítě přijali jako Boží dar a nyní se rozhodli ho k němu vést. Před udílením křtu se mají připravovat a být vedeni jak vlastní vírou, tak pomocí ostatních zúčastněných věřících. „Kán. 867 § 1. Rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození; co nejdříve po narození nebo i před ním přijdou k faráři, aby požádali o křest dítěte a náležitě se na něj připravili.“39 Na samotném udílení svátosti by měli být oba z rodičů přítomni. S rodiči totiž vede celebrant během udílení křtu dialog. Kromě toho rodiče během obřadu církev o křest veřejně žádají, dítě žehnají na čele znamením kříže, přinášejí ke křtitelnici, zříkají se za dítě zla a vyznávají za něj víru. Na závěr každý zvlášť, matka i otec, dostávají od celebranta požehnání, aby se dobře ujali role křesťanských vychovatelů. Není-li některý z rodičů o své víře přesvědčen a nechce-li, či nemůže-li z vážných důvodů učinit vyznání víry, je doporučeno, aby mlčel. V takovém případě je však požadováno, aby zaručil, že dítěti, které bylo pokřtěno, nebude ve víře bránit, ani jinak omezovat vztah dítěte s Bohem. Přijetím této svátosti plyne rodičům také povinnost po křtu vést křesťanskou výchovou děti k Bohu a k dalším svátostem.40 Křesťanští rodiče uznávají, že křty dětí ihned po porodu, pro smytí dědičného hříchu, odpovídají jejich úkolu rozvíjet život, který jim Bůh skrz dítě svěřil.41

3.6 Úloha kmotrů Křtěncům je při křtu přítomen kmotr, který má být dobrým věřícím. Má dospělým katechumenům pomáhat ve víře a vytrvalosti a u dětských křtěnců má pomáhat rodičům v křesťanské výchově. Také má být křtěnému dítěti i dospělému oporou.42 Měl by se účastnit alespoň závěrečných obřadů křtu, ale pokud mu to

39

Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 395 40 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 17-18 41 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 325 42 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326

umožňují okolnosti, je doporučeno, aby byl přítomen na všech částech udílení svátosti.43 Volbu kmotra posuzuje kněz, který by měl zhodnotit jeho kompetence tuto službu zastávat. Rozhodnou-li se rodiče pro kmotra z jiné než katolické církve, je-li pokřtěný a věří v Krista, může být účasten pouze jako svědek křtu, nikoliv jako kmotr. 44 „Kán. 873 Ke křtu se vezme buď jen jeden kmotr, nebo jen jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra. Kán. 874 § 1. Aby byl někdo připuštěn jako kmotr, je třeba: 1° aby byl ustanoven křtěncem nebo jeho rodiči nebo těmi, kdo jsou na jejich místě; jestliže nejsou, určí ho farář nebo udělovatel; musí být vhodný a mít úmysl zastat tuto službu; 2° aby dovršil šestnáctý rok svého věku, pokud diecézní biskup nestanovil jiný věk, nebo farář nebo udělovatel neposkytl ze spravedlivého důvodu výjimku; 3° aby byl katolík, biřmovaný a již přijal svaté přijímání, dále aby vedl život odpovídající víře a převzatému kmotrovství; 4° aby nebyl stižen žádným kanonickým trestem přímo uloženým nebo úředně zjištěným; 5° aby nebyl otcem nebo matkou dítěte.“45

3.7 Křtěnci Křest může přijmout každý, dosud nepokřtěný člověk, který projevil svou vůli stát se křesťanem, byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů, vzbudil lítost nad svými hříchy a osvědčil se během období katechumenátu. V případě křtu dítěte, požádají rodiče o křest pár týdnů po porodu. Aby dítě bylo pokřtěno, je zapotřebí:  souhlasu alespoň jednoho z rodičů  vyjádření rodičů o vědomí zodpovědnosti, že křtem na sebe berou povinnost vychovávat dítě v křesťanské víře.46

43

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 11 Tamtéž, str. 11 45 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 399 46 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 395 44

3.8 Významné symboly v udílení svátosti křtu V prvé řadě potřebuje celebrant k udělení svátosti křtu křestní vodu, na velikonoční vigilii nebo ve chvíli udílení řádně posvěcenou, která má být přírodní a čistá. Křestní voda se světí modlitbou epikleze, ve které církev prosí Boha, aby skrze jeho Syna Ježíše Krista sestoupila na tuto vodu moc Ducha svatého, a ti, kteří budou pokřtěni, se tak zrodili z vody a Ducha.47 Dále je potřeba k udělení křtu křtitelnice či křtící nádobka a vhodné místo, kde bude křtěnec přijat mezi křesťany – např. kaple nebo kostel.48 Znamení kříže, kterým celebrant zahajuje slavnostní udílení svátosti křtu, představuje milost

vykoupení, kterou nám Kristus získal svou smrtí a

zmrtvýchvstáním.49 Bílé roucho vyjadřuje obléknutí se v Krista, stejně jako křestní svíce zažehnutá od paškálu50 znamená, že Ježíš Kristus nově pokřtěného osvítil a je světlem světa (Mt 5,14). Nově pokřtění, nyní Boží děti, mohou říkat modlitbu Otče náš.51 Pomazání olejem, tzv. křižmem,52 znamená dar Ducha svatého. Mazání vonným olejem, tzv. křižmo, vysvětluje bezprostředně pojem „křesťan“ – „pomazaný“, který pochází od jména Ježíš Kristus, kterého „Bůh pomazal Duchem svatým.“ (Sk 10, 38)53 V udílení svátosti je v neposlední řadě nepostradatelný vnitřní úmysl křtít a aby byl křest cele platným je nutno při něm pronést platnou křestní formuli.

47

Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 323 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 13 49 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 323 50 Paškál (z lat. paschalis, lat. a řeckého pascha, a to pak původně z hebrejského pesah (přechod, překročit; památka na odchod Židů z Egypta) je velikonoční svíce. Čerpáno z internetu, URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%A1k%C3%A1l 51 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 324 52 Pojem křižmo, ač by se to jevilo logickým, nemá se slovem kříž nic společného. Je to olej, který podle tradice obsahuje především olivový olej. Mazání olejem bylo zvyklostí jak ve Starém Zákoně (pomazání králů, kněží, či tvorba vonných mastí), tak v Novém Zákoně (Mesiáš = pomazaný, Ježíše pomazala žena drahocenným olejem, balzamování a pomazání Ježíšova těla před uložením do hrobu). Od II. vatikánského koncilu lze do olivového oleje přimíchat i vonné látky. Čerpáno z internetu, URL: http://www.getsemany.cz/node/537 53 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 333 48

3.9 Doba a místo udílení svátosti křtu Je-li ohrožen život dítěte, nemá se křest v žádném případě odkládat, v ostatních případech se má křest udělit v prvních týdnech po narození54 a po náležité přípravě rodičů a kmotrů. Co se týče termínu obřadu udílení svátosti, doporučuje církev, aby celebranti udíleli dospělým a dětským katechumenům křest buď při samotné velikonoční vigilii nebo alespoň při nedělní mši, novorozencům pak kteroukoliv neděli, kdy si připomínáme Kristovo vykoupení.55

Kritika praxe sobotních obřadů Není-li křest udílen o velikonoční vigilii, pak je nejvhodnějším dnem neděle.56 „Neděle je „den Páně“, je hlavním dnem slavení eucharistie, protože je to den vzkříšení. Je to v pravém smyslu den liturgického shromáždění, den křesťanské rodiny, den radosti a pracovního odpočinku. Je to „základ a jádro celého liturgického roku“.“57 Liturgický text Křestní obřady dodává: „Proto se doporučuje, aby se udílel o velikonoční vigilii nebo v neděli, kdy si církev připomíná zmrtvýchvstání Páně.“58 Praxe je ovšem tomuto vybídnutí poněkud vzdálená. Kněží mají diáře přeplněné sobotními obřady a o nedělích je křest v kostelech viděn opravdu málokdy. Je žádoucí, aby se toto doporučení zachovávalo ve větší míře a křtu byl ponechán slavnostní ráz.

Místo udílení svátosti „Kán. 857 § 1. Vlastním místem pro křest je kostel nebo kaple, kromě případu nutnosti. § 2. Dospělý se zpravidla křtí ve vlastním farním kostele a dítě ve vlastním farním kostele rodičů, pokud spravedlivý důvod nedoporučuje něco jiného.“59

54

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 18-19 Jestliže se udílí křest v neděli při mši, je mešní formulář z neděle a obřady křtu se pak upravují. (Křestní obřady – Křest malých dětí, str. 22) 56 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 18 57 Katechismus katolické církve, čl. 1193, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 313 58 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 19 59 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, Zvon, Praha, 1994, str. 391 55

3.10 Významné postavení církevního společenství V udílení svátosti hraje důležitou roli společenství věřících. Má rodičům dítěte nejen ochotně pomáhat v přípravě na křest, vyslovuje ale také kolektivní souhlas po vyznání víry. „Tímto souhlasem se výrazně naznačuje, že víra, ve které dítě přijímá křest, není vlastnictvím pouze rodiny dítěte, nýbrž celé církve Kristovy.“60

Kritika individualismu křtěných „V neděli je možno udílet křest také při mši, aby mohlo být přítomno celé společenství věřících a jasně vynikla nutnost křtu i eucharistie.“61 Dítě, které je křtěno, je uváděno do života s Bohem a do života s církví. Z toho důvodu by mělo vstupovat do křesťanství ve společenství věřících a ne pouze v rodinném kruhu, jako tomu odpovídá běžná praxe (zvláště při sobotních obřadech).

60 61

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 17 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 19

4 Historie udílení svátosti křtu Křest, stejně jako všechny ostatní svátosti, pochází od Ježíše Krista. Křest ustanovil vzkříšený Kristus poté, co svým zmrtvýchvstáním vykoupil svět z hříchů. Před nanebevstoupením se zjevil svým učedníkům a pravil: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“62 Hlavním předpokladem pro přijetí této svátosti bylo a stále zůstává vnitřní obrácení, víra v Ježíše a v jeho poselství. Tato milost, která se lidem nabízí, není ovšem dána člověkem samým, nýbrž Bohem, který ho volá. Člověk odpovídá na jeho výzvu právě životním obrácením. „Kdo tedy se obrátí a přilne vírou ke Kristu, je křtem vtělen v církev a stává se příslušníkem lidu Božího. Toto přivtělení k lidu Božímu je současně vštípením v Krista. A spojení s Kristem je tak hluboké, že pokřtěný je vtažen do spásného tajemství smrti a vzkříšení našeho Pána a má účast na velikonočním tajemství.“63 V prvotní církvi můžeme nalézt základní prvky křtu spočívající v přípravě, vyznání víry a obmytí vodou. Podle zprávy sv. Justina vyplývá, že ve druhém století sice příprava nebyla předepsaná, ale v praxi existovala. Navíc ještě k vyznání víry a ke zvěstování nabyl na významu půst a modlitba. Ve třetím století, kdy vrcholilo pronásledování křesťanů, se zároveň začala rozvíjet členěná a propracovaná křestní příprava. Bylo třeba se přesvědčit, že jsou uchazeči o křest připraveni plnit Kristova přikázání, a také bylo potřeba je dostatečně poučit. Příprava se nazývala katechumenát a trvala nejvýše tři roky. V ní se katechumeni seznamovali se základy víry a podrobovali zkoušce, jak dokáží žít, podle křesťanských pravidel. V druhé části katechumenické doby se kandidáti křtu nazývali „vyvolenými“. Toto druhé období je mělo poučit především o evangelijní zvěsti, podstupovali exorcismy (které obsahovaly i skrutinia konané o nedělích), učili se modlit a přijímali obřad vkládání rukou. Ve čtvrtém století se bližší příprava na křest přesunula do postní doby, protože hlavním termínem udílení svátosti křtu se staly Velikonoce. Značné změny přišly po roce 500, kdy prostředí bylo výrazně pokřesťanštěné. Převládaly křty dětí a

62

Bible: Matouš 28, 19-20, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Český ekumenický překlad, 6. přepracované vydání, Česká biblická společnost, Praha, 1995, str. 40 63 Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 15

přípravná období katechumenátu ustupovala do pozadí. Katechumenát se stal jakousi symbolickou dobou a příprava se zkrátila.64 Děti byly křtěny již v prvotní církvi. V období čtvrtého a pátého století se jejich počet navyšoval, tím také stoupal význam kmotrů a měnil se způsob omývání. Nejprve se křtilo v přirozené vodě, zvláště proudící, aby její živost připomínala křesťanům nový život z Krista. Kde nebyla možnost křtít v tekoucí vodě, křtilo se v tzv. impluviích – bazénech na nádvořích, zachycujících dešťovou vodu. Při kostelech se zřizovaly zvláštní kaple, tzv. baptisteria, kde byl hlavním zařízením bazén (piscina). Křest se uděloval většinou tak, že křtěnec stál ve vodě a křtitel mu na hlavu lil vodu. Křtitelnice ve tvaru válce nebo sudu začaly vznikat s rostoucím počtem křtů dětí. Ty byly křtěny většinou ponořováním. Voda byla zprvu přírodní, záhy se začala žehnat vždy před každým udělováním svátosti. Termínem udělování svátosti se stala velikonoční vigilie, kdy byla slavnostně posvěcena křestní voda, kterou již nebylo nutno znovu světit při každém dalším udělování svátosti.65

64 65

Pokorný, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha, 1976, str. 93-94 Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 20

5 Křest malých dětí „Názvem dítě nebo nemluvně se rozumí ti, kteří ještě nedospěli k vlastnímu rozumovému úsudku a nemohou vyznávat vlastní víru.“66 „Zvyk křtít děti je tradice Církve už od nepaměti. Je výslovně dosvědčena od druhého století. Nicméně je pravděpodobné, že už od počátků kázání apoštolů byly křtěny i děti, když přijímaly křest celé „rodiny“.“67 Již v Písmu svatém máme náznaky, že církev ve své prvotní podobě mezi sebe přijímala nejen dospělé, ale i děti. „Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni...“(Sk 16,15); „Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.“ (Sk 16,33); „Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu." (1 Kor 1,16). Vždyť samotné Kristovo „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ (Mt 19,14) je výzvou, aby byly už od narození přiváděni ke Kristu a vychováváni v jeho církvi. V neposlední řadě chápe církev Kristova slova: „...nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (Jan 3,5) jako Pánovu vybídku k tomu, aby k němu byli od narození přiváděni i ti nejmenší.68 „Křest přivtěluje ke Kristu a včleňuje mezi lid Boží. Odpuštěním všech hříchů vysvobozuje člověka z moci temnot a povznáší ho do stavu adoptivního dítěte Božího: činí jej novým stvořením z vody a Ducha svatého. Proto se Božími syny pouze nenazýváme, nýbrž jimi opravdu jsme.“69 Podle Katechismu katolické církve se děti rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem, proto mají zapotřebí, aby se znovu křtem narodily. V této svátosti se projevuje nezasloužená milost spásy, která je nabízena všem lidem.70

66

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 17 Katechismus katolické církve, čl. 1252, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 326 68 Otázky a odpovědi: Křest dětí? [online 16.1.2008]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://otazky.vira.cz/otazka/Krest-deti.html 69 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9 70 Katechismus katolické církve, čl. 1250, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 325 67

5.1 Struktura obřadů křtu dětí Struktura udílení svátosti křtu je dvojího charakteru. Nehrozí-li dítěti blízké nebezpečí smrti, uděluje se křest tzv. Obvyklým křestním obřadem. Druhým typem svátostného obřadu je tzv. Zkrácený křestní obřad. Tento obřad se používá při hrozícím nebezpečí smrti a může jej dokonce vysluhovat i laik.71 Při tomto typu obřadu je povoleno křtít i neposvěcenou vodou.72

5.1.1 Obvyklý křestní obřad 5.1.1.1 Křest několika dětí Narodí-li se v přibližně stejném období v jedné farnosti více dětí, pro které jejich rodiče zažádají o křest, může celebrant rozhodnout o společném termínu udělení svátosti křtu. V takovém případě hovoříme o křtu několika dětí, kdy celebrant, po pečlivé přípravě rodičů, udělí křest společně více dětem. Schéma obřadu: 1) Příprava Rodiče (dovolují-li to okolnosti i kmotr) by se měli s udělovatelem svátosti sejít v přípravných katechezích minimálně čtyřikrát.73 Během těchto setkání by pastorační činitel neměl začít teologickými rozpravami o významu a podstatě křtu, ale nejprve by měl zjistit rodinnou situaci, dále co stojí za zájmem nechat dítě pokřtít, jakou mají rodiče představu o křtu apod. Takto nastavené otázky jsou dobrým základem pro další rozhovor, který se postupně může ubírat směrem k bližší přípravě na křest a na důležité poslání rodičů při křestní liturgii. Během přípravy by měli být rodiče poučeni nejen o významu křtu, ale také o průběhu křestní liturgie, vhodném výběru kmotra, o následné křesťanské výchově a popřípadě jim má být nabídnuta forma častější návštěvy kostela a církevního společenství.74

71

Viz.: Křest z nouze. Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 20 73 Katechetické směrnice České biskupské konference, pro vnitřní potřebu vydal Sekretariát České biskupské konference, Praha, 1994, str. 13, Dostupné z internetu, URL: http://ktf.cuni.cz/~kuzniar/C%C3%ADrkevn%C3%AD%20dokumenty/Katecheticke%20smernice.pdf 74 Opatrný, A.: Příprava na křest dítěte, [online], [cit. 2013-04-12], Dostupné z internetu, URL: http://www.pastorace.cz/Knihovna/2-Priprava-na-krest-ditete.html 72

2) Udílení svátosti a) Úvodní obřad – Obřad křtu se doporučuje udílet pokud možno v neděli, během mše a za přítomnosti společenství věřících. Není-li obřad udílen během mše, začíná celebrant v části kostela, kde se věřící shromáždili, přivítáním všech přítomných. V krátké promluvě vyjádří radost církve, že rodiče děti přijali jako Boží dar a chtějí je k němu vést. Po těchto úvodních slovech se celebrant dotazuje rodičů, jaké jména se rozhodli svým dětem dát a co pro ně od církve očekávají. Reakcí, která by měla v každém případě vyznít ve smyslu křtu, života věčného, či milosti, na sebe rodiče berou odpovědnost děti vychovávat v křesťanské víře, což stvrzují i odpovědí na celebrantův dotaz, zda si toho jsou vědomi. Po jejich kladné responsi, která se od nich očekává, se celebrant obrací na kmotry, od kterých vyžaduje odezvu na otázku, zda jsou připraveni rodičům v tomto nelehkém úkolu (dítě křesťansky vychovávat) pomáhat.75 Celebrant následně vyjmenuje všechny přítomné děti, které církev radostně přijala do svého společenství, a označí je na čele křížem, znamením křesťanů a symbolem spásy. Jakmile celebrant děti označí znamením Krista Spasitele, vyzve rodiče a kmotry, aby učinili totéž.76

b) Bohoslužba slova – Po těchto úvodních obřadech následuje bohoslužba slova, ve které se předčítají biblické texty s tématikou křtu. Čte se jedno nebo dvě čtení, po kterých celebrant krátce promluví v homilii, při které vysvětlí, o co v textech šlo. Uzná-li to za vhodné, může po homilii vyzvat k tiché modlitbě, po níž následují přímluvy, ve kterých společenství věřících prosí za křtěnce, jejich rodiče, kmotry, rodiny i celou církev. Umožňují-li to kostelní prostory, je možné novorozeňata před bohoslužbou slova odnést do patřičných míst, uzpůsobených pro okolnosti setrvání mimo bohoslužbu. O děti by v takovýchto případech mělo být postaráno buď rodinnými příslušníky nebo ochotnými pomocníky z církevního společenství. Rodiče i kmotři by měli na bohoslužbě slova zůstat všichni přítomni. Po přímluvách se děti přinesou zpět ke svým rodičům.77

75

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 27-28 Tamtéž, str. 28 77 Tamtéž, str. 29-31 76

c) Exorcismus a mazání olejem – Bohoslužbu slova celebrant zakončí vzýváním svatých, po kterém následuje obřad exorcismu a mazání olejem, které mají děti vysvobodit od hříchu a chránit před zlem světa. Olejem maže celebrant děti na hruď, ovšem jsou-li vážné důvody, které brání vykonat tento úkon (jako např. nevhodné novorozenecké oblečení či příliš chladný kostel), je dovoleno mazání olejem vynechat a přejít ke vkládání ruky. Tu celebrant vkládá s tichou modlitbou nad hlavu každého dítěte.78 Ihned po exorcismu a mazání olejem či vkládání ruky následuje slavnost křtu.

d) Křest – Celebrant stojící společně s rodiči, kmotry a dětmi u křtitelnice, tzv. baptisteria, pronese řeč, kterou připomíná, že křtem nám Bůh nabízí podíl na Božím království. Koná-li se křest na velikonoční vigilii, posvětí celebrant vodu. Je-li svátost udělována v době, kdy je voda již posvěcená, připomene to celebrant jen krátkým proslovem. Po svěcení vody, nebo alespoň po připomenutí si jejího posvěcení, vyzve celebrant rodiče a kmotry, aby se zřekli zla a vyznali křesťanskou víru v Trojjediného Boha.79 Závěrečným „Amen.“ dává celé společenství souhlas s tímto vyznáním a celebrant po něm vyzve rodiče, aby předstoupili se svými dětmi ke křtitelnici. Pokud to prostory kostela neumožňují, mohou zůstat rodiny na místech a při udílení svátosti jen vystoupit do popředí. Zde se rodičů a kmotrů pro ujištění podruhé a naposledy zeptá, zda chtějí ve víře, kterou před chvíli vyznali, dítě opravdu nechat pokřtít. Okamžitě po odpovědi celebrant dítě pokřtí buď litím, nebo ponořením. Obojí způsob se opakuje třikrát, přičemž celebrant vyslovuje křestní formuli vzývající Nejsvětější Trojici – Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Při obou způsobech může držet dítě otec, matka, kmotr nebo kmotra dítěte. Takto postupuje celebrant jednotlivě při každém dalším dítěti.80 Jsou-li děti pokřtěny, pomaže je celebrant na temeni hlavy křižmem, které je znamením Ježíše Krista kněze, proroka a krále. K němu mají tímto symbolem pokřtěné a pomazané děti patřit od nynějška až navěky. Na znamení nového člověka, očištěného od dědičného hříchu, je každému dítěti předáno bílé roucho. Jiná barva než bílá by neměla přicházet do úvahy. Obřad pokračuje předáním hořící svíce. Celebrant vezme paškál a vyzve otce či kmotry

78

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 30-32 Tamtéž, str. 32-38 80 Tamtéž, str. 38 79

dětí, aby od paškálu rozžaly křestní svíce, které znázorňují symbol Kristova světla. Je žádoucí, aby si roucho i křestní svíci obstarávaly samy rodiny křtěnců. 81

e) Závěrečné obřady – V závěrečných obřadech se rodiny s kmotry a novorozeňaty přesouvají zpět od křtitelnice na svá místa. Celebrant před oltářem osloví všechny přítomné, aby se společně i za křtěnce pomodlili modlitbu Páně. Po ní udělí celebrant závěrečné požehnání určené zvlášť matce, otci a nakonec i všem věřícím. „Slavnostní požehnání uzavírá slavení křtu. Při křtu novorozeňat má důležité místo požehnání matky.“82 Na konec obřadu je vhodné zazpívat píseň vyjadřující radost nad přijetím nového člena do Boží rodiny.83 (Viz. Příloha č. 1)

5.1.1.2 Křest jednoho dítěte Obřad křtu jednoho dítěte je téměř totožný s udělováním křtu několika dětem. Rozdíl je jen v používání množného čísla v oslovování. Struktura bohoslužby slova, slavnostního udíleni křtu i závěrečných obřadů zůstává tedy identická se strukturou křestní liturgie udílené několika dětem. Tento obřad by měl být vykonáván, stejně jako ostatní udílení svátosti křtu, při nedělní bohoslužbě.84

5.1.1.3 Křest velkého počtu dětí Při tomto obřadu se poněkud stírá individualita křtěnců, což lze zpozorovat v již úvodním označení křížem, které, pro velký počet dětí, celebrant neuděluje každému křtěnci zvlášť, nýbrž udělá rukou znamení kříže nad všemi dětmi najednou.85 Zato je zde ale silně patrný sociální rozměr svátosti, jako např. když se na celebrantovu otázku, co rodiče a kmotrové od církve očekávají, ozve sborovým hlasem jen jediné slůvko: „křest.“ Kvůli velkému počtu křtěnců vynechává celebrant také mazání olejem, které nahrazuje modlitbou se vztaženýma rukama nad všemi dětmi najednou.86 81

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 38-39 Katechismus katolické církve, čl. 1245, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 324 83 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 40-42 84 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 45-59 85 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 64 86 Tamtéž, str. 66 82

Obřady svěcení vody, zřeknutí se zlého a vyznání víry zůstávají ve srovnání s obřadem křtu pro několik dětí nezměněny. Jelikož je křtěno více dětí, očekává se, že hlavnímu celebrantovi budou při udílení svátosti pomáhat další kněží či jáhnové. Rozdíl v udílení samotného křtu však opět není žádný. Za udělením svátosti křtu následuje obvykle pomazání křižmem, které hlavnímu celebrantovi pomohou na temena hlav jednotlivých křtěnců mazat pomocníci. Je-li množství křtěnců opravdu vysoké, je možné tento úkon vynechat. V takovém případě celebrant pronese jen upravenou formuli, v níž říká: „Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, vás vysvobodil ze hříchu, dal vám život z vody a z Ducha svatého a přijal vás do společenství svého vyvoleného lidu. Jste křesťané a máte účast na kněžské, prorocké a královské důstojnosti Ježíše Krista. Kéž k němu patříte navěky.“87 V komparaci s obřadem udílení křtu několika dětem můžeme nalézt rozdíl i v rozsvěcování křestní svíce. V případě křtu více dětí k paškálu nechodí postupně jeden z každé rodiny novorozence, nýbrž si svíci od paškálu rozžne první v řadě, který je paškálu nejblíže. Od něj se světlo postupně předává ostatním členům z rodin, kteří mají zastupovat křtěnce. Doporučuje se, aby mezi předáváním světla zpívalo společenství věřících vhodnou píseň.88 Posledním rozdílem mezi křtem několika a více dětí je závěrečné požehnání, kdy především z časových důvodů se celebrant neobrací zvlášť na matku a na otce, ale žehná celému přítomnému společenství. Ovšem bohoslužebný text nevylučuje možnost udělit oddělené požehnání. Vše záleží na uvážení celebranta a časových možnostech.89

87

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 70-71 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 71 89 Tamtéž, str. 72-73 88

5.1.2 Zkrácený křestní obřad – tzv. Křest z nouze (Křest malého dítěte v nebezpečí smrti) Hrozí-li ihned po porodu blízké nebezpečí smrti dítěte, nebo smrt již nastává, může, a dokonce je povinen, každý věřící udělit dítěti křest, pokud má opravdový úmysl křtít (aniž by byl vysvěcen). Nenastává-li ještě smrt a je-li pouze nebezpečí smrti, udělí věřící svátost křtu podle zkrácených obřadů.90 Pokud není přítomen žádný z vysvěcených přisluhovatelů, může křest udělit každý věřící. Proto by se pro případ nutnosti měli všichni věřící laikové dostatečně seznámit s obřadem křtu, aby věděli, co vše je v tomto případě potřeba. „V případě nutnosti může křtít každý, s podmínkou, že míní konat to, co koná církev, a že lije vodu na hlavu kandidáta se slovy: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“91 Zkrácený obřad křtu dítěte v nebezpečí smrti má dvě podoby. První se odehrává v okamžiku smrti nebo v jejím nebezpečí. V tomto obřadu použije udělovatel čistou, přírodní vodu, možno i neposvěcenou. Křtí se litím na hlavu, při kterém se říká výše zmíněná formule. Všechny ostatní obřady (zapálení svíce, vkládání rukou, či obléknutí do bílého roucha) se vynechávají. Na druhý typ obřadu by mělo být podle uvážení více času, a také se doporučuje větší množství zúčastněných věřících. Jeden z nich by se měl ujmout role celebranta. V takovémto typu obřadu by se mělo zahájit krátkou připomínkou spásonosného účinku křtu, pokračovat přímluvami, vyznáním víry rodičů či kmotra a zakončí se litím vody za pronesení křestní formule. Pokud je celebrantem kněz a má-li dostatek času, neměl by opomenout po křtu udělit biřmování.92 Nepodaří-li se dítěti křest před smrtí udělit, církev hlásá, že prostřednictvím velkého Božího milosrdenství můžeme doufat v existenci cesty spásy pro děti, které zemřely bez křtu. Za jejich spásu se také může celé společenství věřících modlit k Bohu.93

90

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 12 Katechismus katolické církve, čl. 1284, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 332 92 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 21 93 Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, str. 327 91

5.1.2.1 Následné přijetí dítěte pokřtěného ve zkráceném obřadu do společenství věřících Uzdraví-li se dítě, pokřtěné ve zkrácených obřadech a dovoluje-li mu to zdraví, je vhodné, aby bylo přineseno do kostela, kde ho celebrant při shromáždění věřících slavnostně přijme do církve. Tento obřad má charakter klasického udělování křtu jednomu dítěti. Na celebrantovu otázku, proč rodiče dítě do kostela přinesli, se již neodpovídá, že pro něj chtějí křest, nýbrž že chtějí všem přítomným dát najevo, že se jejich dítě stalo křesťanem. Po vzájemném dotazování a odpovídání, zda jsou si rodiče a kmotři vědomi, že křtem na sebe vzali povinnost dítě vychovávat ve víře, celebrant na znamení vřelého přivítání do církve, označí dítě křížem a vyzve rodiče a kmotry, aby učinili totéž. Obřad pokračuje klasickou bohoslužbou slova, přímluvami, pomazáním křižmem, obléknutím bílého roucha a předáním hořící svíce. V závěrečných obřadech vyzve celebrant společenství věřících k modlitbě Páně a udělí matce dítěte, otci a všem přítomným požehnání.94

94

Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 77-83

6 Uvedení do křesťanského života dětí školního věku Takový obřad počítá s dětmi, které jsou již schopné náboženské výuky a víry, ale není možné s nimi jednat už s jako dospělými. U těchto dětí se očekává vlastní konverze a přiměřené výchovné katechetické působení. Proto stejně jako u uvádění dospělých, může uvádění dětí trvat delší dobu, v závislosti na dosažené úrovni pokročilosti. Rozdíl mezi uváděním dospělých a dětí je také v tom, že u dětí je doporučeno konat obřady za účasti malé skupiny lidí, aby dítě nepocítilo osamělost a příliš se nevyplašilo před mnohými novými úkony, které ho ve svátosti očekávají.95

6.1 Struktura obřadů Obřad je rozčleněn do tří stupňů. V prvním je žadatel o křest přijat do katechumenátu,96 ve druhém prochází kajícími obřady a ve třetím přijímá tři iniciační svátosti – kromě křtu také svátost biřmování a eucharistie. „Ve svátosti biřmování je člověk poznamenám týmž Duchem, aby se dokonaleji připodobňoval Kristu a naplňoval Duchem svatým. Jen tak může opravdu vydávat svědectví světu a účinně přispívat k dovršení tajemného Kristova těla. Konečná účast na eucharistické hostině dává křesťanům možnost jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, aby mohli obdržet věčný život a vyjádřit jednotu Božího lidu. Účast na eucharistické hostině dává též možnost sebe sama obětovat s Kristem, a tak mít podíl na oběti v její všeobecnosti, což je vlastně všechno vykoupené stvoření, které Velekněz takto daroval svému Otci. Tím může přispět, aby se v ještě hojnějším darování Ducha svatého stalo celé lidské pokolení jedinou rodinou Boží.“97

95

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 141-143 96 Katechumenát je obecně příprava dětí školního věku či dospělých na křest, ovšem podle čl. 1231 KAT je potřebný i katechumenát dětí, který se „prodělává po křtu“. Smyslem tohoto následného katechumenátu je rozvíjení křestní milosti (KAT str. 322). 97 Křestní obřady – Křest malých dětí, bohoslužebný text, Kostelní Vydří, Praha, 1999, str. 9

1. STUPEŇ – OBŘAD PŘIJETÍ DO KATECHUMENÁTU a) Úvodní obřad – V něm vede po pozdravu a krátké promluvě celebrant s dítětem dialog, kde klade otázky, proč dítě přišlo. Poté, co mu dítě odpoví, že se chce stát křesťanem, se celebrant otáčí k rodičům a ostatním přítomným, kteří mu křest odsouhlasí a zavážou se dítěti pomáhat. Po dialozích celebrant dítěti oznámí, že znamením křesťanů je kříž Pána Ježíše, a přitom mu udělá kříž na čele a vyzve rodiče, aby udělali to samé. Pokud to kněz uzná za vhodné, může mu křížem označit i uši, oči, ústa, prsa a ramena.98 Je-li dítě křížem označeno, uvede ho celebrant do shromáždění věřících jako nového katechumena.99 b) Bohoslužba slova – Čtení by měl celebrant přizpůsobit chápavosti dítěte a v homilii by mu měl krátce vysvětlit či objasnit, o co v textu šlo. Ještě než se budou předčítat prosby, může celebrant dítěti symbolicky předat knihu Nového Zákona. V prosbách se pamatuje především na katechumena, aby se dobře připravil na křest, biřmování a přijímání. Tímto je ukončen obřad přijetí do katechumenátu.100

2. STUPEŇ – SKRUTINIA NEBOLI KAJÍCÍ OBŘADY Skrutinia patří do poslední přípravy na křest a odpovídají těm, které se vykonávají u dospělých. Od dětí se očekává, že jejich víra a duševní vývoj budou na takové úrovni, kterou křest vyžaduje. Kajících obřadů by se měly účastnit nejen děti připravující se na křest, ale i jejich kmotři, popřípadě i blízcí známí. Dokonce se kajících obřadů mohou účastnit i spolužáci z katechetického společenství, připravující se na svátost pokání.101 V úvodu celebrant přivítá všechny přítomné a krátce jim vysvětlí, co obřad skrutinií znamená. Poté, co odříká modlitbu, v níž prosí Boha o odpuštění hříchů, následuje čtení spojené s homilií. Završením bohoslužby slova jsou prosby, které jsou předčítány po krátkém ztišení a upřímné lítosti nad hříchy. Jestliže jsou prosby odříkány, přechází se k jádru celého skrutinia, kterým je exorcismus. Ten má mít, stejně jako u dospělých, ochrannou moc před hříchem a nebezpečím.102

98

Rozvedeno v kapitole 7. Uvedení dospělých do křesťanského života. Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 143-146 100 Tamtéž, str. 146-151 101 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 152-161 102 Tamtéž, str. 161-163 99

Celebrant po exorcismu pokračuje mazáním oleje, který katechumenovy maže na znamení síly, kterou je Kristus. Alternativou pomazání může být vkládání rukou, kdy celebrant mazání vynechá. Po mazání či vkládání rukou je katechumen propuštěn domů za zpěvu či při děkovné modlitbě.103

3. STUPEŇ – PŘIJETÍ SVÁTOSTI Tak, jako v uvedení dospělých, tak i u dětí se doporučuje udělovat svátost křtu o velikonoční vigilii. Nejsou-li však děti ještě řádně poučeny, nebo jejich katechetická příprava časově nesedí, může se termín udílení svátosti konat v jiné době. Je vhodné křest udělovat o nedělní mši. Katechumena při přijetí svátosti doprovází kmotr nebo kmotra.104 Během tohoto obřadu dítě přijímá tři svátosti – křest, biřmování a eucharistii.

1) Křest: Mše začíná jako obvykle. Po homilii přistoupí katechumen s kmotrem a rodiči ke křtitelnici, kde celebrant před posvěcením vody vyzve shromáždění k modlitbě za katechumena, aby měl život z vody a Ducha. Poté posvětí vodu.105 Před udělením křtu vyzve celebrant dítě, aby se zřeklo všeho zlého a vyznalo svou víru. Poslední odpovědí, kterou stvrzuje své odhodlání stát se křesťanem, začíná samotné udílení křtu. Celebrant lije třikrát vodu na křtěncovu skloněnou hlavu a křtí ho ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Kmotr přitom drží křtěnce pravou rukou na pravém rameni. Nemůže-li dítě z nějakého důvodu přijmout ihned po pokřtění svátost biřmování, udělí mu celebrant pomazání křižmem na temeni hlavy. Pokřtěný je kmotrem při celebrantově krátkém proslovu oblečen do bílého roucha, které značí nový život v Kristu. Poté celebrant vyzve kmotra, aby předstoupil s křestní svící k paškálu a jakmile ji rozsvítí, předá ji pokřtěnému. Celebrant přitom křtěnci řekne, ať stále chodí ve světle Kristově.106

103

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 152-163 104 Tamtéž, str. 164 105 Koná-li se udílení svátosti mimo velikonoční vigilii, je voda již posvěcená a tudíž se tento krok vynechává. 106 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 164-173

2) Biřmování: Nejprve celebrant dítěti vysvětlí, že když ho Bůh skrze křest vysvobodil od hříchů, chce mu také skrze biřmování udělit pečeť daru Ducha svatého, aby se skrze jeho víru šířila zvěst o Božím království. Se vztaženýma rukama nad biřmovancem přednese celebrant prosbu k Bohu, aby seslal na biřmovance Ducha Utěšitele: ducha moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, lásky a bázně před Bohem. Po prosbě biřmovanec předstoupí s kmotrem před celebranta. Kmotr mu sdělí biřmovancovo jméno a položí přitom biřmovanci pravou ruku na rameno. Celebrant palcem, namočeným v křižmu, udělá biřmovanci na čele znamení kříže, během kterého vyřkne formuli: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“107

3) Eucharistie: Po takto přijatém křtu a biřmování přijímá pokřtěný ještě svátost eucharistie. Doporučuje se, aby obětní dary přinesl k oltáři právě on. Těsně před svatým přijímáním může celebrant připomenout, že právě eucharistie je centrem křesťanského života.108 Stejně jako u dospělých, také u dětí se doporučuje, aby po křtu prošlo ještě obdobím mystagogie.109

107

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 173-175 108 Tamtéž, str. 175 109 Otázka mystagogie rozvedena více v kapitole 7. Uvedení dospělých do křesťanského života.

7 Uvedení dospělých do křesťanského života „Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.“110 Tak jako byl slepec poslán smýt si bláto z očí, načež viděl světlo světa, které mu umožnila Boží láska, tak i nás Ježíš vybízí smýt z duše hříchy prostřednictvím svátosti křtu, která z novorozeňat smývá dědičný hřích a z dospělých, či dětí staršího věku odstraňuje dosavadní hříšný život. Je obdivuhodné potkat člověka nebo číst jeho svědectví, který do doby obrácení žil nenaplněným životem. Stále něco hledal, ale v materiálním světě to nenacházel. Až mu Bůh ukázal cestu a on se rozhodl ji následovat. Prvním krokem takového jedince je zcela určitě uvědomění si prázdna, které v sobě cítí a které chce mermomocí něčím zaplnit. Ne každý se rozhodne udělat v srdci místo pro Boha. Rozhodně ne v dnešním světě, kde pro tak početnou konzumní společnost je Bůh jen jakousi nadlimitní položkou. Není pro něj čas, ani prostor. O to víc bychom se měli zajímat o dospělé katechumeny, kteří takový prostor nalezli, rozhodli se odpovědět na Boží výzvu a přijmout milost, kterou jim Bůh v podobě křtu a života v církvi nabízí.

110

Bible: Jan 9, 1-7, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Český ekumenický překlad, 6. přepracované vydání, Česká biblická společnost, Praha, 1995, str. 100-101

7.1 Struktura obřadů Narozdíl od malých dětí, kterým křest zprostředkovávají rodiče a kteří ve chvíli křtu ještě neví, do jakého života vstupují, slyšeli dospělí katechumeni osobně hlásání Kristova tajemství a individuálně otvírají svá srdce Duchu svatému.111 Podle liturgické konstituce z II. Vatikánského koncilu „Sacrosanctum Concilium“ má být křest rozčleněný do více částí, aby byli katechumeni postupně uváděni do společenství věřících, které by jim mělo pomáhat a přivádět k ještě hlubšímu naslouchání Ducha svatého.112 Na základě ustanovení II. vatikánského koncilu byl vydán Řád křesťanského zasvěcení dospělých, což je jakési schéma křestních obřadů, které obsahuje mnoho prvků vyžadujících úpravy pro jednotlivé země. Římský ritus zde zavádí nový pojem tzv. „předkatechumenát.“ Je to období, kdy jedinec neprochází ještě žádnými konkrétními obřady, ale seznamuje se s křesťanským zvěstováním a dospívá k rozhodnutí vstoupit do společenství křesťanů. V této době připadá obzvlášť důležitá role věřícím, jež mají svým praktickým životem ukázat krásu života z víry a tím přitahovat onoho zájemce o Boží milost.113 Na cestě začleňování do církve musí katechumen projevit touhu dát se poučit a projít postupně určitými stupni: 1. stupeň – obrácení k Bohu, kdy se chce stát křesťanem a je církví přijat za katechumena, 2. stupeň – katechumenát je téměř ukončený a katechumen je připuštěn k hlubší a bezprostřední přípravě na přijetí svátostí, 3. stupeň – přijetí svátostí a stanutí se křesťanem. „Tyto tři stupně jsou vyjádřeny třemi liturgickými obřady, první přijetím do katechumenátu, druhý zařazením mezi čekatele křtu („vyvolením“), třetí udělením svátostí.“114 O jednotlivých stupních bude detailněji pojednáváno v následných kapitolách. Kromě vlastní touhy stát

se křesťanem,

sbližování se s církevním

společenstvím, rozčlenění křestní přípravy na stupně a osobního poznávání Boží lásky během katechumenátu je křest dospělých obohacen od křtu novorozeňat ještě o přijetí svátosti eucharistie a svátosti biřmování.

111

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 17 112 Tamtéž, str. 17 113 Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 24-25 114 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 18

7.1.1 Předkatechumenát, První stupeň: Obřad přijetí do katechumenátu V tomto obřadu jsou zájemci o křest připočteni mezi katechumeny, to znamená mezi ty, kteří mají v úmyslu stát se křesťany. Tento obřad se odehrává v době, kdy už zájemci přijali počáteční zvěst o živém Bohu a mají první základ víry v Krista Spasitele. Předpokládá se, že začalo jejich obrácení na základě setkání s pravdou evangelia. Než se zájemci stanou katechumeny, je třeba čekat tak dlouho, jak je potřeba, aby se zjistily všechny pohnutky vedoucí ke katechumenově konverzi.115 „Obrácení se ovšem musí chápat jen jako počátek, který však stačí, aby člověk poznal, že když byl vyrván hříchu, je uváděn do tajemství Boží lásky a že Bůh ho volá, aby se s ním osobně spojil v Kristu. Neboť působením Boží milosti nastupuje nově obrácený duchovní cestu, na které se vírou již účastní tajemství smrti a vzkříšení a přechází od starého člověka k člověku novému, dokonalému v Kristu.“116 Kromě budoucích katechumenů by se těchto obřadů mělo aktivně účastnit celé křesťanské společenství, nebo alespoň část – přátelé, rodinní příslušníci, kněží a v neposlední řadě i tzv. „ručitelé“, kteří zájemce přivedli a zavázali se je podporovat.117 Když se do rodiny narodí nový člen, je to vždy radostná událost. Proto by měli všichni účastníci místního církevního společenství slavit spolu s žadatelem o křest jeho obrácení a nabídnout mu svou pomoc při kráčení po nové cestě. Měli by si také uvědomit, jak je těžké rozhodnout se pro změnu života, a proto by ho ještě neměli zatěžovat hlubšími pravdami víry, ale naopak ukazovat jednoduchost a krásu života s Bohem.

Schéma obřadu: 1. ÚVODNÍ OBŘAD a) Žadatel s ručitelem a společenstvím věřících vyčká v zadní části kostela nebo před kostelem do příchodu kněze. Mezitím mohou věřící zpívat žalm či hymnus. 115

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 31 116 Dokumenty II. vatikánského koncilu, Dekret o misijní činnosti církve AD GENTES – čl. 14, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_decree_19651207_ad-gentes_cs.html 117 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 31

b) Celebrant vřele přivítá a pozdraví žadatele s ručitelem a projeví před nimi a před celým společenstvím radost církve z jeho obrácení. c) Vstupní dialog, ve kterém se kněz většinou dotazuje žadatele otázkou: „Co žádá od církve?“ Na tu by měl žadatel odpovědět buď podle předem dané odpovědi, nebo podle vlastního uvážení. d) Veřejné přihlášení ke katechumenátu zahájí kněz promluvou o povinnosti žadatele žít podle evangelia a podle vzoru Krista. Po ujištění, že si je toho žadatel vědom, se celebrant obrací k ručiteli, od kterého žádá prohlášení a zaručení se za to, že žadatel přichází s dobrým úmyslem. Poslední otázka je mířena na ostatní křesťanské společenství, zda přijímá žadatele mezi sebe a zda mu je ochotné slovem i skutkem pomoci. Po získání kladných odpovědí všech přítomných sepne celebrant ruce a krátkou modlitbou poděkuje Bohu za přivedení žadatele do církevní rodiny. Jelikož tuto modlitbu celebrant zahajuje slovy: „Požehnaný jsi, Hospodine,...“, odpoví všichni „Požehnaný jsi, Bože, na věky.“ e) Označení křížem – tzv. signatio. Znamením křesťanů je kříž, a protože se žadatel chystá stát křesťanem, označí ho celebrant na čele znamením Ježíše Krista ukřižovaného. Poté může označit křížem katechumenovy uši (pro ustavičné slyšení Kristova hlasu), oči (pro ustavičné hledění na Krista), ústa (pro ustavičné vyznávání Krista), srdce (aby v něm bydlel Kristus) a ramena (aby na sebe vzal jho Kristovo). Následuje žehnání křížem nad katechumenem a závěrečná modlitba za katechumena. f) Uvedení do shromáždění věřících – po skončení označování křížem vyzve celebrant katechumena a ručitele, aby se společně se shromážděním věřících podíleli na bohoslužbě slova (v tuto chvíli se přechází z části kostela, kde se konal úvodní obřad, do části, kde bude probíhat bohoslužba slova).118 Tímto obřadem se dává najevo, že ačkoliv se katechumen ještě nepodílí na svátostném životě, církev ho již přijala za svého účastníka a katechumen se tak stává členem Boží rodiny.119 2. BOHOSLUŽBA SLOVA a) Čtení a homilie – ještě před samotným čtením celebrant krátce promluví ke katechumenovi o významu Božího slova.

118

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 31-35 119 Hödl, P.: Křest dospělých – katechumenát rozvržený do stupňů, [on line, 5.3.2012], (cit. 13.2.2013), Přístup z internetu: revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1758#_ftn16

b) Darování Písma – podle uvážení může celebrant darovat po této bohoslužbě slova katechumenovi Nový zákon či křížek. c) Po homilii následují prosby za katechumena. d) Závěrečná modlitba, kterou celebrant pronáší se vztaženýma rukama nad katechumenem. e) Propuštění katechumena – po modlitbě, celebrant ještě jednou připomene radost z přijetí katechumena a vyzve ho, aby se v budoucnu snažil žít podle slyšeného Božího slova. Zakončí formulí: „Jděte nyní ve jménu Páně.“ Po obřadu může následovat slavení eucharistie, zde se už doporučuje katechumenovi odejít a neúčastnit se dalších liturgických úkonů, jelikož ještě není plným křesťanem.120 Za zmínku stojí, že ne všichni celebranti dodržují předpis, aby se katechumeni z bohoslužby vyprovodili před přinášením darů. Zůstává otázkou, zda se k tomuto vybídnutí vůbec některý z kněží uchyluje, nebo jestli nechává katechumeny přítomné dalším bohoslužebným úkonům, aby si popřípadě prohlubovali vztah k liturgii. Pro katechumeny začíná po slavnostním přijetí mezi katechumeny doba vzdálenější přípravy.121 Ta může trvat různě dlouhou dobu (rok, dva...), ale je vždy zakončena postní dobou, ve které začíná doba bližší přípravy. V této fázi, kdy katechumen přemýšlí nad změnou života, je potřeba mu pomoct nejen s duchovní přípravou, ale také s praktickým životem. Živým příkladem mu mohou členi křesťanského společenství ukazovat, že život s Bohem, pro který se rozhoduje, je nejen krásný, ale nekonečně naplněný láskou. Ač začíná uvedení do křesťanského života přijetím do katechumenátu, nemělo by se předchozí období tzv. „předběžného katechumenátu“ podceňovat. „V této době je vhodné, aby katechisté, jáhnové, kněží, případně i laici vysvětlovali uchazečům evangelium. Je třeba věnovat jim pozornost a poskytovat pomoc, aby spolupracovali s Boží milostí s čistým a co nejjasnějším úmyslem, a usnadnit jim styk s křesťanskými rodinami a společenstvími.“122

120

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 35-40 121 Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 25 122 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 19

7.1.1.1 Období katechumenátu Katechumenát byl obnoven Druhým vatikánským koncilem, který ho rozčlenil na více stupňů. „Ať je obnoven katechumenát dospělých, rozčleněný na několik stupňů, a zaveden podle úsudku místního ordináře. Tím se má doba katechumenátu, určená k přiměřené výuce, posvětit posvátnými obřady, které by se konaly postupně v určitém časovém odstupu.“123 Aby mohla konverze a víra katechumena dozrát, není vymezena přesná doba katechumenátu. Toto období má být tak dlouhé, dokud nejsou žadatelé náležitě zasvěceni do tajemství spásy. Ve zcela zvláštních případech může být doba katechumenátu kratší, či uskutečněna jednorázově. Během období katechumenátu má být katechumenům předána taková nauka o Bohu, aby se jejich víra stala osvícenou, jejich srdce směřovalo k Hospodinu a celý život aby byl živen Duchem svatým.124 „Ten ať není pouhým poučením o dogmatech a přikázáních, ale výchovou a dostatečně dlouhým uváděním do celého křesťanského života; zde přicházejí učedníci do styku s Kristem, svým učitelem. Katechumeni ať jsou tedy náležitě zasvěcováni do tajemství spásy a cvičením v životě podle evangelia i posvátnými obřady, konanými v časovém sledu, ať jsou uváděni do života víry, liturgie a lásky Božího lidu.“125 Proto je potřeba konat v souladu s liturgickým rokem bohoslužby slova, které by katechumeny řádně poučily. Měly by předávat nauku o odpuštění a veškerou křesťanskou morálku. Katechumen by měl díky bohoslužbám slova porozumět modlitbě, liturgickým úkonům a znamením. Tyto bohoslužby by měly být slouženy především v neděli.126

123

Dokumenty II. vatikánského koncilu, Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM – čl. 64, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html 124 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 41 125 Dokumenty II. vatikánského koncilu, Dekret o misijní činnosti církve AD GENTES – čl. 14, Přístup z internetu: [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_decree_19651207_ad-gentes_cs.html 126 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 41-42

V rámci katechumenických obřadů se konají také první tzv. menší exorcismy,127 při nichž si má katechumen uvědomit význam odříkání k dosažení blahoslavenství Božího království a neustálou nutnost Boží pomoci. Menší exorcismy koná kněz (jáhen, případně i katechista) s rukama vztaženýma nad katechumeny, kteří jsou skloněni, nebo klečí. Tyto exorcismy probíhají během bohoslužby slova v období katechumenátu, ve zvláštních případech se mohou vykonat i v předběžném katechumenátu.128 Téměř všechny exorcismy jsou převzaty z východních obřadů a mají většinou kristocentrický ráz.129 (Viz. Příloha č. 2) Katechumenům mají být udílena i žehnání, která by jim ukazovala Boží lásku a péči církve, která jim má dodat odvahu, radost a pokoj v těžkostech cesty, po níž kráčejí. V tomto období, kdy katechumeni zdolávají úrovně v přípravě na křest, je někdy možné naznačit tyto přechody příslušnými obřady – např. předat Vyznání víry, modlitbu Páně – tzv. předání pokladů církve; vykonat obřad „Efeta“ či obřad mazání olejem. Katechumenům připadá úkol najít si v této době takové kmotry, kteří by je v den „vyvolení“ řádně představili církvi.130 Přijetím do katechumenátu se od katechumenů vyžaduje pokročilý duchovní život a znalost základů křesťanského učení. To jim předávají duchovní správci na základě katechezí, které jim pomáhají poznat liturgický rok, dogmata, přikázání a tajemství spásy. Dále se učí modlit, žít Kristovým příkladem, předávat evangelium, budovat církev a především milovat bližního svého. Církev je má ve všem podporovat a udělovat jim svá požehnání.131

127

„Exorcismus je náboženský úkon, jímž se z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. Tato idea je velice stará a je i v současnosti součástí obřadů mnoha náboženství. Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž se katechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista.“ Wikipedia, otevřená encyklopedie, (On line, 12.4.2013), Přístup z internetu, URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Exorcismus#K.C5.99es.C5.A5anstv.C3.AD 128 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 41-42 129 Hödl, P.: Křest dospělých – katechumenát rozvržený do stupňů, [on line, 5.3.2012], (cit. 13.2.2013), Přístup z internetu: revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1758#_ftn16 130 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 41-53 131 Tamtéž, str. 21-22

7.1.2 Druhý stupeň: Obřad zařazení mezi čekatele křtu „Bližší příprava ke křtu začíná na Popeleční středu nebo na První neděli postní.“132 Koná se tak proto, aby se v poslední přípravné fázi mohli katechumeni ztišit a plně se připravit na velikonoční slavení spojené s přijetím svátostí. „Také můžeme říci, že katechumen na své duchovní pouti už zaslechl nejedno Boží volání, tohle je poslední před křtem a největší.“133 Ceremonii se říká také „obřad vyvolení“ či „zapsání jména“. Vyvolením se myslí, že si Bůh katechumeny vyvolil a církev nyní jedná Jeho jménem. Zapsání pak znamená, že žadatelé na znamení věrnosti zapíší svá jména do knihy čekatelů. Obřad vyvolení je korunou celého katechumenátu. Katecheze je zde proto nahrazena duchovní přípravou, vedoucí k očištění srdce i mysli. Děje se tak za pomocí tzv. skrutinií a svěřování pokladů církve.134 „Církev doprovází tuto cestu uvádění do křesťanského života vhodnými liturgickými úkony: skrutiniemi, která se chápou jako osvobození od hříchu a od zlého ducha, aby vyšly najevo (scrutare – zpytovat) lidské křehkosti a tak mohly být uzdraveny, a dobré vlastnosti, které se mají posílit silou Kristova Ducha; svěřením pokladů církve: Kréda a Otčenáše.“135 Během obřadu je katechumen církví posuzován, zda je připraven přijmout křest. Církev se musí předem ujistit, zda jsou katechumeni a kmotrové pevně ujištění ve svém předsevzetí. Tento stupeň považuje církev za hlavní bod, protože se jím potvrzuje její starostlivost o hledající (katechumeny). Důležitou roli zde mají kmotři, protože plní svůj první úkol. Před knězem a společenstvím věřících podávají o katechumenech svědectví a mohou si společně s nimi také zapsat svá jména. Celebrant radostnou novinu o přijetí katechumenů oznamuje během liturgického obřadu. Jeho úkolem je objasnit a pronést církevní posudek katechumenů a vyžádat od nich osobní projev rozhodnutí. Poté může ve jménu Krista a církve „vyvolené“ přijmout. Tím je uzavřena doba katechumenátu a katechumeni jsou zařazeni mezi čekatele křtu.136 132

Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981, str. 25 Hödl, P.: Křest dospělých – katechumenát rozvržený do stupňů, [on line, 5.3.2012], (cit. 13.2.2013), Přístup z internetu: revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1758#_ftn16 134 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 21-22 135 Giglioni, P.: Svátosti Krista a církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, str. 30 136 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 41-54 133

Schéma obřadu: 1. PŘEDSTAVENÍ ČEKATELE KŘTU Nejdůležitější roli zde hraje kmotr, který za katechumena dosvědčuje jeho připravenost vstoupit do církve. Celebrant se kmotra dotazuje, zda může dosvědčit katechumenovo ochotné přijímání Božího slova, žití podle něj a úsilí sžít se s církevním společenstvím. 2. POTVRZENÍ ŽÁDOSTI ZE STRANY KATECHUMENA Nyní se celebrant obrací přímo na katechumena s otázkou, zda chce mít plnou účast na životě Kristovy církve a zda chce být pokřtěn, biřmován a přijmout eucharistii. Od čekatele se předpokládá kladná odpověď. 3. PŘIJETÍ MEZI ČEKATELE KŘTU Katechumenovi je slavnostně oznámeno, že jej církev přijímá mezi čekatele křtu a že bude pokřtěn na velikonoční vigilii. Celebrant vybízí k přípravě na křest a kmotrovi klade na srdce pomáhat katechumenovi a modlit se za něj. 4. PROSBY ZA ČEKATELE KŘTU Kmotr pokládá katechumenovi ruku na rameno a celé společenství se modlí v prosbách o katechumenovu dobrou přípravu; o jeho děkování Bohu, že si ho vyvolil; o pomoc všem, kdo ho připravují a povzbuzují; o jeho život podle evangelia; o jeho rodinu aj. 5. PROPUŠTĚNÍ ČEKATELE KŘTU Po přímluvách je čekatel propuštěn s celebrantovými slovy, ať jde v pokoji. Následuje-li slavení eucharistie, neměl by být katechumen již nadále přítomen.137

V okolnostech propuštění čekatele ihned po bohoslužbě slova je církev dosti nekompromisní. Stejně jako u obřadu přijetí do katechumenátu i zde můžeme polemizovat, zda celebranti tento striktní příkaz dodržují, nebo zda čekatelům dávají možnost svobodné volby rozhodnout se pro odchod domů či setrvání. Po obřadu přijetí mezi čekatele křtu následuje období očišťování a zasvěcování do křesťanské praxe.

137

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 63-64

7.1.3.1 Období očišťování a zasvěcování do křesťanské praxe Druhý stupeň je obdobím očišťování a zasvěcování. Jedná se zhruba o 40 dní postu, který je připomínkou křtu a dobou pokání. Katechumen by měl v tomto období procházet hlubší přípravou ducha a srdce a je po něm požadováno obrácení mysli a života.138 Po vyvolení se katechumeni připravují duchovní obnovou na velikonoční svátky a na svátostné zasvěcení. K této přípravě slouží skrutinia a obřady svěřování pokladů církve.

SKRUTINIA Obřady skrutinií a svěření pokladů církve završují katechumenát. Jádrem skrutinií jsou exorcismy, které slouží k očišťování mysli a srdce. Mají katechumena vyvést ze spáru zla, posílit proti pokušení, pobízet ke konání dobra, posilnit na duchovní cestě a povzbuzovat ve vztahu s Bohem. Čekatelům je kladeno na srdce zpytovat svědomí a kát se. V tomto období se konají tři skrutinia, která mají katechumenovi dopomoct k uvědomění si dědičného hříchu a k pochopení Kristova vykupitelského díla. Vykonává je kněz či jáhen během bohoslužeb k tomu určených (3., 4. a 5. neděle postní). Vždy jsou v nich čteny texty o samařské ženě, slepém od narození a o Lazarovi.139 Všechna skrutinia mají stejné schéma: V tiché modlitbě se společenství věřících pomodlí za sílu pro katechumena vytrvat na cestě za křtem. Po ní následují prosby za čekatele křtu. Skrutinia jsou zakončena exorcismem.140

SVĚŘOVÁNÍ POKLADŮ CÍRKVE Nejedná se o poklady hmotné, nýbrž o poklady duchovní. Církev je katechumenům svěřuje ke konci katechumenovy přípravy na křest. Poklady jsou předávány většinou během mše v některý všední den postní doby.141 Obřady svěřování se konají potom, co katechumen prošel skrutiniemi.

138

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 19-21 139 Tamtéž, str. 65 140 Tamtéž, str. 66-84 141 Tamtéž, str. 84

1) Svěření symbola – První je předáváno Vyznání víry, které se čekatelé naučí nazpaměť a později veřejně před společenstvím vyznají. Svěření vyznání víry se koná v týdnu po prvním skrutiniu. 2) Svěření modlitby Páně – Po svěření Vyznání víry se čekatelům předává i modlitba Páně v týdnu po třetím skrutiniu.142

7.1.3.2 Bezprostřední příprava na křest Tato fáze přípravy je posledním krůčkem před přijetím svátosti křtu. Je vhodné, aby se všechny obřady do této části náležející konaly na Bílou sobotu.143 1) Složení vyznání víry – vyznání bylo čekateli již dříve svěřeno, nyní ho před shromážděním věřících složí. 2) Obřad „Efeta“ (Otevři se) – symbolicky vyjadřuje nutnost milosti k přijetí Božího slova a ke spáse. Celebrant přečte text o uzdravení hluchoněmého z evangelia sv. Marka (7, 31–37) a po krátkém vyložení přistoupí k čekateli křtu. Palcem ruky se dotýká pravého a levého ucha a zavřených čekatelových úst. Smyslem těchto úkonů je, aby se otevřel čekatelův sluch k slyšení Božího slova a aby se otevřela čekatelova ústa k předávání zvěsti o Božím království. 3) Volba křesťanského jména – pokud si čekatel nezvolí jméno již při přijetí do katechumenátu, koná se tak v tomto obřadě. Jméno by mělo být křesťanské, nebo alespoň vhodné pro křesťana. 4) Mazání olejem – nechce-li kněz prodlužovat velikonoční vigilii, může pomazání vykonat ještě ve spojení s obřadem složení víry. Olej, kterým se čekatel pomazává, je posvěcený biskupem. Pomazání se uděluje buď na čekatelovu hruď, ruce, nebo jiné části těla, které celebrant uzná za vhodné. Pomazání má být znamením síly, kterou je Kristus Spasitel.144

142

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 84-86 143 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 87 144 Tamtéž, str. 87-94

7.1.3 Třetí stupeň – Přijetí svátostí Obřad přijetí svátostí se doporučuje konat na velikonoční vigilii, jakmile celebrant posvětí vodu. Koná-li se obřad křtu v jinou dobu, než na velikonoční vigilii, je třeba dbát na to, aby měl zářivý ráz velikonočních tajemství.145

Schéma obřadu: 1. MODLITBA ZA KATECHUMENA Celebrant vyzve katechumena a jeho kmotra, aby se postavili ke křtitelnici. Poté pronese modlitbu za žadatele křtu, ať mu Bůh dá život z vody a Ducha svatého, světlo a sílu, odvahu následovat Krista a vydávat o něm svědectví. 2. LITANIE Po modlitbě za katechumena následují litanie ke všem svatým. K nim se přidají jména patronů kostela, místních patronů a patronů těch, co přijímají křest. 3. SVĚCENÍ VODY Jakmile jsou litanie dozpívány nebo dorecitovány, posvětí celebrant vodu v křtitelnici. 4. ZŘEKNUTÍ SE ZLÉHO Je-li voda posvěcena, pokračuje obřad zřeknutím se zlého. Zde se celebrant dotazuje katechumena, zda se zříká ducha zla i všeho, co působí i všeho, čím se pyšní. Na každou otázku je od katechumena očekávána kladná odpověď. 5. MAZÁNÍ OLEJEM Pokud se mazání nekonalo společně s obřadem složení vyznání víry, vykoná ho celebrant nyní. 6. VYZNÁNÍ VÍRY Vyznání není řečeno celistvě, ale po částech, kdy celebrant klade katechumenovy otázky, na které katechumen jednotlivě odpovídá: „Věřím.“

145

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 95

7. KŘEST Bezprostředně po poslední odpovědi následuje obmytí křestní vodou. Křest může být udělen dvojím způsobem: a) litím; b) ponořením. Při lití nabere celebrant vodu a třikrát ji lije na křtěncovu skloněnou hlavu. Poprvé ve jménu Otce, podruhé ve jménu Syna a po třetí ve jménu Ducha svatého. Kmotr má při lití položenou pravou ruku na pravém rameni křtěnce. Při křtu ponořením se do vody ponořuje buď celé křtěncovo tělo nebo jen hlava tak, aby ve společenství věřících nevyvolalo stud či pohoršení. Celebrant v tomto případě křtěnce nebo jeho hlavu třikrát ponořuje a pozvedá, opět ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Kmotr již nemá při křtu ponořením položenou ruku na křtěncovu rameni, nýbrž se ho jen dotýká. Po křtu je vhodné, ať už úryvkem z Písma či zpěvem, vyjádřit radost z přijetí Boží milosti.146

7.1.3.1 Závěrečné křestní obřady 1) Pomazání křižmem – zpravidla se po křtu ihned uděluje i biřmování, jsou-li však zvláštní důvody oddělit biřmování od křtu, maže celebrant po obmytí vodou křtěnce křižmem na temeni hlavy. Pomazání křižmem znamená, že křtěnec již navěky patří ke Kristu. 2) Obléknutí do bílého roucha – na znamení odpuštění hříchů a stání se novým člověkem je křtěnci obléknuto bílé roucho. Do roucha křtěnce obléká jeho kmotr. 3) Předání hořící svíce – potom, co oblékne křtěnce do roucha, je kmotr vyzván celebrantem, aby rozsvítil od paškálu křestní svíci. Jakmile svíci rozsvítí, předá ji svému svěřenci. Svíce má křtěnci připomenout, že má ve světle Kristově chodit do konce života.147

146

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 95-105 147 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 106-107

7.1.3.2 Biřmování Obvykle po přijetí svátosti křtu, přijímá křtěnec i další dvě svátosti. Tou první je svátost biřmování, tou druhou je svátost eucharistie, neboli přijímání. Celebrant k pokřtěnému krátce promluví, kde mu sdělí, že jako Bůh pomazal svého Syna, Ježíše Krista, na kněze, proroka a krále, tak nyní chce pomazat posvátným olejem také pokřtěného, aby obdržel pečeť daru Ducha svatého a stal se opravdovým členem Kristovy církve. Po této promluvě sepne celebrant ruce a pronese krátkou modlitbu, po níž se všichni přítomní potichu pomodlí. Pak vztáhne ruce nad biřmovance a pronáší modlitbu, v níž Boha žádá, ať dá biřmovanci ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky a ducha bázně před Bohem. Zazní-li závěrečné „Amen.“, přistoupí biřmovanec k celebrantovi spolu s kmotrem, který mu položí pravou ruku na rameno a sdělí celebrantovi biřmovancovo jméno. Celebrant palcem pravé ruky, namočeným do křižma, udělá biřmovanci na temeni hlavy znamení kříže a pronáší přitom slova: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého“. Biřmovanec slovem „Amen“ svátost stvrdí a celebrant zakončí formulí „Pokoj vám.“148

7.1.3.3 Slavení eucharistie Jelikož vyznal pokřtěný víru již před udělením svátosti, vynechá se vyznání víry a následují přímluvy. Po nepřítomnosti v obřadech přijetí do katechumenátu a zařazení mezi čekatele křtu jsou to první přímluvy, kterých se pokřtěný účastní. Po přímluvách přináší dary k oltáři. Proběhlo-li již proměňování chleba a vína v tělo a krev Krista i modlitba Páně, předstupuje pokřtěný ke svátosti eucharistie společně s kmotrem i těmi, co ho na křest připravili, pokud je to alespoň trochu možné, mělo by společně s pokřtěným přistoupit co nejvíce jeho blízkých. Před samotným slavením eucharistie může celebrant pokřtěnému v krátké promluvě připomenout, že eucharistickým tajemstvím vrcholí uvádění do křesťanského života, v němž je právě tato svátost středem.149

148

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 107-108 149 Tamtéž, str. 108-109

7.1.4 Období „Mystagogie“ Přijetím křtu uvádění do křesťanského života nekončí. Je zapotřebí pokřtěným ve společenství věřících pomáhat, aby jejich kroky vedly stále k Bohu. Od společenství se očekává, že nově pokřtěné s radostí přijme mezi sebe, a tak jim dá pocit soudržnosti a sounáležitosti. Období mystagogie by mělo probíhat po celou dobu velikonoční. Na nedělních mších by měli být nově pokřtěni alespoň po toto období doprovázeni svými kmotry. V závěru mystagogického období, zhruba kolem neděle Seslání Ducha svatého, by pak bylo vhodné vykonat závěrečný obřad, po kterém by nebylo za škodu přichystat symbolickou mimoliturgickou oslavu.150

7.2 Jednoduchý obřad uvedení dospělých do křesťanského života V případě, že žadatel o křest z vážných důvodů nemohl projít jednotlivými obřady katechumenátu, volí se varianta tzv. jednoduchého obřadu uvedení. Takový obřad obsahuje téměř všechny obřady konané během katechumenátu, bezprostřední přípravy na křest a přijetí křtu. V jednom obřadě se tedy současně vykoná představení a přijetí žadatele o křest, exorcismy, složení vyznání víry, zřeknutí se zlého, křest, biřmování i eucharistie. U jednoduchých obřadů se běžně počítá s tím, že žadatel je dostatečně zralý přijmout víru se vším všudy a má základní vědomosti o Bohu a církvi.151

150

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 109 151 Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 110-126

7.3 Zkrácený obřad uvedení dospělých do křesťanského života Dalším typem obřadu uvedení dospělého do života s Kristem je tzv. obřad zkrácený. Užívá se především tehdy, ocitne-li se někdo, kdo by chtěl být přijat do rodiny Boží, v bezprostředním nebezpečí smrti. Takovýto člověk musí projevit vroucí přání stát se křesťanem a dát najevo vážné známky obrácení ke Kristu. Dále také musí slíbit, že v případě uzdravení, vykoná postupně všechny potřebné části uvedení, které se v tomto zkráceném obřadě vynechávají. Obřad je sestaven tak, aby ho mohli vykonávat především laici a katechisté.152 Při příchodu do domu žadatele o křest si katechista či laik krátce promluví s rodinou, poté dá postupně žadateli otázky týkající se jeho obrácení. Následně se dotazuje kmotra, zda je ochoten mu pomáhat a na závěr se obrací ke všem přítomným s dotazem, zda žadatele budou ve víře podporovat. Je-li to časově možné, může přisluhovatel připojit krátký úryvek z evangelia. Pak vyzve přítomné, aby se s ním společně pomodlili přímluvy, ve kterých žádá Boha o spásu křtěnce, jeho přičlenění do Kristova společenství, a také o navrácení síly. Přímluvy jsou následovány zřeknutím se zla a vyznáním víry. Jakmile žadatel vyzná víru, pokřtí ho přisluhovatel ve jménu nejsvětější Trojice. Nastává-li smrt, je možné předešlé konání vynechat a přistoupit okamžitě k lití vody, která nemusí být ani posvěcena, ale musí být vždy přírodní. Jakmile celebrant pokřtí nemocného, pomaže ho na temeni hlavy křižmem, na znamení věčné patřičnosti ke Kristu.153 Uděluje-li křest kněz a je-li nemocný schopen, je také ihned po křtu biřmován a přijímá svátost eucharistie. Jestliže se z vážných důvodů nemůže pokračovat v biřmování a eucharistii, zakončí přisluhovatel obřad modlitbou Páně.154

152

Uvedení do křesťanského života – bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha, 1987, str. 128 153 Tamtéž, str. 129-135 154 Tamtéž, str. 135-138

8 Komparace křestní přípravy a liturgie křtu jednotlivých věkových kategorií 8.1 Srovnávání křestní přípravy novorozeňat a dětí školního věku Při křtu novorozeňat, které svátost přijímají jen pár týdnů po narození, za ně plnou odpovědnost přebírají rodiče. Ti jsou také celebrantem, nebo jím určeným pomocníkem, pečlivě připravováni, zatímco mladí katechumeni musí přípravu zvládnout již každý sám za sebe. Proto církve počítá s takovou věkovou kategorií, která je rozumem schopna zachytit základy víry a náboženské nauky. Příprava katechumenů školního věku a novorozeňat, respektive jejich rodičů, je odlišena především časovým rozpětím. Zatímco rodiče přichází za účelem přípravy na setkání s celebrantem většinou v rozmezí jednoho měsíce (doporučují se minimálně čtyři katechetická sezení), mladý katechumen se připravuje na přijetí svátosti většinou v řádu několika měsíců až jednoho roku. Další odlišnost lze spatřit v povaze přípravy na křest u těchto dvou skupin. Přípravy rodičů se odehrávají v katechezích, prostřednictvím kterých se pastorační činitel snaží zjistit, na jaké úrovni se jejich víra a znalost křesťanské nauky nachází. Snaží se jim také ozřejmit, co vše křestní liturgie obsahuje, a tím je pečlivě připravit. Kdežto od katechumena školního věku se v období přípravy na křest očekává, že se bude nejen dostatečně vzdělávat a tím prohlubovat znalosti o křesťanském poselství, nýbrž, že naplno projeví svou konverzi a zájem o neutuchající křesťanský růst. Tato otázka víry je u rodičů sice taktéž vyžadována, ale mnohdy je zodpovězena bezmyšlenkovitě a automaticky za účelem hladkého průběhu křtu, neboť bez kladné odpovědi na tuto otázku křest udělen být nemůže. Zatímco mladí katechumeni podstupují úkony označení Kristovým křížem (které jim je udělováno nejen na čelo, jako u novorozeněte, nýbrž i na uši, oči, ústa, srdce a ramena), exorcismus a pomazání křižmem ještě během katechumenátu, a tudíž jsou započítávány do křestní přípravy, odehrávají se tyto úkony u křtu novorozeňat již během úvodního obřadu v samotné křestní liturgii. V neposlední řadě jsou to právě skrutinia, která u novorozeneckých křtěnců v obřadech absentují. Na druhou stranu je částečně nahrazují litanie, které jsou předzpívávány před exorcismem, kdežto u mladých katechumenů přítomny nejsou. Celkově je příprava mladých katechumenů propracovanější, rozdělena do jednotlivých stupňů a zaměřena na stálé dosahování vyššího cíle, kterým je přijetí

třech iniciačních svátostí. Kdežto příprava u novorozeňat slouží především jako poučení rodičů.

8.2 Srovnávání křestní přípravy novorozenců a dospělých Stejně jako v předchozí kapitole je komparace vedena na základě faktu, že ohledně křestní přípravy novorozence se jedná o přípravu zástupců příjemce svátosti. Těmi jsou povětšinou rodiče, a stejně jako v předešlé komparaci zde sehrává příprava rodičů spíše pedagogickou či katechetickou úlohu. Zatímco příprava na křest dospělých katechumenů je rozčleněna na dvě základní období, a to prekatechumenát a katechumenát, které trvají v řádu jednoho a více roků, příprava novorozenců, tedy jejich zástupců, je pouze několikatýdenní. Během katechumenátu dospělých je brán velký zřetel na katechumenovo trvalé obrácení a následný křesťanský růst, důležitý je tedy aspekt víry, který u rodičů novorozeneckého křtěnce není tak markantní. Jelikož je komparace velmi podobná s předchozím srovnáváním přípravy novorozeňat a dětí školního věku, patří zde i zmínka, že část obřadů, spadající do katechumenovy přípravy (označení křížem, exorcismy, bohoslužba slova a popřípadě i mazání olejem), se zařazuje u křtů novorozenců již do křestní liturgie, kde tyto úkony můžeme postřehnout v úvodních obřadech. Komparaci křestní přípravy novorozeňat a dospělých lze poměrně složitě sestavovat, jelikož veškerá křestní příprava i křestní liturgie se u dospělých opírá o schopnost samostatnosti, kdežto u novorozeňat vše záleží na křtěncovu zastoupení. Proto i při výběru kmotra nalezneme odlišnosti, poněvadž má dospělý katechumen v období přípravy důležitou úlohu, a to najít si takového kmotra, který by byl řádným křesťanem. Mezi další odlišnosti, které se nachází u srovnávaných skupin, je v přípravě dospělých katechumenů přítomnost tzv. „ručitelů“, kteří dospělé katechumeny přivedli a rozhodli se je podporovat. U novorozenců je z pochopitelných důvodů nenajdeme. Jak je zmíněno výše, některé úkony, jenž spadají do liturgie křtu novorozeňat, patří do katechumenových příprav. Odlišnost v jednom z takových úkonů spatřujeme např. v žehnání křížem, které se dospělému katechumenovy nemusí udělovat jen na čelo (jako u novorozence), ale i na dalších místech těla. Možnost spatřit rozdíl v přípravě na křest u těchto věkových kategorií je v celistvosti křestní liturgie novorozeňat. Celé udílení svátosti, spojené s exorcismy, mazáním oleje, vyznáním víry, zřeknutím se zlého apod., se odehrává během jednoho obřadu, kdežto u

dospělých jsou tyto úkony konány postupně během oddělených obřadů. U novorozeňat nenalezneme ani obřad vyvolení, kdy je katechumen teprve zařazen mezi čekatele křtu. Novorozenečtí křtěnci neprochází skrutiniemi, ani jim nejsou svěřeny poklady církve. Tyto poklady (Vyznání víry a modlitba Páně) za ně symbolicky vyznávají rodiče a církevní společenství. Jelikož není novorozenec schopný rozumového chápání, nenachází se v jeho křestní přípravě ani obřad „Efeta“, který má v katechumenátu dospělých symbol otevření se k slyšení a předávání Božího slova skrze celebrantův dotyk na uši a ústa katechumena. Poslední rozpoznanou odlišností u příprav novorozeňat a dospělých je výběr křestního jména. Zatímco rodiče mají možnost dítěti přidělit křestní jméno, dospělý katechumen si ho v bezprostřední přípravě na křest sám povinně volí.

8.3 Srovnávání křestní přípravy dětí školního věku a dospělých Komparace těchto dvou věkových kategorií je poměrně jednodušší, neboť obě skupiny jsou již rozumově vyspělé, a proto rozdíly v křestní přípravě ani křestní liturgii nejsou tak markantní. Doba posledních příprav u dospělých katechumenů je zasazena do období čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi, kdežto mladším katechumenům může být svátost křtu udělena i mimo velikonoční vigilii, a tudíž nemusí být striktně ani doba posledních příprav vázána na dobu postní. Zatímco dospělí katechumeni prožívají přípravy v celém farním společenství, u mladých katechumenů se doporučuje setkávat se v menších skupinkách. Odlišný je i charakter ručitelů, kteří u dospělých znamenají oporu, neboť je přivedli a zavázali se jim pomáhat. U dětských katechumenů jsou to lidé pověřeni rodiči křtěnců, kteří mají tyto rodiče zastupovat, nemohou-li se sami účastnit některých z obřadů. Druhý stupeň znamená u dospělých katechumenů nejen obřad očišťování (skrutinia a exorcismy), ale také obřad zařazení a přijetí mezi čekatele křtu (neboli obřad vyvolení či zapsání jména). Ten ovšem u mladších katechumenů nenalézáme. Dále také schází v přípravě dětí školního věku ve druhém stupni svěřování pokladů církve (Vyznání víry a modlitba Páně). S tím souvisí i bezprostřední příprava na křest u dospělých, ve které katechumeni skládají před církevním společenstvím Credo, otevírají se Božímu slovu (Efeta), volí si křestní jméno a popřípadě jsou pomazáni olejem. Tuto část křestní příprava dětí školního věku postrádá.

8.4 Srovnávání křestní liturgie novorozeňat a dětí školního věku Hlavním poznatkem, který by neměl být opomenut je fakt, že udílení svátosti mladým katechumenům je doporučeno na velikonoční vigilii, tudíž po přípravě trvající alespoň půl roku. Zatímco křestní liturgie novorozenců má být udělena pár týdnů po narození, pokud možno o velikonoční vigilii či během nedělní mše. Zatímco se u mladých katechumenů úvodní obřady, exorcismy, bohoslužba slova, či mazání olejem (nebo vkládání rukou) připočítává do období příprav na křest, u novorozeňat spadají již do křestní liturgie. Ačkoliv se doporučuje udělovat novorozencům svátost

křtu během

nedělní

mše,

rozmohly

se

v českém

římskokatolickém prostředí křestní sobotní obřady. Proto lze rozdíl mezi udílením křestní svátosti novorozencům či dětem školního věku spatřovat i ve slavnostním rázu, který je u dětí školního věku o dost znatelnější. Mladý katechumen totiž přijímá svátost nejčastěji o velikonoční vigilii, popřípadě během jiné slavností chvíli při nedělní bohoslužbě, a to nejen v kruhu svých nejbližších (jak je tomu většinou u novorozeneckých křtěnců), ale v celém místním církevním společenství. Během křestní liturgie přijímá novorozenecký křtěnec pouze svátost křtu, kdežto mladý katechumen po udílení křtu přijímá ještě další dvě iniciační svátosti, kterými jsou biřmování a eucharistie. Mezi další nalezené rozdíly patří mírně ustupující role rodičů při křtu mladých katechumenů. Již nenesou dítě ke křtitelnici; už také není na výběr, kdo od paškálu rozsvěcuje křestní svíci, zda otec nebo kmotr. Je to především kmotr, který nabývá na významu. Zatímco v křestní liturgii novorozeňat není určeno, kdo má během obřadu dítě držet, zda kmotr či rodiče, u mladých katechumenů tato role plně připadá do rukou kmotrů. Nejen, že křtěnce drží za rameno během udílení svátosti křtu, drží ho také při udílení biřmování a sděluje biskupovi křtěncovo biřmovací jméno. Rodiče nicméně stále zůstávají hlavní křtěncovou oporou. Posledním rozpoznanou diferencí v komparaci křestní liturgie u novorozeňat a dětí školního věku je absence mystagogického období u novorozeneckých křtěnců. Lépe řečeno absentuje mystagogická doba u rodičů, díky níž by mohli přehodnotit původní záměr nechat dítě pokřtít, a tím pro něj uzavřít kapitolu křesťanského rozvoje.

8.5 Srovnávání křestní liturgie novorozeňat a dospělých Většina obřadů udělování křestní svátosti novorozencům se odehrává během sobotních obřadů, přestože je vysloveně doporučováno udílet svátost křtu o velikonoční vigilii, nebo v průběhu nedělní mše. Z toho důvodu je tedy opět možné shlédnout

patrný

rozdíl

ve

slavnostním

rázu

udílení

svátosti

dospělým

katechumenům, kterým se křest uděluje během velikonoční vigilie. Vlastní udílení křtu zůstává v komparaci obou skupin poměrně zachováno. V jedné i druhé skupině nalezneme modlitby pronášené celebrantem při křtitelnici, litanie, svěcení vody, zřeknutí se zlého a vyznání víry. Ačkoli v posledních dvou zmíněných úkonech novorozence zastupují rodiče a kmotr. Křest se oběma věkovým kategoriím uděluje formou lití či ponoření za užití trinitární formule. V závěrečných křestních obřadech jsou obě skupiny shodně pomazány křižmem, obléknuty do bílé roucha a je jim zapálena křestní svíce. S tím rozdílem, že u dospělého katechumena není na výběr, zda křesní svíci zapálí otec nebo kmotr, nýbrž je stanoveno, že to bude kmotr, který mu mimo jiné hořící svíci předává a obléká katechumena do bílého roucha. Hlavním rozdílem v komparaci křestní liturgie novorozeňat a dospělých je katechumenovo přijetí třech iniciačních svátostí – křtu, biřmování a eucharistie, namísto jedné svátosti křtu (jako u novorozeněte). U novorozeněte stejně jako v předešlé kapitole chybí následné mystagogické období.

8.6 Srovnávání křestní liturgie dětí školního věku a dospělých Křestní liturgie dětí a dospělých je téměř identická. Jelikož se v ní odráží schopnost rozumového myšlení, zastupují křtěnci sami sebe a podle toho je liturgie také uzpůsobena. Mezi nepatrné rozdíly patří absence litanií při křtu dětí školního věku po úvodní modlitbě. Dále je to mazání olejem, které je u mladších katechumenů udělováno ještě v období příprav (ve druhém stupni po exorcismu), kdežto u dospělých katechumenů je mazání udělováno buď v bezprostřední přípravě nebo v křestní liturgii po zřeknutí se zlého. Na rozdíl od křtu novorozeňat přijímají obě srovnávané skupiny společně se svátostí křtu také další dvě iniciační svátosti. Těmi jsou svátost biřmování (křesťanská dospělost) a svátost eucharistie (přijímání Těla a Krve Páně). U obou skupin nastává po uvedení do křesťanského života tzv. mystagogické období.

Závěr Na svátost křtu by měl být brán velký zřetel nejen kvůli své významnosti pro křesťanský život, do kterého nás uvádí, nýbrž také pro svou primárnost, skrze níž můžeme přijímat svátosti ostatní, a tím rozšiřovat svůj křesťanský růst. Cílem

bakalářské

práce

bylo

stanovit

pomocí

komparace

základní

korespondence a diference křestních příprav a křestních liturgií u odlišných věkových skupin. Z výsledků komparačních metod lze postupně odpovědět na (v úvodu) stanovené výzkumné otázky, kterými byly:  Jaké části přípravy na křest spolu korespondují nebo se naopak odlišují u jednotlivých zkoumaných věkových kategorií?  V jakých částech křestní liturgie u jednotlivých věkových kategorií lze spatřit odlišnosti či shody?

PŘÍPRAVA NA KŘEST S ohledem na dospělé a mladé katechumeny, kteří ještě v období přípravy podstupují některé úkony zařazené u novorozeneckých křtěnců již do křestní liturgie, je vhodné pro lepší přehlednost připojit tyto úkony ke křestním přípravám. Pomocí tabulkového schématu lze spatřit, které části příprav si korespondují a které naopak některá z kategorií postrádá: Příprava na svátost křtu Novorozenci

Děti školního věku

Dospělí katechumeni

Zastoupeni rodiči

Zastupují sami sebe

Zastupují sami sebe

Forma katecheze

Forma katecheze a obřadů

Forma katecheze a obřadů

Jednostupňová spojená

Dvoustupňová, oddělná

Dvoustupňová, oddělená

s křestní liturgií

od křestní liturgie

od křestní liturgie

Projev konverze

Projev konverze

Požadavek křtu

Požadavek křtu

Požadavek křtu

Pomoc kmotrů či ručitelů

Pomoc kmotrů či ručitelů

Pomoc kmotrů či ručitelů

Označení

Označení

Označení

křížem na čele

křížem na více místech

křížem na více místech

těla

těla

Bohoslužba slova

Bohoslužba slova

Bohoslužba slova

zakončená exorcismem a

zakončená propuštěním

zakončená propuštěním

mazáním olejem

katechumena

katechumena Obřad zařazení mezi čekatele křtu

Skrutinia obsahující

Skrutinia bez mazání

mazání olejem

olejem Bezprostřední příprava na křest zahrnující svěření pokladů církve, složení vyznání víry, obřad Efeta a volbu křesťanského jména následovanou mazáním olejem

Základními shodami, které nalézáme v přípravě všech věkových kategorií, jsou podle výsledné komparace:  požadavek křtu

 bohoslužba slova

 zaručení pomoci kmotrů či ručitelů

 exorcismus

 označení Kristovým křížem

 mazání olejem či vkládání rukou

Hlavní odlišnosti v křestní přípravě jsou tedy tyto:  zastoupení sebe samého

 projev konverze

 stupňový systém přípravy

 absence skrutinií u novorozeňat

 absence bezprostřední přípravy u novorozeňat i dětí školního věku

Odpovědí na první výzkumnou otázku tedy je, že největším rozdílem v křestní přípravě mezi jednotlivými věkovými kategoriemi je právě věkové rozpětí, na které je brán ohled. Zatímco jsou novorozenci zastoupeni rodiči, jejichž příprava je spíše katechetického rázu, mladí a dospělí katechumeni se připravují sami za sebe. V období katechumenátu jsou nejen formou katechezí přiváděni k hlubšímu poznání křesťanské nauky, ale také formou symbolických a odstupňovaných obřadů dosahují nejvyššího cíle, kterým je přijetí třech iniciačních svátostí. Hlavní přípravné fáze počínaje označením kříže a konče mazáním oleje jsou shodné u všech skupin.

KŘESTNÍ LITURGIE Opět si lze jednoduchým schématem znázorňujícím sled křestních obřadů pomoci k lepšímu porozumění jednotlivých shod či odlišností. Křestní liturgie Novorozenci

Děti školního věku

Dospělí katechumeni

Modlitba za křtěnce

Modlitba za křtěnce

Modlitba za křtěnce

Litanie

Litanie

Svěcení vody

Svěcení vody

Svěcení vody

Zřeknutí se zlého

Zřeknutí se zlého sám za

Zřeknutí se zlého sám za

v zastoupení

sebe

sebe

Vyznání víry v zastoupení

Vyznání víry sám za sebe

Vyznání víry sám za sebe

Křest litím (ponořením)

Křest litím (ponořením)

Křest litím (ponořením)

Trinitární formule

Trinitární formule

Trinitární formule

Svátost biřmování

Svátost biřmování

Svátost eucharistie

Svátost eucharistie

Mystagogické období

Mystagogické období

Základní shody v křestní liturgii u jednotlivých kategorií jsou:  modlitba za křtěnce

 vyznání víry

 svěcení vody

 křest litím či ponořením

 zřeknutí se zla  užitá trinitární formule: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Základní diference v křesní liturgii u jednotlivých věkových kategorií jsou:  u novorozeňat přijímání svátosti v zastoupení  absence litanií u křtu dětí školního věku  u novorozeneckých křtěnců přijetí pouze svátosti křtu  u mladších a dospělých katechumenů přijímání dvou dalších iniciačních svátostí  absence mystagogie u novorozenců

Odpovědí na druhou položenou otázku je, že největším rozdílem v křestní liturgii dětí a dospělých je počet přijatých svátostí. Zatímco novorozeně přijímá svátost pouze jednu, a to v zastoupení, děti školního věku a dospělí katechumeni jsou

do křesťanského života uváděni svátostmi třemi. Hlavní křestní úkony jako svěcení vody, zřeknutí se zla, vyznání víry, křest litím (nebo ponořením) za pronesení trinitární formule, jsou styčnými body všech křestních liturgií porovnávaných skupin.

Shrnutí komparační metody Komparační metodou bylo v práci tedy zjištěno, že charakter svátosti zůstává u všech třech věkových kategorií neměnný. Základní úkony, které uvádí člověka do života s Bohem jsou přítomny ve všech srovnávaných liturgiích. Nejvýznamnější diferencí v přípravě na křest byla v komparaci zjištěna odlišná forma přípravy, která je u rodičů brána jako katechetické setkání, zatímco u katechumenů staršího věku jako vnitřní uchystání na život s Bohem. Hlavním rozdílem v křestní liturgii byl zjištěn počet svátostí přijímaných společně s udílením svátosti křtu. Zatímco u novorozeněte je to jen první iniciační svátost, u dětských a dospělých katechumenů jsou to všechny tři iniciační svátosti. Základním rozdílem v přijetí svátosti křtu je zastoupení, kde novorozeně se stává křesťanem z vůle rodičů, dospělý ze své vlastní.

Přínos Přínosem, kterým bakalářská práce disponuje, je využitelnost poskytnutých informací pro zájemce o křestní liturgii a s ní spojené přípravy. Rodiče a kmotrové mohou díky poznatkům z práce zodpovědněji přistupovat k otázce zastoupení dítěte a jeho víry při udílení křtu a lépe se na křest připravit. Katechumeni, dětského či dospělého věku, mohou skrze dostupné údaje zjistit, co vše je v období katechumenátu a udělování svátosti čeká a díky strukturálně vypsaným kompozicím snáze pochopit jednotlivé fáze přijímání svátosti. Jelikož se práce zmiňuje nejen o svátosti křtu, ale obsahuje i důležitá pojmosloví s ní spojená, může být rovněž považováno za přínosné i využití práce v pedagogickém a katechetickém aspektu. A to nejen pro pedagogy vyučující náboženskou výchovu, ale pro samotné pastorační činitele, připravující katechumeny na křest. Informace z práce je dále možno zpracovávat z ekumenického hlediska a případně se zabývat komparací křestních liturgií v různých katolických církvích, kde se formy udělování svátosti křtu mohou lišit. V neposlední řadě je práce přínosná především pro každého věřícího, který prostřednictvím informací získá vědomosti o spásonosných účincích křtu, jakožto iniciační svátosti, kterou může v případě nutnosti sám udělit, a proto by měl být o udělování křtu řádně poučen.

Seznam příloh Příloha č. 1 – Ukázka písně – Tato píseň je určena ke křestnímu obřadu mimo mši a v jednotlivých slokách poeticky vyjadřuje podstatné části křestní liturgie.

Příloha č. 2 – Ukázka úvodních formulí exorcismů155 Formule Incipit Exorcismů

Pramen

113

Syro-antiošská křestní liturgie

Omnipotens sempiterne Deus, qui nobis per unigenitum Filium tuum Spiritum Sanctum promisisti... Všemohoucí, věčný Bože, tvůj jednorozený Syn vysvobodil celý svět od zlého a slíbil tvého svatého Ducha všem, kdo uvěřili...

114

Domine Deus noster, per quem vita vera revelatur, corruptela tollitur, fides roboratur... Bože, tvůj Syn, náš Pán Ježíš Kristus, na sebe vzal hřích světa a dal nám tvůj život. Skrze něho roste naše víra, naděje a láska...

115

Testamentum Domini nostri Iesu Christi (předkřestní exorcismus)

Domine Deus omnipotens, qui ad Byzantská a koptská imaginem et similitudinem tuam hominem křestní liturgie in sanctitate ac iustitia condidisti... Bože svatý a spravedlivý, tys stvořil člověka k svému obrazu...

116

Domine Iesu Christe, qui, montem ascendens, discipulos tuos a via peccati avertere et regni caelorum beatitudines revelare voluisti...

Mt 5,1-16 a Lk 6,2026

Pane Ježíši Kriste, tys blahoslavil všechny, kteří opustí cesty hříchu a stanou se tvými učedníky... 117

Deus, universae carnis creator et salvator, qui hos dilectos amore tuo formasti...

Koptská křestní liturgie

Bože, Stvořiteli a Otče všech lidí, ty nás bezpečně vedeš k našemu cíli... 118

Deus, cordium inspector et operum remunerator... Bože, ty znáš srdce člověka, ty vidíš jeho dobrou vůli...

155

Použito z: revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1758#_ftn16

Koptská křestní liturgie

Příloha č. 3 – Části křestní liturgie novorozenců

Obrázek 1

Přivítání v zadní části kostela

Obrázek 2

Označení křížem

Obrázek 3

Svěcení vody

Obrázek 4

Udílení křestní svátosti litím

Obrázek 5

Předání bílého roucha

Obrázek 6

Zapálení křestní svíce od paškálu

Příloha č. 4 – Části křestní přípravy156 a liturgie dospělých katechumenů

Obrázek 7

Obřad přijetí do katechumenátu – Veřejné přihlášení

Obrázek 8

Přijetí do katechumenátu – „signatio“ – označení křížem

Obrázek 9

Obřad zařazení mezi čekatele křtu

156

Obrázky č. 7, 8 - čerpány z http://www.ruzenec.cz/view.php?cisloclanku=2011032401, Obrázek č. 9 – čerpán z http://brno.minorite.cz/?m=1&data=archiv&idc=t-541, Obrázek č. 10 čerpán z http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2012030039

Obrázek 10

Skrutinia

Obrázek 11

Pomazání olejem – mazání rukou

Obrázek 12

Udílení svátosti křtu litím – kmotr má položenou pravou ruku na pravém křtěncovu rameni

Obrázek 13

Biřmování – pomazání na temeni hlavy

Obrázek 14

Zapálení svíce kmotrem od paškálu a předání křtěnci

Obrázek 15

Eucharistie

Seznam použité literatury Prameny – primární literatura  Katechismus katolické církve, Překlad Josef Koláček, 2. Vyd. [dopl. a opr.],

Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, 793 s. ISBN 80-719-2473-3  Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-

české vydání s věcným rejstříkem, Překlad Miroslav Zedníček, 1. vyd., Zvon, Praha, 1994, 812 s. ISBN 80-711-3082-6  Křestní obřady: Křest malých dětí. 2. vyd., Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství, 1999. ISBN 80-7192-378-8  Uvedení do křesťanského života: bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987

Sekundární literatura  Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, Český ekumenický překlad, 6. přepracované vydání, Praha: Česká biblická společnost, 1995, 1007 s. SZ, 294 s. NZ, ISBN 80-85810-08-5  POKORNÝ, L.: Obnovená liturgie, Česká katolická charita, Praha, 1976, 266 s.  GIGLIONI, P.: Svátosti Krista a církve: souzvuk mezi Bohem a člověkem, Překlad Terezie Brichtová, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996, 183 s., ISBN 80-719-2115-7.  Pokorný, L.: Světlo svátostí a času, Česká katolická Charita, Praha, 1981  Drobný, S.: Základy dogmatické teologie, 2. část – pracovní text, Diecézní katechetické centrum, Brno, 2010

Použité internetové zdroje  Dokumenty II. vatikánského koncilu: Konstituce SACROSANCTUM CONCILIUM, Přístup z internetu: [online], URL: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html  Dokumenty II. vatikánského koncilu: Dekret o misijní činnosti církve AD GENTES, Přístup z internetu: [online], URL: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_decree_19651207_ad-gentes_cs.html  Katechetické směrnice České biskupské konference, pro vnitřní potřebu vydal Sekretariát České biskupské konference, Praha, 1994, str. 13, [on line], Dostupné z internetu, URL: http://ktf.cuni.cz/~kuzniar/C%C3%ADrkevn%C3%AD%20dokumenty/Katecheti cke%20smernice.pdf  Novák, J: Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly (Didaché), [on line], Přístup z internetu, URL: http://www.catholic.szm.com/Didache(UcenieDvanastichApostolov).pdf  Opatrný, A.: Příprava na křest dítěte, [online], Dostupné z internetu, URL: http://www.pastorace.cz/Knihovna/2-Priprava-na-krest-ditete.html  Hödl, P.: Křest dospělých – katechumenát rozvržený do stupňů, [on line] Přístup z internetu, URL: revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1758#_ftn16  Otázky a odpovědi: Křest dětí? [online]. Dostupné z internetu, URL: http://otazky.vira.cz/otazka/Krest-deti.html  WIKIPEDIA, otevřená encyklopedie. Paškál [online]. Dostupné z internetu, URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%A1k%C3%A1l  WIKIPEDIA, otevřená encyklopedie. Křižmo: ekumenické souvislosti [online]. Dostupné z internetu, URL: http://www.getsemany.cz/node/537  WIKIPEDIA, otevřená encyklopedie. Exorcismus [online]. Dostupné z internetu, URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Exorcismus#K.C5.99es.C5.A5anstv.C3.AD

Použité mimowebové i mimoliterární zdroje  Přednáška Dr. Petra Šikuly – Biblická východiska mezináboženského dialogu, v Brně, 22. 3. 2013

Použité zdroje k obrazové příloze  Obřad přijetí do katechumenátu: http://www.ruzenec.cz/view.php?cisloclanku=2011032401  Obřad zařazení mezi čekatele křtu: http://brno.minorite.cz/?m=1&data=archiv&idc=t-541  Skrutinia: http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=201203