MASARYKOVA UNIVERZITA. Textilní výtvarnice Jiřina Strýčková

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Jana Zajíčková

Textilní výtvarnice Jiřina Strýčková

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková

Brno 2016

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………….. Jana Zajíčková

2

Poděkování Poděkování patří akad. mal. Jiřině Strýčkové za čas, který mi věnovala a za cenné informace. Dále bych ráda poděkovala PhDr. Dagmar Koudelkové a PhDr. Elišce Lyskové za konzultace, rady a připomínky. Za ochotu, čas a sdílené vzpomínky děkuji také Marcele Čapkovičové, Monice Drápalové, Petru Kaloudovi, Martinu Ondrušovi, Petře Šlimarové a Šárce Tauerové.

3

OBSAH

1

ÚVOD .............................................................................................................................. 5 1.1

VÝTVARNICE JIŘINA STRÝČKOVÁ ............................................................................................... 6

1.2

K TEORETICKÉ REFLEXI TVORBY JIŘINY STRÝČKOVÉ........................................................................ 7

1.3

FORMOVÁNÍ UMĚLECKÉHO PROFILU JIŘINY STRÝČKOVÉ............................................................... 10

1.4

DYNAMICKÉ OBDOBÍ 60. LET ................................................................................................. 11

1.5

OBDOBÍ STUDIA .................................................................................................................. 13

1.5.1

Střední průmyslová škola textilní ............................................................................... 13

1.5.2

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze................................................................ 14

2

JIŘINA STRÝČKOVÁ – PEDAGOŽKA NA STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLE TEXTILNÍ V BRNĚ 16 2.1

HISTORIE STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY TEXTILNÍ V BRNĚ ............................................................. 16

2.2

PEDAGOGICKÁ PRAXE ........................................................................................................... 18

2.3

PEDAGOGICKÝ PŘÍSTUP JIŘINY STRÝČKOVÉ OČIMA KOLEGŮ A ŽÁKŮ ................................................ 21

3

AUTORSKÁ TVORBA ...................................................................................................... 23 3.1

ZÁSADNÍ OSOBNOSTI ČESKÉ TAPISERIE ..................................................................................... 23

3.2

TAPISERIE .......................................................................................................................... 26

3.3

MORAVSKÁ GOBELÍNOVÁ MANUFAKTURA ................................................................................ 33

3.4

ODĚVY Z RUČNĚ TKANÝCH LÁTEK ............................................................................................ 36

3.5

KRESBA ............................................................................................................................. 40

3.6

ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH ..................................................................................................... 41

4

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 42 4.1

RESUMÉ ............................................................................................................................ 44

4.2

SUMMARY ......................................................................................................................... 44

4.3

ZDROJE ............................................................................................................................. 45

4.3.1

Literatura (řazena chronologicky)............................................................................... 45

4.3.2

Online zdroje .............................................................................................................. 47

5

PŘÍLOHY ........................................................................................................................ 49 5.1

JIŘINA STRÝČKOVÁ .............................................................................................................. 49

5.2

ÚSPĚŠNÍ STUDENTI .............................................................................................................. 51

5.3

OBRAZOVÁ DOKUMENTACE ................................................................................................... 53

4

1

ÚVOD O textilní výtvarnou tvorbu jsem se začala zajímat ještě před studiem střední

školy, na které jsem si zvolila obor Navrhování a modelování oděvů. Jelikož můj zájem o textilní design stále trvá, práce je zaměřena na textilní výtvarnici Jiřinu Strýčkovou. Domnívám se, že ve srovnání s jinými obory uměleckého řemesla, například architekturou nebo grafickým designem či fotografií, je oblast textilního designu málo teoreticky reflektována. Cílem této práce je charakterizovat přínos Jiřiny Strýčkové. Jednak je to dlouholetá pedagogická praxe, která poskytla kvalitní základ žákům Střední průmyslové školy textilní v Brně, dnes úspěšným textilním designérům. Jednak představím průběh tvorby Jiřiny Strýčkové, která zahrnuje široké spektrum textilního designu: tapiserie, ručně tkané textilie pro oděvní tvorbu a návrhy oděvů. Mimo jiné se zaměřím na přesahy jednotlivých oblastí textilní tvorby Jiřiny Strýčkové a pokusím se doložit, jakým způsobem utvářely její umělecký profil. Kromě textilní tvorby bude charakterizována také kresba, které se autorka věnuje celý život. Kresba je stále intenzivnějším způsobem jejího vyjádření a v současné době tvoří hlavní náplň její umělecké tvorby. Na začátku práce krátce představím autorku a její tvorbu. Následuje teoretická reflexe tvorby Jiřiny Strýčkové, kde bych ráda zmapovala publikované texty o autorčině tvorbě. Jsou dostupné převážně v katalozích z výstav a odborných časopisech zaměřujících se na umění, módu a řemeslo. Dříve než začnu s charakteristikou pedagogické praxe a autorské tvorby, zmíním vlivy, jež ovlivnily formování uměleckého profilu Jiřiny Strýčkové. V této fázi práce se dostaneme k podstatné části věnované pedagogickému působení na Střední průmyslové škole textilní v Brně. Obsahem je stručný přehled historie školy a charakteristika dlouholetého působení Jiřiny Strýčkové v roli pedagožky. Další, stěžejní kapitolou je autorská tvorba Jiřiny Strýčkové – kromě samostatné tvorby zde budou představeny klíčové osobnosti české tapiserie, které se na autorčině formování podílely. Tapiserie patří na počátek její tvorby, v návaznosti na ně se rodí myšlenka navrhnout oděvy ušité z látek vlastního návrhu. Tyto látky byly realizovány v Moravské gobelínové 5

manufaktuře, o jejíž historii se zde také zmíníme. Kapitolu uzavírá kresba, jež tvoří aktuální část autorčiny tvorby. O tvorbě Jiřiny Strýčkové se můžeme dočíst v odborných časopisech a katalozích s výstav – viz 1.2 K teoretické reflexi tvorby Jiřiny Strýčkové str. 7-10

1.1

Výtvarnice Jiřina Strýčková

Kreslení Jiřinu Strýčkovou vždy velmi bavilo a naplňovalo. Od mala trávila převážnou většinu svého volného času s papírem a kreslicími pomůckami. Přijetí na vytouženou Střední průmyslovou školu textilní v Brně se jí podařilo na druhý pokus. Tím se pro ni otevřel zcela nový svět – svět umění. Po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, se vrátila zpět do Brna, kde nastoupila jako pedagožka na Střední průmyslovou školu textilní. Její tvorba je velmi široká a pestrá. Neobsahuje pouze klasický gobelín, ale také kresbu, návrhy na ručně vázané koberce, kelimy a originální oděvy z ručně tkaných látek vlastních dezénů. Jiřina Strýčková strávila třicet devět let na Střední průmyslové škole textilní1 jako pedagožka. Svou práci vykonávala s velkou zodpovědností a pílí, věnovala jí spoustu energie a volného času. Ráda vymýšlela kreativní a smysluplné školní úkoly a svým studentům byla vždy ochotna podat pomocnou ruku. Jejím vedením prošlo mnoho žáků, kteří jsou dnes ve svém oboru úspěšní a uznávaní. Navzdory tomu, že jako pedagožka trávila spoustu času ve svém zaměstnání, je její autorská tvorba velmi pestrá a obsáhlá. Na počátku stála tvorba tapiserií, které realizovala a vystavovala společně se svým manželem. V 90. letech se autorka proslavila díky návrhům oděvů z ručně tkaných látek. Ve spolupráci s Moravskou gobelínovou manufakturou začala navrhovat vlastní látky a autorské oděvy. Látka každého modelu se lišila, měnila se struktura i barevnost. Autorka ve svých oděvních kolekcích ráda pracovala s tónováním barev a strukturou tkanin, čímž dosáhla velmi unikátních modelů. Jiřina Strýčková sledovala všechny své modely od počátku. Dohlížela na veškerý postup připravovaných modelů, nechyběla u barvení materiálů, snování, tkaní ani u stříhání látky, přičemž pro barevnou kompozici hrál 1

Od 1. 7. 2015 Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola Brno, příspěvková organizace. 6

roli každý centimetr. Přítomna byla v době celé realizace, a to až do přišití posledního knoflíku. Její modely byly nadčasové a elegantní, vyzdvihovaly přirozené proporce, zachovávaly čistotu, linii a řád. Kolekce tvořily převážně saka, pláště, kostýmy a ponča. Část volné tvorby představuje kresba, které se autorka věnovala a věnuje dodnes. Čisté, stylizované perokresby zobrazují figury s nepatrným příběhem, pocitem i zkušeností. Část kreseb je navíc doplněna o stručný slovní komentář, který ještě víc vybízí k otevřenému vnímání konkrétní kresby. Jiřina Strýčková je introvertní člověk, který je pohlcen tvorbou a naprosto odevzdaný umění. Celý svůj život tvoří s obrovskou chutí a vůlí. O jejích vlastnostech vypovídá především její precizní tvorba, která vylučuje jakýkoliv náznak ledabylosti či prvoplánovitosti.

1.2

K teoretické reflexi tvorby Jiřiny Strýčkové

S tvorbou Jiřiny Strýčkové se veřejnost mohla seznámit zejména v katalozích výstav a v časopisech. První zmínky o autorce nalezneme ve výstavním katalogu z roku 1978. Výstava s názvem Mladý region 78 byla uspořádána Galerií výtvarného umění v Hodoníně k příležitosti 60. výročí vzniku republiky. Výstava představovala generaci mladých výtvarníků (okolo 30 let) žijících a tvořících v blízkosti Hodonína, zaměřena byla nejen na malbu a plastiku, ale také na grafiku, keramiku, fotografii nebo textil. V katalogu je vyobrazena tapiserie s názvem Genese, jejímiž autory jsou Jiřina a Jan Timotej Strýčkovi. Další publikace nazvaná Jiřina a Jan T. Strýčkovi: Tapiserie (červen 1981) je obsáhlým textem Elišky Lyskové, kde odborně charakterizuje tvorbu manželů Strýčkových. Autorka nejprve krátce představuje oba umělce, poté zmiňuje konkrétní díla Masopust, Rozhraní nebo V dešti, popisuje barevnost ploch, rozměr i výraz. Tapiserie Jiřina Strýčková Jan T. Strýček (srpenzáří 1982) tapiserie manželů Strýčkových má za sebou již 10 let, autorka článku Ludmila Kybalová podotýká, že výtvarná tvorba Jiřiny a Jana T. Strýčkových našla svůj vlastní prostor v současné tapiserii. Hovoří o osobitém rukopisu, rozsáhlé a vyvíjející se společné tvorbě, která nabývá na expresivitě. Také v dalších letech vystavovala JS na různých místech a 7

v různých institucích a tyto výstavy byly doprovázené katalogy, v nichž byly uvedeny názvy vystavovaných děl doplněné jen stručnými texty. Dalším zdrojem, díky němuž lze sledovat umělecký vývoj JS, jsou články publikované v odborných časopisech specializujících se na umění či módu. První z nich pochází z roku 1982, byl publikován v časopise Žena + móda. Autorkou obsáhlého článku nazvaného Cesta za skutečnými hodnotami je Ludmila Kybalová.2 Článek popisuje autorčiny začátky v roli pedagožky na Střední průmyslové škole textilní v Brně, dále také představuje společnou tvorbu tapiserií manželů Strýčkových. „Tapiserie Jiřiny Strýčkové a Jana T. Strýčka se nápadně odlišují od všeho, co v současné české tapiserii známe. Nesmíme však jejich úsilí chápat jako snahu odlišit se za každou cenu od běžné konvence. Jde u nich o vážné hledání vlastního, aktuálního výtvarného sdělení. Během studií realizovali oba řadu tapisérií v nejrůznějších kombinovaných technikách, hledali nové způsoby tkaní a neobvyklé vazebné struktury, volili někdy neobvyklý asymetrický formát, často používali netradičních materiálů, zejména silného nepoddajného sisalu.“3 Ve fotodokumentaci, na které se podílel J. Kučera, J. Lapáček a D. Pokora, můžeme spatřit autorčin portrét a barevné i černobílé ukázky tapiserií. V časopise Umění a řemesla z roku 1997 se nachází článek rovněž autorky Ludmily Kybalové s názvem Oděvní tvorba Jiřiny Strýčkové. „Když jsem na prestižní přehlídce v hotelu Praha (1995) měla poprvé příležitost zhlédnout kolekci Jiřiny Strýčkové jako jeden z řady velmi individuálních a vzájemně názorově zcela odlišných projevů, okamžitě mě zaujala něčím, co ji od ostatních nenápadně a také pozitivně odlišovalo – totiž čímsi jen zdánlivě samozřejmým.“4 Ludmila Kybalová s pozitivním nádechem přibližuje čtenářům postup i konečný efekt modelů, jež považuje za velmi atraktivní a slušivé. Uvádí zde autorčinu spolupráci s Moravskou gobelínovou manufakturou a fakt, že se jedná o zcela individuální tvorbu, při níž se každý realizovaný oděv stává neopakovatelným unikátem. „Respekt k přirozené proporcionalitě, podtržení jejích půvabů, určitá sošná jednoduchost i jiskra originality pro módu tak nezbytné – to jsou, myslím, základní předpoklady této

2

PhDr. Ludmila Kybalová, CSc. je přední odbornicí zabývající se historií textilního výtvarnictví a odívání. KYBALOVÁ, Ludmila. Cesta za skutečnými hodnotami. Žena + móda. Praha: MONA, 1982, 34(4), 6-7. 4 Oděvní tvorba Jiřiny Strýčkové. Praha, 1997, 1997(4), s. 40-41. 3

8

práce.“5 Součástí článku jsou barevné fotografie Josefa Kratochvíla zobrazující modelky v oděvech Jiřiny Strýčkové. Domov z roku 1999 nabízí další článek zabývající se tvorbou Jiřiny Strýčkové. Autorka Jana Komárková jej nazvala Vlněné pláště: souzvuk umění a řemesla. Jana Komárková zde představuje individuální látky oděvů Jiřiny Strýčkové jako specialitu Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí. Informuje také o tom, že látky je možné realizovat právě díky zprovoznění starého soukenického stavu Moravské gobelínové manufaktury. Přestože tento stav umožňoval tkát látku na osnově široké pouhých 70 cm, autorka podle Komárkové tento netradičního rozměr dokázala využít ke svému prospěchu. „Autorka často využívá postupných proměn valérů barvy (takže se jemně odlišuje tónování jednotlivých částí střihu), stejně jako možností ručního tkaní a navrhuje i zajímavé strukturální detaily uplatňované například na rukávech, pro zvýraznění pasu, klop, légy nebo patky kapes.“6 Fotodokumentace Petra Zhoře je v tomto případě velmi obsáhlá a zdařilá. Na fotografiích vidíme nejen škálu dámských a pánských modelů, ale také detaily látek a autorčiny náčrty oděvů. Co se týče české tapiserie, rozsáhlá nabídka knih je spojena s textilním výtvarníkem Antonínem Kybalem. Pro mou práci byla přínosná především jeho kniha O textilním výtvarném projevu, která byla vydána v roce 1973 a sloužila jako učebnice pro studijní obor Výtvarné zpracování textilií a studijní zaměření Modelářství a návrhářství oděvů. Autor zde podrobně popisuje své vnímání textilií. Součástí knihy je i obrazová část, která představuje nejen tapiserie autorovy, ale i vybrané práce jeho nejlepších žáků. Mezi nimi si můžeme povšimnout fotografie a stručného popisu tapiserie autorky – studentky VŠUP Jiřiny Věchtové (Strýčkové). Cenné informace jsem čerpala také z knihy spisovatelky Ludmily Kybalové s názvem Československá gobelínová tvorba,7 ve které spisovatelka popisuje počátky gobelínové tvorby v Československu, dílo Františka Kysely, Antonína Kybala i Aloise Fišárka. Dále jsem měla k dispozici bakalářskou práci z Masarykovy univerzity s názvem Osobnost a dílo

5

Oděvní tvorba Jiřiny Strýčkové. Umění a řemesla. Praha, 1997, 1997(4), s. 40-41. KOMÁRKOVÁ, Jana. Vlněné pláště: souzvuk umění a řemesel. Domov. Praha, 1999, 39(12), 70-71. ISSN 0012-5369. 7 KYBALOVÁ, Ludmila. Československá gobelínová tvorba. Praha, 1963. 6

9

textilního výtvarníka Antonína Kybala, jejíž autorkou je Vladimíra Halouzková. K přiblížení díla Bohdana Mrázka mi sloužily převážně katalogy z výstav a kniha Tapiserie, textilní grafika - Bohdan Mrázek.

Vzhledem k nedostatku odborné literatury byly osobní schůzky s Jiřinou Strýčkovou stěžejním zdrojem informací. Dále jsem oslovila PhDr. Elišku Lyskovou a požádala ji o odborné vedení své práce. Setkala jsem se také s autorčinými bývalými kolegy – Marcelou Čapkovičovou a Petrem Kaloudou – a žáky – Monikou Drápalovou, Martinem Ondrušem, Petrou Šlimarovou a Šárkou Tauerovou. Ti obohatili práci o své osobní zkušenosti s profesorkou Jiřinou Strýčkovou. Zmínili její učitelské metody a specifický přístup ke studentům.

1.3

Formování uměleckého profilu Jiřiny Strýčkové

Jiřina Strýčková pochází z prostředí, ve kterém byl na denním pořádku poslech vážné hudby. Mohla za to především otcova rozsáhla sbírka gramofonových desek s hudbou barokních mistrů a hudbou 19. století. Láska k vážné hudbě ji neopustila ani v období dospívání a trvá dodnes. Hudba autorku formovala i inspirovala, podporovala v ní kreativitu a chuť do práce. Denní „koncertování“ bylo kulisou k snění při tvořivé práci i četbě. Také k literatuře byla vedena od útlého dětství, byly jí předčítány knihy Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena či Hanse Christiana Andersena. Poté přišla dobrodružná literatura – Jules Verne, Eduard Štorch. S přibývajícím věkem se autorka přesunula ke knihovně svých rodičů; četla historické romány Victora Huga, Alexandra Dumase i Fjodora Michajloviče Dostojevského. S literaturou je spojena knižní ilustrace a ta byla důležitým podnětem pro vzrůstající lásku k výtvarnému umění. Jiřina Strýčková dospěla k velkému obdivu k Vojtěchu Kubaštovi, Zdeňku Burianovi, Věnceslavu Černému a Mikoláši Alšovi. Dalšími jejími oblíbenými ilustrátory byli, Gustave Doré nebo Cyril Bouda. Autorku zaujali tito umělci natolik, že začala vyhledávat monografie dalších výtvarných umělců, malířů i grafiků. Zalíbení a zdroj inspirace nalezla v impresionismu. Zachycení neopakovatelné chvíle, atmosféry právě přítomného okamžiku či duševního 10

rozpoložení jí byla blízká. Z českých malířů obdivovala například Josefa Šímu, Františka Kupku či česko-francouzskou malířku Toyen. Ze zahraničních umělců to byl švýcarský umělec Paul Klee, který ovlivnil především návrhy tapiserií Jiřiny Strýčkové.

Jako žákyně základní školy byla Jiřina Strýčková pozvána do kurzu kreslení pro dospělé. Tam se poprvé setkala s kresbou portrétu a figury podle živého modelu i s prací v krajině. Odtud vedla její cesta na lidovou školu umění k malíři Petru Skácelovi. „Pan Skácel byl nesmírně laskavý a hodný člověk. Nosil do hodin knihy o výtvarném umění, povídal o obrazech, vysvětloval kompozici. Při kreslení nás učil vnímat portrétovaného nejen jako model, ale jako člověka.“8 Po výtvarné přípravě u Petra Skácela uspěla Jiřina Strýčková u talentových zkoušek a byla přijata na Střední průmyslovou školu textilní v Brně – obor výtvarně technický.

1.4

Dynamické období 60. let

„Šedesátá léta jsou průsečíkem generací, stěžejní vývojovou etapou charakteristickou maximální koncentrací rozhodujících tendencí české poválečné moderny.“9 První polovina šedesátých let přináší klíčovou fázi poválečného vývoje, zrychlené tempo, rostoucí aktivitu. Neustále přicházející nové tendence a směry, snaha české moderny srovnat krok s Evropou. Šedesátá léta dvacátého století přinesla zlomový bod také ve vývoji tapiserie, která se odpoutala od malířské předlohy a dala tak prostor volnému výtvarnému projevu, což zapříčinilo vznik fenoménu s názvem autorská tapiserie.

„Jsme v uzlovém bodě – jenž je ostatně společný i dalším uměleckým disciplínám – kdy se původní jasně vymezená funkce... posouvá do méně jasně definovaných poloh. Mnozí se nad tím pohoršují, mnozí se dotazují zcela prakticistně po účelu těchto textilních objektů, jež trčí do prostoru, nebo jej zase rozbíjejí, anebo

8

Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 13. 5. 2016 Výtvarná výchova 2/1993-1994 (ročník 34) České výtvarné umění v 60. letech, Jaroslav Bláha

9

11

jej okupují svou výrazně skulptivní hmotou. Jde ještě o tapiserii? Mohli bychom odpovědět: jde ještě o tapiserii, ale zároveň už také o nové umění.“10

Dynamické období šedesátých let, autorsky tkaná tapiserie, proměny světového

výtvarného

umění,

změna

substance

nejen

materiálových

a technologických kvalit, ale také ideových významů, období bylo naplněno energií a kreativitou, silou a chutí ze strany výtvarníků, kteří byli plni očekávání nových vizí a perspektiv. Odborné časopisy se soustředily na ateliérové sklo i autorské tapiserie. Byl očekáván slibný rozvoj v oblasti uměleckého řemesla.11 Velmi důležitou roli v počátcích autorského tkaní představovala Vysoká škola uměleckoprůmyslová s ateliérem textilního výtvarníka Antonína Kybala, který přispěl především svoji revoluční teoretickou a pedagogickou metodikou. Jeho nové netradiční přístupy byly zásadní pro poválečnou textilní tvorbu, jelikož se zcela odklonil od dosud zaběhlého postupu, kdy byl umělec pouze návrhářem a jeho návrhy se realizovaly pomocí řemeslníků zaměstnaných v gobelínových manufakturách. Učil své žáky dokonalé znalosti materiálů a rozlišování jejich specifických kvalit.12

10

RUDOVSKÁ, Magdaléna. Sdělení textilní hmoty: K fenoménu české autorsky tkané tapiserie 60. let. Umění a řemesla. Vydává Občanské sdružení Umění a řemesla, nezisková organizace, 2009, 2(3), 13. ISSN 01395815. 11 Textilní výtvarník Jindřich Vohánka (*1922) a jeho význam pro formování autorské tapiserie v Čechách mezi léty 1955 – 1975 Magisterská diplomová práce 12 KYBALOVÁ, Ludmila. Československá gobelínová tvorba. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963. 12

1.5

Období studia

1.5.1 Střední průmyslová škola textilní Oddělení pro výtvarné zpracování textilií a oděvů

Střední průmyslová škola textilní byla ve své době velmi významnou školou, která dbala na výchovu osobnosti člověka, přístup k práci a motivaci svých žáků. Nebylo snadné se na tuto prestižní školu s pevným historickým základem dostat. Výběr talentovaných žáků, kteří byli na školu přijati, byl vždy přísný a důsledný. Také pro Jiřinu Strýčkovou bylo první kolo příjímacích zkoušek neúspěšné, po roce poctivé přípravy však úspěchu dosáhla a na školu byla přijata. V té době ještě sama netušila, jak významnou roli sehraje tato škola v jejím životě. Skladba předmětů byla zaměřena na výchovu odborníků v textilním průmyslu. Kromě odborných znalostí studenti získali základní výtvarný rozhled. Oddělení, na kterém studovala Jiřina Strýčková, bylo zaměřeno výtvarně-technicky s velkou dávkou předmětů směřujících k technologii výroby textilu. Na škole se vyučovaly předměty jako návrhové kreslení, nepovinné odborné kreslení, figurální kreslení, písmo či kreslení vzornic. Figurální a návrhové kreslení Jiřinu Strýčkovou od druhého ročníku učil Bohdan Mrázek, ten dokázal své žáky nadchnout a motivovat k práci. Konkrétně na Jiřinu Strýčkovou měl tento profesor velký vliv, vzbudil v ní velkou touhu rozvíjet svůj výtvarný talent. Jeho výuka vyžadovala značnou přípravu a obsáhlé množství domácích prací, své studenty dokázal mnoho naučit. Žáci se učili tkát na mechanickém tkalcovském stavu, vázat ručně vázaný koberec, tkát na ručním stavu, vytvářet návrhy pro tkaný i tištěný textil, připravovat pauzy pro vyvolání vzorů na šablony až po realizaci vlastního sítotisku ve školní tiskařské dílně. Škola tvořila hlavní náplň veškerého času, vyučování bylo do půl 6 a mimo všední dny se chodilo do školy také v sobotu.

„S láskou vzpomínám na naši třídní učitelku a učitelku češtiny, paní Libuši Štěrbovou. Byla to moudrá a laskavá paní, která nám rozšiřovala poznání literatury 13

české I světové nad rámec osnov. Jí vděčím kromě jiného za seznámení se s dílem Vladimíra Holana. Jeho Noc s Hamletem mne provázela mnoho let a byla mi i inspirací v pozdější práci. Paní Štěrbová byla typem kantora, který byl nejen vynikající ve svém oboru, ale i příkladem lidské statečnosti v těžké době.“13

V průběhu studia na střední škole autorka navštěvovala lidovou školu umění, kam docházela dvakrát týdně na večerní kurzy kreslení. Její zapálení pro kresbu bylo obdivuhodné. Profesor Bohdan Mrázek přivedl Jiřinu Strýčkovou již ve druhém ročníku k myšlence pokračování ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Osobně jí zadával úkoly nad rámec školní výuky a pomáhal jí svědomitě se připravit k příjímacím zkouškám na vysokou školu. Mimo individuální přípravu se o víkendech scházela se svými spolužáky, společně kreslili a připravovali se na zkoušky. Jiřina Strýčková vynaložila obrovské úsilí a píli, aby se mohla stát studentkou žádoucí Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Příjímací zkoušky úspěšně složila a nastartovala tak svou novou životní etapu.

1.5.2 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Přijetím na vysokou školu Jiřina Strýčková získala nové tvůrčí prostředí. Nastoupila do ateliéru Antonína Kybala, váženého profesora, k němuž měli všichni studenti neuvěřitelný respekt, podporoval k tvořivosti a uznával jejich názory. V jeho ateliéru pracovali zároveň studenti 4. – 6. ročníku, vytvořili tak velmi tvůrčí atmosféru, ve které se vzájemně motivovali svými výkony. „Byl to duševně mladý velkorysý a vstřícný člověk.“14 Mezi další profesory textilního ateliéru patřila laskavá a respektovaná docentka Marie Vaňková, která se specializovala na paličkovanou krajku. Ateliér tisku byl umístěn na školní půdě a vedl jej Karel Lapka, zde byla vyučována teorie tkalcovství, vazby tkanin a teorie tisku. V tomto ateliéru panovala příjemná atmosféra přátelství a důvěry. Ruční tkalcovnu měl na starosti pan Josef

13 14

Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 26. 4. 2016 Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 5. 12. 2016 14

Mundil, obětavý člověk, který byl vždy ochoten pomoci. Mezi Jiřinou Strýčkovou a Josefem Mundilem vzniklo přátelství, které trvalo ještě dlouho po jejím studiu. Byl to on, kdo později zprovoznil v Moravské gobelínové manufaktuře starý ruční stav, na němž začala výroba autorských látek Jiřiny Strýčkové. V době nastupující normalizace na místo Antonína Kybala nastoupil Bohuslav Felcman, který se stal vedoucím textilního ateliéru.15 Mimo ateliér si studentka oblíbila přednášky docenta Evžena Weidlicha, který vyučoval písmo. Svým studentům zadával nemalé množství úkolů, museli psát texty různými druhy historického i současného písma. Vyžadoval preciznost provedení.16 Jiřina Strýčková na své studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ráda vzpomíná a to také proto, že i přes časovou náročnost studia měla možnost poznat jedno z našich nejkrásnějších měst – hlavní město Prahu.

15 16

Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 16. 11. 2016 Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 16. 11. 2016 15

2

JIŘINA STRÝČKOVÁ – PEDAGOŽKA NA STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLE TEXTILNÍ V BRNĚ

2.1

Historie střední průmyslové školy textilní v Brně

V roce 1852 založila Obchodní a živnostenská komora řemeslnickou školu s obory přádelnictví a tkalcovství. Výuka probíhala formou večerních kurzů a probíhala v českém i německém jazyce. V roce 1860 byla založena Vyšší tkalcovská škola (na nynější ulici Úzké), jejímž cílem bylo zajistit studentům vzdělání, které uspokojí požadavky vlnařského průmyslu. Zájem o tuto školu rostl, a tak byla kvůli nedostatečné kapacitě otevřena další školní budova na ulici Bratislavské. Na světové výstavě v Paříži se projevila kvalita tkalcovské školy: její práce získaly stříbrnou medaili. Ani prostor školy na Bratislavské ulici náporu stále nových žáků dlouho nestačil, započala tedy stavba nové školní budovy podle návrhu rakouského architekta Josefa Nebehosteného. Škola byla ve školním roce 1989 - 1990 změněna na c.k. Odborný ústav pro textilní průmysl a školní rok byl zahájen v nové školní budově na ulici Francouzská. Výhodou nové školní budovy byl nejen prostor, ale také nové a moderní vybavení, přádelnické a tkalcovské dílny přizpůsobené pro vlnařskou, hedvábnickou i bavlnářskou výrobu tkanin. Dále měli žáci k dispozici laboratoř, odborné učebny, tiskárnu, barevnu i bělírnu. O devět let později byla úroveň školy na úrovni státních průmyslových škol. Její název byl změněn na c. k. Odborné učiliště pro textilní průmysl. Pokles počtu žáků škola zaznamenala až v období první světové války, do té doby přesahoval 400.17 Zřízení samostatného československého státu přispělo k vybudování čtyřleté české textilní školy. První školní rok zahájený projevem nového ředitele Ing. Bohumila Vlčka se datuje rokem 1919. Vyučování bylo v roce 1938 na Vyšší textilní škole kreslířské, výuka se soustředila na vzorování tkanin. S šedesátými léty přišla nejen 17

Střední škola umění a designu Vyšší odborná škola Brno [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.ssudbrno.cz/ 16

modernizace strojového vybavení školy, ale také škála významných pedagogů, mezi nimi např. Jindřich Vohánka, Bohdan Mrázek či Inez Tuschnerová. Obor výtvarně technický se během šedesátých let stabilizoval na čtyři specializace: Výtvarné zpracování tkanin, Výtvarné zpracování pletenin, Krajkářská a vyšívačská tvorba a Modelářství a návrhářství včetně scénického kostýmu. V roce 1973 se k pedagogického sboru připojila Jiřina Strýčková. I nadále přicházely změny ve výuce, která probíhala podle Nové soustavy, škola byla obohacena o obor Textilní technologie se zaměřením na přádelnictví, tkalcovství a pletařství. V 90. letech se výuka rozšířila také o obory zaměřené na marketing a management, zpracování dat nebo účetnictví. Začaly se využívat půdní prostory školy, které se přeměnily na ateliér textilního výtvarnictví. Škola i nadále rozšiřovala svou nabídku oborů, obor Textilní výroba a podnikatelství se zaměřením přádelnictví, tkalcovství a pletařství byl otevřen v roce 1994. „Významným mezníkem v historii školy je rok 1996, kdy je Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR změněna zřizovací listina k založení vyššího odborného vzdělávání s novým názvem Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola textilní. Na vyšší odborné škole se poprvé otevírají obory Výrobní a obchodní manažer textilu a Textilní výtvarník a v následujícím roce obor Textilní technologické procesy.“18

Kapacita školní budovy byla opět shledána nedostačující, školní komplex byl proto rozšířen o rekonstruovanou budovu na ulici Francouzská. V roce 2003 Asociace textilních, oděvních a kožedělných podniků na vzdělávací zařízení připravující odborníky ve svých profesích usoudila, že škola splňuje její požadavky a ocenila ji Zlatým diplomem ATOK. O tři roky později došlo k přejmenování školy na Vyšší odbornou školu oděvního designu a managementu a Střední uměleckoprůmyslovou školu textilní. Ani tentokrát škola neuzavírá svoji nabídku oborů, naopak do své pestré sbírky přidává Obchodní podnikání a propagaci, Design interiéru a textilních doplňků a Modelářství a návrhářství oděvů. V roce 2012 dochází ke sloučení škol, a tak se

18

Střední škola umění a designu Vyšší odborná škola Brno [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.ssudbrno.cz/ 17

k Vyšší

odborné

škole

oděvního

designu

a managementu

a

Střední

uměleckoprůmyslové škole textilní přidává ještě Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola restaurátorská. Nabídka školy přidává školní program Motion design a opět mění svůj název - škola se v roce 2015 prezentuje jako Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola Brno, příspěvková organizace.

2.2

Pedagogická praxe

Jiřina Strýčková nastoupila jako výtvarný pedagog na Střední průmyslovou školu textilní v Brně v roce 1973. V té době také převzala zodpovědnost za vedení výtvarného oddělení – Návrhářství a modelářství oděvů včetně scénického kostýmu. V době jejího příchodu došlo ke změně učebních osnov, čímž bylo zaměření oděvního oddělení přesměrováno z navrhování divadelního kostýmu na civilní oděv, se specializací především na průmyslovou výrobu. Na začátku kariéry tedy převzala zcela nový obor, ve kterém usilovala o co nejefektivnější propojení umělecké a řemeslné oblasti, tedy o spolupráci předmětů zaměřených na návrh oděvu s realizací v dílnách. „Nejvýznamnější zlom v historickém vývoji oboru Modelářství a návrhářství oděvů směrem ke kreativitě nastal v roce 1974, po příchodu významných pedagogů Evy Jarošové a akad. mal. Jiřiny Strýčkové. Od tohoto roku se v té době maličký a nevýrazný obor účastní celostátních soutěží, přehlídek a výstav a dostává se do podvědomí odborné i laické veřejnosti.“19 Těmito slovy hodnotí situaci na Střední průmyslové škole textilní pedagožka Marcela Čapkovičová. Také Ludmila Kybalová ve svém článku v časopise Žena + móda hodnotí pedagogické působení Jiřiny Strýčkové kladně. „Snažila se – a nebylo jí to zatěžko – přiblížit se svým žačkám; ponechala jim proto co největší prostor pro samostatnou práci a orientovala je na typ odívání, který jim byl nejbližší – na mladou, aktuální módu pro mladé. O tom, že začala dobře,

19

ČAPKOVIČOVÁ, Marcela. Výstava Oděv. Almanach: Design Trend. Brno: Design centrum ČR, 1998, s. 40. 18

svědčila brzy i první ocenění mimoškolní, zejména v liberecké soutěži Mladý módní tvůrce. “20

Do práce se pustila s odhodláním a přistupovala k ní se vší zodpovědností. Vytvářela nové školní úkoly, které byly žákům přínosné, posouvaly je dále a zároveň je motivovaly k další tvorbě. Vždy se snažila dostat ze svých žáků maximum, nespokojit se s prvoplánovými díly, ale dotáhnout je k harmonickému konci. Doprovázela žáky od prvního až po čtvrtý ročník, včetně vedení maturitní práce. Učila předměty přípravné kreslení, návrhové kreslení a nepovinné odborné kreslení. Měla snahu rozvíjet tvůrčí schopnosti svých žáků, podnítit je k vlastní tvorbě mimo školu. Svým přístupem se snažila žáky vést k četbě, rozšířit si obzory a získat cenné informace z literatury specializující se na výtvarné umění. Žáci poté četbou nabyté vědomosti společně sdíleli v předmětu přípravného kreslení, a v průběhu kreslení tak byli obohaceni o nové znalosti. Postupem času se skladba předmětů měnila, rozšířila se o figurální kresbu a kreslení písma, které Jiřina Strýčková vyučovala. Obtížnost úkolů přizpůsobovala schopnostem žáka tak, aby v každé fázi tvorby řešil zadání na úrovni svých možností. V průběhu prvních dvou ročníků se žáci učili osvojit si základní výtvarné techniky. Ve výuce figurálního kreslení byla Jiřina Strýčková z hlediska svých kolegů nedostižná. Výsledky, kterých dosahovala u svých studentů, byly obdivuhodné. Pro studium navrhování oděvů byla dokonalá znalost figury nezbytná. Jiřina Strýčková cítila nutnost vytvoření koncepce výrazu navrhování oděvů. Oděv chápala a učila vnímat vždy jako objekt, nazíratelný ze všech stran – jako sochu, což důležitý moment pro kompozici oděvu. Velkorysý přístup vnímat oděv jako prostorovou záležitost. Silueta oděvu, tvarová a stylová čistota, proporce, detail. Citlivost pro vytváření tvaru, formy oděvu i jeho proporcí je přímo určená citlivostí pro kresbu, estetické vnímání a tvůrčí schopností návrháře. Proto byla kresba preferována a stala se dominantním výrazovým prostředkem k vyjádření tvůrčích idejí. Nezanedbatelnou součástí navrhování bylo také hledání proporcí jednotlivých částí oděvů, nutnost ujasnit si dominantní a vedlejší část oděvu v kompozici.

20

KYBALOVÁ, Ludmila. Cesta za skutečnými hodnotami. Žena + móda. Praha: MONA, 1982, 34(4), 6-7. 19

K vlastní návrhářské práci vytvářela Jiřina Strýčková doprovodné rozšiřovací zadání rozvíjející kreativitu studentů. Učila vnímat každou součást oděvu jako estetický prvek, jeho jednotlivé části – střih, šev nebo štepování tvořit jako kresbu. Střihové členění + šev = estetická záležitost, může držet význam oděvu sám o sobě. „Tvarově čistý, harmonický celek se stane estetický bez potřeby dodatečného zdobení a dokrášlování.“21 Konečný návrh – finální produkt – musí působit jako organický celek, z kterého není možné jakoukoliv část odebrat nebo naopak přidat, protože jinak by bylo nutné kompozici celého oděvu vystavět znovu. V roce 1986 na Střední průmyslovou školu textilní nastoupila Marcela Čapkovičová-Kocáková, někdejší studentka Jiřiny Strýčkové. Kolegyně si velmi rozuměly a ve své práci se doplňovaly. Trávily čas vymýšlením a organizováním módních přehlídek a výstav svých žáků. O několik let později se do pedagogického sboru přidal také Petr Kalouda, bývalý student obou těchto profesorek. Z tohoto třígeneračního profesorského uskupení se stala velmi silná parta. Kolegy spojoval smysl pro humor a vytrvalá chuť věnovat se studentům a školním akcím.

Za necelých čtyřicet let pedagogické kariéry doprovodila Jiřina Strýčková k maturitě téměř čtyři stovky žáků. Ke každému z nich měla osobní přístup. Snažila se o maximálně svědomitou přípravu pro jejich následující studium či povolání. Žáci byli po absolvování Střední průmyslové školy textilní kvalitně připraveni k talentovým zkouškám na vysoké školy výtvarného zaměření. Mnozí studenti zůstali věrni svému oboru a mají již vybudované své prestižní jméno. Jiřina Strýčková je doprovázela na samém začátku rozvoje jejich talentu a startu do světa umění a módy.

21

Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 23. 4. 2016 20

2.3

Pedagogický přístup Jiřiny Strýčkové očima kolegů a žáků

Jiřina Strýčková za třicet devět let své kariéry na Střední průmyslové škole textilní v Brně poznala řadu profesorů, studentů a studentek. Nejbližšími kolegy se jí stali její bývalí žáci Marcela Čapkovičová a Petr Kalouda. V době jejich studia pro ně představovala velkou autoritu, v období spolupráce se stala velmi nápomocnou a přívětivou kolegyní. Byla vstřícná a uměla poradit. „Člověk ji měl zaškatulkovanou, že k ní vzhlíží. Najednou přišel přátelský přístup kolegyně.“22 „Na začátku mi strašně pomohla, naučila základu, poctivosti v tom, co by měli žáci umět. Teď už máme každá svoji cestu, ale začátek byl Jiřinou hodně ovlivněn.“23 Její kolegové vzpomínají na její profesionální přístup k žákům, odstup a především spravedlivost. Díky její důslednosti dosahovali žáci skvělých výsledků. „Záviděli jsme, co všechno z těch žáků dokáže dostat.“24 Většina studentů vnímala Jiřinu Strýčkovou jako velmi přísnou paní profesorku, která vždy vyžadovala dobře odvedenou práci. Svým přístupem mnoho žáků podnítila plně rozvíjet jejich výtvarný talent, tak aby v budoucnu mohli dosáhnout vysněných profesních cílů. „Její přísnost mě k tomu oboru přitáhla. Namotivovala mě a já jsem dřela, dokud jsem mohla.“25 „Připadala jsem si jako „kus dřeva“, který se dostal do rukou profesorce Jiřině Strýčkové, to ona ve mně otevřela touhu tvořit. Začala jsem na sobě pracovat, spoustu volného času jsem trávila kresbou, věnovala jsem škole potřebný čas i energii.“26 Do hodin paní profesorky Strýčkové chodili její žáci rádi, přestože se na ně museli připravovat ve svém volném čase, nikomu nedala nic zadarmo. Požadovala absolutní přípravu a neměla ráda, když žáci svou práci odbyli nebo se vymlouvali. Ve svých žácích vyvolávala absolutní respekt, zároveň však vzbuzovala obdiv a úctu.

22

Petr Kalouda – osobní rozhovor 14. 11. 2016 Marcela Čapkovičová – osobní rozhovor 14. 11. 2016 24 Marcela Čapkovičová – osobní rozhovor 14. 11. 2016 25 Monika Drápalová - osobní rozhovor 25. 10. 2016 26 Petra Šlimarová - osobní rozhovor 2. 3. 2016 23

21

„Paní profesorka byla velmi profesionální, měli jsme ji rádi, byla přirozenou autoritou a vzbuzovala respekt.“27 Hodnocení formou kolektivní diskuze je motivovalo, měli snahu být mezi spolužáky co nejlepší. „Často jsme po jejím hodnocení se spolužáky vedli debaty o tom, jak koho ohodnotila. Její názor pro nás byl důležitý, považovali jsme ho za objektivní.“28 Učila o oděvu přemýšlet, přemýšlet nad funkcí jednotlivých prvků, nad vlastnostmi materiálu, nad funkčností i praktičností. „Učila nás, aby oděv měl logiku a mělo to nějakou koncepci. Muselo to mít hlavu a patu.“29 „Neměla ráda dekorativnost, dělali jsme geometrické věci. Byl to objev, do té doby jsem nevěděla, jak navrhovat. Dodnes se řídím její radou – musíš vědět, co děláš. Účelnost věcí.“30 „Čím více mluvila o návrhářství jako o řemesle, tím víc jsem ji paradoxně vnímal jako profíka, jako umělce na vyšším levelu.“31 Jiřina Strýčková byla kvalitní profesorka na kvalitní škole. Vliv Střední průmyslové školy textilní byl velký, byl to dobrý základ. „Beru to tak, že mám dobrý základ. Momentálně, když sama učím, na to vzpomínám. Co mi hodně dalo, co mě bavilo.“32 „Kdyby tam nebyla Jiřina Strýčková, bylo by to takové nějaké povrchní. Vnášela tam řád. Musí tam být postup, pokora.“33 Není pochyb, že paní profesorka Strýčková měla na své žáky velký vliv.

27

Martin Ondruš – osobní rozhovor 21. 4. 2016 Martin Ondruš – osobní rozhovor 21. 4. 2016 29 Šárka Tauerová – osobní rozhovor 25. 10. 2016 30 Monika Drápalová – osobní rozhovor 25. 10. 2016 31 Martin Ondruš – osobní rozhovor 21. 4. 2016 32 Monika Drápalová – osobní rozhovor 25. 10. 2016 33 Šárka Tauerová – osobní rozhovor 25. 10. 2016 28

22

3

3.1

AUTORSKÁ TVORBA

Zásadní osobnosti české tapiserie

Chceme- li hovořit o autorčině tvorbě v oblasti tapiserií, musíme přednostně zmínit její předchůdce, kteří jednoznačně patří k prvořadým výtvarníkům české tapiserie a kteří ovlivnili a inspirovali autorskou tvorbu Jiřiny Strýčkové a mnoha dalších textilních výtvarníků. „K rozšíření pojmu tapisérie dochází v době, kdy klasická tapisérie – gobelínpřestala být jen technikou reprodukční a stala se technikou vyjadřovací, tak jako každá jiná technika svobodného umělce, v době, kdy bylo objeveno a stalo se samozřejmostí, že tapisérie je svébytným uměleckým výrazovým prostředkem, mající svou vlastní sféru a své účinky, nepostižitelné výrazovými prostředky jinými.“34 Antonín Kybal, Bohdan Mrázek či Jindřich Vohánka, jména těchto osobností jsou klíčová pro českou tapiserii. Bohdan Mrázek studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Antonína Kybala35, který měl nesporně vliv na dozrávání a vyhraňování jeho samostatné autorské práce. Na tapiserii kladl Antonín Kybal zvlášť důraz, prosazoval ve své době velmi netradiční přístup k tvorbě, který spočíval v autorově vlastnoručním provedení díla namísto dílenské transkripce umělcova kartonu. Kolem poloviny dvacátých let se Antonín Kybal rozhodl zaměřit svou tvorbu na oblast textilní, začal s ručně vázanými a ručně tkanými koberci, avšak jeho tvorba zahrnovala také dekorační a potahové látky, záclonoviny a jiné druhy textilií, které částečně vytvářel sám, většinu však dával provádět. Ve svých počátcích usiloval o výtvarné zušlechtění a povýšení obyčejných výrobků hromadné spotřeby, přičemž výtvarná hodnota byla nerozlučně pojena s funkcí praktickou. Na vrcholu jeho textilní

34

KYBAL, Antonín. O textilním výtvarném projevu. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. ISBN 37-62-39 s. 58-59. 35 Antonín Kybal se narodil 25. 3. 1901 v Novém Městě nad Metují. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Zemřel v Praze 15. 11. 1971, za svého života získal mnoho ocenění, včetně čestného titulu zasloužilý umělec v roce 1966. 23

tvorby stojí tapiserie, tradiční ručně tkané tapiserie neboli gobelíny, které provádí technikou útkového rypsu s použitím klasické ovčí vlny. Antonín Kybal se stal také autorem samostatných úvah o textilním umění, knih a učebnic pro studium výtvarného zpracování textilií či modelářství, návrhářství oděvů. „Pro umělce pracujícího v textilním oboru, pro jeho cítění nejbližší a pro jeho tvorbu nejplodnější a nejpoučnější jsou ta historická, klasická, lidová, divošská, primitivní i průmyslová díla, která nejsou faksimilií malířských, grafických nebo jiných prací, která nenapodobují formy, vzniklé jiným technickým postupem, ale naopak ta, která jsou textilně nejryzejší, která hovoří gramaticky zákonou čistou řečí, neovlivněnou jinými výtvarnými výrazy. Jsou to díla těch umělců, kterým textilní výrazové prostředky nejlépe vyhovovaly k vyjádření jejich představ a jež nás nejbezpečněji poučí o komposici, prostorovosti, o kresbě, měřítku, o barevnosti, o raportování, o využití techniky, o výrazuschopnosti materiálu a o jeho zpracování a vůbec o všech vlastnostech, které vytvářejí souhrn textilního díla.“36

Do jeho samostatné autorské tvorby patří například tapiserie Dívka a smrt (1956), která reaguje na námět lidové písně o dívčí kráse a pošetilosti. Znázorňuje myšlenku přirozeného koloběhu života. Dílo s názvem Zápisník zmizelého (1960) patří do okruhu raných figurálních tapiserií s výrazným koloritem, přírodními detaily i stylizovanou figurou. Přesun k abstraktní tvorbě můžeme vnímat například pomocí děl Relikviář (1965) či Kámen a mrak (1966). Všechna zmíněná díla se nacházejí v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Mimo jiné vytvořil Antonín Kybal společně s kolektivem svých žáků monumentální tapiserii pro Světovou výstavu v Bruselu 1958. Jedná se o tapiserii Československých hradů a zámků, městských a přírodních rezervací. Zde byla uplatněna bohatá vazebná technika i střídání materiálů. Použita byla vlna, hedvábí a len, kontrastující barevné odstíny, zlato, stříbro, materiály surové i barevné. Vše mělo své odůvodnění, materiály se lišily dle významů historických budov. Tímto dílem autor přispěl k nevšednímu uplatnění textilní tvorby v reprezentativním prostoru interiéru.

36

KYBAL, Antonín. Kapitoly o textilním umění. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. Theorie umění, s. 11. 24

Za doby svého působení na uměleckoprůmyslové škole 1945 - 1970, vychoval dvě generace textilních výtvarníků. „Kybalova škola“ pak ovlivnila směřování textilní tvorby 2. poloviny 20. století. „Tvorbu výtvarníků pracujících v okruhu A. Kybala pojí jeden společný jmenovatel, jakkoliv přístup k realizaci gobelínu je u každého specifický. Reprezentují moderní gobelínovou tvorbu úsilím o nalezení svébytné textilní výrazovosti, o definování slohu.“37

Jiřina Strýčková vzpomíná na svého profesora s velikým obdivem a úctou. Profesor Kybal byl pro své žáky obrovským vzorem, budil respekt, ale zároveň vybízel k volnosti a tvořivosti. Konzultace prací byly pro jeho žáky slavnostní chvílí, vážili si jeho cenných rad a poznatků. Antonín Kybal byl nejen výjimečným textilním výtvarníkem a znamenitým profesorem, ale také vzácným člověkem. Bohdan Mrázek38 byl dalším z významných českých textilních tvůrců, který měl pro svou práci obrovské nadšení a vášeň. Málokdo dokázal žáky tak podnítit a vyprovokovat k tvorbě jako právě tento profesor. Jeho žáci byli jeho zásluhou odhodláni svému výtvarnému projevu věnovat co největší množství času a energie. Ve svém volném čase, po škole či o víkendech se scházeli a trávili společný čas kresbou. „Bohdan Mrázek byl příkladem tvořivého umělce. V kabinetu, který sousedil se třídou, kde žáci kreslili, tkal své rozměrné sisalové tapiserie. Tak bylo možno sledovat růst díla od jeho počátku – proces tkaní. Byly to první tapiserie, které nerespektovaly zažitý pravoúhlý formát. Novým přístupem – „aktivním tkaním“ – umělec použitím vazeb a plastických struktur materiálu a flotujících nití dosahoval výrazných efektů, které

podporovány

působivou

barevností

přispívaly

k umocnění

výrazu

monumentálního díla.“39 Chceme-li stručně představit tvorbu Bohdana Mrázka, musíme zmínit dílo s názvem Tisková konference s N. Amstrongem (1970), jehož inspirací byl dojem ze

37

KYBALOVÁ, Ludmila. Československá gobelínová tvorba. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963, s. 51 38 Bohdan Mrázek se narodil v Praze 2. 11.1931. Působil jako profesor na Střední průmyslové škole textilní v Brně. Za svou tvorbu byl dvakrát čestně oceněn, poprvé v roce 1968 cenou SČSVU v oboru tapiserie, podruhé v roce 1973, kdy získal velkou cenu XII. Biennale v Sao Paulo. Bohdan Mrázek zemřel 1. 8. 2009. 39 Jiřina Strýčková - osobní rozhovor 27. 5. 2016 25

zpráv o prvním pobytu člověka na měsíci. Tento reliéf, utkaný převážně vazbou útkového rypsu, předvedl skvostnou koncepci díla členěného znázorněním zemského povrchu, éteru a zbrázděné Měsíční krajiny. Valéry šedých, modrých a zelených odstínů napomohly k celkové střídmosti emotivně silného díla. Tento projev byl považován nejen v české tapiserii za mimořádný a inspiroval řadu zahraničních autorů v jejich vlastní práci. Dalším dílem je tapiserie Mistři holandského zátiší 17. století (1978 - 1979), nejednalo se však o přepis konkrétního obrazu, ale o volnou skladbu typických prvků daného zaměření. Zásadní význam představoval způsob tkaní, tedy zdůraznění specifičnosti vazby, představující v rámci díla rovnocenný podíl se zobrazenými motivy. Změna proběhla také ve volbě materiálu, zvoleno bylo vlněné vlákno. „Mrázkovo dílo vyrůstalo v období neobyčejně živého vývojového dění, kdy se sama podstata tapisérie dynamicky přetvářela a dobírala nových poloh. Šlo přirozeně o tendence celosvětové, poznamenané specifikou výtvarného názoru a tradic jednotlivých zemí, které odlišným způsobem a zejména v různé době reagovaly na nutnost kvalitativních proměn, jimiž se tapisérie dobrala ve výtvarné sféře oprávněné závažnosti.“40 Není pochyb, že Bohdana Mrázka řadíme mezi první autory, kteří zapříčinili onen vývojový posun české tapiserie.

3.2

Tapiserie

Začátek kariéry Jiřiny Strýčkové je úzce spjat se jménem Jana T. Strýčka, autorčina spolužáka, později manžela a výtvarného kolegy. Se svým manželem sdílela nadšení a vášeň pro

tapiserii.

Jejich

spolupráce

se

zrodila

již

při

studiu na

Vysoké

uměleckoprůmyslové, kterou navštěvovali oba. Přes nelehké začátky svou tvorbu postupem času sjednotili a ustálili se v zachování klasické techniky plošného útkového rypsu, s použitím převážně vlny, ojediněle sisalu. Volili barevnost umocňující expresivní význam použitím bohaté škály tónů, často kontrastních, měkce sjednocených vlněným materiálem. Vytrvalost a píle 40

TUČNÁ, Dagmar. Bohdan Mrázek. Jindřichův Hradec, 1981. 26

škole

spojovala oba umělce a vytvářela tak osobitá díla specifického rukopisu, která procházela jasně viditelným vývojem. Ve společné práci není nic ponecháno náhodě, jejich díla vylučují samoúčelnost a s oblibou umocňují vyhrocenost sdělení prostřednictvím ostré barevnosti. Tapiserie Jiřiny a Jana T. Strýčkových nesou namísto malířského programu lidskou i uměleckou opravdovost původním a nezaměnitelným projevem, kterým se liší od všeho, co bylo doposud k vidění v české tapiserii. Nejednalo se však o snahu za každou cenu se odlišit od dostupné konvence, šlo ryze o vlastní výraz výtvarného sdělení. Jejich společné tvůrčí úsilí bylo završeno samostatnými výstavami. První velká výstava manželů Strýčkových se uskutečnila ve výstavním prostoru v České Třebové v roce 1981. „Rozsáhlá

a

podrobná

analýza

výtvarných

prostředků

v umělecké

či uměleckořemeslné oblasti, která teprve nedávno prošla „renesancí“ a která před krátkou dobou stála na rozcestí autorského a dílenského způsobu tkaní, není zcela neobvyklá. Svědčí však o tom, že textilní tvorba je schopna sdělovat závažné a aktuální obsahy i nadále.“41 V té době byli Jiřina a Jan T. Strýček významnými brněnskými tvůrci, zatímco Jan T. Strýček byl známý zejména svou grafickou tvorbou, textilní zaměření Jiřiny již bylo zřejmé. Společné tapiserie vyjadřují obsah pomocí barev, geometrických či expresivních rastrů, rozlišně hrubých přízí nebo neustálému technickému experimentování. Díky této výstavě se manželé Strýčkovi dostali do podvědomí širší veřejnosti. Kurátorkou této výstavy byla Eliška Lysková. Druhá samostatná výstava manželů Strýčkových se konala v roce 1981 v galerii Jaroslava Krále v Domě umění v Brně. Kurátorem byl Zdeněk Čubrda. „Celek tvorby Jiřiny a Jana T. Strýčka, specifické již tím, že ani jeden z dvojice nepreferuje individuální od partnera odlišné nazírání, vykazuje hned několik vývojově pozitivních rysů. Především jde o kvalitativně zásadně nový, v českém umění zvláště aktuální přístup k textilní tvorbě. Jedná se v něm přitom o myšlenkovou orientaci vysoce aktuální a z hlediska společenského důležitou.“42

41 42

LYSKOVÁ, Eliška. Jiřina a Jan T. Strýčkovi: Tapiserie. 1981. ČUBRDA, Zdeněk. Jiřina Strýčková Jan T. Strýček. Brno, 1981. 27

Třetí a také jejich nejrozsáhlejší společná samostatná výstava proběhla v Domě umění v Hodoníně. Kurátorkou výstavy byla Ludmila Kybalová,43 přední odbornice v oboru textilního výtvarnictví a odívání. Zde navázaný kontakt mezi kurátorkou Ludmilou Kybalovou a manželi Strýčkovými vyústil v dlouholeté přátelství, na které Jiřina Strýčková ráda vzpomíná. „Tapiserie Jiřiny a Jana T. Strýčkových jsou nadány výjimečnou výmluvností, nenarativní, ale zkratově úspornou, jejímž základem nejsou efektní metody práce, ale postupné vstřebávání staletími ověřených postupů tradičních rukodělných procesů, hledání podstaty a etosu textilního díla a potvrzení jeho výrazu schopnosti dnes. – Metody a možnosti textilního výraziva tedy Jiřina a Jan T. Strýček bezpečně ovládli.“44

Tvorba samostatných tapiserií Jiřiny Strýčkové začala realizací děl ze sisalového vlákna. „Sisalové vlákno – materiál, jež v počátku tvorby byl výchozím při tkaní gobelínů a souzněl s tendencemi textilní tvorby 70. let byl postupně nahrazen čistou vlnou. Technika zůstala stejná, klasický útkový ryps.“45 V průběhu let vznikalo množství gobelínů: Bez hnízda, Únik, Sousedé, Dohánění, Předhánění, Nikdo, Tažní ptáci, Pacient, Růžové brýle. Každá tapiserie Jiřiny Strýčkové měla svůj obsah, který prezentovala někdy zřetelně, jindy pouze nenápadnou formou symboliky. V každé autorčině tapiserii byl utkán kus jejího současného života, momentálních prožitků, pocitů a zkušeností.

43

Autorka sedmidílné historie odívání či obrazové Encyklopedie módy. KYBALOVÁ, Ludmila. Tapiserie Jiřina Strýčková Jan T. Strýček. Hodonín, 1982. 45 KYBALOVÁ, Ludmila. Tapiserie Jiřina Strýčková Jan T. Strýček. Hodonín, 1982. 44

28

Dohánění a Předhánění – díla, která vznikala v době, kdy měla Jiřina Strýčková malou dceru, a tak hračky a konkrétně panenky měla denně na očích. Právě panenka se stala motivem její tapiserie připomínající dobové heslo: dohonit a předhonit. Panenky – loutky - bytosti spěchají, ale z kopce dolů. Pod jejich nevinností a hravostí se ukrývá odraz reality.

Předhánění, 180 x 150 cm, 1982

Fotografie pochází z webových stránek Jiřina

Strýčková,

akad.

mal. [online].

[cit.

http://www.stryckova.cz/zkusebni-stranka/

29

2016-12-06].

Dostupné

z:

Tapiserie (1986) nese svůj příběh ukrytý v nemocničním županu. Nemocniční župan, ve kterém se denně střídají pacienti, nemocní pacienti, plní bolesti, strachu a nejistoty. Pacienti, kteří mnohdy netuší, jestli je červenobílá závora pustí zpět, nebo je nadobro oddělí od běžného života bezstarostných, zdravých lidí. Hluboký projev plný emocí, úzkosti a nevědomosti stojící za závorou.

Pacient, 160 x 150 cm, 1986

Fotografie pochází z webových stránek Jiřina

Strýčková,

akad.

mal. [online].

[cit.

http://www.stryckova.cz/zkusebni-stranka/

30

2016-12-06].

Dostupné

z:

Tažní ptáci, lidé, kteří mají v našich životech své místo. Přicházejí a zase odcházejí, ať už jde o partnery či přátele, s kterými společně jdeme kus životní cesty. Mnohdy nás v těžkých chvílích táhnou svými slovy povzbuzení. Tapiserie Tažní ptáci, nese symboliku těchto obměňujících se životních vztahů.

Tažní ptáci, 170 x 150 cm, 1987

Fotografie pochází z webových stránek Jiřina

Strýčková,

akad.

mal. [online].

[cit.

2016-12-06].

Dostupné

z:

http://www.stryckova.cz/zkusebni-stranka/

Tapiserie Tažní ptáci je barevně rozdělena na dvě části. Levá část je v barvách pudrové růžové, růžové, vínové a temně fialové barvy. Přes obě plochy prochází opakující a na sebe navazující vzor, jenž umocňuje plastičnost celé tapiserie. Pravá je laděná do teplých podzimních odstínů: vínově červené, oranžové a hnědé barvy. Dominantou je letící - padající postava v pravé části, bez hlavy, krku, ramen a pravé horní končetiny, „oblečená“ do vodorovných pruhů bílé, modré, zelené, žluté, šedé a červené barvy. Postava vrhá výrazný 31

stín ve vínovém odstínu. V levém horním rohu vidíme pouze část lýtek a chodidla, ty jsou v temně zelené až černé barvě a zanechávají jasně modrý stín se vzorem vodorovných přerušovaných černých pruhů. Po obvodu tapiserie je utkána barevně členitá pasparta. Celá tapiserie je postupně stínovaná, nahoře od nejtmavších tónů až dolů po světlé, nejtmavší částí je pravý horní roh tapiserie, kde je signatura JS. Tapiserie je barevně velmi pestrá, mohlo by se tak zdát, že bude působit vesele a bezstarostně, ona však naprosto nenásilně vyvolává řadu otázek. Kam to jenom letí? Vrátí se? Přiletí zase někdo nový?

Souhrn autorčiných tapiserií je završen dílem Růžové brýle. Této tapiserii předcházela řada kreseb, hledal se nejen výraz tváře, ale také proporce jednotlivých částí těla. Dílo bylo dokončeno v roce 1988 a znázorňovalo portrét doby, sama autorka komentuje tuto práci slovy: „Jak jsem to cítila, tak jsem to utkala.“46

Růžové brýle, 175 x 150 cm, 1987-1988

46

Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 13. 5. 2016 32

Fotografie pochází z webových stránek Jiřina

Strýčková,

akad.

mal. [online].

[cit.

2016-12-06].

Dostupné

z:

http://www.stryckova.cz/zkusebni-stranka/

Podkladem tapiserie je bílá plocha se vzorem červenočerných vodorovných pruhů. Z pravého dolního rohu vystupuje postava – přesněji pouze její hlava, dlouhý krk a část ramen. Pleť je v tlumeném zeleném odstínu s jemným vzorem svislých přerušovaných pruhů hráškové barvy, v tomto hráškovém odstínu jsou taktéž vodorovné pruhy naznačující linii ucha a ramena postavy. Horní polovina hlavy a oblast ramen je o odstín tmavší než prostor okolo nosu, úst a krku. Výraznost celé postavy umocňuje temně zelený obrys. Ve stejném odstínu je stylizovaně vyznačen také nos a ústa. Z horního kraje tapiserie se směrem k postavě spouští lidská noha – kotník a chodidlo. Obrys je v zářivě červené barvě, výplň je světlounce růžová, tvořena vzorem z drobných červených čtverců. Středem chodila, prostupují tři vodorovné bílé pruhy. Prsty na nohou neboli „růžové brýle“ zakrývají zelené postavě oči a stín chodila dopadá na lidskou tvář. Růžové brýle – portrét doby.

Souběžně s vlastní tvorbou spolupracovala s manželem na realizací tapiserií v architektuře. Tkala gobelíny, realizovala návrhy gobelínů a ručně tkaných koberců, včetně technických rozkresů – patron.

3.3

Moravská gobelínová manufaktura

Moravská gobelínová manufaktura měla pro Jiřinu Strýčkovou velký význam a dodnes na ni ráda vzpomíná. Zde zažila hezké časy, přátelské prostředí a příjemnou atmosféru. Podílela se na realizacích návrhů děl do architektury, které navrhoval její manžel J. T. Strýček. Kreslila také patrony – podklady pro rozměrné ručně vázané koberce. Vlastní

33

tvorbu směřovala k volné kresbě a tkané autorské tapiserii. V období mateřské dovolené se Moravská gobelínová manufaktura stala jejím domovem.

Základy gobelínové manufaktury byly v Závašové u Valašského Meziříčí položeny v roce 1898 Zakladatelem byl malíř Rudolf Schlattauer, který se seznámil s technikou gobelínů v Norsku.47 Médium spojující tkalcovské umění a výtvarné řemeslo ho natolik nadchlo, že se rozhodl svou vizi na Valašsku zrealizovat.48 Rudolf Schlattauer byl velmi dobrý nejen ve své práci, ale i ve výběru výtvarných umělců a architektů, s kterými se rozhodl spolupracovat. K architektům spolupracujícím s Moravskou gobelínovou manufakturou patřil např. Dušan Jurkovič nebo Jan Kotěra. Za více než sto let tvůrčí tradice procházející přes generace výtvarníků a tkalců se původní technologie přirozeně rozšiřovala. Stále se hledaly nové kreativní postupy k autentickému převodu autorských předloh. V roce 1946 již měla Moravská gobelínová manufaktura zázemí gobelínářek s mezigenerační zkušeností, a tak se prof. Jaroslav Kořínek, tehdejší ředitel, rozhodl posunout činnost o krok dál. S vědomím kritického stavu významných historických gobelínů, jejichž ztráta by znamenala úbytek kulturních hodnot, započal v Moravské gobelínové manufaktuře restaurování historických tapiserií. Historické tapiserie spojují vrcholné tkalcovské řemeslo a umělecké sdělení velkých autorů. Je tedy nezbytné, aby proces restaurování probíhal prostřednictvím zkušeného restaurátora nemalých řemeslných dovedností ve spolupráci s restaurátoremvýtvarníkem nabitým zkušenostmi s dokonalým převedením předloh do textilního tvarosloví. Každodenní přítomnost kvalifikovaného výtvarníka byla tedy pro chod Moravské gobelínové manufaktury žádoucí. Vzniklo prostředí pro realizaci kvalitní restaurátorské práce.

Značné

množství

absolventy textilního ateliéru

výtvarníků prof.

vedoucí

Antonína

Kybala

restaurátorský na

Pražské

tým,

bylo

Vysoké

škole

uměleckoprůmyslové jedním z nich byl např. Jindřich Vohánka. Za svého působení se v čele Moravské gobelínové manufaktury vystřídala řada lidí, mezi nimi např. Josefa Holubářová, Miloslava Capková, Jaroslav Kořínek, Josef Fajmon, Josef

47

Moravská gobelínová manufaktura. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-12-06]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Moravsk%C3%A1_gobel%C3%ADnov%C3%A1_manufaktura 48

ŠOPÁK, Pavel. Řeč vláken. Valašské Meziříčí: Moravská gobelínová manufaktura, 2008. ISBN 978-80-7101078-4. 34

Müller či František Malý. Velmi důležitou osobností Moravské gobelínové manufaktury je bezesporu Jan T. Strýček, který byl jmenován ředitelem v roce 1993 a v této pozici působí stále.49

49

MEHEŠOVÁ, Olga. Moravská gobelínová manufaktura dnes. Valašské Meziříčí: Moravská gobelínová manufaktura, 2011. ISBN 978-80-260-1154-5. 35

3.4

Oděvy z ručně tkaných látek

Další významnou část tvorby Jiřiny Strýčkové představují oděvy z ručně tkaných látek. V rámci spolupráce s Moravskou gobelínovou manufakturou dostala autorka příležitost vzorovat na ručním tkalcovském stavu. Ruční stav umožnoval utkat látku širokou pouhých 70 cm. Jiřina Strýčková tuto nevýhodu obrátila ve svůj prospěch. Neraportovaným barevným snováním nití po celé šířce osnovy vytvářela barevnou i valérovou škálu, kterou následně využívala při vytváření kompozice oděvu. Základem vlastního tkaní byla klasická plátnová vazba, ale sdružováním nití a také jejím vypouštěním (ažurováním) se vytvářel plastický strukturální vzhled, který mohl být ještě umocněn násobenými provozy útku.

Tkalcovský stav v Moravské gobelínové manufaktuře Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

Hotové modely působily čistým a uceleným vzhledem, jejich estetika vylučovala jakékoliv samoúčelné zdobné prvky. Výraz oděvu je pevně zakotven v barevné kompozici, která je podpořena klasickým střihem. „Oděv je komponován 36

na základě plynulého přecházení valérů vsazených do jednotlivých dílů střihu.“50 Přední a zadní díl oděvu vytvářejí světelné efekty pomocí plynulého přechodu světlého valéru do tmavého. Autorka využívala výhradně přírodní materiály, především vlnu.

„Modely Jiřiny Strýčkové, především saka, pláště, kostýmy ve škále varian – realizované jak pro dámskou, tak i pánskou módu – představují v rámci české oděvní scény mezní polohu nadčasové elegance, jednoduchosti, současně i vybrané výlučnosti.“51

Její modely se nápadně lišily od oděvů, které byly k vidění na módních přehlídkách současných návrhářek. Šlo o oděvy, které se nevynucují, ale přirozeně poutají pozornost naprosto nezaměnitelným rukopisem své autorky. Prezentovaly se střídmě a nenuceně, na první pohled bylo zřejmé, že se jedná o velmi precizní návrhářskou práci s profesionální realizací. Autorčiny oděvy byly určeny činorodým aktivním lidem, kteří prezentují nejen svoji osobu, ale i svůj vztah k hodnotám. Jiřina Strýčková si postupem času vybudovala své pevné místo v oblasti české textilní tvorby.

50

Jiřina Strýčková – osobní rozhovor 13. 5. 2016 JAROŠOVÁ, Helena a Ludmila KYBALOVÁ. Současná česká móda. Vyd. 1. Praha: Allcore, c2002. ISBN 80903151-0-0. 51

37

Dámský plášť z ručně tkané vlněné látky

Fotografie pochází z webových stránek Jiřina

Strýčková,

akad.

mal. [online].

[cit.

2016-12-06].

Dostupné

z:

http://www.stryckova.cz/zkusebni-stranka/

Dámský plášť je rovného střihu, má hlavicové rukávy a kapsy s klopou. Zapínání je ve středu předního dílu na čtyři knoflíky. Přestože je plášť střídmého střihu, poutá pozornost díky svému materiálu a netradiční barevnosti. Je zhotoven z vlněné látky, ve které je zastoupena škála červených odstínů, ty přecházejí od jasných zářivých tonů po tlumené. Odstín rukávů je nejjasnější, směrem ke středu postavy se barvy pozvolna ztmavují. Díky tomuto přechodu barev plášt opticky zužuje, a lichotí tak postavě ženy.

38

Pánský plášť s výraznou strukturou látky

Fotografie pochází z webových stránek Jiřina

Strýčková,

akad.

mal. [online].

[cit.

2016-12-06].

Dostupné

z:

http://www.stryckova.cz/zkusebni-stranka/

Pánský plášť v černých hnědých a šedých odstínech je klasického rovného střihu se dvěma kapsami a hlavicovými rukávy. Zapínání je ve středu předního dílu na šest knoflíků. Robustní struktura tkaniny – násobením útkových a osnovních nití vytváří výrazný plastický vzor. Tento pánský plášť má na rozdíl od dámského tmavé rukávy a světlejší střed, opticky tedy zvýrazňuje mohutnost – mužnost postavy. V pozadí na fotografii vidíme ručně tkaný koberec s názvem Paprsky, (2 x 3 m), dle návrhu Jiřiny Strýčkové, realizace Moravská gobelínová manufaktura. Jiřina Strýčková vytvořila rozsáhlou kolekci dámských a pánských oděvů, kterými uváděla nejen vernisáže velkých výstav Moravské gobelínové manufaktury, ale prezentovala se na přehlídkách současných módních tvůrců a čtyřikrát na veletrhu módy Styl Kabo v Brně. Kromě toho uspořádala samostatné výstavy oděvů z ručně 39

tkaných látek, první z nich byla v roce 1996, ve Zlínské galerii HELIX, následovala výstava v roce 2002 v Severočeském muzeu v Liberci. Poslední proběhla v roce 2003 v Jílovém u Prahy. Navrhování oděvů z ručně tkaných látek se Jiřina Strýčková intenzivně věnovala necelých deset let. Celý projekt byl velmi náročný a nebylo by jej možno uskutečnit bez výrazné podpory Moravské gobelínové manufaktury.

3.5

Kresba Kresba je velmi důležitou částí autorčiny tvorby, skrze ni vyjadřuje vlastní

pocity, dojmy i zkušenosti. Navzdory své rozsáhlé tvorbě tapiserií a oděvů autorka nikdy nepřestala být věrná kresbě. Od útlého věku vyjadřovala své dětské sny, touhy a pocity pomocí kreslicích pomůcek a papíru. I dnes jsou kresby jejím deníkem, odrážejícím aktuální podněty a zážitky, které s nadsázkou i sarkasmem přenáší do svých stylizovaných figur. Prostřednictvím kreseb reaguje na prožité situace, ať už pozitivní nebo naopak negativní. Nejedná se tedy o pouhé ilustrace děje, prvořadný je obsah – pointa. Stylizace figur je velmi výrazná a expresivní. Linky mají svá místa jasně daná. Některé jsou velmi jemné, citlivé jiné naopak dominantní a dynamické. Jejich působení je v naprostém souladu. S nepředstíranou samozřejmostí tvoří jednoduchý a čistý celek, s výrazem i hloubkou sdělení. Jednotlivé perokresby jsou minimalisticky obohaceny barvou. Některé kresby jsou bezprostřední reakcí na okolí a právě prožívanou přítomnost, jiné představují obecné zamyšlení nad lidským životem, vlivy a okolnostmi, jež nás formují a utvářejí naše životní příběhy. Perokresby svůj širší význam vyjadřují s nádechem hořkého humoru. Postupem času nabývá kresebné sdělení Jiřiny Strýčkové na intenzitě. Vyjádření obsahu a emocí je důrazné a naléhavé. Zrcadlí nejen běžné denní radosti, ale také životní zlomy, proměny a pády. Krátký text s názvem – stručným slovním doprovodem – naznačuje význam, prožitou situaci, pocit, zkušenost.

40

Radost, starost, smutek či jiné lidské emoce autorka interpretuje svými kresbami. Její způsob komunikace tak přináší obohacení pro oko i mysl nás – objektivních pozorovatelů.

3.6

Zastoupení ve sbírkách

O díla Jiřiny Strýčkové se zajímaly přední české instituce. Tapiserie a oděvy jsou zastoupeny nejen v jejím rodném městě – v Moravské galerii v Brně52 a v Muzeu města Brna53,

ale

jsou

také

součástí

sbírky

nejvýznamnějšího

českého

muzea

–

Uměleckoprůmyslového musea v Praze54 či Severočeského muzea v Liberci55. Moravská galerie v Brně koupila v roce 1983 tapiserii s názvem Předhánění. Kromě této tapiserie se ve sbírce nacházejí také dva autorčiny oděvy, jedná se o kabát a pončo. Tyto oděvy byly zakoupeny v roce 2000, téhož roku byly také vyrobeny. Kabát je rovného střihu s malou fazónou a vsazenými rukávy. Je ušitý z ručně tkané vlněné tkaniny, která je v barevných kombinacích černé, hnědo béžové a modré barvy. Pončo náleží k plášti a je ušito z komponované vlněné tkaniny, po krajích jsou třásně. Ve středu předního dílu je zapínání. Barevnost ponča je na okrajích modrá, směrem ke středu barvy přechází do hnědé a zelené. Muzeum města Brna vlastní jednu tapiserii Jiřiny Strýčkové - Tažné ptáky z roku 1986. V Uměleckoprůmyslovém

museu

Praha

je

tvorba

Jiřiny

Strýčkové

zastoupena

prostřednictvím oděvu, konkrétně se jedná o dámský vlněný plášť v černohnědé barevné kombinaci. Plášť je v muzeu od roku 1999 doposud, však nebyl nikdy vystavován. V Severočeském muzeu v Liberci se nachází dámský kabát a tapiserie Slavnost, která je společným dílem Jiřiny a Jana T. Strýčka.

52

Moravská galerie v Brně je druhým největším muzeem umění v České republice, má bohatou historii, která začíná již v roce 1818. V součastnosti spravuje Pražákuv palác, Uměleckoprůmyslové museum a Místodržitelský palác. 53 Muzeum města Brna bylo otevřeno v roce 1904. Od roku 1960 sídlí na brněnském hradě Špilberk. 54 Uměleckoprůmyslové museum Praha bylo založeno v roce 1885 Pražskou obchodní a živnostenskou komorou. V současnosti spadá pod UPM (Uměleckoprůmyslové museum Praha) také Galerie Josefa Sudka, zámek v Kamenici nad Lipou, zámek Klášterec nad Ohří a Muzeum textilu v České Skalici. 55 Severočeské muzeum v Liberci je jedno z největších muzejí v České republice. Bylo založeno v roce 1873 jako Uměleckoprůmyslové museum. Zahrnuje tři sbírková oddělení – přírodovědecké, historické a uměleckohistorické. 41

4

ZÁVĚR Velmi podstatná část života Jiřiny Strýčkové se poutá ke Střední průmyslové

škole textilní v Brně, na které strávila třicet devět let jako pedagožka. Napomáhala rozvíjet talent a utvářet osobitý výtvarný projev rozsáhlému množství studentů. Svojí přísností a vysokou důsledností ovlivnila přístup a zvyky svých žáků. Její dlouholetá pedagogická praxe znamenala velký přínos nejen pro Střední průmyslovou školu textilní, ale především pro všechny studenty jejího ateliéru. Záslužnost, vysokou kvalitu a efektivitu její práce dokazují vynikající výsledky jejích bývalých žáků, již jsou dnes světově uznávanými módními návrháři. Jiřina Strýčková, známá jako akademická malířka a textilní výtvarnice, se proslavila tvorbou autorských tapiserií, na kterých pracovala jak samostatně, tak společně se svým manželem Janem T. Strýčkem. Jejich tapiserie brzy zaujaly pevné místo na české textilní scéně. Tyto tapiserie nenesly přízvuk samoúčelnosti, vždy zachovávaly svou obsahovou apelativnost. V 90. letech se tvorba Jiřiny Strýčkové rozšířila o oděvy z ručně tkaných látek. Prostřednictvím těchto oděvů spojila dokonalou rukodělnou práci (tkaniny, jež se tkaly v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí) s tvůrčím řešením. Její modely se lišily nejen provedením – ručním tkaním látek – ale také svým osobitým autorským projevem a širokou škálou barevných odstínů. Autorčiny oděvy nesou záruku kvalitního ručního provedení, funkčnosti i nadčasového designu. Současně se autorka věnovala také kresbě, která se v posledních letech stává dominantní částí její autorské tvorby. Perokresby stylizovaných figur se stručným komentářem jsou důležitým projevem autorčiných pocitů a nabytých zkušeností. Jiřina Strýčková je neuvěřitelně pilný a pracovitý člověk, celý svůj život se naplno věnuje výtvarné tvorbě v různých podobách. Její cílevědomost byla zřejmá již v době studia, kdy většinu volného času trávila kreslením a zdokonalováním svých výtvarných schopností. Tato vlastnost jí neopustila ani dnes, neustále tvoří a posouvá se se svou tvorbu dál.

42

Tato brněnská autorka znamenala velký přínos nejen pro Střední průmyslovou školu textilní, ale také pro české textilní výtvarnictví, které obohatila tvorbou gobelínů a oděvů z ručně tkaných látek.

43

4.1

Resumé

Práce představuje pedagogickou praxi a tvorbu Jiřiny Strýčkové – brněnské textilní výtvarnice. Najdeme zde informace týkající se formování jejího uměleckého profilu, studia a později vlastních přístupů v pedagogickém působení na Střední průmyslové škole textilní. Díky svému přísnému a bezkompromisnímu přístupu motivovala své žáky, učila je nepolevit, ale naopak tvrdě pracovat na zdokonalování vlastního výtvarného projevu. Podstatná část práce je věnována autorské tvorbě, v této souvislosti jsou zmíněni její předchůdci, profesoři a textilní výtvarníci Antonín Kybal a Bohdan Mrázek. Tvorba Jiřiny Strýčkové je rozdělena do tří částí, ve kterých jsou chrakterizovány tapiserie, oděvy z ručně tkaných látek a kresba.

4.2

Summary

This thesis is about the pedagogical practice and artworks of Jiřina Strýčková - textile designer from Brno. We can find here information about her artistic profile progress, her studies and about her later own approach in the pedagogical activities at Secondary school of textiles. She motivated her students to work hard on improving their own creative expression, thanks to her strict and uncompromised approach. A major part of the thesis deals with the authorship, so there are mentioned her predecessors, professors and textile artists: Antonín Kybal and Bohdan Mrázek, in this context. Creation of Jiřina Strýčková could be divided into three main parts, which are characterized by tapestries, garments made from hand woven fabrics and artwork.

44

4.3

4.3.1

Zdroje

Literatura (řazena chronologicky)

KYBAL, Antonín. Kapitoly o textilním umění. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. KYBALOVÁ,

Ludmila.

Československá

gobelínová

tvorba.

Praha:

Nakladatelství

československých výtvarných umělců, 1963. MRÁZEK, Bohdan a Jindřich VOHÁNKA. Aktivní tapiserie. Jindřichův Hradec, 1967. VOHÁNKA, Jindřich. Střední průmyslová škola textilní v Brně oddělení pro výtvarné zpracování textilií a oděvů. Brno, 1969. VOHÁNKA, Jindřich. Střední průmyslová škola textilní v Brně: obor výtvarně technický. Brno: Střední průmyslová škola textilní, 1970. KYBAL, Antonín. O textilním výtvarném projevu: [učebnice pro studijní obor výtvarné zpracování textilií a studijní zaměření modelářství a návrhářství oděvů]. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. PELIKÁN, Jaroslav. Mladý region ‘78: K 60. výročí vzniku republiky. Hodonín, 1978. MRÁZ, Bohumír a Marcela MRÁZOVÁ. Současná česká tapisérie: soudobé české umění. Praha: Odeon, 1980. ČUBRDA, Zdeněk. Jiřina Strýčková Jan T. Strýček: 105. výstava v Galerii Jaroslava Krále. Brno, 1981. TUČNÁ, Dagmar. Bohdan Mrázek: tapiserie. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1981. LYSKOVÁ, Eliška. Jiřina a Jan Strýčkovi: tapiserie: Brno: Moravská galerie v Brně, 1981. KYBALOVÁ, Ludmila. Cesta za skutečnými hodnotami. Žena + móda. Praha: MONA, 1982, 34(4), 6-7. KYBALOVÁ, Ludmila. 10 textilních výtvarníků: S. Krotký, L. Miková, M. Mikušová, V. Milčinská, J. Pech, D. Piorecká, J. T. Strýček, J. Strýčková, A. Ulma, A. Ulmanová. Praha: SČVU, 1982. KYBALOVÁ, Ludmila. Jiřina Strýčková: tapiserie z let 1979–1982, Hodonín: Galerie výtvarného umění, 1982. 45

KYBALOVÁ, Ludmila. Tapiserie. Vsetín, Okresní vlastivědné muzeum, 1982. KYBALOVÁ, Ludmila a Milena LAMAROVÁ. Oděvní tvorba. Praha: Odeon, 1986. HAVLÍK, Vlastimil a Ludmila KYBALOVÁ. Antonín Kybal. Nové Město nad Metují: Městský úřad, 1993. Oděvní tvorba Jiřiny Strýčkové. Umění a řemesla. Praha, 1997, 1997(4), s. 40-41. ČAPKOVIČOVÁ, Marcela. Výstava Oděv. Um+nAlmanach: DESIGN TREND. Brno: PUBLISHED BY, 1998. Módní tvorba: mezinárodní veletrh módy STYL a KABO 17. - 19. 2. 1998. 1998. (leták) Moravská gobelínová Manufaktura ve Valašském Meziříčí. 1998. Oděvní modely Jiřiny Strýčkové z ručně tkaných látek. Valašské Meziříčí: Moravská gobelínová manufaktura, 1999. KOMÁRKOVÁ, Jana. Vlněné pláště: souzvuk umění a řemesel. Domov. Praha, 1999, 39(12), 70-71. ISSN 0012-5369. MRÁZEK, Bohdan. Tapiserie, textilní grafika - Bohdan Mrázek. Brno, 2001. ISBN 80-2385434-8. Design: vynikající výrobek roku excellent product of the year. Brno: Design centrum České republiky, 2001. BVV MAGAZINE: fair magazine 1/2001. Brno, 2001. Oděvní tvorba Jiřiny Strýčkové. Umění a řemesla: REVUE. Praha, 2002, 2(3/09). ISSN 01395815. JAROŠOVÁ, Helena a Ludmila KYBALOVÁ. Současná česká móda. Praha: Allcore, c2002. ISBN 80-903151-0-0. ŠOPÁK, Pavel. Řeč vláken. Valašské Meziříčí: Moravská gobelínová manufaktura, 2008. ISBN 978-80-7101-078-4. MEHEŠOVÁ, Olga. Moravská gobelínová manufaktura dnes. Valašské Meziříčí: Moravská gobelínová manufaktura, 2011. ISBN 978-80-260-1154-5. KYBALOVÁ, Ludmila. Současná česká tapiserie: v práci mladých autorů. Oblastní galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem.

46

4.3.2

Online zdroje

Jiřina Strýčková, akad. mal.: Průřez tvorbou Jiřiny Strýčkové od kreseb přes oděvy po gobelíny [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.stryckova.cz/ Moravská

gobelínová

manufaktura [online].

[cit.

2016-11-29].

Dostupné

z:

http://www.gobelin.cz/cs KYBALOVÁ, Ludmila. In: Databázeknih.cz [online]. 2008 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/ludmila-kybalova-8067 STULÍROVÁ, Markéta. Malíř Petr Skácel tvořil bez nároku na slávu. In: Brněnský deník.cz [online]. 2014 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: Malíř Petr Skácel tvořil bez nároku na slávu Zdroj: http://brnensky.denik.cz/kultura_region/malir-petr-skacel-tvoril-bez-narokuna-slavu-20140925.html Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola Brno [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.ssudbrno.cz/stredni-skola/historie-francouzska/ Tapiserie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tapiserie ČAPKOVIČOVÁ-KOCÁKOVÁ, Marcela. In: Jihomoravský kraj [online]. Brno [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://www.jizni-morava.cz/objekt/40196-capkovicova-kocakova-marcela ČAPKOVIČOVÁ-KOCÁKOVÁ, Marcela. In: Informační systém abART - full verze: Plná verze Informačního systému abART [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://abartfull.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=studium&IDosoby=46984 ŠVARC,

Michal.

In: ABART [online].

[cit.

2016-05-04].

Dostupné

z:

http://www.isabart.org/person/60551 SOUKUPOVÁ, Jana. Měl být návrhářskou hvězdou. Výstava připomíná vizionáře Michala Švarce. In:Idnes.cz: Brno a jižní Morava [online]. 2016 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/michal-svarc-vystava-na-hrane-v-moravske-galerii-fue-/brnozpravy.aspx?c=A160314_2232325_brno-zpravy_tr In: Informační systém abART - full verze: Plná verze Informačního systému abART [online]. [cit.

2016-05-04].

Dostupné

z:

http://abart-

full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=pusobeni&IDosoby=60705 La GALLERY: NOVESTA [online]. Praha [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://lagallery.cz/ 47

Móda zahájí slovenské dny. In: ČESKOBUDĚJOVICKÝ deník.cz [online]. 2014 [cit. 2016-0504]. Dostupné z: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/moda-zahaji-slovenskedny-20140218.html VONKOMEROVÁ, Andrea: oděvní výtvarnice. In: Informační systém abART - full verze: Plná verze Informačního systému abART [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://abartfull.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=studium&IDosoby=93797 HOFBAUER, Jiří. Ether podzim/zima 2016. MENSTYLE [online]. 2016 [cit. 2016-05-04]. ISSN 1804-3690. Dostupné z: http://www.menstyle.cz/ Upm. Upm [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné z: http://www.upm.cz/ Severočeské

muzeum

v

Liberci:

[online].

[cit.

2016-10-23].

Dostupné

z:

http://www.muzeumlb.cz/?page=omuzeu Moravska-galerie [online]. [cit. 2016-10-23]. Dostupné z: http://www.moravskagalerie.cz/moravska-galerie/o-galerii/historie.aspx Muzeum

města

Brna

[online].

[cit.

2016-10-23].

Dostupné

z:

http://www.spilberk.cz/muzeum-mesta-brna/historie-mumb-2/ Petr Kalouda [online]. [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: http://www.petrkalouda.cz/petrkalouda-2/

48

5

5.1

PŘÍLOHY

Jiřina Strýčková

*8. 12. 1946 Brno Textilní výtvarnice, akademická malířka Studia: 1962 – 1963 Učňovská škola textilní, Brno, učební obor Tkadlec s dvouletou učební dobou 1964 – 1967 Střední průmyslová škola textilní, Brno, výtvarně-technický obor 1967 – 1973 Vysoká

škola

uměleckoprůmyslová,

Praha,

ateliér

textilního

výtvarnictví Zaměstnání: 1973 – 2012 Výtvarný pedagog na Střední průmyslové škole textilní v Brně Samostatné výstavy: 1981 Tapiserie (s J. T. Strýčkem), Dům umění, Brno 1981 Tapiserie (s J. T. Strýčkem), GALERIE, Česká Třebová 1982 Tapiserie (s J. T. Strýčkem) Dům umění, Hodonín 1988 Tapiserie obrazy, Dům kultury, Břeclav 1996 Oděvy z ručně tkaných látek, galerie helix, Zlín 2000 Kresby a vázané koberce, Galerie Podkova, Olomouc 2001 Kresby a textilní tvorba (s I. Komárkem), galerie Podkova, Olomouc 2002 Kresby a oděvy, Severočeské muzeum v Liberci, Liberec 2003 Kresby a oděvy, Regionální muzeum, Jílové u Prahy 2005 Příběhy – výstava kreseb, Galerie Žlutý kopec, Brno 2013 Kresby, Galerie Pekařská, Brno Od roku 1974 účast na kolektivních výstavách v Česku i zahraničí

Prezentace na módních přehlídkách: 1995 Brno, BVV, Mezinárodní veletrh módy Styl 49

Ostrava, Móda Moravia 1996 Třinec, Kulturní dům Trisia Praha, Betlémská kaple Brno, Besední dům; Mode Collection s Terezkou Maxovou 1997 Brno, BVV, Mezinárodní veletrh módy Styl 1998 Praha, Obecní dům, I. salon impress Praha, Mánes Brno, Mezinárodní veletrh módy Styl 1999 Praha, Bertramka, Hledání ztracené elegance Ostrava, Dům umění Praha, Žofín, Večer českých výtvarníků 2000 Mikulov, Zámek Zámek Hranice na Moravě Šumperk, muzeum Český Těšín, Divadlo 2001 Valašské Meziříčí, Zámek Žerotínů 2002 Český Těšín, Divadlo 2003 Třinec, Kulturní dům Trisia 2004 Jílové u Prahy, Zvláště pláště 2005 Valašské Meziříčí, Zámek Žerotínů

Zastoupení ve sbírkách: Moravská galerie v Brně Muzeum města Brna Uměleckoprůmyslové museum v Praze Severočeské muzeum v Liberci Soukromé sbírky

Volná tvorba: Klasický gobelín, filmtisk, návrhy ručně vázaných koberců a kelimů, oděvy z ručně tkaných látek, kresba 50

5.2

Úspěšní studenti

Mezi obzvlášť úspěšné studenty, absolventy Střední průmyslové školy textilní v Brně v oborech Návrhářství a modelářství oděvů včetně scénického kostýmu a Oděvní a textilní design patří:

1980 - Marcela Flekáčková Kocáková Čapkovičová dnes známá jako akademická malířka a vedoucí oboru oděvní design ve společnosti SŠUDSM a VOŠ BRNO. Vystudovala Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Je vynikající designérkou a módní návrhářkou, získala ocenění Vynikající výrobek a Dobrý design, účastnila se řady kolektivních výstav zaměřených na oděv a šperk.

– Helena Halasová Štouračová vystudovala scénografii na divadelní fakultě v Praze. Dnes je výtvarnice, scénografka a kostýmní výtvarnice, která působí v Jihočeském divadle Continuo. Michal Švarc byl vynikající výtvarník, fotograf, módní návrhář a publicista. Vytvořil kolekci pro personál čs. pavilonu na EXPO 1992 v Seville. Snažil se o prolomení zavedených šablon v oblékání a to především v pánské módě. Ve svých 33 letech zemřel na rakovinu. 1985 – Zita Švířová vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, spolupracovala se Zdeňkem Křížkem na pánských i dámských modelech pro firmu Faust. Později začala navrhovat pod vlastní značkou – zítra. 1987 Andrea Vonkomerová vystudovala Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Oděvnímu designu zůstala věrná, účastní se přehlídek a navrhuje vlastní kolekce.

51

1988 Monika Drápalová na studium Střední průmyslové školy textilní v Brně navázala studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze - v ateliéru oděvní tvorby. Dále pokračovala Mimořádným studiem DAMU – obor alternativní divadlo, absolvovala také stáž na Nottingham Polytechnic, v Ateliéru módy a textilu v Anglii. Nyní je Monika Drápalová světově uznávanou módní návrhářkou, jejíž módní přehlídky jsou k vidění nejen v Praze, ale také v Paříži, Lyonu či New Yorku. 1990 Michaela Bakotová vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a Divadelní akademii múzických umění. V oboru módního návrhářství je velmi úspěšná, získala řadu ocenění. Účastní se velkého množství módních přehlídek, vytváří autorské módní kolekce, reklamní oblečení či kostýmy pro taneční představení a hudební skupiny. 1993 Petr Kalouda vystudoval Technickou univerzitu v Liberci. Dnes působí jako pedagog na Střední škole umění a designu, Vyšší odborné škole. Současně tvoří autorské kolekce, které prezentuje na prestižních přehlídkách v rámci Prague fashion Week či na mezinárodním veletrhu STYL & KABO v Brně. 1994 Eva Vontorová je módní návrhářka a designérka, která v současnosti působí pod autorskou značkou Ether, jež produkuje luxusní kožené doplňky. Tato značka klade důraz na kvalitní materiál a řemeslné zpracování. 1997 Michaela Vratníková absolvovala obor Design oděvu a obuvi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2005 založila s designérem Petrem Mikoškem studio BOA. Spolupracuje s řadou firem a podílí se na tvorbě módních kolekcí. 2001 Zdeňka Imreczeová vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou – Ateliér módní tvorby, poté strávila rok zahraniční stáží na École supérieure des arts appliqués Duperré v Paříži. Nyní pracuje pod vlastní módní značkou Imreczeova.

52

5.3

Obrazová dokumentace

1. Jiřina Věchtová 1965 – figurální kreslení, 2. ročník

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

53

2. Střední průmyslová škola textilní – Jiřina Strýčková u obhajoby maturitní práce svého žáka Zdeňka Křížka, v roce 1983

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

54

3. Realizace gobelínu Lužní les, spolupráce s J. T. Strýčkem, kolem roku 1976

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

55

4. Dámský plášť na přehlídce Styl a Kabo, 1995

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

56

5. Pánský kabát, kolem roku 2000

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

57

6. Dámský model pončo a sukně, kolem roku 2002

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

58

7. Dámský kostýmek sako + sukně, 2004

8. Dámský kabát, 2004

Obě fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové 59

9. Detail dámského ponča, kolem roku 2004

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

60

10. Detail pánského kabátu, kolem roku 2003

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

61

11. Vzorky látek autorčina návrhu

62

Skeny vzorků látek

63

12. Kresby, kolem roku 2005

64

65

66

67

68

Veškeré kresby pochází z kalendáře - Jiřina Strýčková kresby 2014, jejž vlastním nákladem vydala Galerie Pekařská

69

13. Dětský model studentky Marie Jandorové, 1980

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

70

Dětský model studentky Marie Jandorové, 1980

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

71

14. Model náročného provedení studentky Zdenky Imreczeové, 2001

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

72

15. Maturitní práce studentky Zdenky Imreczeové, 2001

Fotografie ze soukromého archívu Jiřiny Strýčkové

73