MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu
Psychomotorické programy pro děti předškolního věku Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Gabriela Janíková
Lucie Svítková ASAK/Občanská výchova
Brno, 2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně 13. prosince 2014
………………………. Lucie Svítková
Poděkování Ráda bych chtěla poděkovat své vedoucí práce Mgr. Gabriele Janíkové za trpělivost, ochotu, čas a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Také děkuji paním učitelkám z MŠ ve Starém Lískovci, kde jsem mohla provést svůj psychomotorický program. A dále děkuji paní Mgr. Dagmar Trávníkové Ph.D. a organizaci Cvičeníčko za půjčení psychomotorických pomůcek a materiálu, bez kterých bych program nemohla uskutečnit.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1
PSYCHOMOTORIKA ................................................................................... 7 1.1
Pojem psychomotorika ............................................................................. 7
1.2
Základní pojmy v psychomotorice ........................................................... 9
1.2.1
Motorika .......................................................................................... 10
1.2.2
Hrubá motorika ............................................................................... 11
1.2.3
Jemná motorika ............................................................................... 11
1.3 2
3
4
Vznik a vývoj psychomotoriky .............................................................. 12
OSOBNOST DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU ....................................... 14 2.1
Psychomotorický vývoj .......................................................................... 14
2.2
Tělesný vývoj ......................................................................................... 15
2.3
Vývoj kognitivních procesů a vnímání................................................... 16
2.4
Sociální vývoj ......................................................................................... 18
2.5
Nesrovnalosti ve vývoji .......................................................................... 19
PEDAGOGICKÉ ZÁSADY A PRINCIPY V PSYCHOMOTORICE ........ 21 3.1
Cíle psychomotoriky .............................................................................. 21
3.2
Herní zásady psychomotoriky ................................................................ 21
3.3
Didaktické zásady psychomotoriky........................................................ 23
3.4
Motivace ................................................................................................. 24
3.5
Psychomotorické pomůcky .................................................................... 25
3.6
Hra v psychomotorice ............................................................................ 26
Praktická část ................................................................................................ 36
ZÁVĚR ................................................................................................................. 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................... 54 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................... 57 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................... 58 RESUMÉ .............................................................................................................. 59
ÚVOD V dnešní uspěchané době, kdy si děti hrají více na počítači, než venku se svými vrstevníky je těžké vychovat všestranného, hravého a bystrého jedince. Výchovu nám stěžuje moderní technika a pořád lepší a zajímavější hračky. Stále ale na dítě má nevyšší vliv lidský faktor. I když už se u nás psychomotorika rozšířila kolem devadesátých let minulého století, stále spoustu lidí neví co to psychomotorika je, jak ji mohou využít pro výchovu svého dítěte nebo jaký kladný dopad má na děti. I já sama, než jsem začala studovat na fakultě sportovních studií jsem toho o psychomotorice moc nevěděla. Se začátkem mého studia jsem začala pracovat jako výpomoc pro organizaci ,,Cvičeníčko“, kde s dětmi cvičíme základy gymnastiky a používáme i spoustu psychomotorických pomůcek a metod. Zde jsem poprvé začala přemýšlet o tom, že bych se ráda psychomotorikou zabývala více a to právě ve své závěrečné práci. Když jsme potom měli na fakultě přímo předmět ,,psychomotorika“ bylo více méně rozhodnuto. Hodiny mě velmi bavily a nejen mě. Všichni moji spolužáci byly z těchto hodin nadšení a já viděla, jak lehce se člověk může zase vrátit do dětství. Spoustu her jsme znali, ale ani jsme netušili, že mají tak pozitivní vliv na rozvoj dítěte. Naopak jiné hry pro nás byli premiérou a s některými psychomotorickými pomůckami jsme se do té doby nesetkaly. O to víc to pro mě bylo zajímavé. Poznávat nové hry, pomůcky ke hrám, své spolužáky díky těmto hrám a zatím pro mě neznámé pocity a jiné ,,já“. Když já sama jsem měla z her takový dobrý pocit, chtěla jsem zjistit, jak takové hry prožívají děti. Proto jsem se tedy rozhodla sepsat tuto práci, vytvořit si svůj vlastní psychomotorický program a aplikovat ho na děti předškolního věku. Děti jsou věrní posluchači, a protože s nimi už pracuji nějakou dobu, rozhodla jsem se aplikovat program právě na ně. S dětmi moc ráda pracuji, nejen že Vás dokáží svoji bezprostředností překvapit, ale také Vám dodají spoustu pozitivní energie a radosti, která za to úsilí, které je třeba vynaložit při jakékoli práci s dětmi, stojí. V mé práci se tedy v první kapitole dozvíte základní pojmy a informace o tom, co to psychomotorika je, v druhé kapitole si povíme něco o vývoji dětí předškolního věku, ve třetí kapitole se už přímo dozvíte důležité zásady, motivaci
5
a seznámení se hrou jako takovou. V této části také naleznete příklady psychomotorických her a psychomotorických pomůcek, které Vás mohou inspirovat pro sestavení vlastního programu. A v poslední čtvrté kapitole už je přímo můj psychomotorický program, který jsem použila ve školce ve Starém Lískovci.
6
1
PSYCHOMOTORIKA
1.1 Pojem psychomotorika Pojem psychomotorika vyjadřuje úzkou spojitost a vzájemný vliv motoriky a psychiky. Zahrnuje pohyby, které jsou odrazem a vyjádřením psychiky člověka. (Szabová, 2001, p. 10) V psychomotorice poukazujeme na spojení psyché (duševní proces) a motorika (tělesný proces). (Hermová 1994) Psychomotrika se soustřeďuje nejen na rozvoj pohybových schopností, na tělesnou zdatnost, ale také na společenskou a psychickou složku naší osobnosti. (Adamírová 2003) Například Blahutková (2007) uvádí, že termín psychomotorika označuje pohybovou výchovu a je to forma pohybové aktivity, která se zaměřuje na prožitek z pohybu. Toto cvičení by mělo být hravé, cílené, odpovědné a zábavné. Děti se díky psychomotorice mohou lépe poznat a ztratí ostych. Psychomotorika klade důraz na uvědomování si vlastních pocitů, rozvíjí schopnosti vcítit se do druhých, snažit se je pochopit a respektovat. Při psychomotorice by měli vznikat příjemné pocity a děti by měly mít chuť se dál poznávat a hrát si. (Adamírová 2003) Podle Trávníkové (2007) je psychomotorika obor, kde můžeme naleznout propojenosti s mnoha dalšími vědními disciplínami jako pedagogika, psychologie, sociologie, fyziologie, etika, estetika, sexuální výchova a filosofie. Jako první bych uvedla pedagogiku, která je důležitá k nápomoci rozvoji dítěte již od útlého věku. Je důležitým diagnostickým materiálem. Díky psychomotorickému cvičení, lze poznávat povahu a osobnost dítěte a pedagog tak může lépe s dětmi spolupracovat. Psychologie - díky psychomotorickému cvičení poznáváme, ale i částečně rozvíjet osobnost dítěte po všech jeho stránkách. Ve hře lze na dítěti sledovat projevy úzkosti, strachu, temperamentu, obavy, prožitku ze hry a netradičním
7
materiálem,
z vnímání
vlastního
těla
a
jiné.
Prostřednictvím
nějakých
psychomotorických činností jde osobnost poznávat, ovlivňovat a lze pomoci jí řešit obtížné situace. Sociologie - pomocí psychomotorické činnosti působí na rozvoj dítěte to, jak se bude chovat ve společnosti, komunikovat, zvládat stresové situace. Některé činnosti dítě vykonává ve dvou, proto je jednodušší navázat spontánní kontakt, seznámit se nebo otrkat. Fyziologie - psychomotorické činnosti působí kladně pro zdraví člověka. Dbá se zde na správné držení těla, využívá aerobních i anaerobní činnosti k posílení zdraví. Ovlivňuje svalový systém, dýchací systém, srdeční a oběhový systém. Etika - všechny psychomotorické činnosti mají vliv na morální chování osobnosti dítěte. Rozvíjí mezilidské vztahy a pomáhá v komunikaci. Děti se učí ,,oční“ komunikaci, k naslouchání dalším dětem a umožnit druhým mluvit. Estetika - prostřednictvím psychomotorických činností rozvíjíme u dětí vnímání, estetické vnímání, prožitky krásy lidského pohybu. Děti se učí rozeznávat barvy (díky různým pomůckám), učí se rytmu díky puštěné hudbě. Skvěle se rozvíjí fantazie díky různým hrám, u kterých dítě musí přemýšlet a takzvaně ,,vařit z vody“. Sexuální výchova - díky hrám ve dvojicích se děti učí poznávat i jiné pohlaví než to své. Ztratit ostych prostřednictvím komunikace, zrakem, sluchem nebo i hmatem. Pedagog by však měl dodržovat určité zásady hlavně u ostýchavých dětí. Můžeme zde podchytit i agresivní chování případně projevy sexuálního násilí. Filosofie
-
díky
psychomotorickým
činnostem
můžeme
přispět
k rovnováze osobnosti dítěte po stránce spirituální. Dítě se učí hledat si smysl života a jeho naplnění. Samotný pohyb i psychomotorika vyvolávají vylučování endorfinů, které kladně působí na organismus. (Blahutková,2003)
8
1.2 Základní pojmy v psychomotorice Těsné spojení mezi motorikou a psychikou nám vytváří právě psychomotorika. Má v sobě mnoho oblastí, které se navzájem doplňují a protkávají. Patří sem neuromotorika, senzomotorika a sociomotorika. (Szabová, 1999) Neuromotorika – je motorická výkonná složka obsáhle pojmuté psychomotoriky. Obsahuje pohybové aktivity podmíněné i nepodmíněné, reflexní, volní i mimovolní pohybovou aktivitu bez ohledu na druh podnětu, který ji vyvolává. Neuromotorika obsahuje i jiné okruhy a to jemnou motoriku, hrubou motoriku, koordinaci pohybů, tělesné schéma, rovnováhu a orientaci v prostoru. Senzomotorika - představuje spolupráci vnímání a pohybu. Jsou to postupy, které slučují oblast receptorů a senzomotorického vnímání s oblastí motoriky v rámci psychické regulace chodu člověka. Senzomotorika dává najevo motorickou akci nebo reakci jednotlivce na podněty, které objeví pomocí zraku, sluchu, hmatu, čichu, chutí atd. Sociomotorika – představuje pohybové chování, které se odráží na existenci člověka v určitých sociálních skupinách, ve společenské oblasti a ve společnosti jako celku. Jsou to motorické odpovědi jedince na popud ze sociální sféry. Patří sem pohyb a chování jednotlivce v rodině, ve škole, mezi vrstevníky, v práci, ale také v určitých skupinách jako jsou děti, mládež, staří lidé, lidé jakéhokoliv postavení, různé sexuální orientace atd. Sociomotorika je tedy předpoklad pro sociální komunikaci. Tyto všechny části psychomotoriky od sebe nemůžeme rozdělit, protože spolu souvisejí a navzájem se doplňují. Kdežto když pracujeme s jedincem nebo celou skupinou je obvykle potřeba zaměřit se na určitou oblast. (Szabová, 1999)
9
1.2.1 Motorika
V další části bych ráda objasnila problematiku motoriky, jako celku, abychom se dále mohli zabývat i jejími částmi a dostali se tak až samotnému vývoji dítěte. Na pohyb narážíme každým dnem. Patří mezi nejvýznamnější podmínky existence hmoty a je hlavní známkou života organismu. Díky motorice můžeme růst, vyvíjet se, dozrávat a formovat se. Motorika člověka nám shrnuje pohybové předpoklady, které společně s psychickými a konstitučními faktory dovolují člověku rozličné pohybové činnosti. Tyto složky se podílejí na pohybu člověka: konstituční činitelé (stavba těla) - vytváří biomechanické předpoklady pro pohyb motorika (hybnost) - představuje potenciální pohybové předpoklady psychické činitele - podílí se na výběru, řazení a usměrňování pohybů (Szabová, 1999)
Motorika a emoce Každý jedinec může sám na sobě pozorovat toto spojení. Spadá sem například: držení těla, chůze a výraz obličeje. Ze všech těchto věcí můžeme poznat jak se člověk zrovna cítí, nebo v jakém je psychickém rozpoložení. U dětí je toto ovlivňování psychiky a motoriky ještě více znát. Když je šťastné tak se směje, poskakuje, běhá sem a tam, naopak když je smutné brečí, vzteká se, nevnímá okolí a nekomunikuje. Motorika a poznávací procesy Takzvané kognitivní (poznávací) oblasti existují především v dětském věku. Je to úzké sepětí motoriky a vnímání, různé představy, myšlení či poznání. Právě na dětech se toto chování dá pozorovat nejlépe, kdy dělá určitou věc a stále se snaží vymýšlet nové způsoby a experimentuje.
10
Motorika a sociální chování Samozřejmě i mezi motorickým a sociálním chováním existuje velmi úzké spojení. Velké množství dětí totiž navazuje kontakt s ostatními právě přes nejrůznější motorické aktivity. Můžeme to sledovat například na pískovišti, kde děti mají své hračky. Jiné dítě si chce jeho hračku půjčit a musí se zeptat nebo alespoň navázat nějaký kontakt. Začnou se strkat, hladit, házet po sobě písek. Mezi dětmi také funguje sociální uznání, které souvisí s motorikou. Protože děti ještě nemají jakési postavení ve společnosti jako dospělí, těší se uznání a obdivu právě díky motorickým aktivitám- šplh, běh, skok. Ty děti, které se bojí zapojit jsou většinou na okraji dětské skupiny. (Hermová 1994)
1.2.2 Hrubá motorika Hrubou motoriku řadíme do oblasti neuromotoriky. Zařazujeme sem pohyby horních i dolních končetin a celého těla takže například- lezení, chůze, sed, leh, chytání, házení. Také různé polohy našeho těla, jako jsou běh, houpání, nošení atd. V raném věku hrubou motoriku můžeme procvičovat například tím, že dítě učíme sedat,
chodit, lézt.
V předškolním
věku dítěte navazujeme ve
zdokonalování těchto zručností, ale přidáváme i další cviky - skákání, běhání, přelézání. S dětmi v mladším školním věku stále procvičujeme to, co už se naučily a zvládají, ale dále je motivujeme a učíme nové pohybové zručnosti, ke kterým přidáváme složitější prvky. (Szabová, 1999) 1.2.3 Jemná motorika Tato oblast se soustřeďuje na seskupení „jemných“ pohybů. Řadíme se pohyby prstů, pohyby tváře (mimika), pohyby mluvidel a jazyka (orotomotorika). S jemnou motorikou začínáme s dětmi již v raném věku a pokračujeme i dál u předškolních dětí a dětí v mladším školním věku. Nejčastěji s nimi hrajeme zábavné hry, cvičení, říkanky, písničky, protože jsou dětem nejblíže. (Szabová, 1999)
11
Procvičování jemné motoriky by mělo zdokonalit všechny pohyby dětí. Měla by je usměrňovat a zakomponovat do nich jemnost. Děti poté můžou lehčeji a přesněji pracovat. (Doyon, 2003)
1.3 Vznik a vývoj psychomotoriky Vznik psychomotoriky je datován ve dvacátých letech ve Francii v rámci léčebné tělesné výchovy. Rozvíjela se z francouzských zvyklostí normálního tělocviku, rytmické gymnastiky, rozličných směrů a pantomimy za pomoci doktorů, terapeutů, ale i psychologů a sociologů. V padesátých letech psychomotoriku začal používat J.Kiphard ještě v psychiatrické léčebně v Německu (SRN). Od té doby došlo k velkému vývoji a psychomotorika se snažila zařídit podmínkám společenským a ekologickým za přispění tělovýchovných pedagogů odlišných typů škol, doktorů, psychologů, sociologů i terapeutů. Zimmer (2006) udává ve svojí knize, že v současné době má psychomotorika dvě podstatné větve: lékařskou a pedagogickou. V rámci té druhé se setkáváme s psychomotorikou na mateřských, obecných a zvláštních školách. Také v zájmové tělesné výchově a v různých sdružení dětí i starších lidí. U nás v ČR se psychomotorika začala rozvíjet až roku 1990. Její vývoj podporovala dnešní Unie zdravotní tělesné výchovy při ASPV pořádáním seminářů s lektory z cizích zemí.. Lucembursko, jako první země nám pomohla s vyškolením našich pěti lektorů na čtyřech seminářích v Lucembursku a také první psychomotorické pomůcky pochází právě z Lucemburska. Po založení sekce psychomotoriky při Unii zdravotní TV došlo k navázání užších kontaktů s Asociací pro rozvoj psychomotoriky SRN, která se projevují jak v množnosti dalšího vzdělávání lektorů, v doplňování učebních pomůcek, příruček, učebnic, videokazet atd.. Zásluhou T. Irmischera se zástupci naší sekce psychomotoriky zúčastnili založení Evropského sdružení pro rozvoj psychomotoriky (1994). Tato spolupráce pokračuje a prohlubuje se např. s Rakouskem.
12
Sekce psychomotoriky se však především zaměřuje na podporu rozvoje psychomotoriky u nás pořádáním seminářů pro učitele, cvičitele, vychovatele v různých oblastech naší země, uveřejněním informačních a metodických článků. (Adamírová 2006)
13
2
OSOBNOST DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Předškolní fáze začíná ve třech letech života dítěte a je datován zhruba do
jeho šestého věku. Tato fáze nekončí jen fyzickým věkem, ale hlavně sociálně, kdy dítě nastupuje do školy. Nástup do školy je spjatý s věkem dítěte, ale dítě může mít odklad až o dva roky. Mezi typické rysy předškolního věku určitě patří, že dítě se pomalu odpoutává od svých rodičů, rozvíjí různé činnosti, osvojuje si běžné normy chování, poznává obsah rolí a neposlední řadě se zlepšují jeho komunikační schopnosti. Dítě se musí naučit překonat zábranu v prelogickém a egocentrickém myšlení a až potom je schopné zahájit školní docházku. (Vágnerová 2000)
2.1 Psychomotorický vývoj Většina dětí ve třech letech už umí běhat, házet míčem, skákat a to i snožmo, ovládat tříkolku, lozit po žebřinách a rozvijí se u nich udržování rovnováhy, i když stoj na jedné noze je stále pro některé tříleté děti těžké. Často už dokáží stavět různé věže z kostiček a čím dál tím víc je baví kreslit, vymalovávat nebo čmárat nejen na papír. Děti se také zdokonalují v koordinaci, jsou hbité a rychlé. Dokáží vstřebávat to, co po nich chcete, snaží se o náročnější pohyby, kde se především musí dobře soustředit, dbát na koordinaci a procvičují tak jednotlivé svaly nebo svalové skupiny. Vývoj pohybových schopností má určitou propojenost- hrubé a jemné motoriky, motorika mluvidel a očních pohybů. (Bednářová, Šmardová 2006) Hrubá motorika pomáhá k rozvíjení mobility a přesnosti pohybů. Ovlivňuje různé schopnosti jako je rychlost při běhu, poskakování, lezení. Děti díky hrubé motorice dokáží chodit do i ze schodů a to i se střídáním obou nohou, kotrmelce, udržet rovnováhu na rů zných pomůckách (bosu, čočka, kladina), chytat i házet míč. Na konci předškolního období už by děti mohly zvládat základy jednotlivých sportů, jako například plavání, jízda na kole, bruslení, lyžování, míčové sporty nebo základy gymnastiky.
14
Pohyby rozvíjející jemnou svalovou koordinaci, hlavně drobného svalstva řadíme do jemné motoriky. Dítě se díky jemné motorice dokáže obsloužit- práce s příbory, čištění zubů, různé úchopy, práce s nůžkami. Děti ve školce zvládají už stavět stavebnice, puzzle. Zapojují se do ručních prací, osahávají si různé materiály jako třeba plastelína, lepidlo, písek a i do dalších činností, ke kterým je potřeba trpělivost a pečlivost. (Čepičková, Wedlichová a kol. 2005) Postupně, jak dítě začíná s ručními pracemi a cvičením grafomotoriky, je dobré poznat lateralitu dítěte. Zaměřujeme se hlavně na lateralitu ruky a oka. Musíme si však uvědomit, že lateralizace je proces postupný. Na začátku vývoje si dítě ještě ruce střídá, je to projev toho, že ani jedna ruka není ještě dominantní. Postupně však dítě začíná upřednostňovat jednu ruku před tou druhou. Kolem čtvrtého roku života je už lateralita celkem viditelná. (Bednářová, Šmardová 2007)
2.2 Tělesný vývoj Předškolní dětí hodně rychle nabývají na váze a výšce. Jsou tedy čím dál tím lépe schopné intenzivnějšího tělesného pohybu. Průměrná výška předškolních dětí je zhruba 96,5 cm až 101,5 cm. U tříletých dětí jsme schopni odhadnout výšku, které dosáhne v dospělosti. U dívek je jejich výška ve třech letech asi 57% jejich výšky v dospělosti a u kluků je to zhruba 53%. Co se týče váhy, tak je to asi 1,4kg až 2,3kg nabraných za rok a jejich průměrná váha je okolo 13,6kg - 17,2kg. Tepová frekvence se pohybuje okolo 90-110 tepů za minutu a co se týče dechové frekvence je to zhruba 20-30 nádechů a výdechů za šedesát sekund. Obvod hrudníku dítěte bývá totožný jako obvod hlavy. Ruce většinou rostou pomaleji než nohy, takže díky tomu vypadá předškolák dospělejší a vytáhlejší. Bříško už není tak vystouplé a stoj je vzpřímený. Předškolní děti mají všechny mléčné zoubky a denně by měly mít příjem asi 1500kalorií. Dávat by si rodiče měly určitě pozor na různé ortopedické poruchy a kosterní onemocnění. Pro malé děti je nejdůležitější pravidelný režim. Dítě by si mělo osvojit jakýsi rytmus, který by mělo dodržovatspánek, bdění, jídlo, odpočinek a samozřejmě hry a legrace. (Allen, Marotz, 2005)
15
2.3 Vývoj kognitivních procesů a vnímání Kognitivní procesy jsou všechny mentální postupy, které mohou být vědomé i nevědomé, racionální ale i iracionální. Dítě díky těmto procesům dokáže mnohem lépe poznat svět kolem sebe a v předškolním období je vývoj těchto procesů velmi silný. U dítěte pozorujeme vývojové specifika. Rozvíjí se dětská fantazie, představivost, kreativita, díky nimž dítě lépe prožívá hry, ale také pozornost, vnímání, myšlení, cítění nebo intuice. Tyto procesy má každé dítě jiné podle jeho zkušeností a vývoji nervové soustavy. (Čepičková, Wedlichová a kol. 2005) Vnímání u dítěte je postupné, dítě po nějakém čase začne samo upozorňovat na detaily a vnímat je. V rozvoji vnímání jsou mezi dětmi značné rozdíly. Za nejdůležitější smysl je považováno zrakové vnímání. Je spjato s uvědomování si barev, postav, rozeznávání pozadí, částí nebo celků. Dítě díky zraku lépe získává informace a dokáže je zpracovávat. Nezbytná součást zraku je i zlepšování očních pohybů. Základní prvek pro vývoj mezilidských vztahů a prostorových představ je senzomotorické vnímání. Pod vnímáním prostoru si můžeme představit porovnávání velikosti předmětů, odhadování a zapamatování si vzdálenosti, to jak jsou uspořádány určité věci v místnosti nebo dokázat vnímat prostor třemi osami (horno-dolní, předo-zadní, pravo-levou). Toto vnímání má už určité spojení s vnímáním časovým. Vnímání času je u dítěte rozvíjeno hodně pomalu. Předškoláci totiž žijí hlavně přítomností a ještě nejsou schopni přemýšlet nad budoucností či minulostí. Dítě tedy vnímá čas, který je vymezen nějakou činností či událostí, která ho obklopuje a stále se střídá. Samozřejmě čím delší dítě prožívá časový úsek, tím těžší je pro něj si představit opravdovou délku trvání. S pojmem ubíhání času také souvisí vnímání časové posloupnosti. Když se zaměříme na sluchové vnímání, tak převážně musíme sledovat úroveň fonematického uvědomování. Toto uvědomění je důležitým faktorem při rozvíjení řeči a čtenářských dovedností.
16
Předškolní děti získávají postupně
hodnostnější rozlišení zvuků, zvedá se úroveň vnímání osob a prostředí. Děti si díky tomu dokáží spojovat určité věci, lépe naslouchat, rozvíjet sluchovou analýzu a v neposlední řadě dokáží vnímat rytmus a postupně si vytváří hudební sluch. (Bednářová, Šmardová 2007) Rozvoj paměti u předškolních dětí je charakterizován citovostí, živelností a obrazností. Na začátku předškolního období si děti pamatují věci pouze bez úmyslu, naopak později už děti věci vnímají lépe a zaznamenávají si věci do paměti s úmyslem. V tomto období se už také rozvíjí zásadní podmínky pro systematické učení. S věkem roste i objem paměti a rozvíjí se trvání paměti. Paměťové postupy jsou realizovány mechanicky, ale logiku je potřeba rozvíjet. (Čepičková, Wedlichová a kol. 2005) V předškolním období se myšlení vyvíjí ve všech podobách. Všechny myšlenkové operace se postupně vylepšují například: analýza, syntéza, srovnávání nebo třídění. Mezi hlavní znaky patří pořád určitost, názornost. Děti stále nesvedou pochopit myšlením něco, k čemu nemají dost smyslových údajů. Děti většinou myslí nekoordinovaně, útržkovitě a nepropojují si určité souvislosti, protože si dokáží všimnout pouze jedné vlastnosti daného objektu a kvůli tomu jim chybí komplexní přístup. Myšlení u většiny dětí je egocentrické, což znamená, že děti jsou většinou zvyklé si upravovat realitu, tak aby ji ony samy pochopily co nejlépe a byla pro ně přijatelná. (Čepičková, Wedlichová a kol. 2005) Můžeme tedy říct, že kognitivní vývoj předškoláka se vyznačuje hlavně názorným myšlením. Děti dokáží popsat slovy jednoduché pojmy, pouze však jen ty, které mají omezené vlastnosti a děti jim tedy porozumí. Jsou také schopny si samy některé věci vyvodit nebo usoudit nějaký závěr, ale opět jen ty věci, které dokáží vnímat a to především zrakovými smysli. Toto přemýšlení je ovlivněno názorným poznáním, říkáme mu tzv. předoperační myšlení, protože není ovlivněno logikou. (Čáp, Mareš 2007)
17
2.4 Sociální vývoj Vágnerová (2000) o začleňování dítěte do společnosti uvádí že, tento proces je hlavně díky rodině. Dítě vidí ve své rodině vzor, snaží se opakovat jisté věci, poznávat skrze rodinu co je a není správné. Postupně se s tímto chováním ztotožňuje. Jakmile dítě však začne navštěvovat i předškolní zařízení, už nemá vzor pouze v rodičích. Od rodičů se pomalu odpoutává a začíná spolupracovat, ale i bojovat s dětmi v jeho věku. Takže nejen rodiče mají vliv na své děti, ale i děti v jeho věku, paní učitelka ze školy či jiní příbuzní. Matějček (2005) také říká, že rodina je pro socializaci dítěte velmi podstatná, ale ještě větší význam přikládá tomu období, kdy do dětského života vstupují i jiné děti. Říká, že pro dítě je důležité, aby nebylo jen se svojí rodinou zavřené v bytě, naopak je pro dítě velmi prospěšné aby stále přicházelo do kontaktu i s jinými lidmi a samozřejmě i s jinými dětmi. Dítě si tak vlastně buduje nové vztahy a hledá ve svých vrstevnících nové přátelé, později kolegy či lásku. Opravdu
podstatnou
úlohou
v procesu
socializace
má
pro
dítě
v předškolních letech hra. Toto celé období bychom v pořádku mohli označit za období her. Hry by v tomto věku měly tvořit podstatnou část dětského života. (Langmajer, Krejčířová 1998) Tříleté dítě se už opatrně přidává k hrám a skupině dětí, snaží se hodně věcí obkoukat a je vstřícné. Hodně fantazíruje, pod odlišnými předměty si představuje své vlastní věci a používá je symbolicky: malé kuličky mohou být různé potraviny. Většinou si ještě nechce půjčovat své hračky s jinými dětmi a vzteká se, když mu je někdo bere. Čtyřleté dítě se už her nebojí, naopak už bývá velmi společenské, přátelské a rádo se zapojí. Naopak je uražené když se na něj zapomene, nebo hru nemůže hrát. S dětmi se začíná kamarádit a rádo se seznamuje. Od dospělých chce většinou slyšet chválu a uznání, které ho namotivuje k další aktivitě. Pětileté dítě už nemá problém půjčovat své věci jiným dětem naopak je velmi štědré. Je velmi rádo ve společnosti ostatních dětí a snaží se zaujmout svými příběhy nebo rádo vymýšlí různé nápady. Má ve zvyku ochraňovat jiné
18
menší děti. Pořád je nutné jej chválit, samo to vyžaduje a je tak lépe motivováno a jisto sám sebou. (Allen, Marotz 2005) V šesti letech má už dítě většinou svoji hlavu. Zvládá odlišit hru a důležitý úkol, který i samo umí plnit. Uvědomuje si morálku a dokáže samo odmítat nesprávné chování. Do her i společensky náročnějších s pravidly se zapojuje samo a má spoustu nápadů na vylepšení. Dítě se díky složitějším hrám učí motorice, nápaditosti, obratnosti, přemýšlení, navazování sociálních vztahů a především spolupráci s ostatními. Tento věk je velmi kreativní, děti si zkoušejí různé druhy her od pohybových přes různé napodobovací, konstrukční až po námětové. Od lehkých her přistupují se zvědavostí k těm složitějším a rychle se učí. Dokáží pracovat samostatně, ale i ve skupině když se to po nich požaduje. Šestileté děti sice už navazují kamarádské vztahy, ale ty většinou nemají dlouhého trvání a jsou nestálá. V tomto věku už vznikají určité rozdíly v ženských a mužských rolích. (Čáp, Mareš 2007)
2.5 Nesrovnalosti ve vývoji V předškolním věku, kdy mají děti oslabené svaly, může docházet k nesprávnému držení těla. U dětí narážíme na výskyt skoliózy, kyfózy a lordózy. Když tento problém zaznamenáme včas, dá se naštěstí těmto deformacím zabránit. Můžeme se zaměřit přímo na správný vývoj páteře, usměrňovat růst svalů a hlavně vybrat účelné cviky, které budeme pravidelně aplikovat. Také na děti apelovat, aby se naučily nehrbit a vštípit jim zásady správného držení těla. Díky cvičením jde objevit první příznaky vážnějších postižení. Hodně často také díky psychomotorickým hrám můžeme objevit problémy ve vývoji smyslových orgánů jako je sluch a zrak. Když zasáhneme včas, tyto postižení můžeme napravit. (Borová et al. 2006) Slavíková (2010) uvádí, že některé vady jsou dány geneticky. Například po otcích prý dědíme ploché nohy, které poznáme podle upnutí Achillovy šlachy na patní kost. Tuto vadu hodnotíme však až od třech let, protože dříve zde bývá tuková tkáň. Za pomoci cviků tuto vadu jsme schopni téměř odstranit.
19
Dále dominance jedné strany tzv. lateralita je dědičná a do třetího roku života nevyhraněná. Poté je potřeba rozvíjet i tu stranu, kterou má dítě slabší. U vyšších lidí se často vyskytuje skolióza, která bývá také vrozená. Avšak správným cvičeným se tento problém dá téměř odstranit. Jestliže má dítě poruchy se sluchem může to být dáno i zvětšenou nosní mandlí, která tlačí na Eustachovu trubici. U dítěte poznáme, že je méně slyšící, když nereaguje na naše zavolání nebo mluvení. Když děti nemívají zábrany a jsou příliš hyperaktivní, hrozí, že za to může syndrom ADHD, což je vlastně porucha pozornosti. Ta vzniká již před porodem a bohužel se nedá nijak vyšetřit a zjistit tak s předstihem. Tento syndrom většinou odhalí až dětský psycholog. Většinou děti mají špatné pohybové stereotypy, ale naopak jiné i přes tento syndrom bývají obratné. Tento syndrom v dospělosti buď dozraje, a tedy člověk je zcela v pořádku nebo naopak syndrom přetrvává a člověk bývá nějakým způsobem zvláštní. Jestliže tedy máme dobré znalosti, co se týče vývoje dětí, tak snadněji odhalíme nějaké postižení, nemoci či komplikace. Některý z nich mohou být například astma, cukrovka, srdeční vady.
20
3
PEDAGOGICKÉ ZÁSADY A PRINCIPY V PSYCHOMOTORICE
3.1 Cíle psychomotoriky Podle Zimmera(2006) si psychomotorika klade za cíl harmonickou osobnost z pohledu fyzického, psychického i společenského, která dokáže jednat samostatně, cílevědomě, plánovitě, kontrolovaně, ale i vstřícně a ohleduplně, při ponechání své individuality. Adamírová (2006) také píše, že cíl psychomotoriky můžeme pochopit jako bezpodmínečné prožití radosti z pohybu, ze hry a různých tělesných cviků, které vedou k vytvoření tzv. bio-psycho-socio-spirituální pohody člověka. Tento pojem je potom vysvětlen jako vyrovnání biologických potřeb člověka s duševním klidem, uspokojivým postavením v kolektivu, ve společnosti a vírou v životní filosofii i ve smyslu naplňování života, která člověku pomáhá v osobnostním růstu, respektuje individuální rozdíly v cílech i prostředcích života a odpovídá založení člověka. (Blahutková, 2003) V neposlední řadě si psychomotorika klade za cíl naučit člověka vnímat své tělo, prožívat sebe sama, vlastnímu tělu porozumět a umět s ním fungovat. Neustále se s ním seznamovat a naučit se být spokojený. (Adamírová a kol., 2009)
3.2 Herní zásady psychomotoriky Blahutková et.al. (2005) uvádí některé ze zásad pro psychomotorické hry. Je dobré o těchto zásadách vědět, inspirovat se a zhodnotit tak i se svými zkušenostmi. Každou hodinu je dobré si předem rozmyslet a připravit. Pro děti je lepší, když hodiny na sebe navazují. Před každou jednotlivou hrou je důležité, aby se děti seznámily s pravidly, pomůckami a vše dobře pochopily.
21
Všechny pomůcky co budeme potřebovat na danou hodinu, bychom si měly nachystat předem, ať se v hodině již nezdržujme. Měly bychom se ujistit, že nám nic nechybí a že je vše v dobrém stavu. K psychomotorickým hrám patří i hudba. Hudbu musíme správně zvolit jak na rychlejší program, tak i na relaxační část ke konci hodiny. Hudbu je nutné si také předem nachystat. V hodině už pak jen pouštíme hudbu k dané hře. Jestliže hrajeme s dětmi hry, ve kterých mají být ve dvojicích, je vždy nutné, aby se dvojice prostřídaly a tak si vyzkoušely obě role. Když dětem vysvětlujeme, co budeme dělat, je dobré jim nechat určitý prostor na diskuzi, otázky či připomínky. Děti tak ztratí ostych a začnou s Vámi lépe komunikovat. Jestliže hru nehodnotíte je vždy k dobru se zapojit. Děti k Vám začnou mít větší důvěru, bývají aktivnější a hra je více baví. Své svěřence je dobré před hodinou alespoň trochu poznat. Proto na začátek hodiny zařazujeme seznamovací hry. Když děti oslovujeme jejich jmény, získáme si tak jejich důvěru. Hodinu můžeme lépe korigovat a má lepší spád. Po hodině si s dětmi sedněte a pobavte se o všem co jste dělali. Ptejte se, jak se u jaké hry cítily, co jim bylo příjemné a co naopak ne. Díky bezprostředním názorům hned po hodině víte, co do příště můžete zlepšit a jak děti motivovat. A nejspíše nejdůležitější zásada, vždy dávejte na děti dobrý pozor, poskytujte dopomoc a snažte se, aby se děti cítily bezpečně.
22
3.3 Didaktické zásady psychomotoriky
Pro samotnou organizaci psychomotorických her Blahutková et al. (2005) uvádí tyto didaktické zásady: Dětem dáme prostor a začínáme hodinu volnějším způsobem. Mohou se například porozhlédnout po místnosti, osahat si pomůcky apod. Začátek hodiny zahájíme sesednutím do kroužku kolem vyučujícího. Pokud se neznáme tak se každý představí a poví něco málo o sobě. Poté si řekneme něco k první hře. Necháme dětem prostor, aby úkol probraly ve dvojicích či skupině. Vyučující dětem nerozkazuje, snaží se jim být nápomocný, a když je potřeba tak poradí. Děti musí mít jistotu, že se s jejich nápady počítá, že mohou mít svůj názor a tím se tedy podílejí na samotné hře. Zbytečně nepospícháme. Děti by pak mohly být ve stresu a tím bychom narušovali pohodu celého kolektivu. Po jednotlivých hrách si s dětmi opět sedneme a popovídáme si o jejich pocitech ze hry. Snažíme se dvojice i skupinky promíchávat, tak aby se neopakovaly a děti tak přišli do kontaktu se všemi kamarády. Začínáme hodinu nejlépe nejprve bez pomůcek, poté pokračujeme s jednoduchými pomůckami dál po složitější. Nejnovější pomůcky si s dětmi vyzkoušíme a upozorníme je na případné nebezpečí. Snažíme se každé dítě podporovat a chválit. Před ostatními jej neponižujeme tím, že bychom upozorňovali na jeho nedostatky. S každou novou hrou děti získávají nové zkušenosti a poznávají díky nim tak své vlastní tělo.
23
Nezapomeňte, že každá zkušenost, tedy i ta špatná je vždy pro děti přínosná. Dítě se ponaučí z chyb a příště už bude vědět jak se zachovat lépe. Na konci hodiny se opět sejdeme a promluvíme si o celé hodině a našich dojmů z ní.
3.4 Motivace U předškoláků je primární charakteristikou pohybových aktivit vysoká motivační potřeba. Je podstatné na děti působit tak, aby začaly samy chtít hrát hry, protože je to baví a ne proto, aby dosáhly nějakého cíle. To znamená, aby se jejich sekundární motivace, což je ta nepřímá stala motivací primární, tedy tou, z které mají děti radost. Většina děti se učí napodobováním. Tím, že rodiče mají radost z každého pokroku svého dítěte a dbají na jeho rozvoj, je potom dítě více motivováno, roste v něm sebedůvěra a dotvářejí se pohybové schopnosti. (Slavíková 2010) Borová et al.(2006) tvrdí, že komunikace ve skupině musí být pro všechny děti dostatečně zřetelná a dostupná. K psychomotorickým hrám neodmyslitelně patří propojit tělesný vývoj s tím duševním. Proto zařazujeme do cvičení i různé písničky, říkanky nebo pohádky. Další návrh, jak pohybovou činnost namotivovat nám prozrazuje Dvořáková (2002), říká, že je dobré ji nějak dramatizovat a rozvíjet tak další představy. Dětem hodně pomáhá, když při cvičení hraje nějaká hudba. Podporuje tak chuť do hry, ale rozvíjí i fantazii. Pohyb dětí
při hudbě většinou bývá
plynulým a to pomáhá dětem ke kultivovanému chování. Také ve vztahu k ostatním dětem je hudba velmi vhodná, protože se k sobě děti lépe chovají. A samy z pohybu mají hlubší citové zážitky. Jestliže se děti stále nechtějí zapojit do her, je velmi nápomocné pojmenovávat pomůcky a činnosti podle pohádkových postav, zvířátek, věcí co děti mají rády. Na hru samotnou pak můžeme zvolit nějaké téma, které děti
24
zaujme-pohádky, Vánoce, léto, Mikuláš a jiné události, které například právě probíhají. Borová et al (2006) říká, že správně zvolené cvičící náčiní dokáže dítě skvěle namotivovat, protože dítě si v něm může představit nějakou hračku. Nejdůležitější ale je, aby všechny děti hry bavily, aby měly ze hry prožitek, zážitky. Nikdo by se neměl bát, učitelka by měla s každým dítětem otevřeně mluvit o jeho pocitech. Děti je potřeba chválit, nesrážet před ostatními a podporovat je, i když jim něco nejde. Děti by měly získat ve Vás důvěru, tím se i otevřou novým hrám a zkušenostem. Dětem je také dobré nechat prostor pro jejich názory, nechat je si utvářet vlastní příběhy. Fantazií se meze nekladou a s dětmi to platí dvojnásob.
3.5 Psychomotorické pomůcky Psychomotorické pomůcky můžeme rozdělit na běžné a netradiční. Běžné pomůcky většinou najdete v každé domácnosti nebo si je můžete i vyrobit, což děti určitě ocení a velmi je to namotivuje. Jsou z různých materiálů, takže děti si osahají i jiné věci než svoje hračky, na které jsou zvyklé. Většina těchto pomůcek je finančně nenáročná. Spoustu jich například i vyhodíme, v domnění že už nám k ničemu neposlouží. Ale když víme, k čemu je můžeme použít, ušetříme nám tak peníze i přírodu. Mezi běžné pomůcky řadíme například: kelímky od jogurtů, deky, koberečky, gumy, houbičky, kolíčky, noviny, peříčka, PET láhve, pivní tácky, šátky, víčka od PET lahví, roličky od toaletního papíru, provázky a další. Netradiční psychomotorické pomůcky jsou sice o něco nákladnější než ty běžné, ale zase skvěle upoutají dětskou zvědavost. Tyto pomůcky také bývají dost odlišné jak tvarem, materiálem nebo svojí barevností. Děti si tyto pomůcky zamilují, protože se rády učí novým věcem a jsou nadšení z každé nové činnosti. Nějaké netradiční pomůcky lze také vyrobit, ale nejčastěji se k nim dostanete přímo ve specializovaných obchodech.
25
Mezi netradiční pomůcky řadíme například: chůdy, káču, všelijaké míče a míčky, pedalo, padák, kuželky, rolon, rolovací deska s válcem, vozík na kolečkách, šlapátka, BallsEye, pěnový míček s pery a další.
3.6 Hra v psychomotorice
Hrou motivujeme děti, mladistvé ale i dospělé k seberealizaci. Často je hra jakýmsi odrazem, ve kterém se sami sotva poznáme (především při spontánních činnostech). Hry pro nás bývají silný emotivní zážitek a většinou náš postaví do neobvyklých situací, ve kterých odhalujeme ty stránky osobnosti, které dostatečně neznáme nebo o nich dokonce ani nevíme. (Blahutková, M. 1996) Hra je zásobárnou zcela nových neopakovatelných zážitků, při nichž se projevují všechny stránky duševního života – rozum, fantazie, city a tvaruje se tak naše osobnost. Hry nám v psychomotorice umožňují ukázat osobitost a zároveň zapojují člověka do kolektivního cítění a vtáhnou jedince do kolektivu. Psychomotorické hry nám pomáhají při zvládání nelehkých životních situací, pro lepší komunikaci a hledání cesty k problémovým dětem, zvládání návykových scén, k silnému prožívání a rovnováze. ( Blahutková, M. 2003, str. 11, 12) Psychomotorické hry by měly být předem dobře promyšleny a nachystány ať už se jde o tělesnou výchovu, mimoškolní aktivity nebo jiné zájmové kroužky, je podstatné v průběhu celé hodiny klást důraz na to, aby měly děti radost z pohybu. Nejvíce času musí být věnováno hrám, různým soutěžím a musí být motivací pro nadcházející spontánní činnost. Psychomotorickou hodinu je dobré kombinovat tak aby obsahovala cvičení s novými pomůckami, kruhový trénink a vkládat do hodin i různé motivační soutěže. Každá hodina by ke konci měla obsahovat nějaké relaxační cvičení, masáže nebo psychostimulace za použití relaxační hudby. Děti se tak pomalu uklidní, vyčistí hlavu, srovnají myšlenky a jsou lépe připraveni na další aktivity. (Blahutková, M. 2003)
26
Relaxace by měla být zařazována do každé hodiny. Díky různým relaxačním cvičením a technikám jsme schopni vhodně usměrňovat fyzický i psychický tlak. Dochází tak k obnovení rovnováhy osobnosti, vytváření pocitu klidu, životní jistoty a nabytí ztracené energie. Aby relaxace byla, co nejpříjemnější měly bychom používat podložky, karimatky a na zakrytí nějaké pokrývky. Také je důležité, aby prostor, ve kterém relaxujeme, byl dobře vyvětrán a pro doladění atmosféry relaxační pomalá hudba. Pro relaxaci je vhodné použít masážní balonky, šátky, pivní tácky, peříčka, klubíčka a jiné. V místnosti musí být klid, cvičenci by měly zaujímat polohu vleže, být naprosto uvolněni, snažit se zbavit kontaktu s okolním prostředím, vnímat pouze svůj klidný a pravidelný dech. Důležité je abychom relaxaci dobře vysvětlili a popsali, co po dětech vlastně chceme. Na konci je dobré si o celé hodině popovídat. Zjistit co bylo dětem příjemné, jaké zažívali pocity, jak se cítili a co naopak bylo nepříjemné. Zhodnocení je ke konci velmi důležité, díky němu můžeme zlepšit naši hodinu a vzít si z toho ponaučení pro příště. Psychomotorické hry se liší od běžných her především použitím netradičních pomůcek, ale i tím, že zde nemůže nikdo prohrát ani vyhrát. Vítězové jsou všichni, kteří se těchto her zúčastní. Hry v psychomotorice seřazujeme podle různých kritérií, např. podle použitého nářadí nebo náčiní nebo podle oblasti vnímání: tělesné schéma, rovnováha, prostorová orientace, hmatové vnímání, optické vnímání, akustické vnímání. (Hermová, S. 1994)
27
1) Tělesné schéma Pod tímto pojmem si můžeme představit vědomí vlastního těla. Naše pocity dokážeme soustředit na určitou část těla a jsme si vědomi našich tělesných limitů. A k tomu samozřejmě patří i znalost funkcí a pohybových možností. (Hermová 1994) Příklady psychomotorických her: OBKRESLI MĚ Děti si utvoří dvojice. Jeden z dvojice si lehne na velký papír a druhý za pomoci pastelek jej celého obkreslí. Poté se vymění, aby každý měl svoji podobiznu na papíře. Děti si pak můžou porovnávat svoji postavu s kamarádem, diskutovat o tom a nakonec si třeba dokreslit obličej a oblečení. Pomůcky: velký papír, pastelky, fixy
ZRCADLO Děti udělají dvojice. Postaví se naproti sobě a určí si, kdo bude vůdce. Vůdce potom začne dělat různé pohyby, které ten druhý naproti musí správně napodobovat. Role se po nějaké době vymění. Je dobré dětem jako doprovod pustit hudbu. Pomůcky: hudba
SOCHY Dětem pustíme hudbu, co mají rádi. Když hraje hudba, děti tancují, skotačí, když hudbu vypneme, z dětí se musejí stát sochy. My pak procházíme mezi sochami a snažíme se děti rozesmát. Kdo nevydrží a zasměje se, přidá se k nám. Hra končí, až nezbyde žádná socha. Pomůcky: hudba 2) Prostorová orientace Cvičení v prostoru by mělo dětem pomoci umět se orientovat, spolupracovat a vnímat jiné děti a předměty v místnosti. Měly by si umět dát do
28
vztahu sebe spolu s ostatními věcmi. A vnímat, že například židle stojí vedle kamaráda a ten je pod stolem. (Hermová 1994) Příklady psychomotorických her:
SKATEBOARD Všichni děti si připraví noviny. Rozložené noviny dají na zem a stoupnou si na něj jednou nohou, druhou se odrážejí. Jezdí na skateboardu po celé místnosti a musejí u toho dávat pozor na různé překážky (židle, stůl, poházené hračky po zemi) a na ostatní děti. Pomůcky: noviny, hračky
SLADKOSTI Po místnosti rozmístíme barevná víčka od PET lahví a houbičky (Obr. č. 1). Můžeme je i různě poschovávat, pro děti však na dobře dostupná místa. Děti pak rozdělíme do družstev. Každé družstvo má za úkol posbírat jinou barvu víčka (sladkosti) a vhodit do určené nádoby. Houbičky jsou zkažené sladkosti a ty děti musí hodit do koše. Až jsou všechny sladkosti posbírané a ty zkažené vyházené hra končí. Pomůcky: barevné víčka od PET lahví, houbičky, nádoby na sladkosti, nádoba na zkažené sladkosti
Obr. č. 1 29
ŽABIČKY Děti jsou žabičky, které musejí skákat z tůňky do tůňky. Musejí však dávat pozor, aby neskočily do moc hluboké tůňky a neutopily se. Mělké tůňky jsou obruče a ty hluboké jsou udělaná ze švihadel. Obruče a švihadla rozmístíme po celé místnosti. Na hudbu děti přeskakují. Postupně tůňky odebíráme. Postupně se děti (žabičky) musí více pomáhat, aby se do obruče vešli. Kdo si splete mělkou tůňku s tou hlubokou nevypadne, ale musí udělat 5 snožmo přeskoků přes švihadlo a pak se zpátky připojí. (trest určujeme podle šikovnosti a stáří dětí) Pomůcky: obruče, švihadla 3) Rovnováha Těžiště rovnováhy je ve vnitřním uchu a ve středu zájmu tu máme podporu pohybového a situačního cítění. Také reflexy držení, postoje a oka zasahují do řízení a regulace tělesných pohybů a postojů. (Hermová 1994) Příklady psychomotorických her: ČOČKA Po místnosti rozmístíme balanční čočky. Nejlépe tak, aby každé dítě mělo svoji čočku. Potom s dětmi na čočce cvičíme. Nejdříve se učíme na čočku postavit a postupně cviky ztěžovat. Děti si vyzkouší stoj na jedné noze, dřep, sed bez držení apod. Pomůcky: čočka STANOVIŠTĚ Za pomoci netradičních pomůcek jako například: pedalo, rolon, šlapátka, chůdy (obr. č. 3), káča (obr. č. 2) a jiné, uděláme několik stanovišť. Děti se rozdělí na menší skupinky a postupně si všechny pomůcky vyzkouší. Tyto pomůcky jsou pro děti velkým zpestřením a práce s nimi je baví. Na těchto pomůckách však musíme dávat pozor a dodávat dětem dopomoc. Při používání těchto pomůcek, musíme být zvlášť opatrní. Pomůcky: pedalo, rolon, šlapátka, chůdy, káča
30
Obr. č. 2
Obr. č. 3 PROPAST Na zem položíme dlouhé lano. Můžeme z něj udělat i klikatou cestu po celé místnosti. Děti poté musí lano přejít. Pod lanem je propast, takže děti musí být opravdu opatrné, aby nespadly. Když spadnou, musí zpět na začátek doskákat na jedné noze. Pro zpestření na lano v nějakých částech můžeme umístit například: bosu, čočku, mety apod. Jinde lano můžeme přerušit a děti musí v kleku na další začátek lana dojet za pomoci pedala. 4) Hmatové vnímání Po celém těle má člověk kožní receptory, které jsou propojeny s centrálním nervovým systémem. Díky nim vnímáme chlad nebo teplo, ostrost, tupost, hladkost, drsnost, sucho, mokro. Jedny z nejdůležitějších receptorů se nachází na dlani. Dlaně (ruce) používáme při uchycení předmětů, jejich zkoumání, osahávání. Proto je ruka důležitým nástrojem poznávání. (Hermová 1994) Příklady psychomotorických her: DVOJIČKY Děti udělají dvojice. Jednomu z dvojice zavážeme oči šátkem. To dítě, které nemá zavázané oči, natvaruje se do nějaké pozice. Fantazii se meze
31
nekladou, čím je pozice složitější tím lépe. Až je dítě v pozici, druhý kamarád z dvojice se zavázanými oči, ohmatává pozici a snaží se ji co nejlépe napodobit. Až si myslí, že je ve stejné pozici, sundáme mu šátek, aby se přesvědčil, do jaké míry se podobá jeho pozice originálu. Dvojice se poté vystřídají. Pomůcky: šátek
CO TO JE? Dětem schováme pod padák různé předměty- míč, autíčko, panenka, jablko, konvička, plyšový méďa apod. Děti si pak pomalu sesednou kolem padáku a jeden po druhém si vybere siluetu předmětu a přes padák si ho ohmatá a musí uhádnout co to je. Můžeme s dětmi vždy diskutovat o tom, co jim věc připomínala, co by to ještě mohlo být atd. Až budou všechny věci uhádnuté, hra končí. Pomůcky: padák SLEPÉ OBRÁZKY Všem dětem zavážeme oči a přidělíme několik víček od PET lahví. Dětem říkáme, co mají z víček vytvořit za obrázek (obr. č. 4). Začínáme s těmi lehčímijako je třeba usmívající se obličej až po auto, pejska apod. Po každém udělaném obrázku si děti mohou sundat šátky a kouknout se co jim a ostatním vzniklo a pobavit se komu se to povedlo, který obrázek je nejhezčí nebo nejblíž k realitě. Pomůcky: šátky, víčka od PET lahví
Obr.č.4
32
5) Optické vnímání Myšlenkové výkony dospělých i dětí propojené s pozorováním, spočívají ve schopnosti očí dokázat fixovat pevné nebo pohyblivé cíle. Neboli umět cíle očima opticky udržet. Dítě už od narození trénuje oči tím, že sleduje jasné a tmavé předměty. Avšak vidění oběma očima, které v dospělosti ovládáme, to je například reagovat a evidovat každou změnu si osvojujeme postupně. A právě podněty z okolí jsou rozhodující při vývoji optického vnímání. Později se k vývoji optického vnímání musíme naučit i koordinaci očí, pohybu těla a části těla. Než se kojenec naučí chytit i rychle letící míček, uplyne spousty času a učení, proto je důležité cvičit především rozvíjení koordinace okoruka. (Hermová 1994) Příklady psychomotorických her:
CO JE JINAK? Rozdělíme děti na dvě poloviny. Jedna polovina se schová a vymění si přezůvky, oblečení, někteří si mohou dát na hlavu čepici. Děti můžeme nechat, aby si samy za pomoci fantazie vylepšili svůj zevnějšek. Potom se tyto dvě skupinky sejdou a ta skupinka, co čekala, hádá co je na jejich kamarádech jinak nebo navíc. Potom se skupinky prostřídají. Další obměna hry může být taková, že na stůl vyskládáme několik předmětů-hračky, jídlo, pastelky apod. Necháme děti ať si věci prohlédnout, potom se dětí musí otočit a my některé předměty odděláme, jiné můžeme přidat. Děti poté hádají, co chybí nebo co je navíc. Pomůcky: běžné věci, které můžeme schovat
33
ODEPNI, PŘIPNI Po místnosti připneme na různé věci kolíčky. Děti pak musejí kolíčky hledat. Vždy když nějaký kolíček najdou, musí jej odepnout od věci, na které jsou připnuté a připnout si je na svoji část oblečení. Při této hře může hrát pro zpestření hudba. Hra končí, až děti najdou všechny kolíčky. Děti si potom mohou ukázat, kolik kolíčků mají na sobě. Pomůcky: hudba, kolíčky na prádlo (obr. č. 5)
Obr. č. 5 CHŇAPKA Na tuto hru využijeme jednu z netradičních pomůcek tzv. BallsEye (obr.
č. 6). Děti si udělají dvojice. Jedno dítě z dvojice má BallsEye a chytá jím míček, který jim nadhodí kamarád. Ten může míček vyhazovat do vzduchu, nebo přímo naproti na kamaráda. Děti mohou měnit vzdálenost mezi sebou, styl házení a chytání si tak ztížit. Dvojice se poté vystřídá. Dáváme pozor, aby děti, které chytají míček, se navzájem nesrazily. Pomůcky:
BallsEye
a
k tomu
vhodný míček
Obr. č. 6
34
6) Akustické vnímání Už od narození nasloucháme všem zvukům v našem okolí. Dítě zatím neumí rozeznávat slova, ale umí pochopit, odkud zvuk přichází, vnímá ton hlasu, intenzitu, citové zabarvení. Pro dítě je velmi důležité, aby s ním okolí mluvilo nebo mu pouštělo nějakou muziku. Čím aktivnější je řečový kontakt v rodině, školce a okolí tím více a šířeji se může rozvíjet jeho schopnost mluvení. Jeho myšlení je závislé na řeči člověk myslí ve slovech, ve ,,vnitřních“ slovech a obrazech. (Hermová 1994) VĚŘ MI! Děti udělají dvojice. Jeden z dvojice si zaváže oči. Druhý z dvojice se ho snaží provést po celé místnosti pouze za pomoci svého hlasu. Dítě se zavázanýma očima následuje kamarádův hlas. Při této hře musíme dbát na zvýšenou opatrnost. Po nějaké chvíli se děti prostřídají. Pomůcky: šátek
KONCERT Za pomoci hudebních nástrojů si uděláme s dětmi vlastní koncert. Nejprve však tyto nástroje děti musí poznat. Dětem se schováme a postupně hrajeme na různé nástroje- bubínek, triangl, píšťalka, dále věci, které vydávají různé zvukypokličky od hrnců, sklenice a lžíce apod. Poté nástroje rozdáme mezi děti a můžeme si zkusit i zazpívat. Pomůcky: různé hudební nástroje, různé věci co vydávají zvuk ROLNIČKY, ROLNIČKY Všem dětem zavážeme oči šátkem. Děti udělají dvě řady naproti sobě a posadí se, tak, že roztáhnou nohy a s kamarádem vedle sebe se dotýkají šlapkami z boku. Poté si posílají míček, který má v sobě rolničku. Jestliže jsou děti už větší a šikovné můžeme hru s balonkem obměnit. Doprostřed místnosti postavíme tunel, do kterého se děti poslepu s míčkem trefují. Pomůcky: míček s rolničkou, tunel
35
4
PRAKTICKÁ ČÁST Svoji praktickou část jsem aplikovala na děti v mateřské školce ve Starém
Lískovci. Děti měly v rozmezí 3-6 let. Předem jsem si připravila psychomotorický program, který zahrnoval různé psychomotorické hry za použitý všech možných psychomotorických pomůcek. Snažila jsem se využít co nejpestřejší škálu pomůcek, aby nejen děti, ale i paní učitelky viděly, co všechno mohou použít k psychomotorickým hrám. Spoustu věcí má člověk doma, ale ani neví, že to může využít: prázdné kelímky od jogurtů, noviny, šátky, vata, kolíčky na prádlo, víčka od lahví a jiné. Naopak jiné pomůcky-netradiční, které doma nejspíš nemáme, ale dají se sehnat ve specializovaných obchodech. Psychomotorických her lze vymyslet opravdu mnoho, takže děti můžeme zabavit klidně i na celý den. Pro paní učitelky, které byly přítomné na mém programu, jsem vymyslela několik otázek, abych zjistila, jaký vztah mají ony k psychomotorice. Můj program jsem se snažila poskládat tak, abychom si s dětmi osahaly co nejvíce pomůcek a také aby každá z her byla zaměřená na trochu jinou oblast našeho vnímání a těla. Tento můj psychomotorický program může sloužit, jako návod pro někoho kdo si neví rady, jak na psychomotorické hry. .
36
,,SEZNÁMENÍ“
Děti sedí v kruhu a posílají si míček (nebo nějaký zajímavý předmět) (obr. č. 7). Každý kdo má míček u sebe se představí - řekne ostatním jak se jmenuje, co má rád nebo co ho vystihuje. Potom míček hodí kamarádovi, kterého předem vyvolá. Takto pokračujeme, než se všichni vystřídáme. Pomůcky: míček, plyšák Zaměření: Děti ztratí ostych, pozornost, komunikace, paměť, rozmluvení
Obr. č. 7
37
KUBA ŘEKL (bez pomůcek) Děti se rozestaví v tělocvičně. Poslouchají pokyny paní učitelky (obr. č. 8). Cvičí pouze ty cviky, které začínají prohlášením: ,,Kuba řekl:“ na ostatní pokyny nereagují. Například: ,, Kuba řekl: lehnout“- děti si musí lehnout. Další pokyn ,,stoupni si na jednu nohu“ děti by správně reagovat neměly a mají zůstat ležet. Pomůcky: žádné Zaměření: pozornost, postřeh, rychlost, obratnost, koordinace
Obr. č. 8
38
KRABI Tato hra se hraje jako klasická vybíjená ,,všichni proti všem“. Hrajeme ji s měkkým míčkem, aby se děti nezranily. Koho vybijí, stává se z něj ,,krab“ (vzpor ležmo na zádech) (obr. č. 9). Hrajeme tak dlouho, dokud nejsou všechny děti krabi. Pomůcky: měkký míček Zaměření: obratnost, pozornost, orientace v prostoru
Obr. č. 9 KOUZELNÁ SKŘÍŇ Děti se posadí a v prostoru si vymyslíme, že před námi stojí velká skříň. Děti postupně chodí ke skříni a vždy z ní něco ,,jako“ vytáhnout. To něco musí předvést pomocí pantomimy. Ostatní dětí mají za úkol uhádnout co je to za předmět. Pomůcky: žádné Zaměření: procvičujeme zrak, pozornost, představivost, paměť
39
ZVUKOVÉ PEXESO Pro děti je nejlepší zvířecí pexeso. Dítě si vylosuje svoji kartičku, chodí po místnosti a vydává zvuk toho zvířátka, co má na obrázku. Jiné dítě co má stejný obrázek jako on vydává stejný zvuk. Děti se tedy musí najít pouze pomocí vydávajícího zvuku onoho zvířátka. Například dvě děti štěkají - pejsci. Pomůcky: pexeso Zaměření: sluch, pozornost, SLEPENÉ TANCOVÁNÍ Dětem pustíme nějakou jejich oblíbenou písničku. Když písnička hraje, děti tančí a skotačí. Když písničku stopneme, řekneme, jakou částí těla se mají děti spojit k sobě (obr. č. 10). Například hlava. Děti k sobě opatrně přijdou a slepí se hlavami. Poté opět pustíme písničku a děti tancují se spojenými hlavami. Pomůcky: hudba Zaměření: pozornost, sluch, vnímání vlastního těla, reakce
Obr. č. 10
40
KOULOVANÁ Místnost rozdělíme lanem na dvě poloviny. V každé polovině je přibližně stejný počet houbiček a stejný počet dětí. Když zapneme hudbu, děti se snaží přeházet co nejvíce houbiček na druhou stranu. Poté hudbu vypneme a spočítáme na jaké straně je více houbiček. Pomůcky: houbičky Zaměření: obratnost, rychlost, HONĚNÁ Každé dítě si za pas zastrčí šátek. Hrajeme honěnou-všichni proti všem. Děti se snaží získat co nejvíce šátku a dát si ho za svůj pas. Nikdo nevypadává. I děti, které nemají žádný šátek stále běhají a snaží se nějaký získat. Opět může pustit hudbu jako pozadí. Pomůcky: šátky Zaměření: rychlost, obratnost, VATOVÉ DVOJICE Děti si udělají dvojice a stoupnou si naproti sobě. Do výšky vyhodí vatu, mezitím si vymění místa a snaží se chytit vatu kamaráda před dopadem na zem. Později můžeme dvojice i spojit dohromady a zkoušet ve čtveřici. Záleží na šikovnosti dětí. Pomůcky: vata Zaměření: reakce, motorika,
OSTROV Z lana na zemi uděláme velký kruh, který představuje ostrov. Děti žijí na ostrově. Vždy když pustíme hudbu, děti jdou sportovat do moře- vodní lyže, plavání, surfování. Když hudba hrát přestane, děti se musejí vrátit na ostrov, která je však vždy po každé menší. Děti si musejí pomáhat, aby se na ostrov vešly všechny. Pomůcky: hudba, lano Zaměření: spolupráce, představivost, rychlost, kreativita
41
KELÍMKY Děti udělají dvojice a stoupnou si naproti sobě. V ruce mají obě děti kelímky a k dispozici jeden malý míček. Za pomoci kelímku si míček přehazují. Později můžeme přidat ještě jeden míček. Děti si tak míčky musí vyměnit a chytit. Je to těžší varianta. Pomůcky: malý míček, kelímky od jogurtů Zaměření: motorika, pozornost, přesnost STAVĚNÍ Další hra s kelímky je relaxační. Děti se při ní uklidní a vydýchají. Děti se posadí tak aby měly kolem sebe prostor, a z kelímku stavějí hrady, domky, věže. Pomůcky: kelímky od jogurtů Zaměření: zklidnění, jemná motorika, trpělivost, kreativita VOSIČKY Děti rozdělíme na dvě skupiny. Jedna skupinka si na záda přidělá kolíčky a druhá je honí a snaží se kolíčky získat a připnout na sebe. Poté si jedná skupinka má kolíčky v ruce a snaží se druhé skupince přidělat kolíčky na záda.(tričko) Pomůcky: kolíčky na prádlo Zaměření: obratnost, orientace v prostoru, jemná motorika, vybouření se KORÁLKY Barevné víčka rozházíme po místnosti. Dětem určujeme různé barvy, které musí sesbírat. Poté můžeme určit počet víček, který musí sbírat. Pomůcky: víčka od pet lahví Zaměření: jemná motorika, pozornost, zrak, sluch
42
DISKOTÉKA Po místnosti rozmístíme noviny, tak aby mělo každé dítě svoje místo. Když hraje hudba, děti tancují kolem novin. Když hudba přestane hrát, maminka nás volá ,,domů“. Děti si musí sednout na noviny (obr. č. 11). Noviny postupně odebíráme a tak si děti musí pomáchat a vejit se na omezený počet novin. Pomůcky: noviny, hudba Zaměření: sluch, pozornost, spolupráce, obratnost
Obr. č. 11
43
VOZÍK Vozík se dá využít mnoha způsoby. My jsme v hodině zvolili táhání pomocí švihadla. Jedno či více dětí se posadí na vozík a ostatní děti je tahají pomocí lana či švihadla (obr. č. 12). Při této činnosti musíme dětem dávat dopomoc a před hrou je dobře poučit o bezpečnosti. Pomůcky: vozík, švihadlo, lano Zaměření: Zpevnění, spolupráce, koordinace, odvaha, pozornost.
Obr. č. 12
44
ROLON Na rolon se každý zkusil nejprve postavit za pomocí dopomoci a poté i rozjet (obr. č. 13). Pomůcky: rolon Zaměření: rovnováha, spolupráce, odvaha, pozornost
Obr. č. 13
45
PEDALO Na pedalu si opět děti zkoušely jezdit. Nejprve lehčí variantu v kleku (obr. č. 14), poté i ve stoje opět za dopomoci (obr. č. 15). Pomůcky: šlapák Změření: rovnováha, spolupráce, odvaha, pozornost
Obr. č. 14
Obr. č. 15
46
PADÁK Děti se chytí pouze jedné barvy na padáku. Potom padák zvedáme nahoru a dolů. Když je padák nahoře zvoláme jednu určitou barvu. Děti, které se drží té barvy, musí proběhnout pod padákem na druhou stranu a vyměnit si tak s kamarádem stejné barvy místo (obr. č. 16). Při této hře potřeba dávat pozor, aby se děti pod padákem nesrazily. Pomůcky: barevný padák Zaměření: pozornost, opatrnost
Obr. č. 16
47
Děti kolem do kola chytí padák. Na padák naházíme míčky, které se děti snaží prohodit dírou uprostřed padáku. Poté můžeme hru obměnit a děti se naopak snaží udržet všechny míčky na padáku, tak aby žádný nepropadnul dolů. (obr. č. 17) Pomůcky: barevný padák, míčky Zaměření: pozornost, jemná motorika
Obr. č. 17
48
Čarování s padákem. Zakryjeme děti padákem a vždy je začarujeme do nějaké věci či zvířátka. Po odkrytí padáku děti předvádí dané zadání do té doby, než je zase nezakryjeme. (Obr. č. 18) Zaměření: pozornost, představivost, bezprostřednost, improvizace, Pomůcky: barevný padák
Obr. č. 18 Na konec naší společné cvičící jednotky jsem zvolila relaxaci, kde si děti vyčistily hlavu, zklidnily se a připravily na závěrečné povídání.
RELAXACE Sedneme si všichni do kruhu. Tomu kdo sedí před námi, namalujeme na záda prstem například srdíčko. Až srdíčko oběhne celý kruh, řekneme si, co jsme si namalovali. A diskutujeme o tom, jestli jsme všichni poznali, co nám kamarád na záda maloval. Děti utvoří dvojice, jedno si lehne a druhé mu za doprovodu relaxační hudby namasíruje celé tělo měkkým masážním míčkem.
49
Příloha č. 1 Otázky pro paní učitelky z MŠ ve Starém Lískovci v Brně 1) Víte co je to psychomotorika? 2) Znáte nějaké psychomotorické hry? 3) Zaujala Vás moje ukázková hodina psychomotoriky? 4) Byla byste schopná vést sama podobnou hodinu? 5) Myslíte si, že tato ukázková hodina děti bavila? 6) Jak často si myslíte, že by bylo dobré zařadit psychomotoriku do vašich hodin? 7) Máte zde ve školce dostatek pomůcek a prostoru, aby děti mohly rozvíjet psychomotoriku? 8) Myslíte si, že by rodiče dětí uvítali zařazení psychomotoriky do předškolních zařízení? 9) Myslíte si, že má psychomotorika kladný dopad na rozvoj dítěte? 10) Byla by jste pro zařazení psychomotoriky do předškolních zařízení? Odpovídala Karolína: 1) Cvičení, pohybové hry, které rozvíjí pohybové dovednosti a schopnosti a zároveň působí na psychiku cvičence (většinou radost z pohybu) 2) Ano, pro děti velice zajímavé, používání jednoduchých pomůcek nebo předmětů, které užíváme každý den. 3) Ano, psychomotorické hry používám v praxi pravidelně. Třeba jednu za den apod. Ale jen díky tomu, že se o psychomotorické hry zajímám intenzivněji 4) Děti byly nadšené, hry je bavily, vždy se najde někdo, koho nezaujme. Ale na této lekci se to stávalo minimálně 5) Do vzdělávacího procesu by se psychomotorické hry měly zařazovat, co možná nejčastěji - mají pozitivní vliv na rozvoj a vývoj dítěte 6) Předměty využívající denně v běžném životě máme, další speciální pomůcky nám zatím chybí
50
7) Pokud by byly seznámeny, co to psychomotorika vůbec je, tak myslím, že by to uvítali ve větší míře 8) Pokud je správně zvolená a hry jsou dobře zařazeny, tak určitě 9) Ano, tajně doufám, že pedagogové tyto hry zařazují pravidelně, alespoň trochu Odpovídala Šárka: 1) Souhrn motorických aktivit člověka, které jsou projevem jeho psychických funkcí a jeho psychického stavu. Motorická akce vyplývající z oblasti psychických procesů. 2) Ano, obohacující. 3) Ano. 4) Ano. 5) V rámci projektování v mateřské škole by psychomotorické hry vždy měly být součástí projektu. 6) Prostor menší, ale můžeme využívat i tělocvičnu ZŠ, také při pobytu venku lze psychomotorické hry zařazovat. Pomůcky průběžně doplňuji. 7) Psychomotorické hry jsou do vzdělávacího procesu MŠ zařazovány. Rodiče jsou seznamováni s projekty MŠ pravidelně. 8) Ano. 9) V předškolních zařízeních, mateřských školách jsou psychomotorické hry do vzdělávacího procesu zařazovány.
51
ZÁVĚR V první části své bakalářské práce jsem se zabývala psychomotorikou, jako pojmem. A snažila jsem se ji přiblížit i těm, kdo neví, k čemu je vlastně psychomotorika dobrá. Psychomotorika je opravdu důležitá pro rozvoj dětské osobnosti jako celistvého procesu a měla by se zařazovat do předškolních zařízení. Děti díky ní ztratí ostych, jsou otevřené, spolupracují mezi sebou, nebo samy vstupují do her a snaží se hru pozměnit nebo vylepšit. Psychomotorické hry se hodí do každé společnosti a lidé je mohou hrát v každém věku. Jsou skvělým prostředkem pro sblížení kolektivu nebo jako odreagování. Psychomotorické hry mají kladný vliv na rozvoj motorických schopností, na fyzický a psychický rozvoj, ale musí být do výuky zařazovány pravidelně. A určitě nejdůležitějším zjištěním je to, že díky psychomotorickým hrám se dá zavčasu zjistit, jestli dítě nemá nějakou poruchu nebo druh postižení a tak jej podchytit a vhodným cvičením jej zmírnit, či zcela odstranit. V druhé části své bakalářské práce se zabývám osobností a vývojem předškolních dětí. Přiblížila jsem psychomotorický, tělesný, sociální vývoj a vnímání dětí v jednotlivém období předškolního věku. V neposlední řadě jsem se snažila popsat nesrovnalosti ve vývoji předškoláka, protože jak už zmiňuji výše, díky psychomotorickým hrám lze tyto nesrovnalosti objevit a v některých případech i zcela odstranit. Poslední teoretická část se zabývá mimo jiné didaktickými a herními zásadami. Také zde popisuji, jak děti správně namotivovat a jak vůbec psychomotorické hry hrát. V této části také psychomotorické hry dělím podle oblasti vnímání a ke každé přikládám pár her jako inspiraci. Poslední část mé bakalářské práce věnuji mé vlastní zkušenosti ve školce, která pro mě byla nejvíce obohacující. Svůj program jsem si připravila tak, abychom s dětmi procvičily co nejvíce oblastní z lidského těla a mysli. A aby děti a učitelky poznaly co nejvíce pomůcek a verzí her. Když jsem děti uviděla poprvé, byly některé plaché a nemluvily. To, že jsem pro ně byla cizí, jim určitě nepřidávalo na sebedůvěře. Naštěstí dětská zvědavost je mocná a i přes počáteční stud za mnou některé děti přišly a začaly se mě vyptávat, kdo jsem, co budeme dělat a na co jsou všechny ty věci. Postupem
52
času jsem však zjistila, že děti v této školce jsou velmi bystré a šikovné. Paní učitelka mě obeznámila s tím, že se s dětmi snaží hrát některé psychomotorické hry. Takže děti znaly například víčka od PET lahví, jako nástroj pro hru. Nejprve jsme se s dětmi seznámili. Tím že jsem poznala jejich jména, mi ulehčilo spoustu práce a získala jsem si tak jejich důvěru. Do dalších her se vrhaly po hlavě. Děti také vtáhly do hry pestré pomůcky, které jsem použila. Některé viděly poprvé. Na závěr hlavní hrací části jsem zařadila netradiční pomůcky jako pedalo, rolon, vozík, které děti opravdu nadchly, a každý se na těchto netradičních pomůckách několikrát prostřídal. Na samotný závěr jsme si sesedly do kruhu a rozebraly jsme, co se dětem nejvíce líbilo, jaké měly pocity při hrách, kterou hru už by třeba nechtěly hrát a podobně. Děti byly sdílné a překřičovaly se navzájem. Psychomotorické dopoledne je opravdu bavilo. A nejen je, i paní učitelky, které mi s dětmi pomáhali, nebo přihlížely, byly nadšené. A dokonce se rozhodly, že některé psychomotorické pomůcky dětem do školky pořídí. Týž den jsem paním učitelkám, které byly přítomné na mé hodině, poslala otázky, co se týkají psychomotoriky. Když bych shrnula jejich odpovědi, tak mohu říci, že se obě shodují na tom, aby se psychomotorické hry v mateřských školách aplikovaly, že se jim hodina líbila a s psychomotorikou se již setkaly (viz. příloha č.1). Za tak krátkou dobu jakou jsem já mohla strávit s dětmi, jsem samozřejmě nemohla zjistit, jak moc velký vliv má na děti psychomotorická hra. Ale vím, jak už jsem říkala, že děti v této školce jsou zvyklé podobné hry hrát. Když jsme je hrály potom spolu, tak byly velmi aktivní, společenské, kamarádské, obratné, bystré a poslouchaly všechny mé pokyny a z her měly radost. A děti z jiné školky, kde jsem měla možnost nějaký čas pobýt a kde psychomotorické hry vůbec neznaly takto aktivní a obratné nebyly. Odcházela jsem tedy s dobrým pocitem a motivací udělat někdy v budoucnu něco podobného nebo přímo navrhovat psychomotorické programy pro mateřské školky. Ukázková hodina skvěle dopomůže k tomu, aby učitelky ve školkách motivovala s dětmi psychomotorické hry hrát. Doufám tedy, že psychomotorika bude dostávat v běžném životě a hlavně v předškolních zařízeních stále větší prostor.
53
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ADAMÍROVÁ, J. Hravá a zábavná výchova pohybem. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2003. 66 s. ADAMÍROVÁ,
Jiřina.
Hravá
a
zábavná
výchova
pohybem.
Základy
psychomotoriky. Praha: ČASPV. 2006, 66 s. ADAMÍROVÁ, Jiřina a kol., Psychomotorika – speciální učební text. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2009. 51 s. ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha: Portál, 2005. ISBN: 80-7367-055-0 BLAHUTKOVÁ, Marie. Význam zařazení psychomotoriky do hodin tělesné výchovy na I. stupni ZŠ a její vliv na rozvoj osobnosti dítěte mladšího školního věku. In Sborník Tělesná výchova a sport na základních a středních školách. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1996. s. 79-8. BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU Brno, 2003. 92 s. BLAHUTKOVÁ, Marie, KLENKOVÁ, J., ZICHOVÁ, D. Psychomotorické hry pro děti s poruchami pozornosti a pro hyperaktivní děti. Brno: Masarykova univerzita v Brně, MU. 2005, 56 s. BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. 1. dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 92 s. BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Rozvoj grafomotoriky. Brno: Computer Press, 2006. ISBN: 80-251-0977-1
54
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno: Computer Press, a.s., 2007. ISBN: 978-80-251-1829-0 BOROVÁ, Blanka, et al. Cvičení předškolních dětí a rodičů s dětmi : Speciální učební text. Praha : Česká asociace Sport pro všechny, 2006. 62 s. ČEPIČKOVÁ, I., WEDLICHOVÁ, I. a kol. Kapitoly z předškolní pedagogiky I. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 2005 ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2007. ISBN: 978-80-7367-273-7 DOYON, L. Hry pro všestranný rozvoj dítěte. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 184 s. ISBN 80-7178-754-X DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte : tělesná výchova ve vzdělávacím programu mateřské školy. Praha : Portál, 2002. 137 s. ISBN 80-7178-693-4. HERMOVÁ, Sabine. Psychomotorické hry. Praha: Portál, 1994. 95 s. ISBN 807178-018-9. SZABOVÁ, M. Preventivní a nápravná cvičení. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 142 s. ISBN 80-7178-504-0 SZABOVÁ, M. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 147 s. ISBN 80-7178-276-9 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. ISBN: 80-7169-195-X MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada, 2005. ISBN: 80-247-0870-1
55
SZABOVÁ, M. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 147 s. ISBN 80-7178-276-9 SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Anatomicko-fyziologické aspekty předškolního věku : Metodické pokyny. Brno : Školení cvičitelů III.tř. PD a RD Brno, 12. – 14. 3. 2010. SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Pohybové schopnosti : Metodické pokyny. Brno : Školení cvičitelů III.tř. PD a RD Brno, 12. – 14. 3. 2010. TRÁVNÍKOVÁ, Dagmar, SEBERA, Martin, BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. Elportál, Brno, Masarykova univerzita. ISSN 1802-128X, 2007. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. ZIMMER, Renate. Handbuch der Psychomotorik. Theorie und Praxis der psychomotorischen Förderung von Kindern. Herder Freiburg im Breisgau 2006, 171 s.
56
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 …………………………………………………………… str. 29 Obr. č. 2 …………………………………………………………… str. 31 Obr. č. 3 …………………………………………………………… str. 31 Obr. č. 4 …………………………………………………………… str. 32 Obr. č. 5 …………………………………………………………… str. 34 Obr. č. 6 …………………………………………………………… str. 34 Obr. č. 7 …………………………………………………………… str. 37 Obr. č. 8 …………………………………………………………… str. 38 Obr. č. 9 …………………………………………………………… str. 39 Obr. č. 10 ………………………………………………………….. str. 40 Obr. č. 11 ………………………………………………………….. str. 43 Obr. č. 12 ………………………………………………………….. str. 44 Obr. č. 13 ………………………………………………………….. str. 45 Obr. č. 14 ………………………………………………………….. str. 46 Obr. č. 15 ………………………………………………………….. str. 46 Obr. č. 16 ………………………………………………………….. str. 47 Obr. č. 17 ………………………………………………………….. str. 48 Obr. č. 18 ………………………………………………………….. str. 49
57
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 …………………………………………………………… str. 53
58
RESUMÉ Bakalářská práce se zabývá psychomotorickými programy pro předškolní děti. Popisuje, jak je psychomotorika důležitá pro rozvoj dětské osobnosti a pro včasné odhalení a odstranění možných psychomotorických poruch. Práce obsahuje dostatek příkladů psychomotorických her a můj vlastní sestavený program, kterým se můžete inspirovat a s dětmi prakticky vyzkoušet. Dále zde naleznete i spoustu tradičních a netradičních pomůcek, které jsou skvělým zpestřením všech psychomotorických her. Mou snahou bylo, aby se psychomotorické hry a praktiky staly součástí výuky a nebyly ve školkách opomíjeny.
SUMMARY The Bachelor thesis deals with psychomotor programs for preschool children. The thesis describes how psychomotricity is important for the development of children's personality and for early detection and elimination of potential psychomotor impairment. The work contains many examples of psychomotor games and includes my own compiled program which can inspire you and which can by opportunity for practical test. You'll also find a lot of traditional and unconventional tools that are a great enrichment of psychomotor games. My intention was to integrate the psychomotor games and practices to the curriculum in kindergarten and were not neglected.
59
