Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd
Poradce pro výživu: otázky práce s klientem Bakalářská práce
Vedoucí práce:
PhDr. Bohumíra Lazarová, PhD.
Brno 2006
Vypracoval:
David Martinec 3. ročník RVS
Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem
vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literatura, ze kterých jsem čerpal, jsou v práci řádně uvedeny.
............................. David Martinec
Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Bohumíře Lazarové, PhD. za
odborné konzultace a vedení mé bakalářské práce.
Poradce pro výživu: otázky práce s klientem
Obsah: Úvod
1. Zdravá výživa 1.1.
Význam zdravé výživy
1.3.
Bilance výživy
1.2.
Soudobé pohledy na zdravou výživu
2. Poradenství pro výživu 2.1.
Poradny podpory zdraví
2.2.
Postup poradenské práce
2.1.2 Práce poradce pro výživu 2.3.
Osobnost poradce
3. Empirická část - kazuistika Závěr
Resumé
Literatura Přílohy
4
Úvod
Správná výživa je fenoménem moderní doby a stává se součástí životního
stylu. Starost o jídelníček je nejen doménou lidí ohrožených nemocemi,
sportovců či dětí, ale každého jedince. V České republice se do popředí zájmu nejen odborníků dostává otázka „sportovní výživy“, výživa je studována jako obor na vysokých školách, vznikají poradny pro správnou výživu. Okolnosti výživového problému mohou být rozličné např. nadměrný příjem energie, nízký příjem energie, zdravotní stav, nebo jen korekce váhy. Odborníci – výživoví poradci jsou nejen odborníky v oblasti výživy, ale stále více se
stávají i odborníky na „práci s klientem“. Jako u všech pomáhajících profesí
má i výživový poradce za úkol navázat vztah s člověkem, který jej vyhledal, protože potřebuje pomoc s výživou. Problematice budování a udržování
vztahu mezi klientem a poradcem pro výživu dosud není v odborné literatuře věnována patřičná pozornost.
Cílem mé práce je zmapovat a nahlédnout do procesu poradenské činnosti
v oblasti výživy a hlavně osvětlit vybudování a udržení vztahu mezi klientem a poradcem pro výživu.
Práce je rozdělena do tří hlavních částí, zdravá výživa, poradenství pro
výživu a uzavírá ji empirická část – kazuistika výživového poradce. Část
zdravé výživy pojednává o výživě jako celku a vysvětluje důležité pojmy ve
výživě. V části poradenství pro výživu se zabývám poradnami podpory zdraví, prací poradce pro výživu, zásadami poradenské práce atd. Závěrečná
empirická část je tvořena rozhovorem s výživovým poradcem, který pracuje ve výživové poradně v jedné z brněnských nemocnic.
5
1. Zdravá výživa
Přirozeným přáním každého člověka je být zdravý a silný. Dobré zdraví lidé
pokládají obvykle za nejdůležitější věc v jejich životě. Naše generace a převážně mladí lidé berou často svoje zdraví jako samozřejmost a nepřipouštějí si, že je
třeba se aktivně a soustavně o něj starat. V tomto případě platí, že čím dřív člověk začne, tím lépe. Získané návyky si s sebou patrně ponese celý zbytek svého
života, proto by se měl snažit rozvíjet svůj životní styl, jehož nedílnou a důležitou součástí je zdravá výživa. Jídlo je každodenní potřebou člověka, proč z ní dělat
potřebu, která škodí zdraví? Informace o zdravé výživě a jejím systému mohou pomoci vyvarovat se hlavních výživových chyb. 1.1. Význam zdravé výživy pro život
Význam zdravé výživy spočívá nejen v estetických dopadech na náš
organismus a tělesnou schránku, ale především v primární prevenci různých civilizačních chorob, jako jsou obezita, různé druhy karcinomu, zvýšený cholesterol, vysoký krevní tlak atd.
Základním úkolem správné výživy je zjistit optimální přívod energie a živin
ve formě makroelementů a mikroelementů přiměřeně k věku, zdravotnímu
stavu a životnímu stylu člověka. (Provazník a kol., 1999)
O významu zdravé výživy v životě současného člověka nikdo nepochybuje.
Problém je jinde: vlivem informační exploze, která se nevyhýbá ani této
problematice, má řada lidí nejasnosti v tom, co si pod pojmem zdravá výživa
představit. V této otázce může každému pomoci se zorientovat výživový poradce.
Po roce 1989 se skladba stravy u nás změnila jednoznačně k lepšímu. Tím, že
máme k dispozici mnohem větší výběr druhů zeleniny a ovoce a často v lepší
kvalitě, zvýšila se jejich spotřeba (u zeleniny o 13 kg a u ovoce o 4 kg na osobu za rok). Klesla i spotřeba masa (zejména hovězího) a živočišných tuků, stoupla spotřeba tuků rostlinných. Bohužel zároveň s tím klesla spotřeba mléčných
výrobků a příliš se nezvýšila spotřeba ryb (in Kunová). Velkou oblibu získávají potraviny a pochutiny až nepříliš technologicky upravené, smažené pokrmy a rychlé občerstvení. Přesto se vesměs pozitivní změny odrazily ve zlepšení
zdravotního stavu (například v poklesu hladiny cholesterolu v krvi) a prodloužení
6
průměrné délky života Čechů o celé 4 roky. Počet zlepšení ve výživě však roste, ale i tak je stále mnoho co zlepšovat.
O tom, zda člověk onemocní některou ze závažných civilizačních chorob,
rozhoduje jak jeho genetická výbava, tak i prostředí, v němž žije. Genetickou
složku nelze ovlivnit, výživa je však faktorem, který má člověk téměř zcela pod kontrolou. Je možné oddálit vznik aterosklerózy, diabetu 2. stupně, hypertenze,
mnoha typů nádorového bujení, dny a samozřejmě obezity. Tyto choroby nemusí vypuknout předčasně. Jestliže se člověk nevyhýbá pohybu, nekouří a nestresuje
se, může žít plnohodnotným aktivním životem do pozdního věku. (Kunová, 2004) Mimo výše zmíněná témata zdravé výživy a výživových nedostatků poutá
pozornost i otázka malnutrice. Malnutrice jsou poruchy výživového rázu, které
vznikly v důsledku relativního nebo absolutního nedostatku jednoho, nebo více výživových faktorů. Můžeme je dělit podle různých ukazatelů: • • • • •
Podle příčiny: primární (exogenní), sekundární (endogenní)
Podle typu: nedostatek živin (podvýživa), nadbytek živin (nadvýživa) Podle stupně: lehké, střední, těžké
Podle trvání: akutní, subakutní, těžké Podle výsledku: zvratné, nezvratné
(Kleinwächterová, Brázdová, 2001)
Pro lepší pochopení zmíněné problematiky, je třeba pojednat také o otázce
výživy z pohledu dnešní společnosti. Toto vědní odvětví má v posledních deseti letech velký rozmach a začíná se o něj zajímat velká část naší populace.
1.2. Soudobé pohledy na zdravou výživu V následující kapitole pojednám o základních pojmech týkajících se výživy,
výživových zvyklostí, potravin, nápojů, makroelementů, mikroelementů apod. Jde o úlohu výživy v běžném životě jedince. Základní pojmy ve výživě
Výživa je součástí životního stylu, jenž mimo jiné ovlivňují i
socioekonomické podmínky. Je faktorem, který má uspokojovat člověka i
7
z hlediska psychologického a měla by být přímým zdrojem energie, potřebných živin, vitaminů a minerálních látek.
Výživa se dá ještě podrobněji rozdělit na stravu, což je souhrn všech
poživatin, které člověk jí a pije. Poživatiny, jsou jednotlivé složky stravy.
Zabezpečují pro organismus dostatečný přísun vody, energie a základních živin,
minerálních látek a samozřejmě vitaminů. Tyto poživatiny je možné rozdělit na : •
Potraviny jsou poživatiny živočišného nebo rostlinného původu, které se po zpracování uplatňují ve výživě člověka. Obsahem energie a živin
přispívají k uspokojování energetických a výživových potřeb lidského organismu. •
Pochutiny jsou poživatiny, které svou chutí, vůní a obsahem specifických látek působí na chuť, stravitelnost poživatin nebo na činnost trávícího
ústrojí. Jejich výživová hodnota je z hlediska základních živin nepatrná nebo žádná. •
Nápoje dodávají potřebnou tekutinu k rozpuštění živin, k přepravě,
k látkové přeměně a k vylučování nevyužitých látek. Některé nápoje mají výživovou i energetickou hodnotu, některé mohou být v nadměrném množství zdraví škodlivé.
K základním pojmům ve výživě patří také výživová (nutriční) hodnota
stravy. Je dána obsahem energie, základních živin (bílkoviny, cukry, tuky), vitaminů a provitaminů, minerálních látek a vody.
Doporučené výživové dávky představují denní přívod živin, který kryje
potřebu většiny zdravých příslušníků určité populační skupiny. Leží v pásmu mezi velikostí přívodu živin, při kterém dochází k projevům nedostatku a hodnotami
příjmu, u nichž hrozí intoxikace nebo onemocnění z nadbytku živin. Toto pásmo
je pro jednotlivé živiny různě široké. Doporučené výživové dávky jsou závislé na pohlaví, věku a pracovním zatížení. Jednotlivci mohou mít odlišné nároky, podle toho, jak náročnou provozují činnost. Každé doporučení tedy je individuální
s respektem k individualitě a životnímu kontextu jedince.(Rážová, Šoltysová, 2000)
8
Porevoluční vlna si vyžádala zájem o výživu, samozvaní „výživáři“
prezentovali a dosud prezentují vyhraněné názory na zdravé a nezdravé potraviny. Tato doba je naštěstí už minulostí a dnes víme, že s výjimkou několika skupin potravin (uzenin a sladkostí, bez nichž se můžeme obejít) lze s rozumem
konzumovat všechny druhy potravin. Potravinu totiž činí nezdravou teprve velké množství její konzumace. Z druhé strany i potraviny oplývající superlativy např. mrkev, brokolice nejsou pro naše zdraví přínosem, jestliže jsou na jídelníčku
každý den. Nejde jen o to, jíst zdravé potraviny, důležitější, zdá se, je zdravě je sestavovat. (Kunová, 2004)
Výživa a celková úroveň člověka
Ve vyspělém světě je patrná tendence ke zdravému životnímu stylu u lidí
vzdělanějších, zatímco nižší sociální vrstvy inklinují k výběru jen na základě rychlé dostupnosti a zpracovatelnosti a ceny. Pokud chceme jíst zdravě, měli bychom se snažit čerpat stále nové a nové informace. Vzhledem k tomu, že
stolování patří k celkové kulturnosti člověka, je vhodné věnovat přípravě pokrmů přiměřenou pozornost. Důležitá je určitá dávka odvahy k experimentům a
inspirace v české i zahraniční kuchyni. Pokud zvládneme jíst přiměřeně velké
porce, nemusíme se obávat nadváhy ani v případě, když občas ochutnáme pokrmy energeticky vydatnější. (Kunová, 2004)
Lidé, kteří chtějí zdravě žít, by tedy měli čerpat nové a nové informace
týkající se zdravé výživy, aby mohli kvalifikovaně ovlivnit skladbu vlastní stravy. Je důležité znát některé souvislosti, které pomohou stravu správně uspořádat. O tématu skladby výživy pojednává následující část textu.
Jedním ze stavebních kamenů výživy by měla být pestrost stravy. Člověk by
také neměl v žádném případě zapomenout na velikost porcí. I když bude pestrá strava, ale bude obsahovat mnoho vysoce energetických potravin, stane se nevyhovující.
Naše strava by měla být především pestrá, to znamená, že by v ní měly být
zastoupeny všechny základní potravinové skupiny z „potravinové pyramidy“.
9
Ten, kdo se chce stravovat zdravě, může jíst opravdu všechno, ale je třeba si vhodně volit frekvenci různých potravin, aby tělo dostalo v plné míře to, co skutečně potřebuje. (Fiala, Hrubá, Hajnová, Zudová, 1995)
Níže uvedená výživová pyramida je již obecně známým modelem, který
znázorňuje správný poměr skladby potravin.
10
1.3. Bilance výživy Neexistuje žádná potravina, která by obsahovala všechny potřebné výživné
látky v potřebném množství. Neexistuje dokonce ani žádné jídlo, které by
obsahovalo všechny potřebné látky a ze kterého by bylo možno žít. Správná
výživa spočívá v dlouhodobé přípravě mnohostranně vyvážené směsi potravin.
Odborníci z oblasti výživy doporučují ujasnit si některé myšlenky týkající se
bilance ve výživě, jde především o: (bilance = zhodnocení) • energetickou bilanci,
• bilanci výživných látek: cukrů, tuků a bílkovin,
• bilanci stopových látek: vitaminy, sekundární produkty rostlinného
metabolismu, minerální a stopové prvky, • bilanci tekutin. Energetická bilance
Pod pojmem energie je možné si představit schopnost vykonávat práci, nebo
vytvářet teplo. Oba procesy se odehrávají i v lidském těle. Také zde platí fyzikální zákony o zachování energie:
Maximální energetický výdej = energie získaná z potravin a z vytvořených zásob Člověk často zapomíná na to, že disponuje značnou zásobárnou energie a
myslí jen na její další „přísun“ prostřednictvím stravy. Ta slouží k tomu, že nahrazuje spotřebované energetické zásoby, nebo je přímo přeměněna na
potřebnou energii. Na základě této znalosti by měla být energetická bilance přísně vyvážena.
Množství energie v potravinách
Množství energie spotřebované v lidském těle i množství energie obsažené
v potravinách je většinou vyjádřeno v (kilo-) kaloriích (kcal). Jednu (kilo-) kalorii
si můžeme představit, jako množství tepla, potřebné k ohřátí jednoho litru vody ze 14,5 na 15,5 stupňů Celsia. Na základě rozhodnutí expertní komise je od 1.1.1978
11
zavedena také jednotka – joule (kJ = kilojoule), která není stanovována na základě množství uvolněného tepla, ale na základě skutečného energetického obsahu. Pro přepočet se využívá vzorců:
1kcal = 4,1855 kJ nebo zaokrouhleně 4,2 kJ 1kJ = 0,239 kcal nebo zaokrouhleně 0,24kJ Energetická hodnota makrolátek
Fyziologická energetická hodnota
Cukry
4,1 kcal (17,2 kJ)
Tuky Bílkoviny
9,3 kcal (38,9 kJ) 4,1 kcal (17,2 kJ)
Energii přinášejí makrolátky (cukry, tuky, bílkoviny) jsou přenašeči energie
a mikrolátky (vitaminy, stopové prvky adt.) umožňují její získávání. Jak tabulka
dokladuje, z hlediska fyziologie je energetická hodnota tuků dvojnásobná oproti cukrům a bílkovinám. Energetická spotřeba
Je velmi jednoduché zjistit množství kalorií obsažených v potravinách, avšak
podstatně obtížnější je zjistit opravdovou energetickou spotřebu konkrétního
člověka. Člověk se může spolehnout prakticky pouze na směrná čísla a osobní zkušenost s odhadem spotřeby. Vyjma individuálních faktorů podstatně určují energetickou spotřebu následující čtyři faktory: • • • •
základní (bazální) výdej, výkonnostní výdej,
termogeneze, dříve specifika dynamiky účinku výživných látek, účinnost trávící soustavy, ztráty během trávení.
Základním (bazálním) výdejem (BV) se rozumí klidová energetická spotřeba
člověka nalačno, při normální tělesné teplotě, v jehož bezprostřední blízkosti je
12
stálá teplota mezi 27 až 31 stupněm Celsia. Asi 60 procent základního
energetického výdeje jde na produkci tělesné teploty a zbývajících 40 procent udržuje základní životní funkce jako je činnost srdce, krevní oběh, dýchací
soustava, ledvin, vnitřních orgánů a mozku. Pro praktické použití výpočtu bazální spotřeby energie se ještě používá i dříve používaný Faustův vzorec: Základní výdej = tělesná váha (kg) x 24 To znamená, že člověk potřebuje pro základní výdej zhruba jednu kalorii za
hodinu pro každý kilogram váhy. U žen je tato hodnota díky většímu podílu
podkožního tuku a tím i sníženému výdeji tepla zhruba o pět až deset procent nižší.
Pojmem výkonnostní výdej rozumíme energetický výdej při lidské činnosti
např. zaměstnání, volný čas, sport. Záleží na intenzitě a délce trvání zatížení,
stejně jako na podílu zapojení svalové hmoty. Na základě těchto údajů je možné
odhadnout, jak velké je kolísání spotřeby energie. Při lehké tělesné činnosti (práce v kanceláři atd.) se spotřebovává prostřednictvím svalové činnosti asi 30 až 40
procent výkonnostního výdeje a klidový výdej nalačno představuje asi 50 až 60 procent denní energetické spotřeby. Někdy je výkonnostní výdej až několikanásobně větší než základní výdej (BV).
Odborníci uvádějí denní energetickou spotřebu následovně (Konopka, 2004): Denní energetická spotřeba:
• při lehké pohybové aktivitě je 1,5 x BV
• při středně těžké pohybové aktivitě je 2,2 až 2,5 x BV
• při těžké práci je až 6 x BV
Nejčastěji se energetická spotřeba odhaduje podle typu tělesných aktivit.
Výše spotřebované energie závisí také na věku, intenzitě a době trvání pohybové aktivity, na stavu trénovanosti a maximální spotřebě kyslíku apod. V zásadě je možné při příjmu jednoho litru kyslíku, spálit zhruba 5 kalorií. Energetickou spotřebu muže a ženy uvádí následné tabulky (Konopka, 2004):
13
Energetická spotřeba (muž 70 kg) Základní výdej (V) Výkonnostní výdej Tepelný výdej Trávící výdej Celkový výdej
1680 kcal 500 kcal 180 kcal 180 kcal 2540 kcal
Energetický spotřeba (žena 65 kg) Základní výdej (V) Výkonnostní výdej Tepelný výdej Trávící výdej Celkový výdej
1400 kcal 400 kcal 150 kcal 150 kcal 2100 kcal
Vyrovnaná energetická bilance
Otázkou tedy zůstává, jak může člověk dlouhodobě udržovat vyrovnanou
energetickou bilanci. Existuje řada vědeckých postupů spočívajících ve složitých měřeních a výpočtech, které jsou však v běžném životě jen obtížně použitelné. Proto je v běžném životě potřeba předpokládat, že energetická bilance je
vyrovnaná, jestliže se nemění tělesná hmotnost, např. jestliže si člověk drží svoji „správnou váhu“.
Správná tělesná hmotnost
Množství tuku v těle je možné poznat i zcela jednoduchými způsoby –
pohledem do zrcadla, sledováním řasení kůže na břiše apod. Ke stanovení své požadované hmotnosti nebo stupně nadváhy je možno použít dříve užívaný
Brocův index, nebo novější Body Mass Index (BMI), který má větší vypovídající hodnotu i pro extrémně malé nebo naopak vysoké jedince. Brocův index
Podle Brocova indexu lze vypočítat optimální tělesnou hmotnost tak, že od
tělesné výšky v centimetrech odečteme 100.
14
Optimální hmotnost (kg) = tělesná výška (cm) – 100 Na základě optimální hmotnosti podle Brocova indexu bylo vytvořeno stále
platné zdravotní doporučení: u žen je třeba odečíst ještě 15 procent a u mužů 10 procent od této optimální hmotnosti, abychom obdrželi správnou tělesnou hmotnost v závislosti na poměru podkožního tuku.
Body Mass Index (BMI)
V posledních letech se do podvědomí široké veřejnosti nejčastěji dostává i
výpočet optimální hmotnosti podle tzv. BMI.
Body Mass Index nebo také Index tělesné hmoty je počítán následovně:
BMI =
Tělesná hmotnost (kg) (Tělesná výška v metrech)2
Nejjednodušeji spočítáme Body Mass Index tak, že druhou mocninou tělesné
výšky v metrech vydělíme tělesnou hmotnost. ( Konopka, 2004)
Touto kapitolou jsem se snažil objasnit důležitý význam zdravé výživy pro
organismus a jeho správnou funkci. Vysvětlil jsem důležité pojmy týkající se potravin, poživatin, nápojů a skladby stravy. Také jsem se zmínil o různých
způsobech výpočtu a odvození správné tělesné hmotnosti. Zmíněné informace
jsou pro dodržování správné výživy důležité, laikovi však nejsou vždy dostupné a
nemusí se v nich orientovat. Proto vznikají poradny pro výživu, ve kterých pracují odborníci v oblasti výživy. Pomáhají zdravým i nemocným, dětem i dospělým,
zorientovat se v otázce správné výživy a doporučují jim přiměřený postup. Další část proto věnuji práci poraden pro výživu, postupům při poradenské činnosti a dalším otázkám profese poradce v oblasti výživy.
15
2. Poradenství pro výživu
Individuální výživové poradenství je nejčastější a nejefektivnější formou
prevence onemocnění, neboť výživa je jedním z rizikových faktorů především kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. Výživa je relativně snadno
ovlivnitelná, úprava výživové spotřeby je součástí téměř všech doporučení nejen preventivních, ale i léčebných. Proto jsou znalosti o výživě a mechanismu
rizikového i ochranného působení jednotlivých nutrientů (potravin) nezbytnou
součástí řady léčebných metod.
Úpravou výživy lze ovlivnit přímo hypercholesterolémii i jednotlivé
cholesterolové frakce, nadváhu, zvýšenou glykémii a diabetes mellitus II. typu, do jisté míry i hypertenzi a ISCH (ischemickou chorobu srdeční). Zprostředkovaně a nepřímo působí výživa na zvládání stresu, tělesnou aktivitu a další behaviorální faktory.
Stravování velké části naší populace před poradenskou intervencí je
charakteristické zejména:
• málo promyšleným a cíleným výběrem potravin z hlediska potřeb zdraví (s nevhodnou frekvencí, dávkou a opomíjenou pestrostí potravy),
• nadměrným energetickým příjmem,
• vysokou spotřebou živočišných produktů, a tím vysokou spotřebou živočišných tuků a bílkovin,
• vysokou spotřebou tuků obecně s převahou tuků živočišných,
• nevhodným trojpoměrem živin v neprospěch sacharidů (především vlákniny),
• nadprůměrnou spotřebou soli, na níž se podílí i častá spotřeba uzenin, • nízkou spotřebou zeleniny a ovoce,
• nedostatečným pitným režimem,
(Rážová a kol., 2001)
2.1. Poradny podpory zdraví
Poradny podpory zdraví, např. poradny pro správnou výživu poskytují
individuální poradenství klientům a osobám zdravým i vysoce ohroženým
16
nemocemi (např. nádorové onemocnění, kardiovaskulárním onemocnění atd.), na jejichž vzniku a vývoji se do značné míry podílí životní styl.
Základem prevence, ale i léčby kardiovaskulárních i nádorových onemocnění,
je omezení zdravotních rizik životního stylu, zejména v oblasti výživy, kuřáctví, tělesné aktivity a stresu. (Rážová a kol., 2001)
Poradny podpory zdraví jsou organizovány a zaštitovány Státním zdravotním
ústavem, který má nad nimi dohled. Většinou se nacházejí ve zdravotnických
centrech, nebo jsou zřizovány nezávisle, jako neziskové a příspěvkové organizace. V poradnách podpory zdraví pracují proškolení pracovníci, kteří jsou kompetentní vykonávat kvalifikovaně poradenskou činnost. Poradny podpory zdraví se
nezaměřují jen na výživu, ale mají i jiné zaměření, např. prevence kouření, protidrogová centra atd.
2.1.2. Práce poradce pro výživu
V následné části textu popisuji obecné postupy poradny pro výživu tak, jak je
uvádějí autoři Rážová, Tučková, Kebza, Komárek, Šoltysová, Tučková a další (2001), a Státní zdravotní ústav Praha aj.. Diagnostická část
Metodika práce poradny
Poradce obvykle začíná diagnostikou. Jde o: •
zjištění rizikového profilu klienta na základě údajů ošetřujícího lékaře
•
zjištění stravovacích zvyklostí a chyb obvykle na základě záznamu
nebo vlastního vyšetření,
spotřeby potravin, dotazníku zaměřeného na stravovací zvyklosti a rozhovoru s klientem,
•
zjištění pohybového režimu klienta, zjišťuje se např. dotazníkem a
•
zjištění typu chování obvykle na základě Bortnerovy sebeposuzující škály
rozhovorem,
k způsobu zvládání stresu.
(Rážová a kol., 2001)
17
Odborný pracovník poradny při první návštěvě klienta: •
poskytuje základní informace o poradně, významu životního stylu ve
•
zjišťuje osobní anamnézu – doplnění či zjištění údajů včetně životního
vztahu ke klientově aktuálnímu zdravotnímu stavu a nemoci,
stylu – kuřáctví, tělesné aktivity, váhové anamnézy, pracovní anamnézy atd.,
• •
zjišťuje rodinnou anamnézu – doplnění či zjištění míry genetického rizika, provádí antropometrické vyšetření – výška, hmotnost, BMI, WHR či
obvod pasu (případně stanovuje množství podkožního tuku pomocí např. impedanční metody, velikosti kožní řasy),
•
zjišťuje, zda klient v posledních dvou letech využil možnost preventivní
•
provádí somatická vyšetření, např. krevní tlak, srdeční frekvence,
•
prohlídky u ošetřujícího lékaře,
hodnotí nebo zjišťuje biochemické ukazatele (údaje od ošetřujícího lékaře či vlastní vyšetření), např. celkový cholesterol, HDL cholesterol,
triacelglycerolémie, glykémie, eventuelně další ukazatele dle zvážení (LDL cholesterol, urikémie…), •
provádí pohovor s klientem, kterým zjišťuje, do jaké míry je klient
rozhodnut změnit životní styl, včetně informací v sociální opoře klienta (rodinné situace a podpora jeho okolí apod.).
(Rážová a kol., 2001)
Základem vyšetření je standardní preventologický postup: •
osobní anamnéza včetně pracovní anamnézy, rodinná anamnéza se
zaměřením zejména na ISCH, hypertenzi, obezitu, diabetes, dyslipidémii, nádory
• • •
antropometrické vyšetření – BMI, WHR somatické vyšetření – TK
biochemické vyšetření – celkový cholesterol, HDL cholesterol, triacelglyceroly a glukóza v krvi, eventuálně LDL cholesterol
18
Údaje jsou zaznamenávány do záznamového listu (podklady o klientovi).
Údaje mohou být po počítačovém zpracování srovnávány s jinými osobami a soubory a využívány při následných návštěvách poraden pro vyhodnocení, či srovnání efektu intervence.
První návštěva klienta v poradně
Klient by měl přijít od svého ošetřujícího lékaře do poradny nejlépe
s výsledkem základních biochemických vyšetření a informacemi v rozsahu
lékařské preventivní prohlídky. Pokud klient přichází do poradny bez doporučení ošetřujícího lékaře, provede odborný pracovník poradny základní vyšetření.
Poradce zjišťuje dosavadní stravovací návyky a zvyklosti klienta. Podle
instrukcí odborného pracovníka poradny klient vyplní záznam spotřeby potravin, jídel a nápojů, které zkonzumoval za poslední 3 dny (2 dny pracovní, 1 víkendový) nebo jeden týden. Ukázku dotazníku v příloze č.1 uvádím
z internetové zdroje http://www.szu.cz/czzp/postupy/vyziva.htm. Klient dále zodpoví otázky dotazníku zjišťujícího stravovací zvyklosti (viz příloha č.2) Poradce na základě těchto dotazníků provede: • • • •
vlastní analýzu stravovacích zvyklostí
stanovení individuální výživové dávky výživová doporučení
analýzu záznamu spotřeby potravin, jídel a nápojů za 3 nebo 7 dní (např. zpracováním údajů počítačovým programem).
(Rážová a kol., 2001) Analytická část
Zjištěné údaje mohou být zpracovány počítačovým programem, který
zahrnuje anamnézu, objektivní údaje, oblast výživy, tělesné aktivity, stresové zátěže, kouření a další rizika.
Údaje o klientovi jsou srovnány s optimálními ukazateli ve vztahu k věku,
pohlaví, zdravotnímu stavu, profesi a způsobu života. Na základě jejich hodnocení
19
navrhne odborný pracovník poradny individuální změny podle potřeb každého klienta.
Hodnocení nutriční spotřeby
Hodnocení nutriční spotřeby se provádí v individuálním poradenství
nejčastěji formou analýzy záznamu spotřebovaných potravin. Nejběžnějším a pro základní orientaci dostačující je záznam spotřeby za tři dny v týdnu, u osob se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění je vhodnější sedmidenní
spotřební záznam. Jedním ze sledovaných dnů je i víkendový den. Nedílnou součástí spotřebního záznamu je i spotřeba nápojů – alkoholických i nealkoholických.
Obraz o stravovacích návycích a zvyklostech klienta je základním
východiskem pro intervenci.
Doporučená denní dávka energie
Základem nutričního poradenství je doporučení energetického příjmu.
Protože poradny navštěvují velmi často klienti s nadváhou, u nichž je průměrná denní dávka většinou příliš vysoká, je výhodné stanovit doporučenou dávku energetického příjmu individuálně. Vychází se přitom z tělesné hmotnosti a z pohybových zvyklostí klienta.
Tělesná aktivita se zaznamenává podle následujícího třídění a koeficientů: • • • • •
klid, spánek
1,0
lehká práce
2,5
velmi lehká práce středně těžká práce těžká práce
1,5
5,0
7,0
Denním záznamem se zjistí, kolik hodin denně klient věnuje jednotlivým
aktivitám. Koeficient příslušné aktivity se násobí počtem hodin.
20
Intervenční část
Na základě analýzy spotřeby potravin se odhadují deficity a přebytky
jednotlivých živin, které jsou základem výživových doporučení. Aby byly rady klientem akceptovány a byly efektní, je nezbytné vést je podle několika zásad. (Rážová a kol., 2001)
2.2.Postup poradenské práce Poradce pro výživu se může řadit mezi tzv. pomáhající profese. Pomáhající
profese patří k velmi namáhavým povoláním. V takovýchto povoláních potřebuje každý reflektovat sám sebe, a mít psychickou odolnost. Pomáhající člověk totiž
potřebuje mít dost sil nejen pro sebe, ale i na to, aby mohl rozdávat, tedy pomáhat těm, kteří jsou na tom zpravidla hůře než on sám. Dostává se do vztahů s klienty, do kterých přináší a promítá svá přesvědčení a životní zkušenosti. Proto je sebereflexe a osobní dojmy produkcí úspěšné práce.
Následnou část práce proto věnuji otázkám práce poradce. Pomáhající povolání
Existuje řada povolání, jejichž hlavní náplní je pomáhat lidem: lékaři,
zdravotní sestry, pedagogové, pečovatelky, psychologové a např. funkce poradce pro výživu. Stejně jako jiná povolání má každá z těchto profesí svou odbornou stránku, což znamená, že pracovník má určitou sumu dovedností a vědomostí,
které si musí pro výkon daného povolání osvojit. Součástí pomáhající profese je také vztah – vztah s klienty.
Pomáhající pracovník se často setkává s lidmi v nouzi, v závislém postavení,
kteří zpravidla potřebují víc než pouhou slušnost: přijetí, spoluúčast, porozumění, pocit, že pomáhajícímu pracovníkovi nejsou na obtíž, že je pracovník akceptuje a
rozumí jim. Klient potřebuje důvěřovat, cítit se bezpečný a přijímaný. Bez tohoto vztahového rámce se práce pomáhajícího stává jen výkonem svěřených pravomocí. (Kopřiva,1997)
21
Poradenství jako pomoc
Podle odborníků patří poradenství mezi základní profesionální způsoby
práce, je základní formou pomoci. Mezi další formy pomáhání patří podle Úlehly (1999) také: • • •
vzdělání, terapie,
doprovázení.
Podmínkou pomoci je podle některých odborníků (Úlehla, 1999) přání
klienta, tzv. „objednávka klienta“. Klient tedy spolurozhoduje o tom, co se bude dít.
Poradenský proces spočívá ve spolupráci klienta s pracovníkem. Pomoc se
odehrává na základě klientova přání a míří k rozvinutí možností klienta. Znamená to, že klient u sebe pociťuje překážky, které mu znemožňují dosáhnout cílů. Přeje si rozšířit repertoár svých možností, odstraněním toho, čemu nerozumí a co mu
v tom brání. Na to odpovídá pracovník nabídkou rad, návodů a nápadů, či námětů. Činí tak právě nyní, pro tuto příležitost a pro tohoto klienta. Pracovník
pomáhá na základě své zkušenosti, v průběhu rozhovoru s klientem. K tomu se
hodí mít bohatý zásobník rad a návodů. Umět z něj čerpat je vždy věcí tvořivosti a momentální spolupráce s klientem. Pracovník klientovi pomáhá najít
nejužitečnější cesty, přičemž posuzovatelem užitečnosti zůstává klient sám. Odborník v oblasti poradce výživy, však ve své práci nevyužívá jen
formu poradenství. Někdy také klienta „vzdělává“, tj. poskytuje mu na
vyžádání přesné informace o výživě apod. Jiné pomoci, jako např. terapie nebo doprovázení již obvykle do repertoáru práce výživového poradce nepatří. (Úlehla, 1999) Komunikace poradce
Je zřejmé, že v procesu poradenství velmi závisí na kvalitě úvodního
rozhovoru. Poradce pro výživu musí mít nejen odborné kompetence, ale také
specifické dovednosti týkající se navázání kontaktu, udržování vztahu a zejména
22
komunikační dovednosti. Neodborně vedený rozhovor může v důsledku vést
k tzv. komunikačním zátarasům, tak jak je popisuje např. (Úlehla, 1999). Ty pak činí poradenskou intervenci neefektivní.
Thomas Gordon (in Úlehla) sestavil přehled dvanácti zátarasů, které lidé
nejčastěji staví do své cesty ke komunikaci. Jsou to typické reakce, které použije až 90% lidí v odpovědi na modelovou otázku.
Mezi základní komunikační zátarasy patří podle Gordona např.: • Jezte méně! = Přikazování, vyžadování.
• Jestli budete takto jíst, budete nemocní! = Varování, strašení.
• Ve vašem věku by jste už mohl vědět, že přejídat se je nezdravé. = Moralizování, kázání.
• Radím Vám, abyste nejedl u televize. = Dávání rad a návodů.
• Je špatné, když pořád pracujete a nemáte čas se pořádně najíst. = Poučování, argumenty.
• To není zrovna vaše dobrá vizitka, když se neumíte ovládnout. =
Souzení, kritika, obvinění.
• Všichni Vám to budou závidět. = Pochlebování.
• A to myslíte vážně? = Posměch.
• Vy jste nespokojen v manželství a tak se přejídáte. =
Interpretování, analýza.
• To bude dobré, manžel Vás má rád i s těmi kily navíc. =
Uklidňování, soucit.
• Musíte mi říct všechno, jinak s vámi nemohu pracovat. = Výslech.
• Přerušení komunikace, skákání do řeči, nezájem o téma klienta.
Je zřejmé, že významnou roli zde sehrává direktiva komunikace a
rovnocennost vztahu. Pomáhající poradce opouští roli nadřazeného „experta“ a stává se partnerem klienta. To neznamená, že přestává být odborníkem
v oboru. Pracovník by měl znát uvedené zátarasy proto, aby se jich vyvaroval. Jde o reakce , které jsou v běžném životě samozřejmé. Nevyhnutelný důsledek
jejich použití v řeči pracovníka je hrozba zablokování další komunikace ze strany klienta. Mají totiž destruktivní vliv na sebevědomí klienta a zbavují jej chuti
23
podílet se na čemkoli společném. Každý ze zátarasů vede k jinému zrušení šance popovídat si o načatém tématu.
Nejde vždy jen o to, vymýtit tyto bloky ze slovníku. Popsané zátarasy jsou
názorným výběrem toho, co nedělat, když držitelem problému je klient. Nejspíše jsou totiž právě těmi, s nimiž se klient již v běžném životě setkal, a nepomohly mu, proto by pracovník měl umět vyslovit něco jiného. To jiné je právě připojování, které je možné shrnout následovně: • pozorně naslouchat, co klient říká,
• soustavně dávat najevo svůj zájem o toto vyprávění,
• pomáhat klientovi formulovat, co by mohl chtít,
• klientova přání brát s plnou vážností a respektem,
• vyjasňovat svou pozici, své možnosti (jako pracovníka),
• nabízet pomoc v tom, čeho chce klient dosáhnout,
• oceňovat všechny dosažené změny a pozitiva,
• nelitovat času, dobré připojení jej ušetří spousty jinde. Způsoby, které pomáhají komunikaci rozvíjet, dávají totiž klientovi možnost
zažít, že jeho vyprávění je bráno vážně, že není podceňován ani on, ani vážnost
jeho trápení. Dávají mu možnost pocítit, že vůbec existuje někdo, kdo věří nejen jeho slovům, ale i v jeho schopnosti, že je někdo, kdo mu opravdu chce pomoci. Možná to bude poprvé, co klient zažije, že se o něj někdo opravdu zajímá. To samo je hojivé, a proto stojí za pokus to klientovi nabídnout. (Úlehla, 1999) Respekt k individuálním zvláštnostem klienta
Poradenský pracovník nesmí zapomenout na specifika každého člověka.
Jedním z nich je např. rozdíl pohlaví. Důležité je, zda si pracovník tyto odlišnosti jako vedlejší faktory, které poradenský proces ovlivňují, uvědomuje či nikoliv.
Nevědomě působící faktor vyvolává napětí, kterému pomáhající nerozumí, vzniká zmatek a nejistota. Uvědomění si nevědomého faktoru, resp. motivu může (nemusí) stačit k tomu, aby ztratil svou sílu.
24
Je nezbytné, aby pomáhající pracovník nahlížel na např. tělesné, mentální či
jiné vady nebo postižení jako jednu z forem lidské existence, která má i svůj
pozitivní potenciál, kterého lze využit. Takový pohled je nutným předpokladem
pro to, aby klienti mohli vycítit z chování pomáhajícího pracovníka svou vlastní hodnotu.
V zásadě platí, že není na pomáhajících pracovnících, aby vynášeli mravní
soudy nad klienty. Jen za určitých, specifických podmínek, může být i tvrdý
morální odsudek přijat klientem pozitivně. Člověku, který cítí svou situaci jako
bezvýchodnou, a kterému pomáhající spolu s ostrou kritikou nabídne východisko, může tato kritika pomoci náhle a totálně změnit životní styl. Někdy je nejlepší možnou volbou, ale vždy je nutno zvážit možné negativní následky takové intervence. ( Kopřiva, 1997)
Podobně se o poradenském procesu vyjadřují i Rážová a kol. (2001). Tvrdí,
že poradce zdravého životního stylu by měl vedle odborné mít dvě základní dovednosti – vstřícnost a empatii.
Při komunikaci s klientem je třeba mít na mysli tyto aspekty: • • • •
chápání a porozumění, empatii,
stanovení míry odhodlání změnit chování,
umět pomoci odborně i při rozhodování o změně.
Doporučení z oblasti životního stylu by taky měla být: •
podávána s přihlédnutím k zájmu a aktivitě klienta (pokud klient ani po
opakovaném vysvětlení není ochoten spolupracovat, je působení neefektivní),
• • • •
pozitivní bez striktních zákazů či příkazů, jednoduchá – pro klienta srozumitelná,
s možností zaznamenávání změn a jejich vyhodnocování,
doplněna vhodnými tiskovými nebo audiovizuálními podklady, které klientovi názorně pomohou,
(Rážová a kol., 2001)
25
Stejní autoři také připomínají další podmínky účinnosti poradenské
intervence v oblasti zdravé výživy: •
Klient musí být motivován, aby přijal doporučení. Je proto nezbytné dobře
mu vysvětlit výhody doporučených změn. Výhody jsou zejména zdravotní, estetické (u nadváhy), společenské, finanční (zdravá výživa nemusí být drahá).
• •
Změny by měly být postupné a systematické.
Změny by se měly nejdříve týkat úpravy spektra spotřebovaných potravin a úpravy technologie přípravy stravy. K zásadním změnám stravovacích zvyklostí je nutno přistupovat jednotlivě.
•
Je nutno se vyvarovat kategorických příkazů a zákazů.
•
Rady je třeba dávat srozumitelným způsobem. Vyjadřovat se
•
Rady musí být reálné vzhledem k možnostem klienta.
• •
v komoditách, ne v živinách, minerálech a vitaminech.
Argumentace by měla být spíše pozitivně motivující než zastrašující. Reflexe a pozitivní hodnocení změn je nejlepší formou motivace pro důsledné dodržování doporučených zásad.
(Rážová a kol., 2001)
V předešlé kapitole jsem porovnal názory různých autorů na poradenskou
intervenci ve vztahu s klientem a otázky přístupu ke klientovi. Názory se od sebe liší, ale hlavní podstata zůstává stejná, důvěra, akceptace, pozorné naslouchání a empatie, jsou dílčí podmínky úspěšné poradenské interpretace. 2.3. Osobnost poradce
Předchozí text zdůrazňuje, že na rozdíl od jiných povolání hraje
v pomáhajících profesích velmi podstatnou roli lidský vztah mezi pomáhajícím profesionálem a jeho klientem.
Podle empirického šetření (Kopřiva,1997) jsou důležitými součástmi vztahu: • • • •
náklonnost (vlídnost, ochota, láska aj.) trpělivost (též klid, vyrovnanost aj.)
vcítění (též porozumění, empatie aj.)
odbornost (též profesionalita, znalost aj.) 26
Navození a udržení vztahu je tou nejobtížnější součástí pomáhající profese a
v přípravě ji člověk jako dovednost jen obtížně získá. Je součástí skutečné
profesionality, která se rodí až v průběhu výkonu povolání, a to za předpokladu, že je pracovník schopen svou práci reflektovat, hodnotit a rozvíjet.
Pojímat svou práci jako výkon svěřených pravomocí bez osobního zájmu o
klienta není ovšem ani v pomáhajících profesích nijak vzácný pojem.
Vztah ke klientovi může být i mnohem horší, než neutrální. Právě v pomáhajících profesích se může velmi snadno stát, že po onom slušném jednání, které
předpokládáme a vyžadujeme i u jiných profesí, není u pomáhajícího profesionála ani stopy. Někdy dokonce slyšíme historky svědčící o aroganci, hrubosti a
lhostejnosti pomáhajících pracovníků tváří v tvář naléhavým problémům klientů. Kopřiva (1997) takové pracovníky řadí mezi tzv. „neangažované“.
Pomáhající profese však mají svou velkou přitažlivost, která může způsobit,
že pracovník vykonává zaměstnání v této sféře i při nižším příjmu, než jaký se mu nabízí jinde. Pomáhající profese patří k těm, které mohou nadchnout, které jsou sto angažovat člověka celého. Kopřiva (1997) užívá pojem „angažovaný
pracovník“ právě pro ty jedince, kteří jsou své práci zcela oddáni. Avšak zisky, které angažovanému pomáhajícímu jeho profese přináší, mohou být zároveň
potenciálním zdrojem problémů. Jde především o to, že tato povolání skýtají některým pracovníkům příležitost k překonání pocitu osamělosti a nejisté
sebeúcty pomocí kontaktu s klienty. Problém má pak dvě podoby: jednou je
tendence přebírat kontrolu nad klientem a druhou je tendence obětovat se pro klienta na svůj vlastní úkor. Je zřejmé, že obě tendence jsou rizikové a neprofesionální.
Nadbytečná kontrola nad klienty
Uvnitř každého společenství je nějaká kontrola, nezbytná jako prostředek
udržení chování členů v rámci stanoveného řádu. Řád má zajišťovat fungování společenství a bezpečí jeho členů. Může být ovšem stanoven tak, omezuje nadměrně, že je nadbytečný, což se snadněji stane, když je řád vytvořen autoritativně, a nikoli v demokratické diskusi těch, kterých se týká.
27
Nadměrná kontrola brání rozvoji autonomie. Angažovaný pracovník ji
používá v dobré víře, že jde o zájem klientů. Snadno se k ní uchýlí v časové tísni, neboť je v aktuální situaci nejrychlejším řešením. Je rovněž silně podporována
hierarchickou strukturou pomáhající organizace. Stupeň kontroly pomáhajících pracovníků nad klienty je logickým pokračováním stupně kontroly vyšších hierarchických úrovní organizace nad nižšími
Určité povahy mají k nadměrné kontrole blízko. Jde například o lidi, které
nesouhlas blízkých druhých osob velmi znejisťuje, a proto jim lépe vyhovuje
situace, kdy prostor pro projev nesouhlasu s jejich záměry není velký. Pomáhající pak zachází i s dospělými jako s dětmi namísto toho, aby právě naopak i v dítěti
dokázal vidět a respektovat autonomního jedince a partnera v dialogu tak dalece, jak je jen možné.
Obětování se pro klienta
I v těchto případech se může paradoxně stát, že nadměrná péče klienta spíše
oslabuje, než aby mu prospívala – může ho udržovat pod jeho potenciálem samostatnosti až ho invalidizovat.
Schmidbauer (1992 in Kopřiva 1997) na základě zkušenosti ze skupinové
terapie mnoha pomáhajících pracovníků uvádí, že k tendenci se obětovat přispívá mimo jiné zážitek nepřijetí vlastními rodiči v dětství a jeho charakterové
zpracování v duchu zásady „Co nechceš, aby ti jiní činili, udělej raději sobě sám“.
Problémy ve vztahu ke klientům, které tato tendence vyvolává, bývají patrné často až v déledobé perspektivě. (Kopřiva, 1997)
Poradenský pracovník, jako pomáhající profesionál, by se měl držet již výše
uvedených zásad a řídit se jimi. Jestliže se dopustí některých přehmatů v částech
např. nadbytečné kontroly a obětování se pro klienta, má to posléze dopad na jeho práci, která se pak stává neprofesionální a nemá potřebný účinek.
28
3. Empirická část - kazuistika Cíle
Cílem empirického šetření bylo popsat některé možné okolnosti
poradenského procesu v oblasti výživy. Vymezil jsem tři základní kategorie pro sledování: • • •
postupy práce,
kontakt a vztahy s klienty,
otázka sebedefinice poradce a zkušenost.
Na příkladu z konkrétní praxe – kazuistice- chci poukázat na některá
specifika práce poradkyně v oblasti výživy, abych naznačil jisté souvislosti a hlavní línie práce, bez aspirací na zobecňování získaných poznatků. Metody
Zvolil jsem metodu rozhovoru, který doplňuji o další charakteristiky práce
vybraného poradce a některá další data. Věc tedy prezentuji jako kazuistiku. Okolnosti rozhovoru
Rozhovor byl proveden na pracovišti poradce, dne 18.4.2006 v 17 hodin a 15
minut středoevropského času.
Vlastní kazuistika poradkyně pro výživu
Zmíněný poradce se jmenuje Zdeňka, 29let. Poradenské práci se věnuje čtyři
roky v Poradně pro zdravou výživu a odvykání kouření, jenž zaštiťuje Liga proti
rakovině Brno a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno. Dále pracuje jako poradkyně v kurzech STOBB obezitě v Třebíči, kde se věnuje poradenství tři
roky, jako soukromý pracovník. Věnuje se skupinové terapii v kurzech STOBB, kde po dobu tří let působení, prošlo jejím poradenským kurzem přes 260 žen.
Tento kurz je dvanácti týdenní a schůzky se konají jednou týdně. Individuální
poradenství výživového poradce pro výživu se věnuje v Poradně pro výživu a
odvykání kouření v Brně, kde její poradenské činnosti využilo již cca 640 klientů. V rozhovoru byly použity tyto otázky: (směřující k vymezeným kategoriím) •
Jak, navazujete kontakt a budujete vztah?
29
• • • • • •
Co je na tom nejtěžší?
Co klienti obvykle chtějí? Pomoc, vzdělání, nebo kontrolu? Jaký je váš obvyklý postup?
Co pokládáte ve své práci za nejobtížnější? Jak zvládáte pracovní zátěž?
Máte soukromou typologii klientů?
Odpovědi jsem zpracoval a analyzoval ve vztahu ke třem zmíněným
kategoriím:
Kontakt a vztahy s klienty
Velmi důležitou roli v navázání kontaktu mezi poradcem a klientem hraje
motivace. Nedostatečně motivovaný klient se velmi často dostává do odporu vůči poradci. Je tudíž třeba zapracovat na klientově motivaci, jež mnohdy bývá při první návštěvě ve výživové poradně nízká. Proto se poradce snaží pomocí
motivačních rozhovorů klienta podpořit. Tyto motivační rozhovory nemusí být
vždy úspěšné, proto se poradce snaží klienta pomocí dotazů nasměrovat jinak, což dokladuje následné tvrzení: „Spíš se snažím jít na to z druhé strany, tak aby ten
dotyčný, třeba pokládáním dotazů si na to přišel sám“. Jelikož velká část klientů na poradcovy rady reaguje „ale“, nemám čas, nestíhám, atd. Snaží se poradce klientův odpor zmírnit třeba otázkou „Co by se dalo pro to udělat?“.Většina
klientů od poradce očekává kontrolu, nějaký „bič“, ale poradce se snaží být spíše
„hnacím motorem“ v klientově snažení. A tím klienta dovést k sebemotivujícímu prohlášení. Cestou sebemotivujícího prohlášení se poradce vyhýbá možným
konfliktům ze strany klienta. Není totiž žádoucí se s klientem dostat do konfliktu, neprospívá to nejen profesionálnímu vztahu, ale ani osobní pohodě obou
zúčastněných. Většinou se poradce snaží při vzniku konfliktu přejít na jiné téma. Poradkyně o tom říká: „Nerada se dostávám do konfliktů. Ale když se tak stane,
asi to přejdu a převedu k něčemu jinýmu a nechám toho člověka. Spíš, aby se to neslo v přátelském duchu“.
30
Postupy práce
Dotazovaný poradce využívá postupů metodiky paní doktorky Málkové,
behaviorální terapii. Zdá se velký rozdíl v práci poradce je, pokud pracuje se skupinou, nebo jednotlivcem. Pokud se pracuje se skupinou, jsou přesněji
respektovány postupy a metodika, jak má každá lekce vypadat a jakému tématu se v lekci věnovat. Skupina se schází každý týden a vzájemně se podporuje. To je asi největší rozdíl oproti práci s jednotlivcem. Frekvence schůzek u jednotlivců je po první návštěvě obvykle po čtrnácti dnech a poté jde spíš jen o kontrolu jednou za měsíc. To dokladuje tvrzení: „Vlastně ten postup pořádně danej ani není, je
nějakej manuál pro poradny podpory zdravý pod SZÚ. Podle toho jakoby trošičku postupujeme.“ Poradce má postup práce s jednotlivci odvozen od skupinové kognitivně behaviorální terapie. Při první návštěvě klienta se poradce snaží
zmapovat míru klientovy motivace, což se u individuální terapie obvykle opomíjí: „Někdy se na to v rámci individuální terapie trošku zapomíná, i já na to někdy zapomínám“. Po zmapování míry motivace se provádí vstupní anamnéza a
doplňující informace o klientovi např. prodělané choroby, krevní rozbor atd. Při další návštěvě se s klientem hodnotí jídelníček a počítá se jeho energetická
hodnota. Hodně klientům to pomáhá, když na vlastní oči vidí nadměrný příjem živin. Ale i zde se najdou vyjímky, kterým to nepřináší kýžený efekt. U těchto klientů je snaha změnit jídelníček „jen tak“. Sebedefinice a pracovní zkušenosti
Poradenská činnost je často zdrojem psychického zatížení, jenž má za
následek značnou únavu poradce. Únava, jako ve všech ostatních, nejen
pomáhajících profesích má vliv na soustředění poradce. Tato psychická únava činí poradenskou činnost velmi namáhavou. Soustředěnost je jedna z důležitých
vlastností, aby poradce byl soustředěn na klienta a pozorně naslouchal. Poradce se pozastavuje i nad tím, jestli provádí svoji poradenskou činnost dobře a jestli je jeho práce dosti efektivní.
Z rozhovoru vyplývá, že velkou zátěží pro psychiku poradce jsou životní
situace klientů. „Když člověk slyší ty příběhy nebo co se jim stalo, tak to člověka vede do úzkých a neví, jak na to reagovat“. Tyto „příběhy“ mohou na poradce
31
působit tak, že by mohlo dojít k přenosu problému klienta na poradce. Nejlepší
dle slov osloveného poradce je změna prostředí nebo činnosti, např. sport apod. Nejlepším lékem je sdělit svoje trápení další osobě. „To je asi normální, že se někdy člověk potřebuje vypovídat“.
Protože výživová poradna je zahlcena klienty, není dostatek času už i při
první návštěvě klienta získat všechny dostupné informace k poradenské činnosti. Což může mít za následek počáteční nepříliš uspokojivé výsledky nejen pro klienta, ale i jeho poradce pro výživu.
Všeobecně při spolupráci poradce s klientem nezáleží na pohlaví, věku, ani
sociální vrstvě, ale na charakteru a povaze klienta. Shrnutí
Kazuistika potvrzuje, že velmi důležité a nenahraditelné jsou pro poradce
zkušenosti, které čerpá z vlastní praxe. Přesně cíleným rozhovorem se dá už i při první návštěvě klient vhodně namotivovat a zhodnotit, jaký způsob poradenství
bude pro klienta nejlepší. Důležitá je i snaha motivovat klienta. Velkým uměním je proto dotazování, jenž by měl poradce zvládat, aby byl ve své práci úspěšný. Správným dotazováním může poradce klienta dovést ke tzv. sebemotivujícímu prohlášení, jenž je klientem velmi dobře přijato a zmenšuje se tak prostor na klientovy výmluvy typu „ale“ např. nemám čas a jiné.
Profesionální poradce se snaží vyhýbat konfliktům, jelikož konflikty nepůsobí
dobře na budovaný vztah mezi poradcem a klientem, snaží se vést pohovory
v přátelském duchu. Velmi důležité je mít i vlastní strukturu práce. Poradce pro výživu většinou vycházejí z některých teorií, v našem případě z kognitivně
behaviorální terapie pro skupinu, ale stejný model terapie může úspěšně využít i u jednotlivců. Klienti často chtějí „bič“, aby poradce klienty hlídal. Nejjednodušší totiž je, převést odpovědnost na někoho jiného. Klienti toto zpravidla o výživě vědí hodně, ale nejsou schopni přesně nabyté informace využít, proto pomoc nemusí zpravidla zahrnout formu vzdělávání.
Je také dobré myslet, že poradce pro výživu potřebuje odpočívat, aby mohl
dobře provádět svoji práci. Jako u každého povolání, i zde se dostavuje únava,
která může zapříčinit spoustu chyb. Je proto nutné dbát na dostatečný odpočinek,
32
protože poradenská činnost je především velkou zátěží na psychiku. Je třeba mít
svůj vlastní „ventil“, způsob odreagování např. sport, změna prostředí nebo se jen vypovídat.
33
Závěr
Zdravá výživa nabývá v posledních letech na významu. Poutá na sebe tolik
pozornosti, protože stoupají rizika civilizačních chorob, nadváha apod. Všechny již zmiňovaná rizika se dají, jako primární prevencí ovlivnit správnou stravou. Výživa, jako obor je natolik zdatným vědním oborem, že se jako disciplína zabývající se výživou studuje na vysokých školách.
Výživové poradce a poradny pro výživu vyhledávají nejen nemocní, zdraví,
ale i sportovci a obrací se v nich na odborníky v oblasti výživy s výživovými
problémy či jen s úpravami jídelníčků. Vznikají nové výživové poradny, poradci čerpají z dnes už rozšířených a známých teorií, jenž se zabývají výživovými
bilancemi, energetickými bilancemi, výkonnostními bilancemi, výpočty správné tělesné hmotnosti, prevencí chorob pomocí potravin, měřením kožních řas a celkovou výživou anamnézou.
Poradce pro výživu není jen odborníkem na výživu, protože udržet
životosprávu není jednoduché, musí být tak trochu i psycholog. Jeho úkolem je
navázat s klientem adekvátní kontakt, jenž je důležitý pro spolupráci, budovat jej,
rozvíjet vztah a podpořit klienta apod. Zdá se tedy, že výživový poradce musí znát správné postupy poradenské práce, jako jsou správné techniky vedení rozhovoru, musí také reflektovat sebe sama a pečovat o svůj osobní a profesionální rozvoj. Jen za těchto podmínek může být jeho práce úspěšná.
34
Resumé
Práce je zaměřena na profesy poradce pro výživu. Cílem práce bylo pojednat
o významu zdravé výživy a okolnostech práce výživového poradce se zaměřením na postupy poradenské práce a budování vztahu s klientem. Teoretická část práce je doplněna kazuistikou – poradkyně pro výživu. Zjištěné poznatky naznačují
nutnost motivace klienta, znalost teorií pro poradenský postup a péče poradce o vlastní psychické zdraví a profesionalitu.
Résumé
The study is targeted to profession of nutrition consultant. The aim of the
study was entered on healthy diet importance and circumstances of nutrition
consultant profession with concentration on consulting procedure and creation of customer relationship. The theoretical part of study is completed by case report diet consultant. The established knowledge suggestive of customer motivation necessary, know-how of consultative procedure and care of personal psychological health and workmanship of consultant.
35
Literatura:
KONOPKA, P. Sportovní výživa. České Budějovice: KOPP nakladatelství, 2004.
ISBN 80-7232-228-1
KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-07365
KLEINWÄCHEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2001. ISBN 80-7013-336-8
RÁŽOVÁ, J., ŠOLTYSOVÁ, T. Výživa. Praha: Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví a životních podmínek, Praha 2000, 2000. ISBN není uvedeno
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství Praha, 1999. ISBN 80-8585-69-9
RÁŽOVÁ, J., TUČKOVÁ, P., KEBZA, V., KOMÁREK, L., ŠOLTYSOVÁ, T., TUČKOVÁ, V. Metody a postupy v poradnách podpory zdraví. Praha: Státní
zdravotní ústav, 2001. ISBN 80-7071-182-5
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-
7178-150-9
PROVAZNÍK, K., KOMÁREK, L., DRBALOVÁ, K., KOMÁREK, D.,
MARKVART, K., ŠOLTYSOVÁ, T., SCHNEIDROVÁ, D., RÁŽOVÁ, J. Manuál prevence v lékařské praxi VII. Doporučené preventivní postupy v primární péči. Praha: Fortuna, 1999. ISBN: 80-7071135-3
FIALA, J., HRUBÁ, D., HAJNOVÁ, R., ZUDOVÁ, Z. Vyber si zdraví a
svobodu. Brno, 1995. ISBN není uvedeno Jiné zdroje:
http://www.szu.cz/czzp/postupy/vyziva.htm dne 19.4.2006 19:58
36
Příloha č.1
Vzor formuláře
Jméno a příjmení: Datum: Jídlo nebo nápoj
Množství
250 ml 2 ks = 10 g 1/2 ks = 40 g 2 lžičky = 20 g 150 ml 7,5 ml 1 ks = 5 g 200 ml 2 ks = 10 g 1 ks = 45 g 1 ks = 30 g 1 ks = 70 g 3 ks = 30 g 1 ks = 100 g 200 ml 250 ml 1 porce 1 ks 1 porce 200 ml 200 ml 1 ks = 120 g 1 ks = 50 g 1 ks = 60 g 40 g 1 ks = 80 g 250 ml 150 ml 1 ks = 5 g 3 ks = 50 g 1/2 dcl
Čas
Místo
Činnost
6 : 00
kuchyně
mluvení
7 : 30
kancelář
práce
9 : 30
kancelář
čtení
11 : 30
kancelář
práce
13 : 30
jídelna
-
16 : 00
kuchyně
-
18 : 30
kuchyně
mluvení
20 : 30
obývací pokoj
sledování TV
Jaký druh
kakao cukr chléb + máslo marmeláda káva smetana do kávy cukr čaj cukr rohlík sýr – trojúhelník 40 % t.v s. rajče ředkvičky jablko limonáda neslazená hrachová polévka bramborová kaše mletý řízek salát z čínského zelí čaj slazený minerálka slazená jablko loupáček chléb lososová pomazánka rajče mléko polotučné káva cukr sušenky plněné becherovka
http://www.szu.cz/czzp/postupy/vyziva.htm
37
Příloha č.2
Stravovací zvyklosti
(odpovězte na každou otázku zakroužkováním příslušné odpovědi)
JMÉNO A PŘÍJMENÍ ................................................................................................. Datum narození ......................................................................Datum ................. I.
II. III.
I.
1) 2) 3) 4) 5) II.
ZPŮSOB PŘÍPRAVY STRAVY
Při zahušťování polévek, omáček používám:
1) jíšku na másle 2) jíšku na oleji 3) na sucho opraženou mouku 4) zahušťuji moukou rozmíchanou ve vodě nebo mléce 5) zahušťuji jinak – jak ? ………………………………………………………….
1) máslem III.
Jídla po dohotovení zjemňuji:
2) margarínem
vločky
3) olejem
Používám:
4) tuk nepřidávám
sojové výrobky
obilninové výrobky
1) 2) 3) 4) IV.
IV.
V.
V.
VI.
1) 2) 3)
1) přidáním do mletých mas 2) do zeleninových polévek 3) do zapékaných jídel 4) jiným způsobem jak?…………………………………………………………
1) vodovou
–
Při přípravě salátu používám zálivku: 2) vodovou s olejem
Z mléčných výrobků vybírám:
3) olej
1) převážně nízkotučné výrobky (sýr do 30% tuku, nízkotučný jogurt do 1,5 % tuku, 1,5% mléko) 2) častěji vybírám i tučnější výrobky 3) tučnost výrobků nesleduji
VI. Celozrnné výrobky (tmavý chléb, dalamánky, rýže natural, celozrnné těstoviny, celozrnnou mouku) používám:
1) 1) v naprosté většině 2) 2) stejným dílem jako běžné výrobky 3) 3) převážně používám běžné výrobky 4) 4) celozrnné výrobky nepoužívám http://www.szu.cz/czzp/postupy/vyziva.htm
38
39
