MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání
Návrh výukové opory pro praktické vyučování oboru Kadeřník v problematice barvení vlasů Bakalářská práce Brno 2015
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Pecina, Ph.D.
Autor práce: Jiřina Doleţelová
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby byla práce uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně 27. 3. 2015
…………………………………….
Poděkování Děkuji panu Mgr. Pavlu Pecinovi, Ph.D. za odborné vedení, konzultace, cenné rady a připomínky a za obětavou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování bakalářské práce.
Anotace V této bakalářské práci jsou zpracovány dokumenty k výuce druhého a třetího ročníku praktického vyučování oboru Kadeřník. Tato výuková opora je orientována na tematický celek „Barvení vlasů“. Na začátku je popsána charakteristika učebního oboru Kadeřník, rámcové a školní učební dokumenty a jejich základní cíle. Je zde popsán profil absolventa a jeho kompetence. Dále je vymezen předmět výukové opory a její pojetí, cíle, vyuţití a struktura. Následuje část práce vymezující obsah výukové opory pro tematický celek „Barvení vlasů“. Ta zahrnuje zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při barvení vlasů. Popisuje veškeré informace o barvení vlasů, činnostech spojených s barvením a jeho technologických
metodách.
Práce
obsahuje
také
informace
o
inovativních
technologických metodách v barvení vlasů a jejich pracovní postup a je doplněna obrázky výsledného efektu těchto technik. Klíčová slova: praktické vyučování, výuková opora, bezpečnost práce, barvení vlasů, odbarvování vlasů, technologický postup, oxidační barva, zákazník, kadeřník, pracovní pomůcky. Annotation In this thesis are processed educational documents for second and third year of practical training field Hairdresser. This educational support material is aimed at thematic whole "Hair coloring". The thesis describes the concept and characteristics of a Hairdresser, educational programs and objectives of education. There is described the graduate profile and his competences. It is also defined concept, objectives, structure and use of this educational support material. The following part defines the content of teaching support for thematic whole "Hair Coloring". The educational support material includes the principles of work safety and health protection during the hair coloring. There are described all the information and activities about hair coloring and technological methods. The work includes information about innovative technological methods in hair coloring and it is accompanied by pictures of the final effect of these processes.
Key words: practical teaching, educational support material, work safety, hair coloring, hair decolorization, technological process, oxidation color, customer, hairdresser, working equipment.
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1 Učební obor Kadeřník .................................................................................................. 10 1.1 Charakteristika oboru Kadeřník ............................................................................ 10 1.2 Rámcový vzdělávací program .............................................................................. 11 1.3 Školní vzdělávací program ................................................................................... 16 2 Předmět výukové opory, tematický celek „Barvení vlasů“ ......................................... 21 2.1 Pojetí a cíle výukové opory .................................................................................. 21 2.2 Struktura výukové opory ...................................................................................... 22 2.3 Přehled předcházejících a navazujících témat ...................................................... 22 3 Obsah výukové opory, tematický celek „Barvení vlasů“ ............................................ 24 3.1 Bezpečnost práce a ochrana zdraví při barvení vlasů ........................................... 24 3.2 Barvení vlasů ........................................................................................................ 26 3.3 Barvení vlasů permanentní oxidační barvou ........................................................ 31 3.4 Stahování oxidačního barviva z vlasů .................................................................. 36 3.5 Oxidační přelivy ................................................................................................... 37 3.6 Pastely ................................................................................................................... 39 3.7 Odbarvování vlasů ................................................................................................ 39 3.8 Melírování vlasů ................................................................................................... 44 3.9 Neúspěchy při odbarvování a melírování ............................................................. 46 3.10 Inovace v barvení vlasů ...................................................................................... 47 Závěr ............................................................................................................................... 55 Pouţité zdroje ................................................................................................................. 56
Úvod Důleţitými sloţkami ve výchovně vzdělávacím procesu jsou zejména učitel, ţák a učivo. Je nutné, aby byl vztah mezi těmito subjekty vyváţený a efektivní. Výchovně vzdělávací proces musí být uskutečňován správným způsobem a s potřebnými materiály, aby se dospělo k cíli vzdělávání. V tomto procesu má svou roli také učitel. Ten ţákům předává své vědomosti a dovednosti a proto musí mít poţadovanou kvalifikaci. K tomu je nutné vzdělání na vysoké pedagogické škole a samozřejmě praxe v oboru. Učitel nejen zprostředkovává informace z vyučované látky, ale také nepřímo působí na ţáka a jeho osobnost. Nepředává ţákům pouze své znalosti, ale také zkušenosti ze ţivota a reálného prostředí učebního oboru. Formuje jejich osobnost, utváří jejich postoj k učebnímu oboru a rozvíjí jejich samostatnost. Motivuje ţáky ke vzdělávání a zájmu o obor. Stejně důleţitou roli jako vztah mezi učitelem a ţákem hraje i učivo. Bez kvalitního učiva nelze efektivně dosahovat výchovně vzdělávacích cílů. Je třeba vytvořit takový učební materiál, který bude srozumitelný, seskupený podle smyslu a důleţitosti s vytvořenými osnovami s nadpisy pro celky učiva a bude navazovat na dosud osvojené poznatky. Je důleţité, aby ţáci měli k dispozici aktuální materiály s novými a inovativními technologickými postupy a obsahovaly nové informace z dané problematiky. Vzhledem k zaměření oboru kadeřník je třeba tyto materiály obnovovat a doplňovat. V této sféře se technologie a postupy posouvají rychlým tempem kupředu a objevují se stále nové trendy. Z tohoto důvodu vznikla tato práce, která splňuje komplexní poţadavky pro osvojení vědomostí a dovedností v oblasti barvení vlasů. Cílem tak bylo vytvoření výukového materiálu, aby ţáci měli moţnost učit se z komplexního, srozumitelného a inovovaného materiálu. Tato opora slouţí zejména ţákům středních odborných škol, konkrétně zaměřených do oboru Kadeřník. Učivo se řadí do předmětu Technologie, vyučované ve druhém a třetím ročníku. Materiály lze vyuţít nejen jako výuková opora pro ţáky, ale i pro učitele tohoto oboru. 8
Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo především vytvoření inovativního a komplexního učebního materiálu, který ţákům poskytne důleţité informace, které jim pomohou k pochopení a osvojení si všech poznatků a technologických postupů týkajících se barvení vlasů. A to tím způsobem, aby uměli kvalitně provádět tuto sluţbu. Tato práce bude rovněţ slouţit učitelům praktického vyučování jako výuková opora při vyučování tematického celku „Barvení vlasů“. Barvení vlasů jako sluţba patří mezí úkony poskytované kadeřníky. K tomu, aby byly veškeré kadeřnické sluţby poskytovány kvalitně, je důleţité znát společenský význam oboru. Proto je v práci vymezena charakteristika učebního oboru Kadeřník a její historie. V kapitole jsou také stručně popsány školní i rámcové vzdělávací dokumenty, které vymezují veškeré poţadavky kladené na ţáka a podmínky, za jakých se výuka uskutečňuje. Druhá kapitola vymezuje předmět, cíle a další sloţky ovlivňující tvorbu výukové opory. V poslední a hlavní části této práce jsem se věnovala samotnému obsahu výukové opory, která byla vypracována s cílem pokrýt všechny poţadavky k vytvoření co nejkvalitnějšího výukového materiálu na téma „Barvení vlasů“. Je zde zahrnuta bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci a její zásady. Obsahuje veškeré informace o barvení vlasů a jeho technologických metodách a pracovních postupech. Zahrnula jsem i nejnovější trendy v barvení vlasů a popsala nové techniky barvení v této oblasti. Téma této bakalářské práce jsem si zvolila zejména z důvodu, ţe ke kadeřnickému oboru mám osobně blízko, jelikoţ jsem ho sama na střední škole studovala. Literatura pro tento obor je v omezeném mnoţství a její publikace jsou jiţ neaktuální. Tento obor se mimo to stále vyvíjí a techniky a poznatky se posouvají a rychle mění. Je třeba, aby se učební materiály aktualizovaly a doplňovaly o nové technologické postupy, trendy či materiály. Jak jiţ bylo zmiňováno, učivo tvoří nedílnou součást vyučovacího procesu a přímo, či nepřímo ho ovlivňuje. Proto se domnívám, ţe je třeba rozšířit dostupné materiály o nové, komplexní a aktuální učivo.
9
1 Učební obor Kadeřník 1.1 Charakteristika oboru Kadeřník Společenský význam oboru Kadeřník patří do oblasti sluţeb obyvatelstva. Hlavní náplní tohoto oboru je péče o krásu vlasů, zdraví a v neposlední řadě i o dobrý pocit. Nároky zákazníka se neustále zvyšují a rozšiřují a úkolem kadeřníka je přáním zákazníka vycházet vstříc. Aby se mohla kvalita sluţeb neustále zvyšovat, je třeba znát základní cíle. Tím jsou například včasnost a dosaţitelnost sluţeb, stálé rozšiřování sluţeb o další servis, zdokonalování odborné a technické úrovně sluţeb, zlepšování organizace práce a řízení a zvyšování odborné a technické úrovně pracovníků. Důleţitý význam pro schopného a kvalitního kadeřníka má také dobrý vkus a estetické cítění pro obor. Vkus je tvořivou součástí schopnosti člověka a na všem, co nás obklopuje, se podílí. Kvalita vkusu je výsledkem výchovy a souvisí nejen s estetikou, ale i s etikou, která se projevuje jednáním a vystupováním. V mezilidských vztazích je potřeba vkus pro tuto práci rozvíjet na odborně zaměřených akcích (návštěva galerie, módní přehlídky, školení pro obor atd.). Kaţdý umělecký záţitek člověka obohacuje a pomáhá mu utvářet a rozvíjet výtvarné a estetické cítění, které je třeba v povolání kadeřníka uplatnit. Protoţe úpravou vlasů do vhodného účesu lze potlačit kosmetické nedostatky tváře a tak vytvořit esteticky působící účes. K tomu je nutný aktivní přístup kadeřníka k výběru typu účesu. (Hülsken M., 2006)
Pojetí a cíle oboru „Vzdělávací program učebního oboru kadeřník, kadeřnice je koncipován jako tříletý a zabezpečuje získání odborných vědomostí a praktických dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání kadeřnických služeb na úrovni středního odborného vzdělání. Cílem vzdělávacího programu je příprava pracovníků schopných poskytovat kvalifikované a kvalitní kadeřnické služby (holení, mytí vlasů, stříhání, ondulace vodová a železem, preparace vlasů, barvení a odbarvování vlasů, úprava dámských, pánských a dětských účesů, vlasová kosmetika, zhotovování jednoduchých vlásenek a příčesků).“ (www.nuv.cz) 10
Historie oboru Kadeřník Jiţ od pradávna člověk pečoval o svůj vzhled a vlasy. Nejdříve naši předci pouţívali kostěné a bronzové ozdoby a později pečovali o svůj zevnějšek komplexně. Kaţdé období vývoje lidstva je něčím typické (účes, móda). Proto můţeme znalostmi těchto období získat inspiraci ke své vlastní tvorbě. Nejstarší zmínky péče o vlasy sahají aţ do starověkého Egypta. Důkazy byly během let objeveny při vykopávkách. Ty dokazují vysokou péči starých Egypťanů nejen o účes, ale i o celkový vzhled. Šlechta i otroci se denně myli a starali se o své vlasy. Bohatí dokonce pouţívali líčidla a parfémy. Ze zlata, bronzu a slonové kosti si vytvářeli různé vlasové ozdoby. Vlasy přimašťovali a splétali ve větší mnoţství copánků. S dalším vývojem vystřídaly účesy vlásenky. Vyráběly se ze zvířecích chlupů, rostlinných vláken i lidských vlasů. Králové jako znak své váţnosti nalepovali plnovous. Vlasy si barvili rostlinnými barvivy. Od té doby se tento obor stále vyvíjel a péči o vlasy zaznamenáváme v kaţdém dalším období. Inspirace v dalším vývoji často čerpala právě z Antiky. (Polívka L., Komendová H, Pech V., Valášek, J., 2003)
1.2 Rámcový vzdělávací program „Rámcové vzdělávací programy jsou „státem vydané pedagogické (kurikulární) dokumenty, které vymezují závazné požadavky na vzdělávání v jednotlivých stupních a oborech vzdělání, tzn. zejména výsledky vzdělávání, kterých má žák v závěru vzdělávání dosáhnout, obsah vzdělávání, základní podmínky realizace vzdělávání a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů“. (www.nuv.cz)
Vstupní a zdravotní požadavky Vstupní předpoklady pro obor Kadeřník Základní podmínkou pro přijetí ke studiu oboru Kadeřník je úspěšné absolvování povinné školní docházky. Uchazeči také musí být zdravotně způsobilí ke studiu podle kritérií pro tento obor. V přijímacím řízení se také přihlíţí k dosaţeným studijním
11
výsledkům, počtu uchazečů, fyzickým i osobnostním předpokladům pro obor. Studium oboru Kadeřník je určeno pro chlapce i dívky. (www.nuv.cz) Zdravotní předpoklady pro obor Kadeřník „Při výběru do oboru z hlediska zdravotního stavu uchazeče vadí poruchy funkce pohybového a nosného systému (kontraindikací jsou i ploché nohy, kongeniální luxace a sklon k tvorbě varixů), dále chronická a alergická onemocnění kůže rukou obličeje a dýchacích cest. Nepřípustné je i onemocnění srdce, zejména závažné chlopenní vady a vrozená srdeční onemocnění hemodynamicky závažná. Nemoci nervové, zejména spojené s poruchami pohybových koordinací a funkcí, subkompenzované a dekompenzované záchvatové stavy. Do oboru nemohou být přijati uchazeči s projevem bacilonosičství a poruchy imunity.“ (www.nuv.cz)
Klíčové kompetence Cílem je zejména dosáhnout u ţáků v průběhu vzdělávání takových dovedností, které jim pomou přizpůsobivě reagovat na stále se vyvíjející společnost i vědu způsobem, aby byli schopni uplatnit se v pracovní i osobní sféře svého ţivota. Poznatky a klíčové kompetence získávané během výchovně vzdělávacího procesu dosahují ţáci oboru Kadeřník osvojováním si následujících dovedností. Komunikativní dovednosti, kde se ţáci učí vyjadřování, písemnou i ústní formou, jednat přiměřeně dle určité situace, zpracovávat psaný text, znázorňovat a vysvětlovat, porozumět a vyuţívat informace z textu. Dále jsou také důleţité interpersonální a personální vztahy. V personální oblasti je pro ţáka cílem porozumění a vyuţití sebepoznání, seberegulace a sebekontroly, zlepšování vlastního učení, výkonu a autoevaluace. Interpersonální dovednosti naopak ţákovi umoţní poznávat nejen sebe ale i druhé, jednat s lidmi a patřičně v situacích reagovat. V neposlední řadě také přijímat za sebe, svou práci i práci ostatních odpovědnost. Další klíčová dovednost je řešení problémů a konfliktních situací. Ţáci se učí efektivnímu řešení problémových situací, jak správně v dané situaci zareagovat, jak konfliktům předcházet, analyzovat problém a vybrat optimální metodu řešení.
12
Je také třeba umět vyuţívat informační technologie, které umoţňují ţákům vyuţívat v pracovním i mimopracovním ţivotě dostupné informační zdroje a pracovat s nimi. Poslední klíčovou sloţkou jsou numerické aplikace, coţ je „dovednost používat různé aritmetické postupy důležité pro řešení praktických situací“. (www.nuv.cz)
Odborné kompetence Výchovně vzdělávací proces je aplikován na základě speciálně vytvořeného kurikula, uspořádaného podle vzdělávacích cílů a obsahů výuky, který je zaměřen zejména na oblast péče o celkový vzhled člověka. Ţákům je poskytován komplexní soubor znalostí i dovedností vedoucí k utvoření si návyků a postojů nutných k orientaci a uplatnění v budoucím povolání v oboru kadeřník. Jednotlivé znalosti jsou účelově předávány propojeně, v oblastech jako jsou technologie, materiály, zařízení provozoven, zdravověda či ekonomika. Technologie patří mezi odborné předměty učebního plánu a poskytuje svým obsahem a účelem poznatky z oblasti technologických postupů tak, aby docházelo k provedení kvalitních kadeřnických sluţeb v souladu s bezpečnostními a hygienickými předpisy. Výchovně vzdělávací proces je zaměřen „na výchovu k uvědomělému dodržování zásad, pravidel a předpisů o hygieně a ochraně zdraví při práci, k dokonalé péči o zákazníka z hlediska estetického, módního a zdravotního.“ Materiály jako součást odborných předmětů slouţí k získání vědomostí o materiálech, které se momentálně pouţívají a jsou dostupné na trhu. Ţák se učí, jaké mají tyto materiály vlastnosti, jak se dají bezpečně skladovat, dávkovat, aplikovat a jak s nimi manipulovat. „Učivo umožňuje pochopení vztahu mezi složením látek, jejich vlastnostmi a možnostmi jejich praktického použití.“ Další součástí odborných kompetencí je sloţka zařízení a vybavení provozovny. Zde ţák poznává dostupné zařízení a vybavení provozoven, jejich vnitřní uspořádání, funkce pracovních pomůcek a nástrojů, jejich údrţbu, čištění a také ošetřování. Zdravověda poskytuje obecné vědomosti o lidském těle, zásadách při poskytování první pomoci, výskytu koţních a vlasových nemocí, péči o vlasy a pokoţku těla a hlavy. Ekonomika pomáhá ţákům osvojit si ekonomické myšlení, které je v souladu s aktuálním trţním systémem a hospodářstvím. Informuje ţáky v oblasti drobného podnikání v oboru. Poskytuje ţákům základní poznatky o ekonomické činnosti vedení 13
provozoven a směřuje je k pracovní odpovědnosti jednotlivce a odpovědnosti za kvalitu poskytovaných sluţeb. Důleţitý význam má pro obor odborný výcvik, který ţáky připravuje na kvalitní a kvalifikovaný výkon povolání kadeřník. Odborný výcvik tvoří významnou část vzdělávání, protoţe si zde ţáci prakticky osvojují a prohlubují znalosti a vědomosti získané v teoretickém vyučování. Výuka probíhá ve speciálně upravených školních provozovnách pod odborným a zkušeným vedením. (www.nuv.cz)
Metodické přístupy Učitel volí vhodné metody a formy vyučování dle předmětu vzdělávání s přihlédnutím konkrétní situaci ve výchovně vzdělávacím procesu či vyučované látky a moţnostem školského zařízení. Ve spolupráci s dalšími vyučujícími a učiteli odborného výcviku je cílem volit takové metody a postupy, aby u ţáků docházelo k formování „profesního vystupování, estetického cítění, kultivovaného vyjadřování, konstruktivního a vstřícného jednání se zákazníky i spolupracovníky.“ Proto volí ve výuce příslušné metody, které doplňují o osobní příklad. (www.nuv.cz) Zvlášť důleţité je dbát zvýšenou pozornost při vyučování a osvojování klíčových dovedností ţáků a metodické přístupy vzdělávání jim přizpůsobit. V odborném výcviku a tehdy, kdy dochází k aktivnímu rozvoji cílů klíčových kompetencí, je jako nejoptimálnější vzdělávací metoda doporučena metoda projektového vyučování. Koncept této metody spočívá v tvorbě tematických projektů, které následně ţáci realizují. Tato metoda umoţňuje ţákům propojit teorii s praxí, mohou pracovat jednotlivě nebo i ve skupině. (www.nuv.cz)
Požadavky na bezpečnost a hygienu práce Problematika „BOZP“ tvoří nedílnou součást teoretického i praktického vyučování oboru kadeřník. Je třeba ţáky seznámit také s ochranou poţární a hygienou práce. Při vyučování bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se vţdy vychází z platných právních předpisů, zákonů, vyhlášek a norem, které vydává vláda. Je nutné vycházet od
14
všeobecných předpisů ke konkrétním, které korespondují se specifiky učebního oboru. (www.nuv.cz) Z platných předpisů a norem je třeba vycházet také při vytváření vhodných bezpečnostních a hygienických podmínek v prostorách školy a školských zařízeních pro odborný výcvik. Ţáci musí být o bezpečnosti práce, ochraně zdraví při práci a dodrţování hygienických zásad řádně poučeni. (www.nuv.cz) Pokud ţáci mají provádět v odborném výcviku nácvik takových činností, které patří mezi práce nepříslušné nezletilým, řídí se vykonávání těchto činností dle pokynů učební osnovy a stanoveným obsahem. Dochází-li k takovým činnostem, učební osnova udává informace o tom, jaké bezpečnostní a hygienické podmínky je třeba pro ţáky utvořit pro výuku těchto činností. (www.nuv.cz) Všeobecné podmínky bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci a hygieny práce: Poučení ţáků o bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci a hygieny práce, kvalitní informovanost o právních předpisech a normách o „BOZP“ a poţární ochraně. Práce s technickým zařízením, odpovídajícím bezpečnostním a hygienickým podmínkám dle právních a protipoţárních předpisů. Pouţívání stanovených ochranných pomůcek, ochranného prádla a osobních pracovních prostředků, dle norem. Dozor na pracovišti, ve výuce. (www.nuv.cz)
15
1.3 Školní vzdělávací program Školní vzdělávací program jako učební dokument, který je realizován kaţdou školou samostatně dle poţadavků rámcových vzdělávacích programů. Následující školní vzdělávací program byl poskytnut a stručně zpracován podle Střední odborné školy obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14.
Profil absolventa Popis uplatnění absolventa v praxi Absolvent se bude moci uplatnit v povolání kadeřník, schopný poskytovat profesionální kadeřnické sluţby a to v malých a středně velkých provozovnách, studiích, salonech a dalších kadeřnických zařízeních jako například vlásenkářství, kadeřnické potřeby aj. Absolventi budou kromě moţnosti jako zaměstnanci také moci pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná. Absolvent oboru je kompetentní zhotovit dětské, dámské a pánské střihy a účesy pomocí výběru optimálních technologických metod. Pracuje na základě diagnózy vlasů, spolu s přihlédnutím přání zákazníka, jeho individuálním potřebám, estetickému cítění, aktuálním trendům a dodrţuje bezpečnostní a hygienické zásady. Kvalifikovaně vykoná chemické úpravy vlasů jako je chemická preparace, barvení vlasů, melírování vlasů a odbarvování. Absolvent bude nabízet poradenskou činnost spojenou s vhodným výběrem přípravků a konečné úpravy vlasů do tvaru účesu. Je schopný vytvořit různé formy náročnosti společenských a soutěţních účesů. (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012) Odborné kompetence Jak jiţ bylo uvedeno v rámcovém vzdělávacím programu, ţák pracuje vţdy podle aktuálních právních předpisů a na základě diagnóze vlasů je schopen provádět úpravu dámských, pánských a dětských účesů. Absolvent umí provádět různé druhy masáţí hlavy a povrchovou či hloubkovou vlasovou regeneraci. O vlasy pečuje podle typu vlasů a volí k nim správné techniky. Je kompetentní včasně rozpoznat vlasové onemocnění, či onemocnění pokoţky hlavy a doporučit lékařskou pomoc. Provádí 16
úpravy vlasů pomocí nejrůznějších střihů. Vlasy také upravuje pomocí vodové ondulace, chemické preparace vlasů, elektrického ondulačního ţeleza či ţehličkou na vlasy. Umí odbarvovat vlasy, barvit či tónovat, a melírovat je pomocí oxidační barvy nebo odbarvovacího prostředku. Dovede vlasy vyčesat do společenského účesu různé náročnosti, či do soutěţních účesů. Zná historii účesové tvorby a vyuţívá její poznatky jako inspiraci k moderní účesové tvorbě. Ovládá úpravu zákazníka holením vousů, úpravou plnovousů a knírů. Barví kníry, plnovousy, obočí a řasy. Dovede vytvořit, upravit a ošetřovat vlasové módní doplňky. Ţák pracuje samostatně a umí si práci organizovat, zachovává disciplínu a pořádek. “Zvyšuje si soustavně svou odbornou úroveň studiem odborné literatury a časopisů, návštěvami předváděcích akcí a soutěží v účesové tvorbě.“ (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012) Absolvent na základě zvolené techniky k úpravě vlasů volí vhodné přípravky k použití. Ty volí s přihlédnutím na vlastnosti a moţnosti pouţití přípravků. Zná správné dávkování, skladování a manipulaci s danými přípravky. Po spotřebování správně likviduje. Sleduje nové přípravky na trhu a jejich pouţití, popřípadě doporučí zákazníkům. Absolvent při výkonu kadeřnických služeb dbá hygienických zásad a poskytuje sluţby na základě zdravotních a estetických poţadavků. Pokud zákazník trpí onemocněním pokoţky hlavy či vlasů, absolvent posoudí váţnost omezení a zvolí vhodný úkon k úpravě či ošetření vlasů. Zachovává hygienické pracovní prostředí a dodrţuje stanovené předpisy. Vlasy upravuje dle typu vlasů a hlavy zákazníka, tak aby potlačil případné nesouměrnosti a zdůraznil pozitivní vlastnosti a kladné rysy. Absolvent vykonává svou práci co nejkvalitněji. Uvědomuje si důleţitost konkurenceschopnosti na trhu práce, a proto usiluje o kvalitu svých sluţeb a výrobků, které nabízí. Jedná na základě přání zákazníka. Zabezpečuje dodrţování kvality vykonávaných procesů. Absolvent při výkonu povolání komunikuje se zákazníky, obchodními partnery a spolupracujícími. Ve vztahu k nim jedná slušně, zdvořile a 17
profesionálně. Umí s nimi jednat a efektivně řešit případné konfliktní situace. Nabízí svým zákazníkům poradenské sluţby k vhodnému výběru účesu. Absolvent rozumí zabezpečení provozu podniku z hlediska ekonomiky. „Sjednává nákup přípravků používaných k péči o vlasy a pokožku vlasové části hlavy. Kalkuluje ceny poskytovaných služeb. Vyhotovuje obchodní písemnosti v souladu s normalizovanou úpravou.“ (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012)
Organizace výuky Délka studia je tři roky a je poskytováno pro ţáky, kteří absolvovali povinnou školní docházku. Je rovněţ moţné organizovat studium jako dálkové nebo večerní. Ukončení studia poskytuje střední odborné vzdělání a probíhá státní závěrečnou zkouškou dle aktuálních právních předpisů. Střední odborné učiliště poskytuje vyučování teorie i praxe, nebo zajišťuje praktické vyučování v příslušných zařízeních a pracovištích praktického vyučování. Vyučování probíhá v pravidelných týdenních cyklech, kdy ţáci jeden týden dochází na teorii a druhý týden na praxi. Výuka teorie je organizována ve školních třídách a odborných učebnách. Na praktickou výuku ţáci dochází do školního kadeřnictví, které se nachází v budově školy. (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012)
Formy výuky Nejpouţívanější metodou v prvním ročníku praktického vyučování je instruktáţ. Tu ţáci aplikují na modelech, které za nimi dochází do odborného výcviku, aby si osvojili jednotlivé kadeřnické úkony. Od druhého ročníku studia začínají ţáci pracovat na zákaznících kadeřnictví. Za odvedený úkon na zákazníkovi dostávají odměnu. Cílem je rozvinout u ţáků schopnost pracovat samostatně a zodpovědně, proto je kladen důraz na samostatnou práci. Důleţitá je také schopnost spolupracovat s ostatními, pracovat v týmu a sebehodnocení. O to je usilováno při výuce realizované jako „samostatné práce žáků, skupinové práce, referáty, prezentace písemné a ústní, společné hodnocení, 18
analýza výsledků.“ Pro teoretickou výuku škola vyuţívá k názorným ukázkám různých pomůcek, aby ţák mohl učivo snadno pochopit. K tomu slouţí nejenom materiální pomůcky ale i výuková videa, modely či návštěva exkurze. Ţáci jsou zapojování do různých cvičení, projektů, úkolů apod. To jim pomáhá si učivo neustále prohlubovat a upevňovat. (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012)
Hodnocení žáků Ţáci jsou hodnoceni především slovním a numerickým způsobem. Realizaci hodnocení udává klasifikační školní řád. Ţáci jsou klasifikováni na základě dílčích známek získaných během pololetí. Ţáci jsou zkoušeni podle příslušných předmětů různými formami zkoušek. Ţáci jsou prozkoušeni například písemnými pracemi, skupinovými projekty, pomocí samostatné prezentace, ústní nebo praktickou zkouškou či vypracováním seminární práce. Učitel ţákův výkon hodnotí také na základě jejich projevování, připravenosti a aktivity ve výuce. Známkování je udělováno dle celistvosti, správnosti, stálosti, kvality a šíře získaných schopností. Dále se hodnotí samostatnost a kreativita ţáků při plnění teoretických a praktických činnostech, to, jak zvládají osvojené poznatky vyuţít v praktické činnosti a zkušenosti z nich uplatňovat v dalším vyučování. V prakticky orientovaných předmětech se klasifikuje mimo jiné i ţákův vztah k celkové práci, svým spolupracovníkům a pracovní morálce. Hodnotí se také osvojení si pracovních postojů a návyků, aktivní a kreativní přístup k pracovním činnostem.
V neposlední
řadě
dodrţování
organizačních,
hygienických
a
bezpečnostních zásad na pracovišti. Při klasifikaci se přihlíţí také k reprezentování školy. (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012)
Ukončení studia Ţáci po absolvování všech ročníků ukončují studium státní závěrečnou zkouškou, jejíţ obsah i organizace probíhá dle aktuálních právních předpisů. Po úspěšném sloţení této zkoušky dostávají ţáci doklad o dosaţeném stupni vzdělání, kterým je vysvědčení o státní závěrečné zkoušce a výuční list v oboru Kadeřník. Získáním vysvědčení a výučního listu se ţákům dostává moţnost pokračovat ve studiu s navazujícím programem vzdělávání ukončeném maturitní zkouškou na středních odborných školách 19
nebo středních odborných učilištích. Ţáci jsou po absolvování také připraveni na další doplňující vzdělávání v různých speciálních kruzích jako například kurzy, školení nebo semináře a jsou schopní celoţivotnímu vzdělávání. (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012)
20
2 Předmět výukové opory, tematický celek „Barvení vlasů“ 2.1 Pojetí a cíle výukové opory Při tvorbě výukové opory je důleţité splnění všech poţadavků dle rámcových a školních vzdělávacích programů. Při vyuţití opory ze strany učitele praktického vyučování je třeba vycházet z teoretických poznatků obecné didaktiky a psychologie. Tato výuková opora byla zpracována pro praktické vyučování oboru kadeřník pro střední odborné vzdělávání a je zaměřena na tematický celek „Barvení vlasů“. Výuková opora se tedy týká problematiky cílů, obsahu, didaktických zásad, metod a forem vyučování odborného předmětu Technologie, tematický celek „Barvení vlasů“. (Čadílek M., Stejskalová P., 2001) Teoretická i praktická výuka předmětu Technologie probíhá po celou dobu studia, přičemţ výuka tohoto tematického celku je organizována ve druhém a třetím ročníku (opakování). Celkový rozsah teoretické výuky tematického celku „Barvení vlasů“ je cca 15 - 20 vyučovacích hodin. V praxi se pak vyučování stále opakuje při osvojování jednotlivých úkonů kadeřnických sluţeb. Výuková opora má tak široké spektrum vyuţití. Můţe být pouţitelná nejen pro praktické vyučování ale i v teoretické výuce. Ţákům bude nápomocná také jako výukový materiál k samostudiu, kdy mohou vyuţít doplňující otázky a úkoly k jednotlivým tématům a ověřit si své znalosti. (SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012) Cílem výukové opory je zajištění všech důleţitých informací a technologických postupů, které ţáci potřebují pro kvalitní poskytování sluţeb v oblasti barvení vlasů znát. Obsah výukové opory je doplněn také o zásady bezpečnosti a hygieny práce a ochrany zdraví při práci.
21
2.2 Struktura výukové opory Tematický celek je organizován do několika podtémat. Obsahuje teoretické informace i technologický návod na postup jednotlivých úkonů barvení vlasů. Opora obsahuje rozpracovaná následující témata. 1. Bezpečnost a ochrana zdraví při barvení vlasů 2. Barvení vlasů 3. Barvení permanentní oxidační barvou 4. Stahování oxidačního barviva z vlasů 5. Oxidační přelivy 6. Pastely 7. Odbarvování vlasů 8. Melírování vlasů 9. Neúspěchy při odbarvování a melírování 10. Inovace v barvení vlasů
2.3 Přehled předcházejících a navazujících témat Obsah výukové opory je zaměřen do předmětu Technologie, kde se tematický celek „Barvení vlasů“ vyučuje a následně se osvojení poznatků prakticky realizuje v odborném výcviku. Vyučování tematického celku „Barvení vlasů“ začíná zpravidla na začátku druhého ročníku a v posledním ročníku studia se opakuje jako některá další témata. Tematický celek navazuje na téma „Stříhání a úprava vlasů“ a předchází tématu „Holení s napářkou“. Technologie se vyučuje od prvního do třetího ročníku studia a jednotlivé ročníky obsahují následující témata: 1. Ročník 1.
TC – Společenský význam oboru
2.
TC – Pracoviště kadeřníka
3.
TC – Péče o vlasy
4.
TC – Holení s napářkou 22
5.
TC – Vodová ondulace
6.
TC – Ondulace ţelezem
7.
TC – Stříhání vlasů
8.
TC – Preparace vlasů
9.
TC – Vlásenkářství
2. Ročník 1.
TC -
Stříhání a úprava vlasů
2.
TC – Barvení vlasů
3.
TC – Holení s napářkou
4.
TC – Chemická preparace
5.
TC – Vodová ondulace v současnosti
6.
TC -
7.
TC – Vlasová kosmetika
8.
TC – Péče o ruce a nohy kadeřníka
9.
TC – Barvení a úprava obočí a vousů
Ondulace ţelezem
3. Ročník 1.
TC – Dějiny vývoje účesu
2.
TC – Náročná účesová tvorba
3.
TC – Současná účesová tvorba
4.
TC – Barvení vlasů
5.
TC – Pěstění a regenerace
6.
TC – Zásady kosmetické péče
7.
TC – Vlásenkářství
(SOŠ obchodu a sluţeb, Olomouc, Štursova 14, 2012)
23
3 Obsah výukové opory, tematický celek „Barvení vlasů“ Cílem tematického celku „Barvení vlasů“ je osvojit si teoretické znalosti praktických úkonů kadeřnických sluţeb spojených s barvením vlasů. Ţáci musí znát přípravky pouţívané k barvení vlasů, jejich moţnosti pouţití a funkci. Dále druhy a rozdělení barviv a jejich účinky, metody a formy nanášení. Cílem tématu je také znalost všech druhů barvení, technologických metod a jejich pracovní postup. V této výukové opoře jsou zpracovány poznatky od různých technik barvení, melírování, odbarvování vlasů aţ po nejnovější pouţívané techniky jako je například technika barvení „Ombré“, či technika zvaná „Světlo a stín“, které zatím nebyly publikovány v dostupných učebních materiálech. (Čadílek M., Stejskalová P., 2001) Výuková opora je vyuţitelná pro obě strany výchovně vzdělávacího procesu. Učitel praktického vyučování při výuce vyuţívá výukovou oporu jako nástroj, ze kterého vychází a vyuţívá její strukturu, systematické uspořádání, zpracování a předává tak ţákům kvalitní učivo. Při tom je nutné vycházet z poznatků obecné didaktiky, zásad didaktiky praktického vyučování a psychologie. Ţákům praktického vyučování slouţí zejména k samostudiu a jako materiál k procvičování a prohlubování učiva. Ţákům jsou určeny také doplňující otázky a úkoly. (Čadílek M., Stejskalová P., 2001) Studium tohoto materiálu předpokládá znalosti z předcházejících témat v předmětu Technologie.
3.1 Bezpečnost práce a ochrana zdraví při barvení vlasů Zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci jsou vţdy nejdůleţitějšími zásadami při osvojování praktických dovedností. Je důleţité také dodrţovat hygienické předpisy pro výkon kadeřnických sluţeb na pracovišti. Tyto zásady a jejich dokonalé znalosti tvoří první a nejdůleţitější návyky, které se ţáci musí naučit. K tomu je vede 24
učitel odborného výcviku. Dále zpracován stručný popis základních pravidel „BOZP“, které je třeba dodrţovat při úkonu barvení vlasů a jeho dílčích technik. Ochrana zdraví zákazníka:
Barvíme a odbarvujeme pouze vlasy ze zdravé pokoţky. Před prvním barvením a odbarvováním provádíme test citlivosti. Oděv zákazníka chráníme ochranným prádlem (ručník, plášť, ubrousek). Před barvením, odbarvováním ani melírováním vlasy nemyjeme. Kontury obličeje chráníme pleťovým krémem.
Koncentrace
peroxidu
vodíku
je
maximálně 9 aţ 12 %, s tím, ţe peroxid vodíku o hodnotě 12 % nesmí přijít do kontaktu s pokoţkou. Peroxid vodíku v 12% koncentraci pouţíváme pouze u technik barvení do alobalu nebo folie. Pokud pracujeme s přípravky, které dosud neznáme, je nutné přečíst si příbalovou informaci. (Janda F., Valta V., 2004) Ochrana zdraví pracovníka:
Kadeřník pracuje v ochranném pracovním plášti a zdravotní
obuvi.
Pokoţku
rukou
si
chrání
rukavicemi. Při ředění koncentrovaných roztoků je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Provozovnu je důleţité větrat. Pokud dojde k potřísnění pokoţky odbarvovacím
roztokem,
místo
opláchneme
proudem vody, neutralizujeme (½% roztok octové kyseliny) a ošetříme krémem. (Janda F., Valta V., 2004)
25
3.2 Barvení vlasů Módní směry v barvení vlasů Spolu s líčením pleti patří barvení vlasů do dekorativní kosmetiky. V současnosti pouţívané přípravky k barvení mají určité přednosti. Ať uţ jde o permanentní nebo dočasné barvení, obojí podporuje lesk vlasů bez tvrdého sytého zabarvení. Tyto barvy mají jako svou součást také sloţky, které šetří vlasovou strukturu během vybarvování. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Změny v barvě a struktuře vlasu Barva vlasů je jeden z charakteristických znaků osobnosti a její fyziognomie. Barva je tvořena koţním pigmentem – melaninem. Barva vlasů, očí a kůţe vytváří komplex, který určuje barevný typ člověka (geneticky a rasově podmíněný). Světlé vlasy a velus (dětské chmýří) bývají jemné, zatímco tmavé vlasy jsou silnější. Barva vlasů se v průběhu ţivota mění – tmavne. Většinou se ustálí v období puberty. S přibývajícím věkem vlasy často ztrácí schopnost tvorby pigmentu v melanocytech uloţených v matrixu (šedivění). Šedivění je způsobeno stárnutím organismu, únavou a vyčerpáním pigmentového ústrojí. Forma a rozsah šedivění jsou podmíněny geneticky a nedají se tudíţ nijak ovlivnit, pouze barevnou úpravou. V případě, ţe zákaznice nemají moţnost pravidelné úpravy barvy, je lepší raději nebarvit, nebo zvolit takovou barevnou změnu, která nevyţaduje pravidelnou údrţbu (melír, přeliv). (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Vzorník (barevnice) Někteří výrobci vyrábějí tzv. humanizovaná barviva, chemicky vyrobená průhledná barevná tělíska. Někdy vzorníky obsahují širokou škálu barevných odstínů, které se většinou dělí do skupin podle barevných směrů a podle tmavosti či světlosti (vertikálně). Někdy se taktéţ objevují speciální řady (př. speciál blond odstíny) a korektory (jsou určeny pro zvýraznění určité barevnosti a násobí tak škálu barevných
26
odstínů). Vzorník by dál měl obsahovat informace potřebné k míchání různých odstínů (př. poměr mix tónu k barvě). (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Nejčastější rozdělení barevných skupin: 0. Přírodní odstíny 1. Popelavé odstíny 2. Matné odstíny (vyskytují se velmi zřídka) 3. Zlaté odstíny 4. Měděné odstíny 5. Mahagonové odstíny 6. Fialové odstíny 7. Hnědé odstíny 8. Perlové odstíny Číslování barev ve vzorníku 1. číslo – hloubka barvy (1-12, 1 – černá, 12 – ultra blond) 2. číslo – odstín barvy (barevný směr) 3. číslo – pomocný odstín
Rozdělení barviv Přírodní barvivo HENA Známé také pod názvem Lawsonia Inermis. Je to oranţové barvivo, které dodává vlasům zabarvenost do červena. Reng-Indigo je modré barvivo, jehoţ smíchání s henou v různých poměrech vybarvuje vlasy od světlých odstínů aţ po tmavé. Rostlinné barvivo má trvalý účinek. Konečný odstín získáme aţ po několika hodinách působení vzdušného kyslíku. Hena je také regenerační prostředek. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011)
27
Kovová barviva Jedná se o rozpustné soli kovů. Například mědi, kobaltu, niklu, stříbra a dalších. Nanášely se na suché umyté vlasy. K vyvolání barvy docházelo působením světla, vzduchu nebo chemikálií. Tyto barviva propůjčovaly vlasům nepřirozený matně kovový vzhled. V dnešní době se jiţ nepouţívají, jsou jedovaté. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Oxidační barva Barvení vlasů syntetickými organickými sloučeninami snadno oxidujícími na barevné látky je nejen rychlé, spolehlivé, trvalé, ale také velmi přirozené. Oxidační barviva obsahují širokou škálu odstínů barev. Navíc novodobé oxidační barvy obsahují sloţky, které během působení chrání vlasový stvol. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Rozdělení barviv z hlediska trvanlivosti: 1. Trvalé barvení - Oxidační barvy s 50% - 100% krycí schopností - Kovová barviva - Přírodní barviva 2. Dočasné barvení - Přelivy na vlasy - Barvící šampony - Spreje - Barvící vosky - Fyzikální barviva (s keratinem nereagují a snadno se vymyjí) - Řasenky na vlasy - Barvící tuţidla (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011)
28
Zkouška citlivosti Provádíme ji vţdy před prvním barvením. Tím způsobem, ţe konkrétní druh barvy smícháme s peroxidem vodíku a tuto směs naneseme například na předloktí. Necháme působit cca 30 minut. Pokud po umytí nevidíme ţádný problém, vyráţku, svědění a jiné, můţeme úkon provést. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Odstíny barvy Základní barvy barevného spektra tvoří ţlutá, červená a modrá. Smícháním těchto barev jsme schopní vytvořit různé odstíny (rozšířený barvený kruh). Barvy leţící v tomto rozšířeném barevném kruhu proti sobě jsou zelená, fialová a oranţová. Přičemţ tyto barvy vzájemně potlačují svou barevnost. Příklad: Chceme potlačit ţlutý tón barvy vlasů, v tom případě je třeba přimíchat v poţadované koncentraci modrý odstín. Pokud je třeba potlačit zelený odstín barvy vlasů, musíme přidat do barvící směsi barvu s červenou sloţkou. (Hülsken M., 2006)
Obr. 1. Barevné spektrum (www.janefardon.com)
Volba barvy Pro správnou volbu barvy vlasů i její přípravu, nanášení a dobu působení je třeba mít: Teoretické znalosti barvení a nauky o vlasu. Znalosti o působení přípravků vlasové dekorativní kosmetiky na keratin vlasu. 29
Znalosti barevného spektra a tím i vybarvování. Pochopení průběhu dějů při vybarvování. Zákaznici seznámíme s barevnicí. Ukáţeme jí, jaké barvy máme k dispozici a zeptáme se, jaké má přání. Dále s ní prokonzultujeme naše doporučení na základě profesionálního zhodnocení. Je nutné si uvědomit, ţe kaţdý typ barvy má odlišné technologické sloţení. Nikdy nemícháme dvě a více barev různých výrobců, značek. Vţdy je třeba respektovat návod na pouţití od výrobce. Pro dokonalý výsledek musí být vţdy stanovená správná diagnóza, na jejímţ základě volíme barvu. Při diagnóze při barvení zejména zjišťujeme: Kvalitu vlasů. Tvárnost vlasů. Nasávací schopnost vlasů (stupeň narušení). Původní odstín vlasů. Procento šedivosti. Stupeň předchozího zesvětlení. (Hülsken M., 2006) Otázky a úkoly: 1. Jaký úkon je třeba provést před prvním barvením? 2. Které aspekty určují číslování barev ve vzorníku? 3. Popiš alespoň 5 druhů barev dočasné trvanlivosti. 4. Kterým odstínem lze potlačit neţádoucí zelený tón barvy vlasů?
30
3.3 Barvení vlasů permanentní oxidační barvou
Podstata barvení vlasů permanentní oxidační barvou Podstata barvení vlasů spočívá v nasakování umělých barevných pigmentů do vlasu. Působením oxidace barevných umělých sloučenin dochází ke zvětšování molekul barviva uvnitř vlasu. Původně rozpuštěné barvivo se mění v pevnou látku, která přilne k vnitřní vrstvě keratinu vlasu. Barvivo nanášíme zásadně před provedením barvícího úkonu. Je důleţité nanášet barvící směs rychle. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Oxidační barvou docílíme: Naprosté krytí šedivých vlasů. Barvení tón v tónu (zesvětlení, ztmavení). Kombinované barvení. Výhody oxidačních barev: Široká škála barev. 100% krytí šedivých vlasů. Trvanlivý účinek. Nevýhody oxidačních barev: Odrůstání. Poškození vlasů. Změna barvy na světlejší, nebo velmi odlišný odstín je moţná jen s obtíţemi. Velmi tmavé vlasy lze barvit na extrémně světlý odstín pouze po předběţném odbarvení. Při kaţdém dalším kadeřnickém úkonu musíme vycházet ze skutečnosti, ţe
31
vlasová struktura je značně porušena. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Příprava vlasů před barvením Silně znečištěné vlasy musíme před barvením umýt. Pokud mají vlasy špatnou nasávací schopnost, můţeme pouţít techniku zvanou moření. Při ní se šupinky kutikuly otevřou a vlas nabobtná, čímţ se zvýší nasávací schopnost. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Moření Namícháme si směs, která se skládá z peroxidu vodíku ve 4 aţ 6% koncentraci a šamponu. Této směsi se také přezdívá „čpavková voda“. Pracovní postup: Na umyté vlasy naneseme mořící roztok a zapěníme. Nechápe působit přibliţně 10 minut. Po té vlasy důkladně opláchneme a odsajeme ručníkem přebytečnou vodu z vlasů. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Pomůcky a materiál k barvení Pomůcky: Kovová miska Gumové rukavice Hustoměr Plochý štětec Ochranné prádlo Hřeben
32
Materiál: Oxidační barva Peroxid vodíku v příslušné koncentraci Pleťový krém Šampon Kondicionér Slabě kyselý roztok k neutralizaci
Barvení vlasů po celé délce Přípravné páce před barvením: 1. Příprava zákazníka. 2. Příprava pomůcek, nářadí a materiálu. 3. Nanášení barvy. Zákazníka usadíme do křesla a opatříme ho ochranným prádlem. Dáme zákazníkovi ručník kolem krku, ochranný plášť a ubrousek. Po té nakrémujeme kontury obličeje mastným krémem, či přípravkem proti zabarvení pokoţky barvou. Nachystáme si všechny potřebné pomůcky a nářadí. Namícháme si barvící směs. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Pracovní postup Oddělíme si vlasy od temene hlavy a začínáme směrem od krku vzhůru. Špičkou hřebene oddělujeme tenké pramínky vlasů, na které nanášíme barvu ve stejnoměrné tenké vrstvě po celé délce vlasů (od hlavy ke konečkům). Při barvení vlasů nestejnoměrně prošedivělých začínáme s nanášením barvy na problémových partiích (většinou spánky, oblast kontur obličeje atd.). Při prošedivělých vlasů stejnoměrně postupujeme stejně jako u vlasů nešedivých klasickým způsobem od krku směrem vzhůru. Po nanesení barvy zkontrolujeme nasycení vlasů barvou. Vlasy zlehka
33
pročešeme. Doba působení je závislá na vybarvení. Většinou trvá přibliţně 20 – 50 minut. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Barvení odrůstajících vlasů Je dobré si vést jmennou kartotéku zákazníků pro případ, ţe bychom zapomněli značku barvy, odstín, dobu působení, koncentraci, mnoţství oxidační sloţky, přípravu před barvením či mnoţství barvy. Pokud si budeme vést záznamy, spolehlivě se můţeme vţdy řídit na základě předchozí zkušenosti a předejít negativnímu výsledku. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Pracovní postup Pramínky oddělujeme stejným způsobem jako v předchozím případě, s tím rozdílem, ţe barvu nanášíme pouze na odrůstající vlasy. Pramínky opatrně překládáme tak, aby se barva neotiskla na jiţ barvené vlasy. Vlasy v průběhu barvení odrůstajících vlasů nepročesáváme. Po skončení procesu barvení sjednotíme odstíny a to tak, ţe barvu sčešeme přes hranici dříve barvených vlasů, nebo zbytek barvy zředíme vodou a zapěníme. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Barvení narušených vlasů Ze všeho nejdříve postupujeme tak, ţe zjistíme stupeň narušení vlasů. Tím zároveň zjistíme nasávací schopnost, protoţe narušený vlas přijímá barvivo velmi rychle a proto můţe dojít k sytějšímu zabarvení neţ bychom předpokládali. V případě, ţe zjistíme vysoký stupeň narušení vlasů, při namíchání barvící směsi pouţijeme niţší koncentraci peroxidu vodíku neţ u zdravého vlasu. Barvu nanášíme zásadně na vlhké vlasy. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Barvení vlasů na světlejší odstín kombinovanou barvou Tato barva se nazývá kombinovaná, protoţe se zde kombinují dva procesy barvení. A to proces zesvětlování a proces barvení, kdy tyto procesy ojediněle probíhají současně.
34
Poměr ředění je stanoven na 1:2 ve prospěch peroxidu vodíku. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Pracovní postup u krátkých vlasů:
Oddělíme si vlasy klasickým způsobem na jednotlivé řady po tenkých pramíncích směrem od temene hlavy a postupujeme směrem nahoru. Začínáme nanášet několik centimetrů od pokoţky hlavy aţ ke konečkům a aţ po nanesení barvy na celou hlavu v délkách dobarvujeme u kořínků. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Pracovní postup u dlouhých vlasů: Vlasy si oddělujeme stejným způsobem jako v případě vlasů krátkých. Po tenkých pramíncích natíráme vlasy barvou, ale v tomto případě postupujeme nanášením barvy nejprve na střední část vlasů. Po provedení barvení střední části po celé hlavě postupujeme dále nanášením barvy na konečky vlasů a nakonec barvíme vlasy u kořínků. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Nanášení barvy popelavých odstínů Barvy v těchto odstínech vţdy lépe přilnou na narušené vlasy (konečky). Proto nanášíme barvu nejprve na kořínky vlasů, po té nanášíme barvu na střed vlasů. Do konců vlasů nanášíme barvu buď po určité době působení, nebo můţeme roztok naředit a nanášet bezprostředně po nanesení barvy na střed vlasů. Případně přidáme malé mnoţství barviva z řady načervenalých odstínů. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Barvení vlasů po chemické preparaci Vlasy ihned po preparaci zásadně nebarvíme, protoţe chemická reakce barvy je zásaditá a znovu by narušila iontové vazby, které byly zpevněny ustalovačem a preparaci
35
bychom tak mohli poškodit. Jinak postupujeme stejně jako při barvení narušených vlasů. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Speciální techniky barvení vlasů Duhová technika barvení vlasů Je to technika, při které střídáme prameny vlasů se světlejším a tmavším odstínem (příbuzným), při čemţ se za kaţdým jednotlivým pramenem ponechá jeden pramen přirozený (nebarvený). Pramínky by měly být co nejtenčí (maximálně 1 centimetr). Ten pramen, který ponecháme v přírodní barvě, je moţné oddělit silnější. Jednotlivé prameny oddělujeme podle střihu a délky vlasů. Nikdy neoddělujeme prameny ostře, ale naopak vţdy plynule po celé délce vlasové části. Okrajové části (kontury) by měly zůstat v přirozené barvě vlasů. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Plastické barvení vlasů Při barvení dvou a více odstínů ve větších plochách zesvětlení, nebo naopak ztmavení určité partie můţeme opticky zmenšit nebo rozšířit obličej. Například ztmavení bočních a konturových partií v okolí ucha. Obecně se pro takové barvení doporučují příbuzné odstíny. Je z estetického hlediska vhodnější ztmavit krční, případně postranní partie a temenní partie naopak zesvětlovat. Kontrast můţe být i nápadnější (dva odstíny). To je ovšem vhodné v případě, ţe temenní vlasy jsou delší neţ ty, které tmavíme. Na střizích z polodlouhých a dlouhých vlasů můţe působit takové kontrastní barvení rušivě a to nejen esteticky, ale můţe rušit i střih účesu. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
3.4 Stahování oxidačního barviva z vlasů V tomto procesu, jelikoţ jde o velmi zásadní krok, je lepší předcházet nespokojenosti zákazníka. Při barvení poprvé je lepší vyzkoušet nejprve přeliv nebo alespoň světlejší
36
barvu, neţ je poţadovaná konečná barva. Pokud je přece jen nutné barvu stáhnout, existují následující dvě techniky. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) 1. Odbarvování Jde o stejný princip jako při odbarvování – zesvětlování melaninu. Pouze u umělých pigmentů se vlas více namáhá. Vlasová struktura se značně ničí a proces je většinou nutné i několikrát opakovat. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) 2. Redukování barvících látek K této technice se pouţívá tzv. stahovač (obsahuje sirník sodný + formalhydrosulfid). Po stahování barviva je nutné provést regenerační zábal. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Otázky a úkoly: 1. Jaké jsou nevýhody oxidačních barev? 2. Co znamená moření vlasů? 3. Jak probíhá příprava zákazníka před barvením? 4. Popiš pracovní postup barvení narušených vlasů. 5. V jakém případě barvíme kombinovanou barvou? 6. Vyjmenuj a popiš speciální techniky barvení vlasů.
3.5 Oxidační přelivy Na rozdíl od permanentních oxidačních barev oxidační přelivy vybarvují vlas pouze na určitou dobu. V porovnání s barvením vlasů pomocí fyzikálních barev (pastely, tuţidla, aj.), které ulpívají pouze na povrchu vlasu (coţ znamená, ţe se dají rychle smýt), se oxidační přeliv odstraní z vlasů aţ po několika umytích. Míchání je standardně v poměru 1:2 ve prospěch barvy s tříprocentním peroxidem vodíku. (Hülsken M., 2006)
37
Pomocí oxidačních přelivů docílíme: Osvěţení přírodní barvy. Ztmavení přírodního odstínu. Zmatnění neţádoucího tónu. Výhody oxidačních přelivů: Menší poškození vlasové struktury. Neodrůstání. Snadná změna odstínu. Nevýhody oxidačních přelivů: Neschopnost krytí šedivých vlasů. Netrvanlivost. Pomocí přelivu nelze zesvětlovat.
Barvení oxidačními přelivy Pracovní postup – tekuté oxidační přelivy Pomůcky a nářadí, jako i přípravné práce se neliší od postupu při klasickém barvení permanentní oxidační barvou. Vlasy lehce umyjeme a vysušíme ručníkem přebytečné mnoţství vody. Smícháme si barvu s příslušnou koncentrací peroxidu vodíku v poţadovaném poměru. Směs nanášíme stejným způsobem jako u jiného barvení vlasů. Průběh procesu sledujeme a vlasy pročesáváme. Doba působení je u barvení oxidačních přelivů kratší a to cca 20 minut, pokud výrobce nestanoví jinak. Po skončení působení vlasy umyjeme a ošetříme kyselou lázní. Některé typy oxidačních přelivů se vyrábějí ve formě krému. Vedle barvících látek v sobě obsahují také šamponovou sloţku, tudíţ není nutné jiţ vlasy mýt šamponem. Výhodou těchto výrobků je vybarvení vlasů na příslušný odstín a zároveň odstranění nečistot a mastnoty. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) 38
Pracovní postup - pěnové oxidační přelivy V případě těchto přelivů odpadá míchání barvící části s příslušným peroxidem vodíku. Pěnový přeliv je jiţ namíchaný v konečné verzi. Vlasy umyjeme a odstraníme přebytečnou vodu. Zákaznici opatříme ochranným prádlem. Přípravek nanášíme odzadu hlavy a poté do délek. Můţeme zapěnit. Doba působení je nejčastěji 20 minut (dle návodu). Před samotným mytím ještě zpěníme. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
3.6 Pastely Patří mezi fyzikální barviva (pouţití na celou hlavu nebo na pramínky). Oţivují barvu. Pigmenty se zachycují pouze na povrchu vlasu a dají se snadno odstranit mytím. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Formy: Tablety, prachové, tekuté, pěnové. Další fyzikální barviva: Gel, sprej, tuţidlo, korekční tuţky, řasenky. Pracovní postup Vlasy nejdříve umyjeme a vysušíme. Zajistíme zákazníka ochranným prádlem a posadíme do mycí mísy. Naředíme si koncentrovaný přípravek na poţadovanou intenzitu. Přípravek nanášíme na vlasy pomocí tampónu nebo houbičky. Na všechny vlasy je výhodnější přelévat opakovaně vlasy roztokem, dokud z vlasů nestéká čirá voda. Chemická reakce roztoku je slabě kyselá, proto pokud je nutný kondicionér, dáváme před procesem. Kyselou lázeň jiţ nedáváme. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
3.7 Odbarvování vlasů V antickém Řecku a Římě dosahovaly ţeny zesvětlení vlasů tím, ţe vystavovaly své mokré vlasy slunečním paprskům. Mírného zesvětlení vlasů docílíme také tím, ţe budeme vlasy oplachovat heřmánkovým odvarem. Peroxid vodíku vznikl někdy v 19. 39
Století, jako dnes uţ známý prostředek k odbarvování. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Podstata odbarvování Po nanesení odbarvovacího přípravku dojde nejprve k částečnému rozpuštění koţního mazu, šupinky kutikuly se otvírají a odbarvovací přípravek se dostává do vlasů. V kortexu dochází oxidací k rozpuštění pevných melaninových zrn, postupným působením uvolňovacího atomárního kyslíku dochází k zesvětlování – odbarvování vodorozpustné barvy melaninu. Změna tmavší barvy vlasů na světlejší je trvalá stejně jako změny ve struktuře vlasu. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Pomůcky a materiál k odbarvování Pomůcky: Pláštěnka na barvení Ručník Ubrousek Vata Nekovová miska Štětec Hřebem se špičatým koncem Materiál: 6 – 12% Peroxid vodíku Odbarvovací přípravek Mastný pleťový krém ½% roztok organické kyseliny Šampon + regenerátor
40
Odbarvovací přípravek Rozhodnutí vhodného odbarvovacího přípravku, koncentrace peroxidu vodíku a druhu alkalické sloţky závisí na: - původní barvě - stavu vlasů - vlastnosti vlasů - plánovaném odstínu zesvětlení Například: Odstíny do zlatova – peroxid vodíku + NH4 OH Odstíny do plava – hodný peroxid vodíku + NH4 CO3 (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011)
Měření hustoty peroxidu vodíku Peroxid vodíku nalijeme do odměřovacího válce a vloţíme do něj hustoměr. Po zklidnění hustoměru můţeme na jeho stupnici odečíst procento peroxidu vodíku. Čím hlouběji se hustoměr ponoří, tím je niţší hustota tekutiny. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011)
Přípravné práce při odbarvování Nejdříve zákaznici poţádáme, aby se posadila k mycí míse a zaklonila hlavu. Zákaznici opatříme ochranným prádlem. Při pročesávání vlasů stanovíme diagnózu. Následuje jednoznačná domluva se zákazníkem. Kontury obličeje chráníme krémem. Pomocí hřebene se špičkou oddělíme kříţovou pěšinku (odzadu). Po namíchání roztoku okamţitě nanášíme přípravek. Pracujeme rychle a precizně. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
41
Odbarvování vlasů po celé délce Pracovní postup Oddělujeme jednotlivé prameny, a co nejrychleji nanášíme odbarvovací roztok. Pracujeme rychle, roztok oxiduje a ztrácí tak účinek. Přípravek nanášíme nejdříve v dolní části tylní partie, nabíráme pramínky asi jeden centimetr široké a postupujeme směrem nahoru k vlasovému víru. Jako poslední natíráme konturu nad čelem. Při odbarvování kratších vlasů se řídíme stejným způsobem postupu, ale nanášíme roztok několik centimetrů od pokoţky a poté, co takto natřeme celou hlavu, dotíráme aţ k pokoţce. Při odbarvování dlouhých vlasů postupujeme opět stejným způsobem s tím rozdílem, ţe nanášíme roztok na střední část všech vlasů, po tom celý postup opakujeme, ale nanášíme dále na konečky, které bývají opotřebením poréznější a mají zvýšenou nasávací schopnost. Nakonec naneseme odbarvovací roztok na vlasy od pokoţky hlavy, kde působí teplo. Střední část vlasů má vyzrálejší a houţevnatější rohovinu a proto potřebuje nejdelší čas působení pro zesvětlení. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Další postup: Průběh zesvětlování kontrolujeme a pročesáváme, čímţ přivádíme kyslík. Doba působení se většinou pohybuje mezi desíti aţ šedesáti minutami. Jestliţe nedosáhneme poţadovaného odstínu zesvětlení, který byl určen jako cílový odstín při vstupní diagnóze, třeba i místy, připravíme si čerstvý odbarvovací roztok, ale s niţší koncentrací peroxidu vodíku a naneseme jej znovu na vlasy. Po dosaţení poţadovaného odstínu zesvětlení přípravek z vlasů důkladně opláchneme a myjeme šamponem a neutralizujeme. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Odbarvování vlasů po celé délce odrůstajících vlasů Odrůstající vlasy se musí pravidelně zesvětlovat na stejný odstín, jaký mají vlasy jiţ odbarvované. K tomu je potřeba pouţívat stejné odbarvovací prostředky téţe 42
koncentrace. K dodrţování nám poslouţí vedená kartotéka, kde si zaznamenáváme pouţité materiály a jejich koncentrace. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Pracovní postup Při oddělování pramínků vlasů postupujeme stejným způsobem jako při odbarvování vlasů po celé délce. Přípravek ale nanášíme pouze na odrůstající vlasy. V průběhu zesvětlování vlasy jiţ nepročesáváme. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
Ošetření vlasů při odbarvování Neutralizace Provádíme ji opláchnutím umytých vlasů kyselým roztokem (½% organická kyselina). Tím se zruší zbytky pouţitých odbarvovacích a mycích přípravků. Zpevní se uvolněné iontové vazby keratinu. Pokoţce vlasů se vrátí ochranné přirozené prostředí. Šupiny kutikuly se stáhnou zpět a opět plní svou ochrannou funkci. Na pokoţce hlavy se stáhnou ucpané póry a pokoţka zvláční. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011) Regenerace Vlasy odbarvené jsou po provedení úkonu více či méně poškozené. Vlasy tmavé barvy se na blond zesvětlují za cenu značného narušení vlasů po několikanásobném odbarvení. To se provádí v časovém odstupu, aby nedošlo k poškození pokoţky hlavy. Obtíţné zesvětlení je i u vlasů přírodní rezavé barvy. Oxidační přípravek totiţ nepůsobí jen na vymezení zrn, ale poškozuje i vnější části kortexu, zejména pojivé tmely mezi jednotlivými vlákny keratinu. Proto po úkonu regenerujeme vhodnými přípravky. (Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M., 2011)
43
Otázky a úkoly: 1. V čem spočívá podstata odbarvování vlasů? 2. Na čem závisí volba vhodného odbarvovacího přípravku? 3. Popiš pracovní postup odbarvování vlasů po celé délce. 4. Jak neutralizovat odbarvené vlasy?
3.8 Melírování vlasů Melír – Vícebarevnost. Pod tento termín zahrnujeme všechny technologie práce, při kterých se pomocí zesvětlovacích a barvících přípravků dosáhne dvou a více odstínů barev. Od svého vzniku melírování prošlo značným vývojem. V 60. letech panovala móda plných účesů, vlasy se doplňovaly příčesky, které byly často jiného odstínu. Připevňovaly se především na temeno a spolu s vlastními vlasy tak vznikaly zajímavé efekty. Od té doby se dá vyvodit obliba nejednotného odstínu barvy vlasů, která přetrvala dodnes. Později se melírování provádí záměrně, především zesvětlováním některých pramínků různými technikami. Nejčastěji háčkováním do alobalu, nebo přes čepici s otvory. K melírování pouţíváme kromě odbarvovacích přípravků také kombinované oxidační barvy, oxidační přelivy, pastely či fyzikální barviva. Některými variacemi dvou a více barevných pramínků dosahujeme plastičtějších a tím poutavějších efektů účesu. (Hülsken M., 2006) Význam melírování vlasů: Vytvoření plastického a efektního účesu Vyrovnání začínajícího šedivění Zvýraznění a podpora střihu (Hülsken M., 2006)
44
Způsoby aplikací melíru na vlasy: 1. Protažení drobných pramínků otvory gumové čepice Technika je vhodná pro velmi krátké vlasy, které by bylo obtíţné barvit do alobalu. Vyuţívá se zejména u muţů. Postupujeme tak, ţe po nasazení čepice vytahujeme z dírek na čepici vlas po vlasu pomocí háčku. Četnost pramínků volíme dle přání zákazníka, podle toho vybíráme vzdálenost melírovaných vlasů vedle sebe. Přípravek nanášíme na čepici v takové konzistenci, aby nestékal. (Hülsken M., 2006) 2. Natupírování malých pramínků Další způsob vhodný pro melírování krátkých vlasů. Vlasy od hlavy kolmo tupírujeme (důkladně). Po té nanášíme přípravek na natupírované volné konce vlasů. Konzistence musí být hutnější. (Hülsken M., 2006) 3. Technika melírování přes hřeben s širokými zuby Do odbarvovacího roztoku namočíme hřeben, kterým lehce vlasy pročešeme. Pročesávání se nesmí opakovat. (Hülsken M., 2006) 4. Melírování vlasů do alobalu nebo folie Nejpouţívanější technika prováděná háčkováním jednotlivých pramínků. Vlasy jsou barvené do alobalu nebo folie. Existují různě pouţívané techniky. Je to nejvhodnější způsob v případě, ţe k melírování pouţíváme více neţ dva odstíny barev, či vysokou koncentraci peroxidu vodíku, která nesmí přijít do styku s pokoţkou hlavy. Jde o oddělování jednotlivých pramínků, pod které pokládáme alobal a nanášíme na něj barvící směs. Po důkladném natření alobal zabalíme a průběh působení kontrolujeme. Vlasy touto technikou melírujeme buď po celé hlavě, od půlky hlavy směrem nahoru, nebo oddělujeme vlasy do nepravidelných, či pravidelných partií. Můţeme provádět horizontálně do vlasového víru, vertikálně či diagonálně. Volba je individuální. (Hülsken M., 2006) 45
Melírování pánských vlasů Je nutná obezřetnost při volbě odstínu barev. U velmi krátkých vlasů melírujeme pouze horní partie. Je nutné dát si pozor na puntíkový efekt. Nejčastěji melír provádíme technikou tupírování nebo přes čepici s otvory. (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003) Otázky a úkoly: 1. Vysvětli význam melírování vlasů. 2. Vyjmenuj způsoby melírování vlasů. 3. Popiš pracovní postup melírování pánských vlasů.
3.9 Neúspěchy při odbarvování a melírování Nejčastější formy neúspěchu při odbarvování, kterým je třeba předcházet. Vyvarovat se jich můţeme nastudováním moţných chyb, ke kterým nejčastěji dochází. 1. Odbarvovací přípravek nepůsobil - Peroxid vodíku měl nízkou koncentraci. - Nízká hodnota ph. - Odbarvovací směs byla připravena moc brzo a zoxidovala. 2. Odbarvovací směs poškodila pokožku hlavy - Peroxid vodíku měl vysoké ph. - Alkalická sloţka byla předávkovaná. - Nebyla provedena zkouška citlivosti. - Před úkonem byly vlasy umyty.
46
3. Vlasy od pokožky jsou světlejší - Špatné nanášení odbarvovacího přípravku. - Při odbarvování dorůstajících vlasů nebyl včas dokončen proces odbarvování. - Průběh odbarvování nebyl sledován. 4. Vlasy nejsou zesvětleny stejnoměrně - Přípravek nebyl nanášen ve stejnoměrné vrstvě. - Odrostlé vlasy byly během působení pročesány. - Nebyl dodrţen technologický postup při odbarvování vlasů po celé délce. - Práce byla příliš pomalá. 5. Odbarvení dorůstajících vlasů je příliš světlé - Doba působení byla příliš dlouhá - Byla pouţita vysoká koncentrace peroxidu vodíku a proces proběhl příliš rychle (Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., 2003)
3.10 Inovace v barvení vlasů Technika barvení „Ombré“ Mezi nejnovější způsoby barvení vlasů patří technika barvení nazývaná „Ombré“. Slovo pochází z francouzského jazyka a v překladu znamená stupňování. Stupňování z toho důvodu, ţe vlasy mají barvu stupňovanou z tmavého odstínu ke světlejšímu. To vytváří rafinovaný efekt, který účes celkově oţiví a osvěţí. Inspirace vznikla u přirozeně zesvětlených vlasů od slunce, kdy jsou kontury a konce vlasů přirozeně světlejší. Pokud chceme zachovat přirozený vzhled, technika se nesmí nikdy aplikovat obráceně. Výhodou této techniky je, ţe se dá pouţít téměř na kaţdou barvu vlasů a typ ţeny. Je velmi vhodná pro přirozené nebarvené vlasy, protoţe dodá zákaznici přirozený rozjasňující vzhled a barva neodrůstá. Technika se začala pouţívat teprve v posledních 47
letech a stala se velkým hitem nejen známých osobností, ale i oblíbeným trendem ţen po celém světě. Trik spočívá v tom, ţe vlasy jsou barveny nerovnoměrně, jsou tmavší od temene a postupně k délkám jsou různě zesvětlovány. Existuje více způsobů jak vlasy barvit a do jakých odstínů barvy ladit. Zesvětlování z tmavé části vlasů nejčastěji přechází od dvou třetin délky. Volba je však individuální dle přání zákazníka, typu účesu a délky vlasů. (www.loshairos.com) Možnosti barvených kombinací Existuje řada barevných kombinací, které se dají touto metodou pouţít. Nejčastěji pouţívané barvy jsou světle aţ tmavě hnědé vlasy, které postupně zesvětlujeme do plavých aţ velmi blond odstínů. Blond konečky ale nejsou samozřejmostí, vlasy můţeme ladit také do různých barev jako je například fialová, červená, zrzavá apod. (www.loshairos.com) Nejčastěji využívané kombinace: 1. Kaštanová zesvětlená do blond. 2. Tmavě hnědá zesvětlená do popelavé blond. 3. Tmavě hnědá zesvětlená do měděna. 4. Zlatavá blond zesvětlená do platinové. 5. Černá, tmavě hnědá zesvětlená do hněda.
Pomůcky a materiál k „Ombré“ barvení Pomůcky: Pláštěnka na barvení Ručník Ubrousek Nekovová miska Alobal nebo folie Hřebem se špičatým koncem 48
Materiál: 6-12% peroxid vodíku Odbarvovací přípravek nebo oxidační barva Šampon + regenerátor Mastný pleťový krém ½% roztok organické kyseliny Pracovní postup 1. Ombré technika háčkováním Zákazníka opatříme ochranným prádlem. Zvolíme si vhodný přípravek k barvení. Jestliţe barva vlasů od temene není v poţadovaném odstínu, od kterého budeme vlasy stupňovat, provádíme toto barvení nejdříve. Barvu nanášíme pouze do dvou třetin délky vlasů, pokud měníme odstín zásadně a je nutné překrýt barvu zcela, barvíme vlasy aţ do délek. Úkony musí probíhat jednotlivě. To znamená, ţe zesvětlování přichází na řadu aţ po barvení vlasů od kořínků, následném mytí a vysušení. Následuje samotné stupňování pomocí háčkování se zvoleným barvícím či odbarvovacím přípravkem k „Ombré“. Díky háčkování jednotlivých pramínků bude výsledek jemnější a přirozenější. Začínáme barvit od týlu a postupujeme směrem nahoru a připojujeme boční partie. Vlasy oddělujeme po řadách s odstupem asi 2 cm. Oddělujeme si prameny na šířku alobalu či folie, které si nejdříve natupírujeme. Tupírování poslouţí k tomu, aby nedocházelo k rovnoměrnému obarvení a tím způsobilo flek v podobě pruhu. Po natupírování pramen proháčkujeme a vyháčkovanou část obarvíme od dvou třetin délky barvícím přípravkem do alobalu a uzavřeme. Vlasy stupňované na světlejší či individuálně barevný odstín nemusí striktně tvořit třetinu délky vlasů. Volba závisí na typu účesu, osobnímu vkusu a přání zákazníka. Takto postupujeme po celé hlavě jako u melírování vlasů. Při barvení vlasů v konturových partiích nanášíme směs mírně sestupně směrem k obličeji. Proces působení kontrolujeme. Doba působení závisí na zvoleném přípravku. Po ukončení procesu myjeme a ošetříme regenerací. (www.loshairos.com)
49
Obr. 2 – „Ombré“ technika háčkováním (www.prettydesigns.com) 2. Ombré technika celoplošným barvením Zákazníka chráníme stejným způsobem jako u první techniky. Po přípravě barvícího přípravku můţeme začít s barvením. Tato technika díky celoplošnému barvení konečků vlasů vytváří výraznější a efektivnější vzhled. Postup obarvení tmavých vlasů od temene, jsou-li v neţádoucím odstínu pro konečný výsledek, barvíme prvně, stejně jako v předchozím pracovním postupu. Pracovní postup celoplošně barveného „Ombré“ se liší pouze v tom, ţe oddělené prameny jiţ neháčkujeme. V tomto případě je důleţité prameny důkladně od kořínků natupírovat, aby nedocházelo k neţádoucím flekům, jelikoţ v tomto způsobu barvení hrozí větší riziko. Prameny oddělujeme opět od týlu směrem k temeni hlavy s připojením krajních částí. Jelikoţ prameny neháčkujeme, budou silnější. Z toho důvodu odstup jednotlivých řad můţeme sníţit na 1 cm, protoţe je třeba vlasy důkladně směsí probarvit. Po natupírování a nanesení barvícího či odbarvovacího přípravku obarvenou část vlasů zabalíme do alobalu nebo folie. Po provedení úkonu po celé hlavě
50
necháme směs působit a kontrolujeme průběh. Po dosaţení ţádoucího odstínu vlasy umyjeme šamponem a ošetříme regeneračními přípravky. (www.loshairos.com)
Obr. 3 – „Ombré“ technika celoplošným barvením (www.fashionbubbles.com)
Technika barvení „Světlo a stín“ Tato technika se na trhu kadeřnických sluţeb objevila poměrně ve stejnou dobu jako technika „Ombré“. Stala se velmi rychle oblíbenou technikou barvení vlasů. Díky ní jsou účesy výraznější, zářivější a vytváří mladistvý a zdravý vzhled. Výhodou této techniky je opět absence nevzhledných odrůstajících vlasů. Tato metoda působí velmi přirozeně a neliší se zásadně od původní barvy. Pomocí této metody se dá snadno podtrhnout a oţivit původní odstín vlasů, aniţ bych docházelo k nepřirozenému efektu. Jak jiţ vyplývá z názvu, tato technika ve výsledku na vlasech působí jako barva vlasů měnící se ve světle a stínu. Účes tedy po obarvení oplývá tmavými a světlejším prameny a odlesky. Vţdy se jedná o kombinaci původních nebo uměle barvených vlasů a jejich zesvětlených či natónovaných jednotlivých částí nebo konečků vlasů, ale vţdy
51
s minimálním rozdílem hloubky tónu. Zde je rozdíl od metody barvení „Ombré“, kdy hloubku tónu či barevné kombinace volíme neomezeně. (www.marianne.cz)
Pomůcky a materiál k „Světlo a stín“ barvení Pomůcky:
Pláštěnka na barvení Ručník Ubrousek Nekovová miska Štětec Alobal nebo folie Hřebem se špičatým koncem
Materiál:
6-12% peroxid vodíku Odbarvovací přípravek nebo oxidační barva Šampon + regenerátor Mastný pleťový krém ½% roztok organické kyseliny
Pracovní postup Jednou z moţností barvení touto metodou je zesvětlení vybraných pramínků vlasů, které budeme jednotlivě barvit nebo odbarvovat. Zákazníka opatříme ochranným prádlem a připravíme si potřebný materiál. Začínáme jako vţdy od týlu směrem vzhůru a k bočním partiím. Řady oddělujeme širší, asi 2 - 4 cm. Způsob barvení v jednotlivých řadách se střídá. Vlasy u kořínků nejprve natupírujeme, ale pouze mírně. Začneme tak, ţe pramen jemně vyháčkujeme a barvíme asi 3 cm od hlavy aţ do konců vlasů. Přechod směřujeme nerovnoměrně k obličejovým partiím. Další řadu budeme háčkovat stejným způsobem, ale barvu naneseme pouze od poloviny délky. Dáváme si stále záleţet na jemný přechod barvení, abychom neutvořili flek. Takto střídavě postupujeme po celé hlavě. V části na temeni hlavy můţeme odstup řad zkrátit na cca 3 cm. Tím vytvoříme jemné zesvětlené pramínky vedoucí jiţ od pěšinky. Protoţe barvení vlasů od hlavy a od poloviny délek střídáme, pramínky nebudou blízko u sebe a následně odrůstají velmi 52
nenápadně. Tato technika je typická tím, ţe jsou viditelněji zesvětleny konturové pramínky vlasů obličejových partií a v ofině, coţ prosvětlí obličej. Proces působení kontrolujeme a barvu myjeme po dosaţení cílového odstínu. Vlasy umyjeme šamponem a ošetříme regenerátorem. Další moţnost barvení touto metodou je zesvětlení vlasů pouze od poloviny nebo jedné třetiny délky. Můţeme zesvětlit i kontury obličeje. Barvíme buď technikou háčkování, nebo celoplošným barvením. Následně se po umytí barvícího přípravku vlasy znovu natónují pouţitím zvolené barvy na poţadovaný odstín k vytvoření efektu tón v tónu. Tento způsob je vhodný pro všechny odstíny vlasů. (www.marianne.cz)
Obr. 4 – Technika barvení „Světlo a stín“ (www.justifiedendsent.com)
53
54
Závěr Tato bakalářská práce byla vytvořena pro praktické vyučování oboru kadeřník, aby slouţila jako výuková opora a poskytla důleţité informace týkající se tematického celku „Barvení vlasů“. Hlavním cílem této práce bylo vytvořit zejména kvalitní výukový materiál, který bude komplexní, srozumitelný a bude obsahovat aktuální informace o barvení vlasů a pouţívaných technologických postupech. Tento výukový materiál je určen nejen pro ţáky ale i učitele praktického vyučování. V této práci je popsána charakteristika učebního oboru, jeho pojetí a cíle, osobnost kadeřníka a jeho historie. Dále jsou vymezeny rámcové a školní vzdělávací dokumenty, podle kterých se samotná výuka praktického vyučování realizuje. Zde jsou popsány nároky kladené na ţáka, podmínky vzdělávání, organizace a metody. Dále jsem vymezila profil absolventa, jeho obecné i odborné kompetence a uplatnění v praktickém ţivotě. Převáţná část práce je věnována samotné tvorbě výukové opory pro tematický celek „Barvení vlasů“. Nejprve jsem zde vymezila předmět výukové opory, cíle a její struktura s přehledem předcházejících a navazujících témat. Dále je zpracován obsah výukové opory, ve kterém jsou uvedeny zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při barvení vlasů. Obsahuje informace o podstatě barvení vlasů, rozdělení barviv a způsobech barvení vlasů. Jsou zde rozpracovány jednotlivé technologické postupy a přípravné práce. Výuková opora zahrnuje doplňující otázky a úkoly týkající se jednotlivých podkapitol. Jsou zde zpracovány také nejnovější techniky barvení na trhu, které nejsou dostupné v ţádných aktuálních publikacích. Práce je doplněna obrázky znázorňující výsledek těchto technik barvení. K vytvoření této výukové opory jsem vyuţila informační zdroje určené zejména pro studijní obor kadeřník. Protoţe jsou podle mého názoru tyto publikace jiţ neaktuální, bylo mým cílem vytvořit srozumitelný a systematicky uspořádaný výukový materiál doplněný o nové trendy a techniky v barvení vlasů.
55
Použité zdroje Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J. Technologie I: pro učební obor Kadeřník. 5. vyd. Praha: Informatorium, 2010. 164 s. ISBN 978-08-7333-079-8 Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J. Technologie II: pro učební obor Kadeřník. 4. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 99 s. ISBN 80-7333-010-5 Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J. Technologie III: pro učební obor kadeřník, Praha: Informatorium, 2003. 140 s. ISBN 80-7333-011-3 Peterka, E., Kocourek F. Podzimek M. Materiály: pro učební obor Kadeřník. 5. vyd. Praha: Informatorium, 2011. 148 s. ISBN 978-80-7333-084-2 Hülsken, Margot a kolektiv. Příručka pro kadeřnice, Praha: Europa-Sobotáles, 2006. 360 s., ISBN 80-86706-12-5 Janda F., Valta V. Zdravověda: pro učební obor Kadeřník, 6. vyd. Praha: Informatorium, 2004. 192 s. ISBN 80-733-3026-1 Čadílek M., Stejskalová P., Didaktika praktického vyučování II, 2. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2001. 69 s. Dostupné na: RVP
69-51-H/01
Kadeřník
[online]
Nuv
[cit
2015-03-27]
Dostupné
na:
Ombre
účesy
[online]
Loshairos
[cit
2015-03-27]
Dostupné
na:
Přivítejte podzim hrou světla a stínu [online] Marianne [cit 2015-03-27] Dostupné na: Školní vzdělávací program Kadeřník: RVP 69-51-H/01 Kadeřník. Olomouc: Střední odborná škola obchodu a sluţeb, Štursova 14, 2012. 56
