MASARYKOVA UNIVERZITA. Mapa péče pro diagnózu fraktura proxímálního femuru

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

katedra ošetřovatelství

Věra Hradilová

Mapa péče pro diagnózu fraktura proxímálního femuru

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Marie Hermanová Brno 2006

střední knihovna lékařské fakulty MU 602 00 BRNO, Tomešova 12 Tel. 549 491 328 [email protected]

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci pracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

Brno 31.března 2006

Děkuji PhDr. Marii Hermanové za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady při zpracování této práce.

OBSAH

ÚVOD

6

1

TEORETICKÁ ČÁST

8

1.1. Charakteristika problému 1.1.1 Systém DRG 1.1.2 Mapa péče 1.1.3 Historie mapy péče 1.1.4 Mapy péče a jej ich cíle 1.1.5 Tvorba mapy péče 1.1.6 Výhody mapy péče 1.2 Anatomie a fyziologie femuru 1.2.1 Anatomické poznámky (příl.l) 1.2.2 Anatomické poměry 1.3 Zlomeniny proximálního femuru (příl.2) 1.3.1 Dělení fraktur proximálního femuru 1.3.2 Diagnostika 1.3.3 Terapie

8 8 12 12 13 14 14 16 16 16 17 17 18 18

1.4 Operační řešení 1.4.1 Způsoby operačního řešení 1.4.2 Možnosti osteosyntézy 1.5 Komplikace 1.6 Zlomeniny pertrochanterické 1.6.1 Operační léčení pertrochanterické zlomeniny 1.6.2 Použití osteosyntetického materiálu v současnosti 1.6.3 Technika osteosyntézy PFN 1.7 Hodnocení

18 19 19 19 19 20 20 21 22

2. EMPIRICKÁ ČÁST

23

2.1 Mapa péče u fraktury proximálního femuru 2.1.1 Průběh onemocnění 2.1.2 Diagnostika 2.1.2.1 Fyzikální vyšetření 2.1.2.2 Zobrazovací metody 2.1.2.3 Laboratorní vyšetření 2.1.2.4 Predoperační vyšetření 2.1.2.5 Stanovení anestetického rizika 2.1.3 Operace 2.1.3.1 Intervence před operačním výkonem 2.1.4 Mapa péče - sled výkonů 2.1.4.1 I. den hospitalizace 2.1.4.2 Nultý operační den - před výkonem

4

23 23 23 24 24 24 24 25 25 26 27 27 28

2.1.4.3 Nultý den - po výkonu 2.1.4.4 I. pooperační den 2.1.4.5 H. pooperační den 2.1.4.6 HL pooperační den 2.1.4.7 IV. pooperační den 2.1.4.8 V. pooperační den 2.1.4.9 VI. pooperační den 2.1.4.10 VIL pooperační den 2.1.4.11 Vín. pooperační den 2.1.4.12 K . pooperační den 2.1.4.13 X. pooperační den 2. 2 Metodika výzkumu 2.2.1 Zkoumaný soubor 2.2.2 Management výzkumu 2.3 Výsledky výzkumu 2.3.1 Interpretace výsledku 2.3.1.1 Pohlaví pacientů 2.3.1.2 Délka hospitalizace 2.3.1.3 Analgetika I Celkový počet aplikací během hospitalizace u 65 pacientů 2.3.1.4 Analgetika n 2.3.1.5 Analgetika HI 2.3.1.6 Jiná farmaka - aplikace u 65 pacientů 2.3.1.7 Délka spinální anestezie 2.3.1.8 Celková délka celkové anestezie 2.3.1.9 Počet Redonových drénů 2.3.1.10 Extrakce Redonova drénu po operaci 2.3.1.11 Počet převazů 2.3.1.12 Žilní vstup 2.3.1.13 Infuzní terapie 2.3.2 Mapa péče určená pro pacienty 2.3.3 Mapa péče určená pro odborný personál 2.3.4 Zhodnocení výsledků výzkumu

28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 40 41 42 42 43 44 45 47 48 49 51 53 53 55 56 58 60 61 62

Závěr

63

LITERATURY A PRAMENY

64

SEZNAM ZKRATEK

65

SEZNAM GRAFU

66

SEZNAM TABULEK.

67

SEZNAM PŘÍLOH

68

5

ÚVOD

Zlomeniny proximálního femuru postihují ve více jak 65 - 70 % staré lidi. Špatně snášejí imobilizaci na lůžku. Jsou ohroženi hypostatickou pneumonií, kardiorespiračním selháním a dekubity. Ošetřovatelskou péči dále ztěžují stařecké změny psychiky na bázi artériosklerózy. Akutní operační řešení má vitální indikaci, protože jen tak je možná časná mobilizace těchto rizikových pacientů. Značná část pacientů, se kterými se denně na traumatológii setkávám, jsou pacienti s frakturou proximálního femuru vyšších věkových skupin. Proto jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala téma Mapa péče pro diagnózu fraktura proximálního femuru, s cílem zmapovat ekonomickou a instumentální náročnost péče o tyto nemocné. Také chci popsat jednotlivé aspekty medicínské a ošetřovatelské péče na základě mapy péče.

6

CÍL

Na základě studia odborných pramenů, svých zkušeností, znalostí a sumarizace dat ze zdravotnické dokumentace, sestavit mapu péče pro diagnózu fraktura proximálního femuru.

HYPOTÉZA

Hl: Domnívám se, že přímé náklady na léčbu v průměru nepřesáhnou 30 000 Kč

H2: Domnívám se, že ze získaných dat ze zdravotnické dokumentace a údajů oddělení zpracování dat se mi podaří sestavit mapu péče pro diagnózu fraktura proximálního femuru.

7

1

TEORETICKÁ ČÁST

1.1. Charakteristika problému

1.1.1 Systém DRG

Systém DRG začal vznikat v USA na univerzitě v Yale v šedesátých letech, v sedmdesátých letech byl zkoušen a v osmdesátých letech byl použit k úhradě nemocniční péče pro program Medicare (program péče o lidi nad 60 let a pro sociálně slabé občany, pod úrovní životního minima). Důvodem vzniku byl zvýšený nárůst na nemocniční péči. Nemocnice se lišily v nákladech péče na léčbu. Náklady nesouvisely s počtem ošetřovacích dnů, ale na struktuře ošetřovaných pacientů. Na bázi MKN klasifikace byl vytvořen pomocí statistického zpracování systém diagnostických skupin, který sdružoval diagnózy se stejnými náklady na léčbu . Původní systém byl postupně doplňován o další skupiny nemocných a další skupiny chorob. Od roku 1983, kdy byl poprvé uveden do praxe, je tento systém v USA pravidelně aktualizován . Je užíván k úhradě zdravotní péče i mimo Medicare. DRG systém je požíván v četných modifikacích k různým účelům v mnoha zemích světa. V evropských zemích je tento systém požíván zejména jako nástroj k analýze, porovnávání a tvorbě rozpočtu. Rozdílnosti užití DRG jsou kromě jiného ovlivněny zákony, místními zvyklostmi, ekonomickými možnostmi a organizací zdravotnictví té které země.

8

Informace jsou využitelné na všech úrovních - od managementu nemocnic přes instituce s celostátní působností až k porovnávání údajů v mezinárodním měřítku. Přímá platba, popřípadě podklad pro tvorbu rozpočtuje tedy jednou z mnoha možností užití. DRG nepřinese do našeho zdravotnictví nové peníze, ale pomůže nasměrovat jejich tok tam, kde by měly skutečně být na základě zhodnocení komplexnosti léčby nemocného a tím i jeho ekonomické náročnosti. Všechny potřebné údaje vztahující se k hospitalizaci konkrétního nemocného jsou zakódovány do „matematické věty" a zadány ke zpracování do GROUPERU. V matematické větě jsou obsaženy: věk, pohlaví, délka hospitalizace, základní diagnóza, vedlejší diagnózy, klíčové kódy zdravotních výkonů, stav při propuštění. Nemocnici je uhrazeno léčení nemocného podle zařazení do DRG skupiny najednou za celý pobyt v nemocnici. Vedení nemocnice může peníze za léčbu nemocného rozdělit na jednotlivá nákladová střediska. Se zavedením DRG systému rozhodně nelze ustát s revizní činností. Kromě toho, zda byly provedeny udané zdravotní výkony, je zapotřebí začít kontrolovat i správnost diagnózy nejen po stránce formální, ale i obsahové. V neposlední řadě je třeba se zaměřit na kontrolu kvality poskytované zdravotní péče. Zdravotní a současně i ošetřovatelská péče musí být poskytována na základě vypracovaných standardních léčebných a ošetřovatelských postupů. V České republice se projekt DRG začal zkoušet na podzim roku 1997, kterého se za dohodnutých podmínek úhrady účastnilo 19 nemocnic. 3 velké fakultní a 16 malých nemocnic. Ohlasy nemocnic na tento projekt byly příznivé. Proto od 1.1.2000 do 31.12.2000 byl vyhlášen projekt DRG II. fáze, do něhož vstoupilo přibližně 60 nemocnic. Je zřejmé, že tento projekt přináší pokrok, pokud se jedná o financování zdravotnické péče v lůžkových zařízeních. Bude však ještě chvíli trvat, než bude možné tento systém financování uvést do praxe v plném rozsahu1. Proces hledání optimální právní formy je tedy úzce spjat i s problematikou financování, ale především s nutností optimalizace celé sítě nemocnic v ČR. Principy financování zdravotnické péče v České republice se od doby jejího vzniku již několikrát změnily, kromě toho se také diferencovala vnitřní struktura zdravotnických subjektů. V podstatě se oddělila určitá část zdravotnických služeb do sféry privátní, část zdravotní péče zůstává nadále ve sféře státní. 1

Srov. GLADKIJ,!., Management ve zdravotnictví, s. 124.

9

S problémy v oblasti financovaní zdravotní péče se setkávají všechny státy, a to i státy ekonomicky velmi vyspělé. Problémy ve financování zdravotnictví nejsou však mnohdy způsobovány malými objemy peněz proudícími do této sféry, ale často i nevhodným

způsobem financování, nedostatečnou

kontrolou,

neefektivním

využíváním, nehospodárností či nemožností ovlivnit ceny vstupů předcházejících partnerů (dodavatelů, laboratoří atd.) či ovlivnit ceny léčiv. Každá oblast zdravotnictví v ČR je financována poněkud jinak. Diferenciace zdravotnických subjektů probíhá v ČR prakticky

již od roku 1990. Rozdělení

zdravotnických subjektů souvisí samozřejmě s postupem a průběhem procesu privatizace zdravotnictví. Velké nemocnice, především fakultní nemocnice, bývalé krajské či okresní nemocnice, však i dnes zůstávají vesměs v rukou státu. Proces Štěpení zdravotnických subjektů přinesl postupně i změny ve financování zdravotnických zařízení. Tento proces byl potupný, vyvíjel se, měnil se, stejně tak, jako se měnila struktura těchto zdravotnických zařízení2. Již od roku 1997 jsou nemocnice financovány tzv. paušální platbou, paušálem. Jeho výše byla stanovena na základě skutečnosti předcházejícího roku, tj. vyšlo se z údaje ukazujícího, kolik finančních prostředků obdržela tatáž nemocnice v předcházejícím roce. V daném roce však byly financovány nemocnice ještě tzv. výkonovým systémem, tzn. platbou za provedené výkony. Paušální platby v případě nemocnic jsou dány předpokladem, že převážná většina nákladů nemocnic je fixních.Tyto náklady jsou prakticky nezávislé ve vztahu k počtu pacientů či provedených výkonů, jsou to náklady nutné, jejich výše je především dána úrovní cen dodavatelů. Státní nemocnice v současné době pracují z hlediska financování prakticky jako příspěvkové organizace. V roce 2002 existovalo v ČR 186 nemocnic, celkové zadlužení nemocnic se pohybovalo nad 4 miliardy. Bez změny stavu celé sítě a bez změny legislativy včetně úpravy právního postavení nemocnic nelze předpokládat zlepšení. V naší republice je zaváděn do praxe nový způsob úhrady nemocniční péče „platba za diagnostickou skupinu" na základě systému DRG (diagnosis related group) - skupina vztažená k diagnóze. Způsob úhrady tímto způsobem vychází z předpokladu, že existuje srovnatelnost nákladů na léčbu pacienta s obdobným léčebnými nároky na terapii. DRG představuje 2

Tamtéž, s.113.

10

určitý počet kvalifikačních skupin . Tento klasifikační systém vychází z MKN 10. (v USA je jich 467, v ČR 636) pro zařazení pacientů s podobnými léčebnými a ekonomickými parametry. Dále jsou pacienti diferencováni podle toho, zda léčba bude prováděna konzervativně nebo zda bude zapotřebí operace, kdy náklady na operační léčbu jsou samozřejmě daleko vyšší než náklady na konzervativní léčbu. Kromě toho probíhá ještě diferenciace pacientů podle dalších znaků, a to primární diagnózy , věku, pohlaví, sekundární diagnózy a komorbidity, komplikací a zvláštních výkonů. Systémům, ve kterých jsou pacienti zařazeni podle výše uvedených faktorů do určitých supin podle onemocnění, se říká case mix. Výsledkem je tedy zařazení jednotlivých nemocných do určitých DRG skupin, které jsou ještě rozděleny do 25 hlavních diagnostických tříd. Výše platby diagnostické skupiny je pak určena následujícím vztahem: Cena diagnostické skupiny - specifická váha DRG

krát základní sazba, kde

specifická váha pacienta neboli Case mix index skupiny DRG je relativní vážená hodnota, která vyjadřuje náročnost jednotlivých skupin DRG na finanční zdroje. Vypočítá se jako podíl průměrného nákladu najeden příklad v DRG skupině a celkového průměrného nákladu najeden příklad. Váha 1,00 odpovídá průměrnému nemocnému, číslo větší než 1,00 vyjadřuje složitějšího, tj. komplexněji léčeného, a tedy finančně náročnějšího pacienta, číslo menší než jedna znamená opak. Ohodnocení za diagnózu také závisí na tom, jak dlouho je pacient v nemocnici. Nemalý význam pro hospitalizované pacienty má rovněž kvalita ošetřovatelské péče. Za kvalitní je považována péče: vykonávaná kvalifikovanými pracovníky, poskytovaná s přiměřeným přístrojovým a dalším vybavením, poskytovaná přiměřeně stavu pacienta, je přínosem pro zdravotní stav či kvalitu života, je přijatelná z hlediska hodnotové a emocionální rovnováhy, je řádně dokumentovaná a medicínsky zdůvodnitelná. Kolem 70 procent nemocnic v USA a velká většina zdravotnických zařízení v jiných vyspělých zemích dnes běžně požívá zvláštního typu standardizovaných plánů péče, které se nazývají „care maps" (mapy péče). Tyto strukturované plány péče byly původně vyvinuty pro specifické diagnózy (DRG), nebo chirurgické procedury v rámci řízené péče (managed care). Mapy péče identifikují předpokládané výsledky péče, odchylky od plánované péče, zásahy multidisciplinárního léčebného týmu a předpokládaný čas léčby.

11

Díky mapám péče lze snižovat množství komplikací, odchylek od očekávaných výsledků péče, spotřebu zdrojů, lze snižovat riziko chyb nebo zlepšovat edukaci pacientů. S pomocí map péče lze také zvýšit šanci zdravotnického personálu vyhrát soudní spor, v případě, že k němu dojde. S rostoucí informovaností pacientů a jejich narůstající náročností na perfektní výstupy a výsledky péče se musí i sestry v České republice připravit na možnost soudních sporů a musí se seznámit se strategiemi, jak takovým sporům předcházet. Zkušenosti z mnoha zemí prokázaly, že mapy péče jsou vhodným nástrojem ke snížení rizik, které jsou spojeny se soudními spory. Mapy péče (standardizované plány péče) poskytují prostředek pro upevňování vztahů mezi pacienty a zdravotnickými odborníky, zlepšují tok informací mezi zdravotním personálem, snižují fragmentaci zdravotní péče a zlepšují kvalitu dokumentace.

1.1.2 Mapa péče Řízená péče (managed care), se pomalu stává realitou v České republice. V oblasti řízené péče existuje řada nástrojů, jejich cílem je kontrolovat náklady a zlepšit kvalitu lékařské a ošetřovatelské péče. Jedním z nich jsou mapy péče. Mapy péče vznikly vznikaly jako přirozený následek rychlého rozvoje ošetřovatelské profese a změn v systému a organizaci zdravotnictví. Jsou multidisciplinárním nástrojem pro řízení péče o pacienty.3

1.1.3 Historie mapy péče Mapy péče vznikly jako přirozený následek rychlého rozvoje lékařské a ošetřovatelské profese a změn v systému a organizaci zdravotnictví. Vznikly v New England Medical Center v Bostonu v roce 1979 jako odpověď na potřeby ředitelů nemocnic, lékařů a sester. Mapy péče jsou tedy nástroje vytvořené pro specifickou skupinu a nebo proceduru. Od roku 1985 se mapy péče rozšířily do většiny nemocnic v USA a staly se multidisciplinárním nástrojem pro řízení péče o nemocné. Zabývají se nejenom kvalitní péčí, ale také optimálními výstupy a výsledky péče.4

3

srov. VORLÍČKOVÁ, H., SÝKOROVÁ, Z., NAVRÁTILOVÁ, D., Onkologická péče 3/01, s. 15.

12

1.1.4 Mapy péče a jejich cíle a) zpřehlednit a zkoordinovat práci všech zdravotníků, zapojených do procesu léčby pacienta, b) podchytit veškerou práci a náklady spojené s péčí o pacienta, c) ukázat potenciál pro vytvoření hranic této péče s ohledem na možnosti nemocnice, d) integrovat

zdravotnickou

dokumentaci

s rozvojem

ošetřovatelské péče

s přihlédnutím na měnící se role ošetřovatelského personálu, e) vymyslet nástroj, který by umožnil zlepšit kvalitu péče a zároveň snížil náklady. Mapa péče je popis klíčových kroků (zákroků), událostí v procesu péče o nemocného, jehož výsledkem, podle víceoboroveho léčebného a ošetřovatelského týmu bude dosažení maximální kvality péče za minimální náklady. Mapy péče zajišťují a podrobně definují jednotlivé složky péče o určitou skupinu nemocných nebo proceduru, poskytovanou týmem pracovníků, který je dobře seznámen s léčebným a ošetřovacím procesem. Mapy péče jsou nástroje v klinické praxi, které organizují, seřazují a Časově ohraničují základní intervence lékařského a ošetřovatelského personálu a dalších členů týmu. Proces péče a očekávané výsledky péče jsou zde navrženy v časovém rámci odpovídajícím délce hospitalizace a klinickému průběhu onemocnění u průměrného nemocného s danou diagnózou. Pro každý den hospitalizace je rozpracován plán, který navrhuje činnosti v oblasti lékařské a ošetřovatelské péče, jako je například diagnostika, zákroky, medikace, dieta, pohybový režim, výuka a plánované propuštění. Dobře napsaná mapa péče zajistí odpovídající péči nejvyšší kvality. Metoda je prospěšná jak pro vzdělávání, tak pro obhajobu péče o nemocné. Oceňují ji nemocní, sestry, lékaři a manažeři. Poskytovaná péče je kvalitnější a náklady pod kontrolou. Mapy péče vypracovává víceoborový tým. Je to metoda, při níž se vybere definovaná skupina nemocných nebo procedura a pro mapu péče se zvolí počáteční a konečný bod období péče. U této skupiny nemocných se pro definované období, pro dosažení dohodnutých cílů a výsledků, vypracuje plán veškeré péče, léčby, vyšetření, testů a aktivit prováděných všemi členy týmu. Jakékoliv odchýlení od cesty se označuje termínem „ odchylka „ a musí být zapsáno. Důvod vzniku odchylky

13

se zaznamenává zároveň se zákrokem, který bývá reakcí na ni. Je jasné, že mapy péče, jakkoliv dobře vypracované, budou reprezentovat většinu, ale ne všechny případy v dané populaci nemocných. Vždy se najdou odchylky, protože každý nemocný je jiný a často reaguje na léčbu nepředvídaným způsobem. Analýza odchylek zajišťuje víceoborovému týmu údaje o skutečně provedené péči ve srovnání s péčí očekávanou. Mapa péče se pak posoudí a vylepší v závislosti na praxi.

1.1.5 Tvorba mapy péče Tým pracovníků navrhne plán péče, o níž předpokládá, že by ji normálně poskytoval ve většině případů u definované procedury. Plán obsahuje všechny testy, vyšetření, aktivity, zákroky a kontroly, jejichž provedení se u průměrného nemocného předpokládá. Tvorba mapy péče je často velmi cenná a může zlepšit komunikaci uvnitř jednotlivých oborů a posílit týmovou spolupráci. V nejjednodušším případě vypadá jako mřížka,, každý sloupec představuje den nebo jeho část, zatímco na řádcích jsou rozepsány úkoly, které mají jednotliví členové týmu provést.

1.1.6 Výhody mapy péče a) určuje, jaká péče bude nemocnému poskytnuta, b) zajišťuje kvalitu péče, c) sleduje standardy péče, d) zapojuje všechny členy víceoborového týmu do procesu zajišťování kvality péče, e) zlepšuje týmovou práci, ť) omezuje duplicitu, g) snižuje rizika.

Další výhodou je vzdělávací prvek. I nový personál velmi jasně vidí, na základě formulace, vypracované víceoborovým týmem, jak by o nemocného v daném stavu

14

či při určité proceduře mělo být v nemocnici postaráno. Napomáhá personálu k efektivnímu dosažení očekávaných výsledků., přispívá ke zvýšení kvality péče a ve svém důsledku ke zlepšení ekonomiky na oddělení a v celém zdravotnickém zařízení. Mapy péče jsou ve světě používány k definování, strukturalizaci a řízení lékařských a ošetřovatelských intervencí podle určeného časového harmonogramu. Vzhledem k tomu, že se lékaři, sestry a ostatní pracovníci sami na přípravě map péče podílejí, nedívají se na nějako na nástroj, který omezuje jejich autonomii nebo klinické rozhodování. Mapy péče nejsou léčba podle kuchařky. Je to racionální přístup k problému rychle a nekontrolovatelně narůstajících nákladů. Cílem těchto nástrojů je pomoci lékařům a sestrám při výběru správné léčby a péče v pravý čas, ve správném pořadí a s nejlepším využitím zdrojů.5

'Tamtéž, s. 16.

15

1.2 Anatomie a fyziologie femuru

1.2.1 Anatomické poznámky (příl.l) Kost (os,ossis) je složitý, živý a plastický orgán. Kostní tkáň je jen jednou z tkání, které se na stavbě podílejí. Kostní tkáň patří mezi oporná pojiva. Základními stavebními složkami kostní tkáně jsou buňky (osteocyty), vlákna (kolagenní, elastická) a mezibuněčná hmota. Hlavním znakem kostní tkáně je přítomnost pevné (tvrdé) mineralizované mezibuněčné hmoty. Kost je schopná růstu a její vnitřní struktura podléhá trvalým modelačním změnám a závislosti na silách, které na ni působí, například tah svalů, váha těla apod.. Femur je nejmohutnější dlouhou kostí v těle. Zapadá do kloubní jamky (acetabula) na kosti pánevní kulovitou hlavicí. Hlavici spojuje s tělem femuru dlouhý krček stehenní kosti. Krček svírá u dospělého člověka s trubkovitým tělem stehenní kosti úhel asi 125° . Nad krčkem je na femuru vytvořen velký chocholík (trochanter major). Pod krčkem je malý chocholík (trochanter minor).

1.2.2 Anatomické poměry Kulovitá hlavice femuru je zanořena do acetabula. Pro funkci kloubu je významný kolodiafyzární úhel v průměru 126° a anteverze 15°.Úhlové postavení mechanicky zajišťuje malý trochanter - Adamsův oblouk. Cévní zásobení hlavice krčku femuru poskytuje arteria circumflexa femoris lateralis a arteria circumflexa femoris medialis. Při zlomeninách krčku je vitalita hlavice ohrožena. Pro dislokaci úlomků v trochanterické a subtrochanterické oblasti je důležitý tonus musculus gluteus maximus a medius a dále abduktorová skupina včetně musculus pectineus. Odlomený malý trochanter se dislokuje tahem musculus iliopsoas.6

6

Srov. POKORNÝ, V„ aj. TRAUMATOLÓGIE, s. 187.

16

1.3 Zlomeniny p roxi main ího femuru (přfl.2) 1.3.1 Dělení fraktur proximálního femuru Do této oblasti spadají: a) zlomeniny krčku femuru,

'

b) zlomeniny pertrochanterické, c) zlomeniny subtrochanterické. K těmto zlomeninám dochází přímým mechanismem (při pádech na bok), ale uplatňuje se zde současně i mechanismus páčení do abdukce nebo addukce. Klasifikace: Dle lokalizace se rozlišují zlomeniny mediocervikální (subkapitální-intrakapsulární) a zlomeniny laterocervikální (basocervikální-extrakapsulární). Z klinického hlediska je kromě lokalizace lomu významný i jeho směr. Abdukční zlomeniny (10%) mají mechanicky příznivé podmínky pro hojení, protože krček je ve valgózním postavení a neuplatňují se zde ohybové a střižné mechanismy. Addukční zlomeniny (90%) jsou mechanicky nepříznivé. Zlomeniny krčku kosti stehenní rozdělil Pauwels podle mechanické zátěže do tří typů: I.

typ - lomná linie svírá s horizontálou úhel menší než 30°. Jsou to zlomeniny valgózní - abdukční s dobrou tendencí pro hojení s malým rizikem nekrózy hlavice.

II.

typ - úhel lomu 30 - 70 °- addukční zlomeniny s nejistou prognózou

III.

typ - úhel lomu větší než 70°- nejméně příznivý pro hojení. Nutno počítat s vysokým rizikem nekróz hlavice. Pauwelsova klasifikace zlomenin krčku se vžila, protože je jednoduchá a přesto

výstižná. Vitalitu hlavice je možno snad lépe odhadnout dle klasifikace Gardenovy, která sleduje též úhlový posun v axiální projekci.7 7

Tamtéž, s. 188.

Ústřední knihovna lékařské fakulty MU

17

602 00 BRNO, Tomešova 12 Tel. 549 491 328 [email protected]

1.3.2 Diagnostika

Bolest, která omezuje pohyb a znemožňuje zátěž. U addukčních zlomenin (Pauwels II., HI.) je končetina výrazně rotována a je patrné její zkrácení. U abdukčního typu je patrné patologické postavení méně výrazné, ale zůstává značná poklepová bolest na velký trochanter. Klinické vyšetření je nutno doplnit rtg snímky v projekci předozadní a axiální.

1.3.3 Terapie

Konzervativní léčení skeletární trakcí je opuštěno. Extenze má dnes jen smysl analgetický a překlenuje fázi predoperační přípravy.Bez operace je možno léčit jen nedislokované a zaklíněné zlomeniny ve valgózním postavení. Pacient se může pohybovat v lůžku a po odeznění akutní bolesti je možno nacvičovat chůzi s odlehčením. V kratších intervalech se na RTG sleduje, zda nedochází k sekundární dislokaci tak, aby v každém případě indikovala operaci. Je však výhodnější i tyto zlomeniny rovněž stabilizovat, protože rehabilitace je rychlejší a bezpečnější.

1.4 Operační řešení

Zlomeniny krčku femuru ohrožují vitalitu hlavice, riziko nekrózy se udává v 30% a je vyšší u zlomenin intrakapsulárních (mediálních). Nepříznivě se zde uplatňuje zvýšení nitrokloubního tlaku intarkapsulárním hematomem. Čím později se zlomenina reponuje a stabilizuje, tím je riziko nekrózy hlavice vyšší. Optimální časová hranice 6 až 12 hodin

18

1.6.1 Operační léčení pertrochanterické zlomeniny

V současné době je k dispozici několik způsobů operačního řešení zlomenin proximálního konce stehenní kosti. V rozhodování o indikaci určité metody je nutné zohlednit typ zlomeniny, věk, biologický stav pacienta, stupeň osteoporózy, stav kyčelního kloubu a v neposlední řadě i dobu, která uplynula od úrazu k přijetí pacienta. U pertrochanterických zlomenin požadavkům na stabilní osteosyntézu vyhovují nejlépe tři postupy: a) Dynamický kompresní šroub, b) Gama hřeb, c) Proximální femorální hřeb.

1.6.2 Použití osteosyntetického materiálu v současnosti

Od listopadu 2004 je na základě získání instrumentaria firmy Medin zavedena na I.chirurgické klinice FNuSA do praxe implantace krátkých rekonstrukčních hřebů. Tato metoda se indikuje podle AO klasifikace u pertrochanterických zlomenin 31 AI, 31A2, intertrochanterických zlomenin 31 A3 a u

vysokých subtrochanterických

zlomenin, alternativně i u zlomenin laterocervikálních. Repozici je důležité provést ihned po přijetí pacienta naložením elastické extenze. Končetina je při repozici uložena na Braunově dlaze. Repozice se provádí jednak z důvodů analgetických a taky jako prevence ischemie hlavice u daných typů zlomenin. Operace se provádí pokud možno urgentně, z vitální indikace, po nezbytném předoperačním vyšetření a přípravě pacienta. Preferuje se operační výkon ve spinální anestezii. Způsob anestezie určuje anesteziolog na základě výsledků interního předoperačního vyšetření a konzultace s chirurgem.

20

1.6.3 Technika osteosyntézy PFN

Definitivní zavřená repozice se dokončuje na extenčním stole. Poloha pacienta je na zádech, C rameno je umístěno mezi dolními končetinami v úhlu asi 45 stupňů k operované končetině. Zdravá končetina je flektována v kyčelním kloubu a unožena dle možností tak, aby byl dostatek místa pro C rameno a možností projekce ve dvou na sebe kolmých rovinách. Operace se provádí po clonou antibiotik (standardně jedna dávka peroperačně). Výběr se volí na základě epidemiologické situace v nemocnici a po domluvě s antibiotickým střediskem, nyní se používá Vulmizolin 1 gram intravenózne. Instrumentarium k zavedení implantátu má jisté odlišnosti od standardních sad pro hřebování. Liší se především navigační podkovou, která je dodávána pro 130 a 135 stupňové hřeby a je plně kompatibilní pro sadu nových dlouhých rekonstrukčních hřebů.Operační přístup je velmi šetrný, kožní incize je vedena od vrcholu trochanteru proximálně v délce asi 3 cm, lehce skloněna dorzálně. Podélným tupým protětím fascie se proniká k vrcholu velkého trochanteru, kde se vytvoří vstup pro zavedení vodiče. V případě kominuce se zavádí vodič přímo, bez trepanačního nástroje. Následuje vyfrézování vstupu pro hřeb frézou o průměru 16,5 mm. Sestavený proximální hřeb se zavádí bez předvrtání. K dispozici jsou dva průměry hřebu, 11 a 13 mm, každý v provedení 130 a 135 stupňů. Preferuje se hřeb 135 stupňů. Ustavení hřebu ve vztahu s krčkem se provádí pomocí silného Kirschnerova drátu. Jeho zavedení nemusí být spolehlivé, neboť dochází k ohýbání drátu a dislokaci směrem k hornímu okraji otvoru pro šroub v hřebu. Jako první se zavádí vždy distální krčkový šroub, umístěný co nejblíže mediální kortiky, aby se dosáhlo optimálních biomechanických vlastností a dostatku místa pro proximální krčkový šroub. Na kůži se provádí v daném místě incize asi 1 cm. Distální jištění hřebu nečiní vzhledem k délce podkovy a cíličům žádné problémy, kožní incize je rovněž v délce 1 cm. Pokud se předpokládá odstranění osteosyntetického materiálu, uzavírá se konec hřebu ucpávkou. Operace se dokončuje suturou ranek po vrstvách a ještě na operačním stole konečnou RTG dokumentací ve dvou rovinách.

21

1.7 Hodnocení Zavedením krátkého rekonstrukčního hřebu do praxe se zaznamenal zřetelný kvalitativní posun v léčbě zlomenin proximálního konce stehenní kosti. V souladu s literaturou a indikačními schématy se tato metoda využívá zejména u nestabilních pertrochanterických zlomenin. U těchto typů zlomenin není zaznamenána žádná pooperační instabilita či dislokace. Miniinvazivní operační přístup bez obnažení oblasti zlomeniny minimalizuje traumatizaci měkkých tkání, jakož i riziko infekce, navíc ponechává výhody primárního hematomu. Pacientům toto řešení nabízí menší pooperační bolest a umožňuje včasnou rehabilitaci. Minimální krevní ztráty během operace mají kladný vliv na pooperační průběh. Během operačního výkonu nejsou nutné krevní převody, což se projeví zejména na ekonomické stránce léčby.

22

2. EMPIRICKÁ ČÁST

2.1 Mapa péče u fraktury proximálního femuru Mapa péče - průběh hospitalizace s ohledem na operatéra, ošetřujícího lékaře, sestry, fyzioterapeuta.

2.1.1 Průběh onemocnění Fraktura krčku femuru je způsobena úrazovým mechanismem, většinou u starších lidí to bývá pád. V dnešní době u lidí mladšího věku bývá příčinou fraktury havárie nebo sportovní úraz. Pacient udává bolest, neschopnost pohybu, končetina je zkrácená, v rotaci. Je nezbytný převoz do zdravotnického zařízení, k diagnostice poranění a terapii

2.1.2 Diagnostika diagnostika se opírá o příznaky jisté: a) deformace končetiny, b) patologická pohyblivost, příznaky pravděpodobné: a) bolest, b) funkční omezení. Základní vyšetření se provádí ihned po převozu do nemocnice na chirurgickou ambulanci.

23

2.1.2.1 Fyzikální vyšetření Pohled, poklep, pohmat

2.1.2.2 Zobrazovací metody RTG vyšetření je součástí diagnostiky, potvrdí nebo vyloučí pracovní diagnózu. RTG femuru v celé délce ve dvou projekcích, RTG srdce a plic

2.1.2.3 Laboratorní vyšetření Po přijetí pacienta na standardní oddělení plní sestra ordinace lékaře. Jednou z ordinací jsou odběry krve. Výsledky laboratorních vyšetření zhodnotí lékař v rámci interního předoperačního vyšetření; a) Biochemické vyšetření - základní biochemické vyšetření b) Hematologické vyšetření - hematologie, hemokoagulace c) Imunohematologické vyšetření - vyšetření krevní skupiny

2.1.2.4 Predoperační vyšetření Provádí se standardní predoperační vyšetření, které je závislé na věku pacienta, celkovém stavu, na urgenci operačního výkonu. Operační výkon se provádí v co možná nejkratším časovém úseku od úrazu, po zhodnocení výsledků ordinovaných vyšetření a nezbytné predoperační přípravě a) laboratorní vyšetření, b) interní predoperační vyšetření, c) RTG vyšetření srdce a plic. Internista zhodnotí výsledky laboratorních vyšetření, zhodnotí RTG snímek srdce a plic a záznam srdeční činnosti - EKG. Odebere od nemocného anamnézu,

74

provede fyzikální vyšetření. Vyjádří se ke kardiopulmonální kompenzaci a schopnosti nemocného k operačnímu výkonu.

2.1.2.5 Stanovení anestetického rizika Anestetické riziko je určeno pravděpodobností, že nemocný v souvislosti s operačním výkonem, anestezií zemře v průběhu operace či v bezprostředním pooperačním období (do 2 hodin po operaci). Toto riziko nelze nikdy zcela odstranit, ale je možné ho snížit pečlivou predoperační přípravou na základě vyšetření. Objektivizace rizika je zajištěna pomocí skórovacích schémat. Nejznámější je ASA. Tato klade důraz na celkový stav a urgenci výkonu. Opomíjí však délku, závažnost a rozsah operačního výkonu a věk. ASA plánované: IažV Akutní a neodkladné výkony ( ASA + E - emergecy) VI až VII

2.1.3 Operace Perioperačním období se rozumí doba před operací, během operace a po operaci. Zahrnuje tři fáze: a)

predoperační fáze - začíná rozhodnutím pro chirurgický zásah a končí

převozem pacienta na operační sál, b) intraoperační fáze - j e zahájena uložením pacienta na operační stůl a ukončena předáním pacienta na ošetřovací jednotku, c) pooperační fáze - je zahájena předáním na ošetřovací jednotku a ukončena hospitalizací.

25

2.1.3.1 Intervence před operačním výkonem a) všeobecná Psychická příprava Souhlas pacienta s výkonem Kompletní interní vyšetření Biochemické, hematologické vyšetření krve Měření základních fyziologických funkcí Celková hygiena Přípravy operačního pole b) zvláštni Odvíjí se od celkového stavu pacienta, operačního výkonu a specifity pracoviště.

26

2.1.4 Mapa péče - sled výkonů

2.1.4.1 I. den hospitalizace

Klinická péče Pacient je přijat na oddělení, lékař sepíše s pacientem příjmovou

dokumentaci,

informuje pacienta o nutnosti operačního výkonu, možných komplikacích, poté sepíše s nemocným souhlas s operačním výkonem.

Ošetřovatelská péče Uloží pacienta do lůžka, vyplní s pacientem ošetřovatelskou dokumentaci, zajistí ordinace lékaře, poučí pacienta o ošetřovatelských postupech a připraví k operačnímu výkonu.

Fyzioterapeut Fyzioterapeut provádí u pacienta kondiční cvičení na lůžku, dechovou rehabilitaci, rehabilitaci v rámci prevence trombembolické nemoci.

Dietní omezení Pacient je poučen o nutnosti lačnění v důsledku predoperační přípravy. Příjem tekutin je hrazen parenterální cestou, je zavedena infúzní terapie dle ordinace lékaře

27

2.1.4.2 Nultý operační den - před výkonem Klinická péče Lékař poučí opět pacienta, provede kontrolu predoperační přípravy. Ošetřovatelská péče Sestra poučí pacienta, zajistí hygienu, připraví operační pole, dohlédne na odstranění šperků, zubní protézy, dle pokynů předá pacienta na operační sál anesteziologické sestře. Dietní omezení Nic per os, po výkonu čajová dieta

2.1.4.3 Nultý den - po výkonu Klinická péče Zaměřena po převozu pacienta z operačního sálu na standardní oddělení na: kontrolu celkového stavu nemocného, monitorování fyziologických funkcí, vědomí, kontrolu operační rány, sledování množství sekrece z Redonových drénů, kontrolu záznamu o anestezii, ordinaci medikamentů a požadovaných vyšetření, pravidelně provádí záznam do dokumentace o vývoji a změně stavu pacienta. Ošetřovatelská péče je zaměřena na stabilizaci celkového stavu pacienta po anestezii. Pacient je po operaci přivezen z operačního sálu na standardní oddělení, sestra sleduje kardiovaskulární stav: frekvenci, pravidelnost, náplň tepu, hodnoty krevního tlaku, prokrvení akrálních částí těla, sleduje dýchání, stav vědomí, polohu operované končetiny, příjem a výdej tekutin, operační ránu a množství sekrece z Redonových drénů, sleduje výskyt a charakter a intenzitu bolesti, dle ordinace lékaře aplikuje farmaka a sleduje jejich účinek, sleduje výskyt nežádoucích účinků anastezie - dyspeptické obtíže, zvracení, provádí záznam do dokumentace a o změnách informuje lékaře.

28

Dietní omezení Za 4 -6 hodin po výkonu čaj - dieta Os

2.1.4.4 L pooperační den

Klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány množství sekrece z Redonových drénů zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu naplánuje rehabilitaci provede záznam do dokumentace

Ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu sleduje bilanci tekutin asistuje u převazu provádí odběry biologického materiálu seznámí se s výsledky vyšetření spolupracuje s fyzioterapeutem provádí záznam do dokumentace

?.Q

Dietní omezení bez dietních opatření, pacient přijímá ordinovanou dietu, racionální nebo dle svého přidruženého onemocnění Fyzioterapeut konzultuje s lékařem způsob operačního řešení a možnosti speciální léčebné tělesné výchovy seznámí pacienta s průběhem fyzioterapie provádí kondiční cvičení na lůžku dle možností a schopností pacienta sed na lůžku až stoj u lůžka

2.1.4.5 n. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu zhodnotí průběh rehabilitace provede záznam do dokumentace

ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře účinky podaných léků zajistí hygienu s dopomocí sleduje bilanci tekutin asistuje u převaz provádí odběry biologického materiálu seznámí se s výsledky vyšetření spolupracuje s fyzioterapeutem

in

provádí záznam do dokumentace Dietní omezení bez dietních opatření pacient přijímá ordinovanou dietu Fyzioterapeut provádí kondiční cvičení na lůžku dle možností a schopností pacienta sed na lůžku ,stoj u lůžka nácvik chůze v chodítku nebo pomocí podpažních berlí

2.1.4.6 m . pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu naplánuje rehabilitaci provede záznam do dokumentace ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu s dopomocí sleduje bilanci tekutin asistuje u převazu provádí odběry biologického materiálu seznámí se s výsledky vyšetření

11

provádí záznam do dokumentace Dietní omezení bez dietních opatření pacient přijímá ordinovanou dietu Fyzioterapeut provádí kondiční cvičení na lůžku dle možností a schopností pacienta sed na lůžku , stoj u lůžka nácvik chůze v chodítku nebo pomocí podpažních berlí

2.1.4.7 IV. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav sleduje hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu naplánuje rehabilitaci provede záznam do dokumentace ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu s dopomocí sleduje bilanci tekutin asistuje u převazu seznámí se s výsledky vyšetření provádí záznam do dokumentace

32

Dietní omezení bez dietních opatření pacient přijímá ordinovanou dietu Fyzioterapeut provádí kondiční cvičení na lůžku nácvik chůze v chodítku nebo pomocí podpažních berlí

2.1.4.8 V. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav sleduje hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu provede záznam do dokumentace

ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu sleduje bilanci tekutin seznámí se s výsledky vyšetření provádí záznam do dokumentace

Dietní omezení bez dietních opatření, pacient přijímá ordinovanou dietu

33

Fyzioterapeut provádí kondiční cvičení na lůžku nácvik chůze v chodítku nebo pomocí podpažních berlí

2.1.4.9 VI. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu provede záznam do dokumentace

ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu s dopomocí sleduje bilanci tekutin seznámí se s výsledky vyšetření provádí záznam do dokumentace Dietní omezení bez dietních opatření, pacient přijímá ordinovanou dietu Fyzioterapeut provádí kondiční cvičení na lůžku nácvik chůze v chodítku nebo pomocí podpažních berlí

34

2.1.4.10 VIL pooperační den

klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu provede záznam do dokumentace

ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu s dopomocí sleduje bilanci tekutin seznámí se s výsledky vyšetření provádí záznam do dokumentace

Dietní omezení bez dietních opatření, pacient přijímá ordinovanou dietu


35

2.1.4.11 Vm. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu provede záznam do dokumentace


Dietní omezení bez dietních opatření pacient přijímá ordinovanou dietu


36

2.1.4.12 IX. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu provede záznam do dokumentace




M

2.1.4.13 X. pooperační den klinická péče kontroluje celkový stav hodnoty fyziologických funkcí stav operační rány zapíše ordinace do dokumentace naordinuje dietu provede záznam do dokumentace

ošetřovatelská péče sleduje fyziologické funkce monitoruje bolest plní ordinace lékaře sleduje účinky podaných léků zajistí hygienu dopomocí sleduje bilanci tekutin seznámí se s výsledky vyšetření provádí záznam do dokumentace



38

2. 2 Metodika výzkumu

Předpokladem ke stanovení limitu v hypotéze bylo zjistit si cenu operačního výkonu. Od vedení kliniky jsem dostala souhlas k vyhledání chorobopisu. Z těchto chorobopisu jsem formou analýzy zaznamenávala průběh hospitalizace a léčby. Zvolila jsem si následující způsob. V první části jsem se zaměřila na charakteristiku pacientů, věk, pohlaví, délku hospitalizace. Další část se týkala ordinací, zejména analgetik, infúzní terapie a jiných farmak. Následuje část, která mapuje způsob a délku anestezie. Poslední část je zaměřena na ošetřovatelskou péči. Zabývá se operačním výkonem, Redonovými drény, počtem převazů periferními žilními katetry, Veškeré zjištěné údaje jsem zaznamenávala do připravených pracovních tabulek pomocí čárkové metody. Zjištěné údaje jsem poté zpracovala do tabulek a grafu. Analýza dat z chorobopisu začíná dnem přijetí a končí dnem, kdy je ukončena hospitalizace.

19

2.2.1 Zkoumaný soubor

Analýzu

zkoumaného

souboru pro bakalářskou

práci jsem

prováděla

z archivovaných chorobopisu ve FNuSA na I.chirurgické klinice, traumatologickém oddělení. Zvolila jsem si období od 1.1. do 30.6. 2005. Toto období jsem si zvolila záměrně. Důvodem byl zkoumaný soubor. Počet pacientů, hospitalizovaných s frakturou proximálního femuru se během roku mění. Zaměřila jsem se proto na období od ledna do června. Celkový počet pacientů, u kterých jsem prováděla analýzu z chorobopisu byl 65. V tomto období bylo s frakturou proximálního femuru hospitalizováno z celkového počtu 65 pacientů 44 žen a 21 mužů. Bylo provedeno 22 osteosyntéz DHS (16 ženy, 6 muži), 25 osteosyntéz PFN (25 ženy, 10 muži) a 8 implantací CKP (4 ženy, 4 muži). U 60 pacientů pokračovala hospitalizace na rehabilitačním oddělení, 5 pacientů bylo propuštěno do domácího ošetřování.

2.2.2 Management výzkumu

Ve své bakalářské práci jsem použila metodu analýzy z archivovaných chorobopisu. Data, která jsou klíčem ke stanovní mapy péče jsem zapisovala tzv. čárkováním do připravených tabulek. Veškeré zjištěné údaje, které jsem měla k dispozici, jsem aplikovala do počítačového programu Microsoft Word. Data jsem formovala do tabulek a grafu. Poté jsem tabulky a grafy přenesla do programu Microsoft Word. Ceny léčiv, které byly aplikovány u pacientů ve zkoumaném vzorku jsem zjistila podle dodacích listů při objednávání léčiv z ústavní lékárny. Abych mohla určit cenu výkonů spojených s léčbou, měla jsem k dispozici účty pro zdravotní pojišťovnu. Tyto účty mě poskytla hospodárka I.chirurgické kliniky. Podle účtů jsem vypočítala procento nákladů, které jsou spojeny s osteosyntézou.

40

2.3 Výsledky výzkumu

Výsledky výzkumu jsem zpracovala do tabulek a grafu. Tabulka č. 1, a graf č. 1 představuje zkoumaný soubor. Je zde uvedeno zastoupení mužů a žen. Tabulka č. 2 a graf č. 2 zaznamenává průměrnou délku hospitalizace. Tabulka č. 3 - 7 a graf č. 3 6 monitorují celkový počet analgetik, počet aplikací na pacienta a zabývají se také cenovou relací aplikovaných analgetik. Také je v těchto tabulkách vyjádřena aplikace jiných farmak. Jedná se o farmaka k prevenci trombembolické nemoci. Tabulka č.8 11 a graf č. 7 - 8 obsahují údaje o způsobu anestezie a délce anestezie. Tabulka č. 12 13 a graf č. 9 popisují počet Redonových drénů a dobu jejich extrakce. Tabulka č. 14 15 a graf č. 10 zaznamenává údaje o převazech operační rány. Tabulka č. 16 -17 a graf č i l ukazuje počet pacientů se žilním vstupem. Tabulka č. 18 -19 a graf č.12 se zabývá infuzní terapií. Z uvedených údajů je patrné, že je nutné přistupovat ke každému pacientovi jak v klinické, tak v ošetřovatelské péči individuálně. Mapa péče, vytvořená na základě zjištěných údajů dává možnost tento individuální přístup zajistit. Také ekonomické aspekty nejsou zanedbatelné.

41

2.3.1 Interpretace výsledků

2.3.1.1 Pohlaví pacientů Tab. 1 - Pohlaví pacientů Pohlaví pacientů

Celkový počet pacientů

ženy

muži

abs.četnost rel. četnost

abs. četnost

rel. četnost

44

21

32%

68%

Graf 1 - Pohlaví pacientů

70-

• 65 s—

60-

50-

D 44

^=j D ženy • muži D celkový počet

40-

J0-

H 21 20-

10-

0-'

f-

'

ŕ

ŕ

-ŕ

f

V období od 1.1 do 30.6.2005 bylo hospitalizováno na traumatologickém oddělení 65 pacientů s frakturou krčku femuru. Žen bylo hospitalizováno v tomto období 44, což je 68%. Hospitalizovaných mužů bylo 21, tedy 32%. Zastoupení žen je vyšší než u mužů zejména v důsledku osteoporosy, kterou jsou ženy ohroženy Častěji, než muži. Také v literatuře se uvádí, že ženy jsou ohroženy frakturou proximálního femuru častěji, než muži.

42

2.3.1.2 Délka hospitalizace Tab. 2 - Délka hospitalizace

Dny

6 dní abs. č.

9 Počet pacientů

8 dní

7 dní rel. č.

abs. č.

14% 5

9 dní abs. č.

rel. č.

abs. č.

rel. č.

8%

11

17% 8

10 dní rel. č.

abs. č.

12% 5

více rel. č.

abs. č.

rel. č.

8%

27

41%

Graf 2 - Průměrný podíl pacientů dle délky hospitalizace

D více jak 10 41%

V období od 1.1. do 30.6. 2005 byla délka hospitalizace v průměru od 6 dní do 10 dní. Více jak 10 dní bylo hospitalizováno 27 pacientů, což je 41%. U většiny pacientů hospitalizace pokračuje následnou péčí na rehabilitačním oddělení nebo na doléčovacím a rehabilitačním oddělení. To je také jeden z důvodů, proč je délka hospitalizace tak různorodá.

43

2.3.1.3 Analgetika I Celkový počet aplikací během hospitalizace u 65 pacientů

Tab. 3 - Analgetika I - Celkový počet aplikací Název Dipidolor i.m.

Počet aplikací 414

Tramal i.m.

78

Tramal per os

396

Ataralgin per os

774

Dolmina i.m.

93

Graf 3 - Počet aplikací během hospitalizace u 65 pacientů 800774 700- " 600-' 500-400-

O Dipidolor Lm. D Tramal Lm. D Tramal per os • Ataralgin per os D Dolmina i.m.

«i

414 396

300-1 200-' 100-n i u-f-

fC

m 78 ,.,

i

r

_,

r

..

T

93

.. .,—

,_,

Největší zastoupení má analgetikum Ataralgin, který byl aplikován ve formě tablet v počtu 774. V injekční formě se nejvíce aplikoval Dipidolor. Bylo použito 414 injekcí k aplikaci. Tramal talbety byl podán v počtu 396. Počet injekcí Dolmina byl 93. Nejméně bylo aplikováno Tramalu v injekční formě, celkem 78 ampulí.

44

2.3.1.4 Analgetika II

Tab. 4 - Analgetika II Název Dipidolor i.m. Tramal im. Tramal per os Ataralgin per os Dolmina i.m.

Abs. č. pacientů 65 26 22 43 31

Rel. č.pacientů (%) 100 40 34 66 48

Analgetickou terapii vyčíslit je problematické, každý člověk reaguje na bolest individuálně, práh bolesti je u každého jiný, vliv má také biologický věk, schopnost mobilizace a řada dalších faktorů.

Tab. 5 - Analgetika II a - Průměrný počet na jednoho pacienta Název Dipidolor i.m. Tramal i.m. Tramal p.o Ataralgin Dolmina i.m.

Průměrná aplikace 6,3 3 18 18 3

Jednotky aplikace Injekce/pacienta Injekce/pacienta Tableta/pacienta Tableta/pacienta Injekce/pacienta

Během hospitalizace se u 65 pacientů aplikoval Dipidolor injekce a to je průměrně 6,3 injekce na pacienta. Tramal injekce se aplikoval u 26 pacientů, což jsou 3 injekce na pacienta. Tramal tablety byl podán u 22 pacientů, s průměrem 18 tablet na pacienta. U 43 pacientů se podával Ataralgin tablety, průměrně na jednoho pacienta 18 tablet. Dolmina injekce se aplikovala 31 pacientů, což jsou 3 injekce na pacienta.

45

Graf 4 - Průměrná aplikace na pacienta

Průměrná aplikace na pacienta 20i |18

16:

" 15

D Dipidolor inj D Tramal inj • Tramal tbl D Ataralgin • Dolmina inj

:

12

8; 4

0

(ť-

L

1

3

3

Graf znázorňuje údaje, které jsou uvedené v tab. 5, jedná se o průměrnou aplikaci analgetik na pacienta. Největší zastoupení má Tramal tablety a Ataralgin tablety.

46

2.3.1.5 Analgetika HI

Tab. 6 - Analgetika III - Cena v Kč Název

Cena

| Dipidolor injekce

138

Tramal injekce

51

Tramal tbl

24

Ataralgintbl

35

Dolmina inj

25

Graf 5 - Cena v Kč/ balení

Cena v kč / balení

25 1

• Dolmina inj

35

D Ataralgin tbl ^

;

• Tramal tbl

4

D Tramal inj D Dipidolor inj 51

138 1

1

1

1

1

1

1

20

40

60

80

100

120

140

Z analgetické léčby byly největší finanční náklady u injekcí Dipidoloru, a to v ceně 138 Kč

47

2.3.1.6 Jiná farmaka - aplikace u 65 pacientů Tab. 7 - Jiná farmaka Název

Abs.č.

Clexane 0,2 ml

56

Clexane 0,4 ml Anopyrin tbl

67 250

Graf 6 - Celkový počet aplikací u 65 pacientů

Celkový počet aplikací u 65 pacientů 260-f f ? 240220250 200 180 160140 120100 80-' 56 60 • \\ 67 40 • 20-' 0+• — " ^ — - — — ť ° ^ — i — ^ — • — — — i - ^ — ^ - ^ ~ ^ ^ "

rH1

j

D Clexane 0,2 ml • Clexane 0,4,ml D Anopyrin tbl

i1

K prevenci trombembolické nemoci byla aplikována farmaka ve formě injekční a ve formě tablet. Zde také hraje roli ekonomická stránka. Pokud nejsou kontraindikace, přechází se co nejdříve z aplikace Clexanu ve formě injekcí na perorální aplikaci Anopyrinu. U 65 pacientů bylo aplikováno 56 injekcí Clexane 0,2 ml, 67 injekcí Clexane 0,4 ml. Anopyrin tablety byl podán u 65 pacientů v počtu 250.

48

2.3.1.7 Délka spinální anestezie Tab. 8 - Délka spinální anestezie - absolutní četnost Délka spinální anestezie absolutní četnost Délka anestezie 1:20 v hodinách Počet pacientů 5

1:30

1:40

2:00

2:10

2:30

7

11

14

9

7

Tab. 9 - Délka spinální anestezie - relativní četnost Délka spinální anestezie -- relativní četnost Délka anestezie 1:20 v hodinách Průměrný počet 9,5 % pacientů

1:30

1:40

2:00

2:10

2:30

13%

21%

26%

9%

13%

Délka spinální anestezie je ovlivněna více faktory. Jedním z nich je úvod do této anestezie. Dále má na délku vliv vlastní operační výkon a způsob osteosyntézy. U 5 pacientů, což je 9,5 %, byla provedena operace ve spinální anestezii v délce 1:20 hod., 7 pacientů bylo v této anestezii celkem 1:30 hod., 11 pacientů 1:40 hod. Největší procento počtu pacientů, 26 %, bylo ve spinální anestezii po dobu 2:00 hod. Nejdelší doba spinální anestezie v délce 2:30 hod. byla u 13 % pacientů.

49

Graf 7 - Procento pacientů - spinální anestezie Délka spinální anestezie 35% if

30%-

26,0%

25% 21,0% 20% 13,0% 15% 9,5% f 10% 5% HI

13,0% D procento pacientů

0%

1:20 1:30 hod 1:40 hod. hod.

2:00 hod.

2:30 hod.

O způsobu anestezie rozhoduje anesteziolog na základě interního predoperační ho vyšetření. Pokud není kontraindikace spinální anestezie, upřednostňuje se před celkovou anestezií. V délce 2 hodin trvala spinální anestezie u 26% pacientů. U 21% pacientů trvala tato anestezie 1:40 hodiny. Lze říci, že se jedná o nejčastější dobu trvání anestezie

50

2.3.1.8 Celková délka celkové anestezie

Tab. 10 - celková délka celkové anestezie - abs. č.

| Délka celkové anestezie abs. četnost Délka anestezie v hodinách

1:30

1:40

2:00

2:10

Počet pacientů

3

5

3

1

Tab. 11 - celková délka anestezie - rel. č.

| Délka celkové anestezie rel. četnost Délka anestezi v hodinách

1:00

1:40

2:00

2:10

Průměrný počet pacientů

5%

8%

5%

1,5%

51

Graf 8 - Procento pacientů v celkové anestezii Délka celkové anestezie 10% 9%

8%

z:

8% 7% 6% 5%

5%

5%

Z=Z7[

ZI

• procento pacientů

4% 3% 1,50%

2% 1% 0% 1:30

1:40

2:00

2:10

K celkové anestezii přistupuje anesteziolog v případě, že není možné provést operační výkon ve spinální anestezii. Procento pacientů, u kterých byl proveden výkon v celkové anestezii je daleko menší. Délka celkové anestezie je přibližně stejná, jako u spinální anestezie. Nejkratší doba celkové anestezie byla u 3 pacientů, což je 5 %. Trvala 1:40 hod. Nejčastěji trvala celková anestezie 1:40 hod. u 5 pacientů. Toto Číslo je vyjádřeno v tabulce i grafu 8 %.

52

2.3.1.9 Počet Redonových drénů

Tab. 12 - Počet Redonových drénů

Redonův drén

Absolutní počet

Relativní počet

58

89%

Počet pacientů

Ve zkoumaném souboru , který měl 65 pacientů, pouze 58 pacientů mělo po operaci zavedený Redonův drén. Z toho vyplývá, že není standardním postupem zavádět při osteosyntéze proximálního femuru u všech pacientů Redonův drén.

2.3.1.10 Extrakce Redonova drénu po operaci

Tab. 13 - Extrakce Redonova drénu po operaci Extrakce Redonova drénu

Absolutní četnost

l.den

2.den

3. den

4 a více dní

14

35

13

3

Nejčastěji se provádí extrakce Redonova drénu 2. pooperační den. Je to ovlivněno množstvím sekrece z drénu.

51

Graf 9 - Extrakce Redonova drénu v procentech

průměrný podíl pacientů 70%-

60%-

54%

/—71 50%40%-

30%

D procento pacientů 22%

20%

20% ./'

z: 5%

10% 0%

l.den

-r-

-č-

2.den

-č-

3.den

f

Y

4 a více dní

Údaje z tabulky názorně představuje graf. Nejčastěji se extrahuje Redonův drén 2 den u 54 % pacientů.

54

2.3.1.11 Počet převazů

Tab. 14 - Počet převazů - abs. č. Počet převazů absolutní počet Dny

l.den

2. den

3. den

4. den

5. den

6. den

8. den

lO.den

Počet převazů

69

65

17

8

3

1

48

61

Tab. 15 - Počet převazů - rel. č. Počet převazů relativní počet l.den

2.den

3. den

4. den

5. den

6. den

8. den

lO.den

Procento 106% převazů

100%

26%

12%

5%

1,5%

74%

94%

Den

Graf 10 - Počet převazů v procentech průměrný počet převazů

120%100% -

H

80%--

(C

60%-'

I

-

D procento převazů

40%-' _

20%' ftn/

U /u

n

n

/=*

l.den 2.den 3-den 4.den 5.den o.den s.den lO.den První dva dny se provádí převaz ve 100 a více procentech, další dny po operaci pouze podle potřeby. Osmý a desátý den se převaz provádí v důsledku odstranění stehů z operační rány.

55

2.3.1.12 Žilní vstup Tab. 16 - Žilní vstup - abs. č. Žilní vstup absolutní četnost pacientů den

l.den

2.den

3. den

4. den

5. den

Počet pacientů

65

65

53

41

28

6 a více dní 15

5. den 43%

6 a více dní 23%

Tab. 17 - Žilní vstup - rel č. Zilní vstup relativní četnost pacientů Den Průměr pacientů

l.den 100%

2.den 100%

3. den 81,5%

4. den 63%

Žilní vstup se zajišťuje u každého přijatého pacienta. Je to v důsledku infuzní terapie před a po operaci. Infuzní terapie pokračuje i další dny po operaci, obvykle do 5. pooperačního dne. Další dny je žilní vstup zajištěn v důsledku infuzní terapie.

56

Graf 11 - Procento pacientů se žilním vstupem

• procento pacientů

Na grafii je znázorněn v procentech počet pacientů se žilním vstupem. Zatímco první dva dny hospitalizace je počet stoprocentní, další dny se procento pacientů snižuje. Po 6 ti dnech hospitalizace má žilní vstup 23 % pacientů.

57

2.3.1.13 Infuzní terapie

Tab. 18 - Infuzní terapie - abs. č. Infuzní terapie absolutní četnost aplikací

l.den

2.den

3. den 4. den

5. den

6 a více dní

Plasmalyte

65

59

44

25

17

9

10% Glukosa

24

17

39

25

15

3

Tab. 19 - Infuzní terapie - rel. č. Infuzní terapie relativní četnost aplikací

l.den

2.den

3. den

4. den

5. den

6 a více dní

Plasmalyte

100%

91%

68%

38%

26%

14%

10% Glukosa

37%

26%

60

38%

23%

5%

Ve 100% se aplikuje u pacientů infüze Plasmalyte v důsledku predoperační přípravy a pooperační terapie. Další dny po operaci se tato infuzní terapie aplikuje u pacientů k hrazení příjmu tekutin. Podání infuze 10 % Glukózy je indikováno v rámci predoperační přípravy a pooperační terapie u pacientů, kteří mají v anamnéze diabetes mellitus. Další dny hospitalizace je podání 10 % Glukosy součástí infuzní terapie.

58

Graf 12 - Srovnání aplikace Plasmalyte a 10G Glukosa v procentech

Srovnání aplikace Plasmalyte a 10% Glukosa v procentech 00%

91% =?r—

68% |60%

37°/

D Plasmalyte • 10% Glukosa

>8%38°/ 26%

16%

l.den

r-A i v 1 ' V ' V1 2.den

Infuze Plasmalyte se podává

3.den

4.den

5.den

6 a více dní

1. den všem pacientům, je to v rámci predoperační

přípravy v důsledku zajištění hydratace parenterální cestou. Iníiize 10% Glukosy se aplikuje u pacientů, kteří mají v anamnéze diabetes mellitus. Infuzní terapie v další dny se aplikuje u pacientů k zajištění hydratace, pokud není dostatečný perorální příjem tekutin a hrozí riziko vzniku dehydratace.

59

2.3.2 Mapa péče určená pro pacienty

60

2.dcn hospitalizace po operaci 1.pooperační O.operační den den

3.dcn hospitalizace 2.pooperační den

4dcn hospitalizace 3.pooperační den

5.dcn hospitalizace 4.pooperační den

6.den hospitalizace 5.pooperační den

7. - 1 0 den hospitalizace 6. - 9. pooperační den

á 1 hod. po 3x stabilizaci á 3 hod.

3x

3x

3x

3x

3x

i.m., per os

i.m., per os

i.m., per os

i.m., per os

i.m., per os

chronická medikace

chronická medikace

chronická medikace

chronická medikace

chronická medikace

Den hospitalizace I.den hospitalizace Pooperační den

před operací

vitální funkce TK,P TT Farmakoterapie Infuze analgetika

Plasmalyte Plasmalyte 10% G 10% G i.m. dle ord.

Plasmalyte

i.m. dle ord. i.m. i.v. dle ord.

antibiotika -

chronická medikace

jiné

diagnostické vyšetření

Operační rána

RTG EKG laboratorní laboratorní interní sterilní krytí převaz dle potřeby

RTG laboratorní

sterilní krytí převaz dle potřeby

laboratorní





sterilní krytí převaz dle potřeby stehy ex

PŽK PMK RD

PŽK PMK RD

PŽK PMK RD

PŽK PMK RD

PŽK PMK RD

LTV na lůžku léčebná léčebná imobilizace imobilizace sed

LTV na lůžku sed, stoj

LTV na lůžku stoj nácvik chůze o berlích




zajistí sestra asistent



s dopomocí

s dopomocí

s dopomocí

s dopomocí

s dopomocí

lačný

čajová dieta zajistí sestra asistent

s dopomocí

s dopomocí

s dopomocí

s dopomocí

s dopomocí

Výživa

lačný

čajová dieta

tekutiny tekutiny tekutiny tekutiny tekutiny tekutiny Dieta č. 1,3,9 Dieta č. 1,3,9 Dieta č. 1,3,9 Dieta č. 1,3,9 Dieta č. 1,3,9 Dieta č. 1,3,9

Vyprazdňování

PMK

PMK

PMK vleže na lůžku

Invazivní vstupy

PŽK PMK

LTV

Osobní péče - hygiena -

Jiné

stravování

PŽK PMK RD

PŽK PMK RD

PMK WC křeslo stolice

PMK WC křeslo

PMK WC křeslo WC s dopomocí



1. den hospitalizace

Lékař

Sestra

Před operací

Po operaci

Příjem Edukace Ordinace: medikace vyšetření Kontrola predoperační přípravy Informovaný souhlas Příjem

Kontrola stavu Edukace Ordinace: medikace vyšetření

Převzetí pacienta po operaci

Edukace Plnění ordinací Plnění ordinací Příprava k operaci

Ošetřovatelská péče po operaci

Předání pacienta na operační sál Edukace Edukace Anesteziolog Anesteziologický Ordinace dotazník Předání pacienta sestře Ordinace: - premedikace Fyzioterapeut Edukace LTV na lůžku

2.den hospitalizace 1. pooperační den Kontrola stavu Vizita Ordinace: medikace vyšetření

3.den hospitalizace 2. pooperační den Kontrola stavu Vizita Ordinace: medikace

4.den hospitalizace 3. pooperační den Kontrola stavu Vizita Ordinace: medikace vyšetření

5.den hospitalizace 4. pooperační den Kontrola stavu Vizita Ordinace: - medikace

6 . - 1 0 . den hospitalizace 5.-9. pooperační den Kontrola stavu Vizita Ordinace: medikace vyšetření

Monitorace: - FF Celkový stav Edukace

Monitorace: - FF Celkový stav Plnění ordinací




Plnění ordinací Hygiena

Hygiena s dopomocí

Hygiena s dopomocí

Hygiena s dopomocí

Hygiena s dopomocí

Edukace LTV na lůžku Sed

LTV na lůžku Sed, stoj u lůžka

Edukace LTV na lůžku Stoj u lůžka Nácvik chůze o berlích

LTV na lůžku Stoj u lůžka

LTV na lůžku Stoj u lůžka

Nácvik chůze o berlích

Nácvik chůze o berlích

Dieta

Dle ordinace Dieta č. 1,3, 9,4 Analgetika Chronická medikace Infúzní terapie Analgetika antikoagulantia Převaz dle potřeby

Dle ordinace Dieta č. 1,3, 9,4 Analgetika Chronická medikace Infúzní terapie Analgetika antikoagulantia Převaz dle potřeby

Dle ordinace Dieta č. 1,3,9,4 Analgetika Chronická medikace

Kontrola funkce Kontrola funkce Kontrola funkce Sledování odpadu z Sledování odpadu z Sledování odpadu RD RD zRD RD ex dle sekrece Péče o PŽK Péče o PŽK Péče o PZK PŽK ex dle potřeby PŽK ex dle potřeby

Kontrola funkce Sledování odpadu zRD RD ex dle sekrece Péče o PŽK PŽK ex dle potřeby

Kontrola funkce Sledování odpadu zRD RD ex dle sekrece Péče o PZK PŽK ex dle potřeby

Péče o PMK

Péče o PMK

Péče o PMK

Péče o PMK

Péče o PMK

Kontrola funkce Sledování odpadu zRD RD ex dle sekrece Péče o PZK PŽK ex dle potřeby Péče o PMK

Sledování bilance

Sledování bilance

Sledování bilance

Sledování bilance

Sledování bilance

Sledování bilance

Sledování bilance

Léčebná imobilizace

Léčebná imobilizace

vertikalizace

sed

Sed Stoj Chůze s dopomocí

Sed Sed Stoj Stoj Chůze s dopomocí Chůze s dopomocí

Nic per os

čajová

Dle ordinace Dieta č. 1,3, 9,4

Dle ordinace Dieta č. 1,3, 9,4

Chronická medikace Infúzní terapie Analgetika antikoagulantia Převaz

Chronická medikace Infúzní terapie Analgetika antikoagulantia Převaz dle potřeby

Per os i.v. aplikace i.ni. aplikace s.c. aplikace Operační rána Redonúv drén

Infúzní terapie Analgetika

Periferní žilní Péče o PŽK katetr Permanentní močový katetr Příjem a výdej tekutin Pohybový režim

Infúzní terapie Analgetika antikoagulantia Kontrola obvazu

Analgetika antikoagulantia Převaz dle potřeby Stehy ex

Péče o PMK PMK ex dle celkového stavu

2.3.3 Mapa péče určená pro odborný personál

61

2.3.4 Zhodnocení výsledků výzkumu V hypotéze I: se domnívám že přímé náklady na léčbu v průměru nepřesáhnou 30 000 Kč. Z údajů, které jsem získala jsem vypočítala průměrné náklady na hospitalizaci, spojené s osteosyntézou. Průměrná částka je 22.250 Kč. Výsledek jsem porovnala s mojí hypotézou a můžu konstatovat, že se mě hypotéza I potvrdila. V hypotéze II se domnívám, že ze získaných dat ze zdravotnické dokumentace a z údajů oddělení zpracování dat se mi podaří sestavit mapu péče pro diagnózu fraktura proximálního femuru. Po zpracování získaných informací se mi podařilo sestavit mapu péče pro diagnózu fraktura proximálního femuru. Mapa péče je určena jak pro odborný personál, tak pro pro klienty. Hypotéza Efcse mě potvrdila.

62

Závěr

Mapa péče u pacientů s frakturou proximálního femuru byla sestavena na základě výsledků zkoumaného souboru. Při sestavování mapy péče jsem vycházela také z údajů, které jsem měla k dispozici od oddělení zpracování dat. Podařilo se mě zanalyzovat veškerá dostupná data a na jejich základě sestavit mapu péče. Tím ovšem nekončí smysl mé práce. Chtěla bych s výsledky mé práce s sestavenou mapou péče seznámit lékaře a sestry na svém pracovišti.Dále bych také chtěla tuto mapu péče aplikovat do praxe a zjistit, jak bude chtít tuto změnu přijmout odborný personál a pacienti. Čeká nás ve zdravotním systému mnoho změn, hlavně v oblasti financování zdravotní péče. Je zaváděn DRG systém, jedním z jeho významných kroků je snižování nákladů. Mám nyní možnost mapu péče zavést do praxe a realizovat podle ní klinickou a ošetřovatelskou péči. Pokud se mě podaří zavést mapu péče do praxe, chtěla bych dále zhodnotit její význam. Také by mě zajímaly klinické a ekonomické rozdíly před zavedením mapy péče a po zavedení mapy péče.Proto chci její zavedení do praxe a chci ukázat význam mapy péče. Jednak v souvislosti s akreditací nemocnice, jednak se zaváděním DRG systému. Proto jsou mapy péče jedním z nástrojů, jak kontrolovat náklady spojené s hospitalizací, jak zlepšit kvalitu lékařské a ošetřovatelské péče. Výsledky péče se dají také hodnotit. Zlepšují také přenos informací. Je nutné zdůvodnit a zdokumentovat odklonění od mapy péče. Mapy péče mohou být také jedním z mechanizmů při řešení soudních sporů ze zanedbání lékařské a ošetřovatelské péče. Mapa péče by měla zajistit lékařskou a ošetřovatelskou péči nejvyšší kvality a zlepšit ekonomickou stránku zdravotnického zařízení.

63

LITERATURY A PRAMENY

ABRAHAMS, Peter, DRUGA, Rastislav. Atlas anatomie člověka.!, vyd. Praha: Ottovo nakl., 2003. 256 s. ISBN 80-7181-955-7. FLEISCHMANN, Jaroslav, LINC, Rudolf. Anatomie člověka I. 5upravené vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. s. 300. GLADKIJ, Ivan, aj. Management ve zdravotnictví.!.vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2003. 380 s. ISBN 80-7226-996-8. s. 113-114, 124. IVANOVA, Kateřina, JURIČKOVÁ, Ľubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. I. vyd. Olomouc: Univ. Palackého, 2005. 98 s. ISBN 802440992-5. MIKŠOVÁ, Zdeňka, JANOŠÍKOVA, Marie, ZAJÍČKOVÁ, Marie. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. 3.vyd. Valašské Meziříčí: Nalios. 2000. 118 s. POKORNÝ, Vladimír,aj. Traumatológie, l.vyd. Praha: TRITON, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X. s. 187- 190. VORLÍČKOVÁ, Hilda, SÝKOROVÁ, Zuzana, NAVRÁTILOVÁ, Darja. Mapy péče v onkológii.Onkologická péče 2001, roč. 5, č. 3, s. 15-16 ZEMAN, Miroslav, PLEVA, Leopold, aj. Úrazová chirurgie .Ostrava: Časopis české společnosti pro úrazovou chirurgii. ISSN 1211-7080. 2005, roč. 13, č. 3, s.139 Dostupné na WWW:
64

SEZNAM ZKRATEK

ABS.Č.

Absolutní četnost

CKP

Cervikokapitální protéza

ČR

Česká republika

DHS

Dynamický hybný šroub

DRG

Diagnosis related group

EKG

Elektrokardiograf

LTV

Léčebná tělesná výchova

MKN

Mezinárodní klasifikace nemocí

PMK

Permanentní močový katetr

PFN

Proximální femorální hřeb

PŽK

Periferní žilní katetr

RD

Redonův drén

REL. Č.

Relativní četnost

RTG

Rentgen

65

SEZNAM GRAFŮ

Graf

1 -Pohlaví pacientů

42

Graf 2 - Průměrný podíl pacientů dle délky hospitalizace

43

Graf

44

3 - Počet aplikací během hospitalizace u 65 pacientů

Graf 4 - Průměrná aplikace na pacienta

46

Graf

5 - Cena v Kč/balení

47

Graf

6 - Celkový počet aplikací u 65 pacientů

48

Graf

7 - Procento pacientů ve spinální anestezii

50

Graf

8 - Procento pacientů v celkové anestezi

51

Graf

9 - Extrakce Redonova drénu v procentech

54

Graf 10 - Počet převazů v procentech

55

Graf 11 - Procento pacientů s žilním vstupem

57

Graf 12 - Srovnání aplikace Plasmalyte a 10% Glukosa

59

fifi

SEZNAM TABULEK

Tab.

1 - Pohlaví pacientů

42

Tab.

2 - Délka hospitalizace

43

Tab.

3 - Analgetika I - celkový počet aplikací

44

Tab. 4 - Analgetika II

45

Tab.

5 - Analgetika II a

45

Tab.

6 - Analgetika III

47

Tab.

7 - Jiná farmaka

48

Tab.

8 - Délka spinální anestezie

49

Tab.

9 - Délka spinální anestezie

49

Tab. 10 - Celková délka spinální anestezie

51

Tab. 11 - Celková délka celkové anestezie

51

Tab. 12 - Počet Redonových drénů

53

Tab. 13 - Extrakce Redonových drénů po operaci

53

Tab. 14 - Počet převazů

55

Tab. 15 - Počet převazů

55

Tab. 16-Žilní vstup

56

Tab. 17 - Žilní vstup

56

Tab. 18 - Infijzní terapie

58

Tab. 19 - Infuzní terapie

58

67

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1 - Kost stehenní

69

Příl. 2 - Dělení fraktur proximálního femuru

70

68

MASARYKOVA UNIVERZITA. Mapa péče pro diagnózu fraktura proxímálního femuru

Recommend Documents