MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka
Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře Bakalářská práce
Brno 2012
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc.
Pavla Šafaříková
Bibliografický záznam ŠAFAŘÍKOVÁ, Pavla. Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka, 2012. 83 l. Vedoucí bakalářské práce Karla Ondrášková.
Anotace Bakalářská práce Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře se věnuje mezipředmětovým vztahŧm a prŧřezovým tématŧm. Teoretická část práce se zabývá pojmy spojenými s kurikulární reformou: Rámcový vzdělávací program, jeho části, cíle, význam. Je zde kladen dŧraz na význam prŧřezových témat pro jejich mezipředmětové zaměření. Pozornost je zaměřena na vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávací obor český jazyk a literatura. V praktické části bakalářské práce jsou uveřejněny výsledky malého výzkumu zabývajícího se realizací prŧřezových témat na středních školách na Trutnovsku. Hlavním prvkem praktické části je systém úkolŧ na téma jelen a laň v rŧzných odvětvích lidského zájmu. Při tvorbě zadání jsem se inspirovala metodami aktivního učení. Tyto úkoly jsou mezioborově zaměřeny a mají ambici společně vytvořit nové prŧřezové téma Laň a jelen.
Annotation The bachelor thesis Hind and deer in language, literature and culture concerns interdisciplinary relations and cross-cutting themes. The theoretical part deals with concepts related to the curriculum reform. There is emphasis on the importance of the cross-cutting themes for their interdisciplinary focus. Attention is focused on the educational area Language and language communication, educational field Czech Language and Literature. There are published the results of a small research on the implementation of the cross-curricular themes in secondary schools in Trutnov in the practical part of the thesis. The main element of the practical part is a system of practical tasks on deer and hind in various sectors of human interest. During making the assignment, I was inspired by the methods of active learning. These tasks are interdisciplinary and have the ambition to create together a new cross-cutting issue of Hind and deer.
Klíčová slova Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání, prŧřezová témata, klíčové kompetence, mezipředmětové vztahy, laň, jelen.
Keywords General educational program for high schools, General Educational program for secondary
vocational
education,
interdisciplinary relations, doe, deer.
cross-cutting
issues,
core
competencies,
Poděkování Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Karle Ondráškové, CSc., za rady, pomoc a trpělivost při konzultacích bakalářské práce.
„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne __________ 2012
Pavla Šafaříková ____________
OBSAH Úvod ........................................................................................................................ 10 1.
CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V RVP PRO GYMNÁZIA A RVP PRO STŘEDNÍ
ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ .................................................................................... 12 1.1
Rámcové vzdělávací programy ................................................................... 12
1.2
Cíle vzdělávání v RVP ............................................................................... 13
1.2.1
Klíčové kompetence .......................................................................... 14
1.2.2
Vzdělanostní základ ........................................................................... 16
1.2.3
Příprava k celoţivotnímu učení a uplatnění ve společnosti ................ 16
1.3
Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace ....................................... 17
1.4
Cíle vzdělávání vzdělávacího oboru český jazyk a literatura ...................... 18
1.5
Mezipředmětové vztahy a jejich vyuţití ve výuce ...................................... 20
1.5.1
Prŧřezová témata, jejich formativní funkce a vliv na rozvoj klíčových
kompetencí ....................................................................................................... 20 2.
CÍLE PRŦŘEZOVÝCH TÉMAT ..................................................................... 23 2.1
Vědomosti a znalosti .................................................................................. 23
2.2
Dovednosti ................................................................................................. 23
2.3
Postoje a hodnotová orientace .................................................................... 25
2.4
Kompetence ................................................................................................ 25
3.
PRŦŘEZOVÁ TÉMATA V PRÁCI STŘEDNÍCH ŠKOL: VÝZKUM ............ 27
4.
MOŢNOSTI KONSTRUOVÁNÍ PRŦŘEZOVÝCH TÉMAT: PRŦŘEZOVÉ
TÉMA LAŇ A JELEN JAZYKU, LITERATUŘE A KULTUŘE ............................ 29 4.1
Laň a jelen v přírodovědných oborech ........................................................ 31 1.
úkol: Pamětní kvíz ............................................................................. 32
8
2. 4.2
Laň a jelen v oborech na pomezí přírodovědných a humanitních oborŧ ..... 39 3.
4.3
úkol: Biologická kříţovka .................................................................. 35
úkol: Mapa jelenŧ a laní v ČR ........................................................... 40
Laň a jelen v humanitních oborech ............................................................. 45 4.
úkol: Laň a jelen ve slovanských jazycích ......................................... 46
5.
úkol: Frazeologismy a rčení ............................................................... 48
6.
úkol: Myslivecká mluva ..................................................................... 51
7.
úkol: Knihovna z dětských let............................................................ 54
8.
úkol: Bajka, poezie, pověst, pohádka ................................................. 57
9.
úkol: Síla hudby ................................................................................. 60
10.
úkol: Laň a jelen v kultuře a náboţenství........................................... 64
11.
úkol: Kýč ........................................................................................... 69
Závěr ........................................................................................................................ 71 Seznam pouţité literatury ......................................................................................... 74 Shrnutí ..................................................................................................................... 80 Citace ....................................................................................................................... 81
9
ÚVOD „Ţe v jeden čas a jednou prací lze konati různé věci, ukazují příklady přírody. Strom zajisté v jednom a témţ čase roste nahoru, dolů i na šíř a najednou mnoţí dřevo, kůru, listí a plody. (...) Vzdělávání mládeţe budiţ tedy zařízeno týmţ způsobem, aby kaţdá práce nesla více neţ jedno ovoce. Pro to je toto všeobecné pravidlo: aby vţdy a všude bráno bylo zároveň, co je ve vzájemném vztahu. Na př. slova a věci, čísti a psáti, cvičiti sloh i rozum, učiti se a vyučovati, hra i váţnost, a cokoli lze mimo to vymysliti.“1 Máte před sebou úryvek jedné z osmi rad, které vyslovil J. A. Komenský pro „úspornou rychlost při vyučování“ jiţ v roce 1632 (alespoň tak je datován poslední záznam ve Velké didaktice2). Ţe toto pravidlo platí dodnes, potvrzují od roku 2004 zaváděné Rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy zdŧrazňují klíčové kompetence pro jejich zaměření na praktický ţivot. K rozvoji klíčových kompetencí vedle předmětového vyučování ve velké míře přispívají nadoborově zaměřená prŧřezová témata. Právě jim a rozvoji interdisciplinárních vztahŧ ve vyučování na středních školách se budu ve své bakalářské práci věnovat. V první kapitole
studie bude výsledkem teoretické
obsáhnutí Rámcových
vzdělávacích programŧ pro střední školství (tj. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou a Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání. i) Pozornost bude věnována cílŧm RVP, vyučovacímu předmětu český jazyk a literatura a s ním souvisejícím mezipředmětovým vazbám a prŧřezovým tématŧm. Druhá kapitola se bude věnovat cílŧm prŧřezových témat. Zachytím zde zpŧsob jejich vymezení v RVP, u kaţdého cíle popíši jeho souvislosti s vyučovacím předmětem český jazyk a literatura. i
V dokumentu budou pouţity zkratky: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání RVP ZV, Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou RVP GS, Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání RVP SOV, Rámcové vzdělávací programy obecně RVP
10
Obsahem třetí kapitoly práce bude stručně shrnutý výzkum na třech středních školách na Trutnovsku. Budu zkoumat postoj vedení a učitelŧ středních škol k RVP a prŧřezovým tématŧm, realizaci prŧřezových témat na těchto školách. Výsledkem čtvrté kapitoly bude soubor návrhŧ na konstruování prŧřezových témat ve školské praxi, který bude na konkrétním tématu ukazovat moţnosti učitelŧ při tvorbě témat věnujících se několika vzdělávacím oborŧm najednou. Mým cílem je (vedle teoretického přehledu problematiky) vytvořit prŧřezové téma vyuţitelné
ve
výuce
středních
škol,
především
gymnázií.
Chtěla
bych
prostřednictvím systému tematických úkolŧ přispět k rozvoji mezipředmětového vyučování na českých středních školách. Na příkladu laně a jelena se budu snaţit ukázat, jaké mají vyučující moţnosti při tvorbě prŧřezových témat a případně je inspirovat k podobné činnosti. Právě díky zařazení prŧřezových témat do vyučování si mohou studenti nejen rozšířit vědomosti o vybraném tématu, ale především přispět k rozvoji svých klíčových kompetencí. Kaţdý z nich tak získá moţnost se lépe připravit na ţivot. A tím škola splní svŧj účel, vţdyť čím je škola jiným, neţ přípravou na ţivot.
11
1. CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V RVP PRO GYMNÁZIA A RVP PRO STŘEDNÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ 1.1 Rámcové vzdělávací programy Rámcovým vzdělávacím programem nazýváme kurikulární dokument, který „vytváří závazné rámce vzdělávání v jednotlivých stupních a oborech vzdělání“.3 Je výsledkem kurikulární reformy. Reforma školství byla v České republice zahájena v roce 2004 schválením RVP ZV a Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. V následujících letech vznikly RVP G a RVP GS a dále RVP SOV podle oborŧ vzdělávání. Vzhledem ke svému studijnímu zaměření budu ve své práci vycházet především z RVP G a RVP SOV. Podle RVP jsou na jednotlivých školách tvořeny školní vzdělávací programy.ii Jejich tvŧrci se musí drţet pravidel RVP, jednotlivá školská pracoviště si však mohou vzdělávací program přizpŧsobit svým reálným podmínkám a představám. 4 RVP dělí vzdělávací obsah do vzdělávacích oblastí. RVP G obsahuje osm vzdělávacích oblastí. U odborných středních škol je počet i charakter vzdělávacích oblastí podobný s tou výjimkou, ţe RVP SOV obsahují navíc vzdělávací oblasti odborného vzdělání. Vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním či více vzdělávacími obory, které škola dále člení do vyučovacích předmětŧ. Dŧleţitou součástí RVP jsou klíčové kompetence a prŧřezová témata. RVP vycházejí z nové strategie vzdělávání stanovené v Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílé knize.5 Zaměřují se na provázanost klíčových kompetencí se vzdělávacím obsahem, aby mohly být nabyté vědomosti a dovednosti lépe uplatněny v praktickém ţivotě studentŧ. Dalším podstatným rysem RVP je podpora celoţivotního vzdělávání. 6 RVP SOV upozorňují: „Na rozdíl od dosavadních učebních dokumentů, které vymezují obecné cíle vzdělávání a zejména učivo (obsah vzdělání), které se mají ţáci ii
Školní vzdělávací program bude dále označován zkratkou ŠVP
12
naučit, RVP stanovují především výsledky (výstupy) vzdělávání – co má ţák umět a být schopen na určité úrovni odpovídající jeho předpokladům prokázat.“7 Kromě této významné změny přináší kurikulární reforma také větší autonomii škol, zároveň s ní se zvyšuje i profesní zodpovědnost učitelŧ za výsledky vzdělávání. 8
1.2 Cíle vzdělávání v RVP „Zásadní cíl reformy by se dal v kostce shrnout do sdělení, ţe ţáci by toho měli více umět namísto znát.“9 Takto shrnuje cíl kurikulární reformy V. Zeman ve sborníku Reforma školství v České republice. RVP přináší do českého školství mnoho novinek, jednou z nejdŧleţitějších je změna poţadovaných cílŧ vzdělávání. Jako jeden ze strategických cílŧ uvádí Bílá kniha: „Přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám ţivota ve společnosti znalostí.“10 Vzdělávání by se mělo přibliţovat skutečnému ţivotu a vybavit absolventy kompetencemi, které budou ve svém ţivotě potřebovat. RVP G uvádí, ţe gymnázium má ţákŧm poskytovat takové studijní prostředí, „v němţ ţáci musí mít dostatek příleţitostí osvojit si stanovenou úroveň klíčových kompetencí, tzn. osvojit si některé důleţité vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty a dokázat je vyuţívat v osobním, občanském i profesním ţivotě.“11 Cíle vzdělávání dle RVP G: „vybavit ţáky klíčovými kompetencemi na úrovni, kterou předpokládá RVP G; vybavit ţáky širokým vzdělanostním základem na úrovni, kterou popisuje RVP G; připravit ţáky k celoţivotnímu učení, profesnímu, občanskému i osobnímu uplatnění.“12 V RVP SOV jsou cíle vzdělávání vyjádřeny na třech úrovních: obecné cíle středního vzdělávání (tj. učit se poznávat, učit se učit, učit se být, učit se ţít s ostatními), kompetence absolventa a výukové cíle jednotlivých vzdělávacích oblastí.13 Přes zdánlivý nesoulad jsou vytyčené cíle svou podstatou podobné cílŧm gymnaziálního
13
vzdělávání. Střední odborné vzdělání připravuje absolventa na přímé uplatnění na trhu práce, kdeţto v případě gymnázií RVP předpokládá terciální vzdělání absolventŧ, je tedy zaměřen všeobecně, v čemţ se podobá RVP ZV.
1.2.1 Klíčové kompetence Klíčové kompetence jsou jedním z dŧleţitých pojmŧ pedagogického slovníku. Podle RVP ZV „představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti.“14 Cílem vzdělávání je vybavit ţáky takovým souborem klíčových kompetencí, aby byli připraveni na další vzdělávání i uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence klade RVP G na první místo v kategorii cílŧ vzdělávání, RVP SOV řadí klíčové kompetence a odborné kompetence do společné skupiny nazvané kompetence absolventa oboru. Osvojování klíčových kompetencí je celoţivotní proces. Klíčové kompetence mají (stejně jako prŧřezová témata) nadpředmětovou podobu. Jsou výsledkem celkového procesu vzdělávání, k jejich utváření a rozvíjení by měl směřovat veškerý vzdělávací obsah i činnosti, které ve škole probíhají. Problémem by mohlo být, ţe by se – jako výsledek kurikulární reformy, která je zaměřená právě na rozvoj klíčových kompetencí – měl učitel proměnit z odborníka na předmět v odborníka na proces. Z legislativních změn tedy vyplývá, ţe budou kladeny na učitele větší nároky, neboť budou muset více neţ kdy předtím pŧsobit na své ţáky a studenty nejen svými odbornými znalostmi, ale také svou osobností, dovednostmi a vlastnostmi. 15 J. Skalková ve své knize z roku 1999 uvádí poţadavky, jaké se domnívá, ţe vystupují do popředí na přelomu tisíciletí: „Uzlovými kvalifikacemi se stávají myšlení
v komplexních
souvislostech,
organizační
schopnosti,
schopnosti
komunikace a kooperace, dovednost řešit problémy, stoupá význam samostatnosti a odpovědnosti.“16 Většina ze zmíněných uzlových kvalifikací má stejnou náplň jako klíčové kompetence.
14
T. Janík, J. Maňák a P. Knecht hovoří o kompetencích následujícím zpŧsobem: „Kompetence jsou chápány jako zastřešující pojem, který vyjadřuje obecnou vůli společnosti po zdůraznění nadoborových schopností, které doposud byly ve vzdělávání spíše opomíjeny (flexibilita, kreativita, komunikace).“17 Dále autoři upozorňují na to, ţe informace a s nimi spojené znalosti relativně rychle zastarávají, kdeţto kompetence nikoli, neboť nejsou přímo závislé na konkrétních vzdělávacích obsazích.18 Ve školním vyučování je zatím jen na učitelích, jak se jim podaří spojit učivo s rozvíjením klíčových kompetencí studentŧ. Klíčové kompetence vyţadované na středních školách navazují na klíčové kompetence, které si měli ţáci osvojit během základního vzdělávání. RVP G určuje tyto klíčové kompetence: kompetence k učení, kompetence k řešení problémŧ, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanská a kompetence k podnikavosti. 19 Klíčové kompetence vyţadované RVP SOV mají podobnou náplň jako klíčové kompetence absolventŧ gymnázií. Shodují se kompetence k učení, kompetence k řešení problémŧ, kompetence komunikativní a kompetence sociální a personální. Kompetence občanská je pro střední odborné vzdělávání rozšířena o kulturní povědomí, kompetence k podnikavosti je variována jako kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám. Zde je viditelné zaměření střední odborné školy, která vychovává především odborníky. Ti se zapojí přímo do pracovního procesu na rozdíl od absolventŧ gymnázia, u kterých se předpokládá další vzdělávání na vyšším stupni škol. RVP SOV vytyčuje ještě další dvě klíčové kompetence svých absolventŧ. Jsou to matematické kompetence a kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi. 20 Všechny tyto kompetence by měly být rozvíjeny během celého procesu vyučování, jejich osvojování by mělo být součástí všech probíraných vzdělávacích oblastí i prŧřezových témat (těch především). Klíčové kompetence jsou v současnosti povaţovány za jeden z nejdŧleţitějších výstupŧ vzdělávání jakéhokoli stupně, protoţe jsou zaměřeny na praktický ţivot.
15
1.2.2 Vzdělanostní základ Jako další cíl vzdělávání podle RVP je pro gymnaziální vzdělávání vytyčen široký vzdělanostní základ, který je v RVP SOV označen jako cíle vzdělávacích oblastí. Jinak by bylo moţné tento cíl pojmenovat také jako obsah vzdělávání podle vzdělávacích oblastí. RVP určují u jednotlivých vzdělávacích oborŧ očekávané výstupy a učivo. Vzdělávací oblast jako celek má vlastní cílové zaměření, ve kterém je vyloţeno jakými zpŧsoby vede daná vzdělávací oblast k rozvíjení a utváření klíčových kompetencí studenta. RVP G je rozdělen do osmi vzdělávacích oblastí, RVP SOV obsahuje vzdělávacích oblastí devět. Vzdělávací oblasti obou dokumentŧ nevykazují významné rozdíly. V RVP G jsou vymezeny vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Člověk a příroda, Člověk a společnost, Člověk a svět práce, Umění a kultura, Člověk a zdraví a Informatika a informační a komunikační technologie. 21 Vzdělávací oblasti RVP SOV jsou velice podobné, jen navíc připojují vzdělávací oblast Odborné vzdělávání.
1.2.3 Příprava k celoživotnímu učení a uplatnění ve společnosti To, co vymezuje RVP G jako přípravu ţákŧ k celoţivotnímu učení, profesnímu, občanskému i osobnímu uplatnění, popisuje RVP SOV jako obecné cíle středního vzdělávání. V dokumentu pro gymnaziální vzdělávání není tato problematika blíţe rozpracována, dle mého předpokladu má k dosaţení tohoto cíle slouţit vyučování jako celek a především prŧřezová témata. RVP SOV oproti tomu rozpracovává obecné cíle středního vzdělání do čtyř cílŧ dle konceptu UNESCO Vzdělávání pro 21. století.22 Prvním určeným cílem je učit se poznávat. V tomto bodě vzdělávání směřuje k rozvoji myšlenkových operací, vytváření strategií řešení problémŧ, porozumění světu i přípravě na celoţivotní vzdělávání. Druhým cílem je učit se pracovat a jednat, tj. vyrovnávat se s rŧznými situacemi a problémy, přizpŧsobovat se změnám, umět diskutovat či přijmout kompromis. Učit se být je třetím cílem středního vzdělávání. V tomto bodě se pojednává především o porozumění vlastní osobnosti, utváření sebevědomí či 16
rozvoji nadání ţákŧ. Čtveřici cílŧ uzavírá cíl učit se ţít společně, který se zaměřuje především na spolupráci, úctu k lidem i přírodě a snášenlivost.23
1.3 Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obsah je v RVP rozdělen do vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny jedním nebo více blízkými vzdělávacími obory. „Kaţdá vzdělávací oblast obsahuje charakteristiku vzdělávací oblasti, cílové zaměření vzdělávací oblasti a vzdělávací obsah.“24 Na prvním místě je zařazena vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace (v RVP SOV je tato oblast nazvaná Jazykové vzdělávání a komunikace). V RVP G je zdŧrazňován význam jazyka jako nástroje pro rozvíjení abstraktního myšlení a poznávání duchovního bohatství národa, kvalitní osvojení jazyka je také prostředkem pro efektivní vzdělávání. Významnou oblastí je rozvoj komunikačních kompetencí prostřednictvím uţívání jazyka v rŧzných komunikačních situacích.25 Jazykové vzdělávání je dŧleţité také pro rozvoj sociálních kompetencí ţákŧ. RVP SOV upozorňuje na vzájemnou vazbu s estetickým vzděláváním, které zpětně prohlubuje jazykové znalosti ţákŧ a kultivuje jejich jazykový projev.26 Tato oblast vzdělávání je ve středním odborném vzdělávání rozdělena na vzdělávání a komunikaci v českém jazyce a vzdělávání a komunikaci v cizím jazyce. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace je na gymnáziu naplňována třemi vzdělávacími obory: český jazyk a literatura, cizí jazyk a další cizí jazyk. Mateřský jazyk má s cizími jazyky společné některé cíle. Mezi ně patří především postupné zvládání projevŧ, ať se jedná o projevy psané či mluvené. Společná je dále tvorba komplexní komunikační kompetence, tj. zvládání pravidel mezilidské komunikace v určitém kulturním prostředí, pochopení své role v komunikačních situacích.27
17
1.4 Cíle vzdělávání vzdělávacího oboru český jazyk a literatura Český jazyk a literatura je vyučovací předmět, který provází ţáky a studenty celým jejich studiem, je také povinným maturitním předmětem. Bez znalosti mateřského jazyka by nebyli schopni komunikovat a vzdělávat se. Proto je výuka mateřskému jazyku jednou z nejdŧleţitějších součástí vzdělávání. V RVP G je vzdělávací obor český jazyk a literatura rozdělen na dvě části: jazyk a jazyková komunikace a literární komunikace. V RVP SOV se setkáme se třemi částmi vzdělávacího oboru: zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností, komunikační a slohová výchova a práce s textem a získávání informací. RVP ZV určuje v rámci vzdělávacího oboru český jazyk a literatura tři dílčí oblasti: komunikační a slohová výchova, jazyková výchova a literární výchova. RVP pro střední vzdělávání navazují na RVP ZV, vnitřní uspořádání oboru je však u jednotlivých typŧ vzdělávání mírně pozměněno. U kaţdého vzdělávacího oboru jsou určeny očekávané výstupy a učivo, tyto dvě sloţky tvoří vzdělávací obsah daného oboru (v tomto případě zastupovaného stejnojmenným vyučovacím předmětem – český jazyk a literatura). Očekávané výstupy stanovují, na jaké úrovni si mají ţáci učivo daného předmětu osvojit „tzn. jakými
ţádoucími
vědomostmi,
dovednostmi,
postoji
a hodnotami
mají
disponovat.“28 Očekávanými výstupy jsou tedy výsledky vzdělávání, které absolventi uplatní v ţivotě i v dalším studiu. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace je zaměřena především na rozvoj komunikační a sociální kompetence. Nejinak je tomu u českého jazyka a literatury. Mezi konkrétní vzdělávací cíle oboru patří vnímání jazyka jako prostředku ke zpracování a předávání informací umoţňujícího nám komunikaci s ostatními lidmi, schopnost pracovat s textem, vnímat jeho obsah i estetickou kvalitu apod.29 Absolvent ovládá spisovnou výslovnost a pravopis, dokáţe se prezentovat, obhájit svá stanoviska, dokáţe si zajistit a zpracovat informace atd.
18
Kromě odborných vědomostí a osvojených klíčových kompetencí, jejichţ rozvoj by měl být vhodně začleněn do veškeré školní výuky, jsou jednotlivé vyučovací předměty i vzdělávání určitého stupně jako celek prostředkem enkulturace ţáka či studenta. Pedagogický pojem enkulturace znamená „proces, jehoţ prostřednictvím si jedinec v průběhu svého ţivota osvojuje kulturu dané společnosti“30. V tomto procesu enkulturace, který je některými autory povaţován za synonymní k pojmu socializace, hraje škola a školní edukace výraznou roli. Právě ve škole tráví dítě velkou část svého času a přijímá zde vzorce chování, osvojuje si kulturu, komunikuje. Podle J. M. Herskowicze „je do pojmu enkulturace moţné zahrnovat všechny projevy naučeného chování, získávání znalostí a dovedností, díky nimţ člověk nabývá kompetence v kultuře své společnosti.“31 Bylo by tedy moţné říct, ţe enkulturace je hlavním cílem školního vyučování. Mezipředmětovým vztahŧm, které jsou také prostředkem, jak dokáţou ţáci snadněji pochopit svět kolem sebe, bude věnována následující podkapitola. Na tomto místě bych chtěla upozornit na mezipředmětové vztahy, které spojují český jazyk a literaturu s dalšími obory. Jiţ v 50. letech 20. století se mezipředmětovými vztahy v náznacích zabýval O. Chlup. Ten přinesl dodnes aktuální myšlenku týkající se právě výuky českého jazyka. „Vyučování mateřskému jazyku není věcí výlučně jediného předmětu, nazývaného „český jazyk“, nýbrţ zvláště na druhém a třetím stupni věcí všech předmětů. (…) Ve všech předmětech má být důleţitou stránkou výřečnost a výmluvnost (…).“32 Kromě tohoto vztahu, který spojuje český jazyk a literaturu prakticky se všemi ostatními vyučovacími předměty, nacházíme i další vazby na jiné vzdělávací obory či témata. Mezi cílové zaměření předmětu český jazyk a literatura i celé oblasti Jazyk a jazyková komunikace patří přehled o historickém vývoji lidské společnosti, čímţ se tento předmět váţe ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Výchova k toleranci k jiným kulturním hodnotám je zobrazením vazby k prŧřezovému tématu multikulturní výchova. Relativně blízký vztah má český jazyk a literatura také k estetické výchově prostřednictvím estetického pŧsobení uměleckého textu.
19
1.5 Mezipředmětové vztahy a jejich vyuţití ve výuce V Pedagogickém slovníku autorské trojice J. Prŧcha, E. Walterová, J. Mareš jsou definovány mezipředmětové vztahy jako: „Vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty, chápání příčin a vztahů, přesahujících předmětový rámec, prostředek mezipředmětové integrace.“33 Mezipředmětovým vztahŧm je v současnosti věnována pozornost v souvislosti se zavedením RVP, jejichţ povinnou součástí jsou mezipředmětově zaměřená prŧřezová témata. Nejedná se však o problematiku novou, určitý předstupeň teorií týkajících se probírané oblasti mŧţeme pozorovat jiţ v Komenského Velké didaktice. Mezi pravidla, která „učitel národŧ“ doporučuje ve vyučování dodrţovat, patří postup od celku k dílŧm, od všeobecného ke zvláštnímu. Po několika příkladech pak vyvozuje poučení: „Z toho jde, ţe špatně se děje, kdyţ vědění se podává po částech, a nepodá se dříve hrubý a všeobecný obrys celého vzdělání, a ţe nikdo nemůţe býti vzdělán tak, aby se stal dokonalým pouze v některé zvláštní vědě, kdyţ nemá zření k ostatním vědám.“34
1.5.1 Průřezová témata, jejich formativní funkce a vliv na rozvoj klíčových kompetencí Při tvorbě ŠVP poskytují pravidla RVP poměrně široké moţnosti pro uplatnění mezipředmětových vztahŧ. Je moţné integrovat tematické okruhy, celky a témata rŧzných vzdělávacích oborŧ, pokud je výsledkem podpora mezioborových vztahŧ vedoucí k rozvíjení schopnosti ţákŧ vzájemně propojovat nabyté vědomosti a dovednosti.35 Mezipředmětové vztahy jsou do výuky všech dnešních základních i středních škol zahrnuty prostřednictvím prŧřezových témat, které jsou povinnou součástí kaţdého vznikajícího ŠVP. Prŧřezová témata jsou novým prvkem, který se objevil v RVP. Věnují se takovým tematickým okruhŧm, které nejsou obsaţeny ve vzdělávacích oblastech ani ve vzdělávacích oborech, neboť je svým cílovým zaměřením překračují. Prŧřezová témata se týkají všech vzdělávacích odvětví a musí být zařazena do výuky, avšak nemusí být zastoupena v kaţdém ročníku.36 Nejedná se o další vyučovací předmět, 20
i kdyţ prŧřezová témata mohou být zařazena do výuky i formou samostatného předmětu. Prŧřezová témata se zabývají aktuálními problémy, jejich obsah je velice úzce spjat s kaţdodenním ţivotem studentŧ. Díky své nadoborovosti pomáhají propojovat informace a znalosti z dílčích vzdělávacích oborŧ, čímţ přispívají k hlubšímu pochopení dané problematiky i jejích vazeb k dalším tématŧm. Do gymnaziálního vzdělávání je zařazena následující pětice tzv. prŧřezových témat: osobnostní a sociální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech,
multikulturní
výchova,
environmentální
výchova
a
mediální
výchova.37 Podobně jako u jiných částí RVP nacházíme i zde rozdíly mezi RVP G a RVP SOV. RVP SOV pojednává o čtyřech prŧřezových tématech, kterým se musí vyučující spolu s ţáky věnovat. Jedná se o prŧřezová témata občan v demokratické společnosti (obsahově zahrnuje prvky mediální, etické a občanské výchovy), člověk a ţivotní prostředí, který je obdobou environmentální výchovy v RVP G. Dalším tematickým okruhem je člověk a svět práce. Toto prŧřezové téma se zaměřuje na orientaci v oblasti zaměstnání i dalšího vzdělávání. Posledním prŧřezovým tématem jsou informační a komunikační technologie. Podle RVP G je cílem prŧřezových témat „především ovlivňovat postoje, hodnotový systém a
jednání ţáků.“38 Zdŧrazňován je formativní charakter této sloţky
vyučování. Aby mohla prŧřezová témata plnit svŧj účel, vyţadují jiný přístup. Tímto jiným přístupem je myšlena aplikace netradičních a inovačních vzdělávacích a výchovných postupŧ, metod či forem, dŧraz na kooperaci ţákŧ, vyuţito mŧţe být např. projektové vyučování. 39 Všechna prŧřezová témata uveřejněná v RVP mají také příznivě ovlivňovat proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí jako jednoho z hlavních cílŧ vzdělávání. Podle mého názoru zde dochází především k rozvoji kompetence sociální a personální, v menší míře je věnována pozornost rozvoji občanské kompetence. V případě aktivních metod učení je zpravidla ţákovou aktivitou rozvíjena i kompetence komunikativní.
21
K rozvoji kompetence sociální a personální dochází u všech prŧřezových témat. Student si prostřednictvím prŧřezových témat uvědomí své moţnosti, dŧsledky svého jednání, svŧj vztah k rŧzným skupinám lidí (např. v multikulturní výchově), vztah ke světu, ale také rizika, která mu od okolního světa hrozí. Pro studijní kombinaci český jazyk a literatura a základy společenských věd jsou prakticky vyuţitelná všechna prŧřezová témata RVP. Ta se týkají světa, se kterým se denně setkáváme. Tím mohou bez výjimky zahrnout občanský a společenskovědní základ mezi obory, které při svém mezipředmětovém rázu zastřešují. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace (dle RVP G) je také součástí všech prŧřezových témat, nedílnou součástí vzdělávání jako celku, neboť bez znalosti jazyka není komunikace ani učení. Větší pozornost je českému jazyku a komunikaci věnována především v mediální výchově.
22
2. CÍLE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT 2.1 Vědomosti a znalosti „Termínem vědomosti označujeme soustavu představ, pojmů, teorií i komplexních struktur, které si ţák osvojil.“40 Vědomosti a znalosti jsou tradičně povaţovány za hlavní výstup vzdělávání, zjednodušeně vyjadřují to, co má ţák znát, vědět a čemu má rozumět. Poţadavky na vědomosti a znalosti studentŧ jsou v RVP vytyčeny u jednotlivých vzdělávacích oborŧ pod pojmem učivo. U prŧřezových témat jsou kladeny poţadavky na znalosti, neboť jsou prostředkem pro rozvoj dovedností, postojŧ a kompetencí. Bez znalostí jednotlivých témat nemohou studenti pochopit smysl prŧřezového tématu ani si vytvořit svou hodnotovou orientaci a svŧj názor. Znalosti z vyučovacího předmětu český jazyk a literatura budou studenti rozvíjet ve všech prŧřezových tématech. Řadíme sem především znalost jazykového kódu komunikace, znalost terminologie daných oblastí. V případě mediální výchovy jsou připojeny znalosti o fungování médií, hře s konotovanými významy či o stereotypech a mýtech v médiích.41 RVP SOV v prŧřezovém tématu člověk a svět práce vymezuje znalosti uplatnitelné na trhu práce, z oblasti českého jazyka literatury to je především znalost zpŧsobu, jak se „písemně i verbálně prezentovat při jednání s potenciálními zaměstnavateli, formulovat svá očekávání a své priority.“42
2.2 Dovednosti J. Skalková definuje dovednosti jako: „získané dispozice pro uţití vědomostí, pro řešení problémů, pro vykonávání činností určitého druhu.“43 Dle G. Pettyho se lze dovednostem naučit, vţdy je součástí tohoto učení praktické cvičení dovednosti.44
23
Dovednosti jsou (vedle postojŧ) zpŧsobem uplatnění znalostí v praxi. Z. Kalhous a kolektiv ve své didaktice dělí dovednosti do následujících oblastí: dovednosti pracovní (potřebné z výkonu profese); dovednosti sociální komunikace a jednání (spolupráce, osvojení jazyka, dovednost analyzovat konflikty atd.); dovednosti pohybové a zdravotní (nejen péče o zdraví); dovednosti poznávací (poznávání, logické myšlení a další).45 V prŧřezových tématech je věnována pozornost především dovednostem sociální komunikace a jednání (dovednost pracovat v týmu, komunikativní dovednosti) a dovednostem poznávacím (analýza, abstrakce). Tvorba a zdokonalování dovedností studentŧ jsou pro učitele náročnou činností. Jejím cílem by mělo být vytvoření návykŧ, tedy sklonu k vykonávání určité činnosti v dané situaci. T. Janík spolu s J. Maňákem a P. Knechtem sem řadí např. studijní návyky nebo návyky sociálních vztahŧ a morálního chování.46 K rozvoji dovedností je třeba jejich praktické cvičení, „neboť výsledkem osvojení dovednosti je vţdy nějaký úkon, projev nebo aktivní vnější děj.“47 Ve vyučování prŧřezovým tématŧm je třeba vést ţáky k praktické činnosti, která povede k tvorbě a upevňování jejich dovedností. Vhodnou metodou pro rozvoj dovedností je aktivní učení, které se vyznačuje tím, ţe: „menší důraz je kladen na sdělování informací a více je zdůrazněno rozvíjení dovedností ţáků.“48 Mezi dovednosti, které jsou rozvíjeny v prŧřezových tématech a souvisí s vyučovacím předmětem český jazyk a literatura, mŧţeme zařadit dovednost vyhledávání informací, rozvinuté komunikační dovednosti, umění vyjádřit a obhájit svŧj názor a další. K podpoře tvorby a zdokonalování těchto dovedností mŧţe učitel zařadit do výuky prŧřezových témat např. projektové vyučování či kooperativní výuku.
24
2.3 Postoje a hodnotová orientace „Hodnoty jsou chápány jako odraz významu skutečnosti pro člověka, pro jeho potřeby, zájmy. Vyjadřují tedy vztah člověka ke společnosti, k přírodě a k sobě. Hodnoty jsou základem struktury mravního vědomí člověka.“49 S hodnotami úzce souvisí postoje představující sklon reagovat ustáleným zpŧsobem na předměty, osoby, situace a sebe sama. Postoje v sobě obsahují také přesvědčení a hodnocení, vztah ke světu.50 U prŧřezových témat je zdŧrazňována jejich formativní funkce, tedy jejich pŧsobení na formování postojŧ a hodnotové orientace studentŧ. Mezi postoje, které by si měl student osvojit, patří uvědomování si hodnoty ţivota, spolupráce, solidarita, vnímavost, tolerance a další. Poţadované postoje a hodnoty se v závislosti na obsahu prŧřezových témat mění, výše zmíněné rysy jsou však většině společné. Hodnotové orientaci a postojŧm se nelze naučit zpaměti, k formování postojŧ mŧţe učitel směřovat pomocí odměňování, velký význam má vzor, příklad učitele, jehoţ chování mŧţe strhnout studenty k napodobování. 51 Učitel (bez závislosti na svém předmětovém zaměření) by se proto měl soustředit na to, jak před ţáky vystupuje, neboť tím ovlivňuje jejich postoje a hodnotovou orientaci. Postoje jsou těţko měřitelné, jejich rozvoj u studentŧ není pro vyučujícího snadným úkolem.
2.4 Kompetence Kompetence nebo také klíčové kompetence jsou jedním z hlavních cílŧ vzdělávání podle RVP. Jako cíli vzdělávání se jim věnuje podkapitola 1.2.1 této práce. „Termín kompetence je moţné vymezit jako shrnující, nadřazené označení předpokladu, způsobilosti či dispozice k jednání v určitém vymezeném kontextu.“52 Předpokládá se, ţe kompetence jsou naučitelné, jsou povaţovány za uţitečné v praktickém ţivotě. Proto je na ně kladen v současné pedagogice velký dŧraz. Orientace na kompetence jako jeden ze vzdělávacích cílŧ se objevuje jiţ ve Standardu základního vzdělávání z roku 1995.53 Aktuálně jsou jako klíčové kompetence zařazeny do všech typŧ RVP. „Klíčové kompetence se nedají rozvíjet 25
samostatně, při jejich rozvoji pouţíváme látku, kterou se mají ţáci naučit.“54 Propojení očekávaných výstupŧ s klíčovými kompetencemi ţákŧ či studentŧ však představuje pro učitele větší zátěţ.55 Vhodnou metodou pro rozvoj klíčových kompetencí jsou opět metody aktivního učení. Jedině aktivní činností si ţák vytvoří vlastní úsudek, pochopí nové informace a začlení je do systému svých dosavadních znalostí.56 K rozvoji klíčových kompetencí směřují všechna prŧřezová témata zveřejněná v RVP. S vyučovacím předmětem český jazyk a literatura souvisí především kompetence komunikativní.
26
3. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA V PRÁCI STŘEDNÍCH ŠKOL: VÝZKUM Cílem mého výzkumu na třech středních školách na Trutnovsku bylo zjistit, jaký je celkový vztah učitelŧ k RVP a do jaké míry je výuka v duchu školské reformy realizována. Především jsem se zaměřila na zpŧsob, jakým se v práci konkrétních škol objevují prŧřezová témata a mezioborové vazby (pokud se v jejich práci vŧbec objevují). Ve svém výzkumu jsem vycházela z hypotézy, ţe realizace prŧřezových témat neodpovídá náročným poţadavkŧm RVP. Výzkum proběhl prostřednictvím rozhovoru se dvěma učiteli v kaţdé ze zkoumaných škol. Jednalo se o vyučujícího českého jazyka a literatury a zástupce ředitele školy. Pokud se mi nepodařilo zastihnout vedoucího pracovníka školy (v jednom případě), postoje vedení školy mi byly zprostředkovány jiným učitelem. Otázky v rozhovoru se týkaly vztahu učitelŧ i vedení školy k RVP a školské reformě. Dále jsem se snaţila zjistit, jaké jsou podle vyučujících výhody a nevýhody RVP, jaký je jejich postoj k mezipředmětovým vztahŧm a jakým zpŧsobem je zařazují do výuky, popř. jestli se zavedením RVP jejich názor na mezipředmětové vztahy změnil. Hlavním faktem, o který jsem se zajímala, byla realizace prŧřezových témat ve vyučování. Nakonec jsem připojila otázku, zda mají učitelé nějaké zkušenosti s výukovými projekty, projektovou metodou. Výsledky mého zkoumání z velké části potvrdily stanovenou hypotézu. Všechny tři školy (tedy jejich vedení i učitelský sbor) přijaly legislativní změny a povinnost tvorby ŠVP jako zákonem stanovenou nutnost, neočekávaly zásadní posun ve vyučování. Vedení školy ani učitelé v myšlenku kurikulární reformy a RVP nevkládaly naděje, ţe by se zavedením reformních opatření docílilo zásadních změn v pojetí vyučování. V kaţdodenní realitě školy se tedy zavedením RVP změnilo jen velmi málo. Mezi výhody, které RVP přinesl, řadili učitelé sjednocení látky v jednotlivých ročnících a to v rámci jednoho předmětu nebo mezi více předměty (např. matematika a fyzika). Tím vznik RVP přispěl k rozvoji mezipředmětových vztahŧ. Za nevýhodu
27
tvorby ŠVP učitelé povaţují ještě větší pracovní vytíţenost, dotazovaní byli především nespokojeni se zvyšující se byrokratizací svého zaměstnání. Mezipředmětové vztahy zapojují a zapojovali oslovení učitelé do své výuky během celé své praxe, s příchodem RVP nezaznamenali změnu. Dotazovaní se shodli v názoru, ţe mezipředmětové vztahy do vyučování přirozeně patří a přispívají k lepšímu pochopení a propojení nabytých vědomostí studentŧ. Prŧřezová témata mají všechny zmiňované školy rozpracovaná v ŠVP uveřejněném na školních webových stránkách. V případě středních odborných škol jsou některá z prŧřezových témat vyučována formou samostatného vyučovacího předmětu. Zbývající prŧřezová témata jsou organickou součástí jiných vyučovacích předmětŧ nebo jsou realizována jinou formou (např. besedy, divadelní představení, školní časopis, spolupráce s regionální televizí, lesní pedagogika). Celkově však není vybranými školami na prŧřezová témata kladen větší dŧraz, jsou ve vyučování spíše okrajovou záleţitostí. Ţádná z dotazovaných škol nemá větší zkušenosti se školními výukovými projekty, studenti se však účastní mezinárodních projektŧ (projekt Energie). Učitelé se shodují v názoru, ţe jsou kladeny vysoké nároky na obsah osvojeného učiva, nemají tedy ve vyučování dostatek prostoru pro časově náročné projekty.
28
4. MOŢNOSTI KONSTRUOVÁNÍ PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT: PRŮŘEZOVÉ TÉMA LAŇ A JELEN JAZYKU, LITERATUŘE A KULTUŘE Mezipředmětové vztahy jsou neopomenutelnou součástí školního vyučování, neboť propojují jednotlivé oblasti vědění a tím pomáhají studentŧm k lepšímu pochopení probírané látky. Vedou k rychlejšímu a trvalejšímu zapamatování obsahu učiva, pro člověka je přirozenější a účinnější osvojovat si fakta v souvislostech. Výuka mezipředmětovým vztahŧm pomáhá také při rozvoji klíčových kompetencí. Ze všech výše zmiňovaných dŧvodŧ se budu věnovat tvorbě prŧřezového tématu Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře. Dŧraz bude kladen na samostatnou a aktivní práci ţákŧ, ve které má učitel pouze poradní roli. V úkolech, které budu v této kapitole pro studenty vytvářet, se budou odráţet metody aktivního učení. Cílem je vytvořit soubor úkolŧ, jehoţ výsledkem bude komplexní poznání a pochopení vybraného tématu cestou aktivního a pro studenty zajímavějšího učení. Vytvořením prŧřezového tématu Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře bych chtěla přispět k rozvoji klíčových kompetencí studentŧ. Pozornost bude věnována především kompetenci komunikativní, kompetenci sociální a personální, kompetenci k učení a kompetenci k řešení problémŧ. Mezi cíle, kterých by měli studenti prostřednictvím prŧřezové tématu dosáhnout, bych zařadila především dovednost práce s textem (samostatné vyhledávání, třídění a analýza informací), dovednosti komunikační a rozvoj v oblasti řešení problémŧ. Při tvorbě prŧřezového tématu je dŧleţitým úkolem učitele sbírání dat. Jedná se o dlouhodobou práci, která v mém případě trvala s přestávkami téměř rok. Pokud jsem chtěla pojmout téma komplexně, stále jsem doplňovala nové informace. I při psaní úkolŧ pro studenty mě napadaly nové, doposud neprobádané oblasti, ke kterým jsem se následně vracela a rozšiřovala o ně svoje poznatky.
29
Při sbírání materiálu jsem nejprve vycházela ze slovníkŧ a encyklopedií, vyhledávala jsem slova laň a jelen prostřednictvím internetu v rŧzných tvarech a souvislostech. Poté, co jsem si takto vytvořila přehled, moje vyhledávání pokračovalo v knihovnách. Prostřednictvím seznamŧ pouţité literatury jsem se dostávala k dalším titulŧm věnujícím se tématu a rozšiřovala si tak své znalosti. Nezanedbatelná byla také pomoc mého okolí, moji příbuzní a přátelé mi pomáhali se střádáním informací, dávali mi rŧzné rady a typy. Sběr informací není jednoduchá nebo rychlá práce, ale jsem přesvědčená o tom, ţe kvalitní a pečlivá příprava je pro učitele vţdy výhodou. Je pravděpodobné, ţe vyučující nenajde všechny dostupné informace a studenti ho svými nálezy překvapí. Ţádný učitel by však tuto studentskou aktivitu neměl odmítat, naopak by ji měl podporovat. Díky aktivitě studentŧ mŧţe učitel poznat další cesty k informacím, které vyuţije při svém příštím vyhledávání. Kromě poznatkŧ z rŧzných oblastí týkajících se vybraného tématu musí učitel také ovládat metody aktivního učení, které jsou nedílnou součástí vyučování prŧřezovým tématŧm. Po tom, co jsem metodám aktivního učení věnovala pozornost i já, začala jsem s tvorbou samotného prŧřezového tématu. To je v mém případě rozděleno do několika dílčích úkolŧ, jejichţ prostřednictvím se studenti dozvědí mnohé zajímavosti týkající se laně a jelena. V následujících úkolech se setkáme s laní a jelenem z několika rozdílných pohledŧ, mým cílem je vytvořit prŧřezové téma, které potenciálním studentŧm poskytne ucelený pohled na probíranou problematiku. Pro snadnější orientaci jsem tento oddíl své práce rozdělila do tří dílčích oblastí podle oborového zaměření úkolŧ. Všechny úkoly, které tvoří prŧřezové téma Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře, jsou určeny primárně pro střední školy.
30
4.1 Laň a jelen v přírodovědných oborech Přírodovědná oblast je oblastí, která učitele i studenty při představení tématu laň a jelen pravděpodobně napadne jako první. Tito savci jsou řazeni do biologické oblasti, i kdyţ jim ve vyučování není věnována větší pozornost. Ve své práci bych chtěla upozornit na zajímavosti, které jsou spojené se ţivotem této vysoké lesní zvěře. Přírodovědná oblast bude také východiskem pro všechny následující oblasti, ve kterých z ní budu více či méně vycházet. Kromě čistě biologického hlediska se chci zaměřit na specifické rysy, které nese např. skupinový ţivot těchto zvířat. Tato práce je věnována lani a jelenu obecně, v biologické části však zúţím zájem jen na jelena lesního, neboť se jedná o jelena ţijícího přirozeně na našem území.
31
1. úkol: Pamětní kvíz Pracovní list Na základě vyslechnutých informací vyplňte následující vědomostní kvíz. 1. Latinský název pro jelena je a) cygnus b) cervus c) capreolus 2. Pŧvodním obyvatelem našich lesŧ je a) jelen wapiti b) jelen středoevropský c) jelen lesní 3. Samice jelena lesního váţí v porovnání se samcem v prŧměru a) o polovinu méně b) stejně c) o třetinu méně 4. Laně a) ţijí samotářsky jen se svými mláďaty b) se shlukují s dalšími laněmi a kolouchy c) ţijí v harémech společně s jelenem 5. Potravou jelena je/jsou a) Pouze tráva b) rostlinná strava obohacená o drobné hlodavce nebo mršiny c) ţaludy, větve, výhonky, rostliny 6. Skupiny, do kterých se jeleni či laně případně shlukují, jsou nazývány a) tlupy b) shluky c) stáda 7. Jelen ţije na našem území a) ve volné přírodě i v oborách b) výlučně v oborách, ve volné přírodě byl vyhuben c) v zoologických zahradách
32
Pamětní kvíz Zadávací list Význam, cíle, prostředky Prostřednictvím tohoto úkolu si studenti procvičí krátkodobou paměť, budou rozvíjet svoji schopnost práce s informacemi a v neposlední řadě je zadání povede k logickému uvaţování. Úkol je zaměřen na rozvoj kompetence k učení. K rozvoji určených cílŧ slouţí vyplnění kvízu, jehoţ obsah se nezakládá jen na poskytnutých informacích, ale také na schopnosti studentŧ logicky přemýšlet a kombinovat. Studenti budou pracovat samostatně. Úkol je věnován čistě biologické látce, schopnosti a kompetence, které se jeho prostřednictvím budou u studentŧ rozvíjet, jsou však vyuţitelné v celém vzdělávacím procesu. Pokyny pro učitele Přečtěte studentům následující text. Studenti si nesmí dělat poznámky. Jelen lesní čili Cervus elaphus je pŧvodním obyvatelem českých lesŧ, ve kterých se s ním setkáme dodnes. Samec jelena lesního (nazývaného dříve jako jelen evropský) ve zdejších podmínkách dorŧstá aţ do hmotnosti 180 kg, hmotnost samic se v některých případech blíţí aţ 100 kilogramŧm. Tento mohutný býloţravec ţije v tlupách, které jsou tvořeny pouze jeleny, a v tlupách mateřských, které se skládají z laní a jejich mláďat. Zástupci opačných pohlaví se setkávají pouze v období říje, kdy si polygamní jeleni snaţí vybojovat co největší skupinu říjných laní, ve zbývajících obdobích ţijí odděleně. Samci jelena lesního se doţívají věku okolo dvaceti let, laně umírají v prŧměru o pět let dříve. Jelen je někdy pro svŧj majestátný vzhled, o který se zasluhují kaţdoročně dorŧstající parohy, nazýván králem lesa. Rozdejte studentům pracovní listy s kvízem, který je určen k samostatné práci. Nakonec se studenty rozeberte správné odpovědi, popř. cestu, kterou se k odpovědím dostali.
33
Správné řešení kvízu 1. Latinský název pro jelena je b) cervus 2. Pŧvodním obyvatelem našich lesŧ je c) jelen lesní 3. Samice jelena lesního váţí v porovnání se samcem v prŧměru c) o třetinu méně 4. Laně b) se shlukují s dalšími laněmi a kolouchy 5. Potravou jelena jsou c) ţaludy, větve, výhonky, rostliny 6. Skupiny, do kterých se jeleni či laně případně shlukují, jsou nazývány a) tlupy 7. Jelen ţije na našem území a) ve volné přírodě i v oborách
Pouţitá literatura: GAISLER, Jirí a Jan DUNGEL. Atlas savcŧ České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2002, 124–125. ISBN 80-200-1026-2. NEČAS, Josef. Jelení zvěř: Myslivecký chov. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1959, 198 s.
34
2. úkol: Biologická kříţovka Pracovní list Pokuste se samostatně na základě svých znalostí vyluštit následující kříţovku. Pokud ţádný z vás nenalezne řešení kříţovky bez pomoci, poproste vyučujícího o nápovědy.
1. 2. 3.
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
35
1. jelen patří do tohoto podřádu, neboť má před ţaludkem tři předţaludky 2. jelen, jehoţ paroţí má na kaţdé straně čtyři výsady 3. porod laně v myslivecké mluvě 4. zakrnělé prsty na nohou jelenŧ 5. mládě jelena a laně 6. kromě travin tvoří potravu jelenŧ i mladé výhonky listnatých ... 7. jediný jelenovitý, u kterého má parohy i samice 8. nejméně vyvinutý smysl u jelenŧ 9. jeleni v říji vydávají zvláštní zvuk, říká se, ţe ... 10. pŧvodním ţivotním prostředím jelenovitých byly savany a ... 11. kostnaté výrŧstky čelní kosti, které jelenŧm kaţdoročně dorŧstají 12. období, ve kterém se poprvé objevili jelenovití (období před 65,5–2588 mil. let) 13. čeleď, do které se řadí jelen lesní 14. nos jelena v myslivecké mluvě 15. jelen je pro své hbité nohy výborný běţec, protoţe dříve často sídlil v luţních lesích, je jelen také dobrý ... 16. nejlépe vyvinutý smysl jelena
36
Biologická kříţovka Zadávací list Význam, cíle, prostředky Studenti si oţiví svoje starší znalosti, při nedostatku znalostí budou odhadovat správné řešení. V případě, ţe řešitelé neznají všechny pojmy v kříţovce, je jim učitelem poskytnuta nápověda, jak dojít k hledanému slovu jinou cestou. Tím se studenti učí logicky myslet. Samostatná práce vzbudí ve studentech soutěţivost. Úkol je zaměřen především na biologii a rozvoj klíčových kompetencí. Rozvíjena je kompetence k učení a kompetence k řešení problémŧ. Pokyny pro učitele Rozdejte studentům okopírované zadání kříţovky. Studenti se snaţí samostatně vyřešit úkol. Pokud se jim to nedaří, napište na tabuli nápovědu, popř. nápovědy další. Na závěr prozraďte studentům správné řešení, prodiskutujte problematická místa. Nápovědy 3. podstatné jméno odvozené od slovesa, kterým se označuje podobný proces i u ptákŧ 4. prsty jelenŧ jsou označovány jako spárky, jde tedy o spárky, které ztratily svou funkci 7. pomocník Santa Clause 8. tento smysl byl oslaben, kdyţ jeleni přesídlili do lesŧ, protoţe zde nemá velké vyuţití 14. také jméno pohádkového jelena
37
1. 2.
O
S
3.
K
Ř
E K
K
L
A
D
E
N
Í
P
A
S
P
Á
R
K
Y
L
O
U
CH
D
Ř
E
V
I
N
S
O
B
R
A
K
T
R
O
U
B
Í
S
T
E
P
I
R
O
H
Y
O
Z
P
A
12. 13.
T
Ř
E
T
I
H
V
I
T
Í
J
E
L
E
N
O K
14.
V
Ě
T
R
N
Í
15.
P
L
A
V
E
C
Č
I
16.
K
Á
9.
11.
Ý
R
7.
10.
V
E
6.
8.
Ţ
M
4. 5.
P
A
V
E
O
R
Y
C
CH
Pouţitá literatura: NEČAS, Josef. Jelení zvěř: Myslivecký chov. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1959, 198 s.
38
4.2 Laň a jelen v oborech na pomezí přírodovědných a humanitních oborů Většina úkolŧ v této práci se pohybuje svým zaměřením na hranici mezi přírodovědnými a humanitními obory. Přesto jsem se rozhodla pro rozdělení na oblast přírodovědných a humanitních oborŧ. Tato podkapitola bude zahrnovat jediný úkol, jehoţ náplň se řadí na pomezí mezi těmito dvěma oblastmi. Jeho umístění do jedné z nich by bylo sporné. Jak jiţ bylo zmíněno, náplní této části práce bude jen jediný úkol, který však bude oproti předcházejícím úkolŧm sloţitější a časově náročnější. Při plnění zadání se budou studenti pohybovat na pomezí geografie a historie, dále bude věnována pozornost heraldice a dalším oblastem lidského vědění.
39
3. úkol: Mapa jelenů a laní v ČR Pracovní list Náš výzkumný tým bude vyhledávat a do mapy ČR zakreslovat:
K vyznačování budeme pouţívat _______________________ barvu. Do mapky zakreslete co nejpřesněji následující místa či oblasti: 1. 2. 3. Připravte si o kaţdém krátkou legendu. 1.
2.
3.
Doporučené zdroje:
Na závěr překreslete výsledky svého zkoumání do velké společné mapy. 40
41
Mapa jelenů a laní v ČR Zadávací list Význam, cíle, prostředky Studenti rozvíjí svoji dovednost vyhledávat informace a pracovat s nimi. Pracují ve skupinách, rozvíjí se tedy jejich komunikační schopnosti, schopnost vzájemné spolupráce. Výsledkem celé práce je plakát, který mŧţe být umístěn na nástěnku jako dŧkaz úspěšné týmové práce. Úkol bude rozvíjet následující klíčové kompetence studentŧ: kompetence k učení (především práce s textem, vyhledávání informací), kompetence k řešení problémŧ, personální a sociální kompetence a komunikativní kompetence (týmová spolupráce, vzájemná komunikace v týmu, organizace práce). Úkol propojuje několik vyučovacích předmětŧ, vedle zeměpisu a dějepisu je to např. informatika (v případě vyhledávání pomocí internetu). Dále si studenti procvičí i prostorovou představivost, oţiví si geografické znalosti o České republice i práci s literaturou. Zadaný úkol kombinuje nejen poznatky z několika oblastí, ale také práci menších skupin a celé třídy jako skupiny. Pokyny pro učitele Rozdělte studenty do pěti skupin. Úkoly pro jednotlivé skupiny budou následující – vyhledat v literatuře (popř. prostřednictvím internetu) v České republice: a) oblasti, kde ţijí jeleni ve volné přírodě, a dvě obory, které se zabývají chovem jelenŧ; b) kde najdeme obce či části obcí s názvem odvozeným od jelena (3); c) obce, které nesou v erbu obraz jelena či laně (3); d) města, ve kterých stojí domy nesoucí jako domovní znamení jelena (3); e) další místa, jejichţ geografický název je odvozen od jelena (3).
42
Jednotlivé výzkumné týmy dostanou společný pracovní list, do kterého budou zaznamenávat nalezená fakta. Nejprve jim rozdělte témata, kterými se budou zabývat (viz předcházející seznam). Jednotlivým skupinám poté předejte informace o konkrétních faktech, která budou vyhledávat, a doporučte jim zdroje. Je pouze na učiteli, do kolika výzkumných skupin studenty rozdělí a jaké konkrétní úkoly jim zadá. Pro moje zadání připojuji moţné výsledky pátrání studentŧ a doporučenou literaturu. Záleţí na rozhodnutí učitele a také na časových podmínkách, jestli studentŧm usnadní vyhledávání (řekne jim, co by měli najít), nebo jim doporučí pouze zdroje (a nechá je hledat samostatně). a) Obory Ţehušice, Hroznatov, Ţleby, Loučná nad Desnou b) Horní a Dolní Jelení, Nová Pec (část obce Jelení), Brno (lokalita Jelenice),
Česká Třebová (lokalita Jelenice), Mělník (část obce Jelenice), Rejštejn (část obce Jelenov), Jelenia Gora (Polsko) RŦŢKOVÁ, Jiřina a Josef ŠKRABAL. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. vyd. Praha : Český statistický úřad, 2006, 205–206. ISBN 80-250-1277-8.
c) Rychnov nad Kněţnou, Jelenia Gora (Polsko), Konice (okr. Prostějov), Vřesovice (Olomoucko), Ústín, Benešov u Boskovic BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 4., opr. a dopl. vyd. Praha : Libri, 2003, 198–199. ISBN 80-7277-135-3. MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník : encyklopedie rodŧ a erbŧ v zemích Koruny české. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2005–2006, s. 25. ISBN 80-7238-520-8.
d) Chrudim (Tuplovaný jelen), Olomouc (dŧm U Zlatého jelena), Praha – Malá Strana (dŧm U Zlatého jelena), Praha – Staré Město (dŧm U Jelena v kotli) e) Jelení příkop (Praha), Jelení vrchy, Jelení potok, Jelení nádrţ, Jelenské údolí
(vše Šumava) PETRÁŠ, Karel. Tam na konci údolí : Jelení vrchy, Hirschbergen, Hiršperky. 1. vyd. České Budějovice : Kopp, 2006, 55 s. ISBN 80-723-2278-8.
Nechte na studentech, jak si v rámci skupin rozdělí úkoly, kontrolujte však, zda všichni pracují. Poskytněte studentům přístup k potřebné literatuře a internetu.
43
Vytiskněte studentům slepou mapu ve velkém formátu, ideálně A2. Na tento plakát nakonec zakreslí své výsledky všechny výzkumné skupiny. Kaţdá skupina připojí k očíslovaným barevným bodům či plochám také krátké legendy. Na závěr celé práce diskutujte se třídou o tom, jak je práce bavila, jaké mají připomínky, s čím byli či nebyli spokojeni. Nechte studenty zhodnotit společnou práci. Pouţitá literatura: BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 4., opr. a dopl. vyd. Praha : Libri, 2003, 198–199. ISBN 80-7277-135-3. Cesta centrem Olomouce : Od štiky okolo jelena aţ k volkovi. Sedmička.cz: Mladá fronta 7 [online]. 2010[cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.sedmicka.cz/olomouc/clanek/cesta-centremolomouce-od-stiky-okolo-jelena-az-k-volkovi-240368. Domovní znamení staré Prahy/III. Malá Strana/U zlatého jelena. In : Wikiknihy [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://cs.wikibooks.org/wiki/Domovní_znamení_staré_Prahy/III._Malá_Str ana/U_zlatého_jelena. Chrudim – Tuplovaný jelen. In : Turistika.cz [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.turistika.cz/mista/chrudim-tuplovany-jelen. MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník : encyklopedie rodŧ a erbŧ v zemích Koruny české. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2005–2006, s. 25. ISBN 80-7238-520-8. PETRÁŠ, Karel. Tam na konci údolí : Jelení vrchy, Hirschbergen, Hiršperky. 1. vyd. České Budějovice : Kopp, 2006, 55 s. ISBN 80-723-2278-8. RŦŢKOVÁ, Jiřina a Josef ŠKRABAL. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. vyd. Praha : Český statistický úřad, 2006, 205–206. ISBN 80-250-1277-8.
44
4.3 Laň a jelen v humanitních oborech Mohlo by se zdát, ţe jelen a laň v humanitních oborech nebudou mít velké zastoupení. Opak je ale pravdou. Při svém vyhledávání jsem objevila velké mnoţství informací a souvislostí, které se tohoto tématu týkají. Moje pozornost se vzhledem k mé studijní kombinaci bude soustředit na český jazyk a literaturu, věnovat se budu také náboţenství a hudbě. V rámci českého jazyka se budu zabývat příbuzenskými vztahy mezi slovanskými jazyky, které budu zdŧrazňovat prostřednictvím výrazu jelen. Dalším předmětem zájmu bude česká frazeologie, ve které se setkáme s výrazy obsahujícími slovo jelen a laň poměrně často. Třetí úkol se bude týkat myslivecké mluvy jako jednoho ze slangŧ českého národního jazyka. V oblasti literatury se budu prostřednictvím prvního úkolu vracet do dětských let dnešních studentŧ střední školy, druhým úkolem bude skupinová práce s rŧznými ţánry literatury v souvislosti s tematikou jelena a laně. Další část textu bude věnována roli jelena a laně v rŧzných náboţenských systémech, praktickou část své práce ukončím dvěma úkoly vztahujícími se k estetické výchově, která v sobě spojuje literaturu, hudbu a výtvarné umění.
45
4. úkol: Laň a jelen ve slovanských jazycích Pracovní list Vašim úkolem je navštívit knihovnu a vyhledat v ní všechny dostupné překladové slovníky slovanských jazyků. Z těchto slovníků si následně vypište do tabulky zjištěné výrazy, které odpovídají českým slovům „jelen“ a „laň“. JAZYK
VÝRAZ PRO JELENA
VÝRAZ PRO LAŇ
Po vyplnění tabulky porovnejte zjištěná fakta, do kolonky k tomu určené napište, k jakému závěru jste došli a proč. Na základě porovnání dostupných slovanských jazykŧ jsem došel/došla k závěru:
Český etymologický slovník tuto problematiku shrnuje:
46
Laň a jelen ve slovanských jazycích Zadávací list Význam, cíle, prostředky Úkol je zaměřen na předmět český jazyk. Při plnění zadání studenti pracují s literaturou, naučí se vyhledávat v knihovnách i v literatuře. Zopakují si, jaké jazyky patří mezi slovanské a při řešení úkolu si uvědomí jejich příbuznost. Pokusí se o samostatné vyhodnocení na základě zjištěných poznatkŧ. Toto vyhodnocení nakonec učitel upraví s pomocí etymologického slovníku češtiny. Studenti budou pracovat na rozvoji kompetence k učení (práce s informacemi) a kompetence k řešení problémŧ. Pokyny pro učitele Rozdejte studentům pracovní listy a zabezpečte jim přístup do knihovny. Před plněním úkolu si v případě potřeby s celou třídou zopakujte, které jazyky patří mezi slovanské. Nechte studenty samostatně pracovat (mohou si samovolně utvořit skupinky). Aţ studenti práci dokončí a vyhodnotí, společně vyhledejte etymologický slovník a upřesněte výsledek zkoumání. Řešení Jelen je všeslovanský výraz, s jeho modifikací se setkáme ve všech slovanských jazycích. U laně je situace sloţitější, pojem laň jihoslovanské jazyky nemají. Pouţitá literatura: BAJGER, Kryštof. Česko-polský a polsko-český slovník. Ostrava : Impex, 2003, 572 s. ISBN 80-860-3529-8. LISÁ, Ivana. Česko-chorvatský slovník : Češko-hrvatski rječnik. 1. vyd. Havlíčkŧv Brod : Tobiáš, 2002, 287 s. ISBN 80-731-1010-5. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001, 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Česko-slovenský slovník. 2. vyd. Bratislava : Veda, 1981, 790 s. STEIGEROVÁ, Marie. Česko-ruský, rusko-český kapesní slovník. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2005, 896 s. ISBN 80-718-2185-3.
47
5. úkol: Frazeologismy a rčení Pracovní list Pracujte podle pokynů učitele. Nakonec proveďte shrnutí dané problematiky. Rčení, ve kterých se vyskytuje výraz jelen:
Rčení, ve kterých se setkáte s výrazem laň:
Jelen ve rčeních a frazeologismech vystupuje jako
Laň ve rčeních a frazeologismech představuje naopak
48
Frazeologismy a rčení Zadávací list Význam, cíle, prostředky Pátý úkol je postaven na (mírně upravené) metodě brainwritingu. Studenti jsou aktivizováni tím, ţe kaţdý z nich musí na svŧj papírek napsat jedno rčení a následně vstát z lavice a jít ho nalepit na tabuli. U tabule studenti přebírají své návrhy a doplňují další, snaţí se společně dojít ke komplexnímu splnění zadaného úkolu, spolupracovat. Procvičují si komunikační schopnosti v následné diskusi na zvolené téma. Úkol je zaměřen na český jazyk a rozvoj klíčových kompetencí, hlavními jsou v tomto případě kompetence komunikativní, personální a sociální. Pokyny pro učitele Dejte kaţdému studentovi malý lepící papírek. Na ten kaţdý napíše rčení či frazeologismus, který ho napadne v souvislosti s jelenem nebo laní (třída můţe být rozdělena na poloviny, jedna skupina se bude věnovat jelenovi, druhá lani). Poté vyzvěte studenty, ať lístky s nápady nalepí na tabuli, vyřadí případné duplikáty a doplní své výsledky dalšími frazeologismy, které je budou napadat. Výsledky porovnejte s frazeologickými slovníky, které jste přinesl/a do vyučování. Následně diskutujte o frekventovanosti daných frazémů a rčení v komunikaci, o jejich stylové příznakovosti. Společně se zamyslete nad tím, co výrazy laň a jelen ve rčeních symbolizují, jestli mají kladné či záporné citové zabarvení. Řešení Studenti se setkají s výrazem jelen v několika moţných významech: být z něčeho jelen – být popletený, zmatený; koukat jako jelen – dívat se vyjeveně, nechápavě; být rychlý jako jelen, hbitý jako jelen, uhánět, běţet či letět jako jelen – rychle utíkat, velmi hbitě, pruţně; být štvaný jako jelen – pronásledovaný nebo enormně pracovně zatíţený; 49
vyskočit jako jelen – v leknutí sebou trhnout; nosit hlavu jako jelen – hrdě vztyčenou. Jelen ve rčeních má tedy význam buď zmateného, vyjeveného člověka, nebo člověka, který nese příznak jelení rychlosti, sviţnosti, ale také strachu a neustálé pozornosti. V posledním případě vyjadřuje také muţnost. Rčení obsahují výraz laň v následujících případech: plachá jako laň – velice plachá, milující klid a samotu; mít oči jako laň – krásné, hluboké, velké, okouzlující; běhat či skákat jako laň/laňka – běhat sviţně, ladně; děvče jako laň/laňka – mladé děvče, štíhlé, ladných pohybŧ; mít noţky jako laňka – pěkné, dlouhé, pevné, štíhlé; nosit se jako laň – sviţnou, lehkou chŧzí; dívat se zrakem umírající laně – smutně, vyčítavě. Laň ve rčeních vystupuje jako krásná, štíhlá, ladná dívka, plachá a něţná. Pouţitá literatura: ČERMÁK, František. Slovník české frazeologie a idiomatiky : 1 Přirovnání. 2. přeprac. a dopl. vyd., 1. vyd. v nakladatelství Leda. Praha : Leda, 2009, 507 s. ISBN 978-80-7335-216-5. MRHAČOVÁ, Eva. Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice : (tematický frazeologický slovník I). 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 1999, 161 s. Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity, č. 124 (1999). ISBN 80-704-2537-7. Slovník české frazeologie a idiomatiky : 3 Výrazy slovesné. 2. přeprac. a dopl. vyd., 1. vyd. v nakladatelství Leda. Editor František Čermák. Praha: Leda, 2009, 1247 s. ISBN 978-80-7335-218-9. , Jaroslav. Lidová rčení. 4. vyd., v nakl. Academia 2. Praha : Academia, 2000, 741 s. ISBN 80-200-0824-1.
50
6. úkol: Myslivecká mluva Pracovní list Přiřaďte výrazy myslivecké mluvy k výrazům spisovné češtiny. MYSLIVECKÁ MLUVA
SPISOVNÁ ČEŠTINA
1 světla
krev
2 kelka
oči
3 svírák
jazyk
4 běhy
houštiny
5 kelce
čelní výčnělek na lebce
6 lizák
jelen s parohy pokrytými lýčím
7 větrník
ústa
8 pučnice
samičí kolouch
9 barva
trus
10 čiplenka
ocas
11 hrozny
nohy
12 bakuláč
nos
13 příčiny
horní špičáky
Nesprávná tvrzení škrtněte. Myslivecká mluva je spisovný – nespisovný útvar (poloútvar) českého jazyka. Protoţe se jedná o mluvu spojenou se zájmovou činností, je tento útvar jazyka nazýván slang – argot. Podstatou vytváření české myslivecké mluvy je podobně jako u dalších slangů – argotů jazyková hra. Nová pojmenování vznikají na základě podobnosti (metafora) – opačnosti (antonymie). Myslivecká mluva v dnešní době přestává být pro myslivce závazná, vytrácí se – je stabilizovaná a pro myslivecké prostředí závazná.
51
Myslivecká mluva Zadávací list Význam, cíle, prostředky Studenti se v praxi setkají s jedním ze slangŧ, poloútvarŧ českého národního jazyka. Na úkolu si vyzkouší svou schopnost odvozovat, řešit zadání i bez znalosti správných odpovědí. Úkol je zaměřen na předmět český jazyk, konkrétně na rozvoj obrazného myšlení studentŧ. Studenti na tomto úkolu pracují samostatně. Prostřednictvím šestého úkolu dojde u studentŧ především k rozvoji kompetence k řešení problémŧ. Pokyny pro učitele Rozdejte studentům pracovní listy a nechte je samostatně pracovat. Aţ studenti svou práci dokončí, společně si zkontrolujte správné řešení. Diskutujte o tom, jakým způsobem studenti při řešení úkolu pracovali, zda odhalili významy skryté za obraznými pojmenováními myslivecké mluvy. Zopakujte si pojmy slang a argot. Řešení MYSLIVECKÁ MLUVA
SPISOVNÁ ČEŠTINA
1 světla
oči
2 kelka
ocas
3 svírák
ústa
4 běhy
nohy
5 kelce
horní špičáky
6 lizák
jazyk
7 větrník
nos
8 pučnice
čelní výčnělek na lebce
9 barva
krev
52
10 čiplenka
samičí kolouch
11 hrozny
trus
12 bakuláč
jelen s parohy pokrytými lýčím
13 příčiny
houštiny
Myslivecká mluva je spisovný – nespisovný útvar (poloútvar) českého jazyka. Protoţe se jedná o mluvu spojenou se zájmovou činností, je tento útvar jazyka nazýván slang – argot. Podstatou vytváření české myslivecké mluvy je podobně jako u dalších slangů – argotů jazyková hra. Nová pojmenování vznikají na základě podobnosti (metafora) – opačnosti (antonymie). Myslivecká mluva v dnešní době přestává být pro myslivce závazná, vytrácí se – je stabilizovaná a pro myslivecké prostředí závazná. Pouţitá literatura: , Marie. Současná česká stylistika. 1. vyd. Praha : ISV, 2003, 342 s. ISBN 80-866-4200-3. ŠIMAN, Karel. Česká mluva myslivecká: Příručka mysliveckého názvosloví a úvod do nauky o myslivosti. 1. vyd. Brno : Tiskové podniky Zář, 1946, 211 s.
53
7. úkol: Knihovna z dětských let Pracovní list Nahlédněte doma do své knihovny z dětství a pokuste se najít knihy, ve kterých se můţete setkat s postavou jelena nebo laně, popř. koloucha. Knihu si přineste s sebou do vyučování. Ve své knihovně jsem našel/našla následující tituly
Ve skupinách prodiskutujte postavení těchto zvířat v nalezených publikacích a zformulujte výsledek svého bádání. Naše skupina došla k závěru
Shrnutí
54
Knihovna z dětských let Zadávací list Význam, cíle, prostředky Úkol č. 7 je zaloţen na aktivní práci ţákŧ. Sami vyhledají vhodné knihy, při vyučování budou pracovat ve skupinách a budou se snaţit dospět ke společnému závěru zkoumání. Tím se posílí vztahy ve třídě i schopnost studentŧ spolupracovat. Zároveň se bude u studentŧ rozvíjet schopnost vyhledávání informací a práce s nimi. Rozvíjena bude kompetence k učení, ve stádiu skupinové práce kompetence komunikativní, sociální a personální. Pokyny pro učitele Minimálně den před tím, neţ chcete realizovat úkol, rozdejte studentům pracovní listy. Příklady dětské literatury, se kterou se mŧţete při řešení úkolu setkat: Pohádky ČTVRTEK, Václav. Jak Cipísek chránil jelení studánku. 1. vyd. Ilustrace Radek Pilař. Praha : Fragment, 2007. Večerníčková leporela. ISBN 978-80-253-0478-5. ČTVRTEK, Václav. O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi. 3. vyd. Ilustrace Bohumil Šiška, Ladislav Čapek. Praha : Albatros, 2003, 83 s. Ahoj děti - Dobrou noc. ISBN 80-000-1143-3. ČTVRTEK, Václav. Pohádka o myslivci a víle. 2. vyd., v nakl. Barrister. Ilustrace Dora Salaquardová. Brno : Barrister, 2010, 56 s. ISBN 978-80-87474-01-3. ERBEN, Karel Jaromír. České pohádky. Ilustrace Denisa Sasínová. Ostrava : Kniţní expres, 2001, 240 s. ISBN 80-861-3263-3. KUBÁTOVÁ, Marie. Pohádky lesního pacholíčka. Praha : Albatros, 1988, 61 s. NĚMCOVÁ, Boţena. Pohádky a pověsti. Praha : Cesty, 1998, 205 s. ISBN 80-7181-227-7.
Tyto dětské knihy spojuje jelen jako moudrý obyvatel lesa, který pomáhá hajnému chránit les, popř. se stará o malého Smolíčka pacholíčka. Jelen zde vystupuje jako zvíře s lidskými vlastnostmi, často dokonce ovládá lidskou řeč.
55
Poezie SKÁCEL, Jan. Kam odešly laně. Ilustrace Josef Čapek. Praha : Kniţní klub, 2004. ISBN 80-242-1130-0. SLÁDEK, Josef Václav. Zvony a zvonky. Praha : J. Otto, ca 1895, 96 s.
Ve zmíněné poezii laň vystupuje v její zvířecí podobě, ve které symbolizuje něţnou krásu a křehkost. Další oblastí mohou být nejrŧznější atlasy savcŧ či zvířat všeobecně nebo vyprávění o ţivotě v lese určené dětským čtenářŧm. GAISLER,
a Jan DUNGEL. Atlas savcŧ České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha : Academia,
2002, 124–125. ISBN 80-200-1026-2. SCHULZE, Heinz Helge a Eva Maria DREYER. Zvířata v lese. Ostrava : Blesk, 1995, 18–19. Malá encyklopedie přírody. ISBN 80-856-0677-1. Zvíře : Obrazová encyklopedie ţivočichŧ všech kontinentŧ. 1. vyd. Praha : Euromedia Group, 2002, s. 240. ISBN 80-242-0862-8.
Zde se setkáváme s jelenem a laní v jejich přirozené zvířecí podobě zpravidla bez charakteristiky jim přidělených vlastností. Rozdělte studenty do skupin a dejte jim určitý čas, aby ve skupinách prodiskutovali svoje poznatky a vytvořili společný závěr. Zástupci jednotlivých skupin sdělí zbytku třídy své výsledky, zapíší je v bodech na tabuli. Celá třída nakonec vytvoří shrnutí dané problematiky.
56
8. úkol: Bajka, poezie, pověst, pohádka Pracovní list Naše skupina bude zkoumat postavení jelena/laně v
Název knihy/knih, se kterou/kterými budeme pracovat
Na základě studia určené literatury vyplňte: Jak je dané zvíře ve vašem textu charakterizováno (přímo/nepřímo, jaké má vlastnosti)?
Vystupuje jelen/laň jako zvíře, nebo má lidské rysy?
Co zvíře ve vybraném textu symbolizuje?
Má jelen/ laň ve vašem textu nějaké zvláštnosti?
Jaké jsou hlavní rysy ţánru, kterému se věnujete?
57
Bajka, poezie, pověst, pohádka Zadávací list Význam, cíle, prostředky Prostřednictvím tohoto úkolu si budou studenti rozvíjet následující schopnosti a dovednosti -
pracovat s literaturou
-
vyhledávat informace
-
analyzovat text
-
rozdělit si práci ve skupinách, spolupracovat, pomáhat si.
Úkol je zaměřen především na předmět český jazyk a literatura. Prostřednictvím úkolu budou u studentŧ rozvíjeny klíčové kompetence: personální a sociální, komunikativní, kompetence k řešení problémŧ i k učení. Práce bude probíhat ve skupinách. Pokyny pro učitele Rozdělte studenty do čtyř skupin, kaţdé skupině přidělte jeden ţánr (bajka, básnická skladba nebo básně, pověst, pohádka). Pro kaţdou skupinu vyberte (nejméně) jednu knihu zvoleného ţánru. Studenti si sami danou knihu obstarají v knihovně, najdou v ní pasáţ věnovanou jelenu či lani. Tento text prostudují a na základě toho vyplní pracovní list. Jejich úkolem bude popsat charakter zvířete v daném ţánru, na závěr připojí i krátkou charakteristiku ţánru. 1. Bajka Navrhovaná literatura: EZOP. Bajky. Ostrava : Kniţní expres, c2000, 257 s. ISBN 80-861-3239-0. (bajky Kŧň, jelen a myslivec, Jelen a lovci) LA FONTAINE, Jean de. Bajky Lafontainovy. Vilém Šálek. Třebíč : J. F. Kubeš, 1890. (bajka Nemocný jelen)
58
2. Poezie Navrhovaná literatura: ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Ohlas písní českých : Ohlas písní ruských. v Tribunu EU vyd. 1. Ilustrace Martina Vybíralová. Brno, 2009, 197 s. ISBN 978-80-7399-276-7. (Toman a lesní panna) DURYCH, Jaroslav,
a Zuzana
. Jarmark
ivota. 1. vyd.
Praha : Nakl. Road Praha, 1993, 394 s. ISBN 80-853-8534-1. (básnická skladba Laň a panna) NIKL, Petr. Jělěňovití : (lesní lyrika). 1. vyd. Praha : Meander, 2008. Modrý slon, sv. 26. ISBN 978-808-6283-616. 3. Pověst Navrhovaná literatura: JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. Praha : Plot, 2010, 303 s. ISBN 978-80-7428-025-2. (Ţito kouzelník) MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 2. dopl. vyd. Praha : Svoboda, 1972, 509 s. (Hérakles) 4. Pohádka Navrhovaná literatura: ERBEN, Karel Jaromír. České pohádky. Ilustrace Denisa Sasínová. Ostrava : Kniţní expres, 2001, 240 s. ISBN 80-861-3263-3. (pohádka Jezinky) NĚMCOVÁ, Boţena. Pohádky a pověsti. Praha : Cesty, 1998, 205 s. ISBN 80-7181-227-7. (pohádka o Smolíčkovi) TAFEL, Jaroslav. Zlatý jelínek. 2. vyd. Praha : Svět sovětŧ, 1967, 132 s. THURBER, James. Třináctery hodiny a dvě další pohádky. Vyd. tohoto souboru 2. Překlad Radoslav Nenadál. Litomyšl : Paseka, 2008, 148 s. ISBN 978-80-7185-889-8. (pohádka o bílé lani)
Vyzvěte zástupce skupin, aby své výsledky prezentovali před třídou, vytvořte výsledný přehled.
59
9. úkol: Síla hudby Pracovní list Pozorně si přečtěte text písně. Jaromír Nohavica: Jako jelen kdyţ vodu chce pít (Moje smutné srdce) Jako jelen kdyţ vodu chce pít běţí lesem k zřídlu ukrytému jako jelen kdyţ vodu chce pít Tak touţím při tobě být je mi úzko - úzko samotnému tak touţím při tobě být Pomoz mi v mé samotě pomoz mi v mém ţivotě pomoz mojí opuštěné duši já noc co noc po tobě volám já noc co noc o pomoc volám Hluboká úzkost mé srdce jímá jaké to temno zeje před očima mýma hluboká úzkost mé srdce jímá Nikdy jsem nebyl tak sám jako teď veliká pýcha vystavěla zeď nikdy jsem nebyl tak sám jako teď
Pomoz mi v mé samotě pomoz mi v mém ţivotě pomoz mojí opuštěné duši já noc co noc po tobě volám já noc co noc o pomoc volám Věřím navzdory všemu ţe mé volání dolétne k sluchu tvému věřím navzdory všemu Aţ spadnou listy osiky v říjnu všechno co přijde bez reptání přijmu aţ spadnou listy osiky v říjnu Pomoz mi v mé samotě pomoz mi v mém ţivotě pomoz mojí opuštěné duši já noc co noc po tobě volám já noc co noc o pomoc volá
Najděte v textu přirovnání: anaforu: epanastrofu: personifikaci: výrazy kniţní:
Vysvětlete nalezené kniţní výrazy:
60
V knihovně si vypůjčete bibli a najděte v ní ţalm 42:2. Porovnejte verš bible s textem písně. Myslíte si, ţe se autor textu inspiroval biblí? Vyjádřete svůj názor. Poté diskutujte.
Vyslechněte si píseň. Zobrazte pomocí krátkého textu nebo kresby dojmy, pocity, které ve vás skladba vyvolala.
61
Síla hudby Zadávací list Význam, cíle, prostředky Při řešení tohoto úkolu budou u studentŧ rozvíjeny kompetence k učení (vyhledávání informací v literatuře), komunikativní kompetence a personální a sociální kompetence (především v diskusi). Úkol pŧsobí na estetické cítění studentŧ. Dojem, který získají z textu i zvukového záznamu skladby, mají moţnost zobrazit prostřednictvím volného textu nebo kresby. Úkol zasahuje kromě vyučovacího předmětu český jazyk a literatura také do hudební a výtvarné výchovy a základŧ společenských věd (religionistika). Pokyny pro učitele Rozdejte studentům vytištěné pracovní listy k samostatné práci. Zkontrolujte správné řešení prvního úkolu. Společně (či ve skupinách) vyhledejte v bibli ţalm 42:2. („Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Boţe!“57) Nechte studenty, ať nejprve písemně vyjádří svůj názor. Poté diskutujte. Pusťte studentům skladbu Jaromíra Nohavici Jako jelen kdyţ vodu chce pít z nosiče nebo např. z Youtube.com. Dejte studentům dostatek času, aby zobrazili své dojmy. Na závěr diskutujte o svých pocitech, zájemci mohou přečíst svůj text nebo ukázat ostatním kresbu. Řešení přirovnání: jako jelen kdyţ vodu chce pít (...) tak touţím při tobě být anafora: Pomoz mi v mé samotě pomoz mi v mém ţivotě pomoz mojí opuštěné duši
62
epanastrofa: já noc co noc po tobě volám já noc co noc o pomoc volám personifikace: veliká pýcha vystavěla zeď výrazy kniţní: zřídlo (přírodní pramen) zet (rozvírat se, být nápadně viditelný) jímat (zachvátit) Pouţité zdroje: Jako jelen kdyţ vodu chce pít. Nohavica.cz [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/jako_jelen.htm. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Redaktor Josef Filipec. Praha : Academia, c2005, 647 s. ISBN 978-80-200-1446-7.
63
10. úkol: Laň a jelen v kultuře a náboţenství Pracovní list Rozstříhejte následující rozházený text podle naznačených mezer. Připravené věty potom spojte do několika logických útvarů, které pojednávají o jelenu a lani v různých kulturách a náboţenstvích. Vedle toho hraje jelen významnou roli i v legendách, např. o svatém Hubertovi, kterému se na lovu zjeví jelen se zářícím krucifixem v paroţí a přivede ho na pravou víru. Kdo by jelena s černým pruhem zabil, vykonal by nešťastný skutek, protoţe podle tradic této kultury posvátný jelen poţehnává vodu v potoce. Na tradici jelena jako symbolu plodnosti v pozdější době navázal bŧh Cernunnos, zobrazovaný s jelením paroţím, jako bŧh ţivota v nejširším slova smyslu. I klasické evropské náboţenství je v některých ohledech svázáno s laní či jelenem. Tyto primitivní národy povaţovaly jelena s černým pruhem přes tvář za posvátného. V legendách se setkáme i s laní, jako příklad uvádím poustevnickou legendu o sv. Jiljí. Tato Diova dcera měla jako své posvátné zvíře právě laň (někdy také jelena). Jelen je někdy přirovnáván dokonce ke Kristu, protoţe hadovi (tzn. ďáblovi) nohou rozmáčkl hlavu. Dodnes se v bájích dočítáme o sloţitém příbuzenském systému bohŧ a bohyň, z nichţ nejdŧleţitější sídlili na Olympu. Příslušníci této civilizace ţili v souznění s divokou přírodou, proto chápali jelena jako takřka jednoho z nich, jako dalšího z obyvatel rozsáhlé prérie.
64
Tato starověká civilizace se vyznačovala polyteismem. Kdyţ se jim podařilo toto velké zvíře ulovit, vyuţili ho do poslední části, kŧţe slouţila k výrobě posvátných váčkŧ, část masa obětovali medicinmani bohŧm. Pro civilizaci, která ţila v dávné minulosti i na našem území, byl jelen vedle koně nejdŧleţitějším zvířetem a také zvířetem posvátným. Jako sportovně zaloţenou dívku s malým jelínkem ji nalezneme zobrazenou na římské kopii pŧvodní helénské sochy s názvem Artemis Ortygijská. V této (dnes jiţ moderní civilizací takřka zničené) kultuře, hrál jelen významnou roli. Jednou z bohyní byla i Artemis, dcera nejvyššího boha Dia a jeho milenky Léty. Na jelením paroţí nalezneme jak tvar písmene U, připomínající ţenské pohlaví, tak výrŧstky, zastupující pohlaví muţské, čímţ nám vznikne harmonický symbol plodnosti. Jelen wapiti představoval v této kultuře sílu, mládí a lásku. Artemis byla bohyní lovu, zvěři, plodnosti přírody, někdy je označována také jako bohyně měsíce. V mytologii této středoevropské aţ západoevropské kultury je jelen a především jeho paroţí symbolem velké mateřské bohyně, symbolem plodnosti. Sv. Jiljí se při svém poustevnickém ţivotě zasvěceném bohu ţivil mlékem laně podobně jako český zemský patron sv. Prokop.
65
Laň a jelen v kultuře a náboţenství Zadávací list Význam, cíle, prostředky Celá třída bude pracovat jako jedna velká skupina, je ale nezbytné, aby si práci studenti mezi sebou rozdělili. Měli by tedy prokázat schopnost komunikovat, zorganizovat si práci, spolupracovat. Texty jsou vytvořeny tak, aby kaţdá věta naznačovala oblast, o které text vykládá, nebo se alespoň vztahovala k jiné takové větě. Jsou tedy provázány, úkolem studentŧ je tuto provázanost vět najít a následně je správně seřadit. Předpokládám, ţe si studenti práci mezi sebou rozdělí nejpozději ve chvíli, kdy jiţ odhalí, jakým kulturám se texty věnují. Poté se podle mého předpokladu rozdělí na čtyři skupiny a budou se snaţit uspořádat věty do správného pořadí. Při řešení úkolu se setkají studenti především s poznatky zahrnutelnými do předmětu základy společenských věd (kulturologie, religionistika) a dějepisu. Procvičí si však i svou dovednost práce s textem, v jednotlivých větách budou hledat prvky, které naznačují příslušnost vět k textŧm. Vyuţijí i kompoziční dovednosti ve chvíli, kdy budou věty seřazovat. Úkol je zaměřen na komunikaci, spolupráci studentŧ (kompetence komunikační, kompetence personální a sociální) a řešení problémŧ (kompetence k řešení problémŧ). Pokyny pro učitele Dejte studentům pokyn, aby rozstříhali zadání a začali skládat části textu do smysluplných útvarů. Nechte celou třídu pracovat společně, sledujte, jak si studenti organizují a rozdělují práci. Pokud si nebudou vědět rady s řešením, můţete jim říct, o jakých kulturách texty pojednávají.
66
Řešení Indiáni V této (dnes jiţ moderní civilizací takřka zničené) kultuře, hrál jelen významnou roli. Jelen wapiti představoval v této kultuře sílu, mládí a lásku. Tyto primitivní národy povaţovaly jelena s černým pruhem přes tvář za posvátného. Kdo by jelena s černým pruhem zabil, vykonal by nešťastný skutek, protoţe podle tradic této kultury posvátný jelen poţehnává vodu v potoce. Příslušníci této civilizace ţili v souznění s divokou přírodou, proto chápali jelena jako takřka jednoho z nich, jako dalšího z obyvatel rozsáhlé prérie. Kdyţ se jim podařilo toto velké zvíře ulovit, vyuţili ho do poslední části, kŧţe slouţila k výrobě posvátných váčkŧ, část masa obětovali medicinmani bohŧm. Antické Řecko Tato starověká civilizace se vyznačovala polyteismem. Dodnes se v bájích dočítáme o sloţitém příbuzenském systému bohŧ a bohyň, z nichţ nejdŧleţitější sídlili na Olympu. Jednou z bohyní byla i Artemis, dcera nejvyššího boha Dia a jeho milenky Léty. Artemis byla bohyní lovu, zvěři, plodnosti přírody, někdy je označována také jako bohyně měsíce. Tato Diova dcera měla jako své posvátné zvíře právě laň (někdy také jelena). Jako sportovně zaloţenou dívku s malým jelínkem ji nalezneme zobrazenou na římské kopii pŧvodní helénské sochy s názvem Artemis Ortygijská. Keltská kultura Pro civilizaci, která ţila v dávné minulosti i na našem území, byl jelen vedle koně nejdŧleţitějším
zvířetem
a také
zvířetem
posvátným.
V mytologii
této
středoevropské aţ západoevropské kultury je jelen a především jeho paroţí symbolem velké mateřské bohyně, symbolem plodnosti. Na jelením paroţí nalezneme jak tvar písmene U, připomínající ţenské pohlaví, tak výrŧstky, zastupující pohlaví muţské, čímţ nám vznikne harmonický symbol plodnosti. Na tradici jelena jako symbolu plodnosti v pozdější době navázal bŧh Cernunnos, zobrazovaný s jelením paroţím, jako bŧh ţivota v nejširším slova smyslu.
67
Křesťanství I klasické evropské náboţenství je v některých ohledech svázáno s laní či jelenem. Jelen je někdy přirovnáván dokonce ke Kristu, protoţe hadovi (tzn. ďáblovi) nohou rozmáčkl hlavu. Vedle toho hraje jelen významnou roli i v legendách, např. o svatém Hubertovi, kterému se na lovu zjeví jelen se zářícím krucifixem v paroţí a přivede ho na pravou víru. V legendách se setkáme i s laní, jako příklad uvádím poustevnickou legendu o sv. Jiljí. Sv Jiljí se při svém poustevnickém ţivotě zasvěceném bohu ţivil mlékem laně podobně jako český zemský patron sv. Prokop. Pouţitá literatura: BECKER, Udo. Slovník symbolŧ. 2. vyd. Překlad Petr Patočka. Praha : Portál, 2007, 351 s. ISBN 978-807-3672-843. BIEDERMANN, Hans. Lexikon symbolŧ. 1. vyd. Překlad Jan Hlavička. Praha : BETA, 2008, 503 s. ISBN 978-807-3063-627. BOTHEROYD, Sylvia a Paul F. BOTHEROYD. Lexikon keltské mytologie. 1. vyd. Překlad Vladimír Marek. Praha : Ivo Ţelezný, 1998, 427 s. Malá moderní encyklopedie. ISBN 80-237-3552-7. HEINZ, Sabine. Keltské symboly. Olomouc : Fontána [Olomouc], 2002, 285 s. ISBN 80-733-6031-4. KLÁPŠŤOVÁ, Kateřina a Čestmír J. KRÁTKÝ. Encyklopedie bohŧ a mýtŧ předkolumbovské Ameriky: Mexiko a Střední Amerika. 1. vyd. Praha : Libri, 2001, 156 s. ISBN 80-727-7065-9. KOVAŘÍK, Jaromír. O patronech myslivosti a jiných světcích. 1. vyd. Ilustrace Miroslav Míča. Praha : Druckvo, 2011, 135 s. ISBN 978-80-904417-3-6. LAME DEER, John Fire a Richard ERDOES. Chromý jelen : vyprávění siouxského medicinmana. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004, 267 s. ISBN 80-7185-523-5. LURKER, Manfred. Slovník symbolŧ. v Praze : Kniţní klub, 2005, 614 s. Universum. ISBN 80-242-1588-8. MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 2. dopl. vyd. Praha : Svoboda, 1972, 509 s. PETIŠKA, Eduard. Staré řecké báje a pověsti. 14. vyd., v Ottově nakl. 1. Ilustrace Václav Fiala. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006, 191 s. ISBN 80-736-0489-2. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava : Mladé letá, 1969, 462 s. ZIMMERMAN, Larry J. a Brian Leigh MOLYNEAUX. Indiáni Severní Ameriky: víra a rituály : duchové země a oblohy. 1. vyd. Překlad Dušan Zbavitel. Praha: Kniţní klub, 2003, 184 s. ISBN 80-242-0955-1.
68
11. úkol: Kýč Pracovní list Co je podle váš kýč? Pokuste se ho definovat obecně, poté uveďte příklady. Napište svůj názor. Následně se připojte do diskuse.
Najděte výraz kýč ve výkladových slovnících, popř. na internetu. Srovnejte se svým názorem. Překvapilo vás něco?
Na internetu si vyhledejte obraz s jelenem (nemusí se jednat o kýč, záleţí jen na vás). Vytiskněte si ho. Na základě dojmu, jaký ve vás obraz zanechal, napište krátký text. Nemusíte vycházet z reality obrazu.
69
Kýč Zadávací list Význam, cíle, prostředky Stejně jako u jiných úkolŧ si i v tomto případě studenti procvičí práci s literaturou, se slovníky. Budou vyslovovat svŧj názor, popisovat svoje dojmy. Budou pracovat na svých vyjadřovacích schopnostech, dovednosti vyjádřit se jasně a zřetelně. Při řešení úkolu se studenti setkají s vyučovacími předměty český jazyk a literatura a výtvarná či estetická výchova ve vzájemném propojení. Při vyhledávání informací dále pouţijí svoje dovednosti týkající se práce s počítačem, informatiky. Práce mŧţe být realizována samostatně, při vyhledávání mohou studenti tvořit skupinky. Studenti
budou
pracovat
na
rozvíjení
kompetence
personální
a
sociální
a komunikativní (při diskusi), kompetence k učení (při vyhledávání informací v literatuře a na internetu). Pokyny pro učitele Rozdejte studentům pracovní listy a nechce je splnit první úkol. Poté rozpoutejte diskusi na téma Co je a není kýč. Své hypotézy si ověřte v literatuře a na internetu. Poté nechte studenty opět samostatně pracovat. Kýč je podle slovníku spisovné češtiny hanlivý výraz s významem „líbivý rádoby umělecký výtvor“.58 Pouţitá literatura: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Redaktor Josef Filipec. Praha : Academia, c2005, 647 s. ISBN 978-80-200-1446-7.
70
ZÁVĚR Ţijeme v druhém desetiletí 21. století. V našem světě převládá technika, počítače, moderní komunikační technologie. Mění se a přibývají oblasti, se kterými by měl být ţák ve škole seznámen, aby uspěl v dnešním světě. Jako reakce na tuto situaci probíhá v České republice od roku 2004 školská reforma. Přináší nové cíle vzdělávání, mění se celková orientace vzdělávání. Reformované vzdělávání jiţ nemá být zaměřeno pouze na osvojení si mnoţství učební látky, ale na výstupy, jakými jsou klíčové kompetence, dovednosti a hodnotová orientace absolventa. Základním výsledkem kurikulární reformy jsou RVP, které s sebou přinášejí nová pravidla a nová očekávání. Ale „nový systém tvorby vzdělávacích programů je pouze jedním z článků kurikulární reformy. Dalším je změna vlastního procesu výuky, její modernizace s cílem zlepšit kvalitu vzdělávání a připravenost ţáků na ţivot v 21. století.“59 Právě kurikulární reformě, především jejímu výsledku ve formě RVP, se tato práce věnovala. Dŧraz byl kladen na mezipředmětové vztahy, ty však souvisí s celou kurikulární reformou, neboť jsou v ní nově zakotveny ve formě prŧřezových témat. První dvě kapitoly by se daly označit také jako teoretická část práce. V první z nich jsem čerpala především z RVP. Vyloţila jsem podstatu RVP, věnovala jsem se cílŧm RVP G a RVP SOV. Svou pozornost jsem vzhledem ke své studijní kombinaci zaměřila na vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace a úţeji na vzdělávací obor český jazyk a literatura. Některé z cílŧ vzdělávacího oboru český jazyk a literatura (např. rozvoj schopnosti práce s textem, zpracování a předávání informací či schopnost vnímat estetickou kvalitu textu) jsem později zařadila do vytvářeného prŧřezového tématu. Věnovala jsem se také mezipředmětovým vztahŧm, které jsou v RVP zastoupeny především prŧřezovými tématy. Právě prŧřezová témata byla oblastí, kterou jsem se chtěla dále zabývat a jejímţ cílŧm je věnována druhá kapitola práce. Jsou zde vymezeny pojmy vědomosti a znalosti, dovednosti, postoje a hodnotová orientace a kompetence, tedy cíle, kterých by měli studenti dosáhnout při vyučování prŧřezovým tématŧm. Ke kaţdé
71
podkapitole jsem přiřadila, jaká je v případě daného cíle provázanost mezi prŧřezovými tématy a oborem český jazyk a literatura. Po dvou převáţně teoreticky zaměřených kapitolách je zařazena kapitola třetí. V ní jsem zkráceně popsala malý výzkum, který jsem provedla na třech školách na Trutnovsku. Formou rozhovoru jsem na středních školách zjišťovala mimo jiné postoj vedení i učitelŧ k RVP a zpŧsob realizace prŧřezových témat. Zástupci všech třech středních škol se aţ nečekaně shodli a potvrdili mi tak mou hypotézu, neboť jsem se domnívala, ţe realizace prŧřezových témat neodpovídá náročným poţadavkŧm RVP. Mimo to měli dotazovaní učitelé převáţně negativní postoj k RVP. V závěrečné kapitole své práce, která je také její hlavní součástí, jsem po krátkém úvodu vytvořila prŧřezové téma Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře. Kapitola je rozčleněna na tři části podle oborŧ, kterým se úkoly v nich obsaţené převáţně věnují. Přesto, ţe úkoly často propojují několik vyučovacích předmětŧ, rozhodla jsem se pro rozčlenění prŧřezového tématu na oblast převáţně přírodovědných oborŧ, oblast humanitních oborŧ a třetí oblast, ve které se tato dvě zaměření propojují natolik, ţe jsem daný úkol nemohla zařadit ani do jedné z předcházejících oblastí. Prŧřezové téma Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře se skládá z jedenácti úkolŧ, které rozvíjejí rŧzné klíčové kompetence studentŧ. Úkoly svým zaměřením spadají zpravidla do několika rŧzných vyučovacích předmětŧ tak, aby splňovaly podmínky mezipředmětového vyučování. Studenti při výuce tomuto prŧřezovému tématu vyuţijí svoje vědomosti a dovednosti z českého jazyka a literatury, biologie, geografie, dějepisu, informatiky, výtvarné výchovy, hudební výchovy či základŧ společenských věd. Úkoly tvoří dohromady jeden celek, jehoţ prostřednictvím se studenti dozvědí o vybraném tématu maximum a zároveň přispějí k rozvoji svých klíčových kompetencí, kompetencí pro ţivot. Domnívám se však, ţe v případě potřeby jsou úkoly pouţitelné i samostatně. V prvních dvou částech jsem teoreticky popsala oblast RVP a s nimi souvisejících prŧřezových témat. Ve třetí části jsem se prostřednictvím malého výzkumu dozvěděla, ţe vše nefunguje tak, jak je vyloţeno v kurikulárních dokumentech, 72
a dostala se do styku s pedagogickou realitou. Přesto nebo právě proto jsem ve čtvrté části své práce vytvořila nové prŧřezové téma, na kterém jsem chtěla zobrazit, jaké moţnosti tvorba prŧřezových témat nabízí. Byla bych ráda, kdyby se výsledek mé práce stal inspirací pro učitele, kteří by na své práci rádi něco změnili.
73
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY BAJGER, Kryštof. Česko-polský a polsko-český slovník. Ostrava : Impex, 2003, 572 s. ISBN 80-860-3529-8. BECKER, Udo. Slovník symbolŧ. 2. vyd. Překlad Petr Patočka. Praha : Portál, 2007, 351 s. ISBN 978-807-3672-843. BIEDERMANN, Hans. Lexikon symbolŧ. 1. vyd. Překlad Jan Hlavička. Praha : BETA, 2008, 503 s. ISBN 978-807-3063-627. BOTHEROYD, Sylvia a Paul F. BOTHEROYD. Lexikon keltské mytologie. 1. vyd. Překlad Vladimír Marek. Praha : Ivo Ţelezný, 1998, 427 s. Malá moderní encyklopedie. ISBN 80-237-3552-7. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. 4., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2003, 198 - 199. ISBN 80-7277-135-3. Cesta centrem Olomouce : Od štiky okolo jelena aţ k volkovi. Sedmička.cz : Mladá fronta 7 [online]. 2010 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.sedmicka.cz/olomouc/clanek/cesta-centrem-olomouce-od-stiky-okolojelena-az-k-volkovi-240368. , Marie. Současná česká stylistika. 1. vyd. Praha : ISV, 2003, 342 s. ISBN 80-866-4200-3. ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Ohlas písní českých : Ohlas písní ruských. v Tribunu EU 1. vyd. Ilustrace Martina Vybíralová. Brno : Tribun, 2009. 197 s. ISBN 978-80-7399-276-7. ČERMÁK, František. Slovník české frazeologie a idiomatiky : 1 Přirovnání. 2. přeprac. a dopl. vyd., 1. vyd. v nakladatelství Leda. Praha : Leda, 2009, 507 s. ISBN 978-80-7335-216-5. ČTVRTEK, Václav. Jak Cipísek chránil jelení studánku. 1. vyd. Ilustrace Radek Pilař. Praha : Fragment, 2007. Večerníčková leporela. ISBN 978-80-253-0478-5. ČTVRTEK, Václav. O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi. 3. vyd. Ilustrace Bohumil Šiška, Ladislav Čapek. Praha : Albatros, 2003, 83 s. Ahoj děti - Dobrou noc. ISBN 80-000-1143-3.
74
ČTVRTEK, Václav. Pohádka o myslivci a víle. 2. vyd., v nakl. Barrister. Ilustrace Dora Salaquardová. Brno : Barrister, 2010, 56 s. ISBN 978-80-87474-01-3. Domovní znamení staré Prahy/III. Malá Strana/U zlatého jelena. In : Wikiknihy [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://cs.wikibooks.org/wiki/Domovní_znamení_staré_Prahy/III._Malá_Strana/U_zl atého_jelena. DURYCH, Jaroslav,
a Zuzana
. Jarmark
ivota.
1. vyd. Praha: Nakl. Road Praha, 1993, 394 s. ISBN 80-853-8534-1. ERBEN, Karel Jaromír. České pohádky. Ilustrace Denisa Sasínová. Ostrava : Kniţní expres, 2001, 240 s. ISBN 80-861-3263-3. EZOP. Bajky. Ostrava : Kniţní expres, c2000, 257 s. ISBN 80-861-3239-0. GAISLER,
a Jan DUNGEL. Atlas savcŧ České a Slovenské republiky. 1. vyd.
Praha : Academia, 2002, 124–125. ISBN 80-200-1026-2. GAVORA. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno : Paido - edice pedagogické literatury, 1996, 130 s. ISBN 80-859-3115-X. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţákŧ. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. HEINZ, Sabine. Keltské symboly. Olomouc : Fontána [Olomouc], 2002, 285 s. ISBN 80-733-6031-4. CHLUP, Otakar. Několik statí k základnímu učivu. 1. vyd. Praha : SPN, 1958, 138 s. Jako jelen kdyţ vodu chce pít. Nohavica.cz [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/jako_jelen.htm. Chrudim – Tuplovaný jelen. In : Turistika.cz [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.turistika.cz/mista/chrudim-tuplovany-jelen. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. JANÍKOVÁ, Marcela. Základy školní pedagogiky. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 119 s. ISBN 978-80-210-4879-9.
75
JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. Praha : Plot, 2010, 303 s. ISBN 978-80-7428-025-2. KALHOUS, Zdeněk a Otto OBST. Školní didaktika. 2. vyd. Praha : Portál, 2009, 447 s. ISBN 978-807-3675-714. KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. 1. vyd. Praha : Portál, 1997, 147 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-167-3. KLÁPŠŤOVÁ, Kateřina a Čestmír J. KRÁTKÝ. Encyklopedie bohŧ a mýtŧ předkolumbovské Ameriky: Mexiko a Střední Amerika. 1. vyd. Praha : Libri, 2001, 156 s. ISBN 80-727-7065-9. KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika. Praha : Dědictví Komenského, 1930, 313 s. KOVAŘÍK, Jaromír. O patronech myslivosti a jiných světcích. 1. vyd. Ilustrace Miroslav Míča. Praha : Druckvo, 2011, 135 s. ISBN 978-80-904417-3-6. KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, c2006, 160 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, sv. č. 100. ISBN 80-210-4142-0. KUBÁTOVÁ, Marie. Pohádky lesního pacholíčka. Praha : Albatros, 1988, 61 s. LA FONTAINE, Jean de. Bajky Lafontainovy. Vilém Šálek. Třebíč : J. F. Kubeš, 1890. LAME DEER, John Fire a Richard ERDOES. Chromý jelen: vyprávění siouxského medicinmana. 1. vyd. Praha : Paseka, 2004, 267 s. ISBN 80-7185-523-5. LISÁ, Ivana. Česko-chorvatský slovník: Češko-hrvatski rječnik. 1. vyd. Havlíčkŧv Brod : Tobiáš, 2002, 287 s. ISBN 80-731-1010-5. LURKER, Manfred. Slovník symbolŧ. v Praze : Kniţní klub, 2005, 614 s. Universum. ISBN 80-242-1588-8. MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, 219 s. ISBN 80-731-5039-5. MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 2. dopl. vyd. Praha : Svoboda, 1972, 509 s.
76
MRHAČOVÁ, Eva. Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice : (tematický frazeologický slovník I). 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 1999, 161 s. Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity, č. 124 (1999). ISBN 80-704-2537-7. MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník: encyklopedie rodŧ a erbŧ v zemích Koruny české. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2005-2006, s. 25. ISBN 80-7238-520-8. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice [online]. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001. ISBN 80-211-0372-8. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/files/pdf/bilakniha.pdf NEČAS, Josef. Jelení zvěř: Myslivecký chov. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1959, 198 s. NĚMCOVÁ, Boţena. Pohádky a pověsti. Praha : Cesty, 1998, 205 s. ISBN 80-7181-227-7. NIKL, Petr. Jělěňovití : (lesní lyrika). 1. vyd. Praha : Meander, 2008. Modrý slon, sv. 26. ISBN 978-808-6283-616. Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Editor Jan Prŧcha. Praha : Portál, 2009, 935 s. ISBN 978-80-7367-546-2. PETIŠKA, Eduard. Staré řecké báje a pověsti. 14. vyd., v Ottově nakl. 1. Ilustrace Václav Fiala. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006, 191 s. ISBN 80-736-0489-2. PETRÁŠ, Karel. Tam na konci údolí : Jelení vrchy, Hirschbergen, Hiršperky. 1. vyd. České Budějovice : Kopp, 2006, 55 s. ISBN 80-723-2278-8. PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. 1.vyd. Praha : Portál, 1996, 380 s. ISBN 80-717-8070-7.31-5039-5. PRŦCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4. aktualizované vydání. Praha : Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. RAKOUŠOVÁ, Alena. Integrace obsahu vyučování: integrované slovní úlohy, tematické vyučování, moţnosti uplatnění, psychologická integrace obsahu, ukázky a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha : Grada, c2008, 158 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4725-291. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. 77
Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 41-46-M/01 Lesnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 65-42-M/01 Hotelnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf. Reforma školství v České republice : Varianty [online]. Praha: Člověk v tísni, 2006, 32 s. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: www.varianty.cz/reforma-prirucka.pdf. REICHHOLF, Josef. Savci. 2. vyd. Praha : Kniţní klub, 2006, 92–93. Prŧvodce přírodou (Euromedia Group - Kniţní klub). ISBN 80-242-1637-X. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Vyd. 1. Voznice : Leda, 2001, 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Česko-slovenský slovník. 2. vyd. Bratislava : Veda, 1981, 790 s. RŦŢKOVÁ, Jiřina a Josef ŠKRABAL. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. 1. vyd. Praha : Český statistický úřad, 2006, 205–206. ISBN 80-250-1277-8. SCHULZE, Heinz Helge a Eva Maria DREYER. Zvířata v lese. Ostrava : Blesk, 1995, 18–19. Malá encyklopedie přírody. ISBN 80-856-0677-1. SKÁCEL, Jan. Kam odešly laně. Ilustrace Josef Čapek. Praha : Kniţní klub, 2004. ISBN 80-242-1130-0. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. SLÁDEK, Josef Václav. Zvony a zvonky. Praha : J. Otto, ca 1895, 96 s. Slovník české frazeologie a idiomatiky: 3 Výrazy slovesné. 2. přeprac. a dopl. vyd., 1. vyd. v nakladatelství Leda. Editor František Čermák. Praha : Leda, 2009, 1247 s. ISBN 978-80-7335-218-9. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Redaktor Josef Filipec. Praha : Academia, c2005, 647 s. ISBN 978-80-200-1446-7. 78
Standard základního vzdělávání. [online] Praha: MŠMT, 1995. [cit. 2012-03-12] Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/HTM/Standard_ZV.htm. STEIGEROVÁ, Marie. Česko-ruský, rusko-český kapesní slovník. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2005, 896 s. ISBN 80-718-2185-3. ŠIKULOVÁ, Renata. Od klíčových kompetencí učitele ke klíčovým kompetencím ţáka: metodika rozvíjení klíčových kompetencí, prŧřezová témata, diagnostika. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2008, 159 s. ISBN 978-80-7414-004-4. ŠIMAN, Karel. Česká mluva myslivecká : Příručka mysliveckého názvosloví a úvod do nauky o myslivosti. 1. vyd. Brno : Tiskové podniky Zář, 1946, 211 s. Školská reforma. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [online]. 2006 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskareforma. TAFEL, Jaroslav. Zlatý jelínek. 2. vyd. Praha : Svět sovětŧ, 1967, 132 s. THURBER, James. Třináctery hodiny a dvě další pohádky. 2. vyd. tohoto souboru. Překlad Radoslav Nenadál. Litomyšl : Paseka, 2008, 148 s. ISBN 978-80-7185-889-8. Učení je skryté bohatství : Zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s. VALIŠOVÁ, Alena a Hana KASÍKOVÁ. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha : Grada, 2007, 402 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4717-340. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava : Mladé letá, 1969, 462 s. , Jaroslav. Lidová rčení. 4. vyd., v nakl. Academia 2. Praha : Academia, 2000, 741 s. ISBN 80-200-0824-1. ZIMMERMAN, Larry J. a Brian Leigh MOLYNEAUX. Indiáni Severní Ameriky : víra a rituály : duchové země a oblohy. Vyd. 1. Překlad Dušan Zbavitel. Praha : Kniţní klub, 2003, 184 s. ISBN 80-242-0955-1. Zvíře: Obrazová encyklopedie ţivočichŧ všech kontinentŧ. 1. vyd. Praha : Euromedia Group, 2002, s. 240. ISBN 80-242-0862-8.
79
Shrnutí Bakalářská práce byla věnována mezipředmětových vztahŧm. V teoretické části byly vysvětleny pojmy Rámcový vzdělávací program, cíle Rámcového vzdělávacího programu, prŧřezová témata, cíle prŧřezových témat atd. Po teoretickém vymezení zkoumané oblasti jsem realizovala malý výzkum, který potvrdil mou hypotézu. Výzkum ukázal, ţe realizace prŧřezových témat ve vybraných školách nedosahuje potřebné úrovně. Hlavním cílem bakalářské práce bylo vytvoření prŧřezového tématu Laň a jelen v jazyku, literatuře a kultuře. Výsledné prŧřezové téma se skládá z jedenácti úkolŧ z rŧzných oblastí. Domnívám se, ţe je vyuţitelné v učitelské praxi.
Summary Bachelor thesis was devoted to interdisciplinary relations. There are explained concepts: the General educational program, educational goals of the General educational program, cross-cutting issues, goals of cross-cutting issues etc. in the theoretical part. A little research was done after theoretical definition of the investigated area, which confirmed my hypothesis. Research has shown that the implementation of cross-cutting themes in selected schools is below the required level. The main aim of this thesis was to create a cross-cutting theme of Hind and deer in the language, literature and culture. The resulting cross-cutting theme is composed of eleven tasks in different areas. I think that is useful in teaching practice.
80
CITACE 1
KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika. Praha : Dědictví Komenského, 1930, 313 s. s. 185–186. Srov. KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika. Praha : Dědictví Komenského, 1930, 313 s. s. 12. 3 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 65-42-M/01 Hotelnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 2. 4 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 5. 5 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice [online]. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001. ISBN 80-211-0372-8. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/files/pdf/bilakniha.pdf. 6 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 6. 7 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 65-42-M/01 Hotelnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 3. 8 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 6. 9 Reforma školství v České republice : Varianty [online]. Praha: Člověk v tísni, 2006, 32 s. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: www.varianty.cz/reforma-prirucka.pdf. s. 3. 10 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice [online]. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001. ISBN 80-211-0372-8. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/files/pdf/bilakniha.pdf. s. 87. 11 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 8. 12 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 8. 13 Srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 41-46-M/01 Lesnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 3. 14 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf. s. 14. 15 Srov. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţákŧ. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 13. 16 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. s. 49. 17 JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 73. 18 Srov. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 73. 19 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 9. 2
81
20
Srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 41-46-M/01 Lesnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 7–10. 21 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 11. 22 Učení je skryté bohatství : Zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s. 23 Srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 41-46-M/01 Lesnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 5–6. 24 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 11. 25 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 12. 26 Srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 41-46-M/01 Lesnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 14. 27 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 12. 28 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 12. 29 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 13. 30 PRŦCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4. aktualizované vydání. Praha : Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. s. 58. 31 Cit. podle SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. s. 240. 32 CHLUP, Otakar. Několik statí k základnímu učivu. 1. vyd. Praha : SPN, 1958, 138 s. s. 44. 33 PRŦCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4. aktualizované vydání. Praha : Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. s. 124. 34 KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika. Praha : Dědictví Komenského, 1930, 313 s. s. 134. 35 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 12. 36 Srov. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 54. 37 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 65. 38 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 65.
82
39
Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 70. 40 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. s. 129. 41 Srov. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3. s. 78. 42 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 41-46-M/01 Lesnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 67. 43 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. s. 129. 44 Srov. PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. 1.vyd. Praha : Portál, 1996, 380 s. ISBN 80-717-8070-7. s. 18–22. 45 Srov. KALHOUS, Zdeněk a Otto OBST. Školní didaktika. 2. vyd. Praha : Portál, 2009, 447 s. ISBN 978-807-3675-714. s. 129. 46 Srov. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 68. 47 JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno: Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 67. 48 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţákŧ. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 33. 49 KALHOUS, Zdeněk a Otto OBST. Školní didaktika. 2. vyd. Praha : Portál, 2009, 447 s. ISBN 978-807-3675-714. s. 130. 50 Srov. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 69. 51 Srov. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 70–71. 52 JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 73. 53 Standard základního vzdělávání. [online] Praha : MŠMT, 1995. [cit. 2012-03-12] Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/HTM/Standard_ZV.htm. 54 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţákŧ. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 9–10. 55 Srov. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţákŧ. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 10. 56 Srov. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţákŧ. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 33. 57 Cit. podle KOVAŘÍK, Jaromír. O patronech myslivosti a jiných světcích. 1. vyd. Ilustrace Miroslav Míča. Praha : Druckvo, 2011, 135 s. ISBN 978-80-904417-3-6. s. 23. 58 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Redaktor Josef Filipec. Praha : Academia, c2005, 647 s. ISBN 978-80-200-1446-7. s. 158. 59 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 65-42-M/01 Hotelnictví [online]. Praha: MŠMT, 2007 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/celkove_lm.htm. s. 2.
83
