MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie
Kult celebrit (Bakalářská práce)
Vypracovala:
Jarmila Šobrová
Vedoucí práce:
Mgr. Ivan Chorvát, CSc., M.A.
Brno 2010
1
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Kult celebrit“ vypracovala samostatně pod vedením pana Mgr. Ivana Chorváta, CSc., M.A. a s použitím pouze textů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 18. 5. 2010 Jarmila Šobrová 2
Poděkování Děkuji vedoucímu této bakalářské práce, panu Mgr. Ivana Chorvátovi, CSc., M.A., za jeho připomínky k této práci, rady, čas a také trpělivost.
3
Anotace Tato bakalářská práce je přehledovou studií zaměřenou na uvedení do problematiky kultu celebrit a věnuje se dnes rozšířenému fenoménu celebrit. Klade si za cíl zmapovat dostupné materiály dotýkající se tohoto fenoménu a pomocí těchto materiálů odpovědět na otázku jak a proč je dnes daný fenomén tak rozšířený. V úvodní části práce je krátce představen pojem celebrity a také historické významy tohoto pojmu. Jsou předloženy a nastíněny širší souvislosti, které rozšíření fenoménu celebrit umožnily či jej doprovázely. Dále jsou v práci uvedeny také některé z dosavadních studií zabývajících se celebritami. Pomocí těchto studií jsou shrnuty dosavadní používané kategorie slávy, tedy pokusy o rozdělení, chceme-li třídění, celebrit. Poté je popsána změna, která se udála ve vnímání veřejné a soukromé sféry, a která je podle Johna B. Tohompsona doprovázena procesem zviditelňování, který s sebou přináší i různá rizika. Další část je potom věnována nejčastějším oblastem produkce celebrit a jsou zde nastíněny aktuální otázky a problémy, které jsou v dnešní době spojené s fenoménem celebrit. V poslední části této práce jsou popsány kulturní a sociální funkce celebrit ve společnosti.
4
Annotation This thesis is a scoping study aimed at putting the issue of cult celebrity and it is dedicated to the widespread phenomenon of celebrity today. It aims to map the available materials related with this phenomenon, and using these materials to answer the question of how and why the phenomenon is now so widespread. In the beginning of this work it is the concept of celebrity and historical meanings of that term briefly introduced. They are presented and outlined a broader context, the extension of the phenomenon of celebrity, or allow it to accompany. Further, there are listed some of the studies dealing with celebrities. With these studies are summarized existing categories used by fame, then attempt to divide, if we want to sort, celebrities. Another study describes a change which occurred in the perception of public and private spheres, which, according to John B. Thompson accompanied by advocacy process, which also entails various risks. Another part deals with the most common areas of production of celebrities and there are outlined current issues and problems that are nowadays associated with the phenomenon of celebrity. The last part of this work describes the cultural and social functions of celebrities in society.
5
OBSAH 1. Úvod…………………………………………………………………………………………………………………………7 1.1. Kdo je to celebrita?........................................................................................8 1.2. Historie a vznik celebrit..................................................................................9 2. Kult celebrit a širší společenské jevy...........................................................................11 2.1. Globalizace...................................................................................................11 2.2. Masová společnost a konzumerismus.........................................................13 2.3. Narcismus....................................................................................................15 3. Vybrané studie a kult celebrit.....................................................................................17 3.1. Celebrity jako elita.......................................................................................18 3.2. Třídění celebrit.............................................................................................21 3.3. Zviditelňování a moc....................................................................................23 4. Fenomén celebrit dnes...............................................................................................27 4.1. Virus času vs. volný čas................................................................................27 4.2. Ideál krásy....................................................................................................30 4.3. Zobrazování obyčejného: reality show........................................................31 5. Sociální a kulturní funkce celebrit...............................................................................33 6. Závěr...........................................................................................................................35 Použitá literatura a zdroje………………………………………………………………………………………….38 Jmenný index……………………………………………………………………………………………………………..39
6
1. ÚVOD Každý den máme možnost být svědky, či přímo součástí, jakéhosi trhu s hvězdami. Celebrity nás obklopují na každém kroku. Můžeme otevřít noviny, zapnout televizi, prohlédnout si projíždějící tramvaj či autobus nebo pouze vytáhnout z ledničky krabici džusu a všude na nás číhají tváře slavných. V případě našeho zájmu o detaily ze života těchto osobností, nám potom stačí otevřít bulvární tisk nebo surfovat chvíli na internetu a na velkém množství blogů si pročítat nejrůznější střípky, skandály a aférky. Tyto snadno dostupné informace se netýkají pouze oblasti profesních životů slavných osobností, ale jedná se také o intimní informace ze soukromí. Jde o nějakou zcela novou módní fascinaci těmito událostmi a lidmi, která by mohla odeznít s tím, jak se dnes rychle mění náš vkus? Nebo jde o aktuální fenomén, který se již stal v dnešní společnosti prostou součástí našeho každodenního života a je potřeba mu věnovat pozornost jestliže chceme pochopit společnost a kulturu, v níž žijeme? Nejdříve je vůbec nutné soustředit se na samotný pojem celebrity a proměny jeho významu v historii. Koho dnes můžeme označit za „hvězdu“? Po vysvětlení pojmu a základním historickém uvedení bude část mé práce věnována širším jevům doprovázejícím a vůbec umožňujícím vznik a rozšíření „dnešních celebrit“ v globálním měřítku. V třetí části bude předložen výběr ze studií zabývajících se tímto fenoménem. Pomocí těchto studií budou předloženy dnešní klasifikace a třídění celebrit. Dále potom, pomocí jedné z těchto studií, vysvětlím dnešní rozdíl mezi veřejnou a soukromou sférou. Ve čtvrté části bude věnována pozornost aktuálním problémům a otázkám vyvstávajícím v souvislosti s kultem celebrit. Jde o problémy dotýkající se naší každodenní zkušenosti, a proto bychom se fenoménu celebrit a těmto otázkám měli věnovat. V poslední, páté, části budou nastíněny kulturní a sociální funkce celebrit. Uvidíme, že tyto funkce nejsou nikterak zanedbatelné, a proto je téma fenoménu celebrit jistě relevantní také pro sociální vědce. 7
1.1. Kdo je to celebrita? Slovo celebrita pochází z latinského slovesa celebrar1, které znamená oslavovat, stát se slavným. Český jazyk zná mnoho synonym ke slovu celebrita jako například hvězda, osobnost, idol a také přívlastků s nimi spojovaných (známý, slavný, proslulý, a jiné). Ale co všechna tato slova vlastně vyjadřují? Jednu z definic pojmu celebrita použil americký spisovatel a historik Daniel Joseph Boorstin, který uvádí, že celebrita je osoba, která je známá pro svou popularitu2. (Boorstin, 1963) Dnes tímto pojmem běžně označujeme veřejně známé osoby jako například herce, zpěváky, umělce, sportovce a mnoho dalších, které má většina lidí v oblibě. Není výjimkou, že jména těchto lidí jsou často cennější a oslavovanější než jejich skutečné osobní kvality a dovednosti. Celebritou se dnes může stát prakticky každý, kdo dokáže zaujmout veřejnost či přitáhnout pozornost médií. Může jít například o charismatického vraha, účastníka reality show nebo prostě člověka, který dokáže něco bizardního. Někteří si užijí svých 15 minut slávy a dále již nejsou středem pozornosti, jiní si však dokážou slávu udržet dále a také ji prodat. Jsou centrem bulvárních médií, která se zaměřují především na různé milostné aféry a skandály s nimi spojené. Lidé sledují množství televizních show a jiných pořadů zaměřených na životy slavných, prohlížejí si nejrůznější internetové blogy a pomocí dalších dostupných zdrojů (například rádia) sledují nejčerstvější a nejžhavější novinky ze života slavných, ze světa celebrit. Jako by nikdy nebyl dostatek informací o jejich životě. Stále se objevují další a další informace, přičemž dnešní nové klepy rychle nahrazují ty včerejší, o které již nikdo nemá zájem, častou jsou i rychle zapomenuté. Byli lidé vždy tak fascinováni životním stylem celebrit a prahli po takovém množství informací o jejich soukromí a intimních životech? Odpověď je jednoduchá. Jak také mohli být lidé v minulosti touto fascinací postiženi, když neměli k dispozici dnešní
1
Toto slovo pochází z latinského podstatného jména celebritas znamenající množství, dav, přes francouzské cele'brite ', které pochází z latinského slovesa celebrar (oslavovat, slavit). 2
„The celebrity is a person who is known for his well-knownness“ (Boorstin, 1963: str.67). V angličtině je použito slovo well-knownness, které v překladu znamená popularitu, slávu a kvality, pro které je člověk uznávaný.
8
komunikační a informační technologie. Význam pojmu celebrita nebyl navíc vždy stejný.
1.2. Historie a vznik celebrit Jaký typ lidí tedy v minulosti slovo celebrita označovalo? V antické řecké a římské mytologii vystupovali silní a mocní bohové. Občané věřili, že právě bohové ovlivňují jejich vlastní životy a z toho důvodu se také zajímali o životy bohů. Takto vznikaly nejrůznější mýty o bozích. Panovníci, politici a slavní vůdci a hrdinové byli také uctíváni a respektováni, nicméně nikdo z nich nemohl konkurovat bohům. Také se objevovali významné osobnosti v oblasti kultury a sportu. Šlo například o vítěze olympijských her či gladiátory, kteří byli slavní díky svým hrdinstvím a jakousi nadlidskou sílou. Ve středověku mohli statusu celebrit dosáhnout nejrůznější náboženské osobnosti, světci a mučedníci. Lidé byli zaujati jejich, většinou fascinující, smrtí a zázračným životem. Vše se však většinou tradovalo ústně a nešlo tedy o popularitu a slávu celebrit, tak jak ji známe dnes. V období renesance byl zase status celebrit připisován většinou známým umělcům a to za jejich oslavovaná díla. Všechny tyto osoby, kterým byl status celebrit v minulosti připisován, však nemohly nikdy dosahovat takové slávy a proslulosti, dokud nedošlo k rozšíření tisku a vydavatelského průmyslu na konci osmnáctého století. Spolu s nárůstem gramotnosti obyčejných lidí a později také vlivem globalizace docházelo postupně ke vzniku jakéhosi masového publika. Nyní tedy již bylo možné číst o životech autorů, politických osobnostech, válečných hrdinů a jiných osobností prakticky na celém světě. Tisk dal možnost obyčejným lidem získat informace o osobách, které potom obdivovali. K dalšímu nárůstu publika došlo po rozšíření filmu a rádia počátkem roku 1900. Objevili se filmové hvězdy a Hollywood jako město hvězd. Celebrity se staly zajímavými pro obyčejné lidi.
Stále ještě můžeme hovořit o politických a náboženských
celebritách, ale jejich sláva je již mnohdy zastíněna zájmem publika o celebrity dnešní moderní doby, tedy herce, zpěváky, sportovce, a mnohé další. V neposlední řadě je samozřejmě nutné zmínit vznik Internetu a jeho rozšíření, které udržuje zájem 9
obyčejných lidí o nejrůznější nové trendy. Pro dnešního mladého člověka není vlastně těžké zadat do internetových vyhledávačů klíčová slova a doslova mu jsou naservírovány nejrůznější, i zcela intimní, informace ze soukromí celebrit. Kult celebrit dále upevňují reality show a pořady, které umožňují i průměrným obyčejným lidem zviditelnit se na televizních obrazovkách. V případě, že potom dokážou tyto osoby zaujmout nebo mají-li nějaké charisma, není těžké pomocí správného marketingu nově nabytou popularitu prodat. Boorstin uvádí, že o celebritách v dnešním slova smyslu nemůžeme hovořit před Grafickou Revolucí3. Ve svém díle The Image or What Happened to the American Dream Boorstin výstižně popsal změnu v americké společnosti, kdy proti sobě postavil slavného člověka a hrdinu jako opak. Uvádí, že od Grafické Revoluce se změnilo naše vnímání lidské „velikosti“. V minulosti spatřovali lidé zdroj slávy člověka v Boží vůli, nyní v tiskovém agentu. V minulém století, a zejména potom od roku 1900, se objevují procesy, pomocí kterých dokážeme vyrobit a produkovat slávu a popularitu. Často potom dochází k zaměňování Velkého Jména (Big Name) s Velkou Osobností (Big Man). Dokážeme sice produkovat celebrity, udělat muže či ženu populárními, ale nedokážeme stvořit hrdiny. Hrdinou se člověk stává sám pomocí svých činů a dovedností. Hrdinové zůstávají, celebrity rychle umírají. Nicméně jak rychle umírají, tak ještě mnohem rychleji jsou nahrazovány novými. Každým rokem tedy přibývá stále více nových celebrit. (Boorstin, 1963) Je jasné, že nelze uvést konkrétní časový údaj nebo jedinou příčinu vzniku fenoménu celebrit, který je dnes v 21. století nepopiratelný. Označíme za přelom vznik televize, vznik rádia nebo vznik internetu? Tyto zmiňované technické pokroky přispěly ke vzniku a rozšíření kultu celebrit, nicméně je nutné k tomu přidat také širší společenské změny jako je globalizace, rozšíření masové kultury a konzumní společnosti a s tím spojené pojmy jako například komercializace či medializace. Je nutné uvědomit si celkový vývoj moderních západních společností, abychom pochopili
3
Grafickou revolucí má Boorstin na mysli dobu, kdy dochází k nárůstu množství vizuálních materiálů dostupných pro veřejnost.
10
toto
výrazné
rozšíření
kultu
celebrit
a
jeho
funkci
ve
společnosti.
2. KULT CELEBRIT A ŠIRŠÍ SPOLEČENSKÉ JEVY V souvislosti se vznikem a rozšířením kultu celebrit je nutné zmínit globalizaci, hojně diskutovaný fenomén, který zasáhl nejrůznější kouty světa. Například vznik a rozšíření internetu, vznik dalších nových komunikačních technologií a dostupnost velkého množství informací prakticky na celém světě. Dnešní společnost bychom ale také mohli pojmenovat i jinak než pouze jako globální, třeba jako společnost ekonomickou, industriální, informační, materialistickou a mnoho dalších.4 Máme k dispozici nemálo charakterizujících pojmů, které můžeme vztáhnout k dnešní společnosti. Stejně tak existuje i velké množství společenských změn a jevů, které přispěly svou troškou do mlýna a pomohly rozšíření kultu celebrit, avšak není možné je zde vyčerpávajícím způsobem všechny předložit. V této kapitole bych se tedy ráda věnovala hlavně pojmy, které jsou dle mého názoru nejvíce spjaty s fenoménem celebrit a to jsou: globalizace, masová a konzumní společnost a narcismus.
2.1. Globalizace Globalizace má své kořeny na západě a projevuje se v souvislosti s rozšiřováním demokracie. Týká se především globálního trhu a ztráty státní svrchovanosti. Nicméně nezasahuje pouze ekonomiku a politiku, ale také kulturní život. Výrazný vliv na globalizaci má také vývoj komunikačních systémů, kdy je výměna informací jakýmsi základem tohoto procesu. Globalizace neovlivňuje pouze světové ekonomiky a systémy, ale také naše každodenní životy. „Pro některé jde v „globalizaci“ o to, co musíme udělat, chceme-li být šťastni; pro jiné je příčinou našeho neštěstí. Pro všechny je však neodvolatelným osudem světa, nevratným během událostí a zároveň 4
Viz například Miloslav Petrusek: Společnosti pozdní doby, Praha, SLON, 1. vydání, 2007. V této knize se Petrusek věnuje rozborům jednotlivých typů společnosti.
11
procesem, který každého z nás ovlivňuje stejnou měrou a stejným způsobem“ (Bauman, 2000: str. 7). Zygmund Bauman se v díle Globalizace. Důsledky pro člověka věnuje společenským kořenům a důsledkům tohoto fenoménu. Globalizace je bezpochyby spjata s nezamýšlenými důsledky, nad kterými se hojně diskutuje. „Rozmanitost lidských kultur a náboženství způsobuje, že týž impuls může mít na různých místech stovky různých dopadů, stovky reakcí a protichůdných důsledků“ (Ehl, 2001: str. 33). Nové uspořádání prostoru a času, které má globalizační proces na svědomí, přináší mnohé výhody i rizika. Zygmunt Bauman uvádí například, že „technologické rušení časoprostorových vzdáleností lidskou situaci spíše polarizuje než homogenizuje. Zatímco jisté lidi osvobozuje od teritoriálních omezení a jisté významy, jež vytvářejí komunitu, exteritorializuje, místo, k němuž jsou jiní lidé i nadále vázáni, zbavuje významu i schopnosti poskytovat identitu“ (Bauman, 2000: str. 27). Díky tomuto novému časoprostorovému uspořádání je také možné ovlivňovat veřejné mínění v globálním měřítku. Veřejné mínění může být snadno ovlivňováno celebritami každodenně vystupujícími v médiích, která jsou každému dnes již snadno dostupná. Módní trendy, názory a zvyky celebrit má každý na dosah ruky a nejedná se pouze o lokální celebrity. Obyčejný člověk v České republice má možnost vyhledat si na internetu informace o životě například brazilského zpěváka. Anthony Giddens mluví o globálních celebritách, které „jsou jako takové do velké míry produktem nových komunikačních technologií.“ „Okamžitá elektronická komunikace neznamená pouze rychlejší přenos zpráv a informací. Její existence mění samu povahu našeho života, ať jsme chudí, nebo bohatí.“ (Giddens, 2000: str. 23) Publicita, popularita, sláva, to vše je nutné vnímat v souvislosti s vlivy a důsledky globalizace, které pomohly k dnešním významům těchto pojmů. Marshall McLuhan uvádí, že elektrická média dělají z planety tzv. globální vesnici. Tuto „globální vesnici“ tvoří televizní diváci na celém světě a je tak nastolena vzájemná společenská závislost. Jde o „návrat“ ke kmenové identitě, kdy jsou si členové společnosti díky těmto novým technologiím mnohem blíže co do prostoru a času (McLuhan, 2000). Je nutné však zmínit, že toto McLuhanovo mínění je platné 12
spíše v komunikačním slova smyslu než v sociálním. Co se týče sociálních vztahů, jsou členové této společnosti spíše hnáni směrem k osamělosti. Nové technologické možnosti (například mobilní telefony nebo internet) a v dnešní době již poměrně velká rychlost přenosů dat a informací umožňují prakticky každému komunikovat s téměř celým světem bez nutnosti bezprostředních sociálních interakcí. Interakce face to face (tváří v tvář) ustupují a začínají převládat nové formy komunikace, o kterých již dnes hovoříme v globálním měřítku.
2.2. Masová společnost a konzumerismus Hodnotový systém západní společnosti byl v novověku zásadně ovlivněn také racionalismem, materialismem a sekularizací. Postupně tedy došlo k převažování materiálních hodnot nad hodnotami duchovními a v 19. století již vládne abstraktní ekonomická hodnota – peníze a životní styl zaměřený na konzum. Dnešní společnost ztratila potřebu masové průmyslové práce a branné povinnosti. „Místo toho potřebuje angažovat své členy jako konzumenty. Způsob, jímž dnešní společnost utváří své členy, je diktován především povinností hrát roli konzumenta.“ (Bauman, 2000: str. 98) Jak uvádí Hannah Arendtová, v minulosti se „lepší společností“ označovaly vrstvy lidí, které disponovali jak bohatstvím, tak také volným časem, který potom věnovali kultuře. Masovou společností můžeme označit novou situaci, kdy „se z pout fyzicky vyčerpávající práce celá masa populace osvobodila natolik, že má na „kulturu“ dostatek volného času“ (Arendtová, 1994: str. 123). Žijeme dnes tedy v masové nebo chceme-li moderní společnosti, která „kulturu nechce, chce zábavu a zboží zábavním průmyslem nabízené tato společnost opravdu spotřebovává jako všechno konzumní zboží.“ (Arendtová, 1994: str. 129). Konzumní chování vede ke spotřebě statků, které nejsou nezbytně nutné pro fungování lidského organismu, nejedná se tedy o základní biologické potřeby. Spotřební zboží tedy slouží spíše k „ukrácení času“. „Prázdný čas, který je třeba ukrátit, není, přesně řečeno, totéž co volný čas, tj. ten čas, kdy jsme svobodni od všech starostí a činností nezbytných pro životní proces, a volní, svobodní 13
pro svět a jeho kulturu. Prázdný čas je spíše čas zbytkový, svou povahou stále biologický, který zbývá poté, co práce a spánek obdržely své … V moderních podmínkách se tato mezera neustále zvětšuje: zbývá stále více času, který je nutno vyplnit zábavou.“ (Arendtová, 1994: str. 129-130)
Reklama a marketing přitom vyrábí jakési umělé potřeby a představy o tom, jak vlastně vypadá spokojený život při konzumaci spotřebního zboží. Masově ovlivňuje skupiny lidí, které tak vlastně spotřebovávají i to, co ve skutečnosti nepotřebují. Jedná se tedy o průmysl zaměřený na uspokojování uměle vytvořených potřeb. Kde nejčastěji si dnes přečteme nějaké informace o celebritách? Na internetu a v bulvárním tisku. Samozřejmě, že existují různé biografie či společenská zpravodajství, ale o tyto zdroje informací je zájem nesrovnatelně menší. Daleko více jsou v oblibě právě bulvární tisk a internetové blogy, které tak nabízejí jistý druh „ukrácení času.“ Fenomén celebrit představuje lukrativní obchod, který je díky většinovému vkusu prosperující. Téměř jakýkoliv produkt dnes může být spojován s tvářemi celebrit. Parfémy, značkové oblečení, auta nebo dokonce potraviny. Nicméně není to pouze toto zboží samo, které je spotřebováváno. Jak uvádí Gilles Lipovetsky: „Dnešní konzument již nenakupuje jen zboží; ve svrchované míře konzumuje také k oslnivosti dohnanou podívanou na štěstí celebrit“ (Lipovetsky, 2007: str. 343). Masová společnost byla a stále je hojně kritizována. Jednu z mnoha těchto kritik předložil Alexis de Tocqueville, který se věnoval analýze demokratických společností. Uvádí, že v době, kdy jsou si občané stále více rovni a stávají se podobnými navzájem, mají tendenci věřit mase a „veřejné mínění začíná krok za krokem řídit svět“ (Tocqueville, 1992: str. 15). Také viděl nebezpečí v tom, že všechny hlasy v demokracii mají stejnou hodnotu a proto je tedy demokratická masová společnost silně náchylná k podřizování se většinovému vkusu – v umění, politice i sociálním životě. Jak uvádí další kritik Charles Wright Mills: „Přeměna veřejnosti v masu byla jedním z hlavních trendů moderních společností“ (Mills, 1966: str. 359). Masu potom Mills charakterizuje jako krajní typ společnosti, kde: 1. „společenství všech kruhů veřejnosti se stává abstraktním kolektivem, složeným z jednotlivců, kteří své dojmy čerpají z masových sdělovacích prostředků“ 14
2. „běžné sdělovací prostředky jsou zorganizovány tak, že je nesnadné, či dokonce nemožné, aby jednotlivec bezprostředně nebo účinně reagoval“ 3. „realizace veřejného mínění nějakou akcí se děje pod kontrolou úřadů, které organizují a řídí způsob jejího provádění“ 4. „instituce neposkytují mase autonomii, naopak do masy pronikají agenti zmocněných institucí a omezují každou autonomii, která by se mohla vyvinout při vytváření veřejného mínění diskuzí“ (Mills, 1966: str. 361) Předmětem kritiky masové společnosti jsou například komercionalizace, nevkus, kýčovitost a neoriginalita způsobené produkcí zaměřenou především na konzum. O masové kultuře a konzumní společnosti jako nové strategii pro ovládání mas, jejich přínosu a záporech se vedou spory5 mezi autory věnujícími se této oblasti. Nicméně úloha konzumerismu a masové společnosti při utváření podoby dnešních západních společností je nezpochybnitelná.
2.3. Narcismus Mnoho autorů v poslední době používá pojem narcismus k vysvětlení aktuálních společenských jevů. Existuje mnoho psychologických teorií zabývající se definicí narcismu, nicméně, pro účely této práce, představím narcismus spíše jako společensko-kulturní fenomén. Narcismus jako kulturní fenomén se stal velice aktuálním počátkem 60. let 20. století, kdy se o narcistovi jako typu osobnosti začíná uvažovat jako o charakterizujícím typu soudobé západní společnosti. Americký historik a sociální kritik Christopher Lasch ve svém díle Kultura narcismu sleduje různé proměny kultury ve Spojených státech amerických a je přesvědčen, že v této společnosti dominuje právě typ člověka narcistního. Podle Lasche se kultura narcismu jevila jako případné možné řešení těm jedincům, kteří v dnešní 5
Někteří kritikové tvrdí, že masová kultura ničí „klasickou“ kulturu, produkuje kýče, neoriginalitu a řídí se pouze zákonem nabídky a poptávky. Naopak jiní autoři obhajují masovou kulturu s tím, že neničí kvalitu „klasické“ kultury, ale pouze z ni dělá kulturu více dostupnou širokému publiku.
15
moderní společnosti propadají úzkosti a každodenním nárokům života. Všichni jsme vlastně „kulturními narcisty“, protože všichni máme dispozice k úzkosti, která pramení z logiky současné americké společnosti. Narcismus jako jistý psychologický jev je často v různých encyklopediích a odborných publikacích vysvětlován jako vyhrocená sebeláska. Nicméně, podle Lasche, je narcismus jako sociální fenomén spíše opakem silné sebelásky. V dnešní konzumní společnosti se člověk může ztrácet v množství informací, technologií či ve světě byrokracie. Dnešní svět totiž nabízí člověku velké množství materiálních statků a narcistu charakterizuje právě snaha dosáhnout všech těchto statků. Nicméně vzhledem k velkému množství komodit žije narcista neustále ve stavu neklidu z důvodu neuspokojovaných tužeb. (Lasch, 1991) Společnost je navíc ještě výrazně orientovaná na úspěch a vede jedince k nejrůznějším ambicím, které jsou však mnohdy nenaplnitelné. Narcistovo společenské postavení hodně závisí také na úspěchu. Narcista rozděluje společnost na bohaté a slavné na jedné straně a na straně druhé na obyčejné, prosté a chudé lidi. Každý narcista chce potom samozřejmě patřit k té první skupině a má strach patřit k prostým průměrným a obyčejným lidem. Bohaté a slavné osobnosti, tedy celebrity, narcista uctívá, obdivuje je jako své hrdiny. Celebrity udávají veřejný i soukromý život jedinců. Na základě nenaplněných ambicí a neuspokojených tužeb potom s sebou narcista spíše opovrhuje než aby se miloval (str. 72). Lasch tedy posunuje termín narcismu od sebe-lásky po jakousi posedlost sebeposedlost (Bartoš, 2010). Tématu narcismu se věnoval také další americký vědec, sociolog Richard Sennett, který stejně jako Lasch dochází k závěrům, že narcismus je hlavním rysem dnešní kapitalistické společnosti. Sennett se ve svém díle The Fall of Public Man věnuje změnám ve společnosti, konkrétně změnám v městském prostředí od 18. století po současnost. Popisuje především jednu určitou změnu a to přechod z veřejného života do života intimního, soukromého. Pokouší se vysvětlit chaos, který vznikl mezi tímto veřejným a intimním životem lidí, a také se snaží zdůvodnit pokles zapojení občanů do politického života. V minulosti znamenal veřejný život část existence člověka mimo okruh rodiny a blízkých přátel. Kontakty s cizími lidmi byly emočně dostačující, ale zároveň si lidé zachovávali dostatečný odstup, rezervovanost, což bylo vnímáno jako civilizované jednání. Ukazuje, jak dnes v životě chybí tyto interakce na veřejnosti, a že 16
jediným způsobem, jak přežít na veřejnosti a necítit se ohrožený, především na ulicích mezi cizími lidmi, je mlčet a pozorovat. Sennett hovoří o jakémsi zániku či pádu „veřejného člověka.“ Elektronická komunikace byla jednou z příčin zániku myšlenky veřejného života. Nová komunikační média způsobila, že skutečný fyzický kontakt je zbytečný. (Sennett, 1978) Zájem lidí o veřejné věci značně klesl a byl nahrazen spíše zájmem o vlastní potřeby a uspokojení. Nicméně vzhledem k tomu, že konzumní společnost je charakteristická vytvářením či určováním stále nových potřeb, nemůže být člověk nikdy pořádně uspokojen. Což by se dalo považovat za charakteristický jev kulturního narcismu (Bartoš, 2010). V kapitole pojmenované The Star System se Sennett věnuje mimo jiné také veřejným osobám a uvádí, že tento hvězdný systém se dnes vztahuje především na zisky, pro které je nutné maximalizovat vzdálenost mezi slavným a neznámým člověkem. Lidé totiž ztratí jakoukoli touhu po živém vystoupení, jestliže nemají možnost vidět někoho slavného. Narcismu se později věnovali i další autoři, jako například Gilles Lipovetsky a Anthony Giddens. Všichni tito autoři souhlasí s myšlenkou narcismu jako s charakterizující součástí dnešní společnosti. Narcista, který touží být milovaný, slavný, bohatý a uznávaný, konzumuje nepřeberné množství produktů, které mu nabízí dnešní společnost, avšak nikdy vlastně nemůže dosáhnout uspokojení. Narcismus jde ruku v ruce s konzumní společností, ve které nám celebrity udávají vkus a vlastně i přímo pomáhají definovat naše cíle a touhy.
3. VYBRANÉ STUDIE A KULT CELEBRIT Pojďme se nyní podívat, jak s fenoménem celebrit pracují někteří autoři z oblasti sociologie a kulturních a komunikačních studií. Nejdříve bych ráda zmínila práci Ch.W.Millse, ve které jsou celebrity vymezeny jako konkrétní společenská skupina. Podobně jako Mills potom celebrity pojímá i italský sociolog Francesko Alberoni. Jestliže tedy celebrity tvoří typ společenské elity, čím se její členové odlišují 17
od ostatních obyčejných lidí? Bohatstvím a majetkem? Oddělujícím prvkem, jímž se celebrity liší od obyčejných lidí, mohou být hmotné statky, může to být ale také například prestiž nebo popularita. Co je to prestiž a jak se dělí? Znamená zdroj připsání statusu celebrity nebo je spíše získaná až na základě získání pozice celebrity? V díle Understanding celebrity od Graema Turnera potom můžeme nalézt přehledné shrnutí dosavadních taxonomií slávy. Turner se v této studii zabývá produkcí celebrit a jejich širokého vlivu. Tato kniha je velmi dobrým uvedením do problematiky celebrit s odkazem na další autory se stejnou oblastí zájmu. Krátce toto dílo představím v druhé podkapitole, ve které budu věnovat pozornost především klasifikaci dnešních celebrit. Jestliže celebrity tvoří se svým sociálním statusem druh elity, jakým způsobem potom vystupuje tato elita v dnešní konzumní společnosti? V dnešním světě globální komunikace před nás celebrity předstupují prostřednictvím procesu zviditelňování, který popisuje John B. Thompson. Tento proces zviditelňování souvisí s pojetím veřejné a soukromé sféry a ovlivňuje sociální a mocenské vztahy, a proto se mu budu věnovat v třetí podkapitole.
3.1. Celebrity jako elita Americký sociolog Charles Wright Mills patřil, jak již bylo uvedeno v kapitole věnované masové a konzumní společnosti, ke kritikům masové společnosti. Podle Millse se v takovéto společnosti šíří lhostejnost a cynismus. Ostře ve svých dílech kritizoval antihumánní tendence společnosti ve Spojených státech amerických. V případě přeměny společnosti v masu hrozí podle Millse nahrazení demokratické autority autoritativními systémy. Masová společnost je složena z jednotlivců, kteří pasivně přijímají působení sdělovacích prostředků a podléhají manipulaci. Ve svém díle Mocenská elita se Mills věnuje definici mocenských elit, která je podle něj tvořena jedinci, vlastnící moc. „Mocenská elita se skládá z lidí, kterým jejich pozice umožňují
18
vymanit se z obyčejného prostředí obyčejných mužů a žen a rozhodovat o nejzávažnějších otázkách“ (Mills, 1966: str. 22). Elitami ve společnosti se zabývá ve svých dílech také italský sociolog Francesco Alberoni. Umberto Eco se v díle Skeptikové a těšitelé věnuje masové kultuře a uvádí zde mimo jiné i Alberoniho zjištění ohledně elit ve společnosti: „V každém typu společnosti se zhruba opakují jedny a tytéž kategorie osob, platí to hlavně pro skupiny, které mají nějakou moc a jejichž rozhodnutí a chování výrazně ovlivňuje život společenství. Vedle skutečné moci elit náboženských, politických a hospodářských se ve společnosti industriálního typu postupně vytvořila elita bez zodpovědnosti, složená z osob, jejichž institucionální moc je nulová. Tyto osoby se tudíž nemusí ze svého chování zodpovídat před společenstvím a jejich činy jsou přitom témuž společenství předkládány jako modely a ovlivňují chování jeho členů.“ (Eco, 1995: str. 378)
Alberoni, tak předkládá rozdělení společnosti, ve které rozlišuje dva typy sociálně-politických elit. První elitu tvoří lidé vlastnící nějakou politickou, ekonomickou nebo náboženskou sílu a jejich rozhodnutí mají přímí vliv na osud společnosti. Druhým typem je skupina osob, která institucionální moc nemá, nebo jen pouze v omezené míře, ale vyvolává značný stupeň zájmu. Do této elity spadají právě celebrity. Protože tyto významné osobnosti nemají přímí vliv na naše životy, nazývá Alberoni tuto elitu jako „elitu bezmocných.“ (Turner, 2004) Je však nutné dodat, že dnes bychom s Alberonim mohli polemizovat o této „bezmocnosti.“ Moc, kterou mnohé celebrity mají na základě své popularity a publicity, by neměla být podceňována. Celebrity mají bezpochyby vliv na definici a utváření kulturní identity. Mají vliv na naše hodnoty a vkus, a proto není, dle mého názoru, označení celebrit jako „bezmocné“ elity příliš šťastně zvolené. Mills se, ve výše zmiňovaném díle Mocenské elity, věnuje také tématu celebrit. Uplatňování profesionálních celebrit z oblasti zábavy, které se staly hlavním středem pozornosti, spojuje s tím, jak americkou společnost ovládly masové sdělovací prostředky a celostátní hierarchie moci. Tyto profesionální celebrity nahradily dámy ze společnosti a džentlmeny s rodokmenem a bohatstvím a byly obdařeny prestiží a všeobecnou oblibou. Tiskařská čerň nahradila modrou krev, hierarchie popularity nahradila hierarchii původu. (Mills, 1966) Svět celebrit se podle Millse stává „vrcholem systému prestiže i velkoobchodního podnikání“ (Mills, 1966: str. 102). 19
Je zdrojem získání statusu celebrity prestiž dané osoby? Francouzský sociolog Gustave Le Bon považuje prestiž za fascinaci a charakterizuje ji takto: „Prestiž je ve skutečnosti jakási fascinace, kterou náš duch pociťuje před určitým jedincem, dílem nebo ideou. Tato fascinace ochromuje všechny naše kritické schopnosti a naplňuje naši duši úžasem a úctou. … Prestiž je nejmocnější hybnou silou každé vlády a bohové, králové i ženy by nemohli nikdy bez ní vládnout“ (Le Bon, 1997: str. 61)
Le Bon dále rozlišuje 2 typy prestiže: prestiž osobní a prestiž získanou. Osobní prestiží má na mysli něco osobitého. Osobní prestiž může existovat samostatně nebo současně s prestiží získanou, která je často udělována na základě jména, jmění a vážnosti (Le Bon, 1997). Získanou prestiží tedy disponuje například dědička slavného hotelového impéria, kdežto osobní prestiž může získat vítěz talentové pěvecké soutěže na základě svých vlastních pěveckých schopností. Oba druhy prestiže jdou často ruku v ruce a doplňují se navzájem. Dnešní vítěz talentové soutěže získává jmění a z jeho jména mnozí fanoušci šílí. Může se tedy stát majitelem jak osobní tak získané prestiže. V dnešních médiích se však zdroje prestiže rozlišují jen velmi málo a stejná pozornost a vážnost je věnována nositelům jakékoliv prestiže, jestliže je o ně zájem. Prestiž však tyto osoby získávají až na základě svého vystupování v médiích a popularizaci. Vidíme tedy, že prestiž není zdrojem daného statusu celebrity. Celebrity nejsou slavné pro své pozice, které by jim zajišťovaly prestiž. Právě naopak. Díky tomu, že jsou tyto osoby slavné, mohou zaujímat pozice, které jim dodávají prestiž. Ti, kteří potom celebrity sledují, oslavují tyto osoby i jejich životní styl. V dnešní době se musí, podle Millse, i významné veřejné osobnosti prát s celebritami o pozornost a zájem masových sdělovacích prostředků. Kdokoliv by chtěl v dnešní Americe nárokovat prestiž a nechtěl zmizet z veřejného života, musel by vstoupit do světa celebrit. (Mills, 1966) „Kde jsou peníze a moc, tam je také prestiž“ (Mills, 1966: str. 113). Mills uvádí, že „příslušníky elity jsou ti lidé, kteří mají co největší množství dnes všeobecně uznávaných a dosažitelných hodnot, tedy peněz, moci a prestiže…“ (Mills, 1966: str. 29). Stále však zůstává nezodpovězena otázka na základě čeho je osobě připsán status celebrity?
20
Odpověď na tuto otázku mohou nabídnout dosavadní klasifikace celebrit autorů věnujících se tématu celebrit. Tyto taxonomie slávy shrnuje ve svém díle Graeme Turner.
3.2. Třídění celebrit Australský profesor kulturních studií Greame Turner předkládá ve svém díle Understanding celebrity komplexní studii celebrit. V této studii se věnuje debatě o definicích a třídění celebrit, historii produkce celebrit a jejich sociálních funkcích. Rozebírá mnohé známé definice celebrit a uvádí, že ve většině těchto diskuzí je jeden bod opomíjen. A sice, že by se nemělo zapomínat, že celebrity nejsou reprezentovány vždy stejně. Ve spektru hlavních mediálních produktů jsou tyto reprezentace často odlišné. (Turner, 2004) Popisuje globalizaci médií a zábavního průmyslu, zabývá se novými technologiemi, které nám zprostředkovávají informace z oblasti zábavy a také ve svém díle na celebrity pohlíží z hlediska jejich použití jako komodit, které následně veřejnost konzumuje. Diskutuje o průmyslu celebrit a funkcích agentů, manažerů a publicistů. Část práce také věnuje bulvárnímu tisku a magazínům. Uvádí, že strategie těchto bulvárů vůči průmyslu celebrit je zneklidňující. Na jedné straně představují dravce, kteří se ženou za nejžhavějšími a nejnovějšími skandály celebrit a to za každou cenu bez ohledu na tyto osoby. Na straně druhé z nich jejich obchodní síla dělá nejrychlejší cestu k veřejnosti. Bulvární tisk se zabývá průmyslem celebrit a jeho vliv může být dvojí. Buď ohrožuje profesionální přežití celebrit, nebo jim naopak poskytuje jistou exklusivitu v podobě jedinečné osobní neviditelnosti. (Turner, 2004) Turner uvádí, že hlavní prioritou médií jsou nové příběhy. Jednou za čas se potom objeví jakési ´zanícení´ v populární kultuře, kdy konkrétní událost či osoba zcela dominuje médiím a produkuje přílišné zaujetí ze strany globální veřejnosti. Za jeden z těchto, a zároveň nejextrémnějších, případů považuje Turner smrt Britské princezny Diany. (Turner, 2004) Jak již bylo uvedeno výše, Turner ve svém díle shrnuje dosavadní předložené taxonomie slávy. Jednu z prvních klasifikací, jak již bylo zmíněno v podkapitole 1, 21
předkládá Alberoni, kdy definuje dva typy elit ve společnosti: mocenskou elitu a elitu bezmocných. Tato Alberoniho definice má však, stejně jako další, chybu v tom, že má tendenci podceňovat důležitost zájmů těch, kdo celebrity konzumují. Místo toho se tyto definice zaměřují na charakter celebrit samotných. Další kategorie celebrit ustavil James Monaco, který rozlišuje mezi 3 kategoriemi. Hrdina (1) jako osoba, která svým velkolepým činem přitáhne pozornost je na prvním místě (například astronaut). Hvězdou (2) potom Monaco označuje osobu, která dosahuje své důležitosti prostřednictvím svého rozvoje jako veřejné osoby, který je důležitější než samotné profesní zaměření této osoby (například známý filmový herec, jehož vysoká popularita příliš neodpovídá jeho hereckým výkonům). Kvazar (3) je poslední kategorie, kterou Monaco rozlišuje. Jedná se o osobu, která se nestala středem pozornosti díky svému přičinění (schopnostem nebo činům), nýbrž skrze události, které nemůže mít zcela pod kontrolou (například Monica Lewinsky). Turner však diskutuje, zda by tato poslední kategorie, kvazar, měla vůbec patřit mezi kategorie celebrit. Uvádí, že jde spíše o kategorii osob vzniklou jako důsledek dnešního vlivu médií. (Turner, 2004) Další, a podle Turnera nejzajímavější kategorie celebrit předložil Chris Rojek. Tento britský profesor sociologie ve svém díle Celebrity přichází se třemi formami statusu celebrit: připsaný, dosažený a přidělený (ascribed, achieved, attributed). Mezi připsané celebrity patří osobnosti, jimž je tento status připsán na základě pokrevní linie. To se tedy týká například královských rodin. Rojek uvádí, že toto připsání je důvodem toho, proč v minulých společenstvích byl připsán automaticky respekt a úcta těmto celebritám (například králům a královnám). Takovým jedincům je status celebrit předurčený bez ohledu na to, zda jej potom budou chtít zvýšit či jej pozbýt. Naopak dosažený status je připsán osobám, jejichž úspěch pochází z úspěchů ve veřejných soutěžích. Ve veřejné sféře jsou tito jedinci uznáni jako celebrity s určitým nadáním či schopnostmi. Přidělený status potom jedinec získá prostřednictvím sdělovacích prostředků jako například určitá televizní osobnost. Celebritou se tak může stát i někdo, kdo nedosáhne velkých úspěchů, což dnes v médiích není výjimkou. Rojek zavádí také pojem „celetoid“ k označení koncentrované formy celebrit s přiděleným 22
statusem, které jsou mediálně vytvořené. (Rojek, 2001) Jedná se o osoby, které se objeví v médiích a na velmi krátkou dobu je jim věnována určitá pozornost. Nicméně stejně rychle jako se objevily, tak rychle nebo i rychleji zmizí. Příkladem může být účastník nějaké soutěže nebo osoby, které přicházejí s něčím kuriózním. Je nutné tento typ osobností odlišit od ostatních vzhledem k jejich opravdu krátkému působení jako celebrity. Ne všechny funkce, které běžně charakterizují celebrity, lze připisovat také celebritám typu „celetoids“. Samozřejmě některé z těchto osob se mohou snažit udržet si mediální pozornost, publicitu a zviditelnění a stát se tak celebritou se statusem přiděleným. Zdrojem připsání statusu celebrity, podle použití klasifikace Chrise Rojka, jsou: pokrevní linie, nadání, schopnosti nebo jen publicita.
3.3. Zviditelňování a moc Britský profesor a sociolog John B. Thompson patří mezi přední současné teoretiky moderní a pozdně moderní společnosti. Ve svých pracích se zabývá dopadem komunikačních procesů na mocenské vztahy v těchto typech společností a na samotné jednotlivce. Také se věnuje roli masových médií a v jedné ze svých prací diskutuje také například o skandálech. V knize Média a modernita se Thompson věnuje výkladu médií a jejich úlohy, kterou mají při vývoji společnosti od zavedení knihtisku přes rozmach masových médií až po globalizaci komunikace. Ve čtvrté kapitole této knihy pojmenované Transformace zviditelňování se Thompson zabývá změnou v povaze veřejné sféry, jejíž součástí je také změna zviditelňování a publicity. Věnuje se zde rozlišení na veřejné a soukromé. Jakou podobu měl veřejný život před masovými médii? Před stovkami let neměli všichni lidé možnost spatřit své politické vůdce či panovníky. Dnes naopak máme pocit, že jsou nám tito lidé blízko, máme k nim jakési důvěrné vztahy. Lidé, kteří se objeví na televizní obrazovce považujeme za součásti veřejné sféry. Jaké je tedy dnešní pojetí veřejné a soukromé sféry v západních společnostech? (Thompson, 2004) 23
„V soukromé sféře se vyskytují ekonomické organizace v soukromém vlastnictví, operující v prostředí tržního hospodářství a zaměřené alespoň do jisté míry na vytváření zisku. Spolu s nimi spadá do soukromé sféry řada mezilidských a rodinných vztahů…… Veřejnou sféru představuje celá škála státních a kvazistátních institucí od zákonodárných a soudních institucí po policii, armádu a tajné služby, od veřejných služeb po nejrůznější úřady sociální podpory. Patří sem i sátem vlastněné hospodářské organizace,……“ (Thompson, 2004: str.101)
Toto je jedna možnost definování dnešní soukromé a veřejné sféry. Druhá možnost výkladu, tak jak ji předkládá Thompson, je dle mého názoru výstižnější a dnes široce přijímaná. „V tomto pojetí znamená „veřejný“ totéž co „otevřený“ čili „dostupný veřejnosti …… V tomto smyslu vyjadřuje dichotomie veřejné-soukromé protiklad mezi publicitou
a
soukromím,
otevřeností
a
utajováním,
zviditelňováním
a
zneviditelňováním.“ (Thompson, 2004: str.102) Komunikační prostředky potom výrazně ovlivnily publicitu a zviditelnění. Objevily se nové formy zveřejňování způsobené dostupností, kdy média přinesla možnost daného zveřejnění bez nutnosti fyzického sdílení společného prostoru. V dnešní společnosti hlavní úlohu hraje takzvaná „zprostředkovaná publicita,“ která probíhá pomocí nejrůznějších nových komunikačních prostředků a je přenášena k velkému množství lidí. Z hlediska mocenský vztahů komunikační média nastolila stav, kdy „nabízí velkému množství lidí příležitost, aby sbírali informace o poměrně malé skupině – a současně umožňuje významné osobnosti vystupovat před mnoha lidmi. Díky médiím platí, že ti, kdo jsou u moci, a nikoliv ti, na nichž je moc vykonávána, jsou trvale ve stavu určitého zviditelnění“ (Thompson, 2004: str.110). Tak jsou tedy v dnešních podmínkách političtí vůdcové nuceni přijmout a řídit se nevyhnutelným pravidlem zviditelnění (Thompson, 2004). Zkrátka každý, kdo dnes „něco znamená“ je pozorován mnoha lidmi s nejrůznějšími očekáváními a je nutné, aby se tyto pozorované osoby s daným zviditelněním nějakým způsobem vyrovnaly. Způsobů je mnoho, avšak v případě ignorování či prehlížení této skutečnosti může slavné osobě hrozit tzv. „společenská sebevražda.“ Tedy diskreditace před širokou veřejností. Jak uvádí Thompson, nové komunikační prostředky vytvořily také jistá rizika (Thompson, 2004). Proces zviditelňování nemohou významné osoby zcela ovládat a proto je nutné, aby se měly stále na pozoru. Cokoliv se totiž může obrátit proti těmto osobám nebo-li elitě. Thompson sám rozlišuje čtyři typy zdrojů potíží, které však nejsou 24
vyčerpávajícím výčtem všech možných situací (existuje mnoho dalších jevů, které mohou dané potíže způsobit): 1) uřeknutí a výbuch: „Představují selhání jedince, kterému se prostě nepodařilo udržet své chování plně pod kontrolou, takže vlastně signalizují, že se jedná o člověka, který nezvládá situaci, v níž se ocitl a nemá pod kontrolou to, co cítí, dělá a říká“ (Thompson, 2004: str.116). Nejedná se o žádný nový jev, ačkoli v minulosti rozhodně neměly tato uřeknutí a výbuchy takové důsledky a dopady jako dnes, kdy se pomocí komunikačních technologií mohou zprostředkovávat miliónům lidí na nejrůznějších koutech světa (Thompson, 2004). 2) chování, které vyvolá zpětnou reakci „V případě takového jednání může mít jednající osoba svoje počínání zcela pod kontrolou. Potíže nepramení z její neschopnosti nebo ztráty sebeovládání, ale spíš z toho, že špatně odhadla, jak bude její jednání přijato a pochopeno lidmi, kteří je sledují a poslouchají“ (Thompson, 2004: str.117) Takové jednání se ve výsledku může obrátit proti dané osobě. 3) únik informací Jedná se o situaci, kdy se osoba, která je do věci zasvěcená, rozhodne poskytnout veřejnosti informace, které měli zůstat utajeny. Většinou se jedná o informace spadající do soukromé sféry. Spolu se skandály tvoří únik informací prostředek k možné kompromitaci či zpochybnění image dané osoby. (Thompson, 2004) 4) skandál Skandál tvoří situaci, která má dalekosáhlejší dosah než únik informací. „Výraz „skandál“ je zcela běžný a obecně používaný pojem, který je možné vystopovat až do sklonku šestnáctého století. Původně se užití tohoto slova často spojovalo s náboženským prostředím (šlo o chování, jež se příčilo víře), postupně ale nabíralo stále obecnější konotace a začalo se užívat pro vyjádření pocitu rozhořčení či mravního 25
pohoršení“ (Thompson, 2004: str.118). Dnes jsou skandály všudypřítomné. Dalo by se říci, že skandály jsou nedílnou součástí, jakýmsi trvalým rizikem, společenského života. Právě na skandálech je také možné pozorovat posunutí hranic mezi veřejným a soukromým životem (Thompson, 2004). Veřejné protesty, vzniklé na základě odhalení či zviditelnění něčeho, co mělo zůstat ukryto, vytvářejí skandály. V podstatě se jedná o nejrůznější druhy chování, činnosti či postoje, které jsou v rozporu s platnými a všeobecně uznávanými normami a hodnotami v dané společnosti. Thompson zde, dle mého názoru, výstižně popisuje dnešní situaci, kdy jsou k nám prostřednictvím nejrůznějších moderních technologií přenášeny napříč celým světem kuriozní a diskreditující záznamy celebrit. Je ovšem otázkou, zda jsou tyto situace výsledkem nechtěného úniku a zviditelnění či záměrnou strategií pro získání ještě větší popularity. Je jasné, že celebrita nemůže mít všechna výše zmiňovaná rizika pod svou kontrolou, nicméně se může snažit alespoň částečně ovládat své vlastní zviditelňování. Toto zviditelňování má však své plusy i mínusy. „Na jedné straně může nárust mediovaného zviditelňování znesnadňovat těm, kteří jsou u moci, aby jednali tajně, ve skrytu, za zavřenými dveřmi. Za jistých institucionálních podmínek může tedy široká možnost mediovaného zviditelňování vést k tomu, že výkon politické moci je průhlednější a voliči mohou lépe kontrolovat jeho průběh. Na druhou stranu ale nekontrolovatelná povaha zprostředkovaného zviditelňování také vnáší do politické sféry nový druh křehkosti. Vlády otřásané skandály, političtí představitelé snážící se snížit škody způsobené nejrůznějšími úniky a odhaleními – to nejsou podmínky, za nichž by se mohlo projevit rozhodné politické vedení. Právě naopak, tyto podmínky mohou vést k oslabeným vládám a k ochromování politického dění a mohou také mezi lidmi přiživovat cynismus a podezřívavost vůči politikům a ustaveným politickým institucím.“ (Thompson, 2004, str.121)
Ať už jsou to politici či jiné významné osoby, je nutné proces zviditelňování vztáhnout také k širším souvislostem, které byly naznačeny v kapitole první, zejména ke globalizaci. Thompson zde mluví o globálním dohledu, který se týká zejména výkonu politické moci, ale dle mého názoru je možné jej vztáhnout k celebritám ve všech jejich významech. „Možnost globálního dohledu znamená, že politické činy s sebou nesou nepředstavitelně velké riziko a mohou vystavit příslušný režim mezinárodnímu odsudku a ekonomické i politické izolaci,… Politici se teď musí pohybovat v aréně, jež je v globálním měřítku na očích, ale také to, že příjemci mohou pozorovat vzdálené osoby a sledovat vzdálené události způsobem, který dříve jednoduše nebyl možný“ (Thompson, 2004: str.121-122). 26
4. FENOMÉN CELEBRIT DNES V předchozí kapitole byly celebrity definovány a klasifikovány několika způsoby tak, jak je předkládají někteří autoři zabývající se fenoménem celebrit. Také bylo vysvětleno, za pomoci Thompsonovi práce, dnešní pojetí veřejné a soukromé sféry a byl popsán proces zviditelnění. Ke studiu kultu celebrit však nepatří pouze pojednání o samotných celebritách, ale také o konzumentech, jejich hodnotách a zájmech. Je nutné tedy sledovat také důvody a kořeny zájmů členů společnosti o celebrity. Stojíme dnes před řadou problémů a otázek, které, budeme-li jim věnovat pozornost, nám mohou pomoci právě při studiu zájmů konzumentů a zdrojů jejich fascinace celebritami. Zdrojem rostoucího zájmu lidí o celebrity by mohlo být mimo jiné i dnešní pojetí volného času. S tím, jak fenomén globalizace nastolil nové pojetí času a prostoru, je nutné se věnovat blíže dnešní struktuře času v moderních společnostech. Jiným zdrojem fascinace celebritami může být fenomén ideálu krásy. Respektive mínění, že celebrity zastupují reprezentativně daný ideál krásy, který měnil svou podobu v historii a také napříč různými společnostmi. V Americe a Evropě je na tento ideál kladen velký důraz. Naopak jako případný protiklad se jeví dnešní reality show. Pořady, které se zdánlivě snaží o zobrazení obyčejného. Snaží se tedy zachytit každodennost, která je nám velmi blízká. Velkou úlohu zde však hrají média, stejně jako v případě ideálu krásy, a proto je otázkou, zda opravdu zachycují obyčejnou realitu?
4.1. Virus času vs. volný čas Peter Borscheid ve své knize Virus času analyzuje proces zrychlování ve společnosti od 15. století až po dnešní společnost vyznačující se hlavně rychlým tempem a hektičností. Věnuje se zde procesu zrychlování s jeho pozitivními i negativními stránkami. Ukazuje, jak jsou dnes naše každodenní životy ovlivněny tímto zrychlením, a jak se v tomto smyslu změnily naše životní postoje a hodnoty. Náš volný 27
čas se stále prodlužuje a dnešní doba se vyznačuje tzv. „high-speed“ kulturou. Konzumní život nabízí nepřeberné množství způsobů a druhů aktivit, že se člověk snaží stihnout toho co nejvíce. To je samozřejmě doprovázeno vykonáváním více různých činností v jednom okamžiku (například telefonování v autě nebo čtení novin při jídle). Borscheid uvádí, že „časový faktor hraje v moderní společnosti významnou roli také proto, že mnoho běžných předmětů dnes vlivem nevyzpytatelných módních trendů rychleji stárne.“… „Zákazníkův vkus se rychle mění…“ (Borscheid, 2007: str. 381). Dané zrychlování času a rychlé změny vkusu jsou také nejspíše důvodem, proč jsou produkovány stále nové a nové celebrity typu „celetoids.“ Zrychlování je v naší společnosti příznačné, ale na druhou stranu je nutné si také uvědomit paradox v podobě množství stráveného času například sledováním televize. Oproti tomu, že se na jedné straně honíme za každou nanosekundou, se na straně druhé dokážeme posadit před televizi a přes několik hodin strávit čas sledováním sportovních utkání na televizních obrazovkách. Televizní sledovanost, návštěvnost webových stránek nebo kin, to vše jsou známky a příklady toho, jak většina lidí tráví svůj volný čas. Volný čas je obecně definován jako „čas, v němž člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků plynoucích se společenské dělby práce nebo z nutnosti zachování svého biofyziologického či rodinného systému“ (Velký sociologický slovník, str. 156). Většina lidí v dnešních západních společnostech disponuje poměrně velkým objemem volného času, který pak často tráví konzumací nejrůznějších produktů průmyslu zábavy a s tím také spojeného fenoménu celebrit. Na tomto místě bych ráda zmínila oblast sportu. Kult celebrit jistě souvisí i s mnoha jinými oblastmi jako například televize, film, hudba, umění a jiné, nicméně oblast sportu jsem si vybrala jako příklad dnešní fascinace a masového rozšíření. Sport se stal masově přitažlivým a dnes již nikoho příliš nepřekvapí počty strávených hodin sledováním televizních přenosů sportovních klání například během Olympijských her. „Rozšiřující se časový prostor věnovaný sportu však v této rovině není využíván jeho aktivním provozováním, nýbrž pasivním konzumováním“ (Sekot, 2006: str. 222). Sport se dnes stal poměrně silnou ekonomickou institucí, která ovlivňuje také náš životní styl, a proto se této oblasti věnují i autoři z oblasti sociologie sportu. Aleš Sekot, jako jeden 28
z autorů věnující se této oblasti uvádí: „Někdy se zdá, že pasivní, konzumní, divácky závislá moderní společnost se vzdor široké nabídce informací a zábavy stále více nudí. V tomto smyslu můžeme považovat právě nudu za zdroj touhy po nevšednosti, dramatičnosti a riskantnosti sportovního zážitku“ (Sekot, 2006: str. 219) Zde mě napadá otázka, zda ze stejného důvodu lidé nehledají nevšednost také v samotné konzumaci celebrit například v bulvárních tiscích? Sport je samozřejmě, jako převážná většina dalších oblastí dnešních společností, spojen s komercionalizací a v souvislosti s ní také s medializací. Komercializace sportu je nepochybně spojena se začátkem medializace sportu v 70. letech 19. století (Sekot, 2006). První sportovní zpravodajství, přímé přenosy sportovních událostí, rozhlasová zpravodajství. To vše nepochybně přispělo k rozšíření publika a komerčních zájmů v oblasti sportu. Ekonomicky výhodná produkce sportovní zábavy potom s sebou přináší také produkci sportovních celebrit, sportovních hrdinů, kteří jsou využíváni ke zvyšování prestiže konkrétních odvětví sportu a také pomocí reklamy spojováni s konkrétními produkty (Sekot, 2006). Nejrůznější výrobci sportovních potřeb a světových značek dnes využívají tváře těchto idolů, aby zvýšily své zisky. Kromě tohoto využívání známých tváří můžeme vidět i jinou funkci sportovních celebrit. Pro mnohé členy společnosti tvoří dnes tyto celebrity typ hrdinů s nadlidskými schopnostmi, se kterými sdílejí nejen jejich zklamání, prohry, ale i vítězství. Nejsou to jen extrémní sporty, které lidi fascinují. Neustálé posunování hranic lidských výkonů a neustálé dosahování nových rekordů a překonávání těch starých v nás vyvolává fascinaci, ať jde o jakýkoliv druh sportu. Ať už jde o oblast sportu nebo jiné oblasti (zmiňovala jsem například film, televizi, hudbu a další), napadá mne otázka, zda produkce celebrit těmto oblastem spíše neškodí? Na jednu stranu získají tyto oblasti na popularitě a přitažlivosti pro široké publikum. Na straně druhé jsou prostoupeny právě touto komercionalizací a prostor pro opravdové výkony se zužuje. Spíše než o samotnou hru, se potom společnost začíná zajímat o hráče a jejich skandály, soukromé životy a příjmy. Celebrity tak mohou stát prostředkem výplně našeho volného času.
29
4.3. Ideál krásy Jak dnes vypadá téměř naprostá většina celebrit? Jejich postava odpovídá velikosti 34-38. Ideál krásy je součástí kulturní identity a v západních zemích je na něj kladen poměrně velký důraz. Od Věstonické venuše, přes Nefertiti až po dnešní na kost vyhublé modelky. Ideál krásy procházel nejrůznějšími změnami jak skrze historii, tak skrze různá společenství. Můžeme jasně vidět, jak většina dnešních celebrit (především modelky, filmové herečky, zpěvačky) představuje ideál krásy vládnoucí v Evropě a Americe. Fitness životní styl, propagovaná nízkokalorická strava a diety, neustálé předvádění ideálních ženských tvarů v různých časopisech, to vše ovlivňuje naše chování a také sebe-pojetí. Otázkou ale je, jak silný může být tento vliv? Na jedné straně je alarmující počet dívek a žen snažících se dosáhnout tohoto ideálu krásy a co nejvíce se tak podobat mediálním hvězdám zosobňujícím právě tento ideál. Často i na úkor vlastního zdraví (důkazem jsou četné případy výskytu anorexie, bulimie a dalších onemocnění týkajících se poruchu příjmy potravy6). Na straně druhé jsme ale naopak svědky rostoucí obezity. Lze tento trend naopak považovat za lhostejnost vůči propagovaným ideálům? Jistě se shodneme, že reklama a nadpoloviční většina časopisů propaguje ženský ideál krásy v podobě štíhlého, krásného, pohledného těla, jehož příkladem je potom velký zástup modelek. Vzhled hraje v americké a evropské společnosti vetší roli než by se mohlo na první pohled zdát. Dělení na pohledné osoby a „méně pohledné“ je patrné. Ten, kdo touží po úspěchu, musí mít vedle potřebných schopností také perfektní vzhled. Důkazem může být také rostoucí zájem lidí o estetické zákroky a plastické operace. Známé sousloví „pro krásu se musí trpět,“ je dnes praktikováno doslova do puntíku. Celebritami propagovaný a medializovaný vkus je lidmi přijímán jako vzor a propagované kosmetické produkty prosperují. Touha po kráse je patrná také ze zájmu lidí o takzvané „přeměny,“ kdy je některý divák nebo čtenář vybrán, a za pomocí týmu módních stylistů, kosmetiček a kadeřníků je změněn jeho vzhled. Tento vzhled se samozřejmě co nejvíce snaží přiblížit tyto osoby k aktuálnímu udávanému 6
Samozřejmě na vzniku těchto zdravotních potíží se podílejí i individuální faktory, například rodinné problémy.
30
vkusu a ideálu. Touhou po kráse netrpí jen ženy, ale i muži. Příkladem takového ukázkového pořadu v České republice je například aktuálně vysílaný pořad na televizní stanici Prima Vypadáš skvěle. Celebrity mají vliv na naše vlastní sebepojetí. Neustálá snaha po dosažení ideálu krásy může způsobit propadnutí pocitu z vlastní nepohlednosti či ošklivosti. V médiích se již rozšířila propagace správných stravovacích návyků, které však považuji spíše za součást vštěpovaného ideálu krásy, než snahu o oslabení jeho vlivu. Dnešním ideálem je úspěšný pohledný člověk běhající denně v parku a zdravě se stravující. Rostoucí případy obezity potom mohou souviset s určitou frustrací či pocitem vlastní ošklivosti. Celebrity, propagované příklady ideálu krásy, výrazně ovlivňují také náš životní styl.
4.2. Zobrazování obyčejného a reality show Televizní moderátoři, filmoví herci, extravagantní zpěváci, sportovní hrdinové. Mít přehled o všech nových celebritách vyžaduje neustálé sledování aktuálního dění. Včera obyčejní lidé, dnes slavné osobnosti, kterým jsou věnovány celé stránky magazínů, novin nebo jsou na jejich počest zakládány internetové fankluby. Dnešní produkce celebrit je opravdu velká a je samozřejmě, jak již bylo výše několikrát zmíněno, neodmyslitelně spjata s komercializací a medializací. Dnešní celebrity se vyznačují hlavně popularitou fanoušků, která je samozřejmě doprovázena mediální přítomností. Popularitu je nutné zvyšovat a udržovat pomocí dostupných komunikačních prostředků. Ve chvíli, kdy je přítomnost osobností v médiích velmi krátká a nepodaří se jim udržet popularitu diváků či fanoušků, můžeme je označit pojmem celetoids, který zavedl Rojek (viz podkapitola 3.2.). Celetoids tedy osoby, které se staly celebritami přes noc díky krátkému proniknutí do médií, nejsou dnes ničím výjimečným. Zdá se, že dnes není velkým problémem samotné proniknutí do médií a získání popularity, ale spíše její udržení. K tomuto účelu potom slouží nejrůznější agenti a poradci celebrit, kteří se starají o popularitu svých svěřenců a snaží se ji prodat. Jejich úkolem je dostat celebrity na stránky časopisů a před objektivy kamer. 31
Aktuálním tématem z oblasti televize, která dnes produkuje poměrně velké množství těchto „celetoids“, jsou reality show. Když si dnes zapneme televizi, máme možnost sledovat velké množství seriálových pořadů, mezi které patří také různé společenské rubriky a magazíny. V těchto pořadech se většinou dozvíme, co právě dělají slavné hvězdy a jaké mají problémy. Kromě filmových, sportovních či politických celebrit, jsou zde někdy také zmiňovány postavy, které vešly do našeho povědomí po odvysílání nějaké reality show. Reality show je typ televizního pořadu, který se zaměřuje na zobrazení každodenního „obyčejného“ života. Snaží se zachytit běžnou realitu každodenního života tím, že do svého pořadu či programu obsadí především neznámé a obyčejné osoby, které v žádných médiích zatím nevystupovali. Po skončení těchto pořadů však jejich účastníci vychází na ulici již jako celebrity a je jim aktuálně věnována pozornost médií. Většina z nich upadne po čase v zapomnění a není jim dále věnován prostor ve společenských rubrikách. Někteří se naopak dále vyskytují v médiích, uchytí se například v televizi, rádiu či divadle. V tomto smyslu je možné vidět jeden z cílů reality show, a sice produkce nových celebrit. Tedy přechod od lidí běžně se neobjevujících se v médiích k lidem, kteří se zde objevují, k celebritám. Předpokladem úspěchu těchto reality show je skutečnost, že televize běžně nevysílá či neodráží náš reálný život. Ve chvíli, kdy jsou do hry zataženi lidé se stejnými či velmi podobnými životními osudy, stávají se tyto televizní obrazy pro diváky reálnější, přitažlivější a přinášejí tak zábavnímu průmyslu větší zisky. Média díky tomu mají zájem o předvádění reality blízké našemu každodennímu životu. Samozřejmě tyto pořady doprovází silná medializace a v některých případech (například pořady Vyvovelní nebo Big Brother) je nám umožněno sledovat dění v takové reality show prakticky 24 hodin denně až do skončení celého pořadu. Sledování těchto pořadů opět může tvořit náplň našeho volného času. Určitě by bylo zajímavé studovat, jak silný vliv na nás tyto reality show mohou mít. Otázkou také je, zda bychom dnes neměli více rozlišovat „celetoids“ a osoby s dosaženým statusem celebrity? Jaké funkce mohou mít „celetoids“ kromě toho, že plní stránky společenských rubrik?
32
5. SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ FUNKCE CELEBRIT Jaké společenské funkce plní celebrity? Jednou ze sociálních funkcí celebrit je vytváření „para-sociálních“ interakcí, jak uvádí Turner. Takto jsou označovány interakce, které jsou vytvářeny spíše zprostředkovaně skrze média než přímou interakcí tváří v tvář. Tyto interakce jsou kompenzací rozsáhlých změn v sociálním systému dnešního společenství, ve kterém žijeme. Příkladem para-sociálních vztahů jsou například naše reakce na často nečekaná nebo dramatická úmrtí slavných a významných celebrit (jako například Elvis Presley, John Lenon nebo nedávno zasnulý Michael Jackson.) Jde o situace, kdy velké množství lidí po celém světě prožívá „skutečné“ emocionální spojení s osobami, které často znají pouze skrze jejich vystupování a prezentaci v médiích. (Turner, 2004) Jako další role celebrit je vnímáno tvoření prostoru a prostředku pro hledání a utváření kulturní identity. Například velmi odvážné či extravagantní vystoupení nějaké slavné osobnosti vyvolá v širokém publiku různé reakce (nadšení, pohoršení, a jiné), čímž jsou následně diskutovány uznávané hodnoty a znaky v dané společnosti. Ty se podílejí na tvorbě naší kulturní identity. Některé diskuze se věnují celebritám jako zdrojům pomluvy, což je chápáno samo o sobě jako důležitý společenský proces myšlení, pomocí něhož jsou vztahy, identita a sociální a kulturní normy diskutovány, sdíleny nebo upravovány. Jiný pohled na tuto funkci celebrit jako prostoru pro utváření kulturní identity diskutuje celebrity jako prostředek pro vypracování samotné definice jedince. Turner zmiňuje ve svém díle pojetí hvězd podle Richarda Dyera, který přišel s názorem, že hvězda pracuje jako „symbol.“ Jako sémiotický systém s kulturním významem určený pro to, aby jej divák četl a interpretoval. Dyer uvádí, že čteme hvězdy jako texty a tyto texty jsou logicky konstruované a naplněné ideologií. Můžeme mít mnoho významů těchto textů, nicméně ne všechny jsou žádoucí a proto jsou maskovány. Dyer viděl celebrity jako prostor mocenských vztahů a zajímal se o to, jak společnost používá celebrity jako prostředku úvah o jednotlivci. (Turner, 2004) Kromě tohoto prostoru pro tvorbu kulturní identity, vidím funkci celebrit, také jako prostředek pro možné posilování národní identity. Celosvětové úspěchy českých celebrit v nás
33
vyvolávají hrdost a posilují národní identitu, ať už jde o hokejisty, režiséry nebo zpěváky. Celebrity ale také vykonávají integrační funkce, jak uvádí Rojek. Tyto funkce zkoumá ve srovnání s funkcemi náboženství. Celebrity podle něj tvoří v dnešní sekularizované společnosti hlavní oporu sounáležitosti a uznání. S tím jak západní společnosti zaznamenaly pokles významu náboženství, představují celebrity jakousi náhradu a poskytují nová pravidla smýšlení a solidarity. Kultura celebrit je dnes významná pro dosažení sociální integrace. (Rojek, 2001) Můžeme téměř bez nadsázky říci, že sláva je naším náboženstvím. Je jasné, že celebrity dnes zastávají také komerční účely. Jako prostředky průmyslu zábavy využívají různých reklamních a mediálních prostředků pro podporu prodeje určitých produktů, které nás na každém kroku obklopují a mohou tak vytvářet v konzumentech umělé potřeby a touhy. Naopak ale také celebrity mohou ovlivňovat naše postoje a názory bez zjevné snahy osobního zisku. Významné osobnosti nebo globální celebrity mají možnost a prostředky vyjadřovat se nejen k aktuálním závažným společenským tématům a tím se snažit oslovit diváky se svým „poselstvím.“ Mohou tak kritizovat i obhajovat dnešní společnost nebo se například vyjadřovat k důležitým vládním rozhodnutím. Na základě výše naznačených funkcí, je jasné, že kult celebrit je dnes významným fenoménem, který nám může pomoci při interpretaci a vysvětlení naší společnosti a kultury. Celebrity nám také mohou pomoci při snaze vysvětlit rozdělení a fungování moci v médiích, kde je využíváno hlavně publicity a propagace.
34
6. ZÁVĚR Svou bakalářskou práci jsem pojala jako úvod do problematiky fenoménu celebrit a snažila se tak ukázat, že toto téma je dnes aktuální a je potřeba mu věnovat pozornost. Celebritám se zde věnuji v kontextu moderních západních společností, kde je, dle mého názoru, kult celebrit nejvíc patrný. V úvodu své práce jsem použila Boorstinovu definici celebrit coby osob známých pro svou slávu, nadání nebo popularitu. Dále jsem uvažovala o proměnách významu pojmu celebrita v historii. V souvislosti s náboženstvím a jeho mytologií byl status celebrity v minulosti často přiznán osobám vyznačujícím se nadlidskou silou či s vlastnostmi obecně spojovanými s Bohy. Tyto osoby byly uctívány a respektovány. Vlivem sekularizace a racionalizace se však význam pojmu celebrita během času pozměňoval a následným vlivem globalizačních procesů a přechodu ke konzumní společnosti jsme se dostali k pojmu celebrita, tak jak jej známe dnes. Již zmiňovaný Boorstin považuje za přelom změny významu pojmu celebrita Grafickou revoluci. Tím má na mysli dobu, kdy dochází k nárůstu množství vizuálních materiálů dostupných pro veřejnost. Před touto revolucí byly celebrity stále ještě vnímány spíše jako hrdinové a jejich „velikost“ byla spatřována v Boží vůli. Po vzniku vizuálních materiálů (jako například fotografie) jsme však svým vlastním přičiněním začali produkovat slávu a popularitu určitých osob. Již nejde ani tak o hrdinské činy a schopnosti, ale o Velká Jména a tiskové agenty (Boorstin, 1963). K rozšíření takovéto produkce popularity a celebrit výrazně přispěly také jevy jako je globalizace, konzumní a masová společnost a narcismus coby převládájící kulturní typ osobnosti v naší západní společnosti. Všechny tyto jevy společně dopřály kultu celebrit usazení v naší moderní společnosti a dopustily, aby se právě tento kult stal nedílnou součástí naší masové kultury. Celebrity bychom dnes mohli označit jako mocenskou elitu, kterou Mills charakterizuje jako skupinu složenou z lidí, „kterým jejich pozice umožňují vymanit se z obyčejného prostředí obyčejných mužů a žen a rozhodovat o nejzávažnějších otázkách“ (Mills, 1966: str. 22). Ne všechny celebrity však mají možnost rozhodovat o závažných otázkách. Celebrity není možné „házet do jednoho koše.“ Je třeba je rozdělit 35
podle toho, co je zdrojem jejich statusu celebrit. Chris Rojek rozlišuje tři typy statusu celebrit: připsaný, dosažený a přidělený. Mezi celebrity s připsaným statusem, na základě pokrevní linie, patří příslušníci královských rodin nebo například i dědicové proslulých hotelových impérií. Dosažený status celebrity skrze vítězství ve veřejné soutěži vlastní například vrcholoví sportovci, oscarové filmové hvězdy a další „hvězdy“ vyznačující se svým vyjímečným nadáním a schopnostmi. Poměrně početnou skupinu celebrit tvoří pak osoby s přiděleným statusem a takzvané „celetoids.“ Osoby se stávají celebritami díky krátkému zájmu informačních médií, jsou tedy mediálně vytvořené bez ohledu na své schopnosti. Celebrity jsou dnes běžnou součástí veřejného života. Rozdělení a pojetí veřejné a soukromé sféry se věnuje sociální vědec Thompson, který také předkládá svůj popis procesu zviditelnění se. Prostřednictvím zviditelnění mají významné osobnosti možnost vystupovat před velkým počtem lidí. Na druhou stranu jsou ale zároveň celebrity trvale pozorovány širokým publikem. Nemohou jednat „za zavřenými dveřmi,“ neboť jsou neustále sledovány. Proces zviditelnění je samozřejmě spojen se vznikem a rozšířením nových komunikačních a informačních technologií, které tento proces posilují. Fenomén celebrit je aktuálním tématem a dotýká se našich každodenních životů. Příkladem je jejich vliv na to, jak trávíme svůj volný čas nebo to, jak v západní společnosti upevňují svým vlivem panující ideál krásy. V této práci jsem se pokusila nastínit některé aktuální otázky spojené s kultem celebrit. Celebrity vytvářejí, podle profesora kulturních studií Turnera, „para-sociální“ interakce zprostředkované pomocí médií. Příkladem takové interakce je například pocit obrovského smutku při úmrtí významné osobnosti. Tento smutek nad ztrátou oblíbené celebrity je pro lidi srovnatelný se smutkem, který cítí, zemře-li kupříkladu jejich velmi blízký rodinný příslušník. Celebrity jsou také prostředkem pro utváření naší kulturní a národní identity. Nejrůznější projevy a znaky (jako například módní výstřelky, nová mluva a další) celebrit mohou být přijímány za naše vlastní nebo mohou být naopak odmítnuty. Vždy jsou ale prostředkem diskuze a proto se podílejí na tvorbě naší vlastní identity. Další funkci celebrit můžeme vidět, jak popisuje Rojek, v tvorbě integračních
36
vztahů. Integrační funkce v minulosti plnilo/zastupovalo náboženství, nicméně dnes je naším náboženstvím sláva, která podporuje sociální integraci a solidaritu. Všechny tyto příklady sociálních a kulturních funkcí celebrit nám ukazují, jak je fenomén celebrit důležitý a jako takový je jistě aktuálním tématem pro studie sociálních vědců.
37
Použitá literatura: Arendtová Hannah: Krize kultury. Čtyři cvičení v politickém myšlení. – Praha: Mladá fronta, 1994. Bauman Zygmund: Globalizace. Důsledky pro člověka. – Praha: Mladá fronta, 2000. Bartoš František: Škála měřící intenzitu neklinického narcismu: konstrukce a zjištění in Sociologický časopis. – Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2010, ročník 46, číslo 1. Boorstin Daniel J.: The Image, or What Happened to the American Dream. Harmondsworth: Penguin Books, 1963. Borscheid Peter: Virus Času. – Praha: Mladá fronta, 2007. De Tocqueville Alexis: Demokracie v Americe II. – Praha: Lidové noviny, 1992. Ehl Martin: Globalizace pro a proti. – Praha: Academia, 2001. Giddens Anthony: Unikající svět. – Praha: Slon, 2000. Lasch Christopher: The culture of narcissism. – New York, London: W.W.Norton & Copany, 1991. Le Bon Gustave: Psychologie davu. – Praha: Kra, 1997. Lipovetsky Gilles: Paradoxní štěstí, Esej o hyperkonzumní společnosti. – Praha: Prostor, 2007. Mills Charles Wright: Mocenská elita. – Praha: Orbis, 1966. McLuhan Herbert Marshall: Člověk, média a elektronická kultura. – Brno: Jota, 2000. Rojek Chris: Celebrity. – London: Foci, 2001. Sekot Aleš: Sociologie sportu. – Brno: Masarykova univerzita a Paido, 2006. Sennett Richard: The Fall of Public Man. – New York: Vintage books, 1978. Turner Graeme: Understanding celebrity. - London: Sage Publications, 2004. Thompson John B.: Média a modernita. – Praha: Karolinum, 2004. Velký sociologický slovník I. A-O. – Praha: Karolinum, 1996.
38
Jmenný index: Arendtová Hannah: 13, 14 Bauman Zygmund: 12, 13 Bartoš František: 16, 17 Boorstin Daniel J.: 8, 10, 35 Borscheid Peter: 27, 28 De Tocqueville Alexis: 14 Ehl Martin: 12 Giddens Anthony: 12, 17 Lasch Christopher: 15, 16 Le Bon Gustave: 20 Lipovetsky Gilles: 14, 17 Mills Charles Wright: 14, 15, 17 – 20, 35 McLuhan Herbert Marshall: 12 Rojek Chris: 22, 23, 31, 33, 34, 36 Sekot Aleš: 28, 29 Sennett Richard: 16, 17 Turner Graeme: 18, 19, 21, 22, 33, 36 Thompson John B.: 18, 23 – 27, 36
Počet znaků: 73 931 39
