MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Komunikační techniky a jejich preference v ţivotě jedince s hluchoslepotou Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Röderová Petra, Ph.D.
Vypracovala: Šebková Štěpánka
Poděkování Velmi děkuji vedoucí své práce PhDr. Petře Röderové, PhD. za odborné vedení a poskytování cenných rad, připomínek a ochotnou pomoc při zpravování této bakalářské práce. Touto cestou děkuji pracovnicím o. s. LORM, paní Zdeňce Jelínkové za spolupráci a poskytování cenných námětů a rad v praktické části této bakalářské práce. Ráda bych také poděkovala za spolupráci klientovi s hluchoslepotou a jeho rodině, kteří mi umoţnili nahlédnout do svého ţivota. Děkuji za ochotu a otevřenost.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 10. prosince 2011
__________________ Štěpánka Šebková
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1
2
Co je to hluchoslepota?............................................................................................ 8 1.1
Definice hluchoslepoty ....................................................................................... 8
1.2
Klasifikace a etiologie hluchoslepoty................................................................. 9
1.3
Důsledky hluchoslepoty, diagnostika ............................................................... 11
Jak jedinci s hluchoslepotou komunikují? .......................................................... 13 2.1
Komunikační techniky vyuţívané osobami s hluchoslepotou ......................... 13
2.1.1
Braillovo písmo ......................................................................................... 13
2.1.2
Daktylotika ................................................................................................ 14
2.1.3
Daktylotika do dlaně ................................................................................. 14
2.1.4
Český znakový jazyk................................................................................. 15
2.1.5
Taktilní znakový jazyk .............................................................................. 15
2.1.6
Znakování na tělo ...................................................................................... 16
2.1.7
Znakovaná čeština ..................................................................................... 16
2.1.8
Lormova abeceda ...................................................................................... 16
2.1.9
Vpisování tiskacích písmen do dlaně ........................................................ 17
2.1.10
Odezírání ................................................................................................... 17
2.1.11
TADOMA ................................................................................................. 17
2.2
Zásady při komunikaci s jedincem s postiţením .............................................. 18
2.3
Moţnosti kurzů některých komunikačních systémů ........................................ 19
3 Jaké kompenzační pomůcky lidem s hluchoslepotou usnadňují ţivot a jak se na „tom všem“ podílí rodina a okolí? ........................................................................... 20 3.1
Kompenzační pomůcky pro jedince se sluchovým postiţením........................ 20
3.2
Kompenzační pomůcky pro jedince se zrakovým postiţením ......................... 21
3.2.1
Kompenzační pomůcky pro osoby s hluchoslepotou ................................ 23
3.3 Co pro jedince s hluchoslepotou vytváří prostředí a co podněcuje jeho preferenci v oblasti komunikačních systémů ....................................................................... 24 4
Jaké moţnosti má jedinec s hluchoslepotou v dnešním světě? .......................... 26 4.1
…LORM? ......................................................................................................... 26
4.2
Výzkumné šetření preferencí komunikačních technik u jedince s hluchoslepotou.................................................................................................. 29
4.2.1
Cíle, metodologie a průběh vlastního šetření ............................................ 29
4.2.2
Vlastní šetření............................................................................................ 30
4.2.3
Závěr šetření .............................................................................................. 33
Závěr............................................................................................................................... 35 Shrnutí............................................................................................................................ 36 Summary ........................................................................................................................ 37 Seznam pouţité literatury a internetových stránek ................................................... 38 Seznam tabulek, obrázků, grafů, schémat .................................................................. 40 Seznam příloh ................................................................................................................ 41 Přílohy ............................................................................................................................ 42
Úvod Motto: Jste-li okouzleni krásou barev, zvuků, neděkujte tomu štěstí přede mnou, raději podejte mi bez rozpaků ruku, abych šla s Vámi a ne za stěnou. (Doteky, [online])
Informace
Ztráta
Tma
Dialog
Moţnost
Doteky
Červená a bílá
Smysl Naděje
Vůle
Samota Učení
Signál Smysl
Bariéra Ticho
Pomoc Bezmoc
Radost
Co mají tyto slova evokovat?...a co takhle je vnímat jako celek, dohromady? Kaţdému z nás se vybaví spousta spojení, pro která mají tyto pojmy význam…co se nyní dozvědět o jedné z moţností? Hluchoslepota a komunikace Spojení těchto dvou slov je pilířem následné práce, mají k sobě velmi blízko. Téma práce si autorka zvolila pro jeho zajímavost a aktuálnost. Problematika zabývající se tímto námětem je velice obsáhlá a pojme spoustu důleţitých informací, rad, příkladů a vysvětlení. Cílem práce je přiblíţit svět jedinců s hluchoslepotou, jejich moţnosti, shody i odlišnosti. Bakalářská práce Komunikační technikyy a jejich preference v životě jedince s hluchoslepotou je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se dozvíme o jedinečnosti tohoto postiţení, jeho etiologii, klasifikaci, důsledcích a také pár slovy o diagnostice. Následuje kapitola, v níţ si popíšeme různé komunikační systémy, které mohou osoby s hluchoslepotou vyuţívat a také za jakých podmínek jsou toho schopni. Zabývat se budeme téţ zásadami související s realizací komunikace. Třetí kapitola teoretické části nám nastíní problematiku vlivů prostředí, okolí a působení lidí, rodiny, přátel, spolupracovníků či spoluţáků na preferenci komunikačních technik u jedince 6
s hluchoslepotou. Praktická část (čtvrtá kapitola) nám odhalí konkrétní moţnosti a nejeden zajímavý příběh. Je věnována zpracování kazuistiky a šetření dané problematiky, pro získávání dat jsou voleny techniky kvalitativního výzkumu, konkrétně standardizovaný rozhovor, pozorování. Cílem výzkumné části bakalářské práce je zjišťování podmínek vedoucích k preferenci komunikačních systémů u jedince s hluchoslepotou a samotná preference v daných etapách ţivota jedince.
7
1 Co je to hluchoslepota? 1.1 Definice hluchoslepoty Definovat toto postiţení je velice obtíţné. Mnoho odborníků se touto problematikou zabývalo, zabývá a zabývat bude. Je důleţité vymezit tento pojem přesně a se všemi náleţitostmi, aby odborníci i laická veřejnost pochopili, oč vlastně jde. Od stručné a výstiţné charakteristiky se vyvíjí vše ostatní. V první řadě pomoc, která směřuje nejen jedinci, ale i jeho rodině a nejbliţšímu okolí. Odhaluje nám také specifika daného jedince v jeho osobnosti a v neposlední řadě nám nastiňuje moţnosti, jak s těmito jedinci komunikovat a pracovat. Kaţdý autor se snaţí vystihnout podstatu, co nejlépe a nepřesněji a proto vznikla řada pohledů, jak toto duální senzorické postiţení charakterizovat. Nyní si uvedeme některé z nich. Je nutno říci, ţe definice jsou ovlivněny pojetím autora a do jisté míry také účelem, pro který jsou odborníky vytvořeny (lékařské definice, nebo tzv. funkční definice (často pouţívanými jsou vymezení severských států-Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko či Island) tedy definice spojené s resortem sociální péče, definice pro potřebu edukace…). „Hluchoslepota je jedinečné postižení dané různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Zabraňuje hluchoslepému člověku plnohodnotně se zapojit do společnosti a vyžaduje zajištění odborných služeb, kompenzačních pomůcek a úpravy prostředí. (HLAVÁČOVÁ, 2007 str. titulní )“ Ve starších publikacích autoři vysvětlují pojem slepohluchoněmota. Jedná se o „kombinovanou vadu, která se vyznačuje ztrátou zrakového i sluchového vnímání buď od narození, nebo v raném dětství (…) (EDELSBERG, 1978 str. 347)“ Psychologický slovník dokonce rozlišuje slepohluchoněmotu, kdy dochází ke „ztrátě zrakového a sluchového vnímání od narození nebo od raného dětství;…“ a slepohluchotu, jedná se o „případ, kdy ke ztrátě zraku a sluchu došlo v době, kdy již byla vytvořena zvuková řeč. (HARTL, a další, 2009 str. 544)“ „Hluchoslepota je takové současné postižení zraku a sluchu, které je závažné do té míry, že svému nositeli způsobuje problémy ve sféře psychické, sociální a v situacích 8
běžného života. Je samostatnou kategorií, vyznačující se nutností individuálního specifického přístupu k osobám, takto postiženým, a to ať již v otázce výchovy, tak následně v oblasti vzdělávání a sociální rehabilitace. Takto postižené osoby tvoří různorodou skupinu, kde postižení každého jedince závisí na délce projevu smyslového postižení a na jeho stupni. (SOURALOVÁ, a další, 2008 str. 15)“
1.2 Klasifikace a etiologie hluchoslepoty Tyto definice nám přiblíţili hluchoslepotu komplexně nyní se zaměříme na bliţší specifikaci daných poškození. Jedinec s hluchoslepotou nemusí mít stoprocentní ztrátu obou smyslů. Dle publikace (HLAVÁČOVÁ, 2007 str. 2) rozlišujeme tedy, podle stupně duálního postiţení, tyto typy: Slabozraký nedoslýchavý-jedinec mající zbytky zraku a sluchu Nedoslýchavý nevidomý-jedinec se zbytky sluchu s totální nebo praktickou slepotou Slabozraký neslyšící-jedinec se zbytky zraku s totální nebo praktickou hluchotou Prakticky hluchoslepí-jedinec s minimálními zbytky zraku a hluchotou Totálně hluchoslepí-jedinec totálně nevidomí a neslyšící „Mezinárodní asociace pro výchovu a vzdělávání hluchoslepých IAEDB (International Association for the Education of Deaf-Blind persons) uvádí v rámci hluchoslepých ještě samostatnou skupinu osob postižených Usherovým syndromem a hluchoslepé s dalším přidruženým postižením, jako je například mentální retardace, ortopedické vady, epilepsie, autismus, afázie, narušení emocionality, poranění mozku a řečové vady; aj. (rozumí se jen ty, které nevyplývají jako důsledek hluchoslepoty). (SOURALOVÁ, a další, 2008 str. 16)“ Pro lepší porozumění se v následujícím odstavci seznámíme s pojmy posouzení jednotlivých stupňů postiţení zraku a sluchu. V terminologii surdopedie charakterizujeme „nedoslýchavost jako stav či poruchu, kdy slyšení je porušeno natolik, že je pro postiženého jedince obtížné, ale nikoliv nemožné porozumět řeči bez sluchadla… (HARTL, a další, 2009 str. 344)“, klasifikace sluchových vad dle WHO 9
velikosti ztráty sluchu 26-71dB (někdy jiţ od 20dB). Nejtěţším stavem je „totální hluchota, znamená pro jedince úplný zánik funkcí sluchového orgánu, buď od narození nebo v průběhu života získaný, příčinou nevyvinutí sluchového orgánu, poškození úrazem či infekcí … (HARTL, a další, 2009 str. 190)“ . „Stav předcházející naprosté ztrátě sluchu se nazývá praktická hluchota se sluchovou ztrátou 71-90 dB podle kategorií WHO, jedná se o velmi těžké poškození sluchu. (BYTEŠNÍKOVÁ, a další, 2007 str. 94)“ Podobně se související oftalmologické termíny vymezují v oftalmopedii. „Slabozrakost je definována sníženou zrakovou ostrostí obou očí, a to i s optimální brýlovou korekcí (EDELSBERG, 1978 str. 346)“, „na lepším oku jde o ztrátu pod 6/18 až 3/60 včetně nebo je zorné pole zúženo na 20 stupňů bilaterálně bez ohledu na centrální zrakovou ostrost…často se přidružují problémy s poruchami zorného pole, objevují se skotomy (výpadky) v zorném poli.(…)Praktická slepota (nevidomost) je vymezena poklesem zrakové ostrosti v rozmezí 1/60-světlocit se správnou projekcí nebo omezeným zorným polem méně jak 5 stupňů kolem. (HAMADOVÁ, a další, 2007 stránky 36-37; 39)“. Celou škálu zakončuje „totální slepota, kdy u jedince může dojít až k úplné ztrátě světlocitu… (HLAVÁČOVÁ, 2007 str. 2)“ . Etiologie hluchoslepoty je z důvodu kombinace faktorů, působících na vznik tohoto duálního senzorického postiţení velice rozmanitá, ale na druhou stranu většina osb s hluchoslepotou má příčiny vzniku postiţení neznámé. Tato problematika byla a je předmětem mnoha výzkumných projektů. Odborné publikace a zprávy z výzkumů prezentují mezi nejčastěji se vyskytovanými příčinami vrozené hluchoslepoty například zarděnky (objevující se u těhotné matky, která infekci můţe přenést na plod), poranění mozku (záněty mozkových plen a tkání), genetické faktory (různé anomálie a také malformace), nedonošenost či výskyt některých „syndromů“ (Moebiův, Usherův, Patauův, Rosenbergův, aj.). Pokud jedinec hluchoslepotu „získá“ během svého ţivota, tak nejčastěji z důvodu infekčních onemocnění (meningitidy), úrazů či progrese zrakových a sluchových vad.
10
1.3 Důsledky hluchoslepoty, diagnostika Postiţení je tedy „zákeřné“ svým specifickým dopadem na osobnost jedince v komplexním pohledu. Kaţdý jedinec se se svou ztrátou vyrovnává jinak a po svém. U hluchoslepoty bychom mohli říci, ţe se jedinec vyrovnává se svým handicapem hned dvakrát. Toto jedinečné postiţení dvou smyslů najednou hledá kompromis v přístupu ve vzdělávání, komunikaci a řešení problémů, ať „všedního dne“ nebo v jiných situacích. Všechen přístup je závislý na době vzniku, druhu a stupni a celkovém stavu jedince s hluchoslepotou. Odborníci varují, ţe důleţitou součástí tohoto individuálního přístupu musí být cílená stimulace vnímání, nejzákladnějších potřeb jedince a navazování sociálních vztahů s okolím. Jelikoţ kladně působí na socializaci, rozvoj poznávacích procesů a vytváření sociálních a komunikačních situací. V opačném případě dochází k tzv. deprivaci, jeţ je jedním z hlavních důsledků hluchoslepoty. „Jde o strádání, ztráta něčeho, co organismus potřebuje, nedostatečné uspokojování základních potřeb… (HARTL, a další, 2009 str. 107)“. V publikacích zabývajících se touto problematikou autoři a autorky uvádí tyto dílčí deprivace, které se projevují u osob s hluchoslepotou. „Smyslová deprivace vyplývající z postižení zraku a sluchu bývá doprovázena deprivací způsobenou nedostatečnou možností získat obecné poznatky (tzv. kognitivní deprivace), která se objevuje v případě, kdy jedinec má blokován přístup k informacím. Ve větší či menší míře lze zaznamenat citovou deprivaci způsobenou nedostatečně stabilním citovým vztahem k matce (či jiné blízké osobě) a sociální deprivaci, která vzniká z nedostatku interpersonálních kontaktů. Může se objevovat deprivace biologických potřeb (nejčastěji v případě diagnostikované podvýživy u osob s nedostatečnou funkcí žvýkacích svalů)… (SOURALOVÁ, a další, 2008 str. 18)“. Dalším důleţitým faktorem v dostatečném rozvoji takto postiţeného jedince je včasná diagnostika, stanovující následnou péči. Jedná se o diagnostiku lékařskou, speciálněpedagogickou (zahrnující dílčí diagnostiky:logopedickou, oftalmologickou, foniatrickou a jiné, ale zároveň je komplexního rázu), a samozřejmě i o pomoc jiných odborníků (např. psychologů, pedagogů, sociálních pracovníků …). Jelikoţ na týmové spolupráci stojí velká procenta, zajišťující úspěch, a to nejen na spolupráci mezi odborníky navzájem, ale i na spolupráci s rodinou, je tedy velmi důleţitá informovanost rodiny a lidí z okolí osoby s hluchoslepotou. Cílem diagnostiky je stanovit diagnózu, tedy vymezit druh a rozsah postiţení, omezení. „Vstupní diagnostika je jednou 11
z nejdůležitějších, ale současně nejobtížnějších fází péče o hluchoslepého jedince. (LUDÍKOVÁ, 2000 str. 19)“ Jedná se o dlouhodobý proces pozorování a určování v rukou odborníků. Tento proces umoţňuje odborníků si vybrat z nepřeberné škály metod a technik, jako prostředků vedoucí k dosaţení cílů.
Sebedůvěra je prvním tajemstvím úspěchu. Kaţdý, s kým se v ţivotě potkám, mě v něčem předstihuje. Tak se od něho učím. [Ralph Waldo Emerson]
12
2 Jak jedinci s hluchoslepotou komunikují? Jaké jsou moţnosti komunikace s jedincem s hluchoslepotou? Závisí výběr komunikačního systému na osobnosti jedince? A co typ jeho postiţení, jak moc komunikaci ovlivní? Kdo se v komunikaci přizpůsobuje? Jaká je dostupnost kurzů daných systémů komunikace? Co je to vlastně komunikace a co si bere za cíl? Definic komunikace existuje velké mnoţství, záleţí na úhlu pohledu odborníka. V (PRŮCHA, a další, 2009 str. 130) je komunikace popsána jako „ sdělování informací, myšlenek, pocitů, dorozumívání.“ Komunikaci můţeme dělit do dvou základních větví: Verbální = „ slovní; komunikace zprostředkovaná slovy, jazykem (…) (HARTL, a další, 2009 str. 266)“ Neverbální= „ komunikace mimoslovní, nonverbální; komunikace, která je zprostředkována pohyby těla, gesty, mimikou, pohyby očí, kvalitou hlasu, pauzami v řeči, zvuky, jako je smích, bručení aj., vzdáleností, čichovými vjemy, používáním artefaktů, jako je oděv, kosmetika aj., uskutečňuje se mnoha způsoby; (…) (HARTL, a další, 2009 str. 265)“ Obě tyto sloţky jsou pro realizaci a průběh komunikace velmi důleţité a jsou zde také u kaţdého jedince v komuniké zastoupeny, a to v různých poměrech. Ne jinak tomu bude i u osob s hluchoslepotou.
2.1 Komunikační techniky vyuţívané osobami s hluchoslepotou 2.1.1
Braillovo písmo
Obr 1:„Děkuji“ v Braillově písmu
Jedním z nejčastěji vyuţívaných mezi osobami s hluchoslepotou, s praktickou či totální slepotou je Braillovo písmo1. „Obecně zvané slepecké písmo představuje soustavu hmatem čitelných šesti reliéfních bodů, uspořádaných ve dvou sloupcích po
1
Příloha č. 1- Obrázek 1 : Základní sada Braillova písma
13
třech bodech, jejichž kombinací lze vytvořit 63 znaků. Využívá se k písemné komunikaci pomocí Pichtova stroje nebo jiných standardních pomůcek. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 46)“ Existuje i varianta osmibodu. Komunikačními variantami pro osoby s hluchoslepotou jsou uváděny: jednoruční Braillovo písmo2, kdy jsou jednotlivá písmena vpisována na levý ukazovák a prostředník obouruční Braillovo písmo3, kdy osoba komunikující s jedincem s hluchoslepotou poloţí své ruce na jeho a stlačuje prsty osoby s postiţením jako při psaní na Pichtově stroji. 2.1.2
Daktylotika
Obr. 2: „Děkuji“ v dvouruční prstové abecedě (zdroj: http://ruce.cz/clanky/3-prstova-abeceda )
Dalším systémem, který je určen pro všechny typy tohoto postiţení, ale záleţí na osobnosti jedince, na jeho schopnostech a dovednostech, je daktylotika (prstová abeceda)4. „Jedná se o grafémový manuální systém-soubor různých poloh a postavení prstů ruky, tj. hláskování slov pomocí poloh a postavení prstů ruky, které odpovídají tvarům písmen, jimiž lze přesně a doslovně reprodukovat řeč. Používá se souběžně s mluvenou či psanou řečí. Využívá se hlavně při vyvozování a upevňování hlásek či objasňování pojmů. (…)Můžeme se setkat se dvěma druhy prstové abecedy-jednoruční a dvouruční. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 45)“ 2.1.3
Daktylotika do dlaně
Obr. 3: „Děkuji“ v prstové abecedě do dlaně
2
Příloha č. 2- Obrázek 2: Jednoruční varianta Braillova písma Příloha č. 3- Obrázek 3: Dvouruční varianta Braillova písma 1, Příloha č. 4- Obrázek 4:Dvouruční varianta Braillova písma 2 4 Příloha č. 5- Obrázek 5:Prstová abeceda pro jednu ruku, Příloha č. 6- Obrázek 6: Prstová abeceda pro dvě ruce 3
14
Modifikací pro osoby s hluchoslepotou je daktylotika do dlaně5, kdy se poloha postavení prstů neznačí do prostoru, ale přímo do ruky komunikanta, jednotlivá písmena vnímá tedy přímo hmatem. 2.1.4
Český znakový jazyk
Obr. 4: „Děkuji“ v českém znakovém jazyce
Nyní si představíme primární komunikační systém u těch jedinců, kteří mají vrozenou nebo v raném věku získanou sluchovou vadu, sekundárně i osoby se získanou hluchoslepotou, jedná se o znakový jazyk. „Je přirozeným majoritním komunikačním prostředkem (jazykem) neslyšících jedinců, tvořený systémem manuálních znaků, tj. souhrnem vizuálně pohybových signálů (vizuálně-motorický slovní systém), realizovaný pohyby rukou (jedné nebo obou). Je nezávislý na mluvené řeči, doprovázený odezíráním, mimikou, eventuelně prstovou abecedou. Charakterizuje ho zjednodušená gramatická struktura bez flexe a mnohdy nerozlišenými slovními druhy. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 44)“. Při komunikaci s jedincem s hluchoslepotou pomáhají slyšícímu partnerovi ikonické znaky. Znaky se dělí na (dle (NSDKS, 1991 stránky 4142):
Ikonický=znak, který svým tvarem připomíná význam slova (např. kočkapředvádí se fousky)
Neikonický=není zde ţádný takto zřetelný vztah (máma-ukazovákem pravé ruky se dotkneme pravého koutku rtů a následně levého).
2.1.5 Taktilní znakový jazyk Modifikací pro lidi s hluchoslepotou chápeme taktilní znakový jazyk (znakování ruku v ruce). „Tato technika znakového jazyka ke komunikaci s hluchoslepými osobami, a to jejich hmatovým vnímáním pozice prstů a polohy dlaně nebo přímým předvedením manipulací s rukou handicapovaného jedince. Ten opět reaguje znakováním do ruky. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 45)“. 5
Příloha č. 7- Obrázek 7: Sada daktylotiky do dlaně
15
2.1.6 Znakování na tělo Další moţností, která vyuţívá znaků znakového jazyka je komunikace znakováním na tělo. Je hojně vyuţívána lidmi od narození hluchoslepých. „Znakování na tělo vychází z národních znakových jazyků. Je to znakový jazyk upravený tak, aby každý znak začínal a končil na těle. (…) Při samotné výuce jednotlivých pojmů spojených se znaky se vychází vždy z praxe-tj. z reálných předmětů a činností, které se jedinci předvedou se všemi jeho možnými vlastnostmi (např. jablko se nejenom osahá, ale také ochutná, ovoní,…). Až jedinec daný předmět pozná, spojí si ho se znakem. Poté následuje fixace. (ŠTĚRBOVÁ, 2006 str. 58)“ 2.1.7 Znakovaná čeština Moţností pro osoby s hluchoslepotou, kteří mají zbytky zraku je také znakovaná čeština. „Jedná se o umělý jazykový systém, který využívá gramatické prostředky češtiny. Ta je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka. (ŠTĚRBOVÁ, 2007 str. 13)“ 2.1.8
Lormova abeceda
Obr. 5: „Děkuji“ v Lormově abecedě
Nejtypičtějším prostředkem pro komunikaci nejen lidí s hluchoslepotou, ale ochotně se tento systém učí i lidé, kteří s těmito jedinci komunikují, je Lormova abeceda6. Tuto volbu, ale doprovází nutnost rozumění gramatické struktuře (skládání slov z písmen, členění slov do vět a znalost jejich vztahů). „Jedná se o dlaňový abecední komunikační systém, určený pro přímou interpersonální komunikaci mezi hluchoslepými navzájem a s jejich okolí. Jednotlivá písmena jsou znázorněna pomocí bodů, tahů a vibrací na prstech a v dlani libovolné ruky hluchoslepého. (…) Podle jazykových odlišností jsou dlaňové abecedy specifické pro různé země. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 45)“
6
Příloha č. 8- Obrázek 8: Lormova abeceda-schéma; Příloha č. 9- Lormova abeceda-vysvětlivky; Příloha č. 23- Rukavice pro nácvik Lormovy abecedy
16
2.1.9
Vpisování tiskacích písmen do dlaně
Obr. 6: „Děkuji“ metodou vpisování tiskacích písmen do dlaně
Jedním z nejjednodušších variant je moţnost vpisování tiskacích písmen do dlaně7. Vyuţívají ji nejen osoby s hluchoslepotou, se ztrátou zraku a sluchu v pozdějším věku, ale i „laici“ a široká veřejnost. „Spočívá tedy v psaní velkých tiskacích písmen do dlaně. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 45)“. 2.1.10 Odezírání Nyní si v našem výčtu charakterizujeme prostředek ke komunikaci, kdy je nutné, aby osoba s hluchoslepotou měla zachované velmi dobré zbytky zraku. Jedná se o odezírání. „Jde o vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla.(Sovák In (KRAHULCOVÁ, 1996 str. 159))“ 2.1.11 TADOMA Poslední moţností, kterou si popíšeme, a kterou je moţné vyuţít u všech typů duálního senzorického postiţení, je systém TADOMA8. „Je založena na hmatovém vnímání vibrací a pohybů svalů rtů, tváří a krku. Palec je položen na rtech, ostatní roztažené prsty od jařmové kosti po krk. U hluchoslepých jedinců nahrazuje odezírání a vnímáním vibrací na partnerovi se učí používat svůj hlas. (JANOVCOVÁ, 2010 str. 46)“. Pokud si jedinec není schopen osvojit ţádný z těchto komunikačních systémů, je tu moţnost, ţe rodina a nejbliţší okolí se s jedincem bude dorozumívat „jejich vlastní technikou“, tzn . jedná se o dohodnuté a osvojené znaky, gesta, doteky aj., jak ze strany rodiny, tak ze strany jedince. Nevýhodu můţeme vidět v tom, ţe jedinec není schopen komunikovat s širším okolím…ale na druhou stranu obrovskou výhodou je, ţe komunikovat dokáţe.
7 8
Příloha č. 10- Obrázek 9: Návod pro techniku-Vpisování tiskacích písmen do dlaně Příloha č. 11- Obrázek 10: Metoda TADOMA
17
2.2 Zásady při komunikaci s jedincem s postiţením Teď uţ víme, jaké jsou moţnosti a jakých systémů lze vyuţít při komunikaci s osobami s hluchoslepotou. A proto se v následujících řádcích zaměříme na komunikaci jako celek, dozvíme se, na čem závisí výběr komunikačního systému, objasníme si zásady při komunikaci. Co se tedy týče jedinců s hluchoslepotou, je pro komunikaci velice důleţitá znalost stupně jejich postiţení a také, kdy se jedincem handicapovaným stal. Určitě bychom zjistili, ţe v některých situacích bude komunikace s jedincem se získaným postiţením jednodušší a naopak. „Výhodou“ postlingválního9 získání je, ţe jedinec je jiţ seznámen s verbální komunikací a proto jsou pro něj začátky, spočívající v představě a podstaty písmen, slov a vět jednodušší. Jak se říká, „na tom se dá stavět“. Naproti tomu u jedince, který má handicap vrozený je větší pravděpodobnost lepší adaptace, ve smyslu sţití se svým já, se svým tělem a smíření se svým stavem. Ale vše je samozřejmě individuální a závisí to na mnoha různorodých faktorech, kterými jsou rozumové schopnosti jedince, jeho adaptabilita, psychický, zdravotní a aktuální stav, dále jeho handicap, moţnosti edukace a spolupráce s odborníky a v neposlední řadě je to také sociální prostředí, rodinné zázemí a moţnost sebepoznání a seberealizace. Pokud bychom se setkali nebo bychom měli moţnost spolupráce s těmito jedinci, platí zde několik obecných zásad, jak při komunikaci postupovat (nehledě na stupeň postiţení, podle toho se vše samozřejmě upravuje). „My jako zdraví“ bychom se měli vţdy ve výběru komunikačního systému snaţit přizpůsobit moţnostem jedince s hluchoslepotou. Nikdy se jedince nedotýkáme na hlavě, hrudi a jiných intimních patrií, ale aktivizujeme ho poklepem na rameno či stehno (pokud jsme v osobnějším vztahu). Dáváme pozor na jeho ruce, abychom ho nezranili, většinou je to jeho jediný prostředek, pomocí kterého se dokáţe vyjádřit. Rychlost komunikace zpravidla udává osoba s handicapem, ale také naše znalost a schopnosti. Nezbytnou podmínkou pro kvalitní komunikaci je takové prostředí, ve kterém se oba účastníci cítí dobře a nejsou zde ovlivněni komunikačními šumy či dokonce komunikačními bariérami. Měli bychom se ho tedy snaţit upravit, pokud je to nutné. Někteří odborníci popisují dva důleţité principy, které bychom měli při komunikaci dodrţovat: “1. dohodnutí komunikačního systému s osobou s hluchoslepotou, 2. zabezpečení co největšího počtu
9
Postlingvální=po ukončení vývoje řeči (kolem šestého roku ţivota jedince)
18
osob ze sociálního prostředí tohoto jedince, které ovládají jeho komunikační systém. (ŠTĚRBOVÁ, 2007 str. 12)“.
2.3 Moţnosti kurzů některých komunikačních systémů Pro úplnost této kapitoly bychom měli zmínit ještě pár informací o moţnostech a dostupnosti kurzů daných systémů vyuţívajících se při komunikaci s lidmi s hluchoslepotou nebo moţnostech určeným přímo jedincům s hluchoslepotou a pro jejich rodinu. Jiţ teď je jasné, ţe tito jedinci mají mnoho moţností jak se dorozumět se svým okolím. Otázkou ovšem je, jak vypadají podmínky pro nejbliţší okolí jedince s handicapem. Nabídky kurzů začínají vzrůstat, jelikoţ poptávka stoupá. Jak jsme si jiţ mohli všimnout, některé komunikační systémy (např. Lormova abeceda, vpisování tiskacích písmen do dlaně,…) nevyţadují absolvování kurzu, stačí jen, kdyţ člověk má moţnost získat informace o těchto systémech a je schopen vyuţití tohoto prostředku při komunikaci. Kurzy nejen pro osoby hluchoslepotou nabízí občanské sdruţení LORM, například v rámci sociálně aktivizačních sluţeb jako jsou různé pobyty, projekty a výlety, kdy mají jedinci moţnost seznámení se s daným systémem anebo je zde moţnost zdokonalování se v dané oblasti. Mimo jiné, tato organizace zajišťuje i tlumočnické sluţby a vše potřebné k dalšímu rozvoji osobnosti jedince a k zajištění kvalitnějšího ţivota a samozřejmě spolupracuje nejen s jedincem samotným, ale také s jeho rodinou.
Monolog Váš svět zmenšuje. Dialog ho zvětšuje. [Reinhard K. Sprenger] To nejdůleţitější v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno. [Peter Drucker]
19
3 Jaké kompenzační pomůcky lidem s hluchoslepotou usnadňují ţivot a jak se na „tom všem“ podílí rodina a okolí? Komunikačních systémů, které můţe jedinec s hluchoslepotou při své komunikaci s okolím vyuţít je dostatečné mnoţství. Při volbě záleţí nejen na schopnostech, stupni postiţení daného jedince, ale také na moţnostech rodiny a jejich bydliště. Rozhodujícím faktorem můţe být také pro daného jedince skutečnost, ţe komunikační systém nevyuţívá ţádné kompenzační pomůcky pro realizaci. Ať je to například pro obtíţnost a manipulaci při vyuţití dané kompenzační pomůcky nebo z důvodu nedostupnosti. Výběr vhodných kompenzačních pomůcek závisí na mnoha faktorech, které je nutno zváţit. Jedním z nejdůleţitějších je zajisté stupeň zrakového a sluchového postiţení a schopnosti a dovednosti jedince. Jedná se spíše o vyuţívání kombinace pomůcek pro osoby se sluchovým postiţením a pomůcek pro osoby se zrakovým postiţením. Důvodem je skutečnost, ţe „…kromě červenobílé hole, která byla vyhláškou 30/2001 Sb. stanovena jako pomůcka označující osoby s hluchoslepotou, nejsou vyráběny žádné speciální pomůcky určené pro hluchoslepé. (SOURALOVÁ, a další, 2008 str. 54)“ .
3.1 Kompenzační pomůcky pro jedince se sluchovým postiţením Bendová (BENDOVÁ, a další, 2006 str. 46; 66) uvádí dělení kompenzačních pomůcek dle prvotního účelu: 1. Pomůcky pro kompenzaci sluchové ztráty (sluchadla, Kochleární implantát,…) 2. Vibrotaktilní a elektrotaktilní pomůcky 3. Pomůcky pro signalizaci 4. Pomůcky pro poslech televize 5. Pomůcky pro komunikaci na dálku: a. psací telefon b. fax c. mobilní telefon 20
d. počítač Pomůcky pro osoby se sluchovým postiţením zlepšující, či dokonce realizující komunikaci není taková škála, důvodem můţe být skutečnost, ţe pokud si jedinec s hluchoslepotou zvolí komunikační techniku typickou pro osoby se sluchovým postiţením, jde ve většině případů o Český znakový jazyk respektive o taktilní znakový jazyk. V tomto okamţiku můţe jedinci s hluchoslepotou při jeho sluchové ztrátě pomoci sluchadlo, které slouţí k zesílení a modifikaci zvuků z prostředí, ve kterém se právě nachází. „V současnosti se na trhu objevuje mnoho druhů a typů sluchadel (například boltcové zvukovodové, závěsné…) (SOURALOVÁ, a další, 2008 str. 60)“. „Jedním z nich může být i sluchadlo brýlové, které je zabudované přímo ve straničce od brýlí. (BYTEŠNÍKOVÁ, a další, 2007 str. 98)“. Jedná se o jedinečnou kompenzační pomůcku, která jedinci se zbytky zraku i sluchu můţe opravdu zjednodušit a zkvalitnit nejen komunikaci, ale i ţivot.10
3.2 Kompenzační pomůcky pro jedince se zrakovým postiţením Nyní se zaměříme na kompenzační pomůcky pro jedince se zrakovým postiţením, které realizují, anebo dokonce vytvářejí moţnost komunikace jedince s hluchoslepotou s jeho okolím. Existuje mnoho klasifikací těchto pomůcek. Pro úplnost a přehlednost si uvedeme některá z nich. Dle Bendové (BENDOVÁ, a další, 2006 str. 72) můţeme jiţ zmíněné kompenzační pomůcky klasifikovat následovně, například dle stupně postiţení: 1. Pro osoby nevidomé 2. Pro osoby slabozraké 3. Pro osoby s poruchou binokulárního vidění Nebo dle sféry fyziky: 1. Optické 2. Elektronické 3. Akustické Dělení z jiného úhlu pohledu uvádí Matysková (MATYSKOVÁ, 2009 str. 6): 10
Příloha č. 19- Obrázek 18: Různé typy sluchadel; Příloha č. 20- Obrázek 19: Brýlové sluchadlo
21
1. Pomůcky pro domácnost 2. Pomůcky pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb 3. Pomůcky pro práci s informacemi 4. Pomůcky pro volný čas a zábavu Jako poslední si uvedeme klasifikaci podle Keblové (In (HAMADOVÁ, a další, 2007 str. 119)): 1. Pomůcky pro informatiku a komunikaci 2. Pomůcky pro orientaci 3. Pomůcky pro kaţdodenní ţivot 4. Nářadí, nástroje, přístroje a přípravky pro řemeslné práce a výrobní činnosti 5. Pomůcky pro vzdělávání 6. Trenaţéry na výcvik kompenzačních zručností 7. Pomůcky pro diagnostiku Jak bylo jiţ předesláno, zaměříme se na pomůcky v prvním a pátém bodě (myšleno ve výše uvedeném pořadí) posledního uvedeného dělení. Při komunikaci jsou nejčastěji vyuţívány pomůcky, které jsou vázány přímo na tvorbu nějaké z komunikačních technik nebo pro její výuku. Podle stupně zrakového postiţení u osob s hluchoslepotou a moţnosti vyuţití komunikačního systému mohou být vyuţívány například lupy11 (ruční, stojánkové, hyperokuláry, kamerové zvětšovací televizní lupy,…), dalekohledové systémy v kombinaci například se systémy s hlasovým výstupem. Tyto pomůcky se vyuţívají hlavně k zpřístupnění psaného textu těmto osobám. Pokud si jedinec osvojil v průběhu ţivota Braillovo písmo a je to jeho základní komunikační prostředek je jím vyuţíván Pichtův psací stroj12 nebo Braillský řádek13, v případě, ţe je jedinec schopen pracovat s počítačem. Pro výuku čtení a psaní Braillova písma u nevidomých osob se obvykle vyuţívá figurkový šestibod, kolíčkový reliéfní šestibod, kolíčková písanka či praţská tabulka s bodátkem.14
11
Příloha č. 12: Obrázek 11: Příklady lup (různé zvětšení i způsob práce); Příloha č. 13- Obrázek 12: Stolní kamerová televizní lupa 12 Příloha č. 14- Obrázek 13: Pichtův psací stroj 13 Příloha č. 15- Obrázek 14: Braillský řádek 14 Příloha č. 16- Obrázek 15: Kolíčkový šestibod (vlevo) a reliéfní kostka s šestibodím, Příloha č. 17Obrázek 16: Kolíčková písanka, Příloha č. 18- Obrázek 17: Praţská tabulka s bodátkem
22
3.2.1 Kompenzační pomůcky pro osoby s hluchoslepotou Nyní se jen krátce zmíníme o jediné kompenzační pomůcce, která je určena přímo osobám s hluchoslepotou, jak bylo jiţ předesláno výše, jedná se o červenobílou hůl („ vyhláška 30/2001 Sb. § 27 (2) Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm. (HLAVÁČOVÁ, 2007 str. 10)„). Do roku 2001 pouţívali lidé s hluchoslepotou pro pohyb po veřejných prostranstvích, budovách a přechodech hůl bílou. „Červenobílé hole se rozdělují do tří základních skupin: 1. Červenobílá hůl signalizační-hůl upozorňuje na hluchoslepou osobu, pouţívá se pro chůzi s průvodcem, s vodícím psem, v interiéru. 2. Červenobílá hůl orientační-tato hůl je určena k prostorové orientaci a samostatnému pohybu hluchoslepých osob, chrání před architektonickými bariérami. 3. Červenobílá hůl opěrná-hůl má funkci opěrnou, je určena pro hluchoslepé osoby se sníţenou pohyblivostí. (HLAVÁČOVÁ, 2007 str. 10)“ 15 Je tedy jasné, ţe tato důleţitá kompenzační pomůcka můţe usnadnit komunikaci. A to v tom smyslu, ţe pokud se setkáme s jedincem, který k orientaci na ulici bude pouţívat červenobílou hůl, můţeme si být jisti, ţe se jedná o osobu s hluchoslepotou. A tedy pokud by situace vyţadovala naší pomoc směřovanou k této osobě, můţeme lépe odhadnout moţnost komunikace. Popišme si tedy fiktivní situaci. Jedinec s hluchoslepotou delší dobu stojí na kraji chodníku a chystá se po přechodu se zvukovou signalizací přejít vozovku. Jde sám, bez průvodce. To nám můţe signalizovat, ţe osoba má například zbytky sluchu (totální hluchoslepota vyţaduje pro pohyb průvodce). Rozhodneme se tedy mu „podat pomocnou ruku“. Přistoupíme k němu a poklepem na rameno aktivizujeme jeho pozornost. Pokud nereaguje na naše mluvní projevy, snaţíme se komunikaci realizovat jiným způsobem. Jedním z nejjednodušších komunikačních systémů, které je zkusmo v takovýchto situacích zvolit je vpisování tiskacích písmen do dlaně. Prostřednictvím
15
Příloha č. 21- Obrázek 20: Kompletní nabídka červenobílých holí
23
vzniklé komunikace jsme následně schopni této osobě pomoci a sdělit ji potřebné informace například o prostoru, ve kterém se nachází.
3.3 Co pro jedince s hluchoslepotou vytváří prostředí a co podněcuje jeho preferenci v oblasti komunikačních systémů Měli bychom tedy vzít v potaz, ţe okolí ve smyslu rodiny, přátel a kamarádů, sociálních pracovníků, zaměstnanců edukačních a sociálních zařízení, kolemjdoucích lidí…je vysoce ovlivňujícím faktorem vzhledem ke komunikaci. Nejen z důvodu, ţe v něm samotná komunikace probíhá, ale také pro to, ţe pro jedince s hluchoslepotou se jedná o moţnost začlenění se. Na druhou stranu rodina a její nejbliţší okolí si klade otázky jiţ od začátku, po narození dítěte s hluchoslepotou. „Jedná se o non-normativní událost16, která se stává stresorem, jenž vnáší změny do rodinného systému. (ŠTĚRBOVÁ, 2006 str. 9)“. Je nutné podotknout, ţe kaţdá rodina reaguje na vzniklou situaci různými způsoby, a proto i následná péče a moţnosti pro jejich potomka se dle zvoleného směru odvíjí. „Vyrovnávání se s postižením dítěte se stává procesem dosahování rovnováhy v rodinném systému, který usnadňuje organizaci a jednotu a podporuje individuální růst a vývoj.(…)stupeň i doba dosažení adaptace jsou ovlivňovány složitou souhrou činitelů na straně rodičů i na straně poškozeného dítěte. (ŠTĚRBOVÁ, 2006 stránky 10-11)“. Je tedy na místě, abychom se jako rodiče ptali, jaké máme moţnosti? Určitě se můţeme v praxi setkat s různými prostředími, v jakých osoby s hluchoslepotou mohou vyrůstat a hovořit tak o otázce uspokojování či neuspokojování jejich potřeb. Vše záleţí na mnoha faktorech, jako jsou například vzdělání rodičů, počet sourozenců jedince s duálním senzorickým postiţením (informace o jejich věkovém rozdílu, pohlaví,…), zvolený přístup rodiny a pohled na věc a v neposlední řadě také informovanost rodinných příslušníků. Tím nám vznikají podobná podnětně bohatá, podnětně chudá a podnětně přesycená prostředí 17 pro jedince s hluchoslepotou. V této
16
Non-normativní událost = ţivotní události neočekávané, nepředpokládané Podnětně bohaté=kladné prostředí pro rozvoj jedince, ale i pro rozvoj sociální; podnětně chudé=prostředí, které přináší minimum podnětů pro rozvoj jedince-zanedbaný jedinec; podnětně přesycené=prostředí s velkým mnoţstvím podnětů-„zahlcený jedinec“, mohou se dostavit i obtíţe 17
24
chvíli rodina pomyslně najíţdí do stejných kolejí jako rodina, kde jsou pouze intaktní jedinci, ale jen kaţdá uspokojuje jinou řadu potřeb, přání a tuţeb. Ale z logického hlediska to nejsou jen lidé, kteří vytváří prostředí pro jedince s hluchoslepotou. Dalšími faktory, které je důleţité si připustit, jsou například moţnosti bydliště rodiny, otázky dopravy do nejbliţšího edukačního, sociálního či nemocničního, rehabilitačního zařízení, finanční zajištění rodiny, apod. Jinak řečeno, zda-li je tedy rodina schopna absolvovat s dítětem kurzy vedoucí ke komunikaci, zapojovat se do aktivit například rodičovských skupin (jiných rodin v podobné situaci), vyuţít nabízené moţnosti neziskové organizace, která sdruţuje jedince s hluchoslepotou a jejich rodiny, zajistit kompenzační pomůcky pro své dítě, apod. Na podobném rozcestí se ocitá samozřejmě i rodina, kde jeden z členů hluchoslepotu (jakéhokoliv typu) získal během svého ţivota. Dalším „strůjcem osudu“ jedince s hluchoslepotou se stává pedagog školy, do které dítě nastoupí a bude se zde vzdělávat. Určitě je na místě podotknout, ţe prostředí vytváří všichni lidé, co školu navštěvují nebo v ní pracují. Ale třídní pedagog je ve vzniklé situaci osobou klíčovou a to i v bodě seznámení třídního kolektivu s jedincem. Velký důraz by měl být kladen i na spolupráci a komunikaci mezi školou a rodinou. Je velmi důleţité, aby se tyto dvě prostředí pro dítě sjednotily a přechod z jednoho do druhého a naopak sebou nepřinášel pro jedince přílišný stres a určité nemoţnosti. Rodiče by tedy měli seznámit pedagoga s náleţitostmi stavu dítěte, ať zdravotního, sociálního či moţnostech komunikace, sebeobsluhy, vyuţívání kompenzačních pomůcek apod. Nedílnou součástí vytvářející moţnosti rozvoje jedince s hluchoslepotou jsou setkání s osobami duálního senzorického postiţení. Ať chceme či ne, toto prostředí je pro jedince s postiţením z hlediska komunikace a navazování kontaktů velmi přínosné. V neposlední řadě si zde osvojuje i morální kodexy, návyky a etiku. Největším štěstím člověka je, kdyţ můţe ţít pro to, zač by byl ochoten zemřít. [Honoré de Balzac] Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru. [André Maurois]
25
4 Jaké moţnosti má jedinec s hluchoslepotou v dnešním světě? 4.1 …LORM? Nářek hluchého Když zefír jemně k večeru vane, klid znavenému kyne, to zvon volá k modlitbě, pobožnosti světlo svaté rozsvěcuje. Já ubohý zvon neslyším. Když srdce často těžké a v úzkosti je, oblak chmury nás obklopuje, a náš pohled nahoru míří, osvěžuje nás hudba lyry, která se jemně bolestí prodírá. Já ubohý lyru neslyším. Když nás o drahé smrt připraví, když osudem jsme zraněni, pozemským štěstím opuštěni a příteli si na tu bídu stěžujeme, je to on, kdo nám útěchu věnuje. Já ubohý útěchu neslyším. Proto zní píseň z prsou mých tak těžce a tupě, plna chmury. Co potěšit má, co to je? Co naplní mé srdce chutí? Tu přiznávám drahocenně: Já ubohý neslyším nic. Přeloţila a přebásnila Zdeňka Jelínková (MASSOWOVÁ, 2011 str. 8) …autorem je teprve šestnáctiletý chlapec, který před krátkou dobou zcela ohluchl. Jedná se o jeho první báseň, která byla v roce 1837 otisknuta v Oesterreichsche Morgenblatt. …co nám tím chtěl říci, co vlastně popisuje v těchto pár řádcích tento záhadný muţ…a kým vlastně byl?
26
„Narodil se 9 srpna 1821 v Mikulově jako druhorozený syn váženého židovského obchodníka,(…), když byl Heinrichovi sotva jeden rok, přesídlila rodina do Vídně. Ve dvanácti letech se začal mladík vzdělávat na polytechnické škole a soukromě pak také studoval hudbu.(…) V roce 1834 náhle postihla Heinricha choroba, kterou nelze ani dnes přesně stanovit, projevila se problémy se zrakem i sluchem. O dva roky později ztratil sluch natrvalo. Vypořádat se se ztrátou tak důležitého smyslu, jako je sluch, muselo v dorůstajícím mladíkovi budit mnoho zoufalství a skepse, které u něj nakonec vyústily v životní filozofii založenou na pesimismu. S hořkou ironií vzpomínal na své léčení v Teplicích: „Několik lékařů zmateně a marně hledalo příčiny. Protože jsem sám cítil víc bolesti nad touto ztrátou, bránil jsem se jakémukoli vyšetření a jejich zájem o jeho příčinu mně byl cizí.“ Musel se vzdát běžného studia i hudby a vzdělával se sám již pouze četbou. Útěchu nacházel v soukromém studiu poezie a filozofie, jež se mu staly smyslem života. (…)O osm let později postihla Landesmanna další životní tragédiedostal oční zánět, jež měl za následek úplné oslepnutí levého oka, přičemž stav pravého se značně zhoršil. To vyvolalo další vlnu dlouhodobých depresí. Bylo to jedno z nejtěžších období jeho života. (MASSOWOVÁ, 2011 stránky 6-7;9)“ Během svého ţivota cestoval a stal se literátem, ţurnalistou, kritikem, filosofem a také zanechal světu komunikační systém umoţňující osobám s hluchoslepotou dorozumívat se svým okolím, dnes známý jako Lormova abeceda. Naším básníkem, který nakonec na sklonku ţivota opět začal „důvěřovat“ optimismu a pozitivním myšlenkám, který odešel z tohoto světa se slovy: „Bylo to dobré.“ je Heinrich Landesmann téţ známý jako Hieronymus Lorm. V roce 1991, tedy 99 let po Lormově smrti, vzniklo o. s. LORM-Společnost pro hluchoslepé. Občanské sdruţení LORM-Společnost pro hluchoslepé sdruţuje hluchoslepé spoluobčany, jejich rodinné příslušníky a zájemce o problematiku osob s hluchoslepotou z řad odborné i laické veřejnosti. Během 20-ti let se této organizaci podařilo vytvořit základní síť sociálních sluţeb pro osoby s hluchoslepotou. Svým klientům poskytuje tyto registrované sluţby (dle (HLAVÁČOVÁ, 2007 str. 19) ): Sociální rehabilitace: nácvik komunikace (Lormova abeceda, Braillovo písmo, znakový a taktilní znakový jazyk), nácvik sebeobsluhy, prostorové orientace a samostatného pohybu s červenobílou holí, průvodcovské sluţby na úřady a k lékaři, předčitatelská sluţba, informační servis formou bulletinu Doteky, apod. 27
Tlumočnické sluţby:tlumočení ve znakovém a taktilním znakovém jazyce, Lormově abecedě, pomocí prstové abecedy do dlaně či orálně při kompenzaci sluchadly. Sociálně aktivizační sluţby: pořádání týdenních edukačně rehabilitačních pobytů a klubových setkání hluchoslepých. Poradenská centra fungují v Praze, Brně, Ostravě, Liberci, Přerově, Hradci Králové, Jindřichově Hradci. Ve všech těchto regionech a v případě nutnosti a potřeb klientů zabezpečují sluţby o. s. LORM terénní sociální pracovníci a to buď ambulantně přímo v poradenských centrech, nebo výjezdy za klienty do místa jejich bydliště. Další činností o. s. LORM je vydávání jiţ zmíněného čtvrtletníku Doteky. Slouţí jako informační zdroj nejen hluchoslepých občanům, ale také je zdrojem důleţitých a zajímavých informací pro veřejnost. Výhodou je moţnost objednání si bulletinu ve zvětšeném černotisku, Braillově písmu, jako zvukovou nahrávku nebo v elektronické podobě. Další zásluţnou činností této organizace pro hluchoslepé je provoz Odborné knihovny. Díky shromaţďování odborné literatury o problematice lidí s hluchoslepotou a hluchoslepotě samotné se stala tato knihovna jediným kompletním zdrojem informací o tomto druhu postiţení v České republice. V dnešní době čítá přes osm stovek publikací. Od roku 2004 je přístupná také online na webových stránkách18 a o 3 roky později rozšířila skupinu návštěvníků o hluchoslepé jedince s těţkým postiţením zraku a to díky převodu vybraných titulů do digitální podoby. Společnost pro hluchoslepé spolupracuje s nemálo organizacemi, občanskými sdruţeními, nemocnicemi, univerzitami, centry, speciálními školami a tím přináší svým klientům moţnost komplexní pomoci a širší škálu moţností pro zkvalitnění jejich ţivota. Doplňující uţitečné informace o občanském sdruţení LORM společnosti pro hluchoslepé, o moţnostech spolupráce a pomoci a v neposlední řadě i kontaktů na zaměstnance poradenských center se můţete mimo jiné dozvědět na jejich webových stránkách.
18 19
19
(HLAVÁČOVÁ, 2007)
Webové stránky: http://www.lorm.cz/cs/knihovna/index.php Webové stránky: http://www.lorm.cz
28
4.2 Výzkumné šetření preferencí komunikačních technik u jedince s hluchoslepotou 4.2.1 Cíle, metodologie a průběh vlastního šetření Úkolem tohoto šetření bylo proniknout do problematiky preference komunikačních technik u jedinců s hluchoslepotou. Cílem bylo zjišťování podmínek, za kterých se jedinec rozhoduje, zda se bude učit novému komunikačnímu systému. Zaměřuje se jak na objektivní moţnosti, tak subjektivní moţnosti podmínek. Ţivot klienta je v této práci pomyslně rozdělen do tří etap, pro lepší přehlednost, a také pro případnou snazší moţnost porovnání s jinými jedinci s hluchoslepotou. K dosaţení cíle tohoto šetření byly zvoleny techniky kvalitativního výzkumu, standardizovaný rozhovor, pozorování a kazuistika. Rozhovor se uskutečnil u klienta doma. Otázky20 byly kladeny zprvu ve znakovém jazyce, ale po několika nedorozuměních jsem zvolila cestu Lormovy abecedy, občas proloţenou znaky. Klient odpovídal převáţně znaky taktilního znakového jazyka spolu s artikulací (klientova řeč je ve většině případů samostatně nesrozumitelná, ale spolu se znaky a ve spolupráci má pro komunikaci velký význam). V některých případech klient otázku nepochopil, ale měl velkou snahu se vyjádřit a byl aktivní. U většiny otázek bylo nutné opakovat důleţité části otázky a postupně se doptávat a vracet. Panovala příjemná atmosféra, klient odpovídal na otázky otevřeně, ochotně, byl milý a přátelský. Záhy se uskutečnil rozhovor s matkou klienta, kterou jsem poprosila o zpřesnění a doplnění informací ohledně zkoumané problematiky, byl velmi uţitečný. Matka byla vstřícná a otevřená. Pozorování probíhalo v situaci rozhovoru s klientem, a také během pravidelných vycházek (dobrovolnická činnost), kdy jsme vyuţili volné chvíle ke komunikaci.
Klient X Pohlaví: muţské Věk: 63 let (rok narození 1948) Osobní anamnéza: Klient X je jedinec s hluchoslepotou, s diagnózou praktické slepoty a totální hluchoty (2. stupeň postiţení). Jedná se o vrozené postiţení původu perinatálního (přetrţení pupeční šňůry a následné kříšení). U zrakového postiţení se 20
Příloha č. 22- Podklady k rozhovoru s klientem (otázky+odpovědi)
29
jedná o vrozené postiţení sítnice. V posledních letech výskyt katarakty, která je důvodem zhoršování zraku, ale operace není ošetřujícím lékařem doporučena (váţné vrozené postiţení). Klient vidí periferně na vzdálenost asi ½ m – prsty. Od roku 1988 je stav sluchu ve stagnaci. Klient má předepsaná sluchadla na obě uši-nejsilnější typ, ale ani za tohoto předpokladu nerozumí a ani neslyší řeč. Nelze zajistit ani bazální sluchové podněty. Klientova chůze je mírně nestabilní, ale zvládá ji i bez opory průvodce. Jedinec nerozeznává nerovnosti země, schody zjišťuje hmatem nohy nebo červenobílé hole. V prostředí, které má naučené a zafixované se pohybuje bez větších problémů, velmi dobrá znalost Brna a okolí. Klient potřebuje vţdy průvodce (vycházky, apod.) Ke komunikaci je schopen vyuţít velkou škálu komunikačních technik, verbální projev je méně srozumitelný, ale má snahu se vyjádřit. Inteligence je na velmi dobré úrovni. Rodinná anamnéza: Otec zemřel před 17 lety. Klient X ţije s matkou (r. 1921). Matka je v důchodu, dříve pracovala jako učitelka na 1. stupni základní školy. Klient je ze tří sourozenců (bratr jiţ zemřel, o dva roky starší sestra: dosaţené vzdělánívysokoškolské). Školní a pracovní anamnéza: Klient je nyní, od roku 2010 v důchodu (plný invalidní důchod 3. stupně). Základní školu speciální absolvoval v Brně na Kolišti. Po ukončení základní školy byl klient přijat na Střední odborné učiliště pro zrakově postiţenou mládeţ Aloyse Klára v Praze - Krči, která byla internátního typu. Toto učiliště úspěšně ukončil. Od 17 let aţ do doby odchodu do penze byl zaměstnán ve firmě Brněnská Drutěva na pozici kartáčník, pracoval na chráněném oddělení. V roce 1991 se zúčastnil 1. Setkání hluchoslepých v Berouně a je také klientem a členem o. s. LORM. Současný stav: Klient je od roku 2010 v penzi. Je klientem a členem o. s. LORM, kam pravidelně dochází a účastní se společných akcí. Klient pouţívá aktivně počítačzákladní znalost práce. Co se týká sebeobsluhy, je téměř samostatný (osobní hygienu, stravuje se a úkony spojené s oblékáním a obouváním zvládá sám). Jeho aktuální zdravotní stav je dobrý, s problémy popsanými výše. 4.2.2 Vlastní šetření Jak bylo jiţ zmíněno, ţivot klienta je pro účely práce rozdělen do třech období: 1. období: od narození do 20 let, tzn. 1948-1968 30
2. období: od 21 do 40 let, tzn. 1969-1988 3. období: od 41 let po současnost, tzn. 1989-2011 Kaţdá část obsahuje popis činností; aktivit jedince; návštěvy školních zařízení, pracovišť, které v dané době absolvoval a v neposlední řadě je vţdy nastíněno prostředí rodinné; spolu s komunikačními systémy, které byly v dané situaci a prostředí klientem vyuţívány. 1. období: od narození do 20 let, tzn. 1948-1968 Od narození byl klient velmi bystré a chytré dítě. S nástupem do 1. třídy základní školy byl klientovi rodiči domluven soukromý logoped, který s ním dlouhodobě pracoval na vyvozování hlásek a poté spojování do slabik a slov. V období školní docházky se s matkou učil pojmy (význam slov) pomocí obrázků a tím si rozšiřoval pasivní slovní zásobu. V brzké době se tedy spojila práce logopeda a matky a náplní učiva bylo přiřazování slov a obrázků. Na základní škole bylo rodině sděleno, ţe „s řečí nebude nic“. Škola v době vyučování upřednostňovala a poţadovala po klientovi odezírání (Znakový jazyk nesměl být v té době vyučován). V důsledku lepšího vidění se měl klient odezírání učit pomocí zrcadla, ale hlavním komunikačním prostředkem byl na základní škole psaný projev. Po úspěšném ukončení povinné školní docházky klient pokračoval ve studiu na Středním odborném učilišti pro zrakově postiţenou mládeţ Aloyse Klára v Praze - Krči. Zde výuka probíhala v Braillově písmu, které v té době klient neovládal. Komunikace byla realizována opět z velké části pomocí písemného projevu. Kontrola psaní ze strany klienta probíhala zrakem. Školu pravidelně navštěvoval pouze první rok, poté musela být škola přestěhována do jiných prostor, kde klient nebyl schopen výuky. Řešením byla individuální a domácí výuka s matkou. Studoval zde učňovský obor-kartáčník, který v roce 1965 úspěšně ukončil. Poté ve svých 17 letech nastoupil na pozici kartáčníka do Brněnské Drutěvy, kde pracoval v chráněné dílně. Shrnutí preferencí v 1. období: Klient si v této etapě ţivota osvojil psací písmo. Z tohoto důvodu a také v důsledku lepšího vidění (v porovnání se současným stavem klienta) se stal psaný projev primárním v komunikaci s okolím (hlavně v navštěvovaných školských zařízeních), ale usnadnil i komunikaci s rodinou. Byla zde snaha o nácvik odezírání-poţadavky pedagogů základní školy speciální.
31
2. období: od 21 do 40 let, tzn. 1969-1988 Po celé toto období byl klient zaměstnán v jiţ zmíněné Brněnské Drutěvě. Náplní práce byla ruční výroba kartáčů, práce ho velmi bavila, byl velmi zručný a šikovný. Byl schopen vyrobit nejvíce kusů za den a tím se stal nejlepším zaměstnancem na chráněném pracovišti. Vedení s klientem komunikovalo prostřednictvím zadání úkolu pomocí psaného textu velkými tiskacími písmeny. Komunikace v rodině byla sloţitá. S matkou komunikoval pomocí naučených gest a pohybů a také stejně jako se sestrou vpisováním tiskacích písmen do dlaně. Tato komunikační technika je hojně vyuţívána i zbytkem rodiny. Shrnutí preferencí v 2. období: Stále přetrvá vyuţívání psaného textu a to hlavně v situaci komunikace s vedením a spolupracovníky firmy, kde byl zaměstnán. V rodinné komunikaci klient začíná vyuţívat metody Vpisování tiskacích písmen do dlaně. Komunikační techniky, v důsledku postupného zhoršování zraku, přechází do forem hmatových nebo kontrastní psané formy. 3. období: od 41 let po současnost, tzn. 1989-2011 Ve velké většině tohoto období je klient stále zaměstnancem Brněnské Drutěvy aţ do roku 2010, kdy odchází do penze. Klient X je členem o. s. LORM od roku 1993. Účastí a vyuţíváním sluţeb této organizace se aktivně podílí na chodu. Navštěvuje tzv. Kluby, kde se učí různým praktickým dovednostem, nejvíce ho zaujalo tkaní, kde vyrobil jiţ několik výrobků. Účastní se také 2x ročně pobytů a to jiţ od roku 2006. Klient je velmi učenlivý a rád poznává nové věci a lidi, proto jsou pro jedince tyto pobyty velkou motivací. Také zde probíhá seznámení, výuka a poté i snaha komunikace taktilním znakovým jazykem. Pomocí této komunikační techniky se dorozumívá s některými zaměstnanci i kamarády o. s. LORM jiţ 6 let. Asi ve svých 45 letech se seznámil s nevidomou profesorkou, která mu věnovala Pichtův psací stroj. Začala klienta učit Braillovo písmo, i s nácvikem psaní a čtení. Informace získává ze setkávání s přáteli a kamarády, ale také disponuje základní znalostí práce na počítači, vyuţívá Braillský řádek. Rád vyuţívá počítač k vyhledávání nových informací (např. dokáţe si zjistit počasí na následující dny, surfuje,…) a dopisuje si s přáteli prostřednictvím e-mailu. Součástí sluţeb poskytovaných o. s. LORM jsou také vycházky s klienty, náš klient X je velmi rád vyuţívá a dokáţe v průběhu procházek (v době odpočinku) i komunikovat, má snahu o vyjádření svých pocitů a znalostí, které za svůj ţivot získal. 32
Komunikace s rodinou dostala nový rozměr a to díky Lormově abecedě, kterou si klient osvojil v o. s. LORM. Je hojně vyuţívána při komunikaci s matkou. Se sestrou stále komunikuje v největší míře pomocí vpisování tiskacích písmen do dlaně, Lormovou abecedou je sestra schopna komunikovat s předlohou schématu, a dále má osvojené některé znaky taktilního znakového jazyka, které ke komunikaci s bratrem vyuţívá. S neteří klient komunikuje pomocí počítače a Braillského řádku, kdy mu neteř napíše zprávu latinkou do počítače a klient vyuţije k přečtení Braillského řádku. Shrnutí preferencí ve 3. období: V zaměstnání zůstává hlavním komunikačním prostředkem psaná forma projevu- velká tiskací písmena v kontrastních barvách (papír, psací potřeba). Klientovi se otvírají nové moţnosti, které vyuţívá, se vznikem o. s. LORM. Osvojuje si taktilní znakový jazyk a Lormovu abecedu spolu se základy dvouruční daktylotiky. Těmito technikami je schopen komunikovat se zaměstnanci LORMu, svými přáteli, rodinou i „cizími lidmi“. Během této etapy ţivota se klient naučil Braillovu písmu. Takţe dále ke komunikaci vyuţívá počítač- Braillský řádek, a to jak v komunikaci s kamarády (prostřednictvím e-mailu), tak při komunikaci s neteří. Komunikační techniky, které klient upřednostňuje v současné době, jsou spíše rázu hmatového, opět v důsledku zhoršování zraku. 4.2.3 Závěr šetření Klient X je výjimečný člověk, který ovládá nejednu komunikační techniku. Jeho preference v průběhu jeho ţivota byla ovlivněna zejména prostředím, ve kterém pobýval; lidmi, se kterými se potkával. Ale v neposlední řadě také jím samotným, jeho schopnostmi, vůlí a chtíčem se učit něčemu novému. Jak jiţ bylo předesláno v předchozích kapitolách, to vše je velmi důleţité pro stanovení moţností pro rozhodnutí. Kaţdý jedinec s postiţením bude mít tyto moţnosti jiné, a to právě z hlediska jeho vlastních moţností (typ a stupeň jeho postiţení, jeho schopnosti, vůle, aj.), moţností jeho rodiny (finanční zabezpečení, zdravotní, psychický a emocionální stav, počet členů rodiny, zaměstnání, vůle, aj.), moţnosti bydliště a dopravy (vesnice vs. město, apod.) a samozřejmě také zkušenosti, které během svého jednání osoba s postiţením získá. Významnou roli u klienta hrál vznik o. s. LORM a začátek vyuţívání sluţeb, které toto sdruţení poskytuje. Dostal moţnost se setkávat s lidmi s podobným handicapem, ţivotním stylem, ale také měl moţnost tyto lidi blíţe poznat a řešit otázky vlastního ţivota. Z šetření vyplývá, ţe kaţdý jedinec je individualita a proto by se s ním mělo také 33
tak jednat. Všechny podmínky nám nastiňují, ţe budeme těţko hledat dva jedince, kteří budou svou preferenci vést stejnou cestou. Objektivní předpoklady se můţou ve velké míře v daném období shodovat, ale subjektivní předpoklady vytváří pomyslné ukazatele na rozcestí v ţivotě kaţdého člověka. Kaţdý člověk má právo na vlastní posouzení moţností, které mu jsou nabídnuty, vlastní rozhodnutí a vlastní ţivot. Vzhledem k teoretickým informacím a ke zpracovaným datům v praktické části byl cíl tohoto šetření naplněn.
34
Závěr Komunikace je pro kaţdého z nás velice důleţitá. Nejen, ţe je moţné sdělit své potřeby, přání a emoce, ale především se dostaneme do interakce s lidmi, coţ je velmi potřebné a podstatné. Jelikoţ ţije-li člověk v izolaci, tak se mu nedostává stimulace. Moţnost komunikace, vyjádření svých potřeb, přání a tuţeb je vlastní kaţdému z nás, ale není to vţdy tak jednoduché. Nejčastější komunikační bariérou u člověka s duálním senzorickým postiţením je jeho postiţení samotné. Jedná se o faktor, který je těţko ovlivnitelný. Nyní, ale uţ víme, ţe přeci jenom existují moţnosti, které „stojí za vyzkoušení“. Nezáleţí samozřejmě jen na podmínkách subjektivních, ale důleţitou roli ve výběru alespoň jedné z moţností hrají i podmínky objektivní. Souhrnně řečeno se na osobnosti jedince a jejím utváření podepisují mnozí lidé a jejich povahy, vzniklé situace a nástiny jejich řešení, také prostředí, ve kterém osoba ţije a moţnosti, které můţe či naopak není schopen jedinec sám či jeho rodina vyuţít, ať z jakéhokoliv důvodu. Cílem této práce bylo zmapovat situace a podmínky u moţností vedoucích k rozhodnutí pro konkrétní komunikační systémy u jedinců s hluchoslepotou. Poznatky vyplývající ze šetření je moţno vyuţít v praxi k porovnání s jinými osobami s hluchoslepotou a nastínit tak otázky, které stojí přinejmenším za zamyšlení. V opačném případě mohou nejen jedinci, ale i jeho rodině a okolí pomoci v dalších krocích při volbě komunikačního systému pro jejich společné „klábosení“. Lze konstatovat, ţe cíle teoretické i praktické části byly splněny.
35
Shrnutí Bakalářská práce se věnuje otázkám preference komunikačních systémů u jedince s hluchoslepotou. Je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Kapitoly teoretické části se orientují nejen na vymezení pojmu hluchoslepota, jeho klasifikaci, etiologii, důsledky, ale také na charakteristiku pojmu komunikace a jejími zásadami. Popisují jednotlivé komunikační systémy pro osoby s hluchoslepotou a moţnosti jejich vyuţití. Pozornost je také zaměřena na problematiku vyuţívání kompenzačních pomůcek při komunikaci a působení různorodých faktorů na preference komunikačních technik u jedince s hluchoslepotou. Praktická část je věnována konkrétnímu šetření dané problematiky u klienta s hluchoslepotou v daných etapách jeho ţivota.
36
Summary The Thesis deals with issues of priorities in use of communication systems in life of deaf-blind individual. It’s divided into theoretical and practical part. Theoretical chapters focus on definition of deaf-blindness, classification, etiology, consequences, also focus on the characteristics of the concept and principles of communication. Theoretical part describes the various communication systems for deafblind people and possibility of using. Attention is also focused on the issue of the use of assistive devices for communication and interaction of various factors on the preference in use of communication techniques for deaf-blind people. The practical part is devoted to a specific investigation of the issue the deaf-blind client, in those stages of his life.
37
Seznam pouţité literatury a internetových stránek BENDOVÁ, P., JEŘÁBKOVÁ, K. a RŮŢIČKOVÁ, V. Kompenzační pomůcky pro osoby se specifickými potřebami. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 104 s. 80-244-1436-8. BYTEŠNÍKOVÁ, I., HORÁKOVÁ, R. a KLENKOVÁ, J. Logopedie&surdopedie: texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido edice pedagogické literatury, 2007. 118 s. ISBN 978-80-7315-136-2. EDELSBERG, L. a kol. Defektologický slovník. 1.vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 480 s. HAMADOVÁ, P., KVĚTOŇOVÁ, L. a NOVÁKOVÁ, Z. Oftalmopedie:texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido edice pedagogické literatury, 2007. 125 s. ISBN 978-80-7315-145-4. HARTL, P. a HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 2.vydání. Praha : Portál, s.r.o., 2009. 776 s. ISBN 978-80-7367-569-1. HLAVÁČOVÁ, J. a kol. Hluchoslepí mezi námi. 1.reedice. Praha : Občanské sdruţení LORM-Společnost pro hluchoslepé, 2007. 20 s. JANOVCOVÁ, Z. Alternativní a augmentativní komunikace:učební text. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 52 s. ISBN 978-80-210-5186-7. KRAHULCOVÁ, B. Komplexní komunikační systémy těžce sluchově postižených. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1996. 218 s. ISBN 80-7184-239-7. LUDÍKOVÁ, L. Vzdělávání hluchoslepých 1. 1. vydání. Praha : Scientia, spol. s.r.o., 2000. 74 s. ISBN 80-7183-225-1. MASSOWOVÁ, D. a kol. Hyeronymus Lorm-Muž, který otevřel hluchoslepým svět. 1. vydání. Mikulov : Regionální muzeum v Mikulově, 2011. 27 s. ISBN 978-80-85088-403. MATYSKOVÁ, K. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. 1. vydání. Praha : Okamţik, 2009. 60 s. 978-80-86932-24-8. NSDKS, kol. autorů. Znakový jazyk, základní kurz-pracovní sešit. [překl.] Jana Korčáková Federace rodin a přátel sluchově postiţených. Praha : TOBOLA, 1991. 81 s. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 6.vydání. Praha : Portál, s.r.o., 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.
38
SOURALOVÁ, E. a HORÁKOVÁ, R. Problematika osob s hluchoslepotou a kontaktní tlumočení u hluchoslepých preferující český znakový jazyk. 2.vydání. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. 79 s. ISBN 978-80-87218-082. ŠTĚRBOVÁ, D. a kol. Hluchoslepota:lidé s ní a kolem ní. 2. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 103 s. ISBN 80-244-1433-3. ŠTĚRBOVÁ, D. Pohybové aktivity v životě dětí s hluchoslepotou. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 59 s. ISBN 978-80-244-1797-4.
Elektronické zdroje: SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností [online]. c2007 [cit. 26. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://citaty.net/autori/peter-drucker/. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností [online]. c2007 [cit. 26. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://citaty.net/autori/reinhard-k-sprenger/. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností [online]. c2007 [cit. 26. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://citaty.net/autori/ralph-waldo-emerson/. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností [online]. c2007 [cit. 26. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://citaty.net/autori/honore-de-balzac/. SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností [online]. c2007 [cit. 26. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://citaty.net/autori/andre-maurois/. Doteky [online]. Roč. 4/2006, č. 49 [cit. 27. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lorm.cz/cs/doteky/doteky-49.php.
39
Seznam tabulek, obrázků, grafů, schémat Obr 1: „Děkuji“ v Braillově písmu Obr 2: „Děkuji“ v dvouruční prstové abecedě Obr 3: „Děkuji“ v prstové abecedě do dlaně Obr 4: „Děkuji“ v českém znakovém jazyce Obr 5: „Děkuji“ v Lormově abecedě Obr 6: „Děkuji“ metodou vpisování tiskacích písmen do dlaně
40
Seznam příloh Příloha č. 1-Obrázek 1: Základní sada Braillova písma Příloha č. 2-Obrázek 2: Jednoruční varianta Braillova písma Příloha č. 3-Obrázek 3: Dvouruční varianta Braillova písma 1 Příloha č. 4-Obrázek 4: Dvouruční varianta Braillova písma 2 Příloha č. 5-Obrázek 5: Prstová abeceda pro jednu ruku Příloha č. 6-Obrázek 6: Prstová abeceda pro dvě ruce Příloha č. 7-Obrázek 7: Sada daktylotiky do dlaně Příloha č. 8-Obrázek 8: Lormova abeceda-schéma Příloha č. 9-Lormova abeceda-vysvětlivky Příloha č. 10-Obrázek 9: Návod pro techniku-Vpisování tiskacích písmen do dlaně Příloha č. 11-Obrázek 10: Metoda TADOMA Příloha č. 12-Obrázek 11: Příklady lup (různá zvětšení i způsob práce) Příloha č. 13-Obrázek 12: Stolní kamerová televizní lupa Příloha č. 14-Obrázek 13: Pichtův psací stroj Příloha č. 15-Obrázek 14: Braillský řádek Příloha č. 16-Obrázek 15: Kolíčkový šestibod (vlevo) a reliéfní kostka s šestibodím Příloha č. 17-Obrázek 16: Kolíčková písanka Příloha č. 18-Obrázek 17: Praţská tabulka s bodátkem Příloha č. 19-Obrázek 18: Různé typy sluchadel Příloha č. 20-Obrázek 19: Brýlové sluchadlo Příloha č. 21-Obrázek 20: Kompletní nabídka červenobílých holí Příloha č. 22-Podklady k rozhovoru s klientem (otázky + odpovědi) Příloha č. 23- Rukavice pro nácvik Lormovy abecedy
41
Přílohy
42
Příloha č. 1:
Obrázek 1: Základní sada Braillova písma (zdroj: http://www.sons.cz/braillska_abeceda_sada.php )
Příloha č. 2:
Obrázek 2: Jednoruční varianta Braillova písma (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#braillovo-pismo)
Příloha č. 3:
Obrázek 3: Dvouruční varianta Braillova písma 1 (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#braillovo-pismo )
Příloha č. 4:
Obrázek 4: Dvouruční varianta Braillova písma 2 (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#braillovo-pismo )
Příloha č. 5:
Obrázek 5: Prstová abeceda pro jednu ruku (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou )
Příloha č. 6:
Obrázek 6: Prstová abeceda pro dvě ruce (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou )
Příloha č. 7:
Obrázek 7: Sada daktylotiky do dlaně (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou )
Příloha č. 8:
Obrázek 8: Lormova abeceda-schéma (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#lormovaabeceda )
Příloha č. 9: Lormova abeceda-vysvětlivky (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#lormova-abeceda )
Ke komunikaci se vyuţívá dlaňová strana libovolné ruky. Mluvčí vyznačuje prsty jednotlivá písmena do dlaně a na prsty ruky příjemce dle následujícího schématu:
A – bod na špičce palce
B – čára po ukazováčku od špičky prstu k dlani
C – bod na zápěstí
D – čára po prostředníčku od špičky prstu k dlani
E – bod na špičce ukazováčku
F – současné stisknutí špiček ukazováčku a prostředníčku ze strany
G – čára po prsteníčku od špičky prstu k dlani
H – čára po malíčku od špičky prstu k dlani
CH – současné stisknutí špiček prsteníčku a malíčku ze strany
I – bod na špičce prostředníčku
J – stisk špičky prostředníčku ze strany
K – bod čtyř špiček prstů do dlaně
L – čára po prostředníčku od špičky prstu přes dlaň k zápěstí
M – bod pod malíčkem
N – bod pod ukazováčkem
O – bod na špičce prsteníčku
P – čára po vnější straně ukazováčku od dlaně ke špičce ukazováčku
Q – čára po vnější straně malíčku od dlaně ke špičce malíčku
R – postupné pokládání ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku do dlaně
S – ukazováčkem kruh na dlani
T – čára po palci od špičky prstu k dlani
U – bod na špičce malíčku
V – bod pod palcem
W – dvakrát bod pod palcem
X – čára podél zápěstí zleva doprava
Y – čára pod prsty směrem od ukazováčku k malíčku
Ý – čára pod prsty směrem od ukazováčku k malíčku a pokračovat po vnější straně malíčku směrem ke špičce malíčku
Z – šikmá čára přes dlaň od palce k malíčku
Dlouhé samohlásky – krátká čára na špičce prstu pro příslušnou samohlásku směrem nahoru Háček nad písmeny – bod mezi palcem a ukazováčkem před příslušnou hláskou Čísla – lze vyjádřit dvěma způsoby: 1. arabské číslice napsat obrysově do dlaně; označení tisíc, milión, miliarda zkratkou (tis., mil., mld.) 2. pouţít značení jako v Braillově písmu: 1=A, 2=B, 3=C, 4=D, 5=E, 6=F, 7=G, 8=H, 9=I, 0=J, před číslicí pouţít čáru obráceného „L" (dlouhá čára od zápěstí směrem ke špičce prostředníku) „Nerozumím“ – zavřít dlaň Upozornění na omyl – lehké klepnutí do dlaně Mezera mezi slovy – plochou ruky přejet jedenkrát po dlani Otázka – na konci věty ukazováčkem do dlaně obrys otazníku
Konec věty – plochou ruky přejet dvakrát po dlani Příloha č. 10:
Příloha č. 11:
Obrázek 9: Návod pro techniku-Vpisování tiskacích písmen do dlaně (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou )
Obrázek 10: Metoda TADOMA (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html#komunikacnisystemy-osob-s-hluchoslepotou )
Příloha č. 12:
Obrázek 11: Příklady lup (různé zvětšení i způsob práce) (zdroj: (HAMADOVÁ, a další, 2007))
Příloha č. 13:
Obrázek 12: Stolní kamerová televizní lupa (zdroj: (SOURALOVÁ, a další, 2008))
Příloha č. 14:
Obrázek 13: Pichtův psací stroj (zdroj: (SOURALOVÁ, a další, 2008))
Příloha č. 15:
Obrázek 14: Braillský řádek (zdroj: (SOURALOVÁ, a další, 2008))
Příloha č. 16:
Obrázek 15: Kolíčkový šestibod (vlevo) a reliéfní kostka s šestibodím (zdroj: (SOURALOVÁ, a další, 2008))
Příloha č. 17:
Obrázek 16: Kolíčková písanka (zdroj: (SOURALOVÁ, a další, 2008))
Příloha č. 18:
Obrázek 17: Praţská tabulka s bodátkem (zdroj: (SOURALOVÁ, a další, 2008))
Příloha č. 19:
Obrázek 18: Různé typy sluchadel (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/kompenzacni-pomucky.html )
Příloha č. 20:
Obrázek 19: Brýlové sluchadlo (zdroj: http://ruce.cz/clanky/525-kompenzacni-pomucky-jako-hobby )
Příloha č. 21:
Obrázek 20: Kompletní nabídka červenobílých holí (zdroj: http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/fotogalerie.html#kompenzacnipomucky )
Příloha č. 22: PODKLADY K ROZHOVORU S KLIENTEM (otázky+ odpovědi) 1) Jak dokáţete komunikovat? (jakými komunikačními technikami) Braillovo písmo, Lormova abeceda, Taktilní znakový jazyk, Vpisování tiskacích písmen do dlaně, využívá základní sadu dvouruční prstové abecedy 2) Jak komunikujete s matkou a ostatními členy rodiny (sestra, synovec, neteř,…)? (jakými komunikačními technikami) S matkou se dorozumívám Lormovou abecedou, se sestrou se dorozumívám vpisování tiskacích písmen do dlaně. 3) Kam jste chodil do základní školy? V Brně. 4) Učil jste se zde znakový jazyk? Ne. Učil jsem se matematiku, prvouku, zeměpis, malování. 5) Jak jste komunikoval na základní škole s učiteli a spoluţáky? Odezírání. (klient naznačil „odezírání, zrcadlo“, ale podrobné informace jsem získala od matky) 6) Pokračoval jste ve studiu po základní škole? Ano. V Praze jsem studoval obor kartáčník. 7) V jakém komunikačním systému probíhala výuka? V Braillově písmu. 8) Byl jste zaměstnaný, pokud ano kde a jakou práci jste vykonával? Ano, pracoval jsem v Drutěvě v Brně. Dělal jsem kartáče. 9) Jak jste v zaměstnání komunikoval s vedením? Pomocí textu tiskacích písmen na papíře.(Klient naznačil „psát, velký“, ale podrobné informace jsem zjistila od matky) 10) Jste klientem o. s. LORM? Odkdy? Ano, od roku 1993. 11) Jaké sluţby čerpáte?
-klient nepochopil otázku, ale kdyţ jsem se zeptala na konkrétní činnosti a aktivity, tak odpovídal: Kluby?... Ano, učím se tkát. Pobyty? … Ano, 2-krát ročně v létě od roku 2006. Doprovody? ... Ano, s paní Jelínkovou a průvodci od LORMu. Výuku TZJ? … Ano, s paní Jelínkovou. 12) Umíte pracovat s počítačem, vyuţíváte e-mail? Ano. (Ukázal mi, jak hledá počasí na další dny.) Ano, píšu si s kamarády. 13) Kdo Vás naučil komunikační techniky, které ovládáte? -klient nepochopil otázku
Příloha č. 23: Rukavice pro nácvik Lormovy abecedy
