MASARYKOVA UNIVERZITA. Život muslimů na území ČR a Francie

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Život muslimů na území ČR a Francie

Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Autor práce: Lucie Pekařová

Bibliografický záznam PEKAŘOVÁ, Lucie. Život muslimů na území ČR a Francie : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2013. Vedoucí diplomové práce Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Ţivot muslimů na území ČR a Francie“ řeší otázku postavení muslimů v zemích, kde není islám majoritním náboţenstvím. V teoretické části definuji základní informace o islámu a jeho praktikování. Ve výzkumné části analyzuji způsoby tohoto praktikování v evropských podmínkách a jak jsou jimi muslimové ovlivňováni či omezováni. Snaţím se postihnout základní rozdíly zvlášť ve Francii a České republice.

Annotation Bachelor thesis „Life of muslims in Czech Republic and France“ deals with the question of status of muslims in countries where islam is not the main religion. The theoretical part focuses on basic definitions and informatik on islam and its practising. The practical part is based on analysis of such practising in European conditions and how these conditions influence or limit the muslim population. The main focus is on the basic differences both in Czech Republic and in France.

Klíčová slova Islám, praktikování víry, muslimové, média, ţivot mimo islámskou společnost.

Keywords Islam, religion practising, muslims, life out of islam society

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Lucie Pekařová Brně dne 19.dubna 2013

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za vstřícnost, trpělivost a metodickou pomoc při vedení mé bakalářské práce.

1.

Úvod ................................................................................................................................................ 7

2.

Islámská víra a Korán ....................................................................................................................... 9 2.1.

Islámská kultura ................................................................................................................ 11

2.2.

Mešita ............................................................................................................................... 13

3.

Kulturní konflikt ............................................................................................................................. 13

4.

Muslimové ve Francii..................................................................................................................... 14

5.

6.

7.

4.1.

Historie.............................................................................................................................. 14

4.2.

Dnešní Francie .................................................................................................................. 16

4.3.

Mediální obraz ve Francii .................................................................................................. 17

4.4.

Organizace sdružující francouzské muslimy ..................................................................... 19

Muslimové v České republice ........................................................................................................ 20 5.1.

Historie.............................................................................................................................. 20

5.2.

Současnost ........................................................................................................................ 22

5.3.

Mediální obraz v ČR .......................................................................................................... 22

5.4.

Organizace sdružující české muslimy ................................................................................ 24

Výzkumný proces........................................................................................................................... 25 6.1.

Příprava výzkumu.............................................................................................................. 25

6.2.

Respondenti – cílová skupina ........................................................................................... 26

Výzkumná strategie – kvalitativní výzkum .................................................................................... 27 7.1.

8.

9.

Metody sběru dat ............................................................................................................. 28

Otevřené kódování – analýza dat .................................................................................................. 28 8.1.

Rozhovor ........................................................................................................................... 28

8.2.

Pozorování respondentů................................................................................................... 40

Shrnutí zjištěných dat .................................................................................................................... 41

10. Závěr .............................................................................................................................................. 45 11. Resume .......................................................................................................................................... 47 12. Summary ....................................................................................................................................... 47 13. Použitá literatura a zdroje ............................................................................................................. 48 13.1.

Knižní publikace ................................................................................................................ 48

13.2.

Web ................................................................................................................................... 49

14. Seznam příloh ................................................................................................................................ 53 15. Přílohy............................................................................................................................................ 54

1. Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila tematiku způsobu ţivota muslimů v Evropě. Evropu bude v této práci reprezentovat Francie a Česká republika. Nechala jsem se inspirovat zejména svým studijním pobytem ve Francouzském městě Saint-Etienne. Zde jsem potkala celou řadu muslimů, ať uţ to byli muslimové, kteří se tam narodili, a nebo ti, kteří se přistěhovali. Ač v České republice neţije takové mnoţství lidí hlásící se k islámu jako ve Francii, tak i zde jsem nalezla muslimy, kteří tu trvale ţijí. Velmi mne zajímá způsob ţivota muslimů v převáţně ateistické společnosti a jejich integrace do ní. Proto povaţuji za velice pozoruhodné srovnat, jak se jim ţije v ČR, jak ve Francii a s jakými problémy se v běţném ţivotě setkávají, jak se jim daří praktikovat svou víru a jak se k jejich způsobu ţivota staví okolí. I já jako budoucí pedagoţka mohu mít ve své třídě ţáky různých náboţenských přesvědčení a bude nutné znát jejich vnímání ţivota, kulturní a náboţenské zvyky v české společnosti. Islám ve Francii je více viditelný neţ islám v České republice. Do Francie putuje většina imigrantů ze severní Afriky, zejména ze zemí, kde se mluví také francouzsky a téţ z bývalých francouzských kolonií. Přeci jen přílivu muslimů do České republiky z těchto zemí brání jazyková bariéra. Francie se tak poslední dobou stává zemí imigrační, coţ způsobuje čím dál tím více pozdviţení na tamější politické scéně, kde se velmi často řeší například pokuty za nošení nikábu1 na veřejnosti či náboţenských symbolů ve školách. Česká republika ani její historie není islámem příliš ovlivněna. Zdroje uvádí, ţe první mešity existují v Praze a Brně aţ od konce 90. let, tedy po pádu totality. Od roku 2001 oficiálně existuje Islámská nadace v Praze.2 Ne všichni muslimové jsou však z tradičních muslimských zemí. Na celém světě roste počet lidí, kteří k islámu konvertují, tedy i v ČR. Otázka je, na kolik Češi znají islám a na kolik se jich dotýká v porovnání s Francouzi. Jaký na něj mají názor a na kolik jsou poznamenáni stereotypy podávanými médii.

1

Látka zahalující obličej, odkryté zůstávají pouze oči bez obočí Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [online] poslední revize 20.4.2012, dostupné z www: http://www.e-islam.cz/node/57 2

Cílem této práce je popsat a vysvětlit ţivot muslimů v evropském prostředí. Hlavním účelem je podat svědectví muslimů o tom, jak se zapojují do kaţdodenního evropského způsobu ţivota. Významem této práce je analyzovat muslimskou menšinu a prozkoumat, jak se jí daří začlenit se do společnosti s odlišným náboţenským vyznáním. Účelem je zjistit, jak evropský přístup ovlivňuje integraci muslimské menšiny v pro ni cizích kulturních i náboţenských podmínkách. Ţádné jiné náboţenství není v médiích řešeno tolik, jako islám. Z větší části jsou to však zprávy negativního charakteru. Zjistí-li média náboţenské vyznání viníků kriminálního činu, neváhají to zdůraznit třeba i v titulku zprávy. Nepříliš často se stává, ţe by věnovala takovou pozornost náboţenskému vyznání kohokoli jiného neţ muslima. A právě tyto zprávy ovlivňují pohled lidí, kteří znají islám pouze povrchně či vůbec a neznají dané spojitosti. Největší sílu mají západní média a výrazně ovlivňují vztahy islámského světa s ostatními nemuslimskými zeměmi. Je však nutné rozlišit islámské státy, v nichţ islám není státním náboţenstvím (např. Írán, Jemen, Saúdská Arábie) a státy,v nichţ islám státním náboţenstvím je (např. Egypt či Maroko). 3 Před výzkumem samotným jsem se rozhodla podat základní informace o islámu, coţ povede k lepšímu porozumění mého výzkumného cíle. Nejprve nastíním situaci muslimů zvlášť ve Francii a zvlášť v České republice. Nastíním základní ţivotní podmínky v průběhu jejich ţivota v Evropě.

3

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.201211-18]. Dostupné z www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/index.html.

2. Islámská víra a Korán Samotné slovo islám přeloţené z arabštiny značí mír a odevzdanost. „Islám v sobě obsahuje přirozenou složku ideologického rámce společenských a politických procesů a státoprávního uspořádání.“4 Muslimové uctívají jedinou svatou knihu, kterou je Korán. „Muslim je ten, kdo věří v Boha a usiluje o úplnou přeměnu svého života podle vedení, které zjevil Bůh, a podle výroků Proroka.“5 „Muslimové věří v anděly, zjevené Knihy, proroky, prostřednictvím kterých se k lidem dostala Alláhova zjevení, v soudný den, v zodpovědnost každého jedince za své činy, v předurčenost všech věcí (tj. nadčasové vědění Alláha o všech dějích a skutcích) a věří také v posmrtný život.“6 Nejvýznamnějším prorokem byl Prorok Muhammad. Ten se narodil 600 let po Jeţíši v prostředí saúdskoarabského města Mekka. Toto město se proslavilo prvním Dómem, v němţ lidé uctívali Bohy.7 Mladý Muhammad byl značně ovlivňován svým strýcem. Ten mu během svých obchodních cest ukázal způsoby vydělávání peněz. Muhammad se vyznačoval svou štědrostí a pravdomluvností, pro které ho měli lidé v jeho okolí velmi rádi. Ve svých pětadvaceti letech se oţenil a zplodil šest dětí. Nedaleko Mekky se nacházela opuštěná jeskyně Hirá, kam se Muhammad byl zvyklý chodit modlit. Tam se mu jednou v noci zjevil Archanděl Gabriel, arabsky Džibril, a jehoţ prostřednictvím k němu promluvil Alláh. První, kdo uvěřil tomuto zjevení, byla Muhammadova manţelka Chadídţa. Skupina jeho příznivců se rozrůstala jen velmi pomalu. Teprve po Mohamedově smrti bylo zjevení přeneseno do písemné podoby.8 Finálně byl však Korán, arabsky al-Qur’án sestaven a upraven aţ po Mohamedově smrti. Obsahuje 114 kapitol (súr), které se ještě dále dělí na verše, jeţ jsou určey k recitaci. Samotné slovo „al-Qur‘án“ znamená v arabštině „určeno k recitaci“ nebo „určeno ke čtení“. Mluvíme-li o recitaci, můţe se zdát, ţe je 4

. . Vyd. 1. Brno: Atlantis, 1994, s. 39 5 Co jest Islám?. 5. vyd. V Praze: Islámská nadace, 2009, s. 11 6 Islám a muslimové [online] poslední revize 20.3.2012 [cit.18.2.2012] dostupné z: http://alislam.cz/uvodni-charakteristika-islamu/islam-a-muslimove-zakladni-pojmy.html 7 Sunna: o chování Proroka: kniha výroků proroka Muhammada s komentáři. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mansaria, 2006, s. 10 8 Sunna: o chování Proroka: kniha výroků proroka Muhammada s komentáři. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mansaria, 2006, s. 12

9

Korán psán veršem. Tak to však není. Prameny uvádějí, ţe se jedná o prózu bez ţádného systematického rýmu ani metra. Najdeme v něm různá větná opakování a refrénovitě se opakující části vět, jejichţ konce mají asonanční charakter.9 „Téměř všechny súry začínají basmalou tj. slovy Bismi’lláhi’r-rahmáni ‘r-rahím - Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“.10 „Původně šlo nejspíše o dělítko mezi súrami. Později se basmala rozšířila ve všech oblastech islámské kultury a byla tak používána na začátcích textů, promluv a děl světského obsahu.“11 Všechny súry jsou řazeny dle své délky kromě jediné. Říká se jí „Otvíratelka Knihy“ a jmenuje se Fátiha. Stala se nedílnou součástí kaţdodenních modliteb, jelikoţ je vnímána jako Muhammadova osobní modlitba. Velmi důleţité je poznamenat, ţe Korán nepojednává jako Bible o stvoření světa a událostech kolem něj. Korán slouţí muslimům k pochopení víry, čili učení a zákonů, kterých se muslimové musí drţet. Jedině tak mohou dosáhnout ráje, v jehoţ existenci muslimové věří. Tato kniha byla přeloţena do mnoha jazyků. Setkáváme se však s názory, ţe jediným svatým písmem je arabština, a proto ţádný překlad nemůţe doslovně vystihnout sdělení, které Korán muslimům přináší. Kaţdý muslim věří v přínosy islámu ve prospěch kvalitnějšího ţivota současného i posmrtného. Protoţe stejně jako křesťané věří v posmrtný ţivot, ve kterém budou lidé odměněni za svou víru i skutky.12 Islámská víra je brána jako cesta k věčnému ráji. Kaţdému, kdo se stane muslimem, jsou odňaty všechny hříchy a zlé skutky. Rozšiřování islámu ovlivnilo také rozvoj vědy. Významného pokroku dosáhla medicína, matematika, fyzika, astronomie, geografie, architektura, umění, literatura a historie. Muslimský svět dal vzniknout arabským číslicím a algebře. Maurský básník, matematik a vynálezce Abbas Ibn Fernas dlouho pracoval na svém revolučním vynálezu, jeţ by mu dovolil čelit zemské gravitaci a vzlétnout jako pták. Jedinečný dokument odhalující, jak byly tyto znalosti přeneseny, je

9

MERVIN, Sabrina. Histoire de l'islam: fondements et doctrines. Nouv. éd. Paris: Flammarion, 2000, s.33 10 Sunna: o chování Proroka: kniha výroků proroka Muhammada s komentáři. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mansaria, 2006, s. 12 11 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 4. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006, s. 30 12 IBRAHIM, I. . 1. vyd. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2003, s. 35

10

kniha bohosluţeb z 11. století, jeţ je významná materiálem, ze kterého je vyrobena. Není totiţ psána na pergamenu, ale na papíře. Maurští ilustrátoři znázornili postup výroby papíru v tisíc let staré příručce. Výroba papíru má svůj původ v Číně, ale Arabové objevili nové suroviny a techniky mletí a lisování. Papír se tak stal nosičem vědomostí. V 10. století tak mohl vzniknout Cordobský kalendář, ve kterém byly zaznamenávány technické vynálezy té doby jako například mlýny či zavlaţovací systémy. Ty byly výkonnější a účinnější neţ cokoli podobného před tím.13 Muslimská medicína byla ovlivněna řeckou, perskou a indickou. Tyto tři směry spojili muslimové v jediný a za přispění nových vědomostí dali vzniknout knize s názvem Kánon. Její autorství je připisováno muţi jménem Avicenny. Toto dílo bylo povaţováno za vrchol lékařské vědy 10. Století a čerpala z ní většina univerzit aţ do 18. století.14

2. 1. Islámská kultura Islám je samozřejmě v první řadě náboţenství. Přináší však i bohatou historii, kulturu, právní řád a způsob ţivota. Tato víra přišla do Evropy z arabského poloostrova přes blízký a střední orient. I kdyţ je arabština náboţenský jazyk muslimů, je nutné zdůraznit, ţe ne všichni Arabové jsou muslimové. Prorokovo učení je velmi obsáhlé a obsahuje celou řadu doporučení. Tím nejvýznamnějším je dodrţování pěti pilířů islámu. Mezi nejdetailnější patří například pozdravy, podání ruky, práva sousedů, placení dluhů či odměna za udrţení tajemství. Kaţdý muslim by se měl při praktikování své víry opírat o pět základních povinností, arabsky „arkán ad-dín“. V první řadě by měl uctívat jediného Boha Alláha a jeho poselství Korán. Základem víry je modlitba k Bohu pětkrát denně, postit se během Ramadánu a udělovat potřebným „zakát“. Jedná se o almuţnu, kterou muslim vyjadřuje své cítění s chudší vrstvou obyvatel. V neposlední řadě by měl alespoň jednou za ţivot vykonat pouť do Mekky. Měl by věřit v Korán

13

IBRAHIM, I. . 1. vyd. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2003, s. 39 14 IFAGE Filmproduktion GMBH. Morgenland - Teil 2: Schwerter des Geistes [online] c. 2009, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-02-03]. Dostupné z www: http://telluxgruppe.de/ifage/index.php/2010-2009/10-09-eintrag/344-archiv-2009-morgenland-teil-2-schwerter-desgeistes.

11

jakoţto Slovo boţí, věřit v Soudný Den, přijmout islám za své jediné náboţenství a neuctívat nic a nikoho kromě Alláha.15 Mekka je pro muslimy nejdůleţitějším poutním místem. Do tohoto posvátného města se vydávají kaţdoročně pomodlit tisícovky z nich. Této pouti se říká „hadž“ a koná se vţdy necelé 2 měsíce po skončení postního měsíce ramadánu. Jelikoţ je ramadán pohyblivý svátek,16 začíná i „hadž“ kaţdý rok v jiný den. V Koránu se o modlitbě hovoří několikrát a její náleţitosti jsou v něm přesně popsané a závazné pro kaţdého dospělého a zdravého muslima. Můţe se tedy stát, ţe při nesplnění stanovených podmínek se stane modlitba neplatnou. Svatá kniha zdůrazňuje čistotu těla, čistotu místa a zejména oblečení, náleţité odění (zakrytí stydkých míst; rozumějme u muţů vše mezi pupkem a koleny a u ţen celé tělo kromě obličeje a rukou od zápěstí), zaujetí správného modlitebního směru k Mekce, znalost modlitebních časů a zboţné předsevzetí. Oblečení se povaţuje za čisté, pokud nepřišlo do kontaktu s něčím poskvrňujícím. „Takovéto nečisté, poskvrňující věci jsou víno a lihoviny, nečistá zvířata (vepři, psi), zdechliny (kaţdé zvíře, které nebylo náleţitě usmrceno, mimo ryby a hmyz), krev, hnis, zvratky a výkaly (ale nikoli slzy, pot nebo hlen) a mléko nejedlých zvířat.“17 Věřící se stavu znečištění zbaví omytím, jehoţ přesný postup je v Koránu popsán. Další součástí ţivota kaţdého muslima je kaţdoroční třicetidenní půst v měsíci ramadánu. „Tím, že se postící vzdá světského pohodlí, i když jen na krátkou dobu, získá opravdový soucit s těmi, kteří hladovějí a rozvíjí tím svůj duchovní život.“18 Kaţdý postní den Ramadánu by měl trvat od východu slunce aţ po jeho západ. Věřící se musí zdrţet jídla, pití a pohlavního styku. Lépe řečeno nesmí nic polknout. Z toho důvodu nesmí kouřit, ani ţvýkat ţvýkačku. „Pracovní doba a všechen veřejný život se v postním měsíci přizpůsobuje zvláštnímu rytmu, aby se unavení postící se věřící mohli ve dne prospat, zatímco v noci městská

15

IBRAHIM, I. . 1. vyd. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2003, s. 37 16 měsíc ramadán se kaţdý rok posouvá napříč všemi ročními obdobími, jelikoţ se řídí dle lunárního kalendáře 17 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 4. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006, s. 93 18 IBRAHIM, I. Stručný průvodce k poroz . 1. vyd. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2003, s. 46

12

centra hýří, světly, hudbou a rušným životem a obchody, restaurace a kavárny zůstávají velkou část noci v provozu.“19 Korán klade muslimům za povinnost vykonat alespoň jednou za ţivot pouť do Mekky tzv. „hadž“. I tento proces má svá pravidla. Poutník by měl být oblečen do dvou nesešitých kusů bílé látky. První díl si ovine kolem boků a druhý si zaváţe přes ramena. Na nohou by měl mít obutí chránící pouze chodidla, čili jednoduché sandály. Takto oblečen musí věřící sedmkrát obejít Kabu a pokusit se jí dotknout.

2. 2. Mešita Kultovní stavba, ve které muslimové uctívají Boha, se jmenuje mešita, arabsky „džámi“. Architektonický styl a bohatost zdobení se liší podle polohy a doby výstavby. Nejpodstatnějším prvkem celé stavby je minaret, ze kterého jsou věřící svoláváni k modlitbě. Další součástí mešity je nádvoří. Nedílnou součástí mešity jsou hygienická zařízení. Do interiéru mešity se vchází bez obuvi. Kaţdý, kdo se chce modlit, musí vstoupit bosý a na určeném místě se rituálně omýt. Vybavení je velmi jednoduché. Ve většině mešit je podlaha pokryta koberci. V chudých státech koberce nevyuţívají a modlící si tak přinášejí své. Nepostradatelnou sloţkou interiéru je jakýsi výklenek, který označuje směr k Mekce zvaný „mihráb“.20 Ţeny i muţi mají zvlášť svou vyhrazenou svou místnost k modlení. Odůvodněno je to tím, ţe není vhodné rozptylovat se při modlitbě pohledem na druhé pohlaví. Toto rozdělení lze nalézt také v judaismu. 21

3. Kulturní konflikt Čím dál tím více lidí na celém světě opouští z nejrůznějších důvodů svou rodnou zem a vyráţí vstříc novým ţivotním zkušenostem do zahraničí. Podle studie Organizace spojených národů ţilo v roce 2010 kolem 213 milionů 19

KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 4. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006, s.108 KANDERT, Josef. Náboženské systémy: člověk náboženský a jak mu porozumět. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Grada, 2010, s. 147 21 Islámská nadace v Brně [online] c. 2009, poslední revize 20.3.2012 [cit.2012-10-05]. Dostupné z www: . 20

13

přistěhovalců - myšleno osoby, které ţili v jiném neţ ve svém domovském státě. Srovnáme-li tento počet s rokem 2005, zjistíme, ţe došlo k nárůstu o 15 milionů osob.22 Takovéto osoby se mohou velmi jednoduše dostat do kulturního konfliktu. Výraz „kulturní konflikt se stal oblíbeným a často používaným pojmem v diskusích o vztahu mezi tradiční většinovou společností v evropských zemích na jedné straně a přistěhovalci z odlišných kulturních a náboženských okruhů na straně druhé. Ovšem podvědomí lidí je nastaveno tak, že čím více se mluví a píše o kulturním konfliktu, tím více se může cítit většinová společnost ohrožena.“23 V případě islámu se velmi často dostává do konfliktu majoritní nemuslimská společnost s tou minoritní muslimskou například v souvislosti se stavbou mešit a minaretů v evropských městech, zákazem nošení muslimských šátků ve školách a jiných veřejných prostorách a podobně. Islámské svatostánky se rozrůstají, čímţ dávají najevo, ţe pobyt muslimů je trvalého charakteru. Jeden z nejuznávanějších odborníků na islám v Evropě Basaam Tibi zdůrazňuje, ţe vztah k islámu bude klíčovou otázkou pro Evropu 21. století. Čeští občané se však nedostávají do kontaktu s islámem v tak vysoké míře jako francouzští. České země nebyly nikdy koloniální velmocí jako Francie. Po otevření hranic u nás zůstávají spíše ti, pro které je ČR ekonomicky přijatelnějším výběrem budoucí existence. Ţivotní úroveň ve Francii klade na tamější obyvatele přeci jen vyšší nároky na jisté finanční zabezpečení.

4. Muslimové ve Francii 4. 1 Historie Poté co muslimové začali expandovat přes severní Afriku do Španělska, kde našli v 8. století místo trvalého pobytu, začali pronikat také do Francie. Jejich příliv však byl dočasně zastaven roku 732 bitvou u Poitiers, kdy byli poraţeni Franky. V 9. století se muslimové usadili v regionu Provence. Aţ do 11. století bylo středozemní pobřeţí, významné centrum obchodu, osídleno muslimy. Západ 22

TRBOLA, R., RÁKOCZYOVÁ, M. Vybrané aspekty života cizinců v České republice, 2010, Praha, s. 103 23 ASLAN, Ednan. Migrace a kulturní konflikty. Vyd. 1. Editor Harald Christian Scheu. Praha: Auditorium, 2011,s. 17

14

skupoval orientální koření a prodával ţelezo či dřevo. Dalším ţádaným artiklem se stali otroci zejména ze severní Afriky, kteří nebyli nuceni přecházet ze své islámské víry na víru křesťanskou. Nedocházelo pouze k výměně zboţí či skupování otroků, ale také k výměně vědomostní. Poté co Arabové dobyli Alexandrii a Damašek, získali tak přístup ke knihám v tamějších knihovnách. Ty byly psané většinou v řečtině, a proto musely být přeloţeny do arabštiny. Arabové je začali postupně obohacovat o další získané vědomosti. V té době nastal zlatý věk islámu, éra vynálezů a vědeckého pokroku. Dědictví orientu tak dalo vzniknout renesanci.24 Islám se dostal do podvědomí Franků na konci 11. století v souvislosti s křiţáckými výpravami. Rytíři Svaté říše římské byli vysláni do Jeruzaléma, aby získali zpět svá posvátná místa, coţ byl počátek křesťanské okupace středního východu.

Vzhledem k faktu, ţe v roce 1492 odešel ze Španělska poslední

muslimský vládce, do Francie ţádní noví muslimové nepronikali.25 Francie si kladla velké naděje na podmanění si celého Orientu, kdyţ vyslala směrem k Alexandrii vojsko francouzského vojevůdce Napoleona Bonaparte. Poté co vtrhl do Egypta a pronikl do Káhiry a postupoval do Sýrie, mohlo se zdát, ţe taţení bude úspěšné. Vzhledem k postiţení svého vojska morem a poráţce ruskorakouskými spojenci, se Napoleon rozhodl vrátit se do Francie.26 Egypt však nezůstal tímto střetem s Francouzi nepoznamenán. Země byla ovlivněna vědci, které Napoleon přivedl, a také díky nim se mohla těšit rychlejší modernizaci. Ovšem objevovali se také hlasy označující tento rozkvět Egypa za nebezpečí, jeţ mohla modernizace této muslimské země pro Evropu znamenat.27 Velkého přílivu imigrantů z Egypta a celé severní Afriky se Francie dočkala po první světové válce. Tito lidé sebou přinášeli kromě pracovní síly také islámskou víru. V té době jich bylo kolem 132 000. Z tohoto počtu bylo 100 000 24

IFAGE Filmproduktion GMBH. Morgenland - Teil 2: Schwerter des Geistes [online] c. 2009, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-02-03]. Dostupné z www: http://telluxgruppe.de/ifage/index.php/2010-2009/10-09-eintrag/344-archiv-2009-morgenland-teil-2-schwerter-desgeistes. 25 IFAGE Filmproduktion GMBH. Morgenland - Teil 2: Schwerter des Geistes [online] c. 2009, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-02-03]. Dostupné z www: http://telluxgruppe.de/ifage/index.php/2010-2009/10-09-eintrag/344-archiv-2009-morgenland-teil-2-schwerter-desgeistes. 26 BARNETT, Correlli. Bonaparte: fondements et doctrines. Vyd. 1. Překlad Jan Kozák. Brno: Jota, 2005, s. 65-66 27 ARKOUN, Mohammed. . Paris: Albin Michel, c2006, s. 490

15

Alţířanů, 10 000 obyvatel z Maroka a ostatní z Tuniska. Od roku 1947 nebyli Alţířané zahrnování do statistik migrujících osob, jelikoţ se začali zahrnovat do počtu regionálních migrantů jako například Korsičané, kteří měli stejná volební práva jako ostatní Francouzi.28 Další velká vlna imigrace je datována na konec druhé světové války. Do Francie putovali zejména muţi z Alţírska, kteří disponovali fyzickou zdatností a byli tak vybaveni pro pomoc válkou zpustošené zemi.29

4. 2. Dnešní Francie Ve Francii existuje od roku 1872 zákon, který zakazuje zjišťovat oficiálními hromadnými výzkumy náboţenské vyznání občanů. Zákon byl roku 1978 novelizován s výjimkou pro státní agentury. Výjimka se týká také dvou největších veřejných organizací INED a INSEE. Podle studie francouzského národního institutu demografických studií (INED) publikované v roce 2010 ţije ve Francii 5,1 milionu muslimů. Studie takovýchto agentur mohou být však pouze orientační a zaloţené na malém vzorku dobrovolných respondentů. Naopak odhady francouzského ministerstva vnitra hovoří o 5 aţ 6 miliony muslimů, a to na základě státní příslušnosti svých občanů, u dětí je bráno na zřetel státní občanství rodičů. Důleţitým hlediskem je skutečnost, zda občané pocházejí ze zemí, kde je majoritním náboţenstvím islám.30 Do Francie putuje kaţdoročně velké mnoţství imigrantů z bývalých francouzských kolonií. Většinou jsou to země, jejichţ hlavním náboţenstvím je právě islám. Tři čtvrtiny francouzských muslimů tvoří imigranti ze zemí severní Afriky, konkrétně z Alţírska, Libye, Mauritánie, Melilly, Maroka, Tuniska a Západní Sahary. Islám je druhým náboţenstvím ve Francii. Jsou však všichni imigrující do Francie muslimové? A jsou všichni muslimové Arabové? Vezmu-li v potaz výsledky studie INED publikované v roce 2010, je nutné zdůraznit, ţe velké mnoţství muslimů přichází také ze Španělska a Polska. Značné mnoţství 28 29

.

. Paris: Fayard, c2007, s. 293

Tamtéţ, s. 294 Le Figaro [online] c. 2011, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-08-21]. Dostupné z www: . 30

16

muslimů přicestovalo do země také ze severní Afriky. V roce 2010 jich bylo 66 tisíc a tvořili tak dvě třetiny nových imigrantů. Muslimská komunita bude i nadále růst. Stejná studie odhaduje, ţe v roce 2030 bude muslimské obyvatelstvo tvořit celých 10% evropské populace.31 Muslimy, kteří ţijí ve Francii lze rozdělit na celou řadu nejrůznějších skupin, které se liší svým původem a také směrem zaměření své víry. Existuje více směrů Islámu. Většina muslimů jsou muslimové praktikující, čili ti, kteří dodrţují náboţenské rituály, zejména 5 základních pilířů Islámu. Ne vţdy však místní podmínky dovolují dodrţovat všechny zvyklosti. Vezměme si příklad z kaţdodenního ţivota. Pokud nemá muslim moţnost zajít si do „halal“ řeznictví, měl by nakoupit u řezníka s „košer“ masem, a nebo koupit ţivá kuřata a rituálně je zabít. Takový způsob myšlení je nazýván konzervativní islám.32 S příchodem prvních muslimů vznikala na území Francie místa určená k praktikování víry – místa spojená s modlitbou a praktikováním islámu. První mešita byla postavena v Paříţi roku 1921.33 Od té doby jich ve Francii vyrostlo přes více neţ 2200, z nichţ ta největší se nachází 26 kilometrů od Paříţe. Její minaret se tyčí to výšky 25 metrů.

4. 3. Mediální obraz ve Francii Islám je náboţenstvím velkého počtu Francouzů, kteří mají stejně jako příznivci jiných náboţenství právo praktikovat svou víru za podmínek vymezených platnou legislativou státu a současně respektující Listinu základních lidských práv a svobod. Nejnovější zákon týkající se praktikování islámu ve Francii schválil ústavní soud v říjnu 2010 (v platnost vstoupil 11. 4. 2011) a týká se zákazu nošení burek na veřejnosti. První kontroverzní zákon týkající se omezení nošení náboţenských symbolů ve státních školách byl však ve Francii přijat jiţ roku 2004. Od dubna roku 2011 se tak v médiích začaly objevovat zprávy o udělování pokut ţenám zahaleným nikábem či burkou, které nebyly ochotné si zahalení sejmout. 31

Forum on religion and public life [online] c. 2011, poslední 20. 3. 2012 [cit.2013-02-10]. Dostupné z www: <www.pewforum.org>, s. 21. 32 BOYER, Alain. L'islam en France . Paris: Presses universitaires de France, 1998, s. 268 33 BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998, s. 15

17

V této souvislosti se francouzské soudy pustily do udělování prvních pokut pohybujících se řádově ve stovkách eur. Tato situace tak dala vzniknout organizaci nesoucí název „Nedotýkej se mé Ústavy“34, z jejíhoţ fondu jsou placeny pokuty namísto muslimek neochotných se odhalit. Zaloţil ho francouzský obchodník a politik Rachid Nekkaz, který na něj vloţil rovný milion eur. Tento muţ stojící na straně sociálních demokratů vyvolává okolo své osoby na francouzské politické scéně celou řadu debat. Tento milionář se nikdy netajil svým záměrem obsadit post prezidenta země. Ještě nikdy se však nedostal nad potřebnou hranici 500 hlasů od starostů francouzských obcí a měst. Bojuje za práva muslimů, romů a hájí výstavbu mešit. 35 Ve Francouzských médiích se objevuje tematika islámu velmi často. Některé internetové deníky mají na svých stránkách přímo sekci věnovanou islámu. Zde lze nalézt novinky týkající se jednak muslimů na území Francie a jednak i jinde ve světě. Zprávy zprostředkované médii podávají jednak oznámení o různých islámských setkáních, zasedáních a činnosti jednotlivých organizací. Dále jsou to informace svědeckého charakteru o konfliktech spojenými s nošením náboţenských symbolů a v neposlední řadě o kriminálních činech s náboţenským kontextem. Tato situace je obecně velkým problémem, jelikoţ média jsou velmi rychle schopna vyzdvihovat kriminální činy zdůvodněné islámskou vírou. Druhou skupinou jsou pak ostatní kriminální činy, u nichţ není náboţenský podtext nijak zdůrazňován. Všechny tyto činy by však měly být posuzovány z hlediska trestního práva a ne z hlediska náboţenského přesvědčení. Média, literatura i političtí představitelé nesou zodpovědnost za odmítání islámu francouzskou veřejností. V březnu 2013 otřásala francouzskými médii kauza učitelky ze soukromých jeslí, jeţ byla v roce 2008 ze svého zaměstnání propuštěna za nošení závoje. Učitelka se odvolávala několik let u soudů a aţ nyní vynesl kasační soud rozsudek o nezákonném jednání učitelčiny nadřízené z důvodu „diskriminace

34

volně přeloţeno z originálního názvu „Touche pas à ma Constitution“ Yenoo.be [online] c. 2011, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-04-10]. Dostupné z www: . 35

18

vzhledem k náboţenskému přesvědčení“. Velmi podstatnou okolností tohoto případu byl fakt, ţe jesle byly zřizované v rámci soukromého sektoru.36 Agentura IFOP zkoumala v roce 2012 pro deník Figaro postavení muslimů v očích Francouzů. 69% dotazovaných souhlasí se značnou otevřeností Francie vůči muslimům, nicméně celých 60% dodává, ţe vliv a viditelnost islámu jsou velmi důleţité (ještě v roce 2010 to bylo 55%). 43% dotázaných povaţuje islám za hrozbu týkající se celkové identity Francie. Nejčastějšími důvody tohoto postoje je negativní přístup muslimů k integraci do francouzské společnosti, příliš velké kulturní odlišnosti, soustřeďování se do muslimských čtvrtí a odmítání západních hodnot. Kulturní a náboţenské odlišnosti tvoří základní konflikt. Majoritní většina muslimů se cítí utlačována zejména v souvislosti s rozšiřující se výstavbou mešit a viditelností islámu. Pouze 17% Francouzů vidí v muslimské komunitě symbol obohacování své kultury a jen třetina (33%) vidí muslimskou komunitu jako zdárně integrovanou do francouzské společnosti. 37

4. 4. Organizace sdružující francouzské muslimy Rada francouzských muslimů (Le Conseil Français du culte musulman CFCM) je asociace spravovaná zákonem z roku 1901 zastupující muslimy na území Francie. Činnost této organizace je ovlivňována politickou mocí, řeší základní otázky související se stavbou mešit, rozšiřováním Halal obchodů, vzděláváním imámů a rozvoj islámské osvěty. 38 Nejvýznamějším členem této rady je Unie islámských organizací (L’union des organisations islamiques en France – UOIF) existující od roku 1983, která si klade za cíl usnadnit muslimům praktikování jejich víry. Zprostředkovává vzdělání muslimů v soukromých školách, vykonává osvětu mezi nemuslimy tím, ţe představuje islám v rámci náboţenství

i kultury. Honosí se také tím, ţe

muslimské lyceum Averroes bylo vyhodnoceno francouzským ministerstvem 36

Metro France [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-25]. Dostupné z www: . 37 IFOP [online] c. 2012, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-01-15]. Dostupné z www: <www.ifop.com/?option=com_publication&type=poll&id=2028>. 38 Conseil français du culte muselman [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-02-25]. Dostupné z www: .

19

školství jako nejlepší za letošní rok. Organizace zdůrazňuje také etické a morální hodnoty islámu a buduje vztahy s islámskými organizacemi napříč celým světem. Velmi významnou událostí je také kaţdoroční pořádání setkání muslimů, na které se sjíţdějí příznivci z celé Francie.39 Dále existuje celá řada výborů a dalších asociací, které se starají vţdy o určitou skupinu muslimů jako například Koordinační výbor tureckých muslimů Francie (Comité de coordination des musulmans turcs de France – CCMTF)či Francouzská federace islámských organizací Afriky a Antil (Fédération Francoise des associations islamiques d’Afriques, des Comores et des Antilles – FFAIACA).

5. Muslimové v České republice 5. 1. Historie Usnesení vlády z roku 1991 zrušilo evidenci obyvatel podle jejich náboţenského vyznání. Proto je velmi sloţité odhadovat aktuální počty muslimů ţijících na území ČR. Odhady se pohybují mezi 10 aţ 12 tisíci a ne všichni z nich jsou praktikujícími muslimy.40 „Vzhledem ke své zeměpisné poloze a povaze historického vývoje se české země nikdy nedostaly do trvalejšího přímého styku s islámskou civilizací.“41 Muslimové se objevovali jiţ v tehdejším Rakousku-Uhersku a z větší části se věnovali obchodu či sluţbě v armádě. Roku 1878, kdyţ Rakousko okupovalo Bosnu, se členem tehdejší říše stala velká muslimská komunita. Došlo k některým úpravám legislativy, kdy císař František Josef I. Dne 15. 7. 1912 podepsal říšský zákon č. 159/1912 o „státním uznání islámu ritu hanafitského. Kdyţ se roku 1910 sčítalo obyvatelstvo, bylo zjištěno, ţe na území bývalého Rakouska ţilo tehdy 1446 muslimů. Ač se Rakousko-Uhersko v r. 1918 rozpadlo, muslimové na území Čech a Moravy však zůstali. Zdroje uvádějí, ţe jiţ během první světové války někteří vojáci, kteří bojovali na Balkáně konvertovali k islámu..42 Větší vlna muslimů přišla jiţ během války v Bosně a Hercegovině a v poválečných letech. 39

Union des organisations islamiques de France [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.201303-02]. Dostupné z www: . 40 Český rozhlas [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-04-02]. Dostupné z www: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/945207. 41 BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998, s. 131 42 Tamtéţ

20

Ministerstvo práce uvedlo, ţe se „jednalo v drtivé většině o lidi mladé, poměrně vzdělané a většinou městského původu.“43 V roce 1934 byla zaloţena Moslimská náboženská obec (MNO) pro Československo s ústředím v Praze. V prvních deseti letech čítala kolem 700 členů a sloţena byla převáţně z cizích státních příslušníků, českých muslimů nebylo mnoho. Obec vydávala také své periodikum s názvem Hlas. V začátcích měl pouze 4 strany, ale například vydání z roku 2006 mělo jiţ stran 12. MNO však brzy zanikla, jak píše představitel muslimské obce RNDr. Roman Raczynski, CSc. v roce 1996 tehdejšímu ministru kultury Ing. Jaromíru Talíři: „Naše obec byla založena v roce 1934, ale pro nedostatek věřících přestala vyvíjet po válce činnost a po roce 1946 zanikla.“44 Ač se tak stalo, muslimové se stále scházeli a pořádali bytové semináře. Její členové se během totalitního reţimu na veřejnosti příliš neprojevovali a tak nebyl důvod, aby byli reţimem pronásledováni. Jelikoţ MNO nebyla státně uznána, nemohl se začít realizovat její záměr vybudovat mešitu na území města Prahy, jejíţ výstavbu podporoval také Orientální ústav existující na jejím území od roku 1922. Rok 1989 lze označit jako klíčový. Česká země se v očích nově příchozích imigrantů stala zemí západní. Proto k nám plynuly nejen skupiny migrantů z okolních států, ale zejména ze států vzdálenějších. Česká republika se stala atraktivní zemí z důvodů politických a ekonomických. V duchu náboţenské uvolněnosti vznikla Islámská nadace v Praze. Neměla však zatím své vlastní prostory. Dříve zaloţena být nemohla, jelikoţ jak M. Mendel uvádí, veškerá vyjednávání doprovázel legislativní chaos způsobený četnými právními změnami, které by upravovaly podmínky registrace nových církví a náboţenských obcí.45 V začátcích provozu probíhalo modlení a páteční kázání v pronajatých prostorách a aţ v roce 1999 došlo k otevření nového islámského centra v jeho vlastních prostorách a spadajícího pod Islámskou nadaci v Praze. Mezi hlavní úkoly této nadace patří informovat o islámu a šířit osvětu, pořádat přednášky,

43

Ministerstvo práce a sociálních věcí., text Imigranti z vybraných zemí bývalé Jugoslávie – Chorvaté, Srbové, Muslimové a Makedonci. Zpráva dostupná v digitalizované verzi: http://www.cizinci.cz/files/clanky/128/imigranti_byvale_Jugoslavie.pdf. s. 2 44 BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998, s. 182 45 BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998, s. 183-6

21

výstavy, provozovat knihovnu a třeba i pomáhat při tvorbě výukových materiálů pro školy. 46 V roce 1998 vznikla mešita v Brně.47 Ačkoli její schválení předcházely nesouhlasy z řad zastupitelstva a také nesouhlasná petice od místních obyvatel. Nakonec radní výstavbu povolili za předpokladu, ţe nebude co do architektoniky obsahovat minaret a další orientální prvky.48 O 11 let od výstavby brněnské mešity se začaly v tisku objevovat negativní názory na druhou výstavbu mešity s minaretem. Důvodů bylo hned několik: estetické narušení architektonického rázu města, nutnost přizpůsobení se českých muslimů ke křesťansky zaloţené tradici.49

5. 2. Současnost Oficiálně neexistuje způsob jak určit přesný počet muslimů na území České republiky, jelikoţ podání informace o náboţenském vyznání obyvatel naší republiky není při sčítání obyvatel povinná. Zpráva Evropské sítě proti rasismu odhaduje, ţe na aktivním praktikování islámského způsobu ţivota se podílí 2000 obyvatel ČR, z nichţ 200 – 300 jsou Češi, kteří k této víře konvertovali.50 V roce 2011 uvedlo dobrovolně svou islámskou víru 3385 obyvatel ČR.51

5. 3. Mediální obraz v ČR „Islamofobie - jakožto téma letošní Evropské stínové zprávy o stavu rasismu v Evropě - je sice v České republice latentní, je však ve společnosti 46

Islámská nadace v Praze [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-02-10]. Dostupné z www: http://www.praha.muslim.cz/about.html. 47 MELICHÁREK, Tomáš. Islám v Brně: muslimská komunita očima médií a Brňanů. 1. vyd. broţ. Pstruţí: Lukáš Lhoťan, 2011, s. 15 48 BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998, s. 192 49 Lidovky [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-10-19]. Dostupné z www: < http://www.lidovky.cz/neonaciste-a-lidovci-broji-proti-mesite-v-brne-stoji-v-americke-zprave-1el/zpravy-svet.aspx?c=A101117_214659_ln_zahranici_mev>. 50 VALEŠ, František a DIZDAREVIČ, Selma Muhič. Rasismus a diskriminace v České republice. 20102011, ENAR Stínová zpráva. Dostupná v digitalizované verzi: http://enar.helcom.cz/wpcontent/uploads/2011/09/ENAR_%C4%8CR_St%C3%ADnov%C3%A1_zpr%C3%A1va.pdf. s. 8 51 Český statistický úřad [online] c. 2011, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-15]. Dostupné z www: <www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_u daje/%24File/sldb_podrobna_vira.xls>.

22

hluboce zakořeněna a promítá se do jejího vnímání islámu a muslimů. Otázka islamofobie nicméně nepatří k významným sociálním a politickým problémům.“52 Tímto pojmem můţeme chápat chování či jednání člověka, který se vyznačuje naprosto negativním přístupem vůči islámskému náboţenství. Česká média se spíše neţ na české muslimy zaměřují na muslimy ţijící za hranicemi naší země, coţ je dáno nesrovnatelně niţším počtem těch, kteří se usídlili v České republice a těch v zahraničí. „Vzhledem k malému počtu muslimů na českém území a zároveň předpokládané silné mediální akcentaci problémů spojovaných s islámem ve světě v poslední době (válečné konflikty, teroristické útoky) se v české veřejnosti mohou vytvářet názory, které neodpovídají realitě skutečného života muslimské komunity v Čechách, ale mohou zprostředkovaně ovlivňovat jejich zdejší životní prostor.“53 Koncem března roku 2013 se v českých médiích objevila zpráva o učitelce mateřské školy z Českobudějovicka, která na základě konvertování k islámu začala nosit do svého zaměstnání hidţáb. Byla to informace poněkud senzačního charakteru, jelikoţ taková rarita je v českých podmínkách nová. Názory rodičů a tamních obyvatel se různily. Na jedné straně to byly vesměs pozitivní reakce ze strany rodičů, kteří paní učitelku znali osobně. Viděli tak, ţe paní učitelka děti nijak svou vírou neovlivňuje. Na druhé straně to byly reakce negativního charakteru místních obyvatel. Objevovaly se názory, ţe islám do našich poměrů nepatří, ovšem dle slov religionisty Ivana Štampacha je to otázka hledání a vědění: „Dneska je velmi snadné dozvědět se o jiném náboženství, a když to člověka zaujme, jako tuto paní učitelku zaujal islám, tak není problém, aby ho začala studovat."54 Česká televize uspořádala cyklus Národnost v pubertě, jeţ obsahuje čtyři krátké dokumenty o národnostních menšinách v naší zemi. Jeden z nich je zaměřen na islám a jeho způsoby pojetí v ţivotě mladých Čechů. Můţeme se z něho dovědět, o ţivotě dvou mladých Češek, které konvertovali k islámu.

52

VALEŠ, František a DIZDAREVIČ, Selma Muhič. Rasismus a diskriminace v České republice. 20102011, ENAR Stínová zpráva. Dostupná v digitalizované verzi: http://enar.helcom.cz/wpcontent/uploads/2011/09/ENAR_%C4%8CR_St%C3%ADnov%C3%A1_zpr%C3%A1va.pdf. 53 KŘÍŢKOVÁ, Martina. Cizinci, našinci a média: mediální analýzy. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Multikulturní centrum ve spolupráci s UNHCR, 2007, s. 48 54 Česká televize [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-30]. Dostupné z www: .

23

Dvacetiletá Nikola, která konvertovala ve svých šestnácti letech poukazuje na neslučitelnost islámu s ţivotem v západní společnosti. Podtrhuje chladnost v mezilidských vztazích a své děti tak chce vychovávat, jak sama říká, v islámské společnosti. Nechce je nechávat napospas tlaku západní společnosti, která by mohla ovlivnit jejich smýšlení o islámu. V ČR si našla manţela muslima a plánuje se s ním odstěhovat do muslimské země. Třináctiletá Nikola se postupně vzdala všech křesťanských svátků a téţ konvertovala k islámu. Šátek zatím nenosí, necítí se připravena také vzhledem k okolí. Naopak sedmnáctiletý Sahrab původem z Afghánistánu se snaţí i v Česku zůstat muslimem. Popisuje reakce okolí, jeţ v něm vidělo zprvu teroristu a vyjadřuje své obavy z takovéhoto postoje České společnosti. Dokumenty tohoto typu jsou nesmírně přínosné pro pochopení islámu v Českých podmínkách. Představují semínko naděje pro zlepšení vztahů v mezikulturním dialogu a čelení islamofobii.55 Česká média přinášejí čtenářům a divákům informace související s islámem velmi sporadicky. Pokud se však nějaké vyskytnou, jsou to spíše zprávy nesoucí negativní pohled na islám. Lidé v českých podmínkách nepřicházejí příliš často do styku s islámem osobně, ale zprostředkovaně. Uţ jen z tohoto důvodu si tak mohou vypěstovat odpor k této víře, který můţe pramenit z neznalosti. Nejen v médiích lze nalézt projevy islamofobie. V rámci svobody slova na internetu vznikají protiislámské webové stránky jako například Czech Defence League, Pravda o islámu či její spřátelená stránka Eurabia, které mají své stránky také na sociální síti Facebook, kde její zřizovatelé vedou se svými příznivci četné polemiky.

5. 4. Organizace sdružující české muslimy Od roku 1992 existuje Všeobecný svaz muslimských studentů, který pečuje o zájmy muslimských studentů, šíří a prohlubuje islámskou víru mezi nimi a posiluje kulturní vztahy mezi ČR a islámskými zeměmi.56 55

Česká televize [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-30]. Dostupné z www: . 56 Muslimský svaz studentů a mládeže [online] c. 1991, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-12-02]. Dostupné z www: .

24

Dále existuje občanské sdruţení Muslimská unie, která si klade za cíl, šířit, plánovat a zajišťovat objektivní informace o islámu. Podporuje vzdělávací činnost v oblasti kultury a materiálně i fyzicky podporuje sociálně slabé, nemocné či jiným způsobem postiţené muslimy.57 Roku 2008 vzniklo občanské sdruţení HalalPoint, jehoţ členové se snaţí pomáhat muslimům z řad cizinců, kteří přijíţdějí do ČR. Vyznačuje se vydáním Manifestu muslimů ČR, kde vyjadřují své postoje týkající se respektování Listiny základních práv a svobod i českého právního řádu. Četné diskuze mohou vést díky tomuto sdruţení muslimové či jiní zainteresovaní příznivci islámu ve fóru na stránkách sociální sítě Facebook.58 Na internetu se objevují četné diskuze na téma islámu, ale konkrétně portál Islámská komunita sester je přímo doporučován na webu občanského sdruţení Proislam, jeţ sdruţuje české muslimky ocitajících se v nejrůznějších zemích světa. Zde si ţeny mohou vyměňovat své názory, vědomosti a zkušenosti.

6. Výzkumný proces Účelem tohoto výzkumu je zjistit, jakým způsobem se integruje muslimské společenství v rámci křesťanské nebo spíše ateistické společnosti ve Francii a České republice. Cílem je tedy zjistit, proč vedou muslimové ţivot odlišný od ţivota, kteří vedli ve své zemi původu. Zajímat mne bude, zda se zásadně odlišuje ţivot muslimů v těchto dvou evropských zemích a jak se jim daří praktikovat svou víru v náboţensky odlišném prostředí. Budu se snaţit zachytit postoj muslimů k ţivotu v evropské nemuslimské společnosti a vnímání jejich role mezi ostatními.

6. 1. Příprava výzkumu Jedná se o náhodný vzorek respondentů. Při výběru respondentů jsem aplikovala metodu tzv. sněhové koule. Kmenový informátor mi doporučil další 57

Muslimská unie [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-02-20]. Dostupné z www: 58 Halal Point [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-01-10]. Dostupné z www: .

25

potenciální respondenty, kteří by mohli být ochotni zúčastnit se výzkumu. Zvolila jsem kvótní výběr, kterým byli muslimové z islámských zemí ve věku 20 – 50 let. Takové věkové rozmezí jsem zvolila proto, ţe názory mladých a starších se mohou lišit. Vyuţila jsem však účelového vzorkování, jelikoţ ne všichni dotazovaní byli pro výzkum dostatečně informačně bohatí či ochotní podílet se se mnou o své postoje a zkušenosti. Proto mému dotazování přecházel předvýzkum pro ověření si srozumitelnosti základních dvou otázek a informačního přínosu pro můj výzkumný cíl. Při prvních setkáních s muslimy jsem se totiţ setkala jednak s praktikujícími, ale i s nepraktikujícími. Všichni čtyři mnou vybraní respondenti dostali několik dní před naším plánovaným rozhovorem okruh otázek, aby nebyli mými otázkami později zaskočeni a mohli se třeba i trochu připravit.

6. 2. Respondenti – cílová skupina Profil respondentů (jména jsou z důvodu anonymity změněna) 1) Pan Ali (19 let) pochází z Maroka a ve Francii bydlí teprve 6 měsíců. Do zahraničí se rozhodl vycestovat ze studijních důvodů a také proto, ţe tam má příbuzného s rodinou. Po ukončení studia by z důvodu příznivějších ţivotních podmínek chtěl zůstal. Jeho rodným jazykem je berberština a francouzský jazyk si pomalu osvojoval na základní škole. Nyní se snaţí stále vylepšovat jak svůj písemný tak i mluvený projev. Co se týče náboţenství je praktikující muslim a velmi dbá na dodrţování počtu modliteb a Ramadánu. Je velmi zvídavý a rád by znal Korán zpaměti. 2) Paní Mona (27 let) přijela do Francie před dvěma lety z Alţírska. K odchodu ze své rodné země se rozhodla na popud manţela, který ve Francii získal dlouhodobé perspektivní zaměstnání. Jazykovou bariéru respondentka překonávat nemusela, jelikoţ francouzsky začínala mluvit jiţ ve svých pěti letech. V době našeho rozhovoru byla ţenou v domácnosti a zaměstnání nehledala, jelikoţ s manţelem plánovali potomky. Paní Mona je praktikující muslimkou, chodí zahalená, dodrţuje časy modliteb i Ramadán. 3) Slečna Miriam (20 let)se narodila v České republice. Kořeny její rodiny sahají do Libanonu, kam by se jednou po dokončení studií na 26

vysoké škole chtěla odstěhovat. Nebrání se ani jiné arabskomuslimské zemi. Informantka chodí zahalená a modlí se. Jejím rodným jazykem je čeština a v rodině mluví také arabsky. 4) Pan Mohsen (46 let) přijel do České republiky z Izraele. Nikoho v Česku neznal. Nejprve zde vystudovat vysokou školu a vrátil se zpět domů. To uţ byl však ţenatý s Češkou a společně se rozhodli ţít v ČR. Nyní pracuje jako soukromý stomatolog. Jeho rodným jazykem je arabština. Češtinu se musel naučit po svém příjezdu. On i jeho manţelka jsou praktikujícími muslimy. Dodrţuje časy všech denních modliteb a částečně i Ramadán. Pro obě dotazované skupiny českých i francouzských muslimů jsem zvolila totoţné otázky. Hlavní výzkumná otázka zněla: Jak se daří muslimům ze zemí, kde je islám státním náboženstvím, začlenit do společnosti s odlišným náboženským vyznáním? Cílem bylo identifikovat odlišnosti způsobu ţivota těchto přistěhovalých muslimů v nemuslimské společnosti a proč tomu tak je. Zajímalo mne tedy hlavně, jaký ţivot vedou tito muslimové ve Francii a v ČR, v čem se tyto dvě země liší a jak je ţivot zde v Evropě jiný v porovnání s ţivotem v jejich zemi původu. Ne vţdy a ne všude jsou totiţ muslimové začleňováni do společnosti stejně. Dále mne zajímal jejich způsob praktikování víry a důvody setrvání v zemích, do kterých přicestovali.

7. Výzkumná strategie – kvalitativní výzkum V oblasti, kterou jsem se rozhodla prozkoumat se nedá uplatnit kvantitativní výzkum. Zvolila jsem tedy výzkum kvalitativní, jehoţ „metody se užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o nichž toho ještě moc nevíme.“59 Při kladení otázek respondentům jsem zvolila metodu rozhovoru. Nejprve jsem si však vytvořila strukturu otázek do dotazníku a dbala jsem na jejich srozumitelnost. Uzavřené otázky nebyli pro tento typ výzkumu příliš vhodné, proto jsem kladla pouze otázky otevřené. Jádrem rozhovorů byly otázky, 59

STRAUSS, Anselm L. - CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Anselm Strauss, Juliet Corbinová. Vyd. 1. Boskovice : Albert, 1999, s. 11

27

týkající se názoru na ţivot muslimů z islámských zemí ve většinové nemuslimské společnosti. Na základě tohoto osobního kontaktu se respondent dozvěděl, ţe je předmětem konkrétního výzkumu. Nejednalo se tedy o ţádný tajný projekt a ani se nevyplňoval písemně. V závěru jsem neopomněla zjistit podstatné informace týkající se sociodemografického profilu dotazovaných.

7. 1. Metody sběru dat Všechny rozhovory byly nejprve zaznamenány na diktafon. Pouţívala jsem i psanou formu poznámek během těchto rozhovorů k tomu, abych si mohla poznamenat také mimoslovní projevy řeči těla dotazovaného. Rozhovory s francouzskými respondenty jsem si přepsala ve francouzštině tak, jak byly vypovězeny. Své do češtiny přeloţené přepisy uvádím ve spisovné češtině, jelikoţ informanti odpovídali spisovnou francouzštinou. Při obou rozhovorech ve francouzštině jsem zjistila, ţe ne vţdy mí dva respondenti hovoří spisovnou francouzštinou. Avšak vzhledem k mé osobě, jakoţto nerodilému mluvčímu, se oba snaţili, abych porozuměla všemu, a proto tedy hovořili spisovně. Následně jsem teprve určovala vlastnosti a dimenzionální rozsah.

8. Otevřené kódování – analýza dat 8. 1. Rozhovor Vybrala jsem si metodu otevřeného kódování. „Je to část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů.“60 Kategorie jsem se snaţila vytvořit takové, aby se dotýkaly všech rozhovorů a daly se tak identifikovat společné jevy.

60

STRAUSS, Anselm L. - CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Anselm Strauss, Juliet Corbinová. Vyd. 1. Boskovice : Albert, 1999, s. 43

28

Kategorie 1) Jsme v cizí zemi, aneb naše náboženství zůstává s námi. 2) Schopnost jazykové kompetence. 3) Nemůžeme se modlit ve stanovené časy, ale i tak se modlíme. 4) Dodržování ramadánu aneb výjimky jsou častější. 5) Dostupnost HALAL stravy 6) Jsme jiní, aneb jak nás vnímá okolí.

kategorie 1 Příchod do cizí země aneb naše náboženství jde s námi. vlastnost:

dimenzionální rozsah

doba trvání

krátce – dlouhodobě

respektování místní víry

důleţité

motivace

vysoká

podpora okolí

značná

zkušenost

ţádná

V kategorii je zvolena vlastnost doba trvání v intervalu „krátce aţ dlouhodobě“. Z toho vyplývá, ţe různí respondenti přijeli do zahraničí na různě dlouhou dobu. Tato vlastnost je velmi důleţitá, neboť existuje základní rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým přijetím kulturních a náboţenských odlišností. Krátkodobé a dočasné přijetí takovýchto pravidel společnosti můţe být motivováno vidinou toho, ţe se jedinec vrátí ke svým původním zvykům a tradicím, čili nemůţe respektovat pro něho ne vlastní způsob ţivota dlouhodobě. Takovýto postoj je patrný z výpovědi slečny Miriam. Naopak všichni ostatní respondenti se shodují na tom, ţe jsou ochotni akceptovat a tolerovat veškerá pravidla a zvyklosti země, do které přijíţdějí. „Víš co, doma je doma. Ale radši bych zůstal tady. Jednoduše tady jsou životní podmínky příznivější než v Maroku. Takže upřímně, rodinu bych si chtěl založit tady. Neříkám, že se mi nebude stýskat po rodině a kamarádech, ale takhle to teď cítím. Budu tam jezdit na prázdniny to určitě, ale dlouhodobě už bych tam žít nechtěl.“ (Ali) 29

Touha zůstat v cizí zemi je v projevu pana Aliho patrná. Důraz klade na příznivější ţivotní podmínky z hlediska vzdělání, zaměstnání a vyšší ţivotní úrovně. „Máme solidní bydlení, manžel má dobrou práci, ve které ho za ni ohodnotí mnohem lépe než v Alžírsku. Máme vybodované takové to své hnízdo… Ale co se týče mé rodné země, určitě tam pak budeme jezdit za babičkou a dědečkem.. také za všemi ostatními příbuznými, kterých je požehnaně.. to víte, arabská rodina.“ (paní Mona) V případě slečny Miriam není ČR cizí země, ale z jejího projevu je patrné, ţe se zde tak cítí. „Člověk si ale nevybírá kam se narodí. Ale kdybych si fakt měla vybrat.. no tak každopádně v ňáký arabsko-muslimský zemi. To abych mohla vykonávat svojí víru v úplnym bezpečí. Dělat všechno co mám bez toho, abych byla souzená.“ (slečna Miriam) „Po pěti letech ze mě byl zubař a já se tak mohl vrátit domů. Ale v tý době už jsem měl dceru a byl jsem ženatý… Navíc manželka už neměla chuť zůstávát v Izraeli.. bylo to pro ní dost těžký. Proto jsme se rozhodli vrátit se do ČR a zkusit to tady.“ (pan Mohsen) Informanti se do zahraničí vydali zcela dobrovolně a dobře věděli, ţe země, do kterých putují, nejsou země s většinovou skupinou muslimů. Z toho vyplývá, ţe všichni byli ochotni akceptovat a tolerovat veškerá pravidla a zvyklosti země, do které přijíţděli. Setkali se s překáţkami, se kterými by se ve své zemi původu nesetkali. Nejvíce výrazné bylo postrádání kaţdodenního svolávání k modlitbě. Avšak důleţitým aspektem v celkovém vnímání ztíţených podmínek byl denní rozvrh respondenta. „S náboženstvím jsem si nedělal starosti. Věděl jsem, že tady islám je také, sice ne v takové míře jako u nás, ale je. Věděl jsem, že nemám očekávat svolávání k modlitbě ani velké množství mešit, i když to vlastně záleží na tom městě, kde člověk žije. Tady ve městě ani v okolí žádná mešita není. To mi však nebrání k modlení se. To dělám u sebe doma… Taková je místní mentalita a zákony, musím to respektovat.“ (pan Ali) 30

„Co se týče praktikování víry, tak dělám to stejné jako před svým příjezdem sem… Tady to není vůbec nijak zvlášť ztížené. Možná že těch mešit je tady méně, ale jinak ne. V jiné evropské zemi by to bylo jistě horší.“ (paní Mona) „Tady musíme dělat ústupky, který nám třeba ale to náboženství nedovoluje. Jsou to třeba časy modliteb právě. Je to jako říct prezidentovi, aby zapomněl na svojí imunitu.. pro něho je to výhoda. Stejně tak jako pro nás je výhoda to, že půjdem po smrti do ráje. A to potom nejde praktikovat víru napůl.“ (slečna Miriam) „Mi přijde právě, že tady to nějak moc neřešíte. Věděl jsem, že většina společnosti tady je ateistická.“ (pan Mohsen) Ţádný z informantů nevystupuje jako osamocený jedinec ve společnosti. Jejich schopnost přizpůsobit se podmínkám, ve kterých se rozhodli ţít, je podpořena jejich blízkými osobami z bezprostředního okolí. Blízké osoby jsou zde chápány jako členové rodiny. V případě pana Mohsena jsou to přátelé, které si našel bezprostředně po příjezdu. Výhodou bylo to, ţe se mohli vzájemně podpořit s ostatními studenty. Rodina zde tedy byla nahrazena nově vybudovanými přátelstvími z řad podobně kulturně a náboţensky smýšlejících osob. „Bydlí tady totiž bratranec s rodinou. Sice jsme od sebe víc jak 200 km, ale dodá ti to větší klid v duši. Nikdy nevíš co se stane a je dobré vědět, že tu nejsi sám. Hlavně na začátku, když jsem tu nikoho neznal to bylo uklidňující.“ (pan Ali) „Ano, už to budou dva roky co jsme tu s manželem oba… Toho nejbližšího člověka mému srdci jsem měla s sebou, což bylo směrodatné. Jinak bych sem nejela.“ (paní Mona) „Chtěla bych do Libanonu, tam máme kořeny. Tam mám vlastně babičky, dědečky, všechny tety a tak.. je jich víc.“ (slečna Miriam) „Věděl jsem, že nebudu úplně sám. Protože se mnou tady nastoupily další tři desítky kluků jako já. Nebyl jsem sám, udělal jsem si mezi nimi kamarády.. byli to taky muslimové.. všichni jsme byli na stejný úrovni.“ (pan Mohsen) Další zvolenou vlastností byla zkušenost. Zajímalo mne, zda některý z respondentů jiţ ţil mimo svou zemi původu, coţ by mohlo přispět k lepšímu

31

porozumění a toleranci způsobu ţivota v cizí zemi. Nesetkala jsem se však s pozitivní odpovědí. Kategorie 2 Museli jsme se jazykově přizpůsobit. Vlastnost

dimenzionální rozsah

Jazyková vybavenost ţádná – úplná Motivace

značná

Potřeba dorozumět se vysoká V kategorii jazykové vybavenosti se vyskytuje stupnice „ţádná aţ úplná“. Kaţdý z respondentů ovládal jazyk země, do které přijíţděl na jiné úrovni. V případě pana Aliho se dá hovořit o tom, ţe základy francouzštiny jiţ nějaké měl, coţ je dáno zejména tím, ţe pochází z Maroka. „.. v mým regionu se mluví berbersky“ .. „Sice jsem měl ve škole hodiny francouzštiny, ale znáš to. Hodiny cizího jazyka ve škole ti moc potřebného do praktického života nedají. Aspoň v mém případě tomu bylo tak. Měl jsem nějaké základy co se týče písemného projevu, ale jinak jsem nemluvil vůbec.“ Paní Mona neměla ţádné jazykové bariéry, jelikoţ francouzsky hovořila jiţ od útlého věku. „Francouzsky mluvím od svých pěti let. Tenkrát mě rodiče zapsali do kostelní školy. I když byli muslimy, zapsali mě tam. V naší vesnici jiná možnost začít se učit francouzštinu nebyla. Navíc tenkrát bylo u nás dost teroristických útoků a tak to bylo dost nebezpečné. Ale oni neváhali a zapsali mě tam.“ Slečna Miriam měla tu výhodu, ţe český jazyk jí byl jazykem rodným. Naučila se arabsky hned ze dvou důvodů. Tím prvním je skutečnost, ţe si můţe číst Korán v originále a druhým důvodem jsou její plány týkající se odstěhování z České republiky do arabsky mluvící země. Z její výpovědi je patrné, ţe je velmi ráda za to, ţe na ni rodiče od dětství mluvili také arabsky. Protoţe jak uvádí Kropáček o překladech Koránu: „Při překladech do cizích jazyků se část rétorické

32

údernosti, svérázného kouzla a významových odstínů arabského originálu nevyhnutelně ztrácí.“ „doma totiž mluvíme arabsky. Ještě že tak.. protože se v arabštině i modlím..“ Pan Mohsen před svým příjezdem do ČR neovládal český jazyk vůbec. V malém městě, kam se přistěhoval, se nedalo očekávat, ţe všichni jeho obyvatelé se s ním dorozumí anglicky. Proto bylo nezbytné, aby se naučil češtinu, na jejíţ osvojení měl rok, následně uţ v ní musel i studovat. „Navíc před nástupem na výšku jsem absolvoval takový roční intenzivní přípravný kurz. Tam jsem se učil češtinu, chemii, fyziku a biologii. Připravilo mě to hodně dobře a přijímací zkoušky jsem teda úspěšně pak zvládnul… Ale moje čeština byla tenkrát stejně hrozná.“ Kategorie 3 Nemůžeme se modlit ve stanovené časy, ale i tak se modlíme. vlastnost:

dimenzionální rozsah:

intenzita:

1x – 5x

strávená doba:

5 min. – 1 hod.

chvíle modlení:

v určený čas – mimo určený čas

Úplné praktikování islámské víry není v evropských podmínkách moţné. Ač se zde objevují minarety, 5x denně z nich však svolávání k modlitbě nezní. Muslimové si musí sami hlídat správný čas modliteb. Z toho však nevyplývá, ţe mají moţnost se v dané časy modlit. Základní překáţkou ve Francii je platná legislativa zakazující praktikování víry například ve vzdělávacích institucích. V českých podmínkách omezení spočívá spíše v nalezení vhodného klidného místa, jak zmiňuje slečna Miriam. Pracovní podmínky pana Mohsena jsou spíše výjimečné. Obecně záleţí na druhu vykonávaného povolání, toleranci zaměstnavatele a vhodného místa k modlitbě v prostorách zaměstnavatele. „Ve škole kam chodím je praktikování víry zakázané. Modlím se tedy většinou večer a snažím se dodržovat i počet modliteb. Ne vždy se to ale podaří..“ (pan Ali) 33

„… jsem žena v domácnosti, na modlitby mám čas, takže dodržuji i časový rozpis.“ (paní Mona) „… v jiné zemi by se v tomhle smyslu žilo líp. Tady musíme dělat ústupky, který nám třeba ale to náboženství nedovoluje. Jsou to třeba časy modliteb právě. Celkově je na to potřeba klid taky.“ (slečna Miriam) „… je to jednoduché. Mohu si odskočit domů. Pacienti počkají.“ (pan Mohsen) Četnost modliteb u respondentů závisí spíše na jejich časovém harmonogramu a dalších moţnostech. Muslimové se drţí výkladu Koránu v tom smyslu, ţe nemohou-li se pomodlit 5x denně tak jak mají, mohou si modlitby nahradit, čehoţ vyuţívá zejména pan Ali a slečna Miriam. „Modlím se tak 3x nebo 4x denně. Jednu pětiminutovou modlitbu stihnu ráno a zbytek v podvečer a večer.“ (pan Ali) „.. lepší modlitba je modlitba, kterou vykonáš ve svém pokoji spíš než kdekoli v bytě.. a ta, kterou vykonáváš ve svém domě je lepší než ta, kterou vykonáváš v mešitě.“ (slečna Miriam) Kategorie 4 Dodržování ramadánu, aneb výjimky jsou častější. Vlastnost

Dimenzionální rozsah

Výjimky dle Koránu

výjimečně - často

Nahrazení ušlých dní nikdy – vţdy Porušení během dne

částečné

Korán povoluje během postního měsíce Ramadánu jisté výjimky. Jíst i pít by měli malé děti, nemocní lidé či staří lidé, jejichţ zdravotní stav by se vlivem půstu mohl zhoršit. Ţeny jsou od půstu osvobozeny v případě těhotenství. Dodrţování Ramadánu není ovlivněné geografickou polohou, ale spíše osobnostními rysy kaţdého respondenta a také hloubkou jeho víry. Někteří si dny nedodrţování půstu nahrazují tím, ţe si postní měsíc prodlouţí, jiní na to příliš nedbají.

34

Dodrţování Ramadánu není otázkou pouze vůle a osobnosti respondenta, ale také okolním prostředím, ve kterém se nachází. Pracovní a jiné podmínky ne vţdy dovolují věřícímu dodrţovat půst. Pan Ali se striktně drţí pravidel nastavených Koránem a potvrzuje, ţe se postí poctivě jiţ od svých třinácti let. Stejně tak i paní Mona, jeţ si dovoluje výjimky akceptovatelné nastavenými pravidly pro ţeny (např. těhotenství, šestinedělí, menstruace). Situace u těchto dvou respondentů je obdivuhodná a je dána zejména věkem. Ač paní Mona v Alţírsku pracovala, ramadán dodrţovala. V muslimských zemích je pracovní doba v době ramadánu zkrácena. Pan Ali jakoţto student nemá ještě ţádné zkušenosti s dodrţováním půstu během pracovního procesu. „Ale jednou se mi stalo, že jsem byl nemocný. To jsem si opravdu nemohl dovolit nepít. Takže jsem pár dní vynechal, ale samozřejmě jsem si to později nahradil. To by nešlo, abych si to nenahradil.. ne, to ne.“ (pan Ali) Aliho jednání však Korán dovoluje: „Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později.“61 „No tak ano, ženy nesmí držet Ramadán, mají-li své dny. To pak není příliš vhodné pro naše zdraví, víte.“ (paní Mona) Slečna Miriam se o důvodech zmíněné paní Monou nezmiňuje, ale spíše zdůrazňuje překáţku, která se můţe vyskytnout ve škole. „Občas se ale vyskytnou okolnosti, které neovlivnim a musim třeba alespoň pít. Víš, když je na univerzitě povinně tělocvik, tak si nesmím dovolit nechodit celý měsíc. Takže to pak aspoň piju, jinak by to se mnou seklo. No a pak taky když jsem nemocná, myslim spíš chřipku nebo střevní chřipku, to by byl pak člověk až moc dehydrovanej.“ Na rozdíl on slečny Miriam, má pan Mohsen pro nedodrţování půstu jiné důvody. Nejedná se o ţádné faktické překáţky, ale spíše o jeho pohodlnost. „No tak s tim se trochu peru. Od přírody jsem požitkář a miluju jídlo.. Ale né, dá se říct, že většinu měsíce vážně ten půst držím. Ale když třeba manželka 61

BOYER, Alain. Korán. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Levné knihy KMa, 2006, sůra 2, odstavec 185, s. 217

35

ze svých důvodů nedrží, tak já taky ne. Docela se mi tohle hodí no. Jsem trochu pohodlný. Ale říkám, spíš jo než ne.“ Pan Mohsen Kategorie 5 Halal strava je součástí naší víry. Vlastnost

dimenzionální rozsah

Nároky

vysoké

Četnost obchodů

nízká - vysoká

Označování výrobků

nikdy – vţdy

Ve Francii s vyšším počtem muslimů je patrný také vyšší počet specializovaných Halal řeznictví. Obchodní řetězce vychází ve Francii muslimům vstříc tím, ţe jim přímo vyhrazují Halal úsek, kde lze nalézt salámy a jiné masné výrobky, dále mléčné výrobky a cukrovinky bez pouţití jakýchkoli vepřových sloţek či alkoholu. Ten se můţe v malém mnoţství objevovat v mléčných výrobcích či cukrovinkách. Ani nealkoholická piva nejsou stoprocentně nealkoholická. Sice obsahují podíl alkoholu do 1%, ale pro muslimy je to nepřípustné. Jediná značka na světě vyrábí nealkoholické pivo nezávadné pro muslimy, kterou je Bavaria. Některé obchodní řetězce mají na svých webových stránkách přímo sekci Halal. Tam informuje, které konkrétní produkty muslimům nabízí. Takovýto postup propagace upřednostňuje zejména řetězec obchodů Carrefour. Ve Francii představují muslimové mnohem větší kupní sílu neţ v České republice a tamní obchodníci jsou si toho velmi dobře vědomi. Z tohoto důvodu se snaţí udělat pro spokojenost všech svých klientů maximum a vycházejí jim vstříc. Pod značkou Halal se můţe skrývat hned několik výrobců majících svou značku, z nichţ kaţdá má na internetu zveřejněn seznam veškerých svých řeznictví v rámci celé Francie. V dnešní době chytrých mobilních telefonů přišel se zajímavým nápadem jeden mobilní operátor, který nabízí aplikaci ke staţení, obsahující rady a doporučení týkající se rozmístění obchodů a restaurací Halal, časů modliteb a mnoha dalších uţitečných rad. Na webových stránkách praţské islámské nadace je k nalezení seznam Halal prodejen pouze na území hlavního města Prahy. Jiný oficiální seznam 36

takovýchto obchodů v rámci celé ČR však chybí. V porovnání s francouzskými obchody, jsou v těch českých takovéto výrobky k nalezení v neoznačených regálech, a tak je velmi těţké je mezi běţnými produkty nalézt. Pan Ali nemá ţádné problémy s dostupností Halal výrobků. Pokud však neseţene maso ani v obchodě, nebrání se najít si čas a prostor, aby si své Halal maso připravil sám. Paní Mona poukazuje na nedostatečnou informovanost o masných výrobcích v jídelních lístcích některých restaurací. Stává se, ţe kuřecí maso můţe být dochuceno omáčkou z vepřového, coţ uţ restauratér neuvádí. Některé restaurace však přímo uvádějí, ţe dané jídlo je Halal a v takových případech jiţ není nutné se pozastavovat nad tím, z čeho se skládají ostatní pouţité ingredience. „Když jsem v blízkosti nějaké mešity, dá se v těsné blízkosti také najít obchod pouze s HALAL produkty, ale normálně i tady ve městě jsou takové věci k dostání. Neříkám, že jsou tu přímo specializované obchody, ale v místním hypermarketu mají přímo oddělení s produkty, které jsou jen HALAL.“ „No a už jsme také s kamarády dvakrát zabíjeli jehně. Je to zážitek. Víš, on má dvorek a auto. Takže jsme si vždycky zajeli k farmáři pro jehně a sami si ho pak zařízli podle islámského postupu. Pak si něco ugrilujeme a co zbyde tak si rozdělíme a dáme do mrazáku.“ (pan Ali) „Hned jeden blok od nás je jeden market, kde mají přímo oddělen sortiment co je halal a co ne.. Ne že by měly rozdělený každý produkt zvlášť.. třeba který druh krájeného salámu je a není halal, ale je tam na to zvlášť oddělení. Myslím, že víc jak půlka obchodů prodává halal. Horší je to ale v restauracích. Tam si můžete dát akorát tak rybu, protože v menu nenajdete nic jiného co by se hodilo.. Do všeho jiného se dává třeba slanina, nebo hovězí prošpikované vepřovým..I když u nás ve městě je to celkem fajn, jsou tu arabské kebaby a jedna arabská restaurace, tam se vepřové nevaří.“ (paní Mona) Miriam podtrhuje nesprávné označování masných výrobků: „Ve všech kuřecích salámech máš vepřový složky a tak. Napíšou kuřecí salám a jsou tam vepřový kůže. Nebo ani třeba při zabíjení kuřat. Nikdo je nezabije ručně podle našich pravidel.“

37

„Ano, nejsem líný pro ně zajet. Poctivé salámy bez toho vašeho oblíbenýho vepřovýho.“ (pan Mohsen) V souvislosti s dostupností jídla Halal ve veřejných institucích vyjadřuje pan Ali obavy. Zatím se totiţ setkal s případem neakceptovatelnosti vařit Halal jídlo pro děti svých příbuzných. V tomto případě neexistuje ţádná právní úprava zabezpečující stravování muslimů ve školkách, školách a podobně. Jde o vzájemný dialog obou stran. Vezmeme-li běţnou současnost, vaří-li se jídla vegetariánská, mohla by se vařit také jídla Halal. „Právě bratrancovi děti chodí teď čerstvě do jeslí. Problém je ve stravě, kterou jim tam dávají. Nejsou totiž ochotni tolerovat to, že jeho děti nebudou jíst vepřové a další výrobky z toho masa… Navrhují to, že by jim matka balila každý den s sebou jídlo do krabičky a kuchařky jim ho ohřívali. To je myslím optimální řešení.“ (pan Ali) Kategorie 6 Jsme jiní, aneb jak nás vnímá okolí. Vlastnost

dimenzionální rozsah

Předsudky

značné

Vnější projevy

neviditelné - viditelné

Zájem ostatních

lhostejný – hluboký

Ovlivnitelnost okolí médii

vysoká

Nebývá pravidlem, ţe je muslim na venek okamţitě poznatelný, coţ souvisí zejména s kulturou odívání. Někteří muslimové nosí tradiční oděv své země, který však spíše vyplývá z jejich kultury neţ z náboţenství. Nutno rozlišit oblékání muţů a ţen. U ţen je základním poznávacím znamením šátek zahalující vlasy a krk. Mnou zpovídané ţeny byly zahalené. Nezahalené muslimky nejsou výjimkou (například dcera pana Mohsena), coţ můţe vypovídat o různé intenzitě pojetí islámu a jeho praktikování. Odlišnost v odívání můţe vést k zvýšenému zájmu okolí. Okolím mohou být lidé, které potkáváme kaţdodenně na ulici, ale také lidé nám bezprostředně blízcí, jako rodina, přátelé, kolegové. Názor první skupiny, čili okolí, pro které je 38

dotyčný muslim anonymní, můţe být jakýkoli a to negativní, lhostejný, či pozitivní. Je to postoj, který je utvářen faktory, jako je například osobní zkušenost nebo znalost islámu z odborné literatury či médií. Druhou skupinou jsou lidé, jejichţ postoj je ovlivněn osobností konkrétního muslima. Jsou to právě ti, o kterých se respondenti zmiňují, ti, kteří jsou ochotni akceptovat jejich odlišnou víru, zvyky a případně o nich diskutovat. Někteří lidé jsou plni předsudků, které mohou vyplývat z nedostatečné znalosti islámu, coţ se dělo v případě paní Mony. Jak však vyplývá z jejího projevu a následně i z projevu slečny Miriam, základem je komunikace a ochota jejich okolí poznat zvyky a názory tohoto náboţenství. Všichni mí respondenti jsou velice otevření diskuzím o islámu, zejména v dialogu s nemuslimy, jímţ s ochotou vysvětlí jeho základní pojetí. „Popravdě, nepředstavuju se tak, že řeknu ahoj já jsem Ali a jsem muslim (smích). Spíš se to o mě dozvědí až během nějaké doby. Někteří z nich se i rádi dozvědí něco z mé náboženské kultury. Mám rád diskuze o náboženství, které spolu občas vedeme. Ale zase to není tak, že bysme šli někam do kavárny za účelem povídání si o islámu. Sice bych nebyl proti, to ne. Myslím, že je to obohacuje a já se rád podělím o to co o islámu vím.“ … „Ale ztratím-li nějakého kamaráda jen kvůli tomu, nebyl to kamarád. Ať si každý vyznává co chce, jsme si beztak všichni rovni, protože jsme lidi.. Lidé nesmí číst jen ty noviny, kde se píše o teroristických útocích a jiných trestních činech v souvislosti s islámem. Měli by o něm znát základní fakta. Být informováni. Ale musí být informováni z těch správných zdrojů. Ať si přečtou nějakou nezaujatou náboženskou publikaci. Za to bych byl opravdu rád. Nebo ať se jdou podívat do mešity, to by bylo také dobré. Každý Imám je ochotný zodpovědět ti otázky co máš.. opravdu.“ (pan Ali) „..začátky nebyly příliš jednoduché. Byli plni předsudků, že jsem ta utlačovaná muslimská žena, která je jen doma, nemůže řídit auto a já nevím co všechno. Báli se mě na cokoli zeptat, aby mě třeba nějak neurazili. Ale po čase zjistili, že jsem úplně stejná jako oni.. že například také jezdím autem, chodím na nákupy a administrativní záležitosti spojené s naším společným bydlením zařizuji sama..“ (paní Mona) 39

„Mám spoustu českejch kamarádů co jsou ateisti nebo jinýho náboženství. Vždycky jsem se s nima snášela dobře. Nikdy mezi námi nebylo žádný tabu.. mluvíme o všem a víme, že náboženství je každýho svobodná volba. Respektujeme se navzájem… třeba jak se na tebe dívaj lidi na ulici viď. Ale já se snažím je nevnímat. Přeci jen si říkám, hleď si sama sebe a nesuď ostatní.“(slečna Miriam) „Všichni mí známí to o mně vědí. Oni mě nepoznali nejdřív jako toho muslima, ale jako toho člověka a časem pak teprve zjistili, že jsem muslim. Nikomu to nevadilo, respektují to. Stejně tak já respektuju jejich náboženský přesvědčení. Samozřejmě, že měli nějaké otázky, ale ty jsem jim zodpověděl a vysvětlil, co potřebovali. Teď už mi během grilování nenabízí pivo nebo klobásu jako na začátku našeho přátelství (smích), už vědí, proč si nedám.“ (pan Mohsen)

8. 2. Pozorování respondentů Jak jsem zmínila výše, obě mnou zpovídané ţeny chodí zahalené. Je to jejich kaţdodenní součást a uţ si příliš neuvědomují, ţe jsou odlišné od majoritní společnosti. Něčím se od sebe přeci jen odlišovaly. Paní Mona měla volné oblečení v černé barvě. Naopak slečna Miriam měla červené kalhoty, bílé triko s dlouhým rukávem kopírující její siluetu, červený hijab a na nohou červené tenisky. Tyto odlišnosti mohou však být dány rozdílným věkem, náladou či osobností člověka. Na muţích, kteří mi poskytovali rozhovor, nebyla jejich víra na první pohled viditelná. Pan Ali během rozhovoru vyjádřil své obavy ze současné situace bratrancových dětí, které mají problémy s jídlem v mateřské škole. Na čele se mu objevily vrásky, síla jeho hlasu oslabila a zněl bezradně. V ostatních částech našeho rozhovoru vystupoval sebevědomě a rázně odpovídal na otázky. Mile a se zaujatou energičností mne odkazoval na Imáma z mešity, který by mohl být pro mou práci přínosem. Paní Mona ač byla oděna do smutnějších barev neţ slečna Miriam, působila vesele a optimisticky. Zářil z ní vnitřní klid a spokojenost. I kdyţ poznala na rozdíl od slečny Miriam ţivotní podmínky v islámském státě, zdá se 40

být spokojenější neţ její mladší „sestra v islámu“, coţ je v jejím případě dáno její rodinou situací a lepším ekonomičtějším postavením. Velmi zajímavé v projevu slečny Miriam bylo obracení zraku k obloze vţdy, kdyţ vyslovovala „enshallah“ (dá-li Bůh). Pan Mohsen je energický lékař středního věku, který se ţivota nebojí a na první pohled vypadá spokojeně. Ţádné specifické rysy projevů jeho víry jsem neshledala.

9. Shrnutí zjištěných dat Francouzská společnost je s tematikou islámu seznámena daleko více neţ česká. To můţe pramenit ze skutečnosti, ţe Francouzi se s muslimy setkávají ve svém kaţdodenním ţivotě, potkávají je na ulicích, školách, obchodech a komunikují tak spolu. Akceptovali tak jejich existenci ve svých kulturních podmínkách a jsou na takový ţivot zvyklí. Nelze popřít, ţe muslimové se na území Francie objevovali ve větším mnoţství a daleko dříve neţ v Česku. Česká veřejnost je formována z podstatné části médii, stejně tak i ta francouzská. Ovšem Češi se dostávají do osobního kontaktu s muslimy jen velmi sporadicky a tak si vůči tomuto náboţenství snadno vytváří předsudky a stereotypy a jsou velmi snadno ovlivnitelní názorem většiny. Důvodů neinformovanosti o islámu v českém prostředí můţe být hned několik: absence multikulturní výchovy ve školním procesu, nezájem o náboţenství obecně v převáţně ateistických státech, nesetkávání se bezprostředně s muslimy či negativní obraz o islámu a neochota hledat o něm informace či podobně. Všichni respondenti shodně uvádějí, ţe do cizí země přijeli dobrovolně a jejich hlavním měřítkem příjezdu nebyla otázka náboţenství. Motivem byla moţnost vystudovat školu, lepší pracovní uplatnění, či rodinné důvody a to i navzdory počáteční jazykové bariéře. Tři mí informanti jsou cizinci a všichni shodně tvrdí, ţe islám vykonávali ve své zemi původu a budou ho vykonávat i v zemi, do které přijeli. Všichni také souhlasí s tím, ţe své praktikování víry museli upravit či pozměnit. Všichni respondenti zcela respektují místní zvyklosti i změnu náboţenských návyků, jeţ bylo nezbytné učinit pro další klidné setrvání

41

v zemi. Jedné respondentky se tyto kroky netýkaly, protoţe svůj ţivot podřídila zvyklostem majoritní nemuslimské společnosti jiţ od narození. Nejenom odlišné náboţenské smýšlení, jiná kultura a zvyky jsou překáţkou setrvání v cizí zemi. Dva z mých respondentů museli překonat také jazykovou bariéru. V jednom případě to byla bariéra úplná, jelikoţ dotyčný neovládal cizí jazyk, v druhém případě pouze částečná, protoţe informant měl jiţ základy cizího jazyka zvládnuté. Pro Francii i Českou republiku platí absence kaţdodenního svolávání k modlitbě. Hlavním ústupkem, který byli informanti učinit, bylo slevit ze své zvyklosti chodit se modlit ve vymezených časech do mešity. V islámských zemích je běţné modlení se třeba i v zaměstnání. Ovšem v Česku ani ve Francii nemají zaměstnavatelé ve svých prostorách modlitebny. Nejde pouze o vhodné místo na pracovišti, ale také o čas. Různá povolání dovolují během výkonu práce různé pauzy, čili ne kaţdý má čas a místo se v klidu pomodlit. Z toho vyplývá, ţe se počet modliteb mých informantů buď sníţil, a nebo si je kaţdý uspořádal sám časově jinak. Původní pravidelně a časově rovnoměrně rozdělené modlitby tak byly zhuštěny buď do ranních či večerních hodin, a to v souvislosti s časovým harmonogramem kaţdého z nich. Zůstaneme-li u pracovních podmínek v souvislosti s vykonáváním dalšího pilíře islámu, dodrţování Ramadánu, nejsou v západní společnosti příznivé. Nutno podotknout, ţe tři z dotazovaných budou vykonávat své povolání v zemi, do které přicestovali (v tomto případě Francie/ČR). V porovnání s některými islámskými zeměmi není ve Francii ani ČR zkrácena délka pracovní doby v době Ramadánu. Muslimové nemají v tomto směru ţádné úlevy. Člověk vykonávající pracovní pozici, která vyţaduje fyzickou námahu si tak půst nemůţe absolutně dovolit. Jak zdůrazňuje jedna z dotázaných, je omezována také ve škole. V den, kdy mají ve škole hodinu tělesné výchovy, půst nedrţí. Jak sama upřesňuje, snaţí se nejíst, ale alespoň pije. Ostatní respondenti Ramadán dodrţují v plné míře a občas si dovolí povolené výjimky. Stává se tak v případech nemoci či jiných povolených důvodů uvedených v Koránu. Jeden respondent však připouští nedůsledné dodrţování ramadánu v důsledku jeho vlastní pohodlnosti. Zejména v Ramadánu kladou muslimové důraz na bohatost a pestrost svého jídelníčku. Všechny pokrmy však musí být Halal. Ve francouzských 42

podmínkách jsou Halal obchody velmi rozšířené vzhledem k vysoké kupní síle muslimů a není tak problém tento druh potravin v regálech obchodů najít. V podmínkách českých obchodů je najít Halal výrobek o něco sloţitější. V našich obchodech na rozdíl od Francie nejsou k nalezení ţádné speciální sekce potravin, v nichţ není pouţito vepřových sloţek. Český spotřebitel musí sám sledovat sloţení jednotlivých výrobků, protoţe i ve zdánlivě nezávadných potravinách jako jsou cukrovinky, mléčné výrobky či druhy salámů se mohou objevovat sloţky typu vepřové ţelatiny. To samé platí u alkoholu, který můţe být obsaţen v některých cukrovinkách, zejména čokoládách, dále pak například v mléčných výrobcích či některých farmaceutikách. Názory muslimů na nevědomé poţití nějakého takového pro ně závadného výrobku se však sjednocují v tom, ţe nejsou hříchem. Halal obchody na území České republiky vedou arabští obchodníci a jsou stavěny spíše ve velkých městech jako Praha či Brno. Jeden z informantů je ochoten si Halal maso vyrobit pro svou potřebu sám tím, ţe si kupuje ţivou ovci a sám se svými přáteli se postará o její poráţku. Takové případy však nejsou v dnešní uspěchané době příliš časté. Dalším problémem můţe být dostupnost halal stravy v institucích, jako jsou jesle, školky, školy a tak dále. Provozovateli kuchyně takovýchto institucí nemůţe nikdo nijak právně vymezit, co smí a nesmí vařit. Kuchaři se mohou řídit například základy zdravého stravování. Nyní je běţná praxe moţnosti vybrat si z několika druhů jídel jako například slaná, sladká, bezmasá či bezlepková jídla. Takové rozdělení vyplývá pravděpodobně z potřeb strávníků. Proto se nabízí otázka, proč nevařit také Halal jídla pro muslimy. Co se týče vizuálního dojmu, jsou to spíše muslimky, které jsou v rámci západní společnosti na první pohled jiné. Obě z mých respondentek chodí zahalené. Ač se můţe zdát, ţe jedna z dotazovaných dodrţuje způsob odívání více (volné oblečení nekopírující siluetu) a druhá méně (oblečení upnuté), obě jsou zahalené. Jsou si své jinakosti vědomy a moc dobře ví, s jakým negativním postojem na ně můţe většina nemuslimů nahlíţet. Proto je z jejich projevu patrná touha po uvádění věcí na pravou míru. Chtějí o svém postavení diskutovat a snaţí se pochyby okolí vyvracet. Pojem postavení ţen v islámském světě je hojně diskutovaným. Nebojácnost diskutovat nejenom o tomto tématu, ale i o dalších právech ţen a muţů vyjadřují všichni dotazovaní. Obecně jsou velmi komunikativní a jsou otevřeni jakékoli konverzaci na téma náboţenství, coţ 43

vyplývá z jejich náboţenské hrdosti. Mezi svými přáteli nemají v souvislosti s vírou ţádná tabu a jedním dechem vyjadřují také svůj zármutek nad mediálním obrazem muslimů v západním světě. Moţnost vyjádřit se ke způsobu, jakým na ně nemuslimská společnost nahlíţí, v našem rozhovoru respondenti dostali. Obě ţeny zdůrazňují nutnost odproštění se od posuzování lidí pouze podle vzhledu a vyzývají k větší toleranci mezi lidmi. Tato přeměna společenského cítění však můţe vyţadovat delší časový úsek. Jedna respondentka podotýká, ţe muslimské ţeny jsou zbavovány svobody právě zejména společností a ne svými manţeli. Jeden respondent si zvykl na zvyky i náboţenské smýšlení země, do které přijel a přijímá ji tak, jak je. Necítí tedy ţádnou zášť či zlost. Druhý respondent zdůrazňuje důleţitost informovanosti obyvatel o islámu z více nezávislých zdrojů a poukazuje na zkreslování zpráv médii, současně se také zajímá o ţivot muslimů v jiných zemích.

44

10. Závěr V první části své práce se věnuji základním faktům o islámu, čili jeho počátkům, základním pilířům a stavbám mešit. Nastiňuji také počátky příchodu muslimů do kaţdé z mnou zkoumaných zemí. Dále se věnuji současnému počtu muslimů, organizacím, jeţ je sdruţují a jejich činnosti. Následně zmiňuji pohled médií a uvádím konkrétní příklad zpráv v nich se v posledních letech vyskytujících. V praktické části se věnuji analýze rozhovorů, ve které jsem se snaţila vyzdvihnout odlišnosti v praktikování víry v zemích, kde je islám menšinovým náboţenstvím, oproti těm majoritně muslimským, ze kterých mí respondenti pocházejí či mají kořeny. Francii i ČR spojují pohledy společnosti, jeţ jsou z větší části tvořeny předsudky v souvislosti s islamofobií, s postavením ţen v islámu a teroristickými útoky. Multikulturní výchova hraje velkou roli ve vzdělávání obyvatel obou zemí a je nutné prohlubovat znalosti v této oblasti. Je nutné rozvíjet vědomosti také o jiných kulturách neţ je ta naše a minimalizovat hloubku předsudků. S touto výchovou se nesetkáváme pouze na půdě školy, ale existuje celá řada multikulturních center, jeţ jsou ochotny poskytnout poţadované informace na různých seminářích, informačních letácích a podobně. Obyvatelé země galského kohouta se dostávají v kaţdodenním ţivotě do kontaktu s muslimy častěji neţ Češi. Na základě tohoto kontaktu s nimi si vytvářejí mnohem hlubší názor na jejich víru, kulturu a způsoby projevování. Je to bezprostřední zkušenost z osobního setkání. Proto mohou být Češi v porovnání s Francouzi mnohem uzavřenější a chladnější vůči cizincům obecně. Tato situace v Česku vyplývá z historie státu a politického reţimu druhé poloviny 20. století. Zjednodušeně řečeno, ţivot muslimů na území Francie a České republiky je jiný. Je jiný v kaţdé zemi zvlášť a je jiný porovnáme-li obě země najednou se zeměmi muslimskými. Rozdílnost ţivota muslimů těchto dvou států je dána především jejich historií, od které se odvíjí také rozdílný počet muslimů imigrujících a konvertujících. Ve Francii mají muslimové větší moţnosti k praktikování víry: snáze se dostanou do mešit, protoţe jich je více, lépe se jim nakupuje Halal strava, protoţe existuje více obchodů, jejich okolí nepřijde tolik výjimečné je potkávat na ulici, jelikoţ je jich více a je to běţná realita.

Česká veřejnost si v porovnání s francouzskou na muslimy teprve zvyká. Příliv muslimů není tak značný a častý jako ve Francii, ale to není důvodem se o islám nezajímat. Vzdělávání v oblasti světových náboţenství a kultur je nesmírně důleţité pro pochopení vztahů mezi jednotlivými zeměmi a schopnost respektovat jeden druhého. Obecnou podmínkou pro mezikulturní dialog jsou hodnoty uznávané Radou Evropy. Jedná se zejména o rovnost všech lidí bez rozdílu a respektování lidských práv. Kaţdé náboţenství musí být uplatňováno s ohledem na kulturní, náboţenskou a jazykovou příslušnost ostatních jedinců a nikdo tak nesmí být diskriminován.62

62

Ministerstvo kultury. Bílá kniha o mezikulturním dialogu – překlad [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-01-10]. Dostupné z www: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=5065. str. 10

11. Resume Základní linií této bakalářské práce je tematika islámu vyskytujícího se v podmínkách evropského prostředí, čili v atmosféře, která této náboţenské víře není vlastní. Zaměřena je zejména na nejpodstatnější okolnosti, které ovlivňují praktikování tohoto náboţenství uprostřed západní společnosti. Poukazuje na nutnost tolerance napříč kulturami i náboţenstvími a zdůrazňuje nutnost multikulturního vzdělávání. Provedla jsem kvalitativní výzkum s čtyřmi praktikujícími muslimy. Cílem bylo podat svědectví o moţnostech integrování muslimů v rámci většinové nemuslimské společnosti.

12. Summary The basic line of this bachelor thesis is the theme of Islam in european conditions, it means the conditions which are not typicals for this religion. The thesis is focused on the most important factors, which influence the practising of this religion in the middle of West. Refers to necessityof tolerance across the cultures and religions and underline the necessity of multicultural education. I did a qualitative research with four practicing muslims. The objectif of this thesis was to give evidence about the posibility of integration of Muslims within the bounds of society which is not Muslim.

13. Použitá literatura a zdroje 13. 1. Knižní publikace ARKOUN, Mohammed. Histoire de l'isla . Paris: Albin Michel, c2006, xxvi, 1217 s. ISBN 978-2226175-038. ASLAN, Ednan. Migrace a kulturní konflikty. Vyd. 1. Editor Harald Christian Scheu. Praha: Auditorium, 2011, 322 s. ISBN 978-808-7284-070. BARNETT, Correlli. Bonaparte: fondements et doctrines. Vyd. 1. Překlad Jan Kozák. Brno: Jota, 2005, 221 s.. [16] s. obr. příl. ISBN 80-721-7352-9. BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998, 231 s. ISBN 80-722-0034-8. BOYER, Alain. Korán. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Levné knihy KMa, 2006, 797 s. ISBN 80-730-9992-6. Korán, sůra 2, odstavec 185 BOYER, Alain. L'islam en France

. Paris: Presses universitaires de France,

1998, xi, 369 p. ISBN 21-304-9764-0. Co jest Islám?. 5. vyd. V Praze: Islámská nadace, 2009, 71 s. Wamy serie o Islámu. ISBN 978-80-904373-0-2. IBRAHIM, I. . 1. vyd. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2003, 55 s. ISBN 80-903-1961-0. KANDERT, Josef. Náboženské systémy: člověk náboženský a jak mu porozumět. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Grada, 2010, 200 s. ISBN 978-802-4731-667. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 4. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006, 292 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-702-1821-5.

KŘÍŢKOVÁ, Martina. Cizinci, našinci a média: mediální analýzy. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Multikulturní centrum ve spolupráci s UNHCR, 2007, 106 s. ISBN 80-239-8475-6. MELICHÁREK, Tomáš. Islám v Brně: muslimská komunita očima médií a Brňanů. 1. vyd. broţ. Pstruţí: Lukáš Lhoťan, 2011, 130 s. ISBN 978-809-0493209. .

. Vyd.

1. Brno: Atlantis, 1994, 230 p., [16] p. of plates. ISBN 80-710-8088-8. MERVIN, Sabrina. Histoire de l'islam: fondements et doctrines. Nouv. éd. Paris: Flammarion, 2000. ISBN 2-08-083009-0. . : discours publics, humilia

. Paris: Fayard, c2007, 717 s. ISBN

978-221-3630-014. STRAUSS, Anselm L. - CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Anselm Strauss, Juliet Corbinová. Vyd. 1. Boskovice : Albert, 1999. 196 s. ISBN 808583460X. Sunna: o chování Proroka: kniha výroků proroka Muhammada s komentáři. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mansaria, 2006, 175 s. ISBN 80-903-1966-1. TRBOLA, R., RÁKOCZYOVÁ, M. Vybrané aspekty života cizinců v České republice, 2010, Praha, s. 103

13. 2. Web Conseil français du culte muselman [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-02-25]. Dostupné z www: .

Česká televize [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-30]. Dostupné z www: . Český helsinský výbor [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-0324]. Dostupné z www: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2013032101. Český rozhlas [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-04-02]. Dostupné z www: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/945207. Český statistický úřad [online] c. 2011, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-0315]. Dostupné z www: <www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_p odle_kraju_podrobne_udaje/%24File/sldb_podrobna_vira.xls>. Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [online] c. 2009, poslední revize 2.4.2013 [cit.2013-04-02]. Dostupné z www: . Forum on religion and public life [online] c. 2011, poslední 20. 3. 2012 [cit.2013-02-10]. Dostupné z www: <www.pewforum.org>, s. 21. Halal Point [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-01-10]. Dostupné z www: . IFAGE Filmproduktion GMBH. Morgenland - Teil 2: Schwerter des Geistes [online] c. 2009, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-02-03]. Dostupné z www: http://tellux-gruppe.de/ifage/index.php/2010-2009/10-09-eintrag/344-archiv2009-morgenland-teil-2-schwerter-des-geistes. IFOP [online] c. 2012, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-01-15]. Dostupné z www: <www.ifop.com/?option=com_publication&type=poll&id=2028>. Islám a muslimové [online] c. 2009, poslední revize 20.3.2012 [cit.2012-02-18]. Dostupné z www: .

Islámská nadace v Brně [online] c. 2009, poslední revize 20.3.2012 [cit.201210-05]. Dostupné z www: . Islámská nadace v Praze [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.201302-10]. Dostupné z www: http://www.praha.muslim.cz/about.html. Le Figaro [online] c. 2011, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-08-21]. Dostupné z www: . Lidovky [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-10-19]. Dostupné z www: < http://www.lidovky.cz/neonaciste-a-lidovci-broji-proti-mesite-v-brnestoji-v-americke-zprave-1el-/zpravysvet.aspx?c=A101117_214659_ln_zahranici_mev>. Metro France [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-25]. Dostupné z www: . Ministerstvo kultury. Bílá kniha o mezikulturním dialogu – překlad [online] c. 2010, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-01-10]. Dostupné z www: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=5065. Ministerstvo práce a sociálních věcí., text Imigranti z vybraných zemí bývalé Jugoslávie – Chorvaté, Srbové, Muslimové a Makedonci. Zpráva dostupná v digitalizované verzi: http://www.cizinci.cz/files/clanky/128/imigranti_byvale_Jugoslavie.pdf. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2012-11-18]. Dostupné z www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/index.html. Muslimská unie [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-02-20]. Dostupné z www:

Muslimský svaz studentů a mládeže [online] c. 1991, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-12-02]. Dostupné z www: . Union des organisations islamiques de France [online] c. 2013, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-03-02]. Dostupné z www: . VALEŠ, František a DIZDAREVIČ, Selma Muhič. Rasismus a diskriminace v České republice. 2010-2011, ENAR Stínová zpráva. Dostupná v digitalizované verzi: http://enar.helcom.cz/wpcontent/uploads/2011/09/ENAR_%C4%8CR_St%C3%ADnov%C3%A1_zpr% C3%A1va.pdf Yenoo.be [online] c. 2011, poslední revize 20. 3. 2012 [cit.2013-04-10]. Dostupné z www: .

14. Seznam příloh

Příloha č. 1: Graf – muslimská populace ve Francii podle původu Příloha č. 2: Scénář rozhovoru Příloha č. 3: Přepis rozhovorů

15. Přílohy Příloha č. 1: scénář rozhovoru 1) Místo pobytu: Jak dlouhou dobu jiţ jste v ČR/Francii? Proč jste si vybral/a právě ČR/Francii? Bylo to například kvůli rodině, práci či studiu? Co všechno jste věděl/a o ČR/Francii před svým příjezdem? Znal/a jste tady jiţ nějaký okruh lidí či vůbec nikoho? Jste v ČR/Francii na přechodnou dobu či myslíte, ţe spíše trvale? 2) Jazyk: Mluvil/a jste před svým příjezdem česky? Učil/a jste se češtinu v rámci nějakého kurzu či jiným způsobem ještě před příjezdem? Navštěvoval/a jste jiţ v ČR nějaké jazykové kurzy? 3) Praktikování víry: Nebál/a jste se toho, ţe vyjíţdíte do evropské země, kde islám není majoritním náboţenstvím? Jak jste se díval na zemi, kde budete moţná omezen v praktikování své víry? Můţete o sobě říci, ţe jste praktikující muslim? Jak se vám daří praktikovat islám v českých/francouzských podmínkách? Chodíte se modlit do mešity, či zůstáváte doma? Dovolují vám vaše pracovní podmínky modlitbu v zaměstnání? Liší se to v něčem se zemí vašeho původu? Dodrţujete časy modliteb a jejich počet? Je v místě vašeho bydliště nějaká mešita nebo modlitební místnost? Je ve vašem okolí dostatečné mnoţství obchodů k nákupu HALAL výrobků? Daří se vám naplňovat ostatní pilíře islámu? Jak fungujete v místních podmínkách během měsíce ramadánu? 4) Pohled ostatních: Jak reagují lidé po prvotním seznámení poté co jim řeknete, ţe jste muslim? Změnilo vaše okolí přístup k vám poté, co poznalo vaše náboţenské vyznání? Měl/a jste problémy se svým okolím kvůli tomu, ţe jste muslim? Cítíte, ţe se na vás vaše okolí dívá jinak? Máte nějaké české/francouzské nemuslimské přátele, jak s nimi vycházíte? 5) Rozdíly: Jaké jsou podle vás hlavní rozdíly mezi ČR a vaší zemí původu co se týče praktikování víry? Co vám v ČR chybí, tedy pakliţe zůstaneme v rámci náboţenství? Kdybyste měl/a moţnost v ČR cokoli změnit ať uţ se to týká čehokoliv, co by to bylo?

Příloha č. 2: Rozhovor - Ali L. P. : Jak uţ je to dlouho, co jsi Ali přijel do Francie? Ali: Já jsem sem přijel teprve před šesti měsíci. Pamatuju si na to, jako by to bylo včera. L. P. : Váţně? Ali: No, protoţe jsem tu nikdy před tím nebyl. Takţe to byl docela šok teda. Nemyslím nějak ve špatném. Jen jsem se cítil v prvním okamţiku docela ztracený. Kdyţ jsem opustil budovu letiště, řekl jsem si, tak tady to je tvoje šance. L. P. : Šance na co? Ali: Přeci vystudovat dobrou školu. L. P. : U vás nejsou dobré školy? Ali: Jsou, ale je jich méně neţ tady. Tady je úroveň školství o něco výš neţ u nás. Navíc je to dobré v tom, ţe tady se nemusí dělat přijímací zkoušky. Zaplatíš zápisné a studuješ. Ovšem musíš opravdu studovat, nebo se ti stane, ţe tě vyhodí. To víš, oni vezmou sice kaţdého, ale potom ne kaţdý se na té škole udrţí. Chce to se váţně učit.. L. P. : No tak to je asi všude. Takţe proto sis tedy vybral Francii? Ali: Jo, jo, přesně proto. Navíc jsem věděl, ţe budu mít na koho se obrátit. Víš kdyby něco. Bydlí tady totiţ bratranec s rodinou. Sice jsme od sebe víc jak 200 km, ale dodá ti to větší klid v duši. Nikdy nevíš co se stane a je dobré vědět, ţe tu nejsi sám. Hlavně na začátku, kdyţ jsem tu nikoho neznal to bylo uklidňující. L. P. : Tím kdyby něco myslíš konkrétně co? Ali: No kdybych třeba neměl peníze, nebo kdybych neměl kde bydlet. Oni by mě u sebe určitě nechali, ale zas bych to měl daleko do školy. To spíš, ţe by mi pomohli najít něco nového tady poblíţ. Přeci jen jsou tu déle neţ já a znají místní podmínky lépe. L. P. : Dobře. A co všechno jsi tedy o Francii věděl, neţ jsi sem přijel? Ali: To co jsem se dozvěděl ve škole. M., ten můj bratranec, mi říkal, ţe je to tu víc v klidu. L. P. : Jak víc v klidu? Ali: No jednoduše ţivotní úroveň. U nás je hodně lidí negramotných, hlavně ti co bydlí na vesnicích. To jsou ti chudší. A pak i kvůli práci. Tady najdu spíš pak pracovní uplatnění. L. P. : Takţe jsi tu na začátku znal ty příbuzné, ještě někoho dalšího? Ali: Ne, ne, jinak vůbec nikoho. Byl jsem tu sám jak kůl v plotě. (smích) L. P. : A myslíš, ţe uţ tady zůstaneš? Nebo se po studiu vrátíš domů? Ali: Víš co, doma je doma. Ale radši bych zůstal tady. Jednoduše tady jsou ţivotní podmínky příznivější neţ v Maroku. Takţe upřímně, rodinu bych si chtěl zaloţit tady. Neříkám, ţe se mi nebude stýskat po rodině a kamarádech, ale takhle to teď cítím. Budu tam jezdit na prázdniny to určitě, ale dlouhodobě uţ bych tam ţít nechtěl. L. P. : A co jazyk? Mluvil jsi vůbec francouzsky neţ jsi sem přijel? Ali: Právě ţe ne. Sice jsem měl ve škole hodiny francouzštiny, ale znáš to. Hodiny cizího jazyka ve škole ti moc potřebného do praktického ţivota nedají. Aspoň v mém případě tomu bylo tak. Měl jsem nějaké základy co se týče písemného projevu, ale jinak jsem nemluvil vůbec. U nás se kladl důraz spíše na tu psanou

formu, coţ je docela škoda. Výslovnost jsem měl na začátku strašnou a slovní zásobu taky. Jednoduše nic moc. Tedy spíš nic neţ moc. L. P. : Jakto? Já myslela, ţe po arabštině je v Maroku francouzština druhý nejvyuţívanější jazyk? Ali: To je sice pravda, ale v mým regionu se mluví berbersky, takţe jsem to měl ještě o něco náročnější. L. P. : Takţe francouzštinu jsi měl na škole a poté po příjezdu sem jsi chodil na nějaké kurzy? Ali: Jen přes léto na intenzivní kurzy. Tam se právě více mluvilo. Takţe to mi dalo hodně. To mě hodně dobře připravilo na TCF, coţ je taková obdoba certifikátu DELF pro cizince, to budeš určitě znát. L. P. : Ano, ten jsem si dělala. Ali: No vidíš, tak to je právě něco jako ten tvůj certifikát. On je to takový základ pro to, aby mohl cizinec jako já studovat ve francouzštině. L. P. : A kdyţ teď zabrousíme do oblasti náboţenství. Nebál jsi se, vyjet do země, kde přeci jen islám není majoritním náboţenstvím? Ali: Tak pro mě byla podstatná hlavně ta studia. S náboţenstvím jsem si nedělal starosti. Věděl jsem, ţe tady islám je také, sice ne v takové míře jako u nás, ale je. Věděl jsem, ţe nemám očekávat svolávání k modlitbě ani velké mnoţství mešit, i kdyţ to vlastně záleţí na tom městě, kde člověk ţije. Tady ve městě ani v okolí ţádná mešita není. To mi však nebrání k modlení se. To dělám u sebe doma. L. P. : Takţe celkově jsi Francii v tomhle směru chápal jak? Ali: Jako jednu z evropských zemí, do které putuje největší počet muslimů. Alespoň tedy podle mého dojmu. Věděl jsem, ţe v tom nebudu sám. L. P. : To ano, ale mohl jsi se cítit omezen… Ali: Tak to je pravda, ale co nadělám. Taková je místní mentalita a zákony, musím to respektovat. L. P. : Tak tomu rozumím. Můţeš o sobě říci, ţe jsi tedy praktikující muslim, je to tak? Ali: Určitě. Jsem a jsem na to pyšný. L. P. : Jak tedy praktikuješ svou víru, třeba modlitbu 5x denně? Daří se ti to? Ali: Tak to rozhodně moţné není. Ve škole kam chodím je praktikování víry zakázané. Modlím se tedy většinou večer a snaţím se dodrţovat i počet modliteb. Ne vţdy se to ale podaří.. L. P. : Jakto? Ali: K tomu přeci potřebuje mít člověk prostor a klid. Ale ač je můj denní program dost nabytý, snaţím se… Váţně. Modlím se tak 3x nebo 4x denně. Jednu pětiminutovou modlitbu stihnu ráno a zbytek v podvečer a večer. L. P. : Takţe si je jakoby nahradíš? Ali: Přesně tak. L. P. : Do mešity tedy nechodíš? Ali: Jak jsem říkal, mám to daleko. Ale kdyţ jsem někde, kde ta příleţitost je, tak tam jdu, to rozhodně. Nejlepší to je, kdyţ je to v pátek, z toho mám pak největší radost. L. P. : Ostatní pilíře islámu tedy také dodrţuješ? Ali: Určitě, ale pouť do Mekky mě teprve čeká. L. P. : A kdy se chystáš? Ali: Rád bych se tam vydal vícekrát, ale poprvé bych tam chtěl aţ po ukončení studia. To budu mít čistější hlavu a budu se na to moci psychicky připravit.

L. P. : Teď ještě připravený nejsi? Ali: Ale tak docela ano, ale chce to dobrou organizaci také. Nepůjdu ji sám, rád bych s příbuznými. To je také docela dost náročné se domluvit. Je to ohromná událost. L. P. : A co Ramadán, váţně se postíš celý měsíc? Ali: Ano. Ale jednou se mi stalo, ţe jsem byl nemocný. To jsem si opravdu nemohl dovolit nepít. Takţe jsem pár dní vynechal, ale samozřejmě jsem si to později nahradil. To by nešlo, abych si to nenahradil.. ne, to ne. Navíc si i to jídlo večer víc vychutnáš. Nikam nespěcháš a nikdy nejíš sám. Kaţdý večer měsíce ramadánu je svým způsobem sváteční. Sice teď kdyţ jsem tady, nemůţu být s rodinou. Ale sejdem se alespoň s mými muslimskými přáteli a jíme společně. Povídáme si a pak se společně pomodlíme. Vím, mělo by to být v mešitě, ale kdyţ nejsou ty moţnosti… L. P. : A bylo tomu tak od nepaměti, ţe Ramadán drţíš? Ali: No tak jako dítě jsem ho nedrţel, ale pak jsem to byl vlastně já sám, kdo přišel za rodiči a zeptal se, jestli se mohu postit s nimi. Zdáli se, ţe mají radost, to mi bylo 13 let. L. P. : Ty jsi před chvílí zmínil ty přátele. Máš přátele i z řad nemuslimů? Ali: No určitě. Tak dobrá polovina mých přátel nejsou muslimové. L. P. : A jak reagovali kdyţ zjistili, ţe jsi muslim? Ali: Popravdě, nepředstavuju se tak, ţe řeknu ahoj já jsem Ali a jsem muslim (smích). Spíš se to o mě dozvědí aţ během nějaké doby. Někteří z nich se i rádi dozvědí něco z mé náboţenské kultury. Mám rád diskuze o náboţenství, které spolu občas vedeme. Ale zase to není tak, ţe bysme šli někam do kavárny za účelem povídání si o islámu. Sice bych nebyl proti, to ne. Myslím, ţe je to obohacuje a já se rád podělím o to co o islámu vím. L. P. : A myslíš, ţe o něm víš všechno? Ali: Tak dobrý nejsem. Neznám Korán zpaměti, ač bych jednou chtěl… L. P. : Takţe jsi nikdy neměl problém co se týče svého vyznání v kruhu svých přátel? Ali: No spíš to byly vášnivější diskuze. Nikomu ale svůj názor nenutím. Ať si má kaţdý ten svůj. Ale ztratím-li nějakého kamaráda jen kvůli tomu, nebyl to kamarád. Ať si kaţdý vyznává co chce, jsme si beztak všichni rovni, protoţe jsme lidi. L. P. : To máš rozhodně pravdu. A pro odlehčení: Kam chodíš nakupovat, máte tu speciální obchody? Ali: Kdyţ jsem v blízkosti nějaké mešity, dá se v těsné blízkosti také najít obchod pouze s HALAL produkty, ale normálně i tady ve městě jsou takové věci k dostání. Neříkám, ţe jsou tu přímo specializované obchody, ale v místním hypermarketu mají přímo oddělení s produkty, které jsou jen HALAL. L. P. : Tak to je fajn. Ali: No ţe jo. No a uţ jsme také s kamarády dvakrát zabíjeli jehně. Je to záţitek. Víš, on má dvorek a auto. Takţe jsme si vţdycky zajeli k farmáři pro jehně a sami si ho pak zařízli podle islámského postupu. Pak si něco ugrilujeme a co zbyde tak si rozdělíme a dáme do mrazáku. L. P. A to je v Maroku běţné, ţe si takhle zabíjíte jehňata? Ali: Je, ale lidé ve městech to nemají zapotřebí. Tam je to na kaţdém rohu, to spíš na vesnici. L. P. : Takţe to ti chybí? Ty obchody?

Ali: Docela jo, ale tak výběr tady taky není špatný. L. P. : Co dalšího ti chybí tady ve městě nebo i v regionu co se týče náboţenství? Vadí ti vyloţeně něco? Ali: Chybí ani ne, ale vadí. Právě bratrancovi děti chodí teď čerstvě do jeslí. Problém je ve stravě, kterou jim tam dávají. Nejsou totiţ ochotni tolerovat to, ţe jeho děti nebudou jíst vepřové a další výrobky z toho masa. To je docela problém. Protoţe tam vaří jen jedno jídlo a děti jíst musí. Přece je nenechají o hladu. L. P. : A proč jim nedávají jídlo z domova? Ali: Právě. Teď to právě řeší s vedením. Navrhují to, ţe by jim matka balila kaţdý den s sebou jídlo do krabičky a kuchařky jim ho ohřívali. To je myslím optimální řešení. L. P. : Takţe tohle bys změnil jak vidím. No a kdybys mohl, změnil bys ještě něco jiného tady ve Francii? Ali: No bylo by potřeba, aby média změnila svůj pohled na islám a na celé muslimské společenství. Nemůţou házet všechny do jednoho pytle. Tady musí začít ta změna právě. Islám přeci je tolerantní i lidský. Ale o tom bychom mohli prodiskutovat hodiny. L. P. : A co navrhuješ? Ali: Lidé nesmí číst jen ty noviny, kde se píše o teroristických útocích a jiných trestních činech v souvislosti s islámem. Měli by o něm znát základní fakta. Být informováni. Ale musí být informováni z těch správných zdrojů. Ať si přečtou nějakou nezaujatou náboţenskou publikaci. Za to bych byl opravdu rád. Nebo ať se jdou podívat do mešity, to by bylo také dobré. Kaţdý Imám je ochotný zodpovědět ti otázky co máš.. opravdu. L. P. : Výborně, děkuji za doporučení. Máš Ali ještě něco co bys mi chtěl říci? Ali: Ani ne. Jsem jen rád, ţe se zabýváš touhle problematikou. Víš jak se mi tu ţije a tak. Rád bych si pak přečetl celou tvojí práci. L. P. : No víš, ona bude ale v češtině.. Ali: Aha, tak to se budu muset naučit (smích). Nebo mi ji přeloţíš, protoţe to mě váţně zajímá. Nebo mi potom řekneš, jak jsou na tom čeští muslimové, to mi bude stačit. L. P. : Tak to určitě. Děkuju ti za tvůj čas. Ali: Rádo se stalo. Příloha č. 3: Rozhovor – Mona L. P. : Takţe jak vím, přišla jste do Francie před dvěma lety je to tak? Paní Mona: Ano, uţ to budou dva roky co jsme tu s manţelem oba. Sice on je tady o něco déle. Protoţe na začátku jsem s ním nebyla. On sem přijel jako lékař. Ale tohle povolání dělal uţ i u nás v Alţírsku. Chvíli trvalo neţ si vyřídil všechny papíry. Já jsem sem přijela aţ kdyţ uţ bylo jisté, ţe tady tu dlouhodobou práci mít bude. Čekala jsem na tu jistotu. Navíc doma mě nic nedrţelo, tak jsem mohla jet pak hned za ním. L. P. : Neměla jste u vás nějakou práci či jiné závazky? Paní Mona: Měla jsem práci, ale byla to jen krátkodobá záleţitost. Po škole jsem byla pár měsíců doma a pak jsem pracovala v obchodě s oblečením. Ta práce mě docela bavila, ale kdyţ se naskytla ta moţnost, abychom oba odjeli, neváhali jsme. Takhle se budeme mít určitě lépe, neţ abychom zůstali v Alţírsku. Také myslím pro naše budoucí děti to bude jistě lepší.

L. P. : Jak jste se připravovala na svůj odjezd do Evropy? Paní Mona: Nijak zvlášť. Věděla jsem dobře, ţe jedu do země, kde je hodně muslimů a arabů, takţe jsem neměla strach. Byla jsem zvědavá to ano, ale strach jsem neměla. L. P. : A znala jste tady někoho dalšího kromě vašeho manţela? Paní Mona: Ne nikoho jiného. Toho nejbliţšího člověka mému srdci jsem měla s sebou, coţ bylo směrodatné. Jinak bych sem nejela. L. P. : Opravdu?... Paní Mona: No neměla jsem ţádný důvod odjíţdět. Byla jsem spokojená v manţelství, měla jsem svou práci a plánovala děti. Pak přišel manţel s tím, ţe dostal práci tady a s dětmi jsem musela chvíli počkat. Nechtěla jsem se v případném těhotenství vystavovat nějakým stresům se zařizováním našeho přestěhování. Teď jsme tady jiţ usazení a proto mi nic nebrání v otěhotnění, dá-li Bůh. L. P. : Takţe to vypadá, ţe se tady usazujete natrvalo.. Paní Mona: Ano. Máme solidní bydlení, manţel má dobrou práci, ve které ho za ni ohodnotí mnohem lépe neţ v Alţírsku. Máme vybodované takové to své hnízdo. Chtěli bychom mít hodně dětí a já bych si moc přála dvojčata. I kdyţ to uţ by bylo jen takové zpestření.. hlavně ať jsou ty děti zdravé, to je podstatné.. Ale co se týče mé rodné země, určitě tam pak budeme jezdit za babičkou a dědečkem.. také za všemi ostatními příbuznými, kterých je poţehnaně.. to víte, arabská rodina (smích).. L. P. : No a jazykové problémy jste na začátku vlastně také ţádné neměla.. Paní Mona: Ne to vůbec. Francouzsky mluvím od svých pěti let. Tenkrát mě rodiče zapsali do kostelní školy. I kdyţ byli muslimy, zapsali mě tam. V naší vesnici jiná moţnost začít se učit francouzštinu nebyla. Navíc tenkrát bylo u nás dost teroristických útoků a tak to bylo dost nebezpečné. Ale oni neváhali a zapsali mě tam. L. P. : No tak to je zajímavé.. Dále jste byla tedy vychovávána v muslimském prostředí? Paní Mona: Naprosto. Jsem praktikující muslimka. L. P. : Jak se díváte na praktikování své víry zde ve Francii a oproti tomu v Alţírsku? Paní Mona: Co se týče praktikování víry, tak dělám to stejné jako před svým příjezdem sem. Takţe nejím vepřové, nepiju alkohol, modlím se 5x denně a kaţdý pátek chodím do mešity, která je nedaleko. Tady to není vůbec nijak zvlášť ztíţené. Moţná ţe těch mešit je tady méně, ale jinak ne. V jiné evropské zemi by to bylo jistě horší. Navíc víte co, jsem ţena v domácnosti, na modlitby mám čas, takţe dodrţuji i časový rozpis. Ramadán taky drţím. On ten den totiţ i jinak uteče, kdyţ začínáte připravovat kaţdý den jídlo řekněme od těch 15 hodin. My nikdy s manţelem nejíme o ramadánu sami. Pozveme své známé a jíme spolu. Jindy zas jsme pozvaní my k nim. Já k nim jdu uţ ale odpoledne, protoţe je třeba téţ přiloţit ruku k dílu. Sejde se nás tam takhle třeba pět nebo šest ţenských, povídáme si.. on ten den zase jinak uteče a zaţeneme myšlenky na hlad. Některé uţ mají děti a muţi se vrací z práce k večeru. Ti se pak dívají s dětma na televizi.. to uţ pak člověk nemůţe dělat ani nic jiného, protoţe je zesláblý po celém pracovním dni, kdy nic nejedl ani nepil. Ono je to něco jiného, kdyţ jsme párkrát pozvali na večeři v ramadánu známé, kteří nejsou muslimové. Ti se divili, proč koukají na televizi. Oni nebyli tolik unavení, kdyţ přes den jedli.

L. P.: Stalo se vám někdy, ţe jste z nějakého důvodu Ramadán nedrţela? Paní Mona: No tak ano, ţeny nesmí drţet Ramadán, mají-li své dny. To pak není příliš vhodné pro naše zdraví, víte. L. P. : Aha, dobře děkuji za upřesnění. Kdyţ jsme u těch večeří, máte tady prostor kupovat HALAL produkty? Paní Mona: Hned jeden blok od nás je jeden market, kde mají přímo oddělen sortiment co je halal a co ne.. Ne ţe by měly rozdělený kaţdý produkt zvlášť.. třeba který druh krájeného salámu je a není halal, ale je tam na to zvlášť oddělení. Myslím, ţe víc jak půlka obchodů prodává halal. Horší je to ale v restauracích. Tam si můţete dát akorát tak rybu, protoţe v menu nenajdete nic jiného co by se hodilo.. Do všeho jiného se dává třeba slanina, nebo hovězí prošpikované vepřovým.. I kdyţ u nás ve městě je to celkem fajn, jsou tu arabské kebaby a jedna arabská restaurace, tam se vepřové nevaří. L. P. Kdyţ jste mluvila o těch přátelích.. Všichni vaši známí tedy nejsou muslimové.. Paní Mona: Všichni ne, ale většina z nich muslimové jsou. Jsou to spíše známí přes manţela, které potkává v nemocnici. Z mé strany jich moc nemáme. Přeci jen ţádné spolupracovníky nemám kdyţ nepracuji. Nemám tolik příleţitostí jako on. Jsou ale sympatiční a padli jsme si do oka. I kdyţ začátky nebyly příliš jednoduché. Jeho nemuslimští přátelé se mi zdáli plni předsudků, ţe jsem ta utlačovaná muslimská ţena, která je jen doma, nemůţe řídit auto a já nevím co všechno. Báli se mě na cokoli zeptat, aby mě třeba nějak neurazili. Ale po čase zjistili, ţe jsem úplně stejná jako oni.. ţe například také jezdím autem, chodím na nákupy a administrativní záleţitosti spojené s naším společným bydlením zařizuji sama. Tohle mě na téhle společnosti trochu vadí. Jistě ţe Korán říká také to, co by měl dělat manţel a co manţelka.. Není tam nic o tom, ţe by se ţena nemohla sama rozhodovat či podobně. Ale já si myslím, ţe tohle podvědomí o muslimských ţenách je celoevropský problém. Oni třeba nevědí nic o naší víře, nezajímají se o ni a pak uvěří čemukoliv co si kde vytrţené z kontextu přečtou v nějakém časopise. L. P. To je moţné.. A navíc vy chodíte zahalená, takţe je na první pohled viditelné, ţe jste muslimka.. Paní Mona: Já jsem na to hrdá. A pokud někdo soudí člověka jen podle jeho vzhledu či podle toho co má na sobě, tak je to jeho věc, ale mně potom nestojí za to se s ním bavit. L. P. : A myslíte, ţe se na vás dívají všichni jinak? Paní Mona: Tak to zase ne. Jednak nejsem jediná muslimka ve městě a jednak ne všichni jsou plni předsudků. Ti kteří si se mnou povídat nechtějí si moţná řeknou, hele muslimka dál od ní.. ač nevím proč, ale takhle to cítím. Jiní si zas ale mohou říci, hele muslimka, a to je všechno.. dál nic.. I tak se se mnou začnou bavit v parku nebo v obchodním centru.. moţná i právě proto, ţe jsem muslimka.. L. P. : Jaké jsou tedy podle vás hlavní rozdíly co se týče praktikování víry nebo celkového bytí muslimem ve Francii a v Alţírsku? Paní Mona: Já myslím, ţe to není o moc těţší neţ u nás. Ty moţnosti tady jsou. Akorát tedy neslyším svolávání k modlitbě. Ale poslouchám rádio, na kterém říkají, ţe je právě čas na modlitbu, takţe to mi to trochu nahradí. L. P. Kdyţ jsme u těch modliteb.. plánujete, ţe byste se jela pomodlit přímo do Mekky během pouti hadţ?

Paní Mona: To určitě jednou ano, ale je potřeba na to mít velký finanční obnos. Brzy plánujeme děti, takţe spíše aţ děti poté odrostou.. Nikdy ale nevíte, třeba se mi to podaří dříve, dá-li Bůh.. L. P. Doufejme, ţe ano. Kdybyste měla moţnost cokoli tady ve Francii změnit co se týče třeba i pojetí islámu zde v evropském prostředí, co by to bylo? Paní Mona: Ve Francii chybí pochopení. Není to však ale pouze zde. Kdybyste tu otázku poloţila křesťanovi ţijícímu v Alţírsku, řekl by to stejné. Všichni potřebujeme pochopení pro toho druhého, abychom mohli ţít v harmonii. Ať uţ je to co se týče náboţenství, kultury nebo zvyků. Ty předsudky tady ale jsou stále. To mě dost znepokojuje. Ať se jedná o Evropu či Ameriku, pořád si nás lidé spojují s teroristy. Ráda bych, aby se lidé naučili dělat rozdíly. Zlí a dobří jsou a budou všude a to nemá nic společného s náboţenstvím. L. P. : V tom s vámi stoprocentně souhlasím. Máte ještě něco co byste chtěla dodat? Paní Mona: Jen chci zdůraznit, ţe lidé by měli být více otevření k ostatním a nesoudit toho druhého podle toho jak vypadá. Měli by se více tolerovat. L. P. : Moc vám děkuji za rozhovor. Paní Mona: Já také. Pokud byste měla ještě nějaké otázky, určitě se mi ozvěte, ráda vám je zodpovím. Příloha č. 4. Rozhovor – Miriam L. P. : Můţeš mi říct, jak dlouho uţ jsi v Česku? Slečna Miriam: Narodila jsem se tady, takţe uţ 20 let. L. P. : Takţe tebe se ani nikdo neptal, kde chceš ţít.. Slečna Miriam: Hm, to ne.. to nebyla moje osobní volba. Člověk si ale nevybírá kam se narodí. Ale kdybych si fakt měla vybrat.. no tak kaţdopádně v ňáký arabsko-muslimský zemi. To abych mohla vykonávat svojí víru v úplnym bezpečí. Dělat všechno co mám bez toho, abych byla souzená. L. P. : Jako ostatními? Slečna Miriam: Jo. Přece jen tady jsme ještě šíleně na očích. L. P. : Takţe tady zůstat nechceš? Slečna Miriam: No zatím řikám, ţe jsem tu na dobu neurčitou. Ráda bych udělala Hiţru.. prostě odejít ze země války do země muslimů. L. P. : Co myslíš tou válkou? Slečna Miriam: No kvůli víře. Jednoduše řečeno, nejsme tady moc vítaný. Chci bejt v tomhle směru víc v klidu. Tenkrát od doby proroka se to stalo povinným.. prostě podle Koránu. A zůstává to povinností aţ do posledního soudu. L. P. : Takţe bys ráda jednou odjela.. Víš kam přesně? Máš někde známé nebo příbuzné? Domluvila by ses? Slečna Miriam: Určitě domluvila.. doma totiţ mluvíme arabsky. Ještě ţe tak.. protoţe se v arabštině i modlím.. Chtěla bych do Libanonu, tam máme kořeny. Tam mám vlastně babičky, dědečky, všechny tety a tak.. je jich víc. Vlastně všichni. Teda skoro.. dva bratrance mám ve Španělsku. L. P. : A za těma bys nechtěla? Slečna Miriam: Za kým, za klukama? L. P. : No.. Slečna Miriam: To ne.. to je pořád Evropa. Já tam byla párkrát se za nima podivat. Jako jo hezký to tam je, to jo, ale jinak.. hm.. (kroutí hlavou) ne. Táhne mě to

prostě na východ, ne na západ. Tady je to ale stejně horší.. myslim v tom praktikování.. Tam je třeba víc mešit neţ tady. Sice já do mešity zas tak často nechodim. Buď není čas a nebo.. ono je stejně lepší se modlit doma. Pro ţenu je nejlepší mešita její domov. Podle Oum Houmayd as-Sâ’adiyyah, která šla za prorokem a řekla mu ó posle boţí, smím se pomodlit s tebou? Prorok jí ale řekl já vím, ale nejlepší modlitba je modlitba doma.. je to lepší neţ bys šla do mešity. A ještě lepší modlitba je modlitba, kterou vykonáš ve svém pokoji spíš neţ kdekoli v bytě.. a ta, kterou vykonáváš ve svém domě je lepší neţ ta, kterou vykonáváš v mešitě. L. P. : Takţe se modlíš doma.. Slečna Miriam: Jo, ve svým pokoji. L. P. : A jinak tedy dodrţuješ další pilíře islámu, byla jsi uţ v Mekce třeba? Slečna Miriam: Ano, al hamdoullilah. Přála bych si do budoucna je naplnit úplně všechny včetně hadţ.. Jsem praktikující muslimka. Ale tahle otázka je docela nepřesná, protoţe někdo si můţe říct, ţe praktikující muslim je jenom ten, kdo nosí plnovous a neustále se modlí.. Tohle ale přece není podmínka. Stačí dodrţovat pět pilířů a být oddaný Bohu. Já se třeba nestíhám modlit pětkrát za den v určený časy. To je v těchle podmínkách nemoţný. Ve škole nemám čas, tam přeci nejsou ţádný prostory k modlitbě. Takţe aţ odpoledne, co přijdu domu. No a právě jak jsem říkala, v jiné zemi by se v tomhle smyslu ţilo líp. Tady musíme dělat ústupky, který nám třeba ale to náboţenství nedovoluje. Jsou to třeba časy modliteb právě. Celkově je na to potřeba klid taky. Je to jako říct prezidentovi, aby zapomněl na svojí imunitu.. pro něho je to výhoda. Stejně tak jako pro nás je výhoda to, ţe půjdem po smrti do ráje. A to potom nejde praktikovat víru napůl. To je jako s puzzle, kdyţ ti tam bude chybět jeden kousek, nebude skládačka nikdy kompletní.. no a to je potom jako naše víra. Prostě pokud není vykonávaná úplně, tak pak přece není naplněná.. Jinak na Mekku sem eště mladá.. na to mam času dost.. L. P. : Tak to chápu, takţe hlavně v tomhle je to tady pro tebe sloţitější neţ právě v tom Libanonu.. Slečna Miriam: Ano a nejen v tomhle.. Já myslim, ţe tady ta společnost je bohuţel nastavená tak, ţe vylučuje muslimy obecně.. Vem si třeba jednoduchý příklad pracovního pohovoru. Spíš tady přijmou chlápka bez plnovousu a dámu bez závoje neţ právě dámu se závojem a chlápka s dlouhým plnovousem.. No a další příklad je třeba právě to, ţe modlitba je základním pilířem islámu. Ale tady ti ţádnej šéf nedá pár chvil na modlitbu a navíc aby sis šla třeba někam do mešity, viď.. To prostě tolerovaný není. L. P. : Popiš mi ještě další kaţdodenní problémy, které se tě týkají.. Slečna Miriam: No tak tohle je to hlavní no.. co sem řikala. Jinak třeba co se týče jídla taky. Ve všech kuřecích salámech máš vepřový sloţky a tak. Napíšou kuřecí salám a jsou tam vepřový kůţe. Nebo ani třeba při zabíjení kuřat. Nikdo je nezabije ručně podle našich pravidel. L. P.: To je pak Halal viď? Slečna Miriam: No no, ale je to těţký sehnat tady. L. P.: Nemáš moţnosti? Slečna Miriam: Tady v místě ne, ale čas od času se rodina vypraví na větší nákup někam dál a to pak koupíme všechno ve velkým.. ty salámy a tak. L. P. : Napadá tě něco dalšího?

Slečna Miriam: No tak třeba jak se na tebe dívaj lidi na ulici viď. Ale já se snaţím je nevnímat. Přeci jen si říkám, hleď si sama sebe a nesuď ostatní. L. P. : Hm, chápu, takţe kdyţ jsi mluvila o těch pilířích.. je zbytečné se tě ptát na ramadán.. Slečna Miriam: Jo určitě.. postím se. Mám ráda tohle období. Je to náš největší svátek. Nejlepší je večeře prvního postního dne. Je to takové otevření měsíce. Sice mám příbuzné v Libanonu, ale tady nás taky večer u stolu sedí hodně. Je to pak několikahodinový obřad, kdy si vychutnáváme jídlo, povídáme si a na závěr večera si čteme společně Korán. L. P.: Váţně se postíš celý měsíc? Přeci v tvém věku tělo potřebuje ţiviny nemyslíš? Slečna Miriam: To je moţný, ale takhle to prostě je. Občas se ale vyskytnou okolnosti, které neovlivnim a musim třeba alespoň pít. Víš, kdyţ je na univerzitě povinně tělocvik, tak si nesmím dovolit nechodit celý měsíc. Takţe to pak aspoň piju, jinak by to se mnou seklo. No a pak taky kdyţ jsem nemocná, myslim spíš chřipku nebo střevní chřipku, to by byl pak člověk aţ moc dehydrovanej. L. P. : A máš přátele i mezi nemuslimy? Slečna Miriam: To jo. Mám spoustu českejch kamarádů co jsou ateisti nebo jinýho náboţenství. Vţdycky jsem se s nima snášela dobře. Nikdy mezi námi nebylo ţádný tabu.. mluvíme o všem a víme, ţe náboţenství je kaţdýho svobodná volba. Respektujeme se navzájem. L. P. : No a chybí ti tady v Česku něco co se týče té víry? Slečna Miriam: Nic mi nechybí, jen by to ale chtělo víc takový tý svobody. Víš co se týče pohledu na nás. My ţeny, kdyţ chceme praktikovat svou víru, na sto procent, jsme pořád viděný, ţe jsme podřízené našim muţům nebo muţským příbuzným. Přitom to ale tak fakt neni. Disponujem svojí vůlí a odpovědností za to co děláme. Jenţe bohuţel.. to sou právě hlavně ţeny obecně, který bojujou za svoje práva.. nemyslím teďka v islámu, ale vůbec. Furt prosazujou rovnost a myslej si, ţe my muslimky ţijem nějak špatně.. jako hůř. Měly by otevřít oči. Přece nebojujeme o to, abysme byli na stejný úrovni s muţi, ale bojujeme za Alláhovu lásku. A jestli to nedokáţou pochopit, tak je asi právě nějakej chlap naplnil nějakou zlostí ze který to všechno pramení.. no.. ale tahle společnost nevidí, ţe nám ubliţuje právě.. šoupne nás do škatulky s nálepkou muslimové a je to.. pak uţ prostě nedělá rozdíly mezi muslimy, který si ani nezaslouţí nazývat se muslimy. Společnost nás ţeny zbavuje svobody.. nejsou to naši manţelé, kteří by nás jí zbavovali, ale právě ta společnost, která nás zavře někam mezi čtyři stěny. L. P. : No a jak bys tedy tu společnost změnila? Slečna Miriam: Jestli je tu něco, co by se mělo změnit, tak to je pohled Čechů na naší víru. Teda myslim Čechů jako ateistů nebo křesťanů nebo dalších lidí, který se tady narodili a vynávaj jiný náboţenství neţ islám.. Protoţe já sem vlastně taky Češka viď.. Měli by se snaţit nás víc pochopit.. a proto je třeba mít o islámu nějaký základní povědomí. Tak by to pro ně bylo určitě snazší. Myslim si, ţe by víc porozuměli tomu, proč na tý víře tak lpíme. Ale nesmim zapomínat na to, ţe tahle země je spíš křesťanská ţe jo.. no i kdyţ přibývá spíš ateistů. Jenţe já myslim, ţe ty lidi maj z nás strach. Maj strach z rozšiřování islámu asi. Fakt, ţe by jejich vlastní děti mohly jednou konvertovat k islámu je naplňuje odporem. Jenţe jak moc by se jim odcizily nebo oddálily? To je taky otázka. Já myslim, ţe se to tady nikdy nezmění.. no i kdyţ jestli někdy jo, tak za pěkně dlouho.. (ticho) L. P. : Máš ještě něco co bys tady k tomu našemu rozhovoru dodala?

Slečna Miriam: No chci dodat to, ţe nesmíme zapomínat na skutečnost, ţe nejrozšířenějším náboţenstvím na světě není budhismus nebo křesťanství, ale je to právě islám. Nedávno jsem viděla jeden dokument z roku 2008. Je nás 1.322.000.000, co se hlásíme k islámu a ten počet neustále roste. Je to první náboţenství celé planety. Na to jsem pyšná. Řikali tam, ţe to je zhruba 19% světový populace.. právě proti 17% katolíků. To je co.. Jen tak dál.. enshallah. L. P. : Tak já ti poděkuju za obohacující rozhovor. Slečna Miriam: Jo není zač, to já ráda. Příloha č. 5: Rozhovor – Mohsen L. P. : Vy jste pane Mohsen přijel do ČR kdy přesně? Pan Mohsen: No já tenkrát přijel v 80. Letech. L. P. : Za jakým účelem? Pan Mohsen: Kvůli studiu. Nastoupil jsem tady na lékařskou fakultu, kde jsem vystudoval stomatologii. Po pěti letech ze mě byl zubař a já se tak mohl vrátit domů. Ale v tý době uţ jsem měl dceru a byl jsem ţenatý. L. P. : Ţenatý s Češkou? Pan Mohsen: Ano, vzali jsme se kdyţ jsem byl ve čtvrtém ročníku a dcera se nám narodila krátce poté. L. P. : Takţe jste po studiích odjel domů sám nebo s nimi? Pan Mohsen: Odjel jsem s nima a tam jsme strávili 2 roky. Víte my tam musíme dělat taky státnici.. to aby nám uznali to studium, který jsem absolvoval tady. Ta státnice má dvě části. U tý praktický jsem uspěl, ale u tý ústní ne. Navíc manţelka uţ neměla chuť zůstávát v Izraeli.. bylo to pro ní dost těţký. Proto jsme se rozhodli vrátit se do ČR a zkusit to tady. L. P. : No a tu státnici jste u vás nezkoušel dělat ještě jednou? Pan Mohsen: To ne, jak říkám, bylo to jednodušší v tu chvíli jak pro mě, tak i pro manţelku. No a zůstali jsme dodnes tady. Do Izraele jezdíme za mou rodinou na dovolené. L. P. : A jak vás napadlo vybrat si ČR? Pan Mohsen: No tenkrát to byla výše stipendia, která určila, do jaké země se vydám. Víte u nás není lehké dostat se na školu. Tady to bylo snazší. L. P. : I za cenu toho, ţe jste se musel naučit jazyk? Pan Mohsen: Ano i za tu cenu. Já si mohl vybrat třeba i Rusko, ale tam je moc zima (smích). Moc jsem do svého studia co se týče finanční stránky investovat nemusel. Platila mi to komunistická strana Československa. Navíc před nástupem na výšku jsem absolvoval takový roční intenzivní přípravný kurz. Tam jsem se učil češtinu, chemii, fyziku a biologii. Připravilo mě to hodně dobře a přijímací zkoušky jsem teda úspěšně pak zvládnul… Ale moje čeština byla tenkrát stejně hrozná (smích). L. P. : A nebál jste se toho, ţe vyjíţdíte do země, kde islám není majoritním náboţenstvím? Pan Mohsen: Nebál. Věděl jsem, ţe nebudu úplně sám. Protoţe se mnou tady nastoupily další tři desítky kluků jako já. Nebyl jsem sám, udělal jsem si mezi nimi kamarády.. byli to taky muslimové.. všichni jsme byli na stejný úrovni. L. P. : Cítil jste se tady nějak omezen z hlediska víry?

Pan Mohsen: To ne, to nemůţu říct. Mi přijde právě, ţe tady to nějak moc neřešíte. Věděl jsem, ţe většina společnosti tady je ateistická. Nikdy jsem neslyšel zprávy typu, ţe někde zbili někoho jen za to, ţe byl muslim nebo tak.. L. P. : Můţete o sobě říci, ţe jste praktikující muslim? Pan Mohsen: Ano to jsem. Dodrţuji vše co bych měl a jsem za to rád, jsem váţně spokojený. L. P. : Takţe i modlitbu pětkrát denně? Pan Mohsen: Ano i tu. Vzhledem k tomu, ţe mám vlastní soukromou stomatologickou ordinaci přímo v domě kde bydlím, je to jednoduché. Mohu si odskočit domů. Pacienti počkají. Nemůţou si stěţovat na mojí pracovní dobu. Jsem jim furt k dispozici. Kdyţ mám v čekárně pacienty i v době kdy mám končit, samozřejmě ţe je ošetřím. Ostatní zubaři tam u nás nejsou tak vstřícný, proto si nemůţu stěţovat, ţe bych neměl dost práce. L. P. : Takţe na modlitbu jste pokaţdé doma, nebo jdete občas i do mešity? Pan Mohsen: Do mešity jdu jen výjimečně. Pracuju kaţdý všední den a většinou i soboty. Navíc v místě, kde bydlím ţádná mešita není. L. P. : V Mekce jste uţ byl? Pan Mohsen: Já vím, ţe jsem ostuda, ale ještě ne.. přeci jen mi bude brzy uţ padesát.. uţ je na čase.. L. P. : A u vás v Izraeli jste chodil do mešity? Pan Mohsen: Jako kluk jsem tam chodil s tátou kaţdý pátek. Jinak jsem zůstával na modlitbu doma. L. P. : Co Ramadán, ten tedy také dodrţujete? Pan Mohsen: No tak s tim se trochu peru. Od přírody jsem poţitkář a miluju jídlo.. Ale né, dá se říct, ţe většinu měsíce váţně ten půst drţím. Ale kdyţ třeba manţelka ze svých důvodu nedrţí, tak já taky ne. Docela se mi tohle hodí no. Jsem trochu pohodlný. Ale říkám, spíš jo neţ ne. L. P.: Co tak jíte? Pan Mohsen: Všechno (smích). Základem je polívka. Pak hodně zeleniny a hodně těch našich salátů. Hlavně spoustu malých plných mističek (smích). V nich je humus, okra, baklaţán, zelí, hranolky.. Hlavní chod je třeba jehněčí s rýţí a rozinkami. L. P.: Dostáváte se často k Halal výrobkům? Pan Mohsen: Ano, nejsem líný pro ně zajet. Poctivé salámy bez toho vašeho oblíbenýho vepřovýho. L. P. : Kdyţ se vrátím k té vaší ţeně.. ona je také muslimka? Pan Mohsen: Je. Je to Češka, která konvertovala k islámu.. ale ještě dřív, neţ jsme se poznali. Naše děti byli vychovávané stejně tak. Dcera je uţ vdaná a má své děti. Je muslimka, ale nenosí hijab. Je to její volba, já jí nebudu nic přikazovat. L. P. : A co vaše širší okolí.. Jak se k vám chovají, vědí ţe jste muslim? Pan Mohsen: Nemám ţádné problémy. Všichni mí známí to o mě vědí. Oni mě nepoznali nejdřív jako toho muslima, ale jako toho člověka a časem pak teprve zjistili, ţe jsem muslim. Nikomu to nevadilo, respektují to. Stejně tak já respektuju jejich náboţenský přesvědčení. Samozřejmě, ţe měli nějaké otázky, ale ty jsem jim zodpověděl a vysvětlil co potřebovali. Teď uţ mi během grilování nenabízí pivo nebo klobásu jako na začátku našeho přátelství (smích), uţ vědí proč si nedám. L. P. : Jaké jsou tedy podle vás hlavní rozdíly v praktikování víry tady v ČR a mezi zemí, ze které pocházíte?

Pan Mohsen: No to je těţký říct, protoţe nejdřív musím rozlišit arabský a ţidovský města v Izraeli. Já pocházím z arabskýho města, takţe tam se k modlitbě svolává z minaretů.. a v některých ţidovských městech minarety nejsou, stejně tak jako tady. Takţe to je tak ten hlavní rozdíl. L. P. : Takţe to vám tady chybí? Pan Mohsen: Ano, ale nemůţu nic takového po tomhle státě chtít. Není to muslimský stát. Takhle si akorát musím na kaţdý den na internetu zjišťovat časy modliteb a hlídat si to sám. L. P. : Kdybyste tedy měl moţnost tady cokoli změnit, co by to bylo? Pan Mohsen: Jsem spokojený tak jak jsem, myslím v rámci týhle země. Západní pohled se díky akčním americkým filmůj s protiislámsku tematikou asi nikdy nezmění.. ale je to závislé na vědomostech společnosti. Měl by se klást více důraz na multikulturní výchovu. L. P. : Máte ještě něco důleţitého co byste mi chtěl sdělit? Pan Mohsen: Nechci si stěţovat na tuhle společnost. Já jsem si ji vybral a já v ní ţiju. Jasně, neznal jsem na začátku všechny zvyklosti a tradice, coţ mě trochu paralyzovalo. Občas mě to i štvalo. Ale tím, ţe nás tady není moc, tak já sám tu nic nezměním. Česká nátura je daná historií, stejně jako všude jinde, takţe s ní nemám problém, uţ jsem si zvykl. L. P. : A náboţenství? Pan Mohsen: No, to tady z větší části neni. Ale to je realita téhle země. Já jsem a budu muslim a v tomhle se nezměním. Ostatní ať si věří v co chtějí.