Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Čistírna Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Petr Kamenický
Vypracovala: Klára Náhlíková 3. ročník, prezenční studium Brno 2009
1
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu pouţité literatury.
V Brně 16.4.2009 ………………………………. -podpis-
2
Obsah
PODĚKOVÁNÍ ................................................................................................................................................. 4 ČISTÍRNA ......................................................................................................................................................... 5 OSVĚTIM ...................................................................................................................................................... 5 BAREVNÁ OZNAČENÍ VĚZŇŮ ........................................................................................................... 11 HLAD ......................................................................................................................................................... 14 PROČ KONCENTRAČNÍ TÁBOR? ...................................................................................................... 17 OBRAZY .................................................................................................................................................. 19 Hlava 1 ..................................................................................................................................................... 19 Hlava 2 ..................................................................................................................................................... 20 Hlava 3 ..................................................................................................................................................... 21 OZNAČENÍ VĚZŇŮ ................................................................................................................................... 22 SUMMARY: ................................................................................................................................................ 24 RESUMÉ: ................................................................................................................................................... 24 KLÍČOVÁ SLOVA: ..................................................................................................................................... 24 Pouţitá literatura a informační zdroje ..................................................................................................25
3
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Mgr. Petru Kamenickému, za jeho ochotu, čas a pomoc, při psaní mé bakalářské práce.
4
ČISTÍRNA OSVĚTIM „Ty zbrklý a tlustý teplokrevníku, co víš o těch mých měkkých útrobách, kromě toho, ţe znáš jejich chuť? A oni vnímají teplo i chlad , v lůně vod cítí čistotu i špínu, stahují se a uvolňují, tak jak jim velí němé intimní rytmy, mají chuť k jídlu a kvílejí hladem jako ty tvoje, cizinče s rychlými pohyby. A věděla bych snad o sobě víc, kdybych já přirostlá ke skalisku, měla jako ty paměť a rozum? Podobám se ti víc, neţ si myslíš, je mi souzeno vyměšovat a ronit slzy a sperma a perleť a perly. A kdyţ mě do krve poraní nějaká tříska, den po dni jako ty mlčky zapouzdřuji ten šrám.“1
1
Primo Levi: V nejisté hodině. 1. vyd., Praha: Triáda, 1997, str. 63.
5
Nasedáme do auta za rozbřesku a vyjíţdíme směr Polská republika. Je pošmourno a začíná pršet. Ani si neuvědomujeme ţe dnes je svátek zemřelých. Zatím jsme nepotkali nikoho, kdo by se chystal na návštěvu hrobů a poloţení několika květin nebo věnců...6:45 projíţdíme okresní silnicí a zdálky se na nás hrne velký šedivý mrak, který se nakupil nad hromadou zapálené slámy. O pár stovek metrů dál uţ musíme zpomalit, abychom nenarazili do aut, jejichţ pasaţéři jsou konsternováni září ohně stejně jako my. O necelé dvě hodiny později jiţ projíţdíme prvním polským městem a najednou je všude plno lidí spěchajících na mše a nesoucích prapodivné symboly, které poloţí na hroby, jako vzpomínku na své blízké - zvláštní to rituál. Alespoň jeden den, který vás donutí myslet na ty, kteří tu uţ nejsou, nařízený tak trochu společností, o to více mě však uvádí do rozpaků. Přechody jsou téměř neprůjezdné přes hromadu těl a všude je cítit podivné napětí, smíchané s poboţností. Kostely okupují nadšenci, kteří si vykupují odpustek myšlenkou na mrtvé v jeden stanovený den v roce. První značka která nám konečně ukazuje směr našeho cíle – OSVĚTIM. Vydáváme se tedy značenou cestou a pokračujeme v našem výletu. Po dvou dalších hodinách se nám jen koutkem oka mihne obrázek velké hnědé věţe....několik kliček mezi baráky a přijíţdíme na rozlehlé parkoviště ohraničené betonovým plotem kde vystupujeme a za malý poplatek tu auto necháváme napospas nepřízni počasí. S myšlenkou blízkého návratu a moţného útěku opouštíme betonové útočiště. První pohled na bránu, která byla moţná posledním pohledem tisícovce lidí...fast-food. Okolo cesty, kde chodily stovky bosých, puchýři pokrytých 6
chodidel, se nyní nechutně krčí stánky s občerstvením a párky v rohlíku. Projde kolem mě několik mladých lidí s fotoaparáty na krku, mávajících broţůrkami, smějících se na své kamarády a hýřících všemi barvami ţivota. Trochu se mi přestává dostávat vzduchu. Zakupuji plánek baráků. Zaujatě sleduji nápis nad vchodem- Arbeit macht frei- práce osvobozuje, trochu posměšné heslo, zdá se mi. Snad ţádný vězeň nebyl osvobozen pro své dobré pracovní nasazení a píli. V knize Řád teroru se autor zmiňuje o nápisech na branách jako např. Buchenwald - Recht und Unrecht - mein Vaterland (Buchenwald - Právo a bezpráví- Moje vlast), nebo Jedem das Seine (Kaţdému co mu náleţí). Královské slovo o právu kaţdého
na
rozdílnost.
Ovšem
kdo
se
nepoddal
totální
táborové
homogenitě, měl jen jedno právo a moţnost rovnosti, a to před smrtí (W. Sofsky, 2006). Brána do tábora měla i jinou funkci neţ jen vstupní. Byla uznáním moci a svrchovanosti,
vězni
procházející
branou
museli
vţdy
smeknout
a
s pohledem stranou pochodovat vojenským krokem dovnitř či ven. Nezřídka museli také stát vězni u brány čelem k bočnímu křídlu nebo stěně a kaţdý, kdo se jen nepatrně pohnul, mohl počítat s potrestáním. Nebyl to tedy jen kontrolní bod, ale i místo šikany a mučení. Několik prvních minut běhám a snaţím se najít ubikace SS – zavřeno. Tak jen přes umaštěná okna nakukuji dovnitř na dřevěné podlahy, stůl, kamna a zárubně bez dveří. Spousta domů zůstává pro veřejnost zavřená a proto se vydávám po stopách jiných návštěvníku a snaţím se trochu uklidnit svůj tep. Několik fotek na zdech, spousta psaného textu a ticho. Podařilo se mi dostat se z davu spěchajícího za průvodcem a postupuji po 7
schodech, které jsou notně sešlapané. Většinou jsou to schody do prvních pater a prohlubně od sešlapání se objevují v pravé části, tedy směrem nahoru. Přede mnou se otevřel prostor - místo pro ţivot, které se mnohdy omezilo na minimum. Standardní baráky byly asi 50 metrů dlouhé, 8 metrů široké a rozdělené na dvě křídla, z nichţ kaţdé mělo obytný prostor 9x6 metrů, který byl v lepším případě vybaven stoly a lavicemi, úzkými skříňkami a kamny. Z předsíně vedly dveře do umývárny, na záchod a do místnosti na košťata. Místnost, která slouţila na spaní měřila 12x8 metrů a stály zde většinou trojpatrové postele. Do takové místnosti se mělo vměstnat asi 150 vězňů, coţ bylo v dobách největšího zaplnění značně porušováno, neboť zde přespávalo aţ 400 vězňů. Často se tato tíţivá situace řešila spánkem na směny. Ke kaţdému domu patří sklep, ale veřejnosti přístupný je jen někde. Schody, které vedou dolů jsou tak bílé, jako by byly tisíckrát drhnuté mýdlem. Za těţkými kovovými dveřmi problikuje slabounká ţárovka a z podivného důvodu tak blikají i ţárovky v dalších sklepech. Ani trochu se mi do této chodbičky nechce, zeď je rozrytá nehty, kamínky, či jinými alespoň trochu ostrými předměty, sem tam se tu objevuje i tuţka. Slova a jména, stovky jmen a zase slov, nerozumím jednotlivým nápisům, ale musím se jich dotknout. Začíná mě trochu bolet hlava. Ještě několik rychlých kroků a přede mnou se objevuje malinkatá místnůstka, která je pro mě z nepochopitelných důvodů po okrajích rozdělena do malých kotců. Pro psy? NE! Tohle rozhodně NE! Pomalu couvám z místnosti a zatínám zuby.
8
Nedovedu si představit, jak se do tak malého prostoru mohl vůbec někdo vejít, natoţ tam vydrţet několik hodin, samozřejmě bez moţnosti si stanovený čas odměřit, neboť hodinky mohl mít jen stráţník SS. Takové trýznění pomocí času bylo obzvláště oblíbené. Vězeň si mohl vypracovat systém pomůcek pro měření doby, která mu zbývá například do ukončení trestu (většinou však byl do jámy nebo „kotce“ zavřen na dobu neurčitou), nebo pracovního nasazení. Pokud se dal čas měřit pomocí slunce, bylo to ještě docela snadné, ale mnozí pracovali v továrnách, nebo trávili čas v šachtách pod zemí, takţe jim nezbývalo neţ propočítat jednotlivé pracovní úkony a stanovit tak elementární časovou jednotku, pomocí které se pak dalo alespoň částečně odhadnout kolik úkonů ještě musí dělník provést, neţ bude pauza na řídkou polévku (poledne), nebo záchod. Vězni pracovali většinou 10 aţ 12 hodin a jelikoţ nebyl problém s nahrazením pracovních sil, bylo do roku 1942 stanoveno vyčerpávající pracovní tempo, které se změnilo aţ v roce 1943. Teprve 20.1.1943 byl rozeslán Glückuf oběţník velitelům, kde stojí:„…činím všechny velitele táborů a vedoucího Inspekce koncentračních táborů osobně zodpovědné za vyčerpání všech moţností k udrţení pracovní síly vězňů.“2 „Nejlepším lékařem v koncentračním táboře není ten kdo si myslí, ţe musí vynikat nepřiměřenou tvrdostí, nýbrţ ten, jenţ dohledem a výměnou na jednotlivých pracovištích udrţuje práceschopnost co nejvyšší. Táboroví lékaři musí více neţ dříve dohlédnout na výţivu vězňů. Dále se musí táboroví lékaři starat o to, aby se pracovní podmínky na jednotlivých pracovištích podle moţností zlepšily. K tomu cíli je nutné, aby se táboroví
2
Nbg. Dok. NO- 1523.
9
lékaři
na
pracovištích
osobně
na
místě
přesvědčili
o
pracovních
podmínkách.“3 Přes stísněnost zápach a špínu si nebyli všichni v barácích rovni. V táborech byly zavedeny značky pro jednotlivé sorty vězňů, které je rozdělovaly do skupin a podskupin, coţ vedlo k heterogenitě, která brání solidaritě a podněcuje rivalitu. Kdo byl jednou označen, zůstával neodvolatelně zařazen. Nejen zařazení do skupiny „člověk a podčlověk“, ale i barevná označení pro náboţenské nebo politické vyznání, byla příčinou vzniku struktury v táboře. Označení byla natolik výrazná, ţe hned na první pohled bylo patrné, do které skupiny vězeň patří a jak ho SS hodnotí. Pro ostatní vězně se pak na základě tohoto označení stával člověk buď „nebezpečným“ nebo „spojencem“. Kdo byl na mocenském ţebříčku nejvýše, mohl počítat s různými výhodami. V roce 1936 zavedla SS systém barevných odznaků, kterými se označovaly skupiny vězňů. Na levé straně prsou a na pravé nohavici byly kromě čísla našity i barevné trojúhelníky. Systém barevných trojúhelníku je uveden v následující tabulce (viz W. Sofsky,2006, str. 128.):
3
Nbg. Dok. PS-2171.
10
BAREVNÁ OZNAČENÍ VĚZŇŮ Druh vězně
Barevný odznak
Kriminální delikventi
Zelený trojúhelník
Asociální jedinci a
Černý trojúhelník
příţivníci Emigranti
Modrý trojúhelník
Romové
Původně hnědý, později černý trojúhelník
Političtí vězni
Do r. 1937 bez označení, poté červený trojúhelník
Homosexuálové
Růţový trojúhelník
Ţidé
Ţluto-hnědá Davidova hvězda
Cizinci
Červený trojúhelník (jako političtí vězni), ale uvnitř s počátečním písmenem národnosti (F – Francouzi, P – Poláci, S – Španělé atd.)
Příslušníci trestných
V cípu trojúhelníka černá tečka
čet Vězni tajných
Široký červený pruh s kříţem na zádech a vlevo i vpravo od něj
transportů
s písmeny NN
Vězni podezřelí z
Červeno bílý kruh
útěku
Kromě barevných označení, fungovalo také uspořádání podle skupiny „člověk“ a „podčlověk“. „Podčlověk - onen biologicky zdánlivě stejně utvářený výtvor přírody, který má ruce, nohy a určitý druh mozku, oči a ústa, je ve skutečnosti jiným, strašným stvořením, je pouze pokusem o vytvoření člověka, vybaveným rysy, podobnými člověku. Duševně a duchovně ale stojí níţe 11
neţ kterékoliv zvíře. V nitru tohoto člověka panuje strašný chaos divokých,
nezvladatelných
vášní:
Nepojmenovatelná
vůle
ničit,
nejprimitivnější ţádosti, nezakrytelná sprostota. Podčlověk - jinak nic! Neboť není vše stejné, co nosí lidský obličej. Běda tomu, kdo na to zapomene! Všechna velká díla, myšlenky a umění, která tato země nosí, byla vymyšlena, stvořena a vykonána člověkem, byl to člověk, jenţ přemýšlel a vynalézal. Pro něj existoval jen jeden cíl: pozvednout se na vyšší úroveň bytí, dotvořit to, co je nedostatečné, nahradit nedokonalé lepším. Tak se vyvíjela kultura. Tak vznikl pluh, nástroje, dům. Tak se člověk stal tvorem společenským, tak vznikla rodina, národ, stát. Tak se stal člověk dobrým a velkým. Tak daleko překonal všechna ţivá stvoření. Tak se stal tvorem nejbliţším Bohu! Byl zde však také podčlověk, který nenáviděl dílo toho druhého. Zuřivě proti němu vystupoval, tajně jako zloděj, veřejně jako rouhač - jako vrah. Sdruţoval se se sobě podobnými. Bestie volala bestii. Podčlověk nikdy nezachoval mír, nikdy nedal pokoj, protoţe potřeboval polotmu a chaos. Hrozil se světla kulturního pokroku. Potřeboval ke svému zachování bahno, jeskyni, ale nikdy sluneční světlo. A toto podsvětí, sídlo podlidí, nalezlo svého vůdce: věčného Ţida! [...]“.4
4
Dokumente 1933-1945, www.holocaust.cz.
12
K lidské skupině tak najednou nepatřili Romové, Ţidé a příslušníci slovanských východních národů (Poláci, Češi, Rusové, sovětští zajatci). Obzvlášť důleţitá pro společenské postavení byla situace při příjezdu nového transportu. Nově příchozí byli na ţebříčku nejníţe, takţe se alespoň na krátký čas vedlo starým vězňům relativně lépe. Čím blíţe se vězeň dostal na společenském ţebříčku k SS, tím větší měl šanci na přeţití. Mnohdy se stávalo, ţe nově příchozí, i kdyţ třeba patřili mezi dobře postavené občany, umírali i velmi brzy po příjezdu, často do čtrnácti dnů. Zdánlivě na choroby, zimu, hlad a vyčerpání, ale byly to především následky smrtelné jazykové bariéry, na kterou upozorňuje P. Levi: „Hned z kraje nechápeš rozkazy a zákazy, nerozluštíš předpisy, některé bezvýznamné a směšné, jiné ţivotně důleţité.Ocitáš se zkrátka a dobře ve vzduchoprázdnu a pociťuješ na vlastní kůţi, ţe z dorozumění se rodí informace a bez informací se nedá ţít. Převáţná většina vězňů, kteří neuměli německy (např. téměř všichni Italové), umírala v prvních čtrnácti dnech po příjezdu.“5. Pokud by se jim podařilo navázat kontakt se spoluvězni, získali by cenné informace, které by jim moţná prodlouţily, nebo i zachránily ţivot.
5
Primo Levi: Potopení a zachránění. 1. vyd., Praha: Mladá fronta,1993, str. 94.
13
HLAD „Nakonec
si
člověk
plete
ţivé
s mrtvými.
V podstatě
jsou
rozdíly
minimální. My jsme kostry, které se ještě hýbají, a oni jsou kostry, které uţ jsou nepohyblivé. Je však ještě třetí skupina: ti, kteří leţí nataţení, aniţ by se mohli hýbat, ale ještě trochu dýchají. Čeká se aţ umřou a udělají místo pro druhé.“6 Hlad zaţil vězeň hned po nástupu do tábora. Oficiální strava nemohla postačit a dříve nebo později musela nastat smrt hladem. Proto bylo nutností, aby se nově příchozí co nejrychleji adaptoval a vynaloţil mnohdy poslední síly a všechen um na obstarání nelegálního jídla. Kdo byl zařazen do skupiny pracující mimo tábor, byl ve výhodě. Ve fabrikách se dal obstarat materiál, který bylo moţno na černém trhu směnit za kus jídla. Zkušení vězni dokázali velmi rychle odhadnout, zda nově příchozí bude patřit do skupinky přeţivších, anebo se stane takzvaným Musulmanem (potopeným). „Musulman - polevoval v činnosti, přes zákaz uléhal ke spánku v šatech a vykonával potřebu tam, kde právě stál. Vyhýbal se kaţdé námaze, táhl se a byl stále znovu nápadný. K apelům ho museli ostatní dovléct a opřít o stěnu baráku. Občas ještě stačila energická lekce pozorného kamaráda, aby jej přiměl k vlastní tělesné disciplíně, protoţe i kdyţ stěţí bylo k dispozici mýdlo nebo samotná příleţitost k mytí, znamenalo úsilí o čistotu nejen poţadavek hygieny, ale i příkaz sebeúcty. Vzpřímená chůze, 6
Wolgang Sofsky: Řád teroru:koncentrační tábor. Praha: Argo, 2006, str. 210.
14
rovné drţení těla a předpisový oděv nepředstavovaly jen ústupky vyţadované disciplíně, ale i opatření proti vnějšímu a vnitřnímu úpadku. Jednalo se o nutné zbytky civilizace, aby člověk nezahynul. Proti této osobní disciplíně se musulman neustále prohřešoval. Všude na sebe upozorňoval a kvůli své zesláblosti nepracoval tak dobře jako ostatní. Zato ho kápové trestali. Dostával edémy a vředy, byl špinavý, páchl a ani nepozoroval, co se s ním děje. Pro provoz tábora byl zcela zbytečný. Odstrkovali ho z cesty, řvali mu do obličeje, dozorci ho tloukli a posmívali se mu. Vyvolával odpor, ale i obrannou reakci, zlobu a vztek. Zpočátku ho zaháněli jako potulného psa, ale pak si ho přestali všímat. Kvůli tomu se dostal na nejspodnější příčku sociální hierarchie. Přeţíval na okraji táborového
společenství,
izolován
svým
nezájmem
a
lhostejností
ostatních. Vzdal to sám a ostatní se ho vzdali. Jeho tělo a jeho duch umíraly, ale současně umírala i jeho sociální identifikace.“7 Musulmani byli bráni na nejtěţší práce, chodili do tábora jako poslední a jídla se jim dostávalo nejméně, neboť o přídělu porce rozhodoval kápo baráku, který měl několik svých vyvolených. Přednost měli silní, anebo něčím pro danou společnost přínosní vězni. Jak se mohlo stát, ţe tolik lidí podlehlo a nenašli v sobě dostatek sil alespoň k dýchání? A naopak, co bylo hnacím motorem pro přeţivší, jaká to byla síla? Vzpomínky? Ty byly v táboře zapovězeny, neboť byly brány jako pouhé nic nepřinášející sentimentální pohnutky. Primo Levi se ve své knize
7
zmiňuje
o
zvláštním
sebe-protekčním
postupu.
Wolgang Sofsky: Řád teroru:koncentrační tábor. Praha: Argo, 2006, str. 212.
15
Člověk
v koncentračním táboře na první, druhé a třetí místo nejdříve postaví sám sebe, pak dlouho nikoho a teprve potom jsou místa pro spoluvězně.8 „K ţivotu v táboře neodvolatelně patří, ţe máš po boku vţdycky někoho slabšího nebo méně vyzbrojeného, nebo staršího, nebo příliš mladého druha jehoţ věčné ţádosti o pomoc nebo prostě jen pouhá existence, která je sama o sobě prosbou, ti nedá spát. Ţádost o solidaritu, lidské slovo, o radu, nebo taky jen o vyslechnutí, se nad námi vznášela neustále a měla všeobecnou platnost, ale málokdy bývala vyslyšena. Nedostávalo se času, prostoru, soukromí, trpělivosti, síly. A navíc i ten, komu byla ţádost určena, byl sám potřebný, potřeboval pomoc.“9
8 9
Primo Levi: Potopení a zachránění. 1. vyd., Praha: Mladá fronta,1993, str. 79. Primo Levi: Potopení a zachránění. 1. vyd., Praha: Mladá fronta,1993, str. 78.
16
PROČ KONCENTRAČNÍ TÁBOR? Čistírna.
Moje
představy
se
ubírají
směrem
k protialkoholovým,
protidrogovým léčebnám, bezdomovectví, smrti z hladu a vyhlazení lidské populace. Moje přítelkyně se mě pouze zeptala, proč koncentrační tábor? Proč ne čistírna peří, prádelna, vodovodní potrubí? Moţná, ţe jsem příliš zaujatá speciální pedagogikou? Nebo osobními proţitky? Neřadím se k alkoholikům, drogově závislým, nebo gamblerům, dá se říci, ţe nepatřím ani k lidem, kteří se snaţí zničit svou existenci pomoci odříkání si jídla, i kdyţ jsem měla s tímto tématem v době svých nácti-let velké problémy. Nebudu se zde zpovídat, nebo vypravovat svůj ţivotní příběh. Jen se pokusím přiblíţit těm, kdo se budou dívat na obrazy vzniklé v rámci této bakalářské práce, proč zrovna koncentrační tábor. Neustále se mi v hlavě rodí otázky, jak se můţe stát, ţe člověk přestane mít chuť k ţivotu a změní se náhle jeho uvaţování. Nezajímá ho krása světa, ani nekonečné otázky PROČ. Začne se zajímat o přísun potravin a kalorickou hodnotu, propočítává vykonanou práci za den a spálené kilojouly, které jsou mnohonásobně vyšší neţ jejich přísun. Neustále sleduje svůj obraz v zrcadle a srovnává ho s krásou, které se však vizáţi daného člověka dostává stále méně. Člověk zajatý ve své touze být dokonalý, tedy hubený, se postupně stává odpuzující bytostí, která uţ téměř nepatří k „lidské populaci“. Postupem času uţ nemá sílu na srovnávání se s ostatními a jediné, co ho motivuje, je podivná síla k sebezničení.
17
Tělo se postupně poţírá samo, tep se sníţí, tělesná teplota klesne, všechno kolem se zpomalí, spánek, který býval vysvobozením, najednou nechce přijít a pokud ano, je neustále přerušován. Mozek přestává zvládat
nejběţnější
úkony
a
podráţděnost
se
stává
osobní
charakteristikou člověka. Přátelé se pomalu vytrácejí a pokud přetrpí neustálou „náladovost“ svého kamaráda, jsou často odháněni anebo uráţeni. Izolovanost od světa, komunikační bariéra, ne z důvodu jiného jazyka, ale ze ztráty zájmu o vše. Nemůţu však dávat do souvislosti mé vzpomínky a záţitky jiných, nesnaţím se zde o studii nebo o vyslovení pravidla, na které nemám právo. O daném tématu toho bylo napsáno uţ mnoho. Zabývám se jen srovnáním
nařízeného
hladovění,
jako
tomu
bylo
v koncentračních
táborech, a hladověním z vlastní vůle. A moţná si tak chci uspořádat v hlavě jednotlivé vzpomínky. Závěrem ocituji větu, která snad lépe neţ přesně vtahuje čtenáře do děje: „Můj spící soused se přehazoval a hlasitě sténal, zřejmě pod dojmem nějakého hrůzného snu. Uţ uţ jsem chtěl svého trýzněného kamaráda probudit. V tu chvíli jsem se však ulekl svého předsevzetí a rychle jsem nazpět stáhl ruku, která se vztahovala k tomu, aby spáče vzbudila. Neboť v té chvíli jsem si jasně uvědomil, ţe ţádný sen, ani ten nejstrašnější, nemůţe být horší neţ realita, která nás v lágru obklopovala.“10
10
Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano. 3. vyd., Kostelní Vydří: Karmenitánské nakladatelství, 2006, str. 39.
18
OBRAZY Hlava 1
19
Hlava 2
20
Hlava 3
21
OZNAČENÍ VĚZŇŮ
11
11
http://de.wikipedia.org/wiki/Konzentrationslager
22
Postup práce: Na našepsovaná plátna, malba podle předlohy Technika malby: akrylové barvy na plátně. Barevný tisk na samolepící fólie. Časová dotace: Obrazy vznikaly v průběhu asi 5 měsíců.
23
SUMMARY: The effort to demonstrate all my live, the important experiences to the comunication
with
my
family.
Accidents,
damages,
agreements,
compunctions. Slaughters, concentration camps, my mother and My. During my searching for answers, I got into places connected with history of war, concentration camps, where are houses soaked with blood, blood witch is frozen very slowly in my veins. There were talked so many words about history, but in spite of this history is so far-away that I can´t smell its freaky stink.
RESUMÉ: Snaha o znázornění mého dosavadního ţivota, proţitky, spojené s mou rodinou.
Náhody,
nehody,
dohody,
výčitky.
Vyhlazovací
tábory,
koncentrák, hladovění, já. Při hledání odpovědí jsem se dostala do míst spojených s historií války, vyhlazovacích táborů, budov nasáklých krví, která jen pomalu zamrzala v ţilách. Minulost o které bylo řečeno mnoho a přesto uţ je natolik vzdálena, ţe já sama necítím její šílený puch.
KLÍČOVÁ SLOVA: Koncentrační tábor, vyhlazovací tábor, SS, anorexie, mučení, tresty, označení vězňů, hladovění, musulman, ţivotní podmínky vězňů.
24
Pouţitá literatura a informační zdroje CÍLEK, ROMAN: Holocaust zřetězení zla, Praha: 2007. ISBN 978-80903584-8-5. FRANKL, E. VIKTOR: A přesto říci životu ano. 3. vyd., Karmenitánské nakladatelství, Kostelní Vydří: 2006, ISBN 80-7192-848-8. SOFSKY, WOLFGANG: Řád teroru:koncentrační tábor. 1. vyd., Argo, Praha: 2006. ISBN-80-7203-818-4. LEVI, PRIMO: Potopení a zachránění. 1. vyd., Mladá fronta, Praha: 1993, ISBN- 80-204-0406-6. LEVI, PRIMO: Když ne nyní, kdy? 1. vyd., Paseka, Praha: 2006, ISBN-807185-737-8. LEVI, PRIMO: Je toto člověk? 1. vyd., Sefer, Praha: 1995, ISBN-80859240-3-X. LEVI, PRIMO: V nejisté hodině. 1. vyd., Praha: Triáda, 1997. ISBN-80901861-9-X.
25
Institut Terezínské iniciativy, poslední změna: 1. 4. 2009 Dostupné z WWW: http://www.holocaust.cz/cz2/resources/documents/antisemitism/nazi/unt ermensch1935 2005 - 2008 eStránky.cz | Vytvořeno sluţbou eStránky.cz Dostupné z WWW: http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/ Wikipedia, poslední změna 6.5.2009 Dostupné z WWW: http://www.de.wikipedia.org/wiki/Konzentrationslager
26
