Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví

Karel Musil

Vývoj a vzájemná rivalita nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Michal Lorenz Brno

2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla umístěna v knihovně FF MU a používána ke studijním účelům.

V Brně 20. června 2008

ii

Bibliografický záznam: MUSIL, Karel. Vývoj a vzájemná rivalita nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2008, 59 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.

Anotace: Bakalářská diplomová práce Vývoj a vzájemná rivalita nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií se zabývá nejvýznamnějšími záznamovými médíí posledních sta let a jejich bojem s konkurencí - Edisonovým fonografem počínaje a jeho bitvou s Berlinerovým gramofonem, vývojem magnetického pásku, historií CD a DVD, současnou bitvou mezi Blu-ray a HD-DVD a konečně i pohledem do budoucnosti – ponese-li se ve znamení holografického ukládání dat, či přímo stahování obsahu z internetu bez prostředníků v podobě fyzických nosičů. Zároveň se pokouší přinést odpověď na otázku, jaké faktory ovlivňují úspěch či neúspěch formátu, který se chce ve své oblasti stát dominantním. V práci se rovněž zamýšlím nad vlivem pornografie jakožto významným faktorem ovlivňující komerční úspěch (audiovizuálního) datového média.

Abstract: My Bachelor’s thesis deals with the history, development and mutual rivalry (aka format war) of the most significant data storage media of the last one hundred years. It begins with Edison’s phonograph and Berliner’s gramophone, continues with the description of the history of the magnetic tape (with the aim on the VHS and betamax video war) and ends with the optical storage discs like CD, DVD, Blu-ray and HD-DVD. Finally, it describes the near future of the storage media – holographic discs and direct downloading from the internet. Eventually, deals with the significance of the pornography in the struggle for the customer.

Klíčová slova: datová média, záznamová média, válka formátů, fonograf, gramofon, magnetická páska, CD, kompaktní disk, VCD, Video CD, VHS, betamax, DVD, Blu-ray, HD DVD, pornografie

Keywords: data storage media, format war, phonograph, gramophone, magnetic tape, CD, compact disc, VCD, Video CD, VHS, betamax, DVD, Blu-ray, HD DVD, pornography

iii

Obsah: ÚVOD ................................................................................................................. 2 1. UPLATNĚNÍ V KNIHOVNICTVÍ................................................................ 3 2. DIFUZIONISMUS ........................................................................................ 4 3. ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ ÚSPĚCH FORMÁTU ................................... 5 4. AUDIO ........................................................................................................... 7 4.1 FONOGRAF VS. GRAMOFON ........................................................................ 8 4.2 GRAMOFON VERSUS GRAMOFON – 33 1/3 VS. 45 ...................................... 13 4.3 MAGNETICKÁ PÁSKA ............................................................................... 14 4.4 CD – KOMPAKTNÍ DISK ............................................................................ 15 5. VIDEO.......................................................................................................... 18 5.1 VHS VS. BETAMAX .................................................................................. 20 5.2 LEGENDY A FAKTA ................................................................................... 22 5.3 LASERDISK ............................................................................................... 29 5.4 VIDEO CD – VCD A SVCD – SUPER VCD .............................................. 33 5.5 DVD – DIGITAL VERSATILE/VIDEO DISK ................................................ 34 5.6 FMD A UMD ........................................................................................... 37 5.7 BLU-RAY VS. HD-DVD ........................................................................... 38 6. BUDOUCNOST ZÁZNAMOVÝCH MÉDIÍ ............................................. 42 ZÁVĚR ............................................................................................................ 44

1

Úvod Záznamová či datová média patří k našemu životu tak neodmyslitelně, jako máloco jiného. Jen málokdo nemá doma alespoň jedno album od svého oblíbeného zpěváka či kapely, jen těžko budeme hledat člověka, který by nikdy neviděl film na videokazetě či DVD. Stejně tak si ale málokdo uvědomuje, jak dlouhá byla cesta, kterou bylo potřeba ujít, aby si mohl pustit svůj oblíbený film či muziku v klidu domova. O téma své bakalářské práce jsem se začal zajímat už před více než dvěma lety, se kdy ke mně poprvé donesly zvěsti o novém médiu, které má nahradit DVD. Velice mne překvapilo, že tato, jak jsem se později dozvěděl, média s audiovizuálním obsahem ve vysokém rozlišení jsou vlastně dvě. A tehdy jsem se také seznámil s termínem válka (či bitva) formátů, který je přes svou bombastičnost rozšířený ve všech kruzích zabývajících se záznamovými médií od tištěných časopisů až po internet. Při svém objevování neznámých vod jsem zjistil, že tato situace, ve které se střetávají dva formáty v boji o nadvládu nad trhem, není nikterak nová: naopak, opakuje se vcelku pravidelně a vytrvale. Vytyčil jsem si cíl seznámit čtenáře s formáty, bez jejichž přispění by se historie domácího sledování filmů odehrála zcela jinak, pokud by se odehrála vůbec. Některé z nich, a to i ty nejdůležitější, nejsou v našich zemích vůbec známy, ať už proto, že byly zapomenuty (fonograf), nebo u nás nikdy uvedeny nebyly (Betamax). Největším problémem při psaní této práce byl pro mne naprostý nedostatek dostupných tištěných zdrojů. Informace jsem proto musel čerpat téměř výhradně z internetu. Naštěstí existuje poměrně velké množství online pramenů, které se zabývají tématem, které jsem si zvolil. Kamínky mozaiky, jejíž výsledný obraz držíte nyní v rukou.

2

1. Uplatnění v knihovnictví Někdo by mohl namítnout, že záznamové formáty tvoří spíše okrajovou součást knihovnictví, případně s ním nemají společného vůbec nic. Rád ukázal, že to není pravda. Už desítky let vycházejí knihy doplněné o zvukovou složku, například pro potřeby učení se cizím jazykům – nejprve gramodesky, v devadesátých letech ovšem už i magnetofonové kazety a kompaktní disky. V ústřední knihovně filozofické fakulty je k dispozici velké množství CD-ROMů pro studijní účely. Moravská zemská knihovna i Knihovna Jiřího Mahena mají svou audiotéku na gramodeskách i na cédéčkách, možnost půjčovat si je i absenčně má i knihovna městečka Hustopeče u Brna (cca. 6 000 obyvatel, v knihovně 30 tisíc svazků1). Přestože se s filmovým nosičem výjimečně setkáme i v české knihovně (např. už ve zmiňované Knihovně Jiřího Mahena), audiovizuálním formátům se na půdě knihoven daří především ve Spojených státech. V amerických knihovnách byl původně zájem hlavně o materiály s výukou cizích jazyků (převážně španělštiny) a o kazety Urob si sám, ale postupně se zvedl zájem i o hrané filmy. Na nákup filmů se vyčleňuje stále větší část rozpočtu, neboť DVD tvoří už 25% veškerého půjčovaného materiálu.2 Formáty s vysokým rozlišením ovšem do první poloviny roku 2007 zakoupilo pouze 3%

knihovníků. Na druhé straně je ale mezi zákazníky

knihoven ještě mnoho takových, kteří požadují VHS kazety.3

1

Základní údaje Městské knihovny Hustopeče [online]. 2006 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z: 2 NETHERBY, J. DVD is still growning in libraries [online]. 5/14/2007 [Cit. 06-16-2008]. Dostupné z: 3 KOSELUK, Ch. High-def on the horizon for the libraries [online]. 5/14/2007 [cit. 06-162008]. Dostupné z:

3

2. Difuzionismus Jako metodologický rámec pro svou práci jsem si zvolil teorii o antropologické difuzi, respektive teorii, která z antropologické difuze vychází – difuze inovací. Ze středoškolské chemie si možná pamatujete, že difuze je proces, při kterém se částice rozptylují v prostoru, ať už je tímto prostorem vzduch nebo voda.

V případě antropologické difuze jsou tímto prostorem lidská

společenství a částicemi myšlenky a vynálezy. Tato teorie říká, že kultury se rozvíjely nikoli samostatným vývojem (jak vysvětluje evoluční teorie), ale „migrací a dalšími formami šíření etnik, objevů a vynálezů.4“ Původní centrum může být jen jedno (heliolitický difuzionismus), nebo je jich více (difuzionismus kulturních okruhů). Difuzionismus se stal paradigmatem v socio-kulturní antropologii a etnologii v závěru 19. a v první polovině 20. století.5 Nejvýznamnějším představitelem heliolitického difuzionismu byl australský anatom a antropolog Grafton Eliot Smith (1871 – 1937). Pro nás je ovšem významnější teorie difuze inovací, jejíž výzkum začal v padesátých letech na University of Chicago. „…studuje jak, proč a v jakém rozsahu se nové myšlenky a technologie rozšiřují kulturami. Aplikuje se například na přijetí nových technologických produktů jako jsou náramkové hodinky a osobní počítač, jídel jako rajská omáčka a suši, hudebních stylů jako opera a bossa nova, stylů oblékání jako cylindr a džíny, ideálů demokracie či feminismu a tak dále.“6

4

MALINA, J. a kol. Encyklopedie biologicko-socio-kulturní antropologie (se zaměřením na českou antropologii) [online]. 2005 [cit. 06-17-2008]. 5 Tamtéž. 6 Diffusion of innovations. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 11.6.2008 [cit. 6-17-2008].

4

3. Aspekty ovlivňující úspěch formátu Je snahou každé společnosti vyrábějící nové zařízení (a nejen nové), aby její produkt měl úspěch. Není těžké si domyslet, že ukazateli tohoto úspěchu bude zájem lidí o toto zařízení, které se projeví ve vysokých prodejích. Co ale ovlivňuje touhu či potřebu lidí? Úkolem marketingu je přesvědčit potenciálního zákazníka o tom, že právě váš výrobek je tím nejlepším a zároveň je přesně tím, co zákazník potřebuje. To platí u nejnovější značky jogurtu i u high definition formátech. Nicméně přesvědčit zákazníka o koupi nového jogurtu, který nebude stát více než deset korun, takže když mu nebude chutnat, nebude mu zatěžko jej vyhodit, u high-tech technologií (jakými jsou všechny nové formáty auditivních i audiovizuálních médií) už to neplatí: každý obyčejný = mainstreamový zákazník si velmi dobře rozmyslí, jestli investuje pět set dolarů do přístroje, který bude mít jako jediný v celé čtvrti (a tím pádem bude i jediným, kdo pro něj bude potřebovat nahraná média, servis atd.). Takových lidí je velmi, velmi málo, proto musí marketingoví pracovníci volit jiné cesty. Výroba a propagace high-tech výrobků a nových technologií vůbec je proces značně nejistý, s velkými ztrátami pro firmy, které v nejhorších situacích končí i bankrotem. Společnost High tech Strategies, Inc., zabývající se už více než deset let způsoby, jak se takovéto porážce vyhnout, stanovila deset největších chyb, kterých se společnosti dopouštějí. Mezi tyto body patří např.: -

Nedostatek správného zacílení na segment trhu

-

Příliš rychlé tempo inovace výrobků

-

Produkt není dokončen

-

Produkt se dostatečně neodlišuje od konkurence

-

Nesprávné užití reklamy

5

-

Průzkumy trhu bez vypovídací hodnoty7

U audiovizuálních formátů vstupuje do hry ještě jeden faktor, a tímto faktorem je dostupnost pornografie na nosičích. Ať se nám to líbí nebo ne, pornografie je velký byznys a velmi razantně se podepisuje na využívání té které technologie. Tvrdit, že většina uživatelů domácích systémů jako je VHS nebo DVD si tyto systémy pořídila především pro sledování porna, je trochu nadnesené, nicméně není daleko od pravdy. Domácí sledování tohoto typu produkce je totiž pro většinu lidí jediným akceptovatelným způsobem, jak se stát jeho divákem. První erotické filmy byly v prvních desetiletích dvacátého století promítány

především

v nevěstincích, 8

v sedmdesátých letech.

pornokina

začala

vznikat

až

Teprve s příchodem videopřehrávačů začaly být

pornofilmy dostupné pro všechny (pokud možno plnoleté) zájemce bez rozdílu pohlaví. Při tomto předpokladu je jen logické, že se lépe budou prodávat formáty, na který je pornografie dostupnější, než ty, na kterých se vyskytuje jen málo. Pornografické filmy se dají sehnat (kromě notoricky známých VHS kazet a DVD) i na laserdiscích, v poslední době začínají vycházet i na Blu-ray a

na

UMD

7

(viz.

dále).

Top 10 Mistakes in High Tech Marketing [online]. 2007 [cit. 06-17-2008]. Pornographic film – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 17.6.2008 [cit. 17.6.2008].

8

6

4. Audio Lidská paměť není právě známá svojí spolehlivostí, a z toho důvodu se člověk snaží zaznamenat důležité informace, události, nápad či aktuální situaci. Nejprve se mu to podařilo se statickými obrazy a písmem; jak ale zaznamenat zvuk? Pomocí symbolů se to podle všeho podařilo už v Sumeru9 a prokazatelně v antickém Řecku.10 Nicméně pro přehrání takto zapsané hudby bylo zapotřebí intelektuální dovednosti rozluštit tyto symboly a rovněž bylo nutné ovládat hudební nástroj, na který by se zaznamenaná skladba zahrála. První zařízení, jejichž reprodukování hudby se obešlo bez zásahu člověka – hudebníka, se začaly objevovat během patnáctého a šestnáctého století11 a postupně přerostly v poměrně bohatou sbírku hracích skříněk, flašinetů, orchestrionů, automatických pian, varhan apod. Zařízení, díky kterému stroj(ek) vydával zvuky, vypadal například následovně: základem byl válec posetý malými hroty, které při otáčení válce narážely do strun (plátků kovu) naladěnými na patřičné tóny. Nicméně výroba takovýchto válců byla poměrně pracná, zvláště pokud byla skladba delší a náročnější. Kromě těch nejluxusnějších zařízení umožňujících výměnu válce toto zařízení hrálo pouze jednu jedinou skladbu. Dalším způsobem předpřipraveného hudebního záznamu mohl být i pruh papíru, ne nepodobný děrným štítkům ze sálových počítačů.12 Zatímco s malými hracími skříňkami se můžeme setkat dodnes, ty opravdu veliké zůstávají spíše doménou zámeckých depozitářů. ¨

9

Musical notation – Wikipedia, the free Encyclopedia[online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 10 Tamtéž. 11 Music Box History [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 12 Orchestrions [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008].

7

4.1 Fonograf vs. gramofon Nicméně všechny v předchozí kapitole uvedené stroje byly schopny vyluzovat pouze omezenou skupinu tónů, záznam jiného zvuku nebyl možný. Aby se mohla reprodukovaná hudba (potažmo jakýkoli zvuk) dostat ke svým posluchačům, bylo zapotřebí přijít s nějakou, pokud možno jednoduchou a levnou technologií. Přestože první pokusy byly učiněny již v polovině devatenáctého století, první úspěchy s funkčním přístrojem slavil až Thomas Alva Edison (1847 – 1931), jehož jméno se v mé práci ještě objeví. Nechme jej ale vlastními slovy popsat to, co se na jaře 1877 vlastně stalo.

"Experimentoval jsem," říká, „s automatickou metodou záznamu telegrafních zpráv na papírovém kotouči položeném na otáčejícím se válci, na tom samém kotouči, jaký používá mluvící stroj dnes. Válec měl, stejně jako kotouč, na svém povrchu spirálové rýhování. Přes to byl položen kotouč papíru; elektromagnet s vyrážecí jehlou připojenou na rameni putoval po disku a každý signál jdoucí přes magnety byl vyryt do papírového kotouče. Pokud byl tento kotouč vyjmut ze stroje a přenesen na podobný přístroj vybavený čtecím zařízením, vyrytý záznam byl schopen přenést signály opět do telegrafní sítě. Běžná rychlost telegrafních signálů je od pětatřiceti do čtyřiceti slov za minutu, s tímto strojem jich bylo možné odeslat několik set.

Ze svých experimentů s telefonem jsem věděl o síle membrány zachytávat zvukové vibrace. Vyrobil jsem hračku, u které, když jste hlasitě recitovali do trychtýře, rozpohybovali jste zarážku připojenou k membráně; to spustilo ozubené kolo sloužící k dosažení stálého otáčení převodu. Tento převod byl připojen kabelem k malé papírové hračce zpodobňující muže řezajícího dříví. Tudíž, pokud někdo vykřikl: ‚Mary měla jehňátko,' atd., papírový muž začal řezat dřevo. Došel jsem k závěru, že pokud budu moci přesně zaznamenat tyto

8

pohyby membrány, můžu použít takový záznam k reprodukování originálních pohybů, které udělala membrána díky působení lidského hlasu, a tak uspět v zaznamenání a reprodukování lidského hlasu.

Místo použití kotouče jsem navrhl malý přístroj používající válec vybavený na povrchu rýhami. Přes něj byl položen staniol, který snadno získával a zaznamenával pohyby membrány. Vyrobil jsem nákres a na něm byla vyznačena cena za kus, osmnáct dolarů. Měl jsem zvyk psát cenu, kterou zaplatím, na každý nákres. Pokud by dělník neuspěl, zaplatil bych mu jeho obvyklou mzdu; pokud by si vydělal víc než obvyklou mzdu, zbytek si mohl nechat. Dělník, který nákres dostal, se jmenoval John Kruesi. Moc jsem nevěřil tomu, že to bude fungovat, přinejlepším jsem doufal, že bych ten nápat mohl využít později. Když už stroj skoro dokončil, Kruesi se zeptal, k čemu to vlastně bude. Řekl jsem mu, že chci zaznamenat mluvení a stroj mi to pak přehraje zpět. Považoval to za absurdní. Přesto stroj dokončil, a když byla fólie nasazena, já vykřikl 'Mary měla jehňátko' atd. Nastavil jsem amplión a stroj to zopakoval perfektně. Nikdy v životě mě nic tak nedostalo. Žasnul každý. Vždy jsem měl obavy z věcí, které fungovaly napoprvé. Dlouhodobá zkušenost prokázala, že se vždycky našly nějaké nedostatky, než mohla být věc obchodovatelná. Tady bylo ale něco, o čem jsem nepochyboval.13" Edisonův ručně poháněný fonograf se stal atrakcí. Původní přístroj byl ale dosud příliš nespolehlivý, než aby jej bylo možné komerčně (pro praktické použití) využít. Fólie se po několika přehráních poškodila natolik, že její následující použití už nebylo možné. Klikou bylo nutné točit stále stejnou rychlostí, což i tomu samému operátorovi dělalo potíže.14 Přesto zůstal beze změny téměř deset let, to ovšem nebránilo vynálezci, aby mnohovýznamnost

13

DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008]. 14 DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008].

9

svého vynálezu podepřel i textem v časopise North American – Review z následujícího roku.

"Kromě dalšího bude fonograf využit následovně: 1) Psaní dopisů a všech druhů diktování bez pomoci stenografa. 2) Fonografové knihy, které budou promlouvat ke slepým lidem bez dalšího úsilí z jejich strany. 3) Učení přednesu. 4) Reprodukování hudby. 5) 'Rodinné záznamy' - registr výroků, vzpomínek atd. členů rodiny jejich vlastními hlasy, poslední slova umírajících. 6) Hrací skříňky a hračky 7) Zachování jazyků přesnou reprodukcí stylu výslovnosti. 9) Vzdělávací účely; např. zachování vysvětlení učitele, takže k nim může žák přihlédnout v kteroukoliv chvíli. Výslovnost či další lekce umístěné ve fonografu pro pohodlnější uchovávání v paměti. 10) Propojení s telefonem, jako výpomoc při přenosu stálých a bezcenných záznamů, aby člověk nemusel být příjemcem momentální a zběžné komunikace.15"

Přestože samotný fonograf byl využit jen k některým z těchto funkcí, mnohé z nich jsou využívány dodnes. Nicméně Edisonův zájem v té době poutaly jiné jeho vynálezy. Teprve mezi lety 1887 – 90 si našel čas, aby svůj fonograf vylepšil a mohl pomýšlet na prosazení svého přístroje jako regulérního zařízení, které dokáže vše výše uvedené a jako takové bude i žádané zákazníky.

15

DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008].

10

V prvé řadě vyměnil málo odolnou hliníkovou fólii za vosk, resp. povoskovaný papír. Váleček z tohoto materiálu, fonogram, mohl být bez obav vyjmut ze stroje a v případě potřeby i ohlazen a použit znovu. Podobných vylepšení bylo mnoho, za vše mluví už fakt, že Edison byl díky tomu držitelem více než šedesáti patentů týkajících se fonografu.16 Během uvedení na trh se ovšem musel potýkat s mnoha problémy. Tím největším z nich byl kromě vysoké ceny a nepříliš velkého zájmu zákazníků – konkurent. Byl jím německo - americký vynálezce Emile Berliner (1851 – 1929) a jeho gramofon. Berliner vynalezl svůj přístroj v roce 1886, a stejně jako jeho rival musel nejprve vyřešit potíže s rovnoměrným otáčením disku a materiálem, který rovněž nebyl příliš odolný. Na rozdíl od Edisona se Berlinek přece jen rozhodl pro kotouč, kterému se začalo říkat gramofonová deska. Podstatným rozdílem bylo i to, že byly potřeba přístroje dva - jeden k nahrávání záznamu a druhý k jeho zpětnému přehrávání. Gramofon se ke svému prvenství propracovával postupně, a nakonec k tomu nepotřeboval ani svého tvůrce. Gramodesky byly nakonec vyráběny z materiálu, který byl mnohem odolnější a trvanlivější než voskové válečky. Bylo je možné produkovat ve větších nákladech. A především – Berliner založil pobočky své firmy po celé Evropě. Sám vynálezce ale moc velké štěstí neměl, v roce 1897 mu shořela továrna se všemi stroji a více než jedním stem dosud nevydaných masterů17 (vzorové médium, podle kterého se připravují sériové disky. Toto označení se používá dodnes i u optických disků) a brzy se vyrojilo velké množství plagiátorů. Bitva mezi oběma formáty probíhala až do desátých let, kdy vítězství připadlo na stranu disků.

16

DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008]. 17 Emile Berliner and the Birth of the Recording Industry: The Gramophone [online]. 30.2.2002 [cit. 06-10-2008].

11

Oba systémy měly své výhody i nevýhody, z nich jsem uvedl už výše. Co se kvality záznamu týče, oba typy byly zhruba na stejné úrovni. Fonografické válečky byly více náročné na výrobu a většina z nich se příliš rychle obehrála. Edison svou prohru jistě nenesl právě snadno, nemluvě o tom, že už to byla několikátá v pořadí – jím prosazovaný stejnosměrný proud byl rovněž víceméně nahrazen střídavým (ve svém lobování za nebezpečnost střídavého proudu dokonce sestrojil elektrické křeslo používající tento způsob, rovněž tak pořádal veřejné popravy zvířat18). V polovině desátých let začal rovněž produkovat gramodesky (na rozdíl od zbytku trhu ovšem vyvinul desky, které bylo možné přehrát pouze na jeho přístrojích, což se nesetkalo s velkým pochopením zákazníků19) a s výrobou fonografických válečků skončil až v roce 1929, kdy ovšem zastavil i výrobu gramodesek. Učinil tak symbolicky den před pádem na burze…20

V současné době probíhá několik programů na záchranu starých fonografických válečků, resp. zvukových záznamů na nich uložených. Jedním z těchto projektů je i Cylinder Preservation and Digitization Project knihovny Donalda C. Davidsona na University of California v Santa Barbaře. V současné době se jim podařilo digitalizovat téměř osm tisíc fonogramů, které jsou volně dostupné ke stažení přes webové rozhraní.21 Otázkou zůstává, kolik se mezi dnešními uživateli internetu najde příznivců dechovky – neboť právě tato hudba patřila (díky omezeným technickým možnostem snímacích zařízení) k nejčastěji nahrávaným performerům.22

18

War of Currents – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 19 History of Vinyl 9 Part 6 – Thomas Edison’s Flat Disc [online]. 2007 [cit. 06-10-2008]. 20 SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-10-2008]. 21 SEUBERT, D. Cylinder Preservation and Digitization Project [online]. Poslední revize 21.5.2008 [cit. 06-10-2008]. 22 SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-10-2008].

12

Technologie voskových válečků se používala ještě do konce čtyřicátých let v diktafonech, dokud nebyla nahrazena modernějším médiem.23 Pro úzký okruh zájemců se ovšem nahrávky na tomto médiu vydávají dodnes. Britská společnost Vulcan dodává ručně vyrobené válečky už za 12 liber za kus.24

4.2 Gramofon versus gramofon – 33 1/3 vs. 45 Přesuňme se nyní do doby těsně po druhé světové válce. Gramofon, dříve klikou a teď elektřinou poháněný, je nejpopulárnější způsob reprodukce všech myslitelných druhů hudby od jazzu po operu, nemluvě o mluveném slovu. Jeho pozice na trhu je neotřesitelná. A přesto, nebo možná právě proto, se schyluje k dalšímu duelu. Následující sled událostí tvoří jednu z nejkratších „válek formátů“ záznamových médií, která kdy probíhala. Je o to zajímavější, že přinesl v podstatě unikátní výsledek. Rivaly v tomto klání byly dvě americké nahrávací společnosti: Columbia Records (založená už koncem osmdesátých let předminulého století pro distribuci Edisonových fonografických nahrávek, dnes patřící pod Sony BMG Music Entertainment, Inc25), která vyvinula LP (Long Play, dlohohrající desky) a RCA Victor s EP (Extended play). LP přehrávala desky rychlostí 33 a 1/3 otáček za minutu a její průměr byl 12 palců/30 centimetrů, EP se otáčela rychlostí 45 ot./min.a její průměr byl jen 7 palců/17,5 cm .26 Trvalo pouhé dva roky (1948 – 1950), než se zjistilo, že se hudebním společnostem hodí oba tyto formáty – EP na singly (desky s jedinou skladbou na každé straně) a LP na celá alba.

23

Phonograph cylinder – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 9.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 24 Cylinder Records for Sale: Vulcan Cylinder Records [online]. 2002 [cit. 06-10-2008]. 25 Columbia Records – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 11.6.2008 [cit. 06-11-2008]. 26 Gramophone Record – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 7.6.2008 [cit. 06-10-2008].

13

Přestože mainstreamové publikum už před více než patnácti lety přešlo na modernější typy záznamových médií (nejprve na magnetofonovou kazetu a posléze na CD), existuje poměrně velká skupina lidí, kteří na vinylové desky nedají dopustit, takže se malé množství gramodesek stále vyrábí. Jsou to jednak ti audiofilové, kteří pokládají zvuk z gramodesky za věrnější a kvalitnější než zvuk na CD, a jednak DJové, protože s CDčky se scratchuje přece jen docela těžko. Velmi populárními se díky tomu opět staly proslulé Gramofonové závody Loděnice, i když pod novým názvem (a zahraničním majitelem) GZ Vinyl (http://www.gzdm.cz/vinyl).

4.3 Magnetická páska Jedním z nejvýznamnějších vynálezů v oblasti audiovizuálních médií byla právě magnetická páska. Její unikátnost spočívá v tom, že pronikla prakticky do všech odvětví, ve kterých se pracuje s daty v elektronické podobě, a to nejen jako pracovní médium (např. nahrávání nezpracovaného záznamu), ale i jako distribuční kanál, pomocí kterého se data dostanou od výrobce a poskytovatele k uživateli. Magnetická páska je plastový pás z obou stran potažený zmagnetizovanou vrstvou. Délka i tvar pásu se liší podle jeho použití. Princip magnetického ukládání dat vymyslel americký inženýr Oberlin Smith už ve druhé polovině devatenáctého století27 a v roce 1899 jej do určité míry využil Dán Vladimir Poulsen, ovšem plný potenciál tohoto objevu zůstal nevyužit až do začátku třicátých let, kdy jej použili Němci jakožto záznamový materiál pro magnetofon.28 Dále do světa se dostal (přes USA) až po druhé světové válce. Pro záznam zvuku se začal používat už koncem čtyřicátých let, pro video jen o

27 28

KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-11-2008]. History of Tape Recording Technology [online]. [cit. 06-11-2008].

14

necelou dekádu později.29 Počítačové využití se datuje už do roku 195130 a pokračuje v podstatě dodnes – kapacita pásek vyvíjených firmou Imation se počítá na terabajty.31 Kromě velkých kotoučů byly vyráběny i malé kazety pro magnetofony, které se používaly k uchovávání dat i hudby. Tato média byla navzájem kompatibilní, ovšem při vložení datové kazety do klasického přehrávače bylo slyšet pouze nepříjemné pískání a škrčení. Kromě toho se tyto pásky daly velmi snadno smazat a použít znovu. Kromě klasických magnetofonových audiokazet byly ve volném prodeji i starší přístroje (cívkové či kotoučové magnetofony), které jako médium používaly přímo kotouče – páska byla navinuta pouze na jednom kotouči a během přehrávání se navíjela na druhý kotouč dodávaný s přístrojem. O videopáskách se podrobněji zmiňuji v sekci o videu. Magnetická páska se v počítačovém prostoru používala ještě v jiné podobě jako magnetické disky – kromě notoricky známých 5,25“ a 3.5“ to byly (a v některých případech ještě jsou) i některé starší typy32 a dále pak vysokokapacitní média společnosti IOMega – ZIP a JAZ, které ovšem nikdy nebyly tak rozšířené jako 3,5“ diskety a v současnosti se už nevyrábějí.

4.4 CD – Kompaktní disk Blok auditivních formátů uzavřeme druhým multiplatformovým médiem. Bezpochyby jde o médium každému dostatečně známé z vlastní zkušenosti, ale jen pro pořádek: kompaktní disk neboli CD (z anglického compact disc) je tenký plastový kotouč o průměru 12 cm, který je pokryt tenkou vrstvou

29

SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. 30 KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-11-2008]. 31 Imation – The Future of Tape [online]. 2002 [cit. 06-11-2008]. 32 KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-11-2008].

15

hliníkové fólie, do které jsou ve spirále vyraženy jamky zvané pity. Čtecí laser krouží po spirále (data jsou zapisována od středu k okraji disku) a data jsou čtena podle intenzity odraženého světla (jamka odráží méně světla než místo, kde jamka není). Prototyp disku byl vyvinut (po několika neúspěšných pokusech) laboratořemi společnosti Philips a krátce nato byl poprvé předveden veřejnosti (především ale konkurenci, jmenovitě JVC). „Aby se vyhnuli bitvě mezi různými, nekompatibilními systémy, Philips musel ukázat celkem jasně, jak daleko už se svým výrobkem postoupili. V březnu 1979 byla zorganizována tisková konference, zorganizovaná proto, aby si lidé mohli poslechnout, jak nádherná digitální hudba může být. Místnost byla naplněna Schubertovou Nedokončenou symfonií. Prototyp byl dokončen, ale produkt ještě nebyl připraven.33“ Technologie vzbudila velký zájem Japonska a především společnosti Sony.34 A právě jim vděčíme za to, že první CD nabízela stopáž 74 minut a ne jen hodinovou, jak si to představovali Nizozemci (tuto délku totiž měl nejdelší záznam Beethovenovy Deváté).35 Dnes je tato délka prodloužena na osmdesát minut. Trvalo ovšem ještě skoro tři roky, než bylo 31.8. 1982 světu oznámeno, že společnosti Sony, CBS/Sony (Americká rádiová a televizní společnost), Philips a Polygram (vlastněná Philipsem) společně vyvinuly první CD systém. Prvního října téhož roku začal jeho prodej.36 I když Sony a Philips uvedly každá vlastní přehrávač37 a staly se opět v podstatě konkurenty, byla to vlastně konkurence přátelská. Obě potřebovaly

33

Optical Recording – Music for the gnomes [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Optical Recording – Collaboration with Sony [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. 35 Optical Recording – Beethoven more important than technology [online]. 2004 [cit. 11-062008]. 36 Sony Global – Sony History [online]. 2008 [cit. 11-06-2008]. 37 Optical Recording – The first CD player [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. 34

16

přesvědčit širokou veřejnost o tom, že spolu zavedly nový standard audioformátu. O tom, že se jim to skutečně podařilo, není potřeba pochybovat. CD ale rozhodně nezůstalo jen nosičem pro audio. Už v roce 1985 se jako CD-ROM (Read Only Memory) stalo využitelným i počítači.38 V roce 1988 poprvé překonaly prodeje cédéček gramodesky.39 Video CD přišlo na trh v roce 1993 (viz. dále), zapisovatelné CD (CD-R) v roce 1988 a přepisovatelné (CD-RW) o devět let později. Pro zájemce o kvalitnější zvuk se objevil formát Super Audio CD (SACD - 1999). O méně významných formátech jako třeba Photo-CD ani není třeba se zmiňovat. V České republice byl tento formát uveden až začátkem devadesátých let. Budoucnost kompaktního disku ale není právě světlá. Celosvětové prodeje už několikátým rokem klesají na úkor zvyšující se popularity formátu mp3, jehož (i legální) distribuce se obejde bez fyzického média, a přestože DVD přehrávače umožňují přehrávání cédéček, u následující generace formátů s vysokým rozlišením už tomu tak není.

38

SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. 39 Tamtéž.

17

5. Video Abychom mohli pochopit historii a plně docenit význam audiovizuálních formátů, musíme se vrátit na samý začátek filmové historie. První pokusy o zachycení pohybujícího se obrazu byly učiněny už během první poloviny devatenáctého století, nicméně o komerčním úspěchu můžeme hovořit až s nástupem kinematografu bratří Lumièrů v roce 1895, který byl rychle následován kinetoskopem vynalezeným Thomasem Alvou Edisonem (přestože jeho princip popsal již konem předchozí dekády, první film natočil až kolem roku 1895). V následujících deseti letech proti sobě stanuli vynálezci z Francie, Velké Británie a USA ve snaze vytvořit jediný přístroj s celosvětovým monopolem. To nakonec vedlo i k několika soudním procesům40. Nicméně až do roku 1927 byl film médiem pouze vizuálním, co do divácké recepce ovšem nikoli němým - hudební doprovod byl nedílnou součástí snad všech filmových projekcí, ať už v podobě symfonického orchestru u těch největších filmových představení či zastoupen jediným klavíristou. Drtivá většina diváků mohla sledovat filmy pouze na jediném místě – v kině. Filmy byly uváděny do distribuce pouze ve formě promítacích cívek a ty byly relativně drahé. O promítačkách to platilo také – kromě majitelů kin (a filmových studií) si je mohli dovolit jen ti nejbohatší. (V některých případech se díky těmto soukromým majitelům podařilo uchovat filmy, které se z oficiálních archivů ztratily, nebo byly zničeny – např. ve sbírce leteckého magnáta a megalomanského hollywoodského producenta Howarda Hughuese se zachoval na Oscara nominovaný film The Racket, dlouho považovaný za nadobro ztracený.41 Není ovšem bez zajímavosti, že v těchto soukromých sbírkách byly nalezeny i snímky, které se do široké distribuce nikdy nedostaly, 40

THOMPSONOVÁ, K. – BORDWELL, D. Dějiny filmu : přehled světové kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2007, s. 36. 41 The Racket – Wikipedia, the free encyclopedia. [online]. Poslední revize 14.1.2008 [cit. 2008-03-28].

18

například francouzské pornografické filmy ze dvacátých let, které byly poprvé uveřejněny až v roce 2002, kdy vyšly na DVD).42 Dokonce ani televize filmy dlouhou dobu neuváděla. Její počátky sahají do třicátých let, kdy se často vysílalo živě a jen v určitou dobu – pořady se často ani nezaznamenávaly. Video bylo vyvinuto právě pro potřeby televizního vysílání, pro předtočené reportáže. (K nástupu filmům na televizní obrazovky došlo – ve Spojených státech amerických – až v průběhu padesátých let, kdy se prodloužily vysílací časy. Hollywoodská studia se tomu nejprve velmi silně bránila – jejich standardní postup – ale později si uvědomila, že je to dobrá příležitost k znovuuvedení stovek starších titulů ze svých archivů, které by se jinak do kinodistribuce už vůbec nedostaly; v boji o diváka pak studia nasadila barevné vysokorozpočtové 70mm spektákly.)

Videoformátů bylo uvedeno mnoho – webové stránky společnosti zabývající se přepisem materiálu z těchto starých formátů uvádí, že jich bylo více než sto43. Některé z nich se nedočkaly širšího uvedení a velká část zbylých ani nebyla určena pro domácí trh. Médiem, na které se data nahrávala, byl magnetický pásek, který se v jednotlivých přístrojích fyzicky odlišoval jen svým rozměrem, délkou a rychlostí, kterou probíhal čtecím mechanismem. Prvenství se v této kategorii co se úspěšnosti týče dostalo videokazetě Betamax, kterou v roce 1975 uvedla na trh společnost Sony. Přestože v jednu chvíli dosahovala úspěšnost tohoto produktu téměř 100%, dnes je zapomenutá a v našich končinách dokonce většina lidí ani nemá potuchy o tom, že vůbec existovala – tak dokonale byla smetena svým o rok později nastoupivším rivalem – VHS.

42 43

‚Thank Got I took out the duck scene‘ [online]. 12.3.2004 [cit. 04-22-2008]. Video history [online]. 2003. Poslední revize 28.10.2007 [cit. 10-30-2007].

19

5.1 VHS vs. Betamax Zatímco vývoj filmové kamery, jejíž jednotlivé komponenty se v mírných obměnách používají dodnes, proběhl výhradně v euroamerickém prostoru (prakticky jen ve výše zmíněných zemích jako Francie, Velká Británie a USA), záznamová média mají už více než padesát let svůj původ v Japonsku. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Sony spojila se společnostmi Matsushita (vlastnící značku Panasonic) a JVC, aby společně produkovali formát U-matic (shodou okolností se mi u-maticová kazeta dostala do rukou. Na rozdíl od kazet VHS a Betamax je znatelně větší a hlavně těžší). Premisa je jednoduchá – pokud společnost licencuje nějaký produkt, na trh se dostane mnohem více kusů a tím se zmenší prostor pro konkurenci přijít s podobným zařízením. Stejně jako formáty uvedené v předchozích patnácti letech i tento byl určen převážně pro profesionální použití v televizních stanicích. Zhruba v téže době dospěli výrobci k názoru, že přišel čas uvést nějaký formát i do domácností – tento trh je přeci jen nesrovnatelně větší než jaký nabízejí televizní stanice, přestože jich existoval už značný počet a další budou i nadále vznikat. Matsushita a JVC tedy znali technické parametry předchozího přístroje firmy Sony, informace o novém zařízení jim ovšem poskytnuta nebyla. Tímto přístrojem byl Betamax a partnerům byl představen až v prosinci 1974. Sony byla toho názoru, že Matsushita a JVC přijmou její videorekordér jako nový standard a vše zůstane při starém. Proto její představitele nadmíru překvapilo, když zbylé korporace nabídku odmítly – ukázalo se, že JVC připravuje na základě technologie U-matic vlastní přístroj, který bude lepší než ten nabízený Sony. Betamax uvedený následující rok měl ohromný úspěch… Jenže v roce 1976 přišel na trh systém VHS. Videorekordér firmy Sony měl o maličko lepší technické parametry než jeho rival, zaostával ale v jedné nesmírně důležité a

20

pro zákazníky nejpřitažlivější věci: Umožňoval pouze hodinový záznam, VHS dvouhodinový. Sony připadal hodinový interval naprosto dostačující z toho důvodu, že americké show (ať už pořady typu talkshow, či televizní seriály) mají průměrně hodinovou délku a víc zákazníci nepotřebují, tudíž ani nechtějí. Ve zkratce – Sony se spletla a nikoli poprvé. Následující dekáda se odehrála ve znamení ‚nových a lepších‘ typů videorekordérů obou konkurentů. Strategie, kterou zvolila Sony, by se dala nazvat přinejmenším nešťastnou – na rozdíl od svého konkurenta nezavedla do svých přístrojů zpětnou podporu starších pásek (ovšem ani u VHSek tato kompatibilita nebyla stoprocentní, z vlastní zkušenosti si pamatuji, že pokud jste nahráli pásku v režimu, které druhé video nepodporovalo, kazetu jste v něm prostě nepřehráli) a inovace provedené na jedné vývojové řadě byly v další fázi zcela vypuštěny. Tato strategie zákazníky příliš nepotěšila. Přes veškerou snahu Sony a lepší start začala VHS pomalu ale jistě Betamax vytlačovat z trhu, a to jak v rámci nenahraných kazet, tak i v případě kazet s filmy. V polovině osmdesátých let jste mohli přijít do (americké) videopůjčovny, kde tři strany obchodu zabíraly VHSky a jen jednu jedinou betamaxy. V Evropě byla pro Betamax situace jen o něco růžovější. Koncem osmdesátých let už bylo všem jasné, že Sony svůj boj o dominaci na trhu s domácím videem prohrála, a koncem roku 1988 uvedla na trh svůj první přehrávač VHS. Na své dítě ale přesto nezanevřela; přestože na evropském ani severoamerickém trhu už tento produkt Sony neměl místo, celkem se mu dařilo v zemích jižní Ameriky. Poslední betamaxová kazeta byla vyrobena v Japonsku ještě v roce 200244. Sesterské produkty Betamaxu měly větší štěstí, v jejich případě se dá hovořit dokonce i o velkém úspěchu – BetaCam určený pro profesionální uživatele (jmenovitě televizní stanice) se velmi rychle stal oblíbenou a vyhledávanou

44

Videotape format war [online]. Poslední revize 27.9.2007. Cit. [10-12-2007].

21

technologií, jejíž význam potvrzuje i to, že se skutečně používal až do nedávné doby (kdy je nahrazován přímým zápisem na disk, ve spojení s HD technologiemi). Protože je tento segment trhu nepoměrně menší než domácí použití videotechnologií (jak bylo řečeno výše, přestože je televizních stanic obrovské množství, domácností je nepoměrně více), Sony to příliš nepomohlo. To samé platí i pro zařízení a prázdné pásky určené pro videoamatéry.

5.2 Legendy a fakta o betamaxu Bylo by naivní domnívat se, že přistoupení Sony na výrobu konkurenčního výrobku znamená zároveň i úplné vymazání Betamaxu z povrchu zemského. Uživatelé do něj investovali určitou sumu peněz a mají kolekce videokazet, o které by jistě neradi přišli. Jsou zprávy o tom, že mnozí uživatelé Betamaxu si pořídili i konkurenční VHS přehrávač, ale převádění do druhého formátu je činnost velmi zdlouhavá, obzvláště u větších kolekcí (své o tom vědí uživatelé, kteří převedli své pásky na DVD). Následující dějství příběhu o Betamaxu

se odehrává ve znamení

legendy. Oprávněně můžeme říci – městské legendy. Tento (do určité míry) ekvivalent děsivých příběhů vyprávěných u plápolajícího táborového ohně jen není tak chtěně šokující jako třeba zkazky o nakaženými narkomany použité a do sedadla vozidla MHD zapíchnuté injekční stříkačce. Jak zní ona legenda, jejímž prostřednictvím jsem se s fenoménem Betamax vlastně seznámil i já? Základní myšlenka zní: Betamax se neprosadil, protože: -

jejich výrobek nenabízel dostatečný nahrávací čas

-

byl dražší než VHS

-

Sony odmítla udělit licenci pro výrobu ostatním společnostem

-

podcenila sílu marketingu

-

na Betamaxu bylo málo nahraných filmů

22

-

Sony odmítla Betamax k užití jako nosiče pro pornografický

materiál Neprosadil se ani navzdory tomu, že byl (údajně) technicky mnohem vyspělejší než výrobek konkurence

Problém nedostatečného nahrávacího času jsem zmiňoval již výše a nic záhadného na něm není, ve skutečnosti to byl (alespoň z počátku) holý fakt. Sony zkrátka neodhadla potřeby zákazníka: „Morita45 dlouho vyjadřoval svůj nedostatek důvěry vůči průzkumu trhu a odvolával se přitom na úspěšné technologie typu Walkman nebo Trinitron TV jako příklady produktů, u kterých ostatní nevěřili, že by se mohly prodávat.46“ Je zcela zjevné, že celovečerní film na šedesátiminutovou kazetu v celku prostě nenahrajete, a budete-li v průběhu filmu měnit nahranou kazetu za novou, o část filmu prostě přijdete – nemluvě o tom, že pokud nejste přítomni, zbytek filmu se rovněž nenahraje. VHS měla již od prvního uvedení stopáž čítající dvě hodiny, takže po ročním ovládnutí trhu začaly prodeje Betamaxu klesat. A přestože byla na trh poměrně rychle uvedena vylepšená verze betamaxové pásky, která už mohla uchovat stejnou délku záznamu jako konkurence, ani přes další následné prodlužování hrací doby už VHSku v tomto ohledu nikdy nedostihla. Délku hrací doby výrazně ovlivňují dva faktory, totiž délka pásku a rychlost, kterou pásek probíhá čtecí hlavou. Čím nižší je rychlost, o to více záznamu můžeme na pásek zaznamenat, nicméně se tak rovněž snižuje i kvalita záznamu. Jak si ovšem ukážeme i později, kvalita není to nejdůležitější, po čem řadový zákazník touží.

45

Akio Morita, zakladatel a dlouhá léta i generální ředitel společnosti Sony WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007]. 46

23

Cena přehrávače Betamax byla z počátku opravdu vysoká, přes tisíc dolarů, ale to je u nové technologie pochopitelné a – přiznejme si – naprosto běžné. VHS, byla v době svého uvedení na trh o chloupek levnější. Nicméně postupem času byly k dispozici rekordéry obou značek v různých cenových hladinách, konkurenční tlaky tlačily cenu ještě níž. Klesaly navíc i výrobní náklady. V polovině osmdesátých let byla ovšem popularita Betamaxu natolik otřesena, že kvůli alespoň nějakým prodejům musela Sony cenu svého dítěte o dost snížit (Toshiba to koncem loňského roku u svého HD DVD udělala také).

Sony neodmítla licencovat Betamax jiným výrobcům. Na seznamu spoluvýrobců nacházíme jména Sanyo, Toshiba, Pioneer, Aiwa a pak méně známé NEC, Zenith Electronics Corporation a WEGA.47 Nicméně chování Sony k těmto partnerům nebylo právě slušné.

„Vztahy společnosti Sony s ostatními partnery, kterým licencovala Betu, nebyly zrovna pohostinné. Nikdy jim dostatečně nedůvěřovala natolik, aby je informovala o novém technologickém vývoji, což občas vedlo k pokořujícím situacím. Nejhorší z nich bylo neslavné fiasko Marantz v lednu 1982, kdy tato americká společnost uvedla ‚linear split-track Dolby C stereo videorekordér.‘ (…) Beta Hi-Fi byla předvedena za méně než šest měsíců a Marantz VR-200 byl v podstatě zastaralý ještě před tím, než se vůbec dostal na pulty. Pokořený Marantz nadobro opustil formát Beta a místo ní se spojil s VHS – tento problém by nikdy nenastal, kdyby Sony jednala s představiteli Marantzu na rovinu.“48

47

Betamax - Wikipedia, the free encyclopedia. [online]. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 04-222008]. 48 WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007].

24

Sony měla špatné zkušenosti se sdílením své technologie49, ovšem jestli ji to opravňovalo k tak macešskému přístupu ke svým partnerům, tím si nejsem jistý.

„Další podivný incident se udál v létě 1979. Sanyo, dříve známá jen pro své levné přehrávače, předvedla zařízení QC-77, super-deluxe Beta videorekordér s dálkovým ovládáním, zastavením obrazu a schopností pomalého posunu, solenoidovým převodem a mnoha dalšími funkcemi, které daleko převyšovaly výrobek Sony. Z nikdy nevysvětleného důvodu se nikdy neobjevil na americkém trhu, přestože zaznamenal skvělé prodeje v Evropě a Japonsku. Byl na svou dobu příliš pokročilý? Možná. To, že se neobjevil ve Spojených státech mohl způsobit tlak z Tokia,50 ale celý příběh nejspíš už nikdy nevyjde najevo.51“

Napadá mne otázka, byl-li pro Sony důležitější úspěch jejího formátu, nebo jestli dávala přednost tomu, aby dobré zisky měla jen ona sama a ostatní partnery považovala jen za nepříliš důležitý přívažek. Tím se ale zároveň dostáváme k dalšímu bodu, k marketingu, který se ovšem laikovi dá jen stěží přiblížit jinak než v pojmech dobrý/špatný, kvalitní/nekvalitní nebo úspěšný/neúspěšný. Říká se, že dobrý (kvalitní) výrobek reklamu nepotřebuje, díky jeho kvalitám si jej zákazník najde sám. Není to pravda, obzvláště dnes potřebuje reklamu každý výrobek, i ten kvalitní. Zákazník se nejprve musí dozvědět, že výrobek existuje, že je lepší než konkurence a že koupí právě tohoto produktu získá něco, co skutečně potřebuje.

49

Připomínám, že jen obeznámenost konkurenční Matsushity s technologií U-matic jí umožnilo tak rychle přijít s VHS 50 Sídlo Sony. Pozn. KM 51 WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007].

25

Nicméně v materiálech, které jsem měl k dispozici, se o této problematice autoři příliš nevěnují. Jen Wielage a Woodcock se ve své studii zmiňují o úspěšné kampani Sony, ve které si hrabě Dracula nahrává na Betu denní pořady52, tahle perlička je spolu s několika dalšími, už ne tak povedenými reklamami na Betamax ke shlédnutí na Google video53 (bez zajímavosti není ani to, že práva na reklamu s hercem, který mluví se stejným přízvukem jako Béla Lugosi, zakoupil americký řetězec obchodující s elektronikou Crazy Eddie, a přidal Draculu do svého vlastního spotu. Zajímavou

myšlenku

jsem

objevil

v článku

Jacka

Schofielda

z Guardianu. Přichází s konceptem ‚celistvého produktu‘ (whole product):

„Když si někdo koupí a užívá produkt, technologické aspekty jsou jen malou a často nezajímavou částí jeho rozhodnutí. Když si vyberete audiokazetu, zároveň si kupujete i převážnou část infrastruktury schopností, služeb a technické podpory. To zahrnuje dostupnost levných kazet na každé větší ulici, levné přehrávače a schopnost užívat ten samý formát pro široký okruh zařízení (domácí přehrávač, přenosné kazeťáky, v autě, v hi-fi věži).

Kupujete si schopnost poslat kazetu poštou příbuzným do Austrálie se stoprocentní jistotou, že si ji budou schopni přehrát – a co víc, bude vám jedno, jestli ji už nikdy nedostanete zpět.

Podobně když si někdo koupí Witnel PC, kupuje si schopnost vybrat si z tuctů modelů od stovek dodavatelů hardware, nebo si nechat postavit nějaký na objednávku, popřípadě si jej sestavit sám. Kupuje si schopnost přístupu ke stovkám periferií, stovkám tisíc aplikací a milionům webů, které nejlépe fungují na jeho systému.

52 53

Tamtéž. Betamax. It’s a Sony [online]. Cit. [04-24-2008].

26

Kupuje si možnost volby ze stovek časopisů, tisíců knih a veškeré služby od vzdělávacích kurzů po servisy.

Zároveň si kupuje důvěru v to, že jeho systém bude žít bez ohledu na to, že jeho konkrétní výrobce ukončí svou činnost.

V termínech marketingu, ‚jádro produktu‘ – jako auto, počítač nebo videopřehrávač – je jen začátek. Abyste dostali ‚celistvý produkt,‘ musíte přidat stránky jako spolehlivost, servis a technická podpora (očekávaný produkt), jeho schopnosti expandovat (rostoucí produkt) a jeho schopnost pro budoucí rozvoj (potenciální produkt).

Protože ve skutečnosti zakládají skuteční lidé své rozhodnutí o koupi na základě ‚celistvého produktu‘ (a kdyby to nedělali, změnili bychom model), zjednodušené porovnání produktů na základě technických parametrů bude s velkou pravděpodobností chybné. (…) Model ‚celistvého produktu nabízí zároveň i přesvědčivé vysvětlení toho, proč VHS rozdrtila Betamax. VHS nabízela větší výběr zařízení za nižší ceny, pásky byly levnější a snadněji dostupné, bylo více filmů k půjčení atd. 54“

Nicméně ani technickou stránku věci bychom neměli opomíjet. Zajímalo mne, kde se vzaly zkazky o technické nadřazenosti Betamaxu. Zásadní rozdíl spočívá snad jen ve velikosti obou kazet - Beta je o trochu menší, navíc vidíme pouze jediný kotouč (u VHS, jak si jistě vzpomínáte, jsou viditelné oba dva). Menší velikost kazety také zapříčinila kratší stopáž betamaxové kazety – zkrátka se do ní vešlo méně pásky. Obraz Betamaxu byl skutečně dokonalejší, a to po celou dobu jeho existence – alespoň to říkají srovnávací tabulky, jejichž cifry ovšem pro většinu

54

SCHOFIELD, J. Why VHS was better than Betamax.[online]. 25.1.2003. Cit. [10-30-2007].

27

z nás jsou onou proslulou španělskou vesnicí. V polovině sedmdesátých let ale byly tyto rozdíly mezi oběma formáty velmi malé – daly se prokázat při laboratorním zkoumání, ale během prezentací v prodejně nebyl patrný žádný rozdíl. Na konci let osmdesátých byl rozdíl mezi posledními modely S-VHS (1987) a ED- Beta (1988) nejen zjevný, ale přímo markantní. Význam obou ale nikdy nebyl doceněn, protože o Betamax už nebyl zájem a masový konzument neměl nikdy o vyšší kvalitu obrazu příliš velký zájem.55 Což je fakt, který se za posledních dvacet let vůbec nezměnil.

Co se týče nedostatku předem nahraných filmů (ať už obyčejných či lechtivých), jak už bylo uvedeno výše, během uvedení Betamaxu byly filmy pro domácí užití k dispozici pouze na Betě. Čím menší ale byl o tento formát zájem, tím méně filmů pro něj vycházelo – ale vycházely a dodnes je možné je zakoupit např. na internetové burze e-bay. To samé platí i o pornografických filmech. Kapitolu o pohyblivých obrázcích jsme začali soudním sporem, a tuto podkapitolu soudním sporem ji také ukončíme. Díky rozhodnutí soudu v tomto případu si totiž můžeme už třicet let nahrát jakýkoli pořad běžící na televizní obrazovce (pochopitelně pokud máme čím). Podrobné informace o procesu, jakož i zápisy a nahrávky z přelíčení a následující vývoj této kauzy (jakož i dalších následujících kauz, protože ze sporu se stal svým způsobem precedens) je možné najít na stránkách Electronic Frontier Foundation56. Soud rozpoutalo studio Disney, ke kterému se rychle přidal i Universal. Už starý Walt Disney zastával názor, že jeho animovaným filmům nejlépe sluší stříbrné plátno a že uvádět je v televizi by je značně dehonestovalo. Proto vydal přísný zákaz uvádění jeho animovaných podívaných kdekoli jinde než

55 56

Video history [online]. 2003. Poslední revize 28.10.2007 [cit. 2007-10-30]. EFF. The Betamax Case [online]. Cit. [04-24-2008].

28

v kinech, a i tam se každý starší film může promítat až po sedmi letech od premiéry, a pak znovu a znovu, jak dorůstají noví diváci. Studio se ovšem brzy nespokojilo jen s animovanými filmy a začalo postupně produkovat jak snímky kombinované (např. Mary Poppins), tak i snímky hrané, na které se už Disneyho zákaz nevztahoval a tudíž tu bylo nebezpečí, že by si je televizní diváci mohli doma nahrát a vzniklo by velké množství kopií, ze kterých by studio nemělo ani cent. Výsledkem bylo, že studio Disney spolu se studiem Universal zažalovalo Sony za porušování autorských práv. Sony tento proces vyhrála a to de facto přimělo hollywoodská studia, aby začala uvažovat o videokazetách jako dalším nosiči pro své filmy (a že si tím pomohla, je více než zřejmé – od devadesátých let až dodneška tvoří zisky z prodejů videokazet – a později i z digitálních nosičů – významnou část jejich příjmů. Leckdy se film, který v kinech propadl, zaplatí právě tady, navíc je to skvělá příležitost pro využití archivu, který u každého většího studia čítá tisíce filmů, které je možné znovu uvést). Kromě toho přišel i trend uvádět méně kvalitní (a na výrobu méně drahé) filmy přímo na videu. Dokonce i studio Disney uvádí čím dál více titulů přímo na videu, kam se po smrti Walta Disneye dostaly i všechny klasické disneyovky.

Formát VHS vládl trhu s filmy pro domácí sledování ještě deset let, ale ještě dalších pět let trvalo DVDčku, než jeho roční prodeje začaly překonávat prodané kopie videokazet. U nás se to stalo poprvé v roce 2003. Ještě důležitá poznámka na závěr: Betamax pravděpodobně nikdy nebyl uveden v našich zemích, přinejmenším se mi o tom nepodařilo získat žádný důkaz.

5.3 Laserdisk Je zajímavé, že všechny dosud uvedené audiovizuální formáty měly podobu pás(k)u – ať už ten původní, celuloidový, nebo posléze videopásek.

29

Konstruktéři obou typů těchto médií ale poměrně brzy zjistili, že prodlužovat svůj pás nemůžou donekonečna – do kamery a posléze do přehrávače se vejde jen určitá délka, a navíc i smotaný pás(ek) zabírá určitý prostor. Na nový způsob přišel v roce 1958 David Paul Gregg, patentovat si jej dal (pod názvem videodisk) v letech 196157 a 1969.58 (Na Wikipedii se z nějakého důvodu uvádí, že na myšlenku optického disku přišel při únosu UFO,59 podle jiného zdroje je původ jeho myšlenky mnohem prozaičtější a pravděpodobně i bližší pravdě – byla jí ilustrace v odborném časopise60). Bez zajímavosti není ani to, že jiní výrobci se pokoušeli přinést i mechanický záznam obrazu – jako gramodeska, jen s jemnějšími drážkami. Vzhledem k nízké trvanlivosti (a počtu přehrání) se tento formát stal další slepou uličkou.61 Ale zpátky k vynálezu pana Gregga. Jeho společnost byla na začátku šedesátých let odkoupena společností MCA (Music Corporation of America),62 která v roce 1969 spojila síly se společností Phillips (MCA v té době vlastnila studio Universal63). V roce 1972 byl předveden první model, ovšem do prodeje se dostal až v roce 1978, tedy až dva roky po nástupu VHS.64 Nicméně ani zde

57

Smart Computing Encyclopedia Entry- Gregg, David Paul [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-09-2008]. 59 David Paul Gregg – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 22.5.2008 [cit. 06-09-2008]. 60 BELLIS, M. Optical Disk – David Gregg and the History of the Optical Disk [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. 61 WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-09-2008]. 62 BELLIS, M. Optical Disk – David Gregg and the History of the Optical Disk [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. 63 SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. 64 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008].

58

30

nebyla spolupráce právě ideální a nepříliš úspěšné prodeje byly příčinou toho, že se MCA stáhla a výrobu převzala společnost Pioneer.65

Jak vlastně laserdisk vypadá? Vzhledem k tomu, že byl tento formát opět rozšířený hlavně v severní Americe a Japonsku, jde opět v našich podmínkách opět o téměř neznámý artikl. Zarážející je především jeho velikost – vypadá jako CD o velikosti dlouhohrající gramodesky, tedy s průměrem 30 centimetrů. Stejně jako gramodeska jde to disk oboustranný, na každou stranu se vejde třicet minut záznamu. Stejně jako u VHS a Betamaxu, i zde existovalo několik formátů – především nejjednodušší CAV (Constant Angular Velocity – Konstantní úhlová rychlost) nabízel oněch třicet minut na jednu stranu, a CLV (Constant Linear Velocity – Konstantní obvodová rychlost), který umožňoval šedesát minut na jednu stranu.66 To ovšem i u CLV znamenalo minimálně jednou během projekce vstát a jít obrátit disk (zařízení z vyšší cenové hladiny umožňovalo přehrávat i bez obrácení, ale byl-li film umístěn na více discích, což se stávalo, divák se přerušení filmu a nutnosti přehodit disky stejně nevyhnul (podle osobního svědectví trval i onen automatický přesun z jedné strany disku na druhou kolem pěti vteřin).67 Na rozdíl od CD a DVD ale nebyla data zapsána v digitální, ale analogové a nekomprimované podobě. Laserdisk nabízel o několik řádů kvalitnější obraz než kterýkoliv videopásek, a kvalitou zvuku (který mohl být nahrán nejen analogově, ale později i digitálně, navíc se tu poprvé objevuje možnost více zvukových stop, což bylo využíváno nejen pro dabing, ale např. i pro auidokomentáře tvůrců. Právě na lasersdiscích se rovněž poprvé objevují

65

SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. 66 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 67 UHDE, J. E-mail ze dne 3.5.2008.

31

„bonusy“ známé z DVD – např. trailery či vystřižené scény68) leckdy předčil i mnohem pozdější DVDčka (nemluvě o tom, že právě na laserdisku byl poprvé použit formát zvuku DTS).69 Přes veškeré klady se laserdisk neuchytil – kromě nemožnosti vidět film bez přerušení se na neúspěchu tohoto formátu silně podepsala poměrně vysoká cena a hlavně nemožnost domácího nahrávání – žádné laserdiskové vypalovačky mimo výrobních společností zkrátka neexistovaly. Objevily se až dodatečně, těsně před nástupem DVD.70 Přestože se laserdisk se stal doménou především filmových sběratelů a cinefilů (jednou z nejvýznamnějších laserdiskových edic byla Criterion, která v letech 1984 – 1998 vydala téměř čtyři stovky nejvýznamnějších děl světové historie.71 Dnes se věnuje diskům DVD, v říjnu roku 2008 spustí i kolekci Blu-ray72), objevilo se na něm dokonce i několik počítačových her.73 Podle odhadů z let1998 a 1999 vlastnily laserdiskový přehrávač pouze 2 procenta amerických domácností, oproti 10% japonských domácností. Právě na laserdiscích totiž vycházely anime74 filmy v lepší technické kvalitě, nemluvě o bohatší nabídce titulů, než jakou nabízely videopásky.75 I přes neúspěch u mainstreamového publika se laserdisky udržely až do konce devadesátých let, kdy byly nahrazeny formátem DVD. A přestože byl poslední

68

SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. 69 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 70 WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-09-2008]. 71 Browse Collection [online]. [cit. 06-09-2008]. 72 Criterion Blu-Ray Editions are coming! [online]. 8.5.2008 [cit. 06-09-2008]. 73 The Dot Eaters – Coin-op Video Game History [online]. 2006 [cit. 06-09-2008]. 74 Anime je souhrnné označení pro japonské animované filmy. V zemi vyházejícího slunce jsou populárnější a více ceněné než hraná tvorba, tvoří rovněž velmi ceněný vývozní artikl (o seriály, které se z ostrovů nedostanou oficiální cestou, se postarají fanoušci rozesetí po celém světě, dokonce i u nás probíhají festivaly zaměřené na anime). Japonci jsou schopní nakreslit a rozpohybovat prakticky cokoli od romantických příběhů přes akční seriály až po pornografii. 75 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008].

32

film na tomto médiu v Japonsku vydán v roce 200176 (i u nás, pochopitelně jen na DVD, uvedený film Zabijáci z Tokya), mezi sběrateli navzájem probíhá stále velmi čilý obchod, stačí jen navštívit notoricky známé stránky jako Amazon.com či e-bay.com. Přestože se do Evropy laserdisky dovážely a pár nadšenců se našlo i u nás, kromě nabídky několika bazarů se mi o laserdiscích v českém prostředí nepodařilo zjistit víc, a to ani u kolegů z Ústavu filmu a audiovizuální kultury (docent Voráč mi ovšem laskavě poskytl kontakt na prof. Jana Uhdeho z University of Waterloo, který používal laserdisky k výuce).

5.4 Video CD – VCD a SVCD – Super VCD Posledním před-DVD formátem, o kterém se budu zmiňovat ve své práci, je (u nás opět nepříliš známý a rozšířený) formát VCD, čili Video CD. Byl vytvořen v roce 1993 společnými silami společností Sony, Phillips, Matsushita a JVC.77 Jde o klasické cédéčko vzhledem i velikostí, a s trochou nadsázky by se dalo říct, že jde vlastně o jakýsi mezistupeň mezi VHS a DVD. S DVD má společné to, že jde o optický disk (navíc stejných rozměrů), s VHS zase podobnou kvalitu záznamu. Video CD je nejvíce rozšířené v Asii (kromě Japonska) a kupodivu také v Evropě. Důvodem jeho velkého úspěchu je především velmi nízká cena přehrávačů, médií (stačí klasické CD), a hlavně velmi snadná kopírovatelnost – bez problémů si vystačíte s počítačem, a kromě VCD přehrávačů výsledný disk můžete přehrát i na novějších DVD přehrávačích.

Kromě toho nabízí i

podporu titulků.

76

Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 77 Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 27.3.2008 [cit. 09-112008].

33

Vylepšenou verzí tohoto média je Super Video CD, které se objevilo v roce 1998. Nabízí o něco vyšší kvalitu obrazu (čehož bylo dosaženo zvýšením rozlišení videozáznamu), díky tomu jej ale standardní DVD přehrávače nejsou schopny přehrát. Podporu SVCD nabízí až HD-DVD.78 Dá se ovšem očekávat, že bude i VCD v nejbližší době nahrazeno pokročilejším a rozšířenějším formátem DVD, jehož pořizovací cena (zařízení, disky s filmy) už poklesla velmi významně.

Přestože laserdisk ani VCD nebyly pro VHS konkurencí (nebo jen „konkurencí, která neubližuje,“ zaměřující se na jiný segment trhu), své místo na slunci a „medailónek“ v mé práci si určitě zasloužily.

5.5 DVD – Digital Versatile/Video Disk S existencí tohoto typu média je jistě velmi dobře obeznámen každý, kdo je schopen číst tyto řádky. Tento stříbrný kotouček vrhající duhové odlesky je v současnosti nejpoužívanějším datovým nosičem pro filmy určené pro domácí použití. A přestože pro mnohé patří v podstatě k předmětům denní potřeby, v jeho historii se najde několik opravdu překvapivých momentů. Jak jsem uvedl výše, duel mezi VHS a Betamaxem v podstatě skončil koncem osmdesátých let. Byl čas na nový formát, a tentokrát se nesmělo nic ponechat náhodě. Kromě toho bylo třeba vzít na vědomí, že se objevila nová platforma – osobní počítač. Trh s filmy si žádal kvalitnější nosič, než byla videokazeta, nosič ve tvaru disku, na který by se vešel celý film v obvyklé délce, tj. dvě hodiny. To bylo

78

Super Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.3.2008 [cit. 09-06-2008].

34

jasné už v osmdesátých letech, neexistoval ale žádný kodek,79 pomocí kterého by se film bez ztráty kvality vešel na disk. Tento kodek, MPEG-2 (Moving Pictures Experts Group), byl vytvořen až na podzim 1994.80 V prosinci téhož roku přišla Sony s novým typem disku a Toshiba (podporovaná společnostmi Matsushita a Hitatchi) oznámila práci na vlastním médiu jen o měsíc později.81 V obavě před další válkou formátů se obě skupiny potenciálních nepřátel obrátily na počítačového giganta IBM. Spolu založili uskupení nazvané Computer Industry Technical Working Group (TWG), ve kterém se kromě výše zmíněných angažovaly i společnosti „Apple, Microsoft a HP (Hewlett – Packard), mezi dalšími členy byly Compaq, Sun, Kodak a Intel.82“ Spolu přišly na kompromisní řešení, které v sobě obsahovalo prvky obou formátů. Tímto řešením bylo právě DVD, původně digital video disc, později byl význam zkratky rozšířený na digital versatile disc. Zároveň bylo založeno i DVD Consortium, později přejmenované na DVD Forum. To zodpovídá za specifikaci a udržování formátu DVD a nyní i HD-DVD.83 První DVD se prodala v Japonsku koncem roku 1996, ve Spojených státech amerických byla k dispozici až následující rok. Nástup to ovšem nebyl nijak slavný, trvalo několik let, než byly přehrávače i média cenově dostupné širšímu publiku, a rovněž tak byla potřeba určité doby k tomu, aby se k novému formátu přidala i všechna zbylá Hollywoodská studia (mezi zakládajícími společnostmi DVD Fóra byla pouze společnost Time Warner, vlastnící Warner Bros.84). Více DVD než videokazet se poprvé prodalo až v roce 2002.85 79

Z angl. codec – program, který umožňuje kódovat a dekódovat digitální signál nebo data. CEA: Digital America – DVD [online]. 2008 [cit. 06-11-2008]. 81 Tamtéž. 82 Tamtéž. 83 DVD Forum – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.4.2008 [cit. 0611-2008]. 84 DVD Forum’s Mission [online]. Poslední revize 3.10.2006 [cit. 06-11-2008]. 85 SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. 80

35

Studia byla velmi opatrná především kvůli strachu z pirátství. Zkopírovat VHS za použití dvou videorekordérů nebyl žádný problém, takže pro DVD musela být vytvořena speciální ochrana. Jenže každá ochrana se dá prolomit a v podstatě každé DVD se dnes dá zkopírovat bez větších potíží. Většina originálních disků má záznam ve dvou vrstvách, nejdostupnější prázdná média jsou ale jen jednovrstvá. Díky tomu se musí datový tok filmu zmenšit a tím se zároveň snižuje i kvalita. Řadovému diváku to ale ani v nejmenším nevadí - bohužel. Další novinkou bylo zavedení tzv. regionů. Celý svět byl rozdělen do osmi regionů (1 – USA a Kanada, 2 – Evropa a Japonsko atd.), přičemž disk z jednoho regionu se (za normálních okolností) nedal přehrát v žádném jiném.

Při pohledu na následující vývoj se vnucuje otázka, zda-li se elektroničtí giganti skutečně nedokážou obejít bez konkurenčního boje, a pokud takový neexistuje, musí jej sami vytvořit. Na

podzim 1997

vytvořil

Pioneer

s požehnáním DVD

Fóra

zapisovatelný formát DVD-R (R = Recordable). O necelých pět let později přišel na trh konkurenční formát DVD+R, ale protože nebyl schválen DVD Fórem, ustanovila se další komise, tentokrát pod názvem DVD Alliance. V roce 2004 se ale ukázalo, že ani jedna ze skupin nemá oproti konkurenci nijak výrazně navrch, takže došlo ke kompromisu a plusové i minusové disky a jejich čtečky a vypalovačky jsou dnes navzájem kompatibilní.86 I v České republice byla DVD uvedena v roce 1997,87 v posledním roce se jejich prodej zvýšil hlavně kvůli přibaleným DVD u novin a časopisů, kdy se jejich cena pohybuje kolem čtyřiceti až padesáti korun. 86

DVD+RW Alliance – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.3.2007 [cit. 06-11-2008]. 87 Prodej DVD v ČR láme rekordy [online]. 12.12.2007 [cit 06-11-2008].

36

DVD se ještě několik let nemusí bát nové generace záznamových médií v HD hlavně proto, že cena přístrojů i médií těchto nových formátů ještě dlouho neklesne, a hlavně oba soupeřící typy dokáží DVD přehrát.

5.6 FMD a UMD V průběhu uplynulých dvaceti let se vedle CD a DVD objevilo překvapivě mnoho dalších formátů, ovšem (rovněž překvapivě) většina z nich se vůbec nedostala do povědomí zákazníků. Z tohoto množství jsem vybral dva formáty, které dle mého soudu stojí za zmínku.

FMD neboli Fluorescent Multilayer Disc byla technologie vyvinutá dnes již zaniklou společností Constellation 3D, která místo reflexivních materiálů pro CD a DVD používala materiály fluorescenční, což umožňovalo laserovému paprsku procházet a číst v mnohem více vrstvách než na CD nebo DVD, díky čemuž se mnohonásobně zvýšila kapacita takového média. Tato technologie se ale nedočkala většího zájmu a společnost zkrachovala.88

UMD neboli Universal Media Disc je stále prodávaný formát vyvinutý společností Sony, primárně pro své herní konzole Playstation Portable (na rozdíl od klasických konzolí, které se připojují k televizoru, jde o tzv. handheld – zařízení, které se celé drží v rukou.) Na UMD se vydávají především PSP hry, ale slouží i jako distribuční kanál pro filmy. Žádný jiný přehrávač neexistuje a rovněž nejsou k dispozici ani žádná prázdná média. Přestože je tento formát jen okrajový (především pro distribuci filmů), byl uveden i v ČR – minulý rok jsem na film na tomto médiu narazil v nabídce Levných knih (což už je ovšem taky jakýsi indikátor „úspěchu“). 88

Fluorescent Multilayer Disc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 25.3.2008 [cit. 06-11-2008].

37

5.7 Blu-ray vs. HD-DVD Dostáváme se k dosud poslední na trh uvedené generaci optických disků, která se nese ve znamení kouzelné zkratky HD, neboli High Definition – vysoké rozlišení. Dokonce i naše televizní stanice už pár měsíců vysílají v HD. A stejné HD se chystá i na naše sbírky filmů. Smyslem vysokého rozlišení je přinést divákovi obraz a zvuk v nejvyšší možné kvalitě, a to se mu snaží zaručit dokonce dvě různá konkurenční (a vzájemně nekompatibilní) média – Blu-ray a HD-DVD. První pokusy s technologií využívající modrého laseru, který je zabudován v mechanikách Blu-ray, se odehrály již v roce 1999 pod patronací společností Sony a Philips,89 jako Blu-ray ovšem byla tato technologie představena až v únoru 2002, zároveň vznikla i Blu-ray Disc Association (BDA). Podle DVD Fóra v čele s Toshibou byla ale tato technologie příliš drahá a nespolehlivá, a z toho důvodu začalo toto uskupení pracovat na konkurenčním formátu HD-DVD, které bylo více svázané se svým DVD předchůdcem. Přesto se už od začátku roku 2005 snažily obě seskupení dohodnout na kompromisním řešení nastalé situace, to se ovšem prezidentům Sony, Toshiby a Matsushity nepodařilo.90 Koncem září téhož roku se za HD-DVD postavil i Microsoft a Intel.91 HD-DVD mělo rovněž mnohem rychlejší nástup na trh – první filmy byly v USA dostupné už 18. dubna 2006 (byly jimi tituly Million Dollar Baby, Poslední Samuraj a Fantom opery92). Prvních šest Blu-ray disků následovalo až 20. června a obsahovaly např. tituly Terminátor a Klan létajících dýk.93

89

LUITJENS, S.B. Blue laser bolsters DTV storage, features [online]. 15.6.2005 [cit. 06-122008]. 90 SMITH, T. Toshiba, Sony fail to agree – again [online]. 26.5.2005 [cit. 06-12-2008]. 91 SHOR, S.B. Microsoft, Intel back Toshiba’s HD-DVD [online]. 27.9.2005 [cit. 06-12-2008]. 92 NETHERBY, J. – AULT, S. HD DVD set to launch quietly [online]. 13.4.2006 [cit. 06-122008]. 93 Blu-ray Disc Statistics [online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-12-2008].

38

Přes pomalejší start se Blu-ray poměrně rychle ujala vedení: Sony měla přichystanou tajnou zbraň jménem Playstation 3. Tato herní konzole byla na trh uvedena 11. listopadu – Blu-ray mechanika byla základní součástí její výbavy. Microsoft pro svůj Xbox 360 vytvořil rovněž mechaniku čtoucí HD-DVD, jenže ta byla pouze doplňkovým hardwarem a musela se dokupovat. Další ránu HD-DVD zasadil kanadsko-americký řetězec videopůjčoven Blockbuster: nejprve uvedl oba druhy médií ve dvě stě padesáti svých pobočkách ve velkých městech. Kvůli nízkému zájmu o HD-DVD se však rozhodl nadále ve svých více než čtrnácti stech pobočkách distribuovat pouze Blu-ray, přičemž jeho rival bude k dispozici pouze v oněch velkých městech a pomocí on-line objednávací služby.94 Důležitým faktorem byla i hollywoodská studia, hlavní poskytovatelé obsahu pro disky s vysokým rozlišením. Zatímco před uvedením obou formátů na trh stála za oběma vždy tři velká studia, v rozmezí let 2006 – 2008 došlo k několika změnám a „přeběhnutím“ do druhého tábora, přičemž některá ze studií se rozhodla podporovat oba formáty současně. A právě konec produkce HD-DVD ze strany Warner Bros. (největšího dodavatele filmů na DVD) a zaměření studia jen na Blu-ray bylo spouštěčem řetězové reakce, která vyvrcholila rozhodnutím Toshiby o zastavení výroby.

Něco málo o technických aspektech obou formátů. Přestože Blu-ray i HD-DVD využívají modrý laser o stejné vlnové délce (405 nanometrů oproti 650 nm červenému laseru, který používá DVD – díky kratší vlnové délce se na disk o stejné velikosti vejde několikanásobně více dat), systém uložení souborů je ale velmi odlišný, díky čemuž je vyloučena vzájemná kompatibilita (přestože byly na trh uvedeny přehrávače, které dokázaly přečíst oba formáty, jejich cena byla mnohem vyšší, kromě toho se kvůli pádu HD-DVD už přestaly

94

Video Wars II [online]. 24.8.2007 [cit. 06-12-2008].

39

vyrábět). Oba systémy nabízí dvě různé velikosti záznamu – jednovrstvé HD-DVD 15GB, dvojvrstvé 30GB, jednovrstvé Blu-ray 25GB a dvojvrstvé analogicky dvojnásobek. Přestože primárním účelem HD médií byla a je distribuce filmů, jsou k dispozici i prázdná média a vypalovací zařízení. Když jsou prázdná média, zbystří i všichni piráti. A přestože oba dva typy médií jsou vybaveny ochranou proti kopírování, hackerům se je vcelku úspěšně daří prolamovat.95 Díky tomu je možné velké množství HD filmů stáhnout z internetu. Podobně jako u DVD, i distribuce HD médií byla rozdělena do několika regionů. Tentokrát jich není osm, ale jen tři, označené písmeny A, B, a C, přičemž USA, Kanada a Japonsko patří do skupiny A, Evropa a Afrika do skupiny B a Asie do skupiny C. Toto rozdělení ovšem platí pouze pro Blu-ray (navíc jen pro jednu třetinu všech vydaných disků, zbytek je region-free), HDDVD z jakékoli oblasti jsou k dispozici pro celý svět.96 Počet filmů, které jsou k dispozici na HD-DVD, se ustálil na cca pěti stech, Blu-ray titulů je o necelou stovku více. Bohužel oproti mnohatisícové nabídce DVD je to stále příliš málo. Česká republika tentokrát nezůstala s dovozem HD technologie pozadu. V březnu 2007 se začala prodávat konzole Playstation 3, první filmy na Bluray u nás uvedla společnost Bonton už 16. dubna 2007,97 k datu 12.6. 2008 u nás bylo vydáno kolem devadesáti titulů. HD-DVD mělo smůlu, nenašlo žádného distributora a jediným v Česku vydaným filmem se stalo Hřebejkovo Horem Pádem.98 Prvním ryze českým Blu-ray diskem se stal Gympl. O dění na HD scéně pravidelně informuje zatím jediný internetový magazín HDMag (http://hdmag.cz, ISSN 1802–5161), který byl spuštěn rovněž

95

LEYDEN, J. Blu-ray DRM defeated [online]. 23.1.2008 [cit. 06-12-2008]. The Blu-ray Region Free Guide [online]. 22.2.2008. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 06-122008]. 97 HROUZEK, D.F. Blu/ray filmy konečně oficiálně v ČR [online]. 16.3.2007 [cit. 06-12-2008]. 98 HROUZEK, D.F. První české HD DVD: Horem Pádem [online]. 25.10.2007 [cit. 06-122008].

96

40

v dubnu 2007.99 Výjimečně vychází Blu-ray disky jako příloha časopisu Stereo & Video (Do června 2008 vyšly zatím dva). Disky vydané Bontonem mají české titulky, český dabing má podle katalogu pouhá polovina.100 Známe už i vítěze tohoto duelu: Blu-ray společnosti Sony převálcoval HD-DVD od Toshiby: 19. února Toshiba oficiálně ohlásila zastavení výroby dalších čtecích zařízení,101 o dva měsíce později následoval jejího příkladu i Microsoft.102 Podobně jako v případě duelu VHS a betamaxu, mezi lidmi se opět šíří zprávy o tom, že HD-DVD svůj zápas o místo na trhu prohrála i přesto, že bylo na technicky vyšší úrovni než konkurence a na rozdíl od Blu-ray bylo HDDVD i formátem dokončeným. Dle mého názoru Blu-ray k vítězství velmi pomohl i vhodně zvolený design obalů a i název – Blu-ray se velmi snadno vyslovuje a i přes neznalost významu zní mnohem lépe než zkratka HD-DVD. Rovněž tak modrý obal vypadá mnohem přívětivěji než obal tmavě červený (nesmíme zapomínat na moc podprahového vnímání). I z tohoto důvodu mi přišlo pravděpodobnější, že v této válce formátů zvítězí Blu-ray, s tím rozdílem, že jsem nečekal tak rychlé rozuzlení.

99

HROUZEK, D.F. Informace o projektu [online]. 2007 [cit. 06-12-2008]. Katalog Blu-ray Disc 2007 – Jaro 2008. Bontonfilm 2007 101 Toshiba Announces Discontinuation of HD DVD Businesses [online]. 19.2.2008 [cit. 06-122008]. 102 Xbox 360 HD DVD Player [online]. 2008 [cit. 06-12-2008].

100

41

6. Budoucnost záznamových médií I když by se mohlo zdát, že Blu-ray a HD-DVD jsou „posledním výkřikem módy“ a nějakou dobu bude zase klid, není tomu tak. Již nyní existují prototypy nové technologie HVD (Holographic Versatile Disc), které využívají, jak už název napovídá, holografii. Kapacita těchto disků už není několik desítek GB, jako tomu je u HD médií, ale několik stovek gigabajtů.103 Další vývojovou větví je ale poskytování obsahu bez fyzického nosiče. Tento způsob distribuce už celkem bez problémů funguje při prodeji hudby ve formátu MP3 a pomalu se rozbíhá i digitální distribuce filmů (i u nás nabízí Česká televize (http://videopujcovna.ceskatelevize.cz/main.ctvod) či TV Nova (http://nova.kinomania.cz/,

jde

o

součást

seskupení

Kinománia

-

http://www.kinomania.eu/cz/) možnost placeného stahování programů, někdy i před jejich premiérovým uvedením na obrazovce). V obou případech jde o službu placenou (cena se pohybuje v řádu desítek korun, televizní pořady kolem dvaceti, filmy kolem čtyřiceti KČ) a v obou případech je nutné mít speciální přehrávač (každá ze stránek má vlastní). Některé filmy v nabídce jsou dokonce k dispozici zdarma. Je třeba podotknout, že obrazová kvalita stažených filmů (nemluvě o obsahové kvalitě filmů, které jsou tímto způsobem k dispozici bez placení) není zvláště v případě Kinománie příliš vysoká. Se snahou obejít se bez distributorů a kamenných obchodů byl spuštěn i server Steam (http://www.steampowered.com/), vytvořený společností Valve především pro distribuci jejich hry Half-life 2 a jejích rozšíření. V současné době, čtyři roky od spuštění, nabízí možnost legálního zakoupení a stažení více než 250ti titulů od nejrůznějších (především nezávislých) výrobců. Nevýhodou Steamu je, že hra zakoupená přes Steam musí být přes Steam rovněž spouštěna a i v případě zakoupení v kamenném obchodě musí být přes Steam

103

DaTARIUS drives testing into the 4th generation of optical storage – Holographic [online]. 1.6. 2006 [cit. 06-17-2008].

42

registrována na tom počítači, na kterém ji bude majitel hrát. Tím jsou ovšem uživatelé bez internetového připojení zcela bez šance, že si hru zahrají. Přes veškerá pozitiva je ovšem na místě opatrnost: už nyní potřebujeme pro dva různé poskytovatele dva různé programy, dva různé formáty. Nebudou-li se zodpovědné instituce schopny domluvit, těchto formátů může být třeba padesát – zatímco jen málokdo si koupí dva různé přehrávače, stáhnout si software (navíc zdarma, a Windows Media Player je základní součástí systému Windows)

„přece nic není.“ Pokud vám ale na pozadí

Windows běží ještě pět, šest prográmků typu Steam, počítači to na výkonu nepřidá, spíše naopak. Přes tyto nevýhody se knihovny na online způsob distribuce obsahu (spíše než o počítačové knihy jim jde pochopitelně hlavně o audioknihy a filmy) dívají s velkým očekáváním, neboť je to zbaví nutnosti čekat, který formát se prosadí a který ne, či převádění ze zastaralého formátu do nového.104

104

SPIEVOGEL, C. Libraries lead the way to movie downloads [online]. 5/14/2007 [cit. 0616-2008].

43

Závěr Tato práce se zabývala vývojem a vzájemnou rivalitou nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií. Mým cílem bylo seznámit čtenáře s historií a vývojem formátů, z nichž některé stále a každodenně používáme a jiné již upadly v zapomnění. Mým druhým cílem bylo pokusit se předpovědět (znalostí předchozích událostí jevu zvaného válka formátů), které z High Definition médií zvítězí a vybojuje si zájem zákazníků. Odpověď na tuto otázku ovšem přišla během psaní této práce sama: Vítězství připadlo formátu Blu-ray od společnosti Sony. Pokusil jsem se předestřít i další možný vývoj datových formátů. Povědomí o těchto záznamových médiích by měl mít každý, kdo je vlastníkem auditivní nebo audiovizuální kolekce, ať už je to soukromý uživatel, nebo knihovna.

44

Použitá literatura: 1) Uplatnění v knihovnictví KOSELUK, Ch. High-def on the horizon for the libraries [online]. 5/14/2007 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z:

NETHERBY, J. DVD is still growning in libraries [online]. 5/14/2007 [Cit. 0616-2008]. Dostupné z:

SPIEVOGEL, C. Libraries lead the way to movie downloads [online]. 5/14/2007 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z:

Základní údaje Městské knihovny Hustopeče [online]. 2006 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z:

2) Difuzionismus

MALINA, J. a kol. Encyklopedie biologicko-socio-kulturní antropologie (se zaměřením na českou antropologii) [online]. 2005 [cit. 06-17-2008]. Dostupné z:

Diffusion of innovations. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 11.6.2008 [cit. 6-17-2008]. Dostupné z:

45

3) Aspekty ovlivňující úspěch formátu

Pornographic film – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 17.6.2008 [cit. 17.6.2008]. Dostupné z:

Top 10 Mistakes in High Tech Marketing [online]. 2007 [cit. 06-17-2008]. Dostupné z:

4) Audio

Music Box History [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

Musical notation – Wikipedia, the free Encyclopedia [online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

Orchestrions [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

46

4.1) Fonograf vs. gramofon

DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-102008]. Dostupné z:

SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-102008]. Dostupné z:

SEUBERT, D. Cylinder Preservation and Digitization Project [online]. Poslední revize 21.5.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

Cylinder Records for Sale: Vulcan Cylinder Records [online]. 2002 [cit. 06-102008]. Dostupné z:

Emile Berliner and the Birth of the Recording Industry: The Gramophone [online]. 30.2.2002 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

History of Vinyl 9 Part 6 – Thomas Edison’s Flat Disc [online]. 2007 [cit. 0610-2008]. Dostupné z: Phonograph cylinder – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 9.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

47

War of Currents – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

4.2) Gramofon versus gramofon – 33 1/3 vs. 45

Columbia Records – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 11.6.2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

Gramophone Record – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 7.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

4.3) Magnetická páska

KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-112008]. Dostupné z:

SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

History of Tape Recording Technology [online]. [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

48

Imation – The Future of Tape [online]. 2002 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

4.4) CD – Kompaktní disk

SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

Optical Recording – Beethoven more important than technology [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z:

Optical Recording – Collaboration with Sony [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z:

Optical Recording – Music for the gnomes [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z:

Optical Recording – The first CD player [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z:

Sony Global – Sony History [online]. 2008 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z:

49

5) Video

THOMPSONOVÁ, K. – BORDWELL, D. Dějiny filmu : přehled světové kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2007. 827 s. ISBN 9788073310912 (AMU), ISBN 9788071068983 (NLN)

‚Thank Got I took out the duck scene‘ [online]. 12.3.2004 [cit. 04-22-2008]. Dostupné z:

The Racket – Wikipedia, the free encyclopedia. [online]. Poslední revize 14.1.2008 [cit. 2008-03-28]. Dostupné z:

Video history [online]. 2003. Poslední revize 28.10.2007 [cit. 10-30-2007]. Dostupné z:

5.1) VHS vs. Betamax Videotape format war [online]. Poslední revize 27.9.2007. Cit. [10-12-2007]. Dostupné z:

5.2) Legendy a fakta o betamaxu

SCHOFIELD, J. Why VHS was better than Betamax.[online]. 25.1.2003. Cit. [10-30-2007] Dostupné z:

50

WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007]. Dostupné z:

Betamax. It’s a Sony [online]. Cit. [04-24-2008]. Dostupné z:

Betamax - Wikipedia, the free encyclopedia. [online]. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 04-22-2008]. Dostupné z:

EFF. The Betamax Case [online]. Cit. [04-24-2008]. Dostupné z:

5.3) Laserdisk

BELLIS, M. Optical Disk – David Gregg and the History of the Optical Disk [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. Dostupné z:

WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-092008]. Dostupné z:

51

David Paul Gregg – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 22.5.2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

Smart Computing Encyclopedia Entry- Gregg, David Paul [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

UHDE, J. E-mail ze dne 3.5.2008.

5.4) Video CD – VCD a SVCD – Super VCD

WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-092008]. Dostupné z:

Browse Collection [online]. [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

Criterion Blu-Ray Editions are coming! [online]. 8.5.2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

Super Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.3.2008 [cit. 09-06-2008]. Dostupné z:

The Dot Eaters – Coin-op Video Game History [online]. 2006 [cit. 06-092008]. Dostupné z:

52

Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 27.3.2008 [cit. 09-11-2008]. Dostupné z:

5.5) DVD – Digital Versatile/Video Disk CEA: Digital America – DVD [online]. 2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

DVD Forum’s Mission [online]. Poslední revize 3.10.2006 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

DVD Forum – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.4.2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

DVD+RW Alliance – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.3.2007 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

Prodej DVD v ČR láme rekordy [online]. 12.12.2007 [cit 06-11-2008]. Dostupné z:

5.6) FMD a UMD

Fluorescent Multilayer Disc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 25.3.2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z:

53

5.7) Blu-ray vs. HD-DVD

HROUZEK, D.F. Blu/ray filmy konečně oficiálně v ČR [online]. 16.3.2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

HROUZEK, D.F. Informace o projektu [online]. 2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: HROUZEK, D.F. První české HD DVD: Horem Pádem [online]. 25.10.2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

LEYDEN, J. Blu-ray DRM defeated [online]. 23.1.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

LUITJENS, S.B. Blue laser bolsters DTV storage, features [online]. 15.6.2005 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

NETHERBY, J. – AULT, S. HD DVD set to launch quietly [online]. 13.4.2006 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

SMITH, T. Toshiba, Sony fail to agree – again [online]. 26.5.2005 [cit. 06-122008]. Dostupné z:

54

SHOR, S.B. Microsoft, Intel back Toshiba’s HD-DVD [online]. 27.9.2005 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

Blu-ray Disc Statistics [online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

The Blu-ray Region Free Guide [online]. 22.2.2008. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

Toshiba Announces Discontinuation of HD DVD Businesses [online]. 19.2.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

Video Wars II [online]. 24.8.2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

Xbox 360 HD DVD Player [online]. 2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z:

6) Budoucnost záznamových médií

DaTARIUS drives testing into the 4th generation of optical storage – Holographic [online]. 1.6. 2006 [cit. 06-17-2008]. Dostupné z:

Katalog Blu-ray Disc 2007 – Jaro 2008. Bontonfilm 2007

55

Citované filmy: Fantom opery (The Phantom of the Opera, Joel Schumacher, USA – Velká Británie, 2004) Gympl (Gympl, Tomáš Vorel, Česká republika, 2007) Horem pádem (Horem pádem, Jan Hřebejk, Česká republika, 2004) Klan létajících dýk (Shi Mian Mai Fu, Yimou Zhang, Čína – Hong Kong, 2004) Million Dollar Baby (Million Dollar Baby, Clint Eastwood, USA, 2004) Polissons and Galipettes (The GoodOld Naughty Days, Michel Reilhac, Francie, 2002) Poslední Samuraj (The Last Samurai, Edward Zwick, USA – Nový Zéland – Japonsko, 2003) The Racket (The Racket, Lewis Milestone, USA, 1927) Terminátor (The Terminator, James Cameron, USA, 1984) Zabijáci z Tokia (Dong jing gong lüe, Jingle Ma, Hong Kong, 2000)

56