Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví
CO JE GLOBALIZACE
Seminární práce k předmětu Společnost a role knihovníka v ní
Autor:
Lenka Černá
UČO:
64986
Typ studia:
prezenční
Ročník:
1. navazující Brno 2004
1 OBSAH 1
OBSAH _______________________________________________________1
2
ÚVODNÍ SLOVO _______________________________________________2
3
DEFINICE GLOBALIZACE______________________________________3
4
DEMOKRACIE ________________________________________________4
5
4.1
Politika____________________________________________________4
4.2
Ekonomika ________________________________________________5
MULTIKULTURALISMUS _______________________________________6 5.1
Náboženství ________________________________________________7
6
STRATEGIE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE _________________8
7
ZÁVĚREM ___________________________________________________10
8
POUŽITA LITERATURA _______________________________________11
1
2 ÚVODNÍ SLOVO Globalizace, jejíž tendence se začaly projevovat v 70. letech 20. století, je považována za hlavní fenomén, který bude provázet třetí tisíciletí. Jedná se o společenský proces, ale velkou roli v něm hraje také stav přírody, který je vlivem člověka z hlediska jejího zachování alarmující. Projevy globalizace můžeme spatřovat ve všech sférách společenského života. Někteří lidé s procesem globalizace spojují naději a nové možnosti, jiní v ní vidí hrozbu. Je nepopiratelné, že globalizace je proces zasahující čím dál víc všechny obory lidské činnosti. Jeho základem je výměna informací, komunikace. Dopady těchto informací jsou nestejné, podobně jako síla globalizačního procesu. Tam, kde je komunikační síť hustší, tam, kde je vyspělejší technologie, má globalizace větší sílu. Výměna informací se stále zrychluje, stejně jako se zvyšuje množství přenášených informací. Nejvíce je to vidět na mezinárodním obchodě, který byl průkopníkem globalizace. Globalizace je všude kolem nás.
2
3 DEFINICE GLOBALIZACE Základ termínu globalizace tvoří latinské slovo globus, což znamená koule. Koncem 20. století se tento pojem stal jedním z nejpoužívanějších slov. Utvořily se nová slovní spojení – „globální vesnice“, „globální kultura“, „globální problémy“ atd. Přestože pojem globální a jeho různé modifikace používáme stále častěji a zdánlivě přesně chápeme obsah, ve skutečnosti nejsme schopni jej definovat nebo se dokonce při jeho výkladu rozcházíme. „Pro některé jde v globalizaci o to, co musíme udělat, chceme-li být šťastni; pro jiné je příčinou našeho neštěstí. Pro všechny je však neodvolatelným osudem světa, nevratným během událostí a zároveň procesem, který každého z nás ovlivňuje stejnou měrou a stejným způsobem.“I Je nesporné, že globalizaci uvedl do našeho života mezinárodní obchod. Neomarxista Emmanuel Wallerstein se domnívá, že prvním globalizátorem byl už Kryštof Kolumbus, který zpřístupnil Ameriku evropské civilizaci. Globální obchodní sítě se od té doby jen zhušťují. Konkrétní a jednotná definice globalizace neexistuje, ale různé pokusy o definici se shodují v tom, že se jedná o dlouhodobý proces vzájemného sbližování zájmu lidí celé planety na všech úrovních společenského života. Je to tedy proces kulturní, politický a ekonomický. Tento proces má celosvětový charakter a ovlivňuje vývoj a existenci celé civilizace. Globalizace se postarala v posledních desetiletích o zbourání všech možných hranic a bariér. Otevírá nám netušené možnosti, přinesla internet a otevření prostoru… a s tím vším samozřejmě odpovědnost člověka jako příslušníka lidského druhu. Zvyšuje vzájemnou závislost všech národů i jednotlivců. Globalizace sama není hodnotící, neříká, co je lepší a horší, ale umožňuje co nejširší přístup ke všemu, co si kdo vybere, a je jen na každém z nás, jak se k tomu postaví. Každý se může dozvědět téměř všechno, informací je nadbytek a my sami si musíme vybírat. „Za pět
katalyzátorů urychlující proces globalizace jsou obecně považovány
následující fenomény: 1. Vývoj mikroelektroniky, který umožnil redukci vzdáleností pro přenos informací a myšlenek. I
BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999. Vyd. 1. 157 s. ISBN 8020408177. S. 7.
3
2. Výskyt globálních problémů planety, které jsou mimo dosah možností řešení jednotlivých států. 3. Výrazné snížení obecné schopnosti jakéhokoli státu řešit své vlastní národní problémy. 4. Vznik nových a svým vlivem mocnějších nadnárodních společností. 5. Nárůst počtu vzdělanců ve společnosti a postup procesu alfabetizace, což snižuje možnost jejich manipulovatelnosti národním státem.“II Většina teorií týkajících se globalizace vznikla v euroatlantickém prostoru a jazykem globalizace je angličtina.
4 DEMOKRACIE Kritériem pro demokratičnost nejsou jen volby a celková politická situace, ale především to, jak se k danému režimu staví jednotlivec, občan. Občan je svéprávný jedinec, který má v rámci státního zřízení určitá práva a povinnosti. Globalizace přinesla zrychlení v přesunu k politické kultuře, kdy se občan politického dění aktivně účastní a vystupuje zde jako zodpovědně konající jedinec.
4.1 Politika Mnoho teoretiků tvrdí, že hlavní hybnou silou je liberální demokracie, která souvisí s hodnotami, jako jsou svoboda, občanství a lidská práva. Liberální demokracie umožňuje osvobození se od svazujících a omezujících tradic a výše uvedené hodnoty mohou být hybnou silou, která bude schopna svrhnout náboženské, politické nebo vojenské diktatury. Zde vzniká problém, jak v tradičních systémech bez jejich narušení nebo přímo zničení nastolit systém liberální demokracie? Globalizace politiky je v tomto případě chápána jako demokratizace ve smyslu rozšiřování norem liberalismu Západem. Pojetí občana jako suverénního individua, které má svá práva a povinnosti, při svém rozšiřování boří tradiční hranice národních států. Nejde jen o to, jak se k účasti v politice postaví sami občané, ale i jaký postoj zaujme stát. Moderní liberalismus dostatečně popisuje, co všechno občan může a co musí. II
ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s.
ISBN: 80-7326-000-X. S. 14.
4
Občan nejen plní státní nařízení, ale také od státu něco požaduje. V ideálním liberálním režimu by měl být tento vztah poměrně vyvážený.
4.2 Ekonomika První z mnoha významů dali globalizaci ekonomové. Globalizace světových ekonomik je proces, při kterém jsou hospodářské síly uvolňovány z omezení národních politik a tím je omezována politická moc národních států. Globalizace způsobuje rostoucí oddělování ekonomické a politické moci ve světovém měřítku. Vznikají nové vztahy mezí státem a jednotlivými podniky. Tyto podniky začínají „vládnout“ světové ekonomii pomocí jednotlivých států. Vznikají velké mezinárodní korporace, jejichž rozpočty jsou často větší než rozpočty menších států. Za této situace dochází k oslabování demokratických procesů jednotlivých národních států. Velké mezinárodní korporace se zejména v menších státech stávají natolik silnými, ekonomickými a sociálními subjekty, že ovlivňují přímo i nepřímo politická rozhodování země, ve které působí. Míra nebezpečí ze strany nadnárodních korporací závisí na velikosti státu a na vyspělosti hospodářství. Tato rizika jsou relativně malá v evropských zemích, ale v některých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky jsou mnohem větší. Jednou z účinných obran proti tomuto nebezpečí omezování demokracie je posilování politické a samosprávné role regionů. Je třeba učinit další podstatné kroky, aby obavy z ohrožení demokratických procesů byly minulostí: 1. Je třeba pečlivě promýšlet a definovat roli národních států v rychle se rozvíjející globalizaci. 2. Nadnárodní hospodářské korporace musí začít uvažovat politicky a musí si uvědomit svou sociální a kulturní odpovědnost. Nemohou zůstat pouze ekonomickými institucemi. 3. My sami bychom měli intenzivně a prakticky přemýšlet o globální demokracii (o formách kontroly politických a hospodářských globálních sil, které při nedostatečné kontrole mohou ohrozit demokratické formy života). 4. Je třeba cílevědomě formovat globální občanskou veřejnost.
5
Naděje spočívá v tom, že si ti bohatší uvědomí svoji odpovědnost a budou jednat rozvážněji a ti chudší se naučí beze zbytku využívat své možnosti. To souvisí jak s ekonomickými činiteli, tak s činiteli sociálními a politickými, se svobodou a odpovědností.
5 MULTIKULTURALISMUS Ačkoli řada teoretiků dává více důrazu na globalizaci ekonomiky, kultura má ke globalizaci daleko větší tendenci než politika nebo ekonomie. V průběhu lidských dějin se vyvíjely jednotlivé kulturní okruhy, které se skládaly z jednotlivých národních kultur. Dnes, v době rostoucí migrace obyvatel, jsou hranice mezi jednotlivými kulturními okruhy labilnější. „Současní demografové a politologové hovoří o existenci přibližně osmi velkých kulturních okruhů, např. o a) západním křesťanství (euroamerickém kulturním okruhu), b) konfuciánství, c) japonském kulturním okruhu, d) islámském kulturním okruhu, e) hindském kulturním okruhu, f) slovansko-ortodoxním kulturním okruhu, g) latinsko-americkém kulturním okruhu a s váháním o osmém vnitřně velmi rozpolceném a různorodém okruhu africkém.“III Multikulturalismus ve své idealizované podobě představuje směs různých tradičních, moderních, kulturních, náboženských sociálních jevů, která umožňuje soužití lidí všech možných ras, náboženství a míst původu. Rozmanitost lidských kultur a náboženství způsobuje, že týž impuls může mít na různých místech stovky různých dopadů, stovky reakcí a protichůdných důsledků. Podle Samuela Huntingtona globalizace způsobila tzv. střet civilizací. Tím vznikají nemalé problémy, které se dotýkají také střední Evropy: 1. Jak se bude řešit střet civilizací? Válkou a terorismem nebo politicky?
III
CEJPEK, Jiří. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Bratislava : Univerzita
Komenského, 2002. S. 9.
6
2. Vytvoří se jediná univerzální kultura, nebo si zachováme lokální kultury? Zde se dostáváme k další myšlence, kterou se filozofové a teoretici zabývají – rozdíl mezi globalizací a univerzalismem. Globalizace je myšlení v globálních rozměrech, mezi lokálním a globálním nemusí být žádná souvislost (nemusí se vždy převést jedno na druhé). Naopak univerzalismus je spíše určování způsobu života, lokální a univerzální je totožné. „Avšak vůbec nejpozoruhodnějším způsobem dokumentuje toto proplétání univerzalismu a globalismu televizní reklama. Jedna z nich vyzívá v angličtině: Do It Your Way! Jinak řečeno: idiomatickou angličtinou, jež se s větším či menším zdarem překládá do četných jiných jazyků, tato reklama v bezpočtu zemí enigmaticky vyzívá? Všichni se chovejte stejně, tj. po svém.“IV
5.1 Náboženství Globalizační tendence kultury jsou patrné také v jednom z jejich nejstarších fenoménů – náboženství. Lidem můžete vzít mnoho , můžete je připravit o majetek, o rodinu, o vlast, ale nikdy jim nesmíte sáhnout na jejich víru. Jaký vztah má tedy postupující ekonomické, informační a politické propojování světa k náboženství? Nabízejí se tři utopické odpovědi: 1. Popření duchovního a náboženského zaměření člověka, to ovšem vždy znamená totální politizaci lidského života. 2. Vytěsnění duchovního a náboženského smýšlení do individuálního soukromí, což by znamenalo popření všech přirozených společenských kultur (rodina, církev …) a mělo by to stejné důsledky jako první odpověď. 3. Nastolení zcela nové, jednotné duchovnosti, jež by odpovídala potřebám postupující globalizace. Nová, globální náboženství chtějí propojit to nejlepší, co vyprodukovaly dosavadní náboženské soustavy a současně chtějí potlačit vše zlé. Chybí zde však tradice, která zajišťuje přesah časového i lokálního obzoru. S tím souvisí nebezpečí selektivního vidění světa, jež může globální perspektiva způsobit (čím „globálnější“ a reprezentativnější shromáždění, tím hůř pro diskriminované lidi v jiných částech světa). „Globální duchovnost“ se rozvíjí paralelně v různých,
IV
Globalizace a střední Evropa : sborník z konference. Praha : Ústav mezinárodních vztahů. 76 s. ISBN: 8085864-53-3. S. 9.
7
vzájemně kontroverzních variantách – monopol na globální náboženství si dnes činí více subjektů. Vliv náboženství a kultury na politiku silný a dlouhodobý. Politické koncepce se rodí z politické a náboženské sféry. Pokusy o vytvoření globálního duchovna můžeme vidět jako politickou rekonstrukci náboženství, ale náboženské a duchovní ideje nemůžeme zredukovat na stavební prvek politického života – jejich vliv je silnější a předem těžko odhadnutelný.
6 STRATEGIE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V procesu globalizace se slovo globalizace stalo synonymem zvyšování životní úrovně. Růst za každou cenu je však v rozporu s lidskými zájmy. Již od konce 60. let se snaží tzv. Římský klub sledovat a objasňovat globální hranice růstu. Je stále více zjevnější střet člověka a přírody a Římský klub hledá sociálně přijatelné způsoby a prostředky řešení toho stavu. Měly by se řešit problémy dalšího technického rozvoje a dopravy, které souvisí s využíváním energetických zdrojů. Jedná se o nastolení trvale udržitelného rozvoje, tj. takového vývoje společnosti, který umožňuje žijícím generacím uspokojovat své potřeby tak, aby nebyly omezovány možnosti budoucích generací uspokojovat jejich potřeby. To pro společnost znamená pozměnit své hodnoty a celkovou změnu životního stylu lidí. Je třeba omezit kvantitativní růst materiálních požadavků, abychom posílili kvalitativní stránky lidského života. Termín „trvale udržitelný rozvoj“ byl poprvé použit ve zprávě Naše společná budoucnost, kterou vypracovala Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. Tato zpráva byla v roce 1987 schválena Valným shromážděním OSN jako žádoucí trend dalších úvah o budoucnosti Země. Jeden ze zakladatelů Římského klubu Denis Meadows formuloval tři základní změny pro dosažení udržitelného způsobu života: 1. „Měl by se změnit počet chtěných dětí v rodině. 2. Lidé by se měli spokojit s životní úrovní odpovídající chudším evropským zemím. To znamená, že bohatí by byli schopni a ochotni se něčeho vzdát ve prospěch chudých. V trvale udržitelné společnosti by nikdo neměl být ponechán v hranicích
8
bídy. Bída vyostřuje sociální konflikty, které je nutné následně řešit formou příkazů a zákazů. 3. Společnost by se měla soustředit na nemateriální potřeby. Lidé nepotřebují drahé automobily, ale úctu. Nepotřebují šatníky plné luxusního oblečení, ale potřebují se cítit přitažlivými, potřebují vzrušení, pestrost a krásu. Lidé nepotřebují elektronickou zábavu, potřebují se svými životy provést něco, co má určitou vnitřní hodnotu, kterou lze prožívat ve své každodennosti. Lidé potřebují identitu, společenství, motivaci, uznání, radost a lásku. Pokud jsou všechny tyto požadavky „řešeny“ hmotnými věcmi, výsledkem jsou jen falešná řešení vedoucí k neautentickému způsobu života, k duchovní prázdnotě.“V
V
ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s.
ISBN: 80-7326-000-X. S. 17.
9
7 ZÁVĚREM Věda o globalizaci se teprve vytváří, stejně jako se do určité podoby formuje proces globalizace. Je neustále ve vývoji, je velmi obtížné udělat nějakou bilanční analýzu, jakýsi mezisoučet, co zatím přinesla, napáchala, zda to bylo lidstvu ku prospěchu či nikoliv. Globalizace představuje nejednoznačnou výzvu, která v sobě nese jak pozitiva, tak negativa. Ekonomie, politologie, sociologie a jiné společenské vědy nejsou schopny nabídnout jednoznačný a srozumitelný klíč k pochopení současného vývoje a tím méně k jeho budoucímu směřování. Musíme tedy vzít na vědomí, že budoucnost bude riskantní. Globalizace je nezvratitelný proces, který se v různých oblastech dotýká nebo dotkne každého z nás.
10
8 POUŽITA LITERATURA BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999. Vyd. 1. 157 s. ISBN 8020408177. CEJPEK, Jiří. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Bratislava : Univerzita Komenského, 2002. 17 s. Demokracie a Evropa v době globalizace : sborník z konference uspořádané dne 25. září 2003 Centrem pro evropská studia a Katedrou občanské výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně. Brno : Masarykova univerzita, 2003. Vyd. 1. 225 s. ISBN: 80-210-3301-0. EHL, Martin. Globalizace pro a proti. Praha : Academia, 2001. Vyd. 1. 185 s. ISBN: 80200-0897-7. FREIOVÁ, Michaela. Globalizace a náboženství. Praha : Občanský institut, 1997. 11 s. Globalizace a střední Evropa : sborník z konference. Praha : Ústav mezinárodních vztahů. 76 s. ISBN: 80-85864-53-3. Globální
problémy
[online].
[cit.
2004-21-11].
Dostupné
na
www:
http://www.darius.cz/globe/index.html. KELLER, Jan. Články, studie, citace Jana Kellera [online]. [cit. 2004-21-11]. Dostupné na www: http://www.darius.cz/jankeller/index_clanky.html. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Praha : Portál, 2003. Vyd. 1. 147 s. ISBN: 80-7178748-5. ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s. ISBN: 80-7326-000-X.
11
