Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra historie
Kateřina Dufková
Dovolená ve filmu v letech 1948 až 1960
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph. D.
2014
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
vlastnoruční podpis
Poděkování patří vedoucí práce paní Mgr. Denise Nečasové, Ph. D. za věcné rady, připomínky a konstruktivní kritiku při tvorbě diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala archivu Barrandov Studio a.s., Národnímu filmovému archivu a Národnímu archivu za poskytnuté materiál y. Na závěr bych ráda poděkovala své rodině a příteli za podporu ve studiu.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1
Politické dějiny 1948 – 1960 ............................................................................................. 4
2
Dějiny filmu 1945 – 1960 ................................................................................................ 14
3
Volný čas .......................................................................................................................... 21
4
Rekreace........................................................................................................................... 23
5
Obecné informace k vybraným filmům ........................................................................ 28
6
7
8
5.1
Rodinné trampoty oficiála Tříšky .......................................................................... 28
5.2
Dovolená s Andělem ................................................................................................ 29
5.3
Cirkus bude! ............................................................................................................. 31
5.4
Anděl na horách ....................................................................................................... 32
5.5
Slečna od vody .......................................................................................................... 33
Účel tvorby o dovolené .................................................................................................... 34 6.1
Typy dovolené....................................................................................................... 35
6.2
Smysl dovolené ..................................................................................................... 42
6.3
Jaké chování a činnosti jsou po rekreantech chtěny, a které jsou nežádoucí? 46
Hlavní postava ................................................................................................................. 49 7.1
Kdo je hlavní postava a její znaky .................................................................. 49
7.2
Povahové vlastnosti .......................................................................................... 49
7.3
Vztah k rodině .................................................................................................. 52
7.4
Vztah ke kolektivu ............................................................................................ 54
7.5
Shrnutí ............................................................................................................... 57
Záporná postava.............................................................................................................. 58 8.1
9
Shrnutí ........................................................................................................... 67
Vedlejší dějové linky ....................................................................................................... 67
Závěr ........................................................................................................................................ 72 Použité prameny ..................................................................................................................... 75 Použité filmy ........................................................................................................................... 76 Použité paměti ........................................................................................................................ 76 Použitá literatura .................................................................................................................... 76 Internetové zdroje .................................................................................................................. 77 Seznam zkratek ...................................................................................................................... 78
Úvod Slovo dovolená je téměř synonymem pro odpočinek a čas bez starostí. Proto mě zajímalo, jak bylo moţné na platformě klidně stráveného času vytvořit filmový příběh se zápletkou, a to v období filmových dějin, kdy ţádný z filmů neměl být beze sm yslu a poselství. Samotná okrajovost tématu dovolené v porovnání s důleţitějšími motivy československé filmové tvorby v letech 1948 aţ 1960 byla motivací pro můj výzkum v této oblasti. Cílem práce byla kulturněhistorická anal ýza filmů s tématikou dovolené v letech 1948 aţ 1960. Zkoumala jsem vnější znaky filmů s touto tématikou, které jsem následně srovnávala . Prvotním cílem bylo zkoumání zobrazování dovolené ve filmu. V druhé fázi bylo mým cílem prozkoumat, zda jsou v daných filmech přítomna i jiná témata, neţ jen rekreace. V případě jejich objevení byla m ým cílem jejich anal ýza a zařazení do zvolené struktury . Ted y jestli souvisí s hlavní postavou, zápornou postavou nebo jde o vedlejší dějové linky vázané na méně sledované role. Pro své bádání jsem vyuţila pěti f ilmových titulů vytvořených v období 1948 aţ 1960. Jsou to Rodinné Trampoty oficiála Tříšky (1949), Dovolená s Andělem (1952), Cirkus bude! (1954), Anděl na horách (1955) a Slečna u vody (1959). 1 Tyto film y byl y zvoleny díky vyuţití tématu dovolené jako součásti příběhu. Jedná se o původní scénáře bez kniţních předloh pro dlouhé hrané film y. Děj je časově umístěn nejpozději do roku 1947, u ostatních filmů se z naprosté většiny vztahuje k období, ve kterém byl realizován. Ohraničení práce mezi léta 1948 aţ 1960 souvisí zaprvé s politickými změnami v Československu. Únorem 1948 se mění politická konstelace Třetí republiky k vládě KSČ, jakoţto dominantní strany. Rok 1960 je pak údajným rokem dovršení československé cest y k socialismu, coţ vedlo k přijetí nové ústavy i názvu státu. Lze tedy říct, ţe těchto dvanáct let můţe být vnímáno jako budování socialistického zřízení. S politickými změnami souvisí i změny ve filmové oblasti, která prošla v roce 1948 posledními úpravami, zejména personálními, směřujícími k plné podřízenosti státu. Lze hovořit o budování nového československého filmu. Jiţ před rokem 1960 přichází k filmu nový tvůrci. Nicméně v následujícím desetiletí je nástup nové vlny filmařů ještě 1
Roky označují uvedení do distribuce.
1
výraznější
a
českoslove nský
film
dostává
rozdílnou
tvář
od
filmů
daných
filmů
z padesát ých let. Pro
své
bádání
jsem
zvolila
metodu
komparace
s následným rozborem jednotlivého filmu v určených kategoriích (dovolená, hlavní postava, záporná postava, sekundární vedlejší dějové link y). Současný stav bádání v oblasti filmové tvorby v padesát ých letech se stále rozvíjí. Nicméně v centru zájmu jsou významnější témata jako kolektivizace. V průběhu tvorby mé práce vyšla kniha zabývající se téma tem venkova v českém filmu Petra Slintáka a Hany Rottové Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace , která zpracovává tuto preferovanější oblast filmové tvorby v letech 1945 aţ 1969, tedy v širším časovém období. Přesto pro mě fungovala jako moţné srovnání při práci na mém „okrajové m“ tématu rekreace. Téma volného času a dovolené je celkově v současném stavu bádání
stále
spíše
okrajovou
záleţitostí,
jak
v souvislosti
s filmem,
tak i samostatně. Přínosem mé práce je tak rozšíření této tématiky. K otázkám dějin filmu jsem vyuţila knih u Petra Slintáka a Hany Rottové: Venkov v českém filmu 1945 –1969: filmová tvář kolektivizace . Dále knihu
vydanou
pod
vedením
editora
Paval
Skopala
Naplánovaná
kinematografie, český filmový průmysl 1945 až 1960 . A díla Jiřího Havelky. Uveďme například Čs. filmové hospodářství II. 1945 - 1957. K okruhu o rekreaci jsem čerpala zejména z děl Jiřího Knapíka a Martina France Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 a Volný čas v českých zemích 1957 –1967. K politickému
vývoji
v Československu
jsem
čerpala
z
knihy
Václava Vebera Osudové únorové dny, Ratajovy KSČ a Československo I. (1945
–
1960),
komunističtí,
dvou
prezidenti
knih Jiřího
Pernese, Jiří
Československa
a
doba,
Takoví v
níž
nám vládli : žili
a
komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století.
Krize A také
ze třech prací klasika tématu, Karla Kaplana Československo v letech 1945 – 1948, Československo v letech 1948 – 1953, Československo v letech 1953-1966. V oblasti pramenů jsem nejvíce pracovala s archivním materiál em získaným
z nezpracovaných
fondů
Národního
filmového
archivu.
Fond
prozatím není zpracovaný, čemuţ odpovídá i forma popisu pramenů pouţitá 2
v přehledu pramenů na konci práce . Součástí fondu jsou mimo jiné zápis y z porad Filmové rady, záznam y o výrobních plánech filmového prům yslu, rozpočtech,
tvůrčích
kolektivech
nebo
záznam y
Ústředního
ředitelství
československého filmu. V rámci knihovny NFA jsem zkoumala scénář k filmu Rodinné trampot y oficiála Tříšky. Ve svém výzkumu jsem prošla i fondy týkající se tématu dovolené ve filmu v archivu Barrandov Studio a.s. Zde jsem vyuţila zejména fond se scénáři, kde jsem našla scénáře k filmům Dovolená s Andělem, Cirkus bude!, Anděl na horách a S lečna od vody. Prošla jsem i fond Barrandov historie se zaměřením na filmové tematické plány a filmové náklady, ve kterém byl y spíše obecné informace nevztahující se přímo k tématu. Archiv Barrandov Studia a.s. má vlastní citační normu, které se drţím i v přehledu pouţit ých pramenů na konci práce. V rámci výzkumu jsem bádala i v Národním archivu ve fondech Ministerstva informací a osvět y, Ministerstva školství a kultury - kolegium ministra.
Dále
ve
fondu
Ústřední
propagační
komise
zabývající
se problematikou filmu v letech 1945 aţ 1956 a ve fondu Ideologické komise ÚV KSČ z let 1958 aţ 1968. Avšak informace v nich obsaţené byl y spíše obecného charakteru nezapadajícího do výzkumných cílů práce. Jako prameny byl y tedy vyuţit y zejména scénáře jednotlivých filmů, získané buď v Barrandovském archivu, n ebo v knihovně Národního filmového archivu, archivní materiál y NFA a samotné dlouhé hrané film y s tématikou dovolené, jmenované výše. První část práce se v úvodních kapitolách věnuje politickému vývoji v Československu v letech 1948 aţ 1960, historii fil mu v Československu od roku 1945 do roku 1960 a t ypům rekreace a trávení volného času v Československu v letech 1948 aţ 1960. Druhá část vyuţívající zmiňované prameny je pak členěna do kapitol Úvody k filmům, Dovolená, Hlavní postava, Vedlejší postava a Vedlejší dějové linky. V jednotlivých kapitolách jsou
pak
podkapitol y
rozvádějící
dané
téma.
Kapitol y
jsou
členěny
na společný úvod, ve kterém je pojmenován jednotící prvek daných filmů, který aţ
je
pak
na výjimku
následně
hledán
v jednotlivých
v kapitole Dovolená,
distribuce. 3
filmech.
Film y
řazeny chronologicky podle
jsou, data
Mezi výzkumné problém y v této práci patří nerovnoměrné rozvrstvení pozornosti na tématiku dovolené ve zvolených filmech. Obecně pro tuto práci platí, ţe četnější jsou informací t ýk ajících se přímo dovolené ve filmu Dovolená s Andělem a proto je pozornost zaměřena více jeho směrem.
1
Politické dějiny 1948 – 1960 Komunisté nastoupili na přímou cestu k moci od léta roku 1947 podle
předem prom yšleného a připraveného schématu, ozkoušeného v Sovětském svazu a následně i ve státech spadajících pod jeho vliv. 2 Československo bylo poslední zemí v sovětském vlivu, kde ještě neměli komunisté moc pevně v rukou.
Proto
byli
pod
tlakem
nově
vzniklého
Informačního
byra
komunistické strany, které jim dalo za úkol získat moc ve státě do svých rukou a definitivně zařadit Československo do sovětského bloku. Na tomto úkolu
následně
pracovali
nejen
na
politické
úrovni,
ale
i
pomocí
neparlamentních prvků. Jmenujme parlamentní spor o milionářskou d ávku, dále pak neobjasněný pokus o atentát na tři ministry (Zenkl, Masaryk, Drtina), Slovenskou krizi, která měla zdiskreditovat slovenské demokratické politiky, Mosteckou aféru, coţ byla snaha o vyrobení důkazů o přípravě protistátního puče ze strany náro dně socialistické strany a hlavně jejího vedení 3 a další provokace. Nekomunistické strany začal y pociťovat zhoršování situace, zejména po odmítnutí Marshallova plánu v létě roku 1947. Demokratičtí politikové si byli vědomi váţnosti situace, věděli napřík lad s jistotou, ţe od prosince 1947 Státní bezpečnost vytváří spiknutí na jejich účet. Agenti -provokatéři StB navštěvovali střední a niţší funkcionáře strany a vyz ývali je k ozbrojené činnosti. 4 Na druhou stranu však nevěděli o relativně dokonalé organizač ní přípravě komunistického tábora, o tom, ţe kaţdé jejich rozhodnutí je téměř obratem na stole komunistických představitelů. 5 K vyhrocení politické krize došlo 13. února 1948 na zasedání vlády. Katal yzátorem
se
stala
situace
v SNB.
2
VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 117. VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 179. 4 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 206. 5 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 206-207. 3
4
Nekomunističtí
politici
byli
znepokojeni očividným přebíráním moci komunistů v této instituci. Navíc bylo v ten den zjištěno, ţe zemský velitel SNB plukovník Dybal odvolal osm posledních nekomunistických velitelů v Praze z velitelských míst a na jejich místa jmenoval komunist y s platností od 14. února. Národně socialistický poslanec Hora 6 se sešel s jedním z odvolaných velitelů a ten mu náleţitě vysvětlil závaţnost celé záleţitosti, neboť oblastní velitelé měli mimo jiné pod kontrol ou skladiště zbraní a střeliva, které by se tak dostalo do rukou komunistů. 7 Hora šel po zisku těchto informací na vládu, kde se nakonec sešli zástupci Národních socialistů, Demokratické strany, Lidovců a Sociální demokracie.
Po
jednání
se
spojili
a
chtěli
jednoznačné
vysvětlení
po Noskovi 8, který se však vymluvil na nemoc. 9 Tent ýţ den bylo na zasedání vlády přijato usnesení, které poţadovalo zrušení rozkazu. Ministr Nosek na toto usnesení nereagoval, a tak 20. února podalo dvanáct ministrů z dvaceti šestičlenné vlády demisi. 10 Šlo o ministry ze strany národně socialistické, československé strany lidové a slovenské Demokratické strany. 11 Nekomunističtí ministři však udělali chybu, neboť před podáním demise nepřizvali k jednání vedení sociálně demokratické strany ani oba nestraníky (Jana Masaryka, Ludvíka Svobodu). 12 V důsledku toho podala demisi méně neţ polovina vlády, coţ vyuţil její předseda Gottwald, který měl nyní v ruce pádný argument, ţe kabinet není třeba odvolávat, ţe je pouze nezbytné za ministry, kteří odešli, jmenovat nové. 13 Demokraté doufali, ţe krizi vyřeší prezident. Prezident Beneš mohl jejich demisi odmítnout, čímţ by přinutil komunist y buď uposlechnout, nebo převzít plnou odpovědnost za krizi. A nebo mohl vypsat předčasné volby a jmenovat úřednickou vládu. Nekomunisté spoléhali na prezidenta tak, ţe ani nemobilizovali vlastní strany, spíše doporučovali klid. Jen malá část nekomunistických politiků zvaţovala moţnost ozbrojení Sokola a Selských 6
O odvolání se dozvěděl od národně socialistických důstojníků SNB. VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 218. 8 Ministr vnitra. 9 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 218. 10 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 58. 11 Národní socialisté – P. Zenkl, J. Stránský, P. Drtina, a H. Ripka. ČSL – J. Šrámek, F. Hála, A. Procházka a J. Kopecký. Demokratická strana – S. Kočvara, I. Pietor, J. Lichner, M. Franek. 12 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 228. 13 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 131. 7
5
jízd. 14
Aktivně
vystupovali
na
podpor u
demokracie
hlavně
studenti,
kteří ve dnech 23. a 25. února uspořádali pochody na hrad, ke kterým se přidávali i další občané Prahy. 15 Komunisté
začali
vyvíjet
soustředěný
tlak,
aby
dosáhli
svého.
Soustředili se na „mobilizaci mas“ a přivedli do bojové p ohotovosti celou stranu. 16 Do ulic vyslali oddíl y policie, která byla skoro celá v jejich rukou. Nekomunističtí politikové byli pod soustavným dohledem. Dne 22. února se konal sjezd odborových rad, který ţád al, aby prezident demisi přijal. Dne 24. února se na podporu tohoto poţadavku konala v celé zemi hodinová generální stávka. Československý rozhlas vysílal jen stanoviska a pokyn y KSČ,
noviny
demokratických
stran
nebyl y
vytištěny,
případně
nikd y
nedorazil y ke čtenářům. KSČ navíc vyslala do ulic vlastní ozbrojené sloţky – Lidové milice, které měl y zastrašit její odpůrce. 17 Na popud komunistů začal y vznikat i nové nezákonné mocenské orgány tzv. Akční výbory Národní front y. Jejich úkolem byla „očista“ veřejného ţivota ve všech moţných orgánech. Byl y nezákon né uţ proto, ţe je ustavoval y základní organizace KSČ bez řádných voleb. Vznikl y bez jakékoli legislativy jako mocenský orgán komunistické strany k úplnému převzetí moci. Brz y se ukázalo, ţe to byl a hlavní páka mocenského tlaku komunistů. 18 Prezident Beneš demise nakonec 25. února přijal, přestoţe dopoledne téhoţ dne podali demisi dva ministři za sociální demokracii Majer a Tymeš, čímţ se počet odstupujících ministrů zvýšil na čtrnáct a tím pádem mělo dojít k odvolání vlády a vypsání předčasných voleb. 19 Beneše k tomuto rozhodnutí vedlo několik důvodů. Nejvíce se obával občanské války. V jeho m ysli byla i moţná varianta sovětského vojenského zásahu v případě násilného potlačení puče. V neposlední řadě na něj doléhal jeho zhoršující se zdravotní stav, coţ mohlo sníţit jeho odhodlání k boji. 20 Podle Vebera mohl hrát roli
14
RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 – 1960). Praha 2003. str. 60. RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 61. 16 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1945 – 1948, I. část. Praha 1991, str. 151. 17 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 131. 18 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 262. 19 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 330. 20 TÁBORSKÝ, Eduard: Prezident Beneš mezi Západem a Východem. Praha 1993, str. 256. 15
6
i Benešův strach z moţných skandálů, které by mohli komunisté kolem jeho osoby vyvolat. 21 Gottwaldův nový vládní kabinet byl tvořen 11 komunist y, 4 sociálními demokrat y,
2
nestraníky (Masaryk,
demokratické
strany
1
a
Svoboda),
příslušníkem
2 lidovci, 1 zástupcem
strany
slobody.
Zástupci
nekomunistických stran byli b uď tajnými členy KSČ pracujícími v její prospěch
v jednotlivých
stranách,
nebo
kolaborant y,
kteří
se
rozhodli
spolupracovat s KSČ v průběhu krize. Nová vláda se naz ývala vládou obrozené Národní front y. V té nadále pro zdání demokratičnosti zasedali lidovci a národní socialisté 22, ovšem neměli moţnost aktivně působit. Sociální demokracie se krátce po převratu sloučila s komunist y. O období od únorového převratu 1948 do roku 1953 hovoří mnoho historiků jako o zakladatelském nebo budovatelském období. V tomto období bylo cílem komunistů upevn ění reţimu. Snaţili se ovlivnit všechny oblasti ţivota a přizpůsobit je nové ideologii. Moc v celé zemi tedy přešla do rukou komunistů. V prvních měsících po převratu likvidovali v rozsáhlé čistce mocenské, ekonomické a politické pozice ve
svých
protivníků.
skutečnosti
pluralitního
Tzv.
rozmetáním
politického
očista
norem
systému
a a
od
nepřátelských
institucí
elementů
občanské
dosavadního
státního
byla
společnosti, aparátu. 23
Dále pokračovali v očistě proti burţoazii, která v dobovém komunistickém pojetí znamenala poslance a politickou reprezentaci nekomunistických stran, majitele znárodněných podniků a statků, představitele nekomunistických ozbrojených sloţek a intelektuální front y. Stejně postiţená byla oblast kultur y a vysoké i střední školství. 24 Ústavodárné národní shromáţdění schválilo novou ústavu 9. května 1948, tedy před volbami, jeţ proklamovala jako cíl společnosti vybudování socialismu. 25 V ústavě ještě nebylo ustanovení o vedoucí úloze KSČ. 26 Volby byl y vypsány na 30. květen. Byla stanovena jen jedna kandidátní listina
21
VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008. str. 332. Strana však musela změnit název na Československou stranu socialistickou. 23 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 – 1960). Praha 2003. str. 76. 24 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 77. 25 Tamtéž str. 77. 26 Tamtéž str. 78. 22
7
Národní
front y.
Občané
mohli
vyjádřit
svůj
nesouhlas
s jednotnou
kandidátkou vhozením bílého lístku. Tuto moţnost však vyuţilo z Českých zemí 9,32% a na Slovensku 13,98% voličů. 27 Týden po volbách rezignoval prezident Beneš. Národn í shromáţdění 14. června 1948 zvolilo prezidentem Klementa Gottwalda. Na jeho místo v čele vládního kabinetu byl o den později zvolen Antonín Zápotocký, dosavadní místopředseda vlády a předseda Revolučního odborového hnutí 28. 29 Od podzimu 1948 začal nový smě r politiky KSČ označovaný Ostrý kurz. Předsednictvo ÚV KSČ tímto obratem reagovalo na události kolem pohřbu prezidenta Beneše, jeţ vyhodnotilo jako pokus o puč. Vyhlášení tzv. ostrého kurzu proti reakci však nepředstavovalo pouze odezvu na průběh Benešova pohřbu, ale je třeba jej vnímat jako vyústění celé řady impulzů z letních měsíců roku 1948 – sokolský slet, zásobovací potíţe vedoucí k nespokojenosti obyvatelstva, i Stalinova roztrţka s Jugoslávií. 30 V politické rovině
se
Ostrý
kurz
projevil
přijetím
neobyčejně
tvrdého
zákona
č. 231/14948 Sb. na ochranu republiky, který povolil zřizování táborů nucených prací, v hospodářské oblasti zavedení tzv. třídního zásobování a urychlenou likvidací soukromého sektoru. 31 V hospodářství pokračovala další etapa znárodnění. Ta se dotkla podniků nad 50 zaměstnanců. Koncem roku 1948 tak v soukromém sektoru pracovalo pouze 3 848 lidí tj. 3,5% všech pracovníků v průmyslu. Stát se stal monopolním vlastníkem prům yslu, stavebnictví, velkoobchodu, zahraničního obchodu
a
bankovnictví.
Československé
hospodářství
bylo
podřízené
prvnímu pětiletému plánu, jehoţ splněním mělo Československo dosáhnout takového stupně ţivotní úrovně pracujících, jaký v té době měl y zámoţné vrstv y v kapitalistických státech. 32 Podle tohoto plánu měl být dosavadní lehký prům ysl, který byl základem československého blahobytu, nahrazen prům yslem
těţkým
např.
hutěmi,
strojírenskými
27
podniky
a
především
PERNES, Jiří: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. str. 26. RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 83. 29 DUFKOVÁ, Kateřina: Vývoj názorů na USA v letech 1945-1950 na stránkách týdeníku Svět v obrazech. Bakalářská práce. FF MU Brno. Brno 2012. 30 KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011, str. 636. 31 KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011, str. 637. 32 PERNES, Jiří: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008, str. 36 28
8
zbrojovkami. Zároveň byla změněna hospodářská orien tace ze západního obchodního okruhu na východní sovětský. 33 Hospodářství i celá společnost byla těţce militarizovaná. Československo se v lednu 1949 stalo součástí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Šlo o Moskvou ustanovenou ekonomickou organizaci stá tů sovětského bloku. 34 V zemědělství byla zahájena třetí pozemková reforma tzv. Hradeck ý program, který KSČ prosazoval a od dubna 1947, kdy jej ostatní stran y nepřijal y, realizován byl tedy aţ v březnu 1948. Jejím obsahem bylo sníţení soukromé drţby půdy na maximálně 50 ha, (u církevní půdy u jednotlivých far max. 30 ha) a půda, na níţ vlastník osobně nehospodařil, ale pronajímal ji, propadla konfiskaci bez ohledu na výměru. 35 Na ni navázala na jaře 1949 první 23.
etapa kolektivizace, která skončila mezi let y února
1949
schválilo
Národní
shromáţdění
1952–1953. 36 Dne
zákon
o
jednotných
zemědělských druţstvech. 37 Tlak na vstup do JZD na rolníky byl silný a mnohdy bylo pouţito nevybíravých metod. Součástí nového represivního systému se stal y i politické proces y. Trval y více neţ pět let a dosáhl y masového rozmachu. 38 Naprostá většina z nich byla vykonstruována. Nad přípravou procesů dohlíţeli sovětští poradci. První z procesů měly dovršit únorovou poráţku protivníka. Zat ýkání byli především funkcionáři
a členové
nekomunistických stran. Dokončoval y
se proces y, které komunisté připravovali před převratem, ale nebyl y uvedeny do chodu díky justici ministra Drtiny. 39 Na řadu se následně dostal y proces y s malovýrobci, zemědělci, vojáky, církevními představiteli aj. Podle Kaplana měl y politické procesy více funkcí, ke kterým patřila stabilizace systému, prosazení záměrů moci, způsob likvidace skutečných i domněl ých nepřátel reţimu, šíření strachu ve společnosti atd. 40 V první polovině 50. let postihl y politické procesy i vysoké vedení KSČ. 41
33
PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 137. ZBOŘIL, František: Československá a česká zahraniční politika. Praha 2010. str. 240. 35 VEBER, Václav: Osudové únorové dny, Praha 2008. str. 125. 36 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948 – 1953, II. část. Praha 1991. str. 115 37 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 137. 38 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948 – 1953, II. část, Praha 1991. str. 86. 39 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 – 1960). Praha 2003. str. 108. 40 Více viz KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948 – 1953, II. část. Praha 1991. str. 82-93. 41 Proces s tzv. vedením protistátního spikleneckého centra. 34
9
V zahraniční politice se Československo stalo po roce 1948 podřízenou součástí sovětského bloku. Jako kaţdý jednotlivý stát bloku ztratilo svou specifickou identitu a bylo podřízeno absolutní politické a ekonomické jednotě direktivně řízené podle potřeb moskevského centra. 42 Léta 1953 aţ 1956 jsou ohraničeny smrtí Stalina a následnou kri tikou jeho kultu osobnosti na XX . sjezdu KSSS. Obě události vyvolal y nutnost hledat nová řešení a novou cestu ve vedení socialistický ch států. V roce 1953 proběhla v Československu první krize systému i v celém sovětském bloku prvn. 43 V tomto roce zemřel 5. března Stalin a následně 14. března Gottwald. Komunistické vedení ovládla nejistota jak dále směřovat východní blok i Českoslovens ko. Po smrti Gottwalda pociťovali komunisté nutnost hledání nové cest y. Po Gottwaldově pohřbu byl na schůzi předsednictva ÚV KSČ vybrán za prezidenta Antonín Zápotocký, jeţ byl přesvědčen, ţe získá i další Gottwaldovu funkci – předsedu strany. Avšak ostat ní členové nejvyššího vedení nakonec dospěli k závěru, ţe bude lepší místo předsedy strany neobsazovat a řízením sekretariátu ÚV KSČ pověřit některého z tajemníků ústředního výboru. Po delší debatě vybrali Antonína Novotného (jeho funkce byla aţ v září označena jako „první tajemník“). 44 Oba muţi byli následně druhý den na schůzce ÚV KSČ potvrzeni ve svých funkcích a předsedou vlád y byl jmenován Viliam Široký. Nejzávaţnější dopad na ţivot společnosti měla však jednoznačně peněţní reforma provedená v červnu 1953 a do poslední chvíle utajovaná před obyvatelstvem. Touto reformou chtěl komunistický reţim řešit hospodářskou krizi vzniklou dosavadní hospodářskou politikou, neboť peníz e soukrom ých střadatelů propadl y státu. Koncepce měnové reform y byla velmi radikální. Jejími principy byla výměna peněţní hotovosti k 1. červnu 1953 do výše 300 Kč na osobu v poměru 1:5, zbytek byl měněn 1:50. 45 Zároveň se rušil dvojí trh, volný a přídělový. 46
42
RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 85. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 4. 44 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 163. 45 KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011, str. 669. 46 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 5. 43
10
Reforma poškodila veškeré obyvatelstvo a sníţila jeho ţivotní úroveň. Komunistický stát se velmi obohatil, získal přes 14 miliard korun, coţ mu pomohlo umořit státní dluh a ještě si vytvořil dostatečnou finanční rezervu na okázalá sociální gesta do nejbliţší budoucnosti. 47 Ve které
dnech
1.
představovaly
obyvatelstva sovětského
aţ
6.
června
první
masově
s komunistickým bloku. 48
Největší
propukl y
ţ ivelné
deklarovanou
reţimem
ve
demonstrace
všech
formy
formu
nesouhlasu
evropských
propukl y
odporu, satelitech
v Plzni,
dále
pak
ve Strakonicích, Vimperku, Bohumíně , Ostravě, Orlové aj. I po potlačení protestních akcí bylo ve společnosti patrné sociální napětí. Stabilita reţimu byla silně otřesena, octl se v dosud nejhlubší izolaci. 49 Od poloviny června se objevil y náznaky změn, naz ývané Nový kurz. Nový kurz nezůstal omezen jen na Sovětský svaz, ale našel ohlas i v jiných komunistických státech, zejména v NDR a Maďarsku. 50
Na popud Moskvy
se i v Československu zmírnila militarizace, a proběhl y hlubší korektury v ekonomické oblasti, zejména zmírnění tempa rozvoje těţké ho prům yslu a zbrojení ve prospěch spotřebního prům yslu a zemědělství a celkového vzestupu ţivotní úrovně obyvatel. 51
Smyslem nového kurzu bylo odstranit
narůstající
komunistickým
bariéry
nedůvěry
mezi
vedením
a
většinou
obyvatelstva. 52 Po cestě českoslove nské delegace do Moskvy vznikl y na její popud odborné komise, které se zabýval y stavem hospodářství a zemědělství. Během srpna se projednávali materiál y, které t yto komise zpracovaly. Projednávaná zpráva byla označována termínem Srpnové teze (Teze o součas né hospodářské a
politické
situaci
v ČSR).
Teze
měl y
dvě
části:
anal ýzu
politické
a hospodářské situace a výčet konkrétních opatření. 53 Byl y vlastně prvním pokusem o kritické hodnocení československého hospodářství počátkem
47
PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 171. KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011, str. 670. 49 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 7. 50 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 175. 51 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 8. 52 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960), Praha 2003. str. 151. 53 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 11. 48
11
50. let, pokusem o výčet úspěch ů a neúspěchů ekonomické politiky KSČ a také pokusem o pojmenování příčin. 54 V politické oblasti se opatření omezila na vypsání voleb do národních výborů a parlamentu. Důleţité bylo kritické hodnocení vztahu KSČ a moci k jednotlivým společenským vrstvám. T eze se ve srovnání s dosavadními komunistickými dokument y vyznačoval y kritickým a sebekritickým duchem. 55 Ten se bohuţel po konzultaci s Moskvou a dalším přepracováním na popud uţšího vedení ÚV KSČ víceméně vytratil. Oficiálně vyhlášený N ový kurz v září 1953, tak nepřipustil veřejnou kritiku stranických špiček, Odpovědnost za chyby a nezákonnost byla svalena na niţší výkonné články, které prý v zásadě správnou linii centra deformoval y. 56 Do praxe se tak dostal y více jen ekonomické poţadavky zmíněné výše. Rok 1953 byl poznamenán i hromadným vystupováním rolníků z JZD. Do konce roku odešlo 56 433 rolníků. 57 K odchodu mnoha rolníků vedl y projevy prezidenta Zápotockého, ve kterých slíbil, ţe stát nebude bránit výstupu rolníků. 58 Zemědělství se v rámci Nového kurzu stalo protěţovanou oblastí. Očekávalo se, ţe péče o zemědělství přispěje k vyřešení zásobovacích a surovinových obtíţí, a tím ke zvýšení ţivotní úrovně, která byla nyní v centru zájmu. 59 Nová vlna kolektivizace započala v roce 1955. Do
roku
1956
pok račoval
reţim
v ekonomických
opravách
schválených Novým kurzem. V politické oblasti, se významnější události projevil y aţ ve zmíněném roce. Na únorovém XX. sjezdu KSSS v Moskvě proběhla kritika Stalinova kultu osobnosti. Chruščov v neveřejném referátu „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“ odsoudil tento kult a poprvé promluvil o Stalinových zločinech. 60 Českoslovenští komunisté s touto kritikou nesouhlasili, neboť naprostá většina stranických špiček prováděla politiku stalinského raţení a byla s ní pevně svázaná. Kritika této politiky znamenala i jejich kritiku. Proto chtěli Chruščovovu kritiku pominout mlčením a soustředit se jen na sociálně 54
PERNES, Jiří: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. str. 98. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 11. 56 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 151. 57 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 11. 58 PERNES, Jiří: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. str. 98. 59 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 26 60 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 208. 55
12
ekonomické závěry sjezdu. Avšak pod tlakem obrovského ohlasu referátu, který se nedal utajit, byli i oni nuceni přist oupit na diskuzi o kultu osobnosti a fenoménu stalinismu v rámci KSČ. 61 Otázka kritiky kultu osobnosti měla proběhnout jen v rámci strany. Avšak brz y se neveřejná a řízená diskuze vymkla vedení KSČ z rukou. 62 Od začátku byla zřejmá snaha špiček ÚV KSČ vést jednání, tak aby nebylo poukazováno na ně. I proto se vyhýbali a odmítali kritiku Gottwaldova kultu osobnosti. Proto stále opakovali teze, ţe v minulosti se chyb dopouštěla i KSČ, a do budoucna je jich třeba se vyvarovat, avšak v zásadě byl postup strany správný. 63 Členové KSČ byli zmatení, nespokojení a poţadovali více informací. Rozvinula se masová kritika stalinismu zdola právě od řadových členů
KSČ
i
nekomunistů.
Ţádala
velmi
konkrétní
stanovení
osobní
odpovědnosti za minulé chyby. 64 Byl vznesen poţadavek na svolání mimořádného sjezdu KSČ. Tento poţadavek
vznášeli
základní
organizace
KSČ,
další
představitele
intelektuálních a kulturníc h kruhů, ale i celá řada organizací v armádě. 65 Politicky
nejvýznamnějším
pohybem
byla
aktivita
vrcholící
na
sjezdu
spisovatelů konaném v dubnu 1956. 66 Na sjezdu spisovatelů zaznělo mnoho kritických referátů, na které strana dlouho nevěděla jak reagovat. Kriticky proti straně vystupovali také studenti. ÚV KSČ prohlásilo 2. května 1956 diskuzi k závěrům XX. sjezdu KS SS za ukončenou. Náhl ý obrat k ukončení diskuze byl zapříčiněn strachem vedení o své pozice, které byl y kritikou ohroţeny a poţadavky niţších funkcionářů o přenesení pozornosti na problém y denního ţivota, které byl y stále palčivé. 67 Jedinou změnou ve vedení ta k bylo odstranění Alexeje Čepičky z vedoucích míst, jinak vedení dokázalo udrţet své pozice. Na uklidnění situace v průběhu roku měl y vliv i zahraniční události v Polsku a Maďarsku. K těmto událostem se Československo stavělo velmi konzervativně.
61
RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 174. RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 174. 63 PERNES, Jiří: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, Brno 2008. str. 33. 64 RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 174. 65 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 215. 66 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. str. 47. 67 KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953-1966. Praha 1992. Str. 50. 62
13
Po roce 1956 československé vedení nastoupilo cestu konzervativních oprav. Probíhala administrativní decentralizace, postavení armády bylo omezeno,
reţim
se
pokusil
odstranit
nejkřiklavější
deformace
práva. 68
V hospodářské oblasti byla vyhlášena nová pětiletka, a pr ogram sociálních opatření směřujících ke zlepšení ţivotní úrovně veřejnosti. 69 V roce 1957 zemřel prezident Antonín Zápotocký a na jeho místo nastoupil dosavadní první tajemník strany Antonín Novotný. Za jeho vlády došlo v roce 1958 k tzv. třídně-politické prověrce, která umlčela všechny kritiky z řad KSČ. Především se však podařilo dokončit kolektivizaci zemědělství započatou znovu v roce 1955. Soukromí zemědělci nakonec vytrvalému tlaku komunistického státu podlehli. 70 V roce 1960 se změnila nejen ústava Československa, ale i jeho název a
znak.
Podle
Novotného
dosáhlo
Československo
socialismu
a
bylo
tak přejmenováno na Československou socialistickou republiku. Novou ústavu schválil v červenci ÚV KSČ a pak také vláda a Národní shromáţdění. Ústava obsahovala územní reorganizaci a byla v ní zakotvena vedoucí úloha KSČ. 71
2
Dějiny filmu 1945 – 1960 Československá kinematografie byla zestátněna po skončení druhé
světové
války
prezidentským
dekretem
č.
50/1945
z 11.
srpna
1945.
Zestátnění bylo plánované jiţ během války širším okruhem lidí z celého politického spektra. Existovalo několik konceptů, nakonec se však uplatnil ten, jehoţ hlavním rysem bylo komplexní propojení systému (tedy výroby, distribuce i kin), tak aby kinematografie mohla být ekonomicky soběs tačná. 72 Kromě ekonomické funkce kinematografie byla podstatná i její politická vyuţitelnost. Její důleţitost podtrhuje i to, ţe právě dekret o znárodnění kinematografie byl
vydán jako první svého druhu, aţ po něm došlo
k znárodnění bank a těţkého prům yslu. 73 68
RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. str. 176. PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 225. 70 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 248. 71 PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. str. 249. 72 SLINTÁK, Petr a ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013. str. 47. 73 HAVELKA, Jiří a HRBAS, Jiří: Filmové vavříny dvaceti let. Praha: Filmový ústav, 1965, str. 6. 69
14
Po příjezdu košické vlády byl při ministerstvu informací a osvět y, do jehoţ kompetence patřil film, ustaven zvláštní filmový odbor (přednosta Vítězslav Nezval). Dále byli ministrem informací jmenování zmocněnci pro jednotlivé úseky filmového podnikání. Ze zmocněnců a zástupců Svazu filmových pracovníků byl utvořen prozatímní správní výbor České, později Československé filmové společnosti (Čefis). Správa filmových věcí byla postupně centralizována do ústředního ředitelství a cel ý obor byl rozdělen na čt yři hlavní sektory: výrobní, distribuční, technický a hospodářský. 74 Zmocněnci byli nahrazeni náměstky pro dané sektory opatřením MI z 29. října 1946. V roce 1947 byl zřízen správní sbor jako nadřízený orgán MI nad Čefisem, který byl v roce 1949 rozdělen n a český a slovenský a následně zrušen
v roce
1951. 75
Sbor
měl
spravovat
zestátněnou
kinematografii
z hlediska hospodářského a finančního. V roce 1948 došlo ke zřízení podniku Československý státní film vládním nařízením 72/48 podle zásad obchodního hospoda ření, který jako monopolní orgán se stal výhradním provozovatelem výroby, rozšiřování včetně veřejného promítání a dovozu i vývozu filmů. Ústřední ředitelství tvořil generální ředitel, jeho náměstek pro Slovensko a současně vrchní ředitel slovenské oblasti , a ústřední ředitelé výroby, distribuce, plánování a výzkumu, ústřední správy a ředitelé pro jednotlivé úseky (Výroba dlouhých filmů, Krátký film, Kreslený a loutkový film, Zpravodajský film, Rozdělovna, Správa státních kin, Československý filmový ústav) . 76 Poúnorové čistky se dotkl y i znárodněné kinematografie. Týkal y se však spíše neuměleckých povolání. Umělecká elita zůstala v podstatě nedotčená. Čistky mezi ní nebyl y totiţ ani zapotřebí – jiţ před Únorem 1948 komunistická strana tuto sféru po personál ní stránce zcela kontrolovala. 77 Stále větší vliv měl Filmový umělecký sbor (FIUS), zaloţený v roce 1946. S postupem doby, spolu s rozrůstajícími členy, se stával místo hlasu poradního hlasem schvalovacím, námětů a scénářů. Ovšem na podzim roku 1948 dochází k jeho rozpuštění a FIUS je nahrazen hned dvěma sbory, 74
HAVELKA, Jiří: Čs. filmové hospodářství II. 1945- 1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. str. 5. HAVELKA, Jiří: Kronika našeho filmu 1898-1965. Praha: Filmový ústav, 1967. str. 29. 76 HAVELKA, Jiří: Čs. filmové hospodářství II. 1945- 1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, str. 6. 77 KNAPÍK, Jiří: Únor a kultura. Sovětizace české kultury 1948 – 1950. Praha 2004, str. 33. 75
15
které přebírají jeho činnost. Vzniká Filmová rada a Ústřední dramaturgie, první je v zásadě politickým orgánem, poradním orgánem ministra informací pro kulturní otázky a druhý sbor má na starosti pln ění tematického plánu, který přebírá od Filmové rady. 78 Malá kolečka filmového řetězce dotvářel y tvůrčí
kolektivy (TK) tvořené
reţiséry a spisovateli.
Podzimem
1948
se počítalo s 12 tvůrčími kolektivy, jejichţ náplní bylo vyt váření vhodných námětů k filmov é realizaci. 79 Nový zestátněný film se měl od předchozího období lišit svým důrazem na uměleckou a ideologickou hodnotu nikoliv jen na diváckou atraktivitu. Jak psal Jíři Vrbas ve svém příspěvku k dvacetiletému vývoji československé kinematografie: „V zemích, kde o filmu stále ještě rozhoduje bohat ý jedinec nebo monopolní společnost, celá škála podnikatelů, finančních magnátů či zvláštních podivínských mecenášů, se lehce rodí filmový obchod, ale těţce filmové
umění.“ 80 Film
v národním
zájmu,
jenţ
se
měl
by
stát
pozitivně
kulturním
fenoménem
ovlivňoval
působícím
inteligenční
úroveň
společnosti. 81 Umění tak kromě funkce zábavné mělo napříště být i uţitečné, mělo poskytovat poučení a přispívat k rozvoji diváckého vkusu. 82 Přesto však, jak píše Jiří Knapík, si byli komunisté vědomi schopnosti filmu vydělávat velké sum y. Jejich „boj proti komercionalismu“ můţeme dle jeho slov brát jako ideologické klišé. Tak se stávalo, ţe umělecky kvalitní s ideologicky
film y
problémovou
tém atikou
byl y
distribuovány
pouze
do zahraničí, kde vydělával y potřebné valut y. 83 Po Únoru 1948 se kinematografie dostala do role, kdy byl kladen neúměrně větší důraz na ideologické poslání filmu neţ samotnou uměleckou úroveň. V uměleckém projevu byla prosaz ena jednoznačná st ylizace státní filmové
produkce
podle
tezí
socialistického
realismu. 84
Socialistický
realismus byl na IX. sjezdu KSČ prohlášen za jedinou přístupnou uměleckou 78
Tamtéž str. 184. Tamtéž str. 185 – 186. 80 HAVELKA, Jiří a Jiří HRBAS. Filmové vavříny dvaceti let. Praha: Filmový ústav, 1965, str. 7. 81 BENEŠOVÁ, Marie a kol.: Obraz člověka v české kinematografii 1922-1963. Filmový ústav. Praha 1969. str. 243 -244. 82 SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013. str. 50. 83 KNAPÍK, Jiří: Film a ideologie. Bída filmové politiky KSČ 50. let. In: Proglas: měsíčník pro politiku a kulturu. Brno: Atlantis, 1998. str. 30. 84 BENEŠOVÁ, Marie a kol.: Obraz člověka v české kinematografii 1922-1963. Filmový ústav. Praha 1969. str. 241. 79
16
metodu. 85 Kultura se stala součásti propagandy státu. Takovéto vnímání potvrzuje i fakt, ţe jiţ od roku 1945 kinematografie spadala pod ministerstvo informací a osvět y. Nejdůleţitější
oblasti
při
tvorbě
filmu
se
stala
dramaturgie.
Ta zajišťovala jak styk umění a ideologie na jedné straně, tak st yk umělecké tvorby a prům yslové výroby n a straně druhé. 86 Dramaturgickými orgány byl y do roku 1948 FIUS, který posuzoval scénáře z uměleckého hlediska a Státní dramaturgie, která zkoumala ideovou neškodnost textů. Po reorganizaci v roce 1948 převzala úlohu FIUSu Ústřední dramaturgie a Filmová rad a pozici Státní dramaturgie. 87 Schvalování filmových scénářů a samotných filmů bylo ovlivněno silnější pozicí ideologického hlediska nad uměleckým. Spíše neţ snaha o osobité ztvárnění realit y a autorskou reflexi se stala úkolem tvorby podpora tzv. ideologických kampaní vyhlašovaných stranickým aparátem. V nich byl y aktuální politické poţadavky přetvořeny do tezí, která měla uvést v ţivot masová propaganda. Tyto teze následně projednal y jednotlivé kulturní svaz y, začalo o nich referovat zpravodajství a také je museli zohlednit a aplikovat dramaturgové sestavující produkční plány filmové výroby. 88 V poválečné
Evropě
se
rozmohlo
centralizované
plánování.
Československo přistoupilo k plánování v roce 1946 tzv. budovatelským programem Gottwaldovy vlády, který byl dvoulet ý a zaměřený na obnovu národního
hospodářství.
Kinematografie
se
k němu
přihlásila
plánem
kinofikace a výroby celovečerních filmů. Z plánovaných dvaceti osmi filmů pro rok 1947 a třiceti šesti pro rok 1948, jich ve skutečnosti vzniklo shodně dvacet v kaţdém roce. Stejně nereálná se ukázala i předpokládaná výstavba kin. 89 V roce 1949 byl československý film začleněn do nově vzniklého
85
KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011, str. 637. 86 SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana. Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013. str. 51. 87 Tamtéž str. 51. 88 Tamtéž str. 52. 89 SKOPAL, Pavel: Úvod. Plány, změny a kontinuity. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie, český filmový průmysl 1945 až 1960. Praha 2012, str. 18.
17
pětiletého plánu, ve kterém mělo dojít k zvýšení a technickému zlepšení výroby, tematiky a ideové náplně, jakoţ i rozsá hlé kinofikace. 90 Plánování v kinematografii podléhala také dramaturgie. Jeho výstupem byl y tematické plány, které určoval y, jaké film y mají v daném roce vzniknout. Tím se mělo zabránit nekontrolovanému zaměření produkce a zaručit, ţe se budou natáčet i méně atraktivní námět y. 91 Tematické plány tvořila Filmová rada. Prvotní idea tematických plánů byla taková, ţe jednotliví zástupci různých oborů hospodářství měli přednést, o čem by bylo vhodné natáčet, přičemţ omezení se nevztahovalo ani na ţánr, ani na fo rmu, ani
na
obsah
prodiskutovat
jednotlivých a
na
jejich
děl.
Členové
základě
filmové
stanovit
rady
víceméně
měli
návrhy
závazný
plán
s konkrétními tématy z jednotlivých oblastí. Tematický plán se měl stát jakousi směrnicí pro Ústřední dramaturgii, která by na jeho základě sestavila roční výrobní plán a zadala úkol y tvůrčím kolektivům. 92 Plán se podařilo sestavit pouze v letech 1950 -1951, kdy se členové filmové rady drţeli proklamované teorie, V dalších letech tematické plány často čerpal y z jiţ vytvořených námětů a látek, případné scénářů. Postupem času se plány začal y jevit jako neúčelné a zanikl y společně s koncem Filmové rady v polovině 50. let. 93 Při tvorbě tematického plánu na rok 1950 si rada vyt ýčila několik preferovaných tematických oblastí, čímţ ve filmových dílech 50. let zakořenil urputný schematismus. 94 Plán pro rok 1950 měl přinést 37 celovečerních filmů, které se, co do obsahu, vymezoval y v rámci čt yř určených oblastí – obraz y z českých dějin, propagace poúnorové politiky, film y pro děti a mládeţ a film y zábavné, lidové. 95 Poţadovaný počet filmů se však jevil dosti nadhodnocený, neboť nedostatek reţisérů, kvalitních scénářů a průtah y se schvalováním způsoboval y nemalé obtíţe. 96
90
HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství II. 1945- 1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. str. 23. SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana. Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013. str. 58. 92 Tamtéž str. 99. 93 Tamtéž str. 100. 94 KNAPÍK, Jiří: Film a ideologie. Bída filmové politiky KSČ 50. let. In: Proglas: měsíčník pro politiku a kulturu. Brno: Atlantis, 1998. str. 32. 95 KNAPÍK, Jiří, Únor a kultura. Sovětizace české kultury 1948 – 1950. Praha 2004. str. 184. 96 Tamtéž str. 277. 91
18
Jiţ začátkem roku 1950 se ukázalo, ţe plány nebylo moţné splnit. Řešením situace se zabýval Ústřední výbor KSČ, který následně v dubnu vydal usnesení Za vysokou ideovou a uměleckou úroveň československého filmu, které se stalo oficiální tvůrčí směrnicí. 97 V tomto usnesení jsou vyt yčeny jak cíle filmové tvorby a směr vývoj e, tak i stvrzena norma sovětské kinematografie, skrze kterou měli českoslovenští filmaři hledat inspiraci. 98 V jeho důsledku došlo k ještě větší schematizaci a kinematografie se dostala do krize jak umělecké, tak produkční. 99 V roce 1951 se změnil ČSF v podnik na zařízení státní správy, čímţ se uskutečnilo uţší spojení s resortním ministerstvem po stránce hospodářské a organizační. Byl také zrušen dosavadní správní sbor a funkce ústředních ředitelů. 100 V roce 1953 byla kinematografie přesunuta pod správu nov ě vzniklého ministerstva
kultury.
Rok
1954
lze
z organizačního
hlediska
označit
za vývojový zlom, československá kinematografie do té doby fungovala jako jednotná
centralistická
organizace
s ústředním
řídícím
orgánem 101,
poté dochází k postupné decentralizaci. 102 K 1. lednu 1955 přestal být státní film rozpočtovou organizací, byl mu přisouzen statut hospodářské organizace a poslán tak na frontu tvrdé bitvy o
ekonomickou
úspěšnost. 103
Projevovalo
se
tak
postupné
uvolňování
byrokratického tlaku. Kritiku schematismu, který se projevoval v první polovině 50. let, můţeme vyčíst z usnesení z 12. března 1956, v němţ se uţ odráţí krajní vystřízlivění: „V posledních letech se objevilo v čs. kinematografii jakési ideové tápání, vyvolané sloţit ými problém y v umělecké činnosti vůbec, nepostačujícím ideovým růstem filmových pracovníků, způsobem řízení jejich 97
HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství II. 1945- 1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, str. 23. FLAJŽÍKOVÁ,Veronika: Kolektivizace venkova a český hraný film. Reflexe problematiky kolektivizace v české kinematografii. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2011, str. 16. 99 SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana. Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013, str. 56. 100 HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství II. 1945- 1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, str. 7. 101 Nazvaným postupně ústřední ředitelství, generální ředitelství, hlavní správa, aniž by se zásadně měnila míra jeho kontroly. 102 SZCZEPANIK, Petr: „Machři a diletanti“ – Základní jednotky filmové praxe v době reorganizací a politický zvratů 1945 – 1962. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie, český filmový průmysl 1945 až 1960. Academia, Praha 2012, str. 53 103 Tamtéž. 98
19
práce, kolísáním a zaostáváním úrovně filmové techniky i nevyhovující organizací filmového podnikání…usnesení (z r. 1950) 104 bylo ovšem mnohdy pokrucováno jak t vůrčími pracovníky, tak i řídícími orgány. Vznikal y tak film y šedé, schematické, které nepodával y pravdivý obraz
současného
ţivota…“ 105 Tento obrat přišel po XX. sjezdu komunistické strany, jehoţ hlavním důsledkem byla „destalinizace“. Docházelo tak i k přehodnocování přístupu k umělecké
tvorbě,
která
dlouho
podléhala
ideologickému
tlaku. 106
V kinematografii se tento jev projevil reorganizací barrandovské dramaturgie, čímţ došlo k zjednodušení schvalovacího řízení, dále pak umoţněním přístupu k reţijní práci novým tvůrcům a generační obměně kameramanů, herců atd. 107 V roce 1957 byl zrušen Československý státní film a byla zřízena hlavní správa Čs. filmu. Film příslušel do ministerstva školství a kultury, které vzniklo spl ynutím ministerstev kultury a školství. Zároveň došlo k decentralizaci provozu kin, kdyţ byla dosa vadní státní kina odevzdána do správy a provozování městských a místních národních výborů. 108 V reakci na uvolnění došlo v
letech 1957 a 1958 k liberalizačním
tendencím v hrané tvorbě, které se projevil y i zvýšením umělecké úrovně filmové
tvorby.
Tyto
tend ence
byl y
následně
kritizovány
v
projevu
proneseném ministrem školství a kultury Františkem Kahudou na I. festivalu československého
filmu v Banské
Bystrici
v únoru 1959,
ale politicky
připraveném jiţ na XI. Sjezdu KSČ v červnu 1958 jako součást širší kamp aně za „dovršení kulturní revoluce“. Po kritice z Banské Bystrice se proces decentralizace
a
demokratizace
po konferenci
zasáhla
vlna
na
dva
roky
zastavil.
represí. 109 Politikům
Filmaře
krátce
vadila „nedostatečná“
angaţovanost filmových děl. Ide ologická protiofenzíva řízená ÚV KSČ chtěla na tomto festivalu prokázat, ţe společenská kritika dostoupila svého vrcholu 104
Za vysokou ideovou a uměleckou úroveň československého filmu BENEŠOVÁ, Marie a kol.: Obraz člověka v české kinematografii 1922-1963. Filmový ústav. Praha 1969. str. 250. 106 SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana. Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013, str. 68. 107 Tamtéž str. 69. 108 HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství VII., 1958-1962 : s dodatkem krátkých hraných a animovaných filmů z let 1922-1945. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, str. 4. 109 SZCZEPANIK, Petr: „Machři a diletanti“ – Základní jednotky filmové praxe v době reorganizací a politický zvratů 1945 – 1962. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie, český filmový průmysl 1945 až 1960. Academia, Praha 2012, str. 56. 105
20
a
jít
nad
ni
by
znamenalo
odsuzovat
samotný
systém
socialistické
společnosti. 110 Demonstrativním završením snah o utuţení poměrů v kulturním ţivotě se stal Sjezd socialistické kultury z června 1959, který jiţ svým názvem upomínal na soustředěné úsilí politického vedení deklarovat brzké dosaţení hlavních parametrů socialistické společnosti. 111 Politický tlak uplatněný v oblasti kultury a umění však nemohl mít dlouhého trvání. Jiţ na počátku 60. let v souvislosti s hospodářskými obtíţemi došlo k její citelné liberalizaci, podpořené navíc druhou vlnou kritiky stalinismu a s tím spojenými protidogm atickými tendencemi. 112 Po festivalu v Banské Bystrici následoval odklon k okrajovým látkám a příklon k m yšlenkové nenáročnosti a uměleckého průměru. 113 Hlavním kritériem při posuzování filmových děl se opět stal tematický zřetel a ideové poučení znovu začalo být povaţováno za nejpodstatnější měřítko umělecké hodnot y díla. 114 Ještě na začátku 60. let došlo v české filmové tvorbě k zjevnému kvalitativnímu propadu, jenţ naštěstí brz y kompenzoval nástup tvůrců mladé filmařské vlny, kteří československý film pozvedl i na vysokou úroveň. 115
3
Volný čas Poválečná evropská společnost bývá
občas charakterizována jako
společnost volného času. Tento pojem odráţí skutečnost, ţe po překonání akutních hospodářských problému souvisejících s odstraňováním následků druhé světové války, vedlo celkové zvýšení ţivotní úrovně v řadě zemí k rychlému zvýšení objemu volného času, jimţ průměrní občané disponovali, a zároveň se silně rozšířil sortiment moţností jeho trávení. Zdá se však, ţe Československo stejně jako jiné evropské stát y výc hodního bloku tento proces zasáhl aţ s určit ým zpoţděním. Navíc se tamější reţim y mnohem 110
SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana. Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013, str. 73 - 74. 111 FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK. Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013, str. 112. 112 FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK. Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013, str. 113. 113 BENEŠOVÁ, Marie a kol.: Obraz člověka v české kinematografii 1922-1963. Filmový ústav. Praha 1969, str. 340. 114 SLINTÁK, Petr, ROTTOVÁ, Hana. Venkov v českém filmu 1945–1969: filmová tvář kolektivizace. Praha 2013, str. 78 – 79. 115 Tamtéž str. 80.
21
intenzivněji snaţil y zasahovat do volby způsobu trávení času mimo pracoviště a modelovat tak nový t yp člověka. 116 Zejména
po
roce
1948
zaznamenáváme
rychle
sílící
prefer enci
kolektivních forem odpočinku a organizované vyuţívání volného času, většinou
vázané
nějakým
způsobem
na
pracovní
zařazení
jednotlivce.
Idealizovaná představy komunistického reţimu o nivelizaci v rámci pracovní hierarchie bylo moţné uplatňovat zvlášť n a výběrové závodní rekreaci ROH. 117 Jednoznačná byla tendence vyvedení trávení volného času z prostředí rodiny a jeho přesun do veřejného prostoru. Vytrvale narušovaná byla i společná rodinná (vícegenerační) dovolená – zatímco dospěl ým, pokud dobře pracovali, byla určena výběrová odborová rekreace, děti měl y putovat na pionýrský tábor. 118 Individuální trávení volného času mimo kolektiv bylo podezřelé. Náhradou za zrušené spolky komunistický reţim zakládal nové, masové a centrálně řízené organizace, jeţ měl y ku lturní trávení volného času vhodně ovlivňovat
(Československý
svaz
mládeţe,
pionýrská
organizace
ČSM,
Československý svaz ţen, Československý svaz tělesné výchovy atd.). Ústup od ideologizovaného modelu trávení volného času pozorujeme od roku 1952. Relat ivně nový přístup se začal projevovat aţ po vyhlášení Nového kurzu. Volný čas jedince také začal získávat statut legitimní součásti socialistické společnosti. P ostupně se rozšiřoval prostor k seberealizaci a také barvitějším moţnostem naplňování volného ča su. 119 Tento tah reţimu byl motivován
přáním
obnovení
důvěry
obyvatelstva
v socialistický systém
v Československu. Můţeme začít hovořit o počátcích konzumního přístupu ve vyuţívání volného času. 120 Volný čas obyvatelstva závisel na délce pracovního dne. Ke z kracování pracovní doby došlo aţ po roce 1956, jinak bylo v průměru odpracováno čt yřicet osm hodin týdně. Základní vým ěra dovolené činila v 50. letech dva týdny, zvýhodnění byli mladiství, horníci a také lidé, kteří v jednom podniku 116
FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013. str. 15. FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013. str. 21. 118 Tamtéž, str. 22. 119 FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013. str. 27. 120 Tamtéž, str. 27. 117
22
pracovali delší dobu. 121 Nesmíme zapomínat, ţe pracovní t ýden měl v námi sledovaném období šest dní, neboť i sobota byla pracovním dnem. Ke zrušení pracovních sobot došlo aţ mezi let y 1966 - 1968. 122 V 50.
letech
se
začala
probírat
výrazněji
na
západě,
ale i v socialistickém bloku otázka volného času. Podle sovětských odborníků na sociologii volného času z konce 50. let byl formován názor v celém východním bloku. Byli to většinou ekonomové, kteří volný čas chápali především jako prostor pro regeneraci pr acovní síl y, případně pro její rozšíření prostřednictvím sebevzdělávání, zvyšování kvalifikace atd. Práce měla, podle socialistický představ, přestat být zdrojem odcizení, z něhoţ by musel lidi vytrhávat volný čas. 123 V českých zemích se o otázkách volného času začalo odborně více hovořit
aţ
po
centralistického
roce řízení
1956,
tedy v době
společnosti
a
postupné
opětovného
transformace navazování
tuhého kontaktů
s vyspěl ými západními stát y. 124 Výrazněji se však debata rozvinula aţ kolem poloviny 60. let.
4
Rekreace Poţadavek kulturního trávení volného času bylo moţné vztáhnout nejen
na dobu odpočinku po práci během všedních dnů, ale také na dobu dovolených. Obecně je moţné říci, ţe komunistický reţim usiloval o to, aby i dobu sezónní dovolené vyplňovala nejen fyzická relaxace, ale také vhodné form y sebevzdělávání a poznávání, jeţ podrobněji rozpracovávala státní osvětová politika. Tento zájem odráţel například přístup k vyuţívání hradů, zámků a dalších památek, které nabízel y mimo jiné ideální moţnosti zprostředkování širokým vrstvám ideologickou interpretaci národních dějin apod. 125
121
Tamtéž, str. 18. Tamtéž, str. 77. 123 Tamtéž, str. 53. 124 Tamtéž, str. 51. 125 FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013. str. 38. 122
23
S postupným rozmachem turismu, podporou zejména závodní rekreace ROH a rozvojem automobilismu se výpravy za památkami stával y jednou z výrazně propagovaných součástí nového „socialist ického ţivotního st ylu“. 126 Větší pozornost reţimu byla mířena na kolektivní trávení dovolené. Uţ od roku 1945 zajišťovalo ROH tuzemské rekreační pobyt y pracujících odbojářů,
které
z hlavních
se
forem
v následujících
kult urního
desetiletích
vyţití
postupně
organizovaného
stal y
jednotnými
jednou odbory.
Pro t yto účel y odbory provozoval y a částečně stavěl y rekreační zařízení (zotavovny),
nejčastěji
v atraktivních
turistických
lokalitách.
Kapacita
a podoby zotavoven přitom byl y velmi variabilní, od zařízení hotelového t ypu aţ po turistické chat y či stanové tábory. 127 Mnoho objektů vyuţívaných k pobytům byl y konfiskát y z let 1945 a 1948. 128 Základním principem pro čerpání odborové rekreace byla výběrovost. Jednalo se vlastně o formu odměny za vynikající pracovní v ýsledky (dovolená byla za značné části dotovaná), přičemţ kritéria pro výběr určovala závodní rada ROH. Vybraný zaměstnanec obdrţel tzv. poukaz, který obsahoval údaje o t ypu, místě a termínu rekreačního pobytu. 129 Poukaz y na výběrovou rekreaci distribuovala právě závodní rada. 130 Poměrně rychle se vyprofiloval y tři základní t ypy rekreačních pobytů ROH
–
výběrová
Existoval y však i
rekreace,
závodní
rekreace
a
pionýrská
rekreace. 131
další, méně rozšířené form y rekreace organizované
jednotnými odbory. Tzv. kulturn í rekreace se zaměřovala na mimopraţské pracující a nabízela týdenní pobyt y v hlavním městě republiky se zaměřením na
kulturu.
Dalšími
typy
byl y
sportovně
zaloţené
pobyt y
a
pobyt y
s lázeňskými procedurami. Poslední specializovanou formu rekreace ROH přestavoval y rekreace pro pracující mládeţ vyhrazené pro učně a mladé
126
FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013. str. 39. KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011. str. 773. 128 SEMÍNOVÁ, Hana: Odborová rekreace v Československu: [fot. publ.]. Praha 1987. str. 10. 129 , KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011. str. 700. 130 Tamtéž, str. 700. 131 Podrobněji budeme hovořit pouze o prvních dvou typech. Dětské rekreaci nebude věnována pozornost. 127
24
pracující
do
dvaceti
šesti
let,
které
na
významu
nabýval y
zejména
v 60. letech. 132 Přednosti rekreace ROH popularizoval samozřejmě periodický, zejména odborový tisk. Přitom se rekreace ROH těšila značné oblibě občanů, navzdory poněkud omezeným moţnostem se jí zúčastnit. Platí to zvláště o výběrové rekreaci, která byla vzhledem k atraktivním destinacím a poskytovanému zázemí povaţována za luxusní formu tuzemské dovolené (v roce 1965 absolvoval závodní rekreaci více neţ čt yřnásobek lidí ve srovnání s rekreací v ýběrovou). 133 Tento t yp rekreace současně kompenzoval menším podnikům absenci vlastního zařízení. V případě závodní rekreace zase naopak bylo moţné lépe přizpůsobit termín a délku pobytu. Oba hlavní t ypy rekreací se také lišil y strukturou
klientely,
v zotavovnách
zatímco
pracovníky
v ýběrová
různých
rekreace
profesí
a
umoţňovala
z jiných
částí
potkat
republiky,
podniková rekreace tuto moţnost nenabízela. 134 Závodní rekreace byla organizovaná jednotlivými podniky ve vlastních rekreačních zařízeních. Výběr zaměstnanců probíhal podobně jako u jiných typů pobytů rekreace ROH. Návrhy sestavovala rekreační komise podle pracovních výsledků, poté je schvalovala člens ké schůze základní organizace RO po schválení dostal zaměstnanec poukaz. Na nákladech spojených s rekrací se podílel podnik, dále Fond kulturních a sociálních potřeb a zaměstnanec. 135 Na závodní
rekreaci
docházelo
ke
setkávání
se
spolupracovníky.
Na jedné straně se tak posilovala psychologická identifikace s konkrétním podnikem a spíše se dařilo nacházet společné atraktivní činnosti. Na straně druhé však mohlo setkávání se stejnými lidmi v čase práce i dovolené vést k „ponorkové“ nemoci a rekreant si čast o nemohl odpočinout od zavedených stereot ypů. V rámci podnikových rekreací se navíc obtíţněji uskutečňoval
132
Tamtéž, str. 773. KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011. str. 773. 134 Tamtéž, str. 774. 135 Tamtéž, str. 1078. 133
25
poţadavek
rozpuštění
hierarchických
vztahů
v mimopracovní
době,
protoţe jejich nutné znovunastolení v práci by pak fungovalo obtíţně. 136 V roce 1955 absolvovalo závodní rekreaci asi 250 000 zaměstnanců v roce 1961 631 000 zaměstnanců (i s rodinnými příslušníky), v roce 1965 jiţ 1 130 000. Tomuto nárůstu odpovídal také počet podnikových zotavoven (v roce 1961 - 2986, rok 1965 - 4196) podstatně se ovšem lišilo jimi poskytované zázemí dané moţnost mi podniku. Podniky, které nedisponoval y vlastní zotavovnou, se sdruţoval y a vyuţíval y společně jedno rekreační zařízení. Na rozdíl od výběrových rekreací se pro účastníky nepřipravoval společný program, záleţelo pouze na rekreantech, zda budou volný čas trávit individuálně, nebo se domluví na kolektivních aktivitách. Pro t yto případy zde působil programový referent. 137 Výběrové rekreace se mohli zúčastnit vybraní zaměstnanci -odboráři ve speciálních zotavovnách, na něţ byli dopravováni zvláštními vlaky či
vyhrazenými
vozy
pravidelných
vlakových
spojů.
Tyto
zotavovny
se zřizoval y v atraktivních turistických lokalitách. 138 Na přelomu 50. a 60. let se charakter výběrové rekreace začal podstatně proměňovat. Zatímco do t é doby byla vyhrazena pouze odměněným zaměstnancům, poté se jí tito zaměstnanci mohli zúčastňovat i se svými rodinnými
příslušníky.
Vedení
odborů
tak
vyšlo
vstříc
poţadavkům
rekreantům (mělo se tím odstranit i odmítaní poukazů). Rodinný t yp byl zaveden poprvé v roce 1960. I zde rostl počet účastníků a zotavoven. V roce 1945 – 4500 zaměstnanců, 1946 – 35 000, 1951 – 289 000, 1952 – 298 000, 1955 – 227 000, 1960 – 253 000.
139
Výhody výběrové rekreace těţil y ze štědrých dotací odborových prostředků. Vedení odb orů rozhodovalo o cenách pobytů, výši dotace, celkovém počtu umístěnek pro danou sezonu i jejich rozdělení podle jednotlivý odborových svazů. Na distribuci poukazů se pak aţ do roku 1965 podílel y krajské a okresní odborové orgány aţ po závodní radu ROH, kt erá při zařazování
konkrétního
zaměstnance
136
měla
zohledňovat
jeho
pracovní
FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013. str. 340. KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011. str. 1078. 138 Tamtéž, str. 1026. 139 Tamtéž, str. 1027. 137
26
výsledky. Ceny dotovaného poukazu se lišil y zejména podle termínu, délky pobytu, později i počtu dětí zaměstnance. Do roku 1963 obecně platilo, ţe rekreant platil zhruba čtvrtinu sk utečné ceny pobytu, poté se jeho podíl zvýšil na jednu třetinu. Pokud výběrová zotavovna nebyla v daném turnusu plně obsazena, mohl být pobyt nabídnut samoplátcům, ovšem za plnou cenu. 140
V souladu s kulturní politikou KSČ se výběrové rekreace vyznačoval y tím, ţe pro rekreanty byl zajišťován tzv. programovými referent y celodenní kulturní a sportovní program, Ten se přirozeně lišil podle charakteru a doby pobytu, nejčastěji se jednalo o pěší túry, sportovní hry, kulturní představení, taneční večery, promítání filmů, besedy se sportovci, umělci, členy horské sluţby, lesníky (výjimkou nebyl y ani diskuze samotných rekreantů). Společný program
sice
nebyl
povinný,
podle
dobových
hodnocení
i
pozdějších
vzpomínek, ale svou atraktivitou nemotivoval k individuálnímu vyţití. 141 Kromě výběrové rekreace ROH v tuzemsku mohli odboráři vyuţívat i pobytů v zahraničí (Sovětském svazu a dalších socialistických zemích). V roce 1951 to byl y asi 4 000 osob, v roce 1952 2000, v roce 1955 700, v polovině 60. let se j ejich počet ustáli l okolo 10 000 . 142 Kromě rekreace v reţii ROH mohli obyvatelé vyuţít sluţeb cestovních kanceláří. V poúnorovém Československu působila řada cestovních kanceláří. Tradiční postavení měl Čedok, který se spíše orientoval hlavně na zahraniční zájezdy, t y se ovš em začal y volněji nabízet aţ od druhé poloviny 50. let. Měl ale také nabídku tuzemských pobytů, například poznávací zájezdy státních hradů a zámků. Na domácí zájezdy a rekreace se zprvu orientovala cestovní kancelář Turista. Ve druhé polovině 50. let pak v znikla cestovní kancelář Svazu spotřebních druţstev Rekrea. Ta nabízela téměř výhradně tuzemské pobyt y v rámci sítě ubytovacích zařízení druţstevních provozoven. Později vznikal y i specializované cestovní kanceláře, jako třeba Sport -Turist. Velmi oblíbenou
se
stala
Cestovní
kancelář
ČSM
(Československého
svazu
mládeţe), zaloţená v roce 1955; orientovala se na zájezdy pro mladé lidi do 30 let. Zajišťovala cest y po Československu a měla i síť vlastních 140
Tamtéž, str. 1027. Tamtéž, str. 1028. 142 Tamtéž, str. 1028. 141
27
ubytoven. Organizovala také zájezdy do zahraničí, v 60. letech včetně západních států. 143 Výjezd do ciziny nadále zůstal určit ým privilegiem a odměnou za politickou loajalitu a dobré pracovní výkony. 144 V individuální turistice se začala koncem 50. a zejména na počátku 60. let rozvíjet turistika spojená s motoris mem. V atraktivních lokalitách (zejména poblíţ vodních ploch) vznikala síť autokempů, z nichţ některé disponoval y i jednoduchými chatkami. Počet chat se zvyšoval celkově. Specifickou záleţitostí pak byl tramping. 145 U obyvatelstva byla stále snaha o společné trávení času rodiny.
5
Obecné informace k vybraným filmům 5.1 Rodinné trampoty oficiála Tříšky Prvním sledovaným filmem je černobílá veselohra reţiséra Jiřího Macha
z roku 1949. Jedním z problémů byla volba názvu. Původní názvy Do starého ţeleza a následně pouţívaný Kdo spí, ten krade, nepřipadali vhodné ani ministrovi informací a osvět y Kopeckému. V dopise z 21. října poţaduje změnu názvu. 146 Neţ došlo k výběru konečného názvu filmu, prošlo výběrem více neţ třicet dalších názvů. 147 V čele hereckého obsazení byl Saša Rašilov v roli Odona Tříšky. Jeho manţelku ztvárnila Jarmila Kurandová. V rolích dětí se objevili Rudolf Hrušínský
jako
Odon,
nejstarší
automechanik Jirka, Stanislav Fišer
syn
Tříškových , Antonín
Šůra
jako
jako student Julínek, nejmladší syn
Tříškových, Alena Kreuzmannová jako Slávka a Lída Vostrčilová
jako
prodavačka Boţka, starší dcera Tříškových. V roli nápadníků Tříškových dcer hrál Robert Vrchota poručíka Vránu, Slávčina chlapec a Felix le Breux malíře
143
http://magazin.aktualne.centrum.cz/homolkovi-andel-tak-jsme-se-driverekreovali/r~51393b44882411e39b43002590604f2e/?utm_source=atlasHP&utm_medium=dynamicleadbox&u tm_term=position-1 144 KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011. str. 188. 145 http://magazin.aktualne.centrum.cz/homolkovi-andel-tak-jsme-se-driverekreovali/r~51393b44882411e39b43002590604f2e/?utm_source=atlasHP&utm_medium=dynamicleadbox&u tm_term=position-1 146 NFA, R14/BI/3P/6K, dopis od ministra informací Kopeckého z 21. 10. 1949. 147 NFA, R14/BI/4P/2K, dopis z 15. 11. 1949.
28
pokojů Alois e Velebu. V malé roli ţadatele o byt Karla se objevil i Josef Kemr. 148 Nyní si představíme i děj filmu. „ Býval ý vrchní oficiál a pozdější referent bytového úřadu Odon Tříška odjede na doporučení lékaře se svou početnou rodinou na dovolenou . Po nepříjemné peripetii v penzionu Harmonie se všichni ocitnou ve vesničce Kyšice i s ná hodným spolucestujícím Velebou. V Kyšicích je předseda Národního výboru zaměstná v domnění, ţe jsou to ohlášení ţňoví brigádníci. “ 149 Matka a děti Tříškovi proti práci nic nenamítají, jen otec Tříška si chce uţít klidnou dovolenou. Avšak i on se nakonec zapojí do práce. Z rodinné dovolené vycházejí nejlépe dcery Tříšky, neboť Slávka zde můţe trávit čas se svým mil ým poručíkem Vránou, který tu je se svou jednotkou
a
Boţenka
se
zamiluje
do
spolucestujícího
Veleby.
Tříška
se nakonec s jejich vztahy smíří a Slávka si tak můţe vzít vojáka a Boţenka zůstat s Velebou ve vesnici. Během léta se Tříškovi, obyvatelé vesnice i vojáci spřátelí a na závěrečné slavnosti se loučí jako jedna rodina. Tříška chce na penzi zůstat v Kyšicích, kde si tak zázračně spravil nervy a kde se tak báječně spí.“ 150 5.2 Dovolená s Andělem Reţisérem tohoto a dalších dvou zkoumaných filmů (Anděl na horách a Slečna od vody) je Bořivoj Zeman. Dovolená s Andělem se objevila v českých kinech v roce 1952. Jedná se o barevnou veselohru z prostředí výběrové rekreace, kterou během promítání vidělo rekordních 4 259 875 diváků. Hlavní postavu Gustava Anděla, revizor a elektrických drah města Prahy,
ztvárnil
Jaroslav
V dalších
Marvan.
rolích
rekreantů
hráli
Josef
Kemr truhláře-modeláře Vyhlídky z ČKD, Josef Pehr údrţbáře Václava Maška ze
Škody
Plzeň,
Dítětová svářečku
Vladimír
Miladu,
Ráţ konstruktéra
Pavlátovu
148
ţenu ,
Karla
František
Pavláta,
Jana
Dibarbora horníka
URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 272. 149 URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 272. 150 URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 272.
29
Štefana Palka z Banské Bystrice , Stanislava Seimlová řidičku autobusu Marii Vaněčkovou. Běla Jurdová hrála roli kulturní referentka Lídy Višňákové, atd. 151 První zmínku o tvorbě filmu s tímto zaměřením máme v tematickém plánu na rok 1952. V této fázi vzniku se prozatím jednalo o scénář nazvaný jednoduše Rekreace, na kterém pracovali scenáristé Josef Neuberg a František Vlček. Podle krátkého popisu mělo jít o veselohru z prostředí letní dělnické rekreace ROH. 152 Název Rekreace se následně změnil, na přímočařejší Pojeďte s námi. 153 Do zotavovny ROH Jezerka přijíţdějí rekreanti z celé republiky. Jsou to lidé různého povolání, věku i zájmů, ale všichni vzorní pracovníci svých podniků. Revizor praţského Dopravního podniku Anděl se těţko přizpůsobuje a neustále bručí. Kaţdý ze sledovaných rekreantů, zde proţívá svůj mal ý příběh. Václav Mašek se nedostatečně rekreuje a neustále něco opravuje . Pavlátovi na dovolené musí řešit manţelské problém y, které si vysvětli i svá nedorozumění a znovu se dají dohromady. Štefan Palko se zamiloval do řidičky autobusu Marienky a ta přijímá jeho nabídku k sňatku. Vrcholem filmu je brigáda organizovaná Maš kem. Spolu s dalšími rekreant y přestaví polorozpadlou býv alou hospodu na ţňový útulek pro děti druţstevníků. I Anděl se během rekreace polepší a o ptimistická nálada a kamarádský duch způsobil, ţe se po čtrnácti dnech všichni loučí jako dobří přátelé.“ 154 O důvěře v úspěch filmu mluvili členové filmové rady. Pujma nová tvrdila: „Myslím, ţe se film bude strašně líbit. Je to moc hezká, veselá a výborně zahraná věc. A další člen filmové rady Koťátko shrnul vše slovy „Hezký film.“ 155
151
URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 71 152 Barrandov Studio a.s., archiv, sbírka Barrandov historie, 1952 D20, Tematické plány, str. 13. 153 Barrandov Studio a.s., archiv, sbírka: Barrandov scénáře a produkční dokumenty, film: Dovolená s Andělem, úvodní strana, 1952. 154 URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 71 155 NFA, R9/BII/4P/5K, Usnesení 49. schůze pléna Filmové rady 8. leden 1953 – Dovolená s Andělem.
30
5.3 Cirkus bude! Reţíroval Oldřich Lipský, mladší bratr herce Lubomíra Lipského. Původní název byl Přijďte, hrajeme! 156 Hlavní roli inspicienta Františka Lišky opět ztvárnil Jaroslav Marvan. Kromě artistů se ve filmu objevili herci František Filipovský jako zástupce ředitele Richard Ostrý, Rudolf Deyl ml. jako garderobiér Rudolfek, zvaný Dolfín, Irena Kačírková jako pokladní Marie. Čísla přímo v cirkusu předvedl krotitel Jarda Hájek hraný Josefem Kemrem , hudební klauni Lubomír Lipsk ý a Miloš Kopecký. Kulturního referenta ministerstva zemědělství ztvárnil Rudolf Hrušínský a diváka Václava Maryšk u pomáhajícího při chodu cirkus Bohuš Záhorský. 157 Děj
začíná
příjezdem
autobusů
se
zemědělskými
rekreant y
na představení v cirkusu Slavia. Je pondělí, den, kdy zaměstnanci mají náhradní volno. Vedoucí rekreantů Bláha najde v opuštěném cirkusu jen inspicienta Lišku a pokladní Marii, které přesvědčí, ţe mají řádně objednané a zaplacené vstupenky. M ezitím došlo k přesunu náhradního volna z pátku na pondělí. Po menší slovní pot yčce s Bláhou se Liška rozhodne, ţe zemědělci budou mít své představení. Liška
pošle
Marii
sehnat
artist y
na
nejrůznější
místa
Prahy
-
do výcvikového střediska artistů, do bytů, do paláce Lucerna a dokonce i do hotelu Central, kde má jedna z artistek právě svatbu. Všichni pochopí situaci a nastoupí do manéţe. Byrokratický úředník Ostrý, který se snaţil zabránit představení, musí s posměchem opustit cirkus. 158 Podle scenáristického oddělení filmové rad y Cirkus bude! byl zdařil ým a vesel ým snímkem. Oslavoval krásu a vyspělost československýc h artistů a mistrů manéţe a činil to způsobem vtipným, svěţím a zábavným. 159 Film byl dokonce doporučen jako zástupce československé kinematografie na festival do Benátek. 160 156
BSA, SCE, Film: Cirkus bude!, literární scénář, 1953, úvodní strana. URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 45. 158 URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 45. 159 NFA, R5/B9/2P/3K, Scenáristické oddělní 1954 (duben – červen) Filmové rady, Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!. 160 NFA, R5/B9/2P/3K, Schůze Filmové rady 1954, 1955, Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!. 157
31
5.4 Anděl na horách Druhý díl veselohry z prostředí zimní rekreace uvedený v roce 1955 reţíroval opět Bořivoj Zeman. Vznikl v reakci na divácky úspěšné přijetí Dovolené s Andělem. Stejná scenáristická dvojice se, dva roky od uvedení prvního dílu do kin, zaměřila na pokračování příhod Gustava Anděla nyní na zimní výběrové rekreaci. Cílem tvorby tohoto filmu nebyl jen komerční záměr lákající na osvědčenou „značku“ ale i propagace zimní rekreace. K původním hercům z prvního dílu Marvanovi a Kemrovi přibyli nové postavy. Seznamujeme se s Eliškou, Andělovou manţelkou ztvárněnou Miladou Ţelenskou a montérem Mirkem, synem Andělovýc h s tváří Jaroslava Mareše. Novými rekreant y na dovolené byli Stella Zázvorková jako Mánička, Vyhlídkova ţena, Rudolf Deyl ml. jako rekreační referent Puleček, Milena Dvorská jako Věra Matoušková, M irkova milá a další. 161 Na výběrovou rekreaci v Tatranské L omnici dostanou poukaz tři mladí zaměstnanci Spofany, Zdeněk Soukup, jeho milá Věra Novotná a jejich kamarádka Věra Matoušková . Revizor praţského Dopravního podniku Gustav Anděl
jede
také
za
odměnu
do
stejného
místa.
Na
rekreaci
jede,
aby si prověřil Věru Matouškovou, nastávající ţenu svého syna Mirka . Om ylem povaţuje za synovu dívku Věru Novotnou , z čehoţ plynou mnohé trapné záţitky. Na horách se mu však velmi líbí, zvláště kdyţ se tam setká s Bohoušem Vyhlídkou, přítelem z letní rekreace. V Praze zatím paní Andělová pomáhá Věřině matce vyměnit byt, aby jejich děti měl y kde bydlet. Při výletě na Lomnický štít uvízne trojice rekreantů v mlze na horské chatě a Gustav Anděl, jenţ byl doposud zoufal ý z chování své budoucí snachy, která se neustále tulila ke Zdeňkovi, si aţ tam s Věrou Matouškovou vysvětlí svůj om yl. Teď je spokojený, tato Věra je totiţ pro jeho s yna naprosto ideální.“ 162 Zde si dovolím přidat několik zajímavých faktů t ýkajících se příhod Gustava Anděla. Podle slov hlavního představitele, Jaroslava Marvana, se před začátkem natáčení sešel s reţisérem Zemanem a scénáristou Vlčkem,
161
URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 27. 162 URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 27.
32
kteří mu řekli obsah prvního dílu Dovolené s Andělem a načrtli scénář druhého dílu. Tato dvojice chtěla realizovat spíše seriál o osudech této postavy, nicméně nakonec vznikl onen znám ý barevný film. 163
Marvan
se po dotočení Anděla na horách vyjádřil: „Těšil jsem se, ţe moţná budeme točit ještě třetí slibovaný film o osudech pana revizora Anděla v cizině, na březích Jadranu. 164 Pro sledované téma by byl tento potencionální film více neţ zajímavý. 5.5 Slečna od vody I poslední film je dílem Bořivoje Zemana. Film přišel do kin v roce 1959. Původní název filmu byl Slunečný den a jeho scénář byl napsán jiţ v roce 1957, avšak umělecká rada nebyla spokojena s jeho pojetím a scénář musel být přepracován. 165 Na plátna kin se tedy dostal aţ po dalších dvou přepracováních scénáře v roce 1959. Eva Klepáčov á hrála hlavní roli dělnice Heleny Pokorné. Vedlejší roli jejího otce Josefa Pokorného oţivil Jaroslav Marvan. Kladný charakter u vody hrál Gustav Heverle spícího muţ.
Jiří Sehnal zosobnil Pepušu, Libuše
Jiskrová Ďiďi, Irena Juřičková Áţu, Oldřich Dvorský Peťuru a Milan Jablonský Čéču, tedy zkaţenou mládeţ od vody . Zaměstnance z Heleniny továrny ztvárnil Bohuš Záhorský jako předseda závodního výboru Kovář a Josef Kemr jako referent Dvořák. 166 Mladá dělnice Helena Pokorná a její ovdověl ý otec jsou zaměstnáni ve stejné továrně. Otec tráví dovolenou doma v Praze a uţ se těší do práce. Helena má jet za odměnu na rekreaci k moři. Helena se v rozpáleném červencovém dni nedostane do přeplněné tramvaje a na nábřeţí ji zláká řeka, zavolá proto do práce, ţe je nemocná. Nastoupí na parník do Modřan. Tam se setká s mladým muţem, který se po noční směně chce u řeky vyspat. Helena se seznámí s partou notorických povalečů a slečen od vody, která ji vtáhne do podivných zábav .
163
TVRZNÍK, Jiří: Jaroslav Marvan vypravuje. Praha 1975, str. 174. TVRZNÍK, Jiří: Jaroslav Marvan vypravuje. Praha 1975, str. 175. 165 NFA, R14/BI/3P/4K, Zápis z 19. porady umělecké rady z 16. 1. 1957, Slečna od vody. 166 URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 288. 164
33
Jeden z chuligánů jí schová šat y. Heleně pomůţe mladík, jenţ ji po probuzení neustále sleduje. Otec, který vezl Heleně do práce svačinu, zjistí, ţe je dcera povaţována za nemocnou. Zaskočí za ni u stroje a těší se, jak si to s nezdárnou dcerou vyřídí. Dívka se mezití m prochází se spáčem od vody po Praze a bojí se vrátit domů. Mladíkovi uteče, ale ten přijde do jejich bytu dříve neţ ona. Od otce Pokorného zjistí, ţe je Helena řádná dívka. Helena se za svůj čin st ydí a sama roztrhá poukaz na rekreaci. 167
6
Účel tvorby o dovolené Na otázku proč byl y točeny film y o rekreaci, nám nejlépe odpoví zápis
ze zasedání skupiny sovětsko -československé filmové spolupráce z roku 1950. Skupina projednávala scénář k filmu Rekreace, který byl tvořen podle námětu sovětského
autora
Pavlenk a.
Šlo
o
rekreaci
z hornického
prostředí.
Z vyjádření jednotlivých členů skupiny je patrný názor na účel tvorby o rekreaci. Prvotně bylo poukázáno na současný stav společnosti. Členka skupin y Šochová hovořila o současném plánování nejen práce, ale i rekreace. Podle jejího vyjádření měla být cílem tvorby filmu o rekreaci ukázka , jak se horník a dělník vůbec můţe rekreovat, co všechno můţe při tom dělat. Projednávala se i témata n eţádoucí k zobrazení. Nechtěli točit film, kde by se ukazovali rekreanti, kteří se nudí na pláţi, a proto raději jdou na brigádu. Podle slov skupin y, musí film ukázat rekreaci, jaká má být. Měl by se předvést kus nového hornického prostředí a radostnější prostředí rekreační. Další ze členů komise Pekárek vyprávěl o svých zkušenost ech při organizaci dělníků a horníků na Rábu. Horníci z Kladna, podle jeho vyprávění, nikdy neviděli moře a první dny se ani nekoupali. Neuměli se rekreovat, museli se tomu učit.
167
URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blažena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film. Praha, Národní filmový archiv, 1995, str. 288.
34
Dále se rozvinula debata, v níţ se poukazovalo na význam rekreace jakoţto tělesného i duševního odpočinku, na důleţitost naučit lidi odpočívat a správně uţívat volného času – kulturně, účelně kolektivně. 168 Skupina se v závěru shodla, ţe námět horníků, kte ří se na rekreaci zúčastní brigády, přestoţe je podle skutečných událostí, bude realizován spíše jako krátký film. Avšak tématiku rekreace chtěli dále rozvíjet na platformě dalšího scénáře: Vlček: Sl yšel jsem o nové veselohře Františka Němce z rekreačního prostředí. Je-li opravdu vhodná, mohl by se z toho udělat celovečerní film řešící veškeré problém y rekreační. 169 Skupina se zabývala pro naše téma dalšími zajímav ými námět y z rekreace: Diskutovala o veselohře z rekreačního prostředí, o moţnostech ukázat střetnutí dvou světů – lidí ze západu s lidmi lidově-demokratických států, nebo o moţnostech vyuţití rekreačního prostředí u moře. 170 Ţádný z těchto návrhů nebyl realizován. Avšak bylo by velice zajímavé sledovat, jak by t yto námět y pojal československý filmov ý prům ysl. První realizovaný film o rekreaci dělníků a horníků pochází z roku 1952 a to veselohra Dovolená s Andělem. Téma bylo tedy zpracováno aţ o dva rok y později
po
zasedáních
sledované
skupiny.
Přesto
můţeme
v Dovolené
s Andělem sledovat trendy nazna čené v úvodu. Jde o filmový návod, co čeká odměněného pracovníka na rekreaci a jak by se měl chovat. I s tématem brigády na dovolené se zde setkáváme taktéţ. Brigáda však není podána jako důsledek nudy, ale jako vyjádření poměru rekreantů k práci. Můţeme tedy vidět, ţe téma rekreace bylo v okruhu zájmů filmařů a odpovědných míst od počátku padesát ých let. Účelem tvorby o rekreaci bylo udělat ve své podstatě návod, co dělat a jak se chovat na rekreaci. Poţadované chování si více rozebereme v následujících kapitolách. 6.1 Typy dovolené Čtyři z pěti sledovaných filmů se více či méně dot ýkají tématiky rekreace pořádané Revolučním odborovým hnutím. Dovolená s Andělem se věnuje letní výběrové rekreaci ROH. Anděl na horách, jak název napovídá, 168
NFA. R11/BII/3P/2K. Zápisy schůzí skupin dramaturgie 1950. Zápis skupiny V. Vlčka z 31. března 1950. str. 1. NFA. R11/BII/3P/2K. Zápisy schůzí skupin dramaturgie 1950. Zápis skupiny V. Vlčka z 31. března 1950. str. 3. 170 NFA. R11/BII/3P/2K. Zápisy schůzí skupin dramaturgie 1950. Zápis skupiny V. Vlčka z 31. března 1950. str. 3. 169
35
rozšiřuje stejnou tematiku avšak v prostředí zimní rekreace. Cirkus bude! zobrazuje tzv. kulturní rekreaci pro mimopraţské pracující. Poslední Slečna od vody obsahuje dvě moţnosti rekreace
- zmíněnou, ale neproţitou
výběrovou rekreaci k moři, a běţnou dovolenou udělenou podnikem spojenou s trávením volného času. Nejprve se tedy budeme věnovat typům rekreace v rámci ROH, a jakým způsobem byl y prezentovány v daných filmech. Následně rozebereme t yp dovolené obsaţený v Rodinných trampotách oficiála Tříšky. Dovolená
s Andělem
se
plně
věnuje
tématu
výběrové
rekreační
dovolené ROH. Hmatatelnou snahu o propagaci výběrové rekreace nacházíme nejen ve scénáři a samotném filmu, ale uţ i v původních názvech. 171 Film chronologicky prochází a zobrazuje téměř vše, co můţe rekreant y potkat, samozřejmě jen v zářivějších barvách. V původním literárním scénáři je více scén t ýkajících se chodu výběrové rekreace, neţ bylo následně pouţito. Jako nepodstatné lze klasifikovat scény se zpěvem, neboť v původním konceptu se mělo jednat o hudební vesel ohru. C elkové ladění původního scénáře je zaměřeno více ideologicky. Prvním motivem, který je vypuštěný, je volba samosprávy na rekreaci. Při úvodní prohlídce areálu oznamuje kulturní referentka Lída: „…a proto si budete svoje věci řídit sami. Všechno, c o tady vidíte, je na čtrnáct dní vaše. 172 Samospráva se volí následující den ráno, ale samotný akt není popsán. 173 V souvislosti se samosprávou se objeví funkce některých rekreantů, z níchţ je nejvíce pozornosti věnováno Pavlátovi ve funkci kulturního referenta, který má na starost i nástěnku 174. Ve filmu se objeví jen náznak na rozdělení funkcí a to při návrhu Herzána, aby Pavlátová vedla rekreační knihovnu. Tuto funkci má i v původním scénáři. 175 Činnost samosprávy je ukázána při banálních problémech. Po jídle s i bere slovo Herzán: „Soudruţky a soudruzi, náš správce mě poţádal, abych jako předseda samosprávy upozornil, ţe musíte chodit k jídlu včas. Personál v kuchyni má svoje hodiny a nemůţe čekat na opozdilce…Jinak se musíme 171
Viz kapitola o jednotlivých filmech. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 17. 173 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 51. 174 Více viz kapitola o chování, kde je skrze nástěnku kritizováno jeho chování. 175 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 64. 172
36
sejít u stolu všichni a včas. Vţdyť jsme jedna rodina…“ 176 Ostatní rekreanti s tímto rozhodnutím souhlasí a přidávají návrhy na „humorné“ potrestání opozdilce. 177 To je nakonec vym yšlené, odhlasované a opozdilec se mu bez odporu podřizuje. 178 Jde o ukázku dobrého fungování socialistické společnos ti, kde jsou po uváţené volbě rozdány funkce a chod rekreace není téměř ničím narušen. Pokud by se jednalo o jiný neţ veselohe rní ţánr a vyskytl y by se váţnější problém y k řešení, je více neţ pravděpodobné, ţe zvolená samospráva by si, s vydatnou pomocí os tatních rekreantů, s danými překáţkami poradila stejně dobře jako s pozdními příchody k jídlu. Zajímavé je v této souvislosti hodnocení role kulturní referentk y filmovou radou. Podle člena rady Vávry byla tato role slabě zahraná, s čímţ souhlasili i další tři členové filmové rady. Chybu viděli v kvalitě herečky. Šedivý pak porovnával roli s reálným stavem. Podle jeho slov to tak je i ve skutečnosti. Slabinou rekreace je, ţe nemám e kulturní referent y. 179 Vidíme, ţe filmová rada reflektuje i skutečný stav věcí na rekreaci – nedostatek kulturních referentů. Postava Lídy nenaplnila představy filmové rady jako zástupkyně státu na výběrové rekreaci. Ve
scénáři
je
pak
více
scén
společné
večerní
zábavy.
Kromě
seznamovacího a rozhlasového večera, které jsou i ve filmu. Je tu večer, který vede Štefan a kde si dělá legraci z děvčat, na nějţ naváţe Pavlát s kolektivně vyprávěnou rekreantskou pohádkou, ve které se však odhalují některé neţádoucí rysy chování. 180 Poslední večer je pak rozšířen o taneční soutěţ. 181 Cílem je tedy ukázat různé druhy společné zábavy, které můţe potencionální rekreant zaţít a zpříjemnit si jimi pobyt. Scenáristé tedy rozvíjeli širší paletu aspektů pobytu na výběrové rekreaci. Ve filmu bylo pouţito méně scén, některé byl y redukovány nebo spojeny dohromady. Přesto je zobrazen podstatný základ, který mohou odměnění pracující od rekreace očekávat – hromadný svoz rekreantů, vysoká
176
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 64. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 64. 178 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 74-75. 179 NFA. R9/BII/4P/5K. Usnesení 49. schůze pléna Filmové rady 8. leden 1953 – Dovolená s Andělem. 180 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 93-101. 181 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 134-151. 177
37
úroveň ubytování i sluţeb, lákavá lokalita, pestrost vyţití a celkové výhod y kolektivní dovolené. 182 Druhý díl, Anděl na horách, prostupuje snaha o přesvědčení diváka o přednostech zimní rekreace. Propagace zimní rekreace byla poměrně sloţitější. Problém y s odmítáním poukazů na zimní rekreaci suţovali nejen filmové, ale i skutečné zodpově dné osoby. Zmíněné peripetie reflektovalo a
hledalo
na
ně
odpovědi
toto
nové
dílo.
Ve
filmu
jsou
obsaţen y
přesvědčovací scény, které podávají logické argument y pro zimní rekreaci. Avšak samotný záţitek Anděla je přebíjí a ukazuje v plné „pravdě a kráse“ v ýhody zimní rekreace. V kanceláři závodní rady dopravních podniků se odehrává scéna, jejímiţ aktéry jsou sekretářka, předseda závodní rady Růţička a rekreační referent Mejzlík. Rozhovor se dostane k odmítnut ým poukazům na zimní rekreaci.
Růţička
vyčítá
Me jzlíkovi
jeho
neschopnost
vysvětlit
lidem
její význam. Růţička: „Ty musíš do člověka vniknout, pochopit způsob jeho m yšlení, překonávat v lidech předsudky, ţe dovolená se uţije jen v létě v plavkách u vody. Chyba, Mejzlíku! Ty je musíš trpělivě přesvědčo vat, ţe takový t ýden strávený v tom…horském záření, s tím ozónem, bez bacilů, tam t ýden dovolené přidá na zdraví člověku víc, neţ čtrnáct dní v létě někde na koupališti!“ Tento rozhovor končí Mejzlíkovým vyjádřením, ať tedy sám předseda přesvědčí dalšího pochybovače. 183 Druhá scéna se opět odehrává v téţe kanceláři, do které přibyl Anděl odhodlaný vrátit svůj poukaz na zimní rekreaci. Mejzlík tušící, ţe Anděl poukaz odmítne, ho s potěšením posílá k předsedovi. Předseda je odhodlaný Anděla přesvědčit, tak ja k předtím doporučoval Mejzlíkovi, ale Anděl mu odpovídá svým t ypickým nevrl ým způsobem: „Já jsem ti přišel říct, ţe nejedu nikam! Letní jste mi nedali a o zimní já nestojím.“ Růţička oponuje: „Musíš pochopit, ţe to nešlo. Kdyţ ses loni vrátil z letní rekreace, udělal jsi tady takovou propagandu, ţe letos chtěl jet kaţdý. Proto se na tebe nedostalo…Ale za to teď, - otevře seznam rekreačních míst,
182 183
Více viz kapitola o smyslu dovolené BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 32-33.
38
- podívej se:
Krkonoše,
Beskydy,
vyber
si,
co
chceš?“ 184
I
přes
připravenou
řeč
o zdravotních výhodách je Anděl neoblomný a předseda ztrácí svůj prvotní elán. Anděl nakonec přijímá poukaz do Tatranské Lomnice avšak z osobních důvodů, coţ předseda neví a zdánlivě, tak svojí agitační metodou triumfuje nad Mejzlíkem. 185 To tedy byl y příklady scén, jeţ můţeme nazvat jako agitační s pomocí logické argumentace. Nakonec se však ve své podstatě ukazují jako neúčinné. Anděl by rekreaci odmítl nemít osobní zájem t ýkající se jeho syna. Druhá dalo by se říci „praktická“ část filmu, po příjezdu na rekreaci je tou pravou přesvědčovací metodou. Stejně jako v prvním dílu překonáváme společně s Andělem původní nedůvěru a objevujeme na vlastní kůţi výhody zimní rekreace. Například první den po příjezdu se Anděl kochá pohledem z okna: „Krásně tu je. To se musí nechat…“ - Poloţí ruku na ústřední topení a rychle uškubne. – „A při tom“, pochvaluje si , „teplo, komfort, pohodlí, to mám rád.“ 186 Účastní se i dalších zimních radovánek a propadá, tak přirozeně kouzlu zimní rekreace: „Proč se máme šidit o to hezké, co tady je. To bych byl blázen.“ 187 Osobní zkušenost předčí plané řeči o zdravotním působení hor a přesvědčuje nejen Anděla, ale hlavně diváka o svém záměru. Cirkus bude! zobrazuje kulturní rekreaci. Ta probíhá skrze návštěvník y cirkusu z vybraných JZD. Druţstevníci jsou svezeni ze svých v esnic do Prahy. Večer se
jsou
po
pozornými
předcházejícím diváky.
V rámci
programu příběhu
dovezeni pomáhá
k cirkusu několik
a
stávají
druţstevníků
při zařizování chodu cirkusu, ale většina je jen pasivními aktéry, kterým je zprostředkován kulturní prog ram. Jejich pobyt a vše potřebné zařizuje kulturní referent ministerstva zemědělství. 188 Podle filmové rady je film uţitečný
právě
i
pro
kulturní
referent y.:
„Bude
to
také
instruktivní
pro kulturní referenty, kteří se postavili proti artistickému umění.“ 189 Vidíme,
184
BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 38. BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 39-40. 186 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 62. 187 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 117. 188 BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 5, 9, 14, 15. 189 NFA. R5/B9/2P/3K. Schůze Filmové rady 1954, 1955. Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!. 185
39
ţe výpravy do cirkusu nebyl y, tak běţné a film s touto tématikou měl ovlivnit kulturní referent y pro přijetí tohoto druhu rekreace. Máme tedy před sebou obraz kulturní politiky státu v rámci rekreace ROH. Kulturní akce je dostupná i prostým druţstev níkům. Ti se nemusejí starat o dopravu, shánění lístků nebo ubytování. Vše je zařízeno. Druţstevníci si mohou nyní vychutnat zaslouţenou odměnu za svoji práci. Můţeme říci, ţe jde o propagaci rekreace zaměřenou spíše na venkovské, zemědělné obyvatelstvo. Osazenstvo na výběrové rekreaci tvořili dělníci, zaměstnanci velkých podniků a manuálně pracující z měst, jak je to i zobrazeno ve dvou výše zmíněných filmech. 190 Cirkus bude! cílí na venkovské obyvatelstvo a nabízí mu alternativní variantu rekreace. Jak b ylo řečeno v úvodu, Slečna od vody kombinuje dva t ypy dovolené. Prvně jde o výběrovou rekreaci k moři, na kterou dostane poukaz hlavní hrdinka. Avšak o této rekreaci se jen mluví, neboť je otázkou budoucnosti. Ta se stejně nepromění v realitu, protoţe Hel ena Pokorná uvědoměle po svém morálním zaváhání sama poukaz roztrhá. 191 Pro danou práci je vyuţitelné ukázané rozšíření moţnosti rekreace i do zahraničí. Jedná se o značný posun v lákavosti výběrové rekreace. Výběrová rekreace mohla fungovat jako dobrá moti vace i před touto moţností. Srovnáme-li však zotavovnu u rybníka a u moře, můţeme předpokládat, ţe vidina druhé variant y byla pro většinu pracovníku silnějším lákadlem. Nejedná se jen o rozšíření nabídky rekreace, ale jde o důkaz rozvoje ekonomiky
a
zahraničních
vztahů
Československé
republiky.
Můţeme
jen litovat, ţe nevznikl plánovaný třetí díl příhod Gustava Anděla nebo jin ý film zabývající se tematikou rekreace u moře, neboť by šlo o velmi zajímavé obohacení daného ţánru. Přesto nám film Slečna od vody ukázal, ţe moţnost zúčastnit se této rekreace, jiţ ve společnosti rezonovala. Druhým
t ypem
dovolené
je
pracovní
volno.
To
vidíme
prvně
u Pokorného, otce Heleny, který dostal dovolenou na čtrnáct dní. Děj se však odehrává v jednom dni, který Pokorný proţ ije pracovně, jako záskok za dceru
190 191
Dovolená s Andělem, Anděl na horách BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – dotáčky 1958, str. 58.
40
a m y tedy nemůţeme zjistit, jak trávil ostatní volné dny. 192 Přesto jde o ukázku další moţnosti dovolené, kdy nebyl získán poukaz na výběrovou ani závodní
rekreaci.
Pokorný
ji
trávil
ve
svém
bytě,
ovšem
nevíme,
zda se věnoval nějakým volnočasovým aktivitám. Na variant y trávení volného času se můţeme zaměřit díky dějovému vyústění
vedoucímu
k
absenci
Heleny
v práci.
Při
její
cestě
k vodě
a následném pobytu zde, je pozornost kamery zaměřena i na vedlejší postavy věnující se různým volnočasovým aktivitám. Kromě standardních letních aktivit jako opalování a koupání scénář popisuje dění u vody takto: Několik chlapců a děvčat hraje odbíjenou přes pomyslnou síť…Stará ţena v domácích šatech sedí ve stínu a plete zimní svetr se vz orem sobů…Je tu také vášnivý šachista, který hraje sám proti sobě…Děvče s mládencem, který je fotoamatér a děvče se stává jeho modelem…atd. 193 I na těchto příkladech je patrná tendence k trávení volného času u vod y zmíněná i v úvodních kapitolách o volném ča su a dovolené. Činnosti, kterým se lidé věnují, jsou přizpůsobeny jejich osobním zájmům a nelz e je příliš generalizovat. Neměnným faktorem však zůstává sportovní aktivita jak při kolektivních sportech, tak v samotném plavání. Pobyt u vody s individuálním v yplněním volného času můţeme, tedy i v souvislosti se sledovaným filmem určit jako jednu z nejvíce preferovaných moţností trávení dovolené nebo volných dní. Tato premisa platí jak pro běţnou dovolenou, tak i pro výběrovou rekreaci situovanou v blízkosti vodního zdroje. Přestoţe byl y Rodinné t rampot y oficiála Tříšky natočeny jako první ze sledovaných filmů, jejich pojetí dovolené vykazuje rozdílné znaky. Jiţ podle názvu jde o rodinnou dovolenou. Doposud byli účastníky dovolené pouze jedinci, maximálně manţelské páry. Rodina s dětmi, v daném případě s pěti dospěl ými dětmi, vybočuje z průměru. I v ostatních filmech fungují rodinné vztahy, stejně jako zde, jde o dospělé děti, které však nejsou přím ými účastníky dovolené. Druhým rozdílným faktorem je zprost ředkování této dovolené. Není udělena pracovištěm za odměnu. Naopak si ji rodina vybírá a zařizuje sama. 192 193
BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 39, 40. BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 33, 34, 35.
41
Odcestují všichni společně na otcem zvolené místo. Máme zde tedy protiklad dovolené v reţii státu a samostatně zařízenou dovolenou. U druhé zmíněné vidíme těţkosti při hledání vhodného místa a jeho nedostatečnou připravenost a vybavenost, coţ by se u zotavoven ROH nemohlo stát. Nesmíme také zapomínat na finanční stránku věci, kterou v případě Trampot hradí Tříška z vlastních prostředků. Samostatně zprostředkovaná dovolená je interpretována, jako opravdu plná „trampot“ a nejen rodinných. Většina starostí odpadá při zapojení do ţňových prací, kdy je rodina jiţ více či méně řízena jinou, neţ otcovskou rukou. Přestoţe jde nakonec o brigádu místo odpočinkové rekreace, je jasné, ţe státem zařízená a řízená práce i rekreace je výhodnější, neţ samostatné zprostředkování téhoţ. Typy dovolených tedy naplňují víceméně rámec propagace rekreace v rámci ROH. Jednotlivé film y se zaměřují na vybrané druhy rekreací a v nich rozšiřují své náměty. Jedině Rodinné trampot y oficiála Tříšky do této kategorie nezapadají. 6.2 Smysl dovolené Jak bylo popsáno výše, většina ze zmíněných filmů se věnovala rekreaci v reţii Revolučního odborového hnutí. Šlo o rekreaci za zásluhy a výbor né pracovní
výkony.
Chápeme
ji
jako
formu
odměny
a
motivace
pro zaměstnance. Prvotním a nejdůleţitějším sm yslem dovolené tedy bylo odměnit zaměstnance odpočinkem v zajímavých lokalitách. V případě kulturní rekreace rozšířit jejich kulturní rozhledy. Samot né ubytování a sluţby byl y ve filmech zobrazovány na vysoké, téměř luxusní úrovni. M yšlenku odměny potvrzuje scénář Dovolené s Andělem: „Pobyt tady, v zotavovně byl odměnou za vaši dobrou práci. To je spravedlivé. Protoţe nejlepší pracovníci přispívají ne jvětší měrou k rozšiřování národního důchodu a mají také největší podíl na tom, aby příští rok a další léta mohlo jet na rekreaci daleko víc pracujících, aby jejich počet neustále stoupal…“ 194 Zdůrazňování výběrovosti najdeme i v těchto výrocích: „Na rekrea ci patří
194
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem, literární scénář, 1952, str. 132.
42
jen ti nejlepší!“ 195 „Prosím, kdybych s tím přišel do kanceláře mezi „inkoust y, tak mně utrhnou ruce, ale v provozu nikdo.“ 196 „Ty musíš být opravdu vynikající pracovník, kdyţ jezdíš na rekreaci kaţdý rok.“ 197 V druhém výroku vidíme
naráţku
na
úředník y,
kteří
na
privilegium
výběrové
dovolené
nedosahují, to je vyhrazeno pro dělnické a „aktivnější“ profese. Součástí této odměny byla luxusní péče o rekreant y. 198 Počínaje sluţbami: Před vchodem stojí v řadě zaměstnanci v čele se správcem, přichystání uvítat rekreant y. Stojí zde: kuchař, číšník Václav, Anička servírka, hospodyně, pokojská a dvě mladší děvčata. 199 Dále vybavením zotavoven a pokojů: Moderní hala je opatřena křesl y, stojany na odkládání lyţí, jsou tu i květiny, loţe vrátného s telefonem a plno světla, neboť téměř celé dvě stěny jsou z mléčného skla, na němţ jsou namalované výjevy z horského a sportovního ţivota. 200 Ve světlém, útulném pokoji jsou tři pohodlná lůţka a vysoká skříň. „Je to tady zařízené báječně…A ta vyhlídka na jezero.“ 201 Nesmíme zap omenout na okolí: Kamera zabírá pohled na jezero vroubené lesy. Panorámuje po písčité pláţi, ukazuje postupně skluzavku a skákací věţ v jezeře, hřiště na volejbal, lodičky přivázané u můstku plovárny, šatny, tenisové kurt y, prostě celé vybavení…“ 202 Vláček míjí výstavné, krásné zotavovny ROH, zasazené do rámce zasněţených lesů pod tatranskými štít y…Pohled na panoramu zasněţených tatranských velikánů. 203 Všechny t yto
klady jsou
završeny prozaickým,
leč
pro
člověka
důleţit ým, stolováním s kvalitními potravinami: „Polévka je moc dobrá a nudle jsou doma dělaný…“ Číšník Václav klade na stůl před Pavláta, Maška a Anděla talíře. Na kaţdém je kotleta na paprice a tři plátky knedlíku. Anděl: „To jo, to jsem věděl, jen tři knedlíčky.“ Ani ještě nedomluvil a uţ jedna 195
BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 32. BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 40. 197 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 56. 198 Luxusní zacházení můžeme dokumentovat z vybraných filmů jen na příkladu letní a zimní rekreace Gustava Anděla. 199 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 4. 200 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 67. 201 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 9. 202 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 17. 203 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 75. 196
43
servírka přináší mísu knedlíků, které klade na stůl s pobídkou: „Kdo má málo, můţe si přidat podle chuti…“ 204 V samotném filmu jsou kotlet y nahrazeny řízky, avšak důraz na kvalitu a kvantitu jídla zůstává. V celém scénáři Dovolené s Andělem je na potravinový a spekt kladen nezanedbatelný
důraz.
Popis
podávaných
jídel
je
poměrně
podrobný.
Jde o výborně propracovaný propagandistický krok scénáristů. V době tvorby scénáře i filmu, byly v Československu stále přítomny potravinové lístky, coţ dokazuje i jejich doručení Pavlátové. 205 Ukázat
tedy
divákům
scény
z rekreace
plné
podávaného bez omezení se jeví jako geniální.
kvalitního
jídla,
V druhém díle Anděl
na horách, natočeném o dva roky později se naopak scény u jídla uţ téměř neobjevují. Pouze v jediné se opět podává řízek a štrúdl, takţe vidíme, ţe kvalita neklesá ani na zimní rekreaci. 206 Scéna s jídlem je i ve scénáři Slečny od vody. Tato scéna nebyla ve filmu pouţita. Jde o oběd nachystaný pro indickou delegaci. Jelikoţ nikdo netušil, zda jsou muslimové neb o buddhisté, je na oběd kapr, aby nebyl nikdo z delegace uraţen. 207 Shrnutí
přínosu
nového
společenského
systému
s jeho
benefit y
pro tvrdě pracující nám přináší tento rozhovor: „Mne by jenom zajímalo, kdo sem jezdíval dřív, ještě neţ byla tahle rekreace.“ Kazdová se usměje. „Ti co na to měli. To víš, holka zlatá, lidi jako m y se sem nedostali…Já se ti přiznám, tohle je moje první dovolená a poprvé v ţivotě bydlím v hotelu.“ 208 Opět tedy vidíme rekreaci jako odměnu nového systému naplněnou luxusem. Druhým důleţit ým sm yslem dovolené byl předpokládaný odpočinek od pracovního vytíţení. Rekreace měla spojit relaxaci a zábavu v kolektivu: „Rekreace nemá a nechce se starat jen o tělesný odpočinek pracujícího,“ čte Anděl z broţurky, „chce vhodně a účelně vyplnit je ho volný čas, chce mu ukázat nové druhy zábavy.“ 209 Andělovi ani divákům není odpovězeno, jakými prostředky mají být t yto poţadavky realizovány, pro nás jde však o potvrzení premisy.
204
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 21. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 129. 206 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 83. 207 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář - březen 1958, str. 70. 208 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 107. 209 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 88. 205
44
Odpočinek a zábava jsou poţadavkem, téměř příkazem: „…ale tad y jsi rekreant. Víš, aby bylo jasno. Koupat, slunit se, hrát volejbal, chodit na výlet y, to je všechno, co teď smíš dělat…A to říkám vám všem. Tady jste proto, abyste si odpočinuli.“ 210 Pro běţného rekreanta pravděpodobně nebyl tento rozkaz nijak těţký na splnění. O výjimkách, bude řeč v kapitole o chtěném a nechtěném chování. Ve sledovaných filmech vyhledává většina rekreantů odpočinkové záliby a plní tak poţadavky na ně kladené. Kromě klasických letních nebo zimních sportovních aktivit se lidé na dovolené věnují s vým vlastním koníčkům. Můţeme na okraj zmínit Tříškovo rybaření, Andělovo houbaření, Vyhlídkovo hraní na basu nebo pletení či hraní šachů dovolenkáři u vody. U osazenstva cirkusu, které má náhradní volno, nacházíme jednotlivé členy doma, v jiné práci, při nácviku nebo na svatbě. Zde musíme zohlednit net ypičnost jejich povolání a přizpůsobení scén zájmům veseloherního ţánru. Přesto je můţeme brát jako vhled do volného času jiné skupiny obyvatelstva, neţ je běţné v ostatních filmech. Posledním
ze
smyslů
rekr eace
bylo
navázání
nových
vztahů.
Od romantických přes přátelské aţ po nejdůleţitější vazbu kolektivní sounáleţitosti všech pracujících obyvatel státu. Kolektivní sounáleţitost na rekreaci má prioritní postavení. Nejlépe tuto m yšlenku dokazuje proslov H erzána na konci pobytu: „Ještě před čtrnácti dny jsme jeden druhého neznali a dnes se loučíme jako nejlepší přátelé. Měli jsme se tu opravdu dobře. Poznali jsme se a přilnuli jsme k sobě…No zítra se vracíme domů, rozjedeme se do všech koutů naší krásné vlasti. A bylo by dobře, kdybychom všichni, ten hřejivý pocit kolektivního
ţivota
Pak budeme všichni
přenesli
do
svých
domovů
radostně pracovat
a
a
na
své
pracoviště.
radostně ţít.“ 211 Předpoklad,
ţe by hluboké přátelství vzniklo mezi všemi účastníky rekreace , čítaných na
desítky,
a přináleţení
je ke
očividně
nemoţný.
Důleţitější
kolektivu, který je
esencí
ale celé kinematografie sledovaného období.
210
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 18. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 131.
211
45
je
pocit
sounáleţitosti
nejen filmů o dovolené,
Romantické vztahy vznikající na filmové rekreaci mělo motivov at mladé
diváky
moţností
potencionálních
partnerů,
nalézt neţ
vztah. byl
Výběr
byl
v běţném
ze
širšího
pracovním,
spektra
zájmovém
nebo ţivotním okolí. Na příkladu ostravských horníků v Dovolené s Andělem, můţeme předpokládat, ţe prům yslové aglomerace trp ěl y nedostatkem širšího výběru vhodných partnerek a moţnost seznámit se s ní na rekreaci nebyla zanedbatelná. V kaţdém
ze
sledovaných
filmů
vznikne
nejméně
jeden
vztah.
V rodinných trampotách – obě dcery najdou vztah, který je schválený otcem. V Dovolené s Andělem - Štefan a Marie, Mašek a učitelka. Anděl na horách – Vyhlídka s manţelkou, se kterou se seznámil na jiné rekreaci. Cirkus bude! je net ypický, neboť příběh není zaměřen na rekreant y, ale zaměstnance cirkusu. Přesto se ve scénáři nakonec objeví naráţka na sňatek Lišky s Marií, který však jiţ ve filmu není. 212 A nakonec Slečna od vody – seznámení Heleny se
spáčem,
film
se
odehrává
v jednom
dni,
takţe
o
vztahu
nejsme
informováni, přesto se zdá, ţe bude pokračovat. Smyslem rekreace bylo tedy odměnit z aměstnance za jejich pracovní výkony. Rekreanti měli plně vyuţít moţnosti regenerace. Rekreace však neměla být jen zahálkou, ale rekreant měl obnovovat své fyzické i psychické síl y v rámci kolektivu. V neposlední řadě je ve filmech o rekreaci propagován vznik
nových
vztahů.
Zejména
pospolitosti
celého
kolektivu,
dále pak přátelských vztahů a pro mladé pracovníky lákavé moţnosti nalezení potencionálního partnera. 6.3 Jaké chování a činnosti jsou po rekreantech chtěny, a které jsou nežádoucí? Chtěné činnosti a chování byl y ve své podstatě zmíněny v předešl ých kapitolách – odpočinek, fyzická, duševní i kulturní aktivita v rámci kolektivu. Proto se zde zaměříme více na problematické chování rekreantů. V kontrastu hraného nechtěného a správného chtěného je přístup k práci na dovolené. Jak bylo zmíněno výše, chtěným cílem rekreace byl odpočinek s vyuţitím všech nabízených výhod. V osobě kulturní referentky z Dovolené s Andělem jsme informováni, ţe práce na dovolené je v podstatě „zakázaná“.
212
BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 80.
46
Workoholik Mašek je kárán a nabádán k odpočinku - zde máme tedy hrané nechtěné chování. Přesto začíná s přestavbou ţňového útulku a k jeho práci se nakonec přidává celá zotavovna a během dvou nebo tří dnů jsou s prací hotoví: „I ostatní rekreanti pomáhají, vyn ášejí smetí a je opravdu zřejmě, ţe kdyţ vezmou za práci všichni, jde to vesele a od ruky.“ 213 V této epizodě nám probleskuje příběh o hornících rekreujících se na Krym u, kteří se však zapojili
do
brigády,
a
který byl
motivem
výše zmiňovaného scénáře
o rekreaci, následně změněného na krátký film. 214 Jde o příklad obětování volného času kvůli pomoci dětem a celé společnosti: „Ale pro nás to ţádná velké práce nebyla, spíš potěšení. Jsme rádi, ţe se vám tu líbí a ţe si můţete hrát v hezkém prostředí, aby z vás vyrostli zdraví a šťastní lidé.“ 215 Spojuje v sobě poţadavek kolektivnosti s uvědomělostí a ochotou věnovat svůj volný čas, který byl získán vzornou prací, zase práci. Coţ nám ukazuje chtěné chování vystavěné na výborném poměru k práci, probírané jiţ na zm iňované schůzi skupiny sovětsko československé filmové spolupráce z roku 1950. Stejný motiv obětování vlastních zájmů pro společnost nacházíme i v dalších filmech. V Rodinných trampotách oficiála Tříšky se celá rodina nakonec
zúčastní
ţňové
brigády.
V Cirkus
bude!
se
artisté
náhradního volna a předvádí své umění pro diváky z vesnice.
vzdávají Ve Slečně
od vody přemluví předseda Pokorného (otec Heleny), který má dovolenou, aby šel pracovat. Pouze Anděl na Horách si uchoval rekreační charakter. Vidíme, ţe jde o jasné poselství. Práce má vţdy přednost před odpočinkem,
zejména
jde -li
o
zájem
společnosti.
Rekreanti
zapojující
se do práce mohou být ze začátku podráţděni, ţe je jejich odpočinek přerušen, nicméně po dokončení úkolu pociťují radost a pýchu na d jeho splněním a znovu by jiţ neváhali. Artisté z Cirkus bude! tak prohlašují, ţe d nešní obecenstvo bylo výborné a byla radost pracovat. Od toho děla jí svoji práci, aby ji lidé viděli, aby se z ní těšili. 216 Divák je jasně nabádán, jak se chovat. Dalším
bodem
chování
rekreanta
na
dovolené
je
jeho
vztah
ke kolektivu. Chtěným stavem je kladný přístup ke kolektivnímu ţivotu 213
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 89. NFA. R11/BII/3P/2K. Zápisy schůzí skupin dramaturgie 1950. Zápis skupiny V. Vlčka z 31. března 1950, str. 3 215 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 104. 216 BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 51. 214
47
se zapojením do jeho aktivit. Opačné , individualistické chování je neseno nelibě. Například v Dovolené s Andělem je ve scénáři scéna s nástěnkářem Pavlátem, který se nezúčastnil přestavby ţňového útulku. O této aktivitě nevěděl a vytvořil nástěnku se zmokl ým i rekreant y. 217 Načeţ mu osazenstvo rekreace odpoví po svém: „Přes Pavlátovy obrázky je připíchnut arch papíru s kresbou
zachycující
ru ch
na
stavbě
útulku
s nápisem:
„Ejhle,
lháře
nástěnkáře! Sám si hoví za pecí a nám chce mluvit do věcí.“ 218 Výčitka neúčasti je podána humorným způsobem, nicméně stále zůstává výčitkou. Strach z odmítnutí kolektivu je patrný u rekreantky Pichlová, která vidí v pohádce vyprávěné rekreant y naráţky na svou neúčast při přestavbě ţňového útulku: „…a ţe jsem tam zrovna já a soudruh Anděl nebyli. On tam nebyl ani soudruh kulturní taky“, ukáţe na Pavláta. „Ale m y jsme o tom nevěděli, víš, jináč bychom byli taky šli … A proto mě mrzí, ţe se mi to vyt ýká…“ 219 Přestoţe kolektiv neprojevil ţádný nesouhlas s její neúčastí, ona sama se cítí ohroţena, ţe by vůbec byl prom ýšlen. Ve zbyl ých snímcích jiţ není patrný takový tlak kolektivu na zapojení do společných rekreačních n ebo brigádních aktivit, neboť film y jiţ nejsou tolik
zaměřeny
na
celistvou
skupinu,
jako
v Dovolené
s Andělem.
V Rodinných trampotách oficiála Tříšky se Tříška účastní ţní nezávisle na rodině, tedy kolektivu, která jde dobrovolně pomoci, zatímco on je do ţní zapojen jakoby náhodou. Není tedy přesvědčen kolektivem. Anděl na horách, Cirkus bude! a Slečna od vody řeší rozpor v chování jedince nebo skupiny s kolektivem avšak ve spojitosti s negativními vlastnostmi a chováním, které
nesouvisí
přímo
z rekreací
a
bude
rozebráno
v samostatných
kapitolách. 220 Avšak ţádaná síla kolektivu je v Cirkus bude! také vyzdviţena.: „Film navíc optimisticky ukazuje, ţe dobře sehraný kolektiv je schopen překonat i t y nejtěţší překáţky. 221 Kolektivní
ţivot
a
chování
bylo
tedy
jasn ě
chtěným
směrem
a individualit y jdouc í proti zájmům kolektivu byli výji mkami, které kolektiv
217
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 91. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 96. 219 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 101. 220 Viz více kapitoly o hlavních a záporných postavách. 221 NFA. R5/B9/2P/3K. Scenáristické oddělní 1954 (duben – červen) Filmové rady. Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!. 218
48
neakceptoval. ale
v poměru
Oproti k práci
tomu
můţeme
chtěnou
brát
brigádní
jako
zobrazenou
výpomoc
na
nechtěnou,
dovolené.
Podle
sledovaných filmů měli lidé pr imárně na rekreaci odpočívat, nicméně pokud by se před nimi objevil úkol vyţadující přerušení rekreace a zapojení do práce, neměli váhat.
7
Hlavní postava 7.1 Kdo je hlavní postava a její znaky Určení hlavní postavy ve sledovaných filmech nebylo komplikovan é.
Čtyři z pěti sledovaných filmů mají ve svém názvu odkaz k hlavní postavě, z čehoţ tři ji přímo jmenují. 222 Ve filmu Cirkus bude! je teoreticky v hlavní roli celé osazenstvo cirkusu, nicméně pro naše potřeby je zvolen jako hlavní postava principál Liška. V Rodinných trampotách oficiála Tříšky je hlavním hrdinou sám oficiál Odon Tříška, v Dovolené s Andělem a Anděl na horách revizor Gustav Anděl a ve Slečně od vody dělnice Helena Pokorná. Potvrzení Anděla jako hlavní postavy proběhlo i na schůzi filmové rad y k tomuto filmu. Podle člena rady Brousila byl hlavní rolí Anděl uţ ve scénáři, a zůstal jí i ve filmu. Roli bylo, podle jeho slov, moţné zkazit, ale Marvan to neudělal. Role byla charakterizována jako Marvanovská. Coţ znamená, ţe Marvan dovedl hrát dobré lidi pod drsným povrchem.“ 223 Významnější otázkou t ýkající se hlavních postav je vymezení, zda se jedná o kladnou či zápornou postavu, popřípadě zda dojde v průběhu filmu k proměně jejího chování. Tento trend bude sledován na okruzích t ýkajících se povahových vlastností, vztahu k rodině a vztahu ke kolektivu. 7.2 Povahové vlastnosti Povahové vlastnosti podávají klíč k pochopení hlavní postavy. Mohou ji
od
kolektivu
výrazně
odlišovat
a
v rámci
socialistické
společnosti
ji tak stavět do opozice vůči kole ktivu nebo do napjaté situace, coţ se v rámci divácky zábavného vyprávění i děje. Druhou variantou by byl y i stejné
222 223
Rodinné Trampoty oficiála Tříšky, Dovolená s Andělem, Anděl na Horách, Slečna od vody. NFA. R9/BII/4P/5K. Usnesení 49. schůze pléna Filmové rady 8. leden 1953 – Dovolená s Andělem.
49
povahové vlastnosti hlavního hrdiny se všemi ostatními postavami filmu, avšak zde by vyprávění postrádalo jakoukoliv zápletku i reálnost. Po vahové vlastnosti
sledovaných
postav
jsou
ovlivněny
více
faktory
neţ
jen
individuální náturou jedince, ale podle scénáristů se na jejich tvarování podílí například i pracovní prostředí. Individuálně si vše rozebereme v této kapitole podle jednotlivých hlav ních postav. U
Tříšky
jsou
povahové
vlastnosti
a
chování
ovlivněny
jeho
maloměšťáctvím, které film satiricky zobrazuje. Maloměšťáctví je silně spojeno s jeho povoláním. Podle oficiálního textu k filmu jde o bývalého vrchního oficiála a pozdějšího refere nta bytového úřadu. Samotné označení vrchní oficiál, obsaţené i v názvu filmu odkazuje k dobám Rakouska Uherska a První republiky, kdy bylo úřednické místo prestiţním zaměstnáním. Avšak v nové socialistické společnosti roku 1949 dalece zaostává za dělník y. Přestoţe je titul oficiála změněn na referenta bytového úřadu, Tříška sám se nezměnil. Ve filmu je pro vyváţení úřednického povolání Tříškův přístup k práci. Při prohlídce u doktor a po nervovém zhroucení v úřadě se doktor ptá Tříšky, proč stále pracoval , kdyţ uţ byl v důchodovém věku. Tříška odpovídá: „Nechtěl jsem ještě. Já pane doktore, bez práce sotva vydrţím. 224 Toto nervové zhroucení ovlivňuje jeho chování. Tříška je podráţděný a nervózní. Touţí po klidu a chce se vyhnout st yku s větším počtem lidí, coţ ho často vede k impulsivnímu jednání. V průběhu filmu se odkrývá pravý charakter jeho postavy. Tříška se díky vlivu práce v kolektivu zbavuje maloměšťáckého povrchu. Zjišťujeme, ţe on i jeho ţena pochází z vesnice a zemědělským pracím rozumějí a ovládají je. Na konci filmu jsou dokonce nakloněni zůstat na vesnici a svou prací zde být uţiteční společnosti, coţ jako penzionovaní by v městě příliš nebyli: „Pensistům, kteří patří do starého ţeleza, se sluší ustoupit mladým a jít tam, kde je místo a kde je jich potřeba a kde ještě mohou udělat kus práce. 225 Na proměně hlavního hrdiny můţeme vidět, ţe zapojení do společné práce a uvědomění vlastní uţitečnosti můţe vést i k zlepšení zdravotního stavu.
224 225
NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 9. NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 204.
50
Druhou postavou ovlivněnou svou prací je svědomit ý revizor Gustav Anděl. V jeho případě máme šanci sledovat jeho vývoj ve dvou filmech. Máme tedy širší prostor pro z jištění, zda proběhl y změny v jeho chování a zda byli trvalého charakteru. Anděl je popisován jako bručoun. Ve scénáři Dovolené s Andělem je téměř u kaţdého jeho repliky napsáno bručí nebo vrčí. Jiţ v úvodu máme popisek: do smíchu bručí Anděl 226, coţ se nemění v celém textu. Dopředu předjímá špatnou úroveň rekreace. Zde šlo o snahu ukázat skrze chování hlavní postavy výhody a luxus výběrové rekreace. 227 Bručoun Anděl ztělesňuje skeptickou část obyvatelstva, které má být skrze film přesvědčena o dobré úrovni sluţeb výběrové rekreace. Stejně jako Tříška je zpočátku impulsivní individualista. V pokračování Anděl na horách zůstává Anděl ve chvílích rozčílení poněkud příkřejším ve svém jednání. Nicméně po svém přiznání na konci letní rekreace 228 můţeme vidět i jeho lidštější tvář: Anděl poklepe konejšivě staříkovi na rameno a dodá: „Jděte domů, ať nenast ydnete, dejte si vatu do uší a přetáhněte si peřinu přes hlavu.“ (…) Oba se na sebe mile usmějí… 229 Principál Liška nemá příliš prostoru, abychom mohli více poznat jeh o povahové vlastnosti. Motivem provázejícím jeho chování je cirkusová hrdost: „Pane, jestli jsou někde v kanceláři byrokrati, pamatujte si, to v cirkusu neexistuje. Tady to jde ráz na ráz. My si musíme umět poradit. Coţe? Abych to dokázal?“ Liška jakoby zt uhnul. Po malém zaváhání řekne: „Přijďte, hrajeme!“ / „Cirkus bude!“ 230 (…) „My a byrokrati. U cirkusu byrokrati!“ 231 Můţeme vidět impulsivní a energické jednání, se kterým se vrhne do zařízení představení. Helena Pokorná, jediná ţena v hlavní roli ve sledov aných filmech je i nejmladší postavou. Jakoţto dvacetiletá v roce 1959, kdy šel film do kin, je protot ypem generace, které ţila od dětství v socialistickém zřízení. V jejich vlastnostech tedy nenacházíme nic, co by mohlo popírat současný reţim nebo
226
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 7. Více viz smysl dovolené. 228 Více viz vztah ke kolektivu. 229 BSA, SCE, Film: Anděl na horách, literární scénář, 1954, str. 21. 230 Rozdílné zvolání ve scénáři a filmu. Podle nich se film i jmenoval. Finálním názvem a zvoláním je Cirkus bude! 231 BSA, SCE, Film: Cirkus bude!, literární scénář, 1953, str. 10. 227
51
ho s něčím srovnávat.
I ona je však impulzivní stejně jako ostatní postavy.
I její absence je otázkou daného okamţiku. Její chování u vody je v mnohém reakcí na postavu spáče, který ji přitahuje i popuzuje zároveň. I díky snaze vyhnout se mu dělá mnohá nerozum ná rozhodnutí s lidmi mimo její normální kolektiv: „Helena vidí, ţe ji muţ se zájmem pozoruje. To ji vyprovokuje k další nepředloţenosti.“ 232 Helena
je
normálně
svědomitou
pracovnicí,
která
si
zaslouţila
i výběrovou rekreaci. Nicméně ve sledovaný filmový de n, podlehne vnějším tlakům ztěţujícím
jí cestu do práce a propadne absentérství. Jelikoţ
si uvědomí svou chybu, sama večer roztrhá poukaz na rekreaci. V tomto případě
nepřichází
náprava
chování
skrze
kolektiv,
ale
skrze
osobní
rozhodnutí. Přesto však s kolektivem souvisí, neboť Helena se provinila vůči němu. Jako členka socialistické společnosti však ví, ţe selhala a kolektiv ani nemusí zasahovat při jejím potrestání. 7.3 Vztah k rodině Vztah k rodině rozvíjí osobní rovinu hlavních postav. Projevují se zde více či méně pozitivní i negativní rysy osobnosti.
V některých případech
se v rámci rodiny tyto rysy stávají výraznějšími neţ v kontaktu s širším kolektivem. Rodinný prostor a kontakt s jeho členy je další moţností, jak přiblíţit charakter hlavního hrdiny k divákům a přiklonit, tak jeho názor na poţadovanou stranu. Tříškův přístup k rodině je poměrně despotický, avšak tuto vlastnost nelze vnímat jako projev maloměšťáctví. To se projevuje spíše v přístupu k chování a názorům jeho potomků. Ve scéně rod inné večeře, při které se schází početná rodina, je moţné vidět maloměstské názory jak Tříšky, tak i členů jeho rodiny, o kterých se zmíníme později. Tříška během večeře popírá dva důleţité výchovné prvky pro mládeţ, které nejen ve filmu, ale i v praxi byl y chtěny po československé společnosti. Za prvé jeho přístup k nejmladšímu synovy, studentu Julínkovi, kter ý musí studovat potají. Tříška mu toto studium navíc zakazuje a poţaduje po něm, ab y odpočíval, neboť má prázdniny. Tříškovo pravidlo pro Julínka
232
BSA, SCE, Film: Slečna od vody, Literární scénář, březen 1958, str. 50.
52
je ţádné učení a ţádná práce. K četbě mu povoluje jen lehké čtení. 233 Kdyţ ho tedy nachytá p ři studiu elektrotechnické příručky ukryté v rodokapsu, vyhodí mu ji z okna jedoucího vlaku. 234 Jaký to propastný rozdíl v chování jedince od společnosti, která oficiál ně propaguje trávení volného času naplněného samostudiem a sebevzděláváním. Za druhé jde o postoj k třem potomkům, kteří se chtějí zúčastnit ţňové brigády. Otec jim účast zakazuje a trvá na společné dovolené: „Pojede se ven. Do klidu. Všichni společně vyj edeme. 235 Tříškova volba dát přednost rodinně trávené dovolené naplněné pravděpodobně jen odpočinkem a volnočasovými aktivitami před uvědoměl ým strávením dovolené při pomoci společnosti brigádní prací opět poukazuje na jeho společenskou a ideovou neuvědomělo st. O rodině Anděla se dozvídáme více aţ ve druhém filmu. V Dovolené s Andělem
je
zmíněna
pouze
jeho
manţelka
v souvislosti
s balíčky,
které mu posílá: Anděl obrací oznámení v rukou a tváří se starostlivě. „Co by to mohlo být ? Ţe by se stalo něco doma? “ 236 Je vidět, ţe se ţenou mají dobrý vztah, coţ se potvrzuje i v pokračování, také zejména v drobných detailech, jako kdyţ manţelka donese Andělovi horký čaj na venkovní noční směnu, atd. 237 Dozvídáme se, ţe Anděl má i pětadvacetiletého syna Mirka, kterého peskuje po svém nevrlém způsobu. S yn je však zvykl ý a otcovy nálad y ho spíše baví. Andělovi není synův ţivot lhostejný, zejména, co se t ýče ţen a při rozhovoru s manţelkou o synovi zjišťuje, jakou si zvolil slečnu: „Ty jako matka, spíš, můţeš být zvědavá. Já se s ním zlobit nebudu. Ještě by si mohl m yslet, ţe mě t y jeho známosti kdovíjak zajímají.“ 238 Na zájmu o budoucí snachu je postavená celá zápletka filmu, která se tedy více přesunula do úrovně rodinných vztahů, neţ v předchozím dílu. Anděl je tedy v rodinných vztazích stále poměrně nevrlý, přesto je jasné, ţe tímto způsobem dává najevo svůj zájem o členy rodiny.
233
NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 22. NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 51. 235 NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 23. 236 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 92. 237 BSA. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954, str. 21-22. 238 BSA, SCE, Film: Anděl na horách, literární scénář, 1954, str. 23. 234
53
Téměř stejnou otcovskou roli ztvárnil Jaroslav Marvan jako otec Helen y Pokorné. Helenin zájem je zaměřen spíše na vztahy s vrstevníky, takţe o rodinné situaci jsme informování spíše skrze Pokorného. Stejně jako v roli Anděla hraje Marvan starostlivého, ale nerudného otce. V tomto případě ještě vdovce, majícího tedy zodpovědnost pouze na svých bedrech. 239 7.4 Vztah ke kolektivu V průběhu kapitol y jsme se dostali od povahových vlastností a vztahu k rodině k poslednímu tématu, nikoliv však nejméně důleţitému. Vztah ke kolektivu byl ve sledovaném období nosným prvkem filmů a přístup postav ke kolektivnímu ţivotu rozhodoval o jejich zařazení do kategorie kladných nebo záporných postav. Kontakt s kolektivem je ve filmu Rodinné trampot y oficiála Tříšky zprostředkován pomocí rodiny a vojenské jednotky. Tříška je zpočátku v rodině despota, ale nakonec se rozhodne ustoupit zájmu dětí, ale spoň ve výběru partnerů u dcer. A dokonce chce přenechat mladší dceři i byt: „…tak si m yslím, ţe ten praţský byt necháme mladým. 240 Co se t ýče vojáků, cel ým filmem prostupuje Tříškova nechuť k nim. Přestoţe je komicky zobrazená spíše jako popuzení skrze jej ich hlasité zpívání a pochodování, je v kontextu zbývající kinematografie sledovaného období výjimkou. V samotném příběhu filmu je zápletka s vojáky stáhnuta opět k jeho rodině. Tříška se jiţ mimo Prahu na dovolené seznamuje s důstojníkem, který je tajeným partnerem jeho mladší dcery a před Tříškou předstírá, ţe není voják. Častějším kontaktem s ním i s vojáky účastnícími se ţňových pracích slábne úředníkův odpor k vojákům a nakonec je smířen se vztahem mladší dcery s důstojníkem i přítomností vojáků. Na vojáky si tedy zvykl a se svou rodinou s nimi soutěţí v pěveckém klání: Vrána (poručík) diriguje svůj sbor a ohlédne se po Tříškovi. Je to pohled kajícníka. Tříška se střetne s jeho pohledem. Marně se brání úsměvu značícímu usmíření. Dojat a nadšen záro veň se narovná. 241 Ke konci filmu jej tak vidíme klidného a spokojeného se stavem věcí. Tříška 239
Ve filmu Cirkus bude! nejsme svědky rodinného života hlavní postavy. NFA, SCE, Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky, literární scénář, 1949, str. 204. 241 NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 200. 240
54
si na kolektiv spíše zvykl, neţ ţe by ho kolektiv úplně změnil. Spíše práce pro kolektiv a vědomí vlastní uţitečnosti ho s kolektivem propojila. Takto měl být film vnímán i podle sdělení pro poradu ústředního ředitelství z 21. května 1949.: „Obsahem filmu jsou veselé trampot y úředníka bytového úřadu, trpícího starými předsudky. Při cestě za uklidněním svých nervů, zapojí se shodou okolností nevědomky do ţňové brig ády, kde však konečně nalezne pochopení pro nový ţivot a porozumí pravému sm yslu práce. 242 Anděl je od začátku rekreace nepříjemný k ostatním rekreantům. Anděl je na počátku filmu individualista. Je mrzut ý, ţe musí být s někým na pokoji a volný čas by raději trávil sám neţ s větším mnoţstvím lidí. Přesto jej víceméně vţdy vidíme jako součást kolektivu. I kdyţ jde aţ v zadu, účastní se výletu na místní zříceninu. U břehů jezera hledá někoho, kdo by si s ním zahrál šachy atd. Podle popisu scény u jezera - Jenom Anděl se neúčastní všeobecné zábavy.
V tmavých
šatech
se
štítkem
proti
slunci
na
čele,
prochází
koupalištěm s krabicí šachů pod paţí, přimračeně pozoruje vesel ý rej a vypadá tak trochu jako zřízenec pohřebního ústavu. 243 - je patrné, ţe Anděl do kolektivu lidí patří, jen si to dosud sám neuvědomuje a straní se ho. Přesto není zl ý a kolektivu škodit nechce. To se projevuje při výpadku proudu, který způsobil: „Prosím vás, tiše,“ napomíná provinil ý Anděl a rozhlédne se: „Kdyby nás někdo slyšel, řekli by, ţe jsem to udělal schválně, abych vám zkazil večer. Ale já na mou duši nerad.“ 244 Aţ v průběhu filmu projde katarzí, (částečně i díky zahrané písní Starý bručoun, kterou mu v rozhlase věnuje celá zotavovna) zpytuje své svědomí a na závěr rekreace se vyznává ze svých chyb. Tuto jeho zpověď kvůli shodě náhod nikdo ve filmu nesl yšel, avšak on sám ví, ţe se změnil. Jde o jasn ý příklad dobrého vlivu kolektivu, který dokázal změnit individualistického bručouna ve spokojeného člena spol ečenství.
242
NFA. R14/BI/4P/2K, Sdělení pro poradu ústředního ředitelství z 21. května 1949. Rozpočtové oddělení. Rodinné trampoty oficiála Třísky. 243 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 56. 244 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 119.
55
Ve scénáři je tato scéna pojata jinak: Anděl se odvrátí od okna. Je na něm patrné vzrušení: „Čekám na tebe. Pojď sem, Vyhlídko,“ přitáhne si Vyhlídku za klopy kabátu, „řekni mi upřímně, viděl jsi někdy protivnějšího člověka, neţ jsem já? Ty přeci nejsi protivnej“, diví se Vyhlídka. Anděl se rozčílí: „Já, ţe nejsem protivnej? To mi neříkej! To bys mě dopálil! Ty uţ nepamatuješ, jak jsem tě sekýroval s basou, s kouřením a vůbec, odjakţiva, kaţdýho! Nic mi nebylo vhod! Co tě to najednou posedlo?,“ nechápe Vyhlídka. „Ve mně se ti něco pere. Já nevím, co to je…Víš, abys rozuměl, já jsem tady poznal, ţe jsou na světě taky příjemný lidi! A to jsi předtím nevěděl?“ Směje se Vyhlídka. „ Ne! Do nedávna jsem znal jen pasaţéry!“ Vyhlídka se snaţí Anděla upokojit: „No, ono, mezi lidma se najdou všelijaký povahy a při tvým povolání…“ Anděl: „Ale zase nesmí jít člověk, tak daleko, aby pro jednoho podezř íval všecky. Víš. To nesmí! A já byl takovej. Já neměl lidi rád. Já jim nevěřil!“ 245 Poselství o síle kolektivu bylo v prvním dílu hmatatelné.
Jelikoţ
zde prošel Anděl proměnou chování, na zimní rekreaci se jiţ ostatních nestraní, naopak tráví čas s přítelem Vyhlídkou a jeho ţenou. Opakem
Tříšky
i
Anděla,
je
principál
Liška.
Ten v cirkusovém kolektivu ţije a řídí ho. Je zvykl ý na ruch kolem sebe, na práci s lidmi i pro lidi. Nicméně není vůdcem bez podpory: Artista: „Já stojím za Liškou.“ Ostatní se př idávají: „My taky…“ 246 Celkově nejsme svědky nějakého konfliktu v rámci jeho osoby a kolektivu. Od začátku Liška zastupuje a brání své zaměstnance a ti jsou na oplátku na jeho straně. Helena je součástí kolektivu. V práci je oblíbená. Kdyţ se kolegové dozvědí o její hrané nemoci, všichni se ptají na její zdraví a předseda chce dokonce poslat doktora, aby ji prohlédnul. 247 Helena se nebojí aktivně se zapojit do kolektivu, coţ dokazuje ve scénách s povaleči u vody, se kterými se začne bavit, přestoţe to dělá j ako naschvál spáči. Nebo v restauraci, kde se ţivelně připojí ke zpěvu. Jak bylo zmíněno výše, je
generací
vyrůstající
v socialismu,
takţe
kolektivní
ni přirozené. 245
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 155-156. BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 52. 247 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – dotáčky 1958, str. 43. 246
56
zapojení
je
pro
Povaleči a slečny od vody, jak je tato mládeţ naz ývána, nejsou kolektivem, jí
je
se
kterým
nepříjemné.
Helena
Coţ
více
normálně podtrhuje
tráví její
čas
a
správné
jejich norm y
chování chování,
které vynikají v kontrastu s negativními postavami. 248 7.5 Shrnutí Shrneme-li získané informace, vychází nám závěr, ţe většina hlavích hrdinů má na začátku filmu některé neţádoucí vlastnosti, které se projevují u někoho více v rámci rodiny (Tříška) u jiného zase spíše v rámci kolektivu (Anděl).
Tříška
a
Anděl
se
oba
stra ní
kolektivu
a
věnují
se
spíše
individuálním zábavám, Helena Pokorná se zase proviní proti pracovní morálce a absentuje v zaměstnání. Jak jiţ bylo zmíněno výše, principál Liška, který byl zvolen jako hlavní postava filmu Cirkus bude! není příliš detailně propracovanou postavou, takţe u něj nevidíme ţádný velký vývoj. Neţádoucí vlastnosti hlavních postav, které by z nich mohli udělat i záporné postavy se však v průběhu filmu redukují nebo mizí úplně a to s větším či menším přispění kolektivu obklopujícího h lavní postavu. V závěru filmu je tedy hlavní postava napravena a je vnímána veskrze pozitivně. Záporná postava se naopak nepolepší a kolektiv ji většinou slovně odmítá. Na hercích zosobňujících hlavní postavy stojí velká část filmu. Saša Rašilov a Jaros lav Marvan (objevil se ve čt yřech z pěti filmů) dávají svým postavám plastičtější rozměr a i díky jejich herectví, jsou jejich postavy, přestoţe se často jedná o nevrlé muţe, divákům sympatické. Typ silnějšího muţe ve středních letech je v opozici k záporn ým postavám, které jsou spíše mladší a hubené s ostře řezanými rysy. U Evy Klepáčové je role postavena na
jejím
příjemném
mladistvém
vzhledu
vhodném
pro
zobrazení
československé mládeţe. Mládí můţe také částečně před divákem omluvit její absentérské chov ání, jehoţ špatnost si sama uvědomí. Avšak i přes své mládí je její postava střiţena podle nového společenského modelu a tak se bez vytáček sama potrestá. Hlavní postava je tedy nosným prvkem jednotlivých filmů. Tvůrci se jí snaţí divákovi, co nejvíce při blíţit. Na jejich rozhodnutích a ovlivnění
248
Více viz kapitola o záporných postavách.
57
kolektivem, je zobrazován chtěný obraz jedince ve společnosti nejen v rámci rekreace, ale i v běţném ţivotě.
8
Záporná postava V této kapitole je cílem najít postavu, která je v opozici k hlavnímu
hrdinovi nebo kol ektivu a pokusit se identifikovat prvky, proč má být, podle tvůrců, vnímána negativně. V naprosté většině případů ve sledovaných filmech se nejedná o zápornou postavu ve st ylu zloděje, vraha nebo intrikána vnášejícího do děje filmu chaos, nebezpečí nebo vý raznější konflikt. Jde spíše o jedince nebo menší kolektiv, který se svým chováním vym yká běţnému a ţádanému chování nebo ţivotnímu stylu. Daná postava, kterou můţeme vnímat jako zápornou je tak zosobněním určité neţádoucí vlastnosti nebo chování. Tak např. podle scenáristického oddělení filmové rady „Dobře je
v osobě
zástupce
i byrokratismus.“
ředitele
pro
věci
správní
a
právní
zesměšněn
249
V některých případech bylo poměrně nesnadné určit zápornou postavu. Například v Rodinných trampotách oficiála Tříšky je moţné povaţovat jej, díky jeho maloměšťáctví a nechuti k práci, za zápornou postavu v kontextu daného vnímání světa. Díky jeho proměně na konci filmu směrem k pracovní uţitečnosti pro společnost se však přiklání na stranu kladných postav. Stejně tak i Anděl v Dovolené s Andělem prochází téměř cel ým filmem jako nespolečenský bručoun a aţ na konci filmu prozře a stane se členem kolektivu. I v posledním natočeném filmu Slečna od vody se hlavní hrdinka Helena ulije z práce a jde k vodě, avšak po svém návrat u domů se trestá roztrháním poukazu na zahraniční dovolenou. Nicméně tato proměna prvotně nesprávně se chovajících osob pod vlivem kolektivu z nich celkově dělá kladné postavy. Naopak
postavy
brané
jako
záporné
zůstávají
v nesprávných
stereot ypech chování a ani tlak okolí je nedokáţe změnit. Kolektiv je pak tedy vnitřně odsoudí. Trest nebo jeho náznak přijde jen v některých případech,
249
NFA, R5/B9/2P/3K, Scenáristické oddělní 1954 (duben – červen) Filmové rady, Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!.
58
avšak samotné odmítnutí ostatními je v dobovém kontextu dostatečným potrestáním. Jako drobnou zajímavost lze brát vzhled zá porných postav. Jsou spíš e hubenější s ostře řezanými rysy. Srovnáme -li například takového Anděla a Pulečka, Tříšku a Odona nebo Lišku a Ostrého 250 vychází nám váhový nepoměr i tvar obličeje. Pro skupinu mladých ve Slečně u vody je pak charakteristické oble čení vybočující z normálu. Cílem této kapitol y je tedy popsat na záporných postavech jevy, které byl y povaţovány za negativní. V Rodinných trampotách oficiála Tříšky byl zvolen s yn Odon jako zosobnění maloměšťáctví a povýšenosti. V dovolené s Andělem jiţ zmiňovaný Pavlát a jeho stranění kolektivu, zde však spíše jen jako příklad krátkodobé sejití z cest y neţ permanentního špatného chování. Ve
filmu
Cirkus
bude!
zástupce
ředitele
Ostrý,
který
ztělesňuje
byrokratismus. V Andělovi na horách asi nejvýraznější záporná postava Pulečka spojujícího mnoho negativních vlastností. A na závěr ve Slečně od vody jsou osobář Dvořák, páskové a slečny od vody odstrašujícím příkladem absentérství v zaměstnání. Posláním tohoto filmu byla, podle oficiálních podkladů, právě mo rálka zaměřená proti absenci. 251 Charakter z rodiny Tříškovy, nejstarší syn Odon, jehoţ velkou zálibou jsou koně, satiricky poukazuje na maloměšťácké chování a sm ýšlení. Odon filmem prochází jako znuděný, věčně spící floutek. Při rodinné večeři odmítá zúčastnit se ţňové brigády se svými sourozenci a raději by dal přednost trávení volného času u koní: „ My máme od pondělka zavřený podnik, není teď sezóna. Taky někam odstartuji. Na ţně, jistě ne, s tím můţete počítat. Abyste tam nepřišli k úrazu vy „pomocníci“. “ 252 Celkově jeho vztah ke koním odkazuje na vyšší vrstvy společnosti a jejich povýšenost vůči ostatním, tak jako se Odon chová povýšeně ke svým sourozencům. Po příjezdu na ţně se nechce účastnit ţňových prací, přestoţe se blíţí bouře a je ohroţená úroda. Aţ po matčině výtce a příkazu, aby pomáhal u koní, se tedy přidává neochotně k sourozencům, kteří naopak ani chvíli
250
Marvan x Deyl , Rašilov x Hrušinský, Marvan x Filipovský NFA. R19/AI/3P/2K, Dramaturgický plán FSB na rok 1959. Slečna od vody. 252 NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 22. 251
59
neváhali: „Kdyţ je ve ţních potřeba zachránit úrodu, musí pomoci kaţdý. To není vyhnutí Odone, pomůţeš u koní. 253 Vyprávění příběhu je však více zaměřeno na proměnu jeho otce Tříšky, takţe se Odon objevuje jen v některých scénách a nejsme tedy svědky ţádného dalšího vyústění t ýkajícího se jeho postavy. Neprojde ţádnou proměnou, avšak není na něj ani očividně vyvíjen t lak kolektivu ke změně chování. Odon tedy není na konci ani změněn, ani potrestán. Zůstává tím stejným člověkem. U Dovolené s Andělem nemáme vyloţeně ţádnou zápornou postavu. Jen Pavlát, který má manţelské problémy se svojí ţenou, těţce nese situaci společného vyslání na rekreaci. Přestoţe se mají rozvádět, Pavlát je strhnut ţárlivostí a nedokáţe se vyrovnat se zapojením jeho ţeny do kolektivu. Poté co mu jeden z rekreantů řekne, ţe jeho ţena hraje dobře volejbal. Pavlát se jen ušklíbne, obrátí se a odch ází. 254 Kvůli těmto osobním pohnutkám se
Pavlát
vyhýbá
kolektivu,
coţ
se
ukazuje
jako
největší
problém.
Při vyprávění rekreantské pohádky tak na něj rekreanti udělají naráţku: „Ten kultura 255 byl morous. Lidí se stranil, na výlet y nechodil a ţil jen sám pro sebe. Naštěstí měl hezkou a příjemnou ţenu, která se usmívala i kdyţ se tvářil jako na funuse.“ 256 Po tomto kolektivním upozornění na závadné chování se Pavlát následně účastní pomoci na ţňovém útulku pro děti. 257 Po opětovném sblíţení se svojí ţenou je jiţ fungujícím článkem kolektivu. V jeho případě byl tedy největším problémem individuální přístup k rekreaci a nezapojení se do kolektivu, způsobený osobními problém y. Po kolektivním vyjádření nesouhlasu s jeho chováním se napravil a stal se tedy opět sou částí celku a tím i kladnou postavou. Cirkus bude! ukazuje na postavě zástupce ředitele Ostrého, byrokrata, dohnaného aţ do krajních mezí. Z jeho promluv je patrno, ţe jej nezajímá lidská stránka cirkusu a ţe nepochopil poměrně svobodné myšlení artistů, samozřejmě však v hranicích vymezených s tátem.: „Vy jste se zbláznili. 253
NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 160. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 67. 255 Kulturní referent 256 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 99. 257 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 104. 254
60
Náhradní
volno za
neděli
jsem
změnil. Pondělí
je nejvhodnější
den.
Co se stalo dřív, za to nezodpovídám. Víte sám, ţe jsem tu teprve t ýden… Ne, neberu odpovědnost, za představení neplatím. Jak to, prosím vás proúčtujeme? Není to naplánováno. Nemám účetní krytí. Vyloučeno. Vy mne budete učit, ţe je náš zájem ukázat artisty co nejvyššímu počtu lidí. Zarazte ten nesm ysl, bez těch pár kotrmelců by se také obešli…“ 258 V poslední větě dokonce popírá sm ysl cirkusových představení a zn ehodnocuje práci artistů. Ostrý staví na svém pocitu důleţitosti ze získané pozice, přestoţe je jen zástupce ředitele a na svém postu teprve t ýden, chce rozhodovat o vedení cirkusu a staví se i proti zkušenému principálovi Liškovi a artistům stojících za ním: „Kvůli pořádku, kázni a disciplíně, takové představení nedovoluji. Jestli tu byl dřív nepořádek, za mne nebude. Dovoluji si upozornit, ţe
za
dnešní
představení
nikdo
nic
nedostane,
není
v plánu,
nemám
kde proúčtovat. Za nic nezodpovídám.“ 259 Scéna kolektivního odsouzení a potrestání v konečném filmu není, nicméně ve scénáři jsou dvě scény navíc odpovídající tomuto principu. Kdyţ je po představení a nadšení diváci tleskají vystupujícím artistům, přichází jeho kolektivní odsouzení. Jeden z druţstevníků Maryška si stoupne a pronáší k obecenstvu cirkusu: „A tenhle chlap byl proti tomu představení, protoţe ho neměl v předpisech. Dokonce artistům nechce zaplatit.“ Obecenstvo zabouří odporem. Ostrý mrká, vidí, ţe prohrál docela. Pak chabě ze sebe vypraví: „Naopak, všechno bude zaplaceno, uhrazeno, zúčtováno. Děkuji všem, kdo se postarali o zdar dnešního představení.“ 260 Pod tlakem kolektivu je pokořen a musí změnit svůj názor. 261 Na ţních, kam byl cirkus pozvaný druţstevníky z kulturní rekreace, se baví principál Liška s oním aktivním druţstevníkem Maryškou. Maryška se ptá: „A mimochodem co dělá zástupce ředitele, ten Ostrý?“ Křičí Maryška přes hluk mlátičky. „Býval ý zástupce ředitele?“ Odpoví Liška. „Je taky někde na brigádě. Jenţe na celoroční.“ 262 Je tedy patrn é, ţe byrokrat byl potrestán
258
BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 11. BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 52. 260 BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 78-79. 261 Ve filmu tato scéna není. V něm mu zavolá sám ředitel cirkusu a vyzve ho k vyplacení mzdy artistům a chválí je za obětavost. 262 BSA. SCE. Film: Cirkus bude!. Literární scénář 1953, str. 80. 259
61
a musel z cirkusu odejít. V této scéně máme hmatatelný důkaz potrestání, a to ztrátou zaměstnání. V osobě Pulečka se pojí vícero negativních vlastností. Jde v podstatě o nejvíce zápornou postavu ze sledovaných filmů. Během filmu nelze nalézt scénu, kde by se choval v rámci běţně přijímaného způsobu chování. Neprojde
ţádnou
změnou
chování
a
ani
výtky
ostatních
rekreantů
je neovlivní, jelikoţ je nevnímá. Největším prohřeškem Pulečka jsou jeho názory
ohledně
současného
a
minul ého
politického
zřízení.
Dvakrát
se objevuje kritika současného zřízení a chvála na minulost. Poprvé,
kdyţ
Puleček
začne
Andělovi
číst
inzerát
v novinách
na hospodyni: „…jen ukazuji, jak se dnes bere lidem moţnost vyřizovat svoje soukrom ý věci veřejně.“ Říká Andělovi Puleček. „Proč hospodyně? Dřív si taková ţenská prostě dala inzerát. (…) Tenkrát taky byl y seriózní kanceláře, které za mírný poplatek daly l idi dohromady. To byli stejní podvodníci.“ Řekne mu Anděl. „Ale já takovou kancelář míval. Jo, tenkrát mohl člověk uplatnit svoje schopnosti a vyšvihnout se. Jakpak ne“, kontruje Anděl, „kdyţ byl zloděj chytrej, mohl to dotáhnout třebas aţ na bankéře. No,
s tím
slušný
člověk
nemohl
taky
souhlasit“,
uhýbá
Puleček.
„To je konečně správné, ţe t yhle věci uţ dneska neexistují, ale zase na druhé straně, by se nemělo přehánět a úplně znemoţňovat lidem, takovou tu, osobní podnikavost. I dneska by se našl y pro ši kovného člověka moţnosti. Jen kdyby to bylo dovoleno. A ono není.“ Potvrdí Anděl. „To je to! Vzdychne Puleček a postěţuje si. Co je člověku platná chyt rá hlava a dobré nápady, kdyţ musí sedět jako účetní, v platové stupnici á čtyři! Co můţu dělat, rozhodí rukama, kdyţ mám nad sebou mzdový strop? Dávat pozor, aby si nahoře nedupli a ten strop ti nespadl na hlavu!“ Odpovídá mu Anděl a odchází. 263 V druhém případě jsou jeho názory ještě výbušnější neţ předtím: „Já přece musím vědět, kdy jsem se měl lepší. Mně bude někdo vykládat, ušklíbne se, co je to vyšší standart. Já ho měl!“ 264 Při tomto rozhovoru se
proti
němu
postaví
Vyhlídka
a
další
dva
rekreanti
hrající
šachy
a argument y o vlastní situaci, která se výrazně v novém zřízení zlepšila, 263 264
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 64. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 130-133.
62
ho uzemní a Puleček odchází opovrţený tímto mal ým kolektivem. 265 Pulečkem pro jeho chování, tak pohrdá Anděl i Vyhlídka, tedy význačné postavy filmu. Dalšími prohřešky jsou jeho lhaní a vychloubání. Vym ýšlí si o svém povolání, a proč se dostal na rekreaci.: Vyjmenuje nejméně šest destinací, kde všude byl na rekreaci, Anděl konstatuje: „Ty musíš být vynikající pracovník, kdyţ jezdíš na rekreaci kaţdý rok. „Jsem“, přiznává Puleček prostě. „Já to nezapírám. Mě práce těší, a potom, vědomí, ţe dnes pracuje člověk pro celek, to děl á práci radostnou, chápeš? Jakpak ne“, přiznává Anděl a zajímá se: „Kde pracuješ? V těţkém prům yslu“, řekne neurčitě Puleček. Následně se dozvídáme, ţe je účetním. 266 Dále pak před ostatními rekreant y světácky hovoří o svém l yţařském umění, přestoţe l yţovat téměř neumí a nakonec se i zraní. 267 Zranění však chce vyuţít opět ve svůj prospěch, jak je jeho zvykem, jak se dozvídáme: „A dělat s tím taky hned nepůjdu.“ Prohlásí Puleček a uvaţuje. „Jak ono to vlastně je, kdyţ se někomu stane úraz na rekreaci? To se přece musí posuzovat jako úraz v zaměstnání.“ Kdyţ Anděl mlčí, odpovídá si Puleček sám: „Rozhodně jo! Vţdyť mě sem závod vyslal. Co myslíš?“ Anděl si pomalu utírá ruce. „Já myslím, ţe t y nem yslíš na nic jiného, neţ na vyţírku. 268 V této promluvě jiţ jasně vidíme charakter Pulečka, ke kterému se Anděl vymezuje. Na konci filmu pak potkává Mirek, syn Anděla, v zotavovně právě Pulečka, který je, jak se od Mirka dozvídáme rekreačním referentem a proto mohl navštívit tolik rekreací. Mirek se jej ptá, co zde dělá, neboť on sám poukaz nedostal, přestoţe je vynikajícím pracovníkem.: „No, kdyţ mě jeden poukaz zbyl, přece ho nenechám propadnout“, hájí se Puleček. „Ovšem“, souhlasí ironicky Mirek, „musel jste se obětovat a jet sám, ţe jo? Co jsem měl dělat?“ Vybafne Pul eček zahnaný do úzkých. „Já se zeptám na závodní radě, co jste měl dělat“, řekne klidně Mirek. 269 Na poslední chvíli tedy přichází celkové odkrytí charakteru Pulečka, jako lháře a pokrytce, vysávajícího systém a přesto si stále na něj stěţujícího, 265
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 130-133. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 56. 267 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 67, 75,77-79. 268 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 82. 269 BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 139. 266
63
přestoţe z něj tolik čerpá. Kritiky od celého kolektivu není vzhledem k velikosti ubytovny a stavby příběhu moţná, ale kaţdý, kdo s ním přijde do st yku je z něj nakonec znechucen. Potrestání za jeho chování a čin y je otázkou budoucnosti v rámci pracoviště, nicmén ě je pravděpodobné. Ve Slečně od vody máme dva příklady nevhodného, v tomto případě absentérského chování. První zosobňuje osobář Dvořák, který se za kaţdou cenu snaţí dostat z práce a vyuţít teplého počasí. Dvořák: „Epidemie! Dnes je to samá nemoc! A j á ne a ne stonat.“ 270 (…) „S tím se musí něco udělat. Desetiprocentní absence, to je pováţlivá věc. Venku hezky, nikomu se nechce dělat. Co říkáš předsedo, soudruţským návštěvám? Oběhnu to a hned se uvidí, kdo se ulévá.“ 271 Předseda mu na jeho zastřené návrhy o vlastní uvolnění odpovídá: „Venku hezky, říkáš? Aby bylo jasno, soudruţské návštěvy aţ po směně!“ Přesto se však Dvořák během zmatku v kanceláři vytratí. 272 Celkově prostupují filmem časté zmínky o absenci nejen Dvořákově, ale celého závodu: „Předseda zm alom yslní při pohledu na opuštěné stroje. Jen kdyby ta absence nebyla! Vţdyť on nikdo nedělá!“ 273 V opozici k tomuto absentérství je vyzdvihován otec Heleny, Pokorný, který přijde během dovolené za dcerou do práce a předseda jej v podstatě udolá, aby vzal směnu za
svoji
dceru. 274
Je
vychvalována
jeho
obětavost,
tak
kontrastující
s absentérstvím. Dvořák se tedy místo návštěv vytratí k vodě. Mezi prvními na břehu je náš osobář Dvořák. Vesele si vykračuje, zřejmě bez nejmenších starostí o absentéry. 275 Osobář Dvořák, vysvlečen do plavek, se pohodlně uvelebuje na trávník za navigací. Tvář si pokryje novinami . 276 Po celém dni u vody přichází
k Pokorným
domů,
odevzdat
zapomenut ý
poukaz
na
rekreaci
pro Helenu. Zde se setkává s předsedou a Pokorným. Předseda poklepáním na Dvořákova spálená záda zjišťuje, jak Dvořák strávil pracovní den
270
BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 13. BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 16. 272 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 16. 273 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 32. 274 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – květen 1958, str. 54. 275 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 34. 276 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 38. 271
64
a oznamuje mu, ţe „Spolu s i to vyřídíme zítra. 277 Trest je tedy opět nejasný, ale
je
pravděpodobné,
ţe
Dvořáka
bude
minimálně
čekat
pokárání
na pracovišti. Druhým zosobněním neţádoucího chování, v tomto případě u mládeţe je skupina pěti mladých lidí - dvou dívek a tří chlapců. Kromě tématu absentérství představuje skupina i negativní, téměř zkaţené, chování mládeţe. Od prvního objevení na scéně je záměrem tvůrců ukázat jejich odlišnost od běţných správných norem společnosti.: Pak je tu skupina dvou dívek a dvou mladíků. Jeden z nich nese kromě sportovního pytle malé bateriové rádio. Druhý má ruku v sádře a na pásce. Jsou výstředně oblečení. Tím se diferencují od dvojice s aparátem, všedně oblečených výletníků. (…) Zraněný ruče svlékne levičku ze sádrového obalu. Ruka je zdravá. 278 Podle popisu tedy jasně vidíme, ţe se odlišují od ostatních uţ svým zjevem. Následné odhalení
podvodu se zlomenou rukou, jen dokresluje jejich
absentérské chování. Skupina je protikladem k Heleně, která je normálně vzornou mladou ţenou v daný den však sešlou na scestí. Všichni mladí lidé ze skupiny mají přezdívky, chlapci jsou Pepuša, Čéča a Peťura, dívky Áţa a Ďiďi. Kromě výstředního oblečení také poslouchají zahraniční, pravděpodobně západní hudbu.: Konečně se ozve z aparátu jazzová hudba. Druhé děvce začne pohybovat hlavou v rytmu samby. Ďiďi: To je muzička! 279 Zejména je však nejvíce reflektováno jejich nezdvořilé chování vůči ostatním. V tomto případě k Heleně.: Peťura se klidně posadí vedle Heleny a začne se svlékat do plavek. Jeho neomalenost je aţ prov okativní. Pěkná mašina, pěkná slečna, to by šlo dohromady, ne?“ 280 Helena udělá chybu a začne se s nimi bavit, coţ vede aţ ke hře na fant y, ve které ji skupina obere o šat y. Dále pak při projíţďce na motorce ji jeden z chlapců obtěţuje.: Odjeli na odlehlé m ísto. (…) Mladík se však snadno nedá odbýt. Opře paţe o strom tak, ţe jimi Helenu uvězní. Peťura: „Odvezu vás, ale něco za něco. Pusu!“ Helena se zamračí. Helena: „Vtipů uţ bylo dost. A ţádný k popukání. Jedeme.“ Peťura neuposlechne, naopak trochu násilnic ky dívku obejme 277
BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – dotáčky 1958, str. 55. BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 34. 279 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 35. 280 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 42. 278
65
a vtiskne jí polibek. V zápětí dostane políček a dívka rázně vykročí po navigaci. Peťura odjede i s šat y. 281 Vše vrcholí při Helenině návratu z odlehlého místa ke skupině, po které chce vrátit šat y, avšak t y jsou schované a skupina je nechc e vydat. Helena se jiţ nechce se skupinou bavit, ale pro odchod potřebuje šat y a ptá se.: „Kde je ten váš kamarád s motocyklem? Kdo to je? Jak se jmenuje?“ Pepuša pokrčí rameny a drze si změří tazatelku. „On vám to ve slabé chvilce neřekl?“ Společnost se rozesměje. Dívka energicky vykročí a Pepuša, neţ se naděje dostane jednu přes tvář. Smích u společnosti zamrzne. Helena rychle sebere věci a odejde. 282 Zde eskalovalo hrubé chování skupiny, které by ve slušné socialistické společnosti nemělo mít místo. Hla vní hrdinka trestá za nedovolený polibek i výsměch dané členy políčkem. Ukazuje tak, ţe zástupce slušné části společnosti si nemá nechat líbit t yto provokace. Jako
shrnutí
chování
skupiny
pak
následuje
rozhovor
Helen y
se Spáčem, kterému se Helena líbí a rozhodl se jít darovat nové šat y, aby nemusela jít domů v plavkách. Helena je odmítá.: „Co o mně víte? Ţe nejste slečna od vody. Tomu nerozumím.“ Muţ ukáţe na výstřední společnost s mikrorádiem, která cestou domů hlučně povykuje. Mladík Čéča uţ má opět ruku v sádře. Spáč: „Podívejte Áţa, Ďiďi. Tohle to je jejich ţivel – ulejvání. Těm tak nabídnout šat y. Jenţe pro ně by jich bylo škoda. Rozumíte?“ 283 Jasně tak Helenu morálně odděluje od dané skupiny. Na vyobrazení osobáře Dvořáka a skupiny mladých je reflektováno problematiky absentérství, zejména v letních měsících. U skupiny mladých je
pak
rozvíjeno
téma
problematické
mládeţe,
zejména
ve
srovnání
k spořádané hlavní postavě. U Dvořáka nedochází ke kolektivní výčitce jeho chování, avšak jeho podvod je odhalen a bude následovat nespecifikovaný trest skrze Předsedu. U skupiny mladých je vidět nesouhlas s jejich chováním u
Heleny,
Spáče,
dokonce
i
u
další
dvojice
u
vody.
Můţeme
tedy
předpokládat, ţe spořádaná společnost odmít á jejich chování. V tomto případě však očividný trest nepřichází. 281
BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 53. BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 57. 283 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958, str. 76. 282
66
8.1 Shrnutí U popsaných záporných postav byl y tedy identifikovány negativní vlastnosti
a
chování
chování/vlastnost či
menší
míře
odporující
dobovým
trendům.
Schéma:
špatné
odsouzení kolektivu – trest, bylo potvrzeno ve větší u
všech
sledovaných
snímků.
Záporné
postavy
jsou konfrontovány nebo srovnávány s hlavní postavou, která bývá chápana jako v podstatě kladná.
9
Vedlejší dějové linky V této
kapitole
se
zaměříme
na
témata,
která
nesouvisí
přímo
s dovolenou, hlavní ani zápornou postavou. Jsou rozvíjena pomocí vedlejších postav. Sekundární téma není rozváděno ve všech sledovaných filmech. Jedná se pouze o Rodinné trampot y oficiála Tříšky
zaměřené na propagaci
osidlování pohraničí. V Dovolené s Andělem je důraz na emancipaci ţen. U Slečny u vody se pak jedná spíše o perličky t ýkající se reţimu. V následujících řádcích si tedy ukáţeme, jakým způsobem jsou daná témata rozváděna ve scénáři. Skrze postavu zemědělského správce Veleby sledujeme moţný kariérní postup a zisk nové půdy. Tříškovy ho potkají po cestě na dovolenou a přijmou ho do své skupiny. Veleba během několika scén nechtěně odhaluje svoji neznalost zemědělství, přestoţe je úředníke m pověřeným spravovat tuto oblast. Při rozhovoru s Tříškou, se dozvídáme pravdu o jeho osobě.: „Býval jsem malíř. Ale chtěl jsem stále výš. Dostal jsem se na úřad. Stal jsem se pánem. A nyní chci ještě výš. Chci být samostatným hospodářem. Musel jsem to zatajit. Malíři by nic nedali. Pane Tříška, nevyzrazujte to na mne, ţe jsem malíř. 284 V této promluvě máme ukázáno, jak jsou vnímána jednotlivá zaměstnání ještě podle starého prvorepublikového vidění světa. Veleba byl malířem, ted y manuálně pracujícím člově kem vytvářejícím určité hodnot y, avšak práce pro něj nebyla dostatečně prestiţní. Stal se tedy úředníkem a byl podle svých slov „pánem“. Toto vnímání úřednického povolání jako vrcholu, bylo po Únoru 284
NFA, SCE, Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky, literární scénář, 1949, str. 190.
67
1948 překonaným přeţitkem, neboť nastupovala adorace děln íků a rolníků. Podle scénáře se však Veleba nechce spokojit s rolí úředníka a jeho hlavním cílem
je zisk samostatného zemědělství.
Zde
se
tedy stává z Veleby
přijatelnější postava, neboť práci úředníka chtěl vyuţít jako most k získání zemědělské půdy a tím pádem se stát oním adorovaným rolníkem. Téma získání půdy je rozvíjeno v pokračování rozhovoru.: …„Do Prahy se vrátit nemohu, všude jsem rozhlásil, ţe jedu do pohraničí a povede se mi báječně.“ Tříska: „Tak pusťte celého správce z hlavy. Třeba vám tu přidělí něco jiného. Třeba pamatují i na malíře. Promluvíme o tom s předsedou.“ 285 Na ţňové slavnosti má projev právě předseda.: „My ovšem potřebujeme nejenom vojáky, ale i stálé osadníky. Mistr Veleba – neboť se skutečně jedná o mistra malíře Velebu, který n ám zatajil svoje zaměstnání, abychom se neost ýchali pouţít ho k zemědělským pracím, se rozhodl, ţe zde trvale zůstane. Usadí se tady a doufáme, ţe bude mezi námi spokojeně ţít, provozovat své povolání a hospodařit nejenom sám, ale i se svou rodinou.“ 286 Veleba se tedy stane hospodářem a zároveň bude moci vykonávat povolání, ve kterém vyniká. Součástí předsedova projevu je i agitace k osídlení pohraničí, která je následně ještě rozvíjena jedním z ţadatelů o byt u Tříšky, kdyţ byl ještě na úřadě.: „Chci vám poděkovat, ţe jste nám tehdy ten byt v Praze nedal. Jsem támhle v Kyšicích účetním pastvinářského druţstva a to je vono. Nádhernej byt, zahradu, dva kroky do lesa, vzuch, koupání, všechno. Kam se hrabe Praha!“ 287 Propagace na dosídlení pohraničí je tedy víc e neţ zřejmá a vše je završeno i rozhodnutím Třísky zůstat zde. Motivace pro občany hledající nové moţnosti v pohraničí cílí na dostupné ubytování, vynikající přírodní podmínky, profesní uplatnění a samozřejmě i dobrý kolektiv. V Dovolené s Andělem se v příběhu manţelů Pavlátových snoubí téma emancipace a vlivu kolektivu na soukromý ţivot. Jejich manţelství je před rozvodem.
Přestoţe
měli
jet
kaţdý
285
na
jinou
zotavovnu,
NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 192. NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 197. 287 NFA. SCE. Film: Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Literární scénář 1949, str. 202-203. 286
68
potkávají
se u autobusu sváţející je na stejné místo pobytu. Kdyţ chtějí ráno odjet, přichází předseda jejich podniku a domlouvá jim. Dozvídají se, ţe on a celá závodní rada rozhodli o jejich společném pobytu na rekreaci.: „Ale rozhodla o něm celá závodní rada, kde se o vás mluvilo. Měli jste se přece rády. Máte hezký dítě. A důvody, pro k teré chcete rozbít rodinu, nejsou tak váţné, aby se nedal y vyřešit. Proto jsme vám dali poukaz y do jedné zotavovny, abyste našli čas a příleţitost domluvit se, vysvětlit si všechno. 288 Oba jeho proslov odmítají a jsou podráţdění jeho vstupem do svého soukro mého ţivota. Předseda jim nakonec říká, ţe ať klidně odjedou, ale všem rekreantům vysvětlí proč. 289 V průběhu rekreace se přes různé peripetie manţelská dvojice nakonec opět sblíţí. Na jejich příkladu vidíme, jak kolektiv dokázal ovlivňovat i soukrom ý ţivot páru. Jejich rozhodnutí o ukončení vztahu je bagatelizováno. Pracovní kolektiv se snaţí vztah udrţet proti jejich vůli. Tlak kolektivu je zřejm ý i na rekreaci, kde manţelé nechtějí řešit své problém y před ostatními a proto hrají role manţelů v mezích norem. Film pak zobrazuje, ţe rozhodnutí pracovního kolektivu bylo správné a jen díky jeho zásahu se manţelství nerozpadlo.
Vidíme,
ţe
soukromé
věci
tedy
nebyl y
otázkou
pouze
zúčastněných osob, ale společenství, které je obklopuje, můţe řešit jejich problém y,
někdy
lépe
neţ
oni
sami.
Síla
byla
otázka
kolektivu
opět
vítězí
nad jednotlivcem. Jedním
z
hlavních
konfliktů
emancipace
manţelky.
Pavlátové manţel vyčítá, ţe se rozhodla nebýt jiţ více doma s dcerou a nastoupit do práce. Během hádky před předsedou vyčí tá manţelovi, ţe na schůzích podniku hovořil o emancipaci ţen, ale ţen těch druhých. Její vlastní emancipace a pracovní uplatnění mu vadilo. Pavlát si během rekreace uvědomuje své sobectví, a jak jiţ víme manţelství je zachráněno. Pro nás je důleţité ono vyzvednutí emancipačních snah ţeny. Poukázání na pokrytectví při veřejné podpoře emancipačních snah ţen, která se mění v nelibost v konkrétních případech. Film ukazuje, ţe ţeny mají právo na pracovní rozvoj. To, ţe se Pavlátová zú častnila výběrové rekreace,
288 289
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 53. BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 53.
69
znamená
ţe,
musela
být
kvalitní
pracovnicí
a
podtrhuje
její
přínos
pro společnost. Dalším příkladem emancipace je pak postava místní předsedkyně národního výboru, kterou potkává Mašek v rozestavěném ţňovém útulku. Na jeho výt ku: „Mějte rozum ţenská!“ Odpovídá: „Já nejsem u vás ţádná ţenská. A co jste tedy? “ Usmívá se Mašek. „Předseda místního národního výboru. Prosím, komu čest, tomu čest“, přiznává Mašek. 290 Popřením svého genderu
a
nahrazením
funkcí
podtrhuje
svoji
emancipaci
a
vymaňuje
se ze škatulky ţena. V tuto chvíli nezáleţí na ničem jiném, neţ na dobrém výkonu funkce, coţ uznává i muţ Mašek. Cel ým filmem prochází i další emancipované postavy – zedničky, učitelka nebo kulturní referentka. Motiv emancipace ţen je tedy pom ěrně silný. V případě Pavlátových je poukazováno na obecně proklamovaná hesla o emancipaci, která se však v konkrétních případech vytrácejí. Film ted y apeluje
na
ztotoţnění
se
s těmito
poţadavky
bez
osobních
výjimek.
Jak je ve filmu vidět, emancipaci jiţ stejně nejde zastavit, neboť ţeny uvědoměle pracují i zastávají důleţité funkce. U Slečny u vody jsou to doopravdy spíše perličky neţ ucelené téma. V původním
scénáři
je
součástí
filmu
i
návštěva
indické
delegace. 291
Ta se v další verzi stane delegací za hraničních novinářů 292, aby následně byla jiţ po natočení zrušena. 293 Ve scénáři jsou však dva zajímavé moment y týkající se právě indické delegace. V první scéně hovoří předseda k sekretářce.: „Kdekdo se ulejvá a já mám delegaci na krku. Přivítat je musíme, j ak se patří. Já vím, ţe teď našemu řediteli tam u nich dělají pom yšlení. Nesmíme zůstat pozadu. Zavolej informace, ať nám řeknou něco o indické historii. Současnost známe, na tu se neptej.“ 294 Druhá scéna se odehrává v dílně. Soustruţnice pláče kvůli svému
muţi,
který
ji
podvádí,
načeţ
290
jí
předseda
BSA. SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952, str. 62. BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář - březen 1958. 292 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář - květen 1958. 293 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – dotáčky 1958. 294 BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář - březen 1958, str. 17. 291
70
říká.:
„Podívej,
běţ se vyplakat domů. Budou tu co nevidět a ještě by si mohli m yslet, ţe jsi oběť reţimu. Jdi!“ 295 Celkově je tedy otázka indické delegace prezentována jako úspěšné rozšíření
československých
hospo dářských
snah
i
za
hranice
Evropy.
Přiklonění Indie k levicové politice a přiblíţení zemím sovětského bloku je pak zmíněno v poznámce k současné situaci v Indii. V druhé scéně o oběti reţimu je relativizován tento pojem. Rovina osobního problému, který mů ţe být zahraničním vnímán, jako perzekuce reţimu, zde v kontextu zlehčuje celou
problematiku
obětí
reţimu.
Je
to
jako
vzkaz
pro
zahraničí,
to co označujete, jako oběti reţimu, jsou jen lidé s vlastními problém y. Nicméně t yto scény se na plátna nikdy nedos tal y, coţ značí nesouhlas vyšš ích míst s jejich vyzněním.
295
BSA. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář - březen 1958, str. 62.
71
Závěr Cílem práce byla kulturněhistorická anal ýza filmů s tématikou dovolené v letech 1948 aţ 1960 v Československu. Dobu i téma jsem si vybrala kvůli filmovému plánování, t ypickému pro toto období kinematografie. Zajímalo mě, proč se v „budovatelském období“ padesát ých let kladl důraz i na filmové zobrazení dovolené, které je moţné vnímat jako okrajové , ve srovnání s aktivizačními a mobilizačními trendy daného období projevující se např. témat y
kolektivizace,
budování
těţkého
prům yslu
atd.
Tématem
jsem
se zabývala z úhlů účelu tvorby o rekreaci, t ypů zobrazovaných dovolených, sm yslu zobrazení rekreace a jaké chování a činnosti byl y po rekreantech chtěny, a které byl y neţádoucí . Zjistila jsem, ţe jedním z cílů filmové produkce s tématem dovolené bylo seznámení širšího publika s moţnostmi, jak se mohou rekreovat v novém s ystému. Primárně šlo o ukázk u moţných t ypů rekreace v rámci ROH. Od letní a zimní, přes kulturní rekreaci aţ po rekreaci v zahraničí u moře. Tyto t ypy dovolených v různé míře naplňoval y rámec propagace rekreace v rámci ROH. Ze zmíněných pěti snímků se rekreací v rámci ROH nezabýval y jen Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Tento film se věnoval individuálně plánované dovolené v rámci rodiny. Dále
šlo
o
názorné
zobrazení,
co
za
vybavení
a
sluţby
jsou potencionálním rekreantům v rámci rekreace k dispozici. Součástí sdělení bylo i jakým způsobem svoji rekreaci trávit a co vše na ni mohou vyuţít. Rekreace zobrazena ve filmu byla v podstatě obrazovým návodem pro nové rekreant y z řad pracujících. Smysl rekreace zobrazený ve filmech , byl rozebrán v samostatné kapitole. Zde jsem zjistila, ţe z aprvé šlo o odměnu zaměstnance za jeho pracovní výkony v luxusním prostředí zotavoven. Zadruhé moţnost nalezení a vzniku nových vztahů. Jak v rámci celého kolektivu jako jeho součást, dále pak vznik trvalejších přátelských vztahů, tak i pro mladé pracovní ky lákavou moţnost rekreace nalezení potencionálního partnera. Poslední otázkou poloţenou v souvislosti se zobrazením rekreace ve filmu bylo jaké chování a činnosti byly po rekreantech chtěny, a které byl y neţádoucí? Jasným chtěným chováním bylo chování kolektivní. Individualit y 72
jdoucí proti zájmům kolektivu byli výjimkami, které kolektiv neakceptoval. Kladně vnímána byla i práce na dovolené , přestoţe rekreace primár ně slouţila k odpočinku. Byla -li potřeba pomoc rekreantů při práci, neměli váhat a zapojit se pro společné dobro. M ým druhým cílem bylo prozkoumat, zda jsou v daných filmech přítomna
i
jiná
témata,
neţ
jen
rekreace.
V případě
jejich
objevení
jsem si dala za cíl jejich anal ýzu a zařazení do zvolené struktury. Kd e byl y děleny podle toho, zda souvisí s hlavní postavou, zápornou postavou nebo šlo o vedlejší dějové linky vázané na méně sledované role. Tento cíl práce o v ýskytu a rozvádění jiných témat byl potvrzen ve všech sledovaných filmech. Jiná témata byla zařaze na do struktury kapitol o hlavní a záporné postavě i kapitole o vedlejších dějových linkách . Bylo zjištěno široké spektrum jiných neţ primárně dovolenkových t émat. Zaprvé v kladné
rovině,
jako
reţimem
propagovaná
témata
(emancipace
ţen,
dosídlení pohraničí, atd.), zadruhé i v záporné rovině jako odstrašující příklady (absentérství, kritika systému, byrokratismus, atd.) Další témata byla rozváděna v rámci příběhu, jako osudy jednotlivých postav. Repliky vkládané do úst hercům slouţil y jako agitační materiál. V případě chtěných vlastností nebo chování podporovali a zveličovali atraktivnost zvolené cest y.
V opačném případě jako odrazující příklad
v případech neţádoucích. V kapitolách o hla vních a záporných postavách jsem porovn ávala rozdíl y v určení těchto postav. Zjišťovala jsem, zda můţe být hlavní postava zároveň i zápornou postavou a co ji popřípadě odděluje od záporné postavy. Většina hlavích hrdinů měla na začátku filmu některé neţádoucí vlastnosti , avšak t yto vlastnosti, které by z nich mohli udělat i záporné postavy, se v průběhu filmu redukují nebo mizí úplně a to s větším či menším přispěním kolektivu obklopujícího hlavní postavu. V závěru filmu je tedy hlavní postava napravena a je vnímána veskrze pozitivně. Záporná p ostava se naopak nepolepší a kolektiv ji většinou slovně odmítá, popřípadě přichází i trest nebo jeho hrozba. Vedlejší dějové linky nebyl y, podle mého bádání, rozváděny ve všech sledovaných filmech , neboť se jednalo o témata, která se váţí k méně důleţit ým postavám filmu . Pokud však byl y přítomn y, rozvíjel y společensk y 73
důleţité téma. Šlo o upozornění a propagaci vystavěnou na snadněji identifikovatelných
příbězích
filmových
herců,
neţ
jen
jako
neosobní
zobrazení v jiné formě agitace. Přestoţe
se
téma
diplomové
práce
týkalo
úzkého
profilu
filmů
o dovolené, objevila jsem poměrně široké spektrum informací nejen k této oblasti. Můj záměr zjistit více o v podstatě okrajové tématice dovolené, s sebou přinesl i náhled do sv ěta plánované kinematografie. Sledovaná projekce představ o správném i nesprávném chování na plátna film u pak jen podtrhuje sílu filmu jako vyjadřovacího prostředku, který by měl, dle mého názoru,
zůstat
v centru
zájmu
badatelů
o
moderní
samostatný pramen nebo doplněk k dokreslení dané doby.
74
dějiny.
Buď
jako
Použité prameny Národní filmový archiv : SCE. Film: Rodinné trampot y oficiála Tříšky. Literární scénář 1949. R5/B9/2P/3K. Schůze Filmové rady 1954, 1955. Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!. R14/BI/3P/6K, dopis od ministra informací Kopeckého z 21. 10. 1949. R14/BI/4P/2K, dopis z 15. 11. 1949. R5/B9/2P/3K. Scenáristické oddělní 1954 (duben – červen) Filmové rady. Usnesení z 24. června 1954, Cirkus bude!. R9/BII/4P/5K. Usnesení 49. schůze pléna Filmové rady 8. leden 1953 – Dovolená s Andělem. R14/BI/4P/2K, Sdělení pro poradu ústředního ředitelství z 21. května 1949. Rozpočtové oddělení. Rodinné trampot y oficiála Třísky. R19/AI/3P/2K, Dramaturgický plán FSB na rok 1959. Slečna od vody. R14/BI/3P/4K, Zápis z 19. porady umělecké rady z 16. 1. 1957, Slečna od vody. R11/BII/3P/2K. Zápisy schůzí skupin dramaturgie 1950. Zápis skupiny V. Vlčka z 31. března 1950.
Barrandov Studio a.s.: SCE. Film: Dovolená s Andělem. Literární scénář 1952. SCE, Film: Cirkus bude!, literární scénář, 1953. SCE. Film: Anděl na horách. Literární scénář 1954. SCE. Film: Slečna od vody. Literární scénář – březen 1958. SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – květen 1958 SCE. Film: Slečna od vody. Technický scénář – dotáčky 1958. Sbírka Barrandov historie, 1952 D20, Tematické plány.
75
Použité filmy Rodinné trampot y oficiála Tříšky (1949) Dovolená s Andělem (1952) Cirkus bude! (1954) Anděl na horách (1955) Slečna od vody (1959)
Použité paměti TVRZNÍK, Jiří: Jaroslav Marvan vypravuje . Praha 1975.
Použitá literatura BENEŠOVÁ, Marie a kol.: Obraz člověka v české kinematografii 1922 -1963. Filmový ústav. Praha 1969. FLAJ ŢÍKOVÁ,Veronika: Kolektivizace venkova a český hraný film . Reflexe problematiky
kolektivizace
v české
kinematografii.
Diplomová
práce,
Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2011. FRANC, Martin a Jiří KNAPÍK. Volný čas v českých zemích 1957 –1967. Praha 2013. HAVELKA, Jiří a HRBAS, Jiří: Filmové vavříny dvaceti let . Praha: Filmový ústav, 1965. HAVELKA, Jiří: Čs. filmové hospodářství II. 1945 - 1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství VII., 1958-1962 : s dodatkem krátkých hraných a animovaných filmů z let 1922 -1945. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. HAVELKA, Jiří: Kronika našeho filmu 1898 -1965. Praha: Filmový ústav, 1967. KAPLAN, Karel : Československo v letech 1945 – 1948, I. část. Praha 1991. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948 – 1953, II. část. Praha 1991. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1953 -1966. Praha 1992 76
KNAPÍK, Jiří a FRANC, Martin: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948 -1967. Praha 2011. KNAPÍK, Jiří: Únor a kultura . Sovětizace české kultury 1948 – 1950. Praha 2004. Proglas: KNAP ÍK, Jiří: Film a ideologie. Bída filmové politiky KSČ 50. let. In: Proglas: měsíčník pro politiku a kulturu . Brno: Atlantis, 1998. PERNES, Jiří: Takoví nám vládli: komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Praha 2010. PERNES, Jiří: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno 2008. RATAJ, Jan: KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha 2003. SEMÍNOVÁ, Hana: Odborová rekreace v Československu: [fot. publ.] . Praha 1987 SKOPAL, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie, český filmový průmysl 1945 až 1960. Praha 2012. SLINTÁK, Petr a ROTTOVÁ, Hana: Venkov v českém filmu 1945 –1969: filmová tvář kolektivizace . Praha 2013. TÁBORSKÝ, Eduard: Prezident Beneš mezi Západem a Východem. Praha 1993. URBANOVÁ, Eva, URGOŠÍKOVÁ, Blaţena a PANZNEROVÁ, Jitka: Český hraný film: Czech feature film . Praha, Národní filmový archiv, 1995. VEBER, Václav: Osudové únorové dny. Praha 2008 ZBOŘ IL, František: Československá a česká zahraniční politika. Praha 2010.
Internetové zdroje Rozhovor: KNAP ÍK, Jiří: Rekreace za socialis mu: Co Čechům chybí z éry Anděla, http://magazin.aktualne.cz/homolkovi -andel-tak-jsme-se-driverekreovali/r~51393b44882411e39b43002590604f2e/?utm_source=atlasHP&ut m_medium=dynamicleadbox&utm_term=position -1
77
Seznam zkratek BSA - Barrandov Studio a.s ČEFIS - Československá filmová společnost FIUS - Filmový umělecký sbor MI – Ministerstvo informací NFA – Národní filmový archiv NA – Národní archiv ROH – Revoluční odborové hnutí TK – Tvůrčí kolektiv ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa
78
