Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav. Politický vývoj Ţamberska v letech (magisterská diplomová práce) Bc

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Politický vývoj Ţamberska v letech 1945-1946 (magisterská diplomová práce)

Bc. Radek Píč

Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Brno 2013

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu pouţitou literaturu a prameny.

Datum:

Radek Píč

2

Poděkování: Děkuji PhDr. Vladimíru Černému, Ph.D. za vedení práce, rady a cenné podněty, které mi poskytoval po dobu zpracovávání tématu. Dále bych chtěl poděkovat svým nejbliţším za jejich trpělivost, podporu a ohleduplnost.

3

Obsah:

Úvod ................................................................................................................................ 5 1. Prameny a literatura .................................................................................................... 8 1.1 Prameny ................................................................................................................. 8 1.2 Literatura ............................................................................................................... 9 2. Politická situace r. 1945 ............................................................................................ 12 2.1 Politické strany ................................................................................................... 12 2.2 Idea a vznik národních výborů ............................................................................ 14 2.2.1 Pravomoc a působnost NV ............................................................................ 16 2.3. Sbor národní bezpečnosti ................................................................................... 18 3. Poválečná situace na Ţambersku .............................................................................. 20 3.1 Politický okres Ţamberk ..................................................................................... 20 3.2 Poválečná situace ................................................................................................ 22 3.2.1 Vznik ONV ................................................................................................... 25 3.2.2 Místní správní komise ................................................................................... 28 3.3 Spor s ONV v Rychnově nad Kněţnou .............................................................. 32 4. Velitelství SNB Ţamberk.......................................................................................... 34 4.1 Perzekuce německého obyvatelstva.................................................................... 34 4.1.1 Provinění proti národní cti ............................................................................ 40 4.2 SNB Ţamberk ..................................................................................................... 43 5. Národní správa .......................................................................................................... 48 5.1 Kategorie „státní nespolehlivosti“....................................................................... 48 5.2 Státní občanství ................................................................................................... 51 5.3 Sekce pro obchod a ţivnosti při ONV................................................................. 52 6. Změny roku 1946 ...................................................................................................... 54 6.1 Parlamentní volby ............................................................................................... 54 6.1.1Vzestup KSČ.................................................................................................. 56 6.2 Změny v okrese Ţamberk ................................................................................... 57 Závěr ............................................................................................................................. 60 Prameny a literatura ...................................................................................................... 62 Seznam zkratek ............................................................................................................. 68 Seznam příloh ............................................................................................................... 69

4

Úvod Jedním z nejdůleţitějších mezníků ve 20. století byl pro Československo rok 1945. Druhá světová válka skončila v Evropě poráţkou nacistického Německa a Československo mělo být poté obnoveno na základě právní kontinuity. Jiţ během války se ale ukazovalo, ţe navázat na předmnichovskou podobu republiky a pokračovat v ní nebude moţné. Svou úlohu zde hrálo mnoho faktorů, nejvýraznějším však bylo posilování role československých komunistů, osvobození většiny území republiky Rudou armádou a rovněţ fakt, ţe se československá politika stále více přikláněla k Sovětskému svazu. Mezi hlavní úkoly československé státní správy po skončení války patřily hospodářská obnova, rekonstrukce právního pořádku, náprava křivd z období okupace, potrestání válečných zločinců, zrádců a kolaborantů a v neposlední řadě vytvoření nových institucí, které by zajišťovaly politické, hospodářské a sociální reformy, na jejichţ nutnosti se shodly politické strany i široká veřejnost. Poválečný reţim však neobnovil samosprávný systém, který měl v českých zemích dlouholetou tradici. Dosavadní dvoukolejnost veřejné správy na všech úrovních nahradil orgány státní správy. Vznikly místní národní výbory (MNV), okresní národní výbory (ONV) a zemské národní výbory (ZNV). Pro organizaci veřejné správy byl nejdůleţitější Ústavní dekret prezidenta republiky č. 18 z roku 1944 „O národních výborech a Prozatímním národním shromáţdění.“1 Tento se stal základním kamenem pro formování veřejné správy v osvobozené republice. Rovněţ

politický

systém

prošel

v letech

1945-1948

prudkým

vývojem.

Nejdůleţitějším byl vznik formální koalice politických stran - Národní fronty (NF). Základ tvořil v Čechách tzv. Socialistický blok – Komunistická strana Československa, Československá strana sociálně demokratická a Československá strana národně socialistická. Tyto tři levicové politické strany doplňovala ještě Československá strana lidová. Na Slovensku existovaly Demokratická strana, Komunistická strana Slovenska, Strana práce a Strana slobody. Postupně se Národní fronta stávala sjednocující institucí nejenom politických stran, ale i společenských organizací. Významnou úlohu rovněţ sehrála při ustavování národních výborů. V roce 1945 byl také zaloţen Sbor národní bezpečnosti jakoţto policejní aparát, který nahrazoval prvorepublikové četnictvo, uniformovanou státní policii a obecní policii. Vznik SNB probíhal od samého počátku pod taktovkou KSČ. Sbor národní bezpečnosti byl podřízen

1

JECH, Karel – KAPLAN, Karel: Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. 1. díl. Brno 1995, s. 123-125.

5

Ministerstvu vnitra, zemským národním výborům a okresním národním výborům jako státním politickým úřadům. Všechny tyto poválečné změny (a nejenom je) bych chtěl zohlednit ve své práci. Téma jsem si zvolil v návaznosti na svou bakalářskou práci, která se věnovala protinacistickému odboji na Ţambersku, a na základě místa svého bydliště ve zkoumaném regionu. Cílem magisterské diplomové práce Politický vývoj Ţamberska v letech 1945-1946 bude zmapovat politický vývoj v bývalém okrese Ţamberk a celkově shrnout poválečnou situaci a obtíţe, se kterými se museli představitelé místních institucí vypořádat. Zaměřím se na fungování Okresního národního výboru v Ţamberku, stranou pozornosti nezůstane ani zdejší velitelství Sboru národní bezpečnosti. Dále se musím samozřejmě zmínit o národnostních problémech, retribuci, repatriaci, ekonomické a sociální situaci v pozorované oblasti. Postupným vývojem událostí bych se chtěl dostat k úspěchu KSČ ve volbách v roce 1946. Práce bude časově ohraničena květnem roku 1946, kdy proběhly v Československu parlamentní volby. Zvolil jsem období 1945 – 1946, avšak tohoto období se nelze striktně drţet, jelikoţ je nutné alespoň stručně popsat situaci předcházející a tudíţ pouţít širší časový rámec. V případě některých pasáţí diplomové práce jsem se snaţil o jednoduchý nástin komparace ţamberského a králického soudního okresu, kde lze pozorovat rozdíly v poválečném vývoji. Mám na mysli zejména zřizování správních orgánů, poválečné vypořádání se s německým obyvatelstvem a zavádění národních správ. Text celé práce lze rozdělit na několik hlavních tematických částí: V první části práce se pokusím nastínit celkovou politickou situaci v závěru války, chtěl bych se zaměřit na poválečné politické strany, vznik národních výborů a shrnout jejich pravomoc a působnost. Jedná se o obecnější rovinu pohledu zpracovanou zejména na základě studia odborné literatury. Pokusím se zde přiblíţit právní zakotvení národních výborů a jejich systém v Československu po druhé světové válce, vznik Sboru národní bezpečnosti a další. Ve druhé části se věnuji poválečnému vývoji na Ţambersku. Svoji pozornost jsem zaměřil zejména na osvobozování politického okresu Ţamberk, vznik Okresního národního výboru v Ţamberku, spory o kompetence a místní správní komise. Druhá část je zpracována na základě archivních materiálů, nacházejících se především ve Státním okresním archivu v Ústí nad Orlicí, Archivu bezpečnostních sloţek v Kanicích u Brna a ve Vojenském historickém archivu v Praze. Třetí část diplomové práce se orientuje na otázku poválečného zajištění bezpečnosti v okrese. Nejdůleţitější pasáţ tohoto oddílu je zřízení okresního velitelství SNB v Ţamberku. Od tohoto se odvíjí řada příbuzných témat jako např. obnovování četnických stanic, 6

zajišťování funkcionářů nacistických organizací a bezpečnostního aparátu, perzekuce německého obyvatelstva a další. Nejdůleţitější prameny lze nalézt v Kanicích u Brna a v okresním archivu v Ústí nad Orlicí. Čtvrtá část práce se zaměřuje na zavádění národních správ. Důraz je kladen na právní zakotvení v dekretech prezidenta republiky a na příklady zavádění národních správ na Ţambersku – zřízení Sekce pro obchod a ţivnosti, osídlování pohraničí českými usedlíky, pravomoc ONV, MSK, otázku státního občanství a další. Poslední část práce se bude týkat československých parlamentních voleb v květnu roku 1946 a vítězství KSČ v okrese. Pro srovnání s předchozím rokem 1945 jsem se snaţil vystihnout změny, jaké nastaly při ustavení nového ONV a při nahrazení správních komisí národními výbory.

7

1. Prameny a literatura 1.1 Prameny Hlavní pramennou základnou pro předkládanou práci jsou materiály uloţené ve Státním okresním archivu v Ústí nad Orlicí. Jedná se o fond ONV Ţamberk. Tento fond obsahuje písemnosti vzniklé zejména z úřední činnosti bývalého ONV v Ţamberku. Pro badatelské vyuţití jsou relevantní zápisy ze schůzí rad a pléna ONV a jeho komisí. Na základě těchto archiválií lze sledovat národnostní otázku, rozvoj a činnost národního výboru, obnovu poválečného ţivota, záleţitosti týkající se potrestání zrádců a kolaborantů, znárodňování a další otázky. Nachází se zde rovněţ presidiální spisy z let 1945-1949. Z nich se dozvídáme nejen o celkové situaci v okrese, poměrech v československo-polském pohraničí či problémech v zásobování, ale objevuje se zde i problematika konfiskace nebo znárodnění. V Ústí nad Orlicí se pro zkoumané období nachází také kroniky měst Ţamberka, Králík a Jablonného nad Orlicí. Na webových stránkách východočeských archivů se dokonce nachází Králická kronika v digitalizované podobě.2 Nevýhodou je však to, ţe kroniky byly psány retrospektivně aţ počátkem padesátých let, čímţ musí badatel k jejich obsahu přistupovat opatrně a informace z nich získané ověřit z více zdrojů. V Archivu bezpečnostních sloţek v Kanicích u Brna jsou ve fondu M 12 - Okresní správa SNB a podřízené útvary Ústí nad Orlicí k dispozici záznamy z jednotlivých stanic Sboru národní bezpečnosti, které zajišťovaly agendu staničních sluţebních knih. Především se jedná o tyto: M 12/12 Obvodní oddělení VB Ţamberk (velitelství stanice SNB Ţamberk), M 12/6 Pohraniční oddělení VB Králíky. Dále zde můţeme kromě jiného nalézt Okresní oddělení VB Ţamberk: Památník okresního četnického velitelství v Ţamberku 1918-1948 a další. K dispozici jsou také deníky vyšetřování a zprávy o zatčení z let 1945 – 1946, kde je moţno nalézt jmenný seznam zatčených, skutkové podstaty jejich trestných činů a u některých i osobní výpovědi dotyčných. Dalším zdrojem informací se stal Státní okresní archiv v Pardubicích. Zde můţeme poznatky z ostatních archivů vhodně doplnit o východočeská dobová periodika (Bratrství, Budujeme, Pochodeň, Stráţ českého východu). Stranou pozornosti nemohl zůstat ani Vojenský historický archiv v Praze, jenţ je důleţitý zejména pro období těsně po válce, kdy situaci v příhraničních okresech zajišťovaly vojenské jednotky, které podávaly hlášení na velitelství do Prahy. 2

Kronika města Králíky I. 1945-1968 (kr.č. 393) [online]. SOkA Ústí nad Orlicí, dostupné online. http://vychodoceskearchivy.cz/ustinadorlici/ebadatelna/. Ověřeno ke dni 2. 11. 2012.

8

V neposlední řadě je zdrojem informací pro dané časové období Státní oblastní archiv v Zámrsku, kde se nachází fond Mimořádný lidový soud Hradec Králové. Tento fond obsahuje spisy všech osob souzených před tímto soudem v letech 1945 – 1948. Objevují se zde důkazní materiály, výslechové protokoly, ale i členské průkazy, které dokazují příslušnost obviněného k některé z nacistických organizací. Při zpracovávání některých pramenů jsem

naráţel i na určité problémy.

Bezprostředně po druhé světové válce buď archivní materiály chybí úplně, nebo se nalézají v hodně strohé formě. Pramenů přibývá aţ postupem času v souvislosti se stabilizací administrativní činnosti Okresního národního výboru v Ţamberku nebo vznikem stanic SNB a vzájemnou úřední korespondencí. Dalším problémem byl průběh generální inventury ve všech archivech Státního oblastního archivu v Zámrsku v termínu 1. 7. 2012 – 31. 12. 2013. To se týká zejména archivů jednotlivých měst v bývalém politickém okrese Ţamberk (archivy měst Ţamberka, Letohradu, Jablonného nad Orlicí).

1.2 Literatura Pokud je mi známo, neexistuje literatura, která by se věnovala výhradně politickému vývoji na Ţambersku v letech 1945-1946. Okrajově se tohoto období, zejména však května 1945, dotýkají dvě knihy Emila Trojana se shodným názvem Tak přísahali.3 Dalším autorem regionálních dějin je František Musil a jeho dílo o dějinách Králicka.4 Tato kniha je ovšem dovedena pouze do května roku 1945. V souvislosti s odsunem německého obyvatelstva z Ţamberska je velice cenným zdrojem informací studie Václava Kašky.5 Odtud můţeme zkoumat

především

vývoj

související

s odsunem

německého

obyvatelstva

z

politického okresu Ţamberk. Širšímu regionu severovýchodních Čech se dále věnuje publikace Josefa Kmoníčka6 nebo studie Zdeňka Kárníka, uveřejněná ve Východočeských listech historických.7 3

TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945. Ústí nad Orlicí 2001; TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v českém pohraničí v letech 1939 – 1945. Ústí nad Orlicí 2010. 4 MUSIL, František: Dějiny Králicka. Králíky 2000. 5 KAŠKA, Václav: Německé obyvatelstvo v politickém okrese Ţamberk v letech 1945-1948. In: Arburg, Adrian von – Dvořák, Tomáš – Kovařík, David a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, Brno: Matice moravská, 2010, s. 195-234; Ve své diplomové práci jsem se, vzhledem k podrobné studii Václava Kašky, rozhodl věnovat odsunu německého obyvatelstva ze Ţamberska minimální pozornost. 6 KMONÍČEK, Josef: Návrat domů. Proměny pohraničí severovýchodních Čech. Hradec Králové 1982. 7 KÁRNÍK, Zdeněk: Odsun Němců a dlouhodobé sociální a hospodářské trendy ve vývoji obyvatelstva v industriálni společnosti: Na příkladu dvou obcí při národnostní hranici v Orlických horách. In: Východočeské listy historické. 11/12, 1997, s. 45 - 61.

9

Literaturu věnující se zkoumanému období v obecné rovině jsem vyuţil zejména v úvodních kapitolách práce, kde bylo třeba nastínit celkovou poválečnou situaci, politický vývoj a postavení nově budovaných správních orgánů. Mezi nejznámější autory poválečného období patří historik Karel Kaplan.8 Ve spolupráci s Karlem Jechem kromě jiného vydal edici dokumentů Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Kaplan je znám i jako autor publikací věnujících se komunistickým politickým procesům, zejména tomu s Miladou Horákovou. U příleţitosti 60. výročí konce 2. světové války vznikl sborník z konference pořádané Národním archivem a Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR. Obsahuje většinu referátů, které zde zazněly a člení se na čtyři tematické sekce, z nichţ zejména II. (Politický systém nové republiky) a III. (Poválečné migrace a národnostní problémy) jsou důleţité pro zkoumané období.9 Autoři se zde zaměřují na otázky spojené s vládou Národní fronty, politickými stranami v systému obnovené republiky, problematikou národních výborů, ale i odsunem Němců a výměnou obyvatelstva mezi Maďarskem a Československem. Dějinám veřejné správy v Československu se věnuje zejména Vladimír Čechák10 a Karel Schelle.11 Ve svém aktualizovaném vydání úspěšné vysokoškolské učebnice se uvedeného období dotýká také Jan Janák a jeho kolegové.12 Tyto publikace jsou výborným zdrojem informací ohledně národních výborů a členění veřejné správy obecně a je moţné zde porovnat fungování předmnichovského systému veřejné správy s poválečným uspořádáním a vznikem národních výborů. Otázkami retribuce a poválečného vyrovnání se s německou menšinou se zabývá více autorů. V roce 1998 publikoval Mečislav Borák stěţejní knihu zabývající se těmito otázkami s přihlédnutím na Mimořádný lidový soud v Ostravě.13 V první části knihy autor komplexně zpracoval problematiku retribučních dekretů a čtenář se tak můţe zorientovat v dané problematice. Působení mimořádných lidových soudů v Hradci Králové a Jičíně se věnuje ve své monografii Lucie Jarkovská. V úvodu knihy rovněţ uvádí obecné souvislosti vzniku retribučních dekretů. Dále se věnuje studiu trestních spisů a závěr knihy tvoří obrazová příloha týkající se spravedlnosti v hradeckém regionu. Cílem její publikace14 bylo zpracovat 8

KAPLAN, Karel: Československo v letech 1945−1948. 1. díl. Praha 1991. Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody: sborník z konference k 60. výročí druhé světové války. Edited by Zdeňka Kokošková - Jiří Kocian - Stanislav Kokoška. Praha: Národní archiv a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005. 10 ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Praha 2004. 11 SCHELLE, Karel: Dějiny české veřejné správy. Plzeň 2009. 12 DOBEŠ, Jan – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Praha 2005. 13 BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě. Ostrava 1998. 14 JARKOVSKÁ, Lucie: Odplata či spravedlnost? Mimořádné lidové soudy 1945–1948 na Královéhradecku. Praha 2008. 9

10

ucelený přehled souzených osob u MLS v Hradci Králové a Jičíně. Ze zahraničních odborníků se otázkám retribuce věnuje Benjamin Frommer, jehoţ práce15 nabízí netradiční pohled na souzení národních zrádců očima historika původem z USA. Poválečné souzení kolaborantů vnímá kriticky a pokouší se zařadit události do kontextu doby, případně srovnat s ostatními evropskými zeměmi s obdobnými poválečnými problémy. Mezi další významné autory se řadí Tomáš Staněk, který se zaměřil zejména na problematiku tzv. retribučních vězňů v poválečném období. Nelze opomenout ani dřívější Staňkovu knihu o vysídlení německého obyvatelstva z Československa.16 Stejný autor zároveň ve spolupráci s Adrianem von Arburgem vydává ediční řadu s dokumenty týkajícími se problému vysídlení Němců z českých zemí.17 Jedná se o zásadní ediční počin k poválečným českým dějinám. Edice zachycuje osudy všech skupin obyvatelstva obývajícího české pohraničí v letech 1945–1951. Ediční svazky vycházejí spolu s multimediálním doprovodem, jenţ zpřístupňuje jak celý obsah tištěných publikací, tak i další dokumenty, které se v tištěné verzi nevyskytují. Další knihou pojednávající nejenom o retribuci je publikace Jana Kuklíka Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů“,18 kde se autor zabývá „Benešovými dekrety“ s ohledem na okolnosti jejich vzniku a postupný vývoj. Z hlediska studia a interpretace dekretů jde o důleţité dílo, kdy prezidentské dekrety mají jak svoji historickou, tak i právní a politickou dimenzi.

15

FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. STANĚK, Tomáš: Perzekuce 1945: perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu - srpnu 1945. Vyd. 1. Praha 1996; STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945−1947. Praha 1991. 17 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951: dokumenty z českých archivů. 18 KUKLÍK, Jan.: Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů.“ Praha 2002. 16

11

2. Politická situace r. 1945 2.1 Politické strany Politický systém Československa prošel v letech 1945 – 1948 prudkým vývojem. Počátky poválečného reţimu musíme hledat ještě v době nesvobody, resp. v průběhu druhé světové války. V prosinci roku 1943 prezident Edvard Beneš uzavřel v Sovětském svazu smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR. Tato smlouva byla symbolem změny v zahraniční orientaci československého státu.19 Svého pobytu v Moskvě vyuţil Beneš také k rozhovorům s představiteli KSČ o dalším společném postupu v národně osvobozovacím boji a také k otázkám poválečného uspořádání Československa.20 Beneš a komunistický vůdce Klement Gottwald se shodli na tom, ţe po osvobození musí dojít k národnostním, hospodářsko-sociálním, správním, ale i dalším radikálním změnám.21 Dalším mezníkem v politickém vývoji se stalo ustavení první poválečné vlády Národní fronty Čechů a Slováků a vyhlášení jejího programu (dohodnutého v březnu 1945 v Moskvě) na osvobozeném území v Košicích dne 5. dubna 1945. Mezi nejvýznamnější dohody dosaţené v Moskvě patřila shoda na podobě poválečného politického systému. Nebyla povolena činnost agrární strany, národně demokratické a ţivnostenské strany.22 Především zákaz agrární strany je povaţován za velkou ránu pro tehdejší politickou pravici.23 Ostatní strany (KSČ, KSS, národní socialisté, sociální demokraté, lidovci a Demokratická strana) vytvořily Národní frontu Čechů a Slováků (NF). V první poválečné československé vládě bylo nakonec osm komunistů, čtyři členy měla slovenská Demokratická strana a nestraníci a po třech členech měly ČSL, ČSSD a ČSNS.24

19

BALÍK, Stanislav: Politický systém českých zemí: 1848-1989, s. 118. SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy 1848-1948, s. 365-366. 21 Pro osvobozené Československo navrhovali komunisté vytvoření dočasných orgánů moci, sloţených z prezidenta, prozatímní vlády (sloţené ze zástupců domácího a zahraničního odboje), prozatímního Národního shromáţdění a soustavy místních, okresních a zemských národních výborů. Dále kladli důraz na očistu státní správy a vybudování nové armády. V ekonomické oblasti potom poţadovala KSČ konfiskace nepřátelského majetku a zavedení národních správ. BROD, Toman: Osudný omyl Edvarda Beneše, s. 134-135. 22 KUKLÍK, Jan: Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů“, s. 237-238. 23 K ovlivnění poválečné politiky zákazem agrární strany nejnověji FEIERABEND, Ivo: Agrární strany v osudu československé a finské demokracie. K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách. Praha 2001; K poválečnému vypořádání se s agrárníky také: ROKOSKÝ, Jaroslav: Agrárníci – političtí vězni Národní fronty. In: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody: sborník z konference k 60. výročí druhé světové války. Edited by Zdeňka Kokošková - Jiří Kocian - Stanislav Kokoška, s. 144 – 153. 24 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951: dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 1., duben - srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky osídlování, s. 36. 20

12

Do osvobozené republiky vstupovala jako nejsilnější Komunistická strana Československa (KSČ). Jejím představitelům se podařilo při přípravě Košického vládního programu

prosadit

myšlenky

národní

fronty

a

lidové

demokracie.

V souvislosti

s osvobozením země Rudou armádou a příklonem československé zahraniční politiky k Sovětskému svazu zaznamenávala také masivní nárůst počtu členů (v závěru r. 1947 více jak 1,5 milionu).25 V čele strany stáli předseda (Klement Gottwald) a generální tajemník (Rudolf Slánský), niţší jednotky představovalo 18 krajských organizací a síť okresních, okrskových (obvodních) a místních buněk. Jiţ od květnových dnů roku 1945 KSČ ovládala národní výbory a silné pozice měla rovněţ na Ministerstvech vnitra, informací a v masových organizacích, např. odborech. 26 Druhou nejsilnější stranou byla Československá strana národně socialistická (ČSNS). Národní socialisté zůstávali stranou českého nacionalismu. Byli typickou stranou parlamentního boje, k čemuţ do značné míry přispívala převaha příslušníků středních vrstev. Vůdčími osobnostmi strany byli Hubert Ripka, Petr Zenkl, Jaroslav Stránský a Prokop Drtina. Ke konci roku 1945 se počet příslušníků strany pohyboval okolo půl milionu.27 Československá strana sociálně demokratická (ČSSD) sehrála v poválečných letech zvláštní úlohu. Její předseda Zdeněk Fierlinger byl prvním poválečným předsedou vlády. Zastupoval komunizující křídlo sociální demokracie. Jejich společný postup s komunisty tvořil hlavní mocenskou sílu výstavby lidově demokratického systému.28 V některých svých programových prohlášeních (např. týkajících se znárodnění) byla ČSSD dokonce radikálnější neţ komunisté.29 Mezi její čelné představitele patřil uţ zmíněný Zdeněk Fierlinger nebo Bohumil Laušman. Poslední českou stranou v systému Národní fronty byla Československá strana lidová (ČSL). Byla to v tomto období jediná česká nesocialistická strana a představitel nejpravicovější strany českého politického spektra.30 V jejím čele stál katolický kněz Jan Šrámek, který jiţ měl značné politické zkušenosti z dob Rakouska-Uherska i první republiky.

25

BALÍK, Stanislav: Politický systém českých zemí: 1848-1989, s. 130; VEBER, Václav: Osudové únorové dny, s. 44. 26 HANZLÍK, František: Únor 1948 – výsledek nerovného zápasu, s. 107; KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, s. 49-53. 27 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, s. 54. 28 Tamtéţ, s. 54. 29 V otázce znárodnění dokonce prosazovala důkladnější postoje neţ KSČ, srov. KUKLÍK, Jan: Sociální demokracie a sociální demokraté mezi dvěma totalitami (1938-1948). In: Dějiny českého a československého sociálnědemokratického hnutí. Praha – Brno 2006, s. 67. 30 BALÍK, Stanislav: Politický systém českých zemí: 1848-1989, s. 132.

13

Za války byl pak předsedou obou exilových vlád v Londýně. Mezi další postavy v ČSL patřili František Hála nebo Adolf Procházka. Reálný vývoj situace na osvobozeném území, jmenování nové vlády a přijetí Košického vládního programu mělo za následek vytvoření podmínek pro změnu mocenských poměrů a pro radikální změny ve státní správě, hospodářství, v bezpečnostních sloţkách i v dalších oblastech oproti předmnichovské republice. Významnou úlohu sehrála Národní fronta i při ustavování národních výborů, které se staly základním článkem v oblasti veřejné správy poválečné Československé republiky a zároveň oblastí sváru zúčastněných politických stran.

2.2 Idea a vznik národních výborů Součástí úvah o poválečném uspořádání Československa byla i problematika státní správy. Většina politických stran se koncem války přikláněla spíše k principu diskontinuity, coţ znamenalo neobnovení modelu státní správy z první republiky. Národní výbory měly představovat zlidovění veřejné správy.31 Zatímco však Beneš a jeho spolupracovníci o nich uvaţovali jako o přechodných institucích, které budou později nahrazeny trvale působícími orgány, komunisté v Moskvě je brali jako základ nové struktury státní správy.32 Problematika státní správy byla řešena v V. kapitole Košického vládního programu: „Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu, tvoří se v obcích, okresech a zemích, jakoţto nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a aţ na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záleţitosti a dbát vedle orgánů ústředních o veřejnou bezpečnost a zřídí si podřízený jim demokratický úřednický aparát. Vláda bude svou politiku uskutečňovat přes národní výbory a plně se o ně opírati. Všechny správní a násilnické orgány a instituce, vytvořené bývalými reţimy okupantů a zrádců, se zrušují. Pro prozatímní správu obcí a okresů s většinou státně nespolehlivého, neslovanského obyvatelstva budou určeny správní funkce. Osvobozený lid vyšle do národních výborů své nejlepší představitele, nehledě na to, jsou-li nebo nejsou-li příslušníky některé politické strany, kteří se však osvědčili v boji proti 31

Důleţitou otázkou, jejíţ řešení naznačovalo hluboké změny v pojetí veřejné správy, byla podřízenost národních výborů. Jakoţto orgány státní správy podléhaly ministerstvu vnitra, potaţmo vládě. Současně byly niţší národní výbory podřízeny vyšším. Tyto skutečnosti znamenaly změnu předválečného pojetí a porušení obecných zásad samosprávy, v nichţ platí, ţe jedna její sloţka nemá být nadřazena jiné. Je moţné připustit pouze právní dozor. V koncepci národních výborů lze tak objevit podstatné oslabení samosprávy jako takové. 32 HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 443.

14

cizáckým vetřelcům a zrádcům a svými činy dokázali a dokazují skutečné vlastenecké cítění a demokratické přesvědčení. Zároveň však bude lid a vláda bedlivě střeţit, aby se do národních výborů nevetřely ţivly, které spolupracovaly s okupanty, podporovaly zrádce a ve sluţbách nepřítele si získaly mrzké osobní výhody.“33 Další otázkou bylo vymezení jejich kompetencí a systém voleb. Kompetence měly odpovídat působnosti a pravomoci prvorepublikových samosprávných orgánů a měly být dále rozšířeny o bezprostřední úkoly státní správy a o ty, které by vláda národním výborům předala. Co se týká voleb do národních výborů, komunisté předpokládali existenci národních výborů jako orgánů vzešlých z národně osvobozeneckého boje, které budou voleny přímo lidem. Nepřímo se měly volit národní výbory vyšších stupňů (tzn. okresní národní výbory delegáty místních národních výborů a zemské národní výbory zástupci zvolenými na okresní úrovni.)34 Základní právní rámec těchto orgánů byl poloţen v ústavním dekretu prezidenta republiky ze dne 4. prosince 1944,35 kde podle prvního článku měly být na území osvobozeném od nepřítele ustaveny místní, okresní a zemské národní výbory jakoţto prozatímní orgány veřejné správy. Dekret rovněţ řešil situaci v obcích a okresech s převáţnou většinou státně nespolehlivého obyvatelstva. Zde měly být namísto národních výborů jmenováni správní komisaři nebo komise. V praxi se toto ustanovení dotýkalo zejména pohraničních oblastí s německým obyvatelstvem.36 V okresních a zemských národních výborech měly mít všechny politické strany Národní fronty stejně početné zastoupení.37 ONV vznikaly různou cestou, některé ještě v průběhu války, jiné aţ po osvobození. Vnitřní organizaci NV určovala směrnice ministerstva vnitra z 19. května 1945. Týkala se zejména sloţení NV, určení pravomocí, hospodaření, vedení a podepisování některých písemností. Členy národních výborů se mohli stát pouze českoslovenští státní občané, kteří byli „příslušníky českého, slovenského nebo jiného slovanského národa, mají stálé bydliště v obci nebo okrese a dovršili 18. rok věku.“ Většinou se mělo jednat o osoby, které se osvědčily v protinacistickém domácím odboji za druhé světové války.38

33

Košický vládní program [online]. dostupné online. http://www.svedomi.cz/dokdoby/1945_kosvlpr.htm Ověřeno ke dni 2. 12. 2012. 34 SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy 1848-1948, s. 177. 35 Dekret prezidenta republiky o národních výborech a Prozatímním národním shromáţdění č. 18/1944 Úř. věst. čs. 36 SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy 1848-1948, s. 372-374. 37 Zvláště v pohraničí však nebylo kvůli slabému zastoupení některých nekomunistických stran moţné opravdu rovnoměrné zastoupení. Výrazně se pak situace změnila po volbách v květnu 1946, kdy KSČ získala mezi členy mnoha okresních orgánů většinu. 38 KUKLÍK, Jan.: Dějiny československého práva, s. 39-40.

15

Závazně však vnitřní organizaci stanovily teprve Prozatímní organizační řád zemských a okresních národních výborů vydaný v lednu 1946 a Prozatímní organizační řád místních národních výborů schválený v září 1947.39 Orgány NV tvořilo plénum, rada (uţší grémium, kterému připadala zásadní role při rozhodování a které muselo o svých rozhodnutích informovat plénum), předseda, jeho náměstci a příslušné referáty, resp. komise. Plénum národního výboru tvořili všichni členové. V jeho kompetenci bylo rozhodování nejvýznamnějších otázek a dále pak volba dalších orgánů.40 Předseda NV zastupoval instituci navenek, v jednání s nadřízenými sloţkami a byl odpovědný za dodrţování předpisů a za organizaci práce daného národního výboru.

2.2.1 Pravomoc a působnost NV Národní výbory na osvobozeném území plnily různé úkoly. Jejich praktický výkon nebyl zpočátku upraven právními normami. Některé NV si přivlastnily dokonce i kompetence v oblasti armády, soudnictví nebo bezpečnosti. V nepřehledné situaci bezprostředně po osvobození rozhodovaly NV i o popravách příslušníků nacistické okupační správy a domácích kolaborantů bez vynesení řádných rozsudků příslušnými soudy.41 Rozsáhlé pravomoci dával národním výborům dekret č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti. Podle něj stíhaly ONV vězením do jednoho roku, pokutou do 1 milionu korun či veřejným pokáráním méně závaţné retribuční delikty. Tento dekret je obvykle označovaný jako „malý retribuční dekret“ a významnou měrou zvýšil moc národních výborů a zejména bezpečnostních komisí MNV. Právě zde se totiţ měla soustřeďovat trestní oznámení podle malého i velkého retribučního dekretu.42 Národní výbory měly vliv na sestavování seznamů soudců z lidu, ţalobců a zapisovatelů a rozhodovaly o tom, které případy budou postoupeny ţalobci a které odloţeny, z čehoţ plyne, ţe i Lidové soudy byly na národních výborech (a zvláště jejich bezpečnostních a vyšetřovacích komisích) svým způsobem závislé.43 Kromě úkolů v oblasti retribuce je nutno si dále uvědomit, ţe národní výbory se musely s problémy očisty vyrovnat samy i při dalších příleţitostech, zejména v kontextu 39

HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 444. ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004), s. 35. 41 HORA, O.: Svědectví o puči, díl I., s. 129-150; HEJL, V.: Zpráva o organizovaném násilí, s. 12-17; situaci se věnuje podrobně publikace STANÉK, Tomáš: Perzekuce 1945: perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu - srpnu 1945. 42 FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu, s. 256; KUKLÍK, Jan.: Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů“, s. 387. 43 FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu, s. 256. 40

16

poválečné doby. Mezi tyto úkoly patřilo prověřování politické a národní spolehlivosti občanů a pracovníků a pomáhaly v tomto směru také i ostatním státním úřadům a institucím. Národní výbory se účastnily i řešení národnostní otázky, kdy organizovaly například odsun německého obyvatelstva, zajišťovaly následné osídlování pohraničí nebo vydávaly osvědčení o národní a státní spolehlivosti.44 Významné úkoly připadaly národním výborům i v oblasti hospodářství. Mezi ně patřilo zejména zavádění národních správ, příprava znárodnění a provádění konfiskace. Podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. a navazujících prováděcích předpisů, konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců, kolaborantů a dalších osob nastávala přímo ze zákona, ale o tom, zda jsou splněny předpoklady k ní, rozhodoval ONV. S konfiskací souviselo zavádění národních správ, jeţ byla uzákoněna,45 aby se zajistil a řádně spravoval majetek fyzických i právnických osob státně nespolehlivých, který zde zůstal po osvobození. NV byly příslušné k zavádění národní správy, pokud bylo nebezpečí, ţe prchající Němci se pokusí tento majetek zavléci do ciziny nebo zničit.46 Národní výbory přebíraly kromě kompetencí souvisejících s mimořádnou poválečnou dobou i běţné úkoly jako orgány obecné správy. Mezi ně patřila evidence obyvatelstva, zabývaly se shromaţďovacími, tiskovými, spolkovými úkoly. Dohlíţely na školství, sociální a zdravotní péči, podnikání, napomáhaly při regulaci pracovních sil a spravovaly obecní či okresní jmění.47 Význam národních výborů podtrhovala i skutečnost, ţe do jejich podřízenosti byly začleněny i jednotlivé stupně nově vznikajícího Sboru národní bezpečnosti.48

44

SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy 1848-1948, s. 376-377; HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 445; V důsledku této dělby moci to byli místní úředníci a nikoli centrální vláda, kdo konkrétně rozhodoval o tom, který jedinec smí zůstat v zemi a který bude zařazen do odsunu. 45 Dekret č. 5/1945 Sb., z 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů; KUKLÍK, Jan: Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů“, s. 288-325. 46 SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy 1848-1948, s. 378. 47 SCHELLE, Karel: Dějiny české veřejné správy, s. 173 – 178; HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 445 – 446. 48 Kaţdý ONV byl zodpovědný za dodrţování bezpečnosti v rámci svého správního obvodu. ONV mohl vydávat příkazy místním oddílům SNB, na druhou stranu však ONV nesměly zasahovat do přímého výkonu povinností, které SNB měla plnit podle zákonů, nařízení a rozkazů vyšších velitelů.

17

2.3 Sbor národní bezpečnosti Myšlenka ustavení jednotného bezpečnostního sboru na území osvobozeného Československa se začala formovat jiţ během druhé světové války. Organizace budoucích bezpečnostních sloţek zároveň představovala jeden z nejdůleţitějších problémů a oblast sváru mezi politickými stranami. Komunisté se od počátku snaţili tuto sféru ovládnout, uplatnit své koncepce a trvali na tom, aby funkci ministra vnitra zastával člen KSČ. Názory členů většiny nekomunistických stran se v této otázce lišily, někteří z nich však preferovali představu nestranické policie předmnichovského typu. Na základě Košického programu byl dne 17. dubna 1945 vládou schválen plán činnosti ministerstva vnitra, jedním z jeho bodů bylo „Budování nové bezpečnostní sluţby“. Mezi hlavní směry výstavby nového bezpečnostního aparátu patřilo nerozpouštění policie a četnictva z důvodu nemoţnosti jejího nahrazení novými vycvičenými orgány, podchycení ozbrojené masy obyvatelstva, začlenění vhodných mladých lidí do bezpečnostní sluţby a vytvoření zvláštní pohotovostní jednotky jako zálohy pro pohraničí.49 V českých zemích se mělo dosavadní četnictvo a policie rušit postupně. Výstavba nových bezpečnostních sloţek z útvarů policie a četnictva, příslušníků partyzánských skupin a dalších ozbrojených oddílů, které byly zřizovány na základě směrnic Ministerstva vnitra z 19. května 1945, se uskutečňovala bez řádné legislativní úpravy.50 Teprve výnosem ministerstva vnitra z 30. června 1945 byly zrušeny sbory četnictva, obecní policie a uniformované státní policie a nahrazeny jednotně organizovaným Sborem národní bezpečnosti. Členy SNB se měli stát spolehliví příslušníci revolučních a partyzánských jednotek, v letech 1945 – 1948 však ještě většinu členů SNB tvořili příslušníci předválečné policie a četnictva. Na rozdíl od první republiky však nově členové SNB získali volební právo a moţnost členství v politických stranách.51 Od svého vzniku byl SNB koncipován jako jednotný a centralizovaný útvar. Od roku 1945 stáli v čele zemští velitelé v obvodu působnosti zemského národního výboru. Uniformovanou pořádkovou sluţbu řídilo hlavní velitelství, jemuţ byla podřízena zemská velitelství sídlící v Praze, Brně (expozitura v Ostravě) a Bratislavě. Zemské odbory bezpečnosti (ZOB) měly za úkol řídit a organizovat všechny sloţky vnitřní národní 49

UHLÍŘ, L., MACEK, P.: Dějiny policie a četnictva IV, s. 38.; Historie policie a četnictva [online]. Policie ČR, dostupné online. http://www.policie.cz/clanek/historie-policie-a-cetnictva.aspx?q=Y2hudW09Nw%3D%3D Ověřeno ke dni 25. 11. 2012. 50

Směrnice Ministerstva vnitra pro místní a okresní národní výbory schválené vládou republiky Československé dne 19. května 1945. 51 HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 463-464.

18

bezpečnosti v Čechách.52 Na niţší úrovni pak působily oblastní, okresní a místní velitelství a konečně stanice SNB. Jednotlivé sloţky bezpečnosti potom tvořily: 1. Pořádková sluţba 2. Kriminální sluţba 3. ZOB II – zpravodajský úsek 4. Státní bezpečnost 5. Pohotovostní pluk 1 NB Dne 8. října 1945 vydalo ministerstvo vnitra výnos adresovaný všem ZNV a ONV s názvem: Kompetence národních výborů v záleţitostech SNB a politického zpravodajství. Uvnitř výnosu ministerstvo informovalo NV všech stupňů na právo zadávat úkoly bezpečnostnímu aparátu - ovšem pouze v rámci kompetencí národním výborům přidělených. V ostatních případech výnos důrazně upozorňoval, ţe NV nemají právo zasahovat do personálních a ostatních věcí.53 Sbor národní bezpečnosti byl podřízen ministerstvu vnitra, zemským národním výborům a okresním národním výborům, jako státním politickým úřadům. Správními úřady národní bezpečnosti byly: okresní národní výbory (okresní správní komise, okresní komisaři); místní (ústřední) národní výbory, vykonávající pravomoc okresních národních výborů; zemské národní výbory; pověřenectvo vnitra; ministerstvo vnitra.54

52

K zpravodajským a státně bezpečnostním útvarům viz také: DVOŔÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953. Organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních sloţek. Praha 2007. 53 HANZLÍK, František: Únor 1948 výsledek nerovného zápasu, s. 110. S vymezením kompetencí byl problém uţ dříve, kdyţ např. K. Veselý-Štainer (zemský velitel SNB v Čechách) si stěţoval, ţe národní výbory, správní komise i velitelé jednotlivých sloţek Bezpečnosti „si jasně neuvědomují rozsah své kompetence a vzájemných práv a povinností.“ Archiv bezpečnostních sloţek ČR – Kanice (dále jen ABS-Ka), fond A 14, kart. 1, inv.j.č. 1 – sdělení plukovníka K. Veselého Štainera k výkonu bezpečnostní sluţby v Čechách z 15.6.1945. 54 Dle ustanovení § 2 zákona č. 149/1947 Sb., o národní bezpečnosti.

19

3. Poválečná situace na Ţambersku

3.1 Politický okres Ţamberk Někdejší politický okres Ţamberk se nacházel ve východních Čechách při dnešní hranici s Polskem.55 Okres zahrnoval celkem pět měst (Ţamberk, Letohrad, Jablonné nad Orlicí, Králíky a Rokytnici v Orlických horách) a dalších 74 samostatných obcí.56 Sídlem okresu byl Ţamberk (v roce 1930 mělo město Ţamberk necelých 5 000 obyvatel, k poslednímu červenci r. 1945 potom 5 249).57 Roku 1945 do obvodu působnosti politického okresu náleţely soudní okresy Králíky, Rokytnice v Orlických horách, Ţamberk a jejich jednotlivé obce:

soudní okres Králíky - Boříkovice, Celné, Červený Potok, České Petrovice, Dolní Hedeč, Dolní Lipka, Dolní Morava, Dolní Orlice, Heřmanice, Horní Lipka, Horní Morava, Králíky, Lichkov, Mladkov, Německé Petrovice, Prostřední Lipka, Těchonín, Vlčkovice. soudní okres Rokytnice v Orlických horách - Bartošovice, Bělá, Černá Voda, Dolní Rokytnice, Friedrichswald (Bedřichovka), Hláska, Horní Rokytnice, Jedlová, Kačerov, Kerndorf (Jadrná), Kunčina Ves, Kunštát, Malá Strana, Malá Zdobnice, Malý Uhřínov, Nebeská Rybná, Neratov, Nová Ves, Panské Pole, Proruby, Prostřední Rokytnice, Rampuše, Rokytnice v Orlických horách, Říčky, Schönwald (Krásno), Souvlastí, Velká Zdobnice, Velký Uhřínov, Vrchní Orlice. soudní okres Ţamberk - Bohousová, Česká Rybná, Dlouhoňovice, Hejnice, Helvíkovice, Jablonné nad Orlicí, Jamné nad Orlicí, Kameničná, Klášterec nad Orlicí, Kunčice, Kunvald, Kyšperk (Letohrad), Líšnice, Litice nad Orlicí, Lukavice, Mistrovice, Nekoř, Orlice, Německá Rybná, Pastviny, Pěčín, Písečná, Rotnek, Slatina nad Zdobnicí, Sobkovice, Studené, Šedivec, Verměřovice, Záchlumí, Ţamberk, Ţampach.

55

Od r. 1742 bylo Kladsko součástí Pruského království a později Německé říše. V rámci mnichovské dohody bylo v okresech Rokytnice v Orlických horách a Králíky zabráno dohromady 48 obcí a byly tak včleněny do vládního kraje Opava v nové říšské ţupě Sudety. V ţamberském okrese byly zabrány pouze 2 obce. Více k tomuto BARTOŠ, Josef: Začlenění Lanškrounska a Králicka do východních Sudet 1938-1945. Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí, sv. 9, 1998, s. 5-6. 57 Antikomplex a kolektiv autorů: Zmizelé Sudety, s. 521 -524; SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 179/45 – počet obyvatelstva dne 1. 1. 1945 a 31. 7. 1945, ONV Ţamberk odpověď k č. j. 179/45 ze dne 26. 7. 1945. 56

20

Při územní reorganizaci v roce 1949 obce Bělá, Hláska, Jedlová, Kačerov, Kunčina Ves, Malá Zdobnice, Malý Uhřínov, Proruby, Rampuše, Souvlastí, Velká Zdobnice a Velký Uhřínov připadly k ONV Rychnov nad Kněţnou. K Ţamberku byla naopak připojena obec Trčkov ze zaniklého okresu Dobruška. V této době měl ţamberský okres rozlohu 51 633ha a 33 314 obyvatel. Od 1. 1. 1950 se počet obcí v okrese sníţil na 48, neboť řada malých vesnic byla sloučena. Tento stav zůstal v podstatě zachován aţ do r. 1960. Při územní reorganizaci vyhlášené k 1. 7. 1960 ONV v Ţamberku zanikl. Část obcí (Rokytnicko) byla připojena k okresu Rychnov nad Kněţnou (Bartošovice, Nebeská Rybná, Neratov, Orlické Záhoří, Pěčín, Rokytnice v Orlických horách, Rybná nad Zdobnicí, Říčky, Slatina nad Zdobnicí), ostatní obce se staly součástí nově vzniklého okresu Ústí nad Orlicí. Okresní úřady na území České republiky ukončily svoji činnost k 31. 12. 2002. V současnosti by bylo moţné hledat bývalý politický okres Ţamberk na území dvou východočeských krajů – Pardubického a Královéhradeckého. Politický okres Ţamberk se skládal ze tří soudních okresů: Ţamberk, Rokytnice v Orlických horách a Králíky, dohromady zde k 1. 12. 1930 ţilo 52 921 obyvatel.58 K československé národnosti se přihlásilo 29 621 obyvatel (tj. 56, 5 %) a k německé národnosti 22 702 obyvatel (43, 3 %). Souhrnně se celý politický okres Ţamberk zdá jako národnostně smíšené území, pokud se však zaměříme na jednotlivé soudní okresy, nalezneme značné odlišnosti. Obyvatelstvo hlásící se k německé národnosti bylo soustředěno zejména v pohraničních soudních okresech Rokytnice v Orlických horách a Králíky, kdyţ v soudním okrese Králíky ţilo 11 % Čechů a v Rokytnici dokonce jen necelých 6 % obyvatel české národnosti. Na druhou stranu v soudním okrese Ţamberk, který byl situován více ve vnitrozemí a byl ze sousedních soudních okresů nejlidnatější, se hlásilo k české národnosti téměř 98 % obyvatel, kdeţto k německé národnosti pouze 1,6 %.59

58

KAŠKA, Václav: Německé obyvatelstvo v politickém okrese Ţamberk v letech 1945-1948. In: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, Brno: Matice moravská, 2010, s. 201. 59 Statistický lexikon obcí v republice československé. Díl 1 – Země česká. Praha 1934, s. XXIV.

21

3.2 Poválečná situace V dubnu 1945 se do regionu Ţamberecka blíţila Rudá armáda. Její 4. ukrajinský front (60. a 38. armáda) postupoval od východu z údolí řeky Moravy a nejdříve vstoupil na území tehdejšího soudního okresu Králíky. Dne 7. května se německé vojsko z okolí Králík rozprchlo do okolních lesů, v noci si ještě vojáci docházeli do města pro jídlo. Landrát E. Koutny se po rozhovoru se zástupci města rozhodl dále Králíky nebránit a prohlásil je za otevřené město. Němci vyvěsili bílé vlajky, Češi československé.60 Dne 8. května v 5:45 hodin ráno přijel směrem od Červené Vody první sovětský tank, zastavil se na okraji města a posádka si dalekohledem prohlíţela město, ve kterém v té době panoval klid. Tank, který zajišťoval průzkum, se vrátil směrem k Červené Vodě. Na tuto situaci zareagovaly asi dvě stovky muţů SS, kteří do města přijeli na motocyklech a stříleli po všech domech s vyvěšenými vlajkami. Pod hrozbou zastřelení donutili obyvatele sundat vlajky a soustředili se na křiţovatkách nejdůleţitějších silnic k zajištění obrany.61 Okolo poledne dne 8. května 1945 začali směrem na centrum města postupovat sovětští vojáci podporovaní tankem, který zahájil palbu na město. Příslušníci SS byli nuceni se stáhnout směrem na Prostřední Lipku, kde narazili na další sovětské jednotky. Králíkami v následujících dnech projíţděly nepřetrţité proudy ruského vojska směrem na Mezilesí a Kyšperk (dnešní Letohrad).62 Dne 9. května 1945 byl osvobozen celý politický okres Ţamberk, který byl obnoven ve svých předmnichovských hranicích. Moc v Králíkách převzala místní správní komise (MSK)63, která byla ustavena dne 11. 5. 1945.64 Předsedou se stal úředník G. Matijek, místopředsedou L. Urban a mezi další členy patřili F. Zahrádka, J. Pavlů, K. Macháček, V. Mareš a F. Vencl.65 První vyhláška se týkala zajištění hlídek ve městě, odstraňování výbušnin, mrtvol a padlých koní, zajištění potravin, obnovení dopravního a telefonického spojení a nařízení o odevzdání zbraní a střeliva. Dva dny poté se pozdě v noci konala mimořádná schůze na ţádost velitele skupiny čs. vojska, který měl výtky proti předsedovi MSK p. Matijekovi. Stěţoval si na jeho chování, bezdůvodné zatýkání a věznění obyvatel města. ONV se usnesl povolat do Králík pana Karla Fialu (někdejšího člena městské rady) a jmenovat jej předsedou místo Matijeka.66 60

SOkA Ústí nad Orlicí, Kronika města Králíky (č. 393), s. 11. Tamtéţ. 62 MUSIL, F.: Dějiny Králicka, s. 145. 63 Správu obcí v pohraničí měly převzít ustanovené místní národní výbory (MNV) všude tam, kde bylo neněmecké národnosti více neţ čtvrtina obyvatel. V ostatních obcích s převáţnou většinou státně nespolehlivého obyvatelstva měly být zřizovány místní správní komise jmenované ONV. 64 MUSIL, F.: Dějiny Králicka, s. 145. 65 SOkA ÚO, Kronika města Králíky (č. 393), s. 12. 66 Tamtéţ, s. 13. 61

22

Situaci v osvobozených Králíkách popisuje Karel Fiala v králické kronice: „Město bylo plné ruského vojska, ubytovaného dle moţností; v soukromých bytech, na Střelnici a všude, kde bylo trochu místa. Pro místní bezpečnost bylo také vyzbrojeno několik místních Čechů, ale většina stráţců byli tzv. spolehliví Němci. Po krátké poradě s ostatními členy výboru jsme se usnesli odjeti s p. Matijekem do Ţamberka a poţádati ONV o nějaké zajištění bezpečnosti. V Ţamberku úřadoval ONV v hotelu Modrá hvězda.“67

Jiná byla situace přímo v Ţamberku. Zde jiţ 4. května 1945 začali lidé strhávat německé tabule a nápisy. Stále zde ale existovala pravidelná vojenská posádka, která ihned začala ve městě zjednávat pořádek: „…Zatýkali lidi po městě, vyháněli vše z ulic a hrubě se k občanstvu chovali, obsadili křiţovatky kulomety a v noci chodily silné patroly a nikdo nesměl na ulici.“68 Dne 5. května přijel do města v uniformě československého důstojníka velitel ilegálního praporu ZE škpt. Markalous, který začal společně s členy MNV vyjednávat s německou posádkou.69 Předsedou MNV byl téhoţ dne zvolen inspektor Jandík. Výbor pracoval ve sloţení: Josef Jandík, František Markalous, Josef Charfreitag, Bedřich Krčmář, Jan Kowalski70 a začal vyjednávat kapitulační podmínky s německou posádkou. Přes zjevnou neochotu k jednání se německý velitel nakonec podvolil k určitým ústupkům a podepsal úmluvu. Tímto získali odbojáři moţnost pracovat veřejně. Za českou stranu byla listina podepsána škpt. Markalousem a Josefem Jandíkem. Předmětem jednání bylo mj. povolení československého vojska k udrţování pořádku ve městě, obě strany se dohodly na maximálním počtu 30 muţů. Tak byli jiţ odpoledne 5. května 1945 v ulicích Ţamberka odbojáři s rukávovými páskami „ČS vojsko“. Den poté vydal velitel praporu ZE škpt.pěch. František Markalous vyhlášku, která se týkala branné povinnosti muţstva, důstojníků atd., dále odevzdávání zbraní a dodávky vozidel. To se týkalo zejména muţů, kteří slouţili do roku 1938 v Ţamberku u 3. hraničářského praporu. Téhoţ dne byla provedena destrukce trati Ţamberk – Kyšperk a Ţamberk – Litice, která zastavila dopravu na příštích 8 hodin. Rovněţ byly odzbrojovány menší skupiny německého vojska.

67

SOkA ÚO, Kronika města Králíky (č. 393), s. 15. SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka (1938-1945), č. 348, s. 316. 69 ABS ČR-Ka, fond M12/12 Velitelství stanice SNB Ţamberk, inv. j. č. 25. Památník četnické stanice v Ţamberku (28. 10. 1918 - 27. 11. 1948). 70 SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 318. 68

23

Ráno 7. května 1945 se situace opět zkomplikovala. Zbytky německých vojsk obsadily vyvýšené pozice v okolí Ţamberka a s děly namířenými na město si kladly podmínky. V ultimatu okupanti ţádali sloţení všech zbraní a vydání 700 l benzinu. Národní výbor se snaţil ozbrojeným vojákům vyhovět, čímţ se podařilo uklidnit situaci. Dne 8. května přišla zpráva o bezpodmínečné kapitulaci Německa, posádka zapálila v kasárnách munici a večer bez incidentu opustila město. Okolo sedmnácté hodiny předseda MNV Josef Jandík oznámil občanům, ţe jsou zase svobodní a mají opět Československou republiku.71 Na náměstí promlouval ještě škpt.pěch. František Markalous, starosta města Mazura a redaktor Novák. Zároveň to byl poslední oficiální proslov starosty města Valdemara Mazury, jelikoţ funkce starosty, městské rady a zastupitelstva byla nahrazena národním výborem. Den poté brzy ráno městem projely první jednotky Rudé armády. Místní národní výbor v Ţamberku se v této době skládal z jeho předsedy Josefa Jandíka, místopředsedy Bedřicha Krčmáře, jednatele Otty Pospíšila a členů Františka Markalouse, Josefa Charfreitaga, Antonína Dvořáka, Vincence Berana, Vladimíra Slavíka a Jana Kowalskiho.72 Prvních schůzí se účastnil i dr. Antonín Rataj, který byl určen vedoucím okresního úřadu a ustavení okresního úřadu skutečně provedl většinou ze zaměstnanců, kteří zde jiţ dříve působili. Místní národní výbor zasedal kaţdý večer, přijímal tlumočníky pro dorozumění se s Rusy a různé dobrovolníky pro stálou sluţbu u telefonu i rozhlasu, vydával potvrzenky na dráhu, určoval důvěrníky, resp. předsedy závodních výborů a volil komisi, která vyšetřovala zrádce a osoby, které se provinily proti národu. Později se jednou z hlavních agend MNV stalo vydávání osvědčení o národní spolehlivosti, které nemohl dostat Němec, kolaborant ani zrádce. Bylo předpokladem pro získání veřejné sluţby, k převodu nemovitého majetku nebo k nabytí usedlosti v pohraničí.73

71

ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 25 - Památník okresního četnického velitelství v Ţamberku 1918-1948, krátké vylíčení událostí, r. 1945. 72 SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 321. 73 Tamtéţ.

24

3.2.1 Vznik ONV Na Ţambersku vznikal okresní národní výbor (ONV) postupně jiţ od jara roku 1944 a v březnu 1945 dostal konkrétní podobu. Skládal se z 18 členů – účastníků odboje a zástupců politických stran. V 36 obcích okresu byly připraveny místní národní výbory (MNV), které měly při vypuknutí revoluce převzít moc. V okresním národním výboru byly zastoupeny zástupci čtyř v úvahu přicházejících stran a dále potom vedoucí představitelé podzemního hnutí.74 Dne 5. 5. 1945 ONV vystoupil z ilegality a řídil osvobozovací boje v Ţamberku a okolí.75 Jiţ tohoto dne byly na několika místech vyvěšeny plakáty s provoláním ONV k obyvatelstvu.76 Působnost ONV se vztahovala na původní území bývalého okresního úřadu v Ţamberku se stavem k září 1938, i kdyţ se vyskytly snahy utvořit ONV v Rychnově nad Kněţnou nejen pro Rychnovsko, ale i pro Ţambersko. Podrobnosti se dozvídáme např. z protokolů sepsaných o schůzi okresního národního výboru. Jeden z prvních, datovaný dne 14. května 1945, přibliţuje bezpečnostní situaci v okrese. Přítomni byli předseda ONV Vladimír Seifert, místopředsedové Josef Jandík, František Markalous a ostatní členové: Jakubec, Doleček, Kubias, Rybka, Pospíšil, Výprachtický, Veverka, Chlumský, Šlesingr, Lorenc, Dvořák, Strnad, Rataj, Beran.77 Ve vojenské zprávě štkp. Markalouse stojí, ţe: „Aţ dosud vojenská správa vykonávána byla civilními osobami. Dnešním dnem počínaje provádí se mobilizace 11 ročníků…Všechny zbraně, střelivo a výbušniny musí býti po obcích sebrány, zbraně, střelivo a výbušniny musí býti ihned odvezeny do Ţamberka.“78 Téhoţ dne byl po projednání ONV zproštěn sluţby velitel četnické stanice v Ţamberku vrchní stráţmistr Bohuslav Doleţal, který zastával funkci jiţ od r. 1934. Jeho nástupcem se stal vrchní stráţmistr Vasil Riško.79

74

Směrnice Ministerstva vnitra z 19. května 1945 pro národní výbory místní a okresní potvrdily, ţe členy NV mohou být pouze českoslovenští občané – příslušníci českého, slovenského nebo jiného slovanského národa, a kteří mají stálé bydliště v dotyčné obci, resp. okresu, a dovršili 18. rok věku. Do NV se nemohly dostat tzv. státně nespolehlivé osoby, tj. lidé, kteří: 1) vyvíjeli činnost směřující proti státní svrchovanosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně ČSR 2) podněcovali k takové činnosti nebo k ní chtěli svést jiné osoby 3) jakýmkoliv způsobem podporovali německé nebo maďarské okupanty a výše uvedenou činnost schvalovali či podporovali. Dále nemohli být do NV vysláni funkcionáři těch politických stran, které se prohřešily proti zájmům národa (členové agrární a ţivnostenské strany, Národního sjednocení a českých fašistických uskupení). SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Zápisy ze schůzí pléna a rady ONV v Ţamberku, kart.1.; HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 443-449. 75 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 31/45 – sdělení ONV v Ţamberku pro Ministerstvo vnitra a Zemský národní výbor v Praze z 13. 6. 1945. 76 SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 317. 77 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Zápisy ze schůzí pléna a rady ONV v Ţamberku, kart. 1, inv. j. č. 3/1945. 78 Tamtéţ. 79 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 25 - seznam velitelů stanice.

25

Dne 14. května 1945 také došlo k tiskovému odboru ČNR v Praze z politického okresu Ţamberk situační hlášení: „Kapitulací Německa a odchodem posádky dostává se MNV do plné práce za očistu veřejného ţivota, přejímá výkonnou moc a spolupracuje s místními partisány. Vojenská správa současně vybudovaná provádí postupnou mobilizaci a přikročuje k obsazení německých částí býv. politického okresu ţamberského. Obsazeny Rokytnice, Lichkov, Mladkov a Králíky, kde se hned na to dosazuje i civilní správa. Koncem minulého týdne znovuzřízen v Ţamberku okresní úřad. V celém okresu je klid a vedení měst a podniků v německých částech (Sudetech) přechází postupně do rukou MNV. V Ţamberku je mobilizován a posádkou určen prapor čs. vojska.“80 Situace však nebyla zdaleka tak jednoznačná, jak uvádí zpráva ONV v Ţamberku. Problémy nastávaly zejména v pohraničních oblastech. Zde bralo české obyvatelstvo spravedlnost do svých rukou a mstilo se za těţká léta okupace. Docházelo k drancování německého majetku, týrání zadrţených osob i k vraţdám. Nechvalně zde prosluli zejména partyzáni. Situaci zkomplikovaly také mohutné přesuny uprchlíků z východně poloţených německých území a zástupy německých zajatců, kteří odcházeli směrem na východ do ruských zajateckých táborů na Sibiři. Místní Němci se jim snaţili všemoţně pomoci, ale československé úřady zakázaly poskytovat potraviny a přístřeší zajatcům i uprchlíkům, kteří procházeli obcemi regionu.

Členové ONV v Ţamberku v květnu 1945: 1) Vladimír Seifert – odborný učitel v Kyšperku (dnešní Letohrad), předseda sociální demokracie, okresní důvěrník 2) Josef Jandík – okresní školní inspektor ve výsluţbě, organizátor podzemního hnutí od r. 1942, do r. 1938 působil v agrární straně 3) František Markalous – štábní kapitán, organizátor podzemních akcí vojenských a partyzánských od ledna 1945, politicky neorganizován 4) Josef Jakubec – děkan v Ţamberku, aktivní ve straně lidové 5) Bedřich Krčmář – obchodník v Ţamberku, komunista, pracoval aktivně v podzemním hnutí od května 1942 6) Josef Doleček – okresní cestář v Klášterci nad Orlicí, komunista 7) František Rybka – zaměstnanec ČSD v Kyšperku (Letohrad), národní socialista 80

BIMAN, S. a CÍLEK, R.: Poslední mrtví, první ţiví. Ústí nad Labem 1989, s. 46.; VHA Praha, fond ČNR, kart. 4, inv. č. 119 - Strojopis (originál). Situační hlášení MNV v Ţamberku k tiskovému odboru ČNR.

26

8) Otto Pospíšil – městský ředitel v Ţamberku, politicky neorganizován, aktivně činný v podzemním hnutí od r. 1942 9) Karel Výprachtický – tovární dělník v Orlici, funkcionář ve straně lidové 10) Bohuslav Veverka – rolník v Kunvaldě, činný v podzemním hnutí, ukrýval ruské zajatce, do r. 1938 ve straně agrární 11) Ludvík Chlumský – tovární úředník v Jablonném nad Orlicí, národní socialista 12) Jan Šlesingr – malorolník v Kunčicích, zpravodajská činnost za války, legionář, v agrární straně, vězněn v roce 1939 13) Jan Lorenc – chalupník v Nekoři, sociální demokrat, zásadní odpůrce nacistického reţimu 14) Antonín Dvořák – tovární dělník v Ţamberku, sociální demokrat, odborový pracovník 15) Josef Strnad – jirchář v Ţamberku, podporoval rodiny perzekuovaných, politicky neangaţován 16) Vincenc Beran – ředitel školy v Ţamberku, sociální demokrat, člen ţupního výkonného výboru 17) Josef Kubias – řídící učitel v České Rybné, sociální demokrat, od 5. května 1945 aktivní partyzán 18) Jan Kerhat – štábní rotmistr v Ţamberku, politicky nikdy nepracoval, důvěrník ústředního výkonného výboru za svobodu (v červnu 1945 ONV rozšířen na poţadovaných 24 členů, přibráni byli Jiří Divíšek, Pravoslav Nosek, Karel Kalát, Karel Fiala, Miloslav Hušek, Jiří Vrba)81 Zdroj: (SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16)

Personálně byl ONV v Ţamberku zajištěn zejména úředníky, kteří na tehdejším okresním úřadě působili jiţ před druhou světovou válkou. V oběţníku z 12. června 1945 Ministerstvo vnitra ţádalo, aby zaměstnanci státních úřadů, kteří byli do 1. října 1938 v činné sluţbě a nepřekročili 60. rok věku, byli, jak to poměry dovolí, povoláni zpátky do sluţby. Ministerstvo to zdůvodňovalo zkušenostmi úředníků a znalostí místního prostředí: „A) Jsou-li dosud v činné sluţbě, buďteţ na svá dřívější působiště v navráceném území buď aţ do dalšího uspořádání poměrů přechodně přiděleni, nebo jsou-li pro to dány předpoklady ihned podle

81

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. č. 33/1945; Těchto 6 členů bylo vybráno podle následujícího klíče - místní poţadavky: 4 noví členové měli zastupovat oblasti obcí Pěčín, Lanškroun, Králíky a Rokytnice v Orlických horách. Další člen měl hájit zájmy mládeţe a šestý člen byl vybrán z řad perzekuovaných obyvatel okresu.

27

příslušných předpisů sluţebně přeloţeni. B) Jsou-li jiţ ve výsluţbě, buďteţ na svá dřívější působiště povoláni podle zdejšího oběţníku ze dne 16. května 1945.82 3.2.2 Místní správní komise Od svého působení se ONV snaţil stabilizovat nepřehlednou situaci v pohraničí. Do obcí, kde nebylo moţné ustavit místní národní výbory z důvodu nízkého počtu Čechů, jmenoval ONV v Ţamberku tří aţ šestičlenné místní správní komise, které měly mít stejné pravomoci jako MNV. MSK byly do konce srpna 1945 ustaveny ve všech pohraničních obcích. Poté co se v deklarované obci navýšil počet českého obyvatelstva, byly MSK zrušeny a místo nich vznikaly MNV.83 Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 24. 8. 1945 v §6 stanovila ţe: (1) Pro dočasnou správu obcí nebo okresů, kde pro převáţnou většinu obyvatelstva státně nespolehlivého nemůţe býti ustaven národní výbor, budou jmenovány správní komise, které mají přibrati k spolupráci zástupce státně spolehlivého obyvatelstva. (2) Pro okresy jmenuje správní komise ministerstvo vnitra, pro obce okresní národní výbor, a není-li ho, okresní správní komise. (3) Pravomoc správních komisí je stejná jako pravomoc národních výborů místních, pokud se týče okresních.84 Místní správní komise či místní národní výbory přikazovaly sudetským Němcům pomocí vylepovaných vyhlášek, co přesně mají dělat.85 V polovině června se, po schválení okresním národním výborem v Ţamberku, ujala úřadu místní správní komise v Králíkách ve sloţení: předseda Karel Nun ze Ţamberka, členové Karel Fiala, Gustav Matijek, Ladislav Urban, František Zahrádka a Karel Macháček.86 V Rokytnici v Orlických horách působili

82

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 16, presidiální spisy, inv. č. 76/1945 - ţádost ministerstva vnitra adresovaná zemským a okresním národním výborům v zemi České a Moravskoslezské ze dne 12. 6. 1945. 83 SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 326. 84 Předpis č. 45/1945 Sb., Vyhláška ministra vnitra o úplném znění vládního nařízení o volbě a pravomoci národních výborů. [online], dostupné online. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-45 Ověřeno ke dni 15. 4. 2013. 85 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 73, fasc. VIII/8-6. 86 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 31/1945; Pro dočasnou správu v obcích soudního okresu Rokytnice v Orl. h. a Králíky byly v polovině května r. 1945 nejprve zřízeny správní obvody. Jak se uvádí v presidiálních spisech, byly nutné pro prvotní podchycení veřejné správy. Bylo jich pro oba soudní okresy zříceno dohromady třináct: Králíky, Dolní Orlice, Prostřední Lipka, Lichkov, Mladkov, Vlčkovice, Rokytnice v Orl. h., Kunštát, Bartošovice, Velká Zdobnice, Velký Uhřínov, Nebeská Rybná, Prostřední Rokytnice. Jako první úkol těchto správních komisí bylo zajistit majetek státně nespolehlivých osob a jeho předání do národní správy.

28

ve správní komisi: předseda Karel Kalát, členové Josef Grund, Josef Kubíček, Jan Kubíček, Josef Steiner a Josef Divíšek.87 Zejména v Králíkách byla situace ohledně MSK poměrně vypjatá. Karel Nun ze Ţamberka, který byl jmenován předsedou správní komise jiţ koncem května 1945, se dostavil dne 30. května do Králík, kde mu tehdejší předseda Karel Fiala nechtěl předat správu města se zdůvodněním, ţe nebylo zapotřebí k takovému opatření sahat, kdyţ stávající MSK správně fungovala.88 Situaci musel řešit aţ dr. Rataj jako zástupce ONV v Ţamberku, který přijel do Králík dne 26. června. Dal si svolat MSK, proti některým jejím členům vyslovil námitky a předal jim písemné vyrozumění, ţe jsou s okamţitou platností zbaveni všech funkcí v MSK.89 Členství v místních správních komisích nemuselo být vůbec stabilní a záviselo i na politických poměrech a postupném zklidnění situace, kdy měli být členové MSK voleni na návrh politických stran. Uţ v říjnu r. 1945 tak působila MSK v Králíkách ve sloţení: Jan Lorenc (předseda - KSČ), Jan Bouček (KSČ), Josef Pávek (ČSSD), Karel Nun (ČSNS), Leo Kosek (ČSL), Josef Šejvl (ROH).90 Z červnové komise tak v říjnu 1945 v MSK v Králíkách působil pouze Karel Nun. Zajímavé na sloţení této místní správní komise je paritní zastoupení politických stran Národní fronty. V zásadě se princip parity v lidové správě uplatňoval aţ do prvních demokratických voleb v květnu roku 1946, přesto však zejména v pohraničí bylo obtíţné rovnoměrné zastoupení politických stran zajistit a paritní zastoupení bývalo spíše výjimkou neţ pravidlem.91 Nekomunistické strany byly v pohraničí většinou slaběji zastoupeny, komunisté měli početnější základnu, byli aktivnější a lépe organizovaní. O tom můţe svědčit i ustavující schůze komunistů v Králíkách dne 19. června 1945, na které bylo přítomno zhruba 40 lidí, z nichţ se podle kronikáře někteří přihlásili za členy.92 O dva měsíce později uţ komunisté pořádali manifestaci v Králíkách na náměstí.93 87

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 31/1945 – schválení navrţených členů do správních komisí Králíky a Rokytnice v Orlických horách – protokol o schůzi ONV v Ţamberku ze dne 12. 6. 1945. 88 SOkA Ústí nad Orlicí, Kronika města Králíky (č. 393), s. 21. 89 Tamtéţ; (Fiala se prý nevybíravě vyjadřoval o Klementu Gottwaldovi, Urban měl mít syny v hitlerjugend a za války měl udrţovat styky s úředníky Landratu a Macháček, ţe měl za manţelku Němku!) 90 Tamtéţ, s. 30; SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. č. 31/1945; Členové správních komisí byli dosazováni ze stran Národní fronty, zvláště do poloviny roku 1946 byli však nominováni i nestraníci, kteří zastupovali celonárodní společenské organizace. 91 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951: dokumenty z českých archivů. II.1, s. 46. 92 SOkA Ústí nad Orlicí, Kronika města Králíky (č. 393), s. 21. 93 Dne 3. 6. 1945 se konal první okresní projev KSČ zahájený mohutným průvodem v Ţamberku. Projevy se týkaly zejména Košického vládního programu a nabádaly k jednotě národa; SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 332; KSČ se snaţila aktivně vystupovat i v rezolucích zasílaných přímo ONV: dne 1. 8. 1945 se například okresní konference KSČ v Ţamberku usnesla na tom, aby ONV sloţil funkci protoţe: 1) Neodpovídá paritnímu zastoupení podle směrnic vlády, 2) Jeho členy jsou dosud lidé do národních výborů

29

MSK v Králíkách dne 12. června 1945 vydala vyhlášku za účelem zjištění stavu obyvatelstva. Kaţdý majitel domu měl odevzdat MSK seznam osob, které toho času v domě ţily. O tři dny později vydala komise zákaz Němcům podávat Čechům ruku.94 Od 20. července byla v obcích okresu vylepována vyhláška ONV v Ţamberku (Nařízení o styku s Němci – příloha č. 2). Text byl rozdělen do osmi bodů. V prvním odstavci stojí, ţe kaţdá osoba německé národnosti starší šesti let musela být označena bílou páskou s písmenem „N“ a vlastnit osobní průkaz. Němci nesměli opouštět obec svého bydliště, nesměli navštěvovat kina, hostince, zdrţovat se na veřejných prostranstvích. Bylo jim zakázáno cestovat veřejnými dopravními prostředky a vycházet z domu v době pracovního klidu.95 V šestém odstavci bylo uvedeno: „Všemu obyvatelstvu bez ohledu na národnost zakazuje se jakýkoliv styk s osobami německé národnosti, kromě nejnutnějších pracovních příkazů. Jakékoliv zprostředkování dorozumění a šíření zpráv, pokud se týká Němců, jest trestné, bez ohledu na národnost.“96 Neuposlechnutí nařízení bylo trestáno podle zákona č. 125 Sb. ze dne 14. července 1927.97 Některé zákazy a nařízení byly zrušeny aţ více neţ po jednom roce od vyhlášení (např. v Králíkách od 1. 11. 1946 byly Němcům zrušeny 20% sráţky ze mzdy a od 26. 11. téhoţ roku mohli pouţívat hromadné dopravní prostředky).98 V polovině srpna roku 1945 se situace zkomplikovala, protoţe posádkové velitelství vojska v Králíkách99 obdrţelo od pěšího pluku č. 30 Aloise Jiráska z Ústí nad Orlicí úpravu nařízení, které bylo vydáno okresním národním výborem v Ţamberku dne 20. července. Tím vedle sebe existovaly současně dvě platné vyhlášky. ONV si však nenechal zasahovat do svých kompetencí a ţádal posádku v Králíkách o respektování své vyhlášky ze dne 20. července.100 Argumentace okresního národního výboru byla zaloţena na faktu, ţe ţamberský politický okres byl územím, na kterém působily tři vojenské okruhy a kaţdý z nich si vykládal

nevolitelní, 3) Část členů zastává kromě členství v ONV i členství v MNV, coţ je neslučitelné! SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 367/45 – sdělení okresní organizace KSČ v Ţamberku pro ONV. 94 SOkA Ústí nad Orlicí, Kronika města Králíky (č. 393), s. 30. 95 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 16 presidiální spisy, inv. j. č. 172/1945 - nařízení o styku s Němci ze dne 20. 7. 1945. 96 Tamtéţ. 97 Zákon č. 125/1927 Sb. z. a nař., o organisaci politické správy. 98 TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v českém pohraničí v letech 1939 – 1945, s. 315. 99

Stálá vojenská posádka (asi 800 muţů) zajišťovala pořádek v Králíkách od 25. května 1945. Velitelem praporu byl škpt. Dostál. 100 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 16 presidiální spisy, inv. j. č. 260/1945 a 261/1945 - sdělení ONV v Ţamberku k posádkovému velitelství v Králíkách o respektování vyhlášky ONV ze dne 20. 7. 1945.

30

německou otázku po svém. Nařízení civilních úřadů tak mělo platit v celém politickém okrese a mělo být všemi respektováno a uplatňováno, čímţ nemělo docházet k chaosu.101 V pohraničních

oblastech

obnoveného

Československa

byl

nedostatek

kvalifikovaného úřednictva a fluktuace členů správních komisí tudíţ nadprůměrná. Úkoly, se kterými se museli členové správních komisí vypořádat, jejich kolegové v národních výborech ve vnitrozemí řešili pouze okrajově, případně vůbec. Šlo především o provádění odsunu německého obyvatelstva a osídlování opuštěných míst, dále pak o konfiskaci, správu a přidělování zabaveného majetku. Koncem června 1945 ONV v Ţamberku připravil revizi místních správních komisí. Ve zprávě o jejich působení se píše, ţe „byla přehlédnuta činnost téměř všech předsedů správních komisí a celkovou jejich činnost moţno označiti jako dobrou, v některých případech velmi dobrou. Členům ONV byla doporučena pokud moţno častá návštěva jednotlivých předsedů správních komisí a všemoţná jejich podpora v těţké a odpovědné jejich sluţbě.“102 Další a podrobnější revize se uskutečnila dne 14. 8. 1945. Zde uţ závěry nebyly tak optimistické jako před dvěma měsíci. Členové personální komise ONV Josef Lorenc a Josef Jandík navštívili celkem 9 správních komisí (Nebeská Rybná, Proruby, Kunčina Ves, Velká Zdobnice, Říčky, Kunštát, Bedřichovka, Neratov a Bartošovice). Jak se píše ve zprávě, celkový dojem nepůsobil příliš dobře, předsedové správních komisí nebyli často na svých místech. Úkoly, před které byli postaveni, byly nad jejich síly. U některých předsedů nenabyli Jandík s Lorencem dojmu, ţe by měli potřebnou kvalifikaci. Argumentovali jejich nezodpovědnost přílišným mládím a malými zkušenostmi. Na kaţdého z předsedů tak byl napsán „posudek“ a případně návrh na jeho výměnu.103 Z devíti navštívených předsedů MSK navrhovali členové personální komise výměnu ve třech případech: předsedu MSK v Kunčině Vsi Miloslava Kulhavého, předsedu MSK v Kunštátě Miloslava Motyčku a předsedu MSK ve Velké Zdobnici Gustava Pácla. Zajímavé srovnání nám přináší závěr revizní zprávy, kde lze porovnat administrativní schopnosti a fungování správních komisí na území politického okresu Ţamberk: „Velmi nutno je konati odbornou revizi ve všech MSK, aby co nejdříve administrativa v jednotlivých obcích byla uvedena do pořádku. Nynější stav je v mnohých případech úplný primitivismus. Předsedové MSK musí býti vychováni k odpovědnosti – doba improvizace musí co nejrychleji 101

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 16 presidiální spisy, inv. j. č. 260/1945 a 261/1945 - sdělení ONV v Ţamberku k posádkovému velitelství v Králíkách o respektování vyhlášky ONV ze dne 20. 7. 1945. 102 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 40/1945. 103 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 124/1945 - zápis z revize místních správních komisí v pohraničí členy personální komise ONV v Ţamberku.

31

zmizet. Potřebné knihy a tiskopisy, jakoţ i praxi v administrativě by měly zajistit příslušné referáty úřadu ONV v Ţamberku. Dále je nezbytno, aby do všech obcí, kromě těch nejmenších byli ustanoveni další předsedové MSK po pečlivém výběru.“104 Začátkem roku 1946 se situace v některých pohraničních obcích uklidnila natolik, ţe bylo moţno přistoupit k zrušení MSK a ustavení a volbě MNV. Nejasným se ovšem ukázal postup přeměny MSK v MNV. Rada ONV proto rozhodla, aby byl zachováván tento postup: „Jestliţe nyní jest jiţ v obci dostatek českého obyvatelstva a poměry jsou do té míry konsolidovány, aby mohl býti MNV ustaven, navrhne příslušná správní komise, její předseda, nebo určitá sloţka obyvatelstva, ONV, aby zrušil správní komisi. Okresní národní výbor posoudí poměry v obci a rozepíše vytvoření MNV pro tuto obec. Teprve pak po ustavení národního výboru zruší ONV správní komisi a místní národní výbor se ujme v určený den správy v obci. Jest tedy naprosto nepřípustné, aby v obci se tvořily národní výbory a osobovaly si práva úředních orgánů dříve, neţ dosazená místní správní komise byla ONV zrušena.“105

3.3 Spor s ONV v Rychnově nad Kněţnou O sloţité politické situaci v květnu roku 1945 ve zkoumané oblasti svědčí i „spor o kompetence“ mezi ONV v Ţamberku a sousedním ONV v Rychnově nad Kněţnou. Podle sdělení zástupců okresního národního výboru v Rychnově nad Kněţnou, který byl informován členem zemského národního výboru dr. Kotrlým z Náchoda, byl jediným zákonným orgánem státní správy ONV zřízený v sídle okresního úřadu podle stavu z r. 1945.106 Toto stanovisko se ovšem nezamlouvalo představitelům ţamberského okresu, vypravili se proto dne 22. května 1945 nejdřív za dr. Kotrlým do Náchoda k osobnímu setkání. Ţamberskou delegaci tvořili dr. Rataj, Jandík a Pospíšil. Schůzky se zúčastnili i zástupci ONV v Rychnově nad Kněţnou.107 Dr. Kotrlý potvrdil stanovisko, které zastávali členové ONV v Rychnově. Výbor v Ţamberku se měl rozpustit a část jeho členů měla být přibrána do okresního národního výboru v Rychnově nad Kněţnou. Kromě této dezinformace se ještě dr. Kotrlý zasazoval o přetvoření personálního sloţení národních výborů v tom 104

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 124/1945 - zápis z revize místních správních komisí v pohraničí členy personální komise ONV v Ţamberku. 105 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 39, inv. j. č. 6/1945 - upozornění ONV adresované místním správním komisím o zrušení MSK a volbě MNV ze dne 2. 3. 1946. 106 Mělo se jednat pouze o ONV (za okupace okresní úřad) v Rychnově nad Kněţnou, znovuobnovený okresní úřad (ONV) v Ţamberku, který za nacistické okupace fungoval pouze do r. 1942, neuznávali. 107 SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 329.

32

smyslu, aby 4/5 členů tvořili zástupci jednotlivých uznaných politických stran a zbývající 1/5 měla být obsazena odborníky, případně zástupci osob perzekuovaných, či odbojářů.108 Členům ONV v Ţamberku se informace podané dr. Kotrlým a členy ONV v Rychnově nad Kněţnou nezdály a proto se hned druhý den, tj. 23. 5. 1945 vypravil předseda národního výboru v Ţamberku Vladimír Seifert, zástupce komunistické strany v ONV Bedřich Krčmář a dr. Jaroslav Rataj do Prahy, kde se jim dostalo prvotních informací u ministra průmyslu Bohumila Laušmana, který je informoval, ţe veškerou organizaci správních institucí je třeba posuzovat podle stavu z roku 1938 a ţe politické sloţení národních výborů není přesně formulováno.109 Další kroky ţamberské delegace vedly na ministerstvo vnitra, kde je přijal legační tajemník dr. Polák, referent pro národní výbory. Ten potvrdil stanovisko ministerstva průmyslu s tím, ţe prohlášením prezidenta republiky o neuznání všech opatření okupantů byla odstraněna i násilná správní organizace a odkazoval na vládní nařízení o volbě a pravomoci národních výborů č. 4/1945 Sb. ze dne 5. května 1945. Zde se píše v § 3: Odst. (1) V sídle kaţdého okresního úřadu ustaví se okresní národní výbor. Odst. (2) Okresní národní výbor spravuje v obvodu své působnosti všechny veřejné záleţitosti, pokud nejsou spravovány jiným veřejným orgánem. Odst. (3) Okresní národní výbor vykonává, vedle jiných úkolů zvláštními předpisy jemu uloţených, přímo nebo svým úřadem pravomoc, kterou podle dosavadních předpisů vykonávalo okresní zastupitelstvo, okresní úřad a okresní hejtman (náčelník).110 Sídla okresních úřadů byla podle výkladu ministerstva vnitra míněna podle stavu z r. 1938, nikoli k roku 1945, jak si mylně vykládali představitelé ONV v Rychnově nad Kněţnou spolu s dr. Kotrlým, členem ZNV. Tímto byla záleţitost o vymezení kompetencí autoritativně vyřešena a potvrzeno stanovisko ONV v Ţamberku o jeho legalitě. Vládní nařízení č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů se nedotýkalo vnitřní organizace národních výborů. Jejich sloţení, pravomoc, hospodaření, vedení a podepisování některých druhů písemností určila směrnice ministerstva vnitra z 19. května 1945. Vnitřní organizaci závazně stanovily aţ Prozatímní organizační řád zemských a okresních národních výborů vydaný v lednu 1946 a Prozatímní organizační řád místních národních výborů schválený v září 1947.111 108

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 9/1945 - protokol sepsaný o schůzi ONV v Ţamberku, konané dne 24. 5. 1945. 109 Tamtéţ. 110 Vládní nařízení č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů. [online], dostupné online. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-4 Ověřeno ke dni 27. 3. 2013. 111 Dokumenty rozlišovaly národní výbor jako volený sbor sloţený z členů, sloţky národního výboru (rada, předseda, referenti, komise) a úřad národního výboru, který tvořil v Ţamberku personál bývalého okresního

33

4. Velitelství SNB Ţamberk

4.1 Perzekuce německého obyvatelstva V prvních týdnech po skončení druhé světové války panovala v českém pohraničí anarchie, nedařilo se uspokojivě zajišťovat bezpečnost. Nejvíce proslulými se stali příslušníci partyzánských jednotek, kteří zastupovali jak represivní, tak často i soudní pravomoc. V politickém okrese Ţamberk byla situace jiná na území, kde ţila česká majorita a jiná v pohraničí, kde ţili čeští obyvatelé v menšině.

Ţamberk Většina vedoucích představitelů SS, Volkssturmu nebo NSDAP byla v okolí Ţamberka zajištěna hlavně na příkaz národních výborů.112 Samotné zajišťování prováděli zejména příslušníci četnictva a armády.113 Pokud byli podezřelí dopraveni přímo do sběrného tábora v Ţamberku, byli předáni oddílům ruské pohraniční stráţe. Vybrané osoby německé národnosti, které bylo nutno vyšetřit s ohledem na jejich protičeskou činnost, byly uvězněny v kasárnách v Ţamberku.114 Těsně po kapitulaci německého vojska byli smrtí potrestáni následující zrádci ze Ţamberka: Jan Holec, majitel revizní kanceláře; Jan Bauer, bývalý rakouský major s manţelkou; Marie Pudrová – Strobachová; na útěku se sám zastřelil dr. Koloman Weidner a později se ve vězení oběsil Bohumil Sedláček, ředitel místní pojišťovny.115 Rovněţ vojenské velitelství provádělo vyšetřování Němců, zrádců a kolaborantů. V lesíku u kasáren bylo pověšeno několik Němců – zuřivých nacistů z okolních obcí. U okresního soudu v Ţamberku bylo zařízeno vše potřebné pro stravování zajištěných osob. Ţe jich nebylo málo, dokládají materiály z Archivu bezpečnostních sloţek v Kanicích u úřadu. Hlavním orgánem bylo plénum, které rozhodovalo o nejdůleţitějších záleţitostech okresu. Volilo také další orgány NV, především radu. Jejím úkolem byl především výkon rozhodnutí pléna, členové rady byli zároveň referenty a rozhodovali tak o záleţitostech náleţejících do jejich agendy; VODIČKA, Karel a CABADA, Ladislav: Politický systém České republiky: historie a současnost, s. 121 – 128. 112 Zajištění bylo většinou vyţadováno u příslušníků SS, SD, Abwehru, SA, funkcionářů NSDAP, gestapa, ale i u zaměstnanců okupačního aparátu, justice atd. Výjimkou nebyla ani internace bohatších Němců, na jejichţ majetku měli věznitelé zájem. Tábory pro zajištěné vznikaly v sídlech okresních správních úřadů, kde byla vyšší hustota německého obyvatelstva. Více k tomu: STANÉK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945 – 1948, s. 30. 113 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 34, staniční sluţební kniha 1944-1945 - krátké vylíčení událostí. 114 VHA, fond VO1, kart. 2 – Strojopis (originál). Hlášení velitelství operační skupiny 27. p.pl. o povšechné situaci v okresech Frývaldov a Ţamberk, intimované velitelstvím 3. československé divize na velitelství VO1 z 9. června roku 1945. 115 SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 317.

34

Brna a Vojenského historického archivu v Praze.116 V případě, ţe by nadřízené soudní úřady neuznali stravovací náklady, okresní národní výbor byl připraven tyto pokrýt.117 Na příkaz místního národního výboru bylo v květnu r. 1945 v Ţamberku a nejbliţším okolí zajištěno přes 90 osob, většinou Němců nebo kolaborantů.118 Mezi nejvýznamnější zatčené patřili Emanuel Peřka (organizátor Vlajky a zakladatel Ligy proti bolševismu)119, František Novotný, Rudolf Bauer, Milan Strobach (předáci strany NSDAP), Adolf Schöwel (pokladník a člen NSDAP) a Ladislav Stehlíček spolu s Ludmilou Bártkovou (kolaborace s Němci).120 Do vězení okresního soudu v Ţamberku patřilo koncem září 1945 celkem 77 zajištěných, ze kterých bylo 55 Němců.121 Vyšetřovaných podle dekretu č. 16/1945 bylo pouze 16, z toho 8 Čechů. Početní stav zajištěných osob se však s postupem času neustále měnil i vzhledem k eskortovaným osobám k MLS v Hradci Králové.122 Ve veřejných úřadech, pokud v jejich čele nestály osoby, které se osvědčily během okupace, byla provedena výměna personálu. Osoby německé národnosti byly zajištěny, a pokud figurovaly v českých úřadech, byly ihned po osvobození odstraněny.123 Vyloučení z výkonu veřejných sluţeb stanovil se zpětnou platností k 5. květnu výnos ministerstva vnitra z 25. srpna 1945. Ve výjimečných případech se mohli Němci vyuţít jako zaměstnanci na přechodnou dobu.124

Z továren na českém území byli Němci rovněţ odstraněni a chod

průmyslových podniků tímto narušen nebyl, horší situace však panovala v oblastech s většinou německého obyvatelstva.125 V německých částech byla učiněna provizorní opatření a v některých podnicích zůstali němečtí vysocí úředníci, kteří v podniku pracovali jiţ před rokem 1938. Dohled a kontrolu měli zajišťovat spolehliví Češi. V české části okresu byl majetek všech Němců zabaven a zapečetěn. Pokud zůstaly na místě rodiny uprchlých a zatčených Němců, bylo jim v některých případech ponecháno uţívání bytu. V německých částech okresu vzhledem k prováděné evakuaci nebylo moţné definitivní rozsah zajištění 116

ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 34; VHA, fond VO1, kart. 2 – Strojopis (originál). Hlášení. SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. č. 13/1945. 118 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 34 - staniční sluţební kniha 1944-1945 - krátké vylíčení událostí. 119 Případ zrádce a vlajkaře Emanuela Peřky (bývalého profesora na rychnovském gymnáziu) byl u MLS v Hradci Králové projednáván dne 26. 9. 1945. Většina veřejnosti však nebyla s výsledkem spokojena, neboť Peřka, který se kromě jiného přihlásil i do Ligy proti bolševismu, nebyl odsouzen lidovým soudem, ale byl předán řádnému soudu z důvodu údajného rozcházení se svědeckých výpovědí; SOA Zámrsk, fond MLS Hradec Králové. k. 16. LS 21/45 - případ E. Peřky. 120 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 34 - seznam osob zatčených při kapitulaci Německa – zpráva. 121 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 36, fasc. III/12-170 - soupis osob uvězněných ve věznicích okresních soudů. 122 Například v září 1945 bylo z Králík do věznice MLS v Hradci Králové eskortováno příslušníky SNB celkem 22 Němců. ABS ČR-Ka, fond M12/6, inv. j. č. 37; SOA Zámrsk, fond MLS Hradec Králové. k. 16. , LS 33/45 osoby souzené veřejným ţalobcem u Mimořádného lidového soudu v Hradci Králové 1946. 123 VHA, fond VO1, kart. 2 – Strojopis (originál). Hlášení. 124 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa. s. 80. 125 VHA, fond VO1, kart. 2 – Strojopis (originál). Hlášení. 117

35

ustálit, byla však učiněna všechna moţná opatření, aby hospodářské škody byly co nejmenší.126 Okresní vyšetřovací komise v Ţamberku se v lednu 1946 dotazovala stanic národní bezpečnosti, jak je dodrţován ústavní dekret č. 137/1945 Sb., o zajištění osob, které byly povaţovány za státně nespolehlivé, v době revoluční. V prvních třech měsících roku 1946 došlo k dalšímu zatýkání Němců. Jednalo se zejména o příslušníky nacistických organizací, podezřelých podle dekretu č. 16/1945 Sb. Okresní vyšetřovací komise v Ţamberku vyslechla dohromady 18 Němců. Tři z nich byli osvobozeni, ostatní byli eskortováni k mimořádnému lidovému soudu v Hradci Králové.127 (Jak fungovala okresní vyšetřovací komise v Ţamberku a jak kooperovala s MLS v Hradci Králové, jsem se pokusil ukázat na následujících stranách ve své diplomové práci a také na příkladu vyšetřování Richarda a Edmunda Kirschových v podkapitole 4.1.1.)

Králíky Lidové (partyzánské) náhlé trestání Němců se uskutečňovalo zejména v těch obcích ţamberského regionu, kde ţila většina německého obyvatelstva. Tento nástroj spravedlnosti byl zaměřen proti občanům německé národnosti a českým kolaborantům, kteří se provinili proti českému obyvatelstvu v průběhu druhé světové války.128 Trestem se staly peněţité pokuty, propadnutí majetku, tělesné tresty i trest smrti. Lidové tribunály byly sloţeny z partyzánů, kteří zastávali ty nejradikálnější názory na potrestání německého obyvatelstva a ze členů místních národních výborů nebo správních komisí. Během těchto soudů přišlo o ţivot mnoho aktivních nacistů, ale v některých obcích byli za vydatné pomoci rozvášněného davu odsouzeni i nevinní Němci a Češi. Působení partyzánské skupiny kolem por. Josefa Hýbla – Brodeckého mělo za následek mnoho násilností, zejména v okolí Králík. Stanoviště partyzánů se nacházelo v kasárnách v Těchoníně. Zde bylo ubytováno okolo tří stovek partyzánů a jejich jednotlivé čety se podílely na „vyčišťovacích akcích“ v okolí.129 Násilné činy se v mnoha obcích svým charakterem často velmi podobaly. Členové ozbrojených partyzánských skupin přijeli během květnových dní roku 1945 do jednotlivých 126

VHA, fond VO1, kart. 2 – Strojopis (originál). Hlášení. SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 36, fasc. III/21-170 - soupis osob uvězněných ve věznicích okresních soudů. 128 TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 – 1945, s. 259. 129 SOkA ÚO, Kronika města Jablonného nad Orlicí, č. 615, s. 183. 127

36

obcí, nechali si do středu města či obce svolat všechny Němce, načeţ vzali spravedlnost do vlastních rukou a začali Němce zatýkat, soudit, internovat i vraţdit. Jeden z takových případů se stal dne 22. 5. 1945 v Králíkách. Celkem 12 čet partyzánské brigády Brodecký pod vedením por. Vejse provedlo vyčišťovací akci v Králíkách.130 Němečtí občané byli nuceni shromáţdit se na náměstí, kde zasedl lidový soud za předsednictví předsedy MSK Karla Fialy a místopředsedy Ladislava Urbana: „Celkem 369 Němců bylo odvedeno na náměstí a předvedeno lidovému soudu sestaveného ze členů MNV a dvou poručíků partyzánského oddílu. Z toho 26 muţů bývalých vojínů německé armády bylo předáno ruskému vojenskému velitelství v Lanškrouně…Mnoho známých odpůrců fašismu, komunistů a sociálních demokratů z minulých dob republiky bylo propuštěno bez trestu.“131 Na druhou stranu většina ostatních byla odsouzena k tělesným trestům. Členové tribunálu rozhodovali o počtu ran holí, maximální výměrou se stalo 200 ran. Králický kronikář zmiňuje pět obětí, které podlehly následkům trestání bitím. Tyto oběti však v květnu roku 1945 nebyly poslední, kdyţ přes dvě desítky Němců spáchaly v Králíkách sebevraţdu.132 Na příkaz MSK bylo 80 „podezřelých“ Němců zajištěno a byli přinuceni pracovat na odstraňování válečných škod jak ve městě, tak i u místních soukromníků.133 K internaci byla pouţita věznice, která se nacházela v budově okresního soudu, měšťanská škola a další budovy ve městě. V srpnu roku 1945 bylo kupříkladu v okolí Králík v rozmezí pouhých deseti dnů zatčeno 28 niţších funkcionářů NSDAP. Podle sepsaného protokolu se však ţádného významného funkcionáře najít nepodařilo.134 V oběţníku Ministerstva vnitra z 12. 10. 1945 bylo oznámeno, ţe ve vazbě mají být drţeni vedoucí funkcionáři NSDAP a dalších fašistických organizací počínaje „vedoucími bloků“ a výše. Nebylo zapotřebí drţet všechny členy těchto organizací bez rozdílu. Otázky týkající se zajištění osob bylo upraveno i v ústavním dekretu č. 137/1945 Sb. Tento ústavní dekret prohlásil za zákonné omezení osobní svobody státně nespolehlivých osob, současně s tím dekret dočasně prodlouţil dobu policejního zadrţení podle ústavního zákona č. 193/1920 Sb., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, ze 48 hodin na osm dnů. Zajištěná osoba tak měla být buďto

130

TROJAN, Emil: Tak přísahali, s. 259. SOkA Ústí nad Orlicí, Kronika města Králíky (č. 393), s. 17. 132 Tamtéţ. 133 Tamtéţ, s. 19. 134 Tamtéţ. 131

37

do osmi dnů odevzdána do řádné soudní vazby, nebo propuštěna při zachování moţnosti jejího dalšího vyšetřování.135 V Králíkách u okresního soudu bylo do konce září 1945 evidováno 104 Němců.136 Třicet sedm z nich bylo zajištěno podle § 3 odst. 2 dekretu č. 16/1945 Sb. za členství v nacistických organizacích. Kvůli protistátní činnosti bylo zajištěno 6 Němců, za hanobení vnitřních poměrů republiky, přechovávání zbraní a krádeţe dalších 7 Němců. Ţaloba na tyto výše zajištěné byla podána u okresního soudu v Ţamberku a rovněţ také k ONV v Ţamberku. Na druhou stranu u mnoha zajištěných Němců nebyly provedeny výslechy ani za několik měsíců.137 Němcům, kterým se podařilo vyhnout se ţivelnému vyhánění, byli podle dekretu č. 71/45 Sb. povinně zaměstnáni.138 Všem osobám, které byly zbaveny československého státního občanství, zejména sudetským Němcům a Maďarům, v případě muţů od 14 do 60 a v případě ţen od 15 do 55 let věku, byla tímto dekretem stanovena pracovní povinnost. Osvobozeny byly pouze těhotné ţeny a Němci, kteří získali některé z osvědčení, dle kterého byli povaţováni za státní občany.139 Mzdy přidělených Němců a osob z pracovních táborů zřízených čs. správními orgány byly po sráţkách ve prospěch státu, jejichţ výše byla ovšem závazně stanovena aţ později, vypláceny pravidelněji a v přiměřené výši mnohdy aţ koncem léta 1945. Němci, kteří byli nasazeni do zemědělství, pracovali zpočátku často bez jakékoliv náhrady.140 Těsně po skončení druhé světové války ovlivňovaly postavení Němců závazné pokyny ústředních úřadů jen v omezené míře. Iniciativa byla na straně bezpečnostních útvarů a niţších správních orgánů – národních výborů a v pohraničí správních komisí. Násilnostem, rabování a rozkrádání majetku se mělo zabránit, ale zajistit respektování vydaných zákazů bylo velmi obtíţné.

135

STANĚK, Tomáš: Retribuční vězni v českých zemích, s. 28. SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 36, fasc. III/12-170 - soupis osob uvězněných ve věznicích okresních soudů. 137 Tamtéţ. 138 Dekret č. 71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, vydaný dne 19. září 1945. 139 STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích, s. 56. 140 Dne 19. 10. 1945 stanovil ONV v Ţamberku pro Němce přidělené jako pracovní síly do domácností nebo k zemědělcům 140 – 490 Kčs měsíčně, které však zaměstnavatel neplatil Němcům, ale musel odvádět MNV. 136

38

Vraţdy, svévolné trestání a násilnosti v květnu 1945 dosáhly takového měřítka, ţe vláda byla nucena reagovat.141 Všelijaké „lidové soudy“, které byly místními orgány tvořeny ještě předtím, neţ vešel v platnost retribuční dekret č. 16 Sb. z 19. 6. 1945,142 přikazoval zrušit výnos ministerstva vnitra ze závěru května. Národní výbory příp. správní komise se měly omezit do budoucna pouze na zajišťování osob a majetku.143 Prozatímní směrnice pro okresní národní výbory, kde působily vyšetřovací komise, byly vydány aţ v polovině června 1945. Vyšetřovací komise neměly oprávnění zatýkat, jen shromaţďovat důkazní materiál, který mohl následně slouţit pro bezpečnostní orgány k podání trestního oznámení. Na rozsah zajištění podezřelých osob mělo velký dopad vydání retribučního dekretu č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech a dekretu č. 17/1945 Sb., o Národním soudu, které nabyly účinnosti dne 9. 7. 1945. V § 3 dekretu č. 16/1945 Sb. bylo vysvětleno, ţe: „Kdo v době zvýšeného ohroţení republiky (§ 18) byl členem organizací: Die Schutzstaffeln der Nationalsozialistischen Deutschen Arbeiterpartei (S.S.), nebo Freiwillige Schutzstaffeln (F. S.), nebo Rodobrany, nebo Szabadcsapatoku, nebo jiných zde nejmenovaných organizací podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těţkým ţalářem od pěti do dvaceti let a za okolností zvláště přitěţujících těţkým ţalářem od dvaceti let aţ na doţivotí.“ V následujícím odstavci stejného dekretu se za trestné pokládalo vykonávání funkcí „v organizacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) nebo Sudetendeutsche Partei (SdP) nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova Garda144 nebo v jiných fašistických organizacích podobné povahy. Krátce po vydání dekretu č. 16/1945 (Sb.) se ukázalo potřebným opravit některá nařízení. Právo zatýkat Čechy a Slováky bylo vyhrazeno jen úřadům vnitřní národní 141

Poválečné řádění partyzánů si vyţádalo v ţamberském okrese mnoho obětí: (kromě jiţ zmiňovaného Ţamberka a Králík) v Červené Vodě, kde bylo v květnu 1945 zastřeleno partyzány okolo 15 osob, v obci Bílá Voda popravili partyzáni těsně po válce deset Němců, v Rokytnici v Orl. horách byly objeveny hroby patnácti osob, v Letohradě bylo 16. 5. zastřeleno pět osob, v Mladkově se uvádí deset zabitých, v Nové Vsi celkem deset osob (čtyři oběšení a šest zastřelených), v Horní Lipce osm obyvatel, v Českých Petrovicích bylo ubito 10 – 15 lidí, v Dolních Boříkovicích devět a tak by se dalo dále pokračovat. Zejména v pohraničních oblastech bylo po válce s Němci zacházeno jako s lidmi druhé kategorie. Bezpečně lze však přesná čísla obětí zjistit a ověřit dnes jiţ velmi obtíţně. Více k tomu: TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v českém pohraničí v letech 1939 – 1945, kde na s. 315 uvádí, ţe bezprostředně po ukončení 2. světové války v 22 obcích na Králicku bylo podle neúplných statistik zavraţděno, umučeno nebo popraveno více neţ 200 osob. 142 Dekret č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. 143 STANĚK, Tomáš: Perzekuce 1945, s. 56. 144 Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. [online], dostupné online. http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html Ověřeno ke dni 27. 5. 2013.

39

bezpečnosti případně pověřeným zaměstnancům z ministerstva vnitra. Stanoveno bylo, kdo můţe vydat zatykač, provádět domovní a osobní prohlídky, vést příslušnou dokumentaci apod. Vyšetřovací komise okresních národních výborů musely provádět výslech nejpozději do čtyřiadvaceti hodin a pak rozhodnout, zda osobu ponechat ve vyšetřovací vazbě nebo propustit. Nutit obviněné k výpovědím hrozbami nebo násilím bylo přísně zakázáno. Po skončení vyšetřování měly vyšetřovací komise dvě moţnosti: buď předat spis bezpečnostním orgánům s návrhem na trestní oznámení a navrhnout umístění v kárných nebo pracovních táborech nebo propuštění a zastavení trestního řízení. Proti usnesení vyšetřujících komisí mohly osoby, určené k výkonu trestu, podat do osmi dnů odvolání k vyšetřovací komisi ZNV. Jednání vyšetřovacích komisí bylo neveřejné a výsledky se pak vyhlašovaly na veřejných zasedáních. Vyšetřovací komise se skládaly z osob jmenovaných podle politických kritérií. V okresní vyšetřovací komisi v Ţamberku působili od června roku 1945: Miloslav Hušek, Pravoslav Nosek a Vincenc Beran.

Největším problémem nadále zůstávalo dodrţování centrálních vyhlášek regionálními autoritami, které stále překračovaly své stanovené kompetence.145 Ve výnosu ministerstva vnitra z 20. července roku 1945 byly národní výbory a bezpečnostní úřady napomenuty, aby upustily od jakýchkoliv opatření, která nekorespondují s centrálním programem vlády.

4.1.1 Provinění proti národní cti Činnost MLS ukázala, ţe mezi vyšetřovanými existují i menší viníci, na které se nevztahovaly ustanovení dekretu č. 16/1945 Sb. Potrestat je však bylo také třeba, ale i nejniţší trest udělený MLS by byl vzhledem k rozsahu daného provinění příliš tvrdý. Za tímto účelem byl vydán dne 27. 9. 1945 dekret č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti. Tento dekret, zvaný téţ malý retribuční dekret spadal do oblasti správního práva a jeho ustanovení prováděly okresní národní výbory.146 První odstavec § 1 obsahoval jak popis zločinu, tak i trest: „Kdo v době zvýšeného ohroţení republiky…nepřístojným chováním, uráţejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný –

145

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 239/1945 - zpráva referenta ze samosprávy ONV v Ţamberku ze dne 14. 10. 1945. 146 FROMMER, Benjamin: Národní očista, s. 249 – 252.

40

okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1,000,000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.“147 Tento dekret velkou měrou posílil moc národních výborů. Podle směrnice vydané v listopadu 1945 ministrem vnitra, měl kaţdý okresní národní výbor vytvořit nezávislou trestní nalézací komisi (TNK), která se měla skládat ze čtyř členů – z kaţdé politické strany jeden zástupce. ONV volil komisi na plenární schůzi s tím, aby alespoň jeden člen komise byl osobou znalou práva. Nedoporučovalo se, aby člen trestní komise předtím působil jako člen vyšetřující komise. V Ţamberku trestní nalézací komisi tvořili začátkem ledna 1945 Josef Ţelezo, Jan Kotyza, Jan Fišer a Milan Doleţálek.148 Případy národní cti se stíhaly na svobodě, oproti rozsudkům mimořádných lidových soudů, bylo rozhodnutí komisí moţné napadnout opravným prostředkem. Jako odvolací orgány byly ustanoveny trestní odvolací komise Zemských národních výborů v Praze a v Brně. Na rozdíl od MLS nepodléhaly trestní komise při národních výborech ministerstvu spravedlnosti, ale ministerstvu vnitra, coţ mohlo mít své politické důsledky. Mnozí z domnělých kolaborantů, kteří byli u MLS osvobozeni, nebo se kvůli nedostatku důkazů před soud vůbec nedostali, byli těmito komisemi odsouzeni.149 Trestní nalézací komise, stejně jako mimořádné lidové soudy, ukončily svoji činnost 4. 5. 1947. Směrnice ministra vnitra obsahovala devět druhů provinění, které měly komise trestat: 1) Hlášení se k německé nebo maďarské národnosti, nemělo-li jiţ za následek ztrátu československého státního občanství nebo vědomé podporování odnárodňovacích snah Němců nebo Maďarů; 2) Politická spolupráce s Němci nebo Maďary, jakoţ i členství ve fašistických organizacích, jednal-li pachatel s obzvláštní horlivostí, překročuje tak ve značné míře normální rámec svých členských povinností; 3) Propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo antisemitismu; 4) Schvalování, podpora nebo obhajování nepřátelských projevů nebo činů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců; 5) Odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízení výkonu; 6) Ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny, sluţby a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů nebo funkcionářů, nebo poskytování úplat a různých jiných výhod okupantům; 7) Zneuţívání postavení na vedoucím místě, dosaţeného pomocí okupantů, k získání nebo zabezpečení osobního prospěchu 147

Předpis č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti [online], dostupné online. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-138 Ověřeno ke dni 27. 5. 2013. 148 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 41/1946 - zápis o schůzi okresního národního výboru ze dne 20. 1. 1946; personální obsazení trestní komise nalézací. 149 Na Ţambersku lze tuto situaci pozorovat např. na případu Kirschových, který je na základě archivních materiálů představen na následující straně.

41

přisluhováním okupantům na úkor podřízených; 8) Společenský styk s Němci nebo Maďary v rozsahu přesahujícím míru nezbytné nutnosti, jakoţ i hospodářský styk s Němci nebo Maďary, přesahující tuto míru za účelem dosaţení nadprůměrného obohacení a směřující k vědomému podporování okupantů; 9) Týrání, uráţení nebo terorizování Čechů a Slováků, spáchané ve sluţbách nebo v zájmu okupantů nebo ve snaze zalíbit se jim.150 Případ Kirsch Případ Edmunda a Richarda Kirschových byl na Ţambersku ve své době velmi sledovaný, psalo se o něm i v tisku a zájmy na vyřešení a potrestání měli zástupci politických stran stejně jako ţamberští občané. Edmund Kirsch se narodil 16. 11. 1866 v Brně, jeho syn Richard 21. 8. 1898 v Ţamberku. Oba byli po válce příslušní do Ţamberka a jejich věc řešila zdejší okresní vyšetřovací komise. Otec se synem byli důvodně podezřelí, ţe v době zvýšeného ohroţení republiky, podporovali nacistické hnutí věnováním větších peněţních obnosů na různé německé instituce a sloţky NSDAP jako německý červený kříţ, zimní pomoc, dětské domovy a německou pracovní frontu. Dále věnovali asi 90 m látky na stejnokroje příslušníků SA. Oba navíc udrţovali za okupace důvěrné styky s vedoucími činiteli gestapa a Oberlandratu v Hradci Králové. Richard Kirsch ţádal na podzim o udělení říšského státního občanství a po jeho obdrţení přistoupil k německé pracovní frontě a placením členských příspěvků podporoval toto nacistické hnutí. Jako vedoucí představitelé firmy Vonwiller a spol.151 nutili své zaměstnance k nereálným pracovním výkonům a chtěli tak docílit obohacení své vlastní i obohacení říše.152 Udání bylo vyhotoveno 21. 12. 1945 okresní vyšetřovací komisí v Ţamberku a adresováno mimořádnému lidovému soudu v Hradci Králové. Richard Kirsch byl od 19. 9. 1945 drţen ve vazbě okresního soudu v Ţamberku, jeho otec Edmund byl vyšetřován na svobodě.153 Řízení u MLS v Hradci Králové však bylo v lednu 1947 zastaveno, protoţe nebylo jištěno, ţe by Edmund Kirsch se synem přímo vědomě nacismus podporovali, čímţ byla porušena okolnost pro trestní řízení před lidovým soudem a nešlo je potrestat podle dekretu č. 16/1945 Sb. 150

STACH, Jindřich: Provinění proti národní cti, s. 25 – 26. Po dobu okupace byl Edmund Kirsch předsedou správní rady akciové společnosti firmy Vonwiller a spol. v Ţamberku a majitelem závodu. Jeho syn Richard byl jeho nástupcem; SOA Zámrsk, fond Vonwiller a spol., ţamberecká továrna na sukna, a. s. Praha, závod Ţamberk - vybrané spisy. 152 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 39, inv. j. č. 45/1945 - skutková podstata ve věci č. j. 9/45. 153 Tamtéţ - udání vyhotovené okresní vyšetřovací komisí v Ţamberku ve věci Richarda a Edmunda Kirschových, podezřelých podle retribučního dekretu, adresované veřejnému ţalobci u mimořádného lidového soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 1945. 151

42

Iniciativa tak přešla na trestní nalézací komisi okresní národního výboru v Ţamberku, která vydala dne 5. března 1947 trestní nález č. j. 685-47 ve věci Edmunda a Richarda Kirsche. Byli uznáni vinnými, ţe se za okupace: „a) ucházeli o výhody u německých úřadů, resp. jejich funkcionářů a poskytovali úplaty a výhody okupantům, b) udrţovali společenský styk s Němci v rozsahu přesahujícím míru nezbytné nutnosti, směřující k vědomému podporování okupantů, c) Richard Kirsch se přihlásil k německé národnosti, d) zneuţívali svého postavení jako majitelé podniku a nesociálním chováním uráţeli příslušníky českého národa v zájmu okupantů a ve snaze zalíbiti se jim…“154 Tímto jednáním se dopustili provinění proti národní cti. Edmund Kirsch byl odsouzen k trestu vězení na dobu 1 měsíce a k peněţité pokutě ve výši 600,000 Kčs. Richard Kirsch byl odsouzen k trestu vězení na dobu 9 měsíců (přičemţ se mu do této doby počítalo 7 měsíců strávených ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové) a k peněţité pokutě ve výši 800,000 Kčs.155 Oba byli ještě odsouzeni k veřejnému pokárání ve městě Ţamberku tím způsobem, ţe odsouzení bylo uveřejněno po dobu 14 dní vyhláškou u místního národního výboru a kromě toho odsuzující výrok byl vyhlašován po tři dny v poledních hodinách místním rozhlasem v Ţamberku.

4.2 SNB Ţamberk Z iniciativy ONV a k zajištění a organizaci bezpečnosti v okrese bylo dne 15. 5. 1945 zřízeno okresní četnické velitelství v Ţamberku. Jeho velitelem se stal vrchní stráţmistr Antonín Juditka, který sloţil slib Československé republice do rukou předsedy okresního národního výboru Vladimíra Seiferta.156 Okresního velitele sboru národní bezpečnosti ustanovoval zemský velitel sboru národní bezpečnosti v dohodě se zemským národním výborem. Do konce měsíce května byly obnoveny četnické stanice v okolních obcích, konkrétně v: (soudní okres Králíky) Králíkách, Lichkově, Mladkově, (soudní okres Rokytnice v Orlických horách) Velké Zdobnici, Velkém Uhřínově, Rokytnici v Orlických horách, Kunštátě a Bartošovicích.157 V soudním okrese Ţamberk byly tyto četnické stanice: Jablonné nad Orlicí, Klášterec nad Orlicí, Kunvald, Kyšperk, Nekoř, Německá Rybná, Slatina nad 154

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 39, inv. j. č. 82/1947 - trestní nález č. j. 685-47. SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 39, inv. j. č. 85/1947 - důvody. 156 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 9/1945 - protokol sepsaný o schůzi ONV v Ţamberku, konané dne 24. 5. 1945. 157 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 25 - Památník okresního četnického velitelství v Ţamberku 1918-1948, krátké vylíčení událostí, r. 1945. 155

43

Zdobnicí, Ţamberk a Ţampach. Velitelem četnické stanice v Ţamberku se stal dne 5. 5. 1945 vrchní stráţmistr Vasil Riško, jenţ zde působil aţ do 31. 12. 1946. Příslušníci muţstva se mezi lety 1945 a 1946 často měnili, v květnu roku 1945 zde působili: Václav Novotný, Jan Červený, František Šašek, Emil Fiala, Rudolf Kolář, Josef Brůna, František Šebesta, Jaroslav Morávek, Jan Lesák, Bohuslav Gronych a Karel Vrba.158 Pro všechny tyto četnické stanice bylo ve dnech 16. – 18. května zajištěno umístění, které vyhovovalo poţadavkům na výkon bezpečnostní sluţby. Jmenované stanice byly okresním četnickým velitelstvím obsazeny, v mnohých z nich jiţ byl zřízen telefon.159 Příslušníci četnictva konali od těchto dnů pravidelné obchůzky, které byly spojeny se zatýkáním a evidencí Němců, zabavováním potravin, zajišťováním eskort. V prvních dvou měsících po skončení války se těmto činnostem věnovali také členové partyzánských skupin.160 Dne 30. 6. 1945 byly četnické stanice přejmenovány na Sbor národní bezpečnosti (SNB). Formování Sboru z příslušníků předválečného četnictva a policie, rudých gard, partyzánů a dalších ozbrojených skupin, zřízené na základě směrnic ministerstva vnitra z 19. 5. 1945, doprovázelo zprvu nepříliš důrazné úsilí o zrušení útvarů, jeţ dosud stály mimo armádu a vznikající jednotnou Bezpečnost.161 Pokyny armádních a bezpečnostních orgánů z června a července připomínaly, ţe péče o vnitřní bezpečnost přísluší výhradně národním výborům (příp. správním komisím) a SNB, a to hlavně v případě zatýkání a zajišťování osob, domovní prohlídky, zabavování majetku. Největší potíţe byly s likvidací partyzánských oddílů. Koncem května roku 1945 se konstituovaly také sloţky finanční stráţe.162 Inspektorát finanční stráţe byl zřízen v Králíkách a Kunštátě, oddělení finanční stráţe potom v Prostřední Lipce, Dolní Lipce, Mladkově, Českých Petrovicích, Bartošovicích, Neratově, Nové Vsi a Bedřichovce.163 V červnu 1945 byla v okrese Ţamberk ustavena okrsková závodní rada četnictva. Ty vznikaly pod patronací komunistických organizátorů v kaţdém okrese, měly zajišťovat očistu a také ji do 5. 7. 1945 ukončit, coţ byl vzhledem k okolnostem velmi brzký termín. Praktickým výsledkem činnosti těchto rad byl zvláštní seznam osob, které musejí odejít. Nabízely se jim odchod do penze, propuštění dohodou, ale také odevzdání jejich kauzy 158

ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 25 - seznam podřízeného muţstva. SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 13/1945. 160 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 26 - staniční sluţební kniha, kaţdodenní činnost 1945. 161 STANĚK, Tomáš: Perzekuce 1945, s. 26. 162 BIMAN, S. a CÍLEK, R.: Poslední mrtví, první ţiví. Ústí nad Labem 1989, s. 141-142. 163 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 24/45; VHA, fond VO1, kart. 2 – Strojopis (originál). Hlášení velitelství operační skupiny 27. p.pl. o povšechné situaci v okresech Frývaldov a Ţamberk, intimované velitelstvím 3. československé divize na velitelství VO1 z 9. června roku 1945. 159

44

lidovému soudu. Vedení rady tvořili: Tikalský (předseda), Fiala (místopředseda), Ebert (jednatel), Škůrek (zapisovatel). Jejím úkolem byla očista četnictva v okrese od nespolehlivých ţivlů a osob, které se za války provinily na zájmech národa a vlasti.164 Rada úzce spolupracovala s národními výbory a místním obyvatelstvem na zlepšení bezpečnostní situace v okrese. Návrhy se shromaţďovaly u závodní rady četnictva, kde se také vyhotovovaly posudky, které byly následně zasílány na ústředí do Prahy. V dopise z 19. června 1945 rada apelovala na podávání návrhů a podnětů od národních orgánů: „V dobách minulých bylo vţdy snahou četníků, aby v dobré shodě pracovali s obecními úřady, orgány a veřejnými činiteli. I nyní, kdy naším krajem jde vlna přerodu a nových uspořádání ţivota veřejného, chceme my orgánové bezpečnosti v nových poměrech Vám být nápomocni a podporovati Vás. Odstraňme trpkosti hned na začátku!“165

Kromě ruských vojenských jednotek, formující se československé armády, dočasně působících revolučních oddílů, jeţ byly zřizovány správními orgány, sehrály při zklidňování situace v pohraničí důleţitou roli také regulérní bezpečnostní sloţky.166 Vytváření nejniţších článků bezpečnostní sluţby, tj. četnických stanic nebo velitelství stanic SNB, komplikoval v pohraničí jak nedostatek muţstva, tak nevyjasněný poměr k národním výborům (správním komisím).167 Správní orgány, zejména v květnu a červnu 1945, často vyuţívaly vlastní ozbrojené sloţky. I na Ţambersku se tak stalo, ţe zde působilo paralelně více útvarů. Situace se však s postupem času postupně konsolidovala. V druhé polovině roku 1945 se stupňovala četnost vydávaných směrnic a nařízení československými úřady, které se věnovaly plánovanému odsunu německého obyvatelstva z území Československa v příštím roce 1946. Spontánní vyhánění Němců za hranice bylo po konferenci v Postupimi přerušeno a správní orgány se snaţily zklidnit situaci.

164

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 16 presidiální spisy, inv. j. č. 78/1945. Tamtéţ. 166 Hlavní úkol, tj. rychlé obsazení pohraničí, připadl armádě a dalším ozbrojeným skupinám. V Čechách sehrálo v květnu 1945 důleţitou roli vojenské velitelství ALEX v čele s gen. Zdeňkem Novákem, které začalo působit uţ v průběhu praţského povstání. Podléhaly mu dvě operační oblasti: první se sídlem v Hradci Králové (zahrnující území od Hrádku nad Nisou po Králíky) a druhá se sídlem v Kladně (od Hrádku nad Nisou po demarkační linii s US-army). 167 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951: dokumenty z českých archivů. II.1, s. 56. 165

45

Dne 2. 8. 1945 zaslal ONV v Ţamberku všem velitelstvím stanic SNB v okrese opis výnosu ministerstva vnitra č. B-300/116-28/7-45 vydaného dne 28. 7. 1945. Výnos se týkal zejména odsunu Němců a Maďarů z Československa.168 Stanice Sboru národní bezpečnosti měly spolu s místními národními výbory (případně místními správními komisemi) vytvořit jmenný seznam všech Němců a Maďarů v daném regionu. Jednotlivé osoby byly pro lepší orientaci rozděleny do osmi kategorií:

1. okupanti: tj. Němci a Maďaři, kteří se nastěhovali na území republiky po 1. říjnu 1938 2. provinilci: hlavně průbojní nacisté, kteří se veřejně hlásili k této ideologii a vystupovali s odznakem strany NSDAP (pokud jiţ nebyli zajištěni) 3. bývalí státní zaměstnanci, kteří se stali zrušením sluţebního poměru nezaměstnanými 4. zemědělci 5. majitelé podniků a ţivnostníci 6. příslušníci svobodných povolání 7. dělníci 8. různí

SNB měl za úkol zaslat soupisy, které vyhotovil s pomocí MNV či MSK, okresnímu národnímu výboru v Ţamberku od 1. 9. 1945. V celém okrese Ţamberk byli nejvíce zastoupeni zemědělci, dělníci a bývalí státní zaměstnanci.169 „Počínajíc dnem 1. září tohoto roku budou stanice SNB zasílati okresnímu národnímu výboru na podkladě zpráv, které jim dodají místní národní výbory (předsedové správních komisí) vţdy k 1. a 15. toho kterého měsíce zprávu o odsunu Němců v obvodu jejich působnosti, v níţ nutno uvésti osobní data uvedená v připojeném vzorci těch osob, které byly evakuovány a celkový počet těchto z jednotlivých obcí. Ve lhůtách shora uvedených jest hlídati téţ všechny případné přírůstky

168

K výnosu byl připojen ještě vzorový formulář s instrukcemi, podle kterých se mělo postupovat při stanovení počtu Němců a Maďarů. Formulář měl 6 základních kritérií: 1) běţné číslo, 2) jméno a příjmení, 3) datum narození, 4) rodinný stav a zaměstnanecký poměr, 5) adresu bydliště, 6) kategorie plus poznámka, zda-li se jedná o Rakušana, smíšené manţelství atd. 169 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 215/45 - výnos ONV v Ţamberku adresovaný všem velitelstvím stanic SNB ve věci odsunu Němců a Maďarů z Československé republiky.

46

osob německé a maďarské národnosti.“170 Počet Němců v okrese tak byl k září 1945 třináct a půl tisíce. V soudním okrese Králíky se nacházela skoro polovina z výše uvedeného počtu Němců (7 220 osob), v soudním okrese Rokytnice v Orlických horách celkem 5 312 a v soudním okrese Ţamberk se nacházelo k prvnímu září 1945 celkem 878 Němců, kteří zde působili zejména jako pracovní síla na práci v zemědělství.171 SNB rovněţ spolupracoval s místními správními orgány na zajištění výkonu vyhlášek. V jedné z nich měly stanice SNB za úkol přidělování označovacích pásek Němcům, jejich evidenci a vyplnění osobních průkazů. K pomoci si měly vyţádat potřebné síly od civilních úřadů a výsledky měly hlásit jak okresnímu velitelství, tak ONV v Ţamberku.

170

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 215/45 - výnos ONV v Ţamberku adresovaný všem velitelstvím stanic SNB ve věci odsunu Němců a Maďarů z Československé republiky. 171 Tamtéţ.

47

5. Národní správa

5.1 Kategorie „státní nespolehlivosti“ Jako první se majetkovým vztahům věnoval dekret z 19. května 1945 č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů. Do konce července 1945 bylo vydáno několik dalších stěţejních dekretů prezidenta republiky, které spolu s navazujícími normami radikálně změnily majetkové poměry tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva.172 Dekret č. 5/1945 Sb. zrušil všechna majetkoprávní usnesení po 29. září 1938, která byla uplatňována na základě rasového, národního či územního útlaku. Dále zavedl národní správu nad majetkem zabaveným osobám národně nespolehlivým.173 Pokud šlo o domy, usedlosti a byty, které byly doposud ve vlastnictví či uţívání osob povaţovaných za státně nespolehlivé, uvalení národní správy znamenalo faktické zabavení tohoto majetku, kdyţ stávající obyvatelé mohli být vystěhováni a ztráceli rovněţ dispoziční právo ke svým nemovitostem.174 Dne 21. června 1945 byl vyhlášen dekret č. 12/1945 Sb., který nařizoval konfiskaci především německého a maďarského majetku. Ta byla namířena především na zemědělský majetek. Tento byl později přerozdělen Národním pozemkovým fondem do rukou národních správců, kteří museli předloţit osvědčení o národní spolehlivosti.175 Vzhledem k procentuální většině německé národnosti v pohraničí, se dekrety o konfiskacích týkaly zejména 172

Dekret č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa; Dekret č. 27/1945 Sb., o jednotném řízení vnitřního osídlení; Dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. 173 Okruh státně nespolehlivých osob byl vymezen ve vládním nařízení č. 4/1945 Sb. z 5. května 1945 o volbě a pravomocích národních výborů, ve vládou schválených směrnicích ministerstva vnitra pro místní a okresní národní výbory z 19. května 1945 a v dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 v § 4 – za osoby státně nespolehlivé jest povaţovat: a) osoby národnosti německé nebo maďarské, b) osoby, které vyvíjely činnost, směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokratickorepublikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé a maďarské okupanty. Za takové osoby jest na příklad povaţovati členy Vlajky, Rodobrany, Úderných oddílů Hlinkovy gardy, vedoucí funkcionáře Spolku pro spolupráci s Němci, České ligy proti bolševismu, Kuratoria pro výchovu české mládeţe, Hlinkovy slovenské ludové strany, Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeţe, Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství a lesnictví, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organizací podobné povahy. 174 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951: dokumenty z českých archivů. II.1, s. 89. 175

KUKLÍK, Jan: Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století, s. 43-

45.

48

pohraničních oblastí.176 Co je však důleţité, ţe národní správce dosazovaly místní, okresní nebo zemské národní výbory (správní komise) či dokonce ministerstva a to podle rozsahu a důleţitosti podniku a z důvodu jeho provozu.177 Národní správce musel být mravně bezúhonný, národně spolehlivý a s patřičnými odbornými i praktickými znalostmi. Vykonavatelé národní správy, národní správci, byli veřejnými orgány a podléhali správním úřadům. Vlastnictví majetku daného pod národní správu však prozatím v právním smyslu nezanikalo.178 Národní správce byl zodpovědný tomu úřadu, který jej do funkce jmenoval. Pro osídlení pohraničí, kde se nacházela většina německého majetku, byl zřízen zvláštní Osídlovací úřad v Praze. Správou ostatního konfiskovaného majetku se zabýval Fond národní obnovy (FNO). Pro Ţambersko byl místně příslušným oblastní FNO v Trutnově. Zde byly rovněţ evidovány zabavené věci. V Králíkách vlastnili Němci před r. 1945 téměř 200 ţivností.179 Všechny německé majetky dostaly národního správce, nařízeno bylo pořídit soupis zařízení, dobytka a zásob.180 Noví majitelé přicházeli především z řad českého obyvatelstva trvale usazeného v blízkém vnitrozemí, ale patřili k nim také čeští zaměstnanci zdejších firem, četní navrátilci, kteří zde ţili do roku 1938 nebo českoslovenští vojáci. Týdeník Československé sociální demokracie BUDUJEME, jenţ vycházel v Pardubicích, ujišťoval Čechy o konsolidaci poměrů v pohraničí: „Osídlenci s sebou nemusí vozit česko-německý slovník, neboť všichni zde mluví česky, úřady, školy, obchody a hostince jsou české. Dnes se v pohraničí nebudeme učit my němčině, ale Němci češtině, budou-li na to mít ovšem dost času, neţ budou odesláni tam, kam se tolik v roce 1938 drali. A oni ten čas mít nebudou. V pohraničí bude jednou znít jenom jen čeština.“181 V druhé polovině roku 1945 se tak v politickém okrese Ţamberk konaly velké etnické přesuny, kdyţ na jedné straně přicházeli Češi z vnitrozemí a Němci byli na druhé straně vyháněni za hranice státu nebo přesunuti do vnitrozemí. Na jaře a v létě roku 1945 byl příliv nových českých usedlíků nejsilnější.182 „Tito osídlenci, kteří za tím účelem přijeli do Králík vybrali si ţivnost, hospodářství nebo jen obytný dům a poţádali MSK, aby jim byl tento 176

Konfiskace měl na starosti Fond národní obnovy, který byl ustanoven v dekretu prezidenta republiky z 25. října 1945 č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. 177 V případě obytných domů, malých podniků a zemědělských závodů s výměrou do 20 ha půdy plnily tuto funkci zejména MNV (MSK), u středně velkých podniků a usedlostí o výměře do 100 ha potom ONV (OSK), u větších podniků s výměrou nad 100 ha ZNV a u celostátně významných byla odpovědnost svěřena ministerstvům. Viz § 7 dekretu č. 5/1945 Sb. 178 HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 433. 179 SOkA ÚO, Kronika města Králíky (č. 393), s. 42. 180 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 71, fasc. VIII/1166 - převzetí majetku a bytů po Němcích. 181 SOkA Pardubice, fond 650 - Sbírka novin a časopisů, Budujeme, roč. 1., č. 19, vydáno 18. 10. 1945. 182 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 71, fasc. VIII/1166 - převzetí majetku a bytů po Němcích.

49

majetek svěřen do národní správy. Jmenovanému národnímu správci musel bývalý majitel (Němec) uvolniti potřebný počet místností k obývání. Kde se to nedalo provésti, musel se bývalý majitel přestěhovati do jiného bytu, přiděleného mu místní správní komisí…Při jmenování národních správců bylo nutno postupovat s rozvahou, aby nesvědomití lidé nezneuţili své funkce. Vzniklé chyby pak bylo nutno napravovati.“183 Např. národní správce č.p. 319 byl zbaven národní správy a vykázán z Králík pro značný počet trestů zapsaných v trestním rejstříku. V jiném případě byl národní správce předvolán před místní správní komisi, přečten mu jeho trestní rejstřík, aby věděl, ţe je komisi znám a byl upozorněn, ţe při nejmenším novém problému mu bude národní správa odňata. Toto napomenutí se týkalo také osob, které vedly nemravný ţivot. V nepřehledné situaci těsně po skončení války se tak do pohraničí dostávali k majetku nejenom poctiví a bezúhonní občané, coţ bylo původním záměrem tohoto opatření.184 Nebylo výjimkou, kdyţ si původní němečtí majitelé zaţádali během léta 1945 o vrácení konfiskovaného majetku. SNB a zemědělská komise MSK v Králíkách tak byly nuceny projednat v červenci roku 1945 přes pět set ţádostí o zrušení konfiskace.185 Všechny ţádosti byly sice zamítnuty, ale i tak je vysoký počet podaných ţádostí překvapivý. Zůstává nevyvratitelným faktem, ţe německé obyvatelstvo přišlo po květnu 1945 v Československu za často dramatických okolností o značné majetkové hodnoty.186 Podle sdělení SNB byly v okrese Ţamberk zabaveny peníze v československé a říšské měně v celkové hodnotě za 1 140 000 Kčs, dále různé pojistky (v hodnotě 1 080 000 Kčs), stříbrné mince v počtu 600 kusů a skvosty a ceniny za více neţ 5 miliónů korun.187 K lednu roku 1946 bylo podle souhrnné zprávy osídlovací komise ONV v Ţamberku usídleno celkem 885 uchazečů s celkovou výměrou 7 842 ha. Zproštěno národního správcovství muselo být 81 uchazečů. Veškerý německý majetek byl, podle závěrů komise, zkonfiskován a proti konfiskaci bylo podáno celkem 1 801 odvolání, které byly v říjnu postoupeny ONV. Při osídlování bylo pamatováno také na zahraniční vojáky, cizince a záloţníky. Celkem bylo osídleno 76 těchto ţadatelů.188 Jiná byla situace u osídlování ţivnostenských a řemeslných podniků. Do června 1946 bylo osídleno a udělena národní správa na: 187 řemeslných či ţivnostenských podnicích 183

SOkA ÚO, Kronika města Králíky (č. 393), s. 23. Tamtéţ. 185 ABS ČR-Ka, fond M12/6, inv. j. č. 36, pohraniční oddělení VB Králíky. 186 KUKLÍK, Jan: Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století, s. 43. 187 ABS ČR-Ka, fond A 14, kart. 9, inv. j. č. 117 – hlášení okresních velitelství a velitelství stanic SNB z podzimu roku 1945. 188 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 8/1946 - přehled osídlovací akce ke dni 4. 1. 1946 – protokol ze schůze rady ONV v Ţamberku konané dne 3. 1. 1946. 184

50

v soudním okrese Králíky, 100 řemeslných či ţivnostenských podnicích v soudním okrese Rokytnice v Orlických horách a na 3 řemeslných či ţivnostenských podnicích v soudním okrese Ţamberk.189

5.2 Státní občanství Na základě ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, byla převáţná část sudetských Němců zbavena československého státního občanství. Někdejší českoslovenští státní občané německé národnosti ztratili občanství k datu, kdy podle právních aktů a jiných předpisů Německé říše získali německou státní příslušnost nebo se ze své vlastní vůle přihlásili k Němcům.190 Podle § 3 tohoto zákona si Němci mohli podat ţádost o navrácení československého státního občanství: „Osoby, které pozbyly československého státního občanství podle § 1, mohou do šesti měsíců ode dne, který bude určen vyhláškou ministra vnitra, otištěnou ve Sbírce zákonů a nařízení, ţádati u místně příslušného okresního národního výboru (okresní správní komise) nebo zastupitelského úřadu o jeho vrácení.“191 Okresní národní výbor v Ţamberku tak byl koncem

srpna

těmito

ţádostmi

doslova

zahlcen.192

O

ţádostech

na

navrácení

československého státního občanství rozhodovalo ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru. Podle některých zpráv ze začátku roku 1946 bylo v Československu podáno téměř 80 000 ţádostí o zachování nebo vrácení československého státního občanství.193 Československé státní občanství zůstávalo jen malé části Němců, kteří se podle znění dekretu v době zvýšeného ohroţení republiky194 úředně přihlásili jako Češi nebo Slováci. O zachování občanství mohli poţádat antifašisté, kteří museli splňovat podmínku, ţe zůstali věrni Československé republice a ţe se nikdy proti českému národu neprovinili. Kromě toho museli nějakým způsobem doloţit aktivní účast v boji za osvobození republiky.195 V prvních

189

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 174/1946 - zpráva komise ţivnostensko-osídlovací – zápis ze schůze ONV v Ţamberku dne 21. 6. 1946. 190 ARBURG, Adrian von a Tomáš STANĚK: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945– 1951: dokumenty z českých archivů. II.1, s. 87. 191 Předpis č. 33/1945 Sb., Ústavní dekret presidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské [online], dostupné online. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-33 Ověřeno ke dni 23. 5. 2013. 192 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 27, fasc.I/12 - šetření o státním občanství. 193 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947, s. 274. 194 Tj. od 21. 5. 1938 – 31. 12. 1946. 195 Za antifašisty měli být uznáni a vybaveni legitimací podle vzoru B Němci, kteří: 1) Byli vězněni z politických nebo rasových důvodů. 2) Vedli za okupace boj proti nacismu a za obnovení Československa. 3) Byli

51

měsících po osvobození republiky byli za antifašisty povaţováni zejména předváleční členové DSAP (Deutsche socialdemokratische Arbeitpartei) a členové KSČ. K přiznání charakteru antifašisty musel dotyčný podat ţádost na místně příslušný ONV. Pokud ONV nenašel závaţné nedostatky, vydal ţadateli osvědčení a ţádost postoupil dále na ZNV, který ji přeposlal na ministerstvo vnitra. Aţ do definitivního vyřízení ţádosti byl ţadatel povaţován za československého státního občana.196 Do 20. srpna 1945 přiznal ONV v Ţamberku charakter antifašisty celkem 30 Němcům, kdyţ zbylé ţádosti byly nadále v šetření. Do 1. 12. 1945 osvědčení od ONV obdrţela necelá stovka obyvatel a počet úspěšných ţadatelů nadále rostl.197 Problémy však nastávaly i u smíšených manţelství. Okresní národní výbor v Ţamberku si vykládal tuto otázku tak, ţe za československé státní občany lze povaţovat německé manţelky Čechů a jejich děti, které nebyly fašistického smýšlení a rovněţ také německé vdovy po československých státních občanech.

5.3 Sekce pro obchod a ţivnosti při ONV Ve věci zavádění národních správ ţivnostenských podniků byla při ONV v Ţamberku zřízena sekce pro obchod a ţivnosti. Referentem této sekce byl zvolen Bedřich Krčmář (KSČ) a členy byli zvoleni zástupci 4 politických stran a to: za KSČ František Lukeš (správce záloţny v Ţamberku), za ČSSD Jaroslav Straka (natěrač Letohrad), za ČSNS Gustav Musil (cukrář v Ţamberku) a za ČSL Stanislav Bureš (truhlář Ţamberk).198 Mimo tyto politické zástupce v sekci působili také: zástupce Ústředního svazu obchodu Ladislav Jílek, zástupce Hospodářské skupiny hostinských ţivností Václav König, zástupce Okresní jednoty ţivnostenských společenstev Josef Hovad, zástupce Odborového hnutí v Ţamberku Karel Petřík. Účelem této komise bylo vypracovat a schválit plán osídlení ţivností na příslušníky československých či spojeneckých vojsk, nebo bojovali v partyzánských jednotkách. 4) Nebyli členy nacistických organizací, přestoţe k tomu byli nuceni. (Výhody antifašistů měly obdrţet také manţelky a děti padlých, zavraţděných a umučených německých odpůrců Třetí říše.) Srov. Mejdrová, Hana: Trpký úděl: výbor dokumentů k dějinám německé sociální demokracie v ČSR v letech 1937-1948. s. 111. 196 Předpis č. 33/1945 Sb., Ústavní dekret presidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské [online], dostupné online. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-33 Ověřeno ke dni 23. 5. 2013. K otázce tzv. antifašistů v politickém okrese Ţamberk podrobněji v: KAŠKA, Václav: Německé obyvatelstvo v politickém okrese Ţamberk v letech 1945-1948. In: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, Brno: Matice moravská, 2010, s. 220-222. 197 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 16 presidiální spisy, inv. j. č. 544/1945. 198 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 39/1945 – zřízení sekce pro obchod a ţivnosti - protokol sepsaný o schůzi ONV v Ţamberku konané dne 23. 6. 1945.

52

Rokytnicku a Králicku a vydávat písemné pokyny, které měly doplňovat směrnice ministerstva pro vnitřní obchod. Pro jednotlivé ţadatele měla řešit osídlování ţivností, upravovat počet ţivností v obcích okresu a rozhodovat o postupu při vyřizování více uchazečů o týţ podnik. ONV zmocnil sekci pro obchod a ţivnosti, aby rozhodovala všechny otázky týkající se osídlení ţivností v pohraničí.199 V červnu 1945 rozeslal ONV v Ţamberku oběţník místním národním výborům v okrese. ONV v něm ţádal, aby z jednotlivých obcí byli vybráni schopné osoby, které by byly ochotny ujmout se prozatímní národní správy evakuovaných selských usedlostí a chalup na Králicku a Rokytnicku. U kaţdého uchazeče měl MNV uvést jméno a příjmení, věk, počet rodinných příslušníků, dosavadní zaměstnání a charakter. Kaţdý z uchazečů musel mít doloţku MNV o státně-politické spolehlivosti. Na konci oběţníku byla podána informace, ţe výsledek jeho hospodaření bude mu průkazem pro definitivní příděl zemědělské usedlosti.200 Počátkem července 1945 se oběţník ONV Ţamberk vracel k otázce zajištění národní správy v pohraničí. Zpráva se týkala československých příslušníků agrární strany. Ti mohli zastávat nebo zůstat ve funkci národního správce, jen kdyţ se aktivně podíleli na boji proti fašismu.201 Národním správcem podniku nebo majetku nemohl být jmenován ani člen národního výboru nebo správní komise.

199

SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 39/1945 – zřízení sekce pro obchod a ţivnosti - protokol sepsaný o schůzi ONV v Ţamberku konané dne 23. 6. 1945. 200 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16, č. 19/45 – oběţník pro MNV ze dne 2. 6. 1945. 201 Tamtéţ, č. 129/45.

53

6. Změny roku 1946

6.1 Parlamentní volby Parlamentní volby v květnu 1946 byly důleţitým mezníkem ve vývoji státu. O termín voleb byl sveden politický boj, kdyţ nekomunistické strany chtěly uspořádat volby co nejdříve. Na druhé straně komunistům vyhovoval prozatímní stav a přikláněli se k pozdějšímu termínu.202 V lednu 1946 však uţ bylo jasné, ţe první poválečné parlamentní volby se uskuteční v neděli 26. května 1946.203 Dalším dílčím krokem bylo přijetí zákona č. 28/1946 Sb., o úpravě stálých seznamů voličských. V obcích se podle něho měly sestavovat stálé voličské seznamy. Národní výbory je měly předloţit do 7. května 1946. Právo volit v nadcházejících volbách měl kaţdý, kdo splňoval podmínky k zápisu do stálého volebního seznamu. Zákon rovněţ rozšiřoval volební právo na všechny občany starší osmnácti let, včetně příslušníků ozbrojených sil. Účast ve volbách byla povinná, rozhodlo o tom zvláštním zákonem Prozatímní národní shromáţdění. Kdo by neuposlechl, mohl být potrestán vězením na jeden měsíc nebo pokutou ve výši 10 000 Kčs (výjimku tvořili občané nad 70 let a všichni prokazatelně nemocní).204 Kandidujícím stranám v českých zemích byla pomocí losu určena volební čísla: č.1 – Komunistická strana Československa č. 2 – Československá strana lidová č. 3 – Československá sociální demokracie č. 4 – Československá strana národně socialistická Správní okres Ţamberk spadal do volebního kraje Pardubice spolu s okresy Chrudim, Litomyšl, Pardubice, Polička, Ústí nad Orlicí a Vysoké Mýto.205 Poslancem mohla být zvolena osoba starší 21 let, kandidovat mohli pouze státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti.

202

V Košickém vládním programu, v prezidentových projevech i v původních plánech byl předpoklad pro uskutečnění voleb půl roku po osvobození. Komunistům se však tento termín zdál jako nevýhodný, protoţe rozhodujícím aktérům se zdálo, ţe strana není ještě na tak velkou zkoušku dostatečně připravena. 203 DRTINA, Prokop: Československo můj osud II/1, s. 147-174. 204 VEBER, Václav: Osudové únorové dny, s. 51. 205 Seznam správních okresů ve volbách 1946. [online], dostupné online. http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/CD0040F208/$File/422008p3.pdf Ověřeno ke dni 17. 6. 2013.

54

Kandidátky pro volby mohly sestavovat jen politické strany, které vyvíjely 30. dubna 1946 činnost na území republiky.206 Dne 25. března 1946 byla uzavřena představiteli stran Národní fronty dohoda, která určovala pravidla volební soutěţe. Předvolební boj měl být veden slušně, jednotlivé strany se zavázaly nekritizovat Sovětský svaz a celkovou zahraničně politickou orientaci státu: „Ve volební kampani nebudou strany zneuţívat autority prezidenta Beneše ve svůj prospěch, nebudou kritizovat zahraničně politickou orientaci státu a ani politiku Sovětského svazu.“207 Předvolební agitace v tisku měla být vedena podle zásad Košického vládního programu, měla být prosazována dosavadní politika znárodnění v průmyslu a peněţnictví, zbavení Němců a Maďarů státní příslušnosti a podpora Národních výborů. Politické strany se uzavřením předvolební dohody částečně limitovaly v moţnosti profilovat se v jednotlivých tématech a vymezit se tak v zásadních otázkách vůči svým konkurentům. Voličů bylo do voličských seznamů zapsáno celkem 7 345 105 (z toho Čechy 3 667 448, Morava a Slezsko 1 999 678, Slovensko 1 790 730). Volební výsledky v Čechách byly následující: 1) KSČ – 43, 25 %, 2) ČSNS – 25, 20 %, 3) ČSL – 16, 27 %, 4) ČSSD – 14, 96 %, prázdné lístky – 0, 32 %. V českých zemích získala KSČ celkově 40, 17 %, ČSNS 23, 66 %, ČSL 20, 24 % a ČSSD 15, 58 %. Mandáty v Národním shromáţdění si jednotlivé strany rozdělily tímto způsobem: KSČ 93 křesel, ČSNS 55, ČSL 47, DS 43, ČSSD 36, KSS 21, Strana slobody 3 a Strana práce 2 křesla.208 Největší poráţku přinesly parlamentní volby sociálním demokratům, v lidové straně rovněţ nemohli být s výsledky spokojeni. Přední funkcionáři národních socialistů reagovali jinak. Vedení sice přiznalo, ţe se mu nepodařilo splnit cíl, dosáhnout minimálně 1, 5 miliónu hlasů, ale současně odmítali hovořit o poráţce a snaţili se dívat kupředu a soustředit se na obhajování demokratických hodnot v československém socialismu.209

206

VYKOUPIL, Libor: Volby v květnu 1946. In: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody: sborník z konference k 60. výročí druhé světové války. Edited by Zdeňka Kokošková - Jiří Kocian - Stanislav Kokoška, s. 170. 207 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, s. 59. 208 VEBER, Václav: Osudové únorové dny. s. 51; Volby 1946, výsledky. [online], dostupné online. http://www.totalita.cz/volby/volby_1946_07.php Ověřeno ke dni 21. 6. 2013. 209

VEBER, Václav: Osudové únorové dny. s. 51.

55

6.1.1 Vzestup KSČ Vítězem voleb v roce 1946 se tak stala Komunistická strana Československa, strana s nejsilnější členskou základnou. Za odboje zaţila KSČ těţké ztráty, nicméně v červenci 1945 měla uţ téměř půl milionu členů a koncem roku 1945 uţ přes 800 000 (z toho téměř 200 000 členů na Slovensku). V březnu 1946 počet členů překročil jeden milion.210 Výsledek voleb ve prospěch komunistů ovlivnilo mnoho faktorů. Jedním z nejrozhodnějších bylo obsazení klíčových ministerstev – vnitra, národní obrany, informací a zemědělství. Komunistické straně se prostřednictvím národních výborů podařilo zajistit si nadvládu v celém správním systému v zemi a rozhodující postavení jak v místní, tak v celostátní rovině. KSČ byla ovšem také výborně připravena na nadcházející parlamentní volby, kde ve své agitaci zacílila mimo jiné i na mladé lidi, obyvatele volebních okresů dříve pod vládou SdP a na voliče nepovolených stran, tj. zejména agrárníky, které se snaţila přesvědčit, ţe pozemková reforma, která vedla k přerozdělení mnoţství zemědělské půdy, je dílem KSČ a iniciativou ministra zemědělství J. Ďuriše. Důleţitou úlohu sehrál i velký vliv uvnitř bezpečnostních sloţek211 a otázka retribuce. Posláním bylo postihnout zrádce, udavače, kolaboranty. Místo kvalifikovaných soudců se však tohoto nástroje chopili bezpečnostní referenti národních výborů. Kaţdý, vůči němuţ bylo vzneseno třeba jen obvinění, byl zbaven volebního práva. Protoţe obvinění oznamovaly a doručovaly národní výbory, představovalo to výjimečnou zbraň v rukou místních komunistů, kteří většinou měli v národních výborech převahu. Stačilo tak pouhé podezření a jedním z prvních kroků bylo vyškrtnutí z volebního seznamu.212 Retribuce byla jedním z důleţitých kroků na cestě KSČ k moci: „Jedním z nejpřednějších úkolů, na nějţ komunisté soustřeďovali činnost národních výborů, bylo důsledné provedení očisty politického, hospodářského a kulturního ţivota země. Očista od zrádců a kolaborantů se stávala důleţitou zbraní dělnické třídy v boji o vůdcovství v národě.“213 Ovládnutí ministerstva informací mělo rovněţ nezastupitelnou úlohu. Povolení k vydávání tiskovin, přidělování papírů a tiskáren, personální rozhodování v rozhlasových stanicích; to vše mělo význam v předvolební agitaci. 210

RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátků do převzetí moci, s. 204. Skutečnost, ţe komunisté získají prostor ke své činnosti v úseku vnitřní bezpečnosti, byla v podstatě dohodnuta jiţ v prosinci 1943 v Moskvě a v dubnu 1944 jiţ svým partnerům předkládali konkrétní návrhy: 1) vytvořit národní stráţ bezpečnosti z národně a politicky spolehlivých lidí, 2) pečovat o bezpečnost osob, majetku a veřejných zařízení, zneškodnit představitele okupační moci a jejich aktivní agenty, 3) očistit veřejný aparát od národně a politicky nespolehlivých, 4) povolat do veřejné sluţby staré osvědčené národní úředníky a zřízence a podle potřeby je doplnit z řad aktivních národních bojovníků. 212 VEBER, Václav: Osudové únorové dny, s. 46. 213 Dějiny Komunistické strany Československa, s. 480. 211

56

Ministerstvo vnitra a zemědělství, kde měli hlavní slovo komunisté, rozhodovalo o správě a přídělech majetku po odsunutých Němcích, zrádcích a kolaborantech a vliv mělo i na osídlování usedlostí a tvorbu samosprávy. KSČ také přesvědčovala voliče, ţe právě jim bylo svěřeno provádění pozemkové reformy. Obsazením ministerstva zemědělství a zacílením na problémy rolníků se snaţili přesvědčit bývalé voliče agrárníků, ţe právě oni jsou jedinou alternativou. Vliv pozemkové reformy se odrazil i na situaci v pohraničních oblastech, kde tvořili novou politickou sílu osídlenci z českého vnitrozemí.214 Nedávný konec druhé světové války a s tím spojené osvobození většiny území (nejenom) Československé republiky sovětskou armádou mělo vliv i na to, ţe poválečnou Evropou se šířila mohutná vlna socialismu. 215 Dne 2. 7. 1946 jmenoval prezident Edvard Beneš novou, v pořadí jiţ třetí vládu Národní fronty, tentokrát za předsednictví Klementa Gottwalda. KSČ obsadila ve vládě celkem devět křesel (KSČ sedm a KSS dvě), národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté po čtyřech, sociální demokraté tři křesla a dva ministři zůstali bez politické příslušnosti (Jan Masaryk a Ludvík Svoboda). Dne 8. 7. 1946 byl vyhlášen program Gottwaldovy vlády: Budovatelský program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků zahrnoval novou ústavu a dvouletý plán.

6.2 Změny v okrese Ţamberk Počátkem srpna 1945 začal fungovat v Ţamberku koordinační výbor Národní fronty. Kaţdá ze čtyř politických stran do něho vyslala po dvou zástupcích. Hlavním úkolem výboru bylo rozšířit komunikaci a spolupráci mezi politickými stranami, podávat návrhy národním výborům a stmelovat veřejnou činnost ve městě. Zajímavou skutečností byl zánik tohoto výboru na jaře roku 1946. Je zřejmé, ţe s příchodem předvolební kampaně se koordinační výbor Národní fronty jevil jako zbytečný.216 V závěru srpna 1945 na veřejné schůzi v Divišově divadle oznámil předseda ONV v Ţamberku Vladimír Seifert, ţe končí činnost revolučního ONV. Ustavující schůze nového ONV se konala začátkem listopadu 1945 a předsedou byl zvolen Josef Jandík, místopředsedy 214

RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátků do převzetí moci, s. 205-216. V euforii po osvobození Československa sovětskou armádou rostl velmi rychle jak reálný politický vliv, tak počet členů KSČ. Uţ v srpnu 1945 měla strana 700 000 členů, z toho KSS, která byla její územní organizací na Slovensku, čítala 200 000 členů; VODIČKA, Karel a CABADA, Ladislav: Politický systém České republiky: historie a současnost, s. 67. 216 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 29, inv. j. č. 207 – zřízení a fungování koordinačního výboru NF v Ţamberku (1945-1946). 215

57

Antonín Horák, Jan Šlesingr, Jan Kotyza a v radě působili také Miroslav Holásek, Josef Jakubec, Jan Jaška, Josef Straka, Vladimír Přívratský a Bohuslav Veverka.217 ONV v tomto sloţení působil aţ do parlamentních voleb v květnu 1946, kdy byly obsazeny národní výbory podle výsledků květnových voleb. Na schůzi NF v dubnu 1946 se totiţ představitelé stran dohodli, aby do jednoho měsíce po volbách do Ústavodárného národního shromáţdění byly na základě výsledků provedeny změny v personálním obsazení národních výborů. Snahy o paritní zastoupení politických stran tak vzaly za své. Ve volbách do Ústavodárného národního shromáţdění v roce 1946 získala KSČ v pohraničních oblastech okresu Ţamberk 48 % hlasů. Naopak ve vnitrozemí politického okresu Ţamberk dostala KSČ v roce 1946 oproti celorepublikovému průměru daleko méně

hlasů (pouze 31 %), slibnou voličskou základnu zde naopak měla Československá strana lidová a Československá strana národně socialistická.218 Přímo v Ţamberku se zúčastnilo voleb 4 542 voličů219 a volby ve městě skončily následovně:

politická strana

počet hlasů

% celkově

KSČ ČSL ČSSD ČSNS bílé lístky

1 630 1 065 780 1 035 17

36 % 23,5 % 17,2 % 22,9 % 0,4 %

Vládním nařízením č. 120/1946 Sb., o obnovení národních výborů na podkladě výsledku voleb do ústavodárného Národního shromáţdění, bylo potvrzeno postavení národních výborů a dán základ pro budoucnost veřejné správy. Revize spočívala v tom, ţe národní výbory měly být sloţeny podle výsledků voleb. Jednotlivé mandáty měly být rozvrţeny podle zásady poměrného zastoupení. O sloţení obnoveného národního výboru rozhodoval výsledek voleb v obvodu daného národního výboru. Mezi hlavní úkoly národních výborů patřilo zodpovědné plnění vládního programu, dokončení odsunu Němců, vydávání

217

SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka (1938-1945), č. 348, s. 362. Zprávy Státního úřadu statistického. Ročník XXVII (1946), č. 29 – 30, s. 240; SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 29, inv. j. č. 207 – výsledky parlamentních voleb 1946 ve správním okrese Ţamberk. 219 ABS ČR-Ka, fond M12/12, inv. j. č. 25; Podle zápisu ve staniční knize SNB se občané Ţamberka zúčastnili voleb v důstojném počtu a klid a veřejný pořádek nebyl nikde porušen. 218

58

osvědčení o národní a státní spolehlivosti, ustanovování národních správců a spolupráce se Sborem národní bezpečnosti.220 Vládní nařízení také znamenalo konec správních komisí v oblastech s většinou státně nespolehlivého obyvatelstva.221 Pro tyto oblasti to znamenalo zřízení národních výborů. Jednou z nich byla i místní správní komise v Králíkách, která ukončila svoji činnost v červnu roku 1946. Podle výsledků voleb do Národního shromáţdění zde byl zřízen místní národní výbor: KSČ 14 členů, ČSNS 6 členů, ČSSD 6 členů a ČSL 4 členové.222 Dne 26. 6. 1946 se konala ustavující schůze MNV na níţ byli zvoleni: předsedou Jan Lorenc (KSČ), I. místopředsedou Josef Čermák (ČSSD), II. místopředsedou Stanislav Praţák (ČSNS) a za členy rady: Josef Vašátko, Josef Šín, Josef Kodytek, Miroslav Honzák (všichni KSČ), Antonín Vojtěchovský (ČSL), František Sádovský (ČSSD) a Miroslav Jireš (ČSNS).223 Dne 26. 6. 1946 se konala také ustavující schůze okresního národního výboru v Ţamberku. Předsedou ONV byl zvolen Antonín Horák (KSČ), I. místopředsedou Jan Kotyza (ČSL), II. místopředsedou Augustin Novotný (ČSNS), III. místopředsedou Josef Jandík (ČSSD). Do rady byli dále zvoleni: Rudolf Putman, Josef Ţelezo (oba KSČ), Josef Holubář, Jiří Vrba (oba ČSL).224 Výsledek voleb tak výrazné změnil rozloţení politických stran v okresním národním výboru. Ještě před rokem byl národní výbor sloţen na základě paritního zastoupení politických stran. V polovině roku 1946 uţ tomu tak nebylo, předsedou ONV se stal Antonín Horák, člen KSČ. Trend posilování moci KSČ v Československu byl zřetelný. Komunisté ovládali 80 % okresních národních výborů, kdyţ měli předsedy v 128 ze 163 ONV. I všem třem zemským národním výborům (českému, moravskoslezskému a slovenskému) předsedali komunisté.225 Pokud uváţíme, ţe KSČ měla silné zastoupení i ve vládě, můţeme konstatovat, ţe uţ po volbách v roce 1946 strana kontrolovala převáţnou část státního aparátu.

220

KUKLÍK, Jan: Vývoj československého práva 1945-1989, s. 94-96. To ovšem nebylo tak úplně přesné, kdyţ ještě v říjnu 1946 působila v 6 obcích politického okresu Ţamberk místní správní komise. MNV měly však převahu, neboť v okrese byly zřízeny národní výbory v 57 obcích; SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 315/1946 – zpráva referenta ze samosprávy ONV v Ţamberku ze dne 14. 11. 1946. 222 SOkA ÚO, Kronika města Králíky (č. 393), s. 51. 223 Tamtéţ, s. 52. 224 SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk, kart. 1, inv. j. č. 75/1946 – zápis o ustavující schůzi okresního národního výboru v Ţamberku, konané dne 26. 6. 1946; v českých zemích obsadili členové KSČ funkci předsedy okresního národního výboru ve 127 okresech, ČSL v 18 okresech, ČSNS v 8 a ČSSD v 7 okresech. Z tohoto pohledu se jeví vítězství KSČ ve volbách v roce 1946 ještě výraznější; HLEDÍKOVÁ, Z. – DOBEŠ, J. – JANÁK, J.: Dějiny státní správy, s. 445-446. 221

225

RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátků do převzetí moci, s. 208.

59

Závěr Podobně jako v celé Československé republice, bylo i v Ţamberku po druhé světové válce moţné pozorovat trend rostoucího vlivu Komunistické strany Československa. Silnou pozici měla KSČ zejména v pohraničních oblastech Králík a Rokytnice v Orlických horách. Zde získávala sympatizanty zejména díky zemědělské politice, přerozdělování německého majetku a novému obyvatelstvu, které se přistěhovalo z vnitrozemí. Volby do Ústavodárného národního shromáţdění v roce 1946 byly pro určení dalšího směřování Československa zásadním krokem. Období po volbách lze nazvat jako rozporuplné, kdy se komunistická strana, vedená K. Gottwaldem, stávala ve vztahu ke svým partnerům v Národní frontě (ale i ve vládě) stále neústupnější. KSČ směřovala k monopolu moci, coţ mělo ve finále za následek krizi třetí republiky. Jedním z nástrojů na cestě KSČ k moci se staly národní výbory, které měly od svého vzniku široké kompetence. Kromě pravomocí prvorepublikových správních úřadů totiţ národní výbory zajišťovaly rozsáhlé úkoly i v řadě dalších oblastí. Mezi ně patřily úkoly v oblasti retribuce, prověřování politické a národní spolehlivosti občanů a pracovníků, organizace odsunu německého obyvatelstva, zajišťování následného osídlování pohraničí, vydávání osvědčení o národní a státní spolehlivosti, zavádění národních správ nebo spolupráce s Národní bezpečností. Konkrétní úlohu národních výborů v poválečném státním zřízení jsem se pokusil ukázat na fungování ONV v Ţamberku. Na příkladu personálního obsazení okresního národního výboru bylo moţné pozorovat během pouhého jednoho roku zřetelný posun: Revoluční okresní národní výbor v Ţamberku byl v roce 1945 obsazen zejména lidmi aktivními v odbojovém hnutí a zkušenými zástupci politických stran, kteří na Ţambersku působili uţ před druhou světovou válkou. K převzetí moci v Ţamberku došlo na základě dohod a jednání mezi zástupci českého obyvatelstva a příslušnými okupačními činiteli ještě před příchodem sovětských vojenských jednotek. Předsedou revolučního ONV v Ţamberku byl člen sociální demokracie a rada byla sloţena na základě paritního zastoupení politických stran. V závěru srpna byl revoluční ONV rozpuštěn a zvolen nový. Jeho předsedou se stal Josef Jandík. Zajímavé na sloţení tohoto ONV, který působil 7 měsíců, je přítomnost tří bývalých členů agrární strany v radě v čele s předsedou Jandíkem. (Po válce nemohla být tato nejmocnější strana první republiky obnovena, funkcionáři bývalé agrární strany byli vyloučeni z účasti v národních výborech, výjimku tvořily ty osoby, které „v období okupace 60

svým bojem proti okupantům prokázaly skutečně vlastenecké a demokratické smýšlení.“). V červnu 1946 uţ byl předsedou člen KSČ a v radě měli nejsilnější postavení komunisté spolu s lidovci, protoţe výsledky květnových voleb zapříčinily změny v personálním obsazení národních výborů. Stranou pozornosti nezůstaly ani místní správní komise. Ty vznikaly v obcích, kde nebylo moţné ustavit místní národní výbory z důvodu nízkého počtu Čechů a téměř veškerá veřejná správa přešla do rukou těchto přechodných orgánů. Správní komise jmenoval ONV v Ţamberku. MSK byly do konce srpna 1945 ustaveny ve všech pohraničních obcích politického okresu Ţamberk. Poté, co se v dotyčné obci navýšil počet českého obyvatelstva, byly MSK zrušeny. V některých případech komise zanikly aţ po květnových volbách roku 1946, kdyţ byly podle vládního nařízení č. 120/1946 Sb. nahrazeny místními národními výbory. Národní výbory (správní komise) představovaly v novém politickém uspořádání republiky důleţité politické kolbiště. Aţ do prvních voleb v osvobozené republice, které se konaly dne 26. května 1946, se při obsazování místních správních orgánů uplatňovala zásada paritního

zastoupení

politických

stran.

Přesto

však

zejména

v pohraničí

neměly

nekomunistické strany tak silné zastoupení, aby mohly být skutečně rovnoměrně zastoupeny na správě daného území. Nejrychleji se zpravidla etablovali komunisté, kteří kladli velký důraz na účast svých členů právě ve správních orgánech. KSČ postupně obsadila klíčové pozice ve vládě, společenských organizacích, odborech i v SNB a stala se nejsilnější stranou.

61

Prameny a literatura

Archivní prameny Archiv bezpečnostních sloţek Kanice u Brna (ABS ČR-Ka) fond M 12 Okresní správa SNB a podřízené útvary Ústí nad Orlicí -

M 12/6 Pohraniční oddělení VB Králíky.

-

M 12/12 Obvodní oddělení VB Ţamberk (velitelství stanice SNB Ţamberk).

-

Okresní oddělení VB Ţamberk: Památník okresního četnického velitelství v Ţamberku 1918-1948.

fond Zemské velitelství SNB Praha (A 14) Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí (SOkA ÚO) fond ONV Ţamberk kronika města Králíky (č. 393). kronika města Jablonné nad Orlicí (č. 615). kronika města Ţamberka (č. 348). Státní oblastní archiv Zámrsk (SOA Zámrsk) fond MLS Hradec Králové fond Vonwiller a spol., ţamberecká továrna na sukna, a. s. Praha, závod Ţamberk, vybrané spisy Státní okresní archiv Pardubice (SOkA Pardubice) fond 650 Sbírka novin a časopisů, týdeník Československé sociální demokracie BUDUJEME.

62

Vojenský historický archiv Praha (VHA Praha) fond Vojenská oblast 1 (VO1) fond ČNR

Edice dokumentů ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (eds.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951: dokumenty z českých archivů. Díl II.1. Středokluky 2011. JECH, Karel – KAPLAN, Karel (eds.): Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Brno 1995. MEJDROVÁ, Hana (ed.): Trpký úděl. Výbor dokumentů k dějinám německé sociální demokracie v ČSR v letech 1937-1948. Praha 1997.

Statistické přehledy Statistický lexikon obcí v Republice československé, díl I – Země česká. Praha 1934. Zprávy Státního úřadu statistického, ročník XXVII (1946), č. 29 – 30.

Literatura ANTIKOMPLEX a kolektiv autorů: Zmizelé Sudety. Domaţlice 2006. BALÍK, Stanislav: Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno 2011. BARTOŠ, Josef: Začlenění Lanškrounska a Králicka do východních Sudet 1938-1945. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. sv. 9, 1998. BIMAN, Stanislav – CÍLEK, Roman: Poslední mrtví, první ţiví. Ústí nad Labem 1989. BOJAR, T. a kol. Moc obrazů, obrazy moci: politický plakát a propaganda. Praha 2005.

63

BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945-1948). Ostrava 1998. BROD, Toman: Osudný omyl Edvarda Beneše 1939-1948. Praha 2002. ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Praha 2004. Dějiny Komunistické strany Československa. Praha 1961. DRTINA, Prokop: Československo můj osud. II/1 Praha 1992. DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953. (Organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních sloţek). Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, č. 16, Praha 2007. FEIERABEND, Ivo: Agrární strany v osudu československé a finské demokracie. K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách. Praha 2001 FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010. HANZLÍK, František: Únor 1948: výsledek nerovného politického zápasu. Praha 1997. HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. Praha 1990. HORA, Ota: Svědectví o puči. Praha 1991. JANÁK, Jan – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – DOBEŚ, Jan: Dějiny správy v českých zemích: od počátků po současnost. Praha 2007. JARKOVSKÁ, Lucie: Odplata, či spravedlnost? Mimořádné lidové soudy 1945-1948 na Královéhradecku. Praha 2008. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1945-1948. Praha 1991. KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha 1993. KÁRNÍK, Zdeněk: Odsun Němců a dlouhodobé sociální a hospodářské trendy ve vývoji obyvatelstva v industriální společnosti: Na příkladu dvou obcí při národnostní hranici v Orlických horách. In: Východočeské listy historické, 1997, číslo 11, s. 45-61. KAŠKA, Václav: Německé obyvatelstvo v politickém okrese Ţamberk v letech 1945-1948. In: Arburg, Adrian von – Dvořák, Tomáš – Kovařík, David a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, Brno: Matice moravská, 2010, s. 195-234. KMONÍČEK, Josef: Návrat domů. Proměny pohraničí severovýchodních Čech v letech 19451948. Hradec Králové 1982.

64

KOKOŠKA, Stanislav – KOKOŠKOVÁ, Zdeňka – KOCIAN, Jiří a kol.: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody. Praha 2005. KUKLÍK, Jan: Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha 2011. KUKLÍK, Jan: Mýty a realita tzv. „Benešových dekretů“. Praha 2002. KUKLÍK, Jan: Dějiny československého práva 1945-1989. Praha 2011. KUKLÍK, Jan: Sociální demokracie a sociální demokraté mezi dvěma totalitami (1938-1948). In: Dějiny českého a československého sociálnědemokratického hnutí. Praha – Brno 2006. KUKLÍK, Jan: Vývoj československého práva 1945-1989. Praha 2009. MUSIL, František: Dějiny Králicka. Králíky 2000. ROKOSKÝ, Jaroslav: Agrárníci – političtí vězni Národní fronty. In: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody: sborník z konference k 60. výročí druhé světové války. Edited by Zdeňka Kokošková - Jiří Kocian - Stanislav Kokoška, s. 144 – 153. RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Praha 2002. SCHELLE, Karel: Dějiny české veřejné správy. Plzeň 2009. SCHELLE, Karel: Vývoj veřejné správy v letech 1848-1948. Praha 2002. STACH, Jindřich: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945. Praha 1946. STANĚK, Tomáš: Perzekuce 1945: perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu-srpnu 1945. Praha 1996. STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991. STANĚK, Tomáš: Retribuční vězni v českých zemích: 1945-1955. Opava 2002. STANĚK, Tomáš: Tábory v Českých zemích 1945-1948. Šenov u Ostravy 1996. TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945. Ústí nad Orlicí 2001. TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v českém pohraničí v letech 1939 – 1945. Ústí nad Orlicí 2010. UHLÍŘ, Lubomír a MACEK, Pavel: Dějiny policie a četnictva. Praha 2001. VEBER, Václav: Osudové únorové dny: 1948. Praha 2008.

65

VODIČKA, Karel a CABADA, Ladislav: Politický systém České republiky: historie a současnost. Praha 2011. VYKOUPIL, Libor: Volby v květnu 1946. In: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody: sborník z konference k 60. výročí druhé světové války. Edited by Zdeňka Kokošková - Jiří Kocian - Stanislav Kokoška, s. 168-174.

Internetové zdroje Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. (online text), dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html

Ověřeno ke dni 27. 5. 2013.

Edmund Kirsch (fotografie), dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Edmund_Kirsch Ověřeno ke dni 21. 6. 2013. Historie policie a četnictva (online text), dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/historiepolicie-a-cetnictva.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Košický

vládní

program

(online

http://www.svedomi.cz/dokdoby/1945_kosvlpr.htm Kronika

obce

Králíky

Ověřeno ke dni 25. 11. 2012.

v elektronické

text),

dostupný

z:

Ověřeno ke dni 2. 12. 2012.

podobě

(online

text),

dostupná

z:

http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikaceusti/?adresar=CZ_225204010_1838_x00002&nadpis=CZ_225204010_1838_x00002&strana =1

Ověřeno ke dni 2. 11. 2012.

Předpis č. 33/1945 Sb., Ústavní dekret presidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (online text), dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-33

Ověřeno ke dni 23. 5. 2013.

Předpis č. 45/1945 Sb., Vyhláška ministra vnitra o úplném znění vládního nařízení o volbě a pravomoci

národních

výborů.

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-45

(online

text),

Ověřeno ke dni 15. 4. 2013.

66

dostupné

z:

Předpis č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti

(online text),

dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-138

Ověřeno ke dni 27. 5. 2013.

Seznam

(online

správních

okresů

ve

volbách

1946

text),

http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/CD0040F208/$File/422008p3.pdf

dostupné

z:

Ověřeno ke

dni 17. 6. 2013. Vládní nařízení č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů. (online text), dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-4

Ověřeno ke dni 27. 3. 2013.

Volby

(online

1946,

výsledky

http://www.totalita.cz/volby/volby_1946_07.php Volby

do

ústavodárného

Národního

text),

dostupné

z:

Ověřeno ke dni 21. 6. 2013.

shromáţdění

1946

(mapa),

dostupné

z:

(http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/volby_do_ustavodarneho_narodniho_shromazdeni_194 6_mapa/$File/ns_1946.jpg)

Ověřeno ke dni 21. 6. 2013.

67

Seznam zkratek AV ČR – Akademie věd České republiky ČNR – Česká národní rada ČSL – Československá strana lidová ČSNS – Československá strana národně socialistická ČSSD – Československá strana sociálně demokratická DS – Demokratická strana FNO – Fond národní obnovy MNV – Místní národní výbor MLS – Mimořádný lidový soud MSK – Místní správní komise NB – Národní bezpečnost NF – Národní fronta NSDAP - Národně socialistická německá dělnická strana NV – Národní výbor KSČ – Komunistická strana Československa KSS – Komunistická strana Slovenska ONV – Okresní národní výbor RG – Rudé gardy ROH – Revoluční odborové hnutí SdP – Sudetoněmecká strana SNB – Sbor národní bezpečnosti SS – Schutzstaffel TNK – Trestní nalézací komise VB – Veřejná bezpečnost ZNV – Zemský národní výbor ZOB – Zemský odbor bezpečnosti

68

Seznam příloh

Příloha č. 1: Personální obsazení ONV a MNV v Ţamberku (SOkA Ústí nad Orlicí, fond ONV Ţamberk). Příloha č. 2: Nařízení o styku s Němci (SOkA Ústí nad Orlicí, fond ONV Ţamberk, kart. 16 presidiální spisy, inv. j. č. 172). Příloha č. 3: Přehled národností obyvatel v Orlických horách (TROJAN, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v českém pohraničí v letech 1939-1945. Ústí nad Orlicí 2010); Počet obyvatel vybraných obcí při sčítání obyvatelstva v roce 1930 (Statistický lexikon obcí v Republice československé. Díl I- Země česká, s. 396-400). Příloha č. 4: Vyhláška okresního národního výboru (SOkA Ústí nad Orlicí, fond ONV Ţamberk, kart. 39, inv. j. č. 14.) Příloha č. 5: Edmund Kirsch (1866-1954) (http://cs.wikipedia.org/wiki/Edmund_Kirsch). Příloha č. 6: Předvolební dohoda o svorné, společné odpovědnosti před voliči. Příloha č. 7: Předvolební plakát KSČ „Volte komunisty“ (BOJAR, T. a kol. Moc obrazů, obrazy moci: politický plakát a propaganda. Praha 2005, s. 96). Příloha č. 8: Volby do Ústavodárného Národního shromáţdění 1946 (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/volby_do_ustavodarneho_narodniho_shromazdeni_194 6_mapa/$File/ns_1946.jpg).

69

Příloha č. 1

Zástupci zvláštních komisí při ONV v měsíci červnu r. 1945: finanční komise – referent Jan Šlesingr, členové Vincenc Beran a Karel Fiala rolnická komise – referent Bohuslav Veverka, členové Jan Šlesingr, Jiří Divíšek komise pro náhradu škod – referent Josef Rybka, členové Jiří Divíšek, Karel Kalát komise pro veřejné práce – referent Pravoslav Nosek, členové Antonín Dvořák, Josef Strnad komise personální a očistná – referent Josef Jandík, členové Josef Rybka, Josef Lorenc sekce pro obchod a ţivnosti – referent Bedřich Krčmář, zástupci politických stran: KSČ František Lukeš (správce záloţny v Ţamberku), ČSSD - Jaroslav Straka (natěrač Kyšperk), ČSNS – Gustav Musil (cukrář v Ţamberku), ČSL - Stanislav Bureš (truhlář v Ţamberku) Okresní vyšetřovací komise – Miloslav Hušek, Pravoslav Nosek, Vincenc Beran referát vojenský a bezpečnostní – Josef Jakubec, František Markalous referát školství a osvěty – Vincenc Beran referát dopravy – Josef Jakubec Zdroj: (SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Zápisy ze schůzí pléna a rady ONV v Ţamberku, kart.. 1)

Rada ONV zvolená na schůzi dne 23. 6. 1945: Vladimír Seifert (předseda), Josef Jandík (1. místopředseda), Bedřich Krčmář (2. místopředseda), František Markalous (za armádu), Josef Lorenc (za KSČ), Josef Rybka (za ČSNS), Josef Jakubec (za ČSL), Pravoslav Nosek (za ČSSD), Bohuslav Veverka (za rolnictvo), Josef Kubias (jako policejní referent) Zdroj: (SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Zápisy ze schůzí pléna a rady ONV v Ţamberku, kart.. 1)

70

Seznam zaměstnanců stanovených pro ONV v Ţamberku v květnu 1945: Jaroslav Rataj, Milan Doleţálek, Karel Prokeš, Jan Procházka, Karel Slezák, Josef Kubata, Rudolf Povondra, Osvald Appelt, Marie Stejskalová, Jan Loskot, Jaroslav Čapek, Jan Dostálek, František Holubář, Antonín Forejtek, Jan Kurdík Zdroj: (SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Presidiální spisy, kart. 16)

Členové MNV v Ţamberku v červnu 1945: zástupci politických stran a celonárodních korporací (Svaz české mládeţe – SČM, Revoluční odborové hnutí – ROH, Svaz osvobozených politických vězňů): Josef Jandík, Bedřich Krčmář, Otto Pospíšil, Vincenc Beran, Josef Charfreitag, Jan Kowalski, Vladimír Slavík, Antonín Dvořák, Václav Hlavsa, Emil Frýba, Bohumil Ţiţka, Teodor Felsenburg, Oldřich Fiedler, Václav Jeţek, František Bárnet, Karel Mitvalský, Karel Čada, Stanislav Lorenc, Jan Jaška, Kamil Ţabka, Gustav Musil, Miloslav Hübner, Vladimír Jireš, Josef Houţvička, Stanislav Bureš, František Drescher, Eduard Lehraus, Augustin Novotný, Rudolf Štefek, Jan Hostovský Zdroj: (SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 335.)

Rada MNV zvolená na schůzi dne 27. 6. 1945: Vincenc Beran (předseda), Bedřich Krčmář (I. náměstek), Kamil Ţabka (II. náměstek), členové: Rudolf Štefek, Josef Charfreitag, Stanislav Bureš, Bohumil Ţiţka, Antonín Dvořák, Eduard Lehraus, Gustav Musil Zdroj: (SOkA ÚO, Kronika města Ţamberka, č. 348, s. 338.)

71

Zástupci zvláštních komisí při ONV v měsíci červenci r. 1946: zemědělská komise – referent Rudolf Putman, členové Adolf Holubář, Josef Kodytek, Jiří Vrba, František Resl, Bohuslav Veverka komise bezpečnostní, vyšetřovací a udělování čsl. státního občanství – referent Josef Ţelezo, členové Josef Šolc, Vlastimil Klepl, Jan Grus, František Kalous, Jan Fišer, Jan Šlesingr, Josef Neškudla dopravní komise – referent Jan Kotyza, členové Vlastimil Klepl, Petr Karel, Václav Trejtnar, Josef Vychytil, Josef Hovad, Karel Čada, Josef Zdobnický komise ţivnostenská, průmyslová a osídlovací – referent Augustin Novotný, členové Alois Jelínek, Karel Reinelt, Emanuel Hájek, Josef Holubář, Karel Janoušek, Josef Černohous, Karel Vavřín komise školská, kulturní a zdravotní – referent Augustin Novotný, členové Marie Jirásková, Josef Vašátko, Marie Drašarová, Zdeněk Fendrych, Jaroslav Dvořák, Oldřich Čepek, František Pelinka komise vyţivovací, zásobovací a správa státního majetku – referent Josef Holubář, členové Jan Lesák, Václav Paukert, Oldřich Krsek, Jan Kotyza, František Toušek, František Pelinka, Jaroslav Praţák komise plánovací, stavební a silniční - referent Josef Jandík, členové Vlastimil Klepl, Bohumil Ţiţka, Jan Svoboda, Jan Grus, Stanislav Bureš, Josef Straka, Josef Matyáš komise finanční a samospráva – referent Rudolf Putman, členové Čeněk Hubálek, Josef Rolc, Bohumil Dostál, František Lukeš, Jaroslav Jedlička, Karel Vágner, Ludvík Krejčí druţstevní komise – referent Antonín Horák, členové Adolf Holubář, Josef Faltus, Miroslav Noţka, Jiří Vrba, Rudolf Štefek, František Kupka, Josef Maleček trestní komise nalézací – členové Milan Doleţálek (KSČ), Jan Kotyza (ČSL), Augustin Novotný (ČSNS), Josef Jandík (ČSSD) Zdroj: (SOkA ÚO, fond ONV Ţamberk. Zápisy ze schůzí pléna a rady ONV v Ţamberku, kart.. 1)

72

Příloha č. 2

73

Příloha č. 3

Obec Žamberk Králíky Kyšperk Jablonné nad Orlicí Kunvald Nekoř Klášterec nad Orlicí Jamné nad Orlicí Rokytnice v Orl.h. Lichkov Říčky Velká Zdobnice Těchonín Mladkov

Přítomné obyvatelstvo

Češi 4323 3675 2401 1768 1744 1522 1330 1237 1022 939 929 924 851 797

74

Němci 4097 515 2323 1685 1694 1520 1264 1228 324 78 8 10 163 189

92 3085 65 59 45 1 59 4 680 850 921 910 687 600

Příloha č. 4

75

Příloha č. 5

76

Příloha č. 6

1. Strany Národní fronty se zavazují, ţe svou předvolební agitací v tisku i na schůzích povedou v souladu se zásadami košického vládního programu, budou se kladně vyslovovat pro ústavní zakotvení všech vymoţeností naší národní a demokratické revoluce uskutečněných ve formě historických presidentských dekretů (znárodnění velkého průmyslu a peněţnictví, zbavení Němců a Maďarů státního občanství, demokratisace veřejné správy na podkladě národních výborů, vyřešení poměru k Slovákům na principu rovnoprávnosti. 2. Strany Národní fronty se zavazují, ţe před svými voliči ponesou svorně odpovědnost za politiku a činnost vlády. Všechny politické strany jsou odhodlány i po volbách spolupracovat a znovuvytvořit vládu Národní fronty. 3. Strany a listy Národní fronty budou svůj volební program rozvíjet positivně a zdrţí se nezásadních polemik a osobního osočování. Pokud by se některá strana domnívala, ţe je ve veřejném zájmu, aby byla některá osoba pranýřována, rozhodne o tom vedení Národní fronty. 4. Všechna porušení těchto ujednání, jakoţ i jiné sporné otázky projednají buď předsedové stran Národní fronty, nebo z jejich pověření generální tajemníci.

77

Příloha č. 7

78

Příloha č. 8

79