Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Historie
Bc. et Bc. Lukáš Provazník
Vývoj TJ Sokol Žďár nad Sázavou v letech 1869 - 1952 Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D.
Brno 2013
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedené literatury a pramenů.
....................................................... podpis autora práce
Chtěl bych poděkovat především své vedoucí práce Mgr. Denise Nečasové Ph.D. za neocenitelné rady a ochotu, s jakou se mě ujala. Můj dík taktéž patří pracovníkům SOkA Žďár nad Sázavou pro jejich ochotu obstarat mi cokoliv, čeho se mi zamanulo.
Obsah: 1. Úvod..........................................................................................................................5 2. Město Žďár od 19.století...........................................................................................7 3. Počátky sokolského hnutí ve Žďáře..........................................................................13 4. Vývoj od obnovy r.1895 po konec První světové války............................................17 5. Žďárský Sokol v době mezi dvěma válkami (1918-1945)........................................29 5.1. 1918-1932...............................................................................................................29 5.2. 1932-1945...............................................................................................................39 6. Sokol Žďár po Druhé světové válce..........................................................................46 7. Závěr..........................................................................................................................53 8. Literatura a prameny..................................................................................................55 9. přílohy........................................................................................................................57 10. seznam použitých skratek........................................................................................63
1. Úvod Téma Sokola jsem zvolil hlavně kvůli tomu, že jsem se chtěl zaměřit na dění ve Městě Žďáře, ze kterého pocházím, a právě sokolská jednota měla na toto město největší kulturní vliv a byla po dobu 2. pol. 19. a 1. pol. 20. stol. neodmyslitelnou součástí a také hybatelem dění. Město Žďár prošlo mnohými proměnami nejen ve svém vzhledu, ale i proměnami obyvatelstva a u mnohých proměn stál Sokol.
Tematické zaměření a sklatba práce Tato diplomová práce si klade za cíl přiblížit dějiny TJ Sokol Žďár nad Sázavou od vzniku po likvidaci v roce 1952 a to po stránce jejího vnitřního vývoje. Práce si též klade za cíl zmapovat vnitřní klima v jednotě, ale táké její vztah k jiným spolkům, organizacím, politickým stranám a dalším subjektům a to vše přehlednou formou pochopitelnou i pro neodborného čtenáře. Časově je práce vymezena obdobím 1869 - 1952. Je členěna chronologicky podle etap vývoje, kterými jednota prošla. Při členění do kapitol byly brány vpodaz především "velké dějiny" a jejich milníky, jenž měly na Sokol veliký vliv a do velké míry ovlivňovaly jeho chování a fungování. První kapitola je vymezena daty 1869 (vznik TJ Sokol Žďár), 1873 (vnitřní rozklad jednoty) a 1877 (oficiální zánik jednoty). Tato kapitola je jakýmsi úvodem ke žďárskému Sokolu a Sokolu obecně a ač k období, které zaujímá, existuje skrovné množství pramenů, nelze ji opomenout. Milníky dalších kapitol jsou zřejmé (1895 - obnovení jednoty, 1918 - vznik Československa, 1945 - konec Druhé světové války, 1952 - zrušení Sokola). Vysvětlení by si zasloužilo rozdělení kapitoly zaujímající období tzv. "První republiky" na dvě části datem 1932. Toto datum je důležité kvůli vyvrcholení hospodářské krize v Československu a především kvůli vzestupu německého nacionalismu a jmenování Adolfa Hitlera o rok později kancléřem, které vyvolalo u Sokola vlnu odporu a přimělo ho k militarizaci. Práci uvádí stručná charakteristika Města Žďáru od 2. polovině 19. stol., která se mi jeví jako nutná kvůli pochopení místních specifik vývoje a uvedení do klimatu a prostředí, v jakém jednota vznikla.
Prameny a literatura Jako hlavní pramen pro diplomovou práci mi posloužil archivní fond "Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955)" uložený ve Státním okresním archivu ve Žďáru nad Sázavou. Fond je
poměrně rozsáhlý, obsahuje 7 kartonů a 17 knih. Po prostudování všech archiválií tohoto fondu jsem usoudil, že nejvíce relevantních informací lze načerpat z protokolů z let 1869-1873 1, korespondence z let 1894-19512, proslovů funkcionářů3 a schůzí a valných schůzí4. K vykreslení jednotlivých problémů jsem využil jednací protokoly z župních sletů 5, dotazníky o odboji6 a podklady pro stavbu sokolovny7. Pro doplnění a zpřesnění získaných informací mi posloužily účetní knihy8, soupisy inventáře9 a plakáty a tisk10. Pracoval jsem i s dalšími fondy, které mi opět většinou sloužily ke konkretizaci a zařazení získaných informací. Jednalo se o fondy "Sokol OV Město Žďár - 1949-1950" a "OV NF Žďár nad Sázavou, OV DSO Sokol 1951-1957". Stanovy spolku a některé úřední listiny jsem zase naleznul ve fondech "ONV Nové Město na Moravě, zrušené spolky" a "ONV Žďár nad Sázavou, spisy zrušených spolků v 50-tých letech". Žádný ucelený přehled dění v TJ Sokol Žďár neexistuje. Ve fondu "Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955)" se sice objevuje kniha s názvem "Kronika 1935"11, avšak tento pramen obsahuje pouze výstřižky z novin za rok 1935 týkající se akcí pořádaných jednotou. K dějinám TJ Sokol Žďár neexistuje žádná relevantní literatura, která by se jí zabývala až na práci M.Šikuly12, která se zabývá až obdobím po roce 1951. O TJ Sokol Žďár byly napsány dvě diplomové práce13. Jedna z těchto prací doslova kopíruje projevy funkcionářů k výročím 30 a 50 let od založení jednoty a druhá je nekritickým přehledem událostí v jednotě. Ani jedna z těchto prací se nezabývá vztahy panujícími uvnitř jednoty ani jak tato jednota vnímala jiné spolky a organizace. Existuje ještě jedna bakalářská práce14, která se však Sokola dotýká pouze okrajově. Při práci jsem využil obecnou literaturu o dějinách Sokola 15, ale i tematicky zaměřené knihy. 16 Posloužila mi i dobová literatura o zaměření Sokola. K charakteristice konkrétních postav v Sokolu a dění ve Městě Žďáru mi posloužily především knihy a výbor z archivu Františka Mokrého, pamětníka z doby mezi dvěma válkami. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 12. tamtéž, inv. č. 13 a inv. č. 56. tamtéž, inv. č. 32. tamtéž, kniha 15 a kniha 16. tamtéž, kniha 4 a kniha 10. tamtéž, inv. č. 18. tamtéž, inv. č. 26-31. tamtéž, kniha 11, kniha 12 a kniha 13. tamtéž, kniha 8 a kniha 9. tamtéž, inv. č. 35 a inv. č. 37. tamtéž, inv. č. 17. Šikula, M.: Poslední rok trojice spolků před 60 lety (nejen) v okrese Žďár nad Sázavou. In Západní Morava XVI, Křesadlo, V. (ed.), Brno 2012. Koscielniaková, H.: Spolkový život ve Žďáru nad Sázavou, se zaměřením na Sokol, PedF MU, Brno 1995. a Landsmannová, I.: Dějiny Sokola ve Žďáře nad Sázavou, PedF MU, Brno 1997. Obůrková, R.: Spolková činnost Města Žďáru ve 2. polovině 19. stol., FF MU, Brno 2010. např.: Waldauf, J.: Sokol, malé dějiny velké myšlenky, 1.díl, Luhačovice 2007. či Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996. např.: Kozáková, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994.
2. Město Žďár od 19.století Město Žďár, nynější Žďár nad Sázavou, se nachází v srdci Vysočiny na řece Sázavě asi 14 km od Žákovy Hory. Jeho dějiny jsou úzce spjaty s cisterciáckým klášterem založeným v roce 1252 ve snaze kolonizovat Libický újezd.17 První zmínka o Žďáru pochází z roku 1293.18 Městečko bylo klášterním statkem až do roku 1614, kdy ten byl zrušen 19 a Žďár se přivtělil ke statkům olomouckého biskupa, ale v té době již jako město. 20 Ještě před Třicetiletou válkou došlo k obnově kláštera a město mu muselo odvádět pravidelnou daň. V druhé polovině 18. století se klášter začal zadlužovat, což opat Otto Logk z Netky a později i jeho nástupce Otto Steinbach z Kranichštejna řešili prodejem klášterních majetků. Klášter navíc v červnu 1784 vyhořel a to dozajisté velikou měrou přispělo k jeho zrušení 13. října téhož roku. Většinu pozemků po klášteru převzal do konce století tzv. "Moravský náboženský fond". Město Žďár se od této doby spravovalo samostatně jako tzv. municipální město. V jeho čele stál purkmistr a tři radní. Po napoleonských válkách, během nichž bylo ve městě nepřetržitě ubytováno cisařské vojsko, nastala klidná 20-tá a 30-tá léta, kdy mělo město venkovský charekter a nic moc se v něm nedělo. Změna přišla až s revolučním rokem 1848.21 V první polovině 19. století čítal Žďár necelé 3 000 obyvatel, přičemž nejvíce jich bylo české národnosti a katolického vyznání. 22 Většina obyvatelstva pracovala v zemědělství, ale působyla zde i vrstva obchodníků a řemeslníků zaměřených převážně na výrobu bot a tkanin. 23 Jejich produkce dokázala bez problémů zásobovat poptávku města a ještě dodávat do blízkých obchodních center. Jednalo se především o Německý Brod, Jihlavu, Chotěboř a Velké Meziříčí. Ve městě stálo 350 domů. Nynější Žďár nad Sázavou tvořily do padesátých let 20. stol. dvě samosprávní jednotky Město Žďár a vesnice Zámek Žďár. K Městu Žďár spadaly ještě osady Radonín a Mělkovice, které tvořily jakési předměstí. 24 Dominantu čtvercového náměstí tvořila radnice, morový sloup a budova měšťanského pivovaru. Z centra vedly tři hlavní silnice. Žďárský 17 První mniši přišli na území nynějšího Žďárska v letech 1232-1234 na popud Jana z Polné. Dalšími podporovateli kláštera byli Přibyslav z Křižanova a po nem jeho zeť Boček z Obřan. 18 Původní vesnice Žďár vznikla ještě před klášterem. Založili ji nejspíše horníci z Jihlavy, kteří hledali stříbro. Původní vesnice však byla po vzniku kláštera přesunuta z pravého na levý břeh řeky Sázavy. 19 Samotný klášter se o dva roky později stal majetkem rodu Ditrichštejnů a byl přestavěn na zámek. 20 Kardinál František Ditrichštejn nechal roku 1607 zrušit všechna dosavadní privilegia Žďáru a udělil mu jiná, rozšířená. Učinil tak i za účelem uklidnění nespokojených obyvatel. Jako podmínku si však kladl přestoupení veškerého obyvatelstva na římskokatolické vyznání. 21 Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 4-38. 22 Helvétského vyznání byla necelá stovka obyvatel. Bývalý klášter, v této době vedený saostatně jako obec Zámek Žďár měl necelých 700 obyvatel. 23 cca 200 řemeslníků 24 Bartušek, A. a kol.: Dějiny Žďáru nad Sázavou III 1784-1974, Brno 1974, str. 71.
velkostatek vlastnil do roku 1826 Moravský náboženský fond, od kterého ho koupil Josef Vratislav z Mitrovic, po němž se dostal zpět do rukou Ditrichštejnů.25 Myšlenka obrození českého národa spjatá s rokem 1848 se významně dotkla i Žďáru. Jejím hlavním nositelem se ve městě stal čtenářský spolek Svatopluk založený Dr. Josefem Ehrenbergerem. Velký vliv na obrození ve Žďáře měli i Jan Pluhař, který v roce 1848 ukrýval ve svém domě Karla Havlíčka, nebo Hynek Letovský, v jehož hostinci měl nejen Svatopluk, ale později mnoho jiných spolků spolkové místnosti. Spolkový život se rozvíjel až do nástupu Alexandra Bacha, kdy všechny žďárské spolky a kulturní organizace zanikly a na své obnovení si musely pár let počkat.26 Od roku 1850 začala být do čela obcí měšťany volena obecní zastupitelstva v čele se starostou, čož byl taktéž důležitým momentem pro kulturní život. Žďár měl potenciál stát se kulturně-politickým centrem v oblasti, ale bohužel pro něj bylo centrum okresně politické správy přeneseno do nedalekého Nového Města na Moravě.27 Populace města se celou druhou polovinu 19.stol. pohybovala kolem hranice 3 000 obyvatel, z nichž na volební právo do obecního zastupitelstva podle majetkového cenzu dosáhlo 15-21%, přičemž do I. a II. volebního sboru spadalo asi 3,3% nejmajetnějších, mezi něž se počítali většinou žďárští obchodnící a měšťané a majitelka velkostatku v Zámku Žďár hraběnka Clam-Gallasová. Nejbohatším obyvatelem Žďáru se v roce 1899 stal Josef Smeykal, který přišel z Přibyslavi, aby zde založil podnik. V druhé polovině 19.století vzrostl počet obyvatelstva o 19%, přičemž počet nových usedlostí pouze o 5%. Díky malému přírůstku nových domů se ve Žďáře začaly rozmáhat požáry, za kterými stál Max Novotný a jeho údajní kumpáni, které nikdy neudal. Novotný si jako tesař tímto způsobem zajišťoval práci. Ve vězení pobyl 18 let.28 S druhou polovinou 19.století přišla i do Žďáru vlna industrializace. Ve městě působyla po 300 let papírna, která roku 1860 zanikla kvůli velké povodni, jenž protrhla hráze všech rybníků a těžce poškodila nejen ji, ale i všechny mlýny a hamry na Sázavě.29 Výroba na Vysočině se orientovala převážně na lesnický a dřevospracující průmysl. K jeho podpoře přispělo založení Zalesňovacího a okrašlovacího spolku ve Žďáře a Hospodářskolesnické jednoty pro okres Nové Město na Moravě. Obecní lesy tvořily a dosud tvoří menšinu z celkového lesního porostu, zatímco většina patřila šlechtě. Díky těžbě dřeva mohla vzniknout pila v Zámku a Trefulkova parní a později elektrická pila ve Městě Žďáře. V roce 1855 založil Rafael
25 tamtéž, str. 36-39. 26 K obnově spolkového života začalo docházet po pádu "Bachova absolutismu" a vydání říjnového diplomu. Ve Žďáře se spolková činnost začala obnovovat od roku 1862, kdy se Janu Pluhařovi povedlo opětovně vdechnout život Svatoplukovi. 27 tamtéž, str. 40-43. 28 Mokrý, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str. 192-237. 29 Na místě papírny byl postaven mlýn, ale nen neměl dlouhého trvání, protože v roce 1893 vyhořel. Na jeho místě pak vznikla pila, která fungovala až donedávna.
Hochner v Zámku sirkárnu a ta se stala jedním z největších zaměstnavatelů. 30 Práce v ní byla ve městě nejlépe placená, ale pro zdraví nebezpečná. Nejenže hrozil požár, k němuž několikrát došlo a několik dělníků se zranilo, ale u mnohých dělníků sirkárny se časem projevila tzv. "fosforová nekróza". Továrnu majitel uzavřel počátkem Velké války, kdy se výroba fosforových zápalek stala zakázanou pro svá veliká rizika. Koncem 19.století začaly ve městě vznikat mnohé továrny na výrobu obuvi - Vašátkova, Kynclova, Šolínova a Šáchova. Ze zámečnictví Jana Pohanky se staly strojírny a na místě bývalého klášterního železného hamru byla Josefem Smeykalem založena největší žďárská továrna, která vyráběla škrob a syrob a později přijala jméno Amylon. V roce 1909 Josef Trefulka vybudoval v Nejdku první elektrárnu, které zásobovala město do r. 1920. Trefulka vlastnil i pilu u nádraží, která fungovala jako pomocná elektrárna. Městu dodával elektřinu na veřejné osvětlení od r.1910. V roce 1914 šla elektrárna do dražby, kde ji koupila firma Bartelmus údajně pro syna J.Trefulky. 31 Jednou z nejdůležitějších překážek bránící rozvoji města byla nedostatečná infrastruktura a praktické odříznutí Žďárska od okolního světa. Nejdůležitějším momentem pro rozvoj města se stala stavba železnice. Plány na její postavení v tomto regionu existovaly již v roce 1844, ale jejich realizace proběhla až koncem století. Jejímu přivedení do Žďáru předcházela stavba trati Brno-Tišnov (1885). Žďár-Něm. Brod byla realizována až v roce 1897 a to hlavně zásluhou žďárského hoteliéra, starosty a velkého vlastence Otokara Veliše. Do této doby se na vlak dalo dostat nejpohodlněji poštovním dostavníkem do Žďírce (22 km), Německého Brodu (33 km) nebo Velkého meziříčí (26 km). Původně mělo žďárské nádraží stát mezi Městem Žďár a Zámkem Žďár, ale Veliš prosadil, že nádraží musí být ve Městě Žďáře na jeho polích, která poskytnul dráze zdarma. Nejspíše proto, že si sliboval, že jako jediný hotel získá jak během stavby, tak po zprovoznění trati mnoho nových zákazníků. Část stavby nádraží a nové ulice k nádraží financovalo Sdružení pro stavbu rodinných domů, které se ustavilo r. 1911 pod patronátem J.Smeykala. V roce 1905 pak byla trať protažena přes Nové Město na Moravě do Tišnova a tak napojena přímo na Brno.32 Vybudování železnice znamenalo důležitý předěl, ale k rozmachu hospodářského života a rozvoji řemeslnické malovýroby chyběl potřebný kapitál. Kontribuční záložny vzniklé v šedesátých letech nedostačovaly, proto byla ve Žďáře v roce 1871 založena Občanská záložna, která podporovala nejen rozvoj průmyslu, ale finančními dary napomáhala národnímu hnutí ve městě.33 Ve městě působila od roku 1786 dvoutřídní škola, která byla umístěna do budovy Tvrze. Škola se postupně rozšiřovala, až se z ní v roce 1873 stala škola pětitřídní s více jak 100 žáky na 30 Sirkárna podporovala i domaácí výrobu, kdy od obyvatel vykupovala vysušená dřívka pro výrobu zápalek. 31 Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 15-20. 32 tamtéž. 33 Bartušek, A. a kol.: Dějiny Žďáru nad Sázavou III 1784-1974, Brno 1974, str. 70.
jednu třídu. Ve Žďáře začala v 70-tých letech 19.stol. působit dívčí škola při škole obecné, kde se vyučovalo ženským ručním pracím. Střední škola ve městě nebyla, se zánikem kláštera zaniklo i řádové gymnázium, proto město zažádalo o povolení zřídit ve Žďáře české gymnázium a dále požadovalo půjčku ze zemského fondu na stavbu nové budovy pro obecnou školu. Vše bylo schváleno, ale zřízení gymnázia na poslední chvíli 3.1.1872 zrušil odvolacím výnosem zemský výbor, složený převážně z odpůrců české národnosti, s argumentem, že české střední školy v Telči a Třebíči bohatě postačí. Město zakoupilo domy čp. 71 a 72 na náměstí a na jejich místě vystavělo novou školu a v roce 1896 se přes odpor úředníků převážně zásluhou starosty Otokara Veliše nakonec podařilo získat povolení otevřít měšťanskou školu.34 Ráz Žďáru v druhé polovině 19.stol. neurčovala šlechta, ale bohatí měšťané, kteří se obrovskou měrou zasloužili o rozkvět kulturního života. Jednalo se o starostu Otokara Veliše, který mimo vyjednání železnice pro město a zasloužení se o vybudování měšťanské školy stál u zrodu České strany pokrokové a obohatil město svým podílem na stavbě Národního domu (1900-1901) a oslavil své češství pojmenováním městských ulic podle českých politických a literárních osobností a výzdobou fasády svého hotelu výjevy z historie českého národa s přáním jeho osvobození natruc c.k. úřadům a celé monarchii. Josef Smeykal se také zasadil o rozvoj města, nejenže vybudoval svoji továrnu a stal se největším zaměstnavatelem v okolí, ale poskytoval nemalé sumy na podporu nemajetných a sirotků.35 Dalším významným člověkem, co se zasloužil o rozkvět města, byl Bedřich Drož, jenž působil jako dětský lékař, městský historik a vlastenec a vydával v letech 19001907 časopis Žďárský obzor, který si udržel i poměrně vysokou odbornou úroveň. Veliká část městských elit byla členy Sokola nebo se zasloužila o jeho vznik či ho jakkoliv podporovala. Je veliká škoda, že lidé takových formátů jako byli tito měšťané se v naší době najdou jen pomálu.36 Po První světové válce působilo ve Městě žďáře mnoho politických stran. Jednalo se o strany sociálně demokratickou, národních socialistů, národních demokratů, živnostníků, lidovou, republikánskou a od r. 1920 pokrokovou, která v dalším roce splynula s národními socialisty a kterou ve městě představoval František Hutař. Po válce vzniknuly též strany živnostenskostředostavovská a komunistická. Do roku 1923 ve městě vyhrávala volby strana sociálně demokratická a v závěsu za ní lidovci. Zlomovým se v politickém vývoji stal rok 1921, kdy vznikla komunistická strana a odebrala soc.dem. mnoho voličů. Od roku 1923 začala posilovat strana národních socialistů a po roce 1929 se ve městě stala nejsilnější stranou s velkým náskokem před komunisty a lidovci.37 34 35 36 37
Lopaur, M.: Žďárský uličník I.. Město Žďár, Žďár nad Sázavou 2012, str. 38-39. Nad továrnou si na místě bývalé rasovny nechal postavit vilu, která po jeho smrti sloužila sirotkům. Mokrý, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str. 19-23. Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 54-57.
Mezi lety 1921 a 1930 se počet obyvatel ustálil kolem čísla 3 400, avšak v tomto období docházelo k čilé výstavbě bytů a domů, kterých přibylo přibližně 25%. Mohlo za to především Družstvo pro stavbu rodinných domků. Co se týče zaměstnání, pracovalo velké množství obyvatel v malý obuvnických továrnách a syrobárně Amylon. Vznikaly i nové podniky, jako Rouskova továrna na výrobu visacích zámků a kovového zboží.38 Po stránce spolkové činnosti, vznikaly v této době ve Žďáře vetšinou zemědělské a rybářské spolky, výjimku tvoří Horácká hudba, jenž se ustanovila ve Vysokém v roce 1924.39 Rok 1932 byl pro Československo těžkou zkouškou, na republiku začala plně dopadat světová hospodářská krize. Továrny začaly krachovat a na ulicích se ocitlo více jak 1 000 000 nezaměstnaných. Krize zasáhla i Žďár. Na konci roku 1932 měl Žďár 250 nezaměstnaných a samostatná obec Zámek Žďár 40. Radnice se snažila nezaměstnanost řešit pomocí tzv. "nouzových prací",40 na které si město muselo půjčovat. Na těchto pracích bylo toho roku zaměstnáno 150 dělníků a jejich placení znamenalo pro město zátěž v podobě 10 000 Kč denně, které si muselo samo půjčovat. Žďár se tak brzy zadlužil sumou 3 652 695 Kč. Dalším opatřením byla výzva k těm, kteří pobírali plat vyšší nežli 30 000, aby 10% z příjmu věnovali chudým, což se nesetkalo s velkým ohlasem. Město se snažilo pomoci i vytvořením veřejné vývařovny polévky a pořádáním veřejných sbírek, na kterých se dohromady vybralo 80 000 Kč. Krizová léta byla pro Žďár o to horší, že ho v srpnu 1934 zasáhla povodeň, která poškodila cesty, podemlela násep u trati, zaplavila několik níže položených domů a vytopila sirobárnu a sirupárnu Amylon, která byla jedním z největších zaměstnavatelů.41 Události roku 1938 se Žďáru dotkly stejně jako všech českých měst bez německé menšiny. 15.3.1939 do Žďáru dorazily německé jednotky a tím začala doba okupace. Bezprostředně ve městě se žádné německé vojenské jednotky až do roku 1945 nenacházely. Během okupace došlo k revizi knihoven, zrušení všech český spolků a jejich nahrazením Kuratoriem pro výchovu mládeže. Jak německá armáda od roku 1943 ustupovala, začali se na Žďársku objevovat partizáni a došlo k vlně zatýkání. Ze zbytků Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme se zformovala tzv. Rada tří42, ve městě působil oddíl Bohdan. 43 Odbojové skupiny byly od druhé poloviny roku 1944 organizovány především výsadky ze SSSR.44 Na Vysočině působily oddíly Čapajev, Dr.Miroslav 38 Továrna vznikla na místě, kde původně fungovala sirkárna. 39 Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 60-84. 40 Jenalo se o městu prospěšné práce, jakými bylo dláždění ulic či stavba kanalizace. 41 Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 60-63. 42 V R3 působil žďárský sokol Josef Rámiš. 43 Jeho členem byl i druhý místostarosta Sokola va Žďáře František Kříž. 44 Proti těmto partizánům bylo v okolí Žďáru dislokováno několik tz Jagdkomand a přímo ve městě sídlil speciální oddíl německé policie.
Tyrš, Zarevo a Mistr Jan Hus, který působil bezprostředně ve městě a ke konci války se stal základem partizánské brigády.45 Města Žďáru se vojenské operace příliš nedotkly. V únoru 1945 začaly opevňovací práce, ale město se obranným bodem nestalo. V květnu přes město na Prahu ustupovala německá armáda až do 10.května. Na pořádek ve městě dohlížela jednotka SS, která pročesávala okolí a snažila se vypátrat původce sabotáží. Město bylo osvobozeno rudou armádou 11.května, tedy den poté, co ho kvůli bezvýznamnému konfliktu s partizány německá armáda těžce poničila.46 Poválečná léta byla ve Žďáře ve znamení obnovy spolkového života a oprav poškozeného města. Byl plánován další rozvoj průmyslu a za tímto účelem se měla vybudovat dvoukolejná trať do Havlíčkova Brodu. K opravdovému průmyslovému rozkvětu města došlo až po roce 1948. Město Žďár bylo sloučeno se Zámkem Žďár do města Žďár nad Sázavou, která se v novém krajském a okresním uspořádání stalo okresním městem. V květnu 1949 se započalo s budováním chlouby socialismu Žďárských strojíren, které se brzy staly největším zaměstnavatelem ve městě a zapříčinily zvýšení počtu obyvatel, kteří se do Žďáru začali sestěhovávat. 47 Koncem roku 1950 tak měl Žďár více než 4 400 obyvatel. Nárůst populace odstartoval stavební činnost, a tak bylo vybudováno nové sídliště s názvem "Stalingrad" a "Dagmarky". 48 Živnosti byly novým "lidovědemokratickým" zřízením likvidovány začleněním pod centrálně řízené odborové organizace.49
45 velitelem byl A.V.Fomin a politickým komisařem M.Pich-Tůma 46 Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 96-104. 47 V letech 1945-1947 došlo k úbytku obyvatelstva z důvodu osidlování Sudet. Ze Žďáru odešlo více než 1 000 občanů. Koncem roku 1947 město mělo stále 3 400 obyvatel. 48 Konzbul, J. a kol.: Budování socialismu na Žďársku, Brno 1975, str 60-64. 49 Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 105-160.
3. Počátky sokolského hnutí ve Žďáře Do šedesátých let 19. stol. v Praze neexistoval žádný český ani německý tělocvičný spolek. Kdo chtěl pečovat o své zdraví tělocvikem, mohl cvičit v Schmidtově nebo Malypetrově soukromém ústavu. Takovýto ústav navštěvoval i Dr.Miroslav Tyrš 50, který se rozhodl založit první český tělocvičný spolek. Tělocvičná jednota Pražská vznikla valnou hromadou z 16.února 1862 za účasti 75 členů. Jejím starostou byl zvolen Jiří Fugner a jeho náměstkem Tyrš. Brzy se začali oslovovat bratře a oblékat se do červených košil, z nichž se později vyvinul stejnokroj. Přijali název "Sokol" na návrh prof. Em.Tonnera, spolkový pozdrav "Nazdar" a heslo "Tužme se!" Tyrš naznačil Sokolu cíl a obstaral mu tělocvičnu, vypracoval metody a sestavil české tělocvičné názvosloví, zatímco Fugner vytvořil z ryze tělocvičného spolku bratrstvo s jeho demokratickými, sociálními a humanitními zásadami. Tyrš byl přesvědčen, že v boji národů si uhájí své místo pouze národy, které pečují o svoji tělesnou, duševní a mravní zdatnost. 51 Jednou z hlavních myšlenek byla jednotnost Sokola, v němž by se měl sjednotit celý český národ a bojovat tak za svoji kulturní svébytnost. V jednotnosti Sokola pak neznamená jednotlivec nic, ale celek vše, a to proto, aby tak málo početný národ český se mohl postavit po bok národům velkým. Sokolstvo má tři hlavní zásady a to tělesnou, duševní a mravní.52 Mravní zásada je však tou nejdůležitější. Sokolskou myšlenku nejlépe charakterizují slova: síla, statečnost, činnost, vytrvalost, láska k vlasti, láska k volnosti, bratrství, střídmost, mravnost a kázeň.53 Za rozmach Sokola mohlo hlavně národní nadšení, které nastalo po pádu Bachovy vlády a vydání říjnového diplomu a zmocnilo se všech vrstev českého národa. Došlo k tzv. "Druhému jaru českého národa."54 Díky tomu bývalo sokolství dáváno do služeb národní myšlenky a především do služeb českého politického boje.55 Velké popularity se Sokolu dostalo i mimo Prahu. Již v roce 1862 vznikla sokolská jednota v Brně, Jaroměři, Kolíně, Nové Pace, Turnově, Příbrami, Jičíně a Kutné Hoře a brzy se začala šířit i do jiných zemí. V roce 1865 již existovalo 20 jednot s 1950 členy. Za tímto rozmachem stály především vlastenecké pohnutky, a proto bylo třeba podporovat vysíláním cvičitelů tyto jednoty ve cvičení.56 Přestože Žďár nebyl velkým městem a nenacházel se v příliž bohaté oblasti, dotýkal se ho vzestup národního cítění poměrně silně. Spolkový život se zde začal realizovat již v roce 1848, kdy 50 17.září 1832 se narodil v Děčíně do rodiny lékaře, ale jako sirotek byl vychováván příbuznými. Studoval v Praze na gymnáziu a poté na filosofické fakultě. Chtěl se stát profesorem etiky, ale pro nepříznivou situaci panující v monarchii se až v roce 1880 stal docentem výtvarného umění na české technice a po rozdělení pražské university profesorem. V roce 1884 utonul v Tyrolích v řece. 51 Tato péče je obzvláště důležitá u malých národů, pro něž je přežití mnohem těžší nežli pro národy velké. 52Tělesná se řídí pořekadlem: "Ve zdravém těle zdravý duch", ale rozhodně není rozhodující, o čemž napovídají počty cvičících z řad členstva, kdy většina členů spolek podporovala pro jeho národní zaměření, ale sama necvičila. 53 tamtéž, str. 11-17. 54 Jandásek, L., Pelikán, J.: Stručné dějiny sokolstva, Praha 1946, str. 5-6. 55 Jandásek, L.: Přehledné dějiny sokolstva, Praha 1937, str. 15-16. 56 Cvičila asi polovina členstva.
se ustavil první žďárský spolek.57 Jednalo se o čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk, který byl ovšem po dvou letech činnosti pro "velezrádné a protistátní rejdy" zakázán 58. Pro spolkový život ve Žďáru byla velice přínosná šedesátá léta. V roce 1861 byl obnoven Svatopluk, tři roky nato vzniknul spolek divadelních ochotníků Sázavan a koncem tohoto desetiletí i Sokol, pouhých sedm let po založení Sokola pražského Miroslavem Tyršem. Sokol ve městě Žďáru byl ustaven první valnou hromadou dne 26. prosince 1869. 59 Sešlo se 34 zakládajících členů60, kteří zvolili výbor a funkcionáře61 a přijali stanovy. Sociální složení prvních žďárských sokolů bylo velice pestré (od pivovarských dělníků po továrníky) 62, což nebylo ničím výjimečným a potvrzovalo to statistiku Karla Kareisa z ledna 1871, který došel k závěru, že Sokol se skládá z více jak 50% z řemeslníků a živnostníků a zbylou část tvoří obchodníci, učitelé, doktoři, úředníci a další společensky výše postavení občané. 63 První výborová schůze žďárského Sokola se uskutečnila měsíc od založení spolku a došlo ke schválení jednacího, domácího, knihovního a výletního řádu, stanovení výše příspěvků (základní 6 zl. nebo přispívající 120 kr.) a odsouhlasení nákupu základních věcí nutných pro oficiální fungování spolku (tlačítka na vosk, účetní a další nutné knihy) a čtyř pochodových trubek "sokolovek". 64 Následující léto byla uskutečněna veřejná sbírka na prapor, který byl nakonec pořízen za 200 zl. a místní organizace svižným tempem začínala rozvíjet svoji činnost. Do května 1872 již vlastnila mnohé náčiní jako americkou hrazdu, visutou hrazdu, bradla65, koně, kozu, sadu činek a mnoho dalších drobnějších věcí nutných ke společným cvičením. Žďárští sokolové mimo společných cvičení a cvičení na nástrojích či s nimi provozovali šerm. Nasvědčuje o tom soupis pěti šavlí a pěti končířů a ochraných pomůcek.66 Cvičební prostory byly zajištěny dohodou s obecním zastupitelstvem v prostoru letní tělocvičny pro děti školou povinné. Taktéž byly pořádány různé společenské akce jako plesy, merendy, věnečky, divadlo či výlety po okolí. Kam tyto výlety směřovaly nebo jak probíhaly kulturní akce Sokolem pořádané není bohužel možné na základě dochovaných pramenů zjistit. O tělocvičné aktivitě můžeme soudit pouze na základě dochovaného seznamu tělocvičného náčiní a programu, který jednotě zaslala župa kvůli župnímu sjezdu v Prostějově. Žďárský Sokol rostl a v 57 Podle starosty Leopolda Smejkala byl prvním spolek Česká Lípa, ale neexistují jiná svědectví o jeho existenci nežli Smejkalův projev ke 30-tému výročí založení Sokola ve Žďáře. 58 Důvodem pro jeho rozpuštění byla nejspíše četba epigramů Havlíčka Borovského. 59 První ustavující valná hromada se uskutečnila 3.října 1869, ale téměř nikdo z těch, co přislíbili účast se nedostavil, proto byla odložena na prosincové datum. 60 viz. příloha 61 Starostou byl zvolen František Čermák, náměstkem starosty Hugo Binko, jednatelem Eugen Frantzl, pokladníkem Leopold Maňásek, náčelníkem Karel Musil a revizory účtů František Musil, Josef Pluhař a Cyril Waigner. 62 např.: František Čermák byl spolumajitelem škrobárny, Hugo Binko majitelem lihovaru, Jan Hartl a Josef Pluhař lékaři, Rudolf Jelínek a Josef Suss hostinskými... 63 Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.41. 64 SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 16, fol. 2-5. 65 Jednatel jednoty si stěžuje, že sokolové odmítají cvičit na novinkách jako je hrazda a bradla, a tak ač je hezké počasí, toto nářadí stojí nepoužíváno. 66 tamtéž, inv. č. 12, fol. 1.
polovině roku měl již 61 členů a dostal se co do počtu členů před Nové Město a mohl se rovnat Přerovu či Olešnici.67 V této době žďárští sokoli navazují styky s dalšími moravskými jednotami. Svědčí o tom dohoda s křižanovským Sokolem o společné cestě za svěcením praporu brněnské organizace z května 1871 či
pozvánka vyškovského Sokola na společné cvičení z července téhož roku.
Vzájemná spolupráce moravských jednot vyvrcholila snahou o vytvoření župního uspořádání v rámci Moravy. Jednání 8. prosince 1871 v Brně se zůčastnilo 9 moravských jednot a 10 bylo zastupováno organizací brněnskou či prostějovskou, mezi nimi i Žďár. Padlo několik návrhů na uspořádání. Jako nejrealističtější se zdály návrhy na uspořádání podle soudních okresů nebo rozdělení do dvou až tří center.68 Nakonec, po přesvědčení novoměstského starosty69, zvítězilo nejjednodušejší řešení a to vytvořit jednotnou župu moravskou s centrem v Brně. Již na jaře byl žďárský Sokol přizván ke vstupu do "Sokolské župní jednoty moravské", proto byla svolána valná hromada na 7. dubna 187270, která rozhodla o změně stanov nutné pro připojení se. Mělo to proběhnout hladce, ale vše se zaseklo na nevůli c.k. okresního hejtmanství v Novém Městě, které odmítlo nové stanovy schválit pro formální chybu v čl. 12. Dá se říci, že od této chvíle se žďárský Sokol dostává do krize, ve které setrval až do svého rozpuštění. 30. června 1872 se konal župní sjezd v Prostějově, avšak Žďár nemohl přijet údajně z důvodu finanční vyčerpanosti po pořízení náčiní a kvůli velké vzdálenosti. Krize se projevila naplno. Z původních 34 zakládajících členů zůstalo v Sokolu pouhých 10 a stavy stále klesaly. Na jaře 1873 se na valné hromadě sešlo pouze 21 členů a odhlasovalo vyloučení 12 bratrů pro neplacení členských příspěvků a zvolilo tříčlenný výbor (Juren, Jelínek, Hajný), který měl vyřešit nastávající krizi. Ještě na této schůzi bylo dohodnuto založení hasičského sboru a začala vyjednávání s obecním zastupitelstvem o pořízení hasičského vybavení v hodnotě 602 zl. 20 kr. 71 Během této přeměny na svoji funkci starosty Sokola, člena výboru a aktivního člena Sokola rezignoval Julius Juren, avšak nadále přislíbil platit přispěvky. Důvodem prý bylo, že žďárská organizace již dva roky pořádně nefunguje a lidé si z ní jen tropí posměšky. Nevůli k sokolství panující ve Žďáře výborně demostroval nový sokolský starosta Leopold Maňásek, který ihned po zvolení rezignoval a vystoupil ze Sokola, protože byl podle svých slov zvolen proti své vůli a vlastně na to nemá ani čas. O dění ve žďárské organizaci nevíme až do 6. srpna 1877 nic. 72 Toho 67 Početně nejsilnějšími organizacemi byly brněnská (úhrnem 340 členů), prostějovská (úhrnem 332 členů) a olomoucká, velkomeziříčská, kroměřížská a vyškovská (všechny úhrnem přes 120 členů). Žďár měl více členů než okresní Nové Město a to měl mnohem méně obyvatel. 68 Jední centrem mělo být Brno, druhým Prostějov a případným třetím Kroměříž. 69 Starosta Nového Města Čípek zarytě trval na svém, že třetím centrem musí být Nové Město (nynější Nové Město na Moravě), tehdy centrum politického okresu, do kterého spadal i Žďár. Je s podivem, že zrovna novoměští mající ve svém městě jednu z nejslabších sokolských základen (úhrnem pouhých 67 členů) trvali na takovémto řešení, které by bylo navíc nevýhodné i kvůli geografické poloze. 70 V této době vykonává funkci starosty Sokola ve Žďáře Julius Juren. 71 SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 12, fol. 33. 72 Posledním dochovaným dokumentem před 6.srpnem 1877 je právě dopis Leopolda Maňáska výboru žďárského
dne přišlo na žďárský Sokol pozvání z Brna na valnou hromadu moravské župy a žádost o vyslání delegáta. Odpověď byla překvapivá. Žďárský Sokol kandidáta nevyšle, protože nemá platné stanovy od zamítnutí žádosti c.k. okresním hejtmanstvím před pěti lety, kvůli čemuž se nezůčastnil ani valné hromady a cvičení v Prostějově 30. července 1872.73 K podání další žádosti nebyla žádná vůle, sokolská myšlenka ve Žďáře byla mrtvá a zdejší organizace existovala pouze na papíře, a proto mohla být zrušena.74 Zrušena byla následující rok (1878). Její jmění, které díky zúročení narostlo z 33 zl. 50 kr. na 44 zl. 91 kr., připadlo do důchodu města.75 Sokolská myšlenka však nebyla úplně mrtvá, o čemž svědčí některé momenty ve fungování hasičského sboru, který byl plánován již od roku 1873, ale vzniknul až po zániku Sokola. Jedním z těchto momentů bylo vytváření praporu hasičského sboru. 30. srpna 1878 požádal hasičský sbor c.k. místodržitelství o schválení dodatku ke stanovám týkajícího se právě praporu. Hasiči chtěli jako zástavu používat sokolský prapor.76 Žádost byla zamítnuta a moravské a sokolské insignie odstraněny.77 Prapor pak byl v roce 1880 pokřtěn a za jeho kmotru požádána hraběnka ClamGallasová v zastoupení manželky správce velkostatku v Zámku Žďáře Anny Wollmannové. Ze Sokola přešlo k hasičům mnoho členů (i těch zakládajících jako J.Toman, C.Waigner, J.Juren). Sbor čítal při svém založení 50 členů.78 Tato čtyřletá79 kapitola v dějinách žďárského Sokola byla v pozdější historii žďárské jednoty chápána různě. Při vzniku/obnově jednoty v roce 1895 se mluvilo o obnově, ale v pozdější době bylo při slavení vzniku Sokola ve Žďáře slaveno datum 1895. Funkcionáři se ve svých projevech k různým událostem týkajícím se jejich jednoty vždy zmiňovali o tom, že Sokol má ve Žďáře dlouhou tradici a že místní jednota je jednou z nejstarších na Moravě, ale založení jednoty z roku 1869 se neslavilo. Sokol z roku 1869 se tedy zmiňoval pouze tehdy, když bylo třeba ukázat starobylost Sokola ve Žďáře a kulturní vyspělost zdejších obyvatel.
Sokola, ve kterém odmítá své zvolení starostou, ze 14. července 1973. Před pěti lety Žďár svoji absenci omlouval nedostatkem financí a vzdáleností. SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 12, fol. 8-9. tamtéž, inv. č. 16, fol. 2-5. Vyroben z hedvábné látky. Na jedné straně modrý s moravskou orlicí a nápisem "Tužme se!" a na druhé straně červený s obrázkem sv. Floriána a nápisem "Hasičský sbor Žďárský". Tomu všemu vévodil sokol. 77 Soka Žďár nad Sázavou, ONV Žďár nad Sázavou, spisy zrušených spolků v 50-tých letech, Sbor dobrovolných hasičů Žďár, fol. 1-6. 78 TOMAN, J.: Památník sboru dobrovolných hasičů Města Žďáru vydaný u příležitosti 60tiletého založení sboru 1878-1938, Město Žďár 1938, str. 6-8. 79 Záměrně píši čtyřletá, jelikož podle svědectví z roku 1877 místní jednota přestala fungovat nejspíše v roce 1873. 73 74 75 76
4. Vývoj od obnovy r.1895 po konec První světové války Po čtrnáctileté pauze (1892) se ve Žďáře začala opět vzmáhat sokolská myšlenka, a to hlavně zásluhou tří pro město významných osobností a českých vlastenců Dr.Bedřicha Drože 80, Otokara Veliše81 a Josefa Smeykala82, kteří chtěli tímto počinem pozdvihnout kulturní život města. V roce 1894 již byly vypracovány stanovy a odeslány ke schválení na Vysoké c.k. moravské místodržitelství v Brně, avšak odpor úřadů, který dopomohl k zániku Sokola v roce 1872, hrozil nyní zabráněním v jeho obnově. 9. srpna 1894 nebyly stanovy schváleny a utvoření spolku zakázáno kvůli čl.3083 a třetímu odst. čl.3184 stanov. Vysoké c.k. místodržitelství si nárokovalo povolování užívání praporu a stejnokroje případ od případu.85 Pokud by Sokol ve čl. 31 ustoupil a souhlasil se zasahováním c.k. místodržitelství do užívání praporu a stejnokroje před každým cvičením či vystoupením, pak by jeho činnost byla naprosto ochromena nekonečnou birokracií a kolotočem žádostí a odmítání z důvodů formálních či jiných chyb, které by si c.k. místodržitelství vymyslelo, aby činnost tohoto spolku omezilo. Sokol se nezachoval jako kdysi jeho předchůdci a skrze Otokara Veliše se odvolal k Vysokému c.k. ministerstvu vnitra formou stížnosti, ve které zarputile trval na svém znění stanov a žádal vysvětlení. 86 Veliš dal zapravdu c.k. místodržitelství, že by se o povolení ke krajským slavnostem a akcím žádat mělo, ale na druhou stranu nazval úřednický aparát cirkusem, když zakazuje vznik spolku, který žádný stejnokroj ještě nemá, a přitom povoluje vznik jiných tanečních, sokolských a veteránských spolků, které stejnokroj mají. Na námitky k čl. 31 argumentoval vytržením z kontextu a opomenutím ostatních článků stanov. Jeho rozčílení bylo jistě na místě, jelikož stanovy předložené ke schválení byly přesnou kopií stanov jihlavského Sokola, které prošly schvalovacím procesem bez problémů. 87 Ministerstvo dalo zapravdu hejtmanství a potvrdilo zamítavé stanovisko. Veliš se ani tentokrát nevzdal a žádost podal opětovně s menšími úpravami. Stanovy byly nakonec schváleny s podmínkou, že jakmile bude
80 Narodil se v Černovicích na Ukrajině . V roce 1894 se do Žďáru přistěhoval z nedaleké Bobrové. Působil jako doktor a samozvaný městský historik. Proslul především svým lidským přístupem k nemocným a svojí odbornou publikační činností v lékařství. Přezdívalo se mu také doktor-lidumil. Mimo to vydával populární měsíčník Žďárský obzor a napsal "Dějiny kláštera a města Žďáru na Moravě", které r.1903 vydal vlastním nákladem. 81 V té době starosta města a hoteliér, pokrokový člověk a vlastenec, přítel TGM. B.Drož byl jeho švagrem. 82 Narozen 17.11.1863. Přišel do Žďáru z Přibyslavi v roce 1891 a začal podnikat. Koupil místní sirobárnu, stojící na místě klášterních hamrů a mlýna, rozšířil ji a ještě přistavěl škrobárnu. Stal se z něho mecenáš nejen kultury. Kromě Sokola hrál významnou roli ve spolku Svatopluk a dalších žďárských organizacích. 83 "Členové jednoty užívají při veřejném vystupování zvláštního stejnokroje. Bez dovolení výboru není dovoleno stejnokroje tohoto ani odznaků spolkových užívati. - Překročení tohoto ustanovení mějž v zápětí vyloučení z jednoty. Jednota má též svůj zvláštní prapor a hudbu, jichž při veřejném vystoupení užívá. Dva praporečníky volí po řádné valné hromadě ve schůzi starostou svolané cvičící členstvo na jeden rok většinou hlasů přítomných." 84 "Prostřednictvím mezi stranami spornými jest starosta jednoty nebo náměstek jeho." 85 SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 13, fol. 6. 86 Utvoření spolku lze zakázat pouze příčí-li se spolek ze svého účelu nebo svého zřízení zákonu nebo právu nebo je-li nebezpečný státu. (dle znění zákona ze dne 15.listopadu 1867 číslo 134 ř.z.) 87 SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 13, fol. 7.
známa podoba budoucího stejnokroje a praporu, bude muset být zvlášť zažádáno o její schválení. 88 K tomu došlo již v prosinci 1895.89 Tento případ nevůle úřadů k sokolské jednotě nebyl ničím výjimečným. S podobnými překážkami se setkávaly i jiné jednoty. Úřadům byl trnem v oku hlavně demokratický charakter spolku, v tehdejší společnosti naprosto ojedinělý, a výhradně české zaměření. Za nebezpečný byl dokonce považován i kroj.90 Ustavující valná hromada obnoveného žďárského Sokola se konala 28. července 1895 v městském parku za předsednictví O.Veliše. Na této schůzi byl zvolen výbor 91 a podepsána přihlašovací listina. Zájem byl poměrně veliký a projevili ho i někteří zakladatelé Sokola z r. 1869 92. Již při této schůzi se přihlásilo 82 bratrů a dokonce obec Žďár se stala čestným členem, avšak většina přihlášeným podporovala spolek pouze ze stránky organizační a ideologické, zatímco stránka cvičitelská poněkud zaostávala. Jak vzpomínal sám Bedřich Drož, jednota měla pouze 2-3 bratry cvičence a minimálně nářadí. Drož jako první náčelník neměl se sokolským cvičením žádné zkušenosti a tak si všechna cvičení musel nastudovat z příruček a jejich proveditelnost nacvičit se sirkami na stole.93 Prvními opravdovými cvičiteli byli br. Štěpánek a br. Taur (bývalí sokolové z Čech a v té době dělníci Vašátkovi továrny), kteří o tom, jak to funguje v Sokolu, něco věděli. Vysoký podíl necvičícího členstva se vyskytoval ve všech sokolských jednotách. Většina sokolů nevstupovala do jednot z touhy po zdokonalení fyzické kondice, ale chtěli vyjádřit sounáležitost s českým národním programem, který byl základním kamenem Sokola. Navíc Sokol se pyšnil svojí nadstranickostí.94 Z hlediska organizace na tom žďárský Sokol nebyl nejhůře. Sice nevlastnil prostory vhodné pro cvičební činnost, ale poměrně dobře mu sloužil sad a později městská dvorana a místní škola. Pravidelné schůze se konaly v hostinci u Hynka Letovského. Finanční základ byl obstarán díky zápisnému a daru 100 K. od obce.95 I po pořízení nezbytně nutných věcí jako brožury a náklady na stejnokroje, o jejichž koupi se přičinil hlavně br. Smeykal, zůstal spolek na konci účetního roku v kladných číslech.96 88 tamtéž, fol. 9-10. 89 Jako vzor posloužil stejnokroj Sokola v Třebíči (zaslány nákresy a střihy a kousky látky). Veliš poslal na Ck. mist. popis kroje ke schválení v této podobě: rajdy a kalhoty z vlněné hnědé látky, plátěné červené košile, čapky z černé vlněné látky okrášlené sokolím pérem a monogramem Sok. v červeném poli, pás z černé lakované kůže s monogramem Sok., boty shrnovací tzv "Sokolky", převlečník tzv. havelok z tmavošedé vlněné látky. 90 Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.28. 91 Otokar Veliš - starosta, Josef Smeykal - místostarosta, Bedřich Drož - náčelník, Alois Culka - jednatel, Josef Rosa hospodář, František Krupař - pokladník, Antonín Hajný - účetní, František Suss - zapisovatel, Hynek Letovský a Karel Musil - praporečníci. 92 Karel Musil, Leopold Maňásek a Josef Suss st. 93 Drož sám provozoval šerm a ten se snažil do cvičení Sokola prosadit. 94 Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.67. 95 Při likvidaci Sokola v r.1878 připadlo 44zl. obci. Po obnově organizace v r.1895 darovala obec namísto oné částky 100 Kor. Tento dar činil většinu příjmů za rok 1895. Na zápisném se vybralo pouze 87Kor. a to hlavně z důvodu, že ne všichni noví členové měli takovou zbytnou hotovost. (Tento dluh na zápisném se táhnul ještě několik let, než byl celkově vyrovnán.) 96 SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), kniha 11, str.5-6.
Žďárský Sokol velice dobře prosperoval. K roku 1896 měl úhrnem již 97 členů (55 činných), dokázal postavit dvě tělocvičná družstva a cvičit pravidelně dvakrát do týdne (vždy v úterý a pátek). Tohoto roku začal cvičit sokolský dorost a původní družstvo se změnilo na družstvo starších. Dorostenci byli převážně synové členů Sokola nebo zaměstnanci členů výboru. Návštěvnost dorostu však nebyla pravidelná, a proto jednatel apeloval na zaměstnavatele, aby posílali své učně na cvičení, a zdůraznil národní myšlenku a potřebu dát mládeži lepší náplň volného času nežli vysedávání po místních krčmách.97 Členové se neomezovali pouze na Město Žďár, ale přicházeli ze širokého okolí.98 Zastoupení okolních vesnic měl z velké části na svědomí Josef Smeykal zaměstnávající mnohé vesnické obyvatelstvo, který svým zaměstnancům nakazoval povinně vstupovat do Sokola.99 Taktéž složení členstva bylo pestré a to hlavně po stránce sociální. V řadách Sokola se sešli lidé zaměstnáním od průmyslníků přes učitele a úředníky až po řezníky, mlynáře a tovární dělníky.100 V řadách Sokola se objevila i první žena (Matylda Šašková).101 Významná byla spolupráce s ostatními spolky, především spolkem Svatopluk102 a žďárskými hasiči. Nebyl to jev ojedinělý. S podobnou spoluprácí se setkáváme i v jiných městech. V Německém Brodě například vystupovala místní jednota ve spolupráci s hasiči a pěveckými a čtenářskými spolky, avšak vyhýbala se společným akcím s veterány a Cyrilskou jednotou, kteří byli prý sokolské myšlence příliš vzdáleni. 103 V této době docházelo k navazování styků a spolupráci s jednotami v okolních městech. Nejaktivněji se Žďárští zapojovali do společných akcí s Přibyslaví. Jednalo se především o společné tematické výlety a přednášky na národní témata. 104 Čilá spolupráce probíhala i s jednotou v Polné a Křižanově. 105 Společné výlety a vystoupení měly kromě snahy utužit přátelství a spolupráci mezi sokoly ještě jeden významný úkol a to nábor nových členů a zakladatelskou činnost po okolí. Jako příklad může posloužit společný výlet výše jmenovaných jednot na Peperek a do Velké Losenice, kde se konalo několik přednášek, uskutečněný 8. května 1898. Tohoto výletu se zúčastnilo i mnoho lidí mimo Sokol a mnoho z nich to jistě motivovalo ke vstupu do jeho řad.106 Největšího úspěchu dosáhli Žďárští v Bystřici nad Pernštejnem, kde na 97 Nejzapálenějšími zaměstnavateli byli Zelený, Lázníčka, Stern a Smeykal. 98 Nejvíce z okolních vesnic - Polničky, Nového Veselí, Bohdalova, Zámku Žďár, Počítek, Chroustova, Najdku a dokonce i z Uherského Hradiště (Josef Mahrla). Nejpočetnější zastoupení mělo Nové Veselí. Celkový počet přespolních čítal 18, ale postupem času se k roku 1899 navýšil na 46 (tedy 25% z celkového členstva). 99 Mokrý, F: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str.115. 100Mezi zakládajícími členy se nachází i jeden Žid Solomon Stern z Nového Veselí, který v Sokolu působil až do začátku První světové války. 101Nejspíše byla pouze přispívající členkou a nikoliv aktivní cvičenkou, jelikož ženský oddíl v této době ještě neexistoval. 102Josef Smeykal a další sokolové byly zároveň členy spolku Svatopluk. Spolupráce probíhala formou společných večírků a přednášek, např. 20.března 1897 se konala přednáška na téma Palacký. 103SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1897, fol.8. 104Přednášky se odbývaly hlavně na konci výletů a byly na národní témata jako "Staré české právo", "Význam Sokola v národě Českém" či na témata politická jako "Nová daň živnostenská a výdělková" nebo " Jednání sněmu Českého". Mimo těchto kontaktů docházelo i k obchodním stykům v rámci jednot, o čemž nasvedčuje dopis s přílohou 7-mi ručníků s vyšitou podobiznou Jana Žižky od Augusta Peklo z Přibyslavi. 105SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1898, fol.8. 106tamtéž, fol.12.
pozvání místního učitele, který se marně snažil nadchnout místní pro sokolskou myšlenku, uspořádali společné cvičení s Křižanovem. Cvičení udělalo velký dojem a brzy nato tam vznikla jednota, které stál Žďár coby patron.107 Od této chvíle (1899) podnikal Žďár a Bystřice společné výlety na místa, kde by bylo dobré mít další jednotu. 16. dubna se tak uskutečnilo vystoupení v Novém Městě, kde byla následně vzkříšena z mrtvích zdejší jednota.108 Co se týče kulturního života ve Žďáře, Sokol se zapojoval vcelku hojně. Kromě přednášek a výletů pořádal akademie, věnečky a divadelní vystoupení. Co se týče divadla, vystupovalo se ve spolupráci s místním ochotnickým spolkem Sázavan, později Sázavan-Havlíček. Kvůli absenci nějakého kulturního zařízení, kde by se dalo vystupovat, vše probíhalo v hostinci u Letovského. Hrály se jenom české hry od českých autorů.109 Každé divadelní vystoupení muselo být schváleno c.k. okresním hejtmanstvím v Novém Městě. V této době c.k. úřady žďárskému Sokolu klacky pod nohy příliš neházely. Všechna představení i vystoupení byla schválena s podmínkou, že se v nich nesmí objevit nic pobuřujícího či protistátního. Úřady dokonce schválily sokolský prapor s moravskou orlicí a povolily jeho veřejné slavnostní rozvinutí konané 7. června 1897. 110 Při většině veřejných událostí vystupovala živá hudba. Bohužel pro žďárský Sokol neexistovalo nikde poblíž žádné hudební těleso schopné na těchto akcích vystupovat a hudba se musela za nemalé částky zvát z Kutné Hory nebo Chrudimi, proto se zrodil nápad vytvořit vlastní hudební odbor. 14. února 1897 se konala zahajující schůze v hostinci u Josefa Susse. Byl vypracován řád 111, zvolen kapelník a založena sbírka na hudební nástroje.112 Největším osvětovým počinem se měla stát veřejná čítárna budovaná ve spolupráci Sokola a dalších spolků. Ta byla nakonec vybudována a hojně zásobena.113 Od svého vzniku řešil žďárský Sokol problém typický pro většinu jednot a to vlastní tělocvičnu. Málokteré jednotě se podařilo si ji obstarat. 114 Nejčastějším jevem bylo organizování cvičení v hostincích či školách.115 První cvičiště žďárského Sokola vzniklo na louce u lesa Kuželky, ale bylo použitelné pouze v teplých měsících, proto vyvstala nutnost zajistit krytý prostor pro
107Bystřice si nechala od Žďáru vypracovat stanovy a navázala blízkou spolupráci. 8.února 1899 jsou Žďárští pozvaní do Bystřice na věneček, aby podpořili své bratry a pomohli demonstrovat sílu sokolstva před celým městem a vpodstatě tak umlčeli ty, kteří stojí proti Sokolu, a pomohli s náborem nových členů. 108SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1899, fol.6. 109"Pacientka" od Menharta z Litoměřic či "Pro pero sokolí" nebo "Po smrti tetině". 110O velikosti této oslavy svědčí účast 128 příslušníků ostatních jednot se čtyřmi prapory. Do duté žerdi praporu bylo vloženo přání ku zdaru žďárského Sokola od místních vlastenek. 111Hudební odbor měl mnohem tvrdší řád než samotná jednota. Členem mohl být pouze člen jednoty. Byla zakázána vystoupení mimo Sokol a k vyloučení z odboru stačily tři neomluvené absence. Veškeré spory uvnitř odboru měla řešit jednota a veškeré příjmy a majetek měly patřit také jí. 112SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), hudební odbor (netříděné), str.1-5. 113Podle formuláře odeslaného Moravskoslezské obci sokolské r.1902 čítárna disponovala 120 knihami a mnohými periodiky. 1141898 - na Moravě a ve Slezsku má vlastní tělocvičnu 10 jednot, v Čechách 45, 1905 - na Mor. a ve Slezsku 24 jedd., v Čechách 78. 115Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.65.
období podzimu a zimy.116 Jako provizorní řešení posloužily prostory místní školy117, avšak v únoru 1898 došlo kvůli navyšování počtu učeben k uzavření cvičebních prostor a Sokol neměl kde cvičit.118 Již na výborové schůzi konané 5. února 1897 bylo dohodnuto, že bude založen fond na stavbu sokolovny, ale otázka vlastní budovy nebyla až doteď příliž žhavá. Jako nejvhodnější místo pro stavbu sokolovny se jevil starý pivovar na náměstí. Již více jak 10 let se v něm pivo nevařilo a budova se nacházela v dezolátním stavu.119 Již od dubna 1896 na ni bylo vystaveno povolení k demolici. Sokol získal podporu části obecního zastupitelstva s podmínkou, že se zaváže na místě pivovaru postavit dům, jehož prostory zařídí k užívání nejen svému, ale veřejnému všem žďárským spolkům ke schůzím a činnosti. Prodat tento dům by Sokol mohl pouze obci. Sokol pak na sebe měl vzít veškeré výlohy spojené s provozem a údržbou tohoto domu. O podílu na výdělcích z akcí pořádaných jinými spolky v prostorách této budovy by se pak měla jednota dohodnout při každé akci zvlášť. Ve městě ještě neexistoval Národní dům a město chtělo touto cestou nechat vystavět jeho alternativu.120 16 spoluvlastníků a někteří zároveň sokoli, se dohodlo, že sezvou ostatní a prodají pivovar Sokolu za odhadní cenu. Sokolovna se tak měla stát centrem kulturního života, což by žďárskému Sokolu velice pomohlo a dodalo prestiž. 9. ledna 1898 se uskutečnila schůze právovárečných měšťanů týkající se prodeje domu čp.300 (pivovar). Ten, kdo se na schůzi nedostavil, byl považován za souhlasícího a neměl právo se zpětně odvolat proti usnesení. 121 Vetšina přítomných se usnesla postoupit své podíly Sokolu zdarma 122, avšak na stavbu sokolovny nebylo dost peněz, proto se výbor jednoty usnesl vydat nezúročitelné slosovací dluhopisy po 10 Kor. 123 Byla sepsána kupní smlouva a budova pivovaru už byla defacto v rukou Sokola. Tuto smlouvu však napadl starosta Otokar Veliš.124 Tvrdil, že právovárečné měšťanstvo je specifický status právnické osoby a ne korporace (jak zní ve smlouvě), jelikož vniklo ještě před kodifikací živnostenského zákona. Postavil se proti kupní smlouvě a nenazval ji kupní smlouvou kvůli mnohým věcem (nejvíce mu vadilo, že o prodeji rozhodlo 47 z 59 právovárečných - ti co se nezůčastnili o svůj majetek přišli). Veliš byl pro veřejnou dražbu a byl ochoten dražit až do částky téměř dvojnásobné 116Otázku prostor pro svoji činnost neřešil pouze Sokol. Ochotnický spolek Sázavan dokonce musel kvůli absenci jeviště ukončit po dvaceti letech fungování svoji činnost. 117Především zásluhou bratrů působících v obecním zastupitelstvu a nejvíce Otokara Veliše, který se o vybudování školy velikou měrou zasloužil. Z řad učitelů Sokol mnoho členů nezískal a to, jak to popsal zakladatel novoměstské jednoty, proto že učitelé působící v jednotě mohou být coby osoby mající největší vliv na mládež prvořadým cílem perzekuce rakouských úřadů. 118Jako další dočasné řešení posloužil dům Josefa Susse. 119Její oprava byla kdysi odhadnuta na 3000 zl. 120SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.15, 1898, fol.70. 121Z 59 podílníků se dostavilo 47. 122Někteří svůj díl Sokolu prodali: Marie Binková, Marie Špinarová, manželé Šlerkovi, Alois Gottler, manželé Kheilovi a Aloisie Krčilová. 123SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1898, fol.1-6. 124Za tímto Velišovým činem nejspíš stál nesouhlas s novým vedením Sokola. Pro Veliše bylo taktéž typické, že zájmy Sokola, který sám zakládal, nepovyšoval nad zájmy města a v tomto případě se obecním zájmem jevilo vyčištění náměstí od zbytečných budov a vytvoření větší užitné plochy. Střed náměstí byl zastavěný velkým množstvím budov, které byly v 2.pol. 19.stol. systematicky likvidovány.
než byla odhadní cena.125 Okresní soud ve Žďáře ani krajský soud v Jihlavě si s věcí nevěděli rady, ale nakonec došli k závěru, že právováreční měšťané jsou soukromou osobou a jelikož toto nebylo při sepisování smlouvy bráno vpotaz, prohlásili ji 15. dubna za neplatnou. 126 Na zrušení smlouvy reagoval právník Sokola Ladislav Pluhař127 návrhem, aby právováreční měšťané dali pivovar sami do dobrovolné dražby s podmínkou, aby byla vydražená částka uhrazena do 14-ti dní, jelikož předpokládal, že O.Veliš nebude mít dost peněz, aby slibovanou částku uhradil. V září ve Žďáře začal působit speciální odbor okresního soudu v čele s Hynkem Leskowem a snažil se vyřešil situaci okolo pivovaru, ten byl nakonec 9. prosince 1899 dán do dražby. 128 Sokol pivovar nezískal a ten byl k radosti části obecního zastupitelstva stojícího na straně O.Veliše zbořen a tehdejší náměstí rozšířeno.129 Rozšířením náměstí se naskytly nové možnosti rozvoje města.130 Po nezdařené koupi pivovaru začal Sokol hledat nové místo, kde by mohl působit. Jedním z návrhů bylo postavit sokolovnu na Veselské ulici nedaleko řeky, kde by mohlo fungovat zimní kluziště, avšak i z toho sešlo a jednota se po přestavbě měšťanské školy navrátila do jejích prostor, kde zůstala až do stavby vlastní sokolovny. Kdyby Sokol vyhrál dražbu pivovaru a sokolovnu na náměstí nakonec postavil, potýkal by se s mnohými problémy 131, proto nakonec mezi sokoly převládnul názor, že bylo dobře, že se stavba neuskutečnila. Při přípravě na koupi pivovaru prodal Sokol na 25 dlužních úpisů. Tyto peníze spolu s penězmi z přenechaných podílů na pivovaru byly umístěny na stavební fond v záložně.132 Hádky ohledně smlouvy se velikou měrou dotkly vztahů mezi bratry a od této doby bylo vedení žďárského Sokola rozhádané. Po neúspěšné koupi pivovaru nastala ve žďárské organizaci krize, která se táhla až do roku 1904. Do roku 1902 Sokol opustilo na 36 členů. Výbor byl rozhádaný, dosazování do funkcí probíhalo často proti vůli dosazovaných. Starosta jednoty a zároveň její spoluzakladatel Josef Smeykal rezignoval na svoji funkci údajně kvůli nedostatku času. 133 Stejně tak učinili i Vilibald Láznička134, který byl proti své vůli zvolen do řad výboru, a taktéž Adolf Hlučínský, kterého údajně jeden z bratrů urazil takovým způsobem, že nadále nehodlal setrvávat v takové organizaci. Do krize 125SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.15, 1898, fol.149. 126tamtéž, fol.150. 127Sokol nemohl dlouhou dobu sehnat právníka. Nakonec se sám nabídl žďárský rodák a toho času hejtman v Brně Ladislav Pluhař, který veškerou činnost ohledně tohoto sporu prováděl pro lásku k Sokolu zdarma. 128tamtéž, inv.č.21, fol.140-147. 129Mokrý, František: Město, Žďár nad Sázavou 2008, str.41-43. 130Pivovarské sklepy byly zasypány až na jeden, ze kterého byla vytvořena protipožární nádrž. V prostoru za pivovarem se otevřel prostor, kde našli útočiště žďárští hasiči a místní škola získala prostor pro svoji expanzi. Rovněž bylo vytvořeno místo a stavební materiál pro budoucí Národní dům. 131Jednak by se Sokol musel dělit o prostor s dalšími spolky a obec by mohla zasahovat do věcí týkajících se sokolovny a jednak sokolovna by potřebovala venkovní cvičiště a pro to by na náměstí nebylo místo. 132SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1899, fol.5-19. 133O rok později se výbor pokusil Jos.Smeykala opět dosadit za starostu, aby vyvedl organizaci z finanční a kulturní krize, ale ten to rezolutně odmítl. 134Na V.Lázničku, který byl funkcionářem Sokola, byly podle jeho slov při koupi pivovaru vyvíjeny tlaky ze strany části obecního zastupitelstva a členů jednoty, aby rezignoval na svoji funkci, a proto se rozhodl, že nebude nadále zasedat ve výboru s lidmi, kteří na něho tyto tlaky vyvíjeli a svým chováním se odcizili sokolské myšlence.
se dostal i hudební odbor135 a kulturní činnost Sokola začala ochabovat. Nepořádaly se téměř žádné večírky, taneční zábavy ani věnečky. Byla zrušena veřejná čítárna. Osazenstvo jednoty se odklonilo od sokolských zásad a začalo jednotu politizovat 136, což zapříčinilo odchod dalších bratrů a především schopných organizátorů a vlivných lidí, jakými byli Otokar Veliš či Bedřich Drož. 137 Otokar Veliš byl pověstný svojí nenávistí ke katolickému kléru 138, ale také svojí pokrokovostí a zájmem o veřejné blaho, proto se nebylo co divit, že opustil řady jednoty 139, zvlášť když se dostala do rozporu se sokolskými zásadami.140 Zatímco v osvětové činnosti jednota stagnovala, v tělocvičné tomu bylo právě naopak. Do Sokola vstoupilo mnoho žen, a tak již roku 1901 mohl být zřízen ženský odbor s 15-ti členkami a zástupkyní ve výboru.141 Ženy v návštěvnosti cvičení dokonce předstihly muže.142 Konalo se mnoho veřejných vystoupení jak ve Žďáře, tak i venku, především na župních a okrskových cvičeních. 12 bratrů se dokonce zúčastnilo IV. všesokolského sletu, který byl pro Žďárské prvním. 143 Ač Sokol neměl vlastní prostory a cvičilo se v místní škole 144, začalo se obnovovat tělocvičné náčiní. V Praze u J.Vindyše145 byl objednán můstek a metací stůl a později i hrazda, koza a kůň, na něž padla velká část příjmů, které byly v této době získávány převážně jen z členských příspěvků a splácením dluhů vůči jednotě z minulých let.146 V roce 1902 byl obnoven hudební odbor, a to ze stejného důvodu, proč byl tehdy založen. 147 K jeho vedení byl získán učitel hudby na měšťanské škole Vladislav Vondruška. Sokol zafinancoval hudební nástroje a škola poskytla prostory pro nacvičování. Opět platil zákaz vystupovat mimo 13527.června 1900 si hudební odbor schválil dodatek ke svému řádu, že bude moci vystupovat i soukromě mimo akce pořádané Sokolem, avšak s oznamovací povinnosti k výboru jednoty a také vyslovil politování nad slovy náčelníka, který označil členy odboru dost nelichotivými slovy. Výbor odmítl odboru povolit soukromé vystupování a zastal se náčelníka. Hudební odbor se, než aby setrvával v pro něho nepříjemném postavení, raději dobrovolně rozpustil a mnoho jeho členů odešlo i ze Sokola. 136Lidovci se ze Sokola snažili udělat křesťanskou tělovýchovnou organizaci. 137SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1901, fol.1. 138Jeho postoj k církvi krásně demonstruje vítání brněnského biskupa Dr.Bauera, kdy sezval všechny flašinetáře z okolí a nechal je vytvořit špalír, kterým biskup přijížděl. Každý flašinetář hrál jinou písničku a vznikla tak kakofonie, která krásně vystihla, co si Veliš o církvi myslí. 139Veliš byl představitelem pokrokového směru a třikrát starostou obce. Narážel často na nepochopení a odpor hlavně ze strany lidové, která měla ve Žďáře mnoho přívrženců i mezi živnostníky a ti mu škodili, jak mohli. Hotel Veliš se stal centrem pokrokových snah (Jezdil tam JUDr. Adolf Stránský - poslanec na Říšské radě ve Vídni a zakladatel Lidových novin, spisovatel J.S.Machar či TGM.) U Velišů byly položeny základy nové politické strany na Moravě. Byla to Lidová moravská pokroková strana, za kterou na Valašsku kandidoval TGM. 140Sokol zachovával přísnou nadstranickost. Těsnější spojení s některým politickým proudem hrozilo uvrhnutím organizace do vnitřních sporů a ta by se stala nejednotnou a začala by se štěpit. Tento scénář se začal dít ve Žďáře. 141Od roku 1899 začaly ženy vstupovat do organizací Sokola a stávaly se plnohodnotnými členkami. 142Účast mužů na cvičeních byla asi 10% z celkového počtu členů, zatímco ženy vykazovaly asi 60% účast z celkového počtu členek. 143IV. všesokolský slet se konal 28.června-1.července na Letné a vystoupilo na něm 6700 mužů a 870 žen. Hojná byla i účast ze zahraničí. 144Školní prostory byly Sokolu poskytnuty zdarma výměnou za zapůjčení vybavení ze strany jednoty. 145J.Vindyš o sobě sám tvrdil, že je jediným výrobcem tělocvičného náčiní v Českých zemích a podle toho vypadaly i jeho ceny. Objednané náčiní dorazilo do Žďáru poškozené, na což výrobce odpověděl, že on vyrábí pouze kvalitní věci a obratem nabídnul 13% slevu, aby nemusel prodané věci reklamovat. 146SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1902, fol.16-22. 147Bylo příliš drahé najímat si muziku z daleka a platit jí kromě peněz za vystoupení i cestovní výlohy.
jednotu, díky kterému se odbor v minulosti rozpadnul. Kapelník pojal funkci odboru po svém a naprosto jinak, než bylo Sokolem očekáváno. Jeho cílem bylo vybudovat ve Žďáře orchestr, který by obecenstvu předváděl sklatby domácích a zahraničních autorů pro širokou veřejnost a pokud možno zdarma, jelikož klasická hudba je prý v úpadku a je třeba ji vrátit zpět do života lidí. Na orchestr bylo třeba velké množství nástrojů. Ty byly obstarány z části z peněz Sokola, z části ze sbírky a částečně z příspěvků obce. První velké vystoupení se konalo při otevření Národního domu, který obec postavila ze zdiva rozbořeného pivovaru.148 Hudební odbor navázal úzkou spolupráci s divadelním spolkem Sázavan a doprovázel veškerá divadelní představení. Vystupoval i samostatně a získal si velkou oblibu u široké veřejnosti, takže se jeho příjmy složené hlavně z darů brzy vyrovnaly příjmům samotné jednoty. Veškeré příjmy padly na hudební nástroje a peníze, které zbyly byly věnovány na dobročinnost např.polévkovému ústavu. Kapelník Vondruška se neomezil pouze na vystoupení, ale rozvíjel také odbornou publikační činnost o hudbě převážně v měsíčníku Žďárský obzor. Jelikož byl odbor součástí Sokola, ozývaly se i hlasy hanící jeho činnost. Tyto výlevy pocházely od nepřátel jednoty a bývalých členů scházejících se v hostinci U Rosů. Mnohá kritika byla slýchána i z úst bohatých měšťanů, především dam hrajících na piáno. Tyto nepochvalné ohlasy jednotlivců nakonec posloužili orchestru jako záminka k tomu, aby ukončil svoji činnost. Oficiální důvod ležel někde jinde. Hudební odbor se rozpadnul kvůli velikým nárokům149, keré na hudebníky kladl kapelník, a k motivaci pokračovat v činnosti nepřidalo nejspíše ani to, že činnost v odboru byla neplacená. Hudebníci přestali chodit na zkoušky a kapelník usoudil, že to nadále nemá cenu, a sám odstoupil (1903). Hudební odbor nadále existoval až do r.1905 150, kdy se nejspíše rozpadnul.151 Sokol byl tedy až do r.1938 odkázaný na najímání si hudby. Co se týče začlenění žďárské jednoty, přistoupila po své obnově v r.1895 k Moravskoslezské Obci Sokolské152, župě Západomoravské. V březnu 1900 bylo na pravidelné župní valné hromadě rozhodnuto, že se župa dále rozčlení do pěti okrsků, přičemž Žďár měl spadat do pátého společně s Velkým Meziříčím, Křižanovem, Novým Městem, Velkou Bíteší a Bystřicí nad Pernštejnem. 153 Tento okrsek byl ze všech nejrozsáhlejší a měl největší potenciál, proto se měl do budoucna stát novou župou. Centrem mělo být podle MSOS Nové Město, ale tato otázka se měla projednat až na
148Národní dům byl postaven r.1901 a stal se kulturním centrem města. Konala se v něm veřejná vystoupení žďárských spolků a sloužil zároveň jako divadlo. Stavba Národního domu navázala na myšlenku z r.1897 stavby sokolovny jako kulturního centra. 149Vladislav Vondruška prosazoval klasickou hudbu k poslechu na úkor hudby taneční. Hrál se především Dvořák, Smetana, K.M.Weber, Mozart, Haydn atp. Muzikanti si stěžovali, že sklatby jsou příliš těžké. 150Kompletní záznamy v deníku Hudebního odboru jsou vedeny do března 1903, kdy kapelník rezignoval. Poté se z deníku stala účetní kniha vedená poměrně nepravidelně do r. 1905. 151SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), hudební odbor (netříděné), str.12-32. 152MSOS vznikla v roce 1892, tedy tři roky po založení ČOS. 1896 byl ustaven Svaz českoslovanského sokolstva sdružující ČOS a Moravskoslezskou obec sokolskou a župu Dolnorakouskou. (41 300 čl. ve 435 jednotách) 153I.okrsek - Jevinice, Dačice, Telč, II.okrsek - Budějovice, Jevišovice, Znojmo, III.okrsek - Třebíč, Jaroměřice, Náměšť, IV.okrsek - Jihlava, Brtnice, Telč.
příští valné hromadě a pouze za souhlasu všech jednot budoucí župy. 154 Horácká župa každopádně vzniknula ještě tentýž rok, avšak stále byla velmi úzce spjata s župou Západomoravskou. Nasvědčují o tom společné výlety a cvičení. 155 Žďárská organizace byla v rámci Horácka nejpočetnější, avšak centrem se podle plánu stalo Nové Město, a to především kvůli své geografické poloze a lepší dostupnosti pro ostatní členské jednoty. 156 Dalo by se říci, že novoměstská jednota byla nejslabší v župě,157 ale to netrvalo dlouho. Již 15. února 1902 vykazovala při župním sčítání členů za minulý rok počet členů srovnatelný s ostatními jednotami, sice stále méně nežli Žďár, ale co do počtu cvičenců Žďár předehnala. 158 Ač byl Žďár součástí Horácké župy, stejně hojně jako akce župní prováděl akce ve spolupráci s Přibyslaví a Německým Brodem, jenž byli součástí župy Havlíčkovy.159 Došlo k navázání bližších styků, což se hodilo, když se Horácká župa v roce 1906 rozpadla a Žďár byl rok poté do této přijat. To již dva roky neexistovala MSOS, která se stala součástí ČOS.160 Po překonání krize začala žďárská jednota opět vzkvétat. V roce 1904 vykazovala vyrovnaný rozpočet a počet členů se začal opět zvyšovat. Především zásluhou jednatele V.Vondrušky161 se počty cvičenců téměř zdvojnásobily a Žďár začal opět organizovat veřejná cvičení a vystoupení.162 Do výboru se vrátil Josef Smejkal a působil na postu místostarosty. Sokol navazoval nové styky s jednotami mimo svoji župu a často vyjížděl na jimi pořádané akce. 163 Společně se spolkem Svatopluk byla obnovena veřejná čítárna a začaly se opět konat přednášky pro veřejnost.164 Největší událostí byla přednáška TGM o Janu Husovi konaná na požádání V.Vondrušky 26. června 1906.165 Před První světovou válkou měla žďárská jednota dobře našlápnuto. Již nebyla odkázána pouze na členské příspěvky, ale dostávalo se jí hojných darů, které dokázala zužitkovat při
154Nová župa nebyla v březnu ustavena, protože budoucí centrum Nové Město mělo zatím velmi slabou základnu. Novoměstská jednota byla založena teprve nedávno díky společné snaze sokolů ze Žďáru a Bystřice nad Pernštejnem. 1551. a 22.prosince 1901 se konala společná cvičení v Třebíči, v r.1902 pak společné cvičení pořádané ČOS v Ostravě, a společný výlet na Pernštýn. 156Na župní závody Žďár dokázal postavit nejvíce cvičenců a získal nejvíce ocenění. Nové město postavilo sotva třetinu toho, co Žďár. 157SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1902, fol.1-3. 158Počty členů - Bobrová 41, V.Bíteš 62/14cvič., Křižanov 44/33cvič., Vel.Meziříčí 99/29cvič., Žďár 136/14cvič. a Nové Město 93/23cvič. 159Výlety k Žižkově mohyle pořádané Německým Brodem. Pochod do Nížkova s jednotou z Polné a přednášky na téma "Bílá Hora" 160Waldauf, Jan: Sokol, malé dějiny velké myšlenky, Luhačovice 2007, str.31-34. 161Bývalý kapelník hudebního odboru 1623.září 1905 se oslavy 10-ti let existence žďárského Sokola zůčastnilo 94 cvičenců a 17 cvičenkyň z ostatních jednot. 163Cvičení s Čáslaví, Bobrovou, Skutčí, Chotěboří či Tišnovem. 164SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1904, fol.2. 165Dalo by se pochybovat o tom, zda za návštěvu TGM může hlavně V.Vondruška. TGM byl tehdy na svém letním bytě v Krucemburku a dělal přednášky po okolí. S největší pravděpodobností přijel na požádání O.Veliše, u něhož se v hotelu zastavil na návštěvu (Tehdy mu Veliš při horoucí debatě v zápalu diskuze řekl, že z něho politik nikdy nebude)
modernizaci cvičebního náčiní166 a budování veřejné knihovny spojením pěti ve městě fungujících knihoven.167 V tělocvičné činnosti se Žďár stal nejlepším v Havlíčkově župě a to díky novému náčelníkovi Leopoldu Smejkalovi, který v této funkci působil od r. 1909 až do konce války a stal se vůdčí osobností, ale také raritou, zdejší organizace. 168 Pod jeho vedením dosáhli Žďárští mnoha úspěchů.169 Roku 1910 se bratři Vacík a Hník zúčastnili zájezdu do Bulharska a následující rok Josef Vacík zazářil při župním cvičení v Turíně, kde družstvo ČOS získalo první cenu, a po návratu domů byl jmenován cvičitelem ženského sboru.170 Zdejší družstvo se úspěšně zůčastnilo V. a VI. sokolského sletu a získalo velmi dobré jméno.171 Po osvětové stránce Sokol stále pokulhával. Podle Leopolda Smejkala ve Žďáře existoval dvojí Sokol. Jeden se zmítal v politických veletočích a týkal se členů výbora a přispívajících členů, zatímco druhý vzkvétal a udržoval sokolské ideály a tím byl cvičitelský sbor. Po stránce finanční na tom byl velmi dobře a mohl si dovolit obdarovávat jednoty, které se nacházely v krizi. Byly posílány příspěvky na pomoc utlačovaným jihoslovanům a za uspořené peníze koupen pozemek pro budoucí stavbu sokolovny. 172 Jmění Sokola těsně před válkou činilo 247 K., 1850 K. na vkladní knížce, pozemek v hodnotě 1600 K. a cvičebné nářadí.173 První světová válka zastihla žďárský Sokol v největším rozpuku. Ještě na jaře 1914 se konala sokolská akademie, která byla nadmíru povedená 174 a udělala velký dojem.175 Uskutečnilo se několik cvičení a výletů176 a všichni se připravovali na župní cvičení ve Žďáře plánované na srpen, které se bohužel kvůli vyhlášení mobilizace neuskutečnilo. Vyhlášení války nebylo jedinou tragédií, která jednotu postihla. V prosinci zemřel bývalý starosta a zakladatel Sokola ve městě Otokar Veliš.177 Na první výzvu odešlo na frontu prvních 23 sokolů a další měli následovat. V druhém roce války bylo v poli již 52 bratrů. Výbor jednoty zasedal naposledy 8. července 1914 a pak až 27. ledna 1915, kdy se členové výboru dohodli, že nemá cenu nadále zasedat a bude rozumnější počkat, 166Sokol byl nejvíce podporován městem a to z jednoho prostého důvodu. Z jeho tělocvičné činnosti profitovala i místní škola. 167SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1908, fol.2. 168Leopold Smejkal pracoval jako dělník v sirobárně Josefa Smeykala, avšak byl propuštěn pro časté krádeže. Byl nadšeným Sokolem, což ukázal při svých výkonech při cvičeních, ale i jako člen výboru za První světové války. Ve Žďáře ho znal každý pro jeho exibicionismus a zvláštní postoj k soukromému vlastnictví a defétismus za války. 169např. I.cena v prostných při župním cvičení v Kolíně v r.1909 či r.1911 v Čáslavi. 170SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1911, fol.3. 171Na V. všesokolském sletu získal bratr Hocke malý diplom ve vzpírání 172Na Sokol začali tlačit vlastníci dluhopisů vydaných kvůli stavbě sokolovny při plánované koupi pivovaru. Jednota, aby tyto uklidnila, zakoupila pozemek o výměře 1000m², který byl pronajímán za částku 5 Kor. Sloužil nejspíše jako pastvina pro dobytek. 173SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.16, 1913. 174Pod vedení bratra Hutaře byl nacvičen tanec 16-ti párů. Cvičení se zúčastnila i školská mládež a dorost. Taktéž vystoupilo družstvo žen a dorostenek. 175SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.13, 1914, fol.1. 176Konala se cvičení ve Svratce a Bystřici nad P. a výlet na Žižkovu mohylu s 90-ti žáky měšťanské školy. Sokol totiž dostal svolení ck.úřadů, aby se staral o tělesnou výchovu žáků. 177Zemřel tak největší žďárský bojovník za svobodu českého národa. Jeho připomínkou až do nynější doby zůstal hotel Veliš od r.1906 vyzdobený fasádou s reliéfy znázorňujícími Jana Ámose Komenského, Petra Chelčického, Karla Havlíčka Borovského a upálení Jana Husa a korunovaný lvem s českou korunou, který právě přetrhl řetězy. Tato fasáda byla veřejným vzdorem vůči habsburské monarchii.
až se bratři vrátí z války. V listopadu téhož roku byla ČOS úřady zakázána, ale činnost žďárské jednoty pokračovala i nadále.178 Muži byli v poli, a tak celá organizace ležela na bedrech převážně žen a starců. Žen bylo tehdy 23 a mužů 5. Sami cvičili a organizovali cvičení mládeže a dorostu. 179 Sokol vyvíjel i nadále kulturní činnost, avšak nepořádal žádné přednášky. V posledních dvou letech války se konaly dvě akademie, jejichž výdělek byl věnován potřebným, především manželkám dezertérů, které byly úřady zbaveny veškerých výhod.180 Do konce války bylo rozdáno jmění v hodnotě 16000 K. Byli podporováni také sirotci a nemalé prostředky padly na záchranu národních domů a skomírajících sokolských jednot. V odboru České srdce 181 byla místní jednota na druhém místě v rámci Moravy a to zásluhou především bratra Hutaře, který s kasičkou obcházel domy. 182 Jmění nacházející se na vkladní knížce Leopold Smejkal vybral a spolu s účetními knihami schoval u sebe doma.183 Během války se nekonaly žádné přednášky. Bylo nemístné pořádat přednášky kypící češstvím v době kdy sokoli hromadně přebíhali k legiím. I žďárští sokoli měli několik bratrů u legií.184 Velice zajímavé bylo působení náčelníka Leopolda Smejkala v průběhu války, a proto považuji za namístě se o něm zmínit. Smejkal se válce vyhnul díky předstírání šílenství. 185 Díky této diagnóze si mohl dovolit mnoho věcí, za které by mohl být zdravý člověk uvězněn. Pobíhání po lese a vydávání se za divou zvěř k těmto věcem jistě nepatřilo, ale vodění válečných zajatců 186 do řad Sokola a protiválečné řeči ano. V roce 1915 byla Poldou ve Žďáře zorganizována sbírka na památník Jana Husa budovaný v Praze k výročí 500 let od jeho smrti. Mezi žďárské sokoly se snažil vnášet českou náladu. Po postavení památníku za sokolské peníze pořídil knihy "Mistr Jan, řečený Hus z Husince" od Flajšhanse a "Havlíčkovu osobnost" od Chalupného a rozdal je mezi sokoly. Taktéž pořídil promítačku a uspořádal první veřejné promítání. Prvním filmem byl krátký snímek o budování Husova památníku. Tento počin můžeme považovat za základní kámen sokolského biografu ve Žďáře.187 Leopold Smejkal nebyl jedinou výraznou osobností Sokola, která během války zůstala na domácí frontě. Do Žďáru se vrátil Bedřich Drož, který odešel dva roky před válkou 178Oficiálním důvodem k rozpuštění ČOS byly předválečné styky s cizinou a bratrské smýšlení k Rusům a Srbům. K zákazu nejspíše vedl fakt, že sokoli na frontě hromadně dezertovali a přidávali se na stranu nepřítele. 179Tato cvičení byla úřady tolerována, protože sokolské vedení se zavázalo ministerstvu zemské obrany, že bude připravovat mladíky v branné výchově. 180Sokol podporoval např. paní Břečkovou, jejíž manžel bratr Břečka vstoupil do československých legií. 181České srdce - dobročinná organizace rozšířená po celých Českých zemích. Na sběrací listině bylo napsáno. "Co germánské moře pohltí, to již nevydá." 182SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.16, fol.5-19. 183Mokrý, František: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str.116-121. 184K legiím uteklo šest bratrů (Břečka, Černý, Vališ, Šiller, Muller a Moučka), tři bratři byli úřady internováni. 185V průběhu cvičení na rozloučenou s prvními povolanými do války padnul na podlahu a začal sebou škubat. Byl přivolán lékař a Polda byl na nějaký čas umístěn v blázinci. Předstírání šílenství mu šlo velmi dobře, jelikož jeho otec byl blázen a jeho matka také nebyla psychicky úplně zdravá. Poldu šílenství zázračně opustilo přesně 28.října 1918. 186Na jaře 1918 přivedl na cvičení Sokola italského zajatce pocházejícího z Turína, nakonec se z něho vyklubal Italský přeborník ve sportovní gymnastice. 187SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv.č.23, fol.1.
do Hradce králové, aby nahradil lékaře povolané do války. 188 Žďárský Sokol se za války snažil držet krok a vyvíjet státotvornou činnost, jakou bylo výše uvedené zřízení nemocnice či cvičení mládeže, aby před úřady obhájil svoji existenci a potřebnost a přitom vzhlížel k osvobození z habsburského područi a to se mu také podařilo.189
188V Národním domě působila mezi lety 1914-1917 pomocná nemocnice pro válečné rekonvalescenty, kterou spravoval. 189Myšlenka autonomie začala být aktuální až se vznikem legií a zapojení sokolů do aktivního boje proti monarchii na straně armád dohody.
5. Žďárský Sokol v době mezi dvěma válkami (1918-1945) 5.1. 1918-1932 28. října 1918 byl Národním výborem vydán "zákon ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého" a tím se začaly psát dějiny Československa. Formování nového státu bylo složitým procesem po všech stránkách počínaje tvořením státních hranic a konče vytvářením státního pokladu. Nedílnou součástí a jednou z hnacích sil tohoto procesu bylo i sokolstvo. ČOS byla obnovena již v říjnu 1918 a začala pilně spolupracovat na budování nejen vytoužené, ale i vybojované "národní" republiky. Po válce byla původní c.k. armáda v hrozném stavu a základ nových čs. ozbrojených sil, jímž měli být legionáři, byl roztříštěn po celé Evropě i Asii. Jedinou dobře organizovanou silou se ukázali sokolové. Dochází tedy ke značné militarizaci sokolstva a roky 1918-1922 jsou ve znamení boje za ustálení hranic. Již na podzim 1918 začala vznikat tzv. Národní stráž190, která měla mimo jiné zabránit vývozu potravin a strategického materiálu za hranice. Ze sokolů se později formovala i regulérní armáda (Pluky stráže svobody), která byla nasazena proti Slovenské republice rad. 191 Kvůli této hrozbě rozbití vznikajícího Československa a hrozbě bolševismu vyzvala ČOS 27. dubna 1919 všechny sokoly k boji proti bolševismu a 16. června, kdy nebezpečí vzrostlo na neúnosnou hranici, dokonce rozhodla provést mobilizaci svých řad (muži 20-50 let). 192 Na Slovensko byli posíláni výhradně dobrovolníci. Nebezpečí brzy pominulo a maďarské síly se ze Slovenska 7. července stáhly a republika rad na Slovensku zanikla.193 Tato záležitost se dotkla i žďárských sokolů. Při zdravotní prohlídce bylo usneseno, že téměř všichni bratři jsou schopni vojenské služby. 194 Na Slovensko ze Žďáru dobrovolně odjeli tři bratři195 a pět bratrů bylo z jednoty vyloučeno kvůli tomu, že se nedostavili k odvodu.196 Ze zbývajících schopných byla sestavena sokolská stráž proti podloudnému vyvážení potravin a zbraní za hranice pod velením bratra Hníka. 197 Po ustavení armády a branné povinnosti, ustoupila brannost Sokola do pozadí a ten začal ve 20-tých letech zaměřovat svoji pozornost již nikoliv na obranu republiky, ale na sokolské ideje, a snažil si vyjasnit svůj vztah k politice a dalším hnutím. Jak napsal M.Waic: "Pilíři sokolské ideologie se staly: umírněný nacionalismus, parlamentní demokracie, sociální reformátorství a odpor ke klerikalismu. Nepřátelský vztah k ČOS ke katolické církvi a lidové straně pokračoval z předválečného období s tím, že po vzniku republiky 190V Národní stráži nebyli jen příslušníci Sokola, ale i lidé z Dělnické tělovýchovné jednoty a další. 191Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.112-116. 192Odvody musely být provedeny do 20.června a týkaly se pouze těch, co nebyli povolání armádou. 193Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.112-116. 194Mimo čtyř (2 - zvětšené srdce, 2 - dýchací problémy) 195Kříž, Klusáček a Moučka. 196SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 19, fol.6. 197tamtéž, inv. č. 16, fol. 20-21.
vyčítali sokolové katolickému táboru loajalitu k habsburské monarchii."198 Žďárský Sokol vstoupil do nového státu projevem bratra Františka Hutaře 199 na náměstí 28. října 1918. Učitel zdejší měšťanské školy se tak stal vůdčí osobností žďárského Sokola a byl jí až do zákazu spolku roku 1941. Pokračoval tak ve stopách zesnulého Otokara Veliše, s jehož dcerou Marií se oženil. Byl výborným řečníkem a diskutérem, kterému se Sokol stal jediným smyslem života. Ať za první republiky vyvíjel žďárský Sokol jakoukoliv činnost, stál za ní vždy Hutař nebo Josef Smeykal, který byl po válce zvolen starostou jednoty a byl jím až do své smrti. 200 Další významnou osobností, která se do veliké míry zasloužila o rozvoj Sokola ve Žďáře byl již dříve zmiňovaný Leopold Smejkal, který se po říjnovém hutařově projevu stal opět příčetným 201 a až do likvidace organizace komunisty se staral o cvičební stránku jednoty.202 203 Kulturní a propagační činnost se v Sokolu rozběhla hned poté, co se ustálily vnitřní poměry ve státě a Sokol si udělal jasno ve svých cílech v nové republice. Největší poválečnou událostí se měl stát VII. všesokolský slet v Praze naplánovaný na 2. července 1920. Jelikož hospodářství bylo po válce vyčerpané a ČOS ještě nebyla po válečné pauze materiálně dostatečně zajištěná, konaly se povinné odvody činící 1 kg moučných výrobků na osobu. 204 Slet se stal oslavou českého národa a vítězství svobody nad útlakem. Zúčastnilo se ho na 35 000 sokolů a téměř 1 000 000 diváků. Poprve na něm samostatně vystoupily i ženy. 205 Za Žďár se zúčastnilo 20 bratrů a 19 sester. Byl to velkolepý počin a bratra Hutaře inspiroval k uspořádání XVI. sletu župy Havlíčkovy do Žďáru. Pro žďárské sokoly to byla velká výzva. Žádná z jednot Havlíčkovy župy si po devastující válce netroufla uspořádat župní slet206, protože byla potřeba spousta dobrovolníků, prostory a spousta zajišťování a prostředků. Hutařovi se to podařilo. 207 Slet byl naplánován na 14.-15. srpna 1921. Hutař od něj očekával zmírnění politických vášní a nábor lidí pro Sokol. Také si sliboval, že výnos ze sletu půjde na sokolovnu. Ruku k dílu přiložili skutečně všichni a dostalo se pomoci i od nesokolů.208 Přípravy probíhaly téměř rok a nakonec ho župa označila za velice povedený i přes 198Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.120-128. 199Do Žďáru přišel roku 1909 po vystudování učitelského ústavu v Hradci Králové a nastoupil zde jako učitel v obecní škole. Války se nezúčastnil kvůli chorobě plic, a tak mohl pomáhat Bedřichu Drožovi, který měl nastarosti lazaret vytvořený v Národním domě. Taktéž organizoval sbírky na pomoc sirotkům a raněným. Po dobu války byl aktivním členem Maffie. Kvůli odvelení mnoha učitelů na frontu byl r.1915 přeřazen jako učitel češtiny, dějepisu a zeměpisu na žďárskou měšťanskou školu. Byl velkým bojovníkem proti nespravedlnosti, ale také přísným pedagogem (Mnoho žáků nechával propadnout, ale mnozí ti, kteří prošli jeho školou bývali bez problémů bráni na školy střední.). Nenáviděl katolickou církev a ona nenáviděla jeho. Byl sice rodiči nechán pokřtít, ale z církve vystoupil a neúnavně proti ní bojoval. 200Mokrý, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str.64-70. 201Leopold Smejkal během války předstíral duševní chorobu, aby nemusel narukovat. 202Významnými osobnostmi jednoty nebyli pouze Smeykal, Smejkal a Hutař, ale i mnoho dalších, avšak právě tito tři v Sokolu působili již před válkou, a Jos.Smeykal byl navíc zakladatelem jednoty z r.1895. 203Mokrý, F.: Výbor z archivu Františka Mokrého, sv.3, Žďár nad Sázavou 1992, str. 59-188. 204Žďár poslal o 88 kg více než-li musel. 205Kozáková, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994, str. 21-26. 206Nebylo to první vystoupení po válce v rámci župy. V roce 1919 se konaly závody v Něm.Brodě, kde se Žďár umístil na prvních třech místech, ale tyto závody neměly formu župního sletu. 207Mokrý, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str.64-70. 208Potemek pro sletiště propůjčil Josef Vašátko. Škola poskytla ubytování a hasiči hlídky. Přikrývky a polní kuchyně
nepříznivé počasí, kvůli kterému nakonec nedorazilo očekávaných 2 000 návštěvníků a 1 300 cvičenců.209 Díky počasí nebyl výnos ze sletu dostačující, a proto župa odpustila odvod povinné 2/3 dávky z příjmu. Slet ze srpna nebyl jediným počinem pořádaným sokoly ve Žďáře. Od války do konce roku 1921 se uskutečnily dvě tělocvičné akademie, několik výletů, oslavy 28. října a především dětský den, který se uskutečnil v takovém provedení poprvé. 210 Ve dvacátých letech došlo k velikému nárůstu různých tělocvičných akcí pořádaných Sokolem ať v rámci žup, okrsků či jednot. Žďár se pravidelně umisťoval na čelních místech. 211 Na mezisletu v Praze roku 1923 dokonce nasadil nejvíce cvičenců z celé Havlíčkovy župy a umístil se na dobrých místech. 212 Veliké úspěchy zaznamenávaly hlavně žďárské ženy, a tak se hned další rok ustavily ke cvičení starší ženy vedené sestrou Sigmundovou. Úspěšná byla i účast na VIII. všesokolském sletu, který se konal v roce 1926 poprve na Strahově.213 Mimo pravidelných tělocvičných akcí se pořádaly oslavy různých výročí týkajících se jak Sokola tak republiky.214
215
Pod taktovkou Hutaře se ve Žďáru konaly
pravidelné veselice. V zimě se konala Mikulášská veselice, kterou pak následovala Silvestrovská. V celém okolí byla známa "Staročeská pouť", které se říkalo Hutařova, protože ji jednak organizoval hlavně on a také protože neměla s pravidelnou katolickou poutí ke kostelu na Zelené Hoře nic společného.216 Dalším oblíbeným počinem byly šibřinky, které se konaly jako součást masopustu od roku 1927.217 Nejvýznamnější pro Sokol byla však sokolská akademie, kde cvičenci předváděli co se za celý rok naučili, což posloužilo jako reklama a nábor pro jednotu.218 Nacionální vlna po vzniku státu přinesla sokolstvu mnoho nových členů. Členská základna ve Žďáře se také rozrostla a přibývalo stále více členů 219 z okolních vesnic, což motivovalo zakladatelskou činnost, kterou vedl převážně Hutař. Ten se snažil zakládat pobočky nejen tam, odkud přicházelo do Žďáru mnoho bratrů, ale i tam, kde o sokolství moc velký zájem nebyl, ale měly být opatřeny od armády, k čemuž nedošlo pro velké náklady spojené s dopravou. Národní dům propůjčil své prostory k nácvikům. Byl zajištěn i speciální vlak z Kutné Hory pro dopravu návštěvníků. 209SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 13, 1921, fol.22-30. 210Zadáním dětského dne bylo, aby byl velkolepý, ale pokud možno zadarmo. Nakonec proběhl alegorický průvod ve znamení významných Čechů a dětských pohádek. O podobě vypovídájí nejlépe názvy alegorických vozů Perníková chaloupka, Komenský: Pojď sem dítě a uč se moudrým býti, Hold dítek presidentu Masarykovi, Boj Honzy o princeznu, Krakonoš a jeho skřítci, Hold květinové královně, Sokolí hnízdo. 211V roce 1922 na župním sletu v Kutné Hoře získaly žďárské ženy druhá a třetí místa v několika disciplínách. O rok později vybojovali žďárští bratři na župním sletu v Havlíčkově Brodě první cenu v dorostu. 212Muži na druhém místě, ženy získaly několikrát čtvrté místa v různých disciplínách. 213Kozáková, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994, str.26-30. 214Na rok 1924 připadlo hned několik výročí a to oslava 500 let Jana Žižky a výročí 40 let od smrti Tyrše. O rok později proběhla oslava 30 let trvání jednoty ve Žďáře. V říjnu 1928 se slavilo 10 let trvání republiky. 215Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č.19, fol. 6-10. 216Pouť měla charakter trhů řemesel. Na náměstí se prodával perník, cukroví a řemeslné výrobky, ale také nechyběl program pro děti, kolotoče domácí výroby a vystoupení eskamotérů. 217První se konaly v Národním domě, který byl vyzdoben - malý sál jako česká vesnice obsahoval krčmu, velký síl představoval republiku se všemi význačnými památkami. Hrála muzika, tančilo se v krojích a maskách, které se o půlnoci sundávaly. Od postavení sokolovny se šibřinky konaly pravidelně v ní a na různá témata (růžová zahrada, 1000 a jedna noc...) 218Mokrý, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str.71-77. 219Přírůstek členstva mezi ženami: 1919 - 27, 1920 - 20, 1921 - 13. Věkově se pohybovaly Od 18 do 46 let.
pobočka by tam byla vhodná.220 V prosinci 1919 tak byla založena pobočka ve Velké Losenici 221 a v Polničce. Rok na to vzniknuly pobočky ve Světnově a Zámku Žďáře a byla obnovena pobočka v Novém Veslí. Jako poslední Žďár motivoval vznik pobočky v Ostrově v roce 1921. 222 Mateřská jednota se tyto své "potomky" snažila všelijak podporovat a motivovat k činnosti. Žďárští tak pomáhali odhalovat pomník padlým ve Světnově, Hutař v těchto vesnicích pořádal jako vzdělávatel jednoty a od r. 1919 jako vzdělávatel župy Havlíčkovy přednášky, večery, večírky, divadla a další kulturní počiny.223 Úskalí zakládání poboček tam, kde nebyl příliš velký potenciál, se ukázala již v roce 1920, kdy výbor župy apeloval na Hutaře, aby byla Velká Losenice povzbuzena k větší činnosti, jelikož žádnou tělocvičnou ani osvětovou činnost nevykazuje, jinak bude muset být rozpuštěna, což se později také stalo. 224 Zajímavým způsobem vzniknula pobočka v Ostrově, kde Hutař nadchnul několik místních mladíků, kteří se rozhodli pobočku založit, ale nadšení brzy opadlo a na zakládající schůzi organizovanou Žďárem se nikdo nedostavil. Vše se změnilo za necelý rok, když farář v Ostrově založil Omladinu a snažil se mít větší vliv na mládež. Místní mladící apelovali na vyhlášeného ateistu Hutaře a již v lednu 1921 byla ustavena místní pobočka Sokola, do které se okamžitě přihlásilo 32 lidí. Po hutařově proslovu koncem února počet členů vzrostl na 100 díky přistoupení lidí i z okolních vesnic Obyčtova a Sazomína. 225 Žďár do konce roku 1923 založil 8 poboček, z nichž se 7 udrželo životaschopných.226 Všechny pobočky musely povinně posílat své zástupce každou neděli do Žďáru na schůze cvičitelských sborů. V některých pobočkách byl zájem o sokolství tak veliký, že se již od počátku roku 1923 začaly osamostatňovat jako suverenní jednoty.227 Největším problémem, s kterým se potýkaly všechny jednoty, byly cvičební prostory. Tento problém se s přibývajícím členstvem stával stále více tíživějším. Žďárští neustále cvičili v tělocvičně místní měšťanské školy a přitom stále živili myšlenku na stavbu vlastní sokolovny.
228
Prvním a nejdůležitějším krokem bylo založení "Družstva ku stavbě sokolského domu" 23. března 1921, které dostalo do vínku výtěžek z župního sletu Havlíčkovy župy ve Žďáře, který činil 42 000 Kč.229 Otázka tělocvičny byla daleko palčivější pro vesnické pobočky, které často neměly poblíž 220Pobočky se nezakládaly jen tam, kde byl velký zájem. Pobočka ve Velké Losenici byla založena kvůli své geografické poloze s plánem, že by do budoucna vhodná jako centrum Sokola pro okolí. 221Havlíčkova župa ji schválila 28.března 1920. 222SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 16, fol.21. 223tamtéž, inv. č. 13, fol.24. 224tamtéž, inv. č. 13, fol.11. 225tamtéž, inv. č. 32,fol.14. 226K životaschopnosti pobočky bylo údajně třeba minimálně 10 členů a finanční základ. Doporučovalo se vybírat vstupní poplatek ve výši 200 Kč a pak poplatky členské doporučované od 8 Kč měsíčně. 227V roce 1923 to byli Polnička a Nové Veselí, do roku 1925 se k nim přidaly ještě další dvě jednoty. Ostrov se kvůli finanční a morální krizi, do které se dostal kvůli požáru sokolovny, osamostatnil až na přelomu 1928/1929. 228Používání školních tělocvičen bylo za "První republiky" naprosto běžnou záležitostí. Sokol získal velkou podporu úřadů, protože se jednak velkou měrou zasloužil o samostatný stát a jednak jeho činnost prospívala zdraví a výchově mládeže. 229V horší situaci se stavbou sokoloven byly jednoty, které byly závislé na členských příspěvcích, své činnosti a darech. Mezi ně patřila i ta žďárská. ČOS totiž podporovala hlavně jednoty v pohraničí s českou menšinou.
žádný vhodný prostor ke cvičení, a tak byly odkázané na cvičení pod širým nebem a limitované roční dobou a počasím. Mateřská jednota nemohla dopustit, aby tyto pobočky půl roku necvičily, protože pak by je sokolský duch rychle opustil a ony zanikly, proto byly Žďárem v otázce shánění prostor vidatně podporovány. V roce 1920 se tak vlastní tělocvičny dočkala Polnička, kde si sokolové vyjednali se zámeckým velkostatkem pronájem špýcharu, který si s podporou Žďárských přestavěli. Žďár poslal Poličce určité množství cihel, za které pobočka zaplatila formou daru. 230 Tuto sokolovnu navštěvovala i pobočka v Zámku Žďár. Ostrovská pobočka používala zpočátku místní tělocvičnu, ale ta v zimě příliš nevyhovovala, proto se rozhodli si pořídit vlastní. Ostrovští sokoli se dohodli v Něm. Brodě, kde se rušil uprchlický tábor a prodávaly se domy, že si jeden koupí (cena 18 000 Kč).231 Dům byl převezen do Ostrova a znovu postaven. 232 Fungoval 7 let jako sokolovna a pak vyhořel. Na počátku dvacátých let mělo vlastní sokolovnu i Nové Město na Moravě a dvě nejpočetnější jednoty župy Havlíčkovy (Žďár a Německý Brod) stále ještě necvičily ve vlastním. Stavba žďárské sokolovny začala na podzim 1927. Byl vybrán návrh budovy a stavitel Jan Mašek ze Žďáru, který se zavázal, že své služby jako správný sokol poskytne zdarma. Samotné práce měly probíhat do značné míry svépomocí, a proto byla pro členy stanovena povinná pracovní povinnost ve výši 100 hodin ročně, která se postupně navyšovala a ze které bylo možno se vyplatit částkou 200 Kč.233 Materiál byl z části koupen234 a z části vytěžen svépomocí na pozemcích akciové společnosti Amylon.235 Samotná hrubá stavba trvala do roku 1929, takže 2 roky. 236 Poslední stavební práce probíhaly kvůli nedostatku financí až do roku 1931, tedy do doby těsně před slavnostním otevřením. Žďárští chtěli mít největší sokolovnu 237 v Havlíčkově župě a to se jim také podařilo, ale za ohromnou cenu. Samotná stavba bez započítaných povinných pracovních hodin vyšla na necelý 1 000 000 Kč a Sokol se tak zadlužil až do svého zrušení roku 1941. 238 Za samotné pozemky Družstvo na stavbu sokolského domu vydalo 55 000 Kč, což byly celé 2/5 úspor na stavbu sokolovny.239 O špatné finanční situaci žďárského sokola po stavbě sokolovny svědčí mnoho 230tamtéž, inv.č. 13, 1920, fol.1-2, 25. 231Vyhlídnutý dům si měli původně koupit němečtí studenti, ale ti nezaplatili, a proto byl tento barák v březnu 1922 prodán Sokolu. 232tamtéž, inv. č. 32, fol.14. 233tamtéž, inv. č. 13, 1927, fol. 12. 234V roce 1927 bylo u K.Lowa z Helenína objednáno 250 000 cihel. 235Amylon vzniknul ze sirobárny Josefa Smeykala, který v roce 1926 zemřel. Na stavbu sokolovny se zde vytěžilo 800 m³ kamene a 200 m³ písku. 23619.října 1927 bylo vydáno stavební povolení a 17.června 1928 byl položen základní kámen, na který poklepal TGM při svojí návštěvě v Novém Městě na Moravě a Žďáru. Na tuto oslavu Sokol pozval všechny spolky a nepolitické organizace. Mimo základního kamene měla být vyhotovena i socha borce po vzoru antických řeckých borců, která by se stala symbolem a sokolovna by kolem ní byla vystavěna, ale tento návrh byl zamítnut a socha byla pořízena až před slavnostním otevřením sokolovny. Její cena byla 5100 Kč. 237Rozměry: sokolovna - 44x32 m, velký sál - 24x14 m, tělocvična - 10x18 m, zasedací síň - 11x7 m, 2 místnosti 5x4 m a hudební pavilon. 238Na stavbu sokolovny získal sokol jmění 374 000 Kč v hotovosti (z toho 104 000 Kč bylo vybráno na darech), Zbylých 576 000 Kč si půjčil ve Žďárské Občanské záložně. V roce 1941 dlužili ještě 330 000 Kč. 239tamtéž, inv. č. 16, fol. 27-28.
pozdních plateb za dodané služby, které se dokonce dostaly i k soudu 240 Konec konců pravidelné zprávy pokladníka mluvily za vše.241 Sokol dokonce poslal několik žádostí ministerské radě Československé republiky o dar na náčiní a zaplacení omítky. Byl poslán i dopis TGM s žádostí o dar, když tedy prezident poklepal na základní kámen. Ten byl nakonec poslán a to v hodnotě 20 000 Kč.242 Ze snahy zlepšit svoji špatnou finanční situaci žďárští sokoli podali žádost o udělení hostinské a výčepní koncese, které bylo v létě 1928 vyhověno. Mohli tak v nové sokolovně otevřít bufet a na svých akcích nejen prodávat občerstvení, ale také točit pivo a vařit. 243 Od války vlastnili díky Poldovy Smejkalovi promítací přístroj a od ledna 1923 provozovali malý biograf, který fungoval jako menší zdroj příjmu.244 Ten časem, jak se točily stále nové filmy stal obyvateli Žďáru velmi populárním, a tak se již v roce 1928 stal jedním z hlavních příjmů. 245 Toho si všimly i jiné organizace a začaly na okresní správu politickou v Novém Městě na Moravě podávat žádosti o koncesi na biograf.246 Sokol několikrát úspěšně protestoval a nikomu jinému než Sokolu koncese udělena nebyla, ten se tak stal jediným provozovatelem kina. V roce 1928 proběhlo 50 promítání ve školní budově s kapacitou 350 míst. Zájem byl vysoký, na představění chodívalo od 100 po 370 lidí. Promítány byla hlavně dramata a veselohry, v menší míře detektivky. K získání peněz mělo dopomoct i zvyšování členských poplatků.247 Byly prodány nástroje po rozpuštěném hudebním sboru Horácké hudbě248 a začalo se provozovat loutkové divadlo, především pro žactvo.249 Před "Velkou válkou" Sokolem zmítaly vnitřní spory, což bylo dost citelné i ve Žďáře, kde byl veliký politický tlak přetvořit organizaci na katolickou tělocvičnou organizaci. Nebyl to jev ojedinělý a uvědomovala si to i ČOS, proto vyzvala všechny župy, aby před prvním poválečným všesokolským sletem (v pořadí VII. všesok. slet konaný 2.7.1920) provedly očištění svých jednot od lidí, kteří se za války nebo i po ní nějakým způsobem provinili proti požadavkům lidskosti, národní kázně nebo mravnosti nebo se dopustil jednání, které se nesnáší se sokolskou ctí. 250 Měly být vytvořeny očistné sbory, které měly shromažďovat udání od konkrétních lidí, sokolů i nesokolů, a následně rozhodnout o míře provinění a trestu, kterým mohlo být podmínečné či úplné vyloučení. Ve Žďáře v očistném sboru 15. června 1920 zasedlo 10 bratrů a sester 251 a rozhodli o vyloučení 240Ladislav Kadlčík nedostal od Sokola zaplaceno za vyhotovení smlouvy o výměně pozemků s Družstvem pro stavbu rodinných domků, a proto kvůli dluhu 235 Kč hnal celou věc k soudu. Jeho žaloba byla však po čtyřech dnech stažena, protože ji Sokol uhradil. Dalším případem byl dluh Janu Horákovi, staviteli ze Židlochovic, který dělal na sokolovně fasádu a požadoval kvůli nekvalitnímu provedení hrubé stavby doplatek. 241tamtéž, inv. č. 13, 1931, fol. 55-66. 242tamtéž, inv. č. 23, fol. 9, 48. 243tamtéž, inv. č. 13, 1938, fol. 20. 244Za tímto účelem byl v tomto roce pořízen nový přístroj a obstarána licence na veřejné promítání. 245V srpnu 1927 byl zřízen biografický odbor a zvolen kinooperátor. 246O koncesi žádala Okresní péče o mládež a obec Žďár. Sokol postavil své stížnosti na tom, že je zbytečné mít ve městě několik biografů, když Sokol sám dokáže zajistit osvětovou činnost. 247V roce 1929 se zvýšily příspěvky z 24 na 30 Kč, což při 250-ti členech činilo nárůst o 1500 Kč. 248Hudební odbor byl v průběhu roku 1922 obnoven, ale svoji činnost vyvíjel jen několik měsíců. 249Za rok 1929 proběhlo 16 loutkových představení. 250tamtéž, inv. č. 13, 1920, fol. 12. 251Byli to Josef Hník, František Hutař, Josef Minář, Marie Růžičková, Josef Smeykal, Jan Stratil, Božena Tichá, Jan
Adolfa Mokrého ze svých řad.252 Nebyl to jediný případ, kdy někdo vstoupil do Sokola, aby získal důvěru bratrů a sám se obohatil. Již po očistě (1921) se objevil další takový prospěchář v pobočce v Polničce. Jednalo se o Richarda Schwarzkopfa, který měl od zámeckého velkostatku pronajatý špýchar, kde sušil jetel. Poté, co si špýchar pronajal Sokol, aby z něj vytvořil tělocvičnu, vstoupil i se svým bratrem Jiřím do jeho řad a nejspíše si od toho slibovali, že budou moci v sokolovně sušit jetel i nadále. O jejich prospěchářství vypovídá postoj, jaký zaujali k majetku jednoty. Jetel sušili nadále i přes zákaz a po výměně zámku se do tělocvičny vloupali. Oba byli potrestáni vypovězením z jednoty.253 O tom, že v jednotě byli jen kvůli prospěchu nasvědčuje i jejich práce pro Sokol a účast na cvičeních a schůzích, která byla nulová.254 V roce 1919 byla ve Žďáře založena Dělnická tělocvičná jednota (dále jen DTJ). Sokol měl obecně do 30-tých let s DTJ poměrně dobré vztahy, to ale neplatilo ve Žďáře, kde se část členstva vytvořila z odpadlíků ze Sokola. Po svém založení hledala DTJ vhodné místo pro cvičení a vybrala si školu, ve které sídlil Sokol. Odvolávala se na výnos ministerstva osvěty, který doporučoval propůjčování školních tělocvičen tělocvičným spolkům, což se podle Sokola nevztahovalo na Žďár, protože zde již 25 let fungovala vzájemná symbióza školy a Sokola. DTJ se nevzdala a podala žádost na místní školní odbor. Ten rozhodl v její prospěch a vymezil jí soboty a neděle. Sokol se proti tomuto rozhodnutí ohradil s tím, že DTJ nemá na užívání tělocvičny žádný nárok, jelikož to Sokol ji plně vybavil, a nevidí důvod, proč by jiná organizace měla ničit jeho náčiní. Spor o tělocvičnu trval dva roky, kdy se obě strany neustále odvolávaly a předkládaly nové argumenty. Místní školní rada nakonec dala zapravdu Sokolu, že DTJ nemá na tělocvičnu nárok 255, ale to již rozhodla okresní školní rada v Novém Městě na Moravě a potvrdila prvotní rozhodnutí místní školní rady o tom, že DTJ bude tělocvičnu užívat v sobotu a neděli. 256 Tyto tahanice udělaly z obou Toman, Marie Trefulková a Josef Vacík. 252Adolf Mokrý přišel do Žďáru před válkou jako poměrně chudý člověk a během několika let se stal díky důvěře Otokara Veliše cestmistrem, později společníkem ve žďárské elektrárně, majitelem lihovaru a dalších podniků. Udání na něho podal Josef Trefulka, jehož otec býval před válkou majitelem elektrárny a podílníkem v lihovaru a parní pile. Podle Trefulky nebyl Mokrý dobrým člověkem a proto nemohl být ani dobrým sokolem, protože podvodnými machinacemi záskal všechen svůj majetek a jako společník v elektrárně úmyslně zvyšoval ceny elektřiny. Navíc se vyhýbal válce tím, že byl jako cestmistr nepostradatelný, ale přitom válečnou dobu využíval ke svému obohacování na úkor ostatních lidí. 253Richard byl se svolením výboru žďárské jednoty vypovězen s dodatkem, že již nikdy nesmí být žádnou jednotou přijat za člena a to hlavně kvůli větě: "Od takových kluků sokolských si nenechám přikazovat." 254tamtéž, inv. č. 13, 1921, fol. 18-20. 255Vyslyšela tak argumenty Sokola, že dohoda školy a Sokola trvá již 25 let. Sokol půjčuje škole svoje nářadí (ocel.hrazda, 2x bradla, kruhy, kůň, koza, stůl, kladina, náčiní ke skoku vysokému, můstky, švihadla, činky, tyče, chůdy...), které je velmi drahé a navíc pravidelně platí za užívání prostor. Tělocvična je navíc celý týden plně obsazena: Ve všední dny ji od 5-ti do 7-mi hodin používá škola a od 7-mi do 10-ti Sokol. V sobotu se pak vymýšlí další tělocvičný týden a v neděli přijíždí na porady cvičitelské sbory z poboček v Novém Veselí, Zámku Žďár, Světnova a Poličky. Dalším silným argumentem bylo, že Sokol je nepolitický spolek a sdružuje ve svých řadách lidi celé sociální škály. 256DTJ bude používat tělocvičnu v sobotu a neděli a to za podmínek, že nebude omezovat školní vyučování, bude používat vlastní náčiní, které bude po cvičení odklízet z tělocvičny, protože je v ní málo místa a své věci tam má uskladněn Sokol. O úklid, vytápění a náklady na provoz se budou Sokol, škola a DTJ dělit. DTJ navíc nesmí sáhnout na náčiní Sokola.
organizací nepřátele. Sokolové nazývali DTJ organizací, která pěstuje jenom třídní nenávist a sdružuje ve svých řadách komunisty, a
nechtěli s nimi mít nic společného, nakonec ani tu
tělocvičnu, a i z tohoto důvodu byl založen fond na stavbu sokolovny. Sokol bral tento podnik DTJ jako útok proti své organizaci, jelikož DTJ nechtěla slyšet o jiných prostorách nežli o školní tělocvičně a to měla možnost pronajmout si prostory v Národním domě, hostinci u Ubrů či u Roháčků. Navíc Sokol těžce nesl, že DTJ tajně používala jeho náčiní. 257 Nebyl to však jediný telocvičný spolek, který se Sokolem ve Žďáře soupeřil. Pro Sokol byl největším nepřítelem Orel, jenž se ve městě ustavil v roce 1921. Sokolové jeho vznik těžce nesli, protože to byli právě nynější orli, kteří se na Sokol koukali jako na bandu komediantů, a najednou začali také cvičit a to s některými bývalými sokoly ve svých řadách. Sokolové několikrát podávali apel na školní radu, aby nebyly děti vychovávány těmito organizacemi, protože ty jim vštípí do srdce nenávist, třídní boj, politiku a nesnášenlivost. "Pouze Sokol dokáže vychovat jedince duševně i tělesně zdravé a dobré pro tento národ. Sokol není pro politiku, ale pro národ." 258 Hlásal zapřísáhlý ateista Hutař. Župní slet pořádaný v roce 1921 ve Žďáře měl mimo jiných jeden velmi důležitý úkol, a to sebrat vítr z plachet DTJ a Orlu a získat pro Sokol nové členy a demonstrovat svoji sílu před obyvatelstvem.259 Jak žďárský Sokol počátkem dvacátých let rostl, stávala se situace okolo prostorů k pořádání kulturních akcí stále více neúnosnou. K této nepříznivé situaci přispěl i rozvoj politického života a vznik tělocvičných organizací Orel a DTJ, které teké potřebovaly prostory pro svoji činnost. Jediným reprezantativním zařízením vhodným pro pořádání kulturních akcí byl ve Žďáře Národní dům, kolem kterého se v únoru 1923 rozhořel spor s jeho domovníkem. 260 Sokol byl dokonce nařčen z toho, že chce stávajícího domovníka Františka Zábrše vyštvat a nahradit ho svým člověkem, údajně Leopoldem Smejkalem.261 Nejspíše se jednalo o obyčejnou pomluvu pologramotného starce262, ale tento případ nasvědčuje o napětí, které kolem Národního domu panovalo.263 Počátkem roku 1922 začaly být konány konkrétní kroky ke stavbě vlastní sokolovny. Sokol ještě před válkou zakoupil pozemek, který měl sloužit jako letní cvičiště, ale pronajímal se 257tamtéž, inv. č. 13, 1921, fol. 14-21. 258tamtéž, inv. č. 32, fol. 71. 259tamtéž, inv. č. 32, fol.70-76. 260Sokol podal k městské radě stížnost pro uražení na cti na manžele Zábršovi stížnost kvůli nevhodnému chování se k sokolům. František Zábrš byl domovníkem Národního domu od jeho postavení (tedy 21 let). Bydlel tam a příjem měl zajištěný z jeho údržby a z provozování šatny, na čemž se kdysi ústně dohodnul se zesnulým starostou města Otokarem Velišem. Sokol si však začal na základě nového domovního řádu z r.1923 při svých akcích uzurpovat funkci šatnáře a výtěžek z toho plynoucí. Zábrš udělal veřejnou ostudu a Sokol urazil slovy: "My po vás máme pucovat hnůj a vy si budete brát za šatnu, vy špinaví špinaví. Na to se ještě podíváme na jevišti..." Navíc po Sokolu chtěl odškodnění 60 Kč. 261Městská rada na základě stížnosti dala domovníkovi výpověď. Zábršův právník nazval tuto událost spiknutím vedeným učitelem Tomanem, Leopoldem Šlerkou, Emanuelem Zábršem a dalšími sokoly za účelem získání Národního domu a požadoval po Sokolu odškodnění 600 Kč za všechna představení, která kdy jednota sehrála v Národním domě, načež se Sokol ohradil tím, že si u Zábrše nikdy nic neobjednal a veškerý pronájem řešil s městskou radou. 262Františkovi Zábršovi bylo v době sporu 76 let. O jeho nevzdělanosti vypovídá dopis psaný městskému zastupitelstvu, kde Zábrš naprosto ignoruje existenci písmene "y". 263SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 13, 1924, fol.1-4.
jako pastvina pro dobytek. Tento kus půdy se nacházel u cesty k nádraží (nynější Veselská ulice) a byl na pro stavbu sokolovny nepříliš vhodném místě. Za prostor, kde by měla tělocvična stát byla vybrána plocha naproti Národnímu domu a škole, která byla svojí výměrou dostačující nejen pro tělocvičnu ale i letní cvičiště, a navíc se nacházela v kulturním centru města. Tato plocha nebyla jednolitá, nacházely se na ní louky, pole a zahrady. Neměla jediného vlastníka, a proto musel Sokol jednat s každým zvlášť a složitě ji vykupovat.264 Skupování zkončilo v srpnu 1926 výměnou pozemku u nádraží za pozemek Družstva pro stavbu rodinných domků. 265 Několik menších pozemků, které chtěl Sokol získat výměnou, patřilo městu a zde narazil na odpor. Městské zastupitelstvo v roce 1922 souhlasilo, že potřebné pozemky poskytne Sokolu zdarma hlavně kvůli veřejné prospěšnosti sokolovny. Sokol se zavázal, že nové letní cvičiště a sokolovna budou zdarma k dispozici místní škole. Tento návrh byl stvrzen smlouvou, ale pro odpor nesokolské části zastupitelstva266 byl později upraven a slovo zdarma bylo nahrazeno slovem výměnou. 267 Proti této smlouvě se ozvaly hlasy ze strany lidové, která protestovala, že tento návrh je pro město opět nevýhodný, ač to nebyla pravda.268 Za tímto protestem stála snaha znemožnit jakýmkoliv způsobem stavbu sokolovny a prosazovat postavení Orla. Hlasy lidovců
nebyly brány vpotaz, protože
stávající smlouva byla pouze úpravou původní špatně formulované smlouvy, proti které žádné námitky ze strany katolíků nebyly.269 Tyto tahanice trvaly až do roku 1928, kdy již začala stavba. 270 Orel se snažil Sokol všelijak provokovat, o čemž nasvědčuje i pozvánka z června 1930 zaslaná Orlem sokolům na otevření lidového domu. Toto jinak zdvořile vypadající gesto muselo v době, kdy Sokol ještě neměl otevřenou sokolovnu, působit jako provokace.271 Jeden z menších konfliktů s katolictvím byl i pohřeb bratra Hníka.272 Orel a DTJ ale nebyli jedinými nepřáteli Sokola. Velkou hrozbu pro demokracii představovali komunisté. Komunistické myšlenky byly přímo v rozporu se sokolskou morálkou a ctí, a proto nebyli komunisté do řad Sokola vůbec přijímání. Nejspíše tomu byl na vině pokus o prosincový komunistický převrat z roku 1920. Na napojení na bolševické hnutí doplatilo i několik žďárských sokolů. Bratr Kaláb v Sokolu musel zkončit kvůli cvičení komunistické jednoty v 264V březnu 1922 koupil pozemky od manželů Bosnerových s dodatkem, že na ně bude nadále od Bosnerů odváděna dešťová a odpadní voda do té doby, než bude postavena kanalizace. V dubnu pak od Jana Křeliny. Také bylo dosaženo změny regulačního plánu města. 265tamtéž, 1926, fol.13. 266Převážil argument, že takto napsaná smlouva je pro město nevýhodná. 267Sokol nabídnul část svých pozemků u cesty k nádraží, které měly větší hodnotu nežli požadované městské a i rozlohou byly větší. 268Podle lidovců se město touto smlouvou mělo ochudit o 20000 Kč, což nebyla pravda, jelikož město dostalo adekvátní náhradu. Navíc pozemky vlastněné městem nebyly v žádném případě lukrativní, jelikož se jednalo pouze o bezcenné pruhy půdy procházející napříč pozemky vlastněnými Sokolem. 269Můžeme se jen dohadovat, proř lidovci nepodali stížnost proti původní smlouvě. 270tamtéž, 1925, fol. 1-5. 271tamtéž, kniha 1. 272Bratr Hník zemřel předčasně v létě 1922 a byl pochován ve své rodné vesnici na hřbitově. Žďárští sokolové, aby uctili jeho památku, nechali jako náhrobek zhotovit plastiku se sokolským tématem, ta však byla trnem v oku místnímu faráři, který neustále naléhal, aby na náhrobku byl kříž.
Najdku273 a bratr Litochleb byl vyloučen, protože byl viděn v komunistickém průvodu. Sokolové s bolševiky odmítali jakkoliv spolupracovat, což potvrzuje zamítání jakýchkoliv žádostí proletářských jednot o zapůjčení sokolského cvičiště a později i sokolovny. Výjimku tvořilo zapůjčení pianina v únoru 1927, kdy byla žďárská jednota ve finanční tísni a potřebovala každou korunu, aby dokázala dokončit sokolovnu.274 Největší problémy s komunisty měli sokolové v polničské pobočce, kterou se prý pokusili zničit. Starosta Sokola v Polničce Karel Hladík opakovaně žádal svoji mateřskou jednotu, aby ze Sokola vyloučila jednatele pobočky Karla Fialu pro zištné členství v jednotě, porušování sokolské cti a spolupráci s komunisty na likvidaci pobočky. Karel Fiala byl nejhorlivějším zastáncem stavby sokolovny v Polničce. Přemlouval bratry, aby se co nejdříve začalo stavět a sám sliboval, že má vyjednanou hypotéku, stavební materiál za poloviční cenu a jeho dopravu zdarma. Nic z toho nebyla pravda a vše se muselo draze platit. 275 Sám Hladík ze své vlastní kapsy zaplatil 7 000 Kč, Fiala samozřejmě nic. Samotná stavba stála 50 000 Kč a bylo třeba si na ni půjčit. Občanská záložna ve Žďáře nabízela nevýhodnou hypotéku, a proto se Hladík obrátil na záložnu v Přibyslavi. K podpisu dluhopisu byli třeba čtyři ručitelé, bratři Hladík a Šustáček podepsali, ale Fiala a Krčál 276, ač přislíbili svůj podpis, tak nejenže nepodepsali, ale hypotéku chtěli tajně zrušit. Fiala navíc při sokolských oslavách sabotoval sokolský bufet stavbou vlastního stánku v opačném rohu sokolovny. Poté, co Hladík začal proti Fialovy veřejně vystupovat, začaly se po vsi objevovat plakáty, že Hladík je diktátor. Podle Hladíka to byla Fialova práce ve spojení se starostou Polničky Markem, který byl bolševik a kterému Fiala vynášel, co se děje na sokolských schůzích. Bolševikem byl mimo jiné i Fialův bratr. Poličská jednota byla v hluboké krizi, dokonce neměla ani schopného vzdělávatele, jelikož do jejich řad žádný schopný učitel nechtěl, protože řídící učitel bratr Šmejkal, který byl jedna ruka s Markem a Fialou, každého inteligentního člověka, co by chtěl povznést polničský Sokol, veřejně znemožnil. Toto bolševické spiknutí uvnitř jednoty mělo údajně jasný cíl. Nechat Hladíka a další věrné sokoly vybudovat sokolovnu za jejich vlastní peníze a potom s pomocí starosty Marka a dalších bolševiků v jednotě tuto zničit a získat její majetek. V této aféře měla svojí roli i Fialova sestra a spousta dalších "sokolů". Vedení župy tuto kauzu vyřešilo propuštěním Fialy ze Sokola a zabavením 770 Kč, které se tento pokusil nabídnout jednotě jako úplatek za to, že může zůstat nadále Sokolem. 277 Tehdy již samostatná jednota v Polničce se sice zbavila svého jednatele, ale nálada ve výboru byla stále nepřátelská, o čemž svědči příprava veřejného cvičení, která se zde měla konat 29. června 1924. 278 273tamtéž, kniha 1, IMG_3895. 274tamtéž, inv. č. 13, 1927, fol.3-5. 275Sokol v Polničce měl všeho všudy hodně zvláštní členskou základnu. Bratr Šustáček, který stál ve sporu na straně Hladíka, odmítl pořádat veřejnou sbírku na sokolovnu s tím, že na žádné milodary není zvědavý, a tak se stavba skutečně prodražila. 276Krčál vstoupil do Sokola na popud Fialy a od členství si jako truhlář sliboval dohození zakázek na stavbě sokolovny. 277tam též, inv. č. 13, 1923, fol. 4-7. 278Žďárští sokoli si k župnímu výboru stěžovali, že tato jednota pro veřejné cvičení neudělala vůbec nic a že celou akci
Mateřská jednota podle tohoto stavu věcí usoudila, že v Polničce je třeba udělat ještě velký kus ideové práce, a proto tam často chodíval Hutař a vedl přednášky, ve kterých dával důraz na nutnost kázně, poslušnosti a na to, že každý jednotlivec neznamená sám o sobě nic, a proto je třeba držet pospolu v Sokolské organizaci.279 Nacionální vlna po vzniku státu přivedla sokolstvu mnoho nových členů, ale ve dvacátých letech začal počet členů kolísat a v letech 1923-1926 se dokonce snižoval. Proč tomu tak bylo? Mnoho členů odradily poplatky a nákladné pořízení kroje a povinný odběr sokolských periodik. Mnoho sokolů se po vojenské službě navíc nevracelo do Sokola, ale ženili se a zakládali rodiny a na Sokol neměli čas. Navíc další tělocvičné organizace (Orel, DTJ) byly dost agresivní a draly se na světlo.280 Za pokles také mohlo opadnutí vlny nacionalismu a sociální rozvrstvení obyvatelstva. ČOS se snažila tomuto poklesu čelit mnoha způsoby. Jedním z nich byla orientace na sporty. Jednalo se především o lyžování, do kterého se vydatně zapojil i Žďár. 281 Padl i návrh na zavedení skautingu, ten byl zavrhnut,282 ale pobyty v přírodě formou výletů byly časté. Ve Žďáře nebyla o nové členy nouze, jelikož Hutař si jako učitel dobře uvědomoval, že pro sokolskou myšlenku je třeba získávat již v dětském věku, a proto byla řada veřejných činností cílena hlavně na děti.283 Co se týče ideové stránky Sokola, ČOS zavedla ideové školy. 284 Hutař byl v tomto směru velmi činný a z postu vzdělávatele žďárské jednoty se vypracoval přes vzdělávatele župy až po člena vzdělávacího sboru v ČOS. V roce 1922 bylo zavedeno jednotné členství, takže už se nestávalo jako doposud, že bohatí financovali sokolské jednoty a pak se na jejich činnosti dále nepodíleli a pouze kritizovali. Kvůli odbornosti byly pořádány cvičitelské školy, které se konaly od roku 1924, a měly školit odborné cvičitele a pozvednout tak cvičební stránku jednot. V témže roce byla zavedena cvičební povinnost do 26 let věku. 285 Cvičitelské kurzy probíhaly i ve Žďáře pod vedením bratra Klusáčka.286 Žďár si ve dvacátých letech vydobyl pověst velmi silné jednoty287 a do let třicátých vstoupil s velmi dobrým náběhem, ale velice zadlužený.
5.2. 1932-1945 Postavení vlastní sokolovny se pro žďárské sokoly stalo významným okamžikem a do veliké musel připravit Žďár. 279tamtéž, inv. č. 32, fol. 44-67. 280Orel a Sokol na sebe dost nevražili. Orel se snažil získat členy Sokola svojí propagací a naopak. 281Ve Žďáře byl v roce 1928 založen lyžařský odbor a později o odbor házenkářský. 282Skauting provozovala DTJ. 283Mokrý, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006, str.64-70. 284Každý, kdo chtěl vstoupit do Sokola musel tuto školu absolvovat, aby věděl do jaké organizace vstupuje a co se od něj čeká. Povinnou literaturou byla kniha od Tyrše "Náš úkol, směr a cíl." Po absolvování školy nastoupil uchazeč zkušební lhůtu. 2851927 zrušena a vztahovala už jenom na adepty ve zkušební době. 286Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.155. 287O síle Žďárského Sokola svědčí snaha Pernštýnsské župy získat Žďár do své župy, protože jak píše pověřenec Jan Rosa: "...většina našich jednot jest na venkově. Důsledek toho je, že máme poměrně menší počet inteligentnějšího a vlastní iniciativy schopného členstva."
míry změnilo život celé jednoty. Pro slavnostní otevření bylo vybráno datum 6. července 1931 288 a mělo být spojeno se sletem naplánovaným na 27.-29. června pro mládež a dorost a 4.-6. července pro ostatní. Slet měl záštitu sletu župního a mělo se ho zúčastnit více jak 75 jednot. 289 Na zajištění zázemí a organizace se podílely i okolní jednoty, 290 jelikož byla očekávána hojná účast a i tak velká členská základna, jakou měl Žďár, nebyla schopná sama takto velkou slavnost zorganizovat. 291 K zajištění dopravy hostů byl vypraven zvláštní vlak z Kutné Hory a k dopravení kapely z Kolína najmuty dva autobusy.292 Ve slavnostním průvodu nešli pouze sokolové, ale zúčastnila se i Selská jízda, hasiči a další místní spolky. 293 Celá slavnost byla velice vydařená, ale kvůli špatnému počasí se dostavilo pouze 3 000 diváků a jeden z hlavních cílů, a to získat peníze na umoření části dluhu, se nepodařilo naplnit. Splnily se však jiné důležité cíle. Sokol před svými nepřáteli (DTJ, Orel a komunisté) demonstroval svoji sílu a udělal si v širokém okolí velkou reklamu. 294 Stavba sokolovny však nečekaně vytvořila konflikt uvnitř jednoty (tzv. "Aféra SOKOL"). Jednalo se o nápis "SOKOL" nad vchodem do budovy. Výbor odhlasoval, že bude proveden moderně kurzívou, načež se zvedla vlna odporu starších členů vedených bratrem Klusáčkem, která na protest vystoupila ze Sokola.295 Jednalo se o generační konflikt, po kterém jednota ztratila své nejstarší členy. 296 Další ukázkou střetu generací se stalo slavnostní poklepání na základní kámen sokolovny 297 a pak slavnostní průvod ze 17. září 1932 od lihovaru, kdy mladí sokolové měli připomínky k tomu, co ve stejném průvodu dělají váleční veteráni a že by měli být na konci průvodu. 298 Tyto dva případy nebyly rozhodně mířeny proti legionářům jako takovým, jelikož Sokol s Čs. obcí legionářskou vycházel velmi dobře, ale spíše proti starší generaci, kterou představovali. Postavení sokolovny provázela ještě jedna kauza, týkající se přístupu k pozemku, která byla hnána až k soudu, a nakonec 288Toto datum nebylo vybráno náhodou. Sokolovna měla být symbolicky otevřena na den 516-tého výročí upálení Jana Husa. 28975 jednot sdružovala župa Havlíčkova, ale očekával se příjezd sokolů i z jiných žup. Navíc bylo rozesláno na 4000 pozvánek a vylepeno 6000 plakátů. 290Jednalo se hlavně o bývalé žďárské pobočky. Nejdůležitějším úkolem bylo zajistit prostory ke spaní. Ty z velké části zabezpečila škola a okolní jednoty ve svých sokolovnách, kde se mělo spát v télocvičnách na slámě. Kus práce odvedli i Žďárští hasiči, kteří za jídlo a pivo konali noční hlídky. 291Sletu se podle plánu mělo zúčastnit 400 žáků, 420 žaček, 300 dorostenců, 260 dorostenek, 450 mužů, 290 žen a 60 starších mužů. 292Žďárský Sokol, jak již u něj bylo zvykem, neměl vlastní kapelu a najmout Horáckou hudbu ze Žďáru jim přišlo pro sokolskou slavnost nepříliš vhodné, proto byla pozvána sokolská kapela z Kolína. Samotný pronájem autobusů pro tuto kapelu stál 2720 Kč. 293Selská jízda se účastnila v počtu 20 jezdců. Jízdy z okolních měst nedorazily, protože v tuto dobu se konaly koňské závody v Bystřici. Účast mimožďárských spolků nebyla příliš valná, jelikož výročí upálení Husa se neslavilo pouze ve Žďáře. 294SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 13, 1931, fol. 27-42. 295Pro moderní nápis kurzívou se vyslovila většina členstva včetně stavitele, tvůrců soch.sokolů na sloupech před vchodem i architekt. Bratr Klusáček opustil Sokol kvůli, jak sám řekl: "tomuto ubohému, mrzáckému a ohavnému slohu, jímž se chce dnešní moderna honositi. a prohlásil, že do budovy, která má "nečeské šikmé oči", nikdy nevkročí. 296tamtéž, inv. č. 13, fol. 81-90. 297Když pověřenec veteránů z legií bratr Láznička poklepal na základní kámen, ozvalo se z řad mladých sokolů: "Ach vy chudáci!" 298tamtéž, inv. č. 13, fol. 22-23.
zkončila dohodou. Jednalo se o sestry Zábršovy,299 které se chtěly nejspíše pomstít za spor ohledně Národního domu.300 Vlastní budova zmírnila třenice s ostatními tělocvičnými organizacemi, jelikož už nebylo třeba se hádat o školní tělocvičnu a Národní dům. Naopak se začaly objevovat žádosti na pronájem sokolovny. Z počátku přicházely od různých politických uskupení, 301 ty byly z velké části zamítnuty a později se omezily pouze na krajanské, dobročinné a kulturně osvětové spolky. 302 Výjimku tvořili národní socialisté, kterých byl Hutař členem a kteří v sokolovně pořádali většinu svých akcí. 303 Strana lidová neměla do sokolovny přístup, naopak Českobratrská církev evangelická byla vítána s otevřenou náručí.304 Sokolovna se tak vedle Národního domu stala druhým kulturním centrem Žďáru, k čemuž dopomohl i biograf, jenž měl u obyvatel stále větší popularitu. V roce 1932 se v Československu začala projevovat světová hospodářská krize, která zasáhla život obyvatel po mnoha stránkách. S krizí bojoval i Sokol. Mnoho jednot se nacházelo na hranici krachu. ČOS ukládala všem jednotám, aby zakládaly odbory pro pomoc nemajetným a chudým bratrům. Mezi bratry docházelo k vzájemné výpomoci. Ti, kteří vlastnili živnost, u sebe často byť třeba jen na týden zaměstnávali bratry bez zaměstnání.305 Vznikaly sociální odbory pořádající sbírky šatstva a potravin pro chudé. Žďárský Sokol byl stavbou tělocvičny zadlužen a byl ve finanční tísni 306, což motivovalo žádost na ČOS o finanční podporu 307, která byla zamítnuta s tím, že jiné jednoty jsou na tom mnohem hůře.308 Nářadí, které bylo používáno již řadu let, se stávalo nevyhovujícím a bylo třeba pořídit jiné, jenomže na něj nebyly peníze.309 Mnoho členů dlužilo povinné poplatky a hrozilo jim vyloučení. Někteří sami vystoupili, protože neměli peníze na zaplacení náhrady 200 Kč za neodpracovaných 100 hodin na stavbě sokolovny. Sokol přestal dostávat dary a byl závislý pouze
299Františka a Ambrosie Zábršovy bydlely vedle nově postaveného cvičiště za sokolovnou a měly pocit, že Sokol jim stavbou plotu na svém pozemku znemožnil výjezd z vrat, která nebyla dle výpovědi Hutaře již několik let použivaná. Sokol tuto szížnost ignoroval jako provokaci, ale brzy byl donucen se jí zabývat. Sestry totiž podaly žalobu k okresnímu soudu pro zabraňování v přístupu na svůj pozemek. Kromě toho podaly ještě několik stížností na to, že mají pocit, že jim Sokol chce scizit jejich zahradu a že jim nejspíše poteče voda ze střechy sokolovny na jejich pozemek. Spor byl urovnán výměnou pozemků mezi sestramy a Sokolem tak, aby sokol nebyl bitý a sestry měly přístup od nepoužívaných vrat k silnici u Národního domu. 300tamtéž, inv. č. 21, fol. 91-100. 301Většina těchto žádostí chodila do roka od slavnostního otevření, než některé organizace pochopily, že u Sokola nepochodí. Jednalo se např. o přednášku prof.Jiřího Krohy na téma "Co jsem viděl v SSSR" pořádanou Levou frontou. Na oplátku za odmítání těchto organizací se sokolovna dočkala počmárání předlolebními hesly ze strany komunistů. 302Sokolovna byla pravidelně pronajímána hasičům, Studentskému zdravotnímu ústavu v Brně, Sdruženým zemědělským korporacím, Místnímu sdružení živnostenského dorostu, sportovnímu klubu Slovan, 303Pravidelně pořádali oslavu svátku práce 1.května. 304Výbor kazatelské stanice českobratrské církve evangelické si pravidelně pronajímal zasedací místnosti v sokolovně. 305SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 13, 1932, fol. 4. 306O tíživé finanční situaci vypovídají i opožděné platby za služby např. opožděná platba jednotě z Nového Města na Moravě za divadelní představení Kríl Lávra. Žďár dlužil i ČOS peníze za povinně odebíraná periodika. 307Žďárští žádali o poskytnutí peněz alespoň na zaplacení úroku z půjčky v Občanské záložně, který činil 10 000 Kč. 308tamtéž, inv.č. 13, 1933, fol. 93-101. 309Pokoušeli se pořídit nová bradla na úvěr, ale ten jim nebyl dán, protože prý cena bradel je tak malá, že úvěr na ně dát nelze. (Stála 2400 Kč)
na členských poplatcích310 a slavnostech, které pořádal, ale které vynášely mnohem méně peněz než před krizí a několikrát byly i prodělečné kvůli nízké návštěvnosti. Prodělečným se začal stávat i biograf, který měl těsně před krizí v nových prostorách velikou návštěvnost 311, a proto se začalo uvažovat o jeho zrušení. Za 50% úbytek návštěvníků kina mohla nejenom krize, ale také omezení výroby němých filmů a jejich nahrazování zvukovými. Sokolové se pustili do riskantního podniku a na jaře 1934 pořídili za nemalé peníze 312 nové vybavení schopné přehrávat zvukový film. Tento risk se vyplatil a kino spolu s bufetem, který díky němu prodal mnohem více, začalo vydělávat. Příjmy stouply o 2 000 Kč a později až o 6 000 Kč čistého zisku ročně. Biograf se tak spolu s bufetem stali jedním z hlavních zdrojů příjmu.313 Se světovou hospodářskou krizí úzce souvisí i vzestup německého nacionalismu, který se nakonec projevil jmenováním Adolfa Hitlera říšským kancléřem 30. ledna 1933 a později eskaloval až do likvidace Československa a vypuknutí další světové války. V únoru 1933 ČOS došla k názoru, že fašismus a Sokol jsou neslučitelné, proto vyzvala k očištění řad Sokola. Již v květnu se ukázalo, jaký vztah k sokolstvu má nová německá vláda. Byl rozpuštěn Svaz lužickosrbského sokolstva a zatčení jeho čelní představitelé. Jako reakce byla v Praze založena Společnost přátel Lužice, která se snažila informovat o dění v Německu prostřednictvím Lužickosrbského Věstníku. Začalo docházet k militarizaci Sokola. Po V. sjezdu KSČ se sokolové utvrdili v tom, že demokratické zásady nic neříkají ani komunistům a ČOS začala přijímat branné zásady a provádět dobrovolnou brannou výchovu. Připravovala se tak na obranu státu. Byly zakládány výbory brannosti, které měly koordinovat činnost všech branných vykonavatelů.314 Začaly se konat přednášky, které organizovala nejen ČOS, ale i Havlíčkova župa či samotná jednota. 315 Největší manifestací síly a zároveň vyjádřením odporu k nacismu se měl stát náhlý sokolský sraz vyhlášený na 28. října 1933 k výročí vzniku Československa. Tento sraz měl proběhnout formou průvodu a kladení věnců k hrobům padlých ve "Velké válce" v každém městě, kde byl Sokol. Ve Žďáře, jako konec konců při každé důležité akci, pršelo, ale i přesto se průvodu zúčastnilo 90% členů Sokola. V průvodu nechyběl téměř žádný spolek ani organizace. Celou věc nejlépe vystihnul Hutař ve svém projevu: "Neklid vládne celým světem, republika jest ohrožena nejen zahraničním, nýbrž i vnitřním nepřítelem a tu jest třeba, aby se našla pevná hráz, o níž by se tříštily útoky všech nepřátel. Touto hrází, nezdolnou a věrnou, musí býti Sokolstvo, které bude vždy připraveno. Zda a jak bude připraveno, ukáží 310Členské poplatky se pohybovaly v částkách mezi 5-35 Kč, záleželo na tom, kolik si kdo mohl dovolit zaplatit. 311Za rok 1931 bylo odvysíláno 84 filmů a výtěžek z jednoho představení se pohyboval v rozmezí 500-1200 Kč. 312Nový přístroj stál 22 000 Kč. 313Příjem z nich činil 1/5-1/4 celkových příjmů. Lákadlem pro diváky byly filmy domácí ale i zahraniční produkce a to převážně z USA, Francie a Ruska. Německé a rakouské filmy se promítaly v omezené míře, jak řekl vedoucí biografického odboru: "...hlavně proto, že by nikoho nebavilo se koukat pořád jenom na tyrolská panoramata a zakouřené putiky." 314Waic, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996, str.130. 31521.května 1933 proběhl v Golčově jeníkově župní divadelní kurz, jehož náplní byla mimo jiné i beseda o stavu českého národa. V Lipnici nad Sázavou se uskutečnila přednáška místostarosty ČOS Dr.Juraje Slavika na téma Poslání slovanstva v dnešní době. Konalo se i mnoho dalších.
nejlépe srazy 29. října!"316 Žďárští Sokolové začali nejen z nařízení župy, ale i z vlastní iniciativy, připravovat své členstvo na vojenský konflikt. Již v roce 1933 proběhlo několik přednášek na téma brannosti a ty se časem, jak stále více hrozilo nebezpečí ze strany Německa, začínaly množit. 317 Pořádaly se branné srazy, kterých se účastnilo stále více bratrů. 318 Konaly se nejprve branné a později bojové závody. Ve žďárské sokolovně proběhlo mnoho výstav s vojenskou tematikou. Od roku 1935 měl žďárský Sokol svůj vlastní branný odbor. Ten se staral převážně o brannou výchovu žactva a dorostu. Na pořadu dne bylo střílení ze vzduchovky, štafetové běhy a bojové závody o putovní vlajku svazu čs. důstojnictva. Sokol byl ochotný udělat cokoliv pro obranu republiky a příprava, kterou prováděl ve třicátých letech rozhodně nepřišla v niveč. Vždyť nejlepší žďárský střelec ze vzduchovky za dorost R.Veselý se ke konci války přidal k brigádě Mistra Jana Husa.319 Co se týče kulturní činnosti žďárského Sokola od stavby vlastní sokolovny do rozpuštění v roce 1941, probíhala vzhledem k finančním potížím poměrně omezeně, ale probíhala. V roce 1932, v nejhorším období krize, proběhnul IX. všesokolský slet, který se nesl ve znamení oslav 100 let od narození Tyrše. I Žďár se hojně zúčastnil.320 Celý rok 1932 byl vyhlášen Tyršovým rokem. V březnu se podařilo dokončit Památník národního obrození na Žižkově, na který přispěli i Žďárští. ČOS apelovala na všechny jednoty, aby zakládaly sokolovny a koupaliště 321 a pojmenovávaly ulice ve městech po Tyršovi.322 I v době krize pokračovaly župní a místní závody. V červnu následujícího roku se konala v Třebíči oslava k nedožitému 50-tému výročí plk. Josefa Jiřího Švece. 323 Konala se cvičení ve Žďáře i jiných městech župy. Žďár v roce 1935 oslavil 40 let trvání jednoty tělocvičnou akademií. V sokolovně se konalo mnoho loutkových 324 a divadelních představení, z nichž ne všechny hráli Sokolové.325 Dále se konaly staročeské poutě a šibřinky, pořádaly se zájezdy po 316tamtéž, inv. č. 13, 1933, fol. 66. 317V roce 1933 se ve spolupráci s hasiči a Čs. červeným křížem uskutečnily tři ("Ochrana civilního obyvatelstva v budoucí chemicko-letecké válce", "Brannost národa" a "Náš národ a brannost". Za rok 1935 to bylo již osm přednášek ("Historie české národní taktiky", "Letecké útoky o plynech a obraně", "Organizace branné moci", "Organizace družstva a čety", "Ráz boje, technický a taktický výcvik, jak připravovat mládež a dorost tělocvikem a sportem k brannosti", "Vojenské signály, popis zbraní, rozhovor o knížce "Brennpunkt Bohmen", "Teorie střelby,protiletadlový zaměřovač", "O špionáži". 318V roce 1933 se prvního branného srazu zůčastnilo 200 bratrů, v roce 1937 pak 340. 319tamtéž, inv. č. 38, fol. 1-29. 320Účast Žďáru byla následující: muži 39 (v kroji 30, prostná 16, cvič.starších 6), ženy 20 (v kroji 15, prostná 9, cvič.s kužely 0), dorostenci 10 (v kroji 10), dorostenky 13 (v kroji 13) 321Ve Žďáře se zrodil nápad vybudovat koupaliště poblíž lomu u továrny Amylon, ale nakonec z toho kvůli nedostatku peněz sešlo. 322Kozáková, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994, str. 30-34. 323Každá župa se snažila mít svého hrdinu nejlépe rodáka, kterého by mohla jako hrdinu oslavovat. Pro Havlíčkovu župu to byl Havlíček Borovský, kterému byl na popud Žďáru v Brixenu vytvořen památník. 324V roce 1933 byl obnoven loutkařský odbor. Hrála se představení pro děti, z nichž největší úspěch sklidil Spejbl a Hurvínek, kteří sokolské kase za čtyři představení vynesli 5 000 Kč. Loutky si sokolové vyráběli sami a župa za tímto účelem vytvořila i loutkařskou školu. 325V únor 1935 va Žďáře hostovala divadelní společnost "Nová moravská scéna Hermíny Zollnerové...". Hrála několik dní v Nár.domě a bylo to prý trapné a ti umělci vystupovali jen aby neumřeli hlady a nikdo na ně nechodil, proto jim Sokol jako charita půjčil zdarma vytopenou sokolovnu a oběd. Na jejich veselohru do sokolovny přišlo dost lidí, oni poplatili dluhy a odjeli k Novému Městu na Mor. Sokol měl jméno a záruku kvality, když přišlo mnohem více lidí na totéž představení než chodilo do Národ.domu.
republice i za hranice. Objevil se pokus obnovit hudební odbor, což se podařilo a ten fungoval na principu jako všechny předešlé až do roku 1941. Pořádaly se přednášky na národní témata, většinou byly věnovány TGM nebo sokolské morálce. Největší ránou byla pro Sokol smrt tehdy již bývalého prezidenta TGM a jeho pohřeb se stal demonstrací češství a boje za svobodu. Pohřbu v září 1937 se zúčastnilo i velké množství Žďárských.326 Mezinárodní situace se začínala stále více vyostřovat. Německá říše na Československo vyvíjela stále větší tlak a nakonec ho kvůli zabránění válce vyvíjeli i dosavadní spojenci republiky. Sokol se snažil těmto tlakům vzdorovat a morálně podporovat národ, což se nejlépe ukázalo na X. všesokolském sletu, který se stal demonstrací boje proti útlaku.327 Po mnichovské dohodě, kterou i sokolové chápali jako zradu na národu, vystoupil Hutař jako člen osvětové komise a podal protest proti dělení republiky a našim spojencům a žádal vedoucí osobnosti o vyhlášení boje proti nacistům, na což žďárští agrárníci reagovali protestem proti protestu u zemského úřadu v Brně. 328 Fungování žďárského Sokola bylo v roce 1938 narušeno jednak mobilizací, jednak příchodem uprchlíků za Sudet 329 a jednak smrtí starosty sokola Oldřicha Brodského, který byl poslední roky vůdčím představitelem, ač zastíněným leskem Hutaře. Po vzniku Protektorátu Čechy-Morava mnoho bratrů a sester ze Sokola vystoupilo ze strachu z pronásledování, ale mnozí zůstali. Na schůzi 12. října 1939 se žďárští sokolové rozhodli, že budou mlčet. Nadále se cvičilo, fungoval i biograf, ale vše ztratilo lesk národní myšlenky. Obnovený hudební odbor dál hrál většinou českou klasiku jako byli Dvořák a Smetana, ale neustále si dával pozor, aby nezpůsobili nějakou provokaci. Německé okupační síly nakonec odhadly Sokol správně jako svého nepřítele a zakázaly ho.330 12. dubna 1941 byla dle vládní ho nařízení ze dne 31.3.1939 č.97 sb. zastavena činnost Sokola ve Žďáře a jeho jmění zabaveno. Na předání měl dohlédnout starosta Sokola František Štěpán. Den na to byla budova zapečetěna a sepsán movitý a nemovitý majetek.331 Škola směla nadále používat sokolovnu a cvičiště podle dohod, které měla se Sokolem. Cvičiště a budova směly být pronajaty pouze německým služebním místům nebo organizacím, protektorátním veřejnoprávním institucím a soukromým osobám. 332 Nesměly být pronajaty členům Sokola. Výtěžek z pronájmu šel pouze na údržbu. Nájemníka musely schválit příslušné zemské úřady a to pouze na jednu sezónu a bylo třeba i souhlasu policie. Rok nato dle opatření tajné policie ze dne 1.12.1941 B, No.1190/IV/1 propadl majetel Sokola Německé říši, byl odstraněn nápis Sokol a další nápisy tuto organizaci připomínající, taktéž busty a pamětní desky. Kroje odeslány okr. 326SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 17, 1936-1951, fol. 7-8. 327Kozáková, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994, str. 34-41. 328SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 23, fol. 37. 329V říjnu 1938 začali do Žďáru přicházet uprchlíci z pohraničí. V místní škole bylo umístěno 55 dětí a 16 bylo umístěno do Dětského domova. 330tamtéž, inv. č. 19, fol. 10. 331tamtéž, inv. č. 14, fol. 1-4. 332Sokolovna nakonec sloužila jako ubytovna pro Hitlerjugend, kteří jezdili do Žďáru na rekreaci.
hejtmanovi.333 Kulturní život ve městě se změnil, byly zakázány všechny české spolky. Jedině pod Národním souručenstvím se podařilo zachovat určitou "spolkovou činnost" (rybářství, turisté, divadelní spolek). Byla zastavena výuka dějepisu a po revizi zaveden nový dějepis, který se vyučoval až 7 hodin týdně. O veškerý kulturní život ve městě se staralo Kuratorium pro výchovu mládeže a Veřejná osvětová služba. Od roku 1944 došlo k uvolnění a byla opět otevírána divadla a pořádány veřejné zábavy. Ve Žďáře fungoval biograf, který promítal pravidelně každé nedělní odpoledne. Jednalo se o německé válečné týdeníky a filmy německé a protektorátní produkce.334 Od května 1940 začalo ve městě zatýkání nepohodlných osob, které pokračovalo až do konce války. V rámci likvidační politiky obyvatelstva židovského původu ze Žďáru zmizelo 80 lidí, kteří byli deportování do sběrného tábora v Třebíči a odsud do táborů smrti. Byli mezi nimi i někteří členové Sokola (Stern, Rosenbaum).335 Po nastoupení zastupujícího říšského protektora R.Heydricha do funkce v září 1941začala skutečná likvidace Sokola. Kromě toho, že byl zakázán, bylo v tzv. "Aktion Sokol" pozatýkáno mnoho funkcionářů. Jedním z nich byl i Hutař, který byl od počátku činný v Obraně národa. Staral se o majetkové zabezpečení rodin, co přišly o své živitele, kteří byli poslání do koncentračních táborů jako rukojmí. 336 Hutař zemřel 3. února 1942 v Mauthausenu. Ač se žďárští sokolové dohodli, že nebudou společně podnikat žádné akce proti okupační moci, našlo se mnoho jednotlivců, kteří se aktivně podíleli na partizánském hnutí. Nejvíce žďárských sokolů se organizovalo v brigádě Mistra jana Husa. 337 Jejich činnost nejčastěji spočívala ve špionážní činnosti, roznášení letáků a sabotážích. Ke konci války byli někteří navrženi na Válečný kříž a medaili za zásluhy, jako např. Vojtěch Lisý, který se koncem války pokusil v Hamrech odzbrojit německou policii a za to byl "vyslíchán" několika příslušníky SS.338
333tamtéž, inv. č. 14, fol. 13-17. 334Švoma, J., Filka, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998, str. 91-96. 335Ve Žďáře nebyla příliš početná židovská komunita a ani obyvatel německé národnosti tu moc nežilo. (V roce 1940 se k německé národnosti hlásilo pouze 5 dospělých lidí.) 336Ze žďárských sokolů byli jako rukojmí vězněni Charlotta Lisá a František Holemář, jejichž příbuzní se aktivně podíleli na porážce nacismu v zahraničních armádách. Charlotta byla 4 roky vězněna v Jihlavě a 8.4.1944 popravena v Osvětimi. František Holemář, taktéž člen Žďárského Sokola, byl půl roku vězněn kvůli podezření z účasti na letákové akci. Jan Smejkal zase pobýval dva měsíce na Gestapu pro činnost proti Říši. V Dachau si kvůli svému sokolství pobyl zase Oldřich Štěpán, naproti tomu Miroslav Holub byl vězněn v KLS Sachsenhausen. Bohumil Havliš, který se stal po povýšení Hutaře vzdělávatelem žďárské jednoty, skončil preventivně v Brně-Kounicových kolejích. Tito byli zatčeni ve spojitosti s "Aktion Sokol". Ti, kteří věznění přežili a byli propuštěni se pak aktivně ke konci války podíleli na osvobozování města. 337Jednalo se o bratry Rudolfa Veselého, Oldřícha Štěpána, Josefa Lázničku, Miroslava Kříže a Vladimíra Kalase. 338SOKA Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou-1869-1951(1955), inv. č. 18, fol. 9.
6. Sokol Žďár po Druhé světové válce Po ukončení války obnovil Sokol okamžitě svoji činnost. Potýkal se však s nemalými problémy. Celá organizace během války utrpěla značné ztráty především kvůli zapojení sokolů do odboje proti německým okupantům a postihům a represím, které následovali. Od roku 1939 do konce války ztratil Sokol celkem 4 000 bratrů a sester a 12 000 jich bylo vězněno. 339 Za oběť padl i bratr Hutař, který byl vůdčí osobností žďárské jednoty po celou dobu První republiky. 340 Dalším nemalým problémem se jevily sokolovny, které v roce 1941 spadly do majetku říše. Ty byly sice navráceny, ale často v neuspokojivém stavu. Žďárští ji také získali zpět a také v dost zbídačené podobě. Německé úřady ji používaly jako ubytovnu a ke konci války sloužila jako přechodný úkryt pro německé uprchlíky z východu. Po celou dobu války nebyly na budově prováděny udržovací práce a ta proto chátrala, navíc byla poškozena boji z posledního dne před osvobozením města rudou armádou.341 Vybavení sokolovny se také nenacházelo v příliš dobrém stavu. 342 Tento neutěšený stav343 měla vyřešit přestavba budovy, která se uskutečnila až v roce 1948. 344 Co se ještě týče sokolovny, stále existoval předválečný dluh u Občanské záložny. Ten po válce činil něco přes 340 000 Kčs. Tento dluh se dařilo úspěšně mořit díky uschovaným penězům, darům a výtěžkům z akcí Sokola.345 Na počátku roku 1947 tak činil již "pouhých" 170 000 Kčs. 346 Další komplikací se jevil nedostatek sokolských krojů a úborů k cvičení, především pro mládež.347 Co se týče činnosti od války do února 1948, pořádala žďárská jednota několik významných akcí. Jednou z nich byly v roce 1945 oslavy 50-ti letého trvání jednoty spojené s oslavami konce světové války a pojaté jako nábor členů jednoty zpět k činnosti. Výročí oslavila o rok později i samotná Havlíčkova župa a to 60 let od založení. Slavnosti z těchto let měly společný charakter, bylo jím vzpomínání umučených bratrů v koncentračních táborech a v případě Žďáru a župy Havlíčkovy hlavně bratra Hutaře. V prvních dvou poválečných letech (1945/46) žďárská jednota veřejnou činnost, s výjimkou oslav v roce 1945, příliš nevyvíjela. Mohla za to ona neutěšená situace kolem sokolovny, ale také několikaletá pauza v činnosti, kdy bratři necvičili. Tyto dva poválečné roky byly tedy ve znamení obnovy jednoty a navázání tam, kde před okupací zkončila. Konaly se 339Zlata Kozáková cituje V.Hellera a uvádí 1 212 popravených a 10 400 vězněných a mučených. 340Hutař dostal posmrtně od prezidenta Beneše válečný kříž. 341Sokolovna měla rozbitá okna. 342Německá správa odvezla z budovy téměř všechny židle, křesla a stoly. Rudá armáda vyrabovala to, co zbylo. Nejvíce byla postižena kuchyně, kde se ztratilo veškeré nádobí. 343Proběhla oprava střechy, přestavba cvičebního sálu, úprava biografu, bylo nainstalováno nové parní topení... 344Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č. 58, fol. 1. 345Díky starostovi Štěpánovi se podařilo zachránit nějakou hotovost ze sokolského jmění a dvě vkladní knížky. Zbylé peníze se podařilo vybrat pomocí sbírky na umoření dluhu. 346tamtéž, inv.č. 56, fol. 65. 347Cvičilo se již od června 1945, ale například vhodná obuv byla k dostání až koncem roku, do té doby se cvičilo naboso. Problém s nedostatkem sokolských krojů při průvodech či sletu r.1947 se řešil připnutím odznaku na civilní oděv.
ideové a cvičitelské školy, členové začali pilně cvičit. Největší motivací se stal XI. všesokolský slet naplánovaný ČOS na rok 1948. Samotní Žďárští přípravu na něj pojali opravdu vážně a dokonce si troufli na léto 1947 naplánovat první poválečný župní slet, který se měl konat ve Žďáře. Měla to být taková generálka Havlíčkovy župy na samotný všesokolský slet. Žďárský župní slet proběhl ve dnech 5. a 6. července. Podle odhadu se ho mělo zúčastnit 5 000 bratrů a sester, ale odhad byl překonán a nakonec přijelo o 2 000 bratrů více. 348 Přípravu komplikovaly problémy se zásobováním a přídělový systém, proto byla stanovena povinnost, aby každá jednota, která se zúčastní poslala za každého člena cukr a přídělové lístky na maso. Byla podána žádost o uvolnění mimořádné dávky potravin na ministerstvo výživy, ale ta byla zamítnuta. Sokolský bufet nebyl nakonec schopný zajistit občerstvení všech účastníků, a proto byli přizváni i soukromníci jako cukrář Jaroslav Trojan, aby pomohli349 Dopravu účastníků měl, jak již bylo zvykem, zajistit mimořádný vlak vypravený z Kutné Hory. K hojné účasti přispělo i prohlášení, že je Sokol ochoten uhradit cestu a výlohy nemajetným bratrům a sestrám. Cvičiště za sokolovnou se zdálo pro slet malé a bylo ho třeba rozšířit, navíc bylo zarostlé trávou. Samotní sokolové věděli, že tak velkou událost nedokáží sami zorganizovat, a proto požádali o pomoc všechny politické strany a organizace působící ve městě. Řada jich pomoc přislíbila a byla mezi nimi i Strana lidová a KSČ. 350 Nakonec se vše vydařilo jak mělo a byla tak dobře zahájena další etapa sokolské činnosti. Slet měl ukázat, že Sokol stále existuje, a přitáhnout nové hlavně mladé členy, kteří kvůli několikaleté pauze neměli možnost se se Sokolem seznámit. Slet nesl Hutařovo jméno, byl pořádaný k jeho poctě 351 a při zahájení byla odhalena jeho busta pořízená z vybraných darů. Největší důraz byl kladen na sokolské hodnoty a bratrství, aby všichni pochopili, že Sokol své ideály neopustil ani po válce. Bylo zdůrazňováno, že se sokolové chtějí nadále podílet na budování státu. 352 Důležitost této události podtrhla i účast ministra vnitra Noska a ministra průmyslu Laušmana. 353 Co se týče dalších událostí pořádaných žďárským Sokolem, konaly se tradiční akademie, mikulášské zábavy, šibřinky, fungovalo loutkové divadlo, které se konalo stále častěji, a pak se slavily svátky spojené se státními událostmi jako vznik Československa či smrt TGM.354 Po ideové stránce zůstal Sokol z větší části věrný svým zásadám, ale v některých ohledech 348Jenom dorostu přijelo 3 000. Zúčastnily se i jiné župy, jako např. Pernštýnská či Švecova. 349tamtéž, inv.č. 22, fol. 94-99. 350Čs. Červený kříž poskytoval při sletu první pomoc. Rolnicko-lnářská škola poskytla své prostory hostům. Prostory k přenocování poskytl i Svaz české mládeže a lidovci dokonce nabídli Lidový dům. KSČ pak vykopávala trávu a rozšiřovala hřiště. Pomocnou ruku podali i další jako Svaz národní revoluce, Spolek osvobozených politických vězňů, Junák, Sbor dobrovolných hasičů... 351Smrtí bratra Hutaře získal žďárský Sokol vlastního mučedníka. Jeho ísto nahradil Karel Klusáček, který si celý slet vzal nastarosti. 352Proběhlo mnoho projevů a jedním z nich byl i proslov faráře Ant. Zemana z Brna, který připomínal Jana Husa a spojoval ho s TGM a Benešem. Na 5.července si Československá církev a Českobratrská církev evangelická pronajaly velký sál Národního domu pro bohoslužbu v očekávání velké návštěvnosti. 353Původně se měl zúčastnit i Zdeněk Fierlinger. 354tamtéž, inv.č. 22, fol. 69-154.
změnil svůj pohled. Svět se po válce hodně změnil, a proto Sokol musel najít své místo ve společnosti, aby neustrnul na zásadách, které si stanovil před První světovou válkou. Strana lidová, Orel, DTJ či KSČ již nebyli chápáni jako nepřátelé, o čemž svědčí jejich pomoc při organizování sletu. Sokol se stále cítil nadstranickým, ale své řady otevřel pro členy všech politických stran. 355 Nadále platila výzva: "Co Čech, to Sokol!" 356 nebo "Budeme brannými, dokud bude republika ohrožena!" Z projevů žďárských sokolů do roku 1948 vyplívá, že přátelství se SSSR je to nejdůležitější hlavně kvůli ochraně proti hrozbě, kterou by mohlo opět představovat Německo. Sokolstvo se všeobecně obávalo další války: "Doba je zlá, když se státy nebojí války, ale prohry v ní. Mír je v této době pouze neválčením. KSČ by měla být v Národní frontě a vest Československo jeho cestou a nedostat se do vleku SSSR."357 Do témat sokolských proslovů se kromě Beneše, TGM, sokolské kázně a disciplíny začal dostávat i Lenin, 358 a to jednak formou osvěty, ale i propagace, za což nejspíše mohlo přijímání komunistů do řad Sokola. 359 Svůj postoj ke komunismu a SSSR nejlépe shrnul vzdělávatel Havlíčkovy župy bratr Vraštil: "Jsme demokratičtí a socialističtí československy a takovými chceme zůstat."360 Dalším ústupkem z původních názorů se jevil pohled na skauting. Ten byl před válkou chápán jako záležitost DTJ, ale po válce se pohled na něj změnil. Mohl za to úbytek mladých členů Sokola, kteří raději odcházeli za skautingem, než by se mořili na bradlech či hrazdě. Sokolové si toho byli vědomi, a proto začali sami provozovat činnost v podobě táborů. Jejich existenci si obhájili ideou, že takto se děti mohou naučit samostatnosti, zatímco kázeň, disciplína, utužení a vštípení demokratických hodnot se jim dostane v tělocvičně a při projevech funkcionářů Sokola.361 Po únorovém převratu se Sokol v "lidově-demokratickém" státě kvůli své demokratičnosti dostal do nejistého postavení. Nebylo možno Sokol prostě zakázat nejen kvůli tomu, že ve válce stál na straně vítězů, ale především proto, že počátkem roku 1948 měl kolem 1 000 000 členů a dosahoval mezinárodního formátu. Sokol měl věhlasné jméno a dobře vybudovanou organizaci a zázemí, proto bylo rozhodnuto, že se pod jeho jméno sjednotí veškerá tělovýchova. 362 Jednotlivé složky sokolské organizace musely být samozřejmě pod dohledem KSČ, proto se vývoj Sokola od roku 1948 začal ubírat v režii Ústředního akčního výboru Národní fronty (dále jen ÚAV NF) a jeho 355Po Druhé světové válce neproběhla v řadách Sokola žádná očista ve stylu 20-tých či 30-tých let, kdy se Sokol zbavoval jednak nečestných lidí, ale také lidovců, komunistů a nacistů. 356Toto heslo bylo po roce 1948 často zneužíváno při sjednocování tělovýchovných organizací pod Sokol. 357tamtéž, inv.č. 22, fol. 9. 358Projev týkající se Lenina pochází z roku 1946 z úst jednoho bratra z Chotěboře. Tento projev byl žďárské jednotě poslán jako jedno z možných témat osvětové činnosti. Lenin zde byl vylíčen jako bojovník za práva dělníků, kteří je mohou najít v demokratické společnosti. 359tamtéž, inv.č. 32, fol. 142. 360tamtéž, inv.č. 22. 361tamtéž, inv.č. 22, fol. 3-8. 362O sjednocení tělovýchovy v Československu se jednalo již od roku 1945 na základě tzv. Košického vládního programu. Již v březnu 1948 byla pod Sokol sjednocena DTJ, Orel, SČM, A.F.K., Klub Čs.turistů a další. Ke sjednocování byla novou garniturou zneužívána slova Tyrše a vykřikováno na všechny strany, že by měl Tyrš velikou radost, že se plní jeho sen: "Co Čech, to Sokol!"
složek, které brzy prorostly všemi činnostmi československé společnosti. Již v únoru 1948 rozeslal akční výbor při ČOS všem jednotám a župním výborům pokyny k vytváření a fungování akčních výborů, ty nebyly voleny, jak bylo zvykem u všech správních orgánů Sokola, ale dosazovány z lidí věrných "lidově-demokratickému" zřízení z řad Sokola.363 Účel akčních výborů se nejlépe ukázal po XI.všesokolském sletu v Praze, který se konal od 26. června do 6. července 1948. 364 Komunisté si sletu nedovolili zabránit, jelikož se masy organizovaných sokolů báli, a o to více se snažili slet dostat pod svoji kontrolu a demonstrovat ho jako ukázku sjednocování tělovýchovy po vzoru sovětské "физкультуqры" pod vedením NF. Pro zajištění klidného průběhu byla nasazena řada špehů a falešných pořadatelů, v záloze byly drženy i případné represivní síly. Sletu se coby prezident zúčastnil i Klement Gottwald. Přes veškeré snahy KSČ o klidný průběh došlo k výbuchu vlastenectví a protikomunistických nálad,365 které se staly záminkou pro očistu řad Sokola od režimu nepohodlných lidí pod zástěrkou očisty od reakcionářů, kolaborantů a dalších protistátních živlů.366 Co se týče Moravy, Krajská komise pro sokolské otázky v Brně vydala 7. září 1948 směrnice pro očistu Sokola. Ta měla probíhat ve třech etapách. V první měli být odstraněni kolaboranti, zrádci a občané vyloučení z veřejného života, ve druhé pak "buřiči" z XI.všesokolského sletu v Praze, ve třetí všichni ostatní, kteří nabourávají pracovní morálku a plnění plánu a hanlivě se vyjadřují o vladě či jejích představitelích. Existovaly tři druhy trestu - vyloučení, důtka nebo domluva.367 Postup očisty byl následující: Sokolská komise při MAV NF našla viníka, toho odsoudila MAV NF a dala rozkaz k provedení trestu výboru TJ Sokol, který dotyčného potrestal dle přání MAV NF. Dotyčný potrestaný se pak mohl odvolat k OAV NF, která rozhodla a dala doporučení výboru sokolské župy. Pokud výbor TJ Sokol odmítl dělat, co chtěla MAV NF, pak o věci rozhodla sokolská komise při OAV NF a nechala rozhodnutí vykonat sokolský župní výbor. Proti tomuto se nebylo možno odvolat. Pokud výbor jednoty nadále odmítal spolupracovat s akčními výbory NF, pak byl nahrazen správním sborem jednoty na návrh OAV NF. Pokud by výbor župy odmítal provádět nařízení OAV NF, pak byl župní výbor nahrazen správním sborem župy na návrh KAV NF. V procese očisty měly akční výbory rozhodovat a formou doporučení nutit orgány Sokola k vykonání trestů. Sokolové tak nebyli vylučováni někým zvenčí, ale vlastním výborem, který je musel pod hrozbou vlastního nahrazení a potrestání potrestat. Komise pro sokolské otázky 363Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č. 56, fol. 1. 364Slet byl plánován od roku 1946, kdy byla plně obnovena činnost ČOS a již v říjnu 1946 byl symbolicky zapálen oheň, který ke sletu svolával. Byl to opravdu odvážný počin vzhledem k tomu, že se uskutečnil pouhé 3 roky po devastující válce, která se přímo dotkla i Sokola. 365Největší kauzou, z které byly vyvynuty důsledky se stal průvod sletového členstva Prahou, kterého se zúčastnilo asi 85 000 osob. Ten se stal manifestací sokolského odporu proti komunistické nadvládě. Provolávala se sláva prezidentu Benešovi a kolem Gottwaldovi tribuny se chodilo mlčky. provolávala se hanlivá hesla na adresu vlády, která se KSČ snažila přehlušit vyhráváním budovatelských písní z rozhlasu. Tajní byli vytlačováni z průvodu. Při pochodu bylo zatčeno několik sokolů a další zatýkání a vylučování ze Sokola na sebe nedalo dlouho čekat. 366Kozáková, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994, str. 42-47. 367Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č. 21, fol. 20-21.
měly být tvořeny na úrovni jednot starostou jednoty, náčelníkem, náčelnicí a vzdělávatelem. 368 Oficiálně byla očista Sokola vysvětlována takto: "To, co bude probíhat teď je modernizace Sokola směrem nové doby, protože doba je moderní a Sokol musí jít s dobou. Sokol se bude dále řídit idejemi Tyrše a Fugnera a opustí staré patriarchální vlastenectví a stane se moderním. Avšak někteří porušili sokolskou kázeň a strhli se k pokřiku hesel proti lidově-demokratické vládě, proto začala očista od těchto reakcionářů a to i mezi těmi, kteří se sletu neúčastnili, protože i mezi nimi jsou tací."369 K očistě Sokola došlo i ve Žďáře. Od srpna 1948 byla sestavena akční komise při MAV NF Žďár. 18. října bylo dáno ze strany MAV NF doporučení k výboru žďárské jednoty na vyloučení 6 bratrů za protistátní chování na XI. všesokolském sletu 370 a 2 bratrů za údajné členství v protektorátním Kuratoriu pro výchovu mládeže. 4 sestry měly být potrestány vyloučením na tři měsíce rovněž za nevhodné chování na sletu a náčelnice jednoty měla být zbavena všech funkcí ve výboru kvůli nepřátelskému postoji k republice a nevhodným výrokům na stranu slučování tělovýchovy. Výbor jednoty v čele se starostou Jetmarem odsouhlasil usnesení MAV NF, ale požadoval mírnější tresty pro ženy a členy Kuratoria, protože skutečným členem byl pouze obviněný Jaroslav Minář a ten tam vstoupil na popud tehdejšího náčelníka jednoty, aby v oné nacistické organizaci po zákazu Sokola nadále šířil mezi mládeží sokolské myšlenky. Samotný výbor jednoty Žďár se snažil komunikovat s MAV NF a slibovat potrestání, aby nebyl nahrazen (vysvětleno výše), ale na druhou stranu reálně nikoho netrestal, ba dokonce Elišku Vítečkovou navrženou na tříměsíční vyloučení jmenoval jako vedoucí dorostenek. Z tohoto důvodu byla věc hnána ze strany MAV NF na OAV NF, které potvrdilo rozhodnutí MAV NF a dalo doporučení k potrestání výboru župy Havlíčkovy. Jelikož se MAV NF nemohl domoci potrestání v rámci Sokola, nechal odsouzené obviněné potrestat ze strany akčního výboru v jejich zaměstnání. Až po intervenci župy začal výbor žďárské jednoty jednat a to tak, že vyloučil oněch 6 bratrů, všem ostatním udělil napomenutí a náčelnici zbavil funkce ve výboru. Ve žďárské jednotě došlo ještě k obvinění dalších pěti bratrů a vylučování ze Sokola se dotklo i ostatních jednot v okrsku. 371 Samotný výbor jednoty nebyl čistkami příliš postižen. Dalo by se říci, že v něm zasedali stejní lidé jako před únorem 1948372, což vydrželo až do roku 1950, kdy bratr Jetmar složil funkci starosty a při volbě byl celý výbor nahrazen.373 Kulturní, tělocvičný a osvětový život jednoty se začal proměňovat k obrazu lidovědemokratického zřízení. Stále se konají loutková divadla, závody a další podniky jako dříve, ale 368tamtéž, inv.č. 21, fol. 22-23. 369tamtéž, inv.č. 21, fol. 20-39. 370Bratr Neugebauer byl navíc obviněn z činnosti ve Vlajce, ale to se nepotvrdilo. 371tamtéž, inv.č. 21, fol. 11-14. 3721948 - starosta Stanislav Jetmar, I. místostarosta Karel Koloc, II. místostarosta František Kříž, náčelník František Andrš, náčelnice Blanka Šillerová (později zbavena funkce), vzdělávatel Bohumil Havliš, zdravotník Vojtěch Lisý. 373tamtéž, inv.č. 21, fol. 25-26.
dostávají nové propagandistické zabarvení. Konají se běhy vítězství na počest rudé armády, průvody v krojích na svátek práce, cvičení na Stalinově besedě, besidka k narozeninám Stalina a další. Byly zavedeny závody o TOZ. Sokol jako jednotná tělovýchovná organizace se rozmnožil o mnoho sportovních odborů a v jeji rámci se pořádala utkání. Nejúspěšnější byl hokej. Jednotě bylo zakázáno pořádat vlastní oslavy svátků, aby nedošlo k nějakým protistátním excesům a aby bylo vše pod přísnou kontrolou KSČ. Oslavy svátků se většinou konaly pod záštitou Lidové akademie. Schůze sokolského výboru dostaly úplně jiný ráz. Bývaly zahajovány a ukončovány zpěvem budovatelských písní a jejich program býval téměř vždy stejný: proslov vzdělávatele o budování socialismu, slib nových členů a proslov k těm, co se projevili proti sokolské kázni. 374 Od roku 1951 pak začíná být žďárský Sokol aktivně zapojován do akcí Svazu československo-sovětského přátelství.375 V roce 1948 se rozešel žďárský sokolský vzdělávací sbor a ustavil se až po obměně výboru v roce 1950. Již se nedávaly přednášky o demokracii, TGM a Benešovi, ale o Stalinovi, Velké říjnové revoluci, Česko-Polském přátelství, kázni v Sokole a přátelství Československa se SSSR. Bylo oslavováno sjednocení tělovýchovy, což prý nebylo dříve kvůli politickému hašteření možno. Jako jednotitel je vyzdvihován Sokol pro svoji nadstranickost a záruku svobody a pokroku, samozřejmě pod taktovkou KSČ, což strana ospravedlňovala dřívější nákloností Sokola k TGM jako k vůdci pokroku, kterého jako hybná síla pokroku vystřídalo lidově-demokratické zřízení. 376 Od roku 1949 došlo k novému okresnímu a krajskému uspořádání státu za účelem rozbití historického zemského uspořádání. Žďár se stal okresním městem a byl sloučen se Zámkem Žďár. Tato reorganizace se dotkla i tradičních struktur Sokola. Ve Žďáře vzniknul Okresní výbor Sokola, pod který spadaly všechny jednoty na okrese,377 OV ve Žďáře pak bylo podřízeno krajskému výboru Sokola v Jihlavě. Rozbyly se tak i tradiční sokolské vazby a byly vydány nové stanovy, které definitivně kodifikovaly vznik vznik jednotné tělovýchovné organizace.378 Ač Sokol po roce 1948 a především v r.1950 oslavoval úspěchy sjednocené tělovýchovy a zájem o členství v Sokolu, ve skutečnosti byla situace jiná. Mnoho významných představitelů Sokola jako např. náčelnice Marie Provazníková odešlo do emigrace a mnoho sokolů po vytvoření akčních výborů vystoupilo nebo bylo vyakčněno, což se do jisté míry dotklo i Žďáru. Obecně se argumentovalo počtem členů za roky 1947 a 1949,379 ale již se nebralo v úvahu, že v počtu členů v pozdějším datu jsou započítání všichni, co přišli do Sokola povinně ze rušených spolků, pokles členstva byl tudíž rapidní. Svědčí o tom i dopis od jednoty z Nížkova na OV Sokol ve Žďáře, kde si 374tamtéž, inv.č. 21, fol. 5. 375Soka Žďár nad Sázavou, OV NF Žďár nad Sázavou, OV DSO Sokol 1951-1957. 376Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č. 21, fol. 44-45. 377Byly to jednoty Bohdalov, Přibyslav, Nížkov, Velká Losenice, Polnička Světnov, Ostrov nad Oslavou, Nové Veselí, Sněžné, Nové Město na Moravě, Bobrová, Radešínská Svratka a pobočka Sázava. Celkově měl OV Žďár v roce 1949 pod sebou 1414 mužů, 914 žen a 761 dětí. 378Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č. 21, fol. 27-30. 3791947 - 203 mužů a 163 žen, 1949 - 211 mužů a 171 žen
starosta stěžuje na 37% pokles členstva, odchod celého cvičitelského sboru a nezájem nových členů.380 Dalším svědectvím je okresní závod z 29.května 1949, kdy družstvo žďárských žen postoupilo s 90% bodů do krajského závodu, který se ale kvůli nedostatku přihlášených nekonal. 381 Tento problém měly řešit náborové kampaně a nařízení pro členy KSČ, aby do této organizace vstupovali. Pomoci měla i podpora oblíbených sportů jako košíková, fotbal či hokej. 382 Začaly vznikat sokolské jednoty při velkých továrnárnách, která ve Žďáře vyrostli po roce 1948. Vznikl tak Sokol ŽĎAS a Sokol TOKOZ.383 Sokol se nakonec ukázal jako neefektivní jednotital tělesné kultury. Sice se původně počítalo s XII.všesok.sletem na konci pětiletky jako demonstrací úspěchů budování socialismu, ale k tomu nedošlo. V červnu 1951 se na IX. sjezdu ČOS dohodlo, že Sokol jako jednotná tělovýchovná organizace pořádně nefunguje, protože řada jednot se hlásí k socialismu pouze formálně a stále funguje podle starých hodnot a postupů. Navíc do Sokola nikdo nový nechodí a je v něm málo dělníků a jsou v něm stále ti staří sokolové. Navíc byla špatná komunikace Sokola s ROH a ČSM. Uvažovalo se i o spojení Sokola ZR se Sokolem Žďas. K tomu všemu jsou lidé ze Sokola ve Žďáře víc sokolové než komunisté. Pod rouškou reorganizace tělovýchovy v roce 1952 byl Sokol nakonec zrušen, ikdyž za konec Sokola s ideeály, které představoval můžeme považovat již rok 1948.384
380Soka Žďár nad Sázavou, Sokol OV Město Žďár - 1949-1950, fol. 22. 381Soka Žďár nad Sázavou, Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955), inv.č. 20, fol. 1. 382tamtéž, inv.č. 21, fol. 24. 383Soka Žďár nad Sázavou, OV NF Žďár nad Sázavou, OV DSO Sokol 1951-1957. 384Šikula, M.: Poslední rok trojice spolků před 60 lety (nejen) v okrese Žďár nad Sázavou. In Západní Morava XVI, Křesadlo, V. (ed.), Brno 2012, str. 43-45.
7. Závěr: Po dobu své existence v letech 1869-1952 zažil žďárský Sokol třikrát přerušení své činnosti. Pokaždé, když došlo k jeho obnově, stal se silnějším a aktivnějším než předtím. Důvody vedoucí k rozpuštění jednoty po pár letech od jejího založení v roce 1969 se nabízejí dva a nejspíše spolu souvisí. Jednalo se o nevůli samotných sokolů pokračovat v činnosti a nevůli vrchnostenských úřadů. V roce 1895 vzešla jednota ve Žďáře značně posílená jednak počtem členů a jednak schopností členů výboru. K druhému částečnému přerušení došlo během První světové války z důvodu odchodu mužů na frontu. Se vznikem samostatného Československého státu se Sokol stal do jisté míry symbolem odboje proti rakouské monarchii a jedním z důležitých činitelů podporujících myšlenky a zásady na kterých nový stát stál. K třetí pauze došlo v letech 1941-1945. Tehdy byl zakázán okupačními úřady kvůli svému českému vlasteneckému charakteru. Po roce 1945 byl do velké míry oslaben zatýkáním a likvidací svých členů během německé okupace. Po roce 1948 se jevil jako jedna z nejsilnějších organizací působících v Československu. Žďárský Sokol přestal rokem 1952 existovat, ale Sokol jako takový existoval nadále v emigraci v USA, Austrálii, na Novém Zélandě a v dalších zemích. K obnově Sokola v Československu došlo po roce 1989, ale toto období je již mimo vymezené hranice práce. Na základě této práce můžeme dojít k následujícím závěrům. Co se týče složení členstva žďárského Sokola, bylo ve všech obdobích jeho existence různorodé a napříč sociálními vrstvami. V čele však vždy stály silné a vzdělané osobnosti, mnohé byly zároveň starostou města (viz. Veliš či Brodský) nebo alespoň členy zastupitelstva. Tyto osobnosti díky svému vlivu a váženosti dokázaly jednotě pomoci budovat dobré jméno a silné postavení. Počet členů jednoty v období, kterému je tato práce věnována měl stoupající tendenci, avšak objevila se i období stagnace či poklesu. Jednalo se především o období těsně před přerušením činnosti v letech 1914 a 1941, kdy část členů vystoupila kvůli strachu z perzekuce ze strany úřadů. Velký pokles byl zaznamenán před První světovou válkou, když jednotou zmítaly vnitřní politické souboje. Docházelo i k menším poklesům v letech hospodářské krize, či předtím v době vzniku Orla. V jednotě byli v prvních obdobích nejpočetněji zastoupeni muži. Ženy se v jednotě, začaly nejvíce angažovat v dobách válečných a po roce 1945 často překonávaly muže. Počet žen přesáhl mužské členstvo po roce 1948. Žďárská jednota po celou dobu své existence udržovala čilé styky s jinými jednotami a dalšími většinou pěveckými, čtenářskými a národními spolky. Často společně pořádali různá vystoupení a navzájem se podporovali. Ač se jednota považovala za nadstranickou, často se jí politika dotýkala. Před vznikem Orla jí zmítaly vnitřní spory a snaha utvořit z ní katolickou jednotu, což se nakonec nepodařilo. V době před Prvni světovou válkou žila jednota v duchu Lidové moravské pokrokové strany hlavně kvůli Otokaru Velišovi. Během První republiky jednota podporovala a úzce
spolupracovala s národními socialisty, kterých byl členem vzdělávatel Hutař. Díky historickému vývoji došlo k několika očistám, které měly odstranit nevhodné politické živly v řadách Sokola (nacisté, komunisté). Po Druhé světové válce jednota otevřela své řady pro všechny politické strany. Žďárští sokoli měli negativní vztah ke katolíkům představovaným lidovou stranou, což bylo umocněno zapřísáhlým ateismem špiček žďárského sokolstva. Naopak byly vítány církve evangelické, kterým bylo dovolováno užívat sokolovnu a byla s nimi navázána blízká spolupráce. Vztah místní jednoty k Orlu byl konstantně špatný až do ohrožení republiky německým nacismem, kdy tyto zmírnily své konflikty, totéž lze tvrdit i o vztahu s DTJ. Co se týče vztahu jednoty a státních orgánů, byly před První světovou válkou špatné. C.k. úřady se snažily znemožňovat její fungování, na což doplatila první žďárská jednota z roku 1869. V meziválečném období byly vztahy ke státu velmi kladné a Sokol ho pomáhal budovat. Během německé okupace byl perzekuován. V době tzv "Třetí republiky" byl vztah Sokola a státních orgánů poměrně dobrý. Místní Sokol si našel oblibu mezi obyvatelstvem města díky pořádání kulturních akcí, ale díky své činnosti získal i nepřátele (sestry Zábršovy, správce Národ. domu Zábrš a další). Sokol měl ve městě všeobecně dobré jméno a členství v něm bylo znakem jistého společenského statusu a prestiže, čehož využívala řada lidí, kteří chtěli díky členství v Sokolu stoupnout na společenském žebříčku. V řadách místní jednoty se našlo i mnoho lidí, kteří do ní vstoupili ze zištných důvodů.
8.Literatura a prameny Prameny: Archivni prameny: SOkA Žďár nad Sázavou Fond ONV Nové Město na Moravě, zrušené spolky. Fond ONV Žďár nad Sázavou, spisy zrušených spolků v 50-tých letech. Fond OV NF Žďár nad Sázavou, OV DSO Sokol 1951-1957. Fond Sokol OV Město Žďár - 1949-1950. Fond Sokol TJ Žďár nad Sázavou - 1869-1951(1955).
Publikované prameny: FIKAR, A.: O Sokole a sokolství, Praha 1948. JANDÁSEK, L.: Přehledné dějiny sokolstva, Praha 1937. JANDÁSEK, L., PELIKÁN, J.: Stručné dějiny sokolstva, Praha 1946. MOKRÝ, F.: Výbor z archivu Františka Mokrého, sv.2, Žďár nad Sázavou 1992. MOKRÝ, F.: Výbor z archivu Františka Mokrého, sv.3, Žďár nad Sázavou 1992. MOKRÝ, F.: Výbor z archivu Františka Mokrého, sv.4, Žďár nad Sázavou 1992. PELIKÁN, J.: Tyršovy práce v časopise Sokol, Praha 1920. PETRUS, J.: A vyšel rozsévač, Život dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola, Praha 1937. SCHEINER, J.: Dějiny sokolstva v prvém jeho pětadvacetiletí, Praha 1887. TOMAN, J.: Památník sboru dobrovolných hasičů Města Žďáru vydaný u příležitosti 60tiletého založení sboru 1878-1938, Město Žďár 1938.
Literatura: BARTUŠEK, A. a kol.: Dějiny Žďáru nad Sázavou III 1784-1974, Brno 1974. BEZECNÝ, Z., JIRÁNEK, T., LENDEROVÁ, M.: Dějiny každodennosti dlouhého 19. století II. díl, Život všední i sváteční, Pardubice 2005. DANĚK, K.(ed.): Sborník prací k stému výročí narození MUDr. Bedřicha Drože (1865-1943) žďárského praktického lékaře šiřitele fyzikální terapie a kulturního pracovníka, Žďár nad Sázavou
1965. FUKSOVÁ, J., JIČÍNSKÁ, A.: Žďár v proměnách času, Žďár nad Sázavou 1990. GREGOR, A. a kol.: Vlastivěda Moravská II., Místopis Moravy, Jihlavský kraj, Novoměstský okres, Brno 1948. KONZBUL, J. a kol.: Budování socialismu na Žďársku, Brno 1975. KOSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M.: Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury, Praha 2008. KOZÁKOVÁ, Z.: Sokolské slety 1882-1948, Praha 1994. KREJČÍ, J.: Miroslav Tyrš, Filozof, pedagog a estetik čes. tělocviku, Köln 1986. LATZKA, J.: Obecní samospráva a městské elity na příkladu malého města Žďár 18641912, Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno 2007. LOPAUR, M.: Žďárský uličník I.. Město Žďár, Žďár nad Sázavou 2012. MAREK, J.: Dějiny československé tělesné kultury, Praha 1983. MASARYK, J.: Mezinárodní význam všesokolských sletů, Praha 1948. MOKRÝ, F.: Město, Žďár nad Sázavou 2008. MOKRÝ, F.: Osobnosti, Žďár nad Sázavou 2006. OBŮRKOVÁ, R.: Spolková činnost Města Žďáru ve 2. polovině 19. století, Bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno 2010. PROVAZNÍKOVÁ, M.: XI. Všesokolský slet v Praze 1948, Curych 1976. PROVAZNÍKOVÁ, M.: 100 let Sokola, Washington D.C. 1962. ŘEZNÍK, M.: Formování moderního národa, Evropské dlouhé 19. století, Praha 2003. SCHŮTOVÁ, J.: Ženy v Sokole. In Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích, Schůtová, J., Waic, M. (ed.), Praha 2003. ŠIKULA, M.: Poslední rok trojice spolků před 60 lety (nejen) v okrese Žďár nad Sázavou. In Západní Morava XVI, Křesadlo, V. (ed.), Brno 2012. ŠIKULA, M.: Reorganizace místních národních výborů roku 1950 v obcích severního Horácka. In Západní Morava XIV, Křesadlo, V. (ed.), Brno 2010. ŠVOMA, J., FILKA, I.: Přehledné dějiny Žďáru nad Sázavou od nejstarších dob do roku 1980, Žďár nad Sázavou 1998. WAIC, M. a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Praha 1996. WALDAUF, J.: Sokol, malé dějiny velké myšlenky, 1.díl, Luhačovice 2007. WALDAUF, J.: Sokol, malé dějiny velké myšlenky, 2.díl Československé sokolstvo v zahraničí 1952-1975, Luhačovice 2010.
9.Přílohy
župní slet 1896 ve Velkém Meziříčí
výbor TJ Sokol Žďár 1898 (stojící: K.Hliněnský, F.Štěpán, E.Pokorný, J.Rosa, J.Suss, J.Letovský, F.Štumpfe, Křesťan, J.Pokorný, sedící: F.Krupař, A.Frieb, J.Smeykal, F.Dvořák, H.Letovský)
28.10.1918 (3.řada: J.Froma, J.Byšof, K.Koloc, Kříž, Zelený, Gotz, - , 2.řada: Kříž, J.Mašek, Rámis, Holub, L.Smejkal, - , - , J.Dobrovolný, 1.řada: - , Vacík, Hutař, J.Smeykal, Štěpán, Malina, - )
místo pro stavbu sokolovny
sletiště ve Žďáře 1921
župní slet ve Žďáře 1921
F.Hutař
památník F.Hutaře 1945
Zakládající členové Sokola ve Městě Žďáře r. 1869 Beneš Antonín Binko Emanuel Binko František (náhradník) Binko Hugo (náměstek starosty Sokola) Bruckner Alois (náhradník) Čermák František (starosta Sokola) Frantzl Eugen (člen výboru a jednatel) Frendlovský Josef Gottman Josef Hájek Josef Hajný František Hartl Jan (náhradník) Hronek Josef Jelínek Antonín Jelínek Rudolf (člen výboru) Kislinger Hynek Knappe František Maňásek Leopold (člen výboru a pokladník) Musil František (revizor účtů) Musil Karel (člen výboru a náčelník) Musil Leopold Pluhař Josef (člen výboru a revizor účtů) Pokorný František Rábl Solomon Růžička Josef Suss Josef Šimek Josef (člen výboru) Toman František Trefulka František Vlček Arnošt Waigner Cyril (revizor účtů) Wlček Zelený Adolf Žižka Augustin (náhradník)
10.Seznam použitých zkratek: c.k.
císařsko-královský
ČOS
Česká obec sokolská
ČSM
Český svaz mládeže
DSO
Dělnická sportovní organizace
DTJ
Dělnická tělovýchovná jednota
K.
Krone
KAV
Krajský akční výbor
Kč
koruna československá (První republika)
Kčs
koruna československá
Kr.
krejcar
KSČ
Komunistická strana Československa
MAV
Místní akční výbor
MSOS
Moravsko-slezská obec sokolská
NF
Národní fronta
OAV
Okresní akční výbor
ONV
Okresní národní výbor
OV
Okresní výbor
ROH
Revoluční odborové hnutí
SSSR
Sovětský svaz socialistických republik
Soka
Státní okresní archiv
TGM
Tomáš Garrigue Masaryk
TJ
Tělocvičná jednota
TOKOZ
Továrna na kovové zboží
TOZ
Tyršův odznak zdatnosti
ÚAV
Ústřední akční výbor
zl.
zlatý
ŽĎAS
Žďárské strojírny
