Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Centrum asijských studií Seminář japonských studií. Japanistika. Petr Kuncl

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Centrum asijských studií Seminář japonských studií Japanistika Petr Kuncl Japonské ozbrojené síly po II. světové válce Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Barbora Mejzlíková 2015

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Prohlašuji, ţe tištěná verze práce je shodná s elektronickou verzí. Souhlasím, aby byla práce archivována a zpřístupněna ke studijním účelům.

_______________________________________ Brno, 23. 11. 2015, Petr Kuncl

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí práce Mgr. Barboře Mejzlíkové za vedení práce, cenné rady a všechny úsměvy, které mi po celou dobu studia byly velkou duševní oporou.

Obsah Poznámky k formální úpravě a přepisu japonských jmen a termínů ......................................... 5 ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1.

SITUACE PO VÁLCE ....................................................................................................... 9 1.1.

2.

Japonsko-americká bezpečnostní smlouva (1951) ............................................... 11

9. ČLÁNEK A VZNIK JSDF ........................................................................................... 12 2.1.

Vznik JSDF a legitimizační proces ...................................................................... 15

3.

STRUKTURA JSDF ......................................................................................................... 19

4.

RIZIKA POTENCIÁLNÍCH OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ V REGIONU ............... 23 4.1.

Čínská lidová republika ........................................................................................ 24

4.2.

KLDR ................................................................................................................... 27

4.3.

Ruská federace ..................................................................................................... 29

5. ZAPOJENÍ JSDF NA GLOBÁLNÍ ÚROVNI – OD VÁLKY V PERSKÉM ZÁLIVU K VÁLCE V IRÁKU ............................................................................................................... 30 5.1. 6.

Válka v Iráku ........................................................................................................ 34

AKTUÁLNÍ BEZPEČNOSTNĚ-POLITICKÁ SITUACE .............................................. 40

ZÁVĚR..................................................................................................................................... 47 Resumé ..................................................................................................................................... 50 Resume ..................................................................................................................................... 51 Přílohy: ..................................................................................................................................... 52 Pouţité zdroje: .......................................................................................................................... 53

Poznámky k formální úpravě a přepisu japonských jmen a termínů Pro přepis japonských osobních jmen a názvů organizací a měst je v textu práce vyuţíváno české transkripce. U osobních jmen je při české transkripci uţíváno pořadí: křestní jméno, příjmení. Při prvním výskytu japonského jména nebo názvu je v závorce uvedena také jejich podoba ve znacích a je při ní zachováno tradiční japonské řazení osobních jmen, tzn.: příjmení, jméno. V případě výskytu termínu japonského původu (názvy plavidel, letounů apod.) je v latince pouţita kurzíva, aby se tak cizí slovo odlišilo od zbytku česky psaného textu. K označení jednotlivých sloţek Japonských sil sebeobrany je pro zjednodušení v textu vyuţíváno i zkratek z anglických názvů (např.: Japan Air Self-Defense Forces = ASDF), které jsou při jejich prvním výskytu vysvětleny v závorce.

5

ÚVOD Poráţka Japonska ve druhé světové válce je významným milníkem v jeho dějinách a jako taková dodnes zanechává v mysli obyvatelstva stín, který zcela zásadně ovlivňuje japonský pohled na válčení, vojenskou politiku a armádu obecně. Takové nálady lze spatřovat jiţ brzy po kapitulaci, kdy veřejnost dobrovolně přijala celkové odzbrojení a demobilizaci, kdy všichni vojenští velitelé byli odstraněni ze svých pozic, generální štáb byl zrušen společně s ministerstvy pozemního vojska a námořnictva, včetně Císařské armády a Císařského námořnictva, a kdy byl postupně demontován veškerý vojenský průmysl. Trauma z poráţky vyvolalo silné pacifistické nálady, které se následně vzhlédly v ústavě vtisknuté Japonsku Spojenými státy v roce 1947. V jejím 9. článku se poraţená země navţdy vzdává války jako nástroje k řešení mezinárodních sporů a prohlašuje, ţe jiţ nikdy nebude drţet pozemní, námořní nebo vzdušné vojenské síly. Realita se oproti tomuto závazku do dnešní doby v mnoha směrech změnila a s ohledem na nedávné zásahy do japonské legislativy a směr, kterým se začala japonská bezpečnostní politika ubírat, lze očekávat, ţe další úpravy budou v budoucnosti ještě následovat. Téma je atraktivní uţ tím, ţe jiné státy, ekonomicky srovnatelně silné s Japonskem, obyčejně zastávají pozici důleţitého vojenského hráče na poli světové bezpečnosti (USA, Rusko, Čína, Německo), ale Japonsko doposud v této sféře hrálo velmi nepatrnou aţ mizivou roli, a proto bude zajímavé prozkoumat příčiny tohoto jevu a ověřit, jestli je to skutečně pravda. Cílem práce je popsat klíčové události týkající se japonských ozbrojených sil, ke kterým došlo od konce druhé světové války, charakterizovat podobu japonského vojska a posoudit, jakou roli v moderním Japonsku zastává a proč. Za tím účelem text zkoumá, jaké je právní pozadí za samotnou existencí Japonských sil sebeobrany a pokouší se odpovědět na otázku, do jaké míry je drţení si vlastní armády v souladu s japonskou legislativou a zda lze nalézt nějaké důvody opodstatňující její existenci. Zkoumáním těchto otázek si práce klade za cíl vysvětlit příčiny a moţné dopady změn v japonské bezpečnostní politice, ke kterým v posledním roce dochází. Ačkoli existuje velké mnoţství literatury zabývající se japonským válečnictvím a armádou z dob během a před druhou světovou válkou, o dalším vývoji japonských 6

ozbrojených sil, jejich moţnostech působení a legislativním základu, na kterém stojí, je zdrojů relativně málo a informace jsou často kusé nebo nepřesné. Články a publikace pojednávající o Japonských silách sebeobrany obvykle vyuţívají stručných anglicky psaných informací z prvních stran japonského ministerstva obrany nebo internetových encyklopedií, novinové články se pak zase často kopírují navzájem a nepřináší ţádné podrobné informace. V českém jazyce se takové zdroje prakticky nevyskytuji, a tak cílem této práce je analyzovat dostupné spolehlivé zdroje, jako jsou prohlášení vlády, oficiální znění bezpečnostních smluv, zákonů, White Papers, bezpečnostní direktivy, studie k jednotlivým tématům (válka v Perském zálivu, válka v Iráku, územní spory, jaderný program KLDR, problematika 9. článku, okupační správa Japonska po druhé světové válce), zdroje v japonštině z oficiálních webů a publikací japonského ministerstva obrany a dílčích sloţek Japonských sil sebeobrany a k nejaktuálnějším tématům také novinové články, prohlášení premiéra, propagační videa apod. Cílem zpracování informací z těchto zdrojů je získat ucelený přehled k problematice poválečné historie japonských ozbrojených sil a zodpovědět otázky, které jsou v důsledku nedávných změn v japonské bezpečnostní politice více neţ aktuální. Práce se tím snaţí vyplnit prázdné místo v literatuře o současném Japonsku. V rámci úvodu do problematiky je nastíněna situace krátce po konci války, rozpuštění japonské armády a podpis japonsko-americké bezpečnostní smlouvy. Práce vysvětlí, jaká je podstata této bezpečnostní smlouvy a charakter 9. článku japonské ústavy. Zkoumá, proč byla tak zásadní legislativa prosazena, jak byla v dalších letech nahlíţena, k jakým pokusům o její přepsání nebo reinterpretaci docházelo a do jaké míry je s ní pak existence ozbrojených sil v souladu. Další kapitola se věnuje kontroverznímu 9. článku a procesu vzniku Japonských sil sebeobrany. Zde se řeší, proč byla tak radikální legislativa přijata, kdo byl vlastně jejím autorem a jak i jí navzdory došlo Japonsko k znovuvybudování vlastních ozbrojených sil. Ve třetí kapitole se klade za cíl charakterizovat strukturu Japonských sil sebeobrany a popsat, jaké úkoly jejich jednotlivé sloţky plní. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na bezpečnostní situaci v nejbliţším okolí a klade si za cíl odpovědět na otázku, zda okolní státy představují pro Japonsko potenciální bezpečnostní riziko, a na základě toho posoudit, jestli je nutné disponovat vlastními ozbrojenými silami.

7

Rozsah všech aktivit Japonských sil sebeobrany je daleko větší, neţ nabízí moţnosti této práce. Samotné rozlišování jejich činnosti podle toho, o jaký druh misí se jedná, představuje problém, kterému by se dalo věnovat v dalších textech. Pro vhled do celkového vývoje japonských ozbrojených sloţek se text zaměřuje na dvě mise, které následovaly po teroristických útocích 11. 9. 2001 v USA – válka v Perském zálivu a válka v Iráku. Práce se pokouší vysvětlit, proč byly pro Japonsko tyto dva konflikty tak významné a jaký měly dopad na roli Japonských sil sebeobrany do dalších let. Závěrečná část zpracovává předešlá zjištění a snaţí se charakterizovat, k jakým změnám v posledním roce dochází a jaký mají vliv na samotnou existenci a funkčnost japonských ozbrojených sil.

.

8

1. SITUACE PO VÁLCE Pro posouzení míry a závaţnosti nedávných změn v bezpečnostní politice Japonska je nezbytné zaměřit se na procesy s japonskou armádou, ke kterým došlo v prvních letech od japonské kapitulace – o rušení válečné politické struktury a všech tří sloţek vojska. Přiblíţení přinejmenším situace a povahy prvních poválečných měsíců je podstatné proto, ţe jejich průběh ovlivnil pohled na armádu i pro následující desetiletí. Postupimská deklarace (vydaná 26. 7. 1945, přijatá Japonskem 14. 8. 1945) formulovala principy 1 , které poloţily základy ke zrušení vojenské kapacity a spolu s tím spustily celý japonský demobilizační proces, který se rychle rozeběhl ihned po podpisu kapitulace v srpnu 1945. 2 V té době japonské síly čítaly téměř 7 milionů muţů, kteří byli rozmístěni na velkém území od Mandţuska po Šalamounovy ostrovy a na ostrovech v centrálním a jihovýchodním Tichomoří (pro porovnání v současné době Japonské síly sebeobrany čítají 250 tisíc muţů – viz příloha č. 1 na straně 52). Ačkoli demobilizace, odzbrojování i repatriace vojáků ze zahraničí probíhaly na válkou vyčerpanou a vojensky pokořenou zemi z celkového pohledu klidně a většina Japonců se s novou situací rychle smířila a poraţené síly nekladly prakticky ţádný odpor, nesmí se opomenout, ţe v prvních dnech po kapitulaci se daly vypozorovat napříč všemi hodnostmi i projevy nekázně a v některých případech technicky vzato ještě i dezerci, kdyţ piloti i se zásobami plně naloţenými letouny odlétali do svých vesnic nebo vojenští lékaři opouštěli pacienty. Příčinou jistě byla morálka doma nasazených vojáků, která byla nízká uţ před vítězstvím spojenců. Takovéto projevy neposlušnosti, vzpour a celkového rozpadu vojska byly počátkem všeobecné ztráty úcty veřejnosti k armádní instituci3, coţ se v následujících padesáti letech podstatně odráţelo na pohledu veřejného mínění ve vztahu k pokusům o revize ústavy, konkrétně 9. článku, a na populistických postojích k této problematice některých politiků.4

1

Ministerstvo zahraničních věcí (USA); Potsdam Declaration (Proclamation Defining Terms For Japanese Surrender), The Department of State Bulletin, No. 318, str. 137-138, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 2 MACARTHUR, Douglas; Reports of General MacArthur, MacArthur in Japan: The Occupation: Military Phase, CMH Pub 13-14, 1994, str. 118, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 3 BIX, Herbert P.; Hirohito a vznik moderního Japonska. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2002, str. 415, ISBN 8072577123 4 ITOH, Mayumi; Japanese Constitutional Revision: A Neo-liberal Proposal for Article 9 in Comparative Perspective, University of California Press, vol. 41, No.2, 2001, str. 318, [cit. 12. 10. 2015], dostupné online na

9

Uţ v období mezi podepsáním kapitulace a sepsáním ústavy se objevují tendence se vzdát absolutně všech ozbrojených sil. Generálporučík Kandţi Išiwara (石原莞爾), který byl v poválečném období jmenován vládním poradcem, prosazoval názor, ţe by národ, jehoţ úpadek morálky povaţoval za hlavní příčinu poráţky, měl „překvapit nepřítele uskutečněním reforem“ ještě předtím, neţ se stihne zavést okupační správa.5 A tyto reformy obsahovaly vedle vzdání se ozbrojených sil i zrušení speciální vyšší policie, a tak jiţ na přelomu září a října 1945 bylo demobilizováno přibliţně 88% japonské armády a do konce měsíce se rozpustilo celé Spojené loďstvo i s velitelstvím a štáby všech ozbrojených sil ukončily svou činnost.6

World Wide Web: 5 BIX, Herbert P.; Hirohito a vznik moderního Japonska. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2002, str. 416, ISBN 8072577123 6 MACARTHUR, Douglas; 1994, str. 120

10

1.1. Japonsko-americká bezpečnostní smlouva (1951) Pro poválečný vývoj japonských ozbrojených sil a bezpečnostní politiky byla jedním ze zásadních dokumentů bezpečnostní smlouva s USA podepsaná 8. 9. 1951. Vzdání se práva na vlastní obranu a ukončení okupace spojeneckými vojsky v důsledku znamenalo, ţe v případě napadení země by Japonsko bylo zcela bez prostředků na zakročení proti nepříteli. Bezpečnostní smlouva z roku 1951 nabídla řešení v podobě spolupráce s americkou vládou. Výměnou za to, ţe USA budou moci drţet svou armádu na území Japonska i přesto, ţe okupační správa jiţ skončila, tyto jednotky jsou povinny bránit Japonsko před přímou i nepřímou agresí cizích sil s podmínkou, ţe i japonská strana převezme odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. 7 Pro obě strany takové ujednání bylo výhodné. Japonsko získalo za relativně velmi nízkou cenu silného ochránce včetně jeho „jaderného deštníku“8 a Spojené státy díky umístění své armády na japonských ostrovech dokázaly v počínající studené válce efektivněji projektovat svou vojenskou sílu do východní Asie. Oba dokumenty, smlouva i ústava, jsou pro japonskou bezpečnost zásadní. Přesto si v některých bodech odporují. 9. článek zamítá (alespoň v tehdejším výkladu) japonské právo na kolektivní sebeobranu a zakazuje drţení ozbrojených sil a smlouva i v pozdějších letech zcela ignoruje tři nejaderné principy, kterými se Japonsko začalo řídit. 9 Tyto body jsou přitom samotným jádrem Japonsko-americké bezpečnostní smlouvy. V samotném jejím úvodu stojí psáno, ţe smlouva uznává japonské svrchované právo na podepisování smluv o kolektivní sebeobraně.10 Jakkoli protiústavní, pohnutky pro přehlíţení těchto protikladů jsou v kontextu geostrategického postavení Japonska pochopitelné. O tom dále v kapitole o bezpečnostní situaci v regionu.

7

SAKURADA, Daizo; For Mutual Benefit: The Japan-US Security Treaty: From a Japanese Perspective, 1997, str. 2, [cit. říjen 2015] dostupné online na World Wide Web: 8 jaderný deštník = stav, kdy země disponující jadernými zbraněmi dá slib, ţe pouţije svého jaderného arzenálu na obranu svého spojence, který takovými zbraněmi nedisponuje 9 Tři nejaderné principy (非核三原則)= nevlastnit jaderné zbraně, nevyrábět jaderné zbraně, nedovolit jejich přítomnost na japonském území; tyto principy byly v roce 1967 formulovány Eisaku Satóem (pro více informací: http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1974/sato-lecture.html) 10 Bilateral Security Treaty Between the United States of America and Japan, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

11

2. 9. ČLÁNEK A VZNIK JSDF Pro další legální existenci jakýchkoli ozbrojených sil a jejich pole působnosti je nejkritičtější částí japonské legislativy 9. článek ústavy, která vešla v platnost 3. 5. 1947. Článek sestává ze dvou odstavců: 日本国民は、正義と秩序を基調とする国際平和を誠実に希求し、国権の発動 たる戦争と、武力による威嚇又は武力の行使は、国際紛争を解決する手段としては、 永久にこれを放棄する。 前項の目的を達するため、陸海空軍その他の戦力は、これを保持しない。国 の交戦権は、これを認めない。11 První odstavec prohlašuje, ţe se japonský lid „navţdy vzdává války jako suverénního práva národa a vyhroţování silou nebo pouţití síly jako prostředku k řešení mezinárodních sporů“ a druhý vyjadřuje závazek, ţe „nikdy nebudou drţeny ţádné pozemní, námořní ani vzdušné síly, stejně tak jako ţádný jiný válečný potenciál“.12 V otázce autorství tohoto článku se zdroje rozchází. Nejčastěji se ale připisuje buď Charlesovi

Kadesovi,

jednomu

z MacArthurových

nejbliţších

spolupracovníků,

MacArthurovi samotnému, nebo premiérovi Kidţúró Šideharovi (幣原喜重郎, ve funkci od 9. 10. 1945 do 22. 5. 1946). Samotným otcem myšlenky by ale mohl být i Tošio Širatori (白鳥 敏夫), který jako válečný zločinec a bývalý velvyslanec v Itálii poslal na sklonku roku 1945 tehdejšímu ministru zahraničí Šigeru Jošidovi (吉田茂; ve funkci ministra od 17. 9. 1945 do 24. 5. 1947; později premiér 1948-1954) dopis pravděpodobně zcela záměrně psaný anglicky, tak aby si ho mohly snadno přečíst autority okupačních sil. V jeho závěru se zmiňuje o nutnosti přepsání ústavy, která bude nově zahrnovat ustanovení, ţe lid bude mít právo odmítnout vojenskou sluţbu a ţe ţádný ze zdrojů země nebude pouţit k vojenským účelům. 13 Širatoriho dopis lze pokládat za úplně první sepsání principů kompletního vzdání se práva na 11

Nihonkoku kenpō, 日本国憲法. Tokio: Kōdansha, 1985, str. 15, ISBN 4061586785 Autorův překlad 13 MOLODIAKOV, Vassili; Who Is the Author of Artcle 9 of the Constitution of Japan?, 2015, Str. 1, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 12

12

válku do ústavy a nelze vyloučit, ţe poslouţil jako inspirace k jejich konečné formulaci. Není známo, kým a komu byl doručen, ale uţ 1. 2. 1946, necelé dva týdny poté, co psaní dorazilo na Ústřední velitelství SCAP14, MacArthur odmítl návrh na podobu ústavy od japonské vlády a předal její sepsání vládní sekci Ústředního velitelství i s třemi vlastnoručně sepsanými ustanoveními. Druhé z nich říká přesně to, co dnes známe z 9. článku a velmi připomíná Širatoriho myšlenku: „Válka jako svrchované právo národa je zrušeno. Japonsko se ho vzdává jako nástroje pro řešení jeho sporů, stejně jako pro zachování vlastní bezpečnosti. Na svou obranu se spoléhá na vyšší ideály, které dnes hýbou světem. Ţádné vojsko, námořnictvo ani vzdušné sily nebudou nikdy povoleny a ţádné jednotky nikdy nebudou uvedeny do válečného stavu.“15 Přijetí tak závaţného ustanovení doprovázely jistě oprávněné obavy, ale i tak byl celý dokument včetně této klauzule akceptován. V rozhodnutí premiéra Šidehary určitě hrála velkou roli snaha o záchranu císařského trůnu, protoţe v očích spojeneckých velitelů to byl právě císař, kdo byl zodpovědný za japonskou agresi během druhé světové války, a souhlas s „neválečnou“ klauzulí značně oslabil jejich argumenty pro zrušení trůnu a označení císaře za válečného zločince. 16 Také MacArthur věřil, ţe pokud má Japonsko i nadále účinně kontrolovat, je toho třeba císaře uchránit. To Japonsku v nové ústavě zaručoval 1. článek. Za uchování císařova statutu však SCAP vyţadoval na oplátku něco, co by upokojilo ostatní spojence.17 Jak důleţité bylo zachování císařova titulu, lze odvodit uţ ze skutečnosti, ţe první kapitola ústavy je věnována právě jemu, nikoli základním lidským právům, jak by se mohlo očekávat v porovnání například s ústavou USA

18

, poválečného Německa

19

nebo

20

Československa . Velmi brzy, lze říci, ţe jiţ od 50. let, se uţ ale další japonské vlády snaţily interpretovat slova 9. článku tak, aby se jejich interpretace dala změnit. A takováto snaha 14

SCAP (Supreme Commander of the Allied Powers) = vrchní velitel spojeneckých sil MACARTHUR, Douglas; Three basic points stated by Supreme Commander to be „musts“ in constitutional revision, 1946, [cit. říjen 2015], dostupné online na: 16 BIX; 2002, str. 443 17 ITOH; 2001, str. 312 18 The Constitution of the United States, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 19 PERLIAMENTARY COUNCIL; Basic Law for the Federal Republic of Germany, 1949, [cit. říjen 2015] dostupné online na World Wide Web: 20 Ústava Československé republiky, 1948, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 15

13

vykládat 9. článek jako výrok, který nepopírá právo na drţení domobrany, byla podporována samotnými Spojenými státy, které uţ za tu krátkou dobu od konce druhé světové války stihly zaměstnat nemalou část svého vojenského potenciálu v Pacifiku válkou v Koreji (1950-1953) a později i ve Vietnamu (1955-1975). To mělo za následek spuštění procesu, na jehoţ počátku bylo v Japonsku v roce 1950 vytvoření Policejních rezerv, a postupně vyústil aţ ve vznik Japonských sil sebeobrany (自衛隊, JSDF, Japan Self-Defense Forces).

14

2.1. Vznik JSDF a legitimizační proces I přes výslovný zákaz se uţ během následujících deseti let po válce formují všechny tři sloţky sil sebeobrany. Lze se ptát, proč Japonsko stejně jako poraţené Německo neprovedlo v pozdějších letech revize a nutné změny zákonů, které by odpovídaly tehdejší nové politické situaci doma i v okolním světě. Německo, na které bylo po kapitulaci uvaleno obdobné omezení, od roku 1947 do současnosti měnilo svou ústavu více jak 40krát21, aby se tak mohlo zodpovědně a jako rovnocenný člen podílet na operacích NATO a na operacích OSN. Vedle toho Japonsko, které je členem OSN od 18. 12. 1956, sklízelo za míru zapojení svých sil a zdrojů do zajišťování bezpečnosti ve východní Asii a na aktivitách Spojených národů kritiku.22 Ve skutečnosti však jiţ krátce po konci okupace spojeneckými vojsky zde byly pokusy o přepsání ústavy. V roce 1956 vláda ustanovila Komisi pro zkoumání ústavy (憲法調査会), a ta za rok přišla s alternativními návrhy, které však nenásledovaly ţádné návrhy zákonů vládě. Změny by však na to, aby mohly být prosazeny, potřebovaly také většinovou podporu veřejnosti, která byla, jak ukazovaly průzkumy veřejného mínění, přinejmenším aţ do 80. let jasně vyhraněna proti zásahům do ústavy.23 Ţe Japonsko nemůţe zůstat bez ochrany, americká vláda začala vnímat velmi brzy po konci války. Vítězství komunistů v Číně v roce 1949 a válka v Koreji v 50. letech vedly k podpisu bezpečnostní smlouvy. Obě události jen potvrdily, ţe by Japonsko mohlo být pro USA v regionu cenným spojencem, pokud by vlastnilo své vlastní síly, které by v oblasti byly Američanům oporou. MacArthur, který si byl dobře vědom strategické důleţitosti Japonska pro obranu proti rozšiřujícímu se komunistickému vlivu ve východní Asii, tedy vynaloţil tlak na Jošidu, aby pak v roce 1950 byly vytvořeny Národní policejní rezervy (警察予備隊).24 S tím, jak studená válka eskalovala dále, se za dva roky reorganizovaly jako Národní bezpečnostní síly (保安庁) a z nich v roce 1954 vznikly JSDF (自衛隊). 21

ITOH; 2001, str. 311 BROWN, Jacob; Catalysts, Choices and Cooperation – Japanese Military Normalization and the US-Japan Alliance, University of Washington 2005, str.38, [cit. listopad 2015], dostupné onlina na www: 23 UMEDA, Sayuri; Japan: Interpretation of Article 9 of the Constitution, 2015, The Law Library of Congress, str. 43, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: < http://www.loc.gov/law/help/japanconstitution/japan-interpretations-article-9.pdf> 24 ITOH, Mayumi; Japanese Constitutional Revision: A Neo-liberal Proposal for Article 9 in Comparative Perspective, University of California Press, vol. 41, No.2, 2001, str. 313, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 22

15

Jak se dalo očekávat, tyto změny vyvolaly ve vládě velkou diskusi, kterou od činů však dělilo ještě dalších 30 let. Drţení ve své podstatně plně funkční armády skrývající se jen za jiným označením i navzdory článku 9 dovedlo později Jukia Hatojamu (鳩山由紀夫, předseda Demokratické strany Japonska od roku 1999 do 2002) k závěru, ţe je načase vyzvat vládu k celkové revizi ústavy. Z druhé strany politického spektra se k němu přidali Ičiró Ozawa (小 沢一郎, ministr vnitra od 28. 12. 1985 do 22. 7. 1986) a Jasuhiro Nakasone (中曽 根康弘, premiérem od 27. 11. 1982 do 6. 11. 1987). Ozawa v září 1999 nejprve předloţil návrh, aby se k 9. článku přidal další odstavec, který by legitimizoval existenci JSDF a jasně vymezil jejich pole působení, protoţe Japonsko musí mít jako kaţdý běţný národ přirozené právo na to, aby se mohlo bránit25: „Druhý odstavec nebrání Japonsku v uplatnění jeho práva na sebeobranu a na drţení si ozbrojených sil na jeho prosazení.“26 Tohoto práva pak podle Ozawy smí být pouţito výhradně v případě přímého vojenského napadení. Pak mínil přidat další odstavec, který by Japonsku dovoloval podílet se svým vojskem na „mezinárodním míru“, aby tak dostatečně dostávalo svým závazkům vůči OSN. Změny označil za „neo-pacifistické“, odpovídající moderní době: „Japonský lid přebere iniciativu v podílení se na mezinárodní mírové činnosti, aby se uchránil a obnovil mezinárodní mír a bezpečí před ohroţením míru a akty ničení a násilí, a aktivně přispíval k světovému míru všemi prostředky včetně ozbrojených sil.“27 Jen měsíc po Ozawově návrhu přišel se svou vlastní variantou změny 9. článku Hatojama, který stejně jako jeho kolega povaţoval japonský poválečný liberalismus za zastaralý a JSDF označil za regulérní armádu 28 , která jako taková momentálně existuje protiústavně. Oproti Ozawovi se nesnaţil o doplnění jiţ platného článku, ale o jeho kompletní přepsání: „Japonsko bude vládnout pozemními, námořními a vzdušnými silami, stejně jako válečným potenciálem. 25

ITOH; 2001, str. 315 ITOH; Mayumi; The Hatoyama Dynasty – Japanese Political Leadership Through the Generations, Str. 216, 2003, Palgrave MacMillan, New York, ISBN: 1-4039-6331-2; 27 BROWN; 2005, str. 44 28 ITOH, Mayumi; Japanese Constitutional Revision: A Neo-liberal Proposal for Article 9 in Comparative Perspective, University of California Press, vol. 41, No.2, 2001, str. 316, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 26

16

Japonsko nepouţije těchto sil k aktům agrese ani nezavede brannou povinnost.“29 Jasné ustanovení, ţe Japonsko smí znovu vlastnit armádu, mohlo vyřešit dvojznačnost původního článku, ale přineslo by s sebou silný nesouhlas z okolních zemí, které se dodnes doţadují, aby se Japonsko řádně omluvilo za svou násilnou minulost. Hatojama právě po takovéto retrospektivě volal. Dále vyzýval k vytvoření prostředí, ve kterém by byla země schopna vytvořit vojsko dost silné na to, aby ji dokázalo Japonsko ubránit i bez závislosti na USA. Vyţadoval, aby byla upravena i japonsko-americká bezpečnostní smlouva30 a odstranila se z ní pasáţ o povolení permanentní přítomnosti amerických vojáků v zemi.31 Nakasone s cílem učinit Japonsko skutečně nezávislé volal po revizi pouze druhého odstavce, aby ustanovil právo na sebeobranu, a přidání odstavce třetího na kolektivní sebeobranu: „Japonsko bude vládnout pozemními, námořními a vzdušnými silami, stejně jako válečným potenciálem. Japonsko si ponechává moţnost uplatňovat svá práva v kolektivní sebeobraně.“32 Svůj návrh podpíral tvrzením, ţe kdyţ uţ se Japonsko podílí na kolektivní sebeobraně, tak se od něj očekává, ţe bude nejprve schopno vůbec bránit samo sebe. Současně upozornil na to, ţe je ale třeba jasně říci, kam a v jaké míře můţe taková spolupráce se zahraničními silami sahat. Tím by stanovil přesná a transparentní pravidla, která by měla být přijatelná i pro okolní státy. Umírnění konzervativci, jako Jošida, k celé věci přistupovali opatrně. Řešení otázky drţení si JSDF bylo sevřeno z jedné strany veřejností, jejíţ názor na celou věc se ještě silně odráţel na dojmech z prohrané války, a z druhé strany tlakem USA, které vyţadovalo, aby Japonsko převzalo větší díl zodpovědnosti za vlastní bezpečnost. Jošida však zastával zdrţenlivou politiku „pacifismu v jednotném národě“ (一国平和主義), kdy se národ nemá

29

ITOH, Mayumi; 2003, Str. 213 Smlouva o vzájemné obraně (Japonsko a USA), podepsána 8. 9. 1951 31 ITOH, Mayumi; 2001, str. 317 32 BYINGTON, John; Japanese Constitutional Reform and East Asian Maritime Security, The Fletcher School 2005; str. 33, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 30

17

svou obranou zaměstnávat, dokud je zachován mír. Bylo třeba kompromisu, takţe JSDF přetrvaly, ale výhradně pro obranu a jejich účast na zámořských operacích byla zakázána.33 S rostoucí japonskou ekonomickou silou v 70. letech americký spojenec pokračoval ve zvyšování nátlaku, aby se břemeno obrany rozdělilo rovnoměrněji. Od první revize bezpečnostní smlouvy v 60. letech34 americko-japonská smlouva pro USA uţ neznamenala pouze střeţení bezpečnosti v okolí japonských ostrovů, ale vztahovala se i na dálný východ, přičemţ japonská podpora přicházela pouze v podobě logistiky, zásobování palivy, přepravou personálu a materiálu, jak to dovolovala jeho vlastní legislativa. To, ţe do té doby prováděné pokusy o legislativní změnu nepřinesly ţádné podstatné změny, dokazuje i fakt, ţe poţadavek, aby se vedle finanční podpory Japonsko zapojovalo více i s vojenskými jednotkami, pak neprošel přes námitky vlády, ţe země nesmí mít podíl na ţádných vojenských operacích, aniţ by byla napadena, a tak všechna činnost JSDF je přísně limitována jen na doposud poskytovanou pomoc a na společná cvičení.35

33

ITOH, Mayumi; 2001, str. 314 Revize zahrnovala následující body: americké síly nemohou být nadále pouţívány k potlačování domácích nepokojů; USA musí s Japonskem konzultovat významné změny v rozmístění svých sil nebo pouţití vojenských základen v Japonsku pro jiné vojenské operace neţ obranu samotného Japonska; moţnost vypovědět smlouvu po deseti letech ze strany jednoho nebo druhého státu – výpovědní lhůta 1 rok; větší důraz na mírovou spolupráci a na roli OSN 35 ITOH, Mayumi; 2001, str. 314 34

18

3. STRUKTURA JSDF Vrchním velitelem Japonských sil sebeobrany je předseda vlády (v současnosti Šinzó Abe, 安倍晋三). Premiér je nadřízeným ministru obrany (ministerstvo obrany, 防衛省, bylo zřízeno 9. 1. 2007; do té doby byly JSDF spravovány Úřadem sebeobrany), kterým se 24. 12. 2014 stal Gen Nakatani (中谷元), bývalý předseda Liberálně demokratické strany (自由民主 党 ) a jeden z hlavních zastánců remilitarizace Japonska. Jako poradce oběma vrchním

velitelům slouţí náčelník štábu velitelství společných sil, kterým je od 15. 10. 2014 čtyřhvězdičkový generál Kacutoši Kawano ( 河野克俊 ). Generál Kawano skrze ministra obrany disponuje od premiéra autoritou pro operační kontrolu JSDF, aby tak mohl v případě válečného stavu převzít velení, ale tato jeho pravomoc je v době míru limitována pouze na utváření vnitřní politiky vojska a na koordinaci obrany.36 Samo velitelství společných sil se skládá ze zástupce náčelníka štábu, kterým je od 26. 7. 2012 generálporučík Kóiči Isobe ( 磯 部 晃 一 ), a náčelníků štábů dílčích sloţek sil sebeobrany. Posloupnost vedení je tedy následující: premiér – ministr obrany – náčelník štábu velitelství společných sil – dílčí náčelníci štábů – jednotliví velící důstojníci. Aby mohly JSDF řádně plnit své úlohy, jsou rozděleny do různých organizací, mezi které patří například i Národní akademie obrany, Národní institut pro obranu, Výzvědná sluţba a další. Páteří JSDF je samotná armáda, která se dělí na tři sloţky. První takovou jsou pozemní síly obrany (陸上自衛隊, GSDF, Ground Self-Defense Forces). Náčelníkem GSDF je v současné době generál Kijofumi Iwata (岩田清文). Skládají se z pěti armád: severní s ústředím v Sapporu, severovýchodní v Sendai, východní v Nerimě, centrální v Itami a západní v Kumamotu.37 Jejich úkolem je zajištění bezpečnosti v okolních vodách a ve vzdušném prostoru, reagovat při útoku na japonské ostrovy, při útoku balistickými raketami, při napadení guerillami nebo speciálními jednotkami a vedle toho také pod ně spadá monitoring a obrana kyberprostoru a vesmírného prostoru. Dále pak GSDF mohou být zapojeny na pomoc při ţivelných katastrofách.

36

Joint Staff Official Webpage, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 37 JGSDF, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

19

V roce 2013 byly pozemní armády spolu se vzdušnými silami sebeobrany a námořními silami sebeobrany na základě nových národních bezpečnostních direktiv přeskupeny do čtyř oblastí, tzv. dynamických společných sil obrany, podle toho, v jakém pořadí by byly příslušné zbraně vysílány do akce v odpovědi na mimořádné události. Mimořádnými událostmi je myšleno především znovuzískání kontroly nad napadenými vzdálenými ostrovy a vyslání posil jednotkám, které jsou jiţ na ostrovech alokovány.38 Zde by určitě bylo zajímavé provést průzkum, do jaké míry byla reorganizace ovlivněna bezpečnostními riziky ve vztahu k územním sporům s Čínou a Ruskem. Současně bylo vytvořeno centrální velení pozemních sil, které je přímo nadřízené všem pěti armádám a podléhá jen náčelníkovi štábu a premiérovi. Tento krok zásadně usnadnil koordinaci s alianční americkou armádou, která do té doby musela komunikovat s kaţdou japonskou armádou zvlášť.39 Druhou sloţkou jsou vzdušné síly obrany (航空自衛隊, ASDF, Air Self-Defense Forces) v čele s náčelníkem štábu generálem Harukazu Saitó ( 齊 藤 治 和 ). ASDF jsou rozděleny do sedmi obranných letek a dvou výcvikových. 40 Kontrola vlastního vzdušného prostoru je pro kaţdou zemi naprosto zásadní, protoţe dominance na nebi přímo ovlivňuje i bojovou strategii na pevnině a na moři, takţe ASDF hrají v japonské obraně zásadní roli, která nemůţe být zastoupená jinou vojenskou sloţkou (pouze v omezené míře MSDF). Pro svoji důleţitost musí být ASDF vybaveny kvalitní technikou. V současné době jejich páteř tvoří těţké americké stíhače F-15J, ale v posledních letech uţ probíhá výzkum nového čistě japonského stíhače páté generace ATD-X Šinšin 41 , který má v budoucnosti stárnoucí americkou techniku nahradit a současně se stát protiváhou čínskému neviditelnému stíhači J20.42 Úkolem ASDF je vzdušná obrana japonského území, kde musí zamezit tomu, aby byl prostor státu narušen nepřátelskou silou nejen ve vzduchu ale i na moři. Reagují také 38

JGSDF, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 39 Kjódţin’na rikudţó dţieitai no sózó – Tógó kidó bóeirjoku no dţicugen ni mukete, 強靭な陸上自衛隊の創造 -統合機動防衛力の実現に向けて, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 40 Kókú dţieitai no sošiki – kókú-dan no sošiki, 航空自衛隊の組織 ～航空団の組織, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 41 VISINGR, Tomáš; MÁDL, Michal, Japonsko: Aktivní sebeobrana země vycházejícího slunce, 2011, ATM, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 42 Chinese Military, 2015, Sydney, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

20

v případech přírodních katastrof a pomáhají s monitoringem situace a přepravou materiálu a personálu a mezi jejich povinnosti spadá také protiraketová a protiletadlová obrana včetně správy radarových stanic.43 Piloti ASDF mají v průměru nalétáno zhruba 150 hodin za rok, coţ se povaţuje za nadprůměr i v Severoatlantické alianci (v zemích NATO je průměr 120 aţ 140 hodin ročně44). Třetí sloţkou pak jsou námořní sily obrany (海上自衛隊, MSDF, Maritime SelfDefense Forces), v jejichţ čele stojí admirál Tomohisa Takei (武居智久). Japonské loďstvo bylo vybudováno pro ochranu pobřeţí s důrazem na protiponorkovou a protivzdušnou ochranu, dnes uţ ale disponuje i lehkými letadlovými loděmi a celkově Japonsko vlastní dokonce druhou největší flotilu torpédoborců na světě včetně JS Izumo – největší válečné lodi, jaká byla od konce druhé světové války postavena.45 Spekuluje se také o tom, ţe do budoucna odkoupí od Spojených států dalších 17 takových lodí.46 Japonsko je ostrovní zemí obklopenou ze všech stran mořem, coţ také znamená, ţe většina hrozeb můţe jeho území dosáhnout právě přes něj. Přes moře také vedou důleţité zásobovací trasy, jejichţ ochrana je pro zemi s nedostatkem vlastních surovinových zdrojů naprosto zásadní, takţe velikost japonské flotily je jistě přiměřená. V rámci střeţení japonských území a v zájmu zachování moţnosti včasného varování MSDF provádí nepřetrţité hlídkové operace v teritoriálních vodách i ve vzdušném prostoru nad nimi, pátrají po cizích ponorkách a dalších plavidlech a vykazují je mimo japonské území. Pro svou předsunutou pozici v případě nějakého konfliktu hrají MSDF spolu s ASDF významnou úlohu při protiraketové obraně. Stejně jako zbylé dvě sloţky armády i námořnictvo je nápomocno při zásazích při přírodních katastrofách a právě pro takové účely drţí záchranná vznášedla, helikoptéry a záchranné ponorky.

47

V protiponorkovém boji jsou Japonci americkým

námořnictvem, jako jediní vedle Britů, povaţováni za jim rovnocenné. V námořnictvu vůbec je technologický vývoj vidět z japonské armády nejvíce. Odborníci jej hodnotí jako světově 43

Tai’in no šigoto, 隊員の仕事, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 44 Piloty, kteří zavinili havárii, čeká soud, 1999, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 45 WITHNALL, Adam; As tensions with China grow, Japan unveils largest warship since Second World War, 2013, Independent, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 46 MARCUS, Jonhathan; Japan’s (self) defence forces, 2015, BBC, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 47 What is the Japan Maritime Self-Defense Force?, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web:

21

zřejmě nejlepší na obranu pobřeţí, ale při přihlédnutí k jeho dalšímu budování a cvičením spolu se spojenci by se toto loďstvo jiţ dalo povaţovat za „blue-water navy“, tedy za námořnictvo, které je schopné operovat na úrovni světových oceánů, ne pouze ve vlastních relativně mělkých vodách. 48 MSDF se tím řadí k šesti dalším zemím (USA, Spojené království, Rusko, Indie, Čína a Francie), které jako jediné takovou silou disponují.

48

[cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

22

4. RIZIKA POTENCIÁLNÍCH OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ V REGIONU Japonsko jiţ dlouhá léta řeší otázku, zda existence vlastních ozbrojených sloţek je správná, jestli je v souladu s ústavou a s národním přesvědčením. Z pragmatického hlediska lze tvrdit, ţe tento druh otázek by měl být nanejvýš aţ druhý v pořadí. Kaţdý stát bez ohledu na politickou či ekonomickou situaci by měl na prvním místě klást důraz na bezpečí svého lidu a svého území. Otázka by tedy měla být, jestli se Japonsko nalézá ve skutečně natolik bezpečném prostředí bez rizika zasaţení cizí silou, aby si mohlo dovolit nevlastnit armádu, respektive do jaké míry je bezpečné bojeschopnost ozbrojených sil omezovat. V této otázce figurují především tři sousední země: Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika a Ruská federace. Totalitní komunistický reţim disponující jadernými zbraněmi a balistickými střelami a územní spory trvající uţ od konce 2. světové války jednoduše nepředstavují zcela bezproblémové prostředí. Ačkoli je téma územních sporů dostatečně komplexní na samostatnou práci, je pro bezpečnostní politiku natolik podstatné, ţe se mu i zde musí věnovat alespoň minimální pozornost.

23

4.1. Čínská lidová republika Důleţitým aktérem v bezpečnostní situaci v nejbliţším okolí Japonska je bezpochyby Čínská lidová republika. Za posledních 20 let progresivním navyšováním výdajů na svou armádu (jen za rok 2014 výdaje čítaly 131,57 miliard dolarů 49 ), které bylo podpořeno masivním ekonomickým vzrůstem v posledních dvou dekádách, dosáhla Čína toho, ţe její vojenská síla s rychle vyvíjejícími se technologiemi se dnes povaţuje za největší, i kdyţ ne nejmocnější, na světě (2,3 milionů muţů a ţen v aktivní sluţbě a dalších půl milionu v záloze).50 Počátek její modernizace lze datovat přibliţně do stejné doby jako vznik JSDF, tedy do 50. let, kdy se čínská armáda zapojila do války v Koreji a byla zásobována moderními zbraněmi ze Sovětského svazu. Vývoj nových sofistikovaných zbraňových systémů cílený na balistické střely dlouhého a středního doletu, letecké řízené střely a jaderný arzenál, kterým disponuje od 60. let 51 , a nedostačující transparentnost čínské bezpečnostní politiky musí Japonsko vzhledem k vzájemným územním sporům, do kterých se v posledních letech čím dál tím více vedle diplomacie zapojuje i vojenská technika, zneklidňovat.52 Souostroví Senkaku (尖閣諸島), několik neobydlených ostrovů ve Východočínském moři, jsou dlouhodobě předmětem teritoriálních sporů mezi Čínou a Japonskem. Příčiny a opodstatnění nárokování si tohoto území oběma stranami ponechám detailnějšímu zkoumání jiných prací. 53 Pro potřeby této práce se bude vycházet z toho, ţe Japonsko ostrovy povaţuje za své výsostné území54 a čínské pokusy o přivlastnění si této pevniny povaţuje za zásah do jeho suverenity. Důleţitou roli v tomto zastávají i Spojené státy. Jejich pozice není jednoduchá. Na jednu stranu jsou vázány alianční smlouvou s Japonskem, na základě které by ho v případě otevřeného konfliktu musely chránit, ale na druhou stranu si lze jen těţko představit, ţe by se nechaly zatáhnout do střetu s tak ekonomicky důleţitým hráčem, jako je Čína.

49

Chinese Military, 2015, Sydney, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 50 Ibid. 51 White Paper 2015, str. 37, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 52 National Defense Program Guidelines for FY 2011 and beyond, 2010, str. 4, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 53 Viz například práce Petry Andělové a Márie Strašákové Malé ostrovy a velký problém: Diaoyutai/Senkaku, dostupné online na World Wide Web: 54 Japanese Territory [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

24

V červenci 2013 počala Čína ve Východočínském moři budovat novou ropnou plošinu Kaixuan-1. Problém byl, ţe ohledně budování plošin v této oblasti byla s Japonskem v roce 2008 uzavřena smlouva, podle které zde mají oba státy spravovat ropné plošiny společně. Ale nikdy se nedohodly na hranici mezi jejich výsostnými ekonomickými zónami. Podstatnější však je, ţe o budování plošiny nebylo Japonsko vůbec informováno a to vzbudilo obavy z jejího moţného vojenského vyuţití. Právě k této plošině totiţ Čína vysílá válečné lodě pod záminkou eskortu tankerů, které se pak pohybují v bezprostřední blízkosti ostrovů Senkaku a jen eskalují napětí v oblasti.55 Situace se ještě zhoršila, kdyţ v listopadu 2013 Čína vyhlásila nové hranice svého vzdušného prostoru, který teď pokrývá téměř celé Východočínské moře včetně sporných ostrovů. V nové čínské zóně se musí všechna letadla hlásit čínským úřadům, jinak jim hrozí sestřelení. Jen za rok 2014 vyslala ASDF proti čínským letounům narušujícím jak sporné prostory, tak i území, která jsou nepopiratelně japonská, své vlastní stíhačky celkem 464krát – 49krát více neţ za předchozí rok. Na druhou stranu je nutno říci, ţe i Japonsko některými svými kroky Čínu jasně provokuje – třeba kdyţ se v roce 2014 rozhodlo vybudovat na ostrově poblíţ Tchaj-wanu, v blízkosti sporné oblasti, vojenskou základnu.56 JSDF se sice nemohou početně čínským silám rovnat (viz příloha č. 1), ale Číně schází schopnost vést a udrţet projekci své síly na velké vzdálenosti, má výraznou slabinu v protiponorkovém boji57 a Japonsko zvládlo vybudovat mimořádně kvalitní ozbrojené síly, které dnes představují technologicky pravděpodobně nejvyspělejší vojenský potenciál v regionu východní Asie, který by čínské početní převaze dovedl konkurovat. 58 Čínské relativně hlučné a snadno detekovatelné ponorky by v takovém případě byly v nevýhodě. Vzdušný boj uţ by však nebyl tak snadno odhadnutelný. Japonsko můţe operovat s americkým protiraketovým systémem Aegis a i přesto, ţe ASDF jsou po technické i výcvikové stránce na velmi vysoké úrovni, je moţné, ţe Čína by je přemohla pouhým

55

CHANKAIYEE2; China sends warships to escort oil rig to waters claimed by Japan near Senkaku (Diaoyu) Islands, 2014, China Daily Mail, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: 56 TRACHTOVÁ, Zdeňka; Japonsko škádlí Čínu. Na dohled od sporných ostrovů si buduje základnu, 2014, iDnes.cz, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 57 Chinese Military, 2015 58 VISINGR, Lukáš; Nová politika Japonska; 2014, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web:

25

mnoţstvím (k čínskému letectvu můţe oproti Japonsku připojit i početnou leteckou námořní flotilu).59 Ţe pravděpodobnost takové krizové situace Japonsko nepovaţuje za zcela nulovou, dokládá i skutečnost, ţe v listopadu 2014 zahájilo další ze svých bilaterálních vojenských cvičení se Spojenými státy. Tato cvičení pod názvem Keen Sword sice obě země podstupují uţ od dob studené války, ale tentokrát se jeho podoba značně lišila. Samotný scénář, který představoval situaci, kdy americké síly v roli agresora napadnou vzdálené japonské ostrovy a JSDF je má získat zpět, i skutečnost, ţe vůbec poprvé v rámci Keen Sword japonské síly neslouţí pouze pro podporu a monitoring Americe, a stejně tak rozsah celé akce (10 tisíc amerických a 30,7 tisíc japonských vojáků 60 ) dávají tušit, ţe i přes veškerá ujištění ministerstva obrany, ţe manévry nejsou cíleny proti ţádné konkrétní zemi, 61 jde ve skutečnosti o simulaci krize, kdy dojde k napadení sporných ostrovů čínskou stranou (nebo ruskou v případě Kuril).62

59

MIZOKAMI, Kyle; Shukan Bunshun: Senkaku Naval Battle: JSDF’s Secret Simulation, 2012, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: 60 Japan, U.S. to conduct joint military drill for island defense, 2014, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 61 Ibid. 62 SLAVIN, Erik; As Keen Sword grows, so do Japan’s security ambitions, 2014, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

26

4.2. KLDR Vedle Čínské lidové republiky představuje v japonském okolí potenciální riziko také Severní Korea. Nepředvídatelný totalitní reţim země disponující jaderným arzenálem, jehoţ rozsah a celková síla nejsou zcela známy (předpokládá se však, ţe KLDR v současnosti vlastní dost plutonia na sestrojení přinejmenším šesti bomb, a existují tvrzení, ţe do pěti let by Severní Korea byla schopna vyvinout aţ 100 jaderných zbraní63), jiţ dlouhá léta opakovaně provádí zkoušky balistických raket krátkého a středního doletu a jen do února 2013 provedla minimálně tři testy jaderných zbraní.

64

Nejdále dohledatelné potvrzené informace o

raketových testech jsou z května 1993. 65 Tyto rakety by teoreticky mohly být v případě potřeby vybaveny jadernými hlavicemi a mohly by zasáhnout cíle vzdálené aţ 1300 km, takţe mohou přímo ohrozit Tókjó a americké vojenské základny alokované v Japonsku.66 K tomu Severní Korea vede program na vývoj mezikontinentálních raket67 a v roce 2012 se pokusila o start dvou raket nesoucích satelity na oběţnou dráhu.68 „Pro protiraketovou obranu je zásadní ‚mnoţství a kombinace‘ – dostatečný počet techniky a systémů, který zajistí, ţe všechna slabá místa budou vykompenzovaná schopnostmi jiného systému.“69 – z toho důvodu v roce 2014 Japonsko spolu s USA v západojaponském Kjogamisaki umístili proti raketám Severní Koreje další radar, aby zefektivnili systémy detekce balistických raket.70 Při pohledu na stále se opakující raketové testy a zkoušky jaderných zbraní, které ostře kritizuje nejen Japonsko a které zpravidla po vyjednáváních následují různé neefektivní sankce, si Japonsko uţ musí uvědomovat, ţe ekonomické ani diplomatické páky na KLDR 63

CARAFANO, James; Forget Iran: North Korea May Be More Immediate Threat, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 64 BLOMQUIST, Rachel, WERTZ, Daniel; An Overview of North Korea – Japan Relations, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 65 SAVADA, Andrea Matles; North Korea a country study, 1993, Washington, D.C., ISBN 0-8444-0794-1 66 HROMÁDKA, Martin; Severní Korea otestovala další rakety, Japonci protestují, 2014, Český rozhlas, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 67 CARAFANO; 2015 68 BLOMQUIST, WERTZ; 2015 69 KLINGNER, Bruce; South Korea Needs THAAD Missile Defense, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 70 Proti raketám Severní Koreje umístily USA v Japonsku druhý radar, 2014, Lidovky.cz, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

27

neplatí. Je tedy pravděpodobné, ţe i Severní Korea je jednou ze zásadních příčin nedávných změn v japonské obranné politice. Protoţe právě tyto změny mají Japonsku poskytnout větší prostor pro vojenské manévry, kterých by bylo v zájmu jeho bezpečnosti třeba, kdyby KLDR svými činy v budoucnu zapříčinila vojenskou krizovou situaci.

28

4.3. Ruská federace Další ze sousedních států, který svými postoji ovlivňuje japonský pohled na jeho bezpečí, je Rusko. Podobně jako s Čínou a ostrovy Senkaku, vede Japonsko územní spory s Ruskem o Kurilské ostrovy Iturup, Kunašir, Šikotan a Habomaj, které Sovětský svaz anektoval ihned po konci 2. světové války a na které si Japonsko činí nároky s odvoláváním se na Traktát o obchodu a hranicích z roku 1855. 71 Spor o tyto ostrovy je v zásadě klíčový problém, který i po 70 letech brání oběma zemím formálně uzavřít mírovou smlouvu, takţe fakticky jsou nadále ve válečném stavu.72 Situace okolo Kuril se vyhrocuje zejména od listopadu 2010, kdy ostrovy navštívil nejprve ruský prezident Medveděv a tři měsíce na to i tehdejší ministr obrany Anatolij Serdjukov. Ruská vláda tehdy prohlásila, ţe hodlá posílit její vojenskou přítomnost na ostrovech a ţe musí být tak veliká, aby zajistila jejich bezpečnost.73 V srpnu 2014 zahájilo Rusko v téţe oblasti vojenské cvičení obrany mořského pobřeţí, které čítalo asi 1000 muţů a více jak 100 kusů vojenské techniky a jako takové bylo Japonskem označeno za nepřijatelnou demonstraci síly.74 V říjnu 2015 ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, ţe Rusko plánuje na základě nové vojenské doktríny vystavět v arktické oblasti řadu vojenských zařízení včetně velké vojenské základny v těsné blízkosti sporných ostrovů.75 Umístění dělostřelecké divize čítající 3500 vojáků, moderní tanky T-80 a protiletecké systémy Buk M-1 tak blízko od území, které Japonsko povaţuje za své, je bezpochyby důvod aby japonská bezpečnostní politika upřela svou pozornost k této oblasti.

71

Rusové vybudují na Kurilech novou základnu, Japonsku navzdory, 2015, Česká televize, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 72 KABRHELOVÁ, Lenka MIKOLÁŠ, Robert, TÁBORSKÁ, Marika; Urovnání rusko-japonského sporu o Kurily je v nedohlednu, 2011, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 73 KABRHELOVÁ, Lenka; Rusko chce posílit vojenskou přítomnost na Kurilách, 2011, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 74 DORAZÍN, Martin; Japonsko protestuje proti vojenským manévrům Ruska na Kurilských ostrovech, 2014, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 75 Šojgu: Rusko plánuje postavit vojenskou základnu na Kurilech, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

29

5. ZAPOJENÍ JSDF NA GLOBÁLNÍ ÚROVNI – OD VÁLKY V PERSKÉM ZÁLIVU K VÁLCE V IRÁKU Rozhodnutí premiéra Dţun‘ičiró Koizumiho (小泉純一郎, premiérem od 26. 4. 2001 do 26. 9. 2006) vyslat vojáky do Iráku mohlo napovídat, jakým novým směrem se má v dalších letech ubírat zahraniční politika země, a nepopiratelně stočilo pozornost k liberálnějším tendencím ve vztahu k moţnostem JSDF, které nabíraly na síle od 90. let, kdy se po rozpadu Sovětského svazu a konci studené války začala značně měnit světová politická situace. Do té doby hrozba Sovětského svazu nutila USA a Japonsko k vzájemné vojenské spolupráci, jejíţ podoba byla stanovena ve smlouvě o vzájemné obraně z roku 1951. Náhlá absence viditelného nepřítele po pádu sovětského bloku v průběhu roku 1991 znamenala i ztrátu důvodů pro zachování americko-japonské aliance a období vzrůstající nejistoty a napětí ve vzájemných vztazích. K tomu docházelo jiţ od ledna 1991 - začátkem operace Pouštní bouře.76 Zde se na pozemních, vzdušných i námořních operacích podílelo vedle USA dalších 38 zemí OSN77 a Japonsko viditelně chybělo. Jeho zapojení do konfliktu se striktně omezilo pouze na finanční podporu ve výši 13 miliard dolarů, coţ si od ostatních zapojených zemí vyslouţilo označení „šeková diplomacie“ a později ho Kuvajt dokonce ani neuvedl na děkovnou listinu osvoboditelům.78 K celkovému hodnocení japonské iniciativy v Zálivu jako mezinárodní ostudy ještě přispělo rozhodnutí vyslat 4 minolovky typu Hikošima, minolovku Hajase a podpůrné plavidlo Tokiwa. 79 Takový krok by se jinak jistě cenil mnohem více, kdyby k němu ovšem nedošlo aţ v dubnu 1991 – tedy poté, co uţ ustaly všechny boje. Takhle byla japonská materiální pomoc hodnocena jako „too little, too late“. Z politického hlediska byla válka v Perském zálivu pro Japonsko veliké dilema. Na jednu stranu bylo znát, ţe vláda by ráda přispěla i jinak, aby dostála povinnostem, které má jako plnohodnotný partner plnit, současně ale byla nekompromisně limitována vlastními zákony. Poněkud posměšné pojmenování japonské finanční pomoci, která rozhodně nebyla malá (13 miliard dolarů v roce

76

BROWN, Jacob; Catalysts, Choices and Cooperation – Japanese Military Normalization and the US-Japan alliance, 2005, Universtiy of Washington, str. 38, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 77 Gulf War Fast Facts, 2015, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 78 BROWN; 2005, str. 38 79 Dţieitai - kokusai kjórjoku kacudó 20 nen panfuretto, 自衛隊 - 国際協力活動２０年パンフレット, 2011, Ministry of Defense, Japan, Tokyo, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

30

1991 představovalo více jak 383 miliard Kčs80 a státní rozpočet Československé republiky pro rok 1992 by pokryla téměř 1,5krát81), a naprosté opomenutí osvobozeným Kuvajtem se pak v tomto světle zdají přinejmenším nevděčné. Uváţí-li se všechny okolnosti, Japonsko pomohlo v největší moţné míře, v jaké mohlo. Přestálá situace, dojmy členů OSN a především naprosté selhání v očekávané aktivní podpoře Spojeným státům, které od Japonska poţadovaly méně pasivní bezpečnostní politiku na globální úrovni, jasně dávaly najevo, ţe status quo se začíná nepřehlédnutelně měnit a tehdejší japonská bezpečnostní politika přestává být obhajitelnou. Válka v Perském zálivu se tím pádem stala zlomovým bodem, od kterého se JSDF začaly zapojovat v nových typech misí, tzv. PKO (z angl. Peacekeeping Operations). To jsou mírové operace, které „následují po uzavření dohody nebo po zastavení palby, čímţ bylo nastoleno příznivé prostředí s vysokou mírou shody a porozumění a s nízkou mírou hrozby narušení tohoto stavu. Pouţití síly příslušníky mírových jednotek se zpravidla omezuje na vlastní obranu.“82 Pod vlajkou OSN pokrývají po celém světě široké pole úkolů (monitoring klidu zbraní, dohled nad demobilizací mírovými vojsky, dohled nad volbami civilními úředníky, monitoring lidských práv, rekonstrukční a rozvojové práce v postiţených oblastech, budování administrativní správy a vládních institucí). Japonsko si pro účast na takovýchto operacích samo rozhodlo základní politiku označovanou jako Pět principů japonské účasti na mírových operacích OSN83: 1. Mezi soupeřícími stranami bylo dosaţeno dohody o klidu zbraní. 2. Hostící země daly svolení k zahájení mírových operací OSN, jakoţto i účasti Japonska na nich. 3. Operace zůstanou přísně nestranné, neupřednostňující ţádnou ze stran. 4. Pokud by kterékoli z výše uvedených ustanovení přestalo být vyhovující, sbory Mezinárodní mírové spolupráce (国際平和協力) mohou pozastavit jejich misi. Pakliţe nebudou poţadavky v krátké době znovu naplněny, japonská vláda zastaví vysílání personálu zapojeného do mezinárodních mírových aktivit. 80

Kurzy ČNB v roce 1991, historie kurzů měn, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 81 Předpis č. 579/1991 Sb., 1991, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 82 Slovník NATO s termíny a definicemi (anglicky a francouzsky), 2014, Praha, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: 83 What Japan Can Do Now (ANTI-PIRACY MEASURES AND PKO), 2010, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

31

5. Pouţití zbraní bude omezeno na nezbytné minimum na ochranu ţivotů personálu apod. Za zcela první mírovou operaci OSN, na které se JSDF podílely, lze povaţovat misi v Angole v roce 1992, kam byli z Japonska vyslání tři volební pozorovatelé.84 Byl to malý opatrný krok vpřed, který ale znamenal prolomení domácího tabu a otevření dveří k novým a větším moţnostem. V září stejného roku se JSDF zúčastnily dvanáctiměsíční mírové operace přechodné vlády OSN v Kambodţi. Byla to první mezinárodní rozsáhlá operace, na které se Japonsko podílelo svými vojenskými silami. Vyslalo vojenské pozorovatele, civilní policii, ţenijní sloţky a volební pozorovatele. Japonský personál čítal celkem 1332 muţů a ţen včetně početné námořní i letecké techniky, která pomáhala s opravami cest, mostů, poskytováním paliva a pitné vody kontingentům dalších států OSN.85 Do konce 90. let se Japonsko spolu s USA dostalo do několika dalších bezpečnostních krizí, z nichţ za zmínku stojí přinejmenším období mezi léty 1993 a 1994, protoţe během něj došlo poprvé od konce světové války k několika bezprecedentním narušením japonské bezpečnostní zóny cizí vojenskou silou a nebezpečí z jaderného programu KLDR nabylo na intenzitě. Severní Korea, tehdy ještě pod vládou Kim Čong-ila, vyhroţovala, ţe odstoupí od smlouvy o nešíření jaderných zbraní (přijala smlouvu 12. 12. 1985 a nakonec skutečně odstoupila 10. 1. 2003) a provedla test balistické střely v Japonském moři.86 Nastalá nejistá situace vyţadovala plnou pozornost Spojených států a ty se podobně jako o dva roky dříve v Perském zálivu obrátily s ţádostí o podporu na Japonsko. Nicméně i tentokrát byla odpověď stejná a to uţ vedlo k začátku krize důvěry v alianci, kdy se obavy, ţe USA Japonsko opustí jako nespolehlivého spojence, daly povaţovat za oprávněné. Napětí se dále stupňovalo v průběhu tchajwanských voleb v roce 1995, kdy Čína, ve snaze ovlivnit je, vypálila nejméně 10 raket, z nichţ některé spadly do moře 60 km od japonské výsostné ekonomické zóny.87 Tyto incidenty poukázaly na dvě věci: na to, ţe čínské vojenské moţnosti a vůle pouţít sílu k prosazení svých zájmů stále rostou, a ţe Japonsko nemá dostatečnou protiraketovou obranu, aby mohlo hájit své vlastní území, coţ se jen potvrdilo o 3 roky později, kdyţ jedna ze severokorejských raket přeletěla přes samotnou japonskou pevninu a spadla nedaleko pobřeţí Senriku v severní části Honšú. Bezpečnostní krize pokračovala ještě v roce 1999, během 84

PETTIBON, Jonathan E.; Capabilities of the Japanese Self-Defense Force and its Impact on United StatesJapan relations, 2011, Monterey, str. 28, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: 85 Dţieitai - kokusai kjórjoku kacudó 20 nen panfuretto, 自衛隊 - 国際協力活動２０年パンフレット, 2011 86 BROWN; 2005, str. 38, 87 BROWN; 2005, str. 39

32

kterého ve svých vodách Japonsko evidovalo několik špionáţních severokorejských plavidel. Pro incidenty takovéhoto druhu lze na KLDR a Čínu bezesporu nahlíţet jako na nejvýraznější důvody na zachování japonsko-americké aliance.

33

5.1. Válka v Iráku 11. 9. 2001 došlo k událostem, které zásadně ovlivnily světovou bezpečnostní politiku a jejich následky se nevyhnuly ani Japonsku. Japonský významný spojenec byl napaden přímo ve svém centru a podle slov tehdejšího amerického prezidenta G. W. Bushe, ţe „v novém světě je jedinou cestou k míru cesta činů“,88 si uţ Japonsko nemohlo dovolit ocitnout se ve stejném nedoceněném postavení jako v Perském zálivu před deseti lety. Amerika přešla od strategie zastrašování svou silou k strategii preventivního útoku a pokud Japonsko nechtělo riskovat ztrátu americké podpory, jejíţ pozornost se od teroristických útoků beztak více upírala na blízký východ neţ na bezpečnostní situaci v Tichomoří, muselo se zapojit také. K tomu však země potřebovala legislativu, která by jí to umoţnila. 29. 10. 2001 vláda přijala zákon o speciálních protiteroristických opatřeních, který JSDF dovoluje i mimo hranice svého státu dodávat palivo a jiný materiál americkým silám a také povoluje vlastním vojákům pouţít v případě sebeobrany smrtící síly. 89 Na základě nového zákona byla v odpověď na útoky v New Yorku a Washingtonu hned v listopadu vyslána do Indického oceánu flotila Námořních sil sebeobrany čítající 24 plavidel, které tam doplňovaly palivo a vodu lodím dalších národů bojujících proti terorismu. Do určité míry se tak JSDF zapojily do války v Afghánistánu.90 Japonské loďstvo v Indickém oceánu dokázalo zprostředkovat spojeneckým silám téměř polovinu veškerého paliva, které bylo v této válce spotřebováno.91 Úloha, jakkoli nedoceněná, kterou Japonsko sehrálo za války v Perském zálivu v 90. letech, měla na bezpečnostní politiku ještě další dopad, který se intenzivněji projevil, kdyţ se pak mezi lety 2003 a 2006 (resp. 2009, do kdy v Kuvajtu a Iráku ještě operovalo japonské letectvo) JSDF zapojily do operace Irácká svoboda. Plán akce, která byla původně zamýšlena na dobu jednoho roku, byl v pozdějších letech několikrát prodluţován na ţádost prezidenta a premiéra irácké prozatímní vlády.92 Ačkoli se vztahy mezi Japonskem a Spojenými státy daly stále povaţovat za velmi úzké, Koizumiho rozhodnutí neznamenalo, ţe by se Japonsko touţilo zapojit do války v Iráku. 88

GELTZER, Joshua A.; US Counter-terrorism Strategy and Al-Qaeda: Signalling and the Terrorist WorldView, 2009, Routledge, str. 44, ISBN: 978-0415664523 89 BROWN, 2005, str. 39 90 Dţieitai - kokusai kjórjoku kacudó 20 nen panfuretto, 自衛隊 - 国際協力活動２０年パンフレット, 2011 91 MCCORMACK, Gavan; str. 4 92 Press Conference by Primi Minister Junichiro Koizumi (Decision on the extension of the Basic Plan regarding humanitarian and reconstruction assistance of the Self Defense Forces in Iraq), 2004, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

34

Hlavním hybatelem v této věci byla právě permanentní hrozba Severní Koreje a Číny. Kdyby totiţ skutečně někdy v následujících letech mělo dojít k situaci, kdy bude Japonsko napadeno, nebude to OSN, ale USA, kdo by mu přišel nejdříve na pomoc, a získat zpět svou tvář zodpovědného spojence, která v Zálivu tolik utrpěla, bylo velmi důleţité.93 V dubnu 2003 při soukromém rozhovoru s prezidentem Bushem premiér Koizumi svému protějšku přislíbil poţadovanou vojenskou pomoc výměnou za americkou podporu v záleţitostech se Severní Koreou.94 První faktické kroky k slibovanému zapojení se do Irácké svobody byly provedeny v červenci. Koizumiho vláda prosadila zákon o speciálních opatřeních pro humanitární a rekonstrukční pomoc v Iráku i přes odpor hlavní opoziční Demokratické strany Japonska a i několika členů vlastní strany (LDP), která zákon označila za protiústavní, a slíbila bezpodmínečnou podporu v nadcházející válce. To vše i přesto, ţe pro samotný válečný akt nevydalo OSN zcela dostačující oprávnění. 95 Tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan americký preventivní útok dokonce označil za „podkopání základních principů OSN“.96 Koizumi však své rozhodnutí dovedl pragmaticky ospravedlnit: nejen ţe je jeho země zodpovědná za „mezinárodní společnost“, a měla by se podílet na demokratizaci Iráku, ale z blízkého východu také pochází 90% japonských zásob ropy. 97 Premiér také často opakoval americká a britská podezření, ţe by Irák mohl vlastnit zbraně hromadného ničení, které je potřeba dostat pod mezinárodní kontrolu. Zůstává však otázkou, zda a případně do jaké míry toto rozhodnutí kolidovalo s ústavou a zda bylo skutečně nezbytné, aby se na takové operaci podíleli plně ozbrojení japonští vojáci. Tak jako tak nový zákon udal jasnou strukturu, podle které se Japonsko mohlo dostatečně podílet na pomoci Iráčanům a spojencům s rychlou rekonstrukcí postiţené země.98 Operace se odehrávala na území necelých 280 km od Bagdádu, v oblasti kolem města Samawah v Brity okupované provincii Muthanna, která byla jiţ před příjezdem JSDF pod kontrolou holandských sil.99 Druhá část operace byl letecký most mezi Kuvajtem a Irákem, po 93

MCCORMACK, Gavan, Kozumi’s Japan in Bush’s World: After 9/11, str. 1, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: < http://www.japanfocus.org/-Gavan-McCormack/2111/article.html> 94 Ibid., str. 2 95 Ibid., str. 1 96 Ibid., str. 2 97 Ibid., str. 2 98 KOIZUMI, Dţun’ičiró, Statement by Prime Minister Junichiro Koizumi Concerning the Establishment of the Law Concerning the Special Measures on Humanitarian and Reconstruction Assistance in Iraq, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 99 SIMPSON, James, Ten Years Ago, Japan Went to Iraq… And Learned Nothing, 2014, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

35

kterém ASDF přepravovaly zásoby a materiál. Pro Japonce pod vedením plukovníka Masahiro Satóa (佐藤正久, sluţba u JSDF od 1983 do 2007) to rozhodně musela být velmi cenná zkušenost z terénu. Čelili zde zcela novým podmínkám, na které se doma nemohli nijak připravit. Tamní podnebí, kdy teploty v letních měsících na slunci snadno dosahují i 60°C a v zimě klesají pod bod mrazu, písečné bouře, všudypřítomný písek poškozující elektroniku, období dešťů s přívalovými lijáky nebo písečné blechy.100 Cizí země ale nepřinášela obtíţe jen v podobě podnebí. JSDF se musely vypořádat i s těţkostmi ze strany tamního obyvatelstva. Ať to bylo malé úsilí při rekonstrukčních pracích, obtíţná komunikace apod.101 To vše bylo pro japonské jednotky nové a přineslo jim nové zkušenosti. Pro mnoho Japonců mohla být mise v Iráku traumatizující záleţitostí. Bylo to poprvé od konce 2. světové války, kdy byly japonské vojenské jednotky vyslány do země, která se bezpochyby dala nazývat aktivním bojištěm, ještě k tomu bez mandátu OSN. Navíc tentokrát v dané oblasti uţ nefigurovala jen plavidla na moři se symbolicky třepetající se vlajkou vycházejícího slunce na stoţáru, jako tomu bylo v Perském zálivu, ale plně vyzbrojení vojáci nohama stojící na cizí půdě. Jednotky GSDF, ačkoli jejich úkolem byly nebojové činnosti (zdravotnická pomoc, zásobování pitnou vodou, opravy a rekonstrukce škol a jiného vybavení), disponovaly na relativně klidném území vedle průmyslových vozidel i obrněnými transportéry, lehce pancéřovanými automobily a vyzbrojeny byly nejen pistolemi a puškami, ale i kulomety, bezzákluzovými děly a lehkou protitankovou municí. „Relativně klidném“ protoţe za bojovou zónu se z pohledu americké armády (disponující autoritou pro koordinaci sil všech dalších států) povaţovalo celé území Iráku. Premiér Koizumi chtěl svými prohlášeními o bezpečnosti regionu, ve kterém vojáci operovali, japonskou veřejnost i své kolegy ve vládě uklidnit. Při pohledu na techniku a výzbroj, jakou JSDF v Samawah disponovaly je však zřejmé, ţe Koizumi ve skutečnosti oblast nepovaţoval za natolik bezpečnou, aby japonské jednotky velmi dobře nevyzbrojil a neučinil je tak bojeschopnými, kdyby bylo potřeba. Lze se tedy domnívat, ţe premiérova rétorika byla pouze opatrnou manipulací s cílem ospravedlnit zapojení Japonska do války. Velitel mise, plukovník Sató, byl s takto absurdní situací naprosto nespokojen a v pozdějších letech, kdyţ uţ byl ve výsluţbě, se přiznal, ţe kdyby tehdy bylo třeba, on a jeho muţi byli 100

EBATA, Yasuyuki, For Smiles in Samawah: Humanitarian Assistance Based on Dialogue and Understanding, str. 2, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 101 FOUSE, David, Japan’s Dispatch of the Ground Self Defense Force to Iraq: Lessons Learned, 2007, AsiaPacific Center for Security Studies, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

36

připraveni bojovat a bránit své spojence i za cenu toho, ţe by pak za své činy byli v Japonsku souzeni.102 Velkou krizí pro celou japonskou misi v Iráku se stal duben 2004, kdy irácká televize Al-Dţazíra odvysílala reportáţ o třech unesených japonských civilistech. Únosci identifikující se jako členové Saraja al-Mudţahidín od Koizumiho skrze televizní vysílání poţadovali, aby do tří dnů stáhl všechny jednotky JSDF ze země, jinak zajatce připraví o ţivot.103 Nastalá situace byla dozajista jednou z největších politických výzev tehdejšího premiéra. I přes sílící hlasy veřejnosti volající po staţení jednotek domů a zajištění tak přeţití svých zajatých spoluobčanů se Koizumi rozhodl s teroristy nevyjednávat a na poţadavky nepřistoupit. Přestoţe podmínkám propuštění nebylo vyhověno, únosci nakonec díky intervenci vlivné Asociace muslimských učenců dali všem třem rukojmím svobodu. 104 Moţná právě i díky tomuto pevnému postoji Koizumiho vlády si Japonsko od prezidenta Bushe v červenci vyslouţilo označení „nejbliţší americký spojenec“105 a celá přestálá situace se velmi hodila vládě i médiím k ospravedlnění přítomnosti JSDF na irácké půdě. 106 Současně Japonsko získalo tolik potřebné kredity na mezinárodní bezpečnostní scéně. Tentýţ měsíc se řešila otázka financování a efektivnosti operací, na které byly peněţní zdroje poskytovány. Pomoc, která byla nabízena japonskými jednotkami a cena, která se za ni platila, stály v silném kontrastu proti jiným nevládním organizacím jiných zemí, jejichţ náklady byly aţ tisíckrát niţší a přitom mnoţství pomoci a velikost oblasti, ve kterých byla poskytována, byly několikanásobně větší.107 Rozdíl v nákladech a mnoţství nabízené pomoci lze vysvětlit tím, ţe nevládní organizace nemusely tolik investovat do přepravy personálu, vybavení a obranných opatření jako vojenské jednotky, kdyţ jen na opevnění tábora JSDF, přezdívaný Dedţima 108 , Japonci vynaloţili přibliţně 6 miliard jenů. 109 Tato supermoderní luxusní základna, ve které se nacházel vedle tělocvičny a masáţního salónu třeba i karaoke

102

SIMPSON; 2014, str. 6 JAPAN TIMES, Japanese hostage trio freed in Iraq, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 104 JAPAN TIMES, Japanese hostage trio freed in Iraq 105 MCCORMACK, str. 1 106 Ibid., str. 3 107 SHIMOYACHI, Nao; SDF vs. NGO – an Iraqi tale of cost-effectiveness, 2004, Japan Times, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 108 EBATA 109 SHIMOYACHI; 2004 103

37

bar, byla ve své době povaţována za nejmodernější a nejdraţší základnu vůbec. 110 Nic menšího se však nemohlo ani očekávat – pro Koizumiho vládu bylo ţivotně důleţité, aby pro bezpečí svých vojáků udělali naprosté maximum. Z politického hlediska by u hluboce rozdělené společnosti měly ztráty na ţivotech japonských vojáků pro Koizumiho fatální následky. Vybudování silně zabezpečené základny a striktně omezené moţnosti samotných vojáků, kdy prakticky neměli povoleno opouštět perimetr základny, měly co nejvíce sníţit moţnost jakýchkoli ztrát. Humanitární mise, kvůli které původně JSDF do Iráku vlastně jely, se tak paradoxně posunula aţ na druhou příčku priorit. JSDF se vrátily do Japonska v červenci 2006, i kdyţ letecké mise přepravující zásoby mezi Kuvajtem a Irákem pokračovaly ještě do prosince 2008. Zapojení se do války v Iráku Japonsku poslouţilo tím, čím mělo. Co se aliančních vztahů s USA týče, tak se mise vyplatila, ale nelze tvrdit, ţe svou přítomností Japonsko dosáhlo něčeho zásadního na mezinárodní úrovni. Výjimku tvoří jedině letecká mise z roku 2009, kdy Japonsko, tehdy jiţ za vlády premiéra Šinzó Abeho, vyslalo patrolu do Dţibutska na pomoc proti somálským pirátům. Za tím účelem byl přijat nový protipirátský zákon. Tato mise vedla k vybudování další zámořské vojenské základny v Adenském zálivu, která zahájila svou činnost v roce 2011. 111 Protoţe Japonsko není součástí ţádného mezinárodního kontingentu v Africe, nebýt operace v Iráku, nikdy by takovou základnu nezískalo. V Iráku za sebou nechalo zemi alespoň částečně pod správou nově demokraticky zvolené vlády, vojsko se vrátilo domů bez jediné ztráty na ţivotech a pouze se dvěma samovolnými výstřely z kulometu.112 Na druhou stranu se lze ptát, čeho vlastně Japonsko v Iráku dosáhlo. Pomoc, kterou poskytly JSDF mohly stejně dobře a jistě i levněji poskytnout jiné nevojenské organizace. V roce 2011 byla zahájena operace OSN UNMISS zaměřená na asistenci při budování nejmladšího světového státu Jiţního Súdánu (vznik v červenci 1996) a na ţádost OSN japonské ministerstvo obrany po pečlivém přezkoumání bezpečnostní situace vyslalo technické a další jednotky JSDF, které zde pomáhají s konstrukčními pracemi,

110

CURTIN, Sean J.; Japan’s „Fortress of Solitude“ in Iraq – plus karaoke, 2004, Asia Times Online, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 111 VISINGR, Tomáš; Nová politika Japonska, 2014 112 JAPAN TIMES, GSDF machinegun went off in Iraq, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

38

socioekonomickým vývojem a po vypuknutí nepokojů v prosinci 2013 posilují bezpečnost zařízení OSN a poskytují zdravotnickou pomoc.113 Jen od roku 1992 do března 2011 se JSDF zúčastnily jiţ 31 mírových operací, ve kterých dohromady nasadily přes 27 tisíc muţů a ţen.114

113

SDF’s Contribution to UNMISS-UN Mission in the Republic of South Sudan, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 114 Dţieitai - kokusai kjórjoku kacudó 20 nen panfuretto, 自衛隊 - 国際協力活動２０年パンフレット, 2011

39

6. AKTUÁLNÍ BEZPEČNOSTNĚ-POLITICKÁ SITUACE Administrativa premiéra Šinzó Abeho v prosinci 2013 v dokumentu národní bezpečnostní strategie formálně předloţila svou legislativní vizi pro další roky. Podle ní je pro národní bezpečnost klíčové, aby se vytvářelo stabilní a předvídatelné mezinárodní prostředí a aktivně se předcházelo vzniku bezpečnostních hrozeb. A aby se takové prostředí dalo vytvořit, je třeba zaujmout aktivnější postoj zaloţený na principech mezinárodní spolupráce.115 Při pohledu na posledních více jak 20 let od „šekové diplomacie“ za války v Perském zálivu by se další mezinárodní zapojení Japonska dala povaţovat spíše za výjimky neţ za pravidlo, které se nezakládaly na trvalé legislativě ale spíše na momentálních rozhodnutích vlády. K nejzásadnějším změnám v bezpečnostní politice dochází aţ za vlády Šinzó Abeho, prvního japonského premiéra, který se narodil aţ po druhé světové válce. Uţ za jeho úřadu v roce 2007 podnikl významný krok, kdyţ Agenturu bezpečnosti transformoval na ministerstvo obrany. 1. 7. 2014 se diskurs kolem japonského vojska a legislativní prostředí kolem kolektivní sebeobrany začíná výrazně měnit. Kabinetu byl předloţen návrh zákona, který rozšiřuje bezpečnostní smlouvu s USA a dovoluje JSDF přijmout opatření na obranu jakéhokoli spojence, který by se ocitl pod nepřátelským útokem. „Ţádná země nemůţe zajistit svou vlastní bezpečnost sama a mezinárodní společnost tak od Japonska očekává aktivnější postoj pro zachování míru a stability ve světě.“ […] „Je zcela zásadní, aby se zabránilo ozbrojenému konfliktu ještě před tím, neţ se rozhoří, a předejít tomu, aby hrozby dosáhly aţ k Japonsku, tím, ţe se zvýší efektivita japonskoamerických bezpečnostních dohod […]“116 Zde se však návrh zákona dostává do přímého rozporu s ústavním 9. článkem, který přes všechny předešlé pokusy o jeho změnu zůstává stejný. Dalo by se tedy tvrdit, ţe se svým výkladem snaţí o změnu jeho podstaty. Kabinet se obrací na preambuli téţe ústavy a její 13. článek a jako nadřazené k 9. článku staví „zachování práva na ţivot, svobodu a štěstí lidu“. Vedle tohoto by neměl být 9. článek jednoduše interpretován jako zákaz podstoupit taková

115

HORNUNG, Jeffrey W., Gauging Japan’s „Proactive Contributions to Peace“, 2015, The Diplomat, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 116 GOVERNMENT OF JAPAN, Japan’s legislation for Peace and Security, 2015, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

40

obranná opatření, která japonskému národu zajišťují mír a bezpečnost a při kterých je pouţití síly povoleno jen tehdy, pokud je drţeno v minimální nezbytné míře.117 Dříve se rozumělo, ţe „pouţití síly“ je ústavně povoleno pouze v případě ozbrojeného napadení japonského lidu. Za daných zásadních proměn bezpečnostního prostředí se ale nově chápe, ţe za určitých situací by i útok na cizí zemi mohl Japonsko ohrozit, ipso facto pouţití síly je moţné.118 Premiér Abe se nesnaţil přímo o změnu ústavního článku, aby jeho nová podoba potenciálně poskytla v budoucích vojenských akcích zaloţených na kolektivní sebeobraně právní zázemí. Aby takový pokus o zásah do ústavy mohl být úspěšný, bylo by třeba dvoutřetinové většiny v obou komorách a ratifikace většinou voličů.119 Místo toho se pouze rozšířil běţný výklad pojmu „pouţití síly“, takţe výchozí logika 9. článku zůstává relativně neporušená. Na základě tohoto návrhu počala vládnoucí LDP (Liberální demokratická strana, 自由 民主党) v únoru 2015 diskutovat o nové bezpečnostní legislativě a 18. 3. dospěla se svým koaličním partnerem, stranou Kómeitó (公明党) k dohodě.120 USA a Japonsko se následně dohodly, ţe direktivy obrany uţ budou sledovat novou bezpečnostní legislativu a revidovali je. Jak je uvedeno v části B 4. článku, jiţ nebude moţno situace, které mají nebo nemají důleţitý dopad na japonskou bezpečnost a na které smí Spojené státy spolu s Japonskem reagovat, posuzovat na základě geografických měřítek.

121

Včasné rozpoznání hrozby a rázné

rozhodování na společných akcích má přispět k odstrašení a k zabránění tomu, aby se taková případná situace dále stupňovala.122

117

Fundamental Concepts of National Defense, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 118 GOVERNMENT OF JAPAN, Japan’s Legislation for Peace and Security – Seamless Responses for Peace and Security of Japan and the International Community, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 119 Japan: Article 9 of the Constitution, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 120 ASAHI SHINBUN, Ruling coalition agrees on „direction“ for national security legislation, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 121 The Guidelines for U.S.-Japan Defense Cooperation, April 27, 2015, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 122

Ničibei bóei kjórjoku no tame no šišin, 日米防衛協力のための指針, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web:

41

Současně se zde však obě koaliční strany názorově rozcházely. Zatímco LDP premiéra Abeho chtěla, aby se JSDF mohly volně vysílat na pomoc, Kómeitó se zasazovalo o to, aby existovaly jasné a pevné hranice, kdy a kam mohou být JSDF vyslány.123 Stejně jako tomu bylo, kdyţ se Japonsko začalo podílet na PKO OSN, i tentokrát si do nových směrnic přidaly 3 hlavní principy, které musí být všechny splněny před tím, neţ se potenciálně JSDF zapojí do operací mimo území vlastní země124: 1. legitimita z hlediska mezinárodního práva 2. demokratická veřejná kontrola 3. zajištění bezpečnosti vyslaných jednotek Direktivy spolupráce na obraně, tak jak bylo konkrétně definováno později v dubnu 2015, poskytují hlavní rámec a směr politiky pro role a mise Japonska a USA, jejich kooperaci a efektivitu reciproční bezpečnosti a obrany. Kladou důraz na hladkost, masivnost, flexibilitu a efektivitu vzájemné odezvy, synergii mezi bezpečnostními politikami obou vlád, celovládní přístup k záleţitostem aliance, kooperaci s regionálními a dalšími partnery, stejně jako s mezinárodními organizacemi a na globální charakter japonsko-americké aliance. 125 Obě země budou soustavně posilovat spojenectví, kaţdá na základě svého individuálního obranného postoje zaloţeném na své politice. To mimo jiné znamená, ţe USA budou pokračovat v zastrašování potenciálního nebezpečí plnou škálou svých schopností, včetně nukleární síly, a v rozmisťování bojeschopných jednotek v asijském tichomořském regionu tak, aby byly schopny v případě nutnosti rychle poskytnout posily. V odstavci C 2. článku direktiv je uvedeno, ţe všechny aktivity podstoupené Japonskem (a USA) musí být v souladu s jeho legislativou a ţe Japonsko bude podnikat své akce v souladu s jeho základním postojem, coţ je zachování výlučně obranné politiky a tří nejaderných principů.126 Při pohledu na 4. článek o zabezpečení japonského míru lze jiţ z prvních vět vyčíst, ţe direktivy přesně sledují politiku premiéra Abeho, protoţe obsahují prakticky stejná slova o nutnosti aktivního zásahu proti hrozbám, které by mohly mít váţný dopad na japonskou bezpečnost.

123

IKIJIRI, Kazuo, ONO, Kotaro; Ruling coalition agress on „direction“ for national security legislation, 2015, Asahi Shinbun, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 124 Ibid. 125 Ničibei bóei kjórjoku no tame no šišin, 日米防衛協力のための指針, 2015 126 Ibid.

42

15. 5. 2015 byly vládě předloţeny dva bezpečnostní zákony – zákon o rozšíření moţností JSDF a zákon o situacích vyţadující společná opatření s dalšími zeměmi pro mezinárodní mír. První z nich revidoval zákon o JSDF, zákon o PKO a zákon o situaci v oblastech kolem Japonska (posléze byl přejmenován na zákon o situacích závaţného dopadu), který ve své podstatě dovoloval zásah japonských sil i mimo japonské území v případech, kdy by nečinnost mohla uvést v nebezpečí ţivoty a přeţití japonského národa.127 Spolu s tím se zvyšuje míra logistické podpory od JSDF zahraničním silám i jejich participace na mírových aktivitách a ruší se pro ně geografická omezení. „Je to legislativa, která je nezbytná pro ochranu lidských ţivotů a ţivota v míru a pro předejití válečným konfliktům,“ řekl premiér Abe.128 16. 9. zákony prošly Sněmovnou reprezentantů (衆議院), 17. 9. byly předány Sněmovně radních (参議院), kde se opoziční zákonodárci pokusili volbu fyzicky sabotovat129, ale oba zákony nakonec prošly 19. 9. 2015. Ačkoli nová legislativa vejde v účinnost aţ v březnu 2016, začalo se jí vyuţívat velmi záhy po úspěšné ratifikaci. 22. 9. vláda rozhodla o posílení role JSDF vyslaných v roce 2011 do Jiţního Súdánu, ke kterému dojde v květnu 2016. V africké zemi JSDF pomáhají mimo jiné s rozvojem infrastruktury. Pod vlivem nových zákonů by JSDF vedle svých mírových operací OSN nyní mohly v případě potřeby jít na pomoc jednotkám jiných zemí, které by se ocitly pod útokem.130 Zákon o speciálních protiteroristických opatřeních a Iráku jiţ expiroval, ale nová legislativa umoţňuje stejně, jako tomu bylo v roce 2001, aby JSDF poskytovaly (po rozhodnutí OSN) logistickou podporu, mise typu vypátrat a zachránit (SAR = Search and Rescue) ozbrojeným silám cizích zemí společně označující danou situaci za ohroţující mezinárodní mír a bezpečnost. Do posledních legislativních změn se taková pomoc mohla poskytovat pouze americké armádě, aktuálně to jiţ vedle USA mohou být i jiné státy. JSDF uţ mohou spojeneckým vojskům také poskytovat i munici a tankovat letouny připravené pro bojové operace. Při PKO se mění restrikce pouţití palných zbraní, aby se JSDF „srovnaly se 127

SOBLE, Jonathan, Japan Moves to Allow Military Combat for First Time in 70 Years, 2015, The New York Times, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 128 The showdown that obscured Japan’s national security debate, 2015, [cit. říjen 2015], Nikkei – Asian Review, dostupné online na World Wide Web: 129 SOBLE; 2015 130 Japan set to expand SDF role in S. Sudan from May under new laws, 2015, [cit. říjen 2015], Nikkei – Asian Preview, dostupné online na World Wide Web: < http://asia.nikkei.com/Politics-Economy/InternationalRelations/Japan-set-to-expand-SDF-role-in-S.-Sudan-from-May-under-new-laws>

43

standardy OSN“. Navíc se jiţ JSDF budou smět za následujících podmínek zapojovat do aktivit mezinárodních mírových operací i mimo rámec OSN:131 1.

Na základě rozhodnutí valného shromáţdění OSN, Bezpečnostní rady nebo Ekonomické a sociální rady.

nebo 2.

Na ţádost následujících mezinárodních organizací: a. OSN b. Organizací

stanovených

valným

shromáţděním

OSN

nebo

specializovanými úřady OSN, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a jinak vládou specifikovaných organizací c. Regionálních organizací předepsaných v článku 52 charty OSN nebo organizací ustanovených mnohostrannými smlouvami mající kvalifikaci vztahující se k aktivitám mezinárodně koordinovaných operací pro mír a bezpečnost jako je Evropská unie a jiné organizace specifikované vládou. nebo 3.

Na ţádost zemí, kde takové operace probíhají (omezeno pouze na ty, které jsou podpořeny kterýmkoli principem OSN, předepsaným v článku 7.1 charty OSN)132

Se svolením daného státu jiţ JSDF budou moci zasáhnout při záchraně japonských občanů v případě jejich ohroţení (ozbrojené guerilly, teroristé apod.) a za určitých podmínek také při záchraně příslušníků jiných států. Do provedení změn směly JSDF takové osoby pouze převáţet. V případě napadení Japonska ozbrojenou silou to bude v rámci aliance na prvním místě Japonsko, kdo převezme zodpovědnost za obranu obyvatelstva a svého území a bude se snaţit o odraţení útoku všemi prostředky. Spojené státy v takové situaci budou s Japonskem úzce spolupracovat a doplňovat jeho armádu personálem a technikou jiţ rozmístěnou v regionu a v případě potřeby je posílí i dalšími z jiných oblastí.133 V praxi to pak znamená, ţe 131

GOVERNMENT OF JAPAN, Japan’s Legislation for Peace and Security – Seamless Responses for Peace and Security of Japan and the International Community, 2015, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: 132 Ibid. 133 Ničibei bóei kjórjoku no tame no šišin, 日米防衛協力のための指針, 2015

44

při veškerých operacích při napadení vzdušného i námořního prostoru a japonské pevniny včetně všech ostrovů, přebírá primární zodpovědnost za jejich obranu Japonsko a Spojené státy zaujmou pouze podpůrnou a zásobovací pozici. V případě napadení balistickými střelami musí oba státy efektivně spolupracovat na včasné detekci střel, a ačkoli je to znovu Japonsko, kdo má hlavní zodpovědnost za obranu v takové situaci, i USA je povinno zaujímat postavení, ze kterého by bylo schopno efektivně zakročit, kdyby bylo třeba. Obě země se pak ve stejné míře budou podílet na zajištění efektivní komunikace a na zachování společného operačního plánu, SAR operacích včetně bojových SAR a na logistické podpoře.134 Nová legislativa ve spojení s novými direktivami umoţňuje JSDF, aby za jistých podmínek (viz výše), přiměřeně reagovaly i na ozbrojený útok na třetí zemi, se kterou je Japonsko v úzkém vztahu, vlastní silou. Smyslem takového kroku by bylo předejití dalším útokům, které by mohly mít za následek ohroţení japonské bezpečnosti. Přitom se předpokládá úzká spolupráce také s USA. Typy operací, do kterých se JSDF spolu s USA mohou v rámci zakročení proti násilným akcím ve třetí zemi zapojit, jsou zejména ochrana majetku, nebojové evakuační operace nebo protiraketová obrana. Dále SAR, u kterých není vyloučeno zapojení se do přímého boje; při námořních operacích se jedná hlavně o odminovávání a zajištění bezpečných námořních cest a při spolupráci s příslušnými úřady se JSDF mohou podílet na ochraně plavidel nebo na zamezení námořního zásobování protivníka. Za spolupráce s USA pak mohou JSDF zabezpečovat protiraketovou obranu.135 Obecně lze říci, ţe Abeho vláda v posledních několika letech v návaznosti na první odváţné kroky Koizumi Dţun’ičiróa z 90. let posunula obrannou politiku země nejdále od samotného vzniku JSDF v roce 1954. Nesporně rozšířila portfolio kompetencí japonské armády i zónu jejího potenciálního působení. Vezme-li se v potaz, v jakých podmínkách celý legislativní proces proběhl, jen těţko by se ho dalo interpretovat jako snahu Japonska o budoucí návrat mezi vojenské velmoci se schopností ovlivňovat globální bezpečnostní situaci. Avšak při pohledu na jeho vysoce kvalitní výzbroj jak ve vzduchu, na souši i na vodě a při zváţení jeho dalších plánů na modernizaci armády, se současně musí zváţit moţnost, jestli ve skutečnosti Japonsko nehraje mnohem významnější roli vojenského hráče daleko déle, neţ by se na první pohled zdálo.

134 135

Ničibei bóei kjórjoku no tame no šišin, 日米防衛協力のための指針, 2015 Ibid.

45

Nicméně jde především o vojenský vzestup sousední Číny, napjatá situace na Korejském poloostrově, nevyřešené spory s Ruskem a hrozba islámského radikalismu, která se netýká pouze blízkého východu – vţdyť nejlidnatější muslimskou zemí je Indonésie. Jen velmi těţko si lze představit, ţe by skutečně k otevřenému střetu tak velkých zemí s jedněmi z nejsilnějších ekonomik světa, jako je Japonsko, Čína nebo Rusko, došlo. Události posledních měsíců a let však ukazují, ţe dnes jiţ prakticky ţádný katastrofický scénář není nemoţný. Ruská anexe Krymu, rozmach takzvaného Islámského státu a popravy dvou japonských občanů, teroristické útoky po celém světě, růst vojenského potenciálu Činy – vše nabádá k tomu, aby se celý proces chápal jako nutná reakce na aktuální změny v prostředí, ve kterém se Japonsko a celý zbytek světa nalézá, a nebylo by překvapující, kdyby tímto celý vývoj ještě neskončil, ale ţe v budoucnosti dojde k uzavření dalších smluv o kolektivní obraně s dalšími zeměmi (např. Austrálie, Tchaj-wan, Indie, Vietnam nebo Filipíny). Pro mnoho Japonců je moţná snadné nechat se zlákat představou, ţe vyspělé země pod záštitou mezinárodních organizací a podepřené dalšími bezpečnostními smlouvami s tak silnými hráči ve světové bezpečnostní sféře, jako jsou Spojené státy, se o vlastní bezpečnost nemusí obávat a ţe tedy pacifistická ústava můţe zůstat zachována. Přes všechna moţná vysvětlení a interpretace dosavadních legislativních změn je však zřejmé, ţe nakonec nejde o nic jiného neţ jen o opatrné a co nejnenápadnější obcházení ústavy. Konkrétně 9. článku, který ve věci vojenské síly a jejího pouţití hovoří jasně. Je třeba se ptát, jestli japonská vojenská síla nezbytná pro obranu státu, jejíţ kompetence (a konec konců i celá existence) stojí na takto nejistém základě, můţe v případě, kdy by jí bylo potřeba, dostatečně rychle a efektivně reagovat, aniţ by se musela nejprve obezřetně ohlíţet po zákonné legitimitě svých činů. Velmi pravděpodobně v ne příliš vzdálené budoucnosti nakonec bude muset dojít k zásadnímu přehodnocení jádra japonské obranné legislativy, jímţ je ústava.

46

ZÁVĚR Práce předkládá ucelený pohled na japonské ozbrojené síly od konce druhé světové války aţ po současnost. Shrnutím procesu znovuvybudování vojenských sloţek, jejich působení na domácí i mezinárodní scéně a zhodnocením geostrategické pozice, ve které se Japonsko od konce druhé světové války nalézá, vysvětluje, proč je japonských ozbrojených sil potřeba, a kriticky nahlíţí na otázku, do jaké míry je jejich existence v souladu s japonskými zákony a jak široké pravomoci jsou s ohledem na současné celosvětové bezpečnostní podmínky nezbytné. Vzniku moderních Japonských sil sebeobrany nejprve předcházelo samotné zrušení japonské armády těsně po kapitulaci, pak následovalo období okupace spojeneckými vojsky, opětovné získání nezávislosti a podepsání bilaterální bezpečnostní smlouvy se Spojenými státy americkými. Práce vysvětluje, ţe od konce války hrají USA v japonské bezpečnostní otázce zcela zásadní roli jako hlavní spojenec a protektor a pro Japonsko je tedy absolutně důleţité, aby si se Spojenými státy udrţovalo v rámci bezpečnostní aliance dobré vztahy, coţ v dalších letech zásadně ovlivnilo rozhodnutí ohledně participace na válečných konfliktech v Perském zálivu a v Iráku. Existenci JSDF a legalitu bezpečnostní smlouvy od samých počátku provází kontroverzní téma 9. článku ústavy, který zakazuje drţení vojenské síly a účast na kolektivní obraně. Text představuje teorii, ţe se původní myšlenka zakomponování pacifistického článku nemusí nezbytně připisovat okupační správě USA, a souhlas s takto radikální klauzulí byl vedle traumatu veřejnosti z prohrané války do jisté míry alibistickým krokem, který měl zachránit císařský trůn. Následně jsou předloţeny případy pokusů o taková přepsání článku, doplnění a reinterpretací, aby byl v souladu s existencí Japonských sil sebeobrany, čímţ text předloţil důkazy o tom, ţe i přesto, ţe ústava dodnes zůstává stále stejná, pokusy o její změnu probíhají jiţ dlouhou dobu. Po představení struktury Japonských sil sebeobrany včetně hierarchie velení, schopností a úloh jejich jednotlivých sloţek práce dospívá k závěru, ţe Japonsko disponuje kvalitně vyzbrojeným armádním potenciálem, který v případě dvou pro ostrovní zemi nejdůleţitějších sloţek, letectva a námořnictva, představuje vojenskou sílu schopnostmi dosahující kvality předních světových armád.

47

Následně práce přináší kritické posouzení japonského bezpečnostního prostředí. Militantní rozpínavost Čínské lidové republiky a vzájemné spory o souostroví Senkaku, časté narušování japonského prostoru vojenskou technikou, nebezpečí v podobě jaderného arzenálu nepředvídatelného totalitního reţimu KLDR, územní spory s Ruskou federací o Kurilské ostrovy a odhodlání Ruska k posílení vojenských jednotek v jejich blízkosti text hodnotí jako relevantní důvody pro posuzování těchto sousedních zemí za moţnou vojenskou hrozbu. Podle předloţených příkladů je totiţ zřejmé, ţe se Japonsko skutečně nenalézá v takovém prostředí, kde by si mohlo dovolit spoléhat pouze na pomoc amerického spojence, a ţe naopak cítí nutnost aktivně se zapojovat nejen do své vlastní ale i do celosvětové bezpečnostní scény, aby utuţilo vazby na mezinárodní společenství, které by mu v případě potřeby dokázalo poskytnout potřebnou podporu. Práce dokládá, ţe pro první přelomové legislativní změny a vývoj JSDF byly zásadní dvě události. První z nich byla válka v Perském zálivu, protoţe po ní se Japonsko začalo podílet na mezinárodních mírových operacích, a o deset let později to byla válka v Iráku, protoţe při ní se poprvé zapojily pozemní ozbrojené jednotky operující v podstatě ve válečné zóně. Závěrečná část vysvětluje, ţe nedávné legislativní změny, které lze bezesporu ve vztahu k ozbrojeným silám povaţovat za nejradikálnější od samého vzniku Japonských sil sebeobrany, přináší pod vedením současného premiéra Šinzó Abeho radikálně odlišný výklad 9. článku a v důsledku toho JSDF jiţ mohou legálně operovat mimo území vlastního státu a podílet se na kolektivní obraně i s jinými státy neţ jen s USA, přičemţ není vyloučena moţná participace na bojových situacích. Při pohledu na cestu, kterou za téměř 70 let JSDF ušly od relativně podruţné úlohy v rámci japonsko-americké aliance, přes první mírové operace OSN a participaci ve válečných konfliktech aţ k zásadním změnám během let 2014 a 2015, a srovnání jí s téměř neměnným napětím v nejbliţším okolí Japonska a nejistou geopolitickou situací posledních let poznamenaných válkou s celosvětovým terorismem, se lze domnívat, ţe Japonské síly sebeobrany budou do budoucna nabývat na větší nezávislosti na USA a více plnit roli regulérní armády a ţe se tomu tak bude dít paralelně s legislativními změnami, které se pravděpodobně zásadně dotknou i japonské ústavy. Práce přináší objektivní kritický náhled na moderní japonské ozbrojené síly a můţe tak poslouţit jako informační zdroj pro případné další práce, které se zabývají bádáním v rámci 48

příbuzných témat, jako je permanentní přítomnost amerických vojsk na území Japonska, problematika amerických základen na Okinawě nebo otázka pacifismu v 21. století.

49

Resumé Práce předkládá ucelený pohled na vývoj, podobu a funkci japonských ozbrojených sil od konce druhé světové války aţ po současnost. Zaměřuje se na politické a legislativní pozadí existence Japonských sil sebeobrany, kdyţ prezentuje okolnosti sepsání a přijetí poválečné ústavy a podepsání japonsko-americké bezpečnostní smlouvy. Popisuje strukturu organizace Japonských sil sebeobrany a geostrategické prostředí, ve kterém se Japonsko v poválečném světě nachází. Při pohledu na bezpečnostní situaci moderní doby vysvětluje potřebu Japonska drţení si vlastních ozbrojených sloţek a jejich participace na světové bezpečnostní scéně a v rámci toho popisuje dvě události, které měly na vývoj Japonských sil sebeobrany nejzásadnější vliv – válka v Perském zálivu a válka v Iráku. Tyto dva konflikty v důsledku vedly k významným legislativním změnám v uplynulém roce, které zásadně mění výklad 9. článku a spolu s tím i moţnosti japonských ozbrojených sil – nově mohou aktivně zasahovat i mimo své území a v situacích, kdy se nejedná o bezprostřední útok na Japonsko.

50

Resume This work presents a coherent view on the structure and function of the Japanese military forces since the end of World War II to present time. It focuses on the political and legislative background of the Japan Self-Defense Forces' existence by presenting the circumstances leading to the composition and accepting of the post-war constitution and the signing Japan-U.S. Security Agreement. It describes structure of Self-Defense Forces' organization and Japan's geo-strategical surroundings. Considering the security situation in the world after World War II, this work will explain Japan's need for possessing its own military forces and their participation in global security. Within that framework, this thesis describes two incidents that have had the most fundamental influence on the Japan SelfDefense Forces' development – the Gulf War and the Iraq Invasion. These two conflicts have led to very recent and significant legislative changes in the JSDF and its abilities because now they can operate also outside of their territory and even in situations that are not considered as direct attack on Japan.

51

Přílohy: Příloha č. 1 – poměr vojenských kapacit Čínské lidové republiky a Japonska

ČÍNA136 Vojáci

2,3 mil.

Tanky

9 150

Letectvo

2 860

Námořnictvo

670

Jaderné zbraně

100-400

JAPONSKO137 Vojáci

250 tis.

Tanky

680

Letectvo

1 600

Námořnictvo

130

Jaderné zbraně

0

136

China Military Strength, 2015, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: 137

Japan Military Strength, 2015, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web:

52

Použité zdroje: ASAHI SHINBUN, Ruling coalition agrees on „direction“ for national security legislation, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Bilateral Security Treaty Between the United States of America and Japan, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: BIX, Herbert P.; Hirohito a vznik moderního Japonska. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2002, str. 415, ISBN 8072577123. BLOMQUIST, Rachel, WERTZ, Daniel; An Overview of North Korea – Japan Relations, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: BROWN, Jacob; Catalysts, Choices and Cooperation – Japanese Military Normalization and the US-Japan Alliance, University of Washington 2005, str.38, [cit. listopad 2015], dostupné online na www: BYINGTON, John; Japanese Constitutional Reform and East Asian Maritime Security, The Fletcher School 2005; str. 33, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: CARAFANO, James; Forget Iran: North Korea May Be More Immediate Threat, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: CURTIN, Sean J.; Japan’s „Fortress of Solitude“ in Iraq – plus karaoke, 2004, Asia Times Online, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Dictionary.com; [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: DORAZÍN, Martin; Japonsko protestuje proti vojenským manévrům Ruska na Kurilských ostrovech, 2014, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Dţieitai - kokusai kjórjoku kacudó 20 nen panfuretto, 自衛隊 - 国際協力活動２０年 パンフレット, 2011, Ministry of Defense, Japan, Tokyo, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: EBATA, Yasuyuki, For Smiles in Samawah: Humanitarian Assistance Based on Dialogue and Understanding, str. 2, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: FOUSE, David, Japan’s Dispatch of the Ground Self Defense Force to Iraq: Lessons Learned, 2007, Asia-Pacific Center for Security Studies, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web:

53

Fundamental Concepts of National Defense, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: GELTZER, Joshua A.; US Counter-terrorism Strategy and Al-Qaeda: Signalling and the Terrorist World-View, 2009, Routledge, str. 44, ISBN: 978-0415664523 GOVERNMENT OF JAPAN, Japan’s legislation for Peace and Security, 2015, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Gulf War Fast Facts, 2015, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: HORNUNG, Jeffrey W., Gauging Japan’s „Proactive Contributions to Peace“, 2015, The Diplomat, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: HROMÁDKA, Martin; Severní Korea otestovala další rakety, Japonci protestují, 2014, Český rozhlas, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: CHANKAIYEE2; China sends warships to escort oil rig to waters claimed by Japan near Senkaku (Diaoyu) Islands, 2014, China Daily Mail, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: China Military Strength, 2015, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: Chinese Military, 2015, Sydney, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: IKIJIRI, Kazuo, ONO, Kotaro; Ruling coalition agress on „direction“ for national security legislation, 2015, Asahi Shinbun, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: ITOH, Mayumi; Japanese Constitutional Revision: A Neo-liberal Proposal for Article 9 in Comparative Perspective, University of California Press, vol. 41, No.2, 2001, str. 318, [cit. 12. 10. 2015], dostupné online na World Wide Web: ITOH; Mayumi; The Hatoyama Dynasty – Japanese Political Leadership Through the Generations, Str. 216, 2003, Palgrave MacMillan, New York, ISBN: 1-4039-6331-2; Japan Military Strength, 2015, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: Japan set to expand SDF role in S. Sudan from May under new laws, 2015, [cit. říjen 2015], Nikkei – Asian Preview, dostupné online na World Wide Web: < http://asia.nikkei.com/Politics-Economy/International-Relations/Japan-set-to-expandSDF-role-in-S.-Sudan-from-May-under-new-laws> JAPAN TIMES, GSDF machinegun went off in Iraq, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: JAPAN TIMES, Japanese hostage trio freed in Iraq, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: 54

Japan, U.S. to conduct joint military drill for island defense, 2014, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Japan: Article 9 of the Constitution, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Japanese Territory [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: JGSDF, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Joint Staff Official Webpage, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: KABRHELOVÁ, Lenka MIKOLÁŠ, Robert, TÁBORSKÁ, Marika; Urovnání ruskojaponského sporu o Kurily je v nedohlednu, 2011, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: KABRHELOVÁ, Lenka; Rusko chce posílit vojenskou přítomnost na Kurilách, 2011, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Kjódţin’na rikudţó dţieitai no sózó – Tógó kidó bóeirjoku no dţicugen ni mukete, 強 靭な陸上自衛隊の創造 -統合機動防衛力の実現に向けて, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: KLINGNER, Bruce; South Korea Needs THAAD Missile Defense, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: KOIZUMI, Dţun’ičiró, Statement by Prime Minister Junichiro Koizumi Concerning the Establishment of the Law Concerning the Special Measures on Humanitarian and Reconstruction Assistance in Iraq, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Kókú dţieitai no sošiki – kókú-dan no sošiki, 航空自衛隊の組織 ～航空団の組織, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Kurzy ČNB v roce 1991, historie kurzů měn, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: MACARTHUR, Douglas; Reports of General MacArthur, MacArthur in Japan: The Occupation: Military Phase, CMH Pub 13-14, 1994, str. 118, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: MACARTHUR, Douglas; Three basic points stated by Supreme Commander to be „musts“ in constitutional revision, 1946, [cit. říjen 2015], dostupné online na:

55

MARCUS, Jonhathan; Japan’s (self) defence forces, 2015, BBC, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: MCCORMACK, Gavan, Kozumi’s Japan in Bush’s World: After 9/11, str. 1, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Ministerstvo zahraničních věcí (USA); Potsdam Declaration (Proclamation Defining Terms For Japanese Surrender), The Department of State Bulletin, No. 318, str. 137138, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: MIZOKAMI, Kyle; Shukan Bunshun: Senkaku Naval Battle: JSDF’s Secret Simulation, 2012, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: MOLODIAKOV, Vassili; Who Is the Author of Artcle 9 of the Constitution of Japan?, 2015, Str. 1, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: National Defense Program Guidelines for FY 2011 and beyond, 2010, str. 4, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: Ničibei bóei kjórjoku no tame no šišin, 日米防衛協力のための指針, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Nihonkoku kenpō, 日本国憲法. Tokio: Kōdansha, 1985, str. 15, ISBN 4061586785 PERLIAMENTARY COUNCIL; Basic Law for the Federal Republic of Germany, 1949, [cit. říjen 2015] dostupné online na World Wide Web: PETTIBON, Jonathan E.; Capabilities of the Japanese Self-Defense Force and its Impact on United States-Japan relations, 2011, Monterey, str. 28, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: Piloty, kteří zavinili havárii, čeká soud, 1999, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: Press Conference by Primi Minister Junichiro Koizumi (Decision on the extension of the Basic Plan regarding humanitarian and reconstruction assistance of the Self Defense Forces in Iraq), 2004, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Proti raketám Severní Koreje umístily USA v Japonsku druhý radar, 2014, Lidovky.cz, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Předpis č. 579/1991 Sb., 1991, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Rusové vybudují na Kurilech novou základnu, Japonsku navzdory, 2015, Česká televize, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: SAKURADA, Daizo; For Mutual Benefit: The Japan-US Security Treaty: From a Japanese Perspective, 1997, str. 2, [cit. říjen 2015] dostupné online na World Wide 56

Web: SAVADA, Andrea Matles; North Korea a country study, 1993, Washington, D.C., ISBN 0-8444-0794-1 SDF’s Contribution to UNMISS-UN Mission in the Republic of South Sudan, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: SHIMOYACHI, Nao; SDF vs. NGO – an Iraqi tale of cost-effectiveness, 2004, Japan Times, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: SIMPSON, James, Ten Years Ago, Japan Went to Iraq… And Learned Nothing, 2014, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: SLAVIN, Erik; As Keen Sword grows, so do Japan’s security ambitions, 2014, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Slovník NATO s termíny a definicemi (anglicky a francouzsky), 2014, Praha, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: SOBLE, Jonathan, Japan Moves to Allow Military Combat for First Time in 70 Years, 2015, The New York Times, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: Šojgu: Rusko plánuje postavit vojenskou základnu na Kurilech, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: Tai’in no šigoto, 隊員の仕事, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: The Constitution of the United States, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: The Guidelines for U.S.-Japan Defense Cooperation, April 27, 2015, 2015, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: The showdown that obscured Japan’s national security debate, 2015, [cit. říjen 2015], Nikkei – Asian Review, dostupné online na World Wide Web: TRACHTOVÁ, Zdeňka; Japonsko škádlí Čínu. Na dohled od sporných ostrovů si buduje základnu, 2014, iDnes.cz, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: UMEDA, Sayuri; Japan: Interpretation of Article 9 of the Constitution, 2015, The Law Library of Congress, str. 43, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: < http://www.loc.gov/law/help/japan-constitution/japan-interpretations-article9.pdf>

57

Ústava Československé republiky, 1948, [cit. listopad 2015], dostupné online na World Wide Web: VISINGR, Lukáš; Nová politika Japonska; 2014, [cit. srpen 2015], dostupné online na World Wide Web: VISINGR, Tomáš; MÁDL, Michal, Japonsko: Aktivní sebeobrana země vycházejícího slunce, 2011, ATM, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: What is the Japan Maritime Self-Defense Force?, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: What Japan Can Do Now (ANTI-PIRACY MEASURES AND PKO), 2010, [cit. říjen 2015], dostupné online na World Wide Web: White Paper 2015, str. 37, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web: WITHNALL, Adam; As tensions with China grow, Japan unveils largest warship since Second World War, 2013, Independent, [cit. září 2015], dostupné online na World Wide Web:

58