MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Petr Loskot

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2014

Petr Loskot

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV PREVENTIVNÍHO LÉKAŘSTVÍ

NEJLEPŠÍ DIETA K REDUKCI HMOTNOSTI Bakalářská práce v oboru Nutriční terapeut

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc.

Petr Loskot Brno, červen 2014

Jméno a příjmení autora: Petr Loskot Název bakalářské práce: Nejlepší dieta k redukci hmotnosti Pracoviště: Ústav preventivního lékařství, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Vedoucí bakalářské práce: doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc. Počet stran: 126 Počet příloh: 1 Rok obhajoby bakalářské práce: 2014

Anotace: Dodržování určitého dietního postupu je jedna z možností redukce tělesné hmotnosti. Za dobu, co se lidská společnost zabývá zdravím a krásou lidského těla, vznikla celá řada úspěšných i méně úspěšných diet na redukci hmotnosti. Teoretická část popisuje ve stručnosti mechanismy příjmu a výdeje energie, regulace hmotnosti, komplikací hubnutí a hlavně se zaměřuje na popis vybraných diet, zejména na jejich pravidla, šetrnost k lidskému organismu a funkčnost. V praktické části jsou popsány zkušenosti respondentů s hubnutím a dodržováním diet.

Klíčová slova: dieta, redukce hmotnosti, sacharidové vlny, cyklická ketogenní dieta, Paleo dieta, přerušovaný půst, Atkinsonova dieta, nízkotuková dieta, vysokoproteinová dieta, zónová dieta, dieta podle krevních skupin, dělená stava

Name of the author: Petr Loskot The title of the bachelor work: The best diet to weight reduction Workplace: Department of Preventive Medicine, Faculty of Medicine, Masaryk University Bachelor´s work facilitator: doc. MUDr. Jindrich Fiala, CSc. Number of pages: 126 Appendix: 1 Year of defence of bachelor work: 2014

Annotation: Following the specific diet is one of the possibilities to reduce bodyweight. Throughout the time people have been interested in beauty and health of man, many diet plans either successful or bad have been invented. The theoretical part briefly describes mechanism of input and output of energy, regulation of bodyweight, complication of weight loss and mainly aims to description of diet plans, particularly their rules, functionality and health care. In the practical part are described respondents´ experience of losing weight and following diet plans.

Key words: diet, bodyweight reduction, carbohydrate cycling , cyclic ketogenic diet, Paleo diet, intermittent fasting, Atkins diet, low-fat diet, high-protein diet, zone diet, blood type diet, split diet

Souhrn teoretické části Určitý dietní režim je jednou z možností redukce tělesné hmotnosti. Na začátku práce je ve stručnosti popsán význam slova dieta. Dále jsou popsány mechanismy příjmu a výdeje energie, mechanismy redukce hmotnosti a její komplikace. Hlavním cílem teoretické části práce je popis vybraných diet. V tomto popisu je kladen důraz zejména na jejich původ, argumentaci pro jejich potenciální použití a v neposlední řadě také na vliv na redukci hmotnosti a dopad na některé biochemické a biofyzikální ukazatele zdraví. Na konci popisu každé z diet je vždy vytvořen závěr o konkrétní dietě. Literární prameny pro zpracování této práce byly vyhledány zejména v online databázích Web of Science a PubMed, dále také v Knihovně univerzitního kampusu v Brně. Pro vyhotovení teoretické části bylo použito 187 zdrojů literatury. Na základě shromážděných informací o dietách z důvodu složitosti a komplexnosti této problematiky nelze jasně určit, jaká dieta je pro redukci hmotnosti nejlepší. Proto lze přínos této práce vidět spíše než v identifikaci nejlepší diety pro redukci hmotnosti ve vyhotovení uceleného přehledu seriózních vědeckých pramenů v této oblasti. Osobní pohled autora práce na nejlepší dietu pro redukci hmotnosti je takový, že by se mohlo jednat o zónovou dietu. Je to z důvodu zvýšeného příjmu bílkovin a benevolentnosti v restrikci potravin, příjem stravy tedy zůstává pestrý.

Souhrn praktické části Cílem praktické části bakalářské práce je zjištění, zhodnocení a statistické vyjádření zkušeností s dodržováním diet u vzorku respondentů (n=200). Metodou pro sběr informací byl zvolen dotazník, který byl distribuován pouze elektronickou formou prostřednictvím internetového odkazu, který byl opakovaně vkládán na webové stránky s výživovou tématikou. Nejvíce respondentů drželo ve svém životě dietu 4x a více (30,5 %). 63,5 % respondentů drželo dietu mající název. Nejčastější motivací pro redukci hmotnosti bylo zlepšení vzhledu (n=167). Nejčastější délka diety byla v rozmezí 0-3 měsíců (58 % respondentů). Nejčastěji redukovaná hmotnost byla v rozmezí 5-10 kg (31,5 %). 57 % respondentů si udrželo po dietě tělesnou hmotnost. Pokud si hmotnost neudrželi, nejčastěji přibrali 1-5 kg (55,8 %). Nejčastějším zlepšením zdraví bylo zlepšení psychiky (n=122). 94 % respondentů si dietní plán vyhotovilo samo. Nejčastějši udávaným negativním dopadem na zdraví byla možnost „Žádné“ (n=76) a „Pocit hladu“ (n=67). Nejvíce při dietě respondenti z doplňků stravy užívali proteinový koktejl (n=115). Závěrem můžeme konstatovat, že výsledky byly silně ovlivněny specifikami umístění dotazníku a nemůžeme je zobecnit na běžnou populaci.

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. MUDr. Jindřicha Fialy, CSc. a konzultanta MVDr. Haliny Matějové a uvedl všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne: ….................................

….............................................. Petr Loskot

Poděkování:

Děkuji doc. MUDr. Jindřichu Fialovi CSc. a MVDr. Halině Matějové za jejich cenné rady a vstřícný přístup během tvorby bakalářské práce. Největší dík však patří rodině za podporu a zázemí při studiu.

Obsah bakalářské práce 1 Teoretická část................................................................................................................................12 1.1 Úvod........................................................................................................................................12 1.2 Cíle teoretické části.................................................................................................................13 2 Definice slova dieta........................................................................................................................14 2.1 Pojem dieta v ČR....................................................................................................................14 2.2 Pojem dieta v USA.................................................................................................................16 3 Příjem a výdej energie....................................................................................................................18 3.1 Příjem energie a její uskladnění..............................................................................................18 3.1.1 Příjem energie ze sacharidů............................................................................................18 3.1.2 Příjem energie z tuků......................................................................................................19 3.1.3 Příjem energie z bílkovin................................................................................................20 3.2 Výdej energie..........................................................................................................................21 3.2.1 Bazální metabolizmus.....................................................................................................21 3.2.2 Stravou indukovaná termogeneze...................................................................................22 3.2.3 Fyzická aktivita...............................................................................................................22 3.2.4 Faktory navyšující výdej energie....................................................................................23 4 Mechanismus redukce hmotnosti...................................................................................................24 4.1 Mechanismy redukce tělesného tuku......................................................................................24 4.2 Mechanismy ztráty tělesných bílkovin...................................................................................27 5 Zásady šetrné redukce hmotnosti...................................................................................................29 5.1 Energetický deficit..................................................................................................................29 5.2 Příjem makroživin...................................................................................................................30 6 Komplikace redukce hmotnosti......................................................................................................33 6.1 Neschopnost další redukce hmotnosti.....................................................................................33 6.2 Jo-jo efekt...............................................................................................................................34 7 Benefity redukce hmotnosti............................................................................................................36 8 Diety...............................................................................................................................................37 8.1 Sacharidové vlny.....................................................................................................................37 8.2 Cyklická ketogenní dieta........................................................................................................40 8.3 Paleo dieta...............................................................................................................................43 8.4 Intermittent fasting (přerušovaný půst)...................................................................................48 8.5 Atkinsonova dieta...................................................................................................................53 8.6 Nízkotuková dieta...................................................................................................................59 8.7 Vysokobílkovinná dieta...........................................................................................................64 8.8 Zónová dieta...........................................................................................................................69 8.9 Dieta podle krevních skupin...................................................................................................74 8.10 Dělená strava.........................................................................................................................77 9 Praktická část..................................................................................................................................79 9.1 Cíle praktické části..................................................................................................................79 9.2 Metodika, sběr a popis dat......................................................................................................79 10 Výsledky.......................................................................................................................................80 10.1 Popis zkoumaného souboru..................................................................................................80 10.2 Výsledky...............................................................................................................................82 11 Diskuze.........................................................................................................................................92 12 Závěr.............................................................................................................................................97 12.1 Závěr teoretické části............................................................................................................97

12.2 Závěr praktické části...........................................................................................................101 13 Literární zdroje...........................................................................................................................102 14 Přílohy........................................................................................................................................122 14.1 Dotazníkové šetření............................................................................................................122

Seznam obrázků Obrázek 0: Logo Lékařské fakulty MU................................................................................................2 Obrázek 1: Potravinová pyramida Ministerstva zdravotnictví...........................................................15 Obrázek 2: Potravinová pyramida Fóra zdravé výživy......................................................................16 Obrázek 3: USDA´s My Plate............................................................................................................17 Obrázek 4: Průměrné změny v sekundárně sledovaných znacích......................................................57 Obrázek 5: Změny ve sledovaných znacích.......................................................................................73

Seznam tabulek Tabulka 1: Zastoupení diet.................................................................................................................84 Tabulka 2: Četnost udávaných odpovědí............................................................................................85 Tabulka 3: Udávaná zlepšení zdravotního stavu................................................................................89 Tabulka 4: Nežádoucí účinky diet......................................................................................................90 Tabulka 5: Uvedené doplňky stravy...................................................................................................91

Seznam grafů Graf 1: Statistické vyhodnocení 1. otázky..........................................................................................80 Graf 2: Statistické vyhodnocení 2. otázky..........................................................................................80 Graf 3: Statistické vyhodnocení 3. otázky..........................................................................................81 Graf 4: Statistické vyhodnocení 4. otázky..........................................................................................82 Graf 5: Statistické vyhodnocení 5. otázky..........................................................................................82 Graf 6: Statistické vyhodnocení 6. otázky..........................................................................................83 Graf 7: Statistické vyhodnocení 8. otázky..........................................................................................85 Graf 8: Statistické vyhodnocení 9. otázky..........................................................................................86 Graf 9: Statistické vyhodnocení 10. otázky........................................................................................86 Graf 10: Statistické vyhodnocení 11. otázky......................................................................................87 Graf 11: Statistické vyhodnocení 12. otázky......................................................................................87 Graf 12: Statistické vyhodnocení 13. otázky......................................................................................88 Graf 13: Statistické vyhodnocení 14. otázky......................................................................................89 Graf 14: Statistické vyhodnocení 15. otázky......................................................................................90 Graf 15: Statistické vyhodnocení 16. otázky......................................................................................91

Seznam symbolů a zkratek: např. – například tzv. – takzvaně, takzvaný ČR – Česká republika USA – United States of America USDA – United States Department of Agriculture BMR – basal metabolic rate kJ – kilojoule kg – kilogram ATP – adenosintrifosfát MK – mastné kyseliny NEMK – neesterifikované mastné kyseliny TAG – triacylglyceroly MCT – medium-chain triglycerides BCAA – branched-chain amino acids LBM – lean body mass FFM – fat-free mass EPOC – excess post-exercise oxygen consumption IF – injury factor MJ – megajoule FM – fat mass VLDL – very low-density lipoprotein LCD – low-carbohydrate diet HDL – high-density lipoprotein HbA1c – glykovaný hemoglobin A1 IF – intermittent fasting Dr. – doktor CKD – cyklická ketogenní dieta CRP – C-reaktivní protein BMI – body mass index LFD – low-fat diet HP – high-protein

REE – resting energy expenditure SAFA – saturated fatty acids MUFA – monounsaturated fatty acids PUFA – polyunsaturated fatty acids GIT – gastrointestinální trakt LDL – low-density lipoprotein TH – tělesná hmotnost HC – high-carbohydrate S : B : T – sacharidy : bílkoviny : tuky

I. Teoretická část 1 Teoretická část 1.1 Úvod Obezita a nadváha jsou bezesporu problémem nejen samotných lidí trpících tímto onemocněním (obezita je v mezinárodním seznamu diagnóz označena pod číslem E66 [1]), ale i počínajícím problémem společenským, hlavně co se týče ekonomické náročnosti léčby chronických onemocnění, které nadváha a obezita způsobuje. Podle několika studií, které byly na toto téma vypracovány, jsou náklady ve zdravotnictví na obézního jedince v porovnání s jedincem s normální hmotností větší o 42 % [2] až o 150 % [3]. V roce 2010 bylo podle průzkumu společnosti STEN/MARK v České republice 55 % obyvatel s nadváhou nebo obezitou [4]. Nadváha a obezita, jak už bylo zmíněno výše, jsou rizikovým faktorem pro rozvoj mnoha chronických onemocnění, jakými jsou např. diabetes 2. typu [5], nemoci srdce a cév a některé druhy onkologických onemocnění [6]. Nadváha a obezita, nebo z pohledu jedince jednoduše nežádoucí nadbytečná hmotnost se přitom dají poměrně úspěšně ovlivnit pohybovou aktivitou, výživou, farmakologicky, i když je nám tělesná hmotnost ze 70 % daná geneticky [7]. A právě výživa pro redukci hmotnosti, jinak řečeno různé dietní postupy, budou středem našeho popisu v této práci. Proč jsem si vůbec toto téma bakalářské práce vybral? Bezesporu z toho důvodu, že v problematice efektivní redukci váhy pomocí vhodné diety a tělesné aktivity jsem již delší dobu zainteresován, nejenom na úrovni výsledného viditelného efektu, ale i z pohledu samotného procesu hubnutí na úrovni biochemie a fyziologie, které jsou pro pochopení redukce hmotnosti a jejího pozitivního dopadu na zdraví velmi důležité. S tvorbou plánů na redukci hmotnosti již mám zkušenosti a této činnosti bych se v budoucnu rád věnoval v určité spojitosti ať už na poli akademickém nebo komerčním. Jaké další důvody k napsání práce mám? Zaujalo mě téma práce jako takové a po bližším prozkoumání internetového archivu kvalifikačních prací Masarykovy univerzity jsem zjistil, že prací na toto téma bylo dosud napsáno pouze několik, navíc množství informací u těchto prací není takové, které je mnou zamýšleno v práci prezentovat. V práci bych chtěl analyzovat poměrně nové výživové styly, mezi které patří např. paleo dieta a Intermittent fasting (tzv. přerušovaný půst), které 12

patrně ještě nebyly na českém akademickém poli vůbec zpracovány. Posledním slovem na závěr uvedu, že bych byl rád, aby práce posloužila odborné i laické veřejnosti jako přírůčka pro orientaci v často používaných dietách, v které by se o dietách mohli dozvědět pravdivé, vědecky podložené a nezávislé informace o jejich účinnosti a hlavně zdravotní šetrnosti k organismu.

1.2 Cíle teoretické části Hlavním cílem teoretické části je popis vybraných dietních režimů pro redukci hmotnosti. Důraz je kladen na různorodost diet, což znamená, že jsou zahrnuty diety vhodné spíše jak pro sportovce, tak i pro běžnou populaci. V neposlední řadě je třeba zmínit to, že bylo usilováno o použití takových literárních pramenů, které by zaručovaly co největší odbornost této práce co do počtu citací vědeckých prací přímo se zabývajících dodržováním diet. Na začátku popisu každé z diet je uveden původ diety a její základní schéma a argumenty pro její potenciální vhodnost. Dále jsou uvedeny pozitivní a negativní dopady diety na zdraví člověka. Zejména se jedná o biochemické a biofyzikální parametry jako hladina cholesterolu, glykemie, složení těla, krevní tlak, u některých diet také vliv na psychiku jedince. Na konci popisu každé z diet je vytvořen jakýsi závěr pro danou dietu. Popisu vybraných diet ještě předchází krátký nástin energetického metabolizmu organismu a některé obecné aspekty týkající se držení diet jako vhodný energetický deficit, trojpoměr základních živin, nebo komplikace při hubnutí.

13

2 Definice slova dieta Pokud se podíváme do slovníku cizích slov, slovo dieta má hned několik významů, a to i takové, které s výživou nemají nic společného. První význam slova dieta je zcela jednoduše „obvyklé jídlo a pití člověka nebo zvířete“, dále „regulovaná skladba jídelníčku za účelem úbytku hmotnosti“ [8]. Další významy tohoto slova jsou: „výživa doporučovaná lékařem jako prevence chorob“ a „pomocná součást léčebného procesu“ [9]. Slovo dieta, tedy v původním tvaru slova „diaita“ má svůj původ v řečtině a jeho význam je obecně „způsob života“. Asi prvním člověkem, s kterým se slovo dieta spojuje, je řecký lékař Hippokrates. Ten si všiml, že na rozvoj, průběh i zotavení z onemocnění má vliv celkový životní styl, do kterého můžeme zahrnout výživu, pohybovou aktivitu, duševní rozpoložení, tedy obecný význam slova dieta „způsob života.“ Dnes ale slovem dieta, jak již bylo popsáno výše, myslíme pouze naši výživu.

2.1 Pojem dieta v ČR Vzhledem k tomu, že držet dietu je v dnešní době poměrně moderní záležitost a reklamy na zaručené diety a doplňky stravy pro hubnutí se nás snaží zaujmout v prostředí internetu téměř na každé stránce, jsou diety frekventovaným tématem k diskuzi. Smutné je, že většina populace dosud nepochopila pravý význam slova dieta, tj. stravovací režim dané osoby, ať už je záměr tohoto režimu jakýkoliv. Většina lidí si totiž myslí, že dieta může být pouze ta redukční, ale jak již bylo zmíněno výše, dieta je často součástí léčebného procesu a jak uvidíme v následující kapitole, je chápána jako i jako běžný stravovací režim. Pokud se podíváme do prostředí zdravotnických zařízení v ČR, setkáme se zde s tzv. dietním systémem. Dietní systém je ucelený řád všech dietních postupů, podle kterých jsou sestavovány jídelníčky pacientům ve zdravotnických zařízeních. O tom, jakou dietu bude při pobytu ve zdravotnickém zařízení pacient dodržovat, rozhoduje nutriční terapeut ve spolupráci s lékařem. Zvolená dieta závisí na aspektech celkového zdravotního stavu pacienta. Největší zřetel je kladen na probíhající onemocnění, schopnost pacienta přijímat stravu nebo v rámci možností i na osobní preference. V dietním systému má zastoupení i redukční dieta, a to jako dieta č. 8. Běžnou racionální stravu najdeme pod označením č. 3. 14

Jestliže se podíváme na určitá doporučení, která se týkají racionální stravy u nás v České republice, nemůžeme nezmínit výživou pyramidu vydanou Ministerstvem zdravotnictví. Tato pyramida rozdělená do čtyř pater vyjadřuje, kolik porcí daných skupin potravin bychom měli za den zkonzumovat. Obdobná pyramida byla také vytvořena odborníky z Fóra zdravé výživy. Narozdíl od výše zmíněné pyramidy, v této pyramidě je pomocí barev vyznačeno, jaké potraviny z konkrétního patra jsou vhodnější ke konzumaci, a které méně vhodné [10]. Řídit se těmito pyramidami by nás do jisté míry mělo chránit před rozvojem nadváhy a obezity, nesmíme však zapomenout ani na fyzickou aktivitu. Obrázek 1: Potravinová pyramida Ministerstva zdravotnictví [10]

15

Obrázek 2: Pyramida Fóra zdravé výživy [10]

2.2 Pojem dieta v USA Pokud uděláme jisté srovnání ve vnímání slova dieta mezi Českou republikou a USA, zemí, v které zřejmě vzniká největší množství diet na světě, dojdeme k závěru, že slovo dieta je vnímáno odlišně. I když jsou na tom Američané, co se týče procenta obézních lidí, ještě hůře než naše populace, číselně to bylo v roce 2011 v ČR 21 % populace [4], v období 20112012 v USA 34,9 % dospělých [11], slovo dieta zde představuje určité stravování jedince, nemusí tu jít nutně o stravování zaměřené na redukci hmotnosti. V anglicky mluvících zemích je poměrně rozšířeno slovní spojení „clean diet“ nebo „clean eating“. Tato slovní spojení znamenají to, co u nás představuje racionální strava, tedy stravování založené na potravinové pyramidě. I ve Spojených státech amerických můžeme najít jisté grafické zpracování návodu pro racionální dietu. Do roku 2011 tomu bylo stejně jako v ČR. Ovšem v tomto roce byla „MyPyramid“ nahrazena talířem – USDA´s MyPlate [12].

16

Obrázek 3: USDA´s My Plate [187]

Podobně jako v České republice, ani zde nezůstalo u jednoho zpracování, a tak vznikl další talíř, tentokrát vytvořený experty z Harvard School of Public Health, který byl pojmenován Healthy Eating Plate. Tyto talíře uživateli ukazují, jak velké oblasti na talíři by měly patřit různým skupinám jídla, a to ovoci, zelenině, zdroji bílkoviny a příloze, pod kterou si představujeme pokrm nejčastěji z obilovin [13].

17

3 Příjem a výdej energie Ať už je záměr jedince se svojí tělesnou hmotností jakýkoliv, vždy by měl mít na paměti, že o tom, zda bude ztrácet nebo nabírat tělesnou hmotnost, bude primárně rozhodovat vztah příjmu a výdeje energie.

3.1 Příjem energie a její uskladnění Látka, která je pro buňky univerzálním zdrojem energie, se nazývá ATP. Žádná buňka ovšem nepřijímá ATP do své buňky přímo, ale sama si tyto molekuly musí vytvářet ze substrátů, které přijímá. Uveďme si za příklad člověka. Člověk ve své stravě přijímá tři základní zdroje energie, mezi které patří sacharidy, tuky a bílkoviny. Zjednodušeně se udává, že 1 g sacharidů poskytne energii 17 kJ, 1 g bílkovin rovněž 17 kJ a 1 g tuku 37 kJ. V úvahu ještě připadá 1 g alkoholu, který poskytuje energii 28 kJ [14]. Nyní si rozebereme 3 základní energetické substráty jeden po druhém.

3.1.1 Příjem energie ze sacharidů Energie ze sacharidů u většiny lidí představuje největší podíl z celkově přijaté energie a pohybuje se kolem 55% [15]. Jak ovšem uvidíme u různých dietních postupů, zdaleka tomu tak nemusí být. Sacharidy přijímáme jako monosacharidy (glukóza, fruktóza, chutnají sladce), oligosacharidy (laktóza, maltóza, sacharóza) nebo polysacharidy (škroby). Po rozložení sacharidů z části v dutině ústní a hlavně v tenkém střevě na jednotlivé molekuly glukózy jsou tyto molekuly portální žilou vedeny do jater a podle potřeby organismu dále do krevního oběhu. Aby se molekula glukózy mohla vstoupit do buňky, musí projít usnadněnou difuzí umožněnou bílkovinnými přenašeči označovanými GLUT lokalizovanými v cytoplazmatické membráně, těchto přenašečů je známo několik [16]. Asi nejdůležitějším přenašečem je GLUT 4, který se aktivuje působením inzulinu. Část přijaté glukózy se ihned spotřebovává buňkami jako zdroj energie anaerobní glykolýzou a v citrátovém cyklu (buňka si ze substrátu vyrábí ATP). Dále může být glukóza použita na syntézu glykogenu ve svalové a jaterní tkáni, pokud nejsou tyto zásoby naplněné. V případě, že glukózy je poněkud nadbytek, tedy glykogenové zásoby jsou naplněné a buňky mají dostatek energetických substrátů, může být glukóza přeměňována na mastné kyseliny a v dalším kroku na triacylglyceroly. Je nutno podotknout, že transport molekul glukózy do svalových a tukových buněk se děje prakticky 18

současně. Syntéza mastných kyselin se také nazývá lipogeneze a odehrává se ve většině tkání, nejvíce však v játrech, tukové tkáni, ale i v ledvinách, mozku, plicích nebo laktující mléčné žláze [16]. Z hlediska kvantity je lipogeneze nejdůležitější v játrech a tukové tkáni. Syntéza mastných kyselin je u sacharidů zmíněna proto, že při vysoké konzumaci sacharidů, která převyšuje potřeby organismu, může poměrně lehce k lipogenezi ze sacharidů docházet.

3.1.2 Příjem energie z tuků Jako další substrát, který buňkám poskytuje energii, jsou tuky. Slovem tuky jsou v tomto případě myšleny estery vyšších mastných kyselin a glycerolu. Protože hlavním tématem této práce není podrobný popis metabolizmu jednotlivých živin, opět se omezíme spíše na základní informace. Tuky jsou při průchodu trávicí trubicí štěpeny různými trávicími enzymy (lingvální lipasa, žaludeční lipasa, pankreatická lipasa, fosfolipasa A). Tyto enzymy způsobí rozštěpení triacylglycerolů na monoacylglyceroly a neesterifikované mastné kyseliny, které spolu s dalšími látkami (fosfolipidy, vitaminy rozpustné v tucích, žlučové kyseliny) vytvoří v duodenu směsné micely. Žlučové kyseliny zde hrají roli jakýchsi emulgátorů. Micela putuje ke stěně enterocytu, difunduje skrze ni a micela se při tom rozpadá. Tímto způsobem vstoupí do buňky střeva MK a NEMK. V enterocytu dochází k dalším reakcím, na jejichž konci dochází k tomu, že opět vznikají TAG, které jsou společně s cholesterolem zabudovány do chylomikronů [16]. Chylomikrony se řadí do skupiny lipoproteinů a úkolem chylomikronů je transportovat TAG hydrofilním prostředím lymfy a krve. Chylomikrony nejprve putují exocytózou do střevní lymfy a odtud přes lymfatické cesty do ductus thoracicus a následně do krve. Proto můžeme říci, že energie z tuků není zdaleka tak pohotovým zdrojem energie jako sacharidy. Hladina chylomikronů v krvi výrazné stoupá po požití tučného jídla s maximem mezi třetí až šestou hodinou po jídle [15]. Po doputování chylomikronů do krevního řečiště jsou tyto lipoproteiny zachycovány vazebnými místy na endotelu kapilár. Nejčastěji tomu tak je v kosterní svalovině a tukové tkáni. O tom, jaká bude distribuce mastných kyselin do buněk, rozhoduje přítomnost lipoproteinové lipasy, která je lokalizovaná v membráně endotelu kapilár [17]. Podle různě četné přítomnosti lipoproteinové lipasy lze vysvětlit přednostné ukládání 19

tukových zásob na různých místech těla. Jak bylo zmíněno výše, kvůli putování chylomikronů přes lymfatické cesty, energie z tuků je k dispozici buňkám za delší dobu než v případě sacharidů. Jedinou výjimku ovšem tvoří MCT tuky. MCT tuky (medium-chain triglycerides) jsou mastné kyseliny o středně dlouhém řetězci, které z enterocytů putují portální žilou ihned do jater, jsou dostupné podobně rychle jako sacharidy a i obdobně metabolizovány [18].

3.1.3 Příjem energie z bílkovin Jako třetím hlavním zdrojem energie může být použita energie z bílkovin. Pokud bychom srovnávali procenta přijaté energie ze tří základních makroživin u běžné racionální stravy, energie z bílkovin představuje nejmenší podíl, a to mezi 11-15 % [19]. Nyní bude opět ve stručnosti popsán osud přijatých bílkovin v lidském organismu. Trávení bílkovin začíná v žaludku a uplatňuje se zde pepsin a kyselina chlorovodíková. Dále štěpení bílkovin pokračuje v tenkém střevě díky enzymům pankreatické šťávy a enzymům kartáčového lemu. Po vstřebání aminokyselin, dipeptidů a tripeptidů do enterocytů tyto molekuly postupují skrz enterocyty do portální žíly a dále do jater a krevního oběhu. Játra mají v metabolizmu bílkovin nezastupitelnou úlohu. Přijaté bílkoviny se zde metabolizují, dochází k jejich přeměnám, k syntéze plazmatických proteinů, proteinů akutní fáze atd. Pouze větvené aminokyseliny leucin, valin a isoleucin játry nejsou téměř metabolizovány, je tomu tak z toho důvodu, že aktivita enzymu (BCAA aminotransferasa) pro katabolizmus těchto aminokyselin je nízká, a tak je jejich katabolizmus zahájen tam, kde je aktivita tohoto enzymu naopak vysoká, a to hlavně ve svalové tkáni [15]. Zde se tyto aminokyseliny mohou zapojit do anabolických pochodů nebo být využity jako zdroj energie. Bílkoviny jsou spíš než jako zdroj energie používány jako základní stavební molekuly pro syntézu vlastních proteinů, hormonů, hemu, kreatinu, purinů atd. Avšak v lidském organismu i za zcela fyziologických podmínek některé tkáně upřednostňují jako hlavní energetický substrát aminokyseliny, jde o buňky střeva a konkrétně o glutamin. V podstatě se dá říci, že do určitého množství ve stravě bílkoviny hrají roli ve výše uvedených pochodech. Pokud je ve stravě bílkovin přijímán relativní nadbytek, začne být z nadbytečných molekul aminokyselin odštěpován dusík za postupné syntézy odpadního produktu močoviny a zbylá uhlíkatá kostra aminokyseliny je oxidována jako zdroj energie. Pokud mají buňky 20

dostatek energie, i z aminokyselin mohou být tímto způsobem vytvářeny mastné kyseliny a následně triacylgylceroly, které se uloží v játrech nebo tukové tkáni.

3.2 Výdej energie Energetická potřeba organismu může být dělena podle různých kritérií. My si pro naše potřeby zvolíme následující rozdělení: bazální metabolizmus, stravou indukovaná termogeneze a fyzická aktivita. K těmto třem základním aspektům bychom mohli přidat ještě další, a to: energie potřebná pro růst, zotavení z choroby, teplota organismu, energie pro růst plodu [19]. Tyto faktory si stručně rozebereme na konci této kapitoly.

3.2.1 Bazální metabolizmus Bazální metabolizmus (BMR) je energie potřebná k zachování základních životních funkcí, mezi které se řadí dýchání, krevní oběh, obnova tkání atd. Pokud bychom chtěli vypočítat bazální metabolizmus u daného člověka, musíme při tomto postupu dodržet určitá pravidla. Bazální metabolizmus jedince je poměrně dobře predikovatelný, neboť záleží na několika základních faktorech, které ho ovlivňují. V následujícím odstavci si tyto faktory popíšeme. Zásadní vliv na bazální metabolizmus má velikost daného jedince, tím je myšlena tělesnou výšku a hmotnost, tyto faktory jsou totiž zohledňovány ještě spolu s věkem a pohlavím v Harris-Benedictově rovnici. Ten, kdo je vyššího vzrůstu, by měl tedy mít i vyšší bazální metabolizmus. V průměrné populaci, co do procenta tělesného tuku a množství svalové hmoty, má vyšší bazální metabolizmus ten s vyšší tělesnou hmotností. Je však velký rozdíl ve spotřebě energie mezi svalovou tkání a tukovou tkání, jelikož právě svalová tkáň je mnohem metabolicky aktivnější, tudíž má i mnohem vyšší potřebu energie i za fyzického klidu. Můžeme tedy říci, že beztuková tkáň, v anglických publikacích často zmiňována jako LBM (lean body mass) nebo FFM (fat-free mass), je mnohem větším přispěvovatelem do bazálního metabolizmu než tuková tkáň. U průměrného dospělého jedince svalová tkáň přispívá do bazálního metabolizmu asi 20 %, tuková tkáň pouze 5 %. Zbylých 75 % spotřebovávají orgány s vysokými metabolickými požadavky, mezi které patří játra, střeva, mozek, ledviny a srdce [20].

21

Proto právě nadměrná tělesná hmotnost tvořená převážně tukovou tkání může velmi zkreslit skutečnou potřebu energie u daného jedince. Další faktor, který ovlivňuje BMR, je věk. S přibývajícím věkem se bazální metabolizmus snižuje. Hlavním důvodem je fakt, že s věkem většinou dochází k úbytku LBM a přibývá tělesného tuku. Tělesná výška, váha a věk jsou tedy hlavními faktory pro předpověď, nebo přesný výpočet BMR. Na závěr nesmíme opomenou ani pohlaví, muží mají vyšší bazální metabolizmus než ženy, je to z důvodu vyššího zastoupení svalové hmoty.

3.2.2 Stravou indukovaná termogeneze Dietou indukovaná termogeneze, jinými slovy také termický efekt stravy, je navýšení energetického výdeje, které nastává v průběhu několika hodin po požití jídla. Energetický výdej dosahuje maxima za devadesát minut po požití stravy a k původním hodnotám se vrací za dvě až čtyři hodiny. Organismus totiž musí vynaložit energii na trávení, absorpci, metabolizaci a uskladnění živin po příjmu potravy [21]. Při přívodu normální smíšené stravy se tento efekt udává 10 %. Tedy při přívodu energie 1000 kJ se spotřebuje 100 kJ na výše uvedené pochody v těle. Základní tři makroživiny se v termickém efektu poměrně značně liší. Sacharidy mají termický efekt 5-10 %, tuky mají termický efekt nejnižší, a to 0-3 %. Největším efektem bílkoviny a pohybuje se v rozmezí 20-30 % [21]. Bílkoviny mimo jiné mají i vysokou sytící schopnost, proto je jejich zvýšená konzumace poměrně častým postupem při redukci hmotnosti.

3.2.3 Fyzická aktivita Výdej energie, který je uskutečňován prostřednictvím fyzické aktivity, je nejvíce proměnným přispěvovatelem do celkového energetického výdeje organismu. Můžeme říci, že díky fyzické aktivitě spotřebováváme více energie nejen během výkonu samotného, ale i po něm. Po výkonu je to kvůli zvýšené potřebě kyslíku po výkonu (EPOC), který je potřebný např. pro reoxidaci laktátu vzniklého za anaerobní glykolýzy. Další energii navíc potřebuje organismus např. pro pokrytí nároků zvýšené proteosyntézy, která nastává po zátěži hlavně silového charakteru. O tom, jak dlouhá bude zvýšená potřeba kyslíku, rozhoduje povaha zátěže z pohledu získávání energie aerobní nebo anaerobní cestou,

22

dále je to intenzita výkonu a jeho doba trvání. Zdá se, že silové anaerobní cvičení je pro organismus metabolicky náročnější a klade něj vyšší nároky, tudíž i EPOC po silovém tréninku bývá vyšší [22].

3.2.4 Faktory navyšující výdej energie Nyní se pojďme ve stručnosti podívat na další faktory, které navyšují výdej energie. Poměrně častým činitelem, který má za následek zvýšení metabolického obratu, je abnormální tělesná teplota, v tomto případě teplota zvýšená. Udává se, že zvýšení tělesné teploty o 1 °C, vede k navýšení metabolizmu o 13 % [23]. Dalším faktorem, který navyšuje výdej energie, je zotavování organismu během onemocnění. V medicínské praxi se při výpočtu energetických potřeb pacienta využívají IF (injury factor), kterými se násobí základní výdej energie vypočítaný podle Harris-Benedictovy rovnice [24]. Údaje, které doporučují navýšení energetického příjmu během těhotenství, se liší. Podle citované literatury není v prvním trimestru pro průměrnou ženu potřeba žádná energie navíc. V druhém trimestru je to o 1,4 MJ na den víc a v třetím trimestru 1,9 MJ navíc [25].

23

4 Mechanismus redukce hmotnosti Téměř každý jedinec, který se snaží dodržovat dietní plán, často sleduje svoji aktuální tělesnou hmotnost. Většině jedinců jde o co největší úbytek váhy za co nejkratší čas, byť by se jistě našly i výjimky. Měla by ovšem být rychle shozená tělesná hmotnost opravdu naším cílem? Co můžeme zhubnout a kdy se tak děje? V této kapitole bude popsána fyziologie hubnutí a komponenty těla, které se s redukcí hmotností mohou měnit. Lidské tělo je tvořeno různými komponenty a na tyto komponenty můžeme pohlížet z různých hledisek. Organismus můžeme posuzovat z hlediska zastoupení atomů, molekul, buněk, tkání atd. Pokud se však zabýváme tělesnými komponenty ve spojitosti s redukcí hmotnosti, a to nejčastěji tukové tkáně, vybereme si rozdělení rozdělující tělo pouze do několika základních komponent, jejichž změny můžeme určitým způsobem sledovat a jsou ovlivnitelné dietním postupem a fyzickou zátěží. Nejjednodušším a zároveň i nejčastěji užívaným rozdělením ve studiích je dělení na FFM (fat-free mass), překládané jako beztuková hmota a FM (fat mass) tuková hmota. Beztuková hmota v sobě zahrnuje vodu, bílkoviny, minerály a glykogen [20]. V následujícím textu si popíšeme, kdy dochází ke ztrátě tělesného tuku a kdy ke ztrátě beztukové hmoty, zejména se zaměříme na ztrátu tělesných bílkovin.

4.1 Mechanismy redukce tělesného tuku V prvé řadě je třeba si uvědomit, že jde o mechanismy, které jsou řízeny nervovou soustavou, hormonálně a jsou spjaty s aktuálnín stavem metabolizmu. Proto je využití energie z tukových zásob za některých situací lehce dosažitelné, v některých naopak prakticky nemožné. Za jakých situací tedy dochází k čerpání energie z tukových zásob? Proces, kdy dochází k uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně, se nazývá lipolýza a je následována jejich oxidací za zisku energie. K lipolýze může docházet téměř ve všech tkáních, avšak pro organismus má zásadní význam lipolýza v tukové tkáni [15]. Ačkoliv jeden čistého kilogram tuku představuje energii 37 000 kJ (9 000 kcal), jeden kilogram tukové tkáně takové množství energie neobsahuje, obsah čistého tuku v tukové tkáni je asi 87 % [26]. Jeden kilogram tukové tkáně tak obsahuje energii asi 7 700 kcal [27]. Lipolýza je, jak už bylo řečeno, řízena hlavně nervově, hormonálně a dále enzymaticky.

24

Podstatný vliv na řízení těchto pochodů má sympatický a parasympatický nervový systém. Mezi zúčastněné hormony řadíme inzulin, glukagon, katecholaminy, glukokortikoidy, trijódtyronin, leptin a růstový hormon. Některé z hormonů svým působením ovlivňují aktivitu klíčových lipas – lipoproteinové, hormonsenzitivní a jaterní [17]. Výše uvedené hormony můžou působit jako antagonisté, nebo se jejich účinky mohou navzájem potencovat. Výše zmíněné enzymy štěpí triacylglyceroly na glycerol a mastné kyseliny. V případě lipoproteinové lipázy je to tehdy, kdy buňka přijímá glycerol a mastné kyseliny z chylomikronů, respektive z VLDL do svého nitra. Tento proces je stimulován inzulinem [28]. Hormonsenzitivní lipáza a jaterní lipáza naopak působí tam, kde je třeba mastné kyseliny uvolnit z buňky (jaterní, tukové) do krevního oběhu. Glukagon, katecholaminy, glukokortikoidy, trijódtyronin a růstový hormon podporují lipolýzu, naopak inzulin lipolýzu blokuje. U inzulinu je velmi důležité si všimnout faktu, že se jedná o anabolický hormon. To znamená, že pod jeho vlivem dochází k lipogenezi, proteosyntéze a glykogenogenezi. Pro fyzicky aktivní jedince je to hormon ukládající živiny zejména do svalové tkáně a tím podporující regeneraci, pro méně aktivní jedince se špatnou stravou (jednoduché sacharidy v kombinaci s tuky) je to hormon, který silně podporuje lipogenezi z nadbytku energie. Nyní je pro úplnost třeba věnovat pár vět sympatiku a parasympatiku. Nervy sympatické a parasymatické jsou součástí vegetativního nervového systému. Tyto nervy se společně podílejí na řízení orgánových soustav a i ony jsou zapojeny do aktivace či inhibice anabolizmu a katabolizmu, tedy v našem případě konkrétně do lipolýzy. Zjednodušeně lze říci, že sympatikus je aktivován při stresových situacích, podporuje lipolýzu, naopak parasympatikus převládá za tělesného klidu, tudíž podporuje spíše tvorbu tukových zásob z nabízených substrátů [29]. Tyto nervové systémy jsou zapojeny v mnoha dalších procesech v organismu, my jsme si však popsali pouze vztah k lipolýze. Teď si položme otázku, co se děje s mastnými kyselinami uvolněnými do krevního oběhu. Mastné kyseliny mohou vstoupit do buňky, prostoupit za přispění karnitinu do mitochondrie a zde být zoxidovány za vzniku energie. Je důležité poznamenat, že mastné kyseliny potřebují pro svoji oxidaci značný přísun kyslíku, takže představují jakýsi pozvolnější zdroj energie než

25

glukóza, která může být štěpena za vzniku energie do určité míry i bez přístupu kyslíku. V předcházejících odstavcích jsme si popsali vegetativní nervovou soustavu, hormony a enzymy, které jsou klíčové v procesu lipolýzy. Nyní si uvedeme pár konkrétních případů, kdy k lipolýze v lidském organismu dochází. Lipolýza se uplatňuje tehdy, když tělo potřebuje zabezpečit energetické potřeby během zátěžových stavů, kterými může být hladovění, snížený přísun energie, stres, fyzická činnost nebo nemoc. Během hladovění, za což se může pokládat i lačnění od večeře do ranní snídaně, se bude měnit koncentrace hormonů v krvi. Zjednodušeně řečeno, zřejmě nejdůležitější je zde poměr koncentrací glukagonu a inzulinu, ale uplatňovat se zde bude např. i kortizol jehož největší koncentrace bývá v ranních hodinách. Pokud je glukagon ve vyšší koncentraci než inzulin, dochází ke katabolickým procesům nejen v tukové tkáni (lipolýza), ale je aktivována i glykogenolýza a glukoneogeneze v játrech [15]. Snížený přísun energie je samozřejmě také spjat s hubnutím tukové tkáně a právě hubnutí tuku je cílem každé diety na redukci hmotnosti. Podrobnějšímu popisu správnému dodržování dietního postupu se budeme věnovat v samostatné kapitole. Jako další stav, který s sebou přináší lipolýzu, je stres. Během stresu se nejvíce uplatňují katecholaminy, mezi které řadíme adrenalin a noradrenalin a dále hormon ze skupiny glukokortikoidů kortizol. Při stresu organismus potřebuje více dostupné energie pro uskutečnění obranných mechanismů, tudíž tyto hormony ovlivňují i metabolizmus glukózy a bílkovin, budou zodpovědné za katabolické procesy [30]. Velmi častým záměrným, ale i nezáměrným uváděním organismu do lipolýzy, je fyzická aktivita, zejména vytrvalostnějšího charakteru [31]. Opět můžeme fyzickou aktivitu do jisté míry připodobnit ke stresu, kterému je organismus vystaven. Při fyzické aktivitě je lipolýza uváděna také jako důsledek šetření glukózy pro životně důležité orgány, které mohou jako zdroj energie využívat pouze glukózu, mezi tyto orgány se řadí např. mozek, dřeň nadledvin, erytrocyty. Proto tedy pracující svaly začnou využívat určitý podíl mastných kyselin jako energetický zdroj a více glukózy zbývá pro výše uvedené orgány. Uvedené pochody jsou opět řízeny hormonálně. Nejvíce se zde uplatňuje poměr koncentrací inzulin/glukagon a zvýšená hladina stresových hormonů katecholaminů a kortizolu. 26

Při popisu těchto biochemických pochodů se omezujeme pouze na využívání energie z tukových zásob organismu. Je důležité si ale uvědomit, že souběžně probíhají i další metabolické pochody, které se týkají metabolizmu sacharidů i bílkovin a všechny tři oblasti metabolizmu jednotlivých makroživin jsou spolu neoddělitelně spjaty. Jejich další podrobný popis však není možný z důvodu primárního zaměření této práce především na diety.

4.2 Mechanismy ztráty tělesných bílkovin Každý organismus má v sobě hluboce zakódován pud pro vlastní přežití. Tyto mechanismy jsou fylogeneticky velice staré a díky nim může organismus přežívat různé náročné situace, mezi které řadíme např. těžkou tělesnou zátěž, stres nebo nemoc, v našem případě si popíšeme hladovění nebo nedostatečný energetický příjem. Jak jsme si popsali na začátku této čtvrté kapitoly, jedinec snažící se redukovat svoji tělesnou hmotnost v zásadě může ztrácet hmotnost buď z FFM nebo z FM. Mechanismy, které se uplatňují při ztrátě tukové hmoty (FM), již byly vyloženy. Nyní se tedy zaměřme na ztrátu beztukové hmoty, jejíž největší část představuje svalová hmota. Svalová hmota u běžného člověka spotřebovává asi 20 % energie z bazálního metabolizmu. Lze tvrdit, že je to poměrně energeticky „drahá“ tkáň, která si bere i za klidu značné množství energie. Jaké funkce plní svalová hmota v lidském organismu a proč si ji tělo tvoří? Svaly jsou orgány, které umožňují pohyb části těla nebo celého organismu. Čím je pohyb pro sval náročnější hlavně z hlediska hrazení energie a délky trvání pohybu, tím více mohou svalové buňky za ideálních podmínek růst, zefektivnit využívání energie a zdokonalovat enzymatický aparát, a tak se lépe adaptovat na zátěž. Sval můžeme brát také jako zásobárnu proteinů, které se mohou za různých nepříznivých podmínek ze svalu uvolňovat. Hmotnost svalstva u průměrného muže tvoří asi 42% jeho tělesné hmotnosti, u ženy asi 36 % [32]. Pro naše potřeby jsme si tedy uvedli dvě funkce, a to zajištění pohybu a zásobárna bílkovin. Z funkcí a vlastností svalové soustavy vyplývá, že při nedostatečném energetickém příjmu nebo nedostatku pohybu může být svalová hmota lehce katabolizována. Je tomu tak z toho důvodu, že při dlouhodobějším snížení energetického příjmu se organismus bude ochotně zbavovat energeticky náročné tkáně, která ani nebude adekvátně zatěžována pohybem [33]. 27

Jaké hormony se podílejí na ztrátě svalové hmoty? Můžeme říci, že se budou uplatňovat stejné hormony, jaké jsou zúčastněny v lipolýze. Proteolýzu tedy indukuje glukagon, kortizol a nad fyziologickou hladinu zvýšené hormony štítné žlázy tyroxin a hlavně trijódtyronin [15]. Může získat lidský organismus nějakou energii tím, že začne odbourávat svalovou hmotu a proč tak činí? Zaprvé odbouráním svalové hmoty může organismus získat energii a zadruhé za nepříznivých podmínek týkajících se nízkého příjmu energie sníží množství metabolicky aktivní tkáně, což jsme si popsali již výše. Jak tělo využije energii z uvolněných svalových bílkovin, přesnějí řečeno aminokyselin, které vznikly protelýzou svalových bílkovin? Jak již bylo v této práci vzpomenuto, některé orgány jsou silně závislé na přísunu glukózy (centrální nervová soustava, dřeň nadledvin, erytrocyty) a její nedostatek pro tyto životně důležité orgány by mohl vést k zániku celého organismu. Proto jsou využity aminokyseliny ze svalů, z kterých může být v procesu glukoneogeneze vytvořena glukóza a zajištěn tak zdroj energie pro důležitější orgány nezbytné pro přežití. Glukoneogeneze je děj, při kterém z necukerných zdrojů (laktát, pyruvát, glycerol, glukogenní aminokyseliny) vzniká glukóza. Tento proces se děje hlavně v játrech a v menší míře také v ledvinách. Uvádí se, že glukoneogenezí ze 100 g aminokyselin se vytvoří 58 g glukózy. Pokud vezmeme v úvahu, že bílkoviny svalu průměrně představují 25 % jeho hmotnosti, pak 1 kg svalové hmoty může být přetvořen na asi 145 g glukózy [34]. Právě ztráta svalové hmoty může být jedním z negativních faktorů špatně vedeného dietního postupu. Jak již bylo napsáno, svalová hmota je metabolicky náročná a její ztrátou danému jedinci bude dále klesat bazální metabolizmus, z čehož vyplývá, že další ztráta zásobního tuku bude čím dál složitější. Dále kvůli ztrátě svalové hmoty bude daný jedinec hradit méně energie z tukových zásob i během tělesné zátěže, svalovou hmotu můžeme chápat jako nástroj, díky němuž během tělesné zátěže můžeme pálit více energie, ať už jsou jako její zdroj využívány mastné kyseliny nebo glukóza. Čím více svalové tkáně máme, tím více energie spálíme. Svalová hmota se však může katabolizovat poměrně rychle a z toho důvodu dochází i k rychlé redukci hmotnosti, což se u jedinci bez těchto znalostí může jevit jako dobře vedená dieta. Uchování svalové hmoty nemá zdaleka význam pouze při snaze o efektivní redukci hmotnosti, ale i při prognóze při mnoha těžkých onemocnění např. onkologických [35].

28

5 Zásady šetrné redukce hmotnosti Pokud se na proces hubnutí podíváme pouze z hlediska příjmu a výdeje energie, je jasné, že organismus se musí nacházet v energetickém deficitu, aby docházelo k redukci hmotnosti. Tím by mělo docházet k mobilizaci energetických zásob a z nich by měl organismus čerpat substráty pro tvorbu energie místo příjmu těchto substrátů ve stravě. Mohli bychom říci, že v čím větším energetickém deficitu se bude organismus nacházet, tím snáze a rychleji bude hubnout. Je tomu ale skutečně tak? Může rychlé hubnutí lidský organismus poškodit? Právě v této kapitole si osvětlíme některé zásady redukce hmotnosti, které by při našem úsilí neměly být opomenuty. Sestavit dobrý program na hubnutí při zachování zásad, které by zaručily zdravý způsob hubnutí, může být poměrně obtížné, musíme brát v úvahu aspekty obecně platné, ale zohlednit musíme i specifické rysy každého jedince. Jaké aspekty týkající se redukce hmotnosti budou v práci popsány? Nejprve bude diskutována velikost energetického deficitu, v kterém by se měl jedinec nacházet, s čímž souvisí rychlost hubnutí. Dále se budeme zabývat příjmem jednotlivých makroživin a některých esenciálních živin. Poté zmíníme fyzickou aktivitu, která je více než vhodným pomocníkem při redukci hmotnosti a jako poslední si v této kapitole popíšeme problematiku frekvence konzumace jídel během dne.

5.1 Energetický deficit Energetický deficit rozhoduje o tom, zda budeme zvyšovat hmotnost, držet, nebo snižovat. Energetického deficitu se dá v podstatě dosáhnout třemi způsoby, a to buď zvýšením výdeje, snížením příjmu, nebo oba způsoby zároveň. Podle jedné studie zabývající se touto problematikou došlo po dvanácti týdnech výše zmíněných intervencí u mužů k nejvyšší redukci hmotnosti u skupiny, která zároveň prováděla aerobní aktivitu a dodržovala dietní plán. Nejhorší výsledky v této studii byly zaznamenány u skupiny, která zvýšila výdej energie aerobní aktivitou, tyto závěry byly formulovány i u vzorku zúčastněných žen [36]. Podobné výsledky v tom smyslu, že pro navození energetickéh deficitu, a tudíž i pro redukci hmotnosti, je nejlepší kombinace výdeje energie a snížení jejího příjmu, byly zaznamenány i u dalších studií, což je nakonec logické, neboť se upraví jak výdej, tak příjem energie. Nejednoznačné je ovšem to, zda je pro redukci hmotnosti lepší pouze fyzická aktivita, nebo pouze omezení příjmu energie prostřednictvím dietního režimu. Podle citované studie, v které se porovnával

29

deficit 700 kcal denně po dobu 3 měsíců dosažený tělesnou aktivitou nebo dietním režimem, byly redukce hmotnosti u obou skupin srovnatelné [37]. Můžeme tedy říci, že za redukci hmotnosti je zodpovědný energetický deficit a nezáleží na tom, jakým způsobem byl tento deficit dosažen [38]. Důležitým aspektem zdravé redukce hmotnosti a vůbec následné udržitelnosti dosažené hmotnosti je velikost energetického deficitu. Pokud bude energetický deficit příliš velký, tělo se na tyto nepřiznivé podmínky adaptuje a ztráta hmotnosti nebude tak velká, jak by se na nízkém příjmu energie předpokládalo [39]. Poměrně často se u dietních režimů pro redukci hmotnosti kalkuluje s energetickým deficitem 500 kcal denně. Pokud je tento deficit dodržován po dobu jednoho měsíce, celková deficitní energie bude asi 15 000 kcal. Toto množství energie se rovná zhruba dvěma kilogramům tukové tkáně. Právě rychlost hubnutí dva kilogramy za měsíc je často považována za optimální.

5.2 Příjem makroživin Příjem a poměr jednotlivých přijímaných makroživin, mezi které zařazujeme tuky, bílkoviny a sacharidy, jsou při redukci hmotnosti velmi důležité. Zejména z pohledu zastoupení živin za účelem zachování FFM a redukci FM. Odborníci, kteří se zajímají o výživu a hubnutí, často tvrdí, že zvýšená konzumace bílkovin má pozitivní vliv na uchování svalové hmoty. Je tomu však skutečně tak? Studií zabývajících se tímto tématem bylo uděláno hodně a jejich výsledky se různí. Podle některých studií zvýšený příjem bílkovin vedl k zachování svalové hmoty a ztráta hmotnosti byla preferována z tukové tkáně [40–44]. Jiná studie však tento efekt nezaznamenala [45]. I přesto, že pozitivní efekt zvýšeného příjmu bílkovin ve stravě pro zachování svalové hmoty všechny studie neprokázaly, mnozí odborníci tento trend ve výživě následují. Bílkoviny navíc mají největší sytící efekt ze všech živin, takže přispívají k sníženému příjmu kalorií. Roli v tomto mechanismu zřejmě hraje zvýšená citlivost na hormon leptin při zvýšené konzumaci bílkovin [46]. Příjem bílkovin při redukci hmotnosti by tedy měl být vyšší než běžně doporučované množství 0,8 g/kg na den [47]. Dále bychom měli ve své stravě upřednostňovat plnohodnotné zdroje bílkovin, mezi které řadíme ty, které obsahují v dostatečném množství všechny esenciální aminokyseliny, takže hlavně živočišné bílkoviny jako vejce, mléko nebo maso.

30

Další, neméně důležitou makroživinou, která je zároveň co do počtu kilojoulů energeticky nejbohatší, jsou tuky. Právě kvůli svému obsahu 37 kJ v jednom gramu jsou během redukčních diet často omezovány. Jejich přílišné vylučování ze stravy ovšem nemá zásadní efekt na hubnutí a navíc by mohlo docházet ke karenci vitaminů rozpustných v tucích nebo nedostatku esenciálních mastných kyselin řady n-6 a n-3. Běžně se doporučuje přijímat z tuků okolo 30% energie a důležité je zachovat poměr i mezi jednotlivými skupinami mastných kyselin podle jejich nasycenosti [48], a to hlavně z důvodu možného rozvoje různých onemocnění. Tento poměr mezi nasycenými, mononenasycenými a polynenasycenými mastnými kyselinami je udáván <1 : 1,4 : >0,6. Doporučení existuje i pro poměr mezi příjmem esenciálních mastných kyselin řady n-3 a n-6, který by měl být maximálně do 1 : 5 [49]. I když, jak budeme moci vidět při popisu jednotlivých diet, příjem tuků se může velice lišit, při redukci hmotnosti však lze doporučit přijímat energii z tuků v rozmezí 20-30 % a důraz klást na příjem esenciálních mastných kyselin. Poslední ze tří hlavních živin, kterou se budeme zabývat, jsou sacharidy. Často je udáváno, že příjem energie ze sacharidů by měl být asi 55 % z celkově přijaté energie [15]. Ve své stravě bychom měli upřednostňovat takové zdroje sacharidů, které obsahují škrob (komplexní sacharidy) a vlákninu. Glykemický index těchto zdrojů je nižší, a proto je doprovázen vyšší sytící schopností, navíc příjem vlákniny představuje významný faktor v možnosti prevenci různých chronických chorob [50, 51]. V poslední době se ovšem objevují názory, že takto vysoký příjem sacharidů je pro část populace se sedavým způsobem života nevhodný a přispívá tak k rozvoji obezity a dalších onemocnění. Tvrdí se, že jedinec s minimem pohybu obecně spotřebuje během dne málo energie a svalového glykogenu a přijímaná glukóza z polysacharidů a dalších zdrojů se tak neukládá jako svalový nebo jaterní glykogen, ale přeměňuje na mastné kyseliny a následně triacylglyceroly, které jsou následně ukládány v játrech a tukové tkáni [52, 53]. Z těchto důvodů získaly na popularitě takové výživové styly jako Paleo dieta, Atkinsonova dieta nebo zónová dieta, u kterých je energie přijímaná ze sacharidů redukována ve prospěch bílkovin a tuků.

31

Jak lze vidět, příjem makroživin se u různých diet může značně lišit. V některých případech zachází do extrémů, které z dlouhodobějšího hlediska mohou na lidský organismus působit negativně. Aby byla dieta úspěšná a dostavil se kýžený efekt redukce hmotnosti, dieta by především jedince neměla omezovat, měla by být snadno dodržitelná a také by se neměla příliš lišit od předešlého stravování. Z tohoto pohledu se jeví jako nejlepší dieta racionální strava v mírném energetickém deficitu, která je založena na obecných výživových doporučení, případně doplněná o pravidelnou fyzickou aktivitu.

32

6 Komplikace redukce hmotnosti V předcházející kapitole byla v obecné rovině diskutována šetrná redukce hmotnosti, která bude mít na organismus v zásadě pozitivní vliv, nezpůsobí zdravotní následky a získaná hmotnost bude dále udržitelná. V této kapitole budou naopak popisovány některé komplikace, které by se mohly vyskytnout během držení diety a které by mohly potenciálně ohrozit zdraví. Pokud bychom se zamysleli nad komplikacemi, které by se mohly vyskytnout během držení diety, bezesporu by se mohlo jednat jednoduše o neschopnost další redukce hmotnosti nebo o ztrátu aktivní tělesné hmoty, a to zejména svalové. Ztrátou svalové hmoty se ale v této kapitole již zabývat nebudeme, neboť byla popsána v kapitole 4.2 Mechanismy ztráty tělesnýho bílkovin. V období po dietě se jako nejčastější problém může jevit opětovné nabrání hmotnosti, a to buď na stejnou hmotnost jako před započetím diety, nebo na hmotnost ještě vyšší. Tento jev je znám pod pojmem jo-jo efekt.

6.1 Neschopnost další redukce hmotnosti Je logické, že každá správně vedená dieta by měla vést k redukci hmotnosti. Dietu lze chápat jako stravovací režim, díky němuž organismus dosáhne energetického deficitu, který je žádoucí pro snížení hmotnosti. Při dlouhodobém energetickém deficitu se však začnou uplatňovat mechanismy, které povedou k snížení celkového energetického výdeje organismu. Za tyto mechanismy mají největší zodpovědnost hormony štítné žlázy, hlavně trijódtyronin a další hormon, který je secernovaný tukovou tkání, a to leptin. Energetický metabolizmus organismu a hormony štítné žlázy jsou spolu velmi provázány. Nejenže hormony samotné ovlivňují metabolismus bílkovin, sacharidů i tuků [30], ale množství přijímaných živin také ovlivňuje hladinu těchto hormonů. Konkrétně kalorický deficit způsobuje snížení koncentrace trijódtyroninu a ve svém důsledku tudíž i zpomalení metabolizmu [54]. Na základě těchto informací vyplývá, že při snaze o redukci hmotnosti by se organismus neměl dlouho nacházet v kalorickém deficitu, neboť by docházelo ke zpomalování metabolizmu poklesem koncentrace trijódtyroninu a další redukce hmotnosti by byla čím dál obtížnější. Proto je užitečné doporučit při redukci hmotnosti takový postup, při kterém např. v jeden den za určité časové období zvýšíme energetický obsah stravy, čímž by se mělo zamezit zpomalení metabolizmu. Navíc doplníme zásoby glykogenu v těle, což by mohlo být 33

důležité např. u jedinců, kteří k dietnímu režimu přidávají i fyzickou aktivitu. Jak již bylo zmíněno výše, i leptin hraje důležitou roli v regulaci hmotnosti. Koncentrace leptinu v krvi úzce korelují s množstvím tukové tkáně v organismu [55]. Leptin ovlivňuje uvolňování neuropeptidu Y, který je zodpovědný za pociťování hladu na úrovni hypotalamu, a to tak, že zvýšená koncentrace leptinu způsobí snížené uvolňování neuropeptidu Y. Tyto děje pak způsobí, že je pociťován menší hlad, je zvýšen energetický výdej a zvýšena aktivita sympatiku. Na druhou stranu však pokud se tuková tkáň neustále zmenšuje, bude secernováno i méně leptinu a jeho koncentrace v krvi se bude snižovat. Tím bude ovlivněna také koncentrace neuropeptidu Y ve smyslu jeho zvýšeného vylučování, takže nastanou opačné děje, a to pocit většího hladu, snížení energetického výdeje a teploty a zvýšení parasympatické aktivity [56]. Při redukování tukové tkáně tedy dochází ke snižování koncentrace cirkulujícího leptinu. Čím déle bude organismus ztrácet tukovou tkáň, tím menší bude jeho koncentrace. Citovaná studie vypovídá, že při stejné tělesné hmotnosti je koncetrace leptinu signifikantně nižší během snižování hmotnosti než při jejím udržování [55]. Z toho by mohlo plynout, že redukovat tělesnou hmotnost je do určité míry výhodnější postupně, aby se koncentrace leptinu během období držení stálé hmotnosti stačila vyrovnat na danou fyziologickou mez.

6.2 Jo-jo efekt Termín jo-jo efekt byl poprvé použit Kelly D. Brownellem, který v 80. letech minulého století zkoumal problematiku cyklické změny tělesné hmotnosti v experimentu na laboratorních zvířatech [57]. Jo-jo efekt ve své podstatě vystihuje pohyb nahoru a dolů, to znamená cyklické snižování a navyšování tělesné hmotnosti. Jo-jo efekt je bohužel častým jevem u jedinců snažících se redukovat tělesnou hmotnost a je následkem přílišné kalorické restrikce během diety a jejího následného rychlého ukončení a navrácení se k předchozím stravovacím návykům. Jo-jo efekt můžeme pozorovat u neodborně vedených diet, kde jsou již od počátku patrné velké hmotnostní úbytky. Přitom v prvních dnech diety v žádném případě tato redukovaná hmotnost nebývá tvořena tukem, ale jedná se spíše o ztrátu hmotnosti způsobenou úbytkem svalového glykogenu a na něj navázané vody z důvodu sníženého příjmu sacharidů. Tato snížená zásoba glykogenu a navázané vody může představovat ztrátu až několika 34

kilogramů. Při dietách s velkou kalorickou restrikcí může velmi snadno docházet k úbytku svalové hmoty, což také bylo popsáno v minulých kapitolách. Opět může jít o poměrně rychlou ztrátu, když si uvědomíme, kolik energie nám poskytne kilogram svalové tkáně ve srovnání s kilogramem tukové tkáně. Jak se jedinec čím dál déle nachází ve velkém energetickém deficitu, začíná se objevovat únava a slabost. Kvůli těmto výše zmíněným faktorům a také kvůli zpomalenému metabolizmu z důvodu kalorické restrikce je další redukce hmotnosti obtížně realizovatelná, a tak se jedinec vrací ke svému původnímu stravování. Opětovné nabrání hmotnosti je zapříčiněno zřejmě psychologickými faktory [58]. Bylo také zjištěno, že úlohu hraje i buněčný stres adipocytů, který je způsoben jejich zmenšováním během hubnutí. Po ukončení energetického deficitu tento stres způsobí zvýšenou citlivost tukových buněk pro živiny, tudíž opětovnou akumulaci tukových zásob [59]. Další problém představuje častá ztráta aktivní tělesné hmoty, která je metabolicky náročná a značně přispívá do bazálního metabolizmu. Proto po ukončení diety a následném jo-jo efektu dochází ke změně poměru mezi svalovou a tukovou tkání ve prospěch tukové tkáně. Nárůst procentuálního zastoupení tukové tkáně a úbytek svalové tkáně představuje riziko pro rozvoj závažných metabolických onemocnění a v dalších pokusech o redukci hmotnosti bude mít negativní efekt. Abychom tedy jo-jo efektu po ukončení diety zabránili, musíme se nad dietním režimem bezesporu zamýšlet ještě před jeho samotným začátkem. Tím je myšlena hlavně jeho doba trvání, velikost energetického deficitu nebo doplnění diety o aerobní zátěž a posilování. Důležité je i chování po ukončení diety. Kritické se jeví následné změny ve stravovacích návycích, které by měly být upravovány s opatrností. Energetický příjem po ukončení diety by měl být navyšován postupně, rozhodně nevhodné by bylo po ukončení diety příjem rychle navyšovat. Tento postup by bez dalších změn vedl k rychlému nabrání tělesného tuku.

35

7 Benefity redukce hmotnosti Tato kapitola bude diskutovat výhody pro lidský organismus, které v sobě redukce hmotnosti představuje. Obezita je asociována s nízkým sebevědomím, symptomy deprese a špatnou kvalitou života [60], ale i mnohými dalšími, a to zejména s nemoceni srdce a cév nebo diabetem 2. typu. Redukcí hmotnosti můžeme snížit riziko vzniku těchto onemocnění. Benefity z redukce hmotnosti vyplývají z patologických stavů, které byly zmíněny výše. Pro začátek by bylo vhodné si tyto benefity rozdělit pro přehlednost do několika skupin. Takové dělení může být samozřejmě různé, v této práci budou tyto benefity rozděleny na estetické, psychologické a zdravotní. Estetické benefity jsou nepopiratelné, v dnešní době jsou za úspěšné považováni ti, kteří jsou štíhlí. Kult štíhlosti na nás útočí ze všech stran a je paradoxně přesným opakem ideálu, který byl vyznáván v minulých dobách, kdy tukové zásoby zaručovaly přežití v obdobích hladu a nedostatku. Lidský metabolizmus lépe toleruje a je vybaven na období hladovění s kratšími obdobími dostatku energie než neustálého nadbytku energie, který vede ke kumulaci tukové tkáně a obezitě. Psychologickými benefity plynoucími z redukce hmotnosti se velmi podrobně zabývala systemická review z roku 2014, která analyzovala celou řadu studií [61]. Některé z těchto studií dochází k závěrům, že redukce hmotnosti má pozitivní dopad na mentální zdraví [62], symptomy deprese [63], zvýšení sebeúcty [64] a vitality [65]. K dalším benefitům, které redukce hmotnosti představuje, patří bezesporu benefity zdravotní ve vztahu k metabolickým a kardiovaskulárním onemocněním. Mezi největší benefity patří pozitivní ovlivnění rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních onemocnění [66]. Toto tvrzení se pojí s kladným ovlivněním profilu krevních lipidů, srážlivosti krve a fibrinolýzy [67]. Dalším faktem je, že snížení tělesné hmotnosti představuje významné snížení incidence diabetu 2. typu. Autoři citované studie v závěru uvádí, že každý redukovaný kilogram tělesné hmotnosti snižuje risk vzniku diabetu o 16 % [68]. Obezita je jedním z rizikových faktorů pro vznik onkologického onemocnění [69]. Předpokládá se, že redukce hmotnosti může krátkodobě toto riziko snížit [70].

36

8 Diety Jak již název kapitoly napovídá, tato kapitola bude ze všech nejobsáhlejší a budeme se v ní zabývat popisem jednotlivých vybraných diet. Zejména jejich zastoupením základních živin, fyziologickým účinkem, výběrem potravin, dopady na zdraví, náročností na dodržování a dalšími aspekty. Nelze pochybovat o tom, že do dnešní doby vznikla celá řada různých dietních postupů, a proto není možné všechny tyto diety do práce zahrnout. Práce si klade za cíl popsat pouze ty známější z nich (např. ve sportovním prostředí jako sacharidové vlny, nebo u široké veřejnosti jako dělená strava) a takové, kterými se více či méně zabývají nebo zabývali odborníci a vznikly o nich vědecké studie. Jak bude patrné, diety mohou být založeny na zcela odlišných postupech, které jsou často v přímém protikladu, některé nejsou příliš smysluplné, některé ano, a právě proto je výživa jako taková nejen v této oblasti tak různorodá.

8.1 Sacharidové vlny První dieta, která bude v této práci popsána, se nazývá sacharidové vlny. Každá dieta, aby plnila svůj účel, a to redukci hmotnosti, musí jedince uvést do energetického deficitu. V této dietě je deficit navozen cyklickými změnami v příjmu sacharidů, ke kterým se vždy adekvátně poupraví také příjem bílkovin a tuků. Tento dietní režim si získal mnoho zastánců zejména na poli kulturistiky a fitness a velmi často se používá před kulturistickou soutěží v tzv. předsoutěžní dietě, kdy je cílem závodníka co největší redukce podkožního tuku při zachování co největšího množství svalové hmoty. Právě kombinace této diety a tréninku se jeví jako velmi účinná metoda k dosažení výše uvedených cílů. Následovníci této diety tvrdí, že při dlouhotrvajícím a neměnném energetickém deficitu se začne zpomalovat metabolizmus, takže další ztráta tělesné hmotnosti je čím dál více obtížnější a pro další redukci hmotnosti musí jedinec dále snižovat svůj energetický příjem a nebo zvyšovat výdej energie, což se zdá být v souladu s již citovanými literárními prameny [54, 56]. Jak bylo popsáno v minulých kapitolách, tento postup může vést ke ztrátě svalové hmoty a v konečném důsledku po ukončení diety k tzv. jo-jo efetku. Sacharidové vlny nemají žádný pevně předepsaný plán a v podstatě je na každém jedinci, pro jakou cyklizaci v příjmu sacharidů se rozhodne. Množství přijímaných sacharidů se však 37

odvíjí od tělesné hmotnosti, procentuálního zastoupení tukové tkáně v těle jedince a jeho somatotypu, tudíž logicky těžší a štíhlejší musí přijímat sacharidů více, aby pokryli nároky alespoň bazálního metabolizmu. Tzv. vlna (jeden cyklus příjmu sacharidů) může být různě dlouhá, často se však dodržují týdenní vlny. Tento postup v praxi znamená, že před započetím vlny je vypracován plán, který určí, kolik sacharidů bude v jednotlivých dnech týdne přijímáno a tomu přizpůsobíme příjem bílkovin a tuků. Dřívě se obecně tvrdilo, že příjem tuků by měl být vždy co nejnižší, v podstatě na pomyslné nule. V poslední době ovšem začíná být vnímána důležitost příjmu tuků i při maximální možné redukci jejich zásob v těle. A proto je doporučován příjem rostlinných olejů, ořechů a semen bohatých zejména na n-6 a n-3 nenasycené mastné kyseliny nebo konzumace tučných mořských ryb bohatých na n-3 nenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, dále je také doporučována mononenasycená kyselina olejová. Bílkoviny je v této dietě doporučováno konzumovat na poměry výživových doporučení opravdu velmi vysoko, a to v množství 2-2,5 g na kg tělesné hmotnosti a den, za určitých okolností až v množství 3 g na kilogram TH. Takto vysoký příjem bílkovin je argumentován pozitivním dopadem na udržení pozitivní nebo alespoň vyrovnané dusíkové bilance během náročných tréninků a energetického deficitu. Dalším argumentem pro vysoký příjem bílkovin je kalkulace, že během dnů s nízkým příjmem sacharidů a obecně energie mohou být aminokyseliny použity také jako zdroj energie (nebo glukózy) po svojí deaminaci v játrech. Takto získaná energie je ovšem „dražší“ než energie z tuků nebo sacharidů, neboť organismus potřebuje další energii pro syntézu močoviny kvůli eliminaci toxického amoniaku vzniklého při deaminaci aminokyselin. Jak může pro představu týdenní sacharidová vlna vypadat? Následující číselná řada, kdy každé číslo představuje příjem sacharidů pro jednotlivý den nám to ukazuje: 50 – 100 – 150 – 200 – 250 – 350 – 450 U této vlny vidíme, že v prvních čtyřech dnech je příjem sacharidů navyšován o 50 g, v dalších dnech dnech je to již o celých 100g sacharidů. Dny s nižším příjmem sacharidů jsou určeny k tomu, aby se zásoby glykogenu co nejvíce vyčerpaly a organismus se dostal do co největšího energetického deficitu a jako zdroj energie využíval mastné kyseliny. Ve dnech s takto nízkým příjmem sacharidů se doporučuje nejvyšší příjem bílkovin, což může být až 2,5-3 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. Ve druhé polovině týdne je však příjem sacharidů dále navyšován a začíná se blížit, nebo dokonce přesahuje běžně konzumované 38

množství sacharidů u průměrné populace za den. V těchto dnech se naopak snažíme docílit doplnění glykogenových zásob a příjem bílkovin lehce snižujeme, abychom udržovali stále snížený celkový příjem energie. V posledním dnu týdne s nejvyšším příjmem sacharidů se doporučuje příjem bílkovin snížit na běžně doporučovanou mez, což je okolo 1 g na kg TH. Často je udáván důvod, aby se organismus a jeho orgánové soustavy do jisté míry zotavily po náročném zpracování bílkovin a vylučování jejich odpadních metabolitů [71]. Potraviny, které jsou doporučované při této dietě konzumovat, lze jednoduše popsat jako dietní. Z bílkovin to jsou v podstatě všechny druhy libového masa: drůbeží, rybí, dále také libovější kusy červeného masa, u kterých se věří, že jsou nutričně bohatší než bílé maso. Kvalitní, vysokoprocentní šunky, nízkotučné sýry, tvaroh a v neposlední řadě také doplňky stravy, a to proteinové přípravky na bázi syrovátkových a kaseinových bílkovin nebo směsi větvených aminokyselin BCAA nebo glutaminu. Ze sacharidů by měly být konzumovány hlavně tzv. komplexní sacharidy, které jsou tráveny déle a po kterých nenarůstá hladina glykemie tolik jako po sacharidech jednoduchých nebo rafinovaných. Cílem nejen při této dietě je držet nízké koncentrace inzulinu během dne a udržovat spíše katabolické prostředí, aby bylo možné uvolňování mastných kyselin do krevního oběhu a jejich spalování za vzniku energie. Mezi takové potraviny řadíme obilné vločky, neloupanou rýži, celozrnné těstoviny, pečivo atd. Velmi žádoucí je také zvýšená konzumace zeleniny, která díky obsahu vlákniny bude dále snižovat glykemický index přijímaného jídla a navíc navodí pocit sytosti. Zdroje tuků zde již nastíněny byly, ale pro rekapitulaci to jsou hlavně rostlinné oleje, ořechy a semena obsahující kyselinu olejovou, kyselinu linolovou a kyselinu alfa-linolenovou. Jmenovitě olivový a řepkový olej, vlašské ořechy nebo lněné semínko. Z živočišných zdrojů ve formě rybího masa nebo rybího oleje EPA a DHA. Jak z výše uvedených informací plyne, tato dieta je poměrně náročná na dodržování, neboť od jedince vyžaduje, aby měl perfektní přehled o tom, kolik jednotlivých makroživin během dne přijme. Proto je žádoucí, aby si jedinec svoje jídlo připravoval již na den dopředu a maximálně tak využil potenciál diety. Další náročnost diety tkví ve dnech s nízkým počtem sacharidů, které jsou často doprovázeny podrážděností a únavou, která může být ještě umocňována fyzickou aktivitou. Dalším rizikovým faktorem se zde u predisponovaných osob

39

jeví vysoký příjem bílkovin, který může urychlit progresi onemocnění ledvin. Proto před započetím, nebo po ukončení jakékoliv diety obsahující vysoká množství bílkovin je doporučeníhodné podstoupit alespoň základní odběr krve pro zjištění koncentrace iontů, kreatininu a močoviny v krvi. Obsáhlejší informace o možných rizicích vysokého příjmu bílkovin budou zmíněny v kapitole 8.7 Vysokobílkovinná dieta. Diskutujme, zda má tato dieta, nebo její principy možné pozitivní dopady na lidské zdraví nebo metabolismus. V této dietě je kontrolován příjem sacharidů, který se cyklicky mění a jejich příjem po zprůměrování na den je relativně nízký, tudíž se dá označit za nízkosacharidovou dietu (LCD). Podle citované studie omezení sacharidů ve stravě vede k zlepšení kontroly glykemie, lepší citlivosti na působení inzulinu, při příjmu potravin ad libitum spontánní redukci energetického příjmu, zlepšení hodnot triacylglycerolů nalačno, zvýšení HDL cholesterolu a zlepšení poměru HDL ku celkovému cholesterolu [72]. Studie zabývající se přímo dietním režimem, ve kterém by se cyklicky měnil příjem sacharidů, nebyly nalezeny. Z vědeckého hlediska nám tedy důkazy o účinku přesně tohoto dietního režimu chybí.

8.2 Cyklická ketogenní dieta Cyklická ketogenní dieta, podobně jako sacharidové vlny, je dietním režimem, při kterém se používá jistá cyklizace v příjmu třech základních živin. V tomto případě je dieta založena na střídání dvou cyklů, které mohou být různě dlouhé. Nejvýhodnějším z hlediska fyziologie a metabolizmu se však jeví koncepce pěti a dvou dnů. Tato dieta svým způsobem vychází z Atkinsonovy diety, která bude v této práci také zmíněna. Cyklická ketogenní dieta je opět dobře použitelná v kombinaci s tělesnou aktivitou, která dodává stimulaci pro udržení svalové hmoty. Hlavním cílem prvního cyklu diety trvajícího v modelovém příkladu pět dní, který by měl vždy trvat déle než následující cyklus, je navodit v organismu stav tzv. ketózy. Ketóza je stav, při kterém organismus využívá jako základní energetický substrát tuky, přesněji řečeno ketony. Ketózy se dá docílit právě dietou, a to tak, že ze stravy vyloučíme téměř veškeré zdroje sacharidů a budeme konzumovat pouze tuky a přiměřené množství bílkovin, které bude pokrývat nároky organismu na zachování vyrovnané dusíkové bilance. Nadbytek bílkovin ve stravě by totiž vedl k procesu tzv. glukoneogeneze, kdy by zejména v játrech docházelo

40

k deaminaci přijatých aminokyselin a k jejich následnému použití na syntézu glukózy. Do stavu úplné ketózy se organismus ovšem nedostane ze dne na den, obvykle se tato doba pohybuje okolo dvou až třech dnů. Při ketóze jsou mastné kyseliny z tukové tkáně vychytávány játry, kde specializované enzymy z MK syntetizují ketony, které pro většinu tkání v těle poté slouží jako zdroj energie. Mezi ketony řadíme kyseliny acetyloctovou a beta-hydroxymáselnou a jako odpadní produkt je tvořen aceton. Po tomto krátkém období, kdy je nutné vyřadit sacharidy ze stravy, je další dny povoleno konzumovat velmi nízké množství sacharidů, které se nejčastěji udává do 50 g na den a které nezapříčiní zastavení ketózy. Někdy se také udává, že příjem sacharidů by měl představovat méně než 10 % z celkového energetického příjmu [73, 74]. Jak se dá zjistit, že dietu držíme správně a opravdu se nacházíme v ketóze? Pro toto zjištění můžeme použít jednoduchý test, který tkví v stanovení ketonů v moči pomocí speciální sady kontrolních papírků, které jsou běžně k dostání v lékárně. Abychom tedy shrnuli funkci první části diety, hlavním cílem je ze stravy na určitou dobu vyřadit sacharidy a ocitnout se na jejich pomyslném nulovém příjmu, který vyustí v přechod do ketózy. Po dosažení ketózy je dovolený nízký příjem sacharidů, který není natolik vysoký, aby tělo dostal z ketózy. Nyní si pojďme popsat druhou část této diety. Jak již bylo zmíněno výše, tato dieta je dosti často kombinována s fyzickou aktivitou, a to silového charakteru. Posilovací, anaerobně vedený trénink vede k značnému vyčerpávání svalového glykogenu. Po určité době bez příjmu sacharidů by nebyl další trénink z důvodu vyčerpání glykogenových zásob možný, proto i z tohoto důvodu následuje druhá fáze diety, která je charakterizována excesivním nárůstem příjmu sacharidů, který je nezbytný pro obnovení zásob jaterního a především svalového glykogenu. Další důvod pro zavedení druhé části diety je i psychologický, neboť první část, jak v rozboru doporučených potravin uvidíme, je založena na relativně úzkém výběru potravin. Jelikož během této „carb-up“ fáze většinou není vykonávána tělesná zátěž, příjem bílkovin se snižuje na fyziologickou mez asi 1 g na kg TH na den, což odpovídá asi 20 % z přijaté energie. Podobný příjem energie se doporučuje i u tuků, které jsou v této fázi přijímány

minimálně.

Po

ukončení

druhé

části

diety

následuje

opět

období

bez sacharidů a následně opět „carb-up“ fáze. Tento postup opakování dvou fází se opakuje do té doby, než je dosaženo cílové tělesné hmotnosti [73, 74]. 41

Nyní bude následovat výčet potravin doporučovaných ke konzumaci v první části dietního cyklu. Je nutno říci, že kvůli absenci běžných potravin je zde výběr poněkud omezený. Bílkoviny by měly být kryty téměř výhradně z živočišných zdrojů jako je maso, vejce, mléčné výrobky obsahující minimum sacharidů, případně z proteinových doplňků stravy. Celkový energetický příspěvek bílkovin by se měl pohybovat okolo 30 % z celkově přijaté energie. Maso i mléčné výrobky jsou zde doporučovány i tučnější, neboť tuky jsou primárním zdrojem energie a jsou také využívány pro tvorbu ketonů. Další potraviny, které jsou vhodné ke konzumaci, můžeme uvést rostlinné oleje a takové druhy zeleniny, které obsahují malé množství sacharidů [73, 74]. Co se týče druhé části diety, zde převažují potraviny sacharidové, mezi něž patří obilné vločky, rýže, pečivo, těstoviny, ovoce. Na bílkoviny v této části není kladen velký důraz, takže v rámci racionálního stravování lze uvést libové druhy masa, polotučné nebo nízkotučné mléčné výrobky. Tuky v této části diety v podstatě není nutno zvláště konzumovat a jejich příjem je pokryt v rámci výše vyjmenovaných potravin. Na závěr zbývá kritické zhodnocení tohoto dietního režimu. Podobně jako u sacharidových vln, ani cyklická ketogenní diety není k organismu zrovna šetrná, a to zejména ve smyslu prakticky nulové konzumace sacharidů v částech diety. Tato restricke sacharidů může mít vliv zejména na kognitivní funkce a náladu člověka, neboť glukóza je pro mozek primárním zdrojem energie. Do určité míry se však i v mozku zvýší aktivita enzymů pro katabolizmus ketonů, takže i mozek poté může využívat jako zdroj energie právě ketony. Z tohoto důvodu se tato dieta nedá vůbec doporučit jedincům, kteří pracují duševně. Velmi důležité je se také zmínit o potenciálním dopadu na pH vnitřního prostředí organismu. Jak

již

bylo

zmíněno

v textu,

mezi

ketony se

řadí

kyselina

acetyloctová

a beta-hydroxymáselná, které snižují pH, jinými slovy prostředí se stává kyselejší. Při některých patologiích metabolismu, a to zejména u diabetiků, může hladina ketonů v krvi vystoupat do nebezpečných koncentrací, které způsobí metabolickou acidózu a mohou vyústit ve smrt. Z tohoto pohledu je nepřípustné CKD doporučovat těmto osobám. Je škoda, že ani o CKD nevznikly žádné vědecké studie, tudíž vědecky podložené seriózní důkazy o účincích na lidský organismus chybí.

42

8.3 Paleo dieta Paleo dieta, kterou můžeme znát také pod názvy jako paleolitická strava, Stone Age diet nebo Caveman diet, je výživový styl, který je založen na konzumaci takových potravin, které byly konzumovány našimi předky před započetím agrární neolitické revoluce, která podle mnohých razantně změnila výživu a životní styl. Jako první tuto dietu zpopularizoval americký gastroenterolog Walter L. Voegtlin, který v roce 1975 vydal knihu The Stone Age Diet: Based on In-depth Studies of Human Ecology and the Diet of Man, ve které uvádí, že lidé se řadí mezi masožravce, a tímto výrokem byl určen i ráz diety, která je založena na konzumaci zejména tuků a bílkovin s malým množstvím sacharidů [75]. V následujících letech byly o paleolitické stravě napsány další knihy, které referovaly o její prospěšnosti zejména z toho důvodu, že lidé takto živící se netrpí chorobami, které mohou souviset s dnešním životním stylem a výživou. Mezi tyto nemoci můžeme řadit např. kardiovaskulární onemocnění, diabetes 2. typu a obezitu. Tyto argumenty byly podpořeny i některými studiemi, nejznámější z nich se jeví studie z ostrova Kinava. V rámci této studie byli zkoumáni zdejší původní obyvatelé vyznávající tradiční, západní civilizací neovlivněný způsob života včetně původní stravy bez známek výše zmíněných onemocnění [76, 77]. Po určitém ústupu ze slávy na přelomu tisíciletí tato dieta začíná znovu přicházet do povědomí populace, a to hlavně prostřednictvím různých informačních zdrojů na internetu, které však nemusí být vždy zdrojem objektivních informací. Dalším ohlasům se této dietě dostává u sportující populace, s Paleo dietou je totiž spjata nová sportovní disciplína Crossfit. Jaké argumenty pro vhodnost této diety i pro dnešní dobu mají její zastánci? Častým argumentem je hypotéza, že lidská fyziologie a metabolizmus se vyvíjely právě v době před miliony lety, tedy za diametrálně odlišných podmínek života a výživy ve srovnání s dobou od neolitické agrární revoluce doteď [78]. Podle nich by i dnešní strava měla být taková, která by nejlépe odpovídala stravě z doby před obdobím neolitu. Zastánci diety tvrdí, že naše tělo a především geny se totiž ještě nedokázaly přizpůsobit dietě založené na obilovinách, jejichž nárůst v naší stravě nastal v neolitu. Odpůrci naopak tvrdí, že kdyby byla dieta v rozporu s naší fyziologií, i za tak krátkou dobu jako je cca 10 000 let, by došlo k selekčnímu tlaku, který by způsobil vyselektování výhodných genů. Pokud budeme výživu a reprodukci diskutovat z pohledu evoluce, nejdůležitější je další pokračování a předání genů, poté může 43

následovat smrt jedince. Nemoci, které jsou v dnešní době běžné (kardiovaskulární onemocnění, diabetes, onkologická onemocnění) a jsou údajně způsobené dnešní stravou, se vyskytují až v pozdějším věku, v drtivé většině až po reprodukci jedince, a proto vyvíjejí velmi nízký selekční tlak. Z tohoto pohledu nýnější strava dovoluje lidskému druhu reprodukci, a tudíž ji můžeme pokládat za „neškodlivou“, i když nám mnohdy způsobuje zdravotní problémy [79]. Můžeme si však položit otázku, zda je za tak vysokou prevalenci chronických onemocnění zodpovědná pouze výživa, nebo je tento stav následkem celkového životního stylu. Dalším častým argumenten a tématem k diskuzi je konzumace obilnin (grains) v naší dietě. Zastánci Palea tvrdí, že strava založená na obilninách je mnohem méně výživná než strava založená převážně na živočišných produktech. Nasvědčují tomu prý i archeologické vykopávky, které potvrzují, že ve srovnání s dobou před agrární revolucí byla průměrná výška lidí vyšší než po ní [80]. Tvrzení, že za toto přechodné snížení tělesné výšky může změna výživy, však není podloženo. Dalším, rozšířeným argumentem pro vhodnost paleolitické stravy je tvrzení, že obilniny jsou plné sacharidů, na jejichž vysoký příjem nejsme z dávných dob zvyklí, a jejichž nadbytek se kvůli působení inzulinu vždy uloží do tukové tkáně. Dalším problémem zmiňovaným u obilnin a také u luštěnin je obsah glutenu, lektinů, fytátů, alkylresorcinolů a inhibitorů trávicích enzymů. Zastánci Paleo diety tvrdí, že právě tyto látky mohou být zodpovědné za vznik civilizačních a autoimunitních chorob [81, 82]. Tyto argumenty jsou poněkud nadsazené a většině populace nezpůsobují problémy. Výskyt celiakie např. v ČR se odhaduje na četnost 1 : 200 až 1 : 250 [83]. Lektiny mají tu vlastnost, že odolávají trávení ve střevě a mohou proniknout skrz střevní epitel, narušovat jeho intergritu a interferovat s metabolismem dalších živin. Při vyšších teplotách, kterých se dosahuje při tepelné úpravě vařením, se stávají lektiny nestabilními, tudíž při konzumaci tepelně upravených obilnin jsou tyto potenciální problémy téměř eliminovány [84]. Pro obhajobu obilnin v našem jídelníčku však můžeme použít další argumenty. Rozmach zemědělství a přechod k usedlému životu bezesporu vedly k navýšení počtu lidské populace, přičemž takového populačního boomu bychom patrně při lovecko-sběračském způsobu života

44

nebyli schopní dosáhnout. Nyní si pojďme uvést potraviny, které jsou při této dietě doporučovány konzumovat a proč tomu tak je. Nejprve si popíšeme vhodné zdroje bílkovin. Z bílkovin jsou to v podstatě všechny druhy masa, jaké si dokážeme představit. Jednat by se však mělo o taková zvířata, která nejsou chována konvenčně a která se živí svojí přirozenou stravou. Je tak z toho důvodu, že strava zvířete má vliv na složení mastných kyselin v jeho zásobním tuku. Na uvedeném případě hovězí dobytek živený trávou má lepší poměr n-3 ku n-6 mastným kyselinám oproti dobytku živenému zrním [85]. Jako další zdroj bílkovin jsou doporučovány vejce a nezanedbatelný zdroj také představují ořechy. Mléko a mléčné výrobky jsou zakázány. Odborníci na antropologii, medicínu a výživu si kladli otázku, kolik procent energie pravěký člověk přijímal energie z bílkovin. Na toto téma vzniklo několik prací a došlo se k závěru, že tomu pravděpodobně bude mezi 19-35 % [86]. Z tohoto procentuálního rozmezí vyplývá, že se jedná o něco více než u většiny běžné populace v současné době. Co se týče příjmu sacharidů, opět zde můžeme vidět rozdíly oproti dnešku. Citovaná studie uvádí, že příjem sacharidů poskytoval 22-40 % energie [87]. Doporučované zdroje sacharidů v Paleo dietě jsou ovoce, zelenina, hlízy (sladké brambory), samostatně můžeme jmenovat také plody v anglickém jazyce končící na „berries“. Jak již bylo zmíněno výše, obilniny a výrobky z nich jsou zakazovány z toho důvodu, že je lidé začali konzumovat až v neolitu. Podobné restriktivní doporučení se vztahuje také k luštěninám. Příjem tuku se pohyboval podle citované práce v rozmezí 28-58 % [87], což je více než je v dnešní době. Je ovšem třeba zdůraznit, že velmi záleží na příjmu jednotlivých skupin tuků dle nasycenosti. Předpokládá se, že převažovaly mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny a také poměr n-6 ku n-3 byl mnohem příznivější než je tomu nyní [87]. Dalšími diskutovanými tématy Paleo diety je zastoupení živočišných a rostlinných potravin, a i když jsme již v práci zmínili předpokládané rozdělení příjmu živin z hlavních makronutrinentů, ani zde nepanuje všeobecná shoda. Udává se, že většina populací lovců a sběračů v paleolitu přijímala z živočišných produktů 64-68 % energie a z rostlinných zbylých 32-36 % energie [88]. Můžeme však zde vidět velké rozdíly, které jsou dány různými klimatickými podmínkami a z nich vyplývajícími možnostmi obživy [89]. 45

Podobně jako u výše zmiňovaného podílu rostlinné a živočišné stravy můžeme vidět obrovské rozdíly také v příjmu bílkovin, sacharidů a tuků [90]. Právě tyto rozdíly ve stravě našich předků vedou k názoru, že je nemožné určit přesný předpis stravy, nebo podílu základních živin, který by nejlépe odpovídal našemu „naprogramovanému“ metabolizmu a zaručoval by nejlepší možné zdraví, neboť úmrtnost na nemoci spojované s dnešním životním stylem a stravou nepozorujeme prakticky u žádné skupiny lidí, která se doteď stravuje a žije jako jejich předci [91]. Na závěr popisu diety si opět můžeme uvést potenciální nebo prokázané zdravotní benefity plynoucí z této diety, která může být opravdu chápána jako styl stravování, kde primárně nejde o redukci hmotnosti. Na tuto problematiku se můžeme dívat ze tří úhlů. Zaprvé je možné, že Paleo dieta má opravdu prokazatelný pozitivní vliv na zdraví člověka, i když, jak jsme popsali výše, neexistuje přesný poměr živin, ani přesný výběr potravin pro Paleo dietu, neboť možnosti obživy se ve světě lišily a dále liší. Zadruhé můžeme tvrdit, že za absenci běžných civilizačních onemocnění je zodpovědný celkový životní styl založený na dostatečné fyzické aktivitě a adekvátní výživě. A zatřetí můžeme tvrdit, že hlavní podíl na absenci civilizačních onemocnění u našich předků a u nýnějších příslušníků etnik vyznávajících tento styl života je především dostatečná pohybová aktivita, která vyrovnává energetický příjem a výdej. Někteří výzkumníci se domnívají, že fyzická aktivita může ovlivňovat expresi genů, které hrají důležitou roli v našem metabolizmu a buněčném dělení a že dnešní životní styl s nedostatkem pohybu vede k abnormální genové expresi, která může souviset s civilizačními chorobami [92]. Existují nějaké studie, které se zabývaly komparací Paleo diety s jinými dietami? Několik takových studií bylo uskutečněno. První randomizovaná klinická studie s lidskými účastníky se zabývala vlivem diety na postprandiální glykemii, koncentraci inzulinu, obvod pasu u jedinců s ischemickou chorobou srdeční a diabetem 2. typu, nebo porušenou glukózovou tolerancí. V tomto smyslu byla porovnávána Paleo dieta (ve studii pojmenovaná jako Old Stone Age diet) a Stredomořská dieta (Mediterranean diet). Po 12 týdnech na této dietě respondentům (n=14) ve skupině s Paleo dietou klesla postprandiální glykemie o 26 % a u druhé skupiny (n=15) o 7 % ve srovnání se stavem před započetím diety. Vědci došli k závěru, že Paleo dieta může zlepšit glukózovou intoleranci nezávisle na zmenšení obvodu 46

pasu [93]. Tatáž studie dále došla k závěru, že respondenti dodržující Paleo dietu spontánně přijímali méně energie než respondenti u druhé diety (5,8 MJ/den vs.7,6 MJ/den). Rovněž se dospělo k závěru, že Paleo dieta je při přepočtu na kalorie/gram stravy více sytící než Středozemní dieta [94]. Další studie, která byla vyhotovena v roce 2009, zkoumala vliv Paleo diety a diabetické diety na změny v tělesné hmotnosti, obvodu pasu, lipidů v séru, C-reaktivním proteinu, krevním tlaku a glykovaném hemoglobinu (HbA1c) [95]. V tomto srovnání vyšla ve zkoumaných markerech lépe Paleo dieta, avšak tato studie byla podrobena velké kritice z důvodu velmi malého vzorku respondentů (n=14), absenci kontrolní skupiny a nemožnosti vytvořit významnější závěr podložený statistickými výpočty. Co lze uvést na závěr rozboru Paleo diety? Jak z vědeckých prací vyplývá, trojpoměr živin Paleo diety se může velmi lišit [86, 87]. Tyto důkazy dosti podrývají tvrzení dnešních zastánců Paleo diety, kteří tvrdí, že Paleo dieta je spíše nízkosacharidová s vyšším podílem živočišných bílkovin a tuků. Narozdíl od předcházejících diet se však věda paleolitickou stravou zabývala a zabývá a některé pozitivní dopady na lidský organismus byly prokázány [93, 95]. Pozitivní na Paleo dietě můžeme shledat to, že nabádá k vyššímu příjmu zeleniny a ovoce, negativní se naopak jeví restrikce konzumace mléka a mléčných výrobků s argumentací, že žádný jiný dospělý živočich již nepřijímá mléko, tudíž ani člověk nemusí. V tomto ohledu jsou dramatizovány potenciální efekty mléka a mléčných výrobků jako je laktózová intolerance, alergie na bílkovinu kravského mléka nebo fakt, že mléko je poměrně vysoce inzulinogenní. Paleo dieta nedoporučuje konzumovat obiloviny ani luštěniny, což se dá pokládat spolu s mléčnými výrobky za největší restrikci této diety a hodně lidí tento fakt může odradit od přejití na tento výživový styl. Co si může z této diety odnést průměrný jedinec, který neusiluje o redukci hmotnosti? Bezesporu to může být získání většího zájmu o problematiku kvality potravin, nebo zvýšený výběr lokálních, sezonních, čerstvých potravin s minimální průmyslovou úpravou, výběr masa z nekonvenčních chovů atd. Paleo dieta je výživový styl založen na zajímavých, někdy však svérazně interpretovaných argumentech, které se pro racionálně stravujícího se, zdravého jedince mohou jevit jako neopodstatněné a postrádající smysl. Proto je doporučitelné dodržovat spíše než celý styl stravování pouze některá výše uvedená doporučení.

47

8.4 Intermittent fasting (přerušovaný půst) Přibližně v poslední dekádě se zejména na poli fitness stává populárním nový výživový styl, který se nazývá Intermittent fasting (IF), do češtiny nejčastěji překládán jako přerušovaný půst. Tento specifický výživový styl nezaujal pouze příznivce fitness a posilování, ale ohlasu se mu dostalo i na akademické půdě, zejména byl podroben zkoumání z důvodu jeho příznivých účinků na kardiovaskulární onemocnění a diabetes mellitus 2. typu [96] a další aspekty lidského zdraví. Jak už samotný název napovídá, klíčovou roli v této dietě hraje dodržování různě dlouho trvajících půstů, v jejichž přerušení se přijímá potrava. „Okénka“ pro příjem potravy jsou však mnohem kratší než období bez příjmu potravy. Je nutno uvést, že pro tuto dietu neexistuje jediný daný protokol, vzniklo jich hned několik, ve všech je však po jistý čas dodržován půst nebo jeho modifikace. Jaké plány pro přerušovaný půst se dodržují nejčastěji? Asi nejčastějšími možnostmi pro IF jsou protokoly 16/8 nebo 18/6, což znamená, že půst se drží šestnáct, respektive osmnáct hodin a období pro příjem potravy je šest a osm hodin. V tomto časovém rozmezí se nejčastěji přijmou tři jídla. Tento protokol pro přerušovaný půst je znám také pod názvem Leangains a jeho popularizátorem se stal Martin Berkhan. Tato modifikace se velmi dobře kombinuje se silovými tréninky, které zajišťují energetický výdej a přispívají k udržení svalové hmoty. Je zajímavé, že díky tomuto výživovému stylu je podle M. Berkhana možná rekompozice těla, což znamená, že při zachování stejné tělesné hmotnosti se mění procentuální zastoupení svalové a tukové tkáně. Další možností pro přerušovaný půst je plán pojmenovaný Eat Stop Eat, při kterém se dodržuje půst dvacet čtyři hodin jednou nebo dvakrát v týdnu. Poslední možností, která se již zcela nedá nazývat půstem v pravém slova smyslu, je tzv. Warrior Diet. Jedná se o plán stravování, během něhož se každý den střídají dvě fáze příjmu potravy, a to „undereating phase“ a „overeating phase“. Během prvé fáze se dovoluje konzumace malých porcí ořechů, zeleniny, libového masa. Poté následuje druhá fáze, která by měla trvat okolo čtyř hodin a ve které se přijme drtivá většina kalorického příjmu. O této modifikaci IF byla napsána kniha, jejíž autor je Ori Hofmekler. Narozdíl od „opravdových“ půstů, za které můžeme pokládat Leangains a Stop Eat Stop, však tento výživový styl pro 48

podporu svých argumentů využívá spíše polopravdy a mýty o stravě, než vědecky prozkoumaná a potvrzená fakta, kterými se budeme zabývat v následujících odstavcích. Jak můžeme vidět, výše uvedené výživové styly tedy fungují na zcela jiném principu, než nám předkládají obecná, nejčastěji uváděná výživová doporučení pro redukci hmotnosti, ale i běžné stravování, což je pravidelná strava rozdělená do středních porcích 5-6x denně s časovými rozestupy asi tři hodiny. Také z tohoto důvodu si IF získal mnoho následovníků i odpůrců. Nyní si pojďme nastínit, na jakém principu IF funguje a v čem se liší oproti „běžnému“ stravování. Obvyklá, často doporučovaná strava pro redukci hmotnosti by měla být co nejčastější. Toto doporučení je založeno na představě, že takto je metabolizmus neustále stimulován k práci s příjmem a uskladňováním živin a zůstává během celého dne „ve vysokých obrátkách“, což by mohlo vést k větší redukci hmotnosti. S tímto tvrzením se pojí tzv. stravou indukovaná termogeneze. Jedná se o energii, která je zjednodušeně řečeno spotřebována organismem na rozložení a uskladnění přijatých živin. Ukázalo se ale, že tato energie nezávisí na počtu konzumovaných jídel, ale na celkovém příjmu energie za sledované období [97]. Další studie zabývající se frekvencí konzumovaných jídel za den (3x vs. 6x za den) a jejím vlivem na redukci hmotnosti dospěla k závěru, že zvýšená frekvence příjmu stravy nevede k větší redukci hmotnosti [98]. Dalším mýtem spojeným s výživou je tvrzení, že jakékoliv hladovění vede ke zpomalení metabolizmu. Na toto téma vznikla studie, ve které účastníci dodržovali dvacet dva dní tzv. alternate day fasting, což znamená půst dvacet čtyři hodin každý druhý den (první den bez půstu, druhý den půst, třetí den bez půstu atd.). Výsledky ukázaly, že klidový energetický výdej se od začátku do 21. dne signifikantně nezměnil [99]. Jiná studie navíc došla k závěru, že v počátečních fázích hladovění je naopak klidový metabolizmus zvýšen z důvodu zvýšené koncentrace noradrenalinu v krvi [100]. Výrazný nedostatek těchto studií však můžeme vidět v malém počtu zkoumaných osob, tudíž výpovědní hodnota není tak vysoká. Jiným, častým argumentem je tvrzení, že průběžný příjem stravy během dne nás chrání před nárazovitým přejídáním ve večerních hodinách. To svým způsobem může být pravda, avšak při časté konzumaci jídel může jedinec jednoduše přijmout více energie než spotřebuje,

49

což povede k nárůstu tukové tkáně. Dále se uvádí, že častá konzumace stravy bohaté na sacharidy, vede k neustálému vyplavování inzulinu, který přebytečnou glukózu „uklízí“ do tkání. Vzhledem k tomu, že většina populace vede spíše sedavý způsob života, se tato glukóza bude ukládat do tukové tkáně, kde se přemění v triacylglyceroly. Tento postupný proces v dlouhodobějším horizontu povede k utvoření inzulinové rezistence, která se může podílet na zvýšeném riziku vzniku kardiovaskulárních onemocnění. IF a restrikce kalorií naopak snižují riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a zvyšují inzulinovou citlivost [101]. Je všeobecně přijímáno, že při frekventovaném stravování je jako primární zdroj energie využívána glukóza uvolňující se z GIT do krve. Tato její nabídka je poměrně stálá, takže tělo dostává málo příležitostí „přepnout“ do tukového metabolizmu. To, jak je neustále vyplavován inzulin jako reakce na zvýšení glykemie, vyvolává snížení glykemie. Při jejím poklesu pod určitou hladinu je u člověka vyvolán jakýsi stav, který ho nutí ke konzumaci dalších sacharidů za účelem vyrovnání hladiny glykemie. Jedinec se pak může lehce ocitnout v jakémsi začarovaném kruhu, kdy další příjem potravy vyvolá tutéž odpověď a člověk je neustále ovládán myšlenkou na jídlo. Naproti tomu zastánci IF zmiňují to, že snížená frekvence příjmu stravy vede ke zvýšené citlivosti tkání na inzulin [102]. Dobrá citlivost na působení inzulinu znamená, že k vyvolání efektu na cílové buňky je zapotřebí méně tohoto hormonu. Navíc živiny by se měly ukládat spíše do buněk svalových než tukových. Tento efekt je také patrný při provozování fyzické aktivity, která spotřebovává zásoby svalového glykogenu. Zajímavým argumentem pro prospěšnost půstu je fakt, že během něj rostě využití mastných kyselin z tukových zásob organismu, organismus tak „přepíná“ na tukový metabolizmus [103]. Znalcům fyziologie však může vyvstat na mysli otázka, zda během půstu nedochází k zvýšenému odbourávání tělesných bílkovin v procesu glukoneogeneze, který vede k tvorbě glukózy z glukogenních aminokyselin a glycerolu. V tomto procesu hrají důležitou roli katabolické hormony jako je kortizol nebo glukagon. Tento problém je ovšem vyřešen zvýšenou sekrecí růstového hormonu, který má na odbourávání svalové hmoty ochranný efekt a je ve zvýšené míře secernován během půstu [104]. I IF, zejména jeho modifikace Leangains,

50

se dá velmi dobře kombinovat s fyzickou aktivitou, a to hlavně anaerobního rázu, uvést můžeme např. posilování nebo intervalové tréninky. Právě náročný trénink v anaerobním pásmu ziskávání energie může vést k dalšímu navýšení sekrece růstového hormonu [105]. Předtím, než si shrneme možné benefity plynoucí z dodržování tohoto výživového stylu, si můžeme položit otázku, zda je půst něco nového, nebo se s půstem setkáváme dlouho, i když ne ve smyslu dietního opatření pro redukci hmotnosti. Samozřejmě je správně druhá možnost. Člověk ve svém vývoji zažil častá období nedostatku živin, což se promítlo i do jeho metabolizmu a genetické výbavy, často se používá označení šetřivého genotypu tzv. thrifty genotype [106]. Právě při období nedostatku energie a živin byly výhodné takové geny, které zajišťovaly šetřící režim metabolizmu vedoucí k co nejmenšímu energetickému výdeji a maximalizaci energetických zásob organismu. Kritický nedostatek dostupné energie za nepříznivých podmínek byl po stránce evoluce mnohem významnějším faktorem než důsledky plynoucí z energetického nadbytku [17]. V minulosti tyto vlohy byly bezesporu výhodou, v dnešní západní civilizaci tomu již tak zdaleka není. Uvádí se, že člověk není „naprogramován“ na stálý přísun živin, spíše na období hladovění střídané kratšími periodami energetického nadbytku a doplnění energetických zásob. Půst nebo hladovění však nesouvisí pouze s přirozeným stavem životních okolností, ale jeho záměrné dodržování můžeme vidět i u některých náboženství. Nejznámějším se jeví muslimský postní měsíc Ramadán. Právě období Ramadánu neuniklo pozornosti vědců, kteří se v několika studiích zabývali jeho vlivem na některé měřitelné biochemické parametry popisující stav lidského organismu. Jedna ze studií zkoumala vliv Ramadánu na hladiny HDL, LDL frakcí cholesterolu a apoproteinu A1. Byl zaznamenán nárůst koncentrace HDL cholesterolu a apoproteinu A1, zatímco LDL frakce cholesterolu oproti výchozím hodnotám poklesla [107]. Druhá studie, kterou ve spojitosti s Ramadánem zmíníme, se zabývala změnami prozánětlivých cytokinů, počtu leukocytů, tělesné hmotnosti, krevního tlaku během Ramadánu. Koncentrace IL-1β, IL-6, TNF-α byly po konci Ramadánu nižší než před jeho začátkem. Poklesl systolický i diastolický tlak a tělesná hmotnost. Taktéž poklesly koncentrace leukocytů, avšak zůstaly ve fyziologickém rozmezí [108].

51

Pro shrnutí výhod tohoto výživového stylu, které vyplynuly z vědeckých studií, můžeme konstatovat, že organismus profituje z celé řady faktorů, a to např. ze snížené hladiny inzulinu během půstu [103], z větší inzulinové citlivosti následující po půstu [101], z většího využívání tuků jako zdroje energie během půstu [109], ze zvýšené koncentrace růstového hormonu během půstu [104] a celkově sníženého energetického příjmu a zvýšeného klidového energetického výdeje [100]. Dále můžeme uvést snížení koncentrace některých mediátorů zánětu [110], zvýšenou odolnost vůči stresu [111], prodloužení délky života [112, 113], nebo neuroprotektivitu [114]. Většina vědeckých prací tedy (přerušovaný) půst shledává velmi zajímavým a pozitivně působícím na lidský organismus. Jistý nedostatek studií můžeme spatřovat v jejich poměrně krátkém trvání, tudíž nám chybí znalosti o možném negativním působení na lidský organismus v dlouhodobějším měřítku. Jaké problémy by při dlouhodobém stravování tímto způsobem mohly nastat? Jak již bylo zmíněno výše, organismus se nachází v mírném energetickém deficitu a všechny živiny jsou přijímány v relativně krátkém časovém rozmezí. Proto by zde mohl být problém např. s nedostatečnou vstřebatelností a následnou saturací některými vitaminy, minerálními látkami a stopovými prvky z běžné stravy. Vědecky podložený negativní efekt tohoto stravování je dopad na psychiku (iritabilita), závratě nebo bolest hlavy [109], dále byl u respondentů popisován velký pocit hladu stěžující delší dodržování tohoto dietního režimu [99]. Jedinec, který by se pro tento styl stravování rozhodl, by bezesporu musel mít alespoň základní znalosti týkající se výživy a fyziologie lidského těla. Z těchto důvodů se dá usuzovat, že tento výživový styl opravdu není pro každého. Doporučen by mohl být např. sportovcům, kteří kvůli náročné fyzické aktivitě umí lépe odhadnout potřeby organismu. Doporučit běžné populaci tento výživový styl je poněkud problematické. Pokud by se někdo rozhodl dodržovat tento styl stravování, bylo by vhodné doporučit nejprve důkladné teoretické seznámení s IF a také konzultace se svým lékařem nebo nutričním terapeutem a podstoupení základních vyšetření (krevní obraz, biochemie ledvin, jater atd.)

52

8.5 Atkinsonova dieta Atkinsonova dieta je další z diet, kterou si popíšeme v této práci. Na začátek je vhodné uvést, že některé aspekty u této diety a u cyklické ketogenní diety jsou podobné. V následujících odstavcích si je mimo jiné také objasníme. Jak již název napovídá, tvůrcem diety je Dr. Robert Atkins, který se nechal pro sestavení této diety inspirovat vědeckou prací kolegy Alfreda W. Penningtona z roku 1958 [115]. V roce 1972 Atkins vydal knihu Dr. Atkins' Diet Revolution, následovala další kniha v roce 2002 s názvem Dr. Atkins' New Diet Revolution, ve které modifikoval některé části diety, avšak její hlavní princip zůstal stejný. Tato dieta se dá nazvat jako nízkosacharidová, což je pro její interpretaci a vnímání velmi důležité. Na jakém principu tato dieta funguje? Na úvod můžeme říci, že tato dieta se skládá ze čtyř částí, které po sobě následují. První fáze se často nazývá jako fáze indukční, to znamená jakýsi úvod, začátek diety a vyznačuje se tím, že je ze všech částí ta nejrestriktivnější, neboť není z důvodu uvedení organismu do stavu ketózy povoleno přijímat téměř žádné potraviny obsahující sacharidy. Toto zjištění může být pro někoho dosti těžko akceptovatelné, neboť nejvíce energie ve stravě u drtivé většiny jedinců pochází právě ze sacharidů. V indukční fázi je povoleno přijímat do 20 g sacharidů denně, tuky by měly představovat 60-70 % celkově přijímané energie, v případě bílkovin je to zbylých 30-40 %. Na závěr uvedeme, že tato fáze by měla trvat 14 dní a v podstatě se jedná hlavně o to, aby se tělo dostalo do stavu ketózy. Princip ketózy již byl popsán v kapitole 8.2 CKD. V této fázi se také můžeme dočkat největšího úbytku hmotnosti. Je to kvůli tomu, že při redukovaném příjmu sacharidů do značné míry vyčerpáme glykogenové zásoby v organismu. Jak známo, glykogen na sebe váže vodu, jeden gram glykogenu váže asi čtyři gramy vody, takže jenom na vyčerpaném glykogenu a vodě je možné zhubnout několik kilogramů. Právě tato fáze se nejvíce podobá první fázi u CKD, kde je také hlavním záměrem dostat tělo do ketózy pomocí velmi nízkého příjmu sacharidů. Druhá fáze, která se v angličtině nazývá The Ongoing Weight Loss, se dá charakterizovat jako fáze postupného, pokračujícího úbytku hmotnosti. V této fázi Dr. Atkins radí každý týden přidávat do příjmu pět gramů sacharidů a také do stravy přidávat potraviny, které nezpůsobí nezvladatelné záchvaty hladu. Tato fáze trvá podle autora do okamžiku, ve kterém nám zbývá zhubnout posledních čtyři a půl kilogramu do naší cílové tělesné hmotnosti. 53

Předposlední, třetí fáze této diety, se popisuje jako „před-udržovací“. V praxi to znamená, že se snažíme o redukci posledních určených kilogramů a zároveň se již připravujeme na poslední fázi udržovací. Ve třetí fázi se opět lehce zvyšuje příjem sacharidů, a to deset gramů každý týden za předpokladu, že stále dochází k úbytku hmotnosti. Po dosažení požadované hmotnosti je našim cílem si pro sebe najít tzv. Critical Carbohydrate Level for Maintenance, což je množství sacharidů, při kterém je naše váha konstantní. Jakmile tuto hodnotu najdeme a za dobu jednoho měsíce nezaznamenáme změnu hmotnosti, doporučuje se přidat dalších deset gramů sacharidů a sledovat, zda jsme přibrali na hmotnosti. Pokud se tak stalo, doporučuje se opět snížit příjem sacharidů o deset gramů. V této fázi se organismus jedince již nachází na hranici ketózy, neboť příjem sacharidů je neustále navyšován. Čtvrtá fáze, v anglickém tvaru Lifetime Maintenance, by měla být charakterizována dalším prohloubením získaných stravovacích návyků a samozřejmě udržením hmotnosti. Jak vyplývá z logiky věci, nejhorším možným scénařem by byl návrat k původnímu stravování a rychlý nárůst hmotnosti na původní, ba dokonce ještě vyšší hmotnost patrnou u jo-jo efektu. Pokud by k navyšování hmotnosti opravdu docházelo, Dr. Atkins doporučuje návrat do časné fáze diety. Pro přehlednost textu si vhodné potraviny uvedeme v tomto odstavci. První fáze, jak již bylo řečeno, je ta nejvíce omezující z důvodu nutnosti vyřazení potravin bohatých na sacharidy. Ke konzumaci je doporučováno ze zdrojů bílkovin maso, ryby, plody moře, vejce, kvalitní uzeniny, mléčné výrobky s nízkým obsahem laktózy. Tuky jsou doporučovány z rostlinných olejů, mléčných výrobků, masa nebo ořechů. Tuto stravu je podle doporučení vhodné doplnit také o zeleninu, která obsahuje málo sacharidů. Mezi takovou zeleninu řadíme brokolici, zelí, rajčata, květák, chřest. Zelenina nám poskytuje cenné fytochemické látky a v neposlední řadě také vlákninu, která může působit jako prevence zácpy během tohoto stravování. Ve druhé fázi je doporučováno postupně zařazovat následující potraviny v pořadí: ostatní druhy zeleniny, bobulovité plody (berries), další mléčné výrobky a jogurty, luštěniny, ovoce, škrobnatá zelenina (např. brambory, kukuřice), celozrnné potraviny. Dále se povoluje střídmá konzumace alkoholu, avšak není určeno, na jakém místě v pořadí ho můžeme začít konzumovat.

54

Tímto výčtem jsme v podstatě vyčerpali většinu možných potravin ke konzumaci. Jistá skepse u Dr. Atkinse panuje nad rafinovanými potravinami, jako jsou např. bílá rýže, těstoviny nebo pečivo, nejsou doporučovány ke konzumaci. Jako tomu bylo u IF, i zde si můžeme uvést studie, které se zabývaly dopady Atkinsonovy nebo nízkosacharidové diety na lidské zdraví, nebo které zkoumaly rozdíly mezi různými typy diet. Ve studii vydané v roce 2008 byly porovnávány tři diety, a to nízkosacharidová dieta (Atkinsonova dieta), středomořská dieta a nízkotuková dieta. Prvních šest měsíců bylo respondenty (n=322) usilováno o redukci hmotnosti a v období po šestém měsíci do dvacátého čtvrtého měsíce byli respondenti nadále pozorováni. Zkoumaly se různé parametry, my si pro stručnost uvedeme pouze některé vybrané, a to vliv diety na redukci hmotnosti, lipidový profil, CRP, vysokomolekulární adiponektin a leptin. Celkové změny hmotnosti u respondentů po 24 měsících pozorování byly -2.9±4.2 kg pro nízkotukovou dietu, -4.4±6.0 kg pro středomořskou dietu a -4.7±6.5 kg pro nízkosacharidovou (Atkinsonovu) dietu. Nejvyšší pokles u HDL cholesterolu a triglyceridů byl patrný u Atkinsonovy diety. Obě tyto hodnoty zaznamenaly zlepšení ve fázi redukce hmotnosti a v období mezi sedmým a dvacátým čtvrtým měsícem zůstaly nejpříznivější. Koncentrace LDL cholesterolu ve fázi redukce hmotnosti u Atkinsonovy diety vzrostla, v následném období však začala klesat a oproti počátečnímu stavu se celkově snížila. Hladiny LDL cholesterolu se však signifikantně nezměnily uvnitř skupin a nebyly rozdíly ani mezi skupinami v míře změny koncentrace. Největší vliv na pokles LDL cholesterolu měla dieta středomořská, dieta nízkotuková na hladinu prakticky neměla vliv. CRP poklesl nejvíce u Atkinsonovy diety (29%), ale bez signifikantního rozdílu mezi ní a středomořskou dietou v míře poklesu. Adiponektin u všech tří diet vzrostl, ale bez signifikantního rozdílu v míře vzrůstu. Leptin reflektující množství tukové tkáně v organismu signifikantně klesl u všech diet bez rozdílů mezi skupinami v míře poklesu. Autoři studie v dizkusi zmiňují, že nízkosacharidové diety a středomořská strava se zdají být dobrými alternativami k populárním nízkotukovým dietám a jsou po zdravotní stránce stejně bezpečné. Ukázala se i zajímavá fakta jako např. to, že ženy obecně více zredukovaly tělesnou hmotnost na středomořské dietě [116]. Jiná studie, která vyšla v roce 2007, porovnávala Atkinsonovu dietu, Zónovou dietu, Ornish dietu a LEARN dietu. Celkový počet účastníků byl 311. Účastníky byly ženy v období 55

před menopauzou, jejichž BMI se pohybovalo v rozmezí 27 až 40 a netrpěly diabetem. Studie byla designována tak, že první dva měsíce byla držena jedna z diet, následujících deset měsíců pokračovalo sledování účastníků. Primárním cílem studie bylo popsat úbytky hmotnosti a sekundární cíle byla zjištění změn v krevním tlaku, lipidovém profilu. Úbytek váhy u skupiny žen dodržující Atkinsonovu dietu byl větší než u ostatních skupin. Průměrný úbytek váhy po dvanácti měsících byl u Atkinsonovy diety -4,7 kg (v 95% intervalu spolehlivosti od -6,3 kg do -3,1 kg), u Zónové diety -1,6 kg (v 95% intervalu spolehlivosti od -2,8 kg do -0,4 kg), u LEARN diety -2,6kg (od -3,8 kg do -1,3 kg) a Ornish diety -2,2 kg (od -3,6 kg do -0,8 kg). Autoři na konci studie uvádí, že Atkinsonova dieta vedla k většímu úbytku hmotnosti než další diety a u skupiny dodržující tuto dietu došlo k stejným nebo pozitivnějším změnám v sekundárně sledovaných hodnotách [117].

56

Obrázek 4: Průměrné změny v sekundárně sledovaných znacích [117]

Poslední studii, která bude zmíněna ve spojitosti s porovnáváním diet, je studie z roku 2005. Bylo sledováno šestnáct obézních pacientů s diabetem 2. typu, kteří dodržovali nízkosacharidovou dietu složenou z 50 % energie z tuků, z 30 % bílkovin a 20 % sacharidů. Druhá skupina patnácti respondentů ve stejném zdravotním stavu konzumovala dietu 57

složenou ze 60 % ze sacharidů, 25 % tuků a 15 % bílkovin. Po šesti měsících došlo k znatelnému úbytku váhy u skupiny na nízkosacharidové dietě, a to v průměru o -11,4±4kg, pro srovnání s druhou skupinou, jejíž výsledek byl -1,8±3,8 kg. Studie prokázala, že nízkosacharidová dieta je účinná pro redukci hmotnosti u obézních pacientů trpících diabetem 2. typu [118]. Metaanalýza publikovaná v roce 2006 se zabývala rozdíly v působení nízkosacharidové a nízkotukové diety na profil krevních lipidů. Došlo se k závěru, že u nízkosacharidové diety je častější vzestup HDL frakce cholesterolu a snížení triglyceridů, zatímco u nízkotukových diet dochází k snížení celkového a LDL cholesterolu [119]. Jiná studie použila data o výživě respondentů ze studie Nurses' Health Study a sledovala výskyt onemocnění koronárních cév srdce. Byla analyzována možná asociace mezi nízkosacharidovou dietou a rizikem vzniku výše popsaného onemocnění. Byl učiněn závěr, že diety s nižším příjmem sacharidů a vyšším příjmem bílkovin a tuků u žen nejsou asociovány se zvýšeným rizikem vzniku koronárního srdečního onemocnění. Pokud jsou bílkoviny a tuky přijímány zejména z rostlinných zdrojů, pak takové diety můžou ve střední míře redukovat risk koronárního srdečního onemocnění [120]. Jak již tedy bylo zmíněno výše, nízkosacharidové diety, do které patří i Atkinsonova dieta, mají pozitivní vliv na diabetes 2. typu, možný ochranný efekt ve smyslu rizika rozvinutí onemocnění srdce, některé parametry krevních lipidů, zánětlivé prostředí v organismu, nebo léčení epilepsie [121], v případě epilepsie je nutné uvést, že se jedná o ryze ketogenní dietu. Diskutujme ale i možné negativní dopady na lidský organismus při dodržování této diety. Kvůli změně pH během ketózy, kdy v krvi kolují ketokyseliny, bychom se mohli obávat vzniku ledvinových kamenů nebo jistých problémů s metabolizmem vápníku zejména ve vztahu k odvápnění kostí. Další problém by mohl představovat zvýšení příjem bílkovin, který klade na organismus vyšší nároky, a to hlavně v potřebách některých vitamínů a minerálů, které během prvních dvou fází diety nemusí být přijímány v dostatečném množství. Během stavu ketózy může být jedinec méně výkonný po psychické stránce. Jako společenský problém bychom mohli identifikovat zápach z úst způsobený acetonem. Některým jedincům je tato dieta naprosto kontraindikována, jedná se o diabetiky 1. typu, těhotné, dospívající nebo sportovce. V neposlední řadě je dieta také komplikovaná v počítání

58

sacharidů, zejména ve fázi postupného přidávání, v nadsázce řečeno, doslova jednotlivých gramů sacharidů. Toto od jedince držící dietu vyžaduje nemalé úsilí, které musí vynaložit. Další problémy může způsobovat samotné sestavení diety. Tím myslíme např. excesivní příjem nasycených mastných kyselin, cholesterolu, soli, naopak nedostatek zeleniny, ovoce, vlákniny a celkové pestrosti jídelníčku, o kterou bychom měli usilovat. Jak tedy můžeme z nashromážděných pramenů literatury vidět, opět se jedná, podobně jako u ostatních diet, o poměrně kontroverzně působící dietu, i když s vědecky prokazetelným účinkem na hubnutí a další aspekty zdraví. Osobní pohled autora na tuto problematiku je takový, že každá extrémní dieta nepřináší dlouhodobě uspokojivé výsledky, a tudíž i přesný plán Atkinsonovy diety nepovažuji za zrovna šťastný. To, co na dietě shledávám zajímavým, je myšlenka lehce snížené konzumace sacharidů, jejichž příjem se mi u většiny dnešní populace jeví jako poněkud vysoký.

8.6 Nízkotuková dieta Na začátek popisu této diety je vhodné zmínit, že pojem nízkotuková dieta je poměrně široce uchopitelná definice a prakticky neexistuje její přesné znění co do počtu procent energie, které mají být přijímány z tuku. V jedné publikaci je např. uváděno, že u nízkotukové diety (LFD – low-fat diet) má být z tuku přijímáno 11-19 % energie, do 10 % se jedná o dietu s velmi nízkým příjmem tuku (VLFD – very low-fat diet) [48]. Jiný zdroj uvádí, že o VLFD se jedná již s příjmem nižším než 15 % [122]. Ve studiích, ve kterých se zkoumají účinky nízkotukových diet, se však za takové diety považují dietní režimy s příjmem tuků přesahující i 20 % z celkově přijaté energie. Obecně původ nízkotukových diet se zdá být docela logickým, neboť i většina běžné populace ví, že jeden gram tuku v sobě ve srovnání s ostatními základními živinami obsahuje více než dvojnásobné množství energie. Energetická denzita pokrmů obsahující tuky je proto vyšší než u potravin založených převážně na sacharidech, vláknině a bílkovinách, proto si nemůžeme dovolit zkonzumovat tučných jídel taková množství, jako tomu může být u kombinace např. bílkovin a zeleniny. Velikost porcí a jakési uspokojení nad plným talířem nízkoenergetických

potravin

ve

srovnání

s

menší

porcí

potraviny

obsahující

vysokoenergetické tuky může hrát důležitou roli v otázce vůbec začít dietu, nehledě na její úspěšné dodržování. Psychologický efekt rčení „Eat more, weight less“ patrně hraje roli. 59

Dieta s nízkým obsahem tuků také obvykle obsahuje menší množství nasycených mastných kyselin, které jsou spolu s ostatními mastnými kyselinami silně studovány ve vztahu ke kardiovaskulárním onemocněním a všeobecný konečný závěr je obtížné vyslovit z důvodu různých výsledků prací [123–126]. Toto téma je však nesmírně obsáhlé a jeho problematika by si zasluhovala samostatnou práci, proto ji nebudeme dále rozvádět. Častým tématem k diskuzi je také sytící schopnost tuků, která se zdá být slabá [127] a u velké většiny studií menší než u isokalorického příjmu sacharidů nebo bílkovin [128, 129]. Jejich příjem podléhá slabým inhibičním mechanismům, což může způsobit jejich nadměrný příjem [129, 130]. Také byl diskutován vliv nasycenosti mastných kyselin na hlad, pocit nasycenosti po jídle a kontrolu apetitu. Studie z roku 2010 porovnávající efekt jídel bohatých vždy na jeden druh MK (SAFA, MUFA, PUFA) ve výše uvedených faktorech neshledala signifikantní rozdíl [131]. Některé další, jinak designované studie však došly k jiným závěrům [132–134], a proto je obtížné zaujmout v této problematice konečné stanovisko. Jiná studie zabývající se redukcí hmotnosti pomocí nízkotukové diety prokázala, že ztráta hmotnosti byla silněji asociována se změnou v příjmu energie z tuků než se změnou v celkovém příjmu energie [135]. Na druhou stranu však lze také konstatovat, že příjem tuků prostřednictvím naší výživy není hlavním determinantem množství tělesného tuku [136]. Tyto výše uvedené výsledky studií přispívají k názoru, že snížení příjmu tuku má nezpochybnitelné výhody a že nízkotukové diety by mohly představovat účinný nástroj pro redukci hmotnosti i zlepšení měřitelných biochemických parametrů organismu. Nyní si ale uveďme i argumenty, které by nás mohly odrazovat od konzumace diet s nízkým podílem tuků. Možný argumentem pro nevhodnost nízkotukových diet by byla nedostatečná saturace vitaminy rozpustnými v tucích. Další problém by mohl představovat nedostatek esenciálních mastných kyselin řady n-6 a n-3. Proto je důležité dietní program založený na nižším příjmu tuků sestavit tak, aby obsahoval v dostatečném množství všechny výše uvedené nepostradatelné živiny.

60

Jak diety založené na nízkém příjmu tuku hodnotí seriózní věda? Vědecké práce zabývající se tímto druhem diet nejčastěji srovnávají nízkotukovou dietu s jinými dietními programy ve smyslu redukce hmotnosti a dopady na zdraví, proto také budou zmíněny některé z těchto prací. První studie, kterou si ve spojitosti s působením nízkotukové diety (LFD) na lidský organismus zmíníme, se zabývala vlivem diety na funkci endotelu cév u obézních jedinců (n=20), dietní interevence trvala šest týdnů. Konkrétně se jednalo o vliv toku krve na roztažení arteria brachialis. Byla porovnávána právě LFD spolu s nízkosacharidovou dietou podle Atkinsona (LCD), obě diety se lišily pouze v trojpoměru živin, nikoliv však v celkovém energetickém obsahu. Studie došla k závěru, že LFD zlepšila sledovaný parametr, zatímco LCD dokonce zhoršila [137]. Další studie porovnávala LFD (60 % energie ze sacharidů, 20 % z tuků) a LCD (60 % energie z tuků, 20 % ze sacharidů) a jejich vliv na redukci hmotnosti, sekreci inzulinu, kompozici těla, koncentraci adipokinů a poddajnost cév. Všechny sledované parametry se kromě poddajnosti cév zlepšily, k signifikantnímu rozdílu ve výsledcích mezi oběma dietami však nedošlo. Jediné, co se lišilo, jak už bylo zmíněno výše, byla poddajnost cév, tzv. augmentation index, u něhož došlo u LFD k poklesu, zatímco u LCD k nevýraznému zvýšení [138]. Jak můžeme vidět, obě citované studie došly v případě vlivu na poddajnost cév u LCD ke stejnému výsledku, který se dá označit za negativní. Jiná studie zkoumala LFD (příjem energie z tuků 17,8 %) a LCD (15,4 % energie ze sacharidů) a jejich vliv na ztrátu hmotnosti a markery rizika kardiovaskulárního onemocnění a diabetu. Jistou asymetrii této studie však můžeme vidět v různých energetických deficitech, které byly průměrně dosahovány, a to -2540 kJ/den u LFD a -3195 kJ/den u LCD. Obě skupiny dosáhly signifikantního úbytku na hmotnosti, které byly mezi skupinami téměr identické. Skupina dodržující LFD lépe zachovala svalovou hmotu než skupina na LCD. LCD však dosáhla signifikantního snížení inzulinemie v krvi. Studie došla k závěru, že energetický deficit navozený LCD je pro snížení hmotnosi stejně efektivní jako LFD [139]. Jiná studie, která se opět zabývala vlivem LCD a LFD na redukci hmotnosti, byla publikována v roce 2009. Sledováni zde byli respondenti (n=118) s abdominální obezitou

61

a ještě přinejmenším jedním znakem metabolického syndromu na dietě o velmi nízkém příjmu sacharidů (4 % celkově přijímané energie) a zároveň velkém množství nasyceného tuku (celkový příjem tuku 61 %), dieta byla deficitní v energetickém příjmu a celkový příjem činil 6-7 MJ/den. Druhá skupina dodržovala ve vztahu k prvé isokalorickou dietu o relativně vysokém procentu sacharidů (46 %) a relativně nižším procentu tuků (30 %). Diety byly drženy po dobu jednoho roku a byl sledován jejich vliv na redukci tělesné hmotnosti a další parametry jako koncentrace inzulinu v krvi, glykemie nalačno, krevní tlak, hodnoty krevních lipidů a CRP. Podle očekávání vedly obě diety k podobnému úbytku na hmotnosti, u LCD -14,5 kg±1,7 kg, u LFD -11,5 kg±1,2 kg. Krevní tlak, glykemie nalačno, koncentrace inzulinu, inzulinová rezistence a C-reaktivní protein klesly nezávisle na typu diety. Ve srovnání LCD s LFD, u LCD bylo patrné výraznější snížení koncentrace triglyceridů a zvýšení koncentrací LDL a HDL cholesterolu [140]. Další studie porovnávala účinek LCD (dieta se sníženým zastoupením sacharidů) a LFD (dieta se sníženým zastoupení tuků a energie) u těžce obézních pacientů (průměrné BMI=43, n=132) s vysokou prevalencí diabetu (39 %) a metabolického syndromu (43 %) na redukci hmotnosti, hladinu krevních lipidů, citlivost na inzulin nebo změnu krevního tlaku. Respondenti na LCD zredukovali větší hmotnost než pacienti na LFD, a to -5.8±8.6 kg vs. -1.9±4.2 kg. Větší snížení koncentrace triglyceridů v krvi zaznemanela skupina dodržující LCD, dopad na celkový cholesterol a jeho frakce LDL a HDL se mezi skupinami signifikantně nelišil. Lepší citlivost na inzulin byla patrná u respondentů dodržující LCD [141]. K Podobnému výsledku ve smyslu větší redukce hmotnosti u respondentů dodržující LCD než LFD došla studie z roku 2004 [142]. Další studie zkoumající nízkotukovou dietu, nízkosacharidovou (Atkinsonovu) a středomořskou dietou již byla zmíněna v kapitole o Atkinsonově dietě [116]. Zajímavá studie opět porovnávající LCD a LFD vznikla v roce 2009. Nezabývala se však redukcí hmotnosti, ale dopadem na náladu a kognitivní funkce u respondentů (n=106) s nadváhou a obezitou během dodržování těchto diet. Studie došla k závěru, že obě diety měly podobný efekt na paměť a rychlost zpracování informací. LFD však měla pozitivnější dopad na náladu než LCD [143].

62

O vlivu na imunitní systém během dodržování energeticky deficitní nízkotukové diety (15 % energie z tuků) pojednává studie z roku 2003, která byla provedena na hyperlipidemických respondentech. Studie došla k závěru, že takto vedená dieta negativně neovlivnila imunitní funkce, naopak se potvrdila hypotéza, že efekt na buněčnou imunitu může být pozitivní [144]. Jiná studie se zabývala vlivem tradiční havajské diety na redukci hmotnosti a některé rizikové faktory pro rozvoj kardiovaskulárního onemocnění. Tato dieta je extrémně nízká v obsahu tuku (v průměru 7 %) a vysoká v příjmu sacharidů (78 %). Dvacet obézních jedinců původem z Havajských ostrovů drželo dietu dvacet jedna dní tak, že byli podněcováni k příjmu stravy do stavu sytosti (ad libitum). Průměrný příjem energie klesl z původních 10,86 MJ/den na 6,57 MJ/den a průměrný úbytek váhy činil 7,8 kg(!), taktéž byl zaznamenán pokles krevního tlaku a koncentrace cholesterolu v krvi [145]. Před tím, než si zrekapitulujeme citované informace a bude vytvořen jakýsi závěr o této dietě, bude zmíněna poslední vědecká práce. Jedná se metaanalýzu z roku 2006, která analyzovala práce zabývající se nízkosacharidovou dietou bez restrikce kalorií a nízkotukovou dietou u respondentů s BMI minimálně dvacet pět. Doba sledování respondentů ve studiích byla alespoň šest měsíců. Výsledky této metaanalýzy byly takové, že na nízkosacharidových dietách bez restrikce kalorií (mezi takovou dietu bychom mohli řadit Atkinsonovu dietu) došlo k většímu úbytku tělesné hmotnosti než u diet nízkotukových. Nízkosacharidové diety způsobily pozitivnější změny v koncentraci triglyceridů (pokles) a koncentraci HDL cholesterolu (zvýšení), zatímco nízkotukové diety vedly k pozitivnějšímu dopadu na celkový cholesterol a LDL frakci cholesterolu (snížení) [146]. Nyní si již pojďme v krátkosti sumarizovat nejdůležitější informace o nízkotukových dietách a vytvořit o nich závěr. Jak bylo tedy zmíněno, gram tuku poskytuje z makroživin největší množství energie a jak ze studií vyplývá, potenciál tuku na nasycení je malý. V jednoduchosti můžeme říci, že omezením tuku ve stravě můžeme konzumovat více objemnou stravu, což může mít pozitivní psychologický efekt, který způsobí, že jedinec bude méně vnímat, že dodržuje dietní režim, neboť není tak omezován v množství zkonzumovaného jídla, spíše v jeho výběru. S tímto tvrzením souvisí i výše citovaná studie, která potvrdila, že ve srovnání s LCD má

63

LFD pozitivnější dopad na náladu [143]. Pokud se podíváme na efekt na redukci hmotnosti, můžeme tvrdit, že je potvrzen prokazatelný účinek. Je jasné, že v zásadě každá dieta způsobí úbytek na váze, pokud se organismus nachází v energetickém deficitu. Ve studiích, které porovnávaly v různých parametrech LCD a LFD, však byly větší váhové úbytky dosaženy na nízkosacharidových dietách [141, 142]. Toto tvrzení o větších váhových úbytkách navíc potvrdila i metaanalýza [146]. Často monitorovanými parametry během diet jsou hladiny krevních lipidů. Efekt LCD a LFD na tyto hodnoty asi nejlépe shrnuje výše citovaná metaanalýza, jejíž závěr dospěl k závěru, že nízkosacharidové diety (LCD) mají pozitivnější efekt než nízkotukové diety (LFD) na hladinu triacylglycerolů a HDL frakci cholesterolu, zatímco LDL frakce a hladina celkové cholesterolu byla pozitivněji ovlivněna u nízkotukových diet (LFD). Právě z pohledu nežádoucího zvýšení LDL cholesterolu a negativního působení na cévní endotel [137, 138] se dá tvrdit, že LFD jsou vhodnější. Jaký je tedy osobní pohled autora na tuto dietu? Snížení konzumace tuků je obecně vnímáno jako jeden ze základních dietních opatření proti nadměrnému přísunu energie. Je jasné, že tuky však ze své stravy nemůžeme vyřadit úplně, neboť některé z nich jsou esenciální a také by mohlo být negativně ovlivněno vstřebávání vitaminů v nich rozpustných. Proto taková dieta musí být dobře sestavena, aby nedošlo ke karenci výše zmíněných nepostradatelných živin.

8.7 Vysokobílkovinná dieta Značná část dietních režimů ve svých pravidlech či nařízeních obvykle omezuje nebo naopak zdůrazňuje příjem některé ze tří základních živin. V případě vysokobílkovinné diety tomu není jinak a jak už samotný název napovídá, tato dieta je založena na vyšším příjmu bílkovin. Podobně jako u předcházející nízkotukové diety, ani u tohoto dietního postupu není přesně stanoveno procento energie, které má být přijímano z bílkovin. Můžeme ale říci, že se bude rozhodně jednat o vyšší množství, než nám předkládají nejčastější doporučení pro racionální stravu, která se pohybují v rozmezí 15-20 % energie. Nyní pojďme diskutovat možné pozitivní a negativní dopady na organismus, které by mohly být pozorovány během, či by dokonce mohly zůstat přítomny i po ukončení diety. Jeden gram bílkoviny obsahuje 17 kJ, což je stejně jako gram sacharidů. To, v čem se tyto dvě živiny liší, je tzv. termický efekt. Bílkoviny mají energii potřebnou pro svou metabolizaci 64

nejvyšší, a to, jak již bylo zmíněno, 20-30 % svého vlastního energetického obsahu [21], tudíž z tohoto důvodu můžeme dojít k závěru, že po odečtení této energie od svého energetického obsahu poskytují nejmenší množství energie. Dále je o bílkovinách známo, že jejich sytící efekt je ze všech tří základních živin nejvyšší [147]. Dalším důležitým faktem, který můžeme ve výběru dietního režimu zohlednit, je zachování většího množství svalové hmoty (lean body mass) právě při vyšším příjmu bílkovin v porovnání s nižším příjmem bílkovin [148, 149]. Dalšími pozitivními efekty na zdraví může býz zlepšení inzulinové citlivosti, zlepšení hodnot krevních lipidů, ale tyto konkrétní výsledky zmíníme až při rozboru jednotlivých studií. Nyní diskutujme také možné negativní dopady na organismus, které v sobě může vysokobílkovinná dieta představovat. Pro jedince trpící některými chorobami jater nebo ledvinovou nedostatečností je tato dieta v podstatě zakázaná. U chorob jater je to hlavně z toho důvodu, že počet hepatocytů nebo jejich funkce jsou snížené, a tudíž by nebyly schopné přeměňovat toxický amoniak, který vzniká při metabolismu bílkovin v dostatečné míře na močovinu. Zvýšená koncentrace amoniaku v krvi by poté vedla k encefalopatii a posléze k dalším komplikacím ohrožujícím život jedince. U onemocnění ledvin omezování příjmu bílkovin zpomaluje progresi onemocnění a zánik ledvinných filtračních funkcí. Velkým tématem k diskuzi je bezpečnost konzumace vyššího množství bílkovin u zdravé populace, zejména ve vztahu k možnému poškození ledvin. Je dokázáno, že dlouhotrvající zvýšená konzumace bílkovin vede k zvýšení glomerulárního tlaku a tím k hyperfiltraci [150], což však lze chápat jako fyziologickou adaptační reakci [151]. Vyšší příjem bílkovin se týká zejména sportovců. Tato část populace má vyšší nároky na příjem bílkovin než nesportující populace, vytrvalostní sportovci mají potřebu bílkovin 1,0-1,6 g/kg/den, siloví sportovci dokonce 1,6-2,0 g/kg/den [152]. V zásadě se dá říci, že jednoznačné stanovisko týkající se verdiktu o bezpečnosti vysokého příjmu bílkovin neexistuje. Jsou studie a literární zdroje, které došly k závěru, že vysoký příjem bílkovin může ledviny poškodit [153, 154]. Je nutné ovšem namítnout, že některé studie prokazující poškození ledvin vysokým příjmem bílkovin byly designovány 65

na zvířatech [154], tudíž není možné tento výsledek s jistotou předpovídat i u lidí. Navíc musíme brát v úvahu také to, že organismus neustále zatěžován tělesnou zátěží vykazuje zcela jiné vlastnosti metabolizmu a orgánových soustav než zvířecí modely. Jiné literární zdroje a studie naopak tvrdí, že neexistují důkazy o poškození ledvin vysokým příjmem bílkovin [155–157]. Vytvoření opravdu dlouhotrvajících studií na lidských dobrovolnících na toto téma je však velmi těžko realizovatelné a sporné přinejmenším z etického hlediska. Studie by také byly ovlivněny četnými faktory života respondentů, čímž by mohlo dojít ke zkreslení výsledků. Proto se musíme spokojit s nejasným závěrem, že vysoký příjem bílkovin může, ale také nemusí negativně ovlivnit funkci ledvin. Dalším možným negativním dopadem vysokého příjmu bílkovin je ovlivnění metabolizmu vápníku, konkrétně jeho zvýšené vylučování do moče, které se nazývá hyperkalciurie. Hyperkalciurie je často doprovázena hypocitráturií a oba tyto stavy mohou přispívat k tvorbě ledvinových kamenů [158]. Hyperkalciurie v sobě představuje ztrátu vápníku, což může mít záporný dopad na kvalitu kostí. Tato zvýšená kostní resorpce se děje z důvodu kyselejšího prostředí v organismu, které se může za vyššího příjmu bílkovin rozvinout [159]. V dnešní době se musí brát v úvahu také fakt, že strava s vyšším obsahem bílkovin, zejména živočišných bílkovin, bude ekonomicky náročnější. Nyní budou popisovány další studie, které se zabývají vlivem vysokobílkovinné diety na redukci hmotnosti a některé další aspekty lidského zdraví. První studie, jejíž výsledky si uvedeme, byla vydána v roce 2011. V této studii byly porovnávány dvě diety lišící se zastoupením základních makroživin. První dieta, která zde představovala právě dietu vysokobílkovinnou, byla složena z 27 % energie z bílkovin, z 44 % sacharidů a z 29 % tuků. U druhé diety bylo zastoupení ve stejném pořadí jako u prvé, a to 16 %, 57 % a 27 %. Tyto diety byly drženy po dobu dvanácti týdnů a v tomto období se respondenti (n=66) nacházeli v energetickém deficitu a udržovali příjem energie 6-6,3 MJ/den. Poté následovaly čtyři týdny na energetickém příjmu přibližně 8,2 MJ/den, který měl udržovací charakter. Celkový průměrný váhový úbytek se mezi oběma skupinami nelišil a činil 7,9±0,5 kg. V čem se však obě skupiny signifikantně lišily, byla ztracená

66

svalová hmota (lean mass). U skupiny, která konzumovala větší množství bílkovin, tato ztráta činila 0,1±0,3 kg, zatímco u druhé skupiny byl úbytek 1,5±0,3 kg. Další parametr, který byl u respondentů sledován, byla koncentrace triacylglycerolů v krvi. Po těchto dietních intervencích byl zaznamenán pokles 23% u skupiny s HP a 10% u kontrolní skupiny oproti výchozím hodnotám. Markery kostního obratu, vylučovaný vápník, ani systolický krevní tlak, zůstaly nezměněny [160]. Další práce z roku 2005 popisovala efekty dvou diet na podobné parametry jako výše zmíněná studie. Účastnilo se jí 100 žen (BMI 32±6). Obě diety byly dodržovány po dobu dvanácti týdnů, měly stejnou kalorickou hodnotu 5600 kJ/den a lišily se v procentuálním zastoupení energie přijímané ze základních makroživin. HP měla zastoupení živin následující: 34 % bílkoviny, 20 % z tuku a 46 % ze sacharidů. Druhá dieta měla 17 % energie z bílkovin, 20 % z tuků a 63 % ze sacharidů. Autoři studie druhou jmenovanou dietu nazývají vysokosacharidovou (HC). Průměrná celková ztráta hmotnosti po absolvování diety byla u HP 7,6±0,4 kg, u HC 6,9±0,5 kg. Ztráta svalové hmoty byla u HP diety 1,5±0,3 kg, u HC 1,8±0,3 kg. Snížení koncentrace triacylglycerolů v krvi u HP diety činilo ve srovnání se stavem před dietou 22 %, u druhé diety 8 %. Autoři studie došli k závěru, že vysokoproteinová dieta poskytuje výživové a metabolické benefity přinejmenším stejné, ale v některých parametrech i větší než vysokosacharidová dieta [161]. Jiná studie porovnávající dva dietní režimy byla publikována v roce 2004. Byl zkoumán účinek diety o složení 66 % energie ze sacharidů, 15 % energie z bílkovin a 19 % tuků, tato dieta byla nazvána jako vysokosacharidová. Druhá dieta byla složena z 32 % energie z bílkovin, ze 41 % energie ze sacharidů a 21 % energie poskytoval tuk. Druhá zmíněná dieta byla nazvána vysokoproteinová. Studie trvající šest týdnů byla provedena na dvaceti zdravých dospělých, na konci pozorování však zůstalo pouze 17 respondentů. Obě diety navodily podobný úbytek na tělesné hmotnosti (6 %) a úbytek tukové tkáně byl taktéž podobný (9-11 %). Také bylo zaznamenáno podobné snížení koncentrace cholesterolu (10-12 %) a hladiny inzulinu (25 %). Exkrece vápníku močí u skupiny s vysokoproteinovou stravou byl zvýšen o 42 % ve srovnání se stavem před započetím diety, avšak příjem vápníku v dietě byl navýšen o 50 %, rovnováha vápníku tedy nebyla nijak narušena. Jak tedy můžeme vidět, tato studie došla u obou diet k téměř totožným závěrům, nicméně větší spokojenost s dietou a menší pocit hladu hlásili respondenti dodržující vysokoproteinový dietní režim [162]. 67

Další studie se zabývala efektem čtyř diet s různým zastoupením živin, mimo jiné i diety s vysokým zastoupením bílkovin. Zastoupení živin u diet je napsáno v pořadí sacharidy, bílkoviny, tuky. U první diety byl trojpoměr 65 : 15 : 20, u druhé 55 : 25 : 20, u třetí 45 : 15 : 40 a u čtvrté 35 : 25 : 40. Diety, které obsahovaly 25 % energie pocházející z bílkovin, byly v této práci nazvány „vysokoproteinové“. Výsledky např. ukázaly, že pocit hladu, nasycení a celkové spokojenosti s dietou byly u všech diet podobné, podobné byly i ztráty hmotnosti mezi jednotlivými skupinami. Tato studie ukázala, že pro redukci hmotnosti je hlavní kalorický deficit a trojpoměr živin hraje minoritní roli [163]. Studie z roku 2013 porovnávala vysokoproteinovou dietu (S : B : T, 45 : 25 : 30) s kontrolní dietou o poměru živin 55 : 15 : 30. Byly sledovány změny v tělesné hmotnosti, obvodu pasu, glykemii nalačno, koncentraci C-reaktivního proteinu atd. Výsledky ukázaly, že vysokoproteinová dieta měla pozitivnější efekt na redukci hmotnosti a zmenšení obvodu pasu než kontrolní dieta. Koncentrace glukosy v krvi signifikantně poklesla u obou diet, v této studii bylo však většího snížení dosaženo u respondentů dodržující „kontrolní“ dietu. C-reaktivní protein signifikantně poklesl u obou diet [164]. Náhled do některých studíí, které porovnávají vysokobílkovinné diety s dalšími dietami, bude zakončen zmínkou o metanalýze porovnávající vysokoproteinové, nízkotukové diety s dietami s normálním množstvím proteinů a sníženým množstvím tuků. Závěr této metanalýzy shrnuje, že vysokoproteinové, nízkotukové diety v porovnání s dietami s normálním množstvím proteinů a nízkým obsahem tuků, poskytují o něco lepší výsledky v redukci hmotnosti, tukové hmoty (FM), koncentrace triglyceridů v krvi a mírnější snížení v beztukové hmotě (FFM) a klidovém energetickém výdeji (REE) než u diet s normálním množstvím proteinů [165]. Jaký závěr o vysokoproteinové dietě tedy můžeme na základě popsaných studií vytvořit? V zásadě každý dietní režim, při kterém je tělo v energetickém deficitu, povede k redukci tělesné hmotnosti [163]. To znamená, že i vysokoproteinová dieta v podstatě zaručuje redukci hmotnosti. Jak bylo uvedeno v minulých kapitolách, úspěšnost dietní intervence lze posuzovat např. z pohledu poměru ztrát tukové hmoty (FM) a beztukové hmoty (FFM) na celkové zredukované tělesné hmotnosti. Některé studie došly k závěru, že vysokoproteinová dieta vede k větší ztrátě tukové hmoty než diety se standardním obsahem proteinů [166–169]. Tento efekt může být vysvětlen zvýšenou termogenezí způsobenou konzumací bílkovin [170]. 68

Dále se udává, že vyšší obsah bílkovin ve stravě může mít pozitivní dopad na pocit nasycení a kontrolu hladu a tedy snížení konzumace dalších potravin [166]. Dalším parametrem, který je často zkoukám ve spojitosti s dietami a redukcí hmotnosti, je

jejich dopad na koncentrace krevních lipidů. Jsou studie, které ukázaly, že dieta s vyšším

obsahem proteinů měla pozitivní vliv na koncentrace LDL cholesterolu, triacylglycerolů a HDL cholesterolu [171]. Na druhou stranu však jak bylo uvedeno u rozborů jiných diet, jejich dodržování také vede k zlepšení těchto parametrů. Proto se dá říci, že každá, racionální redukce hmotnosti povede k podobnému efektu. Na závěr ještě musí být vzpomenuto kontroverzní téma dopadu vysoké konzumace bílkovin na zdraví ledvin. Ačkoliv je všeobecně přijímáno a doporučováno omezit příjem bílkovin u jedinců již postižených onemocněním ledvin, vědecké důkazy o vztahu mezi vysokým příjmem bílkovin a iniciací choroby ledvin u zdravých jedinců chybí. Vědecké důkazy ukazují, že i když vysokým příjmem bílkovin dochází k funkčním změnám ledvinných funkcí, tyto změny jsou fyziologickým adaptačním mechanismem a můžeme je považovat za důkaz jejich dobré funkce. Je bez debaty, že se v této oblasti lidské výživy musí vypracovat dlouhodobé studie, které však v sobě budou obsahovat mnoho proměnných faktorů, které mohou ovlivnit výsledky. V současnosti tedy neexistují přesvědčivě vědecké důkazy o tom, že by vysoký příjem bílkovin u zdravých jedinců započal onemocnění ledvin [172]. Úplným závěrem na téma vysokoproteinové diety se dá říci, že např. v kombinaci se silovým a aerobním cvičením, dostatkem vlákniny, vhodnými zdroji tuků a doporučeními pro konzumaci bílkovin podle International Society of Sports Nutrition, se tato dieta jeví jako efektivní a bezpečná, avšak na každém jedinci je zvážení možného negativního dopadu na ledvinné funkce, proto se dají doporučit průběžná vyšetření ledvin před, během a po dodržování vyššího příjmu bílkovin ve výživě.

8.8 Zónová dieta Zónová dieta je dietní režim, který zpopularizoval biochemik Barry Sears v sérii svých knih, která odstartovala v roce 1995 knihou s názvem The Zone: A Dietary Road Map, kterou následovaly další knihy přidávající další pravidla této diety [173]. Tento dietní plán nemusíme chápat jen jako nástroj pro redukci hmotnosti, ale podobně jako třeba Paleo dietu výživový 69

styl pro delší časové období nezávisle na záměru redukovat hmotnost. V čem tedy spočívá dodržování Zónové diety? Dieta předepisuje specifický poměr přijímané energie ze základních živin. Tento poměr je udáván v pořadí sacharidy, bílkoviny, tuky, 40 : 30 : 30. Pro toto rozdělení má autor diety hned několik důvodů, které budou v následujícím texto popsány. Jak si můžeme z poměru živin povšimnout, dieta předepisuje přijímat „pouze“ 40 % energie ze sacharidů, což je méně než se při racionální stravě doporučuje, běžně je doporučováno 55-60 % energie. Autor této diety říká, že při příjmu 40 % energie ze sacharidů se nevylučuje takové množství inzulinu jako reakce na přijímané sacharidy, tudíž je i méně živin uskladněno jako zásobní tuk. S tímto tvrzením lze do jisté míry souhlasit. Jako příklad si můžeme uvést popularizaci konzumace „light“ výrobků, které obsahují snížené procento obsahu tuku, často však zvýšený obsah sacharidů. Vlna oblíbenosti „light“ výrobků postihla takřka celý svět, avšak nevyústila ve stagnaci nebo snížení výskytu obezity, ba právě naopak. Problematika trojpoměru přijímaných živin je široké téma, které již bylo poměrně podrobně popsáno u předcházejících diet. Můžeme vzpomenout studii, která došla k závěru, že trojpoměr živin při redukci hmotnosti nehraje velkou roli, zásadní je energetický deficit [163]. Na druhou stranu je nesporné, že i „kvalita“ přijímané energie musí hrát svoji roli. Jako příklad můžeme uvést zcela jinou sytící schopnost jednoduchých sacharidů ve srovnání s bílkovinami nebo odlišný termický efekt základních živin. Tyto rozdíly mohou vést k následnému odlišnému příjmu celkové energie a ovlivnění energetické bilance organismu. Jak je možno vidět, Barry Sears velmi zdůrazňuje roli inzulinu v těle jako hormonu, který je zodpovědný za ukládání živin do buněk a jehož zvýšená sekrece má negativní dopad na zdraví. Podle něho je důležité, aby se organismus nacházel v hormonální rovnováze, ke které má naše výživa přispívat. K zamyšlení je jeho výrok, že bychom na výživu neměli pohlížet jen jako na zdroj energie, ale i jako na nástroj pro kontrolu hormonální rovnováhy [174]. Jaké jsou podle autora diety vhodné zdroje sacharidů? V zásadě ty, které jsou co nejméně zpracované a které mají co nejnižší glykemický index, který zaručí, že glukóza ze střeva bude do krve uvolňována postupně. Z důvodu rafinace jsou v této dietě zakázány např. těstoviny nebo bílá rýže. Naopak doporučovány jsou celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina.

70

Autor má zajímavý názor i na příjem tuků, který při této dietě představuje 30 % příjmu energie. Sears říká, že mononenasycené mastné kyseliny podporují pocit „plnosti“ a zpomalují uvolňování glukózy z duodena do krevního oběhu. S tím, že mononenasycené mastné kyseliny mají nějaký zvláštní sytící efekt, by se dalo přinejmenším polemizovat, tato problematika byla diskutována v kapitole 8.6 Nízkotuková dieta. Na druhé straně co v kapitole 8.6 nebylo zmíněno, je to, že tuky ve srovnání se sacharidy a bílkovinami zůstávají v žaludku déle [30] a jejich přítomnost v pokrmu snižuje jeho glykemický index. Dalším bodem, který se týká tuků ve spojitosti se Zónovou dietou, je příjem vyváženého poměru n-3:n-6 polynenasycených mastných kyselin. Vyvážený příjem těchto esenciálních mastných kyselin může pozitivně ovlivnit celou řadu patologických stavů metabolizmu jako inzulinová rezistence, obezita, dyslipidémie a systémová zánětlivá reakce [175]. Nasycené mastné kyseliny jsou naopak pro svůj aterogenní potenciál v dietě omezovány. Dále je autorem diety uváděno, že příjem tuků je nezbytný pro efektivní využívání tuku jako zdroje energie z vlastních tukových zásob organismu. S tímto tvrzením lze také souhlasit, neboť hyperinzulinemie brání lipolýze v tukové tkáni. Výše uvedené tvrzení můžeme chápat ale i jinak, a to v tom smyslu, že příjem jistého podílu energie z tuků je pro fungování organismu nezbytné. Poslední živinou, která zbývá k rozboru, jsou proteiny, které, stejně jako tuky, mají poskytovat 30% energetického příjmu. Autor speciálně uvádí, že zdroj bílkovin v každém jídle by měl být zhruba velikosti zatnuté pěsti. Příjem 30% energie z bílkovin se zdá být poněkud vyšší než běžně doporučovaná množství. Výhodami a riziky spojenými s vyšším příjmem bílkovin jsme se již zabývali u vysokoproteinové diety. Existují nějaké vědecké práce zkoumající vliv Zónové diety na redukci hmotnosti a některé biochemické parametry? Takové práce existují, ale je jich velmi málo, v práci si uvedeme pouze dvě. První studie, která se zabývala porovnáváním diet a jejich dopad na výše uvedené parametry již byla zmíněna ve spojitosti s Atkinsonovou dietou [117]. Druhá vědecká práce zabývající se Zónovou dietou byla publikována v roce 2005. Spolu se Zónovou dietou byla porovnávána ještě Atkinsonova dieta, Ornish Diet a Weight Watchers Diet. Respondenti (n=160) byli sledováni po dobu jednoho roku, na konci studie zůstalo 93

71

respondentů. BMI respodentů se pohybovalo v rozmezí 27-42 a podmínka pro účast ve studii v sobě zahrnovala splňovat jedno z kritérií metabolického syndromu. Pro stručnost budou uvedenypouze výsledky Zónové diety. Po 12 měsících byl zaznamenán úbytek tělesné hmotnosti o 3,2±6 kg, zmenšení o 2,9±5,3 cm v obvodu pasu, pokles v celkovém cholesterolu a LDL cholesterolu a lehké zvýšení HDL cholesterolu [176].

72

Obrázek 5: Změny ve sledovaných parametrech [176]

73

Jak může pokrm připravený podle specifického poměru živin 40 : 30 : 30 pro zónovou diety vypadat v praxi? V podstatě se jedná o dobře zvládnutelný dietní režim, při kterém je lehce snížený příjem sacharidů ve prospěch navýšeného příjmu bílkovin, příjem tuku je v rozmezí běžně doporučovaného příjmu. Strava během této diety se konzumuje v průběhu celého dne a autor zdůrazňuje, aby každý pokrm obsahoval zdroj bílkovin. Pokrm připravený podle zásad Zónové diety by mohl obsahovat plátek masa jako zdroj bílkovin, menší porci sacharidové přílohy a porci zeleniny zakápnutou kvalitním rostlinným olejem. Co tedy říci závěrem pro shrnutí poznatků o této dietě? Vědeckých prací zabývajících se touto dietou není mnoho [117, 176], avšak jak z výsledků studií vyplývá, tato dieta má prokazatelný efekt na redukci hmotnosti a pozitivní dopad na biochemické ukazatele. Dieta se svým trojpoměrem živin liší od běžně doporučovaných hodnot, což se může jevit z dlouhodobého hlediska jako problematické. Tento výživový režim doporučuje stravu přijímat v průběhu celého dne s dostatečnými časovými odstupy mezi jídly. Důraz také klade na příjem nezpracovaných potravin a dostatečný příjem ovoce a zeleniny obsahující důležité fytochemikálie nebo vyvážený příjem esenciálních mastných kyselin. Když tedy pomineme atypický trojpoměr živin lišící se od obecných doporučení, tato dieta v sobě zahrnuje téměř vše, co je pokládáno za racionální přístup k výživě.

8.9 Dieta podle krevních skupin Již předposlední dieta, která bude v práci popsána, je dieta podle krevních skupin. Jejím autorem je Peter J. D'Adamo, který tento dietní režim popsal v knize Eat Right 4 Your Type [177]. Opět než o dietu zaměřenou na redukci hmotnosti se jedná spíše o celkový styl stravování, který je založen na hypotéze, že lektiny obsažené v potravinách interagují s antigeny tzv. systému AB0 a mohou tímto negativně ovlivnit lidské zdraví. Z tohoto důvodu by si měl každý jedinec vybírat potraviny, jejichž lektiny nebudou negativně interagovat s antigeny jeho krevní skupiny. Každá krevní skupina má pro konzumaci doporučené určité skupiny potravin, zatímco některým potravinám je doporučováno se vyhýbat. V následujícím odstavci si jednotlivá doporučení pro základní čtyři krevní skupiny ve stručnosti vyložíme. Zdůrazňujeme slovo stručnost, neboť z pohledu aktuálnosti a důvěryhodnosti pro vědu není tato dieta na takové úrovni, a proto si nezaslouží tolik pozornosti.

74

Pro krevní skupinu 0 je podle D'Adama vhodná strava založená na vysokém příjmu živočišných potravin bohatých na bílkoviny, dále se doporučuje konzumovat ovoce, zelenina, rýže a luštěniny. Zakázány jsou naopak významnější zdroje sacharidů obsahující lepek, mezi které patří obiloviny. Dále se nedoporučují konzumovat brambory, ořechy a mléčné výrobky. D'Adamo tvrdí, že tato krevní skupina je ze všech skupin nejstarší se vznikem před 50 000 lety a její nositelé se v minulosti živili převážně lovem [178, 179]. Krevní skupina A má doporučení odlišná. Strava by měla být založena na potravinách rostlinného původu, zejména na ovoci, zelenině, luštěninách, celozrnných obilninách. Zdroje živočišných bílkovin jako maso, mléčné výrobky, jsou ve většině případů zakázány, povoleny jsou některé druhy ryb (kapr, pstruh). Tato dieta může vzdáleně připomínat vegetariánskou stravu. Autor diety tvrdí, že tato krevní skupina se vyvinula zhruba před 20 000 lety, kdy podle D'Adama docházelo k rozvoji zemědělství [178, 179]. V doporučení pro krevní skupinu B je zajímavý fakt, že jako u jediné se doporučují ke konzumaci mléčné výrobky. Dále jsou vhodné ke konzumaci některé druhy masa (mimo kuřecího a vepřového), vejce, rýže, listová zelenina. Vyhýbat by se mělo naopak kukuřici, pšenici, lušteninám nebo ořechům. Podle autora krevní skupina B vznikla pouze před 10 000 lety a její nositelé preferovali v minulosti kočovný způsob života [177–179]. O krevní skupině AB by se dalo říci, že její výběr potravin je nejširší, již z názvu je totiž patrné, že doporučení pro tuto dietu budou v pomyslném prostoru mezi doporučeními pro skupiny A a B. U této diety lze kombinovat rostlinnou stravu spolu s masem (kromě hovězího a vepřového), mléčnými výrobky, vejci. U této krevní skupiny se výslovně tvrdí, že by se její nositelé měli vyvarovat konzumaci alkoholu a kofeinu z důvodu nedostatečné kyselosti žaludku. Velice pseudovědecky působí autorovo tvrzení, že tato krevní skupina vznikla pouze před 1 000 lety [177–179]. Jak již může být mnohým na první pohled jasné, většina autorových hypotéz o volbě konzumovaných potravin nebo stáří krevních skupin je velmi lehce napadnutelná a vyvratitelná. Pokud se např. podíváme na stáří krevních skupin z pohledu seriozní vědy, nová práce z roku 2012 došla k závěru, že krevní skupiny mají zřejmě svůj původ v období nejméně před dvaceti milióny let [180].

75

Problematika výskytu lektinů u rostlin a živočichů je také široké téma. Existují literární prameny, které udávají pozitivní i negativní účinky lektinů na zdraví. Z pozitivních účinků můžeme jmenovat potenciální antikancerogenní působení [181], které se však ve většině případů týká rostlin, které se běžně nekonzumují. Mezi negativní účinky, které se mohou objevit po zvýšené konzumaci některých exotických druhů luštěnin nebo obilovin, patří snížená vstřebatelnost živin z GIT, patologické změny GIT nebo schopnost těchto lektinů shlukovat erytrocyty [182]. Jak již bylo zmíněno výše, jedním z hlavních pilířů D'Adamovy teorie diet podle krevních skupin je tvrzení, že lektiny z různých potravin specificky interagují s antigeny krevních skupin. Studie z roku 1980 testovala schopnost lektinů u skupiny 89 druhů potravin aglutinovat (shlukovat) erytrocyty. Dvacet devět potravin projevilo tuto schopnost aglutinace, avšak téměř všechny aglutinace nebyly specifické pro konkrétní krevní skupinu patřící do systému AB0 [183]. Nyní se pojďme zmínit na další vědecké práce, které se zabývají nebo souvisejí s tímto výživovým stylem. Těchto prací je však velmi málo, po zadání příslušných klíčových slov ve vyhledávači na internetových stránkách Web of Science byly nalezeny pouze dvě práce. Obě práce se staví ke konceptu diety podle krevních skupin s negativním stanoviskem o její účinnosti ve smyslu pozitivního dopadu na zdraví [184, 185]. Neexistují žádné vědecké důkazy, které by potvrzovaly pozitivní dopad této diety na lidské zdraví [185]. Poslední výše uvedená věta plně vystihuje nýnější poznatky o této dietě. V podstatě každý dietní režim, při kterém se organismus nachází v kalorickém deficitu, povede k redukci hmotnosti. Docílit kalorického deficitu touto dietou se však jeví jako zbytečné, komplikované a potenciálně zdraví ohrožující. Jak totiž vyplývá z doporučení potravin pro jednotlivé diety, z důvodu restrikce určitých potravin by mohlo v dlouhodobějším časovém horizontu snadno dojít k vytvoření deficitu některého vitaminu nebo stopového prvku. Po zhodnocení těchto faktů můžeme dojít k závěru, že ze souboru diet, které jsou v této práci popsány, právě tato dieta kvůli své podobě a negativnímu postoji vědy bude patřit k těm nejméně doporučitelným.

76

8.10 Dělená strava Poslední dietou, kterou se budeme zabývat v této práci, je tzv. dělená strava. Podobně jako u diety podle krevních skupin, i v tomto případě je tato dieta chápána spíše jako styl stravování a nemusí být primárně určena pouze pro redukci hmotnosti. Jaký je princip této diety? Dělená strava vychází z předpokladu, že trávení bílkovin a sacharidů v trávicím traktu současně vede k jejich nedokonalému natrávení, špatné vstřebatelnosti a vzniku toxických látek zatěžujících organismus. Za vše je podle zastánců diety zodpovědná výše pH, která je pro důkladné trávení bílkovinných jídel potřebná nižší (kyselé pH), zatímco pro jídla sacharidová vyšší (zásadité pH). Proto podle principů dělené stravy by se tyto dvě makroživiny měly konzumovat odděleně, a to buď na úrovni jednotlivých jídel (v jednom pokrmu pouze bílkoviny, nebo pouze sacharidy) nebo na úrovni dnů (jeden den konzumace pouze sacharidů, následující den konzumace pouze bílkovin). Veškeré potraviny se dělí do tří skupin, prvé dvě skupiny již byly zmíněny výše, třetí skupina se označuje jako neutrální, která může být konzumována buď samostatně, nebo v kombinaci se skupinou bílkovin a sacharidů. Do jídel bílkovinných tedy patří veškeré druhy masa, vejce, mléčné výrobky s nižším obsahem tuku (sýry do 50% tuku v sušině). Jedná se tedy o bílkovinné potraviny, které by neměly obsahovat příliš tuku, z toho důvodu je např. vepřové maso zakázáno. Do této skupiny však nepatří pouze bílkoviny, ale řadí se sem také některé méně sladké ovoce jako citrusy, broskve, meruňky, kyselá jablka a hrušky. V zásadě platí, že čím sladší ovoce, tím méně se do této skupiny hodí. Do sacharidové skupiny patří všechny obilniny a výrobky z nich, zejména celozrnné obiloviny. Dále sem jsou zahrnuty luštěniny (kromě sóji), brambory, neloupaná rýže a obecně sladší druhy ovoce, ovocné šťávy a med. Do poslední skupiny se řadí rostlinné oleje, tučné mléčné výrobky, zakysané mléčné výrobky, uzeniny. Největší část této skupiny však představují rozličné druhy zeleniny: lilek, květák, zelené fazolky, brokolice, čínské, červené a bílé zelí, zelený hrášek a čerstvá kukuřice, okurky, česnek, kedluben, mrkev, paprika, feferonky, ředkvičky, ředkev, červená řepa, růžičková kapusta, červené zelí, kysané zelí, celer, špenát, čerstvá rajčata, bílé, kapusta, cuketa, cibule, hlávkový salát, ledový salát.

77

Příznivci této diety mají odlišné názory na to, v čem tkví největší přínos diety. Mezi nejrozšířenější názor patří tvrzení, že při současné trávením bílkovin a sacharidů vznikají nebezpečné látky negativně působící na organismus. Konzumací bílkovin a sacharidů odděleně se vzniku těchto látek vyvarujeme a dojde také k zlepšení trávení. Jiný názor plyne z přesvědčení, že na začátku této diety si jedinec začne více uvědomovat to, co konzumuje a získá tak lepší výživové chování. Posledním rozšířeným názorem je jednoduše snížený příjem energeticky bohatých potravin a převážná konzumace nízkoenergetických, dobře sytících potravin, převážně zeleniny [186]. Jak již je zřejmě každému se základními znalostmi o GIT a trávení jasné, tvrzení o potřebě rozdílného pH pro optimální trávení sacharidů a bílkovin je mylné. Z fyziologie GIT je známo, že v žaludku začíná trávení bílkovin pomocí pepsinu a kyseliny chlorovodíkové, která zapříčiňuje velmi nízké pH. Sacharidy v žaludku prakticky tráveny nejsou. Na začátku tenkého střeva v duodenu je po sekreci pankreatických šťáv potřebných pro další trávení naopak lehce zásadité pH způsobené hydrogenuhličitanovými anionty. Zde dochází k dalšímu trávení, a to jak bílkovin, tak sacharidů [30]. Pokud se zamyslíme nad skupinou „neutrálních“ potravin, dospějeme k přesvědčení, že potraviny jako luštěniny, nebo tučné mléčné výrobky jistě obsahují poměrně velké množství bílkovin. Z tohoto pohledu se jeví nežádoucí tyto potraviny kombinovat s potravinami ze sacharidové skupiny, celý koncept diety se tak stává ještě více nedůvěryhodným. Na závěr rozboru této diety můžeme uvést, že o této dietě zcela chybí vědecké studie, které by referovaly potvrzení uváděných účinků. Přínos této diety můžeme vidět v tom, že při jejím dodržování je jedinec nucen jíst relativně pestře a pravidelně a může začít více přemýšlet o svých stravovacích návycích.

78

II. Praktická část 9 Praktická část 9.1 Cíle praktické části Cílem praktické části bakalářské práce bylo zjištění, zhodnocení a statistické vyjádření zkušeností s dodržováním diet u vzorku respondentů.

9.2 Metodika, sběr a popis dat Dotazník byl distribuován pouze elektronickou formou. Elektronická verze dotazníku byla vytvořena na internetových stránkách www.survio.com. Přesné znění dotazníku je k dispozici v kapitole 14 Přílohy. Odkaz na umístění dotazníku byl poté vkládán na několik internetových stránek, které se zabývají výživou a jsou uvedena níže. Odkaz na dotazník byl také doplněn o stručný popis záměru dotazníku, podrobnější popis dotazníku byl po jeho otevření uveden na jeho začátku. Odkaz na dotazník byl umístěn na diskuzní fóra internetových stránek www.kulturistika.com, www.ronnie.cz, dále se jednalo o sociální skupiny Paleo+CzechoSlovakia a IIFYM CZ/SK (If it fits your macros) na webových stránkách sociální sítě www.facebook.com. Potenciální respondenti měli možnost na dotazník odpovědět od 10. do 17. dubna 2014. Cílového počtu respondentů, který byl určen na 200, se podařilo dosáhnout. Vyplněné dotazníky byly automaticky ukládány na internetové stránce www.survio.com, kde poté systém automaticky vygeneroval data z dotazníků a převedl je do matematického a grafického vyjádření. Grafy v této práci byly vypracovány v programu LibreOffice 4.1.

79

10 Výsledky 10.1 Popis zkoumaného souboru Na začátku dotazníku byly respondentům položeny tři otázky. Otázky se tázaly na pohlaví, věk a nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Graf 1: Statistické vyhodnocení 1. otázky

73, 36,5% Muži Ženy

127, 63,5%

Jak můžeme vidět z grafu, dotazníkového šetření se účastnilo 127 mužů (63,5 %) a 73 žen (36,5 %).

Graf 2: Statistické vyhodnocení 2. otázky

1, 0,5% 9, 4,5% 45, 22,5% 143, 71,5%

80

15-25 26-35 36-45 46-55 56-65 66 a více

Z grafu vidíme, že největší procentuální zastoupení měla věková kategorie ve věku 15-25 let (71,5 %, n=143), dále věková kategorie 26-35 let (22,5 %, n=45), 36-45 let (4,5 %, n=9). Každá ze zbývajících skupin byla zastoupena shodně jedním respondentem (0,5 %, n=1). Graf 3: Statistické vyhodnocení 3. otázky

31, 15,5%

47, 23,5% Základní Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou Vysokoškolské

13, 6,5%

109, 54,5%

Z grafu vidíme, že středoškolské vzdělání s maturitou bylo v šetření zastoupeno nejčetněji (54,5 %, n=109). Druhé nejvyšší zastoupení mělo vzdělání vysokoškolské (23,5 %, n=47), které bylo následováno vzděláním středoškolským bez maturity (15,5 %, n=31). Nejméně respondentů patřilo do skupiny se základním vzděláním (6,5 %, n=13).

81

10.2 Výsledky Po otázkách týkajících se na všeobecných informacích následovalo 13 otázek, které se tázaly na zkušenosti s dietami.

4) Držel/a jste někdy dietu? Graf 4: Statistické vyhodnocení 4. otázky

Ano Ne 200, 100,0%

Podmínkou pro zahrnutí dotazníků do výsledků bylo, že respondent někdy v minulosti držel dietu.

5) V případě že ano, kolikrát během života to bylo? Graf 5: Statistické vyhodnocení 5. otázky

60, 30,0%

55, 27,5%

61, 30,5%

24, 12,0%

Jednou Dvakrát Třikrát Čtyřikrát a více

Jednou v životě drželo dietu 30 % respondentů, dvakrát 27,5 %, třikrát 12 % a možnost čtyřikrát a více 30,5 % respondentů.

82

6) Pokud jste během života drželi více než jednu dietu, vyberte si, prosím, jednu z nich a odpovězte na následující otázky. Měla dieta nějaký název? Graf 6: Statistické vyhodnocení 6. otázky

13, 6,5%

60, 30,0% 127, 63,5%

Ano Ne Nevím

Dietu, která měla určitý název, drželo 63,5 % respondentů. Dietu bez názvu drželo 30 % respondentů a možnost „Nevím“ zvolilo 6,5 % respondentů.

83

7) V případě, že dieta měla nějaký název, jaký to byl? Následující tabulka představuje názvy diet, které byly uvedeny respondenty.

Tabulka 1: Zastoupení diet Název uvedené diety

Počet odpovědí

Sacharidové vlny

49

Paleo dieta

19

Cyklická ketogenní dieta

11

Nízkosacharidová dieta

6

Dělená strava

6

Přerušovaný půst

5

Warrior diet

5

Ketogenní dieta

3

Tukožroutská dieta

3

Redukční dieta

3

Atkinsonova dieta

3

Dukanova dieta

2

If it fits your macros

2

Leangains

1

Renegade diet

1

Mléčná dieta

1

Havlíčkova dieta

1

Margitova dieta

1

Devítidenní dieta

1

Bezlepková dieta

1

Detoxikační kůra Antonie Mačingové

1

Whole 30

1

South beach diet

1

84

8) Jaká byla Vaše motivace pro redukci hmotnosti?

Graf 7: Statistické vyhodnocení 8. otázky

20

68

27 41

167

Zlepšení zdravotního stavu Zlepšení vzhledu Psychologické příčiny Impuls z Vašeho okolí Jiné

U této otázky mohli respondenti označit více odpovědí. Jak můžeme vidět z grafu, nejvíce odpovědí (n=167) získala možnost „Zlepšení vzhledu“, což představuje 83,5 % respondentů. Druhou nejčastější odpovědí (n=68) bylo „Zlepšení zdravotního stavu“, tuto možnost zvolilo 34 % respondentů. „Psychologické příčiny“ (n=41) byly označeny na 20,5 % dotazníků. S nejmenší četností byla voleny možnosti „Impuls z Vašeho okolí“ (n=27), 13,5 % a „Jiné“ (n=20), 10 %. Odpovědi, které byly uvedeny u možnosti „Jiné“: Tabulka 2: Četnost udávaných odpovědí Uvedená možnost

Počet odpovědí

Sportovní výkon

14

Snížení hmotnosti

3

Zlepšení sexuálního života

1

Získání zkušeností a znalostí o dietách a výživě, snížení hmotnosti

1

Náročné domácí zvíře

1

85

9) Jak dlouho jste držel/a dietu? Graf 8: Statistické vyhodnocení 9. otázky

17, 8,5%

6, 3,0% 14, 7,0%

116, 58,0%

47, 23,5%

0-3 měsíce 3-6 měsíců 6-9 měsíců 9-12 měsíců déle než 1 rok

Nejvíce respondentů drželo dietu 0-3 měsíce, a to 58 % respondentů. 23,5 % respondentů drželo dietu 3-6 měsíců. Možnost „6-9 měsíců“ byla zvolena 7 % respondentů, možnost „9-12 měsíců“ 3 % respondentů a možnost „déle než 1 rok“ 8,5 % respondentů.

10) Jak velký váhový úbytek u Vás během diety nastal? Graf 9: Statistické vyhodnocení 10. otázky

18, 9,0% 16, 8,0%

72, 36,0%

31, 15,5%

63, 31,5%

0-5 kg 5-10 kg 10-15 kg 15-20kg 20kg a více

Nejčetnější odpovědí byla možnost „0-5 kg“, kterou zvolilo 36 % respondentů. Následovala možnost „5-10 kg“ s 31,5 % respondentů. Možnost „10-15 kg“ získala 15,5 % respondentů. 15-20 kg zredukovalo 8 % respondentů, 20 kg a více 9 % respondentů. 86

11) Udrželi jste si tělesnou hmotnost i po ukončení diety? Graf 10: Statistické vyhodnocení 11. otázky

86, 43,0%

ANO NE

114, 57,0%

12) Pokud jste si hmotnost neudrželi, kolik kilogramů jste nabrali zpátky? Graf 11: Statistické vyhodnocení 12. otázky

6, 7,0%

4, 4,7%

48, 55,8%

28, 32,6%

1-5kg 5-10kg 10-15kg 15kg a více

Nejčastější odpovědí u této otázky byla možnost „1-5 kg“, která získala 55,8 % respondentů. 32,6 % respondentů zvolilo odpověď „5-10 kg“. „10-15 kg“ bylo vybráno 4,7 % respondentů a možnost „15 kg a více“ 7 % respondentů.

87

13) Kdo Vám vyhotovil dietní plán? Graf 12: Statistické vyhodnocení 13. otázky 8, 4,0% 2, 1,0%

Lékař Nutriční terapeut Výživový poradce Vy sám

188, 94,0%

94 % respondentů si dietní plán vytvořilo samo, 4 % respondentů k tomu využila výživového poradce. Možnosti „Lékař“ a „Nutriční terapeut“ byly shodně označeny 1 % respondentů.

88

14) Byla u Vás patrná nějaká zlepšení zdravotního stavu po redukci hmotnosti? Pokud ano, jaká? Graf 13: Statistické vyhodnocení 14. otázky

25 27

32

18

61

122

Snížení krevního tlaku Snížení hladiny cholesterolu Snížení hladiny glykemie Zlepšení psychiky Ne Jiné

Nejčastěji byla zvolena možnost „Zlepšení psychiky“ (n=122), dále možnost „Ne“ (n=61), Odpověď „Jiné“ získala 32 respondentů. Možnost „Snížení hladiny cholesterolu“ (n=27) byla následována možností „Snížení krevního tlaku“ (n=25). Nejmenší počet respondentů (n=18) získala možnost „Snížení hladiny glykemie“. Odpovědi, které byly uvedeny u možnosti „Jiné“: Tabulka 3: Udávaná zlepšení zdravotního stavu Uvedená zlepšení zdraví

Četnost

Zlepšení fyzické kondice

9

Zlepšení pletí, vymizení akné

4

Snížení chuti na tučná a sladká jídla

3

Zlepšení astma

3

Snížení bolestivosti kloubů, zad

3

Zlepšení alergie

2

Zlepšení imunity

2

Vyrýsování, nabrání svalové hmoty

2

Zlepšení trávení

2

Zlepšení držení těla

1

Snížení kyseliny močové, steatózy jater

1

89

15) Cítil/a jste u diety nějaká omezení, nežádoucí účinky? Pokud ano, jaká? Graf 14: Statistické vyhodnocení 15. otázky

6 67

Pocit hladu Negativní ovlivnění nálady, soustředěnosti Fyzická únava Trávicí problémy Žádné Jiné

76

17

58 57

U této otázky byla nejčetnější odpověď „Žádné“ (n=76). Druhá nejčetnější odpověď byla „Pocit hladu“ (n=67). „Negativní ovlivnění nálady, soustředěnosti“ bylo označeno 58 respondenty, „Fyzická únava“ byla vybrána 57 respondenty. „Trávicí problémy“ byly zvoleny 17 respondenty. Nejméně odpovědí získala možnost „Jiné“ (n=6). Odpovědi, které byly uvedeny u možnosti „Jiné“: Tabulka 4: Nežádoucí účinky diet Uvedený nežádoucí účinek

Četnost odpovědi

„Chutě“ na jídlo

3

Myšlenky na jídlo

1

Bolesti hlavy

1

Nespavost

1

90

16) Užíval/a jste během diety nějaký doplněk stravy? Pokud ano, jaký? Graf 15: Statistické vyhodnocení 16. otázky

19 68

108

10 16 115

Multivitamin, multiminerál Ne Proteinový koktejl Dietní koktejl Spalovač tuku Jiné

Nejvíce odpovědí získala možnost „Proteinový koktejl“ (n=115), „Multivitamin, multiminerál“ (n=108). „Spalovač tuku“ zvolilo 68 respondentů. Možnost „Jiné“ 19 respondentů. Možnost „Ne“ 16 respondentů, nejméně odpovědí získala možnost „Dietní koktej“ (n=10). Odpovědi, které byly uvedeny u možnosti „Jiné“: Tabulka 5: Uvedené doplňky stravy Doplněk stravy, účinná látka

Četnost odpovědi

BCAA

5

Glutamin

5

Clenbuterol

2

Stimulant, synefrin

2

Taurin

1

Kofein

1

Chlorella

1

Komplexní aminokyseliny

1

Beta-alanin

1

91

11

Diskuze Zkoumaný soubor Celkový počet respondentů, který byl zahrnut do dotazníkového šetření, byl 200. I když

lze říci, že obecně se více zabývají svojí hmotností a dietami ženy, tohoto šetření se zúčastnilo více zástupců mužského pohlaví (127 mužů, 73 žen). Tato skutečnost se dá vysvělit několika hypotézami. První je ta, že odkazy na dotazník byly umístěny na internetové stránky, které navštěvují převážně muži. Druhá hypotéza je taková, že i když byl dotazník anonymní, ženy o sobě ve spojitosti s dietami a hubnutím neradi poskytují informace. Pokud bychom tedy usilovali o stejný počet respondentů obou pohlaví, jedna z možností by byla odkaz na dotazník vložit na internetové stránky více navštěvované ženami. Na dotazník odpovědělo nejvíce respondentů patřících do věkového rozmezí 15-25 let, jejich počet byl 143, což představuje 71,5 % všech respondentů. 45 respondentů (22,5 %) patří do věkového rozmezí 26-35 let. Celých 94 % respondentů tedy patří do věkového rozmezí 15-35 let. Toto nerovnoměrné zastoupení jednotlivých věkových skupin může být opět do jisté míry zapříčíněno distribucí dotazníku pouze elektronickou formou, ale také vůbec tématem tohoto dotazníku, které může být pro starší věkové skupiny neatraktivní a příliš osobní. U otázky týkající se nejvyššího dosaženého vzdělání byla nejčetnější odpověd vzdělání středoškolské s maturitou a představovala 54,5 % všech respondentů. 23,5 % respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání, celkově má v tomto vzorku respondentů maturitu 78 % jedinců. 15,5 % respondentů jako svoje nejvyšší dosažené vzdělání uvedlo středoškolské bez maturity a 6,5 % uvedlo základní vzdělání. Z těchto dat můžeme konstatovat, že o vyplnění dotazníku měli větší zájem lidé s vyšším vzděláním, kteří si jsou patrně více vědomi důležitosti dobrého zdravotního stavu a prevence onemocnění, se kterými má souvislost tělesná hmotnost a výživa.

92

Zkušenosti s dietami Aby mohl být dotazník zahrnut do šetření, respondent musel někdy v životě držet dietu, všech 100 % respondentů drželo dietu. Je ovšem jasné, že ne všichni svůj záměr redukovat hmotnost pomocí výživy nazývají vždy dietou. U 5. otázky, která se tázala na počet diet držených za život byly počty odpovědí relativně podobné u možnosti „1x“ (30 %), „2x“ (27,5 %) a „4x a více“ (30,5 %), nejméně respondentů dietu v životě drželo 3x (12 %). Toto zjištění je zajímavé ve vztahu k možnosti „4x a více“, neboť ukazuje, že poměrně hodně jedinců ve věkovém rozmezí 15-35 let, které tvoří 94 % respondentů, již má takto bohaté zkušenosti s držením diet. Otázkou je, zda to je, nebo není správné. Na jednu stranu to může svědčit o aktivitě redukovat svojí hmotnost, kterou lze hodnotit pozitivně, na druhou stranu to také může znamenat slabý účinek dietních postupů, přítomnost jo-jo efektu, nebo po ukončení diety postupné nabírání hmotnosti z důvodu navrácení se k předchozím výživovým zvyklostem. V interpretaci výsledků ovšem také musíme zohlednit fakt, že vzhledem k umístění dotazníku mohla na dotazník odpovědět početná skupina sportovců, u kterých se záměr redukce hmotnosti nespojuje s ovlivněním zdravotního stavu, vzhledu a dalšími podobnými aspekty, ale s přípravou na soutěže (např. dosažení hmotnostní kategorie). Další otázka se tázala na to, zda měla dodržovaná dieta nějaký název. 63,5 % (n=127) respondentů uvedlo možnost „Ano“. 31 % respondentů uvedlo, že dieta název neměla a 5,5 % respondentů zvolilo možnost „Nevím“. Z tohoto výsledku lze usuzovat, že většina respondentů věděla, jaký dietní režim bude dodržovat, seznámila se s ním, a tak měla větší šanci na jeho úspěšný průběh, který vyústí v redukci hmotnosti. Respondenti u této otázky také měli uvést název diety. 49 ze 127 respondentů uvedlo dietu zvanou sacharidové vlny, což je 38,6 % z těch, kteří drželi dietu mající název. Takto vysoké procento respondentů držící tuto dietu ovšem nemůžeme zobecňovat pro celou populaci. Jak již bylo zmíněno, distribucí dotazníků na internetové stránky uvedené v části 9.2 Metodika, sběr a popis dat lze předpokládat, že je průzkum ovlivněn velkou účastí takovými respondenty, kteří se zabývají sporty, mezi které se řadí kulturistika, fitness a silové sporty. Poměrně velká část těchto jedinců při hubnutí využívá právě sacharidové vlny.

93

Druhou nejpočetnější dietou uvedenou respondenty byla Paleo dieta s 19 respondenty. Tento relativně vysoký počet lze vysvětlit umístěním dotazníku na webovou stránku o této dietě. 11 respondentů uvedlo cyklickou ketogenní dietu. Dalšími dietami, které byly popsány v teoretické části a byly také uvedeny respondenty, jsou nízkosacharidová dieta (n=6), dělená strava (n=6), přerušovaný půst (n=5) a jeho modifikace Warrior diet (n=5) a Atkinsonova dieta (n=3). Z toho vyplývá, že 81,9 % respondentů držících dietu s názvem drželo diety popisované v teoretické části této práce. 8. otázka se zabývala motivací pro redukci hmotnosti. U této odpovědi mohli respondenti zvolit více možností. 83,5 % respondentů uvedlo jako jednu z motivací pro redukci hmotnosti „Zlepšení vzhledu“, což je ve srovnání s dalšími možnostmi výrazně nejčastější odpověď. Dalšími možnostmi motivace bylo „Zlepšení zdravotního stavu“ (34 % respondentů), následované „Psychologickými příčinami“ (20,5 % respondentů), „Impulsem z okolí“ (13,5 %) a možností „Jiné“ (10 %). „Zlepšení vzhledu“ tedy bylo tou hlavní motivací, kvůli které se respondenti rozhodli dodržovat dietu. Vzhledem k věkovému rozložení respondentů (94 % v rozmezí 15-35 let) je to logické, neboť patrně v tomto věku se lidé nejvíce zajímají o svůj vzhled. V tomto věkovém rozmezí také lidé většinou netrpí chorobami, u kterých by bylo možné jejich zlepšení redukcí hmotnosti. I tak však byla možnost „Zlepšení zdravotního stavu“ druhá nejčetnější. Pokud si ale uvědomíme, jak vysoká je prevalence nadváhy a obezity u nás, zlepšení zdravotního stavu pomocí diety bude stále aktuálnější téma. U odpovědi „Jiné“ byla nejvíce zastoupená možnost „Sportovní výkon“ (n=14), což potvrzuje hypotézu, že určité části respondentů dieta sloužila jako součást přípravy na závody. Další otázka se týkala délky držení diety. Nejčetnější možnost byla „0-3 měsíce“ se zastoupením 58 % následovaná možností „3-6 měsíců“ (23,5 %). Možnost „6-9 měsíců“ byla zvolena 7 % respondentů, „9-12 měsíců“ 3 %. Dietu déle než jeden rok drželo 8,5 % respondentů. Většina respondentů tedy držela spíše kratší dietu, u které zredukovala svoji hmotnost o 0-5 kg (36 %) nebo o 5-10 kg (31,5 %). Odpověď „10-15 kg“ zvolilo 15,5 % respondentů. Odpověď „15-20 kg“ zvolilo 8 % respondentů. Možnost s největší redukovanou hmotností „20 kg a více“ byla zvolena v 9 % případech. Z těchto dat vyplývá, že respondenti drželi spíše kratší dietu (81,5 % do 6 měsíců) a 67,5 % z nich redukovalo hmotnost do 10 kg.

94

11. otázka se tázala na to, zda si respondenti udrželi svoji tělesnou hmotnost i po ukončení diety. 57 % respondentů uvedlo, že si hmotnost udrželo. Další otázka se zabývala tělesnou hmotností nabranou po ukončení diety. Nejčetnější odpovědí byla možnost „1-5 kg“ s 55,8 % respondentů, „5-10 kg“ zvolilo 32,6 % respondentů Tento hmotnostní přírůstek se dá označit za malý v porovnání s možnostmi „10-15 kg“ (4,6 %) a „15 kg a více“, která byla zvolena 7 % respondentů. Zajímavé by jistě bylo zjistit, co způsobilo u výše uvedených dvou skupin takto razantní nabrání tělesné hmotnosti, tato otázka však v dotazníku neobjevila. 13. otázka se tázala na to, kdo respondentům vyhotovil dietní plán. V odpovědích byla nejčetněji zastoupena možnost „Vy sám“, která získala 94 % respondentů. 4 % respondentů si nechala dietu vyhotovit u výživového poradce a pouze 2 % u lékaře a 2 % u nutričního terapeuta. Tato data nás dovádí k poznání, že služby výživových poradců nebo odborníků ve zdravotnictví (lékař, nutriční terapeut) jsou využívány velmi málo. Můžeme si položit otázku, zda tomu tak je pouze u tohoto vzorku respondentů, nebo by se tento trend dal vztáhnout na celou populaci. Při tomto posuzování však musíme brát v úvahu fakt, o jaký vzorek respondentů se jedná - jedná se o vzorek s poměrně mladými respondenty s předpokládatelným dobrým zdravotním stavem, který má zřejmě nadprůměrné znalosti o výživě, tudíž se dá tvrdit, že jeho znalosti budou stačit na vypracování takového dietního plánu i bez pomoci odborníků. V úvahu také můžeme brát dobrou vzdělanost respondentů, která předurčuje respondenty ke schopnosti najít si kvalitní informace o výživě a dietách. Výsledek u této otázky by se mohl podstatně lišit u starší věkové skupiny, kde se jistě častěji vyskytují zdravotní problémy, které se dají korigovat speciálními dietními režimy, a tak by z tohoto důvodu měli vyšší zastoupení odpovědi „Lékař“ a „Nutriční terapuet“. 14. otázka si kladla za cíl zjistit, jaká zlepšení zdravotního stavu nastala díky redukci hmotnosti u respondentů, mohlo být označeno více odpovědí. Nejčetnější odpověd byla „Zlepšení psychiky“ a označilo jí 122 respondentů. Takto vysoký výsledek se mohl u této odpovědi předpokládat, neboť zlepšení psychiky je narozdíl od dalších nabízených možností jediné subjektivní zlepšení zdravotního stavu, ostatní se dají pokládat za objektivní a k jejich určení je třeba přístrojové techniky. Poměrně hodně respondentů (n=61) nezaznamenalo žádné zlepšení zdravotního stavu.

95

Předposlední otázka se týkala nežádoucích účinků, které se projevily během držení diety u respondentů, u otázky mohlo být zvoleno více odpovědí. Nejčetnější odpověď byla taková, že žádné nežádoucí účinky nebyly zaznamenány (n=76, 38 %). Druhá nejčastější odpověď byla „Pocit hladu“ s 67 respondenty následovaná „Fyzickou únavou“ (n=57) a „Negativním ovlivněním nálady a soustředěnosti“ (n=56). Interpretovat tyto výsledky se zdá být obtížné. 38 % respondentů nezaznamenalo nežádoucí účinky diety. Položme si otázku, zda je to málo nebo hodně. Jistou roli může hrát fakt, že 94 % respondentů si vypracovalo dietu samo, tudíž diety nebyly vypracovány odborně a nebyly tak šetrné k lidskému zdraví. Jako další aspekty přispívající k výskytu nežádoucích účinků diet můžeme identifikovat co nejkratší dobu držení diety (58 % respondentů doba 0-3 měsíce) nebo přítomnost nadměrné fyzické aktivity. Otázka tázající se na kombinaci diety a fyzické aktivity však v šetření nebyla. Poslední otázka se zabývala používáním doplňků stravy během diety, mohlo být zvoleno více odpovědí. Nejčetnější odpovědí byl „Proteinový koktejl“ se 115 odpověďmi. Zajímavými se mohou jevit odpovědi uváděné pod možností „Jiné“, kde byla nejčetnější odpověď BCAA a glutamin. Za zmínku také stojí 2 odpovědi, ve kterých byla uvedena látka dopingového charakteru clenbuterol. Opět můžeme s vysokou pravděpodobností tvrdit, že i tyto odpovědi jsou silně ovlivněny specifikami vzorku respondentů, u běžné populace by byly výsledky odlišné.

96

12

Závěr

12.1 Závěr teoretické části Jako první dieta byly v práci popisovány sacharidové vlny. O této dietě nebyly nalezeny žádné informace vycházející z vědeckých prací, v části praktické však značný počet respondentů (n=49) držel právě tuto dietu. Jak bylo popsáno v teoretické části, tato dieta vyžaduje velmi přesné počítání všech základních makroživin, v jejím průběhu se příjem živin cyklicky mění a je tak někdy přijímáno velmi malé množství sacharidů a velké množství bílkovin. Sacharidové vlny nemají žádný pevně předepsaný plán a v podstatě je na každém jedinci, pro jaký způsob cyklování sacharidů se rozhodne. Tento postup vyžaduje určité znalosti o fyziologii lidského těla a výživě. Z tohoto důvodu je velmi těžké průměrnému jedinci tuto dietu doporučit, navíc se tato dieta lépe kombinuje ještě s fyzickou aktivitou. Podobný závěr by mohl být vyřčen také o cyklické ketogenní dietě, která svojí eliminací sacharidů z výživy pro dosažení ketózy klade značnou zátěž na jedince. Jmenovat bychom mohli náročnější přípravu pokrmů, úzký výběr potravin ke konzumaci nebo negativní dopad na psychickou výkonnost z důvodu restrickce sacharidů. Z těchto důvodů je dieta těžko doporučitelná a opět od jedince vyžaduje určití znalosti o výživě. Tyto znalosti se týkají např. správného poměru přijímaného tuku z pohledu nasycenosti. Tuk a ketony jsou při této dietě totiž hlavním zdrojem energie pro organismus. Paleolitická strava patří k nejrozšířenějším a nejdiskutovanějším výživovým stylům současnosti. O tomto stylu stravování lze tvrdit, že není určen pouze pro redukci hmotnosti, ale lze ho použít jako běžný způsob stravování. Zastánci paleolitické stravy tvrdí, že právě tato strava nejlépe vyhovuje lidské fyziologii [78]. Po bližším seznámení s historickými skutečnostmi jsme však v práci dospěli k názoru, že strava našich předků byla velmi různorodá, takže je velmi těžké identifikovat úzký výběr konkrétních potravin vhodných pro konzumaci, nebo specifický poměr základních živin, který by byl pro člověka nejlepší [87–90]. Negativním z pohledu pestrosti stravy se jeví restrikce velkého množství potravin jako obiloviny, luštěniny a mléčné výrobky. V některých klinických studiích byl prokázán pozitivní dopad na zdraví člověka [93–95]. Z výše uvedených faktů lze vyvodit závěr, že než doporučovat tuto dietu jako celek, by bylo vhodnější ocenit jistá pravidla této diety, zejména se snažit o dostatečný příjem ovoce a zeleniny, vybírat si kvalitní, nepříliš rafinované

97

potraviny.

Přerušovaný půst a jeho modifikace jsou atraktivní řadou pozitivních účinků na lidský organismus [100, 101, 103, 104, 110, 111]. Chybí však studie, které by popisovaly účinky dlouhodobějšího charakteru. Tato dieta také boří zažitá dogmata o pravidelném, vysokofrekvenčním stravování, které má údajně pozitivní vliv na rychlost metabolismu. Přerušovaný půst však lze pokládat za příliš extrémní přístup ke stravování, navíc byly ve studiích zaznamenány výrazné pocity hladu a bolesti hlavy [99, 109]. Tento způsob stravování tedy není pro běžného jedince doporučitelný. To, co bychom si mohli z této diety odnést jako zajímavý prvek pro naše stravování, je fakt, že není nutné dodržovat stravu tak s přehnanou pravidelností, jak je někdy doporučováno. Atkinsonova dieta je v mnohém podobná cyklické ketogenní dietě a z hlediska příjmu sacharidů je řadíme k nízkosacharidovým dietám. Podobnost mezi těmito dietami se vyznačuje zejména přítomností ketózy a výběrem potravin. Atkinsonova dieta je však ještě více komplikovaná svým přesným počítáním přijatých sacharidů, proto se v této podobě těžko dodržuje. O Atkinsonově a obecně nízkosacharidových dietách byly vypracovány studie, které prokázaly jejich účinnost na redukci hmotnosti [116–119]. Pravidlo sníženého příjmu sacharidů, které je také součástí sacharidových vln, nízkosacharidové a zónové diety, je ovšem zajímavým postupem, který se dá v obecné rovině při dodržování diety doporučit. Značné vyloučení sacharidů ze stravy však může vést ke změnám v profilu krevních lipidů. I když dochází k pozitivním změnám v koncentraci triacylglycerolů a HDL frakce cholesterolu, je také patrný nárůst LDL frakce cholesterolu [119]. Diskutován je také negativní dopad na stav cév [137, 138]. Nízkotuková dieta naopak energetického deficitu dosahuje vyloučením tuku ze stravy. Tuky mají nejvyšší energetickou hodnotu ze základních makroživin a některé studie došly k závěru, že jeho příjem podléhá slabým inhibičním mechanismům [129, 130]. Tuk ze stravy však nelze zcela vyřadit, je důležitý pro vstřebatelnost vitaminů rozpustných v tucích. Dále je důležitý z hlediska příjmu esenciálních mastných kyselin. Opomenout bychom neměli ani to, že příjem jisté části energie z tuků poněkud snižuje množství vylučovaného inzulinu jako reakce na přijímané sacharidy. Celá řada studií porovnávala účinky

98

nízkotukových a nízkosacharidových diet na biochemické parametry krve a také na redukci hmotnosti [139–143, 146]. Většina studií zabývajících se zejména vlivem na redukci hmotnosti došla k závěru, že více kilogramů bylo zredukováno při držení nízkosacharidových diet [141, 142, 146]. Pokud bychom shrnuli jejich působení na hladinu krevních lipidů, LCD mají pozitivnější efekt na koncentrace triacylglycerolů a HDL frakce cholesterolu, zatímco LFD na LDL frakci cholesterolu a celkovou koncentraci cholesterolu [146]. Myšlenka nízkotukové diety se tedy jeví jako doporučitelná pro běžného jedince za předpokladu, že budou přijímány tuky kvalitní. Vysokobílkovinná dieta klade důraz na vysoký příjem bílkovin, který má podle některých studií pozitivní vliv na kompozici těla, zachování svalové hmoty a zaručuje vysokou sytící schopnost přijímané stravy [147–149]. Nejrozsáhlejší diskuse ve vztahu k vysokoproteinové stravě se vede o jejím možném negativním dopadu na funkci ledvin. Vysoký příjem bílkovin je často dodržován u sportovců, a to silových disciplín a kulturistů. Tvrzení, že vysoký příjem bílkovin ledviny poškozuje, se v prvé řadě objevila u prací, které se zabývaly jedinci s již existujícím poškozením ledvin. U zdravých jedinců se tato škodlivost nikdy neprokázala [155–157]. Z tohoto důvodu se dá vyšší příjem bílkovin u zdravého jedince během diety doporučit a jistým způsobem také zdůraznit, neboť zachování energeticky náročné svalové hmoty, která podstatnou měrou přispívá do bazálního metabolizmu a sama během tělesné zátěže spotřebovává velké množství energie, je pro zdravé hubnutí žádoucí. Zónová dieta je charakteristická svým trojpoměrem živin 40:30:30. I tuto dietu nemusíme dodržovat pouze za účelem redukce hmotnosti. Ve srovnání s běžně doporučovaným trojpoměrem živin se u této diety přijímá méně sacharidů a více bílkovin. Pokud bychom u této diety nekladli přehnaný důraz na přesné dodržení tohoto poměru živin, tuto dietu bychom mohli považovat za patrně nejsnáze dodržovatelnou a nejméně restriktivní z těch, které byly diskutovány v této práci. Existují dvě práce, v kterých byly pozorovány účinky zónové diety a obě práce prokázaly její účinek na redukci hmotnosti [117, 176]. Autor této diety si všímá hormonu inzulinu jako jednoho z nejdůležitějších hormonů v lidském těle a podobnou důležitost také klade na hormonální rovnováhu organismu. Dále je u této diety také zmiňována důležitost vyváženého poměru esenciálních mastných kyselin řady n-6 a n-3 a škodlivost nasycených mastných kyselin. 99

Dieta podle krevních skupin je založena na pseudovědecké hypotéze, že antigeny v potravinách mohou ve škodlivé míře reagovat s antigeny krevních skupin. Na základě tohoto tvrzení jsou pro jednotlivé krevní skupiny určeny vhodné a nevhodné potraviny pro konzumaci. Neexistuje však žádná vědecká práce, která by potvrzovala tuto hypotézu, navíc byla tato hypotéza vyvrácena některými studiemi [183–185]. Její přínos, podobně jako u ostatních diet, bychom mohli vidět v tom, že při změně stravování si jedinec může více všímat toho, jaké potraviny si pro konzumaci vybírá. Vzhledem k restrikci příjmu některých potravin by v dlouhodobějším časovém horizontu by mohly hrozit karence některých vitaminů, minerálních látek nebo stopových prvků. Poslední dietou, která je v práci rozebrána, je dělená strava. Pravidla této diety jsou založena na tvrzení, že sacharidy a bílkoviny pro svoje správné strávení v gastrointestinálním traktu potřebují odlišné pH, tudíž je nutné tyto makroživiny přijímat odděleně. Toto tvrzení je ovšem mylné a dieta tímto získává na nedůvěryhodnosti. Na základě výskytu makroživin jsou ustanoveny tři skupiny potravin, sacharidové, bílkovinné a neutrální, přičemž neutrální mohou být konzumovány společně se sacharidovými a bílkovinnými. Jak již bylo zmíněno výše, sacharidové a bílkovinné společně být konzumovány nesmí. O této dietě nebyly nalezeny žádné seriózní vědecké prameny, dieta není příliš vhodná k doporučení a autor práce se k ní staví velmi skepticky.

Konečné stanovisko Jak můžeme vidět, problematika nejlepší diety pro redukci hmotnosti je obsáhlá a komplikovaná. Většina diet zakazuje určité potraviny ke konzumaci nebo dramaticky snižuje příjem určité makroživiny, proto může být většina diet ve svém důsledku dlouhodobě obtížně dodržitelných. Spíše než vybrat jeden určitý dietní režim by bylo vhodnější z jednotlivých diet vybrat některá jednotlivá doporučení, bude se však jednat o spíše autorův pohled na tuto problematiku než o všeobecně přijatelné vědecké stanovisko. Pokud by však i přesto měla být vybrána jedna dieta, která by mohla být dodržována i dlouhodobě a zřejmě nejlépe by zajišťovala organismu všechny esenciální živiny v dostatečném množství, pak by takto mohla být označena zónová dieta. Tato dieta je atypická svým trojpoměrem živin 40 : 30 : 30, který se liší od běžně udávaných poměrů jako např. 55 : 30 : 15. V porovnání s ostatními dietami však výrazně neomezuje příjem žádné makroživiny, narozdíl např. od nízkotukové nebo nízkosacharidových diet. Dalším kladným faktem je to, že nezakazuje 100

konzumovat určité skupiny potravin, s jistou skepsí se staví ke konzumaci rafinovaných a jednoduchých sacharidů, které působí inzulinogenněji než sacharidy komplexní a doprovázené vlákninou. V této dietě je také přijímáno více bílkovin, o což bychom měli při záměru redukovat hmotnost usilovat. Jejich vyšší příjem by měl přispívat k zachování svalové hmoty organismu, bílkoviny navíc mají dobrou sytící schopnost. V dietě je také zdůrazňována důležitost příjmu tuků a příjem esenciálních mastných kyselin. Z výše uvedeného popisu lze uzavřít, že tato dieta by mohla být považována za nejlepší.

12.2 Závěr praktické části Z výsledků můžeme učinit závěr, že nejvíce respondentů ze vzorku ve svém životě drželo dietu čtyřikrát a více (30,5 %). 63,5 % respondentů drželo diety, pro která existují pojmenování, nejčetnější udávaný název byl sacharidové vlny (n=49). Nejčastější motivací pro redukci hmotnosti je zlepšení vzhledu (n=167). 58 % respondentů drželo dietu ne delší než 3 měsíce. Nejčastější redukovaná hmotnost se pohybovala v rozmezí 5-10 kg (31,5 %). 57 % respondentů si udrželo po ukončení poslední diety svojí tělesnou hmotnost. Pokud se tak nestalo, nejčastěji přibrali zpátky 1-5 kg (55,8 %). Nejčastějším pozitivním dopadem na zdraví bylo zlepšení psychiky (n=122). 94 % respondentů si dietní plán vyhotovilo samo, pouze 1 % nutričním terapeutem. Nejčastějším udávaným negativním vedlejším účinekm diety byl pocit hladu (n=67), 76 respondentů však žádné negativní dopady nezaregistrovalo. Nejvíce při dietě respondenti z doplňků stravy užívali proteinový koktejl (n=115). Závěrem můžeme konstatovat, že výsledky byly silně ovlivněny specifikami umístění dotazníku a nemůžeme je zobecnit na běžnou populaci.

101

13

Literární zdroje

[1] Chapter - Obesity (E66) [online]. 2. květen 2011 [vid. 9. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.abs.gov.au/ausstats/[email protected]/0/C71AA01123713772CA2576F600122702? opendocument [2] FINKELSTEIN, Eric, Justin TROGDON, Joel COHEN a William DIETZ. Annual medical spending attributable to obesity: payer-and service-specific estimates. Health affairs (Project Hope) [online]. 2009, roč. 28, č. 5, s. 822–831. ISSN 1544-5208. Dostupné z: doi:10.1377/hlthaff.28.5.w822 [3] CAWLEY, John a Chad MEYERHOEFER. The medical care costs of obesity: an instrumental variables approach. Journal of health economics [online]. 2012, roč. 31, č. 1, s. 219–230. ISSN 1879-1646. Dostupné z: doi:10.1016/j.jhealeco.2011.10.003 [4] V České republice je 55 % lidí s nadváhou a obezitou | Aktuality - Klienti | Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky [online]. [vid. 9. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/klienti/aktuality/v-ceske-republice-je-55-lidi-s-nadvahou-a-obezitou [5] LAZAR, Mitchell. How Obesity Causes Diabetes: Not a Tall Tale. Science [online]. 2005, roč. 307, č. 5708, s. 373–375 [vid. 9. říjen 2013]. ISSN 0036-8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.1104342 [6] What Are the Health Risks of Overweight and Obesity? - NHLBI, NIH [online]. [vid. 9. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.nhlbi.nih.gov/health/healthtopics/topics/obe/risks.html [7] Obezita - obezita.pdf [online]. [vid. 10. říjen 2013]. Dostupné z: http://ktl.lf2.cuni.cz/text/hesmi/obezita.pdf [8] The definition of diet. Dictionary.com [online]. [vid. 13. říjen 2013]. Dostupné z: http://dictionary.reference.com/browse/diet?s=t [9] Dieta - ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. [vid. 13. říjen 2013]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/dieta [10] Potravinová pyramida - návod na zdravý životní styl. www.vimcojim.cz [online]. [vid. 15. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.vimcojim.cz/cs/spotrebitel/zdravavyziva/vyvazena-strava/Potravinova-pyramida---navod-na-zdravy-zivotnistyl__s638x7938.html [11] OGDEN, Cynthia L, Margaret D CARROLL, Brian K KIT a Katherine M FLEGAL. Prevalence of obesity among adults: United States, 2011-2012. NCHS data brief. 2013, č. 131, s. 1–8. ISSN 1941-4927. [12] MyPyramid [online]. 2013 [vid. 15. říjen 2013]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=MyPyramid&oldid=574191941

102

[13] HARVARD SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. Healthy Eating Plate vs. USDA’s MyPlate. The Nutrition Source [online]. [vid. 16. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.hsph.harvard.edu/nutritionsource/healthy-eating-plate-vs-usda-myplate/ [14] SVACINA, ̌ťpan, Dana M̈LLEROV́ a Alena BREŤNAJDROV́. Dietologie pro ĺkare, farmaceuty, zdravotń sestry a nutrǐń terapeuty. Praha: Triton, 2012. ISBN 97880-738-7347-9. [15] HOLECEK, Milan. Regulace metabolizmu cukru, tuku, b́lkovin a aminokyselin. Praha: Grada, 2006. ISBN 8024715627. [16] LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOV́ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studuj́ć medićny. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0851-0. [17] KǍKOV́, Katerina, MASARYKOVA UNIVERZITA a ĹKǍSḰ FAKULTA. Poruchy metabolizmu a v́zivy: vybrań kapitoly z patologicḱ fyziologie. Brno: Masarykova univerzita v Brň, 2005. ISBN 8021036702. [18] SKOLNIK, Heidi a Andrea CHERNUS. V́ziva pro maxiḿlń sportovń v́kon: spŕvne nǎasovań j́delń̌ek. Praha: Grada, 2011. ISBN 9788024738475. [19] MANN, Jim a Stewart TRUSWELL. Essentials of human nutrition. 3rd ed. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 9780199290970. [20] JEUKENDRUP, Asker E. Sport nutrition: an introduction to energy production and performance. 2nd ed. Champaign, IL: Human Kinetics, 2010. ISBN 9780736079624. [21] SVACINA, ̌ťpan. Klinicḱ dietologie. Praha: Grada, 2008. ISBN 9788024722566. [22] THORNTON, Kathleen a Jeffery POTTEIGER. Effects of resistance exercise bouts of different intensities but equal work on EPOC: Medicine & Science in Sports & Exercise [online]. 2002, roč. 34, č. 4, s. 715–722 [vid. 5. květen 2014]. ISSN 0195-9131. Dostupné z: doi:10.1097/00005768-200204000-00024 [23] BIJLANI, R. L. Understanding medical physiology: a textbook for medical students. 4th ed. New Delhi: Jaypee Bros. Medical Publishers, 2011. ISBN 9789380704814. [24] CHARV́T, Jiri, Milan KVAPIL a UNIVERZITA KARLOVA. Praktikum umeĺ v́zivy: ǔebń texty k prakticḱm cvǐeńm z umeĺ v́zivy. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 8024613034. [25] BUTTE, Nancy a Janet KING. Energy requirements during pregnancy and lactation. Public Health Nutrition [online]. 2007, roč. 8, č. 7a [vid. 22. říjen 2013]. ISSN 13689800. Dostupné z: doi:10.1079/PHN2005793 [26] WISHNOFSKY, Max. Caloric equivalents of gained or lost weight. Journal of the American Medical Association [online]. 1960, roč. 173, č. 1, s. 85–85 [vid. 19. březen 2014]. ISSN 0002-9955. Dostupné z: doi:10.1001/jama.1960.03020190087024

103

[27] HALL, Kevin. What is the required energy deficit per unit weight loss? International Journal of Obesity [online]. 2007, roč. 32, č. 3, s. 573–576 [vid. 19. březen 2014]. ISSN 0307-0565. Dostupné z: doi:10.1038/sj.ijo.0803720 [28] SADUR, Craig a Robert ECKEL. Insulin stimulation of adipose tissue lipoprotein lipase. Use of the euglycemic clamp technique. Journal of Clinical Investigation. 1982, roč. 69, č. 5, s. 1119–1125. ISSN 0021-9738. [29] SILBERNAGL, Stefan, Agamemnon DESPOPOULOS, Rudiger GAY a Astried ROTHENBURGER. Atlas fyziologie ̌loveka. Praha: Grada, 2004. ISBN 802470630X. [30] ROKYTA, Richard. Fyziologie pro bakaĺrsḱ studia v medićne, ǒetrovatelstv́, pŕrodovedńch, pedagogicḱch a telov́chovńch oborech. Praha: ISV, 2008. ISBN 9788086642482. [31] HENRIKSSON, Jan. Muscle fuel selection: effect of exercise and training. Proceedings of the Nutrition Society [online]. 1995, roč. 54, č. 1, s. 125–138. Dostupné z: doi:10.1079/PNS19950042 [32] MARIEB, Elaine Nicpon. Human anatomy & physiology. 8th ed. San Francisco: Benjamin Cummings, 2010. ISBN 9780805395693. [33] BIOLO, Gianni, Beniamino CIOCCHI, Manuela STULLE, Alessandra BOSUTTI, Rocco BARAZZONI, Michela ZANETTI, Raffaella ANTONIONE, Marion LEBENSTEDT, Petra PLATEN, Martina HEER a Gianfranco GUARNIERI. Calorie restriction accelerates the catabolism of lean body mass during 2 wk of bed rest. The American Journal of Clinical Nutrition. 2007, roč. 86, č. 2, s. 366–372. ISSN 00029165. [34] ZAD́K, Zdeňk. V́ziva v intenzivń ṕ̌i. Praha: Grada, 2008. ISBN 9788024728445. [35] MORLEY, John, David THOMAS a Margaret-Mary WILSON. Cachexia: pathophysiology and clinical relevance. The American Journal of Clinical Nutrition. 2006, roč. 83, č. 4, s. 735–743. ISSN 0002-9165. [36] HAGAN, R D, S J UPTON, L WONG a J WHITTAM. The effects of aerobic conditioning and/or caloric restriction in overweight men and women. Medicine and science in sports and exercise. 1986, roč. 18, č. 1, s. 87–94. ISSN 0195-9131. [37] ROSS, Robert, Damon DAGNONE, Peter J.H. JONES, Heidi SMITH, Anne PADDAGS, Robert HUDSON a Ian JANSSEN. Reduction in Obesity and Related Comorbid Conditions after Diet-Induced Weight Loss or Exercise-Induced Weight Loss in MenA Randomized, Controlled Trial. Annals of Internal Medicine [online]. 2000, roč. 133, č. 2, s. 92–103 [vid. 19. březen 2014]. ISSN 0003-4819. Dostupné z: doi:10.7326/0003-4819-133-2-200007180-00008 [38] STRASSER, B., A. SPREITZER a P. HABER. Fat loss depends on energy deficit only, independently of the method for weight loss. Annals of Nutrition and Metabolism [online]. 2007, roč. 51, č. 5, s. 428–432. Dostupné z: doi:10.1159/000111162 104

[39] HEYMSFIELD, Steven B., Joyce B. HARP, Marc L. REITMAN, Joel W. BEETSCH, Dale A. SCHOELLER, Ngozi ERONDU a Angelo PIETROBELLI. Why do obese patients not lose more weight when treated with low-calorie diets? A mechanistic perspective. The American Journal of Clinical Nutrition. 2007, roč. 85, č. 2, s. 346–354. ISSN 0002-9165, 1938-3207. [40] YANCY, William, Jr, Maren OLSEN, John GUYTON, Ronna BAKST a Eric WESTMAN. A low-carbohydrate, ketogenic diet versus a low-fat diet to treat obesity and hyperlipidemia: a randomized, controlled trial. Annals of internal medicine. 2004, roč. 140, č. 10, s. 769–777. ISSN 1539-3704. [41] LAYMAN, Donald K, Ellen M EVANS, Donna ERICKSON, Jennifer SEYLER, Judy WEBER, Deborah BAGSHAW, Amy GRIEL, Tricia PSOTA a Penny KRISETHERTON. A moderate-protein diet produces sustained weight loss and long-term changes in body composition and blood lipids in obese adults. The Journal of nutrition [online]. 2009, roč. 139, č. 3, s. 514–521. ISSN 1541-6100. Dostupné z: doi:10.3945/jn.108.099440 [42] NOAKES, Manny, Jennifer KEOGH, Paul FOSTER a Peter CLIFTON. Effect of an energy-restricted, high-protein, low-fat diet relative to a conventional high-carbohydrate, low-fat diet on weight loss, body composition, nutritional status, and markers of cardiovascular health in obese women. The American journal of clinical nutrition. 2005, roč. 81, č. 6, s. 1298–1306. ISSN 0002-9165. [43] LAYMAN, Donald, Richard BOILEAU, Donna ERICKSON, James PAINTER, Harn SHIUE, Carl SATHER a Demtra D. CHRISTOU. A Reduced Ratio of Dietary Carbohydrate to Protein Improves Body Composition and Blood Lipid Profiles during Weight Loss in Adult Women. The Journal of Nutrition. 2003, roč. 133, č. 2, s. 411–417. ISSN 0022-3166. [44] BREHM, Bonnie, Randy SEELEY, Stephen DANIELS a David D’ALESSIO. A Randomized Trial Comparing a Very Low Carbohydrate Diet and a Calorie-Restricted Low Fat Diet on Body Weight and Cardiovascular Risk Factors in Healthy Women. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism [online]. 2003, roč. 88, č. 4, s. 1617– 1623 [vid. 19. březen 2014]. ISSN 0021-972X. Dostupné z: doi:10.1210/jc.2002-021480 [45] DUE, A, S TOUBRO, A R SKOV a A ASTRUP. Effect of normal-fat diets, either medium or high in protein, on body weight in overweight subjects: a randomised 1-year trial. International journal of obesity and related metabolic disorders: journal of the International Association for the Study of Obesity [online]. 2004, roč. 28, č. 10, s. 1283– 1290. ISSN 0307-0565. Dostupné z: doi:10.1038/sj.ijo.0802767 [46] WEIGLE, David, Patricia BREEN, Colleen MATTHYS, Holly CALLAHAN, Kaatje MEEUWS, Verna BURDEN a Jonathan PURNELL. A high-protein diet induces sustained reductions in appetite, ad libitum caloric intake, and body weight despite compensatory changes in diurnal plasma leptin and ghrelin concentrations. The American Journal of Clinical Nutrition. 2005, roč. 82, č. 1, s. 41–48. ISSN 0002-9165.

105

[47] DEUTSCHE GESELLSCHAFT F̈R ERNAHRUNG. Refereňń hodnoty pro pŕjem zivin. Praha: Spolecnost pro v́zivu, 2011. ISBN 9788025469873. [48] VITEK, Libor. Jak ovlivnit nadv́hu a obezitu. Praha: Grada, 2008. ISBN 9788024722474. [49] Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky [online]. [vid. 3. květen 2014]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovychdoporuceni.html?action=print [50] WOLK ALICJA, MANSON JOANN, STAMPFER MEIR a ET AL. Long-term intake of dietary fiber and decreased risk of coronary heart disease among women. JAMA [online]. 1999, roč. 281, č. 21, s. 1998–2004 [vid. 19. březen 2014]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.281.21.1998 [51] WEICKERT, Martin a Andreas PFEIFFER. Metabolic Effects of Dietary Fiber Consumption and Prevention of Diabetes. The Journal of Nutrition. 2008, roč. 138, č. 3, s. 439–442. ISSN 0022-3166. [52] LUDWIG, David a David JENKINS. Carbohydrates and the postprandial state: have our cake and eat it too? The American Journal of Clinical Nutrition. 2004, roč. 80, č. 4, s. 797–798. ISSN 0002-9165. [53] GROVES, Barry. Why Eating Too Many Carbs Makes You Fat - Diabetes Health [online]. [vid. 3. květen 2014]. Dostupné z: http://diabeteshealth.com/read/2007/04/24/5143/why-eating-too-many-carbs-makes-youfat/ [54] FONTANA, Luigi, Samuel KLEIN, John HOLLOSZY a Bhartur PREMACHANDRA. Effect of Long-Term Calorie Restriction with Adequate Protein and Micronutrients on Thyroid Hormones. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism [online]. 2006, roč. 91, č. 8, s. 3232–3235 [vid. 11. únor 2014]. ISSN 0021-972X. Dostupné z: doi:10.1210/jc.2006-0328 [55] ROSENBAUM, Michael, Margery NICOLSON, Jules HIRSCH, Ellen MURPHY, Florence CHU a Rudolph L. LEIBEL. Effects of Weight Change on Plasma Leptin Concentrations and Energy Expenditure 1. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism [online]. 1997, roč. 82, č. 11, s. 3647–3654 [vid. 28. březen 2014]. ISSN 0021-972X, 1945-7197. Dostupné z: doi:10.1210/jcem.82.11.4390 [56] FRIEDMAN, Jeffrey. The Function of Leptin in Nutrition, Weight, and Physiology. Nutrition Reviews [online]. 2002, roč. 60, s. S1–S14 [vid. 21. září 2013]. ISSN 17534887. Dostupné z: doi:10.1301/002966402320634878 [57] BROWNELL, Kelly, M. R. C. GREENWOOD, Eliot STELLAR a Eileen SHRAGER. The effects of repeated cycles of weight loss and regain in rats. Physiology & Behavior [online]. 1986, roč. 38, č. 4, s. 459–464 [vid. 28. březen 2014]. ISSN 0031-9384. Dostupné z: doi:10.1016/0031-9384(86)90411-7

106

[58] BYRNE, Susan, Zafra COOPER a Christopher FAIRBURN. Psychological predictors of weight regain in obesity. Behaviour Research and Therapy [online]. 2004, roč. 42, č. 11, s. 1341–1356 [vid. 3. květen 2014]. ISSN 0005-7967. Dostupné z: doi:10.1016/j.brat.2003.09.004 [59] MARIMAN, Edwin C. M. An Adipocyte-Driven Mechanism Underlying Weight Regain (Yo-Yo Effect) in Human Overweight Subjects. Journal of Nutrigenetics and Nutrigenomics. 2010, roč. 3, č. 2-3, s. 62–63. ISSN 1661-6499. [60] FRIEDMAN, Kelli, Simona REICHMANN, Philip COSTANZO, Arnaldo ZELLI, Jamile ASHMORE a Gerard MUSANTE. Weight Stigmatization and Ideological Beliefs: Relation to Psychological Functioning in Obese Adults. Obesity Research [online]. 2005, roč. 13, č. 5, s. 907–916 [vid. 26. březen 2014]. ISSN 1550-8528. Dostupné z: doi:10.1038/oby.2005.105 [61] LASIKIEWICZ, N., K. MYRISSA, A. HOYLAND a C. L. LAWTON. Psychological benefits of weight loss following behavioural and/or dietary weight loss interventions. A systematic research review. Appetite [online]. 2014, roč. 72, s. 123–137 [vid. 26. březen 2014]. ISSN 0195-6663. Dostupné z: doi:10.1016/j.appet.2013.09.017 [62] STYN, Mindi, Jing WANG, Sushama ACHARYA, Kyeongra YANG, Eileen CHASENS, Jina CHOO, Lei YE a Lora BURKE. Health-related quality of life among participants in the SMART weight loss trial. Applied Nursing Research [online]. 2012, roč. 25, č. 4, s. 276–279 [vid. 26. březen 2014]. ISSN 0897-1897. Dostupné z: doi:10.1016/j.apnr.2011.08.001 [63] PALMEIRA, António, Teresa BRANCO, Sandra MURISON, Cláudia MINDERICO, Marlene SILVA, Paulo VIEIRA, José BARATA, Sidónio SERPA, Luís SARDINHA a Pedro TEIXEIRA. Change in body image and psychological well-being during behavioral obesity treatment: Associations with weight loss and maintenance. Body image [online]. 2010, roč. 7, č. 3, s. 187–193. ISSN 1873-6807. Dostupné z: doi:10.1016/j.bodyim.2010.03.002 [64] VASILJEVIC, Nadja, Sonja RALEVIC, Ronette L. KOLOTKIN, Jelena MARINKOVIC a Jagoda JORGA. The Relationship Between Weight Loss and Health-related Quality of Life in a Serbian Population. European Eating Disorders Review [online]. 2012, roč. 20, č. 2, s. 162–168 [vid. 26. březen 2014]. ISSN 1099-0968. Dostupné z: doi:10.1002/erv.1114 [65] FONTAINE, K R, I BAROFSKY, R E ANDERSEN, S J BARTLETT, L WIERSEMA, L J CHESKIN a S C FRANCKOWIAK. Impact of weight loss on health-related quality of life. Quality of life research: an international journal of quality of life aspects of treatment, care and rehabilitation. 1999, roč. 8, č. 3, s. 275–277. ISSN 0962-9343.

107

[66] WING, Rena, Wei LANG, Thomas WADDEN, Monika SAFFORD, William KNOWLER, Alain BERTONI, James HILL, Frederick BRANCATI, Anne PETERS a Lynne WAGENKNECHT. Benefits of Modest Weight Loss in Improving Cardiovascular Risk Factors in Overweight and Obese Individuals With Type 2 Diabetes. Diabetes Care [online]. 2011, roč. 34, č. 7, s. 1481–1486 [vid. 26. březen 2014]. ISSN 0149-5992. Dostupné z: doi:10.2337/dc10-2415 [67] MARCKMANN, P., S. TOUBRO a A. ASTRUP. Sustained improvement in blood lipids, coagulation, and fibrinolysis after major weight loss in obese subjects. European Journal of Clinical Nutrition [online]. 1998, roč. 52, č. 5, s. 329–333. ISSN 0954-3007. Dostupné z: doi:10.1038/sj.ejcn.1600558 [68] HAMMAN, Richard F., Rena R. WING, Sharon L. EDELSTEIN, John M. LACHIN, George A. BRAY, Linda DELAHANTY, Mary HOSKIN, Andrea M. KRISKA, Elizabeth J. MAYER-DAVIS, Xavier PI-SUNYER, Judith REGENSTEINER, Beth VENDITTI a Judith WYLIE-ROSETT. Effect of Weight Loss With Lifestyle Intervention on Risk of Diabetes. Diabetes Care [online]. 2006, roč. 29, č. 9, s. 2102– 2107 [vid. 26. březen 2014]. ISSN 0149-5992. Dostupné z: doi:10.2337/dc06-0560 [69] KEY, Timothy, Elizabeth SPENCER a Gillian REEVES. Obesity and cancer risk. Proceedings of the Nutrition Society [online]. 2010, roč. 69, č. 1, s. 86–90. ISSN 00296651. Dostupné z: doi:10.1017/S0029665109991698 [70] BYERS, T. a R. L. SEDJO. Does intentional weight loss reduce cancer risk? Diabetes Obesity & Metabolism [online]. 2011, roč. 13, č. 12, s. 1063–1072. ISSN 1462-8902. Dostupné z: doi:10.1111/j.1463-1326.2011.01464.x [71] ROUBIK, Lukas. Pŕprava na soutez v kulturistice od A do Z. Praha: Grafixon, 2012. ISBN 9788090478022. [72] WESTMAN, Eric C., Richard D. FEINMAN, John C. MAVROPOULOS, Mary C. VERNON, Jeff S. VOLEK, James A. WORTMAN, William S. YANCY a Stephen D. PHINNEY. Low-carbohydrate nutrition and metabolism. The American Journal of Clinical Nutrition. 2007, roč. 86, č. 2, s. 276–284. ISSN 0002-9165, 1938-3207. [73] MCMANUS, Mark. Bodybuilding.com - Cyclical Ketogenic Diet: The Best Ever Bodybuilding Diet? [online]. [vid. 8. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.bodybuilding.com/fun/cyclical_ketogenic_diet.htm [74] MCLAUGHLIN, August. Cyclic Ketogenic Diets. LIVESTRONG.COM [online]. [vid. 8. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.livestrong.com/article/447366-cyclic-ketogenicdiets/ [75] VOEGTLIN, Walter L. The stone age diet: based on in-depth studies of human ecology and the diet of man. 1st ed. New York: Vantage Press, 1975. ISBN 0533013143.

108

[76] LINDEBERG, S. a B. LUNDH. Apparent absence of stroke and ischaemic heart disease in a traditional Melanesian island: a clinical study in Kitava. Journal of Internal Medicine [online]. 1993, roč. 233, č. 3, s. 269–275 [vid. 20. březen 2014]. ISSN 13652796. Dostupné z: doi:10.1111/j.1365-2796.1993.tb00986.x [77] LINDEBERG, S, P NILSSON-EHLE, A TERÉNT, B VESSBY a B SCHERSTÉN. Cardiovascular risk factors in a Melanesian population apparently free from stroke and ischaemic heart disease: the Kitava study. Journal of internal medicine. 1994, roč. 236, č. 3, s. 331–340. ISSN 0954-6820. [78] EATON, S B, S B EATON a M J KONNER. Paleolithic nutrition revisited: a twelveyear retrospective on its nature and implications. European journal of clinical nutrition. 1997, roč. 51, č. 4, s. 207–216. ISSN 0954-3007. [79] KOPP, Wolfgang. Reply to the comment of Ströhle et al. Preventive Medicine [online]. 2007, roč. 44, č. 1, s. 84–85 [vid. 18. únor 2014]. ISSN 0091-7435. Dostupné z: doi:10.1016/j.ypmed.2006.09.003 [80] HERMANUSSEN, Michael. Stature of early Europeans. Hormones (Athens, Greece). 2003, roč. 2, č. 3, s. 175–178. ISSN 1109-3099. [81] JÖNSSON, Tommy, Stefan OLSSON, Bo AHRÉN, Thorkild C BØG-HANSEN, Anita DOLE a Staffan LINDEBERG. Agrarian diet and diseases of affluence--do evolutionary novel dietary lectins cause leptin resistance? BMC endocrine disorders [online]. 2005, roč. 5, s. 10. ISSN 1472-6823. Dostupné z: doi:10.1186/1472-6823-5-10 [82] LINDEBERG, Staffan, Loren CORDAIN a S. Boyd EATON. Biological and Clinical Potential of a Palaeolithic Diet. Journal of Nutritional and Environmental Medicine [online]. 2003, roč. 13, č. 3, s. 149–160 [vid. 20. únor 2014]. ISSN 1359-0847. Dostupné z: doi:10.1080/13590840310001619397 [83] FRIČ, P. Celiakální sprue - současný stav v ČR : XXX. kongres Slovenskej a Českej gastroenterologickej spoločnosti, XXVIII. slovenské a české endoskopické dni, XXXIII. hepatologické dni, Bratislava, 16.-18. jún 2005 [abstrakt]. Česká a slovenská gastroenterologie a hepatologie. 2005, roč. 59, č. 1, s. 22–22. [84] DE MEJÍA, Elvira González a Valentin I PRISECARU. Lectins as bioactive plant proteins: a potential in cancer treatment. Critical reviews in food science and nutrition [online]. 2005, roč. 45, č. 6, s. 425–445. ISSN 1040-8398. Dostupné z: doi:10.1080/10408390591034445 [85] NJ, Mann, Ponnampalam EN, Yep Y a Sinclair AJ. Feeding regimes affect fatty acid composition in Australian beef cattle. Asia Pacific journal of clinical nutrition. 2002, roč. 12 Suppl, s. S38–S38. ISSN 0964-7058. [86] CORDAIN, L, J B MILLER, S B EATON, N MANN, S H HOLT a J D SPETH. Plantanimal subsistence ratios and macronutrient energy estimations in worldwide huntergatherer diets. The American journal of clinical nutrition. 2000, roč. 71, č. 3, s. 682–692. ISSN 0002-9165. 109

[87] CORDAIN, L, S B EATON, J Brand MILLER, N MANN a K HILL. The paradoxical nature of hunter-gatherer diets: meat-based, yet non-atherogenic. European journal of clinical nutrition [online]. 2002, roč. 56 Suppl 1, s. S42–52. ISSN 0954-3007. Dostupné z: doi:10.1038/sj.ejcn.1601353 [88] MARLOWE, Frank W. Hunter-gatherers and human evolution. Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews [online]. 2005, roč. 14, č. 2, s. 54–67 [vid. 20. únor 2014]. ISSN 1520-6505. Dostupné z: doi:10.1002/evan.20046 [89] STRÖHLE, Alexander a Andreas HAHN. Diets of modern hunter-gatherers vary substantially in their carbohydrate content depending on ecoenvironments: results from an ethnographic analysis. Nutrition research (New York, N.Y.) [online]. 2011, roč. 31, č. 6, s. 429–435. ISSN 1879-0739. Dostupné z: doi:10.1016/j.nutres.2011.05.003 [90] NESTLE, Marion. Paleolithic diets: a sceptical view. Nutrition Bulletin [online]. 2000, roč. 25, č. 1, s. 43–47 [vid. 20. únor 2014]. ISSN 1467-3010. Dostupné z: doi:10.1046/j.1467-3010.2000.00019.x [91] WALKER, Alexander RP. Are health and ill-health lessons from hunter-gatherers currently relevant? The American Journal of Clinical Nutrition. 2001, roč. 73, č. 2, s. 353–354. ISSN 0002-9165, 1938-3207. [92] BOOTH, Frank W, Manu V CHAKRAVARTHY a Espen E SPANGENBURG. Exercise and gene expression: physiological regulation of the human genome through physical activity. The Journal of physiology. 2002, roč. 543, č. Pt 2, s. 399–411. ISSN 0022-3751. [93] LINDEBERG, S, T JÖNSSON, Y GRANFELDT, E BORGSTRAND, J SOFFMAN, K SJÖSTRÖM a B AHRÉN. A Palaeolithic diet improves glucose tolerance more than a Mediterranean-like diet in individuals with ischaemic heart disease. Diabetologia [online]. 2007, roč. 50, č. 9, s. 1795–1807. ISSN 0012-186X. Dostupné z: doi:10.1007/s00125-007-0716-y [94] JÖNSSON, Tommy, Yvonne GRANFELDT, Charlotte ERLANSON-ALBERTSSON, Bo AHRÉN a Staffan LINDEBERG. A paleolithic diet is more satiating per calorie than a mediterranean-like diet in individuals with ischemic heart disease. Nutrition & metabolism [online]. 2010, roč. 7, s. 85. ISSN 1743-7075. Dostupné z: doi:10.1186/1743-7075-7-85 [95] JÖNSSON, Tommy, Yvonne GRANFELDT, Bo AHRÉN, Ulla-Carin BRANELL, Gunvor PÅLSSON, Anita HANSSON, Margareta SÖDERSTRÖM a Staffan LINDEBERG. Beneficial effects of a Paleolithic diet on cardiovascular risk factors in type 2 diabetes: a randomized cross-over pilot study. Cardiovascular diabetology [online]. 2009, roč. 8, s. 35. ISSN 1475-2840. Dostupné z: doi:10.1186/1475-2840-8-35 [96] BROWN, James E., Michael MOSLEY a Sarah ALDRED. Intermittent fasting: a dietary intervention for prevention of diabetes and cardiovascular disease? The British Journal of Diabetes & Vascular Disease [online]. 2013, roč. 13, č. 2, s. 68–72 [vid. 17. září 2013]. ISSN 1474-6514. Dostupné z: doi:10.1177/1474651413486496 110

[97] SMEETS, Astrid J a Margriet S WESTERTERP-PLANTENGA. Acute effects on metabolism and appetite profile of one meal difference in the lower range of meal frequency. The British journal of nutrition [online]. 2008, roč. 99, č. 6, s. 1316–1321. ISSN 1475-2662. Dostupné z: doi:10.1017/S0007114507877646 [98] CAMERON, Jameason D, Marie-Josée CYR a Eric DOUCET. Increased meal frequency does not promote greater weight loss in subjects who were prescribed an 8-week equienergetic energy-restricted diet. The British journal of nutrition [online]. 2010, roč. 103, č. 8, s. 1098–1101. ISSN 1475-2662. Dostupné z: doi:10.1017/S0007114509992984 [99] HEILBRONN, Leonie, Steven J. HUNTER, Corby MARTIN, Stephen ANTON a Eric RAVUSSIN. Alternate-day fasting in nonobese subjects: effects on body weight, body composition, and energy metabolism. The American Journal of Clinical Nutrition. 2005, roč. 81, č. 1, s. 69–73. ISSN 0002-9165. [100] ZAUNER, Christian, Bruno SCHNEEWEISS, Alexander KRANZ, Christian MADL, Klaus RATHEISER, Ludwig KRAMER, Erich ROTH, Barbara SCHNEIDER a Kurt LENZ. Resting energy expenditure in short-term starvation is increased as a result of an increase in serum norepinephrine. The American Journal of Clinical Nutrition. 2000, roč. 71, č. 6, s. 1511–1515. ISSN 0002-9165. [101] MATTSON, Mark a Ruiqian WAN. Beneficial effects of intermittent fasting and caloric restriction on the cardiovascular and cerebrovascular systems. The Journal of nutritional biochemistry [online]. 2005, roč. 16, č. 3, s. 129–137. ISSN 0955-2863. Dostupné z: doi:10.1016/j.jnutbio.2004.12.007 [102] HALBERG, Nils, Morten HENRIKSEN, Nathalie SÖDERHAMN, Bente STALLKNECHT, Thorkil PLOUG, Peter SCHJERLING a Flemming DELA. Effect of intermittent fasting and refeeding on insulin action in healthy men. Journal of Applied Physiology [online]. 2005, roč. 99, č. 6, s. 2128–2136 [vid. 23. únor 2014]. ISSN 87507587, 1522-1601. Dostupné z: doi:10.1152/japplphysiol.00683.2005 [103] CARLSON, M G, W L SNEAD a P J CAMPBELL. Fuel and energy metabolism in fasting humans. The American journal of clinical nutrition. 1994, roč. 60, č. 1, s. 29–36. ISSN 0002-9165. [104] SALGIN, B., M. L. MARCOVECCHIO, N. HILL, D. B. DUNGER a J. FRYSTYK. The effect of prolonged fasting on levels of growth hormone-binding protein and free growth hormone. Growth Hormone & Igf Research [online]. 2012, roč. 22, č. 2, s. 76– 81. ISSN 1096-6374. Dostupné z: doi:10.1016/j.ghir.2012.02.003 [105] GODFREY, Richard J, Zahra MADGWICK a Gregory P WHYTE. The exerciseinduced growth hormone response in athletes. Sports medicine (Auckland, N.Z.). 2003, roč. 33, č. 8, s. 599–613. ISSN 0112-1642. [106] NEEL, James V. Diabetes Mellitus: A „Thrifty" Genotype Rendered Detrimental by „Progress"? American Journal of Human Genetics. 1962, roč. 14, č. 4, s. 353–362. ISSN 0002-9297. 111

[107] ROKY, Rachida, Imad HOUTI, Samya MOUSSAMIH, Souad QOTBI a Nadia AADIL. Physiological and chronobiological changes during Ramadan intermittent fasting. Annals of nutrition & metabolism [online]. 2004, roč. 48, č. 4, s. 296–303. ISSN 0250-6807. Dostupné z: doi:10.1159/000081076 [108] FARIS, Mo’ez Al-Islam, Safia KACIMI, Ref’at AL-KURD, Mohammad FARARJEH, Yasser BUSTANJI, Mohammad K MOHAMMAD a Mohammad SALEM. Intermittent fasting during Ramadan attenuates proinflammatory cytokines and immune cells in healthy subjects. Nutrition research (New York, N.Y.) [online]. 2012, roč. 32, č. 12, s. 947–955. ISSN 1879-0739. Dostupné z: doi:10.1016/j.nutres.2012.06.021 [109] HEILBRONN, Leonie, Anthony CIVITARESE, Iwona BOGACKA, Steven SMITH, Matthew HULVER a Eric RAVUSSIN. Glucose tolerance and skeletal muscle gene expression in response to alternate day fasting. Obesity research [online]. 2005, roč. 13, č. 3, s. 574–581. ISSN 1071-7323. Dostupné z: doi:10.1038/oby.2005.61 [110] AKSUNGAR, Fehime, Aynur TOPKAYA a Mahmut AKYILDIZ. Interleukin-6, Creactive protein and biochemical parameters during prolonged intermittent fasting. Annals of nutrition & metabolism [online]. 2007, roč. 51, č. 1, s. 88–95. ISSN 14219697. Dostupné z: doi:10.1159/000100954 [111] WAN, Ruiqian, Simonetta CAMANDOLA a Mark P MATTSON. Intermittent food deprivation improves cardiovascular and neuroendocrine responses to stress in rats. The Journal of nutrition. 2003, roč. 133, č. 6, s. 1921–1929. ISSN 0022-3166. [112] ROTH, Lauren a Alex POLOTSKY. Can we live longer by eating less? A review of caloric restriction and longevity. Maturitas [online]. 2012, roč. 71, č. 4, s. 315–319. ISSN 1873-4111. Dostupné z: doi:10.1016/j.maturitas.2011.12.017 [113] SOGAWA, Hiroshi a Chiharu KUBO. Influence of short-term repeated fasting on the longevity of female (NZB×NZW)F1 mice. Mechanisms of Ageing and Development [online]. 2000, roč. 115, č. 1–2, s. 61–71 [vid. 23. březen 2014]. ISSN 0047-6374. Dostupné z: doi:10.1016/S0047-6374(00)00109-3 [114] PLUNET, Ward, Femke STREIJGER, Clarrie LAM, Jae LEE, Jie LIU a Wolfram TETZLAFF. Dietary restriction started after spinal cord injury improves functional recovery. Experimental neurology [online]. 2008, roč. 213, č. 1, s. 28–35. ISSN 10902430. Dostupné z: doi:10.1016/j.expneurol.2008.04.011 [115] PENNINGTON, Alfred. Weight reduction. Journal of the American Medical Association [online]. 1958, roč. 166, č. 17, s. 2214–2215 [vid. 25. únor 2014]. ISSN 0002-9955. Dostupné z: doi:10.1001/jama.1958.02990170112033

112

[116] SHAI, Iris, Dan SCHWARZFUCHS, Yaakov HENKIN, Danit R. SHAHAR, Shula WITKOW, Ilana GREENBERG, Rachel GOLAN, Drora FRASER, Arkady BOLOTIN, Hilel VARDI, Osnat TANGI-ROZENTAL, Rachel ZUK-RAMOT, Benjamin SARUSI, Dov BRICKNER, Ziva SCHWARTZ, Einat SHEINER, Rachel MARKO, Esther KATORZA, Joachim THIERY, Georg Martin FIEDLER, Matthias BLUEHER, Michael STUMVOLL a Meir J. STAMPFER. Weight loss with a low-carbohydrate, Mediterranean, or low-fat diet. New England Journal of Medicine [online]. 2008, roč. 359, č. 3, s. 229–241. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa0708681 [117] GARDNER, Christopher, Alexandre KIAZAND, Sofiya ALHASSAN, Soowon KIM, Randall S STAFFORD, Raymond R BALISE, Helena C KRAEMER a Abby C KING. Comparison of the Atkins, Zone, Ornish, and LEARN diets for change in weight and related risk factors among overweight premenopausal women: the A TO Z Weight Loss Study: a randomized trial. JAMA: the journal of the American Medical Association [online]. 2007, roč. 297, č. 9, s. 969–977. ISSN 1538-3598. Dostupné z: doi:10.1001/jama.297.9.969 [118] NIELSEN, Jørgen Vesti, Eva JÖNSSON a Anna-Karin NILSSON. Lasting improvement of hyperglycaemia and bodyweight: low-carbohydrate diet in type 2 diabetes--a brief report. Upsala journal of medical sciences. 2005, roč. 110, č. 1, s. 69– 73. ISSN 0300-9734. [119] NORDMANN, Alain, Abigail NORDMANN, Matthias BRIEL, Ulrich KELLER, William S YANCY Jr, Bonnie BREHM a Heiner BUCHER. Effects of low-carbohydrate vs low-fat diets on weight loss and cardiovascular risk factors: a meta-analysis of randomized controlled trials. Archives of internal medicine [online]. 2006, roč. 166, č. 3, s. 285–293. ISSN 0003-9926. Dostupné z: doi:10.1001/archinte.166.3.285 [120] HALTON, Thomas, Walter WILLETT, Simin LIU, Joann MANSON, Christine ALBERT, Kathryn REXRODE a Frank HU. Low-carbohydrate-diet score and the risk of coronary heart disease in women. The New England journal of medicine [online]. 2006, roč. 355, č. 19, s. 1991–2002. ISSN 1533-4406. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa055317 [121] LI, Hai-feng, Yan ZOU a Gangqiang DING. Therapeutic Success of the Ketogenic Diet as a Treatment Option for Epilepsy: a Meta-analysis. Iranian Journal of Pediatrics. 2013, roč. 23, č. 6, s. 613–620. ISSN 2008-2142. [122] LICHTENSTEIN, Alice H. a Linda Van HORN. Very Low Fat Diets. Circulation [online]. 1998, roč. 98, č. 9, s. 935–939 [vid. 28. únor 2014]. ISSN 0009-7322, 15244539. Dostupné z: doi:10.1161/01.CIR.98.9.935 [123] HOOPER, Lee, Carolyn SUMMERBELL, Rachel THOMPSON, Deirdre SILLS, Felicia ROBERTS, Helen MOORE a George DAVEY SMITH. Reduced or modified dietary fat for preventing cardiovascular disease. The Cochrane database of systematic reviews [online]. 2012, roč. 5, s. CD002137. ISSN 1469-493X. Dostupné z: doi:10.1002/14651858.CD002137.pub3

113

[124] MANN, J., R. MCLEAN a L. TE MORENGA. Evidence favours an association between saturated fat intake and coronary heart disease. BMJ [online]. 2013, roč. 347, č. nov19 20, s. f6851–f6851 [vid. 23. březen 2014]. ISSN 1756-1833. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.f6851 [125] SIRI-TARINO, Patty, Qi SUN, Frank HU a Ronald KRAUSS. Meta-analysis of prospective cohort studies evaluating the association of saturated fat with cardiovascular disease. The American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2010, roč. 91, č. 3, s. 535– 546 [vid. 23. březen 2014]. ISSN 0002-9165, 1938-3207. Dostupné z: doi:10.3945/ajcn.2009.27725 [126] MOZAFFARIAN, Dariush, Renata MICHA a Sarah WALLACE. Effects on coronary heart disease of increasing polyunsaturated fat in place of saturated fat: a systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials. PLoS medicine [online]. 2010, roč. 7, č. 3, s. e1000252. ISSN 1549-1676. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pmed.1000252 [127] BLUNDELL, J. E. a J. I. MACDIARMID. Fat as a risk factor for overconsumption: Satiation, satiety, and patterns of eating. Journal of the American Dietetic Association [online]. 1997, roč. 97, č. 7, s. S63–S69. ISSN 0002-8223. Dostupné z: doi:10.1016/S0002-8223(97)00733-5 [128] CL, Lawton, Burley VJ, Wales JK a Blundell JE. Dietary fat and appetite control in obese subjects: weak effects on satiation and satiety. International journal of obesity and related metabolic disorders : journal of the International Association for the Study of Obesity. 1993, roč. 17, č. 7, s. 409–416. ISSN 0307-0565. [129] BLUNDELL, J E, V J BURLEY, J R COTTON a C L LAWTON. Dietary fat and the control of energy intake: evaluating the effects of fat on meal size and postmeal satiety. The American journal of clinical nutrition. 1993, roč. 57, č. 5 Suppl, s. 772S–777S; discussion 777S–778S. ISSN 0002-9165. [130] COTTON, Jacqui R, Victoria J BURLEY, Jan A WESTSTRATE a John E BLUNDELL. Dietary fat and appetite: similarities and differences in the satiating effect of meals supplemented with either fat or carbohydrate. Journal of human nutrition and dietetics: the official journal of the British Dietetic Association [online]. 2007, roč. 20, č. 3, s. 186–199. ISSN 0952-3871. Dostupné z: doi:10.1111/j.1365-277X.2007.00769.x [131] APOVIAN, Caroline, Fiona LITHANDER, Anne-Thea MCGILL, Alastair MACGIBBON, Brian MCARDLE a Sally POPPITT. No evidence of differential effects of SFA, MUFA or PUFA on post-ingestive satiety and energy intake: a randomised trial of fatty acid saturation. Nutrition journal [online]. 2010, roč. 9, s. 24. ISSN 1475-2891. Dostupné z: doi:10.1186/1475-2891-9-24 [132] KAMPHUIS, M M, M S WESTERTERP-PLANTENGA a W H SARIS. Fat-specific satiety in humans for fat high in linoleic acid vs fat high in oleic acid. European journal of clinical nutrition [online]. 2001, roč. 55, č. 6, s. 499–508. ISSN 0954-3007. Dostupné z: doi:10.1038/sj.ejcn.1601222 114

[133] LAWTON, Clare, Helen DELARGY, Justine BROCKMAN, Fiona SMITH a John BLUNDELL. The degree of saturation of fatty acids influences post-ingestive satiety. British Journal of Nutrition [online]. 2000, roč. 83, č. 05, s. 473–482. ISSN 0007-1145. Dostupné z: doi:10.1017/S000711450000060X [134] MALJAARS, Jeroen, Emma ROMEYN, Edward HADDEMAN, Harry PETERS a Adam MASCLEE. Effect of fat saturation on satiety, hormone release, and food intake. The American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2009, roč. 89, č. 4, s. 1019–1024 [vid. 31. březen 2014]. ISSN 0002-9165. Dostupné z: doi:10.3945/ajcn.2008.27335 [135] SHEPPARD, L., A. R. KRISTAL a L. H. KUSHI. Weight loss in women participating in a randomized trial of low-fat diets. The American Journal of Clinical Nutrition. 1991, roč. 54, č. 5, s. 821–828. ISSN 0002-9165. [136] WILLETT, Walter a Rudolph LEIBEL. Dietary fat is not a major determinant of body fat. The American journal of medicine. 2002, roč. 113 Suppl 9B, s. 47S–59S. ISSN 0002-9343. [137] PHILLIPS, Shane, Jason JURVA, Amjad SYED, Amina SYED, Jacquelyn KULINSKI, Joan PLEUSS, Raymond HOFFMANN a David GUTTERMAN. Benefit of low-fat over low-carbohydrate diet on endothelial health in obesity. Hypertension [online]. 2008, roč. 51, č. 2, s. 376–382. ISSN 0194-911X. Dostupné z: doi:10.1161/HYPERTENSIONAHA.107.101824 [138] BRADLEY, Una, Michelle SPENCE, Hamish COURTNEY, Michelle MCKINLEY, Cieran ENNIS, David MCCANCE, Jane MCENENY, Patrick BELL, Ian YOUNG a Steven HUNTER. Low-Fat Versus Low-Carbohydrate Weight Reduction Diets Effects on Weight Loss, Insulin Resistance, and Cardiovascular Risk: A Randomized Control Trial. Diabetes [online]. 2009, roč. 58, č. 12, s. 2741–2748 [vid. 17. září 2013]. ISSN 0012-1797. Dostupné z: doi:10.2337/db09-0098 [139] MECKLING, K. A., C. O’SULLIVAN a D. SAARI. Comparison of a low-fat diet to a low-carbohydrate diet on weight loss, body composition, and risk factors for diabetes and cardiovascular disease in free-living, overweight men and women. Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism [online]. 2004, roč. 89, č. 6, s. 2717–2723. ISSN 0021-972X. Dostupné z: doi:10.1210/jc.2003-031606 [140] BRINKWORTH, Grant, Manny NOAKES, Jonathan BUCKLEY, Jennifer KEOGH a Peter CLIFTON. Long-term effects of a very-low-carbohydrate weight loss diet compared with an isocaloric low-fat diet after 12 mo. American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2009, roč. 90, č. 1, s. 23–32. ISSN 0002-9165. Dostupné z: doi:10.3945/ajcn.2008.27326

115

[141] SAMAHA, Frederick, Nayyar IQBAL, Prakash SESHADRI, Kathryn CHICANO, Denise DAILY, Joyce MCGRORY, Terrence WILLIAMS, Monica WILLIAMS, Edward GRACELY a Linda STERN. A Low-Carbohydrate as Compared with a Low-Fat Diet in Severe Obesity. New England Journal of Medicine [online]. 2003, roč. 348, č. 21, s. 2074–2081 [vid. 4. březen 2014]. ISSN 0028-4793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa022637 [142] YANCY, Jr., William, Maren OLSEN, John GUYTON, Ronna BAKST a Eric WESTMAN. A Low-Carbohydrate, Ketogenic Diet versus a Low-Fat Diet To Treat Obesity and Hyperlipidemia, A Randomized, Controlled Trial. Annals of Internal Medicine [online]. 2004, roč. 140, č. 10, s. 769–777 [vid. 23. březen 2014]. ISSN 00034819. Dostupné z: doi:10.7326/0003-4819-140-10-200405180-00006 [143] BRINKWORTH, Grant, Jonathan BUCKLEY, Manny NOAKES, Clifton CLIFTON a Carlene WILSON. Long-term effects of a very low-carbohydrate diet and a low-fat diet on mood and cognitive function. Archives of Internal Medicine [online]. 2009, roč. 169, č. 20, s. 1873–1880 [vid. 4. březen 2014]. ISSN 0003-9926. Dostupné z: doi:10.1001/archinternmed.2009.329 [144] SANTOS, Michelle, Alice LICHTENSTEIN, Lynette LEKA, Barry GOLDIN, Ernst SCHAEFER a Simin Nikbin MEYDANI. Immunological effects of low-fat diets with and without weight loss. Journal of the American College of Nutrition. 2003, roč. 22, č. 2, s. 174–182. ISSN 0731-5724. [145] SHINTANI, T. T., C. K. HUGHES, S. BECKHAM a H. K. O’CONNOR. Obesity and cardiovascular risk intervention through the ad libitum feeding of traditional Hawaiian diet. The American Journal of Clinical Nutrition. 1991, roč. 53, č. 6, s. 1647S–1651S. ISSN 0002-9165. [146] NORDMAN ALAIN, NORDMANN ABIGAIL, BRIEL MATTHIAS a ET AL. Effects of low-carbohydrate vs low-fat diets on weight loss and cardiovascular risk factors: A meta-analysis of randomized controlled trials. Archives of Internal Medicine [online]. 2006, roč. 166, č. 3, s. 285–293 [vid. 4. březen 2014]. ISSN 0003-9926. Dostupné z: doi:10.1001/archinte.166.3.285 [147] PADDON-JONES, Douglas, Eric WESTMAN, Richard D. MATTES, Robert R. WOLFE, Arne ASTRUP a Margriet WESTERTERP-PLANTENGA. Protein, weight management, and satiety. American Journal of Clinical Nutrition. 2008, roč. 87, č. 5, s. 1558S–1561S. ISSN 0002-9165. [148] LEIDY, Heather, Nadine CARNELL, Richard MATTES a Wayne CAMPBELL. Higher protein intake preserves lean mass and satiety with weight loss in pre-obese and obese women. Obesity [online]. 2007, roč. 15, č. 2, s. 421–429. ISSN 1930-7381. Dostupné z: doi:10.1038/oby.2007.531

116

[149] FARNSWORTH, Emma, Natalie LUSCOMBE, Manny NOAKES, Gary WITTERT, Eleni ARGYIOU a Peter CLIFTON. Effect of a high-protein, energy-restricted diet on body composition, glycemic control, and lipid concentrations in overweight and obese hyperinsulinemic men and women. The American Journal of Clinical Nutrition. 2003, roč. 78, č. 1, s. 31–39. ISSN 0002-9165. [150] METGES, Cornelia a Christian BARTH. Metabolic Consequences of a High DietaryProtein Intake in Adulthood: Assessment of the Available Evidence. The Journal of Nutrition. 2000, roč. 130, č. 4, s. 886–889. ISSN 0022-3166. [151] CALDERON, Jose Luis, Ashraf ZADSHIR a Keith NORRIS. A Survey of Kidney Disease and Risk-Factor Information on the World Wide Web. Medscape General Medicine [online]. 2004, roč. 6, č. 4 [vid. 1. duben 2014]. ISSN 1531-0132. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1480557/ [152] CAMPBELL, Bill, Richard B. KREIDER, Tim ZIEGENFUSS, Paul La BOUNTY, Mike ROBERTS, Darren BURKE, Jamie LANDIS, Hector LOPEZ a Jose ANTONIO. International Society of Sports Nutrition position stand: protein and exercise. Journal of the International Society of Sports Nutrition [online]. 2007, roč. 4, č. 1, s. 8 [vid. 7. březen 2014]. ISSN 1550-2783. Dostupné z: doi:10.1186/1550-2783-4-8 [153] FRIEDMAN, Allon. High-protein diets: potential effects on the kidney in renal health and disease. American journal of kidney diseases: the official journal of the National Kidney Foundation. 2004, roč. 44, č. 6, s. 950–962. ISSN 1523-6838. [154] JIA, Yong, Sun Young HWANG, James HOUSE, Malcolm OGBORN a Hope WEILER. Long-Term High Intake of Whole Proteins Results in Renal Damage in Pigs. The Journal of Nutrition [online]. 2010, roč. 140, č. 9, s. 1646–1652 [vid. 1. duben 2014]. ISSN 0022-3166. Dostupné z: doi:10.3945/jn.110.123034 [155] LOWERY, Lonnie a Lorena DEVIA. Dietary protein safety and resistance exercise: what do we really know? Journal of the International Society of Sports Nutrition [online]. 2009, roč. 6, s. 3 [vid. 7. březen 2014]. ISSN 1550-2783. Dostupné z: doi:10.1186/1550-2783-6-3 [156] KNIGHT, Eric, Meir STAMPFER, Susan HANKINSON, Donna SPIEGELMAN a Gary CURHAN. The impact of protein intake on renal function decline in women with normal renal function or mild renal insufficiency. Annals of internal medicine. 2003, roč. 138, č. 6, s. 460–467. ISSN 1539-3704. [157] POORTMANS, J R a O DELLALIEUX. Do regular high protein diets have potential health risks on kidney function in athletes? International journal of sport nutrition and exercise metabolism. 2000, roč. 10, č. 1, s. 28–38. ISSN 1526-484X.

117

[158] AMANZADEH, Jamshid, William GITOMER, Joseph ZERWEKH, Patricia PREISIG, Orson MOE, Charles PAK a Moshe LEVI. Effect of high protein diet on stone-forming propensity and bone loss in rats. Kidney international [online]. 2003, roč. 64, č. 6, s. 2142–2149. ISSN 0085-2538. Dostupné z: doi:10.1046/j.15231755.2003.00309.x [159] WEISS, R E, A GORN, S DUX a M E NIMNI. Influence of high protein diets on cartilage and bone formation in rats. The Journal of nutrition. 1981, roč. 111, č. 5, s. 804–816. ISSN 0022-3166. [160] FARNSWORTH, Emma, Natalie D. LUSCOMBE, Manny NOAKES, Gary WITTERT, Eleni ARGYIOU a Peter M. CLIFTON. Effect of a high-protein, energyrestricted diet on body composition, glycemic control, and lipid concentrations in overweight and obese hyperinsulinemic men and women. The American Journal of Clinical Nutrition. 2003, roč. 78, č. 1, s. 31–39. ISSN 0002-9165, 1938-3207. [161] NOAKES, Manny, Jennifer B. KEOGH, Paul R. FOSTER a Peter M. CLIFTON. Effect of an energy-restricted, high-protein, low-fat diet relative to a conventional highcarbohydrate, low-fat diet on weight loss, body composition, nutritional status, and markers of cardiovascular health in obese women. The American Journal of Clinical Nutrition. 2005, roč. 81, č. 6, s. 1298–1306. ISSN 0002-9165, 1938-3207. [162] JOHNSTON, Carol, Sherrie TJONN a Pamela SWAN. High-Protein, Low-Fat Diets Are Effective for Weight Loss and Favorably Alter Biomarkers in Healthy Adults. The Journal of Nutrition. 2004, roč. 134, č. 3, s. 586–591. ISSN 0022-3166. [163] SACKS, Frank, George BRAY, Vincent CAREY, Steven SMITH, Donna RYAN, Stephen ANTON a Catherine M. CHAMPAGNE. Comparison of Weight-Loss Diets with Different Compositions of Fat, Protein, and Carbohydrates. New England Journal of Medicine [online]. 2009, roč. 360, č. 9, s. 859–873 [vid. 17. září 2013]. ISSN 00284793. Dostupné z: doi:10.1056/NEJMoa0804748 [164] AZADBAKHT, Leila, Vajihe IZADI, Pamela J. SURKAN a Ahmad ESMAILLZADEH. Effect of a High Protein Weight Loss Diet on Weight, HighSensitivity C-Reactive Protein, and Cardiovascular Risk among Overweight and Obese Women: A Parallel Clinical Trial. International Journal of Endocrinology [online]. 2013, s. 971724. ISSN 1687-8337. Dostupné z: doi:10.1155/2013/971724 [165] WYCHERLEY, Thomas, Lisa MORAN, Peter CLIFTON, Manny NOAKES a Grant BRINKWORTH. Effects of energy-restricted high-protein, low-fat compared with standard-protein, low-fat diets: a meta-analysis of randomized controlled trials. The American journal of clinical nutrition [online]. 2012, roč. 96, č. 6, s. 1281–1298. ISSN 1938-3207. Dostupné z: doi:10.3945/ajcn.112.044321

118

[166] TREYZON, Leo, Steve CHEN, Kurt HONG, Eric YAN, Catherine L CARPENTER, Gail THAMES, Susan BOWERMAN, He-Jing WANG, Robert ELASHOFF a Zhaoping LI. A controlled trial of protein enrichment of meal replacements for weight reduction with retention of lean body mass. Nutrition journal [online]. 2008, roč. 7, s. 23. ISSN 1475-2891. Dostupné z: doi:10.1186/1475-2891-7-23 [167] KRIEGER, James, Harry SITREN, Michael DANIELS a Bobbi LANGKAMPHENKEN. Effects of variation in protein and carbohydrate intake on body mass and composition during energy restriction: a meta-regression. The American Journal of Clinical Nutrition. 2006, roč. 83, č. 2, s. 260–274. ISSN 0002-9165. [168] NOAKES, Manny, Jennifer KEOGH, Paul FOSTER a Peter CLIFTON. Effect of an energy-restricted, high-protein, low-fat diet relative to a conventional high-carbohydrate, low-fat diet on weight loss, body composition, nutritional status, and markers of cardiovascular health in obese women. The American Journal of Clinical Nutrition. 2005, roč. 81, č. 6, s. 1298–1306. ISSN 0002-9165. [169] LAYMAN, Donald, Richard BOILEAU, Donna ERICKSON, James PAINTER, Harn SHIUE, Carl SATHER a Demtra CHRISTOU. A Reduced Ratio of Dietary Carbohydrate to Protein Improves Body Composition and Blood Lipid Profiles during Weight Loss in Adult Women. The Journal of Nutrition. 2003, roč. 133, č. 2, s. 411–417. ISSN 00223166. [170] JOHNSTON, Carol, Carol DAY a Pamela SWAN. Postprandial thermogenesis is increased 100% on a high-protein, low-fat diet versus a high-carbohydrate, low-fat diet in healthy, young women. Journal of the American College of Nutrition. 2002, roč. 21, č. 1, s. 55–61. ISSN 0731-5724. [171] GARLICK, Peter, Jennifer KEOGH a Manny NOAKES. Long-term effects of a highprotein weight-loss diet. American Journal of Clinical Nutrition. 2008, roč. 87, č. 1, s. 23–29. ISSN 0002-9165. [172] MARTIN, William, Lawrence ARMSTRONG a Nancy RODRIGUEZ. Dietary protein intake and renal function. Nutrition & Metabolism [online]. 2005, roč. 2, č. 1, s. 25 [vid. 1. duben 2014]. ISSN 1743-7075. Dostupné z: doi:10.1186/1743-7075-2-25 [173] Zone diet [online]. 2014 [vid. 16. březen 2014]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Zone_diet&oldid=582644131 [174] Zone diet plan: Will 40-30-30 help you lose weight? [online]. [vid. 16. březen 2014]. Dostupné z: http://www.webmd.boots.com/diet/zone-diet?page=2 [175] LIU, Han-Qiang, Ya QIU, Ying MU, Xian-Jiao ZHANG, Lu LIU, Xiang-Hong HOU, Lei ZHANG, Xiao-Na XU, Ai-Ling JI, Rui CAO, Rui-Hua YANG a Feng WANG. A high ratio of dietary n-3/n-6 polyunsaturated fatty acids improves obesity-linked inflammation and insulin resistance through suppressing activation of TLR4 in SD rats. Nutrition Research [online]. 2013, roč. 33, č. 10, s. 849–858. ISSN 0271-5317. Dostupné z: doi:10.1016/j.nutres.2013.07.004 119

[176] DANSINGER, Michael, Joi GLEASON, John GRIFFITH, Harry SELKER a Ernst SCHAEFER. Comparison of the Atkins, Ornish, Weight Watchers, and Zone diets for weight loss and heart disease risk reduction: A randomized trial. JAMA [online]. 2005, roč. 293, č. 1, s. 43–53 [vid. 25. březen 2014]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.293.1.43 [177] Blood type diet [online]. 2014 [vid. 18. březen 2014]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Blood_type_diet&oldid=593599054 [178] KELLOW, Juliette. The Blood Group Diet Review [online]. [vid. 8. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.weightlossresources.co.uk/diet/blood_group_diet.htm [179] JACOBSEN, Maryann. The Eat Right For Your Blood Type Diet - WebMD [online]. [vid. 8. říjen 2013]. Dostupné z: http://www.webmd.com/diet/eat-right-for-your-type [180] SEGUREL, L., E. E. THOMPSON, T. FLUTRE, J. LOVSTAD, A. VENKAT, S. W. MARGULIS, J. MOYSE, S. ROSS, K. GAMBLE, G. SELLA, C. OBER a M. PRZEWORSKI. The ABO blood group is a trans-species polymorphism in primates. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2012, roč. 109, č. 45, s. 18493–18498 [vid. 2. duben 2014]. ISSN 0027-8424, 1091-6490. Dostupné z: doi:10.1073/pnas.1210603109 [181] DE MEJÍA, Elvira González a Valentin I PRISECARU. Lectins as bioactive plant proteins: a potential in cancer treatment. Critical reviews in food science and nutrition [online]. 2005, roč. 45, č. 6, s. 425–445. ISSN 1040-8398. Dostupné z: doi:10.1080/10408390591034445 [182] LINDEROTH, A., O. PRYKHOD’KO, B. AHREN, F. FAK, S. G. PIERZYNOWSKI a B. R. WESTROM. Binding and the effect of the red kidney bean lectin, phytohaemagglutinin, in the gastrointestinal tract of suckling rats. British Journal of Nutrition [online]. 2006, roč. 95, č. 1, s. 105–115. ISSN 0007-1145. Dostupné z: doi:10.1079/BJN20051612 [183] NACHBAR, M S a J D OPPENHEIM. Lectins in the United States diet: a survey of lectins in commonly consumed foods and a review of the literature. The American journal of clinical nutrition. 1980, roč. 33, č. 11, s. 2338–2345. ISSN 0002-9165. [184] WANG, Jingzhou, Bibiana GARCIA-BAILO, Daiva E. NIELSEN a Ahmed ELSOHEMY. ABO Genotype, „Blood-Type" Diet and Cardiometabolic Risk Factors. Plos One [online]. 2014, roč. 9, č. 1, s. e84749. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0084749 [185] CUSACK, Leila, Emmy DE BUCK, Veerle COMPERNOLLE a Philippe VANDEKERCKHOVE. Blood type diets lack supporting evidence: a systematic review. American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2013, roč. 98, č. 1, s. 99–104. ISSN 0002-9165. Dostupné z: doi:10.3945/ajcn.113.058693 [186] DĚLENÁ STRAVA - není dieta ale úprava jídelníčku a celého životního stylu ... [online]. [vid. 18. březen 2014]. Dostupné z: http://www.delena-strava.cz/ 120

[187] MyPlate Graphic Resources [online]. [vid. 26. březen 2014]. Dostupné z: http://www.choosemyplate.gov/print-materials-ordering/graphic-resources.html

121

14

Přílohy

14.1 Dotazníkové šetření

Dotazník k praktické části bakalářské práce Nejlepší dieta pro redukci hmotnosti

Dotazníkové šetření k bakalářské práci Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav preventivního lékařství

Vážení, Obracím se na Vás se žádostí o vyplnění následujícího dotazníku. Jeho účelem je sběr dat potřebných k vypracování praktické části bakalářské práce na téma „Nejlepší dieta pro redukci hmotnosti“. Praktická část bakalářské práce si dává za cíl získat informace o chování a zkušenostech populace ve smyslu dodržování dietních režimů, redukce hmotnosti a jejích dopadů na zdraví. Dotazník je anonymní a data budou použita pouze v rámci této práce. Vyplnění dotazníku Vám zabere max. 10 minut. Odpovídejte, prosím, pouze na základě Vašich vědomostí a zkušeností. Je to důležité pro vyvození správných, nezkreslených závěrů pro tuto problematiku. Děkuji za Váš čas a přeji pěkný den, Petr Loskot

122

Všeobecné informace: 1. Pohlaví: ○ žena 2. Věk:

○ muž

○ 15-25

○ 36-45

○ 56-65

○ 26-35

○ 46-55

○ 66 a více

3. Nejvyšší dosažené vzdělání:

○ základní ○ středoškolské bez maturity ○ středoškolské s maturitou ○ vysokoškolské

Zkušenosti: 1. Držel/a jste někdy dietu?

○ ANO

○ NE

2. V případě že ano, kolikrát během života to bylo? a) 1x b) 2x c) 3x d) 4x a více 3. Pokud ste držel/a více než jednu diety, vyberte si, prosím, jednu z nich a odpovězte na následující otázky. Měla dieta nějaký název? ○ ANO

○ NE ○ Nevím

4. Pokud ano, jaký název to byl? 123

5.

Jaká byla vaše motivace pro redukci hmotnosti?

a) Zlepšení zdravotní stavu b) Vzhled c) Psychologické příčiny d) Impuls z Vašeho okolí e) Jiný:

6. Jak dlouho jste držel/a dietu? a) 0-3 měsíce b) 3-6 měsíců c) 6-9 měsíců d) 9-12 měsíců e) déle než 1 rok

7. Jak velký váhový úbytek během diety nastal? a) 0-5 kg b) 5-10 kg c) 10-15 kg d) 15-20 kg e) 20 kg a více

124

8. Udrželi jste si hmotnost po ukončení diety? a) Ano b) Ne

9. Pokud ne, kolik kilogramů jste po ukončení diety nabrali zpátky? a) 1-5 kg b) 5-10 kg c) 10-15 kg d) nad 15 kg

10. Byly u Vás patrné nějaká zlepšení Vašeho zdravotního stavu po redukci hmotnosti? Pokud ano, jaké? a) Snížení krevního tlaku b) Snížení hladiny cholesterolu v krvi c) Snížení glykemie nalačno d) Zlepšení psychiky e) Jiné (uveďte): f) Nevím g) Ne

125

11. Kdo Vám vyhotovil dietní plán? a) Výživový poradce b) Nutriční terapeut c) Lékař d) Vy sám

12. Cítil/a jste u diety nějaká omezení, nežádoucí účinky? Pokud ano, jaké? a) Pocit hladu b) Negativní ovlivnění nálady, soustředěnosti c) Fyzická únava d) Trávicí problémy e) Jiné (uveďte): f) Žádné

13. Užíval/a jste během diety nějaký doplněk stravy? Pokud ano, jaký? a) Multivitamin, multiminerál b) Proteinový přípravek c) Dietní koktejl d) Spalovač tuku e) NE f) Jiné (uveďte):

126