MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií
Katedra sportovní edukace
Základní plavecký výcvik na školách s rozdílnými podmínkami
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D.
Pavla Hofírková
3. ročník TVSP
Brno, 2006
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.
………………………… podpis
3
Poděkování. Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Miloši Lukáškovi, Ph.D., za
odborné rady při zpracování bakalářské práce a za projevenou ochotu. Dále děkuji panu řediteli ZŠ Velká Bíteš Mgr. Daliboru Kolářovi a paní učitelce Mgr. Kateřině Slavíčkové. Ze ZŠ Herčíkova panu řediteli PaedDr. Petru Halíkovi a paní učitelce Mgr. Zdeně Máchalové za poskytnuté informace.
4
OBSAH Úvod .................................................................................................. 5 1 Teoretická část ........................................................................... 6 1.1
Historie plavání .................................................................................... 6
1.1.1
Světový vývoj............................................................................... 6
1.1.3
Vývoj plavecké výuky v českých zemích ...................................... 8
1.1.2 1.2
Význam plavání ................................................................................. 10
1.2.1
Společenský význam .................................................................. 10
1.2.3
Výchovný význam...................................................................... 14
1.2.2 1.2.4 1.2.5 1.2.6
Výukový význam ....................................................................... 14 Vzdělávací význam .................................................................... 15 Rekreační význam ...................................................................... 15
Plavání v učebních osnovách tělesné výchovy na ZŠ .......................... 16
1.4
Metodika plavání................................................................................ 20
1.3.1
Informace MŠMT ČR k organizaci ZPV na 1. stupni .................. 18
1.4.1
Metody při plavecké výuce ......................................................... 20
1.4.3
Didaktické zásady ve výuce plavání............................................ 22
1.4.4
Vyučovací postupy ve výuce plavání .......................................... 21 Volba prvního plaveckého způsobu ............................................ 23
Cíle, úkoly a metodika práce................................................... 25
2.1
Cíle práce ........................................................................................... 25
2.3
Metodika práce................................................................................... 26
2.2
3
Zdravotní význam....................................................................... 11
1.3
1.4.2
2
Plavání na území ČR .................................................................... 7
Úkoly práce........................................................................................ 25
Praktická část .......................................................................... 27
3.1 3.2
Informace o výuce plavání na ZŠ Herčíkova v Brně ........................... 27 Informace o výuce plavání na ZŠ Velká Bíteš .................................... 29
4 Výsledky, diskuze a zhodnocení práce.................................... 30 Závěr ............................................................................................... 39 Shrnutí (Resumé)............................................................................ 41 Seznam literatury ........................................................................... 42 Seznam příloh
5
Úvod Celosvětový vývoj způsobuje změny životního stylu a důsledkem integrujícího působení všech faktorů, včetně podstatného zhoršování životního prostředí, je
stále menší fyzická zdatnost a otužilost lidí, rychlejší opotřebování nervového systému a zvýšený výskyt tzv. civilizačních chorob.
Nejprogresivnějším druhem pohybové činnosti, podle určitých kritérií, jsou běh a plavání.
Říká se, že ve středověku bylo plavání jednou z dovedností, která byla pokládána za stejně důležitou jako třeba četba.
Plavání je jedním z nejúčinnějším a nejvhodnějším tělesným cvičením a to zvláště
pro děti a mládež. Plavecký pohyb kladně působí na rozvoj pohybového aparátu, dýchací, oběhové a nervové soustavy.
Otužuje a rovnoměrně rozvíjí organismus a působí preventivně proti mnohým chorobám. Je vhodné od kojeneckého věku do stáří, nezpůsobuje prudké nárazy,
otřesy a nadměrné namáhání šlach, svalů a kloubů. Je vynikajícím prostředkem rehabilitace, podporuje celkovou vytrvalost a odolnost.
O nutnosti umět plavat bylo již napsáno mnoho slov, a přece se každý rok dovídáme smutné zprávy o utonulých dětech i dospělých. Myslíme si, že je nutné si uvědomit důležitost plavání nejen pro sebe, ale i své nejbližší. Snahou všech rodičů, učitelů a pracovníků s mládeží by mělo být naučit své svěřence plavat.
Je to důležitý společenský úkol, nejen proto, že zachrání společnosti mnoho zbytečně ztracených životů, ale také proto, že přispěje k lepšímu psychickému i fyzickému stavu jedince.
6
1 Teoretická část
1.1 Historie plavání 1.1.1 Světový vývoj
Na základě studia života kmenů, které ještě v současné době žijí na úrovni
prvobytně pospolného člověka, můžeme usuzovat, že v prvobytně pospolné
společnosti patřilo plavání k základním pohybovým dovednostem, jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd. V těchto dobách člověk pravděpodobně plaval tak, že napodoboval pohyby zvířat, to je hrabání, někdy i se střídavým vytahování paží.
Velkého rozmachu dosáhla tělesná výchova v období otrokářské společnosti, v době rozkvětu umění a položení základů věd.
Četné doklady, jako malby na vázách, sošky, záznamy na papyrosech o učiteli
plavání dětí faraonů apod., ukazují na velkou oblíbenost plavání ve starém Egyptě.
Největšího rozmachu dosáhla tělesná výchova ve starém Řecku. Každý, kdo neuměl číst a plavat, byl považován za nevzdělance. Plavání mělo rovněž značný
podíl v tělesné přípravě řeckého vojska. Skupina speciálně vycvičených plavců měla významnou roli v námořních bitvách.
Řecký způsob výchovy vojáka se později přenesl i do Říma. Vojáci se učili
plavat v šatech i zbroji. Obzvláště oblíbené bylo potápění. Z té doby se zachovaly zbytky přepychových lázní s bazény.
Poslední část římské epochy je charakterizována úpadkem tělesné výchovy. Roku 395 n. l. zakázal císař Theodosius Velký olympijské hry. Místo zdravého
7 soutěžení nastoupila éra zápasů gladiátorů, obdobou ve vodě byly tzv. naumachie, při kterých se snažil jeden zápasník utopit druhého.
Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Křesťanská ideologie
zakazovala jakoukoli péči o tělo. Výjimku tvořilo pouze rytířstvo, které zařadilo plavání do tzv. „sedmi rytířských ctností“. Rovněž prostí lidé často přestupovali náboženská dogmata a hledali osvěžení v řekách a rybnících.
Teprve humanismus přinesl určité uvolnění od církevní upjatosti. V tomto období
se zrodila i první učebnice plavání M. Wynmanna (1538) a jeho následovníka
Angličana Digbyho. Také J. A. Komenský (1592-1670) ve svém spise Orbis
pictus zobrazil pod heslem „plavání“ různé způsoby překonávání vodních toků člověkem.
Zásadní obrat nastal až v kapitalistické společnosti. Plavání bylo v zakládajících
pedagogických ústavech pro mladé příslušníky buržoazie opět zařazeno mezi nejdůležitější předměty. (Hoch 1983) 1.1.2 Plavání na území ČR Naše země prošly poněkud odlišným vývojem, než jaký známe u Řeků a Římanů.
Otrokářský řád se u nás plně nerozvinul a naše kmeny přecházely většinou od prvobytně pospolné společnosti přes období předfeudální k feudalismu.
O plavání z těchto dob nemáme doložené zprávy. František Palacký v Dějinách
národa českého při charakteristice Slovanů uvádí: „Slované byli podle starých zpráv středně vysocí…, ve vodě, zvláště co plovači a potápěči, se dobře znali.“ Byzantský Mauritius psal o Slovanech, jak byli vynalézaví ve způsobu boje, jak se uměli rychle přepravovat přes řeky, „přednice z toho hlediska všecky lidi.“
Z naší historie se dovídáme, že české vojsko se najednou vyznamenalo v bojích
právě tím, že přeplavalo řeku a zvítězilo nad překvapeným nepřítelem (památná bitva krále Vladislava II. Roku 1158 před Milánem). Jinak za feudalismu upadalo
8 plavání v naší zemi vlivem křesťanství právě tak jako všude jinde. O plavání,
zvláště o jeho organizované výuce, můžeme hovořit až v první polovině 19. století, a to nejdříve po linii školské, později též po linii klubové. 1.1.3 Vývoj plavecké výuky v českých zemích Metodický vývoj plavecké výuky probíhal, jako jiné oblasti společenského života, dlouho pod bezprostředním německým vlivem.
Autorem první české učebnice plavání „Nauka o plavání“ byl J. Veselý (1874). Vznikla z potřeby informovat obrovskou většinu neplavců o postupu při nácviku plavání, byla určena samoukům, popis techniky byl ještě velmi nepřesný.
Koncem 19. století dochází skutečně k rozvoji tělesné výchovy. „Tělocvik“ byl
povinně zaveden nejdříve na školy nižšího stupně (obecné a měšťanské) a později
na gymnázia. Ministerstvo školství označilo mimo jiné i plavání za prostředky vhodné k rozvíjení tělesné výchovy studující mládeže. V r. 1922 však vešly v
platnost nové osnovy pro obecné a měšťanské školy, kde bylo plavání opět zatlačeno do pozadí. Plavecká literatura se však nadále obohacovala o nové přírůstky.
K určitému rozvoji plavání došlo především na středních školách v souvislosti s příznivějšími materiálními podmínkami. Na vysokých školách bylo plavání fakticky zavedeno až po II. světové válce ve školním roce 1948 – 1949.
K rozvoji elementárního plavání na školách nižšího stupně došlo výrazně až koncem šedesátých let. Z prvních významných pedagogů jmenujeme Fr.
Grafnettera (1890 – 1949), organizoval kurzy plavání pro žáky pražských škol, v nichž používal metody kolektivní výuky, jeho ideálem bylo naučit všechny žáky
ve škole plavat. Zavedl též plavecké kurzy pro pražské učitele. V Brně podobnou úlohu sehrál Fr. Majda (1886 – 1960), který vedl plavecké kurzy pro brněnskou mládež.
9
V rozšířenosti kolektivní metody sehrála pozitivní úlohu organizace YMCA, která ji zavedla v plavecké výuce na letních prázdninových táborech. Odtud se přenesla i do praxe Sokola.
Linie klubová se vesměs prolínala s předchozí, neboť školští pedagogové
pracovali většinou i v tělovýchovných organizacích. Školní mládež se až do konce 60. let učila plavat především zásluhou plaveckých klubů, později oddílů a jejich
Dobrovolných pracovníků. Plavecké oddíly se tak orientovaly nejen na přípravu závodníků, ale i na likvidaci plavecké negramotnosti.
Od roku 1972 byla zřizována střediska plavecké výuky, která začala významně zasahovat do boje s plaveckou negramotností. Úspěšné činnosti středisek pomohla
především úzká spolupráce ČSTV se školstvím, národními výbory, ministerstvem financí a Českou státní pojišťovnou. V 70. letech také významně pokročila
výstavba krytých bazénů. Tak byly vytvořeny podmínky pro to, aby všechny děti na našem území absolvovaly základní plaveckou výuku.
Významným mezníkem se stala směrnice MŠ č. 15, která vyšla ve věstníku MŠ v září 1980. Tímto dokumentem byla uzákoněna plavecká výuka pro žáky
základních škol jako povinná. ZPV tak zabezpečuje v plném rozsahu školství. (Preislerová 1983)
10
1.2 Význam plavání Cílem plavecké výuky je naučit dítě plavat, což znamená zvládnout technicky obstojným způsobem pohyb ve vodě. Jedná se však o složitější proces, kdy se výsledného cíle nedá dosáhnout nejednou. Nejdříve musíme děti dokonale
seznámit s vodním prostředím. Je třeba, správně voleným metodickým postupem,
docílit toho, aby se dítě na vodní prostředí plně adaptovalo, dosáhlo přirozeného pohybu ve vodě s naprostou volností a radostí z pohybu a aby se na „plavání“
těšilo. Nejdůležitější metodou při aktivitách dětí je hra a motivace veškeré pohybové činnosti. (Resch 1997)
Z tělovýchovného a didaktického hlediska požadujeme, aby se ve výukovém a
výchovném procesu využívaly nejen prostředky směřující k nácviku počátečního způsobu plavání, ale i jiné, které obohacují pohyb ve vodě a učí, jak se vůbec chovat při koupání. (Hoch 1983) 1.2.1 Společenský význam Naše společnost si v určité fázi vývoje správně uvědomila, že znalost plavání se stala jednou ze základních životních potřev. Proto se také výuka plavání stala
součástí povinné tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ. Předpokládat, že se při dnešním způsobu života nesetká dítě s vodním prostředím (při rekreaci, relaxaci), by bylo silně iluzorní. Jestliže dítě neumí plavat, tak mu v tomto okamžiku jde o život na rozdíl od jiných pohybových aktivit.
Plavání je nejzdravější tělovýchovnou aktivitou, která několikrát převyšuje možnosti školní tělesné výchovy.
Plavecká negramotnost přímo ohrožuje bezpečnost zejména dětí a mládeže. Až 600 utonulých ročně, zejména při letní rekreaci, je varovné číslo a bylo by chybou
11 se domnívat, že se jedná jen o neplavce. Větší podíl na tomto smutném čísle připadá na ty, kteří nedostatečně odhadli své možnosti. 1.2.2 Zdravotní význam Za nejvýznamnější faktor existence a činnosti člověka považujeme zdraví. Zdraví je podmínkou vysoké pracovní schopnosti fyzické i mobilizace duševních sil, je předpokladem duševní pohody a lidského štěstí.
Současný celosvětový vývoj způsobuje změny životního stylu a důsledkem integrujícího působení všech faktorů, včetně podstatného zhoršování životního prostředí, je stále menší fyzická zdatnost a otužilost lidí, rychlejší opotřebování
nervového systému a zvýšený výskyt tzv. civilizačních chorob. Tato situace si žádá potřebu řešení a vyžaduje si progresivní druh pohybové činnosti, který by
tento stav dokázal řešit. Pohybová aktivita je důležitým prostředkem zachování zdraví a prevence předčasného stárnutí. Zde se nám nabízí, jako nejvhodnější činnost, plavání.
Mimořádný význam vyplývá především z charakteru vlastní činnosti a rovněž ze specifiky prostředí, ve kterém se realizuje.
Plavání harmonicky zatěžuje celý pohybový aparát a všestranně rozvíjí všechny
základní funkce lidského organismu. Fyziologicky je nejvhodnějším tělesným cvičením.
DRŽENÍ TĚLA
Plavání má příznivý vliv na držení těla. Vodorovná poloha těla, kdy působí vztlak
a není nutno překonávat odpor zemské gravitace, odlehčuje páteři a celému
podpůrnému aparátu. Tím je rovněž umožněno provádět tuto činnost i lidem s omezenou hybností. Děti, které mají páteř při sezení ve škole většinou do značné míry zkřivenou, si ji při plavání napřímí a uvolní. Pravidelné plavání pomáhá ke správnému formování páteře především v období růstu.
12 ROZVOJ KLOUBNÍ POHYBLIVOSTI
Rozsah pohybů horních a dolních končetin působí příznivě na rozvoj kloubní pohyblivosti. SVALSTVO
Při plavání je všestranně a rovnoměrně zatěžováno svalstvo, zvláště velké svalové
skupiny, čímž se zlepšuje prokrvení tkání. Do činnosti jsou zapojovány svalové skupiny, které jsou v běžném životě zanedbány. Způsob svalové práce při plavání
podporuje růst svalů do délky, jejich správné napětí a uvolnění, což je základem hospodárnosti při pracovním výkonu. DÝCHACÍ SYSTÉM
Plavání má velký vliv na rozvoj dýchacího systému. Pravidelným plaváním se zvětšuje vitální kapacita plic, mohutní dýchací svaly, zlepšuje se plicní ventilace.
Plavání v hygienickém prostředí vlivem intenzity pohybu provázeným prohloubeným dýcháním a odporem vody, který klade zvýšené nároky na rozvoj
dýchacího svalstva, i skutečností, že vzduch nad vodní hladinou je mimořádně čistý, bezprašný, nesycený vodními parami – je účinným prostředkem ke zlepšení chorob dýchacího ústrojí a rozvoje dechové kapacity vůbec. ČINNOST SRDCE A CÉVNÍ SOUSTAVY Plavání příznivě ovlivňuje činnosti srdce a cévní soustavy. Vodorovná pohoda, chlad a odpor vody působí příznivým vlivem, dosahuje se ekonomické práce
srdečního svalu a zlepšuje se krevní oběh i obraz. Na nemoci oběhové soustavy umírá v ČR 53% mužů a
57% žen. Přitom pravidelné plavání je jedním z
významných činitelů, který může přispět k ozdravení srdečně-cévní oběhové soustavy.
TERMOREGULAČNÍ FUNKCE
Nižší teplota prostředí působí na zdokonalovací termoregulační funkce centrální nervové soustavy. Otužováním dochází ke zlepšení odolnosti vůči teplotním
13 změnám a infekcím způsobujícím nemoci z nachlazení. U dětí, které ještě nemají
vyvinutý termoregulační systém, je poměrně rychle zajištěno jeho vybudování a
zlepšování funkčnosti přirozeným střídáním různých tepelných hodnot – pobyt ve vodě a na suchu, sprchování a pobyt v chladnější vodě nebo za nepříznivého počasí.
DUŠEVNÍ A NERVOVÉ CHOROBY
Intenzivní pohyb a osvěžující účinky vody ve vyhovujícím přírodním prostředí je
nutno počítat mezi důležité součásti mentální hygieny jedince, která je tak
důležitá, zvláště v dnešním rychlém tempu vědeckotechnického pokroku, následkem kterého se projevuje zvýšení nemocnosti na dušení a nervové choroby, projevující se jako neurotizace populace. TĚLESNĚ POSTIŽENÍ JEDINCI
Často jedině plavání mohou vykonávat i osoby, které jsou postiženy určitými
vadami pohybového aparátu. Vždyť pobyt ve vodě je podstatnou součástí řady
léčebných procedur. Plavání tak umožňuje těm, kteří nemohou běhat ani delší dobu pochodovat, zapojit se do rovnocenné pohybové činnosti, umožňuje jim i zlepšit svoji tělesnou a duševní kondici. REHABILITACE
Plavání zrychluje rehabilitaci jak poúrazovou, tak i pooperační, odstraňuje rychle únavu po těžké tělesné a dušení práci, působí preventivně proti mnohým
chorobám. V soustavě tělesných cvičení plní plavání svůj úkol z hlediska mimořádných zdravotně preventivních, kompenzačních a rehabilitačních účinků nejdůsledněji a s nejširším uplatněním.
K dalším přednostem plavání patří umožnění sportovní činnosti od kojeneckého
věku až do nejvyššího stáří, malé riziko úrazu a deformit, vysoká efektivita
využití času i cvičební plochy s možností celodenního a celoročního provozu, jednoduchá výstroj a výzbroj, kladný vliv na rozvoj morálně volních vlastností a
vztahu k přírodě, nezpůsobuje prudké nárazy, otřesy a nadměrné namáhání šlach a
14 svalů, podporuje celkovou vytrvalost a odolnost, zvyšuje tělesnou zdatnost a výkonnost a v neposlední řadě upevňuje zdraví.
Nemocný člověk do vody nepatří. Je třeba vyloučit osoby se srdeční vadou, padoucnicí, s perforací bubínku apod., ty, kteří mají rýmu, horečku, chřipku, zánět očních spojivek, choroby nakažlivé, choroby, které provází výtok z tělních dutin (středoušní zánět, pohlavní choroby), dále osoby s jakýmkoli obvazem na těle,
kožní choroby, otevřené nebo zahnisané rány, vyrážky, vředy, nezahojené odřeniny apod. (Preislerová 1980, Štorkán 1971, Reich 1997, Motyčka 2001) 1.2.3 Výchovný význam Běžným průvodním jevem výuky, prováděné zpravidla v menším kolektivu, je
ochota si navzájem pomáhat, vzájemně se povzbuzovat, úspěšný pokus pochválit.
Tyto vlastnosti si pak každý jedinec více nebo méně přenáší do kolektivu, rodiny,
mezi přátele nebo na pracoviště. Plavání je mimo jiné vždy spojeno s pocitem
určitého druhu strachu ve změněných podmínkách, které je nutno překonávat vůlí.
Úspěch při překonání těchto překážek posiluje především sebedůvěru ve vlastní síly, odvahu, rozhodnost a duchapřítomnost. Schopnost a vůle zachránit lidský
život i za cenu ohrožení vlastního života pěstuje v člověku kladné povahové vlastnosti, potlačuje sobectví a egoismus. (Motyčka 2001)
Pro děti předškolního a mladšího školního věku je důležité vytváření správných hygienických návyků. (Lewin 1979) 1.2.4 Výukový význam I bez mimořádných tělesných předpokladů a schopností je každý člověk schopen naučit se plavat všemi plaveckými způsoby. Učením získané dovednosti v plavání
zůstávají člověku po celý život, i když bez pravidelného tréninku výkonnost postupně klesá. Pravidelným tréninkem je možno udržet si vysokou plaveckou
15 výkonnost i ve stáří. Pobyt ve vodě i výuka obohacují specificky život člověka o nezastupitelné a ničím nenahraditelné prožitky.(Motyčka 2001) 1.2.5 Vzdělávací význam Výuka plavání není možná bez určité úrovně teoretických vědomostí. Při
praktické výuce uplatňují učitelé nejnovější poznatky z pedagogiky, tělesné kultury, z věd lékařských (hygiena, fyziologie, kineziologie, sportovní lékařství
atd.), ale i srovnávací fyziologie, biomechaniky, hydromechaniky a ostatních blízkých oborů. Pouze harmonické skloubení praktických dovedností s
teoretickými znalostmi vytváří předpoklad úspěšné výuky plavání (Motyčka 2001)
1.2.6 Rekreační význam Řada výzkumů potvrdila, že plavání jako prostředek masové pohybové rekreaci
stojí skutečně v popředí zájmu široké veřejnosti. Dokladem jeho mimořádné obliby u dětí, dospělých i starších osob bez rozdílu pohlaví je též vysoká návštěvnost v bazénech i požadavky naší společnosti na jejich další výstavbu. V
létě je soustředěn zájem o plaveckou činnost především do víkendů a dovolené. Přednost bychom měli dávat plavání v přírodě – řece, rybníku, jezeře nebo moři. Příznivé účinky plavání tak násobí blahodárný vliv slunečního záření. Pro plavání
ale mají být vyhledávána jen místa k tomuto účelu určená a vhodná. Pro soustavu celoroční činnosti je však nevýhodnější krytý bazén se stálou teplotou vody. (Preislerová 1983)
16
1.3 Plavání v učebních osnovách tělesné výchovy na ZŠ Plavecká výuka se na 1. stupni ZŠ organizuje jako součást povinné tělesné výchovy v rozsahu 40 vyučovacích hodin. Cílem plavecké výuky je naučit
všechny zdravotně schopné děti plavat. K plavecké výuce se využívá především
školních bazénů, v nichž se plavecká výuka provádí v hodinách tělesné výchovy.
Školy, které nemají možnost organizovat plaveckou výuku ve školních bazénech, organizují výuku v bazénech formou kurzů základního plavání. Vyučovací hodiny kurzů nahrazují hodiny tělesné výchovy stanovené učebním plánem pro příslušný
školní rok. K plavecké výuce lze využít i pobyt žáků ve škole v přírodě. Plavecká
výuka v kurzu, v hodinách tělesné výchovy se řídí učebními osnovami tělesné výchovy pro příslušné ročníky základních škol. V novém pojetí tělesné výchovy se zdůrazňuje nejenom tělovýchovný, ale také branný i životní význam osvojení plavání.
Výuka plavání probíhá zpravidla ve 3 etapách: •
Přípravná plavecká výuka
Začíná většinou individuální výukou v rodině s dítětem do 2 let
Pokračuje plaveckou výukou ve spolupráci s rodiči a plaveckou přípravou v klubech s dětmi do 3 let
Vrcholí plaveckou výukou v mateřské škole s dětmi do 6 let •
•
Základní plavecká výuka
Uskutečňuje se na 1. stupni ZŠ, zpravidla ve 2.- 3. ročníku Zdokonalovací plavecká výuka
Organizuje se pro žáky, kteří absolvovali kurz základního plavání
V přípravné i základní plavecké výuce si žáci osvojují 5 plaveckých dovedností:
17 1.
Orientace a potápění ve vodě.
3.
Vznášení a splývání na místě i za pohybu v obou polohách.
2. 4. 5.
Skoky do vody po nohách i po hlavě.
Dýchání do vody v klidu i za pohybu.
Pohyb vpřed pomocí nohou, postupně i paží (nácvik plaveckého pohybu
na úrovni 1. a 2. fáze motorického učení).
Uvedené pohybové dovednosti se nenacvičují samostatně, ale vytváříme z nich
určitý celek, ve kterém se cyklicky opakují. Jestliže žák přípravnou výuku v předškolním věku neabsolvoval, nemůžeme přípravnou etapu vynechat, ale snažíme se o plynulé metodické svázání obou etap. Nejvhodnější formou výuky
pro plaveckou průpravu je hra, kterou vybíráme podle cíle, kombinujeme a tematicky rozvádíme.
Cílem přípravné etapy je seznámit a adaptovat jedince na podmínky vodního
prostředí a dále zvládnout základní plavecké dovednosti, které jsou předpokladem pro další nácvik techniky některého z plaveckých způsobů.
Hlavním postupným cílem ZPV je naučit neplavce plavat jedním způsobem na patřičné úrovni a vytvořit předpoklady pro nácvik dalších způsobů.
Smyslem zdokonalovací výuky je posílit techniku plavání prvních způsobem a rozšířit plavecké vzdělávání. Usilujeme o seznámení s dalšími plaveckými
způsoby, dalšími dovednostmi z oblasti aplikovaného plavání a rozvíjíme pohybové schopnosti ve vodě. (Švec 1996)
Hodnocení úrovně plavecké výuky provádíme na počátku a na konci výuky na základě jednoduchých kontrolních testů. Závěrečné hodnocení je nutno vždy
srovnávat s úvodním dovednostmi a celkovou pohybovou vyspělostí dítěte. Známky jsou zahrnuty do klasifikace tělesné výchovy v příslušném období.
18 1.3.1 Informace MŠMT ČR k organizaci ZPV na 1. stupni Výuka plavání žáků 1. stupně základních škol v rámci povinné tělesné výchovy
vychází ze zákona č. 29/84 Sb., o soustavě základních a středních škol ve znění
pozdějších předpisů, zákona č. 564/90 Sb., o státní správě a samosprávě ve
školství ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky MŠMT ČR č. 291/91 Sb., o základní škole a z osnov tělesné výchovy pro 1. stupeň základní školy.
MŠMT ČR doporučuje realizovat výuku plavání ve dvou po sobě následujících ročnících 1. stupně základní školy v rozsahu 20 hodin v jednom ročníku, tj. 40
hodin povinné výuky plavání. V případě vhodných podmínek (např. školy mající
vlastní bazén) se doporučuje zařazovat vlastní prohloubenou plaveckou výuku v
každém ročníku. Za realizaci výuky plavání v doporučeném rozsahu odpovídá ředitel základní školy.
Na základě vyhlášky MŠMT ČR č. 291/91 Sb., o základní škole (§ 7, odst. 2) MŠMT ČR doporučuje při stanovení počtu žáků ve skupinách při výuce plavání
vycházet z počtu 10 neplavců nebo 15 plavců na jednoho cvičitele plavání. Z
těchto počtů žáků ve skupinách při výuce plavání je třeba vycházet i při stanovení kalkulace nákladů na výuku plavání.
Plaveckou výuku vedou učitelé tělesné výchovy nebo pracovníci středisek plavecké výuky s kvalifikací cvičitele (trenéra) plavání alespoň III. třídy. Příslušný úřad může pověřit vedením plavecké výuky žáků několika škol učitele
tělesné výchovy, kteří svou vyučovací povinnost plní vedením plavecké výuky. Při plavecké výuce spolupracují učitelé pověření plaveckou výukou s pedagogickými pracovníky, kteří žáky na plaveckou výuku doprovázení.
Dohled učitelů tělesné výchovy na žáky při provádění plavecké výuky se řídí zvláštním předpisem. Jednotliví žáci se zúčastní plavecké výuky po předchozím
souhlasu školního lékaře. Za bezpečnost žáků při plavecké výuce odpovídají ti,
kteří jej vedou. Za bezpečnost žáků do doby jejich předání učitelům a
19 pracovníkům pověřeným vedením plavecké výuky a po ukončení plavecké výuky odpovídají pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na plaveckou výuku doprovázejí.
Náklady na zabezpečení povinné plavecké výuky v rámci hodin tělesné výchovy
jsou hrazeny z přímých výdajů formou účelové dotace poskytované příslušnému
úřadu do rozpočtu obce. Úhrada provozních nákladů při výuce plavání se provádí z prostředků zřizovatele základní školy, ze které žáci dojíždějí na výuku plavání. Úhrada nákladů na dopravu je hrazena z prostředků rodičů, popřípadě z jiných zdrojů.
Výuku plavání pokládá MŠMT ČR za významnou součást tělesné výchovy žáků všech škol.
(Směrnice MŠMT ČR 1996)
20
1.4 Metodika plavání 1.4.1 Metody při plavecké výuce Při vyučování plavání se používají promyšlené postupy, kterými učitel záměrně, v
souladu s požadavky vyučovacích zásad (uvědomělost, názornost, přiměřenost, aktivita, vytrvalost) působí tak, aby byl dosažen předem stanovený výchovný a
vzdělávací cíl. Plavecká výuka musí být proto důkladně připravená a struktura učiva uspořádaná. Chceme-li někoho naučit plavat, musíme vytvořit z
nacvičovaného pohybu plaveckou dovednost. Nejdříve je nutno vytvořit správnou
představu pohybu, a potom se pokusíme převést představu na skutečný pohyb
(ukázka – pokus). Nejdříve cvičíme na suchu, potom ve vodě. Žák musí vědět a vidět, co se od něj požaduje. Vytvoří si určitou představu o pohybu a snaží se
tomuto vzoru přiblížit, napodobit jej. Ukázka je velmi důležitou součástí výuky. Spolu se zkušenostmi, které děti získávají při vlastní výuce, slouží k tomu, že děti lépe vytvářejí strukturu a rytmus pohybů.
V ZPV používáme následující vyučovací metody: •
Metoda slova – prostřednictvím slova učitel řídí hodinu, organizuje ji,
vysvětluje její úkoly, správný postup, usměrňuje žáky. Při nácviku techniky je třeba vystihnout podstatné souvislosti a uzlové body nácviku a ve vhodnou
dobu formulovat jasně požadavky. Základní pokyny sdělujeme již před vstupem do vody. Při nutnosti úpravy činnosti odvoláme žáky z vody a
informace podáváme na suchu ve vhodném postavení (žáci – učitel). Při
vlastním cvičení ve vodě omezujeme slovní pokyny na akustické nebo optické signály (srozumitelné). •
Metoda ukázky – správná ukázka je předpokladem pro vytvoření pohybové
představy, musí být správná a názorná, sledována ze břehu po světle, všichni žáci ji musí vidět, při ukázce demonstrátora (dobrý plavec) může pedagog
21 zdůraznit klíčové momenty slovně, při ukázce učitele je možnost získání autority. •
Metoda cvičení na suchu – provádí se vedeným pohybem, samostatným
pohybem bez nácviku dýchání, s nácvikem dýchání. Nácvik plaveckých
pohybů na suchu má pomocný charakter, informativní význam, snažíme se co nejvíce přiblížit plavecké poloze. Na suchu se ale nikdo plavat nenaučí! •
Metoda opakovaného cvičení – z hlediska požadavků motorického učení je
nejdůležitější metodou výuky. Existuje přímá souvislost mezi počtem opakování cvičení a zvyšování úrovně techniky. V důsledku omezené zrakové kontroly, a tím následné regulace vlastního pohybu, je nezbytná pravidelná zpětná vazba (kontrola pohybu pedagogem) vedoucí k zamezení opakování chyb a vzniku chybného dynamického stereotypu.
•
Metoda hry – pro děti je nejvhodnější formou, je přitažlivá a nejvíce vyhovuje dětské mentalitě. Je důležitá v první (přípravné) etapě ZPV dětí (při ZPV
mládeže a dospělých působíme především přes rozumovou stránku a vůli), je prostřednictvím ke zpestření výuky v jejím průběhu, ale její úloha je pomocná.
Z hlediska převažujícího účelového zaměření dělíme obecně používané hry
pro děti ve vodě na hry pro seznámení s vodou, hry pro dýchání, hry pro splývání a hry pro orientaci ve vodě. (Preislerová 1983, Švec 1996, Jursíková 1989)
1.4.2 Vyučovací postupy ve výuce plavání Vyučovací postupy volíme především s ohledem na věk, materiální podmínky a volbu plaveckého způsobu. Rozlišujeme tři hlavní metody z hlediska logiky postupu:
Komplexní – jedinec je seznamován se strukturou celého pohybu v jeho konečné
formě a teprve později se přistupuje k procvičování prvků a postupnému zdůrazňování podrobností. Jde nám o zvládnutí pohybu v jeho základní podobě
bez nároků n přesnost. Zpočátku se snažíme o usnadnění pohybu např.
22 vyloučením dýchání nebo použitím nadlehčovací pomůcky. Metoda je vhodná pro
plavecké způsoby kraul a znak, které se vyznačuj jednoduchou a přirozenou strukturou pohybu. Je přístupná především pro předškolní děti, které se učí převážně napodobováním.
Analyticko-syntetiký – je charakteristický především pro nácvik plaveckého
způsobu prsa a pro starší děti, eventuálně dospělé. Nejdříve nacvičujeme
jednotlivé prvky pohybu (nohy, paže, paže s dýcháním apod.) a teprve později je spojujeme v pohybový celek – souhru (pohyb horních a dolních končetin s
dýcháním). Je třeba se však vyhýbat dosáhnutí jen dokonalosti prvků při plavání,
neboť to se může negativně projevit při plavání souhry: nácvik pohybů paží a
dolních končetin se má realizovat téměř souběžně. (Preislerová 1983, Jursíková 1989)
Smíšený – je vhodná zejména u dětí povinné základní plavecké výuky na ZŠ. Děti
rychle získávají pohybové zkušenosti ve vodním prostředí. Na seznámení s vodou hned vážeme nácvik základních plaveckých dovedností (metoda komplexní). Pak naváže výuka vlastního plaveckého pohybu, nejdříve nohy, pak paže, nakonec
souhra, kterou postupně zdokonalujeme (metoda analyticko-syntetická).(Puš 1996)
1.4.3 Didaktické zásady ve výuce plavání Aby základní plavání plnilo pedagogickou funkci, podléhá nácvik určitým principům:
Systematičnost – zajišťuje postupné a snaží získávání plaveckých dovedností a
realizaci plaveckých pohybů; učitel na základě stanovení cílů a úkolů plánuje
učivo do jednotlivých učebních jednotek; postupuje od jednoduššího ke
složitějšímu, hledá obměny cviku; podle Hocha vede opakování plaveckých cviků
v kratším časovém úseku k lepším výsledkům než cvičení s delším časovým odstupem.
23
Přiměřenost – v plavecké výuce souvisí s věkem, motorickými zkušenostmi,
vztahem k vodnímu prostředí a psychikou žáka; přiměřenost posuzujeme tedy
nejen z hlediska motorického, ale i psychologického; přiměřenost souvisí také s
volbou nácvikových metod – z hlediska pohybu končetin má plavání vyloženě komplexní charakter, proto u nejmenších dětí volíme metodu komplexního nácviku, u dospělých metodu analyticko-syntetickou.
Aktivita – na žákově aktivitě závisí úspěšnost nácviku; žák by měl být schopen
aktivního soustředění pozornosti na nácvik; pedagog udržuje aktivitu žáků odborným posouzením možnosti provedení cvičení, vhodnou metodiku a postupem nácviku, skladbou výukové jednotky.
Názornost – zájem žáků závisí také na tom, zda si vytvoří představu nacvičovaného způsobu plavání; k tomu slouží ukázka, obrázek, odpovídající výklad, někdy propagační film nebo závody.
Trvanlivost – základní plavání je etapa, ve které se nacvičované pohyby ještě nestávají trvalou dovednost; ZPV má vytvořit předpoklady pohybu, který lze
zdokonalovat a tím umožnit, aby se v dalších etapách výuky tyto nacvičované pohyby mohly stát trvalou dovedností (Hoch 1983) 1.4.4 Volba prvního plaveckého způsobu V otázce výběru prvního plaveckého způsobu se názory plaveckých odborníků
různí. Zpravidla každý má svou, určitými argumenty podloženou, filozofii výběru. Výběr konkrétního způsobu přináší vždy určité výhody a nevýhody.
Pro mladší děti se doporučují spíše střídavé techniky plavání pro jejich jednodušší pohybovou strukturu. U kraulu je však velmi náročné zvládnutí souhry mezi
pohyby paží a dýcháním, u znaku se často potýkáme se splývavou polohou. Prsařský způsob je technicky náročnější, vyžaduje více vedení pohybu ve vodě, je
24 náročnější na podmínky výuky. Úspěšněji ho zvládají zpravidla z hlediska koordinačních schopností nadanější a z hlediska pozornosti a spolupráce soustředěnější žáci.
Zkušenosti z kojeneckého „plavání“ vedou k závěru, že pro jedince je přirozenější vždy spíše jeden typ pohybů ve vodě – hrabavý současný pohyb končetinami nebo hrabavý střídavý pohyb. Zdá se, že jsme buďto přirození kraulaři (znakaři), nebo prsaři. Přirozenou, individuální plaveckou motoriku bychom, pokud to jde, měli
respektovat. Pozná se u začátečníka při vědomě nekontrolované činnosti (např. při návratu k hladině po pádu do vody nebo při náhodném potopení a pohybu pod
vodou). Velmi často však z praktických důvodů (podmínky výuky, skupinová výuka apod.) potřebujeme učit jeden konkrétní způsob. (Miler 2001)
25
2 Cíle, úkoly a metodika práce 2.1 Cíle práce Hlavním cílem práce je porovnat dvě základní školy s rozlišnými podmínkami v ZPV. Zhodnotit úroveň ZPV na 1. stupni ZŠ u dětí mladšího školního věku v různém časovém rozložení.
2.2 Úkoly práce Východiskem pro naši práci byly výkazy 4. třídy na ZŠ Herčíkova v Brně ve
školním roce 2005/2006, jejichž plaveckou výuku organizuje Školský úřad pod
výukou a metodickým řízením učitelů TV. Výuka probíhá přímo v budově školy, kde je bazén.
Dále jsme obstarali výkazy 4. třídy na ZŠ Velká Bíteš, jejichž výuka probíhá na plovárně v Kuřimi.
V záznamových listech jsme vyhledali vstupní data žáků na počátku 4. ročníku, tzn. kolik žáků nesplývá, pouze splývá, uplave 10m, uplave 25m, uplave 100m a
uplave 200m a více. Dále jsme měřením na konci plavecké výuky ve 4. ročníku
tato vstupní data porovnali. Zjištěné údaje jsme zaznamenali do tabulek a grafů a
zpracovali. Na základě výsledků jsme posuzovali efektivitu ZPV na škole, která vlastní bazén v budově školy a díky tomu může výuku provádět průběžně během 1.-5. ročníku a dále ZŠ, která na plavání musí dojíždět a ZPV absolvuje pouze během dvou ročníků. Dalším neméně důležitým úkolem bylo zjistit ekonomickou stránku provozování bazénu, který je přímo v budově školy a náklady spojené s dojížděním na plovárnu mimo obec, kde se nachází škola.
26
2.3 Metodika práce Informace ke zpracování bakalářské práce (dále jen BC) jsme získávali několika způsoby: • • • • •
z publikací z internetu
vlastních zkušeností
od učitelů a ředitelů základních škol (Herčíkova, Velká Bíteš) od plaveckých instruktorů v Kuřimi
Zpracování textu a tabulek bylo provedeno v programech Microsoft Word a Excel.
Bakalářská práce je zaměřena na podání informací o výuce plavání na základních školách s rozlišnými podmínkami.
27
3 Praktická část 3.1 Informace o výuce plavání na ZŠ Herčíkova v Brně Základní škola Herčíkova v Brně vlastní výukový bazén přímo v budově školy.
Díky tomu se vedení školy rozhodlo provádět plaveckou výuku v rámci tělesné výchovy pro žáky 1.-5. tříd. ZŠ. Od 6. ročníku mají žáci možnost zařazení do sportovní třídy, která je zaměřena na házenou a s plaveckou výukou pokračují až do 9. ročníku.
Žáci, kteří se nemohou například ze zdravotních důvodu zúčastnit plavecké
výuky, jsou zařazeni do tělesné výchovy v tělocvičně anebo mají samostatnou činnost v blízkosti plavecké učebny.
Moderní plavecká učebna jejíž velikost je 12,5m a hloubka od 70cm do 140cm
byla rekonstruovaná a slavnostně otevřená v roce 2001. Slouží tak již od roku 1974 také pro výuku plavání žáků jiných královopolských škol i z ostatních blízkých částí města Brna. Dojíždí sem žáci z Jehnic, Řečkovic i Medlánek.
Dohromady se jedná o osm základních škol. ZPV pro tyto žáky probíhá zpravidla ve 2. a 3. ročníku 1. stupně ZŠ.
ZŠ Herčíkova pronajímá bazén těmto školám, ale peníze za pronájem nepokryjí zdaleka všechny náklady spojené s údržbou bazénu. Z ekonomického hlediska je tedy spíše nevýhodné vlastnit bazén přímo v budově školy.
V rámci výuky vlastních žáků, pořádají učitelé tělesné výchovy závody v plavání mezi
stejnými ročníky. Také se účastní závodů, které jsou pořádány jinými
brněnskými školami (ZŠ Labská, ZŠ Armenská).
Mnoho let spolupracuje škola velmi úspěšně s organizací Školní tělovýchovná jednota Mládí, která se věnuje mimoškolní sportovní činnosti dětí. ŠTJ Mládí
pořádá pro děti velké množství kurzů i jednorázových akcí. V bazénu se plavečtí
28 instruktoři věnují dětem ve večerních plaveckých kurzech, které jsou určeny pro děti od pěti let.
ZPV jak již bylo uvedeno výše, je určen pro žáky 1. – 5. ročníku ZŠ. Plavání pro tyto žáky probíhá 1x týdně a to v rámci TV. Maximální počet žáků ve vodě je 15 a
věnuje se jim jeden vyučující. Plavou dívky i chlapci dohromady a výuka probíhá zpravidla 35 minut. Při větším počtu než 15 dětí jsou rozděleni podle pohlaví a plavou 20 minut dívky a 20 minut chlapci.
Při první lekci jsou žáci rozděleni do tří družstev. Během ZPV se učí současně plavecký styl kraul a znak. Nejprve nohy, později ruce. Při výuce jsou používány
nejrůznější pomůcky pro nadlehčení a pro snadnější zvládnutí požadovaných plaveckých dovedností. Ke konci ZPV je učen styl prsa. Podle výkonnosti žáků jsou individuálně zařazovány různé obtížnosti plavání.
29
3.2 Informace o výuce plavání na ZŠ Velká Bíteš Výuka plavání na ZŠ Velká Bíteš je organizovaná během 3. a 4. ročníku 1. stupně ZŠ. A to v rozsahu 10 lekcí po 2 hodinách ve II. pololetí ve 3. ročníku a 10 lekcí po 2 hodinách v I. pololetí 4. ročníku.
Výuka probíhá na plovárně v Kuřimi. Žáci dojíždějí 1x týdně objednaným autobusem, na který přispívají rodiče žáků, a to 297,-Kč na dítě za 10 lekcí. V
den, kdy se žáci účastní plavání není z časových důvodů možná žádná jiná školní
výuka. Peníze za pronájem bazénu jsou hrazeny částečně z rozpočtu školy a částečně ze SRPŠ.
Výuka probíhá ve dvou bazénech. Jeden o velikosti 25m a hloubce 110cm – 160
cm a menší bazén o velikosti 7 x 5 m s posuvným dnem, hloubce 10cm – 110cm.
Díky těmto dvěma bazénům je možno vyučovat současně až 60 žáků, které vyučují 4 instruktoři. Těm se osvědčila jiná metoda. Učí nejprve prsa a znak a teprve později kraul. U všech stylů učí dýchání až nakonec. Výuka probíhá 2 x 45 minut s pěti minutovou přestávkou pro odpočinek a zahřátí.
Pokud není některý z žáků schopen se účastnit výuky, ať ze zdravotních či jiných
důvodů, zůstává ve škole a má individuální práci v jiné třídě. Obliba plavání v této škole byla prokázána drobným dotazníkem, kde se ukázalo, že prvotní ostych a nezájem o plavání (zejména u neplavců), byl vystřídán nadšením a zájmem o plavání.
30
4 Výsledky, diskuze a zhodnocení práce V následující části jsme zpracovali získaná data a srovnali výsledky mezi dětmi ze ZŠ Herčíkova a ZŠ Velká Bíteš.
Tab. č. 1: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova plavecké dovednosti na začátku nesplývají pouze splývají uplavou 10 m uplavou 25 m uplavou 50 m uplavou 100m uplavou 200m a více
počet žáků počet žáků v % 0 0% 0 0% 1 2% 13 31% 3 7% 2 5% 23 55%
60%
55%
50% 40% 31%
30% 20%
7%
10%
e 20 0m up la vo u
vo u up la
vo u up la
up la
vo u
a
ví c
50
25
10 0m
m m m 10 up la vo u
va jí sp lý
5%
2%
0%
po uz e
ne sp lý v aj í
0%
0%
počet žáků
Obr. č. 1: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova
31 Tab. č. 2: Konečná úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova plavecké dovednosti na konci počet žáků nesplývají 0 pouze splývají 0 uplavou 10 m 1 uplavou 25 m 8 uplavou 50 m 3 uplavou 100m 2 uplavou 200m a více 28
počet žáků v % 0% 0% 2% 19% 7% 5% 67%
67%
70% 60% 50% 40% 30% 19%
20%
7%
2%
5%
vo u
20 0m
a
ví c
10 0m up la
up la vo u
50 up la vo u
25 vo u up la
up la
vo u
10
m
m
m
e
0% sp lý va jí
ne sp lý v aj í
0%
0%
po uz e
10%
počet žáků
Obr. č. 2: Konečná úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova
32 Tab. č. 3: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Velká Bíteš plavecké dovednosti na začátku nesplývají pouze splývají uplavou 10 m uplavou 25 m uplavou 50 m uplavou 100m uplavou 200m a více
počet žáků 8 17 10 15 3 2 13
počet žáků v % 12% 25% 15% 22% 4% 3% 19%
30% 25%
25%
22% 19%
20% 15%
15% 12%
10% 4%
5%
3%
20 0m up la vo u
vo u up la
up la vo u
vo u up la
up la
vo u
a
ví c
10 0m
50
25
10
m
m
m
e
va jí sp lý po uz e
ne sp lý v aj í
0%
počet žáků
Obr. č. 3: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Velká Bíteš
33 Tab. č. 4: Konečná úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Velká Bíteš plavecké dovednosti na konci nesplývají pouze splývají uplavou 10 m uplavou 25 m uplavou 50 m uplavou 100m uplavou 200m a více
počet žáků 0 0 7 17 14 12 18
počet žáků v % 0% 0% 10% 25% 21% 18% 26%
30%
26%
25%
25%
21%
20%
18%
15% 10%
10% 5% 0%
e m m
20 0m up la vo u
vo u up la
vo u up la
up la
vo u
a
ví c
10 0m
50
25
m 10 vo u up la
po uz e
sp lý
va jí
0%
ne sp lý v aj í
0%
počet žáků
Obr. č. 4: Konečná úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Velká Bíteš
34
Srovnání Následující část znázorňuje srovnané výsledky mezi dětmi ze ZŠ Herčíkova a ZŠ Velká Bíteš (viz tab. č. 5 a 6) na začátku a na konci testování. Dále jsme porovnali
výsledky žáků ZŠ Herčíkova na začátku testování s výsledky žáků ZŠ Velká Bíteš na konci testování (viz tab.č. 7).
Tab. č. 5: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova a ZŠ Velká Bíteš
počáteční plavecké dovednosti žáků nesplývají
Herčíkova Počet žáků počet žáků v %
0 0 1 13 3 2 23
pouze splývají uplavou 10 m uplavou 25 m uplavou 50 m
uplavou 100 m
uplavou 200 m a více
Velká Bíteš Počet žáků počet žáků v % 8 12%
0% 0% 2% 31% 7% 5% 55%
17 10 15 3 2 13
25% 15% 22% 4% 3%
19%
60% 50% 40% 30% 20% 10%
e m m
m
ví c 20 0
m
a
10 0 up la vo u
up la vo u
50 up la vo u
up la vo u
25
m 10 vo u
up la
sp lý va jí
po uz e
ne sp lý v aj í
0%
žáci ze ZŠ Herčíkova
žáci ze ZŠ Velká Bíteš
Obr. č. 5: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova a ZŠ Velká Bíteš
35 Tab. č. 6: Konečná úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova a ZŠ Velká Bíteš
konečné plavecké dovednosti žáků nesplývají
Herčíkova Počet žáků počet žáků v %
pouze splývají uplavou 10 m
uplavou 25 m uplavou 50 m
uplavou 100 m
uplavou 200 m a více
0 0 1 8 3 2 28
0% 0% 2% 19% 7% 5% 67%
Velká Bíteš Počet žáků počet žáků v % 0 0% 0%
0 7 17 14 12 18
10% 25% 21% 18% 26%
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%
ví ce
up la
vo u
20 0
m
a
10 0 vo u up la
50 up la vo u
25 vo u up la
up la
vo u
10
m
m
m
m
va jí sp lý po uz e
ne sp lý v aj í
0%
žáci ze ZŠ Herčíkova
žáci ze ZŠ Velká Bíteš
Obr. č. 6: Konečná úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova a ZŠ Velká Bíteš
36 Tab. č. 7: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova a konečná úroveň plaveckých dovedností ZŠ Velká Bíteš na začátku ZŠ Herčíkova nesplývají pouze splývají uplavou 10 m uplavou 25 m uplavou 50 m uplavou 100m uplavou 200m a více
počet počet žáků na konci ZŠ Velká žáků v% Bíteš 0% 0 nesplývají 0% 0 pouze splývají 2% 1 uplavou 10 m 31% 13 uplavou 25 m 7% 3 uplavou 50 m 5% 2 uplavou 100m 55% uplavou 200m a více 23
počet žáků 0 0 7 17 14 12 18
počet žáků v% 0% 0% 10% 25% 21% 18% 26%
60% 50% 40% 30% 20% 10%
ví ce 20 0m
up la
vo u
vo u up la
vo u up la
up la vo u
up la
vo u
a
10 0m
50
25
10
m
m
m
va jí sp lý po uz e
ne sp lý v aj í
0%
žáci ze ZŠ Herčíkova
žáci ze ZŠ Velká Bíteš
Obr. č. 7: Počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ZŠ Herčíkova a konečná úroveň plaveckých dovedností ZŠ Velká Bíteš
37 Tab. č. 8: Průměrný čas na 25m prsa 25m prsa průměrný čas
ZŠ Herčíkova 00:39,3
00:51,8 00:43,2
ZŠ Velká Bíteš 00:49,0
00:49,0 00:39,3
00:34,6 00:25,9 00:17,3 00:08,6 00:00,0 ZŠ Herčíkova
ZŠ Velká Bíteš
Obr. č. 8: Průměrný čas na 25m prsa
Diskuze
Pro tento výzkum jsme stanovili, že žáky, kteří uplavou 25m a více, budeme
považovat za plavce. Na základě této definice nám vyplynulo, že počáteční úroveň plaveckých dovedností žáků ze ZŠ Herčíkova ve 4. třídě , vyjádřena v procentech je 98% plavců . Oproti tomu tato počáteční úroveň u žáků ZŠ Velká Bíteš ve 4.
třídě, byla pouze 48% plavců. ZŠ Herčíkova byla tedy dle výsledků na vyšší výkonnostní úrovni již při vstupních testech (viz tab. č. 5).
Při závěrečných testech se prokázalo, že na ZŠ Herčíkove je opět 98% plavců a
ZŠ Velká Bíteš měla na konci ZPV 90% plavců. Podle tohoto výsledku se může zdát, že ZŠ Velká Bíteš je efektivnější při výuce plavání, ale je třeba zohlednit
fakt, že žáci ze ZŠ Herčíkove v době měření počátečních plaveckých dovedností
38 měli za sebou již 3 roky ZPV. Oproti tomu žáci ze základní školy Velká Bíteš absolvovali základní plavecký výcvik pouze v druhém pololetí 3. třídy.
Přestože na ZŠ Velká Bíteš bylo po měření konečných výsledků mezi žáky 90% plavců, poslední srovnání ukázalo, že při vstupních testech byl počet plavců na ZŠ Herčíkova ještě o 8% vyšší (viz tab. č. 7).
Ze získaných dat a z výše uvedených výsledků je patrné, že žáci ze ZŠ Herčíkova,
kteří prochází ZPV již od prvních ročníků, jsou plavecky zdatnější než žáci, kteří se účastní plavecké výuky ve II. polovině třetí a v I. polovině čtvrté třídy.
Větší procento úspěšnosti plavecké výuky, a tedy i větší efektivity, je dosaženo u
žáků ze ZŠ Herčíkova. Konečný stav plavců (jako plavec je všeobecně považován
žák, který je schopen uplavat 200m) je 67%, oproti 26% u žáků z Velké Bíteše (viz tab.č. 5).
Při dodatečném testování náhodně vybraných 15 žáků ze zmíněných škol, jsme u každého měřili čas na 25m prsa.
Ze získaných výsledků, kde byl průměrný čas žáků ze ZŠ Herčíkova 0:39,3s a
průměrný čas žáků ze ZŠ Velká Bíteš 0:49,0s (viz tab. č. 8) lze vyčíst, že technicky zdatnější jsou žáci ze ZŠ Herčíkova. Můžeme předpokládat, že lepší
výsledky testovaných žáků ZŠ Herčíkova jsou odrazem jejich dokonalejší
technické zdatnosti. Tato technická zdatnost se projevila již v uplavané
vzdálenosti v závěrečných testech. Avšak tato dokonalejší technická zdatnost je jedním z mnoha ovlivňujících faktorů.
39
Závěr Plavání je naprosto přirozenou pohybovou aktivitou, která má velmi kladný vliv
na zdravotní stav člověka a zkvalitní jeho životní styl i po stránce psychické vyrovnanosti.
Děti by se měly naučit plavat již v předškolním věku, ale řada z nich se v tomto období pouze s vodou seznamuje a to zejména hravou formou. Díky pomůckám
(plavecké desky a kola, nafukovací rukávky a různé typy nadlehčovadel) děti nemají strach a nebojí se být ve vodě samy. Plavat bez těchto pomůcek se zpravidla naučí až díky základnímu plaveckému výcviku v mladším školním věku na 1. stupni ZŠ.
Z praxe víme, že existují i takové základní školy, u kterých se rozložení plavecké
výuky a její frekvence z ekonomických důvodů podřizuje finančním možnostem dané školy a ne potřebám žáků. Naším přáním je, aby tato řešení v budoucnu
vymizela nebo byla alespoň omezena a žáci měli možnost plavat během základní školní docházky co nejvíce.
Základem každé plavecké výuky, prováděné za lepších nebo horších podmínek, by měla být stále na prvním místě hra a motivace naučit se plavat. Také upřímný
zájem a snaha žáků podporovaná úsilím pedagoga se významně podílí na celkové úspěšnosti plavecké výuky a jejím neustálém zkvalitňování.
Ze statistik vodních záchranářů v ČR víme, že průměr utonulých v letech 1995-
2004 je 278. Příčiny utonutí jsou různé. Je třeba ale myslet na to, že toto číslo
může být menší, bude-li naše populace usilovat o to, naučit děti plavat během prvních let povinné školní docházky. Začíná-li dítě se základním plaveckým
výcvikem až ve 3. třídě, můžeme předpokládat, že již minimálně dvoje prázdniny
prožilo u vody, kde pokud není snaha rodičů, bylo jako neplavec a hrozilo nebezpečí utonutí.
40 Budeme-li se inspirovat zkušenostmi ostatních, budeme-li zůstávat otevřeni
novým podnětům a budeme-li dělat vše, co děláme, se zájmem a nadšením, pak můžeme v našem pedagogickém snažení docílit jedině úspěchu.
Věříme, že plavání jako činnost pro člověka mnohostranně prospěšná, zůstane i
nadále v oblibě většiny dětí, dospělých i starších osob, a že zájem o tuto pohybovou aktivitu bude i v budoucnu jen stoupat.
41
Shrnutí Tématem bakalářské práce bylo porovnat dvě základní školy s rozlišnými
podmínkami. První škola, která vlastní bazén přímo v areálu školy a druhá, která musí na plaveckou výuku dojíždět do vzdálenějšího města.
Práce je podložena výzkumem o dovednostech žáků ve 4. třídě, jak na začátku, tak závěrečnými testy ke konci 4. třídy. Práce se soustředí především na výuku
plavání dětí mladšího školního věku, ale je přístupná všem věkovým kategoriím
se zájmem o tuto pohybovou aktivitu. V teoretické části jsou uvedeny informace týkající se plavání obecně. Tato část obsahuje poznatky z literatury, z historie i současnosti, k danému tématu. Praktická část je věnována výzkumu a zhodnocení.
Resumé The topic of my thesis was to compare two school whit different conditions. First school has swimming pool in school and second school have to commute in educated town.
My work is flunder with a research about skills children in 4. vlase in primary
school. When initial this class and when ending it. The thesis concentrates mainly
on swimming teaching of children of younger school age, but it is accessible to all
age cathegories interested in this morión aktivity. The theory part of the thesis contains the pieces of knowledge from literature, history and the present, to given theme. Praktic part pay attention to the research and evaluate.
42
Seznam literatury 1.
Hoch, M., et al. Plavání (teorie a didaktika). 1. vyd. Praha: Stát.ped.nakl.,
2.
Jursíková, T., Laurencová, S., Výchovno-vzdelávací program pre zájmový
1983, 176 s.
útvar KURZ PLÁVANIA (pre začiatočníkov) pre Žižkov ZŠ 2. upravené
vyd. Bratislava: Ústredný dom pionierov a mládeže Kl. Gottwalda, vyd. 3. 4. 5. 6.
SÚV SZM, 1989
Lewin, G.,Slabikář malého plavce. 2. vyd. Praha: Olympia, 1979, 150 s.
Miler, T., Čechovská, I., Plavání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2001.
Motyčka, J., et al. Teorie plaveckých sportů. 1. vyd. Brno: Pdf MU, 2001
Preislerová, T., Didaktika základního a zdokonalovacího plaveckého výcviku na školách. 1. vyd. Praha: UK, 1983, 63 s.
7.
Preislerová, T., Plavání pro radost i pro zdraví. 1 vyd. Praha: Český
8.
Puš, J. et al. Učební text pro cvičitele plavání. 1. vyd. Praha: Asociace
9.
Reich, J., Kuntner, E., Jak se neutopit. 1. vyd. Olomouc: HANEX, 1997
11.
www.zshercikova.cz
10. 12.
ústřední výbor ČSTV a ČSP, 1980
plaveckých škol ČR, 1996
Štorkán, R., Nauč se plavat. 1. vyd. Praha: Olympia, 1971, 70s. www.zsvbites.cz
43
Seznam příloh Příloha č. 1 - plovárna v Kuřimi
Příloha č. 2 - plavecká učebna na ZŠ Herčíkova Příloha č. 3 - plavecká učebna na ZŠ Herčíkova
Příloha č. 4 - povinnosti pedagogického dozoru (ZŠ Herčíkova) Příloha č. 5 - provozní řád plavecké učebny (ZŠ Herčíkova)
Příloha č. 6 - zajištění bezpečnosti žáků v průběhu ZPV (plovárna Kuřim)
Příloha č. 7 – práva a povinnosti žáků při výuce plavání (plovárna Kuřim)
44 Příloha č. 1
45 Příloha č. 2
46 Příloha č. 3
47 Příloha č. 4
Povinnosti pedagogického dozoru v plavecké učebně Základní škola, Brno, Herčíkova 19
1. Bez pedagogického dozoru je žákům vstup do plavecké učebny zakázán.
2. Učitelé vykonávající dozor nezasahují do výuky, jejich úkolem je dozírat na bezpečí svěřených dětí a dodržování pravidel chování v prostorách plavecké učebny dle provozního řádu.
3. Povinnosti pedagogického dozoru v průběhu plaveckého výcviku jsou následující:
Zajistit včasný nástup do hodiny a uložení oděvu a obuvi v přidělené šatně.
Uzamknout šatnu v hale pomocí vlastního zámku.
Zajistit ukázněný a bezpečný přesun žáků do šaten k bazénu. Podepsat třídní knihu s uvedením počtu plavajících žáků. Zajistit, aby žáci před vstupem do bazénu použili WC.
Zkontrolovat vybavení žáků do hodiny podle provozního řádu plavecké učebny (plavky, mýdlo, ručník, koupací čepice).
Zajistit, aby se žáci umývali mýdlem a bez plavek.
V průběhu výcviku dohlížet na žáky, kteří nemohou plavat a jsou umístěni v prostorách šatny.
Po skončení plaveckého výcviku zkontrolovat osprchování žáků a zabezpečit jejich dokonalé osušení.
Během výcviku neopouštět prostory plavecké učebny.
Dohlížet na dodržování pravidel plaveckého řádu učebny. 4. Při odchodu zkontrolovat počet žáků. Žáci nemohou zůstat v hale školy ani před budovou školy bez dozoru.
48 Příloha č. 5
Provozní řád plavecké učebny ZŠ Herčíkova 1. Plavecká učebna je určena výhradně k základnímu plaveckému výcviku dětí. 2. Vstup do prostoru učebny je povolen žákům pouze za doprovodu odpovědného pedagogického dozoru. 3. Rodičům je vstup do prostor bazénu přísně zakázán. 4. Žáci se přezouvají do domácí obuvi již v hale u hlavního vchodu. 5. Před vstupem do bazénu musí žáci použít WC. 6. Vstup do bazénu je povolen až po řádné očistě a osprchování. Žáci se sprchují zásadně bez plavek a důkladně se myjí mýdlem. Sprchování je povinné jak před vstupem do bazénu, tak i po skončení výuky. 7. Každý žák musí mít své vlastní plavky. Plavky musí být naprosto čisté, bez jakýchkoliv kapes a délky max. do poloviny stehen. Dále si každý žák nosí koupací čepici, suchý ručník a mýdlo. Potřeby k výcviku mají žáci uloženy v plastikovém sáčku. 8. Do prostoru bazénu nemohou mít přístup nemocní infekčními chorobami, s výtoky z uší nebo očí, s otevřenými ranami a obvazy. 9. K bazénu musí žáci vcházet pouze přes vstupní nádržku obsahující desinfekční roztok. Žáci jsou povinni vstupovat do desinfekce bosí. 10. K bazénu je zakázáno nosit cenné předměty a šperky, jídlo, pití, skleněné a ostré předměty. 11. U bazénu a v přilehlých prostorách se žáci pohybují opatrně, neběhají, nevhazují se do vody a dbají na svoji bezpečnost. Dodržují základní hygienická pravidla, čistotu a pořádek. 12. Voda v bazénu má mít teplotu v rozsahu 26-28 stupňů Celsia, vzduch v učebně teplotu 28-30 stupňů Celsia. 13. Plavecký výcvik je prováděn max. s 15 žáky s ohledem na co největší bezpečí dětí. Při mimoškolní činnosti lze provádět výuku až s 20-25 žáky podle charakteru pedagogického procesu a počtu osob pedagogického dozoru. 14. Při veškerých úrazech poskytne první pomoc vyučující plavání. Provede zápis o úrazu do sešitu, úraz ohlásí vedení školy. Pokud je to nutné, zajistí lékařské ošetření. 15. Za dodržování tohoto řádu, metodicky správnou výuku odpovídá vždy vyučující případně vedoucí výcviku v rámci mimoškolní činnosti. 16. Za technický provoz bazénu, správné parametry prostření odpovídá údržbář bazénu. 17. Za úklid a čistotu bazénu odpovídá uklízečka. 18. Jakékoliv závady na zařízení bazénu musí být ihned nahlášeny údržbáři bazénu. Vyučující musí činit bezodkladně taková opatření, aby nemohlo dojít k úrazu. 19. Žáci se nesmí zdržovat v prostorách bazénu bez pedagogického dozoru.
49 Příloha č. 6
Zajištění bezpečnosti žáků v průběhu plavecké výuky v Kuřimi Plavecká výuka je součástí vyučování tělesné výchovy a probíhá v době dohodnuté se školou. Rozvrh škole je zpracován na základě písemných přihlášek a je závazný. Povinnosti jsou stanoveny v souladu s Metodickým pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a dětí a žáků ve školách a školských zařízeních MŠMT ČR, platným od 1. ledna 2002.
Dodržování bezpečnosti – doprovázející učitel: Dohlédne na kázeň při převlékání žáků a uzamčení odložených věcí. Dohlédne na řádné osprchování (bez plavek) a použití WC. Předá žáky učiteli plavání přímo v prostoru u bazénu. Zúčastní se porady s ředitelkou nebo vedoucí učitelkou plavání, odevzdá vyplněný záznamový list a předávací protokol o způsobilosti žáků odcházejících na WC v průběhu výuky, provádí dozor nad žáky, kteří se přímo nezúčastní plaveckého výcviku. Po skončení výuky přebírá žáky od učitele plavání v prostoru vchodu do sprch v době stanovené rozvrhem. Dohlédne na řádné osprchování, usušení a odchod z budovy bazénu.
Dodržování bezpečnosti – učitel plavání Přebírá žáky od doprovázejícího učitele v prostoru u bazénu v době stanoveném rozvrhem. Před zahájením výuky provede proškolení žáků o hygieně a bezpečnosti na bazéně. Po dobu výuky plně zodpovídá za bezpečnost převzatých žáků v celém prostoru kolem velkého a malého bazénu (po vchod do sprch). Vyučující má přehled o celém prostoru výcviku a všech žácích ve vodě. Po skončení výcviku překontroluje počet žáků a předává žáky doprovázejícímu učiteli v protoru u bazénu (vchod do sprch) v době stanovené rozvrhem.
Dodržování hygieny Všichni příchozí se zouvají v prostoru před šatnami – možno použít vlastní přezůvky Žáci se před vstupem do bazénu a použití WC řádně umyjí mýdlem – bez plavek! V prostoru bazénu není přístupné žvýkat nebo používat potraviny. Doprovázející učitel v době pohybu na KPB respektuje provozní řád provozovatel bazénu.
50 Příloha č. 7
Práva a povinnosti žáků pří výuce plavání v Kuřimi Práva žáků:
1. Znát cíl, úkol a průběh hodiny (možnost získání obrázků u mladších žáků) 2. Odcházet v průběhu výuky na WC (svůj odchod ohlásí svému učiteli plavání). 3. Po dohodě se svým učitelem plavání se posadit na lavičku a ohřát se, nebo si odpočinout v případě pocitu chladu nebo únavy. 4. Své případné obavy z prováděného výcviku sdělit svému učiteli plavání, požádat o nadlehčovací pomůcku. 5. V případě nepochopení požadovaného cviku požádat učitele plavání o podrobnější vysvětlení. 6. Nosit si dva ručníky (jeden ručník zůstává v šatně pro řádné vysušení po skončení výuky). 7. Vzít si na bazén velkou osušku nebo froté župan pro potřebu zahřátí 8. V případě nutnosti (zdravotní doporučení u žáků trpících cukrovkou, aj.) odejít pro dozorem dospělé osoby do šatny.
Povinnosti žáků: 1. Před vstupem na bazén se řádně osprchovat bez plavek. 2. Po každém použití WC se řádně osprchovat bez plavek. 3. Na bazén vstupovat pouze v plaveckém úboru (žáci po nemoci mohou být ve cvičebním úboru). 4. Nenosit na bazén řetízky, prsteny, náramky, kruhové náušnice nebo neuzamčené náušnice. 5. Nenosit na bazén pití a jídlo – především žvýkačky (velké nebezpečí vdechnutí). 6. Nenosit do prostoru bazénu mýdla, šampony, hřebínky, hračky, brýle. 7. Dlouhé vlasy pevně sepnout, popřípadě použít plaveckou čepici, aby se vlasy nemohly dostat do obličeje. 8. Zkontrolovat plavecký úbor – chlapci navléknou šňůrku na utažení, aby plavky nepadaly, dívky si mezi volná ramínka na plavkách přišijí gumu nebo je svážou šňůrkou . 9. NEBĚHAT!!! 10. Chovat se tiše. 11. Neodcházet do šatny bez svolení učitele a bez doprovodu dospělé osoby. 12. Neskákat do vody bez svolení učitele plavání. 13. Provádět pouze cviky požadované učitelem plavání. 14. Používat pomůcky určené učitelem plavání. 15. Při plavání udržovat rozestupy, nepotápět, nežduchat a nepředbíhat spolužáky. 16. Stále sledovat svého učitele plavání očima (z důvodu velkého hluku v prostoru bazénu je nutná zraková komunikace).
