MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií

Katedra sportovní edukace

Možnosti cykloturistiky v oblasti Národním parku Podyjí a Znojemska Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Sylva Hřebíčková

Eva Syslová, 3. ročník, SEBS

Brno, 2006

Za cenné rady a odborné konzultace děkuji slečně Mgr. Sylvě Hřebíčkové

2

Prohlašuji,, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila

pouze literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně

Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………………...

3

Obsah ÚVOD 1.

1.1

.

.

.

.

.

5

TEORETICKÁ ČÁST

.

.

.

.

.

6

.

Historie cyklistiky

.

.

.

.

.

Historie cyklistiky a MTB

1.1.1 1.1.2

.

Historie MTB

.

.

.

.

1.2

Charakteristika cykloturistiky .

.

2.

CÍL A ÚKOLY PRÁCE

.

3.

METODIKA

.

4.

PRAKTICKÁ ČÁST

1.3

4.1

.

.

.

Chování cyklistů na trasách KTČ .

4.3

9

.

11

12

.

.

.

.

14

.

.

.

.

.

15

.

.

.

.

.

16

Charakteristika cyklotras .

.

.

.

.

18

Cyklotrasa č. 3

4.6

.

6

.

Cyklotrasa č. 2

4.5

.

6

.

Cyklotrasa č. 1

4.4

.

.

.

Charakteristika oblasti

4.2

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

16

19

28

34

.

.

.

.

.

.

39

.

.

.

.

.

.

.

43

.

.

.

.

.

.

.

44

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE .

.

.

.

45

PŘÍLOHY

.

.

.

46

5.

Cyklotrasa č. 4

.

.

ZÁVĚR

RESUMÉ

.

.

.

.

.

.

4

ÚVOD V současné společnosti je sport neoddělitelnou součástí tělesné kultury.

Jeho úkolem je i všestranný harmonický rozvoj člověka. Sport svými projevy zasahuje do mnoha oblastí společenského života.

Cyklistika je velmi oblíbený sport a řada z nás jízdou na kole tráví mnoho

volného času. Ještě nedávno byla jízda na kole záležitostí pouze silniční. To vše

se ovšem s vynálezem horského kola změnilo. Horské kolo díky své konstrukci umožňuje pohyb v jakémkoli terénu.

Cykloturistika jako rekreace je ideálním spojením jízdy na kole a

cestování. Oproti pěší turistice není tolik časově náročná přičemž nabízí stejné

možnosti pohybu v přírodě. Současně se podílí i na formování zdravého životního stylu. Vyhledávanými lokalitami jsou jak pohoří tak i nížiny, ale i blízké okolí bydliště.

Zvolené téma bakalářské práce spojuje mé dva zájmy a to MTB cyklistiku

a geografii.

Prostřednictvím horského kola je možné vydat se do okolí Znojma a

přilehlého Národního parku Podyjí (dále jen NP Podyjí) a objevovat zde přírodní krásy i lidovou architekturu.

5

1

TEORETICKÁ ČÁST

1.1

HISTORIE CYKLISTIKY A MTB

1.1.1 Historie cyklistiky Již od 5. století se učenci pokoušeli vymyslet vozidlo poháněné lidskou

silou. Avšak opravdu lidovým dopravním prostředkem podobném dnešnímu kolu

se stala tzv. drezína. Roku 1813 ji sestrojil Němec Karl Friedrich Drais, po němž dostala i jméno. Drezína byla vlastně jakási koloběžka pro dospělé. Jezdec na ní

seděl obkročmo a při jízdě se odrážel nohama od země. Drezína neměla žádné pedály, pouze dřevěná kola, velmi jednoduché sedlo a primitivní řídítka. Sama

myšlenka už byla známa dříve, Drais sám vynalezl otočné řiditelné přední kolo, na což získal v roce 1818 patent. [13]

Mechanici pokoušeli drezínu zlepšit, především tak, aby se jezdec nemusel

odrážet nohama. Řešení v podobě klik (šlapek) na ose předního kola přinesl v 60.

letech 19. století Francouz Pierre Michaux. Svůj stroj nazval “vélocipede“. Michauxův velocipéd (obr. 1) byl skutečným mechanickým dopravním

prostředkem a znamenal rozhodný krok kupředu. Na jeho slávě neubralo ani to, že Angličané mu říkali “boneshaker“ - “kostitřas“. Svojí rychlostí bez problémů předstihl drezínu, o čemž svědčí jeho vítězství v parku de Saint-Cloud u Paříže pořádaný v roce 1868. Tento úspěch přinesl Michauxovi množství nových

zakázek z celé Evropy a Ameriky. Vzniká první továrna na jízdní kola na světě, Michaux & Lallement. Brzy však vznikaly další, zejména v Anglii. V Anglii však

vyráběli velocipédy celokovové, rám z ocelových trubek a kola drátěná. Místo ocelových ráfků začali používat úzkých gumových obručí (podobných jako dnes např. u kočárků). [13]

obr. 1: Michauxův velocipéd

6

Postupem doby zkušenost ukázala, že čím větší je přední kolo, tím delší

dráhu vykoná velocipéd na jedno “šlápnutí“. To vedlo k postupnému zvětšování

předního kola a naopak zadní kolo se postupně zmenšovalo až dostal velocipéd charakteristický vzhled a říkalo se mu “vysoké kolo“. Dosáhlo se tak kýžené rychlosti, avšak velocipéd byl velmi vratký a pád z vysokého kola byl všední

událostí. Vysoké kolo mělo mnoho nedostatků. přesto však řady velocipedistů vzrůstaly a brzy se dostavila také sportovní horečka. Na vysokém kole však nemohl jezdit každý. Například ženy na nich nemohly jezdit vůbec, o dětech a starších lidech ani nemluvě. Zato však zde byl tricykl. Tříkolka buď se dvěma

velkými koly vzadu a jedním malým kolečkem vpředu (říkalo se jí "sociable")

nebo měla dvě kola za sebou a třetí po straně jako u motocyklu se sajdkárou (té se říkalo "rotary"). Tříkolky byly sice velmi oblíbeny (pro svoji stabilitu a také

proto, že na nich mohly jezdit dvě osoby), z technického hlediska to však byl krok zpět. První krok k bicyklu lze spatřovat v konstrukci, která prodloužila ramena

vidlic vysokého kola a umístila v nich dva samostatné řetězové převody. Tento typ kola se nazýval "kangaroo" - "klokan". Toto kolo brzy dosáhlo velké obliby,

neboť se ukázalo, že vhodně volenými převody lze na tomto nižším kole

dosáhnout stejné rychlosti jako na kole vysokém. Tento typ kola byl označován jako "bezpečnostní bicykl". [13]

Roku 1885 se objevil první předchůdce skutečného nízkého kola: "Rover

Safety”, vytvořený Williamem Suttonem a Johnem Starleyem. Jediným

způsobem, jak dokázat převahu nízkého kola nad vysokým, bylo vítězství na

závodní dráze. Kolem 80. let 19. století byla takových vítězství řada. Někteří nadšení stoupenci vysokých kol nemohli uvěřit svým očím, když viděli, jak nízký

rover - jak se tehdy nízkým kolům všeobecně říkalo - vjíždí první do cíle. Úspěch

roverů byl jednoznačný, šťastnou okolností také proto, že tehdy nastoupily svou vítěznou pouť světem pneumatiky. [13]

Na přelomu 19. a 20. století bylo již technické uspořádání bicyklu (tj.

stavba rámu, způsob převodu a řízení) podobné jako dnes. Co však tehdejším

kolům naprosto chybělo, byly bezpečné brzdy. V té době ještě neexistovala

volnoběžka. Převod vedl na pevnou osu zadního kola a otáčelo-li se toto kolo, točily se i pedály. Při jízdě z kopce malá brzda na předním kole v podobě

gumového špalíčku příliš účinná nebyla a tak jezdci nezbylo než brzdit tzv. kontrováním, tj. zadržovat otáčení pedálů. To nebylo pohodlné a jezdec si 7

neodpočinul ani při jízdě z kopce. Těmto nesnázím odpomohl Bowden vynálezem

axiální brzdy působící z obou stran na ráfek předního i zadního kola (obr. 2). Tato brzda je dodnes všem cyklistům známa. O něco později se ve střední Evropě a

v Americe rozšířila tzv. brzda zpáteční (protišlapací), která brzdí přímo ve středu zadního kola pouhým zpětným sešlápnutím. Do roku 1895 se vyráběla kola bez jakéhokoliv příslušenství, jen některé dražší bicykly byly vybaveny primitivní

svítilnou. Zpočátku kola neměla ani blatníky. To, co dnes známe jako blatníky,

bylo ke konci 19. století nabízeno jako plátěný “ochranný pás proti blátu” a trvalo to ještě nějaký rok, než se blatníky staly běžnou součástí normálního cestovního kola. [13]

obr. 2: Bowdenova brzda

Obliba jízdního kola přiměla vtipné hlavy k přizpůsobení obyčejného

bicyklu nejrůznějším účelům. A tak bylo kolo postaveno i na koleje a vznikla železniční drezína, nezbytný dopravní prostředek sloužící železničním zřízencům

k obhlídkám tratí. Jisté naděje provázely také vznik vojenského skládacího kola,

které pěšák nesl na zádech. Kolo opatřené plováky se nazývalo “hydrocykl” a

kdysi bylo velmi rozšířeno. Jízda na kole byla skutečným prožitkem, pokud nefoukal silný protivítr nebo se nemuselo šlapat do kopce. Proto se konstruktéři

snažili tyto nepříjemnosti odstranit nebo alespoň zmírnit měnitelným převodem.

Podstata takovéhoto převodu je v tom, že po rovině či ze svahu může cyklista jet bez velké námahy na tzv. velký převod, kdežto do kopce a proti větru používá malého převodu, kdy sice jede pomaleji ale nemusí vyvíjet přílišné úsilí. První

měnitelný převod byl pouze dvourychlostní, teprve v dalších desítiletích byl všestranně zlepšován a počet převodů byl rozšířen na tři nebo čtyři. [13] 8

Zdálo se, že vývoj kol je ukončen. Na přelomu 70. a 80. let 20. století se

objevila další novinka: horská kola. Ale inovují se i "běžná" kola. 1.1.2. Historie MTB

V roce 1955 skupina Francouzů na předměstí Paříže pořádala cyklistické

závody. Sdružili se v klubu Vélo-Cross Club de Paris. Spoluzakladatel tohoto

klubu Guy Santucq byl zařazen do mountainbikové Síně slávy. Ale protože zřejmě nebyla doba ještě dostatečně zralá a také že Evropanům schází americká

schopnost prodat komára jako velblouda tak tato myšlenka zapadla až do zimy roku 1973, kdy se vydali dva Kaliforňané, Gary Fisher a Joe Breeze, na svých

letitých bicyklech k hoře Tamalpais. Na tomto 850 metrů vysokém vrcholku severně od San Franciska začíná oficiálně éra kol do každého terénu - stoupání a zejména zpáteční prudký sjezd neupravenou cestou plnou štěrku, výmolů a

kořenů jim přináší dosud nepoznané zážitky. K jejich průkopníkům patří právě tito dva. [3]

A další dva - Charles Kelly a později i Tom Ritchey. S terénními jízdami

na kolech se poprvé setkali v cyklistickém klubu, kde několik mladíků holdovalo

nevázaným jízdám v přírodě na starých kolech značky Schwinn Cruiser, vyrobených někdy ve čtyřicátých letech, s robustním ocelovým rámem a

balonovými pneumatikami. Pátrali po zapomenutých zrezivělých Cruiserech u

vetešníků a obchodníků se starým železem, snadno je za pár dolarů získávali a po

jejich zpojízdnění se s nimi členové klubu společně vydávali do terénu. Vyvrcholením býval výjezd na Tamalpais, po němž následoval vzrušující sjezd.

Prasknutí rámu, řídítek nebo přední vidlice bývalo na denním pořádku a obstarávání náhradních dílů bylo stále obtížnější. [3]

Rok 1976 byl dobou prvních závodů. Proslulou závodní dráhou byl asi tři

kilometry dlouhý úsek zvaný Cascada Canyon Fire Road nedaleko Fairfaxu, v

pahorkovité krajině Marin County (poslední závod se konal roku 1983). Pro tyto originální závody se vžilo označení "repack". Při sjezdu byla protišlapací brzda starých kol (přední brzdu většinou neměla) tak přetížena, že se v zadním náboji

pálil mazací tuk. Po každém sjezdu se musel náboj rozebrat a znovu promazat, čemuž se říkalo "repack" (angl. repack = znovu utěsnit, vyměnit těsnění). Závody vypisované každé dva či tři týdny měly velký podíl na neustálém zdokonalování 9

kol stavěných pro tento účel. Gary Fisher a Joe Breeze, patřící mezi "repackzávodníky" k nejrychlejším, přicházeli stále s novými technickými zlepšeními. Praskání trubky řídítek zabránila motocyklová řídítka, málo účinnou protišlapací

brzdu zadního kola nahradil Gary bubnovými brzdami na obou kolech, uplatňují se motocyklové brzdové páky a bowdeny značky Magura. Jednoho dne Gary namontoval na svůj stařičký bicykl přehazovačku a pětikolečko, což se brzy

objevilo na většině terénních kol. Při divokých jízdách mimo cesty se nevyplácelo

pouštět jednou rukou řídítka a nahmatávat páčku přehazovačky na trubce rámu. Byl to opět Gary Fisher, kdo přišel s významnou novinkou, která se stala typickou pro horská kola - montuje na řídítka palcem ovládané řazení. [3]

Charlie Kelly se ujal popularizace nového trendu v cyklistice. Hodně

publikuje a jeho články uveřejňované ve velkých amerických cyklistických magazínech se setkávají s nečekaným ohlasem. Popularita cyklistiky provozované

"mimo cesty" ve volné přírodě překračuje hranice kalifornského kraje Marin.

Později (1981) zakládá Kelly vlastní časopis s poněkud zvláštním titulem "Fat Tire Flyer Magazine", vycházejícím z tehdejšího označování kol do volného terénu "Fat Tire Bike" (kolo s tlustými pneumatikami). Kelly dal také popud v roce 1977, ke stavbě speciálních rámů pro tento druh kol na zakázku. Přesvědčil

svého přítele Joe Breezeho, zručného stavitele rámů, aby vyrobil prototyp. Geometrii rámu tehdy převzali z modelu Schwinn Excelsior, vyráběného v letech

1933 až 1941 a Joe se snažil zvýšit pevnost i tuhost rámu a zároveň postavit rám

co nejlehčí. První zakázkový rám speciálního kola do každého terénu byl na světě a dokonale splnil představu tvůrců (vážil 17 kg). Gary Fisher nadále zůstával věrný svému starému dobrému Schwinn Excelsior, který mezitím vylepšil patnácti převody. Jeho vynikající fyzická kondice (býval silničním závodníkem)

mu dovolovala porážet všechny ostatní i se starým kolem. Teprve o dva roky později začíná také Gary navrhovat vlastní rámy a protože Breeze byl příliš

zaneprázdněn, poohlížel se po někom dalším, kdo by realizoval jeho představy. Tak narazil na Toma Ritcheye, obratného řemeslníka s tvůrčím přístupem k práci. Zanedlouho po převzetí výkresů Tom předal Garymu tři hotové rámy, které byly

lehčí než rámy od Breezeho a Gary okamžitě objednává dalších deset. Koncem roku 1979 zakládají Fisher s Kellym vlastní obchodní firmu na prodej kol s rámy

od Ritcheye. Gary přemýšlel, pod jakým názvem je uvádět na trh. stará pojmenování kol Schwinn "Clunker", "Ballooner" nebo "Bomber" zavrhl, stejně i 10

"Fat Tire Bike". A tak uvedl do života označení zcela originální "Mountain Bike", zkráceně MTB, které zlidovělo. [3]

V roce 1980 se horská kola již začínají prosazovat na americkém trhu. Tak

jako byla sedmdesátá léta v USA ve znamení kol BMX (Bicycle Moto Cross), která ostatně mají s horskými koly některé společné znaky, tak v osmdesátých letech tam dominovaly Mountain Bike. Sortiment jízdních kol v USA byl náhle obohacen o kola do každého terénu. Byly to v první řadě "Ritchey Mountain

Bike" , nabízené firmou Fisher/Kelly, jejichž podíl na prodeji MTB činil zpočátku plných 90%. Produkce kol této značky však stále neměla charakter sériové výroby. Prvním skutečně sériovým horským kolem byl až model Stumpjumper

firmy Specialized. K jeho inspiraci posloužila kola Ritchey, zakoupená firmou Specialized jako vývojové vzory. [3]

1.2

CHARAKTERISTIKA CYKLOTURISTIKY

Turistika

Komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě; má

za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti; k tomu využívá odborně technických znalostí a dovedností [4]

Jednotlivé druhy turistiky rozulišujeme podle toho, jakým způsobem ji provádíme. Nejznámějšími druhy jsou: • • • • • •

pěší turistika (využívá chůze)

vysokohorská turistika ( pohyb v náročném horském terénu) lyžařská turistika (turistika na lyžích) vodní turistika

cykloturistika (turistika na kole)

mototuristika (využívá dopravního prostředku) [4]

Cykloturistika

Cykloturistika je druh turistiky, při níž se k cestování používá jízdní kolo

azažívá rozvoj v souvislosti s potřebou dnešního člověka vracet se do přírody. Spojuje v sobě jednoduchost pěší turistiky s výhodami mototuristiky, využívá 11

jejich přednosti a nahrazuje nedostatky. Jízda na kole má významný pozitivní vliv

na zdraví člověka a nenarušuje životní prostředí. Zároveň umožňuje poměrně intenzivní vnímání okolí. Přesun na kole předpokládá zvládnutí techniky jízdy na

kole, znalost dopravních předpisů, nebezpečí na silnici, první pomoci a základních oprav. [4]

Cykloturistiku lze rozdělit dle použitého typu kola (pomineme-li různé

hybridy a kola určená pro speciální disciplíny např. free ride, biketrial, dowhill atp.) • • •

1.3

silniční kola – určena k jízdě po silnici

horská kola – kola určená pro jízdu v terénu

trekingová kola – kolo vhodné pro zpevněné cesty, není vhodné pro jízdu v terénu

CHOVNÁNÍ CYKLISTŮ NA TRASÁCH KČT Občan, tedy i biker nebo cykloturista, má jistě právo užívat státního a tedy

společného majetku. Tím je i příroda. Musíme si však uvědomit, že nejsme jediní,

kdo si chce přírody užívat. Na začátku devadesátých let jsme začali zjišťovat, které turistické značky jsou pro bikování a cykloturistiky atraktivní. A ti ty cesty,

které nepatří do systému turistických stezek, často šlapaly podrážky pohorek dříve, než se jich dotkl první vzorek pneumatiky horského kola. To znamená, že

turisté a výletníci využívali cesty daleko dříve, než bikový trend zasáhl do naší republiky.

Každému bikerovi se občas stalo, že za zatáčkou vyplašil rodinku na

výletě, či houbaře. S rostoucím počtem bikerů se však množí i konflikty s ostatními uživateli stezek a přírody.

Pohled na bikery ze strany klubu českých turistů (dále jen KČT)není příliš

pozitivní. Důvodem je jistě i ohleduplnost, která mnohým vyznavačům bikování

jakoby chyběla. Stížnosti na ekologický dopad tohoto sportu téměř nejsou. Ačkoliv ze zákona je možné pohybovat se na stezkách i kolmo, turisté nad

přítomností bikerů na značkách nejásají. Souvisí s tím i dohadování se o tom, kdo má na pěšině přednost – je známo několik případů vážných úrazů po srážce pěšího turisty s cyklistou.

12

Střety s ostatními uživateli jsou jen jednou, leč závažnou kapitolou. Další

je ekologie přírody. Pod pneumatikami horských kol trpí mnohdy i příroda. K její

ochraně jsou určeny delegované státní úřady. Ty mají ze zákona dbát na ochranu na výjimečných přírodních a historických cenností. Jistě že zdolávání nových náročných pasáží je lákavé, ale je třeba si uvědomit, že vyjet novou trasu, kde nás napadne je neúnosné, ne-li přímo nezákonné.

13

2

CÍL A ÚKOLY PRÁCE

CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je přiblížit a navrhnout veřejnosti možnosti

cykloturistiky v NP Podyjí a na Znojemsku.

V práci jsou navržené trasy seřazeny dle náročnosti, tak aby si každý mohl

zvolit dle své výkonnosti a možností. Od nenáročných zpevněných cest až po technicky náročný terén.

Cyklotrasy jsou vedeny z výchozího stanoviště města Znojma. Jejich počet

je dán podmínkami pohybu v NP a přilehlém okolí. ÚKOLY PRÁCE •

Prostudovat mapy a literaturu vztahující se k NP Podyjí a oblasti

•

Předběžně vybrat nejpřijatelnější trasy s ohledem na náročnost, bezpečnost a

•

Projet vybrané trasy a zjistit, zda odpovídají předpokladům a dojmům

•

Obsahově a metodicky zpracovat vhodné trasy.

Znojemska. KČT.

získaným z map a literatury.

14

3

METODIKA PRÁCE

Informace ke zpracování bakalářské práce jsme získávaly několika způsoby: • • •

z map – zjišťování profilů tratí (výskového a délkového z publikací a internetu – místopis jednotlivých lokalit charakteristika oblasti

Zpracování grafů bylo provedeno v programu Microsoft Excel. Grafy

znázorňují výškový profil trasy, barevná linie značí pohyb po určené turistické nebo cykloturistické značce či silnici.

Mapy byly nascanovány z turistických map KČT 1:50 000, součástí jejich

úpravy bylo vyznačení linie tras v programu „Malování“ sady Microsoft Office.

Každá trasa je v úvodní části blíže popsána. Místopis, nejzajímavějších

lokalit, byl doplněn obrázky.

Bakalářská práce je zaměřena na vypracování cyklotras vhodných pro horská kola, vzhledem k současnému trendu výběru a nákupu tohoto druhu jízdních kol.

V omezené míře lze užít i kola trekingová, ale silniční kola jsou pro vybrané trasy nevhodná.

15

4

PRAKTICKÁ ČÁST

4.1.

CHARAKTERISTIKA OBLASTI

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O NÁRODNÍM PARKU PODYJÍ Rozloha NP:

Ochranné pásmo:

63 km²

29 km²

Délka toku Dyje v NP: 40 km

Nejvyšší bod:

536 m.n.m.

Nejnižší bod:

207 m.n.m.

Zemědělská plocha:

9%

Lesnatost:

Ostatní plochy:

84 %

7%

Národní park (obr. 3) byl vyhlášen ke dni 1.července 1991 nařízením

vlády ČR č. 164/1991 Sb. K zajištění ochrany přírody na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma byla zřízena Správa NP Podyjí.

Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem

1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její

větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti

nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí

do kategorie národní park. V roce 1991 byly vyhlášeny dva nové národní parky Šumava a Podyjí. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63

km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K

1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu.

Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje

Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-

16

svrateckého úvalu. Geologické podloží je převážně tvořeno kyselými horninami moravika dyjské klenby a dyjského masivu.

Národní park reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního

údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční

fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina

obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou území

je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m.

obr. 3: Národní park Podyjí Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem:

I. zóna (přísná přírodní) - zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním

zářezem řeky Dyje a přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo

ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní porosty na svazích údolí,

zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu 17

jsou veškeré lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách.

II. zóna (řízená přírodní) - zahrnuje velkou část lesního komplexu a

nejhodnotnější plochy bezlesí (vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je

dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým

managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně jsou totožná jako v zóně I.

III. zóna (okrajová) - lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního

parku. Je nejvíce poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody.

4.2.

CHARAKTERISTIKA CYKLOTRAS Všechny trasy jsou vedeny ze Znojma (obr. 4) od mostu přes řeku Dyji

přímo pod vodní nádrží Znojmo. Nejdelší trasa měří 67 km její převýšení je 1080 m, nejkratší z tras má délku 25 km a její převýšení je 328 m, jejich celková délka je 160 km. Průměrné převýšení tras je 726 m.

obr. 4: Znojmo

Trasy jsou vedeny z většiny terénem, po cyklostezkách nebo stezkách pro

pěší turisty. Možnostmi změny se tato práce nezabývá, a záleží uvážení vedoucího skupiny, na domluvě a zvážení vlastních a kolektivních fyzických sil. Všechny

trasy lze krátit nebo obměňovat vzhledem ke změnám klimatickým (náhlá změna 18

počasí), fyzickým (únava) nebo technickým (defekt, zlomení rámu, aj.). Každá

trasa je vedena v blízkosti místa „technické a první pomoci“, kde lze v případě

zdravotních nebo technických problémů provést základní úkony ke zmírnění následků.

Možnosti občerstvení je ve všech obcích (Konice, Havraníky, Podmolí

Mašovice, 4ížov, Vranov nad Dyjí atd.), ale i v místech, která jsou častým cílem turistů např. vinice Šobes.

Možnosti koupání v oblasti je dostatek (řeka Dyje, Vranovská přehrada,

bývalý lom v Mašovicích, koupaliště Louka ve Znojmě nebo nedalekém Únanově).

Celá oblast NP Podyjí nabízí množství přírodních zajímavostí (kamenná

moře, Ledové sluje, Sealsfieldův kámen, Liščí skála apod.) Také o historické

památky není v okolí Znojma a NP Podyjí nouze např. zřícenina Nový hrádek, zámek ve Vranově nad Dyjí a památková rezervace ve Znojmě.

4.3. CYKLOTRASA Č. 1 ZNOJMO – POPICE – SEALSFIELDŮV KÁMEN – ŠOBES – POMOLÍ – ČÍŽOV – LEDOVÉ SLUJE – VRANOV NAD DYJÍ – ŠUMNÁ – OLBRAMKOSTEL – ŽERŮTKY – CITONICE – ZNOJMO Popis trasy délka: 67

převýšení: 1080 m

(obr. 10)

Od mostu přes řeku Dyji a z rozcestníku Údolí Dyje po červené turistické

značce. Za obcí Konice odbočit na zelenou až na Sealsfieldův kámen. Po žluté k rozcestníku Baštův mlýn nebo Pod Šobesem. Zde pokračovat po červené až na

rozcestník U Milíře. Dále jet po modré na žlutou. V Podmolí odbočit vpravo po

zelené a opět se napojit na červenou turistickou značku odbočením vpravo. Po červené do Lukova, kde se odbočí vlevo. Stále po červené až k rozcestníku Pod Čížovem. Odbočit vpravo po asfaltové cestě před první budovou (Návštěvnické

stř. Správy NP). Objet zprava závoru a zákaz vjezdu. Pokračovat po asfaltové 19

cestě až k další závoře u rozcestníku Vranovské skály. Odtud opět po červené lesem a po asfaltu přes Zadní Hamry až do Vranova nad Dyjí.

Cesta zpět vede z Vranova nad Dyjí po silnici zároveň po turistické zelené

směrem na Vranovskou přehradu, přes hráz přehrady po asfaltové cestě. Za

hájenkou, která je po levé ruce, odbočit vlevo do lesa, dále jet po zelené až do obce Šumná. Tuto projet po zelené kolem nádraží a nadále kopírovat zelenou až

do Olbramkostela. U kostela odbočit vpravo a sledovat modrou turist. značku kopírující silnici až do Citonic. V Citonicích odbočit po silnici vpravo a za nimi sjet ze silnice vlevo stále po modré dojet až k mostu přes řeku Dyji. (obr. 9)

Místopis

Znojmo- 300 m.n.m. - 200 m.n.m.

Město ohraničující území NP z východu. Místo bylo osídleno již v době kamenné. Historie města navazuje na tradici staroslovanského hradiště, které leželo nad

soutokem Dyje a Gránického potoka. Po rozpadu Velké Moravy v první polovině

11. století vznikl na druhé straně hlubokého údolí v roce 1046 hrad Znojem, který byl v letech 1055 - 1222 sídlem údělných knížat z rodu Přemyslovců. V době

panování českého krále Přemysla Otakara I. došlo ke sloučení několika tehdejších

osad okolo hradu. Tím vzniklo město Znojmo, které bylo v roce 1226 povýšeno na město královské. R. 1190 založil údělný kníže Konrád Ota premonstrátský klášter v Louce, jehož historie je velmi úzce spjatá s rozvojem města Znojma. Ve

13. století jsou ve městě zakládány kláštery dalších řádů - minoritů, dominikánů a

klarisek. Ve středověku vznikl půdorys starého města sevřeného hradbami, který se zachoval dodnes.

Po požáru 1490 je celé 16. stol. ve znamení renesanční přestavby, kterou

vedou stavební mistři z Rakouska a Itálie. Z této doby pochází celá řada měšťanských i šlechtických domů a paláce s barokními doplňky. Po bitvě na Bílé

hoře se zde v roce 1628 konal zemský sněm, na kterém bylo pro Moravu přijato Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. 17. století bylo pro Znojmo velmi

těžkým obdobím. Roku 1645 obsadila město vojsko švédského generála Torstensona, roku 1663 hrozili Turci obsazením Znojma a v letech 1679-1680 bylo zasaženo ničivou epidemií moru.

20

Josefínské reformy roku 1784 přinesly Znojmu nejen zrušení několika

klášterů, ale také ukončení významných uměleckých zakázek. V průběhu deseti let se městem převalilo několik armád - roku 1799 ruská vojska na cestě do Itálie, roku 1805 francouzská vojska při postupu na Slavkov. V roce 1809 se v okolí

města svedla prudká bitva mezi vojsky císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I. Pobyt vítězných Francouzů stál město víc než čtvrt milionu zlatých.

Větší rozvoj města nastal až ve druhé polovině 19. století s budováním

císařských silnic do Prahy, Vídně a Brna. V té době město opustilo středověké hranice a začalo se rozrůstat na místě bývalých sadů a vinic. V období českého

obrozenectví byl v roce 1870 ve Znojmě založen vlastencem, notářem a básníkem

Janem Vlkem první český spolek Beseda Znojemská. V roce 1918 byl německým obyvatelstvem učiněn neúspěšný pokus o odtržení Znojma a Znojemska od nově

vzniklé Československé republiky. V době II. světové války bylo Znojmo součástí tzv. sudet. Znojmo bylo osvobozeno Rudou armádou 8. května 1945. Celý historický střed města byl v roce 1971 rezervaci.

vyhlášen za Městskou památkovou

Znojmo je proslulé vínem a znojemskými okurkami, které sem přivezl v

16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí. Sealsfieldův kámen

Vyhlídka do hlubokého kaňonu (obr. 5) Dyje na Popickém okruhu. Oblíbené

místo spisovatele Karla Antona Postla (později používal anglický pseudonym Charles Sealsfield), narozeného r. 1793 v Popicích. Studoval teologii ve Znojmě a

v Praze, vstoupil do řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V roce 1822 uprchl do Švýcarska a potom do Ameriky. Demokratičnost americké společnosti na něho ve

srovnání s rakouským absolutismem silně zapůsobila a popisuje tyto dva odlišné režimy v knihách „Rakousko - jaké je", „USA - jaké jsou" a „Američané - jací

jsou". Později poznal i negativní stránky americké civilizace a jednu z nich tragédii amerických Indiánů vylíčil v románu o indiánském náčelníkovi „Tokeah

21

aneb Bílá růže". Roku 1832 se vrací do Švýcarska, kde roku 1864 umírá.

obr. 5: Sealsfieldův kámen

Devět mlýnů

První písemné zprávy o mlýnech na této lokalitě pochází z roku 1497. Historicky

je prokázáno šest mlýnů. Další tři ležely níže po proudu a zřejmě v důsledku

povodní byly pusté již v 16. století. Z šesti mlýnů přežily do nedávné doby čtyři. V padesátých letech byly násilně zlikvidovány. Z nich se zachovaly jezy, sklepy a

někdy i zbytky náhonů a budov. Mezi ně patří Gruberův mlýn (rozcestí turist. cest pod Šobesem) a Papírna (cestou na Sealsfieldův kámen). Šobes

Lokalita byla osídlena již ve starší době kamenné. Pravěké hradiště zde bylo v

době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. Již ve středověku byla

lokalita využívána k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé svojí kvalitou a zejména v minulém století dodáváno na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací. Dnes se zde vinná réva pěstuje na ploše asi 11 ha. Lokalita

je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě. Pěstují se zde především bílá vína: rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský. V letních

měsících je možnost ochutnávky vín z této polohy přímo na vinici. (Akce je

součástí vinařského turistického programu, který na Šobesu provozuje společnost Znovín, a.s.). V nejužším místě šobeského meandru je pěkný výhled na obě strany

hřbetu. V okolí je teplomilná doubrava s hojným výskytem parazitického ochmetu evropského. Po hřbetu vede tzv. Římská cesta - stará obchodní cesta spojující již od raného středověku české země a Rakousko.

22

Ledové sluje

Suťový svah s množstvím podzemních prostor vzniklých skalním řícením

ortoruly. V důsledku specifického mikroklimatu sutí se v podzemí vytváří ledová

výzdoba, která někdy vytrvá až do pozdního jara. Na povrchu vzniklo unikátní společenstvo chladnomilných a stínomilných druhů rostlin a živočichů. Je zde

původní výskyt jedle bělokoré, hojně tu roste silně ohrožený oměj jedhoj, ohrožená lilie zlatohlavá nebo náprstník velkokvětý, na skalních svazích v okolí

hnízdí krkavec velký, lejsek malý, který je indikátorem zachovalých bučin, nebo čáp černý - symbol Národního parku Podyjí. V podzemních prostorách žije nejméně 17 druhů netopýrů. Svah včetně podzemních prostor je veřejnosti nepřístupný z důvodů ochrany přírody i z důvodů bezpečnostních, neboť skalní bloky jsou dosud v pohybu.

Obelisk na Ledových slujích byl postavený asi v roce 1860 Okrašlovacím

spolkem ve Vranově k poctě hraběnky Heleny z Mníšku, jako projev díků za zpřístupnění Ledových slují. Dle legendy vyobrazené na pamětní listině je v

základech obelisku zazděn hrnec mincí a pahýl borovice, která stála na vrcholu skály. Čížov

Obec v ochranném pásmu NP. První zmínka je k roku 1323. Kaple Panny Marie

Bolestné z roku 1756. V okolí obce zjištěny nálezy z mladší doby kamenné. Dochovaná původní vesnická zástavba, dnes hojně využívána chalupáři. Obec je

ze všech stran obklopena národním parkem. Je zde Návštěvnické středisko a Lesní správa - pracoviště Správy NP. Na konci obce podél pohraniční silnice je

zachována část linie železné opony. Pod obcí v údolí Dyje je hraniční přechod Čížov - Hardegg pro pěší a cyklisty. Východisko turistických tras do české i rakouské strany Podyjí. Vranov nad Dyjí

Obec leží v ochranném pásmu NP. Již před rokem 1100 zde byl významný obranný hraniční hrad na 76 m vysoké skále. Po požáru roku 1665 byl

přebudován J.B. Fischerem z Erlachu v monumentální barokní panské sídlo, jehož architektonickým těžištěm je sál předků s cennou freskou od J. M. Rottmayra. Zámecká kaple Nejsvětější Trojice z konce 17. stol. Dnes patří zámek do správy 23

Památkového ústavu v Brně. Na zámku je mimo jiné expozice vranovské kameniny a cenná knihovna. (obr. 6)

V podhradí vznikla osada povýšená roku 1516 na městečko. Dnes tu stojí farní

kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 13. stol., fara datovaná kolem r. 1717. Na náměstí je morový sloup z roku 1716 postavený vlastníkem vranovského panství

M. H. Althannem jako díkuvzdání za zdolání morové epidemie, při níž v roce 1680 zemřelo ve Vranově 83 poddaných.

obr. 6: Vranov nad Dyjí – zámek Vranovská přehrada

Přehradní nádrž (obr. 7) byla vybudována v období první republiky v letech 19301933. Betonová hráz zadržuje v jezeře o délce téměř 30 km 132.696 milionů m3

vody. Zatopená plocha činí 762,5 ha. Hloubka jezera dosahuje až 45 m. Hráz a hlavní přehradní jezero se nachází asi 1 km od centra Vranova nad Dyjí.

Přehradní jezero je centrem rekreace a vodních sportů. Na své si zde přijdou milovníci windsurfingu a jachtingu. Vody nádrže jsou proslulé bohatstvím ryb. Písečná pláž s pozvolným vstupem do vody nabízí požitek z plavání pro začínající

i zkušené plavce. Na travnaté louce je dostatek stromů, které umožňují skrytí se před slunečními paprsky. Děti jistě využijí přítomnost velkého tobogánu. Na pláži

je dostatek možností pro občerstvení i zakoupení dalšího zboží či suvenýrů. Rovněž se lze pohodlnou cestou přes visutý most nad ústím Švýcarské zátoky do přehradního jezera dostat na stranu hráze. Pláž je přístupná pro motoristy z

Vranova nad Dyjí, kde je před hrází parkoviště o dostatečné kapacitě nebo od 24

obce Štítary, kde je parkoviště skryto v lese. Pro cykloturisty se nabízí ještě možnost využít nejkratší cesty ze Znojma a sjet prudším klesáním ke konci

Švýcarské zátoky a po jejím břehu dojet přímo k mostu vedoucí k pláži. Podél břehů se nachází velký počet soukromých a podnikových chat. Připravuje se

obnovení lodní dopravy, která zde fungovala až do 80. let a byla vyhledávanou

turistickou atrakcí. Cesta od hráze až k Bítovu přináší díky členitému charakteru přehradní trajektorie neobyčejně přitažlivé zážitky. Při plavbě po jezeře bychom

se po průjezdu několika zákrutami dostaly až k bítovským zátokám pod zříceninu strážního hradu Corštejn ze 14. století a o kousek dál k přítoku Želetavky, vévodí majestátně soutoku těchto řek starobylý hrad Bítov z 11. století. Pod námi by se

nacházelo místo zatopeného starého Bítova, jehož základy jsou při poklesu výšky vodní hladiny vidět ještě dnes. Bítov však nebyl v 30. letech zatopen bez náhrady. Nad zátokami byla vybudována na tehdejší dobu velmi moderní obec, která je dnes jedním z center vranovského regionu.

obr. 7: Vranovská přehrada - hráz Šumná

Obec Šumná (obr. 8) se nachází přibližně 15 km západně od Znojma a přibližně 6

km od Vranovské přehrady. Dobré dopravní spojení a důležitá železniční stanice

mají značný význam z hlediska cestovního ruchu. Obec se stává vstupní branou k Vranovské přehradě. Tuto skutečnou znásobuje poloha obce na okraji Národního

parku Podyjí a rozvinutá síť cykloturistických tras. Obec Šumná získala svůj

původní název teprve roku 1949. V předchozích dobách byla známá jako 25

Šumvald nebo německy Schönwald. Tuto poměrně mladou obec založil majitel

vranovského panství advokát Josef Hilgartner rytíž z Lilienbornu roku 1798. Původně samostatná obec připadla roku 1817 ke Štítarům a obyvatelstvo je

většinou německé národnosti. Rozvoj obce zásadně ovlivnila výstavba železnice, spojující Berlín s Vídní roku 1871 a téměř souběžně výstavba silnice spojující

Znojmo a Vranov. Roku 1920 se obec osamostatnila. Národnostní problémy

související s nástupem nacismu k moci vyústily 8.10.1938, kdy byla obec okupována německou armádou a připojena k velkoněmecké říši. České

obyvatelstvo z velké části uprchlo do vnitrozemí ze strachu před zatýkáním a

ordnery. Po válce dochází k návratu českých obyvatel a k přílivu dalších českých rodin

z

vnitrozemí.

Roku

1949

získává

obr. 8: Šumná

obr. 10: výškový profil cyklotrasy č.1 26

obec

název

Šumná.

obr. 9: mapa cyklotrasy č. 1

27

4.3 CYKLOTRASA Č. 2 ZNOJMO – HLUBOKÉ MAŠŮVKY – PLAVEČ – JEVIŠOVICE – KRAVSKO – ZNOJMO

Popis trasy:

délka: 42 km


(obr. 15)

Od mostu přes řeku Dyji do Přímětic, odtud po silnici do Hlubokých Mašůvek. U kostela se napojit na zelenou turistickou značku a tu sledovat až do Plavče. U

rozcestníku přejít na žlutou a jet po ní kolem Čertovy stěny až do Jevišovic.

Z Jevišovic sledovat modrou až k rybníku a rozcestníku Jankovec, kde je nutné odbočit vlevo po asfsfaltové cestě a jet po ní až do Kravska. Dále po silnici přes Mramotice do Znojma. (obr. 14) Místopis:

Znojmo- 300 m.n.m. - 200 m.n.m.









vedou stavební mistři z Rakouska a Itálie. Z této doby pochází celá řada měšťanských i šlechtických domů a paláce s barokními doplňky. Po bitvě na Bílé 28













16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí. Hluboké Mašůvky

Sídliště lidu s moravskou malovanou keramikou (4. stol. př. n. l.), kde nalezl

František Vildomec známou Mašůveckou Venuši. Kostel Navštívení P. Marie původně barokní z roku 1680 byl v roce 1952 rozšířen. Před kostelem jsou sochy

sedmi českých světců od znojemského sochaře J. T. Fischera z roku 1953. Památník osvobození na návrší nad obcí z dukelského bojiště, Lidic a Terezína. (obr. 11)

29

obr. 11: památník osvobození Lapikus

Hrad založený koncem 14. stol. a zničený pravděpodobně za česko-uherských válek, protože roku 1508 je již uváděn jako pustý. Na konci ostrohu jsou zachovány základy hradní zdi a část zdiva věže a paláce. Plaveč

Obec spůvodně renesančním zámkem, který byl po roce 1742 přestavěn a postupně upravován roku 1832. V současné době zámek slouží jeko domov

důchodců. Při vstupu do zámku stojí románská rotunda Panny Marie z počátku 13. stol. Lucerna rotundy je završena zoomorfní plastikou z kamene. Čertova stěna

Jedná se o prudké srázy na jižních svazích na Hlubokým potokem. Před jeho ústím do Jevišovky se nachází řada skalních výstupů a balvanitou sutí. Jevišovice

Na ostrohu levého břehu Jevišovky naproti obci Jevišovice je výšinné pravěké

hradiště zkoumané v letech 1909-1915 J. Palliardim. Nálezy z nejmladší vrstvy

jsou nazývány jevišovickou kulturou. Obec Jevišovice je připomínána již v roce

1289 jako majetek pánů z Kunštátu. Z nich je znám zejména Hynek z Kunštátu, zvaný Suchý Čert, který za husitských válek v roce 1404 ubránil Znojmo proti spojenému vojsku krále Zikmunda a vévody Albrechta. O necelých dvacet let později byly však Jevišovice dobyty a zajatí husité upáleni ve Znojmě. Na jejich

památku byl v roce 1925 vybudován na vrchu Žalově nad Jevišovickou přehradou 30

vybudován pomník ve tvaru kalicha a roku 1956 znovu obnovený. Původně

gotický hrad na ostrohu na pravém břehu Jevišovky byl koncem 16. stol

přeměněn na čtyřkřídlí renesanční zámek s arkádami, který byl dokončen až

v roce 1686 již v baroku (obr. 12). V té době byl majetkem Raduita de Souches, o čemž svědčí jeho erb na průčelí zámku. Od konce 19, stol byl zámek používán pouze k hospodářským účelům. Dnes je zde depozitář Moravského muzea a

vlastivědné expozice. Nový zámek je na JV okraji města a vznikl romantickou přestavbou barokního letohrádku roku 1879. V parku je cyklus mytologických

soch převezených sem z kláštera v Louce, z nichž 8 pochází od L. Mattieliho

z pol. 18. stol. Dnes zámek slouží jako domov důchodců, park je přístupný široké veřejnosti. V obci je i kašna ze 17. stol. a barokní sochy a domy z 18. stol. Na

východním okraji Leží Jevišovická přehrada s koupalištěm. Je to nejstarší přehrada na Moravě, vybudovaná v letech 1894-1897 pro ochranu proti záplavám

a pro potřeby cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Hráz je vysoká 25 metrů. Status městečka získala má obec od konce 14. stol. a městem je od počátku 18. století.

obr. 12: starý zámek Jevišovice Kravsko

Velmi stará osada patřila od počátku klášteru v Louce, jenž byl v rámci

josefínských reforem zrušen. Po zrušení louckého kláštera v r. 1784 připadlo Kravsko moravskému náboženskému fondu a bylo v r. 1789 prodáno hraběti Janu

Václavu Ugartovi. V r. 1798 držel hrabě Alois Ugarte. Ten nechal na jihozápad od osady, na návrší směrem ke Znojmu vystavět dvouposchoďový obdélníkový

klasicistní zámek. Chodba spojuje zámek s nakoso postavenou hranolovou kaplí,

která byla vybudována v r. 1847. Kaple s kruhovými okny v novobarokním slohu 31

má z důvodů souměrnosti protějšek při opačném křídle. Počátkem 20. století náleželo Kravsko sestrám, kněžně Luise de Frasso-Dentice a hraběnce Karolině Lützowové, v r. 1925 Luigimu a Emilii de Frasso-Dentice. Jako letní sídlo jej

tento italský rod využíval až do r. 1939. Novodobé úpravy se dotkly hlavně

interiérů, v nichž je místy dochována štuková výzdoba a zbytky maleb. Po r. 1945 byla v zámku umístěna škola. V roce 1984 byl zámek (obr. 13) kompletně zrekonstruován a využit jako rekreační a školící středisko. Nově byl upraven i

okolní park se vzácnými dřevinami (unikátní sekvojovec obrovský), který je volně přístupný veřejnosti.

obr. 13: zámek Kravsko

obr. 15: výškový profil cyklotrasy č.2

32

obr. 14: mapa cyklotrasy č. 2

33

4.2. CYKLOTRASA Č. 3 ZNOJMO – KRÁLŮV STOLEC – ANDĚLSKÝ MLÝN – PODMOLÍ – HAVRANÍKY – POPICE – KRAVÍ HORA – ZNOJMO Popis trasy:

délka: 25 km


(obr. 18)

Ze Znojma od mostu po modré turistické značce k rozcestníku Gránice,

odtud po zelené cca 200 metrů až k hájence (jediná budova). Na křižovatce odbočit vpravo (do mírného kopce) a jet po poní zpevněné cestě až k silnici, po ní

se dát vlevo a po cca 150 metrech odbočit vpravo na polní cestu. Na křižovatce polních cest odbočit vpravo a následně vlevo a vjet do lesa. Cesta se po chvíli setká se zelenou turist. značkou po které pokračujeme až na Králův stolec. Od

Králova stolce stále sledovat zelenou a k rozcestníku Andělský mlýn. Odbočit vlevo přes kamenný most za ním se napojit na žlutou. Dáme se cestou směřující

vlevo. Žluté se držet až k rozcestníku Nivky. Odbočit vpravo a po modré na rozcestí Pod Šobesem, odkud jet po červené přes Kraví horu až do Znojma k mostu přes řeku Dyji. (obr. 17)

Místopis:

Znojmo- 300 m.n.m. - 200 m.n.m.






13. století jsou ve městě zakládány kláštery dalších řádů - minoritů, dominikánů a 34
















16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí.

35

Králův stolec

Vyhlídka nad vzdutou hladinou Znojemské přehrady. Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes Dyji,

když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Roku 1892 byl na tomto místě vybudován Znojemskou sekcí Rakouského turistického klubu dřevěný pavilon, který sloužil až do konce první světové války. Roku 1922 zřídil Spolek

německých turistů ve spolupráci s Klubem českých turistů nedaleko místa původního pavilonu nový altán v jeho dnešní podobě. Ve skalách pod Královým

stolcem byla objevena jediná dnes známá letní skalní kolonie vrápence malého v

Evropě. V okolí nenachází zaniklá osada Čekanovice a archeologické lokality na svazích v lese terasy kdysi zemědělských míst obdělávaných jako vinice. Andělský mlýn (obr. 16)

Bývalý renesanční mlýn v údolí Mašovického potoka, poslední dochovaný mlýn

na území NP Podyjí. Historická památka, na zdech byly nalezeny zbytky sgrafitové výzdoby, uvnitř původní stavební prvky (stropy, omítky). V současné době probíhají opravy objektu.

obr. 16: Andělský mlýn Šobes

Lokalita byla osídlena již ve starší době kamenné. Pravěké hradiště zde bylo v

době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. Již ve středověku byla

lokalita využívána k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé svojí kvalitou a zejména v minulém století dodáváno na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací. Dnes se zde vinná réva pěstuje na ploše asi 11 ha. Lokalita

je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě. Pěstují se zde 36

především bílá vína: rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský. V letních

měsících je možnost ochutnávky vín z této polohy přímo na vinici. (Akce je

součástí vinařského turistického programu, který na Šobesu provozuje společnost Znovín, a.s.). V nejužším místě šobeského meandru je pěkný výhled na obě strany

hřbetu. V okolí je teplomilná doubrava s hojným výskytem parazitického ochmetu evropského. Po hřbetu vede tzv. Římská cesta - stará obchodní cesta spojující již od raného středověku české země a Rakousko. Popice

Obec ochranného pásma NP. Pravěké osídlení z mladší doby kamenné. První

zmínka je k roku 1252. Je zde kostel sv. Zikmunda z 2. poloviny 13. stol., přestavěný v 17. stol. a fara Křížovníků s červenou hvězdou z 1. poloviny 18. stol. Vedle fary rodný dům spisovatele Charlese Sealsfielda. Na okraji obce na

vřesovišti stojí socha sv. Floriána. Obec leží na hlavní červené turistické trase. Je zde spousta sklepních uliček. Kraví hora 324 m.n.m.

Pahorek nad Znojmem se vzácnou vřesovištní flórou a faunou (viz

Havranické vřesoviště). Území je součástí širokého pruhu vřesovišť mezi

Znojmem a Retzem v Rakousku. Vzniklo ve středověku vykácením původních

doubrav a následnou extenzivní pastvou. Výskyt teplomilných a suchomilných

rostlin: kručinka chlupatá, koniklec velkokvětý, růže bedrníkolistá a kavyl Ivanův.

Je možno se setkat s chráněnými druhy živočichů: kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý, otakárek fenyklový a ovocný, ještěrka zelená, užovka hladká.

obr. 18: výškový profil cyklotrasy č.3 37

obr. 17: mapa cyklotrasy č.3

38

4.4. CYKLOTRASA Č. 4 ZNOMO – HAVRANÍKY – ŠATOV – CHVALOVICE – VRBOVEC –– TASOVICE – ZNOJMO Popis trasy:

délka: 26 km


(obr. 20)

Ze Znojma jet okolo kláštera Louka po žluté cyklostezce (trasa šesti měst)

do Nového Šaldorfa a dále po silnici směrem na Havraníky. Přibližně 2 km od

křižovatky na Popice odbočit doleva na polní cestu a po ní jet až do Šatova. Zde se napojit na červenou cyklostezku a pokračovat do Chvalovic a Dyjákoviček. Přes Vrbovec do Načeratic, odtud po cyklostezce č. 48 do obce Dyje. Tam navázat na cyklotras č 5007 (zelená Znojemská) a po ní se vrátit do Znojma. (obr. 19)

Místopis

Znojmo- 300 m.n.m. - 200 m.n.m.










hoře se zde v roce 1628 konal zemský sněm, na kterém bylo pro Moravu přijato 39

Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. 17. století bylo pro Znojmo velmi












16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí. klášter Louka

Bývalý premonstránský klášter v Louce s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a

sv. Václava byl založen roku 1190. Za husitských válek roku 1425 zničen a od roku 1748 znovu budován jako velkorysá barokní stavba, která nebyla v důsledku

zrušení klášterů roku 1784 dokončena. Potom sloužil jako tabáková továrna a

později byl přeměněn na kasárna. Z nejstaršího období se zachoval pouze zbytek

křížové chodby na dvoře kasáren. Nejstarší částí kostela je románská krypta ze 17. 40

stol. nesená šesti pilíři s hlavicemi. Dnešní stavba kostela je s výjimkou gotické kaple sv. Štěpána raně barokní ze druhé poloviny 17. stol. Nový Šaldorf

Obec s bohatou vinařskou tradicí. Silnice vedoucí obcí je obkolopena sklepy, políčky a vinohrady tvoří „sklepní náměstí“ dlouhé asi 800 metrů. Zde stojí dřevěný lis z 18. stol. Šatov

Založen kolem roku 1200, na městečko byl povýšen roku 1497. Stojí zde kostel

sv. Martina v jádru pozdně gotický z 15. stol. Vinařská obec s velkým množstvím dodnes funkčních vinařských staveb jako jsou lisovny vína a vinné sklepy. Obec je sídlem vinařských závodů Znovín.

Malovaný sklep – vyzdobený naivním uměním na pískovcových stěnách sklepa. Vymaloval jej v letech 1938-68 jednoruký amatérský malíř Maxmilián Apetauer. Dyjské svahy

Přírodní památka o rozloze 7 ha na skalnaté stráni nad řekou Dyjí a výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů.

obr. 20: výškový profil cyklotrasy č.4

41

obr.19: mapa trsy č. 4

42

5

ZÁVĚR Tato práce by měla sloužit všem zájemcům o cykloturistiku v okolí

Znojma a NP Podyjí, přiblížit charakter oblasti a možnosti turistiky. V teoretické části

se věnujeme historii kola a vzniku horského kola.

Důležitou částí je i kapitola o problematice konfliktu mezi cykloturisty a ostatními uživateli stezek.

Praktická část se nejprve zabývá charakteristikou oblasti a cyklotras.

Uvedené trasy jsou vedeny převážně terénem, upřednostňuje se výběr horského kola. Každá prezentace trasy obsahuje popis, místopis s významnými body

kulturně-poznávací činnosti a grafickou část, v níž je zaznamenán výškový profil trasy. Vše dokresluje mapa s linií trasy.

Vybrané trasy jsou určeny turistům a cykloturistům, kteří mají již

zkušenosti s jízdou v terénu, jejich obtížnost odpovídá vyšší fyzické přípravě a technickým dovednostem účastníků. Okolí Znojma však nabízí vzhledem

k výškovému profilu snadnější dostupnost terénu, čímž se zvyšuje i možnost vyšší ujeté vzdálenosti a tím i množství kulturně–poznávací činnosti jako jsou přírodní památky a lidová architektura.

Pohybem na kole a poznáváním kulturních, společenských a přírodních

rysů jsou uplatněny všechny složky turistiky a spolu s pobytem v přírodě napomáhají ke komplexnímu rozvoji osobnosti.

43

RESUMÉ Cílem bakalářské práce je přiblížit a navrhnout veřejnosti možnosti

cykloturistiky v NP Podyjí a na Znojemsku.

V první, teoretické části je popsána cykloturistika obecně. Druhá,

praktická část je věnována možnostem cykloturistiky v oblasti a prezentována v podobě čtyř tras.

The aim of this bachelor thesis is to present and suggest possibilities of

biking in National park Podyjí and aroun the area of Znojmo.

The first part is theoretical, and it describes biking in general. The second

part is practical. It deals with possibilities of biking this area, and present four biking routes.

44

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE 1. 2. 3.

4.

5. 6. 7. 8. 9.

BALLANTINE, R.,GRANT, R. Velká kniha o bicyklech. 1.vyd. Bratislava:

Gemini, spol. s r. o., 1993. 191s. IBSN 80-7161-011-9

GERIG, U., FRISCHKNECHT, T. Jezdíme na horském kole. 1.vyd. České Budějovice: KOOP, 2004. 128s. IBSN 80-7232-227-3

HRUBÍŠEK, I. Horské kolo od A do Z. 4.vyd. Praha: Sobotáles, 1999. 296s.

HŘEBÍČKOVÁ, S. Diplomová práce. Brno: 2003

IROVSKÝ, B. Hrady a zámky na řece Dyji. 1.vyd. Znojmo: Družstevní agentura Znojemia, 1990. 48s.

JANKŮ, V., SVOBODA, J. Znojmo.Úvaly: České panorama, 1994. 151s.

IBSN 80-901717-0-2

LANDA, P., LIŠKOVÁ, J. Rekreační cyklistika. Praha: Grada, 2004. 108s. ISBN 80-247-0726-8

ŠAFRÁNEK, J. Kolo pro děti a jejich rodiče.1.vyd. Praha: Portál, 2000. 119s. IBSN 80-247-1134-6

TAICH, T. Spadne klec?, Velo, 7/8 /2001 str. 14-17

10. http://ktc.cz

11. http://www.mestaobce.cz

12. http://nppodyji.cz

13. http://www.quido.cz

14. http://www.shocart.cz/cs/

15. http://www.znojemsko info/

45

PŘÍLOHY 1.

Vyhláška č. 22/95

3.

Příklad itineráře cykloturistické vyjížďky

2.

Turistické značení

46

Příloha č. 1 – Vyhláška č. 22/95 VYHLÁŠKA č. 22/95 Správy Národního parku Podyjí, schválená dne 6. dubna 1994 kterou se vydává NÁVŠTĚVNÍ ŘÁD NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ Čl. 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ

(1) Účelem vyhlášky je zajištění ochrany přírodních hodnot na území Národního parku Podyjí (dále jen NP) a jeho ochranného pásma.

(2) Tato vyhláška se vztahuje na fyzické a právnické osoby, které vstupují,

vjíždějí nebo přechodně setrvávají na území NP a jeho ochranného pásma za účelem rekreační, turistické, případně jiné aktivity. Čl. 2 OZNAČENÍ HRANIC OCHRANNÉHO PÁSMA NÁRODNÍHO PARKU, NÁRODNÍHO PARKU A ZÓN NÁRODNÍHO PARKU

(1) Hranice NP je označena zelenými tabulemi s velkým státním znakem České republiky s nápisem "NÁRODNÍ PARK PODYJÍ".

(2) I. zóna NP (přísná přírodní) zahrnuje přírodovědecky nejhodnotnější jádrové území NP. Po obvodu své vnější hranice je označena zelenými tabulkami s

nápisem "I.ZÓNA NÁRODNÍHO PARKU VSTUP POVOLEN POUZE PO VYZNAČENÝCH CESTÁCH" a dále pruhovým značením, které se umísťuje na hraniční sloupky nebo na stromy. Tyto pruhy jsou barvy červené.

(3) II. zóna NP (řízená přírodní) zahrnuje velkou část lesního komplexu a

nejhodnotnější plochy bezlesí (např. vřesoviště a louky). Po obvodu své vnější hranice je označena zelenými tabulkami s nápisem "II. ZÓNA NÁRODNÍHO

PARKU VSTUP POVOLEN POUZE PO VYZNAČENÝCH CESTÁCH" a dále

pruhovým značením, které se umísťuje na hraniční sloupky nebo na stromy. Tyto

pruhy jsou barvy modré. (4) III. zóna NP (okrajová) zahrnuje zbývající část NP, tvořenou zemědělskými

plochami a částí lesního komplexu. Její vnější hranice je převážně totožná s hranicí NP. Tato zóna není v terénu značena.

(5) Ochranné pásmo NP chrání území NP před vnějšími rušivými vlivy. Je

označeno zelenými tabulemi s nápisem "OCHRANNÉ PÁSMO NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ". Čl. 3

ZÁKLADNÍ OCHRANNÉ PODMÍNKY NÁRODNÍHO PARKU Na celém území NP je ve smyslu § 16 zákona zakázáno:

a) zneškodňovat a ukládat odpady, které mají původ mimo území NP a

zneškodňovat ostatní odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem Správy NP, b) tábořit, bivakovat a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem Správy NP,

c) vjíždět a setrvávat s motorovými i nemotorovými vozidly a obytnými přívěsy

mimo místa vyhrazená se souhlasem Správy NP, kromě vjezdu a setrvání vozidel

Správy NP, orgánů při výkonu státní správy, vozidel potřebných pro zemědělskou a lesnickou činnost provozovanou na území NP, vozidel Policie ČR, Armády ČR,

Celní stráže, hasičů, zdravotní a veterinární služby při výkonu služebních

povinností. Zákaz vjíždění a setrvávání motorových i nemotorových vozidel neplatí pro vlastníky, nájemce a vykonavatele práva hospodaření na pozemcích

ležících v NP, kteří musí za účelem obhospodařování těchto pozemků použít

nejkratší technologicky možnou trasu vedenou po pozemních komunikacích. (K tomuto

ustanovení

vydá

Správa

NP

zvláštní

samostatnou

instrukci),

d) pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce, e) provozovat vodní sporty a vodní turistiku na řece Dyji. V obci Vranov nad Dyjí se mohou tyto aktivity provádět v části řeky Dyje protékající zastavěným územím Vranova,

f) provozovat horolezectví,

g) uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a

živočichů. Čl. 4

DALŠÍ OCHRANNÉ PODMÍNKY

V souladu s § 19 zákona není dále dovoleno: (1) Na celém území NP

a) poškozovat a znečišťovat přírodní prostředí,

b) rušit, pronásledovat, odchytávat, poškozovat a usmrcovat volně žijící živočichy

(s výjimkou živočichů, na které se vztahují jiné právní předpisy (pozn.1)), či

sbírat a poškozovat planě rostoucí rostliny a sbírat či poškozovat ostatní přírodniny,

c) zatěžovat přírodní prostředí nadměrným hlukem, (pozn. 2))

d) poškozovat a ničit veškerá terénní a informační zařízení Správy NP a zařízení turistického provozu,

e) pořádat sportovní a vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky, létat na padácích a závěsných kluzácích,

f) nadměrně zatěžovat prostředí chemickými látkami,

g) vstupovat do všech jeskyní či podzemních prostor a ovlivňovat jejich prostředí, h) volné pobíhání psů a jiných domácích zvířat, i) provozovat volný a stánkový prodej,

j) umísťovat reklamní tabule a poutače.

k) provozovat jízdu na koni a povoznictví, vyjma trasy vyhrazené se souhlasem Správy NP.

(2) V I. a II. zóně NP

a) vstupovat a pohybovat se mimo cesty vyznačené se souhlasem Správy NP (pro potřeby této vyhlášky se takovou cestou rozumí cesta, která je označena turistickými značkami nebo značkami označujícími cykloturistické trasy), kromě vlastníků, nájemců a vykonavatelů práva hospodaření na pozemcích ležících v

těchto zónách. Pro přístup k těmto nemovitostem musí uvedené osoby použít nejkratší možnou trasu vedenou po pozemních komunikacích. Osobám trvale

bydlícím v obcích ochranného pásma NP (Vranov nad Dyjí, Onšov, Lesná, Horní

Břečkov, Čížov, Lukov, Podmolí, Mašovice, Hnanice, Havraníky a integrované

obce města Znojma - Hradiště, Konice, Popice) je vstup povolen do II. zóny NP,

b) sbírat lesní plodiny a léčivé byliny. Osoby trvale bydlící v obcích ochranného pásma NP tento sběr mohou provádět na území II. a III. zóny NP. Nesmí však jít

o sběr druhů chráněných všeobecně závaznými právnímí předpisy, (pozn. 3)

c) koupat se v řece Dyji a ostatních vodních tocích a nádržích, kromě části řeky Dyje protékající zastavěnou částí Vranova nad Dyjí,

d) provozovat zimní lyžařskou turistiku mimo cesty vyznačené se souhlasem Správy NP a bruslit na zamrzlých vodních tocích a plochách,

e) jezdit na kolech mimo vyznačené cykloturistické trasy. Cyklistika je

provozována na celém území NP a jeho ochranného pásma na vlastní nebezpečí. Cyklisté

jsou

povinni

respektovat

výstražná

a

omezující

značení

na

cykloturistických trasách, zejména omezení rychlosti v úseku Čížov - Hardegg a dalších exponovaných a nepřehledných místech. Na turisticky značených cestách nesmí cyklisté ohrozit nebo omezit pěší turisty.

(3) Ve III. zóně NP jezdit na kolech mimo silnice, místní a účelové komunikace a vyznačené cykloturistické trasy.

(4) Provádění činností uvedených v odstavcích 1-3 tohoto článku se považuje za přestupek, či protiprávní jednání dle §§ 87-88 zákona. (5) Na celém území ochranného pásma

a) nadměrně poškozovat a znečišťovat přírodní prostředí,

b) rušit, pronásledovat, odchytávat a usmrcovat volně žijící živočichy (s výjimkou živočichů, na které se vztahují jiné právní předpisy (pozn. 1)),

c) poškozovat a ničit veškerá terénní a informační zařízení Správy NP a zařízení turistického provozu,

d) pořádat sportovní a vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky. Čl. 5 RYBÁŘSTVÍ A MYSLIVOST

Výkon práva myslivosti a rybářství je upravován samostatnými předpisy a správními rozhodnutími příslušných orgánů. Čl. 6 VÝJIMKY Z OCHRANNÝCH PODMÍNEK

Výjimky ze základních ochranných podmínek (čl. 3 této vyhlášky) uděluje

Ministerstvo životního prostředí ČR v Praze. Výjimky z dalších ochranných podmínek (čl. 4 této vyhlášky) uděluje Správa NP ve Znojmě. Čl. 7 OSVĚTOVÉ A VÝCHOVNÉ VYUŽÍVÁNÍ NÁRODNÍHO PARKU

Informace o území NP získají návštěvníci v sídle Správy NP ve Znojmě, případně

v jejích informačních střediscích, u jednotlivých členů stráže přírody a u pověřených pracovníků Správy NP. Čl. 8 DOZOR NAD DODRŽOVÁNÍM OCHRANNÝCH PODMÍNEK NÁRODNÍHO PARKU A STRÁŽ PŘÍRODY

Kontrolu dodržování ustanovení této vyhlášky a ostatních právních předpisů týkajících se ochrany přírody a krajiny zajišťuje stráž přírody (pozn. 4). Její členové jsou po prokázání se služebním průkazem oprávněni:

a) zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na úseku ochrany přírody a krajiny,

b) ukládat a vybírat blokové pokuty (pozn. 5) za přestupky na úseku ochrany přírody a krajiny,

c) pozastavit rušivou činnost, jestliže bezprostředně ohrožuje zájmy ochrany přírody,

d) vstupovat na cizí pozemky za účelem plnění úkolů vyplývajících ze zákona a dalších předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny. Čl. 9 SANKCE

Porušování podmínek ochrany přírody NP, které vyplývají ze zákona, této vyhlášky a dalších závazných právních předpisů, (pozn. 6) bude sankcionováno orgánem ochrany přírody jako přestupky fyzických osob (pokutou až do výše 50.000,-- Kč), (pozn. 7) či protiprávní jednání právnických a fyzických osob při

podnikatelské činnosti (pokutou až do výše 1.000.000,-- Kč), (pozn. 8) pokud

nepůjde o trestný čin. Čl. 10

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ

Tento návštěvní řád byl projednán se zástupci všech obcí ležících na území

ochranného pásma NP a v Radě národního parku. Návštěvní řád je trvale vyvěšen na úředních deskách Správy NP a je veřejnosti k dispozici u obecních úřadů, Správy NP a u Ministerstva životního prostředí ČR. Čl. 11 ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

Touto vyhláškou se ruší vyhláška č. 1/94, kterou se vydává návštěvní řád NP Podyjí. Čl. 12

ÚČINNOST

Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. května 1995 Ing. Tomáš Rothröckl ředitel

Správy Národního parku Podyjí _________________________________________________________________

1) Např. zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti (v úplném znění zákona č. 512/1992 Sb.) a vyhl. č. 2O/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti. 2) Vyhláška MZd ČSR č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a související hygienické předpisy.

3) Např. vyhláška č. 395/92 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb.

4) § 81, zákon č. 114/1992 Sb.

5) zákon č. 124/1993 Sb., o přestupcích (úplné znění zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jak vyplývá z pozdějších změn a doplňků)

6) Např. nařízení vlády č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví

podmínky jeho ochrany

7) § 87, zákona č. 114/1992 Sb. 8) § 88, zákona č. 114/1992 Sb.

zdroj: http://www.nppodyji.cz

Příloha č. 2 – Turistické značení a)

pěší trasy

pásové značka

šipka

vícebarevná šipka

místní značka

koncová značka, odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, odbočka ke zřícenině hradu či

jiného objektu, odbočka k jinému zajímavému objektu, odbočka ke studánce nebo pramenu

naučná stezka

turistická tabulka,

turistická směrovka

b) •

cyklistické trasy cyklotrasy

návěst před křižovatkou

směrová tabule

směrové tabule: přímo

•

vlevo

vpravo

cykloturistické trasy

cykloturistická značka a šipka

zdroj: http://www.klubturistu.cz/

cykloturistická směrovka

Příloha č. 3: Příklad itineráře cykloturistické vyjížďky

(Šafránek, 2000)

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

Recommend Documents