MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu
Sportovní lezení a bouldering ve výuce TV na středních školách v Brně Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D.
Vypracovala: Iva Sedláčková Animátor sportovních aktivit
Brno, 2010
Prohlašuji, že tato bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem zpracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při práci používala nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. ………………
Ráda bych poděkovala Mgr. Taťáně Strakové Ph.D. za cenné připomínky k vypracování této práce.
Obsah Úvod........................................................................................................................ 5 1. Rozbor výzkumného problému ........................................................................ 7 1.1. Historie horolezectví .................................................................................... 7 1.1.1. Historie sportovního lezení ................................................................. 10 1.1.2. Historie lezení na umělých stěnách ..................................................... 11 1.1.3 Historie boulderingu............................................................................. 12 1.2. Charakteristika a vybavení ......................................................................... 14 1.2.1. Charakteristika boulderingu ................................................................ 14 1.2.2. Vybavení ............................................................................................. 14 1.2.3. Charakteristika sportovního lezení ...................................................... 17 1.2.4. Vybavení ............................................................................................. 18 1.3. Pohybové nároky a vliv sportovního lezení a boulderingu na tělesný rozvoj ........................................................................................................................... 26 1.4. Psychologické aspekty ............................................................................... 31 1.5. Přínos zařazení lezení do výuky tělesné výchovy ...................................... 32 1.6. Moţnosti vyuţití stěny v hodinách TV ...................................................... 34 2. Výzkum ............................................................................................................ 37 2.1. Cíl ............................................................................................................... 37 2.2. Dílčí úkoly.................................................................................................. 38 2.3. Metodika .................................................................................................... 39 2.3.1. Charakteristika výzkumného souboru ................................................. 39 2.3.2. Vytvoření dotazníků, charakter výzkumu a metody výzkumu ........... 39 2.3.3. Návštěva vybraného vzorku škol ........................................................ 40 2.3.4. Zpracování a zhodnocení získaných dat ............................................. 40 2.4. Prezentace získaných dat............................................................................ 41 3. Diskuze ............................................................................................................. 45 4. Závěr................................................................................................................. 46 Seznam použitých zdrojů ................................................................................... 47 Literární zdroje .............................................................................................. 47 Internetové zdroje.......................................................................................... 47 Přílohy Shrnutí Resumé
Úvod K boulderingu a sportovnímu lezení jsem se dostala aţ při studiu na vysoké škole díky volitelným předmětům. Zatím se tomuto sportu nevěnuji soustavně, spíš jenom nárazově, ale v budoucnu budu usilovat o to, aby se tato situace změnila, protoţe mě tento sport velmi oslovil. Vzhledem k tomu, ţe studuji obor ASAK v kombinaci s předmětem na PedF, zaměřila jsem se ve své práci na vyuţití boulderingu a sportovního lezení ve výuce na středních školách. Dříve bylo lezení nedílnou součástí ţivota téměř všech lidí. Postupem času je nám moţnost „lézt“ po něčem nebo někam upírána vymoţenostmi doby. Přitom tato pohybová aktivita má zcela určitě příznivý vliv na rozvoj pohybového aparátu člověka, na kompenzaci různých svalových dysbalancí. Při těchto aktivitách by se ţáci mohli pobavit, vyzkoušet něco, k čemu se většina z nich normálně nedostane. Sportovní lezení navíc můţe rozvíjet mezilidské vztahy vzhledem k tomu, ţe vás jistí druhý člověk a vy k němu musíte mít důvěru. Společně s boulderingem můţe lezení rozvíjet také pevnou vůli a cílevědomost, protoţe zdolání nějaké cesty nebo alespoň chytu tyto vlastnosti často vyţaduje. Cílem této práce bylo popsat dvě podobné pohybové aktivity, které je moţné vyuţívat v rámci tělesné výchovy, a následně pomocí výzkumu zjistit, zda se těchto aktivit na brněnských středních školách opravdu vyuţívá. Ve druhé kapitole této práce jsem letmo nahlédla do historie lezení, do dob, kdy se lezení provozovalo kvůli obţivě a bylo důleţitou součástí ţivota části obyvatel této planety. Postupem času se začali lidé věnovat lezení i ve volném čase. V další kapitole si popíšeme obě aktivity, bouldering i sportovní lezení, a vysvětlíme si, co vlastně tyto pojmy znamenají a kde vznikly. 5
Dále stručně charakterizuji pouţívané vybavení, které je při boulderingu minimální, coţ je jeho velká výhoda, ale při sportovním lezení uţ nějaké vybavení potřeba je. Ve čtvrté kapitole popisuji a snaţím se vyčlenit potřebné schopnosti a dovednosti, jejich moţný rozvoj a zlepšení. V následující kapitole popisuji obecně psychické vlastnosti, které by měl lezec mít, a také vlastnosti, které můţe lezení rozvíjet u ţáků. Další kapitola navazuje na předchozí. Pokouším se v ní nastínit moţný přínos této pohybové aktivity ve výuce tělesné výchovy a moţnosti jejího vyuţití. Dále jsou v práci uvedeny příklady cvičení a her, které se dají v hodinách tělesné výchovy vyuţít. V poslední kapitole teoretické části se snaţím vysvětlit, jaký pozitivní vliv má lezení na pohybový aparát člověka a co by mohlo lezení ţákům přinést. Teoretická část práce spočívala v nastudování dostupné literatury k danému tématu, které není bohuţel mnoho, a následné sepsání poznatků získaných studiem literatury. Praktická část byla provedena pomocí výzkumu. K výzkumu jsem pouţila dotazníky, které jsem vypracovala. Úkolem této části práce je shromáţdit tyto dotazníky a literaturu o výuce boulderingu a sportovního lezení v Brně na středních školách. Zaměřila jsem se především na otázku, zda se na brněnských středních školách vyuţívá těchto aktivit v tělesné výchově a v jaké míře, a pokud ano, jaké s tím mají zkušenosti.
6
1. Rozbor výzkumného problému 1.1. Historie horolezectví Smyslem této kapitoly je nastínit, kde se lezení jako sport vlastně vzalo, jak to s ním vypadalo na začátku a jaká je dnešní situace. Historie lezení a horolezectví spadá velmi daleko do minulosti, do doby, kdy člověk začal v horách provádět první činnosti. První cesty, které byly do hor podniknuty, samozřejmě nebyly motivovány sportovními zájmy, ale i tak se nutně musely začít vyvíjet nějaké způsoby postupové techniky a jištění. V 16. století se v evropských Alpách začal rozmáhat lov kamzíků a sběr přírodních minerálů. V této době se kvůli těmto činnostem začínají vyvíjet první, specializované lezecké techniky v takovém smyslu, v jakém je chápeme dnes. Tyto práce vykonávali většinou obyvatelé z vesnic blízko hor, a později se tito obyvatelé stali vyhledávanými horskými průvodci. Postupem času začali do hor mířit lidé kvůli touze po poznání a za přírodou a jejím utvářením. V podstatě první „horolezeckou“ metodickou příručkou bylo pojednání Josiase Simlera (obr. 1), který pocházel z Curychu, s názvem O těžkostech cestování v Alpách. Tato příručka obsahovala poznatky přírodní, morfologické, povětrnostní a také se v ní nacházely cenné rady pro návštěvníky hor, např. jak se vyvarovat lavinovému nebezpečí, jak se vyhnout trhlinám na ledovcích a jak pouţívat lana a boty s hroty.
Obrázek 1: Josias Simler [18]
7
Techniky, které se v této době pouţívaly k výstupům, byly jednoduché a zcela slouţily svému účelu. Tam, kde uţ nestačily ruce a nohy, vypomohli si první „horolezci“ ţebříkem nebo třeba dřevěnou tyčí. Provázení návštěvníků po horách se pro některé místní obyvatele – horaly – stalo velmi slušným přivýdělkem. Jména těchto lidí, v podstatě „průkopníků horolezectví“, jsou neznámá, i kdyţ právě oni měli velký podíl na vzniku horolezectví jako takového. [10] Jako průlom v historii sportovního horolezectví se často označuje neúspěšný pokus o zdolání Mont Blancu (4807 m n. m.) Horácem Bénédicta de Soussure. Tento muţ vypsal později na zdolání nejvyššího vrcholu Evropy odměnu, která byla lákadlem a výzvou pro mnohé horské vůdce a nadšence pro zdolávání vrcholů. Zdolat Mont Blanc se podařilo mladíkovi, který se jmenoval Jacqes Balmat. Tento výkon byl proveden 8. srpna 1786 za přítomnosti svědků. Další velký počin v počátcích sportovního horolezectví byla výprava, kterou provedli bratři Klotzovi. Úspěšné zakončení této výpravy na Grossglockner (3797 m n. m.) nastalo 29. července roku 1800, kdy bratři se dvěma průvodci dosáhli vrcholu. Další průlom nastal v 19. století, kdy se v horolezectví začaly prosazovat opravdu první sportovní ambice. Poté, kdy byly zlezeny všechny dostupné evropské vrcholy a zůstaly jenom ty nejobtíţnější, nastalo období vzniku horolezeckého sportu. V roce 1857 byl Johnem Ballem zaloţen Alpský klub (Alpine Club) v Londýně, a ten se staral o rozvoj a příznivce tohoto nově objeveného sportu. Začaly vznikat také další profesní spolky horských vůdců a spolky horolezců. Všechny tyto spolky si daly do názvu slovo Alpy, moţná proto, ţe jejich sportovní cíle se nacházely zatím především v Alpách. V této době se lezení začalo provozovat snad na celém světě. Největší oblibě se lezení těšilo v Severní Americe a na území bývalého Carského Ruska. Pro další rozvoj horolezectví bylo důleţité zdokonalování pomůcek, které byly pouţívány. Na přelomu 19. a 20. století začal pouţívat Otto Herzog
8
hasičskou karabinu, později ji zdokonalil a rozvinul techniku s jejím jištěním v postupovém řetězci. Dalším zdokonalením byla zatloukaná skoba „fichtle“, která získala jméno po Hansu Fiechtlovi, jenţ ji jako jeden z prvních pouţil. Hans Dülfer (obr. 2) je prvním, který pouţil některé techniky lezení i jištění, jeţ se pouţívají do dnešní doby (lezení spár, kyvadlový traverz, slaňovací techniky a vyuţívání tahu lana v postupu). Všechny tyto zdokonalené pomůcky otevíraly nové moţnosti tohoto sportu. Doposud byly cesty lezeny volně a přední lezci tento styl propagovali.
Obrázek 2: Hans Dülfer [18]
Na začátku druhé poloviny 20. století vyvrcholil nový styl – technické lezení (lezci pouţívali všemoţných pomůcek k postupu i k udrţení se na skále). Lezci ovšem záhy objevili, ţe takto se dá vylézt téměř jakákoliv cesta a pomalu se začali vracet k těm, kteří lezli bez rozličných pomůcek. Opět se omezilo pouţívání pomůcek a nastal návrat k volnému lezení. Zde byl důleţitou osobností Reinhold Messner, podle kterého začíná sportovní horolezectví tam, kde si lezec stanoví pravidla. Díky němu se dostalo volné lezení zpět do hor a tato myšlenka se rozšířila i do amerických skal. Idea Reinholda Messnera udává směr horolezectví a lezení vlastně dodnes, jistící pomůcky jsou pouţívány pouze k jištění a nesmí slouţit lezci jako pomoc v postupu.[10]
9
Stefan Glowatz a Wolfgang Pohl ve své knize Volné lezení uvádějí, ţe prapočátek volného lezení spadá do okolí Dráţďan k Labským pískovcům. Průkopníci volného lezení se tady nesnaţili zdolat vrcholky věţí v Saském Švýcarsku, ale šlo jim o zdolání cesty. Stejně dlouhou tradici má i volné lezení v Anglii. Zásada volného lezení se do Evropy rozšířila přes Ameriku a zapříčinila masový rozvoj výkonnostního lezení. V polovině 70. let 20. století se volné lezení rozšířilo i do Evropy, kde ho prosazovali mladí horolezci ovlivnění americkým způsobem lezení. Velkou roli zde hrál Kurt Albert, který u nástupu kaţdé cesty ve Franckém Švýcarsku, kterou zdolal, namaloval červený bod, tzv. „rotpunkt“. Tento výraz se vţil do povědomí lezců jako všeobecná definice vylezení cesty určitým způsobem.[3] Vylézt cestu „červenobodově“ znamená, ţe lezec vyleze cestu jen s pouţitím přirozených tvarů, jistící pomůcky se pouţívají jen k jištění, odpočinek je povolen jen na přirozených stanovištích, kde můţe lezec stát, aniţ by se drţel rukama. Cesta má být zdolána pokud moţno bez pádu. Kdyţ lezec spadne, je moţné začít od místa odpočinku, tzv. „no hand rest“, kde lezec mohl jen stát bez drţení rukama. Tento způsob zdolání cesty má význam při lezení nejtěţších cest, ale v mnohých oblastech je povaţován za jediný platný, a dokud cesta není vylezena „rotpunkt“, není uznána za vylezenou.[16] V dnešní době je lezení provozováno i jako vrcholový sport, ke kterému patří i soutěţe a peníze. Stále se také zvyšuje obtíţnost lezení, coţ můţeme vidět na tom, ţe dnes se zlézají stěny, u kterých se to dříve povaţovalo za nemoţné. Volné lezení je sport, který se můţe i v budoucnu hodně rozvíjet, a budoucnost můţe přinést netušené moţnosti.[3]
1.1.1. Historie sportovního lezení Kořeny sportovního lezení sahají do dob, kdy někteří horolezci přestali upínat své pohledy k největším horám a začali zdolávat niţší, ale neméně
10
obtíţné, často i obtíţnější, skalní útvary. Sportovní lezení se začalo rozvíjet v 70. letech, kdy byl tento druh lezení povaţován za nejpřirozenější. [13]
1.1.2. Historie lezení na umělých stěnách Umělé lezecké stěny se začaly stavět v době, kdy se začalo více rozvíjet závodní lezení. První závod se konal v roce 1947. Ve druhé polovině 20. století se po světě pořádalo mnoho závodů, které ale stále měly neoficiální ráz. Závody, jenţ se konaly v této době ve Francii a v Itálii, otevíraly nové moţnosti, byly plné plánů a nadějí, ale objevily se i nové problémy. Vystupují odpůrci těchto závodů, mezi kterými se objevují i přední lezci. Objevuje se nový styl v lezení na obtíţnost, kdy lezec musí zdolat cestu, kterou nikdy předtím nelezl, a musí se ji pokusit zdolat bez zkoušení a bez pádu. První takovéto závody se uskutečnily v červnu roku 1985 v italském Bardonecchie. Vítězem těchto závodů se stal Stefan Glowacz, který vyhrál také lezení na umělecký dojem. Přelom znamenají závody, jenţ se konaly v červnu 1987 v Bioux v Savojsku. Při těchto závodech bylo velmi špatné počasí, ze kterého vyplynuly špatné podmínky pro závodníky a i pro diváky, kterých se přišlo na závody podívat velmi málo. Tato špatná zkušenost začala pořadatele nutit k přemýšlení o budoucnosti závodů, děsila je závislost na počasí, náročná příprava cest i prostor pro diváky, který se nacházel ve volné přírodě. Začalo ubývat terénů, které by lezci neznali, a bylo na nich moţné uspořádat závody. Skalní terény byly před závody upravovány, modelovány, aby na nich bylo moţné vytvořit objektivní podmínky pro všechny závodníky, tedy stejně těţké cesty. Upravování terénu začalo výrazně zasahovat do přírodního prostředí, a také z tohoto důvodu začaly být závody v přírodě omezovány a hledala se alternativa. Všechno začíná směřovat k budování umělých stěn. První závody na světě, které se konaly na umělé stěně v hale pod střechou, proběhly v Grenoblu v listopadu 1987. Byly to první závody schválené organizací UIAA (Union Internationale des Associations D’Alpinisme). Od roku 1988 se začaly
11
závody konat pouze na umělých stěnách a v roce 1990 opět narůstal počet závodů a míst, kde se závody konaly. Brzy se začaly konat po celém světě. 1. Mistrovství světa se koná jiţ v roce 1990 v Turíně v Itálii. Ve Francii se tento sport zařadil mezi vrcholové a profesionální sporty. UIAA se v roce 1991 stala členem Asociace mezinárodních sportovních federací AGFIS, coţ je předpokladem pro to, aby mohlo být lezení zařazeno jako olympijský sport. Po těchto událostech proběhlo bouřlivé období, kdy se názory zemí, národních svazů a samotných lezců výrazně měnily. Názory se ustálily na pravidlech, které se dají shrnout takto: leze se pouze na umělých stěnách, v dnešní době se závodí v lezení na obtíţnost, lezení na rychlost a v boulderingu. Díky tomu, ţe se leze na umělých stěnách, jsou zajištěny regulérní podmínky pro všechny závodníky, protoţe se staví velmi podobné a přibliţně stejně těţké cesty. Lezení se vyvíjelo i ve sportovních centrech, hlavně na univerzitách, kde se také stavěly umělé stěny. V počátku to byly jenom dřevěné bariéry a dřevěné chyty a lišty. Tyto stěny se vyuţívaly k výukovým účelům, k nácviku záchranných technik a k proţitkovým aktivitám. První lezecká stěna byla postavena v roce 1957 na univerzitě v Leedsu. Tuto stěnu postavili společně učitelé se studenty. Také v Jekatěrinburgu, v tělocvičně Uralského technického institutu, se nachází stará lezecká stěna. Ve druhé polovině 80. let se začaly stěny stavět v zahraničí vysokým tempem a začátkem 90. let se tato vlna dostala i k nám. [2]
1.1.3 Historie boulderingu Za kolébku boulderingu je povaţována Francie, oblast Fontebleau. Tato oblast je plná drobných pískovcových útvarů, na kterých se dá bouldering provozovat, stejně tak to ale můţe být v kaţdé jiné příhodné krajinné oblasti. Průkopníky boulderingu byli Britové, a to v 80. letech 19. století. V této době byl ale zatím bouldering vyuţíván především jako tréninkový prostředek
12
horolezců, kteří se připravovali na náročné výstupy. Jako sportovní disciplína se bouldering začal prosazovat aţ v 50. letech 20. století, kdy se mu začal věnovat Američan John Gill, přední gymnasta, který značil „lezení po šutrech“ za zábavné. [15] Lezení viděl hlavně jako rozšíření gymnastiky, zavedl pouţívání magnesia a stupně obtíţnosti. [7]
13
1.2. Charakteristika a vybavení 1.2.1. Charakteristika boulderingu Název této disciplíny je odvozen z anglického slova boulder, coţ znamená balvan, protoţe lezení probíhalo na malých skalních blocích. Je to druh lezení, který se provádí pouze do výšky seskoku, tedy bez jištění, a bezpečný seskok nebo ztlumení případného pádu zajišťuje měkká ţíněnka pod bouldrem (tzv. bouldrmatka). V současnosti se bouldering provozuje také na umělých bouldrovacích stěnách. [15] Jde o „směs“ gymnastických a lezeckých prvků „okořeněnou“ plným soustředěním mysli lezce na daný pohybový problém. [6] Bouldering je lezení krátkých, maximálně těţkých úseků (bouldrů) na skále nebo stěně. Jejich délka je 4–8 kroků (za krok se povaţuje přemístění ruky z chytu na chyt nebo sloţitější přemístění nohou bez pohybu rukama). [8]
1.2.2. Vybavení Vybavení je důleţitou součástí většiny sportovních i jiných aktivit. I díky pouţívanému materiálu se nám můţe aktivita zalíbit méně či více, protoţe v některých případech udělá dobré vybavení hodně. Na boulderingu je nepochybně velmi sympatické i to, ţe nevyţaduje téměř ţádnou výstroj a výzbroj. Obvykle se pouţívají jen lezečky a pytlík s magnesiem, coţ je výhoda oproti některým jiným sportům, na které je třeba pořizovat drahé vybavení. Lezení velmi usnadňují lezecké boty, tzv. lezečky. Jejich podráţka je vyrobena z netvarované gumy, která dobře přilne k povrchu. Vršek boty je obvykle vyroben z kůţe.
14
V dnešní době si lezec můţe vybrat z nepřeberného mnoţství lezeckých bot, které se liší tvrdostí podráţky a typem boty. Nejrozšířenějšími typy jsou zavazovací lezečky (obr. 3), na zip (obr. 4) a nazouvací (obr. 5). Dále je moţné vybrat si buď botu kotníkovou, nebo nízkou. Důleţité je, aby bota na noze dobře seděla, měla správnou tvrdost a aby se nevyzouvala. Pro začátečníky se doporučuje středně tvrdá podráţka, která zaručuje dobrou stabilitu hran, pro vyspělého lezce je nejlepší bota s měkkou podráţkou, která zaručuje opravdu těsné přilehnutí k nerovnostem terénu. [9]
Obrázek 3: Zavazovací lezečky [19]
Obrázek 4: Lezečky na zip [20]
Obrázek 5:
Baletky – nazouvací lezečky [21]
Další pomůckou, která se pouţívá, je magnesium a pytlík, ve kterém je tato chemická sloučenina umístěna. Magnesium je chemický přípravek, který
15
slouţí k absorbování potu z rukou a zaručuje lepší drţení chytu a lezci to pak neklouţe. Magnesium (obr. 6) se prodává ve formě prášku nebo kostky a uchovává se v pytlíku, který je na to přímo určený. Tento pytlík si lezec můţe připevnit na bok nebo se větší pytlíky nechávají na zemi, záleţí to na délce a náročnosti cesty a potřeby křídování rukou během ní. Doporučuje se křídovat si ruce co nejméně, vzhledem k docela velké prašnosti a zamazávání chytů, v některých přírodních terénech je magnesium úplně zakázáno.
Obrázek 6: Magnesium v "punčoše" [22]
Obrázek 7: Pytlíky na magnesium [23]
Bouldermatka je přenosná skládací ţíněnka (obr. 8), která se pouţívá pouze při lezení v přírodním terénu. Je to měkká podloţka, kterou si lezec dá pod místo, kde by terénní nerovnosti mohly zapříčinit nebezpečný seskok nebo kde je překročena výška seskoku. Podloţky jsou vyrobeny z materiálu, který je vysoce odolný proti oděru a jsou vyplněny měkkým materiálem, dobře tlumícím nárazy. Bouldermatka je nezbytnou součástí vybavení pro lezení v přírodě. V tělocvičnách s umělým bouldrem jsou pod stěnou umístěny 30 – 50 centimetrů vysoké měkké ţíněnky, které zaručují bezpečný seskok i ztlumení pádu. 16
Obrázek 8: Bouldermatka [25]
Další vybavení tvoří uţ jen maličkosti, které slouţí k většímu komfortu při lezení. Jednou z takových pomůcek je kartáč, který se pouţívá na čištění chytů, které můţou být „zapatlané“ třeba od magnesia. K tomuto účelu postačí klidně i starý zubní kartáček. Na bouldering je moţné nosit jakékoliv oblečení, které umoţňuje volný pohyb, nikde neškrtí a nestahuje. Samozřejmě existuje i speciální oblečení na bouldering, ale v ţádném případě není nutností. [9]
1.2.3. Charakteristika sportovního lezení Většina lidí si pod pojmem sportovní lezení vybaví vysoké hory, skutečnost je však trochu odlišná. Ve sportovním lezení nehraje ţádnou roli nadmořská výška a cesty mohou mít třeba jen 30 metrů. Důleţitá je obtíţnost (jak těţké je vylézt cestu odzdola nahoru jenom pomocí skalních chytů a stupů). Lezec se jistí pomocí jistících pomůcek, ale můţe je pouţít pouze k jištění, nesmí si jimi ţádným způsobem pomáhat při výstupu. [12] Sportovní lezení je druhem volného lezení (k pohybu po skále se vyuţívá jenom přirozeného povrchu a síly lezce, pouţití pomůcek je omezeno na jištění proti pádu). Je to v současné době asi nejpopulárnější forma volného lezení. [13]
17
Nutností pro lezení nad výškou seskoku je jištění a pouţívání jistících pomůcek. Trasy, které se ve sportovním lezení zdolávají, jsou často dlouhé jenom jako jedna délka lana nebo dokonce jen půl délky lana. Svou pohybovou a psychickou náročností se ale mnohdy dají srovnat se zdoláváním několik set metrů vysoké stěny. [9]
1.2.4. Vybavení Sportovní lezení je poněkud náročnější na vybavení, neţ bouldering. Je zde potřeba víc věcí, které nelze ničím jiným nahradit a jejich nákup není levná záleţitost. Výhodou v současné době je, moţnost vypůjčit si vybavení na lezeckých stěnách, za určitý poplatek. Je moţné si půjčit všechno, od lezeček aţ po karabiny. Veškeré vybavení, které se pouţívá, by mělo být profesionální a mělo by splňovat evropské normy, protoţe na něm bude v podstatě záviset ţivot a zdraví lezce. Lezecký úvazek je spojení lana s lezcem a slouţí k jištění sebe sama a také spolulezce proti pádu. Máme dva typy úvazku: bederní a prsní úvazek. Bederní sedací úvaz („sedák“) Skládá se z bederního pásu a smyček kolem nohou, při zatíţení se působící síly rozdělují na obě stehna (obr. 9). Tyto části jsou u novějších sedáků anatomicky polstrovány a jsou nastavitelné pomocí přezek. Součástí sedáku jsou poutka na upevnění lezeckého materiálu a pytlíku s magnéziem. Sedák se můţe pouţívat s prsním úvazkem, který zaručuje větší bezpečnost při pádu, protoţe zabraňuje tomu, aby se trup lezce převáţil dozadu, v takovém případě by mohlo dojít k váţným zraněním páteře a jiným zraněním.
18
Obrázek 9: Sedací úvazek [25]
Prsní úvazek („prsák“) Tento úvazek se pouţívá vţdy v kombinaci se sedacím úvazkem (obr. 10). Zabraňuje hlavně převrácení trupu lezce dozadu při nekontrolovaném pádu, jak bylo řečeno výše. [9]
Obrázek 10: Prsní úvazek [26]
Lano Důleţitou součástí vybavení je lano, které je pro lezce takovou „pupeční šňůrou“ (obr. 11). Symbolizuje „kamarádství dvou lidí na laně.“ [2] Lano slouţí hlavně jako ochrana proti pádu, hlavním úkolem je pro tělo snesitelné zachycení energie, která při pádu vzniká. Elastičnost lana, které je sloţeno z mnoha polyamidových vláken, umoţňuje pohlcení této energie, lano se můţe protáhnout aţ o 25 %. [9]
19
Lano se skládá z jádra a z opletu. Jádro zajišťuje zachycení pádu a oplet chrání jádro před poškozením. Nejdůleţitější dělení lan je na statická a dynamická. Statická lana se vyrábí v průměru 9–12 mm a jsou určena jenom pro statické zatěţování, protoţe mají nízkou průtaţnost. Pro lezení nejsou tedy moc vhodná, protoţe při pádu se neprotahují, a tudíţ pád netlumí. Mají ovšem vysokou statickou pevnost. Dají se vyuţít např. na lanové překáţky, při slaňování a ve speleologii. Dále se vyrábí lana dynamická, která jsou na trh dodávána v průměru 8–12 mm a jsou to v lezení nejvyuţívanější lana. Jejích důleţitou vlastností je, ţe se můţou protáhnout aţ o 40 % a díky tomu ztlumit pád lezce. Dynamická i statická lana se řadí mezi lana jednoduchá, to znamená, ţe se mohou pouţívat samostatně v jednom proudu, pouţívají se běţně při lezení na stěně a na skále tam, kde nehrozí přeseknutí o ostrou skalní hranu. Označují se jedničkou v kolečku. Dalším typem jsou lana dvojitá, která se dále dělí na lana poloviční, u kterých se musí pouţívat dva proudy lana, kaţdý proud se do jištění cvaká zvlášť. Nevýhodou těchto lan je velká hmotnost. Samostatně je moţné poloviční lano vyuţít jenom při vysokohorské turistice. Dvoupramenné lano, tzv. „dvojčata“, patří také mezi lana dvojitá. V tomto případě se musí vţdy bezpodmínečně pouţít oba proudy lana, které se do jištění cvakají společně. Jejich výhodou je niţší hmotnost neţ u předchozího druhu. Vyuţívají se do hor a k volnému lezení. [2]
20
Obrázek 11: Lano [27]
Karabiny Nezbytnou součástí lezcovy výbavy jsou karabiny (obr. 12) a různé jistící pomůcky. Na trhu je k dostání mnoho druhů karabin a kaţdý typ je vhodnější na něco jiného, protoţe kaţdý typ karabiny má jiné parametry. Na karabině můţeme rozlišit tělo, jehoţ součástí je i nos a zobák, karabina se zavírá zámkem, který se otáčí kolem první osy. Druhá osa slouţí k zapadnutí zámku do zobáku. Tělo karabiny je pruţné a při zatíţení se druhá osa opře do zobáku. Na některých karabinách je i pojistka, která u některých karabin být musí a u jiných ne. Pojistka slouţí k tomu, aby zabránila samovolnému otevření karabiny po uzavření zámkem.
Obrázek 12: Popis karabiny [28]
Kaţdá karabina musí být opatřena značením, které udává její pevnost v podélném a příčném směru a v podélném směru při otevřeném zámku (obr.
21
13). Tyto údaje mají být uvedeny podle posledních norem v kN (kilonewton). Čísla, která jsou na karabině uvedena, udávají mez pevnosti, zatíţení, při kterém karabina praská. [11]
Obrázek 13: Značení karabiny [29]
Nejznámější a nejpouţívanější karabiny jsou typu HMS (obr. 14). Tyto karabiny mají hruškovitý tvar a nejčastěji se pouţívají při jištění přes polovinu lodního uzlu. Jsou vhodné pro všechny skupiny lezců - jak začátečníky tak i pokročilé.
Obrázek 14: Karabiny typu HMS [30]
Další typy karabin se vyuţívají k různým účelům, mohou to být základní karabiny typu B (jinak se označují i jako „D“; bez pojistky, malé, lehké), oválné karabiny X (mají tvar přibliţně symetrický kolem podélné osy, pouţívají se spíše ve speleologii), karabiny se šroubovacím zámkem Q (poţívají se na odsedávačku, menší, lehčí) mohou mít zámek, který slouţí k tomu, aby lano nevypadlo z karabiny, nebo být bez zámku. (obr. 15)
22
Obrázek 15: Oválná karabina se zámkem [31]
Nejdůleţitější vlastností karabin je jejich zatíţitelnost v podélném a příčném směru (s otevřenou nebo uzavřenou západkou). Tato zatíţitelnost musí být na karabině označena a důleţité také je označení normy (CE). Jistící pomůcky Jistících pomůcek je také spousta, při výběru je nejdůleţitější zkušenost, situace, ve které se budou jistící pomůcky pouţívat, a to, jak dobře padne pomůcka do ruky. Častou jistící pomůckou je výše zmiňovaná karabina typu HMS, která se pouţívá v kombinaci s polovičním lodním uzlem. Tento způsob jištění je účelný a jednoduchý. [9] Často můţeme vidět někoho, kdo jistí přes slaňovací osmu. Slaňovací osma ovšem není jistící, ale slaňovací pomůcka, a proto by se k jištění neměla pouţívat. Další moţností jak jistit, je přes poloautomatické jistící pomůcky, které mají výhodu, ţe při zatíţení jistícího lana se automaticky sevře lano brzdné.
Helma Důleţitá je také helma, která zajišťuje lezci větší bezpečnost, chrání ho před kameny a před úderem do hlavy např. o výstupky na skále (obr. 16).
23
Obrázek 16: Helma [32]
Další pomůcky Existují ještě další pomůcky, jako jsou vklíněnce (obr. 17) a friendy (obr. 18), ale ty se na umělé stěně nepouţívají. Jejich pouţití je na skalách jako mezijištění.
Obrázek 17: Sada vklíněnců [33]
Obrázek 18: Sada friendů [34]
Správný lezec má u sebe ještě pomocné šňůry (obr. 19) a ploché smyčky (obr. 20), které vyuţívá v nejrůznějších situacích (stoupání, slaňování, budování štandu). [9]
24
Obrázek 19: Ukázka pomocných šňůr [35]
Obrázek 20: Ploché smyčky [36]
25
1.3. Pohybové nároky a vliv sportovního lezení a boulderingu na tělesný rozvoj V dnešní době jsou pohybové nároky na jedince v běţném ţivotě téměř nulové. Ţijeme v době, kdy máme na všechno přístroje a téměř nic nemusíme vykonávat vlastní silou. Do práce, do školy jezdíme autem nebo městskou hromadnou dopravou. Nic nás nenutí k pohybu, protoţe všechno koupíme přes internet a přivezou nám to aţ přímo pod nos. Dříve, kdyţ lidé pracovali na polích, pásli dobytek na pastvinách, museli prát v ruce a vykonávali další činnosti, které byly fyzicky náročné, byl pohyb součástí jejich kaţdodenních činností. V této době lidé neměli volný čas, který by věnovali tělesným aktivitám, ale oni ho ani nepotřebovali, protoţe se „hýbali“ neustále. Dneska za většinu pohybových aktivit platíme hodně peněz, ať uţ za vybavení nebo samotnou aktivitu. Ale pohyb je důleţitý a určitě se do něj vyplatí aspoň trochu investovat. Sportovní lezení a bouldering klade nároky na celý pohybový aparát člověka. Vzhledem k tomu, ţe pohyby nejsou cyklické, většinou se neopakují, rozvíjí se všechny svalové skupiny. Důleţitou roli hraje rozvoj síly, pohyblivosti, nervosvalové koordinace, rovnováhy a v určitých případech také rychlosti. Důleţité jsou i psychické nároky, ale těmi se budeme zabývat později. Sportovní lezení má jako téměř kaţdý sport příznivý vliv na oběhovou a respirační soustavu člověka, ale také dobře formuje lidské tělo rozvojem pohybové soustavy. Lezení by se dalo povaţovat za komplexní sport (k lezení v přírodě se přidává i další fyzická námaha – „turistika“), protoţe rozvíjí všechny části pohybové soustavy, a tím dochází k jejich vyrovnanému rozvoji. Lezci bývají označováni jako sportovci s nejméně svalovými dysbalancemi. Lezení se mohou věnovat téměř všechny skupiny populace, není omezeno věkem ani hmotností, důleţitá je jenom chuť do této aktivity. Omezením v této aktivitě, ale můţe být nějaké trvalé postiţení pohybového
26
nebo smyslového aparátu, ale v dnešní době uţ se leze i s lidmi, kteří takovýmto postiţením trpí. Takové lezení musí probíhat pod dohledem instruktora, jenţ je na to vyškolený. Tuto aktivitu je vhodné zařadit i do školní tělesné výchovy, kde by ji všichni zdraví ţáci, bez akutních nebo některých chronických potíţí, měli bez problémů zvládnout. [14] S lezením je moţné začít uţ mezi 4. a 5. rokem, vhodná je v tomto věku stěna s barevnými chyty a vyuţívaná spíš jako pozadí k jiným činnostem (dětem v tomto věku ještě chybí jemná motorika), v mladším školním věku (6–11 let) nastává největší rozvoj koordinačních schopností, v této době můţe stěna slouţit k různým hrám, děti mohou začít lézt s lanem, můţeme na ně přenést nějakou zodpovědnost. Je vhodné, aby si vyzkoušely co nejvíce činností. [17] Lezení rozvíjí a klade nároky na řadu pohybových schopností. Následující popis se týká spíše lezení, které je orientováno výkonnostně, ale zcela určitě má lezení vliv na tělesný rozvoj a rozvoj pohybových schopností a dovedností, i kdyţ je provozováno jen v nějaké formě školní tělesné výchovy. Síla Síla se charakterizuje jako schopnost člověka překonávat vnější odpor (pomocí svalového napětí). Ve sportovním lezení i v boulderingu se vyuţívá maximální síla, která nám dovolí překonat těţké místo nebo se udrţet na chytu, nebo síla vytrvalostní, která nám zase dovolí lézt cestu po určitou dobu bez odpočinku. V lezení se rozvíjí hlavně síla v prstech a ve svalech na horní polovině těla. Sílu můţeme dělit ještě na sílu statickou (nejvyšší moţné napětí, které svaly vyvinou), kontaktní (pomáhá při udrţení chytu, na který lezec skáče velkou rychlostí) a výbušnou (schopnost svalu co nejrychleji se stáhnout, z toho vyplývá vykonání kroku maximálně rychlým pohybem). Při silových výkonech je důleţitá také nervosvalová a mezisvalová koordinace.
27
Pro rozvoj síly se vyuţívají různé tréninkové prostředky (tréninkový bouldering, statické visy na liště „Deadhangs“, Bacharův ţebřík, trénink na hrazdě a s činkami).
Vytrvalost Je schopnost člověka vykonávat dlouhotrvající činnost, schopnost odolávat únavě. Rozlišujeme dva druhy vytrvalosti: obecnou (je to vytrvalost organismu jako celku a zapojují se alespoň 2/3 svalstva těla) a speciální (tato vytrvalost vypovídá o vytrvalosti jednotlivých svalů nebo svalových skupin a je zatěţováno méně neţ 1/3 svalstva). Obecná vytrvalost je předpokladem pro vytrvalostní schopnosti ve všech sportech, ale bezprostřední výkon při lezení přímo neovlivňuje. Pro lezce je daleko důleţitější speciální vytrvalost svalů, které jsou lezením nejvíce zatěţovány, nebo vytrvalost jednotlivých skupin svalů. V lezení jsou největší vytrvalostní nároky, stejně jako silové, kladeny na svaly horní poloviny těla, především předloktí. [8] Jediná moţnost rozvoje speciální vytrvalosti je lezení v co největším objemu a v různých obměnách, důleţité je ale i dodrţování správnosti provedení pohybů, protoţe to můţe lezci ušetřit mnoho sil. [7]
Pohyblivost Flexibilita je schopnost realizovat pohyb v náleţitém rozsahu, o plné amplitudě. Jedná se o kapacitu kloubu, která umoţňuje plynulý pohyb v plném, pro daný účel optimálním, rozsahu. [5] V lezení je pohyblivost velmi důleţitá, protoţe lezci umoţní dosáhnout na vzdálenější chyty a stupy a provádět delší a pohybově náročnější kroky. Pohyblivost je důleţitá i v prevenci zranění kloubů, šlach a vazů, které mohou vznikat v některých sloţitějších lezeckých situacích. [8] Pohyblivost závisí především na tvaru kloubu, který určuje stupeň volnosti, schopnost protaţení svalových pouzder a vazů, které kloub fixují. Dále závisí na schopnosti protaţení svalů, síle svalů, koordinaci agonistů,
28
antagonistů a synergistů, regulaci svalového tonu a svalových a šlachových reflexech. [5] V lezení je, podle Tefelnera, důleţitá nejenom kvalitní roztahanost svalů (svaly natahují antagonisté), ale je potřeba i síly opačných svalů, které pohyb provádí (agonisté). [8]
Obratnost Obratnost je charakteristická schopností rychle a účelně řešit pohybově sloţité úkoly a schopnost učit se rychle novým pohybům. Tato schopnost je v lezení velmi důleţitá, protoţe tvoří jeho všeobecný základ. Obratnost bývá ale velmi často podceňována a z toho plyne horší úroveň projevu lezce, který se obratnosti dosti nevěnuje nebo nevěnoval. Obratnost je vlastně souhrn relativně samostatných vlastností, které jsou propojeny v jeden celek koordinační funkcí centrální nervové soustavy. Mezi dílčí schopnosti řadíme: orientační schopnost (vnímání a analýza pohybové situace, uplatňuje se zde zrakový,
sluchový,
dotykový,
rovnováţný
a
pohybový
analyzátor),
diferenciační schopnost (přesné a účelné provádění jednotlivých pohybů, je zde zapotřebí dokonalé vnímání pohybu a rozvoj kinestetického smyslu), rovnováhou schopnost (tuto schopnost můţeme ještě rozdělit na statickou rovnováhu a dynamickou rovnováhu, která je důleţitá pro udrţení těla v daných pohybech a směrech, velký význam má také rozvoj rovnováţného analyzátoru), schopnost spojování pohybových prvků (celkový projev pohybu, schopnost spojovat jednotlivé pohyby do sloţitějších pohybových bloků), schopnost reakce (výběr v dané situace nejvhodnější varianty řešení) a v neposlední řadě schopnost přizpůsobování pohybového jednání vzniklé situaci (schopnost přizpůsobit se nově vzniklé situaci a účelně ji v daném okamţiku vyřešit). [8] Další velmi důleţitou součástí je technika lezce.
Technika Techniku můţeme charakterizovat jako způsob pohybu po skále nebo stěně. V lezení zaujímá důleţité postavení, protoţe to, jak kvalitní je technika
29
lezce, rozhoduje o efektivitě a vynakládaném úsilí kaţdého kroku. Všechny výše jmenované a popisované schopnosti jsou jenom předpokladem toho, co by lezec mohl vylézt, a úroveň techniky rozhoduje o tom, co opravdu lezec zdolá. Technika je trénovatelná, ale je těţko měřitelná a neexistuje ţádný objektivní standart, jak by měla vypadat. Jedno je ale jisté, zcela určitě existuje technika dobrá a špatná. Hlavním znakem dobré techniky je její účelnost (musí co nejlépe splnit poţadovaný cíl), měla by lezci umoţnit lézt co nejrychleji, nejúčelněji, nejbezpečněji, nejúsporněji či nejelegantněji, podle toho, v jaké situaci nebo v jakém závodu se lezec nachází. V podstatě je tedy dobrá technika ta, která umoţní realizovat potřebný cíl optimálním způsobem. Je nutné si ale uvědomit, ţe pro kaţdého lezce znamená dobrá technika něco jiného a je zcela individuální. Je závislá na pochopení moţností vlastního těla a schopnosti těchto poznatků co nejefektivněji vyuţít. Technika je souborem kondičních schopností, psychických vlastností a řídící činnosti centrální nervové soustavy. [8]
30
1.4. Psychologické aspekty Psychické vlastnosti lezoucího jedince jsou velmi důleţité. Za nejdůleţitější můţeme povaţovat silnou vůli, která se odráţí ve vylezených cestách, a také strach. Hned na začátku je vhodné odstranit nebo překonat strach z výšek a z pádu. [14] Lezení můţe ve školní tělesné výchově plnit funkci stmelování kolektivu, prohlubování důvěry ve spoluţáka či kantora a také zvyšování zodpovědnosti. Při lezení na stěně se ţáci musí naučit věřit tomu, kdo je jistí, musí se naučit spolu komunikovat a nést zodpovědnost za svého kamaráda, kterého jistí. Učitel můţe různými způsoby (např. hrami) zajistit, aby nebyli spolu ve dvojici vţdy jen kamarádi, ale aby se „lezec“ a „jistič“ vţdy prostřídali. Důleţitá je určitě i motivace ze strany učitele, který by se měl snaţit, aby ţáky pobyt na stěně bavil a přinesl jim nějaký příjemný proţitek.
31
1.5. Přínos zařazení lezení do výuky tělesné výchovy Podle mého názoru by se měl učitel – tělocvikář co nejvíce snaţit, aby hodiny tělesné výchovy ve škole byly co nejvíce pestré, aby studentům nabídl širokou škálu různých tělesných aktivit a kaţdý by si tak mohlo vybrat, co ho zaujalo a mohl by se tomu začít věnovat i ve volném čase. Pokud rodiče nevedou děti ke sportu, je školní tělesná výchova jednou z mála moţností, kde si dítě můţe různé pohybové činnosti vyzkoušet, a především v mladším věku ho to můţe oslovit. Takovým zpestřením můţe být i lezení nebo bouldering. Myslím, ţe jen málo dětí se k této aktivitě dostane ve volném čase. Z pedagogického hlediska můţeme povaţovat za velmi kladný jev to, ţe lezení zvyšuje účinnost vzdělávacího procesu, protoţe lezení je plnění komplexního úkolu, který zaměstnává člověka jak po stránce tělesné, tak i duševní. Ke všemu je problém nutné řešit rychle. Důvodů, proč zařadit lezení do vzdělávacího procesu, můţe být několik. V dřívějších dobách bylo lezení důleţité pro běţný ţivot, kdy jsme neměli všechny vymoţenosti dnešní doby, a také pro výkon některých povolání, o které ale uţ nyní není takový zájem. V současné době se potřeba lézt přesunula do volnočasových aktivit, kdy mají někteří jedinci chuť svůj přibývající volný čas vyplnit nějakou smysluplnou činností. Lezení můţe být vyuţíváno také jako prevence, kdyţ mládeţi nabídneme nějakou dobrodruţnou intenzivní činnost, existuje zde naděje, ţe nebudou dobrodruţství a příjemné záţitky hledat např. v experimentech s drogami. Asi jednou z nejpřínosnějších vlastností lezení je fakt, ţe rozvíjí pohybovou i psychickou stránku jedince, jeho tělesné i duševní schopnosti. V lezení se vţdy jedná o souhru celého těla, proto můţe mít i rehabilitační účinek, a zaměstnává také svaly posturální, které jsou velmi důleţité pro správné drţení těla. Lezení můţe být také prevencí proti nehodám, protoţe (nebezpečná) pohybová aktivita a spontánnost je zde korigována a směřována do vyřešení 32
problému vlastním, a tudíţ jedinečným, způsobem. Vzhledem k tomu, ţe jsme kaţdý jiný, máme jinak postavené tělo, které nám umoţní jen určité pohyby, a máme různě silnou vůli, můţe lezení naučit ţáky, ţe kaţdý si musí najít vlastní cestu, protoţe to, co je pro druhého nejlepší, nemusí být dobré také pro něj, kaţdý je individualita. Určitě neposledním přínosem lezení můţe být skutečnost, ţe pomáhá člověku získat jistotu, učí ho zbavit se strachu, pomáhá řešit nesmělost a rozpaky. [4]
33
1.6. Možnosti využití stěny v hodinách TV Lezecká stěna můţe být vyuţita jako zpestření hodin tělesné výuky na všech stupních škol. Hodinu jako obvykle rozdělujeme na tři části: úvodní rozcvičení, hlavní lezecká část a docvičení. V první části připravíme ţáky na zátěţ, která bude následovat. Rozcvičení by mělo následovat před jakoukoliv aktivitou, nejen před lezením. Rozehřejeme a aktivujeme svaly, které budeme nejvíce pouţívat a zatěţovat v následující hlavní části hodiny. V této části je vhodné vyuţití různých her, poskoků, honiček, k přípravě organismu po fyzické i psychické stránce. Dále můţeme také aktivovat svalové skupiny pomocí strečinku. Na konec rozcvičovací fáze je vhodné zařadit i nějaká koordinační cvičení, kterými mohou být například některé prvky z gymnastiky. V hlavní části můţeme naplňovat různé cíle, které si stanovíme na začátku hodiny. Můţe to být rozvoj různých pohybových schopností jako je síla, vytrvalost, obratnost, koordinace, rychlost, ale také můţeme rozvíjet vztahy ve skupině, spolupráci, vytvářet důvěru ţáku ke spolulezcům, sobě i materiálu. Do této části patří i kompenzační cvičení, která kompenzují lezeckou činnost. V těchto cvičením zatěţujeme jiné svaly neţ během vlastního lezení a uvolňujeme a protahujeme svalové skupiny zatěţované. Třetí a poslední částí hodiny je tzv. docvičení. Do této části můţeme zařadit různé zklidňovací cvičení a cviky, strečink a dechová cvičení. Při aktivitách, které se konají na bouldrovací nebo lezecké stěně, je velmi důleţité, aby vyučující znal problematiku a její bezpečnost. Instruktor (učitel) by měl absolvovat odborný kurz, měl by plně ovládat všechny dovednosti potřebné k provozování této aktivity.
34
Pro vedení hodin lezení na umělých stěnách je nutná kvalifikace, která je vydána organizací s akreditací od Ministerstva školství a mládeţe ČR. Kvalifikační kurzy probíhají o prodlouţených víkendech, účastníci absolvují asi 40 hodin výuky, praktické i teoretické. Během těchto hodin se učí pouţívat základní uzly, znát způsoby jištění prvolezce a druholezce, teorii o stavbě umělých stěn a cest na stěnách, první pomoc, historii lezení, aplikovat didaktické postupy při výuce a vytvářet zajímavé hodiny vyuţívající prvky lezení, znalosti o výstroji a výzbroji. Kdyţ účastník splní všechny poţadavky, je mu vystavena kvalifikace instruktora lezení na umělých stěnách, která platí čtyři roky. Je moţné doškolování na víkendových akcích. Před začátkem aktivit provozovaných na lezecké stěně musíme určit pravidla, která musí všichni účastníci hodiny dodrţovat. Ţáci by měli hodinu absolvovat bez různých šperků (náramků, náušnic, řetízků) a ve vhodném oblečení (volné tričko a kalhoty). Při lezení na bouldrovací stěně je nutné pouţití ţíněnek nebo matrace pod místem moţného pádu. Doskočná nebo dopadová plocha by měla být celistvá, bez spojů a různých přerušení. Ţáky učíme, ţe mají zlézat, pokud moţno, ne seskakovat, nesmí lézt nad sebou, nesmí se vyskytovat pod někým, kdo na stěně leze, protoţe hrozí nebezpečí pádu a nějakého zranění. Při lezení převislých částí bouldru je nutné, aby instruktor nebo poučený ţák dával lezoucímu záchranu, a to tak, ţe stojí pod lezcem, má nataţené paţe, sleduje pohyb lezce a chytá ho v úrovni boků, při pádu kontroluje, aby se lezec nepřevrátil hlavou dolů. Při lezení na stěně s lanem je důleţité ţáky nejprve naučit základní uzly, které budou potřebovat, a nacvičit s nimi techniky jištění. Tyto dovednosti by měli ţáci před začátkem vlastního lezení plně ovládat. Instruktor by měl vţdy zkontrolovat nastavení a zapnutí sedacích úvazků a navázání ţáků na lano a zaloţení lana do jistící pomůcky. Měl by ţákům vysvětlit, ţe pokud si
35
něčím nebudou jisti, mají se na něj obrátit, aby jim problém zkontroloval, neţ začnou cokoliv dělat. Při lezení je důleţitá i komunikace mezi jističem a lezcem, kterou by se ţáci měli naučit v teoretické části, před začátkem lezení. [2] Stěnu lze vyuţít různými způsoby, můţeme pořádat různé závody, hry, které určitě nebudou bavit jenom malé děti, ale určitě zaujmou i ţáky na středních školách. Při hrách můţeme rozvíjet nejen sílu, vytrvalost, rychlost koordinaci, ale také paměť, spolupráci a taktiku. V příloze č. 1 uvádím příklady her a cvičení, která jsou vybraná i s obrázky, z kníţky s názvem Lezeme a šplháme (68 her a cvičení na stěně a na nářadí) od autorů Jiří Baláš, Barbora Strejcová a Ladislav Vomáčko. [1]
36
2. Výzkum 2.1. Cíl Cílem této části práce je zjistit, zda se na středních školách v Brně vyuţívá v tělesné výchově aktivit jako je bouldering nebo sportovní lezení. Pokud ano, tak v jaké míře, zda to ţáky a učitele baví a co jim to přináší.
37
2.2. Dílčí úkoly 1. Vyhledání středních škol v Brně, pomocí internetu. 2. Vytvoření dotazníků pro vedení škol a pro vyučující tělesné výchovy. 3. Návštěva vybraného vzorku středních škol. 4. Teoretické zpracování zjištěných poznatků. 5. Vyhodnocení dotazníků.
38
2.3. Metodika 2.3.1. Charakteristika výzkumného souboru Prvním úkolem bylo vybrat vzorek středních škol v Brně. Do internetového vyhledávače „Google“ jsem zadala heslo „střední školy v Brně“. Vyhledalo mi to spoustu odkazů, ze kterých jsem vybrala adresu http://www.stredniskoly.cz/seznam-skol/jihomoravsky-kraj/, na této adrese jsem si nechala vyhledat střední školy v lokalitě Brno – město. V této lokalitě je uváděno 63 škol, ale nachází se mezi nimi i mateřská škola, školy pro tělesně a sluchově postiţené a praktické školy a dětské domovy. Tyto školy jsem vynechala. Dále jsem vynechala učiliště a soukromé školy. Některé soukromé školy jsem navštívila a nakonec jsem je vynechala z toho důvodu, ţe vedení školy se mnou buď nebylo ochotno komunikovat, nebo to byly většinou tak malé školy, ţe neměly na takové věci prostor. Po vynechání výše zmíněných škol mně zůstalo 35 středních veřejných škol, které jsem s dotazníky navštívila. Dotazníky mi většinou vyplnili hned na místě nebo jsem se pro ně ve výjimečných případech vracela později. Vyplněných dotazníků mám 21.
2.3.2. Vytvoření dotazníků, charakter výzkumu a metody výzkumu Výzkum jsem prováděla pomocí dotazníků, které jsem vytvořila a osobně jsem je roznesla na střední školy v Brně. Dotazníky jsem měla vytvořeny dva. První dotazník byl určen pro vedení školy a snaţila jsem se jím zjistit, zda se bouldering a sportovní lezení na školách vyučuje, jaké s tím mají zkušenosti, jestli by o stěnu měli zájem a odkud by případně čerpali peníze. V případě, ţe se boulder nebo stěna na škole nacházely, nebo ţáci chodili někam lézt, jsem měla připraven dotazník pro vyučující tělesné výchovy, ve kterém jsem se zajímala o to, jestli bylo jejich přáním boulder/stěnu pořídit, jaké s tím mají zkušenosti, jak často a kolik času v hodině tělesné výuky lezení věnují a jaké mají zkušenosti s reakcemi ţáků na tuto aktivitu.
39
2.3.3. Návštěva vybraného vzorku škol Výzkum jsem prováděla od měsíce listopadu roku 2009 do začátku března 2010. Vzhledem k časové vytíţenosti mi trval výzkum poměrně dlouhou dobu. Dalším faktorem bylo také to, ţe jsem jezdila po celém Brně sem a tam, protoţe školy se většinou nacházely mimo centrum města a já jsem musela jezdit i do odlehlejších městských částí. Z tohoto důvodu jsem za dopoledne stihla navštívit obvykle jen tři školy.
2.3.4. Zpracování a zhodnocení získaných dat Získaná data, kterých nebylo mnoho, jsem zpracovala a vypracovala z nich grafy pomocí programu MS Excel. Všechna data jsou prezentována a okomentována v následující kapitole.
40
2.4. Prezentace získaných dat Během tohoto výzkumu jsem navštívila 35 veřejných škol v Brně. Vyplněných dotazníků jsem posbírala 21, z toho je 19 dotazníků určených pro vedení školy (tam, kde nemají stěnu a ani ji nenavštěvují) a 2 dotazníky od vyučujících tělesné výchovy na školách, které se těmto aktivitám věnují. Vzhledem k tomu, ţe jen na jedné škole z těch, kde se se mnou byl ochotný někdo bavit, se nacházela stěna, kterou pouţívají v hodinách tělesné výchovy, jsou dotazníky, které byly určeny tělocvikářům jen z této jedné školy. Ze získaných dat jsem vypracovala grafy. První graf uvádí počet oslovených škol a rozděluje je na ty, které na dotazník odpověděli, a které ne. Graf č. 1: Oslovení škol
Z prvního grafu vyplývá, ţe na dotazník mi odpověděla více neţ polovina škol. Vyplnění dotazníku bylo zpravidla, vzhledem k negativním odpovědím ve všech jeho otázkách, velmi rychlé.
41
Druhý graf shrnuje zastoupení lezecké stěny nebo bouldru na brněnských středních školách, které na dotazník odpověděly. Graf č. 2: Zastoupení lezecké stěny nebo bouldru na středních školách v Brně
Ze druhého grafu vyplývá, ţe jen na jedné škole z navštívených mají lezeckou stěnu nebo boulder. Na další škole bude boulder nebo stěna vybavením nové tělocvičny, která se má stavět. Na zbývajících sedmnácti školách se tato zařízení nenachází, ve třech případech z nedostatku financí, zbývající část by o toto zařízení neměla vůbec zájem. V dalším grafu (graf č. 3) je rozepsáno, proč školy, na kterých boulder/lezecká stěna není, o něj nemají zájem a ani do budoucna o jeho zřízení neuvaţují.
42
Graf č. 3: Zdůvodnění nepřítomnosti bouldru/lezecké stěny na školách
Nejvíce škol, a to sedm uvedlo, ţe nemají prostory, kde by stěna mohla být umístěna. Buď měli malou tělocvičnu, nebo měli velkou tělocvičnu, ve které se hrají míčové hry, pořádají se tam i zápasy a turnaje, a stěna by představovala nestandardní povrch jedné stěny tělocvičny. Na čtyřech školách uvedli, ţe si myslí, ţe by o tuto aktivitu nebyl zájem. Mezi tyto školy se řadily hlavně ty školy, které jsou nějakým způsobem umělecky zaměřené, nebo převáţně dívčí školy. Zbývající tři školy měly dostatečně široké sportovní vybavení a vyţití pro ţáky, tudíţ o ţádnou další aktivitu uţ nemají zájem. Tyto školy byly naopak převáţně chlapecké. Získala jsem také dva dotazníky ze školy, kde lezení v hodinách tělesné výchovy vyuţívají. Přímo na této škole se nachází lezecká stěna uţ asi deset let. Stěna je umístěna přímo v rohu tělocvičny, která se vyuţívá i jako normální tělocvična pro hry. Na stěnách tělocvičny jsou také ribstoly, které vyučující v hodinách vyuţívají společně s lezením. Na stěně je postaveno deset různých cest, které mohou ţáci lézt. Stěnu vyuţívají také bez jištění jako boulder. Pod stěnu se umístí ţíněnky a neleze se výš neţ do 3 – 4 metrů.
43
Podle vyučujících je tato aktivita mezi ţáky oblíbená, sice ne jako míčové hry, ale představuje pro ţáky zpestření tělesné výchovy. Na škole se také dvakrát ročně pořádají závody, které jsou rozděleny pro niţší a vyšší gymnázium. Dotazník zodpověděli dva vyučující. Oba povaţují tuto aktivitu za přínos, proto ji také do hodin tělesné výchovy zařazují. Pouţívají ji jako trénink silově-vytrvalostních schopností. Jeden z dotázaných učitelů uvedl, ţe vyuţívá stěnu se ţáky 1x měsíčně, druhý ji vyuţívá 2 – 3x měsíčně. Ţáci, které tato aktivita v hodinách tělesné výchovy osloví, jsou odesíláni do lezeckého oddílu, kde se této aktivitě mohou věnovat i závodně.
44
3. Diskuze Ze začátku jsem nepočítala s tím, ţe na některých školách se mnou nebudou ochotni vůbec spolupracovat, protoţe jsou příliš zaneprázdnění a nemají ani tři minuty na vyplnění dotazníku. Na některých školách mi bylo oznámeno, ţe všichni mají zakázáno nějaké dotazníky vyplňovat, nebo ţe se musím písemně dovolit u ředitele školy. Dalším častým případem bylo, ţe jsem řekla, co bych potřebovala, oni řekli, ţe to se u nich na škole určitě nevyučuje, a dál nebyli ochotni se na dotazník ani podívat, natoţ ho vyplnit. Naopak na některých školách byly velmi vstřícní, a i kdyţ dotazníky byly většinou vyplněny negativně, ochotně mně vysvětlili z jakého důvodu to tak je a jak to vidí. Můj předpoklad byl, ţe se sportovní lezení a bouldering jiţ dostalo do výuky tělesné výchovy na středních školách. V tomto názoru mě podporovalo i to, ţe ve skriptech Turistika od Jana Vyškovského, která byla vydána v roce 1992, je napsáno, ţe tento sport se jiţ začíná dostávat do osnov tělesné výchovy na školách. Tento předpoklad se ovšem záhy ukázal jako mylný. Na některých školách ani nevěděli, co si pod těmito názvy mají představit, a to dokonce často ani někteří učitelé tělesné výchovy. Podle mého názoru by se učitelé tělesné výchovy měli o tento obor zajímat a snaţit se nabízet ţákům všestranné a pestré pohybové aktivity, aby si ţáci mohli nalézt vztah k pohybovým aktivitám. Moţná také kvůli neznalosti jsem byla na některých školách odmítnuta hned mezi dveřmi, kdyţ jsem vysvětlila, o co jsem je vlastně přišla poprosit.
45
4. Závěr V této práci jsem se snaţila shrnout dostupné poznatky o sportovním lezení a boulderingu a jejich zařazení do školní tělesné výchovy. Tato aktivita je pro ţáky velmi vhodná, protoţe se jedná o komplexní aktivitu, která rozvíjí člověka nejen po fyzické stránce, ale také po stránce psychické a volní. Snaţila jsem se shromáţdit dostupnou literaturu, které není bohuţel mnoho. O problému lezení v tělesné výchově není téměř ţádná. I z tohoto důvodu jsem hodně čerpala z internetových stránek, které se věnují horolezectví a lezení. Původně jsem očekávala, ţe budu mít více materiálu z provedeného výzkumu. Ale hlavně díky neochotě zaměstnanců škol spolupracovat nelze zjištěné údaje povaţovat za všeobecně platné. Z provedeného výzkumu vyplývá, ţe bouldering i sportovní lezení se na středních školách v Brně vyuţívá minimálně. Z mého hlediska je to škoda a tento stav je velmi neuspokojivý. Tento sport je v letním období většinou spojený s pobytem v přírodě, coţ určitě přispívá i k dobrému vztahu lezců k přírodnímu okolí. Myslím, ţe by bylo velkým přínosem, kdyby se v budoucnu tyto sporty na středních i základních školách vyučovaly. K tomu by ale byl nutný zájem a chuť učitelů tělesné výchovy učit se novým věcem a zkoušet je se ţáky, věnovat čas přípravě a řešit moţné malé komplikace s přepravou na stěnu, pokud by nebyla součástí školy. Dalším problémem je zcela určitě neochota vedení školy uvolňovat na takové věci peněţní prostředky, kterých je ve školství málo. Přínos práce pro mě vidím nejen v získaných vědomostech, ale i zkušenostech.
46
Seznam použitých zdrojů Literární zdroje [1] BALÁŠ, Jiří; VOMÁČKO, Ladislav; STREJCOVÁ, Barbora. Lezeme a šplháme: 68 her a cvičení na stěně a na nářadí. Praha: Grada, 2008. 113 s. ISBN 9788024722726. [2] BOŠTÍKOVÁ, Soňa; VOMÁČKO, Slávek. Lezení na umělých stěnách: Bouldering a obtížnost, bezpečné lezení, trénink, jak s dětmi. Praha: Grada, 2003. 127 s. ISBN 80-247-0406-4. [3] GLOWATZ, Stefan; POHL, Wolfgang. Volné lezení: Průvodce sportem. České Budějovice: KOPP, 1992. 128 s. ISBN 80-7232-067-X. [4] LIPENSKÁ, Helena. Metodika sportovního lezení. Brno, 2002. 61 s. Diplomová práce. MU Brno. [5] MĚKOTA, Karel; NOVOSAD, Jiří. Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 175 s. ISBN 80-244-0981-X. [6] MIKOŠKA, Jaroslav. Outdoorové sporty, Brno: Computer Press, 2006. 115 s. ISBN 80-251-0896-1. [7] SYNKOVÁ, Lenka. Bouldering. Brno, 2006. 62 s. Diplomová práce. MU Brno. [8] TEFELNER, Rudolf. Trénink sportovního lezce. Brno: Datis, 1999. 90 s. [9] WINTER, Stefan. Sportovní lezení: Průvodce sportem, České Budějovice: KOPP, 2004. 127 s. ISBN 80-7232-234-6.
Internetové zdroje [10] Horolezecká metodika: učebnice horolezectví [online]. c2008 [cit. 2010-0113]. Historie horolezectví. Dostupné z WWW:
. [11] Horolezecká metodika: učebnice horolezectví [online]. c2008 [cit. 2010-0126]. Výstroj a výzbroj - karabiny. Dostupné z WWW:
. [12] BÉM, Aleš. Lezecké stránky [online]. c2007 [cit. 2010-0-02]. Dostupné z WWW:
.
47
[13] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Volné lezení [online]. c2009 [citováno 28. 01. 2010]. Dostupný z WWW: [14] OBTULOVIČ ML., Tomáš. Horomedicína [online]. c2007 [cit. 2010-02-17]. Zdravotní aspekty sportovního lezení 3. Dostupné z WWW: . [15] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Bouldering [online]. c2010 [citováno 26. 01. 2010]. Dostupný z WWW: [16] RUNKAS, Martin . Martinovy stránky [online]. c2004 [cit. 2010-02-17]. Styly skalního lezení. Dostupné z WWW: . [17] www.horoftvs.cz/fyziologicke_zaklady_sportovniho_lezeni.ppt, [online]. [citace z 2010-02-17] [18] ] http://www.horolezeckametodika.cz/, [online]. [citace z 2010-03-16] [19] http://www.rockpillars.cz/produkty/lezecky-explore-line/moab-gym.html, [online]. [citace z 2010-03-16] [20] http://www.rockpoint.cz/katalog/lezecky-rock-pillars-stream-2117d/, [online]. [citace z 2010-03-16] [21] http://www.bartsport.cz/lezecky/triop-wings-?v=328524, [online]. [citace z 2010-03-16] [22] http://www.srovnanicen.cz/q/Ocun%20Ball/?min=35, [online]. [citace z 2010-03-16] [23] http://albisport.cz/horolezectvi-k_239/pytliky-na-magnesium-k_303/, [online]. [citace z 2010-03-16] [24] http://www.ocun.cz/produkty/bouldermatky/paddy-moonwalk.html, [online]. [citace z 2010-03-16] [25] http://www.rockpoint.cz/katalog/uvazek-petzl-corax-2110d/, [online]. [citace z 2010-03-16] [26] http://www.wild-cat.cz/clanek/7-via-ferrata-vybirame-vybaveni, [online]. [citace z 2010-03-16] [27] http://www.vlkodlak.cz/images/horolezecke/r44.jpg, [online]. [citace z 201003-16]
48
[28] http://www.horolezeckametodika.cz/090karabiny/karabiny.htm, [online]. [citace z 2010-03-16] [29] http://www.horolezeckametodika.cz/090karabiny/karabiny.htm, [online]. [citace z 2010-03-16] [30] http://vsk.vsb.cz/horo/img/gear/hms.gif, [online]. [citace z 2010-03-16] [31] http://www.horolezeckametodika.cz/090karabiny/karabiny.htm, [online]. [citace z 2010-03-16] [32] http://www.horoknihy.cz/images/helma%20petzl.jpg, [online]. [citace z 2010-03-16] [33] http://vsk.vsb.cz/horo/img/gear/vklinence.gif, [online]. [citace z 2010-03-16] [34] http://vsk.vsb.cz/horo/img/gear/friendy.gif, [online]. [citace z 2010-03-16] [35] http://www.alpinusba.sk/data/att/1866_nahlad.jpg, [online]. [citace z 201003-16] [36] http://www.horolezeckametodika.cz/071smyc/smycky02.jpg, [online]. [citace z 2010-03-16]
49
Přílohy Příloha č. 1: Příklady her a cvičení na stěně Traverz na zahřátí Obtíţnost tohoto cvičení je malá, proto je vhodné jej zařadit na začátek hodiny (samozřejmě aţ po řádném zahřátí a rozcvičení) na „rozlezení“. Účelem je procvičit lezeckou techniku. Lezci traverzují z jedné strany bouldru nebo stěny na druhou. Cvičení lze různě obměňovat, lze pouţívat jinou barvu chytů pro ruky a jinou pro nohy, jiná barva pro kaţdou nohu, kříţení rukou nebo nohou (při kříţení nohama musí dbát na vytáčení kotníku a našlapování na palcovou stranu lezačky). Fantazii se meze nekladou.
Kolem dokola Obtíţnost toho cvičení je střední a jeho zaměření je na rychlost a taky na lezeckou techniku. V této aktivitě vyuţijeme gymnastickou obruč, kterou zavěsíme na velký chyt. Úkolem ţáků je lézt po obvodu obruče co nejrychleji, ale tak, aby o obruč nezavadili nebo ji dokonce neshodili. Můţeme určit počet kol, která mají ţáci oblézt, měříme jim čas a pak můţeme vyhlásit nejrychlejšího lezce. Také můţeme dát dvě nebo více obručí vedle sebe a ţáci je mohou oblézat jako vertikální slalom.
Prolez bez dotyku
Obrázek 21: Prolez bez dotyku
Také v tomto cvičení vyuţijeme gymnastickou obruč. Učitel drţí kolmo obruč kolmo ke stěně ve svislém směru a úkolem ţáka je prolézt obručí, aniţ
by se jí dotkl. Toto cvičení je zaměřeno na zdokonalení lezecké techniky, síly a orientace v prostoru. Šikovní lezci mohou zkusit prolézt víc obručí za sebou.
Kdo to byl
Obrázek 22: Kdo to byl
Tento úkol je zaměřený na rozvíjení paměti toho, který hádá, a na vytrvalost těch, kteří jsou na stěně. Hádající si prohlédne rozestavení lezců na stěně a poté se otočí zády tak, aby na ně neviděl. Jeden ze skupinky lezců změní svou polohu. Hádající se otočí zpátky čelem ke stěně a musí uhádnout, kdo z lezců změnil polohu.
Obrat
Obrázek 23: Obrat
Cvičení je zaměřeno především na koordinaci a orientaci v prostoru. Kaţdý lezec se snaţí najít si na stěně místo, kde se dokáţe otočit o 360° kolem svislé osy. Při tomto manévru se nesmí dotknout země. Chyt, kolem kterého se budou ţáci otáčet, můţe vybrat také učitel, stupy mohou být libovolné.
Lezení koutu a hrany
Obrázek 24: Lezení koutu a hrany
Tato cvičení jsou dobrá na procvičení lezecké techniky, koordinace a síly. Při lezení koutu musí lezec vylézt nahoru bez pouţití chytů pouze odtlačováním. Stupy jsou libovolné. Při postupu vzhůru lezec natáčí pánev do směru budoucího pohybu, odtlačuje se oběma rukama od stěny, kam zvedá nohu. Aby byl postup jednodušší, je dobré zpevnit celé tělo a našlapovat na palcovou stranu lezečky. Lezci můţeme zadat různé úkoly: lézt zády do kouta, pouţívat jen stupy některé barvy, případně povolíme některé chyty. Při lezení hrany se lezec snaţí vylézt nahoru bez pouţití chytů a s pouţitím všech stupů. Toto cvičení je vhodné provádět na ostrých hranách. Pro správné provedení tzv. „sokolíka“ je nutné vyklonit trup, paţe jsou nataţené. Lezec můţe zvýšit svou stabilitu proti přetáčení pomocí zaháknutí se patou nebo špičkou vnější nohy za hranu nebo za stup.
Nasednutí
V tomto cvičení si ţáci procvičí pohyblivost a rovnováhu. Kaţdý si vybere dostatečně velký chyt, stoupne na něj patou jedné nohy a snaţí se vyváţit tak, aby se mohl pustit oběma rukama, druhá nohy visí volně, případně vyrovnává stabilitu těla. Toto cvičení můţeme obměnit i tak, ţe lezci budou nasedat na špičku (palcovou plosku lezečky). Zde je nutné větší podsazení pánve a přitaţení stehna ke stěně. Těţiště je umístěno nad špičkou oporné nohy a druhá noha jako v prvním případě volně visí dolů a vyrovnává stabilitu. Po zvládnutí nasednutí na velkém chytu je moţné stup zmenšovat a měnit profily, kde je stup umístěn. Skupinová výměna
Obrázek 25: Skupinová výměna
Skupinovou výměnu lze pouţít i v situacích, kdy potřebujeme, aby se lezci mezi sebou seznámili. Skupina se rozdělí na polovinu a kaţdé druţstvo se postaví na jeden konec stěny. Úkolem ţáků je vyměnit si polohy, aniţ by spadli na zem. Skupiny můţeme vybírat a řadit podle různých kritérií. Téměř bez chytů Úkolem v tomto cvičení je přelézt z jednoho místa na druhé za pouţití co nejméně chytů. Stupy jsou libovolné. Kaţdý chyt je moţné vyuţít oběma rukama. Při této aktivitě se zvyšuje rozsah lezeckého pohybu, zlepšuje se výdrţ ve fixaci na chytu a pracuje se na celkové koordinaci. Cvičení lze pojmout jako
soutěţ jednotlivců, kdo se dotkne nejmenšího počtu chytů, nebo soutěţ skupin, kdy druţstvům sečteme počet chytů, kterých se dotkli všichni členové druţstva. Beznohý a bezruký
Obrázek 26: Beznohý a bezruký
Při tomto cvičení lezou ţáci bez pouţití jedné nohy nebo jedné ruky. Toto cvičení je velmi koordinačně a také silově náročné, proto je velmi důleţité pořádné rozcvičení a zahřátí na stěně při lehčích cvičeních. Upřednostňujeme velké a oblé chyty. Přelez a přistav
Obrázek 27: Přelez a přistav
Rozdělíme ţáky do skupinek po dvou nebo po třech. Skupinky by na tom měly být lezecky velmi podobně. Začátek tohoto cvičení se skládá ze tří aţ
z pěti kroků, které jsou označené. Jeden lezec přeleze určenou cestu a přidá další krok, buď tento krok označí, nebo si ho musí zbývající lezci zapamatovat. Poté nastoupí další lezec, přeleze označenou část a přidá další krok. A tak to pokračuje do vyčerpání. Toto cvičení skvěle procvičuje vytrvalost, paměť a umoţňuje srovnání řešení pohybového úkolu mezi různými lezci.
Skok do chytu Učitel určí počáteční chyt, stupy si lezec můţe zvolit sám. Cílový chyt označí učitel v takové výšce, aby na něj lezci byli schopni doskočit odrazem nohama i rukama. Cílový chyt by měl být velký a oblý. Při tomto cvičení je dobré se pořádně rozcvičit. Traverzování dvojic
Obrázek 28: Traverzování dvojic
Dvojici ţáků sváţeme ruce nebo nohy, dvojice je tedy tříruká nebo třínohá. Při tomto cvičení procvičíme spolupráci, sílu a techniku.
Příloha č. 2: Dotazník pro ředitele škol Vážený/á pane/paní řediteli/ko, Jsem studentka třetího ročníku Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a píši bakalářskou práci na téma Bouldering a sportovní lezení ve výuce TV na středních školách. V mojí bakalářské práci se zabývám tím, v jaké míře je bouldering a sportovní lezení zastoupeno ve výuce. Dále se také zabývám vybavením středních škol v Brně k této aktivitě a Vaší motivací k pořízení tohoto vybavení. Tímto Vás prosím o pomoc při shromaţďování materiálů potřebných k mé práci. Dotazník je zcela anonymní. 1. Kolik žáků navštěvuje Vaši školu? …………………………………………. 2. Je součástí zařízení školy boulder nebo lezecká stěna? a. ano b. ne
Pokud boulder/lezeckou stěnu nemáte, pokračujte otázkou 8. 3. Kdo přišel s nápadem boulder/lezeckou stěnu pořídit? ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… …………………… 4. Odkud pochází prostředky, z nichž se stavba boulderu/lezecké stěny realizovala? a. peníze školy b. dotace c. sponzoři d. grant
e. jiné ………………………………………………………
5. Co jste od stěny očekávali? ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………. 6. Splnila se Vaše očekávání? a. ano b. ne c. z části
7. Je boulder/lezecká stěna určena jen pro školní účely nebo i pro veřejnost? a. jen pro školu b. pro školu i veřejnost 8. Chodíte navštěvovat v hodinách TV boulder/lezeckou stěnu někam jinam? a. ano
(kam?)
……………………………………………………………….. b. ne 9. Uvažujete o stavbě boulderu/lezecké stěny? a. ano b. ne 10. Odkud byste na stavbu čerpali peníze?
……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………….... Děkuji za čas, který jste strávili vyplňováním dotazníku. S přáním hezkého dne Iva Sedláčková
Příloha č. 3: Dotazník pro učitele tělesné výchovy Vážený/á pane/paní učiteli/ko, Jsem studentka třetího ročníku Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a píši bakalářskou práci na téma Bouldering a sportovní lezení ve výuce TV na středních školách. V mojí bakalářské práci se zabývám mimo jiné také tím, v jaké míře je bouldering a sportovní lezení zastoupeno ve výuce a jak k němu přistupujute vy, jako učitelé, a Vaši ţáci. Prosím Vás o pomoc při shromaţďování materiálů, které k mé práci potřebuju. Dotazník je zcela anonymní. 1. Přáli jste si boulder/lezeckou stěnu pro výuku TV? a. ano b. ne c. bylo mi to jedno
2. Obohatil boulder/lezecká stěna výuku TV? a. ano (v čem?) ............................................................................................................ ............................................................................................................ .......................... b. ne 3. Jak často boulder/lezeckou stěnu s žáky využíváte? a. kaţdou hodinu b. 1x týdně c. 1x za měsíc d. jinak
4. Jaký je přístup žáků k této aktivitě? (baví je to, vnímají to jako zpestření, vyhýbají se tomu, …..) a. velmi je to baví b. neutrální postoj c. nebaví je to d. mají strach e. jinak
Děkuji za čas, který jste strávili vyplňováním dotazníku. S přáním hezkého dne Iva Sedláčková
Shrnutí V této práci jsem se snaţila o komplexní charakteristiku sportovního lezení a boulderingu. Na začátku práce je zmínka o historii, následuje popis jednotlivých sportovních aktivit, jejich charakteristika a popis vybavení. Snaţila jsem se ujasnit a vysvětlit, jaké pohybové nároky lezení na jedince klade a jaké má pozitivní účinky na tělesný rozvoj ţáků. Ve výzkumné části jsem se snaţila zmapovat, v jaké míře se sportovní lezení a bouldering vyučují na středních školách v Brně a jaké s těmito aktivitami mají zkušenosti vyučující.
Resumé In this thesis I complexly characterize sports climbing and bouldering . At the beginning of this thesis is mention of the history, followed by a description of individual sports activities, their specifications and description of equipment. I tried to clarify and explain physical demands, which are placed in the climbing on individual person and explain the possitive effects of climbing on the physical development of pupils.
The research section states the extent to which the climbing and bouldering taught in secondary schools in Brno and what experience with these activities have thein own teachers.
