Masarykova univerzita Ekonomicko-sprá vní fakulta. Zá klady politologie. distancní studijní opora

Masarykova univerzita Ekonomicko-spra´ vn´ı fakulta

Za´ klady politologie distancn´ı studijn´ı opora

Ondˇrej C´ısaˇr

Brno 2005

Tento projekt byl realizova´ n za financn´ı podpory Evropske´ unie v ra´ mci programu SOCRATES – Grundtvig. Za obsah produktu odpov´ıda´ vy´ lucne autor, produkt nereprezentuje na´ zory Evropske´ komise a Evropska´ komise neodpov´ıda´ za pouzˇ it´ı informac´ı, jezˇ jsou obsahem produktu. This project was realized with financial support of European Union in terms of program SOCRATES – Grundtvig. Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European Union and European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product.

Recenzoval: Za´ klady politologie Vydala Masarykova univerzita Ekonomicko-spra´ vn´ı fakulta Vyda´ n´ı prvn´ı Brno, 2005 c Ondˇrej C´ısarˇ, 2005 ISBN

Identifikace modulu Znak KVZAPO Na´ zev Za´ klady politologie Urcˇ en´ı pro studenty kombinovane´ ho bakala´ rˇske´ ho studia a studenty CZˇ V Garant doc. JUDr. Ivan Maly´, CSc. Autor PhDr. Ing. Ondˇrej C´ısaˇr, Ph.D.

C´ıl Vymezen´ı c´ıle C´ılem studia kurzu Za´ klady politologie je sezna´ mit se s prˇehledem proble´ mu˚ a ota´ zek, ktere´ studuje politologie jako samostatna´ spolecˇ enskoveˇ dn´ı discipl´ına. Kurz je koncipova´ n tak, aby poskytl co nejsˇ irsˇ´ı prˇehled a prˇedstavil za´ kladn´ı prˇedpoklady politologie. Jeho absolvova´ n´ı va´ m umozˇ n´ı porozumeˇ t za´ kladn´ım mechanismu˚ m fungova´ n´ı politicke´ ho procesu, jeho akte´ ru˚ m i instituciona´ ln´ımu ra´ mci. Z´ıska´ te prˇehled o ideovyćh vyćhodisc´ıch rozd´ılnyćh politickyćh ta´ boru˚ , ktere´ formuj´ı soucˇ asnou politiku. Spolu s t´ım nastudujete za´ kladn´ı informace o trendech, ktere´ dnesˇ n´ı politiku promeˇ nˇ uj´ı. Budete uvedeni do za´ kladn´ıch metod, jak do politicke´ ho procesu promluvit. D´ıky tomu byste na konci kurzu meˇ li by´t schopni orientovat se a veˇ cneˇ argumentovat prˇi diskus´ıch ty´kaj´ıc´ıch se obecnyćh politickyćh te´ mat. Svy´m obsahem kurz doplnˇ uje kurzy s ekonomicky´m zameˇ rˇen´ım a da´ va´ nahle´ dnout do podstaty politickyćh podm´ınek existence trzˇ n´ı ekonomiky. Kurz ma´ syntetizuj´ıc´ı charakter, jeho za´ kladn´ı obsah, ktery´ pokry´va´ take´ tento ucˇ ebn´ı text, je na´ sleduj´ıc´ı. Nejprve budete uvedeni do studia politiky. Na´ sledovat bude tematicky uceleny´ blok tˇr´ı kapitol, ktere´ pokryj´ı tˇri dimenze politiky, o nichzˇ se bl´ızˇ e dozv´ıte v u´ vodn´ı kapitole. Jedna´ se o politicke´ instituce, politicke´ akte´ ry a jejich interakce a veˇrejne´ politiky. V dalsˇ´ıch kapitola´ ch budete uvedeni do studia politicke´ filosofie a teorie, politickyćh ideologi´ı, demokracie, mezina´ rodn´ıch vztahu˚ , globalizace a promeˇ ny politickyćh rezˇ imu˚ .

ˇ asova´ na´ rocˇ nost C Prezencˇ n´ı cˇ a´ st Samostudium Elabora´ t (POT)

8 hodin 43 hodin 20 hodin

Celkovy´ studijn´ı cˇ as 71 hodin Harmonogram Kurs se skla´ da´ ze dvou bloku˚ prˇedna´ sˇ ek (kazˇ dy´ po cˇ tyrˇech hodina´ ch), beˇ hem nichzˇ z´ıska´ te za´ kladn´ı informaci o kazˇ de´ m z pojedna´ vanyćh te´ mat. Beˇ hem teˇ chto bloku˚ tak budete sezna´ meni s prˇedmeˇ tem, budou va´ m vysveˇ tleny vsˇ echny souvislosti a vazby, z´ıska´ te dodatecˇ ne´ informace k samostudiu a ke zpracova´ n´ı POTu. Nakonec budou probra´ ny pozˇ adavky k absolvova´ n´ı prˇedmeˇ tu. Samotny´ obsah kursu nastudujete samostatneˇ doma. Soucˇ a´ st´ı samostudia jsou take´ modelove´ ota´ zky za kazˇ dou kapitolou prˇedmeˇ tu. Abyste naplnili pozˇ adavky kurzu, mus´ıte odevzdat jeden POT. Term´ın odevzda´ n´ı je na konci semestru.

Zpu˚ sob studia Studijn´ı pomu˚ cky Povinna´ literatura:

HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 Doporucˇ ena´ literatura:

CABADA, L., KUBA´ T, M., EDS.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 FIALA, P., SCHUBERT, K.: Modern´ı analy´za politiky. Barrister & Principal, Brno 2000 ˇ IĆHOVA´ , B.: Prˇ ehled modern´ıch politologickyćh teori´ı . Porta´ l, Praha 2000 R SWIFT, A.: Politicka´ filosofie. Porta´ l, Praha 2005 Vybaven´ı

Pro samostudium a zpracova´ n´ı zadanyćh p´ısemnyćh prac´ı je potrˇebny´ prˇ´ıstup k PC s prˇipojen´ım na internet, internetovy´ prohl´ızˇ ecˇ a bal´ık kancela´ rˇskyćh aplikac´ı (MS Office). Na´ vod pra´ ce se studijn´ımi texty Pro u´ speˇ sˇ ne´ absolvova´ n´ı tohoto kursu je naprosto nutne´ , abyste si du˚ kladneˇ prostudovali prˇedlozˇ enou studijn´ı oporu a sezna´ mili se s vybrany´mi cˇ a´ stmi povinne´ literatury. Prˇi pra´ ci s textem nen´ı zcela nutne´ dodrzˇ et zvolene´ poˇrad´ı kapitol. V prˇ´ıpadeˇ , kdy je v textu nezbytne´ odka´ zat k jine´ mu m´ıstu, naleznete vzˇ dy upozorneˇ n´ı, abyste je mohli bez proble´ mu nale´ zt. Tyto odkazy upozornˇ uj´ı na vza´ jemne´ souvislosti mezi kapitolami. Odkaz bude v te´ to formeˇ : (viz kapitola [na´ sleduje cˇ´ıslo kapitoly]) nebo (viz odd´ıl [na´ sleduje cˇ´ıslo odd´ılu]). Zada´ n´ı POTu vcˇ etneˇ pokynu˚ pro jeho zpracova´ n´ı naleznete na prˇ´ıslusˇ ne´ m m´ısteˇ te´ to distancˇ n´ı studijn´ı opory. Na webovyćh stra´ nka´ ch fakulty se dozv´ıte prˇesny´ term´ın i zpu˚ sob jeho odevzda´ n´ı. Vy´sledky hodnocen´ı POTu naleznete v informacˇ n´ım syste´ mu univerzity. Zpracova´ n´ı POTu a jeho prˇijet´ı vyucˇ uj´ıc´ım bude tvorˇit prˇedpoklad k tomu, abyste byli prˇipusˇ teˇ ni k za´ veˇ recˇ ne´ mu zkousˇ kove´ mu testu.

Obsah

Obsah

Strucˇ ny´ obsah

Kapitola 1

´ vod do studia politiky U Prˇedstavuje za´ kladn´ı informace o tom, co rozum´ıme politologi´ı a co je prˇedmeˇ t jej´ıho studia – politika. Prˇedstavuje za´ kladn´ı pojmoslov´ı a prˇ´ıstupy ke studiu.

Kapitola 2

Politicky´ syste´ m, instituce a rezˇ imy Prˇedstavuje instituciona´ ln´ı slozˇ ku politiky – politicky´ syste´ m, resp. sta´ t jako jeho konkre´ tn´ı vyja´ drˇen´ı. Vysveˇ tluje funkce jednotlivyćh veˇ tv´ı politicke´ moci (sta´ tu) a charakterizuje ru˚ zne´ zpu˚ soby jejich uspoˇra´ da´ n´ı – politicke´ rezˇ imy.

Kapitola 3

Politicˇ t´ı akte´ rˇ i – politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny a socia´ ln´ı hnut´ı Uva´ d´ı do studia za´ kladn´ıch politickyćh akte´ ru˚ – politickyćh stran, za´ jmovyćh skupin a socia´ ln´ıch hnut´ı. Charakterizuje syste´ my jejich interakc´ı.

Kapitola 4

Politicky´ proces Charakterizuje proces, jehozˇ vy´sledkem je formulace verˇejnyćh politik. K jeho popisu vyuzˇ ´ıva´ model politicke´ ho cyklu. Ja´ drem kapitoly je uveden´ı do prakticke´ dovednosti – psan´ı politicke´ analy´zy.

Kapitola 5

Politicka´ filosofie a teorie Prˇedstavuje za´ kladn´ı vyćhodiska a vhledy klasicke´ i modern´ı politicke´ filosofie.

Kapitola 6

Politicke´ ideologie Prˇedstavuje za´ kladn´ı vyćhodiska modern´ıch politickyćh ideologi´ı – liberalismu, konzervatismu, socialismu, anarchismu, feminismu, environmentalismu, fasˇ ismu a nacionalismu.

Kapitola 7

Demokracie Vysveˇ tluje za´ kladn´ı mechanismy fungova´ n´ı demokraticke´ ho zpu˚ sobu vla´ dy.

Kapitola 8

Mezina´ rodn´ı vztahy, akte´ rˇ i mezina´ rodn´ıch vztahu˚ Uva´ d´ı do studia mezina´ rodn´ı dimenze politiky – mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Charakterizuje teoreticke´ debaty na tomto poli, rozlisˇ uje mezi ru˚ zny´mi akte´ ry mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Poda´ va´ take´ za´ kladn´ı informaci o studi´ıch evropske´ integrace. Kapitola 9

Globalizace a globa´ ln´ı politika Popisuje soucˇ asne´ promeˇ ny modern´ı politiky. Poda´ va´ prˇehled fungova´ n´ı a funkc´ı vy´znamnyćh mezina´ rodn´ıch instituc´ı. Kapitola 10

Teorie prˇechodu˚ (tranzice) Poda´ va´ za´ kladn´ı prˇehled prˇ´ıstupu˚ ke studiu promeˇ ny politickyćh rezˇ imu˚ . Doty´ka´ se take´ postkomunisticke´ transformace ve vyćhodn´ı Evropeˇ .

Obsah

´ plny´ obsah U Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 ´ vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 U ´ vod do studia politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1. U 1.1. Co je politologie?

14

1.2. Co je politika?

15

1.3. Typy legitimn´ıho panstv´ı a jejich vliv na ekonomiku

18

1.4. Dimenze politiky

19

1.5. Prˇ´ıstupy ke studiu politiky

20

1.6. Vazba politologie a ekonomie

22

2. Politicky´ syste´ m, instituce a rezˇ imy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 2.1. Obecna´ charakteristika politicke´ ho syte´ mu

26

2.2. Sta´ t

27

2.3. Deˇ lba moci

29

2.4. Politicke´ rezˇ imy

33

2.5. Nedemokraticke´ politicke´ rezˇ imy

35

3. Politicˇ t´ı akte´ rˇ i – politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny a socia´ ln´ı hnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.1. Politicke´ strany

40

Typy politicky´ ch stran

41

Funkce politicky´ ch stran

43

3.2. Syste´ my politicky´ ch stran

44

3.3. Typologie stranicky´ ch syste´ mu˚

45

Typologie souteˇ zˇ ivy´ ch syste´ mu˚ podle J. Blondela

45

Typologie souteˇ zˇ ivy´ ch syste´ mu˚ podle G. Sartoriho

47

3.4. Za´ jmove´ skupiny

48

Funkce za´ jmovy´ ch skupin

48

Strategie za´ jmovy´ ch skupin

49

Vy´ hody a nevy´ hody politiky za´ jmovy´ ch skupin

50

Modely politiky za´ jmovy´ ch skupin aneb syste´ my organizovany´ ch za´ jmu˚

50

3.5. Socia´ ln´ı hnut´ı

52

4. Politicky´ proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 4.1. Verˇejna´ politika (policy ) a jej´ı analy´ za

56

4.2. Vy´ zkumna´ centra a analy´ za politiky

57

ˇ innost vy´ zkumny´ ch center C

58

Typy vy´ zkumny´ ch center

58

4.3. Stadia procesu tvorby politiky aneb politicky´ cyklus

60

4.4. Jak ovlivnit politicky´ proces?

63

5. Politicka´ filosofie a teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 5.1. Co je politicka´ filosofie?

72

5.2. Klasicka´ politicka´ filosofie

74

5.3. Modern´ı politicka´ filosofie

78

5.4. Soucˇ asna´ politicka´ filosofie

79

Svoboda

79

Spravedlnost

82

Rovnost

84

Individuum versus spolecˇenstv´ı

85

6. Politicke´ ideologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.1. Co jsou politicke´ ideologie?

90

6.2. Liberalismus

92

6.3. Konzervatismus

94

6.4. Socialismus

97

6.5. Anarchismus

101

6.6. Feminismus

102

6.7. Environmentalismus

105

6.8. Fasˇ ismus

108

6.9. Nacionalismus

110

7. Demokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.1. Co je demokracie?

118

7.2. Prˇ´ıma´ a zastupitelska´ demokracie

120

7.3. Radika´ ln´ı demokracie

122

7.4. Modely demokracie

123

7.5. Formy libera´ ln´ı demokracie

128

7.6. Volby

133

7.7. Volebn´ı syste´ my

134

Obsah

8. Mezina´ rodn´ı vztahy, akte´ rˇ i mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 8.1. Co jsou mezina´ rodn´ı vztahy?

138

8.2. Prvn´ı debata

139

8.3. Druha´ a trˇet´ı debata

143

ˇ tvrta´ debata 8.4. C

146

8.5. Evropska´ studia

148

9. Globalizace a globa´ ln´ı politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 9.1. Co je globalizace?

154

9.2. Globalizace a protichu˚ dne´ pohledy na ni

155

9.3. Periodizace debaty o globalizaci

156

9.4. Globa´ ln´ı politicke´ instituce a globa´ ln´ı vla´ dnut´ı

157

9.5. Kritika globalizace a globa´ ln´ıch organizac´ı

162

10. Teorie prˇ echodu˚ (tranzice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 10.1. Zmeˇ na politicky´ ch rezˇ imu˚ – u´ vod

168

10.2. Ukoncˇ en´ı nedemokraticky´ ch rezˇ imu˚

169

10.3. Procesy nastolova´ n´ı demokracie

172

10.4. Dimenze tranzice

174

Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Glosa´ rˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Rejstrˇ´ık . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

´ vod U

´ vod U

Politologie je veˇ da, ktera´ se zaby´va´ studiem vsˇ ech politickyćh fenome´ nu˚ . Samotne´ vymezen´ı toho, co je politicke´ , je do znacˇ ne´ m´ıry prˇedmeˇ tem sporu˚ , proto text te´ to studijn´ı opory zacˇ´ına´ prˇehledem vymezen´ı ru˚ znyćh pohledu˚ na „politiku―. Ja´ dro ucˇ ebn´ıho textu vsˇ ak pracuje s vsˇ eobecneˇ sd´ıleny´m cha´ pa´ n´ım politiky, ktere´ slucˇ ujeme se vsˇ emi fenome´ ny ty´kaj´ıc´ımi se sta´ tu a jinyćh politickyćh instituc´ı (napˇr. mezina´ rodn´ıch organizac´ı) a veˇrejne´ cˇ innosti, at’ uzˇ na doma´ c´ı nebo mezina´ rodn´ı u´ rovni. Prvn´ı cˇ a´ st ucˇ ebn´ıho textu va´ s uvede do za´ kladn´ıch dimenz´ı pojmu politiky, abyste mohli le´ pe pochopit jej´ı kazˇ dodenn´ı fungova´ n´ı. Nejprve se sezna´ m´ıte s instituciona´ ln´ımi za´ klady politiky, na´ sledovat bude prˇehled nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ıch politickyćh akte´ ru˚ a popis fa´ z´ı politicke´ ho procesu. Na konci te´ to cˇ a´ sti se naucˇ´ıte za´ klady analy´zy politiky. V na´ sleduj´ıc´ıch kapitola´ ch se sezna´ m´ıte se za´ kladn´ımi mysˇ lenkami soudobe´ politicke´ teorie, z´ıska´ te prˇehled o nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ıch politickyćh ideologi´ıch a pochop´ıte mechanismy demokracie. Dveˇ kapitoly jsou veˇ nova´ ny studiu mezina´ rodn´ıch politickyćh fenome´ nu˚ – za´ kladu˚ m mezina´ rodn´ıch vztahu˚ a dopadu˚ m globalizace. V posledn´ı kapitole z´ıska´ te za´ kladn´ı informaci o promeˇ na´ ch politickyćh rezˇ imu˚ .

Co je politologie? Co je politika? Typy legitimn´ıho panstv´ı a jejich vliv na ekonomiku Dimenze politiky Prˇ´ıstupy ke studiu politiky Vazba politologie a ekonomie

1

´ vod do studia politiky U

´ vod do studia politiky 1. U

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s politologi´ı jako socia´ lneˇ veˇ dnou discipl´ınou a prˇedmeˇ tem jej´ıho zkouma´ n´ı – politikou. Jak prˇi vymezen´ı discipl´ıny, tak take´ prˇi definova´ n´ı prˇedmeˇ tu jej´ıho studia bude kladen du˚ raz na pluralitu prˇ´ıstupu˚ , ktera´ diskusi na poli soucˇ asne´ politologie charakterizuje. Kapitola va´ s take´ uvede do za´ kladn´ıho pojmoslov´ı. D´ıky tomu va´ m umozˇ n´ı le´ pe pochopit obsah na´ sleduj´ıc´ıch kapitol.

ˇ asova´ za´ teˇ zˇ C 4 hodiny

Zpu˚ sob studia Text distancˇ n´ı studijn´ı opory pro va´ s prˇedstavuje prima´ rn´ı studijn´ı materia´ l. Mus´ıte proto nejprve detailneˇ nastudovat tuto kapitolu a na´ sledneˇ se zbeˇ zˇ neˇ sezna´ mit s textem povinne´ literatury, ktery´ rozsˇ iˇruje za´ kladn´ı informace distancˇ n´ı studijn´ı opory. Doporucˇ ena´ literatura je urcˇ ena jen teˇ m z va´ s, kterˇ´ı maj´ı hlubsˇ´ı za´ jem o studium politologie. Povinna´ literatura

HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004, s. 23–43 Doporucˇ ena´ literatura

CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004, s. 23–59

1.1

Co je politologie?

Politologie (cˇ i politicka´ veˇ da) se prima´ rneˇ zaby´va´ studiem politiky a politickyćh proble´ mu˚ (politiku budeme definovat v na´ sleduj´ıc´ım odd´ıle). Politologie jako zvla´ sˇ tn´ı spolecˇ enska´ veˇ da je pomeˇ rneˇ mladou discipl´ınou (jako vsˇ echny spolecˇ enske´ veˇ dy) – v dnesˇ n´ı podobeˇ se vyvinula beˇ hem 19. a 20. stolet´ı. V te´ to dobeˇ byla zalozˇ ena univerzitn´ı pracovisˇ teˇ specializuj´ıc´ı se na studium politickyćh fenome´ nu˚ . Je vsˇ ak tˇreba upozornit, zˇ e tento pohled na vy´voj politologie je poneˇ kud jednostranny´. Pocˇ a´ tky studia politickyćh proble´ mu˚ totizˇ ve skutecˇ nosti sahaj´ı azˇ do rˇecke´ antiky – za klasicke´ prˇedstavitele (a v jiste´ m smyslu: zakladatele) politologie mus´ı by´t povazˇ ova´ ni dva velika´ ni za´ padn´ı filosofie – Plato´ n a Aristotele´ s (viz kapitola 5). Politicke´ mysˇ len´ı se tak rozv´ıjelo jizˇ od prˇedkˇrest’anskyćh dob v ra´ mci filosofie. Nejednalo se tedy o politickou veˇ du v dnesˇn´ım slova smyslu, jednalo se vsˇak o jasnou tradici, ktera´ ma´ i dnes sve´ m´ısto jako podobor politologie (viz tento odd´ıl – n´ızˇ e). Modern´ı spolecˇ nost

14

Jak jizˇ rˇecˇ eno, rozvoj politologie prob´ıhal beˇ hem posledn´ıch dvou stolet´ı. Souvis´ı tak s rozvojem modern´ı spolecˇ nosti, tj. spolecˇ nosti, ktera´ vznikala od pocˇ a´ tku 19. stolet´ı jako vy´sledek obrovskyćh socia´ lneˇ -ekonomickyćh promeˇ n. Modern´ı spolecˇ nost je produktem pru˚ myslove´ revoluce ve spojen´ı s centralizac´ı moci v ra´ mci na´ rodn´ıch sta´ tu˚ . Jej´ı podobu proto urcˇ uj´ı procesy, ktere´ rozvoj pru˚ myslove´ revoluce doprova´ zej´ı (rozmach deˇ lby pra´ ce, proces urbanizace, rozvoj dopravy a komunikace atd.). (KELLER 1995: 175)

V politicke´ oblasti je tento vy´voj urcˇ ova´ n prˇedevsˇ´ım centralizac´ı politicke´ moci – tj. budova´ n´ım modern´ıch sta´ tu˚ – a vstupem sˇ irokyćh vrstev obyvatelstva do politiky. Z politiky se sta´ va´ jeden ze specializovanyćh syste´ mu˚ modern´ı spolecˇ nosti (vedle ekonomiky) – syste´ m, jehozˇ hlavn´ım c´ılem je rˇ ´ızen´ı a koordinace konfliktu˚ v ra´ mci velky´ ch celku˚ na´ rodn´ıch sta´ tu˚ . Pra´ veˇ v souvislosti s komplexitou rˇ´ızen´ı modern´ıch na´ rodn´ıch sta´ tu˚ a s t´ım spojenyćh proble´ mu˚ se rozv´ıj´ı politicka´ veˇ da – v urcˇ ite´ m smyslu jako produkt politicke´ objedna´ vky politiku˚ v za´ padn´ıch spolecˇ nostech, prˇedevsˇ´ım v USA, Velke´ Brita´ nii a Francii. (CABADA, KUBA´ T 2004: 25) Prvn´ı katedra historicke´ a politicke´ veˇ dy byla zalozˇ ena v roce 1857 na Kolumbijske´ univerziteˇ v USA. USA zu˚ sta´ vaj´ı i dnes basˇ tou politologicke´ ho vy´zkumu, i kdyzˇ politologie se samozˇrejmeˇ vy´razneˇ rozv´ıj´ı i v za´ padoevropskyćh zem´ıch a po pa´ du komunismu take´ ve vyćhodn´ı Evropeˇ . (V cˇ eske´ m prostrˇed´ı dosˇ lo k zalozˇ en´ı politologie jako samostatne´ veˇ dn´ı discipl´ıny azˇ po roce 1989. Prˇed t´ım nebylo kriticke´ zkouma´ n´ı politiky vu˚ bec mozˇ ne´ .) S rostouc´ı mobilitou informac´ı, mysˇ lenek i veˇ dcu˚ a rozsˇ iˇrova´ n´ım anglicˇ tiny jako univerza´ ln´ıho jazyka spolecˇ enskyćh veˇ d pak samotne´ teritoria´ ln´ı vymezen´ı zacˇ´ına´ ztra´ cet jakoukoli vypov´ıdac´ı hodnotu. Politologie se cˇ len´ı na v´ıce subdiscipl´ın (CABADA, KUBA´ T 2004: 33–34):

Politologie

1. Politicka´ teorie, kam spada´ politicka´ a mora´ ln´ı filosofie, teorie pojmu˚ a deˇ jiny politickyćh idej´ı (v´ıce v kapitole 5). 2. Politicke´ instituce a syste´ my – sem spada´ studium u´ stav, forem vla´ dy, regiona´ ln´ıch a loka´ ln´ıch vla´ d, veˇrejne´ spra´ vy, ekonomickyćh a socia´ ln´ıch funkc´ı vla´ dy, komparace politickyćh instituc´ı (v´ıce v kapitole 2). 3. Studium politicky´ ch stran, za´ jmovy´ ch skupin a verˇ ejne´ ho m´ıneˇ n´ı (oznacˇ uje se neˇ kdy jako politicka´ sociologie) – patrˇ´ı sem vy´zkum politickyćh stran, skupin a sdruzˇ en´ı, politicke´ participace a volebn´ıho chova´ n´ı, veˇrejne´ ho m´ıneˇ n´ı (v´ıce v kapitole 3). 4. Mezina´ rodn´ı vztahy – mezina´ rodn´ı organizace, mezina´ rodn´ı politika a mezina´ rodn´ı pra´ vo (v´ıce v kapitole 8).

1.2

Co je politika?

ˇ ekli jsme, zˇ e prˇedmeˇ tem zkouma´ n´ı politologie jsou politika a politicke´ proble´ R my. Proto je tˇreba se pod´ıvat pra´ veˇ na vy´znam teˇ chto pojmu˚ . Jejich vymezen´ı nen´ı jednoznacˇ ne´ . Charakter „politicke´ ho― mu˚ zˇ e by´t definova´ n ru˚ zny´m zpu˚ sobem. To samozˇrejmeˇ souvis´ı s t´ım, zˇ e politika (a politicke´ proble´ my obecneˇ ) nejsou neˇ jakou „objektivneˇ existuj´ıc´ı realitou―. Definice politicke´ ho vyply´ va´ z toho, co za politicke´ povazˇ uj´ı samotn´ı politicˇ t´ı akte´ rˇ i: jejich c´ılem prˇitom mu˚ zˇ e by´t rozsˇ iˇrova´ n´ı „politicke´ ho― do drˇ´ıve nepolitickyćh oblast´ı. Prˇ´ıklad

Napˇr´ıklad c´ılem feministicke´ ho hnut´ı nen´ı nic jine´ ho nezˇ definovat jako politicke´ (tj. problematicke´ a otevˇrene´ konfliktu) to, co bylo cha´ pa´ no jako prˇirozeneˇ dane´ (tj. nepoliticke´ ). V prˇ´ıpadeˇ feministicke´ ho hnut´ı jde o politizaci vztahu mezi muzˇ i a zˇ enami v ra´ mci rodinnyćh vztahu˚ . To je vlastn´ım obsahem feministicke´ ho sloganu „Osobn´ı je politicke´ !―.

15


Z pra´ veˇ uvedene´ ho prˇ´ıkladu jasneˇ plyne, zˇ e politika je neoddeˇ litelneˇ spjata s konfliktem a spoluprac´ı ve spolecˇ nosti. Na jedne´ straneˇ existence odlisˇ nyćh na´ zoru˚ , ru˚ znyćh hodnot, konkuruj´ıc´ıch si potrˇeb a proti sobeˇ stoj´ıc´ıch za´ jmu˚ zarucˇ uje neshodu o pravidlech, jimizˇ se lide´ rˇ´ıd´ı. Na druhe´ straneˇ vsˇ ak lide´ jasneˇ vid´ı, zˇ e maj´ı-li vu˚ bec by´t schopni do konfliktu vstoupit a problematicka´ pravidla ovlivnˇ ovat, musej´ı spolupracovat s jiny´mi lidmi. Jak rˇ´ıka´ vy´znamna´ politicka´ myslitelka 20. stolet´ı H. Arendtova´ : Musej´ı jednat ve shodeˇ , jen tehdy budou m´ıt dostatecˇ nou moc do politiky vstoupit (odtud plyne vy´znam politicke´ ho sdruzˇ ova´ n´ı – viz kapitola 3). Proto rˇ´ıka´ me, zˇ e ja´ drem politiky je rˇ esˇ en´ı sporu˚ , ktere´ nutneˇ povsta´ vaj´ı ve sveˇ teˇ , v neˇ mzˇ ru˚ zn´ı lide´ sleduj´ı ru˚ zne´ c´ıle a v neˇ mzˇ existuj´ı jen omezene´ zdroje. My se pod´ıva´ me na neˇ kolik vymezen´ı pojmu politika (vy´klad sleduje HEYWOOD 2004: 24–32): 1. 2. 3. 4.

politika jako vla´ da sta´ tu politika jako veˇ ci verˇ ejne´ politika jako hleda´ n´ı kompromisu a konsensu politika jako boj o moc a rozdeˇ lova´ n´ı zdroju˚

Politika jako vla´ da sta´ tu Vla´ da sta´ tu

Vymezen´ı politiky jako vla´ dy sta´ tu je odvozeno z jeho klasicke´ ho uzˇ ´ıva´ n´ı ve staˇ ecku. Samo slovo politika je odvozeno ze slova polis, ktere´ znamena´ roveˇ ke´ m R meˇ stsky´ sta´ t. Politika pak byla cˇ innost´ı, ktera´ se ty´kala meˇ stske´ ho sta´ tu. V soucˇ asnyćh podm´ınka´ ch mu˚ zˇ eme rˇ´ıci, zˇ e podle tohoto vymezen´ı je politika cˇ innost´ı, ktera´ se ty´ka´ sta´ tu. Podle tohoto vymezen´ı se politika ty´ ka´ instituc´ı sta´ tu a mechanismu vla´ dnut´ı – prˇij´ıma´ n´ı politickyćh rozhodnut´ı v jejich ra´ mci. Toto je pomeˇ rneˇ u´ zke´ vymezen´ı politiky, ktere´ se zameˇ rˇuje jen na u´ zce vymezeny´ sta´ t. Veˇ tsˇ ina spolecˇ nosti a jej´ıch cˇ lenu˚ zu˚ sta´ va´ „vneˇ politiky― – naprˇ´ıklad sˇ koly, firmy, skupiny obcˇ anu˚ stoj´ı mimo politiku. Stejneˇ tak mezina´ rodn´ı faktory jako nadna´ rodn´ı korporace cˇ i globa´ ln´ı vzmach komunikacˇ n´ıch technologi´ı stoj´ı vneˇ . Toto vymezen´ı je pozu˚ statkem doby, kdy byl na´ rodn´ı sta´ t cha´ pa´ n jako strˇedobod politicke´ cˇ innosti. Dnes vsˇ ak rˇadu u´ kolu˚ spojenyćh s vy´konem vla´ dy nepln´ı jen sta´ t, ale take´ naprˇ. soukromy´ sektor (na doma´ c´ı u´ rovni) nebo na mezina´ rodn´ı u´ rovni mezina´ rodn´ı organizace (viz odd´ıl 9.4). V te´ to souvislosti dosˇ lo k posunu od u´ zke´ ho cha´ pa´ n´ı politiky jako vla´ dy (angl. government) k sˇ irsˇ´ımu vymezen´ı jako spra´ vy veˇ c´ı verˇ ejny´ ch (angl. governance). ´ kol U

Vazba mezi politikou a sta´ tn´ımi za´ lezˇ itostmi poma´ ha´ vysveˇ tlit, procˇ se na politiku cˇ asto hled´ı jako na sˇ pinavost. Podle obecne´ ho prˇesveˇ dcˇ en´ı se snazˇ ´ı politici ovla´ dnout sta´ tn´ı apara´ t, aby se byli schopni le´ pe obohatit. Cˇ innost politiku˚ je tak videˇ na jako zpu˚ sob sebeobohacen´ı, ktery´ je balen do fra´ z´ı o veˇrejne´ m za´ jmu. Anarchiste´ (viz odd´ıl 6.5) proto usiluj´ı o zrusˇ en´ı sta´ tu a nahrazen´ı tˇr´ıdy profesiona´ ln´ıch politiku˚ obcˇ anskou samospra´ vou. Pokuste se vsˇ ak odpoveˇ deˇ t na na´ sleduj´ıc´ı ota´ zku: byla by podle va´ s uskutecˇ nitelna´ spolecˇ nost bez politiku˚ a politicke´ ho syste´ mu, ktery´ produkuje autoritativn´ı rozhodnut´ı a vytva´ rˇ´ı tak pra´ vn´ı ra´ mec pro existenci spolecˇ nosti? Vasˇ e na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem prvn´ıho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku.

16

Politika jako veˇ ci verˇ ejne´ Druhe´ vymezen´ı – politika jako veˇ ci verˇ ejne´ – je pomeˇ rneˇ sˇ irsˇ´ı. Toto vymezen´ı nen´ı nava´ za´ no na u´ zce cha´ pany´ sta´ t, ale kryje se s rozlisˇ en´ım mezi veˇrejnou a soukromou sfe´ rou. Toto vymezen´ı ma´ svu˚ j zdroj u Aristotela (viz kapitola 5). Sfe´ ru politiky podle tohoto na´ hledu netvorˇ´ı jen sta´ t, ale take´ interakce nesta´ tn´ıch akte´ ru˚ (politickyćh stran, obcˇ anskyćh sdruzˇ en´ı, za´ jmovyćh skupin) jednaj´ıc´ıch v ra´ mci tzv. obcˇ anske´ spolecˇ nosti. Obcˇ anska´ spolecˇ nost je oblast, ktera´ by´va´ nejcˇ asteˇ ji cha´ pa´ na jako sfe´ ra rozprost´ıraj´ıc´ı se mezi rodinou a sta´ tem, ktera´ je vyplneˇ na celou rˇadou obcˇ anskyćh sdruzˇ en´ı v nejsˇ irsˇ´ım slova smyslu. Soucˇ a´ st´ı obcˇ anske´ spolecˇ nosti jsou tak politicke´ strany (ktere´ zajisˇ t’uj´ı komunikaci mezi obcˇ anskou spolecˇ nost´ı a sta´ tem neboli spolecˇ nost´ı politickou) jako i za´ jmove´ skupiny nebo sdruzˇ en´ı vcˇ elarˇu˚ . Oblast rodiny spada´ do sfe´ ry soukrome´ , obcˇ anska´ spolecˇ nost a sta´ t pak do oblasti veˇrejne´ . Sta´ t je vsˇ ak – na rozd´ıl od obcˇ anske´ spolecˇ nosti – nada´ n moc´ı vyda´ vat obecneˇ za´ vazna´ rozhodnut´ı platna´ pro vsˇ echny. Obcˇ anska´ spolecˇ nost je zalozˇ ena na dobrovolnosti. Zat´ımco obcˇ anem neˇ jake´ ho sta´ tu se rod´ıme (mus´ıme j´ım by´t), cˇ leny spolku vcˇ elarˇu˚ nebo politicke´ strany se sta´ va´ me dobrovolneˇ na za´ kladeˇ svobodne´ volby.

Veˇ ci verˇejne´

Obcˇ anska´ spolecˇ nost

Prˇ´ıklad

Obcˇ anska´ spolecˇ nost by´va´ neˇ kdy cha´ pa´ na u´ zˇ eji – jako sfe´ ra tvorˇena´ vztahy tzv. nevla´ dn´ıch organizac´ı. Neˇ kdy by´vaj´ı oznacˇ ova´ ny jako organizace neziskove´ . Podrobne´ vy´sledky o teˇ chto organizac´ıch v Cˇ eske´ republice prˇinesl vy´zkum agentury STEM v roce 2004. Podle jeho vy´sledku˚ participuj´ı cˇ esˇ t´ı obcˇ ane´ prˇ edevsˇ´ım ve sportovn´ıch organizac´ıch. Podle tohoto vy´zkumu se ke cˇ lenstv´ı v neˇ jake´ neziskove´ organizaci prˇihla´ silo 47 procent respondentu˚ . Z nich 23 procent participovalo ve sportovn´ıch organizac´ıch, 20 procent v odborovyćh organizac´ıch, na´ sledovaly na´ bozˇ enske´ a duchovn´ı organizace (8 procent), sbor dobrovolnyćh hasicˇ u˚ (7 procent), organizace zahra´ dka´ rˇu˚ a peˇ stitelu˚ (6 procent), organizace ryba´ rˇu˚ (5 procent) a 31 procent prˇipadlo ostatn´ım typu˚ m organizac´ı. Jizˇ ze samotne´ ho vyćˇ tu oblast´ı cˇ innosti nevla´ dn´ıch organizac´ı v nasˇ em prˇ´ıkladu je patrne´ , zˇ e existuje cela´ sˇ ka´ la jejich rozd´ılnyćh typu˚ . Napˇr´ıklad mezi sportovn´ımi spolky na straneˇ jedne´ a politicky orientovany´mi ekologicky´mi organizacemi na straneˇ druhe´ existuj´ı podstatne´ rozd´ıly. Zat´ımco prvn´ı poskytuj´ı urcˇ ity´ typ sluzˇ eb svy´m cˇ lenu˚ m, druhe´ se zameˇ rˇuj´ı na promeˇ nu sta´ tn´ıch politik a mobilizaci veˇrejne´ podpory, at’ jizˇ ve formeˇ podpisovyćh akc´ı cˇ i demonstrac´ı. Za´ kladn´ı rozdeˇ len´ı nevla´ dn´ıch organizac´ı proto vymezuje organizace servisn´ı a advokacˇ n´ı. Servisn´ı organizace se zameˇ rˇuj´ı na poskytova´ n´ı ru˚ znyćh sluzˇ eb, advokacˇ n´ı nevla´ dn´ı organizace usiluj´ı o obhajobu pra´ v a za´ jmu˚ ru˚ znyćh spolecˇ enskyćh skupin, snazˇ ´ı se pojmenova´ vat spolecˇ enske´ proble´ my, vyjadrˇovat sve´ na´ zory a kontrolovat rozhodova´ n´ı sta´ tn´ı spra´ vy (viz FRICˇ 2001). I kdyzˇ politika jako veˇ ci veˇrejne´ je sˇ irsˇ´ı vymezen´ı politiky, i toto bylo kritizova´ no jako prˇ´ılisˇ u´ zke´ . Jak jsme jizˇ rˇekli, prˇedevsˇ´ım feministky upozornily na to, zˇ e cha´ pa´ n´ım doma´ cnosti jako nepoliticke´ oblasti docha´ z´ı k depolitizaci te´ to sfe´ ry a t´ım je take´ znemozˇ neˇ na zmeˇ na ve vztaz´ıch, ktere´ jsou v ra´ mci rodiny navazova´ ny. Feminismus se naopak snazˇ ´ı oblast politicke´ ho rozsˇ´ırˇit za hranice u´ zce cha´ pane´ veˇrejne´ sfe´ ry do rodiny.

17


Politika jako hleda´ n´ı kompromisu a konsensu Kompromis

Tato definice se nezameˇ rˇuje na vymezen´ı politicke´ oblasti (jako sfe´ ry sta´ tu cˇ i obcˇ anske´ spolecˇ nosti), ale na zpu˚ sob politicke´ ho jedna´ n´ı. Na politiku se hled´ı jako na jeden ze zpu˚ sobu˚ rˇesˇ en´ı sporu˚ , a to zpu˚ sob sm´ırcˇ´ı. Opakem takove´ ho rˇesˇ en´ı je rˇesˇ en´ı vojenske´ . Politika je slad’ova´ n´ım protikladny´ ch za´ jmu˚ a hleda´ n´ım kompromisu˚ . Takove´ pojet´ı politiky se op´ıra´ o v´ıru v u´ cˇ innost debaty a prˇesveˇ dcˇ ova´ n´ı, v mozˇ nost nale´ za´ n´ı vza´ jemneˇ akceptovatelnyćh kompromisu˚ mezi jednotlivy´mi politicky´mi za´ jmy. Kritikove´ naopak upozornˇ uj´ı na to, zˇ e ne vzˇ dy je mozˇ ne´ naj´ıt vsˇ emi akceptovatelny´ kompromis a v neˇ kteryćh prˇ´ıpadech je vu˚ bec prˇedstava politiky jako hleda´ n´ı kompromisu neprˇedstavitelna´ . Prˇ´ıklad

Politika mus´ı rˇesˇ it i takove´ konflikty (nebo jejich za´ rodky), ktere´ nelze rˇesˇ it sm´ırcˇ´ı cestou. Du˚ vodem by´va´ neochota zu´ cˇ astneˇ nyćh stran zasednout k jednac´ımu stolu. V tomto prˇ´ıpadeˇ je prima´ rn´ım politicky´m c´ılem vytvorˇit takove´ podm´ınky, ktere´ by vza´ jemne´ jedna´ n´ı umozˇ nily. To je naprˇ´ıklad podstatou proble´ mu mezi Izraelem a Palestinci. Politika jako boj o moc Moc

Podle tohoto vymezen´ı je politika vsˇ udypˇr´ıtomna´ – nacha´ z´ı se v cele´ spolecˇ nosti. O moc se bojuje ve vsˇ ech spolecˇ enskyćh sfe´ ra´ ch – v rodina´ ch, v malyćh skupina´ ch prˇa´ tel, na pracovisˇ t´ıch a stejneˇ tak ve sta´ teˇ a mezi jednotlivy´mi sta´ ty. Politika je tak ztotozˇ nˇ ova´ na s bojem o moc. Ten, kdo ji ma´ , mu˚ zˇ e le´ pe uspokojovat sve´ vlastn´ı potrˇeby. Tento pohled vyzna´ vaj´ı radika´ love´ a kritici modern´ı spolecˇ nosti, kterˇ´ı odhaluj´ı mocenske´ vztahy ve zda´ nliveˇ nepolitickyćh sfe´ ra´ ch zˇ ivota spolecˇ nosti (napˇr. marxiste´ , feministky – viz odd´ıly 6.4 a 6.6).

Realismus

Podobnou perspektivu vsˇ ak sd´ılej´ı i tzv. realiste´ , i kdyzˇ ti ji neodvozuj´ı z uspoˇra´ da´ n´ı spolecˇ nosti, ale ze samotne´ lidske´ prˇirozenosti. Za´ rovenˇ s t´ım netvrd´ı, zˇ e boj o moc prob´ıha´ ve vsˇ ech sfe´ ra´ ch spolecˇ nosti, ale zameˇ rˇuj´ı se prima´ rneˇ na vztahy mezi sta´ ty, ktere´ podle nich definuje mocensky´ boj (viz kapitola 8). Tento pohled mezi jiny´mi do politicke´ ho mysˇ len´ı vnesl raneˇ novoveˇ ky´ filosof Thomas Hobbes (1588–1679). Podle realisticke´ ho pojet´ı je tedy politika bojem o moc. Do soucˇ asne´ politicke´ veˇ dy tuto perspektivu prˇinesl neˇ mecky´ sociolog a na´ rodohospoda´ rˇ Max Weber (1864–1920). Ten politikou rozum´ı snahu o pod´ıl na moci nebo o vliv na rozdeˇ len´ı moci, bud’ mezi sta´ ty nebo mezi skupinami lid´ı uvnitrˇ sta´ tu. Podle Webera tak ten, kdo deˇ la´ politiku, usiluje o moc. Moc´ı se rozum´ı schopnost dosa´ hnout neˇ jake´ ho zˇ a´ douc´ıho vy´sledku – v politicke´ m smyslu se vsˇ ak obvykle cha´ pe jako schopnost ovlivnit chova´ n´ı jiny´ ch lid´ı a doc´ılit, aby se chovali urcˇ ity´ m zpu˚ sobem. Weber tento vztah nazy´va´ panstv´ım: „Panstv´ım (Herrschaft) rozum´ıme prˇedpoklad, zˇ e prˇ´ıslusˇ ne´ osoby uposlechnou rozkazu jiste´ ho obsahu.― (WEBER 1997: 47)

1.3 Autorita

18

Typy legitimn´ıho panstv´ı a jejich vliv na ekonomiku

Weber s pomoc´ı tohoto pojmu vymezuje pojem sta´ tu. Sta´ t je podle Webera urcˇ ity´m typem panstv´ı, ktere´ oznacˇ uje jako autoritu. Zde jsme se dostali ke dveˇ ma steˇ zˇ ejn´ım pojmu˚ m politicke´ veˇ dy – pojmu moc a autorita. Moc jsme jizˇ vymezili, autoritou se

pak zjednodusˇ eneˇ rozum´ı „legitimn´ı moc―, tj. takove´ uspoˇra´ da´ n´ı, ktere´ ti, kdo jsou mu podrˇ´ızeni, cha´ pou jako opra´ vneˇ ne´ a ospravedlneˇ ne´ . Podle Webera ma´ kazˇ da´ moc nutnost ospravedlnit se a Weber rozlisˇ uje trˇ i typy legitimn´ıho panstv´ı, tj. tˇri zpu˚ soby, jimizˇ se moc mu˚ zˇ e ospravedlnit v ocˇ´ıch ovla´ danyćh. Prvn´ım typem je tzv. tradicˇ n´ı panstv´ı. Oznacˇ ujeme jej tak proto, zˇ e je ospravedlneˇ no odkazem k neˇ jake´ tradici (zachova´ va´ n´ı zvyku). Jiny´ mi slovy rˇecˇ eno, je podm´ıneˇ no v´ırou v posva´ tnost norem existuj´ıc´ıch odjakzˇ iva. Vytvoˇrit s ohledem na tradicˇ n´ı normy nove´ pra´ vo je v za´ sadeˇ nemozˇ ne´ , avsˇ ak mimo sfe´ ru tradice panuje pa´ nova libovu˚ le. V tomto modelu tak existuj´ı dveˇ sfe´ ry. Jedna je sva´ zana´ tradic´ı a druha´ zalozˇ ena´ na libovu˚ li. Takove´ uspoˇra´ da´ n´ı ma´ vy´znamne´ du˚ sledky pro hospoda´ rˇ stv´ı (ekonomiku), nebot’ tam, kde neexistuje pevna´ tradice, si pa´ n pocˇ´ına´ podle neforma´ ln´ıch a na jeho u´ sudku za´ vislyćh hledisek, a proto nelze rozumneˇ prˇedv´ıdat, jak bude tato oblast upravena. Toto uspoˇra´ da´ n´ı proto nen´ı schopno vytvorˇ it prˇ ehledne´ a prˇ edv´ıdatelne´ prostrˇ ed´ı pro raciona´ ln´ı ekonomickou cˇ innost zalozˇ enou na kalkulaci na´ kladu˚ a vyńosu˚ .

Typy panstv´ı

Druhy´m typem je tzv. charismaticke´ panstv´ı, ktere´ je naopak ospravedlneˇ no v´ırou ve zvla´ sˇ tn´ı osobn´ı vlastnosti jednotlivce (charisma proroka, kn´ızˇ ete, politicke´ ho vu˚ dce). Je tak podm´ıneˇ no citovou odevzdanost´ı konkre´ tn´ı osobeˇ a jej´ımu nadpˇrirozene´ mu nada´ n´ı (charismatu). Takove´ panstv´ı trva´ tak dlouho, dokud trvaj´ı (setka´ vaj´ı se s uzna´ n´ım) nadpˇrirozene´ kvality vu˚ dce. Toto panstv´ı ma´ obecneˇ tendenci zevsˇ edneˇ t. Bud’ se tradicionalizuje nebo prˇecha´ z´ı do lega´ ln´ıho panstv´ı. T´ım se dosta´ va´ me ke tˇret´ımu typu. Lega´ ln´ı panstv´ı je ospravedlneˇ no prostrˇednictv´ım v´ıry v platnost pra´ vn´ıho ustanoven´ı, ktera´ je odu˚ vodneˇ na raciona´ lneˇ vytvorˇeny´mi pravidly. Tento typ panstv´ı je charakteristicky´ pro modern´ı sta´ t s jeho byrokratickou spra´ vou. Pro modern´ı sta´ t plat´ı, zˇ e jake´ koli pra´ vo mu˚ zˇ e by´t vytvorˇeno a zmeˇ neˇ no ustanoven´ım, ktere´ je forma´ lneˇ spra´ vneˇ zvoleno. V tomto prˇ´ıpadeˇ se neposloucha´ osoba, ale stanovene´ pravidlo. Sa´ m poroucˇ ej´ıc´ı posloucha´ pravidlo, ktere´ stanovuje jeho kompetence. Tento typ panstv´ı vytva´ rˇ´ı vhodne´ prostrˇ ed´ı pro rozvoj podnika´ n´ı. Existuj´ı jasneˇ cˇ itelna´ pravidla, na neˇ zˇ se podnikatele´ mohou spolehnout.

1.4

Dimenze politiky

Zat´ım jsme se zaby´vali proble´ mem vymezen´ı obecne´ ho pojmu politika. Nyn´ı se pokus´ıme tento pojem rozlozˇ it do trˇ ´ı zvla´ sˇ tn´ıch dimenz´ı, ktere´ se prˇi jej´ı analy´ze velmi cˇ asto vyuzˇ ´ıvaj´ı. Tyto tˇri dimenze oznacˇ uj´ı trˇi anglicka´ slova – polity, politics a policy (viz CABADA, KUBA´ T 2004: 53–55, FIALA, SCHUBERT 2000). Vsˇ echny tˇri se do cˇ esˇ tiny prˇekla´ daj´ı jako politika, oznacˇ uj´ı vsˇ ak jej´ı odlisˇ ne´ aspekty. T´ım se da´ le prˇibl´ızˇ ´ıme pochopen´ı toho, co mysl´ıme, kdyzˇ rˇ´ıka´ me, zˇ e politologie se zameˇ rˇuje na studium politiky.

Politika

Polity

T´ımto vy´razem rozum´ıme normativn´ı, struktura´ ln´ı a u´ stavn´ı aspekty politiky. Jedna´ se vlastneˇ o instituciona´ ln´ı prostrˇ ed´ı, v jehozˇ ra´ mci docha´ z´ı k politicky´m interakc´ım. Polity je da´ na pravidly hry, ktera´ vymezuj´ı hrˇisˇ teˇ , na neˇ mzˇ se hraje. T´ımto term´ınem tak oznacˇ ujeme podm´ınky, za nichzˇ se politicke´ interakce odehra´ vaj´ı.

19


V nasˇ ich podm´ınka´ ch tato dimenze politiky konkre´ tneˇ znamena´ u´ stavn´ı porˇ a´ dek, pra´ vn´ı ra´ mec a jimi vymezene´ instituciona´ ln´ı usporˇ a´ da´ n´ı, ktere´ existuje v konkre´ tn´ım sta´ teˇ (v´ıce v kapitole 2). Politics

T´ımto term´ınem popisujeme interaktivn´ı, procesua´ ln´ı dimenzi politiky. Politics popisuje dynamicky´ prvek vytva´ rˇen´ı politiky. Term´ın tak popisuje strˇet, konflikt, interakce, proces. Politics oznacˇ uje konfliktn´ı proces utva´ rˇ en´ı politiky, prˇi ktere´ m mus´ı by´t bra´ n zrˇetel na ru˚ zne´ za´ jmy. Prˇi jej´ım studiu se tak zameˇ rˇujeme na politicke´ akte´ ry – politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny, socia´ ln´ı hnut´ı a jejich vza´ jemne´ interakce (v´ıce v kapitole 3). Policy

Tato dimenze popisuje obsahovou dimenzi pojmu politika. Lze ji popsat nejen jako obsah politiky, ale jako jej´ı vy´ sledek, materia´ l, c´ıl, u´ cˇ el. V tomto smyslu mluv´ıme o regiona´ ln´ı, energeticke´ cˇ i populacˇ n´ı politice. Z politickyćh za´ meˇ ru˚ a programu˚ se zde sta´ vaj´ı konkre´ tn´ı opatˇren´ı jako za´ kony, naˇr´ızen´ı, programy (v´ıce v kapitole 4).

1.5

Prˇ´ıstupy ke studiu

Prˇ´ıstupy ke studiu politiky

V te´ to chv´ıli by meˇ lo by´t v´ıceme´ neˇ jasne´ , co pojem politika oznacˇ uje. Jaky´m zpu˚ sobem lze ke studiu tohoto fenome´ nu prˇistoupit? Stejneˇ jako v prˇ´ıpadeˇ samotne´ ho vymezen´ı pojmu politiky, i v tomto prˇ´ıpadeˇ existuje pluralita. Videˇ li jsme, zˇ e politiku lze cha´ pat ru˚ zny´mi zpu˚ soby. Politiku vsˇ ak take´ lze studovat ru˚ zny´mi zpu˚ soby. Nejpouzˇ ´ıvaneˇ jsˇ´ı vymezen´ı teoretickyćh prˇ´ıstupu˚ (v neˇ mecke´ jazykove´ oblasti) je na´ sleduj´ıc´ı (CABADA, KUBA´ T 2004: 26–34): 1. ontologicko-normativn´ı prˇ ´ıstup 2. dialekticko-historicky´ prˇ ´ıstup 3. empiricko-analyticky´ prˇ ´ıstup Ontologicko-normativn´ı prˇ´ıstup ˇ ecku. Tento prˇ´ıstup ke studiu politiky je nejstarsˇ´ı se svy´mi koˇreny v anticke´ m R Jeho c´ılem je nalezen´ı jakyćhsi pevnyćh objektivneˇ existuj´ıc´ıch principu˚ , na nichzˇ by mohl by´t postaven spravedlivy´ spolecˇ ensky´ rˇa´ d. Tento prˇ´ıstup je zrˇetelneˇ soucˇ a´ st´ı politicke´ filosofie, jej´ızˇ zakladatele´ – Plato´ n a Aristotele´ s – jsou povazˇ ova´ ni za klasicke´ prˇedstavitele tohoto prˇ´ıstupu (viz kapitola 5). Plato´ novo filosofova´ n´ı o politicke´ m zrˇ´ızen´ı bylo prˇ´ımo ovlivneˇ no jeho zklama´ n´ım z demokraticke´ politiky a snahou postavit uspoˇra´ da´ n´ı obce na neˇ jaky´ pevny´ za´ klad. Tomuto prˇ´ıstupu tedy jde o nalezen´ı objektivneˇ existuj´ıc´ıch meˇ rˇ´ıtek pro posouzen´ı uspoˇra´ da´ n´ı politicke´ obce a postaven´ı cˇ loveˇ ka v n´ı. Za´ kladem politicke´ ho poˇra´ dku by meˇ la by´t odhalena´ pravda a nikoli jen zda´ n´ı cˇ i manipulace s davem. C´ılem takto cha´ pane´ veˇ dy o politice je hleda´ n´ı idea´ ln´ıho usporˇ a´ da´ n´ı politicke´ ho spolecˇ enstv´ı, hleda´ n´ı posledn´ıch principu˚ , ktere´ by meˇ ly slouzˇ it jako formy, podle nichzˇ by meˇ la by´t politicka´ realita formova´ na. Ve sve´ klasicke´ podobeˇ tak tento prˇ´ıstup m´ırˇ´ı na pozna´ n´ı Ideje dobra, podle n´ızˇ by meˇ la by´t politicka´ obec uspoˇra´ da´ na (viz odd´ıl 5.2).

20

Jedna´ se tedy o prˇ´ıstup normativn´ı – nejde mu o analy´zu toho, „co je―, ale o formulaci toho, „jak by veˇ ci meˇ ly by´t―. Jedna´ se o prˇ´ıstup ontologicky´ – t´ım se rˇ´ıka´ to, zˇ e mu jde o uchopen´ı vlastn´ı podstaty toho, co je, neboli o nalezen´ı posledn´ıch principu˚ , jimizˇ se rˇ´ıd´ı chod sveˇ ta. Tento prˇ´ıstup hodla´ nahl´ızˇ et jen za „zda´ n´ı― empiricke´ skutecˇ nosti a uchopit „podstatu byt´ı―, nale´ zt pravdu samu a podle n´ı formovat spolecˇ ensko-politickou realitu. Tento prˇ´ıstup vsˇ ak nen´ı jen veˇ c´ı da´ vne´ historie – v turbulentn´ım 20. stolet´ı zaznamenal urcˇ itou obnovu. Neˇ kterˇ´ı autoˇri reagovali na destruktivnost a hru˚ zu, kterou prˇinesl naciona´ ln´ı socialismus, fasˇ ismus a stalinismus t´ım, zˇ e obvinili modern´ı spolecˇ nost z relativizace vsˇ ech hodnot a posˇ lapa´ va´ n´ı vsˇ ech principu˚ , ktere´ prˇesahuj´ı cˇ loveˇ ka same´ ho. Sekularizace (zesveˇ tsˇ t’ova´ n´ı), ktera´ modern´ı spolecˇ nost od pocˇ a´ tku charakterizovala, zbavila spolecˇ ensky´ rˇa´ d mimosveˇ tske´ ho dohledu, bozˇ ske´ a ve sve´ m du˚ sledku take´ politicke´ autority. Vsˇ e se zrelativizovalo, vsˇ e bylo najednou prˇedstavitelne´ – i holocaust. Le´ kem se meˇ l sta´ t obrat k nadcˇ asovy´ m (na´ bozˇ ensky´ m) principu˚ m, hleda´ n´ı objektivneˇ existuj´ıc´ıch pravd, ktere´ by spolecˇ nosti 20. stolet´ı mohly poskytnout na´ vod, jak dobrˇe zˇ ´ıt (autorˇi: E. VOEGELIN, L. STRAUSS). V souladu s t´ımto vymezen´ım se tento prˇ´ıstup orientuje prˇedevsˇ´ım na politickou filosofii a deˇ jiny politicky´ ch idej´ı. Dialekticko-historicky´ prˇ´ıstup Uplatnil se od poloviny 60. let 20. stolet´ı a rozvinul se prˇedevsˇ´ım v neˇ mecke´ politicke´ veˇ deˇ . Navazuje prˇedevsˇ´ım na Marxovu teorii spolecˇ nosti (ktera´ byla zase ovlivneˇ na Hegelem). Z Marxe prˇevzal prˇesveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e deˇ jiny vsˇ ech dosavadn´ıch spolecˇ nost´ı jsou deˇ jinami tˇr´ıdn´ıch boju˚ a zˇ e dynamiku deˇ jinne´ ho vy´voje zajisˇ t’uj´ı promeˇ ny vy´robn´ı (ekonomicke´ ) za´ kladny spolecˇ nosti (viz odd´ıl 6.4). Jedna´ se tedy o neomarxisticky´ prˇ ´ıstup ke studiu politicky´ ch fenome´ nu˚ , ktery´ byl v neˇ mecke´ m prostrˇed´ı nejvy´razneˇ ji rozvinut v ra´ mci kriticke´ teorie tzv. Frankfurtske´ sˇ koly (autorˇi: HORKHEIMER, ADORNO, HABERMAS, MARCUSE). V ra ´ mci tohoto prˇ´ıstupu ma´ politicka´ veˇ da slouzˇ it nejen analy´ze soucˇ asne´ ho stavu spolecˇ nosti, ale prˇedevsˇ´ım ke kritice tohoto stavu. Modern´ı spolecˇ nost, jej´ımizˇ zakla´ daj´ıc´ımi idea´ ly byly osv´ıcenske´ hodnoty raciona´ ln´ıho pozna´ n´ı a osvobozen´ı cˇ loveˇ ka ode vsˇ ech pout, se zvrhla ve svu˚ j protiklad. Rozvoj kapitalismu a s n´ım spojene´ konzumn´ı kultury si jednotlivce ´ kolem spolecˇ enpodrˇ´ıdil a zbavil jej mozˇ nosti autonomneˇ ovlivnˇ ovat svu˚ j osud. U ske´ veˇ dy v tomto pojet´ı je pak odkry´ vat podoby te´ to nadvla´ dy kapitalisticke´ ho syste´ mu a otev´ırat prˇ´ılezˇ itosti pro uskutecˇ neˇ n´ı modern´ıch idea´ lu˚ svobody a vsˇ estranne´ ho rozvoje individua. Empiricko-analyticky´ prˇ´ıstup Tento prˇ´ıstup odsouva´ stranou vsˇ echny normativn´ı u´ vahy o spolecˇ enske´ realiteˇ . Omezuje se na analy´zu empiricky pozorovatelnyćh fenome´ nu˚ . Nehledaj´ı se zˇ a´ dne´ principy ani se nesnazˇ ´ı soucˇ asny´ stav sveˇ ta kritizovat, ale jen analyzovat a pozna´ vat nezaujaty´ mi na´ stroji. V te´ to souvislosti se hovoˇr´ı o hodnotove´ neutraliteˇ veˇ decke´ ho ba´ da´ n´ı. T´ım se mysl´ı to, zˇ e pozna´ va´ n´ı skutecˇ nosti by nemeˇ lo by´t prˇedem determinova´ no nasˇ imi prˇedstavami o n´ı, ale meˇ lo by prob´ıhat maxima´ lneˇ bezpˇredpokladoveˇ . Kazˇ dy´ veˇ dec by tak meˇ l kriticky reflektovat sva´ vlastn´ı vy´ chodiska (reflektovat svou pozici). Meˇ l by proto vzˇ dy zajistit maxima´ ln´ı transparentnost sve´ ho

21


vy´zkumu – uva´ deˇ t zdroje a prameny, s nimizˇ pracuje, a nakonec umozˇ nit, aby byly za´ veˇ ry jeho vy´zkumu oveˇ rˇitelne´ . Jen tak mohou by´t vystaveny kriticke´ mu posouzen´ı jeho kolegu˚ cˇ i odborne´ veˇrejnosti. V ra´ mci tohoto prˇ´ıstupu mu˚ zˇ eme postupovat dveˇ ma zpu˚ soby – bud’ na´ m jde o idiograficke´ nebo nomoteticke´ pozna´ n´ı. Idiograficke´ pozna´ n´ı je zameˇ rˇeno historicky. V tomto prˇ´ıpadeˇ na´ m jde o co nejobsa´ hlejsˇ´ı popis a nejveˇ rneˇ jsˇ´ı zachycen´ı urcˇ ite´ ho konkre´ tn´ıho fenome´ nu. Toto hledisko je zna´ mo pod pojmem hermeneutika (pouzˇ ´ıva´ naprˇ. historie). Nomoteticke´ pozna´ n´ı se naopak snazˇ ´ı vyabstrahovat (objevit) v socia´ ln´ı realiteˇ urcˇ ite´ pravidelnosti (napˇr. sociologie, ekonomie, politologie). Z jednotlivyćh pozorova´ n´ı se maj´ı z´ıskat zobecnˇ uj´ıc´ı vy´ poveˇ di o jisty´ ch za´ konitostech. Jde tedy o vy´poveˇ di, ktere´ maj´ı obecneˇ jsˇ´ı platnost.

1.6 Politologie a ekonomie

Vazba politologie a ekonomie

Vza´ jemny´ vztah, ktery´ v modern´ı spolecˇ nosti va´ zˇ e ekonomiku a politiku, vedl ke konstituci tzv. politicke´ ekonomie. Toto oznacˇ en´ı se mu˚ zˇ e vztahovat na rozlicˇ ne´ fenome´ ny, my zde ma´ me na mysli studium vza´ jemnyćh vtahu˚ mezi syste´ my politiky a ekonomiky. Politicke´ instituce na jedne´ straneˇ zajisˇ t’uj´ı za´ kladn´ı ra´ mec, v neˇ mzˇ mohou prob´ıhat ekonomicke´ interakce. Bez jasneˇ stanovene´ ho politicke´ ho instituciona´ ln´ıho a normativn´ıho ra´ mce by ekonomicka´ aktivita nebyla schopna prob´ıhat. V modern´ı spolecˇ nosti sta´ t poskytuje podm´ınky pro podnika´ n´ı prˇedevsˇ´ım t´ım, zˇ e zajisˇ t’uje (1) vy´ kon vlastnicky´ ch pra´ v – podnikatele´ si mohou by´t jisti t´ım, zˇ e lega´ lneˇ nabyte´ vlastnictv´ı jim nemu˚ zˇ e by´t lega´ lneˇ zabaveno a – (2) vynucova´ n´ı uzavrˇ eny´ ch smluv. V tomto smyslu zajisˇ t’uje sta´ t nutny´ instituciona´ ln´ı ra´ mec pro ekonomickou interakci. Funguj´ıc´ı trh je pak naopak schopen generovat bohatstv´ı, jehozˇ jedna cˇ a´ st je prˇerozdeˇ lova´ na sta´ tem a vyuzˇ ´ıva´ na pro poskytova´ n´ı takovyćh statku˚ – tzv. verˇ ejny´ ch statku˚ , ktere´ trh nen´ı schopen zajistit nebo ktere´ nemu˚ zˇ e zajistit efektivneˇ . Prˇ´ıklad

Prˇ´ıkladem takove´ ho veˇrejne´ ho statku je vnitrˇn´ı bezpecˇ nost nebo obrana. Verˇejny´ statek se vyznacˇ uje prˇedevsˇ´ım t´ım, zˇ e z jeho spotˇreby nemu˚ zˇ e by´t nikdo vyloucˇ en, a t´ım, zˇ e je ve spotˇrebeˇ nedeˇ litelny´. Jeho poskytova´ n´ı se proto mus´ı hradit z dan´ı. V posledn´ıch dvaceti letech se znovu zacˇ alo mluvit o tzv. mezina´ rodn´ı politicke´ ekonomii. To souvis´ı prˇedevsˇ´ım s rostouc´ı globalizac´ı ekonomicke´ aktivity (viz kapitoly 8 a 9).

Shrnut´ı kapitoly 1. Politologie je mlada´ veˇ dn´ı discipl´ına, ktera´ se zaby´va´ studiem politickyćh

fenome´ nu˚ , resp. politiky. 2. Politiku lze vymezit nejme´ neˇ cˇ tyrˇmi zpu˚ soby – politika jako vla´ da sta´ tu, politika jako veˇ ci veˇrejne´ , politika jako hleda´ n´ı kompromisu a konsensu a nakonec politika jako boj o moc a rozdeˇ lova´ n´ı zdroju˚ . 3. Sta´ t politologii cha´ pe jako typ legitimn´ıho panstv´ı, tj. jako opra´ vneˇ ny´ vy´kon moci. Max Weber rozlisˇ uje tˇri typy legitimn´ıho panstv´ı, tj. tˇri zpu˚ soby, jak

22

mu˚ zˇ e by´t politicka´ moc ospravedlneˇ na. Jedna´ se o panstv´ı tradicˇ n´ı, charismaticke´ a lega´ ln´ı. Modern´ı sta´ t spada´ do tˇret´ı skupiny. 4. Prˇi studiu politiky rozlisˇ ujeme tˇri jej´ı dimenze – instituciona´ ln´ı (polity), procesua´ ln´ı cˇ i interaktivn´ı (politics) a obsahovou (policy). 5. Prˇ´ıstupy ke studiu politiky rozdeˇ lujeme do tˇr´ı skupin. Jedna´ se o ontologickonormativn´ı, dialekticko-historicky´ a empiricko-analyticky´ prˇ´ıstup. 6. Mezi studiem politiky a ekonomiky existuje u´ zky´ vztah, ktery´ dokla´ da´ existence discipl´ıny politicke´ ekonomie.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Kdy vznikla politologie? 2. Lze politiku cha´ pat jako cˇ innost smeˇ rˇuj´ıc´ı ke kompromisu a hleda´ n´ı kom3. 4. 5. 6. 7.

promisu? Urcˇ ete alesponˇ dva prˇedstavitele realisticke´ ho pohledu na politiku. Charakterizujte lega´ ln´ı panstv´ı podle Webera. Jakou dimenzi politiky popisuje anglicke´ slovo policy? Charakterizujte empiricko-analyticky´ prˇ´ıstup ke studiu politiky. Jake´ funkce pln´ı sta´ t ve vztahu k ekonomicke´ interakci?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly CABADA, LADISLAV, KUBA´ T, MICHAL A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 FIALA, P., SCHUBERT, K.: Modern´ı analy´za politiky. Barrister & Principal, Brno 2000 FRICˇ , P.: „Spolecˇ ensko politicky´ kontext aktua´ ln´ıho vy´voje neziskove´ ho sektoru v Cˇ R.― In: Neziskovy´ sektor v Cˇ eske´ republice. Vy´sledky mezina´ rodn´ıho srovna´ vac´ıho projektu Johns Hopkins University, eds. Pavol Fricˇ a Rochdi Goulli. Eurolex Bohemia, Praha 2001, 73–125 HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 KELLER, J.: U´ vod do sociologie. Slon, Praha 1992 WEBER, M.: Autorita, etika a spolecˇ nost. Mlada´ fronta, Praha 1997

23


24

Obecna´ charakteristika politicke´ ho syte´ mu Sta´ t Deˇ lba moci Politicke´ rezˇ imy Nedemokraticke´ politicke´ rezˇ imy

2

Politicky´ syste´ m, instituce a rezˇ imy

2. Politicky´ syste´ m, instituce a rezˇ imy

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s instituciona´ ln´ımi za´ klady politiky. Text kapitoly se proto odra´ zˇ ´ı od charakteristiky politicke´ ho syste´ mu a sta´ tn´ıch instituc´ı, ktere´ poskytuj´ı politicke´ cˇ innosti jej´ı instituciona´ ln´ı prostrˇed´ı. Da´ le definuje jednotlive´ veˇ tve politicke´ moci a jejich funkce. Jejich konkre´ tn´ı uspoˇra´ da´ n´ı pak popisuje ve formeˇ politickyćh rezˇ imu˚ . Znalost instituciona´ ln´ı dimenze politiky pro va´ s prˇedstavuje prvn´ı krok k pochopen´ı politicke´ ho procesu a jeho akte´ ru˚ , ke ktery´m se dostanete v na´ sleduj´ıc´ıch kapitola´ ch.




CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004, s. 178–215 ˇ IĆHOVA´ , B.: Prˇ ehled modern´ıch politologickyćh teori´ı. Porta´ l, Praha 2000, R s. 45–60

2.1

Politicky´ syste´ m

Obecna´ charakteristika politicke´ ho syte´ mu

Pojem politicke´ ho syste´ mu prˇinesl do politologie v 50. a 60. letech 20. stolet´ı tzv. syste´ movy´ prˇ´ıstup (autor: D. Easton). Syste´ m v te´ to perspektiveˇ prˇedstavuje mnozˇ inu na sebe vza´ jemneˇ pu˚ sob´ıc´ıch prvku˚ , ktere´ lze vymezit vzhledem ke sve´ mu okol´ı. Vazby mezi prvky syste´ mu jsou proto mnohem silneˇ jsˇ´ı nezˇ vztahy teˇ chto prvku˚ k vneˇ jsˇ´ımu prostrˇed´ı (ty mohou neˇ kdy u´ plneˇ chybeˇ t). Politicky´ m syste´ mem pak cha´ peme ten spolecˇ ensky´ podsyste´ m (napˇr. vedle ekonomiky), ktery´ se zameˇ rˇuje na rozdeˇ lova´ n´ı hodnot ve spolecˇ nosti. Spolecˇ nost se tedy v tomto pohledu skla´ da´ z ru˚ zny´ ch subsyste´ mu˚ (vedle politicke´ ho existuje kulturn´ı, ekonomicky´, na´ bozˇ ensky´ atd.). Politicky´ syste´ m proto charakterizuj´ı interaktivn´ı vztahy se spolecˇ ensky´m okol´ım. Z neˇ j prˇicha´ zej´ı tzv. vstupy, ktere´ politicky´ syste´ m zpracova´ va´ . Naopak politicky´ syste´ m do sve´ ho okol´ı vys´ıla´ tzv. vy´ stupy (vy´sledky sve´ cˇ innosti) – viz sche´ ma: vstupy Okolí politického systému

26

výstupy Politický systém

Okolí politického systému

Za´ kladn´ımi vstupy politicke´ ho syste´ mu jsou:

Vstupy

– pozˇ adavky, tj. vsˇ e, co spolecˇ nost po politicke´ m syste´ mu pozˇ aduje, – podpora, tj. obecna´ akceptace politickyćh prˇedstavitelu˚ spolecˇ nost´ı. Pozˇ adavky mohou znamenat te´ meˇ rˇ vsˇ e od tlaku na vysˇsˇ´ı platy a veˇ tsˇ´ı pocˇ et pracovn´ıch m´ıst prˇes sˇ teˇ drˇejsˇ´ı socia´ ln´ı syste´ m azˇ k veˇ tsˇ´ı ochraneˇ pra´ v mensˇ in a jednotlivcu˚ . Podporu zase tvorˇ´ı vsˇ e, cˇ´ım veˇrejnost do politicke´ ho syste´ mu prˇisp´ıva´ ve formeˇ dan´ı, prˇipravenosti k zachova´ va´ n´ı obecneˇ platnyćh pravidel chova´ n´ı a ochotou u´ cˇ astnit se politicke´ ho zˇ ivota (HEYWOOD 2004: 39–40). Vy´ stupy pak rozum´ıme vy´sledky politicke´ ho procesu neboli vytva´ rˇ en´ı pravidel hry. Konkre´ tneˇ se tedy jedna´ o tvorbu pra´ vn´ıch norem a jejich implementaci. Zjednodusˇ eneˇ lze proto rˇ´ıci, zˇ e politicky´ syste´ m zpracova´ va´ spolecˇ enske´ vstupy a produkuje obecneˇ za´ vazna´ rozhodnut´ı, ktera´ upravuj´ı zˇ ivot spolecˇ nosti (CABADA, KUBA´ T 2004: 178–185).

Vy´ stupy

Politicky´ syste´ m lze charakterizovat jako souhrn instituc´ı a vztahu˚ , ktere´ se prˇ ´ımo ty´ kaj´ı syste´ mu vla´ dnut´ı. Mnoz´ı jej tak spojuj´ı s u´ stavn´ımi institucemi, tj. orga´ ny exekutivy, legislativy a sta´ tn´ı spra´ vy. Du˚ lezˇ ity´m prˇedmeˇ tem studia se v ra´ mci syste´ move´ ho prˇ´ıstupu stal zpu˚ sob formulace (artikulace) pozˇ adavku˚ do politicke´ ho syste´ mu. Pozˇ adavky (za´ jmy), ktere´ jsou zpracova´ va´ ny politicky´m syste´ mem, formuluj´ı ru˚ zne´ typy za´ jmovyćh skupin (k teˇ m se v´ıce dostaneme v ra´ mci na´ sleduj´ıc´ı kapitoly). Tyto pozˇ adavky vsˇ ak, prˇed t´ım nezˇ se do politicke´ ho syste´ mu dostanou, procha´ zej´ı procesem agregace (seskupova´ n´ı), cˇ´ımzˇ se zmensˇ uje jejich pocˇ et a zpˇrehlednˇ uje jejich struktura. Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ımi akte´ ry v tomto procesu jsou bezesporu politicke´ strany (viz odd´ıl 3.1).

2.2

Sta´ t

ˇ ekli jsme, zˇ e politicky´ syste´ m je tvorˇen prˇedevsˇ´ım u´ stavn´ımi institucemi. Jiny´mi R slovy rˇecˇ eno, v podm´ınka´ ch modern´ı spolecˇ nosti tvorˇ´ı politicky´ syste´ m instituce sta´ tu a jejich vza´ jemne´ vztahy. Sta´ t cha´ peme jako souhrn rozmanity´ ch instituc´ı, skrze ktere´ se vla´ dne. Proto ztotozˇ nˇ ujeme pocˇ a´ tky sta´ tu s na´ stupem syste´ mu centralizovane´ ho vla´ dnut´ı, k neˇ muzˇ v Evropeˇ dosˇ lo beˇ hem 16. stolet´ı. Forma´ lneˇ pak byla modern´ı koncepce sta´ tnosti vyja´ drˇena v m´ırove´ smlouveˇ z roku 1648, kterou byla ukoncˇ ena tˇricetileta´ va´ lka (tzv. vestfa´ lsky´ m´ır). Pra´ veˇ tuto smlouvu povazˇ ujeme za symbolicky´ pocˇ a´ tek existence modern´ıho suvere´ nn´ıho sta´ tu. Mu˚ zˇ eme identifikovat peˇ t jeho za´ kladn´ıch rysu˚ (pˇrevzato z HEYWOOD 2004: 107–108):

Sta´ t

1. Sta´ t je suvere´ nn´ı (svrchovany´). To znamena´ , zˇ e vykona´ va´ absolutn´ı a neomezenou moc nad vsˇ emi jednotlivci a skupinami ve spolecˇ nosti. Nad sta´ tem neexistuje zˇ a´ dna´ nadrˇazena´ autorita. 2. Sta´ tn´ı instituce jsou verˇ ejne´ – na rozd´ıl od soukromyćh instituc´ı sˇ irsˇ´ı spolecˇ nosti. Verˇejne´ orga´ ny odpov´ıdaj´ı za prˇij´ıma´ n´ı a prosazova´ n´ı kolektivn´ıch rozhodnut´ı, zat´ımco soukrome´ instituce (rodiny, firmy, atd.) uspokojuj´ı soukrome´ za´ jmy jednotlivcu˚ .

27


3. Sta´ t je legitimn´ı moc´ı. To znamena´ , zˇ e jeho rozhodnut´ı se obvykle prˇij´ımaj´ı jako za´ vazna´ pro vsˇ echny cˇ leny spolecˇ nosti, jelikozˇ se tvrd´ı, zˇ e jsou prˇij´ıma´ na ve veˇrejne´ m za´ jmu (za´ jmu vsˇ ech cˇ lenu˚ spolecˇ nosti). 4. Sta´ t je na´ strojem vla´ dy. Autorita sta´ tu je podporova´ na donucova´ n´ım, protozˇ e sta´ t mus´ı by´t schopen zajistit dodrzˇ ova´ n´ı svyćh za´ konu˚ a tresta´ n´ı teˇ ch, kdo je porusˇuj´ı. Monopol legitimn´ıho uzˇ ´ıva´ n´ı na´ sil´ı (donucen´ı) je proto vlastn´ım projevem sta´ tn´ı suverenity. 5. Sta´ t je charakterizova´ n urcˇ ity´m u´ zem´ım. Vsˇ ichni, kdo na tomto u´ zem´ı zˇ ij´ı, podle´ haj´ı sta´ tn´ı autoriteˇ . Funkce sta´ tu

Na funkce, ktere´ by ve spolecˇ nosti meˇ l sta´ t plnit, existuj´ı ru˚ zne´ na´ zory (na´ sleduj´ıc´ı vy´klad prˇevzat z HEYWOOD 2004: 116–119), ktere´ kop´ıruj´ı preference ru˚ znyćh ideologickyćh pozic (viz kapitola 6). Podle klasicky´ ch libera´ lu˚ je idea´ lem tzv. minima´ ln´ı sta´ t. Minima´ ln´ı sta´ t zasahuje do zˇ ivota spolecˇ nosti jen tam, kde je to nezbytneˇ nutne´ , a ponecha´ va´ tak maxima´ ln´ı mozˇ ny´ prostor pro neza´ vislou individua´ ln´ı aktivitu. Sta´ t si v tomto pojet´ı ma´ pocˇ´ınat jako jaky´si „nocˇ n´ı hl´ıdacˇ ―, jehozˇ sluzˇ by jsou vyuzˇ ´ıva´ ny jen tehdy, kdyzˇ je ohrozˇ ena spolecˇ enska´ existence. Takove´ mu sta´ tu zu˚ sta´ vaj´ı vlastneˇ jen tˇri funkce. Za prve´ , sta´ t je zde proto, aby udrzˇ oval vnitrˇn´ı poˇra´ dek, resp. vnitrˇ n´ı bezpecˇ nost. Za druhe´ , zajisˇ t’uje vynutitelnost smluv nebo dobrovolneˇ uzavrˇ eny´ ch dohod mezi soukromy´ mi subjekty. Za tˇret´ı, poskytuje obranu prˇ ed u´ tokem zvencˇ´ı. Instituciona´ ln´ı apara´ t minima´ ln´ıho sta´ tu se tak omezuje na policii, soudy a arma´ du. Te´ to argumentace se v posledn´ıch desetilet´ıch 20. stolet´ı chopila tzv. Nova´ pravice, ktera´ se snazˇ ila zmensˇ it m´ıru, do n´ızˇ sta´ t zasahoval do zˇ ivota vyspeˇ lyćh spolecˇ nost´ı – prˇedevsˇ´ım do ekonomiky (viz odd´ıl 6.3). Tento pohled vyply´val bud’ z prˇesveˇ dcˇ en´ı o absolutn´ı platnosti individua´ ln´ıch vlastnickyćh pra´ v (R. Nozick) nebo ze skepse ke schopnosti sta´ tu efektivneˇ do ekonomiky zasahovat (F. A. Hayek) (viz odd´ıl 5.4.2). Z pohledu Nove´ pravice by se ekonomicka´ role sta´ tu meˇ la omezovat na udrzˇ ova´ n´ı stabiln´ıch prostrˇedku˚ smeˇ ny neboli „zdravyćh peneˇ z― (n´ızka´ nebo nulova´ inflace) a na podporu konkurence. Opacˇ ny´ na´ hled na roli sta´ tu v neˇ m vid´ı „stru˚ jce― ekonomicke´ ho rozvoje. Sta´ t jako na´ stroj rozvoje (developmental state) je sta´ t, ktery´ zasahuje do ekonomicke´ ho zˇ ivota s konkre´ tn´ım c´ılem napomoci ru˚ stu pru˚ myslu a ekonomicke´ mu rozvoji. Prˇitom vsˇ ak nejde o nastolen´ı neˇ jake´ ho socialisticke´ ho syste´ mu centra´ ln´ıho pla´ nova´ n´ı, ale o snahu nastolit partnerstv´ı mezi sta´ tem a hlavn´ımi ekonomicky´mi za´ jmy, cˇ asto podlozˇ enou konzervativn´ı nebo nacionalistickou ideologi´ı. Prˇ´ıklad

Klasicky´m prˇ´ıkladem je Japonsko. V obdob´ı Meidzˇ i v letech 1868–1912 nava´ zal japonsky´ sta´ t teˇ sne´ vztahy se zaibatsu, velky´mi rodinny´mi pru˚ myslovy´mi impe´ rii, ktera´ azˇ do 2. sveˇ tove´ va´ lky ovla´ dala japonskou ekonomiku. Po roce 1945 prˇevzalo rozvojovou roli sta´ tu Ministerstvo zahranicˇ n´ıho obchodu a pru˚ myslu, ktere´ spolu s Japonskou bankou poma´ halo formulovat investicˇ n´ı za´ meˇ ry soukromyćh subjektu˚ a orientovat japonskou ekonomiku na mezina´ rodn´ı konkurenceschopnost. Jesˇ teˇ jiny´ pohled na roli sta´ tu prezentuje socia´ ln´ı demokracie (viz odd´ıl 6.4). Zat´ımco sta´ ty, ktere´ hodlaj´ı podn´ıtit ekonomicky´ rozvoj, intervenuj´ı s c´ılem podn´ıtit

28

ekonomicky´ pokrok, socia´ lneˇ demokraticke´ sta´ ty intervenuj´ı s c´ılem uskutecˇ nit prˇedstavu o socia´ ln´ı spravedlnosti. V zem´ıch typu Rakouska a Sˇ ve´ dska se sta´ tn´ı za´ sahy uskutecˇ nˇ ovaly ve jme´ nu priorit jak rozvojovyćh, tak socia´ lneˇ demokratickyćh. Kl´ıcˇ em k pochopen´ı tohoto modelu sta´ tu je to, zˇ e v neˇ m docha´ z´ı k prˇehodnocen´ı sta´ tu. Zat´ımco v klasicky libera´ ln´ı perspektiveˇ je sta´ t trpeˇ n jako „nutne´ zlo―, podle socia´ ln´ıch demokratu˚ je na´ strojem rozsˇ iˇrova´ n´ı (u´ cˇ inne´ – viz odd´ıl 5.4.1) svobody a nastolova´ n´ı spravedlnosti. Takovy´ sta´ t je tak idea´ lem jak modern´ıch (levicoveˇ orientovanyćh) libera´ lu˚ , tak take´ demokratickyćh socialistu˚ . Takovy´ sta´ t se pokousˇ´ı korigovat nevyva´ zˇ enost a nespravedlnost trzˇ n´ı ekonomiky. Nezameˇ rˇuje se tak jen na podm´ınky, ktere´ napoma´ haj´ı vytva´ rˇen´ı bohatstv´ı, ale na jeho spravedlive´ rozdeˇ len´ı ve spolecˇ nosti. Jde o zm´ırneˇ n´ı socia´ ln´ı nerovnosti. Keynesia´ nska´ ekonomicka´ politika v souladu s t´ımto c´ılem usiluje o „rˇ´ızen´ı ―, „regulova´ n´ı ― kapitalismu s c´ılem stimulovat ru˚ st a udrzˇ et plnou zameˇ stnanost. Acˇ koli se vy´sˇ e prˇedstavene´ modely podstatneˇ lisˇ´ı, shoduj´ı se v tom, zˇ e sta´ t se neshoduje se sˇirsˇ´ı spolecˇ nost´ı. V tom se vsˇ ak vymykaj´ı tzv. totalitn´ı sta´ ty, jejichzˇ c´ılem je vytvorˇen´ı takove´ ho sta´ tu, ktery´ ovlivnˇ uje vsˇ echny stra´ nky lidske´ ho zˇ ivota. Sve´ prˇ´ıme´ kontrole nepodrˇizuje jen ekonomiku, ale i sˇ kolstv´ı, kulturu, na´ bozˇ enstv´ı, rodinny´ zˇ ivot atd. Hlavn´ımi pil´ırˇi teˇ chto rezˇ imu˚ jsou vsˇezahrnuj´ıc´ı dohled, terorizuj´ıc´ı vy´ kon policejn´ı kontroly a vsˇ udyprˇ ´ıtomny´ syste´ m ideologicke´ manipulace. Nejzna´ meˇ jsˇ´ımi prˇ´ıklady totalitn´ıch sta´ tu˚ byly hitlerovske´ Neˇ mecko a stalinisticky´ Soveˇ tsky´ svaz (k totalitarismu v´ıce v odd´ıle 10.2). Jak jsme si rˇekli, sta´ tn´ı (tj. veˇrejne´ ) instituce jsou (s vy´ jimkou totalitn´ıch sta´ tu˚ ) oddeˇ leny od organizac´ı sˇ irsˇ´ı spolecˇ nosti, ktere´ lze povazˇ ovat za soukrome´ (napˇr. rodina). Sta´ t vsˇ ak nen´ı jen oddeˇ len od sˇ irsˇ´ı spolecˇ nosti, ale je take´ vnitrˇneˇ diferencova´ n do ru˚ zny´ ch veˇ tv´ı sta´ tn´ı moci.

2.3

Deˇ lba moci

Podle klasicke´ ho deˇ len´ı, se ktery´m poprve´ prˇisˇ el francouzsky´ politicky´ myslitel Charles-Louis de Secondat Montesquieu (1689–1755), rozlisˇ ujeme mezi exekutivn´ı, legislativn´ı a soudn´ı moc´ı. Exekutivu (vy´konnou moc) prˇedstavuje vla´ da, legislativn´ı (za´ konoda´ rnou) moc volene´ shroma´ zˇ deˇ n´ı – parlament – a soudn´ı moc syste´ m soudu˚ . Souhrn teˇ chto instituc´ı vytva´ rˇ´ı sta´ t. Podle libera´ ln´ıch autoru˚ (za jejichzˇ prˇedchu˚ dce mu˚ zˇ eme pokla´ dat i zm´ıneˇ ne´ ho Montesquieu) pak ve vza´ jemne´ m vyvazˇ ova´ n´ı jednotlivyćh veˇ tv´ı moci spocˇ´ıva´ pojistka vyrovnane´ vla´ dy (v´ıce k liberalismu najdete v odd´ıle 6.2). Tito autoˇri prˇisuzuj´ı rozdeˇ len´ı moc´ı a jejich vza´ jemne´ mu vyvazˇ ova´ n´ı prima´ rn´ı vy´znam pro zachova´ n´ı politicke´ svobody v dane´ spolecˇ nosti. Za´ konoda´ rna´ moc

Legislativa

(odd´ıl sleduje vy´klad v HEYWOOD 2004: 334–338) Za´ konoda´ rna´ shroma´ zˇ deˇ n´ı zauj´ımaj´ı v syste´ mu (demokraticke´ ) vla´ dy kl´ıcˇ ove´ postaven´ı. V praxi se pro jejich oznacˇ en´ı pouzˇ ´ıva´ cela´ rˇada term´ınu˚ : Kongres (USA), Na´ rodn´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı (Francie), Kongres poslancu˚ (Sˇ paneˇ lsko), Parlament (Cˇ eska´ republika). Tato shroma´ zˇ deˇ n´ı vyjadrˇuj´ı princip reprezentace – tvorˇ´ı je lidem volen´ı zastupitele´ , ktery´m je sveˇ rˇen (cˇ asoveˇ omezeny´) manda´ t zastupovat sve´ volicˇ e.

29


Funkce legislativy

Jejich hlavn´ı funkc´ı je tvorba legislativy neboli prˇij´ıma´ n´ı za´ konu˚ . Shroma´ zˇ deˇ n´ı poskytuj´ı prostor pro veˇrejne´ projedna´ va´ n´ı na´ vrhu˚ za´ konu˚ a pro jejich posouzen´ı z hlediska reprezentovany´ ch za´ jmu˚ . Neznamena´ to vsˇ ak, zˇ e si tvorbu pra´ va shroma´ zˇ deˇ n´ı zcela monopolizuj´ı. Napˇr´ıklad tvorba a zmeˇ na u´ stavn´ıho poˇra´ dku je v neˇ kteryćh zem´ıch mimo pravomoc shroma´ zˇ deˇ n´ı a podle´ ha´ schva´ len´ı v lidove´ m hlasova´ n´ı, tzv. referendu (Irsko). Stejneˇ tak neˇ kterˇ´ı vysoc´ı funkciona´ rˇi vy´konne´ moci (napˇr. prezidenti) mohou za urcˇ ityćh podm´ınek vyda´ vat za´ kony ve formeˇ dekretu˚ (Francie) nebo mohou ve schvalovac´ım procesu uzˇ ´ıt pra´ va veta (USA). Druhou du˚ lezˇ itou funkc´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı je reprezentace. Zastupitelska´ shroma´ zˇ deˇ n´ı prostrˇ edkuj´ı vztah mezi vla´ dou a lidem. Reprezentace je politicky´ princip, skrze neˇ jzˇ urcˇ ita´ skupina lid´ı prˇedstavuje (zastupuje) neˇ jaky´ veˇ tsˇ´ı kolektiv nebo jedna´ jeho jme´ nem. Tento princip tvorˇ´ı za´ kladn´ı stavebn´ı ka´ men modelu zastupitelske´ demokracie (viz odd´ıl 7.2). Reprezentace mu˚ zˇ e by´t uskutecˇ nˇ ova´ na ru˚ zny´mi zpu˚ soby. Napˇr´ıklad parlamenty vycha´ zej´ıc´ı z britske´ tradice cha´ pou za´ stupce (reprezentanty) jako zmocneˇ nce, jejichzˇ hlavn´ım c´ılem je, aby sledovali za´ jmy svyćh volicˇ u˚ na za´ kladeˇ vlastn´ıho u´ sudku. V tomto smyslu se hovoˇr´ı o tzv. volne´ m manda´ tu. Jeho drzˇ itele´ nejsou va´ za´ ni nicˇ´ım jiny´m nezˇ vlastn´ım sveˇ dom´ım. Pravy´m opakem jsou takova´ shroma´ zˇ deˇ n´ı, ktera´ stoj´ı na tuhe´ stranicke´ discipl´ıneˇ – jednotliv´ı reprezentanti musej´ı sledovat linii strany, na jej´ızˇ kandida´ tce byli do shroma´ zˇ deˇ n´ı zvoleni. Proto se hovoˇr´ı o tzv. va´ zane´ m manda´ tu. Tato koncepce vyvola´ va´ ostrou kritiku, nebot’ prˇedpokla´ da´ , zˇ e volicˇ ska´ podpora konkre´ tn´ıho kandida´ ta je automaticky podporou cele´ mu stranicke´ mu programu. Spolu s t´ım vkla´ da´ neomezenou moc do rukou stranicke´ ho veden´ı a nicˇ´ı prˇedpoklady vnitrostranicke´ diskuse. Trˇ et´ı funkc´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı je kontrola exekutivy. Shroma´ zˇ deˇ n´ı tak funguj´ı jako kontroln´ı orga´ ny, jejichzˇ hlavn´ım u´ kolem je spoluvytva´ rˇet odpoveˇ dnou vla´ du, cozˇ znamena´ vla´ du nucenou skla´ dat u´ cˇ ty ze svyćh rozhodnut´ı. K tomuto u´ cˇ elu existuj´ı jasne´ mechanismy. Ministru˚ m mohou by´t naprˇ´ıklad adresova´ ny prˇ´ıme´ u´ stn´ı a p´ısemne´ dotazy (tzv. interpelace), na ktere´ jsou povinni odpoveˇ deˇ t. Prˇ´ıkladem zde mu˚ zˇ e slouzˇ it britska´ Doln´ı sneˇ movna, v n´ızˇ mus´ı britsky´ premie´ r kazˇ dy´ ty´den proj´ıt krˇ´ızˇ ovy´m vy´slechem beˇ hem tzv. question time. Ve skutecˇ nosti vsˇ ak kontroln´ı funkci nepln´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı jako celek, ale v neˇ m prˇ´ıtomne´ opozicˇ n´ı politicke´ strany. Existence opozice tak vytva´ rˇ´ı nutnou podm´ınku pro to, aby shroma´ zˇ deˇ n´ı mohla svou kontroln´ı funkci plnit. V zem´ıch, kde si moc monopolizuje jedna politicka´ strana, prˇ´ıtomnost parlamentu kontrolu exekutivy nezajist´ı. Cˇ tvrtou funkc´ı, kterou shroma´ zˇ deˇ n´ı pln´ı, je vy´ beˇ r a prˇ ´ıprava talentu˚ . Shroma´ zˇ deˇ n´ı poskytuje prostor lidem, aby „politicky vyrostli― – z´ıskali zkusˇ enosti a politicky´ prˇ ehled, cozˇ jim pak umozˇ nˇ uje, aby mohli zasta´ vat du˚ lezˇ ite´ funkce v exekutiveˇ . Nen´ı na´ hodou, zˇ e ministˇri se rekrutuj´ı pra´ veˇ z volenyćh za´ stupcu˚ shroma´ zˇ deˇ n´ı. Protichu˚ dne´ na´ zory vsˇ ak tvrd´ı, zˇ e u´ cˇ ast v za´ konoda´ rnyćh sborech jednotlivce vtahuje do netransparentn´ıch politickyćh her a takto je sp´ısˇ e „kaz´ı―, nezˇ by je prˇipravovala k zasta´ va´ n´ı du˚ lezˇ ityćh funkc´ı. Pa´ tou a posledn´ı funkc´ı je legitimizace neboli vytva´ rˇ en´ı a posilova´ n´ı legitimity (opra´ vneˇ nosti) prˇ´ıslusˇ ne´ ho politicke´ ho rezˇ imu. Shroma´ zˇ deˇ n´ı prˇisp´ıvaj´ı tomu, zˇ e je syste´ m vla´ dnut´ı cha´ pa´ n jako opra´ vneˇ ny´. To je du˚ vod, procˇ ani nedemokraticke´ a

30

autorita´ rˇske´ rezˇ imy, ktere´ nejsou zalozˇ eny na konsensu ovla´ danyćh, ale prˇinucen´ı, udrzˇ uj´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı v chodu. Poskytuj´ı jim totizˇ zda´ n´ı opra´ vneˇ nosti. Bikameralismus: pro a proti

Veˇ tsˇ ina shroma´ zˇ deˇ n´ı ma´ bud’ jednu nebo dveˇ komory. Jedna´ se tedy o shroma´ zˇ deˇ n´ı uni- nebo bikamera´ ln´ı. Kolem ota´ zky, zdali je vy´hodneˇ jsˇ´ı jedna nebo dveˇ komory, panuje zˇ iva´ diskuse, a to dokonce i v Cˇ eske´ republice, kde je postaven´ı druhe´ komory – Sena´ tu – od pocˇ a´ tku zpochybnˇ ova´ no. Bikameralismus ma´ podle svyćh zasta´ ncu˚ neˇ kolik prˇednost´ı (HEYWOOD 2004: 239): 1. Druhe´ komory vyvazˇ uj´ı moc prvn´ıch komor. 2. Dveˇ komory maj´ı lepsˇ´ı schopnost kontrolovat exekutivu. 3. Dveˇ komory rozsˇ iˇruj´ı za´ kladnu reprezentace, nebot’ poskytuj´ı prostor v´ıce spolecˇ ensky´m za´ jmu˚ m. 4. Druhe´ komory prˇisp´ıvaj´ı kvalitneˇ jsˇ´ı legislativeˇ , nebot’ mohou opravovat pochyben´ı prvn´ıch komor. To je neˇ kdy spojeno s cha´ pa´ n´ım druhyćh komor jako jakyćhsi „rad starsˇ´ıch―. Podle odpu˚ rcu˚ vsˇ ak existuj´ı stejneˇ tak pa´ dne´ argumenty proti zaveden´ı druhyćh komor: 1. Jednokomorova´ shroma´ zˇ deˇ n´ı jsou efektivneˇ jsˇ´ı. Prˇ´ıtomnost druhe´ komory legislativn´ı proces zbytecˇ neˇ zteˇ zˇ uje a brzd´ı. 2. Dvoukomorova´ shroma´ zˇ deˇ n´ı jsou na´ chylna´ k vnitroinstituciona´ ln´ım konfliktu˚ m. 3. Druhe´ komory (zvla´ sˇ teˇ pokud nejsou volene´ ) prˇedstavuj´ı nezˇ a´ douc´ı konzervativn´ı prvek a zabranˇ uj´ı tak spolecˇ enske´ zmeˇ neˇ . ´ kol U

Zamyslete se nad t´ım, jake´ informace ma´ te o fungova´ n´ı cˇ eske´ ho Sena´ tu (z denn´ıho tisku, z rozhovoru˚ s prˇa´ teli atd.). Podporuj´ı tyto informace sp´ısˇ e ta´ bor zasta´ ncu˚ , cˇ i kritiku˚ existence druhyćh komor? Vasˇe na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem prvn´ıho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku. Exekutivn´ı moc

(odd´ıl sleduje vy´klad v HEYWOOD 2004: 351–355)

Exekutiva

Exekutiva je tou cˇ a´ st´ı sta´ tu, ktera´ je odpoveˇ dna´ za implementaci (uveden´ı do zˇ ivota) rozhodnut´ı politicke´ ho syste´ mu. Ve skutecˇ nosti jsou vsˇ ak jej´ı funkce mnohem slozˇ iteˇ jsˇ´ı. V ra´ mci exekutivy rozlisˇ ujeme mezi jej´ı politickou a spra´ vn´ı (byrokratickou) cˇ a´ st´ı. Politicka´ cˇ a´ st exekutivy je tvorˇ ena politiky, kterˇ´ı uspeˇ li ve volebn´ım kla´ n´ı. Politicke´ u´ rˇady tak podle´ haj´ı persona´ ln´ım zmeˇ na´ m na za´ kladeˇ volebn´ıch vy´sledku˚ . Konecˇ ny´m c´ılem politika pak je z´ıskat funkci v exekutiveˇ . Pra´ veˇ kvu˚ li tomu do voleb vstupuje. Naopak spra´ vu, kterou do exekutivy zahrnujeme take´ , vykona´ vaj´ı nepoliticˇ t´ı u´ rˇ edn´ıci, kterˇ´ı se do svyćh pozic nedosta´ vaj´ı na za´ kladeˇ u´ speˇ chu ve volba´ ch, ale kvu˚ li sve´ kompetenci (vzdeˇ la´ n´ı). Zat´ımco pak politici politiku vytva´ rˇ ´ı (spoluvytva´ rˇ ´ı), spra´ vn´ı apara´ t (u´ rˇ ednictvo) tyto politiky implementuje. Hranice

31


mezi politiky a u´ rˇedn´ıky vsˇ ak nen´ı vzˇ dy takto ostra´ , protozˇ e naprˇ´ıklad mnoho podrobnost´ı je ponecha´ no na u´ sudku u´ rˇedn´ıku˚ – nejsou rozhodnuty politiky (prostoru, ktery´ je u´ rˇedn´ıku˚ m pro rozhodnut´ı ponecha´ n, rˇ´ıka´ me diskrece). Funkce exekutivy

Stejneˇ jako za´ konoda´ rna´ moc, take´ moc vy´konna´ pln´ı celou rˇadu politickyćh funkc´ı. Za prve´ se jedna´ o ceremonia´ ln´ı funkci. Hlavy sta´ tu˚ , prˇedstavitele´ exekutiv a v neˇ kteryćh prˇ´ıpadech take´ vy´znamneˇ jsˇ´ı ministˇri zastupuj´ı cˇ i reprezentuj´ı svou zemi navenek. T´ım, zˇ e zosobnˇ uj´ı autoritu sta´ tu, reprezentuj´ı vlastneˇ celou spolecˇ nost. Prˇ´ıklad

Na jedne´ straneˇ se jedna´ o funkci pomeˇ rneˇ forma´ ln´ı, ktera´ se ty´ka´ sta´ tn´ıch sva´ tku˚ , zahranicˇ n´ıch na´ vsˇ teˇ v, mezina´ rodn´ıch konferenc´ı atd. Mu˚ zˇ e se vsˇ ak jednat take´ o podstatneˇ jsˇ´ı proble´ my, pokud naprˇ´ıklad uvnitrˇ exekutivy vypukne spor o to, kdo ma´ pra´ vo zemi navenek zastupovat. Vzpomenˇ me si na jaro roku 2005, kdy se spor o reprezentaci zahranicˇ neˇ politicke´ pozice Cˇ eske´ republiky (v souvislosti s na´ vrhem evropske´ u´ stavy) rozhorˇel mezi tehdejsˇ´ım premie´ rem Paroubkem a prezidentem Klausem. Druhou funkc´ı je vedouc´ı u´ loha prˇ i tvorbeˇ politik. Hlavn´ı funkc´ı politicke´ exekutivy je rˇ ´ıdit a kontrolovat politicky´ proces (tj. prˇij´ıma´ n´ı politickyćh rozhodnut´ı). K tomu exekutiva formuluje ucelene´ hospoda´ rˇske´ a socia´ ln´ı programy, prˇipravuje politicke´ reformy a navrhuje za´ konne´ normy. Politicke´ exekutivy proto zpravidla iniciuj´ı legislativn´ı proces (prˇedkla´ daj´ı do parlamentu na´ vrhy za´ konu˚ ). V mnoha prˇ´ıpadech take´ vykona´ vaj´ı celou rˇadu za´ konoda´ rnyćh pravomoc´ı a vyda´ vaj´ı dekrety, naˇr´ızen´ı apod. Trˇ et´ı funkc´ı je kazˇ dodenn´ı politicke´ veden´ı a mobilizace podpory rezˇ imu, ktery´ exekutiva reprezentuje. Prˇedstavitele´ exekutivy (prezident, ministersky´ prˇedseda, ministˇri) totizˇ nereprezentuj´ı dany´ rezˇ im jen navenek, ale „propu˚ jcˇ uj´ı mu tva´ rˇ― take´ ve vztahu k doma´ c´ı veˇrejnosti. S t´ım souvis´ı cˇ tvrta´ funkce – byrokraticke´ rˇ ´ızen´ı. Politicka´ exekutiva vystupuje jako jaky´si „vrcholovy´ management― sta´ tn´ıho apara´ tu, za neˇ jzˇ nese odpoveˇ dnost. Tato cˇ innost se uskutecˇ nˇ uje resortneˇ – jednotliv´ı ministˇri odpov´ıdaj´ı za konkre´ tn´ı oblasti, ve kteryćh se politicka´ opatˇren´ı realizuj´ı. Jejich cˇ innosti se pak koordinuj´ı v ra´ mci kabinetu (vla´ dy), kterou tvorˇ´ı vsˇ ichni resortn´ı ministˇri. Soudn´ı moc Soudn´ı moc

(odd´ıl sleduje vy´klad v HEYWOOD 2004: 321–322) Soudnictv´ı je tou veˇ tv´ı vla´ dy, ktera´ ma´ za u´ kol rozhodovat spory. Funkc´ı soudcu˚ je autoritativneˇ rozhodovat, co rˇ´ıkaj´ı pra´ vn´ı normy. Va´ ha soudn´ıho syste´ mu se sta´ t od sta´ tu lisˇ´ı. Zvla´ sˇ teˇ du˚ lezˇ itou funkci pln´ı ve sta´ tech s psanou u´ stavou, kde se vztahuje i na u´ stavu a soudcu˚ m tak umozˇ nˇ uje rozhodovat spory mezi hlavn´ımi sta´ tn´ımi orga´ ny cˇ i spory mezi sta´ tem a jednotlivci. Rozhodova´ n´ı o u´ stavnosti prˇij´ımanyćh za´ konu˚ ´ stavn´ıho soudu vsˇ ak zpravidla lezˇ ´ı v rukou zvla´ sˇ tn´ıho orga´ nu, v Cˇ eske´ republice U se s´ıdlem v Brneˇ . Za´ kladn´ım rysem soudnictv´ı v libera´ lneˇ demokratickyćh syste´ mech je to, zˇ e soudci jsou neza´ visl´ı na ostatn´ıch veˇ tv´ıch moci a vykona´ vaj´ı svou funkci nepoliticky´ m zpu˚ sobem. Znamena´ to, zˇ e jejich postaven´ı se neodvozuje od prˇa´ n´ı politiku˚

32

v exekutiveˇ nebo legislativeˇ . Ve skutecˇ nosti vsˇ ak nelze rˇ´ıci, zˇ e soudnictv´ı je ze sve´ podstaty nepoliticke´ . Soudnictv´ı totizˇ nen´ı jen instituc´ı interpretuj´ıc´ı pra´ vo, ale je take´ instituc´ı politickou. Soudci jako nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı postavy soudn´ıho procesu hraj´ı kl´ıcˇ ovou roli v mnoha politickyćh cˇ innostech. Nehledeˇ na to, zˇ e cˇ as od cˇ asu podle´ haj´ı politicky´m tlaku˚ m. Kolem samotne´ ota´ zky neza´ vislosti soudnictv´ı se odehra´ vaj´ı politicke´ spory, a to i v Cˇ eske´ republice. V rezˇ imech, ktere´ nejsou – jako libera´ lneˇ demokraticke´ rezˇ imy – zalozˇ eny na principu rozdeˇ len´ı moc´ı, nen´ı pro neza´ vislost soudnictv´ı m´ısto. V komunistickyćh rezˇ imech se uplatnˇ ovala za´ sada „socialisticke´ za´ konnosti―, ktera´ znamenala, zˇ e soudci vykla´ dali pra´ vo v duchu tehdy platne´ doktr´ıny marxismu-leninismu. Soudci se tak stali pouhy´mi funkciona´ rˇi, kterˇ´ı vykona´ vali politicke´ a ideologicke´ c´ıle teˇ chto rezˇ imu˚ . Nejzrˇetelneˇ jsˇ´ım projevem tohoto byly zinscenovane´ monstrprocesy, ktere´ prob´ıhaly ve 30. letech v SSSR a v 50. letech v tehdejsˇ´ım Cˇ eskoslovensku.

2.4

Politicke´ rezˇ imy

(tento a na´ sleduj´ıc´ı odd´ıl sleduje vy´klad v CABADA, KUBA´ T 2004: 197–214) Za politicky´ rezˇ im povazˇ ujeme konkre´ tn´ı usporˇ a´ da´ n´ı vy´sˇ e definovanyćh politickyćh instituc´ı, resp. veˇ tv´ı moci. Politicky´ rezˇ im proto by´va´ definova´ n jako souhrn vsˇ ech hodnot, principu˚ , forma´ ln´ıch i neforma´ ln´ıch pravidel, ktery´ upravuje vztahy prvku˚ politicke´ ho syste´ mu (prˇedevsˇ´ım pak vztahy mezi nejvysˇsˇ´ımi orga´ ny sta´ tn´ı moci). Zat´ımco politicky´ syste´ m popisuje obecny´ charakter politickyćh instituc´ı, rezˇ im se vztahuje k jejich konkre´ tn´ı podobeˇ na konkre´ tn´ım m´ısteˇ a v konkre´ tn´ım cˇ ase. Rezˇ im proto mu˚ zˇ eme ztotozˇ nit s konkre´ tn´ı povahou pravidel politicke´ hry v konkre´ tn´ım sta´ teˇ . Vy´zkum politickyćh rezˇ imu˚ se pak prˇedevsˇ´ım zameˇ rˇuje na obsah a smysl norem, ktere´ vztahy mezi prvky politicke´ ho syste´ mu upravuj´ı. Politickou normou cha´ peme vy´poveˇ d’, ktera´ upravuje politicke´ chova´ n´ı ve formeˇ za´ kazu, prˇ´ıkazu cˇ i dovolen´ı, ktera´ je uzna´ na jako vsˇ eobecneˇ za´ vazna´ v dane´ spolecˇ nosti.

Rezˇ imy

Pro rozlisˇ en´ı mezi ru˚ zny´mi politicky´mi rezˇ imy pouzˇ ijeme hledisko zpu˚ sobu deˇ len´ı moci ve sta´ teˇ na moc za´ konoda´ rnou a moc vy´ konnou. Rozd´ılna´ povaha jejich vztahu da´ va´ vzniknout rozd´ılny´ m politicky´ m rezˇ imu˚ m. Rozlisˇ ujeme mezi tˇremi typy: – parlamentn´ı rezˇ im, – prezidentsky´ rezˇ im, – poloprezidentsky´ rezˇ im. Parlamentn´ı rezˇ im

Parlamentn´ı rezˇ im, ktery´ povazˇ ujeme za prˇevla´ daj´ıc´ı (napˇr. Neˇ mecko, Sˇ ve´ dsko, Indie, Japonsko, Novy´ Ze´ land, Austra´ lie, Cˇ eska´ republika), je zalozˇ en na mysˇ lence deˇ lby moci, ale necha´ pe ji velmi prˇ´ısneˇ . Za´ konoda´ rna´ a vy´konna´ moc spolupracuj´ı a dokonce se vza´ jemneˇ doplnˇ uj´ı. D´ıky tomu shroma´ zˇ deˇ n´ı – parlament – prˇ´ımo ovlivnˇ uje exekutivu (vla´ du), protozˇ e ta mu˚ zˇ e vla´ dnout jen tehdy, kdyzˇ ma´ du˚ veˇ ru shroma´ zˇ deˇ n´ı. Naopak vla´ da ma´ pra´ vo u´ cˇ astnit se za´ konoda´ rne´ aktivity parlamentu. Politicka´ odpoveˇ dnost vla´ dy vu˚ cˇ i shroma´ zˇ deˇ n´ı a u´ cˇ ast vla´ dy v za´ konoda´ rne´ m procesu jsou dveˇ za´ kladn´ı definicˇ n´ı podm´ınky parlamentn´ıho rezˇ imu. K tomu se

33


ˇrad´ı pra´ vo hlavy sta´ tu (monarchy nebo prezidenta) rozpousˇ teˇ t za urcˇ ityćh okolnost´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı. V tomto rezˇ imu je funkce hlavy sta´ tu oddeˇ lena od funkce prˇ edsedy vla´ dy (premie´ ra nebo kancle´ rˇe). Hlava sta´ tu nen´ı beˇ zˇ ny´m u´ cˇ astn´ıkem politicke´ ho procesu (ktery´ je zalozˇ en na interakci vla´ dy a shroma´ zˇ deˇ n´ı) a zasahuje zpravidla jen v okamzˇ ic´ıch krize, kdy pln´ı funkci arbitra. Prezident nebo kra´ l sice jmenuje prˇedsedu vla´ dy a na jeho na´ vrh jednotlive´ ministry, k jejich skutecˇ ne´ mu schva´ len´ı vsˇ ak docha´ z´ı azˇ prˇi hlasova´ n´ı ve shroma´ zˇ deˇ n´ı, ktere´ mus´ı vla´ deˇ vyslovit du˚ veˇ ru. Funkce hlavy sta´ tu se tak vycˇ erpa´ vaj´ı prˇedevsˇ´ım reprezentac´ı zemeˇ v mezina´ rodn´ıch a vnitrˇn´ıch vztaz´ıch a plneˇ n´ı ceremonia´ ln´ıch funkc´ı. Pokud je tomu tak a hlava sta´ tu nen´ı ve vztahu k parlamentu a vla´ deˇ vybavena dostatecˇ nou moc´ı, odpada´ du˚ vod pro to, aby byla volena v prˇ´ımyćh volba´ ch (i kdyzˇ v neˇ kteryćh parlamentn´ıch rezˇ imech vol´ı obcˇ ane´ prezidenta prˇ´ımo). Obvykle tedy prezidenta vol´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı nebo kolegium volitelu˚ (zvla´ sˇ tn´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı zpravidla cˇ lenu˚ parlamentu a za´ stupcu˚ m´ıstn´ıch samospra´ v). V parlamentn´ım rezˇ imu, v jehozˇ cˇ ele stoj´ı monarcha, ota´ zka jeho volby odpada´ u´ plneˇ . Skutecˇ na´ vy´ konna´ moc v tomto rezˇ imu na´ lezˇ ´ı prˇ edsedovi vla´ dy, ktery´ ji vykona´ va´ spolecˇ neˇ s jednotlivy´mi ministry (cˇ leny kabinetu). Vla´ da je odpoveˇ dna´ parlamentu jako celek. Ministrˇi jsou cˇ asto cˇ leny parlamentu. Pokud vla´ da neobdrzˇ ´ı du˚ veˇ ru nebo je j´ı vyslovena nedu˚ veˇ ra, je povinna podat demisi. Vla´ da je tak za´ visla´ na shroma´ zˇ deˇ n´ı (parlamentu). V praxi se prˇ´ıpady cˇ iste´ ho parlamentarismu vyskytuj´ı ma´ lokdy. Existuje sp´ısˇ e v ru˚ znyćh modifikac´ıch. Podle charakteru vztahu mezi parlamentem a vla´ dou hovoˇr´ıme bud’ o premie´ rske´ m parlamentarismu (kdyzˇ prˇevazˇ uje vla´ da nad parlamentem) nebo o parlamentarismu s prˇ evahou shroma´ zˇ deˇ n´ı (kdyzˇ prˇevazˇ uje parlament nad vla´ dou). V premie´ rske´ m parlamentarismu docha´ z´ı ke st´ıra´ n´ı rozd´ılu mezi za´ konoda´ rnou a vy´konnou moc´ı, protozˇ e v neˇ m premie´ r dominuje vla´ deˇ a vla´ da parlamentu. Takove´ uspoˇra´ da´ n´ı je podm´ıneˇ no existenc´ı volebn´ıho syste´ mu, ktery´ ma´ veˇ tsˇ inovy´ u´ cˇ inek, tj. prˇisp´ıva´ ke zformova´ n´ı dvoustranicke´ ho syste´ mu, v neˇ mzˇ je mozˇ ne´ utvoˇrit jednobarevnou vla´ du. Vu˚ dce v´ıteˇ zne´ strany se obvykle sta´ va´ premie´ rem a je prˇitom stranicky´m nadrˇ´ızeny´m poslancu˚ v parlamentu. Tento model vsˇ ak mu˚ zˇ e fungovat jen tehdy, pokud je politicka´ strana vnitrˇneˇ disciplinovana´ (loaja´ ln´ı stranicke´ mu veden´ı). Prˇ´ıkladem je Velka´ Brita´ nie. Prezidentsky´ rezˇ im

Prezidentsky´ rezˇ im je zalozˇ en na odlisˇnyćh principech nezˇ rezˇ im parlamentn´ı. Op´ıra´ se o deˇ lbu moci, ktera´ je v tomto prˇ´ıpadeˇ cha´ pa´ na doslovneˇ : vy´ konna´ moc je tak od moci za´ konoda´ rne´ striktneˇ oddeˇ lena. Znamena´ to, zˇ e v oblasti legislativy dominuje parlament, ale nevlastn´ı zˇ a´ dne´ exekutivn´ı na´ stroje. Prezident je naopak vybaven u´ plnou vy´konnou moc´ı, ale nema´ za´ konoda´ rne´ pravomoci. V tomto rezˇ imu je prˇ´ımo (lidem) voleny´ prezident nejen (symbolickou) hlavou sta´ tu, ale take´ sˇ e´ fem exekutivy (vla´ dy, resp. administrativy v USA) a za´ rovenˇ prˇ´ımy´m nadrˇ´ızeny´m vy´konne´ ho sta´ tn´ıho apara´ tu. Prezident je jediny´m u´ stavou dany´m nositelem vy´ konne´ moci, z cˇ ehozˇ plyne, zˇ e jmenuje cˇ leny vla´ dy a ostatn´ı u´ rˇedn´ıky.

34

Jak uzˇ rˇecˇ eno, prezident z´ıska´ va´ svu˚ j manda´ t ve vsˇ eobecny´ ch volba´ ch. Jeho manda´ t tak nen´ı zprostˇredkovany´ parlamentem, ale stejneˇ jako parlamentn´ı je odvozen z prˇ´ımyćh voleb. Sa´ m prezident ani cˇ lenove´ jeho exekutivy nejsou parlamentu politicky odpoveˇ dn´ı. V prezidentske´ m rezˇ imu tak chyb´ı vyja´ drˇen´ı du˚ veˇ ry, prˇ´ıp. nedu˚ veˇ ry, a parlament tak nemu˚ zˇ e prezidenta odstranit. Jen v u´ stavou definovanyćh prˇ´ıpadech mu˚ zˇ e by´t umozˇ neˇ no vyuzˇ ´ıt procedury „u´ stavn´ı zˇ aloby― smeˇ rˇuj´ıc´ı k prezidentovu odvola´ n´ı. Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ımi rysy prezidentske´ ho rezˇ imu tak jsou separace cˇ a´ st´ı moci a politicka´ neodpoveˇ dnost exekutivy parlamentu. Toto uspoˇra´ da´ n´ı se v praxi uskutecˇ nˇ uje prostrˇednictv´ım syste´ mu tzv. brzd a protivah (checks and balances), ktere´ spocˇ´ıva´ ve vza´ jemne´ kontrole a vyvazˇ ova´ n´ı moci za´ konoda´ rne´ , vy´konne´ a soudn´ı. Pra´ veˇ v ra´ mci prezidentske´ ho rezˇ imu sehra´ va´ soudn´ı moc du˚ lezˇ itou politickou roli. Prˇ´ıkladem jsou USA. Poloprezidentsky´ rezˇ im

Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı postavou v tomto syste´ mu je prezident, ktery´ je volen v prˇ´ımyćh a vsˇ eobecnyćh volba´ ch. Prezident je za´ rovenˇ hlavou sta´ tu a sˇ e´ fem exekutivy, ale na rozd´ıl od prezidentske´ ho syste´ mu se o vy´ konnou moc mus´ı deˇ lit s premie´ rem a vla´ dou. Prezident je pak veˇ tsˇ inou nositelem teˇ ch pravomoc´ı, ktere´ povazˇ ujeme za vy´znamneˇ jsˇ´ı. Proble´ m vysta´ va´ v prˇ´ıpadeˇ konfliktu mezi premie´ rem a prezidentem. K tomu docha´ z´ı tehdy, kdyzˇ nejsou ze stejne´ ho politicke´ ho ta´ bora. Premie´ r stoj´ı v cˇ ele vla´ dy, ktera´ je politicky odpoveˇ dna´ parlamentu (vla´ dne s podporou parlamentn´ı veˇ tsˇ iny). Pokud tedy za premie´ rem stoj´ı parlamentn´ı veˇ tsˇ ina a prezident pocha´ z´ı z odlisˇ ne´ politicke´ strany, tato je v parlamentu v mensˇ ineˇ . Vy´ sledkem je to, zˇ e navrch z´ıska´ va´ premie´ r a prezident mus´ı slevit ze svyćh politickyćh ambic´ı. Te´ to situaci, kdy prezident a premie´ r pocha´ zej´ı z odlisˇ nyćh politickyćh stran, se rˇ´ıka´ kohabitace (souzˇ it´ı). Jedna´ se o pomeˇ rneˇ cˇ asty´ jev. Prˇ´ıkladem je Francie. V poloprezidentske´ m rezˇ imu prezident jmenuje premie´ ra a ministry, ale vla´ da jako celek je odpoveˇ dna´ parlamentu. Tomu vsˇ ak nen´ı odpoveˇ dny´ prezident, ktery´ je naopak opra´ vneˇ n shroma´ zˇ deˇ n´ı rozpustit. Vla´ da ma´ v za´ konoda´ rne´ m procesu vy´ jimecˇ neˇ velky´ vliv, protozˇ e vla´ dn´ı na´ vrhy za´ konu˚ maj´ı prˇednost. Pokud bychom chteˇ li rysy poloprezidentske´ ho syste´ mu shrnout, zdu˚ raznili bychom, zˇ e: – deˇ lba moci je zde provedena ve prospeˇ ch moci vy´ konne´ , – hlava sta´ tu hraje du˚ lezˇ itou politickou roli, – existuj´ı dva aktivn´ı subjekty exekutivy: prezident a vla´ da v cˇ ele s premie´ rem. (Naopak v prezidentske´ m syste´ mu stoj´ı v cˇ ele exekutivy subjekt jeden – prezident.)

2.5

Nedemokraticke´ politicke´ rezˇ imy

Jelikozˇ krite´ riem klasifikace politickyćh rezˇ imu˚ je povaha deˇ lby moci mezi jej´ımi jednotlivy´ mi veˇ tvemi a povaha vztahu˚ mezi nimi, nema´ smysl hovoˇrit o ru˚ znyćh typech rezˇ imu˚ v prˇ´ıpadeˇ nedemokratickyćh politickyćh rezˇ imu˚ . Tyto rezˇ imy jsou zalozˇ eny na odm´ıtnut´ı deˇ lby moci. Deˇ lba moci je nahrazena principem jednolitosti

Nedemokraticke´ rezˇ imy

35


sta´ tn´ı moci, cozˇ znamena´ , zˇ e sta´ tn´ı moc je koncentrova´ na v jedneˇ ch rukou nebo v rukou jednoho kolektivn´ıho orga´ nu. Acˇ koli si i nedemokraticke´ rezˇ imy cˇ asto udrzˇ uj´ı „demokratickou fasa´ du―, tzn. zˇ e v jejich ra´ mci funguje parlament, prezident, vla´ da atd., tyto jsou podrˇ´ızeny mocenske´ mu centru, ktere´ je ve skutecˇ nosti programuje podle svyćh pozˇ adavku˚ (v´ıce naleznete v kapitole 10). Prˇ´ıklad

V Cˇ eskoslovensku prˇed pa´ dem komunismu existovaly vsˇ echny instituce, jak jsme o nich mluvili. Existoval parlament (za´ konoda´ rna´ moc), vla´ da a prezident (vy´konna´ moc) i soudn´ı syste´ m. Vedle nich vsˇ ak paralelneˇ existovala struktura Komunisticke´ ´ strˇedn´ı vy´bor Komunisticke´ strany strany Cˇ eskoslovenska, jej´ızˇ vrcholne´ orga´ ny (U Cˇ eskoslovenska v cˇ ele s genera´ ln´ım tajemn´ıkem) ve skutecˇ nosti koncentrovaly politickou moc ve sta´ teˇ . Jej´ı vedouc´ı funkce byla dokonce zakotvena v u´ stavn´ım dokumentu. V tomto prˇ´ıpadeˇ by nemeˇ lo zˇ a´ dny´ smysl snazˇ it se prˇedlistopadovy´ rezˇ im klasifikovat na za´ kladeˇ vy´sˇ e prˇedstavene´ typologie.

Shrnut´ı kapitoly 1. Politicky´ syste´ m je jedn´ım ze subsyste´ mu˚ spolecˇ nosti. Jeho funkc´ı je prˇij´ımat 2. 3. 4. 5.

obecneˇ za´ vazna´ rozhodnut´ı. V modern´ı spolecˇ nosti tvorˇ´ı politicky´ syste´ m instituce sta´ tu, ktery´ je svrchovany´m nositelem politicke´ moci. Pohled na funkce sta´ tu se lisˇ´ı podle jednotlivyćh ideologickyćh pozic. Modern´ı libera´ ln´ı sta´ t charakterizuje deˇ lba moci mezi tˇri instituciona´ ln´ı veˇ tve – za´ konoda´ rnou, vy´konnou a soudn´ı. Rozlisˇ ujeme tˇri zpu˚ soby uspoˇra´ da´ n´ı vztahu˚ mezi veˇ tvemi sta´ tn´ı moci. Tyto zpu˚ soby uspoˇra´ da´ n´ı oznacˇ ujeme jako politicke´ rezˇ imy. Na´ sleduj´ıc´ı tabulka uva´ d´ı za´ kladn´ı rysy probranyćh rezˇ imu˚ : parlamentn´ı rezˇ im Kdo ma´ rea´ lnou vy´ konnou vla´ da moc? Jak je volen prezident? nepˇr´ımo (mu˚ zˇ e by´ t i prˇ´ımo) Kdo rea´ lneˇ ustavuje vla´ du parlament (resp. administrativu v USA)? Co rozhoduje o trva´ n´ı du˚ veˇ ra vla´ dy? parlamentu Existuje politicka´ odpoveˇ dnost prezidenta? Existuje politicka´ odpoveˇ dnost vla´ dy?

poloprezidentsky´ rezˇ im

prezident

prezident a vla´ da

prˇ´ımo

prˇ´ımo

prezident

prezident a parlament

nen´ı

vu˚ le prezidenta du˚ veˇ ra prezidenta a parlamentu nen´ı nen´ı

parlamentu

—

Zdroj: CABADA, KUBA´ T 2004: 208.

36

prezidentsky´ rezˇ im

parlamentu a prezidentovi

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Co povazˇ ujeme za vstupy politicke´ ho syste´ mu? 2. Jake´ jsou hlavn´ı rysy modern´ıho sta´ tu? 3. Jake´ funkce pln´ı za´ konoda´ rna´ moc? 4. Co se mysl´ı deˇ lbou moci? 5. Kdo ma´ rea´ lnou vy´konnou moc v parlamentn´ım rezˇ imu? 6. Jake´ jsou hlavn´ı rysy poloprezidentske´ ho rezˇ imu?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 ˇ ÍCHOVA´ , B.: Prˇ ehled modern´ıch politologickyćh teori´ı. Porta´ l, Praha 2000 R

37


38

Politicke´ strany Syste´ my politicky´ ch stran Typologie stranicky´ ch syste´ mu˚ Za´ jmove´ skupiny Socia´ ln´ı hnut´ı

3

Politicˇ t´ı akte´ rˇi – politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny a socia´ ln´ı hnut´ı

3. Politicˇ t´ı akte´ rˇ i – politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny a socia´ ln´ı hnut´ı

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s hlavn´ımi akte´ ry politicke´ ho procesu v modern´ıch politickyćh syste´ mech, jak jste je poznali v prˇedchoz´ı kapitole. Naucˇ´ıte se rozezna´ vat politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny a socia´ ln´ı hnut´ı. Pochop´ıte nejen za´ kladn´ı charakteristiky teˇ chto akte´ ru˚ , ale budete take´ sezna´ meni se syste´ my jejich interakc´ı, ktere´ rozhoduj´ıc´ım zpu˚ sobem ovlivnˇ uj´ı fungova´ n´ı dane´ ho politicke´ ho syste´ mu. Studium te´ to kapitoly va´ m pomu˚ zˇ e le´ pe se orientovat na doma´ c´ı politicke´ sce´ neˇ .





3.1

Rysy stran

40

Politicke´ strany

Politicke´ strany se objevily beˇ hem 19. stolet´ı. Dnes prˇedstavuj´ı nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı na´ stroj politicke´ participace a jsou nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ım politicky´m akte´ rem, ktery´ jedna´ v ra´ mci politicke´ ho syste´ mu. Politicka´ strana je skupina lid´ı, kterˇ´ı se organizuj´ı s c´ılem z´ıskat vla´ dn´ı moc, a to bud’skrze volby nebo i jinak. Za´ kladn´ımi cˇ tyrˇmi charakteristikami politicky´ ch stran (ktere´ je odlisˇ uj´ı od za´ jmovyćh skupin a socia´ ln´ıch hnut´ı – viz n´ızˇ e) jsou (HEYWOOD 2004: 266): 1. Strany (na rozd´ıl od za´ jmovyćh skupin a socia´ ln´ıch hnut´ı) usiluj´ı o vy´ kon vla´ dn´ı moci. 2. Strany jsou organizovane´ u´ tvary s forma´ ln´ım a exkluzivn´ım cˇ lenstv´ım (tj. vza´ jemneˇ se vylucˇ uj´ıc´ım cˇ lenstv´ım, cozˇ znamena´ , zˇ e mu˚ zˇ ete by´t cˇ lenem jen jedne´ strany), ktere´ demonstruje „stranicka´ legitimace―. To je odlisˇ uje od volneˇ jsˇ´ıch sdruzˇ en´ı s neexkluzivn´ım cˇ lenstv´ım. 3. Strany se zpravidla zameˇ rˇuj´ı na sˇ irokou sˇ ka´ lu spolecˇ enskyćh a ekonomickyćh proble´ mu˚ a zaby´vaj´ı se vsˇemi hlavn´ımi te´ maty politiky. Za´ jmove´ skupiny se zpravidla orientuj´ı jen na jedno te´ ma cˇ i proble´ m. 4. Strany jsou vnitrˇneˇ sjednoceny (avsˇ ak v ru˚ zne´ m´ırˇe) spolecˇ ny´ mi preferencemi a ideologickou identitou (totozˇ nost´ı).

Definici politicke´ strany proto mu˚ zˇ eme formulovat na´ sleduj´ıc´ım zpu˚ sobem: politicke´ strany jsou instituce, ktere´ buduj´ı svou organizacˇ n´ı strukturu a cˇ lenskou za´ kladnu, maj´ı svou ideologii a politicky´ program a usiluj´ı o dobyt´ı a udrzˇ en´ı politicke´ moci ve volba´ ch cˇ i jiny´ mi metodami. 3.1.1

Typy politicky´ ch stran

Politicke´ strany lze klasifikovat podle ru˚ znyćh krite´ ri´ı (na´ sleduj´ıc´ı text sleduje vy´klad v CABADA, KUBA´ T 2004: 232–237 a HEYWOOD 2004: 267–269). Prvn´ım je krite´ rium organizacˇ n´ı. Rozlisˇ ujeme zpravidla strany centralizovane´ a decentralizovane´ . Jejich odlisˇ en´ı se deˇ je na za´ kladeˇ distribuce moci uvnitrˇ stran. Centralizovane´ strany jsou kontrolova´ ny u´ zky´m stranicky´m veden´ım, zat´ımco strany decentralizovane´ prˇizna´ vaj´ı rozhodovac´ı autonomii take´ jej´ım nizˇ sˇ´ım organizacˇ n´ım jednotka´ m. V te´ to souvislosti se proto mluv´ı o m´ıstn´ı (de)centralizaci. Rozd´ıl v centralizaci lze sledovat nejen v prostorove´ m, ale take´ ideologicke´ m smyslu. Ideologicky decentralizovane´ strany umozˇ nˇ uj´ı uvnitrˇ stran na´ zorovou autonomii ru˚ znyćh vnitrostranickyćh skupin (frakc´ı). Frakc´ı rozum´ıme na´ zorovou platformu existuj´ıc´ı v ra´ mci politicke´ strany.

Typy stran

Dalsˇ´ım krite´ riem je vy´ vojove´ . Na tomto za´ kladeˇ se rozlisˇ uj´ı strany ka´ dru˚ a strany mas. Strana ka´ dru˚ je vy´vojoveˇ starsˇ´ım typem, ktery´ se kryje s obdob´ım prˇed zaveden´ım vsˇ eobecne´ ho volebn´ıho pra´ va. Jednalo se o strany ovla´ dane´ neforma´ ln´ımi skupinami vu˚ dcu˚ , kterˇ´ı nebudovali masovou organizacˇ n´ı strukturu (lapida´ rneˇ rˇecˇ eno: nebylo koho mobilizovat). V dobeˇ prˇed zaveden´ım vsˇ eobecne´ ho volebn´ıho pra´ va se takove´ strany rodily z parlamentn´ıch frakc´ı a klik. Pra´ veˇ zaveden´ı vsˇ eobecne´ ho volebn´ıho pra´ va na prˇ elomu 19. a 20. stolet´ı vedlo ke vzniku masovy´ ch stran, jejichzˇ existence je zalozˇ ena na masove´ mobilizaci prˇed volebn´ım kla´ n´ım. Prvn´ımi prˇ´ıklady masovyćh politickyćh stran byly evropske´ socialisticke´ (socia´ lneˇ demokraticke´ ) strany (napˇr. v Neˇ mecku), ktere´ budovaly organizacˇ n´ı strukturu s c´ılem mobilizovat na svou stranu podporu deˇ lnictva. Naopak strany pravicove´ slouzˇ ily jako prˇ´ıklady stran ka´ dru˚ (konzervativn´ı, libera´ ln´ı strany).

Masove´ strany

Tato dichotomie je vsˇ ak dnes do znacˇ ne´ m´ıry setrˇena. Veˇ tsˇ ina modern´ıch stran totizˇ patrˇ´ı do kategorie, kterou neˇ mecky´ politolog O. Kirchheimer pojmenoval jako strany pro vsˇ echny (catch-all party). Pra´ veˇ tato strana meˇ la nahradit stranu masovou. Jde o typ strany, ktera´ podstatneˇ omezuje svoji ideologickou na´ plnˇ , aby se stala prˇ ijatelnou pro co nejsˇ irsˇ´ı okruh volicˇ u˚ . Kirchheimer meˇ l na mysli prˇedevsˇ´ım neˇ meckou Krˇest’anskodemokratickou unii (CDU), nejlepsˇ´ım prˇ´ıkladem takovyćh stran jsou vsˇ ak republika´ ni a demokrate´ v USA. Do stejne´ kategorie spadaj´ı samozˇrejmeˇ take´ britsˇ t´ı labouriste´ (Labour Party). „Strana pro vsˇ echny― podrˇizuje svou strukturu i politickou strategii jedine´ mu c´ıli, ktery´m je dosazˇ en´ı maxima´ ln´ıho volebn´ıho zisku. Strana se profesionalizuje a snizˇ uje se vy´znam cˇ lenske´ za´ kladny. Strana pak formuluje takovy´ volebn´ı program, ktery´ nen´ı urcˇ en jedne´ konkre´ tn´ı socia´ ln´ı skupineˇ , ale snazˇ ´ı se oslovit vsˇ echny. K tomu je nutne´ potlacˇ it ostrou ideologickou profilaci.

Catch-all party

Jiny´ soucˇ asny´ stranicky´ typ prˇedstavuje tzv. strana kartelu. Vznik kartelove´ strany (ktery´ by´va´ situova´ n do 70. let 20. stolet´ı) spada´ vjedno s postupny´m prol´ına´ n´ım

Strany kartelu

41


politicky´ ch stran a sta´ tn´ıho apara´ tu. Strany se d´ıky tomu sta´ vaj´ı jaky´misi polosta´ tn´ımi akte´ ry, jejichzˇ cˇ innost se sp´ısˇ e nezˇ o mobilizaci cˇ lenske´ za´ kladny op´ıra´ ´ kolem, ktery´ si kartelova´ strana vytycˇ uje, prˇesta´ va´ by´t dosao sta´ tn´ı prostrˇedky. U hova´ n´ı programovyćh priorit a sta´ va´ se j´ı celkova´ efektivita pu˚ soben´ı. D´ıky tomu se kartelova´ strana prˇesta´ va´ orientovat na agregaci a reprezentaci spolecˇ enskyćh za´ jmu˚ (cozˇ je jedna ze za´ kladn´ıch funkc´ı politickyćh stran – viz n´ızˇ e) a snazˇ ´ı se maximalizovat volebn´ı vyńos, ktery´ se prˇ´ımo „pˇrekla´ da´ ― do financˇ n´ıch prostrˇedku˚ z veˇrejnyćh fondu˚ . Konecˇ ny´m du˚ sledkem mu˚ zˇ e by´t odcizen´ı politicky´ ch stran a jejich elit od zbytku spolecˇ nosti. Prˇ´ıklad

I v Cˇ eske´ republice tvorˇ´ı veˇrejne´ prostrˇedky veˇ tsˇ inu prˇ´ıjmu˚ politickyćh stran (viz tabulka, ktera´ uda´ va´ procentn´ı pod´ıl sta´ tn´ıho financova´ n´ı na celkovyćh prˇ´ıjmech cˇ eskyćh politickyćh stran, u´ daje jsou do roku 2000). Pra´ veˇ to je podle neˇ kteryćh na´ zoru˚ du˚ vodem omezene´ schopnosti cˇ eske´ politicke´ elity reagovat na spolecˇ enskou popta´ vku naprˇ´ıklad v prˇ´ıpadeˇ boje proti korupci.

ODS Cˇ SSD KDU-Cˇ SL US ODA KSCˇ M Stranicke´ rodiny

1995

1996

1997

1998

1999

2000

45,9 22,7 27,8 – 48,7 10,5

73,1 93,4 54,9 – 46,8 52,0

52,7 80,0 44,1 – 46,4 19,7

83,4 94,4 69,0 88,6 65,4 53,3

67,6 78,9 44,3 84,7 80,9 21,8

51,9 72,3 40,7 76,2 68,1 21,5

Dalsˇ´ım krite´ riem je ideologicko-programove´ . Tato klasifikace je spojena s koncepc´ı tzv. stranicky´ ch rodin, ktere´ sdruzˇ uj´ı politicke´ strany s podobnou ideologickou orientac´ı. Rodiny se tak utva´ rˇej´ı na za´ kladeˇ pozice stran na politicke´ m spektru, tzv. pravoleve´ sˇka´ le. Hlavn´ımi rodinami proto jsou pravice a levice, od nichzˇ se pak odv´ıj´ı dalsˇ´ı uzˇ sˇ´ı rodiny stran (viz n´ızˇ e). Obecneˇ lze rˇ´ıci, zˇ e strany povazˇ ovane´ za soucˇ a´ st levice se vyznacˇ uj´ı za´ jmem o zmeˇ nu, at’ uzˇ formou celkove´ promeˇ ny spolecˇ nosti cˇ i postupne´ reformy. Tyto strany nacha´ zely podporu v rˇada´ ch chudyćh a znevy´hodneˇ nyćh. Naopak strany, ktere´ povazˇ ujeme za pravicove´ (ty´ka´ se to prˇedevsˇ´ım stran konzervativneˇ orientovanyćh), podporuj´ı sta´ vaj´ıc´ı spolecˇ ensky´ rˇa´ d a takto usiluj´ı o kontinuitu. Mezi jejich stoupence patrˇ´ı podnikatele´ a materia´ lneˇ uspokojene´ strˇedn´ı tˇr´ıdy. Tato koncepce je vsˇ ak velmi zjednodusˇ uj´ıc´ı a v neˇ kteryćh prˇ´ıpadech zava´ deˇ j´ıc´ı. Vy´sˇ e uvedena´ vymezen´ı totizˇ v soucˇ asne´ dobeˇ plat´ı jen velmi omezeneˇ . Jednak volebn´ı souteˇ zˇ zamlzˇ uje ideologickou identitu stran a jednak politicke´ strany ve snaze oslovit sˇ irsˇ´ı volicˇ skou za´ kladnu ostre´ ideologicke´ vymezen´ı odkla´ daj´ı (viz „strany pro vsˇ echny―). Prˇesto lze urcˇ ite´ stranicke´ rodiny vymezit: 1. rodina komunistickyćh stran, 2. rodina socia´ lneˇ -demokratickyćh (socialistickyćh) stran, 3. rodina levicoveˇ -libera´ ln´ıch stran, 4. rodina krˇest’anskodemokratickyćh stran, 5. rodina libera´ ln´ıch stran,

42

6. rodina konzervativn´ıch stran, 7. rodina ultrapravicovyćh stran. 3.1.2

Funkce politicky´ ch stran

Politicke´ strany jsou sice vymezeny jejich hlavn´ım c´ılem – obsazen´ım hlavn´ıch politickyćh funkc´ı a prˇevzet´ım vla´ dn´ı odpoveˇ dnosti – jejich vliv na politicky´ syste´ m je vsˇ ak mnohem rozmaniteˇ jsˇ´ı. Za´ kladn´ı funkce, ktere´ politicke´ strany pln´ı, jsou (vy´klad sleduje Heywood 2004: 269–273): 1. reprezentace, 2. formova´ n´ı a doplnˇ ova´ n´ı politicke´ elity, 3. formulova´ n´ı c´ılu˚ , 4. artikulace a agregace za´ jmu˚ , 5. politicka´ socializace a mobilizace, 6. organizace vla´ dy.

Funkce stran

Reprezentace

Pra´ veˇ reprezentace je povazˇ ova´ na ze jednu z hlavn´ıch funkc´ı stran. Jedna´ se o schopnost stran reagovat na postoje (za´ jmy) svy´ ch cˇ lenu˚ a volicˇ u˚ a prˇ ekla´ dat je do politicke´ ho syste´ mu (artikulovat je). Jazykem teorie politicke´ ho syste´ mu, o n´ızˇ jsme mluvili v prˇedchoz´ı kapitole (odd´ıl 2.1), doda´ vaj´ı politicke´ strany do syste´ mu „vstupy―. Politicke´ strany tak poskytuj´ı vazby mezi obyvateli a teˇ mi, kdo politicky rozhoduj´ı. Tato funkce mu˚ zˇ e by´t nejle´ pe naplnˇ ova´ na v otevˇrene´ m syste´ mu, ktery´ umozˇ nˇ uje, aby mezi sebou strany souteˇ zˇ ily. Tato funkce je ohrozˇ ena tehdy, pokud na sebe zacˇ´ınaj´ı bra´ t podobu stran kartelu, ktere´ , jak jsme videˇ li, mohou ve´ st k odcizen´ı tˇr´ıdy profesiona´ ln´ıch politiku˚ od zbytku spolecˇ nosti (viz vy´sˇ e). Strany se orientuj´ı na sta´ t a ztra´ c´ı schopnost zprostˇredkovat vztah mezi spolecˇ ensky´mi za´ jmy a politicky´m (rozhodovac´ım) syste´ mem. Formova´ n´ı a doplnˇ ova´ n´ı elity

Politicke´ strany slouzˇ ´ı jako jaka´ si „rekrutacˇ n´ı centra―, ktera´ umozˇ nˇ uj´ı vyru˚ st politicke´ eliteˇ zemeˇ . Jsou hrˇisˇ teˇ m, na ktere´ m politikove´ „tre´ nuj´ı ―: Strany je vybavuj´ı dovednostmi, znalostmi a zkusˇ enostmi a poskytuj´ı jim karie´ rn´ı rˇa´ d (i kdyzˇ za´ visly´ na vy´sledku strany ve volba´ ch). Tento syste´ m stranicke´ ho na´ boru politiku˚ vsˇ ak take´ podle´ ha´ kritice kvu˚ li tomu, zˇ e vytva´ rˇ´ı uzavˇreny´ okruh funkciona´ rˇu˚ , ktery´ nen´ı otevˇren vneˇ jsˇ´ı konkurenci. Nejsou to pak ti nejlepsˇ´ı, ale ti, kterˇ´ı se doka´ zali (trˇeba intrikami) prosadit uvnitrˇ strany, kdo se sta´ vaj´ı ministry a ministersky´mi prˇedsedy. Podle neˇ ktery´ ch na´ zoru˚ poma´ ha´ tento proble´ m rˇesˇ it instituce tzv. prima´ rek (uzˇ ´ıva´ no prˇedevsˇ´ım v USA), cozˇ jsou vnitrostranicke´ volby, v nichzˇ se vyb´ıraj´ı kandida´ ti, kterˇ´ı pak budou nasazeni ve skutecˇ nyćh volba´ ch. Prima´ rky tak u´ dajneˇ poskytuj´ı alternativn´ı nominacˇ n´ı mechanismus, ktery´ se vyhy´ba´ nevy´hoda´ m uzavˇrene´ stranicke´ hierarchie. Formulova´ n´ı c´ılu˚

Politicke´ strany poskytuj´ı platformy pro formulaci celospolecˇ ensky´ ch c´ılu˚ . Strany tuto funkci pln´ı prostrˇednictv´ım svyćh volebn´ıch programu˚ a vla´ dn´ıch programu˚ , uspeˇ j´ı-li ve volba´ ch. Ve svyćh programovyćh dokumentech tak strany formuluj´ı c´ıle,

43


s nimizˇ se ucha´ z´ı o prˇ´ızenˇ volicˇ u˚ . Pra´ veˇ oni rozhoduj´ı, ktera´ sada c´ılu˚ obdrzˇ ´ı podporu a bude ovlivnˇ ovat zˇ ivot spolecˇ nosti prostrˇednictv´ım vla´ dn´ıch politik. S obecnou deideologizac´ı stran typu catch-all a d´ıky tomu, zˇ e ve volebn´ıch kampan´ıch se sta´ le v´ıce du˚ razu klade na image sp´ısˇ e nezˇ na programove´ za´ sady, je tato funkce politickyćh stan naplnˇ ova´ na me´ neˇ zrˇetelneˇ . Artikulace a agregace za´ jmu˚

Strany poma´ haj´ı artikulovat (vyjadˇrovat) a agregovat (shromazˇ d’ovat) rozmanite´ spolecˇ enske´ za´ jmy. Strany tak poskytuj´ı mechanismus, skrze ktery´ socia´ ln´ı skupiny (podnikatele´ , odbory, na´ bozˇ enske´ , etnicke´ skupiny atd.) prosazuj´ı a obhajuj´ı sve´ za´ jmy. Napˇr´ıklad britska´ Labouristicka´ strana byla vy´sledkem snahy odborove´ ho hnut´ı zajistit si politickou reprezentaci. Fakt, zˇ e vsˇ echny politicke´ strany prosazuj´ı za´ jmy mnoha skupin, vede strany k tomu, aby tyto za´ jmy agregovaly, tj. zacˇ lenˇ ovaly do soudrzˇ ne´ ho a vza´ jemneˇ prova´ zane´ ho celku. Politicka´ socializace a mobilizace

T´ım, zˇ e strany vyv´ıjej´ı politickou cˇ innost, jsou du˚ lezˇ ity´mi na´ stroji politicke´ ho vzdeˇ la´ va´ n´ı, vy´ chovy a socializace. Strany nastoluj´ı du˚ lezˇ ite´ proble´ my jako prˇedmeˇ ty veˇrejne´ diskuse, prosazuj´ı urcˇ ite´ hodnoty a postoje, ktere´ se na´ sledneˇ sta´ vaj´ı soucˇ a´ st´ı sˇ irsˇ´ı politicke´ kultury dane´ ho spolecˇ enstv´ı. Demokraticke´ strany nav´ıc kanalizuj´ı spolecˇ enske´ konflikty a buduj´ı loajalitu k ra´ mci spolecˇ ny´ ch pravidel, ktera´ upravuj´ı politickou souteˇ zˇ . T´ım, zˇ e rozlicˇ ny´m skupina´ m umozˇ nˇ uj´ı nena´ silny´m zpu˚ sobem promluvit do politiky, hraj´ı du˚ lezˇ itou integracˇ n´ı funkci. Politickou mobilizac´ı socializuj´ı (uva´ deˇ j´ı) rozlicˇ ne´ skupiny do spolecˇ neˇ sd´ılene´ ho ra´ mce libera´ ln´ı demokracie. Opeˇ t je tˇreba zdu˚ raznit, zˇ e tuto funkci pln´ı jen ty strany, ktere´ jsou schopny zprostrˇ edkova´ vat vztah mezi politicky´ m syste´ mem a sˇ irsˇ´ı spolecˇ nost´ı. Organizace vla´ dy

Politicke´ strany v parlamentn´ıch syste´ mech vytva´ rˇ ej´ı vla´ dy. Doda´ vaj´ı jim take´ potrˇebnou stabilitu a semknutost (pokud se nejedna´ o prˇ´ıpad charakterizovany´ extre´ mn´ım pocˇ tem politickyćh stran). Strany take´ usnadnˇ uj´ı spolupra´ ci shroma´ zˇ deˇ n´ı (parlamentu) a exekutivy (vla´ dy). To je zcela zrˇetelne´ v parlamentn´ım rezˇ imu, ale stejneˇ tak v prezidentske´ m rezˇ imu se zvysˇ uje vliv prezidenta, mu˚ zˇ e-li se opˇr´ıt o stmelenou politickou stranu.

3.2

Syste´ my politicky´ ch stran

(tento a na´ sleduj´ıc´ı odd´ıl sleduje vy´klad v CABADA, KUBA´ T 2004: 242–259 a HEYWOOD 2004: 276–283) Stranicke´ syste´ my

44

Politicke´ strany nejsou du˚ lezˇ ite´ jen pro funkce, ktere´ pln´ı, ale take´ proto, zˇ e vztahy mezi nimi maj´ı podstatny´ vy´znam prˇi fungova´ n´ı politicke´ ho syste´ mu. Souhrnu teˇ chto vztahu˚ se rˇ´ıka´ stranicky´ syste´ m, resp. syste´ m politicky´ ch stran. Nejjednodusˇsˇ´ı zpu˚ sob, jak popsat ru˚ zne´ typy syste´ mu politickyćh stran, je spocˇ´ıtat strany souteˇ zˇ ´ıc´ı o moc. Podle tohoto hlediska lze rozlisˇ it syste´ my „jedne´ strany― (tzv. monopartismy), „dvou stran― (tzv. bipartismy) a „v´ıce stran― (tzv. multipartismy). Toto jednoduche´ krite´ rium vsˇ ak neposkytuje spolehlivou informaci o konkre´ tn´ım stranicke´ m syste´ mu. Nepostihuje totizˇ vza´ jemne´ vztahy, ktere´ jsou mezi stranami

navazova´ ny. Neˇ ktere´ definice stranicke´ ho syste´ mu proto od politickyćh stran u´ plneˇ odhl´ızˇ ´ı a zameˇ rˇuj´ı se jen na vztahy mezi nimi. Podle teˇ chto vymezen´ı je stranicky´ syste´ m souborem vztahu˚ mezi stranami a take´ mezi stranami a orga´ ny sta´ tn´ı moci. Stejneˇ du˚ lezˇ ity´ jako pocˇ et stran je jejich relativn´ı vy´ znam, ktery´ je pra´ veˇ funkc´ı jejich vza´ jemnyćh vztahu˚ . Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, prˇ´ıtomnost politicke´ strany v syste´ mu jesˇ teˇ automaticky neznamena´ , zˇ e tato strana bude uplatnˇ ovat politicky´ vliv. Jej´ı relativn´ı vy´ znam (relevance) bude urcˇ ena pra´ veˇ vztahy mezi n´ı a ostatn´ımi prvky syste´ mu (ostatn´ımi stranami). V te´ to souvislosti se zacˇ al pouzˇ ´ıvat koncept relevance politicky´ ch stran. Stranicky´ syste´ m tak tvorˇ´ı vsˇ echny strany, ale jen neˇ ktere´ z nich jsou relevantn´ı, tj. maj´ı pro stranicky´ syste´ m skutecˇ ny´ vy´ znam. Strany, ktere´ nemaj´ı v ra´ mci syste´ mu zˇ a´ dny´ vliv, jsou povazˇ ova´ ny za nerelevantn´ı. Za relevantn´ı jsou pak povazˇ ova´ ny strany, ktere´ disponuj´ı bud’ tzv. koalicˇ n´ım nebo tzv. vydeˇ racˇ sky´ m potencia´ lem.

Relevance politicky´ ch stran

Podle prvn´ıho krite´ ria je politicka´ strana relevantn´ı tehdy, pokud (bez ohledu na svou velikost) je schopna ovlivnˇ ovat formova´ n´ı vla´ dn´ıch koalic (v tomto smyslu jsou relevantn´ımi i velmi male´ strany, bez nichzˇ se vsˇ ak koalice nemohou obej´ıt). Toto krite´ rium se ty´ka´ tzv. syste´ movy´ ch stran. Teˇ mi jsou strany, ktere´ podporuj´ı sta´ vaj´ıc´ı politicky´ syste´ m. Existuj´ı vsˇ ak take´ tzv. antisyste´ move´ strany, ktere´ zpochybnˇ uj´ı legitimitu (opra´ vneˇ nost) dane´ ho politicke´ ho syste´ mu. Usiluj´ı tak o svrzˇ en´ı existuj´ıc´ıho uspoˇra´ da´ n´ı a o jeho nahrazen´ı syste´ mem jiny´m. I antisyste´ mova´ strana mu˚ zˇ e by´ t stranou relevantn´ı. V tomto prˇ´ıpadeˇ vsˇ ak nemluv´ıme o koalicˇ n´ım, ale tzv. vydeˇ racˇ ske´ m potencia´ lu. Ty strany, ktere´ j´ım disponuj´ı, povazˇ ujeme za relevantn´ı, protozˇ e jsou schopny ovlivnˇ ovat postaven´ı a taktiku syste´ movyćh stran.

3.3

Typologie stranicky´ ch syste´ mu˚

Prˇi vytva´ rˇen´ı typologie stranickyćh syste´ mu˚ mus´ıme nejprve odlisˇ it mezi stranicky´mi syste´ my v nedemokratickyćh a demokratickyćh zem´ıch. V prvn´ım prˇ´ıpadeˇ se jedna´ o syste´ my nesouteˇ zˇ ive´ , ve druhe´ m prˇ´ıpadeˇ o syste´ my souteˇ zˇ ive´ .

Typy syste´ mu˚ stran

Nesouteˇ zˇ ive´ stranicke´ syste´ my se obecneˇ oznacˇ uj´ı jako monopartismy (syste´ my jedne´ strany), cozˇ vsˇ ak neˇ kterˇ´ı politologove´ odm´ıtaj´ı, protozˇ e nesouteˇ zˇ ivy´ stranicky´ syste´ m jesˇ teˇ automaticky neznamena´ existenci jen jedne´ politicke´ strany. Neˇ kterˇ´ı politologove´ proto rozlisˇ uj´ı mezi jednou stranou a hegemonickou stranou. Syste´ m jedne´ strany je pak skutecˇ neˇ striktneˇ monopartisticky´, tj. vylucˇ uje existenci jinyćh stran. V syste´ mu hegemonicke´ strany naopak existuj´ı vedle strany vla´ dnouc´ı take´ jine´ strany, nedocha´ z´ı mezi nimi vsˇ ak k politicke´ souteˇ zˇ i. Tyto margina´ ln´ı strany se urcˇ ity´m zpu˚ sobem pod´ılej´ı na moci, ale jen do te´ m´ıry, do n´ızˇ jim to umozˇ nˇ uje vla´ dnouc´ı (hegemonicka´ ) strana. Nedocha´ z´ı tak ke strˇ´ıda´ n´ı stran u moci. Prˇ´ıklad

V prˇedlistopadove´ m Cˇ eskoslovensku vedle vla´ dnouc´ı Komunisticke´ strany Cˇ eskoslovenska existovalo v´ıce politickyćh stran, ktere´ vsˇ ak byly kontrolova´ ny vla´ dnouc´ı stranou v ra´ mci tzv. Na´ rodn´ı fronty.

45


3.3.1 Typy podle Blondela

Typologie souteˇ zˇ ivy´ ch syste´ mu˚ podle J. Blondela

Typologi´ı souteˇ zˇ ivyćh syste´ mu˚ politickyćh stran je cela´ rˇada. Typologii podle pocˇ tu stran jsme zm´ınili vy´sˇ e. Du˚ lezˇ ity´m krite´ riem pro klasifikaci souteˇ zˇ ivyćh stranickyćh syste´ mu˚ je vedle pocˇ tu stran take´ jejich velikost v ra´ mci syste´ mu. Na za´ kladeˇ kombinace obou krite´ ri´ı byla formulova´ na na´ sleduj´ıc´ı typologie stranickyćh syste´ mu˚ : 1. 2. 3. 4.

bipartismus syste´ m dvou a pu˚ l strany multipartismus s dominuj´ıc´ı stranou multipartismus bez dominuj´ıc´ı strany

Bipartismus

V tomto prˇ´ıpadeˇ se nejedna´ o syste´ m, v neˇ mzˇ existuj´ı jen dveˇ politicke´ strany (mu˚ zˇ e jich existovat v´ıce), ale o takovy´ syste´ m, v neˇ mzˇ se dveˇ politicke´ strany strˇ ´ıdaj´ı u moci (tzn. kazˇ da´ z nich vla´ dne samostatneˇ ). Pra´ veˇ proto neˇ kterˇ´ı badatele´ o bipartismu mluv´ı jako o syste´ mu dvou dominantn´ıch stran. S´ıla obou stran je podobna´ , cozˇ umozˇ nˇ uje strˇ ´ıda´ n´ı u moci (tzv. alternaci). Jedna ze stran vsˇ ak mu˚ zˇ e zacˇ´ıt syste´ mu dominovat. Mezi stranami je mala´ ideologicka´ vzda´ lenost, cozˇ poma´ ha´ vyhy´ bat se extremisticky´m politika´ m. Obeˇ strany sd´ıl´ı obecna´ pravidla hry. Prˇ´ıklad

Jako prˇ´ıklady sta´ tu˚ se syste´ mem dvou politickyćh stran se nejcˇ asteˇ ji uva´ deˇ j´ı Velka´ Brita´ nie a USA. Tento syste´ m vsˇ ak existuje i v Austra´ lii a na Nove´ m Ze´ landeˇ . „Cˇ iste´ ― prˇ´ıpady tohoto syste´ mu jsou vsˇ ak velmi vza´ cne´ . Dokonce i u´ dajneˇ nezpochybnitelny´ bipartismus USA, kde krˇesla ve Sneˇ movneˇ reprezentantu˚ prˇipadaj´ı bud’ republika´ nu˚ m nebo demokratu˚ m, nelze povazˇ ovat za zcela „cˇ isty´―. Prezidentsky´ syste´ m USA totizˇ umozˇ nˇ uje, aby jedna strana ovla´ dla B´ıly´ du˚ m (prezident) a druha´ Kongres. Z toho pak plyne, zˇ e nen´ı mozˇ ne´ ve´ st jasnou deˇ lic´ı cˇ a´ ru mezi vla´ dou a opozic´ı. Syste´ m dvou a pu˚ l strany

V tomto syste´ mu se nacha´ zej´ı dveˇ velke´ strany a trˇ et´ı mala´ strana. Tato tˇret´ı strana je sice mala´ , ale prˇitom velmi silna´ , protozˇ e ma´ podstatny´ vliv na fungova´ n´ı stranicke´ ho syste´ mu (viz vy´sˇ e). Tato strana ma´ velky´ koalicˇ n´ı potencia´ l, nacha´ z´ı se bl´ızko strˇedu osy pravice–levice, a je tak akceptovatelna´ jak pro velkou levicovou, tak velkou pravicovou stranu. Politologie takovou stranu oznacˇ uje jako pantovou (stranicky´ syste´ m se kolem n´ı ota´ cˇ´ı jako dverˇe v pantech). Publiciste´ pak v te´ to souvislosti cˇ asto hovoˇr´ı o tzv. „jazyćˇ ku na vaha´ ch―, ktery´ rozhoduje o tom, jaka´ vla´ da bude vytvorˇena. Prˇ´ıklad

Prˇ´ıkladem by mohla by´t Spolkova´ republika Neˇ mecko (do 90. let 20. stolet´ı), kde existovaly dveˇ velke´ strany – CDU/CSU na pravici a SPD na levici – ktere´ musely vytva´ rˇet vla´ dn´ı koalice s malou Svobodnou demokratickou stranou (FDP). Multipartismus s dominuj´ıc´ı stranou

Jedna´ se o syste´ m, v neˇ mzˇ jedna ze stran vy´ razneˇ prˇ evazˇ uje (z´ıska´ va´ minima´ lneˇ 40 procent hlasu˚ ), ne vsˇ ak tolik, aby mohla vytvorˇit jednobarevnou vla´ du. Dominantn´ı

46

strana tak nez´ıska´ absolutn´ı pocˇ et manda´ tu˚ , ma´ jich vsˇ ak mnohem v´ıce nezˇ druha´ strana v poˇrad´ı. Dalsˇ´ı vlastnost´ı dominantn´ı strany je jej´ı nepostradatelnost prˇi vytva´ rˇen´ı veˇ tsˇ inovyćh vla´ dnouc´ıch koalic. Multipartismus bez dominantn´ı strany

V tomto syste´ mu naopak zˇ a´ dna´ strana dominantn´ıho postaven´ı nedosahuje. Volebn´ı vy´sledky neˇ kolika hlavn´ıch stran jsou srovnatelne´ . D´ıky tomu nen´ı zˇ a´ dna´ z nich nepostradatelnou soucˇ a´ st´ı vla´ dn´ı koalice a lze si prˇedstavit neˇ kolik variant koalic. Prˇ ´ıkladem mu˚ zˇ e by´t Cˇ eska´ republika. 3.3.2

Typologie souteˇ zˇ ivy´ ch syste´ mu˚ podle G. Sartoriho

Jesˇ teˇ jina´ typologie stranickyćh syste´ mu˚ kombinuje krite´ ria pocˇ tu stran a jejich ideologicke´ vzda´ lenosti. Zat´ımco pocˇ et stran prˇedstavuje snadno pochopitelne´ krite´ rium, ideologicka´ vzda´ lenost si vyzˇ aduje dodatecˇ ne´ vysveˇ tlen´ı. Ideologicka´ vzda´ lenost nesouvis´ı s pocˇ tem stran, ale s jejich vztahy. Popisuje, do jake´ m´ıry jsou strany schopny shodnout se na za´ kladn´ıch programovyćh ota´ zka´ ch. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, popisuje polarizaci syste´ mu politicky´ ch stran. Na za´ kladeˇ tohoto krite´ ria proto rozlisˇ ujeme syste´ my bipola´ rn´ı cˇ i multipola´ rn´ı, ktere´ vypov´ıdaj´ı o existenci pocˇ tu ideologicky´ ch po´ lu˚ (ohnisek) v ra´ mci syste´ mu, kolem nichzˇ se tocˇ´ı politicka´ souteˇ zˇ . Mu˚ zˇ e proto existovat syste´ m, v neˇ mzˇ existuje v´ıce politickyćh stran, ale ty se seskupuj´ı kolem dvou ideologickyćh po´ lu˚ . Pra´ veˇ vztah pocˇ tu stran a jejich ideologicke´ vzda´ lenosti zachycuje Sartoriho typologie: 1. 2. 3. 4. 5.

Typy podle Sartoriho

syste´ m predominantn´ı strany, bipartismus (komenta´ rˇ viz vy´sˇ e), um´ırneˇ ny´ multipartismus (omezeny´ pluralismus), extre´ mn´ı multipartismus (polarizovany´ pluralismus), atomizovany´ syste´ m.

Syste´ m predominantn´ı strany

Jedna´ se o (souteˇ zˇ ivy´!) stranicky´ syste´ m, v neˇ mzˇ mu˚ zˇ e existovat a legitimneˇ pu˚ sobit v´ıce stran. Nedocha´ z´ı vsˇ ak ke strˇ ´ıda´ n´ı u moci, protozˇ e jedne´ straneˇ se dlouhodobeˇ daˇr´ı ve svobodnyćh volba´ ch z´ıska´ vat nadpolovicˇ n´ı veˇ tsˇ inu manda´ tu˚ . Prˇ´ıklad

Jako prˇ´ıklad takove´ ho syste´ mu se uva´ d´ı Japonsko, kde byla Libera´ lneˇ demokraticka´ strana do sve´ ho rozpadu v roce 1993 u moci 38 let. Podobny´m prˇ´ıkladem byl Indicky´ na´ rodn´ı kongres, ktery´ byl po z´ıska´ n´ı neza´ vislosti Indie u moci neprˇetrzˇ iteˇ 30 let. Um´ırneˇ ny´ multipartismus

V tomto syste´ mu pu˚ sob´ı mensˇ´ı pocˇ et stran (maxima´ lneˇ sˇ est). Ideologicka´ vzda´ lenost (polarizace) mezi stranami je mala´ , cozˇ umozˇ nˇ uje dosahovat shodu a uskutecˇ nˇ ovat konsensua´ ln´ı politiku. V tomto syste´ mu se zpravidla vyskytuj´ı dva po´ ly (tzn. zˇ e tento multipartismus by´ va´ bipola´ rn´ı). To prˇisp´ıva´ tomu, zˇ e v tomto syste´ mu pu˚ sob´ı relativneˇ homogenn´ı opozice, ktera´ prˇedstavuje du˚ raznou a programoveˇ koherentn´ı alternativu k politice vla´ dnouc´ı koalice.

47


Extre´ mn´ı multipartismus

V extre´ mn´ım multipartismu pu˚ sob´ı veˇ tsˇ´ı pocˇ et stran a tento syste´ m se take´ vyznacˇ uje znacˇ nou ideologickou vzda´ lenost´ı mezi stranami (velkou polarizac´ı), cozˇ se projevuje ve formeˇ aktivit extre´ mn´ıch cˇ i antisyste´ movy´ ch stran. Opozice v tomto syste´ mu proto nen´ı stejnoroda´ . Opozicˇ n´ı strany, ktere´ reprezentuj´ı obeˇ krajn´ı ideologicke´ pozice, jsou sice schopny shodnout se na svrzˇ en´ı vla´ dnouc´ı koalice, ale nemohou navrhnout spolecˇ nou pozitivn´ı alternativu.

3.4

Za´ jmove´ skupiny

(odd´ıl sleduje vy´klad v CABADA, KUBA´ T 2004: 216–223 a Heywood 2004: 287–305) Za´ jmove´ skupiny

Oznacˇ en´ı za´ jmova´ skupina se uzˇ ´ıva´ pro vsˇ echny organizovane´ skupiny realizuj´ıc´ı sve´ za´ jmy. Za´ jmove´ skupiny jsou organizace, ktere´ si uveˇ domuj´ı sve´ vlastn´ı za´ jmy vu˚ cˇ i ostatn´ım skupina´ m a snazˇ ´ı se je prosadit t´ım, zˇ e pu˚ sob´ı na vla´ du, parlament, politicke´ strany a veˇrejne´ m´ıneˇ n´ı s c´ılem, aby jejich za´ jmy byly vzaty v u´ vahu prˇi politicke´ m rozhodova´ n´ı. Za´ jmove´ skupiny tak stejneˇ jako politicke´ strany spojuj´ı v modern´ı spolecˇ nosti vla´ du a ty, jimzˇ vla´ dne. Mus´ıme je proto nejprve od politickyćh stran odlisˇ it. Za´ kladn´ı rozd´ıl mezi politicky´mi stranami a za´ jmovy´mi skupinami spocˇ´ıva´ v tom, zˇ e za´ jmove´ skupiny neusiluj´ı o z´ıska´ n´ı moci, ale spokojuj´ı se s vyv´ıjen´ım tlaku na drzˇ itele moci (nemaj´ı ambice zaujmout jejich m´ısto). Za´ jmove´ skupiny jsou tedy organizovany´ mi akte´ ry, kterˇ ´ı usiluj´ı o ovlivnˇ ova´ n´ı politiky a rozhodova´ n´ı sta´ tu.

Typy za´ jmovy´ ch skupin

Rozlisˇ ujeme ru˚ zne´ typy za´ jmovyćh skupin. Nejjednodusˇ sˇ´ı zpu˚ sob jejich typologizace je na za´ kladeˇ za´ jmu, ktery´ reprezentuj´ı. Takto deˇ l´ıme za´ jmove´ skupiny na politicke´ za´ jmove´ skupiny a na´ tlakove´ skupiny. Za´ jmove´ skupiny prosazuj´ı u´ zˇ eji (sektora´ lneˇ ) vymezene´ (ekonomicke´ ) za´ jmy, na´ tlakove´ skupiny naopak reprezentuj´ı (cˇ asto ideologicky vymezena´ ) celospolecˇ enska´ te´ mata. Tomuto vymezen´ı odpov´ıda´ rozlisˇ en´ı za´ jmovyćh skupin na ty, ktere´ sleduj´ı svu˚ j vlastn´ı za´ jem (ekonomicky´ – profesn´ı cˇ i hospoda´ rˇske´ skupiny), a ty, ktere´ sleduj´ı za´ jem verˇ ejny´ cˇ i obecny´ (ideologicky´ – naprˇ´ıklad environmenta´ ln´ı organizace nebo organizace zameˇ rˇene´ na ochranu za´ kladn´ıch lidskyćh pra´ v). 3.4.1


48


Rozlisˇ ujeme nejme´ neˇ peˇ t funkc´ı, ktere´ za´ jmove´ skupiny pln´ı. Prvn´ı se ty´ka´ artikulace (formulace) za´ jmu˚ . Za´ jmova´ skupina poskytuje (svy´m cˇ lenu˚ m) platformu pro formulaci za´ jmu. Doka´ zˇ e jej transformovat do konkre´ tn´ıho pozˇ adavku, ktery´ pak vstupuje do politicke´ ho syste´ mu. Druhou funkc´ı je pak agregace (shromazˇ d’ova´ n´ı) za´ jmu˚ . Podobneˇ jako politicke´ strany za´ jmove´ skupiny utrˇid’uj´ı rozmanite´ pozˇ adavky do kvazi-koherentn´ıch sad c´ılu˚ . V tomto procesu pln´ı za´ jmove´ skupiny tˇret´ı funkci selekce za´ jmu˚ . Velky´ pocˇ et potencia´ ln´ıch za´ jmu˚ je nutno zredukovat podle stanovenyćh priorit. Za´ jmova´ skupina tak vyb´ıra´ ty nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı za´ jmy nebo za´ jmy, ktere´ maj´ı nejvysˇ sˇ´ı sˇ anci, aby byly prosazeny v politicke´ m procesu. Opeˇ t podobneˇ jako politicke´ strany za´ jmove´ skupiny pln´ı funkci politicke´ integrace.

Za prve´ – vytva´ rˇej´ı pocit souna´ lezˇ itosti u svyćh vlastn´ıch cˇ lenu˚ . Za druhe´ – poskytova´ n´ım kana´ lu˚ politicke´ participace buduj´ı loajalitu v ra´ mci cele´ ho politicke´ ho syste´ mu. V tomto smyslu pak za´ jmove´ skupiny prˇisp´ıvaj´ı k legitimizaci politicke´ ho rezˇ imu, na jehozˇ fungova´ n´ı se spolupod´ıl´ı (legitimacˇ n´ı funkce). 3.4.2

Strategie za´ jmovy´ ch skupin

K tomu, aby za´ jmove´ skupiny mohly plnit sve´ za´ kladn´ı funkce, musej´ı vstupovat do kontaktu s nositeli politicke´ moci. Rozlisˇ ujeme kontakty se za´ konoda´ rci, vy´konnou moc´ı, soudn´ı moc´ı a ostatn´ı strategie. Kontakty se za´ konoda´ rci se uskutecˇ nˇ uj´ı ve formeˇ lobbyingu. Lobbyingem (lobova´ n´ım) rozum´ıme prˇ´ımy´ styk mezi prˇedstavitelem za´ jmove´ skupiny a politikem za u´ cˇ elem jeho ovlivneˇ n´ı ve smeˇ ru c´ılu˚ te´ to skupiny. Podle praxe beˇ zˇ ne´ v USA se slovem „lobbyista― oznacˇ uje „profesiona´ ln´ı prˇemlouvacˇ ―, tj. cˇ loveˇ k, ktere´ ho si neˇ kdo najme, aby prezentoval argumenty teˇ ch, ktere´ za´ jmova´ skupina zastupuje. Podle dostupnyćh vy´zkumu˚ je neju´ cˇ inneˇ jsˇ´ı lobova´ n´ı prostrˇ ednictv´ım osobn´ıch kontaktu˚ se za´ stupci za´ konoda´ rne´ moci. Me´ neˇ u´ cˇ inne´ jsou neprˇ´ıme´ kontakty (email, dopisy, PR kampaneˇ ). Nejme´ neˇ u´ cˇ inne´ jsou pracovn´ı cˇ i forma´ lneˇ spolecˇ enske´ kontakty (bankety atd.). Podobne´ postupy se vol´ı take´ prˇi kontaktech s vy´ konnou moc´ı. Za´ jmove´ skupiny obvykle kontaktuj´ı nejprve nizˇ sˇ´ı rozhodovac´ı u´ rovneˇ a snazˇ ´ı se postupovat vy´sˇ e. Vzˇ dy se zameˇ rˇuj´ı na tematicky odpov´ıdaj´ıc´ı resorty. D´ıky tomu, zˇ e pro vy´ konnou moc prˇedstavuj´ı za´ jmove´ skupiny zdroj informac´ı, jej´ı prˇedstavitele´ jejich cˇ innost berou na veˇ dom´ı a v neˇ kteryćh prˇ´ıpadech jim doprˇa´ vaj´ı sluchu. Pokud nen´ı cˇ innost za´ jmovyćh skupin adekva´ tn´ım zpu˚ sobem legislativneˇ osˇ etrˇena, mu˚ zˇ e doj´ıt k „privatizaci― cˇ i „kolonizaci“ sta´ tn´ı instituce mocny´ mi za´ jmovy´ mi skupinami. Prˇ´ıklad

V 90. letech 20. stolet´ı tato situace charakterizovala du˚ lezˇ ite´ resorty v Ruske´ federaci. Kontakty se soudn´ı moc´ı je tˇreba cha´ pat nikoli jako lobova´ n´ı, ale jako prosazova´ n´ı za´ jmu˚ prostrˇ ednictv´ım soudn´ıch rozhodnut´ı. Tento vliv se uplatnˇ uje dveˇ ma zpu˚ soby. Jednak se prˇedstavitele´ za´ jmovyćh skupin sta´ vaj´ı stranou v soudn´ım rˇ´ızen´ı. Druhy´m zpu˚ sobem je poskytova´ n´ı pra´ vn´ı pomoci, kterou skupiny poskytuj´ı osoba´ m, ktere´ jsou u´ cˇ astn´ıky soudn´ıch rˇ´ızen´ı doty´kaj´ıc´ıch se oblast´ı za´ jmu˚ teˇ chto skupin. Za´ jmove´ skupiny se neobracej´ı jen na sta´ t, ale take´ na jine´ za´ jmove´ skupiny a cˇ asto take´ na verˇ ejne´ m´ıneˇ n´ı. (Zvla´ sˇ teˇ v posledn´ım prˇ´ıpadeˇ uzˇ ´ıvaj´ı take´ me´ neˇ konvencˇ n´ı metody prosazova´ n´ı svyćh za´ jmu˚ .) Rozlisˇ ujeme nejme´ neˇ tˇri strategie tohoto typu. Prvn´ım z nich jsou apely na spolecˇ nost, ktere´ spocˇ´ıvaj´ı v media´ ln´ım ovlivnˇ ova´ n´ı veˇrejnosti prostrˇednictv´ım reklamy, vlastn´ıch tiskovyćh vy´stupu˚ atd. Druhy´m typem jsou demonstrace, ktere´ za´ jmove´ skupiny vol´ı zvla´ sˇ teˇ tehdy, pokud nedisponuj´ı dostatecˇ ny´mi zdroji k prˇ´ıpraveˇ vlastn´ı media´ ln´ı prezentace, a tehdy, pokud na straneˇ drzˇ itelu˚ moci neexistuje vu˚ le ke vza´ jemne´ mu dialogu. Trˇet´ım typem jsou na´ silne´ protesty, ktere´ uzˇ ´ıvaj´ı ty skupiny, ktere´ bud’ stoj´ı v opozici k syste´ mu jako celku nebo ztratily v´ıru v u´ cˇ innost konvencˇ n´ıch metod prosazova´ n´ı vlivu.

49


3.4.3 Diskuse jedna´ n´ı za´ jmovy´ ch skupin

Vy´ hody a nevy´ hody politiky za´ jmovy´ ch skupin

Lobova´ n´ı se neˇ kdy kritizuje kvu˚ li tomu, zˇ e se rovna´ „kupova´ n´ı― politicke´ ho vlivu. Cˇ innost za´ jmovyćh skupin tak podle kritickyćh hlasu˚ upevnˇ uje politickou nerovnost, protozˇ e poskytuje hlas jen privilegovany´m a bohaty´m (upevnˇ uje moc teˇ ch, kdo maj´ı prˇ´ıstup ke zdroju˚ m). Podle kritiku˚ za´ jmove´ skupiny ani neprˇisp´ıvaj´ı k politicke´ integraci (viz vy´sˇ e), protozˇ e prosazuj´ı d´ılcˇ´ı za´ jmy (za´ jmy jimi reprezentovanyćh mensˇ in) na u´ kor za´ jmu˚ cele´ spolecˇ nosti. Nav´ıc vykona´ vaj´ı nelegitimn´ı moc, protozˇ e jejich vu˚ dci – na rozd´ıl od politiku˚ – nejsou veˇrejneˇ odpoveˇ dni (nejsou vystaveni volebn´ımu testu). S t´ım souvis´ı take´ jejich sklon k tajnu˚ stka´ rˇske´ politice: za´ jmove´ skupiny uplatnˇ uj´ı svu˚ j vliv skrze za´ kulisn´ı strategie, ktere´ nemohou by´t veˇrejnost´ı kontrolova´ ny. Prˇ´ıklad

Mezi kritiky za´ jmove´ politiky ve vy´sˇ e uvedene´ m smyslu patrˇ´ı cˇ esky´ prezident Va´ clav Klaus. V roce 2005 veˇrejneˇ napadl neˇ ktere´ nevla´ dn´ı organizace (skupiny sleduj´ıc´ı veˇrejny´ za´ jem) kvu˚ li tomu, zˇ e uplatnˇ uj´ı netransparentn´ı vliv na politicke´ rozhodova´ n´ı a ze sve´ cˇ innosti nemus´ı skla´ dat u´ cˇ ty (jsou neodpoveˇ dne´ ). Spolu s t´ım prˇedstavitele teˇ chto uskupen´ı vyzval, aby se zu´ cˇ astnili volebn´ıho kla´ n´ı. Na obhajobu za´ jmovy´ ch skupin se naopak uva´ d´ı, zˇ e posiluj´ı reprezentaci, protozˇ e artikuluj´ı za´ jmy a do politicke´ ho procesu prˇina´ sˇ ej´ı hlediska a za´ jmy, ktere´ politicke´ strany prˇehl´ızˇ ej´ı. D´ıky tomu take´ umozˇ nˇ uj´ı ovlivnˇ ovat politicky´ proces mezi volbami. Podle svyćh obha´ jcu˚ za´ jmove´ skupiny take´ podporuj´ı veˇrejnou diskusi a vytva´ rˇej´ı tak informovaneˇ jsˇ´ı a vzdeˇ laneˇ jsˇ´ı obcˇ anstvo. Za´ jmove´ skupiny tak rozsˇ iˇruj´ı prostor pro politickou participaci, nebot’poskytuj´ı platformy pro politickou aktivitu vycha´ zej´ıc´ı „zdola― (od samotnyćh obcˇ anu˚ ). Cˇ innost za´ jmovyćh skupin take´ stav´ı barie´ ry zneuzˇ ´ıva´ n´ı moci, nebot’ jejich aktivity cˇ in´ı politicky´ syste´ m transparentneˇ jsˇ´ı (cˇ itelneˇ jsˇ´ı) t´ım, zˇ e jej otev´ıraj´ı pohledu zvneˇ jsˇ ku. Nakonec u´ dajneˇ zajisˇ t’uj´ı politickou stabilitu, nebot’ umozˇ nˇ uj´ı komunikaci mezi „vla´ dou― a „lidem―. Vyrovnany´ pohled na cˇ innost a funkce za´ jmovyćh skupin si je veˇ dom jak jejich prˇ´ınosu˚ , tak proble´ mu˚ , ktere´ prˇina´ sˇ ej´ı. D´ıky tomu se nesnazˇ ´ı jejich aktivity ani nekriticky oslavovat, ani zaka´ zat. Naopak – jde mu o jejich regulaci, ktera´ by zajistila elementa´ rn´ı m´ıru jejich transparentnosti naprˇ´ıklad formou registrace za´ jmovyćh skupin a zverˇejnˇ ova´ n´ım zpra´ v o jejich cˇ innosti. ´ kol U

Zamyslete se nad t´ım, zdali ma´ te neˇ jakou vlastn´ı zkusˇ enost s cˇ innost´ı za´ jmovyćh skupin. Nemus´ı j´ıt pouze o jejich cˇ innost na celosta´ tn´ı u´ rovni, ale take´ na u´ rovni m´ıstn´ı cˇ i regiona´ ln´ı. Ke ktere´ mu z vy´sˇ e uvedenyćh na´ zoru˚ byste se na za´ kladeˇ sve´ zkusˇ enosti prˇiklonili? Vasˇ e na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem prvn´ıho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku. 3.4.4

Modely politiky za´ jmovy´ ch skupin aneb syste´ my organizovany´ ch za´ jmu˚

Podobneˇ jako v prˇ´ıpadeˇ politickyćh stran, take´ v prˇ´ıpadeˇ za´ jmovyćh skupin tvorˇ´ı jejich vza´ jemne´ vztahy a zvla´ sˇ teˇ pak jejich vztahy ke sta´ tu urcˇ ite´ syste´ my. Za´ jmove´

50

skupiny povazˇ ujeme za organizovane´ jednotky, hovoˇr´ıme proto o syste´ mech organizovany´ ch za´ jmu˚ a rozlisˇ ujeme za´ kladn´ı dva: pluralismus a korporatismus, resp. neokorporatismus (vy´klad vycha´ z´ı z HEYWOOD 2004: 291–295 a HLOUSˇ EK, KOPECˇ EK 2003: 232–250) (viz take´ odd´ıl 7.5). Pluralismus

Hlavn´ı tez´ı pluralismu je, zˇ e politicka´ moc je roztrˇ ´ısˇ teˇ na´ a ve spolecˇ nosti rozpty´ lena´ . K politicky´m rozhodnut´ım se dosp´ıva´ na za´ kladeˇ slozˇ ityćh interakc´ı a kompromisu˚ . Z hlediska pluralismu jsou interakce za´ jmovy´ ch skupin ja´ drem a podstatou politicke´ ho demokraticke´ ho procesu. Pluralitn´ı demokracie byla dokonce v 60. letech 20. stolet´ı cha´ pa´ na jako alternativa volebn´ı demokracie, nebot’se veˇ rˇilo, zˇ e za´ jmove´ skupiny nahradily v roli hlavn´ı spojnice mezi vla´ dou a ovla´ dany´mi politicke´ strany.

Pluralismus

Tato teorie se op´ıra´ prˇedevsˇ´ım o prˇedpoklad, zˇ e vsˇ echny potencia´ ln´ı spolecˇ enske´ za´ jmy jsou schopny se zorganizovat a z´ıskat prˇ ´ıstup do politicke´ ho syste´ mu. Spolu s t´ım se prˇedpokla´ da´ , zˇ e politicky´ syste´ m na pozˇ adavky vsˇ ech za´ jmovyćh skupin reaguje. Mezi ru˚ zny´mi za´ jmovy´mi skupinami existuje neusta´ la´ souteˇ zˇ a d´ıky te´ to konkurenci nen´ı mozˇ ne´ , aby jedna skupina monopolizovala prˇ´ıstup k politicke´ moci. Skupiny se vza´ jemneˇ vyvazˇ uj´ı. Podle pluralistu˚ tak ve vztahu mezi ru˚ zny´mi skupinami existuje jaka´ si rovnova´ ha, ktera´ kazˇ de´ mu za´ jmu umozˇ nˇ uje, aby byl v urcˇ ite´ m cˇ asove´ m okamzˇ iku slysˇ en. Na jedne´ straneˇ tak existuje pluralita za´ jmovy´ ch skupin a na druhe´ straneˇ sta´ t (resp. vla´ da), ktera´ artikulovane´ za´ jmy uspokojuje. Za´ kladn´ı rysy pluralismu lze shrnout v na´ sleduj´ıc´ıch bodech: 1. Neexistuje skupina, ktera´ by mohla uplatnˇ ovat vsˇ eobecnou kontrolu nad v´ıce nezˇ jedn´ım druhem proble´ mu˚ . Skupina tak mu˚ zˇ e by´t dominantn´ı v jedne´ oblasti, ale pra´ veˇ jen v te´ to jedne´ oblasti. 2. Existuje prˇiblizˇ na´ rovnova´ ha moci mezi jednotlivy´mi skupinami. 3. Ekonomicka´ moc je oddeˇ lena od politicke´ . T´ımto se pluralismus vymezuje vu˚ cˇ i marxismu, podle neˇ hozˇ je politicka´ moc odvozena od kontroly ekonomickyćh zdroju˚ . 4. Sta´ t je podle pluralismu neutra´ ln´ım arbitrem, ktery´ nestranny´m zpu˚ sobem rozsuzuje konflikty mezi jednotlivy´mi skupinami. 5. Ve spolecˇ nosti existuje pluralita na´ zorovy´ ch pozic. 6. Politika spocˇ´ıva´ v souteˇ zˇ i mezi ru˚ zny´ mi politicky´ mi akte´ ry, at’ uzˇ politicky´mi stranami nebo za´ jmovy´mi skupinami. Kritika pluralistickyćh teori´ı se zameˇ rˇuje na normativn´ı charakter jejich vyćhodisek. Pluralismus vid´ı (cˇ i chce videˇ t) vsˇ echny skupiny jako prˇiblizˇ neˇ stejneˇ mocne´ , ve skutecˇ nosti vsˇ ak ru˚ zne´ skupiny disponuj´ı ru˚ zny´ mi zdroji. Ru˚ zne´ za´ jmy nav´ıc charakterizuje nestejna´ schopnost organizace. Napˇr´ıklad skupiny prosazuj´ıc´ı ekonomicke´ za´ jmy se organizuj´ı jednodusˇ eji nezˇ ty, ktere´ se formuj´ı v oblasti ochrany zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı. Neokorporatismus

Neˇ kdy se hovoˇr´ı take´ o libera´ ln´ım korporatismu (nebo jen korporatismu), oznacˇ en´ı neokorporatimus ma´ vsˇ ak naznacˇ it rozd´ıl, ktery´ panuje mezi t´ımto modelem a starsˇ´ı

Korporatismus

51


prˇedstavou o stavovske´ m sta´ teˇ na jedne´ straneˇ a fasˇ isticky´m korporatismem na straneˇ druhe´ (viz odd´ıl 6.8). Neokorporativn´ı model se konstituoval v letech po II. sveˇ tove´ va´ lce. Jeho za´ kladn´ımi rysy jsou: 1. Na politicke´ m rozhodova´ n´ı se pod´ıl´ı jen omezeny´ pocˇ et za´ jmovy´ ch skupin. 2. Tyto skupiny jsou vnitrˇneˇ hierarchicky strukturovane´ . 3. Za´ jmove´ skupiny jsou funkcˇ neˇ diferencova´ ny (podle jejich postaven´ı v deˇ lbeˇ pra´ ce). 4. Za´ jmove´ skupiny nejednaj´ı vza´ jemneˇ souteˇ zˇ iveˇ . 5. Za´ jmove´ skupiny jsou uzna´ ny ze strany sta´ tu a ty, ktere´ jsou uzna´ ny, jsou nada´ ny monopolem reprezentace v prˇ´ıslusˇ ne´ oblasti. Neokorporatismus tak bere na veˇ dom´ı fakt rozd´ılnosti mezi ru˚ zny´mi za´ jmovy´mi skupinami a zdu˚ raznˇ uje, zˇ e jen neˇ ktere´ z nich maj´ı na politicke´ rozhodova´ n´ı skutecˇ ny´ vliv. Ne vsˇ echny socia´ ln´ı za´ jmy maj´ı schopnost organizace, naopak – neˇ ktere´ z nich se organizovat nedoka´ zˇ ou. Na rozd´ıl od pluralismu neokorporatismus nevycha´ z´ı z toho, zˇ e mezi skupinami a sta´ tem existuje za´ sadn´ı rozd´ıl, ale vid´ı je naopak jako vza´ jemneˇ propojene´ . Pluralisticka´ konkurence ve skutecˇ nosti neexistuje, v prˇ´ıslusˇ nyćh oblastech (napˇr. bankovn´ı politiky) existuje omezeny´ pocˇ et partneru˚ , s nimizˇ sta´ tn´ı u´ rˇady komunikuj´ı. Na nejvysˇsˇ´ı rovineˇ hraj´ı nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı roli ekonomicke´ za´ jmy zameˇ stnancu˚ a zameˇ stnavatelu˚ , jejichzˇ za´ stupci maj´ı konstantn´ı prˇ ´ıstup k politicke´ mu rozhodova´ n´ı skrze konzultativn´ı orga´ ny tzv. tripartity. Tripartitou rozum´ıme orga´ n, v neˇ mzˇ se setka´ vaj´ı za´ stupci „trˇ´ı stran― – vla´ dy, podnikatelske´ sfe´ ry a odboru˚ , kterˇ´ı takto slad’uj´ı svu˚ j politicky´ postup.

3.5 Socia´ ln´ı hnut´ı

Socia´ ln´ı hnut´ı

Od 60. let 20. stolet´ı se socia´ ln´ı hnut´ı zabydlela jak v kontextu za´ padn´ıch demokraci´ı, tak take´ v politologii. Byla to hnut´ı 60. (studentske´ hnut´ı, hnut´ı za obcˇ anska´ pra´ va a proti va´ lce ve Vietnamu v USA) a da´ le 70. a pocˇ a´ tku 80. let 20. stolet´ı (ekologicka´ , feministicka´ , m´ırove´ hnut´ı), ktera´ obra´ tila pozornost k tomuto fenome´ nu. Co jsou socia´ ln´ı hnut´ı? (vy´klad sleduje CÍSARˇ 2004: 46–52 a DIANI 2000) Podle tradicˇ n´ıho cha´ pa´ n´ı (tzv. teorie kolektivn´ıho chova´ n´ı) byla socia´ ln´ı hnut´ı vymezena kontrastem k „organizacˇ n´ımu― nebo „instituciona´ ln´ımu― chova´ n´ı. Podle tohoto pohledu byla hnut´ı skupinami s nejasny´ m a promeˇ nlivy´ m cˇ lenstv´ım a s veden´ım, jehozˇ pozice za´ visela v´ıce na neforma´ ln´ıch vztaz´ıch nezˇ forma´ ln´ıch organizacˇ n´ıch pravidlech. Toto pojet´ı prˇiblizˇ ovalo hnut´ı davove´ mu jedna´ n´ı cˇ i panika´ m. Podle jinyćh na´ zoru˚ (tzv. teorie mobilizace zdroju˚ ) je naopak tˇreba veˇ novat pozornost organizacˇ n´ım faktoru˚ m. V 70. letech 20. stolet´ı se proto zacˇ alo hovoˇrit o „organizac´ıch socia´ ln´ıch hnut´ı―, ktere´ shromazˇ d’uj´ı zdroje (pen´ıze, kvalifikovane´ vu˚ dce, reputaci) a udrzˇ uj´ı socia´ ln´ı hnut´ı v cˇ ase. Podle te´ to perspektivy jsou to prˇedevsˇ´ım vu˚ dci s prˇedchoz´ımi politicky´mi zkusˇ enostmi a silne´ profesiona´ ln´ı organizace, ktere´ stoj´ı za jedna´ n´ım dane´ ho hnut´ı. Tato perspektiva tak socia´ ln´ı hnut´ı vid´ı jako bl´ızke´ prˇ ´ıbuzne´ za´ jmovy´ ch skupin.

52

Jesˇ teˇ jiny´ na´ hled na socia´ ln´ı hnut´ı prˇedstavil tzv. model politicke´ ho procesu, ktery´ studium socia´ ln´ıch hnut´ı vztahuje k sˇ irsˇ´ım politicky´ m procesu˚ m. Podle tohoto pohledu tvorˇ´ı socia´ ln´ı hnut´ı vyloucˇ ene´ skupiny, ktere´ se snazˇ ´ı prosadit sve´ pozˇ adavky v politicke´ m procesu. Socia´ ln´ı hnut´ı je tak vy´sledkem interakce mezi nositeli moci a osobami, ktere´ s u´ speˇ chem mluv´ı ve jme´ nu neˇ jake´ skupiny, ktera´ nema´ forma´ ln´ı politickou reprezentaci. V pru˚ beˇ hu te´ to interakce socia´ ln´ı hnut´ı viditelny´m zpu˚ sobem pozˇ aduj´ı zmeˇ ny v distribuci nebo vy´konu moci a podporuj´ı sve´ pozˇ adavky veˇrejny´mi demonstracemi podpory. Posledn´ı pohled se zameˇ rˇuje na tzv. „nova´ socia´ ln´ı hnut´ı― (feministicka´ , za pra´ va homosexua´ lu˚ atd.), ktera´ se – na rozd´ıl od instrumenta´ lneˇ orientovanyćh hnut´ı a za´ jmovyćh skupin – prima´ rneˇ nesnazˇ ´ı o ovlivneˇ n´ı politicke´ ho procesu, ale m´ırˇ´ı na zajisˇ teˇ n´ı prostoru, ktery´ by jim umozˇ nil neza´ vislou existenci a budova´ n´ı na veˇ tsˇ inove´ spolecˇ nosti autonomn´ı identity. Teˇ mto hnut´ım tak u´ dajneˇ jizˇ nejde o prosazova´ n´ı za´ jmu˚ , ale o vyja´ drˇ en´ı vlastn´ı jedinecˇ nosti.

Nova´ socia´ ln´ı hnut´ı

Obecneˇ lze socia´ ln´ı hnut´ı vymezit cˇ tyrˇmi rysy: 1. Socia´ ln´ı hnut´ı jsou charakterizovana´ prˇ´ıtomnost´ı s´ıt´ı neforma´ ln´ı interakce. Hnut´ı tak nejsou organizacemi, ale s´ıteˇ mi spojuj´ıc´ımi ru˚ zne´ organizace a jednotlivce. 2. Socia´ ln´ı hnut´ı sd´ıl´ı spolecˇ nou identitu. 3. Socia´ ln´ı hnut´ı se u´ cˇ astn´ı politicky´ ch a/nebo kulturn´ıch konfliktu˚ prosazuj´ıc´ıch nebo snazˇ ´ıc´ıch se zabra´ nit socia´ ln´ı zmeˇ neˇ . 4. Socia´ ln´ı hnut´ı operuj´ı prˇedevsˇ´ım vneˇ institucionalizovane´ politicke´ sfe´ ry. Nejednaj´ı proto jen konvencˇ n´ımi zpu˚ soby (jako za´ jmove´ skupiny), ale jsou schopny uzˇ ´ıvat take´ nekonvencˇ n´ıch – konfliktn´ıch – strategi´ı. Prˇ´ıklad

Podle vy´sˇ e uvedene´ ho vymezen´ı nema´ smysl pouzˇ ´ıvat oznacˇ en´ı „hnut´ı― pro jednotlive´ organizace (napˇr. Hnut´ı DUHA, Greenpeace). Hnut´ı jsou s´ıteˇ mi organizac´ı a jejich jednotlive´ komponenty lze pravdeˇ podobneˇ le´ pe popsat s pomoc´ı konceptu „za´ jmove´ skupiny sleduj´ıc´ı veˇrejny´ za´ jem―. Pokud vymez´ıme hnut´ı jako s´ıteˇ organizac´ı, mu˚ zˇ eme rˇ´ıci, zˇ e jejich soucˇ a´ st´ı mohou by´t i politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny atd. (napˇr. strany zelenyćh, ktere´ jsou soucˇ a´ st´ı sˇ irsˇ´ıho environmenta´ ln´ıho hnut´ı).

Shrnut´ı kapitoly 1. Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ımi politicky´mi akte´ ry jsou politicke´ strany, jejichzˇ hlavn´ım

c´ılem je usilovat o vy´kon vla´ dn´ı moci. 2. Strany lze tˇr´ıdit podle ru˚ znyćh krite´ ri´ı. Mezi nejpouzˇ ´ıvaneˇ jsˇ´ı patrˇ´ı krite´ ria organizacˇ n´ı, vy´vojove´ a ideologicko-programove´ . 3. V politicke´ m syste´ mu strany pln´ı celou rˇadu funkc´ı. Jedna´ se prˇedevsˇ´ım o reprezentaci, formova´ n´ı a doplnˇ ova´ n´ı politicke´ elity, formulova´ n´ı c´ılu˚ , artikulaci a agregaci za´ jmu˚ , politickou socializaci a mobilizaci a organizaci vla´ dy. 4. Politicke´ strany nejsou du˚ lezˇ ite´ jen pro funkce, ktere´ pln´ı, ale take´ proto, zˇ e vztahy mezi nimi maj´ı podstatny´ vy´znam prˇi fungova´ n´ı politicke´ ho syste´ mu. Souhrnu teˇ chto vztahu˚ se rˇ´ıka´ stranicky´ syste´ m. Existuje neˇ kolik typologi´ı

53


5.

6.

7.

8.

stranickyćh syste´ mu˚ . Jedna z nich rozlisˇ uje mezi bipartismem, syste´ mem dvou a pu˚ l strany, multipartismem s dominuj´ıc´ı stranou a multipartismem bez dominuj´ıc´ı strany. Vedle politickyćh stran v politicke´ m syste´ mu jednaj´ı take´ tzv. za´ jmove´ skupiny. Oznacˇ en´ı za´ jmova´ skupina se uzˇ ´ıva´ pro vsˇ echny organizovane´ skupiny realizuj´ıc´ı sve´ za´ jmy. Za´ jmove´ skupiny jsou organizace, ktere´ si uveˇ domuj´ı sve´ vlastn´ı za´ jmy a snazˇ ´ı se je prosadit t´ım, zˇ e pu˚ sob´ı na vla´ du, parlament, politicke´ strany a veˇrejne´ m´ıneˇ n´ı. Existuj´ı ru˚ zne´ typy za´ jmovyćh skupin. Za´ jmove´ skupiny pln´ı urcˇ ite´ funkce. Jde o artikulaci (formulaci) za´ jmu˚ , agregaci (shromazˇ d’ova´ n´ı) za´ jmu˚ , selekci za´ jmu˚ , politickou integraci a legitimizaci politicke´ ho rezˇ imu. Podobneˇ jako v prˇ´ıpadeˇ politickyćh stran, take´ v prˇ´ıpadeˇ za´ jmovyćh skupin tvorˇ´ı jejich vza´ jemne´ vztahy a zvla´ sˇ teˇ pak jejich vztahy ke sta´ tu urcˇ ite´ syste´ my. Hovorˇ´ıme o syste´ mech organizovanyćh za´ jmu˚ a rozlisˇ ujeme za´ kladn´ı dva: pluralismus a korporatismus, resp. neokorporatismus. Posledn´ım typem politickyćh akte´ ru˚ jsou tzv. socia´ ln´ı hnut´ı, ktera´ cha´ peme jako s´ıteˇ spojuj´ıc´ı ru˚ zne´ organizace a jednotlivce, kterˇ´ı jsou stmeleni spolecˇ nou identitou, resp. za´ jmem, ktery´ prosazuj´ı (prˇ´ıkladem mu˚ zˇ e by´t environmenta´ ln´ı hnut´ı).

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Charakterizujte politicke´ strany, v cˇ em se lisˇ´ı od za´ jmovyćh skupin? 2. Charakterizujte za´ jmove´ skupiny, jake´ pln´ı za´ kladn´ı funkce? 3. Jake´ typy politickyćh stran rozlisˇ ujeme? 4. Co je relevantn´ı strana? 5. Popisˇ te, co znamena´ bipartismus. Uved’te prˇ´ıklad. 6. Jaka´ pozitiva prˇina´ sˇ ej´ı za´ jmove´ skupiny a jake´ jsou naopak jejich nevy´hody? 7. Co jsou socia´ ln´ı hnut´ı?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 CI´SARˇ , O.: Transnaciona´ ln´ı politicke´ s´ıteˇ . Jak mezina´ rodn´ı instituce ovlivnˇ uj´ı ´ , Brno 2004 cˇ innost nevla´ dn´ıch organizac´ı. MPU DIANI, M.: „The Concept of Social Movement.― In Readings in Contemporary Political Sociology, ed. Kate Nash. Malden, Blackwell, Oxford 2000, s. 155–176 HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 ´ , Brno 2003 HLOUSˇ EK, V., KOPECˇ EK, L., EDS.: Demokracie. MPU

54

Verˇ ejna´ politika (policy ) a jej´ı analy´ za Vy´ zkumna´ centra a analy´ za politiky Stadia procesu tvorby politiky aneb politicky´ cyklus Jak ovlivnit politicky´ proces?

4

Politicky´ proces

4. Politicky´ proces

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s politicky´m procesem jako vy´sledkem interakc´ı akte´ ru˚ jednaj´ıc´ıch v ra´ mci dane´ ho politicke´ ho syste´ mu. Politickyćh akte´ ru˚ a instituciona´ ln´ıch prˇedpokladu˚ jejich interakc´ı (tj. politicke´ ho syste´ mu) se ty´kaly prˇedchoz´ı kapitoly. Zde se zameˇ rˇ´ıte na jednotlive´ fa´ ze samotne´ ho procesu tvorby politik (vy´ stupu˚ politicke´ ho syste´ mu). Du˚ raz je kladen na vztah politicke´ ho procesu a spolecˇ enskyćh veˇ d. Vlastn´ım c´ılem studia kapitoly je pochopit pozˇ adavky kladene´ na politickou analy´zu, skrze kterou mu˚ zˇ ete promluvit do politicke´ ho procesu.




FIALA, P., SCHUBERT, K.: Modern´ı analy´za politiky. Barrister & Principal, Brno 2000

4.1

Verˇ ejna´ politika (policy ) a jej´ı analy´ za

Politikami (policies) rozum´ıme vy´ stupy politicke´ ho procesu (viz odd´ıl 2.1). Projevuje se v nich vliv, ktery´ ma´ na spolecˇ nost politicka´ cˇ innost. Proto, abychom neˇ co mohli oznacˇ it za politiku (ve smyslu policy) cˇ i soubor politickyćh opatˇren´ı, mus´ı by´t prˇijato forma´ ln´ı (u´ rˇedn´ı) rozhodnut´ı, ktere´ neˇ jake´ mu konkre´ tn´ımu postupu da´ va´ oficia´ ln´ı status. Pod pojmem veˇrejna´ politika proto mu˚ zˇ eme rozumeˇ t urcˇ ity´m stanoveny´m postupem prˇ ijata´ rozhodnut´ı sta´ tn´ıch orga´ nu˚ . Verˇejna´ politika

56

Prˇesneˇ ji rˇecˇ eno, verˇ ejna´ politika (YOUNG, QUINN 2002: 5–6): 1. Je vy´sledkem jedna´ n´ı sta´ tn´ıch orga´ nu˚ , ktere´ k neˇ mu maj´ı legislativn´ı, politicke´ a financˇ n´ı opra´ vneˇ n´ı. 2. Reaguje na konkre´ tn´ı potrˇ eby nebo proble´ my spolecˇ nosti nebo skupin, ktere´ ji tvorˇ´ı. 3. Snazˇ ´ı se o dosazˇ en´ı souboru c´ılu˚ , ktere´ prˇedstavuj´ı pokus o rˇesˇ en´ı konkre´ tn´ıho spolecˇ enske´ ho proble´ mu. 4. Nen´ı obvykle tvorˇena jedn´ım rozhodnut´ım nebo uda´ lost´ı, ale je vy´sledkem rˇ ady rozhodnut´ı. 5. Je implementova´ na jedn´ım nebo neˇ kolika akte´ ry. 6. Obsahuje specifikaci du˚ vodu˚ , procˇ byla prˇijata.

Proces tvorby a realizace politiky (politicky´ proces) pak souvis´ı s mechanismy, skrze ktere´ se veˇrejna´ (vla´ dn´ı) politika realizuje. Soucˇ a´ st´ı tohoto procesu je se´ rie vza´ jemneˇ na sebe navazuj´ıc´ıch akc´ı cˇ i uda´ lost´ı. Na jeho pocˇ a´ tku je zrod prˇ edstav a prˇ edkla´ da´ n´ı na´ vrhu˚ , pokracˇ uje diskus´ı, analy´ zou a hodnocen´ım teˇ chto na´ vrhu˚ a koncˇ´ı prˇ ijet´ım rozhodnut´ı a jeho realizac´ı (implementac´ı). K jeho popisu uzˇ ´ıva´ me model politicke´ ho cyklu (viz n´ızˇ e). V politicke´ m procesu jsou zahrnuti nejru˚ zneˇ jsˇ´ı akte´ rˇ i, nikoliv jen sta´ tn´ı u´ rˇady. Jedna´ se prˇedevsˇ´ım o na´ m jizˇ zna´ me´ politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny a socia´ ln´ı hnut´ı, ktere´ artikuluj´ı a agreguj´ı spolecˇ enske´ za´ jmy, aby mohly by´t zpracova´ ny politicky´m syste´ mem (viz odd´ıl 2.1 a kapitola 3). Jedna´ se da´ le o akte´ ry, o nichzˇ jsme zat´ım nemluvili, totizˇ o ru˚ zne´ poradce, vy´zkumna´ centra (tzv. think tanky) atd. To souvis´ı s t´ım, zˇ e politicke´ rozhodova´ n´ı neprob´ıha´ ve vzduchopra´ zdnu, ale op´ıra´ se o preference, informace a odborne´ analy´zy, ktere´ doda´ vaj´ı tito akte´ rˇi. Zvla´ sˇ tn´ı postaven´ı mezi nimi maj´ı posledn´ı zm´ıneˇ n´ı – vy´ zkumna´ centra, ktera´ politiky vybavuj´ı odborny´mi podklady a vy´sledky svyćh vy´ zkumu˚ . V tomto bodeˇ vstupuje do politicke´ ho rozhodova´ n´ı politologie a ostatn´ı socia´ ln´ı veˇ dy. Touto cestou se vsˇ ak mu˚ zˇ e realizovat take´ efektivn´ı na´ tlakova´ (lobbyisticka´ ) strategie, kdyzˇ jsou expertizy prˇedlozˇ eny s c´ılem podpory urcˇ ite´ ho politicke´ ho rozhodnut´ı.

4.2

Vy´ zkumna´ centra a analy´ za politiky

(odd´ıl sleduje vy´klad v YOUNG, QUINN 2002 a MCGANN, WEAVER 2000) Ve druhe´ polovineˇ 20. stolet´ı se v souvislosti s vy´ zkumem politik a jejich ovlivneˇ n´ı ustavily dveˇ subdiscipl´ıny vy´zkumu veˇrejnyćh politik (tzv. policy science) – politicka´ studia (policy study) a analy´ za politiky (policy analysis). Vy´zkum politickyćh studi´ı je v rukou neza´ vislyćh vy´zkumn´ıku˚ a akademiku˚ , jejichzˇ c´ılem je realizace prima´ rn´ıho origina´ ln´ıho vy´zkumu. Analy´za politiky je naopak v´ıce politicky motivovana´ a snazˇ ´ı se o z´ıska´ n´ı prˇ´ıme´ ho vlivu na politicke´ vy´stupy prˇ´ıpravou politickyćh doporucˇ en´ı pro sta´ tn´ı u´ rˇady. Jej´ım hlavn´ım c´ılem je prˇedkla´ dat fundovane´ podklady pro samotne´ politicke´ rozhodova´ n´ı. Pra´ veˇ vy´zkum veˇrejnyćh politik je vlastn´ı na´ pln´ı cˇ innosti vy´sˇ e zm´ıneˇ nyćh vy´zkumnyćh center (think tanks).

Think tank

Obecneˇ lze proto think tank vymezit jako instituci, ktera´ prova´ d´ı vy´ zkum verˇ ejny´ ch politik, jejich analy´ zu a formuluje politicka´ doporucˇ en´ı. Tato definice je vsˇ ak podle neˇ kteryćh na´ zoru˚ prˇ´ılisˇ sˇ iroka´ , protozˇ e vy´zkum veˇrejnyćh politik mohou prova´ deˇ t take´ mnohe´ za´ jmove´ skupiny, univerzitn´ı vy´zkumna´ centra a jin´ı akte´ rˇi. Stejneˇ tak neˇ ktere´ vla´ dn´ı u´ rˇady se prima´ rneˇ zaby´vaj´ı vy´zkumem politik. Podle teˇ chto hlasu˚ by proto oznacˇ en´ı think tank meˇ lo by´t pouzˇ ´ıva´ no jen pro organizace, ktere´ jsou neza´ visle´ na vla´ da´ ch i univerzita´ ch a operuj´ı na neziskove´ m za´ kladeˇ . Tato definice vsˇ ak naopak prˇ´ılisˇ zuzˇ uje mnozˇ inu instituc´ı, pro jejichzˇ popis se oznacˇ en´ı think tank pouzˇ ´ıva´ . Mezi think tanky se totizˇ nacha´ zej´ı jak organizace, ktere´ jsou za´ visle´ na zaka´ zka´ ch, ktere´ z´ıska´ vaj´ı od sta´ tu (verˇejne´ ho sektoru), tak take´ organizace, ktere´ jsou u´ zce spojeny s politicky´mi stranami. Think tanky jsou take´ cˇ asto spojeny s univerzitn´ımi pracovisˇ ti nebo z´ıska´ vaj´ı prostrˇedky ze soukrome´ ho sektoru.

57


Prˇ´ıklad

Jako prˇ´ıklad pokusu o think tank nava´ zany´ na univerzitn´ı pracovisˇ teˇ by mohl v Cˇ eske´ republice slouzˇ it brneˇ nsky´ Mezina´ rodn´ı politologicky´ u´ stav. Jako prˇ´ıklad stranicke´ ho think tanku mu˚ zˇ eme uve´ st Centrum pro ekonomiku a politiku, ktere´ je u´ zce nava´ za´ no na Va´ clava Klause a Obcˇ anskou demokratickou stranu. 4.2.1

ˇ innost vy´ zkumny´ ch center C

ˇ ekli jsme, zˇ e na´ pln´ı cˇ innosti think tanku˚ je analy´za politik. Prˇesneˇ ji vsˇ ak mu˚ zˇ eme R specifikovat neˇ kolik ru˚ znyćh cˇ innost´ı, jimizˇ se think tanky zaby´vaj´ı. Neˇ ktere´ z nich prova´ deˇ j´ı za´ kladn´ı socia´ lneˇ veˇ dny´ cˇ i ekonomicky´ vy´ zkum, ktery´ se podoba´ vy´zkumu univerzitn´ıch vy´zkumnyćh center (jsou jaky´misi univerzitami bez studentu˚ ). Ota´ zky, ktere´ takovy´ think tank rˇesˇ´ı, se mohou ty´kat naprˇ. vhodnyćh zpu˚ sobu˚ privatizace sta´ tn´ıho majetku, dopadu privatizace na ceny a jej´ıch socia´ ln´ıch dopadu˚ , dopadu˚ ru˚ zny´ ch volebn´ıch syste´ mu˚ na kompozici za´ konoda´ rne´ ho sboru cˇ i mozˇ nost´ı protikorupcˇ n´ıch opatˇren´ı. Druhy´m typem aktivit je poskytova´ n´ı konzultac´ı v souvislosti s bezprostˇredn´ımi politicky´mi proble´ my, ktere´ rˇesˇ´ı sta´ tn´ı apara´ t. Konzultace mohou by´t poskytova´ ny beˇ hem ru˚ znyćh fa´ z´ı politicke´ ho rozhodova´ n´ı a skrze ru˚ zne´ kana´ ly. Think tanky mohou organizovat tiskove´ konference a semina´ rˇ e pro politiky a me´ dia. Mohou publikovat analy´zy a memoranda a jejich zameˇ stnanci se mohou u´ cˇ astnit verˇ ejny´ ch slysˇ en´ı organizovanyćh v za´ konoda´ rnyćh sborech. Jiny´m typem vy´stupu˚ jsou na´ zorove´ cˇ la´ nky, ktere´ jsou publikova´ ny v denn´ım tisku a jejichzˇ c´ılem je ovlivnˇ ovat veˇrejne´ m´ıneˇ n´ı. Co odlisˇ uje tento typ aktivit od prvn´ıho, je prˇedevsˇ´ım to, zˇ e v tomto prˇ´ıpadeˇ think tanky sp´ısˇ e vyuzˇ ´ıvaj´ı existuj´ıc´ıch vy´sledku˚ vy´zkumu a dostupnyćh znalost´ı, sp´ısˇ e nezˇ by prova´ deˇ ly novy´ vy´zkum. Trˇet´ı typ cˇ innost´ı spocˇ´ıva´ v hodnocen´ı vla´ dn´ıch politik. V tomto prˇ´ıpadeˇ se rˇesˇ´ı ota´ zky jako naprˇ.: Poskytuje m´ıstn´ı spra´ va sluzˇ by urcˇ ite´ ho typu efektivn´ım zpu˚ sobem? Nebo: Je na´ kup urcˇ ite´ ho zbranˇ ove´ ho syste´ mu efektivn´ım uzˇ it´ım prostrˇedku˚ urcˇ enyćh na obranu? Tento vy´zkum vyzˇ aduje, aby byl zajisˇ teˇ n dobry´ prˇ ´ıstup k relevantn´ım u´ daju˚ m o hodnocenyćh rozhodnut´ıch a politika´ ch. Think tanky vykona´ vaj´ı i jine´ cˇ innosti. Cˇ asto poma´ haj´ı zprostrˇ edkovat s´ıteˇ organizac´ı a jednotlivcu˚ , ktere´ kooperuj´ı prˇi hleda´ n´ı rˇesˇ en´ı urcˇ ite´ ho proble´ mu. Slouzˇ ´ı take´ jako zdroj kvalifikovane´ ho persona´ lu pro sta´ tn´ı agentury a naopak – jako m´ısto, kde mohou politici, pokud nejsou zvoleni, „nab´ıt baterie―. Zameˇ stnanci think tanku˚ take´ v neposledn´ı rˇadeˇ komentuj´ı aktua´ ln´ı uda´ losti pro masova´ me´ dia. 4.2.2 Typy think tanku˚

58

Typy vy´ zkumny´ ch center

Vzhledem k pestrosti cˇ innost´ı, ktere´ think tanky vykona´ vaj´ı, lze rozlisˇ it neˇ kolik jejich typu˚ (viz tabulka n´ızˇ e). Prvn´ı dva typy – akademicky´ a smluvn´ı think tank sd´ılej´ı mnoho spolecˇ ne´ ho: zameˇ stna´ vaj´ı lidi s vysokou akademickou kvalifikac´ı (Ph.D.) a kladou du˚ raz na rigoro´ zn´ı metody socia´ lneˇ veˇ dne´ ho vy´zkumu, snazˇ ´ı se prezentovat jako nestranicke´ a objektivn´ı. Lisˇ´ı se vsˇ ak ve zpu˚ sobech financova´ n´ı, v tom, kdo rozhoduje o tom, cˇ´ım se budou zaby´vat, a ve svyćh konecˇ nyćh produktech. C´ıle a cˇ innosti akademicky´ ch think tanku˚ jsou prˇeva´ zˇ neˇ stanoveny

interneˇ (zevnitrˇ organizace), i kdyzˇ je patrny´ take´ vliv donoru˚ (zdroju˚ financˇ n´ıch prostrˇedku˚ ). Vy´stupem jejich cˇ innosti jsou prˇedevsˇ´ım akademicke´ publikace, at’ uzˇ ve formeˇ knih (monografi´ı) nebo cˇ la´ nku˚ . Smluvn´ı think tanky jsou naopak z velke´ cˇ a´ sti financova´ ny z veˇrejnyćh zdroju˚ na za´ kladeˇ zaka´ zek, ktere´ obdrzˇ ´ı. Proto jsou to take´ hlavneˇ sta´ tn´ı u´ rˇady, ktere´ rozhoduj´ı o na´ plni cˇ innosti teˇ chto organizac´ı. Zada´ vaj´ı konkre´ tn´ı pra´ ci, kterou tyto think tanky ve formeˇ vy´zkumnyćh zpra´ v pro zadavatele zpracova´ vaj´ı. Take´ druhe´ dva typy – advokacˇ n´ı a stranicke´ think tanky – sd´ılej´ı urcˇ ite´ spolecˇ ne´ rysy. Advokacˇ n´ı typ si sice ponecha´ va´ forma´ ln´ı neza´ vislost, ale je spojen s urcˇ itou ideologi´ı, ideologicky´m uskupen´ım nebo za´ jmem. Nam´ısto nestranicke´ ho vy´zkumu kladou tyto organizace du˚ raz na to, aby zv´ıteˇ zily ve „va´ lce idej´ı―, aby prˇesveˇ dcˇ ily o sve´ pravdeˇ c´ılovou skupinu (politiky, u´ rˇedn´ıky, veˇrejnost). Ve sve´ m vy´zkumu se proto cˇ asto spole´ haj´ı na zdroje, ktere´ jsou poskytova´ ny skupinami, jejichzˇ za´ jmy obhajuj´ı (firmy, odbory atd.). Jejich zameˇ stnanci pocha´ zej´ı sp´ısˇ e z vla´ dn´ıch agentur, za´ jmovyćh skupin a politickyćh stran nezˇ z univerzit. Take´ jejich konecˇ ne´ produkty budou sp´ısˇ e kratsˇ´ı u´ tvary nezˇ dlouhe´ monografie a cˇ la´ nky. Stranickost je pak vlastn´ı charakteristikou teˇ ch think tanku˚ , ktere´ jsou napojeny na konkre´ tn´ı politicke´ strany a obhajuj´ı jejich ideologickou a programovou platformu. Cˇ lenove´ teˇ chto stran take´ tvorˇ´ı za´ kladnu pro jejich zameˇ stnance. Jejich cˇ innost a c´ıle jsou diktova´ ny jejich „mateˇrskou― politickou stranou. Prˇedstavene´ idea´ ln´ı typy se ve skutecˇ nosti obvykle nevyskytuj´ı v „cˇ iste´ ― verzi. Skutecˇ ne´ organizace tak sd´ılej´ı rysy v´ıce idea´ ln´ıch typu˚ . Typy think tanku˚ Zameˇ stnanci

Akademicky´ think tank (univerzita bez studentu˚ )

Financova´ n´ı

Du˚ raz na Nadace, zameˇ stnance soukromy´ s vysokou sektor, akademickou jednotlivci kvalifikac´ı a bez vyhraneˇ ne´ ideologicke´ orientace Smluvn´ı Du˚ raz na Prˇedevsˇ´ım zameˇ stnance think tank sta´ tn´ı agentury s vysokou (u´ ˇrady) akademickou kvalifikac´ı a bez vyhraneˇ ne´ ideologicke´ orientace Du˚ raz na Advokacˇ n´ı Nadace, zameˇ stnance think tank soukromy´ s vyhraneˇ ny´ m sektor, politicky´ m nebo jednotlivci ideologicky´ m profilem (tabulka pokracˇ uje na na´ sleduj´ıc´ı straneˇ )

Kdo (co) rozhoduje o na´ plni pra´ ce a c´ılech? Vy´ zkumn´ıci a nadace (zdroje financova´ n´ı)

Sta´ tn´ı agentury, ktere´ zada´ vaj´ı zaka´ zky

Organizacˇ n´ı vu˚ dci

Produkty

Pˇr´ıklady

Akademicke´ monografie a cˇ la´ nky v odborne´ m tisku psane´ v objektivn´ım nestranicke´ m stylu Zpra´ vy pro sta´ tn´ı u´ ˇrady a jine´ klienty psane´ v nestranicke´ m stylu

Brookings Institution, Institute for International Economics (USA)

Kra´ tka´ memoranda zameˇ ˇrena´ na aktua´ ln´ı te´ mata

Centre for Policy Studies (UK)

Rand Corp. (USA)

59


Think tanky politicky´ ch stran

Zameˇ stnanci

Financova´ n´ı

Du˚ raz na cˇ leny stran a jejich loajalitu

Pˇredevsˇ´ım sta´ tn´ı a stranicke´ dotace

Kdo (co) rozhoduje o na´ plni pra´ ce a c´ılech? Strana

Produkty

Prˇ´ıklady

Ru˚ zne´

Konrad Adenauer Stiftung (Neˇ mecko)

Zdroj: WEAVER, MCGANN 2000: 10 (upraveno).

4.3

Stadia procesu tvorby politiky aneb politicky´ cyklus

(odd´ıl sleduje vy´klad v YOUNG, QUINN 2002, HEYWOOD 2004: 426–434, FIALA, SCHUBERT 2000) Proces politicke´ ho rozhodova´ n´ı nespocˇ´ıva´ pouze v samotne´ m aktu prˇij´ıma´ n´ı politickyćh rozhodnut´ı. Naopak rozhodnut´ı je zpravidla reakc´ı na identifikovany´ proble´ m a jeho c´ılem je tento proble´ m rˇesˇ it. Politicky´ proces tak lze zna´ zornit jako poˇrad´ı neˇ kolika na sebe navazuj´ıc´ıch kroku˚ (fa´ z´ı), ktere´ spolecˇ neˇ tvorˇ´ı model politicke´ ho cyklu. Tento model zna´ zornˇ uje na´ sleduj´ıc´ı sche´ ma: Politicky´ cyklus

Obra´ zek 4.1: Sche´ ma politicke´ ho cyklu 1. FÁZE INICIACE

4. FÁZE EVALUACE

2. FÁZE FORMULACE

3. FÁZE IMPLEMENTACE

Definice proble´ mu, nastolova´ n´ı agendy (fa´ ze iniciace)

Prvn´ım krokem politicke´ ho rozhodova´ n´ı je identifikace proble´ mu, ktery´ ma´ by´t vyrˇesˇ en. Proble´ m je obvykle identifikova´ n urcˇ itou skupinou ve spolecˇ nosti a na´ sledneˇ je nastolen jako prˇ edmeˇ t politicke´ ho rozhodova´ n´ı. Jedna´ se o zcela steˇ zˇ ejn´ı krok, nebot’formuje politickou agendu. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, v te´ to fa´ zi se rozhoduje, cˇ´ım se syste´ m politicke´ ho rozhodova´ n´ı bude zaby´vat, jake´ proble´ my budou definova´ ny jako proble´ my politicke´ (ˇresˇ itelne´ skrze politicky´ syste´ m). Politika mu˚ zˇ e vzcha´ zet z ktere´ koli cˇ a´ sti spolecˇ nosti. Mu˚ zˇ e prˇicha´ zet „shora― (od politickyćh vu˚ dcu˚ , vla´ d, ministerstev) nebo „zdola― (skrze tlak veˇrejne´ ho m´ıneˇ n´ı, masovyćh me´ di´ı, politickyćh stran, za´ jmovyćh skupin, think tanku˚ atp.). Iniciace politik zdola je ve vsˇ ech politickyćh syste´ mech velmi du˚ lezˇ ita´ , nebot’ pra´ veˇ odtud cˇ asto vzcha´ zej´ı politicke´ inovace. Etablovan´ı politicˇ t´ı vu˚ dci cˇ asto nemaj´ı za´ jem

60

meˇ nit zavedene´ zpu˚ soby pra´ ce, a proto jsou to v politicke´ m syste´ mu neetablovan´ı akte´ rˇi, kterˇ´ı mohou prˇ ine´ st nova´ politicka´ te´ mata (zmeˇ nit politickou agendu). Prˇ´ıklad

Prˇ´ıkladem by mohlo by´t environmenta´ ln´ı (zelene´ ) hnut´ı, ktere´ mu˚ zˇ eme povazˇ ovat za akte´ ra, ktere´ mu se v 70. letech 20. stolet´ı podaˇrilo prˇine´ st ochranu zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı do politicke´ agendy vyspeˇ lyćh sta´ tu˚ . Od te´ doby se environmenta´ ln´ı agenda stala standardn´ı soucˇ a´ st´ı programu˚ vsˇ ech etablovanyćh politickyćh stran. Du˚ lezˇ itou u´ lohu v te´ to fa´ zi hraje verˇ ejne´ m´ıneˇ n´ı, ktere´ je vyjadrˇova´ no skrze masova´ me´ dia. Pra´ veˇ me´ dia cˇ asto seˇrazuj´ı informace do koherentn´ıch celku˚ a stanovuj´ı priority te´ mat – nastoluj´ı agendu, resp. strukturuj´ı veˇrejnou debatu. Napˇr´ıklad v Ita´ lii a v Japonsku se politicka´ korupce stala proble´ mem z podstatne´ cˇ a´ sti d´ıky publiciteˇ , kterou j´ı veˇ novala tisˇ teˇ na´ me´ dia. Prˇ´ıklad

Fiala a Schubert uva´ d´ı, zˇ e v Neˇ mecku 60. let 20. stolet´ı byla du˚ lezˇ ity´m impulsem pro aktivn´ı vzdeˇ lanostn´ı politiku se´ rie cˇ la´ nku˚ , ktere´ na jarˇe 1964 zacˇ aly upozornˇ ovat na to, zˇ e vysˇsˇ´ı vzdeˇ la´ n´ı meˇ la jen velmi mala´ cˇ a´ st populace. D´ıky tomu se proble´ m politizoval – dostal se do politicke´ agendy. Kl´ıcˇ ovou roli v procesu iniciace hraj´ı politicke´ strany a za´ jmove´ skupiny. Napˇr´ıklad opozicˇ n´ı strany se neomezuj´ı jen na kritiku vla´ dn´ı politiky, vypracova´ vaj´ı take´ alternativn´ı soubory politickyćh opatˇren´ı, aby se jevily jako strany hodne´ vla´ dnut´ı. Za´ jmove´ skupiny zase upozornˇ uj´ı na sˇ irokou sˇ ka´ lu veˇ c´ı, ktere´ vyvola´ vaj´ı znepokojen´ı, pocity krˇivdy, prˇicha´ zej´ı s konkre´ tn´ımi prˇ´ıpady a mysˇlenkami a vyjadrˇuj´ı za´ jmy ru˚ znyćh spolecˇ enskyćh skupin a vrstev. V prˇ´ıpadeˇ think tanku˚ pak jde prima´ rneˇ o to, aby vypracova´ valy politicke´ na´ vrhy a z´ıska´ valy pro jejich prˇijet´ı kl´ıcˇ ove´ hra´ cˇ e politicke´ ho procesu. Od 70. let 20. stolet´ı se vedle forma´ ln´ıch instituc´ı zdu˚ raznˇ uje vy´znam neforma´ ln´ıch procesu˚ iniciace a rozpracova´ n´ı politicky´ ch opatrˇ en´ı. V te´ to souvislosti se hovoˇr´ı o tzv. politicky´ ch s´ıt´ıch, ktery´mi se rozum´ı uspoˇra´ dane´ soubory vztahu˚ mezi politicky´mi akte´ ry, kterˇ´ı maj´ı v urcˇ ite´ oblasti spolecˇ ny´ za´ jem nebo se orientuj´ı na stejny´ proble´ m (napˇr. ochrana zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı, lidskyćh pra´ v). Tyto vztahy jsou charakterizovane´ prˇedevsˇ´ım t´ım, zˇ e jdou skrze forma´ ln´ı instituciona´ ln´ı hranice, ktere´ od sebe oddeˇ luj´ı vla´ dn´ı a nevla´ dn´ı akte´ ry. Soucˇ a´ st´ı jedne´ politicke´ s´ıteˇ tak mohou by´t sta´ tn´ı u´ rˇ edn´ıci, poslanci, lobbyiste´ , veˇ ci nakloneˇ n´ı univerzitn´ı pracovn´ıci, zˇ urnaliste´ , aktiviste´ nevla´ dn´ıch organizac´ı cˇ i neza´ visl´ı experti. Existence politickyćh s´ıt´ı upozornˇ uje na vy´znam, ktery´ prˇi iniciaci politiky maj´ı neforma´ ln´ı postupy a vztahy. Jejich prˇ´ınos spocˇ´ıva´ ve schopnosti propojovat akte´ ry z ru˚ znyćh sektoru˚ spolecˇ nosti. Naopak byly kritizova´ ny za relativn´ı uzavˇrenost prˇed vlivy zvneˇ jsˇ ku a za omezova´ n´ı vlivu, ktery´ ma´ na politicky´ proces veˇrejnost. Formulace alternativ a volba rˇesˇ en´ı proble´ mu (fa´ ze formulace)

V te´ to fa´ zi jde o analy´ zu proble´ mu, ktery´ byl definova´ n ve fa´ zi prˇedchoz´ı, a o hleda´ n´ı alternativ rˇ esˇ en´ı. Proble´ m je zpracova´ n a jsou formulova´ ny mozˇ ne´ strategie rˇesˇ en´ı. U kazˇ de´ ho alternativn´ıho sce´ na´ rˇe jsou definova´ ny jeho silne´ a slabe´ stra´ nky (a stanoveny na´ klady a vy´ nosy) a hleda´ se rozhodovac´ı krite´ rium. Vy´beˇ r rˇesˇ en´ı

61


totizˇ mu˚ zˇ e by´t proveden podle velmi odlisˇ nyćh krite´ ri´ı. Tato krite´ ria mohou by´t nav´ıc ve vza´ jemne´ m nesouladu. Prˇ´ıklad

O energeticke´ politice sta´ tu lze rozhodovat bud’ na za´ kladeˇ ekonomicke´ ho krite´ ria (maxima´ ln´ı efektivita) nebo na za´ kladeˇ ohledu k zˇ ivotn´ımu prostrˇed´ı. Ekologicka´ ´ kolem politicke´ reprezentace varianta mu˚ zˇ e by´t na´ kladneˇ jsˇ´ı nezˇ varianta druha´ . U je urcˇ it va´ hu teˇ chto dvou protikladnyćh krite´ ri´ı prˇi vlastn´ım rozhodova´ n´ı. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, mus´ı by´t stanoveny priority. V za´ vislosti na konkre´ tn´ım proble´ mu maj´ı v te´ to fa´ zi vliv take´ me´ dia, politicke´ strany cˇ i za´ jmove´ skupiny. Kdyzˇ jsou formulova´ ny alternativy a stanoveny priority (resp. rozhodovac´ı krite´ ria), prˇicha´ z´ı na rˇadu vy´ beˇ r varianty, ktere´ se da´ va´ prˇednost. To znamena´ , zˇ e je ucˇ ineˇ no rozhodnut´ı. Konecˇ ne´ rozhodnut´ı prˇitom mu˚ zˇ e by´t jen formalitou, protozˇ e k za´ sadn´ı diskusi uzˇ dosˇlo a rozhoduj´ıc´ı argumenty byly prˇedlozˇ eny jizˇ mnohem drˇ´ıv. Hlavn´ım rysem te´ to fa´ ze politicke´ ho cyklu je to, zˇ e se vy´razneˇ redukuje pocˇ et akte´ ru˚ zapojeny´ ch do procesu. Zat´ımco prˇi iniciova´ n´ı politiky mu˚ zˇ e hra´ t svou roli sˇ iroka´ sˇka´ la za´ jmu˚ , skupin, hnut´ı, prˇij´ıma´ n´ı rozhodnut´ı je veˇ c´ı teˇ ch, kterˇ´ı jsou uvnitrˇ rozhodovac´ıho syste´ mu (sta´ tn´ıch u´ rˇedn´ıku˚ , hlavn´ıch poradcu˚ , politiku˚ a skupin, s nimizˇ se konzultuje). V tom neˇ kterˇ´ı spatˇruj´ı proble´ m, nebot’ takovy´ syste´ m nahra´ va´ omezene´ mu pocˇ tu vysokyćh sta´ tn´ıch u´ rˇedn´ıku˚ a vlivnyćh poradcu˚ , kterˇ´ı mohou disproporcˇ neˇ uplatnˇ ovat svu˚ j vliv. Proces formulace alternativ a vy´beˇ r rˇesˇ en´ı proble´ mu vsˇ ak neprob´ıha´ ve vsˇ ech zem´ıch stejny´m zpu˚ sobem. Neˇ kterˇ´ı autoˇri naopak hovorˇ´ı o „politickyćh stylech―, tj. odlisˇ nyćh postupech prˇi formulova´ n´ı politik a jejich vy´beˇ ru. Implementace a monitoring (fa´ ze implementace)

V te´ to fa´ zi jsou rozhodnut´ı, ktera´ byla prˇijata ve fa´ zi prˇedchoz´ı, uva´ deˇ na v konkre´ tn´ı cˇ iny. Za´ kony, narˇ ´ızen´ı, vyhla´ sˇky atd. jsou pouzˇ ity v politicke´ praxi. Mezi t´ım, co je zamy´sˇ leno urcˇ ity´m rozhodnut´ım, a t´ım, co je skutecˇ neˇ realizova´ no, panuje cˇ asto za´ sadn´ı rozd´ıl. To ma´ nejme´ neˇ dva du˚ vody. Za prve´ se cˇ asto nedarˇ ´ı u´ mysl uve´ st dokonale do praxe. Za druhe´ mu˚ zˇ e implementovany´ u´ mysl vyvolat nezamy´ sˇ lene´ (nepla´ novane´ ) du˚ sledky, ktere´ zabra´ n´ı zcela dokonale´ implementaci. Dokonala´ implementace by vyzˇ adovala zcela centralizovany´ syste´ m rˇ´ızen´ı, v neˇ mzˇ by se ti, kterˇ´ı rozhoduj´ı (politici), teˇ sˇ ili neomezene´ poslusˇ nosti ze strany teˇ ch, kterˇ´ı jejich rozhodnut´ı implementuj´ı (sta´ tn´ı u´ rˇedn´ıci). Stejneˇ tak by vyzˇ adovala dokonalou komunikaci (otevrˇene´ komunikacˇ n´ı kana´ ly), perfektn´ı koordinaci a konstantn´ı kontrolu (monitoring). Ve skutecˇ nosti vsˇ ak prˇi aplikaci rozhodnut´ı existuje urcˇ ita´ flexibilita (pruzˇ nost), ktera´ do implementace vna´ sˇ´ı urcˇ ite´ neprˇ edv´ıdatelne´ prvky. Proto je alesponˇ urcˇ ita´ m´ıra kontroly nutny´m prˇedpokladem jake´ koli u´ speˇ sˇ ne´ implementace. Fa´ ze evaluace

Politicky´ proces vrchol´ı evaluac´ı neboli hodnocen´ım prˇ ijate´ politiky, na za´ kladeˇ jehozˇ vy´sledku˚ se rozhoduje o tom, zda danou politiku sledovat da´ l nebo ji ukoncˇ it. Tato fa´ ze politicky´ cyklus uzav´ıra´ , a to v tom smyslu, zˇ e evaluac´ı z´ıskane´ informace se mohou opeˇ tovneˇ pouzˇ ´ıt ve fa´ z´ıch iniciace a formulace politik. To mu˚ zˇ e pomoci doladeˇ n´ı a zkvalitneˇ n´ı sta´ vaj´ıc´ıch politik. Vy´sledky (vy´stupy) jednoho politicke´ ho cyklu se sta´ vaj´ı materia´ lem (vstupy) dalsˇ´ıho cyklu.

62

Evaluac´ı z´ıska´ va´ me informace o tom, jestli se podaˇrilo naplnit cˇ i vyˇresˇ it proble´ my, na ktere´ byla hodnocena´ politika zameˇ rˇena. Za´ rovenˇ s t´ım se hodnot´ı efektivita implementovane´ politiky, tj. pomeˇ r mezi vyńosy (resp. prˇ´ınosy) politiky a jej´ımi na´ klady. Hodnot´ıc´ı fa´ ze je du˚ lezˇ itou soucˇ a´ st´ı politicke´ ho cyklu, nebot’, jak jsme jizˇ rˇekli, politika mu˚ zˇ e m´ıt nezamy´sˇ lene´ du˚ sledky, ktere´ – pokud jsou negativn´ı – mus´ı by´t beˇ hem na´ sleduj´ıc´ıch kroku˚ minimalizova´ ny. Prˇ´ıklad

Podle neˇ ktery´ ch vy´zkumu˚ vedly socia´ ln´ı politiky, ktere´ byly prˇipraveny s c´ılem sn´ızˇ en´ı chudoby a zapojen´ı chudyćh cˇ a´ st´ı populace do zˇ ivota spolecˇ nosti ve 20. stolet´ı v USA, ke sve´ mu prave´ mu opaku. Jejich vy´ sledkem bylo zlepsˇ en´ı postaven´ı strˇedn´ı tˇr´ıdy a ru˚ st pocˇ tu prˇ´ıslusˇ n´ıku˚ nejchudsˇ´ıch vrstev, kterˇ´ı se stali za´ visly´mi na socia´ ln´ıch da´ vka´ ch. Tato situace volala po zmeˇ neˇ nastaven´ı prˇ´ıslusˇ nyćh politik.

4.4

Jak ovlivnit politicky´ proces?

(odd´ıl sleduje vy´klad v YOUNG, QUINN 2002) ˇ ekli jsem si, zˇ e vy´zkumna´ centra ovlivnˇ uj´ı politicke´ rozhodova´ n´ı skrze produkci R svyćh tisˇ teˇ nyćh vy´stupu˚ . K tomuto u´ cˇ elu samozˇrejmeˇ prima´ rneˇ neslouzˇ ´ı akademicke´ publikace (ktere´ produkuj´ı akademicke´ think tanky), ale politicky orientovane´ vy´stupy, ktere´ by´vaj´ı mnohem kratsˇ´ı a konkre´ tneˇ ji zameˇ rˇ ene´ . Politici maj´ı zrˇ´ıdkakdy dostatek cˇ asu, aby prostudovali rozsa´ hle´ materia´ ly. Pokud chceme jejich rozhodova´ n´ı ovlivnit, mus´ıme jim prˇizpu˚ sobit na´ sˇ styl. V te´ to souvislosti se hovoˇr´ı o politicky´ ch studi´ıch cˇ i rozborech (anglicky souhrnneˇ : policy papers). Politicke´ studie a rozbory jsou du˚ lezˇ ity´m na´ strojem ovlivneˇ n´ı politiky.

Policy paper

V ra´ mci discipl´ıny politicky´ ch studi´ı (viz odd´ıl 4.2) by´va´ publikova´ na cela´ rˇada studi´ı, jejichzˇ c´ılem je ovlivnit jine´ experty a vy´zkumn´ıky nebo think tanky a zprostrˇedkovaneˇ tak z´ıskat prˇ´ıstup k jejich publiku (politici, veˇrejnost atd.). Mu˚ zˇ e j´ıt o studie prezentuj´ıc´ı obecna´ data, ktera´ jsou vyuzˇ itelna´ v ru˚ znyćh fa´ z´ıch politicke´ ho cyklu, nebo mu˚ zˇ e j´ıt o specificˇ teˇ ji zameˇ rˇene´ publikacˇ n´ı vy´stupy. Obecnou charakteristikou teˇ chto studi´ı je jejich orientace na te´ ma, ktere´ zpracova´ vaj´ı. V tom se odlisˇ uj´ı od studi´ı a rozboru˚ , ktere´ jsou zpracova´ va´ ny v ra´ mci analy´ zy politiky (policy analysis). Ty jsou totizˇ prima´ rneˇ orientova´ ny na klienta (politika, u´ rˇad), pro neˇ jzˇ jsou zpracova´ va´ ny. Tyto studie take´ zpravidla neobsahuj´ı zˇ a´ dne´ obecne´ informace, ale jsou zameˇ rˇeny na velmi specificke´ proble´ my a jsou mnohem kratsˇ´ı. Mezi produkty, ktere´ zpracova´ vaj´ı politicka´ studia, a teˇ mi, ktere´ prˇina´ sˇ´ı analy´za politiky, vsˇ ak existuje jasny´ komplementa´ rn´ı vztah. Delsˇ´ı vy´zkumne´ studie (politicka´ studia) totizˇ tvorˇ´ı vyćhodisko pro kratsˇ´ı rozbory (analy´ za politiky). Neˇ kdy proto odlisˇ ujeme politicke´ vy´ zkumne´ zpra´ vy (policy research papers), ktere´ shrnuj´ı vy´sledky vy´zkumu, specifikuj´ı metodologii a jsou zameˇ rˇeny na urcˇ ite´ te´ ma, od politickyćh rozboru˚ (policy papers), ktere´ obsahuj´ı pouze shrnut´ı hlavn´ıch zjisˇ teˇ n´ı, na´ sledna´ politicka´ doporucˇ en´ı a jsou psa´ na z hlediska toho, pro koho jsou urcˇ ena. Za´ kladn´ı rozd´ıly shrnuje na´ sleduj´ıc´ı tabulka:

63


Subdiscipl´ına policy science C´ılove´ publikum Zameˇ rˇen´ı

Metodologie Jazyk

De´ lka

Typ produktu Politicka´ studia Analy´ za politiky Jin´ı experti a vy´ zkumn´ıci Politici a u´ rˇedn´ıci Na vybrany´ proble´ m; Na klienta; navrhuje obsahuje obecna´ doporucˇ en´ı specificke´ politiky, ktere´ a informace o proble´ mu budou implementova´ ny v praxi Obsahuje popis prima´ rn´ıho Neobsahuje popis vy´ zkumu prima´ rn´ıho vy´ zkumu Uzˇ´ıva´ odborne´ ho jazyka Mus´ı by´ t velmi jednoduchy´ a jeho term´ınu˚ a prˇ´ıstupny´ bez odborne´ ho zˇ argonu Do 20 000 slov Ne delsˇ´ı nezˇ 5 000 slov

Zdroj: YOUNG, QUINN 2002: 20 (upraveno). Struktura publikacˇ n´ıch vy´ stupu˚

At’ uzˇ se jedna´ o vy´zkumnou zpra´ vu cˇ i politicky´ rozbor (da´ le budeme uzˇ ´ıvat anglicke´ ho policy paper), oba tyto vy´stupy jsou zameˇ rˇeny na rˇesˇ en´ı urcˇ ite´ ho proble´ mu a prˇi jejich zpracova´ n´ı se projevuj´ı urcˇ ite´ hodnoty. Proto bez ohledu na to, jestli je urcˇ en jiny´m expertu˚ m nebo politiku˚ m, prima´ rn´ım c´ılem policy paper je poskytnout prˇ esveˇ dcˇ ivou podporu pro ospravedlneˇ n´ı politicky´ ch doporucˇ en´ı, ktera´ jsou v neˇ m prezentova´ na. Slouzˇ ´ı tak jako podklad pro politicke´ rozhodova´ n´ı a snazˇ ´ı se aktivizovat sve´ c´ılove´ publikum zˇ a´ douc´ım smeˇ rem. Aby toho mohl dosa´ hnout, mus´ı: 1. Definovat politicky´ proble´ m, ktery´ mus´ı by´t vyˇresˇ en. 2. Navrhnout mozˇ ne´ alternativy, tj. zpu˚ soby, jaky´ mi mu˚ zˇ e by´t proble´ m vyˇresˇ en. 3. Na za´ kladeˇ uzˇ ite´ metodologie poskytnout hodnocen´ı pravdeˇ podobny´ ch vy´ stupu˚ teˇ chto alternativ. 4. Vybrat nejvhodneˇ jsˇ´ı alternativu (tj. nab´ıdnout politicke´ doporucˇ en´ı) a vy´beˇ r podeprˇ´ıt silny´mi argumenty v jej´ı prospeˇ ch. Policy paper se tak lisˇ´ı od akademicke´ ho publikacˇ n´ıho vy´stupu prˇedevsˇ´ım v tom, zˇ e se jedna´ o aplikaci vy´sledku˚ vy´zkumu na konkre´ tn´ı proble´ m s c´ılem vyˇresˇ it jej. Ma´ tedy prakticke´ urcˇ en´ı. Nesnazˇ ´ı se jen o vysveˇ tlen´ı, ale o promeˇ nu reality. Jeho teˇ zˇ isˇ teˇ m je proto formulace prakticky´ ch doporucˇ en´ı. Dalsˇ´ım rozd´ılem mezi akademickou publikac´ı a policy paper je to, zˇ e policy paper prezentuje urcˇ ite´ hodnoty (je normativneˇ orientova´ n), sp´ısˇ e nezˇ by byl hodnotoveˇ zcela nezat´ızˇ en. To neznamena´ , zˇ e by hodnotova´ zat´ızˇ enost meˇ la nahrazovat vy´zkumne´ metody. Znamena´ to vsˇ ak, zˇ e jeho autor mus´ı by´t schopen zaujmout pozici v politicke´ debateˇ , cozˇ se od akademika neocˇ eka´ va´ . Struktura policy paperu

64

Policy paper, resp. politicka´ vy´zkumna´ zpra´ va ma´ obvykle na´ sleduj´ıc´ı strukturu: 1. 2. 3. 4. 5.

Na´ zev Obsah Abstrakt nebo shrnut´ı ´ vod U Popis proble´ mu

6. 7. 8. 9.

Alternativy rˇesˇ en´ı Za´ veˇ r a doporucˇ en´ı Seznam pouzˇ ityćh zdroju˚ Prˇ´ılohy

1. Na´ zev

Mus´ı zaujmout zamy´ sˇ lene´ ho cˇ tena´ rˇ e a za´ rovenˇ mus´ı m´ıt vztah k pojedna´ vane´ mu proble´ mu. Na´ zev proto mus´ı by´t: – deskriptivn´ı, tj. mus´ı definovat prˇedmeˇ t analy´zy, – jasny´ a srozumitelny´, – kra´ tky´ a atraktivn´ı. Prˇ´ıklad

1. Fiska´ ln´ı decentralizace: od pla´ nu k trhu 2. Od jednoty k pluraliteˇ : mensˇ inova´ politika v Rumunsku 2. Obsah

Poma´ ha´ cˇ tena´ rˇi, aby se zorientoval v celku textu (obsahuje zpravidla take´ seznam tabulek a grafu˚ , ktere´ se v dokumentu objevuj´ı). Dobry´ obsah tak poma´ ha´ strukturovat text a t´ım usnadnˇ uje aktivn´ı pra´ ci s n´ım. U politickyćh analy´z neocˇ eka´ va´ me, zˇ e kazˇ dy´ cˇ tena´ rˇ bude procˇ´ıtat text od zacˇ a´ tku do konce. Sp´ısˇ e se zameˇ rˇ´ı na pro neˇ j zaj´ımavy´ cˇ i prˇ´ınosny´ aspekt. Pra´ veˇ v tom je mu na´ pomocen obsah textu. Pro odlisˇ en´ı ru˚ zny´ ch u´ rovn´ı textu slouzˇ ´ı desetinny´ syste´ m. Prˇ´ıklad

´ vod 1. U 2. Popis proble´ mu 2.1 Legislativn´ı aspekt 2.2 Socia´ lneˇ -ekonomicky´ aspekt 2.2.1 Doma´ c´ı vlivy 2.2.2 Zahranicˇ n´ı vlivy 3. Abstrakt nebo shrnut´ı

Mezi abstraktem a shrnut´ım existuj´ı urcˇ ite´ rozd´ıly. Ty spocˇ´ıvaj´ı prˇedevsˇ´ım v jejich de´ lce a typu informac´ı, ktere´ poskytuj´ı. Zat´ımco abstrakt je kra´ tky´ m shrnut´ım textu, shrnut´ı poda´ va´ detailn´ı synopsi cele´ ho dokumentu. Abstrakt nebo shrnut´ı se ve studii nacha´ zej´ı prˇed u´ vodn´ı sekc´ı. Neby´vaj´ı zahrnuty do struktury obsahu textu neboli stoj´ı mimo hlavn´ı teˇ lo textu. Hlavn´ım c´ılem abstraktu je z´ıskat za´ jem cˇ tena´ rˇ e a poskytnout mu prvn´ı a velmi strucˇ ny´ vhled do hlavn´ıho proble´ mu textu. Tuto funkci by meˇ lo plnit take´ shrnut´ı, avsˇ ak jeho hlavn´ı funkce lezˇ ´ı jinde. Na rozd´ıl od kratsˇ´ıho abstraktu je hlavn´ı funkc´ı delsˇ´ıho shrnut´ı poskytnout relevantn´ı informace teˇ m cˇ tena´ rˇ u˚ m, kterˇ ´ı nebudou cˇ´ıst cely´ text, a teˇ m, jejichzˇ hlavn´ım za´ jmem je sezna´ men´ı se s politicky´mi doporucˇ en´ımi, prˇ´ıpadneˇ vy´sledky prezentovane´ ho vy´zkumu (politici, vysoc´ı sta´ tn´ı u´ rˇedn´ıci). Proto shrnut´ı poskytuje detailn´ı popis cele´ ho textu a vsˇ ech jeho cˇ a´ st´ı. Jeho cˇ etba mus´ı by´ t schopna suplovat cˇ etbu cele´ ho textu.

65


Abstrakt i shrnut´ı obsahuj´ı stejne´ komponenty, ale kladou na neˇ odlisˇ ny´ du˚ raz. Za´ kladn´ı prvky, ktere´ mus´ı oba obsahovat, jsou cˇ tyrˇi: 1. 2. 3. 4.

c´ıl (u´ cˇ el) analy´zy, definice a popis politicke´ ho proble´ mu, hodnocen´ı alternativ rˇesˇ en´ı, za´ veˇ r a doporucˇ en´ı.

Jejich zpracova´ n´ı se vsˇ ak bude lisˇ it. U abstraktu bude mnohem kratsˇ´ı a povrchneˇ jsˇ´ı. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, bude m´ıt jen informativn´ı charakter, zat´ımco shrnut´ı poda´ komplexneˇ jsˇ´ı informaci. Abstrakt dosahuje de´ lky neˇ kolika set slov (cca 300), zat´ımco shrnut´ı mu˚ zˇ e by´t i peˇ tkra´ t delsˇ´ı. ´ vod 4. U

´ vod uva´ d´ı cˇ tena´ rˇ e do kontextu proble´ mu, ktery´ je v ra´ mci prˇedlozˇ ene´ studie U zpracova´ va´ n. Prˇipravuje tak cˇ tena´ rˇe na detailn´ı analy´zu, ktera´ je obsazˇ ena v hlavn´ıch ´ vod obvykle obsahuje tyto prvky: cˇ a´ stech studie. U 1. 2. 3. 4. 5.

popis kontextu proble´ mu, definici proble´ mu, stanoven´ı za´ meˇ ru, ktery´ ma´ analy´za naplnit, popis metodologie a omezen´ı studie, pru˚ vodce textem studie.

5. Popis proble´ mu

Tato cˇ a´ st studie pln´ı du˚ lezˇ itou roli v iniciacˇ n´ı fa´ zi politicke´ ho cyklu. V prvn´ı rˇadeˇ identifikuje, definuje a rozpracova´ va´ povahu proble´ mu, na neˇ jzˇ se analy´za zameˇ rˇuje. Tato cˇ a´ st da´ le mus´ı cˇ tena´ rˇe prˇesveˇ dcˇ it o tom, zˇ e identifikovany´ proble´ m vyzˇ aduje sta´ tn´ı za´ sah. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno a v prˇ´ıme´ souvislosti s t´ım, co jsme si rˇekli o iniciacˇ n´ı fa´ zi politicke´ ho cyklu, tato sekce mus´ı vybrany´ proble´ m definovat jako politickou za´ lezˇ itost. Tato cˇ a´ st se zameˇ rˇuje jak na minulost, tak take´ soucˇ asnost vybrane´ ho proble´ mu. Proto se zpravidla skla´ da´ ze dvou cˇ a´ st´ı: 1. Pozad´ı proble´ mu. Tento pododd´ıl popisuje historicke´ pozad´ı proble´ mu, jeho prˇ´ıcˇ iny, socia´ ln´ı skupiny, kteryćh se ty´kal, pra´ vn´ı, politicke´ , ekonomicke´ a socia´ ln´ı zdroje proble´ mu a politiky, ktere´ byly implementova´ ny v minulosti (pokud byly) s c´ılem proble´ m vyˇresˇ it. 2. Aktua´ ln´ı stav. Tento pododd´ıl popisuje soucˇ asnou situaci, soucˇ asny´ pra´ vn´ı, politicky´ a socia´ ln´ı kontext, soucˇ asny´ rozsah proble´ mu, skupiny, kteryćh se ty´ka´ , soucˇ asne´ politiky, ktere´ jsou implementova´ ny, a hodnocen´ı jejich dopadu. 6. Alternativy rˇesˇ en´ı

Tato cˇ a´ st diskutuje mozˇ ne´ zpu˚ soby rˇ esˇ en´ı identifikovane´ ho proble´ mu. Mus´ı proto navrhnout, posoudit a porovnat prˇedstavitelne´ alternativy rˇesˇ en´ı. Na tomto za´ kladeˇ da´ le prezentuje vybranou (preferovanou) alternativu a jej´ı vy´beˇ r podporuje vy´sledky prˇedchoz´ıho posouzen´ı a komparace. C´ılem argumentace v te´ to cˇ a´ sti je co

66

nejprˇ esveˇ dcˇ iveˇ ji dolozˇ it du˚ vody vy´ beˇ ru zvolene´ alternativy. V neposledn´ı rˇadeˇ tato cˇ a´ st prˇipravuje pu˚ du pro formulaci politickyćh doporucˇ en´ı v na´ sleduj´ıc´ı sekci. Skla´ da´ se zpravidla ze dvou cˇ a´ st´ı: 1. Ra´ mec analy´ zy. V tomto pododd´ıle jsou specifikova´ ny hodnoty a krite´ ria, ktera´ slouzˇ ila pro vy´beˇ r zvolene´ alternativy rˇesˇ en´ı. Vy´beˇ r krite´ ri´ı by´va´ ospravedlneˇ n jako nejlepsˇ´ı vzhledem k proble´ mu, ktery´ ma´ by´t rˇesˇ en. 2. Hodnocen´ı jednotlivy´ ch alternativ. V tomto pododd´ıle jsou prezentovane´ alternativy rˇesˇ en´ı posouzeny z hlediska stanovenyćh hodnot´ıc´ıch krite´ ri´ı. 7. Za´ veˇ r a doporucˇ en´ı

Tato cˇ a´ st shrnuje hlavn´ı zjisˇ teˇ n´ı a prezentuje na jejich za´ kladeˇ doporucˇ en´ı pro politickou praxi. Zde se z analy´zy sta´ va´ skutecˇ ny´ podklad pro politicke´ rozhodova´ n´ı. Skla´ da´ se zpravidla ze tˇr´ı cˇ a´ st´ı: 1. Shrnut´ı za´ kladn´ıch zjisˇ teˇ n´ı. Tento pododd´ıl obsahuje za´ kladn´ı body dvou prˇedcha´ zej´ıc´ıch cˇ a´ st´ı, tj. cˇ a´ st´ı zaby´vaj´ıc´ıch se popisem proble´ mu a alternativ jeho rˇesˇ en´ı. Nemeˇ lo by se vsˇ ak jednat jen o shrnut´ı (opakova´ n´ı te´ hozˇ ), ale meˇ lo by j´ıt o jakousi synte´ zu, ktera´ zdu˚ raznˇ uje jen ty nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı vy´ stupy analy´ zy a slouzˇ ´ı tak jako odrazovy´ mu˚ stek pro formulaci za´ veˇ recˇ nyćh doporucˇ en´ı. 2. Sada politicky´ ch doporucˇ en´ı. Tento pododd´ıl specifikuje politicka´ doporucˇ en´ı – prakticke´ kroky, ktere´ by meˇ ly by´ t implementova´ ny, aby byl proble´ m vyrˇ esˇ en. Jedna´ se o nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı cˇ a´ st studie, nebot’ vy´zkum byl organizova´ n pra´ veˇ s c´ılem formulovat doporucˇ en´ı. Doporucˇ en´ı by meˇ la by´t netrivia´ ln´ı, specificka´ a jasneˇ srozumitelna´ . Vzhledem k povaze politickyćh proble´ mu˚ se zpravidla nejedna´ o jedno doporucˇ en´ı, ale o jejich sadu. 3. Za´ veˇ recˇ ne´ pozna´ mky. Tento pododd´ıl poskytuje prostor pro jake´ si uzavˇren´ı te´ matu. Nevyskytuje se vsˇ ak ve studi´ıch cˇ asto. 8. Seznam pouzˇ ity´ ch zdroju˚

Poskytuje seznam vsˇ ech pouzˇ ityćh zdroju˚ . Takto umozˇ nˇ uje cˇ tena´ rˇi, aby z´ıskal prˇ´ıstup ke zdroju˚ m, z nichzˇ vycha´ zej´ı argumenty studie, a mohl posoudit jejich adekva´ tnost. Za´ veˇ ry studie tak mohou by´t podrobeny kontrole. Spolu s t´ım seznam literatury poskytuje vhled do soucˇ asne´ ho stavu zpracova´ vane´ problematiky, nebot’ obsahuje seznam relevantn´ıch zdroju˚ . K pouzˇ ´ıvany´m zdroju˚ m mus´ı by´ t odkazova´ no v textu. Kompletn´ı informace o zdroji se pak objev´ı pra´ veˇ v seznamu literatury. Prˇ´ıklad

Jeden ze zpu˚ sobu˚ pra´ ce se zdroji, ktery´ by´va´ vyuzˇ ´ıva´ n, vypada´ takto: 1. Individua´ ln´ı autorˇ i. a. odkaz v textu: (Nova´ k 1999: 234) b. polozˇ ka v seznamu literatury: Nova´ k, Josef. 1999. Nevla´ dn´ı organizace v Polsku. Praha: Porta´ l. (kniha napsana´ Nova´ kem)

67


Nova´ k, Josef, ed. 1999. Nevla´ dn´ı organizace v Polsku. Praha: Porta´ l. (kniha editovana´ Nova´ kem) Nova´ k, Josef. 1999. „Nevla´ dn´ı organizace v Polsku.― In Za´ jmove´ skupiny v Evropeˇ . ed. Klaus Winsch. Praha: Porta´ l, 54–70. (Nova´ ku˚ v prˇ´ıpeˇ vek ve sborn´ıku) Nova´ k, Josef. 1999. „Nevla´ dn´ı organizace v Polsku.― Politologicky´ cˇ asopis 10, cˇ . 4, 34–60. (cˇ la´ nek napsany´ Nova´ kem) 2. Dokumenty organizac´ı. a. odkaz v textu: (Evropska´ komise 1998: 129) b. polozˇ ka v seznamu literatury: Evropska´ komise. 1998. Report on the Czech Republic. Brusel: EU Publishing. 9. Prˇ´ılohy

Jedna´ se o doplnˇ kove´ materia´ ly, ktere´ podporuj´ı hlavn´ı argument studie. Mohou take´ rozsˇ iˇrovat za´ beˇ r studie. Vlastn´ı text studie by k nim meˇ l odkazovat, jinak postra´ daj´ı svu˚ j smysl. Nejedna´ se o povinnou polozˇ ku. Prˇ´ıklad

Do prˇ´ıloh lze um´ıstit naprˇ. texty za´ konu˚ cˇ i soudn´ıch rozhodnut´ı, ktere´ dokla´ daj´ı v textu uvedenou charakteristiku pra´ vn´ıho kontextu analyzovane´ ho proble´ mu.

Shrnut´ı kapitoly 1. Vy´sledkem politicke´ ho procesu (tj. procesu tvorby a realizace politiky), kte-

2.

3.

4. 5.

re´ ho se u´ cˇ astn´ı cela´ rˇada akte´ ru˚ (prˇedevsˇ´ım politicke´ strany, za´ jmove´ skupiny, socia´ ln´ı hnut´ı), jsou veˇrejne´ politiky. Analy´za veˇrejnyćh politik se realizuje na ru˚ znyćh m´ıstech, zvla´ sˇ tn´ı postaven´ı maj´ı politicka´ vy´zkumna´ centra, tzv. think tanks. Rozlisˇ ujeme neˇ kolik jejich typu˚ . Soucˇ a´ st´ı politicke´ ho procesu je se´ rie vza´ jemneˇ na sebe navazuj´ıc´ıch akc´ı cˇ i uda´ lost´ı. Na jeho pocˇ a´ tku je zrod prˇedstav a prˇedkla´ da´ n´ı na´ vrhu˚ , pokracˇ uje diskus´ı, analy´zou a hodnocen´ım teˇ chto na´ vrhu˚ a koncˇ´ı prˇijet´ım rozhodnut´ı a jeho realizac´ı (implementac´ı). K jeho popisu uzˇ ´ıva´ me model politicke´ ho cyklu. Politicke´ studie a rozbory (policy papers) prˇedstavuj´ı za´ kladn´ı na´ stroj socia´ ln´ıho veˇ dce k tomu, aby promluvil do politicke´ ho procesu. Za´ kladn´ımi komponenty kazˇ de´ politicke´ studie cˇ i rozboru jsou na´ zev, obsah, abstrakt nebo shrnut´ı, u´ vod, popis proble´ mu, alternativy rˇesˇen´ı, za´ veˇ r a doporucˇ en´ı, seznam pouzˇ ityćh zdroju˚ a prˇ´ılohy.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Charakterizujte veˇrejne´ politiky. 2. Co je think tank? 3. Jake´ typy think tanku˚ rozlisˇ ujeme?

68

4. Je c´ılem analy´zy politiky manipulace s vy´sledky vy´zkumu podle politickyćh

preferenc´ı autora? 5. Popisˇ te politicky´ cyklus. 6. Jake´ komponenty mus´ı m´ıt policy paper?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly FIALA, P., SCHUBERT, K.: Modern´ı analy´za politiky. Barrister & Principal, Brno 2000 HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 MCGANN, J., WEAVER, K., EDS.: Think Tanks and Civil Societies. Catalyst for Ideas and Action. Transaction Publishers, New Brunswick and London 2000 YOUNG, E., QUINN, L.: Writing Effective Public Policy Papers. OSI, Budapest 2002 POT Zpracujte kra´ tky´ policy paper podle vy´sˇ e uvedene´ ho vzoru (vcˇ etneˇ seznamu literatury!). Proved’te za´ kladn´ı analy´zu a doporucˇ en´ı pro vybranou politickou oblast v Cˇ eske´ republice. Mozˇ na´ te´ mata zahrnuj´ı vsˇ echny relevantn´ı politiky na centra´ ln´ı i komuna´ ln´ı u´ rovni (energeticka´ , socia´ ln´ı, exportn´ı, meˇ nova´ , zdravotn´ı, sˇ kolska´ , fiska´ ln´ı, protiteroristicka´ , protikorupcˇ n´ı atd.). Prˇi sve´ m vy´beˇ ru zohledneˇ te sve´ za´ jmy cˇ i profesi. Rozsah

2 000–3 000 slov; pocˇ´ıtaj´ı se vsˇ echny cˇ a´ sti mimo seznam literatury a prˇ´ılohy. Term´ın zpracova´ n´ı

Term´ın a zpu˚ sob odevzda´ n´ı budou specifikova´ ny v informacˇ n´ım syste´ mu. ˇ asova´ na´ rocˇ nost C

20 hodin

69


70

Co je politicka´ filosofie? Klasicka´ politicka´ filosofie Modern´ı politicka´ filosofie Soucˇ asna´ politicka´ filosofie

5

Politicka´ filosofie a teorie

5. Politicka´ filosofie a teorie

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte se za´ kladn´ımi mysˇ lenkami a koncepty za´ padn´ı politicke´ filosofie. Kapitola nejprve charakterizuje politickou filosofii obecneˇ a na´ sledneˇ se zameˇ rˇuje na vy´klad za´ kladn´ıch prˇ´ıspeˇ vku˚ v ra´ mci klasicke´ , modern´ı a soucˇ asne´ politicke´ filosofie. Kapitola va´ m tak poskytne srozumitelny´ vhled do pomeˇ rneˇ slozˇ ityćh diskus´ı, ktere´ hy´bou soucˇ asnou politikou.

ˇ asova´ za´ teˇ zˇ C 5 hodin



CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004, s. 106–134 SWIFT, A.: Politicka´ filosofie. Porta´ l, Praha 2005

5.1

Co je politicka´ filosofie?

V u´ vodn´ı kapitole jsme si rˇekli, zˇ e politologie ma´ sve´ jasneˇ identifikovatelne´ koˇreny ve filosoficke´ m mysˇ len´ı antiky. Anticke´ filosofy (prˇedevsˇ´ım Plato´ na a Aristotela) tak povazˇ ujeme za skutecˇ ne´ zakladatele uvazˇ ova´ n´ı o politice. V jejich pojet´ı byla politicka´ filosofie discipl´ınou, jej´ımzˇ hlavn´ım c´ılem bylo odhalit objektivn´ı pravdu o podstateˇ lidske´ ho zˇ ivota a celku skutecˇ nosti (napˇr. Plato´ n tuto pravdu nale´ zal ve sveˇ teˇ Idej´ı, ktery´ podle neˇ j obsahoval vzory empiricky existuj´ıc´ı skutecˇ nosti). Na za´ kladeˇ uchopen´ı objektivn´ı pravdy pak meˇ la by´t formova´ na empiricky existuj´ıc´ı skutecˇ nost. Politicka´ filosofie se tak od sve´ ho pocˇ a´ tku zaby´vala sp´ısˇ e t´ım, co by meˇ lo by´ t, nezˇ analy´zou toho, co skutecˇ neˇ je. Jej´ım vlastn´ım obsahem je nalezen´ı a ospravedlneˇ n´ı norem, ktery´mi by se meˇ l rˇ´ıdit spolecˇ ensky´ zˇ ivot. Za´ rovenˇ vsˇ ak plat´ı, zˇ e neˇ kterˇ´ı politicˇ t´ı filosofove´ spojovali a spojuj´ı normativn´ı uvazˇ ova´ n´ı s analy´zou empiricke´ skutecˇ nosti. Klasicka´ politicka´ filosofie

72

Politickou filosofii lze rozdeˇ lit na klasickou a modern´ı (STRAUSS 1995: 11–49, CABADA, KUBA´ T 2004: 114–118). Do klasicke´ politicke´ filosofie zahrnujeme vedle antickyćh autoru˚ take´ myslitele krˇest’anske´ ho staroveˇ ku a strˇedoveˇ ku (sv. Augustin, sv. Toma´ sˇ Akvinsky´). Ota´ zky, ktere´ kladli tito filosofove´ , se nety´kaly jen u´ zce vymezene´ oblasti politiky (sta´ tu, polis), ale take´ osobn´ıho zˇ ivota. Konecˇ ny´m c´ılem,

k neˇ muzˇ filosofova´ n´ı o uspoˇra´ da´ n´ı spolecˇ nosti smeˇ rˇovalo, bylo mravn´ı zdokonalen´ı jednotlivcu˚ . Ve spravedlive´ obci meˇ li jej´ı obcˇ ane´ ve´ st dobry´ zˇ ivot. Obecneˇ plat´ı, zˇ e klasicka´ politicka´ filosofie cha´ pala ota´ zku dobre´ ho zˇ ivota jako nejdu˚ lezˇ iˇ ´ıka´ me proto, zˇ e klasicka´ politicka´ filosofie teˇ jsˇ´ı aspekt spolecˇ ne´ ho souzˇ it´ı v obci. R je teleologicka´ a perfekcionisticka´ . Prvn´ı term´ın oznacˇ uje to, zˇ e lidsky´ zˇ ivot ma´ urcˇ ite´ smeˇ rˇ ova´ n´ı, c´ıl cˇ i u´ cˇ el (telos), druhy´ pak to, zˇ e t´ımto u´ cˇ elem je sebezdokonalen´ı jedince (dosazˇ en´ı ctnosti). Politicka´ filosofie se proto v tomto pojet´ı nemu˚ zˇ e omezovat jen na ota´ zky politickyćh norem, v jejichzˇ ra´ mci by si jednotlivci mohli deˇ lat, co by chteˇ li, ale mus´ı zahrnout celek lidske´ ho zˇ ivota (v´ıce v odd´ıle 5.2). Mezi anticky´mi filosofy a jejich krˇ est’ansky´ mi proteˇ jsˇky vsˇ ak existoval jeden du˚ lezˇ ity´ rozd´ıl. Zat´ımco podle autoru˚ antiky mohl cˇ loveˇ k dosa´ hnout dokonalosti zde na tomto sveˇ teˇ v interakci s druhy´mi v ra´ mci veˇrejne´ ho zˇ ivota v polis, krˇest’anske´ politicke´ mysˇ len´ı prˇisˇ lo s du˚ razem na mimosveˇ tsky´ charakter konecˇ ne´ ho c´ıle, o neˇ jzˇ by meˇ l kazˇ dy´ jedinec usilovat. V krˇest’anske´ m pojet´ı jizˇ nejde o dosazˇ en´ı dokonalosti na tomto sveˇ teˇ , ale o spa´ su dusˇ e. Jeho konecˇ ny´m c´ılem (u´ cˇ elem) tak bylo usilovat o pozna´ n´ı boha a dosazˇ en´ı spa´ sy. Modern´ı politicka´ filosofie se objevuje spolecˇ neˇ se zpochybneˇ n´ım metafyzickyćh (mimosveˇ tsky´ ch) za´ kladu˚ , ktere´ prˇina´ sˇ´ı modern´ı spolecˇ nost. Napˇr´ısˇ teˇ jizˇ nema´ by´t mozˇ ne´ zalozˇ it nauku o uspoˇra´ da´ n´ı spolecˇ nosti na nezpochybnitelne´ m za´ sveˇ tn´ım (nezemske´ m, metafyzicke´ m) za´ kladeˇ – v rˇ´ısˇ i Idej´ı jako Plato´ n nebo v bozˇ ´ı vu˚ li jako krˇest’ansˇ t´ı myslitele´ . C´ılem politicke´ filosofie prˇesta´ va´ by´t smeˇ rˇova´ n´ı cˇ loveˇ ka k dokonalosti (ctnosti) a zacˇ´ına´ j´ım by´t zvla´ da´ n´ı spolecˇ ensky´ ch konfliktu˚ , ktere´ panuj´ı mezi jedinci vyzna´ vaj´ıc´ımi rozd´ılna´ prˇesveˇ dcˇ en´ı. Podle T. Hobbese (1588–1679), ktere´ ho povazˇ ujeme za jeden ze zdroju˚ modern´ı politicke´ filosofie, je cˇ loveˇ k potencia´ lneˇ nebezpecˇ na´ bytost, ktera´ mu˚ zˇ e zˇ ´ıt v m´ıru s jiny´mi lidmi jen tehdy, pokud je ustaven absolutisticky´ vla´ dce. Jeho funkc´ı jizˇ nema´ by´t usilova´ n´ı o dokonalost, ale proste´ zajisˇ teˇ n´ı bezpecˇ nosti obcˇ anu˚ sta´ tu a jejich ochrana proti vneˇ jsˇ´ım neprˇa´ telu˚ m. Protozˇ e podle Hobbese lide´ jednaj´ı jen na za´ kladeˇ sve´ ho vlastn´ıho (egoisticky cha´ pane´ ho) za´ jmu, mus´ı by´t k poslusˇ nosti za´ konu˚ m donuceni silou. Na druhe´ straneˇ I. Kant (1724–1804), ktery´ patrˇ´ı stejneˇ tak mezi zakladatele modern´ıho politicke´ ho mysˇ len´ı, veˇ rˇil, zˇ e cˇ loveˇ k ma´ schopnost jednat podle rozumem poznatelne´ ho mora´ ln´ıho za´ kona. Podle tohoto za´ kona ma´ me jednat tak, aby se nasˇ e jedna´ n´ı mohlo sta´ t univerza´ lneˇ prˇijatelny´m za´ konem (jde o tzv. kategoricky´ imperativ). Pokud se podrˇ´ıd´ıme za´ konu rozumu, dosa´ hneme podle Kanta prave´ svobody.

Modern´ı politicka´ filosofie

T. Hobbes

I. Kant

Obecnou charakteristikou modern´ı politicke´ filosofie byl du˚ raz na raciona´ ln´ı pozna´ va´ n´ı skutecˇ nosti, ktere´ se nemeˇ lo op´ırat o hodnotoveˇ zat´ızˇ ene´ prˇedpoklady (usilova´ n´ı o ctnost nebo spa´ su), ale meˇ lo se rˇ´ıdit rigoro´ zn´ımi veˇ decky´mi metodami. S t´ım souviselo to, zˇ e pro hodnocen´ı politicke´ ho rˇa´ du nemeˇ la slouzˇ it krite´ ria nalezena´ filosofickou spekulac´ı v rˇ´ısˇ i Idej´ı nebo v bozˇ ´ı vu˚ li, ale meˇ la vycha´ zet z lidske´ ho rozumu (ktery´ jediny´ mu˚ zˇ e stanovit univerza´ lneˇ platne´ za´ kony pro lidi jako rozumove´ bytosti) a veˇ decke´ ho pozna´ n´ı. I modern´ı politicka´ filosofie vsˇ ak potrˇebuje neˇ jake´ meˇ rˇ ´ıtko, ktery´m by byla schopna pomeˇ rˇovat ru˚ zna´ instituciona´ ln´ı uspoˇra´ da´ n´ı. U Kanta jde o pravidlo univerzalizace, ktere´ odpov´ıda´ jeho vsˇ eobecne´ mu za´ konu rozumu: jen ty za´ kony a instituce jsou spravedlive´ , ktere´ by mohly by´t prˇijaty kazˇ dy´m cˇ loveˇ kem, ktery´ v jejich ra´ mci zˇ ije.

73


Pravidlo univerzalizace tak specifikuje proceduru vy´beˇ ru mezi ru˚ zny´mi mozˇ nostmi politicke´ ho uspoˇra´ da´ n´ı bez ohledu na du˚ sledky, ktere´ prˇinesou. Meˇ rˇ´ıtkem je to, zdali odpov´ıdaj´ı obecneˇ stanovene´ mu principu. Utilitarismus

Podle neˇ ktery´ ch modern´ıch filosofu˚ (tzv. utilitaristu˚ ) se sta´ le jedna´ o prˇ´ılisˇ metafyzicky´ prˇ´ıstup (CABADA, KUBA´ T 2004: 118). Nam´ısto abstraktn´ıho obecne´ ho za´ kona proto navrhuj´ı pomeˇ rˇovat ru˚ zna´ instituciona´ ln´ı uspoˇra´ da´ n´ı na za´ kladeˇ du˚ sledku˚ , ktere´ prˇina´ sˇ ej´ı pro spolecˇ nost. Spravedlivy´mi jsou takove´ instituce, ktere´ vedou ve spolecˇ nosti ke zvy´ sˇ en´ı uzˇ itku (utility). Podle za´ kladn´ı utilitaristicke´ mysˇ lenky spra´ vnost cˇ i nespra´ vnost pravidel za´ vis´ı zcela na jeho du˚ sledc´ıch. Rozhodovac´ım krite´ riem je tak produkce co nejveˇ tsˇ´ıho prˇ ebytku pocitu sˇ teˇ st´ı, slasti (happiness) nad pocitem nesˇ teˇ st´ı, strasti (unhappiness). C´ılem za´ konoda´ rce je proto vyprodukovat co nejveˇ tsˇ´ı cˇ isty´ prˇ ebytek slasti. Utilitaristu˚ m vsˇ ak nejde o maximalizaci egoistickyćh slast´ı jednotlivcu˚ , ale o slast vsˇ ech jedincu˚ stejnou meˇ rou. C´ılem utilitarismu je „maximalizace sˇ teˇ st´ı pro co nejveˇ tsˇ´ı mnozˇ stv´ı lid´ı―, tj. tzv. princip nejveˇ tsˇ´ıho sˇteˇ st´ı. T´ım se ma´ rˇ´ıdit politicke´ rozhodova´ n´ı v modern´ı spolecˇ nosti, ktera´ ztratila v´ıru v boha i lidskou jedinecˇ nost. Konecˇ ny´m c´ılem je maximalizace uzˇ itku.

Soucˇ asna´ politicka´ filosofie

Soucˇ asn´ı politicˇ t´ı filosofove´ vsˇ ak s t´ımto vymezen´ım nesouhlas´ı. Navazuj´ı na raneˇ modern´ı teorie spolecˇ enske´ smlouvy, o nichzˇ si rˇekneme v´ıce v odd´ıle 5.3, a upozornˇ uj´ı na radika´ ln´ı pluralitu, ktera´ charakterizuje dnesˇ n´ı spolecˇ nost. Ta bra´ n´ı tomu, abychom mohli prˇeve´ st za´ jmy kazˇ de´ ho jedince na spolecˇ ne´ ho jmenovatele a kalkulovat tak celkovy´ spolecˇ ensky´ prospeˇ ch. Za´ jmy jednotlivyćh lid´ı jsou neporovnatelne´ (a numericky nevycˇ´ıslitelne´ ), a proto nen´ı mozˇ ne´ snazˇ it se o celkovou kalkulaci. Ta je nav´ıc tak jako tak mora´ lneˇ za´ vadna´ , protozˇ e umozˇ nˇ uje obeˇ tovat za´ jmy (prˇ´ıpadneˇ i existenci) mensˇ in a slabyćh cˇ lenu˚ spolecˇ nosti na olta´ rˇ obecne´ ho blaha, pokud to povede k na´ ru˚ stu celkove´ ho spolecˇ enske´ ho prospeˇ chu. Podle soucˇ asny´ ch libera´ ln´ıch myslitelu˚ proto spolecˇ nost, resp. sta´ t, ktery´ prˇij´ıma´ pra´ vneˇ vymahatelna´ rozhodnut´ı, mus´ı na kazˇ dou takovou snahu rezignovat. Libera´ love´ prˇisˇ li s koncepc´ı tzv. eticky neutra´ ln´ıho sta´ tu, ktery´ neprosazuje zˇ a´ dne´ celospolecˇ enske´ c´ıle cˇ i konkre´ tn´ı hodnoty, ale je k nim neutra´ ln´ı. Ponecha´ va´ na jednotlivc´ıch, aby v ra´ mci za´ kladn´ıho syste´ mu pravidel sledovali sve´ c´ıle a za´ jmy podle vlastn´ıho uva´ zˇ en´ı. V soucˇ asne´ pluralitn´ı spolecˇ nost se podle libera´ lu˚ sta´ t vu˚ bec nemu˚ zˇ e snazˇ it o dosahova´ n´ı neˇ jake´ ho spolecˇ ne´ ho c´ıle, at’uzˇ by j´ım byla mora´ ln´ı dokonalost, spa´ sa nebo celkovy´ uzˇ itek, protozˇ e by tak nutil neˇ ktere´ lidi, aby deˇ lali to, co by jinak nechteˇ li. Nejedna´ se o vsˇeobecneˇ prˇij´ımany´ postoj. K dalsˇ´ı diskusi se dostaneme v odd´ıle 5.4.

5.2

Klasicka´ politicka´ filosofie

(odd´ıl sleduje vy´klad v SABINE 1973 a BERKI 1977) Plato´ n (427–347 prˇ. n. l.) Plato´ n

74

Plato´ n se narodil v aristokraticke´ athe´ nske´ rodineˇ a jako mlad´ık zazˇ il „diktaturu tˇriceti― (prˇ. n. l. 404), ktera´ na´ sledovala prohranou pelopone´ skou va´ lku se Spartou. Jeho nadeˇ je, zˇ e tato diktatura prˇinese podstatnou reformu Athe´ n, byla zklama´ na a vza´ peˇ t´ı zazˇ il dalsˇ´ı zklama´ n´ı ze znovu nastolene´ demokracie, ktera´ odsoudila k smrti

jeho ucˇ itele So´ krata. Je obecneˇ zna´ mo, zˇ e So´ krates byl obvineˇ n z toho, zˇ e neveˇ rˇ´ı v bohy a kaz´ı mla´ dezˇ a nakonec byl odsouzen k trestu smrti. Plato´ n l´ıcˇ´ı So´ krata ve sve´ Obraneˇ So´ kratoveˇ jako rˇa´ dne´ ho obcˇ ana, ktery´ pln´ı sve´ povinnosti a odporuje jen tehdy, pokud by to meˇ lo znamenat nespravedlive´ jedna´ n´ı. Proto se jeho zˇ alobcu˚ m jev´ı, zˇ e se vzp´ıra´ zavedeny´m poˇra´ dku˚ m v obci, neveˇ rˇ´ı v zavedene´ bohy a svy´m sˇ patny´m prˇ´ıkladem nava´ d´ı mla´ dezˇ ke sˇ patne´ mu jednan´ı. Skutecˇ ny´m So´ kratovy´m za´ meˇ rem vsˇ ak bylo probouzet v Athe´ nˇ anech za´ jem o ctnost a ucˇ it je upˇrednostnˇ ovat ctnostny´ zˇ ivot prˇed zˇ ivotem plny´m vneˇ jsˇ´ıch statku˚ a pozˇ itku˚ . Prˇestozˇ e vsˇ ak So´ krates patrˇil k nejctnostneˇ jsˇ´ım muzˇ u˚ m sve´ doby, byl odsouzen k smrti. Plato´ n proto logicky dospeˇ l k na´ zoru, zˇ e jedinou cestou k nastolen´ı spravedlive´ ho spolecˇ enske´ ho rˇ a´ du je, aby vla´ dli filosofove´ , kterˇ´ı jedin´ı jsou svy´m rozumem schopni dosp´ıvat k pozna´ n´ı skutecˇ ne´ ho dobra a podle toho rˇ´ıdit nejen sami sebe, ale take´ zˇ ivot obce jako celku. C´ılem Plato´ novy politicke´ filosofie je tak prˇedstavit model idea´ ln´ı obce, ktera´ by byla schopna realizovat ideu dobra. Vlastn´ım u´ cˇ elem obce, jak jizˇ v´ıme, ma´ by´t mravn´ı zdokonalova´ n´ı jej´ıch obcˇ anu˚ . Svou prˇedstavu idea´ ln´ı obce Plato´ n vteˇ lil do spisu U´ stava.

So´ krates

´ stava U

Vy´klad spravedliveˇ uspoˇra´ dane´ obce je v Plato´ noveˇ poda´ n´ı od samotne´ ho pocˇ a´ tku cha´ pa´ n jako pomu˚ cka prˇi zkouma´ n´ı spravedlnosti jednotlivce. Spravedlnost je za´ lezˇ itost´ı jak jednotlivce, tak cele´ obce. Podle Plato´ na v obci existuj´ı trˇ i socia´ ln´ı trˇ ´ıdy – vla´ dci, voja´ ci, a ekonomicka´ tˇr´ıda (ˇremesln´ıci, roln´ıci, a obchodn´ıci). Tyto tˇri tˇr´ıdy jsou v dobrˇe uspoˇra´ dane´ obci v hierarchicke´ m vztahu: vla´ dci jsou na vrcholu a ekonomicka´ tˇr´ıda vespod. Podle Plato´ na je tak spravedlive´ spolecˇ enske´ uspoˇra´ da´ n´ı hierarchicky organizovany´ m celkem, v neˇ mzˇ kazˇ da´ z jeho tˇr´ıd pln´ı svou funkci. Plato´ nova obec je jaky´msi organicky´ m celkem. Plato´ n se proto nejv´ıce oba´ va´ frakcionalizace, plurality, stavu, kdy spolu souteˇ zˇ ´ı neˇ kolik skupin, nebot’ to je stav, kdy podle Plato´ na nema´ me jen jednu obec, ale ma´ me jich hned neˇ kolik. Jednoteˇ obce ma´ odpov´ıdat take´ jednota individua. Cˇ tyrˇi hlavn´ı ctnosti obce jsou moudrost, statecˇ nost, rozumnost (um´ırneˇ nost) a spravedlnost. Kazˇ da´ z prvn´ıch tˇr´ı je zteˇ lesneˇ na v jedne´ spolecˇ enske´ tˇr´ıdeˇ – moudrost ve vla´ dc´ıch, statecˇ nost v bojovn´ıc´ıch a rozumnost cˇ i um´ırneˇ nost ma´ by´t prˇedevsˇ´ım ctnost´ı pracovn´ıku˚ , i kdyzˇ se bez n´ı neobejdou ani ostatn´ı tˇr´ıdy. Spravedlnost pak pro Plato´ na znamena´ , zˇ e kazˇ dy´ si pln´ı povinnosti, ktere´ vyply´vaj´ı z jeho m´ısta ve spolecˇ nosti, a nezasahuje do povinnost´ı druhyćh – kazˇ dy´ cˇ in´ı to, co mu na´ lezˇ ´ı. Nespravedlnost naopak spocˇ´ıva´ v tom, zˇ e jednotlivci deˇ laj´ı neˇ co, co jim podle jejich prˇirozenosti nena´ lezˇ ´ı.

Ctnosti

V te´ to chv´ıli, kdy Plato´ n prˇedstavil svu˚ j pohled na obec, obrac´ı se k jednotlivci, aby prˇedstavil model individua´ ln´ı dusˇ e. Podobneˇ jako obec, take´ dusˇ e ma´ trˇ i slozˇ ky – rozum, vzneˇ tlivost (zan´ıcenost, va´ sˇ nivost) a zˇ a´ dostivost. V zˇ a´ dostive´ cˇ a´ sti nalezneme fyziologicke´ pudy, jako jsou naprˇ. hlad nebo zˇ ´ızenˇ , sexua´ ln´ı cht´ıcˇ a hromadeˇ n´ı vsˇ ech pozemskyćh slast´ı. Rozumova´ cˇ a´ st naopak stav´ı zˇ a´ dostem barie´ ry na za´ kladeˇ raciona´ ln´ıho pozna´ n´ı dobra a zla. Mezi teˇ mito dveˇ ma stoj´ı vzneˇ tlivost, ktera´ , pokud je spra´ vneˇ kultivova´ na, poma´ ha´ rozumu prˇi zvla´ da´ n´ı zˇ a´ dost´ı. Teˇ mto slozˇ ka´ m odpov´ıdaj´ı ctnosti prˇicˇ tene´ v obci tˇr´ıda´ m (stavu˚ m) – moudrost rozumove´ , statecˇ nost vzneˇ tlive´ a rozumnost hierarchicke´ mu souladu mezi nimi (tj. nadrˇazenosti rozumu nad vzneˇ tlivost´ı a zˇ a´ dostivost´ı). Spravedlnost opeˇ t spocˇ´ıva´ v na´ lezˇ ite´ m

75


m´ısteˇ , ktere´ tyto slozˇ ky zauj´ımaj´ı v dusˇ i jednotlivce – nespravedlivy´ a sˇ patny´ cˇ loveˇ k takovy´ hierarchicky´ rˇa´ d ve sve´ dusˇ i postra´ da´ a m´ısto toho, aby byly vsˇ echny slozˇ ky v souladu, jeho cˇ a´ sti se sva´ rˇ´ı mezi sebou, poprˇ´ıpadeˇ jedna se snazˇ ´ı ovla´ dnout celek na u´ kor vsˇ ech ostatn´ıch (m´ısto rˇa´ du ma´ sˇ patny´ cˇ loveˇ k ve sve´ dusˇ i chaos). Podle Plato´ na lze takovou obec uskutecˇ nit jen tehdy, pokud j´ı budou vla´ dnout filosofove´ , tj. ti, kterˇ´ı hledaj´ı prave´ pozna´ n´ı. La´ ska k moudrosti vsˇ ak u Plato´ na nen´ı la´ skou k pozna´ va´ n´ı veˇ c´ı, ale la´ skou k pozna´ va´ n´ı idej´ı, ktere´ se ve veˇ cech odra´ zˇ ej´ı. Veˇ cˇ ne´ a nemeˇ nne´ ideje jsou za´ kladem vsˇ eho a veˇ ci jsou jen jejich nedokonaly´mi kopiemi, na´ podobami dokonalyćh idej´ı. Ideje se v zˇ a´ dne´ m prˇ´ıpadeˇ nedaj´ı poznat smyslovy´m pozna´ n´ım, ale jen pozna´ n´ım pojmovy´m, rozumovy´ m. Ideje jsou tedy nemateria´ ln´ı veˇ cˇ na´ jsoucna, nepromeˇ nna´ , nestvoˇrena´ a nezanikaj´ıc´ı, jsou vzory vsˇ ech veˇ c´ı, vlastnost´ı a vztahu˚ . Vedle idej´ı etickyćh a estetickyćh (dobro, kra´ sa, spravedlnost) existuj´ı take´ ideje koneˇ , stolu, velikosti, malosti atd. Plato´ n tak zava´ d´ı sve´ rozlisˇ en´ı mezi dveˇ ma sfe´ rami – m´ıneˇ n´ım a pravy´ m pozna´ n´ım, kdy m´ıneˇ n´ı se ty´ka´ smyslove´ ho sveˇ ta a pozna´ n´ı sveˇ ta idej´ı. Tento plato´ nsky´ dualismus zobrazuje zna´ me´ podobenstv´ı o jeskyni, podle neˇ jzˇ filosofove´ vid´ı veˇ ci, jak jsou ve skutecˇ nosti, zat´ımco vsˇ ichni ostatn´ı jsou odka´ za´ n´ı na st´ıny, ktere´ na steˇ nu jeskyneˇ vrhaj´ı kopie veˇ c´ı ozarˇovane´ ohneˇ m. V te´ to souvislosti Plato´ n tvrd´ı, zˇ e by to meˇ l by´t filosof, kdo ma´ vla´ dnout, protozˇ e jen on zna´ idea´ ln´ı pravdu (nejvysˇsˇ´ı ideou je podle Plato´ na Idea dobra, ktera´ jako slunce, ktere´ osveˇ tluje veˇ ci vn´ımane´ smysly, osveˇ tluje sveˇ t poznatelny´ mysl´ı) a podle n´ı ma´ rˇ´ıdit obec. Jen pokud bude obci vla´ dnout filosof, bude tato obec zalozˇ ena na vla´ deˇ teˇ ch nejlepsˇ´ıch, nejctnostneˇ jsˇ´ıch. Aristotele´ s (384–322 prˇ. n. l.) Aristotele´ s

Dobry´ zˇ ivot

Cˇ loveˇ k je podle Aristotela svou prˇirozenost´ı tvorem politicky´ m a urcˇ ite´ specificky lidske´ potrˇeby proto nemu˚ zˇ e uspokojit jinak, nezˇ participac´ı v politicke´ obci. Cˇ loveˇ k je podle Aristotela svou prˇirozenost´ı politicky´m zˇ ivocˇ ichem (zoon politikon). Lide´ se pu˚ vodneˇ spojuj´ı do jedne´ spolecˇ nosti za u´ cˇ elem jednodusˇsˇ´ıho naplnˇ ova´ n´ı svyćh potrˇeb. Tak se jednotlive´ rodiny spojuj´ı do politicke´ obce (polis). Polis je podle Aristotela idea´ ln´ım politicky´m spolecˇ enstv´ım, ktere´ je vymezeno svou sobeˇ stacˇ nost´ı. Posledn´ım u´ cˇ elem politicke´ ho spolecˇ enstv´ı vsˇ ak nen´ı naplnˇ ova´ n´ı materia´ ln´ıch potrˇeb obcˇ anu˚ . Jejich naplneˇ n´ı ma´ vytva´ rˇet podm´ınky pro peˇ stova´ n´ı eticky hodnotne´ ho zˇ ivota. Z toho plyne, zˇ e obec (polis), ktera´ se tak opravdu nazy´ va´ , ma´ m´ıt jako svu˚ j posledn´ı u´ cˇ el pe´ cˇ i o dokonaly´ zˇ ivot (ctnost). Jak jsme si rˇekli jizˇ v u´ vodu te´ to kapitoly, politicky´ zˇ ivot meˇ l m´ıt v anticke´ m pojet´ı urcˇ ite´ smeˇ rˇova´ n´ı (teleologicky´ pohled). Proto podle Aristotela obec existuje kvu˚ li dobre´ mu zˇ ivotu. Aristotele´ s tak odm´ıta´ „instrumenta´ ln´ı pojet´ı ― sta´ tu. C´ılem sta´ tu nen´ı jen zamezit zlocˇ innosti mezi obcˇ any a podporˇit hospoda´ rˇskou vy´meˇ nu (jako dnes), ny´brzˇ take´ zajistit dobry´ zˇ ivot v sobeˇ stacˇ ne´ m spolecˇ enstv´ı (prˇispeˇ t k mora´ ln´ımu zlepsˇ en´ı jednotlivcu˚ ). Aristotele´ s se proto nepta´ , co bychom meˇ li deˇ lat, ale jaky´ zˇ ivot je nejlepsˇ´ı. Ve sve´ Etice Nikomachoveˇ pak tvrd´ı, zˇ e nejblazˇ eneˇ jsˇ´ıho zˇ ivota dosahuje ctnostny´ cˇ loveˇ k. Ctnostny´ zpu˚ sob jedna´ n´ı je prˇitom „strˇ edem― mezi dveˇ ma

76

extre´ my. Jiny´ mi slovy rˇecˇ eno, ctnost lezˇ ´ı v umeˇ rˇ enosti, naprˇ. odvaha je strˇedem mezi zbabeˇ lost´ı a neuva´ zˇ eny´m riskova´ n´ım. Typologie zrˇ´ızen´ı

Na rozd´ıl od Plato´ na, ktery´ se veˇ noval jen u´ vaha´ m o idea´ ln´ım sta´ teˇ (a jeho u´ padku – k tomu v´ıce v kapitole 10), Aristoteles se zaby´val i rea´ lneˇ existuj´ıc´ımi sta´ ty a jejich u´ stavami, snazˇ il se vylozˇ it prˇ´ıcˇ iny jejich u´ padku i prostrˇedky k udrzˇ en´ı jejich stability. Posunul t´ım Plato´ novu ota´ zku po povaze nejlepsˇ´ıho spolecˇ enske´ ho zrˇ´ızen´ı bez ohledu na podm´ınky pro jeho uskutecˇ neˇ n´ı k ota´ zce nejlepsˇ´ı u´ stavy za dany´ ch podm´ınek (Aristotele´ s je tedy mnohem realisticˇ teˇ jsˇ´ı nezˇ utopicky´ Plato´ n).

Typologie zrˇ´ızen´ı

Na za´ kladeˇ empiricke´ analy´zy prˇedstavil typologii politickyćh zrˇ´ızen´ı, v n´ızˇ rozlisˇ il sˇ est typu˚ u´ stav (zrˇ´ızen´ı). Jsou to ve skutecˇ nosti trˇ i pa´ ry, v nichzˇ vzˇ dy jednu stranu tvorˇ´ı u´ stava spra´ vna´ a stranu druhou jej´ı sˇ patna´ varianta. Podle Aristotela obecneˇ plat´ı, zˇ e vsˇ echny u´ stavy, ktere´ maj´ı na pameˇ ti obecne´ blaho, jsou u´ stavami spra´ vny´mi, zat´ımco ty, ktere´ jsou ustaveny jen ku prospeˇ chu vla´ dnouc´ıch slozˇ ek, jsou u´ stavami sˇ patny´mi. Zjednodusˇ eneˇ lze Aristotelovo rozdeˇ len´ı vyja´ drˇit prˇehledny´m sche´ matem (viz tabulka n´ızˇ e). Spra´ vnou variantu zrˇ´ızen´ı, v neˇ mzˇ vla´ dne jeden vla´ dce, nazy´va´ Aristotele´ s kra´ lovstv´ım, jej´ı nespra´ vnou verzi pak tyranidou. Zat´ımco kra´ l vla´ dne v obecne´ m za´ jmu, tyran si hled´ı jen sve´ ho vlastn´ıho prospeˇ chu. Aristokracie je formou vla´ dy, v n´ızˇ vla´ dnou nejlepsˇ´ı – skupina ctnostnyćh muzˇ u˚ . V oligarchii jsou vla´ dnouc´ı skupinou bohat´ı, kterˇ´ı vla´ dnou ve vlastn´ım za´ jmu, v demokracii je to naopak skupina chudyćh, ktera´ vla´ dne ve sve´ m vlastn´ım za´ jmu. Pol´ıteia´ je v Aristoteloveˇ typologii ztotozˇ neˇ na se stabiln´ı vla´ dou „strˇedn´ı tˇr´ıdy―. Typy zrˇ´ızen´ı podle Aristotela Kdo vla´ dne Jeden vla´ dce V´ıce nezˇ jeden vla´ dce (bohata´ a urozena´ mensˇina v dane´ m sta´ teˇ ) Mnozˇ stv´ı (chuda´ veˇ tsˇina)

Spra´ vna´ zrˇ´ızen´ı Kra´ lovstv´ı Aristokracie

Nespra´ vna´ zrˇ´ızen´ı Tyranida Oligarchie

Pol´ıteia´

Demokracie

Kazˇ de´ zrˇ´ızen´ı Aristotele´ s spojuje s neˇ jaky´m principem, ktery´ dane´ spolecˇ enstv´ı charakterizuje. Tento princip v sobeˇ zahrnuje obecny´ c´ıl nebo u´ cˇ el sledovany´ danou obc´ı a spolu s t´ım take´ princip cˇ i meˇ rˇ´ıtko, podle neˇ hozˇ je v te´ to obci rozdeˇ lova´ na politicka´ moc a dalsˇ´ı statky. V prˇ´ıpadeˇ oligarchie je takovy´m principem bohatstv´ı, majetek. C´ıl sta´ tu i princip, na jehozˇ za´ kladeˇ je rozdeˇ lova´ na politicka´ moc, je bohatstv´ı. V prˇ´ıpadeˇ aristokracie je to ctnost a dominantn´ım principem demokracie je svoboda (obcˇ anstv´ı a u´ rˇady maj´ı by´t otevˇreny vsˇ em svobodneˇ narozeny´m muzˇ u˚ m). Tyran podle Aristotela usiluje o pozˇ itky, kra´ l naopak o cˇ est. Pol´ıteia´ nen´ı charakterizova´ na zˇ a´ dny´m principem.

Principy

Aristotele´ s prˇipousˇ t´ı fakt, zˇ e existuje v´ıce typu˚ vhodne´ vla´ dy. Za urcˇ ityćh okolnost´ı – vyskytne-li se neˇ kdo, kdo ctnost´ı vynika´ natolik, zˇ e j´ı prˇevysˇuje vsˇ echny ostatn´ı – da´ va´ prˇ ednost kra´ lovstv´ı (cˇ i aristokracii ctnostnyćh). Takove´ okolnosti se vsˇ ak te´ meˇ rˇ nevyskytuj´ı, a tak se Aristotele´ s prˇi sve´ m zkouma´ n´ı zameˇ rˇuje prˇedevsˇ´ım na rozd´ıl mezi dveˇ ma nejcˇ asteˇ ji se vyskytuj´ıc´ımi zrˇ´ızen´ımi – demokraci´ı a oligarchi´ı. Klade tak du˚ raz na empiricky existuj´ıc´ı podm´ınky vla´ dnut´ı.

77


Aristotele´ s veˇ rˇil, zˇ e konflikty jeho doby byly zpu˚ sobeny prˇedevsˇ´ım strˇ etem dvou ekonomicky´ ch skupin (bohatyćh a chudyćh) podporuj´ıc´ıch odlisˇ ne´ rezˇ imn´ı typy (tj. bud’ oligarchii nebo demokracii) charakterizovane´ ru˚ zny´mi politicky´mi principy – bohatstv´ım a svobodou. Acˇ koli idea´ lneˇ by tedy podle Aristotela meˇ la vla´ dnout aristokracie ctnostnyćh, rea´ lne´ podm´ınky necha´ vaj´ı ve hrˇe jen dveˇ zrˇ´ızen´ı – demokracii a oligarchii. „Strˇedn´ı stav“

Podle Aristotela je pak nejlepsˇ´ı uskutecˇ nitelnou u´ stavou kombinace obou, tj. pol´ıteia´ , kterou Aristotele´ s charakterizuje jako vyva´ zˇ enou smeˇ s oligarchie a demokracie. Zaj´ımave´ je, zˇ e Aristotele´ s va´ zˇ e uskutecˇ nitelnost pol´ıteie na existenci rozvinute´ ho „strˇedn´ıho stavu―, tj. tˇr´ıdy, jej´ızˇ majetek nen´ı ani prˇ´ılisˇ velky´, ani prˇ´ılisˇ maly´. Podle Aristotela existuj´ı v kazˇ de´ obci trˇ i trˇ ´ıdy obcˇ anu˚ : velmi za´ mozˇ n´ı, velmi chudobn´ı a tˇret´ı uprostˇred nich. Poneˇ vadzˇ v´ıme, zˇ e podle Aristotela je nejlepsˇ´ı strˇ ed, take´ v oblasti majetkovyćh pomeˇ ru˚ je nejlepsˇ´ı ten majetek, ktery´ zachova´ va´ strˇ ed. Rozvinuta´ strˇedn´ı tˇr´ıda tak konstituuje socia´ ln´ı za´ kladnu stabiln´ı obce, nebot’ je to pra´ veˇ strˇedn´ı tˇr´ıda, ktere´ chyb´ı jak neˇresti nejbohatsˇ´ıch vrstev, tak nedostatky vrstev nejchudsˇ´ıch. Obec zalozˇ ena´ na strˇedn´ı tˇr´ıdeˇ bude m´ıt proto nejlepsˇ´ı zrˇ´ızen´ı a bude prˇirozeneˇ podporovat zˇ a´ douc´ı rovnost mezi obcˇ any. Obec zalozˇ ena´ na strˇedn´ı vrstveˇ je obc´ı nejlepsˇ´ı a je take´ obc´ı, ktera´ mu˚ zˇ e by´t dobrˇe spravova´ na – takova´ obec nen´ı na´ chylna´ k vnitrˇn´ım rozbroju˚ m a ru˚ znic´ım mezi obcˇ any. Na za´ kladeˇ te´ to – dnes bychom rˇekli sociologicke´ – teze pak Aristotele´ s znovu vysveˇ tluje, procˇ ma´ vlastneˇ veˇ tsˇ ina obc´ı u´ stavu demokratickou, nebo oligarchickou. Je to proto, zˇ e strˇedn´ı stav v teˇ chto obc´ıch nen´ı dostatecˇ neˇ pocˇ etny´, a tak jsou to bud’ majetn´ı, nebo chudobn´ı, kdo v teˇ chto obc´ıch prˇeva´ zˇ ´ı a strhnou na sebe vesˇ kerou vla´ du tak, zˇ e vy´sledne´ uspoˇra´ da´ n´ı je bud’ oligarchicke´ , nebo demokraticke´ . Aristotele´ s tak poprve´ v deˇ jina´ ch politicke´ ho mysˇ len´ı obrac´ı explicitn´ı pozornost k socia´ ln´ım podm´ınka´ m stabiln´ı politicke´ vla´ dy – k mysˇ lence, ktera´ nabude na du˚ lezˇ itosti v pru˚ beˇ hu dalsˇ´ıch debat na pol´ıch teorie demokracie i politicke´ sociologie.

5.3

Hobbes

Locke

78

Modern´ı politicka´ filosofie

Za´ kladn´ı informaci o modern´ı politicke´ filosofii obsahoval u´ vodn´ı odd´ıl te´ to kapitoly (5.1). Vy´klad zby´va´ doplnit strucˇ ny´m prˇedstaven´ım teori´ı spolecˇ enske´ smlouvy. Spolecˇ enskou smlouvou cha´ peme dobrovolneˇ uzavˇrenou dohodu mezi jednotlivci, na za´ kladeˇ ktere´ zacˇ´ına´ existovat organizovana´ spolecˇ nost, tj. sta´ t. Jako teoreticky´ na´ stroj vyuzˇ ´ıvali tuto teorii Thomas Hobbes (pro za´ kladn´ı informace viz 5.1), John Locke (1632–1704) a Jean Jacques Rousseau (k Rousseauovi v´ıce v odd´ıle 7.4). Na tyto teorie navazuj´ı neˇ kterˇ´ı soucˇ asn´ı politicˇ t´ı filosofove´ – prˇedevsˇ´ım pak John Rawls (viz odd´ıl 5.4.2). Jen zrˇ´ıdkakdy se spolecˇ enska´ smlouva povazˇ uje za historickou uda´ lost. Sp´ısˇ e se uzˇ ´ıva´ jako konstrukce, ktera´ demonstruje hodnotu organizovane´ vla´ dy a ktera´ poskytuje meˇ rˇ´ıtko pro hodnocen´ı jej´ı opra´ vneˇ nosti. Podle Lockova libera´ ln´ıho vymezen´ı je legitimn´ı jen ta vla´ da, ktera´ dodrzˇ uje prˇ irozena´ pra´ va jednotlivcu˚ – pra´ vo na zˇ ivot, svobodu a legitimneˇ nabyty´ majetek. Tato pra´ va jsou podle Locka lidem prˇirozeneˇ dana´ , proto je mus´ı politicka´ autorita respektovat. Jen takova´ vla´ da mu˚ zˇ e

pocˇ´ıtat s t´ım, zˇ e obdrzˇ ´ı podporu obcˇ anu˚ . Pokud by jejich prˇirozena´ pra´ va porusˇ ovala, je podle Locka legitimn´ı, aby se proti n´ı obcˇ ane´ postavili. Vy´ chodiskem teori´ı spolecˇ enske´ smlouvy je hypoteticka´ prˇedstava prˇedspolecˇ enske´ ho – tzv. prˇ irozene´ ho – stavu. V takove´ m stavu neexistuje zˇ a´ dna´ autorita (nestranny´ soudce), ktera´ by mohla rozhodovat konflikty mezi lidmi. Podle Hobbese je v takove´ m stavu cˇ loveˇ k v konstantn´ım konfliktu s druhy´mi (panuje „va´ lka vsˇ ech proti vsˇ em―) a za takovyćh podm´ınek neexistuj´ı prˇedpoklady pro rozvoj ekonomickyćh vztahu˚ , nebot’ neexistuje jistota vyńosu˚ a v posledku nen´ı na zemi m´ısto pro zˇ a´ dnou civilizaci. Existuje „sta´ ly´ strach a nebezpecˇ´ı na´ silne´ smrti― a zˇ ivot cˇ loveˇ ka v prˇirozene´ m stavu je proto „osameˇ ly´, ubohy´, osˇ klivy´, kruty´ a kra´ tky´―. Podle Locka sice prˇirozeny´ stav nevykazuje nutne´ zna´ mky va´ lky vsˇ ech proti vsˇ em jako v Hobbesoveˇ pojet´ı, ale ani podle neˇ j nen´ı v tomto stavu zcela bezpecˇ no. Protozˇ e se nelze spolehnout na nestranne´ vynucen´ı za´ kona, hroz´ı sta´ le´ nebezpecˇ´ı, zˇ e se prˇirozeny´ stav zvrtne do sve´ hobbesovske´ varianty.

Prˇirozeny´ stav

Pra´ veˇ proto je tˇreba ustavit sta´ t – svrchovanou moc, ktera´ mu˚ zˇ e zajistit bezpecˇ nost a stabilitu. U Hobbese se jedna´ o neomezene´ ho vla´ dce, Locke se tomu vysm´ıva´ a tvrd´ı, zˇ e je tˇreba ustavit vla´ du pra´ va, ktere´ budou podrˇ´ızeny i vla´ dnouc´ı slozˇ ky spolecˇ nosti, cozˇ je mysˇ lenka zrˇetelneˇ libera´ ln´ı (viz odd´ıl 6.2). Locke tak obhajuje tezi o omezene´ vla´ deˇ , tj. o vla´ deˇ , ktera´ je podrˇ´ızena platny´m a vyhla´ sˇ eny´m za´ konu˚ m. Nikdo by se podle neˇ j dobrovolneˇ nevydal absolutn´ı vla´ deˇ , ktera´ je naprosto libovolna´ a neˇr´ıd´ı se zˇ a´ dny´mi ustanoven´ımi, protozˇ e by to pro takove´ ho cˇ loveˇ ka ve sve´ m du˚ sledku znamenalo, zˇ e vymeˇ nil prˇirozeny´ stav za stav jesˇ teˇ horsˇ´ı. Vymeˇ nil by stav, v neˇ mzˇ meˇ l pra´ vo a mozˇ nost bra´ nit se, za stav, v neˇ mzˇ je vyda´ n libovu˚ li jedine´ ho cˇ loveˇ ka, ktery´ ve svyćh rukou monopolizoval vesˇ kerou moc a mu˚ zˇ e ji uzˇ ´ıt, jak se mu zl´ıb´ı. Nejen obcˇ ane´ sta´ tu, ale i vla´ dcove´ musej´ı by´t drzˇ eni v mez´ıch za´ kona. Ja´ drem teori´ı spolecˇ enske´ smlouvy je upozornit na zdroj politicke´ legitimity. J. Locke svou teorii formuloval jako explicitn´ı kritiku „bozˇ ske´ ho pra´ va panovn´ıku˚ ―, tj. snazˇ il se zpochybnit prˇesveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e politicka´ autorita je da´ na „od boha―. Lockova teorie se naopak snazˇ ´ı upozornit na to, zˇ e legitimn´ı vla´ da mus´ı vzcha´ zet „zdola―, tzn. mus´ı by´t zalozˇ ena na konsensu ovla´ dany´ ch.

5.4

Soucˇ asna´ politicka´ filosofie

(odd´ıl sleduje vy´klad v KYMLICKA 2002, CÍSARˇ 2005 a SWIFT 2005) Na´ sleduj´ıc´ı cˇ a´ sti kapitoly prˇedstav´ı nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı body diskus´ı, ktere´ prob´ıhaly na poli soudobe´ politicke´ filosofie, tj. prˇiblizˇ neˇ beˇ hem 20. stolet´ı. Ucˇ ebn´ı text je organizova´ n do cˇ tyrˇ cˇ a´ st´ı podle te´ mat, ktera´ se ve filosoficke´ diskusi 20. stolet´ı vyprofilovala. Jedna´ se o svobodu, spravedlnost, rovnost a vztah jednotlivce a spolecˇ nosti. 5.4.1

Svoboda

V roce 1958 prˇednesl britsky´ politicky´ filosof Isaiah Berlin slavnou prˇedna´ sˇ ku Dva pojmy svobody, v n´ızˇ vymezil negativn´ı a pozitivn´ı pojet´ı svobody. Berlin

Svoboda podle Berlina

79


se touto prˇedna´ sˇ kou postavil na obranu klasicke´ libera´ ln´ı svobody (viz odd´ıl 6.2) a proti tehdy ostrˇe vn´ımane´ mu nebezpecˇ´ı totalitarismu. Podle Berlina lze za svobodu v prave´ m slova smyslu povazˇ ovat jen svobodu od nezasahova´ n´ı do soukrome´ sfe´ ry (tzv. negativn´ı svobodu). Pozitivn´ı pojet´ı svobody (jezˇ se kryje s kolektivn´ım sebeurcˇ en´ım a autonomi´ı politicky´ ch spolecˇ enstv´ı – v protikladu ke klasicky libera´ ln´ı „svobodeˇ od― jde o „svobodu k―) v sobeˇ naopak vzˇ dy nese utlacˇ uj´ıc´ı potencia´ l. Jen negativn´ı pojet´ı svobody podle Berlina umozˇ nˇ uje rozvinout prˇedstavu pluralitn´ı spolecˇ nosti, tj. spolecˇ nosti, ktera´ nen´ı rˇ´ızena jediny´m vsˇ emi sd´ıleny´m c´ılem. Svoboda jako politicka´ u´ cˇ ast proti svobodeˇ od politiky

Berlinova slavna´ dichotomie mezi negativn´ı a pozitivn´ı svobodou v sobeˇ ve skutecˇ nosti obsahovala nejme´ neˇ trˇ i vza´ jemneˇ neza´ visle´ rozpory. Ru˚ zna´ pojet´ı svobody lze zna´ zornit sp´ısˇ e ve tˇrech pa´ rovyćh protikladech nezˇ v jednoduche´ m rozporu pozitivn´ı a negativn´ı svobody. Prvn´ım z nich je svoboda jako politicka´ u´ cˇ ast versus svoboda od politiky. Svoboda jako politicka´ u´ cˇ ast je soucˇ a´ st´ı pozitivn´ıho pojet´ı, svoboda od politiky se naopak vztahuje ke klasicky libera´ ln´ımu negativn´ımu pojet´ı. Zat´ımco klasicˇ t´ı libera´ love´ vid´ı svobodne´ ho cˇ loveˇ ka tam, kde do jeho zˇ ivota politika (resp. sta´ t) zasahuje co nejme´ neˇ , opacˇ ny´ – radika´ lneˇ demokraticky´ (resp. republika´ nsky´) – pohled jej ztotozˇ nˇ uje s aktivn´ım obcˇ anem. Z teˇ chto dvou odlisˇ nyćh perspektiv se pak odv´ıj´ı rozd´ılne´ pohledy na demokraticky´ proces. V libera´ ln´ım cha´ pa´ n´ı se hleda´ n´ı podm´ınek uskutecˇ neˇ n´ı a udrzˇ en´ı demokraticke´ vla´ dy kryje s hleda´ n´ım takove´ ho instituciona´ ln´ıho a procedura´ ln´ıho uspoˇra´ da´ n´ı, ktere´ by zajistilo fe´ rovou politickou souteˇ zˇ mezi souperˇ´ıc´ımi za´ jmy ve spolecˇ nosti. Politicka´ participace v tomto pojet´ı ma´ pouze instrumenta´ ln´ı vy´znam – je na´ strojem pro rˇesˇ en´ı spolecˇ enskyćh a ekonomickyćh proble´ mu˚ , ktere´ soukrom´ı akte´ rˇi nejsou schopni vyˇresˇ it bez vza´ jemne´ kooperace. Sta´ t je cha´ pa´ n jako nezainteresovany´ rozhodcˇ´ı a du˚ raz je kladen na neutra´ ln´ı pravidla, v jejichzˇ ra´ mci sleduj´ı reprezentanti jednotlivyćh soukromyćh za´ jmu˚ sve´ c´ıle. Republika´ ni toto pojet´ı neprˇij´ımaj´ı. Neˇ kterˇ´ı – tzv. aristotelovsˇ t´ı republika´ ni – naopak cha´ pou politickou participaci jako u´ cˇ el sa´ m o sobeˇ . Aristotelovska´ tradice se tak snazˇ ´ı probudit svobodu antickyćh meˇ stskyćh sta´ tu˚ (polis), ktera´ spocˇ´ıvala v aktivn´ı participaci obcˇ anu˚ na veˇrejne´ m zˇ ivoteˇ (viz Aristoteles a jeho pojet´ı cˇ loveˇ ka jako politicke´ ho zˇ ivocˇ icha). Athe´ nˇ ane´ byli svobodn´ı, protozˇ e si sami vla´ dli, ne proto, zˇ e by byli nada´ ni osobn´ımi svobodami. Svoboda lid´ı modern´ıch (tj. libera´ ln´ı svoboda) spocˇ´ıva´ naopak v tom, zˇ e mohou sledovat sve´ vlastn´ı c´ıle a osobn´ı za´ jmy, ktere´ nevyzˇ aduj´ı jejich aktivn´ı u´ cˇ ast na politicke´ moci, ale svobodu od jej´ıch za´ sahu˚ .

Autonomie

80

Pra´ veˇ toto rozlisˇ en´ı inkorporoval Berlin do sve´ dichotomie negativn´ı a pozitivn´ı svobody. Zat´ımco negativn´ı svoboda je podle neˇ j svobodou obcˇ ana libera´ ln´ı spolecˇ nosti, ktera´ kazˇ de´ mu jedinci zajisˇ t’uje dostatecˇ ny´ prostor pro jeho autonomn´ı rozhodova´ n´ı (prostor, ktery´ je ohranicˇ en jen svobodou druhyćh lid´ı), pozitivn´ı svoboda se ty´ka´ vy´konu politicke´ moci. Zat´ımco libera´ ln´ı pojet´ı je zalozˇ eno na soukrome´ autonomii (cˇ loveˇ k je svobodny´ tehdy, kdyzˇ je mu poskytnut prostor osobn´ı svobody), pozitivn´ı pojet´ı stoj´ı na koncepci verˇ ejne´ autonomie (cˇ loveˇ k je svobodny´ tehdy, kdyzˇ se podrˇizuje teˇ m za´ konu˚ m, ktere´ sa´ m sobeˇ ukla´ da´ ).

Pu˚ vodcem tohoto pojet´ı veˇrejne´ autonomie je J. J. Rousseau (viz odd´ıl 7.4), jehozˇ tak povazˇ ujeme za modern´ıho otce vsˇech radika´ ln´ıch demokratu˚ , kterˇ´ı proti libera´ ln´ı svobodeˇ od politiky stav´ı du˚ raz na svobodu jako politickou u´ cˇ ast. Nejsou to nestranna´ pravidla, ktera´ stanovuj´ı mantinely otevˇrene´ politicke´ souteˇ zˇ i, ale tvorba spolecˇ ne´ vu˚ le v ra´ mci rokova´ n´ı (deliberace) politicke´ ho celku, ktera´ da´ va´ demokracii jej´ı skutecˇ ny´ obsah. Radika´ lneˇ -demokraticke´ pojet´ı je tak spojeno s obhajobou prˇ ´ıme´ demokracie jako alternativy k reprezentativn´ımu zpu˚ sobu vla´ dnut´ı (viz odd´ıl 7.2). ´ cˇ inna´ svoboda proti forma´ ln´ı svobodeˇ U

Druhy´m rozporem obsazˇ eny´m v Berlinoveˇ dichotomii je kontrast u´ cˇ inne´ a forma´ ln´ı svobody. Forma´ ln´ı pojet´ı svobody odpov´ıda´ klasicky libera´ ln´ımu zajisˇ teˇ n´ı forma´ ln´ıch pra´ v nezasahova´ n´ı, zat´ımco u´ cˇ innou svobodou se rozum´ı schopnost jednotlivcu˚ forma´ ln´ıch pra´ v skutecˇ neˇ uzˇ ´ıvat. Forma´ ln´ı svobodou se zakl´ına´ pravice, kdyzˇ kriti´ cˇ inna´ svoboda zuje redistribuci, u´ cˇ inna´ svoboda naopak redistribuci ospravedlnˇ uje. U tak spada´ do pozitivn´ıho pojet´ı, forma´ ln´ı naopak do pojet´ı negativn´ıho. Soucˇ asn´ı autoˇri se pak snazˇ ´ı uka´ zat, zˇ e odhodlanost levice ha´ jit u´ cˇ innou svobodu nemus´ı, jak naznacˇ oval Berlin, nutneˇ u´ stit do totalitarismu. Tento zjednodusˇ uj´ıc´ı za´ veˇ r plyne z toho, zˇ e Berlin na po´ lu pozitivn´ı svobody ztotozˇ nˇ uje u´ cˇ innou svobodu s pojet´ım svobody jako autonomie. T´ım se dosta´ va´ me ke tˇret´ımu a posledn´ımu kontrastu. Svoboda jako autonomie proti svobodeˇ nezasahova´ n´ı

Je j´ım svoboda jako autonomie versus svoboda jako to, zˇ e deˇ la´ me, co chceme. Svoboda jako autonomie spada´ do pozitivn´ıho pojet´ı, jej´ı opak do pojet´ı negativn´ıho. Berlin a ostatn´ı klasicˇ t´ı libera´ love´ ztotozˇ nˇ uj´ı svobodu se soukromy´m prostorem, v neˇ mzˇ si jedinec sm´ı deˇ lat, co se mu zl´ıb´ı, pokud to neomezuje soukromy´ prostor ostatn´ıch. Podle opacˇ ne´ ho pojet´ı je jedinec svobodny´ tehdy, pokud jedna´ autonomn´ım zpu˚ sobem. Podle Immanuela Kanta, ktere´ ho povazˇ ujeme za pu˚ vodce tohoto pojet´ı, to znamena´ , zˇ e cˇ loveˇ k jedna´ podle univerza´ ln´ıho za´ kona rozumu (viz take´ 5.1). Kant cha´ pe cˇ loveˇ ka jako dvoudomou bytost, ktera´ je na jedne´ straneˇ urcˇ ova´ na svy´mi smysly a za´ kony nutnosti, ale na straneˇ druhe´ je bytost´ı, ktera´ patrˇ´ı do sveˇ ta intelektua´ ln´ıho, tj. bytost´ı nadanou schopnost´ı pouzˇ ´ıvat svu˚ j rozum a jednat podle jeho za´ konu˚ i proti bezprostˇredn´ım smyslovy´m podneˇ tu˚ m. Zat´ımco v prvn´ım smyslu (jako bytost urcˇ ovana´ svy´mi smysly) nemu˚ zˇ e by´t cˇ loveˇ k svobodny´, ve druhe´ m smyslu dosahuje (d´ıky neza´ vislosti na prˇ´ıcˇ ina´ ch smyslove´ ho sveˇ ta) svobody. Zat´ımco v prvn´ım sveˇ teˇ je jedinec podrˇ´ızen smyslovy´ m podneˇ tu˚ m, ve sveˇ teˇ druhe´ m je podrˇ´ızen obecne´ mu pravidlu rozumu. Pokud cˇ loveˇ k jedna´ podle vneˇ jsˇ´ıch impulsu˚ smyslove´ ho sveˇ ta, jeho vu˚ le nen´ı urcˇ ova´ na sama sebou (nen´ı autonomn´ı), ale je urcˇ ova´ na vneˇ jsˇ´ım objektem a takto je heteronomn´ı. Cˇ loveˇ k jedna´ podle neˇ jake´ ho vneˇ jsˇ´ıho c´ıle cˇ i vneˇ jsˇ´ıho u´ cˇ elu (jedna´ se o instrumenta´ ln´ı jedna´ n´ı). Pokud se vsˇ ak jeho vu˚ le rˇ´ıd´ı sama sebou a ne neˇ jaky´m vneˇ jsˇ´ım u´ cˇ elem, je autonomn´ı. Vu˚ le nechce nic vneˇ jsˇ´ıho, ale vztahuje se sama k sobeˇ a urcˇ uje ji obecny´ a forma´ ln´ı za´ kon rozumu. V tomto prˇ´ıpadeˇ cˇ loveˇ k jako raciona´ ln´ı bytost jedna´ podle obecneˇ platne´ ho univerza´ ln´ıho za´ kona a jeho vu˚ le je autonomn´ı, nebot’ jedna´ ne pod vla´ dou smyslovyćh podneˇ tu˚ , ale na za´ kladeˇ pozˇ adavku˚ rozumu, ktere´ jsou univerza´ lneˇ platne´ . Cˇ loveˇ k se tedy nepodrobuje bezprostˇredn´ım pohnutka´ m a nahodily´m va´ sˇ n´ım, ale

Autonomie

81


podrˇ izuje se pozˇ adavku˚ m sve´ ho raciona´ ln´ıho ja´ . Jak upozornˇ uje Berlin, toto pojet´ı se sta´ va´ svobodeˇ nebezpecˇ ny´m tehdy, kdyzˇ neˇ kdo jiny´ (Berlin ma´ na mysli sta´ t) zacˇ ne urcˇ ovat nam´ısto na´ s, co odpov´ıda´ pozˇ adavku˚ m nasˇ ich raciona´ ln´ıch ja´ . Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, totalitn´ı hrozba propuka´ tam, kde sta´ t v´ı le´ pe nezˇ my, co je pro na´ s jako jednotlivce dobre´ . V protikladu k tomu, co si myslel Berlin, ktery´ za posilova´ n´ım individua´ ln´ı autonomie vzˇ dy videˇ l strasˇ a´ ka totalitn´ı vla´ dy, soucˇ asna´ libera´ ln´ı filosofie stoj´ı na prˇedpokladu individua´ ln´ı autonomie. Pokud pos´ıl´ıme autonomii obcˇ anu˚ t´ım, zˇ e jim poskytneme mozˇ nost z´ıskat adekva´ tn´ı informace a rozvinout schopnost uzˇ ´ıvat vlastn´ı rozum, nenastupujeme nutneˇ na cestu k totalitn´ımu sta´ tu. Dostupne´ vzdeˇ la´ n´ı prosteˇ jen umozˇ nˇ uje, aby jednotlivci mohli sve´ rozhodova´ n´ı opˇr´ıt o relevantn´ı informace a neby´t ovla´ da´ ni iraciona´ ln´ımi prˇedsudky a nereflektovany´mi touhami. Takove´ to pojet´ı autonomie je v´ıceme´ neˇ bezrozporne´ . I kdybychom vsˇ ak chteˇ li autonomii cha´ pat v silneˇ jsˇ´ım smyslu, jako schopnost rˇ´ıdit sebe sama raciona´ ln´ım zpu˚ sobem, neplynulo by z toho nutneˇ , zˇ e by musel existovat jen jeden jediny´ raciona´ ln´ı (tj. spra´ vny´) zpu˚ sob, jak bychom meˇ li zˇ ´ıt. Berlin se oba´ val toho, zˇ e pokud prˇipust´ıme existenci raciona´ ln´ıho ja´ , da´ va´ me t´ım do rukou sta´ tu zbraneˇ k tomu, aby na´ s nutil ke sledova´ n´ı jedine´ ho „raciona´ ln´ıho― zˇ ivotn´ıho zpu˚ sobu. Raciona´ ln´ı se v tomto prˇ´ıpadeˇ kryje s „jediny´m spra´ vny´m―. V soucˇ asne´ pluralitn´ı spolecˇ nosti uzna´ n´ım rozumnosti jesˇ teˇ neˇr´ıka´ me, zˇ e existuje jen jeden jediny´ raciona´ ln´ı zpu˚ sob, jak zˇ ´ıt. Pra´ veˇ naopak – pluralitn´ı libera´ ln´ı rezˇ im poskytuje jednotlivcu˚ m prˇ´ılezˇ itosti k tomu, aby na za´ kladeˇ dostatecˇ nyćh informac´ı rozhodovali sami pro sebe, co povazˇ uj´ı za raciona´ ln´ı. Soucˇ asn´ı rovnosta´ rˇsˇ t´ı libera´ love´ (jako naprˇ. Rawls, Dworkin nebo Habermas) veˇ rˇ´ı, zˇ e by sta´ t meˇ l jednotlivcu˚ m poskytovat adekva´ tn´ı mozˇ nosti pro to, aby mohli sledovat sve´ vlastn´ı c´ıle. Poskytova´ n´ı prˇ´ılezˇ itost´ı se tak snoub´ı s rezignac´ı sta´ tu na sledova´ n´ı jedine´ ho vsˇ em spolecˇ ne´ ho c´ıle. To je skutecˇ ny´ vy´znam eticke´ neutrality libera´ ln´ıho sta´ tu. 5.4.2

Spravedlnost

V roce 1971 ve sve´ knize Teorie spravedlnosti nary´soval obrysy soucˇ asne´ ho uvazˇ ova´ n´ı o tomto te´ matu americky´ politicky´ filosof John Rawls (1921–2002). Diskuse problematiky (socia´ ln´ı) spravedlnosti se na´ sledneˇ stala v ra´ mci angloamericke´ politicke´ filosofie posledn´ıch desetilet´ı dominantn´ım te´ matem. Na jedne´ straneˇ se v n´ı vyry´soval ta´ bor (levicovyćh) rovnosta´ rˇskyćh libera´ lu˚ , na straneˇ druhe´ pak jejich (pravicov´ı) libertaria´ nsˇ t´ı kritikove´ . Rovnosta´ rˇsky´ liberalismus

J. Rawls

82

Byla to pra´ veˇ Rawlsova teorie, ktera´ se stala manifestem rovnosta´ rˇske´ ho liberalismu a do politicke´ filosofie prˇinesla mysˇ lenku eticke´ neutrality sta´ tu spolecˇ neˇ s ospravedlneˇ n´ım prˇ erozdeˇ lova´ n´ı ve prospeˇ ch znevy´hodneˇ nyćh skupin populace (tzv. princip diference). Rawlsova teorie nen´ı striktneˇ rovnosta´ rˇska´ , nebot’ j´ı nejde o nastolen´ı rovne´ distribuce statku˚ . Naopak specifikuje podm´ınky, ktere´ ospravedlnˇ uj´ı nerovnou distribuci. Tyto podm´ınky naplnˇ uje redistribuce, jej´ımzˇ c´ılem je zajistit kazˇ de´ mu jedinci fe´ rovy´ pod´ıl na spolecˇ enskyćh zdroj´ıch. Podle Rawlsovy teorie mus´ı by´t kazˇ de´ mu poskytnuty alesponˇ minima´ ln´ı prostrˇedky k tomu, aby mohl efektivneˇ

vyuzˇ ´ıvat libera´ ln´ıch svobod. Individua´ ln´ı autonomie tak stoj´ı v centru Rawlsovy teorie. V Rawlsoveˇ libera´ ln´ı teorii nesmeˇ j´ı by´t svobody obeˇ tova´ ny veˇrejne´ mu blahu. Toho Rawls dosahuje zaveden´ım pravidel priority mezi principy spravedlnosti. Rawlsovy principy spravedlnosti vypadaj´ı takto:

Principy spravedlnosti

„a) Kazˇ da´ osoba ma´ rovne´ pra´ vo na plneˇ adekva´ tn´ı rozvrh rovnyćh za´ kladn´ıch svobod, ktery´ je slucˇ itelny´ s obdobny´m rozvrhem svobod pro vsˇ echny. b) Spolecˇ enske´ a ekonomicke´ nerovnosti musej´ı splnˇ ovat dveˇ podm´ınky. Za prve´ , musej´ı by´t spojeny s u´ rˇady a pozicemi prˇ´ıstupny´mi vsˇ em za podm´ınek fe´ rove´ rovnosti prˇ´ılezˇ itost´ı; a za druhe´ , musej´ı slouzˇ it k co nejveˇ tsˇ´ımu prospeˇ chu nejme´ neˇ zvy´hodneˇ nyćh cˇ lenu˚ spolecˇ nosti.― (RAWLS 2001: 42) Podle Rawlse plat´ı, zˇ e princip rovny´ ch svobod (a) ma´ prˇednost prˇed principem fe´ rove´ rovnosti prˇ´ılezˇ itost´ı (prvn´ı cˇ a´ st b) a ten ma´ prˇednost prˇed principem rovny´ ch zdroju˚ (tj. principem diference – druha´ cˇ a´ st b). Takto vymezuje Rawls svou teorii vu˚ cˇ i utilitarismu (viz 5.1), ktery´ podle neˇ j nebere ohled na to, zˇ e se spolecˇ nost skla´ da´ z jednotlivcu˚ a skupin jednotlivcu˚ a kalkuluje blaho pro spolecˇ nost jako celek. Proto mu˚ zˇ e sˇ teˇ st´ı urcˇ ite´ skupiny obeˇ tovat na olta´ rˇ celkove´ sumy spolecˇ enske´ ho blaha. Rawlsova teorie za´ rovenˇ oponuje konvencˇ n´ımu na´ hledu na ota´ zku socia´ ln´ı spravedlnosti – spravedlnosti jako za´ sluze. Tento pohled tvrd´ı, zˇ e nerovne´ pod´ıly jsou zaslouzˇ ene´ tehdy, jestlizˇ e existuje otevˇrena´ souteˇ zˇ o pozice (tj. pokud jejich rozdeˇ len´ı nen´ı determinova´ no nezaslouzˇ eny´mi – mora´ lneˇ arbitra´ rn´ımi – vlivy, ale jen osobn´ımi volbami). Rawls sice cha´ pe prˇitazˇ livost tohoto pohledu, ale za´ rovenˇ si vsˇ´ıma´ vlivu nerovnost´ı v prˇ irozeny´ ch talentech. I zde by meˇ la platit stejna´ logika: distribucˇ n´ı pod´ıly by nemeˇ ly by´t ovlivneˇ ny faktory z mora´ ln´ıho hlediska arbitra´ rn´ımi. Rozd´ıly v prˇirozene´ m nada´ n´ı jedincu˚ vsˇ ak odstranitelne´ nejsou. Prˇesto to neznamena´ , zˇ e by Rawls podporˇil konvencˇ n´ı pojet´ı. Naopak – jak vyply´va´ z vy´sˇ e uvedenyćh principu˚ spravedlnosti, Rawlsovi jde o zajisˇ teˇ n´ı toho, aby socia´ ln´ı i prˇirozene´ nerovnosti prˇ ina´ sˇely prospeˇ ch teˇ m nejme´ neˇ zvy´ hodneˇ ny´ m. Podle Rawlse si nikdo nezaslouzˇ ´ı m´ıt prospeˇ ch ze sve´ ho prˇirozene´ ho talentu, ale nen´ı nefe´ rove´ umozˇ nit takovy´ prospeˇ ch, pokud pracuje ve prospeˇ ch teˇ ch, kterˇ´ı meˇ li v „pˇrirozene´ loterii― me´ neˇ sˇ teˇ st´ı. To je prˇesneˇ to, co rˇ´ıka´ princip diference. Jak jizˇ bylo rˇecˇ eno, ve spravedliveˇ uspoˇra´ dane´ spolecˇ nosti by vy´sledna´ distribuce statku˚ nemeˇ la odra´ zˇ et vliv rozd´ılne´ geneticke´ vy´bavy a socia´ ln´ıho prostrˇed´ı jednotlivyćh obcˇ anu˚ , ale jen jejich voleb. Mora´ lneˇ arbitra´ rn´ı fakta by nemeˇ la determinovat m´ısto, ktere´ zaujmeme na spolecˇ enske´ m zˇ ebˇr´ıcˇ ku. Toto m´ısto by meˇ lo odra´ zˇ et jen nasˇ e volby, za neˇ zˇ jsme odpoveˇ dn´ı. Rawls tak smeˇ rˇuje k idea´ lu distribuce, ktera´ bude neza´ visla´ na okolnostech nasˇ eho zˇ ivota (nad nimizˇ nema´ me kontrolu), ale bude citliva´ k nasˇ im ambic´ım. Jak vsˇ ak upozornˇ uj´ı jeho kritici, tohoto c´ıle jeho princip diference nedosahuje, nebot’ neodlisˇ uje nerovnosti vyply´vaj´ıc´ı z voleb jednotlivcu˚ od teˇ ch, ktere´ jsou vy´sledkem pu˚ soben´ı mora´ lneˇ arbitra´ rn´ıch fakt. Naopak – pozˇ aduje kompenzaci vsˇech nerovnost´ı. (KYMLICKA 2002)

83


Libertarianismus F. A Hayek

Mezi kritiky rovnosta´ rˇsky´ ch libera´ lu˚ zprava patrˇ´ı tzv. libertaria´ ni. Mezi nimi zauj´ımaj´ı zvla´ sˇ tn´ı m´ısto F. A. Hayek (1899–1992) a R. Nozick (1938–2002). Podle Hayeka je mysˇ lenka socia´ ln´ı spravedlnosti „fatou morga´ nou―. Spravedlnost je aspektem individua´ ln´ıho jedna´ n´ı a nelze o n´ı hovoˇrit ve vztahu ke spolecˇ enske´ mu celku. Distribuce statku˚ ve spolecˇ nosti vzcha´ z´ı ze svobodne´ trzˇ n´ı smeˇ ny, a proto o n´ı nelze uvazˇ ovat v kategori´ıch spravedlnosti. Pokud se sta´ t rozhodne pro redistribuci, narusˇuje sponta´ nn´ı trzˇ n´ı vy´ meˇ nu, nut´ı neˇ ktere´ jedince, aby deˇ lali, co nechteˇ j´ı, a nav´ıc snizˇ uje celkovou efektivitu ekonomicke´ aktivity. Sta´ tn´ı za´ sahy do trzˇ n´ıho mechanismu nemohou by´ t u´ speˇ sˇ ne´ , protozˇ e zˇ a´ dny´ sta´ t nemu˚ zˇ e nikdy z´ıskat vsˇ echny potrˇebne´ informace a znalosti k tomu, aby prˇipravil adekva´ tn´ı intervencˇ n´ı politiku. Znalosti a informace patrˇ´ı jednotlivcu˚ m a z toho plyne, zˇ e zˇ a´ dny´ z nich (ani zˇ a´ dna´ instituce) nemu˚ zˇ e nikdy z´ıskat celkovou sumu znalosti rozpty´lene´ ve spolecˇ nosti. Jen individua´ ln´ı (negativn´ı) svoboda poskytuje podm´ınky k tomu, aby tato znalost mohla by´t inovativn´ım zpu˚ sobem vyuzˇ ita. Spolecˇ ensky´ pokrok proto za´ vis´ı na podm´ınce individua´ ln´ı svobody. Podle Hayeka svobodna´ spolecˇ nost mu˚ zˇ e vyuzˇ ´ıt mnohem v´ıce znalosti, nezˇ by mohla obsa´ hnout mysl i toho nejmoudˇrejsˇ´ıho vla´ dce. Hayekova kritika sta´ tn´ıch intervenc´ı (a redistribuce ve prospeˇ ch socia´ ln´ı spravedlnosti) tak vyru˚ sta´ z prˇesveˇ dcˇ en´ı o unika´ tn´ı hodnoteˇ individua´ ln´ı svobody pro spolecˇ ensky´ pokrok a za´ rovenˇ z prˇesveˇ dcˇ en´ı o omezen´ı individua´ ln´ıho lidske´ ho rozumu.

R. Nozick

Zat´ımco Hayek reprezentuje „pragmaticky´― libertarianismus vyru˚ staj´ıc´ı z obecne´ skepse ke sta´ tn´ımu intervencionismu a jeho du˚ sledku˚ m, podle perspektivy R. Nozicka redistribuce porusˇuje za´ kladn´ı lidske´ pra´ vo, ktere´ spocˇ´ıva´ ve vlastnictv´ı sebe same´ ho. Pokud ma´ me pra´ vo na sebe sama, ma´ me take´ pra´ vo na vsˇ echny vy´ sledky nasˇ´ı pra´ ce a kazˇ da´ redistribuce je proto jen nelegitimn´ı nucenou prac´ı. Podle principu˚ Nozickovy teorie neexistuje zˇ a´ dny´ zpu˚ sob, jak by mohla by´t ospravedlneˇ na kompenzace socia´ ln´ıch cˇ i prˇirozenyćh nerovnost´ı. Nikoli redistributivn´ı sche´ ma (Rawls), ale neregulovana´ trzˇ n´ı smeˇ na (za podm´ınky existence minima´ ln´ıho sta´ tu) pro Nozicka prˇedstavuje idea´ l spravedlnosti, ktery´ respektuje lidska´ pra´ va. ´ kol U

Zamyslete se nad du˚ sledky prˇedstav rovnosta´ rˇskyćh libera´ lu˚ a libertaria´ nu˚ pro usporˇa´ da´ n´ı spolecˇ nosti. Ktera´ mozˇ nost je va´ m intuitivneˇ blizˇ sˇ´ı a procˇ ? Vasˇ e na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem prvn´ıho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku. 5.4.3

Rovnost

Jizˇ jsme si rˇekli, zˇ e podle soucˇ asne´ ho liberalismu nen´ı c´ılem rovnosta´ rˇskyćh politik zcela vyrovnat distribuci statku˚ ve spolecˇ nosti. Jak jsme videˇ li v prˇ´ıpadeˇ Rawlse, soucˇ asny´ libera´ lneˇ rovnosta´ rˇsky´ postoj smeˇ rˇuje k takove´ mu instituciona´ ln´ımu usporˇa´ da´ n´ı, ktere´ neutralizuje distribucˇ n´ı dopady na´ hody a sˇ teˇ st´ı. Libertaria´ nsky´ idea´ l – nicˇ´ım neregulovana´ trzˇ n´ı vy´meˇ na – by byl t´ım nejspravedliveˇ jsˇ´ım sche´ matem tehdy, kdyby se lide´ lisˇ ili jen ve svyćh preferenc´ıch. Ve skutecˇ nosti se vsˇak lisˇ´ı jak ve svyćh prˇirozenyćh talentech, tak ve svyćh socia´ ln´ıch kompetenc´ıch (ktere´ vsˇ ak obdrzˇ eli, resp. neobdrzˇ eli d´ıky na´ hodeˇ a sˇ teˇ st´ı), a proto je podle rovnosta´ rˇu˚ nutne´ , aby byla trzˇ n´ı ekonomika doplneˇ na urcˇ ity´m redistribucˇ n´ım ra´ mcem. Toto prˇesveˇ dcˇ en´ı tedy nevyply´va´ z neˇ jake´ iraciona´ ln´ı touhy, aby „meˇ li vsˇ ichni stejneˇ ―.

84

Za´ kladn´ım vyćhodiskem soucˇ asne´ ho liberalismu je prˇesveˇ dcˇ en´ı o mora´ ln´ı rovnosti vsˇ ech jednotlivcu˚ . Pokud jsou si jedinci mora´ lneˇ rovni, je nutne´ , aby se sta´ t ke kazˇ de´ mu z nich vztahoval rovny´m zpu˚ sobem. Aby toho vsˇ ak mohl dosa´ hnout, mus´ı stanovit pravidla, ktera´ se prom´ıtnou take´ do distribuce statku˚ . Libera´ ln´ı sta´ t se snazˇ ´ı zajistit, aby byl kazˇ dy´ jeho obcˇ an zbaven brˇ emene extre´ mn´ı chudoby, ktere´ by mu zabranˇ ovalo participovat ve spolecˇ enske´ kooperaci. Jen tak mu˚ zˇ e by´t splneˇ na podm´ınka nediskriminace. Jak jsme jizˇ neˇ kolikra´ t rˇekli, redistribuce cˇ a´ stecˇ neˇ eliminuje vliv mora´ lneˇ nahodily´ ch fakt.

Mora´ ln´ı rovnost

Prˇ´ıklad

Napˇr´ıklad z veˇrejnyćh prostrˇedku˚ podporovany´ otevˇreny´ prˇ´ıstup ke vzdeˇ la´ n´ı (nemus´ı se kry´t s bezplatny´m sˇ kolstv´ım) umozˇ nˇ uje i teˇ m, kterˇ´ı pocha´ zej´ı z me´ neˇ za´ mozˇ nyćh rodin, aby mohli dosa´ hnout na vysˇ sˇ´ı prˇ´ıcˇ ky socia´ ln´ı stratifikace. Otevrˇeny´ vzdeˇ la´ vac´ı syste´ m tak cˇ in´ı osudy jednotlivcu˚ za´ visly´mi na jejich volba´ ch sp´ısˇ e nezˇ na jejich „schopnosti― narodit se do spra´ vne´ rodiny. 5.4.4

Individuum versus spolecˇ enstv´ı

Beˇ hem desetilet´ı, ktera´ na´ sledovala publikaci Rawlsovy Teorie spravedlnosti (1971), prob´ıhala v angloamericke´ politicke´ filosofii diskuse, v jej´ımzˇ ra´ mci byl liberalismus Rawlse a dalsˇ´ıch rovnosta´ rˇsky´ ch libera´ lu˚ (napˇr. R. Dworkina) podroben u´ toku ze strany heterogenn´ı skupiny myslitelu˚ , ktere´ zjednodusˇ eneˇ oznacˇ ujeme jako komunitaristy (napˇr. M. Sandel, Ch. Taylor, M. Walzer, A. MacIntyre). Jak jsme videˇ li, liberalismus klade du˚ raz na etickou neutralitu sta´ tu jako za´ kladn´ı podm´ınku toho, zˇ e individua´ ln´ı pra´ va jednotlivcu˚ nejsou posˇlapa´ va´ na, ale je jim poskytova´ n rovny´ ohled. Eticky neutra´ ln´ı pravidla nikomu neˇr´ıkaj´ı, jaky´ zˇ ivot by meˇ l zˇ ´ıt, ale poskytuj´ı obecnou kostru za´ kladn´ıch principu˚ , v jej´ımzˇ ra´ mci je kazˇ de´ mu umozˇ neˇ no, aby sledoval vlastn´ı c´ıle. Eticky neutra´ ln´ı sta´ t je tak podle libera´ lu˚ schopen dosta´ t za´ kladn´ımu libera´ ln´ımu pozˇ adavku, ktery´m je rovny´ ohled k individua´ ln´ım zˇ ivotn´ım projektu˚ m. Kdyby totizˇ politicke´ spolecˇ enstv´ı bylo zalozˇ eno na neˇ jake´ konkre´ tn´ı prˇedstaveˇ o tom, jaky´ zˇ ivot stoj´ı za to zˇ ´ıt, a proteˇ zˇ ovalo by tuto prˇedstavu ve veˇrejne´ m zˇ ivoteˇ , diskriminovalo by ty jedince, kteˇr´ı by se s takto propagovanou koncepc´ı neztotozˇ nˇ ovali. Podle libera´ lu˚ pouze eticky neutra´ ln´ı ra´ mec (resp. zalozˇ eny´ na „slabe´ koncepci dobra― – viz n´ızˇ e) spravedlivy´ ch pravidel zajisˇ t’uje relativneˇ nekonfliktn´ı souzˇ it´ı v modern´ı pluralitn´ı spolecˇ nosti.

Komunitarismus

Komunitariste´ libera´ ln´ı pojet´ı neprˇij´ımaj´ı a tvrd´ı, zˇ e nen´ı mozˇ ne´ zalozˇ it zˇ a´ dnou politickou komunitu na takove´ vypra´ zdneˇ ne´ koncepci. Pra´ veˇ naopak. Za´ kladn´ı pravidla uspoˇra´ da´ n´ı spolecˇ nosti vzˇ dy prˇedpokla´ daj´ı urcˇ itou koncepci dobre´ ho zˇ ivota, ktera´ dane´ spolecˇ enstv´ı charakterizuje. Komunitariste´ proto proti libera´ ln´ı neutraliteˇ a individualismu stav´ı du˚ raz na spolecˇ ne´ hodnoty sd´ılene´ vsˇemi cˇ leny spolecˇ nosti a nam´ısto libera´ ln´ıch svobod zdu˚ raznˇ uj´ı socia´ ln´ı zapusˇ teˇ nost cˇ loveˇ ka v zˇ ivoteˇ konkre´ tn´ı pospolitosti. Podle komunitaristicke´ ho prˇesveˇ dcˇ en´ı libera´ love´ prˇedpokla´ daj´ı, zˇ e lide´ jsou sobecˇ t´ı a egoisticˇ t´ı, obhajuj´ı minima´ ln´ı sta´ t, atomizuj´ı spolecˇ nost a mylneˇ veˇ rˇ´ı v neutralitu sta´ tu. Obha´ jci liberalismu naopak dokla´ daj´ı, zˇ e normativn´ı individualismus (v´ıra v hodnotu jedince) liberalismu nutneˇ neznamena´ egoismus cˇ i prˇedstavu atomizovane´ spolecˇ nosti. V libera´ ln´ı doktr´ıneˇ nen´ı nic, co by automaticky vedlo k desintegraci

85


spolecˇ nosti cˇ i pohrda´ n´ı sd´ıleny´mi hodnotami. Pra´ veˇ naopak, stabiln´ı libera´ ln´ı spolecˇ nost mus´ı sta´ t na konsensu o spolecˇ ny´ ch pravidlech souzˇ it´ı. Du˚ lezˇ ite´ je vsˇ ak to, zˇ e tato pravidla nesm´ı vyru˚ stat z neˇ jake´ partikula´ rn´ı doktr´ıny o tom, jak by vsˇ ichni obcˇ ane´ meˇ li zˇ ´ıt. V tomto smyslu je libera´ ln´ı prˇedstava spravedlive´ ho politicke´ ho uspoˇra´ da´ n´ı zalozˇ ena na jake´ si „slabe´ koncepci dobra―, ktera´ umozˇ nˇ uje du˚ stojnou existenci i teˇ m, kterˇ´ı nevyzna´ vaj´ı libera´ ln´ı idea´ l autonomn´ıho jedince. Politicky´ liberalismus

To je ja´ drem Rawlsovy pozdn´ı koncepce politicke´ ho liberalismu, kterou formuloval pra´ veˇ na pozad´ı komunitaristicke´ kritiky sve´ prvn´ı knihy. Politicky´ liberalismus se ty´ka´ jen usporˇ a´ da´ n´ı politicky´ ch instituc´ı. Nezasahuje tak do jinyćh aspektu˚ zˇ ivota spolecˇ nosti a skupin, ktere´ ji tvorˇ´ı. V tomto smyslu ma´ by´t politicky´ liberalismus schopen pojmout take´ na´ roky naprˇ. na´ bozˇ enskyćh skupin, ktere´ libera´ ln´ı idea´ l uspoˇra´ da´ n´ı spolecˇ nosti nevyzna´ vaj´ı. V soucˇ asne´ spolecˇ nosti, v n´ızˇ se sva´ rˇ´ı nekonecˇ ne´ mnozˇ stv´ı koncepc´ı dobre´ ho zˇ ivota, je podle Rawlse politicky´ liberalismus jedinou metodou, ktera´ za´ rovenˇ zajist´ı nutny´ stupenˇ spolecˇ enske´ integrace (konsensus o za´ kladn´ıch pravidlech) i toleranci nelibera´ ln´ıch zˇ ivotn´ıch stylu˚ . Ti, kterˇ´ı se neodda´ vaj´ı libera´ ln´ımu idea´ lu autonomn´ıho jedince, k tomu nebudou nuceni, stacˇ´ı jen, kdyzˇ se s ostatn´ımi shodnou na za´ kladn´ı osnoveˇ politicke´ ho zˇ ivota. Rawls tak veˇ rˇil, zˇ e se mu podaˇrilo skloubit u´ ctu k jednotlivci i skupinovy´m odlisˇ nostem. Podle neˇ j totizˇ jen individua´ ln´ı pra´ va mohou zajistit, aby byla mala´ skupina chra´ neˇ na prˇed netoleranc´ı ze strany sˇ irsˇ´ı spolecˇ nosti. Ve spolecˇ nosti charakterizovane´ „rozumny´m pluralismem― jsou individua´ ln´ı svobody jedinou mozˇ nost´ı, jak mu˚ zˇ e skupina bra´ nit svu˚ j minoritn´ı zˇ ivotn´ı styl (napˇr. na´ bozˇ enstv´ı). Pokud by tomu tak by´valo bylo, Rawls by byl by´val nalezl le´ k na palcˇ ivy´ proble´ m dnesˇ ka – integraci neevropskyćh prˇisteˇ hovalecky´ ch komunit v evropskyćh zem´ıch.

Kritika politicke´ ho liberalismu

Podle kritiku˚ vsˇ ak politicky´ liberalismus nicˇ eho takove´ ho nedosa´ hl. Mezi libera´ ln´ı v´ırou v individua´ ln´ı pra´ va a skupinovou autonomi´ı existuje neprˇekonatelny´ rozpor. Podle Rawlse nelibera´ ln´ı komunitaristicka´ skupina mu˚ zˇ e libera´ ln´ı svobody prˇijmout, protozˇ e j´ı to nijak neubl´ızˇ ´ı. Nijak to nezasa´ hne jej´ı zˇ ivotn´ı zpu˚ sob, bude se to ty´kat jen politickyćh ota´ zek. Avsˇ ak mezi autonomn´ım rozhodova´ n´ım jednotlivcu˚ a pra´ vem skupiny na sebeurcˇ en´ı mu˚ zˇ e existovat hluboky´ nesoulad. I kdyzˇ libera´ ln´ı sta´ t nebude individua´ ln´ı autonomii vyzˇ adovat, postacˇ uje, zˇ e ji umozˇ nˇ uje. Jizˇ to je v rozporu s kolektivn´ımi c´ıli komunity, ktera´ se jako celek nehodla´ otevˇr´ıt vneˇ jsˇ´ım vlivu˚ m, nebot’ by to jej´ım jednotlivy´m cˇ lenu˚ m umozˇ nilo, aby z n´ı vystoupili. Jak zdu˚ raznˇ uj´ı Rawlsovi kritici, i jeho pozdn´ı koncepce stoj´ı na libera´ ln´ım prˇedpokladu priority individua´ ln´ıch svobod prˇ ed pra´ vem komunity a zˇ a´ dny´ komunitaristicky´ na´ rok (ktery´ tuto prˇednost obrac´ı) nen´ı z jeho hlediska obhajitelny´. Ani politicky´ liberalismus tak komunitaristicky´m skupina´ m nic nenab´ız´ı – neumozˇ nˇ uje podrˇ´ıdit individua´ ln´ı pra´ va pozˇ adavku˚ m skupiny – jen upravuje zpu˚ sob argumentace pro libera´ ln´ı principy. Ve skutecˇ nosti tak Rawls stabilitu sve´ koncepce spravedlnosti podminˇ uje prˇistoupen´ım vsˇ ech rozumnyćh doktr´ın na „libera´ ln´ı minimum―. To z jeho (libera´ ln´ıho) hlediska neprˇedstavuje za´ sadn´ı proble´ m, je to vsˇ ak v potencia´ ln´ım konfliktu s na´ roky komunitaristickyćh skupin. Prˇ´ıklad

Rozpor mezi liberalismem a komunitarismem si mu˚ zˇ eme ilustrovat na prˇ´ıkladu filmu N. Shyamalana Vesnice, ktery´ se v kinech prom´ıtal v le´ teˇ 2004. V tomto filmu

86

se skupina lid´ı, kterˇ´ı jsou znechuceni zˇ ivotem v soucˇ asne´ spolecˇ nosti, rozhodne, zˇ e si koup´ı kus lesa s paloukem uprostˇred, oplot´ı jej a necha´ zvneˇ jsˇ ku hl´ıdat prˇed nezvany´mi na´ vsˇ teˇ vn´ıky a na palouku zalozˇ ´ı mora´ lneˇ cˇ iste´ spolecˇ enstv´ı zalozˇ ene´ na jednoduchyćh principech. Izoluj´ı se takto od podle nich zkazˇ ene´ a na´ silne´ spolecˇ nosti. Za´ pletka filmu se pak ota´ cˇ´ı kolem jejich deˇ t´ı, ktere´ v tomto prostrˇed´ı vyrostly a nejsou si veˇ domy existence vneˇ jsˇ´ıho sveˇ ta. Dokonce existuj´ı urcˇ ite´ mechanismy, ktere´ jim maj´ı zabra´ nit v tom, aby se o neˇ m cokoliv dozveˇ deˇ ly. Z hlediska libera´ la jde o naproste´ porusˇ en´ı pra´ va individua ucˇ init vlastn´ı informovane´ rozhodnut´ı (jednat autonomn´ım zpu˚ sobem). Zat´ımco rodicˇ e se rozhodli ze spolecˇ nosti odej´ıt, jejich deˇ ti k tomu byly odsouzeny. Nebyla jim da´ na stejna´ mozˇ nost volby, kterou meˇ li jejich rodicˇ e. Z hlediska komunitarismu se naopak o proble´ m nejedna´ – naopak jde o prˇirozeny´ du˚ sledek toho, zˇ e se cˇ loveˇ k rod´ı do urcˇ ite´ ho spolecˇ enstv´ı a je do neˇ j socializova´ n. Skupinova´ autonomie (pra´ vo kolektivu na sebeurcˇ en´ı) ma´ podle komunitarismu prˇednost prˇed autonomi´ı individua´ ln´ı.

Shrnut´ı kapitoly 1. Vlastn´ım c´ılem politicke´ filosofie je nalezen´ı a ospravedlneˇ n´ı norem, ktery´mi 2.

3.

4.

5. 6. 7.

8.

9.

by se meˇ l rˇ´ıdit spolecˇ ensky´ zˇ ivot. Odlisˇ ujeme klasickou a modern´ı politickou filosofii. Filosofii minule´ ho stolet´ı oznacˇ ujeme jako soucˇ asnou. C´ılem klasicke´ politicke´ filosofie je hleda´ n´ı cest mora´ ln´ıho zdokonalen´ı jednotlivcu˚ . Modern´ı politicka´ filosofie se orientuje na zvla´ da´ n´ı spolecˇ enskyćh konfliktu˚ . Za zakladatele politicke´ filosofie povazˇ ujeme Plato´ na a Aristotela, kterˇ´ı formulovali prˇedstavy o idea´ ln´ım uspoˇra´ da´ n´ı politicke´ obce. Aristoteles je autorem prvn´ı typologie politickyćh rezˇ imu˚ , ktera´ byla zalozˇ ena na empiricke´ analy´ze. Raneˇ modern´ı teorie spolecˇ enske´ smlouvy se snazˇ ´ı upozornit na to, zˇ e legitimn´ı vla´ da mus´ı vzcha´ zet „zdola―, tzn. mus´ı by´t zalozˇ ena na konsensu ovla´ danyćh. Soudoba´ politicka´ filosofie se profilovala okolo cˇ tyrˇ za´ kladn´ıch te´ mat – svobody, spravedlnosti, rovnosti a vztahu mezi jednotlivcem a spolecˇ nost´ı. Za´ kladn´ı vymezen´ı dvou pojet´ı svobody – negativn´ı a pozitivn´ı – podal v polovineˇ 20. stolet´ı I. Berlin. Jeho kontrast lze da´ le rozlozˇ it do tˇr´ı protikladu˚ . Soucˇ asna´ diskuse okolo proble´ mu socia´ ln´ı spravedlnosti se diferencovala do dvou vza´ jemneˇ protikladnyćh ta´ boru˚ . Na jedne´ straneˇ stoj´ı rovnosta´ rˇsˇ t´ı libera´ love´ (Rawls, Dworkin) a na straneˇ druhe´ libertaria´ ni (Hayek, Nozick). Prvn´ı se snazˇ ´ı nale´ zt argumenty pro ospravedlneˇ n´ı redistribuce, druz´ı se stav´ı proti n´ı. Za´ kladn´ım vyćhodiskem soucˇ asne´ ho liberalismu je prˇesveˇ dcˇ en´ı o mora´ ln´ı rovnosti vsˇ ech jednotlivcu˚ . Pokud jsou si jedinci mora´ lneˇ rovni, je nutne´ , aby se sta´ t ke kazˇ de´ mu z nich vztahoval rovny´m zpu˚ sobem. Libera´ ln´ı teorie se dostaly do centra kriticke´ ho za´ jmu komunitaristickyćh autoru˚ , kterˇ´ı individua´ ln´ım pra´ vu˚ m nadrˇazuj´ı hodnotu spolecˇ enstv´ı.

87


Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Co charakterizuje klasickou politickou filosofii? 2. Jak videˇ l Plato´ n idea´ ln´ı sta´ t? 3. Popisˇ te Aristotelovu typologii rezˇ imu˚ . 4. Co tvrd´ı utilitariste´ ? 5. Charakterizujte teorie spolecˇ enske´ smlouvy. 6. Co je podstatou rozd´ılu mezi negativn´ı a pozitivn´ı svobodou? 7. Co tvrd´ı rovnosta´ rˇsky´ liberalismus? 8. Procˇ kritizuji liberalismus komunitariste´ ?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly BERKI, R. N.: The History of Political Thought. Rowman and Littlefield; Dent, London, Melbourne and Toronto 1977 CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 CI´SARˇ , O.: „Filosoficke´ za´ klady studia politicke´ ho pluralismu―. Politologicky´ cˇ asopis 12, 2 (2005): 201–212 HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 KYMLICKA, W.: Contemporary Political Philosophy. An Introduction. 2nd edition. Oxford University Press, Oxford, New York 2002 RAWLS, J.: A Theory of Justice. Oxford University Press, Oxford 1971 RAWLS, J.: Justice as Fairness. A Restatement. The Belknap Press of Harvard University Press, Cambridge, London 2001 SABINE, G.: A History of Political Theory. Holt, Rinehart and Winston; Fort Worth, Chicago, San Francisco, Philadelphia, Montreal, Toronto, London, Sydney, Tokyo 1973 STRAUSS, L.: Eseje o politicke´ filosofii. Oiku´ mene´ , Praha 1995 SWIFT, A.: Politicka´ filosofie. Porta´ l, Praha 2005

88

Co jsou politicke´ ideologie? Liberalismus Konzervatismus Socialismus Anarchismus Feminismus Environmentalismus Fasˇ ismus Nacionalismus

6

Politicke´ ideologie

6. Politicke´ ideologie

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s pojmem ideologie a na´ sledneˇ s nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ımi modern´ımi politicky´mi ideologiemi. Jedna´ se o liberalismus, konzervatismus, socialismus, anarchismus, feminismus, environmentalismus, fasˇ ismus a nacionalismus. Studium kapitoly va´ m tak vy´razny´m zpu˚ sobem usnadn´ı orientaci v ru˚ znyćh ideovyćh proudech minule´ i soucˇ asne´ politiky.

ˇ asova´ za´ teˇ zˇ C 6 hodin


HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004, s. 61–85, 127–146 Doporucˇ ena´ literatura


6.1

Co jsou politicke´ ideologie?

Nikdo nevid´ı sveˇ t takovy´, jaky´ „ve skutecˇ nosti― je (tato kapitola sleduje vy´klad v HEYWOOD 1994 a HEYWOOD 2004: 61–85, 127–146). Vsˇ ichni pohl´ızˇ ´ıme na sveˇ t skrz filtr teori´ı, prˇedpokladu˚ a domneˇ nek. Kdyzˇ se d´ıva´ me na sveˇ t kolem sebe, da´ va´ me mu urcˇ ity´ vy´znam. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, sveˇ t kolem sebe „cˇ teme― urcˇ ity´m zpu˚ sobem. To ma´ prˇi studiu politiky za´ sadn´ı vy´znam. Ukazuje se, zˇ e je nutne´ tyto prˇedpoklady a domneˇ nky, skrze ktere´ ru˚ zn´ı politicˇ t´ı akte´ rˇi „cˇ tou― sveˇ t, studovat, protozˇ e prˇ´ımo ovlivnˇ uj´ı zpu˚ sob, jaky´ m jednaj´ı. Tyto prˇedpoklady a domneˇ nky jsou soucˇ a´ st´ı sˇ irsˇ´ıch politicky´ ch tradic, ktere´ oznacˇ ujeme jako politicke´ ideologie. Kazˇ da´ z nich nab´ız´ı vlastn´ı videˇ n´ı (vy´klad) a hodnocen´ı politicke´ reality neboli svu˚ j vlastn´ı sveˇ tovy´ na´ zor. Ideologie tak jsou kvazikoherentn´ımi syste´ my hodnot a prˇesveˇ dcˇ en´ı, ktere´ urcˇ ity´m zpu˚ sobem vykla´ daj´ı sveˇ t.

Marxisticky´ pohled

90

Term´ın ideologie poprve´ v roce 1769 pouzˇ il francouzsky´ filosof Destutt de Tracy a to k oznacˇ en´ı nove´ „veˇ dy o idej´ıch― (idea-logie). Mnohem trvalejsˇ´ı vy´znam vsˇ ak tomuto slovu vtiskl azˇ Karel Marx (viz odd´ıl 6.4), u neˇ hozˇ se ideologie rovna´ idej´ım vla´ dnouc´ı trˇ ´ıdy, ktere´ j´ı poma´ haj´ı udrzˇ et syste´ m nadvla´ dy a vykoˇrist’ova´ n´ı. Ideologie v marxisticke´ m cha´ pa´ n´ı je „falesˇ ny´ m veˇ dom´ım―: mystifikuje a mate podrˇ´ızene´ tˇr´ıdy t´ım, zˇ e prˇed nimi skry´va´ rozpory, na nichzˇ jsou zalozˇ eny vsˇ echny tˇr´ıdn´ı spolecˇ nosti. V kapitalisticke´ spolecˇ nosti tak ideologie tˇr´ıdy vlastn´ıku˚ (kapitalistu˚ , burzˇ oazie) bra´ n´ı vykoˇrist’ovane´ tˇr´ıdeˇ proleta´ rˇu˚ poznat, zˇ e jsou kapitalisty vykoˇrist’ova´ ni. Ti pak nejsou schopni identifikovat svu˚ j objektivn´ı za´ jem, ktery´m

je svrzˇ en´ı kapitalismu a nastolen´ı beztˇr´ıdn´ı spolecˇ nosti. Zrusˇ en´ım kapitalismu by proleta´ rˇska´ revoluce take´ zrusˇ ila prˇedpoklady existence ideologie jako falesˇ ne´ ho veˇ dom´ı. Zat´ımco Marx odvozoval postaven´ı a funkci ideologie (a sˇ´ırˇeji kultury) ze struktury vy´ robn´ıch vztahu˚ kapitalisticke´ spolecˇ nosti, pozdeˇ jsˇ´ı marxiste´ ji zacˇ´ınaj´ı cha´ pat jako relativneˇ autonomn´ı sfe´ ru. Jinak cha´ pali tento term´ın libera´ love´ a konzervativci (k teˇ mto term´ınu˚ m viz odd´ıly 6.2 a 6.3). Na´ stup totalitn´ıch diktatur (nacismu a komunismu) v meziva´ lecˇ ne´ m obdob´ı podn´ıtil autory typu K. Poppera, J. L. Talmona a H. Arendtove´ , aby na ideologii nahl´ızˇ eli jako na na´ stroj socia´ ln´ı kontroly, ktery´ ma´ zajistit konformn´ı chova´ n´ı mas a jejich podrˇ´ızenost. Tito autoˇri ideologii cha´ pali jako uzavˇreny´ mysˇ lenkovy´ syste´ m, ktery´ si na´ rokuje pravdivost a potlacˇ uje vsˇechny alternativn´ı a potencia´ lneˇ opozicˇ n´ı na´ zory. Z tohoto normativneˇ nabite´ ho hlediska prˇitom liberalismus neprˇedstavuje ideologicky´ syste´ m, protozˇ e je na rozd´ıl od totalitn´ıch ideologi´ı schopen tolerovat opozicˇ n´ı na´ zory a postoje.

Libera´ ln´ı a konzervativn´ı pohled

V konzervativn´ım pojet´ı britske´ ho filosofa M. Oakeshotta (1901–1990) pak ideologie prˇedstavuje jakousi teoretickou kucharˇ ku, ktera´ ma´ ambici zahrnout vesˇ kerou znalost o sveˇ teˇ a tento na za´ kladeˇ vlastn´ıch receptu˚ prˇetva´ rˇet. Ideologie je podle Oakeshotta vy´razem modern´ıho racionalismu, tj. prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e politicka´ realita mu˚ zˇ e by´t promeˇ neˇ na na za´ kladeˇ abstraktn´ıch principu˚ poznatelnyćh rozumem. Konzervativec Oakeshott vsˇ ak upozornˇ uje na omezen´ı individua´ ln´ıho lidske´ ho rozumu a jeho neschopnost obsa´ hnout vesˇ kerou lidskou znalost, kterou by pak mohl vlozˇ it do ideologicke´ prˇ´ırucˇ ky. Ideologie jsou abstraktn´ı mysˇ lenkove´ syste´ my, ktere´ politickou realitu prˇekrucuj´ı, protozˇ e tvrd´ı, zˇ e vysveˇ tluj´ı neˇ co, co vlastneˇ vu˚ bec vysveˇ tlit nejde. Proto take´ konzervativci tradicˇ neˇ odm´ıtali, zˇ e by sami podle´ hali neˇ jake´ ideologii, konzervatismus radeˇ ji l´ıcˇ´ı jako urcˇ itou dispozici nebo „mysˇ lenkovy´ postoj―. Vsˇ echny vy´sˇe prˇedstavene´ vy´klady pojmu ideologie jsou normativneˇ zat´ızˇ ene´ . Jsou prˇesveˇ dcˇ eny o tom, zˇ e jejich vlastn´ı postoj se ideologicke´ mu cˇ ten´ı vymyka´ – zat´ımco vsˇ echny ostatn´ı hodnoty jsou ideologicke´ , jejich vlastn´ı nikoli. Marx byl prˇesveˇ dcˇ en o veˇ deckosti sve´ ho ucˇ en´ı a ani libera´ love´ a konzervativci necha´ pou sve´ pozice jako ideologicke´ . Vsˇ ezahrnuj´ıc´ı vymezen´ı ideologie (ktere´ by pokry´valo vsˇ echny politicke´ tradice) tak mus´ı by´t hodnotoveˇ neutra´ ln´ı: mus´ı odvrhnout prˇedstavu, zˇ e ideologie jsou „dobre´ ― nebo „sˇ patne´ ―, pravdive´ nebo nepravdive´ , osvobozuj´ıc´ı nebo ujarˇmuj´ıc´ı. V tomto neutra´ ln´ım smyslu cha´ peme ideologii jako v´ıce cˇ i me´ neˇ skloubeny´ syste´ m idej´ı, ktere´ jsou za´ kladem organizovane´ politicke´ aktivity, at’ uzˇ ma´ tato aktivita sta´ vaj´ıc´ı spolecˇ ensky´ syste´ m zachovat nebo zmeˇ nit nebo odstranit. Vsˇ echny ideologie proto: (a) nab´ızej´ı hodnocen´ı sta´ vaj´ıc´ıho rˇ a´ du, (b) prˇedkla´ daj´ı model zˇ a´ douc´ı budoucnosti, tedy svou vizi idea´ ln´ı spolecˇ nosti, (c) ukazuj´ı, jak by meˇ la tato vize by´ t realizova´ na (jakou cestou). Ideologie vsˇ ak nejsou jasneˇ ohranicˇ ene´ a uzavˇrene´ mysˇ lenkove´ soustavy. Jsou to sp´ısˇ e promeˇ nne´ soubory idej´ı, ktere´ se v rˇadeˇ bodu˚ vza´ jemneˇ prˇekry´vaj´ı.

Ideologie v neutra´ ln´ım smyslu

V na´ sleduj´ıc´ım textu pop´ısˇ eme za´ kladn´ı politicke´ ideologie: liberalismus, konzervatismus, socialismus, anarchismus, feminismus, environmentalismus, fasˇ ismus a nacionalismus.

91


6.2

Liberalismus

Kazˇ dy´ prˇehled politickyćh ideologi´ı mus´ı zacˇ´ıt liberalismem, protozˇ e liberalismus je v podstateˇ ideologi´ı pru˚ mysloveˇ vyspeˇ le´ ho Za´ padu. V podobeˇ rozpracovane´ ho syste´ mu se liberalismus objevil teprve pocˇ a´ tkem 19. stolet´ı, avsˇ ak teorie a principy, na nichzˇ stoj´ı, se postupneˇ formovaly v prˇedcha´ zej´ıc´ıch 300 letech. Liberalismus byl produktem zhroucen´ı feudalismu a objeven´ı se trzˇ n´ı modern´ı spolecˇ nosti. V rane´ m liberalismu se prom´ıtly ambice nastupuj´ıc´ı pru˚ myslove´ strˇedn´ı tˇr´ıdy – podnikatelu˚ , vzdeˇ lanyćh zameˇ stnancu˚ a odborn´ıku˚ . Modern´ı spolecˇ nost a liberalismus jsou proto neoddeˇ litelneˇ spojeny. Ve sve´ pu˚ vodn´ı podobeˇ liberalismus u´ tocˇ il proti absolutisticke´ panovnicke´ vla´ deˇ , ktera´ neodvozovala svou autoritu z konsensu ovla´ danyćh, ale z bozˇ ´ı vu˚ le (J. Locke – viz odd´ıl 5.3). Proti absolutisticke´ vla´ deˇ a feuda´ ln´ım privilegi´ım staveˇ l liberalismus u´ stavn´ı a pozdeˇ ji demokraticky´ sta´ t. Volny´ trh

Pocˇ a´ tkem 19. stolet´ı se zformovalo take´ libera´ ln´ı ekonomicke´ prˇ esveˇ dcˇ en´ı, ktere´ vyzdvihuje volny´ trh a odm´ıta´ jake´ koli sta´ tn´ı za´ sahy. Projevuje se tu v´ıra v prˇirozeneˇ existuj´ıc´ı harmonii protichu˚ dnyćh za´ jmu˚ ve spolecˇ nosti: trzˇ n´ı mechanismus je videˇ n jako samoreguluj´ıc´ı se syste´ m, ktery´ uva´ d´ı do souladu jednotliva´ individua´ ln´ı jedna´ n´ı tak, jak by to nemohlo by´t nikdy zamy´sˇ leno. Spolecˇ ensky´ rˇa´ d proto povsta´ va´ jako „nezamy´ sˇ leny´ du˚ sledek― individua´ ln´ıch lidskyćh cˇ inu˚ . To je ja´ drem ucˇ en´ı A. Smithe (1723–1790) o „neviditelne´ ruce― trhu: „Kdyzˇ se kazˇ dy´ jedinec . . . ze vsˇ ech sil snazˇ ´ı pouzˇ ´ıt svu˚ j kapita´ l na podporu doma´ c´ıho pru˚ myslu a rˇ´ıdit tento pru˚ mysl tak, aby vy´roba meˇ la co nejveˇ tsˇ´ı hodnotu, pak nutneˇ usiluje o to, aby rocˇ n´ı prˇ´ıjmy spolecˇ nosti byly co nejvysˇ sˇ´ı. Ovsˇ emzˇ e veˇ tsˇ inou nen´ı jeho u´ myslem podporovat veˇrejny´ za´ jem a ani nev´ı, nakolik jej podporuje. . . mysl´ı jen na svu˚ j zisk a v tom, tak jako v mnohe´ m jine´ m, jej vede neviditelna´ ruka trhu, aby podporoval c´ıl, ktery´ nemeˇ l vu˚ bec v u´ myslu.― (citova´ no z Raphael 1995: 69)

Laissezfaire

Toto prˇesveˇ dcˇ en´ı vyu´ stilo v doktr´ıneˇ laissez-faire (doslova: „nechte veˇ cem volny´ pru˚ beˇ h―). Podle te´ to za´ sady funguje ekonomika nejle´ pe, kdyzˇ si j´ı vla´ da nevsˇ´ıma´ . Hospoda´ rˇstv´ı, do neˇ hozˇ vla´ da nezasahuje, smeˇ rˇuje prˇirozeneˇ k rovnova´ ze. V´ıra ranyćh libera´ lu˚ ve volny´ trh se nevztahovala jen na na´ rodn´ı ekonomiku, ale i na mezina´ rodn´ı ekonomicke´ vztahy. Rany´ liberalismus oznacˇ ujeme jako liberalismus klasicky´ . Ve 20. stolet´ı navazuje na mysˇ lenky klasicke´ ho liberalismu libertarianismus a program neolibera´ ln´ı Nove´ pravice (viz odd´ıly 2.2, 5.4.2, 6.3). Koncem 19. stolet´ı se objevila take´ urcˇ ita´ forma socia´ ln´ıho liberalismu s pozitivn´ım vztahem k socia´ ln´ım reforma´ m a k za´ sahu˚ m do ekonomiky. Jejich zdu˚ raznˇ ova´ n´ı se stalo charakteristicky´m rysem tzv. modern´ıho liberalismu (rovnosta´ rˇske´ ho liberalismu 20. stolet´ı – viz odd´ıl 5.4.2). Za´ kladn´ı hodnoty liberalismu jsou: 1. Individualismus: V tomto principu se odra´ zˇ ´ı v´ıra v za´ sadn´ı vy´znam jedince, ktery´ je du˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı nezˇ jaka´ koli socia´ ln´ı skupina nebo kolektiv. Na lidi se hled´ı prˇedevsˇ´ım jako na jednotlivce. Mora´ lneˇ vzato, vsˇ ichni lide´ maj´ı stejnou hodnotu, z cˇ ehozˇ plyne, zˇ e sta´ t by se ke kazˇ de´ mu z nich meˇ l vztahovat stejny´m zpu˚ sobem (viz take´ odd´ıl 5.4). Liberalismus si proto klade za c´ıl vybudovat spolecˇ nost, ve ktere´ se vsˇichni jedinci mohou rozv´ıjet a v n´ızˇ

92

2.

3.

4.

5.

6.

7.

mohou sledovat sve´ prˇedstavy o „dobre´ m zˇ ivoteˇ ―. V te´ to souvislosti se hovoˇr´ı o eticke´ neutraliteˇ libera´ ln´ıho sta´ tu (viz odd´ıl 5.4). Svoboda: Liberalismus obecneˇ vyzdvihuje tuto hodnotu i za cenu potlacˇ en´ı jinyćh hodnot, jako naprˇ. rovnosti, spravedlnosti cˇ i autority. To vyply´va´ z orientace liberalismu na jednotlivce a na zajisˇ teˇ n´ı prostoru, v neˇ mzˇ bude moci konat, co se mu zl´ıb´ı. Takovy´ svobodny´ prostor nicme´ neˇ mus´ı existovat v ra´ mci za´ kona, protozˇ e svoboda jednoho mu˚ zˇ e potencia´ lneˇ ohrozˇ ovat svobodu druhe´ ho. Proto liberalismus tvrd´ı, zˇ e jednotlivci by se meˇ li teˇ sˇ it co nejveˇ tsˇ´ı svobodeˇ , ktera´ je slucˇ itelna´ se svobodou vsˇech (srov. odd´ıl 5.4.1). Rozum: Podle libera´ lu˚ je sveˇ t poznatelny´ rozumem. To vede k prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e sami jedinci mohou dosp´ıvat k moudry´m za´ veˇ ru˚ m, jelikozˇ jsou oni sami nejlepsˇ´ımi soudci svyćh vlastn´ıch za´ jmu˚ . Nikoli sta´ t cˇ i jina´ nadindividua´ ln´ı autorita, ale jedinec sa´ m by meˇ l urcˇ ovat, co je pro neˇ j skutecˇ neˇ dobre´ . Rovnost: Z individualismu vyply´va´ take´ v´ıra v rovnost, tedy prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e jednotlivci jsou si „sobeˇ rovni― ve smyslu sve´ mora´ ln´ı hodnoty. To se projevuje v pozitivn´ım postoji libera´ lu˚ k rovny´ m pra´ vu˚ m, prˇedevsˇ´ım v podobeˇ pra´ vn´ı rovnosti (rovnost prˇed za´ konem) a rovnosti politicke´ (jeden cˇ loveˇ k, jeden hlas). Libera´ love´ vsˇ ak neprosazuj´ı rovnost vy´ sledku˚ (lide´ maj´ı ru˚ znou ochotu pracovat), sp´ısˇ e se soustrˇed’uj´ı na rovnost prˇ´ılezˇ itost´ı, ktera´ da´ va´ vsˇ em stejnou sˇ anci uplatnit svu˚ j (nerovny´) potencia´ l. Liberalismus se proto sp´ısˇ e zasazuje za meritokracii – hodnocen´ı a zˇ ivotn´ı vyhl´ıdky na za´ kladeˇ za´ sluh (usilovne´ pra´ ce a talentu). Tolerance: Podle liberalismu je tolerance za´ rukou svobody jednotlivce a stejneˇ tak prostrˇedkem obohacen´ı spolecˇ nosti. Pluralismus ve smyslu mora´ ln´ı a kulturn´ı rozmanitosti je pozitivn´ı a prˇ´ınosny´ – zajisˇ t’uje, zˇ e vsˇ echny na´ zory se proveˇ rˇ´ı na volne´ m trhu idej´ı, a tak podneˇ cuje diskusi a intelektua´ ln´ı pokrok. Libera´ love´ take´ veˇ rˇ´ı, zˇ e existuje jista´ rovnova´ ha neboli prˇirozena´ harmonie mezi konkuruj´ıc´ımi si na´ zory a za´ jmy (viz odd´ıl 3.4.4). Konsensus jako za´ klad (politicke´ ) autority: Podle libera´ lu˚ by se autorita i spolecˇ enske´ vztahy meˇ ly zakla´ dat na dobrovolne´ m souhlasu teˇ ch, kdo jsou j´ı podrˇ´ızeni. Liberalismus tak obhajuje zastupitelskou demokracii a odm´ıta´ uznat, zˇ e by neˇ kdo mohl m´ıt „pˇrirozeny´― na´ rok na veden´ı. V tomto smyslu vycha´ z´ı autorita vzˇ dy „zespod―. Konstitucionalismus: Na sta´ t a vla´ du liberalismus sice pohl´ızˇ ´ı jako na zˇ ivotneˇ du˚ lezˇ itou za´ ruku rˇa´ du a stability ve spolecˇ nosti, za´ rovenˇ si je ale veˇ dom nebezpecˇ´ı potencia´ ln´ı koncentrace moci v rukou sta´ tn´ıch agentur. Proto veˇ rˇ´ı v omezenou vla´ du. Toho lze dosa´ hnout urcˇ itou fragmentac´ı moci, vytvorˇen´ım brzd a rovnovah (viz odd´ıl 2.3) mezi ru˚ zny´mi sta´ tn´ımi orga´ ny a prˇijet´ım obecneˇ za´ vazne´ u´ stavy, jej´ızˇ soucˇ a´ st´ı bude listina pra´ v, ktera´ definuje vztahy mezi sta´ tem a jeho jednotlivy´mi obcˇ any.

Shrnˇ me: v ra´ mci liberalismu mu˚ zˇ eme rozlisˇ it dveˇ za´ kladn´ı veˇ tve – klasicky´ a modern´ı liberalismus. Hlavn´ım te´ matem klasicke´ ho liberalismu je du˚ sledny´ individualismus. Jedna´ se o prvn´ı z libera´ ln´ıch tradic, ktera´ se rozv´ıjela za prˇechodu od feudalismu ke kapitalismu. Naby´va´ ru˚ znyćh podob, spolecˇ ny´ m jmenovatelem je v´ıra v negativn´ı svobodu (jedinec je svobodny´ natolik, nakolik jin´ı nezasahuj´ı do

Klasicky´ a modern´ı liberalismus

93


jeho zˇ ivota – viz odd´ıl 5.4.1). Sta´ t by proto meˇ l by´t jen minima´ ln´ı – tzv. sta´ t nocˇ n´ı hl´ıdacˇ , ktery´ se omezuje na ochranu jedincu˚ prˇed nimi samotny´mi. Tento proud je zalozˇ en na pevne´ v´ırˇe v mechanismy volne´ ho trhu (laissez-faire – viz vy´sˇ e). Modern´ı liberalismus se naopak vyznacˇ uje sm´ırˇliveˇ jsˇ´ım postojem ke sta´ tn´ım za´ sahu˚ m. V USA se dokonce slovu „libera´ ln´ı ― rozum´ı tak, zˇ e v sobeˇ zahrnuje podporu sp´ısˇ e veˇ tsˇ´ıho sta´ tu (nikoli minima´ ln´ıho). Ovlivneˇ ni d´ılem J. S. Milla (1806–1873) prosazovali modern´ı libera´ love´ sˇ irsˇ´ı – pozitivneˇ jsˇ´ı – pojet´ı svobody. V te´ to perspektiveˇ svoboda neznamena´ nechat cˇ loveˇ ka na pokoji, nebot’ to mu˚ zˇ e by´t svoboda hladoveˇ t. Svoboda se sp´ısˇ e spojuje s rozvojem osobnosti a rozkveˇ tem jednotlivce. Tento na´ zor se stal za´ kladem socia´ lneˇ orientovane´ ho liberalismu (rovnosta´ rˇske´ ho liberalismu). Pro neˇ j je charakteristicke´ uzna´ n´ı, zˇ e sta´ tn´ı za´ sahy v podobeˇ socia´ ln´ıho zabezpecˇ en´ı mohou rozsˇ´ırˇit svobodu, jelikozˇ ochra´ n´ı jedince prˇed socia´ ln´ımi zly. Modern´ı libera´ love´ take´ odm´ıtli v´ıru v laissez-faire – prosperitu a blahobyt lze podle nich podporˇit c´ıleny´m zasahova´ n´ım sta´ tu do hospoda´ rˇske´ ho cyklu (tzv. keynesianismus). Hovorˇ´ı tedy o regulovane´ m kapitalismu. Za´ rovenˇ s t´ım to vsˇ ak neznamena´ bezpodm´ınecˇ ne´ prˇijet´ı sta´ tu. Sta´ tn´ı regulace a redistribuce ma´ podle modern´ıch libera´ lu˚ pouze zajistit to, zˇ e obcˇ ane´ jsou zbaveni brˇemene extre´ mn´ı chudoby a nejsou tak vyloucˇ eni ze spolecˇ enske´ kooperace. S nejvlivneˇ jsˇ´ı soucˇ asnou formulac´ı te´ to pozice – teori´ı Johna Rawlse – jsme se setkali v prˇedcha´ zej´ıc´ı kapitole.

6.3

Kontinenta´ ln´ı konzervatismus E. Burke

94

Konzervatismus

Konzervativn´ı ideje se objevily na konci 18. a pocˇ a´ tkem 19. stolet´ı jako reakce na zrychluj´ıc´ı se tempo ekonomickyćh a politickyćh zmeˇ n, ktere´ symbolizovala francouzska´ revoluce. V tomto smyslu se konzervatismus vracel k tradicˇ n´ım hodnota´ m prˇedmodern´ıho sveˇ ta a staveˇ l se proti prˇekotny´m zmeˇ na´ m, ktere´ s sebou prˇina´ sˇ el liberalismus (trzˇ n´ı hospoda´ rˇstv´ı, industrializace atd.). Konzervativn´ı mysˇ len´ı vsˇ ak nebylo vsˇ ude stejne´ . Na evropske´ m kontinenteˇ se objevila autokraticka´ a reakcˇ n´ı forma konzervatismu, kterou symbolizoval Joseph de Maistre (1753–1821) a ktera´ se staveˇ la proti jake´ koli zmeˇ neˇ cˇ i reformeˇ . Kontinenta´ ln´ı konzervatismus tak obhajoval tradicˇ n´ı monarchii a rigidn´ı autokraticke´ hodnoty. Na britskyćh ostrovech se naopak rozvinula takova´ verze konzervatismu, ktera´ ha´ jila nikoli slepy´ odpor ke zmeˇ na´ m, ale ochotu „meˇ nit v za´ jmu zachova´ n´ı ― (britsky´ konzervatismus). Jeho pu˚ vodcem byl Edmund Burke (1729–1797), ktery´ vteˇ lil sve´ prˇesveˇ dcˇ en´ı do dodnes proslule´ knihy U´ vahy o revoluci ve Francii (1790). V te´ to knize se Burke postavil proti francouzske´ revoluci a jej´ım du˚ sledku˚ m. Revoluce ve Francii byla podle Burka charakterizova´ na naprosty´m odm´ıtnut´ım vsˇ ech historickyćh tradic, ktere´ upravovaly spolecˇ ensky´ zˇ ivot prˇedrevolucˇ n´ı Francie, jako prˇedsudku˚ a tma´ rˇskyćh dogmat. C´ılem revoluciona´ rˇu˚ bylo tato dogmata nahradit rozumem. Podle Burka vsˇ ak naopak prˇ edsudky a tradice hraj´ı ve spolecˇ nosti stabilizuj´ıc´ı roli a jejich odm´ıtnut´ı mu˚ zˇ e vyu´ stit jen do teroru a rozpadu spolecˇ nosti. Burke se tak staveˇ l proti revolucˇ n´ı zmeˇ neˇ , nikoli vsˇ ak proti zmeˇ neˇ jako takove´ . Jeho idea´ lem byla postupna´ (evolucˇ n´ı) promeˇ na, ktera´ prˇi reformeˇ zachova´ va´ to, cˇ eho bylo dosazˇ eno. Jak rˇ´ıka´ sa´ m Burke: „Sklon uchova´ vat a schopnost zdokonalovat jsou nerozlucˇ neˇ spojeny. . . ― (citova´ no z BURKE 1997: 164)

Paternalisticky´ konzervatismus

Toto reformn´ı nasazen´ı umozˇ nilo britske´ mu konzervatismu, aby si byl schopen prˇisvojit veˇ c socia´ ln´ı reformy. V te´ to souvislosti se hovoˇr´ı o tzv. paternalisticke´ m konzervatismu. Pocˇ a´ tky tohoto proudu se spatˇruj´ı v ranyćh d´ılech Benjamina Disraeliho (1804–1881), ktery´ varoval prˇed nebezpecˇ´ım, zˇ e Spojene´ kra´ lovstv´ı se rozdeˇ l´ı na „dva na´ rody: chude´ a bohate´ ―. Disraeli vyjadrˇoval obavy ze socia´ ln´ı revoluce a apeloval na sebeza´ jem privilegovanyćh, kterˇ´ı mus´ı pochopit, zˇ e „reforma shora― je lepsˇ´ı nezˇ „revoluce zdola―. S t´ım bylo take´ spojeno prˇesveˇ dcˇ en´ı o povinnosti u´ speˇ sˇ nyćh a bohatyćh podat pomocnou ruku teˇ m, kterˇ´ı u´ speˇ sˇ n´ı nebyli (za´ sada noblesse oblige). Podle tohoto na´ zoru je povinnost cenou, kterou se plat´ı za privilegium – na lidi mocne´ a bohate´ prˇecha´ z´ı povinnost starat se o ty, ktery´m se nedaˇr´ı, a to v za´ jmu zachova´ n´ı soudrzˇ nosti celku spolecˇ nosti. Vy´sledny´ princip jednoho na´ roda pak nen´ı odrazem idea´ lu socia´ ln´ı rovnosti, ale viz´ı organicke´ vyva´ zˇ enosti – soudrzˇ ne´ a stabiln´ı hierarchie. Ve Velke´ Brita´ nii vyvrcholila tato tradice v 50. letech 20. stolet´ı, kdy se Konzervativn´ı strana sm´ırˇila s pova´ lecˇ ny´m uspoˇra´ da´ n´ım a zacˇ ala hla´ sat vlastn´ı verzi keynesia´ nske´ socia´ ln´ı demokracie. Hovorˇila o „strˇ edn´ı cesteˇ ―, ktera´ se meˇ la vyhnout dveˇ ma ideologicky´m extre´ mu˚ m – kapitalismu laissez-faire na jedne´ straneˇ a sta´ tn´ımu socialismu a centra´ ln´ımu pla´ nova´ n´ı na straneˇ druhe´ . Prvn´ı byl odm´ıta´ n, protozˇ e u´ st´ı v naprostou volnost, ktera´ znemozˇ nˇ uje spolecˇ enskou soudrzˇ nost a tresta´ slabe´ a zranitelne´ . Druhy´ extre´ m byl zase odm´ıta´ n proto, zˇ e vytva´ rˇ´ı ˇ esˇ en´ım meˇ la by´t monolitn´ı sta´ t a nicˇ´ı prˇedpoklady pro samostatnost a podnikavost. R urcˇ ita´ smeˇ s, spojen´ı trzˇ n´ı konkurence a sta´ tn´ı regulace („soukrome´ podnika´ n´ı bez sobeckosti―). K podobne´ mu modelu se ve stejne´ dobeˇ hla´ sili i kontinenta´ ln´ı konzervativci, kterˇ´ı prˇevzali principy krˇest’anske´ demokracie. Nejvy´ razneˇ ji se projevily v ra´ mci socia´ lneˇ -trzˇ n´ı filozofie neˇ meckyćh krˇest’anskyćh demokratu˚ .

Britsky´ konzervatismus

Nova´ pravice

Od pocˇ a´ tku 70. let se tyto mysˇ lenky zacˇ aly ocitat pod sta´ le veˇ tsˇ´ım tlakem, ktery´ nakonec vedl k na´ stupu Nove´ pravice. Mysˇ lenky Nove´ pravice vy´znamneˇ cˇ erpaj´ı z klasicke´ ho liberalismu a stav´ı se proti vy´sˇ e popsane´ mu prˇ´ıklonu paternalisticke´ ho konzervatismu ke sta´ tn´ımu intervencionismu. Ideje Nove´ pravice se nejvy´razneˇ ji projevily ve Velke´ Brita´ nii a USA, kde v 80. letech 20. stolet´ı nabyly podoby thatcherismu a reaganismu. Nova´ pravice je vlastneˇ sp´ısˇ e pokusem o propojen´ı dvou tradic, ktere´ nazy´va´ me „neoliberalismus― a „neokonzervatismus―, nezˇ neˇ jakou ucelenou doktr´ınou.

Nova´ pravice

Neoliberalismus (libera´ ln´ı Nova´ pravice) je aktualizovana´ verze klasicke´ politicke´ ekonomie, ktera´ byla rozpracovana´ v d´ılech ekonomu˚ volne´ ho trhu, jaky´mi byli naprˇ´ıklad Friedrich Hayek a Milton Friedman, a filozofu˚ typu Roberta Nozicka. Hlavn´ımi pil´ırˇi neoliberalismu jsou trh a jednotlivec. Hlavn´ım c´ılem neolibera´ lu˚ je posunout zpeˇ t hranice sta´ tu, ktere´ byly paternalisticky´m prˇ´ıstupem rozsˇ´ırˇeny, a poskytnout trzˇ n´ımu kapitalismu prˇ´ılezˇ itost, aby zajistil vsˇ eobecny´ ru˚ st a prosperitu. Sta´ t, i kdyzˇ je jeho jedna´ n´ı vedeno sebelepsˇ´ımi u´ mysly, sˇ krt´ı iniciativu a odrazuje od podnika´ n´ı. Podle neolibera´ lu˚ je to vsˇ ak prˇedevsˇ´ım soukroma´ iniciativa a soukrome´ vlastnictv´ı, ktere´ mu˚ zˇ e zajistit hospoda´ rˇsky´ ru˚ st, nikoli sta´ tn´ı iniciativa. Neoliberalismus je tak nam´ırˇen proti socia´ ln´ımu sta´ tu, ktery´ podle neˇ j plod´ı kulturu za´ vislosti

95


a zbavuje jedince motivace k tomu, aby vzal odpoveˇ dnost za svu˚ j zˇ ivot do vlastn´ıch rukou. Neokonzervatismus (konzervativn´ı Nova´ pravice) chce prˇedevsˇ´ım obnovit autoritu a vra´ tit spolecˇ nost k tradicˇ n´ım hodnota´ m, prˇedevsˇ´ım k teˇ m, ktere´ jsou spjaty s rodinou, na´ bozˇ enstv´ım a sta´ tem. V autoriteˇ se spatˇruje za´ ruka socia´ ln´ı stability, protozˇ e vede k discipl´ıneˇ a u´ cteˇ . Sd´ılene´ hodnoty a spolecˇ na´ kultura u´ dajneˇ zarucˇ uj´ı spolecˇ enskou soudrzˇ nost a umozˇ nˇ uj´ı civilizovanou existenci. Nepˇra´ teli konzervatismu jsou proto kult individualismu a prˇesveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e kazˇ dy´ by si meˇ l deˇ lat, co sa´ m uzna´ za vhodne´ . Neokonzervatismus je urcˇ itou reakc´ı na tolerantn´ı 60. le´ ta 20. stolet´ı. Chce postavit Boha prˇed svobodu – jedna´ se o projev obav z u´ padku „tradicˇ n´ıch hodnot― (proto jsou neokonzervativci proti potratu˚ m, proti homosexualiteˇ , pornografii atd.). Dalsˇ´ı argument nebroj´ı proti „sˇ patny´m na´ zoru˚ m―, ale zdu˚ raznˇ uje, zˇ e pluralismus (na´ zoru˚ , prˇesveˇ dcˇ en´ı, kulturn´ıch skupin) podkopa´ va´ soudrzˇ nost spolecˇ nosti. Neokonzervativci tak vyjadrˇuj´ı touhu po „eticke´ jednoteˇ ― spolecˇ nosti. Za´ kladn´ı hodnoty konzervatismu jsou: 1. Tradice. Hlavn´ı motiv konzervatismu („touha konzervovat―) je spojen s u´ ctou k tradici, zavedeny´m zvyku˚ m, instituc´ım a hodnota´ m, ktere´ prˇetrvaly v cˇ ase. Podle tohoto pohledu se v tradici odra´ zˇ ´ı nashroma´ zˇ deˇ na´ moudrost minulosti a instituce a postupy proveˇ rˇ ene´ cˇ asem. To vsˇ e je tˇreba zachovat k dobru nyn´ı zˇ ij´ıc´ıch i teˇ ch, kterˇ´ı se teprve narod´ı. Prˇednost´ı tradice je i to, zˇ e prˇina´ sˇ´ı stabilitu a bezpecˇ nost, protozˇ e jedincu˚ m doda´ va´ veˇ dom´ı socia´ ln´ı a deˇ jinne´ souna´ lezˇ itosti. 2. Pragmatismus. Konzervativci zdu˚ raznˇ uj´ı meze lidske´ racionality, ktere´ jsou da´ ny nekonecˇ nou slozˇ itost´ı sveˇ ta, v neˇ mzˇ zˇ ijeme. Pra´ veˇ proto neveˇ rˇ´ı abstraktn´ım principu˚ m a mysˇ lenkovy´m soustava´ m, ale sp´ısˇ e zkusˇ enosti a pragmatismu, tj. prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e jedna´ n´ı je tˇreba prˇizpu˚ sobovat rea´ lny´m okolnostem a c´ılu˚ m s ohledem na to, „co funguje―. Sve´ prˇesveˇ dcˇ en´ı tak konzervativci prezentuj´ı nikoli jako ideologii, ale sp´ısˇ e jako jaky´si postoj k zˇ ivotu. 3. Nedokonalost cˇ loveˇ ka. Konzervativn´ı pohled na lidskou prˇirozenost je pesimisticky´ . Lidske´ bytosti maj´ı sva´ omezen´ı, jsou za´ visle´ a touzˇ ´ı po jistoteˇ , maj´ı potrˇebu zˇ ´ıt ve stabiln´ıch a uspoˇra´ danyćh spolecˇ enstv´ıch. Jednotlivci jsou mora´ lneˇ poznamenan´ı, charakterizovan´ı sobectv´ım, za´ vist´ı a touhou po moci. Korˇeny zlocˇ innosti a nepoˇra´ dku˚ jsou tud´ızˇ sp´ısˇ e v lidske´ prˇirozenosti nezˇ ve spolecˇ enske´ m prostrˇed´ı. Zachova´ n´ı rˇa´ du vyzˇ aduje silny´ sta´ t, vynucova´ n´ı prˇ´ısnyćh za´ konu˚ a tvrde´ tresty. 4. Organicke´ pojet´ı spolecˇ nosti. M´ısto toho, aby spolecˇ nost cha´ pali jako umeˇ ly´ artefakt, ktery´ je vy´sledkem vynale´ zavosti lid´ı, konzervativci ji cha´ pou jako jaky´si prˇ irozeneˇ existuj´ıc´ı organicky´ celek. Spolecˇ nost s jej´ımi institucemi a pospolitostmi (od rodiny azˇ po na´ rod) tvorˇ´ı prˇirozeny´ celek, ktery´ je v´ıce nezˇ jen souhrn jednotlivyćh soucˇ a´ st´ı. 5. Hierarchie. Odstupnˇ ova´ n´ı spolecˇ enske´ hierarchie je prˇirozene´ a v organicke´ spolecˇ nosti nevyhnutelne´ . Svoje vyja´ drˇen´ı nacha´ z´ı v ru˚ znyćh rol´ıch a povinnostech ru˚ znyćh lid´ı v ru˚ znyćh spolecˇ enskyćh pozic´ıch. Hierarchie a nerovnosti podle konzervativcu˚ nevedou ke konfliktu˚ m, protozˇ e vza´ jemne´

96

za´ vazky a povinnosti drzˇ ´ı spolecˇ nost pohromadeˇ . Protozˇ e spolecˇ ensky´ u´ speˇ ch za´ vis´ı do znacˇ ne´ m´ıry na sˇ teˇ st´ı a na´ hodeˇ , bohaty´m a privilegovany´m prˇipada´ povinnost starat se o ty, kterˇ´ı u´ speˇ sˇ n´ı nebyli. 6. Autorita. Autorita je vzˇ dy do urcˇ ite´ m´ıry uplatnˇ ova´ na „shora― (srov. jiny´ pohled liberalismu), poskytuje totizˇ veden´ı, orientaci a podporu teˇ m, kterˇ´ı nejsou veˇ domostmi a zkusˇ enostmi dostatecˇ neˇ vybaveni, aby mohli jednat, jak nejmoudˇreji mohou (prˇ´ıkladem je zde rodicˇ ovska´ autorita). Drˇ´ıve meˇ la velky´ vliv prˇ irozena´ aristokracie, dnes se autorita cha´ pe sp´ısˇ e jako vy´sledek zkusˇ enost´ı a odborne´ prˇ´ıpravy. Autorita je zdrojem spolecˇ enske´ soudrzˇ nosti, rˇ´ıka´ lidem, co se od nich ocˇ eka´ va´ . Svoboda tak mus´ı j´ıt ruku v ruce s odpoveˇ dnost´ı. 7. Majetek. Soukrome´ vlastnictv´ı majetku je podle konzervativcu˚ velmi du˚ lezˇ ite´ , protozˇ e lidem da´ va´ bezpecˇ nost a jistou neza´ vislost na sta´ tu a vede je k tomu, aby ctili pra´ vo a majetek ostatn´ıch lid´ı. K majetku vsˇ ak nepatrˇ´ı jen pra´ va, ale take´ povinnosti. Majetek jsme zdeˇ dili po nasˇ ich prˇedc´ıch a budeme jej odkazovat nasˇ im deˇ tem. D´ıky majetku tak z´ıska´ va´ svu˚ j vy´znam mezigeneracˇ n´ı odpoveˇ dnost.

6.4

Socialismus

Jako politicka´ doktr´ına se socialismus zformoval v 19. stolet´ı, i kdyzˇ jeho koˇreny sahaj´ı mnohem hloubeˇ ji. Vznikl jako reakce na pru˚ myslovy´ kapitalismus – zprvu vyjadrˇoval za´ jmy rˇemesln´ıku˚ a malovy´robcu˚ , kterˇ´ı byli ohrozˇ eni tova´ rn´ı velkovy´robou. Brzy se vsˇ ak zacˇ al spojovat s rozru˚ staj´ıc´ı se pru˚ myslovou deˇ lnickou tˇr´ıdou. Ve svyćh pocˇ a´ tc´ıch byl socialismus utopicky´ a revolucˇ n´ı. Jeho c´ılem bylo odstranit kapitalistickou ekonomiku, zalozˇ enou na trzˇ n´ım hospoda´ rˇstv´ı, a nahradit ji kvalitativneˇ odlisˇ nou socialistickou ekonomikou, ktera´ meˇ la by´t zalozˇ ena na spolecˇ ne´ m vlastnictv´ı. Nejvlivneˇ jsˇ´ım prˇedstavitelem te´ to doktr´ıny byl Karel Marx (1818–1883), ktery´ polozˇ il za´ klady revolucˇ n´ı – komunisticke´ – varianteˇ socialismu. Jeho ucˇ en´ı – marxismus – prˇedstavovalo od 19. stolet´ı hlavn´ı alternativu k liberalismu, ktery´ podstatny´m zpu˚ sobem tvaroval podm´ınky zˇ ivota v modern´ı (trzˇ n´ı) spolecˇ nosti. Za´ kladn´ımi stavebn´ımi kameny marxismu jsou:

Marxismus

1. Historicky´ materialismus. Podle tohoto prˇesveˇ dcˇ en´ı jsou deˇ jiny urcˇ ova´ ny materia´ ln´ımi podm´ınkami existence. Historicky´ materialismus zdu˚ raznˇ uje prˇedevsˇ´ım vy´znam hospoda´ rˇ ske´ ho zˇ ivota a okolnost´ı, za nichzˇ lide´ produkuj´ı to, cˇ´ım uspokojuj´ı sve´ zˇ ivotn´ı potrˇeby. Marx tvrdil, zˇ e „ekonomicka´ za´ kladna―, kterou tvorˇ´ı prˇedevsˇ´ım „vy´robn´ı zpu˚ sob― neboli ekonomicky´ syste´ m, podminˇ uje (neboli determinuje) kulturn´ı a politickou „nadstavbu―. Z toho vyply´va´ , zˇ e historicky´ vy´voj spolecˇ nosti lze vysveˇ tlit pomoc´ı ekonomicky´ ch faktoru˚ . Pro Marxe je tak ekonomika za´ kladnou pro dalsˇ´ı kulturn´ı a politicke´ procesy, ktere´ odra´ zˇ ´ı zmeˇ ny v ekonomicke´ za´ kladneˇ (tj. ve sfe´ rˇe produkce). Promeˇ ny ve sfe´ rˇe kultury a politiky jen zrcadl´ı posuny ve sfe´ rˇe vy´robn´ıch sil. Podle Marxe: „Zpu˚ sob vy´roby materia´ ln´ıho zˇ ivota podminˇ uje socia´ ln´ı, politicky´ a duchovn´ı zˇ ivotn´ı proces vu˚ bec. Byt´ı lid´ı nen´ı urcˇ ova´ no jejich veˇ dom´ım, ny´brzˇ naopak jejich veˇ dom´ı je urcˇ ova´ no jejich spolecˇ ensky´m byt´ım.―

97


2. Odcizen´ı. Odcizen´ı bylo kl´ıcˇ ovy´m pojmem ranyćh Marxovyćh deˇ l. Je to proces, j´ımzˇ se za kapitalismu pracovn´ı s´ıla redukuje na pouhe´ zbozˇ ´ı a pra´ ce se meˇ n´ı v odosobneˇ nou cˇ innost. Deˇ ln´ıci se odcizuj´ı produktu sve´ pra´ ce, pracovn´ımu procesu, spoludeˇ ln´ıku˚ m a nakonec i sami sobeˇ jako tvorˇivy´m a spolecˇ ensky´ m bytostem. Odcizena´ pra´ ce v kapitalismu tak „produkuje pro boha´ cˇ e divy divouc´ı, ale pro deˇ ln´ıka produkuje nedostatek. Produkuje pala´ ce, ale pro deˇ ln´ıka brlohy. Produkuje kra´ su, ale deˇ ln´ıka mrzacˇ´ı. Nahrazuje pra´ ci stroji, ale cˇ a´ st deˇ ln´ıku˚ zatlacˇ uje zpa´ tky k barbarske´ pra´ ci a z ostatn´ıch deˇ la´ stroje. Produkuje ducha, ale pro deˇ ln´ıka produkuje slabomyslnost, kretenismus.― Neodcizena´ tvu˚ rcˇ´ı pra´ ce je naopak hlavn´ım zdrojem sebenaplnˇ ova´ n´ı a seberealizace cˇ loveˇ ka. 3. Trˇ ´ıdn´ı boj. Hlavn´ı rozpor v kapitalisticke´ spolecˇ nosti pramen´ı ze soukrome´ ho vlastnictv´ı. Soukrome´ vlastnictv´ı od sebe oddeˇ luje burzˇ oazii (neboli tˇr´ıdu kapitalistu˚ ) – vlastn´ıky vy´robn´ıch prostrˇedku˚ – a proletaria´ t, ktery´ nema´ zˇ a´ dny´ majetek a zˇ iv´ı se prodejem sve´ pracovn´ı s´ıly („na´ mezdn´ı otroci―). Burzˇ oazie je vla´ dnouc´ı tˇr´ıda. Ma´ ekonomickou moc (vlastn´ı produktivn´ı aktiva) a d´ıky tomu kontroluje take´ politickou nadstavbu (sta´ t). Ma´ take´ moc ideologickou, protozˇ e jej´ı ideje jsou v dane´ dobeˇ vla´ dnouc´ımi, a dnes bychom rˇekli, zˇ e jsou rozsˇ iˇrova´ ny skrze me´ dia, ktera´ jsou v jejich rukou. 4. Nadhodnota. Mezi burzˇ oazi´ı a proletaria´ tem je vztah nesmiˇritelne´ ho konfliktu, ktery´ plyne z toho, zˇ e proletaria´ t je za kapitalismu nutneˇ a neusta´ le vykorˇ ist’ova´ n. Marx zasta´ val na´ zor, zˇ e vesˇ kera´ hodnota je vy´sledkem pra´ ce ´ sil´ı o zisk kapitalisticke´ podniky nut´ı zˇ d´ımat vynalozˇ ene´ na vy´robu zbozˇ ´ı. U z deˇ ln´ıku˚ nadhodnotu a to tak, zˇ e jim plat´ı me´ neˇ , nezˇ cˇ in´ı hodnota jejich pra´ ce. 5. Proleta´ rˇ ska´ revoluce a komunismus. Jako jedine´ rˇesˇ en´ı rozporu˚ kapitalismu videˇ l Marx zrusˇ en´ı podm´ınek kapitalisticke´ vy´roby, tj. revolucˇ n´ı znicˇ en´ı syste´ mu, ktery´ odcizuje deˇ ln´ıka sama sobeˇ i svy´m druhu˚ m a nastolen´ı syste´ mu, ktery´ by umozˇ nil pra´ ci neodcizenou, tj. vsˇ estranny´ rozvoj lidsky´ ch potenc´ı v ru˚ znyćh cˇ innostech. Vsˇ estranny´ rozvoj lidske´ ho potencia´ lu (humanisticky´ aspekt) by se podle rane´ ho Marxe meˇ l realizovat v „umeˇ lecke´ aktiviteˇ ―. Po proleta´ rˇske´ revoluci tedy kapitalismus bude vystˇr´ıda´ n komunismem (beztrˇ´ıdn´ı spolecˇ nost´ı), v neˇ mzˇ „svobodny´ rozvoj kazˇ de´ ho je podm´ınkou svobodne´ ho rozvoje vsˇ ech―. Leninismus a stalinismus

Marxismus v praxi je neoddeˇ litelneˇ spjat se zkusˇ enost´ı soveˇ tske´ ho komunismu, ktery´ byl vsˇ ak v´ıce nezˇ klasicky´m marxismem inspirova´ n ucˇ en´ım V. I. Lenina (1870– 1924) a J. V. Stalina (1879–1953). Nen´ı mozˇ ne´ kla´ st rovn´ıtko mezi marxismus jako socia´ ln´ı filosofii a soveˇ tsky´ komunismus. Proto ani pa´ d komunismu nemus´ı nutneˇ znamenat konec marxismu jako politicke´ ideologie. Avantgardismus

98

To hlavn´ı, cˇ´ım Lenin k marxismu prˇispeˇ l (tj. leninismus), byla jeho teorie revolucˇ n´ı neboli avantgardn´ı strany. V n´ı se projevila Leninova obava, zˇ e burzˇ oazn´ımi idejemi manipulovany´ proletaria´ t nevyuzˇ ije svu˚ j revolucˇ n´ı potencia´ l. Sa´ m si nebude schopen uveˇ domit, co je jeho skutecˇ ny´m za´ jmem, totizˇ svrzˇ en´ı kapitalismu a jeho nahrazen´ı komunismem. Je proto zapotrˇeb´ı marxismem vyzbrojene´ revolucˇ n´ı

strany, ktera´ by plnila funkci „avantgardy deˇ lnicke´ tˇr´ıdy―. Takova´ strana nesm´ı by´t klasickou masovou stranou, ale pevneˇ stmelenou stranou oddanyćh profesiona´ ln´ıch revoluciona´ rˇu˚ , kterˇ´ı jsou schopni proleta´ ˇrskou masu ideologicky ve´ st a vylozˇ it j´ı jej´ı skutecˇ nou situaci. Soveˇ tsky´ svaz vsˇ ak mozˇ na´ daleko v´ıce nezˇ Lenin ovlivnil jeho na´ stupce Stalin. V pru˚ beˇ hu prˇetva´ rˇen´ı soveˇ tske´ spolecˇ nosti Stalin vytvorˇil model ortodoxn´ıho komunismu, ktery´m se po roce 1945 rˇ´ıdily i mnohe´ jine´ zemeˇ . Vsˇ echny Stalinovy zmeˇ ny vyplynuly z jeho nejza´ vazˇ neˇ jsˇ´ı ideologicke´ inovace, totizˇ teorie „socialismu v jedne´ zemi―, ktera´ tvrdila, zˇ e Soveˇ tsky´ svaz doka´ zˇ e vybudovat socialismus sa´ m, tj. bez toho, zˇ e by k tomu bylo zapotrˇeb´ı revoluce v mezina´ rodn´ım meˇ rˇ´ıtku. Stalin prˇetvorˇil Soveˇ tsky´ svaz na osobn´ı diktaturu. Pod jeho veden´ım se ze zemeˇ stala totalitn´ı diktatura, ktera´ fungovala jen d´ıky soustavne´ mu zastrasˇ ova´ n´ı, repres´ım a teroru. Za´ padn´ı marxismus

Slozˇ iteˇ jsˇ´ı a subtilneˇ jsˇ´ı forma marxismu se vyvinula v za´ padn´ı Evropeˇ . Na rozd´ıl od utlacˇ uj´ıc´ıch koncepc´ı soveˇ tske´ ho leninismu a stalinismu se za´ padn´ı marxiste´ nechali ovlivnit rany´mi Marxovy´mi spisy s jejich du˚ razem na idea´ l seberozvoje cˇ loveˇ ka v neodcizene´ pra´ ci. Na lidi se tak zacˇ alo hledeˇ t jako na tvu˚ rce deˇ jin a nikoli jen jako na loutky ovla´ dane´ neosobn´ımi materia´ ln´ımi silami. Za´ padn´ı marxiste´ tvrdili, zˇ e ekonomika a politika, stejneˇ jako materia´ ln´ı podm´ınky, ve kteryćh lide´ zˇ ij´ı, a schopnost lid´ı vytva´ rˇet vlastn´ı osud se navza´ jem ovlivnˇ uj´ı. Tak se doka´ zali vymanit ze sveˇ rac´ı kazajky „za´ kladny a nadstavby―. Jejich mysˇ lenky proto by´vaj´ı oznacˇ ova´ ny jako neomarxisticke´ . Za zdroje te´ to verze marxismu povazˇ ujeme G. Luka´ cse (1885–1971) a A. Gramsciho (1891–1937). Du˚ lezˇ itou marxistickou skupinou, ktera´ se snazˇ ila udrzˇ et kriticke´ nasazen´ı marxismu, zbavit jej jeho ekonomicke´ ho determinismu a obohatit jej vhledy psychoanaly´zy byla tzv. frankfurtska´ sˇ kola, jej´ımizˇ cˇ elny´mi prˇedstaviteli byli T. Adorno (1903–1969), M. Horkheimer (1895–1973) a H. Marcuse (1898–1979). Soucˇ asny´mi deˇ dici te´ to tradice jsou J. Habermas a A. Honneth.

Frankfurtska´ sˇ kola

Socia´ ln´ı demokracie

Vedle revolucˇ n´ıho marxismu se vsˇ ak jizˇ koncem 19. stolet´ı objevila i linie reformisticke´ ho socialismu, v n´ızˇ se odrazilo postupne´ zacˇ lenˇ ova´ n´ı pracuj´ıc´ıch do kapitalisticke´ spolecˇ nosti, zlepsˇ uj´ıc´ı se pracovn´ı podm´ınky a rostouc´ı vliv odboru˚ a socialistickyćh politickyćh stran. Tato varianta hla´ sala pokojny´, postupny´ a lega´ ln´ı prˇ echod k socialismu, ktery´ meˇ l by´t uskutecˇ neˇ n parlamentn´ı cestou. Socialismus meˇ l vyru˚ st pokojneˇ z libera´ ln´ıho kapitalismu – nam´ısto na´ silne´ revoluce meˇ la by´t zalozˇ ena socialisticka´ strana, ktera´ meˇ la souteˇ zˇ it ve volba´ ch. Spolu s t´ım byl kladen du˚ raz na osveˇ tu. Reformisticky´ socialismus cˇ erpal ze dvou zdroju˚ . Prvn´ım byla humanisticka´ tradice eticke´ ho socialismu, kterou ve Velke´ Brita´ nii reprezentovala Fabia´ nska´ spolecˇ nost zalozˇ ena´ v roce 1884. Druhy´m byl revizionisticky´ marxismus, rozvinuty´ prˇedevsˇ´ım neˇ mecky´m socialisticky´m politikem a teoretikem Eduardem Bernsteinem (1850–1932).

Reformisticky´ socialismus

Po velkou cˇ a´ st 20. stolet´ı tak bylo socialisticke´ hnut´ı rozdeˇ leno na dva ta´ bory. Revolucˇ n´ı socialiste´ , rˇ´ıd´ıc´ı se prˇ´ıkladem V. I. Lenina a bolsˇ eviku˚ , se oznacˇ ovali jako

99


komuniste´ , zat´ımco reformisticˇ t´ı socialiste´ , kterˇ´ı respektovali pravidla demokraticke´ politiky, se prˇiklonili k tomu, co se zacˇ alo oznacˇ ovat jako socia´ ln´ı demokracie. Tato rivalita se nety´kala jen nejvhodneˇ jsˇ´ıch prostrˇedku˚ , jak dospeˇ t k socialismu, ale i same´ podstaty socialisticke´ ho c´ıle. Socia´ ln´ı demokracie odm´ıtla komunisticke´ idea´ ly spolecˇ ne´ ho vlastnictv´ı a socialismus zacˇ ala definovat jako potrˇebu socia´ ln´ıho zabezpecˇ en´ı, prˇerozdeˇ lova´ n´ı a rˇ´ızen´ı ekonomiky. Socia´ ln´ı demokracie tak usiluje o urcˇ itou vyva´ zˇ enost trhu a sta´ tu, jednotlivce a spolecˇ nosti. Ja´ drem socia´ ln´ı demokracie je jisty´ kompromis mezi prˇ ijet´ım kapitalismu jako jedine´ ho oveˇ rˇene´ ho mechanismu k vytva´ rˇen´ı bohatstv´ı a u´ sil´ım o rozdeˇ lova´ n´ı tohoto bohatstv´ı na principech sp´ısˇ e mora´ lky nezˇ trhu. Pro socialisty byl tento obrat k trhu na´ rocˇ ny´m a bolestivy´m procesem. Na pocˇ a´ tku 20. stolet´ı bylo mozˇ no tento proces videˇ t v reformistickyćh kroc´ıch naprˇ. neˇ mecke´ socia´ ln´ı demokracie (SPD), ktera´ byla ovlivneˇ na mysˇ lenkami E. Bernsteina. K forma´ ln´ımu zrˇeknut´ı se marxismu v SPD dosˇ lo v roce 1959 na sjezdu v Bad Godesbergu. Hlavn´ım charakteristicky´m rysem modern´ı socia´ ln´ı demokracie je za´ jem o lidi, kterˇ´ı ve spolecˇ nosti prohra´ vaj´ı. Ve formeˇ keynesia´ nske´ socia´ ln´ı demokracie, sˇ iroce akceptovane´ v prvn´ıch desetilet´ıch po 2. sveˇ tove´ va´ lce, byla spojova´ na s prˇa´ n´ım „humanizovat― kapitalismus za´ sahy ze strany sta´ tu. Veˇ rˇilo se, zˇ e keynesia´ nska´ ekonomicka´ politika zajist´ı plnou zameˇ stnanost, zˇ e sm´ısˇ ena´ ekonomika pomu˚ zˇ e sta´ tu regulovat ekonomickou aktivitu a zˇ e rozsa´ hla´ socia´ ln´ı ochrana a pe´ cˇ e, financovana´ z progresivn´ıch dan´ı, prˇeklene propast mezi chudy´mi a bohaty´mi. Trˇet´ı cesta Trˇet´ı cesta

Beˇ hem 80. a 90. let 20. stolet´ı vsˇ ak socia´ ln´ı demokracie prodeˇ la´ vala obdob´ı krize. Du˚ vodu˚ bylo neˇ kolik. Za prve´ zmeˇ ny trˇ ´ıdn´ı struktury, zejme´ na na´ ru˚ st pocˇ tu lid´ı zameˇ stnanyćh ve svobodnyćh povola´ n´ıch a kancela´ rˇskyćh prac´ıch, znamenaly, zˇ e socia´ lneˇ demokraticka´ politika, zameˇ rˇena´ prˇedevsˇ´ım na za´ jmy tradicˇ n´ı deˇ lnicke´ tˇr´ıdy, nebyla jizˇ volicˇ sky atraktivn´ı. Za druhe´ globalizace, jak se zda´ lo, vytlacˇ ovala na okraj vsˇ echny specificky na´ rodn´ı formy rˇ´ızen´ı ekonomiky – prˇedevsˇ´ım pak keynesia´ nstv´ı. Za tˇret´ı, projevila se neefektivnost zna´ rodneˇ ny´ ch odveˇ tv´ı a ekonomicke´ ho pla´ nova´ n´ı, zejme´ na v rozvinutyćh zem´ıch. Za cˇ tvrte´ konec komunismu podlomil du˚ veˇ ryhodnost nejen etatisticky socialisticke´ ho modelu vyćhodn´ıho bloku, ale vsˇ ech socialistickyćh modelu˚ . Koncem tis´ıcilet´ı se vsˇ ak zda´ lo, zˇ e by socia´ ln´ı demokracii mohl obrodit tehdy novy´ program „trˇ et´ı cesty“. V ru˚ znyćh zem´ıch se objevily ru˚ zne´ projekty tˇret´ı cesty – v USA to byli nov´ı demokrate´ symbolizovan´ı B. Clintonem, ve Velke´ Brita´ nii nov´ı labouriste´ v cˇ ele s T. Blairem. Trˇet´ı cesta se profilovala kolem na´ sleduj´ıc´ıch te´ mat. Za prve´ vyrostla z prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e socialismus, prˇinejmensˇ´ım v podobeˇ spojovane´ se sta´ tn´ımi za´ sahy „shora―, je mrtev. Ruku v ruce s t´ım sˇ lo celkove´ prˇ ijet´ı globalizace a prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e kapitalismus se prˇemeˇ nil ve „znalostn´ı ekonomiku―, ktera´ ocenˇ uje informacˇ n´ı technologie, kvalifikovane´ jednotlivce a flexibilitu pracovn´ı s´ıly i podnika´ n´ı. Druhy´m rysem je to, zˇ e na rozd´ıl od neoliberalismu uzna´ va´ zˇ ivotneˇ du˚ lezˇ itou ekonomickou a socia´ ln´ı roli sta´ tu. Tato role vsˇ ak sp´ısˇ e nezˇ v poskytova´ n´ı socia´ ln´ıho zabezpecˇ en´ı (sta´ t blahobytu) spocˇ´ıva´ ve zvysˇ ova´ n´ı mezina´ rodn´ı konkurenceschopnosti a to s du˚ razem na odbornou prˇ ´ıpravu a posilova´ n´ı jednotlivcu˚ i skupin, aby mohli le´ pe odola´ vat tlaku˚ m trzˇ n´ıho kapitalismu (tzv. kompetitivn´ı sta´ t). Rysem politiky

100

tˇret´ı cesty je take´ to, zˇ e prˇijala libera´ ln´ı ideje rovnosti prˇ´ılezˇ itost´ı a meritokracie a opustila socialisticke´ rovnosta´ rˇstv´ı. Politikove´ tˇret´ı cesty tak odm´ıtaj´ı jak neolibera´ ln´ı ideje, zˇ e cˇ loveˇ k mus´ı sta´ t na vlastn´ıch nohou (a poma´ hat sa´ m sobeˇ ), tak take´ socia´ lneˇ demokraticke´ prosazova´ n´ı socia´ ln´ıho zabezpecˇ en´ı „od kole´ bky do hrobu―. Prˇikla´ neˇ j´ı se k na´ zoru modern´ıch libera´ lu˚ , zˇ e lidem se mus´ı pomoci, aby si pomohli sami.

6.5

Anarchismus

Definuj´ıc´ım rysem anarchismu je jeho odpor vu˚ cˇ i sta´ tu a jeho vy´ konny´m a soudn´ım orga´ nu˚ m. Anarchiste´ da´ vaj´ı prˇednost spolecˇ nosti bez sta´ tu, v n´ızˇ svobodn´ı jedinci spravuj´ı sve´ za´ lezˇ itosti na za´ kladeˇ dobrovolne´ dohody bez donucen´ı. Anarchiste´ odm´ıtaj´ı libera´ ln´ı prˇ edstavu, zˇ e politicka´ autorita vyply´va´ z dobrovolne´ ho souhlasu na za´ kladeˇ urcˇ ite´ formy „spolecˇ enske´ smlouvy― (viz odd´ıl 5.3). Podle anarchismu je sta´ t na´ strojem u´ tlaku, vykoˇrist’ova´ n´ı (zdaneˇ n´ı) a destrukce (sta´ ty vedou va´ lky kvu˚ li teritoria´ ln´ı expanzi). Du˚ lezˇ itou mysˇ lenkou anarchisticke´ tradice je decentralizace – organizace spolecˇ enske´ ho zˇ ivota v malyćh komunita´ ch, ktere´ by umozˇ nily osobn´ı kontakt a prˇij´ıma´ n´ı rozhodova´ n´ı cestou prˇ´ıme´ demokracie.

Proti sta´ tu

Podle teori´ı spolecˇ enske´ smlouvy jsou lide´ v podstateˇ egoisticke´ a potencia´ lneˇ agresivn´ı bytosti. Proto je tˇreba ustavit sta´ t, ktery´ bude drzˇ et jejich pudy pod kontrolou. Anarchismus naopak tvrd´ı, zˇ e lide´ jsou raciona´ ln´ı a rozumne´ bytosti, ktere´ maj´ı prˇirozenou schopnost organizovat svu˚ j zˇ ivot harmonicky a m´ırumilovneˇ . Je to „kaz´ıc´ı vliv sta´ tn´ı moci― a neprˇirozenyćh za´ konu˚ a nikoli sˇ patna´ lidska´ prˇirozenost v lidech, ktery´ zplodil nespravedlnost a agresi. V 19. stolet´ı pracovali anarchiste´ v deˇ lnicke´ m hnut´ı a hla´ sili se k sˇ iroke´ mu socialisticke´ mu sveˇ tona´ zoru, kapitalismus se popisoval v tˇr´ıdn´ıch kategori´ıch: vla´ dnouc´ı tˇr´ıda utiskovala masy a anarchiste´ usilovali o socia´ ln´ı revoluci v za´ jmu teˇ chto vykoˇrist’ovanyćh mas. Na´ zory na ekonomickou organizaci spolecˇ nosti vsˇ ak vyjevuj´ı vnitrˇ n´ı rozpornost anarchisticke´ doktr´ıny. Zat´ımco neˇ kterˇ´ı anarchiste´ bojovali proti soukrome´ mu vlastnictv´ı a nerovnosti, jin´ı ha´ jili vlastnicka´ pra´ va a va´ zˇ ili si kompetitivn´ıho kapitalismu. Odtud vyply´va´ rozd´ıl mezi kolektivistickou a individualistickou tradic´ı uvnitrˇ anarchismu. Individualisticky´ anarchismus

Individualisticky´ anarchismus byl velmi silny´ v USA. Jeho teoreticky´m za´ kladem je libera´ ln´ı prˇ edstava suvere´ nn´ıho jedince, kterou vsˇ ak anarchiste´ dova´ deˇ j´ı ke sve´ mu logicke´ mu extre´ mu. Mezi liberalismem a anarchismem proto existuj´ı vy´znamne´ rozd´ıly. Libera´ love´ si nemysl´ı, zˇ e lze zajistit svobodu bez sta´ tu. Locke a dalsˇ´ı libera´ love´ tvrdili, zˇ e pra´ vn´ı sta´ t existuje proto, aby svobodu zajistil a ne, aby ji omezil. Anarchiste´ vsˇ ak veˇ rˇ´ı, zˇ e jedinci spolu mohou vyj´ıt harmonicky i bez sta´ tn´ı moci a vynutitelne´ ho pra´ va (jsou tedy optimisticˇ teˇ jsˇ´ı nezˇ libera´ love´ ). Libera´ love´ take´ veˇ rˇ´ı, zˇ e prostrˇednictv´ım u´ stavn´ı a zastupitelske´ vla´ dy lze moc kultivovat. Anarchiste´ ideu demokraticke´ ho nebo „minima´ ln´ıho sta´ tu― odm´ıtaj´ı – demokracie a konstitucionalismus jsou pro neˇ pouhou fasa´ dou u´ tlaku (jaky´koli sta´ t je u´ tokem na osobn´ı svobodu).

101


Ota´ zkou vsˇ ak zu˚ sta´ va´ , jak – prˇi neexistenci sta´ tu – sladit jedna´ n´ı neza´ vislyćh individu´ı. Individualisticˇ t´ı anarchiste´ se domn´ıvaj´ı, zˇ e takovy´m mechanismem je trzˇ n´ı smeˇ na. Podle tohoto prˇesveˇ dcˇ en´ı je „neviditelna´ ruka― trhu schopna zvla´ dnout vza´ jemne´ pu˚ soben´ı vsˇ ech socia´ ln´ıch sil a t´ım je vyloucˇ ena potrˇeba jake´ koli politicke´ organizace. Ve druhe´ polovineˇ 20. stolet´ı dovedli neˇ kterˇ´ı individualisticˇ t´ı anarchiste´ tyto mysˇ lenky do konce a vypracovali koncepci anarchokapitalismu. Domn´ıvaj´ı se, zˇ e lze sta´ t zrusˇ it a nahradit jej neregulovanou trzˇ n´ı ekonomikou. Anarchokapitaliste´ zacha´ zej´ı mnohem da´ le nezˇ libera´ love´ , kterˇ´ı veˇ rˇ´ı, zˇ e neˇ ktere´ sluzˇ by mus´ı by´t zajisˇ t’ova´ ny veˇrejneˇ (vnitˇrn´ı poˇra´ dek, vynucova´ n´ı plneˇ n´ı smluv a ochrana proti u´ toku˚ m zvencˇ´ı). Anarchokapitaliste´ veˇ rˇ´ı, zˇ e trh mu˚ zˇ e uspokojit vsˇ echny potrˇeby a prˇa´ n´ı lid´ı – ochranu, kterou budou lide´ jeden prˇed druhy´m hledat, jim mohou zajistit „ochranna´ sdruzˇ en´ı ― a „soukrome´ soudy― funguj´ıc´ı na konkurencˇ n´ı ba´ zi a snazˇ ´ıc´ı se proto poskytovat ty nejlepsˇ´ı sluzˇ by. Kolektivisticky´ anarchismus

Kolektivisticka´ verze anarchismu ma´ filosoficke´ koˇreny sp´ısˇ e v socialismu nezˇ v liberalismu. Kolektivisticky´ anarchismus tak nedova´ d´ı k logicky´m za´ veˇ ru˚ m libera´ ln´ı vyćhodiska, ale socialisticke´ prˇesveˇ dcˇ en´ı o spolecˇ enske´ povaze cˇ loveˇ ka. Lide´ jsou spolecˇ ensky´mi tvory, jimzˇ je vlastneˇ jsˇ´ı spolecˇ na´ pra´ ce pro obecne´ blaho nezˇ usilova´ n´ı o osobn´ı za´ jem. To neznamena´ , zˇ e by anarchismus tvrdil, zˇ e jsou lide´ od sve´ prˇirozenosti „dobˇr´ı― (jak je mu cˇ asto vycˇ´ıta´ no), ale jen, zˇ e jsou schopni solidarity a spolupra´ ce, kterou mohou rozvinout v prˇ´ıznive´ m socia´ ln´ım prostrˇed´ı. Lide´ budou chamtiv´ı a agresivn´ı, pokud je bude vychova´ vat nespravedliva´ spolecˇ nost. Kdyzˇ budou vyru˚ stat ve spolecˇ nosti, kde vla´ dne spravedlnost a rovnost, budou vstrˇ´ıcn´ı a kooperativn´ı. Stejneˇ jako socialismus take´ kolektivisticky´ anarchismus povazˇ uje kapitalismus za tˇr´ıdneˇ vykoˇrist’ovatelsky´ a nespravedlivy´ syste´ m. Oba proto da´ vaj´ı prˇednost kolektivn´ımu vlastnictv´ı materia´ ln´ıch statku˚ a komuna´ ln´ı organizaci spolecˇ enske´ ho zˇ ivota. Mezi obeˇ ma doktr´ınami vsˇ ak existuj´ı take´ du˚ lezˇ ite´ rozd´ıly. Anarchismus se deˇ sil veˇ deckyćh aspirac´ı marxismu, prˇedevsˇ´ım, „historicke´ ho materialismu―, odm´ıtal prima´ t ekonomiky a kritizoval marxismus pro jeho „ekonomicky´ determinismus―. Kritizoval da´ le marxisticky´ na´ zor, zˇ e proletaria´ t je „revolucˇ n´ı tˇr´ıda―: tˇr´ıdn´ı vykoˇrist’ova´ n´ı je podle anarchistu˚ jen jednou formou u´ tlaku a anarchismus nacha´ z´ı revolucˇ n´ı potencia´ l u sˇ iroke´ sˇ ka´ ly dalsˇ´ıch socia´ ln´ıch skupin vcˇ etneˇ venkovske´ ho rolnictva, etnickyćh mensˇ in, meˇ stske´ chudiny a studentu˚ . Anarchismus take´ nesouhlas´ı s leninsky´m cha´ pa´ n´ım „avantgardn´ı politicke´ strany― (cha´ pa´ no jako elita´ rˇsky´ koncept a za´ rodek diktatury).

6.6

Feminismus

Azˇ do 60. let 20. stolet´ı se rozd´ıly v pohlav´ı nepovazˇ ovaly za politicky relevantn´ı. Tyto rozd´ıly byly pokla´ da´ ny za „pˇrirozene´ ― a tedy nezmeˇ nitelne´ . Feminismus vsˇ ak toto veˇ dom´ı zpochybnil a napadl prˇedpoklady nerovnosti na ba´ zi rodu (gender). Korˇeny feminismu jsou vsˇ ak mnohem hlubsˇ´ı. Za prvn´ı d´ılo novodobe´ ho feminismu se zpravidla povazˇ uje Obhajoba pra´ v zˇ en (1792) Mary Wollstonecraftove´ (1759–1797), ktera´ poprve´ zachycuje princip, proti neˇ muzˇ feministky vystoupily.

102

Popisuje redukci zˇ eny na neautonomn´ı a na muzˇ i za´ vislou bytost, ktere´ nen´ı umozˇ neˇ no, aby rozv´ıjela sve´ vlohy ve vzdeˇ la´ n´ı a z´ıska´ vala zkusˇ enosti prˇi budova´ n´ı karie´ ry. D´ıky tomu, zˇ e je zˇ ena odka´ za´ na do sfe´ ry „rodiny―, kde ma´ tra´ vit cˇ as neplacenou doma´ c´ı prac´ı a vychova´ va´ n´ım deˇ t´ı, je naprosto ekonomicky za´ visla´ na muzˇ i a nezby´va´ j´ı nic jine´ ho, nezˇ aby ze sebe slovy Wollstonecraftove´ „udeˇ lala koketn´ı otrokyni, aby z n´ı byl la´ kaveˇ jsˇ´ı prˇedmeˇ t touhy, milejsˇ´ı spolecˇ nice muzˇ e, kdykoli se mu zachce si odpocˇ inout.― (citova´ no z OATES-INDRUCHOVA´ 1998: 22) V polovineˇ 19. stolet´ı nasˇ lo zˇ enske´ hnut´ı sve´ za´ kladn´ı zameˇ rˇen´ı v kampani za volebn´ı pra´ vo zˇ en. Tomuto obdob´ı se zpravidla rˇ´ıka´ „prvn´ı vlna― feminismu a charakterizuje ji pozˇ adavek, aby zˇ eny meˇ ly stejna´ pra´ va jako muzˇ i. „Prvn´ı vlna― byla vedena do u´ speˇ sˇ ne´ ho konce, protozˇ e zˇ eny volebn´ı pra´ vo z´ıskaly (poprve´ na Nove´ m Ze´ landu v roce 1893, devatena´ cty´ dodatek k u´ staveˇ USA poskytl hlasovac´ı pra´ vo americky´m zˇ ena´ m v roce 1920).

„Prvn´ı vlna“

V 60. letech 20. stolet´ı feministicke´ hnut´ı znovu nabylo s´ılu s prˇ´ıchodem tzv. „druhe´ vlny―. Autorˇi a autorky „druhe´ vlny― sˇ li daleko za prˇedpoklady „prvn´ı vlny― a prova´ deˇ li rozsa´ hle´ analy´zy instituciona´ ln´ıho uspoˇra´ da´ n´ı spolecˇ nosti, ota´ zek pra´ vn´ıho a ekonomicke´ ho postaven´ı zˇ en, ota´ zek na´ sil´ı v rodina´ ch a reflexe stereotypu˚ o zˇ ena´ ch ve veˇ deˇ , umeˇ n´ı, me´ di´ıch a spolecˇ enskyćh struktura´ ch (OATES-INDRUCHOVA´ 1998: 10–11).

„Druha´ vlna“

Za´ kladn´ımi stavebn´ımi kameny feminismu jsou: 1. Politika priva´ tn´ıho. Panstv´ı muzˇ e nad zˇ enou se prima´ rneˇ uskutecˇ nˇ uje v rodineˇ . Proto feminismus zpochybnˇ uje konvencˇ n´ı prˇedstavy o tom, co je „politicke´ ― – politika je vsˇ ude a vzˇ dy tam, kde lze naj´ıt socia´ ln´ı konflikt (tedy i v rodineˇ ). „Osobn´ı je politicke´ !― je pak heslem, ktery´m ma´ by´t konvencˇ n´ı deˇ len´ı na veˇrejnou (politickou) a soukromou (nepolitickou) sfe´ ru napadeno. 2. Patriarcha´ t. Feminismus tvrd´ı, zˇ e podobneˇ jako spolecˇ enska´ tˇr´ıda, rasa cˇ i na´ rod, je i pohlav´ı du˚ lezˇ ity´ m socia´ ln´ım deˇ l´ıtkem. Podle neˇ kteryćh feministek je nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ım deˇ l´ıtkem. Proto prˇisˇ ly s teori´ı „sexua´ ln´ı politiky―, podobneˇ jako socialiste´ vyzna´ vaj´ı prˇedstavu „trˇ´ıdn´ı politiky―. Feministky hovoˇr´ı o „sexismu― (diskriminace podle pohlav´ı, nadrˇazenost muzˇ u˚ ) a kresl´ı paralelu s „rasismem―. K vysveˇ tlen´ı mocenskyćh vztahu˚ mezi muzˇ i a zˇ enami pouzˇ ´ıvaj´ı feministky pojmu „patriarcha´ t― (doslova „vla´ da otce― uvnitrˇ rodiny). Acˇ koli neˇ ktere´ feministky pouzˇ ´ıvaj´ı toto oznacˇ en´ı v u´ zke´ m smyslu, „patriarcha´ t― se pouzˇ ´ıva´ i v sˇ irsˇ´ım vy´znamu a znamena´ jednodusˇ e „vla´ du muzˇ u˚ ― v rodineˇ i mimo ni. 3. Pohlav´ı a rod. Pro zachycen´ı rozd´ılu˚ mezi t´ım, co je „prˇ irozene´ ―, a t´ım, co je „kulturn´ı― (cˇ i „socia´ ln´ı ―), rozlisˇ uj´ı feministky mezi „pohlav´ım― (sex) a „rodem― (gender). Pohlav´ı urcˇ uje biologicke´ faktory, ktere´ odlisˇ uj´ı muzˇ e od zˇ en (a ktere´ jsou proto nezmeˇ nitelne´ ). „Rod― je kulturn´ı pojem oznacˇ uj´ıc´ı ru˚ zne´ role, ktere´ spolecˇ nost prˇisuzuje zˇ ena´ m a muzˇ u˚ m. Patriarcha´ ln´ı ideologie zatemnila rozd´ıl mezi pohlav´ım a rodem, protozˇ e prˇedpokla´ da´ , zˇ e vsˇ echny socia´ ln´ı ota´ zky mezi muzˇ i a zˇ enami maj´ı koˇreny v biologii. Podle feminismu vsˇ ak mezi pohlav´ım a rodem neexistuje nevyhnutelny´ vztah: rodove´ rozd´ıly jsou vy´lucˇ neˇ kulturn´ı, kazˇ de´ mu jednotlivci je vnutila spolecˇ nost. Veˇ tsˇ ina feministek se domn´ıva´ , zˇ e pohlavn´ı rozd´ıly mezi muzˇ i

Rod

103


a zˇ enami jsou pomeˇ rneˇ male´ a nemohou vysveˇ tlit ani zdu˚ vodnit rodove´ rozd´ıly. Tyto rozd´ıly konstruuje spolecˇ nost, ktera´ formuje zˇ enskou identitu takovy´m zpu˚ sobem, aby zˇ eny odpov´ıdaly „zˇ enske´ mu stereotypu―, ktery´ od nich zˇ a´ da´ pasivitu, podrˇ´ızenost, poddanost a zˇ ivot stra´ veny´ v ra´ mci patriarcha´ ln´ı rodiny. Stejny´m zpu˚ sobem je pak muzˇ ska´ identita formova´ na jako to, co nen´ı zˇ enske´ – muzˇ i jsou asertivn´ı, agresivn´ı, souteˇ zˇ iv´ı a nepla´ cˇ ou. Ne vsˇ echny feministky se vsˇ ak hla´ s´ı k rusˇ en´ı rodovy´ ch rozd´ılu˚ . Tzv. diferencˇ n´ı feminismus se hla´ s´ı k „prozˇ enske´ mu― stanovisku, ktere´ tvrd´ı, zˇ e pohlavn´ı rozd´ıly skutecˇ neˇ existuj´ı a maj´ı politicky´ a socia´ ln´ı vy´znam. Takove´ mu na´ zoru se pak neˇ kdy rˇ´ıka´ „esencialismus―. Podle neˇ j jsou muzˇ i a zˇ eny esencia´ lneˇ odlisˇ n´ı a c´ılem takto cha´ pane´ ho feminismu je vnesen´ı typicky zˇ enskyćh hodnot do veˇrejne´ ho zˇ ivota a politiky. ´ kol U

Nejpouzˇ ´ıvaneˇ jsˇ´ı antifeministicky´ argument prosteˇ tvrd´ı, zˇ e rodova´ deˇ lba spolecˇ nosti je „pˇrirozena´ ― a zˇ e muzˇ i i zˇ eny pln´ı u´ lohy, ktere´ vyply´vaj´ı z jejich prˇirozenosti – zˇ ena je svou teˇ lesnou a anatomickou skladbou prˇedurcˇ ena, aby vykona´ vala doma´ c´ı pra´ ce („biologie je jej´ım osudem―). Hlavn´ı takovy´ biologicky´ argument odkazuje na schopnost zˇ en rodit deˇ ti. Feminismus vsˇ ak upozornˇ uje, zˇ e biologicke´ skutecˇ nosti spojene´ s touto schopnost´ı by nemeˇ ly prˇ edurcˇ ovat socia´ ln´ı postaven´ı a osud zˇ en. Zˇ eny sice mohou by´t matkami, ale nemusej´ı akceptovat materˇskou odpoveˇ dnost, tj. krmit a vychova´ vat deˇ ti, pecˇ ovat o neˇ tak, aby se zcela oddaly rodineˇ a zˇ ivotu v doma´ cnosti. Vazba mezi rozen´ım deˇ t´ı a jejich vyćhovou je prima´ rneˇ kulturn´ı a ne biologicka´ . V symetrickyćh rodina´ ch mohou zˇ eny sd´ılet pe´ cˇ i o deˇ ti s manzˇ elem (cˇ i partnerem), pe´ cˇ i o deˇ ti mu˚ zˇ e prˇevz´ıt take´ komunita a sta´ t nebo se o neˇ mohou postarat vzda´ len´ı prˇ´ıbuzn´ı. Co si o tomto proble´ mu mysl´ıte vy? Vasˇ e na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem druhe´ ho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku. Libera´ ln´ı feminismus

Feminismus je ideologie, ktera´ zahrnuje tˇri hlavn´ı tradice: libera´ ln´ı, socialistickou a radika´ ln´ı. Rany´ feminismus a zejme´ na „prvn´ı vlna― zˇ enske´ ho hnut´ı byly silneˇ ovlivneˇ ny idejemi a hodnotami liberalismu. Stejneˇ tak „druha´ vlna― obsahovala silny´ libera´ ln´ı prvek. Za´ kladn´ım vyćhodiskem libera´ ln´ıho feminismu je individualismus, tj. prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e vsˇ ichni jedinci jsou z mora´ ln´ıho hlediska stejneˇ du˚ lezˇ it´ı. Jednotlivci maj´ı pra´ vo na stejne´ zacha´ zen´ı bez ohledu na jejich pohlav´ı, rasu, barvu pleti cˇ i politicke´ prˇesveˇ dcˇ en´ı (pozˇ adavek rovne´ ho ohledu). Cele´ hnut´ı za volebn´ı pra´ vo zˇ en vycha´ zelo z libera´ ln´ıho individualismu a z prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e emancipace bude dosazˇ eno, jakmile budou m´ıt zˇ eny stejna´ hlasovac´ı pra´ va jako muzˇ i. Libera´ ln´ımu feminismu tak jde o zajisˇ teˇ n´ı „fe´ rovyćh― podm´ınek souteˇ zˇ e pro zˇ eny v ra´ mci politicky´ ch a socia´ ln´ıch instituc´ı. Pozˇ adavky rovnopra´ vnosti, ktere´ tato forma feminismu prosazovala, pomohly nejv´ıce relativneˇ vzdeˇ lany´m zˇ ena´ m ze strˇedn´ı tˇr´ıdy, ktere´ meˇ ly prˇedpoklady k tomu, aby mohly postupneˇ se otev´ıraj´ıc´ıch mozˇ nost´ı vyuzˇ ´ıt. Du˚ raz na „forma´ ln´ı pra´ va― se pak stal tercˇ em kritiky z teˇ ch pozic, ktere´ nevid´ı nerovnosti jen v term´ınech poskytnutyćh pra´ v, ale ve smyslu hlubsˇ´ıch socia´ lneˇ ekonomicky´ ch nerovnost´ı, ktere´ urcˇ ity´m skupina´ m obcˇ anu˚ znemozˇ nˇ uj´ı vyuzˇ it´ı jejich pra´ v, i kdyby jim byla forma´ lneˇ poskytnuta. Jestli emancipace spocˇ´ıva´ jen

104

v rovnyćh pra´ vech, opom´ıj´ı se jine´ formy spolecˇ enske´ diskriminace. Prˇ´ıkladem je diskriminace tˇr´ıdn´ı. Na to upozornˇ uje socialisticky´ feminismus. Socialisticky´ feminismus

Socialisticky´ feminismus se dostal do poprˇed´ı ve druhe´ polovineˇ 20. stolet´ı (i kdyzˇ se k socialisticky´m mysˇ lenka´ m hla´ sily i neˇ ktere´ prvn´ı feministky). Na rozd´ıl od libera´ ln´ıho se socialisticky´ feminismus nedomn´ıva´ , zˇ e nerovnosti lezˇ ´ı jen v oblasti politicke´ ho a pra´ vn´ıho znevy´hodneˇ n´ı, ktere´ by bylo mozˇ no napravit rovnou ochranou za´ kona nebo vytvorˇen´ım stejnyćh mozˇ nost´ı. Tvrd´ı, zˇ e vztah mezi pohlav´ımi ma´ koˇreny v samotne´ socia´ ln´ı strukturˇ e a nic jine´ ho nezˇ struktura´ ln´ı promeˇ na (socia´ ln´ı ´ strˇedn´ım te´ matem revoluce) nemu˚ zˇ e nab´ıdnout perspektivu skutecˇ ne´ emancipace. U socialisticke´ ho feminismu proto je, zˇ e patriarcha´ t lze vysveˇ tlit jen z hlediska socia´ ln´ıch a ekonomickyćh faktoru˚ . Socialisticky´ feminismus se domn´ıval, zˇ e vyka´ za´ n´ı zˇ en do sfe´ ry doma´ cnosti slouzˇ ´ı ekonomicky´ m za´ jmu˚ m kapitalismu. Ve sve´ roli „doma´ c´ıch pan´ı― osvobozuj´ı zˇ eny muzˇ e od brˇemene doma´ c´ıch prac´ı a vyćhovy deˇ t´ı, cozˇ muzˇ u˚ m umozˇ nˇ uje, aby se veˇ novali placene´ mu a produktivn´ımu zameˇ stna´ n´ı. Neˇ ktere´ feministky tvrdily, zˇ e je to pra´ veˇ neplacena´ doma´ c´ı pra´ ce, ktera´ mu˚ zˇ e za odsouzen´ı zˇ en k financˇ n´ı za´ vislosti na manzˇ elech, cˇ´ımzˇ se vytva´ rˇ´ı syste´ m socia´ ln´ı nerovnosti. Kampanˇ pod heslem „Mzdu za pra´ ci v doma´ cnosti!― m´ırˇila pra´ veˇ na to, aby zˇ eny dosa´ hly financˇ n´ı a ekonomicke´ neza´ vislosti a aby spolecˇ nost uznala, zˇ e jejich pra´ ce je take´ produktivn´ı a zˇ e si zasluhuje, aby za ni spolecˇ nost platila. Radika´ ln´ı feminismus

Radika´ ln´ı feminismus se d´ıva´ na rodove´ rozd´ıly jako na jedno ze za´ kladn´ıch krite´ ri´ı socia´ ln´ı diferenciace. U neˇ kteryćh feministek se jedna´ o nejvy´ znamneˇ jsˇ´ı zdroj nespravedlnosti ve spolecˇ nosti. Radika´ ln´ı feministky trvaly na tom, zˇ e spolecˇ nost je tˇreba poj´ımat a popisovat jako „patriarcha´ ln´ı ―, aby tak vystoupila na povrch centra´ ln´ı role sexua´ ln´ıho u´ tlaku, podobneˇ jako socialiste´ pouzˇ ´ıvaj´ı pojem „kapitalisticky´―, aby obra´ tili pozornost k ekonomicke´ mu vykoˇrist’ova´ n´ı. V knize Sexua´ ln´ı politika nazvala Kate Millett patriarcha´ t „socia´ ln´ı konstantou―, ktera´ procha´ z´ı vsˇ emi politicky´mi, socia´ ln´ımi a ekonomicky´mi strukturami. Rozd´ılne´ u´ lohy muzˇ u˚ a zˇ en maj´ı pu˚ vod v procesu „formova´ n´ı―, protozˇ e od neju´ tlejsˇ´ıho veˇ ku jsou chlapci a deˇ vcˇ ata naba´ da´ ni k tomu, aby se podrˇ´ıdili sve´ specificke´ rodove´ identiteˇ . K tomuto docha´ z´ı v rodineˇ jako hlavn´ı instituci patriarcha´ tu. Proti patriarcha´ tu by se meˇ lo bojovat politikou „uveˇ domova´ n´ı ― (diskuse a uveˇ domeˇ n´ı si diskriminace podle pohlav´ı).

6.7

Environmentalismus

Mysˇ lenka, zˇ e vztah mezi cˇ loveˇ kem a prˇ´ırodou ma´ politickou du˚ lezˇ itost, je relativneˇ mlada´ . Azˇ do 60. let 20. stolet´ı povazˇ ovala veˇ tsˇ ina politickyćh myslitelu˚ prˇ´ırodu za „ekonomicky´ zdroj―, ktery´ byl lidem k dispozici. V environmentalismu se projevuje znepokojen´ı nad sˇkodami, ktere´ sveˇ tu prˇ´ırody pu˚ sob´ı zrychluj´ıc´ı se tempo ekonomicke´ ho rozvoje, a starost o klesaj´ıc´ı kvalitu lidske´ existence i o samo prˇezˇ it´ı lidske´ ho rodu. Term´ın environmentalismus se pouzˇ ´ıva´ od 50. let 20. stolet´ı k oznacˇ en´ı sˇ iroke´ sˇ ka´ ly idej´ı a teori´ı, pro neˇ zˇ je charakteristicke´ za´ kladn´ı prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e

105


Antropocentrismus

zˇ ivot cˇ loveˇ ka je trˇ eba pochopit v souvislosti se sveˇ tem prˇ´ırody. Environmentalismus vycha´ z´ı z toho, zˇ e vsˇ echny tradicˇ n´ı doktr´ıny a ideologie jsou antropocentricke´ a zalozˇ ene´ na „aroganci humanismu―. Konvencˇ n´ı ideologicka´ prˇesveˇ dcˇ en´ı i politicke´ teorie analyzuj´ı sveˇ t pomoc´ı lidskyćh a spolecˇ enskyćh kategori´ı. Z toho plyne, zˇ e at’ uzˇ jsou rozd´ıly mezi ru˚ zny´mi tradicemi politicke´ ho mysˇlen´ı jake´ koli, shodnou se na tom, zˇ e politika by meˇ la prˇ isp´ıvat k veˇ tsˇ´ımu materia´ ln´ımu dostatku dosahovane´ mu sta´ le efektivneˇ jsˇ´ım uzˇ ´ıva´ n´ım prˇ´ırody (prˇ´ıroda ma´ by´t ovla´ dnuta a produktivneˇ vyuzˇ ita). Environmentalismus se vsˇ ak snazˇ ´ı nale´ zt mezi lidsky´m sveˇ tem a „pˇr´ırodou― novou rovnova´ hu. To neˇ kterˇ´ı environmentaliste´ povazˇ uj´ı za kl´ıcˇ k prˇezˇ it´ı lidstva.

Obhajoba environmenta´ ln´ıho postoje, ktera´ je formulova´ na na za´ kladeˇ nutnosti zachovat ekosyste´ my kvu˚ li prˇ ezˇ it´ı cˇ loveˇ ka, je vsˇ ak sta´ le antropocentrickou (cˇ loveˇ kostˇrednou) perspektivou, protozˇ e si cen´ı prˇ´ırodu jen pro to, co mu˚ zˇ e prˇine´ st lidem. Jiny´ pohled prˇedkla´ da´ ideu, zˇ e smyslem lidske´ ho zˇ ivota je napomoci uchova´ n´ı prˇ´ırody ne z instrumenta´ ln´ıch du˚ vodu˚ , ale kvu˚ li jej´ı inherentn´ı hodnoteˇ . To je ˚ vodneˇ n´ı environmetalismu. EnvironmenEkocentrismus neantropocentricke´ – ekocentricke´ – odu talismus tak lze rozdeˇ lit do dvou veˇ tv´ı. Na jedne´ straneˇ je to antropocentrismus, ktery´ vyru˚ sta´ z prˇesveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e prˇ´ıroda ma´ hodnotu jen z hlediska cˇ loveˇ ka a pro cˇ loveˇ ka (instrumenta´ lneˇ ). Na druhe´ straneˇ pak lze naj´ıt holisticky´ ekocentrismus, ktery´ mluv´ı o ochraneˇ prˇ´ırody kvu˚ li j´ı inherentn´ı hodnoteˇ (ekocentrismus) a nemluv´ı o ochraneˇ jednotlivyćh cˇ a´ st´ı prˇ´ırody, ale jej´ıho celku (holismus). Do druhe´ kategorie patrˇ´ı hlubinna´ ekologie (viz n´ızˇ e). Proble´ mem environmentalismu je mnohost a promeˇ nlivost politickyćh prˇedstav, ktere´ jsou s n´ım spojeny. Vedle ekoanarchistu˚ kladouc´ıch du˚ raz na zˇ ivot v decentralizovanyćh komunita´ ch existuj´ı ekosocialiste´ , kterˇ´ı spojuj´ı budoucnost odpoveˇ dne´ ho vztahu k prˇ´ırodeˇ s existenc´ı ekologicky citlive´ ho sta´ tu. Stejneˇ tak vedle teˇ ch, kterˇ´ı spole´ haj´ı na existuj´ıc´ı instituce a mechanismy politicke´ ho prˇesveˇ dcˇ ova´ n´ı (um´ırneˇ n´ı ekologove´ neboli „sveˇ tle zelen´ı ―), existuj´ı zasta´ nci radika´ ln´ıch rˇesˇ en´ı, kterˇ´ı by byli schopni mobilizovat pro ekologickou prˇestavbu i potencia´ lneˇ na´ silne´ prostrˇedky (radika´ ln´ı ekologove´ neboli „tmaveˇ zelen´ı ―). Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı pozice, ktere´ se v ra´ mci environmentalismu vyry´sovaly, jsou: 1. Reformisticky´ environmentalismus. Je zalozˇ en na prˇedstaveˇ „trvale udrzˇ itelne´ ho rozvoje― nebo podobne´ m principu, tj. prˇedstaveˇ , zˇ e nen´ı tˇreba radika´ ln´ıch rˇesˇ en´ı, ale jen urcˇ ityćh u´ prav sta´ vaj´ıc´ıch politik a politickyćh programu˚ , aby se ota´ zky ochrany zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı zacˇ aly bra´ t v u´ vahu. Reformn´ı prˇ´ıstup vycha´ z´ı z v´ıry v raciona´ ln´ı osobn´ı za´ jem. Lide´ byli dlouho slep´ı k ekologicky´m proble´ mu˚ m, ale ve chv´ıli, kdy si tyto proble´ my uveˇ dom´ı a spolu s t´ım si uveˇ dom´ı, zˇ e je jejich rˇesˇ en´ı v za´ jmu jejich a jejich deˇ t´ı, budou moci je napravit. Reformisticky´ environmentalismus charakterizuje v´ıra v aplikovatelnost „spra´ vneˇ nastavenyćh― sta´ tn´ıch politik. Jde o antropocentricky´ prˇ ´ıstup, ktery´ je kritizova´ n radika´ lneˇ jsˇ´ımi environmentalisty („tmaveˇ zeleny´mi―), kterˇ´ı neveˇ rˇ´ı, zˇ e takovy´ prˇ´ıstup zalozˇ eny´ na sebeza´ jmu mu˚ zˇ e fungovat: dokud lide´ nenadrˇad´ı respekt k prˇ´ırodeˇ svy´m za´ jmu˚ m, zˇ a´ dne´ zmeˇ ny se nedosa´ hne. 2. Hlubinneˇ ekologicke´ krˇ ´ıdlo. Na rozd´ıl od reformisticke´ ho proudu veˇ rˇ´ı v radika´ ln´ı prˇestavbu spolecˇ nosti. Tito ekologove´ pozˇ aduj´ı tota´ ln´ı hodnotovou

106

promeˇ nu ve spolecˇ nosti – v tomto smyslu jde o sve´ ho druhu utopicke´ mysˇ len´ı. Do tohoto ta´ bora patrˇ´ı take´ zasta´ nci bioregionalismu, kterˇ´ı navrhuj´ı alternativn´ı uspoˇra´ da´ n´ı lidskyćh spolecˇ nost´ı, totizˇ ne na za´ kladeˇ politickyćh, ale prˇ ´ırodn´ıch hranic. Bioregiony jsou ekologicky a biologicky samostatne´ jednotky (v ra´ mci takovyćh bioregionu˚ existuj´ı stabiln´ı ekosyste´ my, v nichzˇ mohou lide´ zˇ ´ıt v rovnova´ ze s prˇ´ırodou). Tyto regiony by byly samostatne´ (autarkn´ı) a neprˇelidneˇ ne´ (proto by podle zasta´ ncu˚ umozˇ nily realizaci mechanismu˚ prˇ´ıme´ demokracie). Byla by to samostatna´ u´ zem´ı, ktera´ by zˇ ila v rovnova´ ze s okol´ım a omezila by tak potrˇebu obchodu i cestova´ n´ı. Vyzˇ adovala by vsˇak mechanismy kontroly populace. Podle kritiku˚ v sobeˇ proto takove´ vize obsahuj´ı potencia´ lneˇ nebezpecˇ ne´ tendence ve formeˇ podrˇ´ızen´ı jedince za´ jmu˚ m mimolidske´ ho nadindividua´ ln´ıho celku. 3. Eko-libera´ ln´ı kapitalismus. Tato pozice veˇ rˇ´ı v to, zˇ e nejle´ pe zˇ ivotn´ı prostrˇed´ı ochra´ n´ı trh (resp. institut soukrome´ ho vlastnictv´ı). V soucˇ asnosti z´ıska´ va´ na populariteˇ . Ve sveˇ teˇ jizˇ existuj´ı soukrome´ parky – rozsa´ hla´ u´ zem´ı, ktera´ patrˇ´ı bohaty´m jednotlivcu˚ m, kterˇ´ı je koupili za u´ cˇ elem konzervace. Sem patrˇ´ı take´ v´ıra v „zelene´ podnika´ n´ı― odpov´ıdaj´ıc´ı na popta´ vku postmateria´ ln´ıch konzumentu˚ vyzˇ aduj´ıc´ıch „zelene´ ― produkty. 4. Eko-socialismus. Tato verze environmentalismu vycha´ z´ı z marxisticke´ analy´zy. Za ekologicke´ proble´ my mu˚ zˇ e kapitalismus a tyto proble´ my mohou by´t odstraneˇ ny pouze odstraneˇ n´ım kapitalisticke´ ho syste´ mu. V socialismu, kde bude existovat spolecˇ ne´ vlastnictv´ı vy´robn´ıch prostrˇedku˚ , bude zdroju˚ pouzˇ ´ıva´ no v souladu s potrˇebami nejen soucˇ asne´ , ale i budouc´ıch generac´ı. Je vsˇ ak tˇreba si uveˇ domit, zˇ e mezi klasicky socialisticky´ m programem („provy´robn´ım―) a programem zeleny´m existuj´ı du˚ lezˇ ite´ rozpory. Socia´ lneˇ demokraticka´ (nemarxisticka´ ) verze eko-socialismu spojuje ochranu prˇ´ırody s ekologicky osv´ıceny´ m sta´ tem, ktery´ jej´ımu vykoˇrist’ova´ n´ı ucˇ in´ı prˇ´ıtrzˇ . 5. Socia´ ln´ı ekologismus neboli anarchoenvironmentalismus. Anarchoenvironmentalismus tvrd´ı, zˇ e mezi principy anarchismu a environmentalismu existuje jednoznacˇ na´ shoda. Anarchiste´ veˇ rˇ´ı ve spolecˇ nost bez sta´ tu, v n´ızˇ by se rozmanite´ formy zˇ ivota samoorganizovaly a sponta´ nneˇ udrzˇ ovaly. Existuje zde jasna´ paralela s harmoni´ı prˇ ´ırodn´ıho rˇ a´ du: anarchisticke´ odm´ıta´ n´ı vla´ dy nad lidskou spolecˇ nost´ı je paralelou ekologicke´ ho varova´ n´ı prˇed lidskou vla´ dou nad sveˇ tem prˇ´ırody. Socia´ ln´ı anarchiste´ tedy prˇirovna´ vaj´ı anarchistickou komunitu k ekosyste´ mu a tvrd´ı, zˇ e pro oba je charakteristicka´ u´ cta k rozmanitosti, rovnova´ ze a harmonii. Soulad je take´ v mysˇ lence decentralizovane´ organizace spolecˇ nosti ve formeˇ sobeˇ stacˇ nyćh komunit zˇ ij´ıc´ıch v du˚ veˇ rne´ m vztahu s prˇ´ırodou. 6. Reakcˇ n´ı environmentalismus. Environmentalismus nebyl vzˇ dy spojova´ n s pokrokovy´mi prˇedstavami. Existuje take´ konzervativn´ı a reakcˇ n´ı forma environmentalismu – ekokonzervatismus jako odraz romanticke´ a nostalgicke´ touhy po venkovske´ m zpu˚ sobu zˇ ivota, ktery´ je ohrozˇ en modernizac´ı a urbanizac´ı. Tato verze neprˇedpokla´ da´ budova´ n´ı decentralizovane´ spolecˇ nosti, ale na´ vrat k jizˇ vyzkousˇ ene´ prˇedindustria´ ln´ı spolecˇ nosti.

107


6.8

Fasˇ ismus

Zat´ımco liberalismus, konzervatismus a socialismus pocha´ zej´ı z 19. stolet´ı, fasˇ ismus je d´ıteˇ tem 20. stolet´ı. Nejvy´razneˇ ji se fasˇ ismus projevil v Ita´ lii a Neˇ mecku. V Ita´ lii vznikla fasˇ isticka´ strana v roce 1919, jej´ı vu˚ dce Benito Mussolini byl v roce 1922 jmenova´ n premie´ rem a v roce 1926 vznikl fasˇ isticky´ sta´ t jedne´ strany. Neˇ mecka´ naciona´ lneˇ socialisticka´ deˇ lnicka´ strana byla take´ zalozˇ ena v roce 1919 a pod veden´ım Adolfa Hitlera prˇevzala styl Mussoliniho fasˇ istu˚ – Hitler se stal kancle´ rˇem v roce 1933. Rysy fasˇ ismu

Fasˇ ismus byl antiraciona´ ln´ı, antilibera´ ln´ı, antikapitalisticky´ , antiburzˇ oazn´ı a antikomunisticky´ . Na rozd´ıl od jinyćh ideologi´ı se fasˇ ismu nedosta´ va´ raciona´ ln´ı a soudrzˇ ne´ filosofie, fasˇ iste´ si nelibovali v abstraktn´ıch idej´ıch a radeˇ ji „vyzna´ vali cˇ iny―. Fasˇ ismus je proto sp´ısˇ e hnut´ım vedeny´m urcˇ ity´m sveˇ tovy´m na´ zorem (Weltanschauung) nezˇ systematickou ideologi´ı. Ve sve´ m ja´ dru byl fasˇ ismus revolucˇ n´ı, ale jinak, nezˇ se toto slovo cha´ pe: byl sp´ısˇ e revoluc´ı ducha, revoluc´ı lidske´ ho veˇ dom´ı, jej´ımzˇ c´ılem bylo vytvorˇen´ı nove´ ho typu cˇ loveˇ ka („Novy´ muzˇ ―, „Fasˇ isticky´ muzˇ ―). Meˇ l to by´t hrdina motivovany´ ct´ı a sebeobeˇ tova´ n´ım, ochotny´ rozpustit se v socia´ ln´ım celku a zemˇr´ıt pro sla´ vu sve´ ho na´ roda cˇ i rasy: jako takovy´ byl antitez´ı liberalismu. Fasˇ ismus povazˇ uje za nejvysˇ sˇ´ı dobro cˇ loveˇ ka zˇ ivot nekonecˇ ne´ ho sebeobeˇ tova´ n´ı, prozˇ ity´ v tota´ ln´ı a militantn´ı oddanosti na´ rodn´ımu sta´ tu, jezˇ ho absorbuje, odsouva´ stranou kazˇ dy´ jiny´ prˇedmeˇ t lidskyćh citu˚ a vyzˇ aduje bezprostˇredn´ı oddanost fasˇ isticke´ mu vu˚ dci. Charakteristicky´mi rysy fasˇ ismu jsou: 1. Antiracionalismus. Jedn´ım z prvn´ıch, kdo uplatnil antiracionalismus v politice, byl francouzsky´ syndikalista Georges Sorel. Ve svyćh U´ vaha´ ch o na´ sil´ı (1908) vyzdvihl vy´znam „politicky´ ch my´ tu˚ ―, ktere´ nejsou jen pasivn´ım popisem reality, ny´brzˇ „vy´razem vu˚ le―, ktera´ vyvola´ va´ emoce a akci. Sorel se domn´ıval, zˇ e revolucˇ n´ı potencia´ l proletaria´ tu mu˚ zˇ e z jeho drˇ´ımot probudit „my´tus genera´ ln´ı sta´ vky―. Fasˇ ismus prˇedstavuje podobnou politiku vu˚ le – fasˇ isticke´ ideje jsou ma´ lo koherentn´ı a precizn´ı, jejich c´ılem je aktivismus mas rˇ´ızeny´ vu˚ l´ı vu˚ dce. 2. Boj. Fasˇismus charakterizuje v´ıra v boj jako zpu˚ sob osveˇ dcˇ en´ı se. Je to prub´ırˇsky´ ka´ men lidske´ existence a va´ lka je nejvysˇ sˇ´ı zkousˇkou. Fasˇ ismus klade na jednu rovinu „dobro― a s´ılu a „zlo― a slabost. Kdyzˇ se glorifikuje v´ıteˇ zstv´ı silny´ ch, uct´ıvaj´ı se moc a s´ıla kvu˚ li nim samotny´m, jako samou´ cˇ el: slabost´ı se opovrhuje a likvidace slaby´ ch a neprˇipravenyćh je v´ıta´ na. Fasˇ isticka´ prˇedstava zˇ ivota jako „veˇ cˇ ne´ ho boje― mu nakonec vtiskla expanzivn´ı charakter. Vlastnosti na´ roda lze sˇ lechtit jen v konfliktech a mohou se projevit jen ve vy´boj´ıch a v´ıteˇ zstv´ıch. Jasneˇ se to odrazilo v c´ılech zahranicˇ n´ı politiky, ktere´ Hitler popsal v knize Mein Kampf (1925) jako Lebensraum na vyćhodeˇ . Sta´ t existuje, jen pokud se vyv´ıj´ı, zastaven´ı se rovna´ smrti. Sta´ t je nejen vu˚ l´ı uskutecˇ nˇ uj´ıc´ı se uvnitrˇ, ny´brzˇ take´ moc´ı uplatnˇ uj´ıc´ı se navenek – na´ rod, pokud chce zˇ ´ıt, mus´ı vyvinout vu˚ li k moci, jinak zˇ ivorˇ´ı a stane se koˇrist´ı silneˇ jsˇ´ıho na´ roda, ktery´ svou moc uplatnˇ uje. 3. Vu˚ dcovstv´ı a elita´ rˇ stv´ı. Fasˇ ismus se vyznacˇ uje neprˇa´ telstv´ım k ideji rovnosti a stoj´ı na „vu˚ dcovske´ m principu―. Mussolini se tituloval Il Duce a Hitler

108

Der Fu¨ hrer – vu˚ dce byl symbolicky´m zteˇ lesneˇ n´ım lidu, autorita vu˚ dce byla nezpochybnitelna´ , protozˇ e on znal „skutecˇ nou― vu˚ li lidu. Lid se vyjadrˇuje prostrˇednictv´ım Vu˚ dce a on definuje za´ jmy a potrˇeby lid´ı a ukazuje jim jejich osud. Vu˚ dcovsky´ princip je za´ kladn´ı hodnotou fasˇ isticke´ ho sta´ tu – vu˚ dce ma´ neomezenou sta´ topra´ vn´ı moc a nezpochybnitelnou ideologickou autoritu. Vu˚ dce mus´ı m´ıt prˇ´ımy´ kontakt se svy´ m lidem, obvykle na organizovanyćh masovyćh shroma´ zˇ deˇ n´ıch, na lidovyćh manifestac´ıch atd. 4. Socialismus a korporatismus. Fasˇ ismus vyzdvihuje komunitu (na´ rod) a kapitalismus hroz´ı d´ıky sve´ mu zalozˇ en´ı na individualisticke´ doktr´ıneˇ podkopa´ n´ım te´ to komunity. Kapitalismus stoj´ı na materialismu a touze po osobn´ım prospeˇ chu („obchodnicke´ ctnosti―), zat´ımco fasˇ ismus si chce podmanit sveˇ t („va´ lecˇ nicke´ ctnosti―). Fasˇ isticky´ socialismus byl proto protiindividualisticky´ i protiburzˇ oazn´ı, snazˇ il se o nalezen´ı „trˇet´ı cesty― mezi kapitalismem a socialismem, kterou videˇ l v korporatismu jako syste´ mu stoj´ıc´ım na funkciona´ ln´ım propojen´ı pru˚ myslovy´ ch odveˇ tv´ı a sta´ tu. Korporatismus byl zalozˇ en na na´ zoru, zˇ e podnikatele´ a pracuj´ıc´ı jsou sva´ za´ ni do organicke´ ho celku, spolecˇ enske´ tˇr´ıdy nejsou ve vza´ jemne´ m antagonismu, ny´ brzˇ harmonicky spolupracuj´ı pro obecne´ blaho a na´ rodn´ı za´ jem. V tˇr´ıdn´ıch vztaz´ıch vsˇ ak sta´ t mus´ı vystupovat jako prostrˇedn´ık, protozˇ e odpov´ıda´ za to, zˇ e na´ rodn´ı za´ jem dostane prˇednost prˇed u´ zce vymezeny´mi skupinovy´mi za´ jmy. 5. Militantn´ı nacionalismus. Fasˇ ismus zdeˇ dil tradici sˇ ovinisticke´ ho a expanzionisticke´ ho nacionalismu, ktery´ se vyvinul prˇed 1. sveˇ tovou va´ lkou. Ve fasˇ ismu nesˇ lo jen o patriotismus, ale o vytvorˇen´ı militantn´ıho smyslu pro na´ rodn´ı spolupatˇricˇ nost. Fasˇ ismus zteˇ lesnˇ oval pocit mesia´ sˇ ske´ ho a fanaticke´ ho posla´ n´ı, perspektivu na´ rodn´ı obrody a znovuzrozen´ı na´ rodn´ı hrdosti. Z toho plynul expansionismus, va´ lka a imperia´ ln´ı snahy. Italsky´ fasˇ ismus

Rozlisˇ ujeme dveˇ veˇ tve fasˇ ismu: italskou (zdu˚ raznˇ uje roli vsˇ emocne´ ho sta´ tu) a nacistickou, neˇ meckou, ktera´ byla zalozˇ ena na rasismu. Pod´ıvejme se nejprve na italsky´ fasˇ ismus. Vy´znam, ktery´ Mussolini a fasˇ iste´ prˇikla´ dali sta´ tu, lze pochopit prˇes prizma italskyćh deˇ jin. I kdyzˇ se forma´ ln´ı sjednocen´ı zavrsˇ ilo v roce 1871, zemeˇ zu˚ stala i nada´ le rozdeˇ lena – nejvy´znamneˇ jsˇ´ı byl rozd´ıl mezi pru˚ myslovy´m severem a agra´ rn´ım jihem. Mussoliniho c´ılem pak bylo vytvorˇen´ı na´ rodn´ıho poveˇ dom´ı – vytvorˇen´ı italske´ ho na´ roda. Podstatou italske´ ho fasˇ ismu byl totalita´ rn´ı ´ TEˇ , NIC PROTI STA ´ TU, idea´ l, tj. tota´ ln´ı podrˇ´ızen´ı jedincu˚ sta´ tu („VSˇ E VE STA ´ T.―) Od obcˇ ana se vyzˇ adovala oddanost a poslusˇ nost, zˇ ivot jedince NIC MIMO STA meˇ l slouzˇ it za´ jmu˚ m zemeˇ . Sta´ t fasˇ isty fascinoval take´ proto, zˇ e v neˇ m videˇ li na´ stroj modernizace. Mussolini prˇitom nechteˇ l budovat autoritativn´ı rezˇ im, ale totalitn´ı sta´ t, ktere´ mu sˇ lo o tota´ ln´ı kontrolu nejen ve sfe´ rˇe politicke´ , ale take´ v hospoda´ rˇstv´ı, sˇ kolstv´ı, mla´ dezˇ nickyćh organizac´ıch, c´ırkvi, umeˇ n´ı, kulturˇe a rodineˇ (viz take´ odd´ıl 10.2). Neˇ mecky´ nacismus

Jak jizˇ rˇecˇ eno, neˇ mecka´ verze fasˇ ismu – nacismus – vyru˚ stala z rasisticke´ doktr´ıny. Rasisticke´ ucˇ en´ı vycha´ z´ı ze dvou za´ kladn´ıch prˇedpokladu˚ : prvn´ı rˇ´ıka´ , zˇ e lidstvo lze rozdeˇ lit na za´ kladeˇ biologickyćh cˇ i genetickyćh znaku˚ na „rasy― (ve skutecˇ nosti se

Rasismus

109


vsˇ ak v rasovy´ ch kategori´ıch prom´ıtaj´ı kulturn´ı stereotypy). Druhy´ prˇedpoklad rˇ´ıka´ , zˇ e rasove´ rozd´ıly jsou v jiste´ m ohledu politicky du˚ lezˇ ite´ a vlastneˇ nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı ze vsˇ ech spolecˇ ensky´ ch deˇ l´ıtek, du˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı nezˇ tˇr´ıdn´ı nebo na´ rodn´ı prˇ´ıslusˇ nost. Z toho pak mohou plynout dveˇ konsekvence: bud’ rasiste´ veˇ rˇ´ı v prˇirozenost rasove´ segregace nebo mohou by´t prˇesveˇ dcˇ eni o nadrˇazenosti urcˇ ite´ rasy a veˇ rˇit, zˇ e je prˇirozeneˇ nadrˇazena jiny´m. Nacismus je nejna´ zorneˇ jsˇ´ım prˇ´ıkladem politicke´ filosofie spocˇ´ıvaj´ıc´ı na doktr´ıneˇ rasove´ nadrˇ azenosti. Jizˇ v 19. stolet´ı dosˇ lo k promeˇ neˇ charakteru antisemitismu (nena´ visti vu˚ cˇ i Zˇ idu˚ m). Vznik „veˇ dy o rasa´ ch― vedl k tomu, zˇ e se o Zˇ idech zacˇ alo mluvit ne jako o na´ bozˇ enske´ , ekonomicke´ cˇ i kulturn´ı, ale jako o rasove´ skupineˇ . Neˇ mecky´ rasismus pak prˇipsal za´ sluhy za vesˇ kery´ kulturn´ı vy´voj neˇ mecke´ mu zpu˚ sobu zˇ ivota, zat´ımco Zˇ idy popsal jako „teˇ lesneˇ , dusˇ evneˇ a mora´ lneˇ degenerovane´ ―. T´ım prˇipravil cestu nacisticke´ ideologii, ktera´ vykreslila sveˇ t v pseudoreligio´ zn´ıch pojmech jako boj o nadvla´ du mezi Neˇ mci (dobro) a Zˇ idy (zlo). V Hitleroveˇ sveˇ tona´ zoru tak dominoˇ idy. vala idea konfliktu dobra a zla, prom´ıtnuta´ do rasove´ ho boje mezi Neˇ mci a Z Z prˇesveˇ dcˇ en´ı o prˇirozene´ nadrˇazenosti a´ rijske´ rasy plynul expanzionizmus ospravedlneˇ ny´ pra´ vem panske´ rasy vla´ dnout ostatn´ım a z vypjate´ ho antisemitismu vyrostlo „konecˇ ne´ rˇ esˇ en´ı zˇ idovske´ ota´ zky―, ktere´ vyvrcholilo v hru˚ za´ ch holocaustu.

6.9

E. Gellner

Nacionalismus

Nacionalismus cha´ peme ve dvoj´ım smyslu. Jednak se jedna´ o politickou ideologii a jednak o socia´ ln´ı proces konstituce modern´ıch na´ rodu˚ , ktery´ byl tlacˇ en nacionalistickou ideologi´ı. Pod´ıvejme se nejprve na nacionalismus jako socia´ ln´ı proces. V tomto smyslu je nacionalismus videˇ n jako aspekt sˇ irsˇ´ıho procesu modernizace: naprˇ. podle E. Gellnera je nacionalismus spojen s industrializac´ı, ktera´ rozb´ıj´ı uzavrˇeny´ charakter zemeˇ deˇ lskyćh komunit prˇedmodern´ı agra´ rn´ı spolecˇ nosti i deˇ dicˇ nou kontinuitu syste´ mu spolecˇ enskyćh rol´ı (viz odd´ıl 1.1). Rod´ıc´ı se modern´ı spolecˇ nost naopak podneˇ covala socia´ ln´ı mobilitu, touhu jedincu˚ prosadit se a uspeˇ t v souteˇ zˇ i, a proto potrˇebovala neˇ jaky´ novy´ zdroj kulturn´ı soudrzˇ nosti. Ten dodal pra´ veˇ nacionalismus. Fungova´ n´ı modern´ı spolecˇ nosti se op´ıra´ v´ıce o ocˇ eka´ va´ n´ı ekonomicke´ ho ru˚ stu a zlepsˇ en´ı materia´ ln´ı situace veˇ tsˇ iny lid´ı nezˇ o na´ sil´ı mocenske´ elity cˇ i o v´ıru ve veˇ cˇ nost dane´ ho rˇa´ du. S t´ım souvis´ı rostouc´ı deˇ lba pra´ ce a spolu s n´ı take´ propojova´ n´ı sta´ le veˇ tsˇ´ıch mas lid´ı: podm´ınkou jejich spolupra´ ce je vsˇ ak uzˇ ´ıva´ n´ı jednoho komunikacˇ n´ıho prostrˇ edku neva´ zane´ ho na m´ıstn´ı kontexty. S prˇ´ıchodem industrializace se proto sta´ va´ nutny´m vsˇ eobecne´ zvla´ dnut´ı cˇ ten´ı a psan´ı ve standardizovane´ m jazyce. Docha´ z´ı ke kulturn´ı homogenizaci spolecˇ nosti, k n´ızˇ prˇisp´ıva´ take´ vydeˇ lova´ n´ı spra´ vn´ıho centra v podobeˇ centralizovane´ ho sta´ tu. Sjednocuj´ıc´ı se trh a centralizuj´ıc´ı se sta´ tn´ı moc jsou proto podm´ınkami vzniku na´ roda, ktery´ se v souvislosti s demokratizac´ı absolutistickyćh sta´ tu˚ sta´ va´ pomyslny´m „lidem― (zdrojem politicke´ moci – viz kapitola 7). D´ıky zava´ deˇ n´ı povinne´ sˇ koln´ı docha´ zky je rozmanitost m´ıstn´ıch kulturn´ıch zvla´ sˇ tnost´ı postupneˇ nahrazova´ na jednotou na´ rodn´ı kultury. Nacionalismus se tak objevuje jako modern´ı fenome´ n spolu s rozvojem modern´ıho sta´ tu a modern´ıho industria´ ln´ıho syste´ mu.

110

Podle Benedicta Andersona lze tento novy´ typ kolektivity nazvat „spolecˇ enstv´ım prˇ edstavy― (imagined community). Prˇ´ıslusˇ n´ıci na´ roda se na rozd´ıl od cˇ lenu˚ jedne´ rodiny, kmene cˇ i vesnice neznaj´ı, ale prˇesto si sami sebe prˇedstavuj´ı jako spolecˇ enstv´ı. Za´ kladn´ı podm´ınkou prˇedstavitelnosti modern´ıho na´ roda vsˇ ak bylo prˇedevsˇ´ım spojen´ı rozvoje kapitalisticke´ ekonomiky s objevem knihtisku, cozˇ Anderson vyjadrˇuje oznacˇ en´ım „tiskovy´ kapitalismus―. Jsou to pak noviny a roma´ ny, ktere´ podle Andersona zakla´ daj´ı mozˇ nost prˇedstavit si na´ rodn´ı spolecˇ enstv´ı, k neˇ muzˇ patrˇ´ıme. I kdyzˇ za na´ sˇ zˇ ivot mu˚ zˇ eme poznat jen hrstku z milio´ nu˚ prˇ´ıslusˇ n´ıku˚ na´ roda, d´ıky sd´ılene´ spotˇrebeˇ tiskovyćh produktu˚ si mu˚ zˇ eme prˇedstavit komunitu cˇ tena´ rˇu˚ . (text sleduje vy´klad v BARSˇ A, STRMISKA 1999: 20–23).

B. Anderson

Nacionalismus tak cha´ peme jako sˇ irsˇ´ı socia´ ln´ı proces. Lze o neˇ m vsˇ ak hovoˇrit take´ ve smyslu ideologie cˇ i doktr´ıny – politicke´ ho programu, ktery´ nesl vy´sˇ e popsany´ proces. Ja´ drem nacionalismu jako doktr´ıny je prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e „na´ rody si musej´ı vla´ dnout samy―. V Gellneroveˇ definici je nacionalismus „pu˚ vodneˇ politicky´ princip, ktery´ tvrd´ı, zˇ e politicka´ a na´ rodn´ı jednotka mus´ı by´t shodne´ .― Podle Heywooda se jedna´ o patrneˇ neju´ speˇ sˇneˇ jsˇ´ı politicke´ ucˇ en´ı, ktere´ formovalo modern´ı deˇ jiny po cele´ m sveˇ teˇ . Samotna´ doktr´ına se zrodila v pru˚ beˇ hu Francouzske´ revoluce: prˇed t´ım se o zem´ıch uvazˇ ovalo jako o „rˇ ´ısˇ´ıch―, „kra´ lovstv´ıch― atd. Revoluciona´ rˇi vsˇ ak povstali proti Ludv´ıku XVI. ve jme´ nu lidu a pod t´ımto oznacˇ en´ım cha´ pali „francouzsky´ na´ rod― (ideje ovlivneˇ ny Rousseauem: veˇrejna´ moc mus´ı by´t zalozˇ ena na suvereniteˇ lidu, na obecne´ vu˚ li – viz odd´ıl 7.4). Na´ rod je kulturn´ı entita, skupina lid´ı spojena´ spolecˇ ny´mi hodnotami a tradicemi, naprˇ´ıklad jazykem, na´ bozˇ enstv´ım a deˇ jinami, kterˇ´ı obvykle zˇ ij´ı ve stejne´ m zemeˇ pisne´ m prostoru (BARSˇ A: 1999). Sta´ t je pak politicka´ instituce, ktera´ ma´ suverenitu neboli nejvysˇ sˇ´ı a neomezenou moc v ra´ mci vymezenyćh teritoria´ ln´ıch hranic (viz odd´ıl 2.2). C´ılem nacionalismu je, aby se na´ rod a sta´ t kryly. V tom se na´ rod lisˇ´ı od etnicke´ skupiny – ta ma´ take´ svou kulturn´ı a historickou identitu, obvykle va´ zanou na v´ıru ve spolecˇ ne´ prˇedky, ale nema´ kolektivn´ı politicke´ aspirace.

Na´ rod

Obvykle se od sebe odlisˇ uj´ı dveˇ pojet´ı na´ roda: kulturn´ı a politicke´ . Prvn´ı zdu˚ raznˇ uje, zˇ e na´ rody jsou jake´ si prˇirozene´ entity, spolecˇ enstv´ı, do nichzˇ patrˇ´ıme prˇirozeneˇ (nasˇ e na´ rodn´ı prˇ´ıslusˇ nost tak nen´ı ota´ zkou volby, ale osudu). Toto pojet´ı se neˇ kdy oznacˇ uje take´ jako „primordialisticke´ ― (tj. maj´ıc´ı v´ıru v prapu˚ vodnost na´ rodu˚ ). Druhe´ pojet´ı naopak zdu˚ raznˇ uje historickou podm´ıneˇ nost na´ rodu˚ a prˇedevsˇ´ım je cha´ pe jako spolecˇ enstv´ı sdruzˇ ena´ na za´ kladeˇ loajality jednomu syste´ mu politicky´ ch instituc´ı a jedne´ vla´ deˇ za´ kona. V tomto pojet´ı se s na´ rodem nepracuje jako s kvazi-prˇirozenou jednotkou, nezdu˚ raznˇ uje se kulturn´ı obsah (etnicka´ identita), ale politicka´ prˇ´ıslusˇ nost (obcˇ anstv´ı). Prˇ´ıslusˇ nost k na´ rodu tak nen´ı veˇ c´ı osudu, ale volby. Toto pojet´ı umozˇ nˇ uje do na´ rodn´ı politicke´ jednotky zahrnout rˇadu etnickyćh skupin a vyznacˇ uje se tak vnitrˇn´ı kulturn´ı heterogenitou. Prˇ´ıklad

Klasicky´mi prˇ´ıklady politicke´ ho pojet´ı jsou naprˇ. Velka´ Brita´ nie (sesta´ va´ ze cˇ tyrˇ „kulturn´ıch― na´ rodu˚ : Anglicˇ anu˚ , Skotu˚ , Velsˇ anu˚ a severn´ıch Iru˚ ), a USA jako prˇ´ıklad „pˇristeˇ hovalecke´ zemeˇ ―, ktera´ ma´ multietnicky´ a multikulturn´ı charakter, ktery´ neumozˇ nˇ uje konstruovat na´ rodn´ı identitu na za´ kladeˇ spolecˇ nyćh kulturn´ıch a

111


historickyćh vazeb. Veˇ dom´ı prˇina´ lezˇ itosti k americke´ mu na´ rodu bylo naopak vytva´ rˇeno vzdeˇ la´ vac´ı soustavou a peˇ stova´ n´ım u´ cty ke spolecˇ ny´m hodnota´ m. Nacionalismus jako doktr´ına mu˚ zˇ e naby´t ru˚ zny´ ch podob. Maj´ı na neˇ j vliv konkre´ tn´ı podm´ınky, v nichzˇ je formulova´ n, i politicke´ na´ zory jeho protagonistu˚ . K nacionalismu t´ıhli jak libera´ love´ , tak konzervativci, socialiste´ , fasˇ iste´ , a dokonce i komuniste´ . Proto je nacionalismus pru˚ rˇ ezovou ideologi´ı, ktera´ jde naprˇ´ıcˇ prakticky cely´m politicky´m a ideologicky´m spektrem. Hlavn´ı politicke´ projevy nacionalismu jsou: 1. Libera´ ln´ı nacionalismus, v neˇ mzˇ lze spatˇrovat klasickou formu evropske´ ho liberalismu. V 19. stolet´ı v Evropeˇ byl nacionalismus s liberalismem intimneˇ spojen – naprˇ´ıklad v revoluc´ıch roku 1848 se boj za na´ rodn´ı neza´ vislost a sjednocen´ı spojoval s vola´ n´ım po omezene´ a konstitucˇ n´ı vla´ deˇ . Podobneˇ jako i jine´ formy nacionalismu vycha´ z´ı libera´ ln´ı nacionalismus z prˇesveˇ dcˇ en´ı, zˇ e lidstvo se deˇ l´ı na soubor na´ rodu˚ , z nichzˇ kazˇ dy´ ma´ svou vlastn´ı identitu. Pro tuto formu nacionalismu je prˇ´ıznacˇ ne´ , zˇ e mysˇ lenku na´ roda cha´ pe v politicke´ m smyslu a spojuje ji s v´ırou v suverenitu lidu, kterou odvozuje z demokraticke´ tradice Rousseauovy (viz odd´ıl 7.4). Hlavn´ım principem libera´ ln´ıho nacionalismu je tud´ızˇ veˇ rnost za´ sadeˇ sebeurcˇ en´ı na´ roda, jej´ımzˇ c´ılem je vytvorˇen´ı na´ rodn´ıch sta´ tu˚ , tj. sta´ tu˚ , jejichzˇ hranice se kryj´ı s hranicemi oddeˇ luj´ıc´ımi jednotlive´ na´ rody. Libera´ ln´ı nacionalismus tvrd´ı, zˇ e pra´ vo na sebeurcˇ en´ı ma´ kazˇ dy´ na´ rod, vsˇ echny na´ rody jsou si z tohoto hlediska rovny. C´ılem libera´ ln´ıho nacionalismu je tud´ızˇ vybudova´ n´ı sveˇ ta suvere´ nn´ıch na´ rodn´ıch sta´ tu˚ . Demokraticke´ na´ rodn´ı sta´ ty by meˇ ly by´t podle prˇesveˇ dcˇ en´ı libera´ ln´ıch nacionalistu˚ m´ırumilovn´ı sousede´ , z toho plyne v´ıra v to, zˇ e sveˇ t na´ rodn´ıch sta´ tu˚ bude sveˇ tem bez va´ lek. Libera´ ln´ı nacionalismus si drzˇ ´ı individualisticka´ vy´ chodiska liberalismu, ktera´ stav´ı jednotlivce nad kazˇ dy´ kolektiv. I podle libera´ ln´ıch nacionalistu˚ je koneckoncu˚ na´ rodn´ı prˇ´ıslusˇ nost odu˚ vodnitelna´ jen na za´ kladeˇ toho, co poskytuje jednotlivcu˚ m – kulturn´ı prostrˇed´ı, v neˇ mzˇ mohou cˇ init smysluplne´ zˇ ivotn´ı volby. Pra´ veˇ na´ rodn´ı kultura da´ va´ mozˇ nost libera´ ln´ım principu˚ m, aby mohly by´t realizova´ ny. Proto ma´ na rozvinut´ı sve´ kultury pra´ vo kazˇ dy´ na´ rod sveˇ ta. Kritikove´ libera´ ln´ıho nacionalismu jej obvinˇ uj´ı z naivismu a romantismu. Libera´ ln´ı nacionaliste´ jsou schopni videˇ t sveˇ tle´ stra´ nky nacionalismu, ale potlacˇ uj´ı jeho nebezpecˇ ne´ prvky, ktere´ zˇ enou v na´ rodnostn´ıch konfliktech skupiny lid´ı proti sobeˇ na za´ kladeˇ jejich na´ rodn´ı prˇ´ıslusˇ nosti. Libera´ love´ tak poj´ımaj´ı nacionalismus jako jaky´si univerza´ ln´ı princip, me´ neˇ vsˇ ak cha´ pou emociona´ ln´ı s´ılu nacionalismu, ktery´ doka´ zˇ e lidi prˇesveˇ dcˇ it, zˇ e maj´ı bojovat, zab´ıjet a um´ırat za „svou zemi― bez ohledu na opra´ vneˇ nost jej´ıch pozˇ adavku˚ . Samotny´ c´ıl libera´ ln´ıho nacionalismu je nav´ıc jaksi falesˇ ny´. Libera´ ln´ı nacionaliste´ prˇedpokla´ daj´ı, zˇ e na´ rody zˇ ij´ı na u´ zem´ıch, ktera´ jim vyhovuj´ı a s u´ zem´ım jinyćh na´ rodu˚ se neprˇekry´vaj´ı. Sta´ ty lze tedy vybudovat tak, aby se s teˇ mito u´ zem´ımi kryly. V praxi vsˇ ak vsˇ echny „na´ rodn´ı sta´ ty― zahrnuj´ı rˇadu jazykovyćh, na´ bozˇ enskyćh a etnickyćh skupin, jejichzˇ pozˇ adavky se mohou dostat do potencia´ ln´ıho konfliktu, jako naprˇ´ıklad na u´ zem´ı by´vale´ Jugosla´ vie v 90. letech 20. stolet´ı. 2. Konzervativn´ı nacionalismus se objevil o neˇ co pozdeˇ ji nezˇ nacionalismus libera´ ln´ı. S urcˇ ity´m zpozˇ deˇ n´ım se vsˇ ak nacionalismus stal cˇ la´ nkem

112

prˇesveˇ dcˇ en´ı veˇ tsˇ iny, pokud ne vsˇ ech konzervativcu˚ . Ve Velke´ Brita´ nii to demonstrovala M. Thatcherova´ svou reakc´ı na v´ıteˇ zstv´ı ve va´ lce o Falklandske´ ostrovy, zrˇetelne´ to je i na urputne´ m euroskepticismu konzervativn´ı pravice. Konzervativn´ımu nacionalismu jde prima´ rneˇ o prˇ´ıslib socia´ ln´ı soudrzˇ nosti a verˇ ejne´ ho porˇ a´ dku, ktery´ je zteˇ lesneˇ n v pocitech na´ rodn´ıho vlastenectv´ı. Lide´ podle konzervativcu˚ hledaj´ı bezpecˇ´ı a identitu a k tomu jim slouzˇ ´ı na´ rodn´ı spolecˇ enstv´ı. Konzervativn´ı nacionalismus spocˇ´ıva´ v obraneˇ hodnot zdeˇ deˇ nyćh ze spolecˇ ne´ minulosti, kterou prˇ´ıslusˇ n´ıci na´ roda sd´ılej´ı. To mu˚ zˇ e konzervativn´ımu nacionalismu da´ t vy´razneˇ nostalgicky´ charakter. Cˇ asto by´va´ zˇ iven pocitem, zˇ e na´ rod a jeho prˇezˇ it´ı jsou v ohrozˇ en´ı. Proto se v tomto pojet´ı znovu a znovu objevuje vola´ n´ı po jednoteˇ na´ roda a patriotismu. Patriotismem cha´ peme pocit vlastenectv´ı, psychicke´ va´ zanosti na vlastn´ı na´ rod a prˇina´ lezˇ itost k neˇ mu. Podle tohoto prˇesveˇ dcˇ en´ı je proble´ mem prˇisteˇ hovalectv´ı, protozˇ e ma´ tendenci oslabovat etablovanou na´ rodn´ı kulturu a etnickou identitu a vyvola´ vat neprˇa´ telstv´ı a konflikty. 3. Rozp´ınavy´ nacionalismus ma´ agresivn´ı, militaristickou a rozp´ınavou povahu. V tomto smyslu je u´ plny´m protikladem prˇesveˇ dcˇ en´ı libera´ ln´ıho nacionalismu, podle neˇ hozˇ by meˇ l m´ıt kazˇ dy´ na´ rod pra´ vo na sebeurcˇen´ı. Rozp´ınavy´ nacionalismus sta´ l za kolonia´ ln´ı expanz´ı evropskyćh velmoc´ı a take´ obeˇ sveˇ tove´ va´ lky byly do znacˇ ne´ m´ıry zpu˚ sobeny t´ımto typem nacionalismu. Tento militantn´ı a vybicˇ ovany´ nacionalismus je vzˇ dy spojen se sˇ ovinismem, tj. iraciona´ ln´ı v´ırou v nadrˇazenost nebo vu˚ dcˇ´ı roli vlastn´ı skupiny. Naciona´ ln´ı sˇ ovinismus tak odm´ıta´ mysˇ lenku, zˇ e vsˇ echny na´ rody jsou si rovny, a nahrazuje ji prˇesveˇ dcˇ en´ım, zˇ e na´ rody maj´ı kazˇ dy´ sve´ charakteristicke´ rysy a takto i velmi odlisˇ ne´ osudy. Neˇ ktere´ na´ rody se hod´ı k tomu, aby vla´ dly, ostatn´ı k tomu, aby byly ovla´ da´ ny. Tato doktr´ına se zpravidla projevuje v prˇesveˇ dcˇ en´ı o etnicke´ cˇ i rasove´ nadrˇ azenosti (tj. m´ıs´ı se s rasismem). Sˇ ovinista cha´ pe svu˚ j na´ rod jako jediny´ a zvla´ sˇ tn´ı, jako na´ rod v urcˇ ite´ m smyslu „vyvoleny´― vla´ dnout ostatn´ım. 4. Protikolonia´ ln´ı nacionalismus je projevem boje proti kolonia´ ln´ı nadvla´ deˇ v rozvojove´ m sveˇ teˇ . Je jistou ironi´ı, zˇ e nauky a za´ sady zrozene´ pu˚ vodneˇ v procesu vytva´ rˇen´ı na´ rodu˚ v Evropeˇ obra´ tila tato podoba nacionalismu proti samotny´m evropsky´m mocnostem. Antikolonialismus pu˚ vodneˇ cˇ erpal z „klasicke´ ho nacionalismu― evropske´ ho razˇ en´ı a byl inspirova´ n libera´ ln´ı mysˇ lenkou sebeurcˇ en´ı na´ rodu˚ . Rod´ıc´ı se africke´ a asijske´ na´ rody se vsˇ ak nacha´ zely v situaci znacˇ neˇ odlisˇ ne´ od te´ , ktera´ charakterizovala evropske´ na´ rody ´ sil´ı teˇ chto neevropskyćh na´ rodu˚ bylo neoddeˇ litelneˇ spojeno v 19. stolet´ı. U s prˇa´ n´ım socia´ lneˇ se rozvinout a skoncovat s podrˇ´ızenost´ı pru˚ mysloveˇ vyspeˇ ly´m sta´ tu˚ m. C´ıl „na´ rodn´ıho osvobozen´ı ― tak meˇ l svou dimenzi politickou i ekonomickou. To poma´ ha´ vysveˇ tlit, procˇ se protikolonia´ ln´ı hnut´ı neohl´ızˇ elo po liberalismu, ale po socialismu nebo marxismu-leninismu, ktery´ sliboval rychly´ pru˚ myslovy´ rozvoj. C´ıl politicke´ neza´ vislosti tak splynul s projektem socia´ ln´ı revoluce.

V posledn´ıch desetilet´ıch 20. stolet´ı se v du˚ sledku narusˇ en´ı (cˇ a´ stecˇ neˇ domneˇ le´ ) kulturn´ı homogenity vyspeˇ lyćh zem´ı d´ıky imigraci a v du˚ sledku emancipace

Multikulturalismus

113


pu˚ vodneˇ utlacˇ ovanyćh skupin obyvatelstva zacˇ alo hovoˇrit o tzv. multikulturalismu. Tento pojem se uzˇ ´ıva´ jak ve smyslu deskriptivn´ım, tak normativn´ım. Ve smyslu deskriptivn´ım oznacˇ uje kulturn´ı rozru˚ zneˇ nost, ktera´ vyply´va´ z toho, zˇ e ve spolecˇ nosti existuj´ı skupiny, jejichzˇ na´ zory a prakticke´ postupy da´ vaj´ı vzniknout pocitu zvla´ sˇ tn´ı kolektivn´ı identity. Multikulturalismus znamena´ vzˇ dy rozru˚ zneˇ nost skupinovou, vyveˇ raj´ıc´ı z rasovyćh, etnickyćh a jazykovyćh odlisˇ nost´ı. V tomto smyslu pojem popisuje realitu dnesˇ n´ıch vyspeˇ ly´ ch spolecˇ nost´ı, ktere´ jsou kulturneˇ , etnicky a na´ bozˇ ensky heterogenn´ı (USA, Francie, Velka´ Brita´ nie atd.). Ve smyslu normativn´ım (ideologicke´ m) vyply´va´ z multikulturalismu kladny´ postoj ke skupinove´ rozru˚ zneˇ nosti a jej´ı podpora, vycha´ zej´ıc´ı bud’ z pra´ va rozmanityćh skupin na u´ ctu a uzna´ n´ı nebo z ocˇ eka´ vane´ ho prospeˇ chu, ktery´ z mora´ ln´ı a kulturn´ı rozru˚ zneˇ nosti ma´ celek spolecˇ nosti. V tomto smyslu se tedy jedna´ o c´ılenou vstrˇ ´ıcnost k odlisˇnosti. Ta na sebe mu˚ zˇ e vz´ıt nejme´ neˇ dveˇ podoby. Mu˚ zˇ e se jednat o nekriticke´ prˇijet´ı plurality, ktere´ vsˇ ak v rea´ lne´ politice dnes ma´ lokdo hla´ sa´ , nebot’ takova´ prˇedstava hroz´ı rozpadem spolecˇ nosti do vza´ jemneˇ izolovanyćh skupin. Druha´ varianta – tzv. libera´ ln´ı multikulturalismus – spojuje prˇijet´ı kulturn´ı odlisˇ nosti s du˚ razem na nutnost budova´ n´ı spolecˇ ne´ loajality ke sd´ıleny´m politicky´m instituc´ım spolecˇ nosti. Smysluplny´ spolecˇ ensky´ pluralismus je podle libera´ ln´ıch multikulturalistu˚ prˇedstavitelny´ jen v ra´ mci relativneˇ stabiln´ıho a sd´ılene´ ho politicke´ ho ra´ mce poskytovane´ ho institucemi libera´ ln´ıho sta´ tu. Prˇitaka´ n´ı ru˚ znosti tak jde ruku v ruce s du˚ razem na politickou integraci – zahrnut´ı vsˇ ech kulturneˇ odlisˇ nyćh cˇ a´ st´ı do jednoho politicke´ ho celku. Pak si lze prˇedstavit stabiln´ı a za´ rovenˇ vnitrˇneˇ pluralitn´ı spolecˇ nost. Multikulturalismus je proto slucˇ itelny´ s libera´ ln´ım nacionalismem, ktery´ cha´ pe na´ rod v politicke´ m smyslu, je vsˇ ak v protikladu k jeho konzervativn´ı cˇ i dokonce rasisticke´ varianteˇ .

Shrnut´ı kapitoly 1. Ideologie je v´ıce cˇ i me´ neˇ skloubeny´ syste´ m idej´ı, ktere´ jsou za´ kladem orga-

nizovane´ politicke´ aktivity. O politickyćh ideologi´ıch hovoˇr´ıme v souvislosti s liberalismem, konzervatismem, socialismem, anarchismem, feminismem, environmentalismem a fasˇ ismem. 2. Za´ kladn´ı hodnoty liberalismu jsou individualismus, svoboda, racionalismus, rovnost, tolerance, v´ıra v konsensus jako za´ klad politicke´ autority a konstitucionalismus. Rozlisˇ ujeme klasicky´ a modern´ı liberalismus. Zat´ımco prvn´ı veˇ rˇ´ı v minima´ ln´ı sta´ t, druhy´ mu prˇizna´ va´ jiste´ socia´ ln´ı funkce. 3. Za´ kladn´ı hodnoty konzervatismu jsou tradice, pragmatismus, prˇesveˇ dcˇ en´ı o nedokonalosti cˇ loveˇ ka, organicke´ pojet´ı spolecˇ nosti, v´ıra v hierarchii, autoritu a vy´znam majetku prˇi stabilizaci spolecˇ nosti. Zat´ımco paternalisticky´ konzervatismus prˇij´ıma´ aktivn´ı sta´ t, myslitele´ nove´ pravice chteˇ j´ı jeho vliv v ekonomice minimalizovat. 4. Socialismus se pu˚ vodneˇ rozvinul jako revolucˇ n´ı doktr´ına. V tomto – marxisticke´ m – pojet´ı jde o nastolen´ı beztˇr´ıdn´ı (komunisticke´ ) spolecˇ nosti revolucˇ n´ı cestou. Marxismus sta´ l na prˇesveˇ dcˇ en´ı o vy´znamu materia´ ln´ı za´ kladny prˇi vysveˇ tlova´ n´ı spolecˇ enske´ zmeˇ ny, odcizen´ı, tˇr´ıdn´ım boji, nadhodnoteˇ a komunismu. Revizionisticka´ verze socialismu, ktera´ dala vzniknout socia´ ln´ı demokracii, se stav´ı k revoluci skepticky a snazˇ ´ı se ovlivnit politickou moc

114

5.

6. 7.

8.

9.

demokratickou cestou. V soucˇ asne´ dobeˇ se snazˇ ´ı o reformulaci socialismu teoretikove´ a politici tzv. tˇret´ı cesty. Definuj´ıc´ım rysem anarchismu je jeho odpor vu˚ cˇ i sta´ tu a jeho vy´konny´m a soudn´ım orga´ nu˚ m. Rozlisˇ ujeme jeho individualistickou a kolektivistickou variantu. C´ılem feminismu je zpochybnit podstatu rodove´ nerovnosti. Rozlisˇ ujeme tˇri varianty feminismu – libera´ ln´ı, socialisticky´ a radika´ ln´ı. Environmentalismus hodla´ narusˇ it domneˇ lou samozˇrejmost vykoˇrist’uj´ıc´ıho vztahu cˇ loveˇ ka k prˇ´ırodeˇ . Poj´ı se s rozmanity´mi politicky´mi postoji. Proto vedle radika´ ln´ıch ekologu˚ existuj´ı take´ jeho um´ırneˇ ne´ varianty. Fasˇ ismus usiluje o nahrazen´ı libera´ ln´ıho rˇa´ du etikou boje. Vyzna´ va´ kult va´ lky, expanzi a totalitn´ı sta´ t. Rozlisˇ ujeme jeho italskou – etatistickou – a neˇ meckou – rasistickou – variantu. Zdroj soudrzˇ nosti modern´ıho sta´ tu poskytuje nacionalismus jako vy´raz kulturn´ı homogenizace jeho teritoria. Spolecˇ ne´ komunikacˇ n´ı me´ dium je nejen podm´ınkou u´ speˇ sˇ ne´ ho vy´konu vla´ dy, ale take´ ekonomicke´ aktivity. Budova´ n´ı trhu, centralizovane´ ho sta´ tu a na´ roda sˇ lo ruku v ruce. Rozlisˇ ujeme dvoj´ı pojet´ı na´ roda – kulturn´ı a politicke´ . Rozlisˇ ujeme take´ ru˚ zne´ projevy nacionalismu.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Co je ideologie? 2. Jak cha´ pe ideologii K. Marx? 3. Co jsou za´ kladn´ı libera´ ln´ı hodnoty? 4. Charakterizujte individualismus. 5. Jakou funkci ve spolecˇ nosti podle konzervativcu˚ pln´ı tradice?

Jaky´ je za´ kladn´ı rozd´ıl mezi revolucˇ n´ım socialismem a socia´ ln´ı demokraci´ı? Charakterizujte kolektivisticky´ anarchismus. Objasneˇ te rozd´ıl mezi pohlav´ım a rodem ve feministicke´ m vy´kladu. Co je ekocentrismus? 10. V cˇ em se lisˇ´ı italsky´ fasˇ ismus a neˇ mecky´ nacismus? 11. Co je nacionalismus? 12. Jak se lisˇ´ı politicke´ a kulturn´ı pojet´ı na´ roda? 6. 7. 8. 9.

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly BARSˇ A, P, STRMISKA M.: Na´ rodn´ı sta´ t a etnicky´ konflikt. CDK, Brno 1999 BARSˇ A, P.: Politicka´ teorie multikulturalismu. CDK, Brno 1999 BURKE, E.: U´ vahy o revoluci ve Francii. Brno: CDK, 1997 CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 HEYWOOD, A.: Politicke´ ideologie. Viktoria Publishing, Praha 1994 HEYWOOD, A.: Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004 OATES-INDRUCHOVA´ , L.: D´ıvcˇ´ı va´ lka s ideologi´ı. Slon, Praha 1998 RAPHAEL D. D.: Adam Smith. Odeon, Argo, Praha 1995

115


116

Co je demokracie? Prˇ´ıma´ a zastupitelska´ demokracie Radika´ ln´ı demokracie Modely demokracie Formy libera´ ln´ı demokracie Volby Volebn´ı syste´ my

7

Demokracie

7. Demokracie

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s nejvlivneˇ jsˇ´ımi modely demokracie jako zpu˚ sobu vla´ dnut´ı. Kapitola tak odpov´ıda´ na ota´ zku, jake´ existuj´ı modely demokracie a v cˇ em se lisˇ´ı. Du˚ raz je kladen na libera´ lneˇ -demokraticky´ model a jeho ru˚ zne´ interpretace. V za´ veˇ ru kapitoly je zaˇrazen vy´klad problematiky voleb a volebn´ıch syste´ mu˚ . Tato kapitola va´ m tak poskytuje pomeˇ rneˇ detailn´ıho pru˚ vodce demokraticky´m zrˇ´ızen´ım a jeho za´ kladn´ımi institucemi.

5 hodin




7.1

Co je demokracie?

ˇ ecka (tato kapitola sleduje vy´klad v HEYSlovo demokracie pocha´ z´ı uzˇ z anticke´ ho R ˇ WOOD 2004: 87–105, 248–260 a HLOUS EK, KOPECˇ EK 2003). Stejne ˇ jako jina´ slova koncˇ´ıc´ı na „-kracie― (napˇr. autokracie, aristokracie) je i slovo demokracie slozˇ eninou a to slov „kratos― (tj. moc nebo vla´ dnut´ı) a „demos― (tj. lid). Demokracie je ˇ ekove´ vsˇ ak slovem „demos― pu˚ vodneˇ oznacˇ ovali tud´ızˇ situace, kdy vla´ dne „lid“. R chude´ nebo mnozˇ stv´ı. V souladu s t´ım pak demokracie byla zrˇ´ızen´ım, v neˇ mzˇ vla´ dne chuda´ veˇ tsˇ ina.

118

Aristotele´ s

V Aristoteloveˇ klasifikaci patrˇ´ı demokracie mezi nespra´ vne´ rezˇ imy, nebot’ v n´ı vla´ dnou chud´ı jen ve svu˚ j vlastn´ı prospeˇ ch (viz odd´ıl 5.2). Neberou tak ohled na obecne´ blaho, cozˇ je podle Aristotela definicˇ n´ım rysem dobre´ ho politicke´ ho zrˇ´ızen´ı. Demokracie je nav´ıc ohrozˇ ena vnitrˇn´ı nestabilitou, nebot’lidova´ veˇ tsˇ ina je na´ chylna´ k manipulaci ze strany demagogu˚ . Prˇipomenˇ me, zˇ e principem demokracie je podle Aristotela svoboda. Podobny´ na´ hled na demokracii sd´ılel take´ Aristotelu˚ v ucˇ itel Plato´ n.

Plato´ n

I podle Plato´ na je demokracie vla´ dou svobody. V demokracii mu˚ zˇ e kazˇ dy´ deˇ lat, co se mu zl´ıb´ı. Na druhe´ straneˇ je vsˇ ak podle Plato´ na demokracie nejhezcˇ´ım ze vsˇ ech zrˇ´ızen´ı. D´ıky tomu, zˇ e umozˇ nˇ uje rozkve´ st nejru˚ zneˇ jsˇ´ım zˇ ivotn´ım stylu˚ m, vypada´ jako „pestre´ roucho, hy´rˇ´ıc´ı vsˇ emi barvami―. V demokracii nen´ı nikdo k nicˇ emu

nucen, toto zrˇ´ızen´ı zcela rezignuje na to, aby zajistilo vla´ du teˇ ch nejlepsˇ´ıch. V te´ to obci nevla´ dnou ti, kterˇ´ı k tomu maj´ı dispozice, ale ti, kterˇ´ı si na svou stranu doka´ zˇ ´ı z´ıskat masu. Demokracie tak je v Plato´ novyćh ocˇ´ıch zrˇ´ızen´ım nena´ rocˇ ny´m, ktere´ na sve´ obcˇ any neklade zˇ a´ dne´ pozˇ adavky a necha´ je deˇ lat, co sami uznaj´ı za vhodne´ . V tomto smyslu je to zrˇ´ızen´ı, ktere´ vyzna´ va´ pluralitu zˇ ivotn´ıch cest stejneˇ jako zrˇ´ızen´ı, ktere´ postra´ da´ jaky´ koli zˇ ebrˇ ´ıcˇ ek hodnot. Vsˇ e je dovoleno a kazˇ da´ volba ma´ stejnou hodnotu. Neza´ lezˇ ´ı na tom, zdali neˇ kdo zˇ ije pozˇ ivacˇ neˇ a povrchneˇ , nebo jako filosof. V demokracii neexistuj´ı zˇ a´ dna´ meˇ rˇ´ıtka a zrˇ´ızen´ı samo vlastneˇ umozˇ nˇ uje, aby cˇ loveˇ k mohl zˇ ´ıt jeden den jako pozˇ itka´ rˇ a druhy´ jako asketa. V zˇ ivoteˇ cˇ loveˇ ka v demokracii „nen´ı zˇ a´ dny´ rˇa´ d ani nutnost, ny´brzˇ on sa´ m oznacˇ uje tento zˇ ivot jako prˇ´ıjemny´, svobodny´ a blazˇ eny´―. Nenasytna´ touha po svobodeˇ vsˇ ak prˇiva´ d´ı demokracii k pa´ du. V demokracii totizˇ dojde k rozsˇ´ırˇ en´ı svobody do vsˇ ech oblast´ı spolecˇ enske´ ho zˇ ivota, deˇ ti prˇestanou m´ıt u´ ctu k rodicˇ u˚ m a ucˇ itel se bude ba´ t svyćh zˇ a´ ku˚ . V posledn´ı fa´ zi jsou na rovenˇ obcˇ anu˚ obce postaveni nejen otroci a otrokyneˇ , ale take´ zv´ırˇata. Tato prˇem´ıra svobody podle Plato´ na nakonec demokracii uvrhne do tyranidy. Jak Plato´ n, tak i Aristoteles demokracii videˇ li jako zrˇ´ızen´ı, v neˇ mzˇ vla´ dnou chud´ı a znevy´hodneˇ n´ı ve svu˚ j prospeˇ ch a neberou ohled na za´ jmy obce (celku). Term´ın demokracie byl vsˇ ak pouzˇ ´ıva´ n i v jinyćh vy´znamech. Podle neˇ kteryćh autoru˚ to pro neˇ j prˇedstavuje jiste´ nebezpecˇ´ı, protozˇ e pokud urcˇ ite´ oznacˇ en´ı mu˚ zˇ e kazˇ de´ mu znamenat cokoli, je v nebezpecˇ´ı, zˇ e nebude brzy znamenat vu˚ bec nic. Soucˇ asne´ uzˇ ´ıva´ n´ı pojmu se nav´ıc od vy´znamu, ktery´ mu prˇikla´ dali Aristotele´ s a Plato´ n, podstatneˇ odlisˇ uje. Nezapomenutelne´ vymezen´ı demokracie podal v roce 1864 Abraham Lincoln v Gettysburgu, kde o demokracii hovoˇril jako o „vla´ deˇ lidu, lidem a pro lid―. To jasneˇ ukazuje, zˇ e demokracie spojuje vla´ dnut´ı s lidem – v tomto smyslu jde o jakousi „lidovla´ du“ v troj´ım smyslu. Demokracie je vla´ dou lidu, cozˇ znamena´ , zˇ e vla´ da z´ıska´ va´ opra´ vneˇ n´ı (legitimitu) d´ıky podporˇ e lidu. Demokracie je vla´ dou lidem (jeho prostrˇednictv´ım), cozˇ znamena´ , zˇ e lid participuje na vy´konu vla´ dnut´ı. Demokracie je vla´ dou pro lid, tzn. snazˇ ´ı se jednat pro blaho vsˇ ech a ne jen urcˇ ite´ u´ zke´ skupiny. Vzhledem k u´ strˇedn´ımu vy´znamu pojmu lid v definici demokracie si mus´ıme polozˇ it ota´ zku, kdo je t´ımto pojmem m´ıneˇ n.

Lincolnova definice

Jedn´ım z hlavn´ıch rysu˚ demokracie je princip politicke´ rovnosti, tj. koncepce upravuj´ıc´ı rozdeˇ len´ı politicke´ moci rovny´m zpu˚ sobem. Podle tohoto principu ma´ kazˇ dy´ jednotlivec (v politicke´ m smyslu) stejnou va´ hu – vsˇ echny hlasy „zn´ı stejneˇ hlasiteˇ ―. V libera´ lneˇ -demokraticke´ m pojet´ı to znamena´ rovne´ rozdeˇ len´ı politicky´ ch pra´ v, prˇedevsˇ´ım pra´ va volit a by´t volen. To se cˇ asto vyjadˇruje za´ sadou „jeden cˇ loveˇ k, jeden hlas―. Kazˇ dy´ cˇ loveˇ k by tak meˇ l by´t zahrnut do demokraticke´ ho lidu. Ve skutecˇ nosti bylo lidove´ teˇ leso cˇ asto znacˇ neˇ omezeno. Prˇ´ısna´ omezen´ı volebn´ıho pra´ va existovala ve veˇ tsˇ ineˇ za´ padn´ıch sta´ tu˚ azˇ do 20. stolet´ı a cˇ asto i po jeho urcˇ itou cˇ a´ st. Jednalo se o majetkove´ cenzy nebo vyloucˇ en´ı zˇ en. Ve Velke´ Brita´ nii bylo vsˇ eobecne´ volebn´ı pra´ vo zavedeno azˇ v roce 1929, kdy z´ıskaly volebn´ı pra´ vo zˇ eny. V USA bylo zavedeno teprve pocˇ a´ tkem 60. let 20. stolet´ı, kdy mohli v rˇadeˇ jizˇ n´ıch sta´ tu˚ poprve´ volit i Afroamericˇ ane´ , ve Sˇ vyćarsku v roce 1971, kdy z´ıskaly volebn´ı pra´ vo tamn´ı zˇ eny. Jedno omezen´ı volebn´ıho pra´ va prˇetrva´ va´ doposud a to omezen´ı veˇ kem.

119

7. Demokracie

Pra´ va

Demokraticky´ princip „vla´ dy lidu― mu˚ zˇ e by´t nav´ıc v rozporu s pozˇ adavkem garance individua´ ln´ıch pra´ v. Pokud se na lid pod´ıva´ me jako na soudrzˇ ne´ teˇ leso, spjate´ neˇ jaky´m spolecˇ ny´m neboli kolektivn´ım za´ jmem, vid´ıme jej jako nedeˇ litelnou jednotku, ktera´ vyjadrˇuje svou „vu˚ li―. Podle tohoto pojet´ı individua´ ln´ı vu˚ le nema´ zˇ a´ dnou va´ hu, du˚ raz je kladem na vu˚ li spolecˇ nou. Takove´ pojet´ı „demokracie― charakterizovalo „lidoveˇ -demokraticke´ ― – komunisticke´ – rezˇ imy prˇe rokem 1989 ve vyćhodn´ı Evropeˇ . Tyto rezˇ imy sice forma´ lneˇ poˇra´ daly „volby―, v nich vsˇ ak 99 procent populace vzˇ dy posveˇ tilo vla´ dnouc´ı garnituru. Ta vyuzˇ ´ıvala cele´ sˇ ka´ ly zastrasˇ ova´ n´ı a mocenskyćh praktik, aby takove´ ho vy´sledku pravidelneˇ dosa´ hla. Podobne´ mechanismy lze identifikovat i v soucˇ asnyćh nedemokratickyćh rezˇ imech, ktere´ maj´ı za´ jem na tom udrzˇ ovat si demokratickou fasa´ du. Skutecˇ neˇ existuj´ıc´ı spolecˇ enstv´ı jsou vsˇ ak vzˇ dy neˇ jak rozdeˇ lena a na´ zory v nich se ru˚ zn´ı. Libera´ lneˇ -demokraticke´ pojet´ı proto spojuje vy´ sˇ e charakterizovany´ princip politicke´ rovnosti s du˚ razem na pluralismus, jehozˇ podm´ınky mohou by´t zajisˇ teˇ ny jen tehdy, pokud jsou garantova´ na za´ kladn´ı lidska´ pra´ va (viz take´ n´ızˇ e). Modern´ı u´ stavn´ı sta´ t tak stoj´ı na dvou pil´ırˇ´ıch – na (1) respektu k individua´ ln´ım pra´ vu˚ m a (2) demokraticke´ m principu rozhodova´ n´ı. Tento princip vsˇ ak mu˚ zˇ e by´t vykona´ va´ n ru˚ zny´mi zpu˚ soby.

7.2

Prˇ´ıma´ a zastupitelska´ demokracie

Za´ kladn´ımi dveˇ ma zpu˚ soby jsou prˇ´ıma´ a zastupitelska´ demokracie. Prˇ´ıma´ demokracie, neˇ kdy zvana´ take´ participativn´ı demokracie, je zalozˇ ena na prˇ ´ıme´ , nezprostrˇ edkovane´ a trvale´ participaci obcˇ anu˚ na u´ kolech spojenyćh s vla´ dnut´ım. Prˇ´ıma´ demokracie tak st´ıra´ rozd´ıl mezi vla´ dnouc´ımi a ovla´ dany´mi a mezi sta´ tem a spolecˇ nost´ı obcˇ anu˚ . Je to syste´ m lidove´ samospra´ vy. Ve staroveˇ kyćh Athe´ na´ ch se vykona´ vala prostrˇednictv´ım masovyćh shroma´ zˇ deˇ n´ı, k jej´ım nejbeˇ zˇ neˇ jsˇ´ım modern´ım projevu˚ m patrˇ´ı instituce referend. Referendum je hlasova´ n´ı, j´ımzˇ volicˇ i mohou vyja´ drˇit svu˚ j na´ zor na konkre´ tn´ı ota´ zku veˇrejne´ politiky. Od voleb se lisˇ´ı t´ım, zˇ e volby jsou v za´ sadeˇ zpu˚ sobem obsazova´ n´ı urcˇ ite´ funkce, nikoli prˇ´ımou metodou ovlivnˇ ova´ n´ı obsahu politickyćh opatˇren´ı. V soucˇ asne´ situaci nen´ı referendum zpravidla cha´ pa´ no jako alternativn´ı zpu˚ sob vy´konu demokracie, ale jako jeho doplneˇ k. Referenda mohou m´ıt ru˚ zny´ charakter. Jejich vy´sledek mu˚ zˇ e by´t pro politickou reprezentaci za´ vazny´ (to mu˚ zˇ e by´t va´ za´ no na urcˇ ite´ podm´ınky, naprˇ. u´ cˇ asti) nebo mu˚ zˇ e m´ıt jen poradn´ı charakter (politicka´ reprezentace se j´ım nemus´ı rˇ´ıdit). Referenda mohou by´t organizova´ na jak na celosta´ tn´ı, tak take´ na m´ıstn´ı (loka´ ln´ı) u´ rovni. Referenda (pro a proti)

120

K prˇ ednostem referend patrˇ´ı: 1. Jsou brzdou proti koncentraci politicke´ moci v rukou vla´ dy. Zajisˇ t’uj´ı, zˇ e vla´ da bude jednat v souladu s veˇrejny´m m´ıneˇ n´ım. 2. Napoma´ haj´ı politicke´ participaci a t´ım prˇisp´ıvaj´ı k vytva´ rˇen´ı vzdeˇ laneˇ jsˇ´ıho a informovaneˇ jsˇ´ıho volicˇ stva. 3. Posiluj´ı legitimitu politicke´ ho rozhodova´ n´ı, protozˇ e da´ vaj´ı obcˇ anu˚ m do ruky na´ stroj, jak se vyja´ drˇit ke konkre´ tn´ım proble´ mu˚ m.

4. Sta´ vaj´ı se na´ strojem rˇesˇ en´ı du˚ lezˇ ityćh u´ stavn´ıch ota´ zek nebo zjisˇ t’ova´ n´ı verˇejne´ ho m´ıneˇ n´ı ve veˇ cech, na ktere´ se nedostane ve volba´ ch, protozˇ e hlavn´ı politicke´ strany jsou v nich zajedno. K nevy´ hoda´ m referend naopak patrˇ´ı: 1. Ponecha´ vaj´ı politicke´ rozhodova´ n´ı na teˇ ch, kdo maj´ı nejnizˇ sˇ´ı vzdeˇ la´ n´ı a nejme´ neˇ zkusˇ enost´ı a jsou tak nejsna´ ze ovlivniteln´ı me´ dii a charismaticky´mi osobnostmi. 2. Nejsou kvalifikovany´m rozhodova´ n´ım, ale jen momenta´ ln´ım obrazem veˇrejne´ ho m´ıneˇ n´ı. 3. Maj´ı tendenci zjednodusˇ ovat a prˇekrucovat politicke´ proble´ my, jelikozˇ je redukuj´ı na ota´ zky typu ano–ne. Prˇ´ıklad

Kopecˇ ek s Hlousˇ kem uva´ deˇ j´ı, zˇ e v Evropeˇ mimo Sˇ vyćarsko, ktere´ uskutecˇ nilo mezi lety 1945–95 na celosta´ tn´ı u´ rovni prˇes tˇri sta referend, se tento mechanismus prˇ´ıme´ demokracie vyuzˇ ´ıva´ dosti zrˇ´ıdka. V uvedene´ m obdob´ı uskutecˇ nila Ita´ lie 40, Irsko 16 a Da´ nsko 12 referend. Neˇ mecko v tomto obdob´ı neuskutecˇ nilo zˇ a´ dne´ referendum. K dalsˇ´ım mechanismu˚ m prˇ´ıme´ demokracie patrˇ´ı lidove´ iniciativy, ktere´ obcˇ anu˚ m umozˇ nˇ uj´ı prˇedkla´ dat na´ vrhy za´ konu˚ cˇ i pozˇ adavky. Do stejne´ kategorie patrˇ´ı take´ petice. K prˇ ednostem prˇ ´ıme´ demokracie obecneˇ patrˇ´ı: 1. Zdu˚ raznˇ uje kontrolu obcˇ anu˚ nad jejich vlastn´ımi osudy. 2. Vytva´ rˇ´ı u´ dajneˇ le´ pe informovane´ a vzdeˇ laneˇ jsˇ´ı obcˇ anstvo. 3. Umozˇ nˇ uje, aby veˇrejnost sama vyjadrˇovala sve´ na´ zory a pozˇ adavky a nemusela tak by´t odka´ za´ na na tˇr´ıdu profesiona´ ln´ıch politiku˚ , kterˇ´ı nezrˇ´ıdka nadrˇazuj´ı svu˚ j osobn´ı za´ jem za´ jmu obecne´ mu. 4. Zajisˇ t’uje legitimitu vla´ dnut´ı: lide´ totizˇ sp´ısˇ e prˇijmou ta rozhodnut´ı, ktera´ ucˇ inili sami za sebe.

Prˇ´ıma´ demokracie (pro a proti)

K nevy´ hoda´ m prˇ´ıme´ demokracie naopak patrˇ´ı: 1. Omezena´ uskutecˇ nitelnost v podm´ınka´ ch komplexn´ıch modern´ıch spolecˇ nost´ı. 2. Du˚ raz na politickou participaci, kterou v soucˇ asne´ spolecˇ nosti lide´ cˇ asto nepovazˇ uj´ı za strˇedobod sve´ ho zˇ ivota. 3. I pokud bychom ji redukovali jen na referenda, jejich cˇ asta´ organizace vede k „u´ naveˇ z politiky― a v konecˇ ne´ m du˚ sledku k n´ızke´ u´ cˇ asti. ´ kol U

Promyslete si argumenty zasta´ ncu˚ i kritiku˚ prˇ´ıme´ demokracie. Srovnejte je s argumenty pro zastupitelskou demokracii (viz n´ızˇ e). Ke ktere´ pozici se klon´ıte a procˇ ? Vasˇ e na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem druhe´ ho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku. Zastupitelska´ demokracie je demokracie omezena´ a neprˇ´ıma´ . Omezena´ je v tom, zˇ e participace veˇrejnosti na vla´ dnut´ı je jen obcˇ asna´ a kra´ tkodoba´ , jelikozˇ se omezuje na volebn´ı akt jednou za neˇ kolik let. Nepˇr´ıma´ je v tom, zˇ e veˇrejnost sama moc nevykona´ va´ , ale pouze vyb´ıra´ ty, kdo budou vla´ dnout za ni a jej´ım jme´ nem. Za´ kladn´ımi

Zastupitelska´ demokracie

121

7. Demokracie

institucemi neprˇ´ıme´ demokracie tak jsou shroma´ zˇ deˇ n´ı (parlament), politicke´ strany, volby a vsˇ eobecne´ volebn´ı pra´ vo. Mysˇ lenka zastupitelske´ demokracie vycha´ z´ı z liberalismu (viz odd´ıl 6.2). Podle jeho duchovn´ıho otce – Johna Locka – mus´ı moc ve sta´ teˇ vycha´ zet z lidu a pra´ va jednotlivcu˚ , kterˇ´ı jej tvorˇ´ı, prˇedstavuj´ı take´ omezen´ı, v jehozˇ ra´ mci vla´ da vla´ dne. ´ cˇ elem sta´ tu je zajistit vy´kon individua´ ln´ıch vlastnickyćh pra´ v: takto legislativa U nema´ neomezene´ pra´ vo nad vlastnictv´ım a zˇ ivotem lidu. Jej´ı moc je da´ na souhrnem moc´ı individua´ ln´ıch cˇ lenu˚ spolecˇ nosti, kterˇ´ı se jich vzdali a prˇenesli ji na ni (cozˇ je formulace principu zastupitelske´ vla´ dy). Liberalismus tak mysˇ lenku zastupitelske´ vla´ dy spojuje s du˚ razem na omezenou vla´ du, ktera´ sama mus´ı dodrzˇ ovat obcˇ anske´ za´ kony a nemu˚ zˇ e jim by´t nadrˇazena. K silny´ m stra´ nka´ m zastupitelske´ demokracie patrˇ´ı: 1. Nab´ız´ı prakticky uskutecˇ nitelnou formu demokracie, nebot’ prˇ´ımou demokracii lze realizovat jen v malyćh spolecˇ enstv´ıch. 2. Zbavuje rˇadove´ obcˇ any brˇemene rozhodova´ n´ı a v politice umozˇ nˇ uje deˇ lbu pra´ ce. 3. Umozˇ nˇ uje vlozˇ it vla´ dnut´ı do rukou teˇ ch, kdo jsou vzdeˇ laneˇ jsˇ´ı a maj´ı veˇ tsˇ´ı zkusˇ enosti. 4. Udrzˇ uje stabilitu, jelikozˇ rˇadove´ obcˇ any drzˇ ´ı da´ l od politiky, a tak je vede k tomu, aby akceptovali kompromis.

7.3

Radika´ ln´ı demokracie

Nyn´ı se dosta´ va´ me k ota´ zce, kam azˇ by meˇ la demokraticka´ vla´ da sahat. Co je tou pravou sfe´ rou demokracie? Ktere´ ota´ zky jsou vhodne´ k tomu, aby o nich rozhodoval lid, a ktere´ by se meˇ ly ponechat jednotlivy´m obcˇ anu˚ m? Modely demokracie, ktere´ jsou konstruova´ ny na za´ kladeˇ libera´ ln´ıho individualismu, vid´ı demokracii jako mechanismus kontroly politiky v u´ zke´ m slova smyslu, tj. mechanismus kontroly sta´ tn´ı moci. Z tohoto hlediska je u´ cˇ elem demokracie stanovit za´ konny´ ra´ mec, ve ktere´ m se mohou jednotlivci zaby´vat svy´ mi vlastn´ımi veˇ cmi a sledovat sve´ soukrome´ za´ jmy. Demokraticka´ rˇesˇ en´ı se tedy hod´ı pouze pro ty veˇ ci, ktere´ se doty´kaj´ı celku spolecˇ nosti, v jinyćh veˇ cech je demokracie nelegitimn´ım zasahova´ n´ım do soukrome´ sfe´ ry. Tato obava se cˇ asto projevuje odm´ıta´ n´ım vsˇ ech forem prˇ´ıme´ (participativn´ı) demokracie a teˇ ch za´ konu˚ , ktere´ zasahuj´ı do domneˇ le nepoliticke´ soukrome´ sfe´ ry. Radika´ ln´ı demokrate´

122

Opacˇ ny´ pohled prezentuj´ı tzv. radika´ ln´ı demokrate´ , kterˇ´ı neredukuj´ı politickou moc na sta´ t, ale vid´ı mocenske´ vztahy ve vsˇ ech spolecˇ enskyćh sfe´ ra´ ch. Proto take´ v teˇ chto sfe´ ra´ ch pozˇ aduj´ı demokratickou kontrolu. V ra´ mci sve´ ho radika´ ln´ıho pojet´ı se tak demokracie necha´ pe jako zpu˚ sob, jak stanovit ra´ mec, v neˇ mzˇ mohou jednotlivci rˇesˇ it sve´ soukrome´ za´ lezˇ itosti, ale sp´ısˇ e jako obecny´ princip, ktery´ lze vzta´ hnout na vsˇ echny oblasti socia´ ln´ı existence. Podle te´ to koncepce maj´ı lide´ za´ kladn´ı pra´ vo participovat na prˇij´ıma´ n´ı vsˇ ech rozhodnut´ı, ktera´ ovlivnˇ uj´ı jejich zˇ ivot, a demokracie je jen kolektivn´ı procedura, skrze nizˇ se tak deˇ je. Toto stanovisko se zrˇetelneˇ projevuje v marxistickyćh pozˇ adavc´ıch na kolektivizaci majetku a zaveden´ı samospra´ vy pracuj´ıc´ıch. V obou teˇ chto kroc´ıch socialiste´ spatˇruj´ı cestu k demokratizaci ekonomicke´ ho zˇ ivota. M´ısto toho, aby prosazovali jen politickou demokracii,

marxiste´ volaj´ı po „socia´ ln´ı ― cˇ i „pru˚ myslove´ ― demokracii. Podobneˇ feministky pozˇ aduj´ı demokratizaci rodinne´ ho zˇ ivota, cha´ panou jako pra´ vo vsˇ ech pod´ılet se na rozhodova´ n´ı v doma´ c´ı nebo soukrome´ sfe´ rˇe. V tomto smyslu je demokracie videˇ na nikoli jako nebezpecˇ´ı, ale jako vlastn´ı realizace svobody jedince.

7.4

Modely demokracie

Klasicka´ demokracie

Prvn´ım modelem demokracie je klasicka´ demokracie. Tento model se op´ıra´ o polis ˇ ecka a prˇedevsˇ´ım syste´ m vla´ dy, ktery´ se rozvinul neboli meˇ stsky´ sta´ t anticke´ ho R v Athe´ na´ ch v obdob´ı sta´ tn´ıka Perikla (5. stolet´ı prˇ. n. l.). Athe´ nska´ demokracie byla v podstateˇ vla´ dou lidove´ ho shroma´ zˇ deˇ n´ı. Vsˇ echna vy´znamna´ rozhodnut´ı prˇij´ımalo shroma´ zˇ deˇ n´ı, ktere´ ho se mohli u´ cˇ astnit vsˇ ichni obcˇ ane´ . Z obcˇ anske´ ho teˇ lesa vsˇ ak byli v Athe´ na´ ch vyloucˇ eni otroci (kterˇ´ı tvorˇili azˇ tˇretinu obyvatelstva), metoikove´ (svobodn´ı cizinci bez obcˇ anskyćh pra´ v) a zˇ eny. Shroma´ zˇ deˇ n´ı se scha´ zelo prˇinejmensˇ´ım cˇ tyrˇicetkra´ t do roka a plnilo nejen za´ konoda´ rne´ , ale take´ soudn´ı a vy´konne´ funkce. Funkciona´ rˇi se vyb´ırali losem nebo byli voleni a strˇ´ıdali se ve funkci. Funkcˇ n´ı obdob´ı bylo zpravidla kra´ tke´ , aby se umozˇ nila relativneˇ sˇ iroka´ participace.

Athe´ nska´ demokracie

Pravidelnyćh zaseda´ n´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı se vsˇ ak u´ cˇ astnila jen mensˇ ina obcˇ anu˚ (at’z du˚ vodu˚ geograficke´ vzda´ lenosti nebo zameˇ stna´ n´ı). Jednalo se prˇedevsˇ´ım o chudsˇ´ı vrstvy athe´ nske´ spolecˇ nosti, ktere´ meˇ ly v´ıce cˇ asu, aby jej tra´ vily na shroma´ zˇ deˇ n´ıch, nezˇ zameˇ stnan´ı lide´ . To bylo pozdeˇ ji jesˇ teˇ podtrzˇ eno t´ım, zˇ e za u´ cˇ ast na shroma´ zˇ deˇ n´ıch byly vypla´ ceny diety. Fakt u´ cˇ asti chudsˇ´ıch a me´ neˇ vzdeˇ lanyćh athe´ nskyćh obcˇ anu˚ na veden´ı obce sta´ l nepochybneˇ v pozad´ı nevrazˇ ivosti athe´ nskyćh filosofu˚ vu˚ cˇ i demokracii. Vy´sˇ e jsme zm´ınili Plato´ na a Aristotela. Oba upˇrednostnˇ ovali politicke´ veden´ı, ktere´ by netvorˇily nevzdeˇ lane´ masy, ale ti nejlepsˇ´ı obcˇ ane´ obce. Dalsˇ´ım orga´ nem athe´ nske´ demokracie byla rada peˇ ti set. Rada, slozˇ ena´ z peˇ ti set obcˇ anu˚ , pu˚ sobila jako vy´ konny´ cˇ i rˇ ´ıd´ıc´ı vy´ bor shroma´ zˇ deˇ n´ı. Prˇipravovala na´ vrhy k projedna´ va´ n´ı, realizovala rozhodnut´ı shroma´ zˇ deˇ n´ı a kontrolovala podrˇ´ızene´ u´ rˇedn´ıky. Pro zvy´ sˇ en´ı efektivity rady existoval v jej´ım ra´ mci padesa´ ticˇ lenny´ vy´ bor, ktery´ zajisˇ t’oval jej´ı fungova´ n´ı vzˇ dy po desetinu roku. Prˇedseda vy´boru zasta´ val svu˚ j post jen jeden den a zˇ a´ dny´ Athe´ nˇ an jej nemohl zasta´ vat v´ıce nezˇ jednou v zˇ ivoteˇ , cozˇ bylo cha´ pa´ no jako pojistka proti koncentraci moci. Jedinou vy´jimkou byli nejvysˇ sˇ´ı vojensˇ t´ı velitele´ , kterˇ´ı mohli by´t voleni opeˇ tovneˇ . Z dnesˇ n´ıho pohledu bylo hlavn´ı slabinou athe´ nske´ demokracie to, zˇ e mohla fungovat jen za podm´ınky vyloucˇ en´ı veˇ tsˇ iny obyvatel z politicke´ aktivity. Participace se omezovala jen na muzˇ e narozene´ v Athe´ na´ ch a starsˇ´ı dvaceti let. Tito obcˇ ane´ mohli veˇ novat politice tolik cˇ asu jen proto, zˇ e otroci je zbavovali nutnosti sta´ le pracovat. Doma´ cnost byla nav´ıc vyhrazena zˇ ena´ m, cozˇ muzˇ e osvobozovalo od doma´ c´ıch povinnost´ı. Z te´ to perspektivy je mozˇ ne´ hodnotit athe´ nskou polis jako protiklad demokraticke´ ho idea´ lu, na cozˇ upozornˇ uj´ı jej´ı modern´ı kritikove´ . Prˇetrva´ vaj´ıc´ım deˇ dictv´ım athe´ nske´ demokracie je naopak specificke´ pojet´ı svobody jako politicke´ u´ cˇ asti (viz odd´ıl 5.4.1).

123

7. Demokracie

Demokracie jako ochrana

Ochrana prˇed sta´ tem

Druhy´m modelem je demokracie jako ochrana. Mysˇ lenky demokracie znovu ozˇ ily v 17. a 18. stolet´ı. Jejich podoba vsˇ ak byla od klasicke´ ho modelu znacˇ neˇ odlisˇna´ . Demokracie jizˇ nebyla cha´ pa´ na jako mechanismus, ktery´ zajisˇ t’uje participaci obcˇ anu˚ na politicke´ m zˇ ivoteˇ , ale jako na´ stroj, ktery´ m by se obcˇ ane´ mohli chra´ nit prˇ ed za´ sahy sta´ tu. Proto se hovoˇr´ı o demokracii jako ochraneˇ , resp. ochranne´ demokracii (protective democracy). Tento na´ zor prˇitahoval prˇedevsˇ´ım myslitele rane´ ho liberalismu, ktery´m sˇ lo o co nejsˇ irsˇ´ı sfe´ ru individua´ ln´ı svobody. Pra´ veˇ proto liberalismus podporuje mysˇ lenku omezene´ vla´ dy a deˇ s´ı se koncentrace moci v jedneˇ ch rukou. Toto znepokojen´ı formuloval ve sve´ kritice prˇedstavy absolutisticke´ ho sta´ tu jizˇ John Locke (viz odd´ıl 5.3). Prˇipomenˇ me, zˇ e podle neˇ j ma´ kazˇ dy´ jednotlivec pra´ vo na zˇ ivot, svobodu a legitimneˇ nabyty´ majetek. Pokud je tomu tak, obcˇ ane´ mus´ı m´ıt pra´ vo chra´ nit se proti mozˇ nosti vyvlastneˇ n´ı ze strany sta´ tu t´ım, zˇ e budou m´ıt pod kontrolou slozˇ en´ı za´ konoda´ rne´ ho sboru. Tak budou kontrolovat vy´sˇ i zdaneˇ n´ı, ktere´ na jejich majetek sta´ t uval´ı. Demokracie t´ım dostala vy´znam syste´ mu vla´ dnut´ı se souhlasem ovla´ dany´ ch, ktery´ funguje prostrˇ ednictv´ım zastupitelske´ ho sboru. Jak jsme jizˇ upozornili vy´sˇ e, mysˇ lenka omezene´ vla´ dy se zde snoub´ı s principem zastupitelske´ vla´ dy.

Utilitariste´

Deˇ lba moci

Podle soucˇ asnyćh krite´ ri´ı vsˇ ak Locke demokrat nebyl, protozˇ e zasta´ val na´ zor, zˇ e politicka´ pra´ va by meˇ li m´ıt jen ti, kterˇ´ı vlastn´ı urcˇ ity´ majetek. S radika´ lneˇ jsˇ´ım propojen´ım volebn´ıho pra´ va a individua´ ln´ıch za´ jmu˚ (nikoli vsˇ ak pra´ v) prˇisˇ li koncem 18. stolet´ı utilitariste´ jako naprˇ´ıklad Jeremy Bentham (1748–1832) a James Mill (1773–1836) (viz odd´ıl 5.1). Take´ utilitaristicky´ argument se op´ıra´ o potrˇebu chra´ nit nebo prosazovat individua´ ln´ı za´ jmy. Jelikozˇ podle utilitarismu jde vsˇ em jedincu˚ m o to, aby maximalizovali sve´ sˇ teˇ st´ı a minimalizovali strasti, dospeˇ l Bentham k na´ zoru, zˇ e jedinou cestou, jak zajistit „co nejveˇ tsˇ´ı sˇ teˇ st´ı pro co nejveˇ tsˇ´ı pocˇ et lid´ı― je vsˇ eobecne´ volebn´ı pra´ vo (ve sve´ dobeˇ cha´ pane´ jako volebn´ı pra´ vo muzˇ u˚ ). Tento pohled klade du˚ raz na syste´ m konstitucˇ n´ı (libera´ ln´ı) demokracie, ktera´ funguje v ra´ mci urcˇ ite´ ho souboru forma´ ln´ıch nebo neforma´ ln´ıch pravidel, ktera´ omezuj´ı vy´ kon sta´ tn´ı moci. Pokud je pra´ vo volit na´ strojem ochrany individua´ ln´ı svobody, mus´ı by´t svoboda zajisˇ teˇ na take´ du˚ slednou deˇ lbou moci (oddeˇ lena´ za´ konoda´ rna´ , vy´konna´ , soudn´ı moc) a dodrzˇ ova´ n´ım za´ kladn´ıch pra´ v a svobod (napˇr. svoboda projevu, pohybu, od sve´ volne´ ho uveˇ zneˇ n´ı). C´ılem demokracie jako ochrany je tak da´ t obcˇ anu˚ m co nejveˇ tsˇ´ı prostor k tomu, aby zˇ ili tak, jak se sami rozhodnou. Lze ji proto sloucˇ it s trzˇ n´ı ekonomikou laissez-faire i s prˇesveˇ dcˇ en´ım, zˇ e jedinci by meˇ li by´t plneˇ odpoveˇ dn´ı za ekonomickou i socia´ ln´ı situaci, ve ktere´ se ocitnou. Tato koncepce demokracie proto la´ kala prˇedevsˇ´ım klasicke´ libera´ ly a libertaria´ ny. Ospravedlnˇ ovat demokracii jen poukazem na to, zˇ e chra´ n´ı jednotlivce, vsˇ ak znamena´ prosazovat demokracii jen v zu´ zˇ ene´ m vy´ znamu. V praxi se souhlas ovla´ danyćh da´ va´ najevo hlasova´ n´ım v pravidelneˇ konanyćh konkurencˇ n´ıch volba´ ch. T´ım se zarucˇ uje odpoveˇ dnost vla´ dnouc´ıch. Politicka´ rovnost se tak cha´ pe jen technicky a rozum´ı se j´ı rovne´ volebn´ı pra´ vo. Ke kritice tohoto pojet´ı (volebn´ı) demokracie se dostaneme v na´ sleduj´ıc´ı cˇ a´ sti.

124

Rozvojova´ demokracie

Trˇet´ı model demokracie rozsˇ iˇruje jej´ı zada´ n´ı. Nevid´ı ji jen jako mechanismus ochrany sfe´ ry individua´ ln´ı svobody, ale jako na´ stroj pe´ cˇ e o rozvoj jednotlivcu˚ i lidske´ ho spolecˇ enstv´ı. O tomto modelu se proto hovoˇr´ı jako o syste´ mu rozvojove´ demokracie (developmental democracy). Nejradika´ lneˇ jsˇ´ı z teˇ chto modelu˚ vypracoval Jean-Jacques Rousseau (1712–1778). Jeho mysˇ lenky prˇedstavuj´ı alternativu k prˇevla´ daj´ıc´ı libera´ ln´ı teorii demokracie, pozdeˇ ji ovlivnily marxisty i anarchisty. Pro Rousseaua byla demokracie na´ strojem, skrze ktery´ mohou lide´ dosa´ hnout svobody v pozitivn´ım pojet´ı neboli verˇ ejne´ autonomie ve smyslu „poslusˇ nosti za´ konu, ktery´ si cˇ loveˇ k sa´ m stanov´ı ―. Proto byl Rousseau mnohem bl´ızˇ e klasicke´ mu pojet´ı demokracie nezˇ jej´ı modern´ı – libera´ ln´ı – podobeˇ . Jak jizˇ v´ıme, v klasicke´ m pojet´ı byl cˇ loveˇ k svobodny´, protozˇ e se pod´ılel na vla´ deˇ , zat´ımco v modern´ım libera´ ln´ım pojet´ı je svobodny´ do te´ m´ıry, do n´ızˇ politika (sta´ t) nezasahuje do jeho za´ lezˇ itost´ı. Take´ podle Rousseaua jsou obcˇ ane´ svobodni jedineˇ tehdy, jestlizˇ e se bezprostrˇ edneˇ a neusta´ le pod´ılej´ı na formova´ n´ı zˇ ivota obce, ve ktere´ zˇ ij´ı. Podle Rousseaua spocˇ´ıva´ svoboda v poslusˇ nosti tzv. obecne´ vu˚ li. Rousseau veˇ rˇil, zˇ e obecna´ vu˚ le je „skutecˇ nou― vu˚ l´ı kazˇ de´ ho obcˇ ana, ktera´ se lisˇ´ı od jeho vu˚ le „soukrome´ ― cˇ i sobecke´ . T´ım, zˇ e jsou poslusˇ ni obecne´ vu˚ le, jsou obcˇ ane´ poslusˇ ni pouze sve´ vlastn´ı „skutecˇ ne´ ― prˇirozenosti, jelikozˇ obecna´ vu˚ le je t´ım, co by jednotlivci chteˇ li, kdyby nejednali sobecky. Syste´ m radika´ ln´ı demokracie jako na´ stroje rozvoje pak podle Rousseauova na´ zoru nevyzˇ aduje jen politickou rovnost, ale i rovnost ekonomickou.

J. J. Rousseau

Do teorie demokracie vesˇ el Rousseau jako obha´ jce suverenity lidu (princip, podle neˇ hozˇ moc vycha´ z´ı z lidu), ktera´ mus´ı by´t lidem prˇ´ımo vykona´ va´ na. Lidova´ suverenita je podle neˇ j jedina´ a nedeˇ litelna´ a jej´ı realizace prob´ıha´ jen tehdy, kdyzˇ na n´ı skutecˇ neˇ mu˚ zˇ e participovat cely´ lid. Proto je take´ nutne´ , aby republiky byly male´ . Takto stoj´ı Rousseau v prˇ´ıme´ opozici k zasta´ ncu˚ m reprezentativn´ı vla´ dy (napˇr. J. Locke). U Locka sice take´ pocha´ z´ı vesˇ kera´ moc z lidu (jako u Rousseaua), avsˇ ak lidova´ suverenita je realizova´ na jen ve chv´ıli, kdy jednotlivec participuje prˇi ustaven´ı za´ konoda´ rne´ moci (prˇi volbeˇ za´ stupcu˚ do parlamentu). Po zbytek doby poskytuje jedinec, jak Locke rˇ´ıka´ , jen tichy´ souhlas s moc´ı, a to tak dlouho, dokud politicka´ moc vykona´ va´ ty funkce, kvu˚ li ktery´m byla ustavena. U Rousseaua vsˇ ak mus´ı by´t lidova´ suverenita kontinua´ lneˇ vykona´ va´ na a obnovova´ na v aktivn´ı participaci obcˇ anu˚ na politicke´ moci (suverenita nemu˚ zˇ e by´ t delegova´ na na parlament nebo na neˇ jaky´ jiny´ orga´ n, nebot’ je nezcizitelneˇ um´ısteˇ na v lidu). To je du˚ vod, procˇ na Rousseaua navazuj´ı soucˇ asn´ı kritici reprezentativn´ı demokracie, kterˇ´ı vid´ı jako jedinou legitimn´ı formu vla´ dy prˇ´ımou demokracii – aktivn´ı politickou participaci vsˇ ech, kteryćh se politicke´ rozhodova´ n´ı ty´ka´ .

Suverenita lidu

V 60. a 70. letech 20. stolet´ı se jednalo o myslitele tzv. Nove´ levice, kterˇ´ı hovoˇrili o prˇednostech „participativn´ı spolecˇ nosti―, tj. spolecˇ nosti, v n´ızˇ se kazˇ dy´ obcˇ an mu˚ zˇ e rozv´ıjet t´ım, zˇ e se prˇ´ımo pod´ıl´ı na rozhodnut´ıch, ktera´ ovlivnˇ uj´ı jeho zˇ ivot. Toho lze dosa´ hnout transparentnost´ı a decentralizac´ı vsˇ ech hlavn´ıch spolecˇ enskyćh instituc´ı: rodiny, pracovisˇ teˇ , politickyćh stran, za´ jmovyćh skupin a za´ konoda´ rnyćh sboru˚ . Ja´ drem tohoto modelu je koncepce tzv. „nove´ demokracie― neboli demokracie „zdola―, tj. prˇesveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e rostouc´ı lidova´ participace by mohla prˇivodit radika´ ln´ı reformu vsˇ ech du˚ lezˇ ityćh instituc´ı libera´ ln´ı demokracie. Za´ rovenˇ s t´ım vsˇ ak

Nova´ levice

125

7. Demokracie

byla opousˇ teˇ na pu˚ vodn´ı Rousseauova formulace radika´ ln´ı demokracie, ktera´ nebezpecˇ neˇ podrˇazuje za´ jmy jednotlivcu˚ za´ jmu spolecˇ enske´ ho celku. Pokud „obecna´ vu˚ le― nen´ı pouhy´m souhrnem individua´ ln´ıch vu˚ l´ı obcˇ anu˚ , ale „skutecˇ nou― vu˚ l´ı spolecˇ enske´ ho celku, nic nebra´ n´ı tomu, aby se jej´ı interpretace chopil autorita´ rˇsky´ vu˚ dce nebo totalitn´ı sta´ t, ktery´ tvrd´ı, zˇ e ji doka´ zˇ e nejle´ pe vylozˇ it. Radika´ ln´ı demokrate´

A. de Tocqueville

J. S. Mill

Soucˇ asn´ı radika´ ln´ı demokrate´ tak svu˚ j repertoa´ r obohatili o du˚ raz na spolecˇ ensky´ pluralismus a respekt k individua´ ln´ım pra´ vu˚ m. Obrousili take´ hrany pu˚ vodn´ımu projektu radika´ ln´ı politicke´ reformy a nam´ısto toho polozˇ ili du˚ raz na rozvoj obcˇ anske´ spolecˇ nosti. Ta je cha´ pa´ na jako intermedia´ rn´ı sfe´ ra, kterou mu˚ zˇ eme lokalizovat v prostoru mezi sta´ tem a rodinou, v jej´ımzˇ ra´ mci se obcˇ ane´ sdruzˇ uj´ı s druhy´mi a sleduj´ı spolecˇ ne´ c´ıle (viz odd´ıl 1.2). Tato sdruzˇ en´ı – nevla´ dn´ı organizace, socia´ ln´ı hnut´ı, obcˇ anske´ iniciativy, na´ bozˇ enske´ organizace, odbory – podle neˇ kteryćh teoretiku˚ prˇedstavuj´ı protiva´ hu jak sta´ tu, tak kapitalisticke´ ekonomiky a poskytuj´ı platformu pro realizaci obcˇ anske´ svobody. Zat´ımco soucˇ asny´ sta´ t cˇ loveˇ ka redukuje na klienta a ekonomika na pracovn´ı s´ılu, v ra´ mci obcˇ anske´ spolecˇ nosti jedna´ jako obcˇ an a buduje svou identitu v interakci s jiny´mi obcˇ any. Radika´ ln´ı implikace rousseauovske´ ho pojet´ı jsou tak reformulova´ ny v takove´ m modelu, ktery´ je kompatibiln´ı se standardn´ımi institucemi libera´ ln´ı demokracie. Radika´ ln´ı demokrate´ se tak prima´ rneˇ nestav´ı proti volebn´ı demokracii, ale sp´ısˇ e se snazˇ ´ı o jej´ı doplneˇ n´ı du˚ razem na dobrovolnou participaci v obcˇ anskyćh sdruzˇ en´ıch. Funguj´ıc´ı obcˇ anska´ spolecˇ nost podle nich nejen poskytuje prˇ´ılezˇ itost pro participaci a skrze ni rozvoj jednotlivce, ale stav´ı take´ hra´ z nebezpecˇ´ı, ktere´ je s demokraci´ı spjato a ktere´ poprve´ pojmenoval francouzsky´ politik, politicky´ teoretik a historik Alexis de Tocqueville (1805–1859) jako „tyranii veˇ tsˇ iny―. Demokracie v sobeˇ obsahuje hrozbu, zˇ e svobodu jednotlivce a pra´ va mensˇ in bude mozˇ no zardousit ve jme´ nu lidu (ve jme´ nu veˇ tsˇ iny). Pro Tocquevilla jsou obcˇ anske´ asociace sˇ kolami veˇrejne´ ho ducha, v nichzˇ se obcˇ ane´ dozv´ıdaj´ı o svyćh pra´ vech a za´ vazc´ıch a ucˇ´ı se prosazovat sve´ za´ jmy a na´ roky a vyjedna´ vat s ostatn´ımi. Vid´ı v teˇ chto sdruzˇ en´ıch m´ısta, v nichzˇ jednotlivci mohou obra´ tit svu˚ j za´ jem od pouze egoistickyćh a u´ zce soukromyćh c´ılu˚ a uveˇ domit si svou spoluzodpoveˇ dnost za udrzˇ ova´ n´ı spolecˇ ne´ ho zˇ ivota a veˇrejny´ za´ jem. Svobodne´ obcˇ anske´ asociace jsou pro neˇ j nezbytnou podm´ınkou na´ lezˇ ite´ ho fungova´ n´ı demokraticke´ ho sta´ tu. Vedle Tocquevilla dospeˇ l k podobne´ mu zhodnocen´ı du˚ lezˇ itosti svobodne´ ho sdruzˇ ova´ n´ı pro hleda´ n´ı a prosazova´ n´ı obecne´ ho za´ jmu a udrzˇ ova´ n´ı ducha svobody take´ John Stuart Mill (1806–1873). Podle Milla je hlavn´ı prˇednost´ı demokracie, zˇ e poma´ ha´ „maxima´ lneˇ a za´ rovenˇ harmonicky― rozv´ıjet schopnosti jednotlivce. Svou u´ cˇ ast´ı na politicke´ m zˇ ivoteˇ obcˇ ane´ zacˇ´ınaj´ı cha´ pat veˇrejne´ proble´ my, sta´ vaj´ı se vn´ımaveˇ jsˇ´ımi a dosahuj´ı vysˇ sˇ´ı u´ rovneˇ sve´ ho osobn´ıho rozvoje. Demokracie je vlastneˇ vyćhovna´ zkusˇ enost. Proto Mill navrhoval participaci rozsˇ´ırˇ it. Jeho mysˇ len´ı jej dovedlo i k tehdy radika´ ln´ımu na´ vrhu volebn´ıho pra´ va pro zˇ eny (Barsˇ a, C´ısaˇr 2004). Deliberativn´ı demokracie

Deliberace

126

V soucˇ asne´ dobeˇ se zacˇ alo hovoˇrit o modelu tzv. deliberativn´ı (rokovac´ı) demokracie (cˇ i demokracie jako diskuse), kterou lze cha´ pat jako posledn´ı variaci na te´ ma rozvojove´ demokracie. Pojet´ı deliberativn´ı demokracie lze nejle´ pe vymezit v protikladu k demokracii volebn´ı. Podle zasta´ ncu˚ deliberativn´ı demokracie je volebn´ı

(agregativn´ı) demokracie nedostatecˇ nou koncepc´ı. Redukuje demokracii jen na trzˇ n´ı vy´beˇ r, agregaci jednotlivyćh preferenc´ı, ale neposkytuje prostrˇed´ı k tomu, aby se tyto preference mohly kvalifikovany´m zpu˚ sobem formovat a formulovat. Deliberativn´ı demokracie tak chce le´ cˇ it neduhy modern´ı volebn´ı demokracie – chce rozsˇ´ırˇit a pluralizovat platformy politicke´ deliberace, vta´ hnout v´ıce lid´ı do politiky, otevˇr´ıt prostory veˇrejne´ diskusi a umozˇ nit tak obcˇ ansky´ rozvoj jednotlivcu˚ (skrze organizace obcˇ anske´ spolecˇ nosti, veˇrejna´ me´ dia, otevˇreny´ prˇ´ıstup do za´ konoda´ rnyćh sboru˚ atd.). T´ım se vytvorˇ´ı podm´ınky pro to, aby mohli jednotlivci sve´ preference transformovat a aby mohla (v diskusi) prˇeva´ zˇ it politicky zdatneˇ jsˇ´ı rˇesˇ en´ı. Kritici se proti tomuto pojet´ı stav´ı proto, zˇ e prˇedpokla´ da´ dosazˇ en´ı konsensu (c´ılem deliberace je konsensus). Deliberace totizˇ ve skutecˇ nosti mu˚ zˇ e sp´ısˇ e vyne´ st na sveˇ tlo rozd´ıly mezi lidmi, nezˇ ve´ st ke konsensu. Podle kritiku˚ nen´ı demokracie ota´ zka deliberace, ale souteˇ zˇ e, a pokud existuje souteˇ zˇ iva´ demokracie, tato podporuje veˇrejnou diskusi, nebot’vede k tomu, aby se souperˇ´ıc´ı postoje ospravedlnily v souteˇ zˇ i s postoji jiny´mi (Shapiro 2003). Je pravda, zˇ e v neˇ kteryćh verz´ıch deliberativn´ıho modelu je zdu˚ raznˇ ova´ n konsensus jako c´ıl deliberace. To se ty´ka´ prˇedevsˇ´ım teˇ ch teoretiku˚ , kterˇ´ı vycha´ zej´ı z neˇ mecke´ ho filosofa J. Habermase (nar. 1929). Jin´ı vsˇ ak naopak argumentovali, zˇ e deliberace mu˚ zˇ e skutecˇ neˇ uka´ zat, zˇ e diskutuj´ıc´ı jsou od sebe da´ le, nezˇ pu˚ vodneˇ ocˇ eka´ vali, a zˇ e jejich neshody jsou va´ zˇ neˇ jsˇ´ı, nezˇ prˇedpokla´ dali. Podle teˇ chto na´ zoru˚ nemus´ı diskuse o rozd´ılnostech nutneˇ ve´ st k jejich prˇekona´ n´ı. Deliberativn´ı model demokracie pak ma´ prˇine´ st nejveˇ tsˇ´ı vy´hody pra´ veˇ teˇ m, kterˇ´ı se odlisˇ uj´ı od veˇ tsˇ inove´ spolecˇ nosti. Mensˇ ina, ktera´ nen´ı schopna vytvorˇit dostatecˇ nou volicˇ skou ba´ zi, bude v agregativn´ı (volebn´ı) demokracii vzˇ dy prˇehlasova´ na. V deliberativn´ım modelu vsˇ ak mu˚ zˇ e cestou ovlivnˇ ova´ n´ı veˇrejne´ ho m´ıneˇ n´ı meˇ nit postoje a sebecha´ pa´ n´ı veˇ tsˇ inove´ spolecˇ nosti i bez toho, aby mobilizovala dostatecˇ nou pocˇ etn´ı podporu pro prosazen´ı urcˇ ite´ politiky.

J. Habermas

Elektronicka´ demokracie

Du˚ raz, ktery´ klade na komunikaci deliberativn´ı model, vynikl jesˇ teˇ v´ıce v diskus´ıch posledn´ıch let, ktere´ se ty´kaly potencia´ lu elektronickyćh me´ di´ı (prˇedevsˇ´ım internetu) pro obcˇ anskou mobilizaci a politickou participaci. Neˇ kterˇ´ı teoretici – prˇedevsˇ´ım z ta´ bora participativn´ı a deliberativn´ı demokracie – veˇ rˇili, zˇ e relativneˇ snadna´ dostupnost elektronickyćh prostrˇedku˚ komunikace by mohla prˇispeˇ t ke zvy´sˇ en´ı za´ jmu obcˇ anu˚ o veˇ ci veˇrejne´ a o jejich aktivneˇ jsˇ´ı zapojen´ı do politicke´ ho procesu. Tato vize elektronicke´ demokracie (e-demokracie) vsˇ ak narazila na neˇ kolikere´ prˇeka´ zˇ ky. Za prve´ , byla kritizova´ na kvu˚ li tomu, zˇ e vytva´ rˇ´ı podm´ınky pro politickou manipulaci. Je mnohem jednodusˇ sˇ´ı manipulovat s jedinci, kterˇ´ı sed´ı sami doma u pocˇ´ıtacˇ e, nezˇ s pevneˇ prova´ zanou skupinou. Za druhe´ bylo zdu˚ razneˇ no, zˇ e e-demokracie nemu˚ zˇ e sama o sobeˇ proble´ my soucˇ asne´ demokracie vyˇresˇ it. Naopak, jej´ı u´ speˇ sˇ ne´ pu˚ soben´ı za´ vis´ı na mnoha jiny´ ch faktorech. Proto ti autoˇri, kterˇ´ı sice elektronickou demokracii v´ıtaj´ı, ale soucˇ asneˇ si uveˇ domuj´ı proble´ my spojene´ s jej´ı realizac´ı, hovoˇr´ı o tom, zˇ e se na uplatneˇ n´ı novyćh me´ di´ı v demokraticke´ m procesu mus´ı nahle´ dnout ze sˇ irsˇ´ı perspektivy. Nelze veˇ rˇit, zˇ e by pouhe´ pouzˇ it´ı internetu a dalsˇ´ıch elektronickyćh prostrˇedku˚ mohlo neˇ jaky´m

127

7. Demokracie

za´ zracˇ ny´m zpu˚ sobem vyle´ cˇ it takovy´ neduh soudobe´ zastupitelske´ demokracie, jaky´m je naprˇ´ıklad kontinua´ lneˇ klesaj´ıc´ı volebn´ı u´ cˇ ast obcˇ anu˚ demokratickyćh zem´ı. Stejneˇ tak nelze doufat, zˇ e by zaveden´ı elektronickyćh prostrˇedku˚ v nedemokraticke´ m prostrˇed´ı prˇispeˇ lo k jeho demokratizaci. Elektronicka´ me´ dia totizˇ mohou stejneˇ jako k lepsˇ´ı demokracii prˇispeˇ t k utuzˇ en´ı politicke´ diktatury, pokud se j´ı podaˇr´ı monopolizovat jejich uzˇ it´ı. V te´ to souvislosti hovoˇr´ı neˇ kterˇ´ı autoˇri nejen o novyćh mozˇ nostech demokracie, ale take´ o novyćh mozˇ nostech diktatury – v tomto prˇ´ıpadeˇ tedy e-diktatury neboli e-tatury. Pokud chceme dosa´ hnout veˇ tsˇ´ı demokratizace skrze elektronicka´ me´ dia, mus´ıme se zamyslet nad t´ım, jak dosa´ hnout sˇ irsˇ´ı promeˇ ny obcˇ anske´ ho chova´ n´ı tak, abychom zajistili, zˇ e dostupne´ technicke´ prostrˇedky budou pouzˇ ´ıva´ ny obcˇ any vykazuj´ıc´ımi za´ jem o politicke´ proble´ my. E-demokracie nen´ı ota´ zkou teˇ ch spra´ vnyćh aplikac´ı a prostrˇedku˚ , ale proble´ mem, ktery´ se ty´ka´ jak technologickyćh zmeˇ n, tak take´ zmeˇ n na straneˇ obcˇ anu˚ – proto to nemu˚ zˇ e by´t jen technologie, ktera´ navede soucˇ asnou informacˇ n´ı spolecˇ nost na cestu elektronicke´ demokracie. Naopak – mus´ı to by´t aktivn´ı obcˇ ane´ , kterˇ´ı k tomu veˇ domeˇ pouzˇ ij´ı nab´ızej´ıc´ıch se prostrˇedku˚ elektronicke´ komunikace. Skeptici by mohli nam´ıtnout, zˇ e to v modern´ı spolecˇ nosti, ktera´ nen´ı zalozˇ ena na hodnoteˇ aktivn´ıho obcˇ anstv´ı, mu˚ zˇ eme jen steˇ zˇ ´ı ocˇ eka´ vat. Realiste´ pak mohou odveˇ tit, zˇ e i prˇesto elektronicka´ me´ dia nab´ızej´ı mozˇ nosti pro nastolen´ı prˇ´ımeˇ jsˇ´ıho vztahu mezi zastupiteli a obcˇ any naprˇ´ıklad ve formeˇ e-konzultac´ı obcˇ anu˚ se cˇ leny parlamentu, ktere´ mohou nastolit du˚ lezˇ itou politickou ota´ zku na jedna´ n´ı zastupitelske´ ho sboru, ktera´ by si jinak do politicke´ ho syste´ mu teˇ zˇ ko hledala cestu. E-demokracie pak le´ pe nezˇ na centra´ ln´ı u´ rovni u´ dajneˇ funguje na u´ rovni m´ıstn´ı – to je m´ısto, kde mu˚ zˇ e elektronicka´ s´ıt’ vhodneˇ doplnit jizˇ existuj´ıc´ı loka´ ln´ı socia´ ln´ı s´ıteˇ a prˇispeˇ t tak naprˇ´ıklad k organizaci loka´ ln´ı kampaneˇ proti stavbeˇ tova´ rny, ktera´ by ohrozˇ ovala zˇ ivotn´ı prostrˇed´ı m´ıstn´ı komunity. Stejneˇ tak mohou elektronicke´ aplikace pro vyˇrizova´ n´ı kazˇ dodenn´ı agendy napomoci lepsˇ´ı funkci sta´ tn´ıho apara´ tu vyloucˇ en´ım prˇ´ılezˇ itost´ı ke korupci u´ rˇedn´ıku˚ .

7.5

Formy libera´ ln´ı demokracie

V soucˇ asne´ dobeˇ prˇedstavuje libera´ ln´ı demokracie nejrozsˇ´ırˇeneˇ jsˇ´ı formu demokraticke´ vla´ dy a to bez ohledu na to, zˇ e diskuse o povaze „prave´ ― demokracie da´ le pokracˇ uje. Mezi hlavn´ı rysy libera´ ln´ı demokracie patrˇ´ı: 1. Je demokraci´ı neprˇ ´ımou a zastupitelskou v tom smyslu, zˇ e politicka´ funkce se z´ıska´ va´ v du˚ sledku u´ speˇ chu v pravidelnyćh volba´ ch, ktere´ jsou organizova´ ny na za´ kladeˇ forma´ ln´ı politicke´ rovnosti (tj. vsˇ eobecne´ ho volebn´ıho pra´ va). 2. Je zalozˇ ena na konkurenci a volicˇ ske´ m vy´ beˇ ru. Toho se dosahuje politicky´ m pluralismem, tj. toleranc´ı sˇ iroke´ sˇ ka´ ly konkuruj´ıc´ıch si na´ zoru˚ a existenc´ı souperˇ´ıc´ıch politickyćh hnut´ı a stran. 3. Sta´ t je jasneˇ odlisˇ en od spolecˇ nosti obcˇ anu˚ . Toto odlisˇ en´ı se udrzˇ uje existenc´ı autonomn´ıch skupin a za´ jmu˚ a trzˇ n´ı organizac´ı ekonomicke´ ho zˇ ivota.

128

I prˇes to, zˇ e existuje za´ kladn´ı shoda o hlavn´ıch rysech libera´ ln´ı demokracie, o jej´ı prˇesny´ vy´klad se vede spor. Ru˚ zn´ı teoretikove´ vykla´ daj´ı tuto formu demokracie ru˚ zny´mi zpu˚ soby. Mezi nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı vy´klady patrˇ´ı pluralismus, elitismus, korporatismus, pohled Nove´ pravice a marxismu. Pluralismus

Pluralisticke´ mysˇ lenky lze sledovat jizˇ od doby rane´ ho liberalismu, zejme´ na od idej´ı J. Locka. Jejich prvn´ı rozveden´ı nalezneme v cˇ la´ nc´ıch, jimizˇ do diskuse o americke´ u´ staveˇ (sepsa´ na 1787, ratifikova´ na 1789) prˇispeˇ l James Madison (1751–1836). Spolu s veˇ tsˇ inou libera´ lu˚ Madison tvrdil, zˇ e demokraticke´ vla´ dnut´ı neomezene´ zˇ a´ dny´mi brzdami mu˚ zˇ e ve´ st k tyranii veˇ tsˇ iny, k poprˇen´ı individua´ ln´ıch pra´ v a k vyvlastnˇ ova´ n´ı ve jme´ nu lidu. Madisonovo d´ılo je vsˇ ak du˚ lezˇ ite´ prˇedevsˇ´ım kvu˚ li du˚ razu, ktery´ klade na mnohost za´ jmu˚ a skupin ve spolecˇ nosti. Madison tvrdil, zˇ e stabilita a rˇa´ d nebudou ve spolecˇ nosti mozˇ ne´ , pokud nebude m´ıt kazˇ da´ z teˇ chto skupin v politice svu˚ j hlas. Proto navrhoval syste´ m deˇ lene´ ho vla´ dnut´ı zalozˇ ene´ ho na deˇ lbeˇ moci, bikameralismus (dvoukomorovost za´ konoda´ rne´ ho sboru – viz odd´ıl 2.3) a federalismus. Takovy´ syste´ m nab´ız´ı konkuruj´ıc´ım si skupina´ m celou rˇadu bodu˚ prˇ´ıstupu do politiky. O vla´ dnut´ı syste´ mem mnoha mensˇ in, ktery´ z toho vyplynul, se proto cˇ asto hovoˇr´ı jako o „madisonovske´ demokracii―. Jelikozˇ se v neˇ m uzna´ va´ jak existence rozmanitosti a mnohosti ve spolecˇ nosti, tak to, zˇ e takova´ mnohost je zˇ a´ douc´ı, je Madisonu˚ v model prvn´ı rozvinutou formulac´ı pluralisticky´ ch za´ sad (viz take´ odd´ıl 3.4.4).

J. Madison

Nejvlivneˇ jsˇ´ım modern´ım prˇedstavitelem teorie pluralismu je Robert Dahl (nar. 1915). Dahl uskutecˇ nil empiricky´ vy´zkum distribuce moci ve meˇ steˇ New Haven v americke´ m sta´ teˇ Connecticut, ktery´ popsal ve sve´ knize Kdo vla´ dne? (1961). Dospeˇ l k za´ veˇ ru, zˇ e politicky privilegovan´ı a ekonomicky siln´ı sice vykona´ vaj´ı veˇ tsˇ´ı moc nezˇ rˇadov´ı obcˇ ane´ , zˇ e vsˇ ak neexistuje zˇ a´ dna´ vla´ dnouc´ı cˇ i sta´ la´ elita, ktera´ by doka´ zala ovla´ dnut cely´ politicky´ proces. New Haven je tak podle Dahla prˇ´ıkladem funguj´ıc´ıho demokraticke´ ho syste´ mu.

R. Dahl

Pro popis soucˇ asne´ demokracie – rea´ lneˇ existuj´ıc´ı – razil Dahl oznacˇ en´ı polyarchie (doslova: vla´ da mnohyćh). Tento pojem oznacˇ uje instituce a procesy modern´ı zastupitelske´ demokracie. Jako typ rezˇ imu lze polyarchii odlisˇ it od vsˇ ech nedemokratickyćh syste´ mu˚ i od demokratickyćh syste´ mu˚ male´ ho rozsahu, ktere´ jsou zalozˇ eny na klasicke´ m neboli athe´ nske´ m modelu prˇ´ıme´ u´ cˇ asti. Polyarchii lze cha´ pat jako nejblizˇ sˇ´ı mozˇ ne´ prˇ ibl´ızˇ en´ı se demokracii a to v tom smyslu, zˇ e funguje skrze instituce, ktere´ vla´ dnouc´ı nut´ı prˇihl´ızˇ et k za´ jmu˚ m a prˇa´ n´ım volicˇ stva. Hlavn´ı rysy polyarchie jsou:

Polyarchie

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Vla´ dnut´ı je v rukou volenyćh funkciona´ rˇu˚ . Volby jsou svobodne´ a spravedlive´ . Pra´ vo volit maj´ı vsˇ ichni dospeˇ l´ı. Pra´ vo ucha´ zet se o volenou funkci nen´ı omezeno. Existuje svoboda projevu a pra´ vo kritizovat a protestovat. Obcˇ ane´ maj´ı prˇ´ıstup k alternativn´ım zdroju˚ m informac´ı. Skupiny a sdruzˇ en´ı jsou neza´ visla´ na sta´ tu.

129

7. Demokracie

V takove´ mto syste´ mu pluralitn´ı demokracie vytva´ rˇ´ı volebn´ı souteˇ zˇ politickyćh stran a cˇ innost za´ jmovyćh skupin spolehlivou vazbu mezi vla´ dou a ovla´ dany´mi a umozˇ nˇ uje komunikaci mezi nimi. Je to sice velmi vzda´ leno radika´ lneˇ demokraticke´ mysˇ lence lidove´ samospra´ vy, ale zasta´ nci polyarchie tvrd´ı, zˇ e m´ıra odpoveˇ dnosti a vn´ımavosti politicke´ reprezentace vu˚ cˇ i lidu, kterou to zajisˇ t’uje, je natolik vysoka´ , zˇ e lze tento rezˇ im pokla´ dat za demokraticky´. Elitismus

Zˇ elezny´ za´ kon oligarchie

Ch. W. Mills

Urcˇ ity´ protipo´ l pluralisticke´ ho pohledu prˇedstavil elitisticky´ pohled. Elitismus vznikl jako kritika rovnosta´ rˇskyćh idej´ı typu demokracie a socialismu. Upozornˇ uje, zˇ e t´ım, kdo vla´ dne, je elita, at’ uzˇ je tento rys cha´ pa´ n jako nevyhnutelny´ a zˇ a´ douc´ı nebo jako nezˇ a´ douc´ı. Klasikove´ elitismu, naprˇ´ıklad Vilfredo Pareto (1848–1923), Gaetano Mosca (1857–1941) a Robert Michels (1876–1939), se prˇikla´ neˇ li sp´ısˇ e k prvn´ımu na´ zoru. Demokracie je podle nich pouhou iluz´ı, protozˇ e politickou moc vzˇ dy vykona´ va´ privilegovana´ mensˇ ina, tj. elita. Napˇr´ıklad Mosca prohlasˇ oval, zˇ e ve vsˇ ech spolecˇ nostech nacha´ z´ıme dveˇ tˇr´ıdy – tu, ktera´ vla´ dne, a tu, ktera´ je ovla´ da´ na. Zdroje cˇ i atributy, jezˇ jsou k vla´ dnut´ı nezbytne´ , jsou podle jeho na´ zoru rozdeˇ leny vzˇ dy nerovnomeˇ rneˇ a soudrzˇ na´ mensˇ ina doka´ zˇ e vzˇ dy masy zmanipulovat a ovla´ dnout. Pareto zase prˇisˇel s t´ım, zˇ e kvality nezbytne´ pro vla´ dnut´ı jsou kvalitami jednoho ze dvou psychologickyćh typu˚ : „lisˇ ek― (ktere´ vla´ dnou klama´ n´ım a podva´ deˇ n´ım a doka´ zˇ ´ı zmanipulovat masy) nebo „lvu˚ ― (kterˇ´ı nadvla´ du zajisˇ t’uj´ı donucova´ n´ım a na´ sil´ım). Michels pak prˇisˇ el s na´ zorem, zˇ e ve vsˇ ech organizac´ıch, at’ se zdaj´ı sebedemokraticˇ teˇ jsˇ´ı, existuje tendence k soustrˇedeˇ n´ı moci v rukou male´ skupiny dominantn´ıch osobnost´ı, ktere´ doka´ zˇ ´ı organizovat a rozhodovat. Michels tuto tendenci pojmenoval „zˇ elezny´ za´ kon oligarchie―. Podle Michelse je tendence k byrokratizaci a oligarchizaci praktickou nutnost´ı. Je to nutny´ produkt samotne´ ho principu organizace. Z toho plyne, zˇ e zˇ a´ dne´ hnut´ı, zˇ a´ dny´ politicky´ akte´ r nemu˚ zˇ e tomuto trendu uniknout, pokud chce by´t schopen prosazovat pozˇ adavky v politicke´ m syste´ mu. Mus´ı se byrokratizovat a oligarchizovat, nebot’ podle Michelse je centralizovana´ , oligarchicka´ struktura nejefektivneˇ jsˇ´ı formou organizace. Zat´ımco klasicˇ t´ı elitiste´ se snazˇ ili doka´ zat, zˇ e demokracie je vzˇ dy my´tus, modern´ı elitiste´ sp´ısˇ e ukazovali, nakolik jsou jednotlive´ politicke´ syste´ my vzda´ leny demokraticke´ mu idea´ lu. Prˇ´ıkladem je vlivna´ diagno´ za politicke´ ho syste´ mu USA z pera sociologa Charlese W. Millse. Na rozd´ıl od pluralisticke´ ho pojet´ı demokraticke´ ho rozptylu moci Mills ve sve´ knize Mocenska´ elita (1956) nakreslil obraz USA jako zemeˇ ovla´ dane´ navza´ jem propojeny´ mi vu˚ dcˇ´ımi skupinami. Touto mocenskou elitou je podle neˇ j jaky´si triumvira´ t tvorˇeny´ velky´mi podniky (zejme´ na odveˇ tv´ımi spjaty´mi s obranou), ozbrojeny´mi silami a politicky´mi klikami kolem prezidenta. Vyuzˇ ´ıvaj´ıc kombinace ekonomicke´ moci, byrokraticke´ kontroly a prˇ´ıstupu k nejvysˇsˇ´ım u´ rovn´ım administrativy, mocenska´ elita je schopna rozhoduj´ıc´ım zpu˚ sobem ovlivnˇ ovat du˚ lezˇ ita´ politicka´ rozhodnut´ı. Model mocenske´ elity se snazˇ ´ı doka´ zat, zˇ e demokracie v USA nen´ı nicˇ´ım v´ıce nezˇ pouhou fasa´ dou. Neˇ kterˇ´ı teoretikove´ elitismu vsˇ ak prˇesto tvrdili, zˇ e jistou m´ıru demokraticke´ kontroly lze i s vla´ dou elit dosa´ hnout. Zat´ımco model mocenske´ elity ji vyda´ va´ za kompaktn´ı celek, prˇ´ıstup konkurencˇ n´ıho elitismu (zvany´ neˇ kdy demokraticky´ elitismus) zdu˚ raznˇ uje rivalitu uvnitrˇ elity. Elita slozˇ ena´ z cˇ elnyćh osobnost´ı rˇady

130

navza´ jem si konkuruj´ıc´ıch skupin a za´ jmu˚ je elita fragmentarizovana´ . Tento na´ zor se cˇ asto spojuje s „realisticky´m― modelem demokracie, ktery´ ve sve´ knize Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942) prˇedlozˇ il Joseph Schumpeter (1883–1950). Demokracie podle neˇ j nen´ı nicˇ´ım jiny´m nezˇ metodou vy´beˇ ru a kontroly politickyćh elit. Schumpeter otevˇreneˇ kritizuje pojet´ı demokracie zalozˇ ene´ na sledova´ n´ı spolecˇ enske´ ho dobra cˇ i formulaci obecne´ vu˚ le (viz Rousseau). Tyto kategorie nejsou urcˇ itelne´ , jedna´ se o chime´ ru. Proto nab´ız´ı pohled, ktery´ demokracii vid´ı jako prostor strˇetu, souteˇ zˇ e mezi potencia´ ln´ımi politicky´ mi vu˚ dci. Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı demokratickou instituc´ı se v tomto pojet´ı sta´ vaj´ı kompetitivn´ı volby, v nichzˇ jsou vyb´ıra´ ni ti, kterˇ´ı by meˇ li vla´ dnout. Volicˇ stvo mu˚ zˇ e rozhodovat, ktera´ elita vla´ dne, nemu˚ zˇ e ale nic zmeˇ nit na tom, zˇ e vzˇ dy je to neˇ jaka´ elita, kdo vykona´ va´ moc. Tento model konkurencˇ n´ıho elitismu rozpracoval Anthony Downs do podoby „ekonomicke´ teorie demokracie―. Volebn´ı konkurence podle n´ı prˇedstavuje analogii ekonomicke´ konkurence na politicke´ m trhu, na neˇ mzˇ si politikove´ pocˇ´ınaj´ı jako podnikatele´ , ktery´m jde o z´ıska´ n´ı sta´ tn´ı moci, a jednotliv´ı volicˇ i jako spotˇrebitele´ , kterˇ´ı hlasuj´ı pro tu politickou stranu, jej´ızˇ politicky´ program nejle´ pe odra´ zˇ ´ı jejich preference. Downs tvrdil, zˇ e syste´ m otevˇrenyćh a konkurencˇ n´ıch voleb zarucˇ uje demokraticke´ vla´ dnut´ı, jelikozˇ sveˇ rˇ uje moc te´ politicke´ straneˇ , jej´ızˇ program odpov´ıda´ preferenc´ım nejveˇ tsˇ´ı skupiny volicˇ u˚ .

J. Schumpeter

A. Downs

Jako model demokraticke´ politiky ma´ konkurencˇ n´ı elitismus minima´ lneˇ tu prˇednost, zˇ e v podstateˇ odpov´ıda´ tomu, jak funguje libera´ lneˇ -demokraticky´ politicky´ syste´ m. Model se objevil jako pokus popsat, jak demokraticky´ syste´ m funguje, sp´ısˇ e nezˇ jako vy´raz snahy prˇedepsat urcˇ ite´ hodnoty a prˇesveˇ dcˇ en´ı o demokracii. Na demokracii se tak hled´ı jako na urcˇ itou metodu, jako na zpu˚ sob politicke´ ho rozhodova´ n´ı, kdy ten, kdo rozhoduje, je vystaven konkurencˇ n´ımu boji o hlasy lid´ı. Podle kritiku˚ se vsˇ ak jedna´ o jakousi velmi slabou verzi demokracie, ktera´ odhl´ızˇ ´ı od vy´znamu politicke´ participace. Nejde jen o to, zˇ e jednu elitu lze odstranit jen jej´ım nahrazen´ım elitou jinou. Jde o to, zˇ e role aktivn´ı veˇrejnosti je v tomto modelu potlacˇ ena. Obcˇ ane´ se aktivizuj´ı v za´ sadeˇ jen jednou za pa´ r let, aby rozhodli o tom, ktera´ cˇ a´ st elity bude naprˇ´ısˇ teˇ vla´ dnout. Takova´ demokracie (napˇr. podle teoretiku˚ deliberativn´ı demokracie) mus´ı nutneˇ ve´ st k politicke´ apatii, nezainteresovanosti a dokonce odcizen´ı. Korporatismus

Za tˇret´ı pokus o vy´klad libera´ ln´ı demokracie mu˚ zˇ eme povazˇ ovat korporatisticky´ pohled (viz take´ odd´ıl 3.4.4). Ten ma´ sve´ koˇreny v pokusu fasˇ isticke´ Ita´ lie vybudovat „korporativn´ı sta´ t― (viz odd´ıl 6.8). Korporace meˇ ly prˇedstavovat na´ stroj harmonizace za´ jmu˚ vlastn´ıku˚ , zameˇ stnancu˚ a sta´ tu. Teoretikove´ korporatismu upozornili, zˇ e podobny´ vy´voj prob´ıhal po 2. sveˇ tove´ va´ lce take´ v hlavn´ıch pru˚ mysloveˇ vyspeˇ lyćh zem´ıch (napˇr. Sˇ ve´ dsko, Norsko, Nizozem´ı, Rakousko). V podobeˇ tzv. neokorporatismu neboli libera´ ln´ıho korporatismu to vedlo ke vzniku cele´ rˇady tripartitn´ıch organizac´ı, kdy se vla´ dne prostrˇednictv´ım mechanismu˚ , ktere´ umozˇ nˇ uj´ı sta´ tn´ım u´ rˇadu˚ m, skupina´ m zameˇ stnavatelu˚ a odboru˚ m mezi sebou prˇ´ımo komunikovat a slad’ovat svu˚ j postup. Tato tendence zacˇ lenit ekonomicke´ za´ jmy do mechanismu vla´ dnut´ı byla do znacˇ ne´ m´ıry du˚ sledkem posunu smeˇ rem k rˇ´ızen´ı ekonomiky a ke

Tripartita

131

7. Demokracie

sta´ tn´ımu zasahova´ n´ı do n´ı. Tripartitn´ı instituce meˇ ly zajisˇ t’ovat elementa´ rn´ı koherenci ekonomickyćh politik, komunikaci mezi nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ımi socia´ ln´ımi za´ jmy a socia´ ln´ı sm´ır. Kritici vid´ı korporatismus jako ohrozˇ en´ı demokracie. Za prve´ korporatismus zvy´hodnˇ uje ty skupiny, ktery´m je prˇizna´ n privilegovany´ prˇ ´ıstup k vla´ deˇ . Skupiny, ktere´ jsou uvnitrˇ, tud´ızˇ politicky´ hlas maj´ı, zat´ımco teˇ m, ktere´ zu˚ sta´ vaj´ı vneˇ , se hlas up´ıra´ . Za druhe´ korporatismus mu˚ zˇ e prˇina´ sˇ et prospeˇ ch sp´ısˇ e sta´ tu nezˇ vy´znamny´m ekonomicky´m za´ jmu˚ m, a to t´ım, zˇ e strˇechove´ organizace (organizace, kterou sta´ t uzna´ va´ za prˇedstavitele spolecˇ nyćh za´ jmu˚ ), se ktery´mi se vla´ da rozhodne jednat, lze vyuzˇ ´ıt k tomu, aby uka´ znˇ ovaly sve´ cˇ leny a bra´ nily radika´ ln´ım pozˇ adavku˚ m. Za tˇret´ı existuje hrozba, zˇ e korporatismus narusˇ´ı procedury volebn´ı (parlamentn´ı) demokracie. Politika se deˇ la´ sp´ısˇ e vyjedna´ va´ n´ım mezi vla´ dn´ımi u´ rˇedn´ıky a cˇ elny´mi prˇedstaviteli mocnyćh ekonomickyćh za´ jmu˚ nezˇ rokova´ n´ım a diskus´ı v zastupitelske´ m sboru. Vu˚ dci za´ jmovyćh skupin tak mohou uplatnˇ ovat znacˇ nou moc, i kdyzˇ nejsou vu˚ bec odpoveˇ dn´ı veˇrejnosti, ktera´ je nemu˚ zˇ e nijak kontrolovat. Nova´ pravice

Trh

Na´ stup Nove´ pravice, k neˇ muzˇ dosˇ lo v 70. letech 20. stolet´ı, s sebou prˇinesl kritiku nebezpecˇ´ı tzv. „demokraticke´ za´ teˇ zˇ e―, tj. paralyzova´ n´ı demokraticke´ ho syste´ mu vystavene´ ho nicˇ´ım neomezovane´ mu tlaku za´ jmovyćh skupin a volicˇ u˚ . V tom ma´ podle teoretiku˚ Nove´ pravice prsty pra´ veˇ korporatismus. Nova´ pravice je odhodlany´m obha´ jcem volne´ ho trhu. Je prˇesveˇ dcˇ ena, zˇ e ekonomika funguje nejle´ pe, kdyzˇ ji vla´ da (sta´ t) ponecha´ na pokoji. Z tohoto hlediska spocˇ´ıva´ nebezpecˇ´ı korporatismu v tom, zˇ e d´ılcˇ´ım skupina´ m a ekonomicky´m za´ jmu˚ m umozˇ nˇ uje pozˇ adovat na vla´ deˇ zvysˇ ova´ n´ı mezd, investice do veˇrejne´ sfe´ ry, subvence, sta´ tn´ı ochranu atd. T´ım korporatismus vytva´ rˇ´ı podm´ınky pro to, aby spra´ vneˇ um´ısteˇ ne´ skupiny mohly ovla´ dnout vla´ du a diktovat j´ı sve´ pozˇ adavky. Vy´sledkem je podle Nove´ pravice stagnace ekonomiky. Marxismus

Jesˇ teˇ jiny´ vy´klad libera´ ln´ı demokracie poda´ vaj´ı marxiste´ . Marxisticky´ pohled na demokracii je tˇr´ıdn´ı. Ve sve´ hlubsˇ´ı rovineˇ je politicka´ moc odrazem rozdeˇ len´ı ekonomicke´ moci a prˇedevsˇ´ım nerovne´ ho vlastnictv´ı vy´robn´ıch prostrˇedku˚ . Marxisticka´ kritika libera´ ln´ı demokracie se proto zameˇ rˇuje prˇedevsˇ´ım na nutne´ napeˇ t´ı mezi demokraci´ı a kapitalismem, tj. mezi politickou rovnost´ı, kterou proklamuje libera´ ln´ı demokracie, a socia´ ln´ı nerovnost´ı, kterou plod´ı kapitalisticka´ ekonomika. Libera´ ln´ı demokracie jsou proto cha´ pa´ ny jako demokracie kapitalisticke´ , ktere´ ovla´ da´ etablovana´ vla´ dnouc´ı tˇr´ıda (marxisticky´ term´ın, ktery´ oznacˇ uje tˇr´ıdu, ktera´ v du˚ sledku vlastnictv´ı vy´robn´ıch prostrˇedku˚ ovla´ da´ ostatn´ı tˇr´ıdy). Podle marxismu proto nelze ve spolecˇ nosti rozpty´ lit politickou moc bez toho, zˇ e nebude rozpty´ lena moc ekonomicka´ . Marxisticka´ kritika tak v mnohyćh ohledech odpov´ıda´ elitisticke´ kritice pluralismu. Oboj´ı poukazuj´ı na to, zˇ e moc je koneckoncu˚ soustrˇedeˇ na v rukou male´ ho pocˇ tu lid´ı. Rozd´ıl je pak v tom, zda se tento maly´ pocˇ et lid´ı cha´ pe jako „mocenska´ elita― nebo „vla´ dnouc´ı tˇr´ıda―. Mezi obeˇ ma vsˇ ak existuj´ı i za´ vazˇ neˇ jsˇ´ı rozd´ıly. Za prve´ , zat´ımco elitiste´ naznacˇ uj´ı, zˇ e moc mu˚ zˇ e vyply´vat z ru˚ znyćh zdroju˚ (vzdeˇ la´ n´ı, socia´ ln´ı status, byrokraticka´

132

pozice, socia´ ln´ı vazby, bohatstv´ı atd.), marxiste´ zdu˚ raznˇ uj´ı rozhoduj´ıc´ı vy´znam ekonomicky´ ch faktoru˚ , zejme´ na vlastnictv´ı vy´robn´ıch prostrˇedku˚ . Elitiste´ se take´ nevyjadrˇuj´ı zcela jasneˇ , pokud jde o vy´ znam vla´ dy elity. Uzna´ vaj´ı naprˇ´ıklad, zˇ e tam, kde v ra´ mci fragmentarizovane´ elity existuje konkurence, mohou politiku do jiste´ m´ıry ovlivnit i demokraticke´ tlaky. Marxiste´ naopak obvykle tvrd´ı, zˇ e vla´ dnouc´ı tˇr´ıda nutneˇ sleduje sve´ vlastn´ı ekonomicke´ za´ jmy a u´ stupky jiny´m tˇr´ıda´ m cˇ in´ı jedineˇ proto, aby stabilizovala kapitalismus a zveˇ cˇ nila syste´ m tˇr´ıdn´ı moci.

7.6

Volby

Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı instituc´ı demokracie – minima´ lneˇ v jej´ım libera´ ln´ım vyda´ n´ı – jsou vsˇ eobecne´ volby. V Schumpeteroveˇ vy´kladu demokracie pak volby prˇedstavuj´ı samo ja´ dro demokracie. Podle Schumpetera „demokracie znamena´ jedineˇ to, zˇ e lide´ maj´ı mozˇ nost prˇijmout nebo odm´ıtnout muzˇ e, kterˇ´ı jim maj´ı vla´ dnout―. Kdyzˇ Schumpeter l´ıcˇ´ı demokracii, fakticky ji ztotozˇ nˇ uje s volbami, konkre´ tneˇ pak s volbami souteˇ zˇ ivy´mi. I kdyzˇ jine´ pohledy (viz vy´sˇ e) odm´ıtaj´ı demokracii s volbami slucˇ ovat, ma´ loktery´ teoretik by poprˇel, zˇ e volby tvorˇ ´ı jeden ze za´ kladn´ıch kamenu˚ soucˇ asny´ ch demokraticky´ ch rezˇ imu˚ . Podle beˇ zˇ ne´ ho na´ zoru jsou volby mechanismem, pomoc´ı neˇ hozˇ lze politiky volat k odpoveˇ dnosti a m´ıt je k tomu, aby sledovali takovou politiku a prˇij´ımali takova´ rozhodnut´ı, v nichzˇ se odra´ zˇ ´ı veˇrejne´ m´ıneˇ n´ı. Tento na´ zor tedy zdu˚ raznˇ uje ty funkce voleb, ktere´ m´ırˇ ´ı zdola nahoru: vy´beˇ r politiku˚ reprezentace, formova´ n´ı vla´ dy, ovlivnˇ ova´ n´ı politik atd. Jiny´ pohled se zameˇ ˇruje na funkce, ktere´ m´ırˇ´ı shora dolu˚ : vytva´ rˇen´ı legitimity, ovlivnˇ ova´ n´ı veˇrejne´ ho m´ıneˇ n´ı skrze na´ stroje volebn´ıho marketingu a z toho plynouc´ı posilova´ n´ı elit. Volby jsou tak videˇ ny jako na´ stroj, pomoc´ı neˇ hozˇ mohou vla´ dy a elity vykona´ vat kontrolu nad obyvatelstvem. Ve skutecˇ nosti vsˇ ak volby nemaj´ı jedinou funkci: nejsou ani jen mechanismem, skrze ktery´ se realizuje odpoveˇ dnost politiku˚ lidu, ani jen na´ strojem, jak zajisˇ t’ovat politickou kontrolu. K hlavn´ım funkc´ım voleb patrˇ´ı: 1. Na´ bor politiku˚ . V demokratickyćh zem´ıch jsou volby hlavn´ı metodou politicke´ ho na´ boru. Proto maj´ı politikove´ obvykle schopnosti a dovednosti, ktere´ souvisej´ı s volbami a s veden´ım volebn´ıch kampan´ı. Jedna´ se naprˇ´ıklad o rˇecˇ nicke´ dovednosti a prˇ´ıjemne´ vystupova´ n´ı, cozˇ jsou vlastnosti, ktere´ se nutneˇ nekryj´ı s takovy´mi charakteristikami, ktere´ politici potrˇebuj´ı prˇi plneˇ n´ı svyćh povinnost´ı vu˚ cˇ i volicˇ u˚ m, prˇi rˇ´ızen´ı ministerstev atd. Volby se koneckoncu˚ zpravidla nevyuzˇ ´ıvaj´ı k obsazova´ n´ı m´ıst, ktere´ vyzˇ aduj´ı odborne´ znalosti nebo zkusˇ enosti, jako naprˇ´ıklad ve sta´ tn´ı spra´ veˇ cˇ i soudnictv´ı. 2. Sestavova´ n´ı vla´ d. Volby prˇ´ımo vytva´ rˇej´ı vla´ dy jedineˇ ve sta´ tech, v nichzˇ se exekutiva bezprostrˇ edneˇ vol´ı, naprˇ´ıklad v USA, Francii nebo Venezuele. V parlamentn´ıch syste´ mech volby sestavova´ n´ı vla´ d ovlivnˇ uj´ı, a to nejvy´razneˇ ji tam, kde volebn´ı syste´ m zpravidla umozˇ nˇ uje dospeˇ t k jasne´ jednobarevne´ parlamentn´ı veˇ tsˇ ineˇ . Pouzˇ ´ıva´ -li se syste´ m pomeˇ rne´ ho zastoupen´ı (viz n´ızˇ e), mu˚ zˇ e to znamenat, zˇ e vla´ dy se vytva´ rˇej´ı povolebn´ım dohadova´ n´ım a vy´sledky voleb jsou tak „filtrova´ ny― skrze koalicˇ n´ı jedna´ n´ı. 3. Zajisˇ t’ova´ n´ı reprezentativnosti. Jsou-li volby korektn´ı a souteˇ zˇ ive´ , jsou volby na´ strojem, pomoc´ı neˇ hozˇ se vla´ deˇ „sdeˇ luj´ı“ pozˇ adavky verˇ ejnosti.

Funkce voleb

133

7. Demokracie

4.

5.

6.

7.

7.7 Syste´ my voleb

134

Pokud vsˇ ak neexistuj´ı iniciativy (viz vy´sˇ e) a mozˇ nost odvola´ n´ı, volicˇ stvo nema´ zˇ a´ dnou mozˇ nost zajistiti naplnˇ ova´ n´ı manda´ tu: jedine´ , co mu zby´va´ , je trestat v prˇ´ısˇ t´ıch volba´ ch. Ovlivnˇ ova´ n´ı politik. Volby zcela jisteˇ vla´ dy odrazuj´ı od sledova´ n´ı radika´ ln´ı nebo velmi nepopula´ rn´ı politiky. Jen vy´jimecˇ neˇ , kdy volebn´ı kampani dominuje jedine´ te´ ma, o nich vsˇ ak lze rˇ´ıci, zˇ e prˇ´ımo ovlivnˇ uj´ı politiku. S t´ım souvis´ı take´ to, zˇ e politiky vla´ dy jsou cˇ asto ovlivnˇ ova´ ny sp´ısˇ e prakticky´mi potrˇebami, naprˇ´ıklad stavem ekonomiky, nezˇ volebn´ımi ohledy. Volby vsˇ ak zpravidla vymezuj´ı mantinely, v jejichzˇ ra´ mci existuje urcˇ ita´ sˇ ka´ la politickyćh mozˇ nost´ı, k nimzˇ se vla´ da prˇ´ıslusˇ ne´ politicke´ orientace mu˚ zˇ e prˇiklonit, anizˇ by t´ım ohrozila sve´ politicke´ prˇezˇ it´ı v prˇ´ısˇ t´ıch volba´ ch. Vy´ chova volicˇ u˚ . Kampaneˇ da´ vaj´ı volicˇ u˚ m velke´ mnozˇ stv´ı informac´ı o strana´ ch, kandida´ tech, politickyćh kroc´ıch, o tom, jak si vede sta´ vaj´ıc´ı vla´ da, o politicke´ m syste´ mu atd. To vsˇ ak ma´ vyćhovny´ dopad jen tehdy, kdyzˇ poda´ vana´ informace i zpu˚ sob jej´ıho poda´ n´ı vyvola´ za´ jem verˇ ejnosti a podn´ıt´ı smysluplnou diskusi. Jelikozˇ vsˇ ak strany i kandida´ ti chteˇ j´ı sp´ısˇ e prˇesveˇ dcˇ ovat nezˇ vzdeˇ la´ vat, jsou silneˇ motivova´ ni, aby poda´ vali informace neu´ plne´ nebo zmanipulovane´ . Legitimizace. Dokonce i autorita´ rˇske´ rezˇ imy se obteˇ zˇ uj´ı poˇra´ da´ n´ım voleb, i kdyzˇ nesouteˇ zˇ ivyćh. Deˇ laj´ı to z toho du˚ vodu, zˇ e volby poma´ haj´ı zvysˇ ovat legitimitu rezˇ imu, protozˇ e ospravedlnˇ uj´ı syste´ m vla´ dnut´ı. Posilova´ n´ı elit. Volby mohou take´ poskytovat prˇ´ılezˇ itosti k tomu, aby elity mohly manipulovat masami a ovla´ dat je. Pro radika´ lneˇ uvazˇ uj´ıc´ı kritiky jsou volby nebezpecˇ´ım, ktere´ upousˇ t´ı spolecˇ ensky´ tlak, jenzˇ by mohl by´t vyuzˇ it v revolucˇ n´ım u´ sil´ı. Proto jsou je podle francouzske´ ho anarchisty Proudhona (1809–1865) vsˇ eobecne´ volebn´ı pra´ vo kontrarevoluc´ı. Politickou nespokojenost a opozici lze neutralizovat volbami, ktere´ je usmeˇ rn´ı do u´ stavn´ı roviny a umozˇ n´ı, aby vla´ dy prˇicha´ zely a odcha´ zely, zat´ımco rezˇ im trva´ . V tomto smeˇ ru jsou volby obzvla´ sˇ teˇ u´ cˇ inne´ , jelikozˇ v obcˇ anech vyvola´ vaj´ı dojem, zˇ e jsou to oni, kdo ma´ moc nad vla´ dou.

Volebn´ı syste´ my

Volebn´ı syste´ m je soubor pravidel, podle nichzˇ se prova´ deˇ j´ı volby. Tato pravidla se ve sveˇ teˇ ru˚ zn´ı a v mnoha zem´ıch jsou nav´ıc prˇedmeˇ tem u´ pornyćh diskus´ı a sporu˚ . Obecneˇ lze vsˇ echny mozˇ ne´ syste´ my rozdeˇ lit do dvou hlavn´ıch skupin, a to podle toho, jak volen´ı hlasy transformuj´ı v krˇesla v za´ konoda´ rne´ m teˇ lese. Na jedne´ straneˇ existuj´ı veˇ tsˇ inove´ syste´ my, ve kteryćh velke´ politicke´ strany obvykle z´ıska´ vaj´ı veˇ tsˇ´ı procento krˇesel v za´ konoda´ rne´ m sboru nezˇ hlasu˚ ve volba´ ch. T´ım se zvysˇ uje pravdeˇ podobnost, zˇ e jedna strana bude m´ıt v parlamentu veˇ tsˇ inu a bude vla´ dnout sama. Podstatou veˇ tsˇ inove´ ho syste´ mu je princip, zˇ e manda´ t ve volebn´ım obvodeˇ obdrzˇ ´ı pouze v´ıteˇ zna´ politicka´ strana nebo kandida´ t. Strana dostane ve volebn´ım obvodeˇ veˇ tsˇ inu hlasu˚ a na tomto za´ kladeˇ obdrzˇ ´ı vsˇ echny manda´ ty, ktere´ jsou v tomto obvodeˇ k dispozici. Volebn´ı obvody jsou veˇ tsˇ inou jednomanda´ tove´ . Ostatn´ı strany (resp. kandida´ ti) tak nez´ıskaj´ı nic, i kdyzˇ mohou obdrzˇ et relativneˇ vysoky´ pocˇ et

hlasu˚ . Napˇr´ıklad ve Velke´ Brita´ nii je silna´ tradice jednobarevny´ ch vla´ d, i kdyzˇ od roku 1935 zˇ a´ dna´ strana ve volba´ ch absolutn´ı veˇ tsˇ inu nez´ıskala. Za´ kladn´ımi druhy veˇ tsˇ inovyćh volebn´ıch syste´ mu˚ jsou syste´ m proste´ veˇ tsˇ iny a syste´ m absolutn´ı veˇ tsˇ iny. V prvn´ım prˇ´ıpadeˇ se volebn´ı souteˇ zˇ ve veˇ tsˇ ineˇ prˇ´ıpadu˚ kona´ v jednomanda´ tovyćh obvodech. V´ıteˇ zem v obvodu se sta´ va´ ten, kdo obdrzˇ ´ı v´ıce hlasu˚ nezˇ druhy´ v porˇ ad´ı. Nen´ı tedy nutne´ z´ıskat absolutn´ı veˇ tsˇ inu hlasu˚ . Tento volebn´ı syste´ m prˇina´ sˇ´ı v´ıteˇ zstv´ı te´ straneˇ , ktera´ z´ıska´ v´ıce hlasu˚ ve veˇ tsˇ´ım pocˇ tu volebn´ıch obvodu˚ nezˇ jej´ı konkurenti. Ve druhe´ m prˇ´ıpadeˇ jde o to, zˇ e k z´ıska´ n´ı manda´ tu ve volebn´ım obvodeˇ je nutne´ z´ıskat absolutn´ı veˇ tsˇ inu hlasu˚ , cozˇ znamena´ nadpolovicˇ n´ı veˇ tsˇ inu hlasu˚ . Nejcˇ asteˇ jsˇ´ı variantou je dvoukolove´ hlasova´ n´ı (i kdyzˇ kol mu˚ zˇ e by´t i v´ıce). Pokud zˇ a´ dny´ z kandida´ tu˚ nez´ıska´ absolutn´ı veˇ tsˇ inu v prvn´ım kole, kona´ se druhe´ kolo, v neˇ mzˇ jizˇ stacˇ´ı prosta´ veˇ tsˇ ina (text sleduje CABADA, KUBA´ T 2004: 274–275). Prˇ´ıklad

Veˇ tsˇ inovy´ volebn´ı syste´ m najdeme ve Velke´ Brita´ nii, USA, Kanadeˇ (jednokolovy´) a ve Francii (dvoukolovy´). Na druhe´ straneˇ jsou syste´ my pomeˇ rne´ ho zastoupen´ı, ktere´ zarucˇ uj´ı spravedliveˇ jsˇ´ı pomeˇ r mezi krˇesly, ktera´ strana obdrzˇ ´ı, a hlasy, ktere´ z´ıskala ve volba´ ch. V cˇ iste´ m syste´ mu pomeˇ rne´ ho zastoupen´ı obdrzˇ ´ı strana, ktera´ z´ıskala 50 procent volicˇ skyćh hlasu˚ , 50 procent krˇesel. Syste´ m pomeˇ rne´ ho zastoupen´ı tak vede k tomu, zˇ e jednobarevna´ vla´ da je daleko nepravdeˇ podobneˇ jsˇ´ı. Tento syste´ m je obvykle spojova´ n se syste´ mem v´ıce politickyćh stran a s koalicˇ n´ımi vla´ dami. V tomto syste´ mu v´ıteˇ z´ı ta strana, ktera´ z´ıska´ nejv´ıce hlasu˚ v ra´ mci vsˇ ech volebn´ıch obvodu˚ (tj. na celosta´ tn´ı u´ rovni). Prˇ´ıklad

V Cˇ eske´ republice se ve volba´ ch do Poslanecke´ sneˇ movny uzˇ ´ıva´ pomeˇ rne´ ho syste´ mu, ktery´ je doplneˇ n vstupn´ı klauzul´ı. Aby mohla strana vstoupit do sneˇ movny, mus´ı z´ıskat alesponˇ 5 procent hlasu˚ . Vstupn´ı klauzule zabranˇ uje extre´ mn´ı fragmentaci politicke´ reprezentace ve shroma´ zˇ deˇ n´ı. Sm´ısˇ ene´ volebn´ı syste´ my pak spojuj´ı znaky veˇ tsˇ inove´ ho a pomeˇ rne´ ho volebn´ıho syste´ mu. Vsˇechny tyto hlavn´ı tˇri typy se da´ le deˇ l´ı na celou rˇadu podtypu˚ , jejichzˇ popis prˇesahuje potrˇeby tohoto u´ vodu (pro vycˇ erpa´ vaj´ıc´ı informaci viz HEYWOOD 2004: 253–260, CABADA, KUBA´ T 2004: 272–282).

Shrnut´ı kapitoly 1. Podle klasickyćh autoru˚ (Plato´ n, Aristoteles) je demokracie vla´ dou svobody.

Oba ji hodnot´ı jako nespra´ vne´ zrˇ´ızen´ı. 2. V Lincolnoveˇ definici se o demokracii hovoˇr´ı jako o „vla´ deˇ lidu, lidem a pro lid―. 3. Za´ kladn´ımi dveˇ ma zpu˚ soby vy´konu demokracie jsou prˇ´ıma´ a zastupitelska´ forma. Prˇ´ıma´ demokracie je zalozˇ ena na prˇ´ıme´ , nezprostˇredkovane´ a trvale´ participaci obcˇ anu˚ . Zastupitelska´ demokracie je demokracie omezena´ a neprˇ´ıma´ . Omezena´ je v tom, zˇ e participace veˇrejnosti na vla´ dnut´ı je jen obcˇ asna´

135

7. Demokracie

4.

5.

6.

7. 8. 9.

a kra´ tkodoba´ . Nepˇr´ıma´ je v tom, zˇ e veˇrejnost sama moc nevykona´ va´ , ale pouze vyb´ıra´ ty, kdo budou vla´ dnout za ni a jej´ım jme´ nem. V radika´ ln´ım pojet´ı se demokracie cha´ pe jako obecny´ princip, ktery´ lze vzta´ hnout na vsˇ echny oblasti socia´ ln´ı existence. Podle te´ to koncepce maj´ı lide´ za´ kladn´ı pra´ vo participovat na prˇij´ıma´ n´ı vsˇ ech rozhodnut´ı, ktera´ ovlivnˇ uj´ı jejich zˇ ivot. Za´ kladn´ı modely demokracie, ktere´ jsme rozlisˇ ili, jsou klasicka´ demokracie, demokracie jako ochrana, rozvojova´ demokracie, deliberativn´ı demokracie a elektronicka´ demokracie. V soucˇ asne´ dobeˇ je nejrozsˇ´ırˇeneˇ jsˇ´ı libera´ ln´ı demokracie. Je demokraci´ı neprˇ´ımou a zastupitelskou. Je zalozˇ ena na konkurenci a volicˇ ske´ m vy´beˇ ru. Sta´ t je v tomto modelu jasneˇ odlisˇ en od spolecˇ nosti obcˇ anu˚ . Rozlisˇ ili jsme tyto interpretace libera´ ln´ı demokracie: pluralismus, elitismus, korporatismus, pohled Nove´ pravice a marxismus. Jeden ze za´ kladn´ıch kamenu˚ soucˇ asnyćh demokratickyćh rezˇ imu˚ tvorˇ´ı souteˇ zˇ ive´ volby. Volebn´ı syste´ m je soubor pravidel, podle nichzˇ se prova´ deˇ j´ı volby. Obecneˇ lze vsˇ echny mozˇ ne´ syste´ my rozdeˇ lit do dvou hlavn´ıch skupin – veˇ tsˇ inove´ syste´ my a syste´ my pomeˇ rne´ ho zastoupen´ı.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Jak videˇ l demokracii Plato´ n? Jake´ vy´hody a nevy´hody ma´ prˇ´ıma´ demokracie? Co je zastupitelska´ demokracie? Popisˇ te model rozvojove´ demokracie. O co jde radika´ ln´ım demokratu˚ m, jakou roli v teˇ chto u´ vaha´ ch hraje obcˇ anska´ spolecˇ nost? Jakou formu demokracie obhajuj´ı libera´ love´ ? Na jake´ proble´ my nara´ zˇ ´ı elektronicka´ demokracie? Jaky´ rozd´ıl panuje mezi pluralistickou a korporatistickou interpretac´ı demokracie? Jake´ funkce pln´ı souteˇ zˇ ive´ volby? Jake´ volebn´ı syste´ my rozlisˇ ujeme?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly BARSˇ A, P., CÍSARˇ , O.: Levice v postrevolucˇ n´ı dobeˇ . Obcˇ anska´ spolecˇ nost a nova´ socia´ ln´ı hnut´ı v radika´ ln´ı politicke´ teorii 20. stolet´ı. CDK, Brno 2004 CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 DAVID, R.: Politologie. Za´ klady spolecˇ enskyćh veˇ d. Nakladatelstv´ı Fin, Olomouc 1996 HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 ´ , Brno 2003 HLOUSˇ EK, V., KOPECˇ EK, L., EDS.: Demokracie. MPU SHAPIRO, I.: Mora´ ln´ı za´ klady politiky. Karolinum, Praha 2003

136

Co jsou mezina´ rodn´ı vztahy? Prvn´ı debata Druha´ a trˇ et´ı debata ˇ tvrta´ debata C Evropska´ studia

8

Mezina´ rodn´ı vztahy, akte´ rˇi mezina´ rodn´ıch vztahu˚

8. Mezina´ rodn´ı vztahy, akte´ rˇ i mezina´ rodn´ıch vztahu˚

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s mezina´ rodn´ımi vztahy jako s jednou ze soucˇ a´ st´ı politologie. Prˇitom nastudujete vy´voj discipl´ıny ve 20. stolet´ı, jej´ı prˇedpoklady a rozd´ılne´ prˇ´ıstupy. Pochop´ıte rozd´ıly mezi za´ kladn´ımi kategoriemi akte´ ru˚ mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . V za´ veˇ ru kapitoly nahle´ dnete do evropskyćh studi´ı, jimzˇ jde o vysveˇ tlen´ı procesu evropske´ integrace. Kapitola va´ m proto pomu˚ zˇ e pochopit podstatu soucˇ asnyćh mezina´ rodn´ıch vztahu˚ i evropske´ integrace.





8.1

Co jsou mezina´ rodn´ı vztahy?

Studium politickyćh fenome´ nu˚ ma´ svou jasnou mezina´ rodn´ı dimenzi. Uzˇ v anticke´ m ˇ ecku se psalo o konfliktech a va´ lka´ ch mezi meˇ stsky´mi sta´ ty. Modern´ı mezina´ rodn´ı R syste´ m vsˇ ak existuje teprve od 16. a 17. stolet´ı, kdy se objevily centralizovane´ sta´ ty. Tento proces byl zavrsˇ en Vestfa´ lskou smlouvou (1648), ktera´ ukoncˇ ila tˇricetiletou va´ lku a kterou evropske´ mocnosti uznaly svrchovanost a neza´ vislost sta´ tu˚ (viz odd´ıl 2.2). Studium mezina´ rodn´ıch vztahu˚ (tj. vztahu˚ mezi sta´ ty) se jako samostatna´ discipl´ına konstituuje ve 20. stolet´ı. Tehdy se studium mezina´ rodn´ıch vztahu˚ pocˇ alo rozv´ıjet prˇedevsˇ´ım v USA jako sveˇ tove´ supervelmoci, jej´ızˇ zahranicˇ n´ı politika ovlivnˇ ovala (a sta´ le ovlivnˇ uje) celkovou podobu syste´ mu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Akte´ rˇi mezina´ rodn´ıch vztahu˚

138

Obecneˇ lze rˇ´ıci, zˇ e prima´ rn´ımi akte´ ry ve sfe´ rˇe mezina´ rodn´ı politiky jsou sta´ ty, i kdyzˇ va´ ha, kterou ru˚ zne´ prˇ´ıstupy sta´ tu˚ m prˇikla´ daj´ı, je ru˚ zna´ (k tomu se dostaneme da´ le). Nejdrˇ´ıve mus´ıme naznacˇ it historicky´ vy´voj discipl´ıny beˇ hem 20. stolet´ı. Na tomto pozad´ı pak mu˚ zˇ eme bl´ızˇ e vymezit za´ kladn´ı prˇ´ıstupy.

8.2

Prvn´ı debata

Vy´voj discipl´ıny mezina´ rodn´ıch vztahu˚ by´va´ zpravidla prˇedstavova´ n ve formeˇ cˇ tyrˇ po sobeˇ jdouc´ıch debat (DRULA´ K 2003: 47–51). Jako prvn´ı se cha´ pe debata mezi idealismem (liberalismem) a realismem. Na´ stup idealismu lze situovat do obdob´ı po I. sveˇ tove´ va´ lce, ktere´ charakterizoval pocit sˇ oku z va´ lecˇ nyćh hru˚ z industrializovane´ va´ lky, z jej´ı neraciona´ lnosti a nechteˇ nosti. V tomto smyslu bylo za vlast´ı prˇ´ıcˇ inu I. sveˇ tove´ va´ lky povazˇ ova´ no jake´ si nedorozumeˇ n´ı – va´ lka byla vy´sledkem nedostatecˇ ne´ komunikace a toho, zˇ e spolu na´ rodn´ı leaderˇi nebyli v uzˇ sˇ´ım kontaktu. Politickou odpoveˇ d´ı na tento pocit bylo ustaven´ı mezina´ rodn´ı organizace – Spolecˇ nosti na´ rodu˚ , a teoretickou odpoveˇ d´ı pak idealisticky´ prˇ ´ıstup. Tento prˇ´ıstup v politice zteˇ lesnˇ oval americky´ prezident Woodrow Wilson, ktery´ kladl du˚ raz na internacionalismus (multilatera´ ln´ı kooperaci) jako prˇedpoklad zabra´ neˇ n´ı dalsˇ´ımu va´ lecˇ ne´ mu strˇetnut´ı. Internacionalismus je za´ kladem veˇ tsˇ iny forem idealismu a je zalozˇ en na prˇesveˇ dcˇ en´ı o potrˇebeˇ a prospeˇ sˇ nosti mezina´ rodn´ı spolupra´ ce. Ve sve´ libera´ ln´ı formeˇ je zalozˇ en na prˇesveˇ dcˇ en´ı o rovne´ mora´ ln´ı hodnoteˇ vsˇ ech lid´ı (viz odd´ıl 5.4.3). Prˇekracˇ uje tak omezen´ı na´ rodn´ıch sta´ tu˚ a mora´ ln´ı status jejich obcˇ anu˚ neodvozuje z jejich cˇ lenstv´ı v konkre´ tn´ım sta´ tn´ım na´ rodeˇ , ale z jejich „lidstv´ı ―. V praxi to znamena´ , zˇ e internacionaliste´ c´ıt´ı urcˇ itou odpoveˇ dnost za situaci cele´ ho lidstva a nikoli jen jednoho sta´ tu, do neˇ hozˇ se narodili.

Idealismus

V teorii tento prˇ´ıstup navazoval na osv´ıcenske´ ho pruske´ ho filosofa Immanuela Kanta (1724–1804), ktery´ se hla´ sil k mysˇ lence sveˇ toobcˇ anstv´ı a navrhoval vznik jake´ si celosveˇ tove´ federace sta´ tu˚ , v n´ızˇ by si jednotlive´ sta´ ty zachovaly vlastn´ı suverenitu, ale za´ rovenˇ by se dohodly na dodrzˇ ova´ n´ı urcˇ ity´ ch za´ sad a pravidel, ktere´ by z mezina´ rodn´ıch vztahu˚ odstranily nebezpecˇ´ı va´ lky (DRULA´ K 2003: 41). Podle idealistu˚ je cˇ loveˇ k bytost prˇirozeneˇ dobra´ a schopna´ rˇ´ıdit se za´ sadami rozumu. Je jen tˇreba nale´ zt vhodne´ instituciona´ ln´ı uspoˇra´ da´ n´ı, ktere´ zabra´ n´ı mozˇ ny´m nedorozumeˇ n´ım mezi lidmi. Usporˇa´ da´ n´ı Spolecˇ nosti na´ rodu˚ se vsˇak ve 30. letech 20. stolet´ı dosta´ va´ do krize. Realista E. H. Carr pak oznacˇ´ı idealisty za utopisty: idealiste´ se podle neˇ j snazˇ ´ı videˇ t v realiteˇ to, co si sami prˇej´ı, aby tam bylo. Politik vsˇ ak naopak mus´ı v realiteˇ videˇ t to, co tam skutecˇ neˇ je, a neprojektovat si do n´ı vlastn´ı idea´ ly. Proto je nutne´ rozlisˇ ovat mezi normativn´ım a deskriptivn´ım pohledem. Realismus chce nab´ıdnout takovy´ deskriptivn´ı pohled, ktery´ by nebyl zalozˇ en na idea´ lech, ale na rovnova´ ze moc´ı mezi sta´ ty. Realiste´ tak na rozd´ıl od idealistu˚ kladou du˚ raz na faktor moci (jak jizˇ v´ıme, realiste´ cha´ pou politiku jako boj o moc – viz odd´ıl 1.2).

Realismus

Realiste´ tak navazuj´ı na myslitele, jaky´mi byli Niccolo Machiavelli (1469–1527) a Thomas Hobbes (1588–1679). Podle Hobbese nen´ı cˇ loveˇ k prˇirozeneˇ dobra´ bytost, ale naopak bytost potencia´ lneˇ nebezpecˇ na´ . Podle Hobbese cˇ loveˇ k sleduje svu˚ j vlastn´ı za´ jem, cozˇ vsˇ ak ve sveˇ teˇ omezenyćh zdroju˚ mu˚ zˇ e ve´ st jen ke konfliktu mezi lidmi. Hobbes si prˇedstavuje sveˇ t, v neˇ mzˇ by neexistovala politicka´ autorita (tzv. prˇ irozeny´ stav). Prˇipomenˇ me, zˇ e takovy´ sveˇ t by charakterizovala va´ lka vsˇ ech proti vsˇ em a v takove´ m sveˇ teˇ by podle Hobbese zˇ ivot byl „osameˇ ly´, ubohy´, osˇ klivy´, kruty´ a kra´ tky´― (viz odd´ıl 5.3). Proto lide´ ustavuj´ı politickou autoritu a podrˇizuj´ı se jednomu suvere´ novi, jehozˇ c´ılem je zajistit jejich bezpecˇ nost. Ustavena´ politicka´ autorita je tak prˇedpokladem existence dobrˇe uspoˇra´ dane´ spolecˇ nosti. Ustaven´ım

139


Anarchie

politicke´ autority je prˇ ekona´ na va´ lka vsˇ ech proti vsˇ em na teritoriu, ktere´ je suvere´ nn´ı autoriteˇ podrˇ´ızeno. Ve vztaz´ıch mezi sta´ ty vsˇ ak zˇ a´ dna´ autorita neexistuje – sta´ ty nejsou podrˇ ´ızeny zˇ a´ dne´ mu suvere´ novi. Z toho plyne, zˇ e vztahy mezi sta´ ty kop´ıruj´ı hobbesovskou prˇedstavu prˇirozene´ ho stavu. Jsou otevˇreny potencia´ ln´ımu konfliktu (va´ lce). Hobbes tak dal rane´ vyja´ drˇen´ı realisticke´ prˇedstaveˇ o vztaz´ıch mezi sta´ ty, ktere´ jsou anarchicke´ , tzn. nejsou podrˇ´ızeny zˇ a´ dne´ (globa´ ln´ı) politicke´ autoriteˇ . V anarchicke´ m mezina´ rodn´ım syste´ mu je kazˇ dy´ sta´ t nucen poma´ hat si sa´ m a upˇrednostnˇ ovat svu˚ j vlastn´ı za´ jem, ktery´ je v podstateˇ cha´ pa´ n jako prˇezˇ it´ı sta´ tu a obrana jeho u´ zem´ı (HEYWOOD 2004: 150). Po II. sveˇ tove´ va´ lce se sta´ va´ zrˇejmy´m, zˇ e vztahy mezi sta´ ty nebudou naprˇ´ısˇ teˇ vztahy kooperativn´ımi, ale naopak kompetitivn´ımi. V te´ to dobeˇ se realismus sta´ va´ dominantn´ım prˇ´ıstupem ve vy´zkumu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Za´ kladn´ı knihou realismu, ktery´ dominuje discipl´ıneˇ mezina´ rodn´ıch vztahu˚ ve 40. a 50. letech 20. stolet´ı, je Politika mezi na´ rody (1948) Hanse Morgenthaua. V te´ to knize Morgenthau poda´ va´ charakteristiku realismu ve formeˇ sˇ esti principu˚ (MORGENTHAU 1986: 1–16):

Principy realismu

140

1. Realismus veˇ rˇ´ı, zˇ e politika (i jine´ sfe´ ry spolecˇ nosti) je rˇ´ızena objektivn´ımi za´ kony, ktere´ maj´ı svu˚ j zdroj v lidske´ prˇirozenosti. Nasˇ´ım u´ kolem je pak porozumeˇ t teˇ mto objektivn´ım za´ konu˚ a jednat podle nich. Pokud bychom se jim chteˇ li protivit, nemu˚ zˇ eme uspeˇ t. Realismus veˇ ˇr´ı v nemeˇ nnost lidske´ prˇirozenosti a mozˇ nost objektivn´ıho pozna´ n´ı skutecˇ nosti („prˇ´ırodoveˇ dny´ pohled―). 2. Za´ kladn´ım konceptem, ktery´m realismus uchopuje realitu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ , je koncept za´ jmu ve formeˇ moci. Takove´ cha´ pa´ n´ı prˇedstavuje politiku jako autonomn´ı sfe´ ru spolecˇ nosti (odlisˇ nou naprˇ´ıklad od ekonomiky, v jej´ımzˇ ra´ mci rozhoduj´ı za´ jmy ve formeˇ bohatstv´ı). Pro pochopen´ı politicke´ ho jedna´ n´ı proto nen´ı du˚ lezˇ ite´ rozumeˇ t motivu˚ m jedna´ n´ı nebo ideologicky´m prˇesveˇ dcˇ en´ım – politicky´m akte´ ru˚ m ve skutecˇ nosti jde o sledova´ n´ı jejich za´ jmu˚ (tj. o maximalizaci moci). Podle realismu je nav´ıc prospeˇ sˇneˇ jsˇ´ı, kdyzˇ se politici snazˇ ´ı jen o sledova´ n´ı za´ jmu˚ a nesnazˇ ´ı se prˇedst´ırat, zˇ e jim jde o neˇ co v´ıce. Politicˇ t´ı prˇedstavitele´ by meˇ li sledovat „na´ rodn´ı za´ jmy― svyćh sta´ tu˚ a neusilovat o celkovou prˇestavbu mezina´ rodn´ıho syste´ mu, o nizˇ usilovali idealiste´ . Idealisticka´ v´ıra ve zlepsˇ en´ı sveˇ ta zat´ım neprˇinesla nic dobre´ ho, jen veˇ tsˇ´ı utrpen´ı lidstva. Pokud se totizˇ idealiste´ snazˇ ´ı o vykoˇreneˇ n´ı vsˇ eho konfliktu z mezilidskyćh vztahu˚ , absolutizuj´ı tak svu˚ j c´ıl a jsou pro jeho dosazˇ en´ı schopni mobilizovat neomezene´ prostrˇedky a destruktivn´ı s´ıly. Pokud jim jde o konec vsˇech va´ lek, jsou schopni ospravedlnit i nejbruta´ lneˇ jsˇ´ı cˇ iny, pokud povedou k nastolen´ı „veˇ cˇ ne´ ho m´ıru―. Politicky´ realismus sice nen´ı k idea´ lu˚ m lhostejny´, ale rozlisˇ uje mezi t´ım, co je obecneˇ spra´ vne´ , a t´ım, co je realizovatelne´ za dany´ ch konkre´ tn´ıch podm´ınek. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, nejde mu o realizaci absolutneˇ stanovenyćh idea´ lu˚ . 3. Realismus prˇedpokla´ da´ , zˇ e jeho kl´ıcˇ ovy´ koncept za´ jmu jako moci je objektivn´ı kategori´ı, ktera´ je univerza´ lneˇ platna´ , ale to neznamena´ , zˇ e obsah tohoto konceptu je jednou provzˇ dy fixova´ n. Obsah konceptu je urcˇ ova´ n politicky´m a kulturn´ım kontextem. V modern´ı dobeˇ je za´ kladn´ım kontextem zahranicˇ n´ı politiky na´ rodn´ı sta´ t, a proto je za´ kladn´ı kategori´ı vztahu˚ mezi sta´ ty „na´ rodn´ı za´ jem―. Vztah mezi za´ jmem (jako univerza´ ln´ım konceptem)

a na´ rodn´ım sta´ tem v modern´ı spolecˇ nosti je produktem historie, a nic proto nebra´ n´ı tomu, aby byl v budoucnu nahrazen neˇ cˇ´ım jiny´m. Podle realismu nic nestoj´ı v cesteˇ tomu, aby bylo soucˇ asne´ uspoˇra´ da´ n´ı sveˇ ta do jednotek na´ rodn´ıch sta´ tu˚ nahrazeno uspoˇra´ da´ n´ım jiny´m (napˇr´ıklad neˇ jaky´mi veˇ tsˇ´ımi politicky´mi jednotkami). V tomto se tedy realismus nelisˇ´ı od idealismu, lisˇ´ı se vsˇ ak, a to zcela za´ sadneˇ , v pohledu na zpu˚ sob, ktery´m by k te´ to transformaci meˇ lo doj´ıt. Zat´ımco podle realistu˚ idealiste´ veˇ rˇ´ı v to, zˇ e by mohli sveˇ t transformovat na za´ kladeˇ neˇ jake´ ho abstraktn´ıho idea´ lu, realiste´ takovy´ pohled odm´ıtaj´ı. Tvrd´ı naopak, zˇ e takova´ transformace mu˚ zˇ e probeˇ hnout jen tehdy, budeme-li bra´ t v u´ vahu za´ kony politicke´ reality (za´ kony moci). T´ım se dosta´ va´ me ke cˇ tvrte´ mu bodu. 4. Jak jizˇ rˇecˇ eno, realiste´ nepodcenˇ uj´ı vy´znam politicke´ ho jedna´ n´ı, odm´ıtaj´ı vsˇ ak ten zpu˚ sob jedna´ n´ı, ktere´ je vedeno podle nich absolutisticky´mi pozˇ adavky idealistu˚ . K vy´kladu tohoto bodu Morgenthau vyuzˇ ´ıva´ rozdeˇ len´ı dvou typu˚ etik, jak je charakterizoval Max Weber. Weber se pta´ , jakou etikou se mus´ı rˇ´ıdit ten, ktery´ se chce u´ cˇ astnit politiky, tj. pracovat s politickou moc´ı a zasahovat do zˇ ivota sve´ ho politicke´ ho spolecˇ enstv´ı. Rozlisˇ uje dva druhy etiky (dva protikladne´ principy) – etiku smy´sˇ len´ı a etiku zodpoveˇ dnosti (prˇevzato z WEBER 1998). A. Etika smy´ sˇ len´ı (Gesinnungsethik) – absolutn´ı etika, etika Kantova kategoricke´ ho imperativu (viz odd´ıl 5.1), kdy jedna´ me bez ohledu na na´ sledky nasˇeho jedna´ n´ı podle mravn´ıch principu˚ ; mravnost nasˇ eho jedna´ n´ı pak nen´ı da´ na jeho du˚ sledky, ale jen t´ım, jestli je v souladu s neˇ jaky´m vysˇ sˇ´ım principem B. Etika zodpoveˇ dnosti (Verantwortungsethik) – cˇ loveˇ k odpov´ıda´ za prˇedv´ıdatelne´ du˚ sledky sve´ ho jedna´ n´ı; takovy´ cˇ loveˇ k m´ısto toho, aby se odvola´ val na neˇ jake´ posledn´ı principy, pocˇ´ıta´ s pru˚ meˇ rny´mi defekty lid´ı a nesvaluje tedy odpoveˇ dnost za sva´ ztroskota´ n´ı na okolnosti nebo na druhe´ , ale bere plnou odpoveˇ dnost za prˇedv´ıdatelne´ du˚ sledky sve´ ho jedna´ n´ı Jak podle Webera, tak podle Morgenthaua je pro politika jedinou mozˇ nou etikou etika zodpoveˇ dnosti. Etika smy´sˇ len´ı neposkytuje zˇ a´ dny´ na´ vod k posouzen´ı adekva´ tnosti politickyćh prostrˇedku˚ k dosazˇ en´ı urcˇ ityćh politickyćh c´ılu˚ . Na proble´ mu, zda u´ cˇ el sveˇ t´ı prostrˇedky, etika smy´sˇ len´ı ztroskota´ va´ , nebot’ ma´ zavrhnout kazˇ de´ jedna´ n´ı, ktere´ pouzˇ ´ıva´ mravneˇ nebezpecˇ ne´ prostrˇedky. Podle Webera se vsˇ ak ten, kdo se odvola´ va´ na etiku smy´sˇ len´ı, promeˇ n´ı v proroka, ktery´ i kdyzˇ pra´ veˇ ka´ zal la´ sku proti na´ sil´ı, nyn´ı ka´ zˇ e na´ sil´ı, totizˇ posledn´ı na´ sil´ı, ktere´ ma´ odstranit na´ sil´ı vu˚ bec. Realiste´ proto kritizuj´ı vsˇ echny utopie, ktere´ bojuj´ı za urcˇ itou v´ıru cha´ panou v absolutn´ıch kategori´ıch (jako mravn´ı imperativ etiky smy´sˇ len´ı). Podle realismu je politika konfliktem ru˚ zny´ ch prˇ esveˇ dcˇ en´ı, ale ta musej´ı by´t prosazova´ na s veˇ dom´ım nebezpecˇ nosti toho prostrˇedku, ktery´ politika uzˇ ´ıva´ , totizˇ moci a na´ sil´ı, a s du˚ razem na odpoveˇ dnost za na´ sledky zpu˚ sobene´ vlozˇ eny´mi mocensky´mi prostrˇedky. 5. Realismus odm´ıta´ slucˇ ovat mora´ ln´ı aspirace partikula´ rn´ıho na´ roda s univerza´ lneˇ platny´mi mora´ ln´ımi za´ kony. Vsˇ echny na´ rody se snazˇ ´ı prˇedst´ırat,

141


zˇ e jejich konkre´ tn´ı za´ jmy a zpu˚ soby jedna´ n´ı se kryj´ı s univerza´ ln´ımi hodnotami. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, na´ rody se snazˇ ´ı vyda´ vat sve´ na´ rodn´ı za´ jmy za za´ jmy vsˇ ech. To je podle realismu nejen nespra´ vne´ , ale take´ velmi nebezpecˇ ne´ , nebot’ krˇ izˇ a´ cke´ vy´ pravy (resp. imperialismus) vedene´ ve jme´ nu teˇ chto takzvaneˇ univerza´ ln´ıch hodnot mohou znicˇ it mnohe´ na´ rody a prˇine´ st utrpen´ı lidem zasta´ vaj´ıc´ım jine´ hodnoty. Podle realismu mu˚ zˇ eme naopak respektovat vsˇ echny na´ rody, pokud se na neˇ d´ıva´ me jako na jednotky sleduj´ıc´ı sve´ konkre´ tn´ı za´ jmy. V tomto prˇ´ıpadeˇ lze sledovat nasˇ e vlastn´ı za´ jmy a respektovat za´ jmy jinyćh. 6. Realismus zdu˚ raznˇ uje autonomii politicke´ sfe´ ry. Politika je neˇ co, co je odlisˇ ne´ od ekonomiky cˇ i mora´ lky, a na´ roky teˇ chto sfe´ r by nemeˇ ly by´t slucˇ ova´ ny. Politicky´ realista prˇemy´sˇ l´ı v term´ınech za´ jmu jako moci, tak jako ekonom prˇemy´sˇ l´ı v term´ınech za´ jmu jako bohatstv´ı cˇ i pra´ vn´ık v term´ınech souladu jedna´ n´ı s pra´ vn´ımi normami. Ekonom se proto pta´ , jak tato politika ovlivn´ı bohatstv´ı spolecˇ nosti? Realista se pak pta´ : Jak tato politika ovlivn´ı moc sta´ tu? To je pro realistu jedine´ relevantn´ı krite´ rium rozhodova´ n´ı – sleduje na´ rodn´ı za´ jem (zlepsˇ uje mocenske´ postaven´ı sve´ ho na´ roda) a nepta´ se po pra´ vn´ıch, mora´ ln´ıch cˇ i ekonomickyćh du˚ sledc´ıch prˇijatyćh politik. Nezameˇ nˇ uje mora´ ln´ı krite´ ria za krite´ ria politicka´ . Politicky´ realista je tak schopen spolupracovat i s mora´ lneˇ odsouzen´ıhodny´m rezˇ imem (napˇr. rezˇ imem porusˇ uj´ıc´ım lidska´ pra´ va), pokud to zlepsˇ´ı mocenske´ postaven´ı j´ım reprezentovane´ ho na´ roda. Prˇ´ıklad

Spor mezi idealismem a realismem lze ilustrovat na neda´ vne´ roztrzˇ ce mezi USA a neˇ ktery´mi zemeˇ mi EU („starou― Evropou) v ota´ zce vojenske´ intervence v Ira´ ku (2002–2003). Podle konvencˇ n´ıho vy´kladu vyru˚ stala diference mezi obeˇ ma ta´ bory z toho, zˇ e se realisticky orientovane´ USA hodlaly spole´ hat na svou materia´ ln´ı s´ılu, zat´ımco idealisticka´ Evropa se odvola´ vala na pravidla mezina´ rodn´ıho pra´ va a kolektivn´ı rozhodova´ n´ı v Radeˇ bezpecˇ nosti. Podle tohoto vy´kladu (napˇr. R. Kagan) se ti, kterˇ´ı jsou (vojensky) mocn´ı, nechteˇ j´ı spole´ hat na pravidla, zat´ımco ti, kterˇ´ı jsou slab´ı, se na pravidla odvola´ vaj´ı, protozˇ e jim nic jine´ ho nezby´va´ . V takove´ situaci byly USA v 18. a 19. stolet´ı a nyn´ı je v te´ to situaci Evropa. Odvola´ va´ se na pravidla proto, zˇ e to je v jej´ım (evropske´ m) za´ jmu a prˇedst´ıra´ , zˇ e se jedna´ o civilizovaneˇ jsˇ´ı postup. Podle tohoto vy´kladu vsˇ ak „evropsky´ postup― nen´ı v za´ jmu mocnyćh USA – ty pravidla nepotrˇebuj´ı. USA na rozd´ıl od Evropy, ktera´ rozkvetla podle kantovske´ ho idea´ lu „veˇ cˇ ne´ ho m´ıru―, sta´ le zˇ ij´ı ve sveˇ teˇ podle Hobbese. Jak vsˇ ak upozornˇ uj´ı kritici (v nasˇ em prostrˇed´ı naprˇ. P. Barsˇ a), ve skutecˇ nosti jde USA o to, aby se v tomto sveˇ teˇ staly dominantn´ı imperia´ ln´ı silou. Podle prˇesveˇ dcˇ en´ı neˇ kteryćh zahranicˇ neˇ politickyćh expertu˚ v USA to bude nejen v jejich za´ jmu, ale take´ v za´ jmu vsˇ ech ostatn´ıch (cele´ ho sveˇ ta). V tomto smyslu jsou vsˇ ak USA mnohem idealisticˇ teˇ jsˇ´ı nezˇ u´ dajneˇ idealisticka´ Evropa, protozˇ e jim jde o vykoˇreneˇ n´ı nespravedlnosti a konfliktu a jejich nahrazen´ı americkou nadvla´ dou, zat´ımco Evropanu˚ m jde o zaveden´ı (v´ıceme´ neˇ nestrannyćh) pravidel, ktera´ by doka´ zala akomodovat nevykorˇenitelne´ politicke´ konflikty. Evropa jizˇ dospeˇ la (je mnohem realisticˇ teˇ jsˇ´ı), zat´ımco USA jsou sta´ le nedospeˇ ly´mi adolescenty, kterˇ´ı veˇ rˇ´ı v mozˇ nost tota´ ln´ı prˇestavby mezina´ rodn´ıho ˇra´ du (jeho podrˇ´ızen´ı americke´ moci). Na rozd´ıl od Evropy,

142

ktera´ v realisticke´ m duchu drzˇ ´ı sfe´ ru politiky v bezpecˇ ne´ vzda´ lenosti od absolutistickyćh (na´ bozˇ enskyćh) c´ılu˚ , USA maj´ı tendenci zdu˚ vodnˇ ovat politicke´ i vojenske´ akce na´ bozˇ ensky´mi cˇ i mora´ ln´ımi ideami. Vyda´ vaj´ı tak sve´ mocenske´ aspirace za vy´raz univerza´ lneˇ platnyćh hodnot (viz bod 5 vy´sˇ e).

8.3

Druha´ a trˇ et´ı debata

Realismus – v´ıteˇ z prvn´ı debaty – se koncem padesa´ tyćh let sta´ va´ prˇedmeˇ tem kritiky z pozic scientismu: nen´ı tak kritizova´ n za to, co rˇ´ıka´ , ale jak to rˇ´ıka´ . Jedna´ se tedy o metodologickou kritiku: realismu u´ dajneˇ chyb´ı veˇ decka´ metoda, je zalozˇ en na neveˇ deckyćh prˇ´ıstupech, vycha´ z´ı z historie, pra´ va a filosofie. Scientiste´ chteˇ j´ı ze studia mezina´ rodn´ıch vztahu˚ ucˇ init empirickou veˇ du, ktera´ bude pouzˇ ´ıvat veˇ decke´ prˇ´ıstupy prˇ´ırodn´ıch veˇ d. To by meˇ lo umozˇ nit, aby byly poznatky vy´zkumu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ srovnatelne´ s teˇ mi, ktere´ poskytuj´ı prˇ´ırodn´ı veˇ dy. Scientiste´ proto m´ısto historickyćh a pra´ vn´ıch prˇ´ıstupu˚ pouzˇ ´ıvaj´ı metody matematiky, statistiky a ekonomie. Tato debata vedla ke konstituci studia mezina´ rodn´ıch vztahu˚ jako samostatne´ veˇ dn´ı discipl´ıny, na druhe´ straneˇ se vsˇ ak nenaplnily prˇehnane´ scientisticke´ ambice pocˇ a´ tku 60. let 20. stolet´ı (DRULA´ K 2003: 48–49). V 70. letech 20. stolet´ı zacˇ ala tˇret´ı debata, ktera´ je charakterizovana´ strˇetem tˇr´ı paradigmat – odtud plyne jej´ı oznacˇ en´ı: debata mezi paradigmaty. Paradigma je vzorec nebo model, ktery´ zdu˚ raznˇ uje podstatne´ rysy neˇ jake´ ho jevu. Je to jaky´si intelektua´ ln´ı ra´ mec, tvorˇeny´ vza´ jemneˇ spjaty´mi hodnotami, teoriemi a prˇedpoklady, ve ktere´ m se usiluje o pozna´ n´ı. Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, paradigma oznacˇ uje skupinu prˇ ij´ımany´ ch prˇ edpokladu˚ , ktere´ vytva´ rˇ ej´ı ra´ mec pozna´ n´ı v urcˇ ite´ m oboru. V 70. letech 20. stolet´ı prˇevla´ dla skepse vu˚ cˇ i scientismu a jeho v´ırˇe v jednu jedinou – veˇ decky podlozˇ enou – cestu k pozna´ n´ı pravdy. Z tohoto prˇesveˇ dcˇ en´ı o mnohosti cest k pozna´ n´ı vyply´va´ mnohost paradigmat. Za nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı povazˇ ujeme tˇri paradigmata – realismus, liberalismus (pluralismus) a marxismus. Kazˇ de´ paradigma charakterizuje zvla´ sˇ tn´ı soubor prˇedpokladu˚ . Shrnuje je na´ sleduj´ıc´ı tabulka. REALISMUS Za´ kladn´ı obraz

Kulecˇ n´ıkova´ koule

Akte´ rˇ i Dynamika

Sta´ ty S´ıla, moc

Jedna´ n´ı sta´ tu˚ Za´ visle´ promeˇ nne´ , tj. co je vysveˇ tlova´ no Prˇ edmeˇ t teorie Mezista´ tn´ı vztahy

LIBERALISMUS (PLURALISMUS) S´ıt’, pavucˇ ina Sta´ ty a ostatn´ı Komplexn´ı socia´ ln´ı hnut´ı, vsˇ echny sveˇ tove´ uda´ losti Vsˇechny hlavn´ı sveˇ tove´ uda´ losti Vztahy mezi vsˇ emi akte´ ry, trhy atd.

Paradigmata

MARXISMUS Mnohohlava´ chobotnice Trˇ´ıdy Ekonomika

Nerovnost a chudoba Mezina´ rodn´ı vztahy jako vyja´ dˇren´ı souhrnu socia´ ln´ıch vztahu˚ a vy´ robn´ıch zpu˚ sobu˚

Mezina´ rodn´ı politicka´ ekonomie

V 70. letech 20. stolet´ı se take´ objevuje (staro)novy´ prˇ´ıstup k vy´zkumu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ – tzv. mezina´ rodn´ı politicka´ ekonomie. Obecny´m c´ılem politicke´

143


ekonomie je studium vztahu, ktery´ v modern´ı spolecˇ nosti va´ zˇ e ekonomiku a politiku (viz odd´ıl 1.6). Mezina´ rodn´ı politicka´ ekonomie v ra´ mci studia mezina´ rodn´ıch vztahu˚ upozornˇ uje na to, zˇ e ekonomicke´ fenome´ ny hraj´ı du˚ lezˇ itou roli nejen v doma´ c´ı, ale take´ v mezina´ rodn´ı politice. Mezina´ rodn´ı politicka´ ekonomie se snazˇ ´ı skloubit dohromady vy´zkum mezina´ rodn´ı politiky a sveˇ tove´ ekonomiky. Korˇeny te´ to discipl´ıny sahaj´ı azˇ do 17. a 18. stolet´ı, za „klasiku― oboru ve 20. stolet´ı je povazˇ ova´ na Keynesova pra´ ce Ekonomicke´ du˚ sledky m´ıru, v n´ızˇ kritizuje vy´sledky Versailleske´ smlouvy, ktera´ na Neˇ mecko po I. sveˇ tove´ va´ lce uvalila reparace a zbavila jej obrovske´ ho mnozˇ stv´ı vy´robn´ıch prostrˇedku˚ a produktivn´ıch aktiv (odebra´ n´ı u´ zem´ı, koloni´ı, lod’stva atd.). Podle Keynese tak bylo Neˇ mecko politickou dohodou postaveno do ekonomicky zoufale´ situace, ktera´ mu˚ zˇ e ve´ st jen k tomu, zˇ e se vytvorˇ´ı podm´ınky pro dalsˇ´ı va´ lecˇ ny´ konflikt. (CABADA, KUBA´ T 2004: 392) V 70. letech 20. stolet´ı pak dosˇ lo k du˚ lezˇ ity´m ekonomicky´m uda´ lostem – ropne´ sˇ oky, rozpad syste´ mu pevnyćh meˇ novyćh kursu˚ (tzv. Brettonwoodske´ ho syste´ mu), liberalizace kapita´ lovyćh toku˚ . V te´ to souvislosti se uka´ zalo, zˇ e exkluzivn´ı orientace realismu na velmocenskou politiku prˇehl´ızˇ ´ı du˚ lezˇ itou dimenzi mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Jednodusˇ e rˇecˇ eno, mezina´ rodn´ı politika nen´ı urcˇ ova´ na jen „na´ rodn´ımi za´ jmy― jednotlivyćh sta´ tu˚ , ale take´ rozhodova´ n´ım du˚ lezˇ ityćh ekonomicky´ ch akte´ ru˚ . Vy´sledkem byla formulace teorie vza´ jemne´ za´ vislosti (v ra´ mci libera´ lneˇ -pluralisticke´ ho paradigmatu – viz tabulka vy´sˇ e). Liberalismus (pluralismus)

Vza´ jemna´ za´ vislost

Podle realismu byly jediny´mi skutecˇ neˇ relevantn´ımi politicky´mi akte´ ry sta´ ty. Sta´ ty byly cha´ pa´ ny jako koherentn´ı jednotky, reprezentovane´ nejvysˇsˇ´ımi politicky´mi prˇedstaviteli, kterˇ´ı prosazuj´ı jeden na´ rodn´ı za´ jem. Realismus da´ le prˇedpokla´ dal, zˇ e uzˇ it´ı otevˇrene´ s´ıly je legitimn´ım prostrˇedkem politicke´ ho boje a zˇ e politicke´ proble´ my jsou uspoˇra´ da´ ny hierarchicky´m zpu˚ sobem – nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ım proble´ mem je zajisˇ teˇ n´ı vojenske´ bezpecˇ nosti. Tyto prˇedpoklady se beˇ hem 70. let 20. stolet´ı staly tercˇ em kritiky ze strany zasta´ ncu˚ teorie vza´ jemne´ za´ vislosti, podle n´ızˇ realisticka´ reprezentace mezina´ rodn´ı politiky nemu˚ zˇ e vycˇ erpat vsˇ echny mozˇ nosti uspoˇra´ da´ n´ı mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Teorie vza´ jemne´ za´ vislosti naopak prˇedstavila takovy´ model, ktery´ byl v prˇ´ıme´ m protikladu k realisticke´ teorii. Situace vza´ jemne´ za´ vislosti byla podle jej´ıch obha´ jcu˚ charakterizova´ na tˇremi vlastnostmi: (1) mezi jednotlivy´mi spolecˇ nostmi existuje mnohost kana´ lu˚ interakce, (2) mezi politicky´mi te´ maty neexistuje hierarchie korunovana´ ota´ zkami vojenske´ bezpecˇ nosti, (3) v teˇ ch politickyćh ota´ zka´ ch, ktere´ charakterizuje vza´ jemna´ za´ vislost, je uzˇ ´ıva´ n´ı vojenske´ s´ıly efektivneˇ vyloucˇ eno (KEOHANE, NYE 2001). Teorie vza´ jemne´ za´ vislosti tak upozornila na to, zˇ e mezi spolecˇ nostmi existuje v´ıce kana´ lu˚ , skrze ktere´ mohou ru˚ zn´ı akte´ rˇi z ru˚ znyćh zem´ı vstupovat do ru˚ zny´ ch typu˚ interakce. Tyto transnaciona´ ln´ı vztahy – tj. prˇeshranicˇ n´ı vazby mezi akte´ ry, z nichzˇ alesponˇ jeden je akte´ rem nesta´ tn´ım – zpochybnily realisticky´ prˇedpoklad vy´lucˇ nosti postaven´ı sta´ tu v mezina´ rodn´ı politice. Zmeˇ na perspektivy spojena´ s teori´ı vza´ jemne´ za´ vislosti tak umozˇ nila videˇ t mezina´ rodn´ı politiku jako sfe´ ru, v n´ızˇ se vedle sta´ tu˚ poty´kaj´ı take´ subjekty nesta´ tn´ı. Tvu˚ rci teorie vza´ jemne´ za´ vislosti, Keohane a Nye, prˇitom upozornili na vy´znam transnaciona´ ln´ıch akte´ ru˚ jizˇ na pocˇ a´ tku 70. let. Tehdy transnaciona´ ln´ı vztahy vymezili jako „kontakty, koalice a interakce skrze

144

sta´ tn´ı hranice, ktere´ nejsou kontrolova´ ny centra´ ln´ımi orga´ ny zahranicˇ n´ı politiky vla´ d― (NYE, KEOHANE 1970). Pozdeˇ ji toto sˇ iroke´ vymezen´ı specifikovali a oznacˇ en´ı transnaciona´ ln´ı vztahy rezervovali jen pro prˇeshranicˇ n´ı interakce nesta´ tn´ıch akte´ ru˚ . Vedle transnaciona´ ln´ıch vztahu˚ tak odlisˇ ili vztahy transvla´ dn´ı, ktere´ jsou navazova´ ny mezi ministerstvy a jejich jednotkami neza´ visle na postoji sta´ tn´ıch exekutiv. Transnaciona´ ln´ı vztahy tak zacˇ aly by´t cha´ pa´ ny jako pravidelne´ prˇeshranicˇ n´ı interakce, v nichzˇ figuruje alesponˇ jeden nesta´ tn´ı akte´ r nebo akte´ r, ktery´ nejedna´ ve jme´ nu vla´ dy nebo mezivla´ dn´ı organizace. Tato definice byla, i prˇi veˇ dom´ı toho, zˇ e zahrnuje obrovskou sˇka´ lu rozd´ılnyćh akte´ ru˚ (vedle multina´ rodn´ıch korporac´ı a aktivistickyćh nevla´ dn´ıch organizac´ı take´ naprˇ´ıklad teroristicke´ s´ıteˇ ), vyuzˇ ´ıva´ na i da´ le. Du˚ lezˇ ity´m prˇ´ıspeˇ vkem teorie vza´ jemne´ za´ vislosti byla take´ redefinice postaven´ı mezina´ rodn´ıch organizac´ı v mezina´ rodn´ı politice. Ty prˇestaly by´t videˇ ny jako perifern´ı fenome´ n (tak jako v realismu), ale z´ıskaly v te´ to teorii centra´ ln´ı postaven´ı. Ve sveˇ teˇ propojene´ m transnaciona´ ln´ımi a transvla´ dn´ımi vztahy jejich vy´znam podle Keohanea a Nye vy´razneˇ vzrostl. Staly se platformami, ktere´ umozˇ nˇ uj´ı vza´ jemnou interakci jak sta´ tn´ıch, tak nesta´ tn´ıch akte´ ru˚ a takto zvysˇ uj´ı pravdeˇ podobnost formova´ n´ı prˇeshranicˇ n´ıch koalic mezi teˇ mito akte´ ry (v´ıce k mezina´ rodn´ım organizac´ım v odd´ıle 9.4). Na´ sledny´ posun libera´ ln´ıho paradigmatu (na prˇelomu 70. a 80. let 20. stolet´ı) vy´sˇ e popsany´ du˚ raz na transnaciona´ ln´ı akte´ ry opustil ve prospeˇ ch sta´ tu˚ . Nava´ zal prˇitom na teorii vza´ jemne´ za´ vislosti a pod oznacˇ en´ım neolibera´ ln´ı institucionalismus argumentoval, zˇ e „jedna´ n´ı sta´ tu za´ vis´ı do znacˇ ne´ m´ıry na prˇevazˇ uj´ıc´ıch instituciona´ ln´ıch uspoˇra´ da´ n´ıch―, tj. mezina´ rodn´ıch instituc´ıch. Mezina´ rodn´ı instituce upravuj´ı toky informac´ı mezi sta´ ty, umozˇ nˇ uj´ı kontrolovat, zdali dodrzˇ uj´ı sve´ zahranicˇ neˇ politicke´ za´ vazky a celkoveˇ ovlivnˇ uj´ı mozˇ nosti vza´ jemne´ komunikace. Do centra za´ jmu libera´ ln´ı teorie se postavily du˚ vody ochoty sta´ tu˚ k mezina´ rodn´ı kooperaci a budova´ n´ı mezina´ rodn´ıch rezˇ imu˚ , tj. syste´ mu˚ pravidel, ktera´ reguluj´ı jejich jedna´ n´ı. Tyto du˚ vody podle neolibera´ ln´ıho institucionalismu lezˇ ´ı v redukci transakcˇ n´ıch na´ kladu˚ (neboli na´ kladu˚ na provoz mezina´ rodn´ıho syste´ mu): „Instituce da´ vaj´ı sta´ tu˚ m schopnost kooperovat vza´ jemneˇ prospeˇ sˇ ny´mi zpu˚ soby t´ım, zˇ e redukuj´ı na´ klady prˇij´ıma´ n´ı a vyma´ ha´ n´ı dohod – to, co ekonomove´ oznacˇ uj´ı jako „transakcˇ n´ı na´ klady―.― Lapida´ rneˇ rˇecˇ eno, instituce umozˇ nˇ uj´ı za´ vazne´ dohody mezi sta´ ty. V tomto bodu libera´ ln´ı teorie 80. let prˇistoupila na sta´ tostrˇedne´ premisy realismu a zameˇ rˇila se prima´ rneˇ na mezista´ tn´ı kooperaci.

Transvla´ dn´ı vztahy

Mezina´ rodn´ı organizace

Neolibera´ ln´ı institucionalismus

Rezˇ imy

Reformulace realismu – neorealismus

To souviselo s redefinic´ı samotne´ ho realisticke´ ho paradigmatu – na konci 70. let 20. stolet´ı nab´ıdl americky´ realista Kenneth Waltz scientistickou verzi realismu (Teorie mezina´ rodn´ı politiky, 1979), kterou oznacˇ ujeme jako neorealismus. Toto „zveˇ decˇ teˇ n´ı― se neop´ıralo prˇ´ımo o aplikaci prˇ´ırodn´ıch veˇ d, ale mikroekonomicke´ ho prˇ´ıstupu. Sta´ ty byly modelova´ ny jako jednotky sleduj´ıc´ı svu˚ j vlastn´ı za´ jem jako firmy na trhu. Nam´ısto toho, aby (v hobbesovske´ m duchu) zdu˚ raznˇ oval sˇ patnou lidskou prˇirozenost, Waltz vycha´ z´ı z faktu anarchie, ktera´ vla´ dne mezina´ rodn´ım vztahu˚ m. Pra´ veˇ anarchie je prˇ´ıcˇ inou va´ lecˇ nyćh konfliktu˚ . Ve sfe´ rˇe mezina´ rodn´ıch vztahu˚ chyb´ı jeden suvere´ n, ktery´ by zajisˇ t’oval pra´ vo a poˇra´ dek (pravidla, na neˇ zˇ by se akte´ rˇi – sta´ ty – mohly spolehnout). V takove´ m anarchicke´ m syste´ mu jsou

K. Waltz

145


vsˇ ichni ponecha´ ni jen sami sobeˇ a nikdo nemu˚ zˇ e nikomu du˚ veˇ rˇovat. V takove´ m prostrˇed´ı je raciona´ ln´ı prˇedpokla´ dat, zˇ e druz´ı maj´ı vu˚ cˇ i na´ m ty nejhorsˇ´ı u´ mysly, a je proto nutne´ se prˇipravit na to, zˇ e se je budou snazˇ it uskutecˇ nit. Spolupra´ ce mezi sta´ ty je jen omezena´ – sta´ ty spolupracuj´ı jen tehdy, kdyzˇ se objev´ı neˇ jaka´ spolecˇ na´ hrozba. Kdyzˇ hrozba zmiz´ı, zmiz´ı i spolupra´ ce. V anarchicke´ m syste´ mu funguje mechanismus mocenske´ rovnova´ hy – pokud jeden sta´ t vy´razneˇ pos´ıl´ı, ostatn´ı sta´ ty uzavˇrou protialianci a nespole´ haj´ı se na sliby onoho silne´ ho sta´ tu, zˇ e na neˇ nezau´ tocˇ´ı. Posledn´ım argumentem je v tomto pohledu vojenska´ s´ıla (DRULA´ K 2003: 62). Marxismus

Marxisticke´ prˇ´ıstupy nepovazˇ uj´ı za svou hlavn´ı ota´ zku vztahy mezi sta´ ty, ale mezi spolecˇ ensky´mi tˇr´ıdami (DRULA´ K 2003: 112–117). Tyto prˇ´ıstupy tak prˇeva´ deˇ j´ı proble´ my mezista´ tn´ı spolupra´ ce a konfliktu na spolupra´ ci a konflikt mezi tˇr´ıdami. Urcˇ uj´ıc´ım principem mezina´ rodn´ıch vztahu˚ nen´ı fakt anarchie (realismus), ale kapitalismus a imperialismus. Imperialismus je vyja´ drˇen´ım expanzivn´ı tendence kapitalismu a jeho snahy z´ıska´ vat nova´ odbytisˇ teˇ – v metropol´ıch klesa´ popta´ vka po vyra´ beˇ nyćh produktech, kapitalismus proto mus´ı expandovat na jine´ trhy. Podle tohoto vysveˇ tlen´ı stoj´ı za kolonialismem evropskyćh zem´ı pra´ veˇ pozˇ adavky kapitalisticke´ ho podnika´ n´ı.

I. Wallerstein

Z tohoto zdroje vycha´ z´ı tzv. teorie za´ vislosti, ktera´ kritizuje libera´ ln´ı prˇedstavu volne´ ho trhu jako vy´hodne´ ho pro vsˇechny sta´ ty. Teorie za´ vislosti vid´ı sveˇ tovou ekonomiku jako syste´ m rozdeˇ leny´ na centrum a periferii. Vztah mezi centrem a periferi´ı je vztahem mezi vykoˇrist’uj´ıc´ım a vykoˇrist’ovany´m. Centrum bohatne na u´ kor periferie – to je prˇ´ıcˇ ina soucˇ asnyćh globa´ ln´ı nerovnost´ı a chudoby. Nerovny´ vztah mezi centrem a periferi´ı prˇetrva´ va´ a sta´ le se upevnˇ uje. K postupne´ mu rozvoji perifern´ıch oblast´ı nedocha´ z´ı. Podle jednoho z prˇedstavitelu˚ te´ to teorie – I. Wallersteina – tak byl rozvoj metropolitn´ıho (britske´ ho a americke´ ho) kapitalismu zalozˇ en na vykoˇrist’ova´ n´ı periferie. Teorie za´ vislosti prˇedstavuje jedno z vyćhodisek pro tzv. rozvojova´ studia (CABA´ T 2004: 396–398). Ta se vsˇ ak vyznacˇ uj´ı vekou rozru DA, KUBA ˚ zneˇ nost´ı, neznamena´ to tedy, zˇ e bychom je meˇ li ztotozˇ nˇ ovat s marxismem. Rozvojova´ studia vznikla v debateˇ mezi neˇ kolika ru˚ zny´mi teoriemi, marxismus vsˇ ak prˇi jejich konstituci jako discipl´ıny sehra´ l vy´znamnou roli. Proble´ my, ktere´ rozvojova´ studia rˇesˇ´ı, se ty´kaj´ı problematiky socia´ lneˇ -ekonomicke´ ho rozvoje by´vale´ ho „trˇet´ıho sveˇ ta―, efektivity a opodstatneˇ nosti rozvojove´ pomoci a diskuse o nerovnosti distribuce sveˇ tove´ ho bohatstv´ı. Rozvojova´ studia prodeˇ lala v 80. letech 20. stolet´ı krizi. Ota´ zky, ktere´ byly v jejich ra´ mci vzna´ sˇ eny, se vsˇ ak opeˇ t dosta´ vaj´ı do centra vy´zkumne´ ho za´ jmu a to prˇedevsˇ´ım v souvislosti s problematikou spravedlnosti globalizace a uspoˇra´ da´ n´ı struktury mezina´ rodn´ıch instituc´ı (viz odd´ıl 9.5).

8.4

ˇ tvrta´ debata C

Prvn´ı debata byla vedena o povahu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ , druha´ debata byla metodologicka´ , tˇret´ı se opeˇ t dostala k problematice obsahu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Cˇ tvrta´ debata se pak ty´ka´ za´ kladn´ıch filosoficky´ ch vy´ chodisek zkouma´ n´ı mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Nezameˇ rˇuje se jen na metodu, ale ty´ka´ se take´ povahy mezina´ rodn´ıch vztahu˚

146

(ontologie) a zpu˚ sobu jej´ıho pozna´ va´ n´ı (epistemologie). Tato debata se vede mezi pozitivisty (racionalisty) a postpozitivisty (tzv. reflektivisty cˇ i konstruktivisty). Nen´ı u´ plneˇ mozˇ ne´ charakterizovat jednotlive´ pozice v te´ to debateˇ na tak male´ m prostoru, i samotna´ oznacˇ en´ı pozitiviste´ /postpozitiviste´ zachycuj´ı jen jednu dimenzi sporu. Zjednodusˇ eneˇ lze rˇ´ıci, zˇ e racionaliste´ veˇ rˇ´ı v existenci objektivneˇ existuj´ıc´ı socia´ ln´ı reality, kterou mu˚ zˇ eme pozna´ vat empiricky´mi metodami prˇ´ırodn´ıch veˇ d. Socia´ ln´ı fakta mohou by´t studova´ na stejneˇ jako fakta prˇ´ırodn´ı. Z toho plyne to, zˇ e racionaliste´ vyzdvihuj´ı vy´znam materia´ ln´ıch faktoru˚ (realiste´ se prˇi vysveˇ tlova´ n´ı mezina´ rodn´ıch vztahu˚ uchyluj´ı k vojenske´ moci, marxiste´ k ekonomicke´ za´ kladneˇ a libera´ love´ k faktu postupne´ ho propojova´ n´ı na´ rodn´ıch ekonomik), reflektiviste´ zdu˚ raznˇ uj´ı socia´ ln´ı konstruovanost fakt mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Jiny´mi slovy rˇecˇ eno, mezina´ rodn´ı politika a jej´ı proble´ my neexistuj´ı „objektivneˇ ―, ale jsou konstituova´ ny v hlava´ ch jej´ıch akte´ ru˚ . Z toho plyne du˚ raz, ktery´ tato skupina prˇ´ıstupu˚ klade na mysˇ lenkove´ (nemateria´ ln´ı) aspekty mezina´ rodn´ıch vztahu˚ – normy, mysˇ lenkova´ sche´ mata, ideologie. Tyto faktory vysveˇ tluj´ı jedna´ n´ı akte´ ru˚ stejneˇ jako materia´ ln´ı faktory.

Konstruktivismus

Du˚ lezˇ ita´ role, kterou normy v mezina´ rodn´ıch vztaz´ıch hraj´ı, se zda´ by´t sˇ iroce uzna´ va´ na. Podstatny´ rozd´ıl vsˇ ak panuje ve vy´znamu, jaky´ jim jednotliv´ı autoˇri prˇicˇ´ıtaj´ı. Zat´ımco racionalisticˇ t´ı autoˇri (napˇr. vy´sˇ e citovan´ı Keohane a Nye) je cha´ pou jako soucˇ a´ st vneˇ jsˇ´ıho kontextu, na neˇ jzˇ politicˇ t´ı akte´ rˇi reaguj´ı, konstruktiviste´ (napˇr. A. Wendt, J. Checkel) v 90. letech 20. stolet´ı upozornili na omezen´ı racionalisticke´ ho cha´ pa´ n´ı a zdu˚ raznili konstitutivn´ı charakter mezina´ rodn´ıch norem. Podle konstruktivistu˚ normy nejen vytycˇ uj´ı hrˇisˇ teˇ , na neˇ mzˇ se hraje, ale formuj´ı take´ identity samotnyćh u´ cˇ astn´ıku˚ hry. Pokud se naprˇ´ıklad sta´ t zava´ zˇ e k dodrzˇ ova´ n´ı neˇ jake´ normy, tato norma mu˚ zˇ e v konecˇ ne´ m du˚ sledku rekonstituovat identitu a takto take´ za´ jem dane´ ho sta´ tu (prˇ´ıklad evropskyćh sta´ tu˚ v EU). Normy jsou pak dodrzˇ ova´ ny ne proto, zˇ e by byly prima´ rneˇ cha´ pa´ ny jako vy´hodne´ , ale kvu˚ li tomu, zˇ e jsou „spra´ vne´ ―. D´ıky konstruktivismu tak docha´ z´ı k za´ sadn´ımu posunu v ontologii discipl´ıny smeˇ rem od materia´ ln´ıch za´ jmu˚ a externeˇ danyćh preferenc´ı k symbolicky konstruovany´m identita´ m a socia´ lneˇ konstituovany´m za´ jmu˚ m. Podle konstruktivistu˚ je mezina´ rodn´ı kontext, do neˇ hozˇ jsou sta´ tn´ı a nesta´ tn´ı akte´ rˇi zapusˇ teˇ ni, do znacˇ ne´ m´ıry kulturneˇ a instituciona´ lneˇ formova´ n a jeho vlivy prˇesahuj´ı m´ıru akceptovanou racionalisticky´mi prˇ´ıstupy. Podle konstruktivismu nen´ı kulturn´ı a instituciona´ ln´ı kontext pouze zdrojem podneˇ tu˚ a omezen´ı, ktere´ ovlivnˇ uj´ı strategicke´ interakce akte´ ru˚ jednaj´ıc´ıch v souladu se svy´m sebeza´ jmem, ale je take´ zdrojem identit politickyćh akte´ ru˚ . Takto konstruktivismus vna´ sˇ´ı do mezina´ rodn´ıch studi´ı, ktere´ byly doposud ovla´ da´ ny materialistickou ontologi´ı a teori´ı raciona´ ln´ı volby, sociologickou perspektivu zdu˚ raznˇ uj´ıc´ı konstitutivn´ı efekt instituciona´ ln´ıch a symbolickyćh struktur. V posledn´ı deka´ deˇ 20. stolet´ı se o mezina´ rodn´ıch norma´ ch zacˇ alo hovoˇrit v´ıce take´ v souvislosti s jejich globa´ ln´ım rozptylem. Nejpatrneˇ jsˇ´ım prˇ´ıkladem vy´znamu globa´ ln´ıch norem jsou lidska´ pra´ va, ktera´ se v pru˚ beˇ hu druhe´ poloviny 20. stolet´ı ustavila jako mocny´ normativn´ı syste´ m. Dalsˇ´ım prˇ´ıkladem mohou by´t environmenta´ ln´ı normy, pra´ va pu˚ vodn´ıch obyvatel nebo konsensus o boji proti korupci. Teˇ mto globa´ ln´ım norma´ m zacˇ ala by´t veˇ nova´ na pozornost v ra´ mci tzv. debaty o globalizaci (viz kapitola 9).

147


8.5

Evropska´ studia

Pokusy teoreticky uchopit proces evropske´ integrace byly na pocˇ a´ tku intimneˇ prova´ za´ ny s integrac´ı samotnou (CI´SARˇ 2002). Evropska´ integrace se tak stala atraktivn´ım materia´ lem pro vsˇ echny ty, ktere´ zaj´ımaly prˇ´ıcˇ iny nadna´ rodn´ıch integracˇ n´ıch pokusu˚ a jejich du˚ sledky pro mezina´ rodn´ı vztahy. Po neˇ kolik prvn´ıch deka´ d byla teoreticka´ diskuse rozprostˇrena mezi neofunkcionalisty a intergovernmentalisty. Zat´ımco neofunkcionaliste´ prˇistupovali k integraci jako postupne´ mu a sama sebe udrzˇ uj´ıc´ımu procesu, intergovernmentaliste´ zdu˚ raznˇ ovali steˇ zˇ ejn´ı roli na´ rodn´ıch sta´ tu˚ , ktere´ si podle nich sta´ le udrzˇ ovaly bezpecˇ nou kontrolu nad integracˇ n´ım procesem. Neofunkcionalismus

Pro neofunkcionalisty byla integrace procesem tazˇ eny´m sebeza´ jmem pluralitn´ıch politicko-ekonomickyćh akte´ ru˚ . Neofunkcionalismus videˇ l politiku integrace jako pragmatickou politiku postupuj´ıc´ı ve spodn´ıch patrech politicke´ ho procesu. Podle te´ to perspektivy se technokrate´ oddan´ı mysˇ lence integrace vzda´ vaj´ı vysoke´ politiky na´ rodn´ıch za´ jmu˚ a teritoria´ ln´ı expanze a m´ısto toho zameˇ rˇuj´ı svou pozornost na ekonomicka´ ocˇ eka´ va´ n´ı podnikatelskyćh subjektu˚ a masy konzumentu˚ . Va´ lka a expanze tak prˇesta´ vaj´ı by´t hlavn´ım politicky´m proble´ mem, aby byly vystˇr´ıda´ ny blahobytem a ekonomicky´mi vy´hodami trzˇ neˇ kooperuj´ıc´ıch akte´ ru˚ . Neofunkcionalismus tak klade du˚ raz na politiku jako interakci plurality ru˚ znyćh za´ jmu˚ a za´ jmovyćh skupin a spolu s t´ım zdu˚ raznˇ uje vy´znam politiky blahobytu a materia´ ln´ıch potrˇeb na u´ kor „vysoke´ politiky― teritoria´ ln´ı expanze a na´ rodn´ıch za´ jmu˚ . Je to pak pra´ veˇ sebeza´ jem rozlicˇ nyćh skupin v pluralitn´ım prostrˇed´ı za´ padn´ıch demokraci´ı, ktery´ by meˇ l udrzˇ ovat integracˇ n´ı proces v chodu. Protozˇ e integrace je cha´ pana´ jako vsˇ em prospeˇ sˇ na´ hra, ocˇ eka´ va´ se, zˇ e zainteresovan´ı akte´ rˇi postupneˇ prˇesmeˇ ruj´ı sve´ jedna´ n´ı z na´ rodn´ı na nadna´ rodn´ı u´ rovenˇ a spolu s t´ım redefinuj´ı svou identitu a politickou loajalitu. Proto take´ neofunkcionaliste´ podtrhuj´ı du˚ lezˇ itost nadna´ rodn´ıch evropskyćh instituc´ı (k nim v´ıce viz kapitola 9), nebot’pra´ veˇ jejich jedna´ n´ı motivuje posuny ve smeˇ ru dalsˇ´ı integrace. Takto tedy evropske´ instituce spolecˇ neˇ s evropsky´ mi za´ jmovy´ mi skupinami prˇedstavuj´ı hlavn´ı akte´ ry u´ speˇ sˇ neˇ pokracˇ uj´ıc´ıho integracˇ n´ıho procesu. Spillover

Neofunkcionalismus prˇisˇ el s koncepc´ı „pˇrele´ va´ n´ı ― (spillover) integrace mezi funkciona´ lneˇ bl´ızky´mi politicky´mi oblastmi. Tato koncepce meˇ la zajistit, zˇ e posun v integraci v jedne´ oblasti automaticky povede k obdobny´m kroku˚ m ve funkcˇ neˇ prova´ zanyćh oblastech. Nicme´ neˇ , jak bylo mnohokra´ t zdu˚ razneˇ no, tato mechanisticka´ perspektiva se neproka´ zala by´t dlouhodobeˇ nosnou. Teoreticke´ proble´ my paradigmatu spolecˇ neˇ s rea´ lnou „euro-sklero´ zou― 70. let vedly k tomu, zˇ e nadvla´ da neofunkcionalismu se zda´ la by´t provzˇ dy ukoncˇ ena a na upra´ zdneˇ ne´ m tru˚ neˇ dominantn´ı teoreticke´ perspektivy se zacˇ al poty´ kat prˇ´ıstup vycha´ zej´ıc´ı z realisticke´ tradice v teorii mezina´ rodn´ıch vztahu˚ – intergovernmentalismus – s teoriemi mezina´ rodn´ı vza´ jemne´ za´ vislosti (viz vy´sˇ e). Intergovernmentalismus

Intergovernmentalismus v sobeˇ zahrnuje neˇ kolik verz´ı sta´ tostrˇednyćh prˇ´ıstupu˚ . Neorealisticka´ verze intergovernmentalismu zachova´ va´ za´ kladn´ı vyćhodiska neorealismu a argumentuje ve prospeˇ ch takove´ perspektivy, podle ktere´ jsou to na´ rodn´ı

148

sta´ ty, ktere´ si v posledku udrzˇ uj´ı kontrolu nad integracˇ n´ım procesem. Takto je tedy integrace kontrolova´ na na´ rodn´ımi za´ jmy nejveˇ tsˇ´ıch evropskyćh zem´ı a zˇ a´ dny´ jiny´ akte´ r v tomto procesu nemu˚ zˇ e zaujmout vy´znamneˇ jsˇ´ı m´ısto. Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ım politicky´m motivem a za´ rovenˇ i teoreticky´m na´ strojem je na´ rodn´ı za´ jem zˇ a´ rliveˇ strˇezˇ eny´ vla´ dami jednotlivyćh sta´ tu˚ . Sta´ t zu˚ sta´ va´ v te´ to perspektiveˇ konecˇ nou jednotkou analy´zy a je prezentova´ n jako unita´ rn´ı akte´ r charakterizovany´ jediny´m za´ jmem (sadou preferenc´ı). Procesu, ktery´m jsou na´ rodn´ı za´ jmy (preference) jednotlivyćh sta´ tu˚ formova´ ny, nen´ı v te´ to verzi intergovernmentalismu veˇ nova´ na patrˇicˇ na´ pozornost. To vedlo k pokusu˚ m otevˇr´ıt „cˇ ernou skˇr´ınˇ ku― sta´ tu a je to mezi jiny´mi pra´ veˇ tato inovace, ktera´ je prezentova´ na jedn´ım z dnes dominuj´ıc´ıch prˇ´ıstupu˚ k evropske´ integraci – libera´ ln´ım intergovernmentalismem (LI).

Libera´ ln´ı intergovernmentalismus

LI prezentuje jakousi „sekvencˇ n´ı analy´zu―, ktera´ prˇedpokla´ da´ , zˇ e na´ rodn´ı za´ jmy jsou nejprve formova´ ny na na´ rodn´ı u´ rovni a pote´ tyto za´ jmy vstupuj´ı do mezina´ rodn´ı are´ ny jako vyjedna´ vac´ı pozice na´ rodn´ıch vla´ d prˇi mezina´ rodn´ıch jedna´ n´ıch. Na´ rodn´ı vla´ dy jsou proto podle LI nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ımi akte´ ry mezina´ rodn´ı politiky a jediny´mi „shromazˇ d’ovateli― preferenc´ı doma´ c´ıch politickyćh akte´ ru˚ . Sta´ ty nejsou jen „shromazˇ d’ovateli― preferenc´ı, ale take´ za´ kladn´ımi analyticky´mi jednotkami LI, ktery´ vid´ı mezina´ rodn´ı kooperaci jako vy´sledek u´ sil´ı vla´ d maximalizovat svou kontrolu nad doma´ c´ı politikou. K mezina´ rodn´ı spolupra´ ci tak mu˚ zˇ e doj´ıt jen tehdy, pokud jsou v du˚ sledku rostouc´ı mezina´ rodn´ı za´ vislosti sta´ tu˚ m vnuceny na´ klady jiny´mi sta´ ty. Kooperace by vsˇ ak nemeˇ la by´t cha´ pa´ na jako vy´sledek mezista´ tn´ı nebo mezivla´ dn´ı interakce, nebot’ skutecˇ neˇ rozhoduj´ıc´ım faktorem je podle LI kalkulace na´ kladu˚ a vyńosu˚ ru˚ zny´mi za´ jmovy´mi skupinami v dane´ m sta´ teˇ . Vla´ dn´ı pozice je da´ na v pru˚ beˇ hu konfliktu za´ jmu˚ uvnitrˇ dane´ ho sta´ tu. Ota´ zka postaven´ı vla´ dy v doma´ c´ım politicke´ m konfliktu je pak rozhoduj´ıc´ı pro ochotu vla´ d participovat v evropske´ m integracˇ n´ım procesu. Podle LI je instituciona´ ln´ı struktura EU pro na´ rodn´ı vla´ dy akceptovatelna´ jen do te´ m´ıry, do n´ızˇ posiluje jejich moc v doma´ c´ı politicke´ are´ neˇ . Podle LI posiluj´ı na´ rodn´ı vla´ dy svou pozici na doma´ c´ım hrˇ isˇ ti skrze mezina´ rodn´ı spolupra´ ci: „Na´ rodn´ı vla´ dy vyuzˇ ´ıvaj´ı evropskyćh instituc´ı jako soucˇ a´ sti dvouu´ rovnˇ ove´ strategie s t´ım c´ılem, aby s veˇ tsˇ´ım u´ speˇ chem prˇekonaly doma´ c´ı opozici.― Model v´ıceu´ rovnˇ ove´ ho vla´ dnut´ı

Sta´ tostrˇedny´ intergovernmentalismus a do znacˇ ne´ m´ıry mechanisticky´ neofunkcionalismus nejsou jediny´mi pokusy vysveˇ tlit evropskou integraci. Jedn´ım z alternativn´ıch prˇ´ıstupu˚ je tzv. paradigma v´ıceu´ rovnˇ ove´ ho vla´ dnut´ı (VUV). Na rozd´ıl od intergovernmentalismu VUV prˇistupuje k evropske´ integraci jako k procesu, v neˇ mzˇ je politicka´ autorita sd´ılena mezi neˇ kolika u´ rovneˇ mi organizace vla´ dy. Na´ rodn´ı vla´ da ztra´ c´ı sve´ vy´lucˇ ne´ postaven´ı nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ıho akte´ ra integrace – do modelu jsou prˇida´ ny subna´ rodn´ı a nadna´ rodn´ı u´ rovneˇ vla´ dy. V porovna´ n´ı s intergovernmentalismem VUV tvrd´ı, zˇ e evropske´ instituce maj´ı relativn´ı instituciona´ ln´ı autonomii, cozˇ v du˚ sledku znamena´ , zˇ e musej´ı by´t cha´ pa´ ny jako akte´ rˇi, kterˇ´ı v integracˇ n´ım procesu hraj´ı neza´ vislou roli. Podle VUV ztra´ c´ı na´ rodn´ı sta´ t v EU kontrolu nad politicky´ m procesem. Striktn´ı rozdeˇ len´ı mezi doma´ c´ı a mezina´ rodn´ı politikou je zrusˇ eno.

V´ıce u´ rovn´ı vla´ dnut´ı

Jak je vsˇ ak mozˇ ne´ , zˇ e politici jsou ochotni vzda´ t se sta´ tn´ı suverenity, kdyzˇ naprˇ´ıklad podle intergovernmentalismu je to pra´ veˇ sta´ tn´ı suverenita, ktera´ je politiky ceneˇ na

149


nejvy´sˇ e? Podle VUV suverenita nen´ı hlavn´ım za´ jmem politicke´ reprezentace volene´ jen na neˇ kolik let. V politicke´ u´ vaze politika nehraje sta´ tn´ı suverenita u´ lohu tak vy´znamnou jako jine´ bezprostˇredneˇ jsˇ´ı u´ koly a pozˇ adavky. Ty pak mohou by´t cˇ asto u´ speˇ sˇ neˇ rˇesˇ eny pra´ veˇ delegac´ı rozhodovac´ı autority na nadna´ rodn´ı u´ rovenˇ . Takova´ rozhodovac´ı delegace vyru˚ sta´ bud’ ze snahy vyhnout se politicke´ odpoveˇ dnosti nebo z u´ sil´ı zabra´ nit urcˇ ity´ m za´ jmovy´ m skupina´ m u´ cˇ astnit se rozhodovac´ıho procesu. To je neˇ co, co by LI doka´ zal popsat a vysveˇ tlit take´ . Avsˇ ak za´ kladn´ı rozd´ıl mezi obeˇ ma prˇ´ıstupy spocˇ´ıva´ v tom, zˇ e na rozd´ıl od intergovernmentalismu podle VUV takova´ delegace oslabuje sta´ tn´ı (vla´ dn´ı) akte´ ry a umocnˇ uje akte´ ry nevla´ dn´ı. Politicky´ proces v EU je charakterizova´ n vza´ jemny´m propojen´ım na´ rodn´ıch, regiona´ ln´ıch a nadna´ rodn´ıch instituc´ı, ktere´ umozˇ nˇ uj´ı ru˚ zny´m politicky´m akte´ ru˚ m na ru˚ znyćh u´ rovn´ıch interagovat a „obej´ıt― na´ rodn´ı (sta´ tn´ı) u´ rovenˇ tak, jak to dokla´ da´ prˇ´ıklad prˇ´ıme´ spolupra´ ce mezi ru˚ zny´mi eurolobbyisticky´mi skupinami a evropsky´mi institucemi. VUV prˇedstavuje specificky´ zpu˚ sob zna´ zorneˇ n´ı EU a integracˇ n´ıho procesu, ktery´ podle tohoto prˇ´ıstupu nezu˚ sta´ va´ ani pod plnou kontrolou na´ rodn´ıch vla´ d, ani nesmeˇ rˇuje k nastolen´ı nadna´ rodn´ıho (kvazi)sta´ tn´ıho u´ tvaru. Podle prˇ´ıstupu VUV nelze soucˇ asny´ u´ tvar EU popsat pomoc´ı kategori´ı, ktere´ lze z´ıskat na za´ kladeˇ analogie s doma´ c´ı politikou. Pra´ veˇ naopak – politika a vla´ dnut´ı v EU vyzˇ aduj´ı na praktickopoliticke´ u´ rovni inovativn´ı rˇesˇ en´ı, ktera´ nebyla nikdy prˇed t´ım odzkousˇ ena. Stejneˇ tak na u´ rovni teoreticke´ reflexe je tˇreba naj´ıt inovativn´ı slovn´ık a nove´ koncepty, ktere´ by novy´ u´ tvar mohly zachytit. To je pra´ veˇ ambic´ı paradigmatu VUV, ktere´ mluv´ı o EU jako o v´ıceu´ rovnˇ ove´ m politicke´ m zrˇ ´ızen´ı. Sche´ ma: Trˇi prˇ´ıstupy k integraci V´ıceu´ rovnˇ ove´ vla´ dnut´ı (propojen´ı nadna´ rodn´ı, na´ rodn´ı a subna´ rodn´ı u´ rovneˇ vla´ dnut´ı)

Intergovernmentalismus (du˚ raz kladen na na´ rodn´ı u´ rovenˇ vla´ dnut´ı)

Neofunkcionalismus (du˚ raz kladen na nadna´ rodn´ı u´ rovenˇ vla´ dnut´ı)

´ kol U

Vedle diskuse o nejvhodneˇ jsˇ´ı teoreticke´ perspektiveˇ ke studiu EU prob´ıha´ take´ debata politicka´ . V jej´ım ra´ mci nejde o vysveˇ tlen´ı integrace, ale o prezentaci argumentu˚ bud’ v jej´ı prospeˇ ch nebo naopak proti jej´ımu pokracˇ ova´ n´ı (HEYWOOD 2004: 172). K argumentu˚ m pro integraci patrˇ´ı: 1. Podporou internacionalismu vede evropske´ na´ rody k tomu, aby se zbavily izolacionismu a nacionalismu. 2. Evropska´ integrace vytva´ rˇ´ı takovou u´ rovenˇ vza´ jemne´ za´ vislosti mezi sta´ ty, ktera´ cˇ in´ı velky´ konflikt v Evropeˇ nemyslitelny´m. 3. Vytvoˇren´ı trhu, ktery´ zahrnuje cely´ kontinent, se sta´ va´ oporou prosperity a sky´ta´ Evropeˇ vy´znamne´ postaven´ı v ra´ mci sveˇ tove´ ekonomiky.

150

4. EU umozˇ nˇ uje evropsky´ m sta´ tu˚ m, aby meˇ ly ve sveˇ tove´ politice urcˇ ity´ vliv. 5. Evropske´ obcˇ anstv´ı nab´ız´ı jednotlivcu˚ m sˇ irsˇ´ı a neˇ kdy le´ pe zajisˇ teˇ ny´ soubor pra´ v a svobod. K argumentu˚ m proti EU naopak patrˇ´ı: 1. Eroze na´ rodn´ı suverenity znamena´ , zˇ e prˇi rozhodova´ n´ı se neprˇihl´ızˇ ´ı ke specificky´m na´ rodn´ım potrˇeba´ m a za´ jmu˚ m. 2. Oslabuje se na´ rodn´ı identita, cozˇ mu˚ zˇ e neˇ kdy vyvola´ vat nacionalistickou reakci. 3. Vzhledem k na´ rodn´ım, jazykovy´m a kulturn´ım rozd´ılu˚ m nemohou instituce EU probouzet skutecˇ nou politickou loajalitu. 4. Vzhledem ke vzda´ lenosti mezi evropsky´mi institucemi a „lidem― v jednotlivyćh zem´ıch je nemozˇ ne´ zajistit skutecˇ neˇ demokraticke´ fungova´ n´ı EU (tzv. „demokraticky´ deficit―). 5. Integrace nahra´ va´ velky´m firma´ m a ekonomicky´m za´ jmu˚ m na jedne´ straneˇ a velky´m sta´ tu˚ m na straneˇ druhe´ . Mal´ı producenti stejneˇ jako male´ sta´ ty nemaj´ı sˇ anci cokoli v EU ovlivnit. Zamyslete se nad uvedeny´mi argumenty, prˇ´ıpadneˇ prˇidejte vlastn´ı. Se ktery´mi z nich se ztotozˇ nˇ ujete a procˇ ? Vasˇ e na´ zory budou diskutova´ ny beˇ hem druhe´ ho prˇedna´ sˇ kove´ ho bloku.

Shrnut´ı kapitoly 1. Vy´voj discipl´ıny mezina´ rodn´ıch vztahu˚ ve 20. stolet´ı zna´ zornˇ ujeme ve formeˇ 2.

3. 4.

5.

6.

cˇ tyrˇ po sobeˇ jdouc´ıch „debat―. Prvn´ı debata probeˇ hla mezi idealisty (internacionalisty) a realisty, kterˇ´ı se postavili proti normativn´ı orientaci idealismu. „Kre´ do― realismu shrnul Morgenthau do sˇesti principu˚ . Druha´ debata byla metodologicka´ . Realismus v n´ı byl napaden z pozic scientismu jako neveˇ decka´ doktr´ına. Trˇet´ı debata prob´ıhala mezi paradigmaty – realismem, liberalismem (pluralismem) a marxismem. Kazˇ de´ paradigma prˇedstavuje zvla´ sˇ tn´ı soubor prˇedpokladu˚ o fungova´ n´ı mezina´ rodn´ıho syste´ mu. Cˇ tvrta´ debata probeˇ hla kolem filosofickyćh prˇedpokladu˚ studia mezina´ rodn´ıch vztahu˚ a strˇetli se v n´ı racionaliste´ s postpozitivisty. Zat´ımco prvn´ı veˇ rˇ´ı v „objektivn´ı realitu―, druz´ı upozornˇ uj´ı na konstruovanost socia´ ln´ıch fakt. Studium evropske´ integrace bylo zpocˇ a´ tku rozsˇ teˇ peno mezi neofunkcionalismus a intergovernmentalismus. Du˚ lezˇ itou perspektivu prˇina´ sˇ´ı model v´ıceu´ rovnˇ ove´ ho vla´ dnut´ı.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Cˇ ´ım se zaby´va´ discipl´ına mezina´ rodn´ı vztahy? 2. Kterˇ´ı akte´ rˇi jednaj´ı ve sfe´ rˇe mezina´ rodn´ı politiky? 3. Popisˇ te vy´ chodiska realismu.

151


4. Jake´ typy etiky rozlisˇ uje M. Weber? 5. Co je debata mezi paradigmaty? 6. Charakterizujte libera´ ln´ı prˇ´ıstup ke studiu mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . 7. Co tvrd´ı o mezina´ rodn´ım syste´ mu marxiste´ ? 8. Jak vid´ı evropskou integraci model v´ıceu´ rovnˇ ove´ ho vla´ dnut´ı?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 DRULA´ K, P.: Teorie mezina´ rodn´ıch vztahu˚ . Porta´ l, Praha 2003 CÍSARˇ , O.: „Teorie mezina´ rodn´ıch vztahu˚ a evropska´ studia.― Politologicky´ cˇ asopis 9, cˇ . 1 (2002): 50–67 CI´SARˇ , O.: Transnaciona´ ln´ı politicke´ s´ıteˇ . Jak mezina´ rodn´ı instituce ovlivnˇ uj´ı ´ , Brno 2004 cˇ innost nevla´ dn´ıch organizac´ı. MPU ´, CÍSARˇ , O., FIALA, P., EDS.: Obhajoba za´ jmu˚ a transnaciona´ ln´ı vztahy. MPU Brno 2004 MORGENTHAU, H.: Politics among Nations. 6th edition. 1986 (pu˚ v. 1948) KEOHANE, R., NYE, J.: Power and Interdependence. 3rd edition. Longman, New York 2001 (pu˚ v. 1977) WEBER, M.: „Politika jako povola´ n´ı.― In: Metodologie, sociologie a politika, ed. Milosˇ Havelka. OIKOYMENH, Praha 1998, s. 246–296 NYE, J., KEOHANE, R.: „Transnational Relations and World Politics: An Introduction.― In: Transnational Relations and World Politics, eds. Robert Keohane a Joseph Nye. Harvard University Press, Cambridge and London 1970, ix–xxix

152

Co je globalizace? Globalizace a protichu˚ dne´ pohledy na ni Periodizace debaty o globalizaci Globa´ ln´ı politicke´ instituce a globa´ ln´ı vla´ dnut´ı Kritika globalizace a globa´ ln´ıch organizac´ı

9

Globalizace a globa´ ln´ı politika

9. Globalizace a globa´ ln´ı politika

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte s du˚ sledky eroze modern´ıho politicke´ ho modelu v du˚ sledku globalizace. Pochop´ıte politickou dimenzi globalizace, kterou tvorˇ´ı existuj´ıc´ı mezina´ rodn´ı instituce. Podobneˇ jako na´ rodn´ı politicke´ instituce (politicky´ syste´ m) poskytuj´ı kontext pro jedna´ n´ı doma´ c´ıch akte´ ru˚ , mezina´ rodn´ı instituce poskytuj´ı prostrˇed´ı pro akce transnaciona´ ln´ıch akte´ ru˚ . Kapitola va´ s uvede i do soucˇ asne´ debaty neˇ kteryćh kontroverzn´ıch fenome´ nu˚ (napˇr. tzv. antiglobalizacˇ n´ıho hnut´ı). Studium kapitoly va´ m objasn´ı za´ kladn´ı aspekty globalizace a vybav´ı va´ s pro diskusi o n´ı.

4 hodiny




9.1

Dimenze globalizace

Co je globalizace?

Obecneˇ plat´ı, zˇ e modern´ı politika byla zalozˇ ena na jednoteˇ politicke´ ho prostoru (sta´ t), kulturn´ıho prostoru (na´ rod) a ekonomiky (na´ rodn´ı ekonomika). Spolecˇ neˇ s prˇ´ıchodem ekonomicke´ a kulturn´ı globalizace byla podle neˇ kteryćh vy´kladu˚ tato korespondence zrusˇ ena. Argument o globalizaci se nejcˇ asteˇ ji op´ıral o rostouc´ı cˇ´ısla popisuj´ıc´ı mezina´ rodn´ı obchod a investice. Mezina´ rodn´ı obchod rostl v posledn´ıch desetilet´ıch 20. stolet´ı rychleji nezˇ pru˚ myslova´ produkce, prˇ´ıme´ zahranicˇ n´ı investice rostly tˇrikra´ t rychleji nezˇ obchodn´ı toky a te´ meˇ rˇ cˇ tyrˇikra´ t rychleji nezˇ produkce. Veˇ tsˇ ina velkyćh pru˚ myslovyćh korporac´ı se promeˇ nila v nadna´ rodn´ı podniky ovla´ daj´ıc´ı neˇ jaka´ produktivn´ı aktiva mimo zemi sve´ ho pu˚ vodu. Na pocˇ a´ tku devadesa´ tyćh let se odhadovalo, zˇ e nadna´ rodn´ı korporace vlastnily tˇretinu sveˇ tove´ produkce. Spolu s t´ım se zvysˇoval pod´ıl vnitrofiremn´ıho obchodu na celkove´ m pod´ılu sveˇ tove´ ho obchodu.

Avsˇ ak nevy´razneˇ ji se globalizace ekonomicke´ cˇ innosti projevila ve zmeˇ na´ ch, jezˇ poznamenaly

154

financˇ n´ı trh. Peneˇ zˇ n´ı obchody ovlivnˇ uj´ıc´ı postaven´ı meˇ n po cele´ m sveˇ teˇ narostly neby´valou meˇ rou, cozˇ se projevilo ve sn´ızˇ ene´ schopnosti na´ rodn´ıch ekonomik udrzˇ et si nad svy´mi meˇ nami plnou kontrolu. Za teˇ mito posuny bylo mozˇ no pozorovat technologicke´ zmeˇ ny propu˚ jcˇ uj´ıc´ı soukromy´m subjektu˚ m moc, jezˇ byla prˇed t´ım monopolizova´ na na´ rodn´ımi vla´ dami. Celkovy´m vy´sledkem byla rostouc´ı


mezina´ rodn´ı konkurence a promeˇ na mezina´ rodn´ı deˇ lby pra´ ce, ktera´ ohrozila velke´ mnozˇ stv´ı zameˇ stnancu˚ v pru˚ mysloveˇ vyspeˇ lyćh zem´ıch. Globalizace produkcˇ n´ıch a financˇ n´ıch trhu˚ byla cha´ pa´ na jako hybna´ s´ıla soucˇ asnyćh politickyćh a socia´ ln´ıch promeˇ n. K tomu se prˇidal globa´ ln´ı rozptyl za´ padn´ı konzumn´ı kultury ve formeˇ satelitn´ıho vys´ıla´ n´ı, distribuce filmove´ a litera´ rn´ı produkce.

9.2

Globalizace a protichu˚ dne´ pohledy na ni

Rostouc´ı mobilita kapita´ lu a transnacionalizace ekonomicke´ aktivity postavily sta´ t do nove´ pozice – vystavily jej tlaku˚ m, ktery´m drˇ´ıve nemusel cˇ elit. Jak tento proces vid´ı jednotliva´ paradigmata teorie mezina´ rodn´ıch vztahu˚ ? (viz odd´ıl 8.3) Podle marxisticke´ interpretace tato promeˇ na vedla k radika´ ln´ımu posunu v globa´ ln´ım mocenske´ m uspoˇra´ da´ n´ı. Nam´ısto staryćh modern´ıch sta´ tu˚ jsou to nadna´ rodn´ı korporace a jejich vsˇ e prostupuj´ıc´ı s´ıteˇ , ktere´ uda´ vaj´ı rytmus soucˇ asne´ mu politicke´ mu rozhodova´ n´ı, ktere´ je v´ıce a v´ıce podrˇizova´ no pozˇ adavku˚ m konkurenceschopnosti na sveˇ tovyćh trz´ıch. Reorganizace na´ rodn´ıch hierarchicky organizovanyćh podniku˚ do flexibiln´ıch s´ıt´ı – globa´ ln´ı infrastruktury mobiln´ıho kapita´ lu – dalo korporac´ım moc, ktere´ teritoria´ lneˇ va´ zany´ sta´ t mu˚ zˇ e jen steˇ zˇ ´ı vzdorovat. M´ısto mezina´ rodn´ıch vztahu˚ je pomalu uprazdnˇ ova´ no ve prospeˇ ch transnaciona´ ln´ıch ekonomicky´ ch vztahu˚ a rostouc´ı veˇ dom´ı tohoto posunu vedlo neˇ ktere´ teoretiky k na´ zoru, zˇ e proto, abychom pochopili m´ıru soucˇ asnyćh zmeˇ n, je tˇreba veˇ novat patrˇicˇ nou pozornost „nove´ diplomacii―. Ta zahrnuje i nove´ mocne´ hra´ cˇ e sveˇ tove´ politiky – nadna´ rodn´ı korporace. Podle te´ to interpretace ekonomicka´ reorganizace spolu s rostouc´ı integrac´ı financˇ n´ıch trhu˚ potlacˇ uje schopnost sta´ tu pod´ılet se na politicky relevantn´ıch rozhodnut´ıch a cˇ in´ı z neˇ j bezmocne´ ho akte´ ra, z neˇ hozˇ jsou sloupa´ va´ ny vsˇ echny atributy sta´ tn´ı suverenity (viz odd´ıl 2.2). Sta´ t ztratil hodneˇ ze sve´ autonomie a tva´ rˇ´ı v tva´ rˇ pozˇ adavku˚ m globa´ ln´ı ekonomicke´ vy´meˇ ny mu˚ zˇ e jen steˇ zˇ ´ı z´ıskat sve´ ztracene´ regulacˇ n´ı schopnosti zpeˇ t. Byl redukova´ n na servisn´ı organizaci globa´ ln´ıho kapita´ lu.

Marxiste´

Podle (neo)realistu˚ je vsˇak vy´sˇ e uvedena´ interpretace neprˇesna´ . Sveˇ t je ve skutecˇ nosti propojen mnohem me´ neˇ , nezˇ by se mohlo zda´ t. Podle neorealismu bylo dvaca´ te´ stolet´ı stolet´ım na´ rodn´ıch sta´ tu˚ a dvaca´ te´ prvn´ı bude take´ . Sta´ ty a jejich rozhodnut´ı hraj´ı v soucˇ asne´ m sveˇ teˇ sta´ le nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı roli. O povaze mezina´ rodn´ıho syste´ mu tak nerozhoduje ani robustnost kapita´ lovyćh a informacˇ n´ıch toku˚ , ani interakce transnaciona´ ln´ıch akte´ ru˚ , ale rozd´ıly v materia´ ln´ı moci mezi jednotlivy´mi sta´ ty. Podle neorealismu dosˇ lo beˇ hem studene´ va´ lky k militarizaci mezina´ rodn´ı politiky. Ve skutecˇ nosti byly mezina´ rodn´ı vztahy redukova´ ny na jedinou dimenzi, totizˇ vojenskou. Ze studenova´ lecˇ nicke´ ho souperˇen´ı vysˇ ly jako nepopiratelny´ v´ıteˇ z USA, jejichzˇ vojenska´ moc paradoxneˇ z´ıskala s koncem studene´ va´ lky na vy´znamu. V situaci konce 20. stolet´ı to byly jen USA, ktere´ byly schopny organizovat a ve´ st vojenskou koalici, jak to ucˇ inili v roce 1991 v Ira´ ku a v roce 1999 na Balka´ neˇ .

Neorealiste´

tury kapita´ lu a du˚ raz byl polozˇ en na jej´ı politickou dimenzi. Globalizace kapita´ lu

156

neorealismu se meˇ n´ı vy´zvy, s nimizˇ se musej´ı sta´ ty vyrovna´ vat, ony samotne´ vsˇ ak prˇetrva´ vaj´ı. Libera´ love´

Libera´ ln´ı perspektiva se neztotozˇ nˇ uje ani s jedn´ım z prˇedchoz´ıch vy´kladu˚ . Ty se prima´ rneˇ zameˇ rˇuj´ı na vza´ jemny´ vztah globa´ ln´ı ekonomiky a mezina´ rodn´ıho syste´ mu sta´ tu˚ a redukuj´ı tak diskusi na neproduktivn´ı spor o prvotnost trhu, resp. sta´ tu v soucˇ asne´ m sveˇ teˇ . Podle levicovyćh kritiku˚ ohrozˇ uj´ı globa´ ln´ı trzˇ n´ı s´ıly socia´ ln´ı sta´ t, podle konzervativn´ıch realistu˚ mocne´ sta´ ty zu˚ sta´ vaj´ı urcˇ uj´ıc´ımi silami. Obeˇ pozice se tak nacha´ zej´ı v ra´ mci prvn´ı fa´ ze diskuse o globalizaci, ktera´ oscilovala kolem poloviny 90. let 20. stolet´ı a byla lapena v dichotomii „sta´ t― versus „trh― (pro periodizaci viz odd´ıl 9.3). Libera´ love´ naopak cha´ pou globalizaci jako ve sve´ podstateˇ socia´ ln´ı proces a zameˇ rˇuj´ı se na popis a analy´zu instituciona´ ln´ı promeˇ ny, ktera´ je s t´ımto procesem spojena. V tomto smyslu prˇekracˇ uj´ı omezen´ı prvn´ı fa´ ze diskuse o globalizaci. M´ısto toho, aby identifikovali jeden „princip― globalizace (ekonomickou, resp. vojenskou moc), snazˇ ´ı se o zachycen´ı promeˇ ny instituc´ı zajisˇ tuj´ıc´ıch mezina´ rodn´ı rˇa´ d. Obrac´ı se tak ke studiu struktury „globa´ ln´ıho vla´ dnut´ı ― – mezina´ rodn´ıch organizac´ı, norem a dohod, ktere´ strukturuj´ı globa´ ln´ı politicky´ prostor a upravuj´ı pravidla globa´ ln´ı politiky (viz odd´ıl 9.4). Podobneˇ jako doma´ c´ı instituce poskytuj´ı instituciona´ ln´ı prostrˇed´ı pro jedna´ n´ı doma´ c´ıch akte´ ru˚ (stran, za´ jmovyćh skupin, socia´ ln´ıch hnut´ı – viz kapitola 3), poskytuj´ı mezina´ rodn´ı instituce ba´ zi pro jedna´ n´ı transnaciona´ ln´ıch politickyćh akte´ ru˚ .

9.3

Periodizace debaty o globalizaci

V minule´ kapitole jsme rˇekli, zˇ e pocˇ a´ tkem sedmdesa´ tyćh let minule´ ho stolet´ı dosˇ lo d´ıky promeˇ na´ m v mezina´ rodn´ı politice a d´ıky transnacionalizaci ekonomickyćh interakc´ı k obnoven´ı za´ jmu o mezina´ rodn´ı ekonomicke´ vztahy. Tato zvy´sˇ ena´ pozornost veˇ novana´ nesta´ tn´ım akte´ ru˚ m ve sveˇ tove´ politice reagovala na promeˇ nu mezina´ rodn´ı politicke´ situace, v n´ızˇ klesal vy´znam velmocenske´ politiky a rostla role transnaciona´ ln´ıch korporac´ı. Obrat vy´zkumne´ ho za´ jmu nasˇ el svu˚ j vy´raz ve vypracova´ n´ı teorie vza´ jemne´ za´ vislosti, ktera´ byla formulova´ na jako doplneˇ k k prˇevla´ daj´ıc´ı realisticke´ teorii mezina´ rodn´ıch vztahu˚ (viz odd´ıl 8.3). Dosˇ lo k obnoven´ı za´ jmu o mezina´ rodn´ı politickou ekonomii.

Prvn´ı fa´ ze

Koncem 80. let 20. stolet´ı se discipl´ına mezina´ rodn´ı politicke´ ekonomie stala uzlovy´m bodem diskuse o globalizaci, ktera´ reflektovala rostouc´ı vy´znam nesta´ tn´ıch akte´ ru˚ v globa´ ln´ı politice a s t´ım prova´ zanou promeˇ nu mocenskyćh vztahu˚ . Na´ sleduj´ıc´ı debata meˇ la dveˇ fa´ ze. V prvn´ı polovineˇ 90. let se soustrˇedila na napeˇ t´ı mezi globalizuj´ıc´ı se sveˇ tovou ekonomikou a syste´ mem na´ rodn´ıch sta´ tu˚ . Sta´ t byl cha´ pa´ n jako charakteristicky modern´ı jednotka socia´ ln´ı organizace, ktera´ si d´ıky pova´ lecˇ ne´ mu kompromisu mezi ekonomicky´mi a politicky´mi silami drzˇ ela nad trzˇ n´ımi silami kontrolu. To se s prˇ´ıchodem globalizace u´ dajneˇ zmeˇ nilo. Debata tak byla zameˇ rˇena na dichotomii sta´ t versus trh, a byly to prˇeva´ zˇ neˇ trzˇ n´ı subjekty (transnaciona´ ln´ı korporace), ktere´ byly cha´ pa´ ny jako hlavn´ı vyzyvatel sta´ tn´ı moci. Od poloviny 90. let vstoupila debata do druhe´ fa´ ze. Dosˇ lo k posunu perspektivy: globalizace prˇestala by´t cha´ pa´ na jako vy´sledek sponta´ nn´ı trzˇ n´ı expanze a konjunkJelikozˇ vojenska´ moc prˇedstavuje kl´ıcˇ k soucˇ asne´ mu mezina´ rodn´ımu uspoˇra´ da´ n´ı, existence a stabilita globalizovane´ ho sveˇ ta za´ vis´ı na jedinecˇ ne´ m postaven´ı sveˇ tove´ ho hegemona. Neorealismus upozornˇ uje, zˇ e tato situace je zjevneˇ dlouhodobeˇ neudrzˇ itelna´ jizˇ kvu˚ li omezeny´m zdroju˚ m, ktere´ maj´ı USA k dispozici, to vsˇ ak nic nemeˇ n´ı na tom, zˇ e politika i v budoucnu zu˚ stane v rukou suvere´ nn´ıch sta´ tu˚ . Podle

155

totizˇ vyzˇ aduje libera´ ln´ı politicka´ rozhodnut´ı, ktera´ ustavuj´ı pra´ vneˇ -politicky´ prostor nutny´ pro kapita´ lovou mobilitu a kalkulaci zisku. V prvn´ı fa´ zi debaty mluvili hyperglobaliste´ o prˇ´ıchodu kvalitativneˇ nove´ situace, v n´ızˇ s´ıly globa´ ln´ı ekonomiky nezvratneˇ narusˇ uj´ı mocenske´ postaven´ı sta´ tu. Naopak skeptici na za´ kladeˇ odlisˇ ne´ interpretace dat o mezina´ rodn´ım obchodu a prˇ´ımyćh zahranicˇ n´ıch investic´ıch zpochybnˇ ovali, zˇ e by docha´ zelo k neˇ jake´ vy´znamne´ zmeˇ neˇ . Podle tohoto ta´ bora se postaven´ı sta´ tu te´ meˇ rˇ nezmeˇ nilo a o homogenn´ım globa´ ln´ım trhu nemohlo by´t rˇecˇ i. Ve druhe´ fa´ zi opustila debata argumenty „pro― a „proti― existenci globalizace cha´ pane´ v ekonomickyćh pojmech, a zameˇ rˇila se na globalizaci jako socia´ ln´ı proces. D´ıky tomu prˇestala by´t globalizace interpretova´ na pouze na za´ kladeˇ kvantitativn´ıch dat o ru˚ stu sveˇ tove´ ho obchodu, investic a mnozˇ stv´ı spekulativn´ıho kapita´ lu. Pojem globalizace se rozsˇ´ırˇil i na dalsˇ´ı oblasti. Zacˇ al zachycovat fenome´ ny spojene´ se zhusˇteˇ n´ım a zrychlen´ım transnaciona´ ln´ıch a mezikontinenta´ ln´ıch interakc´ı ve vsˇ ech sfe´ ra´ ch lidske´ cˇ innosti a dopady tohoto zhusˇ teˇ n´ı a zrychlen´ı na dosavadn´ı instituce a strategie politickyćh a socia´ ln´ıch akte´ ru˚ . Debata o globalizaci se vedle transnaciona´ ln´ıch korporac´ı otevˇrela take´ jiny´m akte´ ru˚ m, a spolu s t´ım take´ jine´ mu typu ota´ zek nezˇ jen tomu, zdali je sta´ t globalizac´ı ohrozˇ en nebo ne. Stala se otevˇreny´m a interdisciplina´ rn´ım vy´zkumny´m polem. V soucˇ asnosti se proto diskutuje o transnaciona´ ln´ıch nevla´ dn´ıch organizac´ıch, transnaciona´ ln´ıch a potencia´ lneˇ globa´ ln´ıch socia´ ln´ıch hnut´ıch, mezina´ rodneˇ aktivn´ıch nadac´ıch a humanita´ rn´ıch organizac´ıch, c´ırkv´ıch, politickyćh strana´ ch, s´ıt´ıch teroristu˚ , odbora´ rˇu˚ a me´ di´ı. Tito akte´ rˇi jednaj´ı ve strukturˇ e mezina´ rodn´ıch organizac´ı a norem, ktere´ v mnoha oblastech strukturuj´ı soucˇ asnou globa´ ln´ı politiku v´ıce nezˇ kdy v minulosti. Pra´ veˇ v te´ to souvislosti se hovoˇr´ı o politicke´ m rozmeˇ ru globalizace.

Druha´ fa´ ze

Prˇ´ıklad

Prˇ´ıkladem mezina´ rodn´ıch instituc´ı (organizac´ı a norem) jsou Sveˇ tova´ obchodn´ı organizace (WTO), Smlouva o nesˇ´ırˇen´ı jadernyćh zbran´ı (NPT) nebo Vzdeˇ la´ vac´ı, veˇ decka´ a kulturn´ı organizace Spojeny´ ch na´ rodu˚ (UNESCO). Bl´ızˇ e se k nim dostaneme v na´ sleduj´ıc´ım odd´ıle.

9.4

Globa´ ln´ı politicke´ instituce a globa´ ln´ı vla´ dnut´ı

Prˇipomenˇ me, zˇ e podle realismu je mezina´ rodn´ı politika nicˇ´ım neregulovanou sfe´ rou anarchie, ktera´ je ovla´ da´ na mocensky´m kalkulem jednotlivyćh sta´ tu˚ . Podle marxismu je zase podrˇ´ızena dikta´ tu kapitalismu. Libera´ ln´ı autoˇri pak upozornˇ uj´ı na to, zˇ e tato paradigmata podstatu soucˇ asne´ globa´ ln´ı politiky adekva´ tneˇ nepostihuj´ı. Ta v sobeˇ vedle sta´ tu˚ a transnaciona´ ln´ıch korporac´ı zahrnuje celou rˇadu jinyćh akte´ ru˚ . Cˇ innost vsˇ ech teˇ chto akte´ ru˚ (vcˇ etneˇ sta´ tu˚ ) vedla k prohlouben´ı institucionalizace politicke´ ho jedna´ n´ı na globa´ ln´ı u´ rovni – rˇada sektoru˚ je upravena syste´ my pravidel ve formeˇ „mezina´ rodn´ıch rezˇ imu˚ ― (syste´ mu˚ pravidel), jaky´mi jsou naprˇ´ıklad rezˇ im lidskyćh pra´ v cˇ i rezˇ imy upravuj´ıc´ı mezina´ rodn´ı obchod, mezina´ rodn´ı leteckou dopravu, nesˇ´ırˇen´ı jadernyćh zbran´ı a korupcˇ n´ı chova´ n´ı. Take´ globa´ ln´ı sfe´ ra je tak u´ rovn´ı, na n´ızˇ existuje rˇada instituc´ı organizuj´ıc´ıch globa´ ln´ı prostor do urcˇ ite´ ho tvaru. Neexistence globa´ ln´ı vla´ dy proto neznamena´

Globa´ ln´ı vla´ dnut´ı

157


neexistenci globa´ ln´ıho vy´konu vla´ dnut´ı a spra´ vy. Globa´ ln´ı u´ rovenˇ je vysoce institucionalizovanou sfe´ rou, v n´ızˇ se forma´ ln´ı vztahy mezivla´ dn´ıch organizac´ı doplnˇ uj´ı s neforma´ ln´ımi uspoˇra´ da´ n´ımi nevla´ dn´ıch a priva´ tn´ıch akte´ ru˚ . Pro oznacˇ en´ı tohoto syste´ mu se uzˇ ´ıva´ pojem globa´ ln´ı vla´ dnut´ı.

OSN

Koncept globa´ ln´ıho vla´ dnut´ı se v pru˚ beˇ hu 90. let 20. stolet´ı stal velmi uzˇ ´ıvany´m na´ strojem slouzˇ ´ıc´ım jak pro popis soucˇ asne´ situace, tak take´ pro vyja´ drˇen´ı urcˇ ityćh normativneˇ orientovanyćh prˇedstav o zpu˚ sobech rˇesˇ en´ı globa´ ln´ıch proble´ mu˚ . Jak uzˇ bylo naznacˇ eno, globa´ ln´ı vla´ dnut´ı je relativneˇ sˇ iroky´ koncept, ktery´ nepopisuje jen forma´ ln´ı instituce a organizace. Jeho ja´ drem je syste´ m Organizace spojeny´ ch na´ rodu˚ (OSN). Ten je vedle samotne´ OSN tvorˇen rˇadou specia´ ln´ıch organizac´ı, ktere´ se zaby´vaj´ı bezpecˇ nost´ı, zˇ ivotn´ım prostrˇed´ım, humanita´ rn´ı problematikou, zdrav´ım, kulturou a regulac´ı mezina´ rodn´ı ekonomiky. Na orbitu teˇ chto organizac´ı se pak pohybuje rˇada nevla´ dn´ıch organizac´ı. Globa´ ln´ı vla´ dnut´ı tak nemus´ı by´t nutneˇ vykona´ va´ no exkluzivneˇ vla´ dami nebo mezina´ rodn´ımi organizacemi, jimzˇ vla´ dy deleguj´ı autoritu. Soukrome´ firmy, asociace firem, nevla´ dn´ı organizace (NGOs) a sdruzˇ en´ı NGOs, vsˇ ichni se zapojuj´ı, cˇ asto ve spojen´ı s vla´ dn´ımi orga´ ny, aby dali vzniknout globa´ ln´ımu vla´ dnut´ı. Prˇ´ıklad

Globa´ ln´ı vla´ dnut´ı tedy tvorˇ´ı multilatera´ ln´ı instituce, skrze ktere´ sta´ ty konstruuj´ı mezina´ rodn´ı rezˇ imy a vzda´ vaj´ı se urcˇ ite´ porce sve´ suverenity. V oblasti regulace sveˇ tove´ ekonomiky je to prˇedevsˇ´ım Sveˇ tova´ obchodn´ı organizace, Sveˇ tova´ banka a Mezina´ rodn´ı meˇ novy´ fond. Da´ le sem patrˇ´ı bilatera´ ln´ı a minilatera´ ln´ı spolupra´ ce a regiona´ ln´ı integracˇ n´ı pokusy. Zde mu˚ zˇ eme jmenovat naprˇ´ıklad Severoamerickou dohodu o volne´ m obchodu, Evropskou unii (ktera´ je z nich nejvy´znamneˇ jsˇ´ı), Sdruzˇ en´ı na´ rodu˚ jihovyćhodn´ı Asie, Mercosur atd. A nakonec nelze zapomenout na ru˚ zne´ nesta´ tn´ı akte´ ry (korporace, nevla´ dn´ı organizace atd.). Z nevla´ dn´ıch organizac´ı prˇipomenˇ me naprˇ´ıklad Greenpeace, Friends of the Earth (zˇ ivotn´ı prostrˇed´ı), Amnesty International, Human Rights Watch (lidska´ pra´ va), Oxfam (rozvoj). Globa´ ln´ı organizace

Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı globa´ ln´ı mezivla´ dn´ı organizac´ı je bezesporu OSN. Organizace byla zalozˇ ena 24. rˇ´ıjna 1945 a jej´ımi zakla´ daj´ıc´ımi cˇ leny bylo 51 sta´ tu˚ . V soucˇ asnosti jsou jej´ımi cˇ leny te´ meˇ rˇ vsˇ echny sta´ ty, pocˇ et nyn´ı prˇesahuje cˇ´ıslo 190. Za´ klad cˇ innosti organizace poskytuje Charta OSN, ktera´ vymezuje jej´ı za´ kladn´ı c´ıle: udrzˇ ovat mezina´ rodn´ı m´ır a bezpecˇ nost, podporovat prˇa´ telske´ vztahy mezi sta´ ty, podporovat mezina´ rodn´ı kooperaci s c´ılem rˇesˇ it mezina´ rodn´ı proble´ my a dodrzˇ ovat lidska´ pra´ va. OSN ma´ tyto za´ kladn´ı orga´ ny: 1. Valne´ shroma´ zˇ deˇ n´ı, ktere´ sdruzˇ uje vsˇ echny sta´ ty. Kazˇ dy´ sta´ t ma´ ve Valne´ m shroma´ zˇ deˇ n´ı jeden hlas. Du˚ lezˇ ita´ rozhodnut´ı vyzˇ aduj´ı dvoutrˇetinovou veˇ tsˇ inu. 2. Rada bezpecˇ nosti je prima´ rneˇ zodpoveˇ dna´ za mezina´ rodn´ı m´ır a bezpecˇ nost. Rada se scha´ z´ı, kdykoli je potrˇeba. Ma´ 15 cˇ lenu˚ , z nichzˇ peˇ t – Cˇ ´ına, Francie, Ruska´ federace, Velka´ Brita´ nie a USA – jsou sta´ l´ı cˇ lenove´ . Dalsˇ´ıch 10 je voleno Valny´m shroma´ zˇ deˇ n´ım vzˇ dy na dva roky. Rozhodnut´ı Rady vyzˇ aduj´ı 9 hlasu˚ pro. Vyjma procedura´ ln´ıch ota´ zek vyzˇ aduje kazˇ de´ rozhodnut´ı, aby

158

nikdo z permanentn´ıch cˇ lenu˚ nehlasoval proti. Sta´ l´ı cˇ lenove´ tak maj´ı pra´ vo veta. 3. Ekonomicka´ a socia´ ln´ı rada koordinuje ekonomicke´ a socia´ ln´ı aktivity OSN a s n´ı spojenyćh organizac´ı. Rada tak prˇedstavuje du˚ lezˇ ite´ fo´ rum pro diskusi ota´ zek spojenyćh s mezina´ rodn´ım ekonomicky´m a socia´ ln´ım rozvojem. Rada sˇ iroce konzultuje s nevla´ dn´ımi organizacemi. Ma´ 54 cˇ lenu˚ , ktere´ vol´ı Valne´ shroma´ zˇ deˇ n´ı vzˇ dy na tˇri roky. 4. Sekretaria´ t vykona´ va´ administrativn´ı pra´ ce OSN a rˇ´ıd´ı Valne´ shroma´ zˇ deˇ n´ı, Radu bezpecˇ nosti a dalsˇ´ı orga´ ny. V jeho cˇ ele stoj´ı genera´ ln´ı tajemn´ık. 5. Mezina´ rodn´ı trestn´ı soud prˇedstavuje hlavn´ı soudn´ı orga´ n OSN. Jeho s´ıdlem je Haag v Nizozem´ı. Mezina´ rodn´ı meˇ novy´ fond, Sveˇ tova´ banka a 12 dalsˇ´ıch organizac´ı jsou spojeny s OSN skrze vztahy vza´ jemne´ spolupra´ ce. Tyto organizace (mezi nimi Sveˇ tova´ zdravotnicka´ organizace, Mezina´ rodn´ı organizace pra´ ce atd.) jsou samostatny´mi jednotkami, ktere´ jsou zalozˇ eny mezivla´ dn´ımi dohodami. Dohromady tvorˇ´ı tzv. ˇ ekli jsme jizˇ , zˇ e mezi nejvy´znamneˇ jsˇ´ı mezina´ rodn´ı syste´ m (cˇ i rodinu) OSN. R ekonomicke´ organizace patrˇ´ı Sveˇ tova´ obchodn´ı organizace, Sveˇ tova´ banka a Mezina´ rodn´ı meˇ novy´ fond. Sveˇ tova´ obchodn´ı organizace (World Trade Organization – WTO) byla zalozˇ ena v roce 1995. Nahradila Vsˇeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT). Vznik WTO byl vy´sledkem jedna´ n´ı v ra´ mci tzv. Uruguayske´ ho kola (1986–1994). Pravomoci WTO jsou sˇ irsˇ´ı nezˇ pravomoci GATT. Posla´ n´ım WTO je liberalizovat mezina´ rodn´ı obchod a vytvorˇit tak otevˇreny´ syste´ m sveˇ tove´ ho obchodova´ n´ı. V soucˇ asnosti prob´ıha´ dalsˇ´ı kolo jedna´ n´ı (tzv. agenda z Doha), v jehozˇ ra´ mci se jedna´ o cele´ rˇadeˇ kontroverzn´ıch ota´ zek. Mezi nimi zauj´ıma´ zvla´ sˇ tn´ı m´ısto proble´ m liberalizace zemeˇ deˇ lskyćh sektoru˚ v USA a EU. Zemeˇ deˇ lske´ dotace vna´ sˇ ej´ı do mezina´ rodn´ıho obchodu umeˇ le´ deformace, ktere´ neumozˇ nˇ uj´ı producentu˚ m ze zem´ı, ktere´ nemaj´ı dotovanou vy´robu, souteˇ zˇ it za rovnyćh podm´ınek. WTO ma´ prˇes 150 cˇ lenu˚ a dalsˇ´ıch asi 30 jedna´ o cˇ lenstv´ı. S´ıdlem WTO je Zˇ eneva.

WTO

Sveˇ tova´ banka (The World Bank) je ve skutecˇ nosti tvorˇena dveˇ ma organizacemi – Mezina´ rodn´ı bankou pro obnovu a rozvoj (The International Bank for Reconstruction and Development) a Mezina´ rodn´ı rozvojovou asociac´ı (The International Development Association). Tyto dveˇ organizace jsou soucˇ a´ st´ı sˇ irsˇ´ı Skupiny Sveˇ tove´ banky, kterou tvorˇ´ı jesˇ teˇ dalsˇ´ı tˇri organizace. Sveˇ tova´ banka nen´ı bankou v beˇ zˇ ne´ m smyslu tohoto slova. Je tvorˇena 184 cˇ lensky´mi zemeˇ mi, ktere´ prˇisp´ıvaj´ı do jej´ıho rozpocˇ tu proporcˇ neˇ k velikosti jejich ekonomik. Jejich va´ ha prˇi rozhodova´ n´ı je odvozena z jejich prˇ´ıspeˇ vku˚ . Nejveˇ tsˇ´ı slovo ve Sveˇ tove´ bance proto maj´ı pru˚ mysloveˇ vyspeˇ le´ zemeˇ a mezi nimi USA. Hlavn´ım dnesˇ n´ım c´ılem organizace je poskytovat pu˚ jcˇ ky, bezu´ rocˇ ne´ u´ veˇ ry a granty na projekty, jejichzˇ c´ılem je ekonomicky´ rozvoj v nerozvinuty´ ch zem´ıch. Cˇ innost Sveˇ tove´ banky (podobneˇ jako WTO) se beˇ hem posledn´ıch asi 15 let dostala do palby kritiky kvu˚ li tomu, zˇ e se snazˇ ´ı rozvojovy´m zem´ım vnutit tzv. neolibera´ ln´ı model ekonomicke´ ho rozvoje, ktery´ u´ dajneˇ da´ le prohlubuje jejich chudobu (viz odd´ıl 9.5). Tato kritika vsˇ ak nen´ı sd´ılena vsˇ emi. S´ıdlo organizace je ve Washingtonu.

WB

159


IMF

Mezina´ rodn´ı meˇ novy´ fond (International Monetary Fund – IMF) byl zrˇ´ızen s c´ılem doz´ırat nad globa´ ln´ımi financˇ n´ımi pravidly a udrzˇ ovat meˇ novou stabilitu. Tento c´ıl i nada´ le organizace deklaruje jako jeden z u´ kolu˚ , ktere´ pln´ı v soucˇ asne´ m globalizovane´ m sveˇ teˇ . Dalsˇ´ımi c´ıli IMF jsou podpora mezina´ rodn´ı spolupra´ ce na poli moneta´ rn´ı politiky, rovnova´ zˇ ny´ ru˚ st mezina´ rodn´ıho obchodu a poskytova´ n´ı pu˚ jcˇ ek zem´ım, ktere´ se ocitnou v platebn´ı neschopnosti. Stejneˇ jako Sveˇ tova´ banka, take´ IMF je nejme´ neˇ posledn´ıch 15 let obvinˇ ova´ n z toho, zˇ e se snazˇ ´ı svy´m klientu˚ m vnucovat neolibera´ ln´ı model ekonomicke´ ho rozvoje (liberalizaci, privatizaci – viz odd´ıl 9.5). Zpu˚ sob rozhodova´ n´ı je stejny´ jako ve Sveˇ tove´ bance. Cˇ leny IMF je 184 zem´ı a jeho s´ıdlo je ve Washingtonu. Evropska´ unie

EU

Nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ı regiona´ ln´ı organizac´ı je Evropska´ unie. Na pocˇ a´ tku tvorˇilo unii sˇ est sta´ tu˚ : Belgie, Neˇ mecko, Francie, Ita´ lie, Lucembursko a Nizozemsko. Da´ nsko, ˇ ecko v roce 1981, Sˇ paneˇ lsko a Irsko a Velka´ Brita´ nie prˇistoupily v roce 1973, R ˇ Portugalsko v roce 1986, Rakousko, Finsko a Sve´ dsko v roce 1995. V roce 2004 dosˇ lo k dosud nejveˇ tsˇ´ımu rozsˇ´ırˇen´ı, kdy do EU vstoupilo 10 novyćh sta´ tu˚ : Polsko, Cˇ esko, Slovensko, Mad’arsko, Slovinsko, Estonsko, Lotysˇsko, Litva, Malta a Kypr. Evropsky´ projekt se od pocˇ a´ tku zameˇ rˇil na ekonomickou spolupra´ ci, ve ktere´ sta´ ty spatˇrovaly nejme´ neˇ spornou, zato nejpotˇrebneˇ jsˇ´ı formu integrace. Z iniciativy Jeana Monneta, poradce francouzske´ ho ministra zahranicˇ n´ıch veˇ c´ı Roberta Schumana, bylo v roce 1951 zalozˇ eno Evropske´ spolecˇ enstv´ı uhl´ı a oceli (ESUO). Na ˇ ´ımske´ smlouvy (1957) vzniklo pozdeˇ ji Evropske´ hospoda´ rˇ ske´ spolecˇ enza´ kladeˇ R stv´ı (EHS) a Evropske´ spolecˇ enstv´ı pro atomovou energii (Euroatom). C´ılem bylo vytvorˇit spolecˇ ny´ evropsky´ trh. V roce 1967 dosˇ lo k forma´ ln´ımu splynut´ı ESUO, EHS a Euroatom a k vytvorˇen´ı toho, cˇ emu se pak dostalo na´ zvu Evropske´ spolecˇ enstv´ı (ES). 70. le´ ta 20. stolet´ı byla obdob´ım stagnace, tzv. „eurosklero´ zy―. Teprve podpisem Jednotne´ ho evropske´ ho aktu (1986), ktery´ prˇedpokla´ dal, zˇ e do roku 1993 se zavede volny´ pohyb zbozˇ ´ı, osob a sluzˇ eb po cele´ Evropeˇ („jednotny´ trh―), byl integracˇ n´ı proces znovu uveden do pohybu. Smlouva o Evropske´ unii (Maastrichtska´ smlouva), ktera´ byla podepsa´ na v roce 1992, znamenala vytvorˇen´ı Evropske´ unie. Evropska´ unie je politicka´ organizace, kterou nen´ı jednoduche´ zaˇradit do neˇ jake´ jednoznacˇ ne´ kategorie. V minule´ kapitole jsme videˇ li, zˇ e ru˚ zne´ prˇ´ıstupy vid´ı EU velmi rozd´ılnou optikou. EU ma´ rysy jak mezivla´ dn´ı spolupra´ ce (ktere´ zvy´raznˇ uj´ı intergovernmentaliste´ ), tak take´ nadsta´ tnosti (ty zase zdu˚ raznˇ uj´ı neofunkcionaliste´ ). Mezivla´ dn´ı spolupra´ ce se zrˇetelneˇ projevuje v Radeˇ ministru˚ , nadsta´ tnost prˇedevsˇ´ım v Evropske´ komisi a v Evropske´ m soudn´ım dvoru. T´ım se dosta´ va´ me k jednotlivy´m instituc´ım EU (viz EU). Evropska´ komise (EK) je politicky neza´ vislou instituc´ı, ktera´ reprezentuje a bra´ n´ı za´ jmy EU jako celku. Je cha´ pa´ na jako exekutivneˇ -byrokraticka´ veˇ tev EU. Je hnac´ı silou instituciona´ ln´ıho syste´ mu EU. Jej´ımi za´ kladn´ımi u´ koly jsou: navrhovat legislativu Parlamentu a Radeˇ , rˇ´ıdit a realizovat politiky EU a rozpocˇ et, dohl´ızˇ et nad dodrzˇ ova´ n´ım evropske´ ho pra´ va a reprezentovat EU na mezina´ rodn´ı sce´ neˇ , naprˇ. vyjedna´ vat dohody mezi EU a ostatn´ımi zemeˇ mi. Podle smlouvy ma´ Komise „pra´ vo iniciativy―. To znamena´ , zˇ e je sama odpoveˇ dna´ za sestavova´ n´ı na´ vrhu˚ nove´ evropske´ legislativy, kterou prˇedkla´ da´ ke schva´ len´ı Parlamentu a Radeˇ . Jejich rozhodnut´ı

160

je pak povinna vykona´ vat. Vedle toho pu˚ sob´ı take´ jako „stra´ zˇ kyneˇ smluv―. To znamena´ , zˇ e spolecˇ neˇ se Soudn´ım dvorem odpov´ıda´ za spra´ vne´ aplikova´ n´ı pra´ va EU ve vsˇ ech cˇ lensky´ ch sta´ tech. V neposledn´ı rˇadeˇ je EK du˚ lezˇ itou mluvcˇ´ı EU na mezina´ rodn´ı sce´ neˇ . Umozˇ nˇ uje cˇ lensky´m sta´ tu˚ m hovoˇrit „jedn´ım hlasem― v mezina´ rodn´ıch fo´ rech, jaky´m je tˇreba Sveˇ tova´ obchodn´ı organizace. Rada Evropske´ unie (Rada) je hlavn´ım rozhodovac´ım orga´ nem. Reprezentuje cˇ lenske´ sta´ ty a jej´ıch schu˚ zek se u´ cˇ astn´ı jeden ministr z kazˇ de´ na´ rodn´ı vla´ dy EU. Kterˇ´ı ministˇri se u´ cˇ astn´ı jake´ schu˚ zky, za´ lezˇ ´ı na prˇedmeˇ tu jedna´ n´ı. Pokud naprˇ´ıklad Rada projedna´ va´ ota´ zky ty´kaj´ıc´ı se zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı, pak se schu˚ zky u´ cˇ astn´ı ministˇri zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı kazˇ de´ ho cˇ lenske´ ho sta´ tu EU a schu˚ zka se nazy´va´ „Rada ministru˚ zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı―. Mezi dalsˇ´ı rady patrˇ´ı naprˇ´ıklad vsˇ eobecne´ za´ lezˇ itosti a vneˇ jsˇ´ı vztahy, hospoda´ rˇstv´ı a finance, justice a vnitrˇn´ı veˇ ci, zemeˇ deˇ lstv´ı a rybolov. Rada ma´ sˇ est hlavn´ıch u´ kolu˚ : 1. Schvalovat evropske´ za´ kony. V mnoha oblastech sd´ıl´ı legislativn´ı pravomoc s Evropsky´m parlamentem. 2. Koordinovat za´ kladn´ı rysy hospoda´ rˇske´ politiky cˇ lenskyćh sta´ tu˚ . 3. Uzav´ırat mezina´ rodn´ı smlouvy mezi EU a jedn´ım cˇ i v´ıce dalsˇ´ımi sta´ ty nebo mezina´ rodn´ımi organizacemi. 4. Schvalovat rozpocˇ et EU, spolecˇ neˇ s Evropsky´m parlamentem. 5. Rozv´ıjet spolecˇ nou zahranicˇ n´ı a bezpecˇ nostn´ı politiku zalozˇ enou na principech stanovenyćh Evropskou radou. 6. Koordinovat spolupra´ ci na´ rodn´ıch soudu˚ a policejn´ıch slozˇ ek v trestn´ıch veˇ cech. Prˇ edsednictv´ı Rady se meˇ n´ı v sˇ estimeˇ s´ıcˇ n´ıch intervalech. Kazˇ da´ zemeˇ EU tedy strˇ´ıdaveˇ , po dobu sˇ esti meˇ s´ıcu˚ , zodpov´ıda´ za program jedna´ n´ı Rady a prˇedseda´ vsˇ em schu˚ zka´ m. Rozhodnut´ı Rady jsou prˇij´ıma´ na na za´ kladeˇ hlasova´ n´ı. Cˇ ´ım veˇ tsˇ´ı je populace sta´ tu, t´ım v´ıce hlasu˚ tomuto sta´ tu prˇipada´ . Tento pocˇ et vsˇ ak nen´ı prˇesneˇ u´ meˇ rny´, je upraven ve prospeˇ ch zem´ı s mensˇ´ım pocˇ tem obyvatel. Nejv´ıce pouzˇ ´ıvanou hlasovac´ı procedurou v Radeˇ je „hlasova´ n´ı kvalifikovanou veˇ tsˇ inou―. Znamena´ to, zˇ e na´ vrh mu˚ zˇ e by´t prˇijat jen za podpory urcˇ ite´ ho minima´ ln´ıho pocˇ tu hlasu˚ . V neˇ kteryćh citlivyćh oblastech, jaky´mi jsou naprˇ´ıklad spolecˇ na´ zahranicˇ n´ı a bezpecˇ nostn´ı politika, daneˇ , azylova´ a imigracˇ n´ı politika, vsˇ ak rozhodnut´ı Rady mus´ı by´t jednomyslna´ . Kazˇ dy´ cˇ lensky´ sta´ t ma´ tedy v teˇ chto oblastech pra´ vo veta. Evropska´ rada do urcˇ ite´ m´ıry operuje vneˇ forma´ ln´ı struktury evropskyćh instituc´ı. Jedna´ se o fo´ rum na nejvysˇsˇ´ı u´ rovni. Delegace cˇ lenskyćh sta´ tu˚ tvorˇ´ı jen sˇ e´ fove´ vla´ d, prˇ´ıpadneˇ hlavy sta´ tu˚ , doprova´ zen´ı ministry zahranicˇ n´ıch veˇ c´ı. Evropska´ rada debatuje o celkove´ m zameˇ rˇen´ı EU a rozhoduje tak o jej´ıch strategickyćh ota´ zka´ ch. Scha´ z´ı se nejme´ neˇ dvakra´ t rocˇ neˇ . Evropsky´ parlament (EP) je tvorˇen poslanci voleny´mi na peˇ t let v prˇ´ımyćh volba´ ch. Cˇ lenove´ Evropske´ ho parlamentu nezasedaj´ı v ra´ mci na´ rodn´ıch bloku˚ , ale v ra´ mci celoevropskyćh politickyćh frakc´ı, ktere´ sdruzˇ uj´ı vsˇ echny hlavn´ı politicke´ strany pu˚ sob´ıc´ı v cˇ lenskyćh sta´ tech EU. Pracovisˇ teˇ EP se nacha´ zej´ı ve Francii, Belgii a Lucembursku. Meˇ s´ıcˇ n´ı plena´ rn´ı zaseda´ n´ı, jichzˇ se u´ cˇ astn´ı vsˇ ichni cˇ lenove´ parlamentu,

161


se konaj´ı se Sˇ trasburku (Francie), ktery´ je „s´ıdlem― EP. Schu˚ ze parlamentn´ıch vy´boru˚ a vsˇ echna dodatecˇ na´ plena´ rn´ı zaseda´ n´ı se konaj´ı v Bruselu (Belgie), zat´ımco v Lucembursku s´ıdl´ı administrativn´ı slozˇ ky. EP ma´ hlavn´ı tˇri u´ koly: 1. Spolecˇ neˇ s Radou sd´ıl´ı legislativn´ı pravomoc. Skutecˇ nost, zˇ e se jedna´ o prˇ´ımo voleny´ orga´ n, poma´ ha´ garantovat demokratickou legitimitu evropske´ ho pra´ va. 2. Vykona´ va´ demokraticky´ dohled nad vsˇ emi institucemi EU, zvla´ sˇ teˇ pak nad EK. Disponuje pravomoc´ı schva´ lit nebo zam´ıtnout jmenova´ n´ı komisarˇu˚ a ma´ take´ pra´ vo odvolat EK jako celek. 3. S Radou se deˇ l´ı o rozpocˇ tovou pravomoc, mu˚ zˇ e tedy ovlivnˇ ovat vy´daje EU. V posledn´ı fa´ zi prˇij´ıma´ nebo odm´ıta´ celkovy´ rozpocˇ et. Evropsky´ soudn´ı dvu˚ r vykla´ da´ pra´ vo EU a rozhoduje podle neˇ j. Jeho u´ kolem je zajisˇ t’ovat, zˇ e legislativa EU (zna´ ma´ jako „komunita´ rn´ı pra´ vo―) je interpretova´ na a uplatnˇ ova´ na ve vsˇ ech cˇ lenskyćh sta´ tech stejneˇ , tj. zˇ e je vzˇ dy stejna´ pro vsˇ echny strany a za vsˇ ech okolnost´ı. Soudn´ı dvu˚ r ma´ pravomoc rˇesˇ it pra´ vn´ı spory mezi cˇ lensky´mi sta´ ty, institucemi EU, podniky i fyzicky´mi osobami. Soudn´ı dvu˚ r se skla´ da´ z jednoho soudce z kazˇ de´ ho cˇ lenske´ ho sta´ tu, jsou zde tedy reprezentova´ ny vsˇ echny na´ rodn´ı pra´ vn´ı syste´ my EU. Soudn´ımu dvoru v jeho cˇ innosti napoma´ ha´ osm „genera´ ln´ıch advoka´ tu˚ ―. Jejich u´ kolem je prezentovat odu˚ vodneˇ na´ stanoviska k prˇ´ıpadu˚ m projedna´ vany´m prˇed soudem. Mus´ı tak cˇ init veˇrejneˇ a nestranneˇ .

9.5

Antiglobalizacˇ n´ı hnut´ı

Washingtonsky´ konsensus

162

Kritika globalizace a globa´ ln´ıch organizac´ı

Proti globalizaci a roli mezina´ rodn´ıch instituc´ı (prˇedevsˇ´ım mezina´ rodn´ıch financˇ n´ıch instituc´ı: Sveˇ tove´ banky, Mezina´ rodn´ıho meˇ nove´ ho fondu a Sveˇ tove´ obchodn´ı organizace) v n´ı se v posledn´ıch deseti letech postavilo tzv. „hnut´ı proti ekonomicke´ globalizaci― cˇ i „antiglobalizacˇ n´ı hnut´ı― (AH). AH se stav´ı proti takove´ globalizaci, z n´ızˇ mohou profitovat jen silne´ ekonomicke´ subjekty a ktera´ je vedena kapita´ lem vyva´ zany´m ze vsˇ ech omezen´ı socia´ ln´ı odpoveˇ dnosti. Takova´ globalizace je podle AH charakterizovana´ neomezenou spekulac´ı – nicˇ´ım nespoutany´mi financˇ n´ımi transakcemi – a je formova´ na rozhodnut´ımi u´ zke´ tˇr´ıdy manazˇ eru˚ transnaciona´ ln´ıho kapita´ lu, jehozˇ jme´ nem jsou liberalizova´ ny a rozpousˇ teˇ ny vsˇechny prˇeka´ zˇ ky, ktere´ by mohly brzdit kapita´ lovy´ zisk. Ideologicke´ ospravedlneˇ n´ı a zdroj politickyćh doporucˇ en´ı, ktera´ kapita´ lu umozˇ nˇ uj´ı rozsˇ iˇrovat svou globa´ ln´ı moc, poskytuje neoliberalismus – ideologie volne´ ho trhu, privatizace, deregulace a atomizovane´ ho individualismu – ktery´ na konci 70. let vystˇr´ıdal s prˇ´ıchodem Nove´ pravice keynesianismus v pozici dominantn´ıho ekonomicke´ ho paradigmatu. Neoliberalismus se vteˇ lil do tzv. washingtonske´ ho konsensu, jenzˇ definoval podm´ınky, ktere´ tvorˇily soucˇ a´ st rozvojovyćh a struktura´ ln´ıch programu˚ mezina´ rodn´ıch financˇ n´ıch instituc´ı na konci 80. a pocˇ a´ tku 90. let 20. stolet´ı. Tento konsensus sta´ l naprˇ´ıklad za „sˇ okovou terapi´ı ― ekonomicke´ transformace, ktera´ byla aplikova´ na v neˇ kteryćh vyćhodoevropskyćh zem´ıch po pa´ du komunismu. V rovineˇ prakticke´ politiky se washingtonsky´ konsensus projevoval jako obchodn´ı liberalizace, financˇ n´ı deregulace, privatizace verˇ ejne´ ho majetku a protiinflacˇ n´ı opatrˇ en´ı

(makroekonomicka´ stabilizace). Tato opatˇren´ı posilovala globalizaci a za´ rovenˇ vyj´ımala vznikaj´ıc´ı globa´ ln´ı ekonomicke´ hrˇisˇ teˇ z jakyćhkoliv omezen´ı, ktera´ by mu mohla stanovovat distribucˇ n´ı spravedlnost. Podle odpu˚ rcu˚ neolibera´ ln´ı globalizace vedly politiky washingtonske´ ho konsensu k prohlouben´ı b´ıdy ve tˇret´ım sveˇ teˇ , k zadluzˇ enosti chudyćh zem´ı a ke vsˇ eobecne´ mu prˇehl´ızˇ en´ı nejchudsˇ´ıch skupin sveˇ tove´ populace. Ve druhe´ polovineˇ 90. let 20. stolet´ı vsˇ ak rˇada proble´ mu˚ a kriz´ı globa´ ln´ıho kapitalismu narusˇ ila vy´ znamny´ m zpu˚ sobem hegemonii neolibera´ ln´ı ideologie. Jejich nositelem se mimo jine´ stalo pra´ veˇ AH, jehozˇ vystoupen´ı bylo soucˇ a´ st´ı celkove´ „promeˇ ny na´ lady― v postoji ke globalizaci v neolibera´ ln´ı podobeˇ . V du˚ sledku rozsa´ hlyćh financˇ n´ıch kriz´ı 90. let (vyćhodn´ı Asie, Mexiko, Rusko) se prˇesveˇ dcˇ en´ı o neomylnosti neolibera´ ln´ıho konsensus zacˇ alo zachv´ıvat v za´ kladech. Krize a reakce na neˇ ze strany administrativy USA a mezina´ rodn´ıch financˇ n´ıch organizac´ı vyvolala bourˇlive´ diskuse a vedla na konci minule´ ho stolet´ı k rozpouta´ n´ı persona´ ln´ıch pu˚ tek na nejvysˇsˇ´ıch u´ rovn´ıch. Tyto dramaticke´ uda´ losti uvnitrˇ globa´ ln´ı elity poskytly odpu˚ rcu˚ m globalizace nove´ argumenty, prˇinesly jim informace z nejvysˇsˇ´ıch m´ıst a prˇivedly azˇ te´ meˇ rˇ do jejich rˇad globa´ ln´ı celebrity, mimo jinyćh take´ by´vale´ ho hlavn´ıho ekonoma Sveˇ tove´ banky, Josepha Stiglitze. Dalsˇ´ı vy´znamnou uda´ lost´ı signalizuj´ıc´ı „zmeˇ nu na´ lady― byl kolaps jedna´ n´ı OECD o Mnohostranne´ dohodeˇ o investic´ıch, k neˇ muzˇ podle neˇ kteryćh interpretac´ı prˇispeˇ l v roce 1998 globa´ lneˇ koordinovany´ odpor nevla´ dn´ıch organizac´ı prostrˇednictv´ım internetu. Trˇet´ım momentem pak byla pu˚ sobiva´ mobilizace proti WTO v Seattlu v roce 1999, ktera´ symbolizuje pocˇ a´ tek koordinovane´ ho odporu ne vu˚ cˇ i jednotlivy´m proble´ mu˚ m spojenyćh s globalizac´ı, ale proti kapitalisticke´ mu globa´ ln´ımu rˇa´ du jako takove´ mu. Cˇ tvrty´m a posledn´ım „kriticky´m momentem― neolibera´ ln´ı hegemonie bylo posilova´ n´ı veˇ dom´ı o rostouc´ı nerovnosti mezi nejv´ıce a nejme´ neˇ vyspeˇ ly´mi cˇ a´ stmi sveˇ ta. Tyto procesy posilovaly prˇesveˇ dcˇ en´ı o nutnosti reformy syste´ mu globa´ ln´ıho vla´ dnut´ı tvorˇene´ ho mezina´ rodn´ımi organizacemi a normami. Tato reforma meˇ la zajistit veˇ tsˇ´ı regulaci globa´ ln´ıch ekonomickyćh vy´meˇ n a sn´ızˇ it pravdeˇ podobnost neprˇedv´ıdatelnyćh zvratu˚ . V souvislosti s t´ım dosˇ lo k posunu od ekonomicke´ ho (tj. washingtonske´ ho) k v´ıce socia´ lneˇ orientovane´ mu (tzv. post-washingtonske´ mu) paradigmatu, jehozˇ centra´ ln´ımi pojmy jsou transparentnost, nova´ mezina´ rodn´ı ekonomicka´ architektura a budova´ n´ı socia´ ln´ıch za´ chrannyćh s´ıt´ı. Globa´ ln´ı vla´ dnut´ı ma´ dba´ t na snizˇ ova´ n´ı globa´ ln´ıch nerovnost´ı a omezova´ n´ı posˇ kozova´ n´ı zˇ ivotn´ıho prostrˇed´ı a jedn´ım z deklarovany´ ch c´ılu˚ je i zahrnut´ı nesta´ tn´ıch akte´ ru˚ do globa´ ln´ıho politicke´ ho procesu. Toho se vy´razny´m zpu˚ sobem podaˇrilo dosa´ hnout naprˇ´ıklad na setka´ n´ı skupiny G8 ve skotske´ m Gleneagles v cˇ ervenci 2005. Na tomto summitu slavila relativn´ı u´ speˇ ch ta cˇ a´ st AH, ktera´ se zameˇ rˇila na reformu soucˇ asne´ ho mezina´ rodneˇ politicke´ ho usporˇa´ da´ n´ı. Tyto organizace (tvorˇ´ıc´ı globa´ ln´ı hnut´ı Make Poverty History – Ucˇ inˇ me chudobu veˇ c´ı historie) nebroj´ı proti globalizaci jako takove´ , ale snazˇ ´ı se o jej´ı reformu ve smeˇ ru, ktery´ by byl prospeˇ sˇ ny´ i me´ neˇ rozvinuty´m cˇ a´ stem sveˇ ta. Aby se vyja´ drˇilo, zˇ e tato cˇ a´ st hnut´ı nen´ı proti globalizaci, ale „za jinou globalizaci―, oznacˇ uje se jako „alterglobalizacˇ n´ı hnut´ı―. Oznacˇ en´ı antiglobalizacˇ n´ı hnut´ı se pak pouzˇ ´ıva´ pro popis radika´ ln´ıch anarchistickyćh skupin, ktere´ se nesnazˇ ´ı o reformu struktury globa´ ln´ıch instituc´ı, ale o jejich likvidaci. Tyto skupiny tak stoj´ı ke globalizaci v prˇ´ıme´ opozici.

163


Rozvojove´ c´ıle tis´ıcilet´ı

Alterglobalizacˇ n´ı hnut´ı se v soucˇ asne´ dobeˇ (2005) zameˇ rˇuje prˇedevsˇ´ım na kampanˇ za splneˇ n´ı tzv. Rozvojovy´ ch c´ılu˚ tis´ıcilet´ı, k jejichzˇ naplneˇ n´ı se v ra´ mci Summitu tis´ıcilet´ı OSN v za´ rˇ´ı 2000 zava´ zaly vsˇ echny cˇ lenske´ zemeˇ . Rozvojove´ c´ıle tis´ıcilet´ı jsou tvorˇeny teˇ mito body (IC OSN): 1. Odstranit extre´ mn´ı chudobu a hlad – sn´ızˇ it na polovinu pocˇ et extre´ mneˇ chudyćh lid´ı (zˇ ij´ıc´ıch z prostrˇedku˚ , ktere´ se rovnaj´ı nebo jsou nizˇ sˇ´ı nezˇ jeden dolar na den) – sn´ızˇ it na polovinu pod´ıl lid´ı trp´ıc´ıch hladem 2. Zprˇ ´ıstupnit za´ kladn´ı vzdeˇ la´ n´ı pro vsˇ echny – zajistit, aby vsˇ echny deˇ ti, chlapci i d´ıvky, absolvovaly plne´ za´ kladn´ı vzdeˇ la´ n´ı 3. Prosazovat rovnost pohlav´ı a pos´ılit postaven´ı zˇ en – do roku 2005 odstranit rozd´ıly v prˇ´ıstupu muzˇ u˚ a zˇ en k za´ kladn´ımu a vysˇsˇ´ımu vzdeˇ la´ n´ı a do roku 2015 dosa´ hnout te´ hozˇ na vsˇ ech u´ rovn´ıch vzdeˇ la´ n´ı 4. Omezit deˇ tskou u´ mrtnost – sn´ızˇ it o dveˇ tˇretiny m´ıru u´ mrtnosti u deˇ t´ı mladsˇ´ıch 5 let 5. Zlepsˇ it zdrav´ı matek – sn´ızˇ it o tˇri cˇ tvrtiny m´ıru u´ mrtnosti matek 6. Bojovat proti HIV/AIDS, mala´ rii a jiny´ m nemocem – zastavit sˇ´ırˇen´ı HIV/AIDS a snizˇ ovat procento noveˇ nakazˇ enyćh – zastavit sˇ´ırˇen´ı mala´ rie a dalsˇ´ıch za´ vazˇ nyćh chorob a sn´ızˇ it m´ıru jejich vy´skytu 7. Zajistit udrzˇ itelny´ stav zˇ ivotn´ıho prostrˇ ed´ı – zacˇ lenit principy trvale udrzˇ itelne´ ho rozvoje do na´ rodn´ıch politik a programu˚ ; zvra´ tit proces uby´va´ n´ı prˇ´ırodn´ıch zdroju˚ – sn´ızˇ it na polovinu pod´ıl lid´ı, kterˇ´ı nemaj´ı trvaly´ prˇ´ıstup k neza´ vadne´ pitne´ vodeˇ – do roku 2020 dosa´ hnout vy´razne´ ho zlepsˇ en´ı zˇ ivotn´ıch podm´ınek alesponˇ 100 milionu˚ lid´ı prˇeby´vaj´ıc´ıch v chudinskyćh prˇedmeˇ st´ıch velkomeˇ st (slumech) 8. Vytvorˇ it globa´ ln´ı partnerstv´ı pro rozvoj – rozv´ıjet otevˇreny´ obchodn´ı a financˇ n´ı syste´ m zalozˇ eny´ na pravidlech, zajistit jeho prˇedv´ıdatelnost a nediskriminacˇ n´ı charakter. To zahrnuje i dobre´ zpu˚ soby vy´konu vla´ dy a spra´ vy, rozvoj a snizˇ ova´ n´ı chudoby na u´ rovni sta´ tu˚ i na mezina´ rodn´ı u´ rovni. – zaby´vat se ota´ zkou zvla´ sˇ tn´ıch potrˇeb nejme´ neˇ rozvinutyćh zem´ı. To zahrnuje odstraneˇ n´ı cel a kvo´ t pro jejich export, rozsa´ hle´ oddluzˇ en´ı vysoce zadluzˇ enyćh zem´ı a navy´sˇ en´ı rozvojove´ pomoci zem´ım, ktere´ proka´ zaly svou odhodlanost rˇesˇ it proble´ m chudoby – zaby´vat se zvla´ sˇ tn´ımi potrˇebami vnitrozemskyćh a malyćh ostrovn´ıch rozvojovyćh zem´ı

164

– prostrˇednictv´ım opatˇren´ı na u´ rovni sta´ tu˚ i na mezina´ rodn´ı u´ rovni komplexneˇ prˇistupovat k proble´ mu˚ m zadluzˇ enyćh zem´ı a vytvorˇit dlouhodobou perspektivu jejich rˇesˇ en´ı – ve spolupra´ ci s rozvojovy´mi zemeˇ mi vytvorˇit solidn´ı pracovn´ı prˇ´ılezˇ itosti pro mlade´ – ve spolupra´ ci s farmaceuticky´mi spolecˇ nostmi zajistit dostupnost za´ kladn´ıch le´ ku˚ v rozvojovyćh zem´ıch – ve spolupra´ ci se soukromy´m sektorem zajistit, aby vsˇ ichni lide´ mohli vyuzˇ ´ıvat prˇ´ınosu˚ novyćh technologi´ı, zejme´ na technologi´ı informacˇ n´ıch a komunikacˇ n´ıch

Shrnut´ı kapitoly 1. Argument o globalizaci se nejcˇ asteˇ ji op´ıra´ o rostouc´ı cˇ´ısla popisuj´ıc´ı mezi2.

3. 4. 5. 6.

na´ rodn´ı obchod, investice a financˇ n´ı transakce. Globalizace s sebou prˇinesla narusˇ en´ı za´ kladn´ıho vzorce modern´ı politiky, podle neˇ hozˇ se politicky´ prostor (sta´ t), kulturn´ı prostor (na´ rod) a ekonomicky´ prostor do znacˇ ne´ m´ıry prˇekry´valy. Rozd´ılna´ paradigmata se na globalizaci d´ıvaj´ı rozd´ılny´m zpu˚ sobem. Debata o globalizaci prob´ıhala ve dvou fa´ z´ıch. Politickou dimenzi globalizace tvorˇ´ı struktura mezina´ rodn´ıch instituc´ı, kterou oznacˇ ujeme jako strukturu globa´ ln´ıho vla´ dnut´ı. V posledn´ıch letech se proti neregulovane´ globalizaci vymezilo sˇ iroke´ hnut´ı, ktere´ upozornilo na jej´ı negativn´ı efekty. Jeho um´ırneˇ na´ cˇ a´ st se v soucˇ asne´ dobeˇ snazˇ ´ı o splneˇ n´ı tzv. Rozvojovyćh c´ılu˚ tis´ıcilet´ı.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Co je globalizace? 2. Jak se v na´ hledu na globalizaci lisˇ´ı marxiste´ a neorealiste´ ? 3. Popisˇ te koncept globa´ ln´ıho vla´ dnut´ı. 4. Uved’te prˇ´ıklady vy´znamnyćh mezina´ rodn´ıch organizac´ı s globa´ ln´ım dosa-

hem. 5. Jake´ funkce pln´ı Evropska´ komise? 6. O co jde tzv. alterglobalizacˇ n´ımu hnut´ı?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly BARSˇ A, P., CÍSARˇ , O.: Levice v postrevolucˇ n´ı dobeˇ . Obcˇ anska´ spolecˇ nost a nova´ socia´ ln´ı hnut´ı v radika´ ln´ı politicke´ teorii 20. stolet´ı. CDK, Brno 2004 CI´SARˇ , O.: Transnaciona´ ln´ı politicke´ s´ıteˇ . Jak mezina´ rodn´ı instituce ovlivnˇ uj´ı cˇ innost nevla´ dn´ıch organizac´ı. MPU, Brno 2004 EU. Oficia´ ln´ı stra´ nka EU. http://europa.eu.int/ HELD, D., MCGREW, A., GOLDBLATT D., PERRATON, J.: Global Transformations. Politics, Economics and Culture. Cambridge: Polity Press, 1999

165


textscHeywood, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 IC OSN. Informacˇ n´ı centrum OSN v Praze. www.unicprague.cz/zpravodajstvi/zaber/?i=205

166

Zmeˇ na politicky´ ch rezˇ imu˚ – u´ vod Ukoncˇ en´ı nedemokraticky´ ch rezˇ imu˚ Procesy nastolova´ n´ı demokracie Dimenze tranzice

10

Teorie prˇechodu˚ (tranzice)

10. Teorie prˇ echodu˚ (tranzice)

C´ıl kapitoly V te´ to kapitole se sezna´ m´ıte se za´ kladn´ımi prˇ´ıstupy ke studiu prˇemeˇ ny politickyćh rezˇ imu˚ . Kapitolu uva´ d´ı strucˇ na´ informace o nedemokratickyćh rezˇ imech, na ni navazuj´ı typologie ukoncˇ en´ı rezˇ imu˚ a prˇehled prˇedpokladu˚ demokratizace. Kapitolu uzav´ıra´ odd´ıl o postkomunistickyćh prˇechodech ve vyćhodn´ı Evropeˇ . D´ıky tomu z´ıska´ te lepsˇ´ı prˇehled o podstateˇ uda´ lost´ı, k nimzˇ docha´ zelo v nasˇ em regionu od konce 80. let 20. stolet´ı.



HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004, s. 50–60, 116–119 Doporucˇ ena´ literatura

ˇ ÍCHOVA´ , B.: Prˇ ehled modern´ıch politologickyćh teori´ı. Porta´ l, Praha 2000, R s. 225–256

10.1 Zmeˇ na politicky´ ch rezˇ imu˚ – u´ vod

Tranzice

V 70. letech 20. stolet´ı dosˇ lo k rozvoji vy´zkumu promeˇ n politickyćh rezˇ imu˚ (text ˇ ÍCHOVA´ 2000, DVORˇ A´ KOVA´ , KUNC 1994). Do kapitoly prˇeva´ zˇ neˇ sleduje vy´klad v R odborne´ diskuse toto te´ ma vstoupilo pod oznacˇ en´ım teorie prˇ echodu˚ , resp. tranzitologie. Pocˇ a´ tky teˇ chto studi´ı cˇ erpaly z tehdejsˇ´ıho politicke´ ho vy´voje latinskoameriskyćh zem´ı a byly zameˇ rˇeny na procesy rozpadu demokratickyćh politickyćh rezˇ imu˚ a nastolen´ı autorita´ rˇskyćh rezˇ imu˚ a ru˚ znyćh typu˚ diktatur. Teprve pozdeˇ ji se za´ jem politologie obra´ til k procesu˚ m, ktere´ vedou k vytvorˇen´ı podm´ınek demokracie, tedy procesu˚ m, jejichzˇ c´ılem je ukoncˇ en´ı nedemokraticke´ vla´ dy a nastolen´ı funguj´ıc´ıho demokraticke´ ho rezˇ imu. Podle Dvoˇra´ kove´ a Kunce je prˇ echodem mysˇ len interval mezi jedn´ım a druhy´ m politicky´ m rezˇ imem. Pro tuto fa´ zi je charakteristicke´ , zˇ e nejsou jasneˇ definovana´ a vsˇ eobecneˇ uznana´ pravidla hry. Politicky´ konflikt v te´ to chv´ıli neprob´ıha´ jen v souvislosti s uspokojen´ım bezprostˇredn´ıch za´ jmu˚ politickyćh akte´ ru˚ , ale take´ v souvislosti s ustaven´ım pravidel a procedur, jejichzˇ tvar bude upravovat politicke´ konflikty v budoucnu. Nejveˇ tsˇ´ı laboratoˇr´ı pro teoreticke´ u´ vahy i empiricka´ studia byly v 90. letech 20. stolet´ı transformacˇ n´ı procesy, ktery´mi procha´ zely postkomunisticke´ zemeˇ strˇedn´ı a vyćhodn´ı Evropy.

Plato´ n

168

Prvn´ı pokus o vypracova´ n´ı teorie zmeˇ ny politickyćh rezˇ imu˚ vsˇ ak podal jizˇ Plato´ n.

V osme´ knize U´ stavy vypracova´ va´ origina´ ln´ı a pravdeˇ podobneˇ prvn´ı popis rezˇ imn´ıch


transformac´ı. Plato´ n ukazuje, jaky´m zpu˚ sobem dojde po narusˇ en´ı stability idea´ ln´ı aristokracie zalozˇ ene´ na moudrosti a ctnosti k ustaven´ı jinyćh typu˚ zrˇ´ızen´ı. Prvn´ım stupneˇ m degenerace idea´ ln´ı obce je rezˇ im t´ımokracie – vla´ da cti. Tento rezˇ im je nastolen tehdy, kdyzˇ vla´ dci zameˇ n´ı touhu po pozna´ n´ı a moudrosti za touhu po uzna´ n´ı a cti – m´ısto la´ sky k moudrosti je to ctizˇ a´ dost a z n´ı pramen´ıc´ı rˇevnivost, ktere´ charakterizuj´ı tento rezˇ im. V du˚ sledku obecneˇ panuj´ıc´ı ctizˇ a´ dosti je tento rezˇ im rozpolcen mezi sva´ rˇ´ıc´ı se jednotlivce usiluj´ıc´ı ve vza´ jemnyćh konfliktech o to, aby vynikli nad druhy´mi. Takove´ zrˇ´ızen´ı bude podle Plato´ na do u´ rˇadu˚ m´ısto moudryćh a ctnostnyćh muzˇ u˚ uva´ deˇ t mnohem prostsˇ´ı a vzneˇ tlive´ jedince, „protozˇ e ti jsou rostl´ı v´ıce pro va´ lku nezˇ pro m´ır―. Tento druh vla´ dcu˚ je podle Plato´ na take´ nakloneˇ n k tajne´ mu hromadeˇ n´ı majetku, jehozˇ vy´znam nakonec v obci prˇeva´ zˇ ´ı nad vy´znamem prˇisuzovany´m uzna´ n´ı a cti a docha´ z´ı k promeˇ neˇ rezˇ imu – t´ımokracie se transformuje do oligarchie. Oligarchie je rezˇ imem, ktery´ je, jak rˇ´ıka´ Plato´ n, zalozˇ en „na odhadu majetku, ve ktere´ m jsou u vla´ dy boha´ cˇ i, kdezˇ to chuda´ k se v neˇ m na vla´ deˇ nepod´ıl´ı―. Toto zrˇ´ızen´ı je podle Plato´ na rozerva´ no konfliktem dvou skupin – boha´ cˇ u˚ a chuda´ ku˚ . Proto Plato´ n rˇ´ıka´ , zˇ e se v tomto prˇ´ıpadeˇ obec ve skutecˇ nosti skla´ da´ ze dvou obc´ı, ktere´ neusta´ le jedna druhe´ stroj´ı u´ klady. Jednota obce je tak zcela zrusˇ ena a obecn´ı zˇ ivot je utopen ve v´ıru shromazˇ d’ova´ n´ı peneˇ z. Majetek se sta´ va´ vsˇ eobecneˇ uzna´ vanou modlou. Zat´ımco v Plato´ noveˇ idea´ ln´ı obci je kazˇ de´ mu obcˇ anu stanoveno jeho prˇirozene´ m´ısto, v te´ to obci se postaven´ı jedince odv´ıj´ı od jeho bohatstv´ı. D´ıky tomu v tomto zrˇ´ızen´ı existuj´ı obrovske´ majetkove´ nerovnosti – zat´ımco u´ zka´ skupina vla´ dcu˚ vlastn´ı vsˇ e, zb´ıdacˇ eny´m chuda´ ku˚ m nepatrˇ´ı nic. Svy´m chova´ n´ım vsˇ ak vrstva bohatyćh prˇipravuje pu˚ du pro pa´ d tohoto rezˇ imu. Vla´ dnouc´ı vrstvy totizˇ podporuj´ı rozhazovacˇ nost mezi nizˇ sˇ´ımi vrstvami, „a to proto, aby sami mohli majetky takovyćhto lid´ı zakupovat, pu˚ jcˇ ovat na neˇ pen´ıze, a tak jesˇ teˇ v´ıce bohatnout a stoupat ve va´ zˇ nosti―. T´ım vsˇ ak doha´ n´ı k chudobeˇ sta´ le v´ıce lid´ı a da´ le polarizuj´ı spolecˇ nost. Skupina chudyćh se pak prˇi urcˇ ite´ prˇ´ılezˇ itosti vzbourˇ´ı a nastol´ı demokracii. O demokracii jsme obsˇ´ırneˇ hovoˇrili v kapitole 7. Prˇipomenˇ me, zˇ e prˇem´ıra svobody, ktera´ podle Plato´ na demokracii charakterizuje, ji drˇ´ıve nebo pozdeˇ ji uvrhne do tyranidy. V demokracii totizˇ docha´ z´ı k rozvoji zvla´ sˇ tn´ı tˇr´ıdy zahalecˇ u˚ , ktere´ Plato´ n oznacˇ uje jako „trubce―. Ti se sice vyskytovali jizˇ v oligarchii, ale v demokracii naby´vaj´ı na vy´znamu, dravosti a dosta´ vaj´ı se do politickyćh u´ rˇadu˚ . Vedle nich se ry´suje skupina boha´ cˇ u˚ , kterˇ´ı hromad´ı majetek, na neˇ mzˇ pak trubci parazituj´ı a cˇ a´ st koˇristi rozdeˇ luj´ı take´ mezi nejpocˇ etneˇ jsˇ´ı skupinu v obci – chudinu. T´ım, zˇ e se boha´ cˇ i okra´ da´ n´ı ze strany trubcu˚ snazˇ ´ı bra´ nit, si znepˇra´ teluj´ı nejen trubce, ale take´ lid. V obci propuka´ chaos a do cˇ ela lidu se stav´ı tyran, ktery´ se nesˇ t´ıt´ı zˇ a´ dnyćh prostrˇedku˚ k tomu, aby uchopil moc. Je nastolena nejhorsˇ´ı vla´ da – tyranida. Ta je ´ stavy prˇedstavuje nejupadlejsˇ´ı zalozˇ ena na hole´ s´ıle tyrana a v typologii Plato´ novy U a nejnespravedliveˇ jsˇ´ı rezˇ im – protipo´ l idea´ ln´ı aristokracie.

10.2 Ukoncˇ en´ı nedemokraticky´ ch rezˇ imu˚ Ve 20. stolet´ı se v souvislosti s promeˇ nou rezˇ imu˚ studovaly prˇedevsˇ´ım mecha-

nismy charakterizuj´ıc´ı konec a prˇerod totalita´ rn´ıch a autorita´ rˇskyćh rezˇ imu˚ (tzv. nedemokratickyćh rezˇ imu˚ ) v rezˇ imy jine´ ho typu. Za totalitn´ı by´vaj´ı v klasicke´ m

170

Totalitn´ı a

pojet´ı povazˇ ova´ ny rezˇ imy fasˇ isticke´ a komunisticke´ . Za znaky totalitarismu se povazˇ uj´ı: 1. Oficia´ ln´ı ideologie, ktera´ je prˇij´ıma´ na celou spolecˇ nost´ı. 2. Jedina´ masova´ politicka´ strana ve veˇ tsˇ ineˇ prˇ´ıpadu˚ v cˇ ele s jediny´m vu˚ dcem. Tato strana je hierarchicky organizovana´ a je nadrˇ´ızena sta´ tn´ı byrokracii. 3. Absolutn´ı monopol na kontrolu vsˇech prostrˇedku˚ ozbrojene´ moci. ´ plna´ kontrola prostrˇ edku˚ masove´ komunikace. 4. U 5. Syste´ m fyzicke´ a psychologicke´ kontroly spolecˇ nosti prostrˇednictv´ım policie, ktera´ vyuzˇ ´ıva´ teroristickyćh postupu˚ . 6. Centra´ ln´ı rˇ ´ızen´ı a kontrola ekonomiky. Dalsˇ´ı diskuse o vymezen´ı totalitn´ıch rezˇ imu˚ prˇisˇ ly s upˇresneˇ n´ımi a specifikacemi, ktere´ zde nen´ı nutne´ prezentovat. Zjednodusˇ eneˇ lze rˇ´ıci, zˇ e v totalitn´ım rezˇ imu kontroluje politicka´ sfe´ ra spolecˇ nost neomezenou meˇ rou. To se projevuje i v tom, zˇ e totalitn´ı rezˇ imy se snazˇ ´ı likvidovat sve´ potencia´ ln´ı odpu˚ rce, zat´ımco netotalitn´ı nedemokraticke´ (tj. autorita´ rˇske´ ) rezˇ imy se spokoj´ı s jejich vyloucˇ en´ım na periferii spolecˇ nosti. M´ıra penetrace spolecˇ nosti politickou sfe´ rou je tak v autorita´ rˇ ske´ m rezˇ imu nizˇ sˇ´ı. Da´ le plat´ı, zˇ e autorita´ rˇske´ rezˇ imy nejsou schopny vytvorˇit a prosadit na´ bozˇ enstv´ı podobnou oficia´ ln´ı ideologii, ktera´ by jim zarucˇ ila legitimitu. Oficia´ ln´ı ideologie nen´ı dostatecˇ na´ , nebot’ sice poskytuje dikta´ torovi moc, ale jeho postaven´ı je vy´hradneˇ va´ za´ no na jeho s´ılu uchovat si jej. Autorita´ rˇsky´ dikta´ tor nen´ı schopen ovlivnˇ ovat spolecˇ nost jako celek, tzn. kontrolovat plneˇ vsˇ echny sfe´ ry spolecˇ nosti vcˇ etneˇ nepoliticke´ ho zˇ ivota cˇ lenu˚ spolecˇ nosti. Naopak totalitn´ı diktatura spojuje svou legitimitu s projektem zdokonalen´ı sveˇ ta a stav´ı tak sve´ opra´ vneˇ n´ı na sluzˇ beˇ nejvysˇ sˇ´ımu absolutn´ımu dobru. Totalitarismus stoj´ı na tom, zˇ e jeho oficia´ ln´ı ideologie zteˇ lesnˇ uje absolutn´ı pravdu a to nejen o politicke´ organizaci spolecˇ nosti, ale o celku zˇ ivota kazˇ de´ ho jednotlivce. Autorita´ rˇ ske´ rezˇ imy lze charakterizovat jako rezˇ imy, ktere´ : 1. Povoluj´ı vyjadrˇova´ n´ı omezene´ ho spolecˇ enske´ ho pluralismu. 2. Nemaj´ı vypracovanou jednotnou ideologii. 3. Nepraktikuj´ı intenz´ıvn´ı politickou mobilizaci. 4. Moc, vykona´ vana´ vu˚ dcem, ma´ sice nejasne´ , ale omezene´ hranice. Autorita´ rˇsky´ rezˇ im tak omezuje autonomii politicke´ ho zˇ ivota, kterou vyjadrˇuje pluralita politickyćh stran a za´ jmovyćh sdruzˇ en´ı. Nen´ı schopen kontrolovat celou spolecˇ nost a je tak pro neˇ j typicke´ , zˇ e ponecha´ va´ prostor pro autonomn´ı pu˚ soben´ı urcˇ ityćh subkultur, naprˇ. c´ırkv´ı na okraji spolecˇ nosti. Klasifikace ukoncˇ ova´ n´ı rezˇ imu˚

Jednu z prvn´ıch obsa´ hlyćh klasifikac´ı zahrnuj´ıc´ıch procesy, jimizˇ jsou ukoncˇ ova´ ny nedemokraticke´ rezˇ imy, navrhl A. Stepan. Podle Stepana existuje osm typu˚ ukoncˇ en´ı nedemokratickyćh rezˇ imu˚ . Prvn´ı tˇri kategorie se lisˇ´ı vnitrˇn´ımi podm´ınkami a pod´ılem m´ıstn´ıho obyvatelstva na nedemokraticke´ m rezˇ imu (ktery´ je ukoncˇ en). Na´ sleduj´ıc´ı kategorie (4–8) lze rozdeˇ lit na dva typy. V prvn´ım typu (4) hraj´ı rozhoduj´ ıc´´ı autorita´ rˇske rezˇ imy

roli prˇi ukoncˇ en´ı autorita´ rˇske´ ho rezˇ imu samotn´ı nositele´ prˇedchoz´ıho rezˇ imu. Prˇi

169


prˇechodech druhe´ ho typu (5–8) docha´ z´ı k transformaci pod vlivem opozicˇ n´ıch sil. Na´ sleduje Stepanova typologie: 1. Vnitrˇ n´ı restaurace po dobyt´ı zvneˇ jsˇku. Tento typ vystihuje prˇ´ıpady, kdy spolupra´ ce obyvatelstva s diktaturou byla minima´ ln´ı. Sem patrˇ´ı prˇ´ıpady Belgie, Da´ nska cˇ i Nizozemska po druhe´ sveˇ tove´ va´ lce. 2. Vnitrˇ n´ı prˇ eformulova´ n´ı. V tomto prˇ´ıpadeˇ je tˇreba se vypoˇra´ dat s kolaborac´ı a teˇ mi skupinami obyvatel, ktere´ se pod´ılely na nastolen´ı diktatury. Obyvatelstvo je tak vnitrˇneˇ rozpolcene´ a politicky´ syste´ m je na´ chylny´ ke konfliktu˚ m. ˇ ecko a Francie. Sem patrˇ´ı pova´ lecˇ ne´ R 3. Zvneˇ jsˇ ku kontrolovane´ nastolen´ı. Ty´ka´ se zem´ı, v nichzˇ je demokracie prosazena pod prˇ´ımou kontrolou a silny´m tlakem v´ıteˇ znyćh sil. Prˇ´ımy´ tlak je schopen demokraticky´ proces urychlit a nasmeˇ rovat, mu˚ zˇ e vsˇ ak zpochybnit jeho legitimitu v ocˇ´ıch doma´ c´ı populace. Prˇ´ıkladem jsou pova´ lecˇ ne´ zmeˇ ny v Japonsku a Neˇ mecku. 4. Redemokratizace zaha´ jena´ zevnitrˇ autorita´ rˇ sky´ ch rezˇ imu˚ . Ukoncˇ en´ı procesu demokratizace nastolen´ım funguj´ıc´ı demokracie je v tomto prˇ´ıpadeˇ velmi nejiste´ . Za´ lezˇ ´ı na schopnosti inicia´ toru˚ zmeˇ n nava´ zat a posilovat kontakty se spolecˇ nost´ı a jej´ımi prˇedstaviteli (opozicˇ n´ımi prˇedstaviteli cˇ i politicky´mi stranami) a dokoncˇ it proces prˇeda´ va´ n´ı moci noveˇ vytvorˇeny´m reprezentantu˚ m. 5. Ukoncˇ en´ı rezˇ imu tlakem spolecˇ nosti. Jeho slabou stra´ nkou je cˇ asto neschopnost nespokojenyćh opozicˇ n´ıch skupin vytvorˇit jednotnou platformu boje proti prˇedchoz´ımu rezˇ imu. Pokud nejsou akce koordinovane´ , vy´sledkem je pouha´ zmeˇ na vla´ dy, nikoli zmeˇ na rezˇ imu. ´ cˇ astn´ıci se spojuj´ı s c´ılem dosa´ hnout 6. Pakt mezi politicky´ mi stranami. U pora´ zˇ ky autorita´ rˇske´ ho rezˇ imu a vytvorˇit vyćhodisko budouc´ı demokracie. 7. Organizovana´ na´ silna´ revolta koordinovana´ reformisticky´ mi silami. Tento zpu˚ sob zmeˇ ny umozˇ nˇ uje vy´raznou restrukturalizaci sta´ tn´ıho apara´ tu, za´ sadn´ı socia´ lneˇ ekonomicke´ zmeˇ ny a za´ rovenˇ umozˇ nˇ uje urcˇ ovat politicky´ smeˇ r na stranicke´ m za´ kladeˇ . 8. Revolucˇ n´ı va´ lka vedena´ marxisty. Tato cesta s sebou nejcˇ asteˇ ji nese radika´ ln´ı socia´ lneˇ ekonomicke´ zmeˇ ny a u´ plne´ odstraneˇ n´ı prˇedchoz´ıch nedemokratickyćh struktur. Vyvsta´ vaj´ı zde vsˇ ak za´ sadn´ı ota´ zky s poj´ıma´ n´ım demokracie. Jiny´ prˇ´ıstup ke klasifikaci vol´ı Terry Karlova´ a Phillippe Schmitter. Vycha´ zej´ı z toho, zˇ e rozhoduj´ıc´ı pro pru˚ beˇ h i vy´sledky prˇechodu jsou prˇedevsˇ´ım konkre´ tn´ı akte´ rˇi a strategie, ktere´ uzˇ ´ıvaj´ı. Kombinace teˇ chto dvou faktoru˚ u´ st´ı do cˇ tyrˇ odlisˇny´ ch typu˚ ukoncˇ en´ı rezˇ imu˚ : pakt, vnucen´ı, reforma a revoluce (viz tabulka). Typy prˇechodu˚

Strategie Akte´ rˇ i

172

Elity Masy

Kompromis (multilatera´ ln´ı) PAKT REFORMA

S´ıla (jednostranna´ ) VNUCENÍ REVOLUCE

Pakt prˇedstavuje takovou variantu prˇechodu, v neˇ mzˇ jsou inicia´ torem zmeˇ ny elity, ktere´ se shodnou na kompromisu, jenzˇ vyhovuje vsˇ em zu´ cˇ astneˇ ny´m sila´ m (prˇ´ıklady: Venezuela 1958, Kolumbie 1957, Sˇ paneˇ lsko 1975, Mad’arsko 1989). Jedna´ se o neju´ speˇ sˇ neˇ jsˇ´ı zpu˚ sob, jak dosa´ hnout demokratizace. Vnucen´ı znamena´ , zˇ e se elity rozhodnou k prosazen´ı zmeˇ n pouzˇ ´ıt s´ıly. C´ılem tohoto silove´ ho na´ tlaku jsou prˇedstavitele´ dosavadn´ı mocenske´ sfe´ ry (prˇ´ıklady: Turecko, Braz´ılie). Jedna´ se tedy o prˇechod vnuceny´ shora. Reforma je takovy´m typem prˇechodu, kdy iniciativa vzcha´ z´ı zdola. Tato iniciativa se prˇitom setka´ va´ u vla´ dnouc´ıch skupin s ochotou ke kompromisu. Na´ silne´ rˇesˇ en´ı konfliktu tak nen´ı na poˇradu dne. Naopak revoluce prˇedstavuje na´ silny´ prˇechod, kdy masy zasa´ hnou proti etablovane´ moci a jej´ım prˇedstavitelu˚ m. Rezˇ im je tak porazˇ en v otevˇrene´ m strˇetu. V soucˇ asnosti nepatrˇ´ı k cˇ asto se vyskytuj´ıc´ım postupu˚ m (nejnoveˇ ji se mu do urcˇ ite´ m´ıry bl´ızˇ ´ı jen Rumunsko). Podle Karlove´ a Schmittera se jedna´ o prˇ´ıpady, ktere´ maj´ı malou sˇ anci k tomu, aby dospeˇ ly ke skutecˇ ne´ demokracii. Takto vymezena´ typologie prˇedstavuje prˇedevsˇ´ım idea´ ln´ı typy prˇ echodu˚ . Empiricke´ prˇ´ıpady dokla´ daj´ı ru˚ znou m´ıru prˇ´ıtomnosti zvolenyćh krite´ ri´ı. Existuj´ı tak prˇ´ıpady, ktere´ kombinace krite´ ri´ı charakteru akte´ ru˚ a jejich strategi´ı rˇad´ı do prostoru neˇ kde mezi teˇ mito idea´ ln´ımi typy. Za idea´ ln´ı zpu˚ sob prˇechodu by´va´ povazˇ ova´ na jaka´ si konsensua´ ln´ı cesta (v typologii Karlove´ a Schmittera tedy pakt). Jej´ı za´ kladn´ı charakteristikou je rovnova´ zˇ ny´ pru˚ beˇ h d´ılcˇ´ıch prˇemeˇ n smeˇ rˇuj´ıc´ı ke zmeˇ neˇ rezˇ imu. Du˚ lezˇ ity´m prˇedpokladem takove´ cesty je urcˇ ita´ u´ cˇ ast cˇ i dokonce pocˇ a´ tecˇ n´ı iniciativa elit stare´ ho rezˇ imu na odstartova´ n´ı cele´ ho procesu. Du˚ lezˇ itou roli mohou hra´ t i akce doma´ c´ı opozice, tlak ze zahranicˇ´ı cˇ i lidova´ mobilizace spojena´ s ekonomickou cˇ i jinou kriz´ı, ale to pro nastartova´ n´ı prˇechodu nestacˇ´ı. V jeho pru˚ beˇ hu klesa´ schopnost elit stare´ ho rezˇ imu kontrolovat dosah zmeˇ n a sta´ va´ se tak druhotny´m faktorem.

10.3Procesy nastolova´ n´ı demokracie Hlavn´ı za´ jem se v ra´ mci tohoto te´ matu veˇ nuje aspektu˚ m a proble´ mu˚ m, ktere´ mohou usp´ısˇ it proces nastolova´ n´ı demokracie, cˇ i mu naopak kla´ st prˇeka´ zˇ ky. Hlavn´ım proble´ mem je snaha stanovit etapy, v nichzˇ se cely´ proces odehra´ va´ . Prvn´ı pokus o vymezen´ı hlavn´ıch etap prˇechodu podal D. Rustow na prˇelomu 60. a 70. let 20. stolet´ı. Na rozd´ıl od autoru˚ , kterˇ´ı zdu˚ raznˇ ovali vy´znam ekonomickyćh, socia´ ln´ıch nebo vzdeˇ lanostn´ıch podm´ınek jako prˇedpokladu u´ speˇ sˇ ne´ ho budova´ n´ı demokracie, Rustow pokla´ da´ za jedinou podm´ınku prˇ echodu shodu rozhoduj´ıc´ıch akte´ ru˚ transformace na zachova´ n´ı sta´ vaj´ıc´ı politicke´ komunity. Aby demokratizacˇ n´ı proces u´ speˇ sˇ neˇ probeˇ hl, je nutna´ ochota ke kompromisu˚ m, ktera´ plyne z neschopnosti ktere´ hokoli z akte´ ru˚ dosa´ hnout v ra´ mci transformace rozhoduj´ıc´ı prˇevahy nad ostatn´ımi. Pokud by neˇ ktery´ akte´ r meˇ l takovou schopnost, proces postupne´ demokratizace by byl zastaven, protozˇ e pocit prˇevahy u momenta´ ln´ıho v´ıteˇ ze posiluje neochotu jednat s dalsˇ´ımi akte´ ry. Zacˇ ne si prosazovat sva´ rozhodnut´ı, uplatnˇ uje se veˇ tsˇ inova´ logika rˇesˇ en´ı proble´ mu˚ , kdy v´ıteˇ z bere vsˇ e a porazˇ ene´ mu nezu˚ sta´ va´ nic. Porazˇ eny´ se tak dosta´ va´ do nevy´hodne´ ho postaven´ı a ma´ obavu, zˇ e soucˇ asny´ v´ıteˇ z nastav´ı pravidla Zdroj: Dvoˇra´ kova´ , Kunc 1994: 64. hry tak, aby mu zabra´ nil sta´ vaj´ıc´ı pomeˇ r sil zmeˇ nit. Pra´ veˇ proto se Rustow domn´ıva´ ,

171


zˇ e demokracie ma´ nejveˇ tsˇ´ı sˇ anci na prosazen´ı tehdy, kdyzˇ se beˇ hem demokratizace neobjev´ı zˇ a´ dna´ skupina, ktera´ by mohla ve snaze zajistit si trvale´ v´ıteˇ zstv´ı demokratizaci zvra´ tit. Rustow vymezil tˇri fa´ ze, v jejichzˇ pru˚ beˇ hu se transformace odehra´ va´ . Rozlisˇ il fa´ zi prˇ´ıpravnou, rozhoduj´ıc´ı a uvykac´ı. Ve fa´ zi prˇ ´ıpravne´ se objevuje skupina akte´ ru˚ , kterˇ´ı jsou ochotni postavit se proti sta´ vaj´ıc´ımu nedemokraticke´ mu rezˇ imu a jsou schopni koordinovat sve´ akce. Tyto aktivn´ı elity nemusej´ı sd´ılet touhu po budova´ n´ı demokracie, nemusej´ı m´ıt dokonce zˇ a´ dny´ spolecˇ ny´ program budova´ n´ı urcˇ ite´ ho spolecˇ enske´ ho syste´ mu. Vsˇ e, co mus´ı sd´ılet, je nespokojenost s existuj´ıc´ım rezˇ imem, d´ıky cˇ emuzˇ budou schopny prˇehl´ızˇ et vza´ jemne´ rozd´ıly a potlacˇ ovat antagonismy. Typicky´m prˇ´ıkladem takovyćh vnitrˇneˇ nesourodyćh skupin jsou nejru˚ zneˇ jsˇ´ı jednotne´ fronty bojuj´ıc´ı proti kolonia´ ln´ım mocnostem nebo naprˇ´ıklad cˇ eske´ Obcˇ anske´ fo´ rum, ktere´ obsahovalo velmi heterogenn´ı politicke´ s´ıly, jejichzˇ jediny´m spolecˇ ny´m jmenovatelem byl odpor vu˚ cˇ i komunisticke´ mu rezˇ imu. Du˚ lezˇ ite´ je, jak jizˇ v´ıme, aby se v te´ to fa´ zi neobjevil zˇ a´ dny´ subjekt, ktery´ by byl schopen proces samostatneˇ ovla´ dnout. Fa´ ze koncˇ´ı rozhodnut´ım alesponˇ cˇ a´ sti aktivn´ıch bojovn´ıku˚ proti rezˇ imu institucionalizovat neˇ ktere´ demokraticke´ formy rˇesˇen´ı konfliktu˚ (napˇr. volebn´ı pra´ vo, volby, postaven´ı opozice).

Trˇi fa´ ze transformace

Pro fa´ zi rozhoduj´ıc´ı je charakteristicke´ , zˇ e se demokraticke´ metody rˇesˇ en´ı konfliktu˚ rozsˇ iˇruj´ı na sta´ le veˇ tsˇ´ı mnozˇ stv´ı ota´ zek. Za´ rovenˇ to vsˇ ak neznamena´ , zˇ e se v te´ to fa´ zi jednoznacˇ neˇ prosadily jen ty skupiny a jednotlivci, kterˇ´ı c´ıleneˇ buduj´ı demokracii. Sta´ le existuj´ı spory a odlisˇ ne´ na´ zory na c´ıle transformace a cesty k jejich dosazˇ en´ı. Prˇevazˇ uje vsˇak tzv. uva´ zˇ livy´ konsensus, tj. ochota k jedna´ n´ı a hleda´ n´ı shod a kompromisn´ıch rˇesˇ en´ı, z nichzˇ mohou neˇ co z´ıskat vsˇ ichni zu´ cˇ astneˇ n´ı. Lide´ , kterˇ´ı se identifikuj´ı s demokraticky´m idea´ lem, se objevuj´ı azˇ ve tˇret´ı – za´ veˇ recˇ ne´ – fa´ zi prˇechodu. Teprve v te´ to uvykac´ı fa´ zi jsou pragmatici nahrazeni „pˇresveˇ dcˇ eny´ mi demokraty―. Du˚ lezˇ ite´ je, jak rychle se v tomto obdob´ı rozsˇ´ırˇ´ı demokraticke´ procedury rˇesˇen´ı konfliktu˚ ze sfe´ ry politicke´ do sfe´ ry obcˇ anske´ . Cˇ ´ım v´ıce lid´ı je do tohoto politicke´ ho a kulturn´ıho ra´ mce zacˇ leneˇ no, cˇ´ım v´ıce se jich pod´ıl´ı na uchova´ n´ı a prosazova´ n´ı konsensua´ ln´ıch forem rˇesˇ en´ı konfliktu˚ , t´ım je demokracie stabilneˇ jsˇ´ı. Rustowovy´m c´ılem je teoreticky vymezit proces, ktery´ by ucˇ inil demokratizaci u´ speˇ sˇ nou. Cely´ proces je popsa´ n dynamicky a je zdu˚ razneˇ no, zˇ e nemus´ı nutneˇ ve´ st k demokracii. Upozornˇ uje na prˇeka´ zˇ ky a na´ strahy, ktere´ cˇ´ıhaj´ı na cesteˇ demokratizace. Za´ rovenˇ s t´ım pouka´ zal na to, zˇ e demokracie nemus´ı by´t nutneˇ spojena s demokraticky´m prˇesveˇ dcˇ en´ım akte´ ru˚ demokratizacˇ n´ıho procesu. Skutecˇ neˇ prˇesveˇ dcˇ en´ı demokrate´ nejsou motorem tohoto procesu, ale jeho vy´sledkem. Jiny´ zpu˚ sob periodizace transformacˇ n´ıho procesu navrhl A. Przeworski, ktery´ jej rozdeˇ lil na dveˇ fa´ ze – liberalizaci a demokratizaci. Liberalizace je pocˇ a´ tecˇ n´ı fa´ z´ı prˇechodu. Jedna´ se o otev´ıra´ n´ı prostoru ovla´ dane´ ho autorita´ rˇskou moc´ı vnitrˇn´ım reforma´ m. Snaha urcˇ ite´ cˇ a´ sti autorita´ rˇske´ elity nava´ zat spolupra´ ci s opozic´ı je ospravedlnˇ ova´ na potrˇebou nale´ zt spojence proti zasta´ ncu˚ m tzv. tvrde´ linie mezi prˇ´ıslusˇ n´ıky vla´ dnouc´ıch sil. Toto otevˇren´ı tak mu˚ zˇ e by´t motivova´ no za´ jmy neˇ kteryćh prˇ´ıslusˇ n´ıku˚ mocenske´ elity nebo vycha´ zet z tlaku veˇrejnosti, cozˇ je vsˇ ak mnohem me´ neˇ cˇ aste´ . Liberalizace je

174

Liberalizace

To vytva´ rˇ´ı prˇ´ılezˇ itosti pro cˇ innost autonomn´ıch opozicˇ n´ıch sdruzˇ en´ı, aby „prostor svobody― da´ le rozsˇ iˇrovala. D´ıky tomu je symptomem te´ to etapy jaka´ si nestabilita a nejistota ohledneˇ budouc´ıho vy´voje. Nelze proto prˇesneˇ urcˇ it, jaky´mi cestami se liberalizovany´ syste´ m bude ub´ırat, ani jaky´ bude vy´sledek liberalizace. Nelze vsˇ ak od liberalizace automaticky ocˇ eka´ vat, zˇ e otevˇrena´ cesta i projevena´ ochota meˇ nit rezˇ im bude m´ıt za na´ sledek jeho skutecˇ nou promeˇ nu, tzn. zˇ e liberalizace bude na´ sledova´ na demokratizac´ı. Podle Przeworske´ ho je ve skutecˇ nosti u´ speˇ sˇ nost prˇechodu z fa´ ze liberalizace do fa´ ze demokratizace podstatneˇ omezena. Mnohem pravdeˇ podobneˇ jsˇ´ımi variantami vy´voje jsou bud’ uchova´ n´ı pocˇ a´ tecˇ n´ıho stavu nebo prˇechod do jine´ varianty stejne´ kategorie nedemokraticke´ ho rezˇ imu. Demokratizace

Na u´ speˇ sˇnou liberalizaci navazuje demokratizace. Z odpu˚ rcu˚ autorita´ rˇske´ ho procesu se v te´ to fa´ zi sta´ vaj´ı aktivn´ı u´ cˇ astn´ıci politicke´ ho procesu, meˇ n´ı se na autonomn´ı, samostatne´ subjekty, jejichzˇ vliv na rozhodova´ n´ı se zvysˇ uje. V te´ to fa´ zi docha´ z´ı k budova´ n´ı demokratickyćh instituc´ı, k sˇ iroke´ akceptaci demokraticky´ ch pravidel hry. Syste´ m se sta´ va´ stabilizovaneˇ jsˇ´ı. Zacˇ a´ tek demokratizace spada´ v jedno s okamzˇ ikem, kdy zacˇ´ınaj´ı vznikat na za´ kladeˇ vza´ jemnyćh jedna´ n´ı mezi cˇ a´ st´ı autorita´ rˇske´ elity a opozicˇ n´ımi skupinami dohody o novyćh pravidlech hry. V ra´ mci tohoto „dialogu o pravidlech― Przeworski rozlisˇ uje dalsˇ´ı dveˇ fa´ ze, v nichzˇ se hleda´ odpoveˇ d’ na dveˇ ota´ zky. Jak se vyva´ zat z prˇedchoz´ıho nedemokraticke´ ho rezˇ imu? A jak vybudovat nove´ demokraticke´ instituce? V ra´ mci prvn´ı fa´ ze se vytva´ rˇej´ı vnitrˇneˇ nediferencovana´ hnut´ı, zat´ımco ve fa´ zi druhe´ docha´ z´ı k postupne´ diferenciaci, jej´ımzˇ nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ´ım projevem je vznik velke´ ho pocˇ tu politickyćh stran a skupin nab´ızej´ıc´ıch specificke´ politicke´ programy. Vnitˇrn´ı diferenciace je spojena s ustaven´ım pluralitn´ıho syste´ mu odpov´ıdaj´ıc´ıho demokracii.

10.4 Dimenze tranzice Transformace politicke´ ho rezˇ imu tvorˇila jen jednu dimenzi promeˇ n, ktery´mi po pa´ du komunismu na konci 80. let 20. stolet´ı procha´ zely vyćhodoevropske´ zemeˇ . V jejich prˇ´ıpadeˇ se transformace nety´ kala pouze politicke´ moci, ale take´ ota´ zek teritoria´ ln´ıch a prˇedevsˇ´ım pak ekonomicke´ ho rˇ a´ du a vlastnicky´ ch pra´ v. Claus Offe v te´ to souvislosti hovoˇril o „troj´ım charakteru― tranzice ve vyćhodn´ı Evropeˇ . Zat´ımco v dimenzi politicke´ sˇ lo o demokratizaci a v dimenzi teritoria´ ln´ı o vymezen´ı sta´ tn´ıho na´ roda (viz rozpad komunistickyćh federac´ı – Jugosla´ vie, Cˇ eskoslovensko, Soveˇ tsky´ svaz), ekonomicky´ rozmeˇ r tranzice spocˇ´ıval v nastolen´ı funguj´ıc´ı trzˇ n´ı ekonomiky a jej´ıch instituc´ı. Offe a dalsˇ´ı v pocˇ a´ tecˇ n´ıch fa´ z´ıch prˇechodu upozornˇ ovali na potencia´ ln´ı konflikt mezi jednotlivy´mi rozmeˇ ry tranzice. Pokud je jej´ım c´ılem nastolit trzˇ n´ı hospoda´ rˇstv´ı, nevyhne se socia´ ln´ım na´ kladu˚ m, ktere´ se vsˇ ak – d´ıky demokratizaci, resp. zaveden´ı instituce svobodnyćh voleb – mohou reforma´ toru˚ m vra´ tit ve formeˇ volebn´ıho neu´ speˇ chu. Podle neˇ kteryćh na´ zoru˚ proto u´ speˇ chu ekonomicke´ tranzice nahra´ val relativneˇ nedemokraticky´ politicky´ syste´ m, cozˇ vsˇ ak byl prˇedpoklad, ktery´ se nejme´ neˇ v kontextu strˇedn´ı Evropy nepotvrdil. Vrac´ı se vsˇak sta´ le v diskus´ıch o relativn´ı u´ speˇ sˇ nosti tzv. ruske´ a cˇ´ınske´ cesty k trhu. Cˇ ´ına by´va´ vyda´ va´ na za tak u´ zce spojenau´sspe otevr ˇˇen´ mocenske ´ sfe´ rynez –ˇmezi cˇ leny elity se objevuj´ trhliny. ˇ sˇ ne jsˇ´ıım model prˇechodu Rusko, ktere ´ procha ´ zeloı po cela´ devadesa´ ta´ le´ ta

173


neprˇetrzˇ itou ekonomickou kriz´ı a nakonec instalovalo do sve´ ho cˇ ela vu˚ dce, ktery´ v zˇ a´ dne´ m prˇ´ıpadeˇ nemu˚ zˇ e by´t vyda´ va´ n za prototyp demokraticke´ ho vla´ dce. Politicke´ volby, ktere´ sta´ ly prˇed reformn´ımi silami na pocˇ a´ tku prˇechodu k demokraticke´ mu sta´ tu a funguj´ıc´ı trzˇ n´ı ekonomice, by se daly shrnout do tˇr´ı odlisˇ nyćh pozic. Prvn´ı z nich – neolibera´ ln´ı vize – vteˇ lena´ do tzv. „washingtonske´ ho konsensu― (viz odd´ıl 9.5) veˇ rˇila v s´ılu sponta´ nn´ıch trzˇ n´ıch sil nastolit funguj´ıc´ı ekonomicky´ rˇa´ d. Neolibera´ ln´ı program veˇ rˇil v tzv. „sˇ okovou terapii―, ktera´ spocˇ´ıvala v soucˇ asne´ m proveden´ı tˇr´ı kroku˚ : liberalizaci, privatizaci a stabilizaci ekonomiky. Osvobozen´ı jednotlivcu˚ ze sevrˇen´ı kontroly komunisticke´ ho sta´ tu meˇ lo vytvorˇit svobodny´ prostor k tomu, aby mohla zacˇ´ıt fungovat trzˇ n´ı ekonomika. K tomu bylo da´ le nutno prˇeve´ st majetek z rukou sta´ tu do soukrome´ ho vlastnictv´ı (privatizovat) a kontrolovat peneˇ zˇ n´ı za´ sobu v ekonomice, aby se prˇedesˇ lo inflaci (stabilizace). Tato strategie nezaznamenala velky´ u´ speˇ ch. Ostatneˇ ve sve´ cˇ iste´ podobeˇ nebyla masoveˇ ji aplikova´ na. Neolibera´ ln´ı program podcenil instituciona´ ln´ı prˇedpoklady funguj´ıc´ı trzˇ n´ı ekonomiky. Nebyl schopen docenit to, zˇ e trzˇ n´ı vztahy potrˇebuj´ı kompetentn´ı sta´ t, ktery´ je schopen ekonomicky´m akte´ ru˚ m poskytnout podm´ınky pro jejich interakce (viz odd´ıl 1.6). Na to reagovala druha´ vize – vize rozvojove´ ho sta´ tu – ktera´ cˇ erpala ze skutecˇ nosti neˇ kteryćh vyćhodoasijskyćh ekonomik (viz odd´ıl 2.2). V prˇedstaveˇ teˇ chto teoretiku˚ nemeˇ la by´t iniciativa prˇenecha´ na trzˇ n´ım sila´ m, ale vzdeˇ lany´m a kompetentn´ım u´ rˇedn´ıku˚ m sta´ tu. Sta´ t tak meˇ l sehra´ t aktivn´ı transformacˇ n´ı a rozvojovou roli. Proble´ mem tohoto programu bylo sˇ patne´ hodnocen´ı stavu sta´ tn´ı spra´ vy v postkomunistickyćh zem´ıch. Syste´ my sta´ tn´ı spra´ vy se vyznacˇ ovaly mnoha charakteristikami, nikoli vsˇ ak vzdeˇ lanost´ı cˇ i kompetenc´ı. Jednodusˇ e rˇecˇ eno, zat´ımco zemeˇ jihovyćhodn´ı Asie se mohly spolehnout na funguj´ıc´ı vzdeˇ la´ vac´ı syste´ m i mora´ ln´ı kodex u´ rˇednictva, ve vyćhodn´ı Evropeˇ to nebylo mozˇ ne´ . Vy´sledkem byl jaky´si kompromis, ktery´ se snazˇ il v konkre´ tn´ıch podm´ınka´ ch spojit vhledy obou prˇedchoz´ıch pozic. V protikladu k neolibera´ ln´ımu prˇesveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e kolaps komunismu ve vyćhodn´ı Evropeˇ nastolil jake´ si „instituciona´ ln´ı vakuum―, ktere´ vyzˇ adovalo, aby byly nove´ instituce vybudova´ ny „na zelene´ m drnu―, bylo nutne´ vz´ıt v u´ vahu fakt existence instituc´ı, organizac´ı a mechanismu˚ zdeˇ deˇ nyćh z minulosti. Nebylo tedy mozˇ ne´ jen strhnout stavbu komunisticke´ ho sta´ tu a vystaveˇ t „novou spolecˇ nost―. Stejneˇ tak vsˇ ak nebylo mozˇ ne´ prˇecenˇ ovat schopnosti teˇ chto zdeˇ deˇ nyćh instituc´ı, na´ vyku˚ a mechanismu˚ , jak cˇ inili zasta´ nci rozvojove´ ho sta´ tu. Ve skutecˇ nosti bylo nutne´ vyva´ zˇ it mozˇ nosti politicke´ regulace ze strany sta´ tn´ıch instituc´ı a aktivity ekonomicky´ ch jednotek. V kazˇ de´ m prˇ´ıpadeˇ se vsˇ ak stalo zrˇejmy´m, zˇ e trzˇ n´ı smeˇ na vyzˇ aduje za´ kladn´ı regulacˇ n´ı ra´ mec poskytovany´ transparentn´ımi politicky´mi institucemi. Jejich funkce se ve vyćhodoevropskyćh sta´ tech postupneˇ zlepsˇ ovaly v pru˚ beˇ hu transformacˇ n´ıch let. Trˇi vy´sˇ e prˇedstavene´ pozice zna´ zornˇ uje na´ sleduj´ıc´ı tabulka. Politicke´ pozice Politicka´ doporucˇ en´ı

176

Neolibera´ ln´ı Trzˇ n´ı aktivita

Kompromisn´ı pozice Sta´ tn´ı regulace a trzˇ n´ı aktivita

Rozvojovy´ sta´ t Aktivita sta´ tu

Politicke´ volby

Shrnut´ı kapitoly 1. Prˇechodem rozum´ıme obdob´ı promeˇ ny politicke´ ho rezˇ imu. 2. Politologie se zaby´va´ prˇedevsˇ´ım prˇechody nedemokratickyćh rezˇ imu˚ k de3. 4. 5.

6.

7.

8.

mokracii. Rozlisˇ ujeme dva za´ kladn´ı typy nedemokratickyćh rezˇ imu˚ – autorita´ rˇske´ a totalitn´ı. A. Stepan rozlisˇ uje osm zpu˚ sobu˚ ukoncˇ en´ı nedemokraticke´ ho rezˇ imu, Karlova´ a Schmitter prˇedstavuj´ı cˇ tyrˇm´ıstnou typologii prˇechodu˚ . Podle Rustowa tvorˇ´ı podm´ınku prˇechodu k demokracii ochota ke kompromisu˚ m, ktera´ plyne z neschopnosti politickyćh akte´ ru˚ dosa´ hnout v ra´ mci transformace rozhoduj´ıc´ı prˇevahy nad ostatn´ımi. Rustow vymezil tˇri fa´ ze, v jejichzˇ pru˚ beˇ hu se transformace odehra´ va´ . Rozlisˇ il fa´ zi prˇ´ıpravnou, rozhoduj´ıc´ı a uvykac´ı. Przeworski rozlisˇ il dveˇ fa´ ze – liberalizaci a demokratizaci. Transformace ve vyćhodn´ı Evropeˇ se nety´kala pouze politicke´ moci, ale take´ ota´ zek teritoria´ ln´ıch a prˇedevsˇ´ım pak ekonomicke´ ho rˇa´ du a vlastnickyćh pra´ v. Existuj´ı nejme´ neˇ tˇri politicke´ perspektivy na transformaci ve vyćhodn´ı Evropeˇ – neolibera´ ln´ı, etatisticka´ a kompromisn´ı.

Ota´ zky k zamysˇ len´ı 1. Co se mysl´ı prˇechodem politicke´ ho rezˇ imu? 2. Jak se lisˇ´ı autorita´ rˇsky´ rezˇ im od sve´ ho totalitn´ıho proteˇ jsˇ ku? 3. Jake´ typy tranzice rozlisˇ ili Karlova´ a Schmitter? 4. Jake´ fa´ ze prˇechodu rozlisˇ il Rustow? 5. Co je liberalizace? 6. Jaky´ charakter meˇ la tranzice ve vy´ chodn´ı Evropeˇ , ty´kala se jen politicke´ ho

rezˇ imu?

Literatura pouzˇ ita´ prˇ i zpracova´ n´ı textu kapitoly CABADA, L., KUBA´ T, M. A KOL.: U´ vod do studia politicke´ veˇ dy. 2. rozsˇ´ırˇene´ a doplneˇ ne´ vyda´ n´ı. Eurolex Bohemia, Praha 2004 DVORˇ A´ KOVA´ , V., KUNC, J.: O prˇ echodech k demokracii. Slon, Praha 1994 ˇ IĆHOVA´ , B.: Prˇ ehled modern´ıch politologickyćh teori´ı. Porta´ l, Praha 2000 R

175

Shrnut´ı

Shrnut´ı

Shrnut´ı

C´ılem studia kurzu Za´ klady politologie bylo sezna´ mit va´ s s proble´ my a ota´ zkami, ktere´ studuje politologie jako samostatna´ spolecˇ enskoveˇ dn´ı discipl´ına. Pokud jste nastudovali vsˇ echny kapitoly studijn´ı opory, z´ıskali jste pomeˇ rneˇ sˇ iroky´ prˇehled o te´ matech a proble´ mech, jimizˇ se politologie zaby´va´ . Meˇ li byste by´t schopni porozumeˇ t za´ kladn´ım mechanismu˚ m fungova´ n´ı politicke´ ho procesu, jeho akte´ ru˚ m i instituciona´ ln´ımu ra´ mci. Z´ıskali jste prˇehled o ideovyćh vyćhodisc´ıch politickyćh pozic, ktere´ formuj´ı soucˇ asnou politiku. Spolu s t´ım jste nastudovali za´ kladn´ı informace o trendech, ktere´ dnesˇ n´ı politiku promeˇ nˇ uj´ı. Naucˇ ili jste se za´ klady politicke´ analy´zy, ktere´ va´ m mohou pomoci do politicke´ ho procesu promluvit. Jste schopni orientovat se a veˇ cneˇ argumentovat prˇi diskus´ıch ty´kaj´ıc´ıch se obecnyćh politickyćh te´ mat. Kurz tak rozsˇ´ırˇil znalosti, ktere´ jste z´ıskali v kurzech s ekonomicky´m zameˇ rˇen´ım, a umozˇ nil va´ m nahle´ dnout do podstaty politickyćh podm´ınek existence trzˇ n´ı ekonomiky.

178

Glosa´ rˇ

Glosa´ rˇ

Pozna´ mka – Veˇ tsˇ ina hesel se drzˇ ´ı vy´ kladu v HEYWOOD, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 – viz obsah na s. 12–14. Zde lze naj´ıt i neˇ ktere´ jine´ term´ıny.

A Antisemitismus – pˇredsudky nebo nena´ vist vu˚ cˇ i zˇ idu˚ m. Ve sve´ prvn´ı systematicke´ podobeˇ meˇ l antisemitismus na´ bozˇ ensky´ charakter. Odra´ zˇ el se v neˇ m neprˇa´ telsky´ postoj kˇrest’anu˚ k zˇ idu˚ m, zakla´ daj´ıc´ı se na u´ dajne´ spoluvineˇ zˇ idu˚ na popraveˇ Jezˇ ´ısˇ e. Ekonomicky´ antisemitismus se zacˇ al projevovat ve strˇedoveˇ ku jako nechut’ vu˚ cˇ i zˇ idu˚ m jako profesiona´ ln´ım lichva´ ˇru˚ m a zastava´ rn´ıku˚ m. V 19. stolet´ı se zrodil rasovy´ antisemitismus, ktery´ odsuzoval zˇ idy jako ve sve´ podstateˇ zle´ a nebezpecˇ ne´ lidi. Antropocentrismus – „cˇ loveˇ kostrˇedny´ “ pohled, ktery´ si cen´ı pˇr´ırodu jen kvu˚ li tomu, co mu˚ zˇ e pˇrine´ st lidem. Jedna´ se o instrumenta´ ln´ı pohled na pˇr´ırodu a jej´ı zdroje. Autonomie – doslova znamena´ samospra´ va a oznacˇ uje „za´ kon, ktery´ cˇ loveˇ k da´ va´ sa´ m sobeˇ “. O sta´ tech, instituc´ıch nebo skupina´ ch lze ˇr´ıci, zˇ e jsou autonomn´ı, pokud se teˇ sˇ ´ı neza´ vislosti. Aplikujeme-li ji na jednotlivce, je autonomie teˇ sneˇ spjata se svobodou. Soukromou autonomii spojujeme se svobodou negativn´ı, ktera´ je zalozˇ ena na pˇresveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e cˇ loveˇ k ma´ by´ t necha´ n na pokoji do te´ m´ıry, do n´ızˇ nesˇ kod´ı druhy´ m. Veˇrejnou autonomii pak spojujeme se svobodou pozitivn´ı, ktera´ vycha´ z´ı z toho, zˇ e cˇ loveˇ k je svobodny´, jen pokud je „svy´ m vlastn´ım pa´ nem“. Autorita – legitimn´ı moc. Zat´ımco moc je schopnost ovlivnˇ ovat chova´ n´ı jiny´ ch lid´ı, autorita je pra´ vo ho ovlivnˇ ovat. Autorita se tak zakla´ da´ sp´ısˇ e na uznane´ povinnosti poslouchat nezˇ na jake´ mkoli donucova´ n´ı nebo manipulaci. Autorita je tak moc odeˇ na´ do opra´ vneˇ nosti. Autorita´ rˇstv´ı (autoritarismus) – v´ıra ve vla´ dnut´ı „shora“. Autorita se zde uplatnˇ uje bez ohledu na souhlas lidu. Autorita´ rˇstv´ı je tak neˇ co jine´ ho nezˇ autorita, ktera´ vycha´ z´ı z konsensu ovla´ dany´ ch. Autorita´ rˇske´ rezˇ imy proto zdu˚ raznˇ uj´ı, zˇ e autorita ma´ pˇrednost pˇred svobodou jednotlivce. Tyto rezˇ imy vsˇ ak obvykle odlisˇ ujeme od rezˇ imu˚ totalitn´ıch. V autorita´ ˇrsky´ ch rezˇ imech jde sp´ısˇ e o potlacˇ en´ı politicke´ opozice nezˇ o realizaci neˇ jake´ ho absolutn´ıho c´ıle, o ktere´ usiluj´ı totalitn´ı rezˇ imy.

D Deˇ lba moci – teorie deˇ lby moci, resp. oddeˇ len´ı moc´ı, znamena´ , zˇ e kazˇ da´ ze trˇ´ı moc´ı (za´ konoda´ rna´ , vy´ konna´ , soudn´ı) je sveˇ rˇena zvla´ sˇ tn´ı, od ostatn´ıch oddeˇ lene´ „veˇ tvi“ vla´ dnut´ı (shroma´ zˇ deˇ n´ı, exekutiva, soudn´ı syste´ m). Smyslem je sta´ tn´ı moc rozdrobit, aby byla chra´ neˇ na svoboda a zabra´ nilo se tyranii. Deˇ lba moci je nejdu˚ sledneˇ ji uplatnˇ ova´ na v USA. V urcˇ ite´ formeˇ se vsˇ ak uplatnˇ uje ve vsˇ ech demokraticky´ ch rezˇ imech. Demokracie libera´ ln´ı – forma demokraticke´ ho vla´ dnut´ı, ve ktere´ je princip omezene´ ho sta´ tu vyvazˇ ova´ n idea´ lem souhlasu lidu s politickou reprezentac´ı. Jej´ı libera´ ln´ı charakter se manifestuje v existenci vnitrˇn´ıch i vneˇ jsˇ ´ıch brzd vu˚ cˇ i sta´ tu, ktere´ jsou vytvoˇreny k tomu, aby zajisˇ t’ovaly svobodu a obcˇ anu˚ m sky´ taly ochranu pˇred sta´ tem. Demokracie parlamentn´ı – je jednou z forem demokraticke´ ho vla´ dnut´ı, ktera´ funguje prostrˇednictv´ım lidem volene´ ho shroma´ zˇ deˇ n´ı, ktere´ vytva´ ˇr´ı neprˇ´ıme´ spojen´ı mezi vla´ dou a ovla´ dany´ mi. Demokracie v tomto pojet´ı znamena´ odpoveˇ dnou a reprezentativn´ı vla´ du. Participaci verˇejnosti tak parlamentn´ı demokracie vyvazˇ uje vla´ dou elity: vla´ da nen´ı odpoveˇ dna pˇr´ımo lidu, ale lidem voleny´ m za´ stupcu˚ m. Demokracie pluralitn´ı – tento term´ın se obcˇ as pouzˇ ´ıva´ jako synonymum libera´ ln´ı demokracie, tedy na oznacˇ en´ı demokraticke´ ho syste´ mu zalozˇ ene´ ho na volebn´ı souteˇ zˇ i v´ıce politicky´ ch stran. V uzˇ sˇ ´ım smyslu je oznacˇ en´ım formy demokracie, ktera´ funguje d´ıky tomu, zˇ e organizovane´ skupiny a za´ jmy mohou tlumocˇ it pozˇ adavky verˇejnosti a zajisˇ t’ovat tak odpoveˇ dnost vla´ dy. Demokratizace – je pˇrechod od autoritarismu k libera´ ln´ı demokracii. K nejdu˚ lezˇ iteˇ jsˇ ´ım rysu˚ m tohoto procesu patrˇ´ı poskytnut´ı za´ kladn´ıch svobod, zejme´ na politicky´ ch pra´ v, kona´ n´ı vsˇ eobecny´ ch konkurencˇ n´ıch voleb. Diktatura – v u´ zke´ m slova smyslu je forma vla´ dy, kde je jednomu cˇ loveˇ ku sveˇ rˇena absolutn´ı moc. V tomto smyslu je diktatura synonymem autokracie. Pu˚ vodneˇ se toto slovo spojovalo s neomezeny´ mi pravomocemi, ktere´ se v prvn´ıch stolet´ıch ˇr´ımske´ republiky udeˇ lovaly nejvysˇ sˇ ´ımu u´ ˇredn´ıkovi. V modern´ı dobeˇ se za dikta´ tory povazˇ uj´ı osoby, ktere´ jsou „nad za´ konem“ a jednaj´ı mimo ra´ mec platne´ u´ stavy.

E Ekocentrismus – snazˇ ´ı se o uchova´ n´ı pˇr´ırody ne z instrumenta´ ln´ıch du˚ vodu˚ (viz antropocentrismus), ale kvu˚ li jej´ı inherentn´ı hodnoteˇ . Elita – term´ın, ktery´ oznacˇ uje mensˇ inu, v jej´ıchzˇ rukou se soustrˇed’uje moc, bohatstv´ı nebo privilegia, at’ jizˇ odu˚ vodneˇ neˇ nebo ne. Elitismus je pak na´ zor, zˇ e t´ım, kdo vla´ dne, je elita nebo mensˇ ina. Etatismus – na´ zor, podle neˇ hozˇ nejvhodneˇ jsˇ ´ı cestou jak ˇresˇ it politicke´ proble´ my nebo stimulovat ekonomicky´ a socia´ ln´ı rozvoj jsou sta´ tn´ı za´ sahy. Exekutiva – ta cˇ a´ st sta´ tn´ıho mechanismu, ktera´ odpov´ıda´ za realizaci schva´ leny´ ch za´ konu˚ a politicky´ ch opatˇren´ı. Saha´ od hlavy sta´ tu azˇ k pˇr´ıslusˇ n´ıku˚ m donucovac´ıch slozˇ ek, jaky´ mi jsou arma´ da a policie. Patˇr´ı k n´ı ministrˇi i u´ rˇedn´ıci sta´ tn´ı spra´ vy. V uzˇ sˇ ´ım smyslu se uzˇ ´ıva´ k oznacˇ en´ı uskupen´ı teˇ ch, kdo rozhoduj´ı a odpov´ıdaj´ı za celkove´ rˇ´ızen´ı a koordinaci vla´ dn´ı, resp. sta´ tn´ı politiky. V tomto smyslu je exekutiva synonymem vla´ dy.

180

F Frakce – oznacˇ uje cˇ a´ st nebo skupinu v ra´ mci neˇ jake´ ho sˇ irsˇ ´ıho u´ tvaru, obvykle politicke´ strany. Fundamentalismus – styl mysˇ len´ı, podle neˇ hozˇ se urcˇ ite´ principy povazˇ uj´ı za zcela za´ sadn´ı „pravdy“, jejichzˇ autorita je nezpochybnitelna´ a nade vsˇ e povy´ sˇ ena´ . Jednotlive´ fundamentalismy maj´ı tud´ızˇ jen ma´ lo co spolecˇne´ ho, pokud nepocˇ´ıta´ me to, zˇ e jejich stoupenci se vyznacˇ uj´ı smrtelnou va´ zˇ nost´ı a za´ palem, ktery´ pramen´ı z jejich doktrina´ ln´ı jistoty.

G Gender – oznacˇ uje socia´ ln´ı a kulturn´ı rozd´ıly mezi osobami muzˇ ske´ ho a zˇ enske´ ho pohlav´ı, zat´ımco slovem pohlav´ı se oznacˇ uj´ı biologicke´ , a proto neodstranitelne´ rozd´ıly. Gender je socia´ ln´ı konstrukt, ktery´ se obvykle op´ıra´ o stereotypy „feminn´ıho“ a „maskulinn´ıho“ chova´ n´ı. Globalizace – pojem popisuje vznika´ n´ı slozˇ ite´ ho pˇrediva vza´ jemne´ prova´ zanosti, ktera´ znamena´ , zˇ e nasˇ e zˇ ivoty jsou ve sta´ le veˇ tsˇ ´ı m´ıˇre ovlivnˇ ova´ ny uda´ lostmi, ke ktery´ m docha´ z´ı, a rozhodnut´ımi, ktera´ jsou pˇrij´ıma´ na daleko od na´ s. Rysem globalizace tak je to, zˇ e zemeˇ pisne´ vzda´ lenosti ztra´ cej´ı na vy´ znamu a zˇ e hranice mezi sta´ ty se sta´ vaj´ı z politicke´ ho hlediska ma´ lo du˚ lezˇ ite´ . Globalizace vsˇ ak neznamena´ , zˇ e loka´ ln´ı a na´ rodn´ı jsou podrˇ´ızeny globa´ ln´ımu, sp´ısˇ e jde o zdu˚ razneˇ n´ı jejich vza´ jemny´ ch vztahu˚ – domneˇ le na´ rodn´ı (sta´ tn´ı) rozhodnut´ı mohou m´ıt globa´ ln´ı dosah a naopak.

H Hnut´ı socia´ ln´ı – zvla´ sˇ tn´ı forma kolektivn´ıho jedna´ n´ı motivovane´ ho pˇreva´ zˇ neˇ postoji a aspiracemi cˇ lenu˚ . K tomu, aby se cˇ loveˇ k stal soucˇ a´ st´ı socia´ ln´ıho hnut´ı, je zapotrˇeb´ı sp´ısˇ e jiste´ m´ıry oddanosti veˇ ci a politicke´ ho aktivismu nezˇ cˇ lenske´ legitimace. Hnut´ı cha´ peme jako s´ıteˇ spojuj´ıc´ı ru˚ zne´ organizace a jednotlivce, kteˇr´ı jsou stmeleni spolecˇ nou identitou, resp. za´ jmem, ktery´ prosazuj´ı (pˇr´ıkladem mu˚ zˇ e by´ t environmenta´ ln´ı hnut´ı). Holocaust – c´ılene´ a raciona´ lneˇ pla´ novane´ vyvrazˇ d’ova´ n´ı zˇ idu˚ nacisty beˇ hem 2. sveˇ tove´ va´ lky.

CH Charisma – jako politicky´ fenome´ n oznacˇ uje urcˇ ity´ sˇ arm nebo s´ılu osobnosti, schopnost zajistit si veden´ı jaky´ msi psychologicky´ m ovla´ dnut´ım druhy´ ch.

I Idea´ ln´ı typ – mysˇ lenkova´ konstrukce, pomoc´ı ktere´ se snazˇ ´ıme dobrat pozna´ n´ı komplexn´ı skutecˇ nosti. Idea´ ln´ı typy zdu˚ razneˇ n´ım neˇ ktery´ ch rysu˚ empiricke´ reality poma´ haj´ı jej´ımu lepsˇ ´ımu porozumeˇ n´ı. Jedna´ se tedy o urcˇ ite´ vysveˇ tluj´ıc´ı na´ stroje. Imperialismus – politika rozsˇ irˇova´ n´ı moci sta´ tu za jeho hranice s c´ılem ovla´ dnout – politicky nebo ekonomicky – jina´ u´ zem´ı. Individualismus – vycha´ z´ı z pˇrednosti individua pˇred jakoukoli socia´ ln´ı skupinou nebo kolektivem. Podle individualismu mus´ı kazˇ da´ politicka´ teorie vycha´ zet z jednotlivce. Internacionalismus – politicka´ teorie nebo praxe zalozˇ ena´ na mezina´ rodn´ı nebo celosveˇ tove´ spolupra´ ci. Vycha´ z´ı z univerzalisticky´ ch pˇredpokladu˚ o lidske´ pˇrirozenosti, jimzˇ odporuje politicky´ nacionalismus, ktery´ tvrd´ı, zˇ e lidska´ identita je do znacˇ ne´ m´ıry utva´ rˇena pˇr´ıslusˇ nost´ı k na´ rodu. Hlavn´ı internacionalisticke´ tradice vycha´ zej´ı z liberalismu a socialismu.

K Kohabitace – spoluzˇ it´ı. Uspoˇra´ da´ n´ı, kdy v poloprezidentske´ m syste´ mu prezident spolupracuje s vla´ dou a parlamentem ovla´ dany´ mi konkuruj´ıc´ı stranou. Kolektivismus – zdu˚ raznˇ uje schopnost lid´ı jednat kolektivneˇ . Vycha´ z´ı tedy z toho, zˇ e lide´ jsou schopni a ochotni dosahovat svy´ ch c´ılu˚ sp´ısˇ e spolecˇ neˇ nezˇ jen individua´ ln´ım u´ sil´ım. Za´ kladem je pˇresveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e lidska´ pˇrirozenost ma´ jake´ si „spolecˇ enske´ ja´ dro“, z cˇ ehozˇ plyne, zˇ e cˇ loveˇ k je spolecˇ enska´ bytost a jeho pˇrina´ lezˇ itost k ru˚ zny´ m typu˚ m kolektivu˚ je soucˇ a´ st´ı jeho identity. Kolonialismus – teorie nebo praxe ovla´ da´ n´ı ciz´ıho u´ zem´ı, ktere´ se tak sta´ va´ „koloni´ı“. Kolonialismus je tak jednou z forem imperialismu. Obvykle se vyznacˇ uje zakla´ da´ n´ım osad a ekonomicky´ m panstv´ım. Komunitarismus – na´ zor, podle neˇ hozˇ je individua´ ln´ı identita formova´ na pospolitost´ı, ktera´ ma´ tud´ızˇ ve vztahu k jednotlivcu˚ m neza´ visly´ mora´ ln´ı vy´ znam. Zat´ımco podle libera´ lu˚ je za´ kladn´ı mora´ ln´ı jednotkou jednotlivec, podle komunitaristu˚ je to socia´ ln´ı skupina. Libera´ love´ vyzˇ aduj´ı dodrzˇ ova´ n´ı individua´ ln´ıch pra´ v, komunitariste´ jsou schopni argumentovat ve prospeˇ ch uzna´ n´ı skupinovy´ ch na´ roku˚ (pra´ v). Korporatismus – v nejsˇ irsˇ ´ım slova smyslu jde o zapojova´ n´ı organizovany´ ch skupin do procesu vla´ dnut´ı. Existuje ve dvou podoba´ ch. Autoritaristicky´ korporatismus je ideologie cˇ i ekonomicke´ uspoˇra´ da´ n´ı teˇ sneˇ spjate´ s italsky´ m fasˇ ismem. Tato forma korporatismu je etatisticka´ a jej´ım hlavn´ım c´ılem je zajistit sta´ tu kontrolu nad pru˚ myslovou sfe´ rou i odbory. Libera´ ln´ı korporatismus (neokorporatismus) spocˇ´ıva´ v zajisˇ teˇ n´ı institucionalizovane´ ho pˇr´ıstupu k formulova´ n´ı du˚ lezˇ ity´ ch politik pro za´ stupce socia´ lneˇ -ekonomicky´ ch za´ jmu˚ – zameˇ stnavatele a odbory.

181

Glosa´ rˇ

L Laissez-faire – doslova „nechte veˇ cem volny´ pru˚ beˇ h“ (z francouzsˇ tiny). Je to za´ sada nezasahova´ n´ı do ekonomiky. Jedna´ se o ja´ dro doktr´ıny, podle ktere´ ekonomika nejle´ pe funguje tehdy, kdyzˇ si j´ı vla´ da nevsˇ ´ıma´ . Legitimita – znamena´ zhruba opra´ vneˇ nost nebo ospravedlnitelnost. Legitimita tud´ızˇ urcˇite´ mu rˇa´ du propu˚ jcˇ uje autoritativn´ı neboli za´ vaznou povahu, a tak promeˇ nˇ uje moc v legitimn´ı autoritu. Lobby – term´ın je odvozen z anglicke´ ho oznacˇ en´ı parlamentn´ıch prostor (kuloa´ ru˚ , pˇreds´ın´ı atd.), kde se verˇejnost mu˚ zˇ e setka´ vat se za´ konoda´ rci a obracet se na neˇ se svy´ mi zˇ a´ dostmi. V anglicˇ tineˇ dnes toto slovo figuruje jako podstatne´ jme´ no i sloveso. Lobovat znamena´ pˇricha´ zet do styku s politikem, argumentovat a pˇresveˇ dcˇ ovat. Jako podstatne´ jme´ no je lobby pˇriblizˇ neˇ tote´ zˇ co za´ jmova´ skupina.

M Manda´ t – je pokyn nebo pˇr´ıkaz neˇ jake´ ho vysˇ sˇ ´ıho subjektu, ktere´ mu je trˇeba vyhoveˇ t. Idea lidove´ ho manda´ tu ma´ svu˚ j pu˚ vod v tvrzen´ı strany, ktera´ zv´ıteˇ zila ve volba´ ch, zˇ e tomu, co ve sve´ m programu sl´ıbila, se dostalo podpory a zˇ e tato skutecˇ nost ji opravnˇ uje, aby tyto sliby prom´ıtla do vla´ dn´ıho programu. Meritokracie – vla´ da nadany´ ch. Za´ sada, zˇ e odmeˇ ny a funkce by se meˇ ly rozdeˇ lovat podle schopnost´ı. Moc – schopnost dosa´ hnout neˇ jake´ ho zˇ a´ douc´ıho vy´ sledku. V politice se cha´ pe jako vztah, tj. jako schopnost ovlivnit chova´ n´ı jiny´ ch lid´ı a doc´ılit, aby se chovali jinak, nezˇ zamy´ sˇ leli. Pak se hovorˇ´ı o „moci nad lidmi“. Multikulturalismus – tento pojem se uzˇ ´ıva´ jak ve smyslu deskriptivn´ım, tak normativn´ım. Ve smyslu deskriptivn´ım oznacˇ uje kulturn´ı rozru˚ zneˇ nost, ktera´ vyply´ va´ z toho, zˇ e ve spolecˇ nosti existuj´ı skupiny, jejichzˇ na´ zory a prakticke´ postupy da´ vaj´ı vzniknout pocitu zvla´ sˇ tn´ı kolektivn´ı identity. Ve smyslu normativn´ım vyply´ va´ z multikulturalismu kladny´ postoj ke skupinove´ rozru˚ zneˇ nosti a jej´ı podpora, vycha´ zej´ıc´ı bud’ z pra´ va rozmanity´ ch skupin na u´ ctu a uzna´ n´ı nebo z ocˇ eka´ vane´ ho prospeˇ chu, ktery´ z mora´ ln´ı a kulturn´ı rozru˚ zneˇ nosti ma´ celek spolecˇnosti.

N Na´ rod – jedna´ se o slozˇ ite´ jevy, ktere´ jsou utva´ ˇreny cely´ m souborem kulturn´ıch, politicky´ ch a psychologicky´ ch faktoru˚ . Kulturneˇ je na´ rod skupina, ktera´ je spjata spolecˇ nou ˇrecˇ´ı, na´ bozˇ enstv´ım, histori´ı, tradicemi. Na´ rody vsˇ ak mohou by´ t v ru˚ zne´ m´ıˇre i kulturneˇ heterogenn´ı. Politicky je na´ rod skupina lid´ı, kteˇr´ı se povazˇ uj´ı za pˇrirozene´ politicke´ spolecˇenstv´ı. Nastolova´ n´ı agendy – schopnost strukturovat politickou diskusi vykona´ va´ n´ım kontroly nad t´ım, o ktery´ ch proble´ mech se bude jednat nebo stanoven´ım priorit mezi nimi. Nova´ levice – vy´ znamna´ v 60. a pocˇ a´ tkem 70. let 20. stolet´ı. Snazˇ ila se ozˇ ivit socialisticke´ mysˇ len´ı vypracova´ n´ım radika´ ln´ı kritiky vyspeˇ le´ industria´ ln´ı spolecˇ nosti. Nova´ levice odm´ıtla obeˇ „starolevicove´ “ alternativy – sta´ tn´ı socialismus soveˇ tske´ ho typu i za´ padn´ı socia´ ln´ı demokracii, ktera´ u´ dajneˇ ztratila svu˚ j radika´ ln´ı na´ boj.

O Obcˇ anska´ spolecˇ nost – popisuje sfe´ ru svobodne´ ho sdruzˇ ova´ n´ı, ktera´ je neza´ visla´ na sta´ tu. Pu˚ vodneˇ se tento pojem pouzˇ ´ıval k vymezen´ı sta´ tu jako protikladu „pˇrirozene´ ho stavu“, dnes se vsˇ ak cha´ pe jako sfe´ ra spolecˇ enske´ plurality, ktera´ stav´ı hranice sta´ tn´ı moci. Obcˇ anskou spolecˇ nost´ı se tedy mysl´ı sfe´ ra autonomn´ıch skupin a sdruzˇ en´ı. Obcˇ anstv´ı – jedna´ se o vztah mezi jednotlivcem a sta´ tem, ve ktere´ m jsou obeˇ strany spjaty vza´ jemny´ mi pra´ vy a povinnostmi. Od poddany´ ch a cizincu˚ se obcˇ ane´ odlisˇ uj´ı t´ım, zˇ e jsou plnopra´ vny´ mi cˇ leny sve´ ho politicke´ ho spolecˇ enstv´ı nebo sta´ tu, a to d´ıky tomu, zˇ e jsou nositeli za´ kladn´ıch pra´ v. Obecna´ vu˚ le – skutecˇ ne´ za´ jmy urcˇite´ ho kolektivu, ekvivalent obecne´ ho dobra. Vu˚ le vsˇ ech, pokud nejednaj´ı sobecky. Omezena´ vla´ da – sta´ t funguj´ıc´ı v ra´ mci omezen´ı dany´ ch pra´ vem, u´ stavou nebo soustavou instituciona´ ln´ıch brzd a vyva´ zˇ en´ı.

P Paradigma – intelektua´ ln´ı ra´ mec tvoˇreny´ vza´ jemneˇ spjaty´ mi hodnotami, teoriemi a pˇredpoklady, ve ktere´ m se usiluje o pozna´ n´ı. Patriarcha´ t – pouzˇ ´ıva´ se k popisu vla´ dy muzˇ u˚ ve spolecˇnosti. Pluralismus – v sˇ irsˇ ´ım smyslu znamena´ rozmanitost cˇ i mnohost a respektova´ n´ı te´ to rozmanitosti. Jako deskriptivn´ı term´ın mu˚ zˇ e pluralismus znamenat existenci souteˇ zˇ e politicky´ ch stran (politicky´ pluralismus), mnohost eticky´ ch hodnot (mora´ ln´ı pluralismus) nebo cˇ etnost kulturn´ıch norem (kulturn´ı pluralismus). Jako normativn´ı term´ın znamena´ pˇritaka´ n´ı mnohosti a to zpravidla proto, zˇ e zabezpecˇ uje individua´ ln´ı svobodu a podneˇ cuje diskusi, polemiku a porozumeˇ n´ı. V uzˇ sˇ ´ım slova smyslu je pluralismus teori´ı distribuce moci. Podle n´ı je moc ve spolecˇ nosti sp´ısˇ e rovnomeˇ rneˇ rozpty´ lena nezˇ koncentrova´ na v rukou neˇ jake´ elity nebo vla´ dnouc´ı trˇ´ıdy. Politicka´ s´ıt’ – uspoˇra´ dany´ soubor vztahu˚ mezi politicky´ mi akte´ ry, kteˇr´ı maj´ı v urcˇite´ oblasti spolecˇ ny´ za´ jem nebo orientaci. Tyto vztahy se zpravidla vyznacˇ uj´ı t´ım, zˇ e jdou skrze forma´ ln´ı instituciona´ ln´ı usporˇa´ da´ n´ı a deˇ lic´ı cˇ a´ ry mezi vla´ dn´ımi a nevla´ dn´ımi orga´ ny. Soucˇ a´ st´ı politicke´ s´ıteˇ tak mohou by´ t sta´ tn´ı u´ rˇedn´ıci, vy´ znamn´ı poslanci, lobiste´ , univerzitn´ı pracovn´ıci, zˇ urnaliste´ atp. Uzna´ n´ı existence politicky´ ch s´ıt´ı poukazuje na vy´ znam, ktery´ pˇri tvorbeˇ politiky maj´ı neforma´ ln´ı vztahy. Politicka´ strana – skupina lid´ı organizovany´ ch s c´ılem z´ıskat vla´ dn´ı moc a to volbami cˇ i jinak. Politicky´ m strana´ m jde o z´ıska´ n´ı politicky´ ch funkc´ı, jsou organizovany´ mi u´ tvary s forma´ ln´ım a exkluzivn´ım cˇ lenstv´ım, maj´ı komplexn´ı program politicky´ ch opatˇren´ı, kter8 chteˇ j´ı realizovat, a jsou sjednoceny spolecˇ ny´ mi preferencemi a za´ jmy. Polyarchie – oznacˇ uje instituce a politicke´ procesy modern´ı zastupitelske´ demokracie. Polyarchii lze cha´ pat jako nejblizˇ sˇ ´ı mozˇ ne´ pˇribl´ızˇ en´ı se demokracii.

182

Pospolitost – oznacˇ uje socia´ ln´ı skupiny, ktere´ se vyznacˇ uj´ı silnou kolektivn´ı identitou, jej´ımzˇ za´ kladem jsou pouta pˇra´ telstv´ı, loajality a vza´ jemne´ za´ vaznosti. Ferdinand To¨ nnies (1855–1936) rozlisˇ oval Gemeinschaft, tj. pospolitost, se kterou se typicky setka´ va´ me v tradicˇ n´ıch spolecˇ nostech a ktera´ se vyznacˇ uje pˇrirozenou na´ klonnost´ı a vza´ jemnou u´ ctou, a Gesellschaft, tj. spolecˇ nost, ktera´ je podle neˇ j volneˇ jsˇ ´ı a zalozˇ ena na smluvn´ıch vztaz´ıch, se ktery´ mi se setka´ va´ me v industrializovany´ ch a urbanizovany´ ch spolecˇ nostech. Pragmatismus – teorie nebo praxe, ktera´ zdu˚ raznˇ uje pˇredevsˇ ´ım prakticke´ okolnosti a c´ıle. Nese s sebou nedu˚ veˇ ru k abstraktn´ım idea´ lu˚ m. Pra´ va lidska´ – pra´ va, na ktera´ maj´ı lide´ na´ rok, protozˇ e jsou lidmi. Jsou modern´ı a sekula´ rn´ı verz´ı pra´ v pˇrirozeny´ ch. Lidska´ pra´ va jsou univerza´ ln´ı v tom smyslu, zˇ e patˇr´ı vsˇ em lidem, nikoli jen pˇr´ıslusˇ n´ıku˚ m urcˇite´ ho sta´ tu nebo teˇ m, kdo patrˇ´ı k neˇ jake´ rase, na´ bozˇ enstv´ı cˇ i jinak vymezene´ skupineˇ . Pra´ vo bozˇ ske´ – doktr´ına, podle n´ızˇ jsou pozemsˇ t´ı vla´ dci vyvoleni bohem, a tud´ızˇ nada´ n´ı nezpochybnitelnou autoritou. Jde o obhajobu monarchicke´ ho absolutismu. Prima´ rky – vnitrostranicke´ volby, v nichzˇ se vyb´ıraj´ı kandida´ ti, kteˇr´ı budou nasazeni do na´ sledny´ ch „oficia´ ln´ıch“ voleb. Ve 20. stolet´ı se prima´ rky staly prima´ rn´ım nominacˇn´ım mechanismem v USA.

R Racionalismus – pˇresveˇ dcˇ en´ı, zˇ e sveˇ t je mozˇ no pochopit a vysveˇ tlit lidsky´ m rozumem, zalozˇ ene´ na pˇredpokladu raciona´ ln´ı struktury sveˇ ta. Rasismus – pseudoveˇ decka´ ideologie zneuzˇ ´ıvaj´ıc´ı biologicke´ teorie. Zdu˚ raznˇ uje vy´ znam rasovy´ ch znaku˚ a rozd´ılu˚ a spatˇruje podstatu cˇ loveˇ ka pˇredevsˇ ´ım v teˇ chto (rasovy´ ch) znac´ıch. Hla´ sa´ nadrˇazenost, resp. podrˇadnost neˇ ktery´ ch ras. Reprezentace – vztah, pomoc´ı neˇ hozˇ urcˇ ity´ jednotlivec nebo skupina pˇredstavuje, zastupuje neˇ jaky´ veˇ tsˇ ´ı kolektiv lid´ı nebo jedna´ jeho jme´ nem. Rovnost – za´ sada rovne´ ho rozdeˇ lova´ n´ı. Term´ın ma´ ru˚ zne´ vy´ znamy v za´ vislosti na tom, co se rozdeˇ luje. Forma´ ln´ı rovnost znamena´ rovnou distribuci osobn´ıch a politicky´ ch pra´ v a obvykle se op´ıra´ o pˇredpoklad, zˇ e vsˇ ichni lide´ „se rod´ı rovni“. V tomto smyslu se jedna´ o mora´ ln´ı rovnost – pˇresveˇ dcˇ en´ı o tom, zˇ e kazˇ dy´ cˇ loveˇ k „se pocˇ´ıta´ “ rovny´ m zpu˚ sobem.

S Scientismus – na´ zor, podle neˇ hozˇ (pˇr´ırodo)veˇ dna´ metoda je jediny´ m zdrojem spolehlive´ ho pozna´ n´ı, a meˇ la by se tud´ızˇ aplikovat nejen v pˇr´ırodn´ıch veˇ da´ ch, ale take´ ve veˇ da´ ch socia´ ln´ıch. Sekularizace – zesveˇ tsˇ t’ova´ n´ı, zbavova´ n´ı sveˇ ta zakotven´ı v bozˇ ske´ m za´ kladu. Skupina za´ jmova´ – organizovane´ sdruzˇ en´ı, ktere´ se snazˇ ´ı ovlivnit politiku vla´ dy. Od politicky´ ch stran se za´ jmove´ skupiny lisˇ ´ı t´ım, zˇ e se sp´ısˇ e snazˇ ´ı „zvneˇ jsˇ ku“ ovlivnˇ ovat vla´ dn´ı moc nezˇ ji z´ıskat nebo uplatnˇ ovat. Za´ jmove´ skupiny se da´ le obvykle zameˇ rˇuj´ı na u´ zkou proble´ movou oblast: zpravidla jim jde o neˇ jakou konkre´ tn´ı veˇ c nebo o za´ jmy neˇ jake´ spolecˇ enske´ skupiny, zˇr´ıdka maj´ı sˇ irsˇ ´ı programovy´ za´ beˇ r, ktery´ naopak spojujeme s cˇ innost´ı politicky´ ch stran. Spolecˇ nost modern´ı – je produktem pru˚ myslove´ revoluce ve spojen´ı s centralizac´ı moci v ra´ mci na´ rodn´ıch sta´ tu˚ . Jej´ı podobu urcˇ uj´ı procesy, ktere´ doprova´ zely rozvoj pru˚ myslove´ revoluce (deˇ lba pra´ ce, urbanizace, rozvoj komunikace). Mocensky´ ra´ mec je poskytova´ n modern´ım sta´ tem. Spolecˇ nost tradicˇ n´ı – oznacˇ uje typ socia´ ln´ı organizace, ktery´ byl rozbit na´ stupem pru˚ myslove´ revoluce a doprovodny´ mi procesy. Tradicˇ n´ı spolecˇ nost se lisˇ ´ı od spolecˇ nosti modern´ı zpu˚ sobem uspoˇra´ da´ n´ı moci, typem ekonomiky, typem socia´ ln´ı struktury, zpu˚ sobem vy´ kladu sveˇ ta i celkovou mentalitou. Existuj´ıc´ı moc ma´ k dispozici jen ´ lohu omezene´ prostrˇedky, takzˇ e s vy´ jimkou meˇ stsky´ ch sta´ tu˚ nen´ı schopna systematicky kontrolovat cele´ u´ zem´ı. U za´ kladn´ı socia´ ln´ı jednotky tvoˇr´ı opevneˇ na´ doma´ cnost. Spra´ va – spocˇ´ıva´ v koordinaci a prova´ deˇ n´ı politicky´ ch opatˇren´ı. Veˇrejna´ spra´ va znamena´ mechanismy a instituce, prostrˇednictv´ım nichzˇ se uva´ d´ı v zˇ ivot verˇejna´ politika. Sta´ t – jedna´ se o politickou organizaci, ktera´ vykona´ va´ svrchovanou jurisdikci uvnitˇr pˇresneˇ stanoveny´ ch u´ zemn´ıch hranic a prostrˇednictv´ım soustavy sta´ le funguj´ıc´ıch instituc´ı vykona´ va´ autoritu. Tyto instituce jsou jasneˇ a zˇretelneˇ „verˇejne´ “ v tom smyslu, zˇ e odpov´ıdaj´ı za kolektivn´ı organizaci zˇ ivota spolecˇ nosti a jsou financova´ ny z verˇejny´ ch zdroju˚ . Sta´ t na´ rodn´ı – je forma politicke´ organizace a politicky´ idea´ l. V prvn´ı pˇr´ıpadeˇ je to autonomn´ı spolecˇ enstv´ı spjate´ vza´ jemneˇ se pˇrekry´ vaj´ıc´ımi pouty obcˇ anstv´ı a pˇr´ıslusˇ nosti k na´ rodu. Ve druhe´ m pˇr´ıpadeˇ je na´ rodn´ı sta´ t, resp. jeho ustaven´ı c´ılem nacionalismu. Suverenita – neboli svrchovanost je princip absolutn´ı a neomezene´ moci. Suverenita lidu – princip, podle neˇ hozˇ je jediny´ m zdrojem politicke´ moci „lid“. ˇ asto se rozlisˇ uje mezi svobodou „negativn´ı“ a Svoboda – schopnost myslet nebo jednat podle vlastn´ı vu˚ le. C „pozitivn´ı“, tj. mezi t´ım, kdy je cˇ loveˇ k svoboden od neˇ cˇ eho a t´ım, kdy je svoboden k neˇ cˇ emu. Negativn´ı svoboda znamena´ nezasahova´ n´ı – neprˇ´ıtomnost vneˇ jsˇ ´ıch omezen´ı jednotlivce. Pozitivn´ı svoboda souvis´ı s dosahova´ n´ım urcˇ ite´ ho identifikovatelne´ ho c´ıle, j´ımzˇ je obvykle rozvoj osobnosti, seberealizace nebo vla´ da cˇ loveˇ ka nad sebou samy´ m. Syste´ m – pˇredstavuje mnozˇ inu na sebe vza´ jemneˇ pu˚ sob´ıc´ıch prvku˚ , ktere´ lze vymezit vzhledem k vneˇ jsˇ ´ımu prostrˇed´ı. Vazby mezi prvky syste´ mu jsou proto mnohem silneˇ jsˇ ´ı nezˇ vztahy teˇ chto prvku˚ k vneˇ jsˇ ´ımu prostrˇed´ı (ty mohou neˇ kdy u´ plneˇ chybeˇ t).

ˇ S ˇ ovinismus – jednostranny´ nacionalismus, ktery´ vid´ı za´ jmy jen sve´ ho na´ roda a hla´ sa´ odpor k na´ rodu˚ m jiny´ m. S

183

Glosa´ rˇ

T Totalitarismus – vsˇ ezahrnuj´ıc´ı syste´ m politicke´ ho vla´ dnut´ı, ktery´ je typicky nastolovany´ masivn´ı ideologickou manipulac´ı a neskry´ vany´ m terorem a brutalitou. Od autoritarismu se odlisˇ uje t´ım, zˇ e usiluje o „tota´ ln´ı“ (naprostou) moc ve vsˇ ech sfe´ ra´ ch spolecˇ nosti i zˇ ivota jednotlivcu˚ . Trh – syste´ m obchodn´ı smeˇ ny, ktery´ kupuj´ıc´ı, kteˇr´ı chteˇ j´ı urcˇ ite´ zbozˇ ´ı nebo sluzˇ bu z´ıskat, uva´ d´ı ve styk s proda´ vaj´ıc´ımi, kteˇr´ı toto zbozˇ ´ı nebo sluzˇ bu nab´ızej´ı. Na vsˇ ech trz´ıch, kromeˇ nejprimitivneˇ jsˇ ´ıch, se pˇri smeˇ neˇ pouzˇ ´ıva´ sp´ısˇ e platidla (peneˇ z) nezˇ jine´ ho zbozˇ ´ı nebo sluzˇ eb. Trhy jsou neosobn´ı mechanismy v tom smyslu, zˇ e jsou regulova´ ny pohyby cen, ve ktery´ ch se odra´ zˇ ´ı vyva´ zˇ enost nab´ıdky a popta´ vky, tj. trzˇ n´ımi silami. Tripartita – orga´ n zastupuj´ıc´ı vla´ du, podnikatele a odbory, ktery´ ma´ institucionalizovat konzultace mezi nimi.

U Utilitarismus – filosofie mora´ lky, kterou vypracoval Jeremy Bentham (1748–1832). Tato teorie prohlasˇ ovala, zˇ e nasˇ la spolehlivou, dokonce veˇ deckou etiku, jelikozˇ klade rovn´ıtko mezi „dobrem a blahem“ cˇ ili sˇ teˇ st´ım a mezi „zlem a bolest´ı“ cˇ ili nesˇ teˇ st´ım. O jednotlivc´ıch se tud´ızˇ ma´ za to, zˇ e jednaj´ı tak, aby maximalizovali blaho a minimalizovali bolest. Bolest i blaho se vypocˇ´ıta´ vaj´ı pomoc´ı uzˇ itku neboli uzˇ itne´ hodnoty, obvykle cha´ pane´ jako uspokojen´ı vyply´ vaj´ıc´ı z materia´ ln´ı spotˇreby. Princip obecne´ ho uzˇ itku lze uzˇ ´ıt k hodnocen´ı za´ konu˚ , instituc´ı a politicky´ ch syste´ mu˚ v podobeˇ co nejveˇ tsˇ ´ıho sˇ teˇ st´ı pro co nejveˇ tsˇ ´ı pocˇ et lid´ı.

V Vla´ da pra´ va – za´ sada, podle n´ızˇ mus´ı pra´ vo „vla´ dnout“ a to tak, zˇ e vytvoˇr´ı ra´ mec, jemuzˇ se mus´ı pˇrizpu˚ sobit vesˇ kere´ jedna´ n´ı a chova´ n´ı. Tento ra´ mec se pˇritom stejnou meˇ rou vztahuje na vsˇ echny cˇ leny spolecˇ nosti. Vla´ da pra´ va je tak kl´ıcˇ ovy´ libera´ lneˇ demokraticky´ princip, ktery´ v sobeˇ zahrnuje i ideje konstitucionalismu a omezene´ vla´ dy.

184

Rejstrˇ´ık

Rejstrˇ´ık

A , , agregace, 27, 43, 44, 48 Amnesty International, 158 anarchismus, 101 individualisticky´, 101 kolektivisticky´, 102 Anderson, B., 111 antiglobalizacˇ n´ı hnut´ı, 162 antropocentrismus, 106 Arendtova´ , H., 91 aristokracie, 77, 169 Aristotele´ s, 14, 72, 76–78, 118 artikulace, 27, 43, 44, 48 autonomie, 81 individua´ ln´ı, 82 soukroma´ , 80 verˇejna´ , 80 autorita´ rˇsky´ rezˇ im, 170 autorita, 18, 97 autorita´ rˇsky´ rezˇ im, 169 B , , Barsˇ a, P., 142 Bentham, J., 124 Berlin, I., 79 bikameralismus, 31 bipartismus, 46, 47 D , , Dahl, R., 129 demokracie, 77, 118–136, 169, 172 deliberativn´ı, 126 elektronicka´ , 127 jako ochrana, 124 klasicka´ , 123 pˇr´ıma´ , 120, 121 radika´ ln´ı, 122 rozvojova´ , 125 zastupitelska´ , 30, 120, 121 demokratizace, 174 deˇ lba moci, 29, 34 Downs, A., 131 du˚ veˇ ra, 33, 34 Dworkin, R., 82, 85 E , , ekocentrismus, 106 Ekonomicka´ a socia´ ln´ı rada, 159 ekonomie, 22, 143 politicka´ , 22 mezina´ rodn´ı, 22 elitismus, 129, 130 environmentalismus, 105 eticky neutra´ ln´ı sta´ t, 74, 82, 85 etika smy´ sˇ len´ı, 141 zodpoveˇ dnosti, 141 evaluace, 60, 62 Evropska´ komise, 160 Evropska´ rada, 161 Evropska´ unie, 158, 160 Evropske´ hospoda´ ˇrske´ spolecˇenstv´ı (EHS), 160 Evropske´ spolecˇ enstv´ı pro atomovou energii (Euroatom), 160 Evropske´ spolecˇ enstv´ı uhl´ı a oceli (ESUO), 160 Evropsky´ parlament, 161 Evropsky´ soudn´ı dvu˚ r, 162 exekutiva, 29–31

F , , falesˇ ne´ veˇ dom´ı, 90 fasˇ ismus, 108–110 italsky´, 109 neˇ mecky´, 109 feminismus, 102 libera´ ln´ı, 104 radika´ ln´ı, 105 socialisticky´, 105 Friends of the Earth, 158

G , , Gellner, E., 110 globalizace, 100, 147, 154–166 globa´ ln´ı vla´ dnut´ı, 157, 158 Greenpeace, 158 H , , Habermas, J., 82, 127 Hayek, F. A., 28, 84, 95 hierarchie, 96 historicky´ materialismus, 97 Hobbes, T., 18, 73, 78–79, 139 Human Rights Watch, 158 C , h, Checkel, J., 147

I, , idealismus, 139, 142 ideologie, 90–115 implementace, 31, 60, 62 iniciace, 60 instituce, 26–37 intergovernmentalismus, 148 internacionalismus, 139 K , , Kagan, R., 142 Kant, I., 73, 81, 139 Karlova´ , T., 171 Keohane, R., 144, 147 keynesianismus, 94 keynesia´ nska´ ekonomicka´ politika, 29 kompromis, 18 komunitarismus, 85, 86 konstruktivismus, 147 konzervatismus, 94 kontinenta´ ln´ı, 94 paternalisticky´, 95 korporatismus, 51, 129, 131 kra´ lovstv´ı, 77 L , , laissez-faire, 92 legislativa, 29, 30 leninismus, 98 liberalismus, 86, 92, 143, 144 klasicky´, 92, 93 modern´ı, 92, 93 politicky´, 86 rovnosta´ ˇrsky´, 82 liberalizace, 173 libertarianismus, 84 Locke, J., 78–79, 92, 125, 129 ,

186

M, MacIntyre, A., 85 Madison, J., 129 Machiavelli, N., 139 Marx, K., 90, 97 marxismus, 90, 97, 129, 132, 143, 146 za´ padn´ı, 99 Mercosur, 158 Mezina´ rodn´ı meˇ novy´ fond, 158, 160 mezina´ rodn´ı organizace, 145, 157 Mezina´ rodn´ı trestn´ı soud, 159 mezivla´ dn´ı organizace, 158 Michels, R., 130 Mill, J., 124 Mill, J. S., 126 moc, 18 model v´ıceu´ rovnˇ ove´ ho vla´ dnut´ı, 149 Montesquieu, Ch. L., 29 Morgenthau, H., 140 Mosca, G., 130 multikulturalismus, 114 multipartismus bez dominuj´ıc´ı strany, 46, 47 s dominuj´ıc´ı stranou, 46

N , , nacionalismus, 110 konzervativn´ı, 112 libera´ ln´ı, 112 protikolonia´ ln´ı, 113 rozp´ınavy´, 113 nadhodnota, 98 nastolova´ n´ı agendy, 60 na´ rod, 110, 111 na´ rodn´ı za´ jem, 140, 144, 149 nedemokraticke´ rezˇ imy, 35 neofunkcionalismus, 148 neokonzervatismus, 96 neokorporatismus, 51 neoliberalismus, 95, 162, 175 neolibera´ ln´ı institucionalismus, 145 neolibera´ ln´ı vize, 175 neorealismus, 145 nevla´ dn´ı organizace, 17, 158 Nova´ pravice, 28, 92, 95, 129, 132 Nozick, R., 28, 84, 95 Nye, J., 144, 147 O , , Oakeshott, M., 91 obcˇ anska´ spolecˇ nost, 17 oligarchie, 77, 169 Organizace spojeny´ ch na´ rodu˚ (OSN), 158 Oxfam, 158

P , , panstv´ı, 18 paradigma, 143 Pareto, V., 130 parlamentn´ı rezˇ im, 33, 36 Plato´ n, 14, 72, 74, 75, 118 pluralismus, 51, 129, 143, 144 policy, 56 policy paper, 63, 64 politicka´ filosofie, 72–88 klasicka´ , 74 modern´ı, 78 soucˇ asna´ , 79 politicka´ teorie, 72–88

politicke´ strany, 30, 40, 43, 44 politicky´ cyklus, 60 politicky´ syste´ m, 26 pol´ıteia´ , 77 poloprezidentsky´ rezˇ im, 33, 35, 36 Popper, K., 91 pragmatismus, 96 pravidlo univerzalizace, 73 prezidentsky´ rezˇ im, 33, 34, 36 princip diference, 82 Przeworski, A., 173

R , , racionalismus, 147 Rada bezpecˇ nosti, 158 Rada Evropske´ unie, 161 Rawls, J., 78, 82–86 realismus, 139–143 realiste´ , 18 referendum, 120 relevance politicky´ ch stran, 45 reprezentace, 30 rod, 103 Rousseau, J. J., 78, 125–126, 131 rovnost, 84 Rozvojove´ c´ıle tis´ıcilet´ı, 164 Rustow, D., 172, 173 S , , Sandel, M., 85 Sdruzˇ en´ı na´ rodu˚ jihovy´ chodn´ı Asie, 158 Severoamericka´ dohoda o volne´ m obchodu, 158 shroma´ zˇ deˇ n´ı, 30 Schmitter, P., 171 Schumpeter, J., 131 Smith, A., 92 Smlouva o nesˇ ´ıˇren´ı jaderny´ ch zbran´ı (NPT), 157 socialismus, 97, 99 socia´ ln´ı demokracie, 99 socia´ ln´ı hnut´ı, 52 soudn´ı moc, 29, 32 spolecˇ enstv´ı, 85 spravedlnost, 82 stalinismus, 98 sta´ t, 18, 27–29 Stepan, A., 170 strana antisyste´ mova´ , 45 kartelu, 41 masova´ , 41 „pro vsˇ echny“, 41, 42 suverenita, 27 Sveˇ tova´ banka, 158, 159 Sveˇ tova´ obchodn´ı organizace (WTO), 157–159 svoboda, 84, 124 forma´ ln´ı, 81 negativn´ı, 79 pozitivn´ı, 79 u´ cˇ inna´ , 81 syste´ m dvou a pu˚ l strany, 46 T , , Talmon, J. L., 91 Taylor, Ch., 85 teorie vza´ jemne´ za´ vislosti, 144 think tank, 57–59 t´ımokracie, 169 Tocqueville, A., 126 totalitn´ı rezˇ im, 169

187

Rejstrˇ´ık

tradice, 96 tranzice, 168 trˇet´ı cesta, 100 trˇ´ıdn´ı boj, 98 tyranida, 77, 119

V , , Valne´ shroma´ zˇ deˇ n´ı, 158 verˇejna´ politika, 56 volby, 133 volebn´ı syste´ my, 134 Vzdeˇ la´ vac´ı, veˇ decka´ a kulturn´ı organizace Spojeny´ ch na´ rodu˚ (UNESCO), 157 W , , Wallerstein, I., 146 Walzer, M., 85 washingtonsky´ konsensus, 162, 175 Weber, M., 18 Wendt, A., 147 Wilson, W., 139 Z , , za´ jmove´ skupiny, 48–52

188

Masarykova univerzita Ekonomicko-sprá vní fakulta. Zá klady politologie. distancní studijní opora

Recommend Documents